Metody efektivního učení z pohledu psychologie učení
Autor:
Michal SVOBODA Katedra psychologie FPE ZČU v Plzni
1.
Úvod do problematiky efektivního učení Efektivitou učení se nejčastěji rozumí poměr mezi výsledky učení a vynaloženým
časem. Učení se uskutečňuje za určitých podmínek, které spolu těsně souvisí a vzájemně na sebe působí. K nejdůležitějším podmínkám efektivního učení patří: podmínky učení související s učícím se jedincem (spočívající v osobnosti účastníka vzdělávání), podmínky učení související s osobností pedagoga-lektora, podmínky učení související s učebním materiálem a podmínky související s procesem učení. Pro uvedení do problematiky efektivního učení je důležité si uvědomit, jaké zásady přispívají k rychlému a účelnému osvojování vědomostí a dovedností. Zásady efektivního učení Úvodní otázky k zamyšlení • Kolik času věnujete učení (týdně, denně)? •
Popište svůj týdenní a denní rytmus učení (pravidelnost, denní dobu apod.)?
•
Způsob učení (např. z poznámek, učebnice, opakujete si látku nahlas, děláte si výpisky, popište vaše osvědčené metody učení atd.)?
•
Co vám při učení dělá největší potíže?
•
Jakým způsobem se vyrovnáváte se zátěží při učení (např. před důležitou zkouškou)?
•
Podle jakých zásad efektivního učení postupujete při osvojování vědomostí a dovedností?
Zásady efektivního učení •
Pracujte s chybami Chybovat je lidské. Je to nevyhnutelné a užitečné. Je to možná ta nejužitečnější učební
pomůcka vůbec. První zásada vás vede k poznání, že člověk dělá chyby. Tyto zásada vás podněcuje k tomu, abyste chyby uvítali, a mohli se z nich učit. V tomto případě se můžeme řídit příslovím: „Člověk, který nikdy neudělal chybu, nikdy nic neudělal“. Důležité je, aby jste k chybám přistupovali přátelsky, uvědomovali jste si je, dokázali je napravit a z nich se poučit. •
Nepřeskakujte od jednoho předmětu studia na druhý Jistěže každý máte hodně práce, ale výzkumy prokazují, že když přelétáte od jednoho
předmětu studia na druhý, zůstane vám toho v hlavě jen velmi málo. Abyste dokázali vytěžit z paměti maximum, naplánujte si práci tak, abyste skončili jednu látku, než se pustíte do druhé. Pozor, nesnažte se to však zvládnout na jeden zátah. •
Dělejte přestávky
2
Výzkumy prokázaly, ať se učíte sebelépe, celková schopnost vybavit si látku se zlepšuje, uděláte-li si každých 30 až 45 minut přestávku. Ta by měla trvat zhruba pět minut – z jejího prodlužování neplyne žádný užitek, jen se šidíte o čas na učení. Během každé přestávky musíte dělat zcela něco jiného než studovat. Tím, že místo němčiny začnete řešit matematickou rovnici, ničemu nepomůžete. V žádném případě se nedoporučuje naplňovat přestávku díváním na televizi nebo poleháváním na kanapi. •
Doplňujte energii (jezte) Může to znít divně, ale mezi přežvykováním a učením je jistá spojitost. Příčinou je
hladina cukru v krvi. Stoupá pokaždé, kdy se najíte, a klesá, máte –li hlad. Pocit hladu je vlastně signál, kterým tělo říká, že se hladina cukru v krvi snižuje. Sníte-li proto hned něco sladkého, ukojí to hlad stejně rychle jako celé jídlo. Sníží-li se vám hladina cukru příliš, začínáte být méně soustředění a paměť vám začne vynechávat. Můžete hladinu cukru v krvi prudce zvýšit tím, že sníte zákusek, bonbon, kus čokolády apod. Hladina cukru v krvi zvýšená tímto způsobem bohužel nevydrží dlouho. Náhle výkyvy hladiny cukru v krvi jen vaše tělo vyprovokují k tomu, aby vyrábělo inzulín, který cukr spaluje, takže na tom brzy budete ještě hůř než na začátku. Tu a tam se do něčeho při učení zakousnout je bezpochyby užitečné, podstatný však je druh občerstvení. Všechno, co obsahuje rafinovaný cukr, vás rychle vzpruží, ale nevyrovná hladinu cukru nadlouho. Lepší je ovoce, nejlepší je však občerstvení s vysokým obsahem bílkovin. Zvyšuje hladinu cukru pomaleji než sladkosti nebo ovoce, ale mnohem ji udrží. Jinými slovy, pomůže vám udržet po celou dobu učení optimální výkon paměti. Zdrojem bílkovin jsou výrobky ze sóji, luštěniny, drůbež apod. •
Opakujte si látku Po každých deseti minutách učení si látku pět minut opakujte. Jinými slovy, znovu si ji
rychle přečtěte a soustřeďte se na nejdůležitější body. Další den si znovu dejte pětiminutové opakování a dále pak tříminutové opakování na konci každého týdne, měsíce a půlroku. Na první pohled to vypadá jako velká zátěž, jakmile si však z toho uděláte zvyk, přijde vám to naprosto přirozené. •
Nekuřte, nepijte kávu a neužívejte jiné návykové látky Výzkumy prokázaly, že nekuřáci mají o 24 procent lepší vybavovací schopnosti než
kuřáci. Další výzkumy ještě navíc zjistily, že kouření působí negativně na délku časového úseku, po který si něco pamatujete. To vše bezpochyby souvisí s hladinou kyslíku v mozku. Mozek je jako stroj poháněný kyslíkem. Třebaže tvoří pouhá 2 procenta tělesné váhy, spotřebuje zpravidla celých 20
3
procent celkové zásoby kyslíku v lidském těle. Kouření snižuje množství kyslíku, a tím i výkonnost mozku. •
Zacvičte si Nedostatek tělesného pohybu může mít jen těžko nějaký vliv na to, jak dobře si něco
zapamatujete, avšak prodlužuje dobu, kterou potřebujete na to, abyste si něco vybavili. I tentokrát to bude souviset s hladinou kyslíku v mozku, a ta se pohybem zlepšuje. Nevhodnější doba ke cvičení je těsně před důležitým učením nebo těsně před tím, než si budete potřebovat na něco vzpomenout, například před zkouškou. Necvičte však příliš, nesmíte být unaveni. •
Neučte se, když jste unaveni Únava nabourává schopnost soustředění, což zase negativně ovlivňuje paměť. I když
máte pocit, že byste se měli k učení donutit, zejména v nějaké naléhavé situaci, i když se snažíte do úmoru, celé to bude k ničemu. •
Dopřejte si snění Každý vám poví, že když se učíte, máte být dostatečně vyspalí. Je to dobrá rada, ale
docela z jiného, možná nečekaného důvodu. Existuje ověřená souvislost mezi pamětí a sněním: Čím více snů se vám při spánku zdá, tím lépe vám bude pracovat paměť, až se vzbudíte. Celý spánek je pro paměť důležitý, ale nejvíce právě jeho fáze REM (fáze snů). Je proto důležité vědět, že první fáze snění začne asi hodinu a půl poté, co jste usnuli. Sen obvyklé trvá deset až patnáct minut, pak nastává bezesná fáze spánku, trvající až do konce devadesátiminutového cyklu. V průběhu noci se chvíle snění postupně protahuje a čas mezi nimi se zkracuje. Nejvíce snů se vám tedy zdá nad ránem, než se vzbudíte. To, že tento průběh spánku znáte, vám pomůže udržet paměť dobře vyladěnou. Natáhnete-li budík na dřívější hodinu, získáte sice hodinu nebo dvě na učení, ale bude to na úkor paměti. To platí i naopak, budete-li spát pozdější dobu, připravíte se o čas potřebného spánku. •
Látku si roztřiďte Samotné uspořádání může znamenat automatické přesunutí obsahu látky z krátkodobé
do dlouhodobé paměti. •
Uvolněte se Napětí paměť blokuje. Vyhraďte si chvilku na to, abyste si cvičili uvolňování. Stačí na
to pouhých deset minut za předpokladu, že budete cvičit pravidelně. Posaďte se pohodlně na židli nebo do křesla. Kdybyste si lehli na gauč nebo na postel, pravděpodobně byste usnuli. Zkontrolujte si, zda sedíte pohodlně. Opřete si ruce o opěradlo a nechte nohy mírně od sebe. Začnete třemi hlubokými nádechy a výdechy. Při tom si dejte ruku na břicho. Cítíte-li, jak se vám pod rukou břicho pohybuje, dýcháte správně. Hýbe-li se
4
vám jen hrudník, dýcháte moc mělce, a potřebujete se naučit nadechovat víc vzduchu. Dvakrát nebo třikrát se správně zhluboka nadechněte a vydechněte, pak se znovu nadechněte a zadržte dech na tři doby. Pak na šest dob pomalu vydechujte. Při tom si v duchu opakujte slovo uvolnění a uvědomujte si, jak se při postupném vydechování stále více uvolňujete. Poté se znovu zhluboka nadechněte a zadržte dech na pět dob. Vydechujte ještě pomaleji na deset dob. Opět se při vydechování v duchu soustřeďte na slovo uvolnění. Nyní zavřete oči, dýchejte volně a vypusťte z mysli všechny myšlenky, které vám dosud běhaly hlavou. Teď se soustředíte na uvolnění různých svalových skupin. Uvědomujte si pocitový rozdíl v každém svalu, který uvolňujete. Začněte od rukou. Uvolněte prsty, veškeré napětí povolte. Máte uvolněné dlaně i zápěstí. Nechte uvolnění postoupit z dlaní do paží a loktů. Soustřeďte se na slovo uvolnění a sledujte, jak jste sami více a více uvolnění. Postupujte k nadloktí a zcela je povolte. Nyní se soustřeďte na uvolnění ramen a svalstva mezi rameny. Postupujte dolů podél páteře a zbavujte postupně svaly veškerého napětí. Teď upřete pozornost na krk a povolte napětí z krčních svalů. Stále při tom myslete na slovo uvolnění. Nechte vyprchat veškeré napětí z okolí úst a rtů. Rozevřete mírně zuby, pak povolte bradu, čelisti a hrdlo. Nezapomeňte rovnoměrně a klidně dýchat, s každým výdechem se více a více uvolňujete. Všechno napětí z vás odchází, jste stále uvolněnější a uvolněnější. Nyní byste se už měli cítit velmi pokojně a klidně. Nechte uvolnění sestoupit do hrudníku, povolte tam veškeré napětí. Uvědomte si uvolnění v břišních svalech. Uvolnění se teď šíří do stehen a kolen, do lýtek, kotníků, chodidla a postupuje až do konečků prstů na noze. Ještě chvíli nechte pocit uvolnění dále působit a narůstat, až se budete cítit zcela klidně, pohodlně, uvolněně. •
Klaďte si otázky
Většinou vám každý poradí, abyste se učili tak, že si látku budete znovu a znovu pročítat. Daleko účinnější postup je materiál si pročíst a pak si na něj sami sobě klást otázky. To vám nejen pomůže si látku zapamatovat, ale také odhalí ta místa, která jste dobře nepochopili, nebo si je špatně zapamatovali. Tímto způsobem si daleko účinněji látku zopakujete. •
Učte se pokaždé stejně dlouho
Střídáte-li dlouhé úseky s krátkými, zapamatujete si méně, než když si dobu učení rozdělíte do (alespoň přibližně) stejných časových úseků.
5
(BRENNAN, H. Ach, ta paměť – aneb jak se efektivně učit. 1. vyd. Praha : Amulet, 1997. ISBN 80-86299-52-X. s. 108-117).
2.
Fáze učení z pohledu efektivního učení Učení se nejčastěji vymezuje ze dvou hledisek. Učení v širším pojetí se chápe jako
proces, ve kterém si jedinec osvojuje individuální zkušenost. Učení v užším pojetí se vztahuje k řízenému učení ve školních podmínkách. Chápe se jako záměrné a systematické získávání vědomostí, dovedností a návyků, rozvíjení poznávacích schopností, postojů, hodnot, osobnostních vlastností a formování chování a jednání. K nejčastějším uváděným druhům učení patří učení podmiňováním, senzomotorické učení, verbální učení, pojmové učení, učení řešením problému, sociální učení. V kontextu vysokoškolského vzdělávání učitelů praktického vyučování se budeme podrobněji zabývat učením senzomotorickým, verbálním, pojmovým a řešením problému. Fáze vybraných druhů učení Senzomotorické učení Výsledkem senzomotorického učení jsou senzomotorické dovednosti (sportovní činnost, fyzická práce, hra na hudební nástroj, psaní na stroji), které jsou velmi trvalé, obtížně vyhasínají. Fáze senzomotorického učení: 1. Fáze kognitivní: seznámení s dovedností, popsání k čemu slouží, analýza jednotlivých částí, vymezení základního postupu při osvojování. 2. Fáze fixační: praktické vykonávání pohybů, minimalizace chyb v jednotlivých pokusech. 3. Fáze zdokonalování: zvyšování rychlosti a přesnosti pohybů, minimální až nulová frekvence chyb, odolnost vůči působení negativních vlivů.
Verbální učení Výsledkem verbálního učení je osvojení symbolů slovní, matematické a chemické povahy. Postup při osvojování látky verbálního charakteru: 1. Seznámení s celím obsahem. 2. Rozdělení látky na organické celky.
6
3. Osvojování látky po částech. 4. Opakování látky vcelku, přičemž klást důraz na vztahy mezi prvky. 5. Vytváření návaznosti na dříve osvojené vědomosti. Pojmové učení Pojmového učení zahrnuje vytváření a osvojování (zapamatování, pochopení, využití) různých pojmů. Pojem je poznání souboru podstatných vlastností dané množiny prvků nebo jevů. Fáze pojmového učení: 1. Zapamatování si slova – pojmu. 2. Analýza prvků, které do skupiny osvojovaného pojmu spadají. 3. Rozlišení jednotlivých vlastností prvků, které do skupiny osvojovaného pojmu spadají. 4. Vydělování podstatných a nepodstatných vlastností prvků. 5. Abstrahování podstatných vlastností prvků – vznik zobecňujícího souboru – definice. Učení řešením problému Řešení problému se nejčastěji vymezuje jako samostatné objevení vztahu (principu, zákonitosti) mezi předměty, jevy, situacemi nebo pojmy. Výsledkem tohoto druhu učení je přírůstek ve vědomostech nebo osvojení obecného postupu řešení, který může být aplikován na různé kategorie problémů. Fáze řešení problému: 1. Seznámení s problémem. 2. Rozbor problému (sbírání a třídění informací) – stanovení hypotézy. 3. Vlastní řešení – vhledem, pokusem a omylem, plánovitou myšlenkovou činností. 4. Nalezení řešení. 5. Kontrola – evaluace řešení, zdokonalení řešení.
(KUSÁK, P., DAŘÍLEK, P. Pedagogická psychologie – A. 1. vyd. Olomouc : UP, 2002. ISBN 80-244-0294-7. s. 91-115.)
7
3.
Rozvoj psychických procesů jako jeden z důležitých předpokladů efektivního učení Psychické procesy se charakterizují jako krátké děje, do kterých se řadí: vnímání,
představování, fantazie, myšlení, řeč, tvořivost, paměť. Vymezení základních psychických procesů ¨ Vnímání neboli percepci lze definovat jako organizaci a interpretaci senzorických informací. Je to proces, jehož výsledkem jsou vjemy, které se mnohdy značně liší od neúplných údajů zaznamenaných našimi smysly. Představa je názorný obraz předmětů a jevů v našem vědomí, které v daném okamžiku nevnímáme a které jsme kdysi vnímali nebo nikdy nevnímali. Tvořivost je činnost, jejímž výsledkem jsou nové, originální výtvory. Myšlení je zprostředkovaný a zobecňující způsob poznávání předmětů a jevů na základě pochopení jejich vzájemných vztahů a souvislostí. Paměť je spojení navzájem na sebe působících systémů, jejichž společná úloha spočívá v uchování a znovuvybavování informací, těmito systémy se rozumí v mozku se odehrávající procesy výběru, porovnávání, uskladňování, vyhledávání a vybavování informací. Rozvoj vybraných psychických procesů ve vztahu k efektivnímu učení PAMĚŤ Úvodní cvičení Během pěti minut se můžete naučit, jak si zapamatovat třicet výrazů tak dobře, že si je nejen snadno vybavíte, ale dokážete je odříkat i pozpátku. Uchovejte v paměti následující seznam:
balíček karet, křišťálový krystal, australský domorodec, saxofon, zebra, svorka na papír, jabloň, hrabě Drákula, čtvrtka másla, pohlednice od moře, šroubovák, telefon, obří letadlo, cyklistická helma, CD přehrávač, horkovzdušný balon, Mickey Mouse, štětec, hranek čaje, širák, tarantule, kopaná, plechovka od kokakoly, zimní bunda, sportovní automobil, rytířské brnění, prášek proti bolesti, Ferda mravenec, loď v lahvi, ovce. Princip práce paměti
8
Princip prvenství: je to vznešený výraz pro označení skutečnosti, že si obvykle jedinec pamatuje víc z počátku hodiny nebo lekce. Princip čerstvosti: spočívá v poznatku, že více si uchováme v paměti informace z konce hodiny nebo lekce. Princip zvláštnosti: spočívá v poznatku, že lépe si uchováme v paměti informace, které upoutají naší pozornost. von Restorffův efekt: „Vždy si něco zapamatujete lépe, upoutá-li to vaši pozornost tím, že to podnítí jeden nebo více z vašich smyslů, nebo nějak probudí vaše cit“ Zlepšený přenosný zásobník paměti Praktickým, účelným způsobem, jak si zlepšit paměť je rozdělit si dobu učení. Učební obsah (40 slovíček z cizího jazyka): První
Poslední
Místo toho, aby jste se pokoušeli zapamatovat 40 slovíček najednou, rozdělte je na polovinu: První
Poslední
První
Poslední
Princip zvláštnosti: je primárně založen na vizuální představivosti, schopnosti cokoli si promítnout před očima. Na procesu automatického spojení vizuální představy se zvuky, pachy, chutěmi apod. Základní pravidla vycházející z výzkumů o učení Prostřednictvím výzkumů se zjistilo, že si jedinec přibližně zapamatuje: •
20% z toho, co slyší
•
30% z toho, co vidí v grafické podobě
•
60% - 70% z toho, co současně vidí i slyší
•
80% z toho, co vidí, slyší a hovoří o tom
•
90% z toho, co nejen vidí a slyší, ale i aktivně vykonává
Individuální trénink představivosti Test představivosti – zadání, vyhodnocení Instrukce: v mysli si vytvořte obrazy – nejen nějaké místo nebo děj, ale i chutě, vůně a zvuky. Představujte si všechno, jak nejlépe budete umět, a pak se podle následující stupnice ohodnoťte: Velmi jasná představivost
5 bodů
9
Jasná
4 body
Slušná
3 body
Nejasná
2 body
Nedostačující
0 bodů
Když jste všech dvacet úkolů dokončili a pokaždé jste si zapsali, jak jasně jste si je dokázali představit, sečtěte si body: 75 – 100
Všestranná vynikající představivost. Rozvinout si paměť by pro vás neměl být žádný problém.
40 – 74
Dokážete si dobře představovat a zcela určitě se tato vaše schopnost praxí ještě zlepší. Jste-li odhodláni se o to aspoň trochu snažit, budete si s většinou triků paměti vědět rady.
Méně než 40
Máte menší schopnost si živě představovat předměty a jevy. Měl-a byste cvičit svoji představivost.
Test představivosti - zadání: Instrukce: snažte si se zavřenýma očima co nejjasněji představit: Číslo 1. 2.
Body
Zadání Oblíbenou knihu na poličce mezi jinými knihami
3.
Jak běžíte po trávě Chuť čerstvě rozkrojeného citronu
4.
Vůni růže
5.
Dusot koňských kopyt
6.
Povrch kůry stromu
7.
Páru stoupající z nádoby s vařící vodou
8.
Jak zvedáte hodně těžký kufr
9.
Jak odpočíváte v horké voňavé lázni poté, co jste táhli hodně těžký kufr
10.
Jak vycházíte uprostřed zimy z vytopeného bytu na ulici
11.
Chuť čokoládového dortu (se šlehačkou)
12.
Nádherný západ slunce
13.
Obývací pokoj u vás doma
14.
Jak na vás dopadá péřový polštář
15.
Jak se opalujete na pláži
10
16.
Chuť vychlazené kokakoly
17.
Jízdu na kole proti větru
18.
Vůni právě mleté kávy
19.
Prsty bořící se do mokrého jílu
20.
Letadlo letící nízko nad zemí
Vyhodnocení: za každou jasnou představu si připište bod. Metoda vnitřního dobrodružství Metoda vnitřního dobrodružství znamená víc než posílení paměti. Je to zároveň nový skvělý způsob, jak rozvinout svoje tvůrčí schopnosti. Sedněte si se svým kamarádem nebo kamarádkou proti sobě tak, abyste se téměř dotýkali koleny. Buďte dobře naladěni a odpočatí. Sledujte nejdřív svůj vlastní dech. Po chvíli se zaměříte i na dech svého protějšku. Postupně se snažte navzájem sladit rytmus dýchání tak, abyste dýchali společně. Když se vám to podaří, začnete jeden druhému nabízet, aby si představoval nejrůznější věci. Zpočátku velmi jednoduché, ale s postupem doby i složitější. Zrakové představy: Nejlépe je začít se zrakovými představami. Např. L: Jirko, zkus si představit pokoj, kde spíš. J: Mám to. Teď se, Lenko, snaž představit si západ slunce….. L: Zkus si představit skateboard. J: Dokázala by sis představit, jak se před tebou na zemi rýsuje tvůj stín? Zvukové představy: Nyní se začněte zadávat zvukové představy. Např.: L: Jirko, chci, abys slyšel, jak někdo zpívá rep. J: Lenko, chci, abys slyšela, jak startuje traktor. L: Chci, abys slyšela saxofon. J: Chci, abys slyšela dunění bubnů. VNÍMÁNÍ – PERCEPČNÍ STYLY Odborníci poukazují na tzv. „vnitřní mapy“, které mají u každého z nás zpravidla vyhraněnou senzorickou podobu. Vnitřní neboli také smyslové mapy (neuromapy) mají důležitou roli v učení a jsou buď:
• výrazně obrazové, vizuální 11
• výrazně zvukové, auditivní • procesuální, proměnlivé, pocitové, kinestetické Vizuální typ Pro tento typ člověka hraje podstatnou roli viděné a vizuálně si představované. Zapamatuje si a nezapomene spíše to, co na vlastní oči viděl. Učí se lépe četbou učebnice než posloucháním výkladu, např. při zkoušce „má před očima“ vizuálně místa z textu, který se učil. V umění je zaměřen na výtvarné umění, sochařství, film. Preferuje televizi. Při studiu používá barevných zvýrazňovačů, podtrhuje si. Je-li manažerem, musí „mít před očima“ plán, denní rozvrh, materiály. Často mu visí na stěně kanceláře. Zapisuje si do elektronického diáře. Ve sportu preferuje „podívanou“. Auditivní typ Tento typ člověka si zapamatuje spíše slyšené, učí se z magnetofonových kazet, je pro něho podstatný ústní výklad. Student u zkoušky si vybavuje, kdy a jak na dané téma přednášející mluvil. Preferuje hudbu, při jízdě autem má pro něj větší význam poslech autorádia (kazet) než pohled na krajinu. Je-li manažerem, nemusí se ani tolik dívat do materiálů, ale potřebuje slyšet výklad k nim. Používá diktafon. Kinestetický typ Tento jedinec výrazně upřednostňuje prožívání „v sobě“. Jeho heslem je: „Mně to nestačí vidět ani slyšet, já to musím prožít“.
MYŠLENÍ Test nácviku logického myšlení Časový limit: 15 minut 1. ABDIKOVAT, TAVERNA, NARÁTOR, OTROCTVÍ Kterým slovem bude řada pokračovat? Je to: a) IDOL b) KALAMITA
c) VÍTRHOLC
d) VYDÁNÍ
2. Pět mužů se účastnilo závodu. Josef skončil buď druhý, třetí nebo čtvrtý. Adam nebyl vítězem. Vojtěch skončil o jedno místo za Adamem. Jan neskončil na druhém místě. Luboš byl o dvě místa za Janem. Kdo skončil na druhém místě?
12
3. Které číslo do elipsy nepatří?
3621 7416 3954 4728 4359 1326 1268 7482 8612 4. 34821 se má k 12743 a 75968 se má k 86857 jako se má 39284 k ? Správné odpovědi 1. Vítrholc; každé slovo začíná stejnými třemi písmeny, kterými končí slovo předchozí, i když v různém pořadí 2. Josef 3. 7416; každé z ostatních čísel má v kruhu do páru číslo složené ze stejných číslic, 4728/7428; 3954/4359; 8612/1268; 3621/1326. 4. 48193; otočte první číslo a prostřední číslici zmenšete o jedničku. (BRENNAN, H. Ach, ta paměť – aneb jak se efektivně učit. 1. vyd. Praha : Amulet, 1997. ISBN 80-86299-52-X. s. 108-117. BUTLER, E., PIRIE, M. Testy IQ. 1. vyd. Praha : Svoboda-Libertas, 1993. ISBN 80-2050305-6. HOLEČEK, V., MIŇHOVÁ, J., PRUNNER, P. Psychologie pro právníky. 1. vyd. Dobrá Voda : Aleš Čeněk, 2003. ISBN 80-86473-50-3. s. 43-90.
13
PLHÁKOVÁ, A. Učebnice obecné psychologie. 1. vyd. Praha : Academia, 2007. ISBN 97880-200-1499-3. s. 129. VYBÍRAL, K. Psychologie lidské komunikace. 1. vyd. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178291-2. s. 181 -185.)
14
