Č. 1) Předmět vývojové psychologie, metody. PŘEDMĚT VÝVOJOVÉ PSYCHOLOGIE Charakteristika ontogeneze (vývoje jedince) od početí až do úmrtí a hledání zákonitostí tohoto vývoje. Vývoj = Představuje změnu, při které organismus získává nové vlastnosti a ty dosavadní si buď ponechává nebo je ztrácí, tím se stává složitějším, méně závislým na svém okolí – autonomnějším. Současně vývoj znamená směřování k zániku. METODY VÝVOJOVÉ PSYCHOLOGIE - Potřeba zkoumat větší skupiny osob. Metody zaměřené na analýzu vnějších projevů – chování: • Pozorování lidského chování v přirozených podmínkách. • Experiment Analýza subjektivních sdělení: • Rozhovor • Dotazník Podle délky trvání • Průřezové studie – srovnávání dvou či více skupin lidí, které se liší věkem, ale shodují se v ostatních znacích. • Longitudinální studie – dlouhodobé sledování určité skupiny a opakované hodnocení vývojově podmíněných změn u týchž jedinců.
1. 2. 3. 4. 5.
6.
7.
VÝVOJOVÁ OBDOBÍ prenatální období (mezníky: početí, porod) kojenecké období – nemluvně (mezníky: samostatné krůčky a první smysluplná slova) období batolete (mezníky: sebeuvědomění) předškolní období (končí nástupem do školy) školní věk (mezníky: abstraktní myšlení, funkce pohlavních žláz): • mladší školní věk (6 – 11 let) • starší školní věk – pubescence (11 – 15 let) • adolescence (15 – 20 let) dospělost: • mladá • střední • starší dospělost stáří
1
Č. 2) Pojetí psychického vývoje (evoluce, involuce, zrání, učení, senzitivní fáze, vývojové krize, vývojové mezníky) • • • • •
ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY VÝVOJE Zákonitosti změn, které nastávají v určitém období. Vedle toho jsou změny náhodné, které jsou dané individuálností člověka. Každý život se vyvíjí ojediněle. Evoluce a involuce: Evoluce – vzestup, zdokonalování, vznikají nové funkce (např. rozmnožovací funkce), schopnosti. Involuce – tělesné a duševní funkce upadají, degenerují (paměť, zájmy). Diferenciace a integrace: Diferenciace – např. dělení buněk, různé uchopování předmětů. Integrace – spojování funkcí jednotlivých orgánů, činností. Spojování minulých, přítomných a budoucích zážitků. Vývoj je dán jednak zráním (naplňování genetického programu) a zároveň vlastní aktivitou – iniciativou. Zároveň je vývoj výsledkem učení. Vývoj představuje určité porušování a obnovování rovnováhy.
KRITICKÉ A SENZITIVNÍ FÁZE V průběhu vývoje jedince mohou nastat kritické a senzitivní fáze, kdy je organismus více vnímavý k určitým předmětům, vlivům, apod. v souvislosti s genetickým programem. V tomto procesu zrání se můžeme vždy něco nového naučit. • Kritické – když nejsou příznivé podmínky, vývoj může být narušen. • Senzitivní – organismus je hodně citlivý na určitý druh podnětů, které potřebuje. - V některých případech to může mít kritické následky např. se daná funkce nebo schopnost nevyvine nebo se vyvine omezeně, může dojít ke kompenzaci (např. když se vylíhnou káčata, tak se napojej na matku, všude za ní chodí. Ale když matka není, tak chodí za náhradníkem – výzkumníkem, který pro ně zastupuje matku. Když se matka vrátí, tak už je pro ně cizí). VÝVOJOVÉ KRIZE Během vývoje existují období klidová (např. mladší školní věk) a období bouřlivá (puberta). Během vývoje dochází ke střetům jednotlivých období – toho, co odchází a toho, co nově vzniká → vývojová krize. Krize mohou negativně ovlivnit další vývoj, pokud je nevyřešíme.
• • •
ROZDĚLENÍ (PERIODIZACE) VÝVOJE – MEZNÍKY V každém období se připravují určité věci, které se v dalším období rozvíjí. Každé období je charakteristické, každé má vývojové mezníky: Biologické – dané biologickým vývojem – změny v pohyblivosti (např. první samostatné krůčky mezi obdobím kojence a batolete). Psychické – něco se mění v psychice, spojeno s učením (např. s nástupem puberty je psychickým mezníkem, že převažuje abstraktní myšlení). Sociální – (např. vstup do školy mezi předškolním a mladším školním obdobím).
2
Č. 3) Teorie vývoje: Piaget, Erikson, Freud.
1. 2. 3. 4. 5.
-
-
1.
2.
3.
4.
JEAN PIAGET (20. STOLETÍ) Fáze senzomotorické inteligence (do 2 let věku) – Propojení vnímání a pohybu. Fáze symbolického a předpojmového myšlení (2 – 4 let) – Používá slova, ale nechápe jejich význam (symboliku), nahrazuje něco něčím (předpojmové myšlení). Fáze názorného myšlení (4 – 7 let) – Nechává se ovlivňovat tím, co vidí. Fáze konkrétních logických operací (7 – 11 let). Fáze formálních logických operací (od 11 let) – Je schopno odtrhnout se od konkrétního k představám. E. ERIKSON (20. STOLETÍ) Narozen v Německu, odešel do Ameriky. Bez akademického vzdělání. Ve Vídni se seznámil s psychoanalýzou (jediné jeho vzdělání). Vychází z psychoanalýzy, zdůrazňuje její význam, ale i význam rodiny, společnosti. Zabýval se vědomím JÁ, ale zároveň jde do hloubky do nevědomých tendencí. Co může JÁ ublížit. V každém vývojovém stádiu dochází ke konfliktům, my musíme splnit určité úkoly: Období kojence – konflikt mezi základní důvěrou a nedůvěrou – Pocit důvěry se projevuje v tělesné stránce (jídlo, pití). Důležité je získat pocit známosti, ke které dochází při uspokojování základních potřeb. První dovednost je, že dítě nechá matku zmizet, důvěra, že matka se znovu objeví, až to bude dítě potřebovat. Spoléhání se na vlastní tělo. Důvěra je vázána na kvalitu mateřského vztahu, na matce a jak zachází s dítětem. Pokud je nedostatek důvěry → základy pro psychopatologický vývoj (deprese, schizoidní vlastnosti – uzavřenost). „Všichni si v sobě neseme nostalgii po ztraceném ráji“ (pokud vše probíhá správně). Autonomie proti studu a pochybám (období batolete) – anální období: na jedné straně zadržování, omezování (→ křečkovství x pečovatelství) X pouštění, dávání (→ schopnost nechat někoho jít). Může se vytvářet stud, souvisí s tím, že v tomto období dochází k sebeuvědomování (stydím se, když jsem si vědoma, že mě někdo vidí např. dítě se schovává). Zahanbenost vyvolána negativní vlastnosti (vzdorovitost, tendence nebýt viděn). Vzniká pocit pochybností – vyměšování se týká oblastí, které dítě nevidí, dospělí ho můžou kritizovat, trestat – narušují jeho autonomii (přirozenost) → rozvíjí se stud, pochybování o tom, že když něco vytvořím, jestli je to správné (→ pochybování o sobě, paranoidní strachy). Toto stádium rozhoduje o poměru lásky a nenávisti, a spolupráci a svéhlavosti, a o pocitu svobody vyjadřování, pocitu sebekontroly. Iniciativa proti vině (předškolní období) – dítě se cítí samo sebou, uvolněné, plné energie, na problémy rychle zapomíná, je iniciativní. Opak vzdorovitosti v předešlém období. Pocity libosti X můžou se vytvářet základy pocitů viny (z trestů za něco). Vzniká pocit rivality proti lepším, žárlivost, soupeření, boj mezi sourozenci o přízeň matky. Nepřijetí matkou může vyvolávat negativa v budoucnosti (únik do fantazie). Vytváří se svědomí → rozklad mezi infantilností a rodičovskou částí, která když je hodně silná, tak děti ještě více omezují sami sebe (než je omezují rodiče) → vytváří se přísné superego (základy pro „mravokárce“). Období snaživosti proti méněcennosti (mladší školní věk) – Klidové období, pudová složka dočasně usnula. Učení ve škole, od dospělých, ostatních dětí. Změny v psychice: potlačovaná fantazie, dítě se učí různým pravidlům, rozvíjí se pocit snaživosti, získává potěšení z práce učí se systematické činnosti. Pocity nedostatečnosti, méněcennosti (pokud se mu nedaří, i v sociálních vztazích), může ztratit odvahu do budoucna, naději, zůstává izolované. Ze sociálního hlediska je toto období nejdůležitější, potřeba kontaktu,
3
5.
6.
7.
8.
1. 2. 3. 4. 5.
dělat věci s ostatními. Kvůli okolí se dítě zaměří jen na úspěch, výkon, ale omezuje tak sebe samo. Identita proti infuzi rolí – míšení rolí (období puberty) – Končí dětství a začíná dospívání, mládí. Vyrovnává se s fyziologickými změnami a s požadavky okolí, chovat se jako dospělý. Na začátku není ještě identita, pochybnosti se sexuální rolí (ženy, muže) → mohou se vyskytnout delikventní, psychické epizody. Dochází k první výraznější zamilovanosti, snaha ztotožnit se s někým jiným (hledají ve druhých potvrzení svého JÁ), identifikace s nějakou skupinou (vliv mohou mít extrémistické skupiny) – pseudoidentita. intimnost proti izolaci (období dospívání) – Pokud v předchozím období došlo k identitě, tak teď může dojít k intimnosti – navázat intimní vztah, schopnost otevřít se, něco ze sebe dát, ztrácí se soustředěnost na sebe. Může být strach z navázání intimního vztahu → tendence k izolaci. Nebo do vztahu vstoupím, ale nejsem schopen ho mít plnohodnotný, ambivalentní vztah (soutěžení s partnerem) → člověk se vyhýbá vztahům, které by vedly k intimnosti (může dojít i k izolaci ve dvou – nedojde k intimnosti). generativita proti stagnaci (dospělost) – Potřeba plození, starání se o druhé, vedení někoho. Také produktivita, tvořivost. Pokud nedojde k plození a starání se, může dojít k regresi nebo ke stagnaci vývoje, pocitům osobního ochuzení → lidé se pak soustředí víc na sebe. Když má dítě nezralý člověk a nestará se o něj, tak nedojde ke generativitě. integrita JÁ proti zoufalství (stáří) – Dosažení celistvosti JÁ, přijetí svého života tak, jak probíhal (úspěchy i neúspěchy). Pokud nedojde k přijetí, může nastat zoufalství, strach ze smrti, strach z toho, že jsme život prožili špatně, a že to nemůžeme změnit. S. FREUD Orální – oblast úst, dochází k uspokojování sáním Anální – uspokojení vylučováním Falické – pohlavní orgány Latentní – mladší školní věk Genitální – souvisí s funkcí pohlavních orgánů
4
Č. 4) Prenatální období – fáze oplození, embryonální období, fetální období, interakce matky a plodu. - Prenatální období nebylo dlouho do vývojové psychologie zahrnuto, výv. psych. byla definována tak, že se zabývá pozorováním změn až po porodu. STÁDIA PRENATÁLNÍHO VÝVOJE 1. Fáze oplození – germinální období (první 3 týdny) – oplození ve vejcovodu a asi po 4 dnech uhnízdění = implantace vajíčka v děložní stěně. 2. Embryonální období (4. – 8. týden) – organogeneze, plod je velmi citlivý a náchylný, mohou vzniknout počátky vývojových vad a malformace. 3. Fetální období – od období funkce placenty do porodu – orgány už vznikly, a teď se budou vyvíjet, zdokonalovat a nastupovat do funkce. týden těhotenství
vývojový stupeň
1
Oplodnění a uhnízdění vajíčka. Začátek vývoje embrya.
2
Embryo má dvě vrstvy buněk.
3
První vynechané měsíčky u matky. Embryo má tři vrstvy buněk.
4
Embryo má již lidský tvar. Uzavírá se mu nervová trubice. Tvoří se základ budoucích končetin. Embryo měří 4-5 mm.
5
Tvoří se prvotní ústa a základy prstů na rukou.
6
Tvoří se prvotní nos a patro. Embryo měří 21-23 mm.
7
Tvoří se základ očních víček.
8
Objevují se zřetelné pohlavní žlázy - vaječníky či varlátka.
9
Začíná fetální období (období vývoje plodu). Délka 5 cm, hmotnost 8 g.
10
Zřetelně se vyvíjejí zevní pohlavní orgány. Hmotnost 460 g, délka 19 cm.
25
Začíná třetí trimestr. Hmotnost 900 g, délka 25 cm.
28
Plod má otevřené oči. Sklání hlavičku dolů. Váží 1300 g.
38 - 41
Obvyklý termín porodu.
• Plod má schopnost selektivně reagovat na různé podněty, je schopen nejjednodušších forem učení, vytváří si první zkušenosti. • Fyziologický způsob komunikace. Metabolické a hormonální změny jsou komunikačním kanálem (např. stres). • Smyslová komunikace (změna polohy, zvuk, chuť). • V 8 měsících dítě slyší, nejintenzivněji slyší tlukot matčina srdce, vnitřní prostředí matky – trávící a vaskulární zvuky, matčin hlas. INTERAKCE MATKY A PLODU • Fyziologicky – krví procházejí placentou převážně prostřednictvím hormonů. • Smysly – masírováním břicha, změnou polohy, hlasem matky. • Postojem emocionálním či racionálním, tím, že se matka soustředí na určitou část svého těla ji ovlivňuje. Nechtěné děti bývají častěji samovolně potraceny. MOŽNÉ PŘÍČINY PROBLÉMŮ DÍTĚTE • Nechtěné dítě – riziko budoucích problémů: vyšší nemocnost, školní problémy, nižší úroveň sociálních dovedností a zvýšená tendence k obezitě (jídlo jako kompenzace).
5
• Velmi mladí rodiče – dítě je pro ně spíše rušitelem než pozitivním přínosem, potřebuje jejich pomoc. • Rodiče pokročilého věku – předvídají rizika, a proto mívají tendence své dítě úzkostlivě chránit a tím pádem ho omezovat. • Ztíženou pozici mají dále nedonošené, nemocné děti a děti s různými vrozenými vadami.
6
Č. 5) Perinatální oblast nevědomí – transpersonální psychologie • • • •
•
• 1. 2.
3.
4.
TRANSPERSONÁLNÍ PSYCHOLOGIE Zabývá se rozšířeným vědomím. Říká, že součástí psychiky je širší oblast než jen vědomí, kterým se zabývají ostatní směry. Člověk může znovu prožívat biologické zkušenosti (živočišná, rostlinná říše). Protože jsme součástí přírody, tak v sobě máme její zkušenosti. Zabývá se porodem, tam získáváme bazální zkušenost, ale i první fyzické zkušenosti. Pro naši psychiku jsou důležitá i fyzická traumata, nejen psychická. Fyzická zkušenost se pak může promítat do různých onemocnění. Při problému se ozývají zkušenosti z porodní doby, hlavně při potížích s dýcháním během porodu. Zakladatelem je S. Grof (čech, emigroval do USA) – zkoumal zážitky z porodu. Pracoval s drogami (LSD), pak se zakázaly, tak vyvinul „holotropní dýchání“ – dělá se ve skupině, ve dvojicích (jeden dohlíží na druhého), navodíme rychlé dýchání, které mění okysličování mozku + nám k tomu hraje hudba, člověk prožívá věci z kolektivního nevědomí a i z individuálního nevědomí, zážitky z porodu, mělo by se s tím pak ještě dále pracovat. Perinatální nevědomí je průsečíkem kolektivního a individuálního nevědomí. Máme v sobě tzv. „Perinatální matrice“ (předloha, forma, které se dále upravují a formují), každá v sobě obsahuje silné zážitky stejného obsahu, psychické i fyzické zážitky. Perinatální matrice – když je dítě ještě v břiše → představa oceánu, vize přírody, „matka příroda“, archetipální představy (nebe, ráj), prožitek kosmické jednoty. Perinatální matrice – počátek biologického porodu, když začíná svalová kontrakce, plod je stlačován, ale děložní hrdlo je ještě uzavřené → pocity nebezpečí, úzkosti, představa vodního víru, představa pekla, ztracení ráje, všechny pocity bezvýchodnosti, klaustrofobie, pocity osamělosti, beznaděje. Perinatální matrice – děložní hrdlo už je rozšířené a dítě je vytlačováno → boj o přežití, může dojít k nedostatku kyslíku, kontakt s biologickým materiálem, situace zápasu, spojováno s ohněm – kdy vzniká velké množství energie, objevují se prvky sexuality, bolest, ohrožení, dušení, týrání. Perinatální matrice – porodní doba, kdy je hlavním tématem smrt (naprostý konec něčeho) a znovuzrození (naprostý začátek něčeho nového) → následuje úleva, setkání se světlem, silné pocity ohrožení, katastrofy, zážitek naprostého sebezničení, pták fénix, spojováno s životními úspěchy, překonávání krizí.
7
Č. 6) Kojenec – motorické dovednosti, vnímání, senzomotorická inteligence, rozvoj řeči, socializace.
•
• • •
-
-
-
KOJENEC Na konci období už je schopný komunikovat a samostatně se pohybovat. Jeho hmotnost se od narození do jednoho roku 3x zvýší. V prenatálním období je vývoj nejrychlejší, i v kojeneckém věku je jak psychický, tak fyzický vývoj rychlý. Podle Piageta je toto fáze senzomotorické inteligence. Důležitým vývojovým mezníkem je schopnost sednout si, což umožňuje určité osamostatnění se v oblasti stimulace. Nejvíce reaguje na lidský obličej, je pro něj zajímavý. VNÍMÁNÍ Zrakové vnímání – z počátku vidí asi na 30 cm, ale pouze v zorném poli do stran, nikoli přímo před sebe, ve 3 měsících – periferní vidění na 50 cm, v 6 měsících už vidí na 1 metr. Po narození rozlišuje zelenou a červenou barvu, ve 3 měsících rozlišuje základní barvy, dává přednost červené a modré barvě. Nejprve sleduje horizontální, pak vertikální pohyb, už neotáčí hlavu, ale umí sledovat jen očima. Vnímání prostoru začíná v půl roce. Sleduje pohybující se předmět ke konci 2. měsíce. Postupně se rozvíjí koordinace očí a rukou. MOTORICKÉ DOVEDNOSTI Ve 2 měsících zvedne a udrží hlavičku, pak se zvedá na loktech a nakonec na rukách. Od 4. měsíce se zlepšuje jemná motorika – klíšťový úchop (jemu předcházel nůžkový). Ve 4 měsících koordinace rukou a úst, v 6 měsících koordinace obou rukou (předává si předmět z ruky do ruky). Kolem 7 měsíce samo sedí a je samostatnější. 10. – 12. měsíc – lezení a první krůčky. ROZVÍJÍ SE ŘEČ Dávají přednost vyšším tónům, více reaguje na ženský hlas, asi ve 3 měsících je schopné lokalizovat zdroj zvuku. Rozlišuje specifické zvuky jazyka. Když se učí mluvit, tak i odezírá. měsíc – broukání (i u neslyšících), experimentování s hlasem. – 8. měsíc – žvatlání – opakuje různé slabiky, dozrává levá hemisféra pro řeč. Kolem 1. roku říká smysluplná slova. Závisí na stimulaci a motivaci k řeči. Nejprve více rozumí než mluví. SOCIALIZACE Po narození preferuje lidský hlas, kontakt, obličej. Dítě stimuluje sociální prostředí k tomu, aby mu věnovalo pozornost (mimické projevy, úsměv, pláč, broukání). 2 měsíce – autistická fáze (projektivní fáze): zaměření na sebe, na své tělo, na své potřeby, nemá ještě vztah k někomu nebo něčemu. 2 – 3 měsíce: projevuje zájem o vnější prostředí, oční kontakt. Ve 3 měsících komunikuje úsměvem (usmívá se na každého). 8
- 4 měsíce: začíná rozlišovat mezi hračkami, lidmi, nejvíce napodobuje matku, mimiku, hry. - – 9. měsíc: upřednostňuje více aktivity s lidmi než s věcmi. Dokáže odmítnout, vědomě napodobuje (pacipaci, jak seš velikej?). - Operativní podmiňování – něco dělá náhodně, a když ho za to dospělí pochválí, tak to opakuje (učíme se to, za co jsme odměňováni). VZTAH S MATKOU - 3 měsíce – symbolická fáze: matka je zdroj uspokojení, má s ní spojené příjemné nebo nepříjemné pocity. - 9. měsíců – stádium objektu: diferencuje mezi známými a neznámými a neznámé v něm vyvolává strach → separační úzkost (neměly by se střídat osoby, které o dítě pečují. Může být konflikt mezi zvídavostí a strachem, matka je útočiště). Vědomí, že matka je trvalá, že se vrátí. Základ vědomí sebe sama jako samostatného jedince. Vytváří se základní životní strategie. Tzv. přijatelná matka (uspokojuje potřeby dítěte a sama je tím uspokojována X matka konstruovaná – nefunguje pro dítě jako zdroj jistoty). - Dvojná vazba – komunikace probíhá na dvou úrovních (příjemně mluví, ale agresivně s dítětem manipuluje). To u dítěte vytváří citovou deprivaci (dlouhodobé strádání) nebo subdeprivaci (zdánlivě normální rodina, ale přesto se dítěti nedostává citu). Senzomotorická inteligence – 3 fáze: • do 4 měsíců – fáze primární kruhové reakce: opakuje určité přirozené pohyby, a tím se zdokonaluje (kopání nožičkami, cucání ruky). • 8. měsíc – fáze sekundární kruhové reakce (fáze trvalosti objektu – když něco zmizí, tak to hledá): zájem se soustředí na okolí – objekty, hračky, lidi, už je to zaměřené na efekt (záměrné jednání), např. bouchne do hračky, aby vydala zvuk. Rozlišuje mezi věcmi známými i neznámými. • 12. měsíc – fáze kombinované sekundární kruhové reakce: sleduje cíl a hledá prostředek k jeho dosažení – řeší jednoduché problémové situace. Začíná chápání mezi příčinou a následkem
9
Č. 7) Batole – motorické dovednosti, poznávací procesy, rozvoj řeči, socializace, hra, učení nápodobou a identifikací, osobnost batolete. - Důležitým mezníkem v tomto období je schopnost ovládat vyměšování, psychoanalýza nazývá toto období anální.
-
-
-
-
MOTOROICKÉ DOVEDNOSTI Hrubou i jemnou motoriku procvičuje hlavně při hře. 1,5 roku – chodí s jistotou, ale ještě často padá, vědomě háže věci na zem, postaví dvě kostky, čmárá, tleská rukama, chápe souvislost mezi pohyby rukou a následnými účinky. 1 a ¾ roku – zlepšuje se rovnováha a koordinace pohybů, šplhá po nábytku, umí chodit pozpátku, hází míč, čmárá, postaví věž ze 7 kostek, přelije vodu z jedné sklenice do druhé. 2 roky – dokáže stát na jedné noze a druhou kopnout do míče, hází a chytá míč v sedě, tančí, umí udělat špetku, tak bere malé předměty, předává si předměty z ruky do ruky, podílí se na oblékání, staví komín i vlak z více kostek, kreslí kolo a svislé čáry, obrací stránky v knize. 2,5 roku – zdolá schody bez pomoci, umí poskočit a vydrží stát na špičkách, komín z deseti kostek, čmárá po celém papíře, i vodorovné čáry. Již je pevně vyhraněná lateralita. 3 roky – vydrží několik vteřin balancovat na jedné noze, chodí po špičkách, běhá, šlape na tříkolce, umí na skluzavce, složí jednoduché puzzle, stříhá, kreslí hlavonožce, umí se skoro obléknout.
OBDOBÍ PŘEDPOJMOVÉHO A SYMBOLICKÉHO MYŠLENÍ - Dítě je vázané na realitu, začíná používat i jednoduché představy (už ne jen „pokusomyl“). - Symbol – něco je něčím zastupováno (klacek je pistol). - Následná nápodoba (zážitek z jeslí si přehrává doma). - Pochopení trvalosti objektu – ví, že svět je trvalý, že se ráno probudí, a že maminka se vrátí. - Začíná se rozvíjet orientace v prostoru. - Hodně se ptá „Co to je?“, kolem tří let se ptá „Proč?“ - Dítě chce být nezávislé, ale musí mít jistotu, že se k matce může vrátit. Pak se vrtí k matce a může se chovat regresivně, chce se pomazlit. - Vztah „přechodných objektů“ – upoutání se např. na blízkou hračku, přenáší na ní své pocity i pocity k matce. • Vytváří se dvě základní životní strategie: 1) Tendence k prosazování se. 2) Tendence k rezignaci a potlačování svých potřeb. - Rozvíjí se smyslové poznávání, paměť (je nezáměrná), citovost paměti (pamatuje si hlavně věci, které prožije). - Projevuje se fantazie – personifikace (zosobňování), např. dává věcem lidské vlastnosti. CITY - City jsou bohatší, zaměřené k okolí. Mění se i podněty, které city vyvolávají (u kojence vyvolává strach např. leknutí, u batolete může být naučený strach např. z doktora). - City: strach, zlost (při omezování jejich aktivity, při neúspěchu), radost (ze soc. kontaktů), sociální city (většinou k dospělým), začíná se rozvíjet např. i estetické cítění, morální city. - City bývají intenzivní, mají krátké trvání, bývají ovlivnitelné.
10
ROZVOJ ŘEČI - Kolem 1,5 roku zná asi 20 – 30 slov, používá jednoslovné věty, více rozumí než mluví. Nejprve o sobě mluví ve 3. osobě. Jedno slovo vyjadřuje více věcí. - Ve 2 letech zná 200 – 300 slov, skládá jednoduché věty, užívá osobní zájmena. - Kolem 3 let zná asi 700 slov, pamatuje si svůj věk, celé jméno a dokáže to sdělit, ptá se a pozorně naslouchá, mluví v rozvitějších větách.
-
-
-
-
-
SOCIALIZACE Dítě získává ve svém sociálním prostředí různé role (pohlaví, zevnějšek, chování, odlišnosti v kterékoli oblasti) – sociální role, které dítě získá, vyjadřují zároveň jeho hodnocení, ale i očekávání a požadavky jiných lidí. Rozvíjí se schopnost komunikovat – komunikace mu umožňuje stát se aktivnějším a samostatně komunikujícím subjektem, který lépe rozumí svému okolí. Napomáhá uvolnění ze závislosti na ostatních. Normy chování – o sociálních normách získává dítě informace na dvou úrovních: pozoruje skutečné chování lidí a hlavně je získává pomocí verbálního sdělení. Pravidla chování pomáhají dětem v orientaci ve světě. Když se dítě za svůj čin stydí, tak si normy zvnitřnilo. Učení nápodobou a identifikací – Nápodoba jako opakování nějakého pozorovaného projevu je jednou z forem učení. Je projevem snahy o pochopení a z toho vyplývajícího přizpůsobení vnějšímu světu. Dítě má vrozenou tendenci se podobat jiným lidem, to přináší určitou jistotu. Rozvoj nápodoby se shoduje s nástupem symbolického myšlení. Učení nápodobou umožňuje přejmout hotový vzorec chování. Nápodoba je pro batole jedním z dostupných způsobů orientace a adaptace na prostředí. Problémem nápodoby může být generalizace a diferenciace napodobovaného chování (určité věci zobecňuje na všechno). Identifikace je ztotožnění s někým, potřeba být jako on, a tudíž se chovat stejně jako on. Ke konci batolecího věku se děti začínají identifikovat se svými rodiči, hlavně s rodičem stejného pohlaví. Důvody identifikace: neztratit vazbu s citově významnou osobou, podílení se na prestiži se ztotožňovanou osobou. Pozn. Specifickou variantou je obranná identifikace s osobou, které se dítě bojí, kterou lze definovat jako autoritu, jež vyvolává respekt. Vztah s rodiči a vrstevníky – rodiče slouží jako modely chování, jednodušší to mají dívky, které se identifikují s matkou, otec pro syny není stále doma. Sourozenci mohou sloužit jako alternativní zdroj sociální stimulace, protože dítěti poskytují jiné zkušenosti. Důležitý je kontakt s vrstevníky, usnadňuje emancipaci.
HRA - Největší část každého dne stráví dítě hrou, ta je zpočátku jednoduchá a hlavně samostatná, nechce se dělit o hračky, raději si hraje samo. Okolo tří let můžeme mluvit o tzv. paralelní hře (vedle sebe), děti se tolerují, ale ještě si nedělí role (to nastává až v předškolním období). - Hračky: zpočátku, pestré obrázky, stavebnice se základními barevnými tvary, měkké míče, pastelky, papír, modelovací hmoty, dětské hudební nástroje, pohybové hračky (autíčka), maňásci, kostky, skládačky, ke konci období kreslící potřeby, figurky, malá zvířátka, stříhání, lepení, navlékání. OSOBNOST BATOLETE - Důležitá je rovnováha mezi potřebou emancipace, osamostatňování a potřebou stability, jistoty a bezpečí. - Rozpor mezi potřebou emancipace a pocity pochybnosti a studu. 11
-
V batolecím věku by mělo dítě dosáhnout základní důvěry v sebe a své schopnosti. Důležitým předpokladem je odpoutání z předchozí symbiotické vazby s mateřskou osobou. Separace: aktivní (závisí na dítěti samém), pasivní (nezávisí na vůli dítěte). Separační úzkost má tři fáze: 1. Fáze protestu – dítě se aktivně snaží zbavit cizího člověka a přivolat zpět matku. Pokud se mu to nepodaří, přichází druhá fáze. 2. Fáze zoufalství – dítě postupně ztrácí naději, že maka přijde, a proto ji přestává volat a hledat, bývá apatické, bez zájmu o cokoli. 3. Fáze odpoutání od matky – když odloučení trvá delší dobu, dítě se snaží uspokojit svou potřebu citové vazby a opory navázáním vztahu k jiné osobě, která je dostupná. - Rozvíjí se vědomí sebe sama – dva důležité mezníky, které signalizují dosažení určité vývojové úrovně: separace od matky, vznik potřeby sebeprosazení, které může mít až charakter negativismu. Sebeprosazení má dvě složky: varianta „Já sám“ a varianta „Já chci“.
12
Č. 8) Předškolní období – tělesný vývoj, poznávací procesy (vnímání, fantazie, myšlení, paměť), verbální schopnosti, hra kresba, morální vývoj, sociální vztahy, identita dítěte.
-
-
-
-
-
-
-
-
TĚLESNÝ A POHYBOVÝ VÝVOJ Prodlužují se končetiny, pohybová obratnost se zvyšuje (běhá, šplhá, jezdí na kole, plave, lyžuje). Udržuje rovnováhu. V sebeobsluze je samostatné díky rozvoji jemné motoriky (samo se oblékne, samo se nají). Zvládá ruční a domácí práce (uklidí si hračky, prostře na stůl). Velikost hlavy se srovnává s tělem, už není tak velká jako v batolecím období. POZNÁVACÍ PROCESY Piaget – názorné a intuitivní myšlení. Typické znaky myšlení: egocentrismus – hodnotí věci na základě subjektivních preferencí → dochází k nepřesnostem v poznávání. Fenomenismus – důraz na určitou, zjevnou podobu světa, event. Na takovou představu. Dítě je fixováno na nějaký obraz reality, který není schopno ve svých úvahách opustit. Svět je pro ně tkový, jak vypadá, jeho podstatu vesměs ztotožňuje se zjevnými znaky. Prezentismus (vazba na přítomnost). Magičnost – tendence pomáhat si při interpretaci dění v reálném světě fantazií, a tak jeho poznání zkreslovat. Absolutismus – přesvědčení, že každé poznání musí mít definitivní a jednoznačnou platnost. Jeden z projevů dětské potřeby jistoty. Úsudky: animismus (neživým věcem dává vlasti živých bytostí), arteficialismus (všechno někdo „udělal“). Dítě sice již dříve pochopilo trvalost existence objektů vnějšího světa, ale dosud si neuvědomuje, že jde o trvalost jejich podstatných znaků. Má sice vytvořen nějaký pojem trvalosti jednoho objektu v čase a prostoru, ale nemá vytvořen pojem trvalosti množiny předmětů. Konfabulace – dítě interpretuje realitu tak, aby pro ně byla srozumitelná a přijatelná, to se projevuje i formou nepravých lží, kdy dítě kombinuje reálné vzpomínky s fantazijními představami. Dítě je o pravdivosti přesvědčeno. Typickým znakem myšlení předškoláků je jejich útržkovitost, nekoordinovanost a nepropojenost, chybí mu komplexní přístup. Chápání prostoru – tendence přeceňovat velikost nejbližších objektů, protože se mu zdají velké a podceňovat vzdálenější, protože je vidí malé. Neumí dobře odhadovat prostorové vztahy, hodnotí je podle toho, jak je vnímá on sám, jak se mu jeví. Vnímání času – pojem času se rozvíjí pomalu, dítě čas měří prostřednictvím určitých událostí a opakujících se jevů. Pro dítě nemají význam pojmy jako minulost a budoucnost, žije přítomností. Piaget – předoperační stádium inteligence. VERBÁLNÍ SCHOPNOSTI Učí se mluvit prostřednictvím nápodoby verbálního projevu dospělých lidí, nápodoba řeči má selektivní charakter (zapamatují si jen něco a hned to opakují). Od 4 let mluví v delších a souvislejších větách , později i v souvětích. Gramatická pravidla se učí také nápodobou, zatím je užívají jen částečně a dělají chyby: mnohé nepřesnosti a agramatismy. Typická je egocentrická řeč – řeč pro sebe, nepotřebuje posluchače. Dítě má zájem o básničky, říkanky, zpěv. Řeč rozvíjíme pomocí pohádek, vyprávění, atd.
13
-
-
-
SOCIALIZACE Období předškolní je věk iniciativy, jehož hlavní potřebou je aktivita. Fáze morálního vývoje je heteronomní – dítě ještě nemá vlastní názor a automaticky považuje za správné to, co určí dospělý. Dítě je k dodržování norem motivováno systémem odměn a trestů – pozitivním a negativním hodnocením. Ke konci předškolního věku je přechod od heteronomní fáze ke schopnosti dítěte pociťovat vinu za nežádoucí chování. Svědomí dítěte funguje jako autoregulační mechanismus. Normy chování, které tvoří racionální základ autoregulačního systému, se dítě učí především ve své rodině. Rozvoj sociálních dovedností: pro rozvoj prosociálního chování je nutné je uspokojovat dětskou potřebu jistoty a bezpečí, je závislý na dosažené úrovni kognitivních kompetencí a prosociální chování je také výsledkem sociálního učení nápodobou a na základě identifikace, ale i pomocí vysvětlování a podmiňování. Význam rodiny – rodiče jsou pro dítě emocionálně významnou autoritou, představují ideál, jemuž se chce dítě ve všech směrech podobat a s nímž se identifikuje. Vrstevnické vztahy a role – uvolňuje se vázanost na rodinu (důležitá je školka) a postupně i vázanost na dospělé. Vztah s vrstevníky je symetrický (oba partneři jsou si rovni), poskytuje mnohem méně jistoty než vztah s dospělým. Vztahy se sourozenci – závisí na věkovém rozdílu, mívají ambivalentní charakter, hodně závisí na postoji rodičů.
-
HRA, KRESBA Hra je dominantní činnost. Hraji si rády s vrstevníky- rozvíjejí námět hry „na něco“, mají rády hry pohybové a konstruktivní (stavebnice, kreslení, puzzle). Hra má význam pro kognitivní, sociální i emoční vývoj (hry s pravidly, prohry, role ve hře). Význam má i stereotypní hra. Vazba na hračky, hračky dětem pomáhají v těžkých situacích. Význam má sledování dětí při hrách. Rozvíjí prosociální chování (pomáhat, půjčit). Kresba je jednou ze symbolických funkcí, v níž se projeví tendence zobrazit realitu tak, jak ji dítě chápe. Z počátku dítě kreslí ještě hlavonožce na konci období už mají postavy hlavu, tělo a obě končetiny, mají i detaily jako vlasy, nos, oči, uši, prsty (více se podobají skutečnosti). Kreslí postavy jakoby zespoda, protože je tak vidí (postavy mají dlouhé nohy a menší tělo). Typická je transparentnost postav – je vidět vnitřek, např. pod oblečením.
-
IDENTITA DÍTĚTE Sebehodnocení je stále závislé na názoru jiných osob, zejména rodičů. Dítě zná své tělo, pozná se v zrcadle, uvědomuje si svou individualitu. Nezralost sebepojetí se může projevovat majetnickými sklony, sklony k vychloubání. Součástí identity jsou i všechny sociální role, která dítě má. Klíčová je i tzv. gender role – dítě si uvědomuje své pohlaví a s tím spojené role. Už ve 4 letech vědí, že jejich pohlavní identita je trvalým znakem a že se nikdy nezmění.
-
-
14
Č. 9) Školní zralost. - Nástup do školy je důležitým sociálním mezníkem mezi předškolním a školním obdobím. - Školní zralost je kompetence pro zvládnutí nároků základní školy spíše závislé na zrání (např. zralost kognitivních funkcí, pozornost, emoční a sociální zralost). Souvisí především se zráním nervové soustavy. - Lateralizace ruky – dítě už by mělo mít vyhraněnou lateralitu. - Školní připravenost je kompetence pro zvládnutí nároků základní školy, na nichž se podílí spíše učení (např. sebeobsluha, pracovní návyky, poslušnost). Hodnota a smysl vzdělávání, chování, způsob komunikace, sociální připravenost – rozlišování rolí, normy chování. POSUZOVÁNÍ ŠKOLNÍ ZPŮSOBILOSTI - Posuzuje se orientačně v mateřských školách a při zápisu do první třídy základní školy (screening). - Lékař posuzuje zejména tělesnou zralost při šestiletých preventivních prohlídkách (výška, kostní věk). - Někdy posuzuje školní zralost psycholog, příp. speciální pedagog (sledují zralost CNS, úroveň myšlení, pozornost, pracovní vyspělost, citovou zralost a sociální připravenost, odolnost vůči zátěži). Znaky nedostatečné způsobilost - Unavitelnost, nedodržují distanci, bázlivost, nesamostatnost, problémy ve zrakové či sluchové diferenciaci, nerovnoměrný vývoj intelektu, nízká úroveň kresby, problémy s lateralitou, odbíhání od úkolu, apod. - Některým dětem se doporučuje odložit školní docházku o jeden rok (max. 2 roky), rozhoduje ředitel školy. - Některé školy zřizují tzv. Vyrovnávací první třídy nebo nulté ročníky (zejména pro děti nepřipravené pro vstup do školy, které nenavštěvovaly MŠ). OFICIÁLNÍ KRITÉRIA ŠKOLNÍ ZRALOSTI Biologické zrání - Věk 6 – 7 let, je možný odklad nebo mohou jít děti i dříve (narozené září – prosinec). - Tělesná zralost (mohou mít problémy děti, které měly nízkou porodní váhu, extrémní slabost nebo vyspělost). - Typ školního dítěte: prodlouží se končetiny, tvaruje se pas, filipínská míra, vývoj zubů (započetí druhé dentice), pohyblivost, ovládání drobných pohybů, lepší koordinace. Způsobilost pro školní práci - V oblasti poznávacích procesů, roli hraje vliv prostředí, schopnost analytického vnímání (důležité pro čtení a psaní), rozvinutá paměť, řeč, zásoba znalostí, základní myšlenkové operace (analýza, syntéza, zobecňování), příčina – následek, určitá úroveň pozornosti. Zralost citová a sociální - Emoční připravenost, motivace, kladný postoj ke škole, určitá míra kontroly citových projevů, vůle, sebekontrola, schopnost odložit svoje přání, schopnost plnit úkoly, dokončit je, schopnost pracovat ve skupině dětí, plnit společné úkoly, spolupracovat, akceptace učitelky, měla by být menší závislost na rodičích.
15
→ Přijmout roli školáka se vším všudy. PODMÍNKY PRO NÁSTUP DO ŠKOLY Školní zralost = stupeň vývoje tělesných a duševních vlastností dítěte, který je nutným předpokladem úspěšného zvládnutí školních požadavků. Zabýval se tím už J. A. Komenský – Informatorium školy mateřské (péče matky) – dítě je připravené v průměru v 6 letech. Kritéria zralosti podle Komenského: znalosti, návyky, pozornost, motivace k učení, intelektové schopnosti, potřeba socializace.
16
Č. 10) Mladší školní věk – tělesný vývoj, rozumový vývoj, sociální vztahy, volný čas. ŠKOLNÍ VĚK 1. Mladší školní věk – od nástupu do školy – 6 – 7 let do 8 – 9 let – zněna životní situace, různé vývojové změny, především se projevují ve vztahu ke škole. 2. Střední školní věk – 8 – 9 let až 11 – 12 let – dítě přechází na druhý stupeň ZŠ a začíná dospívat. Dochází k mnoha změnám, které jsou podmíněny nejen sociálně, ale i biologicky. Příprava na dospívání. 3. Starší školní věk – navazuje na střední školní věk a trvá do skončení ZŠ, do 15 let – pubescence. TĚLESNÝ VÝVOJ - Dítě má 20 – 40 kg a 120 – 150 cm. - Je více obratné, umí jezdit na kole, plavat, rychle roste do výšky.
-
-
ROZUMOVÝ VÝVOJ Hlavním vývojovým mezníkem je nástup do školy. Dítě je schopno klasifikovat a třídění – začínají sběratelské hry (sbírají kde co: autíčka, známky, karty). Zahrnutí – inkluze – chápe vřazení prvku do určité třídy. Konzervace – chápe trvalost podstaty určitého objektu či množiny objektů, přestože se jejich vnější vzhled mění (z plastického válečku lze udělat opět kulička). Reverzibilita – pochopení vratnosti – reverzibility různých proměn. Chápe pojem identita. Decentrace – odpoutání z vázanosti na zjevné nápadnosti a osobně atraktivní vlastnosti reality – je schopné posuzovat skutečnost podle více hledisek. Je schopné seřadit množství, tvary, barvy. Začíná chápat pojem čas, ví, že je nevratný. Prostoru už rozumí dobře. Chápe pojmy vzdálenosti, směru, délky. Měla by být 100% vyhraněná lateralita. Schopnost ukázat levou a pravou stranu. Již rozlišuje mezi realitou a fantazií, ještě nechápe abstraktní. Podle Piageta se dítě dostává do stádia konkrétních logických operací – respektování základních zákonů logiky a respektování konkrétní realita, schopnost aplikovat logické zákony a pravidla na řešení aktuálních činností, situací. Záměrné vnímání (soustředění se cca 20 minut), zlepšuje se pozornost, paměť. Rozšiřuje se slovní zásoba, dítě se učí nové výrazy, psát a číst, již by měla být správná gramatika a skladba řeči.
- Problémy a poruchy vývoje: neurostenie (poruchy spánku, s jídlem), psychostenie (pomočování, koktavost, úzkostlivost, hyperaktivita, příčinou bývá LMD) – váže se na specifické poruchy učení: dyslexie, dyskalkulie, dysgrafie, dysortografie. SOCIÁLNÍ VZTAHY -
Dítě se zpočátku do školy těší. Dítě musí pochopit, že skončila doba her a začíná doba učení. Mění se sociální prostředí, zapojení se do kolektivu – učí se tak solidaritě a sounáležitosti. Musí se podřídit autoritě dospělého – hl. učitel. Už to není tak individuální přístup. Nutnost zvyknout si na rozvrh, organizaci, pravidla. Ve školce přestavovala pravidla učitelka → odosobnění, teď je představuje řád.
17
- Děti se špatně podřizuji pravidlům, nevydrží se soustředit, mají tendenci si hrát, a proto mají neúspěchy ve škole. Neúspěchy se odráží na sebevědomí dítěte, ovlivňují pozici dítěte v kolektivu. Promítá se to do rodiny, rodiče si berou úspěch i neúspěch dítěte osobně. - Neúspěšné dítě se podle toho chová i doma (zdržuje, nechce vstávat, je unavené, nechce se připravovat). - Mělo by se připravovat cca 0,5 hodiny denně. - Můžou se v souvislosti se školou projevovat neurotické problémy (zvracení, bolesti, nemoci), o víkendech a o prázdninách se tyto problémy nevyskytují. - Dítě postupně opouští egocentrismus a začíná respektovat okolí a jeho názory. - Kolem 9. roku je schopné empatie. - Své chování dítě hodnotí podle odezvy autorit (rodičů, učitelky), postupně se ale stává kritičtějším. - Na počátku školní docházky má dítě potřeby: potřeba citové jistoty uspokojována pozitivním hodnocením, které podporuje sebedůvěru, potřeba orientace v tom, jaký výkon je žádoucí. - Dítě získává nové role: kamaráda, školáka, žáka, spolužáka. - Pro dítě je důležité, aby mělo kamarády – v kamarádství většinou ještě převládá egocentrismus. - Typická je rivalita mezi spolužáky i sourozenci. - Rodiče – tráví s dítětem méně času, slouží jako supervizoři, měli by dávat možnost samo se rozhodnout. Příslušnost k rodině je součástí identity. Rodiče slouží jako model role, se kterou se dítě ztotožnilo, jsou zdrojem pocitu bezpečí a jistoty, podporují v dítěti potřebu seberealizace, jsou modelem pro budoucnost. Rozpory mezi rodiči (hl. rozvod) narušuje vývoj dítěte, pokud se to dítěti nevysvětlí, tak se z toho viní. - Dítě je družné, extrovertní, radostné, bezstarostné, hovorné, citově povrchní.
18
Č. 11) Pubescence – tělesný vývoj, poznávací procesy, city, vztahy k sobě, k rodičům a vrstevníkům, morální vývoj, budování identity, volný čas. - 11 – 15 let, začíná objevením druhotných pohlavních orgánů a končí nástupem menstruace u dívek a první noční polucí u chlapců.
-
-
-
-
-
TĚLESNÝ VÝVOJ Dolní i horní končetiny rostou na začátku rychleji. U dívek dochází k zaoblení postavy – tuk se ukládá hl. do břicha a zadku, u kluků se tuk mění na svaly. S dobou se postupně prodlužuje dospívání dětí, ovlivňuje to prostředí, životní styl, klima, výživa. 40 – 70 kg a 150 – 170 cm. Dítě je neobratné a lehce unavitelné. Tělesná proměna je výrazným zdrojem sebehodnocení. Mnoho pubescentů (hl. dívky) se s vývojem a změnami svého těla špatně smiřují, může nastat mentální anorexie. POZNÁVACÍ PROCESY Patnáctiletý je schopen vědecky myslet. Uvažuje nejen o skutečnosti, ale i o svých úsudcích: „Ano, já myslím. A já také myslím na to, že myslím.“. Období formálních logických operací: myslet formálně znamená myslet nezávisle na obsahu. Myšlení o neskutečném, neexistujícím – „kdyby“. Pubescent srovnává realitu s vyhlašovanými ideály (z toho asi také pramení kritičnost k autoritám). Zvyšuje se podíl logické paměti a schopnost vnímání podstatného. Jsou schopni uvažovat hypoteticky bez ohledu na realitu. Přichází abstraktní myšlení. Základní psychické potřeby: potřeba rozvoje nové identity, mít vlastní pozici v tomto světe, potřeba seberealizace (rozšiřuje se i na budoucnost), potřeba otevřené budoucnosti. Posílení určitého egocentrismu: hyperkritičnost, sklon polemizovat, jeho myšlenky, pocity a zkušenosti jsou zcela výjimečné, vztahovačnost. Pubescent je radikální, jeho nechuť ke kompromisům a korekcím vyplývá z nejistoty. CITY Tělesné a hormonální změny přinášejí: kolísavost emočního ladění, větší labilitu a tendenci reagovat přecitlivěle i na běžné podněty. Emoční reakce pubescenta jsou ve srovnání s minulým obdobím nápadnější a zdají se být ve vztahu k vyvolávajícím podnětům méně přiměřené, hraničí až se ztrátou sebeovládání. Pubescent své pocity považuje za intimní. Obranným mechanismem je únik do fantazie, umožňuje odpoutání od reality a nabízí experimentování s různými rolemi. Obranným mechanismem může být také regrese na nižší vývojové stádium. Větší impulsivnost a nedostatek sebeovládání. Zvýšení uzavřenosti ve smyslu nechuti projevovat svoje city navenek. S emoční nevyrovnaností a s celkovou nejistotou souvisí výkyvy v sebehodnocení. Pubescent si vytváří svou identitu – status dítěte se začíná pomalu měnit na status dospělý. Typické je denní snění – hl. tématem bývají vlastní všemocnost a erotika.
19
- Ke konci období jsou první zamilovanosti (hl. platonické).
20
-
-
-
-
VZTAHY K SOBĚ, K RODIČŮM A VRSTEVNÍKŮM Pubescent „všechno ví, všechno zná“ – jeho názory jsou jedinečné a pravdivé (nemá cenu s ním o tom polemizovat). Biologické změny v souvislosti s duševními jsou příčinou toho, že se pubescent ve zvýšené míře zabývá sám sebou. Zvýšená labilita a sebekritičnost sebepoznání komplikuje. Hledání a rozvoj vlastní identity. Introspekce – zaměření na vlastní pocity, prožitky a myšlenky. Pro sebepoznání je užitečné i srovnání s jinými lidmi. Přechodné stádium skupinové identity – pubescent zapadne do skupiny, pokud se jí podobá (oblečení, móda, mobily, věci). Při projevech puberty se vytváří: vnitřní hranice - Já a vnější hranice - okolní svět. Vzpoura neproběhne u: zakřiknutých dětí, které se nedokáží postavit rodičům (mají přísné superego); u dětí, které nemohou přirozeně projít vývojem – vzpoura je u nich potlačena – můžou být vzdorovité v pozdějším věku vůči autoritám, v partnerství, apod. Sociální role: pubescent odmítá podřízenou roli – odmítá demonstrovanou formální nadřazenost autorit, jako jsou rodiče a učitelé, je k nim kritický a přizná jim autoritativní pozici jenom, když je přesvědčen, že si ji zaslouží. Velký význam pro něj má role ve vrstevnické skupině. Rodiče – pubescent je považuje za autoritu, která ho omezuje, stále mu něco zakazuje a on má potřebu s nimi bojovat a prosadit se. Pubescent je k dospělým netolerantní. Emancipace od rodiny nevede ke zrušení citové vazby k rodičům, ale k jejich proměně. Infantilní závislost musí být nahrazena zralejším a vyrovnanějším citovým vztahem. U svých rodičů si nejvíce váží upřímnosti a statečnosti. Jestliže je rodina příliš autoritativní, dítě se může komplementárně rozvinout jako pasivní, submisivní jedinec, který nemá na sebeprosazení a odpoutání z takové vazby dost sil, ani potřebné osobnostní vlastnosti. Odmítání nadměrného pečovatelství a hlídání a dávání rad u matky. Syn od otce potřebuje podporu v rozvoji mužské role. Ve vztahu k dcerám funguje otec rovněž jako model mužské role. Vztah matky s dcerou má jiný charakter než vztah otce se synem. Výchova nesmí být moc povolná – děti se musí mít proti čemu bouřit. Dobrá je partnerská výchova – brát dítě jako dospělé partnery. Mění se komunikace s rodiči: buď se zlepší nebo se zhorší. Vrstevníci – vrstevnická skupina slouží jako opora stávající identity. Vrstevníci se stávají neformálními autoritami, které mohou mít větší vliv než dospělí. Pubescenti ve skupině napodobují jeden druhého (hl. vůdce nebo hvězdu). Vrstevnická skupina má referenční význam – slouží jako základ pro porovnání zkušeností.¨ Vrstevnická skupina má své vlastní hodnoty, normy a ideály. Potřeba přátelství v období dospívání je velmi silná. Vazba na vrstevníky se zvětšuje na úkor vztahu k rodičům. Vztahy mezi chlapci a děvčaty nabývají erotické povahy.
21
Č. 12) Adolescence – tělesný vývoj, poznávací procesy, vztahy k rodičům, vrstevníkům, partnerům, morální vývoj, budování identity, volný čas. - Přechod od dětství do dospělosti, osamostatnění, je to nekritičtější a nejtěžší období. - Na začátku je pohlavní zralost a ukončení zkladní školy, na konci pak ekonomická nezávislost a nástup do práce (netýká se vysokoškoláků). - Dosažení plnoletosti. TĚLESNÝ VÝVOJ -
15 – 20 let. V tomto období adolescent dosáhne „plné“ výšky a váhy. Pohyb je individuální. Tělesná zdatnost může nahradit kompetence, jichž se nedostává v duševní oblasti. Zevnějšek je prostředkem k dosažení sociální akceptace a prestiže. Atraktivita je předpokladem k dosažení dobré sociální pozice. - Biologické znaky dospívání a dospělosti nastupují dříve než zralost sociální, psychická, charakterová. POZNÁVACÍ PROCESY
-
-
-
Tendence k uniformitě. Dokáže být v uvažování flexibilní. Nezatížen zkušeností uvažuje často velmi radikálně. Utvářejí se strategie chování ve vztahu k výkonu i vlastní sociální pozici. Urovnávání si vlastních hodnot, postojů a cílů, aby následně dokázal dobře nakládat se dvěma základními atributy dospělosti: se svobodou a odpovědností. Přetrvává nechuť k dělání kompromisů a typické je zlehčování nebo úplná ignorace cizích „dobrých rad“. Myšlení je velmi pružné a výkonné. Dominantní je touha stát se dospělým. Časté pocity nejistoty, strachu a úzkosti, obavy z budoucnosti. Zhoršená pozornost a pracovní schopnost, zhoršené sebeovládání, prudké i přecitlivělé způsoby reagování (hluboké hormonální přeměny působí na centrální nervový systém). Adolescent preferuje jednoznačná, zásadní a rychlá řešení, která vedou k jistotě. VZTAHY K RODIČŮM Adolescent je kritický k hodnotám, názorům, chování a celkovému stylu života rodičů. Rodiče představují pro adolescenta model určitého způsobu života a dospělosti, který by je měl čekat v budoucnosti. Často neberou v úvahu potřeby svých rodičů. Proces separace ze závislosti na rodině by měl být v adolescenci ukončen. Dcera Kolem 12 let dospívá po tělesné stránce, důležité je seznámit se s vnějším světem. Matka přijímá dceru jako partnerku a měla by jí pouštět do „svého teritoria“ – aby byla samostatná. Důležité je jaký má matka postoj k mužům, k vlastnímu manželovi – to předává své dceři (nevědomě). Období větší intimity se převádí i do řeči, mluví v množném čísle, jako s batoletem („Tak jsme zase zhubli“).
22
- Nemusí se to podařit – dcera to bere jako omezení a může se snažit ze vztahu s matkou vystoupit. - Ze strany matky: dcera vypadá dospěle (podle toho se k ní matka chová), nevědomé pocity u matky – uvědomování si svého stárnutí → dívka není sycená láskou matky → brání se dospívání (může to být příčina mentální anorexie) → matky se o ně pak starají jako když byly malé. - Některé matky dokážou být matkami malých dětí, ale ne dospívajících. - Ke konci pubescence dochází ke konfliktům mezi matkou a dcerou, mělo by dojít ke změně, je na čase, aby se matka a dcera od sebe oddělily, a aby matka umožnila setkání s mužským světem (kolem 16. roku). - Úloha otce – umožňuje dceři poznat mužský svět, umožní jí zažít „vztah s mužem“. - Vztah k otci je důležitý k potvrzení sebeúcty u dcery. - Důležité je také, jak se otec chová k matce, dcera to přebírá. - Není dobré, když dcera hned začne vztah s mužem. - Je dobré, když dcera tráví čas s otcem bez matky. - Špatné je, když otec dceru ztotožňuje s matkou, hlavně, když nemá otec k matce dobrý vztah. - Rodiče by se měli připravovat na přechod od rodičovství k partnerství. - Pokud má dcera s otcem špatný vztah, tak si hledá náhražku -. „bezpečný vztah“ u svého partnera, ale je nezralá. - V 18 letech dochází k separaci dcera od otce – dochází ke konfliktům – hledá si spíše vrstevníky, nebránit tomu. Důležitá role manželky – měla by do vztahu vstoupit a manžela si vzít zpátky.
-
-
Syn V dospívání vedle své matky vypadá ještě jako dítě, matka ho připravuje na vztah s ženou. Pokud je kluk hodně obklopen ženami a nemá mužský vzor, tak může mít problémy s vrstevníky. Ve 12 letech se vrací do vztahu s matkou, ta seznamuje syna s ženským světem, s citovou oblastí. Důležité je jaký má matka vztah k otci, syn to okoukává. Důležité je, aby se matka chovala k synovi jako k dospívajícímu. Také otec by mu měl ukazovat, jak se chovat k ženám. Otec by měl mít pochopení pro vztah syna a matky, neměl by žárlit. Když ke sblížení s matkou nedochází (rozvod), tak se syn začne bouřit (problémy ve škole) a přivolávat si tak péči matky. V 15 letech je nebezpečí uvíznutí ve vztahu s matkou. Správná matka by ho neměla držet, měla by ho v mužské roli posilovat. Při problémech se doporučuje „mužská terapie“, kluk potřebuje mužskou autoritu. Je špatné, když otec není schopný zasáhnout nebo se proti synovi spolčí s matkou. Otec má u syna neformální autoritu, otec sám musí být zralá osobnost, měl by na syna mít požadavky, ale měl by být také shovívavý k jeho chybám. Měl by se synem vykonávat různé činnosti. Matka by v tuhle dobu měla jít z cesty. Pokud jsou vztahy špatné → syn se dá do party, hry, náhradní hrdinové, může mít symptomy, kterými přivolává matku.
23
-
-
-
-
-
-
-
-
VZTAH K VRSTEVNÍKŮM Vrstevníci sehrávají důležitou roli. Adolescent v době, kdy se uvolňuje z vazeb na rodinu, ale současně ještě není schopen fungovat zcela samostatně, potřebuje oporu od lidí, kteří jsou na tom podobně, s nimiž také sdílí své prožitky a získává sociální dovednosti. Vrstevnická skupina má potřebu odlišit se nějakým způsobem od ostatních (rituály, úpravy zevnějšku, preference určité hudby, apod.). Touha adolescenta po jednoznačnosti a vymezení – existuje svět „my“ a svět „mimo nás“. Nebezpečí různých sekt, part a radikálních hnutí. Vrstevníci postupně nahrazují rodinu v oblasti uspokojování potřeby citové jistoty a bezpečí, dále potřebu stimulace, orientace a smysluplného učení. Zralý jedinec se od vrstevnické skupiny postupně odpoutává. PARTNERSTVÍ Přicházejí první vážnější partnerské vztahy, zamilovanost a sexualita. První sexuální styk je důležitým mezníkem v životě člověka – subjektivně zvyšuje společenskou prestiž a je to další důkaz dospělosti. Partnerské vztahy (ať už hetero nebo homosexuální) jsou charakteristické velkou zamilovaností, vyvolený partner je svým protějškem idealizován a zcela nárokován. Nejprve je fáze zamilovanost, a potom fáze navázání vztahu, fáze romantické lásky. MORÁLNÍ VÝVOJ Už nepřijímají pravidla jen proto, že jsou daná, ale uvažují o nich, dodržují pravidla, která považují za správná. Adolescenti si sami vybírají hodnoty a normy, k nimž chtějí být loajální a nepřijímají automaticky to, co jim rodiče či společnost nabízejí. Morální hodnoty, které si stanoví může až radikálně dodržovat (fanatik). Má tendenci vyžadovat dodržování uznávaných principů, až v absolutní a nekompromisní míře. Náchylnost k sektám a radikálním hnutím, potom je velké zklamání, když zjistí, že je všechno jinak. Problémem není nedostatek hodnot, ale spíš jejich množství a hlavně neujasněnost jejich priorit. BUDOVÁNÍ IDENTITY V této fázi se dotváří identita jedince. Dvě možnosti, jak získat identitu: buď jí převzít od rodiny nebo jiných lidí nebo si vytvořit identitu aktivně sám. Druhá možnost více rozvíjí své možnosti, vyžaduje to překonávání překážek, odolnost, vytrvalost a sebedůvěru. Antiidentifikace – člověk dělá přesný opak toho, co po něm chce jeho okolí. Adolescentní moratorium při hledání vlastní identity – člověk zatím odkládá definitivní rozhodnutí ohledně vlastního zacílení a experimentuje s různými rolemi. Difúzní identita (neúspěch v hledání identity) – v krajním případě už spadá do oblasti patologie, neschopnost systematicky směřovat k nějakému cíli, velký vnitřní zmatek. Zralost jedince se projeví mj. ve schopnosti navázání a udržení dlouhodobého intimního vztahu, který vždy umožní mnohé získat, ale vyžaduje také mnohého se vzdát. Dvě fáze dotváření identity: fáze postupné stabilizace, na počátku adolescence dochází k postupnému vyrovnávání vztahů s rodiči. Pak fáze psychického osamostatnění, potvrzuje se jedinečnost osobnosti a je alespoň přibližně realistická (ukončení separace ze závislosti na rodině). Adolescenti velmi často přijímají pouze svobodu, ale o zodpovědnost nestojí. Identifikace se skupinou je obvykle přechodnou fází.
24
Č. 13) Mladá dospělost – tělesný vývoj, psychické znaky dospělosti, poznávací procesy, morální vývoj, společenská role mužská, ženská, profesní, volba partnera, manželství, rodičovství. DOSPĚLOST • Mladá dospělost – 20 – 35 let • Střední dospělost – 35 – 45 let • Starší dospělost – 45 – 60 let TĚLESNÝ VÝVOJ - Člověk je již plně rozvinu, jeho postava je utvořená. - Fyzické síly vrcholí. PSYCHICKÉ ZNAKY DOSPĚLOSTI - Samostatnost, relativní svoboda vlastního rozhodování a chování, spojená se zodpovědností ve vztahu k druhým lidem, se zodpovědností za svá rozhodnutí i činy. - Větši sebejistota a sebedůvěra, s vědomím vlastních sil a kompetencí. - Upevnění identity dospělého, identifikace s rolí dospělého.
-
-
-
-
POZNÁVACÍ PROCESY Rozvoj myšlení ovlivňuje především zkušenost – vnější vlivy. Postformální myšlení – bere v úvahu všechny složky problému, jeho mnohoznačnost i celkový kontext. Jde o změnu pojetí kontextu. Změna přístupu k řešení problémů i měna v chápání samotného problému. Postformální myšlení: je sebekritický; smiřuje se s faktem, že různé problémy, které jsou součástí životní reality, bývají složité a nejednoznačné a že se v průběhu času mění; dovede pracovat s protiklady. Je schopen kompromisu. Je ve svém uvažování pragmatičtější. Dovede být flexibilní a otevřený. Dochází ke stabilizaci sebehodnocení v oblasti vlastních kompetencí. Pochopení povinnosti a zodpovědnosti. U osob s nižším vzděláním je hlavní starost o rodinu, u osob s vyšším vzdělání je hlavní úsilí o seberealizaci (využití svých schopností, tvůrčí aktivita). MORÁLNÍ VÝVOJ Vztah k normám je do určité míry relativní. Převažuje orientace na společnost, na právo a pořádek. Přechod od adolescentního egocentrismu k altruismu a k zodpovědnosti. Zodpovědnost a péče o jiné, mnohdy i na úkor uspokojování vlastních potřeb. Později harmonizace vlastních potřeb s potřebami jiných. Od mužů se očekává nezávislost a dominance v rozhodování – rychlé a racionální řešení problémů. Mužská morálka je ve větší míře situačně nezávislá. Od žen se očekává ohleduplnost a citlivost, počítá se s emocionálnějším přístupem. Ženskou morálku lze chápat jako situačně senzitivní a flexibilní.
ŽENSKÁ ROLE - Ženy v poslední době dosáhly větší rovnoprávnosti s muži, mají větší prestiž a získaly lepší sociální pozici. - Ženská role se stává více dominantní, samostatnější a nezávislejší. 25
- Mateřská role zahrnuje více povinností a zodpovědnosti, ale zároveň má i větši privilegia a vysoký sociální status. MUŽSKÁ ROLE - Muž postupně ztratil svou dříve formálně deklarovanou dominanci a společenskou pozici → zvýšení nejistoty mužů a stimulace různých obranných tendencí: agrese, rezignace, racionalizace, apod. - Role muže není v současnosti přesně sociálně vymezena.
-
-
-
-
PROFESNÍ ROLE Člověk nastupuje do zaměstnání a získává roli pracovníka, někdy může být první zaměstnání i definitivní na celý život. Schopnost zvládnout profesní roli je jedním z psychosociálních kritérií dospělosti. Profesní role může uspokojovat různé základní psychické potřeby mladého člověka: • Potřeba změny, nových zkušeností a rozvoje nových kompetencí. • Potřeba sociálního kontaktu. • Potřeba seberealizace. • Potřeba samostatnosti a nezávislosti. • Potřeba otevřené budoucnosti. K zaměstnání můžou být různé motivace: potřeba peněz, potřeba společenského úspěchu (ocenění a prestiž), potřeba osobního rozvoje, potřeba osobně atraktivní činnosti. Profesní role se stává důležitou součástí identity bez ohledu na to, čím je primárně motivována. Profil mladého pracovníka má typické rysy: • Nadšení, odvaha, až ochota riskovat. • Optimismus. • Pocit sebejistoty. • Pružnost a adaptibilita. • Netrpělivost. • Odolnost, schopnost zvládat stres. • Realismus a pragmatismus. • Potřeba perspektivy a profesního vzestupu. VOLBA PARTNERA Ve vztahu se části své dosažené identity vzdáváme ve prospěch našeho partnera. Sdílení přítomnosti (potřeba častého kontaktu), potřeba otevřenosti, vzájemná důvěra a respekt, výlučnost (intimita je záležitostí pouze tohoto páru), sdílení budoucnosti (společné cíle). Mění se vztah k vrstevníkům. Vztahy jsou dlouhodobější, monogamnější. Realistický vztah (prošel si problémy): realistické hodnocení partnera, realistické hodnocení partnerského vztahu i své vlastní role v tomto vztahu, prohloubení intimity, realistické hodnocení možností tohoto vztahu.
MANŽELSTVÍ - Jediná aktuálně existující forma institucionalizace párového vztahu (kromě homosexuálů). - Manželská role se stává významnou součástí osobní identity. - Manželství uspokojuje potřeby (podobné i v partnerství): • Potřeba citové jistoty.
26
• Potřeba seberealizace. • Potřeba otevřené budoucnosti. - Manželství lze vymezit sociálně (sociální skupina), psychologicky, fyzicky (prostor a čas). - Předpoklad úspěšnosti dalšího rozvoje manželství je dán mírou rozdílu mezi očekáváním a reálnou možností toto očekávání v daných podmínkách naplnit. Důležitou roli hraje: • Osobnost partnera. • Představa o své vlastní roli v manželství. • Míra souladu vzájemných očekávání a plánů obou partnerů. - V počáteční fázi bezdětného manželství považuje většina lidí za samozřejmou symetrii rolí obou partnerů. Role manželky není v současné době redukována na péči o domácnost.
-
RODIČOVSTVÍ Rodičovská role je důležitou součástí identity dospělého člověka. Rodičovská, hl. mateřská role je sociálně vysoce ceněna. Rodičovská role vyžaduje změnu životního stylu. Roste tolerance společnosti k tendenci odkládat manželství a rodičovství. Potřeba zplodit potomstvo je vrozenou biologickou potřebou – pudem. Dítě přináší oživení, poskytuje rodičům nové zážitky a zkušenosti. Dítě je vděčným objektem citového vztahu. Rodičovská role může uspokojovat potřebu seberealizace. Rodičovská role je nezpochybnitelným důkazem dospělosti. Potřeba otevřené budoucnosti –dítě je pokračováním života svých rodičů. Narození dítěte přináší určitý emoční a sociální zisk, avšak na druhé straně i změnu dosavadních rolí, ztrátu relativní volnosti a novou zodpovědnost. Dozrává také vztah k vlastnímu otci a matce.
27
Č. 14) Střední dospělost – základní charakteristika, krize středního věku, tělesné změny. ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTKA -
-
-
-
-
-
-
30 – 45 let. Dochází ke změně v chápání intimity i generativity. Další upevnění identity. Vrchol produktivity a vývoje. Odpovědnost v rodině a při výchově dětí. Bilancování mezi minulostí a budoucností. Člověk je již zcela dospělý, ale ještě nestárne. Krize středního věku. TĚLESNÉ ZMĚNY Sklon k ukládání podkožního tuku, nutnost udržovat si kondici. Často úbytek tělesné atraktivity – postihuje více ženy než muže (pěstěný zralý muž může být leckdy přitažlivější než mladík). Dospívání dětí a umírání rodičů potvrzuje neodvolatelnost vlastního stárnutí lidí středního věku, které je těmto změnám komplementární. Ztráta určitých výhod – postihuje všechny stejně, ale má rozmanité tempo. Reakcí na první známky stárnut může být popírání skutečnosti, které přechází do fáze smlouvání. Někteří nejsou na takovou změnu připraveni, potřebují ještě trochu času než budou schopni svoje stárnutí realisticky akceptovat. Mají potřebu udržet iluzi mládí, alespoň po určitou dobu. Člověk stejně nakonec musí svou identitu přizpůsobit reálnému věku. U žen klimakterium nastupuje kolem 45. roku (u mužů o pět let později) – je provázeno hormonálními změnami a prvními citlivějšími ohlasy blížícího se stáří. Zhoršení zraku, množství a kvality vlasů, snížená hybnost a vytrvalost. KRIZE STŘEDNÍHO VĚKU Pocity tísně až deprese, pocity nedostatku energie, vyhaslosti a osamělosti. Roste tendence zabývat se sám sebou. Člověk se stává introvertnějším než byl předtím. K tendenci bilancovat přispívá vědomí předělu vlastního života a jeho budoucí časové omezenosti, s níž souvisí i určité zúžení vlastních možností. Bilancování zahrnuje i přiznán chyb, které člověk udělal. Dosažení středního věku se projevuje dvěma způsoby: • Bilancování minulosti – posuzování dosavadního života, své profesní pozice, rodiny, partnera i dětí, svého zdraví, zevnějšku, psychické i somatické kompetence. Srovnává svou situaci s dřívějšími ideály a posuzuje míru jejich naplnění. • Představy o budoucnosti – posuzování vlastních aktuálních možností – zaměřené na hledání smyslu života, hledání cílů přijatelných pro druhou polovinu života. Nyní je poslední možnost něco změnit, ale tato volba je omezená. Důležitou roli má stereotyp – je pohodlný, snadný a předvídatelný, nepřináší žádnou zátěž nového a nejistého. Na druhou stranu nemusí být taková jistota spojena s emočním uspokojením. Člověk může cítit potřebu nových zážitků, potřebu autentického citového vztahu, může se mu zdát, že ani jeho potřeba seberealizace není dostatečným způsobem uspokojována. Dvě protikladné potřeby: potřeba změny a potřeba jistoty → alternativy řešení krize stř. věku:
28
-
-
-
-
• Potřeba změny existuje, ale může se projevovat jen symbolicky – pouze uvažování o různých možnostech. • Potřeba změny nakonec vede k nějakému jednání. • Potřeba změny se může projevit pozitivním způsobem. • Negativní řešení obvykle souvisí s pocitem uzavření všech perspektiv – syndrom vyhoření (až sebevraždy). Krize stř. věku mění postoj k mnoha hodnotám. Člověk hledá skutečný smysl svého dalšího života. Dochází k dalšímu rozvoji osobnosti, k vyhranění některých osobnostních rysů – podmínkou je postupná emancipace z různých závislostí – proces individuace (Jung): Člověk se osvobozuje od různých vnějších tlaků. Uvolňuje se z vazby na rodinu. Dochází k další vnitřní emancipaci od rodičovských vzorů. Dochází i ke změně v oblasti intimity a generativity: • Mění se potřeba intimity i způsob jejího naplnění – vztah k partnerovi je jiný než býval dříve. • Dochází i ke změně generativity. Opět ožívá problém vlastní identity – je třeba vlastní identitu přehodnotit a nalézt její novou alternativu, která by byla přijatelná i pro období stárnutí – nevýhodou je omezenost času i možností. Profese – po 40. roce se špatně shání zaměstnání. Chtějí spíše zaměstnání, které pro ně má smysl, kdy můžou něco zanechat mladší generaci (generativita). Proměna partnerských vztahů – dostávají se do stereotypů, odklon od ideálů, někdy rezignace → časté rozvody. Muži si hledají mladší partnerky. Malý „podvod“ většinou manželství nenaruší. Druhá manželství – už jsou zralejší, ale může dojít ke srovnávání, konfrontaci se stereotypy z předchozího manželství. Skupinová vývojová krize – rodiče jsou v krizi stř. věku a děti jsou v krizi dospívání. Rodičovská role: Když děti dospívají, tak si rodiče začnou žít svůj život a „opustí“ rodičovskou roli X nadměrná péče, snaží se organizovat život svým dětem, usměrňovat je, manipulovat s nimi, tlačit je k naplňování svých nesplněných plánů.
29
Č. 15) Starší dospělost – tělesné změny, poznávací procesy, profesní role, manželství, postoje k dětem, role prarodičů, vztah k rodičům. TĚLESNÉ ZMĚNY - Tempo stárnutí bývá individuálně různé. - Pozvolný úpadek všech tělesných funkcí – těl. změny nejsou ještě příliš velké. - Zhoršují se základní smyslové funkce, zrak a sluch. - Klesá tělesná síla a pohybová koordinace, zpomaluje se rychlost a pohotovost reakcí – pokles bývá pomalý a plynulý. - Objevují se zdravotní potíže a chronické choroby (diabetes, hypertenze, artritida). → Obranou reakcí bývá racionalizace, útěcha představou, že by situace mohla být ještě mnohem horší. - Strach ze smrti se oživuje tehdy, pokud zemře nějaký blízký nebo známý, hl. vrstevník. - Stárnutí vytváří tlak na změnu hodnotového systému. - Mění se postoj k vlastnímu tělu a k jeho somatickým funkcím. - Proces adaptace na vlastní stárnutí: 1. Fáze prvních signálů stárnutí, které bývají většinou popřeny nebo bagatelizovány. 2. Fáze smlouvání – už si více stárnutí připouští, ale rád by si ještě udržel dobré funkce a tělesnou svěžest co nejdéle, srovnávání s vrstevníky. 3. Fáze přijetí reality tělesného úpadku a zdůraznění jiných hodnot, někdy může jít až o rezignaci. - U žen dochází mezi 45. – 55. rokem ke klimakteriu, jehož sociální význam je spíše negativní (tělesné i psychické změny).
-
-
POZNÁVACÍ PROCESY Dochází k selektivnímu rozvoji určitých schopností, dovedností a nahromadění zásoby informací. Úroveň rozumových schopností ovlivňují různé, individuálně specifické faktory: způsob života, profesní i zájmová aktivita. Význam má i očekávání společnosti – rozvíjí se schopnosti, které jsou pro spol. důležité a žádoucí. Způsob uvažování ovlivňuje zkušenost. Dochází k dalšímu rozvoji postformálního myšlení: • Lépe využívají všechny informace, které mají k dispozici. • Přístup člověka k problému ovlivňuje zkušenost. • Umí svoje rozumové schopnosti určitým způsobem používat. • Mění se postoj k řešení různých situací. Může se měnit aktuální výkon – může kolísat. Riziko zhoršení kognitivních funkcí ovlivňuje dědičnost, osobnostní faktory a mnoho vnějších vlivů. Snížená flexibilita, výkyvy pozornosti a krátkodobé paměti, pomalejší reakce a zhoršená efektivnost mechanického učení. Dochází ke změnám postojů k učení. Starší člověk se hůře učí, protože se rychleji unaví a obtížněji se na učení koncentruje, musí si učení jinak zorganizovat.
PROFESNÍ ROLE - Fáze postupného uzavírání profesní kariéry. - Postoj k vlastní profesi: • Akcentovaný postoj k profesní roli – nadměrné pracovní úsilí, až workaholismus.
30
• Vyzrálý postoj k profesní roli – nadhled, omezení ambicí, akceptace dosažené úrovně jako definitivní, tendence šetřit síly. • Vyhoření – ztráta důvěry ve své schopnosti i pocitu smysluplnosti vlastní práce (hlavně sociálně zaměřené profese). - Postoj k profesi je ovlivňován charakterem práce: fyzická práce, intelektuální práce. - Pro stárnoucího člověka je představa jakékoliv změny ohrožující. - Generativita je do určité míry spojena i s potřebou osobního rozvoje jak v profesní roli (předání zkušeností další generaci), tak v rodině (zplození a výchova další generace, podpora jejího rozvoje).
-
-
-
-
-
-
-
MANŽELSTVÍ V období mezi 45 a 60 lety dochází k významné změně ve složení rodiny – děti odcházejí a rodiče zůstávají sami → fáze prázdného hnízda – lépe ji snášejí ženy, které ji berou jako nástup klidu a odpočinku. Je třeba změnit životní styl, zvolit si náplň volného času, nový přijatelný cíl. Nyní jsou oba manželé svobodnější, méně vázáni různými povinnostmi, ale mohou být i bezradní a nejistí – může se ve větší míře projevit rozdílnost jejich postojů a hodnot. Společným cílem může nakonec zůstat jen vztah k dětem, vnoučatům a společný domov. Stárnoucí člověk svého manželského partnera hodnotí většinou realisticky, uvědomuje si jeho nepříjemné vlastnosti či návyky a chápe, že už je nelze změnit. Stereotyp dlouholetého manželství působí proti jeho rozpadu. Očekávaní od starších manželství: • Jistotu sociálního kontaktu. • Opora při sdílení různých životních zátěží. • Součást vlastního života, lze s manželem sdílet i stárnutí. Mnozí stárnoucí lidé už nehledají partnera k trvalému soužití, dávají přednost alternativě stabilního přítele, s nímž by trávili volný čas, jezdili na dovolenou, apod. POSTOJ K DĚTEM Osamostatnění dospělých dětí – fáze prázdného hnízda, rodiče ji prožívají ambivalentně (svoboda, není tolik povinností X osamělost). Partnerství vlastních dětí je posuzováno z hlediska zkušeností a preferencí stárnoucí generace – potřeba uchovat si vztah s vlastním dítětem, jeho partner je konkurence. Uzavření manželství vlastního dítěte je prožíváno jako potvrzení definitivní změny jeho vztahu s rodiči. Manželství vlastních dětí je pro rodiče spojeno s nutností změnit postoj a chování: • Musí partnera svého dítěte přijmout a vyrovnat se s ním. • Je třeba vymezit charakter vzájemných kontaktů, akceptovat názory mladých, ale zároveň se nenechat vmanipulovat do nějaké nežádoucí varianty. • Je třeba omezovat vliv na mladou rodinu, nevnucovat svoje rady a zkušenosti. Fáze přecpaného hnízda – soužití mladých manželů s rodiči jednoho z nich – napětí a riziko konfliktů → většina rodičů považuje byt za své vlastní teritorium. Společné bydlení podporuje udržování závislosti dospělých dětí na rodičích. Stárnoucí rodiče mají tendenci mladým lidem pomáhat.
ROLE PRARODIČŮ - Role prarodiče je biologicky podmíněna, je neselektivní a má trvalý charakter – potvrzuje vlastní stárnutí. - Znaky prarodičovské role:
31
-
-
-
-
-
• Posouvá generační příslušnost jedince – hlavně narození prvního vnoučete. • Nepřináší přímou zodpovědnost a jednoznačně vyjádřenou povinnost k narozenému vnoučeti – prarodič nemá stejná práva ani povinnosti jako rodič. • Potvrzuje normalitu rodiny, protože splňuje určitá sociální očekávání. Role prarodiče mění vztah s vlastním dítětem, které se stalo rodičem – všichni získávají novou roli a nové zkušenosti. Prarodič ztrácí sociální nadřazenost vůči svým dětem. Prarodičovská role se stává součástí identity jedince. Vnouče uspokojuje mnoho psychických potřeb prarodiče: plně jej akceptuje, vyjadřuje mu jednoznačnou citovou náklonnost, má téměř vždycky radost z jeho přítomnosti a obdivuje jej, co všechno umí. Rozdíl mezi prarodiči a rodiči: • Postoj prarodičů je více emocionální, poskytuje vnoučeti jinou kvalitu stimulace. • Prarodiče podporují rozvoj jiné složky identity než rodiče – bývají méně kritičtí a více pozitivně potvrzující. • Prarodiče poskytují dítěti jinou sociální zkušenost, protože mají jiné role a v rámci svých sociálních rolí se chovají jinak než rodiče. Vnouče může mít pro prarodiče jinou, často větší hodnotu, než pro ně měly vlastní děti. VZTAH K VLASTNÍM RODIČŮM Vztah stárnoucích lidí k vlastním rodičům bývá v této době stabilizovaný, klidný, až stereotypní. Nejpozději v tomto období získá stárnoucí člověk zkušenost s tělesným či psychickým úpadkem svých rodičů a s jejich smrtí. Není vždy schopen přijmout fakt, že jeho rodiče zemřou a smířit se s tím → popření. Postupně dochází ke zvětšování asymetrie mezi oběma generacemi. Rodiče se stávají závislými, a tím i podřízenými svým vlastním dětem – míra závislosti je různá. Tělesné a zejména psychické změny, celková degradace osobnosti starých rodičů, která se stářím souvisí, často působí na stárnoucí lidi jako šok – stimuluje to ambivalentní pocity, které se stávají součástí postoje k rodičům. Staří lidé mají nižší toleranci k zátěži. Komunikaci mezi oběma generacemi narušuje i celkové zpomalení starých lidí a změna jejich prožívání času, změna postoje ke světu, egocentrismus a sobectví. Nápadnější změny celkové aktivity a ztráta dřívějších sebeobslužných návyků vede k nutnosti s takovým člověkem manipulovat a nějak zařídit alespoň nezbytné minimum. Generace stárnoucích lidí je označována jako sendvičová, protože je pod tlakem požadavků obou krajních generací. Smrt starého rodiče vyvolá silnou citovou reakci, protože vztah rodiče a dítěte je vždycky jedinečný a často bývá i v této době velmi silný → zármutek. Smrt obou rodičů posunuje generační příslušnost, stárnoucí člověk se tak stává příslušníkem nejstarší generace.
32
