Mendelova univerzita

Mendelova univerzita Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesů a myslivosti

Vliv okusu na přirozenou obnovu v Litoměřickém středohoří Diplomová práce

2009/2010

Pavla Beranová

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Vliv okusu na přirozenou obnovu v Litoměřickém středohoří zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne:……………………………………Pavla Beranová

Poděkování: Ráda bych poděkovala vedoucímu mé práce Doc. Ing. Petru Čermákovi, PhD. za poskytnutí odborné literatury a podporu a trpělivost při řešení této práce. Dále Aleně Vojáčkové z Odboru životního prostředí Městského úřadu v Litoměřicích, lesnímu správci Vladimíru Kolářovi a Bc. Michalovi Vlčkovi za poskytnutí dat a v neposlední řadě rodině za trpělivost a podporu.

Abstrakt Pavla Beranová Vliv okusu na přirozenou obnovu v Litoměřickém středohoří The effect of browsing on natural regeneration in Litoměřické středohoří V roce 2008 jsem sledovala vliv spárkaté zvěře na přirozenou obnovu v oblasti Litoměřického středohoří. Na patnácti transektech podle metodiky monitoring okusu na trvalých transektech (ČERMÁK, MRKVA 2003) jsem shledala jako nejzastoupenější dřeviny (hlavní) dub zimní (Quercus petraea), javor klen (Acer pseudoplatanus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). V zimním období byl z hlavních dřevin s 38 % poškozených jedinců z celkového počtu semenáčů nejvíce poškozován jasan ztepilý, následoval javor klen s 32 % poškozením, dub zimní s 16 % poškozením. Letním okusem byl významněji poškozen pouze javor klen 16 %, který byl v mnoha případech poškozován opakovaně. Na území je chována srnčí, daňčí a mufloní zvěř, celkově se početnost populace spárkaté zvěře ve všech třech sledovaných honitbách zvyšuje. Vzhledem k velikosti poškození zmlazení by bylo vhodné snížit stavy zvěře ve všech sledovaných honitbách. Klíčová slova: přirozená obnova, spárkatá zvěř, okus, únosnost prostředí In 2008 I monitored the effects of hoofed game on the natural regeneration in Litoměřické středohoří. I monitored 15 transects according to the methodics of monitoring browsing damage on permanent transects (ČERMÁK, MRKVA 2003). I found that the most represented species were sessile oak (Quercus petraea), sycamore maple (Acer pseudoplatanus), common ash (Fraxinus excelsior) and European beech (Fagus silvatica). In winter season the most damaged species was common ash – by 38%, sycamore maple was damaged by 32%, beech by 25% and sessile oak by 16%. The most browsing damaged tree species was sycamore maple in summer. Maple was caused in many cases repeatedly during the course of the year. The roe deer, fallow deer and mouflon was breeded, the number of population of the species is increasing in all three monitored hunting districts. Because of the vast damages caused to seedlings it would be desirable to reduce the numbers of the animals in all three monitored hunting grounds. Key words: natural regeneration, hoofed game, browsing, capacity of the environment.

Úvod ............................................................................................................................................................ 1 1

Cíl práce ............................................................................................................................................ 2

2

Přírodní podmínky ........................................................................................................................... 3 2.1 Geomorfologie a hydrografie ................................................................................................... 3 2.1.1 Geomorfologie ..................................................................................................................... 3 2.1.2 Hydrologie ........................................................................................................................... 4 2.2 Geologie a pedologie................................................................................................................ 5 2.2.1 Poměry geologické............................................................................................................... 5 2.2.2 Poměry pedologické............................................................................................................. 6 2.3 Poměry klimatické ................................................................................................................... 6 2.3.1 Teploty ................................................................................................................................. 6 2.3.2 Srážky .................................................................................................................................. 6 2.3.3 Vítr ....................................................................................................................................... 7 2.4

Fauna a flóra ........................................................................................................................... 7

2.5

Biogeografické poměry ............................................................................................................. 8

2.6 Základní hospodářské charakteristiky území.......................................................................... 10 2.6.1 Lesní vegetační stupně ....................................................................................................... 10 2.6.2 Soubory lesních typů ......................................................................................................... 10 2.6.3 Skupiny typů geobiocénů .................................................................................................. 11 3

Literární přehled ............................................................................................................................ 12 3.1 Ekologické nároky hlavních druhů dřevin ............................................................................ 12 3.1.1 Dub zimní (Quercus petraea) ............................................................................................ 12 3.1.2 Javory (Acer sp.) ................................................................................................................ 12 3.1.3 Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior)...................................................................................... 13 3.2 Druhy zvěře působící okus a jejich ekologické nároky .......................................................... 14 3.2.1 Srnec obecný (Capreolus capreolus) ................................................................................. 14 3.2.2 Muflon (Ovis musimon) ..................................................................................................... 15 3.2.3 Daněk evropský (Dama dama) .......................................................................................... 15 3.2.4 Potravní nároky hlavních druhů spárkaté zvěře ................................................................. 16 3.3

Potřeba potravy během roku................................................................................................... 17

3.4

Faktory ovlivňující atraktivitu dřevin ..................................................................................... 17

3.5

Okus, charakteristika poškození ............................................................................................ 18

3.6 Náklady související se škodami zvěří ...................................................................................... 19 3.6.1 Náhrady škod ..................................................................................................................... 20 3.6.2 Náklady na ochranná opatření............................................................................................ 21 3.7

Ekologicky únosné stavy zvěře................................................................................................ 21

3.8 Rozbor mysliveckého hospodaření a škod zvěří...................................................................... 22 3.8.1 Myslivecké hospodaření v lokalitě..................................................................................... 22 4

Metodika ......................................................................................................................................... 29 4.1

Hodnocení vlivu okusu na další vývoj dřevinné vegetace (Čermák, Mrkva 2003) ................. 29

4.2 Klasifikace stanovišť podle očekávaného dopadu vlivů zvěře (očekávaných rizik a odolnosti) (ČERMÁK 2001)...................................................................................................................................... 31 4.3 5

Hodnocení očekávaných negativních dopadů okusu na vývoj dřevinné vegetace .................. 33

Výsledky .......................................................................................................................................... 34 5.1

Charakteristika jednotlivých transektů ................................................................................... 35

5.2 Zhodnocení sledování přirozené obnovy na transektech ........................................................ 50 5.2.1 Počty a zastoupení dřevin v přirozené obnově................................................................... 50 5.2.2 Poškození dřevin zimním a letním okusem........................................................................ 51 5.2.3 Poškození dřevin ve výškových kategoriích ...................................................................... 52 5.2.4 Zastoupení a poškození výškových tříd ............................................................................. 53 5.2.5 Poškození hlavních dřevin ve výškových třídách .............................................................. 55 5.2.6 Celkové poškození hlavních dřevin a kategorií ostatní dřeviny a hlavní dřeviny ............. 56 5.3

Hodnocení vlivu okusu na další vývoj dřevinné vegetace....................................................... 57

5.4

Klasifikace stanovišť dle očekávaného dopadu vlivů zvěře .................................................... 58

5.5

Hodnocení očekávaných negativních dopadů okusu na vývoj dřevin .................................... 58

5.6

Korelační analýza................................................................................................................... 59

6

Diskuse ............................................................................................................................................ 61

7

Návrh opatření managementu ...................................................................................................... 65 7.1 Lesnická opatření.................................................................................................................... 65 7.1.1 Mechanická ochranná opatření ......................................................................................... 65 7.1.2 Biologická ochranná opatření ............................................................................................ 66 7.1.3 Chemická ochranná opatření.............................................................................................. 66 7.2

8

Myslivecká opatření................................................................................................................ 67

Závěr ............................................................................................................................................... 70

1 Úvod V současnosti jsou škody zvěří, mezi něž patří i okus, velmi častým problémem na velké části území České republiky. Tuto skutečnost dokládá i vydání metodického pokynu orgánům státní správy pro redukci početních stavů spárkaté zvěře na území České republiky ministerstvem zemědělství. Tento metodický pokyn obsahuje doporučení, kterými je možné v mezích zákona o myslivosti docílit snížení stavu populace spárkaté zvěře. Problematika škod zvěří je také součástí Národního lesnického programu II pro období let 2009–2013 (WWW.UHUL.CZ). V důsledku vysoké hustoty populací zvěře dochází k vyšším škodám, vyšším nákladům na ochranu proti škodám zvěří a v neposlední řadě má vysoká hustota populace zvěře také dopady na funkce lesních ekosystémů. V přirozených podmínkách pralesů je hustota zvěře udržována v mezích dynamické rovnováhy. V kulturní krajině, kterou je i České středohoří, zvěř nemá své přirozené nepřátele, roli predátora zastává člověk. Na jednom území potom vystupuje jako myslivecký i jako lesní hospodář. Další důležitou skupinou mající vliv na hospodaření na daném území jsou pochopitelně vlastníci pozemků. V posledních letech je v lesním hospodářství kladen větší důraz na pěstění lesů přírodě blízkými způsoby, například je opouštěno pěstování smrkových monokultur na nepůvodních stanovištích středních poloh, legislativou je daný minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin, mezi něž patří i potravně atraktivní dřeviny. V rámci ochrany přírody je v Chráněné krajinné oblasti České středohoří podporována pastva dobytka, nejčastěji ovcí, na zvláště chráněných územích či na loukách, a to pro udržení místních chráněných společenstev. Oproti minulosti jsou tyto plochy oplocovány trvalými nebo mobilními elektrickými ohradníky. Ty sice zabraňují úniku ovcí do lesních porostů, ale také pastvě zvěře uvnitř těchto ohradníků. Snižuje se tak užitná plocha honiteb a spárkatá zvěř je nucena ještě více než obvykle hledat potravu v lesích a na polích. Zvěř je samozřejmou součástí lesních ekosystémů a konzumace letorostů je přirozenou součástí jejího potravního chování. Lesní porosty mají rezervu, která dokáže určitou populaci zvěře uživit, aniž by to zabránilo odrůstání životaschopné části semenáčků, které do budoucna zajistí existenci lesních porostů. Tato skutečnost by měla být kriteriem posuzování početnosti zvěře na daném území.

2 Cíl práce Na transektech v přirozené obnově (již uvolněné i pod porostem) sledovat stav přirozeného zmlazení dřevin a jeho poškození okusem, vliv tohoto poškození na růst a početnost dřevin. Poškození dřevin dát do vztahu s předpokládanou početností zvěře (myslivecká

evidence)

a s vykazovanými

škodami

zvěří.

Porovnat

poškození

jednotlivých druhů dřevin. Navrhnout opatření managementu lesních společenstev a mysliveckého managementu vedoucí k minimalizaci případných negativních dopadů apod.

2

3 Přírodní podmínky 3.1 Geomorfologie a hydrografie 3.1.1 Geomorfologie

Obr.1 Pohled na Litoměřické středohoří z Terezínské kotliny

III Krušnohorská soustava (subprovincie) IIIB Podkrušnohorská podsoustava (oblast) IIIB – 5 České středohoří (celek) IIIB – 5A Verneřické středohoří (podcelek) IIIB – 5A – 3 Litoměřické středohoří (okrsek) (DEMEK 2006) Litoměřické středohoří se nachází v jihozápadní části Verneřického středohoří (DEMEK 2006), kde tvoří plochou hornatinu neovulkanické hrásti mezi údolími Lučního potoka, Labe a dolní Bíliny, budovanou čedičovými horninami povrchových a podpovrchových forem, dále svrchnokřídovými pískovci, vápnitými jílovci a slínovci. Strukturně denudační reliéf s rozsáhlými zbytky zarovnaného povrchu, strukturními plošinami, rozsáhlými hřbety a suky, hlubokými svahovými údolími a s četnými kryogenními

tvary.

Nejvyšším

Sedlo 726,4 m n. m., významné

body

bodem

Litoměřického středohoří

sledovaného

území

jsou:

Dlouhý

je vrch

655,1 m n. m., Hradiště 545 m n. m., Křížová hora 590 m n. m. Pro celé území Litoměřického středohoří je charakteristická síť údolí ve směru JV–SZ. Tato síť je založena na zlomových liniích a místy využívá strukturních poměrů podloží. Údolí hlavních toků jsou hluboko zaříznuta a jejich krátké boční přítoky v přiléhajících svazích vytvářejí ostré erozní rýhy a strže (DEMEK 1987).

3

3.1.2 Hydrologie Území Českého středohoří je z vodohospodářského hlediska méně významné, což je podmíněno geologickou stavbou. Sopečné horniny a s nimi spjaté třetihorní usazeniny obsahují v kolektorech mělce vyvinutých pod povrchem pouze nevelké zdroje podzemních vod. V území je mnoho pramenů, většinou jsou však málo až nepatrně vydatné. Nejčastější jsou jimi prameny suťové. Vydatnější bývají prameny vrstevní na hranicích více a méně propustných vrstev, zpravidla třetihorních písků, nebo druhohorních pískovců a slínovců. (HTTP://WWW.CESKESTREDOHORI.OCHRANAPRIRODY.CZ).

Celé území Českého středohoří náleží do úmoří Severního moře, je tedy součástí hlavního povodí I. řádu Labe. Ve sledované lokalitě se nenacházejí žádné vodohospodářsky významné vodní toky, ale zasahují sem tato dílčí povodí:

1 – 13 – 05 Labe od Ohře po Bílinu 1 – 12 – 03 Labe od Vltavy po Ohři (HTTP://GEOPORTAL2.UHUL.CZ/)

Z hlediska hustoty vodních toků patří České středohoří k typu kajiny s podprůměrně vyvinutou sítí vodotečí. Hustota těchto vodotečí se pohybuje převážně v hranicích od 0,2 do 0,6 km/km2, přičemž průměr ČR je 0,8 km/km2. Specifické odtoky na severovýchodě převyšují 10 l/s.km2, zatímco na západě klesají na 1,9 l/s.km2. Tyto základní ukazatele jsou v přímé souvislosti s geologickou stavbou a konfigurací terénu, množstvím srážek a jejich rozložením, teplotami i hustotou a složením vegetačního krytu (HTTP://WWW.CESKESTREDOHORI.OCHRANAPRIRODY.CZ).

4

3.2 Geologie a pedologie 3.2.1 Poměry geologické České středohoří

je geologicky neobyčejně pestrá oblast. Na její stavbě

se nejpodstatněji podílí třetihorní vulkanismus. Na rozhraní miocénu a pliocénu bylo celé pohoří tektonicky vyzdviženo a vystaveno rozsáhlé denudaci. Původně podpovrchová tělesa byla obnažena ze svého sedimentárního obalu, takže třetihorní sedimenty se zachovaly jen ostrůvkovitě v plochých, níže položených částech. V okrajích Českého středohoří, kde byla denudace nejintenzivnější, se zachovaly jako izolované kopce jen výplně sopečných drah a byly obnaženy křídové sedimenty v podloží vulkanitů. Kromě rozsáhlé denudace a eroze se uplatnila i kvartérní akumulace materiálu. Vyvřelé horniny Českého středohoří jsou v naprosté většině výlevné, jsou neutrální až basické (bez křemene). Chemismus a tím typy hornin se mění od západu k východu, ubývá draslíku a přibývá křemíku a sodíku. Intenzita zvětrávání vyvřelých hornin je závislá na mnoha činitelích. Snadno zvětrávají sopečné tufy a vznikají na nich dobré hluboké půdy. Zvětrávání vlastních rozlitých hornin je obtížnější. Uplatňuje se textura, struktura, chemismus i klima. V mírném klimatu zvětrávají tyto horniny dost obtížně. V tropickém třetihorním klimatu zvětrávaly snadno chemicky. Chemickým zvětráváním se mění tmavá barva horniny na šedavou, hnědavou, červenavou až žlutavou. Vznikají půdy hlinité (neutrální horniny) až jílovitohlinité, za příznivých okolností hluboké. V kvarteru se v chladném periglaciálním klimatu uplatňovalo jen mechanické zvětrávání za vzniku skalisek a sutí, v současném klimatu rovnocenně chemické a mechanické zvětrávání. Půdy tedy obsahují značné množství skeletu, eventuelně písčitou příměs, tu však netvoří zrna křemene, ale jiné chemicky zvětratelné složky (UHUL 2001).

5

3.2.2 Poměry pedologické Půdy jsou podle CULKA (1995) charakterizovány naprostou převahou eutrofních kambizemí. Na exponovaných místech skal a srázů jsou různé typy rankerů podle úživnosti substrátu. Stepní půdy v podobě živných rankerů nebo černozemí na hlubších hlinitých podkladech (slíny a slínité jíly) zasahují do tohoto území jen zcela okrajově. V severní části okresu vznikly na mocnějších pokryvech karbonátových svahovin pararendziny typická a kambizemní, nad nimiž navazují na ústecký okres kambizemě. Jedná se hlavně o kambizem typickou a arenickou na štěrkopíscích a štěrcích z kyselého materiálu i kambizem eutrickou. Tyto kambizemě a jejich asociace se zdvihají po obou stranách Labe. Na severovýchodě okresu se na větším území vyvinula hnědozem typická na spraši, ojediněle s lokalitami luvizemě arenické na sprašové hlíně překrývající vápnité pískovce (KUNCOVÁ ET AL. 1999).

3.3 Poměry klimatické (TOLASZ 2007) 3.3.1 Teploty Průměrná roční teplota vzduchu se ve sledované oblasti pohybuje v závislosti na nadmořské výšce mezi 7–9°C. Průměrná roční maximální teplota vzduchu je mezi 32–34°C a průměrná roční minimální teplota mezi -16–18°C. Průměrný počet letních dní je 30–50. Izoterma 8,0°C se zhruba kryje s vrstevnicí 300 m n. m., izoterma 7°C s vrstevnicí 470 m n. m. a izoterma 6,0°C s vrstevnicí 650 m n. m. To odpovídá makroklimatu, v mezoklimatu se v oblasti výrazně uplatňuje expoziční klima. Energeticky

nejbohatší

jsou

jižní,

jihozápadní

a jihovýchodní

svahy

se sklonem 25° až 30°. V létě na nich dosahuje potenciální sluneční záření v průměru až 130 % ozáření vodorovné plochy. (UHUL 2001).

3.3.2 Srážky Průměrný roční úhrn srážek v oblasti stoupá ve směru od jihozápadu a západu k východu a severovýchodu. Průměrné roční srážky se pohybují kolem 600 mm. Nejvíce srážek spadne v létě 200–250 mm, nejméně v zimě v měsících lednu a únoru 30–40 mm. Velké rozdíly jsou v charateristikách, týkajících se sněhové pokrývky.

6

Průměr sezonních úhrnů výšky nového sněhu činí 40–110 cm, průměr sezónních maxim výšky sněhové pokrývky je 15–50 cm. Doba trvání sněhové pokrývky je 30–60 dní. Průměrná roční rychlost větru se pohybuje mezi 3–5 m/s. Kromě nadmořské výšky má na množství srážek vliv ještě utváření a členitost terénu a expozice svahů ke světovým stranám (návětrnost, závětrnost).

3.3.3 Vítr Nejvyšší vrcholy Českého středohoří se vyznačují velkým počtem větrných dní. Proudění vzduchu se dá charakterizovat převahou větrů přicházejících ze západního směru. Potenciální bořivé větry přicházejí nejčastěji ze západního, jihozápadního a severozápadního směru. Maximální nárazy větru bývají většinou v listopadu až únoru, kdy je cirkulace spojena s hlubokými tlakovými nížemi (UHUL 2001).

3.4 Fauna a flóra (HTTP://WWW.CESKESTREDOHORI.OCHRANAPRIRODY.CZ) V Českém středohoří je registrován výskyt desítek zvláště chráněných rostlinných taxonů v různém stupni ohrožení, které jsou součástí středoevropsky významných společenstev např. bylinné porosty stepního charakteru s kavyly (Stipa sp.) a ovsířem stepním (Helictotrichon desertorum), dále druhy např. lilie zlatohlavá (Lilium martagon), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), árón plamatý (Arum maculatum). Nejpestřejší druhové zastoupení mezi živočichy je zde mezi bezobratlými, zvláště mezi hmyzem a měkkýši. Řada taxonů bezobratlých živočichů je v rámci České republiky dosud známá jen z tohoto území, z nichž některé jsou dokonce endemické. Za pozornost stojí i někteří obratlovci, např. ještěrka zelená (Lacerta viridis), vydra říční (Lutra lutra), čáp černý (Ciconia nigra), bobr evropský (Castor fiber). Více než 160 druhů živočichů Českého středohoří patří mezi zvlášť chráněné. Fauna i flóra, včetně těch ekologicky nejnáročnějších druhů, zde odpovídá svou druhovou rozmanitostí místnímu širokému spektru přirozených stanovišť. Ledové doby obohatily biotu Českého středohoří o severské chladnomilné organismy tzv. glaciální relikty, které se po následném oteplení a ústupu kontinentálního ledovce v tomto nízko položeném území udržely dodnes, a to díky existenci velmi specifických

7

biotopů, jako jsou např. podmrzající sutě. Ke zvláštnostem tohoto území náleží často společný

výskyt

teplomilných

druhů

středomořského

původu

a chladnomilných, ve střední Evropě horských druhů původu severského. K současnému stavu bioty Českého středohoří přispěl významnou měrou také člověk. Odlesňováním a souběžným zakládáním polí, pastvin, sadů, vinic a lomů způsobil nebývalé rozšíření druhů původně vázaných na plošně velmi omezené přirozené bezlesí stepí a skalních stepí. Na druhé straně zásahy do vodního režimu a nadměrné užívání chemických

prostředků

vedly

k

často

drastickému

snížení

biologické

rozmanitosti, spojené v některých případech i s úplným vyhynutím citlivých druhů.

3.5 Biogeografické poměry Podle Regionálně fytogeografického členění ČR (SLAVÍK, ŠTĚPÁNKOVÁ 2004) náleží Litoměřické středohoří do fytogeografického okresu (fytochorionu): 4 –Lounsko-labské středohoří b) Labské středohoří 45 – Verneřické středohoří (České mezofytikum) a) Lovečkovické středohoří Flóra Litoměřického středohoří je pestrá, s převahou hercynské lesní květeny. Vyskytují

se

zde

některé

druhy

suboceanické,

např.

hrachor

lnolistý

(Lathyrus linifolius) a vrba plazivá (Salix repens). Vyznívají zde i druhy s kontinentální tendencí: pcháč panonský (Cirsium pannonicum), koniklec otevřený (Pulsatilla patens) a kosatec bezlistý (Iris aphylla). K vzácným druhům náleží např. kopterina panonská (Leucanthemum

margaritae),

lomikámen

růžicový

(Saxifraga

decipiens)

a hrachor různolistý (Lathyrus heterophyllus). Na těžších půdách se vyskytuje i přeslička obrovská (Equisetum telmateia), mochna bílá (Potentilla alba). Na louky podhorského charakteru zasahuje i kosatec sibiřský (Iris sibirica) a úpolín evropský (Trollius altissimus). V květeně převládají různé mezofyty nad termofyty. Fytochorion je lesnatý i zemědělsky využívaný. (SLAVÍK 1988)

8

Podle CULKA (1996) zahrnuje Verneřický bioregion části PLO 5 Ústecké středohoří (5b) a Litoměřické středohoří (5c). Bioregion leží ve středu severních Čech a zabírá téměř celý geomorfologický podcelek Verneřické středohoří. Bioregion má mezofilní charakter s převažujícím 4. bukovým stupněm (květnaté bučiny) a okraji náležícími až do 2. stupně, bukovo-dubového (dubohabřiny). Netypické části bioregionu jsou tvořeny plochými kotlinami s dubohabřinami a výběžky teplých svahů s ostrovy teplomilných doubrav. V současnosti lesy pokrývají přes 30 % území, jejich druhová skladba je však zčásti narušena výsadbou stanovištně cizích druhů, nejčastěji smrkem. Na odlesněných plochách je dosud značná rozloha luk a pastvin, i když mnohdy značně degradovaných. Významné zastoupení zde mají přirozené lesy (květnaté bučiny) i mezofilní travní porosty.

V Mapě potenciální přirozené vegetace ČR (1 : 500 000) se v rámci PLO 5 nacházejí následující jednotky: 7 – Černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum) – nejrozsáhlejší jednotka nižších poloh 18 – Bučiny s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum) na třetihorních bazaltických horninách – nejrozsáhlejší jednotka vyšších poloh 28 – Hrachorová nebo kamejková doubrava (Lathyro versicoloris-Quercetum pubescentis, Lithospermo-Quercetum) – slunné svahy v jihozápadním okraji Verneřického středohoří (u Litoměřic) 30 – Nerozlišené bazifilní teplomilné doubravy (Brachypodio pinnati-Quercetum a další blíže neidentifikovatelné doubravy) – jihozápadní okraj Verneřického středohoří (u Litoměřic) 36 – Biková nebo jedlová doubrava (Luzulo albidae-Quercetum petraeae, AbietiQuercetum) na kaolinických a jílovitých pískovcích ve Verneřickém středohoří. (NEUHAUSLOVÁ 1998)

9

3.6 Základní hospodářské charakteristiky území 3.6.1 Lesní vegetační stupně V Litoměřickém středohoří je nejčastěji zastoupen 3. lvs, v menší míře ve vyrovnaném poměru je zastoupen 2. lvs a 4. lvs a v severovýchodní srážkově nejbohatší části je zastoupen i 5. lvs (UHUL 2001).

Zastoupení lesních vegetačních stupňů 5. lvs 1. lvs 1% 5%

4. lvs 11%

2. lvs 14%

3. lvs 69%

Obr. 2 Zastoupení lesních vegetačních stupňů v Litoměřickém středohoří (UHUL 2001)

3.6.2 Soubory lesních typů Soubor lesních typů (dále slt) je vyšší typologickou jednotkou spojující lesní typy podle ekologické příbuznosti vyjádřené hospodářsky nýznamnými vlastnostmi stanoviště. Bohatému podloží Českého středohoří odpovídají druhově pestrá, bohatá společenstva (stanovištní

kategorie

B,

D),

na

stinných

kamenitých

svazích

stanovištní

kategorie A, na sutích javořiny (J), na slunných svazích stanovištní kategorie C a X (lesostepi a dřínové doubravy). Na znělcích a trachytech jsou chudší společenstva (stanovištní kategorie S až Z, K, N). Díky členitému terénu se významně uplatňuje expoziční klima. Na jihozápadních expozicích vyvřelých kup vystupují teplomilná společenstva dřínových doubrav slt 1X a zakrslých doubrav slt 1Z extrazonálně také neobvykle vysoko (často i přes 500 m n. m.). Hojná jsou v oblasti společenstva javořin. Habrové javořiny slt1 J mají těžiště v 1. a 2. lesním vegetačním stupni

10

(dále lvs), lipové javořiny slt 3J, jejichž těžiště je ve 3. lvs a přesahují do 2. a 4. lvs, jilmo-jasanové javořiny slt 5J mají těžiště v 5. lvs a přesahují do 4. a 6. lvs. Okrajově se vyskytují bory slt 0Z, 0Y, 0M, 0K, 0N, které jsou vázané na pískovcový

podklad

hlavně v severním

a

východním

okraji

Českého

středohoří, ale částečně na křídových pískovcích a na třetihorních píscích uvnitř PLO 5. Vyskytují se ve 3. a 2. lvs. Vrbové olšiny slt 1G, březové olšiny slt 1T a jasanové olšiny slt 3L jsou půdně podmíněny, rozšířeny jsou od 2. do 5. lvs, v oblasti mají těžiště ve 3. lvs, ale částečně se mohou vyskytovat i ve 2. lvs. Na chudších sprašových hlínách 3. a 4. lvs se vyskytují svěží a kyselé dubové jedliny slt 4O, 4P a podmáčené dubové jedliny slt 4G (UHUL 2001).

3.6.3 Skupiny typů geobiocénů (UHUL 2001) Nejčastěji se zde vyskytují lesní typy ekologické řady vysýchavé, bohaté a svěží, méně kyselé, ostatní jen místy. Mezi soubory typů geobiocénů jsou nejvíce zastoupeny Querci-fageta typica a Querci-fageta tiliae. Tab. 1 Skupiny typů geobiocénů (ZLATNÍK 1976) Formule

Název

(1)2AB1 (1)2BD1 2C3b 2B1 2AB3a 2B3a 2BD3a 2BC3b 3AB1 3AB3a 3B3a 3BD3a 3BC3a 3C3a 3BC4 - (3C4) 3B4 4B3a 4BD3a 4B4 5CD3a 4AB2b

Querceta petraeae humilia (inferior) Ligustri-querceta humilia (inferior) Carpini-acereta Querceta petraeae humilia superior Fagi-querceta Fagi-querceta typica Fagi-querceta tiliae Ligustri-querceta aceris-carpini Querci-fageta humilia Querci-fageta Querci-fageta typica Querci-fageta tiliae Querci-fageta tiliae-aceris Tili-acereta Querceta roboris-aceris Querceta roboris Fageta paupera typica Fageta tiliae Querceta roboris-fagi Fraxini-acereta inferior Pineta muscoso-graminea arenosa

11

4 Literární přehled 4.1 Ekologické nároky hlavních druhů dřevin (POLENO, VACEK ET. AL. 2009)

4.1.1 Dub zimní (Quercus petraea) Duby mají v ČR na stanovištích neovlivněných vodou takové postavení a zastoupení, které

odpovídají

jeho

konkurenční

schopnosti

vůči

buku.

To

znamená, že od 1. do 4. lvs zastoupení dubů přiměřeně klesá jako výsledek stoupající konkurence buku. Větší naději proti buku mají duby na chudších stanovištích. Přirozená obnova dubu bývá obtížná, na otevřených plochách trpí buření a většinou nesemení v takovém množství, aby zajistil obnovu. Dub patří ke slunným dřevinám. Na omezený přístup světla reaguje snížením produkce sušiny a hmotnosti rostlin, zejména kořenů. K odumírání semenáčků dochází často v důsledku nedostatku vlhkosti a v hustém zmlazení

se

na

odumírání

vzešlých

semenáčů

podílí

také

padlí

dubové

(Microsphaera alphitoides).

4.1.2 Javory (Acer sp.) V ČR

domácí

druhy

javorů

javor

klen

(A.

pseudoplatanus),

javor

mléč

(A. platanoides), javor babyka (A. campestre), jsou výrazně diferencovány svým vertikálním rozšířením. Nejvyšší polohy zaujímá klen, mléč zaujímá střední polohy, planární až kolinní stupeň, zatímco babyka je dřevinou teplomilných doubrav a luhů. Všechny tři druhy jsou náročné na půdu, zejména na obsah bází a živin, proto svým výskytem preferují vápence, čedič, znělec, ale i bohatší žuly. Určité rozdíly jsou v jejich požadavcích na vláhu. Klen vyžaduje půdy dobře zásobované vodou, nevyhovují mu však půdy oglejené a se stagnující vodou, svým mohutným kořenovým systémem si dokáže najít vodu i ve větších hloubkách. Mléč je ještě o něco náročnější na půdní vlhkost, snáší však i těžké půdy, střídavě vlhké, které klenu nevyhovují. Nejtolerantnější na půdní vláhu je babyka, které se daří jak na vlhkých půdách luhů s vysokou hladinou podzemní vody, tak i v teplomilných doubravách. Klen i mléč rostou velmi dobře na suťových a balvanitých roklinových půdách, pokud

12

jsou dost vlhké. Svými požadavky na světlo stojí mléč a babyka zhruba uprostřed mezi dřevinami slunnými a stinnými, klen bývá označován již za pohostinnou dřevinu. Pro

všechny

tři

druhy

javoru

však

platí,

že

v mládí

snášejí

vysoké

zastínění, takže se velmi dobře přirozeně obnovují i při nepatrně sníženém zakmenění porostu jen s velmi slabým výskytem přízemní vegetace. Všechny jsou také poměrně odolné vůči pozdním mrazům. Předností klenu je poměrně rychlý růst v mládí, netrpí konkurencí buku a dalších dřevin. Jedinou pomoc, kterou klen potřebuje, je zpravidla individuální ochrana proti srnčí zvěři, poněvadž stačí ochránit několik nejkvalitnějších klenů rozptýlených mezi buky. Javor mléč nedosahuje ani objemové a tím méně hodnotové produkce jako klen, přesto je však nutno jej hodnotit jako cennou příměs doubrav a využívat jeho schopnost snadné přirozené obnovy. Totéž platí v plné míře i pro babyku, která se ve smíšených doubravách a v luzích začíná obnovovat často ještě při plném porostním zápoji zcela spontánně.

4.1.3 Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) Vertikálním rozšířením zaujímá jasan stupeň planární, kolinní a submontání, z tohoto důvodu se někdy hovoří o dvou ekotypech, nížiném (lužním) a podhorském. Jasan obsazuje převážně půdy obohacované humusem i vodou. Podobně jako javory je dřevinou smíšených listnatých lesů, i když někdy vytváří i nesmíšené porosty. Řídký zápoj nedostatečně stíní půdy, která proto silně zarůstá travní vegetací, a není tak plně využit růstový prostor. V nejútlejším mládí snáší jasan velmi dobře zástin, již ve stadiu mlaziny se však jeho požadavky na světlo rychle zvyšují, a proto dochází k významné autoredukci a ve stadiu tyčovin již jasanové porosty vysloveně řídnou. Jasan se vyskytuje především v luzích ve směsi s dubem letním a s dalšími dřevinami luhů. Ve 2. lvs vytváří tzv. potoční luhy na širších údolních aluviích, kde v druhové skladbě převládá dub a jasan. V pahorkatinách a nižších vrchovinách na úzkých potočních aluviích a kolem pramenišť s mírně pohyblivou okysličenou vodou, se vytvářejí jasanové olšiny. Dna mělkých úžlabin a přilehlé báze svahů v pahorkatinách zaujímá javorová jasanina, kde kromě javoru a jasanu má významné postavení i buk a jedle. Jasanová javořina se nachází ve vrchovinách a v nižších horských oblastech, většinou

13

na bohatších horninách a vodou obohacených bázích svahů, ve vlhkých roklinách s významným zastoupením buku. Jasan se obnovuje poměrně snadno, téměř každým druhým rokem bývá bohatá úroda semen, která vítr může zanést až 125 m daleko. Vzešlé semenáčky jsou pod clonou chráněny proti pozdním mrazům a před nástupem buřeně. Vyžadují pouze ochranu proti zvěři a drobným hlodavcům. Problémem pro obnovu jasanu je velmi časté zabuřenění půd, proto je třeba začínat s obnovou ještě za plného zápoje. Jasan je velmi vitální dřevina, částečně i s charakterem dřeviny pionýrské, snášející dobře v mládí nejen vysoký zástin, ale i podmínky holin. Proto je za určitých situací nutné čelit nebezpečí výrazné dominance jasanu, poněvadž je jasan schopen vytlačit ze směsi jak dub, tak i buk a plochu zcela ovládnout.

4.2 Druhy zvěře působící okus a jejich ekologické nároky 4.2.1 Srnec obecný (Capreolus capreolus) Srnec je naší nejběžnější spárkatou zvěří. Areál rozšíření srnce zahrnuje celou Evropu a mnohé oblasti Asie i severní Afriky. Jako zvěř obývající původně okraje stepí a lesostepí se dnes u nás srnec vyskytuje v největším počtu v otevřené krajině s menšími lesíky, křovinami a poli. Díky své přizpůsobivosti však žije na různých stanovištích, od intenzivně

obhospodařované

zemědělské

krajiny

v nížinách

až po souvislé lesy v horských oblastech na celém našem území. Srnčí zvěř je ve srovnání s ostatními jelenovitými náročná na potravu. Podle sezony spásá zejména byliny, různé druhy trav, listy, pupeny, výhonky, plody a kůru dřevin či různé zemědělské plodiny. Citlivá je zejména na změnu potravy a často trpí poruchami trávení. V zimním období využívá stejně jako ostatní spárkatá zvěř mysliveckého přikrmování (ČERVENÝ ET AL. 2004). HEROLDOVÁ (1997) uvádí ve spotřebě srnčí zvěře na Pálavských vrších jako celoroční průměr ve spotřebě dřevin (70 %). Spotřebu bylin v rámci celého roku zjistila na úrovni 15,2 %, semen a plodů 7,6 %, travin 4,1 % (na jaře 6,8 %), ostatní 3,5 %.

14

4.2.2 Muflon (Ovis musimon) Donedávna se obecně soudilo, že muflon pochází z Korsiky, Sardinie a Kypru a že v určitém období čtvrtohor obýval dokonce celou Evropu. Nové zoologické výzkumy však dokazují, že muflon je nejspíš zdivočelou formou domácích ovcí z Malé Asie, které se do Středozemí dostaly ve starověku, a že archeologické nálezy kostí patří domestikovaným ovcím. Na naše území se muflon dostal poprvé do oborního chovu na začátku 19. století. V současné době je již běžnou zvěří i ve volnosti. Obývá hlavně kamenité terény listnatých a smíšených lesů pahorkatin, ale přizpůsobí se i jinému prostředí. (ČERVENÝ ET AL. 2004) Potrava mufloní zvěře zahrnuje nejrůznější druhy bylin, traviny, zemědělské plodiny či listy, výhonky, plody a kůru lesních dřevin. Vegetaci spásají mufloni těsně u země. Celoroční průměr přijímané potravy podle HEROLDOVÉ (1996): 41,7 % travin, 40,9 % dřevin, 10,6 % bylin, 5,2 % semen a plodů a 1,7 % ostatních složek.

4.2.3 Daněk evropský (Dama dama) Daněk evropský pochází ze Středozemí a z jihozápadní Asie, jeho současný areál ve velké části Evropy vznikl především díky oborním chovům a mysliveckému hospodaření s uměle vytvořenými populacemi. U nás se daněk poprvé objevil v 15. století a postupně se z něho stala módní zvěř držená v mnoha oborách. Na začátku 17. století již byli daňci poprvé vypuštěni do volnosti. V současné době se již na mnoha místech vyskytuje i volně. Je také oblíbeným jelenovitým druhem pro farmové chovy. Vhodná stanoviště nalézá hlavně v teplejších oblastech do 500 m n. m., kde obývá nesouvislé prosvětlené listnaté a smíšené lesy s bohatým podrostem. Daněk se živí různými druhy bylin, trav, výhonky a listy dřevin, dužnatými plody či zemědělskými plodinami. (ČERVENÝ ET AL. 2004). Podíl dřevin v potravě daňka v průběhu podzimu a začátkem zimy je kolem 20 % (BORKOWSKI, OBIDIDZINSKI 2003 IN ČERMÁK 2006A).

15

4.2.4 Potravní nároky hlavních druhů spárkaté zvěře Složení potravního spektra herbivorů je spolu s výší populační hustoty zvěře základním faktorem

ovlivňujícím

rozvoj

rostlinných

společenstev.

Výzkumy

HOFMANNA (1978) ukázaly, jaké jsou dispozice spárkaté zvěře k přijímání různých typů potravy. Na základě anatomické stavby žaludku, tělesných dispozic i znalosti o složení potravy, zařadil jednotlivé druhy do tzv. potravních typů. Okusovači (srnec obecný, los evropský, jelenec virginský), jsou skupinou s největším vlivem na dřevinnou složku. Důvodem je to, že jsou přizpůsobeni k příjmu lehce stravitelných složek, s vysokým obsahem energie, které v podmínkách lesních porostů představují ve vegetačním období především dvouděložné byliny, listy a mladé letorosty

listnatých

dřevin.

Čím

je nižší

zastoupení

těchto

složek

v prostředí, tím se zvyšuje tlak na jejich využívání. Také v zimním období zpravidla dřeviny tvoří větší podíl v potravě okusovačů, protože nepřijímají traviny, které jsou jinak jedním z hlavních potravních zdrojů jiných pastevních specialistů. Potravní oportunisté (jelen evropský, sika východní, daněk skvrnitý, kamzík horský). Do této skupiny patří druhy s málo vyhraněnou potravní specializací. V jejich potravě bývají rovnoměrně zastoupeny všechny složky potravního spektra. Dokáží se lépe přizpůsobit prostředí, kde některý typ vegetace chybí, nežli ostatní druhy. Dřeviny nepreferují jako předchozí typ, ale při nedostatku jiné potravy mohou v dietě převládnout. Spásači (muflon, ovce domácí). Druhy z této skupiny jsou nejlépe přizpůsobeny trávení hrubé vlákniny, proto v jejich potravě často najdeme traviny, které v potravní nabídce bylinného patra většinou převládají. V zimním období však při omezené nabídce bylin tvoří podobně jako u ostatních druhů významnou součást potravy dřeviny. Ke specializovanému příjmu a zpracování potravy se vyvinula u jednotlivých typů řada adaptací (HOMOLKA 1995).

16

4.3 Potřeba potravy během roku Zažívací trakt zvěře je charaktrizován relativně velkými předžaludky v poměru k velikosti

těla.

Během

roku

se

mění

nejenom

velikost

a

kapacita

předžaludků, ale i jejich výstelka, tedy počet a velikost bachorových papil a zároveň se mění

velikost

klků

tenkého

střeva.

Tyto

změny

jsou

řízeny

fotoperiodicky, přičemž řídící úlohu zastávají hormony, především melatonin. K růstu hladiny melatoninu dochází při krátkém světelném dni a tento hormon způsobuje částečné redukování kapacity zažívacího ústrojí. Zvěř se tak adaptuje na příjem menšího množství

potravy

s vyšším

obsahem

hrubé

vlákniny.

Trávení

potravy

se zpomaluje, příjem energie se značně zmenší a tak dochází ke stravování rezervního tuku, který si organismus zvěře pro tuto dobu vytvořil. S přijímanou potravou se mění i bachorová mikroflóra a tak se zvěř přizpůsobuje přírodním podmínkám vegetačního klidu, tedy období s omezenou nabídkou přirozené potravy. Pokud je v této době zvěř přikrmována

kaloricky

bohatým

krmivem

s malým

obsahem

hrubé

vlákniny, pak si sama doplňuje chybějící hrubou vlákninu ohryzem kůry stromů a okusem větví, čímž vznikají škody na lesních kulturách a porostech. Při prodlužujícím se dni na jaře se zažívací ústrojí vrací do původního stavu (VACH 1993).

4.4 Faktory ovlivňující atraktivitu dřevin Faktory ovlivňující intenzitu poškození dřevin podle ČERMÁKA (2008): -

početnost zvěře

-

vlastnost stanoviště

-

vlastnost dřevin

-

druhová skladba dřevin v nárostech

-

denzita těchto nárostů (rozdílné množství biomasy pro konzumaci, obtížnost přístupu k sazenicím atd.).

Zásadní roli mohou hrát rozdíly v míře tlaku zvěře, uplatněná potravní strategie, intenzita konkurence dřevin apod. (ČERMÁK 2008). Z šetření, která v letech 1995 provedl IFER v rámci inventarizace mimo jiné vyplynulo, že rozsah poškození vzrůstá úměrně podílu kyselé řady K v lesní oblasti, což platí zejména pro dub. Dalším

17

faktorem je podíl jehličnatých dřevin v blízkém okolí hodnoceného porostu, s vyšším podílem jehličnanů vzrůstá poškození buku a smrku. Dále bylo zjištěno, že poškození dubu a buku koreluje se stavy srnčí zvěře (ČERNÝ ET AL. 1997).

4.5 Okus, charakteristika poškození (ČERMÁK 2006) Okus má většinou výrazně selektivní charakter, poškození jednotlivých druhů dřevin se znatelně a významně liší. Kvůli opakovanému selektivnímu okusu tak prokazatelně dochází nejen k zpožďování přirozené obnovy, ale také k výrazným změnám dřevinné skladby (ČERMÁK 2008). U javoru a jasanu už i nízké zatížení okusem má za následek ztrátu na přírůstu, která pak vyvolá značné snížení konkurenční schopnosti postižených jedinců (EIBERLE 1980). Poškození ovlivní budoucí růst stromku úměrně tomu, jak silně jsou narušeny zásoby uhlohydrátů. Listnaté dřeviny uchovávají zásoby uhlohydrátů v zimě v kořenech, zatímco jehličnaté dřeviny v listech. U listnatých dřevin dochází v létě k přesunu zásob uhlohydrátů do nově se tvořících listů. Nejvyšší koncentrace dusíku jsou přitom v listech v období jejich růstu. Zimní poškození je proto více škodlivé pro jehličnaté, letní naopak pro listnaté dřeviny. Podle ČERMÁKA (2006B) mají stromy pod dlouhodobou stresovou zátěží tendenci rychleji stárnout. Přírůst v nich kulminuje mnohem dříve než u nestresovaných stromů, rychleji se vyčerpává jejich adaptační potenciál a dochází ke snížení úrovně obranných reakcí. Celá situace se potom projeví zvýšenou predispozicí a sníženou ekologickou stabilitou porostu. Pokud jsou jednotlivé stromky okusem postiženy více než jejich sousedé, klesá jejich schopnost konkurence. Jestliže jsou okusem silně postiženy přimíšené dřeviny jako jedle, ušlechtilé listnáče apod., pak vede okus k trvalému ochuzení směsi dřevin v porostech, což je nutno pěstebně i hospodářsky hodnotit jako škodu. Pokles kvality má další důsledky v průběhu pěstební péče o porost. Za následné působení poklesu kvality lze považovat omezení pěstebního výběru ve fázi tyčkovin. Podle pravidel pozitivního výběru se má dát přednost jen vitálním, stabilním a kvalitativně dobrým stromům, jejich koruny se uvolní vytěžením sousedních konkurenčních jedinců. V mnoha případech se může stát, že počet jedinců s kvalitativními nedostatky je tak veliký, že z pěstebního a provozně hospodářského

18

hlediska se nedá v takovém případě použít výběrné probírky a péče o porost se poté omezí na podúrovňovou probírku (MORAVČÍK, PAŘEZ 1997). Ačkoliv po okusu terminálního vrcholu dochází k tvorbě náhrady, ve většině případů má tento proces za následek zhoršení kvality kmene. Okus vrcholového prýtu působí změny ve tvaru a průběhu osy kmene (MORAVČÍK, PAŘEZ 1997). Zatímco listnaté dřeviny

reagují

na

opakovaný

okus

osy

kmínku

zakřivením,

vytvořením

dvojáků, či zkošatěním, projevují zkousávané jehličnany opakovanou snahu podržet centrální osu (EIBERLE 1987). U listnáčů má dlouhotrvající silný okus vliv na zvýšenou větevnatost ve spodní části kmene, která se může projevit až při mýtné těžbě poklesem kvality výřezů (MORAVČÍK, PAŘEZ 1997).

4.6 Náklady související se škodami zvěří V posledních letech se v celé střední Evropě kontinuálně zvyšovaly stavy jelení, srnčí a mufloní zvěře, v roce 2005 činily stavy srnčí zvěře 153 % stavů v roce 1970, introdukovaných druhů sudokopytníků muflona 265 % stavů v roce 1970 a daňka 414 % v roce 1970 (ČERMÁK 2006A). Pokud někde dochází ke zvýšeným škodám, pak je to vždy důsledkem společného působení více faktorů. Ve skutečnosti je pojem neúměrně vysokých početních stavů

zvěře relativní, neboť záleží na hospodářské

a ekologické únosnosti prostředí, která je vemi proměnlivá. Mezi tyto faktory patří vedle druhové a věkové skladby lesních porostů především množství, kvalita a dostupnost potravy pro zvěř. Velkou roli hraje také způsob provádění lovu a úroveň myslivecké péče. Je nutné početní stavy zvěře dostatečně regulovat, ale způsob lovu by měl být takový, aby jeho vliv na chování zvěře a její životní podmínky byl co nejmenší. Tento požadavek má velký význam především v souvislosti s prevencí škod (VODŇANSKÝ 2008). K navýšení

poškození

lesů

došlo

narušením

věkové

struktury

a

poměru

pohlaví, které často vedly ke stresům spojeným se změnami potravního chování. K nevhodným zásahům do věkové a sexuální struktury populací zvěře došlo zvýšením odstřelů, který byl postupně vyvoláván ze strany lesního hospodářství a vedl často společně s neodborně prováděným mysliveckým hospodařením v některých honitbách k nízkému reálnému odstřelu samičí zvěře ve srovnání se zvěří samčí (odstřel samičí zvěře byl zřejmě občas realizován v plné výši pouze ve výkazech) a zároveň odstřelu

19

především starší samčí zvěře, která měla atraktivní trofej, to vše vedlo k mladým populacím s velkou možností přírůstu. Následkem byl pokračující růst populací i přes relativně vysoký vykazovaný či skutečný odstřel (ČERMÁK 2006B). Podle PFEFFERA (1961) je vážnost škod na porostech, které zvěř působí úměrná stádnosti. Savci žijící v tlupách (daněk, muflon) způsobují podobná primární poškození jako pastvící se příbuzná domácí zvířata. Zvěř samotářská (srnec) si hledá potravu rozptýleně, takže zpravidla delší dobu neohrožuje tentýž porost. Záporně se na intenzitě poškození projevuje místní přemíra ochranářských zařízení proti okusu zvěře, totiž ohrad a oplocenek. Jakmile tyto zahrazené plochy vzrostou nad třetinu rozlohy normální holiny, podstatně se sníží pastevní plocha a zvěř dvojnásobně zkousává přístupné kultury a přirozeně zmlazované porosty.

4.6.1 Náhrady škod Škody zvěří uplatňované dle vyhlášky č. 55/1999 Sb. se v ČR pohybují ročně v řádech několika desítek miliónů Kč. Větší část vykazovaných škod byla v 70. až 90. letech způsobena ohryzem a loupáním, menší část škod okusem, v posledních letech již převažují škody okusem. Na majetku státních lesů vzniká největší část škod. Mezi jednotlivými roky jsou v rozložení škod dle majetku výrazné rozdíly. soukromé lesy, obecní

lesy

a

lesy

lesních

Za státními lesy následují

společností

či

družstev.

Lze

předpokládat, že do vykazovaných a nárokovaných škod se výrazně promítají zájmy vlastníka. Zatímco lesní družstva mají záměr na maximalizaci užitku z lesa a nárokují tedy u nájemců honiteb škody v maximální možné výši, soukromí vlastníci často na svém majetku i myslivecky hospodaří, a proto vykazují minimální škody. Kolísání vyčíslených škod tedy pravděpodobně kolísá stejně tak vlivem skutečně vzniklých škod, jako vlivem ekonomických a socioekonomických zájmů či organizačních a administrativních faktorů (ČERMÁK 2007B). Vývoj škod v letech 2000–2007 obr. 3.

20

Celkové škody zvěří (tis. Kč) 70 000 60 000 50 000 40 000 30 000 20 000 10 000 0 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

Obr. 3 Vývoj celkových škod zvěří ČR (Mze 2007)

4.6.2 Náklady na ochranná opatření Kromě náhrad škod se do hospodaření výraznou měrou promítají náklady na ochranná opatření proti zvěři. V posledních letech nejsou přesné údaje o celkovém rozsahu použitých opatření k dispozici,

lze pouze uvést, že v celorepublikovém měřítku

se podobně jako v předchozích letech jednalo o opatření aplikovaná v přepočtu na rozloze kolem 100–120 tis. ha lesních porostů tj. ochranná a obranná opatření byla provedena v rozsahu cca 4–5 % celkové rozlohy lesa v ČR (MZE 2007). U Lesů ČR s.p. dosahovaly tyto náklady na začátku devadesátých let 400 miliónů Kč ročně, v roce 1995 460 miliónů (MINX 1995). V posledních letech se podle Výročních zpráv Lesů ČR s.p. částky pohybovaly v řádu cca 200–300 miliónů Kč, od roku 2000 však vykazují klesající trend (ČERMÁK 2006A).

4.7 Ekologicky únosné stavy zvěře Ekologická

stabilita

lesa

je

schopnost

lesních

ekosystémů

uchovávat

si v podmínkách působení vnějších faktorů vnitřními autoregulačními mechanismy (rezistence), nebo schopnost se vracet k původnímu stavu (rezilience). Opakem je ekologická labilita jako neschopnost přetrvávat při působení vnějších faktorů či neschopnost

návratu

k původnímu

stavu

(MÍCHAL 1992).

21

či

k původnímu

směru

vývoje

Odolnostní potenciál lesa je souhrnem vlastností, které prezentují v daných podmínkách ekologicky vytvořenou přirozenou schopnost porostů odolávat škodlivým činitelům (STOLINA 1985). Odolnostní potenciál tedy představuje lesnické kritérium pro hodnocení ekologické stability či lability lesního ekosystému. V souvislosti s ekologickou stabilitou porostů pod vysokým tlakem zvěře byl definován pojem ekologicky únosné stavy zvěře (ZATLOUKAL 1995). Jsou to takové početní stavy, při kterých zvěř nepůsobí ekologicky neúnosné škody. Za ekologicky únosné škody přitom považujeme škody, kdy při ekonomicky únosné (provozně zvládnutelné a technicky proveditelné) ochraně proti škodám zvěří nedochází v jejich důsledku k zásadnímu snížení vitality porostů ani jejich odolnosti vůči škodlivým činitelům. Stanovit konkrétní výši těchto stavů je obtížné, jisté je, že hlavním kritériem musí být zjištěná míra ovlivnění stavu lesa zvěří.

4.8 Rozbor mysliveckého hospodaření a škod zvěří Ve sledované lokalitě se nacházejí tři honitby, Žitenice, Dlouhý vrch a Sebuzín a dva lesnicky hospodařící subjekty, revír Mentaurov (s.p. LČR) a Městské lesy Litoměřice. Honitbu Dlouhý vrch spravuje LS Litoměřice, která ji pronajímá. Tato honitba je významnou součástí revíru Mentaurov, ve kterém jsou evidovány nejvyšší škody zvěří z celého Českého středohoří, škody okusem zde tvoří 80 % celkových škod, stejně jako u Městských lesů Litoměřice. Obě zbylé honitby ve sledovaném území zčásti zasahují do revíru Mentaurov, lesní část honitby Žitenice je významnou součástí Městských lesů Litoměřice. Všechny honitby jsou zařazeny do II. jakostní třídy. Předmětem chovu je zvěř srnčí, daňčí a mufloní.

Tab. 2 Rozloha honiteb honitba (ha)

celkem

les

Sebuzín Dlouhý vrch

647 909

396 807

1 610

211

Žitenice

22

Tab. 3 Výše škod zvěří Městských lesů Litoměřice a revíru Mentaurov správce rozloha rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

Lesy města Litoměřice 530 ha

revír Mentaurov 1 760 ha

celkové škody zvěří celkové škody zvěří kč/ha škody zvěří kč/ha škody zvěří okusem okusem 50 000 50 000 50 000 20 000 12 000 14 000 12 000

40 000 40 000 40 000 16 000 9 600 11 200 9 600

75 75 75 30 18 21 18

101 589 45 388 170 023 28 827 61 038 184 175 24 112

81 271 36 310 136 018 23 062 48 830 147 340 19 290

46 21 77 13 28 84 11

Z tabulky 3 je patrné, že škody zvěří v průběhu let 2001–2007 kolísají. Výše škod se pohybuje mezi 11–84 Kč/ha rok. V případě městských lesů došlo v průběhu zmíněného období ke změně hospodáře, po níž klesly škody zvěří o více než polovinu. Důvodem vyšších škod zvěří v některých letech může být například časný nástup zimy a pozdní příchod jara, kdy spárkatá zvěř konzumuje letorosty dřevin oproti travinám a bylinám, které by už v jiných letech měla k dispozici.

Vzhledem k častému střídání nájemců honitby Dlouhý vrch, která je ve správě Lesů ČR s. p., nebyly poskytnuty lesní správou Velemín data o škodách zvěří v jednotlivých honitbách, ale informace o škodách zvěří poskytli správci lesů, městských lesů Litoměřice a revíru Mentaurov. Srovnání odlovu s výší škod jsem provedla mezi honitbou Dlouhý vrch a revírem Mentaurov, jejichž území se z většiny překrývají. Hodnoty sčítaných jarních kmenových stavů a odlovu jsem přepočítala podle vyhlášky 491/2002 Sb., kde 1 jedinec spárkaté zvěře je roven 2 jedincům daňka evropského, 2 jedincům muflona a 4 jedincům srnce obecného.

23

Žitenice 50 40 30 20 10 0 2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

sčítané stavy

lov

Obr. 4 Vývoj JKS a lovu v honitbě Žitenice za období let 2002–2009

Dlouhý vrch 75 60 45 30 15 0 2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

sčítané stavy

lov

Obr. 5 Vývoj JKS a lovu v honitbě Dlouhý vrch za období let 2002–2008

Sebuzín 60 45 30 15 0 2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

sčítané stavy

lov

Obr. 6 Vývoj JKS a lovu v honitbě Sebuzín za období let 2002–2008

24

Celkově se podle evidence početnost populace zvěře ve všech honitbách zvyšuje, a to na základě JKS, tak i odlovu. V honitbě Dlouhý vrch jsou dokonce sčítané stavy zvěře dlouhodobě téměř totožné s odlovem, což dokládá nepravdivost sčítaných stavů

oproti

stavům

skutečným.

Protože

je

Dlouhý

vrch

součástí

revíru

Mentaurov, v němž jsou vykazovány nejvyšší škody zvěří a zároveň zde probíhá ve větší míře obnova porostů, často se jedná o přeměny smrkových monokultur, došlo k výraznému snížení stavů mufloní zvěře. Dále se provádějí opatření na ochranu proti škodám zvěří, oplocováním obnovovaných porostů a v podsadbách se používají tubusy. Tab. 4 Počty kusů zvěře na 1000 ha sčítaných JKS (2008) spárkatá zvěř (ks) srnčí dančí mufloní celkem

Žitenice 12 13 6 31

honitba (1000 ha) Dlouhý vrch Sebuzín 5 10 23 17 16 14 44 42

průměr 9 18 12 39

Hektarové počty spárkaté zvěře byly přepočítány podle vyhlášky 491/2002 Sb. z důvodu lepší přehlednosti. V roce 2008 bylo podle sčítaných JKS nejvíc hektarových počtů spárkaté zvěře v honitbě Dlouhý vrch, a to 44ks/1000 ha. Na Dlouhém vrchu převládá zvěř dančí 23ks/1000ha, která je podle sčínaných JKS zároveň celkově nejpočetněji zastoupenou skupinou spárkaté zvěře ve sledovaném území. Dále je evidováno v průměru 12ks/1000ha zvěře mufloní a 9ks/1000ha zvěře srnčí viz tab. 4.

(tis. Kč)

Vývoj škod zvěří a lovu 400 350 300 250 200 150 100 50 0

100 75 50 25 0

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 škody

odlov

Logaritmický (odlov)

Obr. 7 Porovnání výše škod a lovu v honitbě Dlouhý vrch a revíru Mentaurov

25

Z grafu vývoje škod zvěří a lovu je patrné, že dochází k výraznějším výkyvům ve výši škod v revíru Mentaurov, tyto škody mohou být příčinou častého střídání nájemců honitby. Vliv na vývoj škod zvěří zde mají i okolní honitby, ze kterých zvěř migruje, soustředění zvěře na stávaništích, dalším negativním prvkem může být větší počet oplocenek a ohradníků pro ovce na travních plochách, a tím snížení užitné pastevní plochy pro zvěř.

Lov celkem 150 100 50 0 2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

Logaritmický (lov celkem)

Obr. 8 Vývoj lovu ve všech honitbách za období let 2002–2008 Podle grafu se v průběhu let 2002 až 2008 zvyšuje celkový odlov spárkaté zvěře. Na výrazném poklesu lovu v roce 2004 se podílí velký počet úhynů zvěře v tomto roce.

4.9 Legislativa Zákon

č. 449/2001 Sb.,

o

myslivosti

mimo

jiné

vymezuje

základní

pojmy, povinnosti, upravuje regulaci stavů zvěře, provádění lovu zvěře, náhradu škody způsobené zvěří a na zvěři. Podle tohoto zákona je uživatel honitby povinen zajišťovat v honitbě

chov

zvěře

v rozmezí

mezi

minimálním

a

normovaným

stavem

zvěře, které jsou určeny v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti o uznání honitby. Minimálním stavem zvěře je stav, při kterém není druh ohrožen na existenci a jeho populační hustota zabezpečuje biologickou reprodukci druhu. Normovaným stavem je nejvýše přípustný jarní stav, který odpovídá kvalitě životního prostředí zvěře a úživnosti

honitby.

zvěře, zařazování

Způsob

honiteb

stanovení

nebo

jejich

vyhláška č. 491/2002 Sb.

26

minimálních částí

do

a

normovaných

jakostních

tříd

stavů udává

Zákon o myslivosti dále řeší ve znění zákonů č. 320/2002 Sb. a č. 59/2003 Sb. také odpvědnost za škodu a uplatnění náhrady škody způsobené zvěří a na zvěři. Vlastník, popřípadě nájemce honebního pozemku činí přiměřená opatření k zabránění škod působených zvěří (§ 53), přičemž však nesmí být zvěř zraňována. Stejná opatření může učinit se souhlasem

vlastníka honebního

pozemku uživatel

honitby.

Podle § 54 tohoto zákona se nehradí škody na lesních porostech chráněných oplocením proti škodám působeným zvěří, na jedincích poškozených jen na postranních výhonech a v lesních kulturách, ve kterých došlo mimo jiné okusem stromků ke každoročnímu poškození méně než 1% jedinců, a to po celou dobu do zajištění lesního porostu, přičemž poškození jedinci musí být rovnoměrně rozmístěni na ploše. V tomto je zákon v rozporu s vyhláškou č. 55/1999 Sb., ve které se okus bočních větví zahrnuje do výpočtu náhrady škody. Zákon je nadřazen vyhlášce, proto škoda vzniklá okusem postranních větví nemůže být nárokována, přestože je okus bočních větví významný. Nárok na náhradu škody způsobené zvěří (§ 55) musí poškozený u uživatele honitby uplatnit u škod vzniklých v období od 1. července předcházejícího roku do 30. června běžného roku do 20 dnů od uplynutí uvedeného období. Poškozený a uživatel honitby se mají o náhradě škody způsobené zvěří dohodnout. Náhradu škody lze vymáhat u soudu ve lhůtě 1 měsíce, pokud uživatel honitby nenahradí škodu do 60 dnů ode dne, kdy poškozený uplatnil svůj nárok a vyčíslil výši škody. Nárok na náhradu škody způsobené zvěří zaniká, nebyl-li poškozeným uplatněn v těchto lhůtách. Podle § 52 je uživatel honitby je povinen hradit škodu, kterou v honitbě na honebních pozemcích nebo na lesních porostech a jiných způsobila zvěř. Vykonává-li právo myslivosti myslivecké sdružení, ručí jeho členové za závazek k náhradě škody společně a nerozdílně. Vyhláškou č. 55/1999 podle § 21 zákona č. 289/1995 Sb. se stanoví způsob výpočtu výše újmy nebo škody, které vznikají na lesním pozemku, na lesním porostu a nebo z mimořádných a nákladově náročnějších opatření při hopodaření v lesích. Celková škoda se vypočítá jako součet jednotlivých škod, zjištění těchto škod se provádí pomocí postupů, vzorců a tabulek v této vyhlášce uvedených, výsledek se zaokrouhlí na celé koruny nahoru.

27

Výčet škod související s okusem: -

S6 § 8 škoda ze zničení lesního porostu

-

S7.2 § 9 roční škoda ze snížení přírůstu lesního porostu v důsledku okusu zvěří nebo hospodářskými zvířaty

-

S11.1 § 14 škoda z mimořádných nebo nákladově náročnějších opatření

Zákon 449/2001 Sb. upravuje také náhradu škod způsobených na zvěři (§ 56). Škodou na zvěři se rozumí mimo jiné úhyn zvěře nebo poškození nebo zničení prostředí nutného pro život zvěře. Za tuto škodu odpovídá každý, kdo ji způsobil porušením právní povinnosti. Na náhradu škody má nárok uživatel honitby. Dále tento zákon upravuje

podmínky,

za

kterých

orgán

státní

správy

myslivosti

na

návrh

vlastníka, popřípadě nájemce honebního pozemku nebo na návrh orgánu ochrany přírody nebo orgánu státní správy lesa uloží snížení stavu zvěře až na minimální stav, popřípadě zruší chov druhu zvěře, který škody působí. Dle zákona č. 289/1995 Sb., lesního zákona je vlastník lesa povinen provádět taková opatření, aby se předcházelo a zabránilo působení škodlivých činitelů na les. Vlastník lesa, stejně jako uživatelé honiteb a orgány státní správy jsou povinni dbát, aby lesní porosty nebyly nepřiměřeně poškozovány zvěří, je také povinen zvyšovat odolnost lesa a jeho stabilitu vhodnou druhovou skladbou dřevin a jejich rozmístěním v porostu (§ 32). Vyhláška č. 101/1996 Sb. specifikuje způsob zajištění ochrany. Z této vyhlášky vyplývá: povinnost evidence škod a sledování vlivu zvěře prostřednictvím kontrolních a srovnávacích ploch, sledování početních stavů zvěře, využívání pomocných dřevin ke zvýšení úživnosti honitby, možnost navrhovat orgánu státní správy lesů snížení stavu zvěře nebo zrušení chovu zvěře, který působí neúměrné škody a způsoby uplatňování ochrany ohrožených lesních porostů proti okusu, a to v rozsahu nejméně 1 % výměry lesa vlastníka v honitbě. Vlastník lesa je povinen podle § 31 obnovovat lesní porosty stanovištně vhodnými dřevinami a vychovávat je včas a soustavně tak, aby se zlepšoval jejich stav, zvyšovala jejich odolnost a zlepšovalo plnění funkcí lesa. Ve vhodných podmínkách je žádoucí využívat přirozené obnovy. .

28

5 Metodika Práce na téma vliv okusu na přirozenou obnovu byla zpracována na základě metodiky Monitoring okusu na trvalých transektech (ČERMÁK, MRKVA 2003). Transekty byly zakládány

v porostech

s přirozenou

obnovou.

Plocha

transektu

byla

volena

tak, aby její šířka byla 3 m a délka taková, aby bylo možné zapsat alespoň 200 jedinců monitorovaných dřevin. Hodnocena byla aktuální přítomnost okusu na patnácti transektech, a to u semenáčků do výšky 150 cm ve třídách po 10 cm. Ve většině případů byl okusován terminál, pokud byl hodnocen okus bočních větví, pak u jedinců, kde bylo toto poškození větší než 20 %. Protože byly téměř všechny vhodné paseky oplocené, byly transekty zakládány pouze pod clonou porostu. Jednalo se o porosty se sníženým korunovým zápojem nebo o stanoviště lépe prosvětlené podél lesní dopravní sítě a oplocenek. Sběr dat zimního okusu probíhal v měsíci dubnu před olistěním a pro letní okus v září. Fotodokumentace vznikala průběžně během roku fotoaparátem Olympus SP 550. Vytyčeny byly markantní body, které zjednodušily znovunalezení transektů. V průměru vychází jeden transekt na 89 ha, celková rozloha území, na kterém byly transekty zakládány je 1330 ha. Na jednom z transektů nebylo možné posuzovat vliv zvěře na přirozenou obnovu letním okusem, protože semenáče během léta zničily ovce okusem i sešlapáním. V závěru výsledků byla provedena korelační analýza některých parametrů hlavních dřevin. Pomocí funkce Correl v excelu jsem provedla výpočet korelačních koeficientů lineárních korelací a poté Student T-testem test jejich významnosti. Jako podklad pro zpracování byla

použita statistická analýza (ČERMÁK

ET AL.

2009), konkrétně

korelační analýza, která je používána pro zjištění těsnosti závislosti dvou spojitých proměnných. Kladná hodnota korelačního koeficientu vyjadřuje pozitivní korelaci mezi veličinami, záporná vyjadřuje negativní korelaci obou veličin. Pokud je hodnota korelačního koeficientu rovna nule, korelační závislost mezi veličinami neexistuje.

29

5.1 Hodnocení vlivu okusu na další vývoj dřevinné vegetace (Čermák, Mrkva 2003) Nejprve byly hodnoceny únosné míry okusu, které by měly odpovídat přijatelné početnosti zvěře tj. na daném stanovišti maximálně únosné početnosti zvěře. Procento poškození se posuzuje odděleně pro dvě skupiny dřevin. První skupina jsou dřeviny nepříliš potravně atraktivní, jsou běžně zastoupené, a proto většinou méně poškozované, s eskalací poškození až při významném zvýšení početnosti zvěře. U této skupiny dřevin lze za únosný pro další vývoj přirozené obnovy považovat okus nejvíce do 20 % jedinců. Druhá skupina jsou dřeviny potravně atraktivní, u této skupiny lze za únosný pro další vývoj přirozené obnovy považovat okus nejvíce 40 % jedinců viz tab.č. 5.

Tab. 5 Hodnocení vlivu okusu na další vývoj dřevinné vegetace (ČERMÁK, MRKVA 2003) dřeviny % poškozených hodnocení vlivu okusu na další vývoj dřevinné jedinců vegetace okus by neměl výrazněji ovlivnit vývoj dřevinné vegetace, smrk ztepilý, buk do 20 % možné je zpomalení růstu dřevin, mírné omezení početnosti lesní nad 20 %

jedle bělokorá, javor klen, jeřáb ptačí, jasan ztepilý, dub letní a zimní, habr obecný a další potravně atraktivní dřeviny

do 40 % nad 40 %

a změny v zastoupení jednotlivých dřevin okus pravděpodobně výrazně ovlivní vývoj dřevinné vegetace – dojde k početní redukci dřevin, zpomalení růstu či změnám dřevinné skladby včetně selekce některých méně hojných a přitom intenzivně poškozovaných druhů; v extrémním případě může dojít k úplnému zničení kultury či přirozeného zmlazení (zejména při opakovaném okusu této intenzity) okus by neměl výrazněji ovlivnit vývoj dřevinné vegetace, možné je zpomalení růstu dřevin, mírné omezení početnosti a změny v zastoupení jednotlivých dřevin okus pravděpodobně výrazně ovlivní vývoj dřevinné vegetace – dojde k početní redukci dřevin, zpomalení růstu či změnám dřevinné skladby včetně selekce některých méně hojných a přitom intenzivně poškozovaných druhů; v extrémním případě může dojít k úplnému zničení kultury či přirozeného zmlazení (zejména při opakovaném okusu této intenzity)

30

5.2 Klasifikace stanovišť podle očekávaného dopadu vlivů zvěře (očekávaných rizik a odolnosti) (ČERMÁK 2001) Míra ohrožení jednotlivých území se liší nejen v závislosti na početnosti sudokopytníků a jejich druhovému spektru, ale také na celém komplexu stanovištních faktorů. Kromě stanovištních faktorů bylo při tvorbě klasifikace bráno v úvahu i postavení daného stg v krajině, význam pro ekologickou stabilitu krajiny a vzácnost daného stg na území této republiky. Tab. 6 Klasifikace stanovišť podle očekávaného dopadu vlivů zvěře (ČERMÁK 2001) kategorie skupiny typů geobiocénů Querceta pinea humilia inferiora, Querceta humilia inferiora, Aceri 1 lokality se campestris-querceta humilia, Ligustri-qurceta humilia inferiora, Cornizvýšeným querceta petreae-pubescentis humilia, Carpini-acereta inferiora, Corniohrožením

2 normální lokality

acereta inferiora,Corni-querceta petreae-pubescentis inferiora, Fagiquerceta humilia, Querceta humilia superiora, Carpini-acereta humilia, Fagi-querceta tiliae humilia, Ligustri-querceta humilia superiora, Corniquerceta petreae-pubescentis superiora, Corni-acereta superiora, Quercifageta humilia, Corni-querceta fagi, Fageta quercina, Querci-fageta, Fageta paupera inferiora, Tili-acereta fagi humilia, Fageta tiliae humilia, Quercipineta, Fageta papera superiora, Abieti-fageta humilia, Abieti-fageta piceae humilia, Fageta abietino-piceosa, Abieti-fageta piceace, Sorbi-piceeta humilia, Sorbi-piceeta, Aceri-piceeta Querceta, Querceta typica, Aceri campestris-querceta, Ligustri-querceta, Fagi-querceta typica, Carpini-querceta typica, Fagi-querceta tiliae, Carpiniacereta superiora, Pini-querceta superiora, Querci-fageta tiliae-aceris, Querci-fageta tiliae, Tili-acereta, Corni-acereta fagi, Pineta lichenosa, Fageta humilia, Abieti fageta, Fagi-abieta, Abieti-fageta typica, Fagi-acereta humilia superiora, Fagi-abieta piceae, Abieti-fageta piceae typica, Abietifageta aceris superiora, Fagi-acereta superiora

3 lokality se zvýšenou Pini-querceta arenosa, Ulmi-fraxineta carpini inferiora, Tili-querceta roboris aceris inferiora, Ulmeta, Saliceta albae inferiora, Querci roboris-fraxineta odolností inferiora, Ulmi-fraxineta populi inferiora, Alni glutinosae-saliceta inferiora, Alneta inferiora, Fagi-querceta aceris, Ulmi-fraxineta carpini superiora, Tiliquerceta roboris aceris superiora, Saliceta albae superiora, Fraxini-alneta inferiora, Querci-roboris fraxineta superiora, Ulmi-fraxineta populi superiora, Alni glutinosae-saliceta superiora, Alneta inferiora, Querci-fageta aceris, Fraxini-alneta aceris inferiora, Ulmi-fraxineta carpini superiora, Fraxini-querceta roboris-aceri, Saliceta fragilis inferiora, Fraxini-alneta inferiora, Querci roboris-fraxineta superiora, Ulm-fraxineta populi superiora, Alni glutinosae-saliceta superiora, Alneta superiora, Fageta aceris, Tili-acereta fagi, Abieti-querceta roboris fagi, Fraxini-alneta aceris superiora, Saliceta fragilis superiora, Fraxini-alneta superiora, Alneta superiora, Abieti-fageta aceris inferiora, Fagi-acereta infeeriora, Fraxiniacereta, Aceri-fageta fraxini inferiora, Saliceta fragilis superiora, Fraxinialneta aceris superiora, Picei-alneta, Aceri-fageta fraxini superiora, Alneta incanae

31

V klalifikaci jsou rozlišeny typy se zvýšeným ohrožením vysoce početnými populacemi sudokopytníků, které citlivě reagují, brzy se u nich projevují nežádoucí změny a hrozí devastace,

typy

s vysokou

odolností

vůči

vysoce

početným

populacím

sudokopytníků, u nichž k ovlivnění přirozených procesů dochází až při velmi vysokých početnostech sudokopytníků, nebo při jejich dlouhodobém působení, mají vysokou schopnost resilience a ostatní typy, které nevykazují ani zvýšené ohrožení ani zvýšenou odolnost. Obecně lze zjednodušeně říci, že více ohroženy okusem jsou společenstva na extrémních stanovištích, kde se dřeviny hůře ujímají, pomalu odrůstají a kde je větší nebezpečí degradace půdních vlastností a výrazných změn v biodiverzitě bylinného patra. Naproti tomu na stanovištích bohatých trofických řad a meziřad (BC, C) dobře zásobených vodou vykazují dřeviny vysokou schopnost odrůst poškození a to někdy také v případě, že jsou opakovaně silně redukovány okusem. Stanoviště stg byly zařazeny do kategorií ohrožení pro jednotlivé transekty a pro nejzastoupenější stg. Informace o lesních typech a převodní tabulka k převodu lesních typů byly převzaty z oblastních plánů rozvoje lesů pro PLO 5.

32

5.3 Hodnocení očekávaných negativních dopadů okusu na vývoj dřevinné vegetace Tab. 7 Hodnocení očekávaných negativních dopadů okusu na vývoj dřevinné vegetace (ČERMÁK 2007) % poškozených kategorie porostů stanoviště smrk, potravně buk atraktivní

uplatnění negativních dopadů omezení růstu početní dřevin redukce dřevin p

do 20% do 40%

nad 20%

nad 40%

zvýšené ohrožení normální zvýšená odolnost zvýšené ohrožení normální zvýšená odolnost

1 1 0 3 2 1

i 1–3 0–2 0–1 2–3 2–3 1–2

p 1 1 0 3 2 2

i 1–2 0–1 0 1–3 1–3 0–2

změna dřevinné skladby (negativní selekce) p i 0–2 1 0–1 1 0–1 1 1 –3 3 1–3 2 0–2 2

p - pravděpodobnost uplatnění jevu:

i - očekávaná intenzita jevu:

0 – velmi malá pravděpodobnost;

0 – velmi nízká či žádná;

1 – střední pravděpodobnost;

1 – střední intenzita;

2 – vysoká pravděpodobnost;

2 – vysoká intenzita;

3 – velmi vysoká pravděpodobnost

3 – velmi vysoká intenzita

33

6 Výsledky Podle metodiky monitoring okusu na transektech (ČERMÁK, MRKVA 2003) byl zjišťován stav poškození přirozené obnovy zimním a letním okusem na patnácti transektech.

Na

jednom

ovce, které sešlapáním

i

z transektů okusem

se

v průběhu

zničily téměř

letního

všechno

období

přirozené

objevily zmlazení.

V charakteristice jednotlivých transektů bylo toto poškození popsáno, do výsledků zahrnuto nebylo. Bylo sledováno 15 výškových tříd do velikosti 150 cm, každá třída po 10 cm a srovnáno poškození okusem v kategoriích výškových tříd do 10 cm a nad 10 cm. Pro zjištění charakteristik výšek byly použity pouze data zimního okusu, aby nedocházelo k opakovanému zařazení již jednou započteného stromku. Málo

zastoupené

dřeviny

jsou

poškozovány

ve

větší

míře

než

dřeviny

hlavní, proto byly posuzovány stavy spárkaté zvěře podle únosných procent poškození okusem

jen

u

hojně

zastoupených

eudominantních

dřevin:

dubu

zimního

(Quercus petraea), javoru klenu (Acer pseudoplatanus) (dále javor) a jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior). Mezi ostatní dřeviny a keře, které se ve sledované lokalitě vyskytují patří: buk lesní (Fagus silvatica), smrk ztepilý (Picea abies), bříza (Betula sp.), habr obecný (Carpinus betulus), bez černý (Sambucus nigra), javor babyka (Acer campestre), javor mléč (Acer platanoides), líska obecná (Corylus avelana), třešeň ptačí (Cerasus avium), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), jeřáb (Sorbus sp), dřín jarní (Cornus mas), srstka angrešt (Ribes uva-crispa), hloh (Crataegus sp.), kaštanovník setý (Castanea sativa), topol osika (Populus tremula), růže šípková (Rosa canina) a druhy rodu Prunus sp. V jednotlivých transektech jsou považovány za hlavní dřeviny dřeviny nejčastěji se vyskytující v konkrétním transektu, dále v textu jsou za hlavní dřeviny považovány eudominantní tj. mající zastoupení deset a více než deset procent ze všech sledovaných dřevin.

34

6.1 Charakteristika jednotlivých transektů Transekt č. 1 Na Lbíně

porostní skupina Kateg. ohrožení stg zastoupení dřevin nadmořská výška počet jedinců dřevin ve zmlazení

LT stg 472 D 10/7 3C 3B3a 1–2 lokality se zvýšeným ohrožením-normální lokality DB BK BR etáž 10 etáž 07 100 95 5 Lesy ČR, s. p. 500 m n. m. Správa DB

102

celkový okus hlavní dřeviny (%) období okusu (%) poškození výškové třídy do a nad 10 cm (%)

zvěř působící okus délka transektu popis transektu

BK

JV

52

24

Querci-fageta typica

HB

9

BK

DB

19%

47%

zimní

letní

zimní

11%

8%

47%

letní n

do / nad

do / nad

do / nad

do / nad

2 / 98

0 / 100

27 / 73

n

srnec obecný (Capreolus capreolus), daněk evropský (Dama dama)

22 m Mimo uvedené dřeviny se v transektu vyskytovaly: třešeň ptačí, hloh sp., bez černý, líska obecná, jeřáb ptačí a jasan. Letní okus jsem nehodnotila, na ploše jsem registrovala pouze 2 jedince hlohu o výšce 30 a 40 cm a 4 jedince bezu černého od 20 cm až po 40 cm, obě dřeviny byly okousané a tvořily pahýly. Na této ploše se během roku vyskytly ovce domácí, které po sobě zanechaly stopy v podobě chomáčů vlny na nedalekém zmlazení topolu osiky (Populus tremula) a trnky obecné (Prunus spinosa).

35

Transekt č. 2 U krav

porostní skupina kateg. ohrožení stg zastoupení dřevin nadmořská výška počet jedinců dřevin ve zmlazení

LT 3B 457 A 8e 2 normální lokality JS DB 95 5 580 m n. m. Správa

3BD3a

Querci-fageta tiliae

Městské lesy Litoměřice

JS

230

celkový okus hlavní dřeviny (%)

JS 81%

období okusu (%)

zimní

letní

76%

5%

poškození výškové třídy do a nad 10 cm (%)

do / nad

do / nad

0 / 100

0 / 100


stg


8m Transekt se nachází blízko okraje lesního porostu, na který navazují louky s remízky. Je příčně protnut jedním ochozem. Zvěř využívá krytu porostu a prochází jím velmi často, průchodu spárkaté zvěře z okolních porostů na louky brání oplocení.

36

Transekt č. 3 Pod Holým vrchem


LT 472 A 8a 2 normální lokality DBZ 100 483 m n. m. Správa JV

období okusu (%) poškození výškové třídy do a nad 10 cm (%)


stg

2BD3a Fagi-querceta tiliae

Městské lesy Litoměřice

DB

179

celkový okus hlavní dřeviny (%)

2C

50 JV

DB

30%

13%

zimní

letní

zimní

27%

3%

13%

letní 0%

do / nad

do / nad

do / nad

do / nad

42 / 58

0 / 100

47 / 53

0


20 m Transekt se nachází v mírném svahu jihozápaní stráně Holého vrchu. Protíná ho jeden ochoz, ale pouze okrajově. Z dalších dřevin se zde nachází: dřín, líska obecná, třešeň ptačí a bez černý.

37

Transekt č. 4 U oplocenky


LT stg 464 D 8b/1p 4B 4BD3a Fageta tiliae humilia 1–2 lokality se zvýšeným ohrožením-normální lokality SM MD JS BK etáž 08b etáž 01p 60 35 5 100 Lesy ČR, s. p. 639 m n. m. Správa JV

BK

JS

275

22

15



JV 46% zimní

letní

27%

19%

do / nad

do / nad

13 / 87

10 / 90

srnec obecný (Capreolus capreolus), daněk evropský (Dama dama), muflon (Ovis musimon)

17 m Transekt se nachází asi 5 metrů od této oplocenky a 5 m od Hraniční cesty. Příčně ho protíná jeden ochoz. Vyskytovaly se zde i další dřeviny: třešeň ptačí, jeřáb ptačí, Crataegus sp.

38

Transekt č. 5 U lapače


LT 469 B 9d/1p 2 normální lokality SM MD etáž 09d 75 20 520 m n. m. Správa JS

DB

JV

249

75

15



JS

3B

stg

JS 5

etáž 01p

3BD3a Querci-fageta tiliae

BK 100 Lesy ČR, s. p.

BK

6 DB

14%

8%

zimní

letní

zimní

14%

0%

7%

letní 1%

do / nad

do / nad

do / nad

do / nad

26 / 74

0 / 100

0 / 100

0 / 100


3m V tomto transektu se nenachází žádný ochoz. Kromě uvedených dřevin se zde ještě vyskytly třešeň ptačí a bez černý. Na fotografii, která byla pořízena při přecházení mezi transekty je vidět letní okus výmladků jasanu.

39

Transekt č. 6 Na Hradišti


LT 472 G 8b 2 normální lokality DBZ BK JV 60 10 10 478 m n. m. Správa



stg


Lesy ČR, s. p.

DB

243

celkový okus hlavní dřeviny (%) období okusu (%)

2C

DB 31% zimní

letní

23%

8%

do / nad

do / nad

49 / 51

47 / 53


9m Transekt se nachází nedaleko suťového pole v mírném svahu vedle plošiny pod vrcholem Hradiště. Kromě uvedených dřevin se zde vyskytl Sorbus sp., který byl poškozen vytloukáním a javor.

40

Transekt č. 7 Hraniční cesta


LT stg 468 E 9b/0p1 4C 4B3a Fageta paupera superiora 1–2 lokality se zvýšeným ohrožením-normální lokality SM MD JS DB BK etáž 9b etáž 0p1 55 35 5 5 100 Lesy ČR, s. p. 619 m n. m. Správa MD

SM

JR

JV

104

74

40

31



MD

SM

0%

12%

zimní

letní

zimní

letní

0%

0%

8%

4%

do / nad

do / nad

do / nad

do / nad

0

0

0 / 100

0 / 100


25 m Transekt se nachází asi 3 m v podélném směru od Hraniční cesty. Ochoz, podél kterého vzniká poškození smrku okusem zde protíná transekt jen okrajově. Další dřevinou, která se zde vyskytuje je třešeň ptačí.

41

Transekt č. 8 Křížová hora rozcestí


LT 466 A 8a 2 normální lokality MD 100 530 m n. m. Správa



stg

3BD3a Querci-fageta tiliae

Lesy ČR, s. p.

JV

222


3B

JV 43% zimní

letní

30%

13%

do / nad

do / nad

15 / 85

25 / 75


8m Transekt se nachází na severovýchodním svahu Křížové hory v blízkosti křižovatky dvou cest. Zvěř pravidelně prochází jednou z cest, ale transektem neprochází. Dalšími dřevinami, které se zde vyskytly jsou buk lesní, habr obecný a jasan ztepilý.

42

Transekt č. 9 U buku


LT stg 469 A 14/07c 3S 3B3a 1–2 lokality se zvýšeným ohrožením-normální lokality BK MD SM BR etáž 14 etáž 07c 100 50 30 15 Lesy ČR, s. p. 460 m n. m. Správa DB

BK

babyka

140

134

6



BK


DBZ 5

DB

30%

17%

zimní

letní

zimní

letní

28%

2%

14%

3%

do / nad

do / nad

do / nad

do / nad

0 / 100

0 / 100

0 / 100

0 / 100


20 m Transekt se nachází v mírném svahu nedaleko Lbínského potoka. Je protnut jedním ochozem. Kromě uvedených dřevin se zde nachází zmlazení borovice.

43

Transekt č. 10 Cesta Lbín-Mentaurov


LT stg 471 A 9b 3C 3B3a 1–2 lokality se zvýšeným ohrožením-normální lokality DBZ BR BK 90 7 3 Lesy ČR, s. p. 417 m n. m. Správa DB

JV

JS

HB

BK

123

50

16

8

8



JV


DB

72%

25%

zimní

letní

zimní

letní

45%

47%

24%

1%

do / nad

do / nad

do / nad

do / nad

0 / 100

9 / 91

55 / 45

0 / 100


17 m Transekt se nachází v mírném svahu asi 2 m v podélném směru k lesní cestě typu L2. V okolí je velmi členitý terén a nedaleko potok, transekt a jeho okolí se nachází v klidném místě, které zvěř obývá celý rok (stávaniště). Dalšími dřevinami, které se v transektu vyskytly jsou: líska obecná, javor babyka, třešeň ptačí. Na fotografii je patrné již nekolikaleté opakované okusování habru.

44

Transekt č. 11 Údolí


LT stg 471 B 10b 2K 2AB3a Fagi-querceta humilia 1 lokality se zvýšeným ohrožením SM BO DBZ 65 25 10 Lesy ČR, s. p. 380 m n. m. Správa DBZ

JS

JV

345

27

15



DBZ

JS

4%

59%

zimní

letní

zimní

letní

58%

5%

4%

0%

do / nad

do / nad

do / nad

do / nad

0 / 100

0 / 100

36 / 64

0 / 100


15 m Na okraji v podélném směru tohoto transektu, který se nachází v údolí Lbínského potoka, probíhá ochoz. Kromě výše uvedených jsou dalšími dřevinami, které se zde nacházejí třešeň ptačí a bez černý.

45

Transekt č. 12 Skalice

porostní skupina Kateg. ohrožení stg zastoupení dřevin nadmořská výška počet jedinců dřevin ve zmlazení

LT 468 G 10a 2 normální lokality BO SM MD 40 30 20 383 m n. m. Správa



stg


DBZ 10 Lesy ČR, s. p.

BR

DBZ

KS

BO

OS

191

23

8

8

5


2B

BR 7% zimní

letní

7%

0%

do / nad

do / nad

0 / 100

0


4m Nedaleko tohoto transektu se nachází porost kaštanovníku jedlého, jehož semenáče se vyskytují i ve vzdálenosti několika set metrů od tohoto porostu. Tyto semenáče jsou také okusovány. Transekt z větší části tvoří nálet břízy. Místo je turisticky velmi atraktivní.

46

Transekt č. 13 Křížová hora


LT 467C17 2 normální lokality DBZ BO 70 30 460 m n. m. Správa BK

DB

HB

142

81

8



BK

2C

stg


Lesy ČR, s. p.

DB

32%

16%

zimní

letní

zimní

30%

2%

16%

letní 0%

do / nad

do / nad

do / nad

do / nad

9 / 91

0 / 100

23 / 77

0


10 m Transekt se nachází na jihovýchodním svahu Křížové hory. V příčném směru ho přetíná jeden ochoz. Dřevinami, které se zde kromě výše uvedených vyskytují jsou: třešeň ptačí, líska obecná, růže šípková, Prunus sp., meruzalka.

47

Transekt č. 14 Plešivec sever


LT 475 B 8a 2 normální lokality DBZ MD BR 67 15 15 430 m n. m. Správa JV

JS

DB

101

148

92



JV

2B

stg


SM 3 Lesy ČR, s. p.

JS

23%

DB

13%

13%

zimní

letní

zimní

letní

zimní

18%

2%

10%

3%

13%

letní 0%

do / nad

do / nad

do / nad

do / nad

do / nad

do / nad

25 / 75

0 / 100

44 / 56

0 / 100

68 / 32

0


3m Transekt se nachází na návětrné straně Plešivce uprostřed porostu. V příčném směru ho protíná jeden ochoz. Kromě uvedených dřevin se zde nachází javor mléč.

48

Transekt č. 15 Plešivec jih


SLT 476 C 12/8a 2 normální lokality DBZ etáž 08a etáž 12 100 460 m n.m. Správa



DBZ 98

DB

břek

babyka

JS

330

24

6

4


2S

stg

2B3a

Fagi-querceta typica

BR 2 Lesy ČR, s. p.

DB 16% zimní

letní

15%

1%

do / nad

do / nad

44 / 56

0


3m Transekt se nachází na závětrné straně Plešivce nedaleko suťového pole, neprotíná ho žádný ochoz. Dalšími dřevinami, které se zde nacházejí jsou třešeň ptačí, dřín obecný, růže šípková a srstka angrešt.

49

6.2 Zhodnocení sledování přirozené obnovy na transektech 6.2.1 Počty a zastoupení dřevin v přirozené obnově Tab. 8 Počet a zastoupení dřevin (%) Dřevina DB JV klen JS BK BR MD SM JR HB Sorbus sp. JV mléč LS

Počet (ks)

Zastoupení (%)

1604 898 689 364 191 104 74 54 33 25 18 17

38,69 21,66 16,62 8,78 4,61 2,51 1,78 1,30 0,80 0,60 0,43 0,41

Dřevina

Počet(ks)

Zastoupení

16 13 10 9 8 5 4 3 3 2 2 4146

0,39 0,31 0,24 0,22 0,19 0,12 0,10 0,07 0,07 0,05 0,05 100

TR BB Bez černý BO KS OS dřín Crataegus sp. Růže šípková Prunus sp. Meruzalka Celkem

Tab. 9 Počet a zastoupení kategorií dřevin hlavní a ostatní Dřeviny

Počet (ks)

Zastoupení (%)

hlavní ostatní

3191 955

76,97 23,03

Celkem

4146

100

Na patnácti transektech bylo zkoumáno celkem 4146 jedinců dřevin. Na jednotlivých transektech se zastoupení dřevin většinou výrazně odlišovalo, proto jsou výpočty prováděny souhrnně podle druhů dřevin pro všechny transekty dohromady. Byly určeny dřeviny hlavní, z celkového zastoupení eudominantní tj. mající 10 a více procentní zastoupení a dřeviny ostatní, mající zastoupení nižší než 10 %. Hlavními dřevinami jsou dub, který má téměř 39 % zastoupení v obnově, dále javor klen, který je zastoupen téměř 22 % a jasan téměř 17 %. Zbývající dřeviny náleží do kategorie ostatní viz tab. 8 a 9. Hlavní dřeviny jsou zastoupeny 77 % a ostatní dřeviny 23 %.

50

6.2.2 Poškození dřevin zimním a letním okusem

porovnání míry poškození zimním a letním okusem 60 50

3

40

(%)

16 6

30 20

4 2 32

10

38 22

16

25

0 DB

JV

JS

ostatní zimní

všechny letní

Obr. 9 Srovnání procentního poškození hlavních, ostatních a všech dřevin zimním a letním okusem Poškození hlavních dřevin zimním okusem je podle výpočtu celkem 25 %. Nejatraktivnější dřevinou v zimním období je jasan, u kterého okus dosahuje 38 %, dále javor s 32 % poškozením. Dub je poškozován nejméně 16 %. Poškozeno je 22 % ostatních dřevin. Celkově pro všechny dřeviny postihuje zimní okus čtvrtinu ze všech přítomných sledovaných dřevin tj. 25 %. Letním okusem bylo poškozeno celkově jen 6 % ze všech sledovaných dřevin. Nejčastěji poškozovanou dřevinou byl javor 16 %. U tohoto druhu a u habru se velmi často jednalo o opakovaný okus, tím vznikají bonsajovité tvary těchto stromků viz transekt č. 10. Poškození jasanu okusem vznikala nejčastěji podél ochozů, zvěř přes období vegetace preferovala u této dřeviny konzumaci listů, pouze 3 % jedinců jasanu byly poškozeny okusem letorostů. Výjimku tvořilo poškození výmladků jasanu, které zvěř vyhledává viz transekt č. 5. Letním okusem byly poškozeny 2 % jedinců dubu a 4 % jedinců ostatních dřevin.

51

6.2.3 Poškození dřevin ve výškových kategoriích porovnání poškození výškových kategorií 40

2

35 30

6

(%)

25 20

5

20

20

ostatní

všechny

36

15

6

26

10 5

2

10

0 DB

JV

JS

nad 10 cm

do 10 cm

Obr. 10 Poškození hlavních, ostatních a všech dřevin ve výškových kategoriích

Pro zjištění preferencí spárkaté zvěře ke konzumaci dřevin v závislosti na výšce těchto dřevin byly navrženy kromě výškových tříd další dvě výškové kategorie. První zahrnuje dřeviny ve výškových třídách nad 10 cm, druhá dřeviny v první výškové třídě tj. do výšky 10 cm. Ke zpracování výsledků byla použita data pouze zimního okusu, aby nedošlo ke zkreslení výsledků kvůli opakovanému okusu stromků. Součet obou kategorií tvoří hodnotu celkového zimního okusu jednotlivích dřevin nebo kategorií v procentech. Míra okusu dřevin v kategorii nad 10 cm výrazně převyšuje míru okusu dřevin v kategorii do 10 cm. Poškození všech dřevin okusem ve výškové kategorii nad 10 cm je 20 %, okus v kategorii do 10 cm je oproti okusu v kategorii nad 10 cm čtvrtinový tj. 5 %. Nejvýraznější rozdíl mezi těmito kategoriemi je v případě jasanu, kde 36 % poškozených jedinců náleží do kategorie nad 10 cm a pouze 2 % jedinců do kategorie do 10 cm. V případě javoru je okus v kategorii do 10 cm 6 %, 26 % poškození javoru bylo v kategorii nad 10 cm. U dubu je nejmenší rozdíl mezi poškozenými kategoriemi, 10 % poškozených jedinců se nachází v kategorii nad 10 cm, 6 % v kategorii do 10 cm.

52

Pokud by se do výsledků nezahrnovaly dřeviny do 10 cm, byly by výsledky podle výpočtu téměř stejné jako u kategorie nad 10 cm, jen u javoru by poškození vzrostlo o 1 %.

6.2.4 Zastoupení a poškození výškových tříd

porovnání zastoupení a poškození výškových tříd 60 50

5

(%)

40 30 20

46

10

7 18

0 1

2

2

2

2

0

0

0

0

0

0

0

0

0

4 4

2

2

2

1

1

1

1

1

0

0

0

0

3

4

5

6

7

8

9

10 11 12 13 14 15

(cm)

Nepoškozené

Poškozené

Obr. 11 Porovnání zastoupení a poškození jednotlivých výškových tříd (%)

Nejvíce stromků se vyskytuje v první výškové třídě tj. do 10 cm, a to 51 % z celkového počtu

dřevin.

Poškozených

je

v této

třídě

pouze

5%

z celkového

počtu

dřevin, v ostatních třídách dohromady činí okus 20 %. Ve druhé výškové třídě je zastoupeno 25 % jedinců, z toho poškozených okusem je 7 %, ve třetí výškové třídě, která je zastoupena 8 %, je již procento poškozených dřevin stejné jako nepoškozených. Počet poškozených jedinců zpočátku stoupá s každou následující výškovou třídou. Ve čtvrté až šesté výškové třídě jsou v každé třídě zastoupeny 4 % jedinců z celkového počtu, poměr poškozených je lépe patrný za následujících grafů 12 a 13, kde je možné porovnat rozdíly v poškození ve výškových třídách u hlavních dřevin a u všech dřevin.

53

poměr poškození výškových tříd souboru hlavních dřevin 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

9 30 55 72 87

84

81

86

100

100

91

70

45

28

13

16

19

14

0

0

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

(cm)

Nepoškozené

Poškozené

Obr. 12 Srovnání poměru poškození výškových tříd hlavních dřevin

poměr poškození výškových tříd souboru všech dřevin 100%

9

16

29

80%

53 58 53 49

7

0

0

0

0

0

36 33

60% 40% 20% 91 71 48 42 47 51 64 67 84 93 100 100 100 100 100 0% 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10 11 12 13 14 15 Nepoškozené

(cm)

Poškozené

Obr. 13 Srovnání poměru poškození výškových tříd všech dřevin

Pro srovnání míry poškození hlavních dřevin a všech dřevin jsou uvedeny dva grafy, ve kterých je celkový počet stromků v dané výškové třídě roven 100 %. Z obou grafů je patrný rostoucí podíl poškozených dřevin, u grafu reprezentujícího všechny dřeviny

poměr

poškozených

k nepoškozeným

roste

do

čtvrté

výškové

třídy, poté až do desáté výškové třídy klesá, dále je poškození hodnoceno jako 0 %. Z grafu reprezentujícího hlavní dřeviny je patrné téměř stejně velké poškození do třetí

54

výškové třídy, ve čtvrté výškové třídě je poškození jedinců hlavních dřevin již výrazně vyšší 72 % na rozdíl od poškození všech dřevin. Trend stoupajícího poměru poškozených dřevin přetrvává také v páté výškové třídě 87 %, poté se poměr poškozených mírně sníží o 3 % pro šestou výškovou třídu a o 6 % pro sedmou výškovou třídu. Dále poměr poškozených stoupá, pro osmou výškovou třídu je poškozených dřevin z celkového počtu dřevin v této třídě 86 %, v deváté a desáté třídě pak 100 %. V ostatních výškových třídách se hlavní dřeviny nevyskytovaly. Hlavní dřeviny patří mezi atraktivní dřeviny, do skupiny všech dřevin jsou zahrnuty také bříza, smrk a modřín, které dosahují v průměru vyšších výškových tříd a nejsou pro zvěř příliš atraktivní.

6.2.5 Poškození hlavních dřevin ve výškových třídách

Zastoupení a okus dubu ve výškových třídách 80 6

(%)

60 40

65

20

6,5 16,6

1,0

0,7

0,2

0,1

0

1,8

0,3

0,1

0,1

0

20

30

40

50

60

70

0

10

výška (cm)

nepoškozené

poškozené

Obr. 14 Zastoupení a okus dubu ve výškových třídách

Zastoupení a okus javoru ve výškových třídách 50

6,3

(%)

40 30 20

11 41

10

20

0 10

20

7,1 4,9

30

2,8 2,1

2,1

0,6

0,3

0,3

0,0

0,2

0

0,6

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0

40

50

60

70

80

90

100

110

výška (cm)

nepoškozené

Obr. 15 Zastoupení a okus javoru ve výškových třídách

55

poškozené

Zastoupení a okus jasanu ve výškových třídách 40

2,3

(%)

30 20

5,8 32

7,8 0,9

6,4

10

20 6,1

4,6 0,4

30

40

0 10

20

7,0 1,3

2,0 0,6

1,3 0,3

0,6 0,0 0 0

50

60

výška (cm)

70

80

90

nepoškozené

100

poškozené

Obr. 16 Zastoupení a okus jasanu ve výškových třídách Z grafů je patrné, že zastoupení každé z hlavních dřevin ve výškových třídách je různé. Největší

počet

stromků

hlavních

dřevin

se

nachází

v první

výškové

třídě, poté zastoupení s každou další výškovou třídou klesá, výjimkami jsou jasan, který má vyšší zastoupení v páté a šesté výškové třídě a javor, jehož zastoupení v desáté výškové třídě nepatrně vzrůstá. V případě dubu je registrováno poškození do výšky 70 cm, zároveň je zastoupení od třetí výškové minimální. Ve čtvrté výškové třídě je již poměr poškozených jedinců dubu vyšší než nepoškozených. Největší podíl poškozených jedinců je u dubu ve druhé výškové třídě. Maximální výšková třída, ve které je javor registrován je jedenáctá, poměr poškozených jedinců javoru vzrůstá do třetí výškové třídy, kde je již podíl poškozených dřevin vyšší než nepoškozených. Poté je poměr poškozených jedinců ve čtvrté a páté výškové třídě nižší, ale od šesté výškové třídy podíl poškozených dřevin oproti nepoškozeným opět vzrůstá. Maximální výšková třída jasanu je desátá, podíl poškozených jedinců jasanu vzrůstá až do čtvrté výškové třídy, poté klesá a opět mírně vzrůstá v osmé výškové třídě.

6.2.6 Celkové poškození hlavních dřevin a kategorií ostatní dřeviny a hlavní dřeviny Tab.10 Poškození hlavních dřevin a kategorií ostatní a všechny dřeviny Dřevina

Počet (ks)

Poškozené (ks)

Poškozené (%)

DB JV JS ostatní

1604 898 689 955 4146

288 434 281 246 1249

18 48 41 26 30

všechny

56

Z tabulky 10 vyplývá, že poškození okusem všech dřevin, které zahrnuje také letní okus je 30 %. Nejvíce poškozen byl javor 48 % z celkového počtu jedinců javoru, dále jasan 41 %. Ostatní dřeviny jsou poškozovány méně 26 %, z výše uvedených nejméně dub 18 %. Z ostatních dřevin byly nejčastěji poškozovány líska, Crateagus sp., třešeň, jeřáb, Prunus sp., málo okusovány byly bříza, smrk, topol osika.

6.3 Hodnocení vlivu okusu na další vývoj dřevinné vegetace (ČERMÁK, MRKVA 2003) Na základě výsledků stavu poškození monitorováním okusu na trvalých transektech je možné vyhodnotit únosnost míry okusu spárkatou zvěří. Málo zastoupené dřeviny jsou poškozovány ve větší míře než dřeviny hlavní, proto jsou posuzovány únosné míry okusu pro eudominantní dřeviny, kterými jsou dub s téměř 39 % zastoupením, dále javor s téměř 22 % a jasan 17 % zastoupením. Všechny zmiňované dřeviny

patří

do skupiny atraktivních dřevin, u této skupiny je jako únosný okus navržen okus nejvíce 40 % jedinců viz tab. 5. Celkový okus všech dřevin dohromady činí 30 %, hlavních dřevin 25 %. Pro hlavní dřeviny jsou hodnoty celkového okusu: javor 48 %, jasan 41 % a dub 18 %. Do těchto hodnot je započítáno i letní poškození okusem, které zahrnuje opakované poškození, proto počet poškozených jedinců je ve skutečnosti nižší. Hodnoty letního okusu hlavních dřevin: javor 16 %, jasan 3 % a dub 2 %. Podle metodiky je vhodnější provádět šetření dvakrát ročně ve vyšších polohách tam, kde se projevuje sezónní migrace zvěře. Hodnota souhrnného letního okusu pro všechny dřeviny je 6 %. Celkové

poškození

všech

dřevin

okusem

v kategorii

výšky

nad

10 cm

je 20 %, poškození hlavních dřevin: dubu 10 %, javoru 26 % a jasanu 36 %. Pokud není uvažován okus v kategorii do 10 cm tj. nejsou pro výpočet zarnuty dřeviny v kategorii do 10 cm, hodnoty okusu se od výše zmíněných hodnot kategorie nad 10 cm příliš neliší, pouze v případě javoru je poškození o 1 % vyšší tj. 27 % jedinců. Při hodnocení výškových kategorií a tříd byly uvažovány pouze hodnoty zimního okusu z důvodu možného zkreslení údajů vlivem opětovného započtení jedné konkrétní dřeviny. Z výsledků

vyplývá,

že

souhrnný

okus

dřeviny

s nejvyšším

zastoupením

na transektech tedy dubu nedosahuje ani v jediném případě ani poloviny navržené míry únosnosti okusu. Dub je dřevinou dominantní, proto spárkatou zvěří méně poškozovanou. V případě javoru a jasanu byly přípustné míry okusu překročeny 57

při součtu hodnot zimního a letního okusu, skutečný počet poškozených jedinců však bude nižší vlivem opakovaného okusu v letním období, a to zejména v případě javoru (16 % letní okus), dochází tak k tvorbě zakrslých bonsajovitých tvarů stromků. V případě jasanu je výrazný rozdíl v poškození letním okusem, jehož hodnota je pouze 3 %. Přestože je zimní okus jasanu oproti javoru vyšší, přes letní období zmlazení jasanu odrůstá. Hodnoty poškození kategorie nad 10 cm u těchto dřevin jsou pod hranicí míry únosnosti: javor 26 %, jasan 36 %. Hodnoty obou dřevin jsou hraniční, odrůstání obnovy bude výrazněji ovlivněno konkrétním stanovištěm, zastoupením dřevin a atraktivitou stanoviště pro zvěř. V příznivějších případech okus výrazněji neovlivní vývoj dřevinné vegetace, možné je zpomalení růstu dřevin, mírné omezení početnosti a změny v zastoupení jednotlivých dřevin. V ostatních případech okus pravděpodobně výrazně ovlivní vývoj dřevinné vegetace, dojde k početní redukci dřevin, zpomalení růstu či změnám dřevinné skladby včetně selekce některých druhů. V extrémním případě může dojít k úplnému zničení kultury či přirozeného zmlazení zejména při opakovaném okusu nad únosnou míru 40 %.

6.4 Klasifikace stanovišť dle očekávaného dopadu vlivů zvěře (ČERMÁK 2001) Mezi soubory typů geobiocénů jsou zde nejvíce zastoupeny Querci-fageta typica a Querci-fageta tiliae, dle geobiocenologické klasifikace patří tato stanoviště mezi typy se zvýšeným ohrožením a typy, které nevykazují ani zvýšené ohrožení, ani zvýšenou odolnost. Na stanovištích se zvýšeným ohrožením jsou generativní rozmnožování a růst dřevin silně ovlivňovány nedostatkem vláhy, odrůstání dřevin je velmi pomalé. Výraznější okus znemožní přirozenou obnovu lesa a také zpravidla zcela redukuje keřové patro, které je v řadě těchto společenstvech elementární součástí a dosahuje v přirozených lesích vysoké druhové diverzity. K významné redukci dřevin dochází už při početnostech sudokopytníků, které na stanovištích normální hydrické řady s dostatkem živin ještě umožňují dřevinám odrůstat. Významná rizika těchto stanovišť spočívají ve vyloučení (či výrazném omezení početnosti) některého druhu přirozené dřevinné skladby (včetně keřů), znemožnění přirozené

obnovy

dřevin

a

významném

snížení

biodiverzity

patra, nebo ohrožení vzácných a chráněných druhů v bylinném patře.

58

bylinného

6.5 Hodnocení očekávaných negativních dopadů okusu na vývoj dřevin (ČERMÁK 2007) Na základě výsledků hodnocení vlivu okusu na další vývoj dřevinné vegetace tab. 5, kapitola

6.3

a

klasifikace

stanovišť

dle

ohrožení

a

odolnosti

viz

tab. 4, kapitola 6.4, bylo provedeno hodnocení očekávaných negativních dopadů okusu na vývoj dřevin tab. 7. Pro dominantní dřevinu dub je na stanovištích se zvýšeným ohrožením a na normálních lokalitách pro zjištěnou míru okusu nedosahující 40 % střední pravděpodobnost omezení růstu, početní redukce a změna dřevinné skladby, toto hodnocení platí také pro javor a jasan tam, kde jejich okus nedosahuje 40 %. Javor a jasan mají při poškození okusem nad 40 % jedinců stanovištích vysokou až velmi vysokou pravděpodobnost omezení růstu, početní redukce a změny dřevinné skladby na těchto stanovištích s až velmi vysokou intenzitou.

6.6 Korelační analýza Dominantní dřevinou na transektech je dub, jehož zastoupení je 39 %, následuje javor klen 22 %, jasan ztepilý 17 %. Pro tyto hlavní dřeviny a pro soubor dřevin jasan ztepilý a javor klen, byla provedena korelační analýza podle (ČERMÁK ET AL. 2009). Pomocí funkce Correl v excelu jsem provedla výpočet korelačních koeficientů lineárních korelací a poté provedla Student T-testem test jejich významnosti. Pro každou ze jmenovaných dřevin a pro soubor atraktivních dřevin javor klen + jasan ztepilý jsem porovnala počet všech druhů dřevin s procentuelním poškozením dané dřeviny, zastoupení dané dřeviny s procentuelním poškozením dané dřeviny a rozdíl hodnot procentuelního poškození dané dřeviny a procentuelního poškození všech druhů dřevin se zastoupením dané dřeviny.

59

Tab. 11 Korelační koeficienty srovnávaných parametrů parametry počet transektů PočD;PPZD ZD;PPZD javor klen 7 -0,415 -0,375 jasan ztepilý 5 -0,557 -0,540 dub zimní 6 -0,327 -0,059 javor klen + jasan ztepilý -0,948** -0,883* 5 Dřeviny

ZD;Roz -0,495 -0,379 -0,354 -0,960**

Vysvětlivky: PočD PPZD ZD Roz α * **

počet jedinců druhu procentuelní poškození druhu zastoupení druhu rozdíl mezi procentuelním poškozením druhu a procentuelním poškozením všech dřevin hladina významnosti koeficienty jsou významné pro α = 0,05 koeficienty jsou významné pro α = 0,01

Z vypočítaných korelačních koeficientů je patrná výrazná závislost porovnávaných parametrů v souboru atraktivních dřevin javor klen a jasan ztepilý. V případě samostatného jasanu je oproti souboru javoru a jasanu menší závislost parametrů počet jedinců druhu a procentuelní poškození druhu z celkového zastoupení druhu i parametrů zastoupení druhu a procentuelní poškození druhu z celkového zastoupení druhu. Aby se potvrdila významnost těchto koeficientů, byl proveden výpočet t-testu. Ze srovnání vyplývá, že koeficienty jsou významné na hladině α = 0,05 jen pro soubor dřevin jasan a javor, pro dvě dvojice parametrů tohoto souboru jsou také významné na hladině α = 0,01. Ve všech případech se jedná o negativní korelace. Závislost byla potvrzena

mezi

parametry:

a)

počet

jedinců

javoru

s jasanem

dohromady

a b) procentuelní poškození javoru s jasanem dohromady tzn. čím vyšší je počet jedinců javoru s jasanem na ploše transektu, tím nižší je poškození těchto dřevin dohromady. Dalšími závislými parametry jsou a) zastoupení javoru s jasanem dohromady a b) procentuelní poškození obou dřevin, tzn. se snižujícím se zastoupením obou dřevin v transektu se zvyšuje procento poškození obou dřevin. Nejtěsnější závislost byla potvrzena mezi parametry a) rozdíl mezi procentuelním poškozením druhu a procentuelním poškozením všech dřevin a b) zastoupení druhu, tzn. se zvyšujícím se zastoupením obou atraktivních dřevin se snižuje rozdíl mezi poškozováním obou atraktivních dřevin a všech dřevin. V případech ostatních dřevin posuzovaných samostatně významná statistická závislost nebyla potvrzena.

60

7 Diskuse Letorosty a kůra dřevin jsou přirozenou součástí potravy přežvýkavých sudokopytníků. U většiny přežvýkavců přitom při jejich konzumaci jednoznačně dominuje okus nad ohryzem a loupáním (ČERMÁK 2006B). V revíru Mentaurov i v Městských lesích Litoměřice tvořilo poškození okusem 80 % celkových škod zvěří. V zimním období byl z hlavních dřevin nejvíce okusem poškozován jasan ztepilý 38 % z celkového počtu jedinců, následoval javor klen s 32 % poškozením a dub zimní s 16 %

poškozením.

V této

skupině

je

nejpočetněji

zastoupenou

dřevinou

dub, jehož zastoupení je téměř 39 %, stává se tak dominantní a běžně zastoupenou dřevinou,

které

jsou

většinou

poškozovány

nejméně,

s eskalací

poškození

až při významném zvýšení početnosti zvěře (ČERMÁK, MRKVA 2003). Dub je v první výškové třídě poškozován stejně jako javor 6 % oproti jasanu 2,3 %. Příčinou může být rychlejší odrůstání jasanu, jehož zmlazení zároveň tvoří kryt malých semenáčků, počet jedinců jasanu v první výškové třídě je asi 35 %, dubu 71 %. Vyšší poškození dubu v první výškové třídě může být způsobeno výskytem muflonů. Poškození okusem mohou vznikat v průběhu celého roku, převažuje většinou zimní poškození. V zimním období jsou dřeviny potravními oportunisty hojně konzumovány ve většině typů prostředí, byliny a traviny jsou nedostatkovým a nepříliš kvalitním potravním zdrojem (ČERMÁK 2006A). Celkový letní okus všech stromků byl 6 %, zimní okus 25 %. V potravě spásačů většinou objemově převládají traviny. Dřeviny jsou významnou složkou zimní potravy muflonů, z níž tvoří kolem 50 % objemu, v případě okusovačů např. srnce 65 % (HEROLDOVÁ IN ČERMÁK 2006A). Tam, kde je nedostatek travinných a bylinných složek potravy, dochází ve vegetačním období k vyšší míře konzumace dřevin potravními oportunisty než v prostředí na tyto zdroje bohatém (ČERMÁK 2006A). Stavbou ohradníků a oplocenek dochází ke snižování pastevních ploch s dostatkem travinných a bylinných složek potravy, tak může docházet s nárůstem ohradníků a oplocenek ke zvyšování škod zvěří na přirozené obnově v lesních porostech. V Litoměřickém středohoří jsou stavěny mobilní ohradníky, které jsou lehce rozebratelné. Lokalita, ve které bylo prováděno šetření, se nachází poměrně blízko města Litoměřice, které má přes dvacet tisíc obyvatel, jsou zde místa turisticky atraktivní např. maloplošná zvláště chráněná

61

území, v jejichž blízkosti pak může častěji docházet k poškození, rozebrání a tím ztrátě funkčnosti ohradníků. Ovce, kterých může být v jednom ohradníku i několik stovek kusů, mohou být potenciální příčinou nezdaru přirozené i umělé obnovy viz. transekt č. 1. Chovají se jako spásači, proto okusují také dřeviny v nejnižší výškové třídě. Na zmíněném transektu zbylo po okusu ovcí dohromady šest kusů Crataegus sp. a bezu černého

20–40 cm

vysokých,

po

intenzivním

okusu

ve

tvaru

pahýlů.

Podle ČERMÁKA (2001) jsou některé skupiny typů geobiocénů velmi náchylné k erozi a při vysoké koncentraci sudokopytníků dochází na těchto lokalitách k významnému zesílení eroze. Obnažením půdního povrchu dochází také ke zvyšování již tak vysokého výparu. Na nejvíce sudokopytníky navštěvovaných lokalitách dochází k nadměrné defekaci a následné nitrifikaci půd, která je příčinou výrazného snížení biodiverzity podrostu a nástupu nežádoucích druhů s ruderální strategií, synantropů či neofytů. Ve sledované části území jsou z takto ohrožených skupin typů geobiocénů zastoupeny např. Ligustri-querceta humilia. Letním okusem nejvíce poškozovanou dřevinou byl javor klen, poškození vzniká v průběhu roku opakovaně, tento opakovaný okus způsobuje vytváření tzv. okusových forem

stromků

se

zahoustlým

větvením

i

jinak

deformovaným

tvarem

(ČERMÁK 2006A). Javor byl na transektech poškozován rovnoměrně, spárkatá zvěř tuto dřevinu vyhledávala a zacházela pro ni i mimo ochozy, což neplatí pro ostatní sledované dřeviny, např. u břízy a smrku měla na okusu výrazný podíl existence ochozů v transektech, kde byly tyto dřeviny poškozovány téměř výhradně podél nich. Jasanu se zvěř přes letní období nevyhýbá, ale dává přednost konzumaci listů, tím sice snižuje míru okusu letorostů, ale zároveň to má také negativní dopad na přírůst snížením celkové plochy asimilačních orgánů. V letech 2001–2005 byl na třech trvalých transektech v NPR Vrapač sledován vliv zvěře na stav a vývoj přirozeného zmlazení lužního lesa. Ve zmlazení převažovaly: jasan ztepilý, javor klen, javor babyka a javor mléč. Dřeviny byly okusem výrazně poškozovány, nejvíce postiženou dřevinou byl javor klen. Nálet neodrůstal z výšek 30–40 cm, snižovalo se zastoupení javoru klenu a zvyšovalo se zastoupení jasanu. V případě dřevin nad 30 cm výšky byl poškozen znatelně větší podíl jedinců než u dřevin do 30 cm výšky. Nad 30 cm výšky byla poškozena převážná většina jedinců 62–88 %. Byl zjištěn úbytek početnosti druhů, největší javoru klenu (ČERMÁK 2006C).

Toto

hodnocení

odpovídá

šetření

z Litoměřického

středohoří, kde javor v menší míře odrůstá, ale jeho početnost se výrazně snižuje 62

např. v páté výškové třídě jsou zastoupena pouze necelá 3 % všech jedinců druhu. Šetření z NPR Vrapač také potvrzuje schopnost odrůstání jasanu, jehož letorosty byly v Litoměřickém středohoří přes letní období okusovány jen minimálně 3 % na rozdíl od javoru 16 %. Poškození dřevin nad 30 cm závisí na atraktivitě dřevin viz obr. 12 a 13. Míra poškození dřevin nad 30 cm je srovnatelná s NPR Vrapač pro hlavní dřeviny, které jsou zároveň atraktivní podobně jako dřeviny převažující v této rezervaci. U

všech

dřevin

dohromady

ve

sledované

lokalitě Litoměřického

středohoří

se ve vyšších výškových třídách výrazně projevuje vliv odrůstajících neatraktivních druhů dřevin např. modřínu a břízy. Okus modřínu nebyl pozorován. V NPR Vrapač byly pozorovány další způsoby poškozování zmlazení dančí zvěří, a to olamování a ohryz. V Litoměřickém středohoří jsem registrovala ohryz v tyčovině topolu osiky (Populus tremula), poškozování spodních větví jabloní (Malus sp.) v období říje a odírání náletu dřevin v období shazování paroží dančí zvěří. Poškození dřevin nejnižší výškové třídy tj. do 10 cm bývá zpravidla jen na územích s presencí muflona např. NPR Týřov (MRKVA, ČERMÁK 2003). Okusovač srnec a potravní oportunista jelen většinou spásají vegetaci výše od země. Z výsledků mého šetření vyplývá, že podíl poškozených jedinců v nejnižší výškové třídě do 10 cm zahrnující všechny dřeviny druhu je 9 %. Z hlavních dřevin je více poškozován dub a javor, oproti jasanu. Tento rozdíl lze vysvětlit lepším krytím jedinců nejnižší výškové třídy jasanu vegetací. Analýza dat monitoringu okusu (ČERMÁK ET. AL. 2009) prokázala, že relativní intenzita poškození souborů potravně atraktivních dřevin javoru mléče, javoru klenu, javoru babyky, jasanu ztepilého a jeřábu ptačího vzrůstá s jejich snižujícím se relativním zastoupením. Tuto skutečnost potvrzují výsledky korelační analýzy této práce. Byla zjištěna negativní korelace těchto parametrů v souboru atraktivních dřevin jasan ztepilý + javor

klen.

Výsledky

regresní

analýzy

(ČERMÁK

ET.

AL.

2009)

ukazují, že vztah má spíše polymonický charakter tzn. se zvyšující se dominancí se zvyšuje i vliv druhu na celkové poškození. Hodnoty procentuelního poškození samostatných dřevin a počtu samostatných dřevin se na jednotlivých plochách výrazně lišily, aby výsledky analýzy byly statisticky významné, vyžadovalo by to při analýze pracovat s výběrem s poměrně úzkým rozmezím dat jako v případě jeřábu ptačího, který se vyskytoval na plochách s procentuelním poškozením všech dřevin mezi 5–17 %, byla tedy potvrzena statisticky významná korelace. U ostatních atraktivních dřevin posuzovaných jako druh samostatně tj. jasanu ztepilého, javoru 63

klenu, javoru babyky a javoru mléče statisticky významná korelace potvrzena nebyla, stejně jako v tého práci v případě jasanu ztepilého a javoru klenu. Nepochybně platí, že také velcí živočichové, deklarovaní jako zvěř, do příslušných lesních ekosystémů patří. Pokud se přikláníme k ekosystémovému chápání lesa, musí zde být nejen pokud možno původní společenstva rostlin (producenti), ale i živočichů (konzumenti).

Obě dvě předchozí

skupiny však

musí

být

ve vzájemném

poměru, který nedovolí, aby konzumenti ohrozili přirozený vývoj producentů, jinak by potravně ohrozili sami sebe (ČERMÁK, MRKVA 2003).

64

8 Návrh opatření managementu Z výsledků šetření je zřejmé, že nynější stavy zvěře v Litoměřickém středohoří mají negativní dopad na odrůstání dřevin v přirozeném zmlazení. U javoru klenu a jasanu ztepilého se hodnoty únosné míry okusu pohybují kolem hraniční míry únosnoti těchto atraktivních dřevin, a to 40 % dle metodiky (ČERMÁK, MRKVA 2003). Dopady

okusu

se odvíjí od charakteru stanoviště, dřevin a oblíbenosti lokality zvěří. V revíru Mentaurov probíhá na části území přeměna smrkových monokultur, tyto více méně stejnověké porosty se nacházejí zejména v nejvyšších polohách Dlouhého vrchu. Přeměna zde probíhá formou podsadeb, kdy vnášenými dřevinami jsou především buk a jiné listnáče, místy jedle. Bylo by vhodné snížit stavy zvěře a zároveň zvýšit úživnost honiteb tak, aby bylo zajištěno odrůstání obnovy v kvalitě, která zajistí stabilitu lesních ekosystémů. V případě zvěře je zde zvláštní situace, kdy je vyšší početnost zvěře určitými zájmovými skupinami žádána. Těžiště těchto opatření je především ve zřizovatelských a pěstitelských opatřeních, jako i v provádění lesnických činností způsoby bližšími přírodě. (POLENO, VACEK ET AL. 2009) Při

výběru

konkrétních

ochranných

opatření

je

důležité

brát

v úvahu

účinnost, trvanlivost, nákladovost používaných ochranných způsobů, a podle jejich skutečné efektivnosti v každém jednotlivém případu volit patřičné ochranné opatření (PFEFFER 1961). V průběhu hospodaření je třeba respektovat odlišnosti v zásadách lesnických činností pro jednotlivé zóny CHKO.

8.1 Lesnická opatření 8.1.1 Mechanická ochranná opatření (individuální a plošná) Preventivní opatření by měla být směřována především k ochraně zvláště ohrožených stanovišť

podle

kategorií

očekávaného

dopadu

vlivů

zvěře

dle

stg

(ČERMÁK 2001), kde bych jako hlavní formu ochranných opatření volila použití oplocenek, stejně jako se uplatňují v případech reintrodukce jedle bělokoré (Abies alba) na vhodných stanovištích. Na ostatních stanovištích by bylo vhodné využít možností individuální ochrany formou individuálních nebo skupinových oplůtků u atraktivních dřevin jako jsou např. javor, jeřáb, třešeň ptačí a jedle. Individuální mechanická ochranná opatření oplůtky jsou ale velmi nákladná a funkčnost oplocení je nutné 65

kontrolovat. Použití oplocenek má za následek snížení úživné plochy honiteb, stejně jako použití elektrických ohradníků při pastvě ovcí, zvěř je poté směřována k vyššímu využívání stejných ochozů a soustřeďována v tlupách a vyhledává bezpečná stávanišťě především v lesích. V podsadbách jsou sazenice umisťovány do plastových tubusů typu Correxplus. Při použití dřevěných kůlů ale dochází po několika letech k jejich uhnívání, vyvracení a sazenice i s tubusem připevněným k tomuto kůlu se ohýbají, deformují a někdy i hynou, bez těchto poškození zůstává po odebrání tubusu asi 25 % sazenic (VLČEK 2008). V budoucnu by bylo dobré impregnovat spodní části kůlů biologicky odbouratelnou látkou, která by zajistila funkčnost kůlů do doby zajištění kultur. Poté by se měly kůly i s tubusy odstranit tak, aby nedošlo k poškození sazenic. Správa CHKO České středohoří podporuje v rámci agroenvironmentálních programů chov ovcí. Vznikají elektrické ohradníky pro několik set kusů zvířat, často mobilní a lehce rozebratelné. Tyto ohradníky sousedí s lesními porosty a jejich lablita představuje potenciální příčinu nezdaru obnovy. Zároveň paradoxně dochází ke snižování stavů mufloní zvěře právě z důvodu ohrožení obnovovaných porostů. Mnohdy mohou být příčinou poškození obnovy okusem právě ovce. Ohradníky také snižují užitnou plochu honitby.

8.1.2 Biologická ochranná opatření Biologická ochranná opatření by měla odvrátit pozornost zvěře od cílových dřevin po dobu, než odrostou jejímu vlivu. Na vhodných stanovištích, např. v porostních okrajích, by bylo vhodné v rámci zvyšování úživnosti prostředí vysazovat dřeviny např. jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), jejichž plody spárkatá zvěř konzumuje. Potravní políčka bych volila jako možnost odlákání zvěře z porostů, plodiny na nich pěstované by měly zároveň poskytovat zvěři úkryt např. kukuřice (Zea mays).

8.1.3 Chemická ochranná opatření Mezi chemická ochranná opatření patří odpuzovadla chuťová (repelenty), zraková, sluchová, čichová zavětřovadla. K ochraně letorostů jasanu, které zvěř okusuje převážně v zimě, bych použila repelent ze Seznamu povolených přípravků na ochranu rostlin, který každoročně vydává Státní rostlinolékařská správa. V něm jsou uvedeny

66

také některé repelentní přípravky na ochranu proti loupání a ohryzu spárkatou zvěří. Repelentní přípravky mohou obsahovat například křemenný písek a tálový olej (Morsuvin), tento přípravek se ředí, aplikuje nátěrem a používá se na ochranu proti zimnímu okusu. Přípravek Aversol obsahuje účinnou látku thiram, pro účely aplikace postřikem se ředí, jako nátěr se neředí, používá se k ochraně sazenic proti zimnímu i letnímu okusu jehličnatých i listnatých dřevin.

8.2 Myslivecká opatření V období lovu zvěře je podle VODŇANSKÉHO (2008) velmi účelné soustředit intenzivní lov do míst se zvýšeným nebezpečím poškození porostů. Hlavním cílem tohoto soustředěného lovu není ulovení co největšího počtu zvěře, ale její vytlačení do těch lokalit, na nichž i ve větším počtu nepůsobí z hlediska škod vážné problémy (stanoviště s nízkým rizikem poškození porostů). V tomto případě má zneklidňování zvěře v důsledku stálého loveckého tlaku ve vytipovaných lokalitách pozitivní vliv. Skutečný efekt soustředěného lovu se pak posuzuje podle toho, do jaké míry se daří zabránit škodám, a ne podle počtu ulovené zvěře. V těch lokalitách, kde zvěř nachází klid se pak lov provádí v intervalech s dostatečně dlouhými obdobími klidu. Tím se slovitelnost v důsledku méně opatrného chování zvěře zvyšuje a umožňuje efektivnější lov většího počtu kusů v krátkém časovém úseku. Kombinace soustředěného a intervalového lovu se dobře osvědčuje u jelení zvěře. Naproti tomu u srnčí zvěře, která je stanovištním druhem, nelze očekávat, že by se podařilo vytlačit ji intenzivním průběžným lovem z ohrožených lokalit do jiných míst. Přezimovací obůrky mohou být účinným preventivním opatřením proti škodám působeným na lesních porostech zvěří během zimního období. Jsou doporučovány pro jelení

a

mufloní

zvěř,

velikost

obůrek

se

pohybuje

mezi

10–30 ha

(ŠTĚPÁNEK A KOL. 2006). Podle ČERMÁKA (2006B) by obůrka měla zahrnovat dospělý porost (1/2 až 2/3 plochy), mladý porost (kryt) a louky, pastviny či políčka. Měla by mít vlastní zdroj vody a stromy v mladých porostech by měly být účinně chráněny mechanicky proti ohryzu a loupání.

Daňčí zvěř se v oborách a ohradách chová

agresivněji, daňci atakují, a to i mimo období říje, každý kus, který se chová jako nemocný nebo poraněný. Nejsilnější daňci se v období od vytlučení do shození paroží

mezi

sebou

často

střetávají

na

67

pastevních

plochách

a

v blízkosti

krmelišť, ke kterým pak ostatní zvěř nepouštějí, proto počet, umístění a kapacita krmných zařízení by měly odpovídat potřebám této spárkaté zvěře (WOLF ET AL. 2000). Velikost obůrky pro daňčí zvěř by tak měla být větší, tím by i území ušetřené vlivu této zvěře bylo menší a stavba obůrky i provoz nákladnější. V oblasti je zároveň poměrně vysoká hustota obyvatel a pravděpodobně by tak mohlo častěji docházek k vniknutí psů do obůrky, nebo k pytlačení.

68

9 Závěr Cílem diplomové práce bylo sledovat na transektech v přirozené obnově stav přirozeného zmlazení dřevin a jeho poškození okusem, práce byla zpracována na základě metodiky Monitoring okusu na trvalých transktech (ČERMÁK, MRKVA 2003). Transekty široké 3 m a dlouhé podle potřeby tak, aby se na nich vyskytovalo alespoň 200 ks jedinců monitorovaných dřevin, byly zákládány pod clonou porostu. Hlavními dřevinami v porostech jsou dub se zastoupením 39 %, javor s 22 % a jasan s 17 %. Hodnocena byla aktuální přítomnost okusu. Ve většině případů byl okusován terminál, pokud byl hodnocen okus bočních větví, pak u jedinců, kde bylo toto poškození větší než 20 %. Na okusu se podílela zvěř srnčí, daňčí a mufloní. Celkem bylo monitorováno na patnácti transektech 4146 ks dřevin v patnácti výškových třídách od 0 cm do výšky 150 cm. Bylo srovnáno poškození nejmenších semenáčků ve výškové třídě od 0 cm do 10 cm s poškozením dřevin ostatních výškových tříd. Podíl poškozených jedinců v první výškové třídě činí 5 % v ostatních třídách 19 %, konkrétní nejvíce okusem postižené výškové třídy jsou čtvrtá, třetí a pátá u všech dřevin a poslední registrované třídy devátá a desátá v případě hlavních dřevin. Dále bylo porovnáno poškození zimním a letním okusem. Nejvíce poškozovanou dřevinou zimním okusem byl jasan 38 %, dále javor 32 %, nejméně byl okusován dub se 16 %. Letním okusem byl nejvíce poškozen javor, a to 16 % jedinců. U této dřeviny se často jednalo o opakovaný okus, který způsoboval u některých stromků zakrslé bonsajovité tvary. Jasan byl oproti javoru v letním období poškozován méně 3 %, zvěř dává přednost konzumaci listů a pařezových výmladků před okusováním pupenů. Dub byl jako nejzastoupenější dřevina letním i zimním okusem poškozen nejméně celkem 18 %. Z výsledků

hodnocení

vlivu

okusu

na

další

vývoj

dřevinné

vegetace

(ČERMÁK, MRKVA 2003) vyplývá, že souhrnný okus dřeviny s nejvyšším zastoupením na transektech tedy dubu nedosahuje ani v jediném případě ani poloviny navržené míry únosnosti okusu. Dub je dřevinou dominantní, proto spárkatou zvěří méně poškozovanou. V případě javoru a jasanu byly přípustné míry okusu překročeny při součtu hodnot zimního a letního okusu, hodnoty obou dřevin jsou hraniční, odrůstání obnovy bude výrazněji ovlivněno konkrétním stanovištěm, zastoupením dřevin a atraktivitou stanoviště pro zvěř. V příznivějších případech okus výrazněji neovlivní vývoj dřevinné vegetace, možné je zpomalení růstu dřevin, mírné omezení početnosti

69

a změny v zastoupení jednotlivých dřevin. V ostatních případech okus pravděpodobně výrazně ovlivní vývoj dřevinné vegetace, dojde k početní redukci dřevin, zpomalení růstu či změnám dřevinné skladby včetně selekce některých druhů. V extrémním případě může dojít k úplnému zničení kultury či přirozeného zmlazení zejména při opakovaném okusu nad únosnou 40 % míru. Pro zvyšování úživnosti honitby bych volila možnost vysazování stromů, jejichž plody jsou spárkatou zvěří konzumovány, např. jírovce maďalu, mohou tak na nějaký čas odvrátit alespoň částečně pozornost zvěře od lesních dřevin. Bylo by vhodné založit více potravních políček a pěstovat plodiny, které by zároveň poskytovaly zvěři úkryt.

70

Literatura CULEK, M., 1996. Biogeografické členění České republiky svazek II. 2. díl. 1. vyd. Praha : Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005. 589 s. CULEK, M., 2005. Biogeografické členění České republiky. Praha, Enigma, 1996. 347 s. ČERMÁK, P., 2001.Ohrožení jednotlivých typů území vysokými početnostmi volně žijících sudokopytníků dle geobiocenologické typizace. Daphne – časopis pre aplikovanú ekológiú VIII (2/2001): 8-13 ČERMÁK, P. MRKVA, R., 2003. Okus semenáčků v honitbě. Monitorování okusu semenáčků v honitbě jako podklad pro plánování a kontrolu početnosti spárkatých přežvýkavců. Lesnická práce, 82(1): 40-41. 7. ČERMÁK, P., 2006A. Poškození dřevin okusem, ohryzem a loupáním. Habilitační práce LDF MZLU v Brně, 134 s. ČERMÁK, P., JANKOVSKÝ, L., 2006B. Škody ohryzem, loupáním a následnými hnilobami. Lesnická práce, Folia Forestalia Bohemica 1, 52 s. ČERMÁK, P., MRKVA, R., 2006c. Effects of game on the condition and developement of natural regeneration in the National Nature Reserve Vrapač (Litovelské pomoraví). Journal of Forest Science, 52(7): 316-323. ČERMÁK, P., 2007. Hodnocení škod zvěří z pohledu stability porostů a dynamiky vývoje lesních ekosystémů. Návrh metodiky, rkp., 8s. ČERMÁK, P., 2008. Okus potravně atraktivních dřevin ve vztahu k jejich zastoupení v obnově. Lesnická Práce. sv. 87 (11), s. 16--17. ČERMÁK, P., ET AL., 2009. Relation of browsing damage with dominance of the woody species. Ústav ochrany lesů a myslivosti, LDF MZLU v Brně. ČERNÝ, M., MORAVČÍK, P., PAŘEZ, J., ET AL. 1997. Poškození lesů v České republice zvěří. Výsledky šetření roku 1995. Sborník ze semináře "Nové metody pro hodnocení vlivu zvěře na les", část 1., IFER, Jílové u Prahy. ČERNÝ, M., ET AL., 2000. Inventarizace škod zvěří v lesích České republiky. Šetření roku 2000. Závěrečná zpráva. Mze, IFER, Jílové u Prahy. 230 s. ČERVENÝ, J., ET AL., 2004. Encyklopedie myslivosti, vyd. 1. Praha, Ottovo nakladatelství, 592 s. DEMEK, J., MACKOVČIN, P., 2006. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. Brno, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 582 s. DEMEK, J., ET AL., 1987. Zeměpisný lexikon ČSR: Hory a nížiny. Praha, Academia, 584s.

71

HOMOLKA, M., 1995. Některé aspekty potravní ekologie vybraných druhů zvěře ve vztahu k problematice obnovy lesních ekosystémů. Sborník z konference "Škody zvěří a jejich řešení", MZLU v Brně: 35-39 Heroldová, M., 1996. Potravní nároky a zvyklosti zvěře. in Čermák, P., 2006: Poškození dřevin okusem, ohryzem a loupáním. Habilitační práce LDF MZLU v Brně, 134 s. KUNCOVÁ, J., ET AL., 1999. Chráněná území ČR. svazek I. Ústecko, Praha. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 350 s. Míchal, I., 1992. Ekologická stabilita. Brno, Veronica, 244s. MINX, V., 1995. Úloha a postavení státní správy při řešení škod zvěří. Sborník z konference "Škody zvěří a jijich řešení", MZLU v Brně: 59-62 NEUHÄUSLOVÁ, Z., ET AL., 1998. Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky, 1. vyd. Praha, Academia, 341s. OPRL 5 – České středohoří, Ústav pro hospodářskou úpravu lesa Brandýs nad Labem. Platnost 2001 – 2020. PFEFFER, A. ET AL., 1961, Ochrana lesů. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 838 s. POLENO Z., VACEK S,. ET AL., 2009. Praktické postupy pěstování lesů III. 1. vyd., Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce, 949 s. SLAVÍK, B., 1988. Květena České socialistické republiky. 1.vyd. Praha, Academia, 557 s. SLAVÍK, B., ŠTĚPÁNKOVÁ J., 2004. Květena ČR, 1. díl, Praha, Academia Praha, 767 s. STOLINA, M., ET.AL., 1985. Ochrana lesa. Bratislava, Príroda, 480 s. ŠTĚPÁNEK, Z. ET AL., 2006. Penzum základy znalostí z myslivosti. Praha, DRUCKVO, 739 s. TOLASZ, R., 2007: Atlas podnebí Česka: Climate atlas of Czechia. Praha: Český hydrometeorologický ústav, 255 s. VACH, M., 1993. Srnčí zvěř. 1. vyd. Uhlířské Janovice, Silvestris,. 402 s VLČEK, M., 2008. Škody působené zvěří v CHKO České středohoří a způsoby výpočtu jejich náhrad. Bakalářská práce. ČZU, Praha VODŇANSKÝ M., 2008. Problematika početních stavů zvěře a jejich regulace 2. část, Myslivost 4/2008 str. 10-11.

72

VODŇANSKÝ M., 2008. Početní stavy zvěře a jejich regulace 3. část, Myslivost 5/2008 str. 10-11. WOLF, R., ET AL. 2000. Rukověť chovu a lovu daňčí zvěře, 1. vyd. Písek, Matice lesnická, 199 s. ZATLOUKAL, V., 1995. Lesní hospodářství a myslivost. Sborník z konference "Škody zvěří a jejich řešení", MZLU v Brně: 17-23 právní předpisy: Vyhláška č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích Vyhláška č. 491/2002 Sb., o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd. Zákon č. 289/1995 Sb., lesní zákon, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. a zákona č. 59/2003 Sb. internetové zdroje: www.ceskestredohori.ochranaprirody.cz, 2009. Charakteristika oblasti, [online]. citováno 3. března 2009. dostupné na: http://www.ceskestredohori.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=259 www.uhul.cz, 2009. Oblastní plány rozvoje lesů, [online]. citováno 2. února 2009 dostupné na: http://geoportal2.uhul.cz/mapserv/php/mapserv3.php?project=oprl_2009 www.uhul.cz, 2009. NLP II., [online]. citováno 4. dubna 2010 Dostupné na: http://www.uhul.cz/forum/viewforum.php?f=3 MZe, 2007. Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství ČR k 31.12.2006, [online]. citováno 9. ledna 2009 dostupné na: http://www.uhul.cz/zelenazprava/2007/zz2007.pdf MZe, 2008. Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství ČR k 31.12.2007, [online]. citováno 9. ledna 2009 dostupné na: http://www.uhul.cz/zelenazprava/2006/zz2006.pdf

73

Summary The aim of this diploma thesis is monitoring the effect of browsing on natural regeneration in Litoměřické středohoří. I used to (Čermák, Mrkva 2003) methodology. The width of transekts was 3m and lenght as long, as 200ks individuals of species were on the place of transekt. Transekts were founded under canopy of forest. The most represented species were Quercus petraea 39%, Acer platanoides 22% and Fraxinus excelsior 17%. Damage of browsing was caused by Capreolus capreolus, Dama dama and Ovis musimon. In total was monitored 4146 items, fifteen permanent transekts and fifteen classes of hight intervals from 0cm to 150cm. There were compare damage of the lowest seedlengs in first class and other seedlings in other classes. In the first class of hight was 5% damaged seedlings in other classes 20%. The most damaged classes were 4., 3. and 5. (all seedlings together) and 9. and 10. class (main species). It was also compare damage of winter and summer browsing. In winter season the most damaged species was common ash – by 38%, sycamore maple was damaged by 32%, beech by 25% and sessile oak by 16%. The most browsing damaged tree species was sycamore maple in summer 16%. Maple was caused in many cases repeatedly during the course of the year. Common ash were damaged less than sycamore maple, damage were 3%. The game preferenced browsing of its leaves and stools in summer season. The most representatie species sessile oak was damaged lea of all 18% in winter and summer season together. From effect of browsing on next developement woody species (ČERMÁK, MRKVA 2003) results from, that the most representative species sessile oak was not achieved lower border of damage rate 40%. Sessile oak is the most representative species, thats why less damaged by game browsing. The border of damage rate was achieved by sycamore maple and common ash in total of winter and summer value of browsing. Values of common ash and sycamore maple are boundary. Growth of natural regeneration will depend on locality, representation of woody species and popularity for game. The damage browsing wont be marked effect on qrowth of woody species in better places. Its posible slowing down of qrowth of species, retardating abundance of seedlings and changes in dominance. In other plases it could be worst, browsing damage will have probably effect of qrowth of woody species, slowing down of growth of species and abundance will be lower.

74

Natural regeneration could be totaly damaged in the extreme events, especially when is damage browsing more and more repeated under damage rate 40%. It could be better for forest area, priching in species like Aesculus hippocastanum on proper place. Sometimes, their conkers could get game out of forest area.

75

Mendelova univerzita

Recommend Documents