Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta DIPLOMOVÁ PRÁCE Vliv okusu na přirozenou obnovu a kultury na LS Rychnov nad Kněžnou

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta

DIPLOMOVÁ PRÁCE Vliv okusu na přirozenou obnovu a kultury na LS Rychnov nad Kněžnou

Brno 2010

Bc. Ivan Chalupa

OBSAH 1. ÚVOD........................................................................................................................... 6 2. CÍL PRÁCE................................................................................................................. 7 3. PROBLEMATIKA ..................................................................................................... 8 3.1 Škody zvěří - historický náhled .............................................................................. 8 3.2 Škody zvěří - Současný náhled ............................................................................... 9 3.3 Charakteristika poškození dřevin okusem ............................................................ 11 3.3.1 Popis poškození ............................................................................................. 11 3.3.2 Atraktivita dřevin pro okus ............................................................................ 12 3.3.3 Ekologická únosnost honitby......................................................................... 13 3.4 Prevence proti škodám zvěří................................................................................. 14 3.4.1 Chemická ochrana.......................................................................................... 15 3.4.2 Biologická ochrana ........................................................................................ 15 3.4.3 Mechanická ochrana ...................................................................................... 16 3.4.4 Zvyšování úživnosti honiteb.......................................................................... 17 3.5 Přikrmování zvěře................................................................................................. 19 3.5.1 Rozdělení krmiv............................................................................................. 21 3.5.2 Jadrná krmiva................................................................................................. 22 3.5.3 Dužnatá krmiva.............................................................................................. 23 3.5.4 Předkládání krmiva ........................................................................................ 23 3.6 Úprava stavů zvěře jako prostředek ochrany lesa proti škodám zvěří.................. 24 3.6.1 Metodický pokyn orgánům státní správy pro redukci početních stavů ......... 25 spárkaté zvěře na území České republiky............................................................... 25 3.6.2 Škody na lesních porostech způsobených zvěří a provozováním myslivosti, základní právní předpisy......................................................................................... 28 3.6.3 Výňatky ze Zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti a jeho novely č.59/2003, Sb ............................................................................................................................ 30 3.7 Zhodnocení přírodních poměrů LS Rychnov nad Kněžnou ................................. 33 3.8 Druhy zvěře působící okus na sledovaném území................................................ 37 3.8.1 Srnčí zvěř ....................................................................................................... 37 3.8.2 Stavy srnčí zvěře............................................................................................ 39 3.8.3 Fyziologie srnčí zvěře.................................................................................... 39 3.9 Potravní preference srnčí zvěře............................................................................. 41 3.10 Zajíc polní Lepus europaeus ............................................................................... 43 4. LESNICKÉ HOSPODAŘENÍ A MYSLIVECKÁ EVIDENCE .......................... 45 5. METODIKA.............................................................................................................. 49 5.1 Teoretická příprava ............................................................................................... 49 5.2 Výběr porostů pro hodnocení ............................................................................... 49 6. VÝSLEDKY .............................................................................................................. 55 6.1 Monitoring okusu.................................................................................................. 55 6.1.1 Transekty ....................................................................................................... 55 6.1.2 Srovnávací plochy.......................................................................................... 58 6.2 Souhrnné výsledky................................................................................................ 60 6.2.1 Porovnání zimního a letního okusu ............................................................... 60 6.2.2 Porovnání transektů a srovnávacích ploch..................................................... 60 6.2.3 Porovnání škod v honitbách........................................................................... 62 6.2.4 Poškození dle druhu dřeviny.......................................................................... 62 6.2.5 Poškození dle výškových tříd ........................................................................ 66 6.2.6 Celkové poškození dřevin.............................................................................. 70

1

6.2.7 Vyhodnocení vlivu okusu na Dub zimní (Quercus petrea)............................ 71 6.2.8 Statistické porovnání poškození dubu zimního a ostatních dřevin................ 72 7. DISKUSE................................................................................................................... 73 7.1 Atraktivita dřevin, výškové třídy, jarní kmenové stavy zvěře.............................. 73 8. NÁVRH OPATŘENÍ................................................................................................ 75 9. ZÁVĚR ...................................................................................................................... 77 10. SUMMARY ............................................................................................................. 77 11. LITERATURA........................................................................................................ 81 12. SEZNAM PŘÍLOH................................................................................................. 85

2

Prohlašuji, že jsem Diplomovou práci na téma: Vliv okusu na přirozenou obnovu a kultury na LS Rychnov nad Kněžnou zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně. Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne:........................................ podpis studenta 3

Ivan Chalupa Vliv okusu na přirozenou obnovu a kultury na LS Rychnov nad Kněžnou

Influence of the browning on nature recovery in area LS Rychnov nad Kněžnou

Abstrakt Hlavním cílem této práce je posoudit vliv okusu na přirozenou obnovu a kultury na LS Rychnov nad Kněžnou. Dále posoudit vliv tohoto poškození na růst a početnost dřevin. Ze sledovaných dřeviny se na zkoumaných plochách nacházel Quercus petrea, dále pak Carpinus betulus, Acer platanoides, Tilia cordata, Fraxinus excelsior, Pinus sylvestris, Abies alba a Picea abies. Dřeviny byl poškozovány především srnčí zvěří. Sběr dat byl prováděn v roce 2009 a to na 10 transektech a 5 srovnávacích plochách dle metodiky (ČERMÁK, MRKVA, 2003). Výsledky měření jsou zpracovány do přehledných tabulek a grafů.

Klíčová slova : okus, transekt, srnčí zvěř

Abstract The main objective of this study is to assess the impact of browsing on natural regeneration and culture on LS Rychnov nad Kněžnou. Further assess the effect of damage on growth and abundance of species. Of the studied species in the surveyed plots located Quercus petrea, followed by Carpinus betulus, Acer platanoides, Tilia cordata, Fraxinus excelsior, Pinus sylvestris, Abies alba and Picea abies. Woods was particularly damaged by roe deer. Data collection was conducted in 2009 and 10 transects and 5 areas according to the comparative method (ČERMÁK, MRKVA, 2003). Results are summarized in the synoptic charts and graphs.

Key words : browning, transect, roe deer

4

Děkuji za pomoc a cenné rady zejména svému vedoucímu mé Diplomové práce Doc. Ing. Petru Čermákovi, Ph.D., Ing. Janě Trejtnarové a pracovníkům LS Rychnov nad Kněžnou. 5

1. ÚVOD Problematika škod působených zvěří na lese je téma, které je diskutováno již po několik desetiletí. Je to problém tak starý, jak staré jsou snahy člověka racionálněji využívat les, zprvu pochopitelně jako zdroj dříví (MRKVA, 1995). Naráží při tom na dva různé pohledy a to na pohled lesního a mysliveckého hospodaření. Lesnictví i myslivost, jsou obory, které mají v naší zemi dlouholetou tradici. Na jedné straně se lesníci snaží vypěstovat les té nejvyšší možné kvality s důrazem na zvyšování pestrosti druhů a věkové rozrůzněnosti porostů a na straně druhé se některá Myslivecká sdružení pokouší udržovat mírně zvýšené stavy zvěře, tak aby mohli lovit stále stejné množství zvěře a tím umožňují vznik potencionálních škod na porostech. Důležitým bodem je tedy dosažení vyváženého stavu mezi přírodním prostředím a životními potřebami zvěře. Přitom rozvážný výkon práva myslivosti vede k zachování živočišných druhů a zároveň zvyšuje jejich pestrost (VLÁŠEK, 2007). Během, krátké doby došlo ke změnám, které snížily možnosti potravní nabídky zvěře a omezily tak uspokojování jejích životně důležitých potřeb. Příčinou těchto změn v krajině byl především nástup nového způsobu hospodaření v zemědělství a v lesním hospodářství. Tyto změny se nevyznačovaly ani tak jiným zastoupením dvou hlavních typů životního prostředí jednotlivých druhů zvěře, ale změnou struktury jejich vegetačního krytu. Dnešní lesnická a myslivecká praxe se nachází ve

fázi bojů a velkých slovní přenic, při kterých se bohužel narušují

vzájemné společenské vztahy lesnické a myslivecké veřejnosti. Zásadní otázkou, na které se zatím zainteresované strany, zejména myslivci, majitelé lesů a státní správa myslivosti nedohodly, je, zda je zvěř v českých lesích skutečně přemnožená. Z mnoha studií je zřejmé, že v budoucnosti bude zřejmě nutné posuzovat vyvážený stav zvěře a lesních porostů podle spolehlivějších kritérií než doposud. Avšak jedná se o běh na velmi dlouhou trať. I proto lze očekávat boj o změny v myslivecké a lesnické legislativě.

6

2. CÍL PRÁCE Na transektech a srovnávacích plochách v přirozené obnově (již uvolněné i pod porostem) a v kulturách sledovat poškození dřevin okusem a vliv tohoto poškození na růst a početnost dřevin na LS Rychnov nad Kněžnou. Dílčí cíle:


Poškození dřevin dát do vztahu s předpokládanou početností zvěře (myslivecká evidence),




Porovnat poškození jednotlivých druhů dřevin,




Porovnat aktuální poškození s vykazovanými škodami zvěří




Navrhnout opatření managementu lesních společenstev a mysliveckého managementu vedoucí k minimalizaci případných negativních dopadů apod.

7

3. PROBLEMATIKA 3.1 Škody zvěří - historický náhled O škodách zvěří můžeme nalézt zmínky již ve velmi starých literárních pramenech. Snad poprvé je tento fenomén zmíněn v šestém století po Kristu v Lex Salica. Podrobněji se s touto problematikou setkáme například v Sachsen Spiegel (13.století). V té době byly ovšem největším problémem škody zvěří na polích a významným problémem byly také škody působené predátory na domácím zvířectvu. Se začátkem intenzivního lesnictví v osmnáctém století postupně vzrůstala pozornost věnovaná působení zvěře na les. Například Carlowitz v roce 1713 konstatuje, že zvěř poškozuje stromy a způsobuje tak jejich nemoci. V devatenáctém století pak problematika škod zvěří na lesních porostech přestává být tak aktuální, neboť proběhlo výrazné snížení stavů zvěře nebo dokonce její totální likvidace. V následujícím století již byla škodám zvěří opět věnována větší nebo menší pozornost, a to jak v praxi tak v literatuře. Řešení problému je hledáno jednak ve zlepšování kvality prostředí a především v přikrmování spárkaté zvěře, stejně jako ve snižování stavů. V roce 1960 konstatoval profesor F.Nusslein, že škody zvěří nejsou jednostrannou záležitostí lesníků nebo myslivců a není žádným velkým uměním pěstovat les bez zvěře, stejně jako není problém chovat zvěř bez ohledu na její působení na prostředí. Umění je obojí spojit. Nejstarší zákon týkající se této problematiky je z. č. 23/1962 SB., zákon o myslivosti.Zákon ovšem vůbec neodpovídá modernímu pojetí právní normy dotýkající se životního prostředí. Také žádná z novel (1992, 1995, 2000) neodpovídala společenské situaci. Podstatné je , že i na zvěř dle paragrafu 19, musí být pohlíženo jako na součást ekosystému. Další podstatnou věcí je však také množství zvěře. V lesích je nutné chránit stavy zvěře odpovídající konkrétnímu ekosystému. Současná praxe v mysliveckém plánování však tyto principy většinou nenaplňuje. Stavy zvěře musí být takové, aby lesní ekosystém

nebyl

ohrožován

nebo

ničen

nadměrnými

stavy.

(HAVRÁNEK,

BUKOVJAN, CZUDEK, 2005)

8

3.2 Škody zvěří - Současný náhled

Současné chápání vztahu mezi kulturní krajinou a zvěří (myslivostí) nelze omezit jen na vlastnický princip. Do popředí se dostávají celospolečenské zájmy, které lze shrnout do požadavků dostatečného zastoupení zvěře co do druhového spektra i množství, ale i do požadavku zdravých, druhově bohatých a stabilních lesních ekosystémů. Své zájmy uplatňuje i ochrana přírody a své zájmy prosazují také samotní myslivci hlavně prostřednictvím zájmových organizací. Důležitým faktem zůstává, že každý druh zvěře chovaný v kulturní krajině má vliv na kvalitu, kvantitu i růst kulturních plodin, lesních porostů a lesní produkce. Je zřejmé, že budeme-li chtít v kulturní krajině býložravou zvěř, budeme nuceni se s určitými tzv. přiměřenými škodami zvěří smířit. Stále častěji zaznívají názory, že příčinu škod zvěří na lesních porostech nelze zjednodušit jen na otázku existence či neexistence zvěře, nebo problematiku škod zvěří na lesních porostech zúžit jen na problém tzv. neúměrných či neúnosných stavů zvěře. Životní prostředí zvěře je důležitým činitelem ovlivňujícím kvalitu a počty zvěře, na druhé straně je výrazně zvěří ovlivňováno. Ovšem na kvalitu prostředí ( a tím i na výši škod zvěří) má vliv celá řada dalších činitelů. Zvěř je třeba posuzovat jako součást lesních ekosystémů a její přítomnost nesmí narušit vyhlášené plnění funkcí lesa (MRKVA, 1995). Základem jsou především únosné stavy zvěře a bohatá nabídka potravy, díky níž zvěř omezuje své škodlivé působení na lesní porosty (ŘEHOŘ, 2006). Z vnitřních faktorů ovlivňují nepříznivě stav lesů zejména: -

nevhodná druhová skladba lesů, kdy původní přírodní přirozené porosty s převahou listnáčů (buku kolem 40%, dubu kolem 20%) a vysokým podílem jedle – téměř 20%, byly hospodařením postupně značně změněny a zejména během posledních 250 let nahrazeny porosty s převahou smrku a borovice.

-

nešetrné způsoby hospodaření a s nimi spojené narušení prostorové výstavby lesa a

-

škody zvěří.

Přesto, že škody působené zvěří jsou pouze jedním z řady faktorů, ovlivňují nepříznivě stav lesů, mají v řešení celého problému klíčové postavení. Výrazně totiž ovlivňují a mnohde přímo limitují možnost nápravy – zvýšení ekologické stability lesů, spočívající zejména v podstatném zvýšení zastoupení listnáčů, zjemněním 9

hospodářských způsobů, uplatnění vyššího podílu přirozené obnovy a členitější vertikální výstavby porostů. Mimo to škody působené zvěří velmi negativně ovlivňují výsledky lesního hospodářství. Škody zvěří na lesním hospodářství se nepříznivě projevují zejména : -

snížením mechanické stability lesních porostů,

-

zvýšenou dispozicí poškození lesních porostů vůči sekundárním chorobám škůdců,

-

snižováním druhové diverzity a tím i ekologické stability lesních porostů v důsledku selektivního okusu a vytloukání,

-

ztrátami na přírůstu v důsledku - prodloužení doby zajištění kultur, snížením vitality silně poškozených porostů

-

kvalitativními ztrátami na dřevní produkci v důsledku snížení tvárnosti zkousávaných jedinců

-

provozními vícenáklady v poškozených porostech plynoucími z : - vyšší potřeby vylepšení kultur v důsledku úhynu způsobeného okusem či vytloukáním - prodloužení doby ošetřování kultur v důsledku jejich pomalejšího odrůstání - sníženého podílu přirozené obnovy

Z výše uvedeného vyplývá naprostá nezbytnost a neodkladnost v přijetí souboru opatření jak na úseku myslivosti, tak lesního hospodářství, ke snížení škod působených zvěří na lese (ZATLOUKAL, 1995) Nesporným faktem je, že každá zvěř chovaná v kulturní krajině určitým způsobem ovlivňuje růst, kvalitu kulturních plodin a lesa, výnosy v zemědělství, kvalitu lesních porostů a lesní produkce. Pokud chceme mít v kulturní krajině přežvýkavou zvěř, je nutno se smířit s určitým objemem poškození tzv. přiměřenými škodami zvěří. Podobné tvrzení ve svém příspěvku uvádí i (PLAŇANSKÝ,1995). Hlavní rovinou problému je zvěř a kvalita hospodaření se zvěří. Nesporným faktem, i když si jej řada odpovědných pracovníků MZe a LČR nepřipouští je, že zejména v posledním desetiletí jsme zanedbali řadu věcí, které byly odzkoušené našimi předky a jsou běžné v okolních zemích. Přestalo se plánovat v oblastech chovu a ve všech honitbách se začala zvěř redukovat. Vytvořily se malé honitby (z pohledu 10

hospodaření s tlupními druhy zvěře) a začalo se v nich bez ohledu na sousedy sčítat. Výsledkem jsou zkreslené stavy zvěře a na to navazující nereálné plány lovu a narušení populací atd. Důležité je eliminovat rušení zvěře. Tento významný faktor zmínil i JANOTA (2006) či KAMLER (2006). Zvěř soustavně rušená turisty a sběrem lesních plodin ve velkém se soustřeďuje v nepřístupných porostech, je jí znemožňován příjem potravy ve fyziologických cyklech a z hladu bere potravu, jakou najde v nejbližším okolí. V kontextu této části problému snad ani nejde o soustavnou práci lesní stráže (i když ta je také důležitá, stačí se podívat kolik aut je ve volných dnech zajeto až do lesních porostů), ale zejména jde o osvětu, kterou by měl dělat především majitel lesa ve spolupráci s MŽP či jinými zainteresovanými organizacemi. Vlastní lesnické hospodaření. Zvěří jsou nejvíce poškozovány okusem porosty v maloplošném pasečném hospodářství. Po vytěžení porostu se během několika let změní půdní vegetace, plocha se stává atraktivní pro zvěř svou potravní nabídkou. Na ploše a v jejím okolí se soustředí zvěř. Vzhledem k tomu, že je plocha kultury poměrně malá (do jednoho hektaru), jsou škody většinou velmi vysoké. Jako nejvýhodnější, z hlediska péče o zvěř a škod zvěří, se jeví podrostní hospodářství s dostatečnou potravní nabídkou jak půdní vegetace, tak výhonů dřevin. Zejména v mladých porostech by měla být zachována co nejširší dřevinná skladba, včetně keřů (NOVÁK, 2000).

3.3 Charakteristika poškození dřevin okusem 3.3.1 Popis poškození

Okusování terminálních a bočních výhonů náletů, výsadeb, kultur a nárostů je součástí potravní strategie přežvýkavých sudokopytníků v našich lesních. Jedná se zejména o druhy : srnec obecný Capreolus capreolus, jelen lesní Cervus elaphus, jelen sika Cervus nippon, daněk skvrnitý Dama dama, muflon Ovis musimon, kamzík horský Rupicapra rupicapra, jelencem běloocasým Odocoileus virginianus a los evropský Alce alce. V některých případech i když ojedinělých a lokálně významných může působit škody okusem zajíc polní Lepus europaeus (ČERMÁK, 2006). Jak dále uvádí ČERMÁK

(2006), jde rozlišit původce okusu jen rámcově a to podle způsobu

„ukousnutí“ terminálního pupenu dané dřeviny. Při poškození přežvýkavými sudokopytníky je řezná plocha nerovná, často s roztřepenými dřevními vlákny a se

11

zbytkem dřeva a lýka na jednom okraji, v případě okusu zadními zuby je celý ukousnutý konec terminálu silně roztřepený. Při okusu způsobeném zajícem či králíkem je řez zcela hladký, šikmý. Důsledky poškození okusem závisí na míře, kterou je dřevina poškozena. Opakovaným poškozováním dochází k vytváření tzv. okusových forem, tj. stromků se zahoustlým větvením a kuželovitým či jinak deformovaným tvarem. Poškození okusem mohou vznikat v průběhu celého roku. Převažuje většinou poškození zimní.

3.3.2 Atraktivita dřevin pro okus Atraktivita dřevin pro zvěř se mění podle zastoupení dřevin v lesním porostu i podle populační hustoty zvěře na konkrétní lokalitě. Proto může být pro zvěř atraktivní i dřevina, které z hlediska okusu bývá na jiných lokalitách bez poškození. Dřeviny, které jsou v různých lokalitách v menším množství než dominantněji zastoupené dřeviny, jsou pro zvěř velice atraktivní a vyhledávané, což uvádí PFEFFER (1961) i KESSL et al. (1957). Mezi nejčastěji vyhledávané dřeviny pro okus patří habr obecný, javor klen, lípa srdčitá, jasan ztepilý, jeřáb ptačí, jedle bělokorá atd.. Při zkoumání vlivu zvěře na dřevinnou vegetaci bylo v několika případech sledovány statistické významnosti korelačních koeficientů. Např. ČERMÁK (2000) u habru v Moravském krasu zjistil statisticky významnou negativní korelaci mezi procentem poškozených jedinců a zastoupením dřeviny v přirozené obnově. ČERMÁK (2006) dále dokládá, že vztah mezi relativním zastoupením jednotlivých dřevin a poškozením okusem dokládají z Bernského kantonu také EIBERLE, BUCHER (1989) Mezi nejzásadnější faktory, které mohou ovlivnit intenzitu poškození dřevin uvádí ČERMÁK (2008) zejména : •

početnost zvěře

•

všeobecné vlastnosti stanoviště

•

vlastnosti dřevin

•

druhovou skladbu dřevin v nárostech

12

3.3.3 Ekologická únosnost honitby Ekologicky únosné stavy zvěře jsou podle ZATLOUKALA (1995) takové stavy zvěře, při kterých zvěř nezpůsobí překročení ekologicky únosnou výši škod více než 10 % nezajištěných kultur nebo přirozené obnovy a dále více než 0,1 % výměry lesa při postižení ohryzem a loupáním. KAMLER, PLHAL (2010) navrhli v Tab. č. 1. příklady možných kritérií, podle kterých by bylo možno hodnotit únosnost pastevního tlaku zvěře na lesní porosty V 18 stol. byly početní stavy zejména spárkaté zvěře často neúnosně vysoké a poškozovaly tak les i úrodu zemědělských plodin. Ve snaze po zvelebení lesa a po dosažení co nejvyšší produkce, byly masově vysazovány jehličnaté dřeviny. Aby se zamezilo škodám na lese i na polích, byla zvěř uzavřena do, obor a ve volných honitbách byly její stavy výrazně sníženy. Extrém zrodil extrém (ZATLOUKAL, 1995). Ekologickou únosnost honitby můžeme také určit podle vlivu zvěře na prostředí. Za vhodnou formu hospodaření se zvěří je považován systém, který je založen na stavech únosných, které byly definovány ne absolutním počtem kusů na plochu honitby, ale podle toho, jaké dopady má daná populace na prostředí. Sčítání zvěře by mělo sloužit jako významný doplňující údaj pro hospodaření. Tato metoda je rozpracována již ve více oblastech (Sasko, Bavorsko, Francie atd.). Pro nás nejbližší (územně i obdobnou problematikou) je „Správní předpis saského zemského ministerstva životního prostředí a zemědělství pro posouzení stavu lesní vegetace, škod způsobených okusem a loupáním a obnovy lesa“ z dubna 2000. Šetření se provádí ve dvou etapách. V první se šetří obnova (stav a poškození), loupání a ohryz bez ohledu na hranice honebních obvodů. Tímto úkolem jsou zemským úřadem pověřeni nezávislí odborníci. Hodnocení vztahu les – zvěř provádí v druhé části pro honební obvod místní lesní úřad. Zjištění skutečného počtu zvěře se neuskuteční sčítáním zvěře, nýbrž nepřímo z okusu a loupání lesních dřevin, jakož i ze stavu vegetace a obnovy. Tato kritéria sice nedovolují vyčíslení celkové výše stavu zvěře, ale zato dávají objektivní přehled o vztahu počtu zvěře k daným přírodním podmínkám. Metodika je velmi podobná naší metodice šetření při NIL a po určitých úpravách je možno ji v našich podmínkách aplikovat (SLOUP, 2007).

13

Tab č. 1 - Příklady možných kritérií, podle kterých by bylo možno hodnotit únosnost pastevního tlaku zvěře Příklady možných kritérií, podle kterých by bylo možno hodnotit únosnost pastevního tlaku zvěře atraktivní jehličnany listnáče (BK, (SM, BO, Kritérium únosnosti dřeviny (JD, DB, LP,…) MD,…) JS, JV,…) Roční poškození cílových dřevin v kulturách okusem 10% 10% 10% terminálu Roční poškození cílových dřevin v kulturách bočním 20% 20% 20% okusem Podíl opakovaně poškozených jedinců 10% 10% 10% s narušeným růstem Roční míra ohryzu a loupání 2% 2% 2% Roční podíl zničených 1% 1,50% 2% cílových jedinců Oddálení doby zajištění u 2 roky 4 roky 6 let přirozeně obnovených porostů Oddálení doby zajištění u 1 rok 2 roky 3 roky uměle obnovených porostů Celkový podíl zničených cílových jedinců v době 5% 8% 9% zajištění Podíl ochraňovaných kultur 20% 40% 60%

3.4 Prevence proti škodám zvěří

Mezi stávající způsoby ochrany lesních porostů proti škodám zvěří spočívají v kombinaci ochrany biologické, mechanické a chemické. Zásadní úspěch ochrany nemůže být dosažen pouze jednostranným opatřením a to redukcí stavů zvěře. Úspěch je odvislý především ve vhodném zvolení kombinace jednotlivých způsobů ochrany lesa, přičemž samozřejmě nelze opomenout základní předpoklad, dosažení únosných stavů zvěře a odpovídajícího stavu lesa.V současné době je nejpreferovanějším způsobem ochrany lesa ochrana chemická, která činí asi 60% z celkové ochrany, dále je to z 25% ochrana mechanická a z 15% ochrana biologická.

14

3.4.1 Chemická ochrana Chemické prostředky odpuzují zvěř nepříjemným zápachem a odpornou chutí. Používají se v lesních porostech buď k celoplošné obraně, nebo k obraně jednotlivých sazenic (FORST A KOL., 1985). Pro chemickou ochranu jsou průběžně vyráběny stále nové přípravky (repelenty). Jejich použitelnost je odvislá na mnoha činitelích. Jde především o fyzikálněchemické vlastnosti, použití vhodné odpuzující složky a výběr vhodného nosného media. Výrobci repelentů poukazují na zvýšenou výrobu, která vzrostla 5,5 kt (55 000 t). V letech minulých byla tato výroba vyčíslena na 2,7 kt (27 000t) (HAVRÁNEK, BUKOVJAN, CZUDEK, 2005). Přípravky, které lze použít jsou uvedeny v aktuálním „Seznamu registrovaných přípravků na ochranu rostlin“, kde jsou také u jednotlivých přípravků uvedeny způsoby aplikace přípravku, dávkování, termín ošetření a jeho následné opakování, který každoročně vydává Státní rostlinolékařská správa nebo v odvozeném „Seznamu registrovaných přípravků na ochranu lesa“ vydávaném Ministerstvem zemědělství. Chemická ochrana lesa před škodami zvěří je velice nákladná a pracná v důsledku individuálního přístupu k jednotlivým sazenicím. 3.4.2 Biologická ochrana Biologická ochrana by měla být upřednostňována před ostatními způsoby ochrany. Jde především o způsob jak dosáhnout vzájemného soužití mezi zvěří a lesem. Zásadním cílem je způsob jak usměrnit příjem potravy zvěří tak, aby zvěř dosáhla stavu nasycenosti, jak z hlediska kvality, tak i kvantity a cílové hospodářské dřeviny nebyly poškozeny. Jde o to poskytnout zvěři pastvu na rostlinách jejichž spásání nebude působit ekologickou destabilizaci celého systému, nebo některých společenstev. Jako nejzákladnějším opatření proti škodám působeným zvěří je dodržování úměrných stavů zvěře vztažených k danému prostředí. Dalším opatřením je změna skladby současných porostů z jehličnatých na listnaté (PFEFFER ET AL, 1961). Porosty listnáčů tím budou vytvářet výraznější objemy pastvy pro zvěř. Dále je možné použít dvojsadeb, trojsadeb, přesadeb odrostků vyzvednutých z matečných porostů, . přísadeb cílových listnatých dřevin k pařezům nebo do štěrbin z kamení. Důležitá je také kvalita sadebního materiálu a technologie zalesňování.

15

3.4.3 Mechanická ochrana Jsou to v zásadě zařízení, kterými se škodlivým živočichům znemožňuje přístup k jednotlivým stromům, celým porostům nebo jejich částem. Používá se pro ochranu dřevin proti okusu, loupání a zimnímu ohryzu. Mechanická ochrana se dělí na celoplošnou a individuální. Při celoplošné ochraně se využívají různé typy celoplošného oplocení porostu. Nevýhodou oplocenek je jejich nákladovost a v důsledku např. pádu stromů jejich poškozování.. Časté kontroly stavu oplocenek jsou nutností a jsou brány jako prevence před možností vniknutí zvěře. Výška oplocení je odvislá od druhů zvěře, které se v dané lokalitě vyskytují a také od výšky sněhové pokrývky. Pro jelení zvěř je to výška 2,20m a pro srnčí zvěř 1,50m (FORST A KOL., 1985). Tvar oplocenek může být různý, z důvodů úspornosti se volí nejčastěji čtvercový. Velikost oplocení plochy kolísá od několika arů až po několik hektarů. Účinnost oplocení nebo z drátěného pletiva se pohybuje mezi 85 - 98 %, ploty z jednoduchých příčných latí nebo se stěnami vypletenými větvemi mají 45 - 60 % účinnost, a to pouze proti spárkaté zvěři. Dalším způsobem celoplošné ochrany jsou zradidla, která zvěři způsobují nepříjemný pocit a těmto místům se pak nadále vyhýbá. Dělí se na dotyková (dráty, elektrické ohradníky, optická (blýskavé předměty, tenké lesklé kovové fólie) a akustické (reprodukce ptačího varování, nezvyklé zvuky). Tyto způsoby ochrany se uvádějí již jen ve starších publikacích. Jejich účinek i účinnost byly nevalné, protože zvěř si na ně brzy zvyká. Proto (ČERMÁK, 2006) uvádí, že se z těchto důvodů dají použít pouze na velmi krátkou dobu. Individuální ochrana je používána pomocí zábrana obvazů vyhotovených z klestu nebo jiných materiálů, které znemožňují nebo znesnadňují zvěři ohryz nebo odírání kůry. Účinné je i zdrsňování borky SM např. hoblíky nebo škrabáky, po kterém strom roní pryskyřici. K individuální ochraně se dále používají obvazy terminálních výhonů. Používá se např. ovčí vlna nebo bavlněná střiž, přičemž se musí daná ochrana na jaře odstranit z důvodu možné deformace terminálního pupenu a zpomalení růstu. Dále je možné využít chrániče k ochraně výhonů starších sazenic před okusem, popřípadě opichy, rozsochy, nebo travní pokládky.

16

3.4.4 Zvyšování úživnosti honiteb Je třeba si přiznat, že stavy zvěře na mnoho místech naší republiky skutečně výrazně překročily nejen hodnoty předepsané vyhláškou, ale i hranici umožňující hospodaření v lese. K čemu je nám i přesný údaj o početnosti zvěře. Když vůbec netušíme, kolik zvěře dané prostředí unese. Z mnoha našich i zahraničních zkušeností vyplývá, že často ani násobky normovaných stavů nepůsobí v lese či na polích významné škody a že pouhé přiblížení se k nim výrazně sníží možnost hospodaření se zvěří. Především se sníží pozorovatelnost zvěře, na její ulovení je třeba několikanásobně více času a výrazně se tím snižuje možnost průběrného odstřelu (KAMLER, PLHAL, 2009). V honitbách s chovem spárkaté zvěře je třeba neustále pracovat na zvyšování úživnosti a zlepšení životního prostředí zvěře. Úživností se rozumí druh a množství dosažitelné potravy, jejíž spotřebování zvěří nepůsobí neúnosné škody jinému odvětví zemědělské a lesnické výroby. Políčka pro zvěř, okusové a přípravné dřeviny, nebo keře je vhodné lokalizovat tak, aby se vyskytovala v těch částech honitby, ve kterých se vyskytuje zvěř (HROMAS,1995). Čím vyšší je zastoupení těchto ploch , tím lépe pro zvěř i les. Dělí se na políčka pastevní, na kterých se pěstuje vojtěška, jetel, jetelotravní směsy, oves nebo okopaniny a na políčka okusová, na která patří nízké vrby, osika, jíva, olše, jilmy, topoly, bez červený nebo jeřáb. Další možností je využití a udržování pastevních luk. Typické lesní louky nejsou většinou svojí skladbou vhodné a proto je jejich skladbu nutné upravit tak, aby se staly pro zvěř atraktivnějšími. Důležité je zachování kmenových stavů zvěře, které musí početně odpovídat normovanému stavu a jakostně i strukturálně (poměr pohlaví, rozvrstvení věkových tříd) zaručovat, že budou splněny chovatelské cíle (FORST, A KOL., 1985). K péči o řádnou výživu zvěře v období vegetačního klidu patří přikrmování zvěře. Základním předpokladem úspěšného přikrmování je jeho pravidelnost a plynulost, vhodný začátek a konec, správné složení. Zkušenosti dokázaly, že právě přikrmováním lze pozitivně, ale i negativně ovlivnit rozsah a intenzitu škod (HAVRÁNEK, BUKOVJAN, CZUDEK, 2005). Dále je třeba zajistit, aby zvěř mohla v klidu přijmout krmivo – cítila se bezpečně a mohla v blízkosti krmelce zalehnout, tak aby zde nebyla rušena. Nové možnosti poskytují tzv. „biopásy“. Ty mohou zakládat zemědělci s využitím státní dotace na nákup osiva. Jsou osety speciální směsí plodin (proso, pohanka, jarní

17

pšenice, krmná kapusta, oves, …), která tvoří potravní doplněk k sousední velkoplošně pěstované zemědělské plodině (pšenice, řepka, ječmen), čímž zvyšuje pestrost potravy. Myslivci se snaží přesvědčit zemědělce, aby biopásy umisťovali na nepravidelné okraje velkých lánů, které jsou obtížně využitelné pro mechanizaci a nebo části polí v blízkosti lesa. Ovšem tato snaha přichází čím dál častěji v niveč. Zemědělci argumentují tím, že ani státní dotace nepokryjí náklady na mechanizaci pro obdělávání pruhů a proto biopásy nejsou ochotni zakládat. Biopás se musí podle stanovených podmínek zasít do konce května, poté celý rok do 31. 3. musí být ponechán bez žádných aktivit zemědělského hospodaření, poté následuje zorání. To znamená, že je od konce března do května vlastně holý. Naopak v období sklizně zemědělských plodin je biopás už opět vzrostlý a slouží jako potrava a hlavně krytina pro zvěř, které se po sklizni radikálně změní životní podmínky (JONÁKOVÁ, KASINA, 2008). Je důležité , aby zemědělci zoraly dotčené plochy v co nejkratším termínu po již zmiňovaném 31.3. Pokud by tak neučinili a obdělání biopásů by se časově protáhlo, hrozila by likvidace prvních snůšek drobné pernaté zvěře. Bohužel se i takové praktiky v některých případech stávají. Další možností zvyšování úživnosti honiteb je záhryz. Je to označení pro větve a kmínky dřevin, předkládané zvěři v zimě k ohryzu jako pastva. Je to důležité opatření, jímž se zajišťuj je větší pestrost zimní pastvy pro zajíce, králíka, srnčí, jelení a mufloní zvěř. Záhryz je důležitý zvláště v průmyslové stepi, kde chybí křoviny a také v lesích s převládajícími jehličnany, v nichž téměř chybí listnáče (RAKUŠAN, 2004). Poznatku, že se zvěř v době nouze soustřeďuje kolem zdrojů krmiv, bylo využito při budování přezimovacích objektů. Zřizujeme je v oblastech s vhodným terénním uspořádáním, v místech přirozených koncentrací zvěře, nejlépe oplocením již delší dobu používaného krmeliště, které navštěvuje pravidelně větší množství zvěře. Výstavba přezimovacích objektů je účinný nástroj pro snížení škod zvěří, především v období převodu smrkových monokultur na smíšené, úživné porosty. Zvýšení úživnosti honiteb rozhodně může přispět ke snížení škod, preventivní opatření by ovšem měla směřovat k celkovému zkvalitnění lesního prostředí, k zlepšení jeho vertikální i horizontální struktury a k zvýšení biomasy a biodiverzity bylinného a keřového patra, nikoliv k vytváření speciálních ploch či výsadeb pro zvěř (ČERMÁK, 2007).

18

3.5 Přikrmování zvěře Zpracováno dle Ing. Zdeněk VALY a Doc. Ing. Františka ZABLOUDILA, CSc. Přikrmování zvěře je často velmi problematické i z toho důvodu, že v dávných dobách nebylo o zvěř pečováno, a přesto přežila až do dnešních dnů. Mnozí odborníci, kteří se zabývají volně žijícími živočichy, uvádějí, že naše autochtonní zvěř je schopna bez „krmení“ přečkat i zimy s extrémní sněhovou pokrývkou, popř. extrémní výkyvy počasí. Souhlasit s tímto tvrzením je možné do té míry, pokud by nedošlo záměrnou lidskou činností k přeměně původní přirozené krajiny na krajinu kulturní. Pro některé druhy byly tyto změny přínosem, pro jiné to znamenalo dokonce až postupný zánik populací. V současné době je povinnost zvěř řádně přikrmovat zakotvena v odst. 4 §11 zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů. „Uživatel honitby je povinen provozovat krmelce, zásypy, slaniska a napajedla, a v době nouze zvěř řádně přikrmovat. Počty a objemy těchto zařízení se uvádějí v plánu mysliveckého hospodaření a v ročním statistickém výkazu o honitbě.“ V odst. 5 téhož paragrafu je dále uvedeno: „Zjistí-li orgán státní správy myslivosti, že zvěř trpí hladem, a nezjedná-li uživatel honitby po výzvě orgánu státní správy myslivosti okamžitou nápravu, rozhodne tento orgán o krmení zvěře na náklad uživatele. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek“. Volně žijící zvířata získávají potravu výběrným způsobem v závislosti na anatomické a morfologické stavbě trávicího ústrojí. V každém ročním období má volně žijící zvěř jiné potravní nároky. Musí být schopna opatřit si takové množství potravy, aby plně pokryla svou energetickou potřebu v závislosti na zdravotním stavu, kondici, pohlaví atd. K této činnosti je nutné zajistit zvěři dostatek kvalitních krmiv, klidu a krytu. Nemá-li zvěř možnost získat kvalitní potravu, je nucena přijímat potravu nevhodnou, případně hladoví nebo migruje a hledá jiné, vhodnější lokality. Nedostatek kvalitní potravy, vody, klidu a krytu jsou limitní faktory rozvoje a kvality populací druhů na daném území. Déle trvající nedostatek vhodné potravy způsobí oslabení organizmu, vede ke snížení reprodukce, zvyšuje náchylnost k onemocnění a může vést až k úhynu. Jde o přirozenou zákonitost, s níž je myslivecká praxe dobře obeznámena. Přirozený trvalý pohyb zvěře za potravou je důležitým fyziologickým činitelem k

19

podpoře trávení a metabolismu. Přirozeným jevem je také koncentrace většího počtu jedinců zvěře na úživnějších lokalitách, zvláště v souvislosti s pěstováním plodin a lesních dřevin, které jsou pro zvěř atraktivní např. kukuřice, řepka, plodonosné a okusové listnáče. V těchto lokalitách může docházet k výrazným škodám jak na lesních, tak i zemědělských porostech. Jak uvádí ČERMÁK (2007), škody na dřevinách se sice intenzivním přikrmováním v řadě případů podařilo prokazatelně snížit, v jiných případech však může být výsledkem jen zvýšená intenzita škod a jejich kumulace v porostech v blízkosti přikrmovacích zařízení (byť tomu lze do značné míry zabránit vhodným umístěním krmelců ve starších porostech). Složení krmiv předkládaných zvěři v době nouze musí odpovídat po stránce kvalitativní i kvantitativní ročnímu období a fyziologickým potřebám zvěře. Potřeba krmiv je všeobecně závislá na přírodních podmínkách, na druhu zvěře, početním stavu, věku a pohlaví. Největší efekt na snížení škod (zejména u potravního oportunisty jelena lesního) budou mít krmiva, která co nejvíce napodobují přirozené potravní zdroje – částečně různé řezanky a siláže (jejich vhodnost je závislá na složení, použité technologii a na kvalitě skladování), letnina (sušené letorosty dřevin). Změnami v systému obhospodařování agrárních a lesních ekosystémů došlo k narušení přirozených biocenóz, které již často nezabezpečují dostatek přirozené potravy, krytových a klidových podmínek. Zajištění kvalitní potravy pro účelné krmení i přikrmování je rozdílné v každé oblasti a nelze se řídit jen klasickými a místními stereotypními zvyklostmi. Především je nutné znát potřebu jednotlivých živin po dobu celého roku. Navíc krmné komponenty musí vyhovovat i po stránce fyziologické např. z hlediska množství vlákniny, antinutričních látek apod. Obsah živin a dalších složek v krmivu vyžaduje kompletní laboratorní rozbory. Jen tak se lze vyvarovat zbytečnému plýtvání krmivy spojené s odstraňováním velké části zbytků po krmném období. KAMLER (2004) uvádí, že podávání jádra ve vrcholném období zimy může být i nebezpečné a vyžaduje důsledné respektování potřeb zvěře, zejména pravidelnost krmení. Jinak je často lepší jadrná krmiva nepodávat. Zdravotní komplikace po přikrmování kvalitními krmivy nastávají proto, že se zvěř v zimě pase nepravidelně, přijímá celkové málo potravy a její trávící trakt v klidovém režimu je mnohem více náchylný na narušení křehké rovnováhy. V horším případě náhlý příjem lehce stravitelné potravy vyvolá silné okyselení prostředí bachoru, které může vést až k úhynu zvěře. 20

Aby mohlo mít jakékoliv přikrmování pozitivní efekt na množství škod, je důležité, kromě kvality krmiva a správného postupu jeho předkládaní, aby přikrmování probíhalo dostatečně dlouho, a to ve vhodně umístěných přikrmovacích zařízeních. I při splnění těchto podmínek ovšem může být vliv na škody jen marginální v závislosti na počasí a pohybu zvěře. Navíc, vše, co zde bylo řečeno, se bohužel prakticky netýká srnčí zvěře. Její potravní strategie okusovače velmi silně snižuje efektivnost naší snahy tuto zvěř přikrmovat

a

tak

snížit

např.

okus

semenáčů

nebo

vysázených

sazenic

(ČERMÁK, 2007).

3.5.1 Rozdělení krmiv Zpracováno dle (VALA, 2007) Krmiva lze obecně rozdělit na objemná, jadrná, dužnatá, sůl a minerální doplňky. Sůl obohacenou minerálními látkami by měla mít zvěř k dispozici celoročně. Z objemných krmiv je nejvhodnější jetelové nebo vojtěškové seno sklízené v optimální růstové fázi (jetel ve stádiu začátku kvetení, vojtěška ve stadiu butonizace - tvorby květních poupat). Plně vyhovuje fyziologickým požadavkům trávení, působí velmi příznivě dieteticky a má pozitivní vliv na stabilizaci funkce bachoru (ZEMAN KOL., 2006). Seno je významným zdrojem vitamínu D a beta-karotenu. Příprava takového sena je velmi pracná a nesmí dojít mechanickému odrolu nejhodnotnějších lístků. Ideální je nechat píci při odpovídajícím počasí na pokosu zavadnout, jedenkrát obrátit a umístit na dřevěný sušák, kde bez dalších zásahů doschne. Další druhy sena např. jetelotravní nebo luční nejsou pro přikrmování srnčí zvěře příliš vhodné z toho důvodu, že je zvěř vůbec nebere nebo bere pouze v omezené míře v závislosti na průběhu zimy. Velmi hodnotným objemným krmivem je i letnina. Jedná se o usušené letorosty listnatých dřevin, popřípadě maliníku sklízené a sušené počátkem léta. Důležité je jejich vhodné uskladnění, aby nedošlo k jejich zaplísnění (skladovat na vzdušném místě). Nevýhodou tohoto krmiva je vysoká pracnost při jeho přípravě. Na druhou stranu je letnina srnčí zvěří velmi dobře přijímána.

21

3.5.2 Jadrná krmiva

Z jadrných krmiv je nejvhodnější používání granulovaných kompletních krmných směsí. Nevýhodou těchto krmiv je jejich vysoká cena. Nejpoužívanější v praxi je však oves. Má vyšší obsah strukturální vlákniny (10 - 12 %) díky přítomnosti pluch a vyšší obsah tuku 4,5 - 5,5 %. Má o něco nižší obsah energie oproti jiným obilovinám. Příznivě působí především díky dietetickým účinkům. Některé složky bezdusíkatých látek výtažkových vytvářejí slizy a ty příznivě působí na trávení. Vláknina působí mírně dráždivým účinkem na stěnu tlustého střeva a tím podporuje trávení. Stravitelnost ovsa lze zvýšit jeho mačkáním. Bohužel však nelze takovéto krmivo vyrobit do zásoby, protože mačkaný oves rychle ztrácí energii i živiny a dochází u něj ke žluknutí tuků. Pro tyto negativní vlastnosti se mačkaná forma v myslivecké praxi využívá pouze výjimečně. Další obilovinou, kterou lze pro přikrmování srnčí zvěře využít je ječmen. Ječmen se vyznačuje svojí vysokou biologickou hodnotou. Má vyšší obsah energie než oves, ale nižší obsah vlákniny a tuku. Obsah dusíkatých látek se pohybuje okolo 11 %. Má dobré dietetické

vlastnosti.

Je

vhodné

ho

zkrmovat

společně

s

ovsem.

Pšenice, žito a triticale nejsou pro přikrmování srnčí zvěře příliš vhodné. Žito obsahuje antinutriční látky, především neškrobové polysacharidy a inhibitor trypsinu. Neškrobové polysacharidy jsou při hodnocení krmiv součástí komplexu vlákniny. Část jich je rozpustná ve vodě a jsou jen omezeně stravitelné nebo nestravitelné. Pšenice má největší obsah energie, nízký obsah vlákniny a vysoký obsah lepku. Vysoký obsah lepku vytváří v zažívacích orgánech mazlavou, těstovitou hmotu, která ztěžuje peristaltiku střev a dochází k zažívacím potížím. Triticale (mezirodový kříženec pšenice a žita) obsahuje také antinutriční látky především inhibitor aminokyseliny trypsinu. Další významnou obilovinou, kterou lze využít pro přikrmování srnčí zvěře, je kukuřice. Má vysokou energetickou hodnotu, méně dusíkatých látek a vyšší obsah tuku než ostatní obiloviny. Obsahuje karotenoidy především beta-karoten, který je provitamínem vitamínu A. Nevýhodou je však její nepoměrně vyšší cena než u ostatních krmných obilovin.

22

3.5.3 Dužnatá krmiva

Mezi dužnatá krmiva, která lze úspěšně srnčí zvěři předkládat patří řepa cukrovka, krmná řepa, krmná kapusta, topinambury, krmná mrkev, popř. jablečné výlisky nebo další nezávadné "odpady" ze zpracovatelského průmyslu. Řepa cukrovka má vyšší obsah energie a sušiny oproti řepě krmné. Při nadměrném příjmu může vyvolat acidózu bachorového obsahu. Pro krmnou řepu je charakteristický vysoký obsah energie, nízký obsah vlákniny a vysoká stravitelnost organické hmoty. Mezi její přednosti patří i příznivé dietetické vlastnosti. Na její zkrmování je nutné postupné navykání zvěře. Krmná mrkev je krmivo dieteticky velmi hodnotné. Pěstuje se ve dvou formách žlutá a červená. Dietetický význam spočívá především v obsahu beta-karotenu (u červené odrůdy je vyšší). Dále má vysoký obsah vodorozpustných vitamínů, xantofylů a éterických olejů. Opět by se na její zkrmování měla zvěř postupně navykat. Mezi hodnotná krmiva patří i topinambur.

3.5.4 Předkládání krmiva

Při předkládání krmiva je třeba dbát na to, aby zvěř měla krmivo v dostatečném množství a kvalitě. U jadrného krmiva se mi nejlépe osvědčil způsob krmných automatů. Jejich výhoda spočívá v tom, že si srnčí zvěř navykne na neustálou přítomnost krmiva a nesnaží se ho přijmout nadměrné množství. Nejméně vhodný způsob je takový, kdy se zvěři předloží jednorázově (jedenkrát týdně) velké množství krmiva. Srnčí zvěř se snaží přijmout co nejvíce tohoto krmiva, což v důsledku vede k vážným zažívacím potížím. Alespoň částečné řešení tohoto stavu by spočívalo v předkládání jadrného krmiva zvěři alespoň dvakrát týdně v menších dávkách na několika krmných místech. Co se týká objemového krmiva, to by měla mít srnčí zvěř k dispozici adlibitně. Je třeba kontrolovat kvalitu předkládaného krmiva a odstraňovat zbytky zaplísněného krmiva za zásobníků. Dužnatá krmiva by se měla předkládat v omezeném množství (podle počasí), tak aby je zvěř byla schopna během několika dní zkonzumovat.

23

3.6 Úprava stavů zvěře jako prostředek ochrany lesa proti škodám zvěří

Škodám působeným zvěří na lesních kulturách a porostech nemůžeme jednostranně předcházet jen pěstováním lesa a úpravou jeho stavu. Jsou i jiní činitelé, kteří ovlivňují způsob a míru těchto škod nepřímo, a to souběžně s vlivem prostředí. Především je to přirozený výběr, jehož prostředkem v lese nedotčeného rukou civilizace je jednak přítomnost dravé zvěře a jednak působení živelných činitelů. Člověk svou činností neporušil jen zdroj výživy býložravých, narušil i poměr masožravců k býložravcům. Způsobil tím, že v každém druhu býložravé zvěře se udržují na živu i jedinci, kteří jsou na zimní strádání nedostatečně připravení a tudíž z nouze poškozují nejvíce lesní kultury. Tyto jedinci by měli být včas odloveni průběrným odstřelem. Je samozřejmé, že potravní požadavky na lesní kultury těchto jedinců musí být vyšší než jedinců na zimu dokonale připravených. Můžeme však pozorovat další zajímavý úkaz : jsou kusy, jimž dané prostředí, třeba i málo úživné, zcela stačí k mohutnému tělesnému vývinu, naproti tomu jsou kusy, kterým toto prostředí nepostačuje. Poměr k zimnímu strádání byl u zvěře upraven též schopností snížené potřeby potravin v době vegetačního klidu. U zvěře tyto procesy probíhají např. vytvářením zimní srsti k zmírnění teplotních extrémů zvyšujících požadavky na spotřebu rezerv a na potravní potřebu, vyhledáváním klidných, chráněných nejteplejších poloh, vyhledávání poloh s větší zásobou potravin. Nejlépe se na zimu připraví zcela zdravé a dospělé kusy, které již překročili kulminační bod svého života. Je pochopitelné, že kusy nemocné nebo oslabené se nedovedou prostředí dobře přizpůsobit. Jsou neklidné a jejich podrážděnost je tím větší, čím větší je porucha organismu. Úkolem dobrého hospodáře je pro chov nevhodné kusy včas odstranit. Tím prospěje nejen chovu ale i lesu. Naproti tomu odstřelem nejsilnějších a prostředí dobře přizpůsobených kusů místních typů, třeba slabší konstrukce, se zabraňuje těmto kusům zakládat potomstvo. Speciálně u spárkaté zvěře se odstřelem silných a zdravých kusů umožňuje život i méně schopným jedincům. Pak dochází k tomu, že života méně schopní se páří s méně schopnými, nedospělý s nedospělými atd.. Přidruží-li se k tomu i poruch prostředí, zejména narušení stavu potravních zdrojů, pak je přirozené, že těmito kombinovanými vlivy stoupá i míra škod, zejména jsou-li škody koncentrovány na jednom místě.

24

Lidskou činností je porušen přirozený pořádek zvěře i lesních dřevin, což postihuje celou lidskou společnost hospodářsky, a to jak škodami na lesních kulturách a porostech, tak i zhoršením jakostního stavu zvěře. K zlepšení stavu nám nepomůže pomoci ani vyhubením zvěře, avšak ani zvýšení krmení zvěře jednostrannou potravou. Jedinou správnou cestou k obnovení rovnováhy, je rozbor příčin škod, odvozování prostředků ze zjištěných příčin a jejich souvislostí. Příčiny škod tkví totiž velmi hluboko a zasahují časově až do dávných dob (KESSEL, 1957).

3.6.1 Metodický pokyn orgánům státní správy pro redukci početních stavů spárkaté zvěře na území České republiky

Ministerstvo zemědělství v rámci plnění svých úkolů na úseku myslivosti a na základě poznatků orgánů státní správy myslivosti, Myslivecké rady ministra zemědělství, jakož i myslivecké a ostatní veřejnosti zapojené do diskuse o škodách zvěří v souvislosti s vyššími početními stavy spárkaté zvěře na území České republiky, které neodpovídají potřebám lesního hospodářství, zemědělství a ochrany přírody, vydává orgánům státní správy myslivosti a státní správy lesů následující doporučení jako metodický pokyn. Pokyn se týká těchto druhů spárkaté zvěře: jelena evropského, daňka skvrnitého, siky japonského, muflona, srnce obecného a prasete divokého. Důvody nárůstu škod působených zvěří je neinformovanost a někdy i neochota vlastníků honebních pozemků a držitelů honiteb aktivně vstoupit do kontroly mysliveckého hospodaření v honitbách s využitím všech nástrojů a opatření pro snížení stavů zvěře, které stávající legislativa umožňuje. Snížení početního stavu spárkaté zvěře, zejména v lesních honitbách, je nezbytně nutné v zájmu snížení škod působených zvěří, zlepšení zdravotního stavu lesa, úpravy věkové a pohlavní struktury populací druhů chované zvěře. Radikálně je třeba snížit stavy druhů spárkaté zvěře, pro které nejsou v honitbách stanoveny minimální a normované stavy. Doporučená opatření: Za účelem dosažení výše naznačených cílů Ministerstvo zemědělství všem orgánům státní správy myslivosti doporučuje provést následující opatření:

25

1. V rámci dozoru v myslivosti, který jsou orgány státní správy myslivosti povinny vykonávat podle ustanovení § 61 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o myslivosti“), ukládat uživatelům honiteb pokuty podle ustanovení § 64 odst. 4 zákona o myslivosti v případě, že je zjištěno, že nesplněním lovu celkového počtu kusů jednotlivého druhu spárkaté zvěře podle plánu mysliveckého hospodaření dojde k překročení normovaných stavů jednotlivých druhů spárkaté zvěře stanovených pro každou konkrétní honitbu a zejména při zjištěném neplnění opatření uložených rozhodnutím orgánu státní správy k odstranění nedostatků a ke zlepšení stavu věci. 2. Neprodleně a vstřícně vyřizovat žádosti o vyjádření orgánu státní správy myslivosti k lovu samičí zvěře a samčí zvěře do stáří dvou let u jednotlivých druhů spárkaté zvěře, kde nejsou stanoveny minimální a normované stavy, v souladu s ustanovením § 36 odst. 5 zákona o myslivosti (tzn. nestanovovat žádná omezení typu „20 mláďat a 5 samic“ apod., protože předmětné ustanovení zákona o myslivosti umožňuje lov uvedené zvěře bez omezení a bez vypracování a projednání plánu). 3. Plně využívat ke snížení početních stavů spárkaté zvěře možnosti dané ustanovením § 39 zákona o myslivosti, a to: 3. 1. ve všech případech, kdy zájem vlastníka, popř. nájemce honebních pozemků nebo zájem zemědělské nebo lesní výroby, ochrany přírody anebo zájem mysliveckého hospodaření vyžaduje, aby byl počet některého druhu spárkaté zvěře snížen, a) buďto na návrh uživatele honitby povolit, b) nebo ve všech ostatních případech uložit úpravu stavu, tzn. radikální snížení stavu konkrétního druhu spárkaté zvěře, a to s využitím následujících zásad: - upřednostnit lov mladé zvěře, - z dospělé zvěře se zaměřit především na samičí zvěř a samčí zvěř do stáří 2 let, 3. 2. v případech, kdy vlastníci honebních pozemků provedli přiměřená opatření proti vzniku škod působených zvěří a bylo zjištěno, že škody působené zvěří přesto nelze snížit technicky přiměřenými a ekonomicky únosnými způsoby, rozhodnutím uložit na základě návrhu vlastníka, popř. nájemce honebního pozemku, nebo na návrh orgánu ochrany přírody, nebo orgánu státní správy lesů a) snížení stavu zvěře až na minimální stav, nebo b) zrušení chovu toho druhu spárkaté zvěře, který škody působí.

26

4. Při realizaci opatření uvedených ad 3) vždy pečlivě, objektivně a ve spolupráci s orgány státní správy lesů, popř. i s orgány ochrany přírody zvážit, zda předpokladem efektivnosti povolených nebo uložených opatření je či není rozšíření takových opatření také na všechny honitby, které sousedí s honitbou, v níž mají být opatření k redukci stavů spárkaté zvěře realizována. V kladném případě pak opatřeními uloženými na návrh orgánu státní správy lesů nebo orgánu ochrany přírody (viz ad 3. 2.) rozšířit snížení stavu nebo zrušení chovu spárkaté zvěře, která škody působí, na všechny sousední honitby. Stanovenou výši lovu spárkaté zvěře dovodit na základě zpětného propočtu. 5. V rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti o povolení, popřípadě uložení úpravy stavu zvěře v honitbě nebo o zrušení chovu určitého druhu zvěře, vydávaném podle ustanovení § 39 zákona o myslivosti (viz ad 3), může být, v souladu s ustanovením § 45 odst. 2 zákona o myslivosti, současně uvedeno, že při této úpravě stavu zvěře neplatí některé zakázané způsoby lovu uvedené v odstavci 1 písm. g), m), t) a u). Při rozhodování o úpravě stavů zvěře je nutno postupovat podle konkrétních zjištěných podmínek v honitbě (honitbách). Písmeno g) stanoví, jde-li o lov v noci, zákaz lovu spárkaté zvěře s pomocí zdrojů umělého osvětlení, zařízení pro osvětlení terče, hledí pro střelbu v noci s elektronickým zvětšením obrazu nebo pro převracení obrazu. Písmeno m) stanoví zákaz lovu spárkaté zvěře v době mezi jednou hodinou po západu slunce až do jedné hodiny před východem slunce. Písmeno t) stanoví zákaz lovu spárkaté zvěře v odchytových a aklimatizačních zařízeních a přezimovacích objektech. Písmeno u) stanoví zákaz lovit na společném lovu zvěř spárkatou kromě laní a kolouchů jelena evropského a jelena siky, muflonek a muflončat, selete a lončáka prasete divokého. To znamená, že s využitím ustanovení § 45 odst. 2 lze lovit na společných lovech také i daněly a daňčata, srny a srnčata a bachyně prasete divokého. 6. Před vydáváním rozhodnutí o uložení úpravy početních stavů spárkaté zvěře podle ustanovení § 39 zákona o myslivosti, doporučujeme ke zvýšení účinnosti přijatých opatření dále: 27

a) navázat spolupráci se zemědělsky hospodařícími subjekty a s vlastníky lesů a projednat s nimi konkrétní podmínky a rozsah opatření přijatelných jak ze strany uživatelů honiteb, tak i ze strany vlastníků honebních pozemků s cílem zlepšit podmínky k lovu spárkaté zvěře ve velkých lánech vysokých plodin vytvořením průseků nebo pásů nízkých plodin apod., b) při jednání s vlastníky nebo nájemci, kteří zemědělsky hospodaří na honebních pozemcích zdůraznit, že provedení opatření uvedených ad a) je povinností vlastníka (nájemce) honebního pozemku k zabránění škod působených zvěří podle § 53 zákona o myslivosti s tím, že provedení takových opatření zlepšuje postavení vlastníka honebního pozemku v jednání s uživatelem honitby o náhradě škody způsobené zvěří, i v případném soudním sporu o náhradu škody, c) doporučit uživatelům honiteb, aby mimo dobu nouze nekrmili nebo nepřikrmovali spárkatou zvěř, s výjimkou odváděcího přikrmování ve velkých lesních komplexech. Uvedená doporučení platí až do odvolání, nejdéle však do 31. 3. 2011 a budou realizována diferencovaně podle konkrétních podmínek, které budou v obvodu působnosti každého orgánu státní správy myslivosti co nejobjektivněji zjištěny (ŽIŽKA, 2008).

3.6.2 Škody na lesních porostech způsobených zvěří a provozováním myslivosti, základní právní předpisy

Mezi základní právní předpisy, které způsobené škody provozováním myslivosti a zvěří řeší, patří : -

Zákon č.449/2001 Sb., o myslivosti

-

Zákon 40/1964 Sb., občanský zákoník

-

Zákon č.99/1963 Sb., občanský soudní řád

-

Vyhl . 55/1999 Sb., o způsobech výpočtu újmy nebo škody způsobené na lesích

-

Vyhl. 101/1999 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o opatřeních k ochraně lesa

-

Vyhl. 553/2004 Sb., o podmínkách, vzoru a bližších pokynech vypracování plánu mysliveckého hospodaření v honitbě

-

Zákon č.115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených zvlášť chráněnými živočichy

-

Zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

-

Vyhl. 395/1992., k zákonu o ochraně přírody a krajiny

28

Je důležité si připomenout, že uživatel honitby zodpovídá nejen za škody způsobené zvěří, ale i za škody vzniklé při provozu myslivosti (neoprávněné získání materiálu na mysl.zařízení, poškození porostů při dopravě po honitbě, poškození stromů při stavbách mysl.zařízení apod.) Uživatel odpovídá i za škody způsobené druhem zvěře, který není pro honitbu vymezen a nemá stanovený normovaný a minimální stav (zvěř přebíhavá ) na druhé straně se však nehradí škody způsobené zvěří v oplocenkách a na stromech poškozených jen na postraních výhonech (uplatňují se škody pouze na terminálu) a na lesních kulturách, ve kterých došlo okusem, vytloukáním nebo vyrýváním k poškození méně než 1 % jedinců až do zajištění porostu, přičemž poškození jedinců musí být rovnoměrně rozmístěno po ploše. Při loupání a ohryzu zvěří vzniká nárok na náhradu škody v případě, že souvislá plocha poškozeného kmene je větší než 25 cm2 nebo poškození přesahuje 10% poškozeného kmene. V souladu se zákonnou úpravou /32 odst.10 Zákona 289/95 Sb., o lesích a souvisejících předpisů zejména Vyhl.101/1996 Sb. byl v průběhu minulých let založen systém kontrolních a srovnávacích ploch / KPS/ pro hodnocení škod zvěří v lesích. Tímto opatřením se sleduje působení zvěře na nálety, nárosty a kultury pomocí kontrolních a srovnávacích ploch v počtu nejméně 1 plocha na 500 ha lesa. Výsledkem vyhodnocení vegetačního krytu v KPS je objektivní zhodnocení vlivu zvěře na přirozené zmlazení i umělou obnovu, která napomáhá posoudit přiměřenost stavů zvěře a tendenci vývoje škod způsobených zvěří. Nárok na náhradu škody na lesních porostech a pozemcích musí poškozený uplatnit u uživatele honitby v období od 1.července předcházejícího roku do 30.června běžného roku do 20 dnů od uplynutí uvedeného období. Nárok na náhradu škody na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech do 20 dnů ode dne, kdy škoda vznikla. Současně s uplatněním nároku na náhradu (písemně) vyčíslí poškozený výši škody. Výpočet ve smyslu Vyhl.55/1999 Sb. Je doporučováno, aby poškozený provedl fotodokumentaci, uvedl kde byla škoda v průběhu roku zjištěna (porost, pozemek), způsob a rozsah poškození. Jde-li o škodu většího rozsahu, pak je dobré k vyčíslení škody přizvat soudního znalce. Jakmile poškozený uplatní u uživatele honitby nárok na náhradu škody doloženou jejím vyčíslením, mělo by mezi oběma stranami dojít k jednání, jehož cílem by mělo být dosažení oboustranné dohody. Jednání se doporučuje uskutečnit neprodleně, v každém případě do 60 dnů, ve kterých má uživatel honitby povinnost podle § 55 odst.3 Zákona 449/2001 škodu nahradit. 29

Lhůta 60 dnů je stanovena proto, aby uživatel honitby měl dostatek času si ověřit rozsah způsobené škody a mohlo dojít ke shodě s poškozeným. Škoda nemusí být hrazena pouze peněžitou částkou, ale např.formou naturální nebo odpracováním brigádnických hodin. O dohodě a formě úhrady požadované škody se provede zápis obou zúčastněných stran. Nedojde-li mezi poškozeným a uživatele honitby ke vzájemné dohodě, může poškozený ve lhůtě 3 měsíců uplatnit svůj nárok na náhradu škody u soudu.

3.6.3 Výňatky ze Zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti a jeho novely č.59/2003, Sb

Tento zákon upravuje: •

chov a zachování druhů zvěře volně žijících na území České republiky, výjimečné držení zvěře v zajetí,

•

dovoz a vývoz živé zvěře,dovoz a vypouštění živočichů, kteří zatím nežijí na území České republiky,

•

tvorbu a využití honiteb,postavení a právní poměry honebního společenstva, ochranu myslivosti,

•

užívání honebních pozemků a zlepšování životních podmínek zvěře,

•

regulaci stavů zvěře, provádění lovu zvěře, včetně lovu zvěře na nehonebních pozemcích,

•

provádění lovu živočichů, kteří nejsou zvěří,

•

náhradu škody způsobené zvěří a při provozování myslivosti, jakož i náhradu škody způsobené na zvěři a na mysliveckých zařízeních,

•

kontrolu ulovené zvěře,výkon státní správy myslivosti, dozoru a sankce za neplnění nebo porušení povinností,

•

státní podporu udržení historické a kulturní úrovně a tradic české myslivosti.

§ 11 Povinnosti uživatelů honiteb (1) V zájmu ochrany zvěře jsou uživatelé polních honiteb povinni pečovat o zakládání remízků a jiných vhodných úkrytů pro zvěř a uživatelé lesních honiteb o zakládání políček pro zvěř na pozemcích, na kterých jim to vlastník, popřípadě uživatel honebních pozemků na jejich žádost písemně povolí; vlastník, popřípadě nájemce lesních pozemků může tuto činnost povolit jen při dodržení předpisů o lesích.12) (2) Uživatelé honiteb jsou povinni provést po oznámení vlastníků, popřípadě nájemců

30

honebních pozemků podle § 10 odst. 3 písm. a) potřebná opatření k záchraně zvěře. (3) Uživatelé honiteb jsou povinni provádět v době nouze dostupná a přiměřená opatření k záchraně zvěře, zejména ve spojitosti se záplavami, povodněmi, lesními požáry a extrémně vysokou sněhovou pokrývkou. (4) Uživatel honitby je povinen provozovat krmelce, zásypy, slaniska a napajedla a v době nouze zvěř řádně přikrmovat. Počty a objemy těchto zařízení se uvádějí v plánu mysliveckého hospodaření a v ročním statistickém výkazu o honitbě. (5) Zjistí-li orgán státní správy myslivosti, že zvěř trpí hladem, a nezjedná-li uživatel honitby po výzvě orgánu státní správy myslivosti okamžitou nápravu, rozhodne tento orgán o krmení zvěře na náklad uživatele. Odvolání podané proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.13) (6) Uživatelé honiteb jsou povinni s vlastníky, popřípadě nájemci honebních pozemků, kteří na těchto pozemcích hospodaří a nejsou členy honebního společenstva, projednat alespoň 7 dnů předem konání činností, které mohou omezit obhospodařování těchto pozemků. § 52 Odpovědnost uživatele honitby (1) Uživatel honitby je povinen hradit a) škodu, která byla v honitbě způsobena při provozování myslivosti na honebních pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených, vinné révě nebo lesních porostech, b) škodu, kterou v honitbě na honebních pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených, vinné révě, ovocných kulturách nebo na lesních porostech způsobila zvěř. (2) Vykonává-li právo myslivosti sdružení, ručí jeho členové za závazek k náhradě škody společně a nerozdílně. (3) Škody způsobené zvěří, která unikla z obory, je povinen hradit uživatel obory. Uživatel obory se zprostí odpovědnosti tehdy, prokáže-li, že uniknutí zvěře bylo umožněno poškozením ohrazení obory neodvratitelnou událostí nebo osobou, za niž neodpovídá.

31

§ 53 Opatření k zábraně škod působených zvěří Vlastník, popřípadě nájemce honebního pozemku činí přiměřená opatření k zabránění škod působených zvěří, přičemž však nesmí být zvěř zraňována. Stejná opatření může učinit se souhlasem vlastníka honebního pozemku uživatel honitby. Ustanovení zvláštních právních předpisů ukládající vlastníkům, popřípadě nájemcům honebních pozemků provádět opatření k ochraně před škodami působenými zvěří nejsou dotčena. § 54 Neuhrazované škody způsobené zvěří (1) Nehradí se škody způsobené zvěří na pozemcích nehonebních, na vinné révě neošetřené proti škodám působeným zvěří, na neoplocených květinových školkách nebo zahradách ovocných a zelinářských, na stromořadích a stromech jednotlivě rostoucích, jakož i na vysokocenných plodinách. O tom, která plodina je vysokocenná, rozhoduje v pochybnostech orgán státní správy myslivosti. Nehradí se rovněž škody způsobené zvěří na zemědělských plodinách nesklizených v agrotechnických lhůtách a dále škody na zemědělských plodinách uskladněných na honebních pozemcích, pokud osoba, která plodiny uskladnila, neprovedla zároveň opatření za účelem účinné ochrany proti škodám působeným zvěří. (2) Nehradí se rovněž škody na lesních porostech chráněných oplocením proti škodám působeným zvěří, na jedincích poškozených jen na postranních výhonech a v lesních kulturách, ve kterých došlo okusem, vytloukáním nebo vyrýváním stromků ke každoročnímu poškození méně než 1 % jedinců, a to po celou dobu do zajištění lesního porostu, přičemž poškození jedinci musí být rovnoměrně rozmístěni po ploše. (3) Škody způsobené zvěří, jejíž početní stavy nemohou být lovem snižovány, hradí stát.

32

3.7 Zhodnocení přírodních poměrů LS Rychnov nad Kněžnou Orografické a hydrologické poměry

Orografické poměry PLO Orlické hory jsou dominující na LHC Rychnov. Masiv Orlických hor je horskou oblastí Středních sudet. Jsou budovány krystalickými horninami a jejich hřeben ve směru SZ – JV probíhá celým LHC Rychnov. Na severovýchodní straně Orlických hor začíná území LHC od výběžku na hřebenu tzv. Pruského rohu poblíž Masarykovy chaty na Šerlichu a probíhá v úzkém pruhu podél komplexu Kolowratských a Janečkových lesů, které zabírají hlavní hřeben Orlických hor. . Po celé délce sousedí s Polskem a hranici tvoří převážně Divoká Orlice. Na hřeben vystupuje LHC izolovaně v oblasti vrchu Zakletý 991 m.n.m. Od Anenského vrchu 992 m.n.m.na revíru Říčky je souvislý majetkový komplex lesa. Jihovýchodní část tvoří Mladkovská vrchovina, která je zde zastoupena severní bartošovickou částí, na které je komplex Parishových lesů a podél jeho okrajů jsou části LHC Rychnov nad Kněžnou. JZ svah Orlických hor je rozčleněn četnými vodními toky a přechází do vnitrozemí přes vrchovinné a pahorkatinné podhůří. Přechod je pozvolný, hranice oblasti je nevýrazná. PLO Předhoří

Orlických

hor

na

LHC

Rychnov

lze charakterizovat

jako

geomorfologicky pestrou. Táhne se pod Orlickými horami po celé jejich délce. Lesy jsou většinou rozptýleny do menších komplexů, které jsou podél vodotečí nebo na výrazných terénních předělech. Charakteristický je pahorkatinný ráz s výškami od 300 do 600 m n.m.. Tvoří ji plošiny, oblé vrcholky, hřbety i prudce svažitá klikatá údolí kolem vodotečí. Rozděluje se na opukovou Rychnovskou pahorkatinu na S s vrcholem Jahodové (502 m n.m.) výrazným Potštejnským hřbetem a opukovou Žamberskou pahorkatinu na JV, k níž patří granodioritový Litický hřbet (Chlum 603 m n.m., Kletná 536 m n.m.) Území celého předhoří má převážně JZ sklon a tímto směrem tečou i vodní toky pramenící v Orlických horách, které se vlévají do Divoké Orlice. PLO Polabí zasahuje na území LHC svým východním okrajem, který je součástí tzv. Boleslavsko – Hradeckého Polabí. Na LHC je to převážně ploché území na pleistocenních štěrkopíscích. Polabí je územně prakticky totožné s revírem Kostelec

33

Hydrologické poměry Vodní síť oblasti je poměrně bohatá. Všechny vodní toky LHC Rychnov náleží do povodí Labe. Ve východní části LHC je výrazným vodním tokem Divoká Orlice, tvořící státní hranici s Polskem.U Zemské brány se obrací směrem do vnitrozemí a do ní se postupně vlévají všechny vodní toky na LHC. Ve střední části LHC jsou to vodní toky pramenící v Orlických horách, které vytváří hluboká údolí s prudkými svahy. Na LHC jsou to Hluboký potok, Anenský potok, Říčka, Bělá, Kněžná, Zdobnice. V Z části LHC jsou to Černíkovický potok., Dubenice, Lokotský potok, Liberský potok, Javornický potok, Bělský potok, Suchá, Hvězdná a Rokytenka.Většina toků má vzhledem k značnému sklonu zvýšenou erozní činnost. Geologické poměry PLO Orlické hory Geologicky patří oblast do východního krystalinika soustavy lužickoslezské. Převažuje ortorula, lem tvoří svory a pararuly a místy křída, přechod do předhoří tvoří pruhy fylitů, amfibolitů a zelené břidlice. Střední část budují hlavně ortoruly a migmatity, z nichž je složen i hlavní hřbet. Souvislý lem hlavního hřbetu tvoří granitické svory, svorové ruly a pararuly. Při zlomových liniích v Orlickozáhorské brázdě se jako pozůstatky křídového moře vyskytují pískovce, vápnité jílovce i písčité slínovce. V nejsevernější části jsou svory a svorové ruly a ty jsou lemovány na západě pruhem amfibolitů, zelených břidlic a fylitů. V jižní části oblasti opět převládají ortoruly, ojediněle vystupují svory a pararuly. V J okraji jsou ortoruly lemovány pruhy svorů, svorových rul, amfibolitu a granodioritu.

PLO Předhoří Orlických hor Největší část geologicky pestrého území zabírá český útvar křídový, většinou opukový (slínovcový), v Litickém hřbetu i pískovcový. Skládá se ze slínovců, slínitých pískovců a vápnitých jílovců, V až JV od Rychnova nad Kněžnou z křemitých a kaolinických pískovců a slepenců. Část vlastního podhůří tvoří převážně krystalinikum, především sericitické a dvojslídné novoměstské fylity a zelené břidlice, méně amfibolity. Biotitický granodiorit tvoří Chlum a Potštejnský hřbet. Na litický granodioritový suk navazuje v jeho J části permský útvar, s červenými vápnitými pískovci, jílovci, slepenci a brekciemi, vklíněný mezi křídový útvar. Perm vytváří v oblasti ještě několik ostrůvků.

34

Vyskytují se i terciérní říční písky, štěrky a jíly a kvartérní terasové a sprašové pokryvy v místech navazujících plynule na Polabí. PLO Polabí. Na LHC je v tomto území křídový útvar, překrytý staršími čtvrtohorními štěrkopískovými říčními nánosy. Znatelné jsou terasovité stupně. V místech slabého překryvu vystupují na povrch slíny. Pedologické poměry Půdní poměry jsou podmíněny geologickým podložím a ovlivněny množstvím vody v půdě. V PLO Orlické hory jsou následující půdní typy. Nejvíce jsou zastoupeny kambizemě (hnědé půdy) a kryptopodzoly (rezivé horské hnědé půdy) od 6. l.v.s v polohách nad cca 700 m n.m./. Z humusových podzolů jsou častější mělce výrazné, zatímco hluboce výrazné jsou vázány jen na 7. - 8. lvs a oglejené na terénní úpady. Méně se vyskytují půdy vodou ovlivněné a rankerové (nevyvinuté). Z kambizemí (hnědých půd) jsou nejčastější podzolované a oligotrofní popř. přechodné oligomezotrofní. Živnější půdy jsou omezeny na minerálně bohatší podloží, lemující především na západě krystalinikum. Jsou to mezotrofní kambizemě (hnědé půdy. výjimečně i eutrofní kambizemě. Celkem málo se objevují silně kamenité typy regozemí a rankeru a rankerových kambizemí (nevyvinutých hnědých půd. Určité zastoupení mají i pseudogleje a gleje, přechodné a vrchovištní rašeliny i oglejené variety. V PLO Předhoří Orlických hor převažují kambizemě (hnědé půdy), které vznikají především v podhůří na fylitu, granodioritu a permu. Většinou jsou to půdy středně hluboké, mírně skeletovité, písčitohlinité. Zrnitostně těžší pararendziny (slínovatky) se vyskytují na podorlických slínovcových opukách; nevýrazné podzoly celkem vzácně na cenomanských pískovcích. Na plošinách a mírných svazích opukové části jsou časté fyzikálně méně příznivé odvápněné luvizemě (illimerizované půdy), pseudoglejové pararendziny (oglejené slínovatky) i typické (pravé) a kambické (hnědé) pseudogleje.

35

Klimatické poměry Přírodní lesní oblast Orlické hory Podstatná část území přírodní lesní oblasti Orlické hory na LHC Rychnov náleží podle Atlasu podnebí do B - mírně teplé oblasti (letních dnů pod 50; červencová teplota nad 15°C) s následujícími okrsky: B8 - vlhký, vrchovinový; se nachází na přechodu do předhoří B10 - okrsek mírně teplý, velmi vlhký, vrchovinový; zaujímá vyšší partie a je převládající.C - chladná oblast: (zaujímá nejvyšší polohy oblasti): C1 - okrsek mírně chladný (červencová teplota 12-15°C) Tab. č. 2 - Přehled základních charakteristik pro klimatické oblasti je uveden v následující tabulce převzaté z OPRL : KLIMATICKÉ OBLASTI: CHARAKTERISTIKY

MT2

MT3

CH4

CH6

CH7

Počet letních dnů

20-30

20-30

0-20

10-30

10-30

Počet dnů nad 10°C

140-160

120-140

80-120

120-140 120-140

Počet mrazových dnů

110-130

130-160

160-180

140-160 140-160

40-50

40-50

60-70

60-70

50-60

Prům. teplota v dubnu

6-7

6-7

2-4

2-4

4-6

Prům. teplota v říjnu

6-7

6-7

4-5

5-6

6-7

110-120

120-140

140-160 120-130

ve 450-500

350-450

600-700

600-700 500-600

Úhrn srážek v zimě

250-300

250-300

400-500

400-500 350-400

Srážky celkem

700-800

600-750

1000-1200

Počet ledových dnů

∅ dnů srážek nad 1 120-130 mm Úhrn

srážek

veg.době

Počet dnů se sněhem

1000-

850-

1200

1000

80-100

60-100

140-160

120-140 100-120

Počet dnů zamračených 150-160

120-150

130-150

150-160 150-160

40-50

30-40

Počet dnů jasných

40-50

40-50

40-50

36

Průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje v celé oblasti od 6o C do 4o C /Velká Deštná 4,2o C/, ve vegetačním období od 13o do 10o C. V nejvyšších polohách klesá v lednu průměrná teplota vzduchu pod -5°C, v červenci vystupuje jen na 13°C. Průměrný roční úhrn srážek kolísá v rozmezí 800 až 1300 mm, ve vegetačním období od 410 do 600 mm. I když se na množství srážek projevuje i vliv expozice a orientace údolí, je závislost na nadmořské výšce dosti značná, např. Bartošovice /600 m/ 957 mm, Orličky /600 m/ 1019 mm, Orlické Záhoří - Kunštát /679 m/ 1126 mm, Orlické Záhoří - Trčkov /750 m/ 1194 mm, Bartošovice - Hadinec /824 m/ 1323 mm. Langův dešťový faktor: 140 - 300; jedná se o výrazně perhumidní oblast. Délka vegetační doby je ve výšce 500 m 141 dnů, ve výšce 1100 m jen 83 dnů.

3.8 Druhy zvěře působící okus na sledovaném území 3.8.1 Srnčí zvěř Srnčí zvěř je v dnešní době v naší domovině nejpočetněji zastoupeným druhem spárkaté zvěře a její úlovky ji v produkci zvěřiny řadí na druhé místo za zvěř černou. Její výskyt je vázán především na plochy lesů v přímém kontaktu navazující na pole, louky či pastviny. V rozsáhlých lesních porostech se srnčí zvěř zpravidla vyskytuje pouze v malém počtu, v pro ni příznivých lokalitách, tzn. v okolí pasek, lesních cest apod., kde nachází odpovídající potravní příležitosti. V místech svých stávanišť upřednostňuje srnčí zvěř samozřejmě především místa s dostatkem klidu, chráněná alespoň částečně před převládajícím směrem větru a poskytující dostatečné krytové podmínky. Pokud se týká právě krytových požadavků, je možno říci, že čím rušnější lokalita, tím je srnčí náročnější na výběr krytu, kde se oddává odpočinku a přežvykování. V místech , kde je po většinu roku zajištěn klid, zalehá srnčí zvěř i na plochách, kde bere pašu, ačkoli ji výška travního porostu nemůže skrýt. Srnčí zvěř je zvěří teritoriální. Nejvýraznější projevy teritoriálního chování jsou pozorovatelné na jaře a v letních měsících. V tomto období obsazují starší srnci jednotlivá teritoria na dané lokalitě a ta brání před případnými vetřelci svého druhu. Dalo by se namítnout, že tato teritorialita má význam pouze pro rozmnožování druhu, když "nejlepší" srnci obsadí teritoria s nejpříhodnějšími krytovými, klidovými, ale také potravními podmínkami. Jistý druh obhajoby domovského okrsku se však v daném období projevuje také u srn. Zde není domovský okrsek , jak bývá území zpravidla 37

rozsáhlejší než teritorium srnce nazýváno, v prostoru tak zřetelně vymezen, ale je také často poměrně agresivně obhajován proti narušitelům z řad dalších srn, případně i loňských srnčat. Pokud se ale v daném území vyskytuje jedna plocha výrazně atraktivní plodiny, kterou srnčí zvěř preferuje, pak se tyto projevy teritoriality mohou částečně oslabovat. Tak je tomu například u polní srnčí zvěře. Tato zvěř žije značnou část roku v poměrně velkých tlupách a bývá odkázána na malé plochy krytu. Přesto v hlavním období evidentně se projevující srnčí teritoriality, tj. srnčí říji, se chová stejně teritoriálně jako zvěř z lesa. Tvorba zimních tlup srnčí zvěře má zřejmý původ v ochraně proti predátorům v nepříznivém období roku. Dnes je již tento důvod mnohde nadbytečný. Další z příčin tvorby zimních tlup je možnost využití potravní nabídky , která by jinak pro některé jedince, při přetrvávajícím systému "letních teritorií a domovských okrsků" byla nedostupná. I v zimním období, však zpravidla obývají jednotlivé kusy srnčí zvěře stejný domovský okrsek, jako v létě. Pouze jeho velikost se může částečně zvětšit, případně může dojít k časově omezeným přesunům k atraktivním zdrojům potravy řepky, ozimy. I u srnců v tomto období můžeme hovořit pouze o domovském okrsku nikoliv o teritoriu (ŠARMAN, 2001). 3.8.2 Stavy srnčí zvěře Přemnožení srnčí zvěře bývá uváděno jako jedna z příčin výrazných škod na lesních porostech. Vyčíslování těchto škod přináší díky novým metodikám stále vyšší čísla, přestože stavy této zvěře stagnují nebo klesají. Máme-li ale základní poznatky o teritorialitě srnčí zvěře a jejich projevech na populační hustotu, zdá se nám to již málo pravděpodobné až vyloučené. Teritorialita totiž zajišťuje potřebné podmínky pro jedince, kteří jsou schopni dané teritorium udržet. Samozřejmostí je, že v dané populaci se vyskytují jedinci, kteří nejsou schopni si nějaké teritorium či domovský okrsek vybojovat a následně uhájit. Většinou se jedná o jedince mladé, nemocné, případně staré. Tito jedinci vyvolávají v populaci napětí, které se může , jsou-li pro to podmínky, projevit zmenšením teritorií a domovských okrsků. Častěji však vyústí ve větší migraci zvěře, především mladé, do blízkého či vzdálenějšího okolí, čímž je přetlak v místní populaci vyrovnán. V ekosystémech s původním složením fauny napomáhají velcí predátoři (vlk,rys) snižování tohoto přetlaku odstraněním slabé a nemocné zvěře. Teritoriální druh, jakým srnec bezpochyby je, však není odkázán při regulaci početnosti své populace pouze na predátory či působení člověka. Jeho teritorialita totiž je schopna

38

do značné míry samostatně regulovat početnost tohoto druhu. Jestliže totiž nemá zvěř v případě vysoké populační hustoty kam emigrovat, pak napětí v populaci a neustálý stres vedou ke zhoršování kondice a oslabení organismu. Oslabení organismu je pak příležitostí pro propuknutí četných onemocnění a i jindy běžné napadení parazity může u vyčerpaného organismu vést k úhynu. V souvislosti s tím dochází k poklesu přírůstku a početnost populace se tím vrátí na stav odpovídající daným podmínkám. Vysoká početnost srnčí zvěře tedy není projevem přemnožení tohoto druhu spárkaté zvěře, ale pouze důsledkem vhodných podmínek, ve kterých může tato zvěř v daném počtu přežít. Myslivecké hospodaření se srnčí zvěří má, z pohledu těchto poznatků, význam především v ekonomickém a trvale udržitelném obhospodařování tohoto druhu zvěře. Stavy této zvěře mohou být pouze minimálně zvýšeny přikrmováním v zimním období, ačkoli nám bývá dáváno za vinu jako důvod onoho "přemnožení". Zimní přikrmování je navíc jednou z povinností, která jednoznačně vyplývá ze zákona o myslivosti. Jeho správným prováděním nemůžeme stavy srnčí zvěře zvednout. Jediným jeho výsledkem je lepší kondice zvěře a nižší škody na lesních porostech. Početnost srnčí zvěře je totiž závislá pouze na vhodných podmínkách prostředí (ŠARMAN, 2001).

Vývoj NKS a odstřel 350 000

Počet ks

300 000 250 000

Sčítaný stav

200 000

Odstřel

150 000 100 000

Lineární (Odstřel)

50 000 0 2004

2005

2006

2007

2008

Rok

Graf č. 1 - Vývoj Normovaných kmenových stavů a odstřelu zvěře se spojnicí trendu 3.8.3 Fyziologie srnčí zvěře Trávicí soustava umožňuje příjem a zpracování potravy a následné vyloučení nestrávených zbytků. Je tvořena ústní dutinou, hltanem, jícnem, žaludkem, tenkým střevem a tlustým střevem zakončeným řitním otvorem. Do trávicí soustavy ústí i velké 39

žlázy jako jsou slinné žlázy, játra a slinivka. Během fylogeneze však došlo důsledkem přizpůsobení trávicí soustavy druhu přijímané potravy k značným druhovým rozdílům. Například u býložravců se předžaludek zformoval na rezervoár potravy, došlo i k prodloužení střeva, kde je obtížně stravitelná potrava (bohatá na vlákninu) trávena i několik dnů. Masožravci mají relativně malý žaludek a kratší střeva, uzpůsobené na příjem koncentrované potravy. Prasata také nemají vytvořen rezervoár potravy, ale díky dlouhému střevu mohou trávit i potravu bohatou na vlákninu. Stěna trávicího traktu je tvořena sliznicí, podslizniční tkání, svalovou vrstvou a povrchovou vrstvou. Sliznice pokrývá vnitřní část trávicí trubice a má různou povrchovou strukturu např. hladkou, s bradavkami, řasami a klky. U přirozených otvorů přechází v kůži. Druhou vrstvou je podslizniční vazivo, které umožňuje samostatný pohyb sliznice. Třetí vrstva je svalová a tvoří základ stěny trubice. Poslední povrchová vrstva se nazývá seróza a pokrývá většinu trávicí trubice (kromě jícnu ten pokrývá vazivová adventicie). Dutina ústní slouží k přijímání a zpracování potravy. Strop dutiny ústní tvoří patro, po stranách ji ohraničují tváře a na spodině jazyk. Jazyk má celou řadu funkcí. Napomáhá příjmu a zpracování potravy. V jeho sliznici se nachází chuťový a hmatový orgán. K mechanickému zpracování potravy v dutině ústní slouží zuby. Podle toho jak zuby narůstají a vyměňují se, jsou označovány mléčné (značí se malým písmenem) a trvalé (značí se velkým písmenem). Tvarem a uložením do čelistí jsou označovány jako řezáky (I, i), špičáky (c,C), zuby třenové, třeňáky (předstoličky, premoláry, p, P) a stoličky (moláry, M - vyrůstají jako zuby trvalé). Počet zubů je pro jednotlivé druhy zvěře specifický. Do dutiny ústní ústí velké a malé slinné žlázy. Sliny usnadňují mechanické zpracování potravy jejím prosliňováním, trávení a polykání soust a umožňují chuťové vnímání. Hltan je uložen za dutinou ústní. Při polykání jím potrava prochází přes jícen do žaludku. Kříží se zde trávicí cesta s dýchací cestou. Jícen spojuje hltan s žaludkem (u přežvýkavců s bachorem). Je uzpůsobený především k transportu potravy z hltanu do žaludku a opačně - u přežvýkavců při rejekci potravy pro přežvykování. Žaludek je objemný vakovitý orgán uložený v břišní dutině mezi jícnem a střevem. Jeho funkce spočívá v dočasné kumulaci potravy, přípravě trávení a trávení žaludeční šťávou. Velikost a stavba žaludku je druhově specifická. Vstup jícnu do žaludku je označován jako česlo a výstup do dvanáctníku jako vrátník. Nejmenší žaludek mají

40

masožravci (jednokomorový) a největší býložravci (vícekomorový). Žaludek přežvýkavců je vícekomorový. Skládá se ze tří částí předžaludku a vlastního žaludku (slezu). Předžaludek se dělí na tři části - bachor, čepec a knihu. Umožňuje v krátké době přežvýkavcům přijmout velké množství rostlinné potravy a následně ji v klidu přežvýkat. Bachor vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. U dospělé srnčí zvěře má objem až 10 litrů. Dochází zde k mikrobiálnímu trávení potravy. Čepec je nejmenší částí předžaludku. Má tvar zploštělé koule. Další částí předžaludku je kniha. Má kulovitý tvar. Sliznice knihy je tvořena listy. Dochází zde k mechanickému rozmělňování větších částí natrávené potravy na menší. U jelení zvěře dosahuje počet listů až 80 a u srnčí zvěře kolem 40. Vlastní žaludek (slez) má tvar protáhlého hruškovitého vaku. Navazuje na něj tenké střevo dvanáctníkem.

3.9 Potravní preference srnčí zvěře Složení potravního spektra herbivorů je spolu s výší populační hustoty zvěře základním faktorem ovlivňujícím rozvoj rostlinných společenstev. Jaké jsou dispozice spárkaté zvěře k přijímání různých typů potravy ukazují výzkumy Hofmanna (1988, 1978, aj.). Na základě anatomické stavby, tělesných dispozic i znalostí o složení potravy, zařadil jednotlivé druhy do tzv. potravních typů a to – okusovači, potravní oportunisté a spásači. Srnčí zvěř se řadí mezi okusovače. Tato skupina má největší vliv na dřevinnou složku. Důvodem je to, že jsou přizpůsobeni k příjmu lehce stravitelných složek, které v podmínkách lesních

porostů představují ve vegetačním období především

dvouděložné byliny, listy a mladě letorosty listnatých dřevin. Čím je nižší zastoupení těchto složek v prostředí, tím se zvyšuje tlak na jejich využívání (HOMOLKA, 1995). Srnčí zvěř potřebuje výživnější a koncentrovanější potravu s vyšším obsahem bílkovin jako naše ostatní přežvýkavá zvěř, protože neumí strávit a využít takovou potravu, která obsahuje příliš mnoho hrubé vlákniny. Srnčí zvěř na rozdíl od zvěře mufloní, dančí a jelení konzumuje jen velmi málo trávy, ale spíše pupeny, listy a letorosty stromů a keřů, dále pak květy, semeny, byliny a plody. Ve vegetačním období tvoří v původních přirozených biotopech asi 65% okus ze stromů a keřů, 25% rozličné byliny a jen okolo 10% trávy a nižší rostliny. Druhové složení potravy srnčí zvěře je tedy velice pestré. Musíme si však uvědomit, že některé druhy spásá jen krátký čas

41

podle toho v jakém jsou vývojovém stádiu. Výběr rostlinných druhů, které srnčí zvěř spásá, závisí zejména na jejich výskytu zastoupení podle lokálních podmínek. V oblasti pahorkatin, kde se listnaté a smíšené lesy střídají s polními hospodářskými pozemky, je potrava srnčí zvěře nejpestřejší. Nejjednotvárnější je v rozsáhlých komplexech jehličnatých lesů a v otevřené bezlesé polní krajině. Např. dřeviny, keře a polokeře tvoří v potravě polní zvěře pouze 10%. Naproti tomu u zvěře žijící v horských oblastech je to 80 – 100% (MELICHAR, FIŠER 1955). Potrava srnčí zvěře musí obsahovat poměrně vysoký obsah vody. V zimním období jí vodu poskytuje vzrostlý ozim, různé druhy okopanin a či řepka, která však při její nadměrné konzumaci působí zvěři zažívací potíže, způsobující i úmrtí nebo oslepnutí. Letorosty dřeviny obsahují obsah vody zhruba od 46% do 62% vody (HELL, 1975). Sezónní výběr potravy srnčí zvěře závisí od toho, jaké potravní zdroje má momentálně ve svém biotopu k dispozici, přičemž vždy vyhledává potravu, která je pro ni nejchutnější a nejvýživnější. U veškeré zvěře potřeba živin kolísá podle ročních období. Nejvyšší potřebu živin má zvěř období, kdy je její organismus mimořádně zatížený např. při přebarvování, růstu parůžků nebo při vytváření tukových zásob na zimu. Srnčí zvěř má relativně menší bachor než ostatní spárkatá zvěř, žijící na našem území. Z toho důvodu je její příjme potravy rozdělen do pastevních period. LOCHMAN (1965) uvádí, že během 24 hodin zvěř přijímá potravu 8 – 12 krát., přičemž jsou tyto cykly měřeny od začátku pasení přes následující odpočinek, přežvykování, spánek, až po další příjem potravy. Pro úspěšný vývoj srnčí zvěře je důležité, aby její pastevní cykly nebyl narušovány plašením a zneklidňováním. V příměstských lesích a jiných revírech, kde je velký pohyb lidí má zvěř možnost pastvit se v klidu pouze v noci. Tato zvěř se pak často označuje za zvěř noční. Tato skutečnost může mít za následek poruchy zažívacího traktu srnčí zvěře a stává se startovacím faktorem pro nástup možných chorob. O tomto problému se zmiňuje i VODŇANSKÝ (2008), který provedl experiment na ověření vlivu zvýšené zátěže (fyzické, psychické) na kondiční stav a příjem potravy. Uvedené pastevní cykly nejsou stejně dlouhé. Nejdelší jsou zejména ráno, večer a v noci. Pře polednem a po poledni jsou nejkratší. Pastevní cykly jsou rozdílné i dle druhu ročního období. Na mysli tím máme sociální způsob života zvěře a druh pohlaví (HELL, 1975).

42

3.10 Zajíc polní Lepus europaeus Zajíc polní se na naše území rozšířil z východu (Asie), kdy se zde po ústupu ledovce vytvářela vhodná území především lesy a lesostepi. Obývá nejen nížiny, ale i vyšší polohy (kolem 1000 m. n. m.), kde je různorodá přirozená potravní nabídka. Zaječí zvěři nejlépe vyhovují sušší nížinné oblasti (např. Hanácké nížiny, Polabí aj.), kde je pestré zastoupení velkého množství rostlinných druhů. Za potravu si vybírá různé druhy travin, bylin a také dřevnaté části keřů a stromů. Zajíci využívají vyvinutý čich a sluch, méně zrak. Zajíci žijí v určitém populačním seskupení. Každá skupina si hranice svého prostoru hájí a nerada je opouští. Zajíci si udržují svůj akční prostor (teritorium) s okruhem kolem 200 - 300 m podle potravních a krytových možností. Poměr pohlaví se udržuje obvykle v poměru 1 : 1 nebo mírně ve prospěch zaječek, které si při honcování vybírají partnera. Zajíc polní potřebuje ke svému životu dostatek vhodné potravy, dostatek klidu a krytu. Potravními nároky zaječí zvěře se zabývala celá řada autorů např. (KUČERA, 2002). Žaludek zajíců je jednokomorový, složitý. Podobá se protáhlému vaku se slepou výdutí. Potrava přichází do žaludku mírně natrávená vlivem enzymů vylučované dutinou ústní, dále bakteriemi obsažené v potravě a žaludku. Žaludkem vylučované šťávy štěpí bílkoviny a neutralizují diastázu. Potrava jde do dvanácterníku, kde se mísí s dalšími enzymy a probíhá trávení. Dále postupuje tenkým střevem do slepého střeva, kde je trávena pomocí mikroorganismů a poté odchází z těla ven. U zajíců se lze také setkat s cekotrofiií, což je požírání obsahu slepého střeva přímo z análního otvoru. Zajíc tímto procesem zvyšuje nedostatečné trávení a vstřebávání celulózy v tlustém střevě. Důležité je předkládat dostatek soli např. při prosolování v době skladování suché píce a v honitbě celoročně pomocí slanisek a lizů. (BUBENÍK, 1954) pro zimní přikrmování od listopadu až do konce března doporučuje na kus a den 0,10 - 0,20 kg suché píce, 0,30 kg ovsa, 0,40 - 0,60 dužnatého krmiva (řepa, kapusta, mrkem, brambory aj.). Důležitou potravní složkou je okus a ohryz dřevin jak lesních, tak i ovocných stromů. Vhodné jsou měkké listnaté dřeviny např. vrba jíva, topol osika a z ovocných stromů větve ze zimního prořezávání. V zimní době je vhodné předkládat krmivo ráno a při teplejším období večer, ale vždy ve stejnou hodinu. Množství spotřebované vody závisí na klimatických podmínkách a hlavně na druhu potravy především na obsahu tzv. potencionální vody (např. zelená píce má od 80 až do 92 %), které je často pro zajíce dostačují.

43

Současné hospodaření v krajině umožňuje pouze velmi malou druhovou potravní nabídku. Velkoplošný způsob pěstování tržních plodin poskytuje jen monodietní potravu, která je nasycena škodlivými chemickými látkami, které se aplikují při hnojení na podporu růstu a ochranu plodin. Velký vliv na populace zajíců má mechanizace a silniční provoz. Při vysokých rychlostech mechanizačních prostředků nemá zvěř možnost úniku. Dalším negativním faktorem je využívání prostředí lidmi např. pěší rekreace, agroturistika atd. Špatné zkušenosti jsou i s cyklostezkami např. jízdy spolu se psy, noční jízdy, s trvalým hlukem, odhazováním odpadků atd. (VALA, ZABLOUDIL, 2008)

44

4. LESNICKÉ HOSPODAŘENÍ A MYSLIVECKÁ EVIDENCE Hospodaření na LS Rychnov nad Kněžnou rozhodujícím způsobem ovlivnily nahodilé těžby zejména počátkem decennia. Co do objemu těžeb byl určujícím vlivem vítr. V letech 1994 – 1995 jako částečný důsledek větrných kalamit velkého rozsahu následovala kůrovcová kalamita. Z tohoto důvodu nebylo vždy včas prováděno uvolňování stávajících nárostů, dále dostatečné rozpracování porostů na počátku obnovy a v neposlední řadě nedostatečné zpevňování mladých lesních porostů proti působení větru a sněhu. Negativně působícím faktorem se všemi důsledky na hospodaření a stav lesa byly škody způsobené v horských oblastech jelení zvěří na smrkových porostech a přirozeném zmlazení listnatých dřevin a jedle. I když po řadu let se škody okusem výrazně snižují, přesto je značná rozloha porostů mladé a střední generace poškozena zejména v období sedmdesátých a osmdesátých let. Tab. č. 3 - Základní údaje o obnově lesa první zalesnění 1035,95 ha opakované zalesnění

762,93 ha

z toho přirozená obnova

115,59 ha

Tab. č. 4 - Přirozená obnova lesa Rok První zalesnění ha včetně PO 1991 329 1992 370 1993 57 1994 85 1995 74 1996 67 1997 36 1998 37 1999 33 2000 85 Celkem

1171

Z toho přirozená obnova 1,14 2,00 0,45 0,30 4,67 6,30 14,29 8,44 8,28 69,72

% z celkového zalesnění 0,3 0,5 0,8 0,4 6,3 9,4 39,7 22,8 25,1 82,0

115,59

9,9

Podíl přirozené obnovy se začal výrazněji zvyšovat od poloviny uplynulého decennia a v posledním roce platnosti dosáhl nejvyšší hodnoty. Lze předpokládat, že výše přirozené obnovy bude kolísat v průběhu decennia v závislosti na přípravě porostů

45

pro přirozenou obnovu i na průběh klimatických podmínek. Celkově má přirozená obnova zvyšující se trend. Plochy, na kterých proběhl sběr dat spadají do 4 honiteb a to MS Blešno, MS Králova Lhota, MS Piletice a MS Smržov. Pro získání myslivecké evidence, jsem požádal příslušný Magistrát města Hradce Králové. Bohužel po delší debatě s pracovníkem státní správy mi nebyly tyto údaje poskytnuty a to i přes to, že tato organizace je ze zákona povinna údaje o myslivecké statistice na požádání poskytnout. Byl jsem proto odkázán na OMS Hradec Králové, kde jsem si vyžádal jména a kontakty mysliveckých hospodářů příslušných sdružení. I zde jsme narazil na problém. Údaje o mysliveckém hospodaření poskytlo pouze MS Blešno, které poskytlo kompletní údaje a MS Smržov, které poskytlo údaje o normovaných stavech a odstřelech za posledních 5 let. Spárkatou zvěří, která podléhá mysliveckému plánování je pouze zvěř srnčí. Honitby spadají do jakostní třídy honiteb I.+II., koeficient očekávané produkce je 1,0, poměr pohlaví 1:1, % poměr zastoupení samců, samic a mláďat je 37-37-26. Jedná se o smíšené honitby. Škody zvěří zde nedosahují závratných hodnot. V uvedených honitbách se škody okusem pohybovaly v letech 2006-2009 v rozmezí 535 Kč až 1442 Kč. Takto nízká čísla jsou dána především kontrolou pouze kultur se zastoupením Borovice lesní a zcela výjimečně Dubu zimního, který bývá ve většině případů oplocen. Procento poškození se v těchto letech pohybovalo od 7 % do 14,7 %. Obecně lze říci, že škody zvěří mají v těchto honitbách klesající tendenci což dokládá tab č. . Jedinou výjimkou je honitba MS Blešno, kde i mé měření vykázalo největší míru poškození. Mé měřené vykázalo průměrné % poškození zimním okusem 13,7 %, MS Králova Lhota 7 %, MS Smržov 5,7 % a MS Piletice 11 %. Vyšší míra poškození mého měření je dána především větším počtem umístěných ploch pod porosty v přirozeném zmlazení, kde bylo průměrné poškození 12,4 %. Na holinách bylo průměrné poškození pouhé 2 %. Jak jsem již předeslal je to dáno především skladbou dřevin, kdy ve většině případů bývá v drtivě zastoupena borovice. Pokud by byly vyčísleny ztráty z dat, která jsem naměřil, byly by vykazované škody vyšší než v současnosti. Jak ukazuje graf č. 2. Jarní sčítané stavy zvěře v honitbě MS Blešno jasně převyšují stavy normované a to téměř o 55 %. Odstřel zvěře v této honitbě má vzrůstající tendenci. V honitbě MS Smržov odstřel zvěře značně kolísá. Je to dáno především spory o část honitby, kde v letech 2006 a 2007 nebylo v lesní části revíru loveno. I přes to, že zde nejsou uvedeny jarní sčítané stavy zvěře, je z odstřelu zřejmé, že i zde musí být stav 46

zvěře k 31.3. daného roku vyšší. Dokazuje to rok 2005, ve kterém je uloveno 53 kusů zvěře. Což je stejné množství zvěře jaké má tato honitba normované stavy. Tab. č. 5 - Škody zvěří a % poškození v letech 2006-2009 MS Blešno

Rok

Kč

MS Králova Lhota

%

Kč

MS Smržov

%

Kč

2006

535 Kč

5,93

862 Kč

9,5

2009

922 Kč

9,8

813 Kč

9,2

MS Piletice

%

1 442 Kč 14,7 548 Kč

7

Kč

%

1 146 Kč 13,9 860 Kč

8,6

MS Blešno

Počet ks

100

NKS

80 Odstřel

60

Sčítaný stav Lineární (Odstřel)

40 20 0 2005

2006

2007

2008

2009

Rok Graf č. 2 - Vývoj Jarních kmenových stavů a odstřelu v honitbě MS Blešno se spojnicí trendu

MS Smržov 60 Počet ks

50

NKS

40 Odstřel

30 20

Lineární (Odstřel)

10 0 2005

2006

2007

2008

2009

Rok

Graf č. 3 - Vývoj Jarních kmenových stavů a odstřelu v honitbě MS Smržov se spojnicí trendu

47

Lov celkem 80

Počet ks

70 60 50

Odstřel

40 30

Lineární (Odstřel)

20 10 0 2005

2006

2007

2008

2009

Rok

Graf č. 4 - Vývoj odstřelu v honitbách MS Blešno a MS Smržov se spojnicí trendu

48

5. METODIKA Diplomová práce byla vypracována na základě vytyčených

cílů. Údaje

z hospodářské a provozní evidence, byly poskytnuty pracovníky LČR, s.p, LS Rychnov nad Kněžnou. Základním podkladem bylo samostudium doporučené a dostupné literatury. Sběr dat byl proveden předem vybranou nejvhodnější hodnotící metodou za pomoci transektů (ČERMÁK, MRKVA, 2003) a kontrolních srovnávacích ploch. Metoda byla zvolena pro její komplexnost a jednoduchost při měření a vyhodnocování číselných údajů z porostů. Na základě výsledků je po té umožněno se rezolutně rozhodnout jaká opatření pro snižování škod okusem zvolíme. Pro vypracování metodiky měření bylo použito pramenů poskytnutých Ústavem ochrany lesů a myslivosti MZLU Brno. Pro zhodnocení přírodních poměrů a vypsání taxačních veličin bylo použito hospodářských knih a textové části LHP, kde je popis lesních porostů a plán hospodářských opatření

5.1 Teoretická příprava V tomto bodě diplomové práce jsem byl detailně obeznámen se všemi nejdůležitějšími negativními vlivy konané zvěří na přirozená zmlazení a kultury LS Rychnov nad Kněžnou.

5.2 Výběr porostů pro hodnocení Diplomová práce byla vpracovávána na území LS Rychnov nad Kněžnou, revír Nový ples. Hlavní část práce je založena na venkovním šetření, ve vybraných porostech. U zhodnocení přírodních podmínek byla použita textová část LHP a hospodářská kniha. Pro hodnocení bylo za pomocí pracovníků LS Rychnov nad Kněžnou vybráno 15 porostů, kde proběhlo ověření hodnotící metody. Jednalo se o porosty starší 70 let s dostatečně rozvolněným zápojem pro možnost vzniku přirozené obnovy. S výjimkou 3 ploch, u kterých se jednalo o kultury. Celkem byl navrženo a doporučeno 10 transektů a 5 srovnávacích ploch, především v závislosti na výměře a rozložení revíru. Hodnoceno bylo aktuální poškození, bez rozlišení jeho intenzity na jedinci, to znamená vlastní prostá přítomnost okusu. Nejdominantněji zmlazovanou a vysazovanou dřevinou byl Dub zimní (Quercus petrea), dále pak Habr obecný (Carpinus betulus), Javor mléč (Acer platanoides), Lípa srdčitá (Tilia cordata), Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Na

49

kulturách byla pak sledována Borovice lesní (Pinus sylvestris), Jedle bělokorá (Abies alba) a Smrk ztepilý (Picea abies).

Transekty byly voleny tak, aby zajišťovaly dostatečný počet jedinců pro hodnocení a byly přibližně stejně dlouhé pro co největší transparentnost při následné interpretaci výsledků měření. Šířka byla stanovena dle metodiky (ČERMÁK, MRKVA, 2003) na 3 metry. Délka se pohybovala od 22 do 28 metrů. Transekty byly v porostech na rozích označeny dřevěnými kolíky. Posléze jsem kolíky odstranil a nahradil jsem je pouze pvc páskou pro jejich časté vyvracení a ztrácení. Srovnávací plochy byly navrhovány tak, aby jejich plocha stejně jako transekty zajišťovali dostatečný počet jedinců. Jednalo se o plochy čtvercového nebo obdélníkového charakteru. Rozměry ploch jsou variabilní. U kultur mají větší rozměr oproti monitorovaným plochám pod ochranou porostu. Celkem bylo vyhodnoceno 3 298 jedinců.

Pro hlavní šetřenou dřevinu Dub zimní jsem provedl hodnocení pro vliv okusu na další vývoj dřevinné vegetace. Hodnocení se provádí na základě zjištěného procenta poškození. Posuzují se odděleně dvě skupiny dřevin. První skupinou jsou dřeviny nepříliš potravně atraktivní, které jsou v porostu běžně zastoupené, a proto by měly být méně poškozované, pokud nejsou stavy zvěře extrémně zvýšené nebo nedojde - li k situaci, kdy se zvěř stahuje do lokality díky nepříznivým přírodním podmínkám. Pro tuto skupinu dřevin lze za únosný stav pro další vývoj přirozené obnovy považovat okus do 20 % jedinců. Druhá skupina jsou dřeviny potravně atraktivní, u této skupiny lze za únosný stav pro další vývoj přirozené obnovy považovat okus nejvíce 40 % jedinců. Dalším významným faktorem, podle kterého se hodnocení provádí jsou skupiny typu geobiocénu.

50

Tab č. 6 - Hodnocení vlivu okusu na další vývoj dřevinné vegetace. Dřeviny

%

poškozených Hodnocení vlivu okusu na další vývoj dřevinné vegetace

jedinců

smrk ztepilý, buk

do 20%

lesní

okus by neměl výrazněji ovlivnit vývoj dřevinné vegetace, možné je zpomalení růstu dřevin, mírné omezení početnosti a změny v zastoupení jednotlivých dřevin

nad 20%

okus pravděpodobně výrazně ovlivní vývoj dřevinné vegetace – dojde k početní redukci dřevin, zpomalení růstu či změnám dřevinné skladby včetně selekce některých méně hojných a přitom intenzivně poškozovaných druhů; v extrémním případě může dojít k úplnému zničení kultury či přirozeného zmlazení (zejména při opakovaném okusu této intenzity)

jedle bělokorá, javor do 40%

okus by neměl výrazněji ovlivnit vývoj dřevinné

klen, jeřáb ptačí,

vegetace, možné je zpomalení růstu dřevin, mírné

jasan ztepilý, dub

omezení početnosti a změny v zastoupení jednotlivých

letní a zimní, habr

dřevin

obecný a další potravně atraktivní dřeviny

nad 40%

okus pravděpodobně výrazně ovlivní vývoj dřevinné vegetace – dojde k početní redukci dřevin, zpomalení růstu či změnám dřevinné skladby včetně selekce některých méně hojných a přitom intenzivně poškozovaných druhů; v extrémním případě může dojít k úplnému zničení kultury či přirozeného zmlazení (zejména při opakovaném okusu této intenzity)

51

Tab č. 7 - Klasifikace stanovišť podle očekávaného dopadu vlivů zvěře (očekávaných rizik a odolnosti) Kategorie

1 Lokality

Skupiny typů geobiocénů

se Querceta pinea humilia inferiora, Querceta humilia inferiora, Aceri

zvýšeným

campestris-querceta humilia, Ligustri-qurceta humilia inferiora,

ohrožením

Corni-querceta inferiora,

petreae-pubescentis

Corni-acereta

humilia,

Carpini-acereta

inferiora,Corni-querceta

petreae-

pubescentis inferiora, Fagi-querceta humilia, Querceta humilia superiora, Carpini-acereta humilia, Fagi-querceta tiliae humilia, Ligustri-querceta

humilia

superiora,

Corni-querceta

petreae-

pubescentis superiora, Corni-acereta superiora, Querci-fageta humilia, Corni-querceta fagi, Fageta quercina, Querci-fageta, Fageta paupera inferiora, Tili-acereta fagi humilia, Fageta tiliae humilia, Querci-pineta, Fageta papera superiora, Abieti-fageta humilia, Abieti-fageta piceae humilia, Fageta abietino-piceosa, Abieti-fageta piceace, Sorbi-piceeta humilia, Sorbi-piceeta, Aceripiceeta 2 Normální lokality

Querceta, Querceta typica, Aceri campestris-querceta, Ligustriquerceta, Fagi-querceta typica, Carpini-querceta typica, Fagiquerceta tiliae, Carpini-acereta superiora, Pini-querceta superiora, Querci-fageta tiliae-aceris, Querci-fageta tiliae, Tili-acereta, Corniacereta fagi, Pineta lichenosa, Fageta humilia, Abieti fageta, Fagiabieta, Abieti-fageta typica, Fagi-acereta humilia superiora, Fagiabieta piceae, Abieti-fageta piceae typica, Abieti-fageta aceris superiora, Fagi-acereta superiora

52

3 Lokality

se Pini-querceta arenosa, Ulmi-fraxineta carpini inferiora, Tili-

zvýšenou odolností querceta roboris aceris inferiora, Ulmeta, Saliceta albae inferiora, Querci roboris-fraxineta inferiora, Ulmi-fraxineta populi inferiora, Alni glutinosae-saliceta inferiora, Alneta inferiora, Fagi-querceta aceris, Ulmi-fraxineta carpini superiora, Tili-querceta roboris aceris superiora, Saliceta albae superiora, Fraxini-alneta inferiora, Querci-roboris fraxineta superiora, Ulmi-fraxineta populi superiora, Alni glutinosae-saliceta superiora, Alneta inferiora, Querci-fageta aceris, Fraxini-alneta aceris inferiora, Ulmi-fraxineta carpini superiora, Fraxini-querceta roboris-aceri, Saliceta fragilis inferiora, Fraxini-alneta inferiora, Querci roboris-fraxineta superiora, Ulmfraxineta populi superiora, Alni glutinosae-saliceta superiora, Alneta superiora, Fageta aceris, Tili-acereta fagi, Abieti-querceta roboris fagi, Fraxini-alneta aceris superiora, Saliceta fragilis superiora, Fraxini-alneta superiora, Alneta superiora, Abieti-fageta aceris inferiora, Fagi-acereta infeeriora, Fraxini-acereta, Aceri-fageta fraxini inferiora, Saliceta fragilis superiora, Fraxini-alneta aceris superiora, Picei-alneta, Aceri-fageta fraxini superiora, Alneta incanae

Do první kategorie se řadí lokality se zvýšeným ohrožením. Jedná se o lokality, kde je růst semenáčků a nárostů zpomalován především nedostatkem vláhy či jinými negativními vlivy daného stanoviště. Odrůstání nárostů je u typu této kategorie velice pomalé. I nepatrně vyšší okus zvěří zde snižuje možnost růstu přirozené obnovy a zapříčiňuje redukci keřového patra. Druhá kategorie obsahuje normální lokality, kde se neočekává výrazný vliv okusu na sledované dřeviny, tedy ani zvýšené ohrožení nebo zvýšená odolnost vůči působení zvěře. Ve třetí kategorii jsou po té zahrnuty lokality se zvýšenou odolností, na kterých jsou příznivé podmínky pro rozmnožování a růst dřevin. Dřevinné i bylinné patro má v přirozených podmínkách vysokou biodiverzitu. Díky vysoké produkci mají tato stanoviště schopnost rychle nahradit poškozené dřeviny novými jedinci.

53

Po zjištění procenta poškození dřevin okusem a odečtení údajů z tabulek můžeme vyhodnotit očekávané negativní dopady a riziko jejich uplatnění (ČERMÁK, 2007 a).

Tab č. 8 - Hodnocení očekávaných negativních dopadů okusu na vývoj dřevinné vegetace (ČERMÁK, 2007 a) Procento poškozených jedinců SMRK, BUK

Do 20%

Potravně atraktivní

Do 40%

Uplatnění negativních dopadů Kategorie stanoviště

Nad 40%

Početní redukce dřevin

Změna dřevinné skladby p i

p

i

p

i

Zvýšené ohrožení

1

1-3

1

1-2

1

0-2

Normální

1

0-2

1

0-1

1

0-1

0

0-1

0

0

1

0-1

3

2-3

3

1-3

3

1-3

Normální

2

2-3

2

1-3

2

1-3

Zvýšená odolnost

1

1-2

2

0-2

2

0-2

Zvýšená odolnost Zvýšené ohrožení Nad 20%

Omezení růstu dřevin

p – pravděpodobnost uplatněné jevu

i – očekávaná intenzita vlivu

0 – velmi malá pravděpodobnost

0 – velmi nízká či žádná

1 – střední pravděpodobnost

1 – střední intenzita

2 – vysoká pravděpodobnost

2 – vysoká intenzita

3 – velmi vysoká pravděpodobnost

3 – velmi vysoká intenzita

54

6. VÝSLEDKY

6.1 Monitoring okusu Výsledky měření jsem zpracoval do přehledných tabulek, v kterých jsou uvedena data týkající se každé zájmové plochy. Zejména se jedná o porostní skupinu, plochu a věk porostu, rozměr sledovaného transeptu nebo srovnávací plochy, druh dřeviny, počet poškozených a nepoškozených jedinců a výsledné procento poškození pro zimní a letní okus. Jak je uvedeno výše v metodice, jedná se o výsledky (tabulky) z 10 transektů a 5 srovnávacích ploch.

6.1.1 Transekty Tab č. 9 - Transekt č. 1 - Výsledná míra poškození okusem Porostní skupina

116 E13

Věk porostu

134 let

Plocha porostu

0,66 ha

SLT

2H4

Délka transektu

3x24 m

Honitba

MS Piletice

bez okusu

Celkem

Dřevina Zimní okus

Letní okus

s okusem

% poškozených

DB

10

187

197

7%

JV

6

9

15

40%

LP

2

2

4

50%

DB

4

193

197

2%

JV

1

14

15

7%

LP

0

4

4

0%

Tab č. 10 - Transekt č. 2 - Výsledná míra poškození okusem Porostní skupina

116 B10

Věk porostu

98 let

Plocha porostu

8,93 ha

SLT

2O5

Délka transektu

3x24 m

Honitba

MS Piletice

bez okusu

Celkem

Dřevina Zimní okus Letní okus

s okusem

% poškozených

DB

14

191

205

7%

JV

3

9

12

25%

DB

6

199

205

3%

JV

1

11

12

8%

55

Tab č. 11 - Transekt č. 3 - Výsledná míra poškození okusem Porostní skupina

116 A8

Věk porostu

97 let

Plocha porostu

5,65 ha

SLT

2O5

Délka transektu

3x20 m

Honitba

MS Piletice

bez okusu

Celkem

Dřevina Zimní okus Letní okus

s okusem

% poškozených

DB

26

176

202

13%

LP

1

7

8

13%

DB

6

196

202

3%

LP

0

8

8

8%

Tab č. 12 - Transekt č. 4 - Výsledná míra poškození okusem Porostní skupina

116 J11a

Věk porostu

108 let

Plocha porostu

0,81 ha

SLT

2O5

Délka transektu

3x21 m

Honitba

MS Piletice

bez okusu

Celkem

Dřevina Zimní okus

Letní okus

s okusem

% poškozených

DB

23

188

213

11%

HB

8

4

12

67%

LP

1

6

7

14%

DB

6

207

213

3%

HB

2

10

12

17%

LP

0

7

7

0%

Tab č. 13 - Transekt č. 5 - Výsledná míra poškození okusem Porostní skupina

110 D9a

Věk porostu

85 let

Plocha porostu

4,17 ha

SLT

2I5

Délka transektu

3x29 m

Honitba

MS Smržov

bez okusu

Celkem

Dřevina Zimní okus

Letní okus

s okusem

% poškozených

DB

16

190

206

8%

JD

3

9

12

25%

HB

5

3

8

63%

DB

7

199

206

3%

JD

0

12

12

0%

HB

2

6

8

25%

56

Tab č. 14 - Transekt č. 6 - Výsledná míra poškození okusem Porostní skupina

121 G9

Věk porostu

86 let

Plocha porostu

5,71 ha

SLT

1B2

Délka transektu

3x27 m

Honitba

MS Blešno

bez okusu

Celkem

Dřevina Zimní okus

Letní okus

s okusem

% poškozených

DB

26

185

211

10%

HB

6

8

14

43%

BK

1

2

3

33%

DB

9

202

211

4%

HB

3

11

14

21%

BK

0

3

3

0%

Tab č. 15 - Transekt č. 7 - Výsledná míra poškození okusem Porostní skupina

121 B12 a

Věk porostu

117 let

Plocha porostu

0,37 ha

SLT

1I1

Délka transektu

3x25 m

Honitba

MS Blešno

bez okusu

Celkem

Dřevina

s okusem

% poškozených

Zimní okus

DB

31

171

202

15%

Letní okus

DB

8

194

202

4%

Tab č. 16 - Transekt č. 8 - Výsledná míra poškození okusem Porostní skupina

120 G14

Věk porostu

135 let

Plocha porostu

0,97 ha

SLT

2K5

Délka transektu

3x22 m

Honitba

MS Blešno

bez okusu

Celkem

Dřevina Zimní okus

Letní okus

s okusem

% poškozených

DB

12

120

132

9%

HB

27

49

76

36%

LP

2

4

6

33%

DB

8

124

132

6%

HB

11

67

78

16%

LP

0

6

6

0%

57

Tab č. 17 - Transekt č. 9 - Výsledná míra poškození okusem

Porostní skupina

118 C11

Věk porostu

114 let

Plocha porostu

3,61 ha

SLT

2K5

Délka transektu

3x20 m

Honitba

MS Blešno

bez okusu

Celkem

Dřevina Zimní okus

Letní okus

s okusem

% poškozených

DB

17

161

177

10%

HB

7

16

23

30%

JD

3

8

11

27%

DB

6

171

177

3%

HB

2

21

23

9%

JD

0

11

11

0%

Tab č. 18 - Transekt č. 10 - Výsledná míra poškození okusem Porostní skupina

118 D8

Věk porostu

84 let

Plocha porostu

3,54 ha

SLT

2K5

Délka transektu

3x20 m

Honitba

MS Blešno

bez okusu

Celkem

Dřevina Zimní okus Letní okus

s okusem

% poškozených

DB

10

203

213

5%

HB

4

3

7

57%

DB

2

211

213

1%

HB

0

7

7

0%

6.1.2 Srovnávací plochy

Tab č. 19 - Srovnávací plocha č. 1 - Výsledná míra poškození okusem Porostní skupina

109 C9

Věk porostu

94 let

Plocha porostu

0,71 ha

SLT

1P2

Rozměr plochy

15x15 m

Honitba

MS Smržov

bez okusu

Celkem

Dřevina

s okusem

% poškozených

Zimní okus

DB

8

209

217

4%

Letní okus

DB

0

217

217

0%

58

Tab č. 20 - Srovnávací plocha č. 2 - Výsledná míra poškození okusem Porostní skupina

110 B1 a

Věk porostu

5 let

Plocha porostu

0,75 ha

SLT

1H9

Rozměr plochy

15x15 m

Honitba

MS Smržov

bez okusu

Celkem

Dřevina

s okusem

% poškozených

Zimní okus

BO

4

203

207

2%

Letní okus

BO

0

207

207

0%

Tab č. 21 - Srovnávací plocha č. 3 - Výsledná míra poškození okusem Porostní skupina

128 A10

Věk porostu

100 let

Plocha porostu

0,79 ha

SLT

2H1

Rozměr plochy

20x20 m

Honitba

MS Králova Lhota

bez okusu

Celkem

Dřevina Zimní okus

Letní okus

s okusem

% poškozených

DB

15

189

204

7%

JS

6

8

14

43%

SM

1

5

6

17%

DB

3

201

204

1%

JS

0

14

14

0%

SM

0

6

6

0%

Tab č. 22 - Srovnávací plocha č. 4 - Výsledná míra poškození okusem Porostní skupina

127 J1

Věk porostu

5 let

Plocha porostu

4,10 ha

SLT

2H6

Rozměr plochy

25x25 m

Honitba

MS Králova Lhota

bez okusu

Celkem

Dřevina

s okusem

% poškozených

Zimní okus

SM

6

248

254

2%

Letní okus

SM

0

254

254

0%

Tab č. 23 - Srovnávací plocha č. 5 - Výsledná míra poškození okusem Porostní skupina

127 L11

Věk porostu

3 roky

Plocha porostu

0,89 ha

SLT

2H6

Rozměr plochy

15x15 m

Honitba

MS Králova Lhota

bez okusu

Celkem

Dřevina

s okusem

% poškozených

Zimní okus

DB

19

202

221

9%

Letní okus

DB

0

221

221

0%

59

6.2 Souhrnné výsledky 6.2.1 Porovnání zimního a letního okusu

Na všech plochách bylo zimním okusem celkem poškozeno 329 jedinců, procentuálně se tedy jedná o poškození 10 %. Nejvyšší poškození bylo sledováno na porostní skupině 120 G14, které dosáhlo 20 % ze všech jedinců na dané ploše. Tato skutečnost je zapříčiněna především vysokým zastoupení Habru obecného (Carpinus betulus), který je dle (ČERMÁKA, 2007 a) atraktivní dřevinou. Další skutečností je jistě umístění plochy mezi dvěma krmnými zařízeními, kde má v zimním období srnčí zvěř svá stávaniště.. Nejméně byly postiženy porosty 110 B1a a 127 J1 a to shodně po 2 %. Jedná se u obou případů o kultury. Nízké procento poškození je dáno především neatraktivností dřeviny, kterou je v tomto případě Smrk ztepilý (Picea abies). Poškození bylo navíc zjištěno pouze u stromků, které byly v blízkosti ochozu zvěře podél oplocené části kultury, která s plochou sousedí. Letním okusem bylo poškozeno 87 jedinců, což představuje 3 % ze všech sledovaných jedinců. Nejvíce byl poškozen porost 120 G14, kde vzniklo poškození 9 % z celkové sledované plochy. Procento poškození letního okusu se dále pohybovalo od 0 – 4 %. Celkové poškození letním okusem je minimální. Proto jsme se rozhodl pro další vyhodnocení výsledků použít pouze zimní okus.

6.2.2 Porovnání transektů a srovnávacích ploch Sběr dat na transektech byl proveden ve třech honitbách. Jedná se o 10 ploch. Největší míra poškození byla sledována na porostních skupinách 120 G14, 121 B12a (honitba MS Blešno)

a

116 J11 (MS Piletice). Zimním okusem bylo na těchto

plochách poškozeno od 14 % do 20 %. Jak již bylo zmíněno toto poškození je dáno především atraktivitou dřevin přirozeného zmlazení. Nejméně poškozenými porosty 116 B10 a 118 D8, ve kterých byla míra poškození vyhodnocena na 8 % a 7 %. Na srovnávacích plochách bylo poškození okusem zřetelně menší. Největší procentická újma na srovnávacích plochách byla v porostech 127 L11, 128 A 10 a to ve výši 9 % a 10%. Je zajímavé že v prvně jmenovaném prostu se jednalo o kulturu zalesněnou sazenicemi Dubu zimního (Quercus petrea) a následně chemicky ošetřenou proti zimnímu okusu. I přes toto ošetření byla plocha poškozena.

60

Nejméně poškozené plochy se nacházely v porostních skupinách 110 B1 a 127 J9 (shodné poškození 2%). U obou dvou ploch se jedná o kultury stejného stáří. Tab. č. 24 - Poškození Zimním okusem (šedě označeny srovnávací plochy) Honitba

Porost

s okusem

bez okusu

celkem

% poškozených

18

198

216

9%

116 B10

17

200

217

8%

116 A8

27

183

210

13%

116 J11a

32

200

232

14%

MS Smržov

110 D9a

24

202

226

11%

109 C9

8

209

217

4%

110 B1a

4

203

207

2%

MS Králova Lhota

128 A10

22

202

224

10%

6

248

254

2%

127 L11

19

202

221

9%

121 G9

33

195

228

14%

121 B12a

31

171

202

15%

120 G14

41

173

216

19%

118 C11

27

185

212

13%

118 D8

14

206

220

7%

MS Blešno

MS Piletice

116 E13

127 J1

Tab. č. 25 - Poškození letním okusem (šedě označeny srovnávací plochy) Honitba

Porost

s okusem

bez okusu

celkem

% poškozených

5

211

216

2%

116 B10

7

210

217

3%

116 A8

6

204

210

3%

116 J11a

8

224

232

3%

MS Smržov

110 D9a

9

217

226

4%

109 C9

0

217

217

0%

110 B1a

0

207

207

0%

MS Králova Lhota

128 A10

3

221

224

1%

127 J1

0

254

254

0%

127 L11

0

221

221

0%

121 G9

12

216

228

5%

121 B12a

8

194

202

4%

120 G14

19

197

216

9%

118 C11

8

203

211

4%

118 D8

2

218

220

1%

MS Blešno

MS Piletice

116 E13

61

6.2.3 Porovnání škod v honitbách Monitoring okusu probíhal ve čtyřech honitbách a to MS Blešno, MS Králova Lhota, MS Piletice a MS Smržov. Ve všech honitbách jsou dle myslivecké evidence zvýšené stavy zvěře. Honitby se liší svými výměrami, i přes to jsou si však velice podobné a proto jsou výsledky měření transparentní. Nejvyšší poškození bylo zaznamenáno v honitba MS Blešno. Celkem zde bylo poškozeno 161 z 1077 jedinců což je 15 % ze všech kontrolovaných jedinců. Je zřejmé, že toto procento je zvýšené také pro nadměrný pohyb obyvatel přilehlého města Hradce Králové a okolních obcí. Tak jako se používá zažitý termín tlak zvěře na lesní porosty, mohly bychom použít v tomto případě podobný termín tlak obyvatel na les. Zvěř v této honitbě nemá dostatečný klid. Tento problém bude dále rozveden v diskusi. Druhé nejvyšší poškození bylo vyhodnoceno v honitbě MS Piletice, kde bylo poškozeno 98 jedinců z celkového počtu 875 kusů. Celkově se jedná o poškození 11 % ze všech sledovaných jedinců v daném lesním komplexu. V honitbách MS Králova Lhota a MS Smržov se míra poškození jedinců pohybovala od 2 % do 11 %. 6.2.4 Poškození dle druhu dřeviny V této podkapitole budou souhrnně v grafech předvedeny míry poškození dle jednotlivých druhů dřevin. Dřeviny, které se na dotčených plochách vyskytovaly jsou Dub zimní (Quercus petrea), Habr obecný (Carpinus betulus), Javor mléč (Acer platanoides), Lípa srdčitá (Tilia cordata), Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), Jedle bělokorá (Abies alba), Borovice lesní (Pinus sylvestris) a Smrk ztepilý (Picea abies).

Dub zimní (Quercus petrea) Dub zimní (Quercus petrea) 16% 14% 12% 10% 8%

Procento poškozených jedinců

6% 4% 2%

A 11 8 6 J1 1 11 0 D 8 10 9 C 9 12 8 A 1 12 0 7 L1 1 12 1 G 1 12 1 A 21 12 0 F1 11 8 C 3 11 8 D 7

11 6

B 10

11 6

11 6

E 13

0%

Porosty

Graf č. 5 - % poškození Dub zimní 62

Dub zimní byl zastoupen ve 13 porostech z 15, kde probíhalo mé šetření. Je tedy zřejmé, že na revíru Nový ples je dub letní dominantní dřevinou v přirozené obnově pod porostem. Jak je z grafu patrné, procento poškození okusem se pohubuje od 4 % do 15 %. Nejvyšší zaznamenané poškození bylo lokalizováno v honitbě MS Blešno a to 14 % v již uváděném porostu 120 G14. Příčinou tohoto poškození, je lokalita šetřené plochy, jak již bylo uvedeno v předchozích kapitolách.

Habr obecný (Carpinus betulus)

Habr obecný (Carpinus betulus) 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

Procento poškozených jedinců

116 C11 110 D8

121 G1

120 F1

118 C3

118 D7

Porosty

Graf č. 6 - % poškození Habr obecný Habr obecný je nejvíce poškozovanou dřevinou v celém revíru Nový Ples. Jak uvádí (ČERMÁK, 2007 a) jedná se o potravně atraktivní dřevinu. Na všech plochách bylo zřetelné opakované poškozování této dřeviny. Někteří jedinci již působili bonsajovitým dojmem. Habr se vyskytoval se v 6 šetřených porostech a pokaždé šlo o poškození, které přesahovalo nebo bylo rovno 30 %. Nejvíce byl poškozen porost 116 C11 a to 67 %. Ovšem více směrodatným výsledkem je porost 120 G14, ve kterém je větší počet šetřených jedinců a to v počtu 142. V této porostní skupině bylo poškození vyčísleno na 37 %.

63

Javor mléč (Acer platanoides)

Javor mléč (Acer platanoides) 50% 40% 30%

Procento poškozených jedinců

20% 10% 0% 116 E13

116 B10 Porosty

Graf č. 7 - % poškození Javor mléč

Javor mléč byl přítomen pouze ve dvou porostech a to v honitbě MS Piletice. Ve zbylých honitbách se vyskytuje jen sporadicky a na ostatních plochách proto nebyl zachycen. Javor, stejně jako habr, patří u zvěře k vyhledávaným dřevinám k okusu. Míra poškození okusem byla stanovena na 25 % a 40 %.

Lípa srdčitá (Tilia cordata)

Lípa srdčitá (Tilia cordata) 60% 50% 40% Procento poškozených jedinců

30% 20% 10% 0% 116 E13

116 A8

116 J11

120 F1

Porosty

Graf č. 8 - % poškození Lípa srdčitá Lípa srdčitá byla zaznamenána ve čtyřech porostech. Nejvíce zasažený byl porost 116 E13 a to 50 %. Ze všech listnatých dřevin je lípa

početně druhý nejméně

64

zastoupený druh s 25 jedinci. Míra poškození se v porostech pohybovala od 13 % do 50 %.

Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), Borovice lesní (Pinus sylvestris) Jasan ztepilý (Fraxinus excelisor), Borovice lesní (Pinus sylvestris) 50% 40% 30%

Procento poškozených jedinců

20% 10% 0% 128 A10, JS

110 B1, BO

Graf č. 9 - % poškození Jasan ztepilý, Borovice lesní Jasan ztepilý a borovice lesní byl sledován pouze v jediném porostu a to 128 A10 a 110 B1a. Z celkového počtu 14 bylo poškozeno okusem 6 jedinců, což znamená poškození 43 %. Borovice lesní byla nejméně poškozenou dřevinou. S celkovým poškozením 2 %.

Jedle bělokorá (Abies alba)

Jedle bělokorá (Abies alba) 28% 27% 27% 26% 26% 25% 25% 24%

Procento poškozených jedinců

110 D8

118 C3 Porosty

Graf č. 10 - % poškození Jedle bělokorá

65

Jedle bělokorá byla zjištěna ve dvou porostech 110 D8 a 118 C3. Z uvedeného grafu je patrné, že v těchto porostech bylo velice podobné procento poškozených jedinců. Celkem se jedná o 6 poškozených jedinců z 23.

Smrk ztepilý (Picea abies)

Smrk ztepilý (Picea abies) 20% 15% Procento poškozených jedinců

10% 5% 0% 128 A10

127 J9 Porosty

Graf č. 11 - % poškození Smrk ztepilý Smrk ztepilý je pro zvěř dřevinou potravně neatraktivní (ČERMÁK, 2007 a). Při mém hodnocení se vyskytoval ve dvou porostech. Byl to porost 128 A10 a 127 J9. Míra poškození byla různorodá, která je dána především počtem jedinců. V prvně zmiňovaném porostu se jedná pouze o 6 jedinců, poškození 17 %. V druhém prostu bylo na ploše 254 jedinců, poškození pouhé 2 %. 6.2.5 Poškození dle výškových tříd V následující podkapitole, jsou zpracovány výsledky měření do grafů podle výškových tříd. Nejprve jsou zobrazeny jednotlivé plochy ve sledu v jakém byly zpracovány tabulkové souhrny již výše a to dle transektů a srovnávacích ploch. Jako poslední je uveden závěrečný souhrnný graf pro výškové třídy. Z uvedených grafů je zřejmé, že nejvíce poškozována je výšková třída 30-40 cm, která je následována téměř vyrovnaně působícími třídami 20-30 cm a 40-50 cm. Tento výsledek je dán především zvěří, která se ve sledovaném revíru nachází a to zvěří srnčí. Již zmiňované nejvíce poškozené výškové třídy jsou nejlépe pro zvěř srnčí dostupné. První dvě třídy 0-10 cm a 10 – 20 cm, byly poškozovány též a to i přes to, že ČERMÁK (2007) uvádí, že bývá

66

zvěří často ponechána bez povšimnutí. Toto poškození přisuzuji Zajíci polnímu, jehož poškození jsem rozeznal díky kuželovitému vzhledu ukousnutí terminálního pupenu. 140 - 150

Výškové třídy

120 - 130 100 - 110 80 - 90

Bez okusu

60 - 70

S okusem

40 - 50 20 - 30 0 - 10 0

10

20

30

40

50

60

Počet dřevin

Graf č. 12 - Poškození dřevin podle výškových tříd v porostu 116 E13 140 - 150

Výškové třídy

120 - 130 100 - 110 Bez okusu

80 - 90

S okusem

60 - 70 40 - 50 20 - 30 0 - 10 0

10

20

30

40

50

Počet dřevin

Graf č. 13 - Poškození dřevin podle výškových tříd v porostu 116 B10 140 - 150

Výškové třídy

120 - 130 100 - 110 Bez okusu

80 - 90

S okusem

60 - 70 40 - 50 20 - 30 0 - 10 0

10

20

30

40

Počet dřevin

Graf č. 14 - Poškození dřevin podle výškových tříd v porostu 116 A8

67

140 - 150

Výškové třídy

120 - 130 100 - 110 Bez okusu

80 - 90

S okusem

60 - 70 40 - 50 20 - 30 0 - 10 0

10

20

30

40

50

60

Počet dřevin

Graf č. 15 - Poškození dřevin podle výškových tříd v porostu 116 J11a

140 - 150

Výškové třídy

120 - 130 100 - 110 80 - 90

Bez okusu

60 - 70

S okusem

40 - 50 20 - 30 0 - 10 0

10

20

30

40

50

60

Počet dřevin

Graf č. 16 - Poškození dřevin podle výškových tříd v porostu 110 D9a 140 - 150

Výškové třídy

120 - 130 100 - 110 S okusem

80 - 90

Bez okusu

60 - 70 40 - 50 20 - 30 0 - 10 0

20

40

60

80

Počet dřevin

Graf č. 17 - Poškození dřevin podle výškových tříd v porostu 121 G9

68

140 - 150

Výšková třída

120 - 130 100 - 110 Bez okusu

80 - 90

S okusem

60 - 70 40 - 50 20 - 30 0 - 10 0

5

10

15

20

25

Počet dřevin

Graf č. 18 - Poškození dřevin podle výškových tříd v porostu 121 B12a

140 - 150

Výškové třídy

120 - 130 100 - 110 80 - 90

Bez okusu

60 - 70

S okusem

40 - 50 20 - 30 0 - 10 0

10

20

30

40

Počet dřevin

Graf č. 19 - Poškození dřevin podle výškových tříd v porostu 120 G14 140 - 150

Výškové třídy

120 - 130 100 - 110 Bez okusu

80 - 90

S okusem

60 - 70 40 - 50 20 - 30 0 - 10 0

10

20

30

40

50

60

Počet dřevin

Graf č. 20 - Poškození dřevin podle výškových tříd v porostu 118 C11

69

140 - 150

Výškové třídy

120 - 130 100 - 110 80 - 90

Bez okusu

60 - 70

S okusem

40 - 50 20 - 30 0 - 10 0

10

20

30

40

50

Počet dřevin

Graf č. 21 - Poškození dřevin podle výškových tříd v porostu 118 D8

800

Počet dřevin

700 600 500 S okusem Bez okusu

400 300 200 100

11 10 0 12 120 0 13 130 0 14 140 0 -1 50

00

-1

10 0

90

-1

0

0

-9

80

70

-8

0

0

-7

60

-6

50

40

-5

0

0

0 30

-4

0

-3

-2

20

10

0

-1

0

0

Výškové třídy

Graf č. 22 - Souhrnné poškození dřevin dle výškových tříd

6.2.6 Celkové poškození dřevin Na sledovaných plochách bylo celkem poškozeno 323 jedinců z celkového počtu 3298 jedinců. Celkové procento poškození je tedy 10 %. Nejčastěji zastoupenou dřevinou dub zimní počtem s 2372 jedinců (tab. č. 26). Jak uvádí graf č. , jeho poškození je společně se smrkem nejmenší a to 8 %. U dubu je to dáno především vysokým zastoupením této dřeviny a to i přes to, že se jedná o dřevinu atraktivní. Druhou nejpočetnější dřevinou byl habr, což potvrzuje i tab. č. , který byl poškozen 42 %. Vysoké poškození bylo zaznamenáno i u jasanu 43 %. Tyto dvě dřeviny vykazovaly nejvyšší poškození. U zbylých dřevin se poškození pohybovalo d 16 % do 33 %. 70

Tab. č. 26 – Sumář Dřevina

S okusem Bez okusu Celkem jedinců Zastoupení % poškození

DB HB JV LP JS

227 57 9 6 6

2372 83 18 19 8

2599 140 27 25 14

78,81 4,24 0,82 0,76 0,42

8% 42% 33% 29% 43%

BK SM BO

1 7 4

2 253 203

3 260 207

0,09 7,88 6,28

33% 3% 2%

JD

6

17

23

0,70

26%

323

2975

3298

100,00

10%

Celkem

Procento poškození dle jednotlivých dřevin 100% 80% 60%

S okusem Bez okusu

40% 20% 0% DB

HB

LP

JV

JD

SM

BO

JS

BK

Dřevina

Graf č. Celkové procento poškození dle jednotlivých dřevin 6.2.7 Vyhodnocení vlivu okusu na Dub zimní (Quercus petrea) Dle ČERMÁKA (2007 a) je dub jako dominantní dřevina potravně atraktivní, stejně tak jako eudominantně zastoupený habr. Únosná hranice poškození je pro dub 40 %. Tato hranice nebyla překročena vzhledem k tomu, že dub byl poškozen pouze 8 %. Zájmové porosty jsou ve většině případů zařazeny dle STG do normálních lokalit. Nejčastější skupina typů geobiocénu byla Fagi querceta typica. Po zhodnocení všech zmíněných dat jsme provedl hodnocení očekávaných negativních dopadů okusu na vývoj dubu zimní (Quercus petrea). Omezení růstu u dubu bude se střední

71

pravděpodobností. Velmi malá pravděpodobnost bude u početní redukce dřeviny jakož i u uplatnění vlivu na dřevinnou skladbu.

6.2.8 Statistické porovnání poškození dubu zimního a ostatních dřevin

Pro analýzu dat jsem, provedl korelační analýzu. Jako vstupní data byla použita procentická zastoupení dubu zimního a ostatních dřevin ve vztahu k jejich poškození. Tab. č. 27 – Korelační koeficienty a jejich významnost mezi dřevinou DB a ostatními dřevinami Korelační koeficient r – korelace" D" s ….

Druh dřeviny

Korelační koeficient – korelace Nsp s PDsp

PD (% poškozených)

DifPD (rozdíl PDsp and PDall)

RPD (podíl PDsp a PDall)

DB

-0,111

-0,014

0,970

0,808

OST

0,385

0,371

0,234

0,050

Legenda: DB – Dub zimní OST – Ostaní dřeviny N all - Počet všech dřevin Pdall - procento poškození všech dřevin PD atrac - procento poškození atraktivních dřevin N sp - Počet dané dřeviny PD sp - Procento poškození dané dřeviny D - Dominance

Hladina spolehlivosti α – 0,05 Z uvedené tab. č. 7 je zřejmé, že čím je větší zastoupení dubu vyšší, tím menší je míra jeho poškození. Naproti tomuto faktu vyplývá vztah, že čím méně jsou ostatní dřeviny zastoupené, tím jsou zvěří více vyhledávány a tím pádem více poškozovány. Vše je dáno selektivitou okusu, kde dominantně zastoupené dřeviny se jeví pro zvěř jako neatraktivní a naopak méně zastoupené dřeviny se jeví jako atraktivní.

72

7. DISKUSE 7.1 Atraktivita dřevin, výškové třídy, jarní kmenové stavy zvěře

Na území LS Rychnov nad Kněžnou je díky velké katastrální rozloze celé škála druhů dřeviny a to jak v přirozené obnově, tak v obnově umělé. Na revíru Nový Ples je v přirozené obnově nejvíce zastoupena borovice lesní, dále pak dub zimní, habr obecný, lípa srdčitá, javor klen, jasan ztepilý, smrk ztepilý jedle bělokorá a další. Tyto dřeviny byly přítomny i na mých transektech a srovnávacích plochách. Dominantní dřevinou na zkoumaných plochách byl dub zimní, jehož zastoupení bylo téměř 79 % ze všech přítomných dřevin. Jeho poškození bylo vyčísleno na 8 %, což je velmi nízké poškození. Únosná hranice byla stanovena ČERMÁKEM (2007 a) na 40 %. Takto nízké číslo je především zapříčiněno převahou respektive dominancí ve směsi přirozené obnovy a to i přes to, že se jedná o dřevinu atraktivní. ČERMÁK (2006) ve svém výzkumu z roku 2001 v NPR Karlštejn (CHKO Český kras) vyhodnotil poškození dubu na 7 % poškozených jedinců. Ovšem v porovnání s plochami na revíru Nový Ples bylo zastoupení dubu v této lokalitě mizivé a to pouze jen 2 %. Jedle bělokorá, která mívá vysoké procento poškození, jak dokládá např. (PAULENKA 1986,1991), (MOTTA, QUAGLINO, 1989) byla zastoupena pouze na 2 zkoumaných plochách. Její nejvyšší poškození 27% nepřevyšovalo poškození Habru obecného 41%. V kapitole výsledky práce jsem provedl analýzou dat srovnání mezi poškozením dubu jako dominantní dřeviny a ostatních dřevin na všech plochách, kde se dub vyskytoval. Z této analýzy je zřejmé, že v čím větší míře je dub na plochách zastoupen tím méně je poškozován. Naproti tomu zbylé dřeviny, které byly zastoupeny v menším množství a plní funkci eudominantních dřevin jsou vyhledávány zvěří častěji a tudíž jsou více poškozovány. Habr obecný byl druhou nejzastoupenější listnatou dřevinou. Jeho zastoupení činí 4,24 % a poškození na všech plochách 42 %. Je zřejmé, že habr byl v těchto podmínkách pro zvěř velice atraktivní a vyhledávanou dřevinou. Z charakteru odrůstajících nárostů je patrně, že je zvěří poškozován opakovaně. Tyto dřeviny nabývají v některých případech bonsajovitého vzhledu a jejich schopnost odrůst do bezpečné výšky zvěři, je tak omezována. Skutečnost, že je habr obecný zvěří vyhledávanou dřevinou dokládá i řada autorů např. ČERMÁK (1998),

73

PICARD a kol. (1993), HEROLDOVÁ (1997), HORSÁK (2007), ORÁLKOVÁ (2009). Tito autoři zjistili u habru poškození inklinující až k 87 %. Zbylé listnaté dřeviny byly zastoupeny pod 1 % a jejich poškození se pohybovalo od 29 % do 43 %. Nejvíce poškozen byl jasna ztepilý a to 43 %. Byl zastoupen pouze na jedné ploše a to ve směsi s dubem a smrkem. Je zde tedy jednoznačně doložena selektivita okusu srnčí zvěře na příkladu 3 rozdílných dřevin. Po vyhodnocení dat z porostů dle výškových tříd je patrné, že nejvíce poškozována je výšková třída 30-40 cm, další výrazné poškození bylo sledováno ve výškových třídách 20-30 cm a 40-50 cm, což koresponduje s tvrzením ČERMÁKA (2006), který uvádí, že nejvyšší četnost poškození je ve výškových třídách v ideální dostupnosti pro daný druh zvěře. Podobných výsledků dosáhla i ORÁLKOVÁ (2009). Z pohledu výsledků měření byly výrazněji poškozeny výškové třídy 0-10 cm a 10-20 cm. Jak jsem již uvedl v kapitole s výsledky, toto poškození bylo způsobeno zvěří zaječí. Srnčí zvěř poškozuje dřeviny nejčastěji ve výškovém rozmezí od 30 do 50 cm. do Při poškození výškových tříd má velký vliv sněhová pokrývka, která ovlivňuje i intenzitu okusu HOMOLKA (1995).

O jarním sčítání zvěře toho již bylo v mysliveckých i lesnických periodikách mnoho napsáno i navrženo. Je pravdou, že údaje o jarních kmenových stavech zvěře mohou a také často bývají zkreslené. Přesto, že je tzv. optické sčítání zvěře velmi obtížné, jsem toho názoru, že zkušený myslivecký hospodář dokáže kvalifikované odhadnout skutečné stavy zvěře v honitbě s přijatelnou odchylkou a není proto nutné upravovat zákon o myslivosti. Samozřejmě je důležitá znalost prostředí, migrace zvěře v zimním období atd., v neposlední řadě se musí zohlednit zvěř, která se v honitbě zdržovala pouze v zimním období např. v důsledku skladby zemědělských plodin na polích. Jako nejpřesnější metoda se jeví sčítání za pomocí letadel při použití termovize. Ovšem tato možnost by byla finančně velice náročná a nevěřím v její budoucí uplatnění. Osobně zastávám takový názor, že svůj díl viny na tomto stavu situace má Státní správa. Pokud by jejich zaměstnaci učinili každý rok několik namátkových kontrolních sčítání, jsem stoprocentně přesvědčen, že by se pomalu, ale jistě začaly stavy zvěře přibližovat skutečnosti.

74

8. NÁVRH OPATŘENÍ a) rovnováha mezi stavy zvěře a úživností honitby: Jako nejvýznamnější opatření se jeví snižování stavů zvěře a dodržování plánu lovu. Vzhledem k tomu, že údaje myslivecké evidence byly poskytnuty pouze ze dvou honiteb, těžko mohu usuzovat na skutečné počty zvěře ve všech honitbách a navrhovat opatření ke snižování stavů zvěře. Proto tak objektivně učiním pouze pro honitbu MS Blešno, která poskytla jak odlovy, normované stavy, tak sčítané stavy zvěře. Myslím však, že můžeme brát navrhovaná opatření pro tuto honitbu jako modelový příklad pro zbylé honitby. Stav zvěře v této honitbě je zvýšený a to i přes to, že v poslední době došlo ke zvýšení ročního odstřelu. Doporučuji nadále snižovat tyto stavy na únosnou míru taky, aby se přibližně pohybovaly mezi minimálními a normovanými stavy. Důležité je samozřejmě i dodržování vhodného poměru pohlaví zvěře. Je zapotřebí udržovat správný poměr pohlaví srnčí zvěře 1:1 a to plněním plánu lovu. Tato skutečnost se dle mého názoru v MS Blešno daří dodržovat. Je však nemyslitelné, aby se lovila především trofejová zvěř a zvěř holá se opomíjela. Tato skutečnost se ovšem často stává faktem a myslivečtí hospodáři doplní neodlovené kusy holé úhyny. Porušení poměru pohlaví ve prospěch srn má za následek zvyšování stavů zvěře, snížení její kvality a v neposlední řadě také zvyšování škod. Zvyšování úživnosti honiteb je významná činnost, která je nyní každoročně podporována MZe. Doporučuji při této činnosti zažádat o dotace, které jsou právně zakotveny v zákoně č. 487/2009 Sb, a nazvány „Příspěvek na vybrané činnosti mysliveckého hospodaření“. Je zejména třeba : -

podpora plodonosných dřevin,

-

zakládání a rozvoj úživných ploch,

-

doplňování živin a minerálů přikrmováním.

Z lesnických návrhů na snížení škod zvěří se vybízejí zejména 3 preventivní opatření na ochranu kultur: mechanická ochrana, chemická ochrana a biologická ochrana. Na revíru Nový Ples je nejčastější ochrana chemická za použití přípravků schválených Mze uvedených v Seznamu povolených přípravků na daný rok a mechanická ochrana za pomocí oplocenek. Další možnosti zvyšování úživnosti honiteb a podrobné rozvedení jsou uvedeny v kapitole ….Prevence proti škodám zvěří.

75

b) omezení dalších negativních vlivů: S rostoucí urbanizací kraje vzrůstá tlak lidí na lesní komplexy. Tomuto problému se de facto nelze vyhnout. V dnešní době, už se nejedná pouze o problém týkající se příměstských lesů. Jediná možnost je s lidmi komunikovat a nabádat je k respektování alespoň základních věcí, které vedou k zmírnění stresování zvěře. I když PETRAK, (2002) uvádí, že se zvěř během staletí vyvinula tak, že posuzuje všechna setkání s člověkem. Je schopna rozlišovat střety relativně bezpečné a nebezpečné, je dle mého názoru zvěř stresována stále. Stále častějším problémem jsou lidé, kteří se do lesů vydávají na motokrosových strojích a čtyřkolkách. V tomto případě je člověk v podstatě bezmocný. Vybízí se jediné řešení a to komunikace a spolupráce s Policií ČR.

76

9. ZÁVĚR Cílem této diplomové práce bylo posoudit vliv okusu na přirozená zmlazení a umělé obnovy na LS Rychnov nad Kněžnou, revír Nový Ples s výměrou 1 446 ha. Zájmové porosty spadají do čtyř honiteb a to MS Blešno, MS Králova Lhota, MS Piletice a MS Smržov. Celkem bylo zkoumáno 15 ploch, z toho 10 transektů a 5 srovnávacích ploch na přirozených i umělých obnovách. Sběr dat byl proveden v dubnu a září roku 2009. Transekty byly voleny tak, aby zajišťovaly dostatečný počet jedinců pro hodnocení v počtu minimálně 200 kusů a byly přibližně stejně dlouhé. Šířka byla stanovena dle metodiky (ČERMÁK, MRKVA, 2003) na 3 metry. Délka se pohybovala od 22 do 28 metrů. Sběr dat byl proveden v porostech starších 70 let s dostatečně rozvolněným zápojem pro možnost vzniku přirozené obnovy. S výjimkou 3 ploch, u kterých se jednalo o kultury. Srovnávací plochy byly navrhovány tak, aby jejich plocha stejně jako transekty zajišťovaly dostatečný minimální počet 200 jedinců. Jednalo se o plochy čtvercového nebo obdélníkového charakteru. Okus byl sledován u dřevin do výšky 150 cm. Dřeviny byly proto rozděleny do výškových tříd po 10 cm. Hodnoceno bylo aktuální poškození, bez rozlišení jeho intenzity na jedinci, to znamená vlastní prostá přítomnost okusu. Na plochách bylo celkem sledováno 3298 jedinců. Okusem poškozených jedinců bylo zaznamenáno 323 jedinců. Celkové procento poškození všech dřevin na zkoumaných plochách bylo vyčísleno na 10 %. Dominantně zastoupenou dřevinou byl dub zimní (zastoupení 79 %), jehož míra poškození byla 8 %. Druhou nejvíce zastoupenou listnatou dřevinou byl habr obecný, u kterého procento poškození dosáhlo 42 %. Z jehličnatých dřeviny byla nejvíce poškozena jedle bělokorá a to 26 %. Z hodnocení očekávaných negativních dopadů okusu na vývoj dubu zimního vyplívá, že jeho růst bude pravděpodobně omezen. Velmi malá pravděpodobnost nastane u početní redukce dřeviny stejně tak jakož i u uplatnění vlivu na dřevinnou skladbu. Nejčastěji poškozovány byly výškové třídy 1-5 od 0 do 50 cm. Toto poškození je dáno především druhem spárkaté zvěře, které se v daných lokalitách vyskytuje a to zvěř srnčí. Zjištěno bylo poškození i zajícem polním, který způsobuje škody především ve výškových třídách 1 a 2. Poškození jednotlivých tříd, je velmi odvislé od výšky sněhové pokrývky.

77

Stavy zvěře ve všech sledovaných honitbách bylo těžké posoudit vzhledem ke skutečnosti neposkytnutí kompletní myslivecké evidence od příslušných orgánů státní správy i mysliveckých sdružení. Bylo tak učiněno pouze v honitbách MS Blešno a MS Smržov. Podle normovaných a sčítaných stavů zvěře a odstřelů v jednotlivých letech je zřejmé, že stavy zvěře jsou zde zvýšené a je třeba jejich postupné snižování a to i přes to, že celkové procentické poškození dosáhlo pouze 10 %. Pokud by však došlo k extrémní zimě, při které by ležela dlouhodobě sněhová pokrývka a zvěř by se nebyla schopna přes opakovaně promrzlou sněhovou krustu dostat tzv. na zem, škody zvěří by byly v těchto honitbách nesrovnatelně vyšší. Tuto teorii mi prokázaly i pochůzky, které byly uskutečněny v únoru a v březnu roku 2010. Poškození zimním okusem by bylo pro tento rok na polovině transektů až 100 %. Škody zvěří byly v historii a zvláště v několika posledních letech, ve které se klade tvrdý důraz na ekonomiku lesního hospodářství velkým problémem. Zvěř je naším přírodním bohatstvím a byla v této krajině spolu s lesními porosty dříve něž člověk, který ovlivnil vývoj těchto dvou složek ekosystému do dnešního stavu. Je proto nyní opět na člověku aby našel správná řešení jak tuto křehkou rovnováhu mezi zvěří a lesem napravit.

78

9. SUMMARY The objective of this graduation thesis is to criticise the influent of crop factor of natural and artificial regeneration at district Rychnov nad Kněžnou, chase Nový Ples (area 1 446 ha). Interest growths are situated at four chases Blešno, Králova Lhota, Piletice and Smržov. Overall 15 areas were searched from that 10 transects and 5 comperative areas both natural and artificial regeneration. Data acquisiton was made on april and september 2009. Transects were chosen to ensure the sufficient in numbers of subjects for classification and to be in similar lenght. At least 200 subjects. Width was set by method ČERMÁK, MRKVA 2003, at 3 meters. Length starts at 22 and ends at 28 meters. Data collection was made at growth older than 70 years with enoughly opend canopy to natural regeneration. Excepting 3 areas which were cultivated. Competative areas were chosen to ensure similar like transects at least 200 subjects. Competative areas are square or rectanguler. Crop facktor was monitored at woods to 150 cm growth. Woods were separated into groups with interval of 10 cm. Actual derogation was evalueted without diffrenc of its intensity at each subject. Only presence of crop factor was valuated. All in all 3298 subjects were observed. Crop factor was determined at 323 subjects. The percentage of crop factor at all species at all areas was 10%. Dominant was mauntain oak (Quercus patrea) (represented by 79 %). Its crop factor was at 8 %. The sacond most represented broadleaf was European hornbeam (Carpinus betulus), its crop factor was 42 %. From conifers the highest crop factor was determined at silver fir (Abies alba) 26 %. From evaluation of expected crop factor adverse effects at mauntain oak (Quercus patrea) results that its growth will be probably limited. Unsignificant probability will appear when the grouwth will be reduced as same as the fluence at woody diversity will by applied. Most often height groups 1 to 5 (0 – 50 cm) were defected. These defects depends by hoofed game, abounded at evaluation district, mostly roe-deer (Capreolus capreolus). Defects by common hare (Lepus europeaus) was also determined at height groups 1 and 2. Defects of height groups extremaly depend on the height of snow cower.

79

A nuber of wildlife at all monitered chases was difficlut to determine becouse of unprovided of huntig audits from all chases officials. Complete hunting audit was received only from chase Blešno and chase Smržov. According to standardized and counted status of wildlife and from the hunt accounting in last few years coming-out that the game population at the chosen district are higher and the sequential reduction is needed through that the crop factor is only 10 %. But during extrem winter with long snow cower when it is impossible to reach ground for animals the crop factor will be much more higher. This speculation was verified by walks through inspection on february and march 2010. The crop factor in winter 2010 was at half of transects to 100 %. Game demages are realy problematic. Especially in few last years when the emphases is on economical factor. Wildlife is our natural assets. Wildlife and forests were here in symbiosis ages ago. This breakable ecosystem was corrupted by humans. This caused the actual state. Now a days depends on human pain to discover supreme solutions to enthrone the stability back to normal.

80

10. LITERATURA BUBENÍK, A., 1954: Krmení lovné zvěře, Státní zemědělské nakladatelství Praha ČERMÁK, P., 1998: Vliv sudokopytníků na lesní ekosystémy Moravy, LesnictvíForestry 1998, 44:6, 278-287. ČERMÁK, P., 2000. Vliv sudokopytníků na dřeviny vybraných lesních ekosystémů Moravy. Disertační práce: FLD MZLU v Brně, 2000. 156 s. ČERMÁK, P., MRKVA, R., 2003: Browning damane to broadleaves i some national nature reserves in 2000-2001. Ekológia (Bratislava), 22 (4): 394-403 ČERMÁK, P., MRKVA, R. 2003: Poškození listnatých dřevin okusem ve vybraných národních přírodních rezervacích v letech 2000-2001.Ekológia (Bratislava),Vol., No., 2003. ČERMÁK, P., MRKVA, R., 2003: Okus semenáčků v honitbě. Monitorování okusu semenáčků v honitbě jako podklad pro plánování a kontrolu početnosti spárkatých přežvýkavců. Lesnická práce,82(1): 40-41. ČERMÁK, P., GRUNDMANN, P., 2006: Effects of browsing on the condition and development of regeneration of trees in the region of Rýchory (KRNAP). Acta univ. Agric.et silvic. Mendel.Brun. (Brno), LIV(1):7-14. ČERMÁK, P., MRKVA, R., 2006: Effects of game on the condition and development of natural regeneration in the National Nature Reserve Vrapač (Litovelské Pomoraví). Journal of Forest Science. ČERMÁK, P., 2007: Prevence škod zvěří. Lesnická práce, 86(4): s. 18-19. ČERMÁK, P., 2008: Okus dřevin ve vztahu k jejich zastoupení v obnově. Lesnická práce, 87(11): s. 24-25. EIBERLE, K., BUCHER, H., 1989. Interdependenzen zwischen dem Verbiss verschiedener Baumarten in einem Plenterwaldgebiet. Zeitschrift fur Jagdwissenschaft, 35, 4: s. 235-244. FORST, P., A KOL.: Ochrana lesů a přírodního prostředí. Praha, SZN 1985, 416 s. HELL, P., 1979: Srnčia zver. Príroda, Bratislava 1979. HEROLDOVÁ, M., 1997: Trophic niches of three ungulate species in the Pálava Biosphere Reserve. Acta scientarium Naturalium Academiae Scientarium Bohemicae Brno, XXXI Nova series 1997, 1, p. s. 13-52.

81

HOMOLKA, M., 1995: Některé aspekty potravní ekologie vybraných druhů zvěře ve vztahu k problematice obnovy lesních ekosystémů. Sborník z konference „Škody zvěří a jejich řešení., MZLU v Brně: s. 35-39. HORSKÁK, P., 2007: Vliv okusu na přirozenou obnovu v revíru Májová. Bakalářská práce LDF MZLU v Brně 52 s. HROMAS, J., 1995: Myslivecké možnosti ovlivňování škod působených zvěří na lese. Sbor. Škody zvěří a jejich řešení..Brno, MZLU, FLD. s 45-48. JANOTA, J., 2006: Přecházení škodám spárkatou zvěří. Svět myslivosti. Ročník 7, č. 12, s. 4-5. JONÁKOVÁ, J., KASINA, J.,. 2008: Zajíc polní a králík divoký – Jejich potřeby v současnosti. Časopis Myslivost. Ročník 86, č. 10, s. 10. KAMLER, L., 2004: Přikrmování spárkaté zvěře. Svět myslivosti. Ročník 5, č. 10, s. 16-17. KAMLER, L., 2006: Předcházení škodám spárkatou zvěří. Svět myslivosti. Ročník 7, č. 12, s. 4-5. KAMLER, J., PLHAL, R., 2009: Jaké stavy zvěře je snadně dodržovat. Svět myslivosti. Ročník 10, č. 4, s. 4-5. KAMLER, J., PLHAL, R., 2010: Hospodaření s únosnými stavy zvěře. Časopis Myslivost. Ročník 88, č. 4, s. 22. KESSL, J., FANTA, B., HANUŠ, S., MELICHAR, J., ŘÍBAL, M., 1957. Ochrana proti škodám zvěří. SZN, Praha. 203 s. KUČERA,O.,KUČEROVÁ,J. 2002: Zajíc v přírodě a chov v zajetí. Písek: Matice lesnická, 2002, 163 s. LOCHMAN, J., 1965: Pastevní rytmus a denní režim jelení a srnčí zvěře. Práce výzk. ústavů lesnických ČSFR 30, 1965, Zbraslav n. Vlt., s. 130-140. MELICHAR, J., FIŠER, Z., 1959: Přirozená výživa jelení a srnčí zvěře a škody. Myslivost 1959, č. 5, s. 70-71. MOTTA, R., QUAGLINO, A., 1989. Sui danni causati dalla fauna selvatica ai popolamenti forestali in alta valle di Susa (TO). Italia Forestale e Montana, 44, 4: s. 241-260. MRKVA, R.(ed), 1995: Škody zvěří a jejich řešení. Sborník referátů. FLD MZLU v Brně. 124 s. ORÁLKOVÁ, J., 2009: Vliv sudokopytníků na dřevinnou vegetaci revíru Koryčany LS Buchlovice. Diplomová práce LDF MZLU v Brně 69 s.

82

PAULENKA, J., 1986. Vplyv poľovnej zveri na odolnostný potenciál mladých lesných porastov. Folia Venatoria, 16: s. 31–50. PAULENKA, J., 1991. Poškodenie odrastených lesných porastov zverou. Lesnictví, 37, 8–9: s. 739–749. PETRAK, M., 2001: Srnčí zvěř dnes. Die Pirsch 21/2001. s. 15 -16. PFEFFER, A. et al., 1961, Ochrana lesů. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 838 s. PICARD, J.F., BOISAUBERT, B., MAILLARD, D., MAIRE, M.H., 1993: Dynamique de l’abroutissement du au chevreuil ( Capreolus capreolus L.) dans une hetraiechenaiecalcicole (Foret de Haye, Meurthe-et-Moselle). Revue Forestiere Francaise, 45, 5,p.525-538. RAKUŠAN, C., 2004: Záhryz – zimní pastva pro zvěř. Svět myslivosti. Ročník 5, č. 1, s. 19. ŘEHOŘ, F., 2006: Přecházení škodám spárkatou zvěří. Svět myslivosti. Ročník 7, č. 12, s. 4-5. SLOUP, M., 2007: Škody zvěří na lesních porostech. Svět myslivosti. Ročník 86, č. 12, s. 17. VALA, Z., 2007: K přikrmování srnčí zvěře. Časopis Myslivost. Ročník 85, č. 10, s. 44. VALA, Z., ZABLOUDIL, F. 2008: Zajíc polní a králík divoký – Jejich potřeby v současnosti. Časopis Myslivost. Ročník 86, č. 7, s. 49. VALA, Z., ZABLOUDIL, F. 2009: Anatomie a fyziologie trávícího ústrojí zvěře. Časopis Myslivost. Ročník 87, č. 10, s. 60. VODŇANSKÝ, M., 2008: Problematika početních stavů zvěře a jejich regulace 2. část, Myslivost. Ročník 86, č. 4, s. 10-11. VLÁŠEK, J., 2007: Tradice v myslivosti. Sborník. Svatý Hostýn. s. 22. ZATLOUKAL, V., 1995: Lesní hospodářství a myslivost. Sbor. Škody zvěří a jejich řešení.Brno, MZLU, FLD: s. 17-23. ZEMAN, L., a kol.: Výživa a krmení hospodářských zvířat. Praha: Profi Press, 2006, 360 s. ŽIŽKA, M., 2009: MZe a regulace početních stavů spárkaté zvěře. Svět myslivosti. Ročník 9, č. 9, s. 4.

83

Internetové zdroje : Havránek, F., Bukovjan, K., Czudek, R., 2005. Snižování škod zvěří na lese, [online] Citováno 16. března 2010. Dostupné na: NOVÁK, R., 2000. Snižování škod zvěří na lese, Časopis Myslivost, [online] Citováno 4. března 2010. Dostupné na: < http://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivost/2000/Rijen---2000/Vecnyproblem---skody-zveri.aspx> ŠARMAN, J., 2001. Jak je to s přemnožením srnčí zvěře?, Časopis Myslivost, [online] Citováno 5. března 2010. Dostupné na: < http://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivost/2001/Cervenec---2001/Jak-jeto-s-premnozenim-srnci-zvere--.aspx>

84

11. Seznam Příloh Příloha č. 1 - Fotodokumentace Příloha č. 2 - Podklady pro analýzu dat

85