MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
DIPLOMOVÁ PRÁCE
BRNO 2012
Bc. EVA MRÁZKOVÁ
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství
Hodnocení krmných dávek koní Diplomová práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
Ing. Petr Mareš
Bc. Eva Mrázková
Brno 2012
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Hodnocení krmných dávek koní“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
dne ………………………………………. Podpis diplomanta …………….………………………...
PODĚKOVÁNÍ
Děkuji vedoucímu diplomové práce Ing. Petrovi Marešovi za účinnou metodickou, pedagogickou a odbornou pomoc a další cenné rady při zpracování mé diplomové práce. Děkuji svým rodičům za umožnění studia, za pomoc a podporu při studiu a zpracování diplomové práce.
ABSTRAKT Cílem diplomové práce bylo zhodnocení krmných dávek koní. Byly hodnoceny krmné dávky ve větším chovu z pohledu krmiváře specialisty. Pokusná sledování byla provedena v Zemském hřebčinci Tlumačov, v testační stanici Skály a Buňov. Hodnocené krmné dávky se skládaly z ovsa, lučního sena a minerálního lizu. Pozorovaná skupina koní se skládala z 15 klisen a 22 mladých hřebců. U klisen byly krmné dávky hodnoceny pro každého jedince zvlášť a u hřebců se hodnotila krmná dávka souhrnně pro celou skupinu z důvodu společného ustájení. Krmivo jsme zvážili a odebrali z něj vzorky pro laboratorní stanovení živin. Dále jsme prováděli měření koní a hodnocení jejich kondice pro lepší kontrolu úrovně výživy. Množství přijímaných živin jsme porovnali s normou a došli jsme k závěru, že sledované klisny jsou překrmovány energií i dusíkatými látkami. Dále výsledky, zahrnující hodnocení techniky krmení a poukazují na možnosti úpravy krmných dávek. Klíčová slova: krmení koní, výživa koní, živiny
ABSTRACT The purpose of this thesis was evaluation of rations for horses. Rations were evaluated in bigger breeding from the view of specialist. Experimental observation was done in Zemský hřebčinec Tlumačov, in testimonial station Skály and Buňov. Evaluated rations consist of oat, meadow hay and mineral saltlick. Observed group of horses was composed from 15 mares and 22 young stallions. Rations in mares were evaluated for each other and in stallions collectively for whole group because of shared housing. We consider the feed and we took samples for laboratory determination of nutrients. Then we compared with standart and we found that mares are overfeeding energy and nitrogenous substances. The results include rating of the feeding technique and point to options of modification of rations.
Key words: feeding horses, horse nutrition, nutrient
OBSAH 1
ÚVOD ....................................................................................................................... 7
2
CÍL PRÁCE .............................................................................................................. 8
3
LITERÁRNÍ PŘEHLED .......................................................................................... 9
3.1
Anatomie trávicí soustavy .................................................................................. 9
3.2
Trávící šťávy a enzymy .................................................................................... 11
3.3
Fyziologie trávení koní .................................................................................... 12
3.3.1 3.3.1.1
Trávení v dutině ústní ............................................................................... 12 Význam slin ....................................................................................... 13
3.3.2
Trávení v žaludku ..................................................................................... 13
3.3.3
Trávení jednotlivých složek potravy......................................................... 14
3.3.3.1
Trávení sacharidů .............................................................................. 15
3.3.3.2
Trávení lipidů .................................................................................... 16
3.3.3.3
Trávení bílkovin ................................................................................ 17
3.3.3.4
Dusíkaté látky nebílkovinné povahy ................................................. 18
3.3.4
Voda.......................................................................................................... 19
3.4
Krmiva využívaná ke krmení koní ................................................................... 20
3.5
Nekalorické živiny ........................................................................................... 28
3.5.1
Minerální látky .......................................................................................... 28
3.5.2
Vitamíny ................................................................................................... 30
3.6
Antioxidační látky ............................................................................................ 32
3.7
Krmení klisen ................................................................................................... 34
3.8
Krmení hříbat a mladých koní.......................................................................... 35
3.9
Hodnocení tělesné kondice koní ...................................................................... 37
4
MATERIÁL A METODIKA.................................................................................. 39
4.1
Charakteristika podniku ................................................................................... 39
4.2
Vlastní metodika .............................................................................................. 41
4.2.1
Metodika hodnocení jakostních znaků sena ............................................. 42
4.2.2
Metodika analýz pro laboratorní stanovení jednotlivých živin ................ 44
4.2.3
Metodika pro výpočet živé hmotnosti ...................................................... 48
4.2.4
Metodika hodnocení tělesné kondice ........................................................ 49
4.2.5
Metodika výpočtu potřeby energie ........................................................... 52
4.2.6 5
Metodika výpočtu potřeby dusíkatý látek ................................................. 53
Výsledky a diskuze ................................................................................................. 54
5.1
Výsledky smyslového hodnocení sena............................................................. 56
5.2
Zjištěné krmné dávky klisen a jejich hodnocení .............................................. 57
6
ZÁVĚR ................................................................................................................... 65
7
PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY ................................................................... 66
8
SEZNAM TABULEK ............................................................................................ 71
1
ÚVOD
Pro život koní je jedním z nejdůležitějších faktorů výživa. Problematika výživy a krmení koní je na rozdíl od ostatních druhů hospodářských zvířat složitější, protože užitkovost koně není objektivně měřitelná. Navíc úroveň krmení je dána jeho individualitou. Výživa ovlivňuje jejich zdraví, sportovní výkony, reprodukci a růst. Do pojmu výživa zahrnujeme celý soubor dějů krmení zvířete. Nejde jen o materiální substrát – tedy krmivo, ale i o vlastní technologii krmení tj. způsob jeho dávkování a čas podávání, množství a jakost krmiva včetně jeho vlivu na organismus. Způsob výživy je určován výživným stavem koně, kondicí a produkčním či sportovním zaměřením. Vždy záleží na celkovém zdravotním stavu koně, který může být fyziologický nebo patologický. Dále záleží na stavu tělesných rezerv, celkovém složení těla, způsobu a průběhu látkové přeměny, odolnosti a výkonnosti koně. Příjem krmiva a vody je stejně nezbytný jako dýchání či pohyb. Množství krmiva, které organismus musí za svůj život přijmout a zpracovat, je nesmírné. Při sestavování krmných dávek je třeba si uvědomit, v jakých klimatických podmínkách se zvíře nachází, dále se musíme zamyslet nad jeho zdravotním stavem, výkonností a reprodukční aktivitou. Koně se vyvíjeli po miliony let jako pastevní zvířata přizpůsobená přijímat a trávit potravu s vysokým obsahem rostlinné vlákniny. Pro uspokojení svých potravních nároků jsou schopni přijímat velké množství píce. Z důvodu maximalizace růstu nebo produktivity je mnoho domestikovaných koní krmeno krmnou dávkou obsahující také jádro a různé doplňky. Udržení rovnováhy mezi pící a dalšími krmnými doplňky je klíčem k úspěšnému krmnému programu koně.
7
2
CÍL PRÁCE Cílem mé diplomové práce bylo zpracování literárního přehledu na téma
Hodnocení krmných dávek koní, se zaměřením na anatomii trávicího traktu, trávení jednotlivých živin, krmiva používaná ve výživě koní a techniku krmení jednotlivých kategorií. Dále provedení pozorování jedné skupiny klisen různého věku a reprodukčního cyklu a druhé skupiny mladých koní se zaměřením na způsob krmení, dávkování a živinové složení krmiva. Následné zpracování získaných dat.
8
3
LITERÁRNÍ PŘEHLED
3.1 Anatomie trávicí soustavy Trávicí ústrojí je soustava orgánů, které přijímají potravu, mechanicky ji zpracovávají, chemicky ji rozkládají a vstřebávají z ní látky potřebné i nepotřebné pro život organismu. Látky nestrávené se vylučují v podobě výkalů (MIHOLOVÁ, 1999). Skládá se z dutiny ústní, hltanu, jícnu, žaludku, tenkého a tlustého střeva, slinných žláz, jater a pankreatu. Dělí se na část hlavovou, krční, hrudní, břišní a pánevní (KOMÁREK et al., 1971). Ústní dutina je vstupním úsekem trávicí trubice a vzhledem k utváření hlavy koně je velmi dlouhá (NAJBRT et al., 1980). Zepředu je ohraničena horním a dolním pyskem, po stranách tvářemi. Strop tvoří tvrdé a měkké patro. Na spodině ústní je jazyk a z čelisti vyrůstají zuby (KOMÁREK et al., 1971). U koně jsou pysky dlouhé a pohyblivé, horní pysk se účastní vytváření nozder. Základem pysků je kruhový sval ústní a svaly řezákové. Tváře ohraničují dutinu ústní po stranách a tvoří je žíhané svaly žvýkací a mimické. Tvrdé patro má kostěný podklad a mediálně jím prochází patrový šev a do stran vybíhají tzv. patrové lišty, které zabraňuji vypadávání potravy. Měkké patro je značně dlouhé, takže v době klidu trvale uzavírá ústní úžinu (MIHOLOVÁ, 1976). Jazyk je důležitým orgánem při pití, přijímání a zpracování potravy a polykání, je sídlem chuťových a hmatových čidel (MIHOLOVÁ, 1999). Má protáhlý, úzký tvar se lžícovitě rozšířeným hrotem a je tvořen příčně pruhovanou svalovinou (NAJBRT et al., 1980). Zuby jsou vklíněny do horní a spodní čelisti a také do mezičelisti. Jsou tvořeny korunkou, kořenem, krčkem a upevněné ozubicí. Na stavbě zubů se podílí zubovina, sklovina a cement. Podle tvaru a uložení jsou zuby rozděleny na řezáky a ty dále na klíšťky, střeďáky a krajáky, špičáky, třeňáky a stoličky. Počet zubů u koně je rozdílný dle pohlaví a věku. U hříbat je to 28 zubů, klisny 36 a hřebci 40 (MARVAN, et al., 2007). Hltan spojuje dutinu ústní s jícnem a nosní dutinu s hrtanem. Kříží se zde cesta trávicí a dechová (KOMÁREK et al., 1971). 9
Jícen je dlouhá trubice tvořena svalovinou, uvnitř vystlaná sliznicí. Vystupuje svým kraniálním koncem z hltanu a kaudálním koncem ústí česlem do žaludku. Podle uložení se dělí na část krční, hrudní a břišní část, u koně tvoří žíhaná svalovina kraniální dvě třetiny svalové stěny jícnu a kaudální třetinu tvoří hladká svalovina (NAJBRT et al., 1980). Žaludek je objemný vakovitý orgán, ale ve vztahu k ostatním domácím savcům je relativně malý a málo roztažitelný. Jeho objem se pohybuje od 5 do 15 litrů. Z hlediska uspořádání sliznice, která je zastoupena nežláznatou i žláznatou částí, jde tedy o žaludek složitý (ČERVENÝ, 2011), sloužící k přechodnému uskladnění přijaté potravy, k její přípravě pro trávení a probíhá v něm vlastní trávení žaludeční šťávou. Žaludek leží v levé polovině brániční kopule a jen jeho vrátníková část přesahuje do pravé poloviny břišní dutiny. Dno žaludku se na levé straně přetváří ve slepý vak. Jícen ústí do slepého vaku. Předžaludková část sliznice vystýlá nejen slepý vak, ale i část dutiny těla žaludku. Od žláznaté sliznice se dělí výrazný zřasený okraj sliznice. Před vrátníkem se zaškrcením odděluje vrátníková předsíň, kterou při přechodu do dvanáctníku uzavírá výrazný kruhový svěrač (MARVAN, et al., 2007). Tenké střevo se skládá z 3 hlavních částí a to dvanáctníku, lačníku a kyčelníku. Na vnitřní straně střeva jsou krátké výrůstky - klky, které se mimo jiné podílí na pasáži potravy. V celém tenkém střevě dochází k vstřebávání živin přes stěnu střevní do krevního oběhu. Do tenkého střeva vúsťuje žlučovod, jehož produkt - žluč se podílí na trávení tuků. Dále sem ústí pankreas, který vylučuje pankreatické šťávy. Slepé střevo je součástí tlustého střeva, má obsah 30 - 35 l a probíhá zde bakteriální kvašení zejména celulózy. Žijí zde nálevníci a prvoci. V tlustém střevě končí trávení tuků, dochází zde k zahušťování nestrávených zbytků, které se formují do výkalů a konečníkem odchází ven. Dělí se na velký a malý tračník Konečník tvoří dva svěrače a to vnitřní svěrač, který je tvořen hladkou svalovinou a vnější svěrač, který je ze svaloviny příčně pruhované. Výkaly mají zelenohnědou barvu, jsou soudržné a lesklé. Velikost exkrementů se pohybuje kolem 5 cm. Kůň kálí po 2 - 3 hodinách a za 24 hod. vyprodukuje 10 - 20 kg trusu (MAŘÍK, 2004). Slinivka břišní patří k velkým žlázám trávicího ústrojí, uloženým mimo stěnu trávicí trubice má protáhlý tvar. 10
Játra jsou největší žláza těla (3 - 10 kg) a skládají se z několika laloků. Jsou funkčně i vývojově spojeny s trávicí soustavou. Jejich mnohostranný význam spočívá v krvetvorbě v embryonálním období, ve funkcích při látkové výměně z hlediska přeměny a zásobárny živin, v tvorbě žluči a regulační a detoxikační funkci (MARVAN, et al., 2007). Stavba stěny trávícího systému Stěnu trávicího systému tvoří 5 vrstev: 1. Vnitřní vrstvu tvoří sliznice – mukoza. Jmenuje se tak proto, že produkuje velké množství hlenu (mucinu), který chrání vnitřní povrch trávicí trubice. Epitel kryjící sliznici se obměňuje jednou za 4-5 dní. 2. Podslizniční vrstva (submukoza) obsahuje krevní cévy, nervovou pleteň a žlázy odpovědné za sekreci trávicích enzymů 3. Vnitřní vrstvu svaloviny tvoří svalovina cirkulární, která zodpovídá za místní pohyby trávicí trubice. 4. Vnější vrstva svaloviny je svalovina podélná, zodpovědná za peristaltické pohyby. Mezi oběma svalovými vrstvami je druhá nervová pleteň. 5. Pátou vrstvu tvoří serózní blána (v dutině břišní peritoneum), kterou se k trávicí trubici přivádějí arterie, a kterou jsou odváděny žily a lymfatické cévy. V trávicím systému je součástí stěn hladká svalovina. Svalové buňky jednotlivých vrstev jsou na mnoha místech spojeny a elektrická aktivita přechází z jednoho svalového vlákna na druhé. Svalovina tedy pracuje jako celek (syncytium) (MARTINÍK, 2007).
3.2 Trávící šťávy a enzymy Trávící šťávy (žaludeční a pankreatické) jsou spolu s trávícími enzymy vylučovány do žaludku a tenkého střeva. Amyláza, je vylučována slinivkou břišní a zahajuje trávení škrobů, které se u koní uplatňuje jen v poměrně malé míře. Enzym sacharáza, který štěpí sacharózu na glukózu a fruktózu se u koní tvoří až během prvního roku života, kdežto laktáza, štěpí mléčný cukr na glukózu a galaktózu, a má naopak nejvyšší aktivitu u sajících hříbat, pak její vylučování výrazně klesá. Z enzymů štěpících bílkoviny na aminokyselinové řetězce má největší význam pepsin (tvořený v žaludku) a 11
chymotrypsin, tvořený slinivkou břišní. Koně se vyznačují velmi dobrou schopností štěpit tuky prostřednictvím lipáz. Kromě enzymů mají pro trávení také velký význam bakterie žijící v trávicím ústrojí, hlavně v tlustém střevě, které produkují další důležité trávicí enzymy (MAYER, COENEN, 2003).
3.3 Fyziologie trávení koní Kůň využívá k příjmu potravy především pysky, které jsou velice pohyblivé a obsahují četná nervová zakončení. Přijímané krmivo rozeznává pomocí hmatových chlupů a krmivo přijímá pomocí pysků a řezáků. Příjem krmiva představuje rozhodující regulační mechanismus. Rovnovážný stav musí být především mezi výdejem energie a příjmem krmiva a ten je koordinován neurohumorálními regulačními mechanismy a ovlivňován chemickými a tepelnými změnami v organismu. Příjem krmiva je bezprostředně řízen z tzv. potravových center, tj. shluků nervových buněk umístěných v hypotalamu (JELÍNEK et al., 2003). 3.3.1 Trávení v dutině ústní Zde žvýkáním a prosliněním z potravy vzniká sousto. Nejprve dochází k mechanickému zpracování krmiva pomocí zubů a jazyka přičemž dochází k jeho rozmělnění. Kůň žvýká krmivo delší dobu a mnohem dokonaleji než přežvýkavci. Zpracování jednoho soustava trvá 25 - 50 sec. a kůň při tom vykoná 30 - 60 žvýkacích pohybů. Na zpracování 1 kg sena potřebuje kůň 30 - 45 min a spotřebuje při tom 1/10 jeho energetické hodnoty. Příjem 1 kg zrna trvá 10 - 20 min (JELÍNEK et al., 2003). Velice důležité je již zmíněné proslinění. Sliny jsou bezbarvá tekutina vazké konzistence, specifické hmotnosti 1,001 - 1,009 a pH 6,8 - 8,5. Sliny obsahují 99,57 % vody, 0,3 % látek anorganických, 0,2 % organických a buněčné elementy. Z anorganických látek jsou ve slinách zastoupeny uhličitany, chloridy, fosfáty (Na, K Ca, Mg), sírany a stopové množství nitrátů a amonných solí. Z organických látek jde o bílkoviny (albuminy, globuliny), hlen a enzymy. Množství vyloučených slin závisí na jakosti, druhu a době zpracování potravy v dutině ústní. Kůň za den vyloučí asi 40 l slin. V průměru se na 1 kg přijaté čerstvé trávy vyloučí asi 0,5 l slin a na 1 kg sena se vyloučí 4 - 5 l (MIHOLOVÁ et al., 1976). 12
3.3.1.1 Význam slin Sousto se obalí slinami, zejména hlenem v nich obsaženým a potrava pak lépe klouže jícnem až do žaludku. Sousto se také zvlhčí, díky čemuž nedochází k dráždění sliznic a dýchací soustavy. Sliny obsahují lysozym a imunoglobulin A s antibakteriálními a antivirovými účinky a pomáhají štěpit složité cukry - škroby. Enzym α-amylasa katalyzuje hydrolitické štěpení α-glykosidických vazeb rostlinného škrobu. Štěpení vazeb probíhá uvnitř molekuly polysacharidu, vznikají tak postupně kratší řetězce složené z D-glukosových jednotek (ENENKELOVÁ, 2008). Dále umožňují chuťové vjemy tím, že rozpouštějí některé látky, které dráždí chuťové receptory. Slinami se z organismu vylučuje řada nepotřebných látek jako je K, Ca, F, I, ale i Hg, Pb a některá léčiva. A také obsahují tři nárazníkové systémy - hydrogenuhličitanový, fosfátový a mucin, které neutralizují kyseliny a přebytečné zásady obsažené v krmné dávce (JELÍNEK, et al., 2003). Potrava pak pokračuje hltanem do jícnu, kde se kříží cesta trávící s cestou dechovou. Při polykání jazyk zatlačí sousto do hltanu, tím nadzvedne měkké patro a uzavře východy z dutiny nosní. Příklopka uzavře vchod do hrtanu a stahem hltanové stěny sousto míří do jícnu. Po polknutí se opět otevře dechová cesta, měkké patro klesne na kořen jazyka, odkryjí se východy z nosní dutiny a příklopka otevře hrtan (MIHOLOVÁ, 1999). 3.3.2 Trávení v žaludku Žaludek je vybaven motorickými a trávicími funkcemi. Polknutá potrava se v něm zadržuje, promíchává, mechanicky a chemicky zpracovává a postupně vydává do tenkého střeva. Žaludek koně pojme 10 - 20 l, tj. 10 - 15 % z celkového objemu trávicího traktu. Množství přijatého krmiva může být až trojnásobné, protože jeho obsah přechází do tenkého střeva již v průběhu krmení. Peristaltické pohyby jsou na začátku krmení nejintenzivnější a pak se nepravidelně střídá období aktivity a klidu. Žaludek se vyprazdňuje po dávkách. Bezžláznatá sliznice slepého vaku a částečně i fundu zaujímá asi 40% povrchu a od ostatní části žaludku je oddělena úzkým pásem kardiálních žláz, které produkují sekret bohatý na mucin. Šikmé vústění jícnu do žaludku zabraňuje zvracení a odchodu plynů z žaludku.
13
Zatím co ve fugální části probíhá trávení bílkovin žaludeční šťávou, ve slepém vaku je krmivo vystaveno působení mikroflóry (bak. mléčného kvašení, streptokoky, kvasinky) a enzymů rostlinného původu. Celulóza, se v žaludku netráví vzhledem k absenci celulotické mikroflóry. Sílící motorika promíchává obsah slepého vaku s kyselým obsahem pylorické části a baktericidní účinek HCl postupně zabrzdí trávení škrobu a obnoví se po znovu zaplnění. Pepsinogen a lipázu produkují fugální i pylorické žlázy, HCl pouze krycí buňky fugální části. Vylučování žaludeční šťávy je u koně nepřetržité, kvůli dráždění receptorů, žaludečním obsahem. Po příjmu krmiva se intenzita sekrece zvyšuje a při hladovění snižuje. V závislosti na složení krmné dávky vyloučí kůň za 24 hodin asi 30 l žaludeční šťávy. Nejnižší sekrece je při zkrmování staršího sena a zvyšuje se při zkrmování ovsa, trávy, otrub a živočišných produktů. Intenzivní svalová činnost sekreci tlumí. Pokles sekrece nastane, začne-li se kůň pohybovat 45 - 60 min po nakrmení (JELÍNEK, et al., 2003).
3.3.3 Trávení jednotlivých složek potravy Šest základních složek potravy se podle jejich chemického složení rozděluje na sacharidy, bílkoviny, tuky, vodu, anorganické soli a vitamíny. Tyto látky se v přijaté potravě nacházejí v různém množství a vyvážená krmná dávka musí obsahovat všechny z nich v určitém poměru. Koně zvířata přijímají potravu složenou z objemných a koncentrovaných krmiv. Objemná složka potravy je tvořena krmivy s vysokým obsahem celulózy a obecně jsou tato krmiva málo stravitelná. Koncentrovaná krmiva jsou především semena rostlin a většina jejich vedlejších produktů. Jsou lépe stravitelná než objemná krmiva (REECE, 2011).
14
3.3.3.1 Trávení sacharidů Dělení sacharidů -
Monosacharidy (hexosy - fruktózy; pentosy - ribosa)
-
Disacharidy - sacharózy, maltózy, laktózy
-
Polysacharidy - zásobní (škrob, glykogen) a strukturální (celulóza, chitin)
Cukry se rozdělují na monosacharidy, disacharidy nebo polysacharidy. Monosacharidy zahrnují ribózu, glukózu, fruktózu a galaktózu (REECE, 2011). Jako glukosa je resorbována do krevního oběhu většina sacharidů z potravy nebo je na ni přeměněna v játrech, a je to také glukosa, z níž se mohou tvořit v těle všechny ostatní sacharidy. Glukosa je hlavním metabolickým palivem savčích tkání a je universálním metabolickým palivem plodu. Je přeměňována na jiné sacharidy, které mají vysoce specifické funkce, např. na glykogen jako zásobní formu; ribósu v nukleových kyselinách; galaktosu v laktose v mléce, v některých komplexních lipidech nebo v kombinaci s bílkovinami v glykoproteinech a proteoglykanech (MURRAY, et al., 2002). Disacharidy jsou chemickými kombinacemi dvou molekul monosacharidů zastoupeny sacharózou, maltózou a laktózou. Disacharidy se dehydratují hydrolýzou na monosacharidy. Hydrolýza sacharózy poskytne jednu molekulu glukosy a jednu molekulu fruktózy; laktóza se hydrolyzuje na jednu molekulu glukózy a jednu molekulu galaktózy. Polysacharidy obsahují více než dvě molekuly jednoduchých cukrů. Většina z nich jsou hexózy. Polysacharidy důležité pro zvířata jsou škrob, glykogen a celulóza. Škrob je zásobní látkou většiny rostlin, které jsou potravou pro býložravce. Škrob slouží jako výborný zdroj energie a degraduje se hydrolýzou na maltózu a nakonec se štěpí až na glukózu (REECE, 2011). Celulóza je hlavní skladebnou součástí rostlinného pletiva. Je nerozpustná a sestavená z β-D-glukopyranosových jednotek spojených vazbami β (1→4), přičemž vytváří rovné dlouhé řetězce zesílené příčnými vazbami vodíkových můstků. Celulózu nemůže mnoho savců strávit, protože jim chybí hydroláza, která by atakovala β-vazbu v tomto polysacharidu. Je tedy významným zdrojem objemného nestravitelného zbytku v potravě. Býložravci však mají mikroorganismy a celulotycké enzymy, které mohou atakovat β-vazbu, čímž vytvářejí z celulózy energeticky dostupný zdroj (MURRAY et al., 2002). 15
3.3.3.2 Trávení lipidů Lipidy zahrnují celou řadu tuků a látek tukového charakteru. Neutrální tuky (triacylglyceroly) jsou estery (vznikají reakcí mezi mastnou kyselinou a alkoholem) tvořené třemi molekulami mastných kyselin v kombinaci s jednou molekulou glycerolu. Fosfolipidy jsou složité lipidy, které obsahují fosfát. Obvykle kromě toho obsahují glycerol, mastné kyseliny a dusíkatou bázi. Fosfolipidy jsou důležité strukturální součásti buněčných membrán. Sfingomyelin (fosfolipid) se nachází v myelinově pochvě nervových vláken. Tromboplastin je další fosfolipid. Je zapojen do procesu srážení krve.
Cholesterol
je
lipidová
látka
odvozená
od
triacylglycerolů.
Je
to
vysokomolekulární alkohol, jehož sterolové zdroje syntetizováno z degradačních produktů molekul mastných kyselin. Cholesterol je rovněž důležitou stavební látkou buněčných stěn (REECE, 2011). Tyto produkty trávení spolu s malým množstvím nehydrolyzovaných tukových kapének se převážně v tenkém střevě resorbují do krve a mízy (JELÍNEK, et al., 2003) a patří k nejkoncentrovanějším zdrojům energie. Oproti sacharidům a bílkovinám mají více než dvojnásobné množství energie. V energetické funkci jsou zastupitelné se sacharidy a bílkovinami. Význam tuků ve výživě koní vyplývá z jejich vysoké kalorické hodnoty. Rostlinné a živočišné tuky mají stejné základní chemické složení, s výjimkou nenasycených kyselin, tzv. oxokyselin, nacházejících se pouze v rostlinných tucích. Pravidelnou součástí rostlinných i živočišných tuků jsou fosfatidy- lecitin, kefalin, cholin (DUŠEK, et al., 1999). Rozklad tuků probíhá v počátečním úseku tenkého střeva. Po emulgaci žlučovou kyselinou jsou tuky působením lipázy štěpeny především na mastné kyseliny a monoglyceridy, které jsou po sléze vstřebávány. Tuky s nízkým bodem rozpustnosti (oleje) dodávané v množství do 2 g/kg živé hmotnosti za den jsou během průchodu tenkým střevem vstřebány až z 80 %, těžší tuky (loje) v menší míře. U tuků vytvářených vlastním tělem v množství kolem 100 mg/kg živé hmotnosti se dosahuje stravitelnost přes 90%. Větší množství tuků v krmivu a následně v trávicím ústrojí může zpomalovat vyprazdňování žaludku a také zřejmě tlumí aktivitu mikroorganismů v žaludku a v tenkém střevě (MAYER, COENEN, 2003).
16
3.3.3.3 Trávení bílkovin Bílkoviny jsou složité, velké molekuly s velkou molekulovou hmotností, které obsahují velké procento aminokyselin. Kromě uhlíku, vodíku a kyslíku obsahují proteiny ještě dusík. Hydrolýzou bílkovin vznikají aminokyseliny, které jsou základními stavebními kameny bílkovin. Vazba aminokyselin při tvorbě bílkovin se uskutečňuje mezi karboxylovou skupinou jedné aminokyseliny a aminoskupinou druhé aminokyseliny, při ztrátě molekuly vody (REECE, 2011). Jsou hlavní stavební látkou tkání živočišného těla. Za sníženého přívodu energie plní částečně i funkci energetickou. Jako zdroj energie jsou však velmi nevýhodné. Přeměna proteinů na energii je náročná a trvá 3 až 6 x déle než utilizace sacharidů a tuků. Velmi důležitá je kvalita bílkovin. Ta je dána především biologickým složením proteinů (ANONYM 1, 2000). V tělesných bílkovinách je obsaženo 22 aminokyselin a všechny jsou pro organismus nezbytné. Poloesenciální aminokyseliny mohou být v organismu syntetizovány, avšak pouze z některé z nepostradatelných aminokyselin – tyrosin z fenylalaninu, cystein z metioninu. Selenocystein, potřebný pro tvorbu glutation peroxidázy, obsahuje místo síry selen – může být syntetizován ze serinu. Jednotlivé neesenciální aminokyseliny (alanin, serin, prolin, kyselina aspartová, asparagin, kyselina glutamová, glutamin) se mohou vytvářet z jiných neesenciálních nebo esenciálních aminokyselin, což však není ekonomicky výhodné. V krmné dávce tedy musí být dusíkaté látky v množství, které zabezpečuje dostatek dusíku pro syntézu potřebných aminokyselin (ZELENKA, 2011). U koní je spíše problém s přebytkem dusíkatých látek. Je velmi složité sestavit krmnou dávku s optimálním množstvím dusíkatých látek a použitím dostupných krmiv. U koní je možné předávkování až o 2 g na 1 kg živé hmotnosti, protože se s předávkováním dokážou vyrovnat mnohem lépe než ostatní nepřežvýkavci. Přebytek NL je vylučován močí ve formě močoviny. Teoreticky zvýšené dávky NL potřebují klisny na konci březosti (poslední 3 měs.) a v 1 polovině laktace. Dále rostoucí hříbata, hřebci v připouštěcím období a koně těžce pracující (NRC, 2007).
17
3.3.3.4 Dusíkaté látky nebílkovinné povahy Dusíkaté látky nebílkovinné povahy se označují jako aminy. Jsou velmi různorodé s kolísavým obsahem dusíku. Řadíme mezi ně amonné soli, alkaloidy, dusíkaté glykosidy a volné aminokyseliny. Jejich význam pro výživu koní je druhotný. Trávení a potřeba dusíkatých látek Dusíkaté látky obsažené v krmivu podléhají v trávicím traktu vlivem žaludečních šťáv rozkladu na aminokyseliny a čpavek. Protein narušený v žaludku přechází do tenkého střeva, dochází k pokračování trávení a vstřebávání aminokyselin s následným využitím v bílkovinném metabolizmu. Nevstřebané zbytky postupují do tlustého střeva, kde podléhají mikrobiální fermentaci. Sušina krmné dávky koní by měla obsahovat přibližně 10 % dusíkatých látek. Potřeba dusíkatých látek vzrůstá v poslední třetině březosti a především v období laktace. V první polovině laktace by podíl dusíkatých látek v krmné dávce měl dosahovat 14 %. Nedostatek nebo přebytek dusíkatých látek vede k narušení metabolizmu a vzniku různých poruch zdravotního stavu koně. Nedostatek dusíkatých látek vede ke ztrátám hmotnosti u dospělých koní a ke zpomalení až zastavení růstu hříbat a mladých koní. U hřebců a klisen se deficit dusíkatých látek projevuje poruchami reprodukce, u klisen též k malé produkci mléka. Naopak při nadbytku bílkovin v krmné dávce jsou přebytečné aminokyseliny přeměňovány v játrech na močovinu. Přebytečná močovina je vylučována močí a v souvislosti s tím se zhoršuje kvalita ovzduší ve stáji. Při zkrmování nadbytečného množství bílkovin vytváří organizmus nadbytečné množství tepla a zvyšují se požadavky na vodu. Přebytek bílkovin také neúměrně zatěžuje ledviny a játra koně a může vést k poruchám acidobazické rovnováhy a k degenerativním poruchám skeletu koně (ANONYM 1, 2000).
18
3.3.4
Voda
Je nejdůležitější složkou těla zvířete. Představuje prostředí, ve kterém se odehrávají biochemické reakce. V organismu se nenachází chemicky čistá voda, ale voda obsahující buď rozpustné krystaly, nebo vázaná s koloidy. S výjimkou kostry, ve které jsou minerálie uloženy ve stavu pevném, jsou všechny sloučeniny v organismu, ať organické nebo anorganické, ve stavu suspenze, emulze nebo roztoku. Vodou se přenášejí živiny, metabolity, enzymy, hormony a zplodiny metabolismu. Podílí se na termoregulačních procesech a je součástí všech tělních tekutin. Voda se dělí na nitrobuněčnou a mezibuněčnou (ZEMAN et al, 2006). Voda tvoří asi 60% váhy dospělého koně. Nedostatek vody v organismu způsobuje poruchy v látkové výměně. Pokud trvá nedostatek vody déle, zahušťuje se krev, zpomaluje se trávení, zadržují se zplodiny metabolismu v těle. Kůň má horečku, odmítá suchá krmiva. Úhyn nastává po 17-18 dnech. Průměrná denní spotřeba vody se pohybuje okolo 20 litrů. Potřeba vody závisí na jedinci, způsobu krmení a složení krmné dávky (vysoký obsah NaCl, zvyšuje příjem vody, příjem šťavnatého krmiva snižuje potřebu vody), okolní teplotě, věku, zdravotnímu stavu, kondici, pracovnímu zatížení, atd. Všeobecně platí, že na kilogram přijaté sušiny, by měl kůň přijmout 3 litry vody. Koně chladnokrevní vypijí o 10-20 litrů na den více než koně teplokrevní nebo koně malého vzrůstu. Nejvíce vody koně přijímají ráno a večer. Někteří koně jsou citlivý na střídání zdrojů pitné vody. Voda musí být čistá, bezbarvá, bez vůně a příchuti, nejlépe „odražená“. Musí být zdravotně nezávadná, čerstvá a chutná. Hodnoty na optimální teplotu se značně liší, ale podle ČSN 467054 má být v rozmezí 8-15°C. Teplota vody pod 10°C může vyvolat trávící poruchy a teplejší voda (nad 15°C) neuhasí žízeň (DRAPEROVÁ, 1997).
19
3.4 Krmiva využívaná ke krmení koní OBJEMNÁ KRMIVA Kvalitní objemná krmiva jsou základním předpokladem nejen dobré užitkovosti, ale také dobrého zdraví a tím i lepším předpokladem pro lepší ekonomiku chovu. Siláže Kvalitní siláže se vyznačují: -
Vysokou koncentrací energie, kterou ovlivňuje stádium sklizně, úprava pokosu zavadáním, druh píce, vhodná konzervace
-
Nízkou ztrátou sušiny
-
Čistotou (nízký obsah popelovin, stupeň znečištění, úroveň agrotechniky, výška strniště, způsob naskladňování)
-
Vysokou kvalitou řezanky (délka a kvalita řezanky, těsný vztah k obsahu sušiny a možnostem dusání, ovlivnění kvasného procesu)
-
Vysokou kvalitou fermentačního procesu
-
Aerobní stabilitou
-
Vysokou hygienickou kvalitou a dietetickou nezávadností
(DOLEŽAL, et al., 2011)
Vojtěškové, jetelové a travní siláže Je to novější typ objemného krmiva používaný ve výživě koní. Siláž je neprodyšně uzavírána v polyethylenových vaků. Má několik nutričních úrovní a hodí se zvláště pro koně s dýchacími obtížemi. Siláže se mohou míchat se senem nebo se mohou zkrmovat zcela samostatně (DRAPEROVÁ, 1997). Kvalitní siláže jsou vyráběny ze zavadlé mladé píce s nízkým obsahem vlákniny, vysokou stravitelností organických živin. Zkrmovány jsou zpravidla v dávce 2 - 3 kg/100 kg živé hmotnosti. Problémovými složkami mohou být některé antinutriční látky s fytoestrogenní aktivitou typu kumestrol, estradiol, lucernol, ale také výskyt klostridií, plísní a jejich matabolity (DOLEŽAL, 2004)
20
Vojtěška Vojtěška je vysokoenergetická pícnina s významným podílem bílkovin a vápníku. Energetická hodnota a obsah jednoduchých cukrů, fruktanů a škrobů jsou však ve srovnání s některými jinými druhy trav (jarní pastva, seno s vyšším podílem listů) nebo obilovin nižší. Výživnost a energetická hodnota porostu vojtěšky s jeho stářím klesají. Nutriční nevýhodou vojtěšky je vysoký podíl vápníku (Ca) a zároveň nízký podíl fosforu (P). Podle stáří rostlin jsou udávány hodnoty 4,5:1 (starší porost po odkvětu) 5,8:1 (mladší porost) (WAREN, 2002).
ZÁSADY KRMENÍ: a)
Mít na paměti, že denní množství zkrmované vojtěšky je velice individuální. Kromě krmné kondice, práce, zdravotního stavu a věku koně záleží také na stáří porostu a způsobu podávání (pasení, podávání sečené vojtěšky, vojtěškového sena nebo úsušků).
b)
Při přechodu z jiného typu krmení (zvláště při předchozím krmení pouze nízkoenergetickým senem) je třeba množství vojtěšky zvyšovat postupně, aby mikroorganismy trávicího traktu měly čas se přizpůsobit novým podmínkám.
c)
Kontrolovat kvalitu sena nebo úsušků. Redukovat zaplísněné krmivo, prašnost omezit kropením nebo máčením.
d)
Nepoměr vápníku (Ca) a fosforu (P) je vhodné vyvážit vhodným doplňkem (například otrubami s obráceným poměrem Ca/P přibližně 1:7).
e)
Vyšší obsah bílkovin vede ke zvýšené spotřebě vody a častějšímu močení. Je proto nutné zajistit neomezený přístup k vodě. V případě držení koní ve stájích dobré větrání čpavku (LAWRENCE, 1998) .
21
Tráva a seno Tvoří základ krmné dávky koně. Z porostu trávy je dobré vždy vybrat jedovaté rostliny. Na rozdíl od pastvy je kůň může z předložené dávky omylem pozřít. Podávaná tráva musí být čerstvě posečená, lze ji skladovat pouze na krátkou dobu na chladném a dobře větraném místě (maximálně 10 hodin), v žádném případě se nesmí zapařit a začít kvasit. (KAPITZKE, 2006). Luční seno Toto krmivo je pro koně přirozené, protože plně vyhovuje fyziologickým požadavkům jejich trávení. Dobré seno pozitivně působí na činnost střev, příjem krmiva, posun tráveniny, produkci a složení mléka, a zamezuje překyselení žaludečního obsahu. Toto krmivo může být zdrojem vitamínu D, seno velmi dobré jakosti jej obsahuje 1500 2000 mj. v kg sušiny, přičemž seno sušené na slunci, oproti senu dosoušeného uměle, má vitamínu D mnohem méně. Seno lze zkrmovat až po skončení fermentačních procesů, které obvykle trvají 5 - 8 týdnů od sklizně. Pro dlouhodobé skladování je důležitý obsah sušiny vyšší než 85 %, jinak dochází ke ztrátám vlivem enzymatického odbourávání sacharidů, bílkovin a následně ke zvyšování obsahu vlákniny. Jestliže chceme, aby seno bylo produkčním krmivem, musí obsahovat v 1 kg sušiny minimálně 7 - 10 MJ SEk a dle druhu minimálně 90 - 130 g stravitelných N- látek. Pro kvalitu sena je důležité jeho botanické složení, stáří porostu, způsob sklizně a skladování. Seno je pro své dietetické účinky nenahraditelným objemným krmivem pro mláďata a vysokobřezí klisny. Nejlepší kvalitu má seno dosoušené v seníku (VYSKOČIL, 2008).
Sláma Sláma je suché balastní krmivo s vysokým průměrným obsahem vlákniny (35 – 45 %), s nízkou koncentrací živin a s nízkou stravitelností organických živin (40 – 45 %). Obsah vlákniny v 1 kg slámy se pohybuje v rozmezí 42 – 48 %. Krmná sláma obilovin (ječná a ovesná) je glycidovým krmivem s nízkým obsahem SNL (méně než 9 g/kg) a nízkou koncentrací energie (<4 MJ NEL/kg sušiny) (DOLEŽAL, 2004).
22
Ovesná a pšeničná sláma Tyto dva duhy slámy jsou pro koně nejvhodnější. Slouží především k zahnání dlouhé chvíle ve stáji a pro dostatečný pocit nasycení. Obsahuje minimum živin a je bohatá na vlákninu. Její denní dávka je okolo 3 kg. Při vysokých dávkách může dojít zácpám nebo kolikovým onemocněním (KAPITZKE, 2006). Obsah vitamínů a minerálních látek je zanedbatelný až na vápník ve slámě luskovin. Nejbohatší na živiny jsou slámy bohaté na listy (ovesná a luskovinná sláma), nejlépe jsou však přijímány slámy bohaté na stonky, tvrdé a dobře usušené. Sláma musí být zdravotně nezávadná, nesmí být plesnivá, zatuchlá nebo nahnilá. Před vlastním krmením se doporučuje slámu upravit mechanicky, chemicky nebo biologicky. Úpravy slámy vedou ke zvýšení obsahu živin, příjmu a umožňují lepší využití. Zvláště chemické metody umožňují rozložení vlákniny a ligninu, vyšší využití energie ze slámy až o 20 % (DOLEŽAL, 2004).
Brambory Pro krmení koní lze použít brambory, pokud jsou dostatečně očištěné nebo napařené. Syrové brambory, jejichž použití je méně náročné na práci, obsahují inhibitory trypsinu a solaninu, které omezují stravitelnost škrobu v žaludku a tenkém střevě. Mohou být zkrmovány jen v množství do 2 kg/100 kg živé hmotnosti za den, u pracovních koní. Nesmí se však podávat chovným klisnám nebo hříbatům (MAYER, COENEN, 2003). Výživná hodnota brambor je závislá na obsahu škrobu v hlízách, který se u jednotlivých odrůd značně liší. Jsou významné pro svůj vysoký obsah vitamínů skupiny B a C. Nutriční hodnota klesá s dobou skladování. Brambory jsou sacharidovým krmivem, zdrojem energie je škrob, kterého je v hlízách obsaženo asi 15 – 20 % dle odrůdy (VYSKOČIL et al., 2008).
Řepa Krmná řepa se vyznačuje vysokou koncentrací energie, nízkou koncentrací vlákniny a vysokou stravitelností organické hmoty. Krmná řepa má také velmi příznivé dietetické vlastnosti (DOLEŽAL, 2004). Má nízký obsah sušiny (10 - 25 %), nízký obsah 23
dusíkatých látek, vlákniny (jen asi 1 %) a velmi nízký obsah tuku (asi 0,1%). Hlavní živinou je sacharóza, která představuje asi 8 % z původní hmoty. Podává se v nakrouhaném a zamíchaném stavu s ostatními objemnými krmivy. Nesmí být však krouhaná do zásoby, jinak dochází k znehodnocování krmiva. Toto krmivo obsahuje velké množství dusičnanů (2-7g dusičnanového N/kg sušiny). Riziko představuje zkrmování namrzlé řepy, kdy při pomrznutí dochází ke zvýšení koncentrace draslíku v některých částech hmoty, který stupňuje toxicitu dusičnanů. Dusičnany jsou poměrně málo toxické, ale působením nitrátreduktázy bakterií trávicího traktu se redukují na značně toxické dusitany. Toxicita dusičnanů je popisována i u koní, jejichž slepé střevo a tračník umožňují rozsáhlou mikrobiální redukci dusičnanů. Při zkrmování řepy a chrástu může také dojít ke vzniku osteomalacie. Dochází k ní v důsledku nadměrného příjmu kyseliny šťavelové (VYSKOČIL et al., 2008). Mezi řepami je nejcennější cukrovka s vysokým podílem cukru a sušiny. Dospělí koně sacharidy (cca 70% sušiny) dobře zhodnocují. Čištění je však značně náročné, díky hlubokým rýhám a četným kořínkům. Těžce pracující koně snášejí dobře očištěnou cukrovku v množství 2 - 3 kg/100kg živé hmotnosti za den, při odpovídajícím doplňku objemného krmiva (MAYER, COENEN, 2003). Krmná mrkev Patří mezi krmiva s vysokým dietetickým významem, zejména pro mláďata, chovná a plemenná zvířata v rekonvalescenci. Dietetické složení spočívá především v příznivém složení rozpustných sacharidů, ve vysokém obsahu beta-karotenu (20 – 25mg/kg) u žlutých odrůd a (45 – 130 mg/kg) u červených odrůd. Významný je také vysoký obsah vodorospustných vitamínů, xantofilů a éterických olejů. Krmná mrkev má z okopanin nejvyšší výživnou i vitaminovou hodnotu. Předností krmné mrkve oproti krmné řepě je tendence nižšího ukládání nitrátů v kořeni (DOLEŽAL, 2004). Mrkve se v nadměrném množství nezkrmují zpravidla z finančních důvodů. U klisen a hříbat zajišťuje množství 2 kg/100 kg ž. hm. za den zásobení karotenem. Jsou-li mrkve ekonomicky dostupné, mohou se zkrmovat u pracovních koní až 4 kg/100 kg ž. hm. za den. Sušená mrkev je ceněna jako zdroj karotenu a její nabídka na trhu roste (MAYER, COENEN, 2003).
24
JADRNÁ KRMIVA
Melasa Je vedlejší produkt při výrobě cukru. Je tmavá lepkavá a velmi chutná. Může se v malých dávkách přidávat do krmiva ke zvýšení energetického obsahu, zlepšení kvality srsti a zchutnění krmné dávky a tím zvýšení jeho příjmu (DRAPEROVÁ, 1997). Je používána jako pojivo do suchých a prašných krmiv. Do melasy mohou být zamíchávány léčiva a podávány koním přímo do tlamy (VOGEL, 1996).
Obiloviny Z obilovin je ve výživě koní používán hlavně oves, ječmen, kukuřice, pšenice a jejich produkty jako jsou například otruby, mouky a mlynárenské zbytky, které jsou zdrojem energie v krmivech pro koně. Vhodnost jednotlivých obilnin je závislá na kvalitě bílkovin, kdy je oves je nejvhodnější, následuje ječmen a dále je kukuřice a pšenice. Kvalita jednotlivých proteinů je určena aminokyselinovým složením (PEPLOWOVÁ, 1999).
Oves Je zřejmě v našich zemích nejužívanějším a nejlepším jadrným krmivem pro koně. Jeho jednotlivé živiny jsou lehce stravitelné, nezpůsobuje zažívací poruchy při zkrmování vhodného množství, vyznačuje se příznivými specifickými účinky při krmení koní: působí povzbudivě na celkový temperament koní, podněcuje pohlavní pud a u kojících klisen podporuje tvorbu mléka. Obsah vlákniny v ovsu se pohybuje okolo 10 – 12 % a obsah dusíkatých látek je mezi 11 – 12 g/kg. Ať už se jedná o klasické žluté, nebo v současné době nově pěstované tmavé (černé) odrůdy ovsa setého, které se díky zvýšenému obsahu některých aminokyselin a snížení procenta hrubé vlákniny projevují jako vhodnější pro dostihové a závodní koně. Oves je možno krmit jak celý, tak drcený, přičemž mačkání lze považovat za vhodnější úpravu než šrotování. V našich chovech se většinou používá právě mačkaný oves pro lepší využitelnost živin (úspora množství krmiva) a to buď jako jediné jadrné krmivo nebo jako základní součást (50 – 70 %) 25
krmné dávky jadrného krmiva. Při zkrmování ovsa bychom měli věnovat pozornost jeho smyslovému posouzení, sledujeme především barvu, prašnost, nespecifické pachy (zatuchlost, plísně) a jeho objemovou hmotnost. Čím větší hmotnost litrové odměrky (kolísá od 0,35 - 0,55 kg), tím je krmná hodnota ovsa vyšší. Obecně lze považovat za kvalitní oves s litrovou hmotností 0,45 kg a více. Určitou opatrnost musíme zvolit při přechodu na čerstvě sklizený oves. Tento bychom neměli použít ke krmení dříve než 6 8 týdnů po sklizni. V té době v něm totiž končí průběh zracích procesů. Pokud budeme nuceni začít krmit tímto čerstvým ovsem dříve, měli bychom ho míchat s loňským a podíl čerstvého zvyšovat pomalu. U některých koní se i přes tuto opatrnost objeví alergická reakce, zejména v podobě vyrážky nebo otoků dolních částí končetin. Po vysazení čerstvého ovsa z krmné dávky tyto příznaky poměrně rychle mizí. Vyšší dávky ovsa v krmných dávkách dostihových koní mohou působit negativně na jejich nervovou stabilitu. Koně neúměrně reagují na běžné tréninkové podněty (tzv. horká dieta). Proto je vhodnější v období zvýšené potřeby energie tuto nahradit použitím jiných krmiv (kukuřice, ječmen, rostlinné oleje) (HAWERLAND, 2011). Ječmen Používá se jako krmivo vhodné pro koně po ovsu. Obsah vlákniny se pohybuje okolo 5 %. Na blízkém východě je toto krmivo pro koně typické. Upřednostňovány jsou odrůdy chudé na bílkovinu (sladovnický ječmen). V krmivářské praxi je třeba zohlednit vyšší obsah energie: 1 kg ovsa odpovídá cca 0,9 kg ječmene z hlediska obsahu energie. Kvůli své tvrdosti a nízké stravitelnosti škrobu musí být ječmenná zrna jemně šrotovaná, nebo lépe tepelně ošetřena. Nadměrné dávky ječmene jsou predispozicí pro schvácení kopyt, jakož je tomu i u jiných zdrojů škrobu. (MAYER, COENEN, 2003). Obsah dusíkatých látek v ječmenu krmném se pohybuje nad 115 g/kg. Protein obsahuje málo lyzinu a treoninu, avšak podíl lyzinu z N-látek je lepší než u pšenice. Ve srovnání s pšenicí obsahuje méně škrobu má nižší energetickou hodnotu a vyšší obsah všech forem vlákniny. U koní by denní dávka neměla překročit 3 kg (VYSKOČIL et al. 2008).
26
Pšeničné otruby Jsou vedlejším produktem při zpracování pšenice, obsahují velké množství pšenice a často se podávají koním, kteří nepracují nebo mají dietu s nízkým obsahem bílkovin. Suché se podávají v malém množství, smíchané s ostatním krmivem, nebo jako kaše (zvlhčené teplou vodou). Obsah NL je střední - 172 g/kg a obsah vlákniny je také střední - 9 % (DRAPEROVÁ, 1997).
Kukuřice Kuřice má velmi nízký obsah neškrobových polysacharidů, a proto má vysokou energetickou hodnotu. Obsah vlákniny se pohybuje okolo 2,6 %. Dále obsahuje méně dusíkatých látek než ostatní obiloviny (91 g/kg), má však vyšší obsah tuku než pšenice nebo ječmen (DOLEŽAL, 2004). Většinou se podává ve formě vloček nebo drobných částic. Může být velmi výživná a krmí se jen ve velmi malých dávkách (DRAPEROVÁ, 1997).
Bob koňský Je z luštěnin pro koně nejvhodnějším krmivem. Má vysoký obsah bílkovin (262 g /kg) a střední obsah vlákniny (7,5 %). Používá se proto na doplnění krmné dávky v období těžké práce a u koní ve špatném výživném stavu, a to v množství maximálně 10 % hmotnosti jadrných krmiv. Podobně lze použít i hrách, ale musíme mít na paměti, že obě tato krmiva podávaná ve velkých dávkách způsobují plynatost a koliky (WARREN, 2009). Lněné semeno Je bohaté na tuky a často se podává ke zlepšení kvality srsti. Před krmením musí být spařeno vařící vodou, aby se uvolnily antinutriční látky, které jsou pro zdraví koní nebezpečné. Je také součástí tzv. mashu, který je určen sportovním koním, koním těžce pracujícím a kojícím klisnám. Obsah vlákniny je 28% a, 21% bílkovin (MODLIŃSKA, 2003). 27
3.5 Nekalorické živiny Minerální látky, vitaminy a voda se považují za nekalorické živiny ve srovnání s cukry tuky a bílkovinami. Základní rozdíl mezi nimi je ten, že zatímco kalorické živiny dodávají tělu energii, nekalorické živiny nikoliv, i když jsou pro tělo nezbytné. 3.5.1 Minerální látky Jsou to anorganické komponenty krmiva. Jejich celkový obsah lze zjistit spálením krmiva a následným rozborem popela, který obsahuje všechny minerální látky. Minerální látky jsou důležité z mnoha různých důvodů. Jejich přítomnost v krevní plazmě je v podstatě obrazem jejich přítomnosti v buňkách a tělních tekutinách. Minerální látky jsou stavebními součástmi chemických sloučenin v těle nebo mají úlohu katalyzátorů chemických reakcí. Určité minerální látky např. Ca, P, Na, Cl, K, Mg a S je nutné organismu dodávat v poměrně vysokých dávkách, proto jsou označovány za tzv. makroprvky. Tyto prvky jsou důležitými strukturálními elementy kostí a dalších tkání a jsou to i významné součásti tělních tekutin. Hrají významnou roli při udržování acidobazické rovnováhy, osmotického tlaku, elektrického potenciálu a přenosu nervového vzruchu. Jiné prvky např. Co, Mn, Fe, Cu, Mo, Se, Zn, F, jsou potřebné v malém množství, a proto se označují jako mikroprvky či prvky stopové. Minerální látky mohou být složkami tělních tekutin nebo to mohou být katalyzátory chemických reakcí (REECE, 2011). Vápník Tělo koně o hmotnosti 500kg obsahuje zhruba 7000g Ca. Vápník je z 99% vázán v kostech ve formě fosforečnanu vápenatého, zbývající 1% obsahují tělní tekutiny v tzv. ionizované formě, která je připravena pro veškeré metabolické funkce – má zásadní vliv na srážlivost krve, normální dráždivost nervové soustavy včetně srdeční inervace, udržování selektivní propustnosti membrán. Vápník uložený v kostech prochází neustálými dynamickými změnami. Prostřednictvím chondrocytů se kost neustále přestavuje a vápník se z kostí stále uvolňuje a resorbuje. Více však v mládí při vysoké pohybové aktivitě a méně v e stáří při nižší pohybové aktivitě. Denně je tak v pohybu asi 3-5g Ca. Tuto funkci umožňují tzv. micely. 28
Vápník má velmi složitou resorpci. V obilovinách je vázán fytátovou vazbou, která je ve střevě praktiky nerozpustná. Využití Ca brání také šťavelany v řadě rostlin a při nadbytku volných mastných kyselin dochází ke vzniku velmi špatně rozpustných mýdel. Dobře rozpustný Ca je v kvalitním senu. Většina Ca odchází z těla stolicí a menší část je odváděna močí. Při nedostatku vápníku jsou ledviny schopny zpětné resorbce. Část vápníku z těla koně odchází také potem ve formě CaCl2, který obsahuje v jednom litru asi 0,12 g Ca. Při střední práci kůň vyprodukuje zhruba 1 - 2 l a při velmi těžké práci 5 l potu. Tato ztráta Ca je tedy jen 0,6 g, ale jedná se o vápník ionizovaný. Žaludek koně není plně vystlán sliznicí s produkcí HCl jak je tomu u jiných monogastrů nebo přežvýkavců. Znamená to, že se Ca z uhličitanové vazby zcela neuvolní – neboli není schopen spolehlivé ionizace a nemůže se v zásaditém prostředí střev plně resorbovat. Často používaný a levný uhličitan vápenatý tedy není možno považovat za spolehlivý zdroj Ca. Je žádoucí jeho kombinace s monokalcium fosfátem nebo dikalcium fosfátem. Zcela ideálním a snadno ionizovatelným zdrojem jsou organické sloučeniny Ca. Tato forma Ca by nikdy neměla chybět ve výživě sportovních koní a laktujících klisen. (MOHELSKÝ, 2011). Dlouhodobý nedostatek vápníku vyvolává u mláďat poruchy růstu – křivici. U dospělých koní s poruchou metabolismu vápníku a kyseliny fosforečné dochází k osteomalacii a osteoporóze. Deficit vápníku u samic po porodu způsobuje poporodní parézu. V našich podmínkách obvykle nedochází ke zdravotním problémům z důvodu nedostatku vápníku, protože v lučních a pastevních porostech je dostatek jetelovin, které obsahují velké množství tohoto prvku (ZEMAN et al., 2002). Přebytek vápníku koně snášejí bez problémů (při překročení normy 2 - 3 krát), pokud mají dostatek ostatních minerálních prvků. Předávkování vápníkem stimuluje jeho vylučování ledvinami, což způsobuje riziko tvorby močových kamenů. Vápník je z rostlinných krmiv stravitelný ze 40 až 60 %. Bohatým zdrojem vápníku z objemných krmiv je vojtěška, vičenec a jetel a z jadrných krmiv luštěniny a krmné kvasnice (MAYER, COENEN, 2003).
29
Fosfor Fosfor je druhým nejvíce zastoupeným minerálním prvkem v těle koně. Jeho převážná většina (80 až 90 %) je stejně jako u vápníku uložena v kostech a zubech jako anorganický hydrohiapatit, fosforečnan vápenatý a fosforečnan sodný. Zbývající část fosforu je obsažena v měkkých tkáních a tělních tekutinách, zejména ve svalech, nervové tkáni a erytrocytech. Zde se především nacházejí v organické podobě – fosfolipidy, fosfoproteiny a nukleoproteiny. Z funkčního hlediska je fosfor považován za univerzální minerální prvek, protože se účastní všech metabolických reakcí. Zasahuje do metabolismu aminokyselin, bílkovin, sacharidů, tuků, minerálních látek a vitamínů skupiny B a vit. K. jeho značný význam souvisí s procesy fosforylace a přenosu energie ve všech metabolických procesech na celulární i subcelulární úrovni (JELÍNEK et al., 2003). 3.5.2 Vitamíny Je to skupina chemicky nerozpustných organických sloučenin. Jejich obecnou funkcí je, že to jsou katalyzátory metabolismu, obvykle v podobě koenzymů. Lze je rozdělit podle jejich rozpustnosti na vitamíny lipofilní - rozpustné v tucích (A, D, E a K) a na vitamíny hydrofilní - rozpustné ve vodě (skupina B vitamínů a vitamín C). Všechny vitamíny jsou potřebné pro všechna zvířata a u většiny z nich je potrava zdrojem těchto vitamínů (REECE, 2011). Lipofilní vitamíny Vitamin A (retinol). U zvířat je skladován v játrech jako ester v lipocytech. Jeho provitaminem je β-karoten, který má 6x menší účinnost než samotný retinol. Nedostatek vitamín A působí typické poruchy, které jsou způsobeny nedostatečnou činností různých buněčných procesů, kterých se vitamín A účastní. Jedním z příznaků je špatné vidění za šera, které se projeví, když jsou jaterní zásoby blízko vyčerpání. Další pokles vyvolává keratinizaci epitheliárních tkání očí, plic, trávicího a urogenitálního traktu spojenou se snížením sekrece mucosy. (MURRAY et al., 2002) Vitamin D (kalciferoly). Představují soubor látek vznikající ozářením Δ5,7nenasycených sterolů ultrafialovým zářením. 30
Kalciferoly se tvoří zejména v kůži – ergokalciferol D2 a cholekalciferol D3, tyto látky regulují metabolismus vápníku. Samotné vit. D nejsou účinné. Nedostatek vyvolává poruchy metabolismu vápníku a fosforu, vedoucí k onemocněné zvanému rachitis (VODRÁŽKA, 1999). Vitamin E (tokoferol) je antioxidačním činidlem. Podílí se na stabilitě buněčných membrán a zlepšuje využití vitamínů A a D. Jeho nedostatek je příčinou encefalomalácie a exsudativní diatézy u rychle rostoucích mláďat a u kojících klisen může způsobovat anémie (ZEMAN, 2006). Vitamin K (fylochinon). Podílí se na procesu srážení krve, protože katalyzuje vznik protrombinu a některých hemokoagulačních faktorů v játrech. Dobrým zdrojem jsou zelené rostlinné tkáně a v těle jsou syntetizovány střevními bakteriemi (VODRÁŽKA, 1999). Hydrofilní vitamíny B komplex - jde o vitamíny rozpustné ve vodě. U koní je většinou produkuje střevní mikroflóra a jsou absorbovány stěnou slepého střeva a tračníku. Zasahují do energetického a bílkovinného metabolismu a tím jsou nepostradatelné. Vitamin B1 - thiamin je součástí metabolismu cukrů. Vitamin B2 - riboflavin zasahuje do metabolismu bílkovin a tuků (DUŠEK, 1999). Niacin - označován také jako vit B3 nebo PP. Termín niacin je název, který popisuje biologickou aktivitu nikotinamidu, kyseliny nikotinové a několika vybraných pyridinových nukleotidů. V metabolismu se niacin přemění na koenzym nikotinamid adenin dinukleotid (NAD) a jeho fosforylací tvoří nikotinamid adenin dinukleotid fosfát (NADP). NAD a NADP hrají ústřední roli v glykolýze a Krebsově cyklu, oxidaci mastných kyselin, metabolismu bílkovin a mnoha jiných specifických tkáňových funkcí. Nedostatek vitamínu se projevuje hubnutím, záněty kolem tlamy a krku, slinění, krví ve slinách a krvavými průjmy. Zdrojem niacinu mohou být různé rostliny nebo obilniny (ALDRICH, 2011). Vitamin B12 - antianemický vitamin, zasahuje do bílkovinného metabolismu a je nezbytný pro tvorbu červených krvinek. Biotin - vitamin H je růstovým faktorem buněk a spoluúčastní se na metabolismu tuků. Jeho nedostatek vede ke zpomalení růstu a poruchám kůže. 31
Cholin - jeho nedostatek vyvolává deformace kloubů i kostí u rostoucích zvířat a zpomalení růstu. Vitamin C - má široké spektrum působnosti. Je antistresový a působí antioxidačně. Koně jsou schopni si ho syntetizovat sami (DUŠEK, 1999).
3.6 Antioxidační látky Antioxidanty jsou látky, které snadno přijímají kyslík, a tím předcházejí nebo zpomalují oxidativní změny ve svém okolí. Mezi přirozené antioxidanty patří vitamin E, kyselina L-askorbová a selen. V krmivech se však velmi často na ochranu tuků a lipofilních vitaminů používají především syntetické antioxidanty, kterými jsou etoxyquin, BHT a BHA (ZEMAN et al., 2006) Pro koně jsou antioxidační látky velmi důležité, zejména vitamín E, včetně jeho dalších metabolických funkcí. Ideální je kombinace vitamínu E jako alfa-tokoferol a selenu nejlépe v organické formě – kvasnicemi obohacenými selenem (MAYER, COENEN, 2003).
Selen Selen je především jeden z nejúčinnějších antioxidantů. Zapojen do enzymu glutationu rozkládá peroxid vodíku i hydroperoxidy mastných kyselin. Má blízkou vazbu k vitamínu E a jejich vzájemné spolupůsobení lze vysvětlit takto: vitamin E zabraňuje tvorbě peroxidů mastných kyselin, selen se účastní štěpení peroxidů. Biochemické účinky této kombinace jsou velmi příznivé a vedou podstatnému snížení koncentrace peroxidů ve všech tkáních. Peroxidy a jim příbuzné sloučeniny mohou, mimo jiné, značně poškozovat hemoglobin. Volné oxidační radikály se dostávají do organismu z vnějšího prostředí, ale převážně vznikají při zcela fyziologických procesech, jako je intenzivní svalová nebo dechová činnost. A proto jsou koně oxidačními radikály značně zatěžováni. Selen je tedy pro ně velmi důležitý. Minimální obsah selenu v krmivu by měl být mezi 0,1- 0,12 mg/1 kg sušiny krmiva. Pro koně o hmotnosti asi 500 kg počítáme asi 8,5 kg sušiny, tedy asi 0,8- 1 mg selenu denně. Přirozeným zdrojem selenu je pastevní porost, který se dostává do organismu 32
v účinné organické formě. Velmi ale záleží na jeho obsahu v půdě, kde jej většinou bývá nedostatek. Při dodávání selenu v anorganické formě si musíme dávat pozor na jeho toxicitu (od 2 mg/kg sušiny KD) při vyšších dávkách dochází až k otravám, neboť selen vytěsňuje v metabolismu síru a nahrazuje ji. Následkem je porucha tvorby kopytní hmoty a vypadávání žíní. Při použití selenu v organické formě selen přirozeně nahrazuje atom síry v sirných aminokyselinách. Potom se například jako selenomethionin ukládá ve svalech a je využíván podle metabolických potřeb. Vitamín E a C jsou také přirozenými antioxidačními látkami, ve vyvážené potravě jich je dostatek. Vitamin C si jsou koně schopni syntetizovat sami (MOHELSKÝ, 2011).
L-karnitin L- karnitin je látka, která je ve výživě koní žádoucí, je přítomen v celém těle, zejména ve svalech a podstata jeho významu spočívá ve skutečnosti, že mastné kyseliny s dlouhým řetězcem, jeden z významných energetických zdrojů, se bez jeho přítomnosti špatně využívají. Z mastných kyselin s dlouhým řetězcem pozůstávají tuky a oleje, které koním přidáváme do krmné dávky právě za účelem jejich energetického zvýhodnění. Naproti tomu mastné kyseliny s krátkým řetězcem, produkt mikrobiálního trávení ve slepém střevě (mléčná, propionová, octová) se v organismu využívají i bez přítomnosti L-karnitinu. Oxidační energetické využití vyšších mastných kyselin probíhá v buněčných organelách - mitochondriích, a proto se často mluví o mitochondriální úrovni využití MK za přítomnosti L-karnitinu. Lze tedy říci, že se L-karnitin významně podílí na využívání rychlé a silné energie. Je důležité vědět, že biochemický mechanismus využití MK je adaptivní proces. Potřebuje více než několik dní na to, aby se projevil. Tak se skutečný a plný efekt realizuje pouze při dlouhodobém, pravidelném a dostatečném podávání krmných olejů i L-karnitinu. Doporučená dávka se pohybuje okolo 3-8 g/den/500kg ž. hm.
33
Kromě toho L-karnitin ve funkci acetylenového pufru ovlivňuje dostatečnou koncentraci koenzymu A, což zase přímo souvisí se složitým procesem schopnosti svalu k anaerobní práci. Jednoduše tedy řečeno, bez dostatečného přísunu L-karnitinu ustává anaerobní syntéza ATP a v důsledku toho i svalová práce (MOHELSKÝ, 2011).
3.7 Krmení klisen U nezabřezlých klisen bez hříběte je výživa a technologie krmení jednoduchá. Vyžadují pouze záchovnou krmnou dávku, kterou jsou schopny zabezpečit za předpokladu kvalitní pastvy nebo neomezeného příjmu kvalitního sena. Pokud jsou tato krmiva nedostačující, přidává se tzv. vyrovnávací směs nebo jádro. Tradiční způsob doporučuje přídavek 1 - 2 kg obilovin na kus a den. Před přípravou na připouštěcí období se zvyšuje přídavek minerálních a vitamínových doplňků o 5 - 10% (DUŠEK et al., 2007). Od momentu nidace vajíčka v děložní sliznici začínají prostřednictvím matky na plod působit veškeré vlivy prostředí. Není pochyb o tom, že výživa klisny má zásadní vliv na průběh březosti (MOHELSKÝ, 2011). Ještě před zapuštěním musíme uvážit výživný stav budoucích matek. Klisny v nadměrně dobré kondici zabřezávají špatně. Pokud klisny v období zapouštění kojí a mají dostatek pohybu, bývá vše v pořádku. Pro dosažení co nejlepší ovulace a nidace oplodněných vajíček je třeba dbát na dostatek kvalitních bílkovin s co nejlepším aminokyselinovým složením (MOHELSKÝ, 2010). Březí klisny se krmí podle vykonané práce stejně jako ostatní pracovní koně. Zvláštní péči a zlepšené krmení však vyžadují klisny již od 4. měsíce březosti. Březím klisnám se zlepšuje krmná dávka přídavkem 1 – 2 kg dobrého lučního sena. Přídavek sena zajišťuje zvýšenou potřebu bílkovin, minerálních látek i vitaminu D na vývoj plodu. Zde je velmi důležitá kvalita podávaných krmiv (ČERMÁK, 2002). V poslední třetině gravidity intenzivně rostoucí plod více vyplňuje břišní dutinu a ubývá prostor pro objem krmiva zpracovaného trávicím traktem. Rostou nároky na hodnotnou bílkovinu. U plodu dochází k vývoji i osifikaci kostry, vysoká metabolická intenzita matky si žádá zvýšené množství energie (MOHELSKÝ, 2010). Krmivo by mělo obsahovat alespoň 15% hrubých bílkovin. Takového krmiva podáváme od 0,5 – 1,5 kg, podle kvality sena nebo pastevního porostu, kvality a dávek ovsa, dále podle hmotnosti klisny, její plemenné příslušnosti a výživného stavu. Minerální obsah krmné dávky se musí řídit 34
velkými nároky gravidního organismu na Ca, P, a Mg. Zvýšený obsah makroprvků je nejlépe zajistit podáváním speciálního krmiva. Velmi důležitá je také správná hladina vitamínů, mikroprvků a antioxidačních látek (MOHELSKÝ, 2011). Krátce před porodem se omezí a nakonec zcela vypustí z krmné dávky objemná krmiva, aby se vyprázdnil trávicí trakt a připravily se porodní cesty, podává se jen malé množství kvalitního lučního sena. Klisně se podává vlažný nápoj z pšeničných otrub a lněného semene, který příznivě působí na sliznici trávicího ústrojí a podporuje sekreci mléka. Po porodu je vhodné klisně podat teplý nápoj tzv. mash. Připravuje se spařením 1,5 kg mačkaného ovsa, 0,25 kg pšeničných otrub, 0,05 kg lněného semene a 0,03 kg kuchyňské soli přibližně v 1,25 l horké vody (ČERMÁK, 2002). Výživa kojící klisny v zásadě vychází ze známých hodnot složení mleziva a mléka a jeho množství, obvyklé potřeby záchovy pro věk, plemeno a živou hmotnost. Kromě energie a bílkovin se zvýší požadavek na Ca, P, vitamin A a E, Fe, Zn, I a Se (MOHELSKÝ, 2011). Přesto bychom se měli vyvarovat po celou dobu březosti krmení těmito krmivy: velmi nebezpečné je vadné nebo zkažené krmivo. Není vhodné krmit ani čerstvým, plesnivým nebo zapařeným senem. Nepodáváme také špatně zkvašenou siláž, nahnilé okopaniny, žitné otruby (námel). Vyřadíme taky žluklé, zatuchlé zrniny (MOHELSKÝ, 2010).
3.8 Krmení hříbat a mladých koní Pro všechna novorozená hříbata je nezbytně nutný příjem dostatečného množství kolostra (prvního mléka klisny). Kolostrum je bohaté jak na živiny, tak především na obsah imunoglobulinů, jejichž pomocí hříbě získává imunitu a odolnost vůči běžným infekčním onemocněním pro prvních několik týdnů života. Zdravé aktivní hříbě by mělo vypít 3 - 5 litrů kolostra v průběhu prvních 12 hodin po narození, kolostrum má přirozený projímavý efekt a který stimuluje střevní činnost a podporuje vyloučení střevního obsahu novorozeného hříběte. Příjem kolostra je pro hříbě naprosto nezbytný (DRAŽAN, 2010).
35
Sající hříbě - prvních 8 týdnů Zdravé novorozené hříbě saje během prvního týdne průměrně 4 x za hodinu a průměrná doba sání je okolo jedné minuty. Po prvním týdnu života by hříbě mělo sát 2 - 3 x za hodinu, nebo 60 - 65 x denně. Většina hříbat začíná okusovat trávu pátý až sedmý den života, ale získávají takto jen velmi málo živin. Pro hříbata ve věku 7-10 dní je běžné, že požírají matčiny výkaly. Toto chování je přirozené a hříbata si tímto způsobem osídlují střeva užitečnou střevní mikroflórou (DOSTÁLOVÁ, 2010). Sající hříbě starší osmi týdnů Během druhého měsíce života nastává nejaktivnější růst hříběte. V tomto období produkuje klisna nejvíce mléka a její živinové nároky prudce vzrůstají. V tomto věku hříbě začíná přijímat společně s matkou koncentrované krmivo a je schopné pastvy. Teplokrevné hříbě v tomto období přibývá průměrně 1,3 kg denně. Po ukončení třetího měsíce věku se rychlý růst hříběte zpomaluje na průměrný přírůstek kolem 1 kg denně. Rychlejší hmotnostní přírůstek hříběte není žádoucí, protože rychlý růst může zapříčinit vývojové poruchy a onemocnění, až nevratné deformace pohybového aparátu hříběte. Denní dávka jadrného krmiva pro mladá hříbata by se měla pohybovat na úrovni 2 - 2,5 % jejich živé hmotnosti. To znamená 2 - 2,5 kg jadrného krmiva pro 100 kg vážící hříbě. Hříbata by přitom měla mít neomezený přístup ke kvalitní pastvě a kvalitnímu lučnímu senu. Z jadrných krmiv je pro hříbata nejvhodnější oves a šrotovaná kukuřice. Rostoucí organizmus hříběte má velmi vysoké nároky na přísun kostitvorných minerálních látek (TRČÁLEK, 2009). Výživa odstávčat Odstav znamená pro mladé hříbě velkou stresovou zátěž. Stres může být příčinou dočasné ztráty chuti přijímat krmivo, zhoršení kondice a vyšší náchylnosti k parazitárním a virovým infekcím. V tomto období potřebuje hříbě kromě kvalitní pastvy také kvalitní jadrné krmivo v dávce 2,5 - 3 % jeho živé hmotnosti. Období odstavu hříbata většinou rychle překlenou a případné ztráty na hmotnosti rychle kompenzují. V dalším období je nutné krmit hříbě podle jeho aktuální kondice. Nižší skóre kondice s viditelnými žebry je akceptovatelné, překrmování vedoucí k příliš rychlému růstu může mít za následek vážné zdravotní problémy. Prvořadá by měla být kvalitní píce, jadrnou složku by měl tvořit oves nebo šrotovaná kukuřice.
36
Výživa ročků Dobře rostoucí mladý kůň dosahuje mezi 12 - 15 měsícem stáří okolo 90 % konečné výšky, 95 % délky kostí a zhruba 70 % konečné živé hmotnosti. Během zimní periody, kdy není možnost pastvy, vyžaduje hříbě 1,25 - 1,5 kg bílkovinného koncentrátu na 100 kg jeho hmotnosti s obsahem 12 – 14 % dusíkatých a dostatek kvalitní sušené píce. Zabezpečen musí být dostatečný příjem vápníku, fosforu, hořčíku, stopových prvků a vitamínu E (SOBOTKOVÁ, 2009). Krmná dávka musí být individuálně regulována podle kondice hříběte. Denní hmotnostní přírůstek ročků by se měl pohybovat okolo 480 - 600 g. Hříbatům ve špatné kondici lze kromě ovsa a šrotované kukuřice přidávat až 1,5 kg spařeného šrotovaného ječmene. Možný je též přídavek polynenasycených olejů v dávce okolo 100 ml. Olej, nejlépe slunečnicový, lze přidávat také pro zvýšení kvality a lesku srsti, vhodný jako náhrada části ovsa přespříliš temperamentním ročkům. Základ krmné dávky ročků by měla opět tvořit kvalitní píce společně s ovsem a šrotovanou kukuřicí. V krmné dávce by mělo být obsaženo zhruba 13 % bílkovin a minimálně 32 g vápníku, 23 g fosforu a 48 g lyzinu. Hříbatům ve špatné kondici a špatně krmitelným hříbatům je vhodné krmnou dávku obohatit o 100 - 125 ml slunečnicového oleje a o komplex vitamínů skupiny B.
3.9 Hodnocení tělesné kondice koní Stav tělesného skóre (BCS) je objektivní způsob hodnocení úrovně tělesné kondice (množství uloženého tuku) a hodnocení číselného skóre k usnadnění porovnání koní. Spousta chovatelů si neuvědomuje významné rozdíly v hmotnosti koní, které jsou spojeny mimo jiné s jeho plemenem a věkem. Toto je často důvod překrmování nebo podvýživy zvířete. Bodování tělesné kondice zahrnuje prohmatání a vizuální posouzení stupně tučnosti různých oblastí těla koně - znatelnost žeber, oblasti krku, kohoutku a kořene ocasu. Tukové zásoby v těchto oblastech záleží na rovnováze mezi energetickým příjmem a výdejem pro různé aktivity.
37
Pokud je negativní energetická bilance (energetický výdej je větší než příjem), pak se váha a tělesná kondice se snižuje. Tato energetická rovnováha záleží na mnoha faktorech: dostupnost krmiva a vody, klimatických podmínkách (okolní teplota a průvan), reprodukčním období (např. březost, laktace), růstu a zdravotním stavu. Pozitivní energetická bilance (když, přijatá energie je vyšší než energie vydaná) vede k zvýšení ukládání tuku a svalové tkáně a zvyšuje tělesnou kondici (WRIGHT et al., 1998). K hodnocení tělesného skóre je vypracováno několik metodik. Námi použitá metodika je popsána v následující kapitole.
38
4
MATERIÁL A METODIKA
4.1 Charakteristika podniku Kontrolní sledování bylo prováděno ve dvou stájích Zemského hřebčince Tlumačov a to přímo ve stáji Skály, kde jsou ustájeny klisny a hřebci od jednoho do dvou let a druhé stáji Buňov, kde jsou ustájeni hřebci od dvou do třech let. Tento Zemský hřebčinec vznikl v roce 1925. Již od roku 1921 ministerstvo zemědělství zvažovalo zřízení centrálního státního hřebčince pro Moravu a Slezsko. Důvodem byla potřeba vybudovat nové hříbárny pro odchov hřebečků ze zemského chovu a nejvíce vyhovující byl velkostatek Tlumačov. Hlavním a rozhodujícím kritériem byla výborná poloha, téměř uprostřed Moravy. Získaný velkostatek se skládal z pěti dvorů: Tlumačov, Skály, Terezov, Buňov a Otrokovice, s celkovou výměrou 532,56 ha, z toho 43 ha lesa. Dvůr v Tlumačově byl zrekonstruován pro ustájení celkem 115 hřebců, byla zde navíc zřízena budova pro administrativní činnosti, kovárna, sedlárna a zázemí pro připouštění a odběr spermatu. Dvůr na Buňově byl přizpůsoben jako hříbárna k odchovu mladých hřebečků a Dvůr Skály sloužil k chovu koní od roku 1926. Hlavní areál v Tlumačově začal být využíván od roku 1925. Hlavní úlohou hřebčince bylo zajišťování plemenitby v zemském chovu koní. V dnešní době je hřebčinec samostatným podnikem vlastnící objekty v Tlumačově, na Skalách a Buňově, s celkovou výměrou 307 ha, z toho 110 ha orné půdy a 197 ha trvale travních porostů.
39
Zemský hřebčinec Tlumačov se zabývá chovem těchto plemen: a) teplokrevných plemen: v první řadě se jedná o Českého teplokrevníka dále Shagya araba, Holštýnského teplokrevníka, Furioso, Hannoverského koně a Holandského teplokrevníka b) chladnokrevných plemen: Českomoravský belgik, Slezský norik, Slezský norik, Hucul, Norický kůň, Shetlandský pony
40
4.2 Vlastní metodika Kontrolní sledování bylo prováděno v Zemském hřebčinci Tlumačov na dvou odlehlých pracovištích. První byla testační stanice Skály, kde jsme hodnotily krmné dávky 15 klisen různého věku, zátěže a reprodukčního cyklu. Všechny tyto klisny byly ustájeny individuálně v boxech o velikosti 4x4 m, kde podestýlku tvořila ovesná sláma. Každý box byl vybaven automatickou napáječkou a žlabem na jadrná krmiva. Čtyři z těchto klisen již byly po ohřebení a tři byly březí. Ostatní klisny byly bez pracovní zátěže a jiné produkce. Druhým pracovištěm, kde jsme prováděli pozorování, byla testační stanice Buňov. V této stáji bylo odchováváno 22 hřebců ve věku dvou let, bez jakéhokoliv pracovního zatížení. Tito hřebci byli ustájeni volně, skupinově na hluboké podestýlce ovesné slámy. Ve stáji byly dva dlouhé žlaby, kde každý kůň měl své místo, kde se uvazovali ke krmení. K dispozici mají jeden společný napájecí žlab. Hodnocení úrovně výživy bylo prováděno na základě několikadenního pozorování a odběru individuálních krmných dávek v období února a března. Krmné dávky v obou stájích tvořilo seno a oves. Kontrolní vzorky krmiva byly odebírány podle Nařízení komise 152/2009. Pro zajištění objektivity byly vzorky objemných krmiv odebírány z již nadávkované krmné dávky. Přímo na místě jsme provedli smyslové hodnocení sena podle Doležala (2006). U krmiva jadrného byly kontrolní partií zásobníky s krmivem určené pro meziskladování ve stáji o celkovém objemu cca 500 kg. Vzorky byly převezeny do laboratoře Ústavu výživy zvířat a pícninářství Mendelovy univerzity v Brně, kde byl stanoven obsah sušiny, popela, dusíkatých látek, tuku, vlákniny, NDF a ADF. Tyto hodnoty byly stanoveny podle postupů uvedených Kacerovským (1990). V obou stájích jsme provedli měření obvodu hrudníku a šikmé délky. Na základě těchto údajů byl vypočítán odhad hmotnosti koní. Dále jsme hodnotili kondiční skóre jednotlivých klisen ve stáji Skály. Bodování tělesné kondice zahrnovalo prohmatání a vizuální posouzení stupně tučnosti různých oblastí těla koně. Detailní metodika je popsána níže v textu.
41
Jako doplňkové látky dostávají minerální liz Solsel bez mědi s tímto složením: chlorid sodný, uhličitan hořečnato – vápenatý, stopové prvky - sodík 37%, vápník 1,1%, hořčík 0,6% fosfor 0%, mangan, E5, z oxidu manganatého 1000 mg/kg, zinek, E6, z oxidu zinečnatého 1000 mg/kg, jod, E2, z jodičnanu vápenatého 100 mg/kg, kobalt, E3, z monohydrátu uhličitanu kobaltnatého 20 mg/kg, selen, E8, ze seleničitanu sodného 20 mg/kg. Maximální denní spotřeba, kterou udává výrobce, je 20 g lizu.
4.2.1 Metodika hodnocení jakostních znaků sena Smyslové posouzení sena bylo prováděno podle Doležala, 2006 z uvedeného klíče. Hodnotí se 1. vůně – aromatická = 5 bodů, dobrá = 3b, fádní =1b, zatuchlá = -3b, 2. barva – olivově zelená = 5 b, částečně vybledlá = 3b, silně vybledlá = 1b, hnědá až plesnivá = -3b, 3. struktura – bohaté olistění = 7b, méně lístků = 5b, velmi málo lístků = 2b, převaha zdřevnatělých stonků = 0b, 4. znečištění – žádné = 3b, průměrné = 1b, vysoké = 0b.
42
Podle součtu přidělených bodů rozlišujeme následující třídy jakosti. Tabulka č. 1 - Rozdělení tříd jakosti
body 20 -16 15 - 10 9-5 4 až -3
třída jakosti 1 velmi dobrá 2 vyhovující 3 průměrná 4 špatná, zkažená
snížení kvality sena vlastní přípravou malé průměrné vysoké velmi vysoké
Dále se seno zařazuje do jakostních tříd podle obsahu N- látek, vlákniny a obsahu energie. Tabulka č. 2 - Dělení kvality sena podle obsahu NL a VL
kvalita sena výborná velmi dobrá dobrá podřadná
NL % ˃ 13 10, 1 - 13, 0 6,0 - 10,0 ˂6
43
Vláknina (%) ˂ 23 23,0 - 29,0 29,1 - 31,0 ˃ 31
4.2.2 Metodika analýz pro laboratorní stanovení jednotlivých živin Stanovení sušiny Definice: zbytek krmiva po vysušení při teplotě 103 °C ± 2 °C do konstantní hmotnosti. Princip: obsah sušiny se stanoví z rozdílu hmotnosti rozborového vzorku před vysušením a po vysušení při 105 °C za předepsaných podmínek. Krmiva s vyšším obsahem vody než 15% se předsušují. Při stanovení výživné hodnoty krmiv je třeba vždy stanovit sušinu původní hmoty. Sušinu rozborovaného vzorku je nutno zjistit vždy současně s každým stanovením dalších živin. Postup: Průměrné vzorky krmiv s obsahem vody do 15% se nepředsušují a rovnou se drtí a šrotují. Na vlastní stanovení sušiny rozborového vzorku se navažuje přibližně 5 g. Vzorek se odkrytý suší při 105 °C (± 1,0 °C) 4 hodiny od dosažení předepsané teploty, přičemž doba od vložení vysoušečky do sušárny po dosažení požadované teploty nemá překročit 30 min. Po 4 hodinách se vysoušečka uzavře, vloží se vychladnout do exsikátoru a zváží se na analytických vahách. Úbytek na hmotnosti představuje vodu, zbytek po sušení představuje sušinu. Výpočet: a) s předsušováním
S 1=
S1 - sušina v původní hmotě v procentech A – navážka průměrného vzorku na předsoušení v gramech B – navážka rozborového vzorku na dosoušení v gramech a – hmotnost vzorku po předsušení v gramech b – hmotnost vzorku po dosušení v gramech
b) bez předsušování
S1 (S)=
S1(S) – sušina původní hmoty (rozborového vzorku) v procentech B – navážka vzorku v gramech b – hmotnost vysušeného vzorku v gramech 44
Stanovení popela Definice: zbytek krmiva po dokonalém spálení při teplotě 550 °C ± 20 °C Princip: navážka rozborového vzorku se spálí a vyžíhá při 550 °C a po vychladnutí v exikátoriu se popel zváží. Postup: do vyžíhaného a zváženého kelímku (platinového nebo porcelánového) se naváží přesně 5g rozborového vzorku a vloží se do muflové spalovací pece vyhřáté na 200 – 300 °C. Při této teplotě vzorek postupně zuhelnatí až do ukončení uvolňování plynů. Potom se teplota zvýší na 500 – 550 °C, při které se žíhá až do získání světlého, kyprého, nezpečeného vzorku popela, zbaveného uhlíku. Vyžíhaný kelímek s popelem se po vychladnutí v exsikátoru zváží. Stanovení popela podle povahy vzorku trvá 4 – 6 hodin. Výpočet: Obsah popela =
a – hmotnost popela v gramech b – navážka v gramech
Stanovení dusíkatých látek Definice: obsah dusíku v krmivu zjištěném analýzou dle Kjeldahla a vynásobení koeficientem 6, 25. Princip: stanovujeme obsah dusíku v krmivu. Dusíkaté látky se zmineralizují kyselinou sírovou (za varu a za přítomnosti katalyzátoru) na síran amonný. Následně se přidáním hydroxidu sodného či draselného vytěsní amoniak a vzniklý amoniak se oddestiluje do titrační baňky a obsah amoniaku se zjistí titrací. Z obsahu amoniaku je vypočten obsah dusíku. Jelikož směs dusíkatých látek obsahuje v krmivu průměrně 16 % dusíku vynásobí se zjištěný obsah dusíku koeficientem 6, 25. 45
Postup: Do připravené tuby navážíme 0,5 - 1 g vzorku. Přidáme směs katalyzátoru (10 g síranu sodného a 0,9 - 1,2 síranu měďnatého). Ke vzorku se dále přidá 12 ml koncentrované kyseliny sírové. Obsah tuby se krouživým pohybem promíchá tak, aby se veškerá hmota dostala do kontaktu s kyselinou sírovou. Tuba se vloží do mineralizačního zařízení, kde se postupně zahřívá, aby nedošlo k nadměrnému pěnění. Po odeznění pěnění zahříváme obsah intenzivně. Během zahřívání nesmí dojít ke ztrátám obsahu vypěněním z tuby a uplívání částic na stěně. Vzorek zahříváme 2 hodiny po ztrátě hnědého zabarvení. Po spálení se nechá vzorek vychladnout a zředí se 50 ml destilované vody a tuba se vloží do destilačního přístroje. Do tuby se přidá vytěsňovací roztok hydroxidu sodného a tuba se s obsahem začne zahřívat. Vytěsněný amoniak se jímá do titrační baňky. Po 30 minutové destilaci se obsah titrační baňky titruje roztokem 0,1 M HCl. Výsledek se porovná se slepým pokusem. Zjištěné objemy titračního činidla a hmotnost vzorku je zpracována. Nakonec zaznamenáme poměrný obsah dusíku ve stanoveném vzorku a přepočítáme na obsah dusíkatých látek. Výpočet: x=
V0 – množství odměrného vzorku kys. sírové v ml V – spotřeba odměřeného roztoku hydroxidu sodného v ml t – titr dusíku * 100 (pro přesný 0,25 mol.“1 l roztok = 0,35) m – hmotnost navážky vzorku v gramech
Stanovení hrubé vlákniny Definice: zbytek krmiva po rozpuštění v kyselině, zásadě a v organickém rozpouštědle a po odečtení podílu popela v tomto zbytku Princip: vzorek krmiva se nejprve hydrolyzuje v kyselině. Po této hydrolýze se oddělí nerozpuštěný podíl a ten se hydrolyzuje v zásadě. Nerozpuštěný podíl se odtuční a stanoví se jeho sušina, v tomto zbytku se nachází vláknina a popel. 46
Postup: připravíme si vysoušečku s filtračním papírem a misku na stanovení popele. Do připravené kádiny 700 ml vložíme 3 g vzorku. Doplníme 50 ml 5 % kys. sírové a 150 ml destilované vody. Vaříme 30 minut a poté přerušíme var destilovanou vodou (500 ml). Odfiltrujeme veškerý roztok a nerozpuštěný zbytek promyjeme teplou destilovanou vodou (cca 700 ml). Tento postup opakujeme do neutrální redukce. Po poslední filtraci ke zbytku krmiva přidáme 50 ml 5 % hydroxidu draselného a doplníme destilovanou vodou po rysku. Opakujeme přerušení varu, filtraci vzorku, a promývání. Po poslední filtraci kvantitativně převedeme nerozpuštěný zbytek na filtrační papír a promyjeme malým množstvím acetonu, dáme do vysoušečky a aceton necháme odpařit (20 min). Poté stanovíme hmotnost sušiny a stanovíme hmotnost popele. Výpočet: Od hmotnosti sušiny nerozpuštěného a odtučněného zbytku odečteme podíl popele a přepočítáme na kg sušiny krmiva.
Stanovení tuku Definice: Látky rozpuštěné v organickém rozpouštědle. Princip: Krmivo se extrahuje v extrakčním přístroji, rozpustná část je jímána a po vysušení představuje podíl tuku. Postup: Do tuby navážíme 3 g krmiva, do připravené baňky se skleněnými kuličkami vlijeme ether a spolu s tubou ji umístíme do extrakčního přístroje umístěného na vodní lázni v digestoři a extrahujeme 6 hodin. Extrakci ukončíme zamezením další extrakce etheru (30 min.). Tubu vyjmeme a necháme odpařit ether (60 min.). Baňky vložíme do sušárny na cca 1hodinu při teplotě 95 – 98 °C. necháme vychladnout a zvážíme. Výpočet: Od hmotnosti baňky s tukem odečteme hmotnost prázdné baňky a přepočítáme obsah tuku na kg sušiny krmiva. 47
4.2.3 Metodika pro výpočet živé hmotnosti Živá hmotnost Byla vypočítána z objemu hrudníku, který jsme měřili páskovou mírou v oblasti kohoutku a délky těla, která byla měřena hůlkovou mírou od ramenního kloubu k sedacímu hrbolu, který uvádí MAYER A COENEN, 2003. Přepočet byl proveden podle tohoto vzorce:
Obrázek č. 1 - Popisuje místa měření pro výpočet hmotnosti koně
Zdroj: Bergrová, 2008
48
4.2.4 Metodika hodnocení tělesné kondice Používaný způsob hodnocení tělesné kondice v roce 1988 popsali Carroll a Huntington. Prohmatání a vizuální kontrola oblasti žeber, krku, kohoutku, ramen a kořene ocasu usnadňuje srovnání koní s různým množstvím uloženého tuku nezávisle na velikosti a plemeni. Obrázek č. 2 - ukazuje profilové linie pro různé stupně tělesné kondice. Profil 0 a 1 BSC přiléhá na kostru a popisuje stupeň vyhublosti a podvyživenosti. Profil 3 popisuje optimální výživný stav, kdy není potřeba zvýšeného nebo sníženého příjmu krmiva. Profil 3+ a 4 udává zakulacený vzhled skeletální struktury. Tento profil je nadprůměrný, ale neovlivňuje reprodukční schopnosti u koní, kteří jsou chováni na pastvě s přístřeškem i v zimě. Obrázek č. 2 - A - trnový výběžek, B - příčný výběžek (zdroj: Wright, 1998)
Zdroj: Wright, 1998
49
Dlouhá srst může být matoucí. Některé rozdíly tělesné stavby ztěžují použití jistých kritérií na konkrétním zvířeti. Na příklad, zvířata s vysokým kohoutkem, plochým hřbetem nebo březí klisny, u kterých hmotnost hříběte napíná kůži přes žebra, může způsobit, že tělesné skóre bude nižší než ve skutečnosti. Avšak, správně použitý bodovací systém v závislosti na velikosti a tělesné stavbě koně může být správný. Při hodnocení zvířat budou rozdíly mezi jedinci. Proto tedy používáme označení lehce krmitelní koně (koně, kteří lehce ukládají tuk) a těžce krmitelní koně (horší ukládání tuku). Mezi lehce krmitelné jedince zahrnujeme tažná plemena, poníky a plemeno quarter horse. Taky sem patří dominantní zvířata ve stádě. Mezi těžko krmitelné zahrnujeme spoustu jedinců z následujících plemen: Arabů, plnokrevníků a klusáků. Patří sem i submisivní jedinci ve stádě (WRIGHT, 1998).
50
Tabulka č. 3 - Sumarizuje různá tělesná skóre (zdroj: Wright, 1998).
Kondice
krk
0 - velmi hubený
kostra lehce hmatatelná žádná svalová hmota na plecích
1– hubený
kosti hmatatelné slabá svalová hmota na plecích
2 - mírně hubený
kostra je pokryta tukem
3krk přechází optimální plynule v rameno
4 – tlustý
5– obézní
kohoutek
kostra lehce hmatatelná
Páteř
výrazně vyčnívající páteř trnovitý výběžek může být lehce hmatatelný, příčné výběžky pokryty slabou vrstvou tuku
můžeme vyhmatat kosti tukové zásoby přes kohoutek, záleží na tuk přes trnovitý konformaci výběžek
žebra
záď
každé žebro je lehce vyhmatatelné
kořen ocasu a kyčelní kosti jsouvýrazně vystouplé
lehce viditelná
vyhublá kýta a vystouplý kořen ocasu
žebra nejsou vidět, lze je ale vyhmatat
kyčelní kosti pokryty tukem kyčelní kosti nejdou vyhmatat
zakulacený kohoutek
pevná záda
vrstva tuku přes žebra
tuk je uložen v oblasti krku
kohoutek je obalen tukem
zářez podél páteře
žebra pokryta mírnou vrstvou tuku
kyčelní kosti nejdou vyhmatat
tukový hřeben na krku
silná vrstva tuku kolem kohoutku
hluboký zářez kolem páteře
tukové polštáře, žebra nejsou hmatatelná
tukové polštáře
51
Obrázek č. 3 - Vzhled koní při hodnocení BCS (zdroj: Wright, 1998)
4.2.5 Metodika výpočtu potřeby energie Průměrná potřeba energie u dospělého koně je vyšší než u jiných hospodářských zvířat. Je to zřejmě způsobeno tím, že kůň potřebuje více energie na spontánní aktivitu než jiné druhy zvířat. NRC (1978) doporučuje potřebu energie pro koně krýt: ZP SE v MJ / den = 0,649 * H0,75 Pro výpočet Sek - na laktaci jsme přidali 3MJ / 1l mléka - na březost v 9 měsíci jsme navýšili o 15% více nad záchovu - na březost v 9,5 měsíci jsme navýšili o 22,5% více nad záchovu - na březost v 10 měsíci jsme navýšili o 30% více nad záchovu (NRC, 2007) 52
4.2.6 Metodika výpočtu potřeby dusíkatý látek
Denní potřeba dusíkatých látek závisí na věku, využití, zdravotním stavu a kondici koně. Podle NRC (1976, cit. ROBINSON, 1974) je denní záchovná potřeba stravitelných dusíkatých látek pro koně odhadována: Potřeba SNLk na záchovu (g) = 2,78 * H0,75 Pro výpočet SNL - na laktaci jsme navýšili 30g SNL / 1l mléka - na březost v 9 měsíci jsme navýšili o 15% více nad záchovu - na březost v 9,5 měsíci jsme navýšili o 22,5% více nad záchovu - na březost v 10 měsíci jsme navýšili o 30% více nad záchovu (NRC, 2007).
53
5
VÝSLEDKY A DISKUZE
Jak je uvedeno v metodice, prováděli jsme pozorování ve dvou stájích. Ze sledování v testační odchovně Skály jsme zjistili tento denní režim klisen. Ráno v 6 hodin dostávají všechny klisny ranní dávku ovsa. V 8 hodin jsou převedeny do výběhu. Do výběhu číslo jedna jsou umístěny klisny s hříbaty, které nemají k dispozici žádné krmivo. Do výběhu číslo dva jdou klisny březí a jalové, kde mají k dispozici volný balík sena o hmotnosti 450 kg na jeden týden. Klisny s hříbaty (z výběhu číslo jedna) jsou v 11 hodin dopoledne zaváděny zpět do boxů, kde mají k dispozici dopolední dávky sena. Ve 13 hod klisny s hříbaty, které jsou v boxech, dostávají odpolední dávku ovsa. O hodinu později, tedy ve 14 hod jsou převedeny březí a jalové klisny z venkovního výběhu (číslo dva) do stáje, kde již mají nachystané odpolední dávky sena a ovsa. Tyto klisny již další krmení za den nedostávají. V 18 hod klisny s hříbaty dostávají odpolední dávku sena a ve 20 hodin je poslední krmení a to tyto klisny dostávají večerní dávku ovsa. Dávkování jednotlivých krmiv je uvedeno v tabulce č. 5 a 6. Technika krmení odpovídá fyziologickým potřebám předmětných kategorií klisen. Klisny mají 24 hodin denně k dispozici stelivovou slámu. Vhodným doplněním by bylo vložit do denního schématu také krmení ranní dávkou sena, popřípadě mírně odložit první dávku jadrného krmiva, zejména u již ohřebených klisen. Protože stejně důležitou roli hraje správná volba krmiv, doba krmení, množství krmiva, ale i předkládání krmiv ve správném pořadí. Bylo zjištěno, že krmení sena před koncentrovanými krmivy má pozitivní vliv na stabilitu střevní mikroflóry. Navíc ve stresu hodně koní přijímá krmivo rychle a nedostatečně žvýká. Speciálně u koní, kteří přijímají velké množství koncentrovaných krmiv, to může mít za následek vznik žaludečních vředů. Vhodným námětem je také umožnit přístup ohřeběných klisen k objemnému krmivu ve výběhu, případný nedostatek podnětů (možnost příjmu krmiva) může způsobit nervozitu některých klisen vedoucí ke zranění zvířat apod. Doporučila bych více (dvě až tři) místa ke krmení ve výběhu č. 2. Pozitivem výše uvedeného systému je společný pobit klisen a popř. hříbat, vedoucí k dobrému sociálnímu začleňování mladých koní.
54
Hodnocení techniky krmení na testační odchovně Buňov poukázalo na odlišný denní režim. Dvacet dva hřebců ve věku 2 let, bylo volně skupinově ustájeno na hluboké podestýlce. Krmná dávka se skládala z ad-libitního příjmu sena (k dispozici jeden balík 250 kg) a čtyř kilogramů ovsa. Ranní krmení jádrem bylo v 8 hod a odpolední ve 14 hod. Na každé krmení se hřebci uvazovali na 1 hodinu na své místo. Tito hřebci byli bez jakéhokoliv pracovního zatížení. Systém krmení odchovávaných hřebečků opět odpovídá jejich fyziologickým potřebám, společný pobyt v prostorově naddimenzované a vzdušné stáji vede k dobrému sociálnímu vývinu zvířat. Možnost organizačně začlenit pobyt ve výběhu by byla výhodou. Stejně jako u sledovaných klisen mají hřebci adlibitní přístup k vodě, tentokrát však mají možnost pít z vodní hladiny velkoobjemového napajedla, což se uvádí (Švehlová, 2010), jako výhodné řešení. Tento systém umožňuje zvířatům pít plnými doušky, což podporuje lépe docílit pocit napojení. Při příjmu sena z jednoho místa (k dispozici jeden balík sena), který však byl doplněn možností příjmu kvalitní slámy v celém prostoru stáje. U koní nebyla sledována nervozita, která by byla způsobená skutečností, že v hierarchii níže zařazená zvířata by neměla přístup k senu, Přesto by bylo určitou výhodou počet míst s přístupem k senu rozšířit. U mladých hřebců je technika krmení vyhovující, hřebci mají možnost volného pohybu ve stáji, ale zároveň jsou naučeni být přivazováni na krmení. Díky tomu jsou v každodenním kontaktu s ošetřovateli a tím se usnadňuje budoucí výcvik.
55
5.1 Výsledky smyslového hodnocení sena Jakostní znaky sena
body
Vůně: Aromatická – senná, výrazná
5
Barva: olivově zelená, málo změněná
5
Struktura: bohaté olistění, na pohmat měkké a jemné seno
7
Znečištění: téměř žádné (velmi malá prašnost)
3
Celkem bodů
20
Podle získaných bodů jsme seno zařadili do jakostní třídy jedna – velmi dobrá. Dále jsme stanovovali kvalitu sena podle obsahu NL a vlákniny (%). Vyšlo nám, že seno je dobré kvality, co se týká obsahu NL, které je 6,43% a podle obsahu vlákniny která je 34,78% - kvalita podřadná. Nižší obsah NL není nijak znepokojující z toho důvodu, že v krmných dávkách koní jde většinou o zvýšený obsah NL, proto je toto seno pro koně vyhovující. Naopak vyšší obsah vlákniny je také v pořádku, protože koně dobře snášejí seno s vyšším obsahem vlákniny.
56
5.2
Zjištěné krmné dávky klisen a jejich hodnocení
Klisna č. 1 - Gapa Tato klisna je narozena 24. 2. 2005 v Tlumačově, po otci 814 Catango 2 z matky Granada. Má splněny výkonnostní zkoušky, ale v parkuru nikdy nesportovala. Doposud porodila 3 hříbata, z toho poslední byla kobylka narozená 26. 2. 2012. Jedná se o plemeno českého teplokrevníka. Na základě hodnocení tělesné kondice je tato klisna tlustá - 4 BCS. Ve stádě je středně dominantní. Při hodnocení požadavků na potřebu živin u klisny byla stanovena potřeba stravitelné energie 142,2 MJ a 944,2 g SNL, při hodnocení její krmné dávky jsme zjistili, že klisna přijímá 316,27 MJ stravitelné energie a 1664,9 g SNL, větší příjem energie vysvětluje vyšší BCS. Doporučujeme upravit krmnou dávku úplným odebráním ovsa a snížením množství sena na 17 kg den. Jelikož jsou klisny ustájeny na ovesné slámě, mohou potřebu sušiny doplnit slámou.
Klisna č. 2 - Paloma Tato klisna je narozena 13. 3. 1997 u soukromého chovatele v Německu. Je po otci Popcorn z matky Ronia. Paloma má splněny výkonnostní zkoušky a 4 roky se aktivně využívala k parkurovému skákání v Německu. Do Tlumačova byla odkoupena v 10 letech a zde měla 1 hříbě. Nyní je v 9,5 měsíci březosti. Jedná se o plemeno český teplokrevník. Její tělesná kondice dosahuje hodnoty 3,75 - téměř obézní. Stanovené požadavky na potřebu živin této klisny jsou u stravitelné energie 97 MJ a 415,4 g SNL. Po zhodnocení krmné dávky, kterou kůň opravdu dostává, jsme zjistili, že obsah stravitelné energie je 211,36 MJ a 1093,1 g SNL. Tato klisna je překrmována dvojnásobným množstvím sledovaných živin. Doporučuji výrazně omezit krmení ovsem a dávku sena snižovat nesnižovat, aby koně neměli pocit hladu.
57
Klisna č. 3 - Tamara Tato klisna je narozena 20. 3. 2005, po otci Edminton z matky Lopez. Je v 9. měsíci březosti, jedná se o plemeno český teplokrevník. Doposud porodila 4hříbata. Chovatelem této kisny je Hřebčín Albertovec. Má splněny výkonnostní zkoušky, ale nikdy nesportovala, ve stádě je spíše submisivní. Její tělesné skóre je 2 - mírně hubená. Při hodnocení požadavků na potřebu živin u klisny byla stanovena potřeba Stravitelné energie 86, 4 MJ a 372 g SNL, při hodnocení její krmné dávky jsme zjistili, že klisna přijímá 189,23 MJ a 973,3 g SNL, doporučuji upravit krmnou dávku snížením množství podávaného ovsa a dávku sena ponechat stejnou. Klisna č. 4 - Oklahoma - T Klisna je narozena 2. 3. 1998, po otci Linaro z matky Indiana, plemene český teplokrevník. Klisna je nyní bez pracovní zátěže. Má splněny výkonnostní zkoušky a byla sportovně využívána v parkuru. Chovatelem je německý soukromník. Doposud porodila 4 hříbata. Ve stádě je vůdčí klisnou a tělesné skóre dosahuje hodnoty 4,5 velmi tlustá až obézní. Vypočítaná potřeba živin podle norem je 82,87 MJ stravitelné energie a 355 g SNL. Reálná dávka živin, kterou tato klisna přijímá je 218,49 MJ stravitelné energie a 1061,8 g SNL. Tato klisna je vysoce překrmována, což jistě souvisí s velmi vysokým BCS. Doporučujeme úpravu krmné dávky výrazným omezením ovsa v KD a ponecháním dané dávky sena. Klisna č. 5 - Jena Klisna je narozena 28. 2. 2002 u soukromého chovatele v ČR, po otci Oscar z matky Jesica, má pod sebou hřebečka narozeného 23. 3. 2012. Jedná se o plemeno český teplokrevník. Ve stádě je silně dominantní. Na základě hodnocení kondice dosahovala čísla tělesného skóre 2 - mírně hubená. Potřeba živin, stravitelné energie byla 133 MJ a 879,66 g SNL. Podle zjištěných hodnot v přijatém krmivu klisna přijímala 301,85 MJ Sek a 1604,8 g SNL. Klisna je tedy překrmována energií a SNL, proto bych doporučovala snížit příjem ovsa a podávat pouze seno ve stejném množství.
58
Klisna č. 6 - Laydy Vernia Klisna je narozena 1. 5. 2010 po otci Lancelot z matky Calore, plemene český teplokrevník. Jelikož je mladá a letos bude dvouletá, nemá žádné pracovní zatížení ani hříbata. Její tělesné skóre je nízké 1,5 BCS. Ve stádě je velmi submisivním jedincem. Chovatelem je hřebčinec Tlumačov. Stanovené požadavky na potřebu živin této klisny jsou u stravitelné energie 64,25 MJ a 275,23 g SNL. Po zhodnocení krmné dávky, kterou kůň opravdu dostává, jsme zjistili, že obsah stravitelné energie je 189,13 MJ a 929,7 g SNL. I když, je tato klisna hubená, přesto je překrmována. Doporučuji snížit množství podávaného ovsa z krmné dávky a podávat pouze stejné množství sena, aby se u klisny nedostavil pocit hladu. Klisna č. 7 - Lizbet Klisna je narozena 23. 6. 2000, po otci Balast S.V., z matky Lola. Klisna je ve stádě velmi dominantní, doposud porodila 4 hříbata a již je v 10 měsíci březosti. Její tělesné skóre je optimální – 3 BCS. Jde o plemeno český teplokrevník. Chovatelem klisny je Slovenský soukromník. Po zhodnocení potřeb živin této klisny jsme zjistili, že její potřeba stravitelné energie je 113,82 MJ a 487,6 g SNL. Doopravdy však přijímá 261,59 MJ SEk a 1355 g SNL. Klisna je překrmována a proto je nutné snížení KD a to tak, že nebudeme podávat oves a klisna bude přijímat pouze seno ve stejném množství jako doposud. Klisna č. 8 - Gabriela Klisna je narozena 7. 4. 2008, po otci Grand Step z matky Topina. Jedná se o plemeno český teplokrevník. Nemá žádné pracovní zatížení, doposud porodila 3 hříbata. Ve stádě je nekonfliktní. Chovatelem je soukromník v ČR. Podle hodnocení úrovně tělesné kondice jí bylo přiděleno skóre 4,5 – téměř obézní. Potřeba živin této klisny je 81,42 MJ SEk a 348,75 g SNL. V krmné dávce, která je klisně poskytnuta, obsaženo 194,97 MJ stravitelné energie a 963,6 g SNL. Tato klisna je téměř obézní, což je způsobeno vysokým překrmováním a proto doporučuji změnit krmnou dávku a to tak, že rapidně snížíme příjem ovsa a poskytneme klisně pouze seno ve stejném množství jako doposud.
59
Klisna č. 9 - Ornela Klisna je narozena 30. 1. 2008, po otci Catango Z z matky Oklahoma-T. Klisna doposud neměla žádné hříbě, je zařazena do plemene český teplokrevník. Ve stádě je spíše uprostřed hierarchie. Má splněny výkonnostní zkoušky, chovatelem je zemský hřebčinec Tlumačov. Při posuzování tělesné kondice jí bylo přiděleno skóre číslo 3 tedy optimum. Podle zjištěných norem má tato klisna potřebu stravitelné energie 72,8 MJ a 311,85 g SNL, ale opravdový příjem živin je 159,58 MJ stravitelné energie a 778,6 g SNL. Tato klisna je taktéž překrmována, doporučuji nápravu snížením dávky ovsa z KD a ponechat klisně pouze seno. Klisna č. 10 - Camilla Klisna je narozena 21. 1. 2008, po otci Oscar z matky Casablanka, je příslušníkem plemene český teplokrevník. Prozatím neporodila žádné hříbě, má splněny výkonnostní zkoušky. Chovatelem je také zemský hřebčinec Tlumačov. Ve stádě je středně dominantní. Podle posouzení tělesné kondice má skóre optimální - 3. Po zhodnocení požadavků na potřebu živin u klisny byla stanovena potřeba stravitelné energie 81, 125 MJ a 347,5 g SNL, při hodnocení její krmné dávky jsme zjistili, že přijímá 147,32 MJ stravitelné energie a 769,5 g SNL. Tato klisna přijímá nadměrné množství energie i SNL a pro nápravu doporučuji změnu KD. Klisně k pokrytí denní potřeby živin postačí původní dávka sena. Klisna č. 11 - Caira Klisna je narozena 21. 2. 2004, po otci Catango Z z matky Zita. Chovatelem je český soukromník. Klisna má jedno narozené hříbě, nemá splněny výkonnostní zkoušky. Je zařazena do plemene český teplokrevník. Ve stádě je spíše submisivním jedincem. Při bodování tělesné kondice bylo klisně přiřazeno skóre 3,5. Při hodnocení krmiva jsme spočítali normu pro tuto klisnu, která je 69,96 MJ stravitelné energie a 299,66 g SNL. Reálně však klisna přijímala 182,61 MJ stravitelné energie a 843,1 g SNL. Jak jsme zjistili u předchozích klisen, tato klisna je překrmována a k pokrytí potřeb by jí stačil příjem sena v množství, které dostávala doposud.
60
Klisna č. 12 - Casandra Klisna je narozena 7. 3. 1995, po otci Capitol II z matky Sandy. Chovatelem je německý soukromník, který s klisnou úspěšně absolvoval výkonnostní zkoušky, po nichž klisna aktivně sportovala v parkurových soutěžích. Klisna měla jedno hříbě a 7. 2. 2012 se jí narodila druhá klisnička. Jedná se o plemeno český teplokrevník. Po hodnocení tělesné kondice jsme zjistili, že klisna má optimální skóre 3. Stanovené požadavky na potřebu živin této klisny jsou u stravitelné energie 101,55 MJ a 660,36 g SNL. Po zhodnocení krmné dávky, kterou kůň opravdu dostává, jsme zjistili, že obsah stravitelné energie je 331,49 MJ a 1728,4 g SNL. I když má tato klisna pod sebou hříbě, přijímá trojnásobné množství energie. Doporučuji ponechat stejné množství sena a velmi snížit dávku ovsa. Klisna č. 13 - Bright Angel Klisna je narozena 27. 4. 1987, po otci Antuco z matky Babsy. Jedná se o plemeno anglický plnokrevník. Tato klisna je chovnou klisnou, měla 10 hříbat. Jelikož je tato klisna hodně stará tak je ve stádě spíše submisivní a její tělesná kondice je podprůměrná a dosahuje 1,5 BCS. Podle norem byla vypočítána potřeba stravitelné energie 66,76 MJ a 285,98 SNL. Doopravdy však tato klisna přijímá 172,53 MJ stravitelné energie a 924,3 g SNL. I když je tato klisna hubená je překrmovaná, což může být způsobeno horší krmitelností jedince. Přesto doporučuji snížit krmnou dávku ovsa, a podávat pouze kvalitní seno ve stejné množství jako klisna dostávala doposud. Klisna č. 14 - Julie Klisna je narozena 14. 4. 2000, po otci Grand Step z matky Fuga. Chovatelem je český soukromník. Klisna se řadí k plemeni český teplokrevník, neabsolvovala výkonnostní zkoušky, měla 5 hříbat a letos 22. 2. 2012 se jí narodila klisnička. Podle hodnocení úrovně tělesné kondice jí bylo přiděleno skóre 3 - optimální. Potřeba živin této klisny je 125,68 MJ SEk a 828,01 g SNL. V krmné dávce, která je klisně poskytnuta, obsaženo 305,9 MJ stravitelné energie a 1621,7 g SNL. Klisna je překrmována energií a SNL, proto doporučuji změnit krmnou dávku na podávání pouze sena.
61
Klisna č. 15 - Mercedes Klisna je narozena 15. 1. 2009, po otci Faraday z matky Ontaria. Klisna je plemenné příslušnosti český teplokrevník. Má splněny výkonnostní zkoušky a sportovala v parkurových soutěžích. Na základě hodnocení kondice dosahovala čísla tělesného skóre 2- mírně hubená. Potřeba živin, stravitelné energie byla 70,86 MJ a 303,6 g SNL. Podle zjištěných hodnot v přijatém krmivu klisna přijímala 191,3 MJ Sek a 919,1 g SNL. Klisna je tedy překrmována energií a SNL, proto bych doporučovala zrušit příjem ovsa a nahradit jej pouze stejným množstvím sena na den.
Zhodnocení krmné techniky Klisny Technika krmení je podle potřeb koní z větší části v pořádku. Denní režim klisnám vyhovuje. Ve stáji klisen, kde jsme prováděli pozorování, byly klisny v den porodu krmeny stejně jako před porodem. Podle Čermáka, 2002 a Mohelského, 2011 by se krmení klisen v den porodu mělo změnit. Jde o to, že když jsou krmeny stále stejně v den porodu jako před porodem, tak nedochází k vyprázdnění trávicího traktu, pro uvolnění porodních cest, jak by k tomu mělo docházet. Klisny jsou tak zbytečně zatěžovány. U klisen by mělo dojít ke snížení příjmu objemného krmiva na minimum a přidáno by mělo být pouze kvalitní luční seno asi 2-3 kg. Jadrné krmivo by se zcela mělo vypustit z krmné dávky a měl by ho nahradit vlažný „mash“ připravený spařením 1,5 kg mačkaného ovsa, 0,25 kg pšeničných otrub, 0,05 kg lněného semene a 0,03 kg kuchyňské soli přibližně v 1,25 l horké vody. Lněné semeno má příznivý vliv na sliznici trávicího traktu a podporuje ejekci mléka. Důvod tohoto způsobu krmení klisen je takový, protože ošetřovatelé nedokáží přesně určit den porodu. Použití výše uvedených technik je proto možné provádět po porodu, za účelem rychlejší rekonvalescence. Před vlastním porodem je to z praktického hlediska takřka nemožné. Pokud by chovatelé měli snahu omezit krmení v době očekávaného porodu dlouhodoběji – v řádu několika dní či dokonce déle, mohlo by to naopak způsobit potíže s pasáží potravy průběhem tenkého střeva či dokonce jeho částečné vyprázdnění. 62
To vše je indispozice vedoucí ke klinickým či subklinickým kolikovým stavům či dokonce k iniciaci nekroz trávícího epitelu. Což je někdy složité. Některé klisny totiž mohou mít všechny příznaky blížícího se porodu, a přesto přenáší. U těchto klisen je velkou výhodou individuální přístup ošetřovatelů. Dále je pro klisny velmi prospěšné, že jsou každý den převáděny do výběhu, kde se mohou volně pohybovat a jsou na čerstvém vzduchu. Sušina Většina sledovaných klisen přijímala semi-adlibitní množství sena, k dispozici měla adlibitní množství slámy, která však dle zkušeností chovatelů nebyla pravidelně přijímána a současně dávku ovsa, která se mírně měnila v souvislosti s fází reprodukčního cyklu. Z výše uvedených hodnocení krmných dávek vyplývá, že průměrný příjem sušiny tvořil 4,25 % živé hmotnosti klisen. Přičemž norma NRC (2007) uvádí obvyklý příjem sušiny na úrovni 1,5 - 3 % a Zeman (2005) uvádí rozmezí 2 - 3 %. Příjem sušiny se tak pohybuje nad horní hranicí uvedeného rozmezí, u chovných klisen je to obvyklý stav neboť, mají z předchozích porodů zvětšenou dutinu břišní a mají rozšířený trávicí trakt, který je tak přizpůsobený k vyššímu příjmu sušiny. Dusíkaté látky Příjem dusíkatých látek je v průměru vyšší o 674,48 g oproti normovaným požadavkům. Koně jsou přizpůsobeny k přijímání píce, která je po většinu roku nízké kvality. Potřeba dusíkatých látek je tak přirozeně nízká. V chovech jsou však koním překládána krmiva poměrně kvalitní, která není možné obsahem SNL srovnávat se suchými stébly, jejich příjmu v části ročního období jsou koně přizpůsobeni, přirozeně tak dochází k vyššímu zásobení dusíkatými látkami, které se stávají limitujícími jen ve výjimečných případech (u rostoucích koní, laktujících klisen a koní při těžké práci). U sledovaných klisen byl podle očekávání příjem dusíkatých látek vyšší oproti požadavkům. Vyšší obsah dusíkatých látek koně snášejí dobře, není však důvod předkládat další bílkovinná krmiva. Zatímco množství přijímané energie dokážeme poměrně dobře ve výživě koní regulovat, u dusíkatých látek to není tak lehké, neboť i seno sklizené v pozdějších vegetačních stádiích často obsahuje cca 8 g SNL/kg, při adlibitním přijmu sena, který je tou správnou volbou, dochází přirozeně k vyššímu 63
příjmu SNL. Při extrémně vysokých dávkách SNL (dodatek bílkovinných krmiv aniž by byly potřeba) je zbytečně zatěžována činnost jater, vyšší přítomnost amoniaku v organismu (negativní účinky na nervový systém) a také vzniká nutnost dusíkaté látky vyloučit močí, což zvyšuje potřebu vody - to může prohlubovat dehydrataci u kojících klisen a pracujících koní.
Energie V případě hodnocení příjmu energie můžeme konstatovat, že normované dávky SEk vypočítané podle Zemana (2005) jsou v průměru 92,7 MJ/ks. Přitom přijímané dávky SEk v krmivu, jsou 225 MJ. Příjem energie tedy převyšuje normované požadavky o 58,4 %. Hřebci Sušina Krmení této skupiny koní je v pořádku. Průměrné množství přijímané sušiny je 2,35 % z celkové hmotnosti, což odpovídá doporučení podle NRC (2007), které uvádí 2 - 2,5 % a Zemana (2005), který uvádí DLG (1984) 1,5 % a novější Ott (1993) 2 - 2,5 % z celkové živé hmotnosti. Dusíkaté látky Příjem dusíkatých látek je v průměru 592,68 g na jednoho koně, oproti normovaným požadavkům, které jsou 429,56 g. V krmné dávce tedy obsah SNL vyšší o 163, 02 g. Toto zvýšené množství stravitelných dusíkatých látek je u koní v normě, jak již bylo objasněno u klisen.
Energie Potřeba energie, která je dána normou, Zeman (2005), tito hřebci potřebují 81,02 MJ SEk. Podle výpočtů jsme však zjistili, že hřebci v krmné dávce přijímají 112,17 MJ SEk. Toto vyšší množství energie není nikterak znepokojující. Z důvodu neustálého růstu a pohybu po stáji mohou tuto přebývající energii hřebci spotřebovat.
64
6
ZÁVĚR
Během hodnocení techniky krmení bylo zjištěno, že zavedená praxe ve velké míře koresponduje s požadavky zvířat. Podávaná krmiva jsou dobré kvality, u klisen je v maximální míře i zimním období využíván pobyt mimo stáj. Oproti doporučením různých autorů není v chovu upravována krmná dávka v den porodu či jeho bezprostřední blízkosti. Uvedené zdroje hovoří o výhodách částečného vyprázdnění trávicího traktu v den porodu či o přínosech dodávání lehce stravitelného „mashe“. Ve sledovaném chovu však při výše uvedené praxi nedochází k žádným zaznamenaným potížím. Jako možná doporučení můžeme zmínit potenciální rozšíření nabídky krmiva ve výbězích. Vzhledem k počtu a silnějšímu hierarchickému rozdělení ve výběhu jalových klisen by bylo vhodné uvažovat o rozšíření krmných míst z jednoho alespoň na dvě. Ve výběhu pro klisny s hříbaty by bylo užitečné příkrm objemným krmivem (senem) zavést. Je však pravdou, že klisny s hříbaty těsně po ohřebení netráví mnoho času ve výběhu, což díky vhodnému mikroklimatu ve vzdušné stáji není příliš na závadu. V odchovu mladých hřebců lze opět konstatovat, že zavedená praxe odpovídá požadavkům na skupinový odchov zvířat a respektuje potřebu koní ve vztahu k dostatečnému příjmu objemných krmiv, zejména sena v zimním období. Opět rozšíření počtu krmných míst ve společné stáji by mohlo být přínosem, vzhledem k dostatečnému přístupu ke kvalitní slámě to však není absolutní nutností. U obou hodnocených skupin zvířat poukázali výsledky na dostatečný příjem dusíkatých látek i energie téměř u všech koní. Tento dostatečný příjem však u některých koní (zejména klisen) vede k tučnění zvířat a mezi doporučení by patřil návrh na možné snížení dávek jadrných krmiv u těchto klisen, které jsou individuálně popsány v kapitole s výsledky.
65
7
PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY
ALDRICH, Greg. Niacin vit. B3. Krmivářství. Praha: Profi Press s.r.o., 2011, roč. 2011, č. 6. ISSN 1212-9992 MK ČR E 7525. ANONYM 1. Sestavení krmné dávky - proteiny, sacharidy, tuky. [online]. 2000 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.equiweb.cz/vyziva/krmne01.php BERGROVÁ, Kateřina. Zjištění váhy dospělého koně. Zjištění váhy dospělého koně. 2008. Dostupné z: http://www.centrumkrmiv.cz/post/zjisteni-vahy-dospeleho-kone-4/ ČERVENÝ, Čeněk. Vademecum anatomie domácích savců pro studium a veterinární praxi. Vyd. 1. Praha: Brázda, c2011, 271 s. ISBN 978-80-209-0389-1 (VáZ.) :. Česká Republika. Metody odběru vzorků a laboratorního zkoušení pro úřední kontrolu krmiv. In: www.ukzuz.cz/.../142068-7-Narizeni+Komise+c+1522009pdf.aspx. 2009, č. 152/2009. DOLEŽAL, Petr. Výživa zvířat a nauka o krmivech: (cvičení). Vyd. 1. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2004, 292 s. ISBN 80-715-7786-3. DOLEŽAL, Petr. Konzervace, skladování a úpravy objemných krmiv. 1.vyd. Brno: MZLU, 2006, 213 s. ISBN 80-7157-993-2. DOLEŽAL, Petr a Ladislav ZEMAN. OBJEMNÁ KRMIVA A HLAVNÍ ZÁSADY PRO ZLEPŠENÍ JEJICH KVALITY. Krmivářství. Praha: Profi Press s.r.o., 2011, roč. 2011, č. 1. ISSN 1212-9992 MK ČR E 7525. DOSTÁLKOVÁ, Lenka. Výživa novorozených hříbat. Výživa novorozených hříbat: Sající hříbě [online]. 2010 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://www.orling.cz/cz/okonich-1265796587/odborne-clanky/vyziva-novorozenych-hribat.html DRAPEROVÁ, Judith. Kůň a péče o něj. 1. vyd. Praha: Svojtka a Vašut, 1997. ISBN 80-7180-277-8.
66
DRAŽAN, Jaroslav. Výživa a krmení hříbat. Výživa a krmení hříbat [online]. 2010 [cit. Dostupné
2012-04-25].
z:
http://www.ifauna.cz/clanek/kone/vyziva-a-krmeni-
hribat/337/ DUŠEK, Jaromír. Chov koní. Vyd. 2., přeprac. Praha: Brázda, 2007, 400 s. ISBN 97880-209-0352-5. ENENKELOVÁ, Helena. Fyziologie trávení koní [online]. 2008 [cit. 2012-04-26]. Dostupné z: http://www.konicci.cz/clanky/anatomie-a-fyziologie-92/fyziologie-travenikoni-2272/ HAWERLAND, Petr. Krmení koní: Oves [online]. 2009 [cit. 2012-04-26]. Dostupné z: https://docs.google.com/viewer?a=v&q=cache:Cgygs_CHvXkJ:eJELÍNEK, Pavel a Karel KOUDELA. Fyziologie hospodářských zvířat. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2003, 409 s. ISBN 80-715-7644-1 KACEROVSKÝ, Otto. Zkoušení a posuzování krmiv: celost. vysokošk. učebnice pro vys. školy zeměd. 1. vyd. Praha: SZN, 1990, 213 s. Živočišná výroba. ISBN 80-2090098-5. KAPITZKE, Gerhard. Kůň od A do Z. 7. vyd. Praha: Brázda, 2008. ISBN 978-80-2090363-1. LAWRENCE, Laurine. Evaluating hay for horses: Myths and realities (1998) Laurie Lawrence, Professor, Department of Animal Sciences, University of Kentucky, Lexington, KY 40546 WARREN, Lorri. Feeding young Horses for sound growth. 2009. Dostupné z: http://www1.agric.gov.ab.ca/$department/deptdocs.nsf/all/agdex4634 MARTINÍK, Karel. Fyziologie trávení a vstřebávání [online]. 2011 [cit. 2012-04-26]. Dostupné
z:
http://www.profmartinik.cz/wp-content/soubory/fyziologie-traveni-a-
vstrebavani.pdf MARVAN, František. Morfologie hospodářských zvířat. Vyd. 2. Praha: Brázda, 1998, 303 s. ISBN 80-209-0273-2. 67
MEYER, Helmut a Manfred COENEN. Krmení koní: současné trendy ve výživě. Vyd. 1. Překlad Bohumila Chocholová, Tomáš Kapic. Praha: Ikar, 2003, 254 s. ISBN 80249-0264-8. MIHOLOVÁ, Blanka. Anatomie a fyziologie hospodářských zvířat. Vyd. 1. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita, Institut celoživotního vzdělávání, 1999, 304 s. ISBN 80-851-1475-5. MODLIŃSKA, Dorota. Koně a hříbata. 3. vyd. Praha: Slovart, 2003. ISBN 80-7209433-5. MOHELSKÝ, Martin. Zásady krmení koní II. Krmivářství. Praha: Profi Press s.r.o., 2010, roč. 2010, č. 1. ISSN 1212-9992 MK ČR E 7525. MOHELSKÝ, Martin. Výživa kojících klisen a hříbat do období odstavu. Krmivářství. Praha: Profi Press s.r.o., 2011, roč. 2011, č. 1. ISSN 1212-9992 MK ČR E 7525. MOHELSKÝ, Martin. Co nás často mýlí ve výživě koní. Krmivářství. Praha: Profi Press s.r.o., 2011, roč. 2011, č. 6. ISSN 1212-9992 MK ČR E 7525. MURRAY, Robert K, Daryl K GRANNER, Peter A MAYES a Victor W RODWELL. Harperova Biochemie. 4. vyd. Jihlava: H+H, 2002. ISBN 80-7319-013-3. NAJBRT, Radim. Veterinární anatomie 1. díl. 1. vyd. Praha: SZN, 1980, 520 s. Živočišná výroba. NAJBRT, Radim. ET AL. Veterinární anatomie 2. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1982. Nutrient requirements of horses. 6. vyd. Washington, D.C.: National Academies Press, 2007. 341 s. ISBN 978-0-309-10212-4. PEPLOWOVÁ, Elazabeth. Encyklopedie koní. 1. vyd. Praha: Vašut, 1999. ISBN 807236-068-X. REECE, William O. Fyziologie a funkční anatomie domácích zvířat. 1. české vyd. Praha: Grada, 2011, 473 s. ISBN 978-80-247-3282-4 (BROž.).
68
SOBOTKOVÁ, Eva, Michaela PRAUSOVÁ a Michal VEČEREK. Mléko jako zdroj výživy hříbat: Období přechodu na krmiva rostlinného původu. Mléko jako zdroj výživy hříbat: Období přechodu na krmiva rostlinného původu [online]. 2009 [cit. 2012-0425].Dostupné z:
http://www.agroweb.cz/Mleko-jako-zdroj-vyzivy-
hribat__s397x33944.html SOVA, Zdeněk. Fyziologie hospodářských zvířat. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1981. ŠVEHLOVÁ, Dominika. Věčný problém: koně, voda a zima. [online]. 2010 [cit. 201205-11]. Dostupné z: http://www.ifauna.cz/clanek/kone/vecny-problem-kone-voda-azima/5107/ TRČÁLEK, Karel. Odchov hříbat. Odchov hříbat [online]. 2009 [cit. 2012-04-25]. Dostupné
z:
http://www.konicci.cz/clanky/plemenitba-a-odchov-hribat-91/odchov-
hribat2476/eda.eu/attachments/021_prezentace.ppt+oves+hawerlant&hl=cs&gl=cz&pid=bl&s rcid=ADGEESi-L2XJc6lCdg2cr32AmteuhSuVXXF2sKgJzQt62NdK050Q5KNm7h_V99q3oMfgutIhGTlbj3NMKdaoVL8GVRk stPpZeYRZLFE69xwINvzM1tAOmQz5GgVtagHVqk_Xwq5IOL&sig=AHIEtbQzCw7Ht4 VL5FHt-QVUeJzvf3Z5Pw VODRÁŽKA, Zdeněk. Biochemie. 2. oprav. vyd. Praha: Academia, 1996, 191 s. ISBN 80-200-0600-1. VODRÁŽKA, Zdeněk. Biochemie. 2. vyd. Praha: Akademie věd České republiky, 1999. ISBN 80-200-0438-6. VOGEL, Colin. Velká kniha péče o koně. 2. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 1996. ISBN 80-7181-810-0. VYSKOČIL, Ivo. Kapesní katalog krmiv. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2008, 9 s. ISBN 978-80-7375-218-7.
69
WARREN, Lorri, K. Horse Feeding, Myths and Misconceptions (22.2,2002), P.A.S., Provincial Horse Specialist, Alberta Agriculture, Food and Rural Development WRIGHT, B, G, RIETVELD A P, LAWLIS. Body condition scoring of horses. Ontario: Animal science, 1998, Dostupné z: http://www.omafra.gov.on.ca/english/livestock/horses/facts/98-101.htm ZELENKA, Jiří. Aminokyseliny ve výživě zvířat. Krmivářství. Praha: Profi Press s.r.o., 2011, roč. 2011, č. 1. ISSN 1212-9992 MK ČR E 7525. ZEMAN, Ladislav. Výživa a krmení hospodářských zvířat. 1. vyd. Praha: Profi Press, c2006, 360 s. ISBN 80-867-2617-7. ZEMAN, Ladislav. Potřeba živin a tabulky výživné hodnoty krmiv pro koně: celost. vysokošk. učebnice pro vys. školy zeměd. 3. vyd. Brno: MZLU, 2005, 213 s. Živočišná výroba. ISBN 80-715-7855-X.
70
8
SEZNAM TABULEK
Tabulka č. 4 - Seznam klisen se základními informacemi
datum narození 24.2.2005 13.3.1997 20.3.2005
jméno klisny po otci GAPA 814 Catango 2 PALOMA Popcorn TAMARA Edmonint OKLAHOMA -T 2.3.1998 Linaro JENA 28.2.2002 Oscar LAYDY VERNIA 1.5.2010 Lancelot LIZBET 23.6.2000 Balast S.V. GABRIELA 7.4.2000 Grand Step ORNELA CAMILLA CAIRA CASANDRA BRIGHT ANGEL JULIE MERCEDES
30.1.2008 21.1.2008 21.2.2004 7.3.1995
Catango Z Oscar Catango Z Capitol II
27.4.1987 Antuco 14.4.2000 Grand Step 15.1.2009 Faraday
z matky Granada Ronia Lopez
šikmá výživná délka obvod hmotnost kondice těla hrudi v kg 4 174 211 651 3,75 173 204 605 2 164 203 568
Indiana Jesica
4,5 2
175 172
209 204
643 602
Calore Lola Topina OklahomaT Casablanca Zita Sandy
1,5 3 4,5
161 178 176
84 215 206
458 692 628
3 3 3,5 3
161 177 162 174
200 205 94 173
541 625 513 438
Babsy Fuga Ontaria
1,5 3 2
164 176 165
87 195 94
482 563 522
71
Tabulka č. 5 - Znázornění množství ovsa podávaného během dne
číslo. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15
jméno klisny GAPA PALOMA TAMARA OKLAHOMA- T JENA LAYDY VERNIA LIZBET GABRIELA ORNELA CAMILLA CAIRA CASANDRA BRIGHT ANGEL JULIE MERCEDES
spotřeba ovsa ráno 6 hod 3,87 3,11 2,72 2,21 3,87 2,07 3,88 2,21 1,66 2,28 2,39 3,87 3,01 3,87 1,78
72
spotřeba ovsa odpoledne 13 hod 3,2 0 0 0 3,2 0 0 0 0 0 0 3,2 0 3,2 0
celková spotřeba denní ovsa spotřeba večer 20 ovsa hod (kg) 3,1 10,17 3,11 6,22 2,72 5,44 2,21 4,42 3,1 10,17 2,07 4,14 3,88 7,76 2,21 4,42 1,66 3,32 2,28 4,56 2,39 3,1 10,17 3,01 6,02 3,1 10,17 1,78 3,56
Tabulka č. 6 - Znázornění množství sena podávaného během dne
číslo. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15
jméno klisny GAPA PALOMA TAMARA OKLAHOMA- T JENA LAYDY VERNIA LIZBET GABRIELA ORNELA CAMILLA CAIRA CASANDRA BRIGHT ANGEL JULIE MERCEDES
celková dopolední odpolední denní dávka sena dávka sena spotřeba (kg) (kg) sena (kg) 12,5 12,5 25 4 13,505 17,505 3 12,85 15,85 7 13,875 20,875 11,61 11,61 23,22 3 14,635 17,635 7 14,58 21,58 4 13,97 17,97 4 11,12 15,12 4 7,89 11,89 3 16,25 19,25 13,44 13,44 26,88 3 9,985 12,985 16,62 7,1 23,72 3 15,705 18,705
73
Tabulka č. 7 - Porovnání potřeby a příjmu stravitelné energie Potřeba SEk Kůň (MJ) GAPA 142,23 PALOMA 96,98 TAMARA 86,84 OKLAHOMA- T 82,87 JENA 133,06 LAYDY VERNIA 64,25 LIZBET 113,83 GABRIELA 81,42 ORNELA 72,80 CAMILLA 81,13 CAIRA 69,96 CASANDRA 101,56 BRIGHT ANGEL 66,76 JULIE 125,68 MERCEDES 70,88
Příjem rozdíl = SEk přebytek (MJ) SEk v% 316,27 174,03 55,0273 211,36 114,38 54,1149 189,23 102,39 54,1103 218,49 135,62 62,0716 301,85 168,80 55,9206 189,13 124,87 66,0265 261,59 147,76 56,485 194,97 113,56 58,2422 159,58 86,78 54,3803 147,32 66,19 44,9314 182,61 112,65 61,6903 331,49 229,93 69,3631 172,53 105,77 61,3034 305,90 180,22 58,9146 191,30 120,42 62,9498
Graf č. 1
74
Tabulka č. 8 - Porovnání potřeby a příjmu stravitelných dusíkatých látek Celková potřeba Kůň SNL (g) GAPA 944,19 PALOMA 415,43 TAMARA 371,97 OKLAHOMA- T 354,98 JENA 879,66 LAYDY VERNIA 275,23 LIZBET 487,60 GABRIELA 348,75 ORNELA 311,85 CAMILLA 347,50 CAIRA 299,66 CASANDRA 660,36 BRIGHT ANGEL 285,98 JULIE 828,01 MERCEDES 303,60
Graf č. 2
75
Příjem SNL (g) 1664,94 1093,11 974,28 1061,76 1604,80 929,71 1355,00 963,62 778,60 769,51 843,11 1728,45 924,27 1621,69 919,08
rozdíl = přebytek SNL v% 720,75 43,29 677,68 62,00 602,31 61,82 706,78 66,57 725,14 45,19 654,49 70,40 867,39 64,01 614,87 63,81 466,76 59,95 422,01 54,84 543,45 64,46 1068,08 61,79 638,30 69,06 793,68 48,94 615,48 66,97
Tabulka č. 9 - Výsledky analýzy krmiva
seno oves
obsah E SUŠINA NL SNL VL TUK energie 8,71 957 64,3 35,3007 347,8 10,7 8,46 12,05 929,1 109,9 86,821 98,7 37,6 12,05
Tabulka č. 10 - Přehled potřeb SEk a SNL podle stoupajícího věku Sek
věk 1,5 1,6 1,7 1,8 1,9 2 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 2,6 2,7 2,8 2,9 3 3,1
hmotnost mv 460,55 99,42 469,60 100,88 479,11 102,41 488,99 103,99 499,19 105,61 509,63 107,26 520,23 108,93 530,93 110,61 541,65 112,28 552,32 113,93 562,88 115,56 573,24 117,15 583,33 118,70 593,09 120,18 602,45 121,60 611,32 122,94 619,64 124,20
SNL
denní potřeba potřeba potřeba přírustek na na potřeba na (kg) záchovu RŮST celkem záchovu 64,52 83,43 147,95 280,44 2,72 65,47 84,65 150,12 284,69 2,76 66,46 85,94 152,40 289,08 2,81 67,49 87,26 154,75 293,59 2,85 68,54 88,62 157,16 298,18 2,89 69,61 90,01 159,62 302,82 2,94 70,70 91,41 162,11 307,48 2,98 71,78 92,82 164,60 312,13 3,03 72,87 94,22 167,09 316,73 3,08 73,94 95,61 169,55 321,26 3,12 75,00 96,98 171,97 325,68 3,17 76,03 98,31 174,34 329,98 3,21 77,03 99,61 176,64 334,11 3,25 78,00 100,85 178,85 338,05 3,29 78,92 102,05 180,96 341,78 3,33 79,79 103,17 182,96 345,26 3,37 80,60 104,22 184,83 347,67 3,40
potřeba na RŮST 1146,83 1163,69 1181,31 1199,55 1218,26 1237,31 1256,57 1275,90 1295,18 1314,27 1333,06 1351,42 1369,23 1386,38 1402,75 1418,22 1432,67
potřeba celkem 1427,27 1448,38 1470,39 1493,14 1516,44 1540,14 1564,05 1588,03 1611,91 1635,53 1658,74 1681,40 1703,34 1724,44 1744,53 1763,48 1780,35
Tabulka č. 11- Porovnání potřeby a příjmu SEk a SNL je pro všechny hřebce stejné za den suš za den za den za den celkem seno kg oves seno sušiny celkem SNL seno SNL v SNL za energie energie /den kg/den (kg) oves (kg) suš (kg) ovsu (kg) den v kg v seně v ovsu celkem 11,4 4 10,87 3,72 14,59 0,40 0,32 0,72 91,97 44,78 136,76 76
Graf č. 3 - Skutečně zjištěná hmotnost koní zjištěná v průběhu vážení mezi prvním a třetím rokem
Graf č. 4 - průměrná žívá hmotnost koní mezi prvním a třetím rokem
77
Graf č. 5 – Porovnání potřeby a příjmu SEk u hřebců
Graf č. 6 – Porovnání potřeby a příjmu SNL u hřebců
Popis: Červená elipsa u grafu č. 5 a 6, znázorňuje věk hřebců při pozorování
78