MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
DIPLOMOVÁ PRÁCE
BRNO 2013
Bc. Petr Vaněk
1
MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství
DIPLOMOVÁ PRÁCE Vliv strategie přikrmování v rybničním chovu na produkční ukazatele a složení těla amura bílého (Ctenopharyngodon idella) a kapra obecného (Cyprinus carpio) BRNO 2013
Vedoucí práce:
Vypracoval:
doc. Dr. Ing. Jan Mareš
Bc. Petr Vaněk 2
3
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: „Vliv strategie přikrmování v rybničním
chovu
na
produkční
ukazatele
a
složení
těla
amura
bílého
(Ctenopharyngodon idella) a kapra obecného (Cyprinus carpio).“ Zpracoval samostatně a použil jen pramenů a informací, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MENDELU v Brně, v souladu s § 47 B Zákona č.111/1998 Sb., o vysokých školách a bude uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně. Autor diplomové práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne …………..
……………………………
4
PODĚKOVÁNÍ Rád bych touto cestou poděkoval především svým rodičům za morální a finanční podporu při mém studiu, doc. Dr. Ing. Janu Marešovi za vedení mé diplomové práce a cenné rady při jejím řešení a zpracování. Dále bych chtěl poděkovat všem pracovníkům a studentům Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství na MENDELU v Brně za jejich ochotu a pomoc při vyhodnocování výsledků mých sledování. Velký dík patří v neposlední řadě mé přítelkyni, která mi velice pomohla a měla se mnou trpělivost při řešení této práce.
5
ABSTRAKT V rámci řešení této diplomové práce byl sledován a vyhodnocován efekt společného chovu násadového materiálu kapra obecného (Cyprinus carpio) a amura bílého (Ctenopharyngodon idella). Jako součást práce byly provedeny a vyhodnoceny dva pokusy na rybnících v obci Sosnová v okrese Opava. Oba rybníky byly nasazeny shodnou obsádkou polykulturní obsádkou amura a kapra. V jednom rybníce (Nový), bylo kromě klasického přikrmování prováděno ještě doplňkové přikrmování vojtěškou setou (Medicago sativa) ve formě čerstvé hmoty aplikované na hladinu. Za vegetační období (23.3. – 14.10.2012) bylo zkrmeno 1570 kg vojtěšky a 1790 kg směsi obilovin a soji. Na rybníce Dlouhý bylo zkrmeno pouze 1790 kg směsi obilovin a soji. Byly sledovány individuální ukazatele růstu a kondice u obou druhů ryb. Dále bylo sledováno chemické složení tkání obou druhů ryb k zjištění možnosti ovlivnění kvality svaloviny bioaktivními látkami obsažených ve vojtěšce. Z dosažených výsledků vyplývá, že přikrmování vojtěškou v rybníce Nový se projevuje oproti rybníku Dlouhý, kde přikrmování prováděno nebylo, zvýšením produkce. Ovlivnění bylo přímé i nepřímé. Statisticky vysoce průkazných rozdílů bylo dosaženo u amura u délky těla, výšky těla, šířky těla, hmotnosti, Fultonova koeficientu vyživenosti, indexu vysokohřbestosti a širokohřbetosti (p<0,01), hepatosomatický index byl statisticky průkazný (p<0,05). U kapra bylo vysoké statistické průkaznosti dosaženo u šířky a výšky těla, indexu vysokohřbetosti a širokohřbetosti. U délky těla, Clarkova koeficientu a hepatosomatického indexu bylo dosaženo statistické průkaznosti (p<0,05). Při ekonomickém zhodnocení došlo vlivem přikrmování vojtěškou setou ke zvýšení tržeb o 5,5 % při prodeji výsledného násadového materiálu. Hektarová produkce se vlivem použití vojtěšky zvýšila o 29 kg.ha-1 tj. o 2 %.
Klíčová slova: Amur bílý, polykulturní obsádka, přikrmování, vojtěška setá
6
ABSTRACT In this thesis´ solution was monitored and evaluated the effect of a common breeding material hatching of common carp (Cyprinus carpio) and grass carp (Ctenopharyngodon idella) as a part of this work has been carried out and evaluated two partial experiments in Sosnová ponds in the village in the dystrict of Opava. Both ponds were deployed by the same multispecies stocking grass carp and common carp. On the first pond (The New), in addition to traditional feeding done yet complementary feeding flint alfalfa (Medicago sativa) in the form of fresh material aplied to the surface. Over the growing season (from 23rd March to 14th October 2012) was fed to 1570 kgs of alfalfa and 1790 kgs of mixtures of cereals and soya. On the second pond (The Long) was fed to only 1790 kgs of mixtures of cereals and soya. There were observed individual characteristis of growth and condition of both species. We also tracked the chemical compositions tissues of both species to investigate the possibility of affecting the quality of muscle bioactive substances contained in alfalfa. The optained results indicate that feeging with alfalfa in The New pond is manifested over The Long pond, were feeding was done by increasing production. The influence was both the direct and indirect. Statistically there were achieved conclusive differences in grass capr in body lenght, body height, widht, body weight. Fulton´s nourished coefficient, the index of back´s widht, back´s hight (p<0,01), the hepatosomatic index was statistically significant (p<0,05). The carp was high statistical significance achieved in the widht and height of the body, index of back´s widht and back´s hight, the lenght of the body and Clark´s coeficient and hepatosomatic index achieved statistical significance (p<0,05). Due to the use of supplemental feeding alfalfa flint inceased production by 2 % per hectare. In economic evaluation was due to feeding alfalfa flint sails increased of 5,5 % on the sail of the resulting hatching material.
Key words: grass carp, multispecies stocking, alfalfa feeding, supplementary feeding
7
OBSAH 1
ÚVOD ....................................................................................................................... 9
2
CÍL PRÁCE ............................................................................................................ 10
3
LITERÁRNÍ PŘEHLED ........................................................................................ 11 3.1
Systematické zařazení a geografické rozšíření amura bílého .......................... 11
3.2
Popis a biologie ................................................................................................ 12
3.3
Reprodukce amura bílého ................................................................................ 13
3.3.1
Umělý výtěr .............................................................................................. 15
3.3.2
Odchov plůdku .......................................................................................... 17
3.3.3
Odchov násad a tržních ryb amura bílého v polykulturách s kaprem ....... 19
3.3.4
Chov remontních a generačních ryb amura bílého ................................... 22
3.4 4
5
Využití amura bílého k biologické melioraci a jeho chov v rybnících ............ 23
MATERIÁL A METODIKA.................................................................................. 28 4.1
Pokus na rybníce Nový .................................................................................... 28
4.2
Pokus na rybníce Dlouhý ................................................................................. 30
4.3
Sledování hydrochemických parametrů a nabídky přirozené potravy ............. 31
4.4
Metody použité pro získávání a zpracování výsledků ..................................... 33
4.4.1
Délkové a hmotnostní ukazatele ............................................................... 33
4.4.2
Exteriér a kondice ryb ............................................................................... 34
4.4.3
Ukazatele růstu a konverze krmiva ........................................................... 34
4.4.4
Přežití ........................................................................................................ 34
4.4.5
Chemické analýzy ..................................................................................... 35
4.4.6
Statistické zpracování výsledků ................................................................ 35
VÝSLEDKY ........................................................................................................... 36 5.1
Výsledky sledování na rybníce Nový .............................................................. 36
5.2
Výsledky sledování na rybníce Dlouhý ........................................................... 37
5.3
Zhodnocení délko-hmotnostních parametrů a výsledků chemických analýz .. 38
5.4
Porovnání produkce na obou rybnících............................................................ 41
6
DISKUZE ............................................................................................................... 43
7
ZÁVĚR ................................................................................................................... 46
8
LITERÁRNÍ PŘEHLED ........................................................................................ 47
9
SEZNAM TABULEK, GRAFŮ A OBRÁZKŮ..................................................... 51
10
PŘÍLOHY ............................................................................................................... 52 8
1
ÚVOD Od
doby
své
aklimatizace
v České
republice,
respektive
v bývalém
Československu se amur bílý stal nedílnou součástí polykulturních obsádek rybníků. Jeden z hlavních důvodů, proč byl amur bílý do naší země dovezen, je fakt, že jako býložravá ryba využívá primární produkci rybníka. Zvláště při konzumaci makrofyt, které jsou pro kapra jako hlavní chovanou rybu téměř nevyužitelné. Z tohoto faktu vyplývá, že při vhodně stanovených obsádkách rybníků zvyšuje produkci a má biomeliorační potenciál, omezováním nadměrného rozvoje makrofyt. Do jisté míry se amur podílí i na konzumaci krmiv předkládaných kaprovi, ale jeho mnohdy vyšší cena na trhu vykompenzuje tuto „ztrátu“ na produkci kapra při realizaci prodeje finálního produktu. Dle údajů rybářského sdružení České republiky činila produkce býložravých ryb z rybníků v roce 2012 997 tun. A při porovnání s minulými roky víceméně stagnuje. Český rybářský svaz udává, že v roce 2012 bylo na udici uloveno přes 61 tun této ryby, při srovnání s údaji od roku 2000 až do roku 2011 je toto množství víceméně stálé. Amur bílý se řadí mezi teplomilné ryby, které se v podmínkách České republiky přirozeně nerozmnožují. Jeho produkce závisí na umělém výtěru. A jeho chov je vhodnější v teplejších oblastech (jižní Čechy, jižní Morava) kde vykazuje značné kusové přírůstky srovnatelné s kaprem obecným. Avšak ne všude jeho chov povoluje platná legislativa, zejména v oblastech s různým stupněm ochrany není pro svou biomeliorační schopnost a geografickou nepůvodnost do obsádek rybníků zařazován. V posledních letech lze zaznamenat zvýšenou poptávku po tomto rybím druhu, zvláště pak v období předvánoční distribuce mu řada spotřebitelů dává přednost před tradičním kaprem. Zvýšenou poptávku lze zaznamenat také po násadovém materiálu, zejména mezi organizacemi rybářského svazu.
9
2
CÍL PRÁCE
Cílem diplomové práce je zpracování uceleného literárního přehledu v oblasti chovu amura bílého v rybničních podmínkách a v polykulturní obsádce. Provedení a vyhodnocení pokusu v provozních podmínkách. Pokus je založen na ověření možnosti doplňkového přikrmování násadového materiálu amura bílého vojtěškou setou (medicago sativa). Sledování vlivu tohoto přikrmování na produkční ukazatele amura bílého a kapra obecného. Nedílnou součástí experimentu bylo provedení chemických analýz ke zjištění složení svaloviny obou chovaných druhů v polykulturní obsádce. Dále pak sledování hydrochemických parametrů vody během vegetačního období. V neposlední řadě je součástí práce statistické vyhodnocení zjištěných výsledků.
10
3
LITERÁRNÍ PŘEHLED
3.1 Systematické zařazení a geografické rozšíření amura bílého Amur bílý (Ctenopharyngodon idella, Valenciennes, 1884) je řazen do třídy ryby (Osteichthyes), nadřádu kostnatí (Teleostei), řádu máloostní (Cyprinyformes), rodu (Ctenopharyngodon), (Baruš a Oliva, 1995). Původní oblastí rozšíření tohoto druhu je Čína, např. Ningpo, Shanghai, jezero Tungling, Hunan (Nichols 1943, cit. Baruš a Oliva 1995), na jih zasahuje až ke Kantonu. V dnešním Rusku žije v povodí Amuru (po Kumary u Blagověščenska), Sungari, Ussuri, jezero Chanka a byl vysazen na Tchaj-wanu (Formose) (Berg 1948 – 1949, Nikolskij 1956, cit. Baruš a Oliva, 1995). Díky úspěšnému zvládnutí technologie umělého výtěru a inkubace jiker byl tento významný hospodářský druh rozšířen v padesátých letech do mnoha rybářsky významných světových oblastí. Je chován, nebo chov byl zkoušen v různých státech bývalého SSSR, dále v Maďarsku, Polsku, Bulharsku, SRN, v bývalé Jugoslávii, stejně tak jako například v Holandsku, Dánsku, Anglii, USA, Japonsku, Indii, Pákistánu, Malajsii, na Novém Zélandě, v Egyptě, v Sýrii, Íránu, Súdánu a Uruguayi (Avalut a kol. 1966, Vergin 1966, Krupauer 1968, 1989, cit. Baruš a Oliva, 1995). Do České republiky poprvé přivezen za účelem aklimatizace v roce 1961 na Třeboňsko (Kubů a Lusk 1962, cit. Baruš a Oliva, 1995). Opakované dovozy váčkového plůdku ze SSSR byly uskutečněny v letech 1964 a 1965 (Krupauer, 1965, Kubů a Krupauer 1965, cit. Baruš a Oliva, 1995). V současné době je možné konstatovat, že aklimatizace amura v našich vodách byla úspěšná. Je chován v rybnících na jižní Moravě, kde je i uměle rozmnožován. V přírodě se prozatím u nás nevytírá, i když byly ve volných vodách na Slovensku uloveny pohlavně zralé ryby. Od roku 1972 se přistoupilo k jeho vysazování i do volných vod a lze jej zaznamenat v nádržích, tůních, odstavených ramenech, zejména na jižní Moravě a na Slovensku, nebo i na velkých řekách – v Labi, Dunaji, Moravě, Dyji aj. (Lusk a kol. 1983, cit. Baruš a Oliva, 1995). Do našich vod se dostala pravděpodobně s dovozem býložravých i velmi nebezpečná cestodóza. Původcem je tasemnice Bothriocephalus acheilongnathi, která způsobuje největší ekonomické ztráty u plůdku těchto ryb (Svobodová a kol. 2007). Vaculík (1986) sledoval červený krevní obraz u skupiny amurů bílých v rybnících Rybníkářství Pohořelice a. s. (teplejší oblast) oproti rybníkům Rybářství
11
Litomyšl s. r. o. (chladnější oblast). Získanými výsledky poskytuje objektivní informace o stupni adaptačních procesů při aklimatizaci tohoto druhu.
3.2 Popis a biologie Amur má protáhlé, válcovité, ze stran jen mírně zploštělé tělo. Hlava má široké, ploché čelo. Oči jsou nízko posazené, ústa polospodní. Ocasní násadec je mohutný. Velké šupiny tkví pevně v kůži. Hřbetní a řitní ploutve jsou krátké. Tělo je na hřbetní části tmavě olivově zelené, boky jsou světlejší, se zlatitým zbarvením v podzimním a zimním období, stříbrným až bílým ve vegetační sezoně. Břicho je světlé barvy, někdy se slabým žlutošedým nádechem. Duhovka oka je zlaté barvy. V prvém roce života převládá ve zbarvení těla spíše světlé, stříbřité zbarvení. Se stoupajícím věkem dochází ke zvýraznění barevných odstínů mezi hřbetní a břišní partií těla. Přední okraj spodní čelisti je sytě pigmentován. Skřele jsou žlutozelené, temeno hlavy olivově zelené. Hřbetní ploutev je žlutozelená, prsní ploutve jsou žlutošedé, břišní světlé, se slabě hnědozeleným nádechem, řitní a ocasní ploutve jsou temně hnědozelené. Šupiny mimo břišních jsou na kaudálním okraji temně lemovány (Baruš a Oliva, 1995). Výstelka tělní dutiny (peritoneum) je načernalá. U amura je známa také zlatá barevná mutace. (Dubský, Kouřil, Šrámek, 2003). Meristické znaky: ploutevní vzorec je H III, 7, P II, 17, B II, 8, Ř III, 7 – 9, O II – IV, 16 – 18, šupinový vzorec je 6 – 7 (40 – 46) 5 – 7, vzorec požerákových zubů činí 2.5 – 4.2, někdy 2.4 – 4.2, 2.4 – 5.2, 1.4 – 5.2. (Dubský, Kouřil, Šrámek, 2003). Pohlavní dimorfismus se projevuje výrazně v předvýtěrovém období. Samice mají na rozdíl od samců objemnější břišní partie. Koeficient zralosti u nich dosahuje až 20 %. V mimovýtěrovém období mají pohlavně dospělí samci zdrsnělou pokožku na prsních ploutvích (Baruš a Oliva, 1995). Amur bílý obývá střední a dolní úseky toků řek, odkud podniká potravní migrace do vegetací zarostlých ramen. V zimním období se shromažďuje v hlubokých tůních, kde přezimuje (Nikolskij, 1956, cit. Baruš a Oliva, 1995). Jak ukázaly aklimatizační pokusy, plně mu vyhovuje i prostředí rybníků, údolních nádrží, melioračních a zavlažovacích kanálů a jezer. Jako teplomilná ryba je s úspěchem nasazován i do chladících nádrží elektráren (Krupauer, 1969, cit. Baruš a Oliva, 1995). Proniká též do brakických vod Aralského, Azovského a Černého moře, neboť snáší salinitu 11 – 12 promile (Karpevič, 1966, cit. Baruš a Oliva, 1995). 12
Vykazuje také značnou odolnost proti zakalenosti vody (Nikolskij, 1956, Bizajev, 1968, cit. Baruš a Oliva, 1995) a proti poklesu obsahu rozpuštěného kyslíku. Podle údajů Vovka (1966, cit. Baruš a Oliva, 1995) úspěšně přežívá i ve vodách s obsahem jen 0,5 – 0,9 mg rozpuštěného kyslíku v litru vody. Amur bílý je typickou hejnovou rybou, obývající vodní sloupec. Potravu vyhledává i v litorálu nádrží a toků. U tříletých a starších ryb vyžaduje minimální hloubku 30 cm. Je značně plachý. Při náhlém vyrušení nebo před zátahovou sítí vyskakuje vysoko nad hladinu. Nejvyšší pohybovou a potravní aktivitu vykazuje v rozmezí teplot 20 – 28 °C. Náhlý pokles teploty vody o 4 – 5 °C způsobuje přechodné omezení příjmu potravy. Rychlé zvýšení teploty vody na jaře a na podzim o 3 – 4 °C vyvolává u něho téměř vzápětí tendenci k vyhledávání potravy (Krupauer, 1968b, cit. Baruš a Oliva, 1995). Je – li při výlovu vystaven působení nízké teploty vzduchu (0 – 3 °C), dochází k teplotnímu šoku. Ryby ztrácejí normální polohu a důsledky se mohou projevovat v následujících dnech hynutím (Baruš a Oliva, 1995).
3.3 Reprodukce amura bílého Amur bílý pohlavně dospívá, v závislosti na klimatických podmínkách a způsobu chovu, ve věku 10 až 12 let. V podmínkách České republiky to bývá zpravidla mezi 6. až 8. rokem života po dosažení celkové délky 650 až 750 mm. Mlíčáci dosahují této vývojové hranice obvykle o 1 až 2 roky dříve než jikernačky. Optimalizace teplotního režimu v odchovném prostředí zkracuje dobu potřebnou k dosažení pohlavní dospělosti (Krupauer, 1989). K přirozenému rozmnožování v řekách dochází při teplotě 20 až 25 °C, zpravidla od poloviny května do druhé dekády června. U jikernaček, které se v té době nevytřou, probíhá rychle resorpce jiker (Vinogradov, 1965, Alijev, 1966, cit. Krupauer, 1989). Přirozený výtěr amura bílého v podmínkách České republiky nebyl dosud zjištěn. Plodnost obou pohlaví je závislá na věku a hmotnosti generačních ryb a na podmínkách odchovu. Plodnost jikernaček kolísá v širokém rozmezí od 10 tisíc až po 2 miliony jiker (Krupauer, 1989). Čerstvě vytřené jikry jsou šedavé barvy a nelepkavé. Relativní plodnost u amura (počet kusů jiker na 1 kg hmotnosti jikernačky) je 60 – 80 tisíc kusů. Způsob výtěru je pelagofilní tj. ryby se vytírají do vodního sloupce, vytřené jikry jsou silně bobtnavé.
13
Před nabobtnáním mají velikost v průměru 1 mm po nabobtnání 3,5 – 5 mm. Inkubační doba je 25 – 30 d°. Velikost vykuleného embrya je 5 mm a po vykulení ihned plave, na vnější výživu přechází 6. – 7. den po vykulení (Dubský, Kouřil, Šrámek, 2003). Nižší nebo rovná specifická hmotnost hmotnost jiker v porovnání s hmotností vody, způsobující, že jikry během inkubace se vznášejí ve vodě, je vyvolána vyšším obsahem tuku (8 – 8,5 %) v jikrách. Nadlehčování jiker ovlivňují v přírodním prostředí i mikroskopické částečky jílu o rozměrech 0,001 mm, usazující se na povrchu. Jak zjistil Bizaev (1966, cit. Krupauer, 1989) sedimentace těchto částic probíhá rychlostí asi jen 10 cm za 24 hodin. Plodnost mlíčáků se pohybuje v rozmezí od 0,2 do 1,5 ml mlíčí, po hypofyzárních injekcích se zvyšuje na 3 až 5 ml. Hustota spermií dosahuje 22,7 – 56,8 milionu v 1 mm3 (Popova, 1966, cit. Krupauer, 1989). Aktivní pohyb spermií po styku s vodou trvá při teplotě 29 °C 15 sekund a při teplotě 17,5 °C až 53 sekund. Mlíčáci se vyznačují vícefázovým výtěrem a mohou být použiti k odběru mlíčí opakovaně (Murin, 1966, Tolg, 1981, cit. Krupauer, 1989). Rychlost růstu vylíhlého plůdku je přímo úměrná teplotnímu režimu vody, potravním podmínkám a zvolené technologii. Hickling (1962, cit. Krupauer, 1989) uvádí, že v Malajsii dosahuje plůdek amura ve věku 9 měsíců délky až 630 mm a hmotnosti 3,3 kg, na Ukrajině v rybničních chovech byla hmotnost tohoročků na podzim 14 – 34,5 g (Charitonova, 1968, cit. Krupauer, 1989) v České republice (Vodňansko) 7,3 – 36,9 g (Krupauer, 1971 cit. Krupauer, 1989). Mimořádnou vzrůstovost vykazuje amur bílý v oteplených vodách, kde u tříletých a starších ryb činí meziroční přírůstky 2 – 3 kg. Jedinci ve věku 9 let vykazují hmotnost 20 i více kilogramů (Baltadži, 1977, cit. Krupauer, 1989). V kontrastu s tímto konstatováním vyznívají sledování Nenadála (1987, cit. Krupauer, 1989), který zjistil v údolní nádrži Staviště (Českomoravská vrchovina) hmotnost amurů ve věku 8 a více let jen 1619 g, ve věku 10 a více let 2191 g a ve věku 11 a více let 2998 g. Ani jeden z ulovených exemplářů nebyl pohlavně dospělý.
14
3.3.1
Umělý výtěr Krátce po zahájení aklimatizace býložravých ryb byl reprodukci těchto druhů
vyzkoušen poloumělý výtěr (Krupauer, 1966 cit. Krupauer, 1989). V podstatě to byl postup, který u nás označujeme jako Dubraviovu metodu. Hypofyzované generační ryby byly vysazeny do malých výtěrových rybníčků (sádek), kde došlo k přirozenému tření. Jikry, vznášející se ve vodním sloupci byly zachycovány do speciálních lapačů z husté síťoviny, umístěných před požerákovou výpustí. Odtud byly přenášeny do lahvových inkubátorů. Záhy se však ukázalo, že je tato metoda málo efektivní (snadné poškození jiker, nižší oplozenost) a navíc značně pracná. Proto již od roku 1961 (Aliev, 1966, cit. Krupauer, 1989) byla hlavní pozornost soustředěna na rozpracování technologie umělého výtěru, který se v současné době běžně provozně využívá. Odlov generačních ryb z matečných komor organizujeme v závislosti na vývoji počasí koncem dubna až v první polovině května. Umělý výtěr zahajujeme zpravidla u amura bílého (v našich klimatických podmínkách to bývá při teplotě vody asi 19 °C), obvykle v první polovině června, výjimečně již koncem května. Tato značná rozvleklost výtěrového období býložravých ryb nám však umožňuje lépe organizovat umělý výtěr, opakovaně využívat manipulační rybníčky i samotnou líheň. Prakticky všichni autoři, kteří se zabývali problematikou umělého výtěru býložravých
ryb,
shodně
upozorňují
na
nebezpečí
kolísání
teploty
vody
v předvýtěrovém období. Může nejen neúměrně prodloužit dobu potřebnou k dosažení vrcholné zralosti, ale může způsobit „přezrání“ jiker, které se vždy projevuje v nízké oplozenosti a vysokých ztrátách, jak při inkubaci, tak i v době raného odchovu plůdku. K časovému ovlivnění doby výtěru používáme u býložravých ryb (obdobně jako při umělém výtěru kapra) metodu hypofyface. První dávka je označována jako přípravná a má urychlit dozrání vajíček v ováriích. Odpovídá 1/8 – 1/10 celkového potřebného množství gonadotropních hormonů. S časovým odstupem (podle různých autorů) se podává jikernačkám druhá, tzv. rozhodující nebo efektivní dávka v množství 7/8 – 9/10 celkově stanovené hmotnosti čerstvých nebo konzervovaných hypofýz. Mlíčáci jsou injikováni pouze jedenkrát, a to v době, kdy je opačnému pohlaví aplikována rozhodující dávka (Krupauer, 1989). Busla 1981 (cit. Krupauer, 1989) odvozuje dávky hypofýzy pro býložravé ryby od teploty vody, ve které jsou drženy. Podle jeho poznatků je to při 18 – 21 °C množství
15
3,5 – 4 mg hypofýzy na 1 kg živé hmotnosti ošetřené jikernačky, při 22 °C a více postačuje 3 – 3,5 mg.kg-1. Při umělém výtěru jikernaček postupujeme obdobně jako u kapra. Jikry vytékají z pohlavního otvoru zpočátku samovolně, v závěru pak napomáháme jejich výtěru mírným prohnutím ocasní části těla ryby vzhůru a nenásilnou masáží břišní stěny. Osemenění jiker uskutečňujeme suchou (ruskou) metodou. Podle ruských a maďarských zkušeností dodržujeme zásadu, že k úspěšnému osemenění 1 kg vytřených jiker postačuje asi 4 – 5 ml mlíčí. Proto, i když mlíčáky můžeme v jedné sezoně opakovaně vytírat, je výhodnější, abychom měli v zásobě více jedinců samčího pohlaví (Krupauer, 1989). Jikry a mlíčí opatrně promícháme v mělké a hladké nádobě a zalijeme čistou, podle potřeby přefiltrovanou rybniční vodou, aby vytvořila nad vrstvou jiker 2 – 4 cm sloupec. Jikry býložravých ryb jsou jen neznatelně lepivé, takže nehrozí nebezpečí známé u kapra, že při styku s vodou dojde k jejich shlukování. Po 1 až 2 minutách vodu šetrně slijeme nebo odsajeme a nahradíme ji opakovaně čerstvou. Nejpozději 5 – 10 minut po oplození jiker je přemístíme do inkubačních aparátů. V té době začíná jejich nápadné bobtnání. Je to fáze, kdy se stávají zvláště citlivé i na mechanické otřesy, a proto veškeré manipulace s nimi musíme provádět s nejvyšší opatrností (Tolčinskij, 1967, cit. Krupauer, 1989). Při plnění inkubačních lahví jikrami musíme respektovat skutečnost, že v tomto prostředí dochází k hlavnímu bobtnání oplozených jiker. Proto také pracovní prostor aparátu využíváme asi jen z 1/5. V době, kdy do líhnoucího aparátu přinášíme jikry, podstatně omezíme nebo úplně zastavíme přítok vody, teprve po dokončení tohoto úkonu obnovíme přítok. Za normálních podmínek (vysoké procento oplození, nepoškození jiker, udržování optimálního teplotního a kyslíkového režimu) není třeba odumřelé jikry z aparátů odstraňovat. K tomuto opatření však musíme přikročit, pokud množství mrtvých jiker se zvýší. Doba inkubace u oplozených jiker býložravých ryb je naštěstí velmi krátká. Ze zkušeností ruských chovatelů vyplývá, že při teplotě vody 21 – 25 °C trvá 23 – 33 hodin, při 27 – 29 °C pouze 17 až 19 hodin. Vlastní líhnutí (kulení) plůdku trvá obvykle 1 – 3 hodiny. Jen ve výjimečných případech se prodlužuje na dobu 10 – 12 hodin. Okamžitě po dokončení kulení musíme obnovit původní přítok, aby nedošlo k udušení rybích larev. Ty zpočátku pasivně leží u dna aparátu. Po kratší době se zvedají k hladině, kde jsou odplavovány odtékající vodou do středového žlabu a odtud dále do sběrné nádrže (Krupauer, 1989). 16
3.3.2
Odchov plůdku Následný odchov váčkového plůdku, zvláště v počátečním období patří
k nejkritičtějším místům v celé technologii chovu býložravých ryb. Manipulace, převoz a nasazení do nového prostředí jsou často spojeny s výraznými změnami, kterým se tento mimořádně citlivý plůdek nedovede přizpůsobit. Následkem jsou vysoké ztráty, které nezřídka překračují únosnou hospodářskou mez (Nikolskij, 1966, cit. Krupauer, 1989). Ze zkušeností Krupauera (1989) jsou hlavními problémy spojené nezřídka s masovým úhynem plůdku tyto faktory: 1.
Vyvolání
teplotního
šoku,
který
nastává
při
nasazení
plůdku
nepřizpůsobeného teplotě nového prostředí do odchovných žlabů, bazénů nebo plůdkových výtažníků. (Za minimální teplotu v odchovném prostředí je možné označit hranici 16 °C). 2. Nezabezpečení dostatečně početné a velikostně dostupné zásoby přirozené potravy (zooplankton). Hladovění způsobuje rychlý pokles kondice ryb, což samo o sobě ovlivňuje i nižší adaptabilitu váčkového plůdku k životu v odchovných nádržích. 3. Výskyt dravého zooplanktonu v plůdkových výtažnících (buchanky, larvy hmyzu), který může decimovat zvláště početnější obsádky váčkového plůdku býložravých ryb. 4. Nevyvážený chemismus vody v odchovném prostředí (kolísání hodnot pH a obsahu kyslíku, zejména pokles pod úroveň 5 mg/l). Za počáteční hranici odchovu plůdku býložravých ryb můžeme označit okamžik, kdy vykulení jedinci využívají doposud zásoby uložené ve žloutkovém váčku, ale začínají současně aktivně lovit přirozenou potravu. Je to období přechodu z endogenní na smíšenou výživu. Současně dochází k naplnění plynového měchýře vzduchem, což spolu s rychlým vývojem ploutevního aparátu napomáhá k dokonalejšímu pohybu plůdku. V té době musíme také plůdek přemístit ze sítěných sádek do odchovného prostředí. Důležitým požadavkem úspěšného přežití plůdku je jeho pozvolné přizpůsobení teplotě prostředí, do kterého má být nasazen. Plůdek nasazujeme do mělkých příbřežních partií (hloubka 30 – 40 cm) s výskytem úměrného množství vegetace (Krupauer, 1989).
17
Váčkový plůdek býložravých ryb můžeme odchovávat v podstatě trojím způsobem: - V monokultuře v plůdkových výtažnících (v zásadě jde o aplikaci Dubraviovy metody běžně používané v technologii kapra). - V polykultuře s kaprem (rychlený plůdek – Kr v plůdkových výtažnících), tento postup je však doprovázen vysokými ztrátami, dosahujícími 80 – 90 % (Bobrova, 1966, Gorjunova, 1967, Šabalina, 1977, Hartman, 1987, cit. Krupauer, 1989). Jejich příčinou je nejen mezidruhová konkurence a zpravidla nemožnost zajistit za těchto podmínek dostatek velikostně přístupné přirozené potravy pro plůdek býložravých, ale navíc nemůžeme ani vyloučit, že velmi drobný váčkový plůdek, dosahující velikosti 7 – 8 mm, je požírán v té době již podstatně větším rychleným kapřím plůdkem. Proto tuto variantu odchovu autor Krupauer (1989) nedoporučuje. Další variantou odchovu je odchov ve speciálních zařízeních (průtočné žlaby, bazény nebo velká akvária) (Krupauer, 1989). Při intenzivních odchovu raných stádií plůdku teplomilných druhů ryb a tím i amura bílého v kontrolovaném prostředí (žlaby a nádrže napájeny oteplenou vodou) se zvyšuje nebezpečí onemocnění obsádek. Toto nebezpečí je o to závažnější, že v koncentrovaných obsádkách při invazním onemocnění dochází k rychlému rozšíření choroby a následnému vysokému nebo dokonce totálnímu úhynu ryb. U některých invazních chorob (trichodinóza, trichodinelóza), u nichž v méně koncentrovaných obsádkách v rybnících obvykle nedochází k silné až masivní invazi mající za následek úhyn ryb, může docházet až k hromadným úhynům. Navíc vzhledem ke změněným podmínkám prostředí, zejména při krmení náhradní potravou a nižší hygieně chovu, dochází v podmínkách oteplené vody i k onemocněním, která jsou v klasickém rybničním chovu diagnostikována jen výjimečně (Kouřil a kol, 1984). Proto jsou doporučovány terapeutické koupele pro plůdek býložravých ryb. Při indikaci povrchového zaplísnění, ichtyobodóze, chilodonelóze, trichodinóze nebo trichodinelóze je vhodné použít roztok formaldehydu (36 – 38 %) o koncentraci 0,1 – 0,3 ml.l-1, při délce koupele 20 minut až 1 hodina při teplotě vody 20 – 25 °C (Kouřil a kol, 1984). Poněkud rozporně, na první pohled, působí doporučované obsádky plůdkových výtažníků. Kolísají v rozmezí od 80 – 100 tisíc až do 1 – 2 a dokonce i více milionu kusů na hektar. Jestliže v technologickém postupu aplikujeme formu používanou běžně
18
při odchovu rychleného kapřího plůdku, pak zdůvodněné jsou nižší hustoty, řádově statisíce kusů (Krupauer, 1989). Alexa (1986) používal k odchovu rychleného plůdku amura bílého příkopové rybníčky místní organizace rybářského svazu Kroměříž a využívá různé strategie krmení, přičemž dosahuje podobných hodnot přežití, jaké popisuje Krupauer (1989). Dvořák (1985) popisoval metody odchovu rychleného plůdku býložravých ryb a kapra s použitím oteplené vody za použití náhradního krmiva. Avšak neuspokojivé se jeví hodnoty přežití a náchylnost ryb k ektoparazitům. K přikrmování přistoupíme asi po 20 dnech chovu. Po 4 – 5 týdnech získáme „rychlený“ plůdek býložravých ryb, dosahující délky 2 – 3 cm. Přežití se pohybuje na úrovni asi 40 – 60 % (Krupauer, 1989). V 60. letech byla s úspěchem (přežití 40 – 70 %) používaná další alternativa odchovu plůdku, především amura bílého. Dovezený plůdek byl nasazován v počtu 50 – 80 tis kusů na 1 hektar do plůdkových výtažníků. V nich byl chován zpočátku v monokultuře. Ve věku 3 – 4 týdny byl do téhož rybníka přisazován na 1 ha 3 – 5 tisíc kusů rychleného kapřího plůdku. Tato vícedruhová smíšená obsádka významně přispívala k růstu hektarové produkce, která v průměru činila na jižní Moravě 550 kg (z toho přírůstek amura byl 300 – 350 kg), v jižních Čechách 400 – 450 kg, přírůstek amura představoval obvykle více než polovinu celkové docílené produkce (Krupauer, 1989).
3.3.3
Odchov násad a tržních býložravých ryb (amura bílého) v polykulturách s kaprem
V českém rybníkářství se začínají vícedruhové obsádky s býložravými rybami (amur bílý, tolstolobik bílý, tolstolobec pestrý) uplatňovat v širším měřítku až od 70. let minulého století tj. přibližně 10 let po začátku jejich aklimatizace u nás (Čítek, Krupauer, Kubů, 1998). Z charakteru potravy býložravých ryb můžeme odvodit jednoznačný praktický závěr, že jejich chov je účelné organizovat, jak z produkčního, tak i z ekonomického hlediska ve smíšených vícedruhových obsádkách. Tento předpoklad byl potvrzen chovatelskými zkušenostmi v zahraničí, stejně tak jako v České republice. Z rozsáhlého počtu publikací věnovaných této problematice a podle provozních výsledků je zapotřebí zdůraznit následující fakta. 19
Požadavky na rybníky pro odchov násad nebo tržních býložravých ryb a línů v polykultuře s kaprem nejsou v podstatě odlišné od rybníků sloužících pro monokulturu kapra. Podle úrovně přirozené potravy a výskytu makrofyt se pak skladba polykultury upraví tak, aby její jednotlivé složky měly zajištěny dobré potravní podmínky (Janeček, Přikryl, 1992). V kombinovaném chovu s býložravými rybami musíme počítat s tím, že amur bílý (v závislosti na velikosti obsádky, množství a dostupnosti vodních porostů) se bude v určité míře podílet na konzumu předkládaného krmiva a může tak ovlivnit vzrůst hodnoty krmného koeficientu (Krupauer, 1989). Na
rozdíl
od
poměrně
přesného
stanovení
jednodruhových
obsádek
(monokulturních) obsádek K1 – K2 a K3 – K4 pomocí Walterova nebo Judinova vzorce musíme při určování druhové a početní skladby polykutur s býložravými rybami vycházet ze získaných a ověřených chovatelských zkušeností v jednotlivých rybnících. V praxi přesto doposud přežívá nezdůvodněný postup, kdy k hlavní obsádce (zpravidla kapra) je paušálně, bez ohledu na charakter rybníka, výskyt přirozené potravy a uplatněný stupeň intenzifikace chovu přisazován určitý procentický podíl vedlejších ryb, tedy i amura bílého (Krupauer, 1989). Z tohoto důvodu byl Janečkem (1992) sestaven vzorec na výpočet polykulturní obsádky kapra s býložravými rybami, který důsledně respektuje úroveň intenzifikace chovu hlavní chované ryby – kapra:
O = Pk * A / V – v * 100 / P *k O – obsádka býložravých ryb jako vedlejších v polykultuře kaprem (kg.ha-1) Pk – plánovaná celková produkce kapra (kg.ha-1) A – koeficient pro příslušný druh (viz příslušná tabulka) V – plánovaná kusová hmotnost vedlejší ryby při výlovu (kg.ks-1) v – kusová hmotnost býložravých při nasazení (kg.ks-1) p – přežití vedlejších ryb (viz příslušná tabulka) k – koeficient pro zpřesnění obsádky v následujícím roce (vychází z docílených výsledků chovu).
20
Tab. č. 1 - Pomocná tabulka pro výpočet obsádky býložravých ryb v polykultuře s kaprem Ukazatel
Amur bílý
A
30 Ab1 – 2 60
P
Ab2 - 3 Dosažená
k
prům.
90 kusová
hmotnost
doplňkových ryb / plánovaná kusová hmotnost doplňkových ryb
Při chovu násad a tržních býložravých ryb dodržujeme zásady, uplatňované v technologických postupech u kapra (Krupauer, 1989). Obsádky rybníků by měly být jednotného původu, známého a stejného věku, dobrého zdravotního a kondičního stavu. Evidenci obsádek je nutno provádět odděleně podle věkových kategorií a nikoliv souhrnně. U býložravých ryb, které jsou většinou získány nákupem od producentů jejich plůdku, je nutný zdravotní atest při vlastním dovozu. Při chovu býložravých ryb spolu s kaprem je třeba věnovat zvýšenou pozornost zdravotnímu stavu ryb (Janeček, Přikryl, 1992). Doporučené průměrné kusové hmotnosti kapra při tříletém chovném turnusu jsou u K1 30 – 50 g, u K2 300 – 500 g a při čtyřletém chovném turnusu u K1 30 g, u K2 100 – 200 g a u K3 600 – 1000 g. Doporučené kusové hmotnosti obsádky býložravých ryb jsou u amura bílého Ab1 5 – 10 g, u Ab2 200 – 400 g a Ab3 600 – 1000 g. Za plánovaný kusový přírůstek je nejlépe brát tzv. standardní kusový přírůstek, který se odvíjí od počáteční kusové hmotnosti obsádky s přihlédnutím k nadmořské výšce rybníka a je dosahován za dostatečné potravní nabídky (Janeček, Přikryl, 1992). Býložravé ryby vykazují nízké ztráty ve vegetačním období i během komorování. Při odchovu násad nepřekračují ztráty zpravidla hranici 15 %, jen výjimečně dosahují 30 %, u 3 – 4 letých jsou podstatně menší a pohybují se obvykle na úrovni do 5 %, při zimování těchto věkových kategorií, dodržíme – li základní chovatelská pravidla, činí přežití 95 – 100% (Krupauer, 1989).
21
Jak z našich, tak i zahraničních zkušeností vyplývá, že komorování býložravých ryb od druhého roku života nepůsobí zvláštní potíže. Komorování býložravých ryb v monokultuře či vzájemné polykultuře je dáno i organizačními důvody. Je vždy výhodné, pokud jejich jarní výlov odsuneme až do období a ustálenou teplotou vody, blízkou 10 °C. V té době projevují býložravé ryby zatím jen nepatrný sklon k vyhledávání a příjímání potravy a navíc nejsou při manipulaci vystaveny větším teplotním výkyvům (Krupauer, 1989). 3.3.4
Chov remontních a generačních ryb amura bílého Zvláštní pozornosti si zaslouží odchov budoucích generačních ryb. Jeho
základem se musí stát specializovaný chov remontních ryb, oddělený od provozního chovu. Při tomto doporučení vychází autor Krupauer (1989) ze zkušeností, které byly získány v bývalém Československu u kapra obecného. Hlavní šlechtitelskou metodou u remontního hejna je pozitivní výběr (selekce), při kterém z výchozí základny (plůdek z podzimu prvního vegetačního období) postupně vytváříme kvalitní náhradu generačních ryb. Každoroční obměna matečného hejna vyplývá jak z potřeby doplnit plánovaný stav generačních ryb (úhyn, zvláště jikernaček v povýtěrovém období), tak i z nutnosti vyřazení přestárlých jedinců nebo těch, kteří vykazují neuspokojivé hospodářské výsledky (výtěrová nespolehlivost, nízká plodnost, vysoké ztráty u potomstva během inkubace i v následujícím chovném období). Z dosavadních zkušeností vyplývá, že tato roční záměna se týká 1/3 až 1/2 jikernaček a minimálně 20 % mlíčáků. Vzhledem k tomu, že bezpečné rozlišení pohlaví, a tím i formování poměru pohlaví v remontním hejnu můžeme provést u býložravých ryb v České republice obvykle až po překročení věku 6 – 7 let, musíme ve specializovaném chovu remontních ryb pracovat poměrně dlouhou dobu s početnou výběrovou základnou. Určitým vodítkem přitom mohou být zkušenosti ruských rybníkářů (Vinogradov, 1966, cit. Krupauer, 1989), kteří dospěli k závěru, že selekce musí být zaměřena do 3 období. První uskutečňují u podzimního plůdku, kdy z dalšího chovu vyřazují až 50 % ryb, druhou v závěru druhého až třetího vegetačního období, kdy redukují početní stav remontních ryb přibližně na 10 %. Třetí provádějí až po prvním výtěru, kdy k dalšímu chovu (trvalé převedení do plemenného hejna) ponechávají asi 25 % generačních ryb. Hlavním výběrovým 22
kritériem je dosažená hmotnost (velikost meziročních přírůstků), bezvadný zdravotní stav, výrazný harmonický exteriér opírající se zatím jen o zkušenosti chovatelů a nikoli jako u kapra o objektivní ukazatele stavby těla. Doporučení zaměřit výběr především na jedince, kteří dosahují nebo překračují hmotnostní průměr příslušné věkové skupiny remontního hejna, je přijatelné. Selekce nejtěžších exemplářů by mohla porušit poměr pohlaví, neboť podle poznatků ruských chovatelů u dvouletých a starších ryb se projevuje u mlíčáků pomalejší růst. Aby se zabránilo úzké příbuzenské plemenitbě, je zapotřebí systematicky vytvářet a udržovat u jednotlivých druhů více linií. Generační ryby v mimovýtěrovém období chováme v matečných rybnících v polykulturách (býložravé ryby, kapr), přičemž plánujeme roční přírůstky ve výši asi 1 kg u obou pohlaví. Musíme jim vždy zabezpečit dostatek přirozené potravy. Přikrmování krmnými směsmi pro kapra může vyvolat, zvláště u amura bílého, nebezpečí tukové degenerace ovárií a způsobit tak předčasné vyřazení těchto ryb z plemenného hejna (Krupauer, 1989).
3.4 Využití amura bílého k biologické melioraci a jeho chov v rybnících
Rybniční prostředí, vyznačující se omezenou obměnou vody a navíc z pravidla silněji eutrofizovanou, vytváří příznivé podmínky pro rozvoj vegetace. Tyto vodní porosty komplikují obhospodařování rybníků, právě tak jako ostatních vodojemů (jezera, údolní nádrže) a někdy také dolních úseků toků teprve tehdy, překročí-li jejich množství hranici optima. Pak například brání rybám ve volném pohybu, zamezují jim vyhledávat
přirozenou
potravu
v silně
zarostlých
partiích,
ovlivňují
vznik
nevyrovnaného kyslíkového režimu, přispívají k porušení neutralizační kapacity vody. Nadměrné množství vegetace ztěžuje i hospodářský a sportovní lov ryb. Opakované vysekávání vodní vegetace, právě tak jako její následné kompostování je nejen časově náročné, ale je spojeno i s vysokým podílem lidské práce, což se promítá do výrobních nákladů. Mnohem efektivnější, a to jak z pohledu ekonomické kalkulace, tak i dosažených výsledků je redukce po aplikaci chemických prostředků (Krupauer, 1989). Pruginin (1966, cit. Krupauer, 1989) uvádí, že spotřeba lidské práce při tomto postupu poklesává asi na 1/5 a celkové náklady, i když cena 23
herbicidů není zanedbatelná, dosahují přibližně 20 % v porovnání s původním mechanickým odstraňováním porostů. Dosud ne plně vyřešenou zůstává přitom otázka následných vlivů herbicidů (jejich reziduí) na biocenózu nádrže, stejně jako na jatečnou hodnotu ryb, promítající se někdy až do výživy člověka. Společným nedostatkem a nákladností mechanických i chemických metod redukce nadměrné vodní vegetace je skutečnost, že se přímo nepodílejí na zvyšování finální produkce obhospodařovaného vodojemu. Ovlivnění rybářské výroby je vždy nepřímé (např. jako důsledek zpřístupnění zarostlých ploch k vyhledávání potravy rybí obsádkou, zlepšení teplotních a světelných podmínek) a zprostředkované. Uvolnění živin z rostlin, a jejich účelné zapojení do využitelné produkce rybami je záležitostí složitého biologického koloběhu, z pravidla časově překračujícího rámec jednoho vegetačního období. Proto z rybářského hlediska mají v tomto úsilí nesmírný význam býložravé ryby, které jsou schopné konzumovat vodní vegetaci jako přirozenou potravu. Jejich meliorační funkci v obsádce však nesmíme nadhodnocovat. Výsledek se dostavuje vždy s určitým zpožděním, nikoliv jako při mechanických a chemických postupech okamžitě, navíc je limitován kvantitou a druhovou skladbou porostů, teplotními poměry v nádrži nebo toku, stejně tak jako věkem a početností obsádky býložravých ryb. Amur bílý při požírání rostlinné potravy vykazuje značnou výběrovost. Ta se mění například v závislosti na: - teplotě vody (nejnižší je v rozsahu optimálních hranic) - hustotě obsádky (vzrůstá při malém množství nasazených býložravých ryb) - věku ryb (u 1 – 2 letých amurů je vyšší než u 3 – 4 letých) - potravní nabídce prostředí (to je množství, druhové skladbě, ale i stáří vegetace, její dostupnosti, stupni krytí požadavků amurů na živočišnou potravu, přikrmování obsádky). Na základě opakovaných pokusů dospěl Krupauer k závěru (1971, 1974), že k zabezpečení melioračního efektu je nutno dodržet potřebnou obsádku amura bílého (viz tabulka 2).
24
Tab. č. 2 – Početnost obsádky amura bílého pro dosažení biomelioračního efektu Věk
Hmotnost v g
Obsádka v ks.ha-1
AB1
10 – 20
1800 - 2000
AB2
300
750
AB3
900
250
AB4
1400
150
Příjem předložené vodní a suchozemské vegetace zahajují amuři bílí ochutnáváním. Z hejna, které se pozvolna přibližuje ke krmivu, vyjíždějí jedinci, kteří bez zvláštního výběru (patrně zcela náhodně) ukusují sousta z rostlin. V zápětí se vracejí zpět a začleňují se do hejna. Ukousnou-li část rostliny, kterou nezkonzumují, sousto okamžitě vyvrhují. Jednotlivá sousta získávají amuři tím způsobem, že podlouhlé části rostlin nasoukají do tlamy, stisknou je pysky a poté je „ukusují“ drcením požerákovými zuby. Často si přitom pomáhají i trhnutím hlavy. Během pokusu na rybnících se všemi věkovými kategoriemi amura bílého nedošlo ani v jediném případě k přerušení příjmu rostlin jako důsledku nedostatku živočišné složky potravy v jejich výživě (na rozdíl od akvarijních pokusů). Amuři spolu s vegetací požírají, aniž musí tuto součást výrazně vyhledávat, i značné množství živočichů, kteří sami nebo jejich vývojová stadia sedí přisedle na povrchu vodních rostlin. Ukazuje se naopak, že amuři bílí i při vysoké hustotě obsádky nejsou schopni plně využít přirozenou potravní základnu rybníka a že jejich obsádku můžeme kombinovat s chovem ostatních hospodářsky cenných ryb (zvláště kapra a lína). Sledujeme-li meliorační efekt jako hlavní cíl, řídí se chov ryb požadavky rozhodujícího druhu v obsádce – amurem bílým, a intenzifikace chovu ostatních druhů je mu podřízena (např. nižším plánovaným přírůstkem či omezeným přikrmováním). Amurům bílým byly předkládány i rostliny intenzivně pěstované v polních kulturách nebo se běžně vyskytující v lučních porostech. I když je nepravděpodobné, že v České republice dojde ke krmení amurů touto vegetací, je účelné vědět, kterým rostlinám dávají přednost a ponechat si tuto možnost v rezervě pro některé výjimečné případy. Z obilovin velmi ochotně konzumují: ječmen (Hordeum vulgare), oves (Avena sativa), pšenici (Triticum aestivum), žito (Secale cereale), tedy plodiny nejčastěji zařazované i do obilních směsek. První tři požírali amuři prakticky celé, až na spodní 25
část stébel, včetně klasů, zatímco u žita byly klasy odkousnuty a plavaly na hladině. Přikrmování touto skupinou vegetace přichází v úvahu pouze v první polovině růstového období, stává se bezúčelným v době prosychání listů a stébel. Z čeledi vikvovité (viciaceae) mohou být amuři přikrmování vojtěškou setou (Medicago sativa), mezi preferované patří zejména jetel luční (Trifolium pratense). Naproti tomu i starší ročníky trvale odmítají vlčí bob vytrvalý (Lupinus perennis) (Krupauer, 1989). Vaněk (2011) používá vojtěšku setou v původní hmotě k přikrmování násadového materiálu amura bílého (v polykultuře s kaprem).
V jednorázovém
množství 50 kg na hladinu po dobu 5 měsíců, přičemž dosahuje zvýšení hektarové produkce rybníka i statisticky významných rozdílů u délky celkové a hmotnosti oproti rybám, které vojtěškou přikrmovány nebyly. Štěch (1983) ověřoval predační tlak amura bílého na vodní makrovegetaci ve speciálních komorách střediska Jaroslavice podniku Rybníkářství Pohořelice a. s. Ze sledování
vyplývá,
že
predační
tlak
amura
bílého
má
podle
dosažených
hydrobiologických a hydrochemických analýz určitý vliv i na prostředí rybníka nebo nádrže. Amur bílý o obsádce 29 kg.ha-1 statisticky významně snížil biomasu vodních makrofyt, zvláště vláknité řasy Cladophora globulina, a změnil druhové složení společenstva vyšších vodních rostlin v malé nádrži rybničního typu. Druhy dominantní v r. 1998 (Eleocharis acicularis, Potamogeton pusillus, P. pectinatus) byly po nasazení amura v r. 1999 nahrazeny druhy Myriophyllum spicatum a Ceratophyllum demersum (Pípalová, 2000). Dále Pípalová a kol. (2009) uvádí, že amur bílý v obsádce 29 kg.ha-1 zredukoval biomasu makrofyt ze 109 g.m-3 na 33 g.m-3 a ze sledovaných hydrochemických parametrů (pH, alkalita, acidita, BSK5, CHSKMn, NH4-N, NO2-N, NO3-N, TN, PO4-P a TP) bylo změněno pouze pH z hodnoty 8,43 na 7,57 a obsah dusitanů z hodnoty 0,99 na 0,56 mg.l-1 oproti kontrolnímu rybníku. Polykulturní obsádky tvořené kaprem a býložravými rybami při odchovu násadových ryb v intenzifikačních rybnících se projevily jako významný intenzifikační faktor. Amur bílý i při nižším zastoupení 5 % obsádky dobře kontroloval makrofyta a to v rybníku Outrata malá, který v předchozích letech jevil sklon k zarůstání (Janeček a kol. 1984). Polykulturní obsádky 2937 ks.ha-1 kapra K2 (57,5 %) a amura bílého Ab2 (8,5 %) se při odchovu tříleté ryby projevily obdobně jako při odchovu dvouletých násadových ryb jako významný intenzifikační faktor. Amur se podílel na dosažené
26
produkci až 92 kg.ha-1 (5,9 %). Obsádka amura bílého pak zcela omezila rozvoj makrofyt (Janeček a kol. 1985). Urbánek (1988) testoval v laboratorních podmínkách na akváriích o objemu 250 l predační tlak plůdku amura na předkládané makrofyta (obilní klíčky, okřehek, stříhané listy vodního hyacintu). Nejlepších výsledků bylo dosaženo při použití okřehku (Lemna minor) a amur jej přijímal i při teplotě 7 °C, při 100 % přežití a výborném zdravotním stavu.
27
4
MATERIÁL A METODIKA V rámci řešení diplomové práce byly provedeny pokusy na vlastních rybnících
v obci Sosnová. Pokusy byly prováděny na rybnících Dlouhý a Nový. Do těchto rybníků byly nasazeny shodné polykulturní obsádky kapra obecného a amura bílého. Hlavním cílem práce bylo ověření možnosti přikrmování násadového materiálu amura bílého čerstvou vojtěškou setou. Dále jejího vlivu na kvalitu výsledného produktu (násadový materiál kapra a amura) a na změny hydrochemických parametrů během provádění pokusu.
4.1 Pokus na rybníce Nový Rybník Nový se nachází v katastrálním území Sosnová v okrese Opava. Je to rybník relativně mladý, byl dokončen v roce 2008 jako nově postavený. Nadmořská výška obce je 450 metrů nad mořem. Rybník je situován v kaskádovité soustavě celkem 4 rybníků a je umístěn nejníže. Průměrná hloubka dosahuje 1,5 m. Jeho výměra činí 0,55 ha. Dno rybníka je tvrdé jílovité pokryto slabou vrstvou aktivního bahna. Napájení je zajišťováno vodou z drenážního systému a technické řešení umožňuje rybník napájet nezávisle na předchozím rybníce v soustavě. Výpustní zařízení umožňuje odběr pouze spodní vody a je uzpůsobeno na výlov ryb pod hrází. Přirozená produkce je 300 - 350 kg.ha-1. V rámci produkční přípravy byl rybník po výlovu ryb zimován, na dno bylo aplikováno 250 kg páleného vápna tj. 445 kg.ha-1. Ke konci měsíce února byla aplikována jednorázová dávka chlévské mrvy, která činila 3,5 t tj. 6,4 t.ha-1. Obsádka kapra K1 byla vysazena 21.3.2012. Celková hmotnost obsádky činila 80 kg. Průměrná kusová hmotnost ryb byla 44,02±12,07 g. Tedy kusová obsádka kapra byla 1777 ks. Přepočteno na 1 ha: 3230 ks o hmotnosti 145 kg. Jednalo se kapra linie M - 2 dovezeného z podniku Rybářství Litomyšl s.r.o. Obsádka amura byla vysazena 31.3.2012. Záměrně byla použita násada Ab2 o průměrné kusové hmotnosti 102±23,16 g. Hmotnost obsádky amura 36 kg. Celkem 355 ks. Přepočteno na 1 ha: 645 ks, o hmotnosti 65 kg. Násada amura ve věku Ab1 pocházela od soukromého dodavatele – původ ryb: Rybníkářství Pohořelice a.s.
28
Na tomto rybníce se během vegetačního období uplatňovalo přikrmování čerstvou pící (vojtěška setá) na hladinu. Vedle přikrmování vojtěškou bylo praktikováno klasické přikrmování orientováno hlavně na kapra. Krmivo bylo aplikováno na krmná místa v rybníce výhradně ručně. Byla využívána suchá směs sestávající se z podílu obilovin (ječmen) a bílkovinné složky, kterou ve směsi zastupovala soja. Komponenty krmné byly upravovány šrotováním. Dle velikosti ryb byla volena velikost ok na sítech ve šrotovníku, od 3 do 6 mm. Přikrmování bylo rozděleno do jednotlivých měsíců viz graf č.1. Krmná dávka byla stanovena vždy individuelně na základě stupně vývoje nabídky přirozené potravy a hydrochemických parametrů.
Graf č.1 - Rozdělení krmiva do jednotlivých měsíců 2000 1800 1600 1400 1200 1000
směs (Kg)
800
píce (Kg)
600 400 200 0
Přikrmování směsí obilovin bylo zahájeno v měsíci dubnu. V malých dávkách tj. 10 kg za týden rozděleno do tří dílčích dávek a vždy bylo kontrolováno, jestli ryby přijímají
předkládané
krmivo,
pokud
ryby
krmivo
z předchozího
nakrmení
nespotřebovaly, bylo následující krmení zcela vynecháno. Přikrmování pící na hladinu bylo zahájeno v měsíci květnu při teplotě vody přesahující 19°C. při této teplotě vody již ryby – zcela výhradně amuři ochotně přijímali předkládanou čerstvou vojtěšku. Přikrmování bylo ukončeno koncem měsíce září.
29
4.2 Pokus na rybníce Dlouhý Rybník Dlouhý se stejně jako výše uvedený rybník Nový nachází v katastrálním území Sosnová v okrese Opava. V kaskádovité soustavě je umístěn jako třetí v pořadí. Je to rybník ležící nad rybníkem Nový. Svůj název získal díky svému protáhlému tvaru a vyššímu podílu litorálu. Je to rybník s menší výměrou než rybník Nový. Výměra činí 0,49 ha-1. Průměrná hloubka dosahuje 1,3 m. Charakter dna je rovněž jílovitý, ale s vyšší vrstvou aktivního bahna a přítoku je již obnažena část štěrkovitého podloží. Rybník je u přítoku mírně zarostlý náletovými dřevinami. Stejně jako u předešlého rybníka je i zde napájení zajišťováno vodou z drenážního systému a rovněž je technicky vybaven pro nezávislé napájení. Výpustní zařízení umožňuje odběr pouze spodní vody, a rovněž je uzpůsobeno k výlovu obsádky pod hrází. Přirozená produkce se pohybuje na úrovni 300 kg.ha-1. Při produkční přípravě rybníka bylo použito 250 kg páleného vápna aplikovaného na dno tj. dávka 510 kg.ha-1. Stejně jako u rybníka Nový bylo užito jednorázové dávky chlévské mrvy 3,5 t tj. 7,1 t.ha-1. Aplikace byla provedena do vody koncem měsíce února. Kapr K1 byl dovezen a vysazen 21.3.2012, celková hmotnost ryb byla shodná s prvním rybníkem tedy 80 kg. Průměrná hmotnost 44,02±12,07 g. Kusová obsádka: 1777 ks. Při přepočtu na 1 ha: 3626 ks o hmotnosti 163 kg. Násadový materiál rovněž pocházel z podniku Rybářství Litomyšl s.r.o. kapr linie M – 2 . Amur byl vysazen 31.3.2012 ve věku Ab2 a vykazoval shodné parametry jako obsádka na rybníce Nový. Stejně tak původ ryb je totožný, nasazování obou rybníků probíhalo v jeden den. Při přepočtu na 1 ha: 724 ks ryb o hmotnosti 73,4 kg. Na rybníce Dlouhý nebylo uplatňováno přikrmování vojtěškou setou vůbec, a byla mechanicky odstraňována všechna makrofyta. I při nepatrném výskytu byl okamžitě odstraňován okřehek, bylo učiněno třikrát za vegetační období. Za pomoci čerpadla a proudnice byl okřehek shromážděn u břehu a následně mechanicky odstraněn. Přikrmování krmnou směsí bylo zahájeno v měsíci dubnu. Bylo přikrmováno, pokud obsádka vždy spotřebovala dávku z předešlého nakrmení. Ke krmení byla používána shodná krmná směs jako v případě rybníka nového. Krmná dávka byla upravována dle hydrochemických parametrů a potravní nabídky v rybníce zcela individuelně, některé týdny byly vynechány zcela kvůli ranním kyslíkovým deficitům. Množství krmiva a jeho rozdělení v průběhu vegetačního období je znázorněno v grafu č. 2. 30
Graf č.2 – Rozdělení krmiva do jednotlivých měsíců 2000 1800 1600 1400 1200 1000 směs (Kg)
800
píce (Kg)
600 400 200 0
4.3 Sledování hydrochemických parametrů a nabídky přirozené potravy Během vegetačního období tj. od 21.3.2012 do 23.9.2012 na rybníce Dlouhý a od 21.3.2012 do 13.10.2012 na rybníce Nový byly sledovány hydrochemické a fyzikální parametry vody. Parametry byly sledovány a měřeny minimálně třikrát do týdne. Oba rybníky, jak již bylo výše uvedeno, prošly produkční přípravou a byly na nich prováděny meliorační zásahy. Měření koncentrace rozpuštěného kyslíku a teploty vody bylo prováděno při každé aplikaci krmiva oxymetrem MKT 44A firmy Insa s.r.o. Hodnota pH byla sledována pomocí indikátorové metody, byl použit směsný indikátor, po přidání indikátoru ke vzorku ve zkumavce byla na papírové škále odečtena hodnota pH. Hodnoty a vývoj obsahu rozpuštěného kyslíku, teploty vody a pH jsou uvedeny v kapitole výsledky. Průhlednost vody a nabídka přirozené potravy byla sledována pomocí bílé desky a hodnoty průhlednosti jsou zobrazeny v grafu č. 3.
31
Graf č. 3 – průhlednost vody na obou rybnících 100 90 80 70 60 50
Dlouhý(cm)
40
Nový (cm)
30 20 10 0 Duben
Květen
Červen Červenec
Srpen
Září
Vývoj nabídky přirozené potravy byl sledován každý měsíc. Bylo sledováno množství přirozené potravy v každém rybníce. Hodnoty kvantitativního vývoje nabídky planktonu jsou zachyceny v grafu č. 4 a 5. Na ose x jsou zachyceny jednotlivé měsíce. Na ose y pak stupně vývoje nabídky přirozené potravy 0=žádný, 4=masový výskyt.
Graf č. 4 – Kvantitativní vývoj nabídky planktonu na rybníce Nový 4,5 4 3,5 3
masový
2,5
hojný
2
řídký ojedinělý
1,5
žádný
1 0,5 0 duben
květen
červen
červenec
32
srpen
září
Graf č. 5 – Kvantitativní vývoj planktonu na rybníce Dlouhý 4,5 4 3,5 3
masový
2,5
hojný
2
řídký ojedinělý
1,5
žádný
1 0,5 0 duben
květen
červen
červenec
srpen
září
4.4 Metody použité pro získávání a zpracování výsledků 4.4.1
Délkové a hmotnostní ukazatele
TL - celková délka (mm) s přesností 1 mm - měří se od okraje rypce po konec ocasní ploutve
SL - délka těla (mm) s přesností 1 mm - měří se od okraje rypce po konec ocasního násadce VT - výška těla (mm) s přesností 1 mm - měří se v místě, kde je rybí tělo nejvyšší ŠT - šířka těla (mm) - měří se v místě kde je rybí tělo nejširší Hc (w) - hmotnost (g) s přesností 1 g Délkové údaje byly zjišťovány na měrné desce a jsou udávány v milimetrech. Hmotnostní údaje byly zjišťovány pomocí digitálních vah s přesností vážení na 0,1g. Pro měření délko-hmotnostních parametrů bylo měřeno a váženo 50 ryb z každého rybníka.
33
4.4.2
Exteriér a kondice ryb Byl zjišťován pomocí Fultonova koeficientu vyživenosti (KF) ukazatele
vysokohřbetosti (UV), indexu širokohřbetosti (IŠ), Clarkova koeficientu (KC) Hepatosomatického indexu (HSI) a Viscerosomatického indexu (VSI)
Výpočet FC = Hc / SL3 × 100 KC = Wvyvržené / SL3 ×100 – bez vnitřností UV = SL / VT IŠ = ŠT / SL ×100 HSI = Wjater /W ×100 – počítáno z hmotnosti ryby bez vnitřností VSI = (Hc – W) / Hc × 100
4.4.3
Ukazatele růstu a konverze krmiva
Konverze krmiva byla vyhodnocena prostřednictvím FCR FCR = spotřeba krmiva (kg) × přírůstek hmotnosti obsádky (kg)-1 Přírůstek = (Wt + Wz) – W0 Wt hmotnost ryb na konci pokusu Wz hmotnost ztrát W0 hmotnost ryb na začátku pokusu
4.4.4
Přežití
Přežití prosté = Nt/ N0 * 100 Nt – počet ryb na konci sledovaného období (ks) N0 – počet ryb na začátku sledovaného období (ks)
34
4.4.5
Chemické analýzy Na začátku a po ukončení experimentů bylo 10 ryb z každé varianty usmrceno.
Z jejich těl a tkání byly odebrány vzorky pro zjištění jejich chemického složení. Z homogenizovaných vzorků tkání byl stanoven procentuální podíl sušiny, proteinu, tuku a popela.
Stanovení sušiny- bylo provedeno vysušením čerstvého vzorku při teplotě 105 °C do konstantní hmotnosti. Stanovením proteinu- byl zjišťován metodou dle Kjeldahla. Principem této metody je stanovení obsahu dusíku ve vzorku. Ten je následně vynásoben koeficientem pro 6,25. Stanovením tuku- bylo provedeno metodou dle Soxhleta, jejímž principem je extrakce diethyléterem podobu 10 hodin. Stanovení obsah popelovin bylo provedeno metodou spálení v peci při 550°C po dobu 8 hodin (do konstantní hmotnosti).
4.4.6
Statistické zpracování výsledků
Vyhodnocení pokusů bylo provedeno softwarem, ANOVA a MS Excel. Ke statistickému vyhodnocení získaných dat byla v případě homogenních rozptylů použita analýza variance (ANOVA) na hladině významnosti p<0,05.
35
5
5.1
VÝSLEDKY
Výsledky sledování na rybníce Nový Na rybník Nový bylo nasazeno 1777 ks kapra ve věku K1 o celkové hmotnosti
80 kg. Průměrná kusová hmotnost této nasazované ryby byla 44,02±12,07 g. Dále bylo nasazeno 355 ks zadržené násady amura bílého ve věku Ab2 o celkové hmotnosti 36 kg, průměrná kusová hmotnost této násady byla 102±23,16 g. Sloveno bylo 1618 ks kapra ve věku K2 o celkové hmotnosti 900 kg, průměrná kusová hmotnost byla 605,20 ± 91,41 g. Amura bylo sloveno celkem 274 ks o celkové hmotnosti 77 kg, průměrná kusová hmotnost činila 243,30 ± 91,70 g. Přežití u kapra dosahovalo 91 % a u amura 77 %, pro lepší představu jsou ztráty zachyceny také v grafu č. 6 a 7. Celkem bylo na rybníce Nový zkrmeno 1790 kg směsi obilovin a 1570 kg čerstvé vojtěšky na hladinu. Relativní krmný koeficient vojtěšky byl stanoven na hodnotu 38,29. U směsi byla vypočítaná hodnota 2,07.
Grafy č. 6 a 7 – Ztráty na rybníce Nový
kapr 159
amur 23
9 nasazeno 1777
1618
sloveno ztráty (ks)
nasazeno
81 355 274
ztráty %
sloveno ztráty (ks) ztráty %
Sledované hydrochemické parametry (obsah rozpuštěného kyslíku, pH a teplota vody) jsou shrnuty grafu č. 8 36
Graf č. 8 – Hydrochemické parametry na rybníce Nový 30 25 20 teplota(°C) 15
kyslík(mg/l) pH
10 5 0 Duben
Květen
Červen Červenec Srpen
Září
5.2 Výsledky sledování na rybníce Dlouhý Na rybník Dlouhý byla nasazena naprosto shodná obsádka jako v případě pokusu na rybníce Nový. Sloveno bylo 1521 ks kapra věku K2 o celkové hmotnosti 796 kg, průměrná kusová hmotnost činila 552,70 ± 96,43 g. Amura bylo sloveno 300 ks o celkové hmotnosti 73 kg, průměrná kusová hmotnost dosahovala 210,90 ± 53,87 g. Ztráty během vegetačního období dosáhly hodnot 14 % u kapra a 15 % u amura a jsou vykresleny v grafech č. 9 a 10. Celkově bylo v rybníce Dlouhý spotřebováno 1790 kg směsi obilovin a soji. Hodnota relativního krmného koeficientu byla stanovena na 2,5 u kapra a u amura dosahovala 48.
37
Grafy č. 9 a 10 – Ztráty na rybníce Dlouhý
kapr 256
amur
14
55 15 nasazeno
nasazeno 1777 1521
355
sloveno ztráty (ks)
sloveno ztráty (ks)
300
ztráty %
ztráty %
Rovněž byly na rybníce Dlouhý sledovány hydrochemické parametry, hodnoty jsou zaznamenány v grafu č. 11.
Graf č. 11 – Hydrochemické parametry na rybníce Dlouhý 30 25 20 teplota(°C) 15
kyslík(mg/l) pH
10 5 0 Duben
Květen
5.3 Zhodnocení
Červen Červenec Srpen
délko-hmotnostních
Září
parametrů
a
výsledků
chemických analýz
Před započetím pokusů tj. vysazením obou druhů do rybníků bylo provedeno měření délko-hmotnostních parametrů a byla provedena chemická analýza ke zjištění kvalitativního složení tkání obou chovaných druhů. Stejný postup byl opakován po skončení pokusů tj. po výlovu. 38
Hodnoty
jednotlivých
sledovaných
individuálních
délko-hmotnostních
parametrů při nasazení a po výlovu jsou uvedeny v tabulkách číslo 3 a 4.
Tab. č. 3 – Délko-hmotnostní parametry ryb z rybníka Nový parametr TL (mm)
Nasazení K1 130,60 ± 8,31
Výlov K2 311,30 ± 15,43
Nasazení Ab2 170,80 ± 21,89
Výlov Ab3 264,20 ± 30,40
SL (mm)
103,10 ± 7,18
256,50 ± 12,58
141,90 ± 18,87
223,90 ± 26,19
VT (mm)
39,00 ± 2,86
106,80 ± 6,11
35,80 ± 5,58
54,20 ± 6,52
ŠT (mm)
19,00 ± 1,26
52,30 ± 3,35
24,80 ± 30,76
36,80 ± 4,60
Hc (g)
38,43 ± 7,36
605,20 ± 91,41
64,36 ± 26,74
243,30 ± 91,70
Hv (g)
32,96 ± 5,80
500,50 ± 75,71
56,20 ± 23,47
191,40 ± 68,95
Hj (g)
2,30 ± 0,62
42,16 ± 7,14
2,67 ± 1,21
10,91 ± 5,31
Fulton koef.
3,47 ± 0,21
3,56 ± 0,18
2,12 ± 0,10
2,07 ± 0,31
Clark koef.
2,99 ± 0,19
2,95 ± 0,15
1,85 ± 0,09
1,65 ± 0,19
IV
2,65 ± 0,08
2,40 ± 0,08
3,98 ± 0,16
4,14 ± 0,16
IŠ
18,44 ± 0,36
20,39 ± 0,76
17,44 ± 0,51
16,43 ± 0,63
HSI
6,96 ± 1,59
8,51 ± 1,26
4,74 ± 0,80
5,57 ± 1,76
VSI
13,97 ± 1,55
17,30 ± 1,07
12,71 ± 1,06
19,10 ± 11,73
39
Tab. č. 4 – Délko-hmotnostní parametry ryb z rybníka Dlouhý parametr TL (mm)
Nasazení K1 130,60 ± 8,31
Výlov K2 296,30 ± 16,32
Nasazení Ab2 170,80 ± 21,89
Výlov Ab3 259,10 ± 21,51
SL (mm)
103,10 ± 7,18
243,80 ± 12,77
141,90 ± 18,87
217,00 ± 18,37
VT (mm)
39,00 ± 2,86
93,10 ± 9,84
35,80 ± 5,58
52,19 ± 5,96
ŠT (mm)
19,00 ± 1,26
49,80 ± 3,06
24,80 ± 30,76
37,70 ± 2,49
Hc (g)
38,43 ± 7,36
552,70 ± 96,43
64,36 ± 26,74
210,90 ± 53,87
Hv (g)
32,96 ± 5,80
461,60 ± 82,60
56,20 ± 23,47
185,00 ± 45,47
Hj (g)
2,30 ± 0,62
31,74 ± 4,17
2,67 ± 1,21
7,44 ± 2,14
Fulton koef.
3,47 ± 0,21
3,78 ± 0,28
2,12 ± 0,10
2,02 ± 0,12
Clark koef.
2,99 ± 0,19
3,16 ± 0,26
1,85 ± 0,09
1,77 ± 0,10
IV
2,65 ± 0,08
2,64 ± 0,20
3,98 ± 0,16
4,12 ± 0,25
IŠ
18,44 ± 0,36
20,43 ± 0,82
17,44 ± 0,51
17,41 ± 0,67
HSI
6,96 ± 1,59
7,01 ± 0,98
4,74 ± 0,80
3,99 ± 0,34
VSI
13,97 ± 1,55
16,54 ± 1,44
12,71 ± 1,06
12,06 ± 1,21
Tab. č. 5 – Statistické zhodnocení vlivu přikrmování vojtěškou na jednotlivé ukazatele Parametr/ryba
TL
SL
ŠT
VT
Hmotnost
Fulton koef.
Clark koef.
IV
IŠ
HSI
VSI
Amur
N
++
++
++
++
++
N
++
++
+
N
Kapr
+
N
++
++
N
N
+
++
++
+
N
Vliv vojtěšky seté na jednotlivé ukazatele u ryb je schématicky zobrazen v tabulce číslo 5. Hladina významnosti byla nastavena na p<0,05. N – statistická neprůkaznost, + - statistická průkaznost (p<0,05), ++ - vysoká statistická průkaznost (p<0,01).
40
V tabulce číslo 6 je chemické složení těla a jednotlivých tkání ryb. Přikrmování vojtěškou mělo prokazatelný vliv na obsah tuku v celých rybách u kapra, kdy se obsah tuku zvýšil o 2,39 %, obsah sušiny v celých rybách se zvýšil téměř o 5 %. Vliv u amura byl zaznamenán u obsahu bílkovin ve svalovině, kdy vliv vojtěšky zvýšil tento obsah o 1,73 %, a u obsahu sušiny v celých rybách, kde se projevil zvýšením o 1,5 %. Nejvíce ovlivněné hodnoty jsou v tabulce vyznačeny červenou barvou.
Tab. č. 6 – Vliv vojtěšky na složení těla ryb Tkáň
VSTUP
K1
Ab2
VÝSTUP
K2 bez vojtěšky
K2 s vojtěškou
Ab bez vojtěšky
Ab s vojtěškou
Celá Ryba Sval Hepatop. Celá Ryba Sval Hepatop. Celá Ryba Sval Hepatop. Celá Ryba Sval Hepatop. Celá Ryba Sval Hepatop. Celá Ryba Sval Hepatop.
Tuk (%)
Popel (%)
Bílkoviny (%)
2,99 ± 0,96 3,66 ± 0,39 13,89 ± 1,14 0,81 1,18 5,13 ± 0,87
Sušina (%) 20,64 ± 0,75
0
0
19,37 19,11
14,23 ± 1,75
14,65 ± 1,82
19,69 ± 1,05
1,22
15,31
0
0
21,85 22,80
7,87 ± 1,82
22,02 ± 1,04
1,14
17,49
0,00
0,00
22,80 24,10
6,74 ± 0,94
26,82 ± 2,56
0,93
15,35
0
0
26,65 26,27
7,14 ± 0,32
24,94 ± 0,83
1,07
15,77
0
0
24,94 25,94
6,35 ± 0,93
26,45 ± 0,59
1,17
17,50
24,34
0
0
24,72
2,50 9,96
0,96
15,33
10,8 ± 0,87 7,64 ± 1,75 6,34 4,25
13,2 ± 2,50 6,56 ± 0,90 6,46 6,38
10,2 ± 1,24 6,90 ± 0,31 3,34 3,48
9,68 ± 1,25 6,11 ± 0,87 3,40 4,57
5.4 Porovnání produkce na obou rybnících Na rybníce Nový bylo dosaženo celkového přírůstku 861 kg. Při přepočtu na jeden hektar je hodnota celkové produkce 1565 kg. Hodnota FCR (směs obilovin a soji) byla stanovena na 2,07 – pro celou obsádku, pouze u kapra je FCR 2,18. U čerstvé 41
hmoty vojtěšky byla hodnota vypočítaná FCR 38,29. Celkový přírůstek kapra byl 820 kg, při přepočtu na jeden hektar činil tento přírůstek 1490 kg. Celkový přírůstek amura bílého byl 41 kg, tj. 74,5 kg na hektar. Na rybníce Dlouhý byl dosažen celkový přírůstek 753 kg. Produkce při přepočtu na jeden hektar dosahuje celkové hodnoty 1536 kg. Hodnota FCR (použití směsi obilovin a soji) je u celé obsádky 2,37. Pouze u kapra je hodnota 2,5. Celkový přírůstek kapra byl 716 kg, při přepočtu na jeden hektar je to hodnota 1461 kg. Přírůstek amura v rybníce Dlouhý byl 37 kg, tj. 75,5 kg na jeden hektar. Při porovnání obou rybníků je patrno, že doplňkové přikrmování vojtěškou setou se projevilo zvýšením hektarové produkce rybníka o 29 kg.ha-1, což je zvýšení o 2 %.
42
6
DISKUZE
Jak lze vidět z výsledků provedených pokusů, doplňkové přikrmování vojtěškou setou v rybničním chovu má prokazatelný vliv na řadu ukazatelů. Pravdou je, že amuři začínají vojtěšku setou v původní hmotě ochotně přijímat až při teplotách vody kolem 19 °C. Tato teplota je v podmínkách severní Moravy a Slezska a při větší nadmořské výšce, zejména v místě provádění pokusu nastává nejdříve v první až druhé dekádě měsíce května. Amuři dávají přednost mladšímu porostu, dle Zemana a kol. (2006) má vojtěška setá nevyšší výživnou hodnotu. Ve fázi butonizace (tvorby poupat) je nejvhodnější sklizeň, v této fázi dosahuje obsah N – látek 164 g na 1 kg sušiny. Otázkou však nadále zůstává stupeň využití - trávení této pícniny rybami. Amuři do určité míry rostliny rozdrtí svými uzpůsobenými požerákovými zuby a dojde ke trávení obsahu rostlinných buněk. S narůstající teplotou byly pozorovány výkaly stále kompaktnější konzistence a původní hmota byla téměř k nerozeznání. Oproti tomu při začátku příjmu mají výkaly podobu slisované původní hmoty vojtěšky. Do jisté míry je otázkou také stupeň trávení celuózy. Dle Dase a Tripathio (1991), kteří sledovali činnost trávicích enzymů u amura bílého zjistili. Amur má v zažívacím traktu endogenní i bakteriální celuózu a potřebuje ji do jisté míry i jako složku potravy. T. J. Trust a kol. (1979) zjistili, že amuři chovaní v britské Kolumbii v akvakulturním systému odkrmovaní granulovanou směsí a vodními rostlinami mají v zažívadlech v průměru 6×106 v 1 g střevního obsahu obligátně anaerobních bakterií rodu Actinomyces, Bacteroides, Eubacterium, Fusobacterium, a Peptostreptococcus. Byl nalezen i rod Clostridium, ale ten se zdál být v trávicím traktu v souvislosti s přijímanou potravou. Sangbrita a kol. (2006) izoluje ze zažívadel amura bílého aerobní bakterie Bacillus circulans a Bacillus megaterium, které v trávicím traktu dosahují určité celuololytické aktivity. Naproti tomu Lesel a kol. (1986) určovali množství bakterií trávicích celuózu a v 1 g střevního obsahu nalezli méně než 103 bakterií podílejících se na trávení celuózy. Jak ukazují výsledky je zde prokazatelný vliv na produkční ukazatele i na chemické složení některých tkání i u kapra obecného. Je zde také fakt, že amuři dávají v určité fázi chovu přednost rostlinné potravě a na kapra tak zbývá více přirozené potravy i předkládaného krmiva. Při nakrmení bylo pozorováno, že na krmných místech se zdržuje spíše kapr a amur přijímá předkládanou vojtěšku. 43
Při chovu amura bílého spolu s ostatními druhy ryb dochází vlivem konzumace rostlinné potravy a jejího nedokonalého trávení i ke zvyšování biomasy ostatních druhů ryb. Amur bílý má jako býložravá ryba poměrně krátký zažívací trakt, a velká část potravy odchází jako výkaly a nepřímo podporuje přirozenou produkci (Hickling, 1966). V letech 2003 – 2011 probíhaly krmné pokusy s výrobou tržního kapra na rybníce Horák (Nadějská soustava – Třeboň). Výjimkou byl pouze rok 2008, kde zde probíhala výroba kapřího plůdku. Rybník Horák trpí sklonem k zarůstání rdesty a další ponořenou vegetací. V krmných pokusech ve všech sledovaných letech byla použita obsádka 363 ks K3.ha-1 (Hůda, 2012). V roce 2010 byla ke kapru přidána obsádka Ab2. V roce 2011 byla obsádka složena z kapra, amura a lína. Cílem bylo hledat nejoptimálnější způsob hospodaření na rybnících z hlediska ekonomiky a aplikace závadných látek do vody. V roce 2010 byl na rybníce Horák dosažen celkový přírůstek amura bílého 250 kg což je 113 kg na jeden hektar, v roce 2011 byl dosažen přírůstek 155 kg tj. 70 kg na hektar. U kapra obecného bylo v roce 2010 dosaženo přírůstku 943 kg tj. 428 kg.ha-1, v roce 2011 byla produkce kapra 370 kg.ha-1. V obou těchto letech nebylo na tomto rybníce při použití polykulturní obsádky prováděno přikrmování (Hůda, 2012). Obsah živin ve směsi použité k přikrmování byla následující: použit byl ječmen, který podle tabulek Jiráska a kol. (2005) obsahoval, 10,5 % proteinu, 2,1 % tuku, 4,4 % vlákniny a 54,6 % sacharidů vztaženo k 1 kg sušiny a sója, u které bylo zjištěno analýzou 12,10 % tuku, 39,29 % proteinu a 6,7 % popelovin. Pro přikrmování tržních ryb a násad přitom Jirásek a kol. (2005) doporučuje obsah v rozmezí 25 - 27 % proteinu, 4 – 5 % tuku a 60 – 65 % sacharidů. Neméně důležitou je zde ovšem i ekonomická stránka věci. Celkové náklady na pořízení násadového materiálu, přikrmování vojtěškou a na běžnou údržbu rybníka dosáhly téměř 17000 Kč, tržba při realizaci prodeje násadového materiálu kapra a amura byla 51370 Kč (cena K2 55 Kč/kg, amura 60 Kč/kg) z rybníka Nový. Na rybníce Dlouhý bylo dosaženo tržby 48 580 Kč, ovšem odpadly náklady na manipulaci a dopravu vojtěšky. Přikrmování vojtěškou setou přineslo efekt zvýšení tržeb při prodeji výsledného násadového materiálu o 5,5 %. Je nutno ovšem zohlednit, že se jedná o podmínky malé rodinné firmy a náklady mzdové zde nejsou zahrnuty.
44
Za vyššími ztrátami zejména u amura stojí nejspíše jeho větší dostupnost pro rybožravé predátory ze třídy ptáků (volavka popelavá). Jako důvod je důležité uvést, že amur se stává dostupnější kořistí pro volavku zejména při konzumaci předkládané čerstvé vojtěšky na hladinu.
45
7
ZÁVĚR V první části diplomové práce je zpracován literární přehled zabývající se
výhradně biologií a chovem amura bílého v rybnících, podrobněji je popsána problematika jeho společného chovu spolu s kaprem obecným v rybnících. Velká část literární rešerše je věnována jeho biomeliorační schopnosti a využití této vlastnosti v praxi. V rámci vyhodnocení výsledků získaných při odchovu násadového materiálu amura bílého a kapra obecného v rybničních podmínkách s různou strategií využití vojtěšky, které probíhaly na základě této diplomové práce, lze vyvodit několik závěrů. Hlavní sledovaný faktor tj. vliv doplňkového přikrmování vojtěškou setou se ukázal jako určitý intenzifikační faktor, který přímo i nepřímo zvyšuje produkci v rybníku. Při aplikaci vojtěšky nebyly během vegetačního období pozorovány významnější změny v kvalitativním složení vody. Při konzumaci čerstvé hmoty vykazují amuři značnou aktivitu, ale stávají se dostupnějšími pro rybožravé predátory. Součástí řešení diplomové práce bylo sledování složení těla amura bílého i kapra obecného. V rybníce kde bylo uplatňováno přikrmování vojtěškou, byly změněny oproti rybníku bez jejího využití parametry. Obsah tuku v celých rybách u kapra se zvýšil stejně tak jako obsah sušiny. U amura bylo zjištěno navýšení obsahu bílkovin ve svalech a obsahu sušiny v celých rybách. Tento fakt je možno zdůvodnit jako důsledek přímého konzumu pícniny rybami, poněvadž obsah dusíkatých látek je v této rostlině poměrně vysoký. Vlivem použití vojtěšky bylo dosaženo zvýšení produkce o 29 Kg.ha-1 tj. o 2 %. Při přepočtu na jeden hektar byly tržby na rybníce Nový 93 400 Kč oproti rybníku Dlouhý, kde dosáhly 88 327 Kč. Vliv doplňkového přikrmování se projevil zvýšením tržeb z jednoho hektaru o 5073 Kč. Z dosažených výsledků, zvláště pak při porovnání délko-hmotnostních ukazatelů lze jednoznačně říci, že doplňkové přikrmování vojtěškou setou v rybničních podmínkách lze doporučit.
46
8
LITERÁRNÍ PŘEHLED
ALEXA F. (1986): Ověření produkčních možností odchovu rychleného plůdku amura bílého v příkopových rybníčcích MO ČRS Kroměříž. Diplomová práce, vysoká škola zemědělská v Brně, 60 s.
BARUŠ, V., OLIVA, O. (eds.) a kol. (1995): Mihulovci Petromyzontes a ryby (1) a (2)Osteichthyes. Fauna ČR a SR, sv. 28/1 a 28/2. Academia Praha, 1995, 624 s. a 698 s.
ČÍTEK J., KRUPAUER V., KUBŮ F. (1998): Rybnikářství. Nakladatelství INFORMATORIUM, Praha, 1998 s.123-127.
DAS K.M a TRIPHATI S.D. (1991) : Studies on the digestive enzymes of grass carp, Ctenopharyngodon idella (Val.), Central Inland Fisheries Research Institute, Barrackpore 743101, India
DUBSKÝ K., KOUŘIL J., ŠRÁMEK V., (2003) Obecné rybářství. Nakladatelství INFOTMATORIUM, Praha, 2003.
DVOŘÁK J., (1985) Ověření technologie odchovu raných stádií kapra a býložravých ryb s využitím oteplené vody. Závěrečná práce pgs, vysoká škola zemědělská v Brně, 42 s.
HICKLING C. F. (1966) On the feeding process in the White Amur, (Ctenopharyngodon idella), Journal of zoology 408 – 419 s.
47
HŮDA J.,(2012) Chov amura bílého v polykultuře s kaprem bez přikrmování na rybníce Horák v letech 2010 – 2011. Sborník referátů konference „Chov ryb a kvalita vody“. České Budějovice 23.2.2012
JANEČEK V., PŘIKRYL I., KEPR T., 1984: Pokusný odchov dvouletých kaprů v polykultuře s tolstolobikem bílým a amurem bílým. Buletin VÚRH Vodňany, 20, 4, 3 11s.
JANEČEK V., PŘIKRYL I., KEPR T., 1985: Pokusný odchov tříletých kaprů v polykultuře s tolstolobikem bílým a amurem bílým. Buletin VÚRH Vodňany, 21, 4, 3 12s.
JANEČEK V., PŘIKRYL I., 1992: Polykulturní obsádka kapra s býložravými rybami a línem. Výzkumný ústav rybářství a hydrobiologický Vodňany, Vodňany, 11s.
JIRÁSEK J., MAREŠ J., ZEMAN L. (2005) Potřeba živin a tabulky výživové hodnoty krmiv pro ryby, MZLU v Brně 2005, 70 s.
KOUŘIL J., DVOŘÁK M., PŘIKRYL I., 1984: Citlivost raného plůdku kapra a amura k preventivním koupelím v roztocích NaCl a formalínu. Buletin VÚRH Vodňany, 20, 4, 22 – 31s.
KRUPAUER V., 1989: Býložravé ryby. Ministerstvo zemědělství a výživy ČSR a Český rybářský svaz ve Státním zemědělském nakladatelství, Praha, 115 s.
48
LESEL R., FROMAGEOT C., LESEL M.,(1986) Cellulose digestibility in grass carp, Ctenopharyngodon idella and in goldfish, Carassius auratus. Aquaculture 15 May 1986, Pages 11–17.
PÍPALOVÁ I., 2000: Sborník referátů ze IV. české ichtyologické konference. Vodňany: VÚRH, JU 28 – 31s.
PÍPALOVÁ I., KVĚT J., ADÁMEK Z., (2009) Limnological ganges in a pond ecosystem caused by grass carp (ctenopharyngodon idella val.) low stocking density. Czech Journal of Animal Science (2009), s. 31-45.
RYBÁŘSKÉ SDRUŽENÍ ČESKÉ REPUBLIKY (2012) dostupné na http://www.czryby.cz/tables-show/.
RYBÁŘSKÝ
SVAZ
ČESKÉ
REPUBLIKY
(2012)
dostupné
na
http://www.rybsvaz.cz/?page=reviry%2Fstatistiky&lang=cz&fromIDS=&statistiky_typ =vse
SANGBRITA S., RAJ N R., SUKANTA K S., ARUN K R., (2006) Characterization of cellulase-producing bacteria from the digestive tract of tilapia, Oreochromis mossambica (Peters) and grass carp, Ctenopharyngodon idella (Valenciennes). Aquaculture research 380 – 388 s.
SVOBODOVÁ Z., KOLÁŘOVÁ J., NAVRÁTIL S., VESELÝ T., CHLOUPEK P., TESARČÍK J., ČÍTEK J., (2007) Nemoci ryb. Nakladatelství IFORMATORIUM, Praha 2007, 264 s.
49
ŠTĚCH L., (1983) Predační vliv amura bílého na vodní makrovegetaci a jeho význam v podmínkách OZ SR Pohořelice. Diplomová práce, vysoká škola zemědělská v Brně, 41 s.
TRUST T J., BULL L M., CURRIE B R., BUCKLEY J T., (1979) Obligate Anaerobic Bacteria in the Gastrointestinal Microflora of the Grass Carp (Ctenopharyngodon idella), Goldfish (Carassius auratus), and Rainbow Trout (Salmo gairdneri). Journal of the Fisheries Research Board of Canada, 1979.
URBÁNEK J., (1988) Ověření predačního tlaku amura bílého na vodní makrofyta. Diplomová práce, vysoká škola zemědělská v Brně, 38 s.
VACULÍK I., (1986) Studium erytrocytů a barevné složky krevního obrazu amura bílého (ctenopharyngodon idella) z různých rybničních podmínek. Diplomová práce, vysoká škola zemědělská v Brně, 41 s.
VANĚK P., (2011) Chov býložravých ryb v rybničních podmínkách. Bakalářská práce, Mendelova univerzita v Brně, 40 s.
ZEMAN L., A KOL., (2006., Výživa a krmení hospodářských zvířat, Praha - Profi Press, s.r.o., 2006, 360 s.
50
9
SEZNAM TABULEK, GRAFŮ A OBRÁZKŮ
Tab. č. 1 - Pomocná tabulka pro výpočet obsádky býložravých ryb v polykultuře s kaprem str. 21
Tab. č. 2 – Početnost obsádky amura bílého pro dosažení biomelioračního efektu str. 25
Tab. č. 3 – Délko-hmotnostní parametry ryb z rybníka Nový str. 39
Tab. č. 4 – Délko-hmotnostní parametry ryb z rybníka Dlouhý str. 40
Tab. č. 5 – Statistické zhodnocení vlivu přikrmování vojtěškou na jednotlivé ukazatele str. 40
Tab. č. 6 – Vliv vojtěšky na složení těla ryb str. 41
Graf č. 1 - Rozdělení krmiva do jednotlivých měsíců str. 29
Graf č. 2 – Rozdělení krmiva do jednotlivých měsíců str. 31
Graf č. 3 – Průhlednost vody na obou rybnících str. 32
Graf č. 4 – Kvantitativní vývoj nabídky planktonu na rybníce Nový str. 32
Graf č. 5 – Kvantitativní vývoj planktonu na rybníce Dlouhý str. 33
Grafy č. 6 a 7 – Ztráty na rybníce Nový str. 36
Graf č. 8 – Hydrochemické parametry na rybníce Nový str. 37
Grafy č. 9 a 10 – Ztráty na rybníce Dlouhý str. 38
Graf č. 11 – Hydrochemické parametry na rybníce Dlouhý str. 38 51
10 PŘÍLOHY
Pohled na rybník Nový od střiku. Foto: autor
52
Pohled na rybník Nový, čelní pohled z hráze. Foto: autor
Pohled od střiku na rybník Dlouhý. Foto: autor
Čelní pohled z hráze na rybník Dlouhý. Foto: autor
53
Pohled na oba rybníky v kaskádě, vlevo Nový vpravo Dlouhý. Foto: autor
Pohled na rybníky v kaskádě na mapě. Zdroj: http//www.mapy.cz
54