MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Bc. ANNA MACHÁŇOVÁ

BRNO 2013 1

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat

Hodnocení mikroklimatických a klimatických parametrů ve stáji koní v lokalitě Velká u Hranic Diplomová práce

Vedoucí práce: Dr. Ing. Zdeněk Havlíček

Vypracovala: Bc. Anna Macháňová

Brno 2013 2

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Hodnocení mikroklimatických a klimatických parametrů ve stáji koní v lokalitě Velká u Hranic" vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne ………………………………… podpis diplomanta …………………………………

PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucímu diplomové práce Dr. Ing. Zdeněk Havlíček za účinnou metodickou, pedagogickou a odbornou pomoc a další cenné rady při zpracování mé diplomové práce. Děkuji svým rodičům za umožnění studia, za pomoc a podporu při studiu a zpracování diplomové práce.

4

ABSTRAKT Cílem diplomové práce bylo hodnocení mikroklimatických a klimatických parametrů ve stáji koní v lokalitě Velká u Hranic. Byly hodnoceny mikroklimatické parametry ve dvou stájích v lokalitě Velká u Hranic. U koní byly měřeny hodnoty dechu, tepu a teploty před zátěží, těsně po zátěži a za 30 minut klidu po zátěži v průběhu čtyř ročních období. Pozorovaná skupina koní se skládala ze 2 zdravých koní a ze 2 koní postižených COPD. Při měření jsem došla k závěru, že skupina koní nemocných měla zvýšené dechové hodnoty zejména po zátěži a za 30 minut klidu po zátěži, dalším závěrem bylo, že roční období nemělo na většinu hodnot (dech, tep, teplota) vliv. Dále výsledky porovnávají jednotlivé koně nebo skupiny koní mezi sebou a jednotlivá období (jaro, léto, podzim, zima) mezi sebou u koní zdravých a u koní nemocných. Výsledky byly zpracovány formou tabulek, grafů. Klíčová slova: koně, mikroklima, dech, tep, teplota, COPD, roční období

ABSTRACT The aim of the thesis was to evaluate the microclimatic and climatic parameters in horse stables located in Velká u Hranic. The microclimatic parameters in two stables located in Velká u Hranic were evaluated. I measured the levels of breath, pulse and temperature of the horses before physical activity, shortly after physical activity and after 30 minutes of calm after physical activity during the four seasons. The observed group had 2 healthy horses and 2 horses suffering from COPD. During the measurements I concluded that the group of ill horses had increased breath levels especially after physical activity and 30 minutes of calm after physical activity, another conclusion was that the season had no influence on most levels (breath, pulse, temperature). Furthermore, the results compare the individual horses or groups of horses and the seasons (spring, summer, autumn, winter), healthy horses and ill horses as well. The results were summarised into tables and charts.

Keywords: horses, microclimate, breath, pulse, temperature, COPD, seasons 5

OBSAH

1

ÚVOD ................................................................................................................................... 8

2

CÍL PRÁCE ......................................................................................................................... 9

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED .................................................................................................. 10 Mikroklima, makroklima a hygiena prostředí ....................................................... 10

3.1 3.1.1

Stájové prostředí ............................................................................................... 11

3.1.2

Složení stájového vzduchu - mikroklima ........................................................ 12

3.1.2.1

Dusík ................................................................................................................ 12

3.1.2.2

Kyslík................................................................................................................ 12

3.1.2.3

Oxid uhličitý..................................................................................................... 13

3.1.2.4

Amoniak .......................................................................................................... 14

3.1.2.5

Sirovodík .......................................................................................................... 15

3.1.2.6

Ostatní plyny ve stájovém ovzduší .................................................................. 15

3.1.2.7

Prach a mikrobiální kontaminace ovzduší stáje .............................................. 15

3.1.2.8

Teplota vzduchu .............................................................................................. 18

3.1.2.9

Vlhkost vzduchu .............................................................................................. 19

3.1.2.10

Proudění vzduchu........................................................................................ 21

3.1.2.11

Sluneční záření a světlo ............................................................................... 22

Anatomie dýchacího ústrojí koně ............................................................................ 24

3.2 3.2.1

Dýchací soustava ............................................................................................... 24

3.2.2

Dýchací cesty...................................................................................................... 24

3.2.2.1

Horní cesty dýchací ......................................................................................... 25

3.2.2.1.1 Nozdry ....................................................................................................... 25 3.2.2.1.2 Nosní dutina .............................................................................................. 25 3.2.2.1.3 Paranazální - vedlejší nosní dutiny ............................................................ 26 3.2.2.1.4 Vzdušné vaky............................................................................................. 27 3.2.2.2

Dolní cesty dýchací .......................................................................................... 27

3.2.2.2.1 Hrtan ......................................................................................................... 27 3.2.2.2.2 Průdušnice................................................................................................. 28 3.2.2.2.3 Průdušky.................................................................................................... 29 3.2.2.2.4 Plíce ........................................................................................................... 29 6

Fyziologie dýchacího ústrojí koně............................................................................ 30

3.3 3.3.1

Funkce dýchacího ústrojí ................................................................................. 30

3.3.2

Obranný systém................................................................................................. 31

3.3.3

Činnost dýchací soustavy .................................................................................. 32

3.3.3.1

Ventilace.......................................................................................................... 33

3.3.3.2

Plicní objemy a kapacity .................................................................................. 34

3.3.3.3

Respirace ......................................................................................................... 36

Chronické obstrukční onemocnění plic - COPD .................................................... 37

3.4

4

3.4.1

Etiologie a patogeneze COPD .......................................................................... 37

3.4.2

Anamnéza a klinické příznaky ......................................................................... 38

3.4.3

Diagnóza ............................................................................................................. 39

3.4.4

Terapie a prevence ............................................................................................ 40

MATERIÁL A METODIKA ........................................................................................... 44 4.1

Charakteristika lokality a podmínky ustájení ........................................................ 44

4.2

Popis sledovaných koní ............................................................................................. 46

4.3

Vlastní metodika ....................................................................................................... 49

4.3.1

Metodika měření dechu .................................................................................... 50

4.3.2

Metodika měření tepu ....................................................................................... 51

4.3.3

Metodika měření teploty................................................................................... 53

5

VÝSLEDKY A DISKUZE ................................................................................................ 54

6

ZÁVĚR ............................................................................................................................... 69

7

PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY ........................................................................... 70

8

SEZNAM TABULEK ....................................................................................................... 75

9

SEZNAM GRAFŮ ............................................................................................................ 77

7

1

ÚVOD Pro život koně jsou, stejně tak jako ostatní orgány v těle, zdravé plíce nezbytně

důležité. Dobrý zdravotní stav dýchacích orgánů ovlivňuje výkonnost koně pozitivně, naproti tomu špatný zdravotní stav ovlivňuje výkonnost negativně nebo dokonce koni znemožňuje konat práci. Dříve byli koně chování především na pastvinách na čerstvém vzduchu a tak byla problematika stájového mikroklimatu méně podstatná. V dnešní době jsou koně stále více chování v prostorách stájí či boxů a ve výbězích či na pastvinách tráví pouze omezený čas, proto je důležité zaměřit se na stájové mikroklima. Koně, kteří tráví převážnou část dne v boxech jsou všeobecně náročnější na správné mikroklima bez škodlivých plynů, prachu a mikroorganismů v něm obsažených. Pokud bychom nevěnovali mikroklimatu a jeho hygieně dostatečnou pozornost, s největší pravděpodobností se u koní takto chovaných mohou vyvinout dýchací potíže od dočasných až po chronické a neléčitelné stavy. Jedním z nich může být chronické obstrukční onemocnění plic. Z těchto a mnoha jiných důvodů je nutné si uvědomit, že technologie chovu koní je stejně důležitá jako výživa či pohyb. Nejpřirozenější a zároveň nejekonomičtější způsob chovu koní je teda takový, kdy kůň většinu dne tráví venku, kde se škodlivé plyny téměř nevyskytují nebo vyskytují v tak malém množství, které neovlivní zdravotní stav koní.

8

2

CÍL PRÁCE Cílem mé diplomové práce bylo zpracování literárního přehledu na téma

Hodnocení mikroklimatických a klimatických parametrů ve stáji koní v lokalitě Velká u Hranic, se zaměřením na mikroklima ve stáji koní, anatomii dýchacího aparátu, fyziologii dýchacího aparátu a onemocnění COPD. Dále provedení měření mikroklimatu ve stáji koní a měření hodnot triasu v klidu a po zátěži u dvou zdravých koní a u dvou koní postižených COPD. Následné zpracování získaných dat.

9

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED

3.1 Mikroklima, makroklima a hygiena prostředí

Koně se po celá tisíciletí vyvíjeli na rozlehlých pláních, nyní jsou ve velkých městech chováni převážně v trvale uzavřených stájových objektech, které se pro ně stávají životním prostorem. Výkonnost koní je závislá především na geneticky daných předpokladech, které se rozvíjejí vlivem vnějšího prostředí, kam patří nejen trénink, výživa, ošetřování koní, ale také ustájení a s ním související stájové ovzduší. Proto může mít nevhodné mikroklima stáje větší vliv na frekvenci výskytu některých onemocnění (ĆMIELOVÁ, 2008). Pod pojmem mikroklima rozumíme komplex klimatických podmínek v bezprostředním okolí zvířat (KURSA et al., 1999). Mikroklima stájí je vytvářeno komplexním působením fyzikálních, chemických a biologických faktorů. Největší význam pro chovaná zvířata má tepelně vlhkostní režim charakterizovaný interní teplotou a vlhkostí vzduchu a teplotou vnitřních povrchů spolu s prouděním vzduchu. Stejně významným faktorem, ovlivňujícím užitkovost a zdravotní stav zvířat, je složení stájového vzduchu z hlediska koncentrace nežádoucích plynů, vodní páry, prachu a mikrobiálního znečištění (KLABZUBA, KOŽNAROVÁ, 2013). Makroklima zahrnuje komplex klimatických podmínek v dané oblasti nebo zóně (KURSA et al., 1999). Mezi pět hlavních klimatických proměnných, které ovlivňují zvířata jsou teplota okolního prostředí, globální sluneční záření, relativní vlhkost, srážky a rychlost větru (CYMBALUK, 1994). Extrémní hodnoty mikroklimatické nebo makroklimatické nebo jejich náhlá změna, mohou značně ovlivnit rezistenci zvířat proti etiologickým agens (KURSA et al., 1999). Onemocnění dýchacího aparátu u koní je stejně jako každé jiné onemocnění výsledkem vzájemné interakce určitého patogenního činitele s obrannými mechanismy makroorganismu, která je ovlivněna výživou, prostředím a nemalou měrou i člověkem. 10

U lidí je predispozice ke vzniku respiratorních onemocnění dána především podchlazením. Kůň je vybaven dokonalými termoregulačními mechanismy, které za předpokladu: dobrého zdravotního stavu, suchého povrchu těla, adekvátní výživy po stránce kvantitativní i kvalitativní, adaptace; většinou vylučují vznik podchlazení. Nedostatky v hygieně prostředí jsou podle svého rozsahu a intenzity o to významnější, že si v porovnání s nedostatky jiného charakteru negativně projeví na zdravotním stavu a výkonnosti koní daleko pomaleji a skrytě. Zpravidla se jedná o postupnou zátěž, kterou organismus stačí do určité míry kompenzovat obranně adaptačními mechanismy. Onemocnění je diagnostikováno až po uplynutí určité doby a obvykle je připisováno jiným příčinám. Přitom oslabení organismu je většinou záležitostí polyfaktoriální (NOVÁK, KUBÍČEK, 1997). Vzduch, který koně dýchají má být čistý, přiměřeně vlhký, prostý škodlivých plynů, choroboplodných zárodků a mechanických příměsí - prachu jakéhokoliv druhu. Tento vzduch dýchá kůň zpravidla venku, ať již při práci nebo odchovu na pastvině, popřípadě ve výběhu. Vzduch mimo stáj obsahuje jen nepatrné množství oxidu uhličitého, a jen málo choroboplodných zárodků, které jsou ničeny slunečními paprsky. Za větrného a suššího počasí může však venkovní vzduch obsahovat dosti prachu zvedaného větrem. Při pobytu stád koní, například po prašných cestách nebo na vyprahlých pastvinách, se rovněž zviřuje prach, který pak znečišťuje ovzduší. Prach vniká do plic koně a může pak být příčinou jejich onemocnění, zejména u hříbat (LERCHE, 1962).

3.1.1 Stájové prostředí Komplex faktorů prostředí ovlivňujících odolnost, zdravotní stav a výkonnost koní: - mikroklimatické faktory: fyzikální, chemické, prašnost a mikrobiologické - stavební ukazatele: tepelně izolační vlastnosti stavebních konstrukcí, tepelná bilance, větrání, řešení podlah, kanalizace - hustota osazení stáje: parametry - plošné, objemové - technologie: ustájení, krmení, napájení, odkliz hnoje, ošetřování - asanace prostředí: dezinfekce dezinsekce, deratizace - vet. hyg. opatření: obrat stáda, technologie provozu 11

- epizootologická opatření: izolace nemocných zvířat (NOVÁK, KUBÍČEK, 1997).

3.1.2 Složení stájového vzduchu - mikroklima Vzduch představuje velmi významnou složku prostředí, s níž je organismus v nepřetržitém vzájemném vztahu. Složení vzduchu a jeho vlastnosti jsou velmi proměnlivé, a proto také jeho vliv na ústrojí se mění (ĆMIELOVÁ, 2008). Stájový vzduch má mnohem nepříznivější složení než vzduch venkovní (LERCHE, 1962). Stájový vzduch je směsí vzduchu atmosférického, vzduchu vydechnutého zvířaty a střevních plynů, které vznikají rozkladem organických látek

(moč, stelivo, trus).

Složení stájového vzduchu závisí také na počtu ustájených zvířat a váhové kategorii (KURSA et al., 1999).

3.1.2.1 Dusík Dusík, který se podílí na složení vzduchu největší měrou, je s ostatními vzácnými plyny fyziologicky úplně interní. Zvířata mohou žít v prostředí, ve kterém byl dusík nahrazen jiným interním plynem, který ovšem nebyl pro organismus škodlivý. Předpokladem však je nutná hladina kyslíku (KURSA, et al., 1999).

3.1.2.2 Kyslík Kyslík je pro živý organismus naprosto nepostradatelný. Jeho koncentrace ve stájovém ovzduší podléhá jen nepatrným změnám a neliší se podstatně od koncentrace v atmosférickém ovzduší ve stejné nadmořské výšce. I ve stájích které jsou nedokonale větrány, neklesá jeho koncentrace pod 20 %. Tento pokles je fyziologicky nevýznamný, neboť hemoglobin se nasycuje kyslíkem i při jeho poměrně nízkém parciálním tlaku. Např. při poklesu kyslíku pod 15 % snaží se organismus kompenzovat jeho nedostatek zrychleným dýcháním, zvýšením frekvence pulsu a omezením oxidačních pochodů. Při koncentraci kyslíku pod 11 % výše uvedená kompenzace již nedostačuje a objevují se příznaky anoxemie, únava svalstva. Smrt udušením nastává při poklesu kyslíku pod 7,2 %. Vzhledem k tomu, že i ve špatně větraných stájích se nesetkáváme s tak hlubokým poklesem koncentrace kyslíku ve vzduchu, který by mohl ovlivnit zdravotní stav zvířat, 12

je zjišťování jeho koncentrace z hlediska hygieny ovzduší zbytečné (KURSA et al., 1999).

3.1.2.3 Oxid uhličitý Stájový vzduch obsahuje především více kysličníku uhličitého, který koně vydechují (za hodinu až 125 litrů) (LERCHE, 1962). KURSA et al. (1999) uvádí hodnotu vydechovaného CO2 113 litrů za hodinu při hmotnosti koně 600 kg. Stejně tak se podle různých autorů liší i maximální přípustná koncentrace CO2 ve stájích pro koně, podle LERCHE (1962) je obsah nejvýše 0,3% nemá-li působit škodlivě, NOVÁK, KUBÍČEK (1997) pokládají za maximální koncentraci CO2 0,2500 obj. % a KURSA et al. (1986) a ĆMIELOVÁ (2008) taktéž připouští jako maximální hranici CO2 0,25 % objemových. Z uvedeného je jasné, že přímý vliv za normálních provozních podmínek je zanedbatelný. Stanovení CO2 má tedy význam

nepřímý, kdy chápeme jeho

koncentraci jako indikátor výměny vzduchu. Je tedy zjištěná vyšší koncentrace CO 2 indikátorem nedostatečné ventilace stáje (ĆMIELOVÁ, 2008). Zdrojem CO2 ve stájovém ovzduší jsou kvasné pochody ve střevech a ve stelivu. Koncentrace CO2 ve stáji je obyčejně větší u stropu, což je způsobeno prouděním vzduchu ohřátého zvířaty přesto, že kysličník uhličitý je těžší než vzduch (KURSA et al., 1999). Přímý vliv oxidu uhličitého za normálních podmínek je zanedbatelný. Stanovení jeho koncentrace má význam nepřímý - jako indikátor větrání. Zjištěné vyšší koncentrace oxidu uhličitého jsou známkou nedostatečné ventilace stáje (NOVÁK, KUBÍČEK, 1997). K vysoké koncentraci CO2 ve stájovém ovzduší může prakticky dojít jen za mimořádně vysokých koncentrací zvířat a v případě, že není zajištěno větrání. V tom případě je znemožněno uvolňování kysličníku uhličitého z krve a dochází k dušení. Na zdravotní stav zvířat působí vyšší obsah CO2 v ovzduší v tom smyslu, že při současném zvýšení jeho obsahu v krvi dochází k brzdění oxydačních pochodu v organismu, k snížení tepelné produkce a k sekundárnímu úbytku tepla z organismu zvýšenou ventilací plic. Riziko udušení vysokou koncentrací CO2 je veliké také proto, že kysličník je plyn bezbarvý a bezzápachový (KURSA et al., 1999).

13

3.1.2.4 Amoniak Další složkou stájového vzduchu bývá amoniak, který vzniká hlavně rozkladem moči (LERCHE, 1962), rozkladem dusíkatých látek, močůvky, hnoje a výkalů (KURSA et al., 1999). Amoniak dráždí oční a nosní sliznice, způsobuje katar horních cest dýchacích a kašel. Obsah amoniaku ve stájovém vzduchu není pro koně škodlivý tenkráte, když ho necítíme (LERCHE, 1962). Amoniak je bezbarvý plyn charakteristického štiplavého zápachu, který je lehčí než vzduch. Ve vzduchu se vyskytuje buď volný nebo vázaný ve formě uhličitanu, dusičnanu nebo dusitanu amonného. Podobně jako u oxidu uhličitého také u amoniaku jeho vertikální rozložení ve stájovém prostoru není dáno specifickou vahou plynu, které by se dalo předpokládat spíše u stropu. Nejvyšší koncentrace bývají zjišťovány přímo u zdroje, tedy v místech, kde zvíře žije. Tuto skutečnost je nutné si uvědomit hlavně u malých a mladých zvířat a podle toho orientovat odsávání tohoto plynu ze stájového prostředí. Na organismus působí amoniak jednak místně, jednak celkově. Lokálně působí především na sliznice, které dráždí již při koncentraci 0,4 obj. %. Při koncentraci 1,72 obj. % dochází ke kašli a při resorbci v plicích působí jako krevní a nervový jed. Vstřebaný amoniak způsobuje poruchy dýchání, křeče a smrt nastává ochrnutím dýchacích center. Ve stájích zvířat se nesetkáváme přímo s toxickým účinkem čpavku, spíše s tzv. účinkem metatoxickým , který se projevuje oslabením odolnosti zvířat proti infekčním chorobám. Narušené sliznice ztrácejí odolnost, dochází k jejich onemocnění nebo se stávají přístupnými pro nejrůznější infekční agens (KURSA et al., 1999). Největší přípustná koncentrace ve stájovém vzduchu je 0,025 % obj. = 25 ppm. Jednou z hlavních příčin šíření respiratorních onemocnění v chovech koní je nepochopení otázek tepelné bilance stáje. Tepelná bilance stáje představuje součet všech tepelných toků do stáje přiváděných a vstupujících a tepelných toků ze stáje odváděných a vystupujících. Z hlediska tepelné bilance je důležité řešení objektů tepelně izolovaných, uzavřených, u nichž lze dosáhnout mikroklimatických podmínek v souladu se zoohygienickými požadavky. Výsledná bilance určuje, zda bude možné provozovat stáj v zimním období bez úpravy teploty vzduchu nebo zda bude třeba v případě záporné bilance zajistit další tepelné toky, aby se dosáhlo jejího vyrovnání. Stáje s vypočtenou kladnou tepelnou bilancí stavu venkovního a stájového vzduchu se nevytápějí (ĆMIELOVÁ, 2008).

14

3.1.2.5 Sirovodík Sirovodík je bezbarvý plyn pronikavého zápachu, který je těžší než vzduch. Je prudkým nervovým jedem, což se projevuje ochrnutím dýchacích center a krevního oběhu. Jeho účinek se může projevit záněty zevních sliznic, sliznic horních cest dýchacích, poruchami nervové soustavy, gastroenteritídami, celkovou slabostí a sníženou užitkovostí (KURSA et al., 1999). Delším vdechováním se kumuluje, takže vznikají otravy i po nepatrných koncentracích. Je tedy patrný rozdíl mezi sirovodíkem, který se v těle kumuluje a amoniakem, který se vylučuje močí. Naštěstí výskyt sirovodíku není ve stájích běžný (ĆMIELOVÁ, 2008). Vzniká uvolněním střevních plynů koní ve stáji a pak rozkladem koňského trusu (LERCHE, 1962). Maximálně přípustná koncentrace H2S ve stájovém ovzduší je 0,01 obj. % (KURSA, et al., 1999).

3.1.2.6 Ostatní plyny ve stájovém ovzduší Při rozkladu organických látek ve stájích , trávicích pochodech, hnilobných procesech a podobně, dochází k uvolňování celé řady dalších plynů často velmi zapáchajících. Toxické působení těchto plynů, které mají většinou velmi složitou chemickou strukturu, nebylo přímo prokázáno, ale jejich přítomnost ve stáji je nežádoucí jak pro lidi, kteří zde pracují, tak pro zvířata (KURSA et al., 1999).

3.1.2.7 Prach a mikrobiální kontaminace ovzduší stáje Prach ve stájovém prostředí může být nejrůznějšího původu, chemického a biologického složení a celého spektra velikostních kategorií a s tím i související rychlostí usazování (KLABZUBA, KOŽNAROVÁ, 2013). Prach ve stájích je jak původu organického (stelivo, krmivo, srst, výkaly apod.) tak původu anorganického. Ve stájích převládá prach organický. Velikost prachových částic se mění od makroskopických až po submikroskopické. Různé druhy částic hmoty jsou rozptýleny ve vzduchu ve formě aerosolů, které v přírodě plní významnou úlohu a to v kladném i záporném smyslu. Dochází např. k opylování rostlin na veliké vzdálenosti. Za bakteriální aerosol se považují viry a baktérie. Podle velikosti jednotlivých částic lze rozdělit bakteriální aerosol do tří základních skupin. Hrubozrnný bakteriální aerosol - zárodky jsou obsaženy v kapkách slin, hlenu, vody, prachu a jsou 15

částice větší než 0,1 mm. Jemnozrnný bakteriální aerosol - zárodky jsou vázány na tekutou nebo pevnou fázi

hmoty menší než 0,1 mm. Bakteriální prach - vzniká

vypařením kapalného bakteriálního aerosolu a tvoří ho částice mikronové až submikronové velikosti (KURSA et al., 1999). Zatímco hrubozrnný aerosol je zachycován obrannými mechanismy organismu (např. řasinkový epitel), jemnozrnný proniká až do distálních částí respiratorního aparátu (NOVÁK, KUBÍČEK, 1997). Velké množství prachu ve stájové ovzduší je nežádoucí, poněvadž může vyvolat záněty spojivek, silné znečištění kůže a mechanické dráždění především v horních cestách dýchacích. Samočistící schopnost plic má však velkou kapacitu a prach, který je zachycován na hlenovém povlaku horních cest dýchacích i průdušek, je permanentně odstraňován (KURSA et al., 1999). Přímým působením prachu může dojít k mechanické či toxické alteraci tkání (dráždění či zánětu kůže, ucpání kožních pórů), ke vzniku keratokonjunktivid, působením na respiratorní systém se spolu podílí na rinitidách, tracheitidách, průnikem do alveolů a lymf. cest vznikají pneumokoniózy. Stejně tak byl prokázán o podíl prachových částic na mykotických a alergických onemocněních. Prachové částice a kapénky jsou pro mikroorganismy nosnou podložkou, ochranou před nepříznivými vlivy prostředí i živým médiem (NOVÁK, KUBÍČEK, 1997). Daleko nebezpečnější jsou prachové částice nebo kapénky, obsahující spóry plísní, vajíčka parazitů a nejrůznější mikroorganismy. Mluvíme pak o aerogenní kapénkové infekci nebo aerogenní infekci prachové (KURSA et al., 1999). U těchto infekcí můžeme buď prokázat původce - patogena nebo se jedná o onemocnění polyfaktoriální s nejasnou etiologií, probíhající pomalu a projevující se sníženou konverzí živin i výkonností zvířete. Nepřímý způsob šíření infekce je vázán na přítomnost živých (např. mouchy, klíšťata, lidé) i neživých (krmivo, stelivo apod.) vektorů. Větší koncentrace prachu při dlouhodobějším vdechování jsou vždy závažným hygienickým problémem pro své infekční, dráždivé nebo alergenní účinky na zvířata i člověka (KLABZUBA, KOŽNAROVÁ, 2013). Obsah mikroorganismů ve vzduchu úzce souvisí s jeho prašností. Největší bakteriální znečištění je těsně nad zemí. Patogenní zárodky vydrží ve vzduchu jen 16

krátkou dobu. V zimě a po dešti je množství zárodků ve vzduchu menší než v létě a při suchém počasí. Množství mikroorganismů ve stáji je závislé na teplotě a vlhkosti vzduchu, zdravotním stavu zvířat, technologii provozu, početním stavu zvířat atd. Množství zárodků e dále závislé na intenzitě větrání. Správné využití větracího systému snižuje bakteriální znečištění stájového ovzduší na minimum. Obecně platnou zásadou musí být, aby mikrobiologické znečištění stájového ovzduší bylo minimální. Masivní pomnožení vzdušných mikrobů má nepříznivý vliv nejen na organismus ustájených zvířat, ale také na kvalitu vzduchu, který zárodky ochuzují o kyslík, infikují rány, znečišťují krmiva, mléko apod. K nakažení zvířat vzdušnou cestou dochází tehdy, jsouli patogenní zárodky přítomny ve vzduchu v dostatečné koncentraci a jestliže zvířata, která se v prostředí zdržují jsou náchylná k infekci. Z patogenních zárodků jsou to hlavně ty, které snášejí vysušení (stafylokoky, streptokoky, mykobaktérie, spórogenní bacily nebo spóry a některé odolné viry). Nebezpečí aerogenní infekce je tím větší, čím horší jsou zoohygienické poměry ve stáji (KURSA et al., 1999). Nutno připomenout, že k „mikrobiální škodlivosti“ stájového prachu přispívá i absence ultrafialového záření v uzavřených prostorách bez možnosti pronikání slunečního záření (KLABZUBA, KOŽNAROVÁ, 2013). Množství mikroorganismů ve vzduchu lze registrovat aeroskopem. Přístroj je konstruován tak, že štěrbinou je nasáván zkoumaný vzduch a mikroorganismy jsou zachycovány na živné půdě v Petriho misce, která se během 1 minuty otočí o 360°. Po kultivaci se spočítají kolonie bakterií a vypočítá se bakteriální znečištění v 1 m3 vzduchu. Prašnost stájového ovzduší můžeme pronikavě snížit tím že dodržujeme hygienická základní opatření, prach zbytečně nevíříme a pravidelně jej ze stájových prostorů odstraňujeme (KURSA et al., 1999). Preventivní opatření proti aerogenním infekcím spočívají v omezení primárních i sekundárních zdrojů, pravidelném čištění a dezinfekci stájových prostor i správně technicky

řešeným

i

používaným

větracím

zařízením

včetně

dodržování

zoohygienických a epizoozologických zásad chovu (NOVÁK, KUBÍČEK, 1997).

17

3.1.2.8 Teplota vzduchu Teplota má největší význam, protože na ni závisí úroveň výdeje tepla z organismu. Ostatní fyzikální veličiny její působení na zvíře buď prohlubují nebo zmírňují (ĆMIELOVÁ, 2008). Vliv teploty vzduchu na organismus je závislý na vlastní teplotě vnějšího prostředí a na termoregulačních schopnostech daného organismu (KURSA et al., 1999). Podle reakce zvířat na změny teploty prostředí je dělíme na poikilotermní, u nich je tělesná teplota závislá především na teplotě okolního prostředí, a na homoiotermní. Homoiotermní organismy, mezi něž patří i všechna hospodářská zvířata, si udržují stálou tělesnou teplotu i při značných výkyvech teploty prostředí (ĆMIELOVÁ, 2008). Kůň je homoiotermní organismus. Způsoby, kterými homoiotermní organismus udržuje svou tělesnou teplotu na konstantních hodnotách lze rozdělit do dvou skupin a to na produkci tepla a výdej tepla. Řízení produkce tepla, které se nazývá termoregulací chemickou, je regulace tepelné energie v organismu z energetických zdrojů a zásob biochemickými pochody (KURSA et al., 1999). Za optimální teplotu pro koně jsou považovány teploty od 10 do 15°C (ĆMIELOVÁ, 2008), KURSA et al., (1999) uvádí optimum pro koně od 10 do 13°C. Také nemají nikdy klesnout pod 6 °C a neměly by být vyšší jak 25–30 °C (ĆMIELOVÁ, 2008), u plemenných koní nesmí klesnout pod 10°C (LERCHE, 1962). Pokles dotykové teploty podlahy lože ustájených zvířat se při stelivovém ustájení nenavrhuje a neověřuje, avšak při bezstelivovém ustájení musíme vycházet z ČSN 730543–1 (1998) (ĆMIELOVÁ, 2008). Vzhledem k tomu, že jak koně sportovní, tak koně pracovní mají ve svém životním režimu zařazen pravidelný pobyt venku, bez ohledu na teplotu (mimo extrémní podmínky), není žádoucí, aby teplota ve stáji vystoupila nad hodnoty optima, s výjimkou horkých letních dnů, kdy účinnost větrání je omezena (KURSA et al., 1999). Jednou z hlavních příčin šíření respiratorních onemocnění v chovem koní je nepochopení otázek tepelné bilance stáje, vycházející z porovnání produkce tepla ve stáji zvířaty se dvěma základními tepelnými ztrátami - ztrátou tepla prostupem a ztrátou tepla větráním. Je nutné pochopit, že ztráta tepla prostupem je z hlediska hygienického 18

nepřínosná, a tedy zbytečná, a proto ji musíme omezit na co nejmenší míru dokonalou tepelnou izolací stavebních konstrukcí nebo popř. jejich dodatečným zateplením minimálně tak, aby nedocházelo ke kondenzaci vody na vnitřních površích stěn a stropů. Tím ušetříme teplo pro krytí druhé tepelné ztráty, to je ztráta tepla větráním, která je z hlediska hygieny stáje nezbytná. V dokonale tepelně izolované stáji, při odpovídajícím větrání, je možné zajistit vyrovnanou tepelnou bilanci při vazném ustájení koní na stáních do venkovní teploty až -15°C. Hlavní problém vzniká při volném boxovém ustájení koní, které představuje určitý stupeň komfortu. Při tomto způsobu ustájení, v dobře tepelně izolované stáji při odpovídajícím větrání, můžeme zajistit vyrovnanou tepelnou bilanci pouze do venkovní teploty cca -5°C. To je způsobeno nejen tím, že teplem produkovaným ustájenými zvířaty musíme vyhřát přinejmenším dvojnásobný prostor, ale i současným zvýšením plochy obvodových konstrukcí, kterými uniká teplo prostupem (NOVÁK, KUBÍČEK, 1997). Řízení výdeje tepla nebo také termoregulace fyzikální je proces při němž organismus v chladném prostředí omezuje a v teplém prostředí zvyšuje výdej tepla do okolí tak, že ovlivňuje fyzikální pochody při jeho sdělování. Menší změny teploty prostředí kompenzuje organismus řízením výdeje tepla a větší a dlouhodobé změny řízením produkce tepla (KURSA et al., 1999).

3.1.2.9 Vlhkost vzduchu Další z hlavních složek ovzduší, které působí spolu s teplotou a prouděním vzduchu na regulaci a výměnu tepla v organismu, je vodní pára. Vodní páry jsou ve vzduchu při každé teplotě. Do ovzduší se dostávají z rozličných zdrojů odpařováním. Čím vyšší je teplota vzduchu, tím více vodních par může přijmout. Prachové částice kondenzaci značně urychlují. Větší pokles teploty může způsobit kondenzaci vodní páry a tvoření mlhy. Stejně tak může docházet ke kondenzaci vodní páry na chladnějším povrchu pevných předmětů. Orosené a zvlhlé povrchy stájové konstrukce přispívají k navlhání materiálů stavby, což zvětšuje jeho tepelnou vodivost. Tím rostou tepelné ztráty a zhoršuje se tepelná bilance stáje a po stavební stránce se zpravidla celkově snižuje životnost stavby. Při vzduchu nasyceným vodními parami je tepelná regulace značně omezená, výdej tepla je omezený a může nastat i tepelný šok (ĆMIELOVÁ, 2008). Vlhkost vzduchu ve stájích je obyčejně vyšší než vzduchu atmosférického. 19

Hlavním zdrojem vlhkosti ve stáji jsou sama zvířata, která vylučují velké množství vodní páry při dýchání (KURSA et al., 1999). Tab. 1: Teploty rosných bodů v závislosti na teplotě a na relativní vlhkosti vzduchu (ĆMIELOVÁ, 2008) Při relativní vlhkosti (%)

Teplota 50

60

70

80

90

0

-8,04

-1,75

-4,14

-2,56

-1,15

5

-2,79

0,11

1,86

1,84

3,50

10

0,06

2,60

6,71

6,71

8,43

15

4,66

7,30

9,58

11,58

13,37

20

9,25

12,00

14,36

16,44

18,31

Z tabulky je patrné, že např. při teplotě vzduchu ve stáji 10 °C dojde ke kondenzaci vody na površích, jejichž teplota klesne při 90% vlhkosti vzduchu pod 8,43 °C, zatímco při vlhkosti 60 % teprve při poklesu teploty těchto povrchů pod 2,6 °C. Obecně tedy platí, že nebezpečí kondenzace se zvyšuje při stejné teplotě stájového vzduchu s jeho zvyšující se relativní vlhkosti, tedy ve špatně větraných stájích. Relativní vlhkost posuzujeme vždy ve vztahu k teplotě (ĆMIELOVÁ, 2008). Vlhký teplý vzduch snižuje vypařování vody z těla koně (LERCHE, 1962). V nevytápěných stájích jsou problémy v zimním období s vysokou vlhkostí v důsledku nedostatečné výměny vzduchu. Vysoká vlhkost negativně působí na zvířata přímo tím, že urychluje výdej tepla z organismu při nízkých teplotách prostředí a nepřímo, kdy v důsledku zvýšení vlhkosti stavebních konstrukcí se zvyšují ztráty tepla prostupem (ĆMIELOVÁ, 2008). Vlhký studený vzduch způsobuje silné odnímání tělesného tepla koně, což může způsobit prochladnutí koně, jeho zachlazení a onemocnění dýchacích cest a plic. Vlhký studený vzduch kromě toho způsobuje, že se na zdech stáje srážejí vodní páry, stěn se potí, jsou mokré a toto vlhko je vhodným prostředím pro růst a vývoj choroboplodných zárodků, plísní atd. (LERCHE, 1962).Vzhledem ke škodlivým účinkům vlhkosti na organismus zvířat i na stavební konstrukce se snažíme vzdušnou vlhkost snižovat. Hlavním opatřením proti nadměrné vzdušné vlhkosti je dostatečná výměna vzduchu. Tímto způsobem se dosahuje odvádění stájového vzduchu s vysokým obsahem vodních par a jeho nahrazování venkovním vzduchem o nižší vlhkosti. Rozmezí optimálních hodnot 20

relativní vlhkosti stájového vzduchu pro koně je dáno 60% až 80%. Nikdy by neměla být překročena hranice 85%. Obecně by mělo platit pravidlo, že čím vyšší je stájová teplota, tím nižší má být relativní vlhkost vzduchu (ĆMIELOVÁ, 2008). Tab. 2 Vztah požadavků na teplotu a relativní vlhkost vzduchu ve stáji (ĆMIELOVÁ, 2008) Teplota vzduchu (°C)

Relativní vlhkost (%)

6

85

10

80

18

70

Tab. 3 Požadavky na teplotu a relativní vlhkost vzduchu v životní zóně zvířat (NOVÁK, KUBÍČEK, 1997). Teplota (°C)

Kategorie

Relativní vlhkost (%)

Minimální

Optimální

Optimální

Maximální

Tažní koně

1

6 - 15

50 - 75

85

Sportovní koně

5

10 - 18

50 - 75

85

Klisny s hříbaty

10

15 - 22

50 - 70

80

3.1.2.10 Proudění vzduchu Ve stájích je vzduch v pohybu a to buď přímočarém nebo vířivém (KURSA et al., 1999). Proudění vzduchu ve stájích vzniká na základě rozdílů teplot, rozdílů hmotnosti a barometrického tlaku vzduchu syceného vodními parami, v různých částech stájového prostoru. Tento pohyb je využit při úpravě stájových prostorů přirozeným větráním. Proudění vzduchu umožňuje odvod tepla a vodních par produkovaných zvířaty ze styčné vrstvy na povrchu těla do stájového ovzduší a nahrazování této vrstvy chladnějším, méně nasyceným vzduchem. Vzduch by měl proudit rovnoměrně v celém prostoru stáje, aby byl zajištěn všem ustájeným zvířatům „čerstvý vzduch". Fyziologický význam proudění vzduchu je nepřímý a přímý (ĆMIELOVÁ, 2008). Přímý vliv se uplatňuje především při vydávání tepla z organismu a závisí na teplotě vzduchu, jeho vlhkosti a rychlosti proudění (KURSA et al., 1999). Nepřímé 21

působení spočívá především v tom, že způsobuje změny počasí vyvolané větrem. Zvláště škodlivě působí průvan. Průvan znamená proudění úzkého proudu vzduchu na malou část těla, tzn. že kůň nemůže zapojit termoregulační mechanizmy (ĆMIELOVÁ, 2008). Průvan je z hlediska hygienického nežádoucí (KURSA et al., 1999). Naopak, zasahuje-li proud vzduchu velkou plochu, nastává termoregulační proces a zvířeti se nemůže nic stát (předpokládáme, že není naprosto zpocené a nezklidněné po práci). Účinky průvanu se projevují v blízkosti oken a dveří. Ohrožena jsou zvláště zvířata v blízkostí těchto vstupu vzduchu do stáje. V chodbách a uličkách může docházet velmi často k podélnému proudění, které je škodlivé zejména ve vazných stájích. Ve volné přírodě (ve výběhu, na pastvině apod.) je zpravidla zvíře vypuštěno volně, může se pohybovat, mění polohu těla vzhledem k vanoucímu větru resp. zaujímá takovou polohu, která je pro něj nejvhodnější. Z toho důvodu je samozřejmé, že zvířatům umožňujeme pohyb venku i při větru, který převyšuje hodnoty stanovené pro proudění ve stáji. Za optimální rychlost proudění vzduchu pro koně ve stáji se považuje 0,25 m/s, v zimě by tato hodnota neměla být překročena, v letním období by rychlost proudění vzduchu neměla překročit 0,5 m/s. Dle ČSN 730543–2 (1998) doporučená nejvyšší rychlost vzduchu wa při teplotě vzduchu ti,min výpočtové hodnoty ve °C je wa v rozmezí 0,05 až 0,15 m/s a při nejnižší teplotě tip je wa v rozmezí 0,2 až 0,3 m/s (ĆMIELOVÁ, 2008).

3.1.2.11 Sluneční záření a světlo Důležitým hygienickým požadavkem při ustájení koní je dostatek světla a čerstvého vzduchu ve stáji (LERCHE, 1962). V budovách je osvětlení vedle vytápění a větrání třetí složkou technického zabezpečení vnitřního mikroklimatu (ĆMIELOVÁ, 2008). Sluneční záření je zdrojem tepla a světla a má vliv na metabolické procesy v živém organismu. Optimální dávky záření stimulují metabolické pochody, podporují růst, stimulují činnost CNS. Nejsilnější biologický účinek má neviditelné záření (UV paprsky), které podporují celkovou otužilost a imunologickou odolnost organismu tím, že se zvyšuje hladina gamaglobulinu a imunitních látek. Významný je podíl tohoto 22

záření na přeměně provitamínu ergosterinu na biologicky účinný vitamín D, tvorbě hemoglobulinu, zvyšování počtu červených krvinek, zvyšování obranné funkce kůže. Velmi významný je také účinek baktericidní, kdy UV záření ničí zárodky již za 2 - 3 vteřiny. Této vlastnosti se vhodně využívá ke sterilizaci prostředí. Infračervené (IR paprsky) mají účinek hlavně tepelný. Infračervené paprsky, které pronikají více do hloubky organismu, rozšiřují lumen cév a zlepšují prokrvení hlavně kůže a podkoží(KURSA et al., 1999) Ve stájích pro koně je nezbytné dostatečné denní osvětlení, udávané poměrem plochy oken k ploše podlahy. Jako odpovídající se uvádí poměr 1:10 až 1:16, u plemenných koní 1:8 až 1:12, u pracovních koní 1:16 (ĆMIELOVÁ, 2008). Je-li prostranství před stěnami stájí volné, pak stačí menší plocha, oken, jsou-li stáje stíněny např. stromy, které v létě značně zachycují světlo, je nutno počítat s větší plochou oken (LERCHE, 1962). Minimální rozměr je 1,2 x 0,9 m a sklopné dovnitř kvůli větrání s izolačním dvojsklem nebo zdvojená, umístěná ve výšce 1,8 – 2,0 m od podlahy mimo dosah koní a tak, aby přímé sluneční paprsky neoslňovaly koně. Zasklená okna musí být čistá, neboť zatímco obyčejné čisté sklo propouští 97 % světla, okno znečištěné jen 50 %. Dlouhý pobyt dostihových a sportovních koní ve stájích s nedostatkem denního světla vede ke zhoršení jejich zraku. Další možnosti je umělé osvětlení, které musí být vhodně zajištěno z hlediska bezpečnosti (sklo osvětlení chráněno síťkou nebo bezpečnostním sklem, elektrické vedení mimo dosah koně (ĆMIELOVÁ, 2008). Fyziologické osvětlení je 40 luxů, pracovní osvětlení pro konírny je 100 lx (pokud se ve stáji nepracuje více než 4 h denně), v porodně 160 lx a v porodním boxu má být 250 lx. Elektrické osvětlení musí být z bezpečnostních důvodů ve vhodném provedení do vlhka a el. rozvody v každém případě mimo dosah koní. Je též velmi vhodné aby bylo dvojí intenzity - orientační, které koně neoslňuje a normální intenzity pro práci personálu (NAVRÁTIL, 2007). Umělé osvětlení musí být tak intenzivní, aby postačovalo výkonu ošetřovatelů koní. Špatné osvětlení bývá často příčinou úrazů, zvětšuje únavu pracovníků a zhoršuje kvalitu jimi vykonávané práce (ĆMIELOVÁ, 2008).

23

3.2 Anatomie dýchacího ústrojí koně

3.2.1 Dýchací soustava Dýchací soustava je orgánovým systémem těla hospodářských zvířat, který je strukturálně přizpůsobený pro výměnu plynů, a to pro přívod kyslíku do krve a odvod oxidu uhličitého z krve (MARVAN et al., 1992). Vdechnutím se přivádí kyslík, vydechnutím se odvádí kysličník uhličitý (LERCHE, 1962). Na udržení životních procesů tělo získává energii spalováním živin. Spalování je postupné získávání energie pomocí kyslíku. Konečné produkty spalování jsou voda a oxid uhličitý, které se vylučují s těla vydechovaným vzduchem (FLADE et al., 1990). Odpařováním vody se také podílí na regulaci tělesné teploty, a tím i na udržení stálosti vnitřního prostředí (MARVAN et al., 1992). Dýchací ústrojí se dělí na plíce, v nichž se děje výměna plynů, a na dýchací cesty, kterými je jednak přiváděn vzduch obohacený kyslíkem do plic, a jednak je odváděn z plic vzduch obohacený kysličníkem uhličitým (LERCHE, 1962).

3.2.2 Dýchací cesty Dýchání a životní energie spolu bezprostředně souvisejí. Prostřednictvím dýchacích cest dochází k neustálé výměně plynů mezi krví a vzduchem (HEÜVELDOP et al., 2009). Kostní nebo chrupavkový skelet umožňuje, aby dýchací cesty byly stále otevřené pro proudění vzduchu. Vdechovaný vzduch se zde zbavuje větších i drobných prachových částic, ohřívá se a zvlhčuje. V dýchacích cestách je také uloženo čichové ústrojí a dále se zde nachází i hlasové ústrojí. Podle původu se dýchací cesty dělí na horní a dolní (MARVAN et al., 1992). Dýchací cesty u koně začínají nozdrami, pokračují dutinou nosní, rozdělenou přepážkou na dvě části. Nosní dutina ústí do hltanu dvěma otvory, načež dýchací cesty pokračují hrtanem do průdušnice. V hrudníku se průdušnice rozděluje na dvě průdušky, a ty se dále rozvětvují již v plicích postupně až na průdušinky, které jsou ukončeny tzv. alveolami - plicními sklípky (LERCHE, 1962). 24

3.2.2.1 Horní cesty dýchací Horní dýchací cesty vznikly oddělením z primitivní ústní dutiny a patří k nim párová nosní dutina, komunikující s vedlejšími nosními dutinami a nosní část hltanu (MARVAN et al., 1992).

3.2.2.1.1 Nozdry Cestou do plic se vzduch zahřívá, zvlhčuje a čistí. Kůň při tom dýchá pouze nosem, protože jeho dlouhé měkké patro mu znemožňuje dýchání hubou. Při nádechu se proudící vzduch ohřívá (HEÜVELDOP et al., 2009). Nozdry koně jsou umístěny široko od sebe a mají typický tvar. Nedilatovaná nozdra je v klidu úzká štěrbinovitá, při intenzivním vdechu dilatuje a získává tvar trychtýřovitý. Dorzální a laterální okraje nozder jsou vyztuženy křídlatými chrupavkami (cartilago alaris), které se upínají na rostrální konec nosní přepážky. Silná řasa, známá jako křídlatá řasa (plica alaris), rozděluje nozdru na dorzální a ventrální část. Dorzální část vede do slepého vaku, nazývaného diverticulum nasi, který zaujímá nazoincizivní polohu. Ventrální část vede přímo do nosní dutiny. Dilatace nozder vykonává tenzi na křídlatou řasu, čímž redukuje velikost slepého vaku a zvětšuje průměr rostrální nazální dutiny (NICKELS, TULLENERS, 1997). Kůže v okolí nozder je jemně ochlupená a působí jako filtr proti vniknutí cizích těles. Okolo nozder a horního pysku se také nacházejí hmatové chlupy. V přední části nozder chybí koni chrupavčitý podklad, takže se jeho nos na rozdíl od jiných domácích zvířat, například psů nebo koček označuje jako nos kožní (HEÜVELDOP et al., 2009).

3.2.2.1.2 Nosní dutina Nosní dutina (cavum nasi) je rozdělena nosní přepážkou a radliční kostí (vomer) na stejné poloviny. Vnitřní prostor nosní dutiny není tak velký, jak by se zdálo z vnějšího vzhledu hlavy. Tato část lebky je dlouhou dobu obsazena rezervními korunkami horních stoliček a části systému paranazálních dutin. Nosní skořepy, které se uvnitř vyklenují mediálně od svého laterálního úponu, zmenšují prostor obou nosních dutin. V každé nosní dutině jsou dvě velké nosní 25

skořepy

(NICKELS, TULLENERS, 1997). Dvě nosní skořepy rozdělují každou

polovinu nosní dutiny na tři průchody: horní nosní průchod (čichový) vede vzduch do otvorů čichové kosti, střední nosní průchod (sinusový) je propojený s vedlejšími dutinami, dolní nosní průchod (dýchací) vede vzduch do nosohltanu, kde se všechny tři nosní průchody spojují. (HEÜVELDOP et al., 2009). Tyto průchody jsou poměrně citlivé, mohou se po podráždění prachem či plyny zanítit, nebo v nich uvízne cizí těleso a ztíží tak dýchání (STACHOVÁ, 2003). V zadní části nosní dutiny se nacházejí smyslové čichové buňky, které jsou spojené s čichovými nervy. Kůň se čichem obeznamuje s krmivem, s ostatními koňmi, s lidmi i se svým okolím (FLADE et al., 1990).

3.2.2.1.3 Paranazální - vedlejší nosní dutiny Vedlejší nosní dutiny (sinus paranasales), vzniklé prenatálně, se po narození s růstem obličejové části lebky zvětšují, pneumatizují, získávají rozdílný tvar a postupně obklopují nosní dutinu a očnici (MARVAN et al., 1992). Přídatné dutiny jsou párové a komunikují s odpovídající polovinou nosní dutiny. Proto, když koni teče pouze z jedné nozdry, bývá problém v nosní dutině nebo v některé z přídatných dutin na stejné straně (STACHOVÁ, 2003). U koně je vytvořeno šest vedlejších dutin: čelní dutina, dutina horní skořepy, čelistní dutina, dutina patrová a kosti klínové, dutina střední skořepy, dolní dutina skořepy (HEÜVELDOP et al., 2009). Klinicky významné jsou jenom dvě dutiny - čelní a čelistní. Všechny dutiny jsou vychlípeninami (divertikly) nosní dutiny, ale jen sinus frontalis a maxillaris komunikují u více druhů s nosní dutinou. U koně sinus frontalis komunikuje s nosní dutinou jen přes sinus maxillaris caudalis. Ostatní dutiny jsou malé a komunikují s nosní dutinou jen nepřímo buď přes sinus frontalis nebo maxillaris. Paranazální dutiny jsou klinicky důležité, protože jsou vnímavé vůči infekci, která se rozšiřuje z nosní dutiny nebo z alveol kaudálních stoliček (NICKELS, TULLENERS, 1997).

26

3.2.2.1.4 Vzdušné vaky Vzdušné vaky jsou párové vychlípeniny sluchové trubice (tubae auditivae) vyskytující se u equidů. Rozprostírají se mezi lebeční bází, atlasem a faryngem, mediálně jsou rozděleny přepážkou (OHNESORGE, DEEGEN, ENGELKE, 1997). Vzdušný vak má objem až několika set mililitrů. Je to velice citlivý útvar, protože v jeho blízkosti procházejí důležité hlavové nervy a také krkavice (STACHOVÁ, 2003). Funkce vzdušných vaků není dodnes zcela jasná. Jisté však je, že mění svou velikost během polykání, protože v nich přitom dochází k velkým změnám tlaku a probíhá v nich i výměna vzduchu (HEÜVELDOP et al., 2009).

3.2.2.2 Dolní cesty dýchací Dolní cesty dýchací zahrnují nepárový hrtan, průdušnici, párová průdušky a plíce s rozvětvením průdušek na průdušinky, alveolární chodbičky a alveoly (HEÜVELDOP et al., 2009).

3.2.2.2.1 Hrtan Larynx je krátká trubice vložená mezi hltan a průdušnici, která reguluje přívod vzduchu při respiraci, zabraňuje vniknutí cizích těles do dýchacích cest a je hlavním hlasovým ústrojím. Dorzorostrálně je laryngeální dutina spojena s dutinou faryngeální, kaudálně přechází do trachey (MEZEROVÁ, 1997). Hrtan je vlastně začátek průdušnice a skládá se z chrupavky štítné, prstencovité, dvou chrupavek konvičkovitých a z příklopky hrtanové, která při polykání zabraňuje vniknout do průdušnice. Tyto chrupavky jsou spojeny mezi sebou vazy a svaly. Vazy hlasové uzavírají mezi sebou hlasivku (LERCHE, 1962). Příklopka a růžkovité chrupavky jsou z elastické chrupavky, ostatní jsou hyalinní a věkem osifikují. Štítná chrupavka (cartilago thyroidea) je největší nepárová hrtanová chrupavka. Skládá se z levé a pravé ploténky, které ventrálně srůstají v tělo. Z plotének vybíhají rostrální a kaudální rohy. Prstencovitá chrupavka (cartilago cricoidea) se nachází na kaudálním konci hrtanu, kde hraničí s průdušnicí. Skládá se z oblouku a z dorzální ploténky. Konvicovitá chrupavka (cartilago arytenoidea) je párová chrupavka lokalizovaná na rostrálním konci štítné chrupavky. Má tvar trojbokého hranolu. Kaudální úhel se kloubí 27

s prstencovitou chrupavkou a na rostrální úhel nasedá růžkovitá chrupavka (cartilago corniculata). Ventrální úhel je prodloužený v hlasivkový výběžek. Příklopka (epiglottis) se nachází na rostrálním konci těla štítné chrupavky, kde vytváří pohyblivý listovitý uzávěr hrtanu. Hrtanová plocha příklopky je konvexní a hltanová konkávní. Hrtanové chrupavky jsou mezi sebou, s průdušnicí a s jazylkou spojeny klouby a vazy. Na kostru hrtanu se upíná skupina hrtanových svalů, které svou kontrakční činností mění polohu jednotlivých chrupavek, čímž se mění napětí hlasivek a výška vydávaného hlasu (krátké svaly hrtanu) a mění se také poloha hrtanu jako celku (stažení hrtanu kaudálně jako součást polykacího aktu - dlouhé stahovače hrtanu a jazylky). Hrtanová dutina (cavum laryngis) má nepravidelný tvar. Začíná hrtanovým vstupem, který je ohraničen ventrálně příklopkou, po stranách řasami sliznice a dorzálně růžkovitými chrupavkami. Za hrtanovým vstupem je rozšířená hrtanová předsíň, která je ohraničená předsíňovými řasami. Hrtanová dutina je pokryta sliznicí, která je na některých místech s chrupavkami a svaly hrtanu spojena pevně a na některých místech volně řídkým vazivem. Sliznice je pokryta víceřadým cylindrickým epitelem s řasinkami, obsahujícím pohárkové buňky. Hrtanové žlázy se ve velkém množství nacházejí na předsíňových řasách, kde jejich sekret zvlhčuje hlasivkové řasy. Hlasivka (glottis) se nachází za předsíní. Tvoří ji hlasivková štěrbina. Ventrálně je hlasivková štěrbina ohraničena hlasivkovými řasami (plicae vocales) a v dorzální části hlasivkovými výběžky konvicových chrupavek. Podklad hlasivkové řasy tvoří hlasivkový vaz a hlasivkový sval. Dorzální oddíl hlasivkové štěrbiny plní funkci vzduchové cesty a ventrální oddíl má funkci hlasového orgánu. Prostor za hlasivkou tvoří podhlasivková dutina, která kaudálně končí hrtanovým východem (MARVAN et al., 1992).

3.2.2.2.2 Průdušnice Průdušnice (trachea) vypadá jako hadice od vysavače, protože se skládá z 48 60 chrupavčitých prstenců navzájem spojených vazy. Díky tomu jsou dýchací cesty stále otevřené a vzduch jimi proudí s co nejmenším odporem, takže proces dýchání je energeticky úsporný (ŠVEHLOVÁ, 2010). Na jejím začátku jsou na vnější straně mízní uzliny, které se mohou zanítit a zvětšit. Průdušnice má u dospělého koně průměr asi 7,5 28

cm a vede středem krku až do dutiny hrudní. Tam se těsně nad úrovní srdce rozdělí na dvě hlavní větvě, nazývané průduškami (STACHOVÁ, 2003)

3.2.2.2.3 Průdušky Průdušky (bronchi) jsou pokračováním průdušnice. Dělí se na hlavní průdušky (bronchi principales), lalokové průdušky (bronchi lobares) a segmentové průdušky (bronchi segmentales). Ty se dále větví v plicních segmentech až na koncové průdušinky (bronchioly terminales) (MARVAN et al., 1992). Průdušky přivádějí vzduch do pravé a levé poloviny plic (FLADE et al., 1990). Až ty nejtenčí průdušinky končí droboučkými slepými výdutěmi - plicními váčky. Ty nejsou nic víc než tenoučká membrána, která odděluje jednotlivé červené krvinky vně váčku od kyslíku uvnitř váčku (STACHOVÁ, 2003). Celá tato konstrukce připomíná svými větvemi a jemnými větvičkami strom, a proto se také nazývá bronchiální strom (HEÜVELDOP et al., 2009).

3.2.2.2.4 Plíce Plíce (pulmo) jsou vlastní dýchací orgány, uložené v hrudní dutině (MARVAN et al., 1992). Vyplňují celý prostor hrudníku koně (HEÜVELDOP et al., 2009). Plíce se skládají z pravé a levé poloviny (FLADE et al., 1990), spojené rozdvojenou průdušnicí. Jsou houbovitě elastické, naplněné vzduchem a vyplňují hrudní dutinu vystlanou pohrudnicí. Jsou obalené poplicnicí, mezi ní a pohrudnicí je štěrbina vyplněná serózní tekutinou, která snižuje tření během dýchání (ŠVEHLOVÁ, 2010 a). Dýchací svaly jsou vydechující svaly a inspirační svaly, včetně bránice, hlavní inspirační sval (BUDRAS, 2009). Pravá plíce je větší než levá. Mají růžovou barvu, která podle obsahu krve přechází v tmavočervenou až hnědočervenou. Tvar a modelace plic jsou poměrně jednoduché. Plíce mají tvar trojbokého jehlanu. Zúžený kraniální konec plic se označuje jako plicní hrot a rozšířený kaudální konec jako základna plic. Na mediální ploše je místo, kde vstupují do plic průdušky, cévy a nervy, které nazýváme plicní branka. Plíce jsou zářezy rozděleny na plicní laloky (lobi pulmonis). Levá plíce domácích savců je srdečním zářezem rozdělena na kraniální a kaudální lalok. Kraniální lalok je ještě sekundárním zářezem rozdělen na kraniální a kaudální lalok. Větší pravá plíce má 29

kraniální lalok, mediální lalok a za ním kaudální lalok. Na pravé plíci se nachází ještě přídatný lalok, který vzniká tím, že zadní dutá žíla se zařezává z ventrální strany do pravého pleurálního vaku, a tím i do plic. Plicní laloky se skládají ze sekundárních plicních lalůčků, spojených navzájem vmezeřeným vazivem. Jednotlivé sekundární plicní lalůčky mají tvar pyramid, jejichž základna má na povrchu plic podobu nepravidelných políček, zatímco hroty plicních lalůčků směřují k plicní brance. Každý sekundární plicní lalůček se skládá asi z 50 primárních plicních lalůčků. Primární plicní lalůček se skládá z dýchací průdušinky, alveolárních chodbiček, alveolárních váčků a plicních sklípků - alveolů (MARVAN et al., 1992). Sklípky mají stěnu jen z jedné vrstvy buněk, aby jimi snáze pronikal kyslík a oxid uhličitý. Jsou navzájem oddělené pojivem, v němž se nacházejí krevní a mízní cévy a nervy. Jsou obalené hustou sítí droboučkých krevních vlásečnic, opět tvořených pouze jednou vrstvou buněk. Tak může probíhat výměna dýchacích plynů mezi vzduchem v plícních sklípcích a krví vlásečnic (ŠVEHLOVÁ, 2010 a).

3.3 Fyziologie dýchacího ústrojí koně

3.3.1 Funkce dýchacího ústrojí Dýchání se rozděluje na tyto etapy výměny kyslíku a oxidu uhličitého. Vnější dýchání je výměna vzduchu mezi vnějším prostředím a plícemi. Vnitřní dýchání je výměna plynů mezi alveoly a krví. Tkáňové dýchání je výměna kyslíku a CO2 mezi krví a tkáněmi (FLADE et al., 1990). Základní funkce horních cest dýchacích jsou předehřívání vdechovaného vzduchu (na teplotu 30 až 35°C), zvlhčování a čištění vdechovaného vzduchu, zachycování pachových podnětů a vydávání hlasových projevů (JELÍNEK et al., 2003). Po vdechnutí se plicní tkáň roztahuje a po vydechnutí se opět vrací do původního stavu. Vdechnutí způsobuje aktivní smrštění svalů, čímž se rozšiřuje prostor hrudní dutiny, bránice se zplošťuje a žebra se účinkem žeberních svalů pohybují ven a dopředu. Po ochabnutí dýchacích svalů klesne hrudníkový koš do jeho původní polohy, bránice se opět vykloní do hrudníkové dutiny a elastické vlákna plíce opět stáhnou a 30

zmenší jejich objem. Výdech je pasivní proces, při kterém se vzduch vytlačí z plic ven. Dýchání řídí dýchací centrum uložené v prodloužené míše a při zvýšeném obsahu CO2 v krvi se zvyšuje i frekvence dechů (FLADE et al., 1990).

3.3.2 Obranný systém Dospělý kůň v klidu inhaluje kolem 100 000 l vzduchu za den (50 - 70 l/min v klidu a 1500 - 2000 l/min při maximální zátěži). Membrána zajišťující výměnu plynů je delikátní a velice extenzivní a může být snadno poškozena inhalovanými látkami. Obranné mechanismy respiratorní membrány mohou poskytnout koni adekvátní ochranu tehdy, je-li chován v přirozeném prostředí, ale snadno jsou přemoženy stresy domestikace. Obranné mechanismy jsou buď specifické nebo nespecifické. Ty první zahrnují imunitní systém, ty druhé jsou reprezentovány nespecifickými mechanismy přímo v dýchacím aparátu. Depozice částic v dýchacích cestách a alveolech. Potencionálně škodlivý materiál je inhalován buď jako plyn nebo jako aerosoly a hloubka jeho penetrace dále do plic závisí ve značném stupni na velikosti částic. Částice jsou odstraňovány ze vzduchu, již když kontaktují vlhký epiteliální povrch tracheobronchiálního stromu. Částice větší než 10 mikrometrů v průměru kontaktují stěnu setrvačností v ohybech a větveních větších dýchacích cest a jsou likvidovány lymfoidní tkání faryngu, průdušnice a bronchů. Částice v průměru 2 - 5 mikrometrů jsou pasážovány hlouběji do plic, kde sedimentují na stěnách menších dýchacích cest. Částice menší než 0,5 mikrometrů dosáhnou až do alveolů a kontaktují jejich epiteliární povrch. Depozice je závislá také na způsobu dýchání. Pomalé hluboké dýchání zvyšuje možnost transportu částic hlouběji do plic, zatímco rychlé povrchní dýchání zvyšuje depozici částic ve větších dýchacích cestách. Toxické plyny stimulují řadu obranných mechanismů vedoucích k bronchospazmu, slizniční hypersekreci, kašli, kýchání a frkání (HANÁK, 1997). Zdravé průdušky a průdušinky jsou vystlány epitelem s funkčními řasinkami. Řasinky (cilie) jsou drobné kmitající vlásky, které pod elektronovým mikroskopem vypadají jako obilné pole (HEÜVELDOP et al., 2009). Na epiteliální buňce bývá až 250 řasinek, jejichž pohyby se odstraňují drobné cizí součásti. Zachycené součásti jsou fagocytovány, nebo jsou posouvány směrem k průdušnici (JELÍNEK et al., 2003). V 31

hlubokých tkáních vytvářejí buňky řídký, průhledný hlen, který je stálým stejnosměrným pohybem řasinek posouván směrem k hubě. Společně s tímto zdravým, vodnatým hlenem se odstraňují pryč i škodliviny, jako viry, bakterie a cizí částečky. Po silné virové infekci vypadají řasinky jako posekaný trávník. Protože v tomto stavu jsou příliš krátké a neuspořádané, nemohou nadále transportovat cizí tělesa z dýchacích cest. Místo toho odumírají a nenarostou uţ ve stejné míře jako u zdravého jedince. Koně s takto poškozenou sliznicí jsou ještě náchylnější na virová nebo bakteriální infekce nebo na podráždění prachem a sporami plísní ze sena nebo slámy. Často dochází k přehnané reakci ve formě nadměrné tvorby hlenu, která znamená začátek alergie a také otvírá cestu k chronickému onemocnění. Alveoly jsou přitom chráněné tenkým filmem sekretu, který obsahuje alveolární makrofágy schopné pohlcovat mikroskopické cizí částice, například viry a zneškodnit je (HEÜVELDOP et al., 2009). Částice zachycené a deponované na alveolární povrch jsou odstraňovány makrofágy, které představují 45 - 50% buněk v tekutině respiračního traktu. Makrofágy jsou adaptovány k vysoké tenzi kyslíku v alveolech a jejich fagocytární schopnost je snižována hypoxií. Komplementy, opsoniny a lysozym v sekretech respiračního traktu pomáhají v zabíjení a odstraňování mikroorganismů (HANÁK, 1997). V plicním parenchymu jsou přítomny také granulocyty, a to velké množství neutrofilů a eozinofilů. V plicích jsou rovněž mastocyty, které obsahují serotonin a heparin. Z lymfocytů převažují T-lymfocyty, B-lymfocyty se množí dotykem s antigenem a procházejí několikerým dělením až na plazmatické buňky, ve kterých se množí především imunoglobuliny IgG a IgGA, a to výrazně v místech infekce. Specifické uplatnění mají endotelové buňky plicních kapilárách. Endotelové buňky se podílejí na obstarávání bradykininu a enzymatické přeměně angiotenzinu I na angiotenzin II. V endotelových buňkách se rovněž odbourává noradrenalin a serotonin (JELÍNEK et al., 2003).

3.3.3 Činnost dýchací soustavy Základní funkce spočívá ve ventilaci plic (výměně vzduchu v plicích) a respiraci (výměně plynů při dýchání) (JELÍNEK et al., 2003) 32

3.3.3.1 Ventilace Pohyb vzduchu dýchacími cestami do a z oblastí výměny plynů v plicích se obecně nazývá ventilace. Dýchací cesty jsou reprezentovány nazofaryngem, hrtanem a trachobronchiálním stromem až na úroveň respiračních bronchiolů. Tato část dýchacího aparátu neparticipuje přímo na výměně plynů a proto se anatomicky nazývá "mrtvým dýchacím prostorem". Vlastní výměna plynů se odehrává v acinu, který se skládá z respiračních bronchiolů, alveolárních duktů a alveolů (HANÁK, 1997). Výměnu vzduchu v plicích umožňují změny tlaku v dýchací soustavě. Při poklesu tlaku je vzduch při vdechu do plic nasáván, naopak při výdechu se po zvýšení tlaku vzduchu nad hodnoty tlaku atmosférického vdechnutý vzduch z plic vypuzuje (JELÍNEK et al., 2003). U většiny druhů zvířat je inspirium aktivní složkou dýchání a expirium složkou pasivní (HANÁK, 1997). Při vdechu (inspiriu) a výdechu (expiriu) se mění objem hrudníku, objemové změny se přenášejí na plíce. Na vdechu i výdechu se plíce aktivně nepodílejí (JELÍNEK et al., 2003). Inspirační svaly aktivně rozšiřují hrudník během inspiria, čímž snižují pleurální tlak t 5 cm H2O na -10 cm H2O na konci inspiria. Tyto změny pleurálního tlaku napínají plíce a generují proudění vzduchu dýchacími cestami do plic. Při výdechu se spoléhá na pasivní vytlačení vzduchu přirozenou plicní elasticitou a hrudním košem. Druhý, pozdější peak expirace, patrný zejména po zátěži, je podmíněn aktivní účastí břišního lisu. Pokud je pozorován u koně v klidu, bývá nejčastěji příznakem obstrukce dýchacích cest a expirační dušnosti (COPD) (HANÁK, 1997). Při velmi usilovném dýchání, například i u velmi intenzivní námahy, jsou změny tlaku v hrudníku a dýchacích cestách tak velké, že může dojít až k popraskání drobných cév a ke krvácení do plic či například do nosu. Nejdůležitějším dýchacím svalem je přitom bránice, která odděluje hrudní dutinu od břišní a při nádechu se stáhne směrem do břicha. Pomáhají jí mimo jiné i vnější mezižeberní svaly, které roztahují žebra a hrudník rozšiřují do stran. Při výdechu bránice ochabne a vyklene se zpět do hrudníku. Hrudní koš se díky své pružnosti "smrští" do původní velikosti a to vše "vyždímá" vzduch z plic (ŠVEHLOVÁ, 2010 b).

33

Frekvence a hloubka dechu: závisí na věku, pohlaví, velikosti, březosti, denní době, tělesné práci, teplotě i tlaku vzduchu (JELÍNEK et al., 2003). Pokud kůň pracuje a jeho svaly potřebují více kyslíku, může ho ze vzduchu získat dvěma způsoby: buď bude dýchat rychleji, nebo budou jeho nádechy hlubší. Obecně platí, že pokud kůň dýchá příliš rychle, stihne se do plic s každým nádechem dostat menší množství vzduchu, a protože nádech a výdech po sobě velmi rychle následují, nemají kyslík a oxid uhličitý v plicních sklípcích dost času, aby se řádně vyměnily mezi vzduchem a krví. Pro pracujícího koně je proto rychlé dýchání nevýhodné. A praxe nám dává za pravdu: koně, kteří podávají dobré sportovní výkony, dýchají zhluboka a pomaleji, než koně, kteří jsou ve stejné práci méně úspěšní. Také kůň, který získal tréninkem kondici, čili se "nadýchal", dýchá pomaleji a hlouběji, než v době, kdy byl ještě před začátkem tréninku bez kondice. Následující tabulka 1 ukazuje, jak rychle kůň dýchá a kolik litrů vzduchu vdechne při různě intenzivní zátěži: Tab 4: Charakteristické údaje dechu koní (ŠVEHLOVÁ, 2010 b) Hodnota

Klid

Krok

Klus

Cval

Rychlost (m/min)

-

80 - 220

180 - 800

450 - 1100

Dechová frekvence (dechy/min)

8 - 16

60 - 90

80 - 130

110 - 140

Dechový objem (l)

4-8

6 - 10

8 - 14

12 - 18

Minutová ventilace (l/min)

30 - 90

80 - 250

250 - 1500

800 - 2200

Ventilace plic má různé stupně: klidné dýchání je eupnoe, zástava dechu se označuje jako apnoe, prohlubování dechu se nazývá hyperpnoe, zrychlení dechu je polypnoe, zpomalení dechu se označuje jako oligopnoe a dyspnoe je ztížené namáhavé dýchání (JELÍNEK et al., 2003).

3.3.3.2 Plicní objemy a kapacity Funkční schopnosti a adaptabilitu plic lze definovat především podle vitální kapacity a celkové kapacity.

34

Jednotkou ventilace plic je minutový objem, který představuje množství vzduchu, vyměněné v plicích za 1 minutu. Hodnota minutového objemu u koně je 115+35 l při chůzi, 270+44 ve cvalu, 290+40 u koně v zápřeži v kroku, 450+62 u koně v zápřeži v cvalu, takže z klidových hodnot se minutový objem zvýší až desetkrát. Respirační (dechový) plicní objem představuje množství vzduchu, které se v plicích vymění s každým vdechem a výdechem při klidném dýchání, u koně 4-6 litrů. Inspirační rezervní objem je množství vzduchu, které může organismus po normálním nadechnutí ještě dále dostat do plic aktivním prohloubením dechu, u koně je to 10-12 litrů. Expirační rezervní objem. Po klidném výdechu lze dalším aktivním výdechem vypudit z plic u koně ještě dalších asi 10 litrů. Uvedené tři plicní objemy (respirační, inspirační rezervní a expirační rezervní) tvoří tzv. vitální kapacitu plic (JELÍNEK et al., 2003). Dechový objem se u koně s rostoucí intenzitou zátěže postupně zvyšuje až na přibližně 20 litrů. Mluvíme o takzvané vitální kapacitě plic. Trénovaný kůň, který má trénované plíce, je schopen využít více plicních sklípků, takže na jedno nadechnutí je dokáže lépe naplnit, má větší vitální kapacitu plic (u koně je to asi 30 l). Ta samozřejmě roste i s celkovou velikostí koně a naopak klesá s věkem nebo s případným poškozením plic následkem různých nemocí či nesprávného ustájení. Čím větší vitální kapacita plic, tím lépe bude kůň provádět jakoukoli práci. Na to je třeba myslet už při odchovu hříbat, protože hříbata vyrůstající na pastvinách s možností pohybu po členitém terénu ji budou mít vždy větší, než hříbata trávicí část dne v boxech nebo omezených výbězích. I u nejzdravějšího a nejtrénovanějšího koně zůstane část plic nevyužita, jedná se o takzvaný reziduální objem, který u dospělého velkého koně představuje asi 12 litrů (ŠVEHLOVÁ, 2010 b). Reziduální objem se skládá z objemu kolapsního (z plic je vypuzen při kolapsu, tj. splasknutí plic po otevření hrudní dutiny) a objemu minimálního, který v plicích zůstává od prvního vdechu stále a z plic se dá pouze z části vytlačit (JELÍNEK et al., 2003).

35

3.3.3.3 Respirace Výměna plynů v plicích probíhá na několika úrovních. Schematicky lze rozlišit: Dýchání vnější (výměna plynů mezi vnějším prostředím a plícemi), dýchání vnitřní (výměna plynů mezi vzduchem v plicních sklípcích a krví), dýchání tkáňové (výměna plynů mezi krví a tkáněmi), dýchání nitrobuněčné. Vnější dýchání: Vdechovaný vzduch obsahuje u hladiny moře zpravidla 20,98 % kyslíku, 0,04 % CO2 a zbývajících 78,06 % dusíku a 0,92 % vzácných plynů (argon, hélium, krypton, neon, xenon). Ze vdechovaného vzduchu se v organismu zachycuje asi 5 % kyslíku, naopak s vydechovaným vzduchem odchází z organismu přibližně stejný podíl CO2. Vydechovaný vzduch se skládá z 16,3 % kyslíku, 4,2 % CO2 a 79,5 % dusíku. Vydechovaný vzduch je směsí vzduchu z mrtvého prostoru a sklípkového vzduchu, jeho složení u koně je průměru 16,20 % O2 a 4,56 % CO2. Vnitřní dýchání: vdechnutý kyslík difunduje z plicních sklípků do krevní plazmy, v nichž se z menší části fyzikálně rozpouští, většina kyslíku však prochází stěnou erytrocytů, v nichž se váže na hemoglobin a vytváří oxyhemoglobin (HbO2). Rychlost výměny plynů mezi sklípkovým vzduchem a krví ovlivňuje: tloušťka vrstvy oddělující sklípkový vzduch od krve; velikost dýchací plochy plic, na níž se stýká krev se sklípkovým vzduchem; rozpustnost plynů v tělních tekutinách; molekulová hmotnost plynů; rozdíl parciálních tlaků plynů ve sklípkovém vzduchu a v erytrocytech; rychlost difuze dýchacích plynů; tlakový spád (gradient) dýchacích plynů. Intenzita výměny plynů mezi plicními sklípky a krví v plicních vlásečnicích je značná. Kyslík a oxid uhličitý jsou přenášeny přes membrány plicních vlášečnic difuzí, jejichž intenzitu lze hodnotit podle tzv. difuzního koeficientu plynu. Přestup O2 z alveolárního vzduchu do krve a naopak CO2 z erytrocytů do sklípkového vzduchu se uskutečňuje difuzí a závisí na parciálním tlaku (JELÍNEK et al., 2003).

36

3.4 Chronické obstrukční onemocnění plic - COPD

3.4.1 Etiologie a patogeneze COPD Dušnost - oficiálně chronické obstruktivní onemocnění plic (mezi veterináři je vžitá zkratka COPD z anglického originálu "chronic obstructive pulmonary") (DRAŽAN, 2000). Další označení používané pro tuto nozologickou jednotku je chronická obstrukční bronchitida (COB). Termín COPD zavedl do české veterinární terminologie ZAKOPAL (1984) a nahradil jím dříve používané názvy chronická dušnost a alveolární emfyzém (JAHN, 1997). COPD je nejčastější příčinou ztrát v chovu koní (ZAKOPAL et al., 1985). Dušnost

je

definována

jako

dýchací

potíže,

zapříčiněné

chronickým

neléčitelným stavem onemocněním plic nebo srdce anebo obou orgánů společně. Dušnost je příčinou nejdříve jen snížené výkonnosti koně, později i zhoršení výživného stavu a může končit vyřazením - utracením koně (DRAŽAN, 2000). Kůň musí vyvíjet vědomé úsilí na to, aby vypudil při výdechu z plic veškerý vzduch (výdech tedy neprobíhá automaticky, jako je tomu u zdravého koně). Onemocnění může být provázeno výtokem z nozder a kašlem. Od trvalého napínání břišních svalů při výdechu se vyvíjí za posledním žebrem tzv. dýchavičná stružka (VOGEL, 2003). Četné experimentální studie prokázaly, že bezprostřední příčinou COPD je hypersenzitivita bronchiální sliznice na alergeny, které se vyskytují ve stájovém ovzduší a jsou inhalovány do dolních dýchacích cest (JAHN, 1997). Nejzávažnější alergeny představuje při ustájení ve stáji znečišťování krmiva a steliva, zatímco při tzv. letní pastevní dušnosti je třeba myslet na pyly. Mezi těmito nečistotami mohou hrát hlavní roli spóry různých plísní a termofilních aktinomycet, např. Faenia rectivirgula. Nacházejí se ve velkém množství v nekvalitním seně sklizeném za vlhka a znečištěné slámě. Jako alergeny mohou přicházet v úvahu také v krmivu obsažení roztoči (WINTZER, 1999). Nesmíme zapomenout, že i kryté jízdárny, které nemají zabezpečené vlhčení, mohou být významným zdrojem těchto částic, které kůň při intenzivním tréninku vdechuje. Ale i nevhodně umístěné otevřené boxy v blízkosti průmyslové koncentrace, produkující prachový spad, nebo v blízkosti stavebních firem, mohou být potencionálním zdrojem vzniku dušnosti. S tímto problémem se potýkají 37

např. na západě jezdecká centra ve velkých městech situovaná v tzv. průmyslových zónách (DRAŽAN, 2000). Onemocnění má tendenci se časem horšit, zejména když je kůň trvale zatěžován nevhodným prostředím. Staré a nízké stáje jsou nejhorší i vzhledem k hromadění čpavku, na který je kůň velice citlivý. Čpavek intenzivně dráždí i zdravé dýchací cesty (COPD, 2011). Již dlouhou dobu platí, že dušnost je dědičná. Je zjištěno, že trpí-li jeden z rodičů COB (chronická obstrukční bronchitida), jeho potomci onemocní s třikrát větší pravděpodobností, jestliže jsou nemocní oba rodiče, pak se riziko zvyšuje na čtyř až pětinásobek (MARTI et al., 1991).

3.4.2 Anamnéza a klinické příznaky Škála příznaků, jimiž se COPD klinicky manifestuje, je dosti široká. COPD mírného stupně se může projevovat pouze sníženou výkonností a zpomalenou normalizací dechové frekvence po standardní zátěži. Naproti tomu koně s rozvinutým onemocněním ve stádiu exacerebrace mohou mít vážně dechové potíže. Nápadné u nich bývá namáhavé expirium se zjevnou účastí břišního lisu. Zvýšený intraabdominální tlak se v expiriu přenáší na anus a vzniká tvz. ,,anální dýchání" (JAHN, 1997). Těžká exspirační dyspnoe je charakteristická pumpováním břicha při výdechu, kůň z plic vytlačuje vzduch „celým tělem“, vtahuje se mu řiť (ŠVEHLOVÁ, 2013 a). Rytmicky s dýcháním se u koně rozšiřují nozdry, někdy se zvýrazňují interkostální prostory. Chronická expirační dušnost může vést ke vzniku tzv. ,,dýchavičné stružky". Někteří koně mají hlenohnisavý výtok z nozder, který se objevuje někdy již v klidu, ale častěji při zátěži. Nejčastějším příznakem udávaným v anamnéze je suchý nebo produktivní kašel. Záchvaty kašle se obvykle objevují na začátku pohybové zátěže, někdy během příjmu krmiva (JAHN, 1997). Při akutním záchvatu kašle opravdu silně a paroxyzmálně, při chronické bronchitidě však povrchně, tiše a potlačeně: pokašlává (WINTZER, 1999). Koně nemocní COPD se nikdy nevyléčí a pouze prevence je jedinou spolehlivou cestou jak se tomuto onemocnění vyhnout (DRAŽAN, 2000).

38

3.4.3 Diagnóza U pacientů s klinicky rozvinutým onemocněním nebývá ve většině případů stanovení diagnózy obtížné a lze k němu dospět s dostatečnou přesností už na základě anamnézy a základního klinického vyšetření. Složitější může být diagnostika u méně rozvinutých forem COPD, které postrádají výraznou klinickou manifestaci a projevují se pouze sníženou výkonností (JAHN, 1997). Anamnestické údajů popsány výše (viz. anamnéza a klinické příznaky). Auskultační nález bývá velmi proměnlivý a často nekoreluje s anamnézou a adspektivním posouzením koně. Typickým auskultačním nálezem jsou šelesty pískavého charakteru, slyšitelné na konci expiria v periferních partiích plic (JAHN, 1997). Veterinář při poslechu koně uslyší šelesty na plicích různé intenzity, někdy mohou být velmi nevýrazné, jindy velmi bouřlivé (ŠVEHLOVÁ, 2010 c). Výrazná produkce hlenu v bronchiálním stromu bývá provázena vlhkými praskoty. U koní s negativním auskultačním nálezem se doporučuje pokusit se zvýraznit dýchací šelesty pomocí plastového pytle (JAHN, 1997). Při poklepu může veterinář zjistit „větší plíce“, než je obvyklé (ŠVEHLOVÁ, 2010 c). U mnoha pacientů je však přes přítomnost výrazné dušnosti poklepový rozsah plic normální. Pro uvedenou variabilitu klinických nálezů se auskultace a perkuze hrudníku nepovažují za dostatečně spolehlivé metody pro posouzení stupně bronchiální obstrukce a zánětu (JAHN, 1997). Měl by se podívat do dýchacích cest také endoskopem, především proto, aby zjistil stupeň zánětu horních cest dýchacích, množství hlenu, popřípadě aby vyloučil jiná onemocnění s podobnými příznaky (ŠVEHLOVÁ, 2010 c). Endoskopické vyšetření není pro většinu praktiků dostupné (JAHN, 1997). Důležité pro stanovení přesné diagnózy je provedení výplachu z průdušnice nebo průdušek; veterinář tak může zjistit nejen možné přítomné bakterie, ale podle buněk, které vypláchnul, lze celkem spolehlivě říct, zda je kůň skutečně postižen COPD. Většinou mu však postačí anamnéza, klinické vyšetření celkového zdravotního stavu a poslech plic (ŠVEHLOVÁ, 2010 c).

39

Přesnou informaci o funkčnosti plic dává pouze vyšetření krevních plynů z tepenné krve. Doplňkovým vyšetřením je posouzení krevního obrazu. Většinou je krevní obraz v normálních parametrech nebo se zvyšují absolutní počty určitého typu bílých krvinek (COPD, 2011). Relevance rentgenologického vyšetření u COPD koně, malých zvířat a člověka je diskutabilní. Protože se vedle bronchiálního zastínění téměř vždy vyskytuje navíc intersticiální typ změn, COPD není jednoznačně rozpoznatelná podle samotných změn stěn bronchů (VENNER et al., 1997).

3.4.4 Terapie a prevence Ve vztahu k léčbě je zjištěno: Neexistuje léčebná alternativa k eliminaci alergenu (WINTZER, 1999). Ochrana před prašností ve všech možných formách, zvláště je nutné přezkoušet kvalitu sena (ZAKOPAL et al., 1985). V praxi se osvědčila eliminace sena - nejdůležitějšího zdroje alergenů. Nemocní koně se při tom přemístí do samostatných, od hlavní stáje oddělených venkovních boxů, protože by nemělo význam nekrmit senem postiženého koně a okolní zvířata ano; tím bychom nezredukovali účinné množství alergenů v okolním vzduchu. Za příznivých okolností je možné jako dodatečné opatření eliminovat seno z krmení v celé stáji. Koně dostanou takovou krmnou dávku, která musí pokrýt potřebu vlákniny z jiných zdrojů, například zařazením čerstvé trávy nebo senáže, v současné době existuje také kompletní peletované krmivo se zvýšeným obsahem vlákniny. Vedle sena jako zdroje alergenů hraje podstatně méně důležitou roli sláma. Odstranění tohoto faktoru a převedení stáje na stlaní rašelinou, hoblinami nebo odřezky papíru je velmi efektivní dodatečné opatření. I když zmíněná krmná dávka obsahuje teoreticky dostatek vlákniny, způsobuje odstranění slamnatého steliva nedostatečné zaměstnání koně, který pak může velmi rychle okousat a zničit dřevěné stěny boxů. Empiricky se velmi dobře osvědčilo vysazení sena, stlaní rašelinou nebo hoblinami, doplněné denním přídavkem tří až čtyř kilogramů bezvadné neprašné krmné slámy. Léčba vysazením sena vede v mnoha případech ke klinickému vyléčení, u některých koní - jak již bylo zmíněno - k desenzibilizaci a ztrátě náchylnosti k určitým alergenům (senný prach). Je jasné, že se sníží hyperreaktivita bronchiol. 40

Není vždy lehké alergickému koni zajistit takové prostředí, které samo o sobě zabezpečí dlouhodobé zlepšení nebo klinické uzdravení. Koně pak podstupují různé režimy imunologické a medikamentózní léčby s rozličným efektem (WINTZER, 1999). Farmakoterapie: Použitá léčiva musí ovlivnit tři základní příčiny onemocnění: zahlenění, spasmus dýchacích cest, zánět a imunoreakci. Sekretolytika - vyloučení hlenu: U COPD se vždy zvětšuje sekrece hlenu. Je proto nutné zlepšit jeho vylučování a na druhé straně omezit jeho sekreci. Mezi tyto preparáty patří bromhexin, dembrexin (Sputolysin). Jako účinné sekretolytikum je acetylcystein, který můžeme podávat poměrně dlouhou dobu krmivem, aniž bychom se obávali vedlejších negativních účinků. Tyto preparáty jsou sice pro koně dostupné, ale speciálně pro zvířata nevyráběné, proto si musíme pomoci humánními výrobky. Rovněž inhalace (mlžení) solného roztoku (sterilního) má stejný účinek. Bronchospasmolytika: Jako spasmolytikum dýchacích cest je atropin. Vedle svého silného účinku není však vždy použitelný, protože musí být transportován přímo do plic. U koní se dá využít Ipatroiumbromid Spray, používaný v humánní medicíně, jeho aplikace však vyžaduje respirační masku na koně, přes kterou tento medikament vdechuje. Druhou skupinou léčiv, která uvolňuje dýchací cesty, jsou mimetika, která stimulují receptory dýchacích cest. Tyto medikamenty omezují produkci hlenu, usnadňují vylučování a brzdí produkci zánětlivých látek. Sem patří Clenbuterol (Ventipulmin), který se může podávat krmivem. I zde můžeme použít řadu preparátu z humánní medicíny, hlavně ve formě inhalačních sprejů (Theophylin, Salmeterol). Protizánětlivé preparáty: Tato skupina je založena na účincích mobilizace imunitního systému. Tyto zánětlivé a imunodepresní procesy souvisí s uvolňováním histaminu, které jsou příčinou spasmu bronchů. Současně dochází k otoku sliznic, takže dýchání je velmi ztíženo a dochází k rozvoji COPD - abdominálního dýchání - dušnosti. Kortisonové preparáty mají účinek jak protizánětlivý, tak ochranný. Omezují produkci zánětlivých buněk a podporují průnik protizánětlivých látek, ochraňují receptory dýchacích cest, zabraňují spasmu a redukují produkci sekretu. Nesteroidní protizánětlivé látky - Equipalazone - preparát, který se rovněž může aplikovat krmivem.

41

Jeho účinek na terapii COPD je však malý. Brzdí sekreci prostaglandinu E2, které působí jako spasmolytikum a proto jeho vliv je spíše negativní. Antalergika - Cromolyn (Dinatriumcromoglycáte) má vliv pouze ve formě spreje nebo inhalační, protože musí působit přímo na plicní epitel a sliznice. Klasická antihistaminika jsou při COPD neúčinná. Antibiotika - u COPD se bakterie mohou nacházet pouze jako sekundární infekce v hlenu, ale nejsou jeho primární příčinou. Proto, pokud máme koně pod bakteriologickou kontrolou s negativním výsledkem - můžeme se bez jejich aplikace obejít. Inhalace - problém převedení účinných látek do aerosolové formy je hlavně ve velikosti partikulí v kapičkách. Pokud jsou malé, jsou hned výdechem opět vylučovány. Pokud jsou velké, zůstávají v horních dýchacích cestách a nedostanou se do spodních cest. Vývojem respiračních masek je možné rozšířit spektrum o humánní preparáty. Ty mají odpovídající velikost partikulí a žádaný průnik do dýchacích cest. Délka aplikace se pohybuje od 2-5 min. Inhalační preparáty by měly obsahovat kombinaci účinných látek (kortison, bronchodilatans a antialergikum) a mít co nejméně vedlejších účinků. Tyto preparáty jsou zatím však pouze v humánní praxi a proto pro léčbu koní neúměrně drahé (DRAŽAN, 2000). V zásadě přináší aerosolová aplikace podstatnou výhodu v tom, že medikamenty působí v místě defektu a že tím dosahujeme snížení dácky na kg hmotnosti a stejného někdy i lepšího účinku, než když jsou preparáty podávány celkově (WINTZER, 1999) Výplach plic - u extrémně zahleněných plic se nabízí výplach dýchacích cest. Nejedná se však o vlastní průplach dýchacích cest, ale o infúzi až 30 l tekutin do krevního oběhového systému. Takto zavodněný organismus se snaží vyloučit nadbytečnou tekutinu všemi možnými cestami. Proto se také rozpouští hlen a volně odtéká z dýchacích cest. Přestože se koni asi na 3 dny uleví, COPD to nevyléčí a pouze dojde ke krátkodobému zklidnění procesu. Pohybování - hraje při terapii COPD významnou roli. Naproti akutním onemocněním dýchacích cest, kdy koně naopak potřebují klid, u COPD je aktivní pohyb a tím i dýchacích cest nutný! Pokud kůň není pohybován, ztěžuje se vylučování hlenu a tím kůň je nucen aktivněji zapojit dýchací svaly hrudního koše. Klesá tak 42

výměna vzduchu v plicích a ty postupně kolabují. U koní, kteří již mají dýchavičnou stružku, je jejich zátěž samozřejmě limitována. Alternativní metody - také tzv. alternativní medicína při terapii COPD může sehrát pozitivní roli. Homeopatika a tradiční čínská akupunktura může být úspěšná, Je nutné však říci, že reakce pacientů je individuální a limitovaná (DRAŽAN, 2000). Prevence: Je možno použít alternativní bezprašné formy podestýlky. Na místo běžného sena lze koni podávat vakuově balenou píci (VOGEL, 2003). Nepřetěžování koní, všechny horečnaté stavy koní, zvláště dýchacích cest, podrobit včasnému odbornému léčení. Nepoužívat koně předčasně k práci po prodělání plicních a nebo srdečních chorob. Nikdy nespoléhat na to, že se onemocnění ,,vyléčí samo". Mnohdy rozhoduje třeba jen několik dní o tom, zda bude kůň později upotřebitelný či nikoli (KONRÁD, 1956).

43

4

MATERIÁL A METODIKA

4.1 Charakteristika lokality a podmínky ustájení

Měření bylo prováděno ve dvou stájích v lokalitě Velká u Hranic. Velká je vesnice, část města Hranice v okrese Přerov. Nachází se asi 4 km na severozápad od Hranic v nadmořské výšce 280 metrů nad mořem. Zeměpisné souřadnice 49° 34' 12'' s. š., 17° 43' 15'' v. d. Hranice III-Velká leží v katastrálním území Velká u Hranic o rozloze 5,81 km2 (WIKIPEDIE, 2012). Podle mapy klimatických oblastí leží zájmové území Velká v mírně teplé oblasti, konkrétně mezi klimatickými oblastmi MT 10 a MT 9. Převládající větry jsou západní, jižní, severovýchodní (HRANICE, 2013). tab. 5.: Vybrané klimatické charakteristiky (HRANICE, 2013) MT 9 (Lhotka)

MT 10 (Hranice a ostatní)

Počet letních dnů

40 - 50

40 - 50

Počet mrazových dnů

110 - 130

110 - 130

Průměrná teplota v lednu (°C)

- 3 až - 4

- 2 až - 3

Průměrná teplota v červenci (°C)

17 - 18

17 - 18

400 - 450

400 - 450

250 - 300

200 - 250

60 - 80

50 - 60

Srážkový úhrn ve veget.období (mm) Srážkový úhrn v zimním období (mm) Počet dnů se sněhovou pokrývkou

Stáj č.1. Jezdecký klub Ing. Karla Podařila byl pojmenován po dlouholetém předsedovi, členovi, výborném trenérovi a rozhodčím panu Ing. Karlu Podařilovi. Dříve klub vystupoval pod jménem TJJ ZD Střítež nad Ludinou. V majetku oddílu momentálně koně nejsou, mají zde ustájené členové našeho jezdeckého klubu. Koně jsou zde ustájení ve venkovních dřevěných boxech boxech (viz. foto č.1.). Přímo z boxu mají koně přístup do ohrady. V teplých letních dnech mají koně přístup do ohrady po

44

celý den a po celou noc, v zimním období se na noc zavírají dovnitř boxů. Ustájení jsou zde dva koně Gita a Carabas. Obr. 1.: Stáj č. 1.

Stáj č.2. je soukromá rodinná stáj v majetku pana Pavla Valenty. Koně jsou zde ustájeni, stejně jako v předchozí stáji, ve venkovních dřevěných boxech, v těchto boxech tráví především zimní období od prosince přibližně do dubna, koně z této stáje se v zimě pouští do výběhu na omezenou dobu cca od 10:00 do 17:00. V letním období jsou koně vyvedeni na pastvu kde tráví 24 hodin denně po celý zbytek roku. Na pastvě je k dispozici přístřešek, který koně chrání při nepřízni počasí a také v horkých letních dnech chrání před sluncem. Obr.2: Stáj č. 2.

45

4.2 Popis sledovaných koní

Kůň č. 1 - Frencis Obr. 1.

Obr. 2.

Tato klisna je narozena 22. 2. 2011 v Kosteleci nad Orlicí, po otci MG Doc Joe Chex (APHA) z matky Fort Lindsay (A1/1). V současné době je připravována na obsedání a výcvik. Jedná se o plemeno American paint horse, i když je matka této klisny plnokrevná, asociace APHA tyto koně uznává do své plemenné knihy. Tato klisna je zcela zdravá, bez jakýchkoliv známek onemocnění. Ve stádě je středně dominantní. Tato klisna je ustájena ve stáji č.2.

Kůň č. 2 - Slowly Lady O Rima Obr. 4.

Obr. 5.

46

Tato klisna se narodila 18.2.2005, plemeno american paint horse. Klisna je z matky paint horse Sheza Hawkeye Fan, po otci quarter horse Jac O Rima. Klisna byla zakoupena 9.10. 2008 od ing. Kláry Šálkové z paint horse ranče Kozlovicích. Klisna byla po koupi plně zdravá, ale po narození prvního hříběte 13.6 2009, začala pokašlávat. Byly jí podávány bylinné přípravky a čaje. Veterinář nepotvrdil nález na plicích, později se zdravotní stav klisny začal zhoršovat. Po konzultaci s veterinářem byla klisna léčena antibiotiky a kortikoidy, po podání těchto léčiv se její zdravotní stav na krátkou dobu zlepšil. Později se nelepšila ani po podávání antibiotik a byla u ní tudíž diagnostikována COPD. Klisna byla později ještě občasně léčena opět bylinnými přípravky a homeopatiky. Klisna odchovala 3 hříbata a momentálně je opět březí, termín hřebení je určen na květen 2013. Klisna je momentálně využívaná jako chovná a pouze občas k rekreačním účelům. Zdravotní stav klisny je momentálně neměnný a trvalý. Ve stádě je tato klisna velmi dominantní. Tato klisna je ustájena ve stáji č.2.

Kůň č. 3 - Gita Obr. 6.

Obr. 7.

Tato klisna se narodila v roce 1995, je kříženec plemen arab a klusák. Klisna je bez průkazu původu, informace o rodičích proto chybí a rok narození byl určen veterinářem odhadem. Klisna je využívána pouze k rekreačním účelům. Tato klisna je zcela zdravá, bez jakýchkoliv známek onemocnění. Ve stádě je velmi dominantní. Tato klisna je ustájena ve stáji č.1.

47

Kůň č. 4 - Carabas Obr. 8.

Obr. 9.

Tento valach se narodil 5.11.2002 ve Slatiňanech, plemeno český teplokrevník. Valach je z matky anglický plnokrevník Suhona, po otci slovenský teplokrevník 794 Corsár s. v. Valach byl zakoupen v roce 2005 jako tříletý, v té době byl zcela zdráv, pouze s vadou slepý na levé oko. V dubnu 2009 onemocněl po nachlazení. Jeho zdravotní stav se kolísavě zlepšoval a zhoršoval, po podávání různých léčiv se koni na krátkou dobu ulevilo, ale nevedlo to k úplnému vyléčení, později byl diagnostikován jako nemocný COPD. Valach je momentálně využíván pouze k rekreačním účelům. Zdravotní stav valacha je momentálně neměnný a trvalý. Ve stádě je tento valach středně dominantní. Tento valach je ustájen ve stáji č.1.

48

4.3 Vlastní metodika

Všechna měření byla prováděna ve dvou výše zmíněných stájích na koních popsaných výše. Měření mikroklimatických podmínek bylo prováděno dvěma přístroji Temperature-humidity logger typu S3120. Přístroje byly umístěny ve stáji č.1. v boxu koně Carabas, který je vnitřně propojen s boxem koně Gita. Ve stáji č.2. byl přístroj umístěn od prosince 2011 do dubna 2012 v boxe koně Lady, který je situován naproti boxu koně Frencis, od dubna 2012 do prosince 2012 byl přístroj umístěn v přístřešku nacházejícím se ve výběhu, kde tito koně trávili zbytek roku. Přístroj měří Temperature-humidity logger typu S3120 - záznamový teploměr vlhkoměr, Ser. n. - výrobní číslo, Range - rozsah měření. Přístroj je určen pro měření a záznam okolní teploty a relativní vlhkosti vzduchu. Měřicí senzory teploty i vlhkosti jsou neodnímatelnou součástí přístroje. Naměřené hodnoty včetně vypočtené teploty rosného bodu jsou zobrazovány na dvouřádkovém LCD displeji a jsou ukládány v nastavitelném časovém intervalu do vnitřní, energeticky nezávislé paměti. Technické parametry přístroje: Parametry měření: Teplota okolí (odporový snímač Pt1000/3850ppm): Rozsah měření: -30 až +70 °C Rozlišení: 0,1 °C Přesnost: ± 0,4 °C Relativní vlhkost (údaj je teplotně kompenzován v celém teplotním rozsahu): Rozsah měření: 0 až 100 %RV Rozlišení: 0,1 %RV Přesnost: ± 2,5 %RV v rozsahu 5 až 95 %RV při 23 °C Rosný bod (veličina vypočtená z teploty a vlhkosti): Rozsah: -60 až +70 °C Rozlišení: 0,1 °C Přesnost: ± 0,5 °C v rozsahu 30 až 95 %RV (LOGGER, 2013).

49

Obr. 10. Temperature-humidity logger typu S3120

U koní byly měřeny, pravidelně každý týden od prosince 2011 do listopadu 2012, hodnoty triasu v klidu, těsně po zátěži a po 30 minutách klidu po zátěži. Koně byli stejnoměrně zatěžováni půlhodinovou námahou v klusu a po 30 minutách po této námaze byly hodnoty triasu opět měřeny.

4.3.1 Metodika měření dechu Při vyšetření adspekcí zrakem pozorujeme pohyby dechové se zřetelem ke: a) frekvenci - t.j. počet dechů (dechových pohybů) za minutu, b) kvalitě pohybů dechových, t.j. způsob pohybů s vyšetřením případných odchylek a jejich popisem. Počet dechů čili frekvenci udáváme číslem, které značí kolik pohybů dechových bylo provedeno za jednu minutu. Každý dechový pohyb má dvě fáze: inspirium, vdech a expirium, výdech. Obě fáze tvoří jednotku, i když se při počítání řídíme tou fází, která je výraznější a již tedy lze lépe sledovat. Počítání provádíme zásadně adspekcí, pozorováním pohybů stěny břišní nebo hrudní, bez zneklidňování zvířete, a jen ve výjimečných případech můžeme přiložit dlaň ruky ke stěně břišní před slabinou. V zimě lze počítat dech u nozder podle sloupce vydechované páry. Pohyb hrudníku lze pozorovat dobře na krajině posledního žebra, pohyb stěny břišní v krajině před slabinou. 50

Pohyby dechové je nutno počítat celou minutu a nezkracovat tuto lhůtu na půl minuty nebo ještě méně, zejména u koní. Normální počet dechů za jednu minutu je koně 8 - 16 dechů. Počet dechů u koně za klidu a v normálních podmínkách, bez klinických změn je počet dechů spíše při dolní hranici uvedeného rozpětí. Jestliže se frekvence dechu blíží k horní hranici a setrvává na ní i v úplném klidu, bývá to již první upozornění na chorobné poruchy buď v hrudních nebo v jiných orgánech, které mohou nepřímo působit na zrychlení frekvence, i když jsou poruchy ještě mírného rozsahu. Poměrná stabilita dechu koně dovoluje také daleko přesnější hodnocení již malých odchylek ve frekvenci. U koní je důležité znát, jako dobu potřebuje organismus k uklidnění po pohybu, tj. k návratu zrychleného dechu ku frekvenci která byla před prací nebo před pohybem. Tyto hodnoty jsou důležité k posuzování zkoušky na dušnost, i pro stanovení frekvence dechu u koní, kteří byli ponecháni v klidu, aby se dech uklidnil. U koní bez chorobných změn, které mohou způsobit trvalou chorobnou změnu (nebo akutní), tedy u koní normálních, nastává po přiměřeném pohybu uklidnění, tj. návrat ku frekvenci před pohybem za 30 minut klidu po zastavení pohybu. Chorobné zvýšení frekvence dechové se jeví zrychlením pohybu hlavního svalstva dechového a případně také aktivitou pomocného svalstva, a změnou kvality pohybů dechových. Toto chorobné zvýšení frekvence se označuje jako dušnost. V pravém slova smyslu je nutno rozumět pod označením dušnost chorobnou změnu jak kvantitativní tak kvalitativní, a to často trvalou, a trvající i v klidu v souvislosti s chorobnými změnami orgánů dechových a jiných (ŠOBRA, 1958).

4.3.2 Metodika měření tepu Tepová frekvence (= srdeční frekvence, puls). Protože tepová frekvence citlivě reaguje na rozrušení koně, měli bychom se chovat klidně a než začneme měřit, počkáme, až si kůň zvykne, že se s ním manipuluje, a uklidní se. Existuje několik běžných metod měření tepové frekvence:

51

a) Měření pulsu na lícní tepně (arteria transversa faciei). Nezáleží, na které straně puls měříte, rozhodněte se podle toho, co je vám pohodlnější. Tepnu nahmatáte na dolní hraně dolní čelisti, zhruba v přední části masité části – tváře. Nejlépe ji najdete tak, že prsty za velice mírného tlaku přejedete po spodní hraně této části čelisti zepředu dozadu a zpět, na jednom místě ucítíte, jak vám pod prsty přeskočil „tužší provázek“ – to je ona tepna, doprovázená žílou. K ní nyní přiložíte bříška (ne špičky!) aspoň dvou, nejlépe tří prstů (ukazovák, prostředník, prsteník). Čím větší plochou totiž budete tepnu hmatat, tím citlivěji puls ucítíte. Přitlačte na tepnu pouze tolik, abyste v prstech cítili její pulsaci – není třeba tlačit moc. Jakmile jste nahmatali puls, změřte si nejméně 15 vteřin, nejlépe celou minutu, a počítejte, kolikrát vám to „cvrnklo“ do prstů. b) Někteří koně však neradi takto spolupracují, stačí, aby si přežvýkli a vy můžete měřit znovu. Proto existují jiné metody, například přímo hmatání srdečních úderů. Když přiložíte celou dlaň na hrudník koně za levý loket a nebudete příliš tlačit, ucítíte, jak pod žebry tluče srdce. Srdeční hrot naráží do stěny hrudníku a vy to můžete počítat. Opět počítáte, kolik úderů srdečního hrotu „do ruky“ ucítíte za jednu minutu. Tato metoda je vhodnější především u koní rozrušených nebo po zátěži. c) Puls lze nahmatat i na prstní tepně, která se nachází na přechodu zadní a střední třetiny holeně těsně nad spěnkovým kloubem nebo v zadní třetině po obou stranách spěnky. Stejně tak můžete hmatat puls na ocasní tepně. Tu najdete na spodní straně ocasu (v místě, kde je ta jemná holá kůže). Uprostřed spodní strany je prohlubeň, tepny jsou po okrajích vpravo a vlevo od ní pod ocasním svalem. Toto hmatání vyžaduje více cviku. Ani jedno místo však není vhodné pro přesné měření tepu. d) A pokud nelze nahmatat puls, je třeba sehnat fonendoskop a poslechnout si srdíčko. Při poslechu srdce uslyšíte dva údery. Jeden je systola (srdce vytlačí krev), druhý diastola (srdce krev natáhne). Oba dva tvoří jeden srdeční cyklus. Vy tedy budete počítat tyto dva údery jako jeden. Postavíte se na levou stranu koně, nasadíte si fonendoskop (poklepem na komůrku zkuste, zda slyšíte!) a posloucháte na levé straně hrudníku za loktem koně. Nebojte se dát si tu práci a najděte místo, kde srdíčko uslyšíte nejlépe. Koník si aspoň zvykne na tuto manipulaci a uklidní se. Jakmile uslyšíte údery, chvilku počkejte na uklidnění koně, je-li třeba, potom můžete počítat – opět nejlépe celou minutu nebo aspoň 30 či 20 sekund (a vynásobit 2 nebo 3).

52

Změny tepové frekvence: Tepová frekvence poukazuje na stav srdce a cévní soustavy koně, ale (společně s dechovou frekvencí) i na míru zásobení těla kyslíkem. Je také ovlivněna mnoha vnitřními a vnějšími faktory, například zdravotním stavem nejen srdce a cév, ale i dýchacího, trávicího (koliky!), nervového systému, látkové přeměny, a stejně jako u dechové frekvence i ji ovlivňuje teplota a složení vzduchu i psychický stav koně. Velmi důležitou informaci nám podává v oblasti tréninku a výkonnosti koně. Změny v tepové frekvenci jsou především velice důležitým indikátorem pro posouzení závažnosti a hodnocení průběhu kolik. Fyziologická hodnota tepové frekvence u dospělého koně v klidu je 28 - 40 tepů za minutu (ŠVEHLOVÁ, 2013 b).

4.3.3 Metodika měření teploty U koní se měří tělesná teplota nejčastěji v řitním otvoru (rektu, odtud odborně rektální teplota). Přitom se přistoupí k zádi koně z boku, nadzvedne se ocas, trochu se stočí na stranu, aby nepřekážel, a do řitního otvoru se vsune konec teploměru. Doporučuje se tento konec natřít vazelínou, olejem či krémem, často však stačí ho namočit do měkčího „koblížku“ na zemi nebo ho zvlhčit slinami. Navlhčený teploměr se snáze zavede do rekta. Nikdy by se neměl pokrývat velkou vrstvou, aby to neovlivnilo naměřenou hodnotu. Doporučují se používat digitální teploměry pro lidi, mají tenký konec, jsou citlivé, rychlé a zapípají, jakmile přestane teplota stoupat. Pokud se používá klasický rtuťový teploměr, nesmí se zapomenout ho před zavedením do rekta sklepat. Nikdy se nenechává teploměr zastrčený v rektu a nepouští se! Kůň ho může do sebe vtáhnout, kdyby se v jeho střevě zlomil, zle a možná nevyléčitelně ho poraní! Teploměr se proto během celého měření musí držet. Digitální teploměr, se vytáhne po zapípání, rtuťovým teploměrem se měří tak dlouho, dokud nepřestane rtuť stoupat (asi 3 minuty) (ŠVEHLOVÁ, 2013 b).

53

5

VÝSLEDKY A DISKUZE

Jak je uvedeno v metodice, bylo provedeno měření ve dvou stájích u čtyř koní z nichž dva jsou postižení COPD. Ze sledování ve stáji č.1. a stáji č. dvě byly výsledky, získané pomocí přístroje Temperature-humidity logger typu S3120, zprůměrovány (tab. č. 6.) a byl vytvořen graf č. 1., ve kterém jsou patrné rozdíly jednotlivých hodnot - teplota, vlhkost a rosný bod, v jednotlivých ročních obdobích. Jak uvádí Ćmielová, (2008) rozmezí optimálních hodnot relativní vlhkosti stájového vzduchu pro koně je dáno 60% až 80%. Nikdy by neměla být překročena hranice 85%. Z hodnot uvedených v tab. č. 6. je vidět, že průměry relativní vlhkosti za jednotlivá období byly spíše nižší, ale pohybovaly se v uvedeném rozmezí. Kursa et al., (1999) uvádí optimum teploty ve stáji pro koně od 10 do 13°C a podle Ćmielové, (2008) nemají teploty nikdy klesnout pod 6 °C a neměly by být vyšší jak 25–30 °C. V tabulce č. 6. je podle těchto autorů teplota za jaro léto a podzim v rozmezí optimálních hodnot, ale průměrná hodnota zimy je mimo uvedené rozmezí a dokonce i mimo rozmezí nejnižší tedy 6°C. Tab. 6.: Průměry hodnot - teplota, vlhkost a rosný bod za jednotlivá období Roční období

teplota

vlhkost

rosný bod

zima

-7,4

71,0

-11,9

jaro

13,0

58,2

4,2

léto

23,2

63,8

15,5

podzim

18,2

61,8

10,2

54

Graf 1.: Grafické znázornění rozdílů hodnot v jednotlivých obdobích 80,0 70,0 60,0 50,0 40,0 30,0 20,0 10,0 0,0 zima

-10,0

jaro

léto

podzim

-20,0 teplota

vlhkost

rosný bod

Z měření dechu 1, 2 a 3, tepu 1, 2 a 3 a teploty 1 a 2 u jednotlivých koní byly hodnoty zprůměrovány a postupně statisticky vyhodnoceny. Hodnoty dechu 1 v klidu před zátěží byly u koně Carabas průměrně o něco vyšší než u koní Frencis a Gita to bylo také statisticky průkazné, jak je uvedeno v tabulce č.7., u koně Lady byly hodnoty nepatrně zvýšené, což je patrné z tab. č. 15. Tab.7.: Statistika pro dech1 Tukeyův HSD test; proměnná dech 1 Přibližné pravděpodobnosti pro pos hoc testy Chyba: meziskup. PČ = 2,0265, sv = 228,00 Č. buňky

Kůň

{1}

{2}

{3}

{4}

13,069

12,845

15,914

16,121

0,831492

0,000008

0,000008

0,000008

0,000008

1

Frencis

2

Gita

0,831492

3

Carabas

0,000008

0,000008

4

Lady

0,000008

0,000008

55

0,862366 0,862366

Hodnoty dechu 2 ihned po zátěži byly u koně Carabas v průměru podle tab. č. 15. velmi zvýšené oproti koním Frencis a Gita, což bylo statisticky průkazné, oproti koni Lady se lišily jen mírně, což bylo statisticky neprůkazné, jak je uvedeno v tab. č. 8. Tab. 8.: Statistika pro dech 2 Tukeyův HSD test; proměnná dech 2 Přibližné pravděpodobnosti pro pos hoc testy Chyba: meziskup. PČ = 16,325, sv = 228,00 Č. buňky

Kůň

{1}

{2}

{3}

{4}

93,897

95,000

113,83

113,52

0,455321

0,000008

0,000008

0,000008

0,000008

1

Frencis

2

Gita

0,455321

3

Carabas

0,000008

0,000008

4

Lady

0,000008

0,000008

0,976156 0,976156

Hodnoty dechu 3 po 30-ti minutách po zátěži byly u koně Carabas v průměru podle tab. č. 15. zvýšené oproti koním Frencis a Gita, což bylo statisticky průkazné, oproti koni Lady se nelišily, což bylo statisticky neprůkazné, jak je uvedeno v tab. č. 9. Tab. 9.: Statistika pro dech 3 Tukeyův HSD test; proměnná dech 3 Přibližné pravděpodobnosti pro pos hoc testy Chyba: meziskup. PČ = 23,040, sv = 228,00 Č. buňky

Kůň

{1}

{2}

{3}

{4}

12,810

14,017

43,276

43,276

0,528395

0,000008

0,000008

0,000008

0,000008

1

Frencis

2

Gita

0,528395

3

Carabas

0,000008

0,000008

4

Lady

0,000008

0,000008

1,000000 1,000000

Hodnoty tepu 1 před zátěží byly u koně Frencis v průměru nejnižší oproti všem sledovaným koním, u koně Carabas byly tyto hodnoty nejvyšší a zároveň statisticky 56

průkazné s koněm Frencis, u které byly hodnoty statisticky průkazné se všemi koňmi. Dále bylo statisticky průkazní Gita s Carabasem. Lady s Gitou a Lady s Carabasem byli mezi sebou statisticky neprůkazní, jak je patrné z tab. č. 10. Tab. 10.: Statistika pro tep 1 Tukeyův HSD test; proměnná tep 1 Přibližné pravděpodobnosti pro pos hoc testy Chyba: meziskup. PČ = 11,282, sv = 228,00 Č. buňky

Kůň

{1}

{2}

{3}

{4}

44,172

48,034

50,517

49,379

0,000008

0,000008

0,000008

0,000423

0,135706

1

Frencis

2

Gita

0,000008

3

Carabas

0,000008

0,000423

4

Lady

0,000008

0,135706

0,261750 0,261750

Hodnoty tepu 2 ihned po zátěži byly stejně jako u dechu 2 u koní Carabas a Lady v průměru zvýšené oproti koním Frencis a Gita, což bylo statisticky průkazné podle tab. č. 11. Koně Frencis a Gita byly mezi sebou statisticky neprůkazní stejně jako Carabas a Lady mezi sebou. Tab. 11.: Statistika pro tep 2 Tukeyův HSD test; proměnná tep 2 Přibližné pravděpodobnosti pro pos hoc testy Chyba: meziskup. PČ = 34,293, sv = 228,00 Č. buňky

Kůň

{1}

{2}

{3}

{4}

95,793

98,224

106,41

105,66

0,113721

0,000008

0,000008

0,000008

0,000008

1

Frencis

2

Gita

0,113721

3

Carabas

0,000008

0,000008

4

Lady

0,000008

0,000008

57

0,898033 0,898033

Hodnoty tepu 3 po 30-ti minutách klidu po zátěži byly u koně Frencis nejnižší a statisticky průkazné s koňmi Carabas a Lady. U koně Gita byly hodnoty statisticky průkazné pouze s koněm Carabas, jak ukazuje bab. č. 12. Tab. 12.: Statistika pro tep 3 Tukeyův HSD test; proměnná tep 3 Přibližné pravděpodobnosti pro pos hoc testy Chyba: meziskup. PČ = 12,495, sv = 228,00 Č. buňky

Kůň

{1}

{2}

{3}

{4}

53,155

54,379

56,741

55,914

0,243289

0,000008

0,000160

0,001832

0,089629

1

Frencis

2

Gita

0,243289

3

Carabas

0,000008

0,001832

4

Lady

0,000160

0,089629

0,588023 0,588023

Hodnoty teploty 1 před zátěží byly u všech koní statisticky neprůkazné, tzn. nelišily se, tab. č. 13. Tab. 13.: Statistika pro teplotu 1 Tukeyův HSD test; proměnná teplota 1 Přibližné pravděpodobnosti pro pos hoc testy Chyba: meziskup. PČ = 0,00887, sv = 228,00 Č. buňky

Kůň

{1}

{2}

{3}

{4}

37,584

37,607

37,610

37,621

0,574661

0,450347

0,162861

0,997288

0,859631

1

Frencis

2

Gita

0,574661

3

Carabas

0,460347

0,997288

4

Lady

0,162861

0,859631

0,934689 0,934689

Hodnoty teploty 2 ihned po zátěži byly statisticky průkazné pouze u koně Frencis s koňmi Carabas a Lady. Ostatní koně byly mezi sebou statisticky neprůkazní podle tab. 14. 58

Tab. 14.: Statistika pro teplotu 2 Tukeyův HSD test; proměnná teplota 1 Přibližné pravděpodobnosti pro pos hoc testy Chyba: meziskup. PČ = 0,1055, sv = 228,00 Č. buňky

Kůň

{1}

{2}

{3}

{4}

37,769

37,809

37,845

37,826

0,159790

0,000427

0,015115

0,228553

0,802649

1

Frencis

2

Gita

0,159790

3

Carabas

0,000427

0,228553

4

Lady

0,015115

0,802649

0,752547 0,752547

Podle Šobry, 1958 je frenvence dechů u koní, kteří mají příznaky dušnosti různého původu, ještě po 30 minutách od zastavení pohybu zvýšena nad frekvenci normální, i kvalita může být změněna. U koní normálních, tj. bez změn, které působí dušnost se frekvence dechu za 30 minut po pohybu vrací k normě. Z tab. č. 9. je toto tvrzení patrné, kde bylo statisticky průkazné u koní zdravých hodnoty po 30-ti minutách klidu po zátěži byly ustáleny na normální, zatímco u koní dušných byly tyto hodnoty i po 30-ti minutách klidu stále zvýšené, což dokazuje že koně Carabas a Lady jsou dušní. V tabulce č. 15. jsou uvedeny průměrné hodnoty dechu 1, 2, 3, tepu 1, 2, 3 a teploty 1 a 2 u všech koní. Z tabulky je patrné že u dušných koní jsou všechny měřené hodnoty zvýšené oproti koním zdravým, stejné tvrzení je graficky znázorněno v grafu č.2. Tab. 15.: Průměrné hodnoty u jednotlivých koní za celé období

Frencis Gita Carabas Lady

dech 1 dech 2 dech 3 tep 1 tep 2 tep 3 teplota 1 teplota 2 13,07 93,90 12,81 44,17 95,79 53,16 37,58 37,77 12,84 95,00 14,02 48,03 98,22 54,38 37,61 37,81 15,91 113,83 43,28 50,52 106,41 56,74 37,61 37,84 16,12 113,52 43,28 49,38 105,66 55,91 37,62 37,83

59

Graf 2.: Průměrné hodnoty u jednotlivých koní za celé období 120,00 100,00 80,00 60,00 40,00 20,00 0,00 dech 1

dech 2

dech 3 Frencis

tep 1 Gita

tep 2 Carabas

tep 3

teplota 1

teplota 2

Lady

Následující tabulky (č. 17 - 31) se statistickými vyhodnoceními ukazují jak se v průběhu ročních období měnily hodnoty dechu, tepu a teploty. Tabulka č. 16. ukazuje, že hodnoty dechu 1 u zdravých koní (Frencis, Gita) v průběhu roku byly statisticky průkazné mezi zimou a podzimem. Zatímco u nemocných koní (Carabas, Lady) bylo statisticky průkazné jaro se zimou a jaro s podzimem podle tabulky č. 17. Tab. 16.: Statistika pro dech 1 - roční období - zdraví Tukeyův HSD test; proměnná dech 1 Č. buňky

Zdraví

{1}

{2}

{3}

{4}

12,269

12,615

13,077

13,308

0,710021

0,067514

0,009807

0,487844

0,149186

1

Zima

2

Jaro

0,710021

3

Léto

0,067514

0,487844

4

Podzim

0,009807

0,149186

60

0,892295 0,892295

Tab. 17.: Statistika pro dech 1 - roční období - nemocní Tukeyův HSD test; proměnná dech 1 Č. buňky

Nemocní

{1}

{2}

{3}

{4}

15,500

16,885

16,346

15,560

0,006789

0,183450

0,999031

0,569626

0,011522

1

Zima

2

Jaro

0,006789

3

Léto

0,183450

0,569626

4

Podzim

0,999031

0,011522

0,248057 0,248057

U dechu 2 u koní zdravých bylo vyhodnoceno jako statisticky průkazné zima s jarem a zima s létem, tzn. že hodnoty dechu 2 byly odlišné od zimy na jaře a v létě podle tabulky č. 18. U koní nemocných se od zimy odlišovaly všechny ostatní roční období, takže bylo statisticky průkazné zima s jarem, zima s létem a zima s podzimem, podle tabulky č. 19. Tab. 18.: Statistika pro dech 2 - roční období - zdraví Tukeyův HSD test; proměnná dech 2 Č. buňky

Zdraví

{1}

{2}

{3}

{4}

95,615

93,385

92,385

94,462

0,013829

0,013829

0,385273

1,000000

0,447265

1

Zima

2

Jaro

0,013829

3

Léto

0,013829

1,000000

4

Podzim

0,385273

0,447265

61

0,447265 0,447265

Tab. 19.: Statistika pro dech 2 - roční období - nemocní Tukeyův HSD test; proměnná dech 2 Č. buňky

Nemocní

{1}

{2}

{3}

{4}

117,92

112,23

113,46

114,16

0,000141

0,000437

0,003703

0,651781

0,277482

1

Zima

2

Jaro

0,000141

3

Léto

0,000437

0,651781

4

Podzim

0,003703

0,277482

0,914240 0,914240

U dechu 3 u koní zdravých bylo vyhodnoceno jako statisticky průkazné jaro s podzimem, tzn. že hodnoty dechu 3 byly odlišné od jara na podzim podle tabulky č. 20. U koní nemocných byly všechny roční období statisticky neprůkazné, tzn. že se v průběhu roku nijak neměnily podle tabulky č. 21. Tab. 20.: Statistika pro dech 3 - roční období - zdraví Tukeyův HSD test; proměnná dech 3 Č. buňky

Zdraví

{1}

{2}

{3}

{4}

12,577

12,115

12,769

13,000

0,490916

0,934648

0,564963

0,191426

0,038177

1

Zima

2

Jaro

0,490916

3

Léto

0,934648

0,191426

4

Podzim

0,564963

0,038177

62

0,893283 0,893283

Tab. 21.: Statistika pro dech 3 - roční období - nemocní Tukeyův HSD test; proměnná dech 3 Č. buňky

Nemocní

{1}

{2}

{3}

{4}

43,154

43,846

42,615

43,640

0,874166

0,935695

0,952848

0,537985

0,996149

1

Zima

2

Jaro

0,974166

3

Léto

0,935695

0,537985

4

Podzim

0,952848

0,996149

0,686076 0,686076

Následující tabulky (č. 22 - 31) tep 1, tep 2, tep 3, teplota 1 a teplota 2 byly vyhodnoceny jako statisticky neprůkazné, tzn. že roční období nemělo na tyto hodnoty u zdravých i u nemocných koní žádný vliv. Tab. 22.: Statistika pro tep 1 - roční období - zdraví Tukeyův HSD test; proměnná tep 1 Č. buňky

Zdraví

{1}

{2}

{3}

{4}

46,000

46,154

47,154

45,462

0,993835

0,762628

0,968343

0,890274

0,890274

1

Zima

2

Jaro

0,993835

3

Léto

0,762628

0,890274

4

Podzim

0,968343

0,890274

0,481619 0,481619

Tab. 23.: Statistika pro tep 1 - roční období - nemocní Tukeyův HSD test; proměnná tep 1 Č. buňky

Nemocní

{1}

{2}

{3}

{4}

50,077

50,077

48,846

50,640

1,000000

0,471452

0,912933

0,471452

0,912933

1

Zima

2

Jaro

1,000000

3

Léto

0,471452

0,471452

4

Podzim

0,912933

0,912933

63

0,162606 0,162606

Tab. 24.: Statistika pro tep 2 - roční období - zdraví Tukeyův HSD test; proměnná tep 2 Č. buňky

zdraví

{1}

{2}

{3}

{4}

97,538

96,769

96,000

97,115

0,892421

0,488235

0,979621

0,892421

0,988653

1

Zima

2

Jaro

0,892421

3

Léto

0,488235

0,892421

4

Podzim

0,979621

0,988653

0,731433 0,731433

Tab. 25.: Statistika pro tep 2 - roční období - nemocní Tukeyův HSD test; proměnná tep 2 Č. buňky

Nemocní

{1}

{2}

{3}

{4}

103,54

107,08

104,69

106,16

0,278020

0,935568

0,550751

0,618758

0,967038

1

Zima

2

Jaro

0,278020

3

Léto

0,935568

0,618758

4

Podzim

0,550751

0,967038

0,880508 0,880508

Hodnoty tepu 3 u zdravých koní, se v průběhu roku různě lišily, jak ukazuje tabulka č. 26. statisticky průkazná byla zima s létem a podzimem, dále jaro s létem a s podzimem. U nemocných byla statisticky průkazná pouze zima s jarem a jaro s létem. o těchto hodnotách se nedá říci, že na ně mělo vliv roční období vzhledem k výsledkům ostatních tepů, které byly neprůkazné, hodnoty se odvíjely spíše od stresového vypětí, množství zátěže,věku a také kondici těchto koní.

64

Tab. 26.: Statistika pro tep 3 - roční období - zdraví Tukeyův HSD test; proměnná tep 3 Č. buňky

Zdraví

{1}

{2}

{3}

{4}

56,846

55,654

52,231

50,280

0,565323

0,000149

0,000139

0,001873

0,000140

1

Zima

2

Jaro

0,565323

3

Léto

0,000149

0,001873

4

Podzim

0,000139

0,000140

0,158513 0,158513

Tab. 27.: Statistika pro tep 3 - roční období - nemocní Tukeyův HSD test; proměnná tep 3 Č. buňky

Nemocní

{1}

{2}

{3}

{4}

57,231

57,115

54,654

56,654

0,999036

0,010464

0,892121

0,015884

0,940927

1

Zima

2

Jaro

0,999036

3

Léto

0,010464

0,015884

4

Podzim

0,892121

0,940927

0,071192 0,071192

Tab. 28.: Statistika pro teplotu 1 - roční období - zdraví Tukeyův HSD test; proměnná teplota 1 Č. buňky

Zdraví

{1}

{2}

{3}

{4}

37,612

37,604

37,573

37,604

0,991832

0,482226

0,991832

0,662028

0,1,00000

1

Zima

2

Jaro

0,991832

3

Léto

0,482226

0,662028

4

Podzim

0,991832

1,000000

65

0,662028 0,662028

Tab. 29.: Statistika pro teplotu 1 - roční období - nemocní Tukeyův HSD test; proměnná teplota 1 Č. buňky

Nemocní

{1}

{2}

{3}

{4}

37,619

37,615

37,608

37,612

0,998748

0,966963

0,991765

0,989818

0,999187

1

Zima

2

Jaro

0,998748

3

Léto

0,966963

0,989818

4

Podzim

0,991765

0,999187

0,998272 0,998272

Tab. 30.: Statistika pro teplotu 2 - roční období - zdraví Tukeyův HSD test; proměnná teplota 2 Č. buňky

Zdraví

{1}

{2}

{3}

{4}

37,842

37,788

37,777

37,773

0,228250

0,099082

0,072252

0,976590

0,947153

1

Zima

2

Jaro

0,228250

3

Léto

0,099082

0,976590

4

Podzim

0,072252

0,947153

0,999145 0,999145

Tab. 31.: Statistika pro teplotu 2 - roční období - nemocní Tukeyův HSD test; proměnná teplota 2 Č. buňky

Nemocní

{1}

{2}

{3}

{4}

37,865

37,827

37,804

37,840

0,487932

0,110388

0,788785

0,828376

0,963597

1

Zima

2

Jaro

0,487932

3

Léto

0,110388

0,828376

4

Podzim

0,788785

0,963597

0,549494 0,549494

Tabulky č. 32. a 33. ukazují průměrné hodnoty koní za jednotlivá období v průběhu roku, při srovnání těchto tabulek je vidět rozdíl mezi zdravými a nemocnými koňmi, rozdíl mezi jednotlivými obdobími není příliš patrný. Graf č. 3. a 4. ukazuje 66

grafické znázornění tabulek č. 32. a 33, je na nich vidět rozdíl u dechu 3 mezi zdravými a nemocnými koňmi, který byl u nemocných koní zvýšený, u ostatních hodnot není rozdíl příliš patrný. Tab. 32.: Průměrné hodnoty u zdravých koní za jednotlivá období roční období zima jaro léto podzim

dech 1 dech 2 dech 3 tep 1 tep 2 tep 3 teplota 1 teplota 2 13,63 94,91 13,39 45,97 97,78 50,73 37,61 37,78 13,55 95,19 13,30 45,75 97,72 50,60 37,60 37,77 13,53 95,14 13,26 45,95 97,59 50,24 37,61 37,77 13,45 94,98 13,22 45,73 96,90 50,15 37,60 37,76

Graf 3.: Průměrné hodnoty u zdravých koní za jednotlivá období 120,00 100,00 80,00 zima 60,00

jaro léto

40,00

podzim 20,00 0,00 dech 1 dech 2 dech 3 tep 1

tep 2

tep 3 teplota teplota 1 2

Tab.33.: Průměrné hodnoty u nemocných koní za jednotlivá období roční období zima jaro léto podzim

dech 1 dech 2 dech 3 tep 1 tep 2 tep 3 teplota 1 teplota 2 15,64 114,54 43,80 51,16 107,04 57,29 37,60 37,83 15,62 114,38 43,93 51,12 106,39 57,69 37,61 37,84 15,60 114,40 43,84 51,00 105,71 57,64 37,61 37,84 15,72 114,42 43,83 50,95 105,09 57,62 37,61 37,85

67

Graf 4.: Průměrné hodnoty u nemocných koní za jednotlivá období 140,00 120,00 100,00 zima

80,00

jaro

60,00

léto 40,00

podzim

20,00 0,00 dech 1 dech 2 dech 3 tep 1

tep 2

tep 3 teplota teplota 1 2

68

6

ZÁVĚR

Po vyhodnocení výsledků bylo zjištěno že mikroklimatické parametry teplota, vlhkost a rosný bod v obou stájích v průběhu čtyř ročních období jsou v rozmezích, které koním neškodí a jsou pro ně vhodné, až na parametry teploty a rosného bodu v zimě které byly v průměru příliš nízké, což bylo pravděpodobně zapříčiněno konstrukcí boxů, které jsou venkovní a nezateplené. Dále byly statisticky vyhodnoceny jednotlivé hodnoty dechu, tepu a teploty u všech sledovaných koní, kteří byli mezi sebou porovnáni. Z těchto výsledků bylo zjištěno, že koně Carabas a Lady trpí dušností, jelikož výsledky dechu před zátěží, těsně po zátěži a po 30-ti minutách klidu po zátěži byly vyšší něž u koní Frencis a Gita, kteří jsou zdraví, tento výsledek byl potvrzen jako statisticky průkazný. Dále bylo zjištěno, že hodnoty tepu před zátěží, těsně po zátěži a po 30-ti minutách klidu po zátěži byly o něco vyšší u koní Carabas a Lady oproti koním Frencis a Gita, ale jinak výrazně se nelišily. Další sledovanou hodnotou byla teplota, která byly sledována před a těsně po zátěži. Před zátěží byla teplota statisticky neprůkazná u všech koní, tzn. že se byla v průběhu roku u všech koní téměř stejná. Teplota těsně po zátěži byla nejnižší u koně Frencis, která byla statisticky průkazná s koňmi Carabas a Lady, kteří měli teplotu o něco vyšší, ale všichni koně měli teplotu ve fyziologickém rozpětí, které je pro koně typické. Dále byla vyhodnocena statistika podle ročních období u koní zdravých a u koní nemocných zvlášť, kde bylo zjištěno že hodnoty dechu se měnily v průběhu roku u koní zdravých i nemocných, zatímco hodnoty tepu a teploty byly u obou skupin koní v průběhu jednotlivých období statisticky neprůkazné, tzn. že se neměnily, což potvrzuje, že roční období nemělo na tep ani teplotu žádný vliv u koní zdravých ani nemocných. Výjimkou byl tep 3 po 30-ti minutách klidu po zátěži, kde se u obou skupin koní tep v jednotlivých ročních obdobích mírně lišil, to je ale nepodstatné jelikož předchozí tepy dokazují že roční období na ně vliv nemá, hodnoty se mohly lišit z jiných důvodů jako je stres, množství vykonané zátěže, věk a kondice sledovaných koní. 69

7

PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY



BUDRAS, Klaus-Dieter, W SACK, Anita WÜNSCHE, Sabine RÖCK a Ekkehard HENSCHEL. Anatomy of the horse: an illustrated text. 4th ed. Hannover: Schlütersche, 2003, 135 s. ISBN 3-89993-003-7.



COPD. COPD u koní [online]. 2011 [cit. 2013-03-25]. Dostupné z: http://www.vedilab.cz/copd-koni/



ĆMIELOVÁ, Renáta. Vnitřní prostředí stájových objektů a jeho měření [online]. 2008 [cit. 2013-03-15]. Dostupné z: http://www.fce.vutbr.cz/veda/juniorstav2008_sekce/pdf/1_3/Cmielova_Renata_ CL.pdf



CYMBALUK, Nadia F. 1994: Thermoregulation of horses in cold, winter weather: a review. Livestock Production Science 40 (1994), 65-71 s.



DRAŽAN, Jaroslav. Pomoc při kašlání koní - COPD [online]. 2000 [cit. 201303-25]. Dostupné z: http://www.equichannel.cz/pomoc-pri-kaslani-koni-copd



FLADE, Johannes Erich. Chov a športové využitie koní. 1. vyd. Bratislava: Príroda, 1990, 451 s. ISBN 80-17-00252-9.



FRAIS, Zdeněk a Oto DOBŠINSKÝ. Zoohygiena a prevence I.: Návody ke cvičení. 1. vyd. Brno: VŠZ, 1983, 86 s.



HANÁK, Jaroslav. Dýchací aparát jako součást transportního systému kyslíku základy fyziologie a patofyziologie, s. 1-10. In: JAHN P. (eds): Nemoci dýchacího ústrojí koní: Sborník referátů 5. výročního semináře, Brno, 22. - 23. března 1997. 1. vyd. Brno: Česká hipiatrická společnost, 120 s



HEÜVELDOP, Sabine a Karl-Josef BOENING. První pomoc pro koně. Vyd. v češtině 1. Praha: Brázda, 2009, 159 s. ISBN 978-80-209-0371-6. 70



HRANICE. Základní informace o území [online]. 2013 [cit. 2013-03-26]. Dostupné z: http://www.mesto-hranice.cz/cs/zivotni-prostredi/zakladniinformace-o-prostredi



JAHN, Petr. Chronické obstrukční onemocnění plic, s. 102-109. In: JAHN P. (eds): Nemoci dýchacího ústrojí koní: Sborník referátů 5. výročního semináře, Brno, 22. - 23. března 1997. 1. vyd. Brno: Česká hipiatrická společnost, 120 s



JELÍNEK, Pavel a Karel KOUDELA. Fyziologie hospodářských zvířat. Vyd. 1. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2003, 409 s. ISBN 807157-644-1.



KLABZUBA, J. a KOŽNAROVÁ, V. Biometeoreologické prostřed [online]. 2013 [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://etext.czu.cz/php/skripta/kapitola.php?titul_key=64&idkapitola=160



KONRÁD, Jaroslav. 1956: Choroby vnitřní - Dušnost. Péče o zdraví koně. Praha : Státní pojišťovna, Knižnice zábrany škod Svazek 14, 65 s. : . ISBN (Brož.).



LERCHE, František. Chovatelská technika: (Chov koní) : Učební text pro učňovské školy zeměd. oboru chovatel koní. 1. vyd. Praha: SZN, 1962, 359 s.



LOGGER. LOGGER S3120 - Záznamník teploty a relativní vlhkosti s displejem - Návod k použití [online]. 2013 [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://marcomplet.cz/docs/Comet/i-log-s3120.pdf



MARTI E., GERBER H., ESSICH J., OULEHLA J., LAZARY S. The genetic basis of equine allergic diseases. 1. Chronic hypersensitivity bronchitis. Equine veterinary journal 23 (VI), 1991: 457 – 460 s.



MARVAN, František. Morfologie hospodářských zvířat. Vyd. 3. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2003, 303 s. ISBN 80-209-0319-4. 71



MEZEROVÁ, Jana. Hemiplegia laryngis, s 84-97. In: JAHN P. (eds): Nemoci dýchacího ústrojí koní: Sborník referátů 5. výročního semináře, Brno, 22. - 23. března 1997. 1. vyd. Brno: Česká hipiatrická společnost, 1997, 120 s.



NAVRÁTIL, Jan. Základy chovu koní. 3., přeprac. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací Praha, 2007, 79 s. ISBN 978-807271-186-4.



NICKELS A. Frank a TULLENERS P. Eric. Nosní dutina, s. 46-58. In: JAHN P. (eds): Nemoci dýchacího ústrojí koní: Sborník referátů 5. výročního semináře, Brno, 22. - 23. března 1997. 1. vyd. Brno: Česká hipiatrická společnost, 1997, 120 s.



NOVÁK Pavel a KUBÍČEK Karel. Stájová hygiena a její vliv na etiopatogenezi nemocí dýchacího aparátu u koní, s. 110-114. In: JAHN P. (eds): Nemoci dýchacího ústrojí koní: Sborník referátů 5. výročního semináře, Brno, 22. - 23. března 1997. 1. vyd. Brno: Česká hipiatrická společnost, 120 s



OHNENSORGE B., E. DEEGEN a ENGELKE Elisabeth. Diagnostika a terapie onemocnění vzdušného vaku, s. 72-75. In: JAHN P. (eds): Nemoci dýchacího ústrojí koní : Sborník referátů 5. výročního semináře, Brno, 22. - 23. března 1997. 1. vyd. Brno: Česká hipiatrická společnost, 1997, 120 s.



ŠOBRA, Karel. Nauka o vyšetření a příznacích vnitřních chorob koně a psa. Praha, 1958, 238 s.



STACHOVÁ, Dominika. 2003: Ve zdravém těle zdravý vzduch aneb jaké jsou nejčastější onemocnění dýchacího aparátu u koní. Jezdectví, 51 (VI): 30-33 s.



ŠVEHLOVÁ, Dominika. Jak funguje kůň - část 19.: Hrtan, průdušnice, plíce [online]. 2010a [cit. 2013-03-20]. Dostupné z: http://www.ifauna.cz/archiv/rocnik/19/cislo/13/clanek/4753/jak-funguje-kuncast-19-hrtan-prudusnice-plice/?r=kone

72



ŠVEHLOVÁ, Dominika. Jak funguje kůň - část 20.: Jak kůň dýchá [online]. 2010b [cit. 2013-03-25]. Dostupné z: http://www.ifauna.cz/archiv/rocnik/19/cislo/14/clanek/4771/jak-funguje-kuncast-20-jak-kun-dycha/?r=kone



ŠVEHLOVÁ, Dominika. Malá encyklopedie koní - COPD [online]. 2010c [cit. 2013-03-25]. Dostupné z: http://www.ifauna.cz/archiv/rocnik/15/cislo/8/clanek/2844/mala-encyklopedienemoci-koni/



ŠVEHLOVÁ, Dominika. Veterinární příručka 13 - Nejčastější příznaky onemocnění koní: ztížené dýchání [online]. 2013a [cit. 2013-03-25]. Dostupné z: http://www.dominika-svehlova.cz/prirucka13.asp



ŠVEHLOVÁ, Dominika. Veterinární příručka 3 - Vyšetření tepu a tělesné teploty [online]. 2013b [cit. 2013-04-1]. Dostupné z: http://www.dominikasvehlova.cz/prirucka3.asp



VENNER, Monika, STADLER, P., OHNENSORGE, B. a BRUMHARD, J. Analýza rentgenového obrazu při onemocnění plic, s. 42-45. In: JAHN P. (eds): Nemoci dýchacího ústrojí koní : Sborník referátů 5. výročního semináře, Brno, 22. - 23. března 1997. 1. vyd. Brno: Česká hipiatrická společnost, 1997, 120 s.



VOGEL, Colin. Já kůň. Velká kniha péče o koně. 1.vyd. Praha: Cesty, 1996, 192 s. ISBN 80-7181-081-9.



WIKIPEDIE, 2012: Velká (Hranice). Encyklopedie online [cit. 26. 03. 2013]. Dostupný z: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Velk%C3%A1_(Hranice)&oldid=913 1647



WINTZER, Hanns-Jürgen. Choroby koní: Sprievodca štúdiom a praxou. Bratislava: H & H, 1999, 24538 s. ISBN 80-88700-45-0.

73



ZAKOPAL, Josef. Nemoci koní. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985, S. 205-361.

74

8

SEZNAM TABULEK

Tabulka 1 Teploty ros. bodů v závislosti na teplotě a na relativní vlhkosti vzduchu

20

Tabulka 2 Vztah požadavků na teplotu a relativní vlhkost vzduchu ve stáji

21

Tabulka 3 Požadavky na teplotu a relativní vlhkost vzduchu v životní zóně zvířat

21

Tabulka 4 Charakteristické údaje dechu koní

34

Tabulka 5 Vybrané klimatické charakteristiky

44

Tabulka 6 Průměry hodnot - teplota, vlhkost a rosný bod za jednotlivá období

54

Tabulka 7 Statistika pro dech 1

55

Tabulka 8 Statistika pro dech 2

56

Tabulka 9 Statistika pro dech 3

56

Tabulka 10 Statistika pro tep 1

57

Tabulka 11 Statistika pro tep 2

57

Tabulka 12 Statistika pro tep 3

58

Tabulka 13 Statistika pro teplotu 1

58

Tabulka 14 Statistika pro teplotu 2

59

Tabulka 15 Průměrné hodnoty u jednotlivých koní za celé období

59

Tabulka 16 Statistika pro dech 1 - roční období - zdraví

60

Tabulka 17 Statistika pro dech 1 - roční období - nemocní

61

Tabulka 18 Statistika pro dech 2 - roční období - zdraví

61

Tabulka 19 Statistika pro dech 2 - roční období - nemocní

62

Tabulka 20 Statistika pro dech 3 - roční období - zdraví

62

Tabulka 21 Statistika pro dech 3 - roční období - nemocní

63

Tabulka 22 Statistika pro tep 1 - roční období - zdraví

63

Tabulka 23 Statistika pro tep 1 - roční období - nemocní

63

Tabulka 24 Statistika pro tep 2 - roční období - zdraví

64

75

Tabulka 25 Statistika pro tep 2 - roční období - nemocní

64

Tabulka 26 Statistika pro tep 3 - roční období - zdraví

65

Tabulka 27 Statistika pro tep 3 - roční období - nemocní

65

Tabulka 28 Statistika pro teplotu 1 - roční období - zdraví

65

Tabulka 29 Statistika pro teplotu 1 - roční období - nemocní

66

Tabulka 30 Statistika pro teplotu 2 - roční období - zdraví

66

Tabulka 31 Statistika pro teplotu 2 - roční období - nemocní

66

Tabulka 32 Průměrné hodnoty u zdravých koní za jednotlivá období

67

Tabulka 33 Průměrné hodnoty u nemocných koní za jednotlivá období

67

76

9

SEZNAM GRAFŮ

Graf 1 Grafické znázornění rozdílů hodnot v jednotlivých obdobích

55

Graf 2 Průměrné hodnoty u jednotlivých koní za celé období

60

Graf 3 Průměrné hodnoty u zdravých koní za jednotlivá období

67

Graf 4 Průměrné hodnoty u nemocných koní za jednotlivá období

68

77