MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
DIPLOMOVÁ PRÁCE
BRNO 2010
ROMAN CIESLAR
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat
Vliv parazitů na růst jehňat a na množství těžkých kovů v jejich tělech.
Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce:
Vypracoval:
Prof. Dr. Ing. Jan Kuchtík
Cieslar Roman
Brno 2010
Mendelova univerzita v Brně Ústav chovu a šlechtění zvířat
Agronomická fakulta 2009/2010
ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Autor práce: Studijní program: Obor:
Název tématu:
Rozsah práce:
Roman Cieslar Zemědělské inženýrství Všeobecné zemědělství
Vliv parazitů na růst jehňat a na množství těžkých kovů v jejich tělech. minimal 50 stran
Zásady pro vypracování: 1. Diplomant se ve své práci zaměří na analýzu vlivu protiparazitárního managamentu u jehňat chovaných v horských podmínkách Beskyd. 2. Na základě předem stanovených postupů bude provedeno jak odčervení, tak i neodčervení vybraných jehňat. Současně bude hodnocena jejich růstová schopnost. 3. Nedílnou součástí studie bude kontrolní porážka vybraných jehňat a s tím spojené standartní vyhodnocení JUT (výtěžnost, zhodnocení zmasilosti a protučnění dle SEUROP atd.). 4. Zjištěné údaje budou následně vyhodnoceny standardními matematickostatistickými metodami. Seznam odborné literatury: 1. 2. 3. 4.
Czech Journal of Animal Science (od roku 1990) Horák, F. a kol., 2004. Ovce a jejich chov. Rešerše: CAB Abstracts, Agricola Ryšavý, B. a kol. 1989 : Základy parazitologie
5. Small Ruminant Research (od roku 1995)
Datum zadání diplomové práce:
prosinec 2009
Termín odevzdání diplomové duben 2010 práce:
Roman Cieslar Řešitel
prof. Dr. Ing. Jan Kuchtík Vedoucí práce
prof. Ing. Ladislav Máchal, DrSc. Vedoucí ústavu
prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Děkan AF MENDELU
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci s názvem „Vliv parazitů na růst jehňat a na množství těžkých kovů v jejich tělech“ vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF Mendelu. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně, dne ………………….…………..….
Podpis diplomanta ……….………………...
PODĚKOVÁNÍ
S předložením své diplomové práce si dovoluji poděkovat vedoucímu práce prof. Dr. Ing. Janu Kuchtíkovi za odborné vedení při zpracování diplomové práce a poskytnuté cenné rady ke sledované problematice. Poděkování za pomoc při vyhotovení této práce patří také mému společníkovi Bohumilu Kubikovi, dále kolegyni dr Chałabis-Mazurek Agnieszka z „Katedra Przedklinicznych Nauk Weterynaryjnych“ a kolegům lek. wet. Szczepaniak Klaudiusz z „Instytut Biologicznych Podstaw Chorób Zwierząt“ a dr inŜ. Junkuszew Andrzej z „Katedra Hodowli Owiec i Kóz“. V neposlední řadě děkuji mé manželce, dětem, spolupracovníkům a blízkým za pomoc a podporu v průběhu mého studia.
ABSTRAKT Hlavním cílem diplomové práce bylo posouzení vlivu odčervení na růst jehňat a na množství těžkých kovů v jejich tělech v podmínkách s vyšším zatížením prostředí těžkými kovy. Analýza a pozorování byly prováděny u 22 jehňat z vlastního chovu v průběhu let 2008-2009. Do sledování byli zařazeni pouze beránci z dvojčat, přičemž sourozenci z jednoho vrhu byli rozděleni do dvou skupin, z nichž u jedné bylo provedeno odčervení a u druhé nikoliv. Sledovány byly ukazatele růstu a jatečné hodnoty jehňat, stanoven byl obsah olova, kadmia, zinku, mědi a železa v mase, játrech, vlně, exkrementech a tělech tasemnic vypreparovaných ze zažívacího traktu daného zvířete. Hygienické limity obsahu těžkých kovů ve svalovině a játrech nebyly překročeny u žádného sledovaného prvku. Dále bylo prováděno vyhodnocení početního stavu vnitřních parazitů a následné porovnání účinnosti odčervení na základě porovnávání skupin ošetřených a neošetřených zvířat. Z vyhodnocení výsledku vyplývá, že odčervení zvířat může mít vliv na růstovou schopnost jehňat, jatečnou hodnotu a množství některých těžkých kovů v jejích tělech. Maso jehňat a poživatelné droby z oblasti zatížené těmito rezidui jsou hygienický nezávadné i při relativně vysoké koncentraci těžkých kovů v prostředí, a tímto neohrožuje konečného spotřebitele, kterému je třeba tuto skutečnost prezentovat.
Klíčová slova: těžké kovy, jehňata, vnitřní paraziti
ABSTRACT The main objective of this thesis was to evaluate the impact of deworming on growth of lambs and the amount of heavy metals in their bodies in conditions of environment polluted by heavy metals. Analysis and observations were performed on a set of 22 lambs from our own livestock during the years 2008-2009. Only male twins (both siblings from the same litter) were included into the experiment, of which one was drenched and another does not. Growth and carcass value of lambs, as well as the content of lead, cadmium, zinc, copper and iron in meat, liver, wool, excrements and bodies of tapeworm from the digestive tract of the animal were determined. Hygiene limits for the heavy metals in muscles and livers were not exceeded on any of the reference element. It was also carried out numerical evaluation of the status of internal parasites and comparing the effectiveness of deworming on the basis of comparison between the groups of treated and untreated animals. The evaluation of the results shows that the deworming of animals may affect the growth ability of lambs, their carcass quality and quantity of some heavy metals in their bodies. Contents of evaluated heavy metals in lamb meat and edible offal were low even at theirs relatively high concentrations in the environment, and this does not compromise the final consumer, which is the fact worth to be presented.
Keywords: heavy metals, lambs, internal parasites
OBSAH PRÁCE 1 ÚVOD.......................................................................................................................... 10 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................. 12 2.1 Růst , vývin a výkrmnost ...................................................................................... 12 2.2 Jatečná hodnota ..................................................................................................... 12 2.3 Vnitřní paraziti ...................................................................................................... 13 2.4 Prevence endoparazitóz a účinný odčervovací program ....................................... 15 2.5 Charakteristika těžkých kovů................................................................................ 17 2.5.1 Povolené množství těžkých kovů v ovčím mase............................................ 18 2.5.2 Kadmium ........................................................................................................ 19 2.5.3 Olovo .............................................................................................................. 19 3 CÍL PRÁCE ................................................................................................................. 20 4 MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ ................................................................ 21 4.1 Charakteristika sledovaného chovu....................................................................... 21 4.2 Experimentální materiál ........................................................................................ 23 4.3 Popis použitých metod .......................................................................................... 24 4.3.1 Metodika stanovení vybraných těžkých kovů v odebraných vzorcích........... 24 4. 4 Metodika parazitologického vyšetření ................................................................. 26 4. 5 Metodika statistického zpracování dat ................................................................. 27 5 VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE ............................................................................ 28 6 ZÁVĚR ........................................................................................................................ 43 7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ......................................................................... 46 8 SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ ......................................................................... 48
1 ÚVOD Chov ovcí patří především k oblastem horského a podhorského charakteru s méně bonitní půdou označovaných jako LFA. Ovce je zvíře s menší náročností na kvalitu travního porostu, je chodivá, adaptabilní, odolná, a proto se ji využívá pro údržbu trvalých travních porostů v hůře dostupných lokalitách. Tyto oblasti jsou v současné době preferovány a značnou měrou dotovány jak přímými tak nepřímými dotacemi ze státního rozpočtu pro zemědělství a hlavně z rozpočtu Evropské unie (EU). Dotační tituly se řídí různými kriterii a chovatel musí splnit veškeré náležitosti a požadavky, aby tyto podpory mohl čerpat a nebyl následně sankcionován. Holá (2009) uvádí, že v posledních letech se stavy ovcí zvýšily z 84 108 kusů v roce 2008 na 183 084 kusů v roce 2009, což znamená nárůst o 98 976 kusů, tj. o 117,7 %, i když oproti roku 2008 došlo k početnímu stavů ovcí o 543 kusy, tj. o 0,3 %. V současné době chov ovcí směřuje několika produkčními směry, se zaměřením na produkci masa, mléka a plemenného materiálu. Nutno podotknout, že produkce vlny ztratila na významu a to z důvodů nepříznivých výkupních cen a silného importního tlaku ze zemí specializujících se na tuto produkci. Vlna z naších ovcí je vnímána jako odpad a pouze její malá část se zpracovává pro vlastní potřeby chovatelů a okruhu jejích známých. Je tedy zřejmé, že produkce vede k zvýšení rentability chovu a současná populace ovcí představuje plemena především masná, kombinovaná, mléčná, plodná a užitkové křížence těchto plemen. Z důvodů rozdílných klimatických, přírodních a regionálních podmínek se využívá vedle čistokrevné plemenitby užitkové křížení využívající heterózní efekt, který má za následek zlepšení užitkových vlastností, zlepšení konverze živin, zlepšení adaptability a zdravotního stavu. Tímto lze chovat tyto křížence v jednoduchých technologických systémech s nejnižšími náklady a vyšší rentabilitou chovu. Holá (2009) uvádí, že nárůst početních stavů ovcí od 2000 do roku 2008 neodpovídá počet ovcí využitelné rozloze trvalých travních porostů v horských a podhorských oblastech i možnostem tuzemského odbytu. Potenciální možnost exportu do zemí EU zůstává nevyužitá. Zatížení zemědělské půdy ovcemi je v ČR dosud velmi nízké a představuje k 1.4.2009 pouze 4,3 ks na 100 ha zemědělské půdy, zatímco průměr EU činí kolem 70 kusů na 100 ha. Proto nemůžeme být dosud v potřebném rozsahu zabezpečeno udržování horských a podhorských oblastí i vnitrozemských
10
enkláv v ekologickém a kulturním stavu pastvou ovcí a jejích účelné využití pro produkci kvalitního, zejména jehněčího masa. Spotřeba skopového masa v ČR i při zvyšování početních stavů zvířat a částečnému dovozu ze zahraničí je v porovnání s ostatními zeměmi EU mimořádně nízká a odhaduje se na pouhých cca 0,20 kg na obyvatele ročně (Holá 2009). Důvodem je relativně vysoká cena masa a nedostatečná nabídka od tuzemských producentů. Dalším faktorem je nedůvěra získaná ze starších dob, když ke kuchyňské úpravě směřovalo převážně maso starých zvířat a tito konzumenti mají zafixovaný pocit nepříjemné chuti přestárlého skopového. Tradice této potraviny není v rámci české kuchyně výrazněji zakotvena. I přes tyto skutečnosti dochází ke značným změnám. Konzumenti zjistili, že na trhu se již nenachází skopové, ale je nahrazováno kvalitním mladým jehněčím masem. Zákazníci si pomalu zvykají na prodej ze dvora, vyhledávají si své stále dodavatele a mají k ním důvěru. Rozvoj ekologického zemědělství má také přínos v propagaci, marketingu a reklamě tohoto produktu. Jehněčí maso nakupuje a preferuje střední a vyšší třída naší společnosti. Novinkou v jatečném průmyslu jsou mobilní jatka, zaměstnanci kterých po domluvě přijedou k chovateli, provedou porážku jatečných zvířat, chlazení a po další domluvě i realizaci. Jatečně upravené tělo (JUT) hodnotí proškolený pracovník metodou SEUROP a platba se provádí podle zatřídění a tabulkové ceny. Takto nakoupený materiál putuje po zpracování do přímé distribuční sítě, nebo je dál zpracován na konečné polotovary a výrobky, které jsou znovu distribuovány přímo k tuzemskému zákazníkovi. Tato skutečnost je prvořadým a záslužným krokem k propojení chovatele ovcí a konzumenta na tuzemském trhu. Jen kvalitní, zdravé a nezávadné maso je prioritou a cílem ekonomicky efektivní výroby jehněčího masa v naších podmínkách.
11
2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Růst, vývin a výkrmnost Růst a vývin je základem všech živých organizmů, je nedílnou součástí ontogeneze, začíná oplodněním vajíčka a končí smrti organizmu. Žižlavský et al. (2002) uvádí, že vývin a růst patří mezi základní životní procesy, které začínají od splynutí pohlavních buněk a končí až smrtí jedince. Kvalitativní stránka růstu (determinace a diferenciace buněk a tělesných tkání) je označována jako vývin. Druhou základní kvantitativní složkou ontogeneze je růst, jímž rozumíme především rozmnožování rovnocenných buněk a jejich zvětšování, které se vyznačuje dynamičností. Z chovatelského hlediska jsou důležité kvalitativní změny ve vzájemných proporcích jednotlivých částí a tkání těla v období po narození jedince, které jsou způsobeny nerovnoměrností růstu v jednotlivých obdobích života. Jelínek et al. (2003) uvádí, že růst patří mezi významné výkony organizmu, vyznačuje se převahou anabolických procesů a trvá od vzniku zygoty do dospělosti. Mezi základní procesy provázející růst patří zvětšení buněk (hypertrofie) a zmnožení buněk (hyperplasie). Hypertrofie a hyperplasie vychází z DNK v buněčném jádru. Pro množení buněk je významná její replikace, při syntetických procesech provázejících zvětšování buněk se uplatňuje její transkripce. Nárůst objemu vede ke tvarovým změnám organizmu, přičemž se mění i podmínky pro průběh funkcí. Intenzita růstu se zobrazuje růstovými křivkami, které vyjadřují časové změny hmotnosti a tělesných rozměrů. K poklesu intenzity růstu dochází v prvních dnech po narození, během odstavu a při pohlavním dospívání (Horák et al. 2004). Výkrmnost je dědičně podmíněná schopnost zvířat k různé intenzitě tvorby živé hmotnosti, především svaloviny, při ekonomicky výhodné spotřebě živin do různého věku a živé hmotnosti. Výkrmnost je hodnocena průměrným denním přírůstkem a spotřebou krmiva (živin) na jednotku přírůstku a velmi úzce souvisí s kondicí a konstitucí zvířat (Kuchtík et al. 2007).
2.2 Jatečná hodnota Žižlavský et al. (2002) uvádí, že jatečná hodnota je soubor ukazatelů, pomocí nichž je hodnoceno jatečně opracované tělo a maso z pohledu kvantitativních a 12
kvalitativních znaků masné produkce. Zahrnuje kritéria výrobce, zpracovatelského průmyslu i spotřebitele. Jatečná hodnota jehňat či dospělých ovcí je především ovlivněna konkrétní jatečnou výtěžností JUT, podílem jednotlivých tělesných partií a podíly jednotlivých tkání (svaloviny, tuku a kostí). V posledním období se staly významnými kriterii pro hodnocení jatečné hodnoty jehňat a ovcí i jejich zmasilost, protučnělost a barva masa, když všechna tato kritéria jsou hodnocena s využitím systému SEUROP (Kuchtík et al. 2007). Jatečně upravený trup ovcí (JUT) – tělo bez kůže, bez hlavy oddělené od trupu před prvním krčním obratlem, bez nohou oddělených v dolním kloubu zápěstním a zánártním, bez orgánů dutiny hrudní, břišní a pánevní vyňatých s pánevním lojem, bez ocasu odděleného mezi 6. – 7. ocasním obratlem, bez pohlavních orgánů, bez vemene, a u ovcí starších 12 měsíců bez míchy, ledviny z ledvinovým lojem zůstávají u těla (Horák et al. 2004). JUT dělíme na následovné partie: krk, plecko, kýta, bok, hřbet, šrůtka Hodnocení podle SEUROP je v současnosti nejmodernější, nejprogresivnější a nejspravedlivější systém hodnocení jatečných ovcí přihlížející na zmasilost a protučnělost zvířat. (Horák et al. 2004) ve své publikaci charakterizuje systém SEUROP. Při tomto systému se posuzuje zmasilost (vývin svalové tkáně v poměru k JUT) a protučnělost (platí totéž o tukové tkání). Přejímací hmotnost JUT se zjistí v teplém stavu nejpozději do 60 min. po ukončení porážky a veterinární prohlídky vážením na elektromechanických váhách s přesností na 0,1 kg. K hmotnosti do 0,5 kg se nepřihlíží, hmotnost nad 0,5 kg se zaokrouhluje nahoru (ztráta vychlazením u jehňat u JUT je 1,5-3,0 %).
2.3 Vnitřní paraziti Endoparazitózy ovcí jsou v současné době významným problémem zdravotního stavu populací ovcí v naších chovech, zapříčiněných oplůtkovým systémem pastvy, zamořeností pastvin výkaly srnčí zvěře, což umožňuje rozvoj vývojových stádii mnoha parazitů ovcí. Parazitární invaze způsobují přímé i nepřímé ztráty, zvyšují ekonomické náklady, obecně komplikují plemenářskou prací a nepříznivě narušují práci chovatele.
13
Dobrý odčervovací program je základem úspěchu a prevence dalších navazujících komplikací. Horák et al. (2004) uvádí, že silné parazitární invaze nezpůsobují pouze ztráty přímé (zvýšený úhyn, vyšší podíl konfiskovaných částí těla na jatkách a nižší kvalita masa), ale i ztráty nepřímé – snížení produkce (výrazně zhoršená užitkovost, především hmotnost odstavovaných jehňat), mají negativní vliv na reprodukci (výrazně snížená plodnost), způsobují zvýšenou vnímavost k ostatním onemocněním (zvýšený výskyt infekčních a neinfekčních chorob a sekundárně zvýšený úhyn). Nejpodstatnějšími parazitologickými nálezy v našich chovech jsou nálezy plicní, střevní a slezové červivosti, motolic a tasemnic. Motoličnatost je v našich chovech na ústupu, původcem je motolice (Fasciola hepatica, Dicrocoelium dendriticum), tato působí ve žlučovodech a játrech. (Volf, Horák et al. 2007) uvádí, že Dicrocoelium dendriticum (15 x 2,5 mm), motolice kopinatá, je parazitem savců včetně člověka, s výskytem především u přežvýkavců. Tento druh působí hospodářské škody v chovech domácích přežvýkavců (zejména ovcí, kde snižuje přírůstky a produkci mléka) i u spárkaté zvěře a zajícovců. Tasemničnatost je nejčastější helmintózou v chovu ovcí, která může představovat značné riziko u mladších jedinců chovaných v pastevním systému. (Horák et al. 2004) uvádí, že tasemnice rodu Monieza (Monieza expansa, M. benedeni), jež cizopasí v tenkém střevě zvířete, dorůstají v něm až 8 cm denně a v dospělosti dosahují celkové délky až 4 m. Zralé články s vajíčky parazita odcházejí trusem, vajíčka se stávají potravou půdních roztočů čeledi Orobatidae, ti slouží ve vývojovém cyklu parazita jako mezihostitele, přežívající v dané lokalitě i několik roků. K nakažení dalších ovcí (nejčastěji jehňat) dochází pozřením pastevního porostu, na který aktivně vycestovali nakažení roztoči. (Kuchtík et al. 2007). Klinické příznaky tohoto onemocnění jsou následující: průjmy, výrazná ztráta užitkovosti, náhlé hubnutí, křeče a častý úhyn. Podstatný je i sekundární důsledek invazí, kterým je porušení střevní bariéry a rozvoj sekundárních bakteriálních infekcí, především enterotoxémie ovcí. Slezová a střevní červivost je způsobena především rody oblých červů parazitujících ve slezu (Haemonchus contortus, Ostertagia circumcincta), v tenkém střevě ( Trichostrongylus vitrinus, T. ritus, T. culumbriformis, Nematodirus battus, N. filicollis) a v tlustém a tenkém střevě (Trichuris ovis). Tito červy mají nitkovitý nebo vlasovitý tvar a dosahují délky 1-5 cm. Vajíčka jsou vylučována z těla hostitele trusem, líhnou se z nich larvy, které znovu požírají další hostitelé, a tím je koloběh bez 14
mezihostitele uzavřen. Horák et al. (2004) uvádí, nematodiróza je nejvýznamnější parazitózou způsobovanou střevními červy. Nejčastěji postihuje jehňata ve věku 6 -10 týdnů. Vývoj na infekčním stádiu larvy (L3) probíhá ve vajíčku, které je vysoce rezistentní na vysušení a k nízkým teplotám, na pastvinách proto může přežívat až 1 rok. K dalšímu vývoji je zpravidla nutná delší doba nízkých teplot, na kterou naváže období s teplotami nad 10 ºC. Teplota stimuluje larvy L3 k opuštění vajíčka a nakazí jehňata, která již ztratila kolostrální imunitu získanou od bahnice. K největší vlně dochází v našich podmínkách v období května a června, jsou ale běžné i u starších jehňat v období pozdního léta a podzimu. Klinicky se tato invaze projeví akutním zánětem střev s profuzním průjmem, zvýšenou teplotou, nechutenstvím a rychlou dehydratací. Pokud není zahájena včasná léčba, tak jehňata hynou během dvou až tří dnů na totální vyčerpanost. U jehňat, která přežijí tuto invazi se vyvine postinvazní imunita.
2.4 Prevence endoparazitóz a účinný odčervovací program Vzhledem ke skutečnosti, že monoparazitární invaze jsou v naších podmínkách vzácné a naopak je častá koexistence několika endoparazitů, je v otázce prevence endoparazitóz životně nutný systémový přístup. Doba odčervení, jeho četnost a volba použitého preparátu jsou založeny na místních znalostech, průběhu počasí, druhovém nálezu parazitů při kontrolní vyšetření a počtech parazitárních vajíček v trusu. „Ideální antihelmintikum“ by mělo být bezpečné, vysoce efektivní proti dospělcům a nedospělým stádiím vyskytujících se parazitů, rychle a úplně metabolizované, dostupné v nejrůznějších aplikačních formách, ekonomické a kompatibilní s dalšími léky. Z výše uvedeného vyplývá, že nelze paušálně říci, jaké antiparazitikum je pro daný chov tím „ideálním“. Použitelné jsou v naších podmínkách benzimidazoly (albendazol, fenbendazol, mebendazol, febantel, exfendazol, oxibendazol – tzv. „bílé drenče“, známe pod obchodními jmény např. Aldifal, Albex, Vermitan, Panacur apod.) s účinností na dospělce a omezenou účinností na vývojová stádia plícní, střevní i slezové červivosti a ve dvounásobných dávkách s účinností na motolice a tasemnice. Imidazothiazoly (levamizol a tetramizol – tzv. „žluté preparáty“, známe pod obchodními názvy Nilverm, Levamisole apod.) vykazující dobrou účinnost na dospělce plícní, střevní i slezové červivosti, a na tasemnice a motolice, ale nemají žádnou aktivitu proti larválním 15
stádiím, nedospělým stádiím plicní, střevní i slezové červivosti. Oblíbené invermektiny a avermektiny (tzv. „čiré preparáty“ nebo makrolidové laktony, známe pod obchodními jmény Ivomec, Ecomectin, Dectomax, Cydectin apod.) mají velmi dobrou účinnost proti dospělým i nedospělým stádiím plicní, střevní i slezové červivosti, ale samostatně nejsou účinné na tasemnice a motolice. Na motolice je možnost použít kombinace těchto preparátů s clorsulonem. Aplikační forma použitých antihelmintik může být ve formě podaného drenche (benzimidazoly a ivermektiny), injekční (imidazothiazoly, clorsulon a ivermektiny) nebo ve formě medikace jadrného krmiva. Tato aplikační forma je ale z důvodu možnosti vzniku parazitární rezistence nejméně doporučovatelná (Axman, 2007). Odčervovací program (Horák et al 2004) ve své publikaci popisuje následovně. Každému odčervení stáda by mělo předcházet koprologické vyšetření. Za tímto účelem se odebírá směsný vzorek trusu, ve kterém je zastoupen čerstvý trus 5-10% zvířat dané kategorie. Laboratorní vyšetření určí druhy parazitů a počet jejich vajíček v 1 g trusu (kvantitativní koprologie). Z počtu vajíček endoparazitů v trusu se odvodí, zda je odčervení nutné – léčbu bezpodmínečně vyžadují nálezy 103 vajíček v 1 g trusu. Zásadní chybou je odčervení na „naslepo“, bez předcházejícího koprologického vyšetření. Nevíme, jaký typ endoparazitů je v chovu a který preparát k odčervení použít, a pokud není odčervení nutné, zbavíme stádo i střevních parazitů, které potřebuje k formování imunity. Takovýto zákrok stojí jen peníze a úsilí, navíc je kontraproduktivní. Nález některých parazitů (motolice, tasemnice, slezová nebo plícní červivost) při vyšetření indikuje bezodkladné odčervení základního stáda. Při nálezu nematodirózy je nutné opakované odčervení, a to 2x až 3x v intervalu 3-5 týdnů. Kuchtík et al. (2007) uvádí že, do programu prevence musí být zapracováno i střídání pastvin – část pastvin (ideálně minimálně třetinu), je nutné celoročně pouze sekat a na těchto pastvinách v daném roce nepást, přičemž možný přístup ultrafialového záření na půdní plochu a přerušení vývojových cyklů geohelmintů způsobí na dané pastvině larvální mortalitu. Takováto pastvina je následující rok „čistá“ a měla by být použita k první pastvě stáda nebo k pastvě stáda po provedeném odčervení. S ohledem na zabránění či oddálení vzniku parazitární rezistence musí být dodrženo dávkování, které by mělo být voleno spíše na horních hranicích doporučených dávek, přičemž vždy musí být odčervená všechna zvířata ve stádě. Za zmínku, myslím si, stojí citace ze starší literatury, kde autor (Lax, 1956) uvádí, jak účinně lze odčervovat zvířata proti tasemnici. Nejjednodušším přípravkem je 16
1% roztok modré skalice (Cuprum sulfuricum). Při léčení modrou skalici necháme zvířata před podáním léku 12 – 15 hodin hladovět. Podání projímadla není podle Ozerské, Bojeva a Tichonova nutné. Jiní autoři doporučují 20 – 30 ml 5% Glauberovy soli (Natrium sulfuricum). Účinnější, avšak nebezpečnější je vodný roztok modré skalice a nikotinsulfátu. V hotovém léku je obsaženo 2% CuSO4 a 1,5% čtyřicetiprocentního nikotinsulfátu. Dávky: pro jehňata podle stáří a živé váhy 15 – 45 ml, pro dospělé ovce 60 ml.
2.5 Charakteristika těžkých kovů Mezi nejzávažnější anorganické kontaminanty poživatin z prostředí patří těžké kovy, zejména pak olovo, kadmium, rtuť, arsen, chrom, nikl, měď, mangan, železo apod. Metabolizace nejrizikovějších prvků – arsenu, kadmia a rtuti má výrazně nepříznivý účinek na živé organizmy. Zvláštní riziko spočívá v tom, že tyto prvky se mohou negativně projevit již v množství 10-14/kg, což může vést ke změnám genetické informace! Současné analytické možnosti zjištění výskytu jsou však kolem 10-7 až 1012
/kg. Všeobecně je známo, že těžké kovy se dostávají do potravinového řetězce
převážně emisemi ze spalovacích procesů, z odpadů, z některých technologických postupů výroby i z výfukových plynů automobilové dopravy (Konečný, 2005). Maso a vnitřnosti obsahují téměř všechny stopové prvky a minerální prvky potřebné pro člověka. K tomu přispívá i skutečnost, že v používaných krmivech jsou tyto látky obsaženy v dostatečném a vyváženém množství podle druhu zvířat. Avšak vzhledem k tomu, že krmiva podléhají komplexu vlivů životního prostředí, dostávají se jejích prostřednictvím do potravin i nežádoucí kontaminanty (Suková, 2004). I když existují některé zdroje, které převážnou měrou přispívají ke kontaminaci jedním určitým prvkem (např. kontaminace atmosféry olovem z výfukových plynů motorových vozidel, která používají olovnatý benzín), většinu zdrojů takto charakterizovat nelze. Např. bodová kontaminace prostředí v okolí metalurgických závodů se projevuje výrazně zvýšenými hladinami mnoha prvků (Cd, Pb, Tl, In, As, Ga, Hg, Ni, Cr, Cu, Zn, Ge atd.) současně v různých kompartmentech životního prostředí. To je způsobeno polymetalickým charakterem zpracovaných rud i vznikajících meziproduktů a odpadů (Velíšek, 2002). 17
Zeman et al. (2006) ve své publikaci hovoří o těžkých kovech jako o anorganických kontaminujících látkách. Jde zejména o různé toxické prvky, které se do krmiv dostávají spadem (exhaláty), z hnojiv a některých pesticidů. V poslední době jsou přítomny v krmivech nejčastěji kontaminanty zejména následujících metaloidů: Pb, Cd, Hg, As, Al, Cu, Mn, Be, Cr, Sn, Se, F.
2.5.1 Povolené množství těžkých kovů v ovčím mase Obsah toxických prvků v potravinách patří mezi hlavní ukazatele zdravotní nezávadnosti. Pro olovo, kadmium, rtuť, arsen (ale také cín, hliník, chrom, měď, nikl, zinek a železo) jsou stanovena nejvyšší přípustná množství v potravinách všeobecně i konkrétně v jednotlivých skupinách potravin (Velíšek, 2002). Z potravin živočišného původu mají nejvyšší obsahy olova a kadmia vnitřnosti. Zvláště obsah kadmia v ledvinách je vysoký. Může dosáhnout až jednotek mg.kg-1. Obsah kovů v játrech a ledvinách zvířat souvisí s výživou a věkem zvířat. U starších zvířat jsou koncentrace vyšší. Maso, vejce, mléko a mléčné výrobky obsahují jen stopy olova a kadmia (Velíšek, 2002). Povolený obsah těžkých kovů v mase sleduje a má ve své režii Státní veterinární správa (SVS) ČR, vyšetřuje vzorky masa a v souladu s příslušnými směrnicemi rozhoduje o nezávadnosti potravin. Každoročně vypracovává Plán sledování (monitorování) cizorodých látek, který předkládá Evropské komisi k posouzení. Nařízení komise (ES) č. 1881/2006 je právní normou a stanovuje maximálně stanovenou mez obsahu některých těžkých kovů v určitých poživatelných částech ovčího masa. Tato norma působí plošně ve všech členských státech EU. Toto nařízení se rovněž aplikuje a plně využívá při importních operacích, tudíž chrání trh a zabraňuje před zavlečením kontaminovaných potravin (dovozním ovčím masem).
Tab. 1: Hygienické limity podle NK (ES) č. 1881/2006 pro těžké kovy v ovčím mase, játrech a ledvinách v (mg.kg-1) v čerstvém stavu prvek
maso
játra
ledviny
olovo
0,10
0,50
0,50
kadmium
0,05
0,50
1,00
18
2.5.2 Kadmium Kadmium se vyznačuje progresivní akumulací v životním prostředí. V zemské kůře se vyskytuje v průměrné koncentraci 150 mg.kg-1. Vyskytuje se v autobateriích, ve všech zinkových rudách, využívá se při výrobě umělých hmot, při galvanizaci, k barvení skla a keramiky, ve fotoprůmyslu apod. Hlavním donátorem kadmia do zevního prostředí však jsou fosfátová hnojiva. Z kadmia přijatého stravou se resorbuje jen 5%. Kumuluje se především v kůře ledvin a játrech, kde jeho podíl je kolem 6%. Kadmium negativně ovlivňuje metabolismus vápníku, a tím i tvorbu vitamínu D. Důsledkem může být vznik nekróz a tumorů pohlavních žláz, dysfunkce kardiovaskulárního systému apod. (Konečný, 2005) Na rozdíl od olova je kadmium z půdy rostlinami dobře přijímáno, a proto se v rostlinných krmivech vyskytuje. Kromě toho se také kadmium z různých zdrojů rozšiřuje vzduchem a dostává se na povrch rostlin. Zatímco olovo lze ve značné míře odstranit z povrchu rostlin důkladným omytím, nelze odstranit kadmium zevnitř rostliny. Vzhledem k tomu, že z organizmu zvířat se kadmium vylučuje velmi pomalu, existuje závislost mezi jeho obsahem v ledvinách a stářím zvířete (Suková, 2004).
2.5.3 Olovo Olovo se přes jeho vysoký obsah v půdě dostává do rostlin jen v poměrně malé míře. Nebezpečím jsou však imisní situace, kdy je olovo vázáno částečky prachu a usazuje se na povrchu rostlin. Obsah olova v imisích a v mase v posledních letech v důsledku legislativních opatření značně poklesl (Suková, 2004). Olovo inhibuje syntézu porfyrinů, takže při chronické otravě klesá množství hemoglobinu v erythrocytech a objevuje se anémie. Olovo je inhibitorem dvou enzymů důležitých pro syntézu hemu. Jsou to dehydratasa δ-aminolevulové kyseliny, která katalyzuje
kondenzaci
dvou
molekul
δ-aminolevulové
kyseliny
za
vzniku
porfobilinogenu, a ferrochelatasa, která katalyzuje vstup železa do protoporfyninu IX za vzniku hemu. Expozice organizmu olovu může poškodit centrální i periferní nervový systém. V některých případech dochází při otravě olovem k poruchám motoriky končetin, zpomalení pohybových reakcí podobných symptomů (Velíšek, 2002)
19
3 CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce je posouzení vlivu protiparazitárního managamentu u jehňat chovaných v podmínkách se zvýšenou koncentrací těžkých kovů. Zhodnocení vlivu odčervení a neodčervení na růst jehňat, na množství těžkých kovů a parazitů v jejich tělech. Posouzení je provedeno na základě sledovaných měření, kontrolní porážky, laboratorních a parazitologických výsledků. Zjištěné údaje jsou následně vyhodnoceny standardními matematicko-statistickými metodami.
20
4 MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ 4.1 Charakteristika sledovaného chovu Moje ovčí farma a zároveň farma mého společníka pana Kubika leží v malebné vesnici na úpatí Beskyd. Obec Nýdek se nachází na severovýchodě České republiky, v regionu Severní Morava a Slezsko. Sousedními obcemi na české straně jsou Vendryně, Bystřice, Hrádek a Návsí, na polské straně je to Wisla a Ustroň. Rozlohou 2820 ha se řadí mezi největší obce okresu Frýdek-Místek. Počet obyvatel je 1 915. Nejvyšším bodem je hora Čantoryje – 995 m n. m. Voda je z obce odváděna tokem Hluchová. Na území obce se nachází zvláště chráněné území – národní přírodní rezervace Čantoryje o výměře 40 ha (http://www.nydek.cz). Zemědělská půda má u nás velmi nízké procento zornění a terén je charakteristický svou vysokou svažitostí. Obec se nachází v horské oblasti LFA (HA). Stáj pro ovce je umístěna v zahradě u rodinného domku mého kolegy v nadmořské výšce 430 m.n.m., roční úhrn srážek činí 801 – 1000 mm a průměrná teplota vykazuje za rok 6,1 - 7ºC. Klimatické podmínky jsou zde drsné, přes zimní období není výjimkou sněhová pokrývka vyšší než 1,4 m. Z oblasti živočišné výroby se specializujeme pouze na chov ovcí, zaměřený na produkci těžkých jatečných jehňat a postupně přecházíme na produkci čistokrevných zvířat plemene suffolk. Farma byla založena v roce 2001, a to nákupem ovcí kříženek s různým podílem krve, na jejímž základě se postupným převodným křížením při použití plemenných beranů suffolk a cílevědomou selekcí dosáhlo částečného čistokrevného stáda, které již produkuje i plemenné berany a jehnice. V roce 2009 byl početní stav chovu v tomto složení: 36 ks bahnic, 7 ks jarek a 2 ks plemenných beranů. Celková plodnost činila 176 %, produktivita 161% a průměrná porodní hmotnost jehňat byla 3,9 kg. Všechna chovaná zvířata jsou zahrnuta v kontrole užitkovosti (KU), v roce 2009 byla u beránků ve 100 dnech průměrná hmotnost 32,3 kg a u jehniček 29,9 kg, konečná jatečná výtěžnost byla zaznamenána v průměru 47.8%. Rostlinná výroba je na farmě řešena hospodařením na trvalých travních porostech (TTP), jejichž celková výměra činí 15,43 ha, z toho na pastviny připadá 9,6 ha. Způsob obhospodařování je zde obvyklý. V blízkosti farmy jsou pastviny a vzdálenější lokality jsou využívány jako louky. Pastviny udržujeme systémem nejnižších nákladů a to jarním smykováním a intenzívním mulčováním nedopasků. Na loukách se provádí první seč na senáž ze zavadlé píce a druhá seč (otava) se suší na seno. K technologii výroby objemných krmiv se hlavně využívá vlastní technická 21
zařízení s využitím dalších služeb (balíkování sena). Z hlediska dobrého využití potenciálu pastvin nepoužíváme volnou pastvu, ale oplůtkovou s použitím uzlíkového pletiva nebo kombinací s elektrickým ohradníkem. Pastviny jsou rozděleny na čtyři segmenty s návazností na sebe, aby bylo možná snadná manipulace se zvířaty. Z hlediska technologie chovů ovcí, jedna se o ekonomicky nenáročnou metodu s využitím plné pastevní sezóny jehňat. Ovce jsou zapouštěny tak (zpravidla 26-28.10 je vpuštěn do stáda ovcí plemenný beran), aby bahnění probíhalo koncem měsíce března a začátkem dubna v co nejkratším intervalu. Porody probíhají v dřevěném přístřešku pod plnou kontrolou chovatelů již v teplejších povětrnostních podmínkách. Matky s jehňaty jsou umisťovány do předem připravených poporodních boxů (choulu). Tam se provádí základní veterinární ošetření, označení zvířat a kupirace ocásku. Jehňata, která jsou zjevně v ideální kondici, přemísťují se do stáda k již obahněným bahnicím s jehňaty. Po ukončených porodech si zvířata pomalu zvykají na pastvu a mají možnost celoročního pobytu na pastvině. Již zmíněný přístřešek je lehké konstrukce, postavený z levných dřevěných komponentů, krmivo je zakládáno z patra do jeslí, voda v korytech je doplňována v potřebných intervalech. Kulaté balíky sena a senáže jsou zvedány na patro traktorem s čelním nakládačem a posléze ručně zakládáno do jeslí. Z pracovního hlediska je tento systém málo náročný na fyzickou práci a hlavně na čas strávený krmením. Stájové mikroklima v dřevěném přístřešku vykazuje, po speciálních dlouhodobých měřeních, velmi dobré hodnoty a tím je zabezpečeno požadované WELFARE pro chovaná zvířata. Základem krmné dávky zvířat je celoroční pastva na pastvinách s doplňkem minerálních lizů, napájení je zajištěno trvalým přístupem k vodnímu toku, který protéká každým segmentem pastvin. Kvalita pastvinného porostu je v naších podmínkách průměrná, ale rozmanitost skladby rostlin a bylin je velká. V zimním období jsou zvířata dokrmována lučním senem průměrné kvality, luční siláží ze zavadlé píce o vyšší sušině a cukrovarskými řízky. Krmná dávka sledovaných jehňat (beránků) se skládala pouze z příjmu mateřského mléka, malého množství sena a hlavním zdrojem příjmu živin byla neomezena pastva s přídavkem minerálních lizů. V průběhu experimentu nebyl prováděn odstav jehňat a sledovaná zvířata se odstavila dnem kontrolní porážky na mobilních jatkách.
22
4.2 Experimentální materiál Sledování bylo prováděno v mém vlastním chovu ve dvou po sobě jdoucích obdobích a to v létech 2008 a 2009. K experimentu bylo využíváno jehňat (beránků), kříženců s vyšším podílem krve plemene suffolk, v roce 2008 bylo do sledované skupiny zařazeno 12 beránků a v roce 2009 10 ks beránků. Sestavení testovací skupiny probíhalo na základě předem stanovených kriterií. Cílem bylo utvořit jednotku, která obsahovala vždy dva beránky (dvojčata) s vyrovnanou porodní váhou, podobnými exteriérovými vlastnostmi a adaptabilitou. Náhodně byl vybrán vždy z každé jednotky beránek, který byl podle metodiky odčerven daným preparátem a druhý sourozenec byl ponechán bez podání odčervovacích preparátů. Každé zvíře bylo vedeno pod svým evidenčním číslem a veškeré údaje o něm byly zaznamenávány v elektronické podobě. Z toho vyplývá, že v roce 2008 bylo ve sledované skupině 12 ks beránků vytvořeno 6 jednotek o podobných vlastnostech, podobné porodní váze a vyrovnaném podílu krve suffolk. Taktéž bylo postupováno i v roce 2009, ale ve skupině 10 ks beránků bylo sestaveno pouze 5 jednotek. Tato skupina zvířat byla vždy součástí celého stáda a celé období sledování pobývala společně v pastevním areálu, tudíž měla naprosto stejné podmínky ke svému vývoji a růstu. Sledování, měření a odčervování se provádělo průběžně v celém období experimentu dle předem stanovených postupů. V roce 2008 se zvířata vážila a odčervila (skupina určená pro odčervení) ve věku 30-40 a 90-100 dnů, ve 133-143 dnech se provedlo měření ultrazvukem a vážení před porážkou. V roce 2009 se jehňata vážila, odčervila (skupina určená pro odčervení) a měřila ultrazvukem ve věku 63-69, 90-96 dnech, v 162-168 dnech se provedlo měření ultrazvukem a vážení před porážkou. Vážilo se na elektronické váze s přesností na 0,1 kg. Ultrazvukovým měřením byla sledována výška podkožního tuku a výška svalu za posledním hrudním obratlem (MLD). Pokus byl ukončen porážkou na mobilní porážce firmy Platen CZ, s.r.o., kde sledovaná zvířata byla poražena, hmotnost byla zjištěna vážením do 30 minut po porážce s následným zařazením dle systému SEUROP podle metodiky používané
vúžv Praha Uhříněves. Během porážky a opracování JUT se odebíraly vzorky krve, vlny, jater, ledvin, svaloviny. Zažívací trakt byl odebrán celý od jícnu až po konečník i s celkovým obsahem natraveniny. Tyto odebrané vzorky byly zchlazeny a pod kontrolou KVS Frýdek-Místek převezeny na „Uniwersytet Przyrodniczy w Lublinie“, kde byly provedeny laboratorní rozbory na obsah těžkých kovů a parazitologické vyšetření. Rozbory na obsah těžkých kovů garantovala dr Chałabis-Mazurek Agnieszka
23
z „Katedra Przedklinicznych Nauk Weterynaryjnych“ a parazitologické vyšetření prováděl lek. wet. Szczepaniak Klaudiusz z „Instytut Biologicznych Podstaw Chorób Zwierząt“, vedoucím celého experimentu byl dr inŜ. Junkuszew Andrzej z „Katedra Hodowli Owiec i Kóz“.
4.3 Popis použitých metod 4.3.1 Metodika stanovení vybraných těžkých kovů v odebraných vzorcích Příprava vzorků k analýze: Půda Vzorky půdy byly odebrány z povrchové vrstvy 0 – 20 cm, Egnerovou sondou ze 6 náhodně vybraných míst jako reprezentativní vzorek celé pastviny. Odebrané vzorky byly vysušeny, semlety a přesívaly se přes plastové sítko s oky o průměru 2 mm. Ze směsného vzorku zeminy byl odebrán 1 g, který byl zahříván ve směsi s kyselinami HNO3 a HCl v poměru 3:1, směs byla doplněna redestilovanou vodou do objemu 50 ml. Luční rostliny Vzorky lučního porostu byly odebrány ze stejných 6 kontrolovaných míst jako vzorky půdy ze čtverců o průměru 1 m2. Vysušený rostlinný materiál po rozdrcení byl mineralizován mokrou cestou v mikrovlnném zařízení Multiwave 3000 od firmy Anton Paar. Pro tyto účely bylo odváženo 0,3 g směsného vzorku s přesností 0,001 g a ten byl umístněn v teflonové nádobce pro mineralizaci, dále byl rozředěn okysličeným roztokem HNO3 a H2O2. Mineralizace se prováděla ve 2 etapách podle stanovených nominálních hodnot (teploty) a tlaku v podmínkách stanovených v tabulce 2. Tab. 2: Postup mikrovlnné mineralizace Okysličující činitelé: HNO3 – 5 ml, H2O2 – 2 ml
Navážka: 0,5 g etapa
Síla/Teplota
Nárůst (min.)
Udržení (min.)
(°C) 1
800
Ventilátor (stupeň)
10
2 -1
30
1
10
2
Zadané nominální hodnoty síly a tlaku: nárůst tlaku – 0,5 bar.s , IR – 240 °C, tlak – 60 bar, stálá rotace
24
Získaný vzorek je umístěn do odměrné baňky o objemu 25 ml a doplněn deionizovanou vodou až po rysku. Průběžně byla obdobně prováděna mineralizace certifikovaného markeru CTA-OTL-1 (tabákový list).
Vzorky z jehňat Příprava živočišných vzorků zahrnovala: •
Játra, sval – mytí pod tekoucí vodou, 3x opláchnutí redestilovanou vodou, vážení, sušení
•
Vlna – mytí 1% roztokem TRITONX – 100, 3x opláchnutí neionizovanou vodou, acetonem, sušení 2 hod. při teplotě 105°C
•
Výkaly – sušení při teplotě 105°C
•
Rozklad vzorků mokrou cestou pomoci mikrovlnného záření na základě zahřívaní vzorku s okysličujícím kyselým roztokem v mikrovlnném zařízení Multiwave 3000 od firmy Anton Paar.
Poměry roztoků jsou konkretizovány v následných tabulkách 3 a 4. Tab. 3: Postup mikrovlnné mineralizace pro sval a helminty Okysličující činitelé: HNO3 – 4 ml, H2O2 – 2 ml
Navážka: 0,5 g sušiny etapa
Síla/Teplota
Nárůst (min.)
Udržení (min.)
(°C) 1
1400
Ventilátor (stupeň)
10
2
30
1
10
2
Zadané nominální hodnoty síly a tlaku: nárůst tlaku – 0,5 bar.s-1, IR – 240 °C, tlak – 60 bar, stálá rotace
25
Tab. 4: Postup mikrovlnné mineralizace pro játra, vlnu, výkaly Okysličující činitelé: HNO3 – 5 ml, HCl – 1 ml, H2O2 – 3 ml
Navážka: 0,5 g sušiny etapa
Síla/Teplota
Nárůst (min.)
Udržení (min.)
(°C) 1
1400
Ventilátor (stupeň)
10
2
30
1
10
2
Zadané nominální hodnoty síly a tlaku: nárůst tlaku – 0,5 bar.s-1, IR – 240 °C, tlak – 60 bar, stálá rotace
Získaný vzorek byl umístěn do odměrné baňky o objemu 25 ml a doplněn deionizovanou vodou až po rysku. Průběžně byla obdobně prováděna mineralizace certifikovaného markeru NIST 1570a (bovine muscle powder). Vlastní stanovení těžkých kovů bylo prováděno atomovou absorpční spektrometrií (AAS) s elektrotermickým atomizátorem a deuteriovou korekcí pozadí Zeeman, SpektrAA 220Z od firmy Varian (Pb, Cd, Cu), atomovou absorpční metodou s atomizací v plamenu Avant PM, GBC (Fe, Zn).
4. 4 Metodika parazitologického vyšetření Parazitologickému vyšetření bylo podrobeno 22 ks jehňat ( 12 ks v roce 2008 a 10 ks v roce 2009). Byl proveden kompletní rozbor trávicího traktu zvířat. Každá z části: jícen, předžaludky, slez, tenké střevo a tlusté střevo byly podélně rozřezány. Sliznice byly hodnoceny makroskopicky. Vyizolovaný obsah byl vyšetřen metodou sedimentační, výkaly z konečníku (rectum intestinum) metodou flotační a na celkový posudek a hodnocení invazního stavu byla využita modifikovaná metoda dle McMastera. Vyizolované parazity byly fixovány pomoci 70% alkoholu z 5% glycerínem a posléze byly prohlížený pod světelným mikroskopem. Přesné morfologické znaky parazitů a jejích rozvojové formy byly sledovány mikroskopem s fázovým kontrastem (Nomarski). Pro morfometrické hodnocení byl využit program Screen Measurment. Dodatečně byly vyšetřeny játra (žlučník, žlučovody a jaterní parenchym) a plíce(plícní parenchym, plícní sklípky), u těchto orgánu nebyli zjištěni žádní paraziti. 26
4. 5 Metodika statistického zpracování dat Pro statistické zpracování dat bylo použito analýzy proměnlivosti metodou nejmenších čtverců pomocí lineárních modelů se smíšenými efekty (procedura Proc MIXED z programového vybavení SAS). Modelové rovnice pro analýzu vlivu systematických faktorů měly následující tvar:
Yijkl=ROKi + VRHj(ROKi) + SKk + eijkl kde:
Yijkl - hodnocený znak ROKi – pevný efekt roku experimentu (2 úrovně efektu – 2008 a 2009 VRHj(ROKi) - náhodný vliv vrhu v rámci roku (11 úrovní efektu) SKk – pevný vliv pokusné skupiny(2 úrovně efektu – s a bez odčervení) eijkl – náhodná reziduální chyba
Byly vypočteny průměrné efekty pokusné skupiny na sledované ukazatelé (LSM – least square means) a jejich standardní chyby (st.err.). Statistická průkaznost rozdílů mezi LSMs byla testována pomocí t-testu. Obsahy těžkých kovů v jednotlivých tkáních byly porovnány na základě prostých aritmetických průměrů z výsledků získaných v roce 2009, neboť z roku 2008 nebyly k dispozici data o obsahu těžkých kovů v tasemnicích a svalovině. Hodnoty obsahu těžkých kovů v půdě a rostlinách získaných z pastevního areálu pasoucích se sledovaných jehňat byly vypočítány na základě prostých aritmetických průměrů z výsledků měření získaných v roce 2009, protože v roce 2008 se odběr vzorků neprováděl.
27
5 VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE Uvedené výsledky byly získány a následně vyhodnoceny od 22 zvířat z mého chovu, pozorování probíhalo v letech 2008 až 2009.
Tab. 5: Porovnání vybraných ukazatelů růstu a jatečné hodnoty mezi odčervenými a neodčervenými jehňaty (n=22). Odčervené
Neodčervené
jedn.
Hladina průkaznosti
LSM
St.err.
LSM
St.err.
(p=)
Hmotnost při narození
kg
3,94
0,05
4,02
0,05
0,57
Vážení 1
kg
18,75
0,25
18,96
0,25
0,66
Hloubka svalu 1
mm
23,7
0,65
22,1
0,65
0,16
Hloubka tuku 1
mm
2,28
0,14
2,08
0,14
0,37
Vážení 2
kg
28,5
0,65
28,08
0,65
0,32
Hloubka svalu 2
mm
27,4
0,35
24,6
0,35
0,005**
Hloubka tuku 2
mm
3,74
0,29
2,86
0,29
0,1
Vážení 3
kg
35,91
0,75
34,76
0,82
0,34
Hloubka svalu 3
mm
25,68
0,46
25,44
0,5
0,73
Hloubka tuku 3
mm
3,05
0,19
2,82
0,2
0,43
Hmotnost JUT
kg
14,73
0,38
13,92
0,42
0,19
Jatečná výtěžnost
%
41,05
0,58
40,24
0,64
0,38
Pozn.: *** = p < 0,001; ** p ≤ 0,01; * p ≤ 0,05
Tabulkové hodnoty vyjadřují růst a jatečné hodnoty zvířat, které byly pozorovány a zařazeny do dvou skupin a to na odčervená a neodčervená jehňata. Statisticky
vysoce
průkazný
rozdíl
(p=0,005)
byl
zaznamenán
u
druhého
ultrazvukového měření svalu v 90-100 dnech života jehňat a je zcela viditelné, že odčervená zvířata měla o skoro 3 mm vyšší hloubku hřbetních svalů oproti zvířatům ze skupiny bez odčervení. Jelikož sledovaná období byla klimaticky odlišná a v každém roce byl použit jiný odčervovací přípravek, proto v následujících tabulkách jsou skupiny zvířat
28
hodnoceny za každé sledované období zvlášť, tudíž při porovnání užitkovosti skupin byly přesněji zohledněny konkrétní podmínky prostředí v daném roce.
Tab. 6: Porovnání vybraných ukazatelů růstu a jatečné hodnoty mezi odčervenými a neodčervenými jehňaty – rok 2008 (n=12). Odčervené
Neodčervené
jedn.
Hladina průkaznosti
LSM
St.err.
LSM
St.err.
(p=)
Hmotnost při narození
kg
3,87
0,03
3,88
0,03
0,74
Vážení 1
kg
13,78
0,37
14,55
0,37
0,20
Vážení 2
kg
25,1
0,43
26,95
0,43
0,03*
Vážení 3
kg
29,70
0,89
31,04
1,05
0,38
Hloubka svalu 3
mm
23,75
0,49
24,27
0,59
0,53
Hloubka tuku 3
mm
2,77
0,34
2,71
0,40
0,91
Hmotnost JUT
kg
12,83
0,38
12,92
0,45
0,41
Jatečná výtěžnost
%
41,57
0,79
41,68
0,94
0,93
Pozn.: *** = p < 0,001; ** p ≤ 0,01; * p ≤ 0,05
Z výše uvedené srovnávací tabulky za rok 2008 je zcela patrné, že ve většině případů, neodčervená zvířata vykazovala lepší výsledky, jak ukazatele růstu, tak i jatečné hodnoty. Tyto rozdíly však byly až na hmotnost při druhém vážení v 90-100 dnech života statisticky neprůkazné. Rok 2008 byl extrémně vlhký a ze začátku pastevní sezony velmi chladný, toto mohlo mít dosti velký vliv na rozvoj parazitů a následně velké promoření pastevního areálu. Podle zjištěných údajů nebylo provedené plošné odčervení lesní zvěře (srnčí zvěř) a i tato skutečnost mohla mít za následek komplexní zamoření pastevních ploch parazity (respektive jejími vývojovými stádii). Pro odčervení zvířat byl použit benzimidazolovy přípravek ALBEX 10% A.U.V SOL s účinnou látkou albendazol, v dávce stanovené výrobcem a podán perorálně zvířatům, které byly určené jako zvířata ze skupiny odčervená. Podle koprologických vyšetření, lze konstatovat, že pravděpodobná účinnost odčervovací látky je ve stanovených dávkách od výrobce nepostačující a po doporučení veterinárních lékařů dávka pro odčervení se má podávat ve dvojnásobných dávkách. Tuto skutečnost uvádí ve své publikaci také Horák et al. (2004), který uvádí že benzimidazolové přípravky se musí podávat ve
29
dvojnásobných dávkách. Veškeré tyto faktory mohly ovlivnit skutečný stav a výsledek pozorování poukazuje na to, že neodčervená zvířata vykázala lepší konečné výsledky.
Tab. 7: Porovnání vybraných ukazatelů růstu a jatečné hodnoty mezi odčervenými a neodčervenými jehňaty – rok 2009 (n=10). Odčervené
Neodčervené
jedn.
Hladina průkaznosti
LSM
St.err.
LSM
St.err.
(p=)
Hmotnost při narození
kg
4,02
0,12
4,18
0,12
0,39
Vážení 1
kg
24,72
0,21
24,26
0,21
0,20
Hloubka svalu 1
mm
23,7
0,65
22,1
0,65
0,16
Hloubka tuku 1
mm
2,28
0,14
2,08
0,14
0,37
Vážení 2
kg
32,6
0,51
29,4
0,51
0,011*
Hloubka svalu 2
mm
27,4
0,35
24,6
0,35
0,005**
Hloubka tuku 2
mm
3,74
0,29
2,86
0,29
0,10
Vážení 3
kg
43,3
0,55
39,7
0,55
0,01**
Hloubka svalu 3
mm
28,0
0,77
27,0
0,77
0,41
Hloubka tuku 3
mm
3,40
0,17
3,00
0,17
0,18
Hmotnost JUT
kg
17,54
0,31
15,38
0,31
0,008**
Jatečná výtěžnost
%
40,42
0,85
38,71
0,85
0,23
Pozn.: *** = p < 0,001; ** p ≤ 0,01; * p ≤ 0,05
Oproti předchozím výsledkům ve výše sestavené tabulce 7, lze jednoznačně konstatovat, že zvířata ze skupiny odčervená vykázala lepší výsledky. Rok 2009 byl pro odchov jehňat daleko příznivější než rok předchozí, klimatické podmínky byly vyrovnané, teplotně a srážkově průměrné. K odčervení zvířat ze skupiny odčervená byl použit jiný benzimidazolovy přípravek a to HELMIGAL 5% s účinnou látkou fenbendazol, který je podle koprologických výsledků daleko účinnější než přípravek ALBEX. Výsledky pozorování jsou průkazné u více sledovaných ukazatelů růstu a jatečné hodnoty. Nejvyšší hladina průkaznosti rozdílu mezi pokusnými skupinami (p=0,005) byla zaznamenána u hloubky svalu z 2 měření v 90-96 dnech věku jehňat, tento ukazatel 30
přesvědčivě prezentuje, že odčervená zvířata měla podstatně větší hloubku svalu (MLD) oproti skupině bez odčervení a to o 2,8 mm. Hmotnost JUT taktéž souvisí s lepší zmasilosti odčervených jehňat, která měla v průměru o více jak 2 kg vyšší hmotnost JUT při hladině průkaznosti tohoto rozdílu (p=0,008). Zvířata byla vážená těsně před porážkou a i tam můžeme sledovat vysokou hladinu průkaznosti (p=0,01) rozdílu mezi průměrnou hmotností odčervených a neodčervených jehňat, který činil 3,6 kg ve prospěch odčervených zvířat. Podobný výsledek (rozdíl 3,2 kg; p=0,011) byl zaznamenán již u druhého vážení jehňat v 90-96 dnech po narození. Statistickým hodnocením roku 2009 lze konstatovat, že odčervená zvířata v této pastevní sezoně vykázala jednoznačně lepších výsledků, než zvířata ponechána bez odčervovací léčby.
Tab. 8: Počty parazitů v trávicím traktu v době porážky u odčervených a neodčervených jehňat Odčervené
Neodčervené
Hladina průkaznosti
LSM
St.err.
LSM
St.err.
(p=)
Eimeria
2681
240
2772
240
0,79
Trichostrongylidae
28,3
13,7
49,9
13,7
0,29
Nematodirus
41,9
23,7
53,3
23,7
0,74
Capillaria
0
0,19
0,27
0,19
0,34
Moniezia
2,09
1,11
1,09
1,11
0,54
Pozn.: *** = p < 0,001; ** p ≤ 0,01; * p ≤ 0,05
Kompletním koprologickým rozborem trávicího traktu poražených zvířat byly získány informace o počtech parazitů u jednotlivých skupin jehňat určených ke sledování. Hladina průkaznosti rozdílů mezi porovnávanými skupinami je nízká, a proto nelze vyvodit jednoznačný závěr a zhodnotit účinnost odčervování a neodčervování. Porovnáním průměrných počtů parazitů rodu Trichostrongylidae je evidentní, že účinnost odčervení je významná a zásadně decimuje počty těchto parazitů v trávicím traktu léčených zvířat. Pravým opakem jsou počty parazitů rodu Moniezia, kde neodčervená zvířata jsou méně zamořena tímto parazitem. Zvýšený počet tasemnic u odčervených zvířat může být ovlivněn tím, že množství odčervovací látky bylo sice
31
podáno v souladu s instrukcemi výrobce, ale praxe hovoří o tom, že dávka musí být dvojnásobná, aby se účinnost projevila v plném požadovaném rozsahu. Preventivní léčba se neprováděla proti kokcidiím (Eimeria), proto počty těchto parazitů jsou u porovnávaných skupin vyrovnané a podané anthelmintika na tento rod Eimeria nepůsobí a pro potlačení kokcidii je nutno zvolit jiný léčebný preparát. Počet parazitů rodu Nematodirus je dosti vysoký a výrazně se neliší mezi skupinami odčervených a neodčervených jehňat, jen o něco menší průměrný počet parazitů je zjevný u skupiny odčervených zvířat. Účinnost odčervovací látky může být vysoká, avšak může působit pouze na některá vývojová stádia parazitů. U rodu Nematoditrus je agresivita larvy (L3) tak vysoká, že po účinném odčervení dochází k opětovnému nakažení zvířete touto larvou. Vývojový cyklus larvy (L3) začíná již ve vajíčku, které je velmi rezistentní a v prostředí přežívá až 1 rok Pro zdárný vývoj larvy je zpravidla nutná delší doba nízkých teplot kolem 10ºC a následný nárůst vyšších teplot. Z toho je patrné, že jednorázové podávání léčiv není tak účinné a problematiku boje proti parazitům je potřeba řešit komplexně včetně prevence založené na střídání pastvin. Nejvhodnější je rozdělení pastevního areálu na třetiny, z čehož jedna třetina se může využít pouze pro sečení a celý rok se nepoužívá pro pastvu zvířat. Tím se přeruší vývojový cyklus larvy (L3). Dalším prvkem prevence může být vydatné vápnění pastvin, což má za následek dezinfekci daných pozemků a zlepšení kvality pastevního areálu.
32
Tab. 9: Porovnání obsahů těžkých kovů v různých tkáních těla, exkrementech a cizopasnicích mezi odčervenými a neodčervenými jehňaty. Hodnoty jsou uvedeny v (mg.kg-1) v sušině
Odčervené
LSM
LOD 0,438 1,419 3,800 0,113
0,018 0,195 0,29 0,022
LOD 0,449 1,622 3,560 0,051
0,018 0,195 0,29 0,022
0,69 0,48 0,56 0,07
10 22 22 22 7
0,011 0,385 0,106 0,885 0,025
0,002 0,03 0,009 0,063 0,004
0,008 0,295 0,102 0,741 0,013
0,002 0,03 0,009 0,063 0,006
0,49 0,06 0,74 0,14 0,23
10 22 22 22 7
108,5 131,1 181,6 166,6 194,9
7,3 6,5 15,9 49,5 91,3
103,2 125,7 190,0 166,2 6,35
7,3 6,5 15,9 49,5 118
0,64 0,57 0,71 0,96 0,33
10 22 22 22 7
62,72 170,7 85,7 292,9 22,5
2,76 12,7 11 7,7 1,23
56,08 150,8 131,9 269,2 17,43
2,76 12,7 11 7,7 1,58
0,16 0,29 0,01** 0,05* 0,13
10 22 22 22 7
75,9 140,8 137,4 820,4 25,9
5 5,1 10,3 41,7 4,5
73,9 141,6 119,4 826,9 21,8
5 5,1 10,3 41,7 5,8
0,8 0,91 0,24 0,91 0,63
10 22 22 22 7
Pozn.: *** = p < 0,001; ** p ≤ 0,01; * p ≤ 0,05
33
St.err.
Počet Hladina průkaznosti pozorování (p=) (n)
St.err.
LSM Pb - olovo Svalovina Játra Vlna Exkrementy těla tasemnic Cd - kadmium Svalovina Játra Vlna Exkrementy těla tasemnic Zn - zinek Svalovina Játra Vlna Exkrementy těla tasemnic Cu - měď Svalovina Játra Vlna Exkrementy těla tasemnic Fe - železo Svalovina Játra Vlna Exkrementy těla tasemnic
Neodčervené
Pb – olovo Hladina průkaznosti u tohoto prvku není tak vysoká, aby byl statisticky vyhodnocen rozdíl mezi skupinou odčervených a neodčervených zvířat. Průměrné hodnoty obsahu olova jsou u porovnávaných jedinců podobné, jen se liší průměrné obsahové hodnoty Pb u tasemnic získaných od nakažených zvířat, kdy byl zjištěn rozdíl těsně pod hranicí statistické průkaznosti. Počet měření v tomto případě nebyl tak vysoký, abychom mohli hovořit o tom, zda tasemnice od neodčervených jehňat mají ve svých tělech menší obsah olova. Jankovská et al., (2008) ve své studii uvádí, že k akumulaci olova prokazatelně dochází v parazitech (Moniezia expanza). Dále popisuje, že tento systém hostitel-parazit může být užitečný a perspektivní. Obsah olova ve svalovině obou skupin je tak malý, že je označen symbolem LOD, který znamená, že obsah Pb LOD = 0,001 mg.kg-1 v sušině, nebo menší. Svalovina těchto všech zvířat je prakticky bez obsahu tohoto těžkého kovu a je tudíž hygienicky nezávadná. Hygienické limity podle NK (ES) č. 1881/2006 pro těžké kovy v ovčím mase povolují maximální obsah olova do hladiny 0,10 mg.kg-1 v čerstvém stavu. Průměrná hodnota obsahu olova v játrech u odčervených zvířat je 0,438 mg. kg-1 a u skupiny neodčervených vykazuje hodnotu 0,449 mg.kg-1sušiny. Výše uvedený hygienický limit povoluje maximální obsah olova v játrech do hladiny 0,50 mg.kg-1 v čerstvém stavu. Z toho je patrné, že játra z poražených zvířat jsou hygienicky nezávadná a vykazují nízký obsah olova.
Cd -kadmium U obsahu kadmia byly nejvýraznější rozdíly mezi skupinou s a bez odčervení zjištěny u jater, kde prokazatelně (p=0,06) neodčervená zvířata mají nižší obsah kadmia nežli zvířata odčervovaná. Tímto můžeme dokumentovat, že paraziti jsou schopni absorbovat do svých těl kadmium a tím snižovat hladinu tohoto prvku v játrech, což je významné pro další možnosti snižování toxického kadmia z poživatelných tkáni jatečných částí těl zvířat. Další sledované parametry vykazují, že průměrné hodnoty obsahu kadmia u neodčervených zvířat jsou obsahově nižší než u zvířat odčervených, z toho opět vyplývá, že paraziti na sebe vážou kadmium a pokud jejích počet je vyšší, takto jsou 34
více schopny odčerpat větší množství kadmia přijatého zvířetem v potravě. Podobně uvádí ve své studii (Jankovská et al., 2008), že u zvířat nakažených tasemnicí (Moniezia) je menší obsah kadmia v játrech a ledvinách než u zvířat neinfikovaných. Svalovina a játra poražených zvířat obou skupin vykazují hygienickou nezávadnost, kde hygienický limit povoluje u svaloviny maximální obsah kadmia 0,05 mg.kg-1a u jater 0,50 mg.kg-1, v čerstvém stavu. Z laboratorních výsledků vykazují odčervení jedinci průměrný obsah Cd ve svalovině 0,011 mg.kg-1a u neodčervených 0,008 mg.kg-1 v sušině. Játra u odčervených mají množství kadmia 0,385 mg.kg-1, neodčervená skupina má průměrný obsah Cd 0,295 mg.kg-1, v obou případech v sušině. Porovnáním zjistíme, že skutečný obsah kadmia v tkáních je násobně několika nižší, než je povoleno normou. Zn – zinek Dalším těžkým kovem v tabulce je zinek, který nevykazuje statisticky žádnou vysokou hladinu průkaznosti, průměrné obsahy Zn jsou u sledovaných skupin vyrovnané a nijak se obsahově neliší. Zajímavosti však je velký rozdíl průměrného obsahu zinku u tasemnic z porovnávaných skupin. U odčervených zvířat je vysoký obsah zinku v tělech tasemnic a to v průměru 194,9 mg.kg-1 a u neodčervených zvířat, tasemnice obsahují v průměru pouze 6,35 mg.kg-1 zinku, v sušině. Tato skutečnost může být způsobena tím, že odčervovací látka obsahuje velké množství zinku a ten je po podání medikamentu vstřebán parazity, kteří jsou rezidentní na tuto látku a tím zinek uloží do svých těl. Konkrétně se jedná o zmíněné tasemnice, které při podání stanoveného množství preparátu nehynou, ale stávají se rezistentní. Cu – měď U mědi byl zjištěn signifikantní rozdíl (p=0,01) mezi pokusnými skupinami co do jejího obsahu ve vlně. Obsah Cu ve vlně odčervených zvířat má průměrnou hodnotu 85,7 mg.kg-1 a průměrná hodnota tohoto prvku u neodčervených jehňat je na úrovni 131,9 mg.kg-1, v sušině. Z toho vyplývá, že neodčervená zvířata ukládají ve své vlně podstatně více mědi než jedinci odčervovaní. Opačná je situace v případě u obsahu mědi v exkrementech, kde u odčervené skupiny je průměrný obsah Cu 292,9 mg.kg-1 a u neodčervených je obsah nižší a to 269,2 mg.kg-1. Tímto lze argumentovat, že vyšší početní stav parazitů může taktéž na sebe vázat zvýšený obsah mědi.
35
Fe- železo Posledním sledovaným prvkem v tabulce je železo, u kterého lze jednoznačně prohlásit, že obsah železa ve sledovaných tkáních, exkrementech a tasemnicích je v průměrných hodnotách vyrovnán a odčervení a neodčervení na jeho obsah pravděpodobně nemá vliv. Tab.10: Průměrné obsahy těžkých kovů v půdě a rostlinách z pastevního areálu v (mg.kg-1) v sušině půda
směr. odchylka
rostliny
směr. odchylka
počet pozorování
Pb - olovo
75,965
4,292
0,7683
0,201
6
Cd - kadmium
0,9742
0,058
0,176
0,016
6
Zn - zinek
179,653
5,647
53,307
4,035
6
Cu – měď
19,467
0,516
4,413
1,009
6
Fe - železo
249,783
3,491
124,656
36,45
6 p., 5 r.
Průměrné hodnoty obsahu těžkých kovů v půdě a rostlinách, získaných z pastevního areálu pasoucích se sledovaných jehňat, prezentují a hodnotí daný skutečný stav zatížení těmito vyjmenovanými chemickými prvky. Z tabulky je patrné, že obsahy těžkých kovů jsou vždy podstatně větší v půdě než li v rostlinách z pastvin. Jednoznačně je viditelné, že rostliny vážou do svých pletiv jenom část těchto kontaminantů. Tyto jsou posléze spásány zvířaty a ukládány do různých tkání v odlišných koncentracích, většina odchází z těla zvířat ve formě exkrementů a nějakou část na sebe vážou vnitřní paraziti jehňat. Obsah olova, jak uvádí Velíšek (2002) se v nekontaminovaných půdách pohybuje v rozmezí 5-40 mg.kg-1 sušiny, obsah kadmia v rozmezí 0,2-1 mg. kg-1 sušiny. Porovnáním těchto hodnot s průměrnými hodnotami z tabulky je zřejmé, že naše zvířata se pasou v lokalitě se zvýšeným obsahem kontaminantů, hlavně olova, které převyšuje dvojnásobně mez hladiny v nekontaminovaných půdách. Kadmium průměrným obsahem 0,9742 mg.kg-1 řadí tyto půdy ještě do půd nekontaminovaných. Dále Velíšek (2002) uvádí, že přechodové koeficienty prvků pro transfer půda – rostlina nabývá přibližně hodnot 0,01-0,1 pro olovo a 0,1-10 pro kadmium. V tomto případě lze 36
vypočítat, že přechodový koeficient prvků pro transfer půda – rostlina vykazuje hodnoty u kadmia 0,18; u olova 0,01; u zinku 0,3; u mědi 0,23 a u železa 0,5. Z toho je patrné, že se nejméně přenáší z půdy a následně ukládá do pletiv olovo, posléze kadmium, měď, zinek. Železo se ukládá nejlépe. V následných obrázcích jsou znázorněny průměrné hodnoty obsahů sledovaných těžkých kovů ve tkáních, tělech tasemnic a v exkrementech u jehňat bez rozdělení do skupin s a bez odčervení v roce 2009.
Obr. 1: Porovnání obsahu Pb v různých tkáních, tělech tasemnic a v exkrementech u jehňat Výše sestavený graf na obrázku č. 1 porovnává obsahové hodnoty olova v jednotlivých sledovaných parametrech. Je jednoznačné, že nejvyšší množství spaseného olova 2,42 mg.kg-1 je zpět vráceno do prostředí (na pastvinu) ve formě exkrementů jehňat, dalších 0,243 mg.kg-1 je uloženo v játrech, 0,217 mg.kg-1 se kumuluje ve vlně, o něco méně 0,179 mg.kg-1 do sebe vážou tasemnice (paraziti jehňat) a minimální (použitou metodou neměřitelné) množství je uchováno ve svalovině. Takto můžeme hovořit o tom, že olovo u sledovaných jehňat se v poživatelných částech ukládá v mezi, která je hygienicky povolená a neohrožuje tak potravní řetězec lidí. Státní veterinární správa ČR ve svém informačním bulletinu č. 1/2009 (www.svscr.cz) uvádí zatížení olovem ve svalech a játrech ovcí. V ovčí svalovině se průměrně vyskytuje v ČR olovo v množství 0,005 mg.kg-1 v čerstvém stavu a 37
hygienický limit povoluje množství do 0,1 mg.kg-1. V játrech je zaznamenána vyšší koncetrace a to v průměrném množství 0,026 mg.kg-1 a maximální naměřená hodnota je 0,051 mg.kg-1, hygienický limit povoluje maximální obsah tohoto kontaminantu do hladiny 0,5 mg.kg-1 v čerstvém stavu.
Obr. 2: Porovnání obsahu Cd v různých tkáních, tělech tasemnic a v exkrementech u jehňat Tento graf na obr. č. 2 porovnává zatížení sledovaných tkání, těl tasemnic a exkrementů kadmiem, které je nebezpečným těžkým kovem a ohrožuje zdravotní stav jak zvířat tak lidí konzumující tento prvek ve formě krmiva a potravin. Z grafu je opět jednoznačné, že největší množství pozřeného kadmia v potravě jehňat je zpět vylučováno v množství 1,102 mg.kg-1 zpět ve formě exkrementů do půdy pastevního areálu, a tak se znova zapojuje do koloběhu kontaminace rostlin na pastvině a dalším vniknutím do organizmu pasoucího se v dané lokalitě. Dále je zřejmé, že část kadmia zůstává v těle jehněte a hromadí se nejvíce v játrech, a to v množství 0,267 mg.kg-1, dále ve vlně 0,147 mg.kg-1a nepatrné množství 0,0095 mg.kg -1 je vázáno ve svalovině jehněte. Tyto hodnoty, hlavně u jater splňují hygienické normy, ale je třeba podotknout, že z celkově přijatého objemu kadmia se viditelně dost velké množství ukládá v játrech a obsah tohoto prvku v nich může signalizovat množství kontaminátu v prostředí (půda, rostliny). Podobnou studií se zabýval (Hristev et al., 2007), který hovoří o tom, že obsah Pb a Cd v potní vlně ovcí činí 15,3 a 0,69 mg.kg-1 a v 1x prané vlně 8,15 a 0,53 mg.kg-1. 38
To je způsobeno exogenními vlivy. Koncentrace těchto prvků je mnohokrát vyšší v jemných prachových částech v ovzduší, které se nanášejí na vlnu zvířat. Z toho rovněž vyvozuje, že tyto prachové částice se dostávají do organizmu přes dýchací aparát a ukládají se takto v plících. Paraziti v globálním hodnocení na sebe vážou a ukládají do svých těl pouze 0,021 mg.kg-1 kadmia, v celkovém hodnocení je to hodnotá malá, ale spotřeba kadmia se sledovala pouze u tasemnic. Další paraziti, jiných rodů, taky vážou část kadmia do svých těl a v celkovém hodnocení odeberou z přijatého množství kadmia taky nějaký podíl. Státní veterinární správa ČR ve svém Informačním bulletinu č. 1/2009 (www.svscr.cz) uvádí zatížení kadmiem ve svalech a játrech ovcí. V ovčí svalovině se průměrně vyskytuje v ČR kadmium v množství 0,003 mg.kg-1 v čerstvém stavu a hygienický limit povoluje množství do 0,05 mg.kg-1. V játrech je zaznamenána vyšší koncetrace a to v průměrném množství 0,051 mg.kg-1 a maximální naměřená hodnota je 0,073 mg.kg-1, hygienický limit povoluje maximální obsah tohoto kontaminantu do hladiny 0,5 mg.kg-1 v čerstvém stavu.
Obr. 3 Porovnání obsahu Zn v různých tkáních, tělech tasemnic a v exkrementech u jehňat
39
Z tohoto obrázku je zřejmé, že obsahy zinku v sledovaných tkáních, tělech tasemnic a exkrementech jsou podobné. Nejvíce zinku je ukládáno ve vlně a to v množství 225,48 mg.kg-1a nejmenší množství můžeme najít ve svalovině jehňat, kde se ho celkem nakumuluje 105,86 mg.kg-1. Je tady sice rozdíl 119,62 mg.kg-1, ale ve skutečnosti to nehraje žádnou roli. Zinek je řazen mezi těžké kovy, ale pro živé organizmy má důležitý význam jako minerální prvek, který se podílí na mnoha metabolických procesech a jeho obsah v krmivech a lidské potravě je potřebný, jeho nedostatek se musí nahrazovat. Zdroj (www.galenus.cz), uvádí, že množství denní potřeby zinku pro dítě činí 5 mg, ženu 12 mg a muže 15 mg. Doporučená denní dávka zinku v ČR je stanovena vyhláškou na 10 mg a nejvyšší přípustné množství je stanoveno na 25 mg. Dále se uvádí, že zinek přijímán i normální potravou, nemůže být předávkován, a proto nemůže ohrožovat lidský organismus. Z toho vyplývá, že konzumace jehněčího masa a drobů přispívá k dodání zinku do organizmu konzumenta.
Obr. 4 Porovnání obsahu Cu v různých tkáních, tělech tasemnic a v exkrementech u jehňat
40
Porovnáním výskytu mědi ve sledovaných vzorcích, je patřičné a zcela přesvědčivé, že největší množství mědi se ukládá v játrech jehňat a nejméně se ho kumuluje v tasemnicích, tento výrazný rozdíl 156,19 mg.kg-1 ukazuje na to, že tasemnice na sebe nevážou měď, protože ji pro svůj metabolizmus nepotřebují tak jak jehňata, která si měď ukládají v játrech a z nich ji dále využívají pro své další metabolické procesy. Jen 3,86% z množství mědi 154,06 mg.kg-1 obsažené v jatrech je uloženo ve svalovině jehňat, kde se ji ukláda pouze 5,94 mg.kg-1 a tato skutečnost může pojednávat o tom, že zásobarna potřebné mědi je v játrech jehněte. Měď je významným chemickým prvkem, který se podílí na důležitých metabolických procesech v živých organizmech, hraje významnou roli při krvetvorbě (tvorba červených krvinek), při tvorbě kostí a nervové soustavy. Internetové stránky (www.galenus.cz), hovoří o denní potřebě mědi pro lidský organizmus, dítě 0,3-0,6 mg, žena 1,5 mg a muž 2 mg. Doporučená denní dávka mědi je v ČR stanovena vyhláškou na 1 mg a nejvyšší množství je stanoveno na 3 mg. Z toho vyplýva, že zařazení jater jehňat do potravinového koše lidí, bude velkým přínosem množství mědi potřebné pro zdárný rozvoj a zdravotní stav jedince.
Obr. 5 Porovnání obsahu Fe v různých tkáních, tělech tasemnic a v exkrementech u jehňat
41
Posledním hodnoceným chemickým prvkem je železo, rovněž nesmírně důležitý prvek, hlavně v transportních mechanizmech přenosu kyslíku, je těžce vstřebatelný, a proto někdy zvířata trpí nedostatkem (anémii) tohoto prvku. Takto můžeme vyčíst z grafu na obr. č. 5, že 779,55 mg.kg-1 železa hlavně v trojmocné nevstřebatelné podobě je vyloučeno z těla jehněte ven ve formě exkrementů, trojmocné železo se nevylučuje v moči. Jen část pozřeného hlavně trojmocného železa se vstřebá do těla jehněte a ukládá se v množství 132,36 mg.kg-1 do jater a ještě menší množství 74,89 mg.kg-1 je koncentrováno ve svalech zvířete, odkud se využívá ke tvorbě hemoglobinu. Větší množství 208,07 mg.kg-1 železa se ukládá ve vlně jehňat, kde se rovněž podílí na stavbě krycích chlupů zvířat (vlny). Taktéž nemalou část železa upotřebí pro svoje metabolické procesy paraziti, kteří se nacházejí v zažívacím traktu jehněte, ale tímto nenarušují proces vstřebávání železa do těla zvířete, ale odčerpávají železo hlavně z exkrementů, které by odešlo nevstřebané z těla ven do prostředí.
42
6 ZÁVĚR Cílem diplomové práce bylo zhodnocení vlivu odčervení na růst jehňat a na množství těžkých kovů v jejich tělech v regionu Třinecka, kde je zvýšená koncentrace těžkých kovů. Těžké kovy jsou vnášeny do prostředí těžkým průmyslem, který je v této oblasti rozvinutý delší dobu. Hodnocena byla jehňata z vlastního chovu. Chov v současné době zahrnuje 36 bahnic, 7 jarek, 2 plemenné berany a 51 jehňat. Předmětem hodnocení bylo 12 jehňat narozených v roce 2008 a 10 jehňat narozených v roce 2009. U těchto hodnocených jehňat bylo prováděno měření od narození až do porážky na mobilních jatkách. Do experimentálního souboru byla vybrána zvířata z vrhů vyrovnaných dvojčat samčího pohlaví. Soubor jehňat byl rozdělen na dvě skupiny (varianty odčervovaná a neodčervovaná). K odčervení byly použity benzimidazolové preparáty. V průběhu experimentu se provedla tato měření: porodní hmotnost, jednotlivá vážení, vážení JUT, ultrazvuková měření tloušťky zádového svalu (MLD) a tuku, čerpaly se data z kontroly užitkovosti (KU), prováděna byla koprologická vyšetření trusu a laboratorní rozbory. Výsledky byly statisticky zpracovány.
Z výsledků vyplývají tyto závěry:
1
Z porovnání základních statistických charakteristik vybraných ukazatelů růstu a
jatečné hodnoty mezi odčervenými a neodčervenými jehňaty (n=22) z let 2008-2009 je prokazatelná a statistický průkazná výška zádového svalu (MLD) při druhém ultrazvukovém měření, v 90-100 dnech věku zvířat ve prospěch odčervených, kde vykazují hodnotu o 3mm větší než u zvířat neodčervených. 2
Dále jsem jednotlivé roky vyhodnotil zvlášť a došel k závěru, že výsledky se
podstatně liší. V roce 2008 neodčervená zvířata vykazovala lepších výsledků v měřených parametrech než zvířata odčervená, ale úplně naopak tomu bylo v roce 2009. Příčinou této odlišnosti může být klimatická rozdílnost obou let, druh odčervovacího preparátu použitého při léčbě a jiné nezpozorovatelné aspekty působící v daných podmínkách chovu.
43
3
Dále jsem hodnotil zastoupení jednotlivých druhů vnitřních parazitů v tělech
sledovaných zvířat, decimace jejích populací prostředky, které se k odčervení použily a porovnání počtů těchto parazitů mezi skupinou s a bez odčervení. U zvířat, kterým byl podáván léčebný přípravek, byl zjištěn snížený počet parazitů v těle, kromě tasemnic (Moniezia). Toto zjevně ukazuje, že množství preparátu stanovené výrobcem je na tasemnice neúčinné a pouze dvojnásobná dávka tyto parazity zlikviduje a naopak doporučená dávka umožní tasemnicím být rezistentní k dalšímu podání odčervovacího preparátu. 4
Sledováním a porovnáním obsahů těžkých kovů v různých tkáních těla,
exkrementech a cizopasnicích mezi odčervenými a neodčervenými jehňaty lze vyvodit několik významných poznatků. Hladina průkaznosti u olova není tak vysoká, aby byl statisticky vyhodnocen rozdíl mezi skupinou odčervených a neodčervených zvířat. U obsahu kadmia byly nejvýraznější rozdíly mezi skupinou s a bez odčervení zjištěny u jater, kde neodčervená zvířata vykazovala nižší obsah kadmia nežli zvířata odčervovaná (p=0.06). Tímto můžeme dokumentovat, že paraziti jsou schopni absorbovat do svých těl kadmium a tím snižovat hladinu tohoto toxického prvku v játrech a velmi pravděpodobně i v dalších poživatelných tkáních jatečných částí těl zvířat. Zajímavosti však je velký rozdíl průměrného obsahu zinku u tasemnic z porovnávaných skupin. U odčervených zvířat je vysoký obsah zinku v tělech tasemnic a to v průměru 194,9 mg.kg-1a u neodčervených zvířat, tasemnice obsahují v průměru pouze 6,35 mg.kg-1 zinku, v sušině. Tato skutečnost může být způsobena tím, že odčervovací látka obsahuje velké množství zinku a ten je po podání medikamentu vstřebán parazity, kteří jsou rezidentní na tuto látku a tím zinek uloží do svých těl. Konkrétně se jedná o zmíněné tasemnice, které při podání stanoveného množství preparátu nehynou, ale stávají se rezistentní a takto může dojít k tomuto jevu. Měď neodčervená zvířata ukládají ve své vlně více než jedinci odčervovaní, železo nevykazuje žádné viditelné rozdíly. 5
Veškeré obsahové množství těžkých kovů splňuje hygienické normy a
kontaminanty, přímo neohrožují potravní řetězec lidí. Jehněčí maso a poživatelné droby z našeho, i když znečištěného prostředí, splňují veškerá kriteria a normy nezávadnosti. Takto můžeme konstatovat, že zvířata pasoucí se na kontaminovaných pastvinách mají takovou schopnost, že těžké kovy v tělech ve velké míře nezadržují a vylučují je zpět do okolí (pastviny). Prokazatelně (p=0,06), můžeme konstatovat, že neodčervená zvířata mají menší obsah kadmia v játrech, což hovoří o tom, že vnitřní paraziti na sebe vážou 44
toto nebezpečné kadmium a tím snižuji hladinu tohoto prvku již v zmíněných játrech jehňat. 6
Únosná míra počtů parazitů je pro zvíře žádoucí, takto si tvoří obranné
mechanizmy proti zvětšené invazi těchto parazitů, odolnost vůči nim může přenášet na potomstvo. Odčervovací programy je třeba vždy směřovat na skutečný stav v chovu a přesně je třeba modelovat postupy a strategie na danou skutečnost, která je podložena koprologickým vyšetřením, podle kterého sestavíme aktuální odčervovací postup. V současné době již lze využít nových odčervovacích preparátu ve formě lízu, fungujících na přírodní ekologické bázi, kde účinnou látkou jsou výtažky z bylin. Tento prostředek má za úkol decimovat populace vnitřních parazitů a držet je na hladině, která přímo neohrožuje zdraví zvířat. Další možností jak přirozeně napomáhat k odčervováni, je umožnění zvířatům pást se na lokalitách s velkou pestrostí lučních a lesních bylin, které zvířata sama vyhledávají a konzumují je za účelem vlastní očisty od některých vnitřních parazitů. Další možností je selektivní výběr jedinců odolných proti vnitřním parazitům, což může mít za následek přenos dědičných informací na potomky, a tím zvyšování genetické odolnosti populace vůči invazím vnitřních cizopasníků.
45
7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY AXMAN, R.: Prevence endoparazitóz a účinný odčervovací program, Zpravodaj SCHOK, 3/2007, 52 s. HOLÁ, J.: Situační a výhledová zpráva ovce – kozy, Ministerstvo zemědělství, srpen 2009, 3-5 s.
HORÁK, F. a kol.: Ovce a jejich chov. 1. vyd. Praha: Brázda, 2004. 303 s. ISBN 80209-0328-3.
HRISTEV, H., PENKOV, D., KMETOV, V., BAYKOV, B., BLIZNAKOV, A.: Lead and cadmium content in washed and unwashed wool of sheep reared in regions with increased technogenic clarc. Agricultural university- Plovdiv, **University “P. Hilendarsky- Plovdiv, ***New Bulgarian University- Sofi a Manuscript received: December 20, 2007; Reviewed: April 23, 2008; Journal Central European Agriculture , Volume 9 (2008) No. 2, 305-310 s.
JANKOVSKÁ, I., LANGROVÁ, I., VADLEJCH, J., MIHOLOVÁ, D., SZÁKOVÁ, J., MAKOVCOVÁ, K.: Experimental studies on the lead and cadmium accumulation in the cestode Moniezia expansa (Cestoda: Anoplocephalidae) and its final host (Ovis ammon f. aries). In, Jul 3 2008 12:00PM Jevany. Česká zemědělská univerzita v Praze, Power Print. Česká zemědělská univerzita v Praze: Česká zemědělská univerzita v Praze, Power Print, 2008
JELÍNEK, P. -- KOUDELA, K. a kol.: Fyziologie hospodářských zvířat. 1. vyd. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2003. 409 s. ISBN 80-7157-644-1.
KONEČNÝ, S.: Nemoci o kterých bychom měli vědět – Cizorodé látky v potravinách (IV), Maso, 2005, 5, 33-37 s.
KUCHTÍK, J. a kol.: Chov ovcí. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2007. 110 s. ISBN 978-80-7375-094-7.
LAX, T.: Nemoci ovcí, 1. vyd. Praha SZN, 1956. 209 s. 46
NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1881/2006 ze dne 19. prosince 2006, kterým se stanoví maximální limity některých kontaminujících látek v potravinách.
SUKOVÁ, I.: Snižování obsahu kontaminantů v mase, Potravinářská revue, 2004, 2, 37-39 s.
VELÍŠEK, J.: Chemie potravin 1. 2. vyd. Tábor: OSSIS, 2002. 331 s. ISBN 80-8665900-3.
VOLF, P. -- HORÁK, P. a kol.: Paraziti a jejich biologie. 1. vyd. Praha: Triton, 2007. 318 s. ISBN 978-80-7387-008-9.
ZEMAN, L. a kol.: Výživa a krmení hospodářských zvířat. 1. vyd. Praha: Profi Press, 2006. 360 s. ISBN 80-86726-17-7.
ŽIŽLAVSKÝ, J. a kol.: Chov hospodářských zvířat. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2002. 209 s. ISBN 978-80-7157-615-0.
www.galenus.cz: Zinek [online]. [cit. 3.2.2010]. Dostupné na http://galenus.cz/mineraly-zinek.php. Měď [online]. [cit. 3.2.2010]. Dostupné na http://galenus.cz/mineraly-med.php
www.svscr.cz: Kontaminace potravních řetězců cizorodými látkami – situace v roce 2009 Informační bulletin č. 1/2010 SVS ČR [online]. [cit. 2.2.2010]. Dostupné na http://www.svscr.cz/index.php?art=4230
47
8 SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ Tabulka 1: Hygienické limity podle NK (ES) č. 1881/2006 pro těžké kovy v ovčím mase, játrech a ledvinách v (mg.kg-1) v čerstvém stavu Tabulka 2: Postup mikrovlnné mineralizace Tabulka 3: Postup mikrovlnné mineralizace pro sval a helminty Tabulka 4: Postup mikrovlnné mineralizace pro játra, vlnu, výkaly Tabulka 5: Porovnání vybraných ukazatelů růstu a jatečné hodnoty mezi odčervenými a neodčervenými jehňaty (n=22). Tabulka 6: Porovnání vybraných ukazatelů růstu a jatečné hodnoty mezi odčervenými a neodčervenými jehňaty – rok 2008 (n=12). Tabulka 7: Porovnání vybraných ukazatelů růstu a jatečné hodnoty mezi odčervenými a neodčervenými jehňaty – rok 2009 (n=10). Tabulka 8: Počty parazitů v trávicím traktu v době porážky u odčervených a neodčervených jehňat Tabulka 9: Porovnání obsahů těžkých kovů v různých tkáních těla, exkrementech a cizopasnicích mezi odčervenými a neodčervenými jehňaty. Hodnoty jsou uvedeny v (mg.kg-1) v sušině Tabulka 10: Průměrné obsahy těžkých kovů v půdě a rostlinách z pastevního areálu v (mg.kg-1) v sušině Obrázek 1: Porovnání obsahu Pb v různých tkáních, tělech tasemnic a v exkrementech u jehňat Obrázek 2: Porovnání obsahu Cd v různých tkáních, tělech tasemnic a v exkrementech u jehňat Obrázek 3: Porovnání obsahu Zn v různých tkáních, tělech tasemnic a v exkrementech u jehňat Obrázek 4: Porovnání obsahu Cu v různých tkáních, tělech tasemnic a v exkrementech u jehňat Obrázek 5: Porovnání obsahu Fe v různých tkáních, tělech tasemnic a v exkrementech u jehňat
48
PŘÍLOHY
Obr. 6: Ovce (prvnička) plemene suffolk s kojícím beránkem a jehničkou v pastevním areálu, stáří jehňat 6 dnů.
Obr. 7: Ovce (prvnička) plemene suffolk s kojícím beránkem, stáří jehněte 4 dny.
49
Obr. 8: Plemenní berani suffolk, linie DOBBER a HAND.
Obr. 9: Průřez hřbetní svalovinou za posledním hrudním obratlem.
50
Obr. 10: Vajíčko parazita Trichuris ovis spp.
Obr. 11: Vajíčko Tasemnice (Moniezia expanza)
51