MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2010
JIŘÍ JANOŠTÍK
MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Odchov násadového materiálu candáta obecného (Sander lucioperca) v kontrolovaných podmínkách
BRNO 2010
Vedoucí práce:
Vypracoval:
doc. Dr. Ing. Jan Mareš
Janoštík Jiří
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: „Odchov násadového materiálu candáta obecného (Sander lucioperca) v kontrolovaných podmínkách.“ zpracoval samostatně a použil jen pramenů a informací, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářské práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MENDELU v Brně, v souladu s § 47 B Zákona č.111/1998 Sb., o vysokých školách a bude uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně. Autor bakalářské práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne …………..
……………………………
Poděkování Touto cestou bych chtěl především poděkovat svým rodičům za morální a finanční podporu při mém studii, Doc. Marešovi za vedení mé bakalářské práce a cenné rady při jejím řešení a zpracování. Dále bych chtěl poděkovat všem pracovníkům a studentům Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství na MENDELU v Brně za jejich obětavost a pomoc při provádění dílčích částí experimentů a jejich vyhodnocování. Velký dík také patří pracovišti Rybníkářství Pohořelice a.s., na kterém bylo umožněno provádět velkou část pokusů, konkrétně se jedná o vedoucí pracovníky ve Velkém Dvoře Ing. Šutovského a Ing. Němce a dále všech zaměstnanců líhně, kteří mi ochotně pomáhali a umožnili tím realizaci experimentu.
Tato práce byla zpracována s podporou AF aVýzkumného záměru č.MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a projektu NAZV QH 71305 „Vývoj nových metod chovu vybraných perspektivních akvakulturních druhů s využitím netradičních technologií.“
ABSTRAKT Předmětem této bakalářské práce je zpracování součastné literatury v literární rešerši týkající se ,,Odchovu násadového materiálu candáta obecného (Sander lucioperca) v kontrolovaných podmínkách.“ Dále popis a biologie ryby. Součástí této práce bylo i provedení experimentu při provozních podmínkách na Rybníkářství Pohořelice a. s. Velký Dvůr s jeho následným vyhodnocením. Pokus trval 20 dní. Pro převod byl použit rychlený plůdek candáta obecného z rybníka Mírový o průměrné hmotnosti w 0,89 g a celkové délce TL 48,84 mm, který byl dále nasazen na žlaby se spodním odtokem vody o objemu vody 2.500 l v počtu 8200 ks na žlab. Rybám byla předkládána krmná směs v dávce 5% z hmotnosti obsádky. Pro udržení odpovídající kvality vody byla zařazena na přítokové vodě filtrace a UV lampa. Teplota vody se pohybovala v rozpětí 17-22 °C, obsah rozpuštěného kyslíku neklesal pod úroveň 80%. Při nasazení, v průběhu a při ukončení pokusu byly odebrány ze žlabu vždy vzorky v počtu 50 ks.U odebraných ryb byla stanovena individuální délko-hmotnostní charakteristika a provedena analýza těl. Byly zvoleny 2 barevně odlišné krmné směsi. Počet převedených ryb u var. Skrettin 4256 kusů (52 %) hnědé zbarvení, var. Coppens 2604 ks (32 %) červené. Důležitým aspektem před započetím úspěšného převodu candáta na suchou dietu je dobrá kondice nasazených ryb.
Klíčová slova: candát obecný, roček, násada, co-feeding, řízené podmínky
ABSTRAKT The subject of the bachelor thesis is processing of present literature relevant to rearing stock fish of pikeperch (Sander lucioperca) held under controlled conditions. The thesis also supplemented by biology of pikeperch. This work includes experiment which was realised in the Pohořelice a.s. fish farm Velký Dvůr. Experiment was carry out during twenty days. Pikeperch yearlings with a total lenght (TL) of 48.84 mm and body weight (w) of 0.89 g were obtained from the Mírový pond and transferred to artifical channels equipped by bottom water outlet. Water temperature varied from 17 to 22 °C, oxygen saturation of water quality. Fish density was 3.28 individuals per litre. Experimental feeding strategy for conversion was cofeeding (artificial diet with the addition of living natural diet in the begiing of the experiment). Zooplankton from the natural ponds was used as a source of living natural diet. Granulated fish diet was aplied by band self-feeder. Two differently coloured fish diets were used during the experiment. Amount of converted fish by variety Skretting 4256 individuals (52%) brown colour, variety Coppens 2604 individuals (32%) red colour. The experiment archived that the main aspect is good condition of stock fish before conversion of feeding strategy. Key words: pikeperch, yearling, stock fish, co-feeding, controlled conditions
OBSAH ABSTRAKT………………...…………………………………………………………..…5 - 6 1 ÚVOD……………………………………..………..………………………………………. 8 . 2 CÍL PRÁCE…………………………………………………………...…………………….9 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED…………………….……………………………………………10 3.1 Candát obecný (Sander lucioperca) systematické zařazení………………...…….10 3.2 Popis candáta obecného…………………………………………………………..10 3.3 Geografické rozšíření ………………………………………………………….…10 3.3.1 Původní rozšíření……..…………………………………………..10 - 11 3.3.2 Rozšíření a výskyt v ČR…………………………...……….………….11 3.4 Biologie…………………………………………… …………..…………………11 3.4.1 Růst……………………………………………………………...…11- 12 3.4.2 Rozmnožování………………………………………………….……….12 3.5. Výtěr candáta……………………………………………………………………..13 3.5.1 Přirozený výtěr…………………………………………………………13 3.5.2 Poloumělý výtěr…………………………… ………………….….13 - 14 3.5.3 Umělý výtěr…………………….……….………………………….14 - 17 3.6. Rybniční odchov candáta obecného ……………………………………..………17 3.6.1 Odchov rychleného plůdku…………………………………….……17 -18 3.6.2 Odchov ročka……………………………………………………….…..18 3.6.3 Odchov násady a tržních ryb……………………………………....18 - 19 3.7. Odchov candáta obecného v kontrolovaných podmínkách………………………19 3.7.1 Charakteristika a problematika juvenilních stádií …...…………...19 - 20 3.7.2 Odchov larev……………………………………………………….21 - 22 3.7.3 Odchov rychleného plůdku……………………………………...…23 - 26 4 METODIKA……………………………………………………...………………………..27 4.1 Pokus …………………………………………………………………………….27 5 VÝSLEDKY A DISKUZE…………….………………………..…………………....28 - 30 6 ZÁVĚR………………………………………………………………………………….….31 7 SEZNAM LITERATURY…………………………………………………………..32 - 38
1 ÚVOD Candát obecný Sander lucioperca (Linnaeus, 1758) patří k vysoce hospodářsky ceněným druhům našich dravých ryb. V České republice je běžně chován extenzivním způsobem v polykulturní obsádce rybníků již od dob Josefa Šusty 19. stol., zároveň je významným druhem ve volných vodách, kde je loven sportovními rybáři na udici. Dle MANDELÍKOVÉ a ŽENÍŠKOVÉ (2006) je ročně v rybničním chovu ČR produkováno přibližně 40 t tržního candáta obecného. Roční úlovek v rybářských revírech se pohybuje mezi 125 – 150 tunami. Díky kvalitě a chutnosti svaloviny je candát trvale velmi žádanou rybou na trhu. Tradiční rybniční odchov poskytuje kolísavou produkci ročka, často o velikosti a kvalitě limitující úspěšnost nasazení do volných vod (HILGE a STEFFENS 1996). Z rybníkářství se candát dostává na trh pouze periodicky přesto, že je poptávka vysoká. Příležitostně se na trhu objevují z východoevropských zemí importované zmrazené filety. To však nepokrývá trvale vysokou poptávku po této rybě (BAER, 2001). Proto je v současné době podrobně studován jako vhodný druh pro evropskou technickou akvakulturu. V Dánsku, Německu, Belgii a Polsku se již uplatňuje ve speciálních zařízeních, kde je prováděn odchov násadového materiálu i tržních ryb za účelem produkce velice kvalitního a trhem vysoce žádaného rybího masa (BARÁNEK, 2008).
Vhodnost využití řízených podmínek odchovu pro produkci
dostatečných násad, ale i tržních ryb je v současné době perspektivní. Maso této ryby je vysoce ceněno spotřebiteli, a to se odráží i na ceně, která se pohybuje přes 220 Kč/kg. Svalovina candáta obsahuje malé množství tuku do 2% a nižší počet mezisvalových kůstek. V tuku jsou zastoupeny n-3 mastné kyseliny jako je například EPA (eikosapantaenová) a DHA (dokosahexaenová kyselina), které se řadí mezi zdraví prospěšné mastné kyseliny. To vše zvyšuje dietetickou hodnotu masa. Candát je rybou trhem velmi žádanou, nabízí dobré odbytové možnosti, jak v podobě tržních konzumních ryb, tak v produkci násadového materiálu pro dostatečné zarybnění volných vod za ekonomicky výhodnou cenu (DVOŘÁK, 2007). Jedním z prostředků k navýšení celkové produkce candáta obecného v České republice je realizace odchovu násadového materiálu v podmínkách technické akvakultury. V rámci intenzivního chovu jsou v současnosti užívány tři metody získávání násadového materiálu: odchov larev, převod rychleného plůdku a převod ročka na umělou dietu. (BARÁNEK, 2008). Využití umělých diet pro odchov juvenilních stádií candáta obecného v České Republice zatím testují v provozu jen 2 firmy a to Rybníkářství Pohořelice a. s. ve spolu práci s Mendelovou univerzitou a Štičí líheň- ESOX spol s. r. o.
8
2 CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce je zpracování literárního přehledu týkajícího se problematiky odchovu násadového materiálu candáta obecného (Sander lucioperca) v kontrolovaných podmínkách s částečným popisem, biologií a chovem daného druhu. Součástí této práce je popis a metodika provedeného pokusu s následným vyhodnocením naměřených údajů, pomocí standardních ukazatelů a metod se snahou zhodnotit, případně doporučit optimální podmínky a typ diety pro odchov Car v řízených podmínkách rybářského provozu.
9
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED
3.1 Candát obecný (Sander lucioperca) systematické zařazení Jedná se o naši původní dravou rybu, která se dle BARUŠ, OLIVA a kol., (1995a) řadí do: třídy ryby (Osteichthyles), nadřádu kostnatí (Teleostei), řádu ostnoploutví (Perciformes), podřádu
okounovci
(Percoidei),
čeledi
okounovití
(Percidae),
podčeledi
candáti
(Luciopercinae), rodu candát (Sander), druhu candát obecný (Sander lucioperca).
3.2 Popis candáta obecného Tělo je protáhlé, zavalitě vřetenovité , z boků mírně zploštělé a kryté dresnými ktenoidními šupinami. Hlava je klínovitá, oči poměrně velké, koncová ústa jsou ozubená. Na konci dolní čelisti vynikají tzv. ,,psí zuby” horní čelist zasahuje až za svislici vedenou od zadního okraje oka (HANEL, LUSK 2005). Má dvě hřbetní ploutve od sebe oddělené malou mezerou. Jsou přibližně stejně velké. Přední je vyztužena pouze tvrdými paprsky, v zadní se nachází především paprsky měkké. Prsní ploutve jsou menší, umístěné těsně za hlavou. Břišní ploutve jsou posunuty dopředu, téměř na úrovni ploutví prsních. Řitní ploutev dosahuje velikosti ploutví břišních. Ocasní ploutev ja mírně vykrojená (DUBSKÝ, KOUŘIL, ŠRÁMEK 2003). Hřbetní část je zelenošedá, případně až temněmodrá, směrem dolů na boky pstupně světlejší, stříbřitězelená. Břicho je žlutobílé až bílé, u některých jedinců poseté temnými skvrnami. Na hřbetě a bocích bývá 8 - 12 černozelených pruhů, obvykle přecházejících směrem k břichu v nepravidelné skvrnění. Základní zbarvení ploutví je šedavě až zelenavě hnědé. Nejčastěji celková délka těla do 80 cma hmotnosti 6 kg, dorůstá však až do délky 100 cm a hmotnosti 15 (20)kg (BARUŠ, OLIVA a kol., 1995b).
3.3 Geografické rozšíření 3.3.1 Původní rozšíření Původní areál rozšíření candáta obecného byl na západě Evropy ohraničen povodím Labe a Dunaje včetně, na severu zahrnoval úmoří Baltského moře včetně jižních oblastí Švédska a Finska na východě žije v povodí Volhy, chybí v řekách tekoucích do Severního ledového oceánu. Je rozšířen i v řekách vtékajících do Aralského jezera (Kavkaz a Zakavkazí), dále pak v povodí Kaspického moře, v přítocích Černého moře včetně severní
10
oblasti Turecka (BARUŠ, OLIVA a kol., 1995b) Po následné introdukci do západní a jižní Evropy se vyskytuje i zde a v Porýní. 3.3.2 Rozšíření a výskyt v ČR Candát se vyskytuje ve většině našich stojatých i tekoucích vod. Vyhovují mu větší vodní plochy s dostatečnou hloubkou. Ideální podmínky nalézá v údolních nádržích, jezerech apod. Chová se i ve větších kaprových rybnících. Je především náročný na čistotu vody a obsah kyslíku. Vyžaduje tvrdé, členité dno sdostatečným množstvím úkrytů, Nesnáší silně zabahněné nádrže (DUBSKÝ, KOUŘIL, ŠRÁMEK 2003). Rozšíření a výskyt candáta obecného v našich vodách jsou v současnosti ovlivněny a podmíněny jeho umělým vysazováním. Proto se vyskytuje ve většině větších stojatých vod – v údolních nádržích mimopstruhového charakteru, v jezerech po těžbě štěrkopísku, v závlahových nádržích, ale i ve vodách v oblastech původního inundačních území větších řek (Labe, Morava, Dyje, Dunaj) (BARUŠ, OLIVA a kol., 1995b).
3.4 Biologie Optimální podmínky candát obecný nalézá v dolních úsecích řek a stojatých vodách, kde vyvledává hlubší místa bez usazenin a s tvrdým často členitým dnem, kde také najde dobré podmínky pro reprodukci (BARUŠ, OLIVA a kol., 1995b). Na rozdíl od štiky obecné nevyhledává litorální pásmo s úkryty. Žije v hejnech, zdržuje se u dna. Počet kusů v hejnu s velikostí jedinců klesá. Jeho aktivita stoupá ve večerních hodinách, kdy vyplouvá za potravou do mělčích okrajů nebo k hladině (SPURNÝ, 1998). 3.4.1 Růst Candát obecný patří původně k teplomilným rybám, ale v důsledku vysazování se vyskytuje i ve vyšších polohách. Patří mezi středněvěké ryby. Jeho růst je podmíněn především dostatkem vhodné potravy v prvním roce života a délkou vegetačního období (BARUŠ, OLIVA a kol., 1995b). Podle BASTLA (1978) začínají přijímat larvy candáta první potravu při délce 5,8 mm, při délce 12 mm se začíná objevovat první kanibalismus. Plůdek se živí zooplanktonem. Větší jedinci loví larvy hmyzu a rybí plůdek, a vzrostlí se živí rybami (ouklej, plotice, slunka, perlín, hrouzek, cejn, cejnek, okoun). Na 1 kg přírůstku své hmotnosti potřebuje candát 3,5 – 6 kg potravních ryb (HANEL, LUSK 2005). Intezita růstu závisí na dostatku vhodné potravy. V normálních podmínkách dorůstá v 1. roce života do délky 8 až 15
11
cm, ve 2. roce do délky 20 až 25 cm a ve 3.dosahuje délky 30 až 35 cm. V dalších letech dosahuje ročního kusového přírůstku v průměru okolo 0,5 kg. V optimálních podmínkách rybničních chovů roste rychleji (DUBSKÝ a kol., 2003). 3.4.2 Rozmnožování Candáti pohlavně dospívají zpravidla třetím až čtvrtým rokem, většinou po překročení délky 350 až 400 cm. Mlíčáci o rok dříve než jikernačky. K chovatelský účelům používáme však těžších generačních ryb (1 až 2 kg). Jikernačky poskytují 50 až 300 tis. jiker (relativní plodnost je 110 až 120 tis.) o průměru 1,5 mm. Jikry po styku s vodou lepkavé a snadno se přichytávají na výtěrový podklad (ČÍTEK et al., 1998). K výtěru dochází při teplotě vody v rozmezí 10 – 14 °C v dubnu až květnu. Pohlavní dvojtvárnost není v období mimo rozmnožování mezi samci a samicemi nijak zřetelná. Samci mají relativně o něco delší párové ploutve než samice (VLADIKOV, 1931, OLIVA, 1953c). Podle VOLFA (1928 cit. BARUŠ, OLIVA a kol., 1995b) jsou samice větší a zaoblenější a samci menší a štíhlejší. U samic je v období tření v důsledku většího objemu gonád břicho zvětšené a vypouklejší než u samců. V době rozmnožování mají samci temnější zbarvení, zejména břicho bývá tmavé až černé nebo modravě skvrnité či mourované, u samic světlejší až čistě bílé (ŠIMEK, 1954, cit. BARUŠ, OLIVA a kol., 1995b). Bohužel v praxi se těmito znaky nelze řídit často nevýrazné či opačné. Jikry jsou světle hnědé, lepivé, o průměrné velikosti 1,5 mm po nabobtnání. Inkubační doba činí 120 až 150 d°. Jedná se o druh psamofilní tedy vytírající se na písčité nebo štěrkové dno případně na spleť kořenů. Vylíhlý plůdek měří 4,5 až 5 mm. Je pozitivně fototaxický, pohyb je usnadněn přítomností tukové kapénky. Potravu začíná přijímat zpravidla ještě před naplněním plynového měchýře. Je velice citlivý na změny kvality vody (DUBSKÝ a kol., 2003). Pigmentace začíná v očních bodech, na hlavě, hřbetě a ve stáří 3-4 dnů společně s rozvojem úst a řitě. Optimální teplota pro vývoj jiker a larev je 12-16 °C. Rozhodující faktory podmiňující úspěšný počáteční odchov jsou dostatečné nasycení vody kyslíkem a vhodná velikost potravy, částice musí být menší než 0,2 mm. Tuto velikost splňují naupliová stádia Copepoda a Rotaria. Od třetího týdne přechází raný plůdek na větší plankton (TÖGL, 1984).
12
3.5 Výtěr candáta 3.5.1 Přirozený výtěr Při tomto postupu jsou nasazeny generační ryby do rybníka v monokultuře či přisazeny k plůdku nebo násadě kapra v množství několika párů na hektar. Důležitá je vhodnost prostředí, jako je například odpovídající kvalita vody a přítomnost výtěrového substrátu. Plůdek se loví s ostatními rybami
na podzim či na jaře následujícího roku..
Důležitá je i slovitelnost rybníka. Tato metoda má nejistý výsledek z důvodu horší kontroly průběhu odchovu. Při dobrém průběhu uvádí (ČÍTEK et. al. 1998) produkci až 5000 Ca1 na jikrnačku.
3.5.2 Poloumělý výtěr Tento způsob získávání potomstva je znám již od dob Josefa Šusty, jenž byl iniciátorem této metody. První zmínka rok 1881. Poloumělou reprodukci lze obecně charakterizovat jako krátkodobé (několikadenní) umístění generačních ryb obojího pohlaví ve vrcholném období zralosti do výtěrových rybníčků, sádek, laminátových žlabů, případně klecí ze síťoviny či kovového pletiva (zavěšených v odpovídající hloubce ve vodní nádrži) s odpovídající teplotou vody. Na dno se umisťují výtěrové podložky z přírodního či syntetického materiálu (KOUŘIL, HAMÁČKOVÁ 2005). Jako organická materiál se nejčastěji využívají nařezané pláty o tloušťce 3 - 5 cm z kořenového systému ostřic, které se přišívají či drátují na nosnou kostru o rozměrech 80 x 80 až 100 x 100 cm se zátěží. Dnes nejvyužívanější jsou umělé travní koberce (snazší pořízení, manipulace a čištění). TÖGL (1984) uvádí velikost hnízd dle hmotnosti generačních ryb takto: v případě ryb o hmotnosti okolo 1 kg 40 x 40 cm, pro ryby vážící 2- 3 kg pak 50 x 50 cm. Je nevhodné, aby při výtěru docházelo
FOTO VÚRH Vodňany
13
k vrstvení jiker či jejich zapadání do substrátu mino hnízdo. Pokud využíváme sádek pro Šustovu metodu je vhodná předpříprava dna. Hladina v sádce cca 1 m. Rozmístění hnízd tzv. do spony, na jedno hnízdo tak připadá zhruba 10 m2. Pravidelná kontrola a měření teploty vody je samozřejmostí. Poměr pohlaví generačních ryb při nasazení je 1:1 s možností mírného navýšení jikernaček o 2- 3 kusy na sádku v době, kdy se teplota vody pohybuje v rozmezí 1214 °C (KLIMEŠ 2005 ústní podání). U generačních ryb je možnost podání hormonálních přípravků k indukci ovulace a synchronizaci výtěru. KOUŘIL a KLIMEŠ (2001) provedli pokus, při kterém byla injekována skupina sedmi párů generačních candátů kapří hypofýzou při dávce 3 mg.kg
-1
došlo k výtěru
100 % ryb při průměrné teplotě 13,6 °C v rozmezí 3 až 5 dnů od podání (35- 61 d°). U kontrolní skupiny k výtěru
nedošlo.
Místo
vpichu injekce je v jamce
FOTO VÚRH Vodňany
prsní ploutve. Důležitá je obezřetnost při manipulaci s rybami náchylnost k zaplísnění. V letech 1999 a 2002 DEMSKA-ZAKES a ZAKES (1999, 2002) úspěšně použili k hormonální indukci poloumělého výtěru candáta humánní choriogonadotropin (HCG). Pro stanovení optimální připravenosti jikernaček k výtěru byla použita metoda založená na posouzení polohy jádra v jikře. Po zjištění výtěru se jikry zpravidla několik dnů ponechávají v péči mlíčáků. Hnízda s oplozenými jikrami je nejvhodnější odebírat z výtěrových sádek a vysazovat do rybníků pro odchov rychleného plůdku po dosažení 2/3 délky inkubační doby, která se u candáta pohybuje mezi 100 a 110 d°. Doporučené množství hnízd pro vysazení do předem připraveného rybníka (hnojení, utěsnění výpusti) je 10 - 20 ks.ha-1 (KLIMEŠ, KOUŘIL 2003). 3.5.3 Umělý výtěr Se zvyšující se potřebou množství candáta obecného pro účely technického chovu a produkce násad se rozvíjí i metoda umělého výtěru v provozních podmínkách s možností mimosezóního výtěru
a tudíž i konstantního zásobení larvami candáta produkční chov.
14
HILGE a STEFFENS (1996) uvádí, že pro umělý výtěr jsou vyžadovány kvalitní generační candáti z dobrých potravních podmínek, mlíčáci často pouští málo spermatu. Ryby jsou v předvýtěrovém období přechovávany v nádržích až 4 týdny při postupně se zvyšující teplotě vody z 13 na 16 °C. Ovulace a spermiace se stimuluje injekční aplikací extraktu kapří hypofýzy nebo syntetických přípravků. Samotná hypofyzace 3- 5 mg suché hypofýzy na 1 kg jikernaček, u mlíčáků stačí poloviční dávka. Aplikace se provádí ve 2 dávkách v intervalu 12 hodin. Po hormonální stimulaci se postupně zvýší teplota vody na 19- 20°C. Ovulace (výtěr) nastává po 10 až 12 hod. od podání 2. dávky. Sperma se získává odsáním do injekční stříkačky. Plodnost jikernaček v průměru 200 tis. ks.kg-1. BASTL (1978) uvádí relativní plodnost u jikernaček candáta na Oravě 168 tis. ks.kg-1. LEPIČ
(2005)
publikuje
relativní plodnost 100 tis. ks.kg-1.
KOUŘIL,
HAMÁČKOVÁ (2005) ve svých výsledcích připouští 11,1 – 15,3 % relativní hmotnosti vztažených jikernačky
vytřených
jiker
k hmotnosti před
výtěrem.
FOTO VÚRH Vodňany
Veškeré manipulace s rybami je vhodné provádět v anestézii, v poslední době se osvědčilo použití hřebíčkového oleje v koncentraci 0,03- 0,04 ml.l-1 , podobně jako u okouna (HAMÁČKOVÁ et. al., 2001). (ZAKES et. al., 2005) popisují možnost krátkodobého uchování spermatu candáta v kyslíkové atmosféře v lednici při 2- 3 °C ve vrstvě maximálně 3 mm. Takto lze sperma uchovávat po dobu 5 dní aniž by došlo ke zhoršení oplození jiker. Použitím roztoků Cotlanda a Moore’a se po třetím dnu dokonce snižuje motilita spermií.
ZAKES et. al. (2005) doporučuje pro
oplodnění sperma alespoň 2- 3 mlíčáků v množství 2ml na 100g jiker. Po zamíchání se nechají v klidu 2 -3 minuty stát pak se přidá voda asi 1cm nad jikry a dalších 5 minut se s nimi nemanipuluje. Po tento čas probíhá oplození. HILGE a STEFFENS (1996) využívá oplozovacího roztoku 0,3% NaCl. Odlepování pomocí 25g talku smíchaného se 100g NaCl na 10 l vody po dobu jedné hodiny (ZAKES et. al,. 2005). Odlepování lze provést také pomocí 0,5% roztoku alkalázy (ZAKES, SZCZEPKOWSKI, 2004). HAMÁČKOVÁ et.al. (2001)
15
uvádí možnost využití plnotučného mléka a talku. Jikry po nabobtnání (1- 1,3 mm) umístěny do Zugských lahví v množství 0,5 až 4 l na lahev při počátečním průtoku 0,5 l.min-1 později 4- 5 l.min-1. Kulení pozvolné 2 až 3 dny (HILGE a STEFFENS, 1996). Další vhodné využití umělého výtěru je v mimosezóním období či v předvýtěrovém období tak jak jej provedli ZAKES, SZCZEPKOWSKI (2004). Po úpravě fototermní periody a hormonální indukci dosáhli ovulace o 3 měsíce před dobou výtěru v přirozených podmínkách. Hormonální stimulaci prováděli pomocí humánního gonadotropinu HCG podávaného buď jednorázově v dávce (200 IU.kg-1), nebo ve dvou dávkách (200 IU.kg-1), druhá dávka po 48 h-(400 IU.kg1
) nebo injikovaných třikrát (200 IU.kg-1), po 24 h 200 IU.kg-1 a po dalších 24 h 200 IU.kg-1.
Kontrolní skupina byla injikována jednou fyziologickým roztokem 0,9 % NaCl. Samci byli stimulováni jednorázovým podáním hormonu v dávce 200 IU.kg-1. Jikry byly získány od všech hormonálně stimulovaných ryb. Z kontrolní skupiny jikernaček, které byly stimulovány jen fototermálně, nebylo dosaženo ovulace. Čas ovulace byl 66- 71 h po první injekci.(ZAKES a SZCZEPKOWSKI 2004). V předešlých letech dosáhli DEMSKA-ZAKES, ZAKES (2001, 2005) oplozenosti jiker v rozmezí 70 – 80%. S možností hormonální stimulace candáta obecného se u nás zabýval VÚRH Vodňany pokusy LEPIČ (2005) a KOUŘIL a HAMÁČKOVÁ (2005) potvrdili možnost hormonální stimulace generačních ryb. Jejich výsledky jsou předloženy v následujících tabulkách. Avšak otázkou zůstává vhodnost této metody kvůli udržení generačního hejna v dobrém zdravotním stavu po výtěru z důvodu možného mechanického poškození a následného zaplísnění ryb či dokonce úhynem. Tab. č.1 Umělý výtěr jikrnaček Ca pomocí kapří hypofýzy a přípravku Supergestran (obsahující analog GhRH Lecirelin) Přípravek Jikernačky Dávka Hmotnost Teplota Délka jednotky jikernaček intervalu latence Injikovány vytřeny kg °C dny d° ks % Hypofýza 3 100 4 1,28 13,2 3 33,6 mg/kg GhRH µg/kg
3
100
25
1,22
13,6
3,9
50
µg/kg
4
100
50
1,23
14,3
3,4
48,6
µg/kg
4
100
100
1,14
14,3
3,7
51,3
16
Tab. č.2 Výsledky umělého výtěru Ca při použití Kobarelinu, Ovopelu a různé výše dávek Lecirelinu Přípravek dávka
Jikernačky
RHVJ z vytř.%
Relativní plodnost z vytřených jikernaček absolutní relativní tis.ks/ks tis.ks/kg 166 139
Injikovány ks 5
vytřeny % 40
9,1
Ovopel µg/kg
4
25
1,7
43
Lecirelin µg/kg
5
60
4,5
µg/kg
5
80
µg/kg
4
µg/kg
5
Kobarelin 50µg/kg
Délka intervalu latence dny d° 6,9
79
26
8
92
96
61
7
81
15,3
438
233
6,5
75
100
12,8
460
213
6,2
71
80
11,1
318
171
6,5
75
Tabulky s výsledky prezentované na semináři „Chov dravých druhů ryb“ VODŇANSKÉ RYBÁŘSKÉ DNY Vodňany, (KOUŘIL, 2009)
3.6 Rybniční odchov candáta obecného 3.6.1 Odchov rychleného plůdku Odchov rychleného plůdku je velmi produktivní způsob chovu. Pro tuto metodu se využívá menších rybníků či sádek. Dle DUBSKÉHO (1998, cit. DVOŘÁK 2007) je vhodné aplikovat pálené vápno v závislosti na pH vody a také minerální hnojiva zejména dusíkatá a fosforečná. Důležitá je také slovitelnost a vypustitelnost rybníka z důvodu lovení pod hrází. Hnízda s jikrami se vysazují ve stádiu očních bodů v množství 1 kus na 100 m2 v monokultuře, tato se přikrývají sítí nebo pletivem proti predátorům.
Líhnutí
candátích
larev je značně rozvleklé, v přírodních podmínkách může líhnutí trvat až týden. Nejdřív se kulí larvy z jiker na okrajových částech hnízd poslední ze střední části. Po vykulení jsou larvy velice aktivní, snaží se stoupat vzhůru k hladině a následně pak padají zpět ke dnu. Tento pohyb vykonávají do doby těsně před začátkem příjmu potravy (BASTL 1978). Klimeš (ústní podání 2006):Rybníky je vhodné zimovat. Předpříprava rybníka spočívá v hnojení kompostem či vyzrálou chlévskou mrvou do kopic. Požerák utěsnit a zvolit vhodnou velikost 17
ok v mřížce. Významný je i regulovatelný přítok, pouhé dopouštění ztrát vody. Rybník se napouští den maximálně dva před umístěním hnízd z důvodu zabránění rozvoje dravého zooplanktonu. Takto docílíme i vhodné velikosti potravy pro larvy candáta, které přechází na exogenní výživu po strávení žloutkového váčku (5-7 den). Důležité je hlídat vývoj larev a početnost vhodného planktonu. Možnost doplnit potravu z planktoních rybníčku. Po zkonzumování dostupné potravy dochází k přelovení. Takto dosáhneme Car o velikosti 3 - 5 cm v průměru za jeden a půl měsíce. TÖGL (1984) uvádí množství vysazených jiker půl až jeden milion na hektar, případně 400- 600 tis. kusů rozplavaného plůdku. Přežití plůdku za 4 až 6 týdnů odchovu je 5-10 % v případě vysazených jiker a 15-40 % v případě rozplavaného plůdku. Za vhodných podmínek lze dosáhnout produkce 50- 250 kg.ha-1 rychleného plůdku candáta.
3.6.2 Odchov ročka Roček je možno získávat z výtěru generačních ryb v polykultuře rybníka nebo z nasazených hnízd do těchto rybníků. V dnešní době se však častěji využívá nasazení Car v množství 3-5 tis. ks.ha-1 do vhodných výtažníků s nekonkurenční rybou jako nejvhodnější se jeví lín obecný s porcovým výtěrem. Pro odchov ročka doporučují KLIMEŠ a KOUŘIL (2003) v zásadě tyto tři postupy. První spočívá v napuštění rybníků již v jarním období a následné vysazení generačních potravních ryb (nejvhodnější se střevlička východní). Rychlený plůdek candáta se vysazuje do rybníka s dostatkem plůdku potravních ryb. Druhá varianta spočívá v napuštění rybníka 2- 3 týdny před předpokládaným vysazením rychleného plůdku, za tuto dobu dojde k vytvoření dostatečného množství velkého zooplanktonu. Teprve poté se do rybníka přisazují potravní generační ryby, jejich plůdek po výtěru složí jako potrava pro plůdek candáta. Při třetí variantě se do rybníka přisazují, nejlépe postupně, pouze potravní ryby v takové velikosti, která je vhodná pro příjem odchovávaným plůdkem candáta.Takto lze získat ročka o velikosti 12 i více centimetrů, který je vhodnější pro vysazování a má vyšší přežití v průběhu první zimy. 3.6.3 Odchov násady a tržních ryb Násada bývá získána odchovem ročka candáta ve vhodných výtažnících. Množství vysazovaného ročka se řídí potravní nabídkou. Důležité je množství potravních ryb ve velikosti 3- 5 cm. Obsádka bývá 50- 150 (500) ks Ca1.ha-1. Násada při výlovu váží 200- 300 (500) g. Přežití z ročka na násadu bývá 40 – 60 % i vyšší. Tržní candáti o hmotnosti nad 1 kg
18
bývají odchováváni ve vhodných dvouhorkových rybnících ve čtyřletém produkční cyklu. Lehčího tržního candáta nad 0,7 kg lze získat také v tříletém cyklu za předpokladu vyšší kusové hmotnosti násad, popřípadě vysazení těžšího ročka na dva roky. Zda se nabízí uplatnění intenzivních chovů v technických akvakulturách, neboť tato technologie umožňuje v kontrolovaných podmínkách dosáhnout velikosti ročka nad 20 cm délky a tím zkrátit produkční cyklus na jeden až dva roky. Obsádka násady se pohybuje 5- 20 ks.ha-1, při dostatečném množství potravních ryb i více. Přežití násad činí obvykle 50- 80 % (DUBSKÝ, 1998 in DVOŘÁK, 2007).
3.7 Odchov candáta obecného v kontrolovaných podmínkách Jedním z hlavních cílů produkce ryb v technických akvakulturách je snaha o uzavřený produkční (chovný) cyklus, založený na tvorbě a udržení vlastních generačních hejn chovaných ryb, jejich reprodukci, odchov larev a následně odchov násad, popřípadě tržních ryb. Uzavřený chovný cyklus eliminuje při relativně vyšších nákladech nebezpečí spojené s jinými způsoby získávání materiálu k produkci v technických akvakulturách. K těmto nebezpečím
patří
zoohygienická
rizika
spočívající
zejména
v možnosti
zavlečení
parazitárních, bakteriálních a virových onemocnění do prostředí akvakultur (BARÁNEK et al., 2005) 3.7.1 Charakteristika a problematika chovu juvenilních stádií SZKUDLAREK (2002) uvádí charakteristiku plůdku takto: Je typický svou malou velikostí těla při ukončení endogenní výživy pomocí žloutkového váčku. (celková délka 5,0 – 5,5 mm o hmotnosti 0,3 – 0,5 mg). Ústní otvor uzpůsoben pouze pro příjem potravy do velikosti 0,2 mm. Příjem potravy výhradně z vodního sloupce. Vysoká citlivost na poranění a následný stres při manipulaci. Náročnost larev na požadovanou kvalitu a stabilitu vody: O2, NH3, NO2. Kanibalismus v počáteční fázi odchovu. Chronologicky možné problémy: - přechod na exogenní výživu (80 – 160d°, TL 6- 7 mm, mortalita může dosáhnout až 99%) - naplnění plynového měchýře (140- 250d°, TL 7- 10 mm, nenaplnění měchýře od 5 do 90%) - projevující se sklon ke kanibalismu (320- 340d°, TL 15- 17 mm bezprostřední mortalita 2050% , následný úhyn napadených ryb 10- 20%)
19
Problémem při odchovu larev candáta je slabě vyvinutý gastrointestinální trakt s nízkou enzymatickou aktivitou a z toho vyplývající potřebou živé potravy s vlastními trávícími enzymy. Při absenci živé potravy v počáteční fázi odchovu dochází k vysokým kusovým ztrátám.
Larvy, s nedokončeným vývojem trávícího traktu a nekompletní
enzymatickou funkcí mají značně omezené trávení. Nízká trávící efektivita je nahrazována pinocytálními pochody při trávení makromolekul proteinů. Je to významná funkce, která hraje důležitou roli při trávení proteinů u larev ryb (KOWALSKA et al. 2006). Za důležitý je považován postupný rozvoj a sekreční činnost žaludku s přisedlými pylorickými přívěsky. Problematické je i období naplnění plynového měchýře, které v intenzivních chovech tvoří značnou překážku při produkci larev. Plynový měchýř jako hydrostatický orgán se tvoří z vychlípeniny jícnu. U vývojově nejvyšších ryb (Perciformes)
spojení mezi jícnem
plynovým měchýřem zaniká, proto je candát řazen mezi ryby patřící do skupiny Physoclisti. Obměna či doplnění plynů v plynovém měchýři je prostřednictvím krevního oběhu (BARUŠ, OLIVA, 1995). Tato skutečnost při odchovu larev v technických akvakulturách způsobuje značné problémy a vysokou mortalitu larev (BARÁNEK et al., 2004). K naplnění plynového měchýře dochází mezi 7- 11 dnem po vykulení při teplotě 22 °C. Spojení mezi jícnem a plynovým měchýřem (ductus pneumaticus) se uzavírá a dochází k zarůstání kanálku spojujícího jícen a plynový měchýř vazivem a naplnění plynového měchýře již není později možné. Existuje
souvislost mezi zhoršeným naplněním měchýře a vývojem trávicí soustavy respektive žaludku spolu s pylorickými přívěsky, vývoj těchto orgánů probíhá ve stejnou dobu. Pokud nedojde k naplnění plynového měchýře dříve, než se začne vyvíjet žaludek, stává se naplnění nereálným. Patologické změny se projevují po 11 dnu odchovu. Jedná se o anomálie jak na spojení jícnu a měchýře tak i na něm samotném (OSTASZEWSKA, 2004). Další faktory ovlivňující naplnění plynového měchýře jsou teplota vody, napadení bakteriemi vnesené polknutým vzduchem, napětí vodní blanky či vytvořený povlak (film) z nevyužitých zbytků neodstraněného krmiva nebo rozkládajících se částí těl uhynulých jedinců (BOGGS, SUMMERFELT 2004), (KOWALSKA et al., 2003). SZKUDLAREK (2005) zkoumal vliv různých nastavení přítoků vody do experimentálních nádrží (200 l) na naplnění plynového měchýře. Při vhodném nastavení střiku došlo k narušení vodní blanky s výsledným naplněním měchýře u více jak 95% jedinců a následným přežitím 50,5%. Oproti tomu při běžném nastavení došlo k naplnění měchýře jen u 10,3% při přežití 15,5%. Metodu jak lze tyto dvě skupiny ryb s naplněným a nenaplněným plynovým měchýřem bezpečně oddělit je publikována ZAKES a SZCZEBOWSKI et. al, (2004) a SZKUDLAREK et. al., (2007). Ryby jsou uspány v 1% roztoku soli s přídavkem 1ml.l-1 Propiscinu. Ryby s funkčním měchýřem se 20
objevují u hladiny. Ryby s nenaplněný měchýřem leží na dně nádrží a dají se snadno odsát. Důvodem pro vyřazení je postupné zaostávání v růstu a malformace páteře. Pokud by zůstaly v nádržích, stávaly by se kořistí ostatních a mohlo by docházet četnějším
projevům
kanibalismu. 3.7.2 Odchov larev Je nesporné, že larvy mají specifické požadavky na potravu, která jim zajišťuje vhodnou rychlost růstu a individuální vývoj (KOWALSKA et al., 2006). Pro odchov larev candáta obecného je nejvhodnější využít živé potravy, co-feedingu, ale i suchých diet. Experimentální odchov larev candáta obecného za použit umělých krmiv provedli již KLEIN a BRETELER (1989), RUUHIJÄRVI et al., (1991) a SCHLUMBERGER et al., (1991), jejich výsledky však nebyly uspokojivé v důsledku vysoké mortality larev. V řízených podmínkách se nejčastěji vyžívá žábronožka solná (Artemia salina). Její nauplia dokonale splňují požadovanou velikost do 0,2 mm ta po vylíhnutí měří 150 až 200 µm. Avšak názory na optimální živinové složení nauplií se liší. Dle OSTASZEWSKA et.al.,(2006) je po provedených pokusech zastoupení živin dostačující. LAVENS et al., (1995) uvádí, že nauplia artérií neuspokojují nutriční požadavky larev díky nedostatečnému obsahu polynenasycených matných kyselin (PUFA) a n-3 vysoce nenasycených mastných kyselin (HUFA). V dnešní době lze i upravit kvalitu těla předkládané potravy a to o vitamíny či mastné kyseliny. XU a kol. (2004) používali pro krmení larev čerstvě vylíhlá nauplia artemie obohacená o vitamin C a vysoce polynenasycené mastné kyseliny (HUFA). Ve srovnání se suchým krmivem a nauplii neobohacenými HUFA bylo při zkrmování těchto obohacených artemií dosaženo výrazného snížení výskytu lordóz a kyfóz páteře a lepšího růstu v porovnání s ostatními variantami krmiva. Přítomnost velkého množství planktoních organismů je v počátku odchovu larev důležitá z důvodu omezené zrakové funkce, kdy larva potřebuje na ulovení planktoních organismů až 6 pokusů, což ji vysiluje. Při nízké koncentraci potravy tedy dochází ke zbytečnému vysílení larev (LJUNGGREN, 2001). Larvy by měly mít možnost přijímat vhodnou potravu nejpozději 4.-5. den po vylíhnutí, a to ad libitum. Pro zahájení příjmu potravy jsou pro larvy candáta obecného dále významné vlastnosti krmiva (barva, specifická hmotnost, množství a chemické vlastnosti určující jeho vůni a chuť) a také vnější vlivy (intenzita světla, jeho odraz, stupeň polarizace a kontrastu). Je také známo, že vývoj zraku a chemoreceptorů (čichu) hraje významnou roli při zahájení exogenní výživy (KOWALSKA a kol. 2006). Rovněž OSTASZEWSKA (2006) zjistila, že aktivita enzymů zažívacího traktu larev candáta obecného je přímo závislá na příjmu živé potravy. 21
V praxi při využití co-feedingu se snižují náklady z důvodu částečného nahrazení finančně zatěžující artemie suchou krmnou směsí. Xu et.al., (2004) se ve svém pokusu zabývali optimálním věkem Ca0 pro převod z nauplií artémie na suchou dietu. Převod prováděli ve věku 12, 19 a 26 dní od vykulení při teplotě vody 20°C. Hodnotili přežití, růst a malformace. Po vyhodnocení výsledků doporučují 19. den od vykulení jako nejvhodnější pro postupný převod. Pokud je candát obecný krmen smíšenou potravou (artemií nebo tříděným zooplanktonem + umělým krmivem), může se od D18 - D21 začít pouze s krmením suchou krmnou směsí. Takto odkrmené ryby se pak mohou použít pro následný odchov až do tržní velikosti (SZKUDLAREK a ZAKĘŚ, 2007). KOWALSKA (2003, cit.. BARÁNEK 2008) v souvislosti s vývojem trávicího traktu udává, že je možné larvy candáta obecného začít krmit výhradně umělou dietou mezi D11 a D13 (231-273 d°). V tomto období již mají larvy plně vyvinutý žaludek a mohou tak efektivně využívat předkládané krmné směsi. SZKUDLAREK a ZAKĘŚ (2003, 2007) provedli experiment zaměřený na vliv hustoty obsádky na přežití a růst larev při počátečním odchovu. Larvy candáta obecného byly nasazeny do dvou po sobě jdoucích experimentů. Do experimentu I. byly nasazeny larvy v D4 (w 0,5 mg, TL 5,6 mm). Odchov probíhal ve 200 litrových kuželových nádržích umístěných v recirkulačním systému (20 ± 0,5 °C) ve třech hustotách obsádky (25, 50 a 100 ks.l-1). Larvy byly krmeny směsí živé a suché potravy (nauplia artemie + umělé krmivo Lansy A2, INVE Aquaculture, Belgie, protein 50 %, tuk 15,5 %) nepřetržitě 14 dní. Při hustotě obsádky od 25 do 100 ks.l-1 kolísala rychlost růstu od 1,9 do 2,7 mg.d-1, přežití od 72,3 do 79,2 % a přírůstek biomasy ryb od 0,6 do 2,0 g.l-1. Nastala dvě období zvýšeného úhynu larev: první při přechodu na exogenní výživu a druhé při naplňování plynového měchýře. Do experimentu II. byly nasazeny larvy v D18 (w 35 mg, TL 15,6 mm) získané po skončení experimentu I., ale s nižší hustotou obsádky (6, 10, 15 ks.l-1). Po dalších 21 dní bylo zkrmováno pouze umělé krmivo (první týden odchovu: Supra 0G, Felleskjøpet Havbruk, Norsko, protein 57 %, tuk 13% a další dva týdny odchovu: Bio- Optimal Start, Biomar, Dánsko, protein 57 %, tuk 10 %). Při hustotě obsádky od 6 do 25 ks.l-1 se kusový přírůstek pohyboval od 23,1 do 28,8 mg.d-1 a přírůstek biomasy od 2,0 do 3,3 g.l-1. Nejvyšší přežití 56,5 % bylo dosaženo při hustotě obsádky 6 ks.l-1. Mortalita při všech hustotách obsádky byla způsobena hlavně kanibalismem (celkově 27-35 %). V obou experimentech byla zjištěna negativní závislost mezi hustotou obsádky a růstem společně s přežitím a pozitivní závislost celkového přírůstku rybí biomasy na hustotě obsádky. Autoři studie současně navrhují počáteční koncentraci larev candáta obecného v recirkulačním systému 100 ks.l-1 mezi D4 – D18 a 15 ks.l-1 v období od D19. V obou uvedených pokusech byly larvy krmeny ad libitum z důvodu eliminace negativního vlivu 22
nedostatku potravy na průběh pokusu. Jako optimální teplotní rozmezí pro odchov se jeví 2022°C. 3.7.3 Odchov rychleného plůdku Převod rychleného plůdku z rybničních podmínek na suchou dietu je nejpoužívanější metodou získání materiálu k intenzivnímu odchovu plůdku candáta obecného. Základní používané modifikace této metody jsou: Přímý převod na suchou dietu, kdy je plůdku předkládána pouze suchá dieta. Metoda „co-feeding“, kdy je rybám se suchou dietou po počáteční období předkládána přirozená potrava (zooplankton, larvy pakomárů - Chiromonus sp., nitěnky - Tubifex sp.). Poslední z často používaných metod je aplikace polovlhké směsi pastovité konzistence na bázi rybího masa (DVOŘÁK 2009). Různými metodami odchovu a převodu rychleného plůdku candáta na umělou dietu se zabývají v Polsku, Německu, Maďarsku, ale i v České republice. Tato
alternativa odchovu do vyřešení problémů,
zapříčiněných neúspěchy počátečního odchovu larev v kontrolovaných podmínkách při použití umělých diet, je pro praktické použití chovatelsky a ekonomicky vhodnější způsob odchovu rychleného plůdku v rybnících s následným převodem do kontrolovaných podmínek intenzivní akvakultury (JIRÁSEK a MAREŠ, 2005). Pro odchov rychleného plůdku je důležitá počáteční velikost ryb související i s výživovým stavem. Touto otázkou se zabýval ZAKES (1999), který srovnával vliv počáteční velikosti těla (dvě velikostní skupiny ryb W 0,25 ±0,06 g, TL 32,9±2,7 mm a W 0,53± 0,06 g, TL 39,4± 1,6 mm) při teplotě vody 22 a 24 °C a druhu potravy (zooplankton a umělá dieta), na výsledky odchovu rychleného plůdku candáta v kontrolovaných podmínkách. Proto doporučuje velikost Car 4- 5 cm. ZIENERT (2003) doporučuje a tím i potvrzuje další autory Car o hmotnosti okolo 0,5 g. WEDEKIND (2003) doporučuje převod při hmotnosti 0,7 g. BARÁNEK (2006) uvádí možnost až 100 % mortality při špatné kondici převáděných ryb. Neoddiskutovatelný vliv má i teplota vody v průběhu odchovu, jak dokazují provedené pokusy. ZAKES (1997a) srovnával čtyři různé teploty (18, 20, 22 a 24 ºC) a dvě krmiva – zooplankton a granulovanou směs. Pokus trval 28 dní a byly zjištěny průkazné rozdíly v přežití, kanibalismu, koeficientu kondice, délkových i hmotnostních přírůstcích mezi různými teplotními a krmnými režimy. Nejlepšího růstu a přežití bylo dosaženo při teplotě 22ºC u obou typů diet, při této teplotě se přežití na suché směsi blížilo 80 %, při ostatních teplotách bylo výrazně nižší. Při této teplotě však rychleji probíhají u plůdku metabolické procesy, a pokud plůdek brzy nezačne přijímat suchou dietu, velice rychle vyhladoví a je velmi náchylný k různým onemocněním, zvláště bakteriálním, kterým tato teplota pro 23
vzplanutí onemocnění plně vyhovuje. Vzhledem k efektivnosti využití krmiva a rychlosti růstu není v průběhu odchovu doporučováno snižovat teplotu vody pod 20 °C (ZAKES et. al. 2006). Podstatným aspektem je také hustota obsádky. Z praktických důvodů musí počáteční hustota obsádky umožnit několikatýdenní odchov candáta bez nutnosti třídění. Doporučená je následující hustota obsádky: 0,99 – 2,3 kg.m3 při hmotnosti těla 0,65 g (SZKUDLAREK, ZAKES 2002). Hustotou obsádky se zabýval MOLNÁR et al. (2004a,b), který použil v experimentu trvající 4 týdny 3 varianty hustoty obsádky A 1,25 g.l-1, B 1,66 g.l-1, C 2,08 g.l-1 . Nejvyššího přežití 49,67 ± 5,32 a kondice 1,45 ± 0,22 bylo dosaženo při hustotě 2,08 g.l-1 oproti variantě A 1,25 g.l-1 , kdy bylo dosaženo přežití 46,21 ± 6,11. Statisticky průkazný rozdíl byl v této práci shledán v přirozené mortalitě ve variantě C 8,63 % oproti 14,23 % B a 12,27 % A. Z jejich výsledků je patrný trend, kdy se zvyšující hustotou obsádky se snižuje procento přežití. ZAKES (1997b) upozorňuje na to že, byly pozorovány rozdíly v intenzitě kanibalismu a přirozených ztrátách. Nejmenší ztráty, vyvolané kanibalismem, se objevily ve skupině s nejvyšší hustotou obsádky, avšak přirozené ztráty v této skupině byly nejvyšší. DVOŘÁK (2006) poukazuje na problém v intenzivních chovech candáta s kanibalismem, který je z části důsledkem různé růstové rychlosti. Po určité době se v nádržích začnou vyskytovat jedinci rozdílných velikostí, kdy dochází k napadání či požírání menších kusů většími jedinci. Předejít vysokým ztrátám kanibalismem lze pomocí nasazování velikostně vyrovnaných skupin ryb. Dále odlovováním velkých ryb z odchovných nádrží. Na nutnost třídění odchovávaných skupin poukazoval již ZAKES (2003) z důvodu vnitroskupinové diferenciace a zesilující hierarchie hejna. Při netřídění dochází k prohlubování rozdílů mezi dominantními a submisivními jedinci. Velikostní třídění obsádek je tedy nezbytné. U submisivních jedinců po vytřídění může dokonce nastat tzv. kompenzační růst. ZIENERT (2003) tvrdí že, kanibalismus u candáta ve velikosti 8- 10 cm ustává. Aklimatizace jedinců přemístěných do chovných nádrží je jedna z klíčových věcí (NAGEL, 1976). Například MOLNÁR a kol. (2004b) před převodem použili týdenní fázi kondičního krmení na bázi zooplanktonu a nitěnek. Metodou přímého převodu se zabýval
ZAKES
(1997a, 1997b, 1999) a
SZKUDLAREK a ZAKES (2002), kteří aplikovali techniku přímého převodu na suchou dietu. Výhodou při této metodě za předpokladu dobré kondice a adaptability je to že, odpadá zajišťování přirozené potravy ať živé či mražené a tudíž dochází ke snížení nákladů. WEDEKIND (2003) uvádí jako nejvhodnější zdroj přídavku přirozené potravy při převodu larvy pakomárů, také díky své dobré nutriční hodnotě, snadné manipulaci, skladování 24
a získávání. Při převodu přídavek larev pakomárů s úspěchem použili i ZIENERT et WEDEKIND (2001) a ZIENERT et STEINL (2004). BÓDIS a kol. (2007) využili metody převodu za pomoci přirozené potravy (zejména larev pakomárů, nitěnek a zooplanktonu), jako efektivnějšího postupu oproti metodě přímého převodu, kde se také potvrdily nejvhodnější larvy pakomárů (Chironomus). LJUNGGREN a kol. (2003) využili také různé techniky převodu (zooplankton + suchá dieta), (žloutek + suchá dieta) a (hladovění + suchá dieta) u plůdku candáta obecného a okouna říčního na granulované směsi. Nejlepších výsledků dosáhli při použití techniky převodu s jednodenním hladověním. Převod rychleného plůdku je také možný pomocí polovlhké směsi na bázi rybího masa. Využitím této metody se u nás zabýval BARÁNEK et al. (2004, 2007), kdy porovnával úspěšnost převodu při použití přímé metody převodu a metody využívající polovlhkou směs. Ze získaných poznatků vychází, že ryby snáze přijímaly polovlhkou směs. Ale problém nastává při návyku z polovlhké směsi na sucho dietu. Jedná se o dvojité převádění, které zvyšuje ekonomickou i pracovní náročnost procesu. Neopomenutelné jsou vlastnosti polovlhké krmné směsy, které zhoršují kvalitu vody. Nutričními aspekty suchých krmných směsí pro odchov candáta a jeho požadavcích na ně se zabýval ZIENERT et WEDEKIND (2001), BAER et al. (2001). ZAKES et. al. (1999), v jeho pokusu byla vyhodnocena jako nejvhodnější suchá krmná směs se složením (51% protein/ 22% tuk/ 10% sacharidy). NIANA-WAMWIZA et al. (2005) konstatují, že nutriční požadavky candáta se pohybují v rozmezí protein 43- 50 %, tuk 10- 16 %, sacharidy 15- 20%. Z publikovaných výsledků vyplývá, že množství proteinu v komerčních směsích je dostačující. Určité problémy nastávají při zkrmování směsí s vyšším obsahem tuku. Ten zatěžuje jaterní tkáň a následně se ukládá v podobě viscerálního tuku. Celková denní dávka krmiva je doporučována 5 % hmotnosti biomasy ryb (SCHULZ et al., 2006). ZAKES (1997) doporučuje denní krmnou dávku na začátku odchovu na úrovni 12 % hmotnosti obsádky rychleného plůdku. BÓDIS et al. (2007) doporučuje krmnou dávku při převodu pomocí „co feedingové" metody 10 % hmotnosti obsádky. SCHULZ et al. (2007) uvádí doporučení předkládat krmivo prvních 14 dní odchovu 10 % hmotnosti obsádky, 15-28 den 8 % hmotnosti obsádky, 29-56 den 6 % hmotnosti obsádky denně. Osvětlení chovných nádrží je shledáváno také jako jeden z důležitých prvků odchovu. NAGEL (1976) doporučuje kompletní zastínění nádrží kromě krmných míst a zamezit tak světelným reflexům u ryb. Dále omezit veškeré rušivé podněty na minimum z důvodu několika hodinové pauzy v přijímání potravy. Jako nejvhodnější pro ruční krmení uvádí čas mezi 7-8 hodinou a 19-21 hodinou, vždy při poklesu barometrického tlaku. ZAKES (1999) 25
doporučuje vhodné osvětlení nad odchovnými nádržemi po celý den o intenzitě 30 luxů. ZIENERT a STEINL (2004) nad odchovnými nádržemi doporučují nepřímé osvětlení a nádrže částečně zakryté. BARÁNEK et al. (2004) doporučuje při odchovu v akváriích použít zelený nátěr na stěny akvárií, stejně jako MOLNÁR et al. (2004b), který rovněž doporučuje nátěr přední strany akvária zelenou barvou, světelný režim v této studii byl stanoven na 18 hodin světla s nízkou intenzitou 10-50 lux a 6 hodin úplné tmy. MOLNÁR et al. (2004a) praktikoval stejný světelný režim, ale ještě s nižší intenzitou osvětlení 7-10 lux. Přežití obsádek v průběhu odchovu plůdku candáta na umělé krmiva je prakticky pouze v době adaptace na dietu. V závislosti na velikosti ryb může trvat 14- 28 dní. Ztráty se v tuto dobu mohou pohybovat kolem 10 až 50 % (ZAKES, 1999). Po adaptaci, při následném odchovu v odpovídajících sanitárních podmínkách, jsou ztráty pouze ojedinělé (ZAKES, 2003). Pozdější odchov převedených ryb nečiní větších problémů.
26
4 METODIKA Cílem experimentu byl převod rychleného plůdku candáta obecného na suchou dietu v provozních podmínkách rybářského podniku a dále zjištění vlivu zbarvení granulovaného krmiva na úspěšnost převodu.
4.1 Pokus Pokus byl proveden ve spolupráci s podnikem Rybníkářství Pohořelice a. s. na středisku Velký Dvůr. Délka provedeného pokusu od 12. 6.(D1) do 2. 7.(D20) 2009. Pro převod byl použit rychlený plůdek candáta obecného z rybníka Mírový o průměrné hmotnosti w 0, 89 g a celkové délce TL 48, 84 mm, který byl dále nasazen na žlaby o objemu 2500 l v celkovém množství 8200 kusů na žlab, což odpovídá hustotě 3,28 ks/l. Spodní odtok nádrží byl opatřen mřížkou s vhodnou velikostí ok proti úniku nasazených jedinců. Pro udržení odpovídající kvality vody byla zařazena na přítokové vodě filtrace a UV lampa. K čištění žlabů a filtrů docházelo každý den při nejnižší aktivitě příjmu potravy a to v rozmezí mezi 11- 13 hodinou. Teplota vody se pohybovala v rozpětí 17-23 °C, obsah rozpuštěného kyslíku neklesal pod úroveň 80% nasycení z důvodu využití oxygenace. Zvolená metoda převedení byla cofeeding, tedy předkládání umělého krmiva s počátečním přídavkem živé potravy. Zdrojem živé potravy byl zooplankton odlovovaný na produkčních rybnících. Odlov zooplanktonu probíhal ručně přes den či v noci za využití světla a samospádu. Aplikován byl živý v množství 2-3 kg na žlab po dobu prvních 5 dní. Granulované krmivo bylo předkládáno pomocí pásových samokrmítek po dobu 16ti hodin (6:00- 22:00). Byly použity 2 krmné směsi rozdílné barvy - Skretting F 1A Pro aqua Brut 57/15 1mm (57% protein, 15% tuk –hnědé barvy) a Coppens Troco Crumble HE 1556, 0,8- 1,2 mm (56% protein, 15% tuk – oranžové barvy). Množství předkládaného krmiva 5% z hmotnosti obsádky. Množství kanibalů a ztrát bylo evidováno denně při čištění.V průběhu dne byly zapisovány hodnoty teploty vody a nasycení kyslíkem z nichž byly počítány průměry. Preventivní desinfekce probíhala v chloraminu –B formou koupele. Z důvodu nedostatečného množství pokusného materiálu byly vytvořeny jen dvě varianty po jednom opakování. Vyhodnocení naměřených hodnot pomocí statistických programů a metod QC Expert, ANOVA a ADSTAT. Tyto jsou uvedeny v příloze.
27
5 VÝSLEDKY A DISKUZE Pokus dopadl uspokojivě i přes nepříznivé ochlazení a částečné znečištění přítokové vody mechanickými nečistotami. To bylo zapříčiněno přívalovými dešťmi a zhoršeným počasím. Zdrojem přítokové vody byl Mlýnský náhon řeky Jihlavy. Dne 28. 6. byl z důvodu eliminace těchto nepříznivých faktorů využit náhradní zdoj - generačkový okruh z rybí líhně. Tato voda měla relativně stálou teplotu 22,5- 23 °C a byla bez anorganického zákalu. Graf č.1: Půběh teploty vody za sledované období
Graf č.2: Úhyn v průběhu odchovu
300 250 200 150 100 50 0
C S
12 .6 .2 00 9 14 .6 .2 00 9 16 .6 .2 00 9 18 .6 .2 00 9 20 .6 .2 00 9 22 .6 .2 00 9 24 .6 .2 00 9 26 .6 .2 00 9 28 .6 .2 00 9 30 .6 .2 00 9 2. 7. 20 09
počet ks
úhyn
datum
Příjem předkládaných suchých diet byl zaznamenám ojediněle po 5 dní. Z důvodu rapidního ochlazení došlo následně k potření rozdílů mezi přijímajícími a hladovějícími jedinci. Došlo k zpomalení metabolismu, a to téměř do doby, než byl napojen náhradní zdroj
28
vody D15. Od tohoto data došlo k zrychlení metabolických procesů a zvýšení úhynu u hladovějících jedinců viz. graf č.2. Po převodní periodě byly ryby roztříděny a pokus byl ukončen. Výsledné hodnoty uvedeny v grafu č. 3 a č. 4.
Graf č.3: Procentické a kusové zastoupení ryb – Skretting-hnědé zbarvení kusové zastoupení S
ztráty neevidované; 1383; 17% převedeno
kanibalismus; 226; 3%
nepřevedeno převedeno; 4256; 52%
ztráty evidované-úhyn; 857; 10%
ztráty evidované kanibalismus ztráty neevidované
nepřevedeno; 1478; 18%
Graf č.4: Procentické a kusové zastoupení ryb – Coppens-červené zbarvení kusové zastoupení C ztráty neevidované; 1513; 18% převedeno; 2604; 32%
převedeno nepřevedeno
kanibalismus; 266; 3%
ztráty evidované kanibalismus ztráty neevidované
ztráty evidovanéúhyn; 980; 12% nepřevedeno; 2837; 35%
Tab. č. 3: Délko-hmotnostní parametry v průběhu experimentu TL (mm)
± SD
SL (mm)
± SD
IBW (g)
± SD
FWC
± SD
12.6.2009
nasazení
48,84
± 4,45
41,39
± 4,05
0,89
± 0,23
0,75
± 0,06
24.6.2009
coppens
47,28
± 3,17
40,29
± 2,75
0,66
± 0,13
0,62
± 0,05
skretting
48,26
± 3,89
40,9
± 2,99
0,8
± 0,18
0,71
± 0,07
coppens
57,96
± 5,79
49,77
± 4,68
1,4
± 0,43
0,72
± 0,06
skretting
57,98
± 5,81
49,65
± 5,04
1,53
± 0,47
0,79
± 0,06
nepřevedení
51,52
± 2,86
43,6
± 2,42
0,74
± 0,13
0,54
± 0,06
2.7.2009
29
Ryby převedené vykazovaly po ukončení pokusu dobrý výživový stav při průměrné hmotnosti w 1,45 g a celkové délce TL 57,9 mm. Takto odchované ryby byly dále využity v následujícím odchovu. Nepřevedeným jedincům byl v nádrži opětovně předkládán zooplankton v ad libitním množství. I přes zjevný příjem předkládané živé potravy došlo k 100% úhynu do třetího dne po roztřídění. Prokazatelný kanibalismus nepřesáhl 3%, ale neevidované ztráty činily až 18%. ZAKES již v roce 1997 dosáhl úspěšného převodu Car na suchou dietu v experimentálních podmínkách, téměř 80 % jedinců. DVOŘÁK (2009) konstatuje, že v provozních podmínkách rybářských podniků lze dosáhnout převodu z 30 až 50%. Pokus prokázal úspěšnost převodu 32 a 52 % podobně jako DVOŘÁK (2009). Lze doufat, že při řešení problematiky odchovu v rybářském provozu se bude zvyšovat i úspěšnost převodu Car. Mezi délko-hmotnostními parametry byl prokázán statistický rozdíl a to v případě nepřevedení x Coppens a nepřevedení x Skretting. Průkazný rozdíl nebyl v případě Coppens x Skretting.
30
6 ZÁVĚR Převážnou částí bakalářské práce je literární přehled zpracovaný v literární rešerši. Takto shrnuté poznatky o současné produkci ročka candáta obecného (Sander lucioperca) jsou zaměřeny na typické části odchovu se stávajícími problémy. Náplní poloprovozního pokusu bylo prokázání vlivu zbarvení krmiva na úspěšnost převodu daných ryb v praxi. Na základě uvedených výsledků lze doporučit převod ryb při čisté vodě v nádržích pomocí granulí hnědého zbarvení a při zákalu spíše červeného zbarvení. Krmivo červeného zbarvení doporučuje i DVOŘÁK (2009), který v provedených pokusech zjistil vyšší počet jedinců přijímajících krmivo červeného zbarvení. Doporučeno je i minimální množství 4 samokrmítek na žlab. Jako osvědčená metoda převodu se jeví nejlépe co-feeding. Pro snížení nákladů je nejvhodnější využít odloveného zooplanktonu z rybníků. Již několikrát zmiňovaná kondice Car je důležitý parametr pro úspěšný převod. Důležité je i třídění ryb do velikostních skupin a vyřazování poraněných a uhynulých kusů z důvodu eliminace kanibalismu. U nepřevedených ryb se nepodařilo i přes usilovné přikrmování zlepšit kondiční stav a tyto ryby postupně uhynuly. Důvodem je zřejmě vyčerpání zásobních látek v těle a vyčerpání organizmu. V zahraničí se tyto nepřevedené ryby od jedinců přijímajících krmovo netřídí a ponechávají se v nádržích. Následně dochází k jejich úhynu či pozření ostatními jedinci. Otázkou zatím zůstává, jesli vynaložené úsilí k záchraně těchto zesláblých ryb bude mít smysl. Zoohygiena prostředí musí být dostatečná, nesmí být podceněna.
31
7 SEZNAM LITERATURY BAER J.,2001 Neue Erkenntnisse zur Umstellung von Natur-auf Trockenfutter bei der Aufzucht von Zander (Sander lucioperca) Fischer und Teichwirt, 7/2001, s. 243. BARÁNEK, V., MAREŠ, J., SPURNÝ, P., PROKEŠ, M., BARUŠ, V., NĚMEC, R., (2004): Chov násadového materiálu candáta obecného (Sander lucioperca) v kontrolovaných podmínkách (předběŃné výsledky). In: Spurný, P. (ed.), „55 let výuky rybářské specializace na MZLU v Brně“, Sb. referátů z konference s mezinárodní účastí (Brno 30. listopadu a 1. prosince 2004). ÚRH MZLU v Brně, Brno 2004, s. 99-104.
BARÁNEK, V., MAREŠ, J., PROKEŠ, JIRÁSEK J., SPURNÝ, P. (2005) Možnosti odchovu plůdku candáta obecného (Sander lucioperca) v kontrolovaných podmínkách – krátký přehled. BULLETIN VÚRH Vodňany. 2005 sv. 41, č. 3, s. 128- 134.
BARÁNEK, V., MAREŠ, J., JIRÁSEK, J., SPURNÝ, P., CILEČEK, M., BRABEC, T., DVOŘÁK, J. (2006): Problematika odchovu a výživy násadového materiálu candáta obecného (Sander lucioperca) v kontrolovaných podmínkách intenzivní akvakultury. In: MendelNet'06 Agro - sborník z mezinárodní konference posluchačů postgraduálního doktorského studia. MZLU v Brně: Ediční středisko MZLU v Brně, 2006, p. 41. BARÁNEK, V. (2008): Možnosti intenzivního odchovu plůdku a násadového materiálu candáta obecného (Sander lucioperca). Disertační práce. MZLU v Brně. 107 s.
BARUŠ, V., OLIVA, O. (eds.). a kol. (1995a): Mihulovci Petromyzontes a ryby (1) Osteichthyes. Fauna ČR a SR, sv. 28/1. Academia Praha, 1995, 624 s.
BARUŠ, V., OLIVA, O. (eds.). a kol. (1995b): Mihulovci Petromyzontes a ryby (2) Osteichthyes. Fauna ČR a SR, sv. 28/2. Academia Praha, 1995, 698 s.
BASTL, I. (1978): Raný vývoj zubáča obyčajného – Stizostedion lucioperca (Linneaus, 1758) v podmienkach Oravskej údolnej nádrže. Biol. Práce SAV, 24 (3): s. 99-181.
32
BOGGS, CH. T., SUMMERFELT, R. C. (2004): Enhancing gas bladder inflation in larval walleye: comparison of two methods for removing an oily film from the water surface of culture tanks. In: BARRY et MALISON (eds.), Proceedings of PERCIS III, The third international percid Fish Symposium, University of Wisconsin, Madison, Wisconsin Sea Grant Institute, 2004, pp. 19-20.
BÓDIS, M., KUCSKA, B., BERCSÉNYI, M. (2007): The effect of different diets on the growth and mortality of juvenile pikeperch (Sander lucioperca) in the transition from live food to formulated feed. Aquaculture international 15: 83-90.
ČÍTEK
J.,
KRUPAUER
V.,
KUBŮ
F.
(1998):
Rybnikářství.
Nakladatelství
INFORMATORIUM, Praha, 1998 s.123-127.
DEMSKA-ZAKĘŚ, K., ZAKĘŚ, Z. (2002): Controlled spawning of pikeperch, Stizostedion lucioperca (L.), in lake cages. Czech J. Anim. Sci. 6: 230–238.
DEMSKA-ZAKĘŚ, K., ZAKĘŚ, Z., ROSZUK, J. (2005): The use of tannic acid to remove adhesiveness from pikeperch, Sander lucioperca, eggs. Aquaculture Research, 2005, 36: 1458-1464.
DVOŘÁK J. (2007): Porovnání produkční účinnosti krmiv s diferenciovanou úrovní živin a energie v chovu ročka candáta obecného (Sander lucioperca). Bakalářská práce, MZLU Brno.
DVOŘÁK J. (2009): Odchov ročka candáta obecného (Sander lucioperca) v podmínkách intenzivního chovu a moŃnost jeho kombinace s rybničním odchovem. Diplomová práce, MZLU Brno
DUBSKÝ K., KOUŘIL J., ŠRÁMEK V., (2003) Obecné rybářství. Nakladatelství INFOTMATORIUM, Praha, 2003
HAMÁČKOVÁ, J., SEDOVÁ, M. A., PJANOVA, S. V., LEPIČOVÁ, A. (2001): The efect 2-phenoxyethanol, clove oil and Propiscin anaesthetics on perch (Perca fluviatilis) in relation to water temperature, Czech J. Anim. Sci. 46 (11), s. 469-473.
33
HANEL, L., LUSK, S. (2005): Ryby a mihule České republiky. Rozšíření a ochrana. Český svaz ochránců přírody, Vlašim 2005, 448 s.
HILGE, V., STEFFENS, W. (1996): Aquaculture of fry and fingerlings of pike-perch (Stizostedion lucioperca L.) – a short review. J. Appl. Ichthyol. 12 (1996): 160-167.
JIRÁSEK, J., MAREŠ, J. (2005): Nutriční aspekty odchovu plůdku dravých druhů ryb. BULLETIN VÚRH Vodňany 41, 3/2005, pp. 107-113.
KLIMEŠ, J., KOUŘIL, J. (2003): Odchov rychleného plůdku a ročka candáta obecného (Sander lucioperca) v rybnících. Bulletin VÚRH Vodňany 1/2/2003, JU v Českých Budějovicích a VÚRH ve Vodňanech, pp. 43-48.91
KLEIN, BRETELER, J.G.P. (1989): Intensive culture of pike-perch fry with live food. In: Aquaculture – A Biotechnology in Progress (ed. by N. DePauw, et al.), European Aquaculture Society, Bredene, Belgium, pp. 203-207.
KOUŘIL, J., HAMÁČKOVÁ, J. (2005). Metody poloumělé a umělé reprodukce candáta obecného (Sander lucioperca) a odchovu jeho plůdku v rybnících. Bulletin VÚRH Vodňany 3/2005, JU v Českých Budějovicích a VÚRH ve Vodňanech, pp. 122-128.
KOUŘIL, J., KLIMEŠ, J. (2001): Poloumělý výtěr candáta s pomocí hypofyzace a odchov jeho rychleného plůdku v monokultuře v rybnících. Bulletin VÚRH Vodňany 4/2001, JU v Českých Budějovicích a VÚRH ve Vodňanech, pp. 153-156.
KOWALSKA, A., DEMSKA-ZAKĘŚ, K., ZAKĘŚ, Z. (2003): Krytyczne okresy w intensywnym podchowie larw sandacza, Sander lucioperca (L.). In: ZAKĘŚ et al. (eds.), Ryby drapieŜne rozród, podchów, profilaktyka. Wydawnictwo IRS, Olsztyn 2003, pp. 43-50.
KOWALSKA, A., ZAKĘŚ, Z., DEMSKA-ZAKĘŚ, K. (2006): The impact of feeding on the results of rearing larval pikeperch, Sander lucioperca (L.), with begard to the development of the digestive tract. Electronic Journal of Polish Agricultural Universities, Fisheries, Volume 9, Issue 2. 34
LAVENS, P., SORGELOOS, P., DHERT, P., DEVRESSE, B. (1995): Larval foods. In: BROMAGE, N.R., ROBERTS, R.J. (Eds.), Broodstock management and egg and larval quality. Blackwell, London: 373-397.
LEPIČ, P., HAMÁČKOVÁ, J., KOUŘIL, J., LEPIČOVÁ, A., BARTH, T. (2005): Hormonálně indukovaný výtěr candáta obecného (Sander lucioperca). VIII. Česká ichtyologická konference, Sborník referátů konference s mezinárodní častí, Brno, 2005, pp. 215-220.
LJUNGGREN L. (2001): Growth response of pikeperch larvae in relation to body size and zooplankton abundance. Journal of Fish Biology (2002) 60, 405-414.
LJUNGGREN, L., STAFFAN, F., FALK, S., LINDÉN, B., MENDES, J. (2003): Weaning of juvenile pikeperch, Stizostedion lucioperca L., and perch, Perca fluviatilis L., to formulated feed. Aquaculture Research 34, 281-287.
MANDELÍKOVÁ, H., ŽENÍŠKOVÁ, H. (2006): Ryby – situační a výhledová zpráva. Ministerstvo Zemědělství ČR, Praha, 40 s (in Czech).
MAREŠ, J., HILLERMANN, J. (2002): Použití polovlhkých směsí v chovu okouna říčního (Perca fluviatilis L.). In: Sbor. ref. V. České ichtyologické konference, Brno, s. 187191.
MOLNÁR, T., HANCZ, Cs., BÓDIS, M., MÜLLER, T., BERCSÉNYI, HORN. P. (2004b): The effect of initial stocking density on growth and survival of pike-perch fingerlings reared under intensive conditions. Aquaculture International 12: 181-189.
MOLNÁR, T., HANCZ, CS., MOLNÁR, M., HORN. P. (2004a): The effects of diet and stocking density on the growth and behaviour of pond pre-reared pikeperch under intensive conditions. J. Appl. Ichthyol. 20, 105-109.
NAGEL T.O. (1976) Intessive culture of fingerlings walleyes on formulated feeds. Progres.Fish-Culture, 38. 1976, č.2, s.90- 91. 35
NYINA-WAMWIZA, L., XUELIANG, L XU, BLANCHARD, G.& KESTEMONT, P. (2005). Effect of dietary protein, lipid and carbohydrate ratio on growth, feed efficiency and body composition of pikeperch Sander lucioperca fingerlings. Aquaculture Research, 36, 2005, s. 486-492.
OSTASZEWSKA, T. (2004): Histopathological changes during pikeperch Sander lucioperca swim bladder development. In: BARRY et MALISON (eds.), Proceedings of PERCIS III, The third international percid Fish Symposium, University of Wisconsin, Madison, Wisconsin Sea Grant Institute, 2004, pp. 111-112.
OSTASZEWSKA, T., BORUTA, A. (2006): The effect of diet on the fatty acid composition and liver histology of pikeperch (Sander lucioperca (L.)) larvae. Archives of Polish Fisheries, 2006, Vol. 14, Fasc. 1, s. 53-66.
RUUHIJÄRVI, J.,VIRTANEN, E., SALMINEN, M., MUYNDA, M. (1991): The growth and survival of pike-perch, Stizostedion lucioperca L., larvae fed on formulated feeds. In: Larvi ’91. Special Publication 15 (ed. by P. Lavens, et al.), European Aquaculture Society, Gent, Belgium, pp.154-156.
SCHULZ, C., GÜNTHER, S., WIRTH, M., RENNERT, B. (2006): Growth performance and body composition of pike perch (Sander lucioperca) fed varying formulated and natural diets. Aquacult. Int. 14: 577-586.
SCHULZ, C., BÖHM, M., WIRTH, M., RENNERT, B. (2007): Effect of dietary protein on growth, feed conversion, body composition and survival of pike perch fingerlings (Sander lucioperca). Aquaculture Nutrition 13: 373-380.
SCHLUMBERGER, O., PROTEAU, J.P. (1991): Production de juveniles de sandre (Stizostedion lucioperca). Aqua Revue 36, pp. 25-28.
SPURNÝ P., 1998. Ichtyologie ( systematická část). MZLU Brno 138 s.
SZKUDLAREK, M. (2003): Obiecujące wyniky podchowu larw sandacza w obiegach zamkniętych. In: ZAKES et al. (eds.), Ryby drapieŜne rozród, podchów, profilaktyka. 36
Wydawnictwo IRS, Olsztyn 2003, pp. 35-42.
SZKUDLAREK, M. (2005): Zraszanie powierzchni wody w basenach pochowowych jako metoda przeciwdzialania syndromowi braku napełniania pęcherza pławnego u larw sandacza (Sander lucioperca (L.)). In: ZAKES (ed.), Rozród, podchów, profilaktyka ryb sumokształtnych i innych gatunków. Wydawnictwo IRS, Olsztyn 2005, pp. 145152.
SZKUDLAREK, M., ZAKES, Z. (2002): The effect of stock density on the effectiveness of rearing pikeperch, Sander lucioperca (L.) summer fry. Archives of Polish Fisheries 10: 115–119.
SZKUDLAREK, M., ZAKES, Z. (2007): Effect of stocking density on survival and growth performance of pikeperch, Sander lucioperca (L.), larvae under controlled conditions. Aquacult. Int. 15: 67-81.
TÖLG T. (1984). Pike-perch culture. (in HORVÁTH L. et al.: Special methods in pond fish husbandry); Budapest, Akadémiai Kiadó, 1984, pp. 124- 146.
WEDEKIND H. Feeding Pikeperch fingerlings dry diet. Aquaflow.org [online] (2003).
XU, X., MABOUDOU, J., TOKO, I. I., KESTEMONT, P. (2004): Larval study on pikeperch Stizostedion lucioperca: effects of weaning age and diets (live and formulated) on survival, growth, cannibalism, deformity and stress resistance. In: BARRY et MALISON (eds.), Proceedings of PERCIS III, the Third International Percid Fish Symposium, University of Wisconsin, Madison, Wisconsin, U.S.A., July 20-24, 2003, Madison, Wisconsin: University of Wisconsin Sea Grant Institute, 2004, pp. 55-56.
ZAKES Z., SZKUDLAREK M., DEMSKA-ZAKES K. (2005): Pozasezonowy rozród sandacza. Wydawnictvo IRS Olsztyn, č. 186, p. 27.
ZAKES, Z. (1997a): Converting pond-reared pikeperch fingerlings, Stizostedion lucioperca (L.) to artificial food – effect of water temperature. Archives of Polish 37
Fisheries 5, 313-324.
ZAKES, Z. (1997b): The effect of stock density on the survival, cannibalism and growth of summer fry of European pikeperch (Stizostedion lucioperca L.) fed artificial diet in controlled conditions. Archives of Polish Fisheries 5, 305-311.
ZAKES, Z. (1999): The effect of body size and water temperature on the results of intensive rearing of pike-perch, Stizostedion lucioperca (L.) fry under controlled conditions. Archives of Polish Fisheries 7, 187-199.
ZAKES, Z., KOWALSKA, A., CZERNIAK, S., DEMSKA-ZAKES, K. (2006): Effect of feeding frequency on growth and size variation in juvenile pikeperch, Sander lucioperca (L.). Czech J. Anim. Sci. 51, 85-91.
ZAKES, Z., PRZYBYL, A., WOZNIAK, M., SZCZEPKOWSKI, M., MAZURKIEWICZ, J. (2004): Growth performance of juvenile pikeperch, Sander lucioperca (L.) fed graded levels of dietary lipids. Czech J. Anim. Sci. 49, 156-163.
ZAKES, Z., SZCZEPKOWSKI, M. (2004): Induction of out-of-season spawning of pikeperch Sander lucioperca (L.). Aquaculture International 12:11-18.
ZAKES Z., DEMSKA-ZAKES K., KRZYWOSZA T.,WOLNICKIEGO J., (2003), Ryby drapiezne – rozrod, podchow, profilaktika, ISBN 83-87506-38-9 Wydawnictvo IRS Olsztyn 2003, s 7- 58
ZIENERT, S. (2003): Ergebnisse bei der Aufzucht von Zandern. Fischer und Teichwirt, 8: 296-298.
ZIENERT, S., STEINL, K.H. (2004): Erfahrungen bei der Aufzucht von Zandern mit Trockenmischfutter. Fischer und Teichwirt, 7: 744.
ZIENERT, S., WEDEKIND, H. (2001): Erfahrungen bei der Umstellung von Zandern (Sander lucioperca) auf Trockenfutter. Fischer und Teichwirt, 52: 202-203.
38
8 PŘÍLOHY 1. Publikovaná data JANOŠTÍK J., NĚMEC R., BRABEC T., KOPP R., MAREŠ J. (2009) The conversion of pikeperch yearling (Sander lucioperca) from natural to dried diet under operating conditions ,,60 let výuky rybářské specializace na MZLU v Brně“ sborník referátů konference s mezinárodní účastí, Brno 2. a 3. prosince 2009, s. 172, ISBN 978-80-7375-358-0 2. Statistické analýzy dat
statisticky průkazné rozdíly označeny barvou Grafy - hodnoty dle průměrů
39
Grafy dle mediánu
40
Grafické vyjádření odchovávaných jedinců
41
42