Matematika s programem Maple
Jaroslav Urb´anek
Listopad 2012
Obsah ´ 1 Uvod do syst´ emu Maple 1.1 Syst´em Maple . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1.1 Standardn´ı z´apisn´ık (Standard Worksheet) . 1.1.2 Klasick´ y z´apisn´ık (Classic Worksheet) . . . . 1.1.3 Pˇr´ıkazov´ y ˇra´dek a kalkulaˇcka Maple . . . . . 1.1.4 Document Mode, Worksheet Mode . . . . . 1.1.5 Math Mode, Text Mode . . . . . . . . . . . 1.2 Z´akladn´ı ovl´ad´an´ı syst´emu . . . . . . . . . . . . . . 1.2.1 Vyhodnocen´ı pˇr´ıkaz˚ u . . . . . . . . . . . . . 1.2.2 Palety . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.3 N´azvy symbol˚ u . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3 N´apovˇeda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.1 Tour of Maple, Quick Reference, Quick Help 1.3.2 What’s New, Startup Dialog . . . . . . . . . 1.3.3 Manuals, Resources, and more . . . . . . . . 1.3.4 Pomocn´ıci, instruktoˇri a ˇreˇsen´e u ´lohy . . . . 1.3.5 Pˇr´ıkaz ? (otazn´ık) . . . . . . . . . . . . . . . 1.4 Prov´adˇen´ı v´ ypoˇct˚ u . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4.1 Pˇr´ıkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4.2 Oznaˇcen´ı v´ ysledk˚ u . . . . . . . . . . . . . . 1.4.3 Vytv´aˇren´ı promˇenn´ ych . . . . . . . . . . . . 1.4.4 Bal´ıky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ˇ sen´ı rovnic . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4.5 Reˇ 2 Matematick´ a anal´ yza s Maple v R 2.1 V´ yrazy a jejich u ´pravy . . . . . . 2.1.1 Zjednoduˇsen´ı v´ yrazu . . . 2.1.2 Omezuj´ıc´ı podm´ınky . . . ´ 2.1.3 Uprava polynomu . . . . . 2.1.4 Pˇrevod v´ yrazu na jin´ y tvar 2.2 Funkce jedn´e promˇenn´e . . . . . . 2.2.1 Definice funkce . . . . . . 2.2.2 Vlastnosti funkc´ı . . . . . 2.2.3 Inverzn´ı funkce . . . . . . 2.2.4 Sloˇzen´a funkce . . . . . . 2.3 Vykreslen´ı grafu funkce . . . . . . 2.3.1 Vykreslov´an´ı . . . . . . . 2.3.2 Animace . . . . . . . . . . 2.4 Limita a spojitost funkce . . . . .
. . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . 2
. . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
6 6 6 7 8 9 9 10 11 11 12 13 13 13 14 15 15 16 17 18 19 20 22
. . . . . . . . . . . . . .
27 27 27 27 28 28 33 33 35 38 40 40 40 45 47
2.5
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
53 57 58 61 70 70 71 72 74 78 88
3 Matematick´ a anal´ yza s Maple v Rn 3.1 Funkce v´ıce promˇenn´ ych . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.1 Definice funkce v´ıce promˇenn´ ych . . . . . . . 3.1.2 Vykreslen´ı funkce dvou promˇenn´ ych . . . . . . 3.1.3 Definiˇcn´ı obor funkce dvou promˇenn´ ych . . . . 3.2 Limita a spojitost funkce v´ıce promˇenn´ ych . . . . . . 3.2.1 Limita funkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.2 Spojitost funkce . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3 Parci´aln´ı derivace funkce v´ıce promˇenn´ ych . . . . . . 3.3.1 Smˇerov´e derivace . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.2 Diferenci´al . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.3 Taylor˚ uv polynom . . . . . . . . . . . . . . . 3.4 Extr´emy funkce v´ıce promˇenn´ ych . . . . . . . . . . . 3.4.1 Lok´aln´ı extr´emy . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4.2 Absolutn´ı extr´emy . . . . . . . . . . . . . . . 3.5 V´ıcerozmˇern´ y integr´al . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.5.1 Geometrick´a aplikace dvojn´eho integr´alu . . . 3.5.2 Geometrick´a aplikace trojn´eho integr´alu . . . 3.5.3 Transformace souˇradnic ve dvojn´em a trojn´em 3.6 Nekoneˇcn´e ˇrady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.6.1 Absolutn´ı konvergence ˇrad . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . integr´alu . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
92 92 92 92 94 99 99 103 104 107 108 111 112 112 117 121 128 133 136 137 145
4 Line´ arn´ı algebra s Maple v Cn . 4.1 Vektorov´e prostory . . . . . . . . . 4.1.1 Vektory . . . . . . . . . . . 4.1.2 Matice . . . . . . . . . . . . 4.1.3 Soustavy line´arn´ıch rovnic . 4.1.4 Gaussova eliminace . . . . . 4.1.5 Determinant . . . . . . . . . 4.2 Line´arn´ı zobrazen´ı . . . . . . . . . 4.2.1 Matice line´arn´ıho zobrazen´ı
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
148 148 148 153 158 162 166 171 172
. . . . .
177 177 177 177 179 179
2.6 2.7
Derivace funkce . . . . . . . . . . 2.5.1 Diferenci´al . . . . . . . . . 2.5.2 Taylor˚ uv polynom . . . . Vyˇsetˇren´ı pr˚ ubˇehu funkce . . . . Integr´al funkce . . . . . . . . . . 2.7.1 Neurˇcit´ y integr´al . . . . . 2.7.2 Metoda per partes . . . . 2.7.3 Substituˇcn´ı metoda . . . . 2.7.4 Urˇcit´ y integr´al . . . . . . 2.7.5 Aplikace urˇcit´eho integr´alu 2.7.6 Nevlastn´ı integr´al . . . . .
. . . . . . . . . . .
5 Chyby 5.1 Chybov´e zpr´avy (Error Messages) . 5.1.1 Math mode / Text mode . . 5.1.2 Chybn´e argumenty pˇr´ıkaz˚ u. 5.1.3 Nespr´avn´e pouˇzit´ı z´avorek . 5.1.4 Nespr´avn´e pˇriˇrazen´ı . . . . . 3
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . .
. . . . . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
5.2 5.3
5.1.5 Dˇelen´ı nulou . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1.6 Nespr´avn´ y z´apis mocnin . . . . . . . . . 5.1.7 Nespr´avn´e pouˇzit´ı objekt˚ u . . . . . . . . 5.1.8 Nespr´avn´e definice a pouˇzit´ı funkc´ı . . . 5.1.9 Chyby pˇri vykreslov´an´ı . . . . . . . . . . 5.1.10 Dalˇs´ı chybov´e zpr´avy . . . . . . . . . . . Varov´an´ı (Warnings) . . . . . . . . . . . . . . . Ostatn´ı chyby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3.1 Nenaˇcten´ı bal´ıku (knihovny) . . . . . . . 5.3.2 Nespr´avn´e pouˇz´ıv´an´ı nˇekter´ ych symbol˚ u
6 N´ avody k ˇ reˇ sen´ı pˇ r´ıklad˚ u ´ 6.1 Uvod do syst´emu Maple . . . . . . 6.2 Matematick´a anal´ yza s Maple v R . 6.3 Matematick´a anal´ yza s Maple v Rn 6.4 Line´arn´ı algebra s Maple v Cn . . .
. . . .
. . . .
4
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . . . . . . . .
. . . .
. . . . . . . . . .
. . . .
. . . . . . . . . .
. . . .
. . . . . . . . . .
. . . .
. . . . . . . . . .
. . . .
. . . . . . . . . .
. . . .
. . . . . . . . . .
. . . .
. . . . . . . . . .
. . . .
. . . . . . . . . .
. . . .
. . . . . . . . . .
. . . .
. . . . . . . . . .
. . . .
. . . . . . . . . .
. . . .
. . . . . . . . . .
. . . .
. . . . . . . . . .
. . . .
. . . . . . . . . .
. . . .
. . . . . . . . . .
180 180 180 180 182 182 183 184 184 184
. . . .
186 186 187 202 223
Pˇ redmluva Uˇcebn´ı text Matematika s programem Maple vznikl pˇrepracov´an´ım p˚ uvodn´ıho d´ıla Matema” ˇ ˇc. 2785/2010, tick´a anal´ yza – cviˇcen´ı s pouˇzit´ım Maple“, kter´e vzeˇslo z ˇreˇsen´ı projektu FRVS rozˇs´ıˇren´ım o nˇekter´e nov´e funkcionality pˇr´ıtomn´e v pozdˇeji vydan´ ych verz´ıch syst´emu Maple, tj. verz´ıch 15 a 16, a doplnˇen´ım o kapitolu vˇenovanou line´arn´ı algebˇre. Souˇcasnˇe byly odstranˇeny nˇekter´e zn´am´e nedostatky pˇredchoz´ıho textu. Text jeˇstˇe nen´ı dokonˇcen. Posledn´ı aktualizace: 28. 11. 2012. Nejviditelnˇejˇs´ı zmˇenou uvedenou v Maple 16 je vylepˇsen´ı vizualizace. Veˇsker´e grafy vypadaj´ı mnohem l´epe a profesion´alnˇeji. Dalˇs´ı novinkou jsou matematick´e aplikace zvan´e Math Apps pˇrin´aˇsej´ıc´ı interaktivn´ı v´ yukov´e demonstraˇcn´ı dokumenty. Oproti verzi Maple 14 byly tak´e vylepˇseny r˚ uzn´e pomocn´e n´astroje jako napˇr. InverseTutor pro vykreslen´ı funkce a jej´ı inverze do jednoho grafu spolu s osou symetrie. Nakonec jeˇstˇe uved’me funkcionalitu zvanou Clickable Math nab´ızej´ıc´ı moˇznosti u ´pravy/vyhodnocen´ı/vykreslen´ı zobrazen´eho v´ yrazu (rovnice). V matematice je zvykem vynech´avat symbol pro n´asoben´ı, teˇcku, mezi v´ yrazy, kter´e spolu n´asob´ıme. Dost´av´ame tak napˇr. v´ yrazy 3x, 2π, xy ve skuteˇcnosti pˇredstavuj´ıc´ı 3 · x, 2 · π, x · y. Pˇrestoˇze je souˇcasn´a verze syst´emu Maple jiˇz natolik chytr´a“ a um´ı s v´ yrazy t´ımto zp˚ usobem ” pracovat (tj. vynech´avat symbol pro n´asoben´ı), je pˇri tom tˇreba velk´e opatrnosti a pˇredevˇs´ım zaˇc´ınaj´ıc´ım uˇzivatel˚ um vynech´av´an´ı symbolu pro n´asoben´ı nem˚ uˇzeme doporuˇcit. Z tohoto d˚ uvodu je ve vˇsech pˇr´ıkazech syst´emu Maple i v samotn´em textu d˚ uslednˇe dodrˇzov´ano vkl´ad´an´ı symbolu pro n´asoben´ı, byt’ to nˇekdy p˚ usob´ı nezvykle (viz napˇr. 2 · π).
5
´ 1 Uvod do syst´ emu Maple 1.1
Syst´ em Maple
Syst´em Maple je v´ ykonn´ y program pro ˇreˇsen´ı jednoduch´ ych i sloˇzitˇejˇs´ıch matematick´ ych probl´em˚ u. S jeho pomoc´ı tak´e m˚ uˇzeme vytv´aˇret dokumenty vysok´e kvality, prezentace a interaktivn´ı uˇzivatelsk´e n´astroje. Maple patˇr´ı do skupiny syst´em˚ u poˇc´ıtaˇcov´e algebry umoˇzn ˇuj´ıc´ı jak symbolick´e, tak numerick´e v´ ypoˇcty. Syst´em nav´ıc obsahuje komponenty podporuj´ıc´ı v´ yuku matematiky. V´ yrobcem syst´emu je kanadsk´a spoleˇcnost Maplesoft Inc., jej´ıˇz webov´e str´anky1 poskytuj´ı ˇsirok´e informace o syst´emu a jeho dalˇs´ıch pˇr´ıbuzn´ ych programech jako je MapleSim, MapleNet, Maple T.A. a mnoho dalˇs´ıch n´astroj˚ u a program˚ u. Webov´e str´anky mimo jin´e 2 obsahuj´ı tzv. Aplikaˇcn´ı centrum (Application Center), z nˇejˇz si m˚ uˇze kaˇzd´ y zaregistrovan´ y uˇzivatel st´ahnout uk´azkov´e programy demonstruj´ıc´ı pouˇzit´ı syst´emu Maple pˇri ˇreˇsen´ı mnoha r˚ uzn´ ych matematick´ ych i technick´ ych probl´em˚ u. Poskytuj´ı i tzv. Studentsk´e centrum 3 (Student Help Center), kde si zaregistrovan´ y student m˚ uˇze st´ahnout mnoho studijn´ıch materi´al˚ u. Dalˇs´ımi v´ yznamn´ ymi zdroji informac´ı o Maple jsou diskuzn´ı f´orum uˇzivatel˚ u Maple4 a web ˇ distributora Maple pro Ceskou a Slovenskou republiku5 , kde je vˇetˇsina dokument˚ u v ˇcesk´em jazyce [5], [9]. Syst´em Maple je vyv´ıjen od roku 1980, v nˇemˇz se objevila jeho prvn´ı limitovan´a verze. V roce 2005 byla uvedena verze Maple 10 s nov´ ym grafick´ ym uˇzivatelsk´ ym rozhran´ım zvan´ ym Standard Worksheet a tzv. dokumentov´ ym reˇzimem (Document mode). D´ıky nim se ovl´ad´an´ı syst´emu Maple stalo v´ yraznˇe jednoduˇsˇs´ım. V souˇcasn´e dobˇe vznik´a kaˇzd´ y rok nov´a verze, v dobˇe psan´ı t´eto inovovan´e a rozˇs´ıˇren´e verze p˚ uvodn´ıho textu byla na trhu nejnovˇejˇs´ı verze Maple 16. Budeme proto prezentovat moˇznosti pr´avˇe zm´ınˇen´e nejnovˇejˇs´ı verze syst´emu, nicm´enˇe naprost´a vˇetˇsina pˇr´ıkaz˚ u a funkc´ı, jeˇz budeme pouˇz´ıvat, je v Maple dostupn´a jiˇz od dˇr´ıvˇejˇs´ıch verz´ı syst´emu (zejm´ena od pˇrelomov´e des´at´e verze). Se syst´emem je moˇzn´e pracovat nˇekolika r˚ uzn´ ymi zp˚ usoby, kter´e vol´ıme pˇri spuˇstˇen´ı programu ze startovac´ıho menu poˇc´ıtaˇce nebo kliknut´ım na pˇr´ısluˇsnou ikonu na ploˇse. Maple je k dispozici pro r˚ uzn´e operaˇcn´ı syst´emy. V n´asleduj´ıc´ım textu pop´ıˇseme, jak program spouˇst´ıme v nejrozˇs´ıˇrenˇejˇs´ım operaˇcn´ım syst´emu Windows.
1.1.1
Standardn´ı z´ apisn´ık (Standard Worksheet)
Grafick´e uˇzivatelsk´e rozhran´ı Maple zvan´e Standard Worksheet se spust´ı ze startovac´ıho menu poˇc´ıtaˇce v´ ybˇerem poloˇzky Programy > Maple 16 > Maple 16 nebo kliknut´ım na ikonu Maple 16 na ploˇse. Toto prostˇred´ı poskytuje veˇsker´e moˇznosti syst´emu Maple 1
http://www.maplesoft.com http://maplesoft.com/applications/index.aspx 3 http://maplesoft.com/studentcenter/index.aspx 4 http://www.mapleprimes.com 5 http://www.maplesoft.cz 2
6
a pom´ah´a vytv´aˇret elektronick´e dokumenty (z´apisn´ıky) zobrazuj´ıc´ı matematick´e v´ ypoˇcty, texty a koment´aˇre spolu s propracovanou poˇc´ıtaˇcovou grafikou. Nˇekter´e je moˇzn´e v z´apisn´ıku schovat“ a nechat odkryt´e“ jen nejd˚ uleˇzitˇejˇs´ı pas´aˇze tak, aby dokument poskytoval uˇzivateli ” ” potˇrebn´e informace. Jelikoˇz jsou vytvoˇren´e dokumenty interaktivn´ı, tj. v jist´em smyslu ˇziv´e“, m˚ uˇze si uˇzivatel s´am upravovat pˇreddefinovan´e hodnoty parametr˚ u, vyhodnocovat ” pˇr´ıkazy, a z´ısk´avat tak nov´e v´ ysledky. Menu z´apisn´ıku Maple m´a tˇri vodorovn´e liˇsty: hlavn´ı menu (Menu Bar, zcela nahoˇre), n´astrojovou liˇstu (Toolbar, pod hlavn´ım menu) a kontextovou liˇstu (Context Bar, pod n´astrojovou liˇstou). Z´apisn´ık d´ale obsahuje palety (Palettes, svisl´ y blok na lev´e stranˇe6 ), vlastn´ı pracovn´ı pole – dokument (Document), do nˇejˇz zad´av´ame pˇr´ıkazy, texty, prov´ad´ıme v´ ypoˇctov´e a grafick´e akce, a stavovou liˇstu (Status Bar, zcela dole). Vlastn´ı pracovn´ı pole je moˇzn´e zobrazit pˇres celou obrazovku skryt´ım palet a vˇsech liˇst (kromˇe hlavn´ıho menu) kliknut´ım na pˇr´ısluˇsn´e poloˇzky v z´aloˇzce View hlavn´ıho menu.
Obr´ azek 1.1: Maple 16: Prostˇred´ı Standard Worksheet.
1.1.2
Klasick´ y z´ apisn´ık (Classic Worksheet)
U 32bitov´ ych operaˇcn´ıch syst´em˚ u je k dispozici t´eˇz tzv. Classic Worksheet, kter´ y se spust´ı ze startovac´ıho menu poˇc´ıtaˇce v´ ybˇerem poloˇzky Programy > Maple 16 > Classic Worksheet Maple 16 nebo kliknut´ım na ikonu Classic Worksheet Maple 16 na ploˇse. Tento z´apisn´ık Maple je urˇcen pˇredevˇs´ım pro m´enˇe v´ ykonn´e poˇc´ıtaˇce s omezenou pamˇet´ı. Neposkytuje tak´e vˇsechny funkce, pˇr´ıkazy a moˇznosti syst´emu Maple jako Standard Worksheet [5]. 6
Palety se automaticky zobrazuj´ı v lev´em bloku. Prostˇred´ı syst´emu nab´ız´ı blok pro palety i po prav´e stranˇe obrazovky (automaticky zavˇren´ y), kam je moˇzn´e nˇekter´e (ale i vˇsechny) pˇresunout.
7
Obr´ azek 1.2: Prostˇred´ı Classic Worksheet v Maple 14 (pˇrevzato z [5]).
1.1.3
Pˇ r´ıkazov´ yˇ r´ adek a kalkulaˇ cka Maple
Se syst´emem Maple m˚ uˇzeme pracovat i pouze v reˇzimu tzv. pˇr´ıkazov´eho ˇr´adku spustiteln´eho ze startovac´ıho menu poˇc´ıtaˇce v´ ybˇerem poloˇzky Programy > Maple 16 > Commandline Maple 16. Pˇr´ıkazov´ y ˇra´dek je urˇcen k ˇreˇsen´ı rozs´ahl´ ych a sloˇzit´ ych u ´loh. K dispozici pˇritom nejsou ˇz´adn´e grafick´e prvky.
Obr´ azek 1.3: Maple 16: Pˇr´ıkazov´ y ˇr´adek.
D´ale je moˇzn´e pouˇz´ıvat (a vytv´aˇret) tzv. maplety, tj. grafick´a uˇzivatelsk´a rozhran´ı obsahuj´ıc´ı ok´enka, textov´a pole a dalˇs´ı vizu´aln´ı prvky umoˇzn ˇuj´ıc´ı pouh´ ym klik´an´ım spouˇstˇet v´ ypoˇcty. Kalkulaˇcka syst´emu Maple je speci´aln´ı typ mapletu, kter´ y je k dispozici pouze 8
pro operaˇcn´ı syst´emy Windows. Spouˇst´ı se ze startovac´ıho menu poˇc´ıtaˇce, kde se vybere Programy > Maple 16 > Maple Calculator [5].
1.1.4
Document Mode, Worksheet Mode
D´ale se budeme vˇenovat pouze rozˇs´ıˇren´emu prostˇred´ı Standard Worksheet. V tomto prostˇred´ı je moˇzn´e pracovat ve dvou z´akladn´ıch reˇzimech: Worksheet Mode a Document Mode. Prvnˇe jmenovan´ y odpov´ıd´a prostˇred´ı Classic Worksheet, v nˇemˇz je kaˇzd´ y pˇr´ıkaz Maple uvozen symbolem [> a mus´ı b´ yt ukonˇcen stˇredn´ıkem (v´ ysledek se zobraz´ı na dalˇs´ım ˇra´dku uprostˇred) nebo dvojteˇckou (v´ ysledek se nezobraz´ı). Otev´ır´a se v hlavn´ım menu zvolen´ım File > New > Worksheet mode. Document Mode poskytuje pˇrehlednˇejˇs´ı z´apis pˇr´ıkaz˚ u a matematick´ ych vzorc˚ u bez pˇrebyteˇcn´ ych“ symbol˚ u. Pˇri otevˇren´ı nov´eho souboru z n´astrojov´e liˇsty ” je automaticky spuˇstˇen pr´avˇe tento reˇzim, jinak je moˇzn´e jej t´eˇz otevˇr´ıt z hlavn´ıho menu v poloˇzce File > New. Obvykle je z´apisn´ık nastaven do jednoho reˇzimu7 , kter´ y je moˇzn´e zvolit pˇri otev´ır´an´ı nov´eho souboru v hlavn´ım menu (File > New > ...). Existuje vˇsak i moˇznost pˇrep´ınat mezi reˇzimy v r´amci jednoho z´apisn´ıku, kdy je ˇc´ast vytvoˇrena v jednom reˇzimu, ˇca´st v jin´em. Z Document Mode se pˇrepneme do Worksheet Mode kliknut´ım na ikonku [> v n´astrojov´e liˇstˇe. Naopak z Worksheet Mode se do reˇzimu Document Mode pˇrepneme v´ ybˇerem poloˇzky v hlavn´ım menu (Format > Create Document block) [5].
Obr´ azek 1.4: Reˇzimy z´apisu (pˇrevzato z [5]).
1.1.5
Math Mode, Text Mode
Pro rozliˇsen´ı pˇr´ıkaz˚ u a obyˇcejn´eho textu slouˇz´ı kontextov´a liˇsta z´apisn´ıku, kde m´ame na v´ ybˇer Text Mode a Math Mode. Math Mode odpov´ıd´a pˇr´ıkaz˚ um (po stisku kl´avesy Enter dojde k vyhodnocen´ı), v Text Mode p´ıˇseme texty dokumentu podobnˇe jako napˇr. v textov´em editoru (po stisku kl´avesy Enter pˇrejdeme na nov´ y ˇra´dek bez jak´ehokoli vyhodnocen´ı). Volit reˇzim z´apisu m˚ uˇzeme bud’ kliknut´ım myˇsi (v kontextov´e liˇstˇe nad dokumentem jsou uvedeny 7
Ten zpravidla vol´ıme pˇri prvn´ım spuˇstˇen´ı po instalaci syst´emu nebo jej m˚ uˇzeme n´aslednˇe nastavit v hlavn´ım menu: Tools > Options... > Interface.
9
n´azvy pˇredstavuj´ıc´ı jednotliv´e moˇznosti) nebo v´ ybˇerem poloˇzky v hlavn´ım menu (Edit > Switch to Text/Math Mode). Tot´eˇz lze rychleji prov´est kl´avesou F5. V reˇzimu Worksheet Mode lze pro text i pro pˇr´ıkazy pouˇz´ıt oba druhy z´apisu. Pro psan´ı textu je nutn´e kliknout na ikonku T v n´astrojov´e liˇstˇe nebo zvolit poloˇzku v hlavn´ım menu (Insert > Text). Podobnˇe pro z´apis pˇr´ıkaz˚ u jazyka Maple je nutn´e kliknout na ikonku [> v n´astrojov´e liˇstˇe nebo zvolit poloˇzku v hlavn´ım menu (Insert > Maple Input). Pˇri otevˇren´ı nov´eho souboru je z´apisn´ık automaticky nastaven na psan´ı pˇr´ıkaz˚ u. K pˇr´ıkaz˚ um m´ame d´ale moˇznost zapisovat koment´aˇre uveden´ım symbolu mˇr´ıˇzky (#) pˇred text, kter´ y m´a b´ yt koment´aˇrem (viz obr´azek 1.5) [5].
Obr´ azek 1.5: Z´ apis koment´aˇre v pˇr´ıkazov´em reˇzimu (pˇrevzato z [5]).
1.2
Z´ akladn´ı ovl´ ad´ an´ı syst´ emu
Jiˇz v´ıme, jak spustit syst´em Maple a jak zvolit pracovn´ı prostˇred´ı, kter´e chceme. Otevˇr´ıt jiˇz vytvoˇren´ y program m˚ uˇzeme z hlavn´ıho menu (File > Open...) nebo spuˇstˇen´ım programu rovnou z operaˇcn´ıho syst´emu (prostˇrednictv´ım nˇejak´eho souborov´eho manaˇzeru). Kdyˇz chceme vytvoˇren´ y dokument uloˇzit, zvol´ıme poloˇzku File > Save (resp. File > Save As...) v hlavn´ım menu syst´emu Maple. Dokumenty prostˇred´ı Standard Worksheet maj´ı pˇr´ıponu mw, dokumenty prostˇred´ı Classic Worksheet pˇr´ıponu mws. V prostˇred´ı Standard Worksheet je moˇzn´e otevˇr´ıt oba typy soubor˚ u, v prostˇred´ı Classic Worksheet pouze typ mws. Maple poskytuje tak´e moˇznost exportovat dokumenty jako soubory jin´ ych typ˚ u. Podporov´any jsou typy: HTML, PDF, LaTeX, Maple Input, Maplet, Maple Text, Plain Text, Maple T.A. a Rich Text Format. Pro export dokumentu vybereme poloˇzku Export As... ze z´aloˇzky File v hlavn´ım menu. Nyn´ı si uk´aˇzeme, jak v Document Mode zad´avat jednoduch´e pˇr´ıkazy. Budeme proto pˇredpokl´adat, ˇze z´apisn´ık je jiˇz nastaven pro psan´ı pˇr´ıkaz˚ u (Math Mode). Z´ akladn´ı operace: pro sˇc´ıt´an´ı pouˇz´ıv´ame symbol plus (+), pro odˇc´ıt´an´ı m´ınus (–), pro n´asoben´ı (*), ale pozor, pro dˇelen´ı mus´ıme pouˇz´ıvat pouze lom´ıtko (/), dvojteˇcka (:) m´a jin´ y v´ yznam (viz d´ale). Zad´ an´ı zlomku: zad´ame ˇcitatel, lom´ıtko (/) a jmenovatel. Pro opuˇstˇen´ı z´apisu jmenovatele staˇc´ı stisknout ˇsipku doprava (ve zlomku je t´eˇz moˇzno pohybovat se ˇsipkami). Zad´ an´ı mocniny: zad´ame z´aklad, symbol stˇr´ıˇska (ˆ) a exponent. Pro opuˇstˇen´ı z´apisu exponentu je opˇet moˇzn´e pouˇz´ıt ˇsipku doprava. 10
1.2.1
Vyhodnocen´ı pˇ r´ıkaz˚ u
Pˇr´ıkaz vyhodnot´ıme stiskem kl´avesy Enter. V´ ysledek se zobraz´ı na dalˇs´ım ˇr´adku uprostˇred. V dˇr´ıvˇejˇs´ıch verz´ıch (m´enˇe neˇz 10) syst´emu Maple bylo nutn´e pˇr´ıkaz ukonˇcovat stˇredn´ıkem, aby se provedl. Tato moˇznost nad´ale z˚ ustala (tj. zad´ame-li za pˇr´ıkaz stˇredn´ık, nic nepo” kaz´ıme“) a v nˇekter´ ych situac´ıch je dokonce jedin´a moˇzn´a – napˇr. textov´ y reˇzim (Text Mode) pˇr´ıkaz˚ u v Worksheet Mode nebo pˇri psan´ı pˇr´ıkaz˚ u v prostˇred´ı Classic Worksheet. Z pˇredeˇsl´ ych verz´ı Maple se uchovala i funkcionalita symbolu dvojteˇcka (:), kter´a po zaˇrazen´ı za pˇr´ıkaz a n´asledn´eho stisku kl´avesy Enter potlaˇc´ı zobrazen´ı v´ ysledku na dalˇs´ım ˇra´dku (tj. pˇr´ıkaz se vyhodnot´ı, ale na obrazovku se nic nevyp´ıˇse). Proto nen´ı moˇzn´e dvojteˇcku pouˇz´ıvat jako oper´ator dˇelen´ı. V Document Mode je nav´ıc moˇzn´e zapisovat pˇr´ıkaz i s v´ ysledkem na jeden ˇra´dek. Po naps´an´ı pˇr´ıkazu k tomu staˇc´ı nam´ısto stisku kl´avesy Enter pouˇz´ıt kl´avesovou zkratku Ctrl + =“. ” Jak bylo zm´ınˇeno dˇr´ıve, interaktivn´ı dokumenty v Maple jsou ˇziv´e“. T´ım m´ame na mysli skuteˇcnost, ˇze i v dˇr´ıve vytvoˇren´em doku” mentu s vyhodnocen´ ymi pˇr´ıkazy otevˇren´em po libovolnˇe dlouh´e dobˇe m˚ uˇzeme kter´ ykoli v´ yraz upravit, znovu vyhodnotit (stisknout Enter nebo Ctrl + =“) a dostaneme nov´ y v´ ysledek. Oznaˇc´ıme-li myˇs´ı ” nˇekolik (libovolnˇe mnoho) pˇr´ıkaz˚ u a stiskneme ikonku ! (vykˇriˇcn´ık) z n´astrojov´e liˇsty, vˇsechny oznaˇcen´e pˇr´ıkazy budou postupnˇe vyhodnoceny. K vyhodnocen´ı vˇsech pˇr´ıkaz˚ u v dokumentu slouˇz´ı ikonka !!! (tˇri vykˇriˇcn´ıky). Maple obsahuje v´ıce neˇz tis´ıc symbol˚ u, pomoc´ı nichˇz m˚ uˇzeme tvoˇrit matematick´e v´ yrazy a typograficky kvalitn´ı text. Patˇr´ı mezi nˇe p´ısmena a ˇc´ıslice, jimiˇz vytv´aˇr´ıme jm´ena (posloupnost znak˚ u zaˇc´ınaj´ıc´ı p´ısmenem, za kter´ ym m˚ uˇze n´asledovat kombinace p´ısmen, ˇc´ısel a vybran´ ych symbol˚ u), re´aln´a ˇc´ısla (cel´a, racion´aln´ı, iracion´aln´ı, s desetinou teˇckou nebo v notaci pohybliv´e ˇr´adov´e ˇca´rky), Rkomplexn´ı ˇc´ısla, aritmetick´e, booleovsk´e a jin´e oper´atory (+, –, !, /, *, , lim, . . . ), konstanty (π, e, . . . ), imagin´arn´ı jednotku, nekoneˇcno, matematick´e funkce (cos(x), sin( π3 ), . . . ) a promˇenn´e (pojmenovan´e jm´enem . . . ). Velkou pˇrednost´ı syst´emu Maple je jeho schopnost symbolick´ ych matematick´ ych v´ ypoˇct˚ u. Nˇekter´e z matematick´ ych symbol˚ u, kter´e m˚ uˇzeme pouˇz´ıt, nejsou na kl´avesnici, a tak se zad´avaj´ı bud’ z palety nebo pomoc´ı sv´ ych n´azv˚ u [5].
1.2.2
Palety
Palety jsou pojmenovan´e obd´eln´ıˇcky“ s nab´ıdkou pˇreddefinovan´ ych ” symbol˚ u, z´apis˚ u, v´ yraz˚ u apod. (obr´azek 1.6), zpravidla pˇri lev´em okraji z´apisn´ıku. Kaˇzd´a paleta obsahuje symboly pˇr´ısluˇsn´e skupiny. Napˇr´ıklad paleta s n´azvem Expression nab´ız´ı nˇekter´e z´akladn´ı matematick´e v´ yrazy, paleta Greek p´ısmena ˇreck´e abecedy atd. Standardnˇe z˚ ust´av´a nˇekolik palet nezobrazen´ ych. V hlavn´ım menu (View > Palettes) m˚ uˇzeme seznam zobrazen´ ych palet upravit t´ım, ˇze nˇekter´e pˇrid´ame, odebereme, ale tˇreba i jinak seˇrad´ıme. Tot´eˇz lze prov´est jen za pomoci myˇsi. Pˇridrˇzen´ım lev´eho tlaˇc´ıtka vybranou paObr´ azek 1.6: Palety. letu pˇresuneme na jin´e m´ısto, stisknut´ım prav´eho tlaˇc´ıtka vyvol´ame stejnou nab´ıdku, jako bychom postupovali pˇres hlavn´ı menu. Kliknut´ı lev´eho tlaˇc´ıtka myˇsi na nˇekterou z palet zobraz´ı (pˇr´ıp. skryje) symboly, kter´e paleta nab´ız´ı. Vloˇzit z palety symbol 11
do z´apisn´ıku pak staˇc´ı pouh´ ym kliknut´ım, pˇr´ıpadnˇe pˇret´ahnut´ım“ s pomoc´ı lev´eho tlaˇc´ıtka ” myˇsi. Obecn´e barevnˇe zv´ yraznˇen´e symboly ve v´ yrazu je moˇzn´e d´ale specifikovat (upravovat) dosazen´ım hodnoty, s n´ıˇz potˇrebujeme pracovat [5].
Pˇ r´ıklad 1.1: Vloˇzte do dokumentu v´ yraz
10 P
2i .
i=1
ˇ sen´ı: Pro zaps´an´ı zadan´eho v´ Reˇ yrazu potˇrebujeme celkem dva r˚ uzn´e symboly: sumu a mocninu. Sumaˇcn´ı symbol nalezneme v paletˇe Expression. Kliknut´ım na tuto paletu ji otevˇreme (na obr´azku 1.6 je jako jedin´a otevˇren´a) a vybereme z n´ı pˇr´ıtomn´ y sumaˇcn´ı symbol. Po jeho vloˇzen´ı do z´apisn´ıku pak jednoduˇse pˇrep´ıˇseme obecn´e symboly (k, n a f ) poˇzadovan´ ymi hodnotami. Pohybovat ve vzorci se m˚ uˇzeme pomoc´ı ˇsipek na kl´avesnici, s v´ yhodou lze vyuˇz´ıt kl´avesy Tab, pˇritom k u ´pravˇe v´ yrazu m˚ uˇzeme pouˇz´ıvat i vˇsechny ostatn´ı kl´avesy jako napˇr. Delete, Backspace, mezern´ık, ... Znak f pˇrep´ıˇseme mocninn´ ym v´ yrazem. To m˚ uˇzeme prov´est bud’ vloˇzen´ım dalˇs´ıho symbolu z palety Expression (symbol b a ) a n´aslednou u ´pravou (specifikac´ı hodnot a, b), nebo uˇzit´ım jiˇz zn´am´e kl´avesy pro tvorbu mocnin – stˇr´ıˇsky (ˆ).
Pˇ r´ıklad 1.2: Vloˇzte do dokumentu v´ yraz
∞ P i=1
1 . i
3 −642 Pˇ r´ıklad 1.3: Vloˇzte do dokumentu v´ yraz 3217·2 4 . r Pˇ r´ıklad 1.4: Vloˇzte do dokumentu v´ yraz
1.2.3
ln(e5 )!·sin( 17·π )−3·13 2
√
log2 (16)−1
.
N´ azvy symbol˚ u
Mimo palet m˚ uˇzeme k z´apisu symbol˚ u uˇz´ıvat jejich n´azv˚ u. Napˇr´ıklad √ symbol π vloˇz´ıme zaps´an´ım jeho n´azvu Pi8 , pro odmocninu je vyhrazen n´azev sqrt, takˇze x vloˇz´ıme naps´an´ım sqrt(x). Pˇri vkl´ad´an´ı symbol˚ u pomoc´ı n´azv˚ u nebo pˇri tvorbˇe pˇr´ıkaz˚ u se m˚ uˇze hodit funkce dokonˇcov´an´ı“. Pro zad´an´ı symbolu pak staˇc´ı napsat jeho u ´vodn´ı p´ısmeno (p´ısmena) a po” moc´ı kl´avesy Esc nebo kl´aves Ctrl + mezern´ık“ n´aslednˇe z vyskakovac´ıho ok´enka zvolit ” poˇzadovan´ y pˇr´ıkaz. Na obr´azku 1.7 je uk´azka nab´ıdky pro dokonˇcen´ı z´apisu p´ısmen so [5]. 3 −642 Pˇ r´ıklad 1.5: Vloˇzte do dokumentu v´ yraz 3217·2 zit´ı palet. 4 bez pouˇ ˇ sen´ı: Pro absolutn´ı hodnotu z poˇzadovan´eho v´ Reˇ yrazu pouˇzijeme pˇr´ıkaz abs, pˇri zad´av´an´ı mocnin vyuˇzijeme symbolu stˇr´ıˇsky (ˆ). V´ ysledn´ y z´apis zadan´eho v´ yrazu tedy bude: abs((32^3-64^2)/(17*2^4)). r Pˇ r´ıklad 1.6: Vloˇzte do dokumentu v´ yraz
ln(e5 )!·sin( 17·π )−3·13 2
√
log2 (16)−1
8
bez pouˇzit´ı palet.
Maple rozliˇsuje mal´ a a velk´ a p´ısmena. Napˇr´ıklad z´apis Pi pˇredstavuje Ludolfovo ˇc´ıslo π i s jeho hodnotou, zat´ımco z´ apis pi pˇredstavuje pouze symbol (ˇreck´e p´ısmeno) π.
12
Obr´ azek 1.7: Funkce automatick´eho dokonˇcov´an´ı (pˇrevzato z [5]).
1.3
N´ apovˇ eda
V´ yznamnou souˇca´st´ı syst´emu Maple je jeho n´apovˇeda. K dispozici je nˇekolik r˚ uzn´ ych typ˚ u n´apovˇedy, kter´e nejl´epe najdeme v hlavn´ım menu v nab´ıdce Help. Z´akladn´ı str´anky n´apovˇedy zobraz´ıme v´ ybˇerem poloˇzky Maple Help9 . Vyhled´avat v n´apovˇedˇe m˚ uˇzeme bud’ zad´an´ım hledan´eho textu do textov´eho pole v lev´e horn´ı ˇca´sti okna (na obr´azku 1.8 je v tomto poli zaps´an text abs), nebo tematick´ ym vyhled´av´an´ım v pˇripraven´e stromov´e struktuˇre t´emat v lev´e ˇc´asti okna (na obr´azku 1.8 je rozbalena Matematika a v n´ı t´ema Calculus, tedy Matematick´a anal´ yza). Odkliknut´ım zadan´eho slova abs v textov´em vyhled´avac´ım poli n´apovˇedy zobraz´ıme v hlavn´ı ˇc´asti okna n´apovˇedu pr´avˇe k pˇr´ıkazu abs. Jak m˚ uˇzeme vidˇet na obr´azku 1.8, n´apovˇeda obsahuje z´akladn´ı popis pˇr´ıkazu, obecn´ y z´apis pˇr´ıkazu pro jeho pouˇzit´ı a konkr´etn´ı uk´azkov´e pˇr´ıklady.
1.3.1
Tour of Maple, Quick Reference, Quick Help
Nab´ıdka Help hlavn´ıho menu poskytuje jeˇstˇe nˇekolik jin´ ych forem n´apovˇedy. Poloˇzka Take a Tour of Maple zobraz´ı interaktivn´ı pˇrehled syst´emu (jeho nejd˚ uleˇzitˇejˇs´ıch prvk˚ u). Kliknut´ı na Quick Reference otevˇre tabulku informac´ı o ovl´ad´an´ı syst´emu Maple, zejm´ena pro nov´e uˇzivatele. Jedn´a se o z´akladn´ı informace s odkazy do n´apovˇedy Maple Help pro jejich pˇr´ıpadn´e doplnˇen´ı. Poloˇzka Quick Help nab´ız´ı jeˇstˇe struˇcnˇejˇs´ı tabulku neˇz pˇredchoz´ı n´apovˇeda. Standardnˇe se objevuje v kaˇzd´em nov´em z´apisn´ıku pˇri prav´e stranˇe v podobˇe ˇcern´eho ok´enka (pokud toto nastaven´ı nezruˇs´ıme). Po zavˇren´ı je moˇzn´e ji vyvolat stiskem kl´avesy F1, ˇci jako poloˇzku v hlavn´ım menu [5].
1.3.2
What’s New, Startup Dialog
Dalˇs´ımi druhy n´apovˇedy jsou pˇrehled rozˇs´ıˇren´ı st´avaj´ıc´ı verze Maple oproti pˇredch´azej´ıc´ı verzi (dostupn´e pˇres Help > What’s New) a tzv. Startup Dialog obsahuj´ıc´ı tipy pro pr´aci se syst´emem Maple. Startup Dialog se zobrazuje vˇzdy po spuˇstˇen´ı syst´emu (pokud toto nastaven´ı nezruˇs´ıme) [5]. 9
Pro vyvol´ an´ı t´eto n´ apovˇedy m˚ uˇzeme tak´e pouˇz´ıt kl´avesovou zkratku Ctrl + F1“, nebo posledn´ı ikonku ” n´ astrojov´e liˇsty.
13
Obr´ azek 1.8: Hlavn´ı n´apovˇeda syst´emu Maple.
1.3.3
Manuals, Resources, and more
Vyvol´an´ım Manuals, Resources, and more pˇrejdeme do dalˇs´ı oblasti n´apovˇedy, z n´ıˇz pop´ıˇseme tˇri nejd˚ uleˇzitˇejˇs´ı ˇc´asti. Maple Portal Od verze Maple 13 je k dispozici tzv. Maple Portal. Spustit jej m˚ uˇzeme samostatnˇe (Maple Portal m´a vlastn´ı ikonu na ploˇse) nebo pˇres n´apovˇedu v hlavn´ım menu (Help > Manuals, Resources, and more > Maple Portal). Maple Portal slouˇz´ı jako pomocn´ık nov´ ym i zkuˇsenˇejˇs´ım uˇzivatel˚ um hledaj´ıc´ıch pokroˇcilejˇs´ı n´apovˇedu. Je v nˇem moˇzn´e rychle naj´ıt detailn´ı popis pr´ace se syst´emem Maple od ˇreˇsen´ı nejjednoduˇsˇs´ıch probl´em˚ u aˇz po velmi sloˇzit´e u ´lohy [5]. Applications and Examples Z n´apovˇedy je moˇzno vyvolat i spustiteln´e soubory (tj. jiˇz vytvoˇren´e dokumenty) demonstruj´ıc´ı moˇznosti syst´emu Maple. Otevˇreme je pˇres n´apovˇedu v hlavn´ım menu (Help > Manuals, Resources, and more > Applications and Examples) a pak kliknutim na zvolen´ y pˇr´ıklad [5]. Manuals D´ale je je moˇzn´e vyvolat anglick´e manu´aly User manual, Introductory Programming Guide, Advanced Programming Guide a Getting Started with Maple Toolboxes podrobnˇe popisuj´ıc´ı moˇznosti syst´emu Maple. Otevˇreme je pˇres n´apovˇedu v hlavn´ım menu 14
Obr´ azek 1.9: Maple Portal (pˇrevzato z [5]).
(Help > Manuals, Resources, and more > Manuals) a pak kliknutim na zvolen´ y manu´al [5].
1.3.4
Pomocn´ıci, instruktoˇ ri a ˇ reˇ sen´ eu ´ lohy
Syst´em Maple poskytuje tak´e jiˇz pˇripraven´e pomocn´e n´astroje“ pro ˇreˇsen´ı u ´loh. Jsou to tzv. ” ´ Pomocn´ıci (Assistants), Instruktoˇri (Tutors) a Ulohy (Tasks), kter´e vyvol´ame z hlavn´ıho menu (Tools > Assistants nebo Tools > Tutors anebo Tools > Tasks). Pomocn´ıci (Assistants) obsahuj´ı napˇr´ıklad n´astroje pro hled´an´ı funkˇcn´ı z´avislosti v datech, optimalizaci funkc´ı, ˇreˇsen´ı diferenci´aln´ıch rovnic a dalˇs´ı. Pro dan´ y typ u ´lohy maj´ı implementov´ano nˇekolik ˇcasto pouˇz´ıvan´ ych algoritm˚ u. Po vyvol´an´ı provedou uˇzivatele nastaven´ım a specifikac´ı parametr˚ u u ´lohy a zvolenou metodou u ´lohu vyˇreˇs´ı. Instruktoˇri (Tutors) provedou uˇzivatele ´ ˇreˇsenou problematikou pomoc´ı jednoduch´ ych n´azorn´ ych pˇr´ıklad˚ u. Ulohy (Tasks) zobrazuj´ı na pˇr´ıkladech, jak ˇreˇsit r˚ uzn´e u ´lohy. Zobraz´ı se vyvol´an´ım z hlavn´ıho menu (Tools > Tasks > Browse) [5]. Od verze Maple 16 najdeme v z´aloˇzce Tools hlavn´ıho menu tak´e v´ yukov´e demonstraˇcn´ı dokumenty pod n´azvem Math Apps. Tyto matematick´e aplikace byly vytvoˇreny ke zn´azornˇen´ı r˚ uzn´ ych matematick´ ych a fyzik´aln´ıch koncept˚ u. Kaˇzd´ y z dokument˚ u obsahuje struˇcn´ y popis pˇr´ısluˇsn´eho konceptu a nˇekter´e interaktivn´ı prvky jako napˇr. tlaˇc´ıtka, posuvn´ıky, klikateln´e“ ” grafy apod.
1.3.5
Pˇ r´ıkaz ? (otazn´ık)
Symbol ? (otazn´ık) je dalˇs´ım ze zp˚ usob˚ u zobrazen´ı n´apovˇedy. Zaps´an´ım a proveden´ım pˇr´ıkazu ? otevˇreme hlavn´ı str´anku n´apovˇedy. Otazn´ık spolu s n´azvem pˇr´ıkazu otevˇre n´apovˇedu na str´ance t´ ykaj´ıc´ı se zadan´eho pˇr´ıkazu. Tedy napˇr. pˇr´ıkaz ?evalf otevˇre hlavn´ı n´apovˇedu 15
syst´emu na str´ance popisuj´ıc´ı syntaxi a s´emantiku pˇr´ıkazu evalf spolu s pˇr´ıklady jeho pouˇzit´ı. Zaps´an´ım dvou otazn´ık˚ u na zaˇc´atek pˇr´ıkazu otevˇreme tut´eˇz str´anku n´apovˇedy ve sbalen´em“ tvaru osnovy, v n´ıˇz je moˇzn´e otevˇr´ıt (odkr´ yt) libovoln´e ˇc´asti. Zad´an´ım tˇr´ı ” otazn´ık˚ u pˇred pˇr´ıkaz otevˇreme n´apovˇedu na pˇr´ıkladech pouˇzit´ı tohoto pˇr´ıkazu [5]. Otevˇr´ıt n´apovˇedu na str´ance zadan´eho pˇr´ıkazu (resp. kl´ıˇcov´eho slova) m˚ uˇzeme t´eˇz stisknut´ım kl´avesy F2 (za pˇr´ıtomnosti kurzoru na kl´ıˇcov´em slovˇe). Pˇ r´ıklad 1.7: Zjistˇete, k ˇcemu slouˇz´ı pˇr´ıkaz sum a jak se pouˇz´ıv´a. Pˇ r´ıklad 1.8: Zjistˇete, jak je moˇzn´e v syst´emu Maple pracovat s vektory a maticemi.
1.4
Prov´ adˇ en´ı v´ ypoˇ ct˚ u
Maple prov´ad´ı pˇresnˇe numerick´e v´ ypoˇcty s cel´ ymi, racion´aln´ımi i iracion´aln´ımi ˇc´ısly. Kaˇzd´ y zadan´ y matematick´ y v´ yraz se snaˇz´ı zjednoduˇsit (napˇr. zlomek zkr´atit a pˇrev´est na z´akladn´ı tvar, upravit algebraick´ y v´ yraz, . . . ), ale ne za cenu ztr´aty pˇresnosti. To znamen´a, ˇze napˇr´ıklad racion´aln´ı ˇc´ısla (zlomky) udrˇzuje st´ale v jejich z´akladn´ım tvaru. Podobnˇe s konstantami π, e a dalˇs´ımi, s odmocninami a jin´ ymi v´ yrazy pracuje jako se symboly. T´ımto je zaruˇcena absolutn´ı pˇresnost v´ ypoˇct˚ u i v pˇr´ıpadˇe, kdy nepracujeme pouze s cel´ ymi ˇc´ısly [5]. Jsou vˇsak situace, kdy potˇrebujeme zn´at pˇribliˇznou hodnotu re´aln´eho nebo racion´aln´ıho ˇc´ısla v pohybliv´e ˇra´dov´e ˇc´arce. K tomu slouˇz´ı pˇr´ıkaz evalf, jenˇz vr´at´ı zaokrouhlenou hodnotu sv´eho argumentu na poˇcet platn´ ych cifer mantisy specifikovan´ y syst´emovou promˇennou Digits. Ta je standardnˇe nastavena na hodnotu 10. Vˇsechny v´ ypoˇcty, pˇri nichˇz je nutn´e zaokrouhlovat ˇc´ısla, prov´ad´ı proto Maple s pˇresnost´ı na 10 platn´ ych m´ıst. Promˇennou Digits m˚ uˇzeme nastavit na takˇrka libovoln´e pˇrirozen´e ˇc´ıslo. Omezen´ı, jak vysok´e toto ˇc´ıslo m˚ uˇze b´ yt, zjist´ıme pˇr´ıkazem kernelopts(maxdigits). Pro pˇredstavu uved’me, ˇze pro Maple 16 je toto ˇc´ıslo 38 654 705 646, tedy v´ıce neˇz 38 miliard platn´ ych cifer, s kter´ ymi dok´aˇze syst´em 10 teoreticky“ poˇc´ıtat [5]. ”
Obr´ azek 1.10: Pˇr´ıkaz evalf.
Aniˇz bychom mˇenili nastaven´ı promˇenn´e Digits, m˚ uˇzeme zobrazit libovoln´ y v´ yraz s poˇzadovanou pˇresnost´ı pouze pomoc´ı pˇr´ıkazu evalf. Pˇr´ıkaz je moˇzn´e pouˇz´ıt s jedn´ım nebo dvˇema parametry. Jedin´ y zadan´ y parametr znamen´a, ˇze tento zadan´ y v´ yraz bude vyhodnocen na poˇcet platn´ ych m´ıst specifikovan´ y v promˇenn´e Digits. Druh´ y parametr, kter´ y ˇrekne funkci evalf, na kolik platn´ ych m´ıst m´a v´ yraz vyhodnotit, lze bud’ pˇridat do kulat´ ych z´avorek za vyhodnocovan´ y v´ yraz, nebo do hranat´ ych z´avorek um´ıstˇen´ ych pˇred kulat´ ymi - viz obr´azek 1.10. Maple rozezn´av´a pˇresn´a ˇc´ısla (mezi nˇeˇz patˇr´ı i zm´ınˇen´e symboly π a e, zlomky atp.) a ˇc´ısla typu Floating-Point, nebo-li ˇc´ısla v pohybliv´e ˇr´adov´e ˇc´arce. Jestliˇze syst´emu zad´ame 10
V´ ypoˇcet se s rostouc´ım poˇctem platn´ ych m´ıst prodluˇzuje a je pamˇet’ovˇe n´aroˇcnˇejˇs´ı, coˇz zp˚ usobuje praktickou nepouˇzitelnost pro vyˇsˇs´ı poˇcet (z´ avisl´ y na typu u ´lohy) cifer.
16
v´ yraz, v nˇemˇz nˇekter´ y z jeho podv´ yraz˚ u bude typu Floating-Point, m˚ uˇze Maple na cel´ y v´ yraz pohl´ıˇzet jako by byl tohoto typu a bude v´ ysledky v´ ypoˇct˚ u zaokrouhlovat. To nejl´epe uvid´ıme na dalˇs´ıch pˇr´ıkladech na obr´azku 1.11 [5].
Obr´ azek 1.11: Pˇresn´ a ˇc´ısla a ˇc´ısla typu Floating-Point (pˇrevzato z [5]).
1.4.1
Pˇ r´ıkazy
Pro proveden´ı v´ ypoˇctu m´ame zpravidla v´ıce moˇznost´ı. Tou z´akladn´ı, kter´a je k dispozici ve vˇsech verz´ıch syst´emu, jsou pˇr´ıkazy jazyka Maple. Chceme-li napˇr´ıklad vypoˇc´ıtat odmocninu z ˇc´ısla 2,5, zap´ıˇseme v syst´emu Maple pˇr´ıkaz sqrt(2.5). Stejn´eho v´ ysledku dos´ahneme pouˇzit´ım symbolu pro odmocninu z palety Expression. Pokud chceme urˇcit nejmenˇs´ı spoleˇcn´ y n´asobek ˇc´ısel 10, 12 a 15, m˚ uˇzeme vyuˇz´ıt pˇr´ıkazu lcm nebo zapsat ˇc´ısla na ˇr´adek za sebe (oddˇelen´a ˇc´arkami) a pˇres prav´e tlaˇc´ıtko myˇsi zvolit z kontextov´e nab´ıdky Apply Function > Least Common Multiple, viz obr´azky 1.12, 1.13 [5].
Obr´ azek 1.12: Proveden´ı v´ ypoˇctu pomoc´ı kontextov´e nab´ıdky (pˇrevzato z [5]).
Pˇ r´ıklad 1.9: Zobrazte ˇc´ıslo π s pˇresnost´ı na pˇet desetinn´ ych m´ıst. ˇ sen´ı: Pro zobrazen´ı pˇribliˇzn´e (zaokrouhlen´e) hodnoty s poˇzadovanou pˇresnost´ı vyuˇz´ıv´ame Reˇ pˇr´ıkazu evalf. Funkci evalf d´ame jako prvn´ı argument v´ yraz, jehoˇz pˇribliˇznou hodnotu chceme urˇcit (tj. π). Druh´ y argument bude specifikovat poˇcet platn´ ych m´ıst. Jelikoˇz chceme, 17
aby poˇcet desetinn´ ych m´ıst byl roven pˇeti, poˇcet platn´ ych m´ıst nastav´ıme na 6. Z´ısk´ame tak v´ ysledek na obr´azku 1.14.
Obr´ azek 1.13: R˚ uzn´e moˇznosti proveden´ı v´ ypoˇctu (pˇrevzato z [5]).
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 1.9. Obr´ azek 1.14: Reˇ
Pˇ r´ıklad 1.10: Zobrazte Eulerovo ˇc´ıslo s pˇresnost´ı na dvˇe desetinn´a m´ısta. Pˇ r´ıklad 1.11: Vypoˇc´ıtejte, kolik je 1 −
1.4.2
1.0 3.0
−
1.0 3.0
−
1.0 . 3.0
Proˇc nen´ı v´ ysledek roven 0?
Oznaˇ cen´ı v´ ysledk˚ u
Kaˇzd´emu zobrazen´emu v´ ysledku se v z´apisn´ıku pˇriˇrazuje ˇc´ıseln´e oznaˇcen´ı, kter´e se zapisuje zcela vpravo na ˇr´adek s odpov´ıdaj´ıc´ım v´ ysledkem. Oznaˇcen´ı je moˇzn´e potlaˇcit (tj. nezobrazovat), znovu vyvolat, pˇr´ıpadnˇe upravit jeho form´at v hlavn´ım menu (Format > Equation Labels > ...). D´ıky oznaˇcen´ı se m˚ uˇzeme na pˇredeˇsl´e v´ ysledky odvol´avat a pouˇz´ıvat je pˇri tvorbˇe dalˇs´ıch pˇr´ıkaz˚ u. V uk´azk´ach vytvoˇren´ ych dokument˚ u (prezentovan´ ych v tomto textu) je oznaˇcen´ı v´ ysledk˚ u vˇzdy potlaˇceno. Pouˇzit´ı oznaˇcen´ı ilustruje obr´azek 1.15.
Obr´ azek 1.15: Oznaˇcen´ı v´ ysledk˚ u (pˇrevzato z [5]).
Pokud chceme napˇr´ıklad pˇriˇc´ıst ˇc´ıslo 10 k v´ ysledku s oznaˇcen´ım (2), pak nap´ıˇseme 10 ” + “ a pˇres kl´avesovou zkratku Ctrl + L“ vloˇz´ıme poˇzadovan´e oznaˇcen´ı (tedy do vyska” ” kuj´ıc´ıho ok´enka“ zad´ame ˇc´ıslo 2 a potvrd´ıme (OK)). M´ısto kl´avesov´e zkratky Ctrl + L“ ” 18
je moˇzn´e pouˇz´ıt horn´ı menu (Insert > Label. . . ). Pozor, z´apis (2) vytvoˇren´ y (pouze) na kl´avesnici pˇri tvorbˇe pˇr´ıkazu Maple nepochop´ı, pro vloˇzen´ı oznaˇcen´ı do pˇr´ıkazu je tˇreba d˚ uslednˇe pouˇz´ıvat pˇredeˇsl´ y postup s vyskakuj´ıc´ım ok´enkem“ zobrazen´ ym na obr´azku 1.16 ” [5].
Obr´ azek 1.16: Vyskakuj´ıc´ı ok´enko“ pro zad´an´ı oznaˇcen´ı (pˇrevzato z [5]). ”
Maple d´ale nab´ız´ı moˇznost odkazovat se na posledn´ı tˇri v´ ysledky (v tomto pˇr´ıpadˇe je jedno, zda byly zobrazeny ˇci nikoliv, a zda maj´ı nˇejak´e oznaˇcen´ı) pomoc´ı symbolu % (procento). Jedno procento (%) pˇredstavuje posledn´ı v´ ysledek, dvˇe procenta (%%) pˇredposledn´ı a tˇri procenta (%%%) pˇred-pˇredposledn´ı. Upozornˇeme, ˇze v´ ysledek z´ıskan´ y tˇemito pˇr´ıkazy z´avis´ı na poˇrad´ı vykonan´ ych pˇr´ıkaz˚ u, ne na jejich um´ıstˇen´ı v z´apisn´ıku! Tedy napˇr. % vyp´ıˇse posledn´ı v´ ysledek z´ıskan´ y pˇredchoz´ım (ˇcasovˇe) vykonan´ ym pˇr´ıkazem (obr´azek 1.17).
Obr´ azek 1.17: Vyuˇzit´ı procent pˇri odkazov´an´ı se na pˇredchoz´ı v´ ysledky (pˇrevzato z [5]).
1.4.3
Vytv´ aˇ ren´ı promˇ enn´ ych
Odkazovat se na v´ yrazy m˚ uˇzeme tak´e po jejich pˇriˇrazen´ı k nˇejak´e promˇenn´e. Oper´atorem pˇriˇrazen´ı je (dvoj)symbol := (dvojteˇcka + rovn´ıtko). Nam´ısto (dvoj)symbolu := m˚ uˇzeme k pˇriˇrazen´ı pouˇz´ıt pˇr´ıkaz assign. Tak, jak m˚ uˇzeme v´ yrazy do promˇenn´ ych pˇriˇrazovat, m˚ uˇzeme t´eˇz pˇriˇrazen´ı ruˇsit (tj. odebrat promˇenn´e uloˇzenou hodnotu). Zm´ınˇen´e provedeme pˇr´ıkazem unassign nebo pˇriˇrazen´ım n´azvu promˇenn´e v apostrofech (obr´azek 1.18). Pˇriˇrazovat hodnoty m˚ uˇzeme i do tzv. syst´emov´ ych promˇenn´ ych. Jiˇz jsme se setkali s promˇennou Digits vyjadˇruj´ıc´ı poˇcet platn´ ych m´ıst, s nimiˇz Maple poˇc´ıt´a. Ilustraci na obr´azku 1.19 m˚ uˇzeme srovnat s obr´azkem 1.10. Odstranit uloˇzenou hodnotu v syst´emov´e promˇenn´e nelze. Do syst´emov´ ych promˇenn´ ych m˚ uˇzeme hodnoty pouze pˇriˇrazovat, nebo vr´atit pˇr´ıkazem restart nastaven´ı vˇsech syst´emov´ ych 19
Obr´ azek 1.18: Pˇriˇrazen´ı hodnot do promˇenn´ ych a odstranˇen´ı uloˇzen´e hodnoty (pˇrevzato z [5]).
Obr´ azek 1.19: Promˇenn´ a Digits a pˇr´ıkaz evalf (pˇrevzato z [5]).
promˇenn´ ych na jejich p˚ uvodn´ı hodnoty. Proveden´ı pˇr´ıkazu odstran´ı vˇsechny uloˇzen´e hodnoty v pamˇeti (tedy i n´ami definovan´e promˇenn´e, naˇcten´e bal´ıky atd.). Pˇr´ıkaz restart se proto pouˇz´ıv´a zpravidla na poˇca´tku ˇreˇsen´ı nov´e u ´lohy, zejm´ena pak na zaˇc´atku kaˇzd´e pr´ace se z´apisn´ıkem (aby se pˇredeˇslo tomu, ˇze budeme pouˇz´ıvat promˇennou, v n´ıˇz je z dˇr´ıvˇejˇska uloˇzena pro n´as nespr´avn´a hodnota) [5].
1.4.4
Bal´ıky
Knihovna pˇr´ıkaz˚ u jazyka Maple je rozdˇelena na hlavn´ı knihovnu a tzv. bal´ıky11 . Pˇr´ıkazy, s nimiˇz jsme se doposud setkali, patˇr´ı do hlavn´ı knihovny, a m˚ uˇzeme je tak pouˇz´ıvat ihned po spuˇstˇen´ı syst´emu. Naproti tomu vˇetˇsina speci´aln´ıch pˇr´ıkaz˚ u n´aleˇz´ı do bal´ık˚ u, kter´e mus´ıme pˇred pouˇzit´ım pˇr´ısluˇsn´eho pˇr´ıkazu bud’ naˇc´ıst do dokumentu pomoc´ı pˇr´ıkazu with, nebo zadat pˇr´ıkaz spolu s n´azvem bal´ıku. Naˇcten´ı bal´ıku pomoc´ı pˇr´ıkazu with umoˇzn´ı pouˇz´ıv´an´ı vˇsech pˇr´ıkaz˚ u z pˇr´ısluˇsn´eho bal´ıku. Naopak zad´an´ı pˇr´ıkazu spolu s n´azvem bal´ıku je nutn´e prov´adˇet pˇri kaˇzd´em pouˇzit´ı tohoto pˇr´ıkazu, pokud bal´ık nenaˇcteme (pˇr´ıkazem with). 11
Kromˇe pojmu bal´ık se v ˇceˇstinˇe pouˇz´ıv´ a tak´e term´ın knihovna.
20
Naˇcten´ı bal´ıku m˚ uˇzeme zruˇsit pˇr´ıkazem unwith. Pokud bal´ık nenaˇcteme a pouˇzijeme z nˇej nˇejak´ y pˇr´ıkaz, Maple jej nerozpozn´a a pˇr´ıkaz vyp´ıˇse jako textov´ y ˇretˇezec. Napˇr´ıklad pˇr´ıkazy pro pr´aci s vektory a maticemi n´aleˇz´ı do bal´ıku LinearAlgebra. Jestliˇze chceme tedy pouˇz´ıt pˇr´ıkaz Eigenvalues pro nalezen´ı vlastn´ıch ˇc´ısel matice, naˇcteme nejprve bal´ık LinearAlgebra, jak dokumentuje obr´azek 1.20 [5].
Obr´ azek 1.20: Pouˇzit´ı bal´ık˚ u.
Jedn´ım z v´ yznamn´ ych bal´ık˚ u je bal´ık s n´azvem RealDomain. Syst´em Maple pracuje s komplexn´ımi ˇc´ısly a pr´avˇe bal´ık RealDomain umoˇzn ˇuje omezit se pouze na mnoˇzinu re´aln´ ych 12 ˇc´ısel (obr´azek 1.21). Jednotky Pr´aci s jednotkami umoˇzn ˇuje bal´ık Units. Pˇri v´ ypoˇctech tak nemus´ıme pracovat jen s ˇc´ısly, ale m˚ uˇzeme jim pˇriˇrazovat i jednotky. K vloˇzen´ı jednotek do z´apisn´ıku vyuˇzijeme palety Units. Obr´azek 1.22 ilustruje pouˇzit´ı jednotek pˇri v´ ypoˇctu gravitaˇcn´ı s´ıly p˚ usob´ıc´ı v t´ıhov´em −2 poli Zemˇe (kde gravitaˇcn´ı zrychlen´ı je pˇribliˇznˇe rovno 9,81 ms ) na tˇeleso o hmotnosti 10 kg. Vid´ıme, ˇze Maple um´ı jednotky tak´e zjednoduˇsovat (resp. upravovat na jin´ y tvar). Ke zjednoduˇsen´ı v´ yraz˚ u pˇritom slouˇz´ı pˇr´ıkaz simplify. Maple rozpozn´av´a jednotky r˚ uzn´ ych soustav a velikost´ı, s nimiˇz um´ı pracovat a vz´ajemnˇe je pˇrev´adˇet. Pro pˇrevod jednotek je k dispozici speci´aln´ı n´astroj zvan´ y Units Calculator. 12 ´
Upln´ y seznam pˇr´ıpad˚ u (resp. pˇr´ıkaz˚ u), v nichˇz se m˚ uˇzeme pomoc´ı tohoto bal´ıku omezit jen na re´ aln´ a ˇc´ısla, nalezneme v n´ apovˇedˇe k bal´ıku RealDomain
21
Obr´ azek 1.21: Pouˇzit´ı bal´ıku RealDomain.
Obr´ azek 1.22: Pouˇzit´ı jednotek (pˇrevzato z [5]).
Obr´ azek 1.23: Units Calculator (pˇrevzato z [5]).
Spustit jej m˚ uˇzeme z hlavn´ıho menu pˇres Tools > Assistants > Units Calculator.... Uk´azku poskytuje obr´azek 1.23. Pokud chceme pouˇz´ıt jednotku, kter´a nen´ı v paletˇe Units, m˚ uˇzeme si ji vytvoˇrit sami tak, ˇze pˇrid´ame jednotku s n´azvem unit a n´azev pˇrep´ıˇseme. V syst´emu Maple 16 je implementov´ano pˇres 500 jednotek (tzn. v paletˇe Units je pouze nˇekolik vybran´ ych) [5].
1.4.5
ˇ sen´ı rovnic Reˇ
K ˇreˇsen´ı rovnic v syst´emu Maple slouˇz´ı pˇr´ıkaz solve a nˇekolik pˇr´ıkaz˚ u k nˇemu pˇr´ıbuzn´ ych z´avisl´ ych na typech rovnic, viz tabulka 1.1. 22
Tabulka 1.1: Pˇr´ıkazy pro ˇreˇsen´ı rovnic Typ rovnice Rovnice a nerovnice Obyˇcejn´e diferenci´aln´ı rovnice Parci´aln´ı diferenci´aln´ı rovnice Rovnice v oboru cel´ ych ˇc´ısel Rovnice v oboru cel´ ych ˇc´ısel v koneˇcn´em tˇelese Line´arn´ı integr´aln´ı rovnice Syst´emy line´arn´ıch rovnic Rekurentn´ı rovnice
Pˇ r´ıkaz pro ˇ reˇ sen´ı solve, fsolve dsolve pdsolve isolve msolve intsolve LinearAlgebra[LinearSolve] rsolve
Pomoc´ı interaktivn´ıho prostˇred´ı Standard Worksheet m˚ uˇzeme ˇreˇsit rovnice t´eˇz pomoc´ı kontextov´e nab´ıdky. Zap´ıˇseme rovnici a prav´ ym tlaˇc´ıtkem myˇsi zvol´ıme poˇzadovan´ y pˇr´ıkaz. Obr´azek 1.24 ilustruje nˇekter´e pˇr´ıklady ˇreˇsen´ı rovnic.
Obr´ azek 1.24: Uk´ azka ˇreˇsen´ı r˚ uzn´ ych druh˚ u rovnic pouˇzit´ım jednak pˇr´ıkazu, jednak kontextov´e nab´ıdky (pˇrevzato z [5]).
Pˇr´ıkazy pro ˇreˇsen´ı rovnic nemus´ı vˇzdy zobrazit vˇsechna ˇreˇsen´ı. Pokud je chceme zobrazit, pˇrid´ame pˇr´ıkazu solve nepovinn´ y parametr AllSolutions, viz obr´azek 1.25 [5]. ˇ jde Symbol Z2∼ na obr´azku 1.25 pˇredstavuje libovolnou celoˇc´ıselnou promˇennou. Ze o celoˇc´ıselnou promˇennou pozn´ame podle toho, ˇze se v symbolu vyskytuje p´ısmeno Z. Podobnˇe by v´ yskyt napˇr´ıklad p´ısmena C znaˇcil promˇennou komplexn´ı. Cifra 2 v symbolu 23
Obr´ azek 1.25: Zobrazen´ı vˇsech ˇreˇsen´ı rovnice (pˇrevzato z [5]).
promˇenn´e oznaˇcuje poˇrad´ı, v jak´em byla promˇenn´a v z´apisn´ıku zavedena. A nakonec znak ∼ vyjadˇruje, ˇze promˇenn´a splˇ nuje nˇejak´ y pˇredpoklad. Jak´e pˇredpoklady promˇenn´a splˇ nuje pˇritom zjist´ıme pˇr´ıkazem about, pˇr´ıpadnˇe z´apisem promˇenn´e a po kliknut´ı prav´ ym tlaˇc´ıtkem myˇsi zvolen´ım What Assumptions z kontextov´e nab´ıdky. V zobrazen´em pˇr´ıkladu na obr´azku 1.25 je pˇredpoklad celoˇc´ıselnosti (u jiˇz celoˇc´ıseln´e) promˇenn´e pˇrebyteˇcn´ y.
Obr´ azek 1.26: Tvar zobrazen´ı ˇreˇsen´ı rovnice (pˇrevzato z [5]).
D´ale m˚ uˇze pˇr´ıkaz solve zobrazit v´ ysledek se strukturou RootOf vyjadˇruj´ıc´ı koˇren (tj. ˇreˇsen´ı) ˇ rovnice v nevyhodnocen´em tvaru. Reˇsen´ı pak vyhodnot´ıme bud’ pˇr´ıkazem allvalues (pro symbolick´e vyj´adˇren´ı), nebo pˇr´ıkazem evalf (pro numerick´e vyj´adˇren´ı) – obr´azek 1.26. Vedle pˇr´ıkaz˚ u m˚ uˇzeme t´eˇz vyuˇz´ıt prav´eho tlaˇc´ıtka myˇsi, zvolit z kontextov´e nab´ıdky poloˇzku All Values (pro symbolick´e vyj´adˇren´ı) a z´ıskan´ y v´ ysledek pˇrev´est na numerickou hodnotu zvolen´ım Approximate > 10 (pro 10 platn´ ych m´ıst) z kontextov´e nab´ıdky. Symboly Z ve struktuˇre RootOf nyn´ı nepˇredstavuj´ı celoˇc´ıselnou promˇennou (nebot’ za p´ısmenem Z nen´asleduje ˇc´ıslo), n´ ybrˇz promˇennou libovolnou (tj. i komplexn´ı). Syst´em Maple po zad´an´ı pˇr´ıkazu vyp´ıˇse zpravidla pouze ˇreˇsen´ı, pˇr´ıpadnˇe chybov´a hl´aˇsen´ı ˇci varov´an´ı. U pˇr´ıkazu solve (a nejen u nˇej) toto chov´an´ı zp˚ usobuje pr´azdn´ y v´ ypis“ v pˇr´ıpadˇe, ” ˇze Maple ˇza´dn´e ˇreˇsen´ı nenaˇsel. Pro v´ ypis podrobnˇejˇs´ıch informac´ı o pr˚ ubˇehu vyhodnocen´ı pˇr´ıkazu a v´ ysledc´ıch slouˇz´ı promˇenn´a infolevel. M˚ uˇzeme ji nastavit bud’ pro kaˇzd´ y pˇr´ıkaz samostatnˇe, pˇriˇcemˇz do hranat´ ych z´avorek za promˇennou vloˇz´ıme n´azev pˇr´ısluˇsn´eho pˇr´ıkazu, 24
nebo ji nastav´ıme vˇsem pˇr´ıkaz˚ um souˇcasnˇe na stejnou hodnotu uveden´ım slova all do hraˇ ım vyˇsˇs´ı hodnota je pˇriˇrazena nat´ ych z´avorek. Promˇenn´a m˚ uˇze nab´ yvat hodnot 1, 2, ..., 5. C´ v promˇenn´e infolevel, t´ım v´ıce informac´ı o vyhodnocen´ı pˇr´ıkazu obdrˇz´ıme. Standardnˇe nen´ı promˇenn´a nastavena na ˇz´adnou hodnotu, coˇz v podstatˇe odpov´ıd´a nastaven´ı promˇenn´e na hodnotu 0. Pouˇzit´ı promˇenn´e infolevel dokumentuj´ı obr´azky 1.27 a 1.28 [5].
Obr´ azek 1.27: Promˇenn´ a infolevel a pr´azdn´ y v´ ypis“ pˇr´ıkazu solve (pˇrevzato z [5]). ”
Obr´ azek 1.28: Promˇenn´a infolevel a pˇr´ıkaz solve.
ˇ ste nerovnici: |x − 2| < 1 pro x ∈ R. Pˇ r´ıklad 1.12: Reˇ 25
ˇ sen´ı: Pro ˇreˇsen´ı nerovnice pouˇzijeme pˇr´ıkaz solve. Z´ıskan´ Reˇ y v´ ysledek odpov´ıd´a z´apisu x ∈ (1, 3). V´ yraz RealRange znaˇc´ı re´aln´ y interval, v´ yraz Open(1) vyjadˇruje otevˇren´ y interval (v bodˇe 1). Pokud bychom zadali argument pˇr´ıkazu solve do sloˇzen´ ych z´avorek (tj. solve({|x-2|<1})), z´ıskali bychom v´ ysledek ve tvaru nerovnost´ı.
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 1.12. Obr´ azek 1.29: Reˇ
ˇ ste nerovnici |x − 2| < 1 pro x ∈ Z. Pˇ r´ıklad 1.13: Reˇ ˇ ste nerovnici |x − 2| ≥ 1 pro x ∈ Z. Pˇ r´ıklad 1.14: Reˇ Pˇ r´ıklad 1.15: Urˇcete koˇreny polynomu x3 − 3 · x2 − 13 · x + 15 pro x ∈ R. ˇ sen´ı: Koˇreny polynomu m˚ Reˇ uˇzeme urˇcit r˚ uzn´ ymi zp˚ usoby. Jednak je moˇzn´e pouˇz´ıt pˇr´ıkaz solve a hledat body, v nichˇz je polynom nulov´ y. Syst´em Maple nab´ız´ı t´eˇz pˇr´ıkaz roots pro hled´an´ı koˇren˚ u polynomu jedn´e promˇenn´e. Oba postupy ilustruje obr´azek 1.30.
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 1.15. Obr´ azek 1.30: Reˇ
V´ ystup pˇr´ıkazu roots je tvoˇren seznamem dvojic. Kaˇzd´a dvojice obsahuje hodnotu koˇrenu a jeho n´asobnost. ˇ ste nerovnici x ≤ x2 − 12 ≤ 4 · x pro x ∈ R. Pˇ r´ıklad 1.16: Reˇ Pˇ r´ıklad 1.17: Urˇcete obecnˇe koˇreny kvadratick´eho polynomu tvaru a · x2 + b · x + c pro a ∈ R \ {0}, b ∈ R, c ∈ R, x ∈ C. Zamyslete se, jak byste v ˇreˇsen´ı postupovali, kdybychom povolili moˇznost a = 0 a x omezili jen na re´aln´a ˇc´ısla. ˇ ste rovnici tan(x) = Pˇ r´ıklad 1.18: Reˇ
√ 3 pro x ∈ R.
ˇ ste soustavu rovnic Pˇ r´ıklad 1.19: Reˇ 5 · x − 7 · y = −9, 3·x+y =5 pro x ∈ R, y ∈ R.
26
2 Matematick´ a anal´ yza s Maple v R 2.1 2.1.1
V´ yrazy a jejich u ´ pravy Zjednoduˇ sen´ı v´ yrazu
Ke zjednoduˇsen´ı v´ yrazu slouˇz´ı pˇredevˇs´ım pˇr´ıkazy simplify, normal a combine. Pˇr´ıkaz simplify prov´ad´ı z´akladn´ı zjednoduˇsen´ı zadan´eho v´ yrazu, pˇr´ıkaz normal je urˇcen pro u ´pravy zlomk˚ u a pˇr´ıkaz combine sluˇcuje v´ yrazy. Vybran´e pˇr´ıklady pouˇzit´ı m˚ uˇzeme pozorovat na obr´azku 2.1.
Obr´ azek 2.1: Zjednoduˇsov´an´ı v´ yraz˚ u.
2.1.2
Omezuj´ıc´ı podm´ınky
Pˇr´ıkazu simplify (stejnˇe jako ostatn´ım pˇr´ıkaz˚ um) m˚ uˇzeme doplnit omezuj´ıc´ı podm´ınky (resp. pˇredpoklady), kter´e budou aplikov´any pˇri zjednoduˇsov´an´ı zadan´eho v´ yrazu. Prove’ deme to bud pˇrid´an´ım druh´eho parametru assume = podm´ ınka , nebo z´apisem assuming 27
podm´ ınka za pˇr´ıkaz simplify. Jako druh´ y parametr m˚ uˇzeme uv´est tak´e mnoˇzinu omezuj´ıc´ıch rovnost´ı. Konkr´etn´ı pˇr´ıklady vid´ıme na obr´azku 2.2.
Obr´ azek 2.2: Zjednoduˇsov´ an´ı v´ yraz˚ u – dalˇs´ı moˇznosti pˇr´ıkazu simplify.
2.1.3
´ Uprava polynomu
Pˇredevˇs´ım pro u ´pravy polynom˚ u m´ame k dispozici pˇr´ıkazy collect, coeff, sort, factor a expand, jejichˇz pouˇzit´ı shrnuje tabulka 2.1 a na pˇr´ıkladech dokumentuj´ı obr´azky 2.3, 2.4. Tabulka 2.1: Pˇr´ıkazy pro u ´pravy pˇredevˇs´ım polynom˚ u Pˇ r´ıkaz collect coeff sort factor expand
2.1.4
Pouˇ zit´ı vyt´ yk´an´ı ve v´ yrazech (nejen polynomech) koeficient u zvolen´eho ˇclenu polynomu setˇr´ıdˇen´ı ˇclen˚ u polynomu (nebo prvk˚ u seznamu) rozklad polynomu na souˇcin koˇrenov´ ych ˇcinitel˚ u rozn´asoben´ı / rozvinut´ı (nejen u polynom˚ u)
Pˇ revod v´ yrazu na jin´ y tvar
Z´avˇerem t´eto sekce zm´ın´ıme velmi univerz´aln´ı pˇr´ıkaz convert. S jeho pomoc´ı m˚ uˇzeme pˇrev´adˇet zadan´ y v´ yraz (pˇr´ıpadnˇe jinou datovou strukturu jako napˇr. seznam) na jin´ y (zvo28
Obr´ azek 2.3: Pouˇzit´ı pˇr´ıkaz˚ u collect, coeff a sort.
Obr´ azek 2.4: Pouˇzit´ı pˇr´ıkaz˚ u factor a expand.
len´ y) tvar1 . Obr´azky 2.5 a 2.6 ukazuj´ı pouˇzit´ı pˇr´ıkazu pro pˇrevod desetinn´eho ˇc´ısla na zlomek 1
Jelikoˇz m´ a pˇr´ıkaz convert mnoho r˚ uzn´ ych pouˇzit´ı, doporuˇcujeme ˇcten´aˇri pod´ıvat se na str´anku n´apovˇedy k tomuto pˇr´ıkazu (viz ?convert).
29
(pˇrid´av´ame parametr rational) a pro pˇrevod v´ yrazu na parci´aln´ı zlomky (pˇrid´av´ame para2 metr parfrac ).
Obr´ azek 2.5: Pouˇzit´ı pˇr´ıkazu convert.
Jak jsme jiˇz vidˇeli, v prostˇred´ı Standard Worksheet je obvykle v´ıce moˇznost´ı, jak ˇreˇsit danou u ´lohu. U v´ yˇse uveden´ ych pˇr´ıklad˚ u (na obr´azc´ıch 2.1 – 2.6) je moˇzn´e vyuˇz´ıt tak´e kontextov´e nab´ıdky. Do dokumentu vloˇz´ıme v´ yraz, kter´ y chceme upravovat, klikneme na nˇej prav´ ym tlaˇc´ıtkem myˇsi a z kontextov´e nab´ıdky zvol´ıme poˇzadovan´ y pˇr´ıkaz (ˇcasto i s upˇresnˇen´ım poˇzadovan´e u ´pravy, tj. napˇr. vybereme Simplify>Simplify nebo Combine>exp ˇci Simplify>Assuming Real atp.). T´ımto zp˚ usobem m˚ uˇzeme obdrˇzet napˇr´ıklad v´ ysledky na obr´azku 2.7. 2
Symbol I v syst´emu Maple znaˇc´ı imagon´ arn´ı jednotku.
30
Obr´ azek 2.6: Moˇznosti pˇr´ıkazu convert pˇri rozkladu v´ yrazu na parci´aln´ı zlomky.
Obr´ azek 2.7: Zjednoduˇsov´an´ı v´ yraz˚ u pomoc´ı kontextov´e nab´ıdky.
31
√
· (a·x−b·x) Pˇ r´ıklad 2.1: Urˇcete hodnotu v´ yrazu x+b pro b = 16, x = 9, y = 3. y 3 · (a−b) ˇ sen´ı: Pro vyˇreˇsen´ı m´ame v´ıce moˇznost´ı. Pouˇzijme nejprve pˇr´ıkaz simplify podobnˇe Reˇ jako na obr´azku 2.2. M˚ uˇze se st´at, ˇze pˇr´ıkaz neuprav´ı najednou“ zadan´ y v´ yraz aˇz na nej” jednoduˇsˇs´ı tvar. V takov´em pˇr´ıpadˇe (kter´ y pr´avˇe nyn´ı nastane) jej pouˇzijeme dvakr´at. Dalˇs´ı moˇznost´ı je pouˇz´ıt vyhodnocovac´ı pˇr´ıkaz eval.
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.1. Obr´ azek 2.8: Reˇ
Pˇ r´ıklad 2.2: Vytvoˇrte polynom, kter´ y m´a jeden trojn´asobn´ y koˇren s hodnotou 23 a jeden dvojn´asobn´ y s hodnotou −5. Necht’ je v´ ysledn´ y polynom v rozn´asoben´em tvaru. ˇ Reˇsen´ı: Polynom˚ u splˇ nuj´ıc´ıch zad´an´ı je nekoneˇcnˇe mnoho, pˇripust´ıme-li moˇznost m´ıt i dalˇs´ı koˇreny. Koˇreny jednoznaˇcnˇe urˇcuj´ı koˇrenov´e ˇcinitele polynomu. Polynom maj´ıc´ı pouze koˇreny zm´ınˇen´e v zad´an´ı bude tvoˇren´ y tˇremi ˇciniteli tvaru (x − 23 ) a dvˇema tvaru (x − 5). Rozn´asoben´ y tvar z´ısk´ame pˇr´ıkazem expand.
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.2. Obr´ azek 2.9: Reˇ
Pˇ r´ıklad 2.3: Zjednoduˇste v´ yraz cos(n · π) za pˇredpokladu, ˇze n je sud´e. 32
Pˇ r´ıklad 2.4: Zjednoduˇste v´ yraz a−b a+b
1−
a. b
Pˇ r´ıklad 2.5: Zjednoduˇste v´ yraz sin(2 · x) − cos(x) . cos(2 · x) − 1 + sin(x)
Pˇ r´ıklad 2.6: Rozloˇzte na souˇcin: 4 · x2 · (y 2 − z 2 ) + 25 · v · (z 2 − y 2 ). Pˇ r´ıklad 2.7: Zjednoduˇste: (2 · h + 5 · s)2 − (2 · h + 5 · s) · (2 · h − 5 · s). Pˇ r´ıklad 2.8: Necht’ p1 = x5 + 15 · x4 + 85 · x3 + 225 · x2 + 274 · x + 120,
p2 = x2 + 6 · x + 8.
Zjednoduˇste pp21 . V´ ysledek rozloˇzte na souˇcin koˇrenov´ ych ˇcinitel˚ u. V´ yraz parci´aln´ı zlomky.
2.2 2.2.1
p2 p1
rozloˇzte na
Funkce jedn´ e promˇ enn´ e Definice funkce
V prostˇred´ı Standard Worksheet jsou 2 zp˚ usoby, jak definovat funkci. Vytvoˇrme napˇr´ıklad 2 funkci f (x) = x . Prvn´ı moˇznost´ı (k dispozici jen v prostˇred´ı Standard Worksheet a pro matematick´ y reˇzim Math Mode) je napsat funkˇcn´ı pˇredpis stejnˇe, jak jsme to udˇelali pˇred chv´ıl´ı, s t´ım rozd´ılem, ˇze nam´ısto rovn´ıtka ( =“) pouˇzijeme symbol pro pˇriˇrazen´ı ( :=“), ” ” tedy f(x):=x^2. Po spuˇstˇen´ı pˇr´ıkazu mus´ıme v n´aslednˇe zobrazen´em vyskakuj´ıc´ım ok´enku potvrdit, ˇze se jedn´a o definici funkce. Druhou moˇznost´ı (platnou i v jin´ ych prostˇred´ıch syst´emu Maple), jak vytvoˇrit funkci, je pouˇzit´ı ˇsipkov´e notace. Pˇr´ıkaz pak vypad´a n´asledovnˇe: ˇ f:=x->x^2. Sipku vytvoˇr´ıme pomlˇckou n´asledovanou symbolem vˇetˇs´ı neˇz“ ( >“). ” ” V prostˇred´ı Standard Worksheet si definov´an´ı funkce m˚ uˇzeme ulehˇcit vyuˇzit´ım palet. Bud’ je moˇzn´e pˇri vytv´aˇren´ı pˇr´ıkazu pouˇz´ıt ˇsipku z palety Arrows, nebo m˚ uˇzeme vz´ıt celou ˇsablonu pˇr´ıkazu vytvoˇren´ı funkce z palety Expression a modifikovat v n´ı poˇzadovan´e symboly. Funkˇcn´ı hodnotu definovan´e funkce v dan´em bodˇe z´ısk´ame z´apisem n´azvu funkce spolu s hodnotami parametr˚ u v z´avorce (nemus´ıme pˇritom zad´avat pouze numerick´e hodnoty). D˚ uleˇzit´e je v Maple d˚ uslednˇe rozliˇsovat funkce a v´ yrazy, l´epe ˇreˇceno funkˇcn´ı oper´atory a v´ yrazy. V matematice totiˇz uˇz´ıv´ame pojem funkce i v pˇr´ıpadech, kter´e v Maple pˇredstavuj´ı v´ yrazy (funkˇcn´ı v´ yrazy – napˇr. f (x)). Jestliˇze vytvoˇr´ıme v´ yraz, napˇr´ıklad x^2, a pˇriˇrad´ıme jej k nˇejak´e promˇenn´e, napˇr. g, jedn´a se st´ale pouze o v´ yraz. Hodnotu g pro x = 5 nem˚ uˇzeme proto urˇcit jako funkˇcn´ı hodnotu v bodˇe 5, ale mus´ıme pouˇz´ıt vyhodnocovac´ıho pˇr´ıkazu eval, pˇr´ıpadnˇe do x pˇriˇradit hodnotu 5. Naproti tomu funkˇcn´ı hodnotu funkce f (nebo vhodnˇeji ˇreˇceno funkˇcn´ıho oper´atoru) v bodˇe 5 z´ısk´ame specifikac´ı argumentu oper´atoru (funkce) f , viz obr´azek 2.11 [5]. D´ale Maple nab´ız´ı pˇr´ıkaz unapply, kter´ y ze zadan´eho v´ yrazu udˇel´a funkci (funkˇcn´ı oper´ator). Tento pˇr´ıkaz m´a dva argumenty: v´ yraz, z nˇehoˇz chceme udˇelat funkci, a nez´avisle 33
Obr´ azek 2.10: Definice funkce v prostˇred´ı Standard Worksheet.
Obr´ azek 2.11: Rozd´ıl mezi funkc´ı a v´ yrazem (pˇrevzato z [5] a doplnˇeno).
promˇennou. Podobnˇe m´ame k dispozici t´eˇz pˇr´ıkaz apply, kter´ y z funkˇcn´ıho oper´atoru udˇel´a v´ yraz (aplikuje funkˇcn´ı oper´ator na zadan´ y argument/argumenty) – prav´a ˇca´st obr´azku 2.11. V´ yrazy a funkce m˚ uˇzeme t´eˇz definovat po ˇca´stech pomoc´ı pˇr´ıkazu piecewise. Argumenty v z´avorce urˇcuj´ı vˇzdy nejprve interval n´asledovan´ y funkˇcn´ı hodnotou na tomto intervalu. Posledn´ı mnoˇzinu bod˚ u jiˇz zapisovat nemus´ıme, staˇc´ı funkˇcn´ı hodnota. Maple ji 34
dopln´ı ve zb´ yvaj´ıc´ı mnoˇzinˇe zat´ım nedefinovan´ ych bod˚ u. Je moˇzn´e t´eˇz sestrojit funkci, kter´a je definov´ana pouze na libovoln´e podmnoˇzinˇe re´aln´ ych ˇc´ısel. Pokud m´a funkce definovan´a po ˇc´astech pouze dva r˚ uzn´e pˇredpisy, m˚ uˇzeme k jej´ımu vytvoˇren´ı vyuˇz´ıt symbolu otevˇren´e sloˇzen´e z´avorky z palety Expression (viz obr´azek 2.12) [5].
Obr´ azek 2.12: Funkce definovan´a po ˇc´astech (pˇrevzato z [5]).
2.2.2
Vlastnosti funkc´ı
Definice 2.1: Definiˇcn´ım oborem funkce f naz´ yv´ame mnoˇzinu vˇsech hodnot, pro nˇeˇz je 3 funkce f definov´ana. Znaˇc´ıme ji D(f ) . Oborem hodnot funkce f naz´ yv´ame mnoˇzinu vˇsech hodnot, kter´ ych funkce f na sv´em definiˇcn´ım oboru nab´ yv´a. Znaˇc´ıme ji H(f )4 . Definice 2.2: Funkce f se naz´ yv´a shora ohraniˇcen´a, pokud existuje K ∈ R tak, ˇze f (x) ≤ K pro vˇsechna x ∈ D(f ). Analogicky, funkce f se naz´ yv´a zdola ohraniˇcen´a, pokud existuje L ∈ R tak, ˇze f (x) ≥ L pro vˇsechna x ∈ D(f ). Funkci f naz´ yv´ame ohraniˇcenou (omezenou), pokud je f ohraniˇcen´a zdola i shora. 3 4
V literatuˇre je t´eˇz moˇzn´e se setkat s oznaˇcen´ım Dom(f ). V literatuˇre je t´eˇz moˇzn´e se setkat s oznaˇcen´ım Im(f ), pˇr´ıpadnˇe R(f ).
35
Definice 2.3: Funkce f se naz´ yv´a sud´a, pokud pro vˇsechna x ∈ D(f ) plat´ı, ˇze −x ∈ D(f ) a f (x) = f (−x). Funkce f se naz´ yv´a lich´a, pokud pro vˇsechna x ∈ D(f ) plat´ı, ˇze −x ∈ D(f ) a f (x) = −f (−x). ˇ Definice 2.4: Necht’ M ⊆ D(f ) obsahuje alespoˇ n 2 body. Rekneme, ˇze funkce f je na M (a) rostouc´ı, jestliˇze ∀x1 , x2 ∈ M : x1 < x2 ⇒ f (x1 ) < f (x2 ), (b) klesaj´ıc´ı, jestliˇze ∀x1 , x2 ∈ M : x1 < x2 ⇒ f (x1 ) > f (x2 ), (c) nerostouc´ı, jestliˇze ∀x1 , x2 ∈ M : x1 < x2 ⇒ f (x1 ) ≥ f (x2 ), (d) neklesaj´ıc´ı, jestliˇze ∀x1 , x2 ∈ M : x1 < x2 ⇒ f (x1 ) ≤ f (x2 ), (e) konstantn´ı, jestliˇze ∀x1 , x2 ∈ M : f (x1 ) = f (x2 ). ˇ Definice 2.5: Necht’ M ⊆ D(f ) obsahuje alespoˇ n 2 body. Rekneme, ˇze funkce f je na M (a) prost´a (injektivn´ı), jestliˇze ∀x1 , x2 ∈ M : x1 6= x2 ⇒ f (x1 ) 6= f (x2 ), (b) zobrazen´ım na mnoˇzinu N ⊆ H(f ) (surjektivn´ı), jestliˇze ∀y ∈ N : ∃x ∈ M ∧ f (x) = y, (c) bijektivn´ı z M do N , jestliˇze je prost´a na M a souˇcasnˇe je zobrazen´ım na mnoˇzinu N (tedy injektivn´ı a surjektivn´ı). Syst´em Maple nem´a ˇza´dn´e pˇr´ıkazy na urˇcov´an´ı pr´avˇe definovan´ ych vlastnost´ı. To vˇsak neznamen´a, ˇze tyto vlastnosti nem˚ uˇzeme urˇcovat sami. V nˇekter´ ych pˇr´ıpadech n´am m˚ uˇze syst´em Maple pomoci. I definiˇcn´ı obor a obor hodnot funkce mus´ıme zjistit sami. Syst´em Maple m˚ uˇzeme efektivnˇe vyuˇz´ıt pouze v pˇr´ıpadech, kdy si nejsme jisti, jestli dan´ y bod patˇr´ı do nˇekter´e z mnoˇzin, a to bud’ pokusem o vyhodnocen´ı funkce v dan´em bodˇe nebo hled´an´ım ˇreˇsen´ı rovnice, kdy se uvaˇzovan´a funkce rovn´a dan´emu bodu. Pˇ r´ıklad 2.9: Urˇcete D(f ) a H(f ) funkce f (x) = ln(x). ˇ sen´ı: Z pˇredn´aˇsky Matematick´e anal´ Reˇ yzy v´ıme, ˇze D(f ) = R+ = {x ∈ R|x > 0} a H(f ) = R. Syst´em Maple bychom vyuˇzili asi jen v pˇr´ıpadˇe, kdybychom si nebyli jist´ı, jak je definov´ana funkce ln(x) a chtˇeli se napˇr´ıklad pˇresvˇedˇcit, ˇze nen´ı definov´ana pro x = 0. V tom pˇr´ıpadˇe bychom mohli zkusit z´ıskat funkˇcn´ı hodnotu v bodˇe 0. Na obr´azku 2.13 vid´ıme, ˇze obdrˇz´ıme chybovou zpr´avu, kter´a je sice trochu matouc´ı (zmiˇ nov´ano je dˇelen´ı nulou), nicm´enˇe funkˇcn´ı hodnota neexistuje. Podobnˇe m˚ uˇzeme napˇr´ıklad ovˇeˇrit, ˇze 0 ∈ H(f ), ˇreˇsen´ım rovnice ln(x) = 0. Upozornˇeme, ˇze Maple poˇc´ıt´a standardnˇe s komplexn´ımi ˇc´ısly, a tak vyhodnocen´ı funkce ln(x) pro z´aporn´e x nezp˚ usob´ı ˇza´dnou chybu. Jelikoˇz se pohybujeme v oboru re´aln´ ych ˇc´ısel, je tˇreba se omezit pouze na nˇej naˇcten´ım bal´ıku RealDomain (viz obr´azek 1.21).
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.9. Obr´ azek 2.13: Reˇ
Pro zjiˇstˇen´ı, zda je funkce (shora, zdola) ohraniˇcen´a, ˇci nikoliv, m˚ uˇzeme vyuˇz´ıt pˇr´ıkaz˚ u minimize a maximize pro hled´an´ı nejmenˇs´ıch a nejvˇetˇs´ıch funkˇcn´ıch hodnot. V pˇr´ıpadˇe, ˇze funkce nen´ı v nˇekter´em smˇeru“ ohraniˇcen´a, vrac´ı zm´ınˇen´e pˇr´ıkazy hodnotu ∞, resp. −∞. ” 36
Dalˇs´ı funkˇcn´ı vlastnosti m˚ uˇzeme urˇcovat (ovˇeˇrovat) za pomoci pˇr´ıkaz˚ u evalb nebo verify. Tyto pˇr´ıkazy otestuj´ı, zda je zadan´ y v´ yraz pravdiv´ y, ˇci nikoliv. Ukaˇzme si to na n´asleduj´ıc´ım pˇr´ıkladu. Pˇ r´ıklad 2.10: Urˇcete, zda je funkce cos(x) sud´a nebo lich´a. ˇ sen´ı: Opˇet z pˇredn´aˇsky v´ıme, ˇze funkce cos(x) je funkc´ı sudou. Sudost funkce otestuReˇ jeme zjiˇstˇen´ım pravdivostn´ı hodnoty v´ yrazu cos(x) = cos(−x), lichost podobnˇe podle pravdivostn´ı hodnoty v´ yrazu cos(x) = −cos(−x). I tentokr´at bychom spr´avnˇe mˇeli pouˇz´ıt bal´ık ’ RealDomain, nebot bez nˇej ovˇeˇrujeme zm´ınˇen´e rovnosti pro vˇsechna komplexn´ı x. V obou pˇr´ıpadech vˇsak z´ısk´ame stejn´ y v´ ysledek.
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.10. Obr´ azek 2.14: Reˇ
Pˇrestoˇze m˚ uˇzeme vytvoˇrit logick´e v´ yrazy i pro zbyl´e funkˇcn´ı vlastnosti, pˇr´ıkazy evalb a verify vˇetˇsinou vracej´ı hodnotu FAIL jako znamen´ı, ˇze nedok´aˇz´ı o pravdivostn´ı hodnotˇe rozhodnout. Nˇekter´e dalˇs´ı pˇr´ıklady je proto potˇreba ˇreˇsit samostatnˇe a syst´em Maple vyuˇz´ıt jen k drobn´ ym pod´ uloh´am“ – jako v n´asleduj´ıc´ım pˇr´ıkladu 2.11. ” Pˇ r´ıklad 2.11: Urˇcete, zda je funkce cos(x) na R rostouc´ı, klesaj´ıc´ı, prost´a ˇci bijektivn´ı. ˇ sen´ı: Z pˇredn´aˇsky v´ıme, ˇze funkce cos(x) na cel´e mnoˇzinˇe R ˇza´dnou ze zm´ınˇen´ Reˇ ych vlastnost´ı nesplˇ nuje, coˇz m˚ uˇzeme dok´azat nalezen´ım protipˇr´ıkladu. Vezmˇeme napˇr. body x1 = 0 a x2 = 2 · π. Plat´ı, ˇze x1 < x2 (tj. x1 6= x2 ) a souˇcasnˇe cos(x1 ) = cos(x2 ). Tedy funkce nen´ı rostouc´ı, nen´ı klesaj´ıc´ı a nen´ı prost´a, z ˇcehoˇz plyne, ˇze nem˚ uˇze b´ yt ani bijektivn´ı. ’ Syst´em Maple tu m˚ uˇzeme pouˇz´ıt ke zjiˇst ov´an´ı funkˇcn´ıch hodnot (i kdyˇz v tomto pˇr´ıpadˇe zn´ame funkˇcn´ı hodnoty zpamˇeti). V praxi se n´am vˇsak ˇcasto hod´ı naj´ıt intervaly, v nichˇz funkce nˇekter´e vlastnosti splˇ nuje. Funkce cos(x) je periodick´a s periodou 2 · π a na intervalech [k · π, (k + 1) · π] pro k ∈ Z je bijektivn´ı (tedy i prost´a), pro sud´a k je na tˇechto intervalech vˇzdy klesaj´ıc´ı, pro lich´a k rostouc´ı. Pˇ r´ıklad 2.12: Dokaˇzte, ˇze funkce sin(x) je ohraniˇcen´a. Pˇ r´ıklad 2.13: Uvaˇzujme funkci f (x) = obor a obor hodnot. Je f ohraniˇcen´a?
1 . x2 −5·x+6
Je f sud´a nebo lich´a? Urˇcete jej´ı definiˇcn´ı
Pˇ r´ıklad 2.14: U n´asleduj´ıc´ıch funkc´ı urˇcete, zda jsou sud´e, lich´e, nebo ani jedno. (a) f (x) = 9 − x2 ,
(b) f (x) =
√ x,
37
(c) f (x) = x1 .
Pˇ r´ıklad 2.15: Definujte funkci f , pro niˇz plat´ı: (a) D(f ) = (0, 1), H(f ) = (0, 2), (b) D(f ) = R \ {1}, H(f ) = R \ {0}, (c) D(f ) = R \ {0}, H(f ) = R \ {1}, (d) D(f ) = R, H(f ) = R+ , f je prost´a, (e) D(f ) = R \ (−2, 2), H(f ) = R, (f) D(f ) = R, H(f ) = R \ (−2, 2), (g) D(f ) = R, f je prost´a a ohraniˇcen´a, (h) H(f ) = R, f je sud´a.
Pˇ r´ıklad 2.16: Naleznˇete k ∈ R tak, aby byla funkce f (x) = x3 − k · x2 + 2 · x lich´a. Pˇ r´ıklad 2.17: U n´asleduj´ıc´ıch funkc´ı urˇcete, zda se jedn´a o bijekci, ˇci nikoliv. (a) f : R → R, f (x) = a · x + b, a, b ∈ R, + (b) f : R+ 0 → R0 , f (x) =
√ x,
2 (c) f : R → R+ 0 , f (x) = x ,
(d) f : R → R, f (x) = x3 , (e) f : R \ {0} → R \ {0}, f (x) = x1 .
2.2.3
Inverzn´ı funkce
Definice 2.6: Necht’ f je prost´a funkce. Funkci f −1 , pro niˇz plat´ı: D(f −1 ) = H(f ) a ∀x ∈ D(f ) : ∃y ∈ H(f ) tak, ˇze f −1 (y) = x ⇔ f (x) = y, naz´ yv´ame inverzn´ı funkc´ı. Pozn´ amka 2.1: Z definice plyne, ˇze funkce a jej´ı inverze jsou osovˇe symetrick´e vzhledem k pˇr´ımce y = x. Syst´em Maple m´a uchov´ano nˇekolik z´akladn´ıch funkc´ı s jejich inverzemi v tabulce s n´azvem invfunc. Praktiˇctˇejˇs´ı je vyuˇz´ıt pˇr´ıkaz˚ u InverseTutor nebo InversePlot z bal´ıku Student[Calculus1] vykresluj´ıc´ıch do jednoho grafu funkci, jej´ı inverzi a osu y = x jakoˇzto osu symetrie. Pˇr´ıkaz InverseTutor prov´ad´ı zm´ınˇen´e v mapletu, pˇr´ıkaz InversePlot slouˇz´ı pro pouˇzit´ı v dokumentu (obr´azek 2.15). Hledat pˇredpis inverzn´ı funkce m˚ uˇzeme rovnou podle definice 2.6, a to ˇreˇsen´ım rovnice f (y) = x pro nezn´amou y. 38
Obr´ azek 2.15: Vykreslen´ı funkce a jej´ı inverze.
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.18. Obr´ azek 2.16: Reˇ
Pˇ r´ıklad 2.18: Naleznˇete inverzn´ı funkci k funkci f (x) = x2 . ˇ sen´ı: Naˇse odpovˇed’ by mohla b´ Reˇ yt velice struˇcn´a, nebot’ funkce f nen´ı prost´a, a tak k n´ı neexistuje funkce inverzn´ı. Nicm´enˇe je moˇzn´e funkci f rozdˇelit na dvˇe funkce prost´e a hledat inverzi ke kaˇzd´e zvl´aˇst’. V syst´emu Maple provedeme dˇr´ıve zm´ınˇen´ y postup, tj. budeme ˇreˇsit rovnici f (y) = x. Z´ısk´ vˇe pro 2 prost´e ˇc´asti“ funkce f . Pro x ≤ 0 je inverze k x2 rovna √ ame 2 ˇreˇsen´ı, a to pr´a√ ” − x, pro x ≥ 0 je rovna x (obr´azek 2.16). 39
Pˇ r´ıklad 2.19: Naleznˇete inverzn´ı funkce k n´asleduj´ıc´ım funkc´ım: (a) f (x) = 2 · x + 1,
(c) f (x) =
1+x , 1−x
(b) f (x) = x3 ,
(d) f (x) =
√ 1 − x,
(e) f (x) = x1 , (f) f (x) = x1 .
Pˇ r´ıklad 2.20: Existuje funkce, kter´a je sama sobˇe inverz´ı? Pokud ano, je jedin´a, nebo jich existuje v´ıce?
2.2.4
Sloˇ zen´ a funkce
Oper´atorem sloˇzen´ı funkc´ı je v syst´emu Maple symbol @ (zavin´aˇc). V praxi se bez nˇej vˇsak obejdeme, kdyˇz pouˇzijeme kulat´e z´avorky. Na obr´azku 2.17 je nˇekolik pˇr´ıklad˚ u vytvoˇren´ı −1 sloˇzen´e funkce, kter´e potvrzuj´ı rovnost f (f (x)) = x.
Obr´ azek 2.17: Sloˇzen´a funkce.
2.3 2.3.1
Vykreslen´ı grafu funkce Vykreslov´ an´ı
Prostˇred´ı Standard Worksheet poskytuje nˇekolik moˇznost´ı, jak zobrazit graf funkce nebo v´ yrazu. Nejrychlejˇs´ı a zˇrejmˇe nejjednoduˇsˇs´ı moˇznost´ı je zapsat do dokumentu v´ yraz (resp. funkci), kter´ y chceme vykreslit, kliknout na nˇej prav´ ym tlaˇc´ıtkem a z kontextov´e nab´ıdky zvolit Plots > 2-D Plot. 40
Obr´ azek 2.18: Zvolen´ı typu vykreslen´ı v Plot Builder (pˇrevzato z [5]).
Obr´ azek 2.19: Ok´enko pro zad´ an´ı v´ yrazu z funkˇcn´ıho pˇredpisu a nez´avisle promˇenn´ ych v Plot Builder (pˇrevzato z [5]).
41
D´ale m˚ uˇzeme vyuˇz´ıt pomocn´ık Plot Builder, a to dvˇema zp˚ usoby. Bud’ opˇet zap´ıˇseme do dokumentu v´ yraz z funkˇcn´ıho pˇredpisu, klikneme prav´ ym tlaˇc´ıtkem myˇsi a zvol´ıme Plots > Plot Builder, nebo zam´ıˇr´ıme do hlavn´ıho menu a vybereme Tools > Assistants > Plot Builder.... V prvn´ım pˇr´ıpadˇe se objev´ı ok´enko Interactive Plot Builder (obr´azek 2.18), v nˇemˇz upˇresn´ıme typ vykreslen´ı. Pokud uvaˇzujeme funkci jedn´e promˇenn´e, vol´ıme 2-D Plot. Je moˇzn´e volit i jinou moˇznost jako napˇr´ıklad vykreslen´ı v pol´arn´ıch souˇradnic´ıch (2-D polar plot). Kliknut´ım na tlaˇc´ıtko Plot zobraz´ıme graf v dokumentu [5]. V druh´em pˇr´ıpadˇe, kdy Plot Builder vyvol´ame z hlavn´ıho menu, se n´am objev´ı ok´enko (viz obr´azek 2.19), do nˇejˇz zad´ame v´ yraz z pˇredpisu funkce, kterou chceme zobrazit (zad´an´ı n´am umoˇzn´ı tlaˇc´ıtka Add, resp. Edit), a promˇenn´e (pokud v´ yraz obsahuje pouze promˇenn´e, syst´em je vypln´ı s´am). Kliknut´ım na tlaˇc´ıtko OK pˇrejdeme do jiˇz zn´am´eho ok´enka pro zvolen´ı typu vykreslen´ı (obr´azek 2.18). Dalˇs´ı moˇznost´ı k vykreslen´ı grafu v´ yrazu nebo funkce je pˇr´ıkaz plot. Pˇri vykreslov´an´ı m˚ uˇzeme specifikovat nˇekolik atribut˚ u mˇen´ıc´ıch podobu grafu. Opˇet je nˇekolik moˇznost´ı, jak atributy zad´avat. Pˇri pouˇzit´ı pomocn´ıka Plot Builder se v ok´enku Interactive Plot Builder (obr´azek 2.18) objevuje tlaˇc´ıtko Options. Kliknut´ım na toto tlaˇc´ıtko pˇrejdeme na ok´enko (viz obr´azek 2.21) umoˇzn ˇuj´ıc´ı nastavit parametry vykreslen´ı jako jsou rozsah hodnot z´avisle i nez´avisle promˇenn´e, barva a styl vykreslovan´e kˇrivky, titulek grafu, legenda atd. Uˇziteˇcn´e je nav´ıc tlaˇc´ıtko Preview umoˇzn ˇuj´ıc´ı pˇredbˇeˇznˇe si prohl´ednout souˇcasn´ y stav a n´aslednˇe pokraˇcovat v dalˇs´ım nastavov´an´ı atribut˚ u vykreslen´ı grafu.
Obr´ azek 2.20: Vykreslen´ı graf˚ u pomoc´ı kontextov´e nab´ıdky a pˇr´ıkazu plot (pˇrevzato z [5]).
Pˇri pouˇzit´ı pˇr´ıkazu plot m˚ uˇzeme tot´eˇz prov´est specifikac´ı nepovinn´ ych parametr˚ u jako ’ jsou thickness pro tlouˇst ku kˇrivky, color pro jej´ı barvu, labels pro popisky os, legend pro tvar legendy u obr´azku, axes pro nastaven´ı souˇrad´ ych os a dalˇs´ı. Uk´azku pouˇzit´ı pˇr´ıkazu plot s nastaven´ım nˇekter´ ych nepovinn´ ych parametr˚ u nab´ız´ı obr´azek 2.22 [5]. Vzhled grafu m˚ uˇzeme upravovat i po jeho vytvoˇren´ı a um´ıstˇen´ı do dokumentu. Jednak lze na graf kliknout prav´ ym tlaˇc´ıtkem myˇsi a z kontextov´e nab´ıdky vyb´ırat vlastnosti grafu, kter´e jsme mohli mˇenit jiˇz dˇr´ıve, nebo m˚ uˇzeme vyuˇz´ıt kontextov´e liˇsty tˇesnˇe nad dokumentem. Po kliknut´ı lev´ ym tlaˇc´ıtkem myˇsi na graf se ve zm´ınˇen´e liˇstˇe zobraz´ı n´astroje skupiny nazvan´e Plot. K dispozici je t´eˇz skupina s n´azvem Drawing. N´astroje v tˇechto skupin´ach umoˇzn ˇuj´ı do hotov´eho grafu pˇrid´avat text, kreslit, ˇci jinak graf upravovat [5]. Jestliˇze chceme vykreslit v´ıce funkc´ı (resp. v´ yraz˚ u) do jedin´eho grafu, zap´ıˇseme vˇsechny do hranat´ ych, pˇr´ıpadnˇe sloˇzen´ ych, z´avorek jako prvn´ı parametr pˇr´ıkazu plot. Uˇzivatel˚ um doporuˇcujeme pouˇz´ıvat sp´ıˇse hranat´e z´avorky, v nichˇz syst´em Maple respektuje poˇrad´ı. Pokud nechceme u vykreslovan´ ych funkc´ı nic d´ale specifikovat, je n´am jedno, v jak´em poˇrad´ı Maple funkce vezme“ a vykresl´ı, pouˇzijeme libovoln´e z´avorky (tj. hranat´e nebo sloˇzen´e). ” 42
Obr´ azek 2.21: Ok´enko Plot Builder pro nastaven´ı parametr˚ u grafu (pˇrevzato z [5]).
Obr´ azek 2.22: Vykreslen´ı grafu pˇri specifikaci nˇekter´ ych nepovinn´ ych parametr˚ u (pˇrevzato z [5]).
43
Pokud vˇsak chceme napˇr. kaˇzd´e z kˇrivek pˇriˇradit nˇejakou barvu, pouˇzit´ım hranat´ ych z´avorek se barvy aplikuj´ı v tom poˇrad´ı, v jak´em oˇcek´av´ame. Pˇri pouˇzit´ı sloˇzen´ ych z´avorek tomu tak b´ yt nemus´ı, viz obr´azek 2.23.
Obr´ azek 2.23: Vykreslen´ı grafu v´ıce v´ yraz˚ u pˇr´ıkazem plot.
K dispozici je d´ale pˇr´ıkaz display z bal´ıku plots, kter´ ym m˚ uˇzeme dos´ahnout stejn´eho v´ ysledku. Jednotliv´e grafy nejprve vytvoˇr´ıme a pˇriˇrad´ıme do promˇenn´ ych, jeˇz d´ame jako parametry pr´avˇe pˇr´ıkazu display (obr´azek 2.24).
Obr´ azek 2.24: Vykreslen´ı grafu v´ıce v´ yraz˚ u pomoc´ı pˇr´ıkazu display.
44
2.3.2
Animace
V syst´emu Maple m˚ uˇzeme t´eˇz vytv´aˇret animace. Animace se skl´ad´a z nˇekolika graf˚ u, kter´e jsou po spuˇstˇen´ı zobrazen´e v sekvenci za sebou. Vytvoˇr´ıme ji bud’ pˇr´ıkazem animate z bal´ıku plots, nebo pomoc´ı Plot Builderu. Obr´azky 2.25 a 2.26 ukazuj´ı nastaven´ı Plot Builderu pro vytvoˇren´ı animace, obr´azek 2.27 ilustruje tent´ yˇz pˇr´ıklad pˇri pouˇzit´ı pˇr´ıkazu animate.
Obr´ azek 2.25: Zad´ an´ı v´ yrazu z pˇredpisu funkce v Plot Builderu (pˇrevzato z [5]).
Ukonˇcen´ı Plot Builderu, resp. proveden´ı pˇr´ıkazu, um´ıst´ı do dokumentu pr´azdn´ y“ graf. ” Kliknut´ım na nˇej zobraz´ıme skupinu n´astroj˚ u v kontextov´e liˇstˇe s n´azvem Animation. Pomoc´ı tˇechto n´astroj˚ u m˚ uˇzeme animaci spustit, zmˇenit jej´ı rychlost, pod´ıvat se na libovoln´ y sn´ımek animace atd. Animace m˚ uˇzeme upravovat stejnˇe jako grafy, tj. mˇenit tlouˇst’ku, barvu a druh kˇrivky, souˇradn´e osy, legendu apod. Nav´ıc m´ame k dispozici nˇekolik nepovinn´ ych parametr˚ u, d´ıky nimˇz m˚ uˇzeme napˇr´ıklad urˇcit poˇcet graf˚ u, z nichˇz se animace skl´ad´a (parametr frames), nebo kolik graf˚ u vyjma posledn´ıho m´a z˚ ustat trvale zobrazen´ ych po spuˇstˇen´ı animace (parametr trace) [5].
45
Obr´ azek 2.26: Zvolen´ı druhu vykreslen´ı (animace) v Plot Builderu (pˇrevzato z [5]).
Obr´ azek 2.27: Animace vytvoˇren´ a pˇr´ıkazem animate (pˇrevzato z [5]).
46
Pˇ r´ıklad 2.21: Vykreslete funkci f (x) = x5 + 15 · x4 + 85 · x3 + 225 · x2 + 274 · x + 120. ˇ sen´ı: K vykreslen´ı zadan´e funkce ji staˇc´ı zapsat do dokumentu a pouˇz´ıt nˇekter´ Reˇ y z dˇr´ıve uveden´ ych postup˚ u. Mus´ıme vˇsak m´ıt na pamˇeti, co bychom r´adi na grafu vidˇeli a ˇze je moˇzn´e z´ıskan´ y v´ ysledek ovlivnit. Napˇr´ıklad v tomto pˇr´ıpadˇe, kdyˇz nespecifikujeme rozsah vykreslen´ı (pouˇzije se standardn´ı rozmez´ı -10..10) zcela zkresl´ıme informaci o chov´an´ı funkce na intervalu [−5, 0].
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.21. Obr´ azek 2.28: Reˇ
Pˇ r´ıklad 2.22: K funkci g(x) = e2·x naleznˇete inverzn´ı funkci. Vykreslete do jednoho grafu funkci g(x), jej´ı inverzi a funkci f (x) = x. Do grafu pˇridejte tak´e legendu. Pˇ r´ıklad 2.23: Zkoumejte z´avislost funkce h(x) = ea·x na parametru a ∈ R (pomoc´ı animace). Kdy je funkce rostouc´ı a kdy klesaj´ıc´ı? Pˇ r´ıklad 2.24: Vrat’te se k pˇr´ıklad˚ um 2.12 – 2.20 pˇredchoz´ı sekce a vykreslen´ım graf˚ u se ujistˇete o spr´avnosti vaˇsich odpovˇed´ı.
2.4
Limita a spojitost funkce
Definice 2.7: Funkce f (x) m´a v bodˇe x0 ∈ R limitu L ∈ R, jestliˇze ke kaˇzd´emu ε > 0 existuje δ > 0 tak, ˇze pro vˇsechna x ∈ (x0 − δ, x0 + δ) r˚ uzn´a od x0 plat´ı: |f (x) − L| < ε. Takovou limitu naz´ yv´ame vlastn´ı limitou ve vlastn´ım bodˇe. Definice 2.8: Funkce f (x) m´a v bodˇe x0 ∈ R limitu L ∈ R zleva, jestliˇze ke kaˇzd´emu ε > 0 existuje δ > 0 tak, ˇze pro vˇsechna x ∈ (x0 − δ, x0 ) plat´ı: |f (x) − L| < ε. Analogicky definujeme limitu zprava. Definice 2.9: Funkce f (x) m´a v bodˇe x0 ∈ R limitu rovnu +∞, jestliˇze ke kaˇzd´emu M ∈ R existuje δ > 0 tak, ˇze pro vˇsechna x ∈ (x0 −δ, x0 +δ) r˚ uzn´a od x0 plat´ı: f (x) > M . Analogicky definujeme limitu rovnu −∞. Takovou limitu naz´ yv´ame nevlastn´ı limitou ve vlastn´ım bodˇe. 47
Definice 2.10: Funkce f (x) m´a v bodˇe +∞ limitu rovnu L ∈ R, jestliˇze ke kaˇzd´emu ε > 0 existuje K ∈ R tak, ˇze pro vˇsechna x > K plat´ı: |f (x) − L| < ε. Analogicky definujeme limitu v bodˇe −∞. Takovou limitu naz´ yv´ame vlastn´ı limitou v nevlastn´ım bodˇe. Pˇ r´ıklad 2.25: Definujte limitu zprava. Pˇ r´ıklad 2.26: Definujte nevlastn´ı limitu v nevlastn´ım bodˇe. Syst´em Maple ve verzi 16 nab´ız´ı t´eˇz tzv. Matematick´e aplikace, kter´e najdeme v hlavn´ım menu (Tools > Math Apps). Jednou z poloˇzek v sekci Calculus je dokument s n´azvem Definition of a Limit s definic´ı limity a jej´ı n´azornou interaktivn´ı demonstrac´ı – viz obr´azek 2.29.
Obr´ azek 2.29: Interaktivn´ı demonstrace limity.
K v´ ypoˇctu limity pouˇzijeme bud’ pˇr´ısluˇsn´ y symbol z palety Expression (a uprav´ıme v nˇem barevn´e symboly, jak potˇrebujeme), nebo pˇr´ıkaz limit, kter´ y m´a povinnˇe dva parametry – v´ yraz (tj. i funkˇcn´ı v´ yraz) a bod, v nˇemˇz hled´ame limitu. Tak´e je moˇzn´e zadat do dokumentu v´ yraz, jehoˇz limitu chceme urˇcit, kliknout na nˇej prav´ ym tlaˇc´ıtkem a z kontextov´e nab´ıdky zvolit poloˇzku Limit. Otevˇre se n´am ok´enko, v nˇemˇz je d´ale tˇreba specifikovat bod, v nˇemˇz hled´ame limitu. M˚ uˇzeme d´ale uv´est i typ limity – oboustrannou (z´akladnˇe zvolen´a), limitu zleva nebo limitu zprava. V pˇr´ıpadˇe pouˇzit´ı palety specifikujeme jednostrannou limitu zaps´an´ım symbolu + nebo − do exponentu bodu, v nˇemˇz chceme limitu urˇcit. Pˇr´ıkazu limit m˚ uˇzeme zadat tˇret´ı (nepovinnn´ y) parametr ve tvaru right nebo left pro limitu zprava, resp. zleva. Vˇsechny zm´ınˇen´e postupy ilustruje obr´azek 2.30. V jeho prav´e ˇca´sti je definov´ana funkce a pˇri urˇcov´an´ı limit pouˇz´ıv´an funkˇcn´ı v´ yraz f (x). Funkˇcn´ı oper´ator (tj. f ) pouˇz´ıt nem˚ uˇzeme. Syst´em Maple v nˇekter´ ych pˇr´ıpadech zobrazuje neoˇcek´avan´e v´ ysledky, kter´e m˚ uˇzeme oznaˇcit za chybn´e. Jedn´a se napˇr´ıklad o limity na obr´azku 2.31. Vypsan´ ym v´ ysledkem se n´am syst´em snaˇz´ı d´at omezen´ı na funkˇcn´ı hodnoty v okol´ı bodu, v nˇemˇz hled´ame limitu. Podle uveden´ ych definic v tomto textu vˇsak mus´ıme konstatovat, ˇze pˇr´ısluˇsn´e limity neexistuj´ı. 48
Obr´ azek 2.30: Urˇcen´ı limity v bodˇe.
Obr´ azek 2.31: Nedostatky Maplu pˇri urˇcov´an´ı limity.
Pˇ r´ıklad 2.27: Urˇcete n´asleduj´ıc´ı limity: (a) lim
x→0
sin(x) , x
(c) lim
x→0
ex −1 , x
(d) lim tan(x). π+
sin(a·x) , x→0 sin(b·x)
(b) lim
x→ 2
Pˇ r´ıklad 2.28: Urˇcete n´asleduj´ıc´ı limity: (a)
√ 3 2 √ x −3x lim √ , 3 2 √ x→0 x + 3 x
(b) limπ x→ 2
cos( x2 )−sin( x2 ) , cos(x)
√
(c) lim
x→2
x2 +5−3 , x2 −2·x
(d) lim
x→−∞
3·x+2 √ , x2 −1
Jak byste limity urˇcovali bez syst´emu Maple? Pˇ r´ıklad 2.29: Definujte funkci, kter´a: (a) m´a vlastn´ı limitu ve vlastn´ım bodˇe, (b) m´a vlastn´ı limitu v nevlastn´ım bodˇe, 49
5x +3x , x x→−∞ 4
(e) lim
(f) lim sin(t)·cos(t) . t−t2 t→0
(c) m´a nevlastn´ı limitu ve vlastn´ım bodˇe, (d) m´a nevlastn´ı limitu v nevlastn´ım bodˇe, (e) splˇ nuje vˇsechny pˇredchoz´ı body (a) – (d). Jak jsme se zm´ınili v sekci 1.3.4, Maple obsahuje pomocn´e n´astroje, kter´e n´am ulehˇcuj´ı ˇreˇsen´ı u ´loh a pom´ahaj´ı v uˇcen´ı nˇekter´ ych matematick´ ych postup˚ u pˇri jejich ˇreˇsen´ı. Jedn´ım z takov´ ych n´astroj˚ u je maplet zvan´ y Limit Methods. Spust´ıme jej z hlavn´ı nab´ıdky zvolen´ım Tools > Tutors > Calculus − Single Variable > Limit Methods.... Tento n´astroj um´ı ˇreˇsit zadan´e limity krok po kroku pomoc´ı implementovan´ ych matematick´ ych pravidel. M˚ uˇzeme mu tedy zadat v´ yraz a bod, v nˇemˇz chceme urˇcit jeho limitu, a nechat napˇr´ıklad maplet zobrazit cel´e ˇreˇsen´ı krok za krokem kliknut´ım na tlaˇc´ıtko All Steps. V´ ysledek tohoto postupu na pˇr´ıkladu 2.28.(b) m˚ uˇzeme vidˇet na obr´azku 2.32. V mapletu si vˇsak m˚ uˇzeme zobrazit pouze n´asleduj´ıc´ı krok v´ ypoˇctu, pokusit se pouˇz´ıt nˇekter´e z implementovan´ ych pravidel nebo poˇza´dat o n´apovˇedu, kter´e pravidlo pouˇz´ıt.
Obr´ azek 2.32: Pomocn´ık pro urˇcov´an´ı limit.
ˇ Definice 2.11: Rekneme, ˇze funkce f (x) je spojit´a v bodˇe x0 , pokud m´a v tomto bodˇe vlastn´ı limitu a plat´ı: lim f (x) = f (x0 ). x→x0
50
ˇ Definice 2.12: Rekneme, ˇze funkce f (x) je zprava (resp. zleva) spojit´a v bodˇe x0 , pokud m´a v tomto bodˇe pˇr´ısluˇsnou jednostrannou vlastn´ı limitu a plat´ı: lim+ f (x) = f (x0 ) (resp. x→x0
lim− f (x) = f (x0 )).
x→x0
ˇ Definice 2.13: Rekneme, ˇze funkce f (x) je spojit´a na intervalu J ∈ D(f ), pokud (a) f je spojit´a v kaˇzd´em vnitˇrn´ım bodˇe intervalu J (b) a patˇr´ı-li lev´ y (resp. prav´ y) koncov´ y bod do intervalu J, je v nˇem funkce f spojit´a zprava (resp. zleva). V syst´emu Maple m˚ uˇzeme jednak testovat rovnost limity a funkˇcn´ı hodnoty, jak plyne z definice. Pro urˇcov´an´ı spojitosti funkce na intervalu je vˇsak moˇzn´e (a vhodn´e) vyuˇz´ıt pˇr´ıkazu discont hledaj´ıc´ıho nespojistosti funkce. Pˇr´ıkaz m´a dva povinn´e parametry, a to v´ yraz, jehoˇz nespojitosti urˇcujeme, a nez´avisle promˇennou. Dalˇs´ı moˇznost´ı je pouˇz´ıt pˇr´ıkaz iscont testuj´ıc´ı spojitost na zadan´em intervalu. Odpovˇed´ı je pravdivostn´ı hodnota, zda je funkce na dan´em intervalu spojit´a, ˇci nikoliv.
Obr´ azek 2.33: Zobrazov´an´ı nespojit´ ych funkc´ı.
Pokud je funkce y = f (x) nespojit´a na dan´em intervalu jen v koneˇcnˇe mnoha (izolovan´ ych) bodech, syst´em Maple ji v tˇechto bodech spojuje u ´seˇckami rovnobˇeˇzn´ ymi s osou y. 51
Jestliˇze chceme nespojitosti zobrazit korektnˇe, pouˇzijeme nepovinn´ y atribut discont pˇr´ıkazu plot, kter´ y nastav´ıme na hodnotu true – viz obr´azek 2.33. Od verze Maple 14 je moˇzn´e tak´e zobrazovat odstraniteln´e nespojitosti (obr´azek 2.34).
Obr´ azek 2.34: Zobrazov´ an´ı nespojit´ ych funkc´ı a vyznaˇcov´an´ı odstraniteln´ ych nespojitost´ı.
V´ ysledkem pˇr´ıkazu discont u funkc´ı definovan´ ych po ˇca´stech jsou vˇzdy body podezˇrel´e“ ” z nespojitost´ı. Pro zjiˇstˇen´ı, zda se jedn´a o nespojitosti ˇci nikoliv, je potˇreba v tˇechto bodech prov´est test (existence a) rovnosti limity a funkˇcn´ı hodnoty. Obr´azek 2.35 ukazuje pouˇzit´ı pˇr´ıkazu discont v pˇr´ıpadˇe funkce f (x) zadefinovan´e po ˇc´astech.
Obr´ azek 2.35: Pouˇzit´ı pˇr´ıkazu discont u funkce definovan´e po ˇc´astech.
52
( Pˇ r´ıklad 2.30: Naleznˇete ˇc´ıslo C ∈ R tak, aby funkce f (x) =
x2 −16 x−4
C
. . . x 6= 4 ... x = 4
byla spojit´a pro vˇsechna x ∈ R. ˇ sen´ı: Jelikoˇz x2 −16 = (x−4)·(x+4), plat´ı f (x) = x+4 pro x 6= 4, a tedy lim f (x) = 8. Reˇ x→4
Z definice spojitosti pak dost´av´ame: C = f (4) = 8. Pˇ r´ıklad 2.31: Urˇcete x + 1 (a) f (x) = 2 · x − 1 x−1 (b) f (x) =
3·x+3 , x2 −3·x−4
(c) f (x) =
x2 −b2 ,b x−b
body nespojitosti funkc´ı: ... x ≥ 2 . . . 1 < x < 2, ... x ≤ 1
∈ R.
2 3 · x − 1 . . . x < 0 Pˇ r´ıklad 2.32: Naleznˇete ˇc´ısla c, d ∈ R tak, aby funkce f (x) = c · x + d . . . 0 ≤ x ≤ 1 √ x+8 ... x > 1 byla spojit´a pro vˇsechna x ∈ R. Pˇ r´ıklad 2.33: Uved’te pˇr´ıklad funkce, kter´a na uzavˇren´em intevalu nen´ı spojit´a, ale m´a limitu v kaˇzd´em bodˇe tohoto intervalu.
2.5
Derivace funkce
Definice 2.14: Necht’ f je funkce, x0 ∈ R. Existuje-li lim
x→x0
f (x)−f (x0 ) , x−x0
naz´ yv´ame tuto limitu
derivac´ı funkce f v bodˇe x0 . Pozn´ amka 2.2: Derivace funkce f (x) je funkce, kter´a je definovan´a ve vˇsech bodech, v nichˇz existuje limita z pˇredchoz´ı definice. Tuto funkci znaˇc´ıme nˇekolika zp˚ usoby: f 0 (x), df (x) nebo ∂f∂x(x) . Analogicky m˚ uˇzeme definovat druhou derivaci funkce f (x) jako derivaci dx 0 funkce f (x) a podobnˇe derivace vyˇsˇs´ıch ˇr´ad˚ u. Pozn´ amka 2.3: Limita v definici 2.14 m˚ uˇze b´ yt vlastn´ı i nevlastn´ı. Podle toho rozliˇsujeme tak´e vlastn´ı a nevlastn´ı derivaci. V tomto textu si situaci ulehˇc´ıme a budeme uvaˇzovat pouze vlastn´ı derivace. Z tohoto d˚ uvodu budeme slovo vlastn´ı“ vynech´avat a slovem derivace“ ” ” budeme vˇzdy rozumˇet vlastn´ı derivaci. Syst´em Maple nab´ız´ı (jako obvykle) nˇekolik moˇznost´ı, jak urˇcit derivaci funkce. Opˇet m˚ uˇzeme vyuˇz´ıt kontextov´e nab´ıdky (tj. zapsat do dokumentu v´ yraz, kter´ y chceme derivovat, kliknout na nˇej prav´ ym tlaˇc´ıtkem myˇsi a z nab´ıdky zvolit poloˇzku Differentiate s v´ ybˇerem nez´avisle promˇenn´e). D´ale je moˇzn´e pouˇz´ıt oba jiˇz uveden´e symboly z´apisu derivace, kter´e jsou k dispozici v paletˇe Expression. Syst´em Maple (v reˇzimu Document Mode) rozpozn´a i z´apis f 0 (x) (tj. pouˇzit´ı apostrofu jako symbolu derivace). Dlaˇs´ı moˇznost´ı je pˇr´ıkaz diff maj´ıc´ı dva povinn´e argumenty: v´ yraz a nez´avisle promˇennou. 53
Obr´ azek 2.36: Pˇrehled moˇznost´ı pˇri v´ ypoˇctu derivace.
Pˇri poˇc´ıt´an´ı derivac´ı mus´ıme b´ yt opˇet opatrn´ı a rozliˇsovat mezi funkˇcn´ım oper´atorem a v´ yrazem. Vˇsechny zm´ınˇen´e zp˚ usoby urˇcen´ı derivace funkce (nebo l´epe v´ yrazu) vrac´ı v´ ysledek ’ jako v´ yraz. Pokud chceme pot´e urˇcit jeho funkˇcn´ı hodnotu, mus´ıme bud pouˇz´ıt pˇr´ıkaz eval, nebo ze z´ıskan´eho v´ yrazu udˇelat funkci pˇr´ıkazem unapply, pˇr´ıpadnˇe pouˇz´ıt apostrofovou notaci pro z´apis derivace, viz obr´azek 2.37.
Obr´ azek 2.37: V´ ypoˇcet derivace v bodˇe.
Syst´em Maple disponuje t´eˇz pˇr´ıkazem D pˇredstavuj´ıc´ım diferenci´aln´ı oper´ator. Jeho argumentem je funkˇcn´ı oper´ator a v´ ysledkem derivace opˇet jako funkce (funkˇcn´ı oper´ator) – 54
prav´a ˇca´st obr´azku 2.37.
Obr´ azek 2.38: V´ ypoˇcet derivac´ı vyˇsˇs´ıch ˇr´ad˚ u.
Derivace vyˇsˇs´ıch ˇra´d˚ u zad´av´ame tak, jak jsme zvykl´ı s tuˇzkou na pap´ıˇre“. Pˇri pouˇzit´ı ” pˇr´ıkazu diff se n-t´a derivace specifikuje tak, ˇze zad´ame nez´avisle promˇennou n-kr´at (jako argument pˇr´ıkazu)5 . Syst´em Maple (opˇet pouze v reˇzimu Document Mode) um´ı rozpoznat i z´apis s ˇc´ıslem derivace v exponentu v´ yrazu v kulat´ ych z´avor´ach – toto je nutn´e pˇri odkliknut´ı jeˇstˇe potvrdit ve vyskakuj´ıc´ım ok´enku (obr´azek 2.38). Stejnˇe jako u limit poskytuje Maple jednak pomocn´e n´astroje pro v´ ypoˇcet derivac´ı, ale od verze 16 tak´e matematickou aplikaci s definic´ı a zn´azornˇen´ım derivace (Tools > Math Apps > Calculus − Derivative Definition) – viz obr´azek 2.39.
Obr´ azek 2.39: Interaktivn´ı zn´azornˇen´ı derivace.
Prvn´ım z pomocn´ ych n´astroj˚ u pro v´ ypoˇcet derivace je maplet zvan´ y Derivatives. Spust´ıme 5
Je moˇzn´e pouˇz´ıt i zkr´ acen´ y z´ apis ve tvaru diff(f(x),x$n).
55
jej z hlavn´ı nab´ıdky zvolen´ım Tools > Tutors > Calculus − Single Variable > Derivatives.... Maplet pro zadanou funkci vypoˇc´ıt´a jej´ı prvn´ı a druhou derivaci, zvolen´e funkce vykresl´ı do jednoho grafu.
Obr´ azek 2.40: Pomocn´ık pro v´ ypoˇcet a zobrazen´ı derivac´ı.
Obr´ azek 2.41: Pomocn´ık pro v´ ypoˇcet derivac´ı.
Druh´ y takov´ y n´astroj je maplet s n´azvem Differentiation Methods. Spust´ıme jej 56
z hlavn´ı nab´ıdky zvolen´ım Tools > Tutors > Calculus − Single Variable > Differentiation Methods.... Stejnˇe jako analogick´ y pomocn´ık u limit um´ı ˇreˇsit derivace zadan´ ych funkc´ı krok po kroku pomoc´ı implementovan´ ych matematick´ ych pravidel (kter´a nalezneme v n´apovˇedˇe). M˚ uˇzeme mu tedy opˇet zadat v´ yraz a nez´avisle promˇennou a nechat maplet zobrazit cel´e ˇreˇsen´ı krok za krokem kliknut´ım na tlaˇc´ıtko All Steps. V´ ysledek tohoto postupu m˚ uˇzeme vidˇet na obr´azku 2.41. V mapletu si tak´e m˚ uˇzeme zobrazit pouze n´asleduj´ıc´ı krok v´ ypoˇctu (Next Step), pokusit se pouˇz´ıt nˇekter´e z implementovan´ ych pravidel nebo poˇza´dat o n´apovˇedu (Get Hint), kter´e pravidlo pouˇz´ıt. Pˇ r´ıklad 2.34: Urˇcete: (a)
d (f (x) dx
(b)
d (f (g(x)), dx
d (a dx
· x3 + b · x2 + c · x + d), (x−1)3 d (d) dx . x2 −1
· g(x)),
(c)
Pˇ r´ıklad 2.35: Uved’te pˇr´ıklad spojit´e funkce na intervalu J, kter´a na tomto intervalu nen´ı diferencovateln´a (tj. nem´a v alespoˇ n jednom bodˇe derivaci). Dok´aˇzete uv´est pˇr´ıklad funkce spojit´e na intervalu J, kter´a na tomto intervalu nem´a derivaci pr´avˇe ve dvou bodech? Pozn´ amka 2.4: Geometrickou interpretac´ı derivace funkce f (x) v bodˇe x0 je smˇernice teˇcny k funkci f (x) v tomto bodˇe. Jestliˇze tedy y = k · x + q je rovnic´ı teˇcny v bodˇe x0 , pak k = f 0 (x0 ). Pˇ r´ıklad 2.36: Urˇcete rovnici teˇcny k funkci f (x) = x2 v bodˇe x0 = 1. Vykreslete do jednoho grafu funkci f (x) i tuto teˇcnu. Pˇ r´ıklad 2.37: Najdˇete bod x0 tak, aby teˇcna k funkci f (x) = x3 v tomto bodˇe byla rovnobˇeˇzn´a s pˇr´ımkou y = 12 · x − 5. Vykreslete do jednoho grafu funkci f (x), nalezenou teˇcnu a zadanou pˇr´ımku. Pˇ r´ıklad 2.38: Najdˇete bod x0 tak, aby teˇcna k funkci f (x) = x3 v tomto bodˇe byla kolm´a na pˇr´ımku y = − 31 ·x−5. Vykreslete do jednoho grafu funkci f (x), nalezenou teˇcnu a zadanou pˇr´ımku.
2.5.1
Diferenci´ al
ˇ Definice 2.15: Rekneme, ˇze funkce f je diferencovateln´a v bodˇe x0 , jestliˇze je v nˇem definovan´a a jestliˇze existuje A ∈ R tak, ˇze lim f (x0 +h)−fh (x0 )−A·h = 0. Funkce A · h (h ∈ R) h→0
se naz´ yv´a diferenci´alem funkce f v bodˇe x0 a znaˇc´ı se df (x0 )(h). Pozn´ amka 2.5: Jak jiˇz bylo zm´ınˇeno v pˇr´ıkladu 2.35, diferencovateln´a funkce“ je tot´eˇz ” co funkce maj´ıc´ı derivaci“. ” Diferenci´al je moˇzn´e pouˇz´ıt k urˇcen´ı pˇribliˇzn´e hodnoty funkce v okol´ı bodu se zn´amou funkˇcn´ı hodnotou. V syst´emu Maple se tato v´ yhoda“ smaz´av´a, jelikoˇz samotn´ y Maple n´am ” okamˇzitˇe vyp´ıˇse pˇribliˇznou funkˇcn´ı hodnotu s libovolnou“ pˇresnost´ı. Pˇresto je moˇzn´e si na ” pˇr´ıkladech v´ yznam pojmu ovˇeˇrit a vyuˇz´ıt Maple alespoˇ n k d´ılˇc´ım v´ ypoˇct˚ um. 57
Pˇ r´ıklad 2.39: Urˇcete pˇribliˇznˇe: arctan(1.01). ˇ sen´ı: Vyjdeme z definice 2.15. Ta n´am ˇr´ık´a, ˇze f (x0 + h) ≈ f (x0 ) + df (x0 ) · h. V naˇsem Reˇ ˇ sen´ı z´ıskan´e v Maple je zn´azornˇeno na obr´azku 2.42. pˇr´ıpadˇe x0 = 1 a h = 0.01. Reˇ
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.39. Obr´ azek 2.42: Reˇ
Pˇ r´ıklad 2.40: Urˇcete pˇribliˇznˇe: Pˇ r´ıklad 2.41: Urˇcete pˇribliˇznˇe:
√
51.
√ 3
123.
Pˇ r´ıklad 2.42: Urˇcete pˇribliˇznˇe: 2.954 .
2.5.2
Taylor˚ uv polynom
Definice 2.16: Necht’ n ∈ N ∪ {0} a f je funkce maj´ıc´ı v bodˇe x0 ∈ R derivace aˇz do ˇra´du n. Polynom Tnf (x) = f (x0 ) +
f 0 (x0 ) f 00 (x0 ) f (n) (x0 ) · (x − x0 ) + · (x − x0 )2 + . . . + · (x − x0 )n , x ∈ R, 1! 2! n!
se naz´ yv´a Taylor˚ uv polynom stupnˇe n funkce f v bodˇe x0 . Funkci Rnf (x) = Tnf (x) − f (x) ˇr´ık´ame Taylor˚ uv zbytek a cel´ y v´ yraz Tnf (x) + Rnf (x) naz´ yv´ame Taylorov´ym vzorcem. Pozn´ amka 2.6: Jak jsme si mohli vˇsimnout, aproximace funkˇcn´ı hodnoty pomoc´ı diferenci´alu je vlastnˇe speci´aln´ı pˇr´ıpad Taylorova polynomu pro n = 1. Taylor˚ uv polynom tak´e m˚ uˇzeme vyuˇz´ıt k aproximaci funkˇcn´ı hodnoty v okol´ı bodu se zn´amou funkˇcn´ı hodnotou. Aproximace je t´ım pˇresnˇejˇs´ı, ˇc´ım vyˇsˇs´ı je n. D´ıky n´asleduj´ıc´ı pozn´amce m˚ uˇzeme zjistit, jak vysok´e mus´ı b´ yt n, abychom doc´ılili poˇzadovan´e pˇresnosti aproximace. Pozn´ amka 2.7: Necht’ jsou splnˇeny pˇredpoklady definice 2.16. Pak existuje ˇc´ıslo Θ ∈ (0, 1) tak, ˇze f (n+1) (x0 + Θ · (x − x0 )) · (x − x0 )n+1 . Rnf (x) = (n + 1)!
58
Pozn´ amka 2.8: Kdyˇz poloˇz´ıme v Taylorovˇe vzorci x0 = 0, vˇsechny v´ yrazy se n´am zjednoduˇsˇs´ı. V takov´em pˇr´ıpadˇe tak´e nˇekdy mluv´ıme o Maclaurinovˇe vzorci. Pro Maclaurin˚ uv zbytek pak plat´ı: f (n+1) (Θ · x) n+1 Rnf (x) = ·x . (n + 1)! Syst´em Maple obsahuje pˇr´ıkaz taylor vypisuj´ıc´ı Taylor˚ uv vzorec pˇr´ısluˇsn´ y zadan´e funkci v prvn´ım parametru pˇr´ıkazu. Druh´ ym povinn´ ym parametrem je bod, v nˇemˇz se vzorec realizuje. Standardnˇe je vzorec vypisov´an pro n = 5, coˇz je o jedna niˇzˇs´ı hodnota neˇz z´akladn´ı nastaven´ı syst´emov´e promˇenn´e Order. Tato promˇenn´a pˇredstavuje ˇra´d Taylorova zbytku, tedy ˇc´ıslo n + 1. Poˇcet ˇclen˚ u Taylorova vzorce tak m˚ uˇzeme ovlivnit pˇrenastaven´ım promˇenn´e Order nebo zaps´an´ım t´eto hodnoty na m´ısto tˇret´ıho (nepovinn´eho) parametru pˇr´ıkazu taylor6 . Nˇekdy se n´am m˚ uˇze hodit pracovat pouze s Taylorov´ ym polynomem (tedy bez Taylorova zbytku). K tomu je potˇreba pouˇz´ıt pˇr´ıkaz convert, kter´emu zad´ame jako prvn´ı parametr Taylor˚ uv vzorec (z´ıskan´ y pˇr´ıkazem taylor) a na m´ısto druh´eho parametru zap´ıˇseme slovo polynom (ˇc´ımˇz se zbav´ıme“ vyj´adˇren´ı Taylorova zbytku pomoc´ı funkce O). ”
Obr´ azek 2.43: Uk´azka pouˇzit´ı pˇr´ıkazu taylor.
Maple 16 d´ale poskytuje matematickou aplikaci Taylor’s Theorem (Tools > Math Apps > Calculus − Taylor’s Theorem) – viz obr´azek 2.44 s interaktivn´ı demonstrac´ı zaveden´eho pojmu. Pˇ r´ıklad 2.43: Najdˇete Maclaurin˚ uv polynom funkce tan(x) p´at´eho stupnˇe. Pˇ r´ıklad 2.44: Vytvoˇrte Taylor˚ uv polynom pro funkci xx ˇctvrt´eho stupnˇe v bodˇe 1. Pˇ r´ıklad 2.45: Pomoc´ı Taylorova polynomu vyj´adˇrete funkci f (x) = x5 +x4 +x3 +x2 +x+1 jako polynom v promˇenn´e x − 2. Jak jsme se zm´ınili v pozn´amce 2.6, Taylor˚ uv polynom m˚ uˇzeme vyuˇz´ıt k nalezen´ı pˇribliˇzn´e funkˇcn´ı hodnoty. D´ıky pozn´amk´am 2.7 a 2.8 m´ame nav´ıc n´astroj, jak urˇcit tuto hodnotu se zadanou pˇresnost´ı. Podobnˇe jako v pˇr´ıpadˇe pouˇzit´ı diferenci´alu plat´ı i zde, ˇze (podstatnˇe) 6
V tomto pˇr´ıpadˇe nedojde ke zmˇenˇe hodnoty uloˇzen´e v promˇenn´e Order, ovlivnˇen bude pouze pˇr´ısluˇsn´ y v´ ypis pˇr´ıkazu taylor.
59
Obr´ azek 2.44: Interaktivn´ı demonstrace Taylorova polynomu.
jednoduˇsˇs´ım zp˚ usobem z´ısk´ame dokonce pˇresnˇejˇs´ı hodnotu pouh´ ym pouˇzit´ım syst´emu Maple. Pˇresto m˚ uˇze Maple slouˇzit jako pomocn´ık pˇri v´ ypoˇctu a souˇcasnˇe d´ıky nˇemu m˚ uˇzeme ovˇeˇrit, zda byla splnˇena poˇzadovan´a pˇresnost v´ ypoˇctu. Pˇ r´ıklad 2.46: Urˇcete hodnotu Eulerova ˇc´ısla e s chybou menˇs´ı neˇz 10−3 . ˇ sen´ı: Chceme zjistit hodnotu ˇc´ısla e, vezmeme si proto na pomoc funkci f (x) = ex a buReˇ deme hledat funkˇcn´ı hodnotu f (1). Funkci mus´ıme aproximovat v nˇejak´em jin´em bodˇe neˇz je bod 1 (nebot’ pro ten bychom dostali pˇresnou hodnotu e a v niˇcem by n´am to nepomohlo), souˇcasnˇe ale ne pˇr´ıliˇs daleko od tohoto bodu (ˇc´ım d´ale od tohoto bodu bychom hledali aproximaci, t´ım nepˇresnˇejˇs´ı bude v´ ysledek). Abychom si situaci co nejv´ıce zjednoduˇsili, vezmeme bod 0 (kter´ y je bl´ızko“ bodu 1), pro nˇejˇz m´ame tvar Taylorova (resp. Maclaurinova) zbytku ” urˇcen´ y pozn´amkou 2.8. M´ame tedy funkci f (x) = ex a v´ıme, ˇze pro pˇr´ısluˇsn´ y Maclaurin˚ uv zbytek plat´ı: x
Rne (x) =
eΘ·x · xn+1 , (n + 1)!
kde Θ ∈ (0, 1). N´as bude zaj´ımat funkˇcn´ı hodnota v bodˇe 1, tj. pro x = 1 dost´av´ame: x
Rne (1) =
eΘ . (n + 1)!
V zad´an´ı je poˇzadov´ana pˇresnost 10−3 . M´a tedy platit: ex Rn (1) < 10−3 . Dosazen´ım z´ısk´ame:
eΘ eΘ −3 = (n + 1)! (n + 1)! < 10 .
Nyn´ı je tˇreba si uvˇedomit, ˇze eΘ < 3, jelikoˇz Θ ∈ (0, 1). M˚ uˇzeme proto ps´at, ˇze plat´ı: eΘ 3 < . (n + 1)! (n + 1)! 60
Kdyˇz nyn´ı najdeme n takov´e, ˇze 3 < 10−3 , (n + 1)! pak bude jistˇe platit: eΘ < 10−3 . (n + 1)! Z´ıskan´e n pˇredstavuje stupeˇ n Maclaurinova polynomu, takˇze uˇz zb´ yv´a pouze popsan´ y postup aplikovat v syst´emu Maple – obr´azek 2.45.
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.46. Obr´ azek 2.45: Reˇ
Pˇ r´ıklad 2.47: S chybou menˇs´ı neˇz 10−3 urˇcete hodnotu ˇc´ısla: (a)
2.6
1 , e
(b)
√ 5
250.
Vyˇ setˇ ren´ı pr˚ ubˇ ehu funkce
Neˇz zaˇcneme s vyˇsetˇrov´an´ım pr˚ ubˇehu funkce na pˇr´ıkladech, pˇripomeˇ nme si z´akladn´ı d˚ uleˇzit´e pojmy a jejich vlastnosti. Pozn´ amka 2.9: Necht’ f (x) je funkce. Pokud f 0 (x) > 0 pro vˇsechna x ∈ J, pak je f (x) na intervalu J rostouc´ı. Pokud f 0 (x) < 0 pro vˇsechna x ∈ J, pak je f (x) na intervalu J klesaj´ıc´ı. ˇ Definice 2.17: Rekneme, ˇze funkce f (x) m´a v bodˇe x0 ∈ R lok´aln´ı minimum, jestliˇze existuje δ ∈ R, δ > 0 tak, ˇze f (x) ≥ f (x0 ) pro vˇsechna x ∈ (x0 − δ, x0 + δ). Analogicky definujeme lok´aln´ı maximum funkce. Lok´aln´ı minima a maxima se souhrnnˇe naz´ yvaj´ı lok´aln´ı extr´emy. 61
Pozn´ amka 2.10: Necht’ f (x) je spojit´a v bodˇe x0 . Jestliˇze existuje δ ∈ R, δ > 0 tak, ˇze f (x) je neklesaj´ıc´ı na intervalu (x0 − δ, x0 ) a nerostouc´ı na intervalu (x0 , x0 + δ), m´a f (x) v bodˇe x0 lok´aln´ı maximum. Analogick´e tvrzen´ı plat´ı pro lok´aln´ı minimum. Pozn´ amka 2.11: V pˇredchoz´ı pozn´amce jsou z´amˇernˇe pouˇzity v´ yrazy neklesaj´ıc´ı“ a ne” ” rostouc´ı“. Lok´aln´ı minimum (resp. maximum) se totiˇz m˚ uˇze podle definice nach´azet i na intervalu, kde je funkce konstantn´ı. V tom pˇr´ıpadˇe se jedn´a o tzv. neostr´ y extr´em. Pro pˇr´ıpad ostr´ ych extr´em˚ u je moˇzn´e v pˇredchoz´ı pozn´amce nahradit slovo neklesaj´ıc´ı“ za rostouc´ı“ ” ” a nerostouc´ı“ za klesaj´ıc´ı“. ” ” Pozn´ amka 2.12: Body x0 , v nichˇz f 0 (x0 ) = 0, naz´ yv´ame stacion´arn´ımi body. Tyto body a body, v nichˇz funkce f (x) nem´a derivaci, jsou podezˇrel´e“ z toho, ˇze jsou lok´aln´ımi extr´emy ” funkce. Jestli se skuteˇcnˇe jedn´a o extr´em, urˇc´ıme bud’ podle definice 2.17, pozn´amky 2.10 nebo pozn´amky 2.13. Pozn´ amka 2.13: Necht’ f 0 (x0 ) = 0 a f 00 (x0 ) 6= 0. Pokud f 00 (x0 ) < 0, m´a funkce f (x) v bodˇe x0 lok´aln´ı maximum. Pokud f 00 (x0 ) > 0, m´a funkce f (x) v bodˇe x0 lok´aln´ı minimum. ˇ ık´ame, ˇze f je konvexn´ı na J, jestliˇze Definice 2.18: Necht’ f (x) je funkce, J interval. R´ pro kaˇzd´e dva body x1 , x2 ∈ J, x1 < x2 a kaˇzd´a dvˇe nez´aporn´a re´aln´a ˇc´ısla a1 , a2 takov´a, ˇze a1 + a2 = 1 plat´ı: f (a1 · x1 + a2 · x2 ) ≤ a1 · f (x1 ) + a2 · f (x2 ). Pokud za t´ ychˇz pˇredpoklad˚ u plat´ı: f (a1 · x1 + a2 · x2 ) ≥ a1 · f (x1 ) + a2 · f (x2 ), ˇr´ık´ame, ˇze f je konk´avn´ı na J. Pokud zmˇen´ıme vˇsechny neostr´e nerovnosti na ostr´e, mluv´ıme o ryz´ı konvexitˇe, resp. ryz´ı konk´avitˇe. Pozn´ amka 2.14: Necht’ f m´a na intervalu J ⊆ D(f ) druhou derivaci. Pokud f 00 (x) ≥ 0 pro vˇsechna x ∈ J, pak je f na J konvexn´ı. Pokud plat´ı ostr´a nerovnost, je f na J ryze konvexn´ı. Analogicky, pokud f 00 (x) ≤ 0 pro vˇsechna x ∈ J, pak je f na J konk´avn´ı. V pˇr´ıpadˇe ostr´e nerovnosti je ryze konk´avn´ı. Pozn´ amka 2.15: Body, v nichˇz se mˇen´ı ryz´ı konvexita funkce na ryz´ı konk´avitu a naopak, naz´ yv´ame inflexn´ımi body. Necht’ tedy x0 ∈ R, δ ∈ R, δ > 0. Pokud f (x) je na (x0 −δ, x0 ) ryze konvexn´ı a na (x0 , x0 + δ) ryze konk´avn´ı (resp. naopak), naz´ yv´ame bod x0 bodem inflexn´ım. Pozn´ amka 2.16: V bodech nespojitosti x0 funkce f (x) zkoum´ame, jestli v nich jsou asymptoty bez smˇernice, a to ovˇeˇren´ım, zda lim− f (x) = ±∞ nebo lim+ f (x) = ±∞. x→x0
x→x0
D´ale zkoum´ame, zda m´a funkce f (x) asymptotu (asymptoty) se smˇernic´ı, tj. zda existuj´ı A, B ∈ R tak, ˇze lim f (x) = A · x + B nebo lim f (x) = A · x + B. x→∞
x→−∞
Plat´ı, ˇze A = lim
x→∞
f (x) x
a B = lim (f (x) − A · x) x→∞
f (x) resp. A = lim x→−∞ x resp. B = lim (f (x) − A · x) . x→−∞
62
Pˇri vyˇsetˇrov´an´ı pr˚ ubˇehu zadan´e funkce f (x) zkoum´ame vlastnosti popsan´e v pˇredchoz´ıch definic´ıch a pozn´amk´ach, spolu s nˇekter´ ymi dˇr´ıve zaveden´ ymi pojmy. Aplikujeme tak n´asleduj´ıc´ı postup: 1. Zjiˇst’ujeme D(f ), hled´ame nulov´e body (tj. takov´a x, pro kter´a f (x) = 0), pr˚ useˇc´ık s osou y (tj. f (0)), urˇcujeme, kdy je funkce kladn´a, z´aporn´a, a hled´ame body nespojitosti funkce f . 2. Vyˇsetˇrujeme funkci f 0 (x). Hled´ame D(f 0 ), nulov´e body a intervaly, kde je funkce f 0 (x) kladn´a (tj. f (x) je rostouc´ı) a kde z´aporn´a (tj. f (x) je klesaj´ıc´ı). 3. Vyˇsetˇrujeme funkci f 00 (x). Hled´ame nulov´e body a intervaly, kde je funkce f 00 (x) kladn´a (tj. f (x) je konvexn´ı) a kde z´aporn´a (tj. f (x) je konk´avn´ı). Ovˇeˇrujeme, zda je nˇekter´ y z dˇr´ıve nalezen´ ych stacion´arn´ıch bod˚ u lok´aln´ım extr´emem funkce f (x). 4. Hled´ame asymptoty funkce f , a to asymptoty bez smˇernice a asymptoty se smˇernic´ı. 5. Vykreslujeme graf funkce f (x). 1
Pˇ r´ıklad 2.48: Vyˇsetˇrete pr˚ ubˇeh funkce f (x) = x · e x . ˇ sen´ı: Reˇ Budeme proch´azet pr´avˇe uveden´ y postup, pˇriˇcemˇz budeme vyuˇz´ıvat moˇznost´ı Maple 14. 1. Definiˇcn´ı obor funkce vid´ıme na prvn´ı pohled z jej´ıho pˇredpisu. Funkce nen´ı definovan´a pouze v bodˇe nula, tedy D(f ) = R \ {0}. K nalezen´ı nulov´ ych bod˚ u a interval˚ u, kde je 7 funkce kladn´a, resp. z´aporn´a, vyuˇzijeme pˇr´ıkaz solve . V tomto pˇr´ıpadˇe vˇsak pˇr´ıkaz 1 ˇza´dn´e ˇreˇsen´ı nenajde. Mus´ıme jej proto urˇcit sami“. V´ yraz e x je pro libovoln´a x ” kladn´ y, z ˇcehoˇz plyne, ˇze f (x) > 0 pro x > 0 a f (x) < 0 pro x < 0. Pro nalezen´ı nespojitost´ı pouˇzijeme pˇr´ıkaz discont.
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.48 – bod 1. Obr´ azek 2.46: Reˇ
7
Upozornˇeme, ˇze pˇr´ıkaz solve m´ a jednu nepˇr´ıjemnou“ vlastnost: v pˇr´ıpadech, kdy nenalezne ˇz´ adn´e ” ˇreˇsen´ı, na v´ ystup nic nevyp´ıˇse a pˇrejde na dalˇs´ı ˇr´adek.
63
2. Vypoˇcteme f 0 (x). Definiˇcn´ı obor prvn´ı derivace je stejn´ y jako u p˚ uvodn´ı funkce, tedy 0 D(f ) = R\{0}. D´ale pouˇzijeme pˇr´ıkaz solve. Nyn´ı jiˇz dost´av´ame vˇsechny poˇzadovan´e v´ ysledky od Maple. Pro nalezen´ı stacion´arn´ıch bod˚ u je moˇzn´e t´eˇz pouˇz´ıt pˇr´ıkaz extrema vypisuj´ıc´ı funkˇcn´ı hodnoty ve stacion´arn´ıch bodech. Prvn´ım parametrem pˇr´ıkazu je v´ yraz, jehoˇz stacion´arn´ı body hled´ame, druh´ ym parametrem je mnoˇzina omezuj´ıc´ıch podm´ınek (kdyˇz ˇza´dn´e nejsou, uvedeme pr´azdn´e sloˇzen´e z´avorky). Dalˇs´ım parametrem je nez´avisle promˇenn´a zadan´e funkce a posledn´ım ˇctvrt´ ym parametrem je n´azev promˇennn´e (v apostrofech), do n´ıˇz se uloˇz´ı stacion´arn´ı body – viz obr´azek 2.47.
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.48 – bod 2. Obr´ azek 2.47: Reˇ
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.48 – bod 3. Obr´ azek 2.48: Reˇ
64
3. Vypoˇcteme f 00 (x) a do tˇretice pouˇzijeme pˇr´ıkaz solve, kter´ y podobnˇe jako poprv´e 1 nezvl´adne vypoˇc´ıtat zkouman´e nerovnosti. Jelikoˇz je v´ yraz e x vˇzdy kladn´ y, m˚ uˇzeme nerovnosti zjednoduˇsit a hledat pouze znam´enka v´ yrazu x3 . Vyhodnocen´ım druh´e derivace ve stacion´arn´ım bodˇe x = 1 zjist´ıme, ˇze se jedn´a o lok´aln´ı minimum. 4. Poˇc´ıt´ame dˇr´ıve uveden´e limity a zjiˇst’ujeme, ˇze zadan´a funkce m´a asymptotu se smˇernic´ı tvaru y = x + 1 a asyptotu bez smˇernice v bodˇe x = 0 (obr´azek 2.49).
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.48 – bod 4. Obr´ azek 2.49: Reˇ
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.48 – bod 5. Obr´ azek 2.50: Reˇ
65
5. Vykresl´ıme graf funkce f (x). Pouˇzijeme k tomu pˇr´ıkaz plot, jemuˇz nastav´ıme nˇekolik nepovinn´ ych parametr˚ u pro lepˇs´ı vzhled. Do grafu vykresl´ıme zadanou funkci f (ˇcervenˇe) a asymptotu se smˇernic´ı y = x + 1 (zelenˇe ˇc´arkovanˇe). Parametr discont nastav´ıme na true, aby byla spr´avnˇe zobrazena nespojitost funkce f .
Pˇ r´ıklad 2.49: Vyˇsetˇrete pr˚ ubˇeh funkce f (x) = ˇ Reˇsen´ı:
x . x2 +1
1. Definiˇcn´ı obor funkce f je cel´a mnoˇzina re´aln´ ych ˇc´ısel, tj. D(f ) = R. K nalezen´ı nulov´ ych bod˚ u a interval˚ u, kde je funkce kladn´a, resp. z´aporn´a, vyuˇzijeme klasicky pˇr´ıkaz solve. Pro nalezen´ı nespojitost´ı pouˇzijeme opˇet pˇr´ıkaz discont.
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.49 – bod 1. Obr´ azek 2.51: Reˇ
2. Postupujeme zcela analogicky pˇredchoz´ımu pˇr´ıkladu. D(f 0 ) = R.
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.49 – bod 2. Obr´ azek 2.52: Reˇ
66
3. Opˇet postupujeme stejnˇe jako v pˇr´ıkladu 2.48. Tentokr´at vˇsak z´ısk´av´ame nulov´e body druh´e derivace zadan´e funkce. Jak vid´ıme z interval˚ u konvexity a konk´avity, vˇsechny tˇri z´ıskan´e body jsou body inflexn´ı. Stacion´arn´ı body jsou dva, bod x = 1 je lok´aln´ım maximem funkce f a bod x = −1 jej´ım lok´aln´ım minimem.
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.49 – bod 3. Obr´ azek 2.53: Reˇ
4. Urˇc´ıme asymptoty se smˇernic´ı a bez smˇernice.
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.49 – bod 4. Obr´ azek 2.54: Reˇ
5. Vykresl´ıme graf funkce f (x). 67
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.49 – bod 5. Obr´ azek 2.55: Reˇ
Pˇ r´ıklad 2.50: Vyˇsetˇrete pr˚ ubˇeh funkce: (a) f (x) = (x2 − 1)3 , (b) f (x) =
x √ , 3 2 x −1
(c) f (x) =
(x−1)3 , x2
(d) f (x) = sin(x) + x, ( x2 · ln |x| . . . x 6= 0 (e) f (x) = 0 . . . x = 0.
Pˇri vyˇsetˇrov´an´ı pr˚ ubˇehu funkce n´am mohou d´ale pomoci nˇekter´e pˇr´ıkazy nach´azej´ıc´ı se v bal´ıku Student[Calculus1]. Pˇredstavme si alespoˇ n nˇekolik z nich. Pˇr´ıkaz Asymptotes, vyp´ıˇse asymptoty funkce (zadan´e syst´emu jako v´ yraz) se smˇernic´ı i bez smˇernice. Pouˇzit´ı na funkc´ıch z pˇr´ıklad˚ u 2.48 a 2.49 ilustruje obr´azek 2.56.
Obr´ azek 2.56: Pouˇzit´ı pˇr´ıkazu Asymptotes z bal´ıku Student[Calculus1].
68
D´ıky dalˇs´ımu pˇr´ıkazu, FunctionChart, zobraz´ıme graf funkce (zadan´e jako v´ yraz) s vyznaˇcen´ım v´ yznamn´ ych bod˚ u a funkˇcn´ıch vlastnost´ı. Na obr´azku 2.57 jsou zobrazeny graf vyˇsetˇrovan´ ych funkc´ı z pˇr´ıklad˚ u 2.48 a 2.49. Jsou v nˇem zn´azornˇeny extr´emn´ı a limitn´ı body, monotonie funkce a konvexita s konk´avitou.
Obr´ azek 2.57: Pouˇzit´ı pˇr´ıkazu FunctionChart z bal´ıku Student[Calculus1].
Do bal´ıku Student[Calculus1] d´ale n´aleˇz´ı pˇr´ıkazy CriticalPoints pro hled´an´ı stacion´arn´ıch bod˚ u, ExtremePoints pro hled´an´ı extr´em˚ u, InflectionPoints pro hled´an´ı inflexn´ıch bod˚ u, Roots pro hled´an´ı koˇren˚ u a dalˇs´ı. Z´avˇerem uved’me jeˇstˇe pˇr´ıkazy RollesTheorem a MeanValueTheorem pro vizualizaci Rolleovy vˇety, resp. Lagrangeovy vˇety o stˇredn´ı hodnotˇe. Pozn´ amka 2.17: Rolleova vˇ eta: Necht’ funkce f splˇ nuje tyto pˇredpoklady: (1) Je spojit´a na uzavˇren´em intervalu [a, b]. (2) V kaˇzd´em bodˇe otevˇren´eho intervalu (a, b) m´a vlastn´ı nebo nevlastn´ı derivaci. (3) Plat´ı f (a) = f (b). Pak existuje ˇc´ıslo c ∈ (a, b) tak, ˇze f 0 (c) = 0. Pozn´ amka 2.18: Lagrangeova vˇ eta o stˇ redn´ı hodnotˇ e: Necht’ funkce f splˇ nuje tyto pˇredpoklady: (1) Je spojit´a na uzavˇren´em intervalu [a, b]. (2) V kaˇzd´em bodˇe otevˇren´eho intervalu (a, b) m´a vlastn´ı nebo nevlastn´ı derivaci. Pak existuje ˇc´ıslo c ∈ (a, b) tak, ˇze plat´ı f 0 (c) = 69
f (b)−f (a) . b−a
Obr´ azek 2.58: Ilustrace v´ yznamn´ ych tvrzen´ı pˇr´ıkazy z bal´ıku Student[Calculus1].
2.7
Integr´ al funkce
2.7.1
Neurˇ cit´ y integr´ al
ˇ Definice 2.19: Rekneme, ˇze funkce F (x) je na intervalu I primitivn´ı funkc´ı k f (x), jestliˇze 0 pro vˇsechna x ∈ I plat´ı F (x) = f (x). Pozn´ amka 2.19: Ke kaˇzd´e funkci f (x) spojit´e na I existuje na intervalu I nekoneˇcnˇe mnoho primitivn´ıch funkc´ı liˇs´ıc´ıch se o tzv. integraˇcn´ı konstantu. Definice 2.20: Mnoˇzinu vˇsech primitivn´ıch funkc´ı k funkci f (x) naz´ yv´ame neurˇcit´y integr´al a znaˇc´ıme Z f (x) dx.
Pozn´ amka 2.20: Necht’ F (x) je primitivn´ı k funkci f (x). Pak plat´ı: Z f (x) dx = F (x) + C, kde C ∈ R je integraˇcn´ı konstanta. V syst´emu Maple m´ame opˇet nˇekolik moˇznost´ı, jak spoˇc´ıtat integr´al ze zadan´e funkce, pˇresnˇeji ˇreˇceno, jak k t´eto funkci urˇcit funkci primitivn´ı. Syst´em Maple totiˇz k v´ ysledk˚ um nepˇrid´av´a integraˇcn´ı konstantu (resp. ji pokl´ad´a standardnˇe rovnu 0), coˇz mus´ıme m´ıt st´ale na pamˇeti. Pˇri v´ ypoˇctu m˚ uˇzeme vyuˇz´ıt symbol pro integrov´an´ı z palety Expression, pˇr´ıkaz int, jehoˇz parametry jsou v´ yraz, kter´ y chceme integrovat, a promˇenn´a podle n´ıˇz integrujeme. 70
Nakonec m˚ uˇzeme zapsat v´ yraz do dokumentu, kliknout na nˇej prav´ ym tlaˇc´ıtkem myˇsi a z kontextov´e nab´ıdky zvolit Integrate a n´aslednˇe promˇennou, podle n´ıˇz chceme integrovat (viz obr´azek 2.59).
Obr´ azek 2.59: V´ ypoˇcet primitivn´ı funkce.
K v´ ypoˇctu integr´al˚ u se nejˇcastˇeji pouˇz´ıvaj´ı 2 z´akladn´ı metody - metoda per partes a substituˇcn´ı metoda. Pozn´ amka 2.21: Metoda per partes vych´az´ı z pravidla pro derivaci souˇcinu. Jej´ı pˇredpis pro funkce u(x) a v(x) (kter´e maj´ı na dan´em intervalu spojit´e derivace) vypad´a n´asledovnˇe: Z Z 0 u(x) · v (x) dx = u(x) · v(x) − u0 (x) · v(x) dx. Substituˇcn´ı metoda poskytuje ˇreˇsen´ı pro integraci sloˇzen´e funkce. Jestliˇze F (x) je primitivn´ı funkc´ı k f (x) a funkce ϕ(x) m´a derivaci v kaˇzd´em bodˇe sv´eho definiˇcn´ıho oboru, pak plat´ı: Z Z 0 f (ϕ(x)) · ϕ (x) dx = f (t) dt = F (t) = F (ϕ(x)) pˇri substituci t = ϕ(x).
2.7.2
Metoda per partes
Syst´em Maple obsahuje bal´ık s n´azvem IntegrationTools. Pro aplikaci metody per partes slouˇz´ı pˇr´ıkaz Parts maj´ıc´ı dva parametry – integr´al, kter´ y chceme urˇcit, a funkci, jej´ıˇz derivaci chceme poˇc´ıtat (v pozn´amce 2.21 tomu odpov´ıd´a funkce u(x)). Pro z´apis integr´alu se v tomto pˇr´ıpadˇe pouˇz´ıv´a pˇr´ıkaz Int8 , kter´ y vytvoˇr´ı integr´al symbolicky a nevyhodnot´ı jej (narozd´ıl od pˇr´ıkazu int). Pro vyhodnocen´ı symbolicky zapsan´eho v´ yrazu m˚ uˇzeme pouˇz´ıt pˇr´ıkaz value. R Pˇ r´ıklad 2.51: Pomoc´ı metody per partes urˇcete x · ex dx. ˇ sen´ı: V syst´emu Maple pouˇzijeme v´ Reˇ yˇse popsan´e pˇr´ıkazy. Pˇri aplikaci metody per partes m´ame vˇzdy v´ıce moˇznost´ı9 , jak volit funkci, kter´a se bude derivovat. Nˇekter´e moˇznosti vedou k c´ıli, jin´e ne, jak je vidˇet i na tomto ˇreˇsen´ı (obr´azek 2.60). Druh´a volba funkce, kter´a se m´a derivovat, vedla k jeˇstˇe v´ ypoˇcetnˇe n´aroˇcnˇejˇs´ımu integr´alu, neˇz byl v zad´an´ı. 8 9
Pozor na to, ˇze Maple rozliˇsuje mal´ a a velk´a p´ısmena! Ve skuteˇcnosti jich je nekoneˇcnˇe mnoho.
71
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.51. Obr´ azek 2.60: Reˇ
R Pˇ r´ıklad 2.52: Pomoc´ı metody per partes urˇcete x2 · sin(x) dx. ˇ sen´ı: Aplikujeme stejn´ Reˇ y postup jako v pˇredchoz´ım pˇr´ıkladu10 . Pˇrestoˇze zvol´ıme vhodnˇe funkci, kter´a se bude derivovat, nedospˇejeme hned k v´ ysledku. Metodu per partes je tˇreba v nˇekter´ ych pˇr´ıpadech aplikovat v´ıcekr´at, a toto je pr´avˇe jeden z nich. Takˇze metodu per partes aplikujeme na z´ıskan´ y v´ ysledek jeˇstˇe jednou a z´ısk´ame hledan´e ˇreˇsen´ı (kter´e opˇet vyhodnot´ıme pˇr´ıkazem value).
2.7.3
Substituˇ cn´ı metoda
Pro aplikaci substituˇcn´ı metody slouˇz´ı pˇr´ıkaz Change, opˇet z bal´ıku IntegrationTools. Pˇr´ıkaz m´a dva parametry (zcela analogicky k pˇr´ıkazu Parts) – integr´al, kter´ y chceme urˇcit, a substituci, jiˇz zam´ yˇsl´ıme pouˇz´ıt. Zaveden´ım substituce pˇrejdeme k jin´e promˇenn´e, v n´ıˇz tak´e obdrˇz´ıme v´ ysledek. Na z´avˇer se proto mus´ıme vr´atit“ k promˇenn´e p˚ uvodn´ı, coˇz provedeme zaveden´ım t´eˇze substi” tuce (nazpˇet) pomoc´ı pˇr´ıkazu subs. Pˇr´ıkaz subs m´a 2 povinn´e parametry – substituce, jeˇz hodl´ame zav´est, a v´ yraz, v nˇemˇz budou substituce aplikov´any11 .
10
Pouze nebudeme naˇc´ıtat bal´ık IntegrationTools, nebot’ jsme jej naˇcetli jiˇz dˇr´ıve. Upozornˇeme na rozd´ıl mezi pˇr´ıkazy Change a subs. Pˇr´ıkaz Change zavede substituci promˇenn´ ych v zadan´em integr´ alu, zat´ımco pˇr´ıkaz subs provede substituce v zadan´em v´ yrazu. 11
72
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.52. Obr´ azek 2.61: Reˇ
R Pˇ r´ıklad 2.53: Pomoc´ı substituˇcn´ı metody urˇcete sin3 (x) · cos(x) dx. ˇ sen´ı: Postupujeme analogicky jako v pˇredchoz´ıch pˇr´ıkladech. Pokud jsme pˇri pˇredchoz´ı Reˇ pr´aci se syst´emem Maple nenaˇcetli bal´ık IntegrationTools, je tˇreba jej naˇc´ıst. Zavedeme substituci, z´ısk´ame tabulkov´ y“ integr´al, kter´ y vyhodnot´ıme pˇr´ıkazem value, a dalˇs´ı substi” tuc´ı se vr´at´ıme k p˚ uvodn´ı promˇenn´e.
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.53. Obr´ azek 2.62: Reˇ
Pˇri v´ ypoˇctech integr´al˚ u se uplatˇ nuj´ı i nˇekter´e dalˇs´ı postupy jako napˇr´ıklad rozklad na parci´aln´ı zlomky, pravidlo o integraci souˇctu funkc´ı, ˇci pravidlo o integraci funkce n´asoben´e konstantou (podrobnosti najdeme t´eˇz v n´apovˇedˇe syst´emu). Pro rozklad na parci´aln´ı zlomky je moˇzn´e pouˇz´ıt jiˇz dˇr´ıve zm´ınˇen´ y pˇr´ıkaz convert s parametrem parfrac.
73
Pˇ r´ıklad 2.54: Pomoc´ı vhodn´e metody (resp. vhodn´eho postupu) urˇcete n´asleduj´ıc´ı integr´aly. Pˇr´ıkazem int n´aslednˇe ovˇeˇrte spr´avnost vaˇseho v´ ypoˇctu. R 2 R 1 dx, (a) 5·x√x−3 dx, (g) x·ln(x) √
x4 −2+x−4 x3
√ x2 + 1 dx,
(h)
R
x·
(x − 1) · (x − 2) · (x − 3) dx,
(i)
R
x · cos2 (x) dx,
R
x (x−1)·(x−2)2
(j)
R
x · ln(x) dx,
(e)
R
1 x3 +1
(k)
R
arctan(x) dx,
(f)
R
cos(5 · x + 6) dx,
(l)
R
x3 · ex dx.
(b)
R
(c)
R
(d)
dx,
dx,
dx,
2
Jiˇz jsme se setkali s v´ yukov´ ymi n´astroji pro v´ ypoˇcet limit a derivac´ı. Podobn´ y n´astroj je k dispozici i pro integrov´an´ı. Spust´ıme jej z hlavn´ı nab´ıdky zvolen´ım Tools > Tutors > Calculus – Single Variable > Integration Methods.... Maplet n´as krok po kroku povede v´ ypoˇctem zadan´eho integr´alu, nab´ız´ı tradiˇcnˇe n´apovˇedu k jednotliv´ ym krok˚ um a pravidla, kter´a je moˇzno pouˇz´ıt (viz obr´azek 2.63).
Obr´ azek 2.63: V´ yukov´ y n´astroj pro poˇc´ıt´an´ı integr´al˚ u.
2.7.4
Urˇ cit´ y integr´ al
Definice 2.21: Mˇejme funkci f (x), kter´a je ohraniˇcen´a na uzavˇren´em intervalu [a, b]. Rozdˇelme interval [a, b] na n podinterval˚ u a oznaˇcme toto dˇelen´ı d. D´elku i-t´eho podin74
tervalu (pro i = 1, 2, ..., n) i samotn´ y podinterval oznaˇcme stejn´ ym symbolem ∆xi . Oznaˇcme d´ale mi infimum f (x) pro x ∈ ∆xi a Mi supremum f (x) na tomt´eˇz intervalu. Nyn´ı definujeme doln´ı integr´aln´ı souˇcet pˇredpisem: s(d) =
n X
mi · ∆xi
i=1
a horn´ı integr´aln´ı souˇcet pˇredpisem: S(d) =
n X
Mi · ∆xi .
i=1
Definice 2.22: Necht’ plat´ı pˇredpoklady a oznaˇcen´ı definice 2.21. Nyn´ı definujeme doln´ı integr´al jako supremum vˇsech doln´ıch integr´aln´ıch souˇct˚ u (pro r˚ uzn´a dˇelen´ı d), tj.: Zb f (x) dx = sup s(d) d a
a horn´ı integr´al jako infimum vˇsech horn´ıch integr´aln´ıch souˇct˚ u (pro r˚ uzn´a dˇelen´ı d), tj.: Zb f (x) dx = inf S(d). d
a
Definice 2.23: Jestliˇze plat´ı: Zb
Z
b
f (x) dx,
f (x) dx = a
a
pak ˇrekneme, ˇze ohraniˇcen´a funkce f (x) je na intervalu [a, b] integrovateln´a (resp. m´a urˇcit´ y integr´al). Spoleˇcnou hodnotu z pˇredchoz´ı rovnosti naz´ yv´ame Riemannov´ym integr´alem z funkce f (x) na intervalu [a, b] a znaˇc´ıme: Zb f (x) dx. a
Pozn´ amka 2.22: (Newtonova-Leibnizova formule) Jestliˇze je funkce f (x) na intervalu [a, b] integrovateln´a, funkce F (x) na intervalu [a, b] spojit´a a primitivn´ı k f (x), pak plat´ı: Zb
f (x) dx = [F (x)]ba = F (b) − F (a).
a
K v´ ypoˇctu urˇcit´eho integr´alu syst´em Maple nab´ız´ı pˇreddefinovan´ y symbol v paletˇe Expression. Je moˇzn´e pouˇz´ıt i pˇr´ıkaz int podobnˇe jako pro neurˇcit´ y integr´al s t´ım rozd´ılem, ˇze nyn´ı pˇri specifikaci promˇenn´e, podle n´ıˇz integrujeme, uv´ad´ıme i jej´ı rozsah (rozsah integrace). 75
Obr´ azek 2.64: V´ ypoˇcet urˇcit´eho integr´alu.
Obr´ azek 2.65: V´ ypoˇcet urˇcit´eho integr´alu pomoc´ı Newtonovy-Leibnizovy formule.
Je samozˇrejmˇe moˇzn´e vyuˇz´ıt i Newtonovy-Leibnizovy formule, pˇriˇcemˇz si pom˚ uˇzeme pˇr´ıkazem unapply pro pˇrevod v´ yrazu na funkci. Na tomto pˇr´ıkladu si m˚ uˇzeme vˇsimnout, ˇze r˚ uzn´ ymi postupy je moˇzn´e doj´ıt ke stejn´emu, ale jinak upraven´emu v´ ysledku. Pro geometrickou interpretaci urˇcit´eho integr´alu a n´azorn´e zobrazen´ı dˇr´ıve definovan´ ych pojm˚ u (doln´ı integr´aln´ı souˇcet, horn´ı integr´aln´ı souˇcet, ...) poskytuje syst´em Maple pˇr´ıkaz RiemannSum z bal´ıku Student[Calculus1]. Pˇr´ıkaz m´a dva povinn´e argumenty, a to funkci, jiˇz chceme integrovat, a interval, pˇres kter´ y chceme integrovat. Pokud zad´ame jen tyto parametry, pˇr´ıkaz vypoˇc´ıt´a integr´aln´ı souˇcet pro funkˇcn´ı hodnoty ve stˇredech podinterval˚ u vznikl´ ych rozdˇelen´ım p˚ uvodn´ıho intervalu a vyp´ıˇse hodnotu tohoto souˇctu. K dispozici je vˇsak nˇekolik parametr˚ u, kter´e m˚ uˇzeme nastavit. Prvn´ım je parametr method urˇcuj´ıc´ı, jakou metodou budou voleny funkˇcn´ı hodnoty v podintervalech vznikl´ ych z rozdˇelen´ı p˚ uvodn´ıho intervalu. Pro doln´ı integr´aln´ı souˇcet pouˇzijeme nastaven´ı method=lower, pro horn´ı integr´aln´ı souˇcet nastaven´ı method=upper (z´akladn´ı nastaven´ı odpov´ıd´a z´apisu method=midpoint). Dalˇs´ım parametrem je output (v´ ystup). Pro n´as jsou zaj´ımav´e zejm´ena moˇznosti output=plot (zobraz´ı funkci v grafu i s dˇelen´ım p˚ uvodn´ıho intervalu a z´akladn´ımi informacemi) a output=animation (vytvoˇr´ı animaci sest´avaj´ıc´ı z graf˚ u v pˇr´ıpadˇe output=plot pro r˚ uznˇe jemn´a dˇelen´ı p˚ uvodn´ıho inter76
Obr´ azek 2.66: Geometrick´a interpretace urˇcit´eho integr´alu – vykreslen´ı.
Obr´ azek 2.67: Geometrick´a interpretace urˇcit´eho integr´alu – animace.
valu)12 . Nakonec uved’me jeˇstˇe parametr partition specifikuj´ıc´ı dˇelen´ı p˚ uvodn´ıho intervalu. Parametru je moˇzn´e pˇriˇradit ˇc´ıslo (v tom pˇr´ıpadˇe se p˚ uvodn´ı interval rozdˇel´ı na zadan´ y poˇcet stejnˇe velk´ ych interval˚ u) nebo seznam bod˚ u, v nichˇz se m´a p˚ uvodn´ı interval rozdˇelit. Pokud nechceme pouˇz´ıvat pˇr´ıkaz RiemannSum, je moˇzn´e vyuˇz´ıt dalˇs´ı z n´astroj˚ u syst´emu Maple, kter´ y nalezneme v menu zvolen´ım Tools > Tutors > Calculus – Single Variable 12
V animaci tak m˚ uˇzeme sledovat, jak se pro r˚ uznˇe jemn´a dˇelen´ı p˚ uvodn´ıho intervalu mˇen´ı hodnota aproximace integr´ alu.
77
> Approximate Integration.... V tomto mapletu (obr´azek 2.68) m˚ uˇzeme zadat funkci, interval, poˇcet podinterval˚ u tohoto intervalu a zvolit metodu, kter´a bude pouˇzita k v´ ypoˇctu urˇcit´eho integr´alu. Na v´ ybˇer m´ame pˇritom i nˇekolik dalˇs´ıch metod kromˇe Riemannov´ ych souˇct˚ u. Maplet tak´e nab´ız´ı srovn´an´ı proveden´e aproximace integr´alu a jeho skuteˇcn´e hodnoty. Pˇresto tento n´astroj postr´ad´a nˇekter´e moˇznosti, kter´e n´am poskytuje pˇr´ıkaz RiemannSum.
Obr´ azek 2.68: Maplet pro pˇribliˇzn´ y v´ ypoˇcet urˇcit´eho integr´alu a jeho geometrick´a interpretace.
Pˇ r´ıklad 2.55: Pomoc´ı vhodn´e metody (resp. vhodn´eho postupu) aplikovan´e pomoc´ı existuj´ıc´ıch pˇr´ıkaz˚ u urˇcete n´asleduj´ıc´ı integr´aly. Pˇr´ıkazem int n´aslednˇe ovˇeˇrte spr´avnost vaˇseho v´ ypoˇctu. (a)
R1
arctan(x) dx,
(d)
0
(b)
R9 1
(c)
1√ 1+ x
dx,
(e)
dx,
2·π R
x2 · cos(x) dx,
0
sin(x) · cos2 (x) dx,
(f)
0
2.7.5
ex e2·x −1
ln(2)
π
R4
ln(3) R
ln(2) R √
ex − 1 dx.
0
Aplikace urˇ cit´ eho integr´ alu
Obsah plochy Jiˇz z geometrick´e interpretace urˇcit´eho integr´alu vid´ıme jednu z jeho moˇzn´ ych aplikac´ı pro ˇreˇsen´ı praktick´ ych u ´loh, a tou je v´ ypoˇcet obsahu plochy vymezen´e dvˇema (pˇr´ıpadnˇe i v´ıce) kˇrivkami. 78
Pozn´ amka 2.23: Necht’ f (x) je na intervalu [a, b] nez´aporn´a integrovateln´a funkce. Pak pro obsah S plochy vymezen´e funkc´ı f (x), osou x a pˇr´ımkami x = a, x = b plat´ı: Zb S=
f (x) dx. a
Pokud je naopak funkce f (x) na tomto intervalu nekladn´a, pak pro obsah S plochy vymezen´e t´ ymiˇz kˇrivkami plat´ı: Zb S = − f (x) dx. a
Z pˇredchoz´ı pozn´amky m˚ uˇzeme odvodit i jak poˇc´ıtat obsah plochy v pˇr´ıpadˇe, kdy funkce f (x) na intervalu [a, b] prot´ın´a osu x (interval rozdˇel´ıme na podintervaly, v nichˇz je funkce nez´aporn´a, a podintervaly, v nichˇz je nekladn´a). Podobnˇe m˚ uˇzeme odvodit, ˇze pro v´ ypoˇcet obsahu S plochy vymezen´e funkcemi f (x), g(x) takov´ ymi, ˇze ∀x ∈ [a, b] : f (x) ≥ g(x), a pˇr´ımkami x = a, x = b plat´ı: Zb (f (x) − g(x)) dx.
S= a
Funkce je moˇzn´e zad´avat t´eˇz parametricky, a to napˇr´ıklad rovnicemi x = ϕ(t), y = ψ(t), t ∈ [a, b]. Pozn´ amka 2.24: Necht’ je funkce f zad´ana rovnicemi x = ϕ(t), y = ψ(t), t ∈ [a, b], pˇriˇcemˇz funkce ϕ(t), ψ(t) jsou spojit´e pro t ∈ [α, β]. Je-li ϕ(t) ryze monotonn´ı a m´a spojitou derivaci na [a, b], pˇriˇcemˇz ϕ(α) = a, ϕ(β) = b, pak pro obsah S plochy vymezen´e funkc´ı f (x), osou x a pˇr´ımkami x = a, x = b plat´ı: β Z 0 S = ψ(t) · ϕ (t) dt . α
Pˇ r´ıklad 2.56: Urˇcete obsah plochy vymezen´e kˇrivkami x2 a x3 . ˇ sen´ı: V zad´an´ı pˇr´ıkladu nen´ı zm´ınˇen interval, na kter´em se plocha nach´az´ı, nebot’ inReˇ terval urˇc´ı samotn´e kˇrivky x2 a x3 prot´ınaj´ıc´ı se pr´avˇe ve dvou bodech. Souˇradnice pr˚ useˇc´ık˚ u na ose x tvoˇr´ı hledan´e body a a b. Pr˚ useˇc´ıky zadan´ ych funkc´ı zjist´ıme napˇr. pˇr´ıkazem solve. Pot´e staˇc´ı pouze dosadit do vzoreˇcku“ 13 . Plochu, jej´ıˇz obsah poˇc´ıt´ame, m˚ uˇzeme zobrazit t´eˇz ” graficky. K vybarven´ı plochy mezi funkcemi vyuˇzijeme pˇr´ıkaz implicitplot z bal´ıku plots (viz obr´azek 2.69). Pˇ r´ıklad 2.57: Urˇcete obsah plochy vymezen´e osou x a funkc´ı zadanou rovnicemi x = t − sin(t), y = 1 − cos(t), t ∈ [0, 2 · π]. ˇ sen´ı: Funkce x = t − sin(t) je na [0, 2 · π] ryze monotonn´ı a m´a spojitou derivaci, takˇze Reˇ m˚ uˇzeme vyuˇz´ıt pˇredchoz´ı pozn´amku. Pˇri vykreslov´an´ı plochy vyuˇzijeme atributu filled, jenˇz nastav´ıme na hodnotu true. T´ım dos´ahneme vykreslen´ı plochy pod kˇrivkou funkce aˇz k ose x. Souˇcasnˇe nastav´ıme atribut scaling na hodnotu constrained, abychom mˇeli na obou os´ach stejn´e mˇeˇr´ıtko (a graf funkce tak nebyl zkreslen´ y). 13
Jeˇstˇe je tˇreba vˇedˇet, kter´ a ze zadan´ ych funkc´ı je na z´ıskan´em intervalu vˇetˇs´ı“. ”
79
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.56 vlevo, ˇreˇsen´ı pˇr´ıkladu 2.57 vpravo. Obr´ azek 2.69: Reˇ
Pˇ r´ıklad 2.58: Urˇcete obsah plochy ohraniˇcen´e kˇrivkami: (a) y = 4 − x2 , y = x2 ,
(d) y = tan(x), y = 0, x = π4 ,
(b) y = x3 , y = −x, y = 1, (c) y = x2 , x = y 2 ,
(e) y = ex , y = e−x , y = 2.
Pˇ r´ıklad 2.59: Urˇcete obsah plochy ohraniˇcen´e: (a) funkc´ı y = x2 − 2 · x + 2, jej´ı teˇcnou v bodˇe [3, 5] a souˇradn´ ymi osami, (b) funkc´ı y = x3 a teˇcnou v bodˇe x = 1, (c) parabolou y = x2 − 6 · x + 8 a teˇcnami v bodech [1, 3] a [4, 0]. Pˇ r´ıklad 2.60: Urˇcete obsah plochy ohraniˇcen´e osou x a kˇrivkou zadanou parametricky: √ √ (a) x = 3 · t2 , y = 3 · t − t3 , t ∈ [− 3, 3], (b) x = 2 · (t − sin(t)), y = 2 · (1 − cos(t)), t ∈ [0, 2 · π], (c) x = 3 · sin3 (t), y = 3 · cos3 (t), t ∈ [0, π].
80
Pˇ r´ıklad 2.61: Odvod’te vzorec pro obsah kruhu o polomˇeru r. D´ elka oblouku kˇ rivky Pozn´ amka 2.25: Necht’ m´a funkce f (x) spojitou derivaci na intervalu [a, b]. Pak pro d´elku kˇrivky l funkce f (x) od bodu a k bodu b plat´ı: Zb q l= 1 + (f 0 (x))2 dx. a
Pozn´ amka 2.26: Necht’ je funkce f zad´ana parametricky rovnicemi x = ϕ(t), y = ψ(t), t ∈ [α, β], pˇriˇcemˇz funkce ϕ(t), ψ(t) maj´ı spojit´e derivace pro t ∈ [α, β]. Pak pro d´elku kˇrivky l funkce f od α k β plat´ı: Zβ q (ϕ0 (t))2 + (ψ 0 (t))2 dt. l= α
Pˇ r´ıklad 2.62: Urˇcete d´elku kˇrivky funkce y = ln(x) mezi body x = 1 a x = 10. ˇ sen´ı: Funkce (ln(x))0 = 1 je spojit´a na [1, 10], m˚ Reˇ uˇzeme tedy vyuˇz´ıt pozn´amky 2.25, x pˇr´ıpadnˇe pˇr´ıkazu ArcLength z bal´ıku Student[Calculus1] (obr´azek 2.70).
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.62. Obr´ azek 2.70: Reˇ
81
Pˇ r´ıklad 2.63: Urˇcete d´elku kˇrivky zadan´e parametricky rovnicemi x = cos3 (t), y = sin3 (t), t ∈ [0, 2 · π]. ˇ sen´ı: Funkce cos3 (t), sin3 (t) maj´ı na intervalu [0, 2 · π] spojit´e derivace, takˇze m˚ Reˇ uˇzeme vyuˇz´ıt pozn´amky 2.26, pˇr´ıpadnˇe opˇet pˇr´ıkazu ArcLength z bal´ıku Student[Calculus1] (obr´azek 2.71).
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.63. Obr´ azek 2.71: Reˇ
Pˇ r´ıklad 2.64: Urˇcete d´elku kˇrivky: (a) y 2 = x3 na intervalu [0, 1], (b) y =
ex +e−x 2
na intervalu [−1, 1],
(c) y = sin(x) na intervalu [0, π], (d) y = sin2 (x) na intervalu [0, π].
Pˇ r´ıklad 2.65: Urˇcete d´elku kˇrivky zadan´e parametricky: √ 3 (a) x = t2 , y = t − t3 , t ∈ [0, 3], (b) x = t · cos(t), y = t · sin(t), t ∈ [0, 4 · π], (c) x = cos(t) + t · sin(t), y = sin(t) − t · cos(t), t ∈ [0, 2 · π].
Pˇ r´ıklad 2.66: Odvod’te vzorec pro d´elku kruˇznice o polomˇeru r. 82
Objem rotaˇ cn´ıho tˇ elesa Pozn´ amka 2.27: Necht’ je funkce f (x) spojit´a a nez´aporn´a na intervalu [a, b]. Pak rotaˇcn´ı tˇeleso vznikl´e rotac´ı kˇrivoˇcar´eho lichobˇeˇzn´ıka ohraniˇcen´eho shora funkc´ı f (x), osou x a pˇr´ımkami x = a, x = b kolem osy x m´a objem V : Zb V =π·
f 2 (x) dx.
a
Pozn´ amka 2.28: Necht’ je funkce f zad´ana parametricky rovnicemi x = ϕ(t), y = ψ(t), t ∈ [α, β], pˇriˇcemˇz funkce ϕ(t) m´a spojitou derivaci pro t ∈ [α, β] a funkce ψ(t) je spojit´a a nez´aporn´a pro t ∈ [α, β]. Pak pro objem V rotaˇcn´ıho tˇelesa vznikl´eho rotac´ı oblasti x ∈ [ϕ(α), ϕ(β)] a y ∈ [0, ψ(t)] kolem osy x plat´ı: Zβ V =π·
ψ 2 (t) · |ϕ0 (t)| dt.
α
Pˇ r´ıklad 2.67: Vypoˇctˇete objem tˇelesa, kter´e vznikne rotac´ı oblasti ohraniˇcen´e kˇrivkami y = x2 , y = 2 − x2 kolem osy x. ˇ sen´ı: Objem budeme poˇc´ıtat podobnˇe, jako kdyˇz poˇc´ıt´ame obsah plochy vymezen´e Reˇ dvˇema kˇrivkami. Pˇresnˇeji ˇreˇceno: vypoˇcteme objem rotaˇcn´ıho tˇelesa, kter´e vznikne rotac´ı funkce y = 2 − x2 kolem osy x, a od nˇej odeˇcteme objem tˇelesa, kter´e vznikne rotac´ı funkce y = x2 kolem osy x. Jelikoˇz obˇe funkce splˇ nuj´ı pˇredpoklady pozn´amky 2.27, m˚ uˇzeme k v´ ypoˇctu objemu pouˇz´ıt uveden´ y vztah. V syst´emu Maple lze jednak vykreslit zadanou oblast, kter´a m´a rotovat kolem osy x, d´ale m˚ uˇzeme vyuˇz´ıt pˇr´ıkazu plot3d pro vykreslov´an´ı trojrozmˇern´ ych graf˚ u, pˇr´ıkazu animate pro vytvoˇren´ı animace a v neposledn´ı ˇradˇe tak´e pˇr´ıkazu VolumeOfRevolution z bal´ıku Student[Calculus1]. Nastaven´ım parametru coords=cylindrical vytvoˇr´ıme rotaˇcn´ı tˇeleso vznikl´e rotac´ı kolem jedn´e z os. D´ale nastavujeme parametry jako u ´hel, o nˇejˇz m´a zadan´a (resp. zadan´e) funkce rotovat, a interval oblasti – obr´azky 2.72 a 2.73. Pozn´ amka 2.29: Mˇejme funkci zadanou parametricky rovnicemi x = f (t), y = g(t), z = h(t), t ∈ [α, β]. Pak tˇelesopvznikl´e rotac´ı t´eto funkce p kolem osy x je pops´ano parametricky 2 2 rovnicemi x = f (t), y = g(t) + h(t) · cos(s), z = g(t)2 + h(t)2 · sin(s), t ∈ [α, β], s ∈ [0, 2 · π]. Pˇ r´ıklad 2.68: Vypoˇctˇete objem tˇelesa, kter´e vznikne rotac´ı plochy vymezen´e kˇrivkou zadanou parametricky rovnicemi x = t − sin(t), y = 1 − cos(t), t ∈ [0, 2 · π] a osou x kolem t´eto osy. ˇ sen´ı: Zadan´a kˇrivka splˇ Reˇ nuje pˇredpoklady pozn´amky 2.28. V´ ypoˇcet objemu tedy provedeme dosazen´ım do pˇr´ısluˇsn´eho vzorce. V syst´emu Maple opˇet vykresl´ıme zadanou oblast, kter´a m´a rotovat kolem osy x, a pot´e i z´ıskan´e tˇeleso pomoc´ı pˇr´ıkazu plot3d. Pˇritom vyuˇzijeme pozn´amky 2.29 – obr´azek 2.74.
83
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.67. Obr´ azek 2.72: Reˇ
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.67. Obr´ azek 2.73: Reˇ
Pˇ r´ıklad 2.69: Urˇcete objem tˇelesa vznikl´eho rotac´ı plochy ohraniˇcen´e zadan´ ymi kˇrivkami kolem osy x: (a) y 2 = x, y = x2 ,
(c) y = x, y = x1 , y = 2,
(b) y = 0, x = 0, y = sin(x), x = π,
(d) x2 + y 2 = 4, x + y = 2. 84
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.68. Obr´ azek 2.74: Reˇ
Pˇ r´ıklad 2.70: Urˇcete objem tˇelesa, kter´e vznikne rotac´ı plochy ohraniˇcen´e kˇrivkou zadanou parametricky a osou x kolem t´eto osy: √ 3 (a) x = t2 , y = t − t3 , t ∈ [0, 3], (b) x = 3 · sin3 (t), y = 3 · cos3 (t), t ∈ [− π2 , π2 ], (c) x = sin2 (t), y = 1 − cos(t), t ∈ [0, π], (d) x = 2 + sin(t), y = 2 + cos(t), t ∈ [0, 2 · π].
Pˇ r´ıklad 2.71: Odvod’te vzorec pro objem koule o polomˇeru r. Pˇ r´ıklad 2.72: Odvod’te vzorec pro objem v´alce o polomˇeru podstavy r a v´ yˇsce v´alce v. Pˇ r´ıklad 2.73: Odvod’te vzorec pro objem kuˇzele o polomˇeru podstavy r a v´ yˇsce kuˇzele v.
Obsah pl´ aˇ stˇ e rotaˇ cn´ıho tˇ elesa Pozn´ amka 2.30: Necht’ je funkce f (x) spojit´a a nez´aporn´a na intervalu [a, b] a m´a zde spojitou derivaci. Pak pro obsah S rotaˇcn´ı plochy vznikl´e rotac´ı kˇrivky y = f (x) kolem osy x plat´ı: Zb q S = 2 · π · f (x) · 1 + (f 0 (x))2 dx. a
85
Pozn´ amka 2.31: Necht’ je funkce f zad´ana parametricky rovnicemi x = ϕ(t), y = ψ(t), t ∈ [α, β], pˇriˇcemˇz funkce ϕ(t) a ψ(t) maj´ı spojit´e derivace pro t ∈ [α, β] a funkce ψ(t) je nez´aporn´a pro t ∈ [α, β]. Pak pro obsah S rotaˇcn´ı plochy vznikl´e rotac´ı grafu funkce f kolem osy x plat´ı: Zβ q S = 2 · π · ψ(t) · (ϕ0 (t))2 + (ψ 0 (t))2 dt. α
Pˇ r´ıklad 2.74: Vypoˇctˇete obsah pl´aˇstˇe rotaˇcn´ıho kuˇzele, kter´ y vznikne rotac´ı funkce y = x pro x ∈ [0, 3] kolem osy x. ˇ sen´ı: Jelikoˇz plat´ı vˇsechny pˇredpoklady pozn´amky 2.30, staˇc´ı dosadit do uveden´eho Reˇ vzorce. K dispozici m´ame tak´e pˇr´ıkaz SurfaceOfRevolution z bal´ıku Student[Calculus1] (obr´azek 2.75).
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.74. Obr´ azek 2.75: Reˇ
Pˇ r´ıklad 2.75: Vypoˇctˇete obsah pl´aˇstˇe tˇelesa, kter´e vznikne rotac´ı kˇrivky zadan´e parametricky rovnicemi x = cos3 (t), y = sin3 (t), t ∈ [0, π] kolem osy x. ˇ sen´ı: Zadan´a kˇrivka splˇ Reˇ nuje vˇsechny pˇredpoklady pozn´amky 2.31. Pouˇzijeme proto pˇr´ısluˇsn´ y vztah pro v´ ypoˇcet obsahu pl´aˇstˇe (obr´azek 2.76).
86
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.75. Obr´ azek 2.76: Reˇ
Pˇ r´ıklad 2.76: Urˇcete obsah pl´aˇstˇe tˇelesa vznikl´eho rotac´ı plochy ohraniˇcen´e zadan´ ymi kˇrivkami kolem osy x: (a) y 2 = x, y = x2 , (b) y = 0, x = 0, y = sin(x), x = π, (c) y = x, y = x1 , y = 2, (d) x2 + y 2 = 4, x + y = 2.
Pˇ r´ıklad 2.77: Urˇcete obsah pl´aˇstˇe tˇelesa, kter´e vznikne rotac´ı plochy ohraniˇcen´e kˇrivkou zadanou parametricky a osou x kolem t´eto osy: √ 3 (a) x = t2 , y = t − t3 , t ∈ [0, 3], (b) x = 3 · sin3 (t), y = 3 · cos3 (t), t ∈ [− π2 , π2 ], (c) x = sin2 (t), y = 1 − cos(t), t ∈ [0, π], (d) x = 2 + sin(t), y = 2 + cos(t), t ∈ [0, 2 · π].
Pˇ r´ıklad 2.78: Odvod’te vzorec pro povrch koule o polomˇeru r. 87
Pˇ r´ıklad 2.79: Odvod’te vzorec pro povrch v´alce o polomˇeru podstavy r a v´ yˇsce v´alce v. Dˇr´ıve uveden´e pˇr´ıkazy bal´ıku Student[Calculus1], tedy pˇr´ıkazy ArcLength, VolumeOfRevolution a SurfaceOfRevolution, jsou k dispozici i ve formˇe maplet˚ u, jeˇz najdeme v hlavn´ım menu (Tools > Tutors > Calculus − Single Variable).
2.7.6
Nevlastn´ı integr´ al
Definice 2.24: Necht’ je funkce f (x) integrovateln´a v kaˇzd´em intervalu [a, t], kde a < t < b, Rt a necht’ je f (x) neohraniˇcen´a v lev´em okol´ı bodu b. Existuje-li vlastn´ı limita lim− f (x) dx, t→b
pak ˇrekneme, ˇze integr´al
Rb
a
f (x) dx konverguje, a klademe
a
Zb
Zt f (x) dx = lim−
f (x) dx.
t→b
a
a
Pokud zm´ınˇen´a limita neexistuje nebo je nevlastn´ı, ˇr´ık´ame, ˇze integr´al
Rb
f (x) dx diverguje.
a
Pozn´ amka 2.32: V pˇr´ıpadˇe neohraniˇcenosti funkce f (x) na intervalu [a, b] v prav´em okol´ı Rb bodu a definujeme integr´al f (x) dx analogicky. a
Pˇ r´ıklad 2.80: Urˇcete
R1 0
√ 1 1−x2
dx.
ˇ sen´ı: V syst´emu Maple obdrˇz´ıme ˇreˇsen´ı automaticky pouh´ Reˇ ym zad´ an´ım integr´alu a pro1 veden´ım pˇr´ıkazu. Mus´ıme si vˇsak uvˇedomit, ˇze zadan´a funkce √1−x2 nen´ı v bodˇe 1 spojit´a a na intervalu [0, 1] ohraniˇcen´a! Spr´avnˇe bychom se tedy mˇeli o z´ıskan´em v´ ysledku pˇresvˇedˇcit urˇcen´ım limity z definice 2.24.
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.80. Obr´ azek 2.77: Reˇ
88
Pˇ r´ıklad 2.81: Urˇcete
R1
x · ln(x) dx.
0
Pozn´ amka 2.33: Pokud je funkce f (x) neohraniˇcen´a na intervalu [a, b] v prav´em okol´ı bodu a i v lev´em okol´ı bodu b, rozdˇel´ıme interval [a, b] libovoln´ ym bodem c ∈ (a, b), ˇc´ımˇz pˇrejdeme k pˇr´ıpad˚ um popsan´ ym v definici 2.24 a pozn´amce 2.32. Definice 2.25: Necht’ je funkce f (x) integrovateln´a v kaˇzd´em intervalu [a, b], kde a < b. R∞ Rb Existuje-li vlastn´ı limita lim f (x) dx, pak ˇrekneme, ˇze integr´al f (x) dx konverguje, b→∞ a
a
a klademe Z∞
Zb f (x) dx = lim
f (x) dx.
b→∞
a
a
Neexistuje-li zm´ınˇen´a vlastn´ı limita, ˇr´ık´ame, ˇze integr´al
R∞
f (x) dx diverguje.
a
Rb
Pozn´ amka 2.34: Analogicky definujeme nevlastn´ı integr´al
f (x) dx. Je-li funkce f inte-
−∞
grovateln´a na kaˇzd´em omezen´em intervalu, pak ˇrekneme ˇze integr´al
R∞
f (x) dx konverguje,
−∞
jestliˇze pro nˇejak´e a ∈ R konverguj´ı oba nevlastn´ı integr´aly
Ra
f (x) dx,
−∞
Z∞ −∞
Pˇ r´ıklad 2.82: Urˇcete
R∞ 2
1 x2
f (x) dx a klademe
a
Z∞
Za f (x) dx =
R∞
f (x) dx + −∞
f (x) dx. a
dx.
ˇ sen´ı: V syst´emu Maple obdrˇz´ıme ˇreˇsen´ı opˇet automaticky pouh´ Reˇ ym zad´an´ım integr´alu a proveden´ım pˇr´ıkazu. Jako v pˇredchoz´ım pˇr´ıpadˇe bychom si vˇsak mˇeli uvˇedomit, zda existuje Rb vlastn´ı limita lim x12 dx. Pˇri v´ ypoˇctu limity Maple zahl´as´ı, ˇze neum´ı urˇcit, jestli b < 0. b→∞ 2
Je moˇzn´e mu pomoci“ zaveden´ım pˇredpokladu, ˇze b > 0, pomoc´ı pˇr´ıkazu assume (obr´azek ” 2.78). Pˇ r´ıklad 2.83: Urˇcete n´asleduj´ıc´ı integr´aly: (a)
R∞ 1
(b)
√1 x
R∞ −∞
dx,
1 1+x2
(c)
R∞
sin(x2 ) dx,
1
dx,
(d)
R∞ x2 +1 0
89
x3 +1
dx.
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 2.82. Obr´ azek 2.78: Reˇ
Doposud jsme se setkali pouze s pˇr´ıklady, kdy Maple um´ı nal´ezt symbolick´e ˇreˇsen´ı (pˇri pouˇzit´ı standardn´ıch“ funkc´ı). Jsou vˇsak pˇr´ıpady, kdy Maple zav´ad´ı funkce nov´e ˇci symbo” lick´e ˇreˇsen´ı nenalezne. Pokud Maple zahrne do v´ ysledku novou funkci, najdeme jej´ı pˇredpis v n´apovˇedˇe. Napˇr´ıklad na obr´azku 2.79 je v ˇreˇsen´ı zahrnuta tzv. chybov´a funkce erf(x) s pˇredpisem x R −t2 e dt 2· 0 √ . erf (x) = π
Obr´ azek 2.79: Symbolick´a a numerick´a integrace.
Jestliˇze Maple nenalezne symbolick´e ˇreˇsen´ı, vyp´ıˇse n´ami zadan´ y pˇr´ıkaz jako v´ ysledek. ’ V pˇr´ıpadˇe urˇcit´eho integr´alu m˚ uˇzeme hledat numerick´e ˇreˇsen´ı, a to bud pˇrid´an´ım nepo90
vinn´eho parametru numeric pˇr´ıkazu int, nebo pouˇzit´ım pˇr´ıkazu evalf na integr´al zadan´ y 14 pˇr´ıkazem Int . Numerick´ ych metod pro v´ ypoˇcet urˇcit´eho integr´alu nab´ız´ı Maple nˇekolik. Mezi nimi je moˇzn´e volit specifikac´ı parametru method (v´ıce v n´apovˇedˇe syst´emu).
14
Upozornˇeme na rozd´ıl v zad´ an´ı evalf(Int(..)) a evalf(int(...)). Prvn´ı moˇznost vede na numerick´e ˇreˇsen´ı zadan´eho integr´ alu, v druh´em pˇr´ıpadˇe je nejprve vyhodnocen integr´al symbolicky pˇr´ıkazem int a n´ aslednˇe v´ ysledek pˇreveden na numerickou hodnotu pˇr´ıkazem evalf.
91
3 Matematick´ a anal´ yza s Maple v Rn Aˇckoli v sobˇe n´azev kapitoly obsahuje prostor Rn , ˇcasto se budeme omezovat na funkce dvou promˇenn´ ych, tedy prostor R2 , pro nˇejˇz m´ame v syst´emu Maple grafickou podporu.
3.1 3.1.1
Funkce v´ıce promˇ enn´ ych Definice funkce v´ıce promˇ enn´ ych
Funkci v´ıce promˇenn´ ych definujeme v syst´emu Maple zcela analogicky k funkci jedn´e promˇenn´e (viz 2.2.1). V prostˇred´ı Standard Worksheet pouˇz´ıv´ame tyt´eˇz postupy, pouze pˇrid´av´ame“ ” promˇenn´e - obr´azky a .
Obr´ azek 3.1: Definice funkce dvou promˇenn´ ych.
3.1.2
Vykreslen´ı funkce dvou promˇ enn´ ych
V z´avˇeru pˇredchoz´ı kapitoly jsme se jiˇz setkali s pˇr´ıkazem plot3d pro vykreslov´an´ı trojrozmˇern´ ych graf˚ u. V syst´emu Maple m´ame tedy moˇznost vykreslovat funkce dvou promˇenn´ ych, a to opˇet podobn´ ymi postupy jako v pˇr´ıpadˇe funkce jedn´e promˇenn´e. Prvn´ı zp˚ usob nab´ız´ı kliknut´ı prav´ ym tlaˇc´ıtkem na funkci (resp. v´ yraz) dvou promˇenn´ ych v dokumentu a zvolen´ı Plots > 3-D Plot se specifikac´ı promˇenn´ ych. Dalˇs´ı moˇznost poskytuje pomocn´ık zvan´ y PlotBuilder a nakonec m´ame k dispozici jiˇz zm´ınˇen´ y pˇr´ıkaz plot3d. Narozd´ıl od vykreslov´an´ı funkc´ı jedn´e promˇenn´e Maple nyn´ı v grafu standardnˇe nezobrazuje souˇradnicov´e osy. Pokud je chceme zobrazit (a na v´ ybˇer m´ame z nˇekolika typ˚ u: normal, boxed, framed), je tˇreba pˇri tvorbˇe grafu specifikovat parametr axes. Graf je moˇzn´e upravovat i po jeho vytvoˇren´ı kliknut´ım prav´eho tlaˇc´ıtka myˇsi a volen´ım poˇzadovan´ ych parametr˚ u grafu z kontextov´e nab´ıdky. Kliknut´ım na graf a pˇridrˇzen´ım lev´eho tlaˇc´ıtka myˇsi m˚ uˇzeme 92
Obr´ azek 3.2: Definice funkce v´ıce promˇenn´ ych.
s grafem funkce ot´aˇcet podle pohyb˚ u myˇsi, pˇr´ıpadnˇe prov´adˇet dalˇs´ı u ´pravy, kter´e si pˇredem vybereme v kontextov´e liˇstˇe, resp. kontextov´em menu. Rozd´ıl mezi pˇr´ıkazy plot a plot3d je tak´e v povinnosti specifikovat rozsah nez´avisle promˇenn´ ych. Zat´ımco u pˇr´ıkazu plot se pouˇzije standardn´ı interval [−10, 10] pˇri nezad´an´ı rozsahu, pˇr´ıkaz plot3d zad´an´ı rozsahu vyˇzaduje pro obˇe nez´avisle promˇenn´e, jinak se neprovede a vyp´ıˇse chybov´e hl´aˇsen´ı. Stejnˇe jako v pˇr´ıpadˇe funkce jedn´e promˇenn´e mus´ıme i zde myslet na to, jak m´a graf funkce vypadat a pˇr´ıpadnˇe vyzkouˇset r˚ uzn´a nastaven´ı parametr˚ u (tj. napˇr. rozsah˚ u nez´avisle promˇenn´ ych), abychom dostali n´azorn´ y graf. Nˇekter´a zobrazen´ı mohou velmi zkreslovat (resp. zobrazovat graf funkce chybnˇe). Syst´em Maple kv˚ uli efektivitˇe (rychlosti) vykreslov´an´ı poˇc´ıt´a funkˇcn´ı hodnoty1 jen v nˇekolika bodech. Graf b´ yv´a zpravidla rozdˇelen na ˇctvercovou s´ıt’ bod˚ u, v nichˇz je spoˇc´ıt´ana odpov´ıdaj´ıc´ı (funkˇcn´ı) hodnota. Parametry s´ıtˇe se pro r˚ uzn´e typy graf˚ u liˇs´ı, napˇr´ıklad v Maple 16 je pro pˇr´ıkaz plot3d standardnˇe pouˇzita s´ıt’ 25x25 bod˚ u, pro pˇr´ıkaz implicitplot s´ıt’ 26x26 bod˚ u atp. Zbyl´e body grafu jsou z´ıskan´e line´arn´ı (rovinnou) interpolac´ı. Pokud chceme po syst´emu pˇresnˇejˇs´ı zobrazen´ı, m´ame nˇekolik moˇznost´ı. Prvn´ı je omezen´ı rozsah˚ u nez´avisle promˇenn´ ych (viz obr´azek 3.4). M˚ uˇzeme tak´e nastavit parametr numpoints urˇcuj´ıc´ı, v kolika bodech bude vypoˇc´ıt´ana (funkˇcn´ı) hodnota. Dalˇs´ı moˇznost´ı je nastavit explicitnˇe s´ıt’ poˇc´ıtan´ ych bod˚ u pomoc´ı parametru grid. Ten specifikujeme dvojic´ı v hranat´ ych 2 z´avork´ach: [poˇcet bod˚ u na ose x, poˇcet bod˚ u na ose y] . 1
Ve skuteˇcnosti nemus´ı j´ıt jen o funkˇcn´ı hodnoty, vykreslovat m˚ uˇzeme napˇr´ıklad i hodnoty vyhovuj´ıc´ı nˇejak´e rovnosti (nerovnosti). 2 Pˇr´ıkazu implicitplot je moˇzn´e nav´ıc nastavit parametr gridrefine, kter´ y zjemˇ nuje“ s´ıt’ poˇc´ıtan´ ych ” bod˚ u. Standardn´ı nastaven´ı je 0. Nastaven´ı na hodnotu 1 (zjednoduˇsenˇe) znamen´a, ˇze m´ısto jedn´e (funkˇcn´ı) hodnoty v dan´em m´ıstˇe s´ıtˇe budou urˇceny dvˇe funkˇcn´ı hodnoty. Pˇri dalˇs´ım zvyˇsov´an´ı hodnoty parametru gridrefine se vˇzdy rekurzivnˇe poˇc´ıtaj´ı dvˇe nov´e (funkˇcn´ı) hodnoty m´ısto jedn´e pˇredch´azej´ıc´ı. V´ıce informac´ı nalezneme v n´ apovˇedˇe k pˇr´ıkazu implicitplot.
93
Obr´ azek 3.3: Vykreslen´ı funkce dvou promˇenn´ ych pomoc´ı pˇr´ıkazu plot3d.
Obr´ azek 3.4: Uk´ azka r˚ uzn´ ych nastaven´ı pˇr´ıkazu plot3d.
3.1.3
Definiˇ cn´ı obor funkce dvou promˇ enn´ ych
Syst´em Maple n´am d´av´a moˇznosti, jak zakreslit do grafu dvourozmˇernou (pˇr´ıpadnˇe i tˇr´ırozmˇernou) oblast. K zakreslen´ı dvourozmˇern´e oblasti zadan´e implicitnˇe (rovnost´ı ˇci nerovnost´ı) slouˇz´ı 94
Obr´ azek 3.5: Uk´ azka dalˇs´ıch nastaven´ı pˇr´ıkazu plot3d pro pˇresnˇejˇs´ı vykreslen´ı.
pˇr´ıkaz implicitplot z bal´ıku plots. Pokud chceme zadanou oblast vyplnit, nastav´ıme parametr filled na hodnotu true. Pro vykreslen´ı oblast´ı vymezen´ ych v´ıce nerovnostmi (resp. rovnostmi) je nˇekdy nutn´e pouˇz´ıt jin´ y postup. Pokud je oblast vymezen´a line´arn´ımi nerovnostmi, je moˇzn´e pouˇz´ıt pˇr´ıkaz inequal z bal´ıku plots. Pˇ r´ıklad 3.1: Nakreslete oblast A = {(x, y) ∈ R2 : x2 + y 2 < 1}. ˇ sen´ı: Pouˇzijeme pˇr´ıkaz implicitplot, kter´emu nav´ıc specifikujeme i parametr view Reˇ pro rozsah souˇradn´ ych os3 (obr´azek 3.6). Pˇ r´ıklad 3.2: Nakreslete oblast A = {(x, y) ∈ R2 : |x| + |y| ≤ 1}. ˇ sen´ı: Pr´avˇe v tomto pˇr´ıpadˇe se projev´ı nedostateˇcn´ Reˇ y poˇcet generova´ ych bod˚ u pro vykreslen´ı zadan´e oblasti. Vyuˇzijeme proto parametru gridrefine, kter´ y poskytuje pˇr´ıkaz implicitplot (obr´azek 3.7). Pˇ r´ıklad 3.3: Nakreslete oblast A = {(x, y) ∈ R2 : x ≥ 0, y ≥ 0, x + y < 1}. ˇ sen´ı: Poˇzadovan´a oblast je zad´ana tˇremi nerovnostmi, pˇriˇcemˇz vˇsechny jsou line´arn´ı. Reˇ Vyuˇzijeme proto pˇr´ıkazu inequal. Pˇr´ıkaz m´a nˇekolik nepovinn´ ych parametr˚ u, v nichˇz m˚ uˇzeme napˇr´ıklad specifikovat barvu, kterou budou vykreslov´any body patˇr´ıc´ı (resp. nepatˇr´ıc´ı) do zadan´e mnoˇziny (oblasti) nebo hraniˇcn´ı body (obr´azek 3.8).
3
Nepl´est s nastaven´ım rozsahu nez´ avisle promˇenn´ ych!
95
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 3.1. Obr´ azek 3.6: Reˇ
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 3.2. Obr´ azek 3.7: Reˇ
96
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 3.3. Obr´ azek 3.8: Reˇ
Pˇ r´ıklad 3.4: Nakreslete oblast: (a) A = {(x, y) ∈ R2 : |x · y| ≤ 1}, (b) A = {(x, y) ∈ R2 : 0 ≤ x ≤ y ≤ 1}, (c) A = {(x, y) ∈ R2 : (x − 2)2 + y 2 ≥ 1}, (d) A = {(x, y) ∈ R2 : 1 ≤ |x| + |y| < 2}, (e) A = {(x, y) ∈ R2 : x < x2 + y 2 ≤ 1}. Vykreslov´an´ı dvourozmˇern´ ych oblast´ı vyuˇzijeme pˇri urˇcov´an´ı definiˇcn´ıho oboru funkce dvou promˇenn´ ych. Syst´em Maple nem´a ˇza´dn´ y n´astroj pro nalezen´ı definiˇcn´ıho oboru funkce, nic n´am vˇsak nebr´an´ı vyuˇz´ıt jej pˇri pod´ uloh´ach vedouc´ıch k hledan´emu ˇreˇsen´ı. Pˇ r´ıklad 3.5: Urˇcete definiˇcn´ı obor funkce f (x, y) =
r
x2 +
(y−2)2 4
a zakreslete jej v rovinˇe. ˇ sen´ı: V´ Reˇ yraz pod odmocninou mus´ı b´ yt nez´aporn´ y, tj. (y − 2)2 2 x + − 1 · x2 + y 2 − 6 · x ≥ 0. 4 97
− 1 · (x2 + y 2 − 6 · x)
Pˇredchoz´ı nerovnost se n´am rozpadne na 2 pˇr´ıpady, kter´e bychom d´ale upravovali. V tuto chv´ıli vˇsak jiˇz m˚ uˇzeme vyuˇz´ıt pˇr´ıkazu implicitplot a pˇr´ısluˇsnou oblast – definiˇcn´ı obor funkce f (x, y) – rovnou vykreslit. Opˇet je nutn´e specifikovat nˇekter´ y z parametr˚ u kvality“ ” zobrazen´ı, pouˇzijeme proto napˇr´ıklad znovu parametr gridrefine (obr´azek 3.9).
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 3.5. Obr´ azek 3.9: Reˇ
Pˇ r´ıklad 3.6: U n´asleduj´ıc´ıch funkc´ı urˇcete jejich definiˇcn´ı obor a zobrazte jej v rovinˇe: p x (a) f (x, y) = 1 − x2 − 4 · y 2 , (d) f (x, y) = arccos( x+y ), p p √ (b) f (x, y) = sin(x2 + y 2 ), (e) f (x, y) = 1 − x2 + 1 − y 2 , (c) f (x, y) = ln(x + y),
(f) f (x, y) = ln (x · ln(y − x)).
V syst´emu Maple je moˇzn´e vykreslovat t´eˇz vrstevnice funkc´ı dvou promˇenn´ ych, tj. mnoˇziny bod˚ u se stejnou funkˇcn´ı hodnotou. Slouˇz´ı k tomu pˇr´ıkaz contourplot, pˇr´ıpadnˇe je moˇzn´e vrstevnice zakreslit do grafu funkce nastaven´ım parametru style pˇr´ıkazu plot3d na hodnotu patchcontour (lze nastavit i dodateˇcnˇe v kontextov´e liˇstˇe ˇci kontextov´em menu). Pˇr´ıkaz˚ um contourplot a plot3d m˚ uˇzeme d´ale zadat parametr contours urˇcuj´ıc´ı, kolik 4 vrstevnic se zobraz´ı , pˇr´ıpadnˇe jak´e vrstevnice (tj. vrstevnice jak´ ych funkˇcn´ıch hodnot)5 obr´azek 3.10. 4 5
zad´ ame pˇrirozen´e ˇc´ıslo zad´ ame seznam funkˇcn´ıch hodnot
98
Obr´ azek 3.10: Zobrazen´ı vrstevnic funkce dvou promˇenn´ ych.
Pˇ r´ıklad 3.7: Zobrazte vrstevnice n´asleduj´ıc´ıch funkc´ı: (c) f (x, y) = xy ,
(a) f (x, y) = x2 − y 2 , (b) f (x, y) =
3.2 3.2.1
1 , x2 +y 2
(d) f (x, y) = x · y.
Limita a spojitost funkce v´ıce promˇ enn´ ych Limita funkce
ˇ Definice 3.1: Rekneme, ˇze funkce f (x, y) m´a v bodˇe [x0 , y0 ] ∈ R2 limitu L ∈ R, jestliˇze ke kaˇzd´emu ε > 0 existuje δ > 0 tak, ˇze pro vˇsechny [x, y] splˇ nuj´ıc´ı |x − x0 | < δ, |y − y0 | < δ a [x, y] 6= [x0 , y0 ] plat´ı |f (x, y) − L| < ε, a p´ıˇseme lim
f (x, y) = L.
(x,y)→(x0 ,y0 )
Pozn´ amka 3.1: Analogicky k vlastn´ım a nevlastn´ım bod˚ um a limit´am definujeme tyto 2 body i v prostoru R . Limita se naz´ yv´a nevlastn´ı, jestliˇze je rovna ∞ nebo −∞. V opaˇcn´em pˇr´ıpadˇe se naz´ yv´a vlastn´ı. Nevlastn´ı bod je bod s alespoˇ n jednou souˇradnic´ı rovnou ∞ nebo −∞, tj. bod typu [a, ±∞] nebo [±∞, a], kde a ∈ R ∪ {−∞, ∞}. Pozn´ amka 3.2: Takt´eˇz analogicky definujeme pˇr´ısluˇsn´e pojmy v prostoru dimenze vˇetˇs´ı neˇz 2. 99
Pozn´ amka 3.3: Z´asadn´ı rozd´ıl mezi limitou funkce jedn´e promˇenn´e a limitou funkce dvou promˇenn´ ych spoˇc´ıv´a v okol´ı limitn´ıho bodu a tedy smˇeru pˇribliˇzov´an´ı k limitn´ımu bodu. U funkce jedn´e promˇenn´e se bl´ıˇz´ıme pouze po jedn´e pˇr´ımce (a to zleva nebo zprava). Naproti tomu u funkce dvou (a v´ıce) promˇenn´ ych se k limitn´ımu bodu bl´ıˇz´ıme po r˚ uzn´ ych pˇr´ımk´ach, parabol´ach ˇci jin´ ych mnoˇzin´ach. Pokud v dan´em bodˇe limita existuje, nesm´ı z´aleˇzet na cestˇe, po jak´e se k tomuto bodu pˇribliˇzujeme. V syst´emu Maple m´ame moˇznost poˇc´ıtat limity funkc´ı dvou (i v´ıce) promˇenn´ ych. Nem´ame k tomu vˇsak jiˇz symbol v paletˇe Expression, a tak mus´ıme pouˇz´ıt pˇr´ıkaz limit. Pˇr´ıkaz pouˇz´ıv´ame jedin´ y, limitn´ı bod zap´ıˇseme do sloˇzen´ ych z´avorek. Pokud bychom pouˇzili pˇr´ıkaz dvakr´at za sebou vˇzdy pro jednu promˇennou, tj. napˇr. limit(limit(f(x,y),x=a),y=b), nepoˇc´ıtali bychom dˇr´ıve definovanou limitu. K limitn´ımu bodu bychom se totiˇz v tomto pˇr´ıpadˇe bl´ıˇzili pouze ve dvou smˇerech (nejprve po ose x a n´aslednˇe po ose y).
Obr´ azek 3.11: V´ ypoˇcet limity funkce v´ıce promˇenn´ ych.
ˇ Syst´em Maple limitu v mnoh´ ych pˇr´ıpadech neum´ı urˇcit, i kdyˇz limita existuje. Casto je proto vhodnˇejˇs´ı pouˇz´ıt klasick´ y“ zp˚ usob urˇcen´ı limity a Maple pouˇz´ıt jako pomocn´ıka pˇri ” d´ılˇc´ıch v´ ypoˇctech a pro vykreslen´ı funkce (v´ yrazu) v bl´ızkosti limitn´ıho bodu (pro vysloven´ı hypot´ezy o existenci limity a jej´ı hodnotˇe). Pokud je moˇzn´e do v´ yrazu, jehoˇz limitu poˇc´ıt´ame, “, dosadit, ˇreˇsen´ı je trivi´aln´ı. Pokud pˇri dosazen´ı dost´av´ame neurˇcit´ y v´ yraz typu 00 “ nebo ∞ ”∞ ” upravujeme p˚ uvodn´ı v´ yraz, abychom do nˇej mohli dosadit“. Nejbˇeˇznˇejˇs´ımi u ´pravami jsou ” rozˇs´ıˇren´ı zlomk˚ u, pouˇzit´ı (souˇctov´ ych) vzorc˚ u ˇci substituce. Kl´ıˇcov´a je ot´azka, zda limita v˚ ubec existuje. Pokud oˇcek´av´ame, ˇze zadan´ y v´ yraz nem´a limitu, je moˇzn´e vyuˇz´ıt pˇribliˇzov´an´ı k limitn´ımu bodu z r˚ uzn´ ych smˇer˚ u (tj. napˇr. po r˚ uzn´ ych pˇr´ımk´ach, po pˇr´ımk´ach a po parabol´ach, ...). Pokud dostaneme r˚ uzn´e v´ ysledky (limity), liˇ mita neexistuje. Casto je vyuˇz´ıv´ana transformace do pol´arn´ıch souˇradnic a n´asledn´e pˇribliˇzov´an´ı se k limitn´ımu bodu po kruˇznic´ıch. V tomto pˇr´ıpadˇe je nutn´e m´ıt na pamˇeti, ˇze v´ ysledn´a limita nesm´ı z´aviset na u ´hlu (ϕ) a ˇze pˇribliˇzov´an´ı se po kruˇznici je opˇet pouze jeden z moˇzn´ ych zp˚ usob˚ u pˇribliˇzov´an´ı se k limitn´ımu bodu! Nicm´enˇe existuje tvrzen´ı, kter´e n´am za jist´ ych pˇredpoklad˚ u dovol´ı urˇcit limitu funkce (v´ yrazu) pouˇzit´ım jen t´eto metody. Pozn´ amka 3.4: Plat´ı-li pro funkci f (x, y) po transformaci do pol´arn´ıch souˇradnic lim (x,y)→(x0 ,y0 )
f (x, y) = lim+ h(r) · g(ϕ), r→0
pˇriˇcemˇz lim h(r) = 0 a g(ϕ) je ohraniˇcen´a pro ϕ ∈ [0, 2 · π),
r→0+
100
pak lim
f (x, y) = 0.
(x,y)→(x0 ,y0 )
Pˇ r´ıklad 3.8: Urˇcete
1 lim 2 2. (x,y)→(0,0) x +y
ˇ sen´ı: Pr´avˇe v tomto pˇr´ıpadˇe od syst´emu Maple obdrˇz´ıme chybn´e ˇreˇsen´ı. Reˇ
Obr´ azek 3.12: Pokus o z´ısk´an´ı ˇreˇsen´ı pˇr´ıkladu 3.8 v Maple.
Jiˇz prvn´ı pohled n´am napov´ıd´a, ˇze by limita mˇela existovat a mˇela b´ yt rovna ∞. K urˇcen´ı limity mus´ıme vyj´ıt z definice nevlastn´ı limity. Potˇrebujeme uk´azat, ˇze pro libovolnˇe velk´e M ∈ R existuje δ > 0 tak, ˇze pro vˇsechna [x, y] splˇ nuj´ıc´ı |x| < δ, |y| < δ a [x, y] 6= [0, 0] plat´ı f (x, y) > M . nuj´ıc´ı Mˇejme proto libovoln´e, ale pevn´e M ∈ R. Poloˇzme δ = √ 1 . Pro [x, y] splˇ 2
2
2
|x| < δ, |y| < δ a [x, y] 6= [0, 0] nyn´ı plat´ı: x + y < 2 · δ = skuteˇcnˇe f (x, y) > M pro tato [x, y], a tedy lim
(x,y)→(0,0) x2
Pˇ r´ıklad 3.9: Urˇcete
2·|M | 1 . |M |
Z toho uˇz vid´ıme, ˇze
1 = ∞. + y2
x2 ·y 2 2 +y 2 . x (x,y)→(0,0)
lim
ˇ sen´ı: Od syst´emu Maple nez´ısk´ame ˇreˇsen´ı. Nejprve mus´ıme odhadnout“, zda limita Reˇ ” existuje a pokud ano, ˇcemu je rovna. Z toho vyvod´ıme postup, jak´ ym vyslovenou hypot´ezu dok´azat. D´ıky tvaru zad´an´ı nemus´ıme uvaˇzovat nad zmˇenami znam´enek, funkˇcn´ı hodnoty jsou vˇzdy nez´aporn´e. Kdyˇz se budou x a y bl´ıˇzit k nule, budou velmi mal´a“. Pˇritom pro ” |x| < 1 a |y| < 1 plat´ı x2 + y 2 > x2 · y 2 a pod´ıl ˇcitatele a jmenovatele bude t´ım menˇs´ı, ˇc´ım menˇs´ı (v absolutn´ı hodnotˇe) budou x a y. To n´as pˇriv´ad´ı na myˇslenku, ˇze limita existuje a je rovn´a nule. Nyn´ı bychom mohli opˇet postupovat podle definice. Vzali bychom libovoln´e, ale pevn´e ε a k nˇemu bychom vytvoˇrili“ δ tak, abychom splnili pˇredpoklady definice 3.1 pro L = 0. ” 101
Zkusme vˇsak k v´ ypoˇctu limity pouˇz´ıt transformaci do pol´arn´ıch souˇradnic, tzn. prov´est substituci: [x, y] = [r · cos(ϕ), r · sin(ϕ)]. Z´ıskali jsme (viz obr´azek 3.13) v´ ysledek tvaru r2 · cos2 (ϕ) · sin2 (ϕ). Aplikac´ı pozn´amky 3.4 dost´av´ame h(r) = r2 a g(ϕ) = cos2 (ϕ) · sin2 (ϕ). Plat´ı, ˇze lim+ h(r) = 0 a g(ϕ) je ohraniˇcen´a r→0
pro ϕ ∈ [0, 2 · π). Tedy x2 · y 2 = 0. (x,y)→(0,0) x2 + y 2 lim
Pˇ r´ıklad 3.10: Urˇcete
x2 ·y 2 2 +y 2 x (x,y)→(0,0)
lim
pˇr´ımo z definice limity.
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 3.9. Obr´ azek 3.13: Reˇ
Pˇ r´ıklad 3.11: Urˇcete: (a) (b) (c) (d)
x−2·y , (x,y)→(0,0) 3·x+y
lim
(e)
lim
x3 ·y 4 +y 4 , x (x,y)→(0,0)
(f)
(x,y)→(1,1)
x2 +y
lim (x,y)→(0,2)
x·y lim 2 2, (x,y)→(0,0) x +y
√ x·y
x2 +y 2
(x,y)→(0,0)
lim
lim
√ x·y
sin(x·y) , x
√ , 2
(g)
lim (x,y)→(0,0)
102
,
x2 +y 2 +1−1 . x2 +y 2
3.2.2
Spojitost funkce
ˇ Definice 3.2: Rekneme, ˇze funkce f (x, y) je spojit´a v bodˇe [x0 , y0 ] ∈ R2 , jestliˇze m´a v tomto bodˇe vlastn´ı limitu a plat´ı lim (x,y)→(0,0)
f (x, y) = f (x0 , y0 ).
V syst´emu Maple m´ame pro hled´an´ı bod˚ u nespojitosti funkce jedn´e promˇenn´e pˇr´ıkaz discont. Ten vˇsak funguje“ jen pro funkce jedn´e promˇenn´e. Pro funkce v´ıce promˇenn´ ych ” m˚ uˇzeme vyuˇz´ıt pˇr´ıkazu singular hledaj´ıc´ıho tzv. singularity. Jeho pouˇzit´ım pak m˚ uˇzeme odhalit nˇekter´e body nespojitosti. Pˇr´ıkaz singular m´a vˇsak nˇekolik nedostatk˚ u“ (resp. ” omezen´ı“), takˇze je vhodnˇejˇs´ı hledat nespojitosti klasicky“ a Maple vyuˇz´ıvat k d´ılˇc´ım ” ” u ´kol˚ um. Pˇ r´ıklad 3.12: Je funkce ( f (x, y) =
x3 ·y x4 +y 4
0
. . . [x, y] 6= [0, 0] . . . [x, y] = [0, 0]
spojit´a na cel´em R2 ? ˇ sen´ı: V pˇr´ıkladu 3.11.(b) piln´ Reˇ y ˇcten´aˇr zjistil, ˇze funkce f (x, y) nem´a v bodˇe [0, 0] limitu. Podle definice 3.2 proto f (x, y) nen´ı v tomto bodˇe spojit´a. Pˇ r´ıklad 3.13: Urˇcete body nespojitosti u n´asleduj´ıc´ıch funkc´ı: (a) f (x, y) = √
1 , x2 +y 2
(b) f (x, y) = sin
1 x·y
(c) f (x, y) = arccos
,
x , y
(d) f (x, y) = ln |1 − x2 − y 2 |, ( 2 2 x ·y . . . [x, y] 6= [0, 0] 2 2 (e) f (x, y) = x +y . 0 . . . [x, y] = [0, 0]
Pˇ r´ıklad 3.14: Urˇcete C ∈ R tak, aby byla n´asleduj´ıc´ı funkce spojit´a v bodˇe [0, 0]: (√ (a) f (x, y) =
x2 +y 2 +1−1 x2 +y 2
C ( (b) f (x, y) =
x·y x2 +y 2
C
. . . [x, y] 6= [0, 0] , . . . [x, y] = [0, 0]
. . . [x, y] 6= [0, 0] . . . . [x, y] = [0, 0]
103
3.3
Parci´ aln´ı derivace funkce v´ıce promˇ enn´ ych
Definice 3.3: Necht’ je funkce f (x, y) definov´ana v bodˇe [x0 , y0 ] a nˇejak´em jeho okol´ı. Poloˇzme ϕ(x) = f (x, y0 ). Existuje-li derivace funkce ϕ(x) v bodˇe x0 , naz´ yv´ame tuto derivaci parci´aln´ı derivac´ı funkce f (x, y) podle promˇenn´e x v bodˇe [x0 , y0 ] a znaˇc´ıme fx0 (x0 , y0 ) resp. ∂f (x0 ,y0 ) . ∂x Pozn´ amka 3.5: Pˇredchoz´ı definici m˚ uˇzeme zapsat n´asledovnˇe: fx0 (x0 , y0 ) = lim
x→x0
f (x, y0 ) − f (x0 , y0 ) . x − x0
Pozn´ amka 3.6: Analogicky definujeme fy0 (x0 , y0 ) resp. v´ıce promˇenn´ ych.
∂f (x0 ,y0 ) ∂y
ˇci parci´aln´ı derivace funkc´ı
V syst´emu Maple m´ame nˇekolik moˇznost´ı, jak urˇcovat parci´aln´ı derivace funkc´ı (v´ yraz˚ u). ∂ d Jednak m´ame v paletˇe Expression jiˇz pˇreddefinovan´e symboly pro derivaci ( dx f , ∂x f ), vyuˇz´ıt m˚ uˇzeme t´eˇz pˇr´ıkaz diff funguj´ıc´ı pro v´ yrazy libovoln´eho poˇctu promˇenn´ ych. M˚ uˇzeme t´eˇz zapsat v´ yraz (funkci) do dokumentu, kliknout prav´ ym tlaˇc´ıtkem myˇsi a z kontextov´e nab´ıdky zvolit Differentiate a promˇennou, podle n´ıˇz chceme derivovat. Oproti derivaci funkce jedn´e promˇenn´e nen´ı moˇzn´e nyn´ı pouˇz´ıvat apostrof jako symbol pro derivaci. Respektive to moˇzn´e je, ale apostrof m´a v´ yznam parci´aln´ı derivace podle promˇenn´e x, takˇze m˚ uˇzeme t´ımto zp˚ usobem derivovat pouze podle t´eto promˇenn´e. St´ale mus´ıme m´ıt na pamˇeti rozd´ıl mezi funkc´ı a v´ yrazem (jak to vn´ım´a“ Maple, kter´ y ” vˇetˇsinou pracuje s v´ yrazem). Pro derivov´an´ı funkc´ı z pohledu syst´emu Maple (tj. funkˇcn´ıch oper´ator˚ u) m´ame pˇr´ıkaz D (s n´ımˇz jsme se setkali jiˇz v pˇr´ıpadˇe funkc´ı jedn´e promˇenn´e, viz sekce 2.5). Na obr´azku 3.14 vid´ıme, ˇze v´ ysledek pouˇzit´ı pˇr´ıkazu D m˚ uˇze b´ yt ponˇekud matouc´ı (viz v´ ysledek pˇr´ıkazu D[2](g), kde by bylo vhodnˇejˇs´ı obdrˇzet (x,y)->1). Pˇr´ıkaz D totiˇz vˇzdy vrac´ı opˇet funkci (funkˇcn´ı oper´ator). Pozn´ amka 3.7: Podobnˇe jako v pˇr´ıpadˇe derivace funkce jedn´e promˇenn´e m´a sv˚ uj geometrick´ y v´ yznam i parci´aln´ı derivace funkce dvou promˇenn´ ych. Tak´e parci´aln´ı derivace funkce f (x, y) v bodˇe [x0 , y0 ] je smˇernic´ı teˇcny k funkci f (x, y), a to v bodˇe [x0 , y0 , f (x0 , y0 )]. Takov´ ych teˇcen je vˇsak nekoneˇcnˇe mnoho. Konkr´etnˇe parci´aln´ı derivace funkce f (x, y) podle promˇenn´e x je smˇernic´ı teˇcny ke kˇrivce vznikl´e jako pr˚ useˇc´ık grafu funkce f (x, y) a roviny y = y0 . Podobnˇe parci´aln´ı derivace funkce f (x, y) podle promˇenn´e y je smˇernic´ı teˇcny ke kˇrivce vznikl´e jako pr˚ useˇc´ık grafu funkce f (x, y) a roviny x = x0 . Tvrzen´ı pozn´amky 3.7 nyn´ı zobraz´ıme graficky. Na pomoc si vezmeme funkci f (x, y) = x + y 2 a budeme poˇc´ıtat jej´ı parci´aln´ı derivaci v bodˇe [−1, 1] podle promˇenn´e x. Podle zm´ınˇen´e pozn´amky je tato parci´aln´ı derivace smˇernic´ı teˇcny v bodˇe [−1, 1, 2] ke kˇrivce vznikl´e jako pr˚ useˇc´ık funkce f (x, y) a roviny y = 1. Pro vykreslen´ı funkce f (x, y) pouˇzijeme jiˇz zn´am´ y pˇr´ıkaz plot3d. Pro vykreslen´ı roviny y = 1 pouˇzijeme pˇr´ıkaz implicitplot3d k vykreslov´an´ı objekt˚ u v tˇr´ırozmˇern´em prostoru zadan´ ych implicitnˇe. N´aslednˇe vykresl´ıme teˇcnu k funkci f (x, y) (jej´ıˇz smˇernici urˇcuje parci´aln´ı derivace) pˇr´ıkazem spacecurve pro vykreslov´an´ı prostorov´ ych kˇrivek zadan´ ych parametricky. Rovnice teˇcny je d´ana rovnic´ı z = k · x + q, pˇriˇcemˇz hodnota k je pr´avˇe parci´aln´ı derivace funkce f (x, y) v bodˇe [−1, 1] a je tedy rovna −2. Bod q jiˇz dopoˇc´ıt´ame dosazen´ım bodu 2
104
Obr´ azek 3.14: V´ ypoˇcet parci´aln´ı derivace v Maple.
dotyku ([−1, 1, 2]) teˇcny k funkci f (x, y). Nakonec do grafu jeˇstˇe pro n´azornost zaneseme bod dotyku pomoc´ı pˇr´ıkazu pointplot3d. Vˇse vykresl´ıme najednou pˇr´ıkazem display a z´ısk´ame obr´azek 3.156 .
Obr´ azek 3.15: Geometrick´ y v´ yznam parci´aln´ı derivace.
6
Vˇsechny pouˇzit´e pˇr´ıkazy kromˇe pˇr´ıkazu plot3d n´aleˇz´ı bal´ıku plots, kter´ y je potˇreba naˇc´ıst pˇred jejich pouˇzit´ım (pˇr´ıpadnˇe pouˇz´ıvat spolu s vol´ an´ım pˇr´ısluˇsn´eho bal´ıku).
105
Definice 3.4: Necht’ bod [x0 , y0 ] patˇr´ı do definiˇcn´ıho oboru parci´aln´ı derivace funkce f (x, y). Existuje-li parci´aln´ı derivace funkce fx0 (x0 , y0 ) podle promˇenn´e x v bodˇe [x0 , y0 ], naz´ yv´ame tuto derivaci parci´aln´ı derivac´ı 2. ˇra´du funkce f (x, y) v bodˇe [x0 , y0 ] podle promˇenn´e x a znaˇc´ıme ∂ 2 f (x0 , y0 ) 00 fxx (x0 , y0 ) resp. . ∂x2 yv´ame Existuje-li parci´aln´ı derivace funkce fx0 (x0 , y0 ) podle promˇenn´e y v bodˇe [x0 , y0 ], naz´ tuto derivaci sm´ıˇsenou parci´aln´ı derivac´ı 2. ˇr´adu funkce f (x, y) v bodˇe [x0 , y0 ] a znaˇc´ıme ∂ 2 f (x0 , y0 ) 00 fxy (x0 , y0 ) resp. . ∂x∂y
Pozn´ amka 3.8: Analogicky definujeme zbyl´e“ parci´aln´ı derivace 2. ˇr´adu a parci´aln´ı de” rivace vyˇsˇs´ıch ˇra´d˚ u. V syst´emu Maple postupujeme pˇri zad´av´an´ı parci´aln´ıch derivac´ı vyˇsˇs´ıch ˇra´d˚ u podobnˇe, jak tomu bylo u derivac´ı vyˇsˇs´ıch ˇra´d˚ u v pˇr´ıpadˇe funkce jedn´e promˇenn´e.
Obr´ azek 3.16: Parci´ aln´ı derivace vyˇsˇs´ıch ˇr´ad˚ u funkc´ı v´ıce promˇenn´ ych.
Pozn´ amka 3.9: (Schwarzova vˇeta) Necht’ m´a funkce f (x, y) spojit´e sm´ıˇsen´e parci´aln´ı de00 00 rivace fxy a fyx v bodˇe [x0 , y0 ]. Pak plat´ı: 00 00 fxy (x0 , y0 ) = fyx (x0 , y0 ).
106
Pˇ r´ıklad 3.15: Urˇcete vˇsechny parci´aln´ı derivace 1. a 2. ˇr´adu u n´asleduj´ıc´ıch funkc´ı: (c) f (x, y) = xy , (a) f (x, y) = x2 · y + ln xy , 4
(b) f (x, y) = (x2 · y + y) ,
(d) f (x, y) = x · y · ln (x + y).
Pˇ r´ıklad 3.16: Urˇcete vˇsechny parci´aln´ı derivace 1. ˇra´du funkce f (x, y) v bodˇe A: p 2 2 (a) f (x, y) = ln x + x + y , A = [1, 2], 3 (b) f (x, y) = 1 + logy (x) , A = [e, e], y , A = [1, 2]. (c) f (x, y) = ln x + 2·x
3.3.1
Smˇ erov´ e derivace
Definice 3.5: Necht’ f je funkce n promˇenn´ ych, X = [x1 , x2 , ..., xn ] vnitˇrn´ı bod D(f ) a u = (u1 , u2 , ..., un ) vektor. Necht’ ϕ(t) = f (X + t · u). M´a-li funkce ϕ(t) derivaci v bodˇe t = 0, naz´ yv´ame ji derivac´ı funkce f v bodˇe X ve smˇeru vektoru u nebo tak´e smˇerovou derivac´ı funkce f a oznaˇcujeme ji fu0 (X). Tedy: ϕ(t) − ϕ(0) f (X + t · u) − f (X) = lim . t→0 t→0 t t
fu0 (X) = lim
Smˇerov´e derivace m˚ uˇzeme poˇc´ıtat bud’ rovnou z definice nebo vyuˇzijeme pˇr´ıkaz bal´ıku Student[MultivariateCalculus] s n´azvem DirectionalDerivative. Pˇ r´ıklad 3.17: Vypoˇctˇete smˇerovou derivaci funkce f (x, y) = x2 + y 2 v bodˇe [−2, 2] ve smˇeru vektoru u = (3, 5). ˇ sen´ı: Vyuˇzijeme pˇr´ıkazu DirectionalDerivative, kter´ Reˇ y m´a 3 povinn´e parametry – v´ yraz, bod, v nˇemˇz hled´ame smˇerovou derivaci, a pˇr´ısluˇsn´ y smˇer (obr´azek 3.17).
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 3.17. Obr´ azek 3.17: Reˇ
Syst´em Maple nab´ız´ı d´ale maplet s n´azvem Directional Derivative, kter´ y m˚ uˇzeme spustit z hlavn´ı nab´ıdky: Tools > Tutors > Calculus - Multi-Variable > Directional Derivatives.... Maplet pro zadanou funkci, bod a smˇer vypoˇc´ıt´a smˇerovou derivaci a zobraz´ı ji graficky spolu s funkc´ı a teˇcnou rovinou v dan´em bodˇe. V mapletu je d´ale moˇzn´e zobrazit animaci sest´avaj´ıc´ı ze smˇerov´ ych derivac´ı v r˚ uzn´ ych smˇerech ve stejn´em bodˇe (uk´azku poskytuje obr´azek 3.18). 107
Obr´ azek 3.18: Maplet zobrazuj´ıc´ı smˇerov´e derivace.
Pˇ r´ıklad 3.18: Urˇcete smˇerovou derivaci funkce √
(a) f (x, y) = arctan(x · y) v bodˇe [1, 1] ve smˇeru vektoru u = (
√ 2 2 , ), 2 2
(b) f (x, y) = ln (ex + ey ) v bodˇe [0, 0] ve smˇeru vektoru u = (cos(α), sin(α)).
3.3.2
Diferenci´ al
ˇ Definice 3.6: Rekneme, ˇze funkce f (x, y) je diferencovateln´a v bodˇe [x0 , y0 ], jestliˇze existuj´ı re´aln´a ˇc´ısla A, B tak, ˇze f (x0 + h, y0 + k) − f (x0 , y0 ) − (A · h + B · k) √ = 0. (h,k)→(0,0) h2 + k 2 lim
Line´arn´ı funkce A · h + B · k promˇenn´ ych h, k se naz´ yv´a (tot´aln´ı) diferenci´al funkce v bodˇe [x0 , y0 ] a znaˇc´ı se df (x0 , y0 )(h, k), resp. df (x0 , y0 ). Pozn´ amka 3.10: Je-li funkce f (x, y) diferencovateln´a v bodˇe [x0 , y0 ], pak m´a v tomto bodˇe parci´aln´ı derivace a plat´ı A = fx0 (x0 , y0 ), B = fy0 (x0 , y0 ), tj. df (x0 , y0 ) = fx0 (x0 , y0 ) · h + fy0 (x0 , y0 ) · k.
108
Pozn´ amka 3.11: Teˇcn´a rovina k funkci f (x, y) v bodˇe T = [x0 , y0 , f (x0 , y0 )] m´a tvar z = f (x0 , y0 ) + fx0 (x0 , y0 ) · (x − x0 ) + fy0 (x0 , y0 ) · (y − y0 ). Podobnˇe jako v pˇr´ıpadˇe funkce jedn´e promˇenn´e vyuˇz´ıv´ame diferenci´al k v´ ypoˇct˚ um odhad˚ u funkˇcn´ıch hodnot v okol´ı bodu, v nˇemˇz funkˇcn´ı hodnotu zn´ame. I tady pochopitelnˇe plat´ı, ˇze samotn´ y syst´em Maple urˇc´ı funkˇcn´ı hodnotu pˇresnˇeji. Pˇresto jej m˚ uˇzeme vyuˇz´ıt k d´ılˇc´ım v´ ypoˇct˚ um a kontrole pˇresnosti z´ıskan´ ych aproximac´ı. √ 3 Pˇ r´ıklad 3.19: Urˇcete pˇribliˇznˇe: 1.023 + 1.97 p. ˇ Reˇsen´ı: Budeme uvaˇzovat funkci f (x, y) = x3 + y 3 . Aproximaci z´ısk´ame podle vztahu: f (x0 + h, y0 + k) ≈ f (x0 , y0 ) + df (x0 , y0 ) = f (x0 , y0 ) + fx0 (x0 , y0 ) · (x − x0 ) + fy0 (x0 , y0 ) · (y − y0 ). V naˇsem pˇr´ıpadˇe: [x0 , y0 ] = [1, 2], [x, y] = [1.02, 1.97]. Syst´em Maple vyuˇzijeme k v´ ypoˇctu parci´aln´ıch derivac´ı v pˇr´ısluˇsn´ ych bodech a celkov´emu souˇctu vypoˇcten´ ych hodnot (obr´azek 3.19).
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 3.19. Obr´ azek 3.19: Reˇ
109
Pˇ r´ıklad 3.20: Urˇcete pˇribliˇznˇe: (c) arctan( 1.02 ), 0.95
(a) 3.050.99 , √ (b) 3.05 · cos(62◦ ),
(d) log4 (4.01 · 0.972 ).
p Pˇ r´ıklad 3.21: Urˇcete rovnici teˇcn´e roviny k funkci f (x, y) = 1 − x2 − y 2 v bodˇe [ √13 , √13 , √13 ] a rovinu i s funkc´ı vykreslete. ˇ sen´ı: Vyjdeme z pozn´amky 3.11. V Maple vykresl´ıme funkci f (x, y) i teˇcnou rovinu poReˇ moc´ı pˇr´ıkazu plot3d (v nˇemˇz nastav´ıme parametr pr˚ uhlednosti – transparency – pro vˇetˇs´ı pˇrehlednost), nav´ıc dopln´ıme i bod dotyku (ˇcervenˇe) teˇcn´e roviny pˇr´ıkazem pointplot3d z bal´ıku plots (obr´azek 3.20).
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 3.21. Obr´ azek 3.20: Reˇ
Pˇ r´ıklad 3.22: Urˇcete rovnici teˇcn´e roviny a rovinu i s funkc´ı vykreslete pro: (a) funkci f (x, y) = x2 + y 2 v bodˇe [2, −1, 5], (b) funkci f (x, y) = x4 + 2 · x2 · y − x · y + x v bodˇe [1, 0, 2], (c) funkci f (x, y) = ln(x2 + y 2 ) v bodˇe [2, 1, ln(5)], (d) funkci f (x, y) = ex
2 +y 2
v bodˇe [0, 0, 1].
110
3.3.3
Taylor˚ uv polynom
Definice 3.7: Necht’ n ∈ N ∪ {0} a f (x, y) funkce maj´ıc´ı v bodˇe [x0 , y0 ] ∈ R2 a nˇejak´em jeho okol´ı spojit´e parci´aln´ı derivace aˇz do ˇr´adu n. Polynom Tnf (x, y) = f (x0 , y0 ) +
∂f ∂f (x0 , y0 ) · (x − x0 ) + (x0 , y0 ) · (y − y0 ) ∂x ∂y
1 ∂ 2f ∂ 2f ∂ 2f 2 2 + · (x0 , y0 ) · (x − x0 ) · (y − y0 ) + 2 (x0 , y0 ) · (y − y0 ) (x0 , y0 ) · (x − x0 ) + 2 · 2! ∂x2 ∂x∂y ∂y n ∂ nf 1 X n · +... + (x0 , y0 ) · (x − x0 )n−j · (y − y0 )j n! j=0 r ∂xn−j ∂y j se naz´ yv´a Taylor˚ uv polynom stupnˇe n funkce f (x, y) v bodˇe [x0 , y0 ]. Funkci Rnf (x, y) = Tnf (x, y) − f (x, y) ˇr´ık´ame Taylor˚ uv zbytek a cel´ y v´ yraz Tnf (x, y) + Rnf (x, y) naz´ yv´ame Taylorov´ym vzorcem. Podobnˇe jako v jednorozmˇern´em pˇr´ıpadˇe existuje i nyn´ı pˇredpis“ pro Rnf (x, y), kter´ y n´am ” f ˇrekne, jak dobrou“ aproximac´ı dan´e funkce f (x, y) je polynom Tn (x, y). My jej potˇrebovat ” nebudeme, a proto ˇcten´aˇre pouze odk´aˇzeme na dalˇs´ı literaturu (napˇr. [2]). V syst´emu Maple slouˇz´ı k z´ısk´an´ı Taylorova polynomu funkce v´ıce promˇenn´ ych pˇr´ıkaz mtaylor. Pˇr´ıkaz m´a 2 povinn´e parametry, a to v´ yraz (funkˇcn´ı pˇredpis) a seznam promˇenn´ ych s pˇr´ıpadnou specifikac´ı bodu, v nˇemˇz m´a b´ yt polynom rozvinut. Pokud bod nespecifikujeme, bude pouˇzit nulov´ y bod. M˚ uˇzeme si d´ale vˇsimnout, ˇze narozd´ıl od pˇr´ıkazu taylor v jednorozmˇern´em pˇr´ıpadˇe nyn´ı z´ısk´ame pouze“ Taylor˚ uv polynom (bez chybov´eho ˇclenu). Stejnˇe ” jako dˇr´ıve vyuˇz´ıv´ame k nastaven´ı ˇr´adu chybov´eho ˇclenu syst´emovou promˇennou Order, pˇr´ıpadnˇe tˇret´ı (nepovinn´ y) parametr pˇr´ıkazu mtaylor (viz obr´azek 3.21). Pˇ r´ıklad 3.23: Urˇcete Taylor˚ uv polynom pro (a) funkci f (x, y) =
x y
(b) funkci f (x, y) =
cos(x) sin(y)
v bodˇe [1, 1], v bodˇe [0, π2 ],
(c) funkci f (x, y) = sin(x + y) v bodˇe [0, 0] tak, aby byl chybov´ y ˇclen ˇr´adu 9, (d) funkci f (x, y, z) = (cos(x + y)) · z v bodˇe [0, 0, 0]. Pˇ r´ıklad 3.24: Pomoc´ı Taylorova polynomu urˇcete pˇribliˇznˇe: √ (a) 1.023 + 1.973 , √ (b) 3.05 · cos(62◦ ), ), (c) arctan( 1.02 0.95 (d) log4 (4.01 · 0.972 ). 111
Obr´ azek 3.21: V´ ypis Taylorova polynomu funkce dvou promˇenn´ ych.
3.4 3.4.1
Extr´ emy funkce v´ıce promˇ enn´ ych Lok´ aln´ı extr´ emy
Definice 3.8: Necht’ ρ : Rn × Rn → R je funkce, pro niˇz pro libovoln´a X, Y, Z ∈ Rn plat´ı: (a) ρ(X, Y ) ≥ 0, (b) ρ(X, Y ) = 0 ⇔ X = Y , (c) ρ(X, Y ) = ρ(Y, X), (d) ρ(X, Z) ≤ ρ(X, Y ) + ρ(Y, Z). Takovou funkci naz´ yv´ame metrikou (resp. vzd´alenost´ı) v Rn . Pomoc´ı metriky definujeme εn okol´ı bodu X ∈ R jako mnoˇzinu Oε (X) = {Y ∈ Rn | ρ(X, Y ) < ε}. V pˇr´ıpadˇe, ˇze hodnota ε nen´ı podstatn´a, mluv´ıme pouze o okol´ı bodu X. ˇ Definice 3.9: Rekneme, ˇze funkce f : Rn → R nab´ yv´a v bodˇe X ∗ ∈ Rn lok´aln´ıho maxima, ∗ jestliˇze existuje okol´ı bodu X takov´e, ˇze pro vˇsechna X z tohoto okol´ı plat´ı: f (X) ≤ f (X ∗ ). Je-li uveden´a nerovnost ostr´a, mluv´ıme o ostr´em lok´aln´ım maximu. Pozn´ amka 3.12: Zcela analogicky definujeme (ostr´e) lok´aln´ı minimum. Minima a maxima souhrnnˇe naz´ yv´ame extr´emy. Pˇ r´ıklad 3.25: Napiˇste definici lok´aln´ıho minima. Definice 3.10: Mˇejme funkci f : Rn → R. Bod X ∗ ∈ Rn nazveme stacion´arn´ım bodem funkce f , jestliˇze v bodˇe X ∗ existuj´ı vˇsechny parci´aln´ı derivace funkce f a plat´ı: ∂f (X ∗ ) = 0 pro i = 1, ..., n. ∂xi
112
Pozn´ amka 3.13: Funkce f : Rn → R m˚ uˇze m´ıt lok´aln´ı extr´em pouze ve sv´em stacion´arn´ım bodˇe nebo v bodˇe, kde alespoˇ n jedna z parci´aln´ıch derivac´ı neexistuje [2]. Pozn´ amka 3.14: Nyn´ı se omez´ıme pouze na funkce dvou promˇenn´ ych. Necht’ m´a funkce f (x, y) v okol´ı bodu [x0 , y0 ] spojit´e parci´aln´ı derivace druh´eho ˇr´adu. Oznaˇcme 00 00 fxx (x0 , y0 ) fxy (x , y ) 0 0 00 . H2 = H1 = fxx (x0 , y0 ), 00 00 fyx (x0 , y0 ) fyy (x0 , y0 ) Pak: • Kdyˇz H2 > 0, m´a funkce f (x, y) v bodˇe [x0 , y0 ] ostr´ y lok´aln´ı extr´em. (a) Pokud nav´ıc H1 > 0, pak je v bodˇe [x0 , y0 ] lok´aln´ı minimum. (b) Pokud nav´ıc H1 < 0, pak je v bodˇe [x0 , y0 ] lok´aln´ı maximum. • Kdyˇz H2 < 0, nem´a funkce f (x, y) v bodˇe [x0 , y0 ] lok´aln´ı extr´em. • Kdyˇz H2 = 0, neum´ıme o existenci extr´emu t´ımto zp˚ usobem rozhodnout. Matici druh´ ych derivac´ı funkce f (x, y), jej´ıˇz determinant jsme oznaˇcili H2 , naz´ yv´ame Hessovou matic´ı, jej´ı determinant, H2 , oznaˇcujeme jako hessi´an. V syst´emu Maple je opˇet nˇekolik cest, po nichˇz m˚ uˇzeme dospˇet k lok´aln´ım extr´em˚ um zadan´e funkce. K dispozici m´ame nˇekolik pˇr´ıkaz˚ u, kter´e n´am mohou pomoci pˇr´ı d´ılˇc´ım v´ ypoˇctu, pˇr´ıpadnˇe i nalezen´ı nˇekter´eho z extr´em˚ u, ˇza´dn´ y pˇr´ıkaz vˇsak obecnˇe nedok´aˇze naj´ıt vˇsechny lok´aln´ı extr´emy. Nejuniverz´alnˇejˇs´ı cesta je proj´ıt v´ yˇse popsan´ y postup, kter´ y zn´ame z pˇredn´aˇsky. Syst´em Maple pˇritom m˚ uˇzeme vyuˇz´ıt k vykreslen´ı zadan´e funkce, v´ ypoˇctu parci´aln´ıch derivac´ı (pˇr´ıpadnˇe rovnou k v´ ypoˇctu stacion´arn´ıch bod˚ u pomoc´ı pˇr´ıkazu extrema), v´ ypoˇctu Hessovy matice ˇci jej´ıho determinantu. K v´ ypoˇctu Hessovy matice slouˇz´ı pˇr´ıkaz Hessian z bal´ıku VectorCalculus. Pro v´ ypoˇcet determinantu je urˇcen pˇr´ıkaz Determinant z bal´ıku LinearAlgebra. Pˇ r´ıklad 3.26: Najdˇete lok´aln´ı extr´emy funkce f (x, y) = (x − 2)2 + (y − 3)2 + 5. ˇ sen´ı: Vyuˇzijeme pˇr´ıkaz extrema k nalezen´ı stacion´arn´ıch bod˚ Reˇ u. N´aslednˇe vypoˇc´ıt´ame Hessovu matici pˇr´ıkazem Hessian a jej´ı determinant pˇr´ıkazem Determinant. Na z´akladˇe pozn´amky 3.14 pak rozhodneme o lok´aln´ıch extr´emech (obr´azek 3.22). Pˇ r´ıklad 3.27: Najdˇete lok´aln´ı extr´emy funkce f (x, y) = (y − 3)2 − (x − 2)2 + 5. ˇ sen´ı: Postupujeme zcela analogicky k pˇredchoz´ımu pˇr´ıkladu. Vyuˇzijeme opˇet pˇr´ıkaz Reˇ extrema k nalezen´ı stacion´arn´ıch bod˚ u, pˇr´ıkaz Hessian k v´ ypoˇctu Hessovy matice a pˇr´ıkaz Determinant k urˇcen´ı jej´ıho determinantu. Na z´akladˇe pozn´amky 3.14 pak rozhodneme o lok´aln´ıch extr´emech (obr´azek 3.23). x2 +y 2
Pˇ r´ıklad 3.28: Najdˇete lok´aln´ı extr´emy funkce f (x, y) = x · y · e− 2 . ˇ sen´ı: Postupujeme opˇet stejnˇe. Nyn´ı z´ısk´av´ame v´ıc stacion´arn´ıch bod˚ Reˇ u, pro nˇeˇz mus´ıme vyhodnotit Hessovu matici a jej´ı determinant. Pˇri tom si pom˚ uˇzeme“ pˇr´ıkazem eval a na” rozd´ıl od pˇredchoz´ıch pˇr´ıklad˚ u naˇcteme pˇr´ıkazem with potˇrebn´e bal´ıky pro pˇr´ıkazy Hessian a Determinant (obr´azek 3.24). 113
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 3.26. Obr´ azek 3.22: Reˇ
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 3.27. Obr´ azek 3.23: Reˇ
114
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 3.28. Obr´ azek 3.24: Reˇ
Jak jsme zm´ınili dˇr´ıve, v syst´emu Maple jsou i nˇekter´e pˇr´ıkazy hledaj´ıc´ı extr´emy funkc´ı. Jedn´a se pˇredevˇs´ım o pˇr´ıkazy minimize a maximize pro nalezen´ı glob´aln´ıho minima ˇci maxima (symbolicky). Stejn´e pˇr´ıkazy, ovˇsem s velk´ ymi poˇca´teˇcn´ımi p´ısmeny, tj. Minimize a Maximize z bal´ıku Optimization, hledaj´ı glob´aln´ı extr´emy numericky. Vˇsem zm´ınˇen´ ym pˇr´ıkaz˚ um je moˇzn´e nastavit omezuj´ıc´ı podm´ınky, a hledat tak absolutn´ı extr´emy na dan´e mnoˇzinˇe (v´ıce v dalˇs´ı ˇc´asti kapitoly). M˚ uˇzeme tak´e vyuˇz´ıt mapletu s n´azvem Optimization, kter´ y vyvol´ame napˇr´ıklad z hlavn´ıho menu zvolen´ım Tools > Assistants > Optimization.... Na v´ ybˇer m´ame nˇekolik metod, kter´ ymi je extr´em hled´an, tlaˇc´ıtkem Solve vyp´ıˇseme ˇreˇsen´ı, tlaˇc´ıtkem Plot jej zobraz´ıme graficky. Jeho uk´azku s nalezen´ım glob´aln´ıho minima funkce f (x, y) = x2 + y 2 poskytuje obr´azek 3.25. p Pˇ r´ıklad 3.29: Najdˇete lok´aln´ı extr´emy funkce f (x, y) = x2 + y 2 . ˇ sen´ı: Postupujeme st´ale stejnˇe. V tomto pˇr´ıpadˇe vˇsak nenalezneme ˇza´dn´e stacion´arn´ı Reˇ body. Jiˇz z grafu funkce je na prvn´ı pohled vidˇet, ˇze funkce m´a lok´aln´ı minimum v bodˇe [0, 0], v nˇemˇz neexistuje parci´aln´ı derivace. Existenci minima m˚ uˇzeme ovˇeˇrit vyˇsetˇren´ım lok´aln´ıho chov´an´ı funkce v okol´ı tohoto bodu nebo vyuˇzit´ım pˇr´ıkazu minimize. Pˇr´ıkaz volan´ y s jedn´ım parametrem vyp´ıˇse pouze hodnotu minima. Abychom z´ıskali i jeho polohu, pˇrid´ame druh´ y nepovinn´ y parametr location (obr´azek 3.26).
115
Obr´ azek 3.25: Optimization maplet.
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 3.29. Obr´ azek 3.26: Reˇ
Pˇ r´ıklad 3.30: Najdˇete lok´aln´ı extr´emy funkce: (a) f (x, y) = x3 + y 3 − 3 · x · y, (b) f (x, y) = x4 − 3 · x2 · y + 3 · y − y 3 , (c) f (x, y) = x · y · ln(x2 + y 2 ), (g) f (x, y) = 3 −
2
2
(d) f (x, y) = (x2 + y 2 ) · e−x −y , √ (e) f (x, y) = 3 · x2 − 2 · x · y + y − 8 · x + 12, √ √ (f) f (x, y) = y · 1 + x + x · y + 1,
p p x2 + y 2 + 2 · (x − 2)2 + (y − 3)2 . 116
3.4.2
Absolutn´ı extr´ emy
ˇ Definice 3.11: Mˇejme funkci f : Rn → R a mnoˇzinu M ⊂ D(f ). Rekneme, ˇze bod X ∗ ∈ M je bodem absolutn´ıho maxima funkce f na mnoˇzinˇe M , jestliˇze pro vˇsechna X z mnoˇziny M plat´ı: f (X) ≤ f (X ∗ ). Je-li uveden´a nerovnost ostr´a pro vˇsechna X 6= X ∗ , mluv´ıme o ostr´em absolutn´ım maximu. Pozn´ amka 3.15: Zcela analogicky definujeme (ostr´e) absolutn´ı minimum. M´ısto pojmu absolutn´ı minimum (maximum, extr´em) pouˇz´ıv´ame nˇekdy term´ın glob´aln´ı minimum (maximum, extr´em). Pˇ r´ıklad 3.31: Napiˇste definici absolutn´ıho minima. Definice 3.12: Bod X ∈ Rn nazveme bodem uz´avˇeru mnoˇziny M ⊆ Rn , jestliˇze pro libovoln´e ε plat´ı: Oε (X) ∩ M 6= ∅. Mnoˇzina vˇsech bod˚ u uz´avˇeru mnoˇziny M se naz´ yv´a uz´avˇer mnoˇziny M a znaˇc´ı se M . Mnoˇzinu M nazveme uzavˇrenou, jestliˇze M = M . Pozn´ amka 3.16: Necht’ je mnoˇzina M uzavˇren´a a ohraniˇcen´a a funkce f na mnoˇzinˇe M spojit´a. Pak f nab´ yv´a absolutn´ıch extr´em˚ u na mnoˇzinˇe M bud’ v bodech lok´aln´ıch extr´em˚ u patˇr´ıc´ıch do mnoˇziny M nebo v nˇekter´em hraniˇcn´ım bodˇe mnoˇziny M . Pˇri hled´an´ı absolutn´ıch extr´em˚ u m˚ uˇzeme v syst´emu Maple vyuˇz´ıvat tyt´eˇz pˇr´ıkazy jako pˇri hled´an´ı extr´em˚ u lok´aln´ıch, pˇriˇcemˇz specifikujeme nav´ıc i mnoˇzinu, na n´ıˇz extr´emy hled´ame. M´a to vˇsak sv´a omezen´ı. Pˇr´ıkazu extrema m˚ uˇzeme zadat omezuj´ıc´ı podm´ınky pouze ve tvaru rovnost´ı. Pˇr´ıkaz˚ um minimize a maximize je moˇzn´e zadat omezen´ı ve tvaru rozsah˚ u (interval˚ u) jednotliv´ ych promˇenn´ ych. V´ıce moˇznost´ı n´am nab´ız´ı pˇr´ıkazy Minimize a Maximize z bal´ıku Optimization hledaj´ıc´ı extr´emy numericky a maplet Optimization (viz obr´azek 3.25), u nichˇz m˚ uˇzeme zad´avat omezen´ı i ve tvaru neostr´ ych nerovnost´ı. Pˇ r´ıklad 3.32: Najdˇete absolutn´ı extr´emy funkce f (x, y) = x2 − y 2 + 4 na mnoˇzinˇe M : x2 + y 2 ≤ 1. ˇ sen´ı: Nejprve vykresl´ıme zadanou funkci i s vyznaˇcen´ım hranice mnoˇziny M , kter´e Reˇ provedeme pˇr´ıkazem spacecurve. N´aslednˇe provˇeˇr´ıme lok´aln´ı extr´emy pˇr´ıkazem extrema s n´asledn´ ym vyhodnocen´ım determinantu Hessovy matice. T´ ymˇz pˇr´ıkazem najdeme extr´emy funkce na hranici mnoˇziny M (obr´azek 3.27). Pˇ r´ıklad 3.33: Najdˇete absolutn´ı extr´emy funkce f (x, y) = x2 + y 2 + 4 na mnoˇzinˇe M : x2 + y 2 ≤ 1. ˇ sen´ı: Postupujeme stejn´ Reˇ ym zp˚ usobem jako v pˇredchoz´ım pˇr´ıkladu. Zadan´a funkce m´a jeden lok´aln´ı extr´em, kter´ y je souˇcasnˇe i jej´ım glob´aln´ım minimem na mnoˇzinˇe M . Absolutn´ıch maxim je nekoneˇcnˇe mnoho a jsou tvoˇreny hranic´ı mnoˇziny M (obr´azek 3.28). Pˇ r´ıklad 3.34: Najdˇete absolutn´ı extr´emy funkce f (x, y) = x2 + 2 · x · y − 4 · x − 8 · y na mnoˇzinˇe M urˇcen´e pˇr´ımkami x = 0, x = 1, y = 0, y = 2. ˇ sen´ı: K zakreslen´ı hranice mnoˇziny M do zadan´e funkce potˇrebujeme nyn´ı pouˇz´ıt Reˇ 4× pˇr´ıkaz spacecurve (pro kaˇzdou pˇr´ımku – resp. u ´seˇcku, zvl´aˇst’). N´aslednˇe nalezneme stacion´arn´ı bod funkce pˇr´ıkazem extrema. Tento stacion´arn´ı bod leˇz´ı mimo mnoˇzinu M , zadan´a funkce je v kaˇzd´em bodˇe diferencovateln´a, absolutn´ı extr´emy tedy leˇz´ı na hranici mnoˇziny M . D´ıky tvaru M (jedn´a se o obd´eln´ık) ji m˚ uˇzeme jednoduˇse vyj´adˇrit pomoc´ı dvou 117
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 3.32. Obr´ azek 3.27: Reˇ
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 3.33. Obr´ azek 3.28: Reˇ
118
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 3.34. Obr´ azek 3.29: Reˇ
interval˚ u (rozsah˚ u pro promˇenn´e x a y). Pˇresnˇe toto omezen´ı je moˇzn´e zad´avat pˇr´ıkaz˚ um minimize a maximize, takˇze je vyuˇzijeme7 (obr´azek 3.29). Pˇ r´ıklad 3.35: Urˇcete absolutn´ı extr´emy funkce f (x, y) na mnoˇzinˇe M : (a) f (x, y) = x2 + y 2 , M : x2 + y 2 ≤ 1, (b) f (x, y) = x + y, M : |x| ≤ 1, |y| ≤ 1, (c) f (x, y) = |x| + |y|, M : x2 + y 2 ≤ 1, (d) f (x, y) = x · y − x2 − y 2 + x + y, M je ohraniˇcen´a pˇr´ımkami x = 0, y = 0, y = 4 − x, uheln´ıkov´a oblast s vrcholy v bodech (e) f (x, y) = x2 + 2 · x · y + 2 · y 2 − 3 · x − 5 · y, M je troj´ A = [0, 2], B = [3, 0], C = [0, −1], (f) f (x, y) = sin(x) · sin(y) · sin(x + y), M : x > 0, y ≤ π.
Pˇ r´ıklad 3.36: Najdˇete kladn´a ˇc´ısla x, y, z takov´a, ˇze x + y + z = 18 a x · y · z je maxim´aln´ı. ˇ sen´ı: Chceme maximimalizovat funkci f (x, y, z) = x · y · z. Pˇritom m´a platit, ˇze x + Reˇ y + z = 18. Tuto rovnost m˚ uˇzeme zahrnout rovnou do pˇredpisu funkce, a z´ıskat tak funkci pouze dvou promˇenn´ ych: x · y · (18 − y − x). Novˇe vzniklou funkci pˇritom maximalizujeme pro x ∈ (0, 18), y ∈ (0, 18), x + y < 18. T´ımto z´apisem jsme zadanou u ´lohu pˇrevedli na klasick´e 7
Pˇr´ıkazy minimize a maximize v tomto pˇr´ıpadˇe neproch´az´ı jen hranici mnoˇziny M , ale celou mnoˇzinu (coˇz n´ am ale nevad´ı). Pro jin´ y tvar mnoˇziny M , napˇr. troj´ uheln´ık, ˇcasto mus´ıme proch´azet jednotliv´e ˇc´ asti jej´ı hranice, tj. napˇr. jednotliv´e u ´seˇcky (a hledat na nich extr´em).
119
hled´an´ı absolutn´ıho maxima funkce, jak jsme jej ˇreˇsili v pˇredchoz´ıch pˇr´ıkladech. Tentokr´at dokonce nemus´ıme ani vyˇsetˇrovat funkˇcn´ı hodnoty na hranici omezuj´ıc´ı“ mnoˇziny, nebot’ ” omezuj´ıc´ı podm´ınky jsou ostr´e nerovnosti. Celkem z´ısk´av´ame, ˇze poˇzadovan´a kladn´a ˇc´ısla jsou: x = y = z = 6 (obr´azek 3.30).
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 3.36. Obr´ azek 3.30: Reˇ
Pˇ r´ıklad 3.37: Najdˇete kladn´a ˇc´ısla x, y, z takov´a, ˇze x · y · z = 64 a x + y + z je minim´aln´ı.
Pˇ r´ıklad 3.38: Jak´eho nejmenˇs´ıho ˇc´ısla m˚ uˇze nab´ yt souˇcet tˇr´ı kladn´ ych ˇc´ısel x, y, z, jestliˇze 2 pro nˇe plat´ı: x · y · z = 2500?
Pˇ r´ıklad 3.39: Najdˇete bod plochy z = x · y − 1, kter´ y je nejbl´ıˇze bodu [0, 0, 0].
Pˇ r´ıklad 3.40: Urˇcete rovnici pˇr´ımky, pro niˇz plat´ı, ˇze m´a od bod˚ u [0, 2], [1, 3] a [2, 5] nejmenˇs´ı souˇcet ˇctverc˚ u (druh´ ych mocnin) jejich vertik´aln´ıch vzd´alenost´ı (tj. ve smˇeru osy y) – tzv. metoda nejmenˇs´ıch ˇctverc˚ u. 120
3.5
V´ıcerozmˇ ern´ y integr´ al
Pozn´ amka 3.17: Mˇejme spojitou funkci f (x, y) na obd´eln´ıku [a, b]×[c, d]. Pak jsou spojit´e i funkce ϕ(x) a ψ(y) dan´e integr´aly: Zd ϕ(x) =
Zb f (x, y) dy
a
ψ(y) =
c
f (x, y) dx. a
Funkce ϕ(x) a ψ(y) tak m˚ uˇzeme integrovat znovu a z´ıskat: Zb
Zb Zd ϕ(x) dx =
f (x, y) dy dx,
a
a
c
Zd
Zd Zb ψ(y) dy =
c
f (x, y) dx dy. c
a
Pˇredeˇsl´e integr´aly naz´ yv´ame dvojn´asobn´ymi integr´aly. Definice 3.13: Necht’ T = [a, b] × [c, d] ⊂ R2 a necht’ je funkce f (x, y) spojit´a na T . Dvojn´ym integr´alem funkce f (x, y) pˇres mnoˇzinu T pak rozum´ıme: Zb Zd
ZZ f (x, y) dx dy = T
Zd Zb f (x, y) dy dx =
a
c
f (x, y) dx dy. c
a
Definice 3.14: Uvaˇzujme nyn´ı oblast, j´ıˇz budeme ˇr´ıkat oblast z´akladn´ı, definovanou jako T = {(x, y) ∈ R2 | x ∈ [a1 , a2 ], y ∈ [s1 (x), s2 (x)]}, resp. T = {(x, y) ∈ R2 | y ∈ [b1 , b2 ], x ∈ [p1 (y), p2 (y)]}, pˇriˇcemˇz funkce s1 (x), s2 (x), p1 (y), p2 (y) jsou spojit´e na intervalech [a1 , a2 ], resp. [b1 , b2 ]. Z´akladn´ı oblast ilustruje pro lepˇs´ı pˇredstavu obr´azek 3.31.
Obr´ azek 3.31: Zobrazen´ı z´akladn´ı oblasti (pˇrevzato z [4]).
Analogicky jako v pˇredchoz´ı definici nyn´ı definujeme dvojn´y integr´al funkce f (x, y) pˇres mnoˇzinu T jako: 121
ZZ
Za2 sZ2 (x) f (x, y) dx dy = f (x, y) dy dx, a1 s1 (x)
T
ZZ resp.
Zb2 pZ2 (y) f (x, y) dx dy = f (x, y) dx dy.
T
b1 p1 (y)
Pozn´ amka 3.18: Sjednocen´ım koneˇcnˇe mnoha z´akladn´ıch oblast´ı m˚ uˇzeme z´ıskat tzv. element´arn´ı oblast (mnoˇzinu) K (viz obr´azek 3.32).
Obr´ azek 3.32: Zobrazen´ı element´arn´ı oblasti (pˇrevzato z [8]).
ˇ ym krokem pˇri v´ Pozn´ amka 3.19: Cast´ ypoˇctu integr´al˚ u je prohozen´ı poˇrad´ı integrace. Mus´ıme m´ıt na pamˇeti, ˇze vnˇejˇs´ı integr´al mus´ı b´ yt vˇzdy ten, kter´ y neobsahuje promˇennou ve sv´ ych mez´ıch. Definice 3.15: Uvaˇzujme nyn´ı z´akladn´ı oblast T = {(x, y) ∈ R2 | x ∈ [a1 , a2 ], y ∈ [s1 (x), s2 (x)]}, pˇriˇcemˇz funkce s1 (x), s2 (x) jsou spojit´e na intervalu [a1 , a2 ]. Definujme z´akladn´ı tˇeleso P = {(x, y, z) ∈ R3 | (x, y) ∈ T, z ∈ [h1 (x, y), h2 (x, y)]}. Trojn´ym integr´alem funkce f (x, y, z) pˇres mnoˇzinu P naz´ yv´ame: ZZZ
ZZ f (x, y, z) dx dy dz =
P
T
h2Z(x,y)
Za2 sZ2 (x) h2Z(x,y) f (x, y, z) dz = f (x, y, z) dz dy dx. a1 s1 (x) h1 (x,y)
h1 (x,y)
V syst´emu Maple zad´av´ame v´ıcen´asobn´e integr´aly opakovan´ ym pouˇzit´ım integraˇcn´ıho symbolu z palety Expression, pˇr´ıkazu int ˇci vyvol´an´ım kontextov´e nab´ıdky dokumentu (po kliknut´ı prav´ ym tlaˇc´ıtkem myˇsi na pˇredpis funkce) a zvolen´ım poloˇzky Integrate spolu se specifikac´ı integraˇcn´ı promˇenn´e (pouze pro neurˇcit´ y integr´al). Pokud chceme do dokumentu zapsat v´ıcen´asobn´ y integr´al symbolicky (a nevyhodnocovat jej), pouˇzijeme pˇr´ıkaz Int. Dalˇs´ı moˇznost, jak zadat (urˇcit´ y) v´ıcen´asobn´ y integr´al (dvojn´ y nebo trojn´ y), poskytuje pˇr´ıkaz MultiInt z bal´ıku Student[MultivariateCalculus]. 122
Obr´ azek 3.33: V´ıcen´asobn´e integr´aly.
Pˇr´ıkaz MultiInt nab´ız´ı moˇznost v´ ypisu integr´alu jako symbolu i jako integr´alu, kter´ y bude rovnou“ vyhodnocen. Nav´ıc je moˇzn´e nechat vypsat kroky v´ ypoˇctu integr´alu nasta” ven´ım nepovinn´eho parametru output na hodnotu steps. Dalˇs´ım nepovinn´ ym parametrem, kter´ y m˚ uˇzeme specifikovat, je parametr coordinates urˇcuj´ıc´ı, v jak´ ych souˇradnic´ıch je integr´al uveden. Na v´ ybˇer m´ame podle dimenze integr´alu souˇradnice kart´ezsk´e (cartesian[x,y] nebo cartesian[x,y,z]), pol´arn´ı (polar[r,theta]), sf´erick´e (spherical[r,phi,theta]) ˇci cylindrick´e (cylindrical[r,theta,z]), viz obr´azek 3.34. K pˇrevod˚ um mezi r˚ uzn´ ymi souˇradnicov´ ymi syst´emy m˚ uˇzeme vyuˇz´ıt pˇr´ıkaz changecoords, kter´ y pˇrevede zadan´ y v´ yraz z kart´ezsk´eho syst´emu souˇradnic do n´ami zvolen´eho. Pro dvojn´e a trojn´e integr´aly je k dispozici pˇr´ıkaz bal´ıku Student[MultivariateCalculus] s n´azvem ChangeOfVariables pˇrev´adˇej´ıc´ı promˇenn´e mezi dˇr´ıve vyjmenovan´ ymi souˇradnicov´ ymi syst´emy. Pˇr´ıkaz m´a jednu slabinu“, a to, ˇze zpravidla nepˇrevede integraˇcn´ı meze do nov´ ych promˇenn´ ych, ” coˇz mus´ıme tedy udˇelat sami (obr´azek 3.35). Pˇ r´ıklad 3.41: Stanovte meze dvojn´asobn´eho integr´alu ZZ I= f (x, y) dx dy. Ω
Integr´al n´aslednˇe zapiˇste i s tˇemito mezemi pro integraˇcn´ı oblast: (a) Ω : 0 ≤ x ≤ y ≤ 1,
(c) Ω : 1 ≤ |x| + |y| < 2,
(b) Ω : x < x2 + y 2 ≤ 1,
(d) Ω je 4 s vrcholy [1, 0], [1, 1], [0, 0].
ˇ sen´ı: Pˇri stanovov´an´ı mez´ı n´am m˚ Reˇ uˇze velmi pomoci obr´azek. Nejprve si tedy zadanou mnoˇzinu Ω vˇzdy vykresl´ıme a n´aslednˇe odvod´ıme meze jednotliv´ ych integr´al˚ u. Vyuˇzijeme pˇritom pˇr´ıkaz˚ u inequal z bal´ıku plots, transform z bal´ıku plottools a implicitplot 123
Obr´ azek 3.34: V´ıcen´ asobn´e integr´aly s pˇr´ıkazy MultiInt a Int.
Obr´ azek 3.35: Transformace mezi souˇradnicov´ ymi syst´emy.
124
z bal´ıku plots, s nimiˇz jsme se jiˇz setkali pˇri vykreslov´an´ı oblast´ı a definiˇcn´ıch obor˚ u funkc´ı v sekci 3.1.3. (a)
Obr´ azek 3.36: Zobrazen´ı oblasti Ω z pˇr´ıkladu 3.41.(a)
Z obr´azku 3.36 m˚ uˇzeme vyvodit 2 r˚ uzn´e (ekvivalentn´ı) z´apisy integraˇcn´ıch mez´ı: 1. 0 ≤ y ≤ 1, 0 ≤ x ≤ y, 2. 0 ≤ x ≤ 1, x ≤ y ≤ 1. Celkem tak z´ısk´av´ame: Z1 Zy
ZZ I=
f (x, y) dx dy =
f (x, y) dx dy = 0
Ω
Z1 Z1
0
f (x, y) dy dx. 0
x
(b) Z obr´azku 3.37 m˚ uˇzeme vyvodit opˇet 2 r˚ uzn´e (ekvivalentn´ı) z´apisy integraˇcn´ıch mez´ı. Dost´av´ame vˇsak v´ yraznˇe komplikovanˇejˇs´ı z´apis neˇz v pˇredchoz´ım pˇr´ıpadˇe, a tak zapiˇsme pouze jednu moˇznost (kter´a je jednoduˇsˇs´ı): √ √ 1. −1 ≤ x ≤ 0, − 1 − x2 ≤ y ≤ q1 − x2 , q √ √ 2 2 1 0 ≤ x ≤ 1, − 1 − x2 ≤ y < − 14 − x − 12 ∪ − x − 12 < y ≤ 1 − x2 . 4 Celkem tak z´ısk´av´ame:
Z0
ZZ I=
√
f (x, y) dx dy = Ω
Z1 −
Z1−x2
q
1 − 4
f (x, y) dy dx + √
−1 − 1−x2
f (x, y) dy dx + 0
125
1 2
Z (x− 2 )
√ − 1−x2
Obr´ azek 3.37: Zobrazen´ı oblasti Ω z pˇr´ıkladu 3.41.(b)
√
Z1−x2
Z1 +
f (x, y) dy dx. 0
q
1 − 4
2
(x− 12 )
(c)
Obr´ azek 3.38: Zobrazen´ı oblasti Ω z pˇr´ıkladu 3.41.(c)
I v tomto pˇr´ıpadˇe m´ame dvˇe (z´akladn´ı) moˇznosti, jak zapsat integraˇcn´ı meze. Pro komplikovanost z´apisu ukaˇzme opˇet pouze jednu z moˇznost´ı. Doplˇ nme, ˇze v pˇr´ıpadech, kdy je oblast Ω symetrick´a (kolem poˇca´tku ˇci kolem nˇekter´e z os) a podobnˇe i zadan´a funkce (vzhledem k ose z), poˇc´ıt´ame zpravidla integr´al pouze pro ˇc´ast oblasti (tj. napˇr. jen pro jeden kvadrant) a v´ ysledek vyn´asob´ıme poˇctem odpov´ıdaj´ıc´ıch si ˇc´ast´ı. V tomto pˇr´ıkladu bychom tak mohli poˇc´ıtat integr´al pouze pro oblast n´aleˇz´ıc´ı prvn´ımu kvadrantu a v´ ysledek vyn´asobit ˇctyˇrmi (pokud by funkce f (x, y) byla symetrick´a kolem osy z). 126
1. −2 ≤ x ≤ −1, −x − 2 < y < x + 2, −1 ≤ x ≤ 0, −x − 2 < y ≤ −x − 1 ∪ x + 1 ≤ y < x + 2, 0 ≤ x ≤ 1, x − 2 < y ≤ x − 1 ∪ −x + 1 ≤ y < −x + 2, 1 ≤ x ≤ 2, x − 2 < y < −x + 2.
Celkem tak z´ısk´av´ame: ZZ I=
Z−1 Zx+2
Z0 −x−1 Z f (x, y) dy dx + f (x, y) dy dx +
−2 −x−2
−1 −x−2
f (x, y) dx dy = Ω
Z0 Zx+2 Z1 Zx−1 Z1 −x+2 Z + f (x, y) dy dx + f (x, y) dy dx + f (x, y) dy dx + −1 x+1
0 x−2
0 −x+1
Z2 −x+2 Z + f (x, y) dy dx. 1
x−2
(d)
Obr´ azek 3.39: Zobrazen´ı oblasti Ω z pˇr´ıkladu 3.41.(d)
Z obr´azku 3.39 vid´ıme, ˇze situace je velmi podobn´a pˇr´ıpadu (a). M˚ uˇzeme opˇet vyvodit 2 r˚ uzn´e (ekvivalentn´ı) z´apisy integraˇcn´ıch mez´ı: 1. 0 ≤ x ≤ 1, 0 ≤ y ≤ x, 2. 0 ≤ y ≤ 1, y ≤ x ≤ 1.
127
Celkem tak z´ısk´av´ame: Z1 Zx
ZZ I=
f (x, y) dx dy =
Z1 Z1 f (x, y) dy dx =
0
Ω
0
f (x, y) dx dy. 0
y
Pˇ r´ıklad 3.42: Stanovte meze dvojn´asobn´eho integr´alu ZZ I= f (x, y) dx dy. Ω
Integr´al n´aslednˇe zapiˇste i s tˇemito mezemi pro integraˇcn´ı oblast: (a) Ω : 0 ≤ x + y ≤ 1 ∧ x ≥ 0 ∧ y ≥ 0,
(c) Ω : |x| + |y| < 3,
(b) Ω : x2 + y 2 ≤ 1 ∧ x ≥ 0,
(d) Ω je 4 s vrcholy [2, 1], [−2, 1], [0, 0].
Pˇ r´ıklad 3.43: Vyj´adˇrete zadan´e integr´aly v obr´acen´em poˇrad´ı integrace. (a)
R4 R2 0
(b)
f (x, y) dy dx,
(c)
x 2
f (x, y) dy dx,
0 0
R2 2·x R
(d)
f (x, y) dy dx,
R1 Rx2
f (x, y) dy dx.
0 x3
0 x
3.5.1
R2 Rx2
Geometrick´ a aplikace dvojn´ eho integr´ alu
Obsah rovinn´ e oblasti Pozn´ amka 3.20: Necht’ Ω ⊂ R2 je rovinn´a oblast. Plocha S oblasti Ω je d´ana vztahem ZZ S= dx dy. Ω
Pˇ r´ıklad 3.44: Urˇcete obsah oblasti Ω. (a) Ω je ohraniˇcen´a kˇrivkami y =
1 x
a y = 3 − 2 · x,
(b) Ω je ohraniˇcen´a pˇr´ımkami y = x, y = x − 3, y = 2 a y = 4. ˇ sen´ı: Reˇ V zad´an´ı nen´ı specifikov´ano, jak m´ame obsah zadan´e oblasti hledat. Mohli bychom si proto vzpomenout na aplikace urˇcit´eho integr´alu funkce jedn´e promˇenn´e a poˇc´ıtat obsah oblasti t´ımto zp˚ usobem. U nˇekter´ ych oblast´ı je nav´ıc jednoduˇsˇs´ı i jin´ y zp˚ usob neˇz poˇc´ıtat integr´aly (jednoduch´e ˇci dvojn´e). My si uk´aˇzeme v´ ypoˇcet jak pomoc´ı jednoduch´eho, tak pomoc´ı dvojn´eho integr´alu. 128
Obr´ azek 3.40: Zobrazen´ı oblasti Ω z pˇr´ıkladu 3.44. Vlevo pˇr´ıpad (a), vpravo pˇr´ıpad (b).
(a) Pomoc´ı jednoduch´eho integr´alu zvol´ıme jednu promˇennou, u n´ıˇz zn´ame ˇc´ıseln´e meze, a odeˇc´ıt´ame od sebe“ dvˇe funkce vymezuj´ıc´ı zadanou oblast. U dvojn´eho integr´alu ” zap´ıˇseme zadanou oblast pouze v integraˇcn´ıch mez´ıch. Pozor na to, ˇze pˇri v´ ypoˇctu dvojn´asobn´eho integr´alu v syst´emu Maple mus´ıme zadat funkci, kter´a bude integrov´ana. V pˇr´ıpadˇe poˇc´ıt´an´ı obsah˚ u rovinn´ ych oblast´ı podle pozn´amky 3.20 se v integr´alu ˇz´adn´a funkce nevyskytuje, i kdyˇz ve skuteˇcnosti integrujeme konstantn´ı funkci f (x, y) = 1, kterou tak´e zad´ame do integr´alu v syst´emu Maple.
Obr´ azek 3.41: V´ ypoˇcet obsahu oblasti Ω z pˇr´ıkladu 3.44.(a)
(b)
Obr´ azek 3.42: V´ ypoˇcet obsahu oblasti Ω z pˇr´ıkladu 3.44.(b)
129
Pˇ r´ıklad 3.45: Urˇcete obsahy oblast´ı Ω z pˇr´ıkladu 3.42 a obsahy oblast´ı tvoˇren´ ych integraˇcn´ımi mezemi v pˇr´ıkladu 3.43. U pˇr´ıkladu 3.43 v´ ypoˇctem obsahu pˇr´ısluˇsn´e oblasti nav´ıc ovˇeˇrte rovnost integr´al˚ u v zad´an´ı a v ˇreˇsen´ı. Pˇ r´ıklad 3.46: Pomoc´ı dvojn´eho integr´alu urˇcete obsah kruhu o polomˇeru r. Pˇ r´ıklad 3.47: Pomoc´ı dvojn´eho integr´alu urˇcete obsah oblasti ohraniˇcen´e elipsou o d´elce hlavn´ı poloosy a a d´elce vedlejˇs´ı poloosy b. Objem tˇ elesa Pozn´ amka 3.21: Necht’ f (x, y) je spojit´a funkce na mnoˇzinˇe Ω ⊂ R2 a necht’ f (x, y) ≥ 0 pro vˇsechna (x, y) ∈ Ω. Objem (kolm´eho) tˇelesa T ⊂ R3 ohraniˇcen´eho zdola mnoˇzinou Ω a shora ˇca´st´ı grafu funkce f (x, y) je d´an vztahem ZZ f (x, y) dx dy. V = Ω
Pˇ r´ıklad 3.48: Urˇcete objem kolm´eho tˇelesa ohraniˇcen´eho: (a) funkc´ı f (x, y) = x2 + y 2 a mnoˇzinou Ω : |x| + |y| ≤ 1, (b) funkc´ı f (x, y) = 64 − x2 a rovinami 3 · x + 4 · y = 24, x = 0, y = 0 a z = 0. ˇ sen´ı: Reˇ (a) Nejprve v syst´emu Maple zobraz´ıme tˇeleso, jehoˇz objem poˇc´ıt´ame (obr´azek 3.43), a jeho podstavu (mnoˇzinu Ω), abychom z´ıskali pˇredstavu a sn´aze odvodili meze dvojn´eho integr´alu.
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 3.48.(a) - vykreslen´ı tˇelesa. Obr´ azek 3.43: Reˇ
S mnoˇzinou Ω (resp. jej´ımi variantami) jsme se uˇz nˇekolikr´at setkali, takˇze by n´am nemˇelo ˇcinit probl´emy pˇrepsat ji do mez´ı pro promˇenn´e x a y. Kdyˇz si vˇsak uvˇedom´ıme, ˇze mnoˇzina Ω je stˇredovˇe soumˇern´a podle poˇca´tku souˇradn´e soustavy (bodu [0, 0, 0]) 130
a ˇze zadan´a funkce f (x, y) je symetrick´a podle osy z, m˚ uˇzeme poˇc´ıtat objem pouze ˇca´sti tˇelesa vyskytuj´ıc´ı se v prvn´ım oktantu (tj. pro x, y, z ≥ 0) a v´ ysledek vyn´asobit ˇctyˇrmi (abychom z´ıskali objem cel´eho tˇelesa rozprost´ıraj´ıc´ıho se pˇres ˇctyˇri oktanty, pro nˇeˇz z ≥ 0). Pro meze odpov´ıdaj´ıc´ı prvn´ımu oktantu plat´ı: 0 ≤ x ≤ 1, 0 ≤ y ≤ 1 − x.
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 3.48.(a) Obr´ azek 3.44: Reˇ
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 3.48.(b) Obr´ azek 3.45: Reˇ
(b) Postupujeme zcela analogicky k pˇredchoz´ımu pˇr´ıkladu. Pro meze integr´alu plat´ı: 0 ≤ x ≤ 8, 0 ≤ y ≤ 24−3·x . 4 131
Pˇ r´ıklad 3.49: Urˇcete objem kolm´eho tˇelesa ohraniˇcen´eho: (a) funkc´ı f (x, y) = 6 − 2 · x − 3 · y a rovinami x = 0, y = 0 a z = 0, (b) funkc´ı f (x, y) = x + 2 · y a podstavou vymezenou grafy funkc´ı y = 2 − x2 a y = |x|, (c) funkc´ı f (x, y) = ex
2 +y 2
a kruhovou podstavou popsanou nerovnic´ı x2 + y 2 ≤ 4,
(d) funkc´ı f (x, y) = 5·x2 −2·x·y a troj´ uheln´ıkovou podstavou vymezenou body [2, 0], [0, 1] a [0, 0]. (e) funkc´ı f (x, y) = x = 2.
2 x y
a podstavou vymezenou grafy funkc´ı y = x, y =
1 x
a pˇr´ımkou
Pˇ r´ıklad 3.50: Pomoc´ı dvojn´eho integr´alu urˇcete objem kv´adru o rozmˇerech a, b, c. Pˇ r´ıklad 3.51: Pomoc´ı dvojn´eho integr´alu urˇcete objem koule o polomˇeru r. Pˇ r´ıklad 3.52: Pomoc´ı dvojn´eho integr´alu urˇcete objem v´alce o polomˇeru podstavy r a v´ yˇsce v. Obsah plochy Pozn´ amka 3.22: Necht’ jsou funkce f (x, y), fx0 (x, y), fy0 (x, y) spojit´e na mnoˇzinˇe Ω ⊂ R2 . Obsah plochy tvoˇren´e grafem funkce f (x, y) nad mnoˇzinou Ω je d´an vztahem ZZ q 2 S= 1 + (fx0 (x, y))2 + fy0 (x, y) dx dy. Ω
Pˇ r´ıklad 3.53: Urˇcete obsah plochy tvoˇren´e grafem funkce f (x, y) nad mnoˇzinou Ω z pˇr´ıkladu 3.48 v pˇr´ıpadˇe (a) i (b). ˇ sen´ı: Reˇ V obou pˇr´ıpadech vyuˇzijeme pozn´amky 3.22, jiˇz dˇr´ıve vypoˇc´ıtan´ ych integraˇcn´ıch mez´ı a pˇredpisu ohraniˇcuj´ıc´ı funkce, viz obr´azek 3.46. Pˇ r´ıklad 3.54: Urˇcete obsah plochy tvoˇren´e grafem funkce f (x, y) nad podstavou tˇelesa z pˇr´ıkladu 3.49. Pˇ r´ıklad 3.55: Urˇcete obsah povrchu koule o polomˇeru r. Pˇ r´ıklad 3.56: Urˇcete obsah ˇc´asti plochy koule o rovnici x2 + y 2 + z 2 = 25 vymezen´e rovinami z = 2 a z = 4. 132
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 3.53.(a) vlevo, ˇreˇsen´ı pˇr´ıkladu 3.53.(b) vpravo. Obr´ azek 3.46: Reˇ
Integr´ aln´ı souˇ cet Jak jiˇz v´ıme, geometrick´ ym v´ yznamem dvojn´eho integr´alu z funkce f (x, y) pˇres mnoˇzinu Ω je objem tˇelesa ohraniˇcen´eho mnoˇzinou Ω, funkc´ı f (x, y) a svisl´ ymi plochami“. Tento objem ” m˚ uˇzeme poˇc´ıtat pˇribliˇznˇe pomoc´ı doln´ıch (resp. horn´ıch, ...) integr´aln´ıch souˇct˚ u podobnˇe, jako tomu bylo v pˇr´ıpadˇe jedn´e promˇenn´e v sekci 2.7.4. Tentokr´at pˇritom aproximujeme objem souˇctem objem˚ u kv´adr˚ u se zjemˇ nuj´ıc´ı se“ ˇctvercovou z´akladnou a v´ yˇskou spoˇctenou ” napˇr. z funkˇcn´ı hodnoty ve stˇredu ˇctverce – z´akladny nebo v jednom z vrchol˚ u. K tomu n´am poslouˇz´ı pˇr´ıkaz ApproximateInt z bal´ıku Student[MultivariateCalculus]. Pouˇzit´ı pˇr´ıkazu ApproximateInt je takˇrka totoˇzn´e s pˇr´ıkazem RiemannSum, s n´ımˇz jsme se dˇr´ıve setkali. Pˇr´ıkazu opˇet povinnˇe zad´av´ame pˇredpis funkce, jiˇz chceme integrovat, a meze integrace. I v tomto pˇr´ıpadˇe m˚ uˇzeme zad´avat nepovinn´e parametry specifikuj´ıc´ı typ integr´aln´ıho souˇctu, typ v´ ystupu, rozdˇelen´ı integraˇcn´ıch interval˚ u a dalˇs´ı. Uk´azku pouˇzit´ı m˚ uˇzeme vidˇet na obr´azku 3.47. Tak jako v pˇr´ıpadˇe funkc´ı jedn´e promˇenn´e, kde m˚ uˇzeme m´ısto pˇr´ıkazu RiemannSum vyuˇz´ıt n´astroje Approximate Integration spouˇstˇen´em napˇr´ıklad z hlavn´ıho menu, m´ame k dispozici analogick´ y n´astroj i nyn´ı. Opˇet m´a n´azev Approximate Integration a tentokr´at jej spust´ıme napˇr´ıklad zvolen´ım Tools > Tutors > Calculus – Multi-Variable > Approximate Integration... v hlavn´ım menu (obr´azek 3.48).
3.5.2
Geometrick´ a aplikace trojn´ eho integr´ alu
Objem tˇ elesa Pozn´ amka 3.23: Necht’ P je mnoˇzina z definice 3.15 (obecnˇe staˇc´ı tzv. mˇeˇriteln´a mnoˇzina). Pro objem V t´eto mnoˇziny plat´ı vztah ZZZ V = dx dy dz. P
133
Obr´ azek 3.47: Aproximace dvojn´eho integr´alu pomoc´ı integr´aln´ıch souˇct˚ u.
Obr´ azek 3.48: Aproximace dvojn´eho integr´alu – maplet.
Pˇ r´ıklad 3.57: Urˇcete objem trojos´eho elipsoidu dan´eho rovnic´ı x 2 y 2 z 2 + + = 1. a b c 134
ˇ sen´ı: Nejprve si elipsoid vykresl´ıme pro nˇejak´e konkr´etn´ı hodnoty a, b, c. Na obr´azku Reˇ 3.49 jsou pouˇzity hodnoty a = 13, b = 8, c = 6. N´aslednˇe mus´ıme odvodit jednotliv´e meze v trojn´em integr´alu. Za poˇca´teˇcn´ı“ promˇennou vezmˇ tak plat´ı: x ∈ [−a, a]. emeqx, pro niˇzq ” 2 2 a nakonec Promˇennou y vyj´adˇr´ıme pomoc´ı promˇenn´e x jako: y ∈ − 1 − xa , 1 − xa q q y 2 y 2 x 2 x 2 promˇennou z pomoc´ı zbyl´ ych promˇenn´ ych jako: z ∈ − 1 − a − b , 1 − a − b .
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 3.57. Obr´ azek 3.49: Reˇ
Pˇ r´ıklad 3.58: Pomoc´ı trojn´eho integr´alu urˇcete objem tˇelesa z pˇr´ıkladu 3.48.
Pˇ r´ıklad 3.59: Pomoc´ı trojn´eho integr´alu urˇcete objem kv´adru o rozmˇerech a, b, c.
Pˇ r´ıklad 3.60: Pomoc´ı trojn´eho integr´alu urˇcete objem koule o polomˇeru r.
Pˇ r´ıklad 3.61: Pomoc´ı trojn´eho integr´alu urˇcete objem v´alce o polomˇeru podstavy r a v´ yˇsce v. 135
3.5.3
Transformace souˇ radnic ve dvojn´ em a trojn´ em integr´ alu
U skupiny integr´al˚ u, kde pracujeme s kruhov´ ymi, kulov´ ymi ˇci v´alcov´ ymi plochami, b´ yv´a v´ yhodn´a transformace do pol´arn´ıch, sf´erick´ ych ˇci cylindrick´ ych souˇradnic. Pozn´ amka 3.24: (Transformace do pol´ arn´ıch souˇ radnic) Uvaˇzujme dvojn´ y integr´al ZZ f (x, y) dx dy. Ω1
Pro transformaci tohoto integr´alu do pol´arn´ıch souˇradnic dan´ ych vztahy x = r · cos(θ),
y = r · sin(θ)
plat´ı: ZZ
ZZ
f (r · cos(θ), r · sin(θ)) · r dr dθ,
f (x, y) dx dy = Ω2
Ω1
kde r ∈ [0, ∞), θ ∈ [0, 2 · π]. Pozn´ amka 3.25: (Transformace do sf´ erick´ ych souˇ radnic) Uvaˇzujme trojn´ y integr´al ZZZ f (x, y, z) dx dy dz. Ω1
Pro transformaci tohoto integr´alu do sf´erick´ ych souˇradnic dan´ ych vztahy x = r · cos(φ) · sin(θ),
y = r · sin(φ) · sin(θ),
z = r · cos(θ)
plat´ı: ZZZ f (x, y, z) dx dy dz = Ω1
ZZZ =
f (r · cos(φ) · sin(θ), r · sin(φ) · sin(θ), r · cos(θ)) · sin(θ) · r2 dr dφ dθ,
Ω2
kde r ∈ [0, ∞), φ ∈ [0, 2 · π], θ ∈ [0, 2 · π]. Pozn´ amka 3.26: (Transformace do cylindrick´ ych souˇ radnic) Uvaˇzujme trojn´ y integr´al ZZZ f (x, y, z) dx dy dz. Ω1
Pro transformaci tohoto integr´alu do cylindrick´ ych souˇradnic dan´ ych vztahy x = r · cos(θ),
y = r · sin(θ),
z =z
plat´ı: ZZZ
ZZZ f (r · cos(θ), r · sin(θ), z) · r dr dθ dz,
f (x, y, z) dx dy dz = Ω1
Ω2
kde r ∈ [0, ∞), θ ∈ [0, 2 · π], z ∈ R. 136
Pˇ r´ıklad 3.62: Pouˇzit´ım transformace do pol´arn´ıch souˇradnic urˇcete objem kolm´eho tˇelesa 2 2 ohraniˇcen´eho funkc´ı f (x, y) = ex +y a kruhovou podstavou popsanou nerovnic´ı x2 + y 2 ≤ 4. ˇ sen´ı: M˚ Reˇ uˇzeme vyuˇz´ıt pozn´amky 3.24 nebo zapsat dvojn´ y integr´al pro kart´ezsk´e souˇradnice, kter´ y jsme jiˇz vytvoˇrili v pˇr´ıkladu 3.49.(c), a pro transformaci do souˇradnic pol´arn´ıch vyuˇz´ıt pˇr´ıkaz ChangeOfVariables (ˇci pˇr´ıkaz changecoords). Vyuˇzijme zm´ınˇen´ y pˇr´ıkaz. Integraˇcn´ı meze Maple nepˇrevede, mus´ıme je tak vytvoˇrit sami. Podstavou tˇelesa je kruh o polomˇeru r = 2, coˇz vede na n´asleduj´ıc´ı meze: r ∈ [0, 2], θ ∈ [0, 2 · π].
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 3.62. Obr´ azek 3.50: Reˇ
Pˇ r´ıklad 3.63: Pouˇzit´ım transformace do pol´arn´ıch souˇradnic urˇcete objem kolm´eho tˇelesa p ohraniˇcen´eho funkc´ı f (x, y) = 1 − x2 − y 2 a kruhovou podstavou popsanou nerovnic´ı x2 + y 2 ≤ 1. Pˇ r´ıklad 3.64: Vrat’te se k pˇr´ıklad˚ um 3.46, 3.51, 3.52, 3.60 a 3.61. Pˇr´ısluˇsn´e v´ ypoˇcty nyn´ı ’ proved te i v jin´em syst´emu souˇradnic (tj. napˇr. pol´arn´ıch, sf´erick´ ych, ...) a v´ ysledky porovnejte s p˚ uvodnˇe z´ıskan´ ymi.
3.6
Nekoneˇ cn´ eˇ rady
Definice 3.16: Mˇejme funkci f : R → R. Jestliˇze D(f ) = N, naz´ yv´ame tuto funkci posloupnost´ı re´aln´ych ˇc´ısel a znaˇc´ıme {an }∞ . n=1 Definice 3.17: Necht’ {an }∞ aln´ ych ˇc´ısel. Symbol n=1 je posloupnost re´ ∞ X
an
nebo a1 + a2 + ... + an + ...
n=1
137
naz´ yv´ame nekoneˇcnou (ˇc´ıselnou) ˇradou. Posloupnost {sn }∞ redpisem n=1 definovanou pˇ s 1 = a1 ,
s2 = a1 + a2 ,
... sn = a1 + a2 + ... + an ,
...
naz´ yv´ame posloupnost´ı ˇc´asteˇcn´ych souˇct˚ u t´eto ˇrady. Definice 3.18: Existuje-li vlastn´ı limita lim sn = s, ˇrekneme, ˇze ˇrada n→∞
∞ P
an konverguje
n=1
a m´a souˇcet s. ∞ P Neexistuje-li vlastn´ı limita lim sn , ˇrekneme, ˇze ˇrada an diverguje. n→∞
n=1
Pozn´ amka 3.27: Divergenci ˇrady m˚ uˇzeme jeˇstˇe rozliˇsit na tˇri pˇr´ıpady: • je-li lim sn = ∞, ˇr´ık´ame, ˇze ˇrada diverguje k ∞, n→∞
• je-li lim sn = −∞, ˇr´ık´ame, ˇze ˇrada diverguje k −∞, n→∞
• pokud lim sn neexistuje, ˇr´ık´ame, ˇze ˇrada osciluje. n→∞
V syst´emu Maple zad´av´ame posloupnosti pomoc´ı pˇr´ıkazu seq nebo pomoc´ı kontextov´e nab´ıdky dokumentu. Pˇr´ıkaz seq je moˇzn´e pouˇz´ıt nˇekolika r˚ uzn´ ymi zp˚ usoby s ohledem na to, jak´e mu zad´av´ame parametry. S v´ yjimkou jedin´eho pˇr´ıpadu mu vˇzdy zad´av´ame jako prvn´ı parametr n-t´ y ˇclen posloupnosti a dalˇs´ım parametrem (dalˇs´ımi parametry) specifikujeme, kter´e ˇcleny posloupnosti chceme vypsat (coˇz m˚ uˇzeme uˇcinit zad´an´ım intervalu, z´apisem jedin´e hodnoty – pro jedin´ y ˇclen nebo v´ ypisem ˇclen˚ u posloupnosti v seznamu). V pˇr´ıpadˇe pouˇzit´ı kontextov´e nab´ıdky zad´ame do dokumentu n-t´ y ˇclen posloupnosti, klikneme na nˇej prav´ ym tlaˇc´ıtkem a zvol´ıme poloˇzku Sequence spolu s iteraˇcn´ı promˇennou. V n´aslednˇe zobrazen´em ok´enku navol´ıme, kter´e ˇcleny posloupnosti chceme vypsat do dokumentu. Pouˇzit´ı kontextov´e nab´ıdky m´a vˇsak oproti pˇr´ıkazu seq mnoh´a omezen´ı.
Obr´ azek 3.51: R˚ uzn´e moˇznosti vyps´an´ı ˇclen˚ u posloupnosti.
Posloupnosti {an } m˚ uˇzeme t´eˇz vykreslovat do graf˚ u. Potˇrebujeme k tomu vytvoˇrit dvojice [n, an ], kter´e n´aslednˇe zobraz´ıme jako body pˇr´ıkazem plot. Pro vytvoˇren´ı dvojic [n, an ] m˚ uˇzeme pochopitelnˇe pouˇz´ıt pˇr´ıkaz seq, vykreslen´ı bod˚ u je tˇreba specifikovat parametrem style nastaven´ ym na hodnotu point (v pˇr´ıkazu plot). 138
Obr´ azek 3.52: Vykreslen´ı ˇclen˚ u posloupnosti.
Obr´ azek 3.53: R˚ uzn´e moˇznosti z´apisu nekoneˇcn´ ych (i koneˇcn´ ych) ˇrad.
Nekoneˇcn´e ˇrady (i koneˇcn´e souˇcty) zad´av´ame v Maple nˇekolika zp˚ usoby. Jednak paleta Expression nab´ız´ı pˇreddefinovan´ y symbol velk´eho ˇreck´eho p´ısmene sigma, k dispozici je tak´e pˇr´ıkaz sum a vyuˇz´ıt m˚ uˇzeme opˇet i kontextov´e nab´ıdky dokumentu (i kdyˇz trochu komplikovanˇe“). Pˇr´ıkaz sum m´a dva parametry (n-t´ y ˇclen ˇrady a souˇctov´e“ meze). Po ” ” proveden´ı pˇr´ıkaz vyp´ıˇse souˇcet ˇrady (pokud jej um´ı urˇcit). Syst´em Maple nab´ız´ı t´eˇz pˇr´ıkaz Sum s velk´ ym poˇca´teˇcn´ım p´ısmenem, jenˇz slouˇz´ı pro matematick´ y z´apis ˇrady s pouˇzit´ım ˇreck´eho p´ısmene sigma. A pr´avˇe takov´ y z´apis je moˇzn´e z´ıskat i pomoc´ı kontextov´e nab´ıdky, 139
kdyˇz do dokumetu zap´ıˇseme n-t´ y ˇclen ˇrady, klikneme na nˇej prav´ ym tlaˇc´ıtkem myˇsi a zvol´ıme poloˇzku Constructions > Sum > n. Dalˇs´ım kliknut´ım prav´eho tlaˇc´ıtka myˇsi (tentokr´at na matematick´ y z´apis ˇrady) a zvolen´ım Evaluate (from inert) z´ısk´ame souˇcet ˇrady (pokud jej Maple um´ı urˇcit) – obr´azek 3.53. S t´ım, co jiˇz zn´ame, n´am nic nebr´an´ı ve vyps´an´ı posloupnosti ˇca´steˇcn´ ych souˇct˚ u. Tuto posloupnost nav´ıc m˚ uˇzeme vykreslit, napˇr´ıklad spoleˇcnˇe se souˇctem ˇrady – viz obr´azek 3.54.
Obr´ azek 3.54: Vykreslen´ı posloupnosti ˇc´asteˇcn´ ych souˇct˚ u a souˇctu ˇrady.
Existuj´ı nekoneˇcn´e ˇrady, jejichˇz souˇcet Maple neum´ı urˇcit. V takov´ ych pˇr´ıpadech ani nevyp´ıˇse, zda ˇrada souˇcet m´a (tj. zda konverguje) ˇci zda ˇrada diverguje. V tˇechto situac´ıch mus´ıme konvergenci ˇrady vyˇsetˇrit sami“ jin´ ymi postupy, pˇriˇcemˇz si samozˇrejmˇe m˚ uˇzeme ” pom´ahat syst´emem Maple“ pˇri d´ılˇc´ıch kroc´ıch. ” Pˇ r´ıklad 3.65: Urˇcete souˇcty n´asleduj´ıc´ıch ˇrad: (a)
∞ P n=1
1 , n·(n+1)
(b)
∞ P n=1
1 , n2
(c)
∞ P n=1
1 . n
Pˇ r´ıklad 3.66: Urˇcete souˇcty n´asleduj´ıc´ıch ˇrad: (a)
∞ √ √ P √ n+2−2· n+1+ n ,
(b)
n=1
∞ P n=1
arctan
1 2·n2
.
ˇ sen´ı: Reˇ (a) Syst´em Maple zadanou ˇradu seˇc´ıst neum´ı. Urˇc´ıme tedy ˇc´asteˇcn´ y souˇcet ˇrady sk pro libovoln´e (pevn´e) k a n´aslednˇe provˇeˇr´ıme existenci limity tohoto ˇca´steˇcn´eho souˇctu ˇ asteˇcn´ pro k → ∞. C´ y souˇcet sk pˇritom odvod´ıme na z´akladˇe nˇekolika ˇca´steˇcn´ ych souˇct˚ u pro r˚ uzn´e konkr´etn´ı numerick´e hodnoty. Zcela spr´avnˇe bychom mˇeli (napˇr´ıklad matematickou indukc´ı) dok´azat, ˇze pravidlo, kter´e vypozorujeme z nˇekter´ ych (nejl´epe nˇekolika prvn´ıch) ˇca´steˇcn´ ych souˇct˚ u plat´ı skuteˇcnˇe pro libovoln´e k. 140
Naznaˇcme proto takov´ y d˚ ukaz aspoˇ n nyn´ı. D´ıky Maple v´ıme, ˇze 10 X √ √ √ √ √ √ n + 2 − 2 · n + 1 + n = 1 − 2 − 11 + 12, n=1 11 X √ √ √ √ √ √ n + 2 − 2 · n + 1 + n = 1 − 2 − 12 + 13, n=1 12 X √ √ √ √ √ √ n + 2 − 2 · n + 1 + n = 1 − 2 − 13 + 14. n=1
Pˇredpokl´adejme nyn´ı, ˇze pro libovoln´e k ≥ 10 plat´ı: k X √
n+2−2·
√
√ √ √ √ n + 1 + n = 1 − 2 − k + 1 + k + 2.
n=1
Pak plat´ı: k+3 X √
n+2−2·
√
n+1+
√ √ √ √ n = 1− 2− k+1+ k+2
n=1
√ √ √ k+3−2· k+2+ k+1 √ √ √ k+4−2· k+3+ k+2 √ √ √ k+5−2· k+4+ k+3 √ √ √ 1 − 2 − k + 4 + k + 5.
+ + + =
Zjistili jsme tedy, ˇze pokud naˇse hypot´eza plat´ı pro libovoln´e k ≥ 10, plat´ı i pro k + 3. Jelikoˇz v´ıme, ˇze vypozorovan´ y vztah plat´ı pro k ∈ {10, 11, 12}, pak mus´ı nutnˇe platit pro zcela libovoln´e k ≥ 10. (b) Syst´em Maple zadanou ˇradu seˇc´ıst opˇet neum´ı. Postupujeme totoˇzn´ ym zp˚ usobem jako v pˇredchoz´ım pˇr´ıkladu. Opˇet je tˇreba dok´azat, ˇze vypozorovan´ y vztah skuteˇcnˇe plat´ı pro libovoln´e k. V tomto pˇr´ıpadˇe to nech´av´ame na ˇcten´aˇri (obr´azek 3.55). Pokud nedok´aˇzeme urˇcit souˇcet ˇrady ani my, zpravidla bychom chtˇeli alespoˇ n odpovˇed’ na ot´azku, zda ˇrada konverguje ˇci diverguje. Zab´ yvat se nyn´ı budeme ˇradami s nez´aporn´ ymi ˇcleny, u nichˇz plat´ı, ˇze bud’ konverguj´ı (k nˇejak´e koneˇcn´e re´aln´e hodnotˇe) nebo diverguj´ı k nekoneˇcnu. Pro zjiˇstˇen´ı, zda ˇrada konverguje ˇci diverguje, m´ame nˇekolik rozhodovac´ıch krit´eri´ı. Pozn´ amka 3.28: (Srovn´ avac´ı krit´ erium) Mˇejme ˇrady
∞ P n=1
a necht’ an ≤ bn pro vˇsechna n ∈ N. Pak plat´ı: • konverguje-li ˇrada
∞ P n=1
• diverguje-li ˇrada
∞ P
∞ P
bn , konverguje i ˇrada
n=1
an , diverguje i ˇrada
n=1
∞ P n=1
141
bn .
an ,
an ,
∞ P n=1
bn s nez´aporn´ ymi ˇcleny
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 3.66. C´ ˇ ast (a) vlevo, ˇc´ast (b) vpravo. Obr´ azek 3.55: Reˇ
Pozn´ amka 3.29: (Limitn´ı srovn´ avac´ı krit´ erium) Mˇejme ˇrady
∞ P n=1
ˇcleny a necht’ existuje lim
n→∞
an ,
∞ P
bn s nez´aporn´ ymi
n=1
an = L. bn
Pak plat´ı: ∞ P
• je-li L < ∞ a konverguje-li ˇrada
bn , konverguje i ˇrada
n=1
• je-li L > 0 a diverguje-li ˇrada
∞ P
∞ P
an ,
n=1 ∞ P
bn , diverguje i ˇrada
n=1
an .
n=1
Pozn´ amka 3.30: (Odmocninov´ e krit´ erium) Necht’
∞ P
an je ˇrada s nez´aporn´ ymi ˇcleny.
n=1
• Plat´ı-li pro vˇsechna n ∈ N:
√ n
an ≤ q < 1, pak ˇrada konverguje, 142
• existuje-li lim
√ n
n→∞
kde q ∈ R ∪ {−∞, ∞},
an = q,
pak pro q < 1 ˇrada konverguje, pro q > 1 ˇrada diverguje.
Pozn´ amka 3.31: (Pod´ılov´ e krit´ erium) Necht’
∞ P
an je ˇrada s nez´aporn´ ymi ˇcleny.
n=1
• Plat´ı-li pro vˇsechna n ∈ N: an+1 ≤ q < 1, pak ˇrada konverguje, plat´ı-li pro vˇsechna an n ∈ N: an+1 ≥ 1, pak ˇ r ada diverguje, an • existuje-li
an+1 = q, kde q ∈ R ∪ {−∞, ∞}, an pak pro q < 1 ˇrada konverguje, pro q > 1 ˇrada diverguje. lim
n→∞
Pozn´ amka 3.32: (Limitn´ı Raabeovo krit´ erium) Necht’
∞ P
an je ˇrada s nez´aporn´ ymi
n=1
ˇcleny a necht’ existuje an+1 lim n · 1 − = q, n→∞ an
kde q ∈ R ∪ {−∞, ∞},
pak pro q > 1 ˇrada konverguje, pro q < 1 ˇrada diverguje.
Pozn´ amka 3.33: (Integr´ aln´ı krit´ erium) Necht’ je funkce f definovan´a na intervalu [1, ∞), kter´a je na tomto intervalu nez´aporn´a a nerostouc´ı. Necht’ f (n) = an pro n ∈ N. ∞ P Pak ˇrada an konverguje pr´avˇe tehdy, kdyˇz konverguje nevlastn´ı integr´al n=1
Z∞ f (x) dx. 1
Pˇ r´ıklad 3.67: Rozhodnˇete o konvergenci n´asleduj´ıc´ıch ˇrad: (a)
∞ P n=2
(b)
∞ P
1 , ln(n)
,
(e)
∞ P n=2
∞ P n=1
∞ P n=1
π n
sin
n=1
(c)
(d)
n
n
(3+ n1 )
nn , n!
1 . n·ln(n)
,
ˇ sen´ı: Reˇ (a) Vyuˇzijeme srovn´avac´ıho krit´eria a toho, ˇze ˇrada
∞ P n=2
n ∈ N \ {1} plat´ı:
1 n
<
1 , ln(n)
1 n
diverguje. Jelikoˇz pro vˇsechna
podle srovn´avac´ıho krit´eria ˇrada
∞ P n=2
143
1 ln(n)
diverguje.
Obr´ azek 3.56: Pomocn´e v´ ypoˇcty k ˇreˇsen´ı pˇr´ıkladu 3.67.
(b) Nyn´ı vyuˇzijeme limitn´ıho srovn´avac´ıho krit´eria a znovu ˇrady Jelikoˇz lim
n→∞
π sin( n ) 1 n
= π, ˇrada
∞ P n=1
∞ P n=2
sin
π n
diverguje.
(c) Opˇet budemeqpoˇc´ıtat limitu, tentokr´at v odmocninov´em krit´eriu. Jelikoˇz lim n 3+n1 n = 31 , zadan´a ˇrada konverguje. ( n) n→∞ 144
1 , n
kter´a diverguje.
(d) V tomto pˇr´ıpadˇe vyuˇzijeme pod´ılov´eho krit´eria, resp. opˇet jeho limitn´ı varianty. Jelikoˇz lim
n→∞
(n+1)n+1 (n+1)! nn n!
= e, zadan´a ˇrada diverguje.
1 (e) V posledn´ım pˇr´ıpadˇe pouˇzijeme integr´aln´ı krit´erium. Funkce f (x) = x·ln(x) je na intervalu [2, ∞) nez´aporn´a a klesaj´ıc´ı (pˇredpoklady integr´aln´ıho krit´eria). Jelikoˇz
Z∞ f (x) dx = ∞, 2 ∞ P
ˇrada
n=2
1 n·ln(n)
diverguje. Pomocn´e v´ ypoˇcty v Maple k tomuto pˇr´ıkladu ilustruje obr´azek
3.56. Pˇ r´ıklad 3.68: Rozhodnˇete o konvergenci n´asleduj´ıc´ıch ˇrad: (a)
∞ √ √ P n− n−1 ,
(d)
n=1
(b)
∞ P
∞ P
√
1 n2 +2·n
(e)
,
∞ P
sin
n=1
√
√
n=1
3.6.1
1 n2
ln 1 +
n=1
n=1
(c)
∞ P
n , n4 +1
(f)
∞ P n=1
π 2n
,
(g)
∞ P n=1
(h)
,
∞ P n=1
2n , n4
(i)
∞ P n=1
2n , nn
2n ·n! , nn
1 . n3
Absolutn´ı konvergence ˇ rad
Definice 3.19: Nekoneˇcn´a ˇrada
∞ P
an se naz´ yv´a alternuj´ıc´ı, jestliˇze pro vˇsechna n ∈ N
n=1
plat´ı: signum(an+1 ) = −signum(an ). Pozn´ amka 3.34: (Leibnizovo krit´ erium) Necht’ an je nerostouc´ı posloupnost kladn´ ych ∞ P ˇc´ısel. Pak alternuj´ıc´ı ˇrada (−1)n−1 · an konverguje pr´avˇe tehdy, kdyˇz plat´ı lim an = 0. n→∞
n=1
Alternuj´ıc´ı ˇrady zad´av´ame syst´emu stejn´ ym zp˚ usobem jako veˇsker´e nekoneˇcn´e ˇrady. Jak uvid´ıme, syst´em Maple um´ı poˇc´ıtat souˇcty alternuj´ıc´ıch ˇrad. V pˇr´ıpadech, kdy souˇcet ˇrady urˇcit nedok´aˇze, n´am velmi pom˚ uˇze v´ yˇse zm´ınˇen´e Leibnizovo krit´erium konvergence. Pˇ r´ıklad 3.69: Rozhodnˇete o konvergenci n´asleduj´ıc´ıch ˇrad: (a)
∞ P n=1
1 n
· (−1)n−1 ,
(b)
∞ P n=1
1 √ nn
· (−1)n−1 .
ˇ sen´ı: Reˇ (a) Syst´em Maple urˇc´ı souˇcet zadan´e ˇrady. (b) V tomto pˇr´ıpadˇe Maple souˇcet neurˇc´ı. Vyuˇzijeme proto Leibnizova krit´eria, d´ıky nˇemuˇz zjist´ıme, ˇze zadan´a ˇrada diverguje. 145
Obr´ azek 3.57: Pomocn´e v´ ypoˇcty k ˇreˇsen´ı pˇr´ıkladu 3.69.
∞ P ˇ Definice 3.20: Rekneme, ˇze nekoneˇcn´a ˇrada an konverguje absolutnˇe , jestliˇze konver-
guje ˇrada ∞ P
∞ P
|an |. Jestliˇze ˇrada
n=1
n=1
∞ P
an konverguje a ˇrada
n=1
∞ P
|an | diverguje, ˇr´ık´ame, ˇze ˇrada
n=1
an konverguje neabsolutnˇe .
n=1
Pozn´ amka 3.35: Konverguje-li ˇrada ∞ P
an , pak diverguje tak´e ˇrada
n=1
∞ P
∞ P
|an |, konverguje i ˇrada
n=1
∞ P
an . Diverguje-li ˇrada
n=1
|an |.
n=1
Pˇ r´ıklad 3.70: Rozhodnˇete o konvergenci a absolutn´ı konvergenci n´asleduj´ıc´ıch ˇrad: (a)
∞ P
ln 1 +
n=1
1 n
· (−1)n−1 ,
(b)
∞ P n=2
1 n·ln(n)
· (−1)n .
ˇ sen´ı: Reˇ (a) Syst´em Maple souˇcet zadan´e ˇrady neurˇc´ı. Vyuˇzijeme proto Leibnizova krit´eria, d´ıky nˇemuˇz zjist´ıme, ˇze zadan´a ˇrada konverguje. K posouzen´ı absolutn´ı konvergence jiˇz m˚ uˇzeme vyuˇz´ıt syst´emu Maple. Z´avˇer tedy je, ˇze zadan´a ˇrada konverguje neabsolutnˇe. (b) Syst´em Maple neurˇc´ı souˇcet ani jedn´e z ˇrad. Pro posouzen´ı konvergence zadan´e ˇrady vyuˇzijeme Leibnizova krit´eria, d´ıky nˇemuˇz zjist´ıme, ˇze zadan´a ˇrada konverguje. Konvergenci (resp. divergenci) ˇrady absolutn´ıch hodnot m˚ uˇzeme ovˇeˇrit napˇr. integr´aln´ım krit´eriem, coˇz jsme prov´adˇeli jiˇz v pˇr´ıkladu 3.67.(e), kde jsme zjistili, ˇze tato ˇrada diverguje. Z´avˇer tedy je, ˇze zadan´a ˇrada konverguje neabsolutnˇe.
146
Obr´ azek 3.58: Pomocn´e v´ ypoˇcty k ˇreˇsen´ı pˇr´ıkladu 3.70.
Pˇ r´ıklad 3.71: Rozhodnˇete o konvergenci a absolutn´ı konvergenci n´asleduj´ıc´ıch ˇrad: (a)
∞ P n=1
(b)
∞ P n=1
(c)
∞ P n=1
1 (2·n+1)!
1 3·n−1
· (−1)n−1 ,
∞ P n=1
· (−1)n−1 ,
1 ln(n+1)
(d) (e)
∞ P n=1
· (−1)n−1 ,
(f)
147
∞ P
1 (n−ln(n)
1 (ln(n))n
n
n
1 3+ n ) n=1 (
· (−1)n , · (−1)n , · (−1)n−1 .
4 Line´ arn´ı algebra s Maple v Cn. Oproti kapitol´am vˇenovan´ ym matematick´e anal´ yze nyn´ı pˇrejdeme od prostoru re´aln´ ych ˇc´ısel R k obecnˇejˇs´ımu prostoru ˇc´ısel komplexn´ıch C.
4.1 4.1.1
Vektorov´ e prostory Vektory
Definice 4.1: Necht’ n ∈ N. Vektorem v prostoru Cn rozum´ıme uspoˇr´adanou n-tici komplexn´ıch ˇc´ısel. Sˇc´ıt´an´ı vektor˚ u definujeme po sloˇzk´ach, pˇri n´asoben´ı vektoru skal´arem (tj. komplexn´ım ˇc´ıslem) vyn´asob´ıme skal´arem kaˇzdou sloˇzku vektoru. Pozn´ amka 4.1: Vektorem zpravidla pˇresnˇeji rozum´ıme uspoˇra´danou n-tici zapsanou jako sloupec hodnot. V syst´emu Maple m˚ uˇzeme vektor vytvoˇrit dvˇema hlavn´ımi zp˚ usoby1 . Prvn´ım je zapsat sloˇzky vektoru do lomen´ ych z´avorek, druh´ y zp˚ usob pˇredstavuje pouˇzit´ı pˇr´ıkazu Vector. Pˇr´ıkaz nem´a ˇza´dn´ y povinn´ y parametr, nicm´enˇe jeho proveden´ı bez parametru vytvoˇr´ı 0dimenzion´aln´ı vektor. V nepovinn´ ych parametrech m˚ uˇzeme pˇr´ıkazu pˇredevˇs´ım ˇr´ıct, jakou m´a m´ıt v´ ysledn´ y vektor dimenzi a z jak´ ych hodnot se m´a skl´adat.
Obr´ azek 4.1: Definice vektoru v Maple. 1
V sekci 4.1.2 si uk´ aˇzeme jeˇstˇe jeden v´ yznamn´ y zp˚ usob vytvoˇren´ı vektoru pomoc´ı palet.
148
Obr´ azek 4.2: Moˇznosti pˇri definov´an´ı vektoru.
Maple standardnˇe vytvoˇr´ı vektor jako sloupec hodnot. Pokud chceme m´ıt ˇra´dek hodnot, pouˇzijeme pˇr´ıkaz ve tvaru Vector[row]. V´ıce je patrn´e z obr´azk˚ u 4.1 a 4.2. Na obr´azku 4.2 Maple pˇri prvn´ım pokusu o vytvoˇren´ı vektoru vyp´ıˇse chybovou zpr´avu Error, recursive assignment. Tato zpr´ava se objevuje vˇzdy, kdyˇz se snaˇz´ıme definovat promˇennou pomoc´ı sebe sama. Mus´ıme m´ıt na pamˇeti, ˇze v Maple nen´ı moˇzn´e pouˇz´ıt znaˇcen´ı, na nˇeˇz jsme zvykl´ı z pˇredn´aˇsek, tj. napˇr. u = (u1 , u2 , u3 ). K jednotliv´ ym sloˇzk´am vektoru m˚ uˇzeme pˇristupovat pˇres indexy. Ty je moˇzn´e zapisovat do kulat´ ych nebo hranat´ ych z´avorek, pˇriˇcemˇz hranat´e z´avorky jsou ekvivalentn´ı doln´ımu indexu, tj. u[i] = ui . Funkcionalita kulat´ ych a hranat´ ych z´avorek v indexov´an´ı vektor˚ u sice nen´ı naprosto totoˇzn´a, ale pro naˇse potˇreby prakticky bude, a je tak moˇzn´e pouˇz´ıvat oboj´ı znaˇcen´ı2 . Indexem m˚ uˇze b´ yt jedin´e ˇc´ıslo (i), seznam hodnot ([i1 , i2 , ..., in ]) nebo interval (i1 ..i2 ). Pouˇzit´ı ilustruje obr´azek 4.3. Pozn´ amka 4.2: Vektory v prostorech R2 a R3 si pˇredstavujeme jako orientovan´e u ´seˇcky, tj. u ´seˇcky, jejichˇz jeden krajn´ı bod povaˇzujeme za poˇca´teˇcn´ı a druh´ y za koncov´ y – ten je oznaˇcen´ y ˇsipkou. Pˇritom dvˇe stejnˇe dlouh´e, rovnobeˇzn´e a souhlasnˇe orientovan´e u ´seˇcky ˇ ık´ame, ˇze takov´e u pˇredstavuj´ı tent´ yˇz vektor. R´ ´seˇcky jsou r˚ uzn´ ymi um´ıstˇen´ımi t´ehoˇz vektoru. Pozn´amku 4.2 m˚ uˇzeme ilustrovat pomoc´ı pˇr´ıkazu PlotVector z bal´ıku VectorCalculus – obr´azek 4.4.
2
V´ıce o indexov´ an´ı vektor˚ u, matic a obecn´ ych pol´ı najdeme napˇr. v n´apovˇedˇe: http://www.maplesoft. com/support/help/Maple/view.aspx?path=rtable_indexing
149
Obr´ azek 4.3: Indexov´an´ı vektoru.
Obr´ azek 4.4: Vykreslen´ı vektoru.
Sˇc´ıt´an´ı vektor˚ u m˚ uˇzeme v Maple zn´azornit napˇr´ıklad pomoc´ı matematick´e aplikace dostupn´e od verze Maple 16. Spuˇstˇen´ım Tools > Math Apps a zvolen´ım Vector Addition z ˇc´asti Vectors um´ıst´ıme do dokumentu interaktivn´ı graf s dvˇema vektory a jejich souˇctem. Vektory je pˇritom moˇzn´e pomoc´ı myˇsi libovolnˇe mˇenit. Podobu interaktivn´ıho grafu posky150
tuje obr´azek 4.5 vlevo. Kromˇe aplikace zn´azorˇ nuj´ıc´ı sˇc´ıt´an´ı vektor˚ u nab´ız´ı Maple t´eˇz aplikaci pro odˇc´ıt´an´ı vektor˚ u (Vector Subtraction) – obr´azek 4.5 vpravo.
Obr´ azek 4.5: Interaktivn´ı graf zn´ azoˇrnuj´ıc´ı sˇc´ıt´an´ı vektor˚ u (vlevo) a odˇc´ıt´an´ı vektor˚ u (vpravo).
ˇ Definice 4.2: Necht’ n ∈ N. Rekneme, ˇze V ⊆ Cn spolu s v´ yˇse definovan´ ymi operacemi sˇc´ıt´an´ı vektor˚ u a n´asoben´ı vektoru skal´arem je vektorov´y (resp. line´arn´ı) prostor nad polem K ∈ {R, C}, jestliˇze 1. nulov´ y vektor, tj. (0, 0, ..., 0), patˇr´ı do V , 2. ∀u, v ∈ V, ∀k, l ∈ K : k · u + l · v ∈ V . Pozn´ amka 4.3: Vektorov´ y prostor nad obecn´ ym polem skal´ar˚ u spolu s operacemi sˇc´ıt´an´ı vektor˚ u a n´asoben´ı vektoru skal´arem (ne nutnˇe definovan´ ymi stejnˇe jako v tomto textu) b´ yv´a standardnˇe definov´an pomoc´ı osmi axiom˚ u. Ty zajiˇst’uj´ı napˇr. komutativitu a asociativitu sˇc´ıt´an´ı vektor˚ u, existenci nulov´eho a jednotkov´eho prvku a dalˇs´ı. Ponech´av´ame na ˇcten´aˇri, aby ovˇeˇril, ˇze v´ yˇse definovan´ y vektorov´ y prostor vyhovuje i standardn´ı definici. Pozn´ amka 4.4: Standardn´ı definici vektorov´eho prostoru odpov´ıd´a daleko v´ıce mnoˇzin s operacemi sˇc´ıt´an´ı vektor˚ u a n´asoben´ı vektoru skal´arem. My jsme se pro jednoduchost omezili pouze na ty vektorov´e prostory, s nimiˇz budeme d´ale v textu pracovat. Definice 4.3: Necht’ n ∈ N, V je vektorov´ y prostor nad K ∈ {R, C}. V´ yraz n X
ki · ui
i=1
pro u1 , u2 , ..., un ∈ V, k1 , k2 , ..., kn ∈ K naz´ yv´ame line´arn´ı kombinac´ı vektor˚ u u1 , u2 , ..., un s koeficienty k1 , k2 , ..., kn . Vektory u1 , u2 , ..., un nazveme line´arnˇe z´avisl´ymi, jestliˇze existuj´ı ˇc´ısla k1 , k2 , ..., kn ∈ K tak, ˇze alespoˇ n jedno z nich je nenulov´e, a plat´ı n X ki · ui = 0. i=1
Pokud takov´a netrivi´aln´ı line´arn´ı kombinace neexistuje, naz´ yv´ame vektory u1 , u2 , ..., un line´ arnˇe nez´avisl´ymi. 151
ˇ Definice 4.4: Necht’ V je vektorov´ y prostor nad K ∈ {R, C}. Rekneme, ˇze nepr´azdn´a mnoˇzina U ⊆ V je vektorov´y podprostor prostoru V nad K, jestliˇze vyhovuje definici 4.2. Mˇejme d´ale mnoˇzinu M ⊂ V . Pr˚ unik vˇsech vektorov´ ych podprostor˚ u prostoru V , kter´e obsahuj´ı mnoˇzinu M , se naz´ yv´a line´arn´ım obalem mnoˇziny M . B´az´ı vektorov´eho prostoru V nad K je mnoˇzina line´arnˇe nez´avisl´ ych vektor˚ u, jejichˇz line´arn´ı obal je roven cel´emu prostoru V . Koeficienty line´arn´ı kombinace vyjadˇruj´ıc´ı vektor u ∈ V ve zvolen´e b´azi {u1 , u2 , ..., un } se naz´ yvaj´ı souˇradnice vektoru u v t´eto b´azi.
Obr´ azek 4.6: Urˇcen´ı b´aze vektorov´eho prostoru v Maple.
Pro nalezen´ı b´aze vektorov´eho prostoru poskytuje Maple pˇr´ıkaz Basis z bal´ıku LinearAlgebra. Jeho parametrem je seznam (nebo mnoˇzina) vektor˚ u, z nichˇz chceme urˇcit b´azi prostoru, kter´ y generuj´ı. Definice 4.5: B´azi εn = {e1 , e2 , ..., en }, n ∈ N vektorov´eho prostoru V = Kn nad K ∈ {R, C}, kde ei (j) = 1 pro i = j, ei (j) = 0 pro i 6= j, i, j = 1, 2, ..., n naz´ yv´ame kanonickou (resp. standardn´ı) b´az´ı tohoto prostoru. Pozn´ amka 4.5: Pokud nebude uvedeno jinak, budou v dalˇs´ım textu souˇradnice vektor˚ u ud´av´any vˇzdy ve standardn´ı b´azi. Podobnˇe vektorov´ y prostor V = Kn , K ∈ {R, C}, n ∈ N bude vˇzdy nad pˇr´ısluˇsn´ ym polem K. Pˇ r´ıklad 4.1: Necht’ V = C3 se standardn´ı b´az´ı. Urˇcete souˇradnice vektoru u = (3, 5, −2) ve standardn´ı b´azi. ˇ sen´ı: Odpovˇed’ je trivi´aln´ı. Pˇr´ıklad slouˇz´ı k zamyˇslen´ı se nad v´ Reˇ yˇse definovan´ ymi pojmy. Souˇradnice vektoru u ve standardn´ı b´azi jsou pr´avˇe (3, 5, −2), nebot’ 3 · e1 + 5 · e2 − 2 · e3 = 3 · (1, 0, 0) + 5 · (0, 1, 0) − 2 · (0, 0, 1) = (3, 5, −2). Pˇ r´ıklad 4.2: Necht’ V = C3 . Uvaˇzujme b´azi α = {(3, 0, 0), (0, 2, 0), (0, 0, 1)}. Urˇcete souˇradnice vektor˚ u standardn´ı b´aze v b´azi α. Pˇ r´ıklad 4.3: Jsou vektory u1 = (1, −2, 3), u2 = (2, −1, 0), u3 = (1, 1, −3) line´arnˇe nez´avisl´e? Pˇ r´ıklad 4.4: Generuj´ı vektory u1 = (1, −2, 3), u2 = (2, −1, 0), u3 = (1, 1, −3), u4 = (1, 0, −1)} vektorov´ y prostor R3 ? 152
4.1.2
Matice
Definice 4.6: Necht’ m, n ∈ N. Matic´ı typu m × n nad mnoˇzinou komplexn´ıch ˇc´ısel C rozum´ıme obd´eln´ıkov´e sch´ema a11 a12 . . . a1n a21 a22 . . . a2n .. .. .. , . . . am1 am2 . . . amn kde aij ∈ C pro vˇsechna i ∈ {1, 2, ..., m}, j ∈ {1, 2, ..., n} se naz´ yvaj´ı prvky matice. Jestliˇze m = n, mluv´ıme o ˇctvercov´e matici ˇr´adu n. Pozn´ amka 4.6: Jelikoˇz vektorem m˚ uˇzeme ch´apat matici typu m × 1, lze vektory v Maple zad´avat stejn´ ym zp˚ usobem jako matice. Matice v Maple vytv´aˇr´ıme pˇredevˇs´ım n´asleduj´ıc´ımi tˇremi zp˚ usoby: • pouˇzit´ım lomen´ ych z´avorek se svislou ˇcarou oddˇeluj´ıc´ı jednotliv´e sloupce matice, • pouˇzit´ım pˇr´ıkazu Matrix • nebo pouˇzit´ım palety Matrix. Konkr´etn´ı pˇr´ıklady jsou uvedeny na obr´azc´ıch 4.7 a 4.8.
Obr´ azek 4.7: Pˇr´ıklady vytvoˇren´ı matice v Maple.
Zcela analogicky, jako jsme pˇristupovali k jednotliv´ ym prvk˚ um vektoru, specifikujeme t´eˇz prvky matice. Opˇet vyuˇz´ıv´ame z´apisu index˚ u do kulat´ ych nebo hranat´ ych z´avorek. Ovˇsem pozor, v pˇr´ıpadˇe matic jiˇz naraz´ıme na nˇekter´e odliˇsnosti tˇechto dvou z´apis˚ u. Pˇri pouˇzit´ı jedin´eho indexu (resp. indexu pro jednu dimenzi), kter´ y vyjadˇruje oznaˇcen´ı ˇra´dku matice, je u kulat´ ych z´avorek automaticky br´an pouze prvn´ı sloupec, u hranat´ ych z´avorek cel´ y ˇra´dek matice. V´ıce je patrn´e z pˇr´ıklad˚ u na obr´azku 4.9. 153
Obr´ azek 4.8: Dalˇs´ı moˇznosti pˇri vytv´aˇren´ı matice v Maple.
Obr´ azek 4.9: Indexov´an´ı matice.
Pozn´ amka 4.7: Matice znaˇc´ıme velk´ ymi p´ısmeny, jejich prvky p´ısmeny mal´ ymi. To znamen´a, ˇze napˇr. prvky matice A budeme v textu znaˇcit aij (pro vhodn´a i, j). Syst´em Maple rozliˇsuje velikosti p´ısmen, takˇze v nˇem se mus´ıme drˇzet zaveden´eho oznaˇcen´ı (tj. pouˇz´ıvat st´ale stejn´e p´ısmeno vˇcetnˇe jeho velikosti). P´ısmenem E budeme znaˇcit jednotkovou ˇctvercovou matici ˇr´adu n ∈ N, tj. matici, pro niˇz plat´ı: ∀i, j ∈ {1, 2, ..., n} : eij = 1 pro i = j, eij = 0 jinak. 154
Definice 4.7: Nad maticemi definujeme n´asleduj´ıc´ı operace: • souˇcet matic: A + B = C, jestliˇze A, B, C jsou matice typu m × n (m, n ∈ N) a plat´ı: ∀i ∈ {1, 2, ..., m}, j ∈ {1, 2, ..., n} : cij = aij + bij , • n´asoben´ı matice skal´arem: k · A = B, jestliˇze A, B jsou matice typu m × n (m, n ∈ N), k ∈ C a plat´ı: ∀i ∈ {1, 2, ..., m}, j ∈ {1, 2, ..., n} : bij = k · aij , • n´asoben´ı matic: A · B = C, jestliˇze A je matice typu m × n, B je matice typu n × q, C je matice typu m × q (m, n, q ∈ N) a plat´ı: ∀i ∈ {1, 2, ..., m}, k ∈ {1, 2, ..., q} : cik =
n X
aij · bjk .
j=1
Definice 4.8: Necht’ A je matice typu m × n (m, n ∈ N). Matici AT typu n × m nazveme transponovanou matic´ı matice A, jestliˇze pro jej´ı prvky plat´ı: aTij = aji pro vˇsechna i ∈ ˇ {1, 2, ..., m}, j ∈ {1, 2, ..., n}. Ctvercovou matici A ˇra´du n ∈ N naz´ yv´ame symetrickou, jestliˇze T plat´ı A = A. Definice 4.9: Necht’ A, B jsou ˇctvercov´e matice ˇra´du n ∈ N splˇ nuj´ıc´ı A · B = B · A = E. Pak se matice B naz´ yv´a inverzn´ı matic´ı k matici A a znaˇc´ı se A−1 . Matici, k n´ıˇz existuje matice inverzn´ı, naz´ yv´ame invertibiln´ı matic´ı.
Obr´ azek 4.10: Maticov´e operace v Maple.
155
Obr´azek 4.10 ilustruje pojmy pˇredch´azej´ıc´ıch definic v Maple. Sˇc´ıt´an´ı matic a n´asoben´ı matice skal´arem je stejn´e jak v psan´em textu. Tot´eˇz plat´ı pro z´apis inverzn´ı matice. Pro n´asoben´ı matic je urˇcena teˇcka (tj. tat´aˇz teˇcka na spodn´ım okraji ˇra´dku, kterou napˇr´ıklad ukonˇcujeme vˇetu). Z´apis transponovan´e matice se liˇs´ı od klasick´eho matematick´eho z´apisu pˇrid´an´ım symbolu % do exponentu matice. Pro v´ ypoˇcet inverzn´ı a transponovan´e matice poskytuje nav´ıc Maple pˇr´ıkazy MatrixInverse a Transpose, kter´e vˇsak oba n´aleˇz´ı do bal´ıku LinearAlgebra, jenˇz je proto potˇreba pˇred jejich pouˇzit´ım naˇc´ıst. Pokud se pokus´ıme vypoˇc´ıtat inverzi k neinvertibiln´ı (tj. singul´arn´ı) matici, vyp´ıˇse syst´em Maple chybovou zpr´avu Error, (in rtable/Power) singular matrix. Matici m˚ uˇzeme syst´emu Maple zad´avat i blokovˇe. Na obr´azku 4.11 vid´ıme, jak k tomu pouˇz´ıt pˇr´ıkaz Matrix.
Obr´ azek 4.11: Maticov´e operace v Maple.
Pˇ r´ıklad 4.5: Necht’ cos(α) − sin(α) A= . sin(α) cos(α) Urˇcete A2 , A3 , .... ˇ sen´ı: V Maple z´ısk´ame pˇr´ısluˇsn´e matice jednoduˇse, a to pouh´ Reˇ ym pˇrepisem maticov´ ych v´ yraz˚ u. Nicm´enˇe obdrˇzen´ y v´ ysledek nen´ı v nejjednoduˇsˇs´ım tvaru, coˇz naprav´ıme pouˇzit´ım pˇr´ıkazu combine (viz ˇc´ast 2.1.1). Pˇri provedn´ı indukˇcn´ıho kroku (k d˚ ukazu spr´avnosti pˇredpok kladu o obecn´em tvaru A ) je moˇzn´e pro lepˇs´ı“ vzhled pouˇz´ıt pˇr´ıkaz factor, jenˇz je tˇreba ” ˇ sen´ı v syst´emu Maple aplikovat na kaˇzd´ y prvek matice. K takov´e aplikaci slouˇz´ı pˇr´ıkaz map. Reˇ zn´azorˇ nuje obr´azek 4.12. Pˇ r´ıklad 4.6: Necht’
1 0 A = 2 1 , −1 2
B = −1 0 2 ,
156
C=
1 0 0 −1 , 0 2 0 5
Obr´ azek 4.12: Maticov´e operace v Maple.
1 2 0 F = −2 0 −3 , 0 3 5
1 0 0 G = 0 1 −4 , 1 0 1
1 −3 H= 0 . 7
Urˇcete G2 − 3 · F, A − F, A − G · F · A, B · A · C · H − B · F · B T . Pˇ r´ıklad 4.7: K matic´ım 1 0 A= , 2 4
B=
1+I 1−I , 2 I
a b C= , c d
urˇcete matice inverzn´ı. Pˇ r´ıklad 4.8: Vytvoˇrte matici A typu 4 × 4 tak, aby: a) aij = i + j, b) aij = ij−1 , ( 1 ... pokud |i − j| > 1 c) aij = −1 ... pokud |i − j| ≤ 1. pro i, j ∈ {1, 2, 3, 4}. 157
1 1 1 3 3 F = 2 −1 −3 −2
Pˇ r´ıklad 4.9: Necht’ 0 je nulov´a matice typu 2 × 2. Existuje nenulov´a matice A typu 2 × 2 tak, ˇze: a) A · A = 0 ? b) A · A = A ?
Pˇ r´ıklad 4.10: Ukaˇzte, ˇze matice cos(α) − sin(α) A= sin(α) cos(α) reprezentuje otoˇcen´ı v rovinˇe o u ´hel α. Tj. jestliˇze matic´ı A vyn´asob´ıme (sloupcov´ y) vektor, z´ısk´ame vektor pootoˇcen´ you ´hel α. Ilustrujte graficky.
4.1.3
Soustavy line´ arn´ıch rovnic
Pozn´ amka 4.8: Soustavy line´arn´ıch rovnic m˚ uˇzeme pˇrehlednˇe zapisovat pomoc´ı matic. Uvaˇzujme syst´em a11 · x1 + a12 · x2 + · · · + a1n · xn = y1 , a21 · x1 + a22 · x2 + · · · + a2n · xn = y2 , .. . am1 · x1 + am2 · x2 + · · · + amn · xn = ym . Jestliˇze oznaˇc´ıme A = (aij ), x = (x1 , x2 , ..., xn )T , y = (y1 , y2 , ..., ym )T , m˚ uˇzeme uveden´ y syst´em pˇrepsat do tvaru A · x = y. Bal´ık LinearAlgebra nab´ız´ı pro ˇreˇsen´ı soustav line´arn´ıch rovnic pˇr´ıkaz LinearSolve. Pˇr´ıkaz m´a dva z´akladn´ı parametry, a to matici A a vektor y, kter´ y nen´ı nutn´e uv´adˇet v pˇr´ıpadˇe, ˇze je nulov´ y. D´ale m´ame k dispozici jeˇstˇe nˇekolik nepovinn´ ych parametr˚ u, z nichˇz uved’me parametr free, v nˇemˇz m˚ uˇzeme specifikovat symbol pro volnou promˇenou (tj. parametr pouˇzit´ y pˇri z´apisu v´ ysledku s nekoneˇcnˇe mnoha ˇreˇsen´ımi). Uk´azku pouˇzit´ı nab´ız´ı obr´azek 4.13. Mezi pomocn´ ymi n´astroji zvan´ ymi Tutors (spustiteln´ ymi napˇr´ıklad z poloˇzky Tools hlavn´ıho menu) najdeme pro line´arn´ı algebru mj. n´astroj ilustruj´ıc´ı soustavu line´arn´ıch rovnic graficky – Linear System Plot. Tento maplet je moˇzn´e pouˇz´ıt v oborech R2 a R3 , v nichˇz dan´e rovnice pˇredstavuj´ı pˇr´ımky nebo roviny. N´azornˇe tak m˚ uˇzeme vidˇet, zda m´a zadan´a soustava rovnic ˇreˇsen´ı a kolik jich je. Maplet je moˇzn´e spustit pˇr´ımo z dokumentu pˇr´ıkazem LinearSystemPlotTutor z bal´ıku Student[LinearAlgebra]. Jeho podobu zn´azorˇ nuje obr´azek 4.14. Pomoc´ı pˇr´ıkazu LinearSolve m˚ uˇzeme t´eˇz jednoduˇse zjistit souˇradnice vektoru v zadan´e b´azi – viz pˇr´ıklad 4.11. Pˇ r´ıklad 4.11: Uvaˇzujme b´azi α = {u1 , u2 , u3 } vektorov´eho prostoru V , kde u1 = (2, −1, 0)T , u2 = (−4, 1, 2)T , u3 = (3, 0, −1)T . Urˇcete souˇradnice vektoru z = (−2, −1, 2)T v b´azi α. ˇ sen´ı: Souˇradnice zn v b´azi α jsou ˇreˇsen´ım rovnice A · zn = z, kde matice A je tvoˇrena Reˇ pr´avˇe b´az´ı α. Postup v´ ypoˇctu ilustruje obr´azek 4.15. 158
ˇ sen´ı soustav line´arn´ıch rovnic pˇr´ıkazem LinearSolve. Obr´ azek 4.13: Reˇ
Obr´ azek 4.14: Grafick´e zobrazen´ı soustavy line´arn´ıch rovnic.
Pˇ r´ıklad 4.12: Uvaˇzujme soustavu line´arn´ıch rovnic s nezn´am´ ymi x, y, z a parametry c, d ∈ C: x + c · y − c · z = −3, x + (c − 1) · y − (c + 3) · z = −5, x + (c + 1) · y + 2 · z = d − 1. Urˇcete, pro kter´a c, d m´a soustava ˇza´dn´e, jedno, resp. nekoneˇcnˇe mnoho ˇreˇsen´ı. 159
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 4.11. Obr´ azek 4.15: Reˇ
ˇ sen´ı: Zap´ıˇseme zadanou soustavu maticovˇe a vyuˇzijeme pˇr´ıazu LinearSolve. Z´ısk´ame Reˇ ˇreˇsen´ı vyj´adˇren´e pomoc´ı parametr˚ u c, d. Poˇcet ˇreˇsen´ı soustavy je z´avisl´ y pˇredevˇs´ım na hodnotˇe jmenovatele. Pokud je nenulov´ y (c 6= 1), soustava m´a jedin´e ˇreˇsen´ı. Pokud je jmenovatel nulov´ y (c = 1), je nutn´e rozliˇsit pˇr´ıpady, kdy je nulov´ y i ˇcitatel (d = 0, nekoneˇcnˇe mnoho ˇreˇsen´ı) a kdy je ˇcitatel r˚ uzn´ y od nuly (d 6= 0, tj. kdy zlomek nem´a smysl, a tedy ani soustava ˇreˇsen´ı). Postup v´ ypoˇctu je uveden na obr´azku 4.16. Pˇri ˇreˇsen´ı bylo vyuˇzito (novˇe) pˇr´ıkaz˚ u numer pro z´ısk´an´ı ˇcitatele zlomku a op k z´ısk´an´ı operand˚ u ze zadan´eho v´ yrazu (v tomto pˇr´ıpadˇe ze seznamu).
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 4.12. Obr´ azek 4.16: Reˇ
160
Pˇ r´ıklad 4.13: Uvaˇzujme b´azi α = {u1 , u2 , u3 } vektorov´eho prostoru V , kde u1 = (1, 1, 0)T , u2 = (1, 0, 1)T , u3 = (0, 1, 1)T . Urˇcete souˇradnice vektoru v = (1, 2, 3)T v b´azi α. Pˇ r´ıklad 4.14: Kter´ y z vektor˚ u u1 , u2 , u3 , u4 doplˇ nuje mnoˇzinu α na b´azi prostoru R4 ?: a) α = {(1, −2, 1, −1)T , (1, 0, −1, −1)T , (1, 1, −2, 0)T }, u1 = (−1, 2, −1, 1)T , u2 = (3, −1, −2, −1)T , u3 = (2, 1, 0, −2)T , u4 = (2, 1, −3, −2)T . b) α = {(1, 3, 0, −1)T , (1, 0, 0, −1)T , (0, 2, 1, 0)T }, u1 = (−1, 1, −1, 1)T , u2 = (3, −1, 0, −3)T , u3 = (2, 1, 0, −2)T , u4 = (1, −2, 0, −1)T . Pˇ r´ıklad 4.15: Prostory Rn [x] a Cn [x] vˇsech polynom˚ u s re´aln´ ymi, resp. komplexn´ımi, koeficienty spolu se standardnˇe definovan´ ym souˇctem polynom˚ u a skal´arn´ım n´asobkem polynomu tvoˇr´ı tak´e vektorov´ y prostor (pozn. dokaˇzte). Zjistˇete, zda jsou n´asleduj´ıc´ı polynomy v uveden´ ych prostorech line´arnˇe z´avisl´e nebo ne: a) R3 [x] : 1 − x, x − x2 , x2 − x3 , x3 − 1, b) R3 [x] : 1 + x, x + x2 , x2 + x3 , x3 + 1, c) R2 [x] : 2 − x + 4 · x2 , 3 + 6 · x + 2 · x2 , 2 + 10 · x − 4 · x2 , d) R2 [x] : 1 + 3 · x + 3 · x2 , x + x2 , 5 + 6 · x + 3 · x2 , 7 + 2 · x − x2 . Pˇ r´ıklad 4.16: Uvaˇzujme soustavu line´arn´ıch rovnic s nezn´am´ ymi x, y, z a parametry a, b ∈ R: a) a · x + y − 2 · z = 1, x − y + z = 0, (1 + a) · y − z = b. b) x − a · y − 2 · z = b, x + (1 − a) · y = b − 3, x + (1 + a) · y + a · z = 2 · b − 1. Urˇcete, pro kter´a a, b m´a soustava ˇza´dn´e, jedno, resp. nekoneˇcnˇe mnoho ˇreˇsen´ı. Pˇ r´ıklad 4.17: Uvaˇzujme soustavu line´arn´ıch rovnic s nezn´am´ ymi x1 , x2 , x3 a parametry a, b, c ∈ C: x1 + x2 + x3 = 3, x1 + a · x2 + x3 = 2, b · x1 + 2 · x2 + 2 · x3 = c. Urˇcete, pro kter´a a, b, c m´a soustava ˇza´dn´e, jedno, resp. nekoneˇcnˇe mnoho ˇreˇsen´ı. 161
4.1.4
Gaussova eliminace
Pozn´ amka 4.9: (Gaussova eliminace) Nenulovou matici A typu m×n nad C lze koneˇcnˇe mnoha element´arn´ımi ˇr´adkov´ ymi operacemi pˇrev´est na tzv. (ˇra´dkovˇe) schodovit´ y tvar. Tento tvar m˚ uˇzeme zapsat n´asleduj´ıc´ımi podm´ınkami: • je-li ∀i : 1 ≤ i ≤ k < m, j ∈ {1, 2, ..., n} : aij = 0, pak tak´e ∀i > k : aij = 0, • je-li pro 1 ≤ i < m, j ∈ {1, 2, ..., n} : aij prvn´ı nenulov´ y prvek na i-t´em ˇra´dku, pak a(i+1)j = 0. Element´arn´ı ˇr´adkovou operac´ı pˇritom rozum´ıme jednu z n´asleduj´ıc´ıch transformac´ı: 1. v´ ymˇenu dvou ˇra´dk˚ u matice A, 2. vyn´asoben´ı nˇekter´eho ˇr´adku matice A nenulov´ ym komplexn´ım ˇc´ıslem, 3. pˇriˇcten´ı skal´arn´ıho n´asobku nˇekter´eho ˇra´dku matice A k jin´emu jej´ımu ˇra´dku.
Pro pˇrevod matice na schodovit´ y tvar poskytuje Maple pˇr´ıkaz GaussianElimination, opˇet z bal´ıku LinearAlgebra. Jeho jedin´ ym povinn´ ym parametrem je matice, jiˇz chceme na schodovit´ y tvar pˇrev´est. Jedn´ım z voliteln´ ych parametr˚ u je parametr method, kter´ y pˇri nastaven´ı na FractionFree uprav´ı matici na schodovit´ y tvar tak, aby vˇsechna ˇc´ısla matice byla cel´a – obr´azek 4.17.
Obr´ azek 4.17: Gaussova eliminace v Maple.
Pˇr´ıkazem GaussianElimination z´ısk´ame rovnou v´ ysledek. Pokud n´as zaj´ım´a postup v´ ypoˇctu, m˚ uˇzeme vyuˇz´ıt pomocn´ıka GaussianEliminationTutor z bal´ıku Student[LinearAlgebra] dostupn´eho t´eˇz z hlavn´ıho menu (Tools > Tutors > LinearAlgebra > Gaussian Elimination...). Podobnˇe jako u jin´ ych pomocn´ ych maplet˚ u m˚ uˇzeme sami prov´adˇet zvolen´e u ´pravy se zadanou matic´ı nebo nechat syst´em Maple, aby n´am s´am uk´azal n´asleduj´ıc´ı krok v´ ypoˇctu, pˇr´ıpadnˇe cel´e odvozen´ı aˇz k v´ ysledku. Grafick´a podoba mapletu je uvedena na obr´azku 4.18 vlevo. Pomoc´ı Gaussovy eliminace m˚ uˇzeme ˇreˇsit syst´emy line´arn´ıch rovnic. K tomu Maple nab´ız´ı dalˇs´ıho pomocn´ıka – pˇr´ıkaz LinearSolveTutor z bal´ıku Student[LinearAlgebra], takt´eˇz dostupn´eho z hlavn´ıho menu (Tools > Tutors > LinearAlgebra > Linear System Solving...). Podoba tohoto pomocn´ıka (obr´azek 4.18 vpravo) je takˇrka shodn´a s mapletem pro 162
Obr´ azek 4.18: Pomocn´ık pˇri v´ ypoˇctu Gaussovy eliminace.
Gaussovu eliminaci. V tomto pˇr´ıpadˇe vˇsak m˚ uˇzeme postupovat d´ale k v´ ypoˇctu ˇreˇsen´ı (pomoc´ı tlaˇc´ıtka Solve System). Pˇri spouˇstˇen´ı pomocn´ıka jsme dot´az´an´ı, jestli chceme pouˇz´ıt Gaussovu eliminaci nebo Gaussovu-Jordanovu eliminaci, kter´a uprav´ı matici aˇz do jednotkov´eho tvaru. Jelikoˇz pro invertibiln´ı ˇctvercovou matici A plat´ı: A · A−1 = A−1 · A = E, kde E je jednotkov´a matice, je moˇzn´e vyuˇz´ıt Gaussovy eliminace i pˇri v´ ypoˇctu inverzn´ı matice. Pro tento postup nab´ız´ı Maple dalˇs´ıho pomocn´ıka podobn´eho dvˇema pˇredchoz´ım: pˇr´ıkaz3 InverseTutor z bal´ıku Student[LinearAlgebra], i v tomto pˇr´ıpadˇe dostupn´eho z hlavn´ıho menu (Tools > Tutors > LinearAlgebra > Matrix Inverse...). ˇ stˇe soustavu line´arn´ıch rovnic v R uˇzit´ım Gaussovy eliminace: Pˇ r´ıklad 4.18: Reˇ 2 · x1 − 3 · x2 + 17 · x3 − 29 · x4 − 36 · x5 2 · x1 − 3 · x2 + 18 · x3 − 27 · x4 + 33 · x5 12 · x1 − 18 · x2 + 102 · x3 − 174 · x4 − 216 · x5 2 · x1 − 3 · x2 + 21 · x3 − 24 · x4 − 30 · x5 2 · x1 − 3 · x2 + 24 · x3 − 21 · x4 − 27 · x5
= = = = =
22, 21, 132, 20, 19.
ˇ sen´ı: Zadanou soustavu je moˇzn´e ˇreˇsit pomocn´ıkem LinearSolveTutor. Lze vˇsak Reˇ pouˇz´ıt i pˇr´ıkaz GaussianElimination, coˇz provedeme i my. Soustavu zap´ıˇseme maticovˇe ve tvaru A · x = y, pˇr´ıkaz GaussianElimination pouˇzijeme na matici A doplnˇenou o sloupec y. V tomto pˇr´ıpadˇe nem´ame k dispozici svislou ˇc´aru oddˇeluj´ıc´ı matici A od vektoru y, coˇz mus´ıme m´ıt na pamˇeti. Po aplikaci Gaussovy eliminace z´ısk´ame matici ve schodovit´em tvaru, z n´ıˇz na prvn´ı pohled pozn´ame, ˇze soustava m´a nekoneˇcnˇe mnoho ˇreˇsen´ı z´avisl´ ych na parametru, kter´ y pˇriˇrad´ıme bud’ k nezn´am´e x1 nebo x2 . Pot´e zb´ yv´a uˇz pouze dopoˇc´ıtat hodnoty zbyl´ ych nezn´am´ ych, k ˇcemuˇz pouˇzijeme pˇr´ıkaz solve. Jeho prvn´ım parametrem je mnoˇzina rovnic vypl´ yvaj´ıc´ı ze z´ıskan´e matice ve schodovit´em tvaru. Promˇenn´a res obsahuje vektor ˇreˇsen´ı, tj. (x1 , x2 , ..., x5 )T . 3
Pozor! Nepl´est se stejnojmenn´ ym pˇr´ıkazem z bal´ıku Student[Calculus1] pro vykreslen´ı inverzn´ı funkce.
163
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 4.18. Obr´ azek 4.19: Reˇ
ˇ stˇe soustavu line´arn´ıch rovnic v C uˇzit´ım Gaussovy eliminace: Pˇ r´ıklad 4.19: Reˇ a) x+2·I ·y (3 − I) · y + (6 − 2 · I) · z 2·x−z x+y−z
= = = =
5 + 4 · I, 10, 5 + 3 · I, 5 + 2 · I,
b) (1 + I) · x + 3 · I · y = −I, (1 + 2 · I) · x + (1 − I) · y = 6 + I, c) (1 + I) · x + (1 − I) · y = 6 + 4 · I, I · x + (1 + 2 · I) · y = −3 + 5 · I.
164
ˇ stˇe soustavu line´arn´ıch rovnic v R uˇzit´ım Gaussovy eliminace: Pˇ r´ıklad 4.20: Reˇ x1 + 3 · x2 − 2 · x3 + 2 · x5 2 · x1 + 6 · x2 − 5 · x3 − 2 · x4 + 4 · x5 − 3 · x6 5 · x3 + 10 · x4 + 15 · x6 2 · x1 + 6 · x2 + 8 · x4 + 4 · x5 + 18 · x6
= = = =
0, −1, 5, 6.
Pˇ r´ıklad 4.21: Urˇcete hodnoty parametr˚ u a, b, c ∈ C tak, aby mˇel n´asleduj´ıc´ı syst´em pr´avˇe jedno ˇreˇsen´ı: a · x + b · y = c, c · x + a · z = b, c · y + b · z = a.
Pˇ r´ıklad 4.22: K matici:
A=
I −2 1 I
naleznˇete matici inverzn´ı a ovˇeˇrte, ˇze A · A−1 = E, kde E je jednotkov´a matice. ˇ sen´ı: Jednak m˚ Reˇ uˇzeme vyuˇz´ıt pomocn´ıka pro hled´an´ı inverzn´ı matice, jednak m˚ uˇzeme pouˇz´ıt pˇr´ıbuzn´ y pˇr´ıkaz k pˇr´ıkazu GaussianElimination, a to ReducedRowEchelonForm prov´adˇej´ıc´ı Gaussovu-Jordanovu eliminaci, jelikoˇz potˇrebujeme zadanou matici upravovat aˇz na jednotkovou. Postup v´ ypoˇctu je uveden na obr´azku 4.20.
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 4.22. Obr´ azek 4.20: Reˇ
Pˇ r´ıklad 4.23: Pomoc´ı Gaussovy eliminace najdˇete inverzn´ı matice k n´asleduj´ıc´ım matic´ım: 1 2 3 1 −4 −3 8 5 1 3 A= , B= , C = 0 1 2 , F = 0 −5 −3 . 11 7 1 4 0 0 1 −1 6 4 U nalezen´ ych matic ovˇeˇrte, ˇze souˇcinem matice a jej´ı inverze vznikne jednotkov´a matice. 165
Pˇ r´ıklad 4.24: Pomoc´ı Gaussovy eliminace najdˇete inverzn´ı matice k n´asleduj´ıc´ım matic´ım: 1 −I 1 + I 1+I 1−I 2 I 1 0 , A= , B= , C = −I 2 I 1 0 1−I 0 I 2+I 1+I 1+2·I 3−2·I 1 − I . F = 1−I 2−3·I 1+I 1+2·I U nalezen´ ych matic ovˇeˇrte, ˇze souˇcinem matice a jej´ı inverze vznikne jednotkov´a matice.
4.1.5
Determinant
Definice 4.10: Permutac´ı mnoˇziny X nazveme bijektivn´ı zobrazen´ı σ : X → X. Permutaci σ(X) naz´ yv´ame transpozic´ı, jestliˇze existuj´ı r˚ uzn´a x, y ∈ X tak, ˇze σ(x) = y ∧ σ(y) = x, a pˇritom ∀z ∈ X \ {x, y} : σ(z) = z. Dvojice prvk˚ u a, b ∈ X = {1, 2, ..., n}, n ∈ N tvoˇr´ı inverzi v permutaci σ, je-li a < b ∧ σ(a) > σ(b). Paritu permutace σ definujeme vztahem (−1)poˇcet inverz´ı a znaˇc´ıme sgn(σ). Definice 4.11: Necht’ A s prvky aij je ˇctvercov´a matice ˇra´du n ∈ N. Determinant matice A definujeme vztahem X |A| = sgn(σ) · a1σ(1) · a2σ(2) · . . . · anσ(n) , σ∈Sn
kde Sn je mnoˇzina vˇsech permutac´ı na mnoˇzinˇe {1, 2, ..., n}. Pozn´ amka 4.10: Vyj´adˇren´ım determinantu z pˇredchoz´ı definice pro n = 3 z´ısk´ame tzv. Saarusovo pravidlo: a11 a12 a13 |A| = a21 a22 a23 = +a11 · a22 · a33 + a21 · a32 · a13 + a31 · a12 · a23 a31 a32 a33 −a31 · a22 · a13 − a21 · a12 · a33 − a11 · a32 · a23 . V syst´emu Maple slouˇz´ı k v´ ypoˇctu determinantu matice pˇr´ıkaz Determinant z bal´ıku LinearAlgebra. M´ısto nˇej je moˇzn´e pouˇz´ıt svisl´ ych z´avorek (jak jsme zvykl´ı z psan´eho textu), pˇr´ıpadnˇe i kontextov´eho menu po kliknut´ı prav´ ym tlaˇc´ıtkem myˇsi na matici. Obˇe tyto moˇznosti nevyˇzaduj´ı naˇcten´ı zm´ınˇen´eho bal´ıku. Uk´azku v´ ypoˇctu poskytuje obr´azek 4.21. Pˇ r´ıklad 4.25: Uvaˇzujme matice z pˇr´ıklad˚ u 4.23 a 4.24. Ovˇeˇrte, ˇze pro X ∈ {A, B, C, F } plat´ı: b) |X −1 | =
a) |X| = |X T |,
1 . |X|
Pˇ r´ıklad 4.26: Uvaˇzujme matice z pˇr´ıkladu 4.24. Ovˇeˇrte, ˇze plat´ı: |A · B| = |A| · |B|,
|C · F | = |C| · |F |.
166
Obr´ azek 4.21: V´ ypoˇcet determinantu v Maple.
Laplace˚ uv rozvoj determinantu Pozn´ amka 4.11: K v´ ypoˇctu determinantu matic vˇetˇs´ıch rozmˇer˚ u neˇz 3 × 3 (bez poˇc´ıtaˇce) se obvykle pouˇz´ıv´a Gaussova eliminaˇcn´ı metoda a Laplace˚ uv rozvoj determinantu. Laplace˚ uv rozvoj determinantu n´am ˇr´ık´a, ˇze pro ˇctvercovou matici A ˇra´du n s prvky aij a pˇrirozen´a ˇc´ısla k, l takov´a, ˇze 1 ≤ k, l ≤ n plat´ı: n n X X k+j |A| = (−1) · akj · |Akj | = (−1)i+l · ail · |Ail |, j=1
i=1
kde Akj je matice A bez sv´eho k-t´eho ˇra´dku a j-t´eho sloupce, tzv. submatice matice A. Syst´em Maple nenab´ız´ı n´astroj, kter´ y by umˇel n´azornˇe prov´est Laplace˚ uv rozvoj. Nic n´am vˇsak nebr´an´ı v jeho vytvoˇren´ı. Zavedeme proto pˇr´ıkaz laplace jako proceduru se tˇremi povinn´ ymi parametry – ˇctvercovou matic´ı, pˇrirozen´ ym ˇc´ıslem od 1 do n ud´avaj´ıc´ı, podle kolik´at´eho ˇr´adku ˇci sloupce m´a b´ yt rozvoj proveden, a p´ısmenem r nebo s v uvozovk´ach znaˇc´ıc´ım, jestli se rozvoj povede podle ˇra´dku ˇci sloupce. Smyslem textu nen´ı nauˇcit programovat v Maple, a proto uved’me jen nˇekolik pozn´amek ke zdrojov´emu k´odu um´ıstˇen´em n´ıˇze v r´ameˇcku. Procedura m´a tˇri parametry (ˇctvercovou matici, pˇrirozen´e ˇc´ıslo a znak). Pokud neuvedeme parametry v tomto poˇrad´ı a zm´ınˇen´ ych typ˚ u, vyp´ıˇse Maple chybovou zpr´avu Error, invalid input. l a p l a c e := p r o c (A : : ( Matrix ( s q u a r e ) ) , i : : p o s i n t , c : : c h a r a c t e r ) local k, n; uses LinearAlgebra ; n := RowDimension (A ) ; i f n < i then p r i n t f ( ” Druhy parametr musi byt c e l e c i s l o od 1 do %d . ” , n ) ; r e t u r n ; end i f ; i f c = ” r ” then add ( ( − 1 ) ˆ ( i+k ) ∗A[ i , k ] ∗ d e t ( DeleteRow ( DeleteColumn (A, k ) , i ) ) , k = 1 . . n ) e l i f c = ” s ” then add ( ( − 1 ) ˆ ( i+k ) ∗A[ k , i ] ∗ d e t ( DeleteRow ( DeleteColumn (A, i ) , k ) ) , k = 1 . . n ) e l s e p r i n t f ( ” T r e t i parametr musi byt pismeno r nebo pismeno s . ” ) ; r e t u r n ; end i f ; end p r o c :
V proceduˇre je pouˇzito nˇekolik pˇr´ıkaz˚ u z bal´ıku LinearAlgebra, kter´ y je na zaˇca´tku naˇcten“ (pouze pro potˇreby procedury!). Tˇemito pˇr´ıkazy jsou RowDimension pro zjiˇstˇen´ı ” 167
poˇctu ˇr´adk˚ u (dimenze) zadan´e matice, DeleteRow a DeleteColumn pro odstranˇen´ı ˇr´adku, resp. sloupce, zadan´e matice. Dalˇs´ımi pouˇzit´ ymi pˇr´ıkazy (tentokr´at jiˇz z hlavn´ı knihovny Maplu) jsou add pro souˇcet prvk˚ u (zejm´ena numerick´e) posloupnosti a printf pro form´atovan´ y v´ ypis. Aby nedoˇslo k u ´pln´emu vyhodnocen´ı a byl vidˇet Laplace˚ uv rozvoj, je pro determinant pouˇzit neexistuj´ıc´ı pˇr´ıkaz“ det. Vyhodnotit z´ıskan´ y v´ ysledek a z´ıskat tak koneˇcnou hodnotu ” determinantu lze napˇr. posloupnost´ı pˇr´ıkaz˚ u eval pro vyhodnocen´ı a subs, j´ımˇz nahrad´ıme ˇretˇezec det pˇr´ıkazem pro v´ ypoˇcet determinantu, tj. napˇr. pouˇz´ıt: eval(subs(det = LinearAlgebra[Determinant], %)); n´aslednˇe po z´ıskan´em rozvoji determinantu. N´azev bal´ıku LinearAlgebra je pochopitelnˇe moˇzn´e vynechat, pokud jsme bal´ık dˇr´ıve naˇcetli (pˇr´ıkazem with). Uk´azku pouˇzit´ı pˇr´ıkazu laplace nab´ız´ı obr´azek 4.22.
Obr´ azek 4.22: Laplace˚ uv rozvoj determinantu v Maple.
Pozn´ amka 4.12: Pˇri ruˇcn´ım“ v´ ypoˇctu determinantu matice je tˇreba zn´at n´asleduj´ıc´ı ” pravidla: • determinant troj´ uheln´ıkov´e matice se rovn´a souˇcinu jej´ıch diagon´aln´ıch prvk˚ u, • v´ ymˇenou poˇrad´ı dvou ˇra´dk˚ u nebo sloupc˚ u matice se zmˇen´ı znam´enko determinantu na opaˇcn´e, • vyn´asoben´ım nˇejak´eho ˇra´dku nebo sloupce matice nenulov´ ym skal´arem k ∈ C, se jej´ı determinant zmˇen´ı na k-n´asobek p˚ uvodn´ı hodnoty, • pˇripoˇcten´ım skal´arn´ıho n´asobku nˇejak´eho ˇr´adku matice k jej´ımu jin´emu ˇra´dku, resp. n´asobku nˇejak´eho jej´ıho sloupce k jin´emu sloupci se hodnota jej´ıho determinantu nezmˇen´ı. Pˇ r´ıklad 4.27: Urˇcete hodnotu determinantu 7 2 6 6 A= 8 10 5 7
matice A pomoc´ı Laplaceova rozvoje, kde 3 2 6 7 . 9 10 3 3
ˇ sen´ı: Uk´aˇzeme dva r˚ Reˇ uzn´e postupy. 168
Obr´ azek 4.23: Prvn´ı ˇreˇsen´ı pˇr´ıkladu 4.27.
Obr´ azek 4.24: Druh´e ˇreˇsen´ı pˇr´ıkladu 4.27.
Prvn´ı postup, prezentovan´ y na obr´azku 4.23, m´a za c´ıl napodobit pr˚ ubˇeh ruˇcn´ıho“ ” v´ ypoˇctu. Kdyˇz se pozornˇe pod´ıv´ame na matici A, vˇsimneme si, ˇze ve tˇret´ım sloupci jsou vˇsechna ˇc´ısla n´asobky tˇr´ı. Tj. vhodn´ ymi ˇra´dkov´ ymi u ´pravami doc´ıl´ıme tˇr´ı nul v tomto sloupci, aniˇz by se zmˇenila hodnota determinantu matice (viz pozn´amka 4.12). Pˇred u ´pravami si 169
vytvoˇr´ıme kopii B matice A pˇr´ıkazem copy, abychom nepˇrepisovali prvky p˚ uvodn´ı matice. Hledan´ y determinant oznaˇc´ıme p´ısmenem d. V Laplaceovˇe rozvoji z˚ ustane“ determinant ” jedin´e matice typu 3 × 3, jiˇz oznaˇc´ıme p´ısmenem C. Aˇckoli determinant matice ˇr´adu 3 uˇz dok´aˇzeme spoˇc´ıtat pˇr´ımo, je moˇzn´e opakovat tent´ yˇz postup co pro p˚ uvodn´ı matici A, z´ıskat upravenou matici F a jej´ım Laplaceov´ ym rozvojem dospˇet k determinantu jedin´e matice ˇra´du 2. Pˇri ˇreˇsen´ı ˇcasto vyuˇz´ıv´ame pˇr´ıkazu op, abychom z´ıskali ˇz´adan´e operandy pˇredchoz´ıch v´ yraz˚ u automaticky a nemuseli je ruˇcnˇe kop´ırovat. V druh´em pˇr´ıpadˇe – obr´azek 4.24 – vyuˇzijeme toho, ˇze syst´emu Maple nen´ı nutn´e pˇr´ıklad zjednoduˇsovat vytv´aˇren´ım nul“ v matici a nech´ame vˇse na nˇem. ” Pˇ r´ıklad 4.28: Urˇcete hodnotu determinantu zadan´ ych matic pomoc´ı Laplaceova rozvoje:
1 2 A= 3 0
0 1 −1 0 1 −2 , 3 −1 1 1 1 1
1 2 B= −1 2
2 −1 0 2 1 1 , 1 2 3 1 1 −1
2 1 −2 −1 1 −1 −1 1 . C= 4 2 2 1 8 1 1 2
Konjugovan´ a matice Definice 4.12: Matici A nazveme konjugovanou matic´ı (resp. komplexnˇe sdruˇzenou matic´ı) k matici A s prvky aij , jestliˇze matice A obsahuje prvky aij pro vˇsechna i, j, tj. jej´ıˇz prvky jsou komplexnˇe sdruˇzen´e k prvk˚ um matice A. Syst´em Maple nem´a pˇr´ımo pˇr´ıkaz pro v´ ypoˇcet konjugovan´e matice, lze vˇsak vyuˇz´ıt pˇr´ıkaz˚ u conjugate pro zisk komplexnˇe sdruˇzen´eho komplexn´ıho ˇc´ısla a map, j´ımˇz aplikujeme pˇr´ıkaz conjugate na kaˇzd´ y prvek matice. Zm´ınˇen´e lze prov´est t´eˇz pomoc´ı kontextov´e nab´ıdky, kter´a se objev´ı po kliknut´ı prv´ ym tlaˇc´ıtkem myˇsi na matici – obr´azek 4.25.
Obr´ azek 4.25: V´ ypoˇcet konjugovan´e matice v Maple.
Pro komplexn´ı matici d´ale zav´ad´ıme tzv. hermitovskou transpozici. Hermitovsky transponovan´a matice je transponovan´a konjugovan´a matice. Pro tuto operaci poskytuje Maple pˇr´ıkaz HermitianTranspose z bal´ıku LinearAlgebra. Operaci je vˇsak moˇzn´e prov´est t´eˇz pomoc´ı kontextov´e nab´ıdky po kliknut´ı prav´ ym tlaˇc´ıtkem myˇsi na matici, pˇr´ıpadnˇe z´apisem A%H , kde A je dan´a matice. Uk´azku pouˇzit´ı a rozd´ılu mezi obyˇcejnou a hermitovskou transpozic´ı poskytuje obr´azek 4.26. Jelikoˇz (AT )T = A pro matici A, lze vyuˇz´ıt tak´e hermitovsk´e transpozice pro zisk konjugovan´e matice. 170
Obr´ azek 4.26: Hermitovsk´a transpozice matice v Maple.
Pˇ r´ıklad 4.29: Uvaˇzujme matice z pˇr´ıklad˚ u 4.23 a 4.24. Ovˇeˇrte, ˇze plat´ı pro X ∈ {A, B, C, F }: X = |X|.
4.2
Line´ arn´ı zobrazen´ı
ˇ Definice 4.13: Necht’ U, V jsou vektorov´e prostory nad K ∈ {R, C}. Rekneme, ˇze ϕ : U → V je line´arn´ı zobrazen´ı, jestliˇze pro libovoln´a x, y ∈ U a a, b ∈ K plat´ı: ϕ(a · x + b · y) = a · ϕ(x) + b · ϕ(y).
Pˇ r´ıklad 4.30: Zjistˇete, zda je f : R3 → R2 , f (x) = (1 + x1 , x2 )T line´arn´ı zobrazen´ı. ˇ sen´ı: Syst´em Maple neumoˇzn Reˇ ˇuje vytv´aˇren´ı vektorov´ ych funkc´ı v prav´em slova smyslu. Lze vˇsak vytvoˇrit jak´ ysi mezistupeˇ n“ skal´arn´ı a vektorov´e funkce z´apisem vzoru jako po” sloupnosti prvk˚ u (v kulat´ ych z´avork´ach) a obrazu ve formˇe vektoru. Obr´azek 4.27 poskytuje postup ˇreˇsen´ı. Vlevo byly vypisov´any vˇsechny prvky vzoru jednotlivˇe, vpravo bylo pouˇzito oznaˇcen´ı a pˇr´ıkaz˚ u, aby postup odpov´ıdal pr´aci s vektorem. Z tohoto d˚ uvodu je v posledn´ım pˇr´ıkazu vytv´aˇren seznam pouˇzit´ım hranat´ ych z´avorek a jeho odstranˇen´ı“ (tj. pˇrechod zpˇet ” k posloupnosti promˇenn´ ych) pˇr´ıkazem op. Nam´ısto pˇr´ıkazu map je vpravo oper´ator ∼ aplikuj´ıc´ı pˇredchoz´ı operaci na kaˇzd´ y prvek pole (tj. vektoru, seznamu, ...). Jak z obr´azku 4.27 vid´ıme, zobrazen´ı f nen´ı line´arn´ı. Pˇ r´ıklad 4.31: Zjistˇete, zda je f : R3 → R2 line´arn´ı zobrazen´ı, pˇriˇcemˇz a) f (x) = (x1 + x2 , x1 − x3 )T , b) f (x) = (1, 2)T , c) f (x) = (x21 , −2 · x2 )T . 171
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 4.30. Obr´ azek 4.27: Reˇ
Pˇ r´ıklad 4.32: Dokaˇzte, ˇze derivace re´aln´eho polynomu tˇret´ıho stupnˇe je line´arn´ı zobrazen´ı.
Definice 4.14: Necht’ U, V jsou vektorov´e prostory nad K ∈ {R, C}, ϕ : U → V je line´arn´ı zobrazen´ı. J´adrem zobrazen´ı ϕ naz´ yv´ame mnoˇzinu Ker(ϕ) = ϕ−1 (0) = {x ∈ U | ϕ(x) = 0}. Obrazem zobrazen´ı ϕ naz´ yv´ame mnoˇzinu Im(ϕ) = ϕ(U ) = {ϕ(x) | x ∈ U }. Pozn´ amka 4.13: Mnoˇzina Ker(ϕ) je vektorov´ y podprostor prostoru U a mnoˇzina Im(ϕ) je vektorov´ y podprostor prostoru V . Definice 4.15: Bijektivn´ı line´arn´ı zobrazen´ı ϕ : U → V naz´ yv´ame line´arn´ım isomorfisˇ mem. Rekneme, ˇze vektorov´e prostory U, V jsou isomorfn´ı, a p´ıˇseme U ∼ = V , jestliˇze existuje nˇejak´ y (line´arn´ı) isomorfismus ϕ : U → V . Pozn´ amka 4.14: Line´arn´ı zobrazen´ı ϕ : U → V je isomorfismus pr´avˇe tehdy, kdyˇz Ker(ϕ) = {0}, Im(ϕ) = V .
4.2.1
Matice line´ arn´ıho zobrazen´ı
Definice 4.16: Necht’ U, V jsou vektorov´e prostory koneˇcn´e dimenze nad K ∈ {R, C} s b´azemi α = {u1 , ..., un } v U a β = {v1 , ..., vm } ve V , kde m, n ∈ N. Matic´ı line´arn´ıho zobrazen´ı ϕ : U → V vzhledem k b´az´ım α, β naz´ yv´ame matici A = (ϕ(u1 )β , ..., ϕ(un )β ) ∈ Km×n , 172
jej´ıˇz sloupce tvoˇr´ı souˇradnice obraz˚ u ϕ(ui ), i = 1, ..., n vektor˚ u b´aze α vyj´adˇren´e v b´azi β. Tato matice se znaˇc´ı t´eˇz: A = (ϕ)β,α . Jestliˇze ϕ : U → U , p´ıˇseme pouze: A = (ϕ)α . Tuto matici naz´ yv´ame matic´ı line´arn´ı transformace. Pˇ r´ıklad 4.33: Zapiˇste matici line´arn´ıho zobrazen´ı f : R3 → R2 s b´azemi α ∈ R3 a β ∈ R2 , f (x) = (x1 + 2 · x2 − 3 · x3 , 2 · x1 )T , kde a) α = ε3 , β = ε2 , b) α = {(1, 2, 0)T , (−2, 1, 0)T , (3, 1, −1)T }, β = {(2, 1)T , (0, 2)T }. ˇ sen´ı: Reˇ a) Z definice 4.16: A = (f (e1 )ε2 , f (e2 )ε2 , f (e3 )ε2 ) = f (1, 0, 0)T ε2 , f (0, 1, 0)T ε2 , f (0, 0, 1)T ε2 . Ze zad´an´ı potom m´ame: f (1, 0, 0)T = (1, 2)T , f (0, 1, 0)T = (2, 0)T , f (0, 0, 1)T = (−3, 0)T . Vzhledem k tomu, ˇze f (ei )ε2 = f (ei ) pro i = 1, 2, 3, m˚ uˇzeme rovnou ps´at: 1 2 −3 A= , 2 0 0 b) Opˇet z definice 4.16: A = f (1, 2, 0)T β , f (−2, 1, 0)T β , f (3, 1, −1)T β . Ze zad´an´ı m´ame: f (1, 2, 0)T = (5, 2)T , f (−2, 1, 0)T = (0, −4)T , f (3, 1, −1)T = (8, 6)T . Narozd´ıl od pˇr´ıpadu (a) mus´ıme z´ıskan´e obrazy pˇrev´est do b´aze β, tj. naj´ıt jejich souˇradnice v t´eto b´azi. K tomu lze vyuˇz´ıt pˇr´ıkaz LinearSolve, jak jsme jej pouˇzili i dˇr´ıve – obr´azek 4.28. Z´ıskan´e souˇradnice n´aslednˇe zap´ıˇseme do matice podle definice: A=
5 2
− 14
173
0 4 . −2 1
Obr´ azek 4.28: Nalezen´ı souˇradnic vektor˚ u v pˇr´ıkladu 4.33.(b).
Pˇ r´ıklad 4.34: Uvaˇzujme line´arn´ı zobrazen´ı f : R4 → R4 , kde f (x) = (x1 + x2 + x3 + x4 , −x1 − x2 − x3 − x4 , x1 − x2 + x3 − x4 , −x1 + x2 − x3 + x4 )T . Urˇcete Ker(f ) a Im(f ). ˇ sen´ı: Nejprve nalezneme matici line´arn´ıho zobrazen´ı f . Jelikoˇz nebyla zad´ana ˇz´adn´a Reˇ b´aze, m˚ uˇzeme uvaˇzovat standardn´ı b´azi ε4 prostoru R4 . Z´ısk´ame tak matici: 1 1 1 1 −1 −1 −1 −1 A= 1 −1 1 −1 . −1 1 −1 1 Syst´em Maple disponuje pˇr´ıkazem NullSpace z bal´ıku LinearAlgebra pro nalezen´ı b´aze tzv. nulov´eho prostoru matice, tj. j´adra pˇr´ısluˇsn´eho zobrazen´ı. D´ale m´ame k dispozici pˇr´ıkaz ColumnSpace z t´ehoˇz bal´ıku, kter´ y vyp´ıˇse b´azi vektor˚ u zapsan´ ych ve sploupc´ıch dan´e matice, tj. b´azi obrazu zobrazen´ı. Pˇr´ısluˇsn´e mnoˇziny (Ker(f ) a Im(f )) pak tvoˇr´ı line´arn´ı obaly nalezen´ ych b´az´ı. Nalezen´ı b´az´ı prostor˚ u Ker(f ) a Im(f ) je uvedeno na obr´azku 4.29. Pˇ r´ıklad 4.35: Zjistˇete, zda je n´ıˇze uveden´e zobrazen´ı f : Rn → Rn , n ∈ {2, 3} line´arn´ı. Pokud ano, najdˇete Ker(f ) a Im(f ). Je f isomorfismus? a) f (x, y) = (x, y 2 )T , b) f (x, y) = (2 · x + 3 · y, x − y)T , c) f (x, y, z) = ((x + y)2 , x − y, x + y + z)T , d) f (x, y, z) = (x − 2 · y + z, 2 · x − y + z, 3 · y − z)T . Pozn´ amka 4.15: Necht’ U, V jsou vektorov´e prostory koneˇcn´e dimenze nad K ∈ {R, C} s b´azemi α v U a β ve V . Necht’ d´ale ϕ : U → V je line´arn´ı zobrazen´ı, A jeho matice. Pak pro vˇsechna u ∈ U plat´ı: (ϕ(u))β = (ϕ)β,α · (u)α = A · (u)α .
174
Obr´ azek 4.29: Nalezen´ı b´az´ı prostor˚ u Ker(f ) a Im(f ) v pˇr´ıkladu 4.34.
Pˇ r´ıklad 4.36: Naleznˇete matici line´arn´ıho zobrazen´ı f : R2 → R2 , jestliˇze f (1, 1) = (2, −1)T , f (1, −1) = (2, 1)T . Aplikac´ı pozn´amky 4.15 ovˇeˇrte, ˇze A je skuteˇcnˇe matic´ı zobrazen´ı f . ˇ sen´ı: V zad´an´ı nebyla specifikov´ana b´aze prostoru R2 , ˇcili uvaˇzujeme standardn´ı b´azi Reˇ ε2 . Pro vytvoˇren´ı matice A line´arn´ıho zobrazen´ı f potˇrebujeme naj´ıt obrazy vektor˚ u b´aze ε2 , f (1, 0) a f (0, 1), kter´e tvoˇr´ı sloupce matice A. Jelikoˇz f je line´arn´ı, plat´ı: f (1, 0) = f (0, 1) =
1 · (f (1, 1) + f (1, −1)) = (2, 0)T , 2
1 · (f (1, 1) − f (1, −1)) = (0, −1)T . 2
Matice A je proto rovna: 2 0 A= . 0 −1 Rovnost z pozn´amky 4.15 pˇrech´az´ı do tvaru: (f (u))ε2 = A · (u)ε2 = A · u. Ovˇeˇren´ı provedeme v Maple – obr´azek 4.30.
Obr´ azek 4.30: Ovˇeˇren´ı spr´avnosti nalezen´e matice v pˇr´ıkladu 4.36.
Pˇ r´ıklad 4.37: Naleznˇete matici line´arn´ıho zobrazen´ı f : R3 → R4 , jestliˇze f (1, 1, 0) = (0, 0, 0, 0)T , f (1, 0, 1) = (1, 0, 1, 0)T , f (0, 1, 1) = (0, 1, 0, 1)T . Aplikac´ı pozn´amky 4.15 ovˇeˇrte, ˇze A je skuteˇcnˇe matic´ı zobrazen´ı f . 175
Pˇ r´ıklad 4.38: Necht’ ε3 je b´aze prostoru R3 a β = {(1, 3)T , (−1, 4)T } je b´aze prostoru R2 , matice 1 3 2 A= −2 5 0 je matic´ı line´arn´ıho zobrazen´ı f : R3 → R2 vzhledem k b´az´ım ε3 , β, tj. A = (f )β,ε3 . Urˇcete (f (1, 3, 5))β , (f (2, 0, −2))β . Pˇ r´ıklad 4.39: Je d´ana matice A line´arn´ıho zobrazen´ı f : R2 → R2 . Jak´ y je geometrick´ y v´ yznam tohoto zobrazen´ı? Zn´azornˇete graficky. 0 −1 a) A = , 1 0 1 0 b) A = , 0 −1 2 0 c) A = . 0 2 Pˇ r´ıklad 4.40: Najdˇete matici A line´arn´ıho zobrazen´ı f : Rn → Rn , n ∈ {2, 3} tak, aby jeho geometrick´ y v´ yznam byl n´asleduj´ıc´ı: a) projekce na osu y v R2 , b) osov´a symetrie kolem osy y v R2 , c) kolm´a projekce do osy x v R3 , d) kolm´a projekce do roviny tvoˇren´e osami y, z v R3 , e) otoˇcen´ı o 30◦ kolem osy x v R3 . Zn´azornˇete graficky.
176
5 Chyby V t´eto kapitole si uk´aˇzeme nejˇcastˇejˇs´ı chyby pˇri pr´aci se syst´emem Maple.
5.1 5.1.1
Chybov´ e zpr´ avy (Error Messages) Math mode / Text mode
Jednou z prvn´ıch chyb, kter´ ych se uˇzivatel´e ˇcasto dopouˇstˇej´ı, je nevˇenov´an´ı dostateˇcn´e pozornosti pˇr´ıkazov´emu (matematick´emu) a textov´emu reˇzimu. Pˇr´ıkazov´ y (matematick´ y) reˇzim (Math mode) slouˇz´ı k z´apisu pˇr´ıkaz˚ u. Po kliknut´ı na kl´avesu Enter dojde k jeho vyhodnocen´ı. Textov´ y reˇzim slouˇz´ı k z´apisu obyˇcejn´eho textu. Po kliknut´ı na kl´avesu Enter se pouze“ ” ˇ a a nˇekdy tˇeˇzko odhaliteln´a chyba je sm´ıch´an´ı“ tˇechto pˇresuneme na nov´ y ˇra´dek. Cast´ dvou ” reˇzim˚ u pˇri z´apisu pˇr´ıkazu, kdy zpravidla z´ısk´av´ame chybn´e v´ ysledky. To, jestli je cel´ y pˇr´ıkaz zapsan´ y v pˇr´ıkazov´em (matematick´em) reˇzimu, m˚ uˇzeme poznat z fontu p´ısma (ale nemus´ı tomu tak nutnˇe b´ yt). Nejjistˇeji to pozn´ame um´ıstˇen´ım kurzoru na pˇr´ıkaz, kdy se objev´ı (naneˇstˇeˇst´ı slabˇe viditeln´ y) ˇsed´ y obd´eln´ık tvoˇren´ y pˇreruˇsovanou ˇc´arou vymezuj´ıc´ı znaky zapsan´e v pˇr´ıkazov´em (matematick´em) reˇzimu – viz obr´azek 5.1. U pˇr´ıkaz˚ u na druh´em ˇra´dku je vˇzdy um´ıstˇen kurzor pˇred ˇc´ıslic´ı 2. M˚ uˇzeme si tedy vˇsimnout zm´ınˇen´eho pˇreruˇsovan´eho obd´eln´ıku, kter´ y v prvn´ım pˇr´ıpadˇe (vlevo) zahrnuje pouze ˇc´ıslici 2. Pˇr´ıkazy na prvn´ım ˇra´dku byly vytvoˇreny obdobnˇe.
Obr´ azek 5.1: Chyby v pouˇzit´ı matematick´eho a textov´eho reˇzimu.
5.1.2
Chybn´ e argumenty pˇ r´ıkaz˚ u
Dalˇs´ı velmi ˇcastou chybou (ne-li nejˇcastˇejˇs´ı) je ˇspatn´e zad´an´ı argument˚ u pˇr´ıkaz˚ u. Kaˇzd´ y pˇr´ıkaz m´a definovan´e pouˇzit´ı. Vˇzdy mu mus´ıme nastavit povinn´e argumenty, m˚ uˇzeme pˇridat voliteln´e (charakterizovan´e slov´ıˇckem optional ). Argumenty mus´ı b´ yt zad´any vˇzdy v takov´em tvaru, jak´ y je pˇredepsan´ y. Informace o tom, jak dan´ y pˇr´ıkaz pouˇz´ıt, jak specifikovat argumenty pˇr´ıkazu, kter´e argumenty jsou povinn´e a kter´e voliteln´e, nalezneme v n´apovˇedˇe 177
syst´emu Maple k pˇr´ısluˇsn´emu pˇr´ıkazu. N´asleduje pˇrehled chybov´ ych zpr´av, kter´e Maple pˇri ˇspatn´em zad´an´ı argument˚ u vypisuje.
Obr´ azek 5.2: Ve vˇsech pˇr´ıpadech si Maple stˇeˇzuje na ˇspatn´ y vstup. Nejprve je pˇr´ıkazu sin zad´ an seznam, kdeˇzto Maple oˇcek´ av´ a algebraickou hodnotu. Argumentem pˇr´ıkazu Eigenvalues m´a b´ yt ˇctvercov´a matice (nikoli re´ aln´e ˇc´ıslo). Pˇr´ıkazu solve jsou v chybn´e variantˇe zad´any dvˇe rovnice jako dva parametry, pˇr´ıkaz vˇsak oˇcek´ av´ a, ˇze v pˇr´ıpadˇe v´ıce rovnic budou tyto zad´any v jedin´em parametru jako seznam (resp. mnoˇzina). Nakonec pˇr´ıkaz simplify neakceptuje nerovnosti jako dodateˇcn´a omezen´ı.
Obr´ azek 5.3: Pˇr´ıkaz roots oˇcek´ av´ a jako argument polynom nad ˇc´ıseln´ ym tˇelesem, coˇz sin(x) nen´ı. Pˇr´ıkaz convert vyˇzaduje uveden´ı jm´ena promˇenn´e, pokud upravovan´ y v´ yraz obsahuje v´ıce nezn´am´ ych.
178
Obr´ azek 5.4: Chybn´e z´ apisy omezuj´ıc´ıch podm´ınek pro pˇr´ıkaz simplify spolu s jejich spr´avn´ ymi variantami.
5.1.3
Nespr´ avn´ e pouˇ zit´ı z´ avorek
V syst´emu Maple m˚ uˇzeme pouˇz´ıvat vˇsechny typy z´avorek, kaˇzd´ y typ m´a vˇsak jin´ y v´ yznam a tedy jin´e pouˇzit´ı. Nav´ıc je tˇreba d´avat pozor na poˇcet lev´ ych (otev´ıraj´ıc´ıch) a poˇcet prav´ ych (uzav´ıraj´ıc´ıch) z´avorek. Vˇzdy, kdyˇz se tyto poˇcty nerovnaj´ı, syst´em vyp´ıˇse chybovou zpr´avu Error, unable to match delimiters (obr´azek 5.5).
Obr´ azek 5.5: Chyby v pouˇz´ıv´an´ı z´avorek.
5.1.4
Nespr´ avn´ e pˇ riˇ razen´ı
Syst´em Maple disponuje tzv. syst´emov´ ymi promˇenn´ ymi a pˇr´ıkazy. Jejich n´azvy jsou chr´anˇen´e, tj. do chr´anˇen´ ych promˇenn´ ych nen´ı moˇzn´e pˇriˇrazovat jin´ y typ hodnot, neˇz pro kter´ y jsou urˇceny, a n´azvy pˇr´ıkaz˚ u nen´ı moˇzn´e pouˇz´ıvat jinak neˇz jako pˇr´ıkazy s definovan´ ym pouˇzit´ım (tj. nen´ı moˇzn´e si napˇr. vytvoˇrit promˇennou se stejn´ ym n´azvem jako nˇekter´ y z pˇr´ıkaz˚ u). To, jestli je nˇejak´ y n´azev chr´anˇen´ y ˇci nikoliv, je moˇzn´e zjistit pˇr´ıkazem type maj´ıc´ım dva argumenty: n´azev (jm´eno), u nˇejˇz chceme zjistit, zda je chr´anˇen´ y, a argument protected (kter´ y uˇz se nenastavuje na ˇz´adnou hodnotu) – viz obr´azek 5.6. 179
Obr´ azek 5.6: Chyby v pˇriˇrazov´an´ı hodnot do promˇenn´ ych.
5.1.5
Dˇ elen´ı nulou
Kdyˇz se pˇri u ´pravˇe zadan´eho v´ yrazu (pˇr´ıkazu) dostane Maple do situace, kdy m´a dˇelit nulou, vyp´ıˇse zpr´avu Error, numeric exception: division by zero. Tato situace se m˚ uˇze pˇrihodit i u v´ yraz˚ u (pˇr´ıkaz˚ u), u nichˇz to neoˇcek´av´ame (napˇr. u funkce ln) – obr´azek 5.7.
Obr´ azek 5.7: Vyhodnocen´ı v´ yrazu, v nˇemˇz se dˇel´ı nulou.
5.1.6
Nespr´ avn´ y z´ apis mocnin
Nˇekter´e chybov´e zpr´avy pˇri pr´aci s mocninami nab´ız´ı obr´azek 5.8.
5.1.7
Nespr´ avn´ e pouˇ zit´ı objekt˚ u
V syst´emu Maple m˚ uˇzeme narazit tak´e na chybovou zpr´avu Error, illegal use of an object as a name. Ta se objev´ı vˇzdy, kdyˇz pouˇzijeme nˇejak´ y objekt, kter´ y nen´ı jm´enem, na m´ıstˇe, kde syst´em jm´eno oˇcek´av´a. V´ yznam chyby bude nejl´epe patrn´ y z obr´azku 5.9.
5.1.8
Nespr´ avn´ e definice a pouˇ zit´ı funkc´ı
R˚ uzn´ ych chyb se m˚ uˇzeme dopustit i pˇri definici a pouˇzit´ı funkce (obr´azek 5.10). 180
Obr´ azek 5.8: Nespr´avn´ y z´apis mocnin.
Obr´ azek 5.9: Nespr´avn´e pouˇzit´ı objekt˚ u.
Obr´ azek 5.10: Nespr´avn´e definice a pouˇzit´ı funkc´ı.
181
5.1.9
Chyby pˇ ri vykreslov´ an´ı
N´asleduj´ı chyby vyskytuj´ıc´ı se pˇri vykreslov´an´ı. Jako u kaˇzd´eho pˇr´ıkazu mus´ıme db´at na spr´avnˇe uveden´e argumenty i u pˇr´ıkaz˚ u pro vykreslov´an´ı funkc´ı a v´ yraz˚ u. Chyby uveden´e na obr´azku 5.11 jsou zp˚ usobeny pˇredevˇs´ım nespr´avnˇe uveden´ ym rozsahem promˇenn´e x.
Obr´ azek 5.11: Chyby pˇri vykreslov´an´ı.
5.1.10
Dalˇ s´ı chybov´ e zpr´ avy
Z´avˇerem chybov´ ych zpr´av ukaˇzme jeˇstˇe tˇri ˇcast´e chybov´e zpr´avy, obr´azek 5.12.
182
Obr´ azek 5.12: Dalˇs´ı chybov´e zpr´avy.
5.2
Varov´ an´ı (Warnings)
Kromˇe chybov´ ych zpr´av vypisuje syst´em jeˇstˇe tzv. varov´an´ı. Varov´an´ı m˚ uˇze signalizovat naˇsi chybu (v z´apisu pˇr´ıkazu), ale zpravidla informuje o d˚ uvodech, proˇc nem˚ uˇze syst´em zadan´ y pˇr´ıkaz vyhodnotit (nˇekdy jej pˇresto vyhodnot´ı). Pˇri v´ ypisu varov´an´ı s textem Warning, solutions may have been lost je nutn´e pˇreformulovat probl´em (zapsat pˇr´ıkaz jinak, nebot’ jej Maple nedok´aˇze vyhodnotit). Ne vˇzdy je toto moˇzn´e. Zpravidla m˚ uˇzeme jinou formulac´ı probl´emu dos´ahnout alespoˇ n nˇejak´ ych zlepˇsen´ı“. ”
Obr´ azek 5.13: Varov´an´ı.
183
Obr´ azek 5.14: Varov´an´ı po spuˇstˇen´ı pˇr´ıkazu plot.
5.3
Ostatn´ı chyby
Podkapitola ukazuje nˇekolik ˇcast´ ych chyb, kter´e vˇsak nevyvol´avaj´ı chybov´e zpr´avy ani varov´an´ı.
5.3.1
Nenaˇ cten´ı bal´ıku (knihovny)
Obr´ azek 5.15: Pˇri nenaˇcten´ı potˇrebn´eho bal´ıku (knihovny) se pˇr´ıkaz pouze pˇrep´ıˇse“ na n´asleduj´ıc´ı ” ˇr´adek.
5.3.2
Nespr´ avn´ e pouˇ z´ıv´ an´ı nˇ ekter´ ych symbol˚ u
Maple je tzv. case sensitive, tj. z´aleˇz´ı na velikosti p´ısmen. Nav´ıc napˇr. pro Eulerovo ˇc´ıslo je vyhrazen speci´aln´ı symbol r˚ uzn´ y od p´ısmene e psan´eho na kl´avesnici poˇc´ıtaˇce.
184
Obr´ azek 5.16: Nespr´avn´e pouˇz´ıv´an´ı nˇekter´ ych symbol˚ u.
185
6 N´ avody k ˇ reˇ sen´ı pˇ r´ıklad˚ u 6.1
´ Uvod do syst´ emu Maple
Pˇr´ıklad 1.2: Pro vloˇzen´ı zadan´eho v´ yrazu potˇrebujeme: sumaˇcn´ı symbol a symbol nekoneˇcna. Sumaˇcn´ı symbol nalezneme v paletˇe Expression, symbol nekoneˇcna v paletˇe Common Symbols. Zlomek m˚ uˇzeme bud’ vz´ıt tak´e z palety Expression, nebo jej zap´ıˇseme ruˇcnˇe pomoc´ı lom´ıtka. Pˇr´ıklad 1.3: Potˇrebujeme vloˇzit zlomek a mocninu (resp. exponent). Oboj´ı najdeme v paletˇe Expression. M˚ uˇzeme tak´e pouˇz´ıt lom´ıtko a stˇr´ıˇsku“. ” Pˇr´ıklad 1.4: Opˇet vyuˇzijeme jiˇz dˇr´ıve zm´ınˇen´ ych palet. Pozor vˇsak na vkl´ad´an´ı Eulerova ˇc´ısla. To je nutn´e vz´ıt z palety (resp. pouˇz´ıt pˇr´ıkaz exp). Zapsan´e p´ısmeno e z kl´avesnice Maple bere jako obyˇcejn´e“ p´ısmeno (promˇennou) e. ” Pˇr´ıklad 1.6: K zad´an´ı v´ yrazu potˇrebujeme pˇr´ıkaz sqrt pro vloˇzen´ı odmocniny a pˇr´ıkaz exp pro vloˇzen´ı Eulerova ˇc´ısla. Pˇr´ıkaz m´a jeden parametr, kter´ ym je exponent Eulerova ˇc´ısla (tj. pro Eulerovo ˇc´ıslo samotn´e zad´av´ame exp(1)). Vloˇzit Eulerovo ˇc´ıslo je moˇzn´e t´eˇz zaps´an´ım p´ısmene e, vyvol´an´ım funkce automatick´eho dokonˇcov´an´ı a zvolen´ım poloˇzky Exponential ’e’. Pˇr´ıklad 1.7: Nejrychlejˇs´ı zp˚ usob je zadat do dokumentu ?sum, pˇr´ıpadnˇe zadat sum, um´ıstit kurzor na pˇr´ıkaz a stisknout kl´avesu F2. Pˇr´ıklad 1.8: Je nˇekolik zp˚ usob˚ u, jak to zjistit. Zˇrejmˇe nejrychlejˇs´ı je vyhled´avat v n´apovˇedˇe kl´ıˇcov´a slova matrix a vector, pˇr´ıpadnˇe Linear Algebra. Pˇr´ıklad 1.10: Pozor na rozd´ıl mezi poˇctem platn´ ych cifer a poˇctem desetinn´ ych m´ıst. Pˇr´ıklad 1.11: Kdyˇz zap´ıˇs´ıme nˇejak´e ˇc´ıslo s desetinnou teˇckou, Maple jej automaticky bude br´at jako ˇc´ıslo v pohybliv´e ˇra´dov´e ˇca´rce a v´ ypoˇcty s n´ım bude zaokrouhlovat na poˇcet platn´ ych m´ıst specifikovan´ y promˇennou Digits. Pˇr´ıklad 1.13: Pouˇzijeme pˇr´ıkaz isolve. Pˇr´ıklad 1.14: Pouˇzijeme pˇr´ıkaz isolve. Syst´em Maple vyp´ıˇse ˇreˇsen´ı s pouˇzit´ım konstant, kter´e jsou pˇrirozen´ ymi ˇc´ısly (bez nuly). Spr´avnˇe vˇsak maj´ı b´ yt pouˇzity nez´aporn´e celoˇc´ıseln´e konstanty. ˇ s´ıme jako soustavu nerovnic pˇr´ıkazem solve. Pˇr´ıklad 1.16: Reˇ
186
Pˇr´ıklad 1.17: Pouˇzijeme pˇr´ıkaz solve. Pro a = 0 bychom dostali line´arn´ı polynom. ˇ s´ıme opˇet pˇr´ıkazem solve. Pozor, dan´a rovnice m´a nekoneˇcnˇe mnoho ˇreˇsen´ı. Pˇr´ıklad 1.18: Reˇ ˇ s´ıme jako soustavu rovnic pˇr´ıkazem solve. Pˇr´ıklad 1.19: Reˇ
6.2
Matematick´ a anal´ yza s Maple v R
Pˇr´ıklad 2.3: Pouˇzijeme zaveden´ı pˇredpokladu: assuming. Pˇr´ıklad 2.4: Pouˇzijeme pˇr´ıkaz simplify. Pˇr´ıklad 2.5: Pouˇzijeme pˇr´ıkaz simplify. Pˇr´ıklad 2.6: Pouˇzijeme pˇr´ıkaz factor. Pˇr´ıklad 2.7: Pouˇzijeme pˇr´ıkaz simplify. Pˇr´ıklad 2.8: Vyuˇzijeme pˇr´ıkaz˚ u simplify, factor a convert. Pˇr´ıklad 2.12: Pro vˇsechna x ∈ R plat´ı: sin(x) ∈ [−1, 1]. 1 1 a f (−x) = x2 +5·x+6 . Z toho m´ame: f (x) 6= f (−x), Pˇr´ıklad 2.13: Plat´ı: f (x) = x2 −5·x+6 f (x) 6= −f (−x) a tedy funkce nen´ı sud´a, ani lich´a. D(f ) = R \ {2, 3}, H(f ) = R \ (−4, 0]. Obor hodnot urˇc´ıme z toho, ˇze polynom x2 − 5 · x + 6 nab´ yv´a vˇsech kladn´ ych hodnot (a proto mus´ı i funkce f (x)). Zm´ınˇen´ y polynom nab´ yv´a t´eˇz z´aporn´ ych hodnot, a to na intervalu (2, 3), pˇriˇcemˇz tu nejmenˇs´ı pˇresnˇe uprostˇred intervalu, tj. v bodˇe x = 52 . Funkce f (x) v tomto bodˇe naopak nab´ yv´a sv´e nejvyˇsˇs´ı hodnoty na intervalu (2, 3), a to hodnoty −4. Z pˇredeˇsl´eho plyne, ˇze funkce nen´ı ohraniˇcen´a.
Pˇr´ıklad 2.14: (a) f (x) = 9 − x2 , f (−x) = 9 − x2 = f (x) ⇒ sud´a funkce, √ √ (b) f (x) = x, f (−x) = −x ⇒ ani sud´a, ani lich´a, (c) f (x) = x1 , f (−x) =
−1 x
= −f (x) ⇒ lich´a funkce.
Pˇr´ıklad 2.15: (a) f (x) = 2 · x, kde x ∈ (0, 1), (b) f (x) =
1 , x−1
(c) f (x) =
1 x
x − 2 ... x ≤ 0 (f) f (x) = 2 ... 0 < x ≤ 1 , x + 1 ... x ≥ 1
+ 1,
(d) f (x) = ex , ( x + 2 ... x ≤ −2 (e) f (x) = , x − 2 ... x ≥ 2
(g) f (x) = arctan(x), ( ln(−x) ... x < 0 (h) f (x) = . ln(x) ... x > 0 187
Pˇr´ıklad 2.16: f (x) = x3 − k · x2 + 2 · x, f (−x) = −(x3 + k · x2 + 2 · x). Z toho dost´av´ame: k = −k = 0. Pˇr´ıklad 2.17: (a) Pro a 6= 0 se jedn´a o bijekci. (b) Ano, je to bijekce. (c) Nejedn´a se o bijekci, funkce nen´ı prost´a. (d) Ano, je to bijekce. (e) Ano, je to bijekce. Pˇr´ıklad 2.19: (a) f −1 (x) =
1 2
(c) f −1 (x) =
x−1 , x+1
· (x − 1), √ (b) f −1 (x) = 3 x,
(d) f −1 (x) = (1 − x)2 ... x ≥ 0, (e) f −1 (x) = x1 , (f) zadan´a funkce nen´ı prost´a (a nem´a tak inverzi). Pˇr´ıklad 2.20: Kaˇzd´a funkce osovˇe symetrick´a vzhledem k pˇr´ımce y = x je sama sobˇe inverz´ı. To znamen´a, ˇze jich je dokonce nekoneˇcnˇe mnoho. Pˇr´ıklad 2.22: g −1 (x) = 21 · ln(x). Legendu m˚ uˇzeme do grafu pˇridat nastaven´ım parametru legend pˇr´ıkazu plot nebo kliknut´ım na graf a v´ ybˇerem z kontextov´e nab´ıdky. Pˇr´ıklad 2.23: Pouˇzijeme pˇr´ıkaz animate. Funkce h(x) je klesaj´ıc´ı pro a < 0, rostouc´ı pro a > 0 a konstantn´ı pro a = 0. Pˇr´ıklad 2.25: Vych´az´ıme z definice 2.8, pouze se nyn´ı pˇribliˇzujeme k bodu x0 zprava, tj. uvaˇzujeme interval (x0 , x0 + δ). Pˇr´ıklad 2.26: Vyjdeme z definic 2.9 a 2.10. Uvaˇzujeme bod ∞ (resp. −∞) a chceme popsat stav, kdy pro libovolnˇe vysokou“ (resp. n´ızkou“) hodnotu M existuje hranice, nad n´ıˇz ” ” (resp. pod n´ıˇz) pro vˇsechna x plat´ı, ˇze funkˇcn´ı hodnota f (x) je vˇetˇs´ı (resp. menˇs´ı) neˇz ona p˚ uvodnˇe (libovolnˇe) zvolen´a hodnota M . Pˇr´ıklad 2.27: Maple zvl´adne urˇcit vˇsechny limity. Postupujeme tedy klasicky vyuˇzit´ım symbolu pro poˇc´ıt´an´ı limit z palety, kontextov´e nab´ıdky nebo pˇr´ıkazu limit. Pˇr´ıklad 2.28: (a) Zavedeme substituci y = x3 . 188
(b) Vyuˇzijeme vzorce cos(x) = cos( x2 )2 − sin( x2 )2 . √ (c) Rozˇs´ıˇr´ıme v´ yrazem x2 + 5 + 3. (d) Rozˇs´ıˇr´ıme v´ yrazem
1 x
√ a uvˇedom´ıme si, ˇze pro x → −∞ je x = − x2 .
(e) Zadan´ y zlomek rozloˇz´ıme na souˇcet dvou zlomk˚ u a zavedeme substituci u = −x. Dalˇs´ımi drobn´ ymi u ´pravami um´ıme rozhodnout, kam se kter´ y v´ yraz (zlomek) limitnˇe bl´ıˇz´ı pro u → ∞. (f) Vyuˇzijeme vzorce sin(2 · t) = 2 · sin(t) · cos(t) a platnosti lim
x→0
sin(x) x
= 1.
Pˇr´ıklad 2.29: (a) Staˇc´ı d´at pˇr´ıklad takˇrka jak´ekoli rozumn´e“ funkce definovan´e na nˇejak´em nepr´azdn´em ” intervalu – viz definice 2.7. (b) Vych´az´ıme z 2.10. Je tˇreba d´at pˇr´ıklad funkce f (x), jej´ıˇz hodnoty se bl´ıˇz´ı nˇejak´emu koneˇcn´emu ˇc´ıslu pro x → ∞ (resp. x → −∞). Mohla by nˇeco takov´eho splˇ novat nˇejak´a polynomi´aln´ı, mocninn´a, exponenci´aln´ı, ˇci goniometrick´a funkce? (c) Takˇrka opaˇcn´ y“ pˇr´ıpad k pˇredeˇsl´emu. Hled´ame funkci f (x), kter´a pro nˇejak´e koneˇcnˇe ” velk´e x roste nade vˇsechny meze“ (resp. kles´a pod vˇsechny meze“). Mohla by nˇeco ” ” takov´eho splˇ novat nˇejak´a polynomi´aln´ı, mocninn´a, exponenci´aln´ı, ˇci goniometrick´a funkce? (d) Nyn´ı chceme naj´ıt funkci f (x), jej´ıˇz hodnoty se bl´ıˇz´ı ∞ (resp. −∞) pro x → ∞ (resp. x → −∞). Opˇet je na m´ıstˇe stejn´a ot´azka: splˇ nuje toto nˇejak´a polynomi´aln´ı, mocninn´a, exponenci´aln´ı, ˇci goniometrick´a funkce? (e) Mus´ıme spojit vˇsechny pˇredeˇsl´e body. Na bod (a) m˚ uˇzeme zapomenout. Pokud spln´ıme vˇsechny ostatn´ı, bude splnˇena i tato podm´ınka. Jedno moˇzn´e ˇreˇsen´ı je naj´ıt funkci splˇ nuj´ıc´ı (b) a (d) – takovou funkci jste jiˇz moˇzn´a dokonce naˇsli – a zkombinovat ji (tj. napˇr. vyn´asobit) s funkc´ı splˇ nuj´ıc´ı bod (c). Pˇr´ıklad 2.31: (a) Mus´ıme se obej´ıt bez syst´emu Maple, jelikoˇz pˇr´ıkaz discont neum´ı hledat nespojitosti u funkc´ı definovan´ ych po ˇca´stech. Podezˇrel´e body z nepojitosti jsou body 1 a 2. Mus´ıme ovˇeˇrit, zda v nich existuje limita a zda je rovna pˇr´ısluˇsn´e funkˇcn´ı hodnotˇe. (b) V tomto pˇr´ıpadˇe pˇr´ıkaz discont pracuje bezchybnˇe. (c) Opˇet se mus´ıme obej´ıt bez syst´emu Maple. Postupujeme analogicky k ˇreˇsen´ı pˇr´ıkladu 2.30. Pˇr´ıklad 2.32: Postupujeme analogicky k ˇreˇsen´ı pˇr´ıkladu 2.30. Hled´an´ı ˇc´ısel c a d vede na soustavu dvou rovnic. Pˇr´ıklad 2.33: Jsou dvˇe hlavn´ı moˇznosti, jak postupovat. Bud’ vz´ıt zn´amou funkci, kter´a nen´ı spojit´a, ale v´ıme, ˇze m´a limitu v kaˇzd´em bodˇe (na dan´em intervalu), nebo vz´ıt funkci spojitou (ta m´a limitu v kaˇzd´em bodˇe) a nespojitost vytvoˇrit“, aniˇz bychom poruˇsili existenci limity. ” 189
Pˇr´ıklad 2.34: Syst´em Maple zvl´adne urˇcit vˇsechny derivace. Ke spr´avn´e odpovˇedi je nutn´e porozumˇet v´ ypisu syst´emu v pˇr´ıpadˇe (b). Symbol D tu znaˇc´ı diferenci´aln´ı oper´ator. Pˇr´ıklad 2.35: Je tˇreba naj´ıt spojitou funkci f (x), pro niˇz by v nˇejak´em bodˇe x0 neexistovala (x0 ) limita z definice 2.14: lim f (x)−f . K tomu, aby tato limita neexistovala, staˇc´ı, aby se x−x0 x→x0
nerovnaly limity zleva a zprava, tedy aby platilo: lim− x→x0
f (x)−f (x0 ) x−x0
6=
lim
x→x0 +
f (x)−f (x0 ) . x−x0
Jak
mus´ı vypadat funkce splˇ nuj´ıc´ı pˇredchoz´ı nerovnost? Kdyˇz najdeme pr´avˇe popsanou funkci, je jiˇz jednoduch´e napˇr. definov´an´ım po ˇca´stech vytvoˇrit funkci, kter´a bude m´ıt na dan´em intervalu libovoln´ y poˇcet (a tedy i napˇr. rovn´ y dvˇema) bod˚ u, v nichˇz bude funkce spojit´a, ale nebude v nich m´ıt derivaci. Pˇr´ıklad 2.36: Z pozn´amky 2.4 v´ıme, ˇze smˇernice teˇcny je rovna derivaci funkce v pˇr´ısluˇsn´em bodˇe. V rovnici teˇcny tak zb´ yv´a urˇcit pouze konstantn´ı ˇclen, jehoˇz hodnotu zjist´ıme z toho, ˇze teˇcna m´a s funkc´ı jeden spoleˇcn´ y bod. Pˇr´ıklad 2.37: Jelikoˇz m´a b´ yt teˇcna rovnobˇeˇzn´a s nˇejakou pˇr´ımkou, mus´ı m´ıt stejnou smˇernici. Tedy pokud y = k·x+q je rovnic´ı teˇcny k funkci f (x) v bodˇe x0 , pak mus´ı platit k = f 0 (x0 ) = 12 (nebot’ 12 je smˇernice rovnobˇeˇzn´e pˇr´ımky). Jelikoˇz f 0 (x0 ) = 3 · x0 2 , dost´av´ame dva r˚ uzn´e body x0 a tedy dvˇe teˇcny. ˇ s´ıme obdobnˇe jako pˇredchoz´ı pˇr´ıklad. Smˇernice zadan´e pˇr´ımky je rovna − 1 . Pˇr´ıklad 2.38: Reˇ 3 My potˇrebujeme nyn´ı smˇernici kolmice. K tomu vyuˇzijeme line´arn´ı algebry, odkud v´ıme, ˇze dva vektory jsou na sebe kolm´e, jestliˇze je jejich skal´arn´ı souˇcin roven 0. M´ame-li pˇr´ımky y = k · x a y = l · x, pak tyto jsou na sebe kolm´e, jestliˇze 1 + k · l = 0. Z toho dost´av´ame, ˇze smˇernice hledan´e kolmice je rovna 3, coˇz je tedy smˇernice teˇcny. Tedy pokud y = k · x + q je rovnic´ı teˇcny k funkci f (x) v bodˇe x0 , pak mus´ı platit k = f 0 (x0 ) = 3. Jelikoˇz f 0 (x0 ) = 3·x0 2 , dost´av´ame opˇet dva r˚ uzn´e body x0 a tedy dvˇe teˇcny. Pˇr´ıklad 2.40: f (x) = Pˇr´ıklad 2.41: f (x) =
√
x, x0 = 49, h = 2.
√ 3
x, x0 = 125, h = −2.
Pˇr´ıklad 2.42: f (x) = x4 , x0 = 3, h = −0.05. Pˇr´ıklad 2.43: Pouˇzijeme pˇr´ıkaz taylor pro bod x = 0 a z´ıskan´ y v´ ysledek pˇrevedeme na polynom pˇr´ıkazem convert. Pˇr´ıklad 2.44: Pouˇzijeme pˇr´ıkaz taylor pro bod x = 1. Promˇennou Order nastav´ıme na hodnotu 5 a z´ıskan´ y v´ ysledek pˇrevedeme na polynom pˇr´ıkazem convert. Pˇr´ıklad 2.45: Pouˇzijeme pˇr´ıkaz taylor pro bod x = 2. Pˇr´ıklad 2.47: Postupujeme analogicky k pˇr´ıkladu 2.46. (a) Uvaˇzujeme funkci ex , kterou rozvineme do Taylorova polynomu v bodˇe x0 = 0, a hled´ame aproximaci v bodˇe x = −1. Stejn´ ym postupem jako v pˇr´ıkladu 2.46 dospˇejeme k tomu, ˇze je pro poˇzadovanou pˇresnost potˇreba nastavit promˇennou Order na hodnotu 7. 190
√ (b) Uvaˇzujeme funkci 5 x, kterou rozvineme do Taylorova polynomu v bodˇe x0 = 243, a hled´ame aproximaci v bodˇe x = 250. Nyn´ı mus´ıme k odhadu velikosti Taylorova zbytku pouˇz´ıt pozn´amku 2.7, nebot’ x0 6= 0. Tvar zbytku je pak nejjednoduˇsˇs´ı vyhodnocovat postupnˇe pro n = 1, 2, ..., nebot’ Maple neum´ı vyˇreˇsit pˇr´ısluˇsnou nerovnici. Dostateˇcn´e n v tomto pˇr´ıpadˇe: n = 2. Pˇr´ıklad 2.50: (a) Funkce f m´a tˇri stacion´arn´ı body, z nichˇz jedin´ y je lok´aln´ı extr´em, dalˇs´ı dva jsou body inflexn´ı. Funkce nem´a ˇz´adnou asymptotu. (b) Funkce f m´a dva stacion´arn´ı body, oba jsou lok´aln´ımi extr´emy. Funkce m´a d´ale tˇri inflexn´ı body. Funkce nen´ı definov´ana ve dvou bodech, v nichˇz m´a asymptoty bez smˇernice. Asymptoty se smˇernic´ı neexistuj´ı. Aby Maple tento pˇr´ıklad spr´avnˇe vyˇreˇsil, je potˇreba naˇc´ıst bal´ık RealDomain. (c) Funkce m´a dva stacion´arn´ı body, z nichˇz jeden je lok´aln´ı extr´em, druh´ y je inflexn´ım bodem. Funkce nen´ı definov´ana v jedin´em bodˇe, v nˇemˇz m´a asymptotu bez smˇernice. Funkce m´a tak´e asymptotu se smˇernic´ı. (d) Funkce m´a nekoneˇcnˇe mnoho stacion´arn´ıch bod˚ u (na zjiˇstˇen´ı tohoto v Maple je tˇreba pouˇz´ıt atribut allsolutions), vˇsechny jsou vˇsak inflexn´ımi body. Funkce m´a i dalˇs´ı inflexn´ı body (vˇzdy uprostˇred intervalu tvoˇren´eho stacion´arn´ımi body). Funkce nem´a asymptotu bez smˇernice ani asymptotu se smˇernic´ı. Opˇet pozor na v´ ypoˇcet syst´emu Maple – pˇri poˇc´ıt´an´ı limit v nˇekter´ ych pˇr´ıpadech vypisuje interval jako hodnotu limity (limita vˇsak neexistuje). (e) Z´asadn´ı ot´azka v tomto pˇr´ıkladu je, zda je funkce f (x) spojit´a v bodˇe 0. Funkce m´a tˇri stacion´arn´ı body a vˇsechny jsou jej´ımi lok´aln´ımi extr´emy. Funkce m´a d´ale dva inflexn´ı body a ˇz´adnou asymptotu (bez smˇernice ˇci se smˇernic´ı). Pˇr´ıklad 2.54: (a) Staˇc´ı rozloˇzit na dva zlomky a urˇcit pˇr´ımo ze znalosti tabulkov´ ych“ integr´al˚ u. ” (b) V´ yraz pod odmocninou je moˇzn´e upravit tak, aby se dala odmocnina odstranit (aplikovat). Pot´e uˇz se v´ ysledek urˇc´ı podobnˇe jako v pˇredchoz´ım pˇr´ıpadˇe. (c) Po rozn´asoben´ı je moˇzn´e integrovat kaˇzd´ y ˇclen zvl´aˇst’. (d) Rozklad na parci´aln´ı zlomky. (e) Opˇet rozklad na parci´aln´ı zlomky. V tomto pˇr´ıpadˇe je vˇsak v´ yraznˇe pracnˇejˇs´ı neˇz ’ pˇredchoz´ı, nebot jeden ze z´ıskan´ ych parci´aln´ıch zlomk˚ u je tˇreba d´ale upravit (rozloˇzit), abychom integrac´ı z´ıskali pˇrirozen´ y logaritmus. T´ım se n´am vˇsak objev´ı dalˇs´ı zlomek, u nˇejˇz je tˇreba rozpoznat, ˇze pˇripom´ın´a derivaci funkce arkus tangens (arctan), jen je potˇreba zlomek opˇet upravit do vhodn´eho tvaru. (f) Zavedeme substituci t = 5 · x + 6. (g) Zavedeme substituci t = ln(x). (h) Zavedeme substituci t = x2 + 1. 191
ˇ s´ıme metodou per partes, pˇriˇcemˇz funkce, kterou budeme cht´ıt derivovat, bude (i) Reˇ R funkce x. Maple pˇri pouˇzit´ı pˇr´ıkazu Parts vyuˇzije znalosti cos2 (x) dx = 21 · cos(x) · sin(x) + 12 · x, k ˇcemuˇz dospˇejeme uˇzit´ım vztahu cos2 (x) = 1+cos(2·x) . Integr´al z´ıskan´ y 2 metodou per partes je tˇreba rozloˇzit a na jeden z nich pouˇz´ıt substituˇcn´ı metodu. ˇ s´ıme metodou per partes. Funkc´ı, kterou budeme derivovat, je funkce ln(x). (j) Reˇ ˇ s´ıme opˇet metodou per partes. Funkci arctan(x) si zap´ıˇseme jako arctan(x)·1 a pr´avˇe (k) Reˇ samotn´a funkce arctan(x) bude ta, kterou budeme derivovat. ˇ s´ıme nejprve substituˇcn´ı metodou poloˇzen´ım t = x2 . N´aslednˇe pouˇzijeme metodu (l) Reˇ per partes, pˇriˇcemˇz funkce, kterou budeme derivovat, bude funkce x. Pˇr´ıklad 2.55: Ve vˇsech pˇr´ıpadech vyuˇz´ıv´ame Newton-Leibnizovy formule. ˇ s´ıme metodou per partes. (a) Reˇ (b) Zavedeme substituci x = t2 . (c) Zavedeme substituci cos(x) = t. (d) Zavedeme substituci ex = t. ˇ s´ıme metodou per partes. (e) Reˇ (f) Zavedeme nejprve substituci t = ex a n´aslednˇe u2 = t − 1. Pˇr´ıklad 2.58: ˇ s´ıme naprosto analogicky s pˇr´ıkladem 2.56. V´ (a) Reˇ ysledek je: S =
√ 16· 2 . 3
Obr´ azek 6.1: Zobrazen´ı plochy z pˇr´ıkladu 2.58.(a) vlevo, zobrazen´ı plochy z pˇr´ıkladu 2.58.(b) vpravo.
192
(b) Obsah zadan´e plochy je tˇreba poˇc´ıtat na dvakr´at“. Nejprve se spoˇc´ıt´a obsah plochy ” mezi kˇrivkami y = −x a y = 1 na intervalu [−1, 0], n´aslednˇe obsah plochy mezi kˇrivkami y = x3 a y = 1 na intervalu [−1, 0]. V´ ysledek je: S = 45 . (c) Staˇc´ı si uvˇedomit, mezi kter´ ymi ˇc´astmi kˇrivek leˇz´ı zadan´a plocha. V´ ysledek je: S = 13 .
Obr´ azek 6.2: Zobrazen´ı plochy z pˇr´ıkladu 2.58.(c) vlevo, zobrazen´ı plochy z pˇr´ıkladu 2.58.(d) vpravo.
Obr´ azek 6.3: Zobrazen´ı plochy z pˇr´ıkladu 2.58.(e).
ˇ s´ıme rovnou podle poznamky 2.23. V´ (d) Reˇ ysledek je: S = 193
ln(2) . 2
ˇ s´ıme opˇet rozdˇelen´ım na dva urˇcit´e integr´aly. V´ (e) Reˇ ysledek je: S = 4 · ln(2) − 2. Pˇr´ıklad 2.59: (a) Pomoc´ı derivace mus´ıme urˇcit rovnici teˇcny. D´ale uˇz ˇreˇs´ıme analogicky k pˇredchoz´ım pˇr´ıklad˚ um. V´ ysledek je: S = 23 . 8
Obr´ azek 6.4: Zobrazen´ı plochy z pˇr´ıkladu 2.59.(a) vlevo, zobrazen´ı plochy z pˇr´ıkladu 2.59.(b) vpravo.
(b) Opˇet mus´ıme urˇcit rovnici teˇcny a tak´e jej´ı pr˚ useˇc´ık s funkc´ı y = x3 . V´ ysledek je: 27 S= 4. (c) Nyn´ı je tˇreba urˇcit rovnice dvou teˇcen a jejich pr˚ useˇc´ık. V´ ysledek je: S = 94 . Pˇr´ıklad 2.60: Ve vˇsech pˇr´ıpadech vyuˇzijeme pozn´amky 2.24: (a) V´ ysledek je: S =
√ 72· 3 . 5
(b) V´ ysledek je: S = 12 · π. (c) V´ ysledek je: S =
27·π . 16
Pˇr´ıklad 2.61: Je tˇreba odvodit√rovnici kruˇznice. M´ame dvˇe moˇznosti – bud’ popsat horn´ ı“ po”√ 2 2 2 lovinu kruˇznice vztahem y = r − x a spodn´ı“ polovinu kruˇznice vztahem y = − r − x2 , ” nebo kruˇznici popsat parametricky pˇredpisem x = r·sin(t), y = r·cos(t), t ∈ [0, 2·π]. N´aslednˇe vyuˇzijeme odpov´ıdaj´ıc´ıho urˇcit´eho integr´alu. Pˇri pouˇzit´ı prvn´ıho postupu je v Maple nutn´e pˇridat pˇri v´ ypoˇctu integr´alu pˇredpoklad, ˇze r je nez´aporn´e (re´aln´e) ˇc´ıslo, abychom dospˇeli k poˇzadovan´emu v´ ysledku.
194
Obr´ azek 6.5: Zobrazen´ı plochy z pˇr´ıkladu 2.59.(c).
Obr´ azek 6.6: Zobrazen´ı plochy z pˇr´ıkladu 2.60.(a) vlevo, zobrazen´ı plochy z pˇr´ıkladu 2.60.(b) vpravo.
195
Obr´ azek 6.7: Zobrazen´ı plochy z pˇr´ıkladu 2.60.(c).
Pˇr´ıklad 2.64: Ve vˇsech pˇr´ıpadech vyuˇzijeme pozn´amky 2.25. (a) l =
√ 26· 13 27
(b) l =
√ e−1 · 2·e2 +e4 +1·(e2 −1) e2 +1
−
16 27
. = 2.35
(c) Syst´em Maple vyj´adˇr´ı ˇreˇsen´ı za pomoci eliptick´eho integr´alu. Informace k tomuto v´ ysledku m˚ uˇzeme nal´ezt v n´apovˇedˇe. Pˇr´ıkazem evalf z´ısk´ame pˇribliˇzn´e numerick´e ˇreˇsen´ı. q √ √ R1 1− x22 √ . 2 l = 2 · 2 · EllipticE( 2 ) = 2 · 2 · √1−x2 dx = 3.82 0
(d) l = 2 ·
√
√
2 · EllipticE(
2 ) 2
=2·
√
2·
R1 0
q
2
1− x2 √ 1−x2
. dx = 3.82
Pˇr´ıklad 2.65: Ve vˇsech pˇr´ıpadech vyuˇzijeme pozn´amky 2.26. √ (a) l = 2 · 3 (b) l = 2 · π 2 (c) l = 2 · π ·
√
1 + 16 · π 2 − 12 · ln −4 · π +
√
1 + 16 · π 2
ˇ s´ıme analogicky jako v pˇr´ıkladu 2.61, jen m´ısto obsahu kruhu poˇc´ıt´ame Pˇr´ıklad 2.66: Reˇ obvod kruˇznice. Pˇr´ıklad 2.69: Ve vˇsech pˇr´ıpadech vyuˇzijeme pozn´amky 2.27: (a) V´ ysledek: V =
3·π . 10
(b) V´ ysledek: V =
π2 . 2
(c) V´ ysledek: V =
8·π . 3
(d) V´ ysledek: V =
8·π . 3
196
Obr´ azek 6.8: Zobrazen´ı zadan´e plochy a z´ıskan´eho rotaˇcn´ıho tˇelesa z pˇr´ıkladu 2.69.(a).
Obr´ azek 6.9: Zobrazen´ı zadan´e plochy a z´ıskan´eho rotaˇcn´ıho tˇelesa z pˇr´ıkladu 2.69.(b).
197
Obr´ azek 6.10: Zobrazen´ı zadan´e plochy a z´ıskan´eho rotaˇcn´ıho tˇelesa z pˇr´ıkladu 2.69.(c).
Obr´ azek 6.11: Zobrazen´ı zadan´e plochy a z´ıskan´eho rotaˇcn´ıho tˇelesa z pˇr´ıkladu 2.69.(d).
198
Pˇr´ıklad 2.70: Ve vˇsech pˇr´ıpadech vyuˇzijeme pozn´amky 2.28: (a) V´ ysledek: V =
3·π . 4
Obr´ azek 6.12: Zobrazen´ı zadan´e plochy a z´ıskan´eho rotaˇcn´ıho tˇelesa z pˇr´ıkladu 2.70.(a).
(b) V´ ysledek: V =
288·π . 35
Obr´ azek 6.13: Zobrazen´ı zadan´e plochy a z´ıskan´eho rotaˇcn´ıho tˇelesa z pˇr´ıkladu 2.70.(b).
(c) V´ ysledek: V = 3 · π. (d) V´ ysledek: V = 4 · π 2 . 199
Obr´ azek 6.14: Zobrazen´ı zadan´e plochy a z´ıskan´eho rotaˇcn´ıho tˇelesa z pˇr´ıkladu 2.70.(c).
Obr´ azek 6.15: Zobrazen´ı zadan´e plochy a z´ıskan´eho rotaˇcn´ıho tˇelesa z pˇr´ıkladu 2.70.(d).
Pˇr´ıklad 2.71: Koule vznikne napˇr´ıklad rotac´ı horn´ı“ poloviny kruhu kolem osy x. Je tedy ” potˇreba odvodit rovnici kruˇznice o polomˇeru r a jej´ı horn´ı“ polovinu pouˇz´ıt pro dosazen´ı ” do vztahu pro v´ ypoˇcet objemu. Pˇr´ıklad 2.72: V´alec o polomˇeru podstavy r a v´ yˇsce v´alce v vznikne rotac´ı (kolem osy x) obd´eln´ıka tvoˇren´eho stranou o d´elce v na ose x, kolmicemi v krajn´ıch bodech o d´elk´ach r a zbylou stranou o d´elce v (spojuj´ıc´ı kolmice na druh´e stranˇe“). ” Pˇr´ıklad 2.73: Kuˇzel vznikne rotac´ı troj´ uheln´ıka kolem osy x. Troj´ uheln´ık je tvoˇren u ´seˇckou na ose x odpov´ıdaj´ıc´ı v´ yˇsce kuˇzele a kolmic´ı na jednom konci u ´seˇcky o d´elce rovn´e polomˇeru kuˇzele. Line´arn´ı funkce pak spoj´ı zb´ yvaj´ıc´ı konce“ u ´seˇcky a kolmice (pˇri vhodn´em ” 200
rozm´ıstˇen´ı“ m˚ uˇze b´ yt line´arn´ı funkc´ı funkce y = ”
r v
· x).
Pˇr´ıklad 2.76: Ve vˇsech pˇr´ıpadech vyuˇzijeme pozn´amky 2.30. Obsah pl´aˇstˇe zpravidla poˇc´ıt´ame rozdˇelen´ım na ˇca´sti pl´aˇstˇe z´ıskan´e rotacemi jednotliv´ ych funkc´ı na odpov´ıdaj´ıc´ıch intervalech. √ √ . 1 · π · 134 · 5 − 3 · ln 5 + 2 − 16 = 9.14 . (a) S = 96 √ . √ 2 + ln 1 + 2 = 14.42. (b) S = 2 · π · √ √ √ √ . (c) S = π · 17 + 2 · ln (2) − ln 1 + 17 + 2 · 2 + ln 1 + 2 + 6 = 42.68. √ . (d) S = 4 · π · 2 + 2 = 42.90. Pˇr´ıklad 2.77: Ve vˇsech pˇr´ıpadech vyuˇzijeme pozn´amky 2.31: (a) S = 3 · π. (b) S =
108·π . 5
(c) S = π · 2 ·
√ √ . 5 + ln 5 + 2 = 18.58.
(d) S = 8 · π 2 . ˇ s´ıme zcela analogicky k pˇr´ıkladu 2.71. Pˇr´ıklad 2.78: Reˇ ˇ s´ıme analogicky k pˇr´ıkladu 2.72. Pozor na to, ˇze v zad´an´ı se poˇzaduje povrch Pˇr´ıklad 2.79: Reˇ cel´eho v´alce, tj. mus´ıme urˇcit povrch pl´aˇstˇe i podstavy v´alce. Pˇr´ıklad 2.81: Postupujeme stejn´ ym zp˚ usobem jako v pˇr´ıkladu 2.80. Tentokr´at je funkce R1 nespojit´a v bodˇe 0, a mus´ıme tak urˇcit lim+ x · ln(x) dx. t→0
t
Pˇr´ıklad 2.83: (a) Integr´al diverguje: lim (2 · x→∞
(b)
R∞ −∞
1 1+x2
√
x) = ∞.
dx = lim arctan(x) + lim arctan(x). x→−∞
x→∞
(c) Maple ve v´ yledku zobraz´ı Fresnel˚ uv integr´al definovan´ y jako Zx F resnelS (x) =
sin
1 · π · t2 2
dt,
0
nebot’ neum´ı zapsat ˇreˇsen´ı analyticky pomoc´ı standardn´ıch funkc´ı. Pˇr´ıkazem evalf zjist´ıme, ˇze pˇr´ısluˇsn´ y integr´al konverguje. (d) Integr´al diverguje: lim ln(x) = ∞. x→∞
201
6.3
Matematick´ a anal´ yza s Maple v Rn
Pˇr´ıklad 3.4: Nakreslen´e oblasti jsou zobrazeny na obr´azc´ıch 6.16 – 6.18 (a),(b)
Obr´ azek 6.16: Zobrazen´ı zadan´e oblasti z pˇr´ıkladu 3.4.(a) vlevo, zobrazen´ı zadan´e oblasti z pˇr´ıkladu 3.4.(b) vpravo.
(c), (d)
Obr´ azek 6.17: Zobrazen´ı zadan´e oblasti z pˇr´ıkladu 3.4.(c) vlevo, zobrazen´ı zadan´e oblasti z pˇr´ıkladu 3.4.(d) vpravo.
202
(e)
Obr´ azek 6.18: Zobrazen´ı zadan´e oblasti z pˇr´ıkladu 3.4.(e).
Pˇr´ıklad 3.6: Pˇr´ısluˇsn´e definiˇcn´ı obory jsou zobrazeny na obr´azc´ıch 6.19 – 6.21 (a), (b) V´ yraz pod odmocninou mus´ı b´ yt nez´aporn´ y.
Obr´ azek 6.19: Zobrazen´ı definiˇcn´ıho oboru funkce z pˇr´ıkladu 3.6.(a) vlevo, zobrazen´ı definiˇcn´ıho oboru funkce z pˇr´ıkladu 3.6.(b) vpravo.
(c), (d) Argument funkce ln mus´ı b´ yt kladn´ y. Argument funkce arccos mus´ı nab´ yvat hodnot z intervalu [−1, 1]. Syst´em Maple m´a s vykreslen´ım pˇr´ısluˇsn´e mnoˇziny pˇr´ıpadu (d) probl´emy“. Pˇri vyˇsˇs´ıch hodnot´ach parametr˚ u gridrefine a crossingrefine je ” v´ ysledek akceptovateln´ y. (e), (f) V´ yrazy pod odmocninami mus´ı b´ yt nez´aporn´e. D´ıky jejich tvaru je pro nˇe moˇzn´e vytvoˇrit jedinou nerovnost a zb´ yvaj´ıc´ı ˇca´st podm´ınky schovat“ do rozsahu promˇenn´ ych, ” abychom mohli pouˇz´ıt pˇr´ıkaz implicitplot. Argument funkce ln mus´ı b´ yt kladn´ y, tzn. x > 0 ∧ y − x > 0 pro pˇr´ıpad (f). 203
Obr´ azek 6.20: Zobrazen´ı definiˇcn´ıho oboru funkce z pˇr´ıkladu 3.6.(c) vlevo, zobrazen´ı definiˇcn´ıho oboru funkce z pˇr´ıkladu 3.6.(d) vpravo.
Obr´ azek 6.21: Zobrazen´ı definiˇcn´ıho oboru funkce z pˇr´ıkladu 3.6.(e).
Pˇr´ıklad 3.7: (a) Pro nˇekter´e hodnoty parametru contours Maple nezobraz´ı vrstevnice y = −x a y = x. (b) Pro rovnomˇern´e rozloˇzen´ı vrstevnic na zadan´e oblasti je vhodn´e specifikovat parametr contours seznamem funkˇcn´ıch hodnot. (c) Zadan´a funkce je nespojit´a pro y = 0, s ˇc´ımˇz si Maple neum´ı poradit“ a vykresluje ” v tomto m´ıstˇe svislou plochu. Pˇr´ıkaz plot3d nem´a k dispozici parametr discont, coˇz se obch´az´ı vytvoˇren´ım dvou graf˚ u tak, abychom se nespojitosti vyhnuli“ – vykresl´ıme ” funkci nalevo od m´ısta nespojitosti a napravo, grafy pak spoj´ıme v jeden pˇr´ıkazem display.
204
Obr´ azek 6.22: Zobrazen´ı vrstevnic funkce z pˇr´ıkladu 3.7.(a).
Obr´ azek 6.23: Zobrazen´ı vrstevnic funkce z pˇr´ıkladu 3.7.(b).
205
Obr´ azek 6.24: Zobrazen´ı vrstevnic funkce z pˇr´ıkladu 3.7.(c).
(d)
Obr´ azek 6.25: Zobrazen´ı vrstevnic funkce z pˇr´ıkladu 3.7.(d).
Pˇr´ıklad 3.10: Poloˇz´ıme δ = min{ε, 1}. N´aslednˇe mus´ıme uk´azat, ˇze pro libovoln´a x, y splˇ nuj´ıc´ı |x| < δ, |y| < δ, [x, y] 6= [0, 0] plat´ı: x2 · y 2 < ε. x2 + y 2 Jelikoˇz x, y splˇ nuje [x, y] 6= [0, 0], je aspoˇ n jedno z nich nenulov´e. Bez u ´jmy na obecnosti 2 pˇredpokl´adejme, ˇze napˇr´ıklad y 6= 0. Pak pro jinak libovoln´a x, y plat´ı: x < x2 + y 2 . Z toho m´ame: x2 · y 2 < y2. x2 + y 2 206
Pro ε > 1 m´ame |x| < 1, |y| < 1 a tedy x2 · y 2 < y 2 < 1 < ε. x2 + y 2 Pro ε ≤ 1 m´ame |x| < ε, |y| < ε a tedy x2 · y 2 < y 2 < ε2 ≤ ε. x2 + y 2 Pˇr´ıklad 3.11: (a) Maple urˇc´ı spr´avnˇe, ˇze limita neexistuje. Sami to m˚ uˇzeme ovˇeˇrit napˇr´ıklad pˇribliˇzov´an´ım se po pˇr´ımk´ach y = k · x. V´ ysledek je z´avisl´ y na k, tj. na pˇr´ımce, po n´ıˇz se k limitn´ımu bodu bl´ıˇz´ıme. (b) Maple limitu neum´ı spoˇc´ıtat. Limita v tomto pˇr´ıpadˇe opˇet neexistuje, coˇz m˚ uˇzeme stejnˇe jako v pˇredchoz´ım pˇr´ıpadˇe ovˇeˇrit pˇribliˇzov´an´ım se k limitn´ımu bodu po pˇr´ımk´ach. (c) Maple limitu nespoˇc´ıt´a. Limita neexistuje, coˇz m˚ uˇzeme zjistit pomoc´ı transformace do pol´arn´ıch souˇradnic. Z´ıskan´ y v´ ysledek z´avis´ı na u ´hlu ϕ. (d) Maple limitu nespoˇc´ıt´a ani v tomto pˇr´ıpadˇe, i kdyˇz staˇc´ı pouze dosadit. (e) Maple limitu nespoˇc´ıt´a. Limita existuje a je rovn´a 0. Ovˇeˇrit to m˚ uˇzeme transformac´ı do pol´arn´ıch souˇradnic a aplikac´ı pozn´amky 3.4. (f) Maple limitu nespoˇc´ıt´a. Promˇenn´a y tu pˇritom nen´ı zdrojem nespojitosti, a tak za ni m˚ uˇzeme dosadit a poˇc´ıtat zadanou limitu pouze jako limitu v promˇenn´e x. ysledek z´ısk´ame (g) Maple limitu nespoˇc´ıt´a ani tentokr´at. Limita existuje a je rovn´a 21 . V´ po rozˇs´ıˇren´ı zadan´eho v´ yrazu doplnˇen´ım ˇcitatele na rozd´ıl ˇctverc˚ u, n´asledn´e u ´pravˇe a dosazen´ı. Pˇr´ıklad 3.13: V pˇr´ıpadech a) – d) jsou body nespojitosti tvoˇreny vˇzdy body, kter´e nejsou v definiˇcn´ım oboru funkce f (x, y). Ve vˇsech bodech definiˇcn´ıho oboru jsou funkce totiˇz spojit´e. (a) Jmenovatel rovn´ y nule, takˇze jedin´ ym bodem nespojitosti funkce f (x, y) je bod [0, 0]. (b) Jmenovatel rovn´ y nule, tj. body [x, y] takov´e, ˇze x = 0 nebo y = 0. (c) Jmenovatel rovn´ y nule, tj. body [x, y] takov´e, ˇze y = 0. (d) Argument funkce ln(x) nekladn´ y, tj. body [x, y] takov´e, ˇze x2 + y 2 = 1. (e) Funkce f (x, y) nem´a body nespojitosti. Jedin´ y podezˇrel´ y“ bod z nespojitosti je bod ” [0, 0], v nˇemˇz je vˇsak limita rovna funkˇcn´ı hodnotˇe (viz pˇr´ıklad 3.9). Pˇr´ıklad 3.14: (a) Podle pˇr´ıkladu 3.11.(g): C = 21 . 207
(b) Podle pˇr´ıkladu 3.11.(c) limita v bodˇe [0, 0] neexistuje, tj. nen´ı moˇzn´e dodefinovat“ C ” tak, aby zadan´a funkce byla v bodˇe [0, 0] spojit´a. Pˇr´ıklad 3.15: (a) fx0 (x, y) = 2 · x · y + x1 , fy0 (x, y) = x2 − y1 , 00 fxx (x, y) = 2 · y − x12 , 00 fxy (x, y) = 2 · x, 00 fyx (x, y) = 2 · x, 00 (x, y) = y12 , fyy (b) fx0 (x, y) = 8 · (x2 · y + y)3 · x · y, 3 fy0 (x, y) = 4 · (x2 · y + y) · (x2 + 1), 00 fxx (x, y) = 56 · x6 · y 4 + 120 · x4 · y 4 + 72 · x2 · y 4 + 8 · y 4 , 00 (x, y) = 32 · x7 · y 3 + 96 · x5 · y 3 + 96 · x3 · y 3 + 32 · x · y 3 , fxy 00 fyx (x, y) = 32 · x7 · y 3 + 96 · x5 · y 3 + 96 · x3 · y 3 + 32 · x · y 3 , 4 00 fyy (x, y) = 12 · y 2 · (x2 + 1) , y
(c) fx0 (x, y) = x x·y , fy0 (x, y) = xy · ln(x), 00 (x, y) = xy−2 · y · (y − 1), fxx 00 (x, y) = xy−1 · (y · ln(x) + 1), fxy 00 fyx (x, y) = xy−1 · (y · ln(x) + 1), 00 fyy (x, y) = xy · ln(x)2 , x·y (d) fx0 (x, y) = y · ln(x + y) + x+y , x·y 0 fy (x, y) = x · ln(x + y) + x+y , x+2∗y 00 fxx (x, y) = y · (x+y) 2, y x 00 fxy (x, y) = ln(x + y) + x+y + x+y − y x 00 fyx (x, y) = ln(x + y) + x+y + x+y − 2·x+y 00 (x, y) = x · (x+y) fyy 2.
x·y , (x+y)2 x·y , (x+y)2
Pˇr´ıklad 3.16: (a)
fx0 (1, 2)
√ 1+ 51 · 5 √ , f 0 (1, 2) y 1+ 5
=
(b) fx0 (e, e) =
12 , fy0 (e, e) e
=
2 5
·
√ 5 √ , 1+ 5
= − 12 , e
(c) fx0 (1, 2) = 0, fy0 (1, 2) = 41 . Pˇr´ıklad 3.18: (a) fu0 (A) =
√
2 , 2
(b) Pˇr´ıkaz DirectionalDerivative neum´ı pracovat s obecn´ ymi smˇery. Je proto potˇreba vypoˇc´ıtat ˇreˇsen´ı jinak. fu0 (A) = 21 · (cos(α) + sin(α)). Pˇr´ıklad 3.20: 208
(a) f (x, y) = xy , [x0 , y0 ] = [3, 1], [x, y] = [3.05, 0.99], (b) Nejprve pˇrevedeme stupnˇe na radi´any. f (x, y) = [3.05, 31·π ], 90
√
x · cos(y), [x0 , y0 ] = [3, π3 ], [x, y] =
(c) f (x, y) = arctan( xy ), [x0 , y0 ] = [1, 1], [x, y] = [1.02, 0.95], (d) f (x, y) = log4 (x · y 2 ), [x0 , y0 ] = [4, 1], [x, y] = [4.01, 0.97]. Pˇr´ıklad 3.22: (a) t(x, y) = 4 · x − 2 · y − 5, (b) t(x, y) = 5 · x + y − 3, (c) t(x, y) =
4 5
· x + 25 · y + ln(5) − 2,
(d) t(x, y) = 1. Pˇr´ıklad 3.23: Ve vˇsech pˇr´ıkladech pouˇzijeme pˇr´ıkaz mtaylor. (a) mus´ıme specifikovat bod [x = 1, y = 1], (b) mus´ıme specifikovat bod [x = 0, y = π2 ], (c) mus´ıme zmˇenit promˇennou Order nebo pˇridat tˇret´ı parametr pˇr´ıkazu mtaylor, (d) mus´ıme specifikovat vˇsechny tˇri promˇenn´e. Pˇr´ıklad 3.24: p x3 + y 3 , [x0 , y0 ] = [1, 2], [x, y] = [1.02, 1.97], √ (b) Nejprve pˇrevedeme stupnˇe na radi´any. f (x, y) = x · cos(y), [x0 , y0 ] = [3, π3 ], [x, y] = ], [3.05, 31·π 90 (a) f (x, y) =
(c) f (x, y) = arctan( xy ), [x0 , y0 ] = [1, 1], [x, y] = [1.02, 0.95], (d) f (x, y) = log4 (x · y 2 ), [x0 , y0 ] = [4, 1], [x, y] = [4.01, 0.97]. Pˇr´ıklad 3.25: Definice lok´aln´ıho minima je naprosto stejn´a s definic´ı 3.9, jen nyn´ı poˇzadujeme, aby pro vˇsechna X z nˇejak´eho okol´ı bodu X ∗ platilo: f (X) ≥ f (X ∗ ). Pˇr´ıklad 3.30: (a) Funkce m´a 2 stacion´arn´ı body, z nichˇz jeden (bod [1, 1]) je lok´aln´ım minimem. (b) Funkce m´a 4 stacion´arn´ı body. Dva z nich jsou lok´aln´ımi extr´emy. Bod [0, −1] je lok´aln´ım minimem, bod [0, 1] je lok´aln´ım maximem. √
√
ˇ ri z nich jsou lok´aln´ı extr´emy. Body [− 2·e , − 2·e ] (c) Funkce m´a 8 stacion´arn´ıch bod˚ u. Ctyˇ 2·e 2·e √ √ √ √ √ √ 2·e 2·e 2·e 2·e 2·e 2·e a [ 2·e , 2·e ] jsou lok´aln´ı minima, body [− 2·e , 2·e ] a [ 2·e , − 2·e ] jsou lok´aln´ı maxima zadan´e funkce. 209
(d) Funkce m´a nekoneˇcnˇe mnoho stacion´arn´ıch bod˚ u, kter´e jsou t´eˇz jej´ımi lok´aln´ımi extr´emy. V bodˇe [0, 0] se nach´az´ı lok´aln´ı minimum. Ostatn´ı stacion´arn´ı body, kter´e jsou vˇsechny lok´aln´ımi maximy, leˇz´ı na kruˇznici x2 + y 2 = 1. Klasick´ ym zp˚ usobem neum´ıme o tˇechto bodech rozhodnout. Pro ovˇeˇren´ı, ˇze se jedn´a o lok´aln´ı maxima, m˚ uˇzeme zav´est substituci t = x2 + y 2 a vyˇsetˇrit lok´aln´ı extr´emy funkce, jako by se jednalo o funkci jedn´e promˇenn´e. (e) Funkce m´a jedin´ y stacion´arn´ı bod ([2, 4]), kter´ y je jej´ım lok´aln´ım minimem. Pro y = 0 neexistuje parci´aln´ı derivace podle promˇenn´e y. Podle toho, jak ch´apeme pojem okol´ı bodu (funkce nen´ı definovan´a pro y < 0), bychom mˇeli vyˇsetˇrit jeˇstˇe body, pro nˇeˇz y = 0. Nicm´enˇe pro y = 0 funkce lok´aln´ıho extr´emu nenab´ yv´a, o ˇcemˇz je potˇreba se pˇresvˇedˇcit vyˇsetˇren´ım okol´ı potenci´aln´ıho“ lok´aln´ıho minima v bodˇe [ 43 , 0]. ” (f) Funkce m´a jeden stacion´arn´ı bod, kter´ y nen´ı jej´ım lok´aln´ım extr´emem. Pro x = −1 nebo y = −1 neexistuj´ı parci´aln´ı derivace zadan´e funkce. Opˇet je na uv´aˇzen´ı, jak ch´apat pojem okol´ı bodu a pˇr´ıpadnˇe vyˇsetˇrit i lok´aln´ı chov´an´ı funkce v pˇr´ıpadech x = −1 nebo y = −1. Jiˇz z grafu je vidˇet, ˇze funkce tu dosahuje lok´alnˇe sv´e nejvyˇsˇs´ı hodnoty v bodˇe [−1, −1], takˇze je moˇzn´e mluvit o lok´aln´ım maximu funkce v tomto bodˇe. (g) Funkce m´a nekoneˇcnˇe mnoho stacion´arn´ıch bod˚ u, ˇza´dn´ y z nich vˇsak nen´ı jej´ım lok´aln´ım extr´emem. Funkce m´a d´ale dva body, v nichˇz neexistuj´ı parci´aln´ı derivace. Bod [0, 0] nen´ı lok´aln´ım extr´emem funkce, bod [2, 3] je lok´aln´ım minimem.
Pˇr´ıklad 3.31: Definice absolutn´ıho minima je naprosto stejn´a s definic´ı 3.11, jen nyn´ı poˇzadujeme, aby pro vˇsechna X z mnoˇziny M platilo: f (X) ≥ f (X ∗ ). Pˇr´ıklad 3.35: (a) V tomto pˇr´ıpadˇe ani nen´ı potˇreba nic poˇc´ıtat. Jen si pozornˇe pˇreˇc´ıst zad´an´ı a zamyslet se nad n´ım. Nejvˇetˇs´ı hodnota (absolutn´ı maximum) zadan´e funkce je d´ana pˇr´ımo“ ” mnoˇzinou M a jsou to tedy vˇsechny body na jej´ı hranici. Absolutn´ı minimum z´ısk´ame tak, kdyˇz si uvˇedom´ıme, ˇze druh´a mocnina re´aln´eho ˇc´ısla je vˇzdy ˇc´ıslo nez´aporn´e (tj. vˇetˇs´ı nebo rovno nule). (b) Opˇet nen´ı tˇreba nic poˇc´ıtat, staˇc´ı pouˇz´ıt selsk´ y rozum“. Mnoˇzinu M m˚ uˇzeme pˇrepsat ” do interval˚ u: x ∈ [−1, 1], y ∈ [−1, 1] a odtud uˇz je na prvn´ı pohled vidˇet, ˇze absolutn´ı minimum se nach´az´ı v bodˇe [−1, −1] a absolutn´ı maximum v bodˇe [1, 1]. (c) Absolutn´ı minimum funkce urˇc´ıme jiˇz ze zad´an´ı, nebot’ absolutn´ı hodnota nab´ yv´a sv´e nejmenˇs´ı hodnoty pro nulov´ y argument a ten je uvnitˇr mnoˇziny M . Absolutn´ı maximum m˚ uˇzeme hledat klasickou cestou. Zadan´a funkce nem´a stacion´arn´ı body, m´a ovˇsem nekoneˇcnˇe mnoho bod˚ u, kde nen´ı diferencovateln´a. Z grafu funkce (pˇr´ıpadnˇe rovnou ze zad´an´ı) zjist´ıme, ˇze absolutn´ı maximum leˇz´ı na hranici mnoˇziny M . Napˇ r´ıklad √pˇr´ıkazem √ √ √ 2 2 2 2 , ], [ , − ], extrema m˚ u ˇ z eme extr´ e m naj´ ıt, a to hned ve ˇ c tyˇ r ech bodech: [ 2 2 2 2 √ √ √ √ 2 2 2 2 [− 2 , 2 ] a [− 2 , − 2 ]. (d) Postupujeme klasick´ ym“ zp˚ usobem. Urˇc´ıme lok´aln´ı extr´emy (lok. max. v bodˇe [1, 1]) ” a n´aslednˇe extr´emy na hranici mnoˇziny M . Celkem dostaneme, ˇze absolutn´ı maximum je v bodˇe [1, 1], absolutn´ı minima jsou dvˇe, a to v bodech [0, 4] a [4, 0]. 210
(e) Zadan´ y troj´ uheln´ık M je moˇzn´e vykreslit n´asleduj´ıc´ı posloupnost´ı pˇr´ıkaz˚ u: p1 := plots[pointplot]([[0, 2], [3, 0], [0, -1]], color = red, symbolsize = 20, symbol = solidcircle): p2 := plots[polygonplot]([[0, 2], [3, 0], [0, -1]], color = red, style = line, thickness = 2): plots[display](p1, p2) Z´akladn´ım krokem je z´apis jednotliv´ ych u ´seˇcek troj´ uheln´ıku v promˇenn´ ych x a y. Pak pokraˇcujeme klasick´ ym“ zp˚ usobem. Urˇc´ıme lok´aln´ı extr´emy (lok. min. v bodˇe [ 12 , 1]) ” a n´aslednˇe extr´emy na hranici mnoˇziny M . Celkem dostaneme, ˇze absolutn´ı maximum je v bodˇe [0, −1], absolutn´ı minimum v bodˇe [ 12 , 1]. (f) Postupujeme opˇet klasick´ ym“ zp˚ usobem. Nejprve hled´ame lok´aln´ı extr´emy. Dost´av´ame ” tˇri“ stacion´arn´ı body, pˇriˇcemˇz jeden z nich pokr´ yv´a vˇsechny body takov´e, ˇze y = 0. ” Tento stacion´arn´ı bod (body) vˇsak nen´ı extr´emem jiˇz na prvn´ı pohled, protoˇze funkˇcn´ı hodnota je pro nˇej rovna nule. Zbyl´e dva stacion´arn´ı body [ π3 , π3 ], [− π3 , − π3 ] jsou lok´aln´ı minimum a maximum zadan´e funkce. Nyn´ı je potˇreba si uvˇedomit, ˇze funkce sinus je periodick´a s periodou 2π, takˇze tˇechto lok´aln´ıch extr´em˚ u je vlastnˇe nekoneˇcnˇe mnoho a vˇsechny jsou souˇcasnˇe i extr´emy glob´aln´ımi na cel´em definiˇcn´ım oboru. V zad´an´ı byla specifikov´ana mnoˇzina M , a tak je potˇreba omezit mnoˇzinu tˇechto extr´em˚ u tak, aby vyhovovala zad´an´ı, tj. absolutn´ı maxima jsou body [ π3 + 2 · k · π, π3 − 2 · l · π] pro + 2 · k · π, − π3 − 2 · l · π] pro k, l ∈ N0 . k, l ∈ N0 , absolutn´ı minima jsou body [ 5·π 3 ˇ s´ıme naprosto stejn´ Pˇr´ıklad 3.37: Reˇ ym postupem jako v pˇr´ıkladu 3.36. Hledan´a kladn´a ˇc´ısla jsou: x = y = z = 4. Pˇr´ıklad 3.38: Opˇet postupujeme stejnˇe jako v pˇr´ıkladu 3.36. Minimalizujeme funkci f (x, y) = x + y + √50 pro x > 0, y > 0. Nejmenˇs´ı moˇzn´ y souˇcet takov´ ych ˇc´ısel je 20 pro x = 5, y = x·y 5, z = 10. Pˇ pr´ıklad 3.39: Vzd´alenost bodu o souˇradnic´ıch [x, y, z] od poˇc´atku souˇradn´eho syst´emu je: x2 + y 2 + z 2 . Tento souˇcet mus´ıme minimalizovat pro z = x · y − 1. Pˇrepisem analogick´ ym k pˇredchoz´ım pˇr´ıklad˚ um dost´av´ame u ´lohu minimalizovat funkci p f (x, y) = x2 + y 2 + (x · y − 1)2 na cel´em jej´ım definiˇcn´ım oboru. K tomu m˚ uˇzeme vyuˇz´ıt pˇr´ıkaz minimize. Nejbl´ıˇze poˇca´tku je bod [0, 0, −1]. Pˇr´ıklad 3.40: Hled´ame rovnici pˇr´ımky y = k · x + q, tj. re´aln´a ˇc´ısla k a q, pro nˇeˇz plat´ı, ˇze S = (q − 2)2 + (k + q − 3)2 + (2 · k + q − 5)2 je minim´aln´ı. M˚ uˇzeme opˇet vyuˇz´ıt pˇr´ıkazu 3 11 minimize a dost´av´ame: k = 2 , q = 6 . Pˇr´ıklad 3.42: U kaˇzd´eho pˇr´ıpadu vykresl´ıme mnoˇzinu Ω a z obr´azku urˇc´ıme meze dvojn´asobn´eho integr´alu. (a) M˚ uˇzeme volit n´asleduj´ıc´ı: 0 ≤ x ≤ 1, 0 ≤ y ≤ x,
nebo
0 ≤ y ≤ 1, 0 ≤ x ≤ y. 211
Obr´ azek 6.26: Zobrazen´ı mnoˇziny Ω z pˇr´ıkladu 3.42.(a) vlevo, zobrazen´ı mnoˇziny Ω z pˇr´ıkladu 3.42.(b) vpravo.
Celkem tak z´ısk´ame:
I=
Z1 Zy
Z1 Zx
ZZ f (x, y) dx dy =
f (x, y) dy dx = 0
Ω
0
f (x, y) dx dy. 0
0
(b) M˚ uˇzeme volit n´asleduj´ıc´ı: √ √ 0 ≤ x ≤ 1, − 1 − x2 ≤ y ≤ 1 − x2 . Celkem tak z´ısk´ame: Z1
ZZ I=
√
Z1−x2
f (x, y) dx dy =
f (x, y) dy dx. √
0 − 1−x2
Ω
(c) M˚ uˇzeme volit n´asleduj´ıc´ı: −3 < x ≤ 0, −x − 3 < y < x + 3,
0 ≤ x < 3, x − 3 < y < −x + 3.
Celkem tak z´ısk´ame: Z0 Zx+3
ZZ I=
f (x, y) dx dy = Ω
Z3 −x+3 Z f (x, y) dy dx + f (x, y) dy dx.
−3 −x−3
0
(d) M˚ uˇzeme volit n´asleduj´ıc´ı: −2 ≤ x ≤ 0, − x2 ≤ y ≤ 1,
0 ≤ x ≤ 2, x2 ≤ y ≤ 1.
212
x−3
Obr´ azek 6.27: Zobrazen´ı mnoˇziny Ω z pˇr´ıkladu 3.42.(c) vlevo, zobrazen´ı mnoˇziny Ω z pˇr´ıkladu 3.42.(d) vpravo.
Celkem tak z´ısk´ame: Z0 Z1
ZZ I=
f (x, y) dx dy =
Z2 Z1 f (x, y) dy dx +
−2 − x2
Ω
f (x, y) dy dx. 0
x 2
Pˇr´ıklad 3.43: Podobnˇe jako v pˇredchoz´ım pˇr´ıkladu si nejprve zobraz´ıme mmoˇzinu ohraniˇcenou integraˇcn´ımi mezemi a n´aslednˇe mnoˇzinu vyj´adˇr´ıme v obr´acen´em poˇrad´ı mez´ı. (a) Pˇrepis mnoˇziny v obr´acen´em poˇrad´ı promˇenn´ ych: 0 ≤ y ≤ 2, 0 ≤ x ≤ 2 · y. Celkem tak z´ısk´ame: Z2 Z2·y
Z4 Z2 f (x, y) dy dx = 0
x 2
f (x, y) dx dy. 0
0
(b) Pˇrepis mnoˇziny v obr´acen´em poˇrad´ı promˇenn´ ych: 0 ≤ y ≤ 2, y2 ≤ x ≤ y, 2 ≤ y ≤ 4, y2 ≤ x ≤ 2. Celkem tak z´ısk´ame: 213
Obr´ azek 6.28: Zobrazen´ı mnoˇziny ohraniˇcen´e integraˇcn´ımi mezemi z pˇr´ıkladu 3.43.(a) vlevo, zobrazen´ı mnoˇziny ohraniˇcen´e integraˇcn´ımi mezemi z pˇr´ıkladu 3.43.(b) vpravo.
Z2 Z2·x Z2 Zy Z4 Z2 f (x, y) dy dx = f (x, y) dx dy + f (x, y) dx dy. 0
x
0
y 2
2
y 2
(c) Pˇrepis mnoˇziny v obr´acen´em poˇrad´ı promˇenn´ ych: √ 0 ≤ y ≤ 4, y ≤ x ≤ 2. Celkem tak z´ısk´ame: Z2 Zx2
Z4 Z2 f (x, y) dy dx =
0
0
f (x, y) dx dy. 0
√
y
(d) Pˇrepis mnoˇziny v obr´acen´em poˇrad´ı promˇenn´ ych: √ √ 0 ≤ y ≤ 1, y ≤ x ≤ 3 y. Celkem tak z´ısk´ame: Z1 Zx2
√
Z1 Z3 y f (x, y) dy dx = f (x, y) dx dy.
0 x3
0
214
√
y
Obr´ azek 6.29: Zobrazen´ı mnoˇziny ohraniˇcen´e integraˇcn´ımi mezemi z pˇr´ıkladu 3.43.(c).
ˇ sen´ı je velice jednoduch´e. U pˇr´ıkladu 3.42 staˇc´ı dosadit f (x, y) = 1 do Pˇr´ıklad 3.45: Reˇ integr´al˚ u, kter´e jsme z´ıskali ˇreˇsen´ım pˇr´ıkladu. U pˇr´ıkladu 3.43 staˇc´ı dosadit f (x, y) = 1 jak do zad´an´ı, tak do ˇreˇsen´ı pˇr´ıkladu. Pˇr´ıklad 3.46: Vyjdeme z rovnice kruˇznice o polomˇeru r: x2 +y 2 = r2 . Jestliˇze postupujeme od promˇenn´e x, meze prvn´ıho integr´alu jsou zˇrejm´e: x ∈ [−1, 1]. N´aslednˇe potˇ √ vyj´adˇrit √ rebujeme 2 2 meze promˇenn´e y, coˇz provedeme pr´avˇe z rovnice kruˇznice: y ∈ [− r − x , r2 − x2 ]. Podle vztahu v pozn´amce 3.20 jiˇz jednoduˇse pomoc´ı syst´emu Maple urˇc´ıme poˇzadovan´ y obsah kruhu. Pˇr´ıklad 3.47: Postupujeme analogicky pˇredchoz´ımu pˇr´ıkladu. Tentokr´at vyjdeme z rovnice 2 2 = 1. Promˇenn´a x nyn´ı nab´ elipsy: xa2 + y b2 yv´a hodnot z intervalu [−a, a], pro meze promˇenn´e q q 2 2 y plat´ı: y ∈ −b · 1 − xa2 , b · 1 − xa2 . Pˇr´ıklad 3.49: Ve vˇsech pˇr´ıpadech je vhodn´e pro z´ısk´an´ı pˇredstavy vykreslit alespoˇ n n´aznak tvaru z´ıskan´eho tˇelesa. D´ale je vhodn´e si zobrazit podstavu tˇelesa, z n´ıˇz odvod´ıme integraˇcn´ı meze. Dvojn´ y integr´al n´am n´aslednˇe spoˇc´ıt´a syst´em Maple, jen v pˇr´ıpadˇe (c) nez´ısk´ame pˇresnou (symbolickou) hodnotu a mus´ıme pouˇz´ıt pˇr´ıkaz evalf.
215
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 3.49.(a). Obr´ azek 6.30: Reˇ
216
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 3.49.(b). Obr´ azek 6.31: Reˇ
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 3.49.(c). Obr´ azek 6.32: Reˇ
217
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 3.49.(d). Obr´ azek 6.33: Reˇ
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 3.49.(e). Obr´ azek 6.34: Reˇ
218
Pˇr´ıklad 3.50: Kv´adr je tˇreba vhodnˇe um´ıstit do souˇradn´e soustavy – napˇr´ıklad tak, ˇze spodn´ı roh podstavy d´ame do bodu [0, 0, 0], zbyl´e rohy podstavy budou v bodech [a, 0, 0], [0, b, 0] a [a, b, 0]. V´ yˇska kv´adru bude rovna c. Z toho vypl´ yv´a, ˇze funkce ohraniˇcuj´ıc´ı kv´adr je konstantn´ı funkce f (x, y) = c a podstavu kv´adru m˚ uˇzeme pˇrepsat do mez´ı n´asledovnˇe: x ∈ [0, a], y ∈ [0, b]. Pˇr´ıklad 3.51: Je potˇreba zn´at rovnici koule: x2 + y 2 + z 2 = r2 . Koule vyj´adˇren´a touto rovnic´ı m´a stˇred v poˇca´tku souˇradn´e soustavy. Jej´ı objem urˇc´ıme tak, ˇze spoˇc´ıt´ame objem jej´ı horn´ı poloviny (kter´a leˇz´ı nad rovinou zp= 0) a ten vyn´asob´ıme dvˇema. Pl´aˇst’ horn´ı poloviny r2 − x2 − y 2 , podstava je tvoˇrena kruhem popsan´ ym koule je pops´an funkc´ı f (x, y) = 2 2 2 nerovnic´ ı x + y ≤ r . Integraˇ c n´ ı meze tak m˚ u ˇ z eme zapsat n´ a sledovnˇ e : x ∈ [−r, r], y ∈ √ √ 2 2 2 2 [− r − x , r − x ]. Pˇr´ıklad 3.52: Opˇet je potˇreba vhodnˇe um´ıstit v´alec do souˇradn´eho syst´emu. M˚ uˇzeme napˇr´ıklad podstavu v´alce um´ıstit do roviny z = 0 tak, ˇze jej´ı stˇred je v poˇc´atku souˇradn´e soustavy. 2 2 Podstava je pak pops´ana nerovnic´ ≤ r2 a je moˇzn´e ji pˇrepsat do integraˇcn´ıch mez´ı √ı x + y √ n´asledovnˇe: x ∈ [−r, r], y ∈ [− r2 − x2 , r2 − x2 ]. V´alec je shora ohraniˇcen konstantn´ı funkc´ı f (x, y) = v. Pˇr´ıklad 3.54: Postupujeme stejn´ ym zp˚ usobem jako v pˇr´ıkladu 3.53. V´ ysledky: √ (a) S = 3 · 14, √ √ . (b) S = − 15 + 185 · ln (5) + 56 · 5 + 185 · arcsinh 25 · 5 = 5.58, 16 128 64 . (c) pˇr´ısluˇsn´ y integr´al mus´ıme vyhodnotit numericky, S = 583.77, . (d) pˇr´ısluˇsn´ y integr´al mus´ıme vyhodnotit numericky, S = 7.57, . (e) pˇr´ısluˇsn´ y integr´al mus´ıme vyhodnotit numericky, S = 6.00. Pˇr´ıklad 3.55: Kouli um´ıst´ıme opˇet stˇredem do p poˇca´tku souˇradn´eho syst´emu. Povrch horn´ı 2 2 2 poloviny koule je pak pops´an funkc´ ı f (x, y) = uˇzeme za√ √ r − x − y . Integraˇcn´ı meze m˚ 2 2 2 2 psat n´asledovnˇe: x ∈ [−r, r], y ∈ [− r − x , r − x ]. Z´ıskan´ y v´ ysledek je tˇreba vyn´asobit dvˇema (nebot’ poˇc´ıt´ame povrch pouze horn´ı poloviny koule). p Pˇr´ıklad 3.56: Povrch horn´ı poloviny koule je pops´an funkc´ı f (x, y) = 25 − x2 − y 2 . D´ale je tˇreba odvodit integraˇcn´ı meze. Rovina z = 2 protne kouli v bodech kruˇznice popsan´e rovnic´ı x2 + y 2 = 21 a rovina z = 4 protne kouli v bodech kruˇznice popsan´e rovnic´ı x√2 + y 2 = 9. Mnoˇzina Ω je tedy prstencov´eho tvaru vymezen´a kruˇznicemi o polomˇerech 21 a 3. D´ıky symetrii cel´eho tˇelesa je moˇzn´e zab´ yvat se pouze prvn´ım oktantem a v´ ysledek vyn´asobit ˇctyˇrmi. Integraˇ c n´ ı meze (meze ˇ c a ´ sti mnoˇ z iny Ω) bychom pak zapsali n´ a sledovnˇ e: √ √ √ √ 2 2 2 x ∈ [0, 3], y ∈ [ 9 − x , 21 − x ] ∪ x ∈ [3, 21], y ∈ [0, 21 − x ]. Pro z´ısk´an´ı symbolick´eho v´ ysledku je tˇreba pˇrev´est integr´al do pol´arn´ıch souˇradnic, napˇr. pˇr´ıkazem ChangeOfVariables z bal´ıku Student[MultivariateCalculus]. Maple to nezvl´adne dokonale, a tak je potˇreba n´aslednˇe zapsat do pol´arn´ıch souˇradnic jeˇstˇe mnoˇzinu Ω (pro z´ısk´an´ı integraˇcn´ıch mez´ı). V pol´arn´ıch souˇradnic´ıch je nav´ıc jednoduˇ √ sˇs´ı mnoˇzinu Ω zapsat, a tak ji pˇrep´ıˇseme rovnou celou. Pro polomˇer r plat´ı: 3 ≤ r ≤ 21, a pro u ´hel θ: 0 ≤ θ ≤ 2 · π. 219
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 3.56 Obr´ azek 6.35: Reˇ
Pˇr´ıklad 3.58: M˚ uˇzeme vyuˇz´ıt dvojn´ ych integr´al˚ u jiˇz z´ıskan´ ych pˇri ˇreˇsen´ı pˇr´ıkladu 3.48 a pouze funkci f (x, y) pˇrepsat“ do mez´ı pro promˇennou z v tˇret´ım integr´alu. Zˇrejmˇe plat´ı: ” (a) z ∈ [0, x2 + y 2 ], (b) z ∈ [0, 64 − x2 ].
Pˇr´ıklad 3.59: Postupujeme analogicky k ˇreˇsen´ı pˇr´ıkladu 3.50. Kv´adr vhodnˇe um´ıst´ıme do souˇradn´e soustavy a jeho meze pak m˚ uˇzeme zapsat n´asledovnˇe: x ∈ [0, a], y ∈ [0, b], z ∈ [0, c]. Pˇr´ıklad 3.60: Koule je speci´aln´ım pˇr´ıpadem trojos´eho elipsoidu z pˇr´ıkladu 3.57 pro a = b = c = r. M˚ uˇzeme tedy pouze pozmˇenit tyto hodnoty v ˇreˇsen´ı v pˇr´ıkladu 3.57 a z´ısk´ame vztah pro objem koule o polomˇeru r. Pˇr´ıklad 3.61: Postupujeme analogicky k ˇreˇsen´ı pˇr´ıkladu 3.52. V´alec vhodnˇe um´ıst´ıme do souˇradn´e soustavy√a jeho meze uˇzeme zapsat n´asledovnˇe: √ pak m˚ x ∈ [−r, r], y ∈ [− r2 − x2 , r2 − x2 ], z ∈ [−v, v]. Pˇr´ıklad 3.63: Zadan´a funkce pˇredstavuje pl´aˇst’ horn´ı poloviny koule o polomˇeru r = 1. V pˇr´ıkladu tak poˇc´ıt´ame objem horn´ı poloviny koule o zm´ınˇen´em polomˇeru a z pˇredeˇsl´ ych 2·π pˇr´ıklad˚ u v´ıme, ˇze by v´ ysledek mˇel vyj´ıt 3 . M˚ uˇzeme napˇr´ıklad zapsat dvojn´ y integr´al v kart´ezsk´ ych souˇradnic´ıch a pouˇz´ıt pˇr´ıkaz ChangeOfVariables. Nov´e integraˇcn´ı meze odvod´ıme velmi snadno, nebot’ se jedn´a o kruh o polomˇeru r = 1. Dost´av´ame tedy: r ∈ [0, 1], θ ∈ [0, 2 · π].
220
Pˇr´ıklad 3.64: Ve vˇsech pˇr´ıkladech (3.46, 3.51, 3.52, 3.60 a 3.61) jsme v tomto textu vyuˇzili kart´ezsk´ ych souˇradnic. Nyn´ı tedy provedeme pˇr´ısluˇsn´e v´ ypoˇcty v souˇradnic´ıch pol´arn´ıch, sf´erick´ ych a cylindrick´ ych. V pˇr´ıkladu 3.46 poˇc´ıt´ame obsah kruhu o polomˇeru r. V pol´arn´ıch souˇradnic´ıch m˚ uˇzeme kruh popsat n´asledovnˇe: x = ρ · cos(θ), y = ρ · sin(θ), kde ρ ∈ [0, r], θ ∈ [0, 2 · π]. Podle pozn´amky 3.24 tak poˇc´ıt´ame integr´al Z2·πZr ρ dρ dθ. 0
0
Jak v pˇr´ıkladu 3.46, tak i nyn´ı bychom mˇeli obdrˇzet tabulkov´ y vzorec: S = π · r2 . V pˇr´ıkladu 3.51 poˇc´ıt´ame objem koule o polomˇeru r. Vyuˇzijeme pol´arn´ıch souˇradnic, v nichˇz pop´ıˇseme podstavu horn´ı polokoule n´asledovnˇe: x = ρ · cos(θ), y = ρ · sin(θ), kde ρ ∈ [0, r], θ ∈ [0, 2 · π]. Podle pozn´amky 3.24 tak poˇc´ıt´ame integr´al Z2·πZr 2·
ρ· 0
p r2 − ρ2 · cos(θ) − ρ2 · sin(θ) dρ dθ.
0
Jak v pˇr´ıkladu 3.51, tak i nyn´ı bychom mˇeli obdrˇzet tabulkov´ y vzorec: V =
4 3
· π · r3 .
V pˇr´ıkladu 3.52 poˇc´ıt´ame objem v´alce o polomˇeru podstavy r a v´ yˇsce v. Vyuˇzijeme opˇet pol´arn´ıch souˇradnic, v nichˇz pop´ıˇseme podstavu v´alce: x = ρ · cos(θ), y = ρ · sin(θ), kde ρ ∈ [0, r], θ ∈ [0, 2 · π]. Podle pozn´amky 3.24 tak poˇc´ıt´ame integr´al Z2·πZr ρ · v dρ dθ. 0
0
Jak v pˇr´ıkladu 3.52, tak i nyn´ı bychom mˇeli obdrˇzet tabulkov´ y vzorec: V = π · r2 · v. V pˇr´ıkladu 3.60 poˇc´ıt´ame objem koule o polomˇeru r. Ve sf´erick´ ych souˇradnic´ıch m˚ uˇzeme kouli popsat n´asledovnˇe: x = ρ · cos(φ) · sin(θ), y = ρ · sin(φ) · sin(θ), z = ρ · cos(θ), kde ρ ∈ [−r, r], φ ∈ [0, 2 · π], θ ∈ [0, 2 · π]. Podle pozn´amky 3.25 tak poˇc´ıt´ame integr´al Z2·πZ2·πZr 0
sin(θ) · ρ2 dρ dφ dθ.
0 −r
Jak v pˇr´ıkladu 3.60, tak i nyn´ı bychom mˇeli obdrˇzet tabulkov´ y vzorec: V =
4 3
· π · r3 .
V pˇr´ıkladu 3.61 poˇc´ıt´ame objem v´alce o polomˇeru podstavy r a v´ yˇsce v. V cylindrick´ ych souˇradnic´ıch m˚ uˇzeme v´alec popsat n´asledovnˇe: x = ρ · cos(θ), y = ρ · sin(θ), z = z, kde ρ ∈ [0, r], θ ∈ [0, 2 · π], z ∈ [0, v]. Podle pozn´amky 3.26 tak poˇc´ıt´ame integr´al Z2·πZr Zv ρ dz dρ dθ. 0
0
0
Jak v pˇr´ıkladu 3.61, tak i nyn´ı bychom mˇeli obdrˇzet tabulkov´ y vzorec: V = π · r2 · v. 221
Pˇr´ıklad 3.65: Vˇsechny tˇri ˇrady um´ı Maple seˇc´ıst“. ” ∞ ∞ P P 2 1 1 (a) = 1, (b) = π6 , n·(n+1) n2 n=1
(c)
n=1
∞ P n=1
1 n
= ∞, ˇrada diverguje.
Pˇr´ıklad 3.68: √ (a) sn = n, s = lim sn = ∞ ⇒ ˇrada diverguje, n→∞
(b) an =
√
1 n2 +2·n
>
√
1 n2 +2·n+1
= √
1 (n+1)2
=
1 , n+1
ˇrada
∞ P n=1
1 n+1
diverguje ⇒ zadan´a ˇrada
tak´e diverguje, q ∞ q √ P n 1 1 √ (c) an = n4 +1 < n3 , ˇrada konverguje ⇒ konverguje i zadan´a ˇrada, n3 n=1
(d) pouˇzijeme limitn´ı srovn´avac´ı krit´erium a budeme srovn´avat s ˇradou
∞ P n=1
1 , n2
o n´ıˇz v´ıme,
ˇze konverguje, (e) pouˇzijeme limitn´ı verzi pod´ılov´eho krit´eria a zjist´ıme, ˇze ˇrada konverguje, (f) vyuˇzijeme opˇet limitn´ı verze pod´ılov´eho krit´eria a zjist´ıme, ˇze ˇrada diverguje, (g) vyuˇzijeme limitn´ı verze odmocninov´eho krit´eria a zjist´ıme, ˇze zadan´a ˇrada konverguje, (h) vyuˇzijeme limitn´ı verze pod´ılov´eho krit´eria a zjist´ıme, ˇze zadan´a ˇrada konverguje, (i) staˇc´ı zadat syst´emu Maple a zjist´ıme, ˇze zadan´a ˇrada konverguje; jinak je moˇzn´e pouˇz´ıt napˇr´ıklad integr´aln´ı krit´erium. Pˇr´ıklad 3.71: (a) Jak souˇcet zadan´e ˇrady, tak souˇcet ˇrady absolutn´ıch hodnot um´ı urˇcit Maple pˇr´ımo. Zadan´a ˇrada konverguje absolutnˇe. (b) Souˇcet zadan´e ˇrady i ˇrady absolutn´ıch hodnot opˇet urˇc´ı Maple pˇr´ımo (i kdyˇz je potˇreba se nevydˇesit“ vypsan´ ym tvarem v´ ysledku pro souˇcet zadan´e ˇrady). Zadan´a ˇrada kon” verguje neabsolutnˇe. (c) Pomoc´ı Leibnizova krit´eria zjist´ıme, ˇze zadan´a ˇrada konverguje. Pomoc´ı integr´aln´ıho krit´eria ovˇeˇr´ıme, ˇze ˇrada absolutn´ıch hodnot diverguje. Zadan´a ˇrada proto konverguje neabsolutnˇe. (d) Pomoc´ı Leibnizova krit´eria zjist´ıme, ˇze zadan´a ˇrada konverguje. Srovn´avac´ım krit´eriem ∞ P 1 ovˇeˇr´ıme, ˇze ˇrada absolutn´ıch hodnot diverguje. Zadan´a ˇrada proto kons ˇradou n n=1
verguje neabsolutnˇe. (e) Pomoc´ı limitn´ı varianty odmocninov´eho krit´eria zjist´ıme, ˇze ˇrada absolutn´ıch hodnot konverguje. Zadan´a ˇrada proto konverguje absolutnˇe. (f) V pˇr´ıkladu 3.67.(c) jsme zjistli, ˇze ˇrada absolutn´ıch hodnot zadan´e ˇrady konverguje, tedy zadan´a ˇrada konverguje absolutnˇe. 222
6.4
Line´ arn´ı algebra s Maple v Cn
Pˇr´ıklad 4.2: Mus´ıme naj´ıt line´arn´ı kombinace vektor˚ u b´aze tak, abychom z´ıskali vektory b´aze standardn´ı. Tj. napˇr. pro e1 = (1, 0, 0) =
1 · (3, 0, 0) + 0 · (0, 2, 0) + 0 · (0, 0, 1). 3
Souˇradnice vektoru e1 v b´azi α jsou proto ( 31 , 0, 0). Pˇr´ıklad 4.3: Nejsou. Je moˇzn´e se o tom pˇresvˇedˇcit napˇr. pouˇzit´ım pˇr´ıkazu Basis. Pˇr´ıklad 4.4: Negeneruj´ı. Opˇet je moˇzn´e se o tom pˇresvˇedˇcit napˇr. pouˇzit´ım pˇr´ıkazu Basis. B´azi tvoˇr´ı pouze 2 z vektor˚ u. Pˇr´ıklad 4.6:
−2 −6 0 1 1 , G2 − 3 · F = 2 2 −9 −14
A − F = nedefinov´ano,
−4 −2 59 , A−G·F ·A= 5 −7 −13
B · A · C · H − B · F · B T = 113. Pˇr´ıklad 4.7: 1 0 −1 , A = − 12 14
B
−1
1 =
1 1 d −b · (1 − I) −1 3 · , C = , · (1 + I) − 31 · I −c a a·d−b·c 3 −1 0 F −1 = 1 −1 −1 . −3 2 1
6 1 3
Pˇr´ıklad 4.8: Ve vˇsech pˇr´ıpadech vyuˇz´ıv´ame vytvoˇren´ı matice pomoc´ı pˇr´ıkazu Matrix(4,f), kde funkce f specifikuje poˇzadovanou z´avislost. Pˇr´ıklad 4.9: a) Napˇr´ıklad A =
0 1 . 0 0
1 0 b) Napˇr´ıklad A = . 0 1
Pˇr´ıklad 4.10: Zvol´ıme nˇejak´ y vektor, napˇr. u = (1, 1)T . Vypoˇcteme v = A · u pro nˇejakou hodnotu α a pomoc´ı pˇr´ıkazu PlotVector vykresl´ıme u a v. Pˇr´ıklad 4.13: Postupujeme zcela analogicky pˇr´ıkladu 4.11. Souˇradnice vektoru v v b´azi α jsou: (0, 1, 2)T . Pˇr´ıklad 4.14: M˚ uˇzeme pouˇz´ıt napˇr. pˇr´ıkazu Basis:
223
a) vektor u3 ,
b) ˇz´adn´ y z uveden´ ych.
Pˇr´ıklad 4.15: Jestliˇze vhodnˇe zvol´ıme b´azi, tj. napˇr. α = {1, x, x2 , x3 } pro R3 [x], vektor 1 − x m´a v t´eto b´azi souˇradnice (1, −1, 0, 0) atd. Posl´eze jiˇz m˚ uˇzeme pouˇz´ıt pˇr´ıkaz Basis jako v pˇredchoz´ım pˇr´ıkladu. a) vektory jsou line´arnˇe z´avisl´e, napˇr. x3 − 1 = −(1 − x) − (x − x2 ) − (x2 − x3 ), b) tot´eˇz co za (a), napˇr. x3 + 1 = (1 + x) − (x + x2 ) + (x2 + x3 ), c) vektory jsou line´arnˇe nez´avisl´e, d) nen´ı nutn´e ani cokoli poˇc´ıtat, jedn´a se o 4 vektory v prostoru dimenze 3. Rn [x] se standardn´ım sˇc´ıt´an´ım polynom˚ u a skal´arn´ım n´asobkem polynomu je vektorov´ y prostor – je tˇreba ovˇeˇrit, ˇze plat´ı: 1. p(x) = 0 ∈ Rn [x] je nulov´ y prvek, tj. ∀q(x) ∈ Rn [x] : q(x) + p(x) = q(x), 2. ∀q(x) ∈ Rn [x] : ∃ − q(x) ∈ Rn [x] : q(x) + (−q(x)) = 0, 3. ∀p(x), q(x), r(x) ∈ Rn [x] : (p(x) + q(x)) + r(x) = p(x) + (q(x) + r(x)), 4. ∀p(x), q(x) ∈ Rn [x] : p(x) + q(x) = q(x) + p(x), 5. ∀a, b ∈ R, p(x) ∈ Rn [x] : a · (b · p(x)) = (a · b) · p(x), 6. p(x) = 1 ∈ Rn [x] je jednotkov´ y prvek, tj. ∀q(x) ∈ Rn [x] : q(x) · p(x) = q(x), 7. ∀a ∈ R, p(x), q(x) ∈ Rn [x] : a · (p(x) + q(x)) = a · p(x) + a · q(x), 8. ∀a, b ∈ R, p(x) ∈ Rn [x] : (a + b) · p(x) = a · p(x) + b · p(x). ˇ s´ıme analogicky pˇr´ıkladu 4.12: Pˇr´ıklad 4.16: Reˇ a) kritick´e“ hodnoty: a = −1, b = 1, ” b) kritick´e“ hodnoty: a = 0, b = −2. ” ˇ s´ıme opˇet analogicky pˇr´ıkladu 4.12: kritick´e“ hodnoty: a = 1, b = 2, c = 6. Pˇr´ıklad 4.17: Reˇ ” ˇ sen´ı prob´ıh´a analogicky pˇr´ıkladu 4.18. Postup v pˇr´ıpadˇe (a) ilustruje obr´azek Pˇr´ıklad 4.19: Reˇ 6.36. Pokud pouˇz´ıv´ame pˇr´ıkaz assign a ˇreˇs´ıme v´ıce pˇr´ıklad˚ u najednou, je tˇreba m´ıt na pamˇeti, ˇze vytv´aˇr´ıme promˇenn´e, do nichˇz pˇriˇrazujeme nˇejak´e hodnoty – to m˚ uˇze v dalˇs´ıch pˇr´ıkladech vadit“ a je tˇreba bud’ zmˇenit n´azvy promˇenn´ ych nebo z pouˇz´ıvan´ ych jmen ” (x1 , x2 , ...) hodnoty odstranit. O spr´avnosti ˇreˇsen´ı se m˚ uˇzeme t´eˇz pˇresvˇedˇcit dosazen´ım do p˚ uvodn´ı rovnice. ˇ s´ıme opˇet analogicky pˇr´ıkladu 4.18. Dost´av´ame nekoneˇcnˇe mnoho ˇreˇsen´ı pro Pˇr´ıklad 4.20: Reˇ tˇri r˚ uzn´e re´aln´e parametry.
224
ˇ sen´ı pˇr´ıkladu 4.19. Obr´ azek 6.36: Reˇ
Pˇr´ıklad 4.21: M˚ uˇzeme ˇreˇsit mnoha zp˚ usoby, kter´e Maple nab´ız´ı. Vˇzdy bychom se mˇeli dopracovat k v´ ysledku, v nˇemˇz se ve jmenovatel´ıch objevuj´ı v souˇcinu v´ yrazy a2 + b2 a c, tj. zadan´a soustava m´a pr´avˇe jedno ˇreˇsen´ı, pokud jsou tyto r˚ uzn´e od nuly. Pˇr´ıklad 4.23: Postupujeme stejnˇe jako v pˇr´ıkladu 4.22. Pˇr´ıklad 4.24: Postupujeme stejnˇe jako v pˇr´ıkladu 4.22. Pˇr´ıklad 4.25: V zad´an´ı nen´ı specifikov´an postup v´ ypoˇctu, takˇze staˇc´ı pouze pˇrepsat“ do ” syst´emu Maple a vyhodnotit. Pˇr´ıklad 4.26: Tot´eˇz jako v pˇredeˇsl´em pˇr´ıkladu. Pouze je tˇreba d´at si pozor na z´apis symbolu pro n´asoben´ı matic. Pˇr´ıklad 4.28: K Laplaceovu rozvoji vyuˇzijeme zaveden´ y pˇr´ıkaz laplace. Matice lze jednoduˇse upravovat do tvar˚ u v´ yhodnˇejˇs´ıch“ pro v´ ypoˇcet, nicm´enˇe to nen´ı nutn´e. Pˇr´ım´ ym v´ ypoˇctem ” determinantu m˚ uˇzeme ovˇeˇrit spr´avnost v´ ypoˇctu pomoc´ı Laplaceova rozvoje. Pˇr´ıklad 4.29: Pro re´aln´e matice z pˇr´ıkladu 4.23 nen´ı tˇreba nic ovˇeˇrovat, nebot’ konjugovan´a matice je shodn´a s p˚ uvodn´ı matic´ı (podobnˇe jako v pˇr´ıpadˇe re´aln´eho ˇc´ısla). U nere´aln´ ych matic vyuˇzijeme napˇr. pˇr´ıkaz˚ u conjugate a map. Pˇr´ıklad 4.31: a) stejn´ ym postupem jako v pˇr´ıkladu 4.30 ovˇeˇr´ıme, ˇze zobrazen´ı je line´arn´ı, b) stejn´ ym postupem jako v pˇr´ıkladu 4.30 ovˇeˇr´ıme, ˇze zobrazen´ı nen´ı line´arn´ı, 225
c) stejn´ ym postupem jako v pˇr´ıkladu 4.30 ovˇeˇr´ıme, ˇze zobrazen´ı nen´ı line´arn´ı. Pˇr´ıklad 4.32: Oznaˇcme p(x) re´aln´ y polynom tˇret´ıho stupnˇe. Pak p(x) = a·x3 +b·x2 +c·x+d, kde a, b, c, d jsou re´aln´a ˇc´ısla. Oznaˇcme f : R3 [x] → R2 [x] zobrazen´ı pˇriˇrazuj´ıc´ı polynomu jeho derivaci. Pak: f (p(x)) = 3 · a · x2 + 2 · b · x + c. Nyn´ı je tˇreba ovˇeˇrit podm´ınku line´arn´ıho zobrazen´ı, tj. ˇze pro libovoln´a k, l ∈ R a p(x), q(x) ∈ R3 [x] plat´ı: f (k · p(x) + l · q(x)) = k · f (p(x)) + l · f (q(x)). Pˇr´ıklad 4.35: a) stejn´ ym postupem jako v pˇr´ıkladu 4.30 ovˇeˇr´ıme, ˇze zobrazen´ı nen´ı line´arn´ı, b) stejn´ ym postupem jako v pˇr´ıkladu 4.30 ovˇeˇr´ıme, ˇze zobrazen´ı je line´arn´ı, j´adro a obraz zobrazen´ı najdeme tak jako v pˇr´ıkladu 4.34 a zjist´ıme, ˇze se jedn´a o isomorfismus, c) stejn´ ym postupem jako v pˇr´ıkladu 4.30 ovˇeˇr´ıme, ˇze zobrazen´ı nen´ı line´arn´ı, d) stejn´ ym postupem jako v pˇr´ıkladu 4.30 ovˇeˇr´ıme, ˇze zobrazen´ı je line´arn´ı, j´adro a obraz zobrazen´ı najdeme tak jako v pˇr´ıkladu 4.34 a zjist´ıme, ˇze se nejedn´a o isomorfismus. Pˇr´ıklad 4.38: Vyuˇzijeme pozn´amky 4.15. Uveden´a rovnost v tomto pˇr´ıpadˇe pˇrejde do tvaru: (f (u))β = (ϕ)β,ε3 · (u)ε3 = A · (u)ε3 . V´ ysledek tedy z´ısk´ame pouh´ ym vyn´asoben´ım matice a zadan´ ych vektor˚ u. Vektory b´aze β k niˇcemu nepotˇrebujeme.
226
Rejstˇ r´ık ∼, 171 ?, 15 %, 19 abs, 12 absolutn´ı konvergence ˇrady, 146 add, 168 All values, 24 AllSolutions, 23 allvalues, 24 alternuj´ıc´ı ˇrada, 145 animate, 45, 83 apply, 34 Approximate Integration, 78, 133 ApproximateInt, 133 ArcLength, 81, 82 assign, 19 Assistants, 15 assume, 27, 89 assuming, 28 Asymptotes, 68 axes, 42 Basis, 152 bod uz´avˇeru, 117 Change, 72 changecoords, 123, 137 ChangeOfVariables, 123, 137 Classic Worksheet, 7 Clickable Math, 5 coeff, 28 collect, 28 color, 42 ColumnSpace, 174 combine, 27, 156 conjugate, 170 contourplot, 98 contours, 98, 204 convert, 28, 59, 73 copy, 170 CriticalPoints, 69
D, 54, 104 definiˇcn´ı obor, 35 DeleteColumn, 168 DeleteRow, 168 Determinant, 113, 166 diff, 53, 104 Digits, 16, 19 DirectionalDerivative, 107 discont, 51, 63, 66, 103 display, 44, 105 divergence ˇrady, 138 Document Mode, 9 doln´ı integr´al, 75 doln´ı integr´aln´ı souˇcet, 75 Drawing, 42 dsolve, 23 Error, (in plot) ..., 182 Error, (in rtable/Power) singular matrix, 156 Error, illegal use of an object as a name, 180 Error, invalid assignment, 179 Error, invalid input, 167, 177 Error, invalid operator parameter name, 180 Error, invalid power, 180 Error, numeric exception: division by zero, 180 Error, recursive assignment, 149 Error, unable to match delimiters, 179 eval, 32, 33, 54, 113, 168 evalb, 37 evalf, 16, 17, 24 expand, 28, 32 extrema, 64, 113, 117 ExtremePoints, 69 factor, 28, 156 fsolve, 23 FunctionChart, 69 GaussianElimination, 162, 163, 165 GaussianEliminationTutor, 162 grid, 93 gridrefine, 93, 95, 98 227
HermitianTranspose, 170 hessi´an, 113 Hessian, 113 Hessova matice, 113 hlavn´ı menu, 7 horn´ı integr´al, 75 horn´ı integr´aln´ı souˇcet, 75 implicitplot, 79, 93, 95, 98, 123 implicitplot3d, 104 inequal, 95, 123 InflectionPoints, 69 Int, 71, 122 int, 70, 75, 122 integr´aln´ı krit´erium, 143 integraˇcn´ı konstanta, 70 IntegrationTools, 71, 73 integrovateln´a funkce, 75 intsolve, 23 InversePlot, 38 InverseTutor, 5, 38, 163 invfunc, 38 iscont, 51 isolve, 23 kernelopts(maxdigits), 16 kontextov´a liˇsta, 7 konvergence ˇrady, 138 labels, 42 Lagrangeova vˇeta o stˇredn´ı hodnotˇe, 69 laplace, 167, 168 lcm, 17 legend, 42 Leibnizovo krit´erium, 145 limit, 48, 100 limitn´ı Raabeovo krit´erium, 143 limitn´ı srovn´avac´ı krit´erium, 142 LinearAlgebra, 21, 113, 158, 166 LinearSolve, 23, 158 LinearSolveTutor, 162 LinearSystemPlotTutor, 158 Maclaurin˚ uv vzorec, 59 Maclaurin˚ uv zbytek, 59 map, 156, 170 Maple Help, 13 Math Apps, 5, 15 Math Mode, 9 Matrix, 153, 156 MatrixInverse, 156
Maximize, 115, 117 maximize, 36, 115, 117, 119 MeanValueTheorem, 69 metoda per partes, 71 Minimize, 115, 117 minimize, 36, 115, 117, 119 msolve, 23 mtaylor, 111 MultiInt, 122, 123 n´astrojov´a liˇsta, 7 neabsolutn´ı konvergence ˇrady, 146 nekoneˇcn´a ˇrada, 138 neurˇcit´ y integr´al, 70 normal, 27 NullSpace, 174 numer, 160 numpoints, 93 obor hodnot, 35 odmocninov´e krit´erium, 142 ohraniˇcen´a funkce, 35 op, 160, 170 Optimization, 115, 117 Order, 59, 111 oscilace ˇrady, 138 palety, 7, 11 parfrac, 73 Parts, 71 pdsolve, 23 Pi, 12 piecewise, 34 Plot, 42 plot, 42, 66, 138 Plot Builder, 42 plot3d, 83, 92, 93, 98, 104, 105, 110 PlotBuilder, 92 plots, 45, 79, 95, 105, 110, 123, 125 plottools, 123 PlotVector, 149 pod´ılov´e krit´erium, 143 pointplot3d, 105, 110 polygonplot, 211 posloupnost, 137 posloupnost ˇca´steˇcn´ ych souˇct˚ u, 138 primitivn´ı funkce, 70 printf, 168 RealDomain, 21, 36 ReducedRowEchelonForm, 165 228
restart, 19 Riemann˚ uv integr´al, 75 RiemannSum, 76, 133 Rolleova vˇeta, 69 RollesTheorem, 69 Roots, 69 RowDimension, 167 rsolve, 23
VectorCalculus, 113 verify, 37 VolumeOfRevolution, 83 Warning, solutions may have been lost, 183 Warning, unable to determine if ..., 183 What Assumptions, 24 with, 20, 113 Worksheet Mode, 9
seq, 138 simplify, 21, 27, 28, 32 singular, 103 solve, 22, 63, 79 sort, 28 spacecurve, 104, 117 sqrt, 12 srovn´avac´ı krit´erium, 141 stacion´arn´ı body, 62 Standard Worksheet, 6 stavov´a liˇsta, 7 Student[Calculus1], 38, 68, 76 Student[LinearAlgebra], 162, 163 Student[MultivariateCalculus], 107, 122, 133 subs, 72, 168 substituˇcn´ı metoda, 71 Sum, 139 sum, 139 SurfaceOfRevolution, 86 Tasks, 15 taylor, 59, 111 Taylor˚ uv polynom, 58, 111 Taylor˚ uv vzorec, 58, 111 Taylor˚ uv zbytek, 58, 111 Text Mode, 9 thickness, 42 transform, 123 Transpose, 156 Tutors, 15 type, 179 unapply, 33, 54, 76 unassign, 19 Units, 21 Units Calculator, 21 unwith, 21 uz´avˇer mnoˇziny, 117 uzavˇren´a mnoˇzina, 117 value, 71, 73 Vector, 148 229
Literatura [1] Ash, C., Ash, R. B.: The Calculus Tutoring Book. Wiley-IEEE Press (1993) [2] Doˇsl´a, Z., Doˇsl´ y, O.: Diferenci´aln´ı poˇcet funkc´ı v´ıce promˇenn´ych. Masarykova Univerzita, Brno (1999) [3] Doˇsl´a, Z., Plch, R., Sojka, P.: Nekoneˇcn´e ˇrady s programem Maple. Masarykova Univerzita, Brno (2002) ˇ [4] Hamhalter, J., Tiˇser, J.: Integr´aln´ı poˇcet funkc´ı v´ıce promˇenn´ych. CVUT, Praha (2005) [online]. [cit 2010-12-27]. Dostupn´ y z WWW:
´ [5] Hˇreb´ıˇcek, J., Posp´ıˇsil, Z., Urb´anek, J.: Uvod do matematick´eho modelov´an´ı s vyuˇzit´ım Maple. CERM, Brno (2010) [6] Hummelov´a, I., Hamˇr´ıkov´a, R., Jank˚ u, V., Tannenbergov´a, M., Dost´alov´a, M., Dud´ kov´a, K., Dudek, J.: ZAKLADY MATEMATIKY pro kombinovan´e a distanˇcn´ı studium. ˇ -– Technick´a univerzita Ostrava, 2003. [onFakulta elektrotechniky a informatiky, VSB line]. [cit 2010-08-28]. Dostupn´ y z WWW: [7] Kalus, R., Hrivˇ na´k, D.: Brevi´aˇr vyˇsˇs´ı matematiky. Ostravsk´a univerzita, Ostrava 2001. [online]. [cit 2010-12-31]. Dostupn´ y z WWW: ˇ [8] Kouˇrilov´a-Snyrychov´ a, P.: Dvojn´y Riemann˚ uv integr´al. [online]. [cit 2010-12-27]. Dostupn´ y z WWW: [9] Maplesoft: Maple User Manual. [online]. [cit 2010-08-17] Dostupn´ y z WWW: ´ [10] Ustav Matematiky FSI VUT Brno: MATEMATIKA online. [online]. [cit 2010-08-17] Dostupn´ y z WWW: [11] Mendelson, E.: 3000 Solved Problems in Calculus. McGraw-Hill (1988) [12] Nov´ak, V.: Diferenci´aln´ı poˇcet v R. Masarykova univerzita, Brno (1997) [13] Plch, R., Doˇsl´a, Z., Sojka, P.: Matematick´a anal´yza s programem Maple. D´ıl 1, Diferenci´aln´ı poˇcet funkc´ı v´ıce promˇenn´ych. Masarykova Univerzita, Brno (1999) [14] Slov´ak, J.: Line´arn´ı algebra 1997/1998. Masarykova Univerzita, Brno. [online]. [cit 2012-10-16]. Dostupn´ y z WWW: 230
[15] Zlatoˇs, P.: Line´arna algebra a geometria. Bratislava (2006). [online]. [cit 2012-10-16]. Dostupn´ y z WWW:
231