MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA BIOLOGIE CHOV KRÁLÍKA DOMÁCÍHO V ČR

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA BIOLOGIE

CHOV KRÁLÍKA DOMÁCÍHO V ČR Bakalářská práce

Brno 2012

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

doc. RNDr. Boris Rychnovský, CSc.

Eva Mráziková

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval/a samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby diplomová práce byla uložena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně 20. 4. 2012

..…………..…………………… Eva Mráziková

Poděkování Poděkování patří především vedoucímu bakalářské práce doc. RNDr. Borisi Rychnovskému, CSc. za odborné vedení a trpělivost při zpracování bakalářské práce. Dále pak panu Martinu Vaculovičovi za cenné a odborné rady v řešené problematice.

OBSAH PRO H L ÁŠ E NÍ ................................ ................................ ....... . . . . 2 I.

ÚVO D .............. .................. ................................ ............ . . . 5

II.

T E O RE T ICKÁ ČÁS T ................................ ...................... . . . 6

2.1

Úvod do chovatelství králíků ........................................................................ 6

2.2

Původ a historie chovu králíka ..................................................................... 7

2.3

Anatomie a fyziologie králíka ....................................................................... 8

2.4

Začínáme s chovem ..................................................................................... 12

2.5

Plemena králíků ......................................................................................... 18

III.

ME T O DIKA ................................ ................................ ... . 3 9

I V.

PR AKT IC KÁ Č ÁS T ................................ ....................... . . 4 1

4.1

Analýza anketního šetření ........................................................................... 41

4.2

Sledování vrhů králíka domácího ............................................................... 57

V.

DIS KUZE ......... ....................... ................................ ...... . . 6 7

VI.

ZÁVĚ R ............. ................... ................................ ........... . 6 8

VII. PO U ŽIT Á L IT E RAT URA A Z DRO JE .............................. . 6 9 7.1

Použitá literatura ......................................................................................... 69

7.2

Elektronické zdroje ...................................................................................... 69

VIII. S O UH RN ................................ ................................ ....... . . 7 1 I X.

S E ZNAM PŘÍL O H ................................ ......................... . . 7 2

I.

ÚVOD Téma bakalářské práce jsem si zvolila podle svých zálib a zájmů. Protože

jsme po celé mé dětství doma králíky chovali a práce kolem těchto krásných živočichů mne velmi bavila, rozhodla jsem se obnovit chov. Jelikož ale hlavním „znalcem“ ohledně králíků byla má babička, která již nežije, musela jsem si některé informace nastudovat z různých, v dnešní době těžko dostupných publikací. Právě shánění informací od chovatelů a z prověřených publikací mne vedlo k nápadu vytvořit bakalářskou práci, která by se zaobírala problematikou chovu králíků a byla jakýmsi stručným manuálem pro začínající chovatele, kteří ještě s chovem nemají žádné zkušenosti. V několika knihách o chovu králíků jsem se setkala s radami, které odporují chovu za účelem masové produkce, neboť byla doporučována medikace různými léčivy a podpůrnými prostředky, které ale o značnou dobu oddalují možnost zabití králíka a jeho následné zpracování. Proto jsem se snažila svou bakalářskou práci utvořit tak, aby byla stručným manuálem pro budoucí potenciální chovatele. Pomyslnou osnovou mé práce jsou předem vytčené cíle: 

shromáždění informací o králíku domácím a jeho chovu,



druhy králíků chovaných v ČR,



srovnání četnosti chovů v daných lokalitách,



sledování vrhu králíka domácího.

Hlavním pramenem základních informací byly publikace od autorů: Dvořáka (1980), Kálala a kol. (1964) a Havlína a kol. (1983). Praktickou část jsem prováděla v okrese Hodonín, konkrétně v obcích Mutěnice a Čejč a ve městě Hodonín. Hypotézou tohoto šetření je předpoklad, že na vesnicích bude více chovatelů než ve městě a i účel chovu se bude mezi vesnicemi a městem výrazně lišit. Ve své práci jsem se zaměřila výhradně na malochov. Po nastudování základních informací jsem začala s chovem, tím že jsem si pořídila tři samice plemene Kalifornský králík a mohla jsem tak sledovat průběh březosti samic a následně i vývoj a růst mláďat.

5

II. TEORETICKÁ ČÁST V teoretické části se zaměřuji na základní informace o morfologii králíka domácího, stručné shrnutí základních poznatků ohledně chovu králíků a následuje výčet druhů králíků chovaných na území České republiky.

2.1 Úvod do chovatelství králíků V úvodu této kapitoly je třeba vyjasnit si některé pojmy, jež jsou při popisu chovu králíků využívány. Jelikož laik, který s chovem teprve začíná, nezná tyto výrazy, je třeba se s nimi seznámit ihned na začátku. Králíky chováme nejčastěji v kotci, což je dřevěná či zděná ubikace se třemi pevnými stranami a s dvířky potaženými pletivem. Pro samice je vhodný kotec s kotící budkou. Králíkárna je zařízením, v němž je spojeno několik kotců dohromady. Velikost králíkárny a tvar se liší vzhledem k počtu kotců a jejich velikosti. Takřka sto procent těchto ubikací je zbudováno ze dřeva, neboť v případě morové nákazy je jednoduchá likvidace a to spálením. Když samice králíka porodí mladé, říkáme, že vrhla nebo že se okotila.

Obr. 1: Kotec pro králíky (převzato z http://www.zakrslykralicci.estranky.cz). 6

2.2

Původ a historie chovu králíka První zmínky o chovu králíků nalezneme na začátku 19. století, kdy český

hospodář František Fuchs ve svých hospodářských spisech popisuje chov králíků domácích. V počátcích chovu byli králíci chováni ve stájích spolu s kravami a koňmi, po nichž na zemi sbírali zbytky sena a ovsa a zužitkovali tak co vypadlo ze žlabů. Oživení v oblasti chovu nastalo v šedesátých letech 19. století, kdy díky osvětě prostřednictvím zájmových časopisů došlo k rozvoji chovatelství. Tradice chovu králíka domácího v Čechách je tedy více jak dvěstěletá. Významným faktorem v chovu byly světové války. Během první světové války byla do Čech dopravena nová plemena králíků z různých koutů světa. Na jednu stranu sice byla nová plemena, tato byla ale chovateli různě křížena, což snižovalo chovnou hodnotu potomstva. Během druhé světové války a po ní došlo k masovému rozšíření chovů do domácností nejen na vesnicích ale i ve městech. Chov byl orientován zejména na masnou produkci, a proto byl největší zájem o plemena nenáročná na péči, jenž dosahovala největších váhových přírůstků. Až v roce 1966 se chovatelská veřejnost začala více zajímat o prošlechtěná plemena. V důsledku socializace zemědělství vyvstala nutnost lépe hospodařit s krmivovou základnou a do popředí pozornosti se dostala plemena aklimatizovaná a adaptovaná na naše prostředí. Zároveň se zvýšil zájem o produkty z králičích kožek a angorské srsti. To vše vedlo v roce 1966 k založení prvních faremních chovů na území Československa. Velkochovy neměly za cíl zničit drobnochovatele, ale naopak ve vzájemné chovatelské spolupráci měli společně co nejvíce pokrýt požadavky spotřebitelského trhu. Na konci 20. století docházelo k úpadku v chovu, jež byl zapříčiněn změnou politické a hospodářské situace v zemi. Tento postupný úpadek trvá dodnes. Největším faktorem dnešní doby a likvidačním činitelem pro chovatele jsou nemoci králíků. Celoplošně rozšířené rotavirové průjmové onemocnění králíku, proti kterému není obrany ani ve formě očkování ani ve formě podpůrných prostředků dovede během jednoho týdne zlikvidovat i mnohočlenný chov. Některé podpůrné prostředky, ať již léčiva či byliny sice mají pomoci s určitou imunizací, avšak častěji jsou neúčinnými než nápomocnými. Chovatelé od chovu ustupují, neboť když jim vymře celý chov, nebo jeho podstatná většina, jsou v ekonomické ztrátě, vzhledem ke zkrmenému 7

materiálu ale i finančně, neboť samice a samce si koupili, nehledě na ztráty v mrtvých mladých králících. (DVOŘÁK, 1980).

2.3

Anatomie a fyziologie králíka Králík domácí je domestikovaný králík divoký (Oryctolagus cuniculus)

a zoologicky náleží mezi obratlovce (Vertebrata), do třídy savců (Mammalia), řádu zajícovců (Duplicidentata) a čeledě zajícovitých (Leporidae). Za nejdominantnější domestifikační znaky lze považovat podstatné zvýšení tělesné hmotnosti, převislé uši, albinismus a strakatost. Dalším významným znakem je mimořádná rozmnožovací schopnost a některá plemena vynikají i vysokou intenzitou růstu ve stáří do 8. – 10. týdne. Z hlediska ziskovosti masa je třeba zdůraznit, že hmotnost kostry králíka činí přibližně 10 % z celkové hmotnosti, což je výrazně méně oproti jiným hospodářským zvířatům (HAVLÍN a kol., 1983). Kostra králíka (obr. 2) je tvořena 212 kostmi, jež vytváří pevnou oporu pro svalovou soustavu. Podle druhu plemene a na základě genetických informací, limituje kostra velikost králíka a udává jeho tvar. Nejvýznamnější období co se týče růstu kostí je 5 – 6 měsíc věku králíka. V této době je nutná vyvážená a plnohodnotná potrava, neboť při špatné stravě může dojít k různým kostním deformitám, které jsou později nezvratné i při sebelepší péči (ZADINA, 2009).

Obr. 2: Kostra králíka (převzato z www.kraliciveli.ic.cz) 8

Svalová soustava zahrnuje podkožní svaly hlavy, trupu, hrudních končetin a pánevních končetin. Jednotlivé svaly jsou biologickou rezervou živin nutných k životním projevům zvířete. Z pohledu chovatele představují nejhodnotnější produkt, a to králičí maso. Vývoj svalové soustavy je podmíněn především vlivy vnějšího prostředí a výživou (ZADINA, 2009).

Obr. 3: Králík stažený z kůže, připravený k prodeji (převzato z http://grosmanova.blog.idnes.cz). Pro správné životní funkce králíka musí být zajištěn stálý přísun potravy. Její zpracování a přeměna na látky tělu vlastní probíhá v trávicím ústrojí, jež členíme na dutinu ústní, hltan, jícen, žaludek, tenké a tlusté střevo, játra a slinivku břišní. Konečné vyústění celé soustavy je v konečníku. Správnou funkci trávicí soustavy nám potvrzují tuhé kulaté bobky. Je-li stolice králíka jiná, neforemná či řídká je tento jedinec nemocný. Zvláštností u králíků je podle Dvořáka (1980) požírání vlastního trusu, nazývané koprofagie. U králíků ale nedochází ke koprofágii, což je psychologické onemocnění nutící jedince pojídat vlastní trus. Požírání měkkých výkalů u králíka správně nazýváme cekotrofie. Jde o pozření měkkých bobků, které mají nízký obsah vlákniny, ale vysoký obsah bílkovin a vitamínu B. Králík tak využívá živiny, produkty mikrobiálního rozkladu celulózy i syntézy bílkovin v tlustých střevech, které by jinak přišly nazmar. Nevýhodou tohoto počinu králíka je, že pokud máme v jedné ubytovací jednotce, v kotci, víc jedinců a některý z nich je nakažený rotavirovým onemocněním, nakazí se díky jeho výkalům i jiní jedinci, proto je potřeba z kotců každý den odstraňovat výkaly. Největší část živin se vstřebává ve 9

střevní sliznici a 70 až 80 % zbytků potravy je vyloučeno hned první či druhý den. Zbytek po 4. – 5. dnu. Na rychlosti průchodu potravy má podíl kvalita a složení krmiva, pohyb králíka a další faktory. Délka střev dospělého králíka dosahuje v průměru 6,3 metru, tedy dvanáctinásobku tělesné délky (DVOŘÁK, 1980). Dutina ústní je tvořena 28 zuby, z nichž 16 je v horní čelisti a 12 v čelisti dolní. Horní čelist tvoří pár velkých řezáků a pár malých řezáků, tři páry stoliček a tři páry zubů třenových. V dolní čelisti chybí pár zubů třenových a pár malých řezáků (tzv. hlodáčků). Řezáky mají dlaňovitý tvar a ročně mohou přirůst až o 13 centimetrů, proto je potřeba králíkům dodávat potravu obohacenou o tvrdé položky (tvrdý chléb, větve k okusu, zrní apod.).

Obr. 4: Lebka králíka se zuby (převzato z: www. http://www.gamepark.cz). Dýchací ústrojí králíka je tvořeno dutinou nosní, hrtanem, průdušnicí a plícemi. Plíce jsou ve srovnání například s plícemi zajíce malé, se svou hmotností 12 – 13 gramů jsou jen malým procentem celkové tělesné hmotnosti. Pomocí dýchacích svalů a v součinnosti s centrální nervovou soustavou zabezpečují dýchací orgány pravidelnou výměnu plynů mezi organismem králíka a vnějším prostředím. U mladých králíků můžeme pozorovat přes 60 vdechů a výdechů za minutu, u dospělých jedinců je to 50 – 60 vdechů. Příčinou zvýšené dechové frekvence může být březost, vnější teplota, stres či přetučnělost. Prostřednictvím cévního systému je zajištěn krevní oběh. Obíhající krev zajišťuje stálé spojení všech orgánů králičího těla, přenos kyslíku, oxidu uhličitého a živin. Reguluje také tělesnou teplotu a její hmotnostní podíl je 5 % z celkové 10

hmotnosti. Králičí krev obsahuje 80 % vody a 20 % sušiny, složení krve je ovlivněno pohlavím i plemenem králíka. Počet tepů za minutu dosahuje u mladého králíka přes 150 min-1 u dospělých zvířat je to 120 – 150 min-1. Pro chovatele králíků, kteří svá zvířata tetují, je důležité znát polohu prostřední velké ušní tepny, neboť při jejím porušení by došlo k silnému krvácení. Za normálních podmínek je tělesná teplota králíka mezi 38,5 – 39,5 oC. Hodnoty kolem 41 oC považujeme za horečku (ZADINA, 1980). Ústrojí močové se skládá z ledvin, močovodu, močového měchýře a močové trubice a umožňuje vylučování odpadních látek ve formě moči, která je silně zásaditá a éterická. Moč je pro chovatele nepříjemná při zabíjení králíků, neboť při protržení močového měchýře a potřísnění masa močí, toto maso zapáchá a je těžké se zápachu zbavit. Pohlavní ústrojí umožňuje rozmnožování, základní vlastnost živé hmoty. Samčí pohlavní ústrojí tvoří varlata, nadvarlata, přídatné žlázy, žláza předstojná, pyj a šourek. Pohlavní buňky – spermie jsou produkovány ve varlatech, jež dosahují hmotnosti 6 – 7 g a jejich délka je 2,5 – 3 cm. Množství vyprodukovaného králičího ejakulátu se liší v závislosti na plemeni a vyspělosti samce. Obvykle je to 0,5 – 1,5 cm3 se 160 tisíci až 2 miliony spermií. Samičí pohlavní ústrojí tvoří pochva, děloha, vejcovod a vaječníky. Pohlavní cyklus u samice představuje složité pochody organismu. Začínají probíhat od doby pohlavní dospělosti, které samice dosahují ve stáří 4 – 6 měsíců (stejně jako samci). Již v tomto stáří jsou schopny samice zabřeznout, tedy ještě dříve než je dokončen jejich tělesný vývoj. Brzké zabřeznutí samice však ovlivňuje její fyzický vývin a proto se nedoporučuje. Chovatelé samice nechávají oplodnit většinou ve stáří devíti měsíců. Pohlavní cyklus samice doznívá po 8 – 10 letech. Průběh říje se liší od jiných hospodářských zvířat, neboť nedochází k praskání tzv. Graafových folikulů na vaječnících a k vyplavování oplození schopných vajíček do vejcovodu, nýbrž se projevuje až po pohlavním spojení, což nazýváme provokovanou říjí. Samice králíka má dvojitou dělohu, proto může výjimečně nastat tzv. dodatečné oplození a to tehdy, uskuteční-li se druhé oplození již za březosti. Mláďata by se měla narodit v různém časovém odstupu, avšak podle zkušeností chovatelů dochází častěji k pometání, tzn. samice potratí potomky z prvního i druhého oplození. K tomuto dvojímu oplození může dojít při kontrolním připouštění samice k samci. Když si není chovatel jist, zda je samice po prvním 11

připuštění březí, dá ji k samici a sleduje, co samice dělá. Pokud samice před samcem utíká a brání se, je březí. Pakliže se samice drží a proběhne kopulace se samcem, březí nebyla a teprve při tomto kontrolním připuštění došlo k jejímu oplodnění. V 16 – 18 dnu po připuštění by mělo být palpací patrné zabřeznutí samice a chovatel by měl nahmatat v břiše samice zárodky. Tento postup ale zkušení chovatelé nedoporučují, neboť neodborným prohmatáváním můžeme způsobit potrat. Březost samic trvá 28 – 32 dní, poté dojde k porodu mláďat. Četnost vrhu se liší vzhledem k plemeni a stáří samice, nejčastěji je to 5 – 10 králíčků (KÁLAL a kol., 1964). Tvorba mléka je zajištěna prostřednictvím mléčných žláz, jež jsou uloženy podélně na spodině břicha králic. Počet mléčných bradavek je 3 – 5 na každé straně břicha. Králičí mléko je bohaté na bílkoviny, cukry, tuky, vitamíny, minerální látky, fermenty a ochranné látky. Intenzivní sekrece trvá 21 – 28 dní od porodu, poté tvorba mléka rychle klesá. Tato doba má spojitost s růstem malých králíčků, neboť postupných vývojem dochází i k vývoji řezáků, jimiž samici dokáží mléčné struky rozkousat do krve. Pokud se nezdaří porod a samice nemá žádná živá mláďata je potřeba ji ihned dát znovu k samci a nechat ji oplodnit. V opačném případě může dojít k tzv. ztvrdnutí mléka v bradavkách a samice dostane zánět mléčných žláz, který je pro ni bolestivý a může skončit až její smrtí (DVOŘÁK., 1980). Nervovou soustavu tvoří mozek, mícha, obvodové a vegetativní nervy, které zajišťují vedení vzruchů ze zevního prostředí do živočišného organismu a spolu s endokrinním systémem obstarávají spojení vnitřních orgánů. Společně s ním regulují životní pochody. Smyslové orgány tvoří ústrojí kožních čidel, ústrojí chuťové, čichové, zrakové, sluchové a rovnovážné. Smyslové orgány jsou na dobré úrovni, zvláště ústrojí sluchové a čichové (HAVLÍN a kol., 1983).

2.4

Začínáme s chovem Dříve než začneme s chovem králíků, musíme si uvědomit, že králíci jsou

tvorové vyžadující každodenní péči. Jde o zvířata citlivá na čistotu prostředí a kvalitní stravu. Pokud jsme si jistí, že tyto požadavky jsme schopní plnit, můžeme začít se zajišťováním všeho potřebného.

12

Jedním z nejdůležitějších a finančně náročných rozhodnutí je pořízení králíkárny či ubikace, ve které chceme zvíře ustájit. Nejosvědčenější a chovateli nejvyhledávanější je dřevěná králíkárna. Na našem trhu se setkáme z různými variantami a řešeními těchto zařízení. Můžeme si tedy libovolně vybrat, podle toho kolik králíků chceme chovat. Důležité je ale myslet nato, že zvlášť musíme mít samce a samice, a také nesmíme zapomenout na prostor pro mláďata odstavená od králic. Jestliže se rozhodneme k samostatné výrobě kotců či samotné králíkárny, musíme pamatovat na základní fakta. Kotec musí mít ze tří stran pevný materiál (nejčastější volbou jsou dřevěné desky) a strana čtvrtá musí být opatřena větratelnou plochou, k čemuž volíme dvířka potažená pletivem. Podle velikosti chovaného plemene musíme volit i velikost kotců. Králík musí mít možnost pohybu, přičemž nesmíme zapomenout, že králíci poskakují, proto musí mít dostatečný prostor i nad sebou. Ideální míry pro kotec jsou: hloubka na délku ruky (když potřebujeme králíka chytit), šířka 60 – 100cm, výška 60cm. Některý kotec můžeme doplnit o kotící budku, kterou lze vyjmout, či o kotiště, čímž rozumíme budku, ve které se samice okotí a má v ní mláďata. Pořízením kotiště nebo budky prodloužíme rozmnožovací období, neboť mláďata jsou chráněna před zimou a proto je možno připouštět i v zimním období. Při instalaci králíkárny volíme místo chráněné před přímým sluncem, ideální je situování ubikace jižním směrem. Vhodné je chránit králíkárnu či kotce i před průvanem, avšak nesmíme zcela zastavit přísun vzduchu, aby mohlo docházet k větrání. Pokud by ubytovací jednotka stála na přímém slunci, bude docházet k přehřívání kotců a u některých plemen můžeme pozorovat zhoršení kvality kožešiny králíků, neboť jsou vůči slunečnímu záření citliví. Zároveň musíme dbát na klid. Samice při porodu a v prvním týdnu péče o potomky vyžadují klid. Zvýšená hladina hluku je může podráždit a ony ve snaze chránit potomky mláďata udupou, nebo je naopak nekojí a my o mladé přijdeme, proto neumísťujeme ubikaci do blízkosti hlučných strojů. Druhým finančně nákladnějším ale velmi důležitým bodem je zajištění kvalitního krmiva. Krmná dávka králíka má obsahovat všechny potřebné látky nepostradatelné pro zajištění uspokojivé činnosti organismu zvířete: bílkoviny, tuky, glycidy (škroby, cukry, hrubou vlákninu), minerální látky a vitamíny. Bez ohledu na obsah vody v krmivech musíme zajistit i dostatek čerstvé pitné vody. Stejně jako pro 13

většinu hospodářských zvířat i pro králíky jsou hlavními krmivy rostliny a polní plodiny. Vždy dbáme o nejvyšší kvalitu. V průběhu roku obohacujeme krmnou dávku o složky potřebné v určitých obdobích (říje, kojení mláďat a období výkrmu). Základem krmné dávky jsou jadrná krmiva, z nichž nejvhodnější je oves, který pozitivně ovlivňuje pohlavní žlázy a proto by měl být obsažen zejména v krmivu plemenných jedinců. Pakliže máme dostatek ovsa, je dobré jej dávat i králíkům jatečním, a můžeme jim jej dopřát „ad libitum“, tedy kolik sežerou. Další vhodnou pícninou je ječmen, dík svým vysokým výkrmným vlastnostem. Není určen pouze pro vykrmované jedince, ale je vhodným doplňkem stravy i pro plemenné kusy. Kukuřici podáváme pouze jako doplněk stravy a v malých dávkách, protože zapříčiňuje tučnění králíků. Kukuřice má dobré tělotvorné účinky, zvyšuje kvalitu srsti a proto je podávána zejména v zimním období. Pšenice není příliš vhodným krmivem, neboť obsahuje velké množství lepku, který mají králíci problém trávit, a proto zatěžuje jejich trávicí soustavu. Jadrná krmiva jsou důležitou součástí krmiva i pro svou tvrdost. Při rozkousávání tvrdých obilek si totiž králíci zbrušují neustále rostoucí řezáky. K podávání pícnin je nejvhodnější samonásypné krmítko, které je vytvořeno tak, aby králíci nemohli do krmiva kálet. Králíci jsou totiž tvorové cekotrofní, což znamená, že požírají měkký trus, z nějž získávají bílkoviny, vitamíny skupiny B a K a mikrofloru trávicího traktu, ale i vývojová stádia parazitů a viry, což může vést k nakažení dalších jedinců. Dalším vhodným a zejména v zemědělských oblastech častým příkrmem je krmná řepa (nikoliv řepa cukrovka). Tato polní plodina dodává králíkům nejen vitamíny a minerální látky ale i vodu a proto je výborným krmivem zejména v zimě, kdy dochází k zamrzání napáječek s vodou. Výbornou plodinou avšak chovateli vcelku málo využívanou je rostlina topinambur. Pro lepší představu jde o vysokou rostlinu podobnou slunečnici, která vyrůstá z hlíz podobných zázvoru či jiřinám. Ke zkrmení pro králíky využijeme celou rostlinu. Hlízy předkládáme zejména mladým králíkům těsně před a po odstavu, kdy v tomto kritickém období dochází ke změně střevní mikloflóry a právě účinky topinamburu pomáhají stabilizovat zažívání. Je prokázáno, že takovéto zkrmování mladým králíkům výrazně snížilo stres při odstavu a tím pádem i úhyn u této náchylné skupiny králíků. Sama mohu potvrdit, že topinambury v mém chovu snížili úhyn králíků. Zároveň jsou topinambury prevencí před kokcidiozou a enterokolitidou. Zejména na podzim se setkáme s vysokými 14

rostlinami kvetoucími sytě žlutým květem, bohužel je právě podzimní období nejpříznivější pro zisk těchto rostlin, ačkoliv by chovatelé potřebovali tuto rostlinu celoročně, zejména však v létě, kdy je úmrtnost králíků nejvyšší. Výhodou rostlin je poživatelnost nejen u králíků ale i u lidí. Obecně těmto rostlinám přezdíváme „židovské brambory“ a někteří občané nahrazují v receptech lilek brambor právě těmito hlízami. Voda musí být králíkům podávána denně v pitné kvalitě. K podávání vody nám nejlépe slouží napáječky, které zabraňují králíkům do vody kálet, což by mohlo vést k nákaze. Další složkou stravy je suchá píce. Jde o sušené seno a různé druhy slámy. Většina chovatelů krmí a doporučuje krmit zvířata suchou pící, která neobsahuje vodu a tudíž je pro zvířata bezpečnější než píce zelená, která může způsobit zažívací potíže zvířete. Doporučovaným stylem podávání píce jsou žebřinky. Jde o zařízení připomínající jednu stranu krmelce, odkud si zvířata vytahují jednotlivé listy. Pokud necháme píci v kotci volně položenou na hromádce, králíci po ní dupou a znehodnotí ji močí. Jako doplněk stravy můžeme podávat granule pro králíky, které obsahují vitamíny, minerály a léčiva proti kokcidióze tzv. kokcidiostatika. Dalším příkrmem může být suchý chleba, který nám pomůže i v případě průjmových onemocnění. Nikdy nepodáváme chleba čerstvý či zasažený plísní! Kvalita a původ krmiv je důležitý zejména z hlediska zdraví chovu. Pokud kupujeme či získáváme seno z volných luk, můžeme si s pící přinést i nemoci od zajíce polního a jiných volně se pohybujících tvorů. Zapomenout nesmíme ani na stelivo. Nejběžněji využívána je ječmenná sláma, která je vhodná díky své jemnosti a měkkosti. Druhou nejvíce využívanou podestýlkou je sláma pšeničná, ta sice není pro králíky tak chutná jako sláma ječmenná, ale je vcelku dobře dostupná pro většinu chovatelů. Při stlaní je potřeba dávat pozor, zda sláma neobsahuje plevel, zejména bolševník velkolepý a pcháč oset, jejichž pozření by králíkům přivodilo zdravotní obtíže. Pokud nemáme možnost sehnat slámu nebo nemáme místo ke skladování, můžeme podestýlat i piliny. Piliny skladujeme mimo dosah myší a jiných hlodavců, neboť králíci se steliva a krmiva zapáchajícího myšinou bojí a straní se jej. Pokud máme zajištěny všechny jmenované položky, můžeme se vydat pro králíka a začít s chovem. Při koupi králíka se nesmíme zapomenout chovatele zeptat, 15

zda je králík očkován či nikoliv a případně kdy máme provést přeočkování. Současné očkovací vakcíny pro králíky mají ochrannou lhůtu kolem 10 týdnů až půl roku, po uplynutí této doby je doporučováno přeočkovat. Vybrali jsme si králíka u chovatele, pokud si troufáme hned začít s rozšiřováním svého chovu, požádáme prodejce o připuštění samice k samci. Chovatel si vezme většinou pouze symbolickou částku za poskočení samice (oplodnění samice samcem říkáme poskočení) a nám odpadá řešení problému, kam se samicí za samcem. Můžeme se totiž setkat s odmítnutím od některých chovatelů, neboť při přinesení cizího králíka do chovu, i když jen na pár minut, může dojít k nakažení samce (např. dermatofytózou) a následnému rozšíření nemoci do zbytku chovu. Pokud tedy zakládáme větší chov čítající několik samic, doporučuji pořízení i samce, který nebude se samicemi v příbuzenském vztahu. Pokud je samice i samec ze stejného vrhu nebo potomek stejných rodičů, může se vyskytnout genetická vada, která chov znehodnotí. Máme samici a nechali jsme si ji oplodnit při nákupu. Zaznamenáme si tedy datum oplození samice a odpočítáme si přibližný termín porodu mláďat. Březost samic trvá 28 – 32 dnů. Sperma samce je plnohodnotné pokud se se samicemi páří alespoň jednou za 14 dnů, proto je vhodné kontrolní připuštění samice k samci desátý den od prvního připuštění. Pokud samice prská a utíká před samcem, byla poprvé úspěšně oplodněna a je březí. Jestliže se nechá samcem poskočit, první pokrytí patrně nebylo kvalitní a samice by měla zabřeznout z tohoto druhého připuštění. Kromě kontrolního připuštění je ještě možnost kontroly březosti pohmatem. Vezmeme samici a opatrně jí prohmatáváme břicho. Jemným pohmatem palce proti ukazováku bychom v desátém dnu od připuštění měli cítit malé plody velikosti lískového ořechu. Tato metoda ale není doporučována začínajícím chovatelům a ani zkušení chovatelé ji příliš nepraktikují, neboť nešetrným prohmatáváním můžeme vyvolat potrat. V době termínu porodu musí mít samice čistý kotec (čistá podestýlka bez výkalů) a dostatek vody. U samotného porodu by chovatel neměl být. Samice přivede mláďata na svět sama, bez pomoci člověka, naopak přítomnost chovatele může zvíře zneklidnit, což může mít za následek komplikace při porodu i případný potrat, neboť samice bude oddalovat porod. Pokud se nám samice okotila a má mláďata v hnízdě na mladé nesaháme! Mohlo by se totiž stát, že samice z potomků ucítí pach člověka a přestane se o ně starat. U starších samic, které jsou na své chovatele zvyklé je riziko menší. Je dobré v této době po porodu odměnit králici pamlskem ve formě například 16

pampelišky lékařské, která svým mlékem napomáhá k obohacení mléka samic o vitamíny, zároveň jde o bylinu neškodnou, jejíž i nadměrná konzumace nepoškodí zažívání a nenavodí průjem samice. Já osobně přidávám králicím v této době mrkev, která je bohatá na vitamín A, takže je zajištěn dostatek tohoto vitamínu i mláďatům, jejichž zrak se teprve vyvíjí. Přibližně devátý den od porodu se mláďatům začínají otevírat oči, což vede k následnému opouštění hnízda a průzkumným cestám. Obzvláště v této době dbáme opatrného vstupu do kotců, neboť mládě v blízkosti dvířek nám může vypadnout. Pád z metrové výše může pro takového jedince znamenat zranění i smrt. Pokud podáváme vodu v miskách, je dobré v této době používat menší misky s menším obsahem vody a v průběhu dne vodu doplňovat. Mláďata zkoumají nejen prostor kotce ale i misky, a pokud by byla nádoba na vodu hluboká, králíče v ní může i utonout. Pro snazší přechod mláďat z mateřského mléka na krmivo je vhodné podávat zelenou píci, která je pro mláďata lépe konzumovatelná. Volíme ale byliny a rostliny, které známe! Nejlepší volbou je dle chovatelů pampeliška lékařská, tolice vojtěška a jetel luční (ZADINA, 2009). Králíci se nám vyvíjí v kotci s matkou. Ve stáří 6 týdnů je dobré mláďata odstavit od králice. Zvýšíme tím přírůstky mláďat a po několika dnech odpočinku můžeme samici znovu připustit k samci. Odstaveným mláďatům dáváme stejné složení krmné dávky, jako v době kdy byli s matkou. Pokud je některý z králíčků viditelně menší než ostatní, můžeme jej ponechat u samice déle, nejosvědčenějším ukazatelem je pohmat v oblasti páteře, pokud jsou obratel výrazně hmatatelné je vhodné mládě ponechat ještě týden u matky. Jakmile králíci dosáhnou věku dvou a půl až tří měsíců oddělíme si samice od samců. Není sice u nich ještě dokončen vývoj a tělesný růst, mohlo by se nám však stát, že samec oplodní samici, která ještě není schopná porodu a ta nám po měsíci zahyne. Druhou možností je kastrace samců, tuto praktiku však v dnešní době neprovádí skoro žádný chovatel, protože po kastraci musí být dodržována přísná hygiena a hrozí zanícení rány. Určení pohlaví u mladých králíků může být někdy sporné. I zkušení chovatelé někdy při třídění samců a samic chybují. Jak tedy určíme pohlaví? Králíka otočíme bříškem nahoru, nejlépe když spolupracují dva lidé. Nad řitním otvorem je pohlaví, do těchto míst přiložíme dva prsty, jeden blíže řitního otvoru, druhý nad vnější pohlavní 17

orgány jemným oddálením našich prstů, při němž ale zlehka tlačíme na podbřišek se nám u samečka vysune malý penis s kulatou špičkou. U samičky bude vidět jen štěrbina. Mladé králíky je vhodné připouštět po 6 měsíci věku. V této době je již ukončen fyzický vývoj a březost i následný porod by měl proběhnout bez komplikací. Při připouštění králíky sledujeme, neboť je-li samice temperamentnější, může nám samce zranit. Hlavním cílem útoku králice jsou genitálie samce, přičemž dojde k částečné či úplné kastraci. Proto se při připouštění samice k samci nevzdalujeme příliš daleko od kotce, abychom případně mohli včas zasáhnout. Samotné oplození mezi králíky trvá jen několik minut. Pokud samec úspěšně oplodní samici, často si všimneme, že z ní jakoby spadl na bok. V chvíli již můžeme samici vydělat z kotce samce a vrátit ji zpátky do její ubikace. Přemisťujeme vždy samici k samci, ne naopak. Samec již zná své území, a proto se plně věnuje samici, přičemž kdybychom samce umístili do kotce samice, bude se tento zabývat spíše novým prostředím než samotnou družkou a k páření dojde až po několika minutách (DVOŘÁK, 1980).

2.5

Plemena králíků Při dělení králíků podle plemen máme na výběr z několika možných kritérií.

Můžeme dělit podle tělesného rámce – velká, střední, malá a zakrslá, podle užitkovosti – masná a hobby (tím rozumíme na výstavy), podle struktury srsti – krátkosrstá a dlouhosrstá, nebo podle toho kde byla vyšlechtěna. Já jsem se v práci rozhodla využít členění podle tělesné velikosti a plemena jsem vybírala dle dostupné literatury, neboť kompletní seznam plemen králíků chovaných v České republice není nikde publikován. V tomto bodě své práce jsem se setkala se zajímavostí, a to že ne všechna plemena jsou vyšlechtěna podle správných postupů a proto by bylo vhodnější u některých plemen spíše označení druh. Při plemenitbě dvou plemen totiž dojde k nerovnoměrnému přenosu genetických informací a z takovéhoto spojení dvou jedinců nevzejde nové plemeno, nýbrž dojde k pozměnění některých typických znaků jednoho plemene o znaky plemene jiného (např. některé druhy strakáčů jsou výsledkem křížení albínů a celobarevných králíků, jedinou změnou je ale skvrnitost kůže, bez dalších fyzických změn, tzn. potomkem albína a novozélandského

18

červeného bude jedinec fyzicky totožný s albínem, jen bude mít navíc červené skvrny) (KÁLAL a kol., 1964). Velká plemena jinak též označována jako plemena obří jsou charakteristická svou tělesnou velikostí, která přesahuje pět kilogramů. Největší jedinci často dosahují hmotnosti 8 až 10 kg. Vzhled typický pro králíky spadající do této kategorie jsou dlouhé uši a mohutné tělo. Nevýhodou je ale velké množství krmné dávky a náročnost na ustájení, proto jsou vesměs chována jen jako hobby. Dalším faktorem ubírajícím na oblibě těchto plemen je relativně nízká jateční výtěžnost, která je o 6-10% nižší oproti středním plemenům, přičemž i maso samotné je méně kvalitní, neboť je vláknitější, což ubírá na kvalitě a chuti. Hlavním zástupcem této kategorie je belgický obr. Jde o nejtěžší plemeno vůbec, dosahuje hmotnosti 6 – 8,5 kg a patří z hlediska původu k nejdéle chovaným. Nejčastěji je chován v barvě železa a barvě divokých králíků, setkáme se ale i s barvou černou či modrou. Plodnost tohoto plemene je příznivá, samice porodí 8 – 10 mláďat, není ale příliš starostlivou, proto není toto plemeno příliš vhodné zejména pro začínající chovatele.

Obr. 5: Belgický obr (převzato z www.kralik.plivnik.cz)

.

19

Německý strakáč je chován v černobílé a modrobílé kombinaci. Patří mezi nejstarší velká plemena, dosahuje hmotnosti 6 – 7 kg, plodnost je vcelku dobrá, avšak jeho chov je obtížný, mláďata dělíme do tří skupin. První skupinou jsou mláďata téměř bílá, tzv. mlynáři, která z důvodu letálního faktoru hynou do tří měsíců. Druhou skupinou jsou celobarevní jedinci, kteří ale nedosahují takové velikosti jako strakáči a kvůli barvě nejsou vhodnými kandidáty na chov. Poslední skupinou jsou strakáči s pravidelnou typickou kresbou.

Obr. 6: Německý strakáč (převzato z www.hopici.com). Francouzský beran je typický svýma sklopenýma přilehlýma ušima, masivním tělem a mohutnější hlavou. Nejčastěji chován v barvě divokého králíka, ale setkáme se s mnoha barevnými variacemi. Dosahuje hmotnosti okolo 6 kg. Nevyniká plodností a kvůli svěšeným uším je náročnější na ustájení, neboť uši vyžadují vyšší péči.

Obr. 7: Francouzský beran (převzato z www.zocschholesov.ic.cz). 20

Moravský obr je naším národním plemenem. Chován je v barvě modré s modrošedou podsadou a dosahuje hmotnosti kolem 6 kg. Je-li chován v hygienickém prostředí s minimem čpavku a chráněn před sluncem, získáme z něj kvalitní kůže. Jelikož dosahuje dobré plodnosti a krmný objem je nižší oproti belgickému obrovi, je toto plemeno využíváno zejména pro produkci kůží, není vhodný stejně jako ostatní velká plemena pro chov ve faremních velkochovech, kvůli své citlivosti na čpavek.

Obr. 8: Moravský obr (převzato z www. csch-horovice.estranky.cz).

Střední plemena jsou nejrozsáhlejší skupinou, neboť sem řadíme králíky dosahující hmotnosti 3 až 5,5kg váhy. Plemena spadající do této kategorie jsou ve srovnání s obry méně náročná na ustájení a produkce mláďat je efektivnější, neboť rostou rychleji, jejich věk vhodný k plemenitbě je 8. měsíc, tedy o tři měsíce dříve než u velkých plemen a masná produkce je efektivnější. Králíky této kategorie chováme především na maso a kožešiny, jsou vhodná i pro faremní chovy. Plemena z této kategorie jsou vhodná pro začátečníky nejen díky rychlosti růstu a dřívějšímu ukončení fyzického vývoje, ale i díky své odolnosti. Chována mohou být kromě kotců i ve velkých klecích pro hlodavce. Snáší vysoké (kolem 40 oC) bez větších zdravotních problémů, u přetučněných kusů můžou nastat problémy, ale jedinci v dobré fyzické kondici tyto teploty přečkají. Nízké teploty snáší ve srovnání s velkými plemeny lépe, neboť jejich hmotnost a tělesná stavba jim dovolují více pohybu, kterým se zahřívají (HAVLÍN a kol., 1983).

21

Anglický beran je plemenem vcelku nevýznamným a chován je spíše jako rarita k hobby účelům. Pohybují se spíše plazivě a jsou nároční na krmení a ošetřování, což ve spojení s nižší kvalitou kůží snižuje oblibu tohoto plemene.

Obr. 9: Anglický beran (převzato z: www.hopici.com). Francouzský stříbřitý jinak nazývaný též králíkem šampaňským náleží k nejstarším plemenům. Dosahuje hmotnosti 4,5 – 5 kg a díky stříbřitému zbarvení srsti patří mezi oblíbená plemena. Je trochu náročnější, co se objemu a skladby krmení týče, ale tomu odpovídá vysoká jateční výtěžnost. Samice jsou starostlivé a poměrně hodně plodné. Toto plemeno je oblíbeno celosvětově a i u nás se jeho obliba neustále zvyšuje.

Obr. 10: Francouzský stříbřitý (převzato z: www.ifauna.cz). 22

Velký světlý stříbřitý je zejména kožešinovým plemenem. Jeho plodnost a jatečná výtěžnost jsou průměrné, dosahuje hmotnosti 3,5 – 5 kg. Stříbrná barva vzniká střídáním bílých a modrých konečků chloupků, podsada má být tmavomodrá se stejným rozložením lesku a stříbřitosti. Mláďata se rodí černá a stříbrné barvy dosahují až s postupem času, přičemž toto zbarvování je ukončeno v 5. měsíci věku.

Obr. 11: Velký světlý stříbřitý (převzato z: www.reslovi.webnode.cz). Novozélandský červený dosahuje hmotnosti kolem 4 kg. Tělo válcovité, klenutá hlava a silné přední končetiny jej odlišují od plemene novozélandského bílého. Srst má ohnivě červenou barvu, středně dlouhá a hustá. Plodnost, výkrmové vlastnosti i jatečná výtěžnost jsou průměrné.

Obr. 12: Novozélandský červený (převzato z: www.zocschholesov.ic.cz). 23

Novozélandský bílý je plemenem chovaným zejména díky vysoké produkci masa. Je vhodným i pro faremní chovy, proto je oblíben a rozšířen celosvětově. Tělesná hmotnost je mezi 4 – 5 kg. Králice jsou velmi plodné a mají dostatek mléka, což napomáhá k rychlému vývoji a růstu mláďat, takže ve stáří 3 měsíců mají hmotnost až 3 kg. Jatečná výtěžnost tohoto plemene je více než 65%, bílé kožešiny je možné bavit a různě imitovat, což ještě přidává na oblíbenosti tomuto plemeni.

Obr. 13: Novozélandský bílý (převzato z: www.kralik.plivnik.cz). Český luštič je žluté barvy s mírně šedým nádechem, na břiše je barva světlejší. Dosahuje hmotnosti okolo 3,5 kg. Vývin je pozdní a plodnost průměrná, kvůli nižší jatečné váze je chován spíše jako hobby plemeno.

Obr. 14: Český luštič (převzato z: www.zocschbrtnice.estranky.cz). 24

Český albín je naším původním domácím plemenem. Kůže je bílá s hustou podsadou. Dobře krmeným králicím často narůstají laloky, samice jsou velmi plodné, vynikají mléčností a dobře se starají o mláďata. Dosahuje hmotnosti 3,7 – 4,6 kg, dobře zhodnocuje krmivo a jatečná výtěžnost je nadprůměrná. Další předností těchto králíků je dobrá aklimatizace a vícestranná užitkovost.

Obr. 15: Český albín (převzato z: www.zocschbrtnice.estranky.cz). Český strakáč je dalším naším národním plemenem. Hmotnost dosahuje 4,3 kg. Zbarvení je bílé s černou kresbou. Vyskytují se ale i černé, modré a žluté variety. Plodnost je průměrná, dobře zhodnocují hlavně objemné krmivo, ale jejich jateční výtěžnost je poměrně nízká, proto je toto plemeno chováno hlavně na výstavy.

Obr. 16: Český strakáč (převzato z: www. zocschbrtnice.estranky.cz). 25

Hototský bílý králík je plemenem typickým svou kresbou. Poznáme jej podle černého kroužku kolem oka, zbytek srsti je bílý. Dosahuje hmotnosti kolem 4 kg, vyniká dobrou plodností, růstové schopnosti a jateční výtěžnost jsou považovány za průměrné. Chován je spíše na hobby účely, i když jeho kožešina je všestranně využitelná díky možnosti barvit a imitovat. Jde o plemeno oblíbené v malochovech.

Obr. 17: Hototský bílý (převzato z: www.kralici.cz). Japonský králík je kvůli pomalému vývinu a náročnosti na chov a selekci méně oblíbeným plemenem na chov. Dosahuje hmotnosti 4 kg, ale jateční výtěžnost je podprůměrná a proto jsou tito králíci chování spíše jako hobby.

Obr. 18: Japonský králík (převzato z: www.kralici.cz). 26

Činčila velká je plemenem oblíbeným zejména v kožešnictví pro specifické zbarvení kožešiny, jež je na povrchu šedivá s černě vlnkovitým stínováním (tzv. housenkováním). Vyniká vysokou plodností, otužilostí a dobrými růstovými schopnostmi, neboť velmi dobře zhodnocuje krmivo. Jde o univerzální plemeno ideální na maso i kožešiny. Jatečná výtěžnost je sice nižší, ale maso je jemné a šťavnaté. Dříve byli tito králíci chováni i pro laboratorní účely.

Obr. 19: Činčila velká (převzato z: www.zocschbrtnice.estranky.cz). Havanský králík je chován zejména pro své kvalitní a pěkné kožešiny. Zužitkování krmiva je ale špatné, růst je pomalý, králíci jsou choulostiví s nevýraznou plodností. To vše zapříčiňuje vhodnost pro hobby chov zkušených chovatelů.

Obr. 20: Havanský králík (převzato z: www.chovateletyniste.cz). 27

Vídeňský bílý, modrý, šedý, černý. Jednotlivé barevné variace tohoto plemene jsou mezi chovateli zaregistrovány jako samostatná plemena. Zatímco u některých jiných plemen jsou různé barevné variace stále tím samým plemenem (např. německý strakáč), u vídeňských je každá variace samostatným plemenem, ač mají tito králíci takřka tytéž vlastnosti co se tělesné stavby a chovu týče. Hmotnost těchto králíků se pohybuje kolem 3,3 – 5 kg. Tvar těla je válcovitý, u králic štíhlejší, prsa široká, krk krátký. Srst je měkká, lesklá a s hustou podsadou. Plemeno je méně náročné na ustájení a krmení, plodnost je na dobré úrovni, králík vyniká otužilostí, to vše jsou faktory, které toto plemeno takřka nabízí k chovu zejména pro nezkušené chovatele.

Obr. 21: Vídeňský bílý (převzato z: www.kralik.plivnik.cz).

Obr. 22: Vídeňský modrý (převzato z: www.chovateleslatinavm.estranky.cz).

28

Obr. 23: Vídeňský šedý a černý (převzato z: www.zocschbrtnice.estranky.cz). Plzeňský strakáč je dalším naším plemenem, které jistě stojí za zmínku. Vzhledem k jeho průměrné užitkovosti je chován spíše pro hobby účely. Tělesnou stavbu se velice podobá českému strakáči, jeho tělo ale zdobí skvrny dvou barev v kombinaci s bílým zbytkem. Dosahuje hmotnosti 3,3 – 3,8 kg, ale náročnějším chovem a menším zhodnocením stravy není příliš hojným plemenem v chovech.

Obr. 24: Plzeňský strakáč (převzato z: www.ifauna.cz). 29

Zaječí králík jak už název plemene napovídá, získal označení podle podobnosti se zajícem polním. Tělesná konstituce králíka i barva srsti se velmi podobá zajíci. Dosahuje hmotnosti 3,7 kg. Jatečná produkce je podprůměrná, a jelikož je toto plemeno náročné na ustájení i krmivo jsou tito králíci chování takřka výhradně pro zábavu.

Obr. 25: Zaječí králík (převzato z: www.zajecak.blogspot.com). Plemeno Aljaška je především kožešinovým plemenem. Srst je měkká, hustá a pružná, s tmavomodrou podsadou, která čím je tmavší tím je cennější. Tělo mírně zavalité, dlouhé a široké ve hřbetě. Dosahuje hmotnosti 3,5 – 4,25 kg, vývin je poměrně pozdní, avšak masitost je průměrná, proto je toto plemeno oblíbeno pro svůj dvojí užitek.

Obr. 26: Aljašský králík (převzato z: www.zocschbrtnice.estranky.cz). 30

Kalifornský králík byl vyšlechtěn jako brojlerové plemeno s vynikajícími vlastnostmi. Tělo je kratší a zavalitější v porovnání s ostatními plemeny této kategorie, s ruským černým králíkem mají stejné zbarvení, avšak to je jejich jediná shodnost. Černá barva kalifornských králíků často přechází do šedohnědého odstínu, zbytek srsti je sněhově bílý. Kožešina je hustá, lesklá a kvalitní, proto je hojně využívána v kožešnictví. Králíci dosahují hmotnosti 4 – 4,5 kg a výkrm je ovlivněn zejména raností králíčat, neboť ve 3 měsících mají hmotnost kolem 3 kg., což je výrazně ovlivněno zejména výborným zhodnocením krmiva. Hlavní předností plemene co se jatečné produkce týče je množství a velikost svalů. Králíci mají malou kostru se skvělým osvalením, zejména v oblasti beder, hřbetu a kýt, což se projevuje v jatečné výtěžnosti, jejíž hodnota je kolem 65%. Králíci jsou otužilí, hodně plodní a králice jsou dobrými a starostlivými matkami, takže s chovem nemá problémy ani chovatel začátečník.

Obr. 27: Kalifornský králík (foto: autorka). Malá plemena dosahují hmotnosti 2 – 3,25 kg. Králíci náležící do této kategorie mají zavalitá těla a jsou dobře životaschopní. Nejsou sice použitelní na výstavy, neboť vzhled jejich těla připomíná chlupatou kuličku s ušima, ale kvůli vynikající kvalitě masa jsou využíváni k masné produkci. Brzy ukončují tělesný a pohlavní vývoj, k plemenitbě jsou vhodní od 7. měsíce věku. Mají živý temperament, jsou skromní a otužilí, plodnost je dobrá a králice jsou pečlivými matkami. Poměrně vysoká jateční výtěžnost 65-70% a malé nároky na ustájení a krmivo jsou faktory vybízející chovatele k chovu těchto plemen. 31

Činčila malá má menší kostru co se robustnosti týče, a tím se také liší od své příbuzné činčily velké, obě tato plemena mají shodný původ v králíku činčila. Má menší zavalité tělo, dosahuje hmotnosti 2,7 – 3 kg. Jde o králíky temperamentní, otužilé, plodné a produkce masa je úměrná nižší spotřebě krmiv.

Obr. 28: Činčila malá (převzato z: www.kralik.plivnik.cz). Marburský králík se tvarem těla liší od většiny ostatních plemen. Tělo má štíhlejší což je ale znát na produkci masa a proto je toto plemeno chovány spíše jako hobby. Srst je světle pomodrá s nahnědlým nádechem, avšak na slunci snadno rezaví. Dosahuje hmotnosti 2 – 3,25 kg.

Obr. 29: Marburský králík (převzato z: www.kralici.cz) 32

Perlový králík má modrou krycí barvu, perlování je tvořeno šedobílými a tmavými konečky pesíků. Srst je mimořádně hustá. Dosahuje hmotnosti 2 – 3,25 kg. Chován je ve třech barevných provedeních, jde převážně o hobby chov.

Obr. 30: Perlový králík (převzato z: www.modryperlovykralik007.blog.cz). Kuní králík je hnědý a podobá se kuně skalní. Veškeré tmavé znaky mají pěkný lesk, tmavé skvrny mohou být černé či modré. Dosahuje hmotnosti 2 – 3,25 kg.

Obr. 31: Kuní králík modrý a hnědý (převzato z: www.zajaciky.estranky.cz). 33

Anglický strakáč se od ostatních strakáčů liší koleními skvrnami a boční skvrnou, která tvoří řetězovitou kresbu. Dosahuje hmotnosti 2,5 – 2,7 kg. Srst je kratší a jemná.

Obr. 32: Anglický strakáč (převzato z: www.zocschbrtnice.estranky.cz). Stříbřitý malý králík se chová v šesti barevných provedeních: černý, žlutý, modrý, havana, divoce zbarvený a světle modrý. Stříbrnost kožešiny je tvořena bílými konečky chlupů. Mláďata se ve druhém měsíci začínají přebarvovat, nejvyšší stříbrnosti dosáhnou po druhém vylínání. Dosahují 2,5 – 2,7 kg.

Obr. 33: Stříbřitý malý žlutý (převzato z: www.zocschrohatec.wbs.cz).

34

Český červený má pomerančově červenou hustou, lesklou srst, mírně zavalité tělo. Dosahuje hmotnosti 2,5 – 2,7 kg. Chován je zejména pro zábavu.

Obr. 34: Český červený (převzato z: www.cschzdounky.estranky.cz). Tříslový králík se chová v barvě černé, hnědé a modré a tříslové zabarvení, které je utvářeno tříslovými pesíky, má být ohnivě červené. Dosahuje hmotnosti 2 – 3,25 kg. Chován jako hobby plemeno a do kožešnictví.

Obr. 35: Tříslový králík (převzato z: www.hopici.com).

35

Ruský černý králík je u nás chován v barvách černé a modré. Tělo je bílé s barevnými skvrnami. Vyniká dobrou plodností a otužilostí. Kůže je kvalitní, tvar těla je zavalitý a při dosažení vyšších hmotností připomíná králíka kalifornského.

Obr. 36: Ruský černý (převzato z: www.kralik.plivnik.cz). Zakrslá plemena jsou záměrně vyšlechtěná skupina králíků, kteří mají sloužit především jako domácí mazlíčci. Jelikož je v současné době chov zakrslých králíků velice oblíben, vzniká stále více druhů. Podle DVOŘÁKA (1980) se rozdělovali zakrslíci do dvou podskupin. V první skupině jsme nalezli hermelíny červenooké a modrooké, kteří byli chováni zejména kvůli velmi kvalitní kožešině. Do druhé skupiny s názvem barevný zakrslý králík pak spadali zakrslíci všech barevných plemen. V současnosti jsou chovateli rozlišována 4 plemena. Zakrslý beran, zakrslý strakáč, hermelín a obecnější skupina nazvaná zakrslí, kam spadají šlechtěnci z předchozích tříd (např. zakrslý červený, zakrslý činčilový, zakrslý japonský apod.). Zakrslá plemena byla šlechtěna nejen ve snaze zmenšit tělesnou velikost živočichů, ale i v rámci odolnosti, neboť zvířata z této skupiny plemen nejsou většinou až tak náchylná k průjmovým nemocem po pozření zelené píce, jako plemena z předchozích tříd. Na druhou stranu vzhledem k ubikacím, v nichž jsou tito malí králíci (většinou v bytech) chováni, je třeba dbát na jejich drápy a chrup, aby nedošlo k přerůstání a následným zdravotním problémům. 36

Hermelín červenooký a hermelín modrooký dosahují hmotnosti 1 – 1,25 kg, mají zavalité tělo, kratší končetiny a takřka nemají krk, neboť krční zářez není takřka patrný. Srst je bílá, jemná, měkká s velmi hustou podsadou. Kostra je drobná, maso jemné a šťavnaté. Plemeno je chováno pro zábavu a kvůli kožešině.

Obr. 37: Hermelín modrooký (převzato z: www.chundelka.webnode.cz). Zakrslý beran dosahuje hmotnosti 1,25 – 2 kg. Chován je v mnoha různých barvách a barevných provedeních. Králice je starostlivá a má 4 – 8 mláďat v jednom vrhu.

Obr. 38: Zakrslý beran (převzato z: www.zakrslykralik.cz). 37

Zakrslý strakáč je šlechtěncem různých plemen, avšak musí splňovat barevnost českého strakáče. Dosahuje hmotnosti 1 – 1,6 kg. Tělo je zavalité, končetiny vzhledem k tělu přiměřeně dlouhé. Srst je měkká a hustá v podsadě.

Obr. 39: Zakrslý strakáč (převzato z: www.ifauna.cz). Při výběru králíka do svého chovu si musíme uvědomit a stanovit určitá kritéria. Pokud jsme začátečníky v chovu králíků, měli bychom vybírat mezi méně náročnými plemeny, neboť špatná péče ze strany chovatele může vést nejen ke strádání králíka, ale i k jeho smrti. Dle mých vlastních zkušeností mohu říci, že pokud potřebujeme radu ohledně zdraví či nemoci králíka, je nejlepší obrátit se na jiné chovatele, neboť veterináři nejsou ohledně králíků tak zkušení a znalí jako například u psů. Dalším a možná podstatným faktorem je vzhled zvířete. Většina albínů a někteří strakáči, u nichž převažuje bílá barva, mají červené oči, což může chovatele od výběru těchto plemen odradit. Dalším bodem, který nám v rozhodování dává jisté hranice je velikost králíkárny, především výška kotce, která nám limituje velikost králíků, neboť pokud chceme chovat plemena středně velká, je potřeba aby kotec měl výšku alespoň 45 cm, zatímco u zakrslých králíků stačí výška 35cm.

38

III. METODIKA Při získávání informací a podkladů pro teoretickou část jsem kromě knih a elektronických zdrojů oslovila i známé chovatele, jenž mi byli velmi nápomocni. Nejvíce rad mi poskytnul pan Martin Vaculovič, který mi dokonce dal jednu svou samici jako dar do začátku a radil mi s očkováním a krmivem. Studium literatury (KÁLAL a kol., HAVLÍN a kol., DVOŘÁK) a získávání informací od chovatele (Vaculovič, Vítek, Čajka, úst. sděl.) mi spolu s vlastním chovem králíků velmi přiblížilo tyto živočichy, jejich život a potřeby. Navíc jsem díky studiu nemocí a jejich léčbě získala nové poznatky o bylinné podpůrné léčbě a prevenci. V dubnu 2011 jsem si založila chov králíků v naší hospodářské budově. Jelikož jsme se chovu věnovali již v předešlých letech, měla jsem příznivé podmínky pro obnovu chovu. První samice byla pořízena v březnu a byla darem od chovatele, který mi ji při předání nechal zrovna oplodnit. V květnu jsem zakoupila další dvě samice. Obě samice byly hned po převozu oplodněny, takže po měsíci jsem mohla očekávat další přírůstky do chovu. Dalším významným rozšířením chovu bylo pořízení samce, který bude samice oplodňovat, což mi zlehčilo rozmnožování králíků, neboť jsem již nemusela samice dopravovat k chovatelům, aby mi je nechali oplodnit jejich samci. Během roku jsem tedy díky svým králíkům a dobrým podmínkám uskutečnila několik pokusů o rozšíření chovu. Samice jsem připouštěla v této době opakovaně, a proto jsem získala případné počty a četnosti vrhů pro srovnání. Sledovala jsem průběh březosti samice až po porod a poté fotograficky zaznamenávala vývojové etapy malých králíčků. Fotografie jsem pořizovala fotoaparátem Samsung ES75. Bohužel ne všechny fotografie byly kvalitní, neboť jsem, přiznám se, přecenila své fotografické schopnosti. V průběhu pozorování došlo k úhynu několika králíků. Příčiny uhynutí jsem konzultovala s veterinární lékařkou MVDr. Kateřinou Jedličkovou. V případě nejasných příčin smrti byla provedena pitva. Mezi vánočními svátky jsem provedla další praktickou část své práce, kdy jsem se prostřednictvím dotazníků snažila zmapovat četnost chovů králíků na vybraných lokalitách. Dotazníky jsem rozdávala lidem v obcích Mutěnice a Čejč a ve

39

městě Hodonín. Z celkového počtu 105 dotazníků se mi vrátily všechny, takže jsem získaná data mohla statisticky zpracovat. Lokality k výzkumnému šetření jsem vybrala s ohledem na jejich velikost. Obec Čejč má 1084 obyvatel a je příkladovým územím malé obce, Mutěnice mají 3165 obyvatel a jsou příkladovým územím velké obce a město Hodonín má 22 258 obyvatel a je příkladovým územím města. Počet obyvatel a místo bydliště jsem brala za hlavní veličinu, přímo ovlivňující počet chovů. Hlavní hypotéza v šetření se mi potvrdila, neboť jsem předpokládala nízký počet chovů ve městě a naopak větší počet chovů v obcích. Aby odpovědi respondentů byly co nejprůkaznější, vybrala jsem si pro rozdání dotazníků místo poblíž místních obchodů s potravinami a zároveň jsem lidem pomohla s vyplňováním, takže jsem dosáhla stoprocentní návratnosti dotazníků. Při rozdávání dotazníků jsem se ptala, zda jde o obyvatele dané oblasti, aby výsledky byly co nejpřesnější a nedošlo případně k navýšení či snížení počtu chovatelů o osoby nenáležící bydlištěm do dané lokality.

40

IV.

PRAKTICKÁ ČÁST Hlavním cílem praktické části bylo vytvořit anketu související s danou

tématikou, nechat respondenty anketu vyplnit a jednotlivé výsledky následně statisticky zpracovat, zaznamenat do grafů a slovně vyhodnotit. Další částí mé praktické práce bylo pozorování vrhu králíka.

4.1 Analýza anketního šetření Na následujících stranách jsou podrobněji zpracovány odpovědi na jednotlivé otázky. Pro snadnější a rychlejší orientaci ve výsledcích jsou vytvořeny jednotlivé grafy. Odpovědi na otázky jsou nejprve zpracovány v rámci lokalit, na kterých byly zodpovězeny, následuje zpracování souhrnné, v němž jsou jednotlivé lokality a informace týkající se chovu porovnány.

Výsledky ankety ve městě Hodonín Otázka 1: Chováte doma králíka/y? Z celkového počtu 35 odpovědí pouze 4 respondenti (11 %) odpověděli „ano“ a 31 dotazovaných (89 %) odpovědělo na danou otázku „ne“. Graf 1: Odpovědi respondentů na otázku 1 (v procentech).

41

Otázka 2: Jak dlouho králíka/y chováte? Z celkového počtu 4 odpovědí na položenou otázku 2 respondenti odpověděli, že králíky chovají měsíce a 2 respondenti odpověděli, že králíky chovají již několik let. Graf 2: Odpovědi respondentů na otázku 2 (v procentech).

Otázka 3: Za jakým účelem králíka/y chováte? Všichni chovatelé králíků (4 respondenti) mají své králíky jako domácí mazlíčky. Graf 3: Odpovědi respondentů na otázku 3 (v procentech).

42

Otázka 4: V čem králíka/y chováte? Z celkového počtu 4 odpovědí na položenou otázku 3 respondenti odpověděli, že králíky chovají v klecích pro hlodavce a 1 respondent má králíky v chovné nádobě. Graf 4: Odpovědi respondentů na otázku 4 (v procentech).

Otázka 5: Čím králíka/y krmíte? (vyberte všechny „správné odpovědi“) Směs pro hlodavce využívají 4 respondenti (36 %) a senem krmí své králíky 3 chovatelé (27 %). Mezi odpověďmi se vyskytli i 3 jiné způsoby, které využívají chovatelé ke krmení (tzn. mrkev, zelenina a tyčinky pro králíky). Graf 5: Odpovědi respondentů na otázku 5 (v procentech).

43

Otázka 6: Co králíkovi/králíkům podstýláte? K podstýlání 3 chovatelé využívají piliny (75 %) a jeden respondent uvedl jiný způsob podstýlání (tzv. peletky). Graf 6: Odpovědi respondentů na otázku 6 (v procentech).

Otázka 7: Kolik králíků za rok odchováte? Za rok odchovají 3 tazatelé 1 králíka a jeden tazatel uvedl, že během roku odchová 2 králíky. Graf 7: Odpovědi respondentů na otázku 7 (v procentech).

44

Výsledky ankety v obci Mutěnice Otázka 1: Chováte doma králíka/y? Z celkového počtu 35 odpovědí 13 respondentů (37 %) odpovědělo „ano“ a 22 dotazovaných (63 %) odpovědělo na danou otázku „ne“. Graf 8: Odpovědi respondentů na otázku 1 (v procentech).

Otázka 2: Jak dlouho králíka/y chováte? Z celkového počtu 13 odpovědí na položenou otázku 1 respondent odpověděl, že králíky chová pouze měsíce a 12 respondentů králíky chová již několik let. Graf 9: Odpovědi respondentů na otázku 2 (v procentech).

45

Otázka 3: Za jakým účelem králíka/y chováte? Za účelem získání masa králíky chová 13 respondentů (81 %) a na kožešinu pouze 2 chovatelé (13 %). Mezi odpověďmi se vyskytl chov i s jiným účelem a to z důvodu výstav. Graf 10: Odpovědi respondentů na otázku 3 (v procentech).

Otázka 4: V čem králíka/y chováte? Králíky 12 respondentů (93 %) chová v kotcích a 1 respondent (7 %) uvedl, že králíky chová volně v chlévě. Graf 11: Odpovědi respondentů na otázku 4 (v procentech).

46

Otázka 5: Čím králíka/y krmíte? (vyberte všechny „správné odpovědi“) Mezi nejrozšířenější způsoby, jakými chovatelé krmí králíky patří ve 13 případech (33 %) obiloviny (např. ječmen a pšenice) a v 10 případech (25 %) seno. Mezi respondenty se vyskytly i jiné způsoby krmení králíků a to v 8 případech řepou a v 1 případě chovatel využívá granule s léčivem. Graf 12: Odpovědi respondentů na otázku 5 (v procentech).

Otázka 6: Co králíkovi/králíkům podstýláte? Ve všech případech chovatelé králíků používají k podstýlání slámu. Graf 13: Odpovědi respondentů na otázku 6 (v procentech).

47

Otázka 7: Kolik králíků za rok odchováte? Za rok odchová 7 tazatelů (54 %) 20 – 30 králíků, 1 tazatel (8%) 30 – 40 králíků, 4 tazatelé (30 %) odchovají 10 – 20 králíků a jeden chovatel (8%) dokonce 40 a více králíků. Graf 14: Odpovědi respondentů na otázku 7 (v procentech).

Výsledky ankety v obci Čejč Otázka 1: Chováte doma králíka/y? Z celkového počtu 35 odpovědí jen 8 respondentů (23 %) odpovědělo na danou otázku „ano“ a 27 dotazovaných (77 %) odpovědělo „ne“. Graf 15: Odpovědi respondentů na otázku 1 (v procentech).

48

Otázka 2: Jak dlouho králíka/y chováte? Z celkového počtu 8 odpovědí na položenou otázku 2 respondenti odpověděli, že králíky chovají pouze měsíce a 6 respondentů králíky chová již několik let. Graf 16: Odpovědi respondentů na otázku 2 (v procentech).

Otázka 3: Za jakým účelem králíka/y chováte? Za účelem získávání masa králíky chová celkem 8 respondentů (73 %). Mezi odpověďmi se vyskytl chov i za jiným účelem a to z důvodu výstavy. Graf 17: Odpovědi respondentů na otázku 3 (v procentech).

49

Otázka 4: V čem králíka/y chováte? Všichni respondenti k chovu králíků využívají kotce. Graf 18: Odpovědi respondentů na otázku 4 (v procentech).

Otázka 5: Čím králíka/y krmíte? (vyberte všechny „správné odpovědi“) Mezi nejrozšířenější způsoby, jakými chovatelé krmí králíky patří v 8 případech (29 %) obiloviny (např. ječmen a pšenice) a rovněž v 8 případech (29 %) seno. Mezi respondenty se vyskytly i jiné způsoby krmení králíků a to ve 2 případech granulemi a v 1 případě chovatelé využívají zeleninu, řepu a slámu. Graf 19: Odpovědi respondentů na otázku 5 (v procentech).

50

Otázka 6: Co králíkovi/králíkům podstýláte? V 7 případech (89 %) chovatelé využívají k podstýlání slámu a v 1 případě respondent uvedl, že králíkům podstýlá pilinami. Graf 20: Odpovědi respondentů na otázku 6 (v procentech).

Otázka 7: Kolik králíků za rok odchováte? Za rok odchovají 4 tazatelé (50 %) 20 – 30 králíků. Ostatní odpovědi se u tazatelů vyskytovali vždy pouze jednou. Graf 21: Odpovědi respondentů na otázku 7 (v procentech).

51

Srovnání výsledků ankety z jednotlivých míst Otázka 1:

Chováte doma králíka/y? Z celkového počtu 25 kladných odpovědí odpověděli „ano“ 4

respondenti (16%) v Hodoníně, 13 respondentů (52%) v Mutěnicích a 8 respondentů (32%) v obci Čejč. Graf 22: Srovnání odpovědí respondentů na otázku 1 (v procentech).

Chováte doma králíky?

Hodonín Mutěnice Čejč

Z celkového počtu 35 dotázaných odpověděli kladně v příkladovém městě Hodonín 4 chovatelé, což je v propočtu na 100 obyvatel 0,02 chovatele. V Mutěnicích bylo z 35 dotázaných 13 chovatelů, což je v propočtu na 100 obyvatel 0,4 chovatele. V obci Čejč bylo z 35 dotázaných 8 chovatelů, což je v propočtu na 100 obyvatel 0,7 chovatele. Z toho vyplývá, že čím menší obec, tím více chovatelů, neboť v Mutěnicích sice bylo 13 chovatelů, ale obec Čejč je oproti Mutěnicím třetinová, co se počtu obyvatel týče, takže statisticky je více chovatelů na Čejči než v Mutěnicích. Tab. 1: Vyjádření počtu chovatelů ve srovnání s počtem obyvatel lokalit. Počet chovatelů/

Počet obyvatel

Kladných odpovědí

Hodonín

22 258

4

0,02

Mutěnice

3 165

13

0,4

Čejč

1 084

8

0,7

100 obyvatel

52

Otázka 2:

Jak dlouho králíka/y chováte? Z celkového počtu 25 respondentů 5 (20%) odpovědělo, že chovají

králíky v řádu měsíců, 20 (80%) odpovědělo, že chovají králíky v řádu let. Graf 23: Srovnání odpovědí respondentů na otázku 2 (v procentech).

Jak dlouho králíka/y chováte?

Měsíce Roky

Otázka 3:

Za jakým účelem králíka/y chováte Z celkového počtu 25 respondentů 21 odpovědělo, že hlavní účel chovu

je masná produkce, další účely jsou pouze doplňkové (domácí mazlíček, pro kožešiny, na výstavy, na prodej). Zbývající 4 odpověděli, že chovají králíka jako domácího mazlíčka. Graf 24: Srovnání odpovědí respondent na otázku 3.

Domácí mazlíček Maso

Prodej Kožešiny Výstavy Maso

Domácí mazlíček

0

5

10

15

20

25

53

Otázka 4:

V čem králíka/y chováte Z celkového počtu 25 respondentů odpovědělo 20 (80%), že chová

v kotcích, 1 (4%) chová v chlévě, 3 (12%) chovají v kleci pro hlodavce a 1 (4%) chová v akváriu. Graf 25: Srovnání odpovědí respondent na otázku 4 (v procentech).

V čem králíka/y chováte?

Kotec Chlév Akvárium Klec

Otázka 5: Čím králíka/y krmíte Srovnání odpovědí na tuto otázku je graficky obtížné, neboť všichni dotázaní respondenti odpověděli více možnostmi. V jednotlivých výčtech otázek v rámci daných lokalit bylo procentuálně vyjádřeno, jakou měrou se jednotlivé položky krmiva ve stravě králíků vyskytují. V případě chovu králíků v obcích byly u všech chovatelů jednou z odpovědí obiloviny, tato odpověď se nevyskytla u chovatelů z města, neboť tito chovatelé mají omezené možnosti nákupu obilovin. Naopak směsí pro hlodavce krmí své králíky pouze chovatelé z města, neboť jde o směs obilovin a granulí s minerály a vitamíny. Další odpovědi se vyskytly ve všech dotaznících v různé míře. U chovatelů v obci Čejč neodpověděl nikdo, že by krmil zeleným krmivem, což je zapříčiněno dobrým poučením chovatelů ohledně rizik spojených s krmením zelenou stravou.

54

Graf 26: Srovnání odpovědí respondentů na otázku 5. 25

20 Obiloviny 15

Směs pro hlodavce Zelená píce Suchá píce

10

Suché pečivo Jiné příkrmy 5

0 Městská oblast

Oblast vesnického typu

Otázka 6: Co králíkovi/králíkům podestýláte Z celkového počtu 25 respondentů uvedlo 20 (80%) dotázaných že podestýlají slámu, 4 (16%) podestýlají piliny a 1 (4%) uvedl jiný způsob podestýlky. Graf 27: Srovnání odpovědí respondentů na otázku 6 (v procentech).

Co králíkovi/králíkům podestýláte?

Sláma Piliny

Jiný způsob

55

Otázka7: Kolik králíků za rok odchováte Z celkového počtu 25 respondentů odpovědělo 5 (20%) dotázaných odpovědí 0 – 10, dalších 5 (20%) odpovědělo, že odchová 10 – 20 králíků, nejvíce odpovědí 11 (44%) získala odpověď 20 – 30 králíků. Chov 30 – 40 králíků odsouhlasili 2 (8%) respondenti, stejně tak na odpověď 40 a více odpověděli 2 (8%) respondenti. Graf. 28: Srovnání odpovědí respondentů na otázku 7 (v procentech).

Kolik králíků za rok odchováte?

0-10 10-20 20-30

30-40 40 a více

56

4.2 Sledování vrhů králíka domácího Sledování vrhu králíka domácího bylo zahájeno dne 11. dubna, kdy jsem získala první samici, která byla ještě ten den oplozená. Přesně za třicet dní, tedy 11. května si samice začala trhat chlupy a ze sena a slámy v kotci si začala připravovat hnízdo, které zevnitř vystýlala svými chlupy. Dne 13. května porodila samice 6 králíčků (vrh A). Králíčci byli holí, neviděli, měli už ale řezáky a drápky.

Obr. 40: Mláďata králíka z vrhu A v den porodu (foto autorka).

Obr. 41: Právě narozená mláďata z vrhu A (foto autorka). 57

Obr. 42: Přibližné určení velikosti právě narozeného mláděte (foto autorka). Dne 24. května, tedy 13. den od porodu začínají králíčci otevírat oči, stále jsou krmeni výhradně mateřským mlékem. K otevírání očí dochází ve 4 fázích, kdy jsou od sebe oční víčka postupně rozlepována.

Obr. 43: Mládě z vrhu A sající mateřské mléko (foto autorka).

58

Obr. 44: Zavřené oko u králíka (foto autorka).

Obr. 45: První fáze otevírání oka králíka (foto autorka).

Obr. 46: Druhá fáze otevírání oka králíka (foto autorka).

59

Obr. 47: Třetí fáze otevírání oka králíka (foto autorka).

Obr. 48 a 49: Čtvrtá, poslední fáze otevírání oka králíka (foto autorka).

60

Sedmnáctý den od porodu začínají králíčci žrát i jinou stravu než mateřské mléko.

Obr. 50: Králík z vrhu A požírající zelené listy (foto autorka). Králíci měsíc od narození. Mláďata již nejsou vůbec kojena mlékem, ale přijímají stravu samostatně.

Obr. 51: Králíci z vrhu A ve věku jednoho měsíce (foto autorka).

61

V době 6 týdnů od narození bývají králíci odstavováni od samice a očkováni proti moru. Já jsem očkování provedla, ale odstavila jsem je od samice až 12. července.

Obr. 52: Králíci z vrhu A v den odstavení od samice (foto autorka). Ve stáří dvou měsíců byli králíci odstaveni od samice. Předčasným odebráním méně vyvinutého králíka černé barvy došlo během dvou dnů k jeho úhynu. Pokud je některý králík velikostí těla výrazněji menší ve srovnání s ostatními králíky daného vrhu, je dobré jej ponechat u samice ještě několik dní. Třetí den (15. července) po odstavení králíků uhynul jeden na průjmové onemocnění. Podle veterináře šlo o rotavirové onemocnění. 1. srpna uhynul na rotavirové onemocnění další jedince. Stejná příčina smrti byla i u jedince, který uhynul 3. srpna. Vzhledem k vysokým teplotám dne 7. srpna uhynul další jedinec. Došlo k překrvení srdce a patrně srdeční příhodě. Jateční hmotnosti a věku dosáhl pouze jeden králík z tohoto vrhu, který byl zabit 18. října. Vrh B, od samice číslo tři čítal 7 mláďat. Králíčci se narodili přesně měsíc (30 dní) od oplodnění samice, tedy 14. června. Vidět začali již jedenáctý den od porodu. Dva dny nato začali prozkoumávat území mimo hnízdo a poprvé sami žrali 62

jiné krmivo než mateřské mléko. 13. července uhynul jeden králík podle všeho v důsledku problematického trávení potravy, měl anomálie na střevech, které výrazně zpomalovaly trávení a vylučování potravy, což vedlo k ucpání střev a smrti. Dne 19. srpna byli odstaveni od samice. 21. srpna uhynul jeden králík na průjmové onemocnění. Další jedinec uhynul na průjmové onemocnění 25. října. Zbývající 4 jedinci dorostli do jateční váhy a 11. listopadu byli zabiti.

Obr. 53: Králíci z vrhu B ve stáří 4 týdnů (foto autorka).

Obr. 54: Králík z vrhu B ve stáří 5 týdnů (foto autorka).

63

Obr. 55: Králíci z vrhu B v den odstavení od samice (foto autorka). Vrh C se nezdařil, neboť samice prvorodička neumístila mláďata do hnízda, ale nechala je volně po kotci, takže v důsledku nižších večerních a nočních teplot dne 22.7 došlo k jejich úhynu. Celkem tento vrh čítal 10 mláďat. Samice byla okamžitě znovu připuštěna k samci, aby byla oplodněna a tím se zabránilo případnému zánětu mléčných žláz. Tento postup je v případě potratu samic chovateli běžně praktikován.

Obr. 56: Uhynulá mláďata z vrhu C (foto autorka).

64

Samice číslo 2 byla oplozena 23. července a mladé porodila 23. srpna. Čtrnáct dnů po porodu onemocněla tato samice poporodní parézou, kdy jí ochrnuly nejprve zadní končetina a následně se ochablost svalstva rozšiřovala po těle. Devět dnů od počátku nemoci 12. prosince samice uhynula. Nepomohly ani cviky na posílení svalstva ani kortikoidní injekce. U králíků je poporodní paréza velmi ojedinělým nemocněním a takto postižené jedince se takřka nikdy nepodaří zachránit. V případě že se podaří ochrnutí zvrátit, je devadesátiprocentní pravděpodobnost, že se tento stav po dalším porodu bude opakovat. Z celkového počtu 7 mláďat přežily 3 nejsilnější, tyto ale uhynuly na průjmové onemocnění v pátém týdnu od smrti samice. Samice 1 a 3 byly připuštěny k samci 20. prosince a ještě jednou kontrolně 30. prosince. Samice číslo 1 pak porodila 20. ledna, zatímco samice číslo tři až 22. ledna, tedy třicet dva dní od oplodnění. Obě samice měly shodně po 6 mladých. Z těchto králíčků zatím přežívali všichni, neboť po lednových mrazech nebylo ve vzduchu zatím tolik rotavirů. Pozorování mláďat z těchto vrhů probíhalo do 10. března, kdy jsem sledování ukončila, králíci byly stále v plném počtu 2 krát 6 mláďat. Tab. 2: Sumarizace početí, porodu a počtů mláďat v průběhu pozorování. Doba

Počet

Uhynulá

Dorostlá

mláďat

mláďata

mláďata

32

6

5

1

20.1

30

6

x

x

21.6

22.7

31

10

10

0

2

23.7

23.8

31

7

7

0

3

14.5

14.6

31

7

3

4

3

20.12

22.1

32

6

x

x

Datum

Datum

početí

porodu

1

11.4

13.5

1

20.12

2

Samice

březosti (dny)

65

Březost (28-32 dní)

Porod (28.32. den)

Růst srsti (od 1. dne)

Otvírání očí (9.-11. den)

Opouštění hnízda (10.-13. den)

První tuhá strava (10.-13. den)

Odstavení od samice (6. týden)

Rozdělení dle pohlaví (3. měsíc)

Růst a vývoj (do 6. měsíce)

Dosažení jatečné hmotnosti

Obr. 57: Znázornění života králíka na grafické ose.

66

V. DISKUZE Cílem mé práce bylo přiblížit základní fakta o chovatelství králíka domácího. V počátku teoretické části je třeba si uvědomit a objasnit základní informace o tělesné stavbě těchto živočichů i o jejich potřebách. Nejlépe propracována je systematika zakládání chovu v publikaci Chov králíků od Dvořáka (1980). Já jsem se při zpracovávání tématu snažila přidržovat rad zejména tohoto autora. Zejména starší tištěné publikace popisují totiž chov králíků jako zájmovou činnost provozovanou za účelem produkce masa a kožešin. Autoři novějších publikací (Weglerová, 2009) ve svých pracích zdůrazňují pozitivitu medikační léčby i prevence, čímž se ale do těl králíků dostávají různé chemické látky, které posléze zkonzumujeme spolu s masem těchto zvířat. Králík však byl a je vyhledávaným zdrojem masa zejména pro minimální zátěž lidského organismu při jeho konzumaci. I v dnešní době je králičí maso považováno za „nejčistší“ neboť neobsahuje růstové hormony ani antibiotika, na rozdíl od jiných hospodářských zvířat (např. prasat, skotu apod), proto vyšší ošetření zvířat léčivy snižuje poptávku po takovém mase. U kapitoly plemena králíků jsem kontaktovala a své poznatky konzultovala s panem Cyrilem Vítkem, který je předsedou chovatelského spolku obce Rohatec a jenž mi pomohl s výběrem plemen. Chovatelé králíků se sdružují při Českém svazu chovatelů drůbeže a králíků a samotný svaz má přehled o chovaných plemenech a jejich přibližné četnosti v rámci republiky. Při mapování počtu chovů na vybraných lokalitách, může být toto šetření ovlivněno v důsledku rozdávání dotazníků, neboť jsem se dotazovala poblíž místních potravin, takže zmapovanými chovateli byly osoby vyskytující se v týchž místech. I přesto můžeme stanovit neustále upadající oblibu chovu králíků, což mi potvrdili i dlouholetí chovatelé. V důsledku vysoké úmrtnosti králíků v posledních letech lidé své chovy ruší a již neobnovují. Počty chovatelů se tedy neustále snižují, styl chovu je ale stále stejný již od šedesátých let minulého století. Chovatelé využívají takřka totožnou stavbu krmné dávky, tedy převažují obiloviny a seno, stelivem je nejčastěji volena sláma, a hlavním účelem chovu je masná produkce. Ve městech je počet chovatelů minimální a takřka nikdo nechová za účelem masné produkce, oproti tomu na vesnicích jsou králíci chování hlavně pro masnou produkci a jiné účely chovu jsou pouze doplňkové.

67

V průběhu sledování vrhů králíka domácího jsem si výrazně prohloubila své dosavadní znalosti o nové a velice přínosné informace.

VI. ZÁVĚR Ve své práci jsem se snažila popsat základní fakta a poznatky o chovu králíka domácího v rámci malochovu. Při popisu vnější a vnitřní tělesné stavby králíka domácího jsem čerpala převážně z publikací Chov králíků (DVOŘÁK, 1980), Domácí chov zvířat (HAVLÍN a kol., 1983), Domácí chov drobných hospodářských zvířat (KÁLAL, BUREŠ a kol. 1964) a Chov králíků (ZADINA, 2009). Druhým cílem mé práce bylo zmapování druhů králíků chovaných na území České republiky. Toto šetření jsem prováděla ve spolupráci s místními chovateli, kteří se účastní výstav a jsou v registru chovatelů. Ve výčtu plemen jsem uvedla pouze častější plemena, jejichž chovatelé jsou čítáni v řádu desítek. Plemena chována pouze několika málo nadšenci jsem neuváděla, neboť jejich výčet by byl dlouhý a tato plemena nejsou většinou vhodná pro začátečníky. Dalším cílem práce bylo zmapování četnosti vrhů na vybraných lokalitách. Zkoumáním se potvrdila má počáteční domněnka, že v příkladovém městě Hodonín jde o chov zejména pro zábavu, neboť všichni 4 respondenti chovají králíka jako domácího mazlíčka. Oproti tomu v příkladových obcích šlo o chov účelný. I druhý předpoklad a to, že ve větší obci bude více chovatelů, než v menší se mi potvrdil, neboť zatímco v Mutěnicích bylo 13 chovatelů, v obci Čejč bylo zaznamenáno pouze 8 chovatelů, avšak po přepočítání počtu chovatelů na 100 obyvatel je více chovatelů v menší obci. Posledním cílem mé práce bylo sledování vrhu králíka domácího. I tento bod se mi podařilo splnit. Pořídila jsem si chovnou základnu čítající v mém případě 3 samice a 1 samce. V průběhu roku jsem pak sledovala růst a vývoj mladých králíků, průběh březosti, poporodní doby a případných onemocnění. Velmi přínosnými byly pro mne rady zkušených chovatelů, kteří mi v mém snažení moc pomohli. Troufám si tedy říci, že cíle vytčené v úvodu byly splněny. V průběhu studia informací týkajících se chovu králíků a jejich morfologii jsem se dozvěděla mnoho nových informací. 68

VII. POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE 7.1 Použitá literatura ČERNOŠEK, A. a kol. (1989): Zdraví zvířat v drobných chovech. Praha: Státní zemědělské nakladatelství. 360 s. ČERVENÁ, A. (2002): Svět zvířat XII – Domácí zvířata. Praha: Albatros. 168 s. DVOŘÁK, L. (1980): Chov králíků. 2.vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství. 232 s. HAVLÍN, J. (1983): Domácí chov zvířat. Praha: Státní zemědělské nakladatelství. 408 s. KÁLAL, V., BUREŠ, J. a kol. (1964): Domácí chov drobných hospodářských zvířat. Praha: Státní zemědělské nakladatelství. 386 s. PIERSOVÁ, H. (1997): Králík. Praha: Fragment. 32 s. WEGLEROVÁ, M. (2009): Králík – Jak na to. Praha: Vašut. 64 s. ZADINA, J. a kol. (2009): Chov králíků. Praha: Brázda. 220 s.

7.2 Elektronické zdroje Český svaz chovatelů [online]. c2010, poslední revize 1. 2. 2012, [cit. 3. února 2012]. Dostupné z: Český svaz chovatelů ZO Hořovice [online]. c2012, [cit. 3. února 2012]. Dostupné z: Chov brojlerových králíků [online]. c1999-2011, [cit. 3. února 2012]. Dostupné z: Ministerstvo vnitra České republiky [online]. c2010. [cit. 26. února 2012]. Dostupné z:

69

Spolek chovatelů Holešova [online]. c2011, poslední revize 17. 12. 2011, [cit. 3. února 2012]. Dostupné z: <www.zocschholesov.ic.cz/> Spolek chovatelů zakrslých králíků [online]. c2012, [cit. 3. února 2012]. Dostupné z: //www.hopici.com/> Stránky manželů Reslových [online]. c2008, [cit. 3. února 2012]. Dostupné z: Stránky o králících všech plemen [online]. c2011, [cit. 3. února 2012]. Dostupné z: ZADINA, J. (2003): [online]. Vzorník plemen králíků.[cit. 3. února 2012]. Dostupné z: ZADINA, J. (2002): [online]. Miniatlas plemen králíků. [cit. 3. února 2012]. Dostupné z: Základní organizace Českého svazu chovatelů Brtnice [online]. c2012. [cit. 3. února 2012]. Dostupné z: <www.zocschbrtnice.estranky.cz/>

70

VIII. SOUHRN V bakalářské práci se zabývám malochovem králíka domácího, jeho historií v České republice, zařazením králíka do systému živočichů, vnitřní a vnější tělesnou skladbou, plemeny a základními poznatky o chovu. Hlavním tématem práce je chov. Snažila jsem se stručně a chronologicky popsat podmínky chovu a jeho průběh. Tuto teoretickou část mé práce doplňuje část praktická a to pozorování vrhů králíka. Jedním z cílů práce bylo i zmapování četnosti chovů prostřednictvím dotazníků a následným vyhodnocením odpovědí na 7 položených otázek.

Anglicky: I have addressed the breeding of the domestic rabbit, the history in the Czech Republic, the scientific classification, the morphology, the breeds and a fundamental knowledge of the rearing in this bachelor diploma thesis. The main theme of the thesis is breeding. I have attempted to define briefly and chronologically the conditions of breeding and its process. The theoretical section of my thesis is supplemented by the practical section, i.e., the observation of litters. One of the aims of the thesis has been to map the frequency of breeding by the questionnaire and the following evaluation of these seven questions.

71

IX. SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1:

Dotazník pro bakalářskou práci

72

Příloha 1:

Dotazník pro bakalářskou práci

DOTAZNÍK PRO BAKALÁŘSKOU PRÁCI CHOV KRÁLÍKA DOMÁCÍHO V ČR Tento dotazník je určen pro moji bakalářskou práci na PedMU Brno. Prosím, vyplňte jej dle skutečnosti. Autorka se na základě zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zaručuje, že Vámi uvedené údaje budou použity pouze pro potřeby budoucí bakalářské práce a nebudou poskytnuty další osobě. Děkuji, Eva Mráziková Chováte doma králíka/y? a. ano b. ne Jak dlouho králíka/y chováte? a. měsíce b. roky Za jakým účelem králíka/y chováte? V případě víceúčelového chovu stanovte prosím přibližný procentuální poměr. a. na maso b. na kožešinu c. jako domácího mazlíčka d. na prodej e. jiný (prosím uveďte):…………………………………………………………………. V čem králíka/y chováte? a. kotec b. klec pro hlodavce c. volně v chlévě d. volné ohrazení na zahradě e. chovná nádoba (akvárium …) f. jiné (prosím uveďte):…………………………………………………………………. Čím králíka/y krmíte? Vyberte všechny „správné odpovědi“ a odhadněte podíl v procentech. a. obilovinami (ječmen, pšenice ...) b. směsí pro hlodavce c. zelené krmivo (jetel, byliny ...) d. seno e. suché pečivo f. jiné (prosím uveďte):…………………………………………………………………. Co králíkovi/ králíkům podstýláte? a. slámu b. piliny c. seno d. jiné (prosím uveďte):…………………………………………………………………. Kolik králíků za rok odchováte? a. 1 - 10 b. 10 – 20 c. 20 – 30 d. 30 – 40 e. 40 a víc

73

ANOTACE V bakalářské práci se zabývám chovem králíka domácího, rozdělením plemen, vnitřní a vnější tělesnou stavbou a vývojem králíka od porodu až do smrti.

Klíčová slova: králík domácí, chov, plemena, vývoj mláďat.

ANOTATION The author addresses breeding of the domestic rabbit and the problems associated with the rearing. She assesses breeding of rabbits, the various breeds, the morphology and the development of the rabbit.

Keywords: domestic rabbit, breeding, breeds, development of young rabbits

74