Masarykova univerzita Pedagogická fakulta
Bakalářská práce
Brno 2007
Zuzana Marková
Masarykova univerzita Pedagogická fakulta KATEDRA VÝTVARNÉ VÝCHOVY
Autorská kniha – Úryvky z deníků Jiřího Ortena Bakalářská práce
Brno 2007
Vedoucí diplomové práce: Doc. Jan Bružeňák
Vypracovala: Zuzana Marková
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. ........................ podpis
Obsah: I.
Přiblížení atmosféry básní Jiřího Ortena
II.
Výtvarné zpracování
III.
Symbolika černé barvy
IV.
Barevné rozhraní kapitol
V.
Volba fontu a zpracování textů
VI.
Závěr
Přiblížení atmosféry básní Jiřího Ortena Jak již napověděl název této bakalářské práce, základním stavebním kamenem celé stati i inspiračním zdrojem pro ztvárnění ilustrací souboru autorských knih se staly tři knihy Deníků Jiřího Ortena – Modrá kniha, Žíhaná kniha a Červená kniha. Tyto knihy jsou obsáhlým souborem autorovy tvorby. Nalezneme zde nespočet básní uvedených i v jiných Ortenových sbírkách např. Čítanka jaro, Cesta k mrazu, Ohnice a další. V denících můžeme spatřit kratší prózy, objevují se zde autorovy sny a vzpomínky na události kolem samotného Ortena, příležitostné úvahy, dopisy a citáty z knih. Pokud čitatel nahlédne hloub pod pokličku jeho slovních spojení, zjistí, že obsahují mnohem, mnohem víc. Vzhledem k rozsahu deníků jsem k vytvoření bakalářské práce vybrala pouze některé z jeho básní a ty pak doplnila celostránkovými ilustracemi. Pro pochopení způsobu zpracování souboru autorských knih je třeba přiblížit osobu Jiřího Ortena a zmínit rozpoložení a situaci, ve které použité básně vznikaly a které samozřejmě ovlivňovaly jeho pohled na okolní svět. Vlastním jménem Jiří Ohrenstein se podle dostupných pramenů narodil 30. srpna1919 v Kutné Hoře. Jeho rodiče vlastnili malý obchod s galanterním zbožím. V roce 1936 se Orten rozhodl, že odjede do Prahy, kde bude studovat Konzervatoř. Bohužel napoprvé kvůli věku nebyl přijat a tak na dramatické oddělení Státní konzervatoře hudby nastupuje až v roce 1937. Zde absolvuje tři ročníky a pak je kvůli svému židovskému původu vyloučen. Už od svého příjezdu do Prahy se Orten zapojuje do společnosti umělců a spisovatelů. Jeho publikace vycházely i pod pseudonymy Jiří Jakub a Karel Jílek, kdy mu s jejich vydáváním pomáhali jeho bratři Zdeněk a Ota. Jedním z jeho přátel je i František Halas. Spolupracuje na studentském časopise, recituje na večerech poezie, píše recenze na právě vyšlé knihy, pomáhá organizovat studentské divadlo a i jinak se zapojuje do uměleckého života. Doba příjezdu do Prahy je i doba, kdy si začíná psát své deníky. V nich odkrývá oponu skrývající podstatu jeho charakteru a celkového založení a my můžeme vidět, jak mimořádně senzitivní člověk to byl. Jeho pohled na svět se postupem času mění, tak jak se mění i společenská situace kolem něj. A my prostřednictvím jeho deníků můžeme sledovat, jak se potýká s těžkostmi doby, která nemilosrdně směřuje k druhé světové válce. Nesmíme také opomenout jeho zklamání v lásce, s kterým se do konce svého
krátkého života nestihl vyrovnat. Z jeho básní dýchá velká citlivost a smysl pro detail. Při psaní jako by se poeticky dotýkal pocitů ukrývajících se v jeho duši a deroucích se na povrch. Přes symboly a přirovnání použitých v textech jeho deníků nám přibližuje svět, tak jak jej vidí on. Svět plný pochybností, neklidu a osamělosti. „Básník často s bezděčnou , ale vždy úzkostlivou pečlivostí sleduje každé své i sebenepatrnější duševní hnutí.“ (1) Je udivující, jak dokáže slovy popsat sotva postřehnutelné zavlnění nitra, nepatrný pocit či přechod nálad a to s takovou přesností, jako by měl člověk pocit, že je spolu s ním prožívá. Příchod dalších událostí spojených se světovou válkou nemůže znamenat pro Ortena nic jiného než postupné uzavírání se do vlastního nitra a do snů, které ho odtahují od děsivé reality všedního dne. Válka všude kolem něj postavila zeď, ta se přibližuje čím dál tím víc. Přímo úměrně počtu německých vojenských jednotek v ulicích se zvětšuje množina omezení, kterým se jako žid musí podrobit. Nakonec nesmí Orten opustit Prahu a tedy ani navštívit matku v Kutné hoře. Poslední kapkou v jeho poháru života byl nevydařený milostný vztah, do kterého vložil všechny svoje naděje. Snaží se utéct od úzkosti, zklamání a nejistoty, kterou v něm probouzí reálný svět. K ventilaci všech těch palčivých pocitů smutku a osamělosti si vybírá poezii. V básních se vrací ke vzpomínkám na dětství a na maminku, na dobu kdy byl šťastný. Vzpomínky jsou mu jedinou útěchou. Vzpomínání ale vede nakonec vždy k tomu, že se mu před očima stejně vynoří chladná realita. A právě proto jsou vzpomínky zabarveny hořkostí – to „hořkost právě prožívaných životních zklamání ho nutí otáčet se po dětství.“ (1) Autor uvažuje o smrti a snaží se ji brát jako součást trpkého života, je jí upoután, v náznacích píše o tom, že se jí oddá v den svých dvacátých narozenin. Na druhou stranu však cítí ke smrti bytostný odpor. Jak fyzický, tak i psychický. Pokud navždy odejde někdo z jeho blízkých, pokládá to za náznak blížící se smrti sebe samotného. Myslí neustále na sebevraždu a napsal o ní bezpočet vyjádření. Sebevraždu bere jako vysvobození z drsné reality a pokládá ji za něco, co je nutné udělat. Nechce, aby jej smrt zastihla nepřipraveného. Ortenovo dílo je řadou filosofických tezí po smyslu lidské existence. Není divu, že se táže po smyslu života, zvláště v době, kdy se schyluje k válce a jeho život je plný nařízení a omezení. Jeden jeho zápis do deníku je toho přímým důkazem.
Píše se v něm: „Nemohl jsem na dnešek dlouho usnout a přemýšlel jsem a rovnal si v hlavě všechny ty zákazy, které se mne nějak, byť sebeméně dotýkají…, a až je napíši, nechám pod nimi ještě hodně veliké místo pro ty, které se dostaví po dnešním dni… Jsou to tyto zákazy: Nesmím vycházet z domu po osmé hodině večerní. Nesmím si najmout samostatný byt. Nesmím se stěhovat jinam než do Prahy I. nebo V., a to jako podnájemník. Nesmím chodit do vináren, hostinců, biografů, divadel a na koncerty, kromě jedné nebo dvou kaváren, pro mě vyhrazených. Nesmím chodit do parků a sadů. Nesmím jezdit v motorových vozech, tramvají, jen v posledním vlečném voze, a má-li tento střední vstup, tedy jenom v zadní polovině….“ (3) Výčet těchto zákazů je ještě mnohem delší a uvádím jen jeho část, neboť je mým cílem pouze přiblížit atmosféru situace, v níž Orten byl. Ze zápisu je patrné, že Orten tušil, že hrůzy, které se kolem něj odehrávají jsou pouze začátkem událostí, které teprve mají přijít. Jenže je možné, že právě tyto okolnosti velkou měrou přispěly k tomu, že je dílo Jiřího Ortena tak nezapomenutelné a fascinující.. To ony mu do srdce vložily emoce, jež podněcovaly jeho fantazii. Co už je ovšem jen autorovou zásluhou, to je způsob, jakým své pocity zapsal. Jak mistrovsky dokázal své myšlenky zašifrovat a docílit tak ještě větší plastičnosti svých pocitů. Jako příklad uvádím úryvek z Básně šera: „… Co se to zvídá v každé vůni? Po celém světě šero trůní, Po celém světě jako tady Zvedá se smutek ze zahrady…“ (3)
I když sám autor uvažoval nad předčasným ukončením svého života, osud chtěl vše jinak. Pár dní před dovršením svých dvaadvacátých narozenin přechází židovský občan Jiří Ohrenstein jednu z pražských ulic, právě v tu chvíli tudy projíždí německý sanitní vůz. Na následky vážných zranění po dvou dnech v nemocnici Jiří Ohrenstein umírá.
Výtvarné zpracování Pro výtvarné zpracování ilustrací k básním byla prvotní myšlenkou snaha přiblížit co nejvíce svět Jiřího Ortena, tak, jak jej autor vnímal a jak se jej snažil popisovat ve svých básních. Zpočátku bylo obtížné zvolit směr, jakým se dát při volbě stylu knih. Začala jsem tím, že jsem si postupně pročítala básně, tak jak je autor vpisoval, nejprve do Modré, potom do Žíhané a nakonec do Červené knihy. Tím jsem si ujasnila, co znamenají texty deníků pro mě a co bych jimi chtěla sdělovat ostatním. Při čtení básní se mi před očima začaly objevovat obrazy a začala se formovat tvář, jakou by knihy mohly dostat. To, co Orten popisuje v Denících, jsou především pocity a touhy, tedy věci abstraktní. Z toho přirozeně plyne otázka, jak vyjádřit nehmotné jevy pomocí kresby? Nakonec jsem se vydala stejným směrem jako autor. Za základ pro ilustrace jsem si vybrala tu část Ortenovy tvorby, kde přirovnává nebo opisuje své pocity prostřednictvím přírodních výjevů. Tato přirovnání mě zaujala tím, jak přesně zapadala do konkrétní nálady, o které autor psal. Emoce, které pramenily již z psaného textu, jsem chtěla ve svých ilustracích podpořit (viz obr. 1, 2). Zvýraznit představy popsané slovy tak, aby čtenář nevnímal jen prostý text, ale i očima zachycoval atmosféru básní.
Obr. 1, obr. 2. Ilustrace s přírodními motivy použity v básni „První pohled“ v Úryvcích z Červené knihy.
Zaměřila jsem se především na určité sekvence v krajině či přírodě a přizpůsobila je textům. Vzhledem k tomu, že si spisovatel vybíral jemné detaily ze svého okolí, i já
jsem se vydala tímto směrem, tedy směrem detailu, i když v některých básních je za detail považován třeba i vzdálený strom na pláni: „Krásný strome, nezacláněj, není ti už stínu dost?…“ (4) (úryvek z básně Strom a pláň).
Obr. 3. Ilustrace k básni „Strom a pláň“
Důležité pro mě bylo, aby ilustrace měly určitou propojenost s textem. Inspirací mi byla okolní krajina, obrazy z knih nebo fotografie - vše vycházející z přírody. Někdy je zvolen pro ilustraci básně detail, zobrazující vlastně jen určitou strukturu. Tady se stýká konkrétnost hmotných věcí uváděných v textu a abstrakce popisovaných emocí. Popisnost kreseb, pro mě nebyla tím nejdůležitějším. Rozhodující pro volbu námětů konkrétních ilustrací pro mě vždy byla snaha o co největší přiblížení atmosféry veršů. Aby se divák mohl zcela ponořit do děje a vnímal básně všemi smysly.
Obr. 4. Struktura dlaždic použitá na začátku básně „Malá odpověď velkému proč“ v Úryvcích z Žíhané knihy.
Za materiál pro kresbu jsem si zvolila umělý uhel. Po vyzkoušení různých kresebných materiálů se jevil jako nejvhodnější. Stopa, kterou umělý uhel zanechává, je mnohem výraznější než u přírodního uhlu. Lze jím kreslit plochy i linky, dokáže vykreslit jemné přechody šedi a výsledná kresba tedy není tak tvrdá jako například kresba tuší. Nejvíce mě ale zaujala sytost černých ploch a celkový ráz kresebných možností tohoto materiálu, protože se přesně hodil k vystižení ponuré atmosféry textů. Na to také volně navazuje i důvod, proč jsem zvolila černobílé řešení oproti barevnému (pokud nepočítáme barevné rozhraní kapitol, jehož účel bude popsán dále). Dramatičnost černobílého provedení v kresbě byla pro vyjádření myšlenky práce příhodnější nežli použití barevného spektra.
Symbolika černé barvy Pokud bychom se blíže zaměřili na význam černé barvy, ať už ve výtvarném umění nebo v běžném životě, zjistíme, že neexistuje barva, která by lépe vystihovala Ortenovy myšlenky. Černá společně s bílou vymezují „hranice barevného prostoru – bílá nahoru, černá dolů – což samozřejmě podporuje symbolickou návaznost na nebe a peklo, světlo a tmu.“ (5) A to jsou jen dva z mnoha příkladů protikladu těchto barev. Černá je už na první pohled barvou vyjadřující zlo. Ať už v pohádkách nebo i v běžném životě, černá barva je spojována s něčím temným a nebezpečným. Zlí čarodějníci a čarodějnice se oblékají do černé. Skřeti vylézají z temných hlubin. V běžném životě se zas můžeme setkat se slovním spojením – černá ovce rodiny, které označuje člena, který kazí jméno rodiny. Tím pádem je tedy něčím špatným, negativním a zavrženíhodným. Další, co černá barva může vyjadřovat, je všechno zakázané, pokušení nebo svádění, což se manifestuje i v oblečení, např. ženy mohou nosit černé spodní prádlo, nebo černé večerní šaty, jež jsou považovány za znak vyzývavosti. Když si mladí lidé oblékají černé oblečení, může to být vyjádřením uzavřenosti a odstupu. Černé šaty v naší kultuře také poukazují na projev smutku. „Nechuť akceptování loučení, tíže, hloubky, smutku, deprese, hluboké tíhy pozůstalých.“ (5) „Černá a bílá se nejčastěji objevují v souvislosti s nějakou životní krizí. Černou, hustou, tmavou, pevnou barvou zdůrazňujeme bezvýchodnou situaci – slepou uličku, černé vidění. Šedou, středem mezi černou a bílou vyjadřujeme menší extrémy – skrývání, utajování, nenápadnost“ (5)
Barevné rozhraní kapitol Barevné rozhraní kapitol ovšem mělo jiný účel, než symbolicky vymezit téma knihy. A to tak prostý, že jistě napadne každého, aniž by potřeboval bližšího vysvětlení. Rozhraní kapitol je řízeno názvem knihy. Tedy v Modré knize má rozhraní kapitol modrou barvu, v Červené knize červenou barvu a v Žíhané knize barvu šedou (viz obr. 5, 6, 7). Každá kapitola je jednou básní. Barev je použito k tomu, aby čtenář poznal, že je na začátku další básně. Běžně je spolu na dvoustraně s barevnou ilustrací název básně. Toto pravidlo ale nesplňuje poslední z básní v červené knize (viz obr. 25), neboť ta název nemá, a tak je na této dvoustraně uvedena rovnou první sloka básně. Žíhaná kniha má určitá specifika. Protože z jejího názvu nelze vyčíst, jaké barvy by mělo být na rozhraní použito, zůstala jsem u původní černé, jen malinko ubrala její sytost (viz obr. 7). Nepouštěla jsem se do dalších pokusů se slovem „žíhaná“ neboť jsem chtěla zachovat jednotnost knih.
Obr. 5. Jedno z barevných rozhraní kapitol v Úryvcích z Modré knize.
Obr. 6. Rozhraní kapitoly z Úryvků z Červené knihy.
Obr. 7. Rozhraní z Úryvků z Žíhané knihy.
Volba fontu a zpracování textů K přiblížení atmosféry textů, jsem se snažila využít všech prostředků, které byly možné. Proto i volbu fontu jsem této myšlence přizpůsobila. Zvolený font mi byl blízký kvůli své měkkosti a neformálnosti. Jedná se o script jehož tvary se nejvíce hodily k ilustracím knih. Vzhledem k tomu, že kresby jsou hodně tmavé a ponuré, světlejší písmo proti ilustracím zanikalo. Důležité pro mě bylo ponoření do děje. Čtenář začíná číst text, který je rozložený na ploše strany. A to různým způsobem. Buď je umístěn na křivkách nebo vyplňuje plochu nějakého objektu . Toto uspořádání je přizpůsobeno tvarům v ilustraci na dvoustraně. Postupně se čtenář pohybuje po tvaru, který opisuje text, až se přemístí na druhou část dvoustrany, kde se nachází ilustrace, jež na tvar textu navazuje a jež by měla doplnit představu o atmosféře básně. Tím, že text už není umístěn pouze v řádcích, stává se též určitou formou ilustrace, nebo výtvarného spodobnění. I když jsou verše někdy uspořádány tak, že čtenář musí knihou otáčet, aby je mohl přečíst, nebrala jsem to jako překážku, ale spíše jako důvod k zastavení na každé dvoustraně a k rozjímání nad obsahem a smyslem jednotlivých prvků, tvořící celek dvoustrany.
Obr. 8. Na obrázku je vidět, jak je text přizpůsoben liniím listů na ilustraci.
Závěr Jako výsledek mé bakalářské práce vznikly tři knihy Úryvků z deníků Jiřího Ortena (viz obr. 9). Každá z knih má 66 stran a 30 celostránkových ilustrací. Dohromady tedy bylo na knihy použito přes 90 různých kreseb. Přestože jsou knihy jen částí z Ortenova rozsáhlého díla, měly by poskytnout ucelený vjem. Chtěla jsem přiblížit čtenáři texty, které dýchají emocemi a nabídnout pohled do básníkových představ, jak nejkomplexněji to jde. Tichost ilustrací v jejich neživosti a stabilitě, doplněna stužkami linoucích se textů. Doplnění jednoho druhým nabízí celek, který z reality převede čtenáře do krajiny snů a fantazie.
Obr. 9. Výsledné knihy včetně přebalu. Vzhledem k tomu, že knihy jsou plné celostránkových ilustrací, jsem na přebal použila už jen tenkou linku kreslenou stejným materiálem jako zbytek knih.
Resumé: Bakalářská práce je průvodcem básněmi Jiřího Ortena a jejich výtvarným zpracováním. Charakterizuje přístup při tvorbě ilustrací, typografické úpravě a předkládá názory na důležitost propojení ilustrací s texty a celkovou jednotu výsledného díla. Jako praktická část bakalářské práce vznikly tři knihy s básněmi Jiřího Ortena, jejichž dokumentace se nachází v obrazové příloze práce.
The Bacalars work is guide to poems by Jiří Orten and their art treatment. Characterizeting acces of creation ilustrations, typography and advancing opinions on importance interface ilustrations with texts and total unity of resultant work. As practical part of the bacalar work arised three books with poems by Jiří Orten which documentation occured in pictorial supplement of the work.
LITERATURA:
1. KOCIÁN, Josef. Jiří Orten. Praha: Československý spisovatel 1966. 80 s. ISBN 22084-66 2. ORTEN, Jiří Modrá kniha. Praha: Československý spisovatel 1992. 326 s. ISBN 80202-0359-1 3. ORTEN, Jiří. Žíhaná kniha. Praha: Český spisovatel 1993. 304 s. ISBN 80-2020421-0 4. ORTEN, Jiří. Červená kniha. Praha: Český spisovatel 1994. 336 s. ISBN 80-2020504-7 5. SCHILLINGOVI, Inge a Gerd. Symbolická řeč barev: Základní kniha o barvách. Dobra & Fontána 1999. 298 s. ISBN 80-86179-30-3
Obrazová příloha:
Obr. 10. Knihy bez přebalu.
Obr. 11. Řešení hřbetu knih.
Obr. 12, obr. 13, obr. 14. Knihy s přebaly.
Obr. 15. Patitul z Úryvků z Modré knihy. Obr. 16. Titul z Úryvků z Modré knihy.
Obr. 17. Patitul z Úryvků z Žíhané knihy. Obr. 18. Titul z Úryvků z Žíhané knihy.
Obr. 18. Patitul z Úryvků z Červené knihy. Obr. 19. Titul z Úryvků z Červené knihy.
Obr. 20, obr. 21. Rozhraní kapitol z Úryvků z Modré knihy.
Obr. 22, obr. 23. Rozhraní kapitol z Úryvků z Žíhané knihy.
Obr. 24, obr. 25. Rozhraní kapitol z Úryvků z Červené knihy.
Obr. 26. Dvoustrana z básně „Utonulá“ z Úryvků z Modré knihy.
Obr. 27. Dvoustrana z Úryvků z Modré knihy.
Obr. 28. Dvoustrana z Úryvků z Modré knihy.
Obr. 29. Detail textu s viditelnou strukturou papíru, který jsem pro knihu zvolila.
Obr. 30. Dvoustrana z Úryvků z Modré knihy.
Obr. 31. Dvoustrana z Úryvků z Žíhané knihy.
Obr. 32. Dvoustrana z Úryvků z Žíhané knihy.
Obr. 33. Dvoustrana z Úryvků z Červené knihy.
Obr. 34. Dvoustrana z Úryvků z Červené knihy.
Obr. 35. Dvoustrana z Úryvků z Červené knihy.
