Masarykova univerzita Právnická fakulta Katedra občanského práva
Diplomová práce
Licenční smlouvy v novém občanském zákoníku Kateřina Tomanová
Akademický rok 2013/2014
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma „Licenční smlouvy v novém občanském zákoníku“ zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury. V Brně dne 12. 3. 2014
1
Na tomto místě bych ráda poděkovala JUDr. Pavlu Koukalovi, Ph.D., vedoucímu práce, za jeho pomoc, cenné rady a konzultace. Děkuji také své rodině a přátelům za vytrvalou podporu a trpělivost po celou dobu mého studia.
2
Abstrakt: V reakci na novou kodifikaci soukromého práva se tato práce zaměřuje na rozbor české právní úpravy v oblasti licenčních smluv a zkoumá jejich přeřazení z autorského a obchodního zákona do nového zákoníku občanského. Dále se věnuje úpravě a rozdělení věcí s ohledem na věc nehmotnou, a v neposlední řadě nastiňuje i institut smlouvy o dílo s nehmotným výsledkem a snaţí se osvětlit jeho společné a rozdílné prvky s licenční smlouvou. Cílem této práce je tedy analytický rozbor dané problematiky a komparativní zhodnocení jednotlivých úprav. Klíčová slova: Licenční smlouva, duševní vlastnictví, nový občanský zákoník, smlouva o dílo s nehmotným výsledkem, nehmotná věc, autorské právo, průmyslové vlastnictví. Abstract: This diploma thesis analyses Czech licensing agreements legislation in reaction to new codification of civil law and examines their transfer from the copyright act and commercial code into the New civil code. Thesis also deals with the legislation and division of objects with regard to intangible object, outlines contract for work with an intangible result and also tries to find its common and different features with licence agreement. The main purpose of this thesis is to analyze this issue and to compare modifications between legislations. Keywords: License agreement, intellectual property, new civil code, contract for work with an intangible result, intangible object, copyright law, industrial property.
3
Seznam použitých zkratek AutZ
Zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)
Dilia
Divadelní, literární a audiovizuální agentura;
český
kolektivní správce LZPS
Listina základních práv a svobod. Vyhlášena ústavním zákonem č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.
NOZ
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
ObčZ
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník
ObchZ
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník
OSA
Ochranný
svaz
autorský;
český
zastupující hudebníky Sb.
Sbírka zákonů
Úřad
Úřad průmyslového vlastnictví ČR
4
kolektivní
správce
Obsah Seznam pouţitých zkratek........................................................................................4 Obsah .......................................................................................................................5 Úvod .........................................................................................................................7 1 Obecně k právu duševního vlastnictví ................................................................10 1.1 Pohled do historie ....................................................................................... 10 1.2 Pojem „právo duševního vlastnictví“ ......................................................... 12 1.2.1 Práva průmyslového vlastnictví ........................................................15 1.2.2 Práva jiného duševního vlastnictví ....................................................18 1.2.3 Nekalá soutěţ ....................................................................................21 1.3 Dílčí závěr .................................................................................................. 21 2 Licenční smlouvy ................................................................................................23 2.1 Licence vs. licenční smlouva...................................................................... 23 2.2 Druhy licencí .............................................................................................. 25 2.3 Sjednocení licenčních smluv ...................................................................... 30 2.4 Úprava licenčních smluv v novém občanském zákoníku .......................... 31 2.4.1 Obecná ustanovení ............................................................................32 2.4.2 Zvláštnosti licence k předmětům autorského práva ..........................38 2.5 Obecný vs. právní souhlas k uţití autorského díla ..................................... 39 2.6 Věc nehmotná v NOZ................................................................................. 40 2.7 Dílčí závěr .................................................................................................. 43 3 Smlouva o dílo s nehmotným výsledkem ...........................................................45
5
3.1 Činnost nebo výsledek? .............................................................................. 45 3.2 Úprava smlouvy o dílo s nehmotným výsledkem v NOZ .......................... 46 3.3 Subjekty smlouvy o dílo ............................................................................. 49 3.4 Smlouva o dílo vs. licenční smlouva .......................................................... 50 3.5 Dílčí závěr .................................................................................................. 51 Závěr ......................................................................................................................53 Seznam pouţitých pramenů ...................................................................................55 1 Primární prameny .......................................................................................... 55 1.1 Právní předpisy .........................................................................................55 1.2 Česká judikatura ........................................................................................58 2 Sekundární prameny ...................................................................................... 59 2.1 Komentáře .................................................................................................59 2.2 Monografie ................................................................................................59 2.3 Články .......................................................................................................60 2.4 Ostatní .......................................................................................................64
6
Úvod Obchod s nehmotnými statky zaujímá významnou část tuzemského, ale i zahraničního trhu. Předměty nehmotné podstaty mají ve světě rozvoje nových technologií značný obchodní potenciál, a i přesto jsou práva duševního vlastnictví často opomíjenou oblastí. Ve světě tvrdé konkurence hraje zásadní roli schopnost podnikatelů uplatnit na trhu své výrobky či sluţby, ať uţ prostřednictvím propagace (zajímavé logo výrobku či vtipný slogan) nebo stálým zdokonalováním produkce. V případě, ţe společnost nedisponuje prostředky pro vývoj stále modernější technické výbavy nebo jsou pro ně časové a finanční náklady na investici do výzkumu nevhodné, mají moţnost se s touto situací vypořádat prostřednictvím uzavření licenční smlouvy, přičemţ potřebné řešení je jim ihned k dispozici.1 Tuto práci bych tedy ráda směřovala do specifické oblasti smluvních závazků duševněprávní roviny – do oblasti licenčních smluv. Jejich úprava byla do konce roku 2013 roztříštěna do několika norem – autorského zákona, který upravoval licence autorskoprávní, a obchodního zákoníku, jeţ se zabýval těmi k předmětům průmyslového vlastnictví. Od 1. 1. 2014 dochází k výraznému koncepčnímu posunu, kdy je právní úprava licenčních smluv k jednotlivým třídám práv duševního vlastnictví sjednocena do nového občanského zákoníku, přičemţ specifika způsobená zvláštní povahou některých děl zůstávají zachována. Cílem této práce je ozřejmění významu licenčních smluv v právním řádu České republiky, čehoţ se pokusím dosáhnout objasněním jejich funkce v české právní praxi, a především pak prozkoumám změny, které přináší novelizovaná soukromoprávní úprava. Vzhledem k rozsáhlosti a hloubce úprav soukromého práva se chci zaměřit nejen na jednotlivá ustanovení týkající se licenčních smluv, ale i na jednotlivosti obecné úpravy smluvních závazků, jeţ se jich přímo či 1
MAREK, Karel. Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví. Bulletin advokacie. Beck-online [online právní informační systém]. 2008, č. 7-8, s. 26 [cit. 13. 2. 2014].
7
nepřímo dotýkají. Práce analyzuje typovou licenční smlouvu upravenou i s přihlédnutím k pojetí věci v právním smyslu. Otázkou je, do jaké míry se úprava licenčních smluv změnila a zda tento přesun neznamenal spíše formální a nikoli obsahovou změnu. Ve světle NOZ se v poslední kapitole ještě krátce zaměřím na smlouvy o dílo a konkrétní ustanovení týkající se těch s nehmotným výsledkem. V průběhu této práce se budu pokoušet upozornit na různé překáţky a výhody, které by nová úprava mohla přinést. Tvorba práce je zaloţena na dvou vědecko-výzkumných postupech. Jednak je
zde
pouţíván
autorskoprávních,
analytický rozbor průmyslověprávních
českých či
právních
norem
občanskoprávních),
(ať
které
uţ jsou
podrobeny metodě teleologické, logické a historické. Druhým základním východiskem je pak metoda komparativní, která pomůţe srovnat jednotlivé právní úpravy a odhalit změny, se kterými se budou dotčené subjekty v důsledku přijetí nového kodexu potýkat. Zamyšlení nad touto problematikou zároveň tvoří i jeden z hlavních cílů diplomové práce. Oblast práv duševního vlastnictví nepatří k nejvíce řešeným okruhům práva, nicméně problematika licenčních smluv bývá autory často rozebírána a nahlíţena z různých úhlů. Tématu je věnováno mnoţství článků a tvoří větší či menší část několika publikací. Na tomto místě bych chtěla vyzdvihnout především práci Ivo Telce, který přispěl k osvětlení mnoha problémů této právní výseče.2 Nelze opomenout ani publikační činnost Ladislava Jakla, Pavla Tůmy, Martina Boháčka a Pavla Koukala3. Ve svých časopiseckých příspěvcích se licenčními smlouvami
2
Z publikací zmiňme např. TELEC, Ivo. Přehled práva duševního vlastnictví 1. Lidskoprávní základy. Licenční smlouva. 2. vyd. Brno: Doplněk, 2007, 200 s., dále články TELEC, Ivo. Souhlas, nebo licenční závazek? Právní rozhledy. Beck-online [online právní informační systém]. 2013, č. 13-14, s. 457 [cit. 25. 11. 2013]. či TELEC, Ivo. O nehmotných statcích a duševním vlastnictví. Právní rozhledy. Beck-online [online právní informační systém]. 1997, č. 11, s. 549. Za jeho největší přínos právní vědě je ale pokládán Komentář k Autorskému zákonu viz TELEC, Ivo; TŮMA, Pavel. Autorský zákon: Komentář. Praha: C. H. Beck, 2007, 971 s. 3 Viz JAKL, Ladislav. Nový občanský zákoník a duševní vlastnictví. Praha: Metropolitní univerzita Praha, 2012, 163 s., TŮMA, Pavel. Smluvní licence v autorském právu. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007, 167 s., BOHÁČEK, M. a kol. Duševní vlastnictví a vymáhání práv k němu - Jiné úhly
8
zabývá Karel Marek, který je specialistou na výseč průmyslového vlastnictví4, mnoţství článků z celé oblasti práv k duševnímu vlastnictví, licenční smlouvy nevyjímaje, pak publikoval také jiţ zmíněný Ivo Telec. Z časopisů, které mi byly nápomocny, bych zmínila Bulletin advokacie a Právní rozhledy. Dalším zdrojem, ze kterého budu při psaní čerpat, je i četná tuzemská judikatura. S ohledem na dobu vzniku této práce a na to, ţe řeší především otázky NOZ, který spatřil světlo světa a začal do něj zasahovat aţ před několika měsíci, budu
dosavadní
judikaturu
vyuţívat
především
k
osvětlení
obecných
duševněprávních pojmů. Problematika licenčních smluv je hojně řešena i na poli mezinárodním, ať jiţ prostřednictvím mezinárodních smluv (např. Bernská úmluva5 či Dohoda TRIPS6)
nebo
právem
Evropské
unie
(převáţně
v podobě
směrnic
inkorporovaných do českého autorského zákona). Tento aspekt ale pro tuto práci zůstane téměř nepovšimnut, jelikoţ se v ní budu zabývat českou právní úpravou, jak uţ napovídá i sám její název.
pohledu. Praha: TROAS s.r.o., 2011, 252 s., KOUKAL, Pavel. Právní ochrana designu – průmyslové vzory, autorská díla. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, 156 s. 4 Viz MAREK, Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví.,op. cit., s. 26. 5 Předpis č. 133/1980 Sb., vyhláška ministra zahraničních věcí o Bernské úmluvě o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. září 1889. 6 Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví sjednaná v rámci zaloţení Světové obchodní organizace .
9
1 Obecně k právu duševního vlastnictví Licenční smlouvy jsou jednou z variant, jak umoţnit osobě odlišné od původce či autora výkon práv duševního vlastnictví. Ráda bych se proto teď krátce ohlédla do historie tohoto souboru práv. Také se chci na následujících řádcích zaměřit na význam pojmu „duševního vlastnictví“ a na jeho dělení na část autorskoprávní a průmyslověprávní, protoţe se mi zdá namístě, aby čtenář tyto znalosti vstřebal před čtením dalších kapitol.
1.1 Pohled do historie Objevování nových vlastností a jevů světa kolem nás patřilo vţdy mezi oblíbené lidské činnosti.7 I přesto jsou práva duševního vlastnictví velmi mladým právním odvětvím. Například oproti závazkovému právu formujícímu se jiţ ve starém Řecku a Římě, se úprava práv k nehmotným statkům rozvinula aţ o několik set let později s příchodem a rozšířením revolučního vynálezu – knihtisku.8 V dřívějších dobách se jednotlivá díla nepřipisovala autorům, ale spíše těm, kdo dali k jejich vytvoření podnět a poskytli finanční prostředky na jejich zhotovení. Pohlédneme-li na monumentální dominantu Říma – Koloseum, většina z nás si vybaví, ţe bylo postaveno za vlády císařů Vespasiana a Tita, ale jména stavitelů nezná nikdo. To mohlo být způsobeno i faktem, ţe autoři děl většinou pracovali jako otroci, kteří – stejně jako jejich výtvory – náleţeli svému pánovi. Ve středověku zaujímaly významné postavení cechovní předpisy, které ale spíše neţ ochranu autorům poskytovaly ochranu vydavatelům. Později se sice
7
TELEC, Ivo. Vědecké objevy a právo. Právník. Beck-online [online právní informační systém]. 2013, č. 6, s. 562 [cit. 22. 11. 2013]. 8 VAŠÍČEK, Libor. Autorské právo: Historický exkurz, autorské dílo, majetková a osobnostní práva. Legalpartners.cz [online]. [cit. 15. 11. 2013].
10
začaly objevovat doloţky ohledně souhlasu autora s uveřejněním díla, ale i tak jejich zájmy musely často ustoupit hospodářsky silnějším vydavatelům.9 Zlomovým bodem se stal aţ zákon anglické královny Anny vydaný v roce 1710, tzv. „Statute of Anna“, který soukromé zájmy vydavatelů upozadil.10 Neslavné bylo i odměňování autorů. Jelikoţ se finanční odměna příčila dobové morálce, byli často odměňováni dary, většinou v podobě výtisků svých děl. Osobnostněprávní pojetí práv autorských a jejich pojímání jako práv duševních se začíná naplno objevovat aţ v 19. století. Přelomové jsou ale uţ myšlenky Immanuela Kanta popisující odlišnost hmotného substrátu díla a díla samotného, které chápal jako projev osobnosti autora (Metaphysichen Anfangsgründe der Rechtslehre, 1797). Absolutně odmítal nahlíţet na dílo jako na zboţí, a tím poloţil základy pojímání osobnostních autorských práv, jak jsou vnímána dnes. Kantovy názory později rozvedl Otto Gierke (Deutsches Privatrecht I, 1895). Jeho personální teorie zdůrazňovala, ţe autorské právo je nepřevoditelné, vyjma práva dílo uţít. S pojmem duševní vlastnictví přichází aţ Arthur Schopenhauer. Ten chápe dílo jako nehmotný objekt a tvrdí, ţe proto není moţné v jeho souvislosti mluvit o vlastnictví jako takovém, ale spíše o vlastnictví duševním.11 Na našem území sledujeme ochranu autorských práv (dříve označovaná jako práva původcovská) aţ k císařskému patentu z roku 1846 chránícímu díla literární, výtvarná a hudební proti rozmnoţování a dramatická a hudební dokonce proti jejich veřejnému provozování. K samotné kodifikaci autorského práva však došlo aţ ve třicátých letech minulého století v bývalém Československu. Oblast práv průmyslových se vyvíjela lehce odlišně. Zprvu totiţ nebyl nikdo vynálezům příliš nakloněn. Lidé se „ďábelských novot“ báli a na vše dohlíţela 9
TELEC, Ivo. Tvůrčí práva duševního vlastnictví. Brno: Doplněk, 1994, s. 72. PREUSS, Ondřej. Přebírání „obsahu“ v českých médiích jako výzva pro autorské právo. Právní rozhledy. Beck-online [online právní informační systém]. 2013, č. 18, s. 635 [cit. 5. 12. 2013]. 11 TELEC, Tvůrčí práva duševního vlastnictví., op. cit., s. 75. 10
11
přísná římskokatolická církev, která zasáhla i do tvůrčí činnosti vědců, jakým byl například Galileo Galilei.12 Z hlediska ochrany vynálezů patří evropské prvenství Benátské republice a jejímu Dekretu o ochraně vynálezů z 15. století. Následovala ji téměř o dvě století později Anglie, jeţ v roce 1624 přijala antimonopolní zákon, který mimo jiné chránil patenty na vynálezy udělené prvním opravdu uznaným vynálezcům.13 Patentová ochrana v českých zemích sahá hlouběji do minulosti neţ ochrana autorskoprávní, a to aţ do roku 1832. O pár desítek let později byl přijat moderní patentový zákon, zřizující i patentní úřad a patentní soud, který byl následně převzat i československým právním řádem.14
1.2 Pojem „právo duševního vlastnictví“ Pojem „právo duševního vlastnictví“ je v různých publikacích, různými autory předkládán odlišně, zejména ve vztahu k velikosti a rozličnosti této mnoţiny. Ke stanovení a objasnění, co do této velké skupiny vlastně patří, poslouţí například prameny mezinárodního práva.15 Ráda bych zmínila také skutečnost, ţe práva duševního vlastnictví můţeme zařadit do širší mnoţiny nehmotných statků. Tyto pojmy ovšem nelze vnímat totoţně. Do okruhu
12
Galileo Galilei byl italský astronom, který pobouřil církev svými spisy o heliocentrismu. Pověst praví, ţe i přes odsuzující rozsudek se při odchodu ze soudní síně vzepřel a pronesl památnou větu „A přece se točí!“ 13 TELEC, Tvůrčí práva duševního vlastnictví., op. cit., s. 213. 14 Ibid., s. 214. 15 Čl. 2 odst. VIII Úmluvy o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví ze dne 14. 7. 1967, jmenuje jednotlivá práva duševního vlastnictví takto: práva k literárním, uměleckým a vědeckým dílům, k výkonům výkonných umělců, ke zvukovým záznamům a rozhlasovému vysílání, k vynálezům ze všech oblastí lidské činnosti, k vědeckým objevům, k průmyslovým vzorům a modelům, k továrním, obchodním známkám a známkám sluţeb, jakoţ i k obchodním jménům a obchodním názvům, na ochranu proti nekalé soutěţi a všechna ostatní práva vztahující se k duševní činnosti v oblasti průmyslové, vědecké literární a umělecké.
12
nehmotných statků můţeme totiţ zařadit např. i cenné papíry nebo osobnost jedince16, které do oblasti duševního vlastnictví nespadají. Na práva duševního vlastnictví lze nahlíţet jako na ekonomické panství oprávněných osob nad ideálními objekty.17 Ideálním objektem je předmět duševního vlastnictví díky tzv. „potenciální ubikvitě“, tedy vyuţitelnosti kdekoli, kdykoli a kýmkoli, a to i současně, aniţ by se daný předmět spotřeboval nebo ztratil kvalitu.18 Práva, která z vlastnictví těchto předmětů vznikají, jsou v případě jejich majitele práva absolutní majetková, a v případě přenesení těchto práv na druhé je můţeme povaţovat za relativní majetková oprávnění. Jedním z důleţitých aspektů práv duševního vlastnictví je tzv. právo zápovědi, tedy právo zakázat osobě odlišné od autora či původce s těmito právy nakládat.19 Tento zákaz můţe vyřešit právě licenční smlouva, která třetí osoby opravňuje k uţívání cizích duševních výtvorů. Vyjma práv autorských, práv s nimi souvisejících a know-how20, podléhají všechna ostatní registračnímu principu, tedy obecné nutnosti formálního zápisu do rejstříku, vedeného příslušným státním orgánem (v České republice působí jako zastřešující orgán státní správy Úřad průmyslového vlastnictví sídlící v Praze). Pokud je přihláška nakonec přijata, přihlašovateli vzniká právo přednosti (priority) jiţ v době jejího podání, a tak v případě úspěšného přihlášení nemůţe být přihlašovatel předstihnut i přes vleklost procesu přihlašování. V tomto případě jde o tzv. teritoriální výlučnost, kdy státní orgán garantuje ochranu původcovských práv na svém území. S rozšiřující se globalizací je ale moţné podat i přihlášku u některého z mezinárodních orgánů na základě mezinárodní
16
TELEC, O nehmotných statcích a duševním vlastnictví., op. cit. TELEC, Tvůrčí práva duševního vlastnictví., op. cit., s. 16. 18 TELEC, Ivo. Právo duševního vlastnictví, obecná část., s. 2, Přednáška. MUNI. CZ [online]. Právnická univerzita Masarykovy univerzity, 2005 [cit. 27. 1. 2014]. 19 KOUKAL, Právní ochrana designu – průmyslové vzory, autorská díla., op. cit., s. 16. 20 MUNKOVÁ, J. et al. Prosazování práv z duševního vlastnictví., s. 9. Informační systém prosazování práv z duševního vlastnictví [online]. [cit. 28. 1. 2014]. 17
13
smlouvy21, jíţ je stát členem, coţ garantuje ochranu ve státech, které se k dané mezinárodní úmluvě připojili. Předměty duševního vlastnictví obvykle vznikaly jako výsledky duševní tvůrčí činnosti fyzických osob. Jsou penězi ocenitelným zboţím mající svoji směnnou a uţitnou hodnotu. Způsobilými předměty ekonomických vztahů mohou být ale pouze za předpokladu, ţe jsou vyjádřeny v hmotné podobě.22 Práva duševního vlastnictví mají společné to, ţe po uplynutí určité doby zanikají a jen některé je moţné obnovit. Kaţdý předpis, vztahující se k jednotlivému nehmotnému statku, stanoví délku ochrany konkrétních práv.23 Výjimka platí pouze u zeměpisného označení, které nezaniká, a také u know-how, které přestane být chráněno, jakmile se stává všeobecně známým.24 I přes existenci rozličných moţností dělení práv duševního vlastnictví, pro svou práci zvolím dělení do dvou hlavních skupin, které podrobněji rozeberu – práva průmyslového vlastnictví a práva jiného duševního vlastnictví. Jde ale spíše o obecný popis stěţejních vlastností. Detailní průzkum jednotlivých kategorií, který by vystačil na celou publikaci, není cílem této práce. Tuto kapitolu do práce zařazuji, abych čtenáři poskytla lepší orientaci v následně řešené problematice licenčních smluv.
21
Např. přihlášení mezinárodní známky prostřednictvím Úřadu průmyslového vlastnictví ČR k Mezinárodnímu úřadu Světové organizace duševního vlastnictví v Ţenevě na základě Madridské dohody o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek ze dne 14. 4. 1891 a na základě protokolu k této dohodě viz Mezinárodní ochranná známka – obecné informace. upv.cz [online]. [cit. 28. 1. 2014]. 22 TELEC, Tvůrčí práva duševního vlastnictví., op. cit., s. 20. 23 Srov. např. ochrana majetkových práv autorských za ţivota autora a 70 let po jeho smrti viz §27 odst. 1 zákon č. 121/2000 Sb., nebo platnost patentu 20 let od podání přihlášky vynálezu viz zákon č. 527/1990 Sb. 24 MUNKOVÁ, Prosazování práv z duševního vlastnictví., op. cit., s. 8.
14
1.2.1 Práva průmyslového vlastnictví Průmyslové vlastnictví představuje souhrn práv k nehmotným, průmyslově vyuţitelným statkům.25 Předměty, spadající do této výseče, jsou jednak patenty na vynálezy,
průmyslové
a
uţitné
vzory,
zlepšovací
návrhy,
topografie
polovodičových výrobků, ale také označení, mezi něţ můţeme řadit ochranné známky, označení původu výrobků a firmu. Zákon
o
vynálezech
a
zlepšovacích
návrzích
stanoví
podmínky
patentovatelnosti vynálezu takto: novost technického řešení, výsledek vynálezecké činnosti a průmyslová vyuţitelnost.26 Patent je tedy osvědčení o řešení z oblasti techniky splňující určité zákonné náleţitosti.27 Poté, co Úřad průmyslového vlastnictví plně prozkoumá přihlášku a všechny podmínky jsou splněny, je ţadateli patent udělen, a chrání tak vynález po dvacet let od podání úspěšné přihlášky. Právo k vynálezu udělené patentem je převoditelné buď zcela, tzn. majitel k němu ztratí veškerá majetková práva, nebo zčásti, kdy jsou autorovi práva zachována a jinému je jejich výkon pouze „propůjčen“ na základě licenční smlouvy. Tyto licenční smlouvy je nutno zapsat do patentového rejstříku.28 Nevyuţívá-li však majitel patentu vynález bezdůvodně a nechce-li přijmout ţádnou nabídku na poskytnutí licence, Úřad mu můţe po uplynutí doby 4 let (karenční lhůta), toto postoupení - nucenou licenci - nařídit.29 Technické řešení, které je nové, přesahuje rámec odborné dovednosti a je průmyslově vyuţitelné30 se můţe stát užitným vzorem, tzv. malým patentem. Právě poţadavek „pouhé“ technické dovednosti odlišuje uţitný vzor od patentu, u kterého je zapotřebí vynálezecká činnost. Úřad ve spojitosti se zápisem vzoru
25
MALÝ, Josef. Obchod nehmotnými statky. Patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky. 1. vyd., Praha: C. H. Beck, 2002, s. 23. 26 § 3 zákona č. 527/1990 Sb. 27 MUNKOVÁ, Prosazování práv z duševního vlastnictví., op. cit., s. 12. 28 Ibid., s. 13. 29 § 20 zákona č. 527/1990 Sb. 30 § 1 zákona č. 478/1992 Sb.
15
navíc ani nezkoumá jeho novost. Proces je zaloţen na tzv. registačním principu, kdy je zkoumáno pouze splnění základních podmínek a v případě kladného zhodnocení je uţitný vzor zapsán do rejstříku.31 Za průmyslový (vkusový) vzor je povaţován druh právní ochrany vzhledu výrobku se zaměřením na jeho linii, barvu, tvar, materiál aj. 32 Průmyslový vzor je chráněn 5 let od podání přihlášky, přičemţ tato lhůta můţe být opakovaně prodlouţena aţ na 25 let. Zlepšovacím návrhem navrhuje zaměstnanec zaměstnavateli určité zlepšení nad rámec úkolů, které jsou jeho běţnou pracovní náplní. Obchod s návrhy probíhá jen zřídka a většinou je s ním nakládáno stejně jako v případě know-how jako s předmětem obchodního tajemství. V případě, ţe zaměstnavatel zlepšovací návrh nepřijme, je zlepšovatel oprávněn nabídnout jej jinému zájemci, většinou prostřednictvím innominátní smlouvy.33 Na základě zákona o ochraně topografií polovodičových výrobků je moţné tyto topografie vidět jako konstrukční uspořádání integrovaných obvodů.34 Právo ochrany náleţí původci nebo zadavateli po úspěšném uplatnění přihlášky u Úřadu. Topografie můţe být plně převedena na jiného nebo k ní můţe být poskytnuta licence. Za ochrannou známku je povaţováno jakékoli označení schopné grafického znázornění, tedy např. slova, barvy, obal výrobku aj., pokud je toto schopné výrobek odlišit od jiného.35 Jedná se o značku, která slouţí prodejci k pojmenování jeho zboţí či sluţeb.36 Praxe zná mnoho druhů známek: slovní, 31
Užitné vzory. Úřad průmyslového vlastnictví [online]. [cit. 29. 1. 2014]. § 2 zákona č. 207/2000 Sb. 33 MALÝ, Obchod nehmotnými statky. Patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky., op. cit, s. 39-40. 34 TELEC, Tvůrčí práva duševního vlastnictví., op. cit., s. 272. 35 § 1 zákona č. 441/2003 Sb. 36 Ze zajímavých sporů o ochrannou známku zmiňme např. v Česku medializovanou při „APETITO“ vs. „APETINA“ viz Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4046/2010. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 8. 1. 2014]. 32
16
obrazové, kombinované (slovní grafické), trojrozměrné, tvořené barvou nebo jejich kombinací, zvukové (nelze zapsat v ČR), obrazové pohybové a čichové (v EU existuje pouze jedna pro tenisové míčky s vůní čerstvě posekané trávy).37 Ţadatel také musí uvést, pro které třídy výrobků a sluţeb podle mezinárodní klasifikace chce ochranu uplatňovat. Zapisovat nelze známky všeobecně známé. Pod pojmem zeměpisné označení a označení původu chápeme název oblasti slouţící k označení místa, odkud výrobek pochází a jeho vlastnosti jsou dány právě tímto prostředím. Zjednodušeně řečeno, rozdíl mezi těmito dvěma termíny spočívá v tom, ţe označení původu můţe být pouţíváno pouze v případě, ţe všechny části výroby jsou situovány v daném místě, u zeměpisného označení postačí pouze některá část. Pro obě součásti práv průmyslových je typická nevýlučnost. Označení můţe totiţ uţívat kaţdý, kdo splňuje pro dané zboţí zákonné podmínky, a to i bez zápisu v rejstříku. Nemoţnost poskytnutí licence je způsobena právě faktem potenciálně velkého mnoţství výrobců. 38 Obchodní firmu zařadíme do této nemalé skupiny také, i kdyţ neoplývá vlastní zákonnou úpravou, ale je řešena pouze výsečí NOZ (§423 a násl., dříve §8 a násl. ObchZ) a její agendu nevyřizuje Úřad. Obecně lze říci, ţe firma je jméno, pod kterým je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku. NOZ pouţívá nově označení „jméno“ namísto dřívějšího „název“.39 Jako velmi významnou změnu lze chápat nové zakotvení priority práva k obchodní firmě, coţ typicky platí i u práv duševního vlastnictví. Obchodní firma dle nové úpravy náleţí tomu, kdo ji uţil poprvé. Vznik práva tak není zaloţen na zápisu v rejstříku, ale na jejím uţití po právu, i kdyţ její formální zápis zůstává nezbytným předpokladem její ochrany. Lze tedy říci, ţe ochrana nastává v době zaloţení společnosti, byla-li firma pouţita zakladateli jiţ před zápisem, nikoli aţ po zápisu předmětné 37
Základní dělení, které bylo doplněno o další známé druhy, bylo převzato z Přihláška ochranné známky se žádostí o zápis ochranné známky do rejstříku. Úřad průmyslového vlastnictví [online]. [cit. 29. 1. 2014]. 38 MUNKOVÁ, Prosazování práv z duševního vlastnictví., op. cit., s. 18. 39 § 423 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.
17
společnosti do rejstříku. V NOZ také došlo k výraznému posunu v podobě chápání tohoto práva. Zatímco dřívější úprava jej chápala jako čistě osobní, dnes je na něj nahlíţeno spíše jako na právo majetkové. Z tohoto důvodu je moţné firmu nově převádět samostatně, aniţ by zároveň muselo dojít k převodu závodu (podle dřívější terminologie podniku).40 Pro úplnost skupiny průmyslových práv bych ráda zmínila ještě know-how, good will a domény.
1.2.2 Práva jiného duševního vlastnictví Do sféry práv jiného duševního vlastnictví řadím práva autorská a práva s autorským právem související. Práva autorská poţívají právní ochrany na základě Autorského zákona.41 Autorské dílo je jím vymezeno jako dílo literární, jiné dílo umělecké nebo dílo vědecké, které musí splňovat tři hlavní podmínky: musí být jedinečné, vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě a v neposlední řadě musí být výsledkem tvůrčí činnosti autora, na niţ je moţné nahlíţet společně s Nejvyšším soudem takto: „S touto schopností bývá spojeno i nadání (talent), fantazie aj. prvky patřící mezi osobní vlastnosti, které si lidský duch přináší do běžného života a které rovněž nabývá například životní praxí, vzděláním, životní zkušeností apod. K výkonu tvůrčí činnosti je zapotřebí i bohatost fantazie, inspirace a často i intuice, tvůrčí prostředí, tvůrčí klid nebo naopak tvůrčí vzruch apod., někdy i potřeba tvůrčí svobody aj. prvky, jevy nebo vlivy. Právě z povahy "zvláštních osobních vlastností" vyplývá, že duševní plod tvorby, k níž byly tyto zvláštní osobní vlastnosti člověka využity, je povahově (a pojmově) 40 41
JAKL, Nový občanský zákoník a duševní vlastnictví., op. cit., s. 26-29. § 2 zákona č. 121/2000 Sb.
18
neoddělitelným tvůrčím projevem individualizovaného lidského ducha, formujícího samu osobnost. Proto je i samo "vytvoření", resp. tvorba, díla tvůrčí činností nezaměnitelného osobitého rázu.“42
Právo autorské se vztahuje na dílo dokončené, na jeho jednotlivé části i na tvůrčí zpracování díla jiného, jakým je např. překlad. Za autorské dílo je povaţován téţ počítačový program43 či databáze. Negativní vymezení autorskoprávní ochrany dopadá příkladně na námět díla, denní zprávu, myšlenku, postup, metodu aj.44 Autorská tvořivost je přirozeným právem člověka a podle LZPS45 jsou práva tvůrčí duševní činnosti chráněna zákonem. „Práva autorská se neodvozují od žádného zákonodárství, nýbrž čerpají svůj původ v právu přirozeném, které náleží každému jednotlivci k ochraně a užívání produktů své vlastní činnosti způsobem, který se mu líbí; zákon netvoří na prospěch autora nižádné právo, nýbrž slouží jen k ochraně a úpravě a modalit výkonu práva již existujícího, a to jednak v zájmu autorově, jednak v zájmu veřejnosti.“46
Autorské právo je souhrnem práv osobnostních a majetkových,47 z čehoţ plyne, ţe autorem se můţe stát pouze fyzická osoba. Právnická osoba můţe v určitých případech vykonávat pouze práva majetková. Osobnostní práva autorova jsou absolutní, nepromlčitelná, nepřevoditelná a zanikají smrtí autora. Autorství si ale nikdo nesmí osobovat ani po jeho smrti a dílo nesmí být uţito 42
Citace pochází z Rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. 30 Cdo 739/2007. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 28. 11. 2013]. Soudy jednaly o oprávněnosti uţití sloganu „Upeč ... třeba zeď“ pouţitému v reklamní kampani společností Bauhaus. 43 Vymezení pojmu „počítačový program“ nám předkládá např. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.11.2008, sp. zn. 30 Cdo 376/2007. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 28. 11. 2013]. 44 § 2 odst. 1- 6 zákona č. 121/2000 Sb. 45 Čl 34 Listiny základních práv a svobod. 46 Rozh. smíšeného odvolacího dvora v Alexandrii z 13. 6. 1946, citace převzata z TELEC, Právo duševního vlastnictví, obecná část., op. cit., s. 10. 47 ŠULC, Pert; BARTOŠ, Aleš. Autorské právo v otázkách a odpovědích. Brno: Pierot, spol. s.r.o., 2012, s. 9.
19
způsobem sniţujícím jeho hodnotu. Ochrany proti takovému jednání se můţe domáhat jakákoli z osob autorovi blízkých nebo kolektivní správce. Tato ochranná práva nezanikají ani po uplynutí doby trvání práv majetkových.48 Ta trvají za ţivota autora a dále 70 let po jeho smrti. Poté se dílo stává volným. 49 Vznik práv jiného duševního vlastnictví není vázán na rejstříkový zápis, ale nastává jiţ v okamţiku vyjádření díla v jakékoli vnímatelné podobě. Jedná se o okamţik opuštění fantazijní roviny autora a jeho zhmotnění.50 Autorské právo můţe být omezeno i zákonem. Česká legislativa zná dva takové případy. Jednak na základě volného uţití díla pro osobní potřebu fyzické osoby (netýká se počítačového programu nebo databáze), a pak také prostřednictvím bezúplatné zákonné licence.51 Jedinec jejím vyuţitím nezasahuje do autorských práv, pokud dílo náleţitě cituje, pouţije jej za účelem propagace výstavy, zaznamená nebo vyjádří dílo vystavené na veřejném prostranství, uţije dílo na základě úřední nebo zpravodajské licence atd. Práva související s právem autorským a práva autorská jsou skupiny s velmi podobnými rysy. Jejich analogie je dána tím, ţe práva výkonných umělců jsou podobné tvůrčí povahy jako autorská práva a z pohledu zhmotnění uměleckých výkonů najdeme podobnost u práv výrobce zvukového a zvukově obrazového záznamu, práv rozhlasového a televizního vysílatele i práv nakladatele. Doba ochrany majetkových práv všech těchto skupin je legislativou stanovena na 50 let od zveřejnění určitého výkonu, pořízení záznamu nebo prvního vysílání. Majetková práva výkonných umělců jsou nepřevoditelná, coţ ale neplatí o právech výrobce zvukového záznamu. Ten podléhá povinnosti
48
§ 11 zákona č. 121/2000 Sb. ŠULC; BARTOŠ, Autorské právo v otázkách a odpovědích., op. cit., s. 10. 50 Ibid., s. 40. 51 MUNKOVÁ, Prosazování práv z duševního vlastnictví., op. cit., s. 11. 49
20
úplatné zákonné licence, ale naopak výrobce zvukově obrazového záznamu jiţ tuto povinnost nemá.52 Mnohdy je obtíţné rozeznat, zda určitý počin zařadit pod práva autorská či práva s nimi související. Pokud v těchto případech neposkytne jasnou odpověď sám zákon, nezbývá neţ se obrátit na judikaturu, jako tomu bylo v případě divadelní reţie. Ještě neţ ji AutZ zařadil mezi práva související, rozhodoval o její pozici Vrchní soud.53
1.2.3 Nekalá soutěž Otázkou zůstává, zda do kolonky „duševní vlastnictví“ můţeme zařadit i ochranu proti nekalé soutěţi, přesněji řečeno předmět její ochrany. Některé odnoţe nekalé soutěţe, jakými jsou ochrana obchodního tajemství, parazitování na pověsti nebo zásahy do nehmotných statků, jako jsou know-how nebo good will postrádající ochranu na základě zvláštního zákona, se duševního vlastnictví nepochybně dotýkají. Jiné prohřešky, např. ohroţování zdraví spotřebitelů a ţivotního prostředí, je moţno do duševního vlastnictví zařadit jen těţko. Lze tedy uzavřít, ţe ochranu proti nekalé soutěţi můţeme povaţovat spíše za součást soutěţního práva s přesahy do problematiky ochrany objektů práv duševního vlastnictví.54
1.3 Dílčí závěr V této kapitole jsem nastínila vývoj a strukturu práv duševního vlastnictví. Popsala jsem vývoj průmyslových práv, jejichţ nejvýznamnější a dlouho jedinou
52
MUNKOVÁ, Prosazování práv z duševního vlastnictví., op. cit., s. 12. Viz Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2001, sp. zn. 3 Co 22/2001. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 8. 1. 2014]. 54 BOHÁČEK, Duševní vlastnictví a vymáhání práv k němu - Jiné úhly pohledu., op. cit., s. 24-25. 53
21
část tvořily patenty na vynálezy, a vývoj práv autorských od dob jejich nicotné právní ochrany, přes počátky osobnostněprávního pojímání aţ k československé kodifikaci. Věnovala jsem se právní ochraně poskytované na našem území s krátkými zmínkami o dění v Evropě. Popsala jsem vývoj ochrany nehmotných statků od nicotné, aţ téměř po takovou, jakou ji vnímáme dnes. Oblast práv duševního vlastnictví je i přes svůj mladý věk velmi dynamickým a stále se rozvíjejícím právním odvětvím. Vznik nových děl a způsoby, jak je zachytit na některém z nejmodernějších nosičů, s sebou přináší potřebu stále silnější a důmyslnější právní ochrany, coţ nutí zákonodárce reagovat stále novou a aktuální normotvorbou. Rozřadit jednotlivé podskupiny práv průmyslových a práv jiného duševního vlastnictví bylo obtíţné díky absenci jednotného výkladu a podmínek pro zařazení. Téměř kaţdá publikace předkládá své osobité dělení, i kdyţ v základním rozřazení se celkem shodují. Mým cílem bylo ale spíše tyto oblasti popsat obecně pro elementární čtenářovu orientaci a poskytnout mu tak „odrazový můstek“ pro čtení této diplomové práce.
22
2 Licenční smlouvy V následujících odstavcích se chystám rozebrat pojmy „licence“ a „licenční smlouva“, jelikoţ tyto bývají často nesprávně interpretovány či zaměňovány. Následuje rozbor jednotlivých typů licencí, které můţeme dělit na výhradní a nevýhradní, úplatné a bezúplatné atd. V této kapitole analyzuji také úpravu licenčních smluv v novém občanském zákoníku, a naplním tak jeden ze základních cílů této práce – porovnám roztříštěnou úpravu se sjednocenou a zaměřím se na změny, které nový zákoník přináší. Na závěr se rovněţ zaměřím na pojem „nehmotná věc“, který nově upravuje NOZ. Ráda bych zmínila různé názory jednotlivých autorů na to, jak bude nově na duševní vlastnictví v rozsahu nehmotné věci nahlíţeno.
2.1 Licence vs. licenční smlouva V odborném textu je třeba vymezit některé důleţité pojmy, s nimiţ bude práce operovat, aby bylo zcela jasné, jak na ně autor nahlíţí. Pro mě jsou zásadní především výrazy „licence“ a „licenční smlouva“. Výraz licence můţeme odvodit z latinského licere, coţ znamená dovolit. Jde tedy obecně o oprávnění k nějakému výkonu nebo činnosti, která je jinak zakázaná. V právním jazyce je pojem licence uţíván ve významu svolení, čili poskytnutí oprávnění k uţití nehmotného statku.55 Z licence vyplývá nabyvatelovo oprávnění k výkonu práv duševního vlastnictví tvůrce, pro poskytovatele naopak znamená moţnost poţadovat poskytnutí úplaty či jiné majetkové hodnoty.56 Konstitutivní projev vůle poskytovatele licence zakládající odvozené právo 55
TELEC, Přehled práva duševního vlastnictví 1. Lidskoprávní základy. Licenční smlouva., op. cit., s. 97. 56 Viz Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 21 Cdo 574/2000. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 12. 12. 2013]. Usnesení se věnuje licenčním smlouvám k předmětům průmyslového vlastnictví, ale moţno jej, s přihlédnutím k NOZ, obecně aplikovat na všechny licenční smlouvy z oblasti práv duševního vlastnictví.
23
nabyvatele existuje vedle jeho subjektivního výlučného práva. Nedochází tak k jeho zcizení (translaci), ale pouze k jakémusi propůjčení. Vnímáme ji jako nejfrekventovanější nástroj k legálnímu transferu nehmotných statků.57 Pojem licence má z hlediska systémového uspořádání NOZ význam typového závazku vznikajícího při nakládání s absolutním majetkovým právem duševního vlastnictví, a v uţším slova smyslu jej můţeme chápat i jako pohledávku, která je obsahem tohoto závazku.58 Licence, jak o ní bylo pojednáno výše, bývá často zaměňována s pojmy vývozní či dovozní licence nebo dokonce i s pojmem koncese. Mají ale zcela jiný význam. Všechny tři jsou to pojmy veřejnoprávní (vystupují jako individuální správní akt), na rozdíl od soukromoprávní licence. Licence je obchodovatelná, ale nepostupitelná koncese či „transferové licence“ nikoli.59 Licenční smlouva je naproti tomu chápána jako typický smluvní druh v oblasti práv duševního vlastnictví. Licenční závazek vzniká nejčastěji z dvoustranného či vícestranného právního úkonu (pojmosloví NOZ hovoří o právním jednání)60 v podobě typové licenční smlouvy. Licenční smlouva není jediným důvodem vzniku licenčního závazku, moţno zmínit např. smlouvy nepojmenované nebo rozhodnutí správního úřadu v případě tzv. nucených licencí61, ale zcela jistě je důvodem nejčastějším.62 Na základě licenční smlouvy je právo poskytovatele sistováno ve prospěch nabyvatele, a ten je nucen zdrţet se jakéhokoli jednání, které by bylo v rozporu s obsahem smlouvy. Na druhé straně, v případě porušení ujednání obsaţených v licenční smlouvě nabyvatelem licence,
57
SLÁMA, Jiří. Licenční smlouva. Bulletin advokacie. Beck-online [online právní informační systém]. 2008, č. 12, s. 26 [cit. 16. 1. 2014]. 58 JAKL, Nový občanský zákoník a duševní vlastnictví., op. cit., s. 70. 59 TELEC, Přehled práva duševního vlastnictví 1. Lidskoprávní základy. Licenční smlouva., op. cit., s. 97. 60 § 545 zákona č. 89/2012 Sb. 61 Viz např. § 20 zákona č. 527/1990 Sb. 62 JAKL, Nový občanský zákoník a duševní vlastnictví., op. cit., s. 72.
24
se můţe majitel domáhat např. ţalobou u soudu63, aby do jeho práv nebylo zasahováno a rušitel od svého jednání ustoupil, případně mu nahradil škodu či vydal bezdůvodné obohacení.64 Strany licenčního závazku jsou často označovány jako „licenciát“ nebo „licencionář“ (nabyvatel) a „licensor“ nebo „licenciant“ (poskytovatel licence).65 Toto názvosloví je typické především pro autorská díla.66 Lze se setkat i s pojmem „prodej licence“. Ten ale neznačí podobnost nebo dokonce poddruh kupní smlouvy, nýbrţ fakt, ţe licence byla získána úplatně.67
2.2 Druhy licencí Nakládání se svými právy je vţdy v rukou jejich vlastníka. Moţností, jak někomu jinému povolit uţívání práv k předmětu duševního vlastnictví je mnoho. Práva průmyslová můţe původce rovnou převést, v případě finančního leasingu je duševní
vlastnictví
uţíváno
a
aţ
následně
převedeno68,
ale
jednou
z nejfrekventovanějších forem je dozajista licence, kdy majitel absolutních práv umoţní uţívání předmětu jiné osobě, aniţ by svá práva ztrácel. Je pouze nucen strpět jejich dočasné omezení. Zákon dělí licence na smluvní, zákonné a nucené, výhradní a nevýhradní, hovoří také o podlicencích. Známe i licence úplatné a bezúplatné, licence 63
Kromě občanskoprávního řízení, lze otázky duševního vlastnictví řešit i v trestním soudnictví. Hlava VI, Díl 4 zákona č. 40/2009 Sb. popisuje hned několik trestných činů . Srov. např. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 4 Tz 124/2004. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 10. 2. 2014]. Trestní řízení je ale vnímáno aţ jako poslední moţnost řešení sporu: „trestní právo jako právo "ultima ratio", tedy právo, jehož prostředky mají a musejí být užívány tehdy a jen tehdy, pokud užití jiných prostředků právního řádu nepřichází v úvahu nebo je zjevně neúčelné“ viz Nález Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2006, sp. zn. I ÚS 69/060. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 28. 11. 2013]. 64 TŮMA, Smluvní licence v autorském právu., op. cit., s .19. 65 TELEC, Přehled práva duševního vlastnictví 1. Lidskoprávní základy. Licenční smlouva., op. cit., s. 125-126. 66 MAISNER, Martin; KŘIŢKA, Michal; FLAŠKÁR, Martin. Praktické aspekty licenčních smluv v IT. EPRAVO.cz [online]. Publikováno 19. 8. 2009 [cit. 17. 2. 2014]. 67 MALÝ, Obchod nehmotnými statky. Patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky., op. cit, s. 73. 68 TELEC, Právo duševního vlastnictví, obecná část., op. cit., s. 14.
25
poskytnuté na základě veřejné nabídky nebo bez ní, individuální, kolektivní a hromadné, licence omezené i neomezené.69 Se svolením autora můţe nabyvatel uţívat dílo na základě licenční smlouvy. Z povahy práva soukromého a jeho důrazu na autonomii vůle jedince je tato moţnost upřednostňována před jinými.70 Bez svolení autora je dílo uţíváno na základě zákonných nebo nucených licencí. Zákonné licence stanoví stát formou legálního dovolení uţít cizí předmět duševního vlastnictví v obecném zájmu. Veřejnost je pak můţe určitým způsobem vyuţívat i proti vůli vlastníka. Ve většině případů je dána bezúplatnost licence (např. v případě citace díla nebo jeho uţití vyučujícím za účelem vzdělávání studentů), ale jsou známy i zákonné licence úplatné (viz knihovní licence).71 Licence nucené jsou vyuţívány spíše pro průmyslové vlastnictví, ale ani zde nejsou příliš hojné. Na moţnost nucené licence v právu autorském můţeme narazit pouze v případě moţnosti zákonodárce zakotvit institut úřední licence překladatelské dle Všeobecné úmluvy o autorském právu.72 Tento typ licence je příslušným orgánem zájemci udělen, pokud právo není majitelem bezdůvodně po určitou dobu vykonáváno. Podle míry licenčního oprávnění rozlišujeme licence výhradní (exkluzivní) a nevýhradní. Na základě výhradní licence majitel garantuje nabyvateli exkluzivitu, tedy to, ţe licence nebude na daném území udělena nikomu jinému. Nevýlučnou licencí poskytovatel příjemci vyuţití práv poskytne, ale stejně tak je můţe propůjčit i dalším osobám.73
69
TELEC, Právo duševního vlastnictví, obecná část., op. cit., s. 15. TŮMA, Smluvní licence v autorském právu., op. cit., s .21. 71 TELEC, Přehled práva duševního vlastnictví 1. Lidskoprávní základy. Licenční smlouva., op. cit., s. 98. 72 Čl. 5 odst. 2 Všeobecné úmluvy o autorském právu ze dne 6. 9. 1952; vyhl. č. 134/1980 Sb. stanoví pouze moţnost zákonodárce smluvní strany Úmluvy tento institut zavést. Jedná se tedy pouze o zmocňovací ustanovení, nikoli o přímo aplikovatelné ustanovení, zavádějící určitá práva a povinnosti. 73 MUNKOVÁ, Prosazování práv z duševního vlastnictví., op. cit., s. 8. 70
26
V souladu se zásadou „Nemo plus iuris ad alium transferre potest quam ipse habet“74 můţe nabyvatel licence převést svá práva na dalšího (samozřejmě pouze ta, která se mu od původce podařilo nabýt), ale jen se souhlasem autora, jelikoţ je v prvé řadě třeba dbát jeho zájmů. Jedná se o zásadu tzv. osobní vázanosti licence.75 Podlicenční právo zřízené ve prospěch třetí osoby tak můţe být uděleno pouze v tom případě, je-li toto ujednáno uţ v původní licenční smlouvě.76 Zákon upravuje i situaci, kdy nabyvatel postupuje licenci třetí osobě, čímţ dochází ke změně osoby nabyvatele. V tomto případě jiţ není zapotřebí souhlas vlastníka obsaţený přímo v licenční smlouvě, ale je vyţadován alespoň jeho písemný souhlas, i v případě neformálnosti původní licenční smlouvy.77 S poskytnutím licence, jakoţ i s osobou, které byla licence postoupena, musí nabyvatel poskytovatele bez zbytečného odkladu obeznámit.78 Jistou výjimku z pravidla souhlasu s postoupením licence objevíme v případě převodu závodu, coţ je zapříčiněno snahou o ochranu jeho celistvosti. Souhlas poskytovatele je vyţadován jen tehdy, bylo-li tak ujednáno. V případě např. prodeje nakladatelství jsou licenční ujednání součástí převodu. Dá se říci, ţe licence sleduje osud závodu.79 Obvykle je licence udělována na základě nějakého protiplnění. Pokud není ve smlouvě ujednána cena nebo způsob jejího určení, hrozí neplatnost celé smlouvy. Její platnost nastane pouze v případě, ţe si strany sjednaly úplatnost závazku i bez určení výše odměny, nebo zamýšlejí udělení licence bezúplatně.
74
Občanskoprávní zásada, podle níţ nikdo nemůţe převést na jiného více práv, neţ sám má viz Nemo plus iuris ad alium transferre potest quam ipse habet. Iuridictum. Encyklopedie o právu. iuridictum.pecina.cz [online]. [cit. 30. 1. 2014]. 75 TELEC, Přehled práva duševního vlastnictví 1. Lidskoprávní základy. Licenční smlouva., op. cit., s. 147. 76 § 2363 zákona č. 89/2012 Sb. 77 TELEC, Přehled práva duševního vlastnictví 1. Lidskoprávní základy. Licenční smlouva., op. cit., s. 147. 78 § 2364 zákona č. 89/2012 Sb. 79 TELEC, Přehled práva duševního vlastnictví 1. Lidskoprávní základy. Licenční smlouva., op. cit., s. 148.
27
Tento postup je ale v menšině a hrozí, ţe se stane budoucím předmětem sporu stran.80 Je moţné poskytnout licenci i na základě veřejné nabídky. Pokud majitel patentu prohlásí před Úřadem průmyslového vlastnictví, ţe poskytne právo k uţití vynálezu, náleţí toto právo kaţdému, kdo nabídku přijme a písemně se ohlásí majiteli.81 Poskytnutí licence na základě veřejné nabídky není ovšem vyloučeno ani u jiných práv duševního vlastnictví na základě veřejné nabídky podle NOZ.82 V oblasti práv autorských se setkáme s dělením licenčních smluv podle počtu osob na jednotlivých stranách smlouvy či podle mnoţství licencovaných předmětů. Těm, na jejichţ jedné straně, většinou nabyvatelské, stojí jedna osoba, říkáme licenční smlouvy individuální. Naproti tomu, licenční smlouvy kolektivní vznikají na základě kolektivní správy práv. Stranami smlouvy se stává kolektivní správce (např. OSA nebo Dilia) a právnická osoba zastřešující uţivatele práv. Obě strany jednají na základě nepřímého zastoupení, jeţ je komisionářské povahy. Jednají tedy vlastním jménem, ale na účet zastoupeného. Členové zastupující právnické osoby uţ jsou ale vázáni přímo. Jinak řečeno, licence vzniká pro členy přímo, aniţ by to byli oni, kdo podepsali licenční smlouvu. Do třetice zmiňme ještě smlouvy hromadné. Ty se vyznačují četností licencovaných předmětů, na rozdíl od předchozí četnosti osob. Jde o mnoţinu kolektivně spravovaných práv, o tzv. celý repertoár, aniţ by tato práva byla určena jednotlivě. Typicky se tyto smlouvy vyuţívají u rozhlasového či televizního vysílání, kdy jsou uţívány desítky aţ stovky děl při jedné příleţitosti. Obecně vzato se kolektivní a hromadné smlouvy velmi často prolínají. Obě totiţ sledují tentýţ cíl, a tím je zjednodušení obchodu s ideálními statky. Pro úplnost bych ještě ráda objasnila, jak je to
80
ŠULC, Autorské právo v otázkách a odpovědích., op. cit., s. 88. § 19 zákona č. 527/1990 Sb. 82 JAKL, Nový občanský zákoník a duševní vlastnictví., op. cit., s. 71. ve spojení s § 1780 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. 81
28
v případě práv průmyslových. Jejich legální úprava nehovoří o kolektivních ani hromadných smlouvách, a do popředí se tak dostává smluvní svoboda stran. 83 Rozsah licenčního oprávnění vytváří dva druhy licencí:. neomezené, které poskytují plné uţití práv, jeţ vyplývají z konkrétního předmětu, a omezené. Ty zkracují nabyvatelova práva co do způsobu, mnoţství, místa nebo času uţití díla, případně přinášejí jakékoli jiné omezení. Pokud ujednání o rozsahu chybí, vychází se z premisy, ţe předmět má být uţit na základě účelu dané smlouvy. Zde je moţno pozorovat, ţe zákonodárce nechává určitou dispozitivnost v rukou stran a klade důraz na autonomii jejich vůle. Neplatná mohou být ale taková ujednání, jeţ jsou v rozporu se zákonem (viz autorovo poskytnutí licence k právům povinně spravovaným kolektivně).84 Nutno ještě dodat, ţe autor můţe poskytnout právo dílo uţít pouze způsobem, který je jiţ v té době znám.85 „Jestliže v době uzavření smlouvy, podle které vlastník původcovského práva prodal výhradní filmovací právo k dílu pro celý svět a pro neomezenou dobu, nebyly možnosti hospodářského zhodnocení původcova díla zvukovým filmem co do technických podmínek náležitě ujasněny, takže nelze bezpečně usouditi, že si byl původce vědom hospodářské
a
majetkové
hodnoty
takového
zužitkování
původcovského práva zvukovým filmem, nebyla onou smlouvou postoupena i zvukofilmová práva k původcovu dílu.“86
S ohledem na skutečnost, zda je subjekt v pozici nabyvatele či poskytovatele licence, nabízí se dělení licenčních závazků na aktivní (poskytovatel) a pasivní (nabyvatel).87 Jedná se ale o třídění v rámci jedné
83
TELEC, Přehled práva duševního vlastnictví 1. Lidskoprávní základy. Licenční smlouva., op. cit., s. 112-116. 84 TŮMA, Smluvní licence v autorském právu., op. cit., s. 51-52. 85 § 2372 odst. 1 zákona č. 89/2012 86 Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 2. 12. 1938, sp. zn. Rv I 330/38. In: Beck-online [online právní informační systém]. [cit. 12. 1. 2014]. 87 SLÁMA, Licenční smlouva., op. cit.
29
licenční smlouvy, nikoli o rozlišování několika druhů smluv, proto se tímto dělením nebudu dále zabývat. Pro kompletnost ještě zmíním rozlišování licencí podle autorského zákona a obchodního zákoníku, které bylo nahrazeno jednotnou licenční úpravou v NOZ. Autorskoprávní licencí byla rozuměna primární moţnost dispozice s duševním vlastnictvím v podobě literárního, jiného uměleckého či vědeckého díla,88 zatímco v případě průmyslových práv byla licence vnímána jako oprávnění k uţívání chráněného a nezveřejněného technického řešení či práva na označení.89
2.3 Sjednocení licenčních smluv Za účelem zpřehlednění a zjednodušení obchodů v oblasti práv duševního vlastnictví došlo ke sjednocení smluvních úprav licencí do jedné normy. To, co dříve upravovali AutZ (typovou autorskoprávní licenční smlouvu)90 a ObchZ (typovou licenční smlouvu k předmětům průmyslového vlastnictví)91, lze dnes najít v NOZ.92 Ten obsahuje úpravu typové licenční smlouvy k předmětům absolutních majetkových práv duševního vlastnictví. Z důvodové zprávy k NOZ vyplývá, ţe sjednocení speciálních licenčních úprav má v úmyslu především přehlednost a systematizaci právní úpravy. 93 Na
88
TŮMA, Smluvní licence v autorském právu., op. cit., s. 9. SLÁMA, Licenční smlouva., op. cit. 90 § 46 a násl. zákona č. 121/2000 Sb. 91 § 508 a násl. zákona č. 513/1991 Sb. 92 O licenčních smlouvách se zmiňují i další zákony, které jejich úpravu přímo neobsahují, ale najdeme v nich ustanovení, která na typovou licenční smlouvu odkazují (donedávna licenční smlouva podle ObchZ, ale lze očekávat změnu odkazu na NOZ). Neregulují tedy licenční smlouvu jako takovou, ale pouze konstatují moţnost jejího poskytnutí. Viz § 18 zákona č. 441/2003 Sb. 93 Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku. justice.cz [online]. s. 515. [cit. 16. 11. 2013]. 89
30
potřebu sjednocení trojí roztříštěnosti licenčních smluv94 upozorňoval jiţ Ivo Telec a dodával, ţe tato „nepřispívá k přehlednosti a srozumitelnosti právního řádu právního státu“.95
Proti záměru sjednocování úprav vystupoval např. Z. Švarc: „Licenční smlouvy mají mnoho typů s velmi rozdílným obsahem. Není proto snadné (ani vhodné) stanovit v zákoně jednotný režim, vyhovující licencím všech typů na všechny druhy nehmotných statků. Společná úprava licenční smlouvy jako takové by byla příliš obecná.“96
Osobně se přikláním spíše k první verzi, kterou naplnila nová soukromoprávní úprava. Dle mého názoru je jednotná úprava přínosná uţ jen díky svému záměru větší přehlednosti. Výtky přílišné obecnosti jednotné úpravy se mi zdají zbytečné, jelikoţ NOZ pamatuje na specifičnost licence k předmětům chráněným právem autorským. Navíc právě „obecnost“ se mi zdá jako podstatný znak právní úpravy jednotlivých typů smluv, jelikoţ v opačném případě by se musela jejich úprava mnohokrát zvětšit.
2.4 Úprava licenčních smluv v novém občanském zákoníku Jak jiţ bylo řečeno, nový občanskoprávní kodex sjednocuje úpravu speciálních licenčních smluv do jednotné typové licence. Z důvodové zprávy je moţno vyčíst, ţe se ale spíše jedná o pouhou systematizaci právní úpravy, kdy
94
Myšlena úprava obsaţená v autorském zákoně, obchodním zákoníku a zvláštní ustanovení, týkající se licenčních smluv, která nalezneme v jednotlivých průmyslověprávních zákonech. 95 TELEC, Ivo. Přehled práva duševního vlastnictví 1. Lidskoprávní základy. Licenční smlouva., op. cit, s. 93. 96 ŠVARC, Z. a kol. Úplné znění zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník s výkladem. Ekonomický a právní poradce podnikatele. 1996, č. 12-13, s. 174.
31
jsou oba typy licence „přetaţeny“ do jednoho zákona. Popsaný názor sdílím samozřejmě také, ale i kdyţ je tento akt sjednocení povaţován spíše za formalitu, přece jen s sebou drobné změny přinesl, ať uţ z hlediska členění předpisu nebo uţité terminologie, kdy nejsou rozlišovány typy licencí autorskoprávních a průmyslověprávních, nýbrţ jsou pojmově zařazeny do jedné skupiny.
2.4.1 Obecná ustanovení Licencím se NOZ věnuje ve své čtvrté části upravující relativní majetková práva, konkrétně v hlavě II (Závazky z právních jednání), díl 2 (Přenechání věci k uţití jinému). Licencí majitel předmětu duševního vlastnictví omezuje svá absolutní majetková práva, která jsou dále vyuţívána nabyvatelem licence. Právě z pohledu nabyvatele lze hovořit o relativních majetkových právech. Licenční oprávnění vzniká jako závazek z právního jednání, jehoţ výsledkem je výše uvedené přenechání věci k uţití jinému. Hned v úvodu obecných ustanovení se dozvídáme, ţe „licenční smlouvou poskytuje poskytovatel nabyvateli oprávnění k výkonu práva duševního vlastnictví“.97
NOZ zde přebírá terminologii ObchZ, který téţ hovořil o poskytovateli a nabyvateli, zatímco autorský zákon za poskytovatele označoval přímo autora. Celkově se dá říci, ţe nový zákoník přebírá ve velké míře úpravu licenčních závazků obsaţenou ObchZ, coţ znamená změnu spíše pro licence k právům autorským a od nich odvozeným. Nový občanský zákoník stanoví tzv. essentialia negotii typové licenční smlouvy taxativně takto: musí se jednat o oprávnění k předmětu duševního vlastnictví, je nutný náleţitý projev vůle poskytnout výkon práva k tomuto 97
§ 2358 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.
32
předmětu a posledním pojmovým znakem je ujednání o odměně. 98 Pokud výše odměny nebo způsob jejího určení ujednány nejsou, je smlouva platná, pokud strany chtěly smlouvu uzavřít i bez jejího určení, a výše ceny pak bude cena obvyklá v době uzavření smlouvy, nebo si strany ve smlouvě ujednají bezúplatnost licence.99 Tu bylo doposud moţné sjednat pouze pro licence autorskoprávní.100 Nově ji však mohou strany sjednat i v licenční smlouvě k právům průmyslového vlastnictví, coţ je moţno vnímat jako rozšíření autonomie vůle stran. Velmi důleţitým znakem smlouvy je i její forma. AutZ vycházel v případě licenčních smluv z obecné soukromoprávní zásady bezformálnosti, a tuto převzal i NOZ. Zákon nevyţaduje písemnou formu, kromě licencí výhradních a těch, které se zapisují do veřejných seznamů. Potřeba písemného zachycení zde logicky vychází z písemné podstaty rejstříků a následuje přechod úpravy licenčních smluv průmyslových z ObchZ, které vyţadovaly písemnou formu vţdy, do NOZ. Kodex také v dalším odstavci sděluje, ţe licence, které jsou podrobeny nutnosti rejstříkového zápisu, nabývají účinnosti vůči třetím osobám aţ právě tímto zápisem.101 Jednou z pravidelných součástí licenční smlouvy (tzv. naturalia negotii102) je stanovení rozsahu, v jakém poskytovatel nabyvateli poskytne oprávnění vyuţít licencovaný předmět. Ten můţe být omezen či nikoli. Omezení jsou známa co do územního, časového, mnoţstevního nebo věcného rozsahu, zdali se jedná o licenci výhradní či nevýhradní, poskytne-li poskytovatel souhlas s poskytnutím licence či právo sublicence. Těmito omezeními jsem se jiţ zabývala výše, takţe na tomto místě uvádím pouze změny vyplývající z přijetí nové úpravy. Zatímco ObchZ vycházel z principu nevýhradní licence, i kdyţ smluvně bylo moţno dohodnout i 98
JAKL, Nový občanský zákoník a duševní vlastnictví., op. cit., s. 76. § 2366 zákona č. 89/2012 Sb. 100 PIŠTEJOVÁ, Ĺuboslava. Licenční smlouva podle nového občanského zákoníku. EPRAVO.cz [online]. Publikováno 3. 7. 2013 [cit. 5. 1. 2014]. 101 § 2358 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. 102 TELEC; TŮMA, Autorský zákon: Komentář., op. cit., s. 481. 99
33
její výhradnost, autorskoprávní úprava se téměř shodovala s NOZ. Ten poskytovateli zakazuje v případě sjednané výhradní licence po dobu jejího trvání poskytnout výkon stejného práva další osobě, a nemá-li sjednanou výjimku, nemůţe toto právo vyuţít ani on sám. V případě, ţe toto ustanovení převodce poruší, nová licence vůbec nevzniká, ale pokud poskytne výhradní licenci aţ poté, co převedl výkon práv na jiného prostřednictvím licence nevýhradní, fungují tyto vedle sebe. Platí zásada, ţe není-li výslovně ujednána výhradní licence, bude se jednat o licenci nevýhradní.103 Licenci povaţujeme oproti samotným majetkovým autorským právům za disponibilní předmět soukromoprávních vztahů.104 Je tedy moţné ji za určitých okolností dále převádět prostřednictvím sublicence (podlicence) nebo postoupení licence. Dispozice s licencí je ale přijatelná pouze v souladu s vůlí poskytovatele. Je to dáno tím, ţe je třeba dbát ochrany zájmů autorů/původců děl, jejichţ subjektivním právem je rozhodnout, jak bude s plodem jejich tvorby naloţeno. Poskytnutí sublicence spočívá, podobně jako při poskytnutí licence samotné, v konstitutivním projevu vůle, jímţ nabyvatel licence udělí podlicenčnímu nabyvateli oprávnění předmět licence, a to maximálně v rozsahu licence původní (podle jiţ zmíněné zásady nemo plus iuris), uţívat. Platnost podlicence vyţaduje, aby toto oprávnění bylo ujednáno jiţ v licenční smlouvě. V praxi se můţeme setkat i s tzv. řetězením podlicencí, kdy nabyvatel podlicence poskytne svá oprávnění třetí osobě. Stejně jako u licence platí, ţe druhotný poskytovatel můţe převést jen tolik práv, kolik na něj bylo převedeno. Řetězení podlicencí přichází v úvahu pouze za předpokladu, jestliţe původní poskytovatel nevyjádřil s takovýmito změnami nesouhlas. Podobné zásady platí i v případě postoupení licence nabyvatelem třetí osobě. Nabyvatel je k tomu oprávněn pouze za předpokladu písemného souhlasu licencianta. Není ale stanoveno, zda je tento souhlas poţadován zvlášť nebo můţe být součástí licenční smlouvy.
103 104
§ 2360 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. TELEC, TŮMA, Autorský zákon: Komentář, op.cit., s. 502.
34
Předpokládejme ale, ţe v případě písemné formy, souhlas můţe být zaznamenán uţ ve smlouvě. Povinností licencionáře je ale i přesto o postoupení informovat postupitele a sdělit mu údaje o osobě postupníka.105 Kromě dvou uvedených způsobů nakládání s licencí existují i další, které v NOZ nejsou upraveny, např. zastavení licence. Podmínkou zde ale pravděpodobně opět bude souhlas poskytovatele s postoupením licence tímto způsobem, a tím pádem také s případným uspokojením věřitele zpeněţením zástavy.106 Z licenční smlouvy nabyvateli obecně plynou spíše práva neţ povinnosti. Výjimku z tohoto pravidla tvoří povinnost využít licenci v případě, pokud trvání práva závisí na jeho výkonu. Obdobná povinnost platí i pro poskytovatele: v případě, ţe to vyţaduje jeho povaha, je nucen poskytnuté právo udrţovat.107 Tato úprava je prakticky doslovně převzata z ObchZ. Vychází ze specifických rysů práv průmyslových, kdy např. majitel ochranné známky, jestliţe poskytl licenci na 20 let, musí desetiletou základní dobu trvání ochranné známky prodlouţit. Je tedy nucen právo udrţovat, aby jej nabyvatel mohl vyuţít. Autorský zákon zavazoval nabyvatele k vyuţití licence vţdy a zprostil ho pouze v případě, ţe tak bylo sjednáno ve smlouvě. Dále AutZ ve svých paragrafech řešil moţnost odstoupení autora od smlouvy pro nevyuţití výhradní licence nabyvatelem. To pak NOZ přenesl do zvláštní úpravy pro licenci k předmětům chráněným autorským zákonem. Z obchodního zákoníku byla také přejata úprava poskytování podkladů a informací k licenci a jejich utajení. Vychází z potřeby ochrany originality jednotlivých předmětů práv průmyslového vlastnictví. Toto ustanovení rozvíjí mimo jiné i ochranu obchodního tajemství108 a všechny poskytnuté podklady a sdělení chrání, aby se nedostaly do rukou třetích osob, vyjma zaměstnanců či
105
§ 2363-2364 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. TELEC, TŮMA, Autorský zákon: Komentář, op.cit., s. 502. 107 § 2359 zákona č. 89/2012 Sb. 108 Obecnou úpravu obchodního tajemství nalezneme v § 504 zákona č. 89/2012 Sb. 106
35
spolupodnikatelů. Povinnost utajení trvá i po zániku licence, a to aţ do doby, kdy se předmětná sdělení stanou obecně známými.109 Jednu z významných změn NOZ přináší v oblasti ochrany práv nabyvatele licence. Podle § 2369 NOZ je v případě jejich ohroţení nabyvatel povinen o tomto informovat poskytovatele. Ten za účelem ochrany sice poskytne potřebou součinnost, ale aktivní legitimací v případě ohroţení či porušení práv uţ disponuje nabyvatel. Konajícím subjektem se tak stává ex lege nabyvatel.110 Toto bylo ještě donedávna v případě práv průmyslových koncipováno zcela opačně, tj. aktivně legitimován byl poskytovatel licence.111 Tato nová úprava se mi zdá zcela logická. Dle mého názoru je namístě, aby se nabyvatel domáhal ochrany svých práv, byť se jedná pouze o práva odvozená. Je pravděpodobné, ţe tato změna dopadne i na zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, který stanovuje, ţe nabyvatel licence můţe vymáhat práva jen se souhlasem jejich majitele.112 Oblast práv autorských zůstane nedotčena v případě výhradních licencí, kde byl jiţ dříve podle § 41 AutZ k ochraně licence aktivně legitimován její nabyvatel.113 Platí, ţe licenční smlouvu uzavřenou na dobu určitou strany nemohou vypovědět, nesjednaly-li si mezi sebou něco jiného. NOZ úpravu výpovědi opět z větší části převzal z ObchZ. Stanoví, ţe smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou lze vypovědět, přičemţ výpovědní lhůta činí jeden rok od konce měsíce, v němţ došla druhé straně.114 V tomto ohledu je záhodno stranám smlouvy doporučil sjednat si vlastní výpovědní lhůtu jako odklon od obecné, která se zdá
109
ŠTENGLOVÁ, I. a kol. Obchodní zákoník: Komentář. 12. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1094. 110 MYŠKA, Matěj. Vybrané aspekty licenční smlouvy v novém občanském zákoníku, Revue pro právo a technologie, [online], 2012, roč. 3, č. 5, str. 11, [cit. 22. 1. 2014]. 111 JAROLÍMKOVÁ, Andrea. Jak se změní autorské právo? Právní rádce. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting. 2013, č. 4, s. 14 [cit. 4. 1. 2014]. 112 § 2 zákona č. 221/2006 Sb. 113 PIŠTEJOVÁ, Licenční smlouva podle nového občanského zákoníku., op.cit. 114 § 2370 zákona č. 89/2012 Sb.
36
nepřiměřeně dlouhá.115 Otázkou, kterou bude muset vyřešit aţ právní praxe, zůstává, jak budou řešeny licenční smlouvy autorskoprávní vzhledem k jejich povaze smlouvy na dobu určitou. Tuto dobu si buďto strany sjednaly mezi sebou (horní hranici omezuje doba trvání majetkových autorských práv, po jejímţ uplynutí se dílo stává volným), nebo dohodnuta není, a platí tak zákonný předpoklad, ţe licence netrvá déle neţ jeden rok. Pokud by se tedy obecné ustanovení NOZ uplatnilo i na autorskoprávní licenci, mohlo by to znamenat změnu chápání doby trvání této licence, a strany by měly zváţit případnou podrobnější úpravu výpovědi v jednotlivých licenčních smlouvách. Jak jsem naznačila výše, obecná typová licenční smlouva musí obsahovat určité obligatorní obsahové náleţitosti stanovené NOZ. V případě jejich nedodrţení je smlouva absolutně neplatná pro rozpor s kogentní normou. Podle § 575 NOZ se ale můţe stát, ţe neplatné právní jednání má náleţitosti jiného platného právního jednání, které pokud vyjadřuje vůli jednajících osob, je platné116, a vznikne tak pravděpodobně místo licenční smlouvy smlouva innominátní, nebo se stane, ţe je původcovým jednostranným právním jednáním udělen tzv. prostý souhlas (blíţe rozebráno v podkapitole 2.5). Je třeba mít na paměti také fakt, ţe při sjednávání licenční smlouvy je nutno brát v potaz i ustanovení upravující obecně závazkové vztahy. Licenční smlouvu, jako kaţdý jiný závazkový vztah, je pak třeba sjednat komplexně, tedy kupříkladu včetně smluvní pokuty, práva na odstoupení od smlouvy, popřípadě dalších upravujících ustanovení.117
115
MIROVSKÁ, Petra. Staronová licenční smlouva po rekodifikaci. Patria.cz [online]. Publikováno 7. 3. 2013 [cit. 15. 1. 2014]. 116 § 575 zákona č. 89/2012 Sb. 117 VAŠÍČEK, Libor. Licence zákonná a smluvní, smlouva o dílo. Legalpartners.cz [online]. [cit. 15. 11. 2013].
37
2.4.2 Zvláštnosti licence k předmětům autorského práva Nový občanský zákoník věnuje pozornost i některým úsekům speciální úpravy licenčních smluv k předmětům chráněným autorským zákonem. Kromě této obecnější úpravy se zde nacházejí i konkrétní ustanovení týkající se smlouvy nakladatelské, ale i paragrafy upravující licenční smlouvu pro práva související s právem autorským nebo pro právo pořizovatele databáze. Celkově je moţné říci, ţe tato specifická úprava byla téměř kompletně přejata z AutZ, ale i přesto se v ní drobné změny vyskytly. Mým cílem bude v následujících odstavcích seznámit čtenáře právě s novinkami NOZ. Proto se budu věnovat pouze vybraným ustanovením a ta, která se od starší úpravy nikterak neliší, ponechám stranou. Věřím, ţe tato uţ byla mnohokrát rozebírána. Zaměřím se nejprve na § 2373 NOZ. Ten částečně přebírá kontraktační pravidla licenčních smluv stanovená autorským zákonem (konkrétně čerpá z § 46),118 ale nově stanoví, ţe obsah nebo jen část smlouvy lze určit odkazem na podmínky, které jsou stranám smlouvy známé nebo veřejně dostupné. Jedná se tak o speciální úpravu k obecné, upravující sjednávání smluv a reagující především na rychle se rozvíjející prostředí internetu.119 V praxi ji lze vyuţít např. při vyuţívání sluţeb Creative Commons. Kromě odkazu na podmínky se ve stejném paragrafu nachází ještě jedna změna. Je-li návrh adresován neurčitému okruhu osob a je moţné jej přijmout i bez vyrozumění navrhovatele, lhůtu, kterou navrhovatel určil pro jeho přijetí, nemůţe v průběhu odvolat. Praxe jiţ tohoto opatření vyuţívá běţně, avšak interpretace dosavadní právní úpravy negarantovala jeho správnost.120 Jedna z drobných obměn, kterou nová úprava přinesla, se týká i odměny autora. Právní úprava preferuje, pokud je výše odměny odvislá od výnosů 118
§ 46 odst. 5 a 6 zákona č. 121/2000 Sb. CHALOUPKOVÁ, Helena; HOLÝ, Petr. Autorský zákon: Komentář. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 76-77. 120 PIŠTEJOVÁ, Licenční smlouva podle nového občanského zákoníku., op.cit. 119
38
plynoucích z vyuţití licence. Jestliţe si strany zvolí jiný způsob určení odměny, a ta je natolik nízká, ţe je ve zjevném nepoměru k zisku nabyvatele licence, má autor právo na dodatečnou odměnu (tzv. bestsellerová doloţka)121. Právo na dodatečnou odměnu zakotvil uţ AutZ122, ale aţ nová úprava výslovně stanoví, ţe se autor tohoto práva nemůţe vzdát, coţ bylo doposud interpretačně dovozováno pouze z kogentnosti předmětného ustanovení.123
2.5 Obecný vs. právní souhlas k užití autorského díla Moţnost rozhodnout o budoucnosti svého díla spadá obecně do výlučných práv autora. Záleţí čistě na něm, jak se svým majetkem naloţí, pokud tím samozřejmě nezasáhne do práv někoho jiného. Autor své dílo můţe poskytnout na základě dvoustranného či vícestranného (závazného) právního jednání, tedy prostřednictvím licenční smlouvy nebo můţe udělit prostý souhlas (nezávazný) ve smyslu jednostranného právního jednání. Následkem takového jednání není však hospodářské obohacení stran, jak tomu bývá v případě licencí, nýbrţ moţnost volného uţití autorského či vědeckého díla veřejností. Autor tak poskytuje své dílo všem a vylučuje jejich protiprávní jednání, ke kterému by bez jeho poskytnutého souhlasu došlo.124 Jako příklad uveďme elektronický systém Open Access, který umoţňuje bezplatný neomezený přístup k vědeckým informacím, zejména pak k plným textům publikovaným v odborných časopisech.125 V České republice není sice autorům umoţněno, aby se vzdali svých zákonných absolutních práv, nicméně jim zákon ponechává oprávnění svým souhlasným projevem dílo poskytnout všem. V praxi se s tímto jevem setkáváme především
121
TELEC; TŮMA, Autorský zákon: Komentář., op. cit., s. 514. § 49 odst. 6 zákona č. 121/2000 Sb. 123 PIŠTEJOVÁ, Licenční smlouva podle nového občanského zákoníku., op.cit. 124 TELEC, Souhlas, nebo licenční závazek?, op. cit. 125 Open Access. Otevřený přístup. openaccess.cz [online]. [cit. 19. 2. 2014]. 122
39
v případech, kdy informační obsah díla převaţuje nad jeho uměleckým ztvárněním.126
2.6 Věc nehmotná v NOZ Duševní vlastnictví můţeme vnímat jako soubor nehmotných statků a jednotlivých práv k nim. Tyto nehmotné statky povaţujeme za předměty právních vztahů. Jsou jimi myšlenky, formy jejich vyjádření, ochranná označení, dobrá pověst podnikatele nebo jeho podniku a další.127 Ráda bych se nyní zaměřila na to, jak na nehmotné statky nahlíţí nový občanský zákoník. „Předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty.“128
Tuto přibliţnou definici jsme ještě donedávna mohli nalézt v ObčZ. Nová úprava uţ nám předkládá něco zcela odlišného, protoţe hovoří pouze o věcech, ale práva nebo jiné majetkové hodnoty do své legální definice nezahrnuje. Věc, zmiňovanou v této podkapitole, samozřejmě nesmíme chápat jako „věc“ v obecném jazyce, jejíţ význam se značně odlišuje od pojmu „věc“ ve významu právním. Rozdíl lze demonstrovat na předmětu běţného uţitku – na ţidli. Obecně ji chápeme jen jako zpracovaný materiál slouţící k sezení. V právní rovině jiţ ale ţidli spojujeme např. s průmyslovým vzorem chránícím její specifický tvar (design).129 Věc je podle NOZ vše, co je rozdílné od osoby a slouţí potřebě lidí.130 Z toho je patrno, ţe tvůrci nového zákoníku zahrnuli do pojmu věc kromě
126
TELEC, Souhlas, nebo licenční závazek?, op. cit. BOHÁČEK, Duševní vlastnictví a vymáhání práv k němu - Jiné úhly pohledu., op. cit., s. 25. 128 § 118 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. 129 Telec, Duševní vlastnictví a jeho vliv na věc v právním smyslu., op. cit., s. 444. 130 § 489 zákona č. 89/2012 Sb. 127
40
hmotných předmětů i práva, sluţby či nehmotné statky.131 NOZ tak uvádí do ţivota široké pojetí pojmu věc, jak ho znalo právo v podobě ABGB.132,133 Jiţ právní úprava účinná před příchodem NOZ dávala signál o pronikání nehmotných statků do úpravy věcí v právním smyslu. Zde lze zmínit např. cenné papíry, jeţ ve své zaknihované podobě nenesou znaky věci hmotné, podnik, jehoţ mnohdy nejcennější část byla právě nehmotné povahy, či nehmotné průmyslové vlastnictví.134 Oproti bývalému občanskému zákoníku NOZ předkládá rozšířené dělení věcí. Zatímco se ObčZ spokojí jen s dělením na věci movité a nemovité a některé další věci jsou poskromnu roztříštěny do zvláštní části, nová úprava nabízí různá dělení přehledně v první části v hlavě IV. Důvodová zpráva k NOZ vysvětluje, ţe některé skupiny jako věci movité, hromadné, zuţivatelné či zastupitelné jsou jednotlivými ustanoveními náleţitě vysvětleny, zatímco pojmy jako např. věci dělitelné jsou srozumitelné a pochopitelné jiţ díky svému názvu, a není tak třeba detailního legislativního popisu. Dodává, ţe při pouţití legální definice pro jednu část párového pojmu jiţ není třeba předkládat i druhou. Jinak řečeno, v případě existující definice např. věci hmotné není nutné, aby zákon definoval i věc nehmotnou. Obsah druhého pojmu lze bezpečně zjistit argumentací a contrario. Pokud by zákonodárce takto nepostupoval, snadno by mohlo dojít k tomu, ţe
131
STUNA, Stanislav; ŠVESTKA Jiří. K pojmu věc v právním smyslu v návrhu nového občanského zákoníku. Právní rozhledy. Beck-online [online právní informační systém]. 2011, č. 10, s. 366 [cit. 22. 11. 2013]. 132 BOHÁČEK, Duševní vlastnictví a vymáhání práv k němu - Jiné úhly pohledu., op. cit., s. 31. 133 Zde lze zpochybnit námitky, které tvrdí, ţe je nesmyslné inspirovat se ABGB a vracet tak právo o několik století zpět. Široké pojetí věci v právním smyslu bylo zmíněno např. i v návrhu Evropského občanského zákoníku viz ELIÁŠ, Karel. Objekt vlastnického práva a návrh občanského zákoníku. Také o abstrakci v juristickém myšlení. Právní rozhledy. Beck-online [online právní informační systém]. 2011, č. 11, s. 410 [cit. 17. 2. 2014]. 134 TELEC, Ivo. Duševní vlastnictví a jeho vliv na věc v právním smyslu. Právní rozhledy. Beckonline [online právní informační systém]. 2011, č. 12, s. 444 [cit. 14. 2. 2013].
41
definicí obou párových pojmů by část materie zůstala nepokryta.135 Duševní vlastnictví budeme podle NOZ řadit k věcem nehmotným movitým.136 Zavedení a velmi stručná úprava pojmu nehmotná věc s sebou přináší i řadu nejasností. Otázkou je, zda se všechny nehmotné předměty duševního vlastnictví stanou nehmotnými věcmi, a budou tedy sdílet i reţim vlastnictví. V případě, ţe by na základě § 1011 NOZ byla kaţdá věc (včetně nehmotné) předmětem vlastnictví, vznikl by konflikt mezi obecnou úpravou vlastnického práva, kdy je vlastník oprávněn se svým vlastnictvím libovolně v rámci zákona nakládat, a mezi úpravou speciální, jeţ opravňuje majitele práv duševního vlastnictví jen k některým úkonům.137 Můţeme ale také tuto myšlenku opustit a přiklonit se k verzi, ţe se nehmotných věcí budou týkat různá subjektivní majetková práva, a ne pouze právo vlastnické. Práva k předmětům duševního vlastnictví tak je moţné povaţovat za podtyp práva vlastnického (především u předmětů průmyslového vlastnictví), a k jiným předmětům duševního vlastnictví nemusí existovat právo vlastnické, nýbrţ jiné majetkové právo (např. u práv autorských nebo u nehmotných statků, chráněných proti nekalé soutěţi).138 Dalším návrhem, jak řešit konflikt obecného vlastnického práva a zvláštních úprav, přispívají Ivo Telec a Pavel Tůma.139 Podle jejich názoru je moţno některé nehmotné statky jako předměty duševního vlastnictví vyloučit z dosahu pojmu nehmotné věci. Ne všechny nehmotné statky tak musejí být současně i nehmotnými věcmi (např. umělecký výkon) a zároveň ani všechny nehmotné statky mezi nehmotné věci zařazené nemusí splňovat obecný reţim vlastnictví stanovený NOZ (absence subjektivního majetkového práva v případě označení původu nebo zeměpisných označení).140 Je třeba se zamyslet také nad tím, ţe do mnoţiny „věc“ NOZ řadí i práva, včetně pohledávek. Nabízí se tedy otázka, jak nakládat kupříkladu s licencí. 135
Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku., op. cit., s. 123-124. § 498 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. 137 Srov. nepřevoditelnost osobnostních práv u práv autorských. 138 BOHÁČEK, Duševní vlastnictví a vymáhání práv k němu - Jiné úhly pohledu., op. cit., s. 32. 139 JAKL, Nový občanský zákoník a duševní vlastnictví., op. cit., s. 36. 140 Ibid., s. 80-84. 136
42
Zdali pouţít pro tento převod práv cesi nebo koupi, popřípadě zdali je moţné k úpravě cese pouţít subsidiárně ustanovení o koupi jako obecného nástroje.141 Zůstává tedy otázkou, zda byla zapotřebí nová úprava pojmu nehmotná věc. I přes námitky zmíněné výše si myslím, ţe tento obecný pojem bude k uţitku, a to i přes pravděpodobné odklony. Dle mého názoru ani lakoničnost pojmu „nehmotná věc“ nebude ke škodě. Její obecnost umoţňuje, aby byl tento pojem podroben dalšímu zkoumání soudů i právní doktríny.
2.7 Dílčí závěr Cílem této kapitoly bylo vymezení některých specifických pojmů, kategorizace licenčních druhů a analytické zhodnocení právní úpravy. Nejdříve jsem se zaměřila na pojmy „licence“ a „licenční smlouva“. Podotkla jsem, ţe i přes jejich občasné zaměňování se jedná o odlišné instituty. Licence je soukromoprávním závazkem, na jehoţ základě poskytovatel poskytuje uţívací oprávnění nabyvateli. Oproti tomu v případě licenční smlouvy jiţ hovoříme o konkrétním smluvním typu, díky čemuţ licenční závazek vzniká. Dále jsem vymezila moţnosti, jak licence dělit do skupin. Hovořila jsem o licencích smluvních, zákonných a nucených, vymezila jsem licence výhradní a nevýhradní. Zamyslela jsem se nad rozdílem mezi podlicencí, kdy nabyvatel poskytuje třetí osobě oprávnění tvořící součást licence, a převodem licence, coţ znamená její postoupení zcela nebo zčásti. Zaměřila jsem se i na bezúplatnost licence, o které se čtenář dozvěděl, ţe je moţná pouze za předpokladu jejího sjednání mezi stranami. V případě sjednané odměny, která je velmi nízká a neodpovídá zisku nabyvatele licence, má autor v rozmezí práv chráněných autorským zákonem právo na dodatečnou odměnu. Ozřejmila jsem fakt, ţe se
141
JAROLÍMKOVÁ, Jak se změní autorské právo?, op. cit., s. 13.
43
nově podle NOZ autor tohoto práva nemůţe vzdát. Rozdíl mezi posledními dvěma spatřuji v tom, ţe kolektivní vynikají četností osob, zatímco hromadné se vyznačují mnoţstvím licencovaných předmětů. V závěru jsem se ještě zamyslela nad moţným rozsahem licenčního oprávnění. Podle tohoto dělení známe dva druhy licencí – omezené (např. co do mnoţství nebo místa uţití) a neomezené. Jedním z hlavních cílů této diplomové práce bylo pojednat o nové úpravě typové licenční smlouvy v NOZ. Podkapitola „Úprava licenčních smluv v novém občanském zákoníku“ analyzuje obecná ustanovení licenční smlouvy, ale i ustanovení zvláštní, upravující specifičnost licencí k předmětům chráněným autorským zákonem. Dle mého názoru je rozbor ucelený, přehledný a podtrhuje přijaté změny. I s přihlédnutím k důvodové zprávě lze shrnout, ţe NOZ usiluje především o naplnění systematického hlediska, z čehoţ vyplívá, ţe dřívější právní úpravu spíše přejímá, neţ mění. Přestoţe změny v úpravě licenčních smluv byly spíše „kosmetického“ charakteru, snaţila jsem se upozornit na vše nové a na to, co by případně v budoucnu mohlo činit problémy. Nehmotná věc v NOZ - tak zní téma, o němţ pojednává šestá podkapitola. Zákoník pod pojem „věc“ nově vkládá i práva duševního vlastnictví, jelikoţ uţ předměty občanskoprávních vztahů nedělí na věci, práva a jiné majetkové hodnoty, ale pouze na věci, které pokládá za entitu odlišnou od osob. V rámci třídění, které NOZ provádí, jsem nejprve práva duševního vlastnictví vymezila jako nehmotné movité věci. Zabývala jsem se ale také nejasnostmi, které nová úprava přinesla, především pak reţimem vlastnictví. Naznačila jsem několik variant, jak tento problém řešit, kupříkladu různými moţnostmi vztahů práva vlastnického a nehmotných věcí, nebo dokonce vyloučením předmětů duševního vlastnictví z mnoţiny nehmotných věcí.
44
3 Smlouva o dílo s nehmotným výsledkem Nový občanský zákoník odstraňuje kromě jiného i dvojkolejnost úpravy smlouvy o dílo, dříve upravené ObchZ (§ 536 a násl.) a ObčZ (§ 631 a násl.), a ustanovuje i její novou kategorii – smlouvu o dílo s nehmotným výsledkem (§ 2631-2635 NOZ).142 V této kapitole bych se ráda zamyslela nad rozdílností staré a nové úpravy do jaké míry se jedná o skutečně novou právní úpravu a jak moc je tato pouze přetaţena z ObchZ do NOZ. Chci analyzovat paragrafy týkající se smlouvy o dílo s nehmotným výsledkem s přihlédnutím k ustanovením, která se za určitých okolností na tento druh smlouvy budou aplikovat také, i kdyţ jsou zákonodárcem zařazena v jiné části normy. Zaměřím se také na rozdíl mezi činností a jejím výsledkem ve vztahu ke smlouvě o dílo a rozeberu postavení jednotlivých subjektů, které se mohou při tvorbě děl s nehmotným výsledkem vyskytnout. Vzhledem k tomu, ţe se práce primárně zabývá uplatněním licenčních smluv, na závěr této kapitoly komparuji vhodnost jejího vyuţití se smlouvou o dílo.
3.1 Činnost nebo výsledek? Dle staré úpravy ObchZ měla-li být pouţita smlouva o dílo pro dílo nehmotné podstaty, mluvilo se o tzv. „hmotně zachyceném výsledku jiné činnosti“,143 který ve své podstatě nehmotné dílo označoval. Pokud však výsledek této činnosti hmotnou povahu neměl (např. odborné rady), bylo třeba vyuţít ustanovení týkající se smlouvy mandátní „uskutečnění jiné činnosti“ 144, kde se jednalo spíše o sluţbu a o její provádění neţ o její výsledek. Problém ale nastal, kdyţ nehmotné dílo mělo být předáno v nehmotné podobě (např. provedený
142
JAROLÍMKOVÁ, Jak se změní autorské právo?, op.cit., s. 15. §536 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb. 144 §566 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. 143
45
výzkum poslán jako soubor prostřednictvím počítačové sítě). Jednalo se v tomto případě o smlouvu o dílo, mandátní nebo dokonce innominátní smlouvu? Tento problém NOZ řeší zavedením nového institutu smlouvy o dílo s nehmotným výsledkem, protoţe výsledek zde nově nemusí být hmotně zachycen.145 Řeší také rozpor mezi výsledkem činnosti a činností samotnou, kdyţ jako dílo označuje „zhotovení určité věci“ nebo „činnost s jiným výsledkem“.146 I důvodová zpráva vnímá dílo, kromě hmotného výsledku, především jako práci, přičemţ tato je od práce poskytované zaměstnancem na základě pracovní smlouvy odlišena především
samostatností
zhotovitele,
který nepodléhá
dozoru
a
řízení
objednatele.147 Úprava v NOZ tak zřejmě usiluje o širší pojetí smlouvy o dílo neţ ObchZ, a chce pokrýt nejen výsledek činnosti, ať uţ hmotný či nehmotný, ale i činnost jako takovou.
3.2 Úprava smlouvy o dílo s nehmotným výsledkem v NOZ Zákonodárce hned v úvodu úpravy předestírá moţnost, kdy se předmětem smlouvy o dílo stane kromě hmotné věci i nehmotný výsledek. Čtenáři je tak předloţena speciální úprava, kdy je tato oblast negativně vymezena oproti dílům ostatním. Ke konci odstavce pak lze nalézt i velmi důleţitou hospodářskou zásadu – zásadu pečlivosti a odbornosti ve spojení se vzniklým dílem. Toto zařazení se mi zdá zcela logické, jelikoţ zhotovitel, především jedná-li se o podnikatele, by měl postupovat s náleţitou odborností a často musí prokázat i svůj ojedinělý talent, aby si své zákazníky udrţel a aby se k němu opakovaně vraceli. Následující paragraf (§ 2632 NOZ) stanoví, ţe pokud není předmětem díla věc hmotná, zhotovitel předá výsledek své práce zadavateli. Neznamená to ale, ţe v případě hmotné věci by zhotovitel nemusel svoji práci předat, ale je zde 145
JAKL, Nový občanský zákoník a duševní vlastnictví., op. cit., s. 32. § 2587 zákona č. 89/2012 Sb. 147 Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku., op. cit., s. 524. 146
46
zdůrazněna povinnost předat dílo, ať uţ bylo vytvořeno v jakékoli podobě. Toto ustanovení se mi nezdá příliš šťastně formulováno. V následující části zákonodárce specifikuje okamţik předání díla. Stanoví, ţe dílo musí být řádně dokončeno, coţ znamená, ţe je způsobilé slouţit svému účelu148 v souladu se smlouvou a objednatel jej můţe vyuţívat. Z praxe můţeme okamţik předání díla v nehmotné podobě demonstrovat např. na zhotovení webových stránek (kompletace designu a kódovacího procesu), které jsou předány v okamţiku poskytnutí přístupových hesel a potřebných údajů objednateli.149 Zákonodárce dále rozebírá moţnost výlučného uţití nehmotného výsledku činnosti, který je předmětem práva průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví. V těchto případech se strany dohodnou, ţe předmět smlouvy smí uţívat pouze objednatel. Toto omezení se můţe dotknout i uţívacího práva zhotovitele, proto je, dle mého názoru, rozumné tuto situaci smluvně upravit. Pokud si strany výslovný zákaz dalšího šíření díla nesjednaly, je zhotovitel oprávněn poskytnout jej dalším osobám, pokud toto není v rozporu s oprávněnými zájmy objednatele, který by takovým jednáním mohl být poškozen.150 Tato právní úprava téměř doslovně kopíruje předešlou, upravenou ObchZ, a to pouze s drobným rozdílem „výslovného“ zákazu. Povinnost vyuţití díla objednatelem pouze k účelu určenému smlouvou stanoví § 2634 NOZ. Kodex opět přebírá ustanovení ObchZ. Chybí v něm ale výslovně ustanovená moţnost sjednat mezi stranami i jiný účel, coţ ale můţeme dovodit jiţ ze zásady autonomie vůle stran, kterou se NOZ řídí. Problém ale můţe nastat v případě aplikace části „poskytl k účelu vyplývajícímu ze smlouvy“151. Dle této úpravy stačí, aby účel pouţití díla vyplýval ze smlouvy. Nemusí být určen výslovně, a proto je často nezbytné a sloţité, např. v případě vzniklého sporu, 148
§ 2605 zákona č. 89/2012 Sb. ŠTANDERA, Jan. Smlouva o dílo v novém občanském zákoníku. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 163. 150 § 2633 zákona č. 89/2012 Sb. 151 § 2634 zákona č. 89/2012 Sb. 149
47
opravdovou vůli účastníků v čase uzavření smlouvy zkoumat. Strany si také mnohdy neuvědomují důleţitost jasně formulovaného souhlasu uţití autorského nebo průmyslověprávně chráněného díla. Následkem toho vznikají otázky, zda je např. objednatel počítačového programu oprávněn pouze na základě smlouvy o dílo bez zvláštního svolení k jeho uţití, ke zhotovování rozmnoţenin (popř. v jakém mnoţství) nebo k jeho dalšímu zpracování. Předejít tomuto problému se přitom dá snadno, a to prostřednictvím licenční smlouvy uzavřené vedle smlouvy o dílo a v nich uvedenému souhlasu s vyuţitím autorského či průmyslověprávně chráněného díla. Další moţností je pak uvedení určitého a srozumitelného účelu smlouvy nebo dodatek k původní smlouvě o dílo s prvky smlouvy licenční.152 Úprava smlouvy o dílo s nehmotným výsledkem je zakončena odkazem na pouţitelnost této právní úpravy i pro soutěţní dílo. Zákon tak rozšiřuje její uplatnění a zároveň dále odkazuje na § 2884 a násl. NOZ153 Na základě systematického výkladu lze i tato soutěţní díla vnímat jako díla spočívající v nehmotném výsledku. Kromě výše zmíněných ustanovení bude za určitých okolností třeba aplikovat i ta, která nejsou zákonodárcem zaznamenána v rozmezí paragrafů 2631 – 2635. V případě, ţe je nutné ověřit funkčnost díla nebo to, zda splňuje poţadavky dané smlouvou, je moţné toto zjistit provedením ujednaných zkoušek. Testování však musí být včasně oznámeno objednateli. Pokud se i přesto nedostaví, je zhotovitel oprávněn provést zkoušku bez jeho přítomnosti, a to za účasti nestranné, odborně způsobilé osoby. V praxi je ale dle mého názoru těţké hovořit o nezaujatosti přítomné osoby, která je přizvána a především zaplacena zhotovitelem. O průběhu zkoušky a jejím výsledku je zhotoven záznam, který je
152 153
JAKL, Nový občanský zákoník a duševní vlastnictví., op. cit., s. 51-53. ŠTANDERA, Smlouva o dílo v novém občanském zákoníku. Komentář.,op. cit., s. 167.
48
na vyţádání předán objednateli. Troufám si tvrdit, ţe by záznam měl být předán vţdy, jinak ztrácí svůj význam.154 Zhotovitel při své práci nezřídka přichází do kontaktu s obchodním tajemstvím. Stává se, ţe objednatel musí na základě smlouvy o dílo poskytnout důvěrné informace týkající se jeho podniku či uţívaných technologií. Prostředky na ochranu obchodního tajemství a proti nekalé soutěţi stanoví § 2985 a 2988 NOZ.155 Odpovědnost za vady díla NOZ upravuje spíše okrajově, jelikoţ pro práva objednatele z vadného plnění odkazuje na úpravu smlouvy kupní. I přesto se v § 2618 zaobírá přiznáním tohoto práva soudem, přičemţ si klade dvě podmínky, subjektivně a objektivně stanovené: vady musí objednatel uplatnit bez zbytečného odkladu, ale nejpozději do dvou let od odevzdání díla. Zákon také v rámci odpovědnosti za vady díla upravuje čistě specifické nároky práv duševního vlastnictví v § 2616. Chrání zde práva třetích osob z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví a práva objednatele jsou posílena na úkor zhotovitele.
3.3 Subjekty smlouvy o dílo Nejčastějšími stranami smlouvy o dílo jsou objednatel a zhotovitel. V praxi jsou ale obvyklé i případy, kdy se k této dvojici přidá ještě autor díla, kterým v tomto případě není zhotovitel. Jde o situaci, kdy si objednatel objedná dílo u zhotovitele, a ten nechá dílo vytvořit někým jiným. Vztah mezi objednatelem a původcem je podloţen smlouvou o dílo nebo přímo pracovní smlouvou, pokud se jedná o zaměstnance a zhotovení díla je jeho pracovní náplní. Zde je třeba zmínit ustanovení autorského zákona,156 podle nějţ jsou počítačové programy, databáze i kartografická díla povaţována za pracovní díla i v případě, jsou-li vytvořena na 154
§ 2607 zákona č. 89/2012 Sb. JAKL, Nový občanský zákoník a duševní vlastnictví., op. cit., s. 55-56. 156 § 58 odst. 7 zákona č. 121/2000 Sb. 155
49
objednávku. V případě trojice subjektů jsou pak uzavírány dvě smlouvy o dílo (popř. jedna z nich je pracovní): mezi objednatelem a zhotovitelem a mezi zhotovitelem a autorem. Zhotovitel ale musí důsledně dbát na to, aby na něj autor převedl všechna práva, která chce on převést na objednatele (např. právo dílo dále šířit a rozmnoţovat).157
3.4 Smlouva o dílo vs. licenční smlouva Chci se ještě krátce zamyslet: co je pro strany výhodnější? Uzavřít smlouvu o dílo nebo pouze poskytnout oprávnění dílo uţít na základě licenční smlouvy? Následující zamyšlení nechť čtenář vnímá pouze jako moţné návrhy a nikoli jako dogmatický fakt. Ke všem níţe zmíněným variantám je také nutno dodat, ţe je třeba vţdy přihlédnout ke konkrétním podmínkám a přizpůsobit se dané situaci. Nejdříve na tuto problematiku nahlédnu z pozice původce díla. Jak uţ jsem se
výše
zmínila,
výhodou
předmětů
duševního
vlastnictví
je
jejich
„nespotřebovávatelnost“. Je tedy často v zájmu autora této výhody vyuţít a poskytnout své dílo více subjektům. Sepíše-li autor s objednatelem smlouvu o dílo a strany v ní nestanoví jinak, je toto dílo původce oprávněn šířit dále pouze s přihlédnutím k zájmům objednatele. Ty jsou často pro původce svazující a jeho moţnosti mohou výrazně omezit, např. s ohledem na konkurenční prostředí. V nejzazších případech se můţe zhotovitel dostat i do kolize s ustanoveními upravujícími nekalou soutěţ.158 Pokud ale autor poskytne svůj výtvor pouze na základě licenční smlouvy, uţ těmito omezeními spoután není. 159 Nesmí se ale samozřejmě jednat o licenční smlouvu výhradní, kdy je příjemce licence jediným oprávněným k uţívání licencovaného předmětu duševního vlastnictví. Chce-li 157
JAKL, Nový občanský zákoník a duševní vlastnictví., op. cit., s. 56-58. ŠULC; BARTOŠ, Autorské právo v otázkách a odpovědích., op. cit., s. 87. 159 KORANDA, Vladimír. Počítačový program na objednávku, reţimy „převodu“ softwarových práv. Právní rozhledy. Beck-online [online právní informační systém]. 2012, č. 6, s. 215 [cit. 18. 2. 2014]. 158
50
tedy autor neomezeně dílo poskytovat či pokračovat nezávisle v jeho vývoji, lze doporučit nevýhradní licencování. Z opačné strany, z pohledu nabyvatele, se mi jako nejvhodnější způsob kontraktace jeví uzavření smlouvy o dílo současně se smlouvou o smlouvě budoucí a následnou licenční smlouvou. Smlouva o smlouvě budoucí by také měla jiţ předem obsahovat, alespoň obecné znění licenční smlouvy, coţ zamezí případným budoucím sporům, např. ohledně rozsahu poskytovaného licenčního oprávnění.160 V případě pouhého sjednání smlouvy o dílo by měl mít objednatel na zřeteli, k jakému účelu do budoucna dílo potřebuje, a tento svůj záměr vymezit ve smlouvě. Při excesu, uţití díla nad rámec smlouvy, by protistrana musela souhlasit s dodatečným uzavřením licenční smlouvy.161
3.5 Dílčí závěr Čtenáři byla předloţena poslední kapitola této diplomové práce, jejímţ záměrem bylo zmapovat úpravu smlouvy o dílo v NOZ, konkrétně její část „dílo s nehmotným výsledkem“. Rozebrala jsem v ní úpravu smlouvy o dílo s nehmotným výsledkem a nastínila jsem i ustanovení, jeţ jsou obecně třeba na tento typ smluv aplikovat (jako např. provedení zkoušek stvrzujících řádné dokončení díla nebo ochrana utajovaných informací). Dle mého úsudku, se i přes nově zavedený pojem „dílo s nehmotným výsledkem“ tato úprava jeví spíše jako převzaté pokračování ObchZ neţ odlišná „novinka“ navázaná na soukromoprávní kodifikaci. Závěrem jsem se také pokusila porovnat vhodnost uţití smlouvy o dílo s licenčním závazkem. Dle mého mínění, je pro původce/autora díla výhodnější
160
VAŠÍČEK, Licence zákonná a smluvní, smlouva o dílo., op.cit. TELEC, Přehled práva duševního vlastnictví 1. Lidskoprávní základy. Licenční smlouva., op. cit., s. 163. 161
51
uzavřít licenční smlouvu, kterou není vůči následnému uţivateli práv zdaleka tolik vázán jako v případě smlouvy o dílo či výhradní licenční smlouvy, která jiţ svým názvem evokuje svázanost jejího poskytovatele. Naopak ze strany nabyvatele vnímám jako nejvhodnější variantu smlouvu o dílo v kombinaci se smlouvou o smlouvě budoucí. Závěrem je třeba dodat, ţe kromě výše zmíněné úpravy NOZ bude nutné vţdy přihlédnout k jednotlivým předpisům upravujícím konkrétní práva duševního vlastnictví.
52
Závěr Tato diplomová práce si kladla za cíl zmapovat oblast licenčních smluv a změny jejich úpravy s přihlédnutím ke změně nahlíţení na pojem „věc“ v právním smyslu. Zaměřila se i na smlouvu o dílo a prozkoumala její část zabývající se nehmotným výsledkem. Úvodem jsem krátce popsala historii a nastínila moţné členění práv duševního vlastnictví. Snaţila jsem se vytvořit základ, který měl čtenáře uvést do problematiky licenčních smluv spolu se základními znalostmi o duševním vlastnictví. Vyjma ustanovení pojednávajících o licenčních smlouvách jsem se do výkladu snaţila zapojit i jiné části zákona, které se v určitých případech budou na tyto smlouvy aplikovat. Licenční smlouvy byly v této práci popsány včetně jejich různorodého dělení. Hlavním cílem pak bylo zhodnotit četnost a zásadnost změn tohoto institutu v NOZ. Jak jsem předpokládala uţ na počátku psaní této práce, změny, které NOZ zavádí, se ukázaly spíše jako formální. I přesto jsem v práci popsala několik novinek, mezi něţ patří např. odlišné vnímání nehmotných statků jako nehmotných věcí, změna chápání firmy jako majetkového práva a zakotvení priority práva k obchodní firmě, nebo i přenesení aktivní legitimace z osoby poskytovatele na nabyvatele. I kdyţ tedy nová úprava zcela jistě přinese řadu změn, duševního vlastnictví a licenčních smluv se dotkne spíše v teoretické neţ praktické rovině. Mimo jiné jsem také chtěla ozřejmit význam licenčních smluv v české právní praxi. Během celého textu jsem se snaţila zjišťovat četnost jejich uţívání a dle mého názoru, se jedná o nejčastější smluvní typ upravující poskytnutí uţívacích práv k předmětům průmyslového vlastnictví, i přes existenci řady dalších moţností, jak toto oprávnění na jiný subjekt převést. V průběhu práce jsem v této souvislosti mimo jiné zmínila i moţnost prostého autorského souhlasu
53
jako jednostranného právního jednání. Z dvoustranných smluv pak také o smlouvě o dílo či innominátní smlouvě. Jak uţ jsem v práci zmiňovala a jak je patrno i z řešených ustanovení, NOZ ve své typové licenční smlouvě z velké části zachovává úpravu, kterou přenesl z ObchZ. I tak ale přihlíţí ke specifikům, která jsou potřeba brát v potaz u práv autorských a práv s nimi souvisejících. Nový soukromoprávní kodex tak představuje relativně komplexní právní úpravu tohoto častého smluvního druhu z oblasti práv duševního vlastnictví.
54
Seznam použitých pramenů
1 Primární prameny
1.1 Právní předpisy [1]
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 10. 11. 2013].
[2]
Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 25. 11. 2013].
[3]
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 10. 11. 2013].
[4]
Zákon č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových výrobků, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 26. 11. 2013].
[5]
Zákon č. 478/1992 Sb., o uţitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 26. 11. 2013].
[6]
Listina základních práv a svobod. Vyhlášena ústavním zákonem č. 2/1993, ve znění ústavního zákona 162/1998. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 28. 1. 2014].
55
[7]
Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění novel č. 156/2013 a 303/2013. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 10. 11. 2013].
[8]
Zákon.č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 10. 12. 2013].
[9]
Zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně zákona o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 1. 12. 2013].
[10]
Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách) ve znění zákonů č. 501/2004 Sb., č. 221/2006 Sb. a č. 296/2007 Sb. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 28. 11. 2013].
[11]
Zákon č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví (zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví). In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 5. 2. 2014].
[12]
Zákon 40/2009 Sb., trestní zákoník. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 10. 2. 2014].
[13]
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 10. 11. 2013].
56
[14]
Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), která je nedílnou součást Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) sjednané dne 15.4.1994 v Marrakeši, která byla publikována pod č. 191/1995 Sb. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 29. 11. 2013].
[15]
Předpis č. 133/1980 Sb., vyhláška ministra zahraničních věcí o Bernské úmluvě o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. září 1889, doplněné v Paříţi dne 4. května 1896, revidované v Berlíně dne 13. listopadu 1908, doplněné v Bernu dne 20. března 1914 a revidované v Římě dne 2. června 1928, v Bruselu dne 26. června 1948, ve Stockholmu dne 14. července 1967 a v Paříţi dne 24. července 1971. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 29. 11. 2013].
[16]
Úmluva o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví ze dne 14. 7. 1967, změněna dne 2. 10. 1979; vyhl. č. 69/1975 Sb., ve znění vyhl č. 80/1985 Sb. In: Beck-online [online právní informační systém]. [cit. 16. 12. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/
[17]
Všeobecná úmluva o právu autorském ze dne 6. 9. 1952; vyhl. č. 2/1960 Sb. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 9. 2. 2014].
57
1.2 Česká judikatura [1]
Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 2. 12. 1938, sp. zn. Rv I 330/38. In: Beck-online [online právní informační systém].
[cit.
12.
1.
2014].
Dostupné z: https://www.beck-
online.cz/bo/documentview.seam?type=html&documentId=njptcojthbpxmyl2nz4v6mjxgezdo&c onversationId=1500284 [2]
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 21 Cdo 574/2000. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 28. 11. 2013].
[3]
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2001, sp. zn. 3 Co 22/2001. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 28. 11. 2013].
[4]
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 4 Tz 124/2004. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 28. 11. 2013].
[5]
Nález Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2006, sp. zn. I ÚS 69/060. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 28. 11. 2013].
[6]
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. 30 Cdo 739/2007. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 28. 11. 2013].
[7]
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.11.2008, sp. zn. 30 Cdo 376/2007. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 28. 11. 2013].
58
[8]
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4046/2010. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 28. 11. 2013].
2 Sekundární prameny
2.1 Komentáře [1]
CHALOUPKOVÁ, Helena; HOLÝ, Petr. Autorský zákon: Komentář. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, 477 s., ISBN 978-80-7400-432-2.
[2]
ŠTANDERA, Jan. Smlouva o dílo v novém občanském zákoníku. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, 191 s.
[3]
ŠTENGLOVÁ, I.; PLÍVA, S.; TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník: Komentář. 12. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 1397 s., ISBN 978-80-7400055-3.
[4]
TELEC, Ivo; TŮMA, Pavel. Autorský zákon: Komentář. Praha: C. H. Beck, 2007, 971 s., ISBN 978-80-7179-608-4.
2.2 Monografie [1]
BOHÁČEK, M. a kol. Duševní vlastnictví a vymáhání práv k němu - Jiné úhly pohledu. Praha: TROAS s.r.o., 2011, 252 s., ISBN 978-80-904595-40.
[2]
JAKL, Ladislav. Nový občanský zákoník a duševní vlastnictví. Praha: Metropolitní univerzita Praha, 2012, 163 s., 978-80-8685-587-5.
59
[3]
KOUKAL, Pavel. Právní ochrana designu – průmyslové vzory, autorská díla. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, 156 s., ISBN 978-80-7357-886-2.
[4]
MALÝ, Josef. Obchod nehmotnými statky. Patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky. 1. vyd., Praha: C. H. Beck, 2002, 257 s., ISBN 978-807179-320-5.
[5]
SEDLÁČEK, Jaromír. Obligační právo. Díl 2. Wolters Kluwer ČR, 2010, 163 s., ISBN: 978-80-7357-519-9.
[6]
ŠULC, Pert; BARTOŠ, Aleš. Autorské právo v otázkách a odpovědích. Brno: Pierot, spol. s.r.o., 2012, 234 s., ISBN: 978-80-7353-223-9.
[7]
TELEC, Ivo. Tvůrčí práva duševního vlastnictví. Brno: Doplněk, 1994, 346 s., ISBN 80-210-0885-7.
[8]
TELEC, Ivo. Přehled práva duševního vlastnictví 1. Lidskoprávní základy. Licenční smlouva. 2. vyd. Brno: Doplněk, 2007, 200 s., ISBN: 978-807239-206-3.
[9]
TŮMA, Pavel. Smluvní licence v autorském právu. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007, 167 s., ISBN 978-80-7179-573-5.
2.3 Články [1]
ELIÁŠ, Karel. Objekt vlastnického práva a návrh občanského zákoníku. Také o abstrakci v juristickém myšlení. Právní rozhledy. Beck-online [online právní informační systém]. 2011, č. 11, s. 410 [cit. 25. 11. 2013]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/documentview.seam?type=html&documentId=nrptembrgfpxa4s7geyv643uojptimjq &groupIndex=0&rowIndex=0&conversationId=2316983
60
[2]
JAROLÍMKOVÁ, Andrea. Jak se změní autorské právo? Právní rádce. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting. 2013, č. 4, s. 12-15 [cit. 4. 1. 2014].
[3]
KORANDA, Vladimír. Počítačový program na objednávku, reţimy „převodu“ softwarových práv. Právní rozhledy. Beck-online [online právní informační systém]. 2012, č. 6, s. 215 [cit. 22. 11. 2013]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/documentview.seam?type=html&documentId=nrptembrgjpxa4s7gzpxg5dsl4zdcni& groupIndex=0&rowIndex=0&conversationId=1999175
[4]
MAISNER, Martin; KŘIŢKA, Michal; FLAŠKÁR, Martin. Praktické aspekty licenčních smluv v IT. EPRAVO.cz [online]. Publikováno 19. 8. 2009 [cit. 15. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/prakticke-aspekty-licencnich-smluv-v-it57721.html
[5]
MAREK,
Karel.
Licenční
smlouva
k předmětům
průmyslového
vlastnictví. Bulletin advokacie. Beck-online [online právní informační systém].
2008,
č.
7-8,
s.
26
[cit. 22. 11. 2013].
Dostupné
z:
https://www.beck-online.cz/bo/documentview.seam?type=html&documentId=nrptembqhbpweyk7g5ptqx3torzf6mr w&groupIndex=8&rowIndex=0&conversationId=1995459 [6]
MIROVSKÁ, Petra. Staronová licenční smlouva po rekodifikaci. Patria.cz [online]. Publikováno 7. 3. 2013 [cit. 15. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.patria.cz/pravo/2282919/staronova-licencni-smlouva-porekodifikaci.html
61
[7]
MYŠKA, Matěj. Vybrané aspekty licenční smlouvy v novém občanském zákoníku, Revue pro právo a technologie, [online], 2012, roč. 3, č. 5, str. 9-11,
[cit.
22.
11.
2013].
ISSN
1805-2797.
Dostupné
na
http://www.law.muni.cz/dokumenty/17196 [8]
PIŠTEJOVÁ, Ĺuboslava. Licenční smlouva podle nového občanského zákoníku. EPRAVO.cz [online]. Publikováno 3. 7. 2013 [cit. 15. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/licencni-smlouvapodle-noveho-obcanskeho-zakoniku-91640.html
[9]
PREUSS, Ondřej. Přebírání „obsahu“ v českých médiích jako výzva pro autorské právo. Právní rozhledy. Beck-online [online právní informační systém]. 2013, č. 18, s. 635 [cit. 25. 11. 2013]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/documentview.seam?type=html&documentId=nrptembrgnpxa4s7ge4f643uojptmmz v&groupIndex=0&rowIndex=0&conversationId=2318808
[10]
SLÁMA, Jiří. Licenční smlouva. Bulletin advokacie. Beck-online [online právní informační systém]. 2008, č. 12, s. 26 [cit. 22. 11. 2013]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/documentview.seam?type=html&documentId=nrptembqhbpweyk7gezf643uojptenq &groupIndex=5&rowIndex=0&conversationId=1996315
[11]
STUNA, Stanislav; ŠVESTKA Jiří. K pojmu věc v právním smyslu v návrhu nového občanského zákoníku. Právní rozhledy. Beck-online [online právní informační systém]. 2011, č. 10, s. 366 [cit. 22. 11. 2013]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/documentview.seam?type=html&documentId=nrptembrgfpxa4s7geyf643uojptgnrw &groupIndex=0&rowIndex=0&conversationId=1999749
62
[12]
ŠVARC, Z. a kol. Úplné znění zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník s výkladem. Ekonomický a právní poradce podnikatele. 1996, č. 12-13, s. 174, ISSN 1211-4243.
[13]
TELEC, Ivo. O nehmotných statcích a duševním vlastnictví. Právní rozhledy. Beck-online [online právní informační systém]. 1997, č. 11, s. 549
[cit.
22.
11.
2013].
Dostupné z: https://www.beck-
online.cz/bo/documentview.seam?type=html&documentId=nrptcojzg5pxa4s7geyv643uojptknbz &groupIndex=0&rowIndex=0&conversationId=2001143 [14]
TELEC, Ivo. Duševní vlastnictví a jeho vliv na věc v právním smyslu. Právní rozhledy. Beck-online [online právní informační systém]. 2011, č. 12,
s.
444
[cit. 25. 11. 2013].
Dostupné
z:
https://www.beck-
online.cz/bo/documentview.seam?type=html&documentId=nrptembrgfpxa4s7gezf643uojptinbu &groupIndex=0&rowIndex=0&conversationId=2317346 [15]
TELEC, Ivo. Vědecké objevy a právo. Právník. Beck-online [online právní informační systém]. 2013, č. 6, s. 562 [cit. 22. 11. 2013]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/documentview.seam?type=html&documentId=nrptembrgnpxaxzwl5zxi4s7gu3de&g roupIndex=0&rowIndex=0&conversationId=1998520
[16]
TELEC, Ivo. Souhlas, nebo licenční závazek? Právní rozhledy. Beckonline [online právní informační systém]. 2013, č. 13-14, s. 457 [cit. 25. 11.
2013].
Dostupné
z:
https://www.beck-online.cz/bo/document-
view.seam?type=html&documentId=nrptembrgnpxa4s7gezv6mjul5zxi4s7 gq2to&groupIndex=0&rowIndex=0&conversationId=2318162
63
[17]
VAŠÍČEK, Libor. Autorské právo: Historický exkurz, autorské dílo, majetková a osobnostní práva. Legalpartners.cz [online]. [cit. 15. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.legalpartners.cz/clanky/detail/autorskepravo-dilo-majetkova-osobnostni-prava-clanek
[18]
VAŠÍČEK, Libor. Licence zákonná a smluvní, smlouva o dílo. Legalpartners.cz [online]. [cit. 15. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.legalpartners.cz/clanky/detail/autorske-pravo-licence-licencnismlouva-smlouva-o-dilo-clanek
2.4 Ostatní [1]
Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku. justice.cz [online]. [cit. 16. 11. 2013]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZkonsolidovana-verze.pdf
[2]
Iuridictum. Encyklopedie o právu. iuridictum.pecina.cz [online]. [cit. 30. 1. 2014]. Dostupné z: http://iuridictum.pecina.cz/w/Nemo_plus_iuris_ad_alium_transferre_potes t_quam_ipse_habet
[3]
Mezinárovní ochranná známka – obecné informace. upv.cz [online]. [cit. 28.
1.
2014].
Dostupné
z:
http://www.upv.cz/cs/prumyslova-
prava/ochranne-znamky/prihlasovani-do-zahranici/mezinarodni-ochrannaznamka/moz-obecne-informace.html [4]
MUNKOVÁ, J. et al. Prosazování práv z duševního vlastnictví. Informační systém prosazování práv z duševního vlastnictví [online]. [cit. 28. 1. 2014].
Dostupné z: http://dusevnivlastnictvi.cz/assets/vyukove-
materialy/TextyIfinal.pdf
64
[5]
Open Access. Otevřený přístup. openaccess.cz [online]. [cit. 19. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.openaccess.cz/cs/openaccess/
[6]
Přihláška ochranné známky se žádostí o zápis ochranné známky do rejstříku. Úřad průmyslového vlastnictví [online]. [cit. 29. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.upv.cz/cs/prumyslova-prava/ochranneznamky.html
[7]
TELEC, Ivo. Právo duševního vlastnictví, obecná část. Přednáška. MUNI. CZ [online]. Právnická univerzita Masarykovy univerzity, 2005 [cit. 27. 1. 2014]. Dostupné z: http://is.muni.cz/elportal/estud/praf/js07/3228815/pdv/tisk/prednaska1.pdf
[8]
Užitné vzory. Úřad průmyslového vlastnictví [online]. [cit. 29. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.upv.cz/cs/prumyslova-prava/uzitne-vzory.html
65
66
67
