Leoš Janáček a hudební vydavatelství

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Hudební věda

Šárka Mazalová

Leoš Janáček a hudební vydavatelství Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Jiří Zahrádka, Ph.D.

Brno 2012

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem svou bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

V Brně dne ...........................

Podpis: ……………………… (Šárka Mazalová)

2

Poděkování: Ráda bych poděkovala Mgr. Jiřímu Zahrádkovi, Ph.D. za odborné vedení práce a jeho velkou vstřícnost. Nadále děkuji Mgr. Ondřeji Pivodovi a ostatním pracovníkům Janáčkova archivu Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně za pomoc při svém bádání. Zároveň děkuji Mgr. Mileně Ošlejškové za jazykovou korekturu.

3

Obsah 1 Úvod ……………………………………………………………………………….…… 5 2 Leoš Janáček a nakladatelé ............................................................................................... 8 3 Leoš Janáček a spolupráce s Hudební maticí Umělecké besedy ..................................... 13 3.1 Hudební matice Umělecké besedy ................................................................... 13 3.2 Jan Löwenbach ………………………………………………………………. 16 3.3 Otakar Nebuška………………………………………………………………. 18 3.4 Jan a Václav Mikotovi ……………………………………………………….. 19 3.5 Vzájemná spolupráce…………………………………………………………. 19 4 Leoš Janáček a spolupráce s Universal Edition Wien……………………………....….. 24 4.1 Universal Edition Wien ………………………………………….................... 24 4.2 Max Brod ………………………………………………………….................. 25 4.3 Emil Hertzka …………………………………………………………............ 28 4.4 Vzájemná spolupráce ………………………………………………............... 29 5 Hlavní spory obou nakladatelství o Janáčkovo dílo………………………………...…. 36 5.1 Její pastorkyňa……………………………………………………………...... 36 5.2 Výlety páně Broučkovy ………………………………………………........... 41 6 Výnosy přijaté Janáčkem od hudebních nakladatelství .................................................. 46 7 Závěr………………………………………………………………………………...…. 48 8 Resumé ……………………………………………………………………………...… 50 9 Summary……………………………………………………………………………….. 51 10 Seznam použitých zkratek …………………………………………............................ 52 11 Seznam použité a citované literatury............................................................................. 53 11.1 Prameny……………….....………………………………………….............. 53 11.2 Publikované prameny……………………………………………….............. 53 11.3 Literatura ........................................................................................................ 54 11.4 Elektronické zdroje ......................................................................................... 55 12 Přílohy ……………………………………………………………………….……….. 56 12.1 Aktualizovaný seznam vydavatelů Janáčkových děl ……….………............ 56

4

1 Úvod O Leoši Janáčkovi, jakožto významném českém skladateli, toho bylo napsáno v minulosti již hodně, přes monografie zaměřující se na jeho život a dílo, konkrétní rozbory jeho děl, různě zaměřené studie, články, až po zpracování jeho korespondence. Kromě soukromé korespondence však existuje i korespondence s institucemi. A ač byla otázka této korespondence s hlavními nakladateli, se kterými v průběhu života spolupracoval již otevřena, vždy byla pozornost věnována spíše konkrétnímu užšímu období jeho života a danému dílu. Avšak celkový přehled jeho spolupráce s nakladateli od doby, kdy byl takřka neznámým skladatelem, přes dobu, kdy se těžce, ale přesto začal prosazovat, až po jeho vrcholné období, kdy na sklonku svého života byl skutečně uznávaným a světoznámým skladatelem, zatím nepodal nikdo. Jistě je to zajímavá výzva, kterou se pokouším uchopit jako zhmotnění a uspořádání dílčích informací o této problematice a ve své práci podávám jakýsi ucelený přehled dané problematiky. Tato práce nemá za úkol pouze opakovat to, co již bylo jednou řečeno, ale podávám v ní a objasňuji problematiku vydávání Janáčkových děl. V prvé řadě je nutno říci, že hlavním zájmem práce, je zmapovat spolupráci skladatele s různými vydavateli za Janáčkova života. Tedy od doby kdy začal vydávat své první věci, až po jeho úmrtí v roce 1928. Hlavní část práce by měla být příspěvkem k vzájemným vztahům významného českého skladatele s nakladateli, se zřetelem na reflexi vztahů mezi autorem a Hudební maticí Umělecké besedy a nakladatelstvím Universal Edition Wien. Cílem práce, je objasnit, jak se autor ke konkrétnímu nakladatelství dostal, jak probíhala jednání stran skladatele a stran nakladatelství v případě zájmu o dílo, o jaká díla šla, i jaké vznikaly mezi autorem a daným nakladatelstvím, případně autorem a oběma nakladatelstvími (tedy Hudební maticí i Univerzální edicí) spory o autorská práva a podobně. V neposlední řadě práce podává seznam všech vydaných Janáčkových děl a zároveň všech vydavatelství, která daná díla vydala, aktualizovaný o nová vydání od roku 1997 do současnosti. V této práci, jak už asi plyne z výše řečeného, je brán hlavní zřetel kromě menších nakladatelství hlavně na nakladatelství Hudební matice Umělecké besedy v Praze a na nakladatelství Univerzální edice ve Vídni. Své myšlenky a fakta podkládám bohatou vzájemnou korespondencí, která je uložena v Janáčkově archivu Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně. Tato korespondence například v konkrétně v případě komunikace autora a Univerzální edicí čítá více jak 930 čísel, obecně lze však 5

říci, že v případě komunikace s oběma nakladatelstvími jsou k ní obsahově přidruženy ještě další dopisy. Především jde o dopisy, které psali osobně autorovi buď ředitelé nakladatelství, nebo jejich zástupci, tajemníci nakladatelství, či spolupracovníci. U Hudební Matice Umělecké besedy jde potom především o jména Otakara Nebušky, Jana či Václava Mikoty. Ke korespondenci Univerzální edice se potom obsahově přidružují dopisy Emila Hertzky. Nesmíme však zapomenout také na korespondenci s Maxem Brodem. Vlastní stať práce je rozdělena na čtyři oddíly. První oddíl je zaměřen na spolupráci s nakladateli před spoluprací s Hudební maticí a Univerzální edicí. Jde tedy o autorovy počátky, především o menší nakladatele, z nichž můžeme jmenovat nakladatelství Joža Barvič Brno, Bursík a Kohout Praha, Klub přátel umění Brno, Oldřich Pazdírek Brno, Emil Šolc Telč a mnohé další. Tato část nese tedy název Leoš Janáček a nakladatelé. V oddílu druhém se zabývám autorem a spoluprací s Hudební maticí Umělecké besedy. Jde především o nástin historie tohoto nakladatelství a o přední jména, která jsou s ním spjata, což je v tomto případě Jan Löwenbach, Otakar Nebuška a Jan a Václav Mikotovi. Poslední podkapitola druhé části je věnována konkrétní spolupráci autora a nakladatelství, kdy vznikla, o jaká díla se jednalo a podobně. Třetí oddíl nese název Leoš Janáček a spolupráce s Universal Edition Wien, kde se v podkapitolách opět zaměřuji nejprve obecně na dané nakladatelství, dále se dostávám k Maxi Brodovi, který má s autorem a jeho spoluprací s Univerzální edicí přímou souvislost. Dalším jménem spjatým s tímto nakladatelstvím je Emil Hertzka - jeho ředitel a v poslední podkapitole se opět zabývám vzájemnou spoluprácí, kterou se opět pokouším zařadit do určité doby, vytyčit, jak k ní došlo, o jaká díla se jednalo. Čtvrtým, tedy posledním bodem práce, je oddíl věnovaný hlavním sporům obou nakladatelství o autorova díla. Pokouším se vytyčit o jaká díla šlo, z jakého důvodu případný spor vyvstal, jak byl řešen, kdo z výše uvedených nakladatelství získal nakonec jaká práva. Opět vše podkládám již zmiňovanou korespondencí. Kromě pramenů v podobě rozsáhlé korespondence v této práci nejčastěji vycházím ze stěžejních prací k této problematice, jimiž jsou: Disertační práce Mgr. Jiřího Zahrádky, Ph.D: Výlety páně Broučkovy - kapitoly ke genezi a recepci Janáčkovy opery (konkrétně 3. Nakladatelé), FF MU Brno, 2005, dále ze studie Bohumíra Štědroně: Janáčkova korespondence s Universal Edition v letech 1916- 1918 týkající se Její Pastorkyně. In: Otázky divadla a filmu II. Redaktor Artur Závodský, Brno 1971. A samozřejmě přínosem je v tomto ohledu i německá práce Ernsta Hilmara: Leoš Janáček briefe an die 6

Universal Edition, Tutzing, 1988. Mezi dílčí, avšak velice přínosné práce v tomto duchu, patří i práce Ivo Stolaříka: Jan Löwenbach a Leoš Janáček - vzájemná korespondence, Opava, 1958 a jistě i práce vydavatelů Jana Racka a Artuše Rektoryse: Korespondence Leoše Janáčka s Maxem Brodem, Praha, 1953. Metodologický vzor práce se v tomto případě bude asi nejvíce podobat disertační práci - Výlety páně Broučkovy - kapitoly ke genezi a recepci Janáčkovy opery Mgr. Jiřího Zahrádky, Ph.D., který je zároveň vedoucím této bakalářské práce.

7

2 Leoš Janáček a nakladatelé Pokud chci hovořit obecně o Janáčkově spolupráci s nakladateli, pozornost by měla být soustředěna již do samotných počátků, tedy do doby, kdy mu vyšla tiskem první díla. Janáček po celou dobu svého života spolupracoval s mnoha nakladateli, ať už šlo o menší nakladatele, až po velké vydavatelské firmy. Stejně tak se tato spolupráce neomezovala pouze na nakladatele tuzemské. V této kapitole tedy podávám časový přehled, který je pro lepší orientaci rozdělen zhruba po desetiletích. Jako první budu nyní sledovat krátký, ale pro počátky spolupráce autora a prvních nakladatelů, podstatný časový úsek od roku 1877 až po rok 1890. V roce 1877 mu totiž vychází tiskem jeho vůbec první dílo - Exaudi Deus v časopisu Cecília.1 Chronologicky dalším vydavatelem, se kterým v úplných počátcích spolupracoval, bylo vydavatelství Karel Winkler Brno. U Winklera začal vydávat poprvé v roce 1882, konkrétně České církevní zpěvy z Lehnerova mešního kancionálu.2 Druhé opravné vydání vyšlo opět u Winklera v roce 1889.3 Mimo to Janáček ještě v roce 1886 u něj vydal Čtveřici mužských sborů4. Co se úplných počátků týče, Janáček v roce 1884 vydal vlastním nákladem Skladby pro varhany č. 1 a 25 ve spolupráci s Papežskými tiskárnami rajhradských Benediktinů. Období do roku 1890 pomyslně uzavírá Janáčkova spolupráce s firmou Joža Barvič, Brno. U Barviče Janáčkovi vyšla roku 1885 skladba Kačena divoká, v rámci Zpěvníku pro školy střední a měšťanské II: Sbory smíšené.6 Dále tato spolupráce přesahuje zmiňované období skladbou Což ta naše bříza, která vyšla u Barviče v roce 1902, pod titulem ´Bříza´: Nový zpěvník z národních a vlasteneckých písní.7 Skladba Což ta naše bříza navíc vyšla ještě v roce 1893 v Památníku Svatopluka, v Brně.8 Další desetiletí otevírá spolupráce s pražským nakladatelstvím Bursík a Kohout. S touto firmou Janáček spolupracoval od roku 1890, kdy mu u ní vyšly Valašské tance op. 2 (Starodávný a Pilky), jako Valašské tance pro orchestr č. I, II, op. 2.9 A v témže roce

1

Simeone, Nigel; Tyrrell, John; Němcová, Alena: Janáček´s Works. A catalogue of the Music and Writings of Leoš Janáček. Oxford University Press, Oxford, 1997, s. 65. 2 Tamtéž, s. 70. 3 Tamtéž, s. 70. 4 Tamtéž, s. 114. 5 Tamtéž, s. 247. 6 Tamtéž, s. 115. 7 Tamtéž, s. 120. 8 Tamtéž, s. 120. 9 Tamtéž, s. 187.

8

vydává tato firma Janáčkovi i Lašské tance, pod názvem Valašské tance pro orchestr op. 2.10 V roce 1890 Janáčkovi ještě vychází Ave Maria - Emanuel Binko.11 Pokračuji rokem 1893, kdy Janáček spolupracoval s Moravskými akciovými knihtiskárnami v Brně, kde mu vyšly Národní tance na Moravě. První a druhé číslo v již zmiňovaném roce 1891, číslo tři o dva roky později.12 Zhruba ve stejnou dobu započala spolupráce s vydavatelstvím Emil Šolc, Telč. U Šolce vydal Moravskou lidovou poezii v písních v rámci Kytice z národních písní moravských, číslo jedna v roce 1892, druhé číslo 1901. A poté přímo jako Moravská lidová poezie v písních dvě čísla v roce 1908.13 Dále Janáčkovi v roce 1895 vyšla Hudba ke kroužení kužely nákladem TJ Sokol v Brně.14 A do roku cca 1900 spadají ještě i počátky spolupráce s brněnským nakladatelem Arnoštem Píšou. Jako první u něj Janáčkovi vyšel v roce 1899 Návod pro vyučování zpěvu15 a Ukvalská lidová poezie.16 Další spolupráce sice přesahuje zmíněné období, ale šlo o Moravské tance, vydané v roce 190517 a dále u něj vyšlo Po zarostlém chodníčku pod názvem „Drobné skladby pro klavír“ v roce 1911.18 Následující období skladatelovy spolupráce s nakladateli je situováno do dalšího desetiletí, tedy asi od roku 1990. V roce 1901 začíná nová spolupráce s nakladatelstvím Emil Kolář, Ivančice. Ve spolupráci s Kolářem vydal Janáček první dvě vydání Po zarostlém chodníčku. První vydání z roku 1901 obsahující čísla 1, 2 a 10, jako Slovanské melodie, svazek V., skladeb pro harmonium. A v roce 1902 čísla 4 a 7 pod názvem Slovanské melodie, svazek VI., skladeb pro harmonium.19 Následujícím nakladatelem v pomyslné časové přímce je Mojmír Urbánek. U něj vyšlo Janáčkovi Čtvero mužských sborů moravských, konkrétně čísla 1 - 4, v roce 1906.20 Roku 1908 přichází spolupráce s Klubem přátel umění v Brně, dále jen KPU. Nejvýznamnějším počinem z jejich spolupráce je asi vydání klavírního výtahu opery Její pastorkyně 1908.21 KPU dále vydal roku 1913 V mlhách,22 nebo roku 1914 kapesní partituru Šumařova dítěte.23 Další, s kým Janáček v tomto období spolupracoval, byla zahraniční firma - Robert Forberg, 10

Simeone, Nigel; Tyrrell, John; Němcová, Alena: Janáček´s Works. A catalogue of the Music and Writings of Leoš Janáček. Oxford University Press, Oxford, 1997, s. 207. 11 Tamtéž, s. 113. 12 Tamtéž, s. 251. 13 Tamtéž, s. 158. 14 Tamtéž, s. 254. 15 Tamtéž, s. 393. 16 Tamtéž, s. 161. 17 Tamtéž, s. 264. 18 Tamtéž, s. 262. 19 Tamtéž, s. 262. 20 Tamtéž, s. 126. 21 Tamtéž, s. 16. 22 Tamtéž, s. 268. 23 Tamtéž, s. 199.

9

Leipzig. Tato spolupráce byla hlavně zaměřena na vydání Čtvera mužských sborů, které jako první, jak už jsem zmínila, vydal Mojmír Urbánek v roce 1906. Ale zpět k nakladatelství Robert Forberg. V roce 1908 vydal třetí sbor s německým textem pod názvem ´Die Abenhexe´, Männerchöre aus dem Repertoire des Sängerbundes mährischer Lehrer, č. 9. A téhož roku i čtvrtý sbor opět s německým textem pod názvem ´Wanderschaft´, Männerchöre aus dem Repertoire des Sängerbundes mährischer Lehrer, č. 10.24 Rokem 1908 počíná i Janáčkova spolupráce s Pěveckým sdružením moravských učitelů, dále jen PSMU. Přímo pro potřeby PSMU vyšla v roce 1908 Maryčka Magdónova.25 Stejně tak jako předešlé dílo, vyšlo i pro užití PSMU roku 1920 dílo Česká legie26 a podobně je to i s dílem Naše vlajka, které vyšlo však až v roce 1926.27 Druhá dvě díla sice do období, na které se v tomto odstavci zaměřuji, přímo nepatří, ale jako v předešlých případech je hlavní začátek spolupráce, pro úplnost informace však uvádím vždy i její pokračování, aby byl přehled ucelený. Konec tohoto desetiletí je potom spojen se jménem František Augustin Urbánek, Praha. Tento nakladatel vydal Janáčkovi roku 1909 Maryčku Magdónovou, jako ´Sbírka čtverozpěvů pro mužské hlasy´, doplněk Daliboru. A Maryčka Magdónova vychází u F. A. Urbánka potom ještě i v roce 1922.28 Poslední etapou, kdy mluvíme z obecného hlediska o spolupráci s různými nakladateli se snahou poskytnout jakousi ucelenou představu jmen a vydaného materiálu, je časové údobí let 1910 až 1928. Pokračujíce v chronologickém řazení, prvním jménem pro toto období bude vydavatel Antonín Švarc z Kutné Hory. Spolupráce znamenala vydání Sonáty pro housle a klavír, také jako Ballada. Švarc vydal toto dílo jako část řady Česká hudba, v roce 1915.29 Následuje rok 1916 a s ním spolupráce s nakladatelstvím Universal Edition Wien, přičemž z téhož roku pochází první datovaný dopis od tohoto nakladatelství Janáčkovi. Jelikož je vzájemná spolupráce poměrně obsáhlá a je předmětem tohoto bádání (UE vydala převážnou část autorových děl), je jí v této práci věnována vlastní podkapitola, konkrétně 4. 4 Vzájemná spolupráce. Asi rok na to můžeme v návaznosti na korespondenci prokazatelně datovat i spolupráci s naším v té době největším tuzemským vydavatelstvím, Hudební maticí Umělecké besedy. I když Umělecká beseda vedla korespondenci s Janáčkem asi už od roku 1914, šlo především o vyúčtování 24

Simeone, Nigel; Tyrrell, John; Němcová, Alena: Janáček´s Works. A catalogue of the Music and Writings of Leoš Janáček. Oxford University Press, Oxford, 1997, s. 126. 25 Tamtéž, s. 137. 26 Tamtéž, s. 147. 27 Tamtéž, s. 149. 28 Tamtéž, s. 137. 29 Tamtéž, s. 224.

10

za předplatné časopisu Hudební revue, různá blahopřání k narozeninám a podobně. V této době se však ještě nejednalo o vydání děl. Ale i tento bod je poměrně široký a hlavně je také středem bádání této práce, proto asi nepřekvapí, že i této spolupráci je věnována samostatná podkapitola, konkrétně 3. 5 Vzájemná spolupráce. S rokem 1920 se pojí další jméno. Je jím brněnský nakladatel Boleslav Svoboda, který Janáčkovi vydal v již zmíněném roce Slezské písně (ze sbírky Heleny Salichové).30 S Ústředním spolkem učitelským na Moravě a ve Slezsku, Brno, Janáček započal spolupráci v roce 1920. Předmětem jejich spolupráce bylo vydání Ukolébavky, jako součást Knihy Komenského k 250. výročí smrti J. A. Komenského.31 Pokud jde o již zmiňovanou Ukolébavku, byla navíc ještě vydána v roce 1928 v časopisu Hudební besídka.32 Vydavatelstvím, se kterým Janáček navázal spolupráci opravdu až na sklonku života, byla brněnská firma Oldřich Pazdírek. Jednalo se o dílo Zápisník zmizelého, které Pazdírek vydal roku 1921 jak s českým, tak německým textem, v němž je užit Brodův překlad. Ve stejném roce ho Pazdírek vydal ještě jako kapesní partituru. 33 Poslední spoluprací Janáčka a Pazdírkovy firmy bylo vydání Suity. Šlo o kapesní partituru, která vyšla v roce 1926.34 V témže roce vyšla ještě Říkadla s francouzským textem v Hudebním dodatku La revue musicale, Paříž.35 V časopise hudební besídka 1928 vyšla partitura Pochodu Modráčků pro pikolu, metalofon a malý buben.36 A v témže roce můžeme najít v Hudebním dodatku Muzika, Belgrade I dílo Vzpomínka.37 Tímto podávám chronologický přehled Janáčkových nakladatelů, přičemž rozhodující z hlediska chronologie byl počátek spolupráce. Z výše uvedeného je patrné, že okruh nakladatelů, kteří vydávali autorova díla za jeho života, není zanedbatelný a pro další orientaci a řešení této problematiky je takovýto výčet nezbytný. Pro úplnost ještě dodávám, že Janáček občas sám publikoval například v Lidových novinách. A tedy kromě činnosti skladatelské sám napsal pár teoretických děl, která budou zmíněna, ale sama o sobě nejsou pravou podstatou této práce. Při procházení korespondence s těmito nakladateli se mi vyjma Univerzální edice a Hudební matice, na kterou je práce zaměřena, podařilo najít korespondenci pouze 30

Simeone, Nigel; Tyrrell, John; Němcová, Alena: Janáček´s Works. A catalogue of the Music and Writings of Leoš Janáček. Oxford University Press, Oxford, 1997, s. 172. 31 Tamtéž, s. 173. 32 Tamtéž, s. 173. 33 Tamtéž, s. 170 - 171. 34 Tamtéž, s. 182. 35 Tamtéž, s. 176. 36 Tamtéž, s. 228. 37 Tamtéž, s. 275.

11

s některými z nakladatelů, a to většinou v omezeném nebo zanedbatelném množství. Jedná se zejména o nakladatele: Joža Barvič, Bursík a Kohout, Oldřich Pazdírek, Arnošt Píša, Boleslav Svoboda, Emil Šolc, Mojmír Urbánek, Karel Winkler. Přičemž nejrozsáhlejší korespondencí, kterou se mi podařilo dohledat, je korespondence Leoše Janáčka a Františka Augustina Urbánka. Stejně tak jako v předešlých případech se však tato korespondence ničím nevymyká, nebo se svou důležitostí neřadí nad ostatní.

12

3 Leoš Janáček a spolupráce s Hudební maticí Umělecké besedy 3.1 Hudební matice Umělecké besedy Uměleckou besedu můžeme bezesporu označit za jeden z nejstarších a díky širokému záběru působení i za nejvýznamnější umělecký spolek v českých zemích. Už v roce 1863 se pod heslem „V umění volnost a v duchu nadšené vzájemnosti a svobodné tolerance“38 sdružily v jejích třech oborech přední osobnosti české kultury. Jmenujme aspoň Bedřicha Smetanu, Josefa Mánesa, Karla Jaromíra Erbena, Vítězslava Hálka, Jana Evangelistu Purkyně a samozřejmě šlo o mnoho dalších. Tyto osobnosti měli za cíl jedno, chtěli po útlumu českého politického, společenského, tedy i spolkového života v 50. letech 19. století, ukázat novou ctižádost. „Zbavit české umění a celkově i kulturní prostředí provincialismu a dát mu evropský rozměr.“39 Za první vrchol besední činnosti bývá označováno období dvou desetiletí před otevřením Národního divadla. Kromě již jmenovaných osobností se do jejích dějin zapsal hlavně první starosta Besedy Josef Wenzig. Pod tíhou slavných jmen (Karel Purkyňě, Eliška Krásnohorská, Svatopluk Čech, Miroslav Tyrš, Otakar Hostinský a další) ale nelze opomenout i výkonné hudební umělce, cestovatele, historiky, herce, přírodovědce, laiky, milovníky umění, kteří také tvořili Besedu jako takovou. V devadesátých letech je beseda nucena čelit jakémusi přežití sebe sama, pod vlivem většího uspořádání českého kulturního, společenského, ale i spolkového života. Tato dočasná krize se nejvíce projevila v oborech literárním a výtvarném. Druhá polovina prvního desetiletí 20. století znamenala pro spolkovou činnost nový rozvoj, přichází mladí literáti a zároveň tak přináší i její první samostatnou revue - Lumír. Jako druhý vrchol v činnosti Umělecké besedy můžeme s jistotou označit meziválečné období. Beseda získává v roce 1926 své první samostatné sídlo na Kampě. Jde o budovu s Alšovou síní a „dvoranou“ pro koncerty a divadelní představení. V besedním domě nadále spolek pořádá pravidelné výstavy svých členů, koncerty, přednášky, diskuze a mnohé další aktivity té doby. „Besední dům se ale zároveň v této době stal sídlem besedního vydavatelství - Hudební matice Umělecké besedy, jež byla nejvýznamnějším československým podnikem tohoto druhu, svou úrovní si vydavatelství 38

Rabas, Jan. Co byla a je Umělecká beseda. [ online ] 2009 [ cit. 13. března 2012 ]. Dostupné z . 39 Tamtéž.

13

získalo určitý mezinárodní ohlas.“40 „Hudební matice Umělecké besedy jako důležitý český nakladatelský podnik vznikla v roce 1871 z popudu L. Procházky a byla organizována jako spolek přičleněný k Umělecké besedě, jehož úkolem mělo být vydávání skladeb domácích skladatelů, zvláště klavírních výtahů českých oper.“41 „Prvním činem bylo vydání klavírního výtahu opery Prodané nevěsty.“42 „V roce 1889 byla činnost Hudební matice ukončena, aby svým jměním zachránila Uměleckou besedu, ta pokračovala na vlastní účet ve vydavatelské činnosti.“43 „Nesnáze tohoto podnikání vedly roku 1903 ke vzniku družstva ctitelů Smetanových, které vydalo do roku 1907 deset sešitů Smetanových skladeb do té doby neznámých, když pak vydavatelská činnost Umělecké Besedy byla zcela ochromena, došlo konečně roku 1907 k obnovení Hudební matice na nových základech, jakožto samostatného fondu.“44 Z prvních notových edicí této Hudební matice sluší uvést zvláště klavírní výtahy oper Dvořákových, Kovařovicových, Foerstrovy Evy, Ostrčilova Poupěte a mnohé další.45 Hudební matice zároveň vydávala časopis Hudební Revue. „Po několikaleté přestávce způsobené válkou, nastal pak veliký rozvoj, který charakterizuje poslední léta.“46 Důrazně byla uplatňována především moderní tvorba, mezi níž patřil i Leoš Janáček. „Byly vydávány edice nejrůznějšího druhu, od drobných klavírních skladeb až k drobným partiturám, klavírním výtahům oper a čtyřručních výtahů velkých symfonických děl.“47 „Od roku 1921 vydávala Hudební matice časopis Listy Hudební matice a usilovala o propagaci české moderní hudby doma i cizině.“48 V besedním domě sídlila i redakce besední výtvarné revue - Život a také revue hudební, která nesla název Tempo. Neméně důležitý je dozajista fakt, že ve 20. století ve funkci předsedy hudebního odboru figurovalo mnoho zajímavých a důležitých jmen po Smetanovi, Dvořákovi a Fibichovi, jmenujme Josefa Bohuslava Foerstra, Karla Kovařovice, Otakara Ostrčila, Vítězslava Nováka, Josefa Suka, či Ladislava Vycpálka.

40

Rabas, Jan. Co byla a je Umělecká beseda. [ online ] 2009 [ cit. 13. března 2012 ]. Dostupné z . 41 Černušák, Gracian: Hudební matice. In: Pazdírkův hudební slovník naučný. Red. Gracian Černušák, Nákladem Oldřicha Pazdírka v Brně, 1929, Sv. I., část vědná, s. 160. 42 Tamtéž, s. 160. 43 Tamtéž, s. 160. 44 Tamtéž, s. 160. 45 Tamtéž, s. 160. 46 Tamtéž, s. 161. 47 Tamtéž, s. 161. 48 Tamtéž, s. 161.

14

„Na své úspěšné předválečné období beseda navázala v letech 1945 - 47,“49 kdy ve výčtu úspěchů zmíním aspoň získání prostor pražského Žofína, což jí významně napomohlo k možnosti pořádání velkých mezinárodních výstav a podobně. Nadále vycházely obě revue, Život i Tempo. „Únor roku 1948 však přinesl konec všech besedních časopisů i mnohých svobodných aktivit, určitou dobu však dále fungovaly výstavy, besední Úterky, Matice.“50 Změnu přinesl rok 1951 a s ním zákon o zákazu všech samosprávných spolků. „Zásluhou tehdejšího starosty L. Vycpálka beseda fungovala ve stísněných podmínkách i nadále a dokonce přežila pokus o svou likvidaci roku 1963.“51 Definitivní konec však znamenala normalizace a v roce 1972 došlo k jejímu rozpuštění. „Nově funguje Umělecká beseda po listopadu 1989, kdy byla zvážena činnost spolku v jeho původním oborovém rozpětí.“52 Po vypracování stanov spolku a po valné hromadě znovuzakládajících členů, byla plně obnovená činnost zahájena v roce 1990 (UB byla zaregistrována 29. prosince 1990), kdy navázala na nejpodstatnější rysy, které propagovala již v minulosti.53 Jak vyplynulo z předchozího textu, o Umělecké besedě hovoříme ve třech oborech - literárním, výtvarném a hudebním. Předmětem mého zájmu je obor hudební, kde „současným předsedou tohoto oboru je Prof. Jaroslav Rybář, místopředsedkyní Prof. PhDr. Jarmila Doubravová, CSc, členy výboru jsou MgA. Jan Dušek a MgA. Tomáš Víšek - zástupci skladatelů, interpretů i hudebních teoretiků.“ 54 Beseda nadále uvádí skladby svých členů, ale také díla současných českých i zahraničních autorů, kteří jsou co se tvorby týče názorově blízcí. Jedná se o osm až deset koncertů za rok, nadále pokračují i Úterky Umělecké besedy. Ty čítají v současné době asi 600 koncertů, čímž jde i o navázání na tradici předválečné Besedy. I po vzkříšení z popela opět vychází revue Umělecké besedy - Život, „kam publikují své texty hlavně hudební vědci, teoretici a členové hudební odboru.“55 Při svém bádání v Janáčkově archivu Moravského zemského muzea v Brně (dále jen JA MZM), jsem objevila dopis od Umělecké besedy v Praze - konkrétně hudebního odboru, adresovaný Leoši Janáčkovi, ze dne 1. září 1907 56 V dopise se můžeme dočíst, že Hudební odbor Umělecké besedy v Praze, podepsaný předsedou prof. Trnečkem 49

Rabas, Jan. Co byla a je Umělecká beseda. [ online ] 2009 [ cit. 13. března 2012 ]. Dostupné z . 50 Tamtéž. 51 Tamtéž. 52 Tamtéž. 53 Tamtéž. 54 Rabas, Jan. Hudební odbor. [ online ] 2009 [ cit. 13. března 2012 ]. Dostupné z . 55 Tamtéž. 56 Dopis je uložen v Janáčkově archivu Moravského zemského muzea (dále jen JA MZM), sig. D 72.

15

a jednatelem A. Svojsíkem, sděluje Janáčkovi, že počátkem roku 1908, začne vydávat odborný měsíčník „Hudební revue“, jako první krok k oboustranné úpravě poměrů stavu hudebníků. Vrchní redakci bude obstarávat prof. Konzervatoře K. Stecker a skladatel K. Hoffmeister. Žádá Janáčka, aby do časopisu pravidelně přispíval a zve jej k projednání na schůzi do Prahy v říjnu 1907. Žádá Janáčka o předběžnou odpověď ohledně stanovení jeho honorářů. Z dopisu se dá poměrně lehce usoudit, jakým způsobem získával hudební odbor Umělecké besedy umělce ke spolupráci, jakou formou probíhalo jednání. V souvislosti se svým pátráním se mi podařilo dále také najít dopis Umělecké besedy adresovaný Leoši Janáčkovi, ze dne 27. ledna 1925,57 kde Umělecká beseda oznamuje Janáčkovi, že v době, kdy národ slaví jeho 70. narozeniny, ho zvolila čestným členem a dovolila si ho tak přiřadit ke Smetanovi a Dvořákovi. Součástí dopisu je gratulace k jeho promoci. Tyto dopisy byly vybrány namátkou, jako ukázka způsobu jednání Umělecké besedy s Janáčkem při významnější příležitosti. Korespondence s nakladatelstvím se zaměřením na spolupráci je rozpracována v podkapitole 3.5 Vzájemná spolupráce.

3. 2 Jan Löwenbach Pro pochopení důležitosti role Jana Löwenbacha (29. 4.1880 Rychnov nad Kněžnou – 13. 8. 1972 Glenn Falls USA) v Janáčkově životě, musíme nejdříve pochopit dobový kontext a „problematické prosazování se Leoše Janáčka na pražských operních scénách a koncertních pódiích. Podařilo se mu to až v šedesáti letech, kdy ale i přesto čelil neustálému zbrojení proti své osobě, hlavně z řad odborné hudební veřejnosti.“ 58 Přesto se Janáčkovi podařilo nalézt v Praze pár oddaných, kteří hlavně chtěli rozumět jeho umění a dokázali ho ocenit jako takového. „Mezi nejbližší v tomto úzkém okruhu lidí, patřil dr. Löwenbach, který se stal obdivovatelem Janáčkova díla, zároveň ale dokázal být dobrým přítelem. Byl Janáčkovým prostředníkem ve věcech právních a byl mu velkou měrou nápomocen i v pražských uměleckých

57 58

záležitostech.

Byl

iniciativním

člověkem,

přispívající

Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 670. Stolařík, Ivo: Jan Löwenbach a Leoš Janáček. Vzájemná korespondence. Opava, 1958, s. 3.

16

podnětnými

poznámkami a návrhy, nebo vypomohl Janáčkovi prostou radou, či činem.“ 59 Důležitost Löwenbachovy osoby pro Janáčka můžeme vycítit z dopisu, který mu Janáček zaslal a je datován dne 11. prosince 1916:60 „Vás ale snažně prosím, zůstaňte mi nakloněn aspoň přibližně s tou oddaností, mi jako skladateli, jako jste se oddával p. Novákovi. Prosím Vás o to i pana Nebušku: cítím, že můj strom, sotva větve maličko povyrostly, už je stínem svým na překážku sousedům.“ Jan Löwenbach nemohl odpovědět mistrovi jinak, než dopisem z 18. prosince 191661, kde stojí: „Při ohromné vážnosti, kterou k Vám, mistře, chovám jako k umělci i jako k člověku, jest mně samozřejmo, že pokud bude v mých skromných silách, budu se snažiti, abych vždy a všude svou vážnost prokázal též činy, jako jsem učinil z plného přesvědčení při „Pastorkyni“a jak činím u každého dobrého díla, ať je od kteréhokoli skladatele“ Je tedy zřejmé, že „JUDr. Jan Löwenbach se nemalou měrou podílel na pražském kulturním životě. Jeho působení bychom mohli zařadit do okruhu Umělecké besedy, kde se zasadil hlavně o fungování Ochranného sdružení autorského. Jako doktor práv ustanovil právní i organizační základnu pro účinnou právní ochranu skladatelů. Jako člen redakce byl jedním z předních přispěvatelů do Hudební Revue, dopisovatel listů Hudební matice a Tempa.“62 Mimo jeho publicistické aktivity významnou měrou zasáhl do hudební kritiky. Jako libretista psal pod pseudonymem J. L. Budín. Byl také schopným překladatelem německého jazyka. Významné je i jeho působení v Československé sekci Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu. Mimo jiné „Löwenbach jako právník byl Janáčkem pověřen ve vyřizování sporů právě s Uměleckou besedou, s dědici po Kovařovicovi a podobně.“63 Přičemž spory s Uměleckou besedou tvoří v této práci vlastní oddíl - 3. 5 Vzájemná spolupráce a kapitola 5 Hlavní spory obou nakladatelství o Janáčkova díla. „Významným činem Löwenbacha bylo nepřímé zprostředkování seznámení, potažmo spolupráce Leoše Janáčka s Maxem Brodem roku 1916.“64 Ale této problematice se budu podrobněji věnovat v kapitole 4.2 Max Brod. Byl to totiž právě Löwenbach, jímž byl upozorněn Brod na Její pastorkyňu. Pochopitelně potom už stálo v cestě málo, aby byla přeložena do němčiny a tím uvedena na světové scény.

59

Stolařík, Ivo: Jan Löwenbach a Leoš Janáček. Vzájemná korespondence. Opava, 1958, s. 3. Tamtéž, s. 3. 61 Tamtéž, s. 4. 62 Tamtéž, s. 4. 63 Tamtéž, s. 5. 64 Tamtéž, s. 4. 60

17

3. 3 Otakar Nebuška Další osobností zasahující významnou měrou do chodu nakladatelství Umělecké besedy - tedy Hudební matice, byl Otakar Nebuška (28. 5. 1875 Mladá Boleslav - 28. 10. 1952 Praha). Nebuška byl českým hudebním spisovatelem, organizátorem a skladatelem, jako spoluzakladatel Hudební Revue byl také vedle Steckera a Hoffmeistra hlavním organizátorem. Pro zajímavost, do třinácti ročníků tohoto časopisu napsal více než dvacet větších článků a studií. Od roku 1906 byl členem správního výboru Umělecké besedy, reformoval například její hudební večírky. Posléze se stal jejím úřadujícím místopředsedou a v roce 1935 dokonce čestným členem. V roce 1907 provedl spolu s A. B. Svojsíkem a A. Šilhanem reorganizaci a osamostatnění Hudební matice. Nebuška vypracoval její program a velkou měrou přispěl k jejímu vybudování ve vůdčí vydavatelský podnik nové české hudby. Zajímavostí je, že připravil k tisku téměř všechna díla, která byla vydána v letech 1907-1925. „Upravil klavírní výtahy Její pastorkyně (1917) a Amara (1938).“65 „Jako tehdejší redaktor a hlavní vydavatel Hudební matice razil ve své práci zásadu, že partitura má býti obrazem díla, jak vyšlo v konečném znění z představy skladatelovy, kdežto hlasy, sloužící praktické potřebě reprodukční, mají býti co možná nejpodrobněji vybaveny po stránce přednesové, hlavně tempové a dynamické.“66 Korespondence Otakara Nebušky s Leošem Janáčkem probíhala asi od roku 1908, přičemž v začátcích se jednalo o věc Hudební Revue a posléze asi od roku 1913 se začíná jednat o vydání Janáčkových děl Hudební maticí. Nutno podotknout, že tato korespondence Nebuškova se v mnohém kříží s korespondencí přímo od Hudební matice. Pro zajímavost uvádím jeden z prvních dopisů Otakara Nebušky Leoši Janáčkovi, ze dne 18. září 191367: Nebuška zde sděluje Janáčkovi, že Hudební Revue obdržela díly Janáčkovy Nauky o harmonii. Referát o tomto díle zdržel se jen nemocí prof. Steckera. Dále nabízí Janáčkovi vydání jeho sboru „70 000“ Hudební maticí a sděluje bližší podmínky. Tento dopis můžeme chápat jako počáteční komunikaci mezi Nebuškou/

65

Černušák, Gracian: Nebuška, Otakar. In: Československý hudební slovník osob a institucí. Ed. Gracian Černušák, Bohumír Štědroň, Zdenko Nováček, Státní hudební vydavatelství Praha, 1965, Sv. 2, s. 153. 66 Janáček, Leoš: Mládí. Ed. Otakar Šourek, Sbírka kapesních partitur, Sv. 32, Hudební matice Umělecké Besedy, Praha, 1924. 67 Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 110.

18

Hudební maticí a Janáčkem. Tato korespondence je nadále rozpracována v kapitole 3.5 Vzájemná spolupráce, či kapitole 5 Hlavní spory obou nakladatelství o Janáčkova díla.

3.4 Jan a Václav Mikotovi Jan Mikota (4. 2. 1903 Stádlec - 8. 12. 1978 Praha) byl významným českým hudebním organizátorem spolu se svým bratrem Václavem. „Spolupracoval při organizaci prvních českých festivalů v Praze, působil také jako sekretář Československé sekce Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu a tajemník Hudební matice Umělecké besedy.“68 Provázel Janáčka při jeho zájezdu do Anglie roku 1926. Tento zájezd je také hlavním tématem jejich společné korespondence, nepříliš rozsáhlé. Nicméně jméno Jana Mikoty často figuruje i v korespondenci Janáčka s Hudební Maticí, viz. 3.5 Vzájemná spolupráce. Václav Mikota (24. 3. 1896 Stádlec - 19. 1.1982 Praha) byl spolu se svým bratrem jeden z předních hudebních organizátorů, tajemníkem Hudební matice Umělecké besedy, věnoval se nakladatelské činnosti. „Podobně jako jeho mladší bratr organizoval hudební festivaly v Praze, nebo Janáčkův festival na Hukvaldech, zasloužil se o zařazení našich českých mistrů posmetanovské éry do edičního plánu Hudební matice.“69 Korespondence Václava Mikoty s Leošem Janáčkem v naprosté většině případů koresponduje se zájmy Hudební matice, jejímž jménem často píše. Více v kapitole 3. 5 Vzájemná spolupráce.

3.5 Vzájemná spolupráce Počátek spolupráce Leoše Janáčka a Hudební matice Umělecké besedy můžeme zařadit prokazatelně do roku 1916, konkrétně na konec měsíce července tohoto roku, kdy byl Hudební maticí projeven zájem o vydání klavírního výtahu opery Výlety páně Broučkovy.70 Již od roku cca 1914, možná i dříve, však udržovala Umělecká beseda s Janáčkem písemný styk, nicméně se nejednalo o styk autora a nakladatelství v pravém 68

Štědroň, Bohumír: Mikota, Jan. In: Československý hudební slovník osob a institucí. Ed. Gracian Černušák, Bohumír Štědroň, Zdenko Nováček, Státní hudební vydavatelství Praha, 1965, Sv. 2, s. 96. 69 Tamtéž, s. 96 - 97.

19

slova smyslu spolupráce. V korespondenci z tohoto období, se totiž můžeme dočíst, že šlo povětšinou o vyúčtování za předplatné časopisu Hudební Revue, různé gratulace k životním úspěchům, či narozeninám a podobně. První dopis, který se mi podařilo najít, zasílá autorovi Hudební matice Umělecké besedy, konkrétně Otakar Nebuška. Tento dopis je datován 25. listopadu 191571 a Nebuška v něm Janáčkovi sděluje, že má pro něj pokračování korektury Broučka a Její pastorkyně. Žádá II. jednání klavírního výtahu Broučka a slíbený seznam písní a sborů. Chce učinit pokus o jejich souborné vydání. Poslední dopis skladateli, který se mi podařil dohledat od tohoto nakladatelství, je proti tomu datován 24. července 1928 72 a v dopise Hudební matice autorovi oznamuje informace ohledně díla Taras Bulba a jeho provedení v Lipsku, které je v něm datováno na 25. září 1928. Pro představu však nejprve shrnu konkrétní spolupráci, tak jak vypadala od roku 1916 a uvedu konkrétní Janáčkova díla, která byla Hudební maticí vydána. Pro začátek připomenu, že v roce 1916 projevila Hudební matice vážný zájem o vydání opery Výlety páně Broučkovy. Ovšem vyjednávání byla velmi zdlouhavá, složitá a Hudební matici nakonec práva na vydání nepřipadla. Tuto problematiku řeším v samostatné podkapitole - 5.2 Výlety páně Broučkovy. Rok 1917 se nese v duchu konkurenčního boje Hudební Matice a Univerzální edice o práva k vydání Její pastorkyně. Nutno podotknout, že i tento spor má své počátky již v roce 1916 a problematika je opět cíleně zpracována v podkapitole 5.1 Její pastorkyňa. Po roce 1918 nastává poměrně delší odmlka, která má opodstatnění i v politické situaci a poválečném období. Tato odmlka je ukončena až rokem 1921. A z jeho úvodu, konkrétně z 5. února 192173 pochází poměrně zajímavý dopis od Hudební matice Umělecké besedy, který je adresován Leoši Janáčkovi. Hudební

matice

v něm

nabízí

vydání

jeho

sborů

a

současně

sděluje,

že je po válce reorganisována k větší a spolehlivé výkonnosti. V tomto roce stejně tak v korespondenci usilují o práva na vydání houslové Sonáty, cellové Pohádky, či Zápisníku zmizelého. A tato žádost se s čím dál větší naléhavostí prolíná několika dalšími dopisy. V řadě další poměrně zajímavý dopis, ze kterého se dá usoudit na jednání Hudební matice a mnohdy i Janáčkovy reakce, je datován dne 25. dubna 1921 74. V zájmu Hudební matice v této věci jedná přímo Otakar Nebuška, přičemž asi nejzajímavější částí obsáhlejšího 70

Srov. s Zahrádka, Jiří: Výlety páně Broučkovy- kapitoly ke genezi a recepci Janáčkovy opery. Disertační práce, FF MU Brno, 2005, s. 73. 71 Dopis je uložen v JA MZM, sig. A 661. 72 Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 645. 73 Dopis je uložen v JA MZM, sig. B 405. 74 Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 1121.

20

dopisu je zmínka o tom, že se Nebuška velmi podivuje, proč Janáček zadal Zápisník zmizelého nakladateli Oldřichu Pazdírkovi. Nicméně u Pazdírka, jak již bylo zmíněno v kapitole 2 Leoš Janáček a nakladatelé, Zápisník zmizelého tohoto roku skutečně vyšel. A protože v té době od Janáčka neobdrželi ani houslovou Sonátu a cellovou Pohádku, domnívá se nadále Nebuška, že jsou jejich podmínky pro Janáčka daleko výhodnější než podmínky

Universální

edice.

Nezapomene

navíc

podotknout,

že

UE

jeví

o jeho věci zájem teprve po upozornění z Janáčkovy strany. Výjimkou není ani fakt, že Nebuška několikrát po dobu jejich spolupráce neváhal Janáčkovi poněkud nevybíravě připomenout, že ho spolupráce s cizím vydavatelstvím (míní UE) v očích českého národa spíše diskredituje, než prospívá a z toho důvodu, by se měl více obracet na tuzemské vydavatelství. Toto jednání asi nemá smysl nikterak komentovat, neb úsudek si jistě každý čtenář této práce udělá sám. Nicméně Janáček byl z něho kolikrát hodně nešťastný, jak je vidno z dopisů, jež psal svým přátelům a spolupracovníkům. O problémech v jednání, které vedl s Hudební maticí, si několikrát posteskl Maxi Brodovi, o „liknavosti pánů z Umělecké Besedy“75 a podobně, se zase často zmiňuje Janu Löwenbachovi. Přese všechno ale můžeme vidět v následujícím roce 1922 první konkrétní výsledky spolupráce. Hudební matice Umělecké besedy, dále jen HM, vydala Janáčkova Lidová nokturna. Večerní zpěvy slovenského lidu z Rovného, jako díl II. 26 balad lidových.76 Dále to byly Hradčanské písničky,77 Šest národních písní jež zpívala Gabel Eva, s českým i německým textem (v překladu Broda), jako set I, 26 balad lidových.78 V roce 1922 byla vydána také Sonáta pro housle a klavír/ verze 1922.79 Chronologicky se dostáváme do roku 1923, v němž HM Janáčkovi vydala skladbu Orání, jako Čtyři lidové sbory č. 1.80 Dále jde o skladbu Co ta naše bříza, jako Čtyři lidové mužské sbory č. 2.81 V témže roce byl vydán Vínek jako Čtyři lidové mužské sbory, č. 3, 82 či Kantor Halfar,83 nebo dílo 70. 000/ verze 1912.84 HM nadále vydala téhož roku Perinu, jako Čtyři lidové mužské sbory, č. 4.85 75

Stolařík, Ivo: Jan Löwenbach a Leoš Janáček. Vzájemná korespondence. Opava, 1958, s. 17. Simeone, Nigel; Tyrrell, John; Němcová, Alena: Janáček´s Works. A catalogue of the Music and Writings of Leoš Janáček. Oxford University Press, Oxford, 1997, s. 133. 77 Tamtéž, s. 145. 78 Tamtéž, s. 166. 79 Tamtéž, s. 224. 80 Tamtéž, s. 99. 81 Tamtéž, s. 122. 82 Tamtéž, s. 131. 83 Tamtéž, s. 133. 84 Tamtéž, s. 137. 85 Tamtéž, s. 144. 76

21

Vzájemná spolupráce přinesla v roce 1924 vydání Čtveřice Mužských sborů s textem v češtině a němčině (v Brodově překladu),86 výtisk kapesní partitury Šumařovo dítě,87 oproti předchozímu vydání KPU Brno z roku 191488, zahrnující Janáčkovy korektury a revize díla. V tomto roce v HM vyšla také Pohádka,89 či Po zarostlém chodníčku.90 Dále to bylo dílo 1. X. 1905 (z ulice dne 1. října 1905),91 či V mlhách.92 Rok 1925 znamenal vydání děl: Kašpar Rucký - navíc s německým textem (v Brodově překladu),93 či vydání Potulného šílence, s textem v češtině a němčině (tentokrát Adler).94 Tohoto roku vydala HM Tarase Bulbu,95 byl vydán Kvartet z podnětu L. N. Tolstého ´Kreutzerovy sonáty´,96 či kapesní partitura Mládí (klavírní sólo aranžoval Břetislav Bakala).97 V roce 1925 vychází i další vydání díla Po zarostlém chodníčku.98 Předchozí roky byly z hlediska spolupráce poměrně obsáhlé, oproti nastávajícímu roku 1926, kdy vyšla díla dvě. Konkrétně mluvím o skladbě Odpočiň si99 a o Concertinu.100 V roce 1927 vydala HM Janáčkovi jen Tarase Bulbu101 a o rok později vydali Lašské tance s Janáčkovou předmluvou „ Moje Lašsko“,102 čímž se již zmiňované údobí této spolupráce uzavírá, neb autor umírá 12. srpna 1928. Ráda bych podotkla, že Hudební matice měla zájem o Janáčkova díla i nadále a vydávala je tedy i po skladatelově smrti, což už nesouvisí plně s obsahem této práce. Tak jako tak, jde o vydavatelství, které existuje s jistými přestávkami, vynucenými hlavně politickou situací, do dnešní doby. A i když k němu měl Janáček asi mnohdy rozporuplný vztah, což se můžeme dočíst v již zmiňované vzájemné korespondenci, přece jenom Hudební matice po Universální edici, (ke které se dostaneme blíže v další kapitole), vydala

86

Simeone, Nigel; Tyrrell, John; Němcová, Alena: Janáček´s Works. A catalogue of the Music and Writings of Leoš Janáček. Oxford University Press, Oxford, 1997, s. 114. 87 Tamtéž, s. 199. 88 Tamtéž, s. 199. 89 Tamtéž, s. 220. 90 Tamtéž, s. 262. 91 Tamtéž, s. 264. 92 Tamtéž, s. 268. 93 Tamtéž, s. 146. 94 Tamtéž, s. 148. 95 Tamtéž, s. 202. 96 Tamtéž, s. 226. 97 Tamtéž, s. 230. 98 Tamtéž, s. 262. 99 Tamtéž, s. 122. 100 Tamtéž, s. 232. 101 Tamtéž, s. 202. 102 Tamtéž, s. 207.

22

Janáčkovi poměrně velký počet děl. Zajímavou otázkou je, zda tento počet mohl být větší.

23

4 Leoš Janáček a spolupráce s Universal Edition Wien 4.1 Universal Edition Wien Vznik Universal Edition výrazně podpořil fakt, že se jistá skupina vídeňských hudebních vydavatelství a milovníků hudby v Rakousku - Uhersku chtěla stát nezávislá na dovozu hudebnin pocházejících v té době hlavně z Lipska. „Vydavatelství jako takové bylo založeno v roce 1901, za významné podpory bankéřů Universal Edition Actiengesellschaft“.103 Nedlouho na to vznikl komplexní katalog prací jak klasických, tak romantických skladatelů a spolu s naučnou literaturou jsou tyto práce i v dnešní době hlavním pilířem Universal Edition. Tento program doplňují publikace vědeckých prací, jako edice, kompletní kritické edice a podobně. „Díky akvizici různých vydavatelů, mohla být do katalogu začleněna díla takových skladatelů, jakými byli například Anton Bruckner, Richard Strauss, Max Reger, ale i Franz von Suppe.“104 O pár let později se objevil fakt, že to, co hýbe jakousi publikační politikou, je oproti předchozím obdobím právě nová hudba. Jelikož se stala dominující složkou, vybudovala Universal Edition systematický katalog prací soudobé hudby. „Všechna jména, která se nakonec zapsala do dějin hudby jako jména velkých skladatelů, byla Universal Edition na základě smlouvy přijata.“ 105 Do roku 1938 se jednalo například o tato jména: Gustav Mahler, Arnold Schönberg, Alban Berg, Anton Webern, Alexander Zemlinsky, Franz Schreker, Josef Mattias Hauer, Alfredo Casella, Leoš Janáček, Béla Bartók, Zoltán Kodály, Kurt Weill, Hans Eisler, Ernst Křenek, Bohuslav Martinů, Darius Milhaud, Gian Francesco Malipiero a spousta dalších. „Po druhé světové válce proběhla rekonstrukce nakladatelství a s ní i příliv mnoha nových stylů, opět můžeme jmenovat skladatele jako:“106 Pierre Boulez, Krlheinz Stockhausen, Olivier Messiaen, György Ligeti, Luciano Berio, Mauricio Kagel, Arvo Pärt, Alfred Schnitke, Morton Feldman a další. „V posledních letech se jednalo hlavně o díla Georga Friedricha Haase, Davida Sawera, Iana Wilsona a spoustu dalších poměrně mladších jmen, která doplnila vydavatelský program.“107 Z toho vyplývá, že historie nakladatelství Universal Edition je v podstatě shodná s hudební historií dvacátého století. 103

Universal Edition. Společnost. [ online ] 2010 [ cit. 23. března 2012 ]. Dostupné z . 104 Tamtéž. 105 Tamtéž. 106 Tamtéž. 107 Tamtéž.

24

Pro úplnost je nutno říci, že „pod názvem Universal Edition jsou v Rakousku v dnešní době zahrnuta i dílčí nakladatelství.“ 108 „Universal Edition tedy představuje nakladatelství Schott Music, Universal Music Publishing Ricordi, Edici Durand-SalabertEschig, Evropské American Music Corporation, Editio Musica Budapest, PWM Edition, Oxford University Press, Edizioni Suvini Zerboni a také nakladatelství Rai Trade. Kromě svých vlastních poboček je Univerzální Edice zastoupena u renomovaných vydavatelů pětadvaceti hlavních hudebních centrech v zahraničí.“109 Toto „nakladatelství bylo tedy založeno v roce 1901 ve Vídni jako vydavatelství klasické naučné literatury, ze kterého se během několika krátkých let vyvinulo nakladatelství sloužící především současnému hudebnímu životu a tvůrčím talentům.“ 110 „V dnešní době zahrnuje katalog Universal Edition přes třicet tisíc položek a nakladatelství je nerozlučně spjato s velkými skladateli a hudebním vývojem 20. a 21. století.

4.2 Max Brod „Dějinně zásadním okamžikem ve vývoji tvorby Leoše Janáčka bylo období, kdy jeho opery vstupovaly na jeviště předních hudebních scén. K tomu, aby Janáčkovy opery překročily hranice do Vídně či do Německa, naprosto zásadním způsobem napomohly překlady Maxe Broda.“111 Dobu, kdy byla Janáčkova díla opomíjena, či nedoceňována, ukončilo seznámení s Maxem Brodem, jehož zprostředkovatelem, jak už jsem se zmínila, byl Jan Löwenbach. „Stalo se tak roku 1916, několik měsíců po pražské premiéře Její pastorkyně a po uveřejnění nadšeného Brodova referátu o této opeře.“ 112 Od té doby začíná poměrně dlouhá spolupráce. Max Brod (27. 5. 1884 Praha - 21. 12. 1968 Tel Aviv), německy píšící spisovatel, rodák z Prahy, byl překladatelem většiny Janáčkových hudebně-dramatických děl do němčiny. „Jeho překlady z praktického hlediska výrazně napomohly uvedení oper 108

Universal Edition. Společnost. [ online ] 2010 [ cit. 23. března 2012 ]. Dostupné z . 109 Tamtéž. 110 Tamtéž. 111 Horáčková, Květoslava: Janáčkovy opery v překladech Maxe Broda. Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Brno, 2007, s.7. 112 Korespondence Leoše Janáčka s Maxem Brodem. Ed. Jan Racek a Artuš Rektorys. Janáčkův archiv sv. 9, SNKLHU, Praha, 1953, s. 9.

25

Leoše Janáčka na rakouských a především německých scénách a tamní úspěšná provedení Janáčkových děl měla za následek zase další evropské inscenace, jejichž úspěch měl následně vliv na rozšíření Janáčkova díla v celém světě.“113 Janáček se dokonce sám nechal slyšet, že to byl právě Brod, kdo jeho dílo představil světu. Naproti tomu Brod zase neskrýval údiv a ve svých pamětech se často pozastavoval nad tím, jak bylo možné, že Janáčkovo dílo zůstalo utajeno světu až do skladatelova pozdního věku. O opeře Její pastorkyně se vyjádřil například takto: „Není to vskutku mimořádný případ, že mistrovská opera dvanáct let tlí v kancelářích divadel, a pak najednou, náhodou objevena, vyrazí na světlo a všechno naráz uchvátí, všechny dojme svou nezměrnou hudební silou, v ní zakletou, takže se užasle ptáš: proč teprve dnes? Proč musela umřít celá generace, aniž zažila tento krásný otřes?“ 114 V případě Její pastorkyně na Brodovu výzvu projevil v roce 1916 zájem o operu i o německý text ke klavírnímu výtahu Emil Hertzka, ředitel nakladatelství Universal Edition. Ve stejné době vyjádřilo zájem o německou verzi opery i německé nakladatelství Schott, se kterým vedl jednání již zmíněný Janáčkův přítel, specialista na autorská práva, JUDr. Jan Löwenbach. Nakonec byla uzavřena smlouva mezi Janáčkem a Universal Edition,115 nicméně tato problematika patří spíše kapitolám 4.4 Vzájemná spolupráce a 5.1 Její pastorkyňa. „Další osobitá a nenahraditelná kapitola Brodovy obětavé práce ve prospěch skladatele a vstupu jeho díla do evropských souvislostí, je spojena mnohdy s takřka diplomatickým jednáním, které podnikl Brod v mnoha případech.“116 Ale tak jako byl Janáček Brodovi za jeho přátelský vztah, který k němu měl, neskonale vděčný, představím nyní i opačnou stránku mince. V průběhu spolupráce se totiž začaly názory obou umělců markantně odlišovat. Zmíním například „spor, který Janáček s Brodem vedl o charakter překladu Věci Makropulos, s nímž nebyl zcela spokojen. Nicméně když byl překlad Věci Makropulos hotov, žádal Janáček Broda o překlad svých dalších děl Glagolské mše a Šárky. Brod se omluvil přepracovaností a odmítl.“ 117 „Jeho poslední prací na Janáčkově díle se měl stát překlad opery Z mrtvého domu, bohužel už bez spoluúčasti

113

Horáčková, Květoslava: Janáčkovy opery v překladech Maxe Broda. Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Brno, 2007, s. 9. 114 Brod, Max: Život plný bojů. Mladá fronta, Praha, 1966, s. 248. 115 Horáčková, Květoslava: Janáčkovy opery v překladech Maxe Broda. Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Brno, 2007, s. 36. 116 Tamtéž, s. 37. 117 Tamtéž, s. 42.

26

zesnulého autora.“118 Jak vidno, Janáčkovy a Brodovy názory na pojetí překladů jednotlivých oper, se začaly stále markantněji odlišovat a Janáček přešel od původní tolerance překladů k částečným

kritickým

výhradám.

„Přesto

primární

pozitivní

praktický

přínos

překladatelské činnosti Maxe Broda nelze popřít.“119 Postupem času začal Brod Janáčkovi příliš měnit jeho libreta, což skladatel zpočátku snášel, ale jak se patrně upevňovalo jeho autorské sebevědomí, nesl to stále s větší těžkostí, což je patrno z jejich vzájemné korespondence. „Brod narušil v řadě případů významové celky, posunul, zkreslil či ve zcela jiném významu změnil dílčí části a často se necitlivě dotkl některých typických prvků Janáčkova stylu.“120 Ale i přese všechno o hloubce jejich vzájemného vztahu hovoří následující Brodova slova: „Velikost Janáčkova spočívá v tom, že zná nejenom hloubku bolesti, nýbrž i hloubku útěchy. Nikdy nedopustí, aby ten, kdo hyne, ztratil svoji lidskou důstojnost.“121 Celkově vzato můžeme říci, že Max Brod byl německy píšící spisovatel českého původu, který si „získal poměrně zvláštní vztah k české hudební kultuře a hudebnímu životu.“122 Koncertní a divadelní kritiky psal například do Prager Abendblattu a Prager Tagblattu, kde byl zároveň v pozici redaktora. „Jedinečným způsobem pochopil velikost Janáčkovu, zvláště jeho vztah k české smetanovsko-dvořákovské tradici.“123 „Do němčiny přeložil Janáčkovi většinu operních libret: Její pastorkyňa, Káťa Kabanová, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos, Z mrtvého domu a text Zápisníku zmizelého.“124 „Byl jedním z prvních spisovatelů, který věnoval Janáčkovi synthetickou biografii v knižním vydání Leoš Janáček, život a dílo.“125 I když byl Brod oproti Janáčkovi značně mladší, přesto se o něj autor mohl kdykoliv opřít a počítat s jeho spolehlivostí a oddaností. Max Brod se snažil horlivě obhájit a propagovat jeho dílo.

118

Horáčková, Květoslava: Janáčkovy opery v překladech Maxe Broda. Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Brno, 2007, s. 42. 119 Tamtéž, s. 43. 120 Tamtéž, s. 182. 121 Brod, Max: Leoš Janáček. Život a dílo. Hudební matice Umělecké besedy, Praha, 1924, s. 56. 122 Korespondence Leoše Janáčka s Maxem Brodem. Ed. Jan Racek a Artuš Rektorys. Janáčkův archiv sv. 9, SNKLHU, Praha, 1953, s. 7. 123 Tamtéž, s. 9. 124 Tamtéž, s. 9. 125 Tamtéž, s. 9.

27

4.3 Emil Hertzka Emil Hertzka (1869 Budapešť - 1932 Vídeň) byl vídeňský nakladatel, člověk s poměrně vytříbeným vkusem a bystrým uměleckým postřehem. V nakladatelství Universal Edition, jehož byl ředitelem až do své smrti v roce 1932, „dovedl soustředit díla předních hudebních skladatelů.“126 Stejně jako v případě Maxe Broda, i Emil Hertzka poměrně přál české hudbě. Pro příklad uvedu, že už „v roce 1910 se zasloužil o uskutečnění nakladatelské smlouvy Universal Edition a Vítězslava Nováka a z této spolupráce byly potom vydávány některé z jeho stěžejních skladeb.“127 Podobně to bylo v případě Foerstrově, Sukově, či Weinerbergrově. Po pražské premiéře Janáčkovy Její pastorkyně, která byla uskutečněna 26. května 1916 učinil Max Brod již zmiňovaný popud směrem k Emilu Hertzkovi, aby začal tomuto dílu věnovat pozornost. Musím však předeslat, že „Emil Hertzka nejprve pomáhal Brodovi s čistě nakladatelského zájmu,“128 ale při podrobném studiu vzájemné korespondence Janáčkovi a Hertzkovi mohu usoudit na vztahy více než přátelské. Brodovi tedy pomáhal Hertzka s Její pastorkyní ve Vídni, v Berlíně si už ale Max Brod musel vystačit se svými diplomatickými schopnostmi sám. Nicméně jak už bylo řečeno, Brod nasměroval Hertzku k větší pozornosti Janáčkovým dílům. Ten potom navštívil za krátko Janáčka v Brně, kde mu učinil návrh, aby Její pastorkyňi poskytl pro provozování německým scénám. „V úmluvě mu byl slíben vzorný překlad libreta a vydání klavírního výtahu.“ 129 A v této době vlastně začíná korespondence Leoše Janáčka a Universal Edition, mnohdy jménem právě Emila Hertzky. Tato spolupráce je již ale předmětem následující kapitoly. Obecně vzato platí, že nejen u Její pastorkyně, ale po dobu celé spolupráce „Janáček a Hertzka do jemných podrobností promýšleli nejen otázky rázu právnického, hlavně Janáčkova autorského práva na vydání Její pastorkyně, tak důkladně řešili spory s Hudební maticí Umělecké besedy v Praze, nýbrž také dbali na to, aby titul opery v německém znění byl naprosto výstižný a aby se co nejvíce přiblížil pravdivosti dramatu.“130Ale ke sporu o Její pastorkyňu s Hudební maticí více v kapitole 5.1 Její pastorkyňa. 126

Štědroň, Bohumír: Janáčkova korespondence s Universal- Edition v letech 1916- 1918 týkající se Její pastorkyně. In: Otázky divadla a filmu II. Red. Artur Závodský, Univ. J. E. Purkyně, Brno, 1971, s. 250. 127 Tamtéž, s. 250. 128 Tamtéž, s. 250. 129 Tamtéž, s. 250. 130 Tamtéž, s. 250.

28

Závěrem této podkapitoly bych chtěla dodat, že Hertzkova korespondence Janáčkovi, tedy tam, kde nejedná přímo za zájmy vydavatelství Universal Edition, čítá něco kolem pouhých pětadvaceti dopisů. Jelikož v ní není nic natolik pro tuto práci podnětného, budu se nadále věnovat už konkrétně korespondenci UE s Leošem Janáčkem, která je velmi obsáhlá a zajímavá.

4.4 Vzájemná spolupráce „Uvědomíme-li si, že Universal Edition začala vydávat Janáčkova díla od roku 1917, počínajíc operou Její Pastorkyňa, a že vydala všechny další Janáčkovy opery (Výlety páně Broučkovy, Káťa Kabanová, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos, Šárka), dále Glagolskou mši i Sinfoniettu, pochopíme veliký počet vzájemné korespondence Leoše Janáčka s Universal Edition, i její důležitost.“131 Celá spolupráce, budeme-li vycházet ze zmiňované korespondence, začíná mezi roky 1914 a 1915. To však skladatel napsal nakladatelství pouze jeden dopis. Jeden z prvních dopisů od Universal Edition Bohumír Štědroň ve své práci Janáčkova korespondence s Universal-Edition v letech 1916 - 1918 týkající se Její pastorkyně, 132 datoval na 22. listopadu 1916133. Já se s tímto údajem ve svém bádání shoduji. V tomto dopise bylo psáno následující: Hertzka, jež viděl velký úspěch Pastorkyně v Praze informuje Janáčka, že UE je nejen hudební nakladatelství, nýbrž i největší rakouská a německá firma, jež zastupuje jevištní díla, a táže se, zda by jim Janáček ponechal Pastorkyni pro německá jeviště. V kladném případě nabízí Hertzka ústní jednání. To tedy znamená, že kořeny spolupráce lze hledat na konci roku 1916. Ráda bych ale vymezila v tomto duchu i druhý pól, který představuje poslední dopis od UE, který je datován 25. července 1928.134 UE oznamuje odeslání 33, 329,- Kč prostřednictvím pražské Länderbank a vídeňské Zentkal-Evroäische Länderbank. V tomto případě se však ve svém bádání poněkud rozcházím s tím, co píše ve své práci Bohumír Štědroň, který poslední dopis Janáčkovi od UE datuje na den 24. května 1928135. V dopise stojí: UE zasílá z příkazu J. B. 131

Štědroň, Bohumír: Janáčkova korespondence s Universal- Edition v letech 1916- 1918 týkající se Její pastorkyně. In: Otázky divadla a filmu II. Red. Artur Závodský, Univ. J. E. Purkyně, Brno, 1971, s. 250. 132 Srov. s Štědroň, Bohumír: Janáčkova korespondence s Universal- Edition v letech 1916- 1918 týkající se Její pastorkyně. In: Otázky divadla a filmu II. Red. Artur Závodský, Univ. J. E. Purkyně, Brno, 1971, s. 249. 133 Dopis je uložen v JA MZM, sig D 1152. 134 Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 1659. 135 Dopis je uložen v JA MZM, sig A 4772.

29

Föerstra čestný exemplář Föerstrovy IV. symfonie. Ve svém bádání se mi tedy podařilo dojít o dva měsíce dál, což v rozdílu činí ještě další dva dopisy. Od nakladatelství UE obdržel Janáček v době jejich vzájemné spolupráce asi kolem 520 korespondenčních čísel, mezi nimiž jsou samozřejmě dopisy, korespondenční lístky a telegramy. Pro začátek se však opět budu nejprve věnovat konkrétnímu výčtu této spolupráce. Opět jen připomínám, že sleduji období za doby skladatelova života, konkrétně tedy do 12. srpna 1928. Protože již bylo řečeno, že koncem roku 1916, konkrétně v listopadu začíná UE projevovat zájem o vydání Janáčkových děl, začínám tedy rokem 1917, kdy UE vydává Janáčkovi klavírní výtah opery Její pastorkyně. Co se týče tohoto vydání, následovaly dotisky a to v tomto časovém sledu: Únor 1918, květen 1920, následovalo září 1924, konče říjnem 1926.136 Stejně tak jako rok 1917, je i ten následující ve znamení spolupráce především na Její pastorkyni. UE vydala 9. září 1918 tuto operu s německým textem v překladu Maxe Broda.137 Musíme si uvědomit, že toto vydání je v této spolupráci velmi důležité, protože otevřelo Janáčkovi pomyslné dveře na scény divadel v německy mluvících zemích a zanedlouho nejen tam. Od této doby nastává ohromný zájem o jeho dílo. UE navíc začíná zastupovat jeho jevištní díla. Rok 1919 s přihlédnutím k vzájemné korespondenci znamenal nepřetržité vyjednávání stran opery Výlety páně Broučkovy, jejíž klavírní výtah vydala UE 24. září 1919.138A v tomto roce lze dokladovat i první Hertzkův zájem o vydání opery Šárka, jejíž problematika přichází na řadu ale až o šest let později. Konkrétně jsem se o tom přesvědčila v dopise z 5. července 1919:139 Hertzkovi se titulní list klavírního výtahu Broučka pořízený prof. L. Novákem líbí. Jeho reprodukce bude provedena v Lipsku. Hertzka má v úmyslu svěřit profesoru Novákovi pořízení titulního listu pro nové vydání klavírního výtahu Prodané nevěsty. Hertzka se zajímá též o vydání Janáčkovy opery Šárka. S Ostravou (ředitelem Jiříkovským) byla uzavřena smlouva o Její pastorkyni. Německá a zahraniční jeviště přijdou zase brzo na řadu. V roce 1920 po předchozím vyjednávání skutečně vychází kompletně opera Výlety

136

Simeone, Nigel; Tyrrell, John; Němcová, Alena: Janáček´s Works. A catalogue of the Music and Writings of Leoš Janáček. Oxford University Press, Oxford, 1997, s. 16. 137 Tamtéž, s. 16. 138 Tamtéž, s. 37. 139 Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 934.

30

páně Broučkovy.140 UE v tomto roce nadále vyjednává s Janáčkem o vydání opery Šárka, nově navíc o vydání jeho Nauky o harmonii: 30. června 1920:141 Hertzka sděluje, že má zájem o operu Šárka i o Nauku o harmonii. K vydání Harmonie však potřebuje překlad do německého jazyka. Pokud se týče překladu textu Broučka, je nutno co nejdříve ukončit vyjednávání s Dr. Brodem, než-li se obrátí na Janáčkem doporučeného pana Sonnenfelda z Brna. Koncertní ředitel Bartík bude s Janáčkem na představení Její pastorkyně v Národním divadle v Praze 10. července 1920. Nadále pokračuji rokem 1921, kdy v korespondenci mohu sledovat zájem UE o vydání opery Káťa Kabanová. Tento zájem nadále znamená i jednání o německém překladu s Maxem Brodem. Klavírní výtah aranžován Břetislavem Bakalou s českým i německým textem vyšel následujícího roku, konkrétně 20. února 1922.142 V tomto roce dále projevil Hertzka zájem o vydání Tarase Bulby, kterého nakonec vydala Hudební matice Umělecké besedy. Když se podívám na následující dopis ze dne 2. října 1922, dočítám se následující: 143 Smlouva s Berlínem stran Pastorkyně je dávno hotova, také smlouva o Káti s Kolínem. S Antverpami a s Frankfurtem se jedná. Hertzka chce vydat Tarase Bulbu a žádá, aby mu Janáček zaslal partituru k nahlédnutí. Prosí o kritiky o Broučkovu provedení stran propagandu. Rok 1923 je ve znamení jednání o vydání opery Příhody lišky Bystroušky. Pro představu můžu citovat hned několik dopisů. První zmínka o Lišce se objevuje v dopise ze dne 27. října 1923. 144 Hertzka oznamuje, že Frankfurtské divadlo mínilo zapůjčení obrázků krojů pro Pastorkyni, zaslal jim pohledy krojové. Kdyby bylo možno vypůjčit z Prahy neb Brna kroje, tím lépe. Zajímá se o vydání klavírního výtahu Bystroušky, aby dílo poznal. Další dopis, který řeší i stránku konkurenční, v tomto případě zájem Hudební matice, pochází ze dne 14. listopadu 1923:145 Hertzka bere na vědomí, že premiéra Bystroušky bude v Brně. Chápe, že Umělecká beseda chtěla vydat klavírní výtah česky, ale UE nemůže přistoupit na dvojí vydání. Radí sečkat do premiéry, a potom vydat definitivní znění. Jako poslední příklad jsem se rozhodla použít dopis z 5. prosince

140

Simeone, Nigel; Tyrrell, John; Němcová, Alena: Janáček´s Works. A catalogue of the Music and Writings of Leoš Janáček. Oxford University Press, Oxford, 1997, s. 37. 141 Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 921. 142 Simeone, Nigel; Tyrrell, John; Němcová, Alena: Janáček´s Works. A catalogue of the Music and Writings of Leoš Janáček. Oxford University Press, Oxford, 1997, s. 42. 143 Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 987. 144 Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 1003. 145 Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 1002.

31

1923,146 který je zároveň posledním dopisem ve vzájemné korespondenci roku 1923. Hertzka děkuje Janáčkovi za zaslání Brodovy kritiky o Bystroušce. Ví o obtížích, jež stojí v cestě rozšíření Bystroušky, ale přece by rád vydal aspoň její klavírní výtah, prosí o jeho zaslání. „Zájem byl tedy projeven jako i v předešlých případech jak Hudební maticí, tak i Univerzální edicí.“147 Sám autor však zájmu Hudební matice využil spíše ve prospěch konkurenčního zájemce, tedy Universal Edition. „I když Universal Edition chtěla nejprve vydat klavírní výtah až začátkem roku 1925, nakonec bylo ujednáno, že vyjde v květnu roku 1924, avšak pouze v českém jazyce, aby byl klavírní výtah připraven pro brněnské nastudování opery. Situace byla nakonec taková, že klavírní výtah této opery vyšel až na konci července 1924 a v roce 1925 vyšel jak v českém, tak německém jazyce.“ 148 Pro zajímavost bych opět ráda uvedla dopis, který se vztahuje k vydání nejprve českého, posléze i německého klavírního výtahu opery Příhody lišky Bystroušky - 4. března 1924: 149 Hertzka odpovídá Janáčkovi ve věci Bystroušky. Přiznává zde, že klavírní výtah u nich ležel čtyři týdny, než jej vrátili, ježto by jej do května nemohli vydat. Když se cítí Janáček poškozen a protože je vidět, že již dříve prohlásil Umělecké besedě, že dílo přenechá UE, odhodlává se k oběti a vydá klavírní výtah do června. Výtah bude český, německý bude aktualizován až po pražské premiéře. Oznamuje Janáčkovi, že vyjednává vážně s New Yorkem o Pastorkyni, žádá Janáčka o ústupky ve finančních podmínkách, protože by jinak nebylo možno Pastorkyni v Americe umístit. Z toho můžeme vidět i pokračující zastupování Janáčkových jevištních děl UE, jak mu bylo nabídnuto v začátcích jejich spolupráce.

UE na podzim tohoto roku navíc projevila zájem o Věc Makropulos,

dokladem toho je dopis ze dne 27. září 1924:

150

Hertzka se ptá, zda je Janáček se svojí

operou Věc Makropulos již hotov, zda pokud se týče vydání tiskem je ještě volný a zda premiéra bude ještě v sezóně 1924/ 1925. Paní Newmarch sdělila, že v říjnu 1924 napíše o opeře Liška delší článek. Během čtyř roků napsala již 3 články a měla 2 přednášky o Janáčkově díle. Hertzka oznamuje příjezd do Brna koncem měsíce října na premiéru (patrně Lišky). Navíc můžeme v dopise ze dne 19. prosince 1924151 vidět opět zřetelný zájem o operu Šárka: Hertzka děkuje Janáčkovi za zprávu, že Bystrouška bude provedena v Praze na podzim 1925. Doufá, že bude mít do té doby12 repríz v Brně. Brod ji přeloží 146

Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 1001. Janáček, Leoš: Příhody Lišky Bystroušky. Ed. Jiří Zahrádka. Kritická edice partitury, klavírní výtah, Universal Edition Wien, Editio Moravia Brno, 2010, s. 17. 148 Tamtéž, s. 17. 149 Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 1007. 150 Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 1014. 151 Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 1005. 147

32

z jara, takže by v příští sezóně mohlo dojít k německému představení. Dvě berlínská divadla, z nichž Grosse Volksoper, která chtěla uvést Janáčka, je insolventní. Slyší, že Brno chystá Šárku a táže se, je-li tištěna. Na podzim roku 1925, konkrétně 5. listopadu 1925, vydala UE Janáčkovi již avizovaný česko-německý klavírní výtah opery Příhody lišky Bystroušky.152 Prakticky ve stejné době UE prostřednictvím Hertzky usiluje o vydání Šárky. V dalším dopise jsem se dočetla: 11. listopadu 1925:153 Hertzka lituje, že pro nemoc se nemůže zúčastnit dnešní premiéry Šárky. Na další představení pošle svého zástupce. Protože vydali všechny Janáčkovy opery, žádá ho, aby jim reservoval i Šárku. V lednu roku 1926 byla uzavřena smlouva o vydání klavírního výtahu, avšak „s tištěným vydáním tohoto klavírního výtahu neměl Janáček mnoho radostí. Rytí klavírního výtahu bylo neustále oddalováno, což bylo vysvětleno poměrně velkým množstvím chyb. Nadále se jako problém ukázala skutečnost chybějícího německého překladu. Max Brod odmítl počátkem roku 1928 pro velké množství práce překlad Šárky do německého jazyka. Tak se stalo, že v srpnu roku 1928 nakonec autor umírá a vydání své první opery se paradoxně nedočká.“ 154 Vrátím se ale ještě do roku 1925, kdy byl navíc ze strany UE projeven velký zájem o vydání Sinfonietty, jejíž problematika by spíše měla možná patřit do následující kapitoly 5 - Hlavní spory obou nakladatelství o Janáčkova díla. Toto jednání, však nemohu nazvat přímo sporem, vycházím z následujících dopisů, jež celou situaci kolem zájmu o Sinfoniettu osvětlují. A začnu rovnou tím, z 16. července 1926:155 Wiener Filharmonischer Verlag oznamuje, že se jich Hudební matice dotazovala, zda by s ní chtěli vydat kapesní partituru Sinfonietty. Vědí, že Janáček nabídl toto dílo Universal Edition, s níž jsou v těsném spojení, prosí proto o vysvětlení situace. Dalším dopisem se dostávám o pár měsíců později, do 4. srpna 1926:156UE oznamuje, že jim Hudební matice sdělila, že Janáček postoupí autorské právo na Sinfoniettu jen UE. Vyjednávají s UE o jejím právu na prodej v ČSR. Zasílají formulář smlouvy k podpisu a vysvětlují své podmínky. Z téhož měsíce pochází další zajímavý dopis, jež ukazuje posun ve vzájemném jednání mezi oběma stěžejními nakladatelstvími 11. srpna 1926:157 Hertzka žádá, aby do smlouvy stran Sinfoniettu napsal pasus, podle něhož by UE měla právo na tisk, až uzavře smlouvu s Hudební maticí, jež bude mít právo 152

Simeone, Nigel; Tyrrell, John; Němcová, Alena: Janáček´s Works. A catalogue of the Music and Writings of Leoš Janáček. Oxford University Press, Oxford, 1997, s. 47. 153 Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 1040. 154 Janáček, Leoš: Šárka. Ed. Jiří Zahrádka. Kritická edice partitury, klavírní výtah, Universal Edition Wien, Editio Moravia Brno, 2000, s. 3. 155 Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 1076. 156 Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 1153. 157 Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 1031.

33

prodeje v ČSR. O šest dnů později, 17. srpna přistupuje UE k tisku, Sinfonietta vychází v prosinci.158 A v prosinci (15. prosince 1926) navíc UE vydává ještě klavírní výtah opery Věci Makropulos.159 Začátkem roku 1927 (21. ledna 1927), vyšla ve spolupráci UE a Wiener Filharmonischer Verlag kapesní partitura Sinfonietty a 28. ledna 1927 vydává UE Sinfoniettu kompletně.Verze pro zmenšený orchestr podle Erwina Steina, vyšla v UE 4. října 1927.160 Koncem tohoto roku také projevila UE zájem o vydání Glagolské mše. Posledním dílem, o kterém tedy UE s Janáčkem vyjednávala, byla Glagolská mše. Ta pomyslně otevírá rok 1928, lépe řečeno posledních osm měsíců jejich vzájemné spolupráce. Vydání tohoto díla však předcházela jednání o klavírní výtah a orchestrální party, které vlastnila v té době Beseda brněnská. Jako doklad vzájemného jednání uvádím dopis ze dne 9. ledna 1928:161 UE děkuje, že Janáček přijal podmínky pro vydání mše a posílá mu k podepsání nakladatelský list. Dr. Heinsheimer nazval Janáčkovu mši v Anbuchu „Fröhliche messe“, ale titul německý se určí při překladu. Navrhují Filharmonickému spolku v Brně, aby jim dal svůj materiál mše, z nějž by dodali dílo tištěné. S Hudební maticí se dohodnou o prodeji v ČSR. Hertzka lituje, že nemohl být přítomen při provedení Pastorkyně v Lipsku. „Byla ujednána výměna starých materiálů za nově vytištěné, ale celé jednání se nakonec začalo komplikovat skrz uvedení tohoto díla na koncertě ku příležitosti Jubilejního festivalu Pěvecké obce československé, který se měl konat dne 8. dubna 1928 v Praze.“162 Další podstatnou komplikací v této věci, byla nespokojenost s titulní stranou klavírního výtahu jak ze strany skladatele, tak stran UE. „Nakladatelství vyzískalo orchestrální hlasy až po zmiňovaném dubnovém koncertu, a tak se stalo, že tiskem vyšly až roku 1929, stejně tak partitura Glagolské mše vyšla až 1. března 1929, tedy po Janáčkově smrti.“163 Z výše uvedeného přehledu je patrno, že spolupráce autora a UE byla opravdu plodná. Načrtla nám nejen způsob vyjednávání a vzájemných vztahů mezi Janáčkem a ředitelem UE Hertzkou, ale zcela jistě ukázala i v případě Sinfonietty na problém konkurenčního jednání, které s sebou mnohdy neslo ostré boje o autorova díla mezi Hudební maticí a Universal Edition. Tento problém však nebyl první a zdaleka ani 158

Simeone, Nigel; Tyrrell, John; Němcová, Alena: Janáček´s Works. A catalogue of the Music and Writings of Leoš Janáček. Oxford University Press, Oxford, 1997, s. 209- 210. 159 Tamtéž, s. 52. 160 Tamtéž, s. 209 - 210. 161 Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 1148. 162 Janáček, Leoš: Glagolská mše. Verze září 1927. Ed. Jiří Zahrádka. Souborné kritické vydání, partitura, Editio Bärenreiter, Praha, 2011. 163 Tamtéž.

34

poslední. Čím se jedna podkapitola uzavírá, tím se paradoxně otevírá další samostatná kapitola, aby byly osvětleny hlavní problémy konkurenčního boje, a aby bylo ukázáno na způsoby jednání jednotlivých nakladatelství.

35

5 Hlavní spory obou nakladatelství o Janáčkovo dílo 5.1 Její pastorkyňa Opera Její pastorkyňa na text Gabriely Preissové byla poprvé provedena v Národním divadle v Brně 21. ledna 1904. V Praze v Národním divadle tomu tak bylo až o celých dvanáct let později, 26. května 1916. Klavírní výtah opery Její pastorkyňa vyšel poprvé již v roce 1908 a byl vydán Klubem přátel umění v Brně jako prémie pro jeho členy.164 „Klub přátel umění, dále jen KPU, jehož byl Janáček předsedou, vlastnil také tiskové plotny. Ty byly ryty u firmy Engelmann & Mühlberg v Lipsku. Počítalo se, že KPU předá tiskové plotny Hudební matici, aby mohla posléze přistoupit k tisku druhého českého vydání Její pastorkyně.“165 Po pražské premiéře však oproti původnímu nezájmu o skladatelovo dílo, vznikla naprosto opačná situace. Janáčkův věrný přítel a ctitel, Dr. Jan Löwenbach v návaznosti na Brodův nadšený referát, uveřejněný v Schaubühne,166 vycítil potenciál celého díla a začal řešit s Janáčkem otázku propagace v cizině.167 Po dohodě s Otakarem Nebuškou oslovuje firmu B. Schott & Söhne v Mohuči a tím začínají jednání o německý klavírní výtah a s tím i převzetí a zastupování provozování opery pro Německo.168 Firma Schott projevila o Pastorkyňi velký zájem, avšak jednání se protahovala, protože vedení nakladatelství nemělo v potřebnou dobu k nahlédnutí klavírní výtah a stejně tak Brodův nadšený článek. 169 Löwenbach naléhal na Janáčka, aby nepodepisoval nic do doby, než se Schott skutečně vysloví a nabídne konkrétní podmínky spolupráce. Ve hře však byla i Universal Edition, kdy Hertzka, který slyšel od Broda o mimořádném úspěchu Pastorkyně, nabídl také spolupráci, která znamenala nejen vydání německého klavírního výtahu, ale i kvalitního překladatele a zastupování pro provozování na německých scénách, sám Janáček však Löwenbachovi přislíbil, že s podpisem smlouvy s UE počká do doby, než uvidí

164

Simeone, Nigel; Tyrrell, John; Němcová, Alena: Janáček´s Works. A catalogue of the Music and Writings of Leoš Janáček. Oxford University Press, Oxford, 1997, s. 16. 165 Srov. s Štědroň, Bohumír: Janáčkova korespondence s Universal- Edition v letech 1916- 1918 týkající se Její pastorkyně. In: Otázky divadla a filmu II. Red. Artur Závodský, Univ. J. E. Purkyně, Brno, 1971, s. 255. 166 Brod, Max: Tschechisches Opernglück. In: Schaubühne, 1916, č. 46. 167 Srov. s Stolařík, Ivo: Jan Löwenbach a Leoš Janáček; vzájemná korespondence. Slezský studijní ústav, Opava 1958, s. 6. 168 Tamtéž, s. 6. 169 Tamtéž, s. 7.

36

pro srovnání také jiný návrh, čímž mínil firmu Schott.170 Jak již bylo řečeno, v celé věci figuroval velmi výrazně Löwenbach, který v dopise autorovi z 9. prosince 1916171 píše následující: „Velevážený mistře! Děkuji za dopis a za Vaši důvěru, na které mně především záleží. První telegram jste neobdržel, poněvadž adresa byla nesprávná. Telegrafoval jsem Vám dnes dle Vašeho přání. Přišel totiž od Schotta dopis, který ukazuje, že Schott vážně chce pastorkyňu [sic] získat a že jeho podmínky budou lepší. On žádá pro sebe 15% z provozovacích tantiém. O ostatních podmínkách se zatím nezmiňuje, poněvadž jednak mu nebylo známo, do jaké míry ještě dílem a právy autorskými disponujete, a on chce kromě českého výtahu a českých jevišť získat všecka práva, jednak chce do Prahy přijeti a dílo vidět ,což mu zítra - jak telegrafoval - již není možno. O tom všem mu dle přání současně podrobně píši a budu mu telegrafovat, kdy bude příště představení. Kdyby tedy Dr. Brod měl na Vaší tantiémě ještě býti současten svými 15%, na které přistoupil, bude návrh Schottův pro Vás výhodnější než Hertzkův, ježto p. Hertzka Vám nabízí 65%, kdežto od Schotta byste měl nejméně 70%. Ono je však velmi pravděpodobno, že Schott bude překladatele honorovati zvlášť, na každý způsob budou tedy podmínky Schottovy příznivější. Račte tedy vyčkati dalších zpráv a nepodepisujte smlouvu pro Universální Edici, dokud se nedozvíte všecky podmínky Schottovy. Na mne aspoň dělá jeho dopis nejlepší dojem. Budu Vám ihned psáti nebo telegrafovati, jakmile se něco dovím a prosím o potvrzení tohoto dopisu a o zprávu, zda se mnou souhlasíte.“ Z dopisu je více než patrno, že Löwenbach se snažil odvrátit Janáčka od případné spolupráce s UE. Sám autor se však rozhodl naprosto opačně, více se můžeme dozvědět z následujícího dopisu, který Janáček napsal Löwenbachovi 11. prosince 1916:172 „Velevážený pane doktore! Otvírám před Vámi své srdce a celou mysl. Vaše rada směřuje k tomu,

dát

se

svázat

smlouvou

se

Schottem.

Vím

a

jsem

přesvědčen,

že jste jist nespolehlivostí Edice Univerzální ( p. Hertzky ); že myslíte, že stejně se mi bude dařiti jako mnohým skladatelům, jež se s ním spojili - a snad tomu bude jistě tak i se mnou. Ale buďte Vy se mnou přátelsky, i když přece s dílem Její pastorkyňa - jedině s tím dílem svěřím se Hertzkovi. Vždy jsem opakoval, že Hertzka je ochoten přijat do mojí smlouvy vše, co by lepšího pro mne bylo z jiných návrhů: tato slova moje mi dosvědčí p. Nebuška. Přijme 70% tantiém a přijme i vyplacení honoráře hned za 500 ex. klavírního výtahu. 170

Srov. s Stolařík, Ivo: Jan Löwenbach a Leoš Janáček; vzájemná korespondence. Slezský studijní ústav, Opava 1958, s. 7. 171 Stolařík, Ivo: Jan Löwenbach a Leoš Janáček; vzájemná korespondence. Slezský studijní ústav, Opava 1958, s. 8. 172 Tamtéž, s. 9.

37

Důvody další pro Hertzku jsou: výhradně s Pastorkyní chce jít do Německa, výhradně se jí oddat. Blízkost jeho k mému bydlišti nepodceňuji, jeho starou známost se mnou a vliv, jež mám tu naproti němu, též třeba uvážit. Chtěl jsem vyčkat smlouvy pě. Schttovy, Vy ale, a souhlasím s tím, nepovažujete tu za čestně jen za účelem seznat lepší podmínky tahat nakladatele do Prahy a jednat s ním jen „na oko“. Proto Vás prosím, nezvat více p. Schotta do Prahy. Vás ale snažně prosím, zůstaňte mi nakloněn aspoň přibližně s tou oddaností, mi jako skladateli, s jakou Jste se oddával p. Novákovi. Prosím Vás o to i p. Nebušku: Cítím, že můj strom sotva větve maličko povyrostly, už je stínem svým na překážku sousedům“. Vezmu-li v úvahu, že výše citovaný dopis Janu Löwenbachovi pochází z 11. prosince 1916, uvedu jen na pravou míru, že Janáček se s Hertzkou domluvili již 5. prosince téhož roku. Janáček navrhl Hertzkovi, aby se o cizojazyčném vydání Pastorkyně začalo jednat až po válce, s čímž Hertzka souhlasil a přislíbil, že po podepsání smlouvy probudí o Janáčkovo dílo zájem u vídeňské kritiky. Pouhý den po dopise Janu Löwenbachovi, UE potvrzuje příjem podepsaných smluv a v dopise173 ze stejného dne se můžeme dále dočíst následující: Hertzka kvituje příjem podepsaných smluv a slibuje, že se v podrobnostech domluví s Dr. Maxem Brodem a že napíše Umělecké besedě v Praze o tiskových plotnách klavírního výtahu Její pastorkyně. Podle další korespondence můžu vyrozumět, že jednání skutečně probíhala, Umělecká beseda neměla činit žádných překážek při vydání Její Pastorkyně UE. Ovšem posléze, hned začátkem roku 1917, začalo docházet ze strany Otakara Nebušky k podivným průtahům, více v úryvku z dopisu UE Leoši Janáčkovi, který je datován 3. ledna 1917:174 Nebuška sdělil Hertzkovi, že klavírní výtah Její pastorkyně bude hotov v únoru. Hertzka se však obává dalších průtahů, Janáček má působit na to, aby Universal Edition obdržela od Hudební matice pro Dr. Broda kartáčové otisky[sic]. Dopis UE z 10. ledna 1917175 hovoří o požadavcích Hudební matice na UE: Hertzka obdržel odpověď od Umělecké besedy, týkající se použití tiskových ploten. Umělecká beseda žádá: 1. Odškodnění za každou notovou plotnu 2 K, tj. za 280 ploten 560 K; 2. 6 volných exemplářů německého vydání Její pastorkyně pro Hudební matici; 3. Závazek, že fa Breikopf und Härtel obstará tisk a že plotny zůstanou u této

tiskárny; 173

Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 1134. Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 891. 175 Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 890. 174

38

4. Universal Edition přizná autorská práva nové úpravě Otakara Nebušky, na niž má

Hudební matice jenom nakladatelská práva k vydání. Tyto podmínky platí jenom pro tisk jediného nákladu. Při druhém nákladu by musila tedy UE splnit podobné, ne-li vyšší podmínky. Tyto podmínky nemíní Hertzka splnit a žádá Janáčka o vyjádření. Zároveň ho prosí o zaslání smlouvy s Hudební maticí v doslovném překladu. Z dalšího jednání vyplynulo, že sám autor žádnou dohodu s Hudební maticí nepodepsal. Bylo logické, že UE nechtěla platit Nebuškovi za úpravu klavírního výtahu, která jí byla prakticky neznámá. Už v této době padl ze strany Hertzky návrh, že si UE může de facto nechat pořídit a vyrýt klavírní výtah sama. Celkově vzato v této době vyvstal spor, kdy Nebuška označil celé Hertzkovo jednání za veskrze nekorektní, přičemž nekorektně jednal spíš Nebuška ve svých požadavcích, které byly představeny výše. Hertzka se rozhodl, že s Uměleckou besedou nadále jednat nebude a vydá zcela nový výtah Pastorkyně s českým a německým textem sám. Janáček však Hertzku požádal, aby vyčkal do doby, než vydá Hudební matice nový klavírní výtah této opery a bude tak moci posoudit Nebuškovu práci. Více jsem se dozvěděla v následujícím dopise, který zaslala Janáčkovi UE dne 24. ledna 1917:176 Hertzka vyčkává podle Janáčkovy rady na nové vydání klavírního výtahu Její pastorkyně v Hudební matici, aby mohl posoudit práci Nebuškovu. Těší ho, že byla uzavřena smlouva mezi Klubem přátel umění v Brně a Hudební maticí v Praze. Tato smlouva obsahuje právo Hudební matice na jeden náklad českého klavírního výtahu. Janáček má stanovit výši nákladu. Hertzka má radost, že překlad Její pastorkyně se Dr. Brodovi daří. Oznamuje, že bude přítomen 30. ledna 1917 premiéře opery Alexandra Zemlinského Florentská tragédie. Omlouvá svoji nepřítomnost v Praze na provedení Věčného evangelia. Má zájem o vydání tohoto díla. Vývoj situace opět dokresluji výběrem z korespondence UE Leoši Janáčkovi, 3. února 1917: 177 Hertzka sděluje, že obdržel dopis od Otakara Nebušky, který žádá za postoupení tikového práva své nové úpravy klavírního výtahu 2,50 K, za každou plotnu. Hertzka nemůže souhlasit, dokud nepozná Nebuškovu práci. Znovu se kloní k myšlence na zcela novou úpravu klavírního výtahu, který by byl pořízen ve Vídni. Věc bude aktuální, až Hertzka bude mít klavírní výtah v ruce. Těší se, že obdrží Brodův překlad 1. dějství Její pastorkyně. „Hertzka i Janáček poněkud podceňovali Nebuškovu úpravu, protože ji neznali, Nebuška však byl první, kdo upravil klavírní výtah Její pastorkyně a přihlédl přitom 176 177

Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 882. Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 881.

39

k retuším, které udělal k pražské premiéře Karel Kovařovic.“178 Soudě dle korespondence se i nadále čekalo na vydání klavírního výtahu Hudební matici v Praze. Hertzka v březnu 1917 mezitím vyjednával o provedení opery s Vídní, což však také záleželo na Brodově brzkém překladu. Ani v následujícím měsíci však jednání mezi UE a HM nedospěla žádného výrazného obratu, ba naopak se můžeme dozvědět, že HM přímo znemožňuje UE vydání česko-německého klavírního výtahu. Avšak z Hertzkovi korespondence můžeme cítit opravdovou snahu Janáčkovi s touto vlekoucí se a nepříjemnou záležitostí pomoci, protože se mnohdy dotýkala těch nejjemnějších aspektů autorského práva. Ještě koncem měsíce dubna se Hertzka zajímá, zda v HM klavírní výtah již vyšel, pak už ale začíná naplno pracovat na česko-německém klavírním výtahu Její pastorkyně na vlastní pěst, za pomoci Josefa V. von Wösse. Květen 1917 je hlavně ve znamení jednání o korekturách a uvedení Pastorkyně ve Vídni. V dopise UE Janáčkovi z 22. června 1917

179

se objevuje

pro nás důležitá zmínka o aktuálním jednání Hudební matice: Hertzka chce vydat německo-český klavírní výtah Její pastorkyně bez ohledu na Hudební matici, která sice vydala Její pastorkyňu s českým textem, ale Nebuškova úprava není bez chyb a Hudební matice nedojednala s Janáčkem smlouvu. Partituru Její pastorkyně dá Hertzka na radu Janákovu opsat Janu Elsnicovi v Praze. Hertzka plánuje vydání Fantazie z Její pastorkyně pro klavír na 2 ruce. Tento dopis nám osvětluje mnohé ze současného dění, stejně tak jako přináší naprosto nové informace týkající se například plánovaného vydání Fantazie pro klavír. Přidávám však nyní ještě jeden dopis, opět od UE autorovi z 31. července 1917.180 Hertzka popírá tvrzení Hudební matice Umělecké besedy, jako by měla plná nakladatelská práva na česká vydání klavírních výtahů opery Její pastorkyňa. Odsuzuje jednání Otakara Nebušky, který dosud nic písemného s Janáčkem nedojednal. Žádá Janáčka, aby ho vždy o každém jednání s Hudební maticí uvědomil a aby bez jeho vědomí nic nepodepisoval. V srpnu a září téhož roku se dojednává podoba titulní stránky připravovaného klavírního výtahu, název opery, nebo také Brodova jistá nedůslednost v překladu libreta do německého jazyka. Jistě to byly problémy nezanedbatelné a ve vzájemné korespondenci UE – Janáček - Brod i naopak, jim bylo věnováno hodně prostoru, avšak tato problematika přímo nesouvisí s tématem této práce, proto se jí podrobněji nebudu nadále věnovat. Objevuje se i Hertzkův zájem o úvod k Pastorkyni - Žárlivost. Měl v úmyslu ji vydat jako 178

Štědroň, Bohumír: Janáčkova korespondence s Universal- Edition v letech 1916- 1918 týkající se Její pastorkyně. In: Otázky divadla a filmu II. Red. Artur Závodský, Univ. J. E. Purkyně, Brno, 1971, s. 266. 179 Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 876. 180 Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 866.

40

předehru k této opeře. Dále se řešily hlavně propagační záležitosti stran Janáčka samotného. Až nakonec v prosinci - 4. prosince 1917 vychází tolik očekávaný klavírní výtah opery Její pastorkyňa aranžován Josefem V. von Wössem s německým a českým textem v péči Universal Edition.181 Pro úplnost však musím dodat, že právo na vydávání klavírního výtahu pro české země nakonec získala skutečně Hudební matice Umělecké besedy. Nadále se podařil i jeden z dalších Hertzkových záměrů a tedy uvést tuto operu ve vídeňské dvorní opeře, jak jsem se dozvěděla z poněkud radostného dopisu ze dne 1. února 1918:182 Hertzka oznamuje, že premiéra Její pastorkyně ve dvorní opeře je definitivně stanovena na 16. února 1918, generální zkouška se koná 14. února 1918. Hertzka doporučuje Janáčkovi, aby byl přítomen třem zkouškám na scéně před generálkou. Velmi záleží Hertzkovi na tom, aby při premiéře nedošlo k nějakým nacionálním demonstracím. Žádá Janáčka, aby přijel již 9. února a aby svoje krajany upozornil na to, že by přílišné ovace Janáčkovu dílu neprospěly, naopak by mohly budit dojem nacionální agitace a vyprovokovat opozici. Mohu tedy konstatovat, že UE opravdu svoje sliby dodržela, připomenu jen, že dotisky klavírního výtahu UE vyšly ještě za Janáčkova života v únoru 1918, květnu 1920, září 1924 a říjnu 1926. Kompletní opera s německým a českým textem byla vydána UE 9. září 1918.183 A ač se původně sám skladatel v jednom z dopisů, který jsem uvedla na začátku této podkapitoly, Janu Löwenbachovi zmínil, že pouze Pastorkyňa je jediná opera, se kterou se svěří UE, od této doby se právě toto konkrétní nakladatelství stalo takřka výsostným vydavatelem Janáčkových oper.

5.2 Výlety páně Broučkovy Po premiéře Její pastorkyně byl zájem o Janáčkovo dílo veliký, což už řešila podkapitola předchozí. Avšak stejně tak, jako se strhl lítý boj o Pastorkyňi, „v případě Výletů páně Broučkových se situace v mnohém opakovala.“184 Již krátce po pražské premiéře Její pastorkyně byl projeven zájem o vydání opery Hudební maticí Umělecké 181

Simeone, Nigel; Tyrrell, John; Němcová, Alena: Janáček´s Works. A catalogue of the Music and Writings of Leoš Janáček. Oxford University Press, Oxford, 1997, s.16. 182 Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 919. 183 Simeone, Nigel; Tyrrell, John; Němcová, Alena: Janáček´s Works. A catalogue of the Music and Writings of Leoš Janáček. Oxford University Press, Oxford, 1997, s. 16. 184 Zahrádka, Jiří: Výlety páně Broučkovy- kapitoly ke genezi a recepci Janáčkovy opery. Disertační práce, FF MU Brno, 2005, s. 73.

41

besedy, což bylo současně v době ještě Pravého výletu pana Broučka do Měsíce. Janáček podnikl kroky k vypracování klavírního výtahu, k této spolupráci přizval Romana Veselého. 17. listopadu 1916 byl klavírní výtah prvního jednání hotov a po drobných úpravách připraven k odeslání Hudební matici, v tomto případě Otakaru Nebuškovi. „Dříve než Nebuška odeslal klavírní výtah prvního dějství do Lipska k firmě Breitkopf, kde se ryly tiskařské plotny, požádal Janáčka v dopise, aby mu zodpověděl některé otázky a byly tak vyřešeny některé nejasnosti.“ 185 Hudební matice dala postupně vyrýt dvě jednání Výletu pana Broučka do Měsíce, během rytí provedl Janáček však ještě některé korektury. „Mezitím se opera rozrostla v bilogii a dohra prvého dílu se již k rytí patrně nezadávala.“186 V této chvíli se opět objevuje jméno Jana Löwenbacha, jež jak už jsem se zmiňovala, ač představitel Hudební besedy, přesto byl Janáčkovi vynikajícím přítelem a hlavně poradcem ve věcech autorského práva. V dopise Jana Löwenbacha Leoši Janáčkovi, ze dne 27. prosince 1916 se píše:187 „Současně s dopisem, který jsem Vám zaslal posledně, psal jsem firmě Schott omlouvaje se, že jednání ztroskotalo hlavně průtahem mnou nezaviněným. Odpověď, kterou jsem bezprostředně před svátky obdržel, je příliš zajímavá a karakteristická pro onu firmu, takže dovoluji si Vám ji v doslovném znění přeložiti. Seznáte z ní jistě, že jde nejen o firmu svrchovaně slušnou a taktní, nýbrž i agilní - a to bych zdůraznil proto, že Vám byl panem Hertzkou napovězen opak. Firma, ačkoli ví, že jednání o „Pastorkyňu“ je zmařeno, přece jen prostudovavši klav. výtah má i nadále zájem o Vaši tvorbu a žádá Vás o předložení dalších prací. Píšu současně Schottovi, že jsem Vám jeho přání sdělil a oznamuji mu Vaši adresu s upozorněním na některé Vaše skladby, zejména na „Osud“ a „Broučka“. Ponechávám Vaší vlídné úvaze, jak se k nabídce Schottově zachováte a jsem o všem ochoten býti Vám i v této věci nadále k službám, budete-li si to přáti. Upozornil bych ještě, že nesejde tolik na tom, jak je nakladatel blízký Vám, nýbrž především, jak je blízký rozhodujícím činitelům operních scén a obecenstvu. S přáním všeho nejlepšího v novém roce jsem Vám zcela oddaný[sic].“ „Po roční odmlce, během které se jednalo především o vydání Její pastorkyně, se opět rozpoutalo jednání o vydání Broučka, tentokrát již celé bilogie.“188 „Přesně rok poté, co Löwenbach Janáčkovi oznámil, že na Broučka upozornil nakladatelství Schott,“189 185

Zahrádka, Jiří: Výlety páně Broučkovy- kapitoly ke genezi a recepci Janáčkovy opery. Disertační práce, FF MU Brno, 2005, s. 73. 186 Tamtéž, s. 76. 187 Stolařík, Ivo: Jan Löwenbach a Leoš Janáček; vzájemná korespondence. Slezský studijní ústav, Opava 1958, s. 10 - 11. 188 Zahrádka, Jiří: Výlety páně Broučkovy- kapitoly ke genezi a recepci Janáčkovy opery. Disertační práce, FF MU Brno, 2005, s. 77. 189 Tamtéž, s. 77.

42

přichází další dopis, ve kterém se můžeme dočíst o zájmu dalšího nakladatelství. 27. prosince 1917:190 „Asi před 14 dny psal mně Drei Masken-Verlag z Berlína, jedno z největších a nejčilejších nakladatelství divadelních, že se velmi zajímá o novou Vaši operu. Podal jsem tomuto nakladatelství zprávu o „Broučkovi“ a současně o „Osudu“, načež mně píší, že by rádi do obou těchto prací nahlédli a žádají o překlady textů. Posílám jim současně k nahlédnutí kartáčový otisk prvního a druhého dějství „Broučka“ a sděluji obsah, jak původně práce ta vypadala. Z Vašeho feuilletonu v „Lidových Novinách“ se dovídám, že jste Broučka přepracoval a rozšířil a byl bych Vám proto povděčen, kdybyste mně nový text mohl zaslati k nahlédnutí. V nejbližších dnech sejdu se s dr. Maxem Brodem, jehož práce rovněž vyšly u jmenovaného nakladatelství, a promluvím s ním o tom, zdali by neobstaral překlad. Prosím, abyste mně laskavě oznámil, zdali byste byl ochoten se jmenovaným nakladatelstvím vstoupiti ve vyjdenávání a zdali by bylo možno zaslati mu klav. výtahy obou děl k nahlédnutí. Máte-li nový text „Broučka“ a „Osudu“ po ruce, račte mně je laskavě zaslati. Přeji Vám jménem svým a své ženy mnoho zdaru v novém roce! S projevem dokonalé úcty[sic].“ Sám autor se k celé věci vyjádřil následujícím dopisem ze dne 30. prosince 1917:191 „Když neměli v Nár. divadle „širtinku“ měl jsem pokdy klidně přemítat o Broučkovi. Byl charakterisován jen žaludkem; toho bylo málo. I jeho duševní obzor byl třeba zjistit a tu mi napadlo vést ho za tou stopou do XV. století. Tak z Broučka povstala bilogie operní, libreto myslím, že je teď zralé; hudební práce moje tím doplněním ukončena. Rád bych, aby Uměl. Beseda se teď vyslovila, chce-li klavírní úpravu dotisknout. Bude-li chtít, ať mi navrhne smlouvu řádnou; nerad bych zase do těch mlh se dostal jako s J.P. Univ. Edice se mi opět nabízí, když by Uměl. Beseda nechtěla s tím nic mít, že klav. výtah „Výletů“ bude tisknout. Doptal byste se laskavě na úmysl Um. Bes.? Byl jsem 26. t. m. v Praze, ale v netopeném vlaku z Brna do Prahy nastudil jsem se a opatrnosti rychle jsem se vrátil. Přeje Vám a milostivé paní všeho dobrého v novém roce.“ Jan Löwenbach odpověděl pohlednicí ze dne 1. ledna 1918 v následujícím znění:192 „Děkuji Vám za Váš vlídný dopis! Při nejbližší příležitosti promluvím s pány vydavatelské komise Um. Besedy a oznámím jim Vaše přání, načež Vám hned podám zprávu. Lituji, že jsem promeškal Vaši přítomnost v Praze; byl bych rád s Vámi pohovořil! Těšíme se z dokončení díla Vašeho a přejeme znovu, žena i já, splnění všech Vašich přání v novém roce.“ Za nedlouho poté, dne 16. ledna 1918 dostává Janáček telegram, přímo 190

Stolařík, Ivo: Jan Löwenbach a Leoš Janáček; vzájemná korespondence. Slezský studijní ústav, Opava 1958, s. 12. 191 Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 215. 192 Pohlednice je uložena v JA MZM, sig. A 1547.

43

od samotného nakladatelství Drei Masken-Verlag, které tímto oznamuje svůj zájem o vydání.193 Janáček okamžitě napsal Janu Löwenbachovi, kde mu sděluje tyto informace,194 načež Löwenbach ve svém dopise z 18. ledna 1918195 navrhl následující: „Velevážený mistře! Děkuji za Vaši zprávu! Nepochybuji, že se zaslaná ukázka berlínskému nakladatelství líbí a že mají o Vaši operu vážný zájem. Ačkoliv nejsem vždy nadšen obchodním jednáním Hudební Matice, musím jí tentokráte vzíti v ochranu: vydavatelská komise se nemohla dosud sejíti, poněvadž P. Nebuška - hlavní její člen - byl stále na úředních cestách. Právě jsem zjistil telefonicky, že se dnes vrátil a smluvíme v něděli schůzi na příští týden. Budu naléhati, aby se komise sešla co nejdříve, a aby Vám rozhodnutí co nejdříve t. j. bezodkladně bylo oznámeno. Nemohl byste mě snad do té doby oznámit svá přání, abych je pánům mohl tlumočit pro případ, že se zásadně rozhodnou pro vydání klvírního výtahu celé bilogie? Dle mého náhledu je možno dvojí: buď se rozhodnou vydati jej společně s německým nakladatelstvím (ať už je to Univ. Edice nebo Drei Masken) nebo přenechají tomuto nakladateli dle dohody hotové desky a postoupí mu právo vydavatelské. Přiznávám, že by mně první způsob byl milejší. Budu se těšiti, když věc bude rozhodnuta tak, jak sám si přejete a jak by bylo nejlépe v zájmu Vašeho díla.“ Vydavatelská komise Hudební matice se však sešla k projednání celé záležitosti až za čtrnáct dnů a žádala, aby byl posouzen klavírní výtah druhého dílu. Celková lhostejnost či netečnost Hudební matice pro tuto věc a následné podivné postupy pouze utvrdily skladatele, že by měl dílo vydat prostřednictvím zahraničního nakladatelství. „Vydavatelství Drei Masken-Verlag zvyšovalo nátlak na Janáčka, ale ačkoliv mělo v úmyslu odkoupit všechna práva na Broučka, odkládalo podepsání jakýchkoliv závazných úmluv až po přečtení německého překladu.“196 Překlad měl obstarat Max Brod, který ovšem

pro

pracovní

vytížení

odmítl,

a

proto

musel

tento

úkol

zůstat

na samotném Löwenbachovi. Více v dopise, který Löwenbach zaslal Janáčkovi s datem 5. února 1918:197 „Obdržel jsem dnes dopis od Drei Masken-Verlag, ve kterém píší, že by co nejdříve rádi dostali aspoň surový překlad textu „ Výletů páně Broučkovy“. Hudba je znamenitě pracována, velmi je zajímá, nemohou však bez překladu definitivního úsudku utvořiti. Ježto dr. Brod, jemuž jsem se o věci zmínil je příliš zaměstnán, prosím Vás, abyste 193

Telegram je uložen v JA MZM, sig. B 266. Stolařík, Ivo: Jan Löwenbach a Leoš Janáček; vzájemná korespondence. Slezský studijní ústav, Opava 1958, s 14. 195 Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 227. 196 Zahrádka, Jiří: Výlety páně Broučkovy- kapitoly ke genezi a recepci Janáčkovy opery. Disertační práce, FF MU Brno, 2005, s. 78. 197 Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 220. 194

44

mně laskavě zaslal text obou dílů, já bych souhlasíte-li, překlad opatřil a zmíněnému nakladatelství odeslal.“ „Po Janáčkově návratu z vídeňské premiéry Její pastorkyně, kde došlo i na jednání s Universal Edition, poslal skladatel Löwenbachovi dopis, v němž svoluje pořídit hrubý překlad, ale zároveň jej požádal, aby dal Drei Masken-Verlag jasně na srozuměnou, že si zatím na Broučka nemůže činit žádná práva, protože o operu projevila zájem také Universal Edition.“198 Pokud by Universal Edition byli nabídnuty méně výhodné podmínky, pak by práva na Broučka obdrželo právě nakladatelství Drei Masken-Verlag.199 Od tohoto okamžiku nastala poměrně složitá vyjednávání. „V krátké době se dohodla Universal Edition s Hudební maticí, že ji pražské nakladatelství přenechá práva na vydání klavírního výtahu a odprodá jí tiskařské plotny, ale Janáček stále čekal s konečným rozhodnutím na vyjádření berlínského Drei Masken-Verlag.“200 Pokud se jedná o rozhodování Janáčka mezi Universální Edicí a Hudební maticí, měl ve věci jasno. „UE mu nabízela za 1ks klavírního výtahu 5 K, kdežto Hudební matice pouze 1K.“ 201 Drei Masken-Verlag nakonec vydání této opery odmítlo. „Odůvodněním byl příliš lokální charakter operního děje.“202 Janáčkovi však na druhou stranu zájem tohoto nakladatelství velmi dobře posloužil při jednáních s konkurenčními vydavateli. „Smlouva s Universal Edition byla podepsána 15. září 1918, v době dohodnutí tantiém jak pro skladatele, tak libretisty, překladatele.“203 Janáčkovi se však smlouva znelíbila a chtěl ji dodatečně pozměnit. „Krize zašla tak daleko, že Universal Edition vrátila Janáčkovi rukopisný klavírní výtah Výletu pana Broučka do XV. století a přerušila jednání s tím, že bude lepší, když dílo vydá jiné nakladatelství.“ 204 „Měsíc na to, byla jednání znovu obnovena, a tak byla konečná smlouva podepsána 28. října 1918, krátce na to vychází klavírní výtah této opery - 24. září 1919.“205

198

Zahrádka, Jiří: Výlety páně Broučkovy- kapitoly ke genezi a recepci Janáčkovy opery. Disertační práce, FF MU Brno, 2005, s. 78. 199 Stolařík, Ivo: Jan Löwenbach a Leoš Janáček; vzájemná korespondence. Slezský studijní ústav, Opava 1958, s. 19. 200 Zahrádka, Jiří: Výlety páně Broučkovy- kapitoly ke genezi a recepci Janáčkovy opery. Disertační práce, FF MU Brno, 2005, s. 78. 201 Stolařík, Ivo: Jan Löwenbach a Leoš Janáček; vzájemná korespondence. Slezský studijní ústav, Opava 1958, s 21. 202 Dopis je uložen v JA MZM, sig. D 222. 203 Kopie dopisu je uložena v JA MZM, sig. B 1899, verze smluv uloženy tamtéž, sig. C 197. 204 Zahrádka, Jiří: Výlety páně Broučkovy- kapitoly ke genezi a recepci Janáčkovy opery. Disertační práce, FF MU Brno, 2005, s. 80. 205 Simeone, Nigel; Tyrrell, John; Němcová, Alena: Janáček´s Works. A catalogue of the Music and Writings of Leoš Janáček. Oxford University Press, Oxford, 1997, s. 37.

45

6 Výnosy přijaté Janáčkem od hudebních nakladatelství V této kapitole se snažím podat náhled finanční stránky spolupráce Leoše Janáčka s vydavateli formou následující tabulky. Hlavní zřetel je opět věnován Hudební matici Umělecké besedy ( HMUB ) a Universal Edition Wien ( UE ). Do roku 1916 byly finanční příjmy autora z vydavatelství takřka zanedbatelné. Největší finanční přínos však vynesla autorovi opera Její pastorkyňa, dále Káťa Kabanová a také Příhody lišky Bystroušky. Ještě podotknu, že některá česká divadla (Národní divadlo Brno,

Národní

divadlo

Praha)

oproti

zahraničním

scénám

neplatila

tantiémy

prostřednictvím nakladatele, nýbrž přímo smluvně Janáčkovi. Rok 1885 1906 1908 1913 1914 1919 1920 1921 1922 1923 1924 1925

Nakladatelé, autorské organizace 10 zl. (nakladatelství Winkler)206 50 K (4 mužské sbory, Urbánek)207 1000 K (klav. výtah Její pastorkyně, KPU) 208 50 K (záloha za sbory HMUB)209 74 K 75 h. (honorář z Hudební Revue, HMUB)210 1494 Kč 14 h. (UE)211 7129 Kč 40 h. (UE)212 360 Kč 50 h. (UE) 40 Kč (HMUB) 700 Kč (Pazdírek)213 2859 Kč 25 h. (UE) 984 Kč (HMUB)214 2957 Kč 20 h. (UE) 272 Kč 28 h. (HMUB)215 18500 Kč 41 h. (UE) 501, 14 (HMUB)216 42392 Kč 30 h. (UE) 2684 Kč 29 h. (HMUB)217

206

Zahrádka, Jiří: „Měl jsem jit k sv. biřhmování, ale že žádné šaty nemám, tak zase nemužu jit“ I. Ekonomická situace Leoše Janáčka do roku 1903. In: Opus musicum, 2006, roč. 38, č. 4, s. 28. 207 Zahrádka, Jiří: „Pak má opera uživit skladatele!“ II. Ekonomická situace Leoše Janáčka v období 19041918. In: Opus musicum, 2006, roč. 38, č. 5, s. 18. 208 Tamtéž, s. 18. 209 Tamtéž, s. 18. 210 Tamtéž, s. 18. 211 Zahrádka, Jiří: „... tak ať na to mám.“ III. ekonomická situace Leoše Janáčka v období 1919- 1928. In: Opus musicum, 2006, roč. 38, č. 6, s. 27. 212 Tamtéž, s. 27. 213 Tamtéž, s. 27. 214 Tamtéž, s. 27. 215 Zahrádka, Jiří: „... tak ať na to mám.“ III. ekonomická situace Leoše Janáčka v období 1919- 1928. In: Opus musicum, 2006, roč. 38, č. 6, s. 27. 216 Tamtéž, s. 27. 217 Tamtéž, s. 27.

46

Rok 1926 1927 1928 (1. leden - 12. srpen)

Nakladatelé, autorské organizace 78359 Kč 47 h. (UE) 1726 Kč 63 h. (HMUB) 40 Kč (Pazdírek)218 65129 Kč 23 h. (UE) 2143 Kč 2 h. (HMUB) 570 Kč ( Pazdírek )219 22000 Kč (UE)220

218

Zahrádka, Jiří: „... tak ať na to mám.“ III. ekonomická situace Leoše Janáčka v období 1919- 1928. In: Opus musicum, 2006, roč. 38, č. 6, s. 27. 219 Tamtéž, s. 27. 220 Tamtéž, s. 27.

47

7 Závěr Ve své práci jsem zmapovala spolupráci Leoše Janáčka s různými vydavateli od doby, kdy začal vydávat svá první díla, tedy od konce sedmdesátých let devatenáctého století, až po dobu jeho úmrtí v srpnu roku 1928. Zprvu se jednalo o jednotlivé skladby. Krom vydání díla Exaudi Deus221 v časopisu Cecília, vydal vlastním nákladem Skladby pro varhany č. 1 a 2222 ve spolupráci s Papežskými tiskárnami rajhradských Benediktinů. Do roku 1916 spolupracoval především spíše s menšími vydavateli, z nichž pro příklad uveďme nakladatelství Joža Barvič Brno, Bursík a Kohout Praha, Oldřich Pazdírek Brno, Emil Šolc Telč, Karel Winkler Brno a mnohé další. O Janáčkova díla nebyl zprvu velký zájem, obrat nastává po pražské premiéře opery Její Pastorkyňa, konané dne 26. května 1916, kdy začaly mít o autorovo dílo kromě pražské Hudební matice Umělecké besedy zájem i další velké nakladatelské zahraniční firmy. Kromě Universal Edition Wien to bylo nakladatelství B. Schott & Söhne v Mohuči, či nakladatelství Drei Masken-Verlag Berlín. Janáček až po dobu svého úmrtí spolupracoval s Hudební maticí Umělecké besedy a s nakladatelstvím Universal Edition Wien. Jak jsem si vytyčila již v úvodu této práce, pokusila jsem se o reflexi vztahů mezi autorem a Hudební maticí Umělecké besedy a nakladatelstvím Universal Edition Wien, kde jsem objasnila, jak a kdy ke spolupráci došlo, co daná spolupráce obnášela, o jaká konkrétní díla se jednalo a zároveň jsem tak osvětlila pozadí hlavních sporů o autorská práva u výše jmenovaných nakladatelství v případě oper Její Pastorkyňa a Výlety páně Broučkovy. Přes veškerý zájem Hudební matice o vydání autorových oper, totiž tento úkol po mnohdy složitých a dlouho trvajících vyjednáváních nakonec připadl Universal Edition, která „počínajíc operou Její Pastorkyňa, vydala i všechny další Janáčkovy opery (Výlety páně Broučkovy, Káťa Kabanová, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos, Šárka), dále Glagolskou mši i Sinfoniettu.“223 Hudební matice Umělecké besedy však nehraje ve spolupráci zanedbatelnou roli, neboť vydala autorovi především jeho komorní a orchestrální tvorbu. V poslední kapitole jsem díky přehledu výnosů přijatých od těchto stěžejních nakladatelství objasnila hlavní důvod spolupráce Leoše Janáčka a nakladatelství Universal Edition Wien, jež jednoznačně pramení z finančního ohodnocení. 221

Simeone, Nigel; Tyrrell, John; Němcová, Alena: Janáček´s Works. A catalogue of the Music and Writings of Leoš Janáček. Oxford University Press, Oxford, 1997, s. 65. 222 Tamtéž, s. 247. 223 Štědroň, Bohumír: Janáčkova korespondence s Universal- Edition v letech 1916- 1918 týkající se Její pastorkyně. In: Otázky divadla a filmu II. Red. Artur Závodský, Univ. J. E. Purkyně, Brno, 1971, s. 250.

48

Posledním cílem mé práce bylo podat aktualizovaný seznam vydavatelů Janáčkových děl, který tvoří přílohový oddíl.

49

8 Resumé Leoš Janáček (3. 7. 1854 Hukvaldy - 12. 8. 1928 Ostrava) začal vydávat svá první díla koncem sedmdesátých let devatenáctého století. Zprvu se však jednalo o jednotlivé skladby. Krom vydání díla Exaudi Deus224 v časopisu Cecília, vydal vlastním nákladem Skladby pro varhany č. 1 a 2225 ve spolupráci s Papežskými tiskárnami rajhradských Benediktinů. Do roku 1916 spolupracoval především spíše s menšími vydavateli, z nichž pro příklad uveďme nakladatelství Joža Barvič Brno, Bursík a Kohout Praha, Oldřich Pazdírek Brno, Emil Šolc Telč, Karel Winkler Brno a mnohé další. Po pražské premiéře opery Její pastorkyňa, konané dne 26. května 1916, začaly mít o autorovo dílo kromě pražské Hudební matice Umělecké besedy zájem i další velké nakladatelské zahraniční firmy. Kromě Universal Edition Wien to bylo nakladatelství B. Schott & Söhne v Mohuči, či nakladatelství Drei Masken-Verlag Berlín. Janáček až po dobu svého úmrtí v srpnu roku 1928 spolupracoval hlavně s Hudební maticí Umělecké besedy a s nakladatelstvím Universal Edition Wien. Ačkoliv měla Hudební matice stěžejní zájem na vydání autorových oper, tato spolupráce po mnohdy složitých vyjednáváních nakonec připadla Universal Edition, která se nakonec stala takřka výsostným vydavatelem jeho operní tvorby. „Počínajíc operou Její Pastorkyňa, vydalo toto nakladatelství všechny další Janáčkovy opery ( Výlety páně Broučkovy, Káťa Kabanová, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos, Šárka ), dále Glagolskou mši i Sinfoniettu.“226 Hudební matice Umělecké besedy však nehraje ve spolupráci zanedbatelnou roli, neboť vydala autorovi především jeho komorní a orchestrální tvorbu. K zájmu těchto zahraničních nakladatelství o Janáčkovo dílo však mnohdy přispělo významnou měrou přátelství a spolupráce s důležitými osobnostmi. „Například k tomu, aby Janáčkovy opery překročily hranice do Vídně či do Německa, naprosto zásadním způsobem napomohly překlady Maxe Broda.“227 Ve věcech autorského práva zase Janáčkovi pomáhal Jan Löwenbach.

224

Simeone, Nigel; Tyrrell, John; Němcová, Alena: Janáček´s Works. A catalogue of the Music and Writings of Leoš Janáček. Oxford University Press, Oxford, 1997, s. 65. 225 Tamtéž, s. 247. 226 Štědroň, Bohumír: Janáčkova korespondence s Universal- Edition v letech 1916- 1918 týkající se Její pastorkyně. In: Otázky divadla a filmu II. Red. Artur Závodský, Univ. J. E. Purkyně, Brno, 1971, s. 250. 227 Horáčková, Květoslava: Janáčkovy opery v překladech Maxe Broda. Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Brno, 2007, s.7

50

9 Summary Leoš Janáček (3 July 1854, Hukvaldy – 12 August 1928, Ostrava) started to publish his first works in the late 1870s. At the beginning only individual compositions were published. For example Exaudi Deus228 in the magazine Cecília or Two Pieces for Organ that he published at his own expense229 in cooperation with the printery owned by the Rajhrad Benedictine Abbey. By 1916, Janáček cooperated predominantly with small publishing houses, for instance with publishers like Joža Barvič of Brno, Bursík a Kohout of Praha, Oldřich Pazdírek of Brno, Emil Šolc of Telč, Karel Winkler of Brno etc. After the opera Jenůfa was staged for the first time in Prague on 26 May 1916, Janáček’s works got into high demand by the publishing house Hudební matice Umělecké besedy and by big foreign publishers. These included Universal Edition Wien, B. Schott & Söhne based in Mainz or Drei Masken Verlag Berlin. The two publishing houses – Hudební matice Umělecké besedy and Universal Edition Wien – were the most involved institutions that Janáček collaborated with up to his death in August 1928. Following a series of protracted negotiations and despite the fact that the publishing house Hudební matice was seriously interested in publishing Janáček’s works, Universal Edition was finally chosen to become virtually the sole publisher of Janáček’s operas. “The first opera published by this company was Jenůfa and all the other operas written by Janáček followed (The Excursions of Mr. Brouček, Káťa Kabanová, The Cunning Little Vixen, The Makropulos Affair, Šárka); the pieces Glagolitic Mass and Sinfonietta were also published.”230 However, the importance of Hudební matice Umělecké besedy cannot be underestimated, as it published Janáček’s chamber and orchestral works. The interest of the foreign publishing houses in Janáček’s works was often significantly enticed by his friendships and cooperation with notable people. For example, the introduction of Janáček’s operas in Vienna or Germany was essentially facilitated by Max Brod’s translations.231 Jan Löwenbach, on the other hand, helped Janáček in matters of copyright law.

228

Simeone, Nigel; Tyrrell, John; Němcová, Alena: Janáček´s Works. A catalogue of the Music and Writings of Leoš Janáček. Oxford University Press, Oxford, 1997, page 65. 229 Ibid., page 247. 230 Štědroň, Bohumír: Janáčkova korespondence s Universal- Edition v letech 1916- 1918 týkající se Její pastorkyně. In: Otázky divadla a filmu II. Red. Artur Závodský, Univ. J. E. Purkyně, Brno, 1971, page 250. 231 Horáčková, Květoslava: Janáčkovy opery v překladech Maxe Broda. Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Brno, 2007, page 7.

51

10 Seznam použitých zkratek HM- Hudební matice HMUB- Hudební matice Umělecké besedy JA MZM- Janáčkův archiv Moravského zemského muzea KPU- Klub přátel umění PSMU- Pěvecké sdružení moravských učitelů TJ- Tělocvičná jednota UB- Umělecká beseda UE- Universal Edition, Univerzální edice

52

11 Seznam použité a citované literatury, pramenů 11.1 Prameny Korespondence Leoše Janáčka je uložena v Janáčkově archivu Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně ve formě autografu či jeho kopií. Jedná se o fondy: -

Hudební matice Umělecké besedy

-

Leoš Janáček- Hudební matice Umělecké besedy

-

Leoš Janáček

-

Universal Edition

-

Leoš Janáček- Universal Edition

Ve své práci jsem použila následující výčet pramenů, pod těmito signaturami: -

A 661, A 1547, A 4772.

-

B 266, B 405.

-

D 72, D 110, D 215, D 220, D 222, D 227, D 645, D 670, D 866, D 876, D 881, D 882, D 890, D 891, D 919, D 921, D 934, D 987, D 1001, D 1002, D 1003, D 1005, D 1007, D 1014, D 1031, D 1040, D 1076, D 1121, D 1134, D 1152, D 1153, D 1198, D 1659.

11.2 Publikované prameny Hilmar, Ernst ( ed. ): Leoš Janáček; Briefe an die Universal Edition. Verlegt bei Hans Schneider, D 8132 Tutzing, 1988. Janáček, Leoš: Literární dílo. Díl I., II. Ed. Theodora Straková, Eva Drlíková. Souborné kritické vydání děl Leoše Janáčka. Editio Janáček, Brno, 2003. Korespondence Leoše Janáčka s Maxem Brodem. Ed. Jan Racek a Artuš Rektorys. Janáčkův archiv sv. 9, SNKLHU, Praha, 1953. 53

Stolařík, Ivo ( ed. ): Jan Löwenbach a Leoš Janáček; vzájemná korespondence. Slezský studijní ústav, Opava, 1958. Štědroň, Bohumír: Janáčkova korespondence s Universal- Edition v letech 1916 - 1918 týkající se Její pastorkyně. In: Otázky divadla a filmu II. Red. Artur Závodský, Univ. J. E. Purkyně, Brno, 1971.

11.3 Literatura Brod, Max: Leoš Janáček. Život a dílo. Hudební matice Umělecké besedy, Praha, 1924. Brod, Max: Tschechisches Opernglück. In: Schaubühne, 1916, č. 46. Československý hudební slovník. ( Red. Gracian Černušák, Bohumír Štědroň, Zdenko Nováček ), Státní hudební vydavatelství, Praha, 1963, 1965. Horáčková, Květoslava: Janáčkovy opery v překladech Maxe Broda. Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Brno, 2007. Janáček, Leoš: Glagolská mše. Verze září 1927. Ed. Jiří Zahrádka. Souborné kritické vydání, partitura, Editio Bärenreiter, Praha, 2011. Janáček, Leoš: Příhody Lišky Bystroušky. Ed. Jiří Zahrádka. Kritická edice partitury, klavírní výtah, Universal Edition Wien, Editio Moravia Brno, 2010. Janáček, Leoš: Šárka. Ed. Jiří Zahrádka. Kritická edice partitury, klavírní výtah, Universal Edition Wien, Editio Moravia Brno, 2000. Janáček, Leoš: Mládí. Ed. Otakar Šourek. Sbírka kapesních partitur, Sv. 32, Hudební matice Umělecké besedy, Praha, 1924. Pazdírkův hudební slovník naučný. ( Red. Gracian Černušák ), Nákladem Oldřicha Pazdírka v Brně, 1929, Sv. I, část vědná. 54

Simeone, Nigel; Tyrrell, John; Němcová, Alena: Janáček´s Works. A Catalogue of the Music and Writings of Leoš Janáček. Oxford University Press, Oxford, 1997. Vogel, Jaroslav: Leoš Janáček: Život a dílo. Státní hudební nakladatelství, Praha, 1963. Zahrádka, Jiří: Výlety páně Broučkovy - kapitoly ke genezi a recepci Janáčkovy opery. Disertační práce, FF MU Brno, 2005. Zahrádka, Jiří: „Měl jsem jit k sv. biřhmování, ale že žádné šaty nemám, tak zase nemužu jit“ I. Ekonomická situace Leoše Janáčka do roku 1903. In: Opus musicum, 2006, roč. 38, č. 4, s. 25 - 28. Zahrádka, Jiří: „Pak má opera uživit skladatele!“ II. Ekonomická situace Leoše Janáčka v období 1904 - 1918. In: Opus musicum, 2006, roč. 38, č. 5, s. 17 - 21. Zahrádka, Jiří: „... tak ať na to mám.“ III. ekonomická situace Leoše Janáčka v období 1919 - 1928. In: Opus musicum, 2006, roč. 38, č. 6, s. 23 - 28. Zahrádka, Jiří: „Tak to určuji pro naši velkou lásku z vděčnosti.“ IV. Sepsání Janáčkovy závěti, soupis a stanovení hodnoty pozůstalosti a naplnění skladatelovy poslední vůle. In: Opus musicum, 2007, roč. 39, č. 1, s. 20 - 23.

11.4 Elektronické zdroje Rabas, Jan. Co byla a je Umělecká beseda. [ online ] 2009 [ cit. 13. března 2012 ]. Dostupné z . Rabas, Jan. Hudební odbor. [ online ] 2009 [ cit. 13. března 2012 ]. Dostupné z . Universal Edition. Společnost. [ online ] 2010 [ cit. 23. března 2012 ]. Dostupné z . 55

12 Přílohy 12.1 Aktualizovaný seznam vydavatelů Janáčkových děl Následující seznam vydavatelů Janáčkových děl vychází z publikace Simeone, Nigel; Tyrrell, John; Němcová, Alena: Janáček´s Works. A Catalogue of the Music and Writings of Leoš Janáček. Oxford University Press, Oxford, 1997. Seznam vydavatelů je doplněn o aktuální informace od roku 1997 do roku 2012.

JEVIŠTNÍ DÍLO: Šárka Verze 1919, 1925 - Kopie partitury, UE, Vienna, 1926. - Kopie partitury, UE, Vienna, 1967. - Kopie klavírního výtahu, UE, Vienna, 1977. - Kopie klavírního výtahu, UE, Vienna, 2001, ed. Jiří Zahrádka. Rákoš Rákoczy - Kopie partitury, Dilia, Prague 1957. - Kopie klavírního výtahu, Dilia, Prague, 1978. Počátek románu - Kopie partitury, Dilia, Prague, Alkor- Edition, Kassel, 1978, ed. Evžen Holiš. - Kopie klavírního výtahu, Dilia, Prague, 1978. Její Pastorkyňa - Kopie partitury, UE, Vienna, Leipzig, 9 .9. 1918. - Kopie partitury, UE, Vienna, říjen 1969. Z této edice vychází: UE, Vienna, 1969, ed. Johannes Martin Dürr. - Kopie partitury, UE, Vienna, říjen 1996, ed. Charles Mackerras, John Tyrrell. - Kopie klavírního výtahu, KPU, Brno, březen 1908. - Kopie klavírního výtahu, Umělecká beseda, Prague, 5. 5. 1970. - Kopie klavírního výtahu, UE, Vienna, Leipzig, 4. 12. 1917. Dotisk: únor 1918, květen 1920, září 1924, říjen 1926, srpen 1935, říjen 1939, červenec 1941, únor 1954, březen 1958, prosinec 1961, prosinec 1965. - Kopie klavírního výtahu, HM, prague, 1934. Ed. Vladimír Helfert. Navazuje čtvrtá edice HM, Prague, 1942. Pátá edice HM, Prague, 1948. Šestá edice SNKLHU, Prague, 1955, ed. Jarmil Burghauser. Revize kopie klavírního výtahu, UE, Vienna, říjen 1971. Na základě toho UE 1917 změny kopie klavírního výtahu a přídavky árie Kostelničky v prvním aktu, dotisk červen 1978, 1988, ed. Dürr. - Kopie klavírního výtahu,UE, Vienna, 1996, ed. Mackerras, Tyrrell. Osud - Kopie partitury, Dilia, Prague, 1978, ed. Václav Nosek. - Kopie klavírního výtahu, Dilia, Prague, 1964. - Kopie klavírního výtahu, Dilia, aprague, 1978. - Kopie klavírního výtahu, Alkor- Edition, Kassel, 1985. - Kopie partitury, kopie klavírního výtahu, Editio Bärenreiter, v tisku.

56

Výlet pana Broučka do měsíce/ Výlety páně Broučkovy - Kopie partitury, UE, Vienna, 1920. - Kopie klavírního výtahu, UE, Vienna, Leipzig, 24.9.1919. Dotisk UE 1965, ES 1967. - Kopie klavírního výtahu, UE, Vienna, 1959. - Kopie klavírního výtahu, UE, Vienna, 1964. - Kopie klavírního výtahu, UE, Vienna, 1965. - Kopie klavírního výtahu, UE, Vienna, 2004. Káťa Kabanová - Kopie partitury, UE, Vienna, New York, 1922. - Revidovaná kopie partitury UE, Vienna, 1971. - Studijní partitura z revidované kopie partitury: UE, Vienna, 1992, ed. Mackerras, 1993. - Kopie klavírního výtahu, UE, Vienna, New York, 20. 2. 1922. Dotisk: UE květen 1929, červenec 1965, červenec 1972, červen 1976, březen 1980, březen 1986, duben 1988; HM 1948; ES 1970. - Revidovaná kopie klavírního výtahu, UE, Vienna, červen 1993, ed. Mackerras. Korekturní desky: UE, 1922 z kopie klavírního výtahu. Příhody lišky Bystroušky - Kopie partitury, UE, copyright 1924. - Kopie klavírního výtahu, UE, Vienna, New York, 30. 7. 1924. - Kopie klavírního výtahu, UE, Vienna, New York, 5. 11. 1925. Dotisk: UE duben 1954, prosinec 1969, červenec 1977, říjen 1979, červen 1983, únor 1988; ES 1969. - Kopie klavírního výtahu, UE, Vienna, copyright 1961. - Kopie klavírního výtahu, UE, Vienna, 1981. - Kopie klavírního výtahu, Peters, Leipzig, Dresden, copyright 1984, ed. Miroslav Barvík, Reiner Zimmerman. - Orchestrální suita, kopie partitury, UE, Vienna, 1965. - Kopie klavírního výtahu, UE, Vienna, 2010, ed. Jiří Zahrádka. Věc makropulos - Kopie partitury, UE, Vienna, copyright 1970, ed. Mackerras. - Kopie klavírního výtahu, UE, Vienna, New York, 15. prosinec 1926. Dotisk: listopad 1956, duben 1967, prosinec 1987; SNKLHU 1958. Z mrtvého domu - Kopie partitury, UE, Vienna, Leipzig, 30. 9. 1930. - Kopie partitury, UE, Vienna, London, 1990, ed. Mackerras, Tyrrell. - Kopie klavírního výtahu, UE, Vienna, Leipzig, 28. 8. 1930. Druhé vydání 22. 6. 1931. - Kopie klavírního výtahu, UE, Vienna, březen 1964. Dotisk: UE říjen 1968, srpen 1981; ES 1967. - Kopie klavírního výtahu, UE, London, 1965. - Kopie partitury ouvertura: UE, Vienna, Leipzig, 1930. - Suita z opery: UE, Vienna, 1990; ES, Prague.

LITURGICKÉ DÍLO: Graduale ´Speciosus forma´ - Nepublikováno 57

Introitus in festo Ss. Nominis Jesu - Nepublikováno Exaudi Deus/ 1 - Nepublikováno Exaudi Deus/ 2 Cecilia IV, Prague, 1877. Benedictus - Nepublikováno Communio ´Fidelis servus´ - Nepublikováno Regnum mundi - Nepublikováno Exurge Domine - Nepublikováno Graduale in festo purificationis BVM ´Suscepimus´ ES, Prague; UE, Mainz, 1971. České církevní zpěvy z Lehnerova mešního kancionálu - Deset českých církevních zpěvů z Lehnerova mešního kancionálu. K. Winkler, Brno, 1882. - Revidovaná edice, Deset českých církevních zpěvů z Lehnerova mešního kancionálu. Druhé, opravné vydání. K. Winkler, Brno, 1889. Svatý Václave - Nepublikováno Constitues - První verze/ ES, prague; UE, Mainz, 1971. - Druhá verze/ nepublikována. Veni Sancte Spiritus - UE, Vienna, srpen/ září 1978. - Veni Sancte; Slavnostní sbor 1897: ES, Prague, 1978. Zdrávas Maria - První a druhá verze/ UE, Vienna, srpen 1978, ed. Břetislav Bakala. - ES, Prague; UE, Vienna, 1979, ed. Bakala. Liturgické skladby - Editio Janáček, Brno, 2007.

VOKÁLNĚ- ORCHESTRÁLNÍ DÍLO: Sivý sokol zaletěl - Nepublikováno Komáři se ženili - Nepublikováno jednotlivě ( Rákoš Rákoczy: Dilia1978 ). Keď zme šli na hody - Nepublikováno Hospodine! - První verze/ Kopie partitury a harfový part, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1977. - Druhá verze/ nepublikována. Amarus - Kopie klavírního výtahu, HM, Prague, srpen 1938. - Kopie partitury, ČHF, Prague, 1957. - Kopie klavírního výtahu, SNKLHU, Prague, 1957. 58

Kopie partitury, SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 2000, ed. Leoš Faltus, Marie Kučerová, Miloš Štědroň. Na Soláni čarták - Verze 1911/ Kopie partitury, SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1981, ed. Jan Hanuš a Miloš Štědroň. - Verze 1920/ Kopie partitury, ČHF, Prague, 1958. - Kopie klavírního výtahu, SNKLHU, Prague, 1958. - Kopie partitury, SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1981, ed. Hanuš a M. Štědroň. Věčné evangelium - Kopie partitury, ČHF, Prague, 1958. - Kopie klavírního výtahu, SNKLHU, Prague, 1959. - Kopie partitury, SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 2002, ed. Faltus, M. Štědroň. Mša glagolskaja - Kopie klavírního výtahu, UE, Vienna, Leipzig, 6. 4. 1928. - Kopie partitury, UE, Vienna, leipzig, 1. 3. 1929. Dotisk: 1965, 1977. - Kopie klavírního výtahu, UE, Vienna, Leipzig, duben 1930. - Kopie klavírního výtahu, UE, Vienna, 1954. - Kopie klavírního výtahu, UE, Vienna, copyright 1969. - Studijní partitura, UE 1929, kopie partitury, UE, Vienna 1970. - Varhanní sólo, UE, Vienna, 1958. - Varhanní sólo, Peters, Leipzig and Dresden, 1986, ed. Jaroslav Smolka. - Varhanní solo: SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1992, ed. Faltus, Buček. - Varhanní part: UE, Vienna, 1989, ed. Thomas Daniel Schlee. - Kopie partitury, UE, Vienna, 1994, ed. Paul Wingfield. - Kopie partitury, UE, Vienna, 2008, ed. Wingfield. - Verze poslední ruky/ Editio Bärenreiter, Prague, 2011, ed. Jiří Zahrádka. - Verze září 1927/ Editio Bärenreiter, Prague, 2012, ed. Jiří Zahrádka. -

SBOROVÉ DÍLO: Orání Čtyři lidové mužské sbory, no. 1, HM, Prague, 1923. Dotisk HM 1929 (jako Čtyři lidové mužské sbory na slova národních písní E. Krásnohorské), 1948; SNKLHU 1954. - SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1983, ed. Faltus a Oliva. Válečná [1] - Nepublikováno Válečná [2] - Nepublikováno Nestálost lásky - UE, Vienna, srpen 1978. No. 1 samostatně vydalo Drei Männerchöre nach Volksdichtungen. - Tři mužské sbory, no. 1, ES, Prague, 1978, ed. Trojan. - SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1983, ed. Faltus a Oliva. Divím se milému - Ohlas národních písní, no. 2, Melpa (Melantrich, Prague; Pazdírek, Brno), 1937, ed. Vilém Steinman. - Ohlas národních písní, no. 2, ES, Prague, 1976, ed. Trojan. -

59

- SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1983, ed. Faltus a Oliva. Vínek stonulý - Ohlas národních písní, no. 3. Melpa, 1937, ed. Steinman. - Ohlas národních písní, no. 3, ES, Prague, 1976, ed. Trojan. - SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1983, ed. Faltus a Oliva. Osamělá bez těchy [1] - UE, Vienna, srpen, 1978. No. 2 samostatně vydalo Drei Männerchöre nach Volksdichtungen. - Tři mužské sbory no. 2, ES, Prague, 1978, ed. Trojan. - SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1983, ed. Faltus a Oliva. Láska opravdivá -

Ohlas národních písní, no. 1, Melpa, 1937, ed. Steinman. ´Die wahre liebe- True love´, SNKLHU, Prague, 1959. Ohlas národních písní, no. 1, ES, Prague, 1976, ed. Trojan. SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1983, ed. Faltus a Oliva.

Osudu neujdeš - UE, Vienna, srpen 1978. No. 3 samostatně vydalo Drei Männerchöre nach Volksdichtungen. - Tři mužské sbory, no. 3, ES, Prague, 1978, ed. Trojan. - SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1983, ed. Faltus a Oliva. Zpěvná duma - Brno, Opus, 1934. - UE, Vienna, srpen 1977. - ES, prague; UE, Vienna 1979. - SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1983, ed. Faltus a Oliva. Na košatej jedli dva holubi seďá - Tištěno pro Moravan, spolu s Na prievoze, Brno, 1957, ed. Vladimír Telec. - SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1983, ed. Faltus a Oliva. Slavnostní sbor (k položení základního kamene ústavu ku vzdělání učitelů) ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1972, ed. Jan Trojan. Píseň v jeseni - Smíšené sbory no. 1, orbis, Prague, 31. 3. 1951, ed. Bohumír Štědroň, Sborový repertoir, no. 11. - Tři smíšené sbory, no. 1, ES, Prague, 1978, ed. Jan Trojan. - Smíšené sbory, Editio Janáček, Brno, 2007. Na prievoze - Tištěno pro Moravan, spolu s Na košatej jedli dva holubi seďá, Brno, 1957, ed. Telec. - SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1983, ed. Faltus a Oliva. Ave Maria - Emanuel Binko, Varyto, XIII, 1890, no. 1. - ES, Prague, 1979, ed. Trojan. Čtveřice mužských sborů - Mužské sbory, Karl Winkler, Brno, 30. 8.1886 - Čtveřice mužských sborů, HM, Prague, 1924. - Vier Mannerchöre, SNKLHU, Prague, 1957. - SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1983, ed. Faltus a Oliva. - Editio Bärenreiter, 2011, ed. Faltus, Oliva. Kačena divoká - Zpěvník pro školy střední a měšťanské, II: Sbory smíšené, sestavil Berthold Žalud, Joža Barvič, Brno, 1885. 60

Smíšené sbory, no. 2, Orbis, Prague, 31. 3. 1951, ed. Boumír Štědroň, Sborový repertoir no. 11. - Tři smíšené sbory, no. 2, ES, Prague, 1978, ed. Trojan. - Smíšené sbory, Editio Janáček, Brno, 2007. 3 sbory mužské - Tři mužské sbory, SNKLHU, Prague, 1959, ed. Miroslav Venhoda. - SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1983, ed. Faltus, Oliva. Královničky - SNKLHU, Prague, 1954, ed. Bohumír Štědroň. Naše píseň [2] - Smíšené sbory, no. 3, Orbis, Prague, 31. 3. 1951, ed. Bohumír Štědroň, Sborový repertoir, no. 11. - Tři smíšené sbory, no. 3, ES, Prague, 1978, ed. Trojan. - Smíšené sbory, Editio Janáček, Brno, 2007, ed. Faltus, Zahrádka. Což ta naše bříza - Památník Svatopluka, Brno, 1893. - ´Bříza´: Nový zpěvník z národních a vlasteneckých písní, Joža Barvič, Brno, 1902, ed. Josef Kozlík. - Čtyři lidové mužské sbory, no. 2, HM, Prague, 1923. Dotisk HM 1929 ( jako Čtyři lidové mužské sbory na slova národních písní E. Krásnohorské ), 1948; SNKLHU 1954. - SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel 1983, ed. Faltus, Oliva. Už je slúnko z téj hory ven - Smíšené sbory, Editio Janáček, Brno, 2007, ed. Faltus, Zahrádka. Odpočiň si - HM, Prague, 1926. - SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1983, ed. Faltus, Oliva. Slavnostní sbor (k svěcení praporu Svatojosefské jednoty) - Tištěno pro potřeby PSMU. - Festlicher Chor, UE, Vienna, srpen 1978. - Veni sancte; Slavnostní sbor, ES, Prague, 1978. - SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1983, ed. Faltus, Oliva. Osamělá bez Těchy [2] - UE, Vienna, srpen 1978. No. 2 odděleně vydalo Drei Männerchöre nach Volksdichtungen. - Tři mužské sbory, no. 2, ES, Prague, 1978, ed. Trojan. - SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1983, ed. Faltus, Oliva. Ukvalské písně - HM, Prague, 1949, ed. Bohumír Štědroň. - Smíšené sbory, Editio Janáček, Brno, 2007. Čtvero mužských sborů moravských - 1 - 4 Mojmír Urbánek, Prague, listopad 1906. - 3 ´Die Abenhexe´, Robert Forberg, Leipzig, 1908, Männerchöre aus dem Repertoire des Sängerbundes mährischer Lehrer, no. 9. - 4 ´Wanderschaft´, Robert Forberg, Leipzig, 1908, aus dem Repertoire des Sängerbundes mährischer Lehrer, no. 10. - 1 - 4 HM, Prague, 1950, Sborový repertoir, no. 10. Otče náš - Verze 1901/ Nepublikováno. - Verze 1906/ Harfový part: SHV, Prague, 1963, ed. Bohumír Štědroň. -

61

Bärenreiter, Kassel, v sérii Das 19. Jahrhundert, v sérii Cormusik des 19. Jahrhundert, obě SHV, 1963. - Roberton publications, Wendover, 1979, ed. Tučapský. Elegie na smrt dcery Olgy - SNKLHU, Prague, 1958, ed. Theodora Straková. Vínek - Čtyři lidové mužské sbory, no. 3, HM, Prague, 1923. Dotisk HM 1929 ( jako Čtyři lidové mužské sbory na slova národních písní E. Krásnohorské ), 1948; SNKLHU 1954. Lidová nokturna. Večerní zpěvy slovenského lidu z Rovného - HM, Prague, 1922 (jako díl II. 26 balad lidových). - Dvacet šest lidových balad , díl II, HM, Prague, 1950, ed. František A, Kypta. - Twenty- six folks Ballads, set II, master Music publications, Boca Raton, Florida, 1990, z HM 1950. Kantor Halfar - HM, Prague, 1923. - HM, Prague, 1948. - SNKLHU, Prague, 1958. Maryčka magdónova [1] - Nepublikováno Maryčka Magdónova [2] - Ofsetový tisk, tištěno pro potřeby PSMU, 1908. - Fr. A. Urbánek, Praha, 30. 9. 1909. Vol. 73 Urbánek ´Sbírka čtverozpěvů pro mužské hlasy´jako doplněk Daliboru. - Fr. A. urbánek, Praha, 16. 2. 1922. - HM, Prague, 1950. - SNKLHU, Prague, 1958. 70.000 (Sedmdesát tisíc) - Verze 1909/ Nepblikováno. - Verze 1912/ HM, Prague, 1923. - ES, Prague, 1976. 5 národních písní - Dvacet šest lidových balad, díl IV, HM, Prague, 1950, ed. Fr. A. Kypta. - Twenty- six Follks Ballads, set IV, Masters Music Publications, Boca Raton, Florida, 1990, z HM 1950. Perina - Čtyři lidové mužské sbory, no. 4, HM, Prague, 1923. Dotisk HM 1929 (jako Čtyři lidové mužské sbory na slova národních písní E. Krásnohorské), 1948; SNKLHU 1954. Vlčí stopa - ES, Prague, 1968, ed. Jan Ledeč. - Ženské sbory- Cori femminili, Editio Janáček, Brno, 2002, ed. M. Štědroň, Zahrádka. Hradčanské písničky - HM, Prague, 1922. - Státní hudební nakladatelství, Prague, 1950. - SHV, Prague, 1966, ed. Zbyněk Mrkos. Dotisk ES 1977, bez data (1985). - Ženské sbory- Cori femminili, Editio Janáček, Brno, 2002, ed. M. Štědroň, Zahrádka. -

62

Kašpar Rucký - HM, Prague, 1925. - HM, Prague, 1938, z HM 1925. - ES, Prague, 1976. - Ženské sbory - Cori femminili, Editio Janáček, Brno, 2002, ed. M. Štědroň, Zahrádka. Česká legie - Ofsetový tisk, pro užití PSMU, 1920. Potulný šílenec - HM, Prague 1925. - ES, Prague, 1976. Naše vlajka - Ofsetový tisk, pro užití PSMU, 1926. Sbor při kladení základního kamene Masarykovy university v Brně - Nepublikováno Ženské sbory - Cori femminili - Hradčanské písničky, Kašpar Rucký, Vlčí stopa. Editio Janáček, Brno, 2002, ed. Miloš Štědroň, Jiří Zahrádka. Smíšené sbory - Slavnostní sbor, Píseň v jeseni, Kačena divoká, Naše píseň, Už je slúnko z tej hory ven, Ukvalské písně. Editio Janáček, Brno, 2007, ed. Faltus, Zahrádka.

VOKÁLNÍ DÍLO: Když mě nechceš což je víc? - Editio Moravia, Brno, 1997. Moravská lidová poezie v písních - Kytice z národních moravských, 2 vols. Vol. I: Emil Šolc, Telč, 1892. Vol. II: Emil Šolc, Telč 1901. - Moraská lidová poezie v písních, 2 vols. Emil Šolc, Telč, 1908. - Moravská lidová poesie v písních, 3 vols. HM, Prague, 1929. - Moravská lidová poesie v písních, HM, Prague, 1947, ed. B. Štědroň. - Moravská lidová poesie v písních, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1975, ed. B. Štědroň. - Muzïka, Moscow, 1986. No. 28, časná verze, ´Své Olze´, bez textu: Klavírní miniatury, sešit 1: Intimní skici. Editio moravia, Brno; UE, Mainz, 1994, ed. Jaromír Dlouhý a Reinhold Kubik. Jarní píseň - Oldřich Pazdírek, Brno, 1944, ed. Leoš Firkušný. - Editio Moravia, Brno, 1997. Ukvalská lidová poezie v písních - A. Píša, Brno, leden 1899; HM, Prague, 1929 (zkrácený název ´Ukvalská lidová poesie´). - HM, Prague, 1949, ed. B. Štědroň. Návod pro vyučování zpěvu - A. Píša, Brno, 25. 4. 1899. - SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel 1980, ed. Milena Duchoňová a Leoš Faltus. Čtyři balady - 3 Lidové písně a balady, no. 7 (´Balada´), Panton, Prague, 1978, ed. Josef Ceremuga. 63

- 1 - 4 ES, Prague, 1980, ed. Jan Trojan. Dvě balady - 1 Lidové písně a balady, no. 6, Panton, Prague, 1978, ed. Josef Ceremuga. - 2 Nepublikováno 6 národních písní jež zpívala Gabel Eva - HM, Prague, 1922 jako Set I 26 balad lidových. - Dvacet šest lidových balad, Set I, HM, Prague, 1950, ed. Fr. A. Kypta. - Twenty- six Folk Ballads, Set I, Masters Music publications, Boca Raton, Florida, 1990, z HM 1950. Podme, milá, podme! - In ´Z nové sbírky národních písní moravských´, Večery, literární dodatek k Lidovým novinám, XIX/47 (23. 12. 1911). Písně detvanské, zbojnické balady - Davcet šest lidových balad, Set III, HM, Prague, 1950, ed. Fr. A. Kypta. - Twenty- six folk Ballads, Set III, Master Music publications, Boca Raton, Florida, 1990, z HM 1950. Zápisník zmizelého - Kopie partitury, Ol. Pazdírek, Brno od 23. 11.1921. Dotisk SNKLHU 1953; ES 1972. - Kapesní partitura: Ol. Pazdírek, Brno, 1921. Dotisk: SNKLHU 1953, 1957; ES 1972, 1978. - Masters Music Publications. Boca Raton, Florida, 1990, z ES 1972. No. 13 ´Intermezzo erotico´: Ol. Pazdírek, Brno, 1943. - Editio Janáček, 2004, ed. Alena Němcová, Leoš Faltus. Slezské písně (ze sbírky Heleny Salichové) - B. Svoboda, Brno, 1920. - SNKLHU, Prague, 1954. Ukolébavka - Kniha Komenského k 250. výročí smrti J.A. Komenského, ed. F. Pražák (Ústřední spolek učitelský na Moravě a ve slezsku, Brno, 1920). - Vydání březen- duben 1928, Hudební besídka, IV, (1927 - 8). - Klavírní miniatury, sešit I: Intimní skici. Editio Moravia, UE; Brno, Mainz, 1994, ed. Jaromír Dlouhý a Reinhlod Kubik. [Folksong arrangements in ´Starosta Smolík] - In ´Starosta Smolík´, LN XXXI, no. 138 (18. 3. 1923); nové vydání XV/245.

Říkadla [1] - 2 - 6 Hudební dodatek v La revue musicale, Paris, srpen 1926. - Party pro B klarinet, flétnu a alt: Editio Moravia, Brno a UE, Vienna, od července 1993, ed. Alena Němcová. - Editio Janáček, Brno, 2006, ed. Němcová, Faltus. Říkadla [2] - Kopie partitury UE, Vienna, Leipzig, 5. 4. 1929. Dotisk prosinec 1965, srpen 1966. - Partitura pro hlasy, piano, violu či housle, UE, Vienna, Leipzig, 28. 9. 1928. Dotisk: únor 1931, říjen 1955, listopad 1966, duben 1977, listopad 1984, duben 1988, listopad 1989. - Hlasové party UE, Vienna, 1956.

64

ORCHESTRÁLNÍ DÍLO: Zvuky ku památce Förchtgotta- Tovačovského (II. oddíl) - Sborník skladeb z pražských studií, Editio Janáček, 2001, ed. Straková, Zahrádka. Suita - Kapesní partitura a hlasy, Oldřich Pazdírek, Brno, 1926. - Studijní partitura, SHV, Prague, 1962, ed. Miloslav Kuba. Dotisk: ES 1974, 1985. - Úprava pro tři housle, Hudební besídka, III (1926 - 7). - Editio Janáček, Brno, 2002, ed. Faltus, Jiří Motl. Idylla - Kapesní partitura: Orbis, Prague, 12. 10. 1951. Kapesní partitury Orbis 59. - Části: Orbis, Prague, 2. 4. 1951. - Kapesní partitura: ES, Prague, 1974. - Editio Janáček, Brno, 2003. Valašské tance op. 2 - Kopie partitury (Starodávný I a Pilky) jako Valašské tance pro orchestr čís. I. II. op. 2: Bursík a Kohout, Prague, 1890. [Adagio] - Kopie partitury, ČHF, Prague, 1958. - Studijní partitura, Žárlivost; Adagio, SHV, Prague, 1964, ed. - Studijní partitura: UE, Vienna, 1978, z SHV 1964. [Suita] op. 3 - Kopie partitury, SNKLHU, Prague, 1958, ed. B. Štědroň. - Kapesní partitura: SNKLHU, Prague, 1958, ed. B. Štědroň, ze SNKLHU 1958. - Kapesní partitura: Philharmonia, Vienna, 1978, ed. Štědroň ze SNKLHU 1958. [Moravské tance] - Kopie partitury, ČHF, Prague, 1957. - Studijní partitura, ES, Prague; UE, Mainz, 1971. [Hanácké tance] - 1- 3 publikovány jako Moravské tance VI/7, 2- 4; 1- 4 publikovány ( Dilia 1957 ) jako Rákoš Rákoczy I/2 no. 11 a no. 5. České tance, 1. Suita - 3 nepublikováno; čísla 1, 2 a 5 publikovány jako Lašské tance VI/17 čísla 3, 2 a 5; 4 publikováno jako Moravské tance VI/7 no.1 (jako Kožich). Žárlivost (Úvod k Její pastorkyni) - Kopie partitury, ČHF, Prague, 1957. - Studijní partitura, SHV, Prague, 1964, ed. Osvald Chlubna. - Studijní partitura, UE, Vienna, 1978, ze SHV 1964. Požehnaný - Nepublikováno Kozáček - Kopie partitury, Dva tance, no. 1, ČHF, Prague, 1958. - Kopie partitury, Dva tance, no. 1, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1977. Srbské kolo - Kopie partitury, Dva tance, no. 2, HF, Prague, 1958. - Kopie partitury, Dva tance, no. 2, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1977. Šumařovo dítě - Kapesní partitura: KPU, Brno, listopad 1914. - Kapesní partitura: HM, Prague, 1924. 65

Kapesní partitura: HM, Prague, 1949, ed. Otakar Šourek, Sbírka kapesních partitur 37. - Kopie partitury, SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1984, ed. Jarmil Burghauser, Radomil Eliška. Taras Bulba - Piano pro čtyři ruce, HM, Prague, 1925. - Kopie partitury, HM, Prague, 22. 6. 1927. - Kopie partitury, HM, Prague, 1947, ed. Otakar Šourek. - Kapesní partitura: HM, Prague, 1947, ed. Šourek, Sbírka kapesních partitur 24, z HM 1947. - Kopie partitury, SHV, Prague, 1967, ed. Burghauser. - Kapesní partitura: ES, 1972, z SHV 1967. - Kapesní partitura: Philharmonia, Vienna, 1978, z SHV 1967. - Kopie partitury, SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1980, ed. Burghauser a Hanuš. - Kapesní partitura, ES, 1980, z SKV, Kapesní partitury 185. Ballada blanická - Kopie partitury, SNKLHU, Prague, 1958, ed. Bakala.. - Kapesní partitura: SNKLHU, Prague, 1958, ed. Bakala, ze SNKLHU 1958. - Editio Janáček, Brno, 2003, ed. Karel Steinmetz, Štědroň. Lašské tance - 1- 6/ Valašské tance pro orchestr op 2. Kopie partitury: Bursík a Kohout, Prague, 1890. - Kompletně/ Kopie partitury, HM, Prague, 1928, 22. 5. 1928. - Klavírní sólo, HM, Prague, 1929. Dotisk: HM 1940, 1948; ES 1977. - Kapesní partitura, Orbis, Prague, 1951, Kapesní partitury Orbis 60. Dotisk: SHV 1961, ES 1979, 1985. - Kopie partitury, Muzgiz, Moscow, 1954. - Kopie partitury, SHV, Prague, 1965. - Kapesní partitura, Philharmonia, Vienna, 1978, z Orbis 1951. - SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1982, ed. Burghauser a Radomil Eliška. Sinfonietta - 1. věta- necelá/ LN 4. 7. 1926 - 1. věta- kompletní/ ´Fanfary´, SHV, Prague, 1963. - Partitura a hlasy, ´Sokol Fanfare (1926). First movement from Sinfonietta´: UE, tištěno v USA, 1975. - Celé dílo/ Kapesní partitura, UE, Vienna, New York, prosinec 1926. - Kapesní partitura, Wiener Philharmonischer Verlag A. G., Vienna. ´Eigenthum UE, Wien, New York´, 21. 1. 1927, dotisk: z UE 1926. - Kopie partitury, UE, Vienna, New York, 28. 1. 1927, dotisk: říjen 1937, červen 1959. - Kopie partitury, Muzïka, Moscow, 1964. - Kapesní partitura, ES, Prague, 1967, z Philharmonia 1927. - Kopie partitury, ES, Prague, 1979, ed. Burghauser. - Kapesní partitura, Ernst Eulenburg, London 1979, ed. Burghauser. - Revidovaná kapesní partitura: Philharmonia/ UE, Vienna, 1980, ed. Karl heinz Füssl. - Revidovaná kopie partitury, UE, Vienna, 1980, ed. Miroslav Barvík a Reiner Zimmermann. -

66

-

Kapesní partitura, Peters, Leipzig, 1980, z Peters 1980 FS, ed. Barvík a Zimmermann. Verze pro zmenšený orchestr Erwin Stein, UE, Vienna, 4. 10. 1927. Verze pro zmenšený orchestr Joseph Keilberth, kopie partitury, UE, copyright 1977.

KOMORNÍ DÍLO: Znělka [2] - Nepublikováno. 4.Romance - Houslový part, HM, Prague, 1938, dotisk: HM 1949; ES 1986. - Houslový part, Masters Music Publications, Boca Raton, Florida, 1990, z HM 1938. - Houslový part, SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1988, ed. Jan Krejčí a Alena Němcová. Dumka - Houslový part, HM, Prague, 1929, dotisk: HM 1954; ES 1975. - Houslový part, Masters Music Publications, Boca Raton, Florida, 1990, z ES 1975. - Houslový part, SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1988, ed. Jan Krejčí a Alena Němcová. Pohádka - Verze 1933/Partitura a violoncellový part, HM, Prague, 1924. - Partitura a violoncellový part, HM, Prague, 1949, dotisk ES 1966, 1974. - Partitura a violoncellový part, Masters Music Publications, Miami Lakes, Florida, 1980, z HM 1949. - Partitura a violoncellový part, Bärenreiter, Kassel, 1992. - Verze 1923, 1910, 1912/ Partitura a violoncellový part, SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, ed. Jiří Fukač a Bedřich Havlík. [Presto] - Partitura a violoncellový part, ES, Prague a Bratislava; Bärenreiter, Kassel, 1970, ed. Jan Trojan. - Partitura a violoncellový part, SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1988, ed. Jiří Fukač a Bedřich Havlík. - Partitura a violoncellový part, Bärenreiter, Kassel, 1992, dotisk ze SKV. Sonáta pro housle a klavír - Ballada/ Partitura, A. švarc, Kutná Hora, 1915, jako část řady Česká hudba. - Verze 1922/ HM, Prague, 20. 4. 1922. - HM, Prague, 1929, z HM 1922. - HM, Prague, 1947, z HM 1922. - SHV, Prague, 1966, z HM 1922. - ES, Prague, 1974. - UE, Vienna, z ES 1974. - Masters Music Publications, Miami Lakes, Florida 1980, z ES 1974. - Verze 1922, 1915 a vyřazená věta 4 (allegro)/SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1988, ed. Jan Krejčí a Alena Němcová. [1.] Kvartet z podnětu L. N. Tolstého ´Kreutzerovy sonáty´ - Kapesní partitura, HM, Prague, duben 1925. - HM, Prague, duben 1925. 67

Kapesní partitura, HM, Prague, 1945, ed. Otakar Šourek, Sbírka kapesních partitur 2. - HM, Prague, 1948, ed. Šourek. - SNKLHU, Prague, 1953, ed. Šourek . Dotisk: SHV 1996. - Kapesní partitura, SNKLHU, Prague, 1960, Kapesní partitury 162. - Studijní partitura, ES, Prague, 1975, ed. Milan Škampa, dotisk: 1982. - ES, Prague, 1975, ed. Škampa. Dotisk: 1983, 1988. - Kapesní partitura, Philharmonia, Vienna, 1979, ed Škampa, z ES 1975. - Masters Music Publications Inc., Boca Raton, Florida, 1990, ed. Škampa, z ES 1975. Pochod Modráčků - Partitura pro pikolu, metalofon a malý buben, nebo pro pikolu a piano, Hudební besídka, IV, 1927 - 8. - Partitura a part pro pikolu, ES, Prague, 1970, ed. Jarmil Burghauser. Dotisk: 1976. - Partitura a part pro pikolu, Peters, Leipzig, 1979, ed. Klaus Burmeister. Mládí - Kapesní partitura, HM, Prague, 20. 4. 1925. - HM, Prague, 16. 6. 1925. - Klavírní sólo, HM, Prague, 1925. - Kapesní partitura, HM, Prague, 1947, ed. Šourek, Sbírka kapesních partitur 32. - SNKLHU, 1958. Dotisk: ES, 1975. - Kapesní partitura, International Music Company, New York, 1970, z HM 1947. - Kapesní partitura, Peters, Leipzig, 1979, ed. Miroslav Barvík a Reiner Zimmermann. - Kapesní partitura, ES, Prague, 1980, ed. Šourek. - Peters, Leipzig, 1982, ed. Barvík a Zimmermann. - Partitura a části, SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1990, ed. Jan Doležal a Leoš Faltus. - Henle Verlag, v tisku, ed. Zahrádka. Concertino - Partitura a hlasy, HM, Prague, 1926. - Partitura a hlasy, HM, Prague, 1949, ed. Šourek. Dotisk: SNKLHU 1953. - Kapesní partitura, HM, Prague, 1949, ed. Šourek. - Kapesní partitura, SNKLHU, Prague, 1959, ed. Šourek, Kapesní partitury 140. Dotisk: ES, 1978, 1988. - Partitura a hlasy, SHV, Prague, 1966, ed. Šourek. Dotisk: ES 1975. - Partitura a hlasy, International Music Company, new York, 1971, z HM 1949. - Kapesní partitura, Peters, Leipzig, 1980, ed. Miroslav Barvík a Reiner Zimmermann. - Editio Janáček, Brno, 2001, ed. Faltus, Drlíková. Capriccio - Partitura a hlasy, SNKLHU, Prague, březen 1953, ed. Jarmil Burghauser. Dotisk: ES 1974. - Kapesní partitura, SNKLHU, Prague, 1959, ed. Burghauser, Kepasní partitury 139. Dotisk: ES 1979. - Editio Bärenreiter, Prague, 2001. [2.] Kvartet pro dvoje housle, violu a cello (´Listy důvěrné´) - Kapesní partitura, HM, Prague, 1938, ed. František Kudláček a Otakar Nebuška. - HM, Prague, 1938, ed. Kudláček a Nebuška. - Kapesní partitura, HM, 1949, ed. Šourek, Sbírka kapesních partitur 40. -

68

-

HM, 1949, ed. Šourek. Kapesní partitura, SHV, Prague, 1966, ed. Kudláče a Jaroslav Ruis. Dotisk: ES 1979, 1983, 1988. SHV, Prague, 1966, ed. Šourek. Dotisk: ES 1982, 1987. Kapesní partitura, Philharmonia, Vienna, 1981, úvod Šourek, z HM 1949. Masters Music Publications Inc., Boca Raton, Florida, 1990, z HM 1949. Editio Bärenreiter, 2008, ed. Faltus, M. Štědroň.

KLAVÍRNÍ DÍLO: [Exercises in harmony and counterpoint] - 12 kompletních a 3 nekompletní cvičení v Helfertovi (1939). Předehra - Varhanní skladby (1875), Panton, Prague, 1976, ed. Miroslav Buček. Dotisk: 1995. - SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1992, ed. Leoš Faltus a Miloslav Buček. Varyto - Varhanní skladby (1875), Panton, Prague, 1976, ed. Miroslav Buček. Dotisk: 1995. - SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1992, ed. Leoš Faltus a Miloslav Buček. Chorální fantasie - Varhanní skladby (1875), Panton, Prague, 1976, ed. Miroslav Buček. Dotisk: 1995. - SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1992, ed. Leoš Faltus a Miloslav Buček. [Exercises in form] - Dvě kompletní a tři nekompletní cvičení v Helfertovi 1939. Thema con variazioni - HM, Prague, 1944, ed. Vilém Kurz, jako ´Zdenčiny variace´. - SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1978, ed. Ludvík Kundera a Jarmil Burghauser. - Klavierwerke, Peters, Frankfurt, 1987, ed. Miroslav Barvík a Reiner Zimmermann. - ES, Prague, 1990, ed. Radoslav Kvapil. - Masters Music Punlications, Boca Raton, Florida, 1990, z HM 1944. Skladby pro varhany čís. 1 a 2 Leoš Janáček, Brno, 1884, ´Tiskem papežské tiskárny Rajhradských Benediktinů´. - Česká varhanní tvorba 1, SNKLHU, Prague, 1954, ed. Jiří Reinberger. - ES, Prague, 1975, ed. Jan Trojan. - Zwei Compositionen für Orgel; Postluidum Orgelsolo aus Mša Glagolskaja, Peters, Leipzig and Dresden, 1986, ed. Jaroslav Smolka. - SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1992, ed. Leoš Faltus a Miloslav Buček. Dymák - Klavírní miniatury, sešit II: Moravské tance. Editio Moravia, Brno; UE, Mainz, 1995, ed. Jan Zrojan. Na památku - Brno, 1887. - ES, Prague, 1979, ed. Jan Trojan. - Klavierwerke, Peters, Frankfurt, 1987, ed. Barvík, Zimmermann. - Klavírní miniatury, sešit I: intimní skici. Editio Moravia, Brno; UE, Mainz, 1994, ed. Jaromír Dlouhý a Reinhold Kubik. Národní tance na Moravě - Leoš Janáček, Lucie Bakešová, Xavera Běhálková a (vol. 3) Martin Zeman, tištěno v Moravské akciové knihtiskárně v Brně, Brno, 1891 (vols. 1 a 2), 1893 (vol. 3). - SNKLHU, Prague, 1953, ed. B. Štědroň. 69

ES, Prague, 1977, ed. B. Štědroň. Dotisk: 1987. Vycházející ze SNKLHU 1953. Klavírní miniatury, sešit II: Moravské tance. Editio Moravia, Brno; UE, Mainz, 1995, ed. Trojan. - Národní tance na Moravě, Editio Janáček, Brno, 2005, ed. Jitka Matuzsková, Jarmila Procházková. Srňátko - Klavírní miniatury, sešit II: Moravské tance, Editio Moravia, Brno; UE, Mainz, 1995, ed Trojan. Ej, danaj! - SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1978, ed. Ludvík Kundera a Jarmil Burghauser. Hudba ke kroužení kužely - Tělocvičná jednota Sokol v Brně, 1895. - HM, Prague, 1950, ed. B. Štědroň. - SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1978, ed. Kundera, Burghauser. Řezníček - Klavírní miniatury, sešit II: Moravské tance, Editio Moravia, Brno; UE, Mainz, 1995, ed. Trojan. Zezulenka - Klavírní miniatury, sešit II: Moravské tance, Editio Moravia, Brno; UE, Mainz, 1995, ed. Trojan. Úvod k její pastorkyni (Žárlivost) - Editio Moravia, Brno; UE, Mainz, 1995, publikováno jako Žárlivost. Po zarostlém chodníčku - Série I, nos. 1, 2 a 10: Emil Kolář, ed.: Slovanské melodie. Svazek V. Skladeb pro harmonium. Ivančice, Emil Kolář, 1901. - Série I, nos 4 a 7: Emil kolář, ed.: Slovanské melodie. Svazek VI. Skladeb pro harmonium. Ivančice, Emil Kolář, 1902. - Série II, no. 11: Večery, literární doplněk k LN, XIX/35 (30.9.1911). - ´Drobné skladby pro klavír´, A. Píša, Brno, prosinec 1911. - Série I kompletně, HM, prague, 1925, z Píša 1911. - Série I kompletně, HM, Prague, 1938, ed. Vilém Kurz. - Série II kompletně, HM, Prague, listopad 1924, ed. František Schäfer. - Série II kompletně, Oldřich Pazdírek, Brno, listopad 1942. - Série I a II kompletně, HM, Prague, 1947, ed. Kurz a Schäfer. Dotisk: ES 1967, 1977. - Série I, nos 2 a 9, Klavír 1947, vol. 1, HM, Prague, 1947, nos. 2 a 3. - Série I a II kompletně, dohromady s verzí pro harmonium no. 4, SKV, ES Prague; Bärenreiter, kassel, 1978, ed. Kundera a Burghauser. - Série I kompletně, a nos 11 a 12, Klavierwerke, Peters, Frankfurt, 1987, ed. Barvík, Zimmermann. - Série I a II kompletně, ES, Prague, 1990, ed. Radoslav Kvapil, vycházející z SKV. - Série I a II kompletně, Masters Music Publications, Boca Raton, Florida, 1990, z HM 1947. Moravské tance - A. Píša, Brno, 1905, 2 vols. - Národní tance na Moravě, SNKLHU, prague, 1953, ed. B. Štědroň. - Národní tance na Moravě, ES, Prague, 1953, ed. B. Štědroň. Dotisk 1987 v návaznosti na SNKLHU 1953. - SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1978, ed. Kundera a Burghauser. -

70

Klavírní miniatury, sešit II: Moravské tance, Editio Moravia, Brno; UE, Mainz, 1995, ed. Trojan. 1.X. 1905 (Z ulice dne 1. Října 1905) - HM, Prague, 1924. - HM, Prague, 1949. - Soudobé klavírní skladby (Edice československých konzervatoří 4), ES, Prague, Bratislava, 1968. - SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1978, ed. Kundera a Burghauser. - ES, Prague, 1982, ed. Kvapil. Dotisk: 1987. - Klavierwerke, Peters, Frankfurt, 1987, ed. Barvík a Zimmermann. - Masters Music Publication Inc., Boca Raton, Florida, 1990, z HM 1949. Narodil se Kristus Pán - In ´Svetla jitřní´, LN, XVII, no 353 (24. 12. 1909), pro přetisk XV/ 194. - Klavírní miniatury, sešit I: intimní skici, Editio Moravia, Brno; UE, Mainz, 1994, ed. Jaromír Dlouhý a Reinhold Kubik. [Moderato] - Klavírní miniatury, sešit I: intimní skici, Editio Moravia, Brno; UE, Mainz, 1994, ed. Dlouhý a Kubik. V mlhách - KPU, Brno, 1913. - HM, Prague, 1924, dotisk: HM 1938, 1944, 1949; ES 1972. - SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1978, ed. Kundera a Burghauser. - ES, Prague, 1958, ed. Kvapil. Dotisk: 1988. - Klavierwerke, Peters, Frankfurt, 1987, ed. Barvík a Zimmermann. - Masters Music Publications, Boca Raton, Florida, 1992, z HM 1924. [Moravské lidové písně] - Klavírní partitura, HM, Prague, 1950. - Klavírní partitura, Masters Music Publications, Boca Raton, Florida, 1990, z HM 1950. Ej duby, duby Lidové písně a balady, no. 1, Panton, Prague, 1978, ed. Josef Ceremuga. Budem tady stat - In ´Počátek románu, LN, XXX, no. 138 (17. 3. 1922). Pro dotisk XV/237. [Con moto] - In ´Ústa´, LN, XXX, no. 31 (5. 7. 1923). Dotisk XV/ 246. - Klavírní miniatury, sešit I: Intimní skici, Editio Moravia, Brno; UE, Mainz, 1994, ed. Jaromír Dlouhý a Reinhold Kubik. [Untitled piece] - In ´Měl výtečný sluch´, LN, XXXII, no. 13 (8. 1. 1924), pro dotisk XV/249. Bratřím Mrštíkům - Nepublikováno [Untitled piece] - Klavírní miniatury, sešit I: Intimní skici, Editio Moravia, Brno; UE, Mainz, 1994, ed. Dlouhý, Kubik. [Andante] - In ´Toulky´, ´Malostranský palác´, LN, XXXV, no. 26 (16.1.1927), pro dotisk XV/ 289. - Klavírní miniatury, sešit I: intimní skici, Editio Moravia, Brno; UE, Mainz, 1994. Vzpomínka - Hudební dodatek Muzika, Belgrade I, 1928. -

71

Moravští skladatelé mládeži, Melpa, 1936, ed. Václav Kaprál. ES, Prague, 1975, ed. Trojan. SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1978, ed. Kundera, Burghauser. Klavierwerke, Peters, Frankfurt, 1987, ed. Barvík, Zimmermann. [Pieces in Kamila Stösslová´s Album] - Památník pro Kamilu Stösslovou. Facsimile, přepis a komentář, ed. Jarmila Procházková, Moravské zemské muzeum, Brno, 1994, Edice ´Poklady muzea´sv. 2., 1994, 1996. - No. 3 jako ´Jen slepý osud?´: Klavírní miniatury, sešti I: intimní skici. Editio Moravia, Brno; UE, Mainz, 1994, ed. Dlouhý, Kubik. Fugy pro klavír - Editio Janáček, Brno, 2008. -

NEDOKONČENÉ DÍLO: Rondo Helfert, 1939. Klavírní miniatury, sešit I: Intimní skici, Editio Moravia, Brno; UE, Mainz, 1994, ed. Dlouhý, Kubik. V Oettingenách, 4 VIII 1878 - Takty 1- 24: Helfert, 1939. - SKV, ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1992, ed. Faltus, Buček. Anna Karenina - Fragmenty, Černušák, 1936. - Fragmenty, Musiche per drammi, Editio Janáček, 2011, ed. M. Štědroň, V. Vejvodová. Mše Es dur - Sólové části a sborové části, HM, Prague, 1946, ed. Vilém Petrželka. - Bärenreiter, Kassel, 1972, ed. Petrželka. - ES, Prague, 1972, ed. Petrželka. - Petrželkova orchestrální verze/ Nepublikováno. Dunaj - Chlubnova realizace/ Nepublikováno - Realizace Faltuse a Šťedroně/ Nepublikováno. [Sanssouci (Teskně)] - In ´Berlín´, LN, XXXII, no. 244 (15. 5. 1924), pro dotisk: XV/253. [Allegro] - In ´Berlín´, LN, XXXII, no. 244 (15. 5. 1924), pro dotisk: XV/253. Houslový koncert: ´Putování dušičky´ - Klavírní partitura a houslový part, ES, Prague, 1990. - Kopie partitury, Nepublikováno, ČHF. - Editio Supraphon, Praha, 1997, ed. Faltus, M. Štědroň. Schluck und Jau - 1 a 2, kopie partitury realizována Burghauserem, ES, Prague a UE, Vienna, srpen 1978. Pensistům učitelům po 50 letech maturit - Nepublikováno. -

72

FOLKLORISTICKÉ DÍLO: Folkloristické dílo I - Editio Janáček, Brno, 2009. Kytice z národních písní moravských - Emil Šolc, Telč, 1890. - Emil Šolc, Telč, 1893. Kytice z národních písní moravských, slovenských a českých - Emil Šolc, Telč, 1901. Národní písně moravské v nově nasbírané - Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1899- 1901. Z nové sbírky národních písní moravských - Večery, LN, XIX/ 47 ( 23. 12. 1911 ); XX/ 1 ( 6. 1. 1912 ). Moravské písně milostné - Státní ústav pro lidovou píseň v ČSR v komisi Orbis, Prague, 1930- 1936.

ARANŽE A PŘEPISY: Joseph Haydn: Gott erhalte der Kaiser! - Nepublikováno. Antonín Dvořák: Šest moravských dvojzpěvů - Sborové části, Josef Plavec, Prague, 1939. - Sborové části, Josef Plavec, Prague, 1955. - Panton, Prague, 1978, ed. Pavel Jeřábek. Dotisk 1984, 1990. - Sborové části, Panton, Prague, 1978, ed. Pavel Jeřábek. Dotisk 1983, 1989. Edvard Grieg: Landkjending op. 31 - Nepublikováno. Mše dle Lisztovy Messe pour orgue - UE, Vienna, 1978, ed. Burghauser. Dotisk: 1986. - ES, Prague; UE Vienna, 1978, ed. Burghauser. [7] Církevní zpěvy české vícehlasné z příborského kancionálu - Nepublikováno.

TEORETICKÉ DÍLO: O trojzvuku - Papežská knihtiskárna benediktínů rajhradských, Brno, 1888. O skladbě souzvuků a jejich spojův - Bez vydavatele, Brno 1896. - Fr. A. Urbánek, Prague, 1897. Návod pro vyučování zpěvu - A. Píša, Brno, 1899. - Milena Duchoňová (Univ. Jana Evangelisty Purkyně, Brno, 1977) - SKV ES, Prague; Bärenreiter, Kassel, 1980, ed. Milena Duchoňová a Leoš Faltus. Nauka o harmonii - Vlastním nákladem tištěno v Benediktinské Knihtiskárně, Brno, 1911. - A. Píša, jako Úplná nauka o harmonii, Brno, 1912, druhé vydání 1920. 73

Literární dílo I - Literární dílo I, Editio Janáček, Brno, 2003. Literární dílo II - Literární dílo II, Editio Janáček, Brno, 2003.

OSTATNÍ: Sborník skladeb z pražských studií - Editio Janáček, Brno, 2001, ed. Straková, Zahrádka.

74