K u r h a u s – L á z n û I I I . v K a r l o v ˘ c h Va r e c h Obnova Slavnostního sálu Lubomír ZEMAN
1 2
Objekt oznaãovan˘ dfiíve jako Kurhaus, dnes Láznû III. na Ml˘nském nábfieÏí ãp. 507/5 v Karlov˘ch Varech je
Obr. 1. Karlovy Vary, Láznû III., celkov˘ pohled, souãasn˘ stav.
nemovitou kulturní památkou a jednou z nejhodnotnûj‰ích vefiejn˘ch staveb v lázeÀském mûstû. Pfii opravû stfie-
(Foto L. Zeman)
chy na podzim roku 2002 vznikl v podkroví rozsáhl˘ poÏár, kter˘ zcela zniãil krovovou konstrukci právû v místech
Obr. 2. Karlovy Vary, Láznû III., pÛdorys pfiízemí a 1. patra, Fest-
nad ústfiedním Slavnostním sálem.
schrift zur 74. Versammlung Deutscher Naturforscher und Ärzte,
Z dÛvodÛ konstrukãní propojenosti stropních trámÛ sálu a krovu bylo kvÛli hrozícímu zfiícení rozhodnuto cel˘
Karlsbad 1902.
strop Slavnostního sálu sejmout. BohuÏel se tak stalo bez uvûdomûní památkov˘ch orgánÛ a bez patfiiãné dokumentace. Z pÛvodní v˘zdoby stropu Slavnostního sálu zbyla jen torza dekorace a dal‰ích drobn˘ch doplÀkov˘ch pr vkÛ. Vzhledem k tomuto citelnému zásahu do historick˘ch konstrukcí budovy mohl b˘t ale realizován
1. Stavební archiv Magistrátu mûsta Karlovy Vary (dále jen SA MM
hloubkov˘ sondáÏní prÛzkum Slavnostního sálu, kter˘ odhalil jednotlivé detaily pÛvodní podoby sálu a v mnohém
KV), sloÏka ã. 507.
doplnil stavebnû-historick˘ prÛzkum objektu, vypracovan˘ Ing. Václavem Koubou v bfieznu 1995. Mohly tak b˘t vyvráceny mylné úvahy o v˘vojov˘ch tendencích jeho v˘zdoby uvefiejÀované v mnoha odborn˘ch publikacích o architektufie historizujících slohÛ v Karlov˘ch Varech. V roce 2004 byla dokonãena ãásteãná obnova sálu. Jeho znovuotevfiení pro ‰irokou vefiejnost v‰ak vyvolalo v samotn˘ch Karlov˘ch Varech znaãné pfiekvapení a rozporuplné hodnocení. Pokusme se tedy alespoÀ struãnû o vysvûtlení.
Druhá polovina 19. století znamenala pro Karlovy Vary dobu neobyãejné hospodáfiské prosperity. Poãet náv‰tûvníkÛ a lázeÀsk˘ch hostÛ se zv˘‰il témûfi trojnásobnû. Z toho vypl˘vala i zv˘‰ená stavební aktivita. Bylo tfieba stavût nové penziony, kavárny, hostince a dal‰í vefiejné budovy – lázeÀská zafiízení, sanatoria, kolonády a podobnû. NárÛst stavební aktivity se po vyuÏití míst u tradiãních cest a tras uvnitfi mûsta orientoval jednak k pfiestavbám star‰ích, jiÏ nevyhovujících objektÛ ve stávajícím pÛdorysu mûsta, jednak k roz‰ifiování zástavby za tento historick˘ pÛdorys. Pfiekotn˘ stavební rozmach mûstská rada spolu se stavebním úfiadem regulovala pomocí tzv. regulaãních, zastavovacích ãi polohopisn˘ch plánÛ, fie‰ících v˘stavbu v pfiedem vytyãen˘ch lokalitách. JiÏ od poãátku je zcela zfiejmá okázalá snaha magistrátu dát mûstu zdání svûtovosti. Do lázeÀského mûsta pfiichází architektura historizujících slohÛ. A právû v této dobû se karlovarsk˘ magistrát rozhodl postavit novou lázeÀskou budovu, kde by se vykonávaly v‰echny léãebné úkony spojené s lázeÀskou léãbou v Karlov˘ch Varech. Jako místo ke stavbû byla vybrána lokalita severozápadnû od Ml˘nské kolonády, za v˘chozem skály sv. Bernarda (v místech dne‰ního Skalního pramene), kter˘ spadal ostfie do koryta fieky Teplé. Projekt stavby vypracovali v roce 1863 L. Renner, G. Hein a E. Labitzk˘. Dokonãení a slavnostní otevfiení objektu oznaãovaného jako Kurhaus probûhlo 10. záfií 1866.1 Sv˘m monumentálním prÛãelím se objekt obrací smûrem k Ml˘nskému nábfieÏí, jemuÏ vévodí. Jeho jednopatrová hmota je rozãlenûna stfiedním rizalitem a dvûma rizality nároÏními,
Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 4 / O B N O V Y PA M ÁT E K | L u b o m í r Z E M A N / K u r h a u s – L á z n û I I I . v K a r l o v ˘ c h Va r e c h . O b n o v a s l a v n o s t n í h o s á l u
317
3
Obr. 3. Karlovy Vary, Láznû III., projekt stavby L. Renner, G. Hein
4
a E. Labitzk˘, pohled na fasádu hlavního prÛãelí, Karlsbad 1863. (SA K. Vary).
5
Obr. 4. Schwerin-Arsenal, Paul Friedrich 1840–1844.
6
Obr. 5. Karlovy Vary, Láznû III., historick˘ pohled do sálu (70. léta 19. století). Obr. 6. Karlovy Vary, Láznû III., noviny pouÏité pro papírma‰é de-
které díky svému pfiev˘‰ení vytváfiejí formu vûÏic. Nad nároÏními vûÏovit˘mi pavilony jsou vyzdviÏeny stfiechy stanové, zatímco jednotlivá kfiídla jsou kryta stfiechami sedlov˘mi, hlavní, stfiední rizalit pak stfiechou valbovou. PrÛãelí jsou prolomena pÛlkruhovû ukonãen˘mi okny se zv˘raznûn˘mi archivoltami dosedajícími na pilastry, v pfiízemí sjednocen˘mi. Do druhého patra pfievy‰ujících nároÏních pavilonÛ je vloÏena trojice drobnûj‰ích sdruÏen˘ch oken. Stfiední rizalit s hlavním, reprezentaãním vstupem je dále ãlenûn prostfiední, pfievy‰ující hmotou se tfiemi okenními osami s balkonem a niωími postranními díly s jednou okenní osou, v náznaku stupÀovitého ‰títu. Vysoká arkádová okna stfiedního rizalitu v prvním patfie náleÏejí hlavnímu reprezentaãnímu prostoru objektu – Slavnostnímu sálu. Celé architektonické fie‰ení v sobû má ukrytu ãíselnou symboliku – zv˘raznûn˘ stfiední rizalit ãi nároÏní vûÏovité pavilony mají vÏdy tfii okenní osy, hlavní plochy ustupujících kfiídel tfiikrát tfii, tedy devût okenních os. Reprezentaãní vstup je umístûn v trojici arkád ve formû vítûzného oblouku, ãemuÏ odpovídá i trojice arkádov˘ch otvorÛ Slavnostního sálu vymezen˘ch vysazen˘m balkonem. Také pÛvodní vstup ke kolonádû v boãním kfiídle byl fie‰en v trojici arkádov˘ch otvorÛ (vstup z vûÏového pavilonu vznikl aÏ pfii úpravû koncem 19. století). Do vstupní haly se pod tfiemi travé vyná‰en˘mi trojicí sloupÛ po kaÏdé stranû vstupuje po tfiech schodi‰Èov˘ch stupních. Obecnû znaãí ãíslovka tfii úplnost a dokonalost. Stejnû tak je v˘znamná pfiísná soumûrnost dispozice – dvû kfiídla mezi trojicí rizalitÛ, dva vnitfiní dvory, dvojramenné palácové schodi‰tû (s jedním a dvûma rameny) ve stfiedu dispozice. Architektonick˘ v˘raz objektu ãerpá z tehdy módních pfiedloh raného historismu s neogotick˘mi a neorománsk˘mi motivy. Pod kordonovou, mezipatrovou fiímsou obíhá budovu v˘razn˘ oblouãkov˘ vlys, v ponûkud tûωí variantû vytváfiející i korunní fiímsu. V‰echna okna i dvefie mají pÛlkruhov˘ záklenek, vzbuzující dojem arkád. Mezi jednotliv˘mi okny v patfie jsou je‰tû vloÏeny kruhové terãe (pÛvodnû obsahující naznaãen˘ kfiíÏ). NároÏí rizalitÛ, vûÏovit˘ch pavilonÛ, flankují polygonální pilífie, vyrÛstající nad stfiechou v malé polygonální vûÏiãky. V‰echny stfiechy jsou velmi nízké, aby mohla vyniknout profilovaná fiímsa jako v˘razná atika s obrann˘mi vûÏiãkami jednotliv˘ch pavilonÛ v náznaku romantického cimbufií. Na vrchní, atikové ãásti fiímsy byl uplatnûn motiv vpadl˘ch obdéln˘ch zrcadel ãlenících atiku v pravidelném rastru (pfii opravû stfiechy v‰ak byla tato atika zcela nesmyslnû odstranûna), objevující se v Karlov˘ch Varech jiÏ na objektech hrabûte Lützova, zejména na jeho vile Na Vyhlídce z roku 1845. Nápadná je programová shoda ãlenûní fasád s budovou Arsenalu ve Schwerinu od Paula Friedricha z let 1840–1844. Vestibul a schodi‰Èová hala jsou rozãlenûny dvojicemi arkád na tfii klenební travé. ·tíhlé sloupy s kalichov˘mi hlavicemi nesou valené klenby. Do patra budovy vede dvojramenné schodi‰tû nesené opût arkádami. Dosti zfietelná je snaha po v˘razné vertikalitû prostoru – sloupy nesoucí jednotlivé arkády spoãívají na vysok˘ch polygonálních podstavcích. Hlavním motivem deko-
318
korace stropu sálu, 17. Mai 1862 a 9. September 1862. (Foto L. Zeman)
Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 4 / O B N O V Y PA M ÁT E K | L u b o m í r Z E M A N / K u r h a u s – L á z n û I I I . v K a r l o v ˘ c h Va r e c h . O b n o v a s l a v n o s t n í h o s á l u
race se stal klasicky stylizovan˘ list akantu. Je pfiítomen jak na fasádách, tak i ve v˘plních dvefií. Dokonce je pouÏit i na hlavicích sloupÛ, které jsou stoãením jednotliv˘ch v˘honkÛ tvarovány do neorománsk˘ch forem. Arkády jsou pak vloÏeny i v patfie u schodi‰tû, kde traktují ústfiední prostor a vymezují jednotlivé koridory foyer. Zaklenuty jsou neckov˘mi a zrcadlov˘mi klenbami. Stejn˘m zpÛsobem byl fie‰en i Slavnostní, Velk˘ sál (Cursaal) v patfie objektu. Velk˘ prostor situovan˘ v ústfiední pozici ve stfiedním rizalitu byl zaklenut (zastropen) nepravou zrcadlovou klenbou. Do sálu se vstupovalo pûticí vysok˘ch obdéln˘ch dvefií, které jsou zachovány dodnes. Nad prostfiední trojicí dvefií b˘val umístûn balkon, vysazen˘ na mohutn˘ch konzolách. Do krat‰ích stran sálu byla v podélné ose vloÏena trojice arkád, nesená opût sloupy s kalichov˘mi hlavicemi jako ve foyer a vestibulu. Mezi jednotliv˘mi oblouky arkád byly umístûny v kruhov˘ch terãích hlavy lvÛ. Arkády vyná‰ely galerie s lóÏemi pro v˘znaãné hosty, traktované opût na tfii ãásti, krajní díly byly rámovány prost˘mi pilastry, stfiední díl karyatidami nesoucími kladí. Zábradlí lóÏí bylo pÛvodnû litinové, stejnû jako na balkonu na podélné, vstupní stûnû sálu. Pfiístup do lóÏí byl umoÏnûn pomocí dvou vfietenov˘ch schodi‰È, z nichÏ se do dne‰ních dnÛ dochovalo pouze jedno. Obû lóÏe byly propojeny koridorem, kter ˘ vyúsÈoval na balkon. Od vedlej‰ích sálÛ oddûlovaly Slavnostní sál pod galeriemi pouze prosklené dvefie. Stûny sálu jsou rytmicky dûleny pilastry vysokého fiádu a mezi nimi vloÏen˘mi pfiev˘‰en˘mi kazetami, vytváfiejícími vnitfiní pole. Stûna prÛãelí do nábfieÏí je prolomena vysok˘mi okny a dvefimi na balkon. Mezi pilastr y rámujícími krajní okenní osy b˘vala umístûna vysoká zrcadla. Okna i dvefie jsou doplnûny tûÏk˘mi závûsy se stfiední ãabrakou. Podlaha byla parketová, pÛvodnû s diagonálním vzorem takzvan˘ch zámeck˘ch parket. Na stropû byla zavû‰ena svítidla, mnoharamenné tûÏké lustry, z nichÏ stfiední byl nejvût‰í. JiÏ za krátkou dobu existence lázní pro‰el objekt nûkolika úpravami. Kromû adaptací zlep‰ujících samotn˘ lázeÀsk˘ provoz (rekonstrukce v˘tahÛ, adaptace lázeÀsk˘ch kabin a parních lázní) bylo v roce 1891 zfiízeno teplovzdu‰né vytápûní koncertního sálu. To si samozfiejmû vyÏádalo urãit˘ zásah do architektury – nasávání vzduchu bylo vedeno z vnitfiních dvorÛ, ohfiívaãe vzduchu byly umístûny v suterénu a ohfiát˘ vzduch se do sálu vhánûl prÛduchy umístûn˘mi v soklové ãásti. Tyto prÛduchy byly pÛvodnû kryty dekorativními mfiíÏkami stejnû jako dal‰í prÛduchy ve stropû, v nichÏ byly zavû‰eny lustry. Dal‰í, zfiejmû jiÏ rozsáhlej‰í úpravy sálu musely probûhnout nûkdy na konci 90. let 19. století, neboÈ na plánové dokumentaci objektu pro knihu Festschrift zur 74. Versammlung Deutscher Natur forscher und Ärzte z roku 1902 jsou znaãeny urãité zmûny. Pod arkádami na pohledovû pravé stranû sálu bylo situováno zfiejmû rozebíratelné pódium pro orchestr se zaoblen˘mi hranami, které mûlce vybíhalo do prostoru sálu. Ve stavebním archivu se v‰ak k tûmto úpravám ani k úpravám z dal‰ích let nedochovala Ïádná dokumentace. Oproti pÛvodnímu stavu byl dále odstranûn balkon (umístûn˘ nad vstupy do sálu) a do pravé sloupové arkády bylo vestavûno trvalé jevi‰tû pro orchestr. To bylo navíc roz‰ífieno smûrem do vedlej‰ího sálu (dne‰ní ‰atna orchestru). Vrchní galerie byly v této dobû pravdûpodobnû je‰tû zachovány. V souvislosti s tûmito zmûnami musela b˘t upravena i ‰tukatérská dekorace sálu.2 K nov˘m úpravám sálu do‰lo ve 20. letech 20. století, v roce 1922 byl zpracován projekt na úpravu orchestfii‰tû. Ta byla realizována pravdûpodobnû hlavnû z dÛvodÛ akustick˘ch. V rámci této adaptace byla definitivnû zru‰ena galerie nad jevi‰tûm, které bylo zvût‰eno právû na úkor této galerie. V prostoru pro orchestr byla provedena zakfiivená Monierova stûna. Na úpravách kabin pánsk˘ch parních lázní z roku 1927 je nespornû zajímavé, Ïe nové kabiny byly fie‰eny jako replika kabin pÛvodních. V prÛbûhu 2. svûtové války, ve 40. letech 20. století, byla ãást pfiízemí objektu pfiestavûna pro potfieby nemocnice fií‰ského hlavního mûsta. V období po válce byly provádûny jen drobné udrÏovací práce, v archivních materiálech jsou mimo jiné zmínky o malování interiérÛ a posléze i opravû fasád. V roce 1951 byl v objektu zfiízen ústfiední zdravotnick˘ ústav âeskoslovensk˘ch lázní a zfiídel. To na sebe vázalo dal‰í ãásteãné úpravy, t˘kající se pfiedev‰ím lázeÀského provozu. V roce 1956 byla zapoãata rozsáhlá rekonstrukce vnitfiního zafiízení, která byla ukonãena v roce 1959. Rekonstruovány byly rozvody technick˘ch instalací, rozvodné kanály pro jednotlivé kabiny, vzduchotechnika a podobnû. Byly provedeny nové dlaÏby, obklady, osazovány nové dvefie a prosklené stûny. Zásadní úpravy sálu probûhly na poãátku 70. let 20. století. V roce 1971 byl vypracován projekt na celkovou rekonstrukci Dvofiákova sálu a pfiilehl˘ch vefiejn˘ch prostor v prvním patfie objektu. V sále byla poloÏena nová podlaha z vl˘sek, v ãásti nûkdej‰í levé galerie byla upravena ve sklonu. Od vedlej‰í restau-
7 8 9
Obr. 7. Karlovy Vary, Láznû III., Ples v Kurhausu, W. Gause, 1896. (Krajské muzeum Karlovy Vary) Obr. 8. Karlovy Vary, Láznû III., odhalená pÛvodní úprava stûny Slavnostního sálu, stucco lustro na stûnû mezi vstupními dvefimi. (Foto L. Zeman) Obr. 9. Karlovy Vary, Láznû III., povrchové úpravy stûn Slavnostního sálu – zrcadlo a plocha. (Foto L. Zeman) Stratigrafie vrstev zrcadla: 1. nejspodnûj‰í – svûtlé mramorování, 2. svûtl˘ okr (olejov˘ nátûr), 3. tmav˘ okr (olejov˘ nátûr), 4. ãervená purpurová s lemováním ve svûtlém okru, 5. sádra, 6. ãervená s lemováním v odstínu ‰edobílém a stávající vrstva s látkovou tapetou. Stratigrafie vrstev li‰ty: 1. vnitfiní obloun – slonová kost, 2. vnûj‰í obloun – stfiíbrná, 3. zlatá, stávající nátûr v bílé barvû. Stratigrafie vrstev plochy: 1. modrozeleno‰ed˘ iluzivní mramor, 2. tmav˘ okr (olejov˘ nátûr), 3. svûtl˘ okr (olejov˘ nátûr), stávající nátûr v odstínu zlatého okru.
2. Festschrift zur 74. Versammlung Deutscher Naturforscher und Ärzte, Karlsbad 1902.
Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 4 / O B N O V Y PA M ÁT E K | L u b o m í r Z E M A N / K u r h a u s – L á z n û I I I . v K a r l o v ˘ c h Va r e c h . O b n o v a s l a v n o s t n í h o s á l u
319
race byl sál oddûlen lehkou pfiíãkou. Pod galerií byl vytvofien prostor pro umístûní rozvodu vzduchotechniky a z lóÏe galerie byla vybudována promítací kabina. V protûj‰í ãásti urãené pro jevi‰tû bylo postaveno nové pódium pro orchestr, zasahující znaãnû do pÛdorysu sálu a zakr˘vající i dvefie krajního vstupu do sálu. Nov˘m konstrukcím a instalacím muselo ustoupit i pÛvodní, litinové vfietenové schodi‰tû na nûkdej‰í galerii. V nûkdej‰ím koridoru, kter˘ spojoval obû lóÏe nad arkádami, byla vybudována elektrorozvodna. Byla provedena nová v˘malba stûn a osazeny nové závûsy. Sokly byly novû obloÏeny dfievûn˘m de‰tûním, které ov‰em zakrylo i pÛvodní v˘dechy teplovzdu‰ného vytápûní. Zru‰eno bylo také vûtrání rozetov˘mi lucernami ve stropu. V prostoru sálu, coby velkého hledi‰tû, byla sedadla instalována napevno.3 Se Slavnostním sálem bylo v objektu Kurhausu poãítáno od poãátku, podle rozvrhu oken byl zahrnut jiÏ v projektu budovy od L. Rennera, G. Heina a E. Labitzkého z roku 1863. Hloubkov˘m sondáÏním prÛzkumem, kter ˘ byl umoÏnûn stavem po zhoubném poÏáru stfiechy a strÏení stropu sálu, byly odhaleny jednotlivé v˘vojové etapy, kter˘mi interiér sálu za dobu své existence pro‰el. Na podkladní, pomûrnû hrubé ‰tukové omítce byl na stûnách sálu zji‰tûn velmi kvalitní nátûr ve formû umûlého mramoru (stucco lustro), kter˘ odpovídá nejstar‰ím omítkov˘m a barevn˘m vrstvám. V základních plochách stûn byl tento mramor fie‰en v odstínu syté modrozeleno‰edé, v plochách pilastrÛ a zrcadel pak byl uplatnûn obdobn˘ mramor ve svûtlém tónu, opût ale s krásn˘mi a v˘razn˘mi tahy ‰tûtce znázorÀujícími jednotlivé Ïíly. Tento svûtl˘ mramor byl zji‰tûn i na dvou polosloupech, zbyl˘ch po arkádách v levé pohledové stranû sálu. Sokl byl v tûchto nejstar‰ích vrstvách fie‰en v tmav˘ch odstínech modro‰edého mramoru, pfiiãemÏ jednotlivé ãásti patek pilastrÛ a stûn (torus i trochilus) jsou barevnû vztaÏeny ke svûtlému mramoru. Iluzivní mramor byl prokázán také na boãních, krat‰ích stûnách sálu i v prostorách nûkdej‰ích arkád – u svûtl˘ch polosloupÛ pokraãovala plocha tmav‰ího mramoru, která pfiecházela opût ve svûtl˘ mramor vnitfiních zrcadel. Tato zrcadla byla vymezena (lemována) profilovanou li‰tou, pÛvodnû dfievûnou, jejíÏ vnitfiní obloun byl svûtl˘ a vnûj‰í obloun pÛvodnû stfiíbrn˘. Li‰ty byly pfiipevÀovány aÏ na dohotoven˘ povrch umûlého mramoru. Na okosen˘ch hranách otvorÛ vysok˘ch oken a dvefií vedoucích na balkon pfiecházel nátûr iluzivního mramoru do jejich ‰palet velmi plynule s jemn˘m tónem v tónu. PÛvodnû byly otvor y lemovány jen v záklenku profilovanou li‰tou se stfiední dekorací. Na vrstvách umûlého mramoru byla nalezena podmalba tuÏkou v místech, kam byla li‰ta osazována. I pfiesto, Ïe se z dekorace pÛvodního stropu dochovaly pouze fragmenty, bylo jejich prÛzkumem prokázáno, Ïe strop, kter˘ byl po poÏáru na poãátku fiíjna roku 2002 strÏen, byl skuteãnû pÛvodní, z doby v˘stavby objektu – tedy z roku 1866. Ze zachovan˘ch torz dekorativního ãlenûní plochy nepravé zrcadlové klenby se ukázalo, Ïe zdobení bylo zhotoveno z tvrzeného papíru, tzv. papírma‰é, napodobujícího ‰tuk. V materiálech, které se na v˘robu tûchto prvkÛ pouÏívaly, byly nalezeny staré tiskoviny – noviny s datem 17. kvûtna a 9. záfií 1862. ProtoÏe není pravdûpodobné, Ïe by noviny, které slouÏily k v˘robû papírma‰é, b˘valy skladovány del‰í dobu, prokazuje tento nález s nejvût‰í pravdûpodobností autenticitu a také dosvûdãuje pÛvodnost tûchto prvkÛ. Tyto prvky byly pÛvodnû také stfiíbfieny. âásti dekorace, na nichÏ byly umístûny lustry ãi odvûtrávání, byly vyrobeny ze dfieva a ostatním ãlánkÛm pfiipodobnûny malbou. ProtoÏe se nedochovaly Ïádné plochy stropu mezi touto dekorací, nelze vÛbec definovat, jak mohla pÛvodní celková barevnost stropu vypadat. Analogie v‰ak mohou sk˘tat sondami odhalené fragmenty umûlého mramoru v odstínech tmavomodr˘ch, modro‰ed˘ch a okrov˘ch aÏ rÛÏov˘ch valérÛ rámování stropÛ pfiilehl˘ch sálÛ restaurace. Tuto nepochybnû pÛvodní úpravu Slavnostního sálu nejlépe dokumentuje dobová fotografie, pocházející ze souboru pohlednic ze 70. let 19. století. Na stûnách sálu je patrná v˘malba iluzivního mramoru, barevn˘ kontrast jednotliv˘ch odstínÛ mramoru je krásnû ãiteln˘ i na obloucích arkád. Toto barevné fie‰ení sálu zachytil na svém obraze Reunion im Kurhaus (Ples v LázeÀském domû) v druhé polovinû 90. let 19. století znám˘ malífi Wilhelm Gause. K zásadním úpravám sálu do‰lo nûkdy v prÛbûhu 90. let 19. století. Z této doby pocházejí dal‰í zji‰tûné vrstvy v˘malby a vût‰í mnoÏství doplnûn˘ch architektonick˘ch ãlánkÛ. Poté, co byl z podélné vstupní stûny odstranûn balkon, musela b˘t v tûchto místech stûna sálu doopravena. Nad krajními dvefimi do sálu byly sejmuty velké ãtvercové, zfiejmû reliéfní v˘plnû (nad prostfiedními dvefimi byly pouze drobné palmetové vlysy) a místo nich bylo nadpraÏí dvefií doplnûno supraportou – pfiímou, bohatû profilovanou fiímsou vyná‰enou konzolkami. S profilo-
320
10 11
Obr. 10. Karlovy Vary, Láznû III., Slavnostní sál po poÏáru v roce 2002. (Foto L. Zeman) Obr. 11. Karlovy Vary, Láznû III., Slavnostní sál, pohled na galerii po poÏáru v roce 2002. (Foto L. Zeman)
3. Václav KOUBA: Karlovy Vary, Láznû III. Stavebnû-historick˘ prÛzkum, bfiezen 1995.
Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 4 / O B N O V Y PA M ÁT E K | L u b o m í r Z E M A N / K u r h a u s – L á z n û I I I . v K a r l o v ˘ c h Va r e c h . O b n o v a s l a v n o s t n í h o s á l u
vanou zárubní dvefií je fiímsa spojena je‰tû pomocí stlaãen˘ch volut po stranách konzolek. V kladí je osazen motiv ryze novorenesanãních rozvilin a horní profil fiímsy (sima) je zdoben listovcem na zpÛsob dórské kymy. Jedná se tedy o klasick˘ antikizující, novorenesanãní prvek. Nad touto fiímsou je umístûna dekorace – trofej s hudebními nástroji a vavfiínem. Zhotovena je ze sádry a do plochy umûlého mramoru byla zfietelnû vsazena dodateãnû (zafiíznutí prvku do plochy bylo navíc pfiedkresleno na zeì tuÏkou), ale souãasnû s celou supraportou. Pilastr y byly doplnûny kompozitními hlavicemi s bustami a spodním akantov˘m vlysem s diamantovou v˘plní. PrÛzkumem bylo prokázáno, Ïe cel˘ horní úsek pilastru je novû vloÏen˘ po odstranûní spodních omítkov˘ch vrstev s umûl˘m mramorem – od rozviliny aÏ po abakus hlavice. Tento prvek je opût zhotoven ze sádry. Ze sádry jsou i doplÀované úseky li‰t ohraniãující zrcadla. Nad stfiední vstup na balkon v uliãním prÛãelí byl doplnûn vlys se sovou, maskami a rohy hojnosti, zv˘razÀující centrálnost pozice, a li‰ty zrcadel nad okny byly projmuty podle archivolty otvorÛ. PÛvodní by tak mûlo b˘t pouze zalamované kladí s architrávem a spodní fiímsou, obíhající cel˘ prostor sálu. Se zfiízením jevi‰tû pro orchestr byly odstranûny sloupy pÛvodních arkád, zachovány byly pouze krajní polosloupy, které nyní nesly patrnû jen prost˘ architráv. PÛvodní kalichové hlavice byly sejmuty a nahrazeny jednodu‰‰ími s dolním prstencem a podvalkem zdoben˘m vejcovcem v systému ionské kymy. Krãek sloupu byl dekorován bobulemi. K hlavicím byl je‰tû doplnûn abakus. Upraveny byly i galerie – karyatidy stfiední lóÏe byly odstranûny a nahrazeny tfiiãtvrtûsloupy, krajní a dfiíve nedekorované pilastry byly dozdobeny – kanelované dfiíky sloupÛ dostaly obdobné kompozitní hlavice jako pilastry stûn sálu, spodní ãást sloupu navíc vybíjen˘ ornament. Namísto litinového zábradlí, které zÛstalo po odstranûní balkonÛ s obdobn˘m zábradlím osamocen˘m prvkem interiéru, byla vloÏena balustráda. V‰echny novû vkládané prvky byly opût ze sádry. Z vrcholového kladí i architrávu pak byly je‰tû odstranûny i palmetové vlysy a nahrazeny alegorick˘mi postavami nesoucími mûstsk˘ znak v barokizující kartu‰i. PÛvodním prvkem tak dodnes zÛstalo kladí s architrávem nesoucí levou galerii (promítací kabina). K této etapû náleÏí témûfi monochromní nátûr sálu olejov˘mi barvami v odstínu svûtlého a krátce nato zlatého okru (nádech v typické okrovozelené), zfiejmû ve stylu „ãisté“ antiky. Zfiejmû jiÏ tehdy byly vnûj‰í oblouny li‰t jednotliv˘ch zrcadel zlaceny (na vrstvû stfiíbra se vyskytuje ‰elak jako podklad zlaté), stejnû tak jako hlavice polosloupÛ (od prstence aÏ po abakus) nûkdej‰ích arkád. Teprve díky tomuto zji‰tûní mohlo b˘t roz‰ifrováno tajemství Slavnostního sálu, nad kter˘m se nejeden z autorÛ popisujících stavbu nutnû zastavil – sál, kter˘ je souãástí architektury romantického historismu novorománského a novogotického smûru, mûl podobu novorenesanãní aÏ novobarokní.4 Nyní je tedy zfiejmé, Ïe ve vnûj‰í (tedy viditelné) podobû pochází úprava sálu právû z období 90. let 19. století a vnitfiní rozpor architektonick˘ch forem údajnû uÏit˘ch jiÏ tvÛrci budovy tak zaniká. Této ãasové periody se t˘kají i úpravy dal‰ích pfiilehl˘ch prostor – zejména sálu, kter˘ dnes slouÏí jako ‰atna orchestru. Posunutí stûny orchestfii‰tû smûrem do sálu signalizuje trhlina probíhající na stropû, kde bylo na pÛvodní fabion navázáno nové ukonãení stropu. Dekorace nepravé zrcadlové klenby byla pfiemístûna do osy novû vymezené místnosti s doplnûnou ‰tukovou rozetou ve stfiedu. Tato ‰tuková dekorace svou baroknû-rokokovou formou náleÏí k období konce 19. století. Také ‰tukatérské prvky ostatních sálÛ a prostorÛ restaurace svûdãí o úpravû v tomto období. Dal‰í zmûnu prodûlal Slavnostní sál ve 20. letech 20. století po úpravû orchestfii‰tû. Vzhledem ke zvût‰ení prostoru jevi‰tû musela b˘t definitivnû zru‰ena i pravá galerie nad tímto jevi‰tûm, do níÏ byla vestavûna zakfiivená Monierova stûna. Obdéln˘ otvor jevi‰tû byl dekorativnû orámován pásem z rÛÏiãek pfievázan˘ch stuhami. Do prostoru mezi zvût‰en˘m otvorem jevi‰tû a pÛvodním architrávem bylo vsazeno malované panó s antikizujícím námûtem – ApollónÛv prÛvod s devíti múzami. Tehdy byla zmûnûna i celková barevnost sálu. Nová v˘malba pfiinesla, patrnû v souvislosti s v˘‰e zmínûn˘m antikizujícím panelem, zlatoãervené pojetí. Plochy stûn mezi pilastry a zrcadly byly pojednány v tónu tmav‰ího okru, pilastry ve svûtlém okru a zrcadla byla zatónována do barvy ãervené aÏ purpurové, s lemováním kolem li‰t v tónu svûtlého okru (tektonika). Vnûj‰í obloun li‰ty byl zlat˘. Dfiíky polosloupÛ nûkdej‰ích arkád byly opatfieny fládrem, nátûrem imitujícím dfievûn˘ korpus, a to nejprve v odstínu ãervenohnûdém, poté v tó-
12 13
Obr. 12. Karlovy Vary, Láznû III., Slavnostní sál, pohled na stûnu s galerií po obnovû. (Foto L. Zeman) Obr. 13. Karlovy Vary, Láznû III., Slavnostní sál, pohled na galerii po obnovû. (Foto L. Zeman)
4. Dana a Zdûnûk ROUBÍNKOVI: Historismus v architektufie Karlov˘ch VarÛ, Karlovy Vary 1996, s. 27.
Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 4 / O B N O V Y PA M ÁT E K | L u b o m í r Z E M A N / K u r h a u s – L á z n û I I I . v K a r l o v ˘ c h Va r e c h . O b n o v a s l a v n o s t n í h o s á l u
321
nu tmav‰í hnûdé. Hlavice zfiejmû zÛstaly je‰tû zlaté. ·tukatura byla ponechána v tónu slonové kosti, stejnû jako v˘plnû otvorÛ – dvefie, okna. Podoba stropu se jiÏ v˘raznû nezmûnila. Pouze namísto rozet s mfiíÏkami odvûtrání byly tehdy zfiejmû osazeny do dfievûn˘ch korpusÛ nesoucích lustry v rozích sálu prvky z papírma‰é (pouÏit byl pouze ãist˘ papír, bez novin), ve zjednodu‰ené v˘razové stylizaci pÛvodních prvkÛ. V následujících letech a pfii dal‰ích opravách a úpravách jiÏ bylo toto základní barevné schéma sálu ponecháno a víceménû opakováno. Pfii rekonstrukci budovy ve druhé polovinû 50. let 20. století byly stûny sálu pfielíãeny sádrov˘mi omítkami a opatfieny stejn˘m barevn˘m nátûrem jako v pfiedchozích letech, jen ãervenohnûdá barva zrcadel mûla o 2 cm ‰ir‰í lem podél vnitfiního oblounu li‰ty. Na sokly byla nataÏena olejová linkrusta. Pfii rekonstrukci na poãátku 70. let 20. století byl Slavnostní sál uveden do stavu, v jakém se nacházel pfied osudn˘m poÏárem roku 2002. Barevné schéma sálu bylo zhruba obnoveno dle dfiívûj‰í podoby, pouze soklová ãást dostala dfievûné obloÏení a plochy zrcadel byly patrnû vzhledem k akustice opatfieny textilními anglick˘mi tapetami v ãerveném tónu. Strop sálu byl probarven v odstínech okrové (vnitfiní plocha) a meruÀkové (plocha mezi ‰tukaturou a fabiony), ‰tuková dekorace byla bílá s ãásteãn˘m zlacením. Po letech intenzivního vyuÏívání, kdy nebylo moÏné reálnû uvaÏovat o rehabilitaci objektu, se tak po zhoubném poÏáru podkroví naskytla ‰ance vrátit Slavnostnímu sálu jeho nûkdej‰í eleganci. Vzhledem k tomu, Ïe se jedná o jeden z nejstar‰ích spoleãensk˘ch sálÛ Karlov˘ch VarÛ, jevila se nejvhodnûj‰í variantou alespoÀ dílãí reanimace sálu do pÛvodních forem vãetnû barevného fie‰ení. PÛvodní úprava prostoru coby mramorového sálu byla natolik impozantní a v Karlov˘ch Varech dnes jiÏ ojedinûlá, Ïe bylo rozhodnuto o její obnovû. PÛvodní vrstvy omítek, pod dodateãn˘mi barevn˘mi nátûry vcelku dobfie zachované, byly zakonzervovány a v koneãném efektu prezentace byla malba iluzivního mramoru provedena novû dle pÛvodní struktur y jak barevného schématu, tak i detailního Ïilkování. V‰echny doplÀky pozdûj‰í dekorace stûn byly pfiizpÛsobeny tomuto barevnému fie‰ení, lze jen litovat, Ïe namísto uplatnûní pÛvodního stfiíbrného kovu byla volena z finanãních dÛvodÛ bílá barva. Jako ãásteãn˘ návrat k historické podobû sálu byla novû upravena degradovaná levá arkáda s doplnûním chybûjících sloupÛ a archivolt a znovu zpfiístupnûna lóÏe v galerii nad ní. Jevi‰tû bylo pfiefie‰eno v kontextu s pÛvodním architektonick˘m konceptem sálu jako rozebíratelná konstrukce bez stabilního vysunutí do sálu, ãímÏ do‰lo k obnovení pfiístupu do krajních vstupních dvefií. Pfies drobné dílãí nepfiesnosti, jako je napfiíklad vztaÏení ãásti patek pilastrÛ (toru i trochilu) k barvû soklu, nikoliv k barvû vlastního pilastru, ãi arkáda bez vloÏení svûtlé plochy a kruhové v˘seãe bez lvích hlav, lze obnovu sálu, vzhledem ke znám˘m ztrátám na historickém dûdictví Karlov˘ch VarÛ, hodnotit veskrze kladnû. Prostor tak dostal opût vzhled velkolepého mramorového sálu v italsk˘ch ãi francouzsk˘ch dimenzích. Projekt obnovy sálu zpracoval Ing. arch. Bfietislav Kubíãek a Ing. Václav Kouba. Stavební práce zajistila v dokonalé úrovni firma Malá karlovarská (Ing. Miroslava Bauerová), která ve vzorné kvalitû realizovala i opravu obvodového plá‰tû budovy. Rekonstrukci maleb iluzivního mramoru v podobû klasického ‰tafírování provedla firma ·TUKO ARS, s. r. o., Klatovy, jmenovitû restaurátor akad. mal. Petr Îilák. Vyzvednout je nutné i restaurování pÛvodních dfievûn˘ch prvkÛ vãetnû prvkÛ v˘plÀov˘ch (pÛvodní dvefie, okna), které jiÏ v souãasné dobû není pfiíli‰ bûÏnou záleÏitostí. Namísto pevn˘ch sedadel byly v sále instalovány jen volnû rozestavitelné Ïidliãky, coÏ umoÏÀuje (dle jeho pÛvodního charakteru) i dal‰í zpÛsoby vyuÏití spoleãenského sálu. V‰em, ktefií se na uvedené obnovû podíleli, je nutné podûkovat. Vzhledem k citelnému nedostatku finanãních prostfiedkÛ nutn˘ch pro celkovou obnovu sálu se v‰ak bohuÏel zatím nepfiikroãilo k obnovû historického stropu. Realizováno bylo pouze provizorní zastropení z dfievûné konstrukce sv˘m tvarem evokující pÛvodní formu nepravé zrcadlové klenby. Dekoraci stropu (v historické podobû pfied poÏárem) je moÏné doplnit vãetnû jeho omítnutí v podstatû kdykoliv. Nezb˘vá neÏ doufat, Ïe se tak stane co nejdfiíve, aby prostor Slavnostního sálu mohl b˘t doveden opût do harmonického celku patfiiãnû reprezentujícího svûtovû proslulé lázeÀské mûsto Karlovy Vary.
322
14 15
Obr. 14. Karlovy Vary, Láznû III., Slavnostní sál, pohled na stûnu u vstupních dvefií po obnovû. (Foto L. Zeman) Obr. 15. Hrad Wartburg – freska v Sále pûvcÛ (Sangersaal), Moritz von Schwind, 1854–1855. Oblíbené a mnohokrát opakované fie‰ení s arkádou a trojicí otvorÛ se sloupky, jejichÏ oblouky jsou vyná‰eny novorománsk˘mi kubick˘mi hlavicemi. TutéÏ analogii lze nalézt i v architektonickém fie‰ení Slavnostního sálu Lázní III. – Kurhausu – v Karlov˘ch Varech.
Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 4 / O B N O V Y PA M ÁT E K | L u b o m í r Z E M A N / K u r h a u s – L á z n û I I I . v K a r l o v ˘ c h Va r e c h . O b n o v a s l a v n o s t n í h o s á l u