Kravíny obchází bílá smrt

Kravíny obchází bílá smrt

Když automobilka nemá odbyt, vypne stroje a pošle dělníky domů. To ale v kravíně nejde. Stračeny musíte nakrmit a podojit každý den, anebo je rovnou poslat k řezníkovi.

Táta Astar je skutečný sexuální přeborník. Poskytl už 28 239 dávek spermatu k umělému oplodnění matek a vysloužil si za to republikové prvenství. Astar je býk českého strakatého plemene ze stáje společnosti Plemo. Za svůj úctyhodný výkon se dostal do právě vydané ročenky chovu skotu v ČR za rok 2008.

V ročence najdeme i loňskou rekordmanku v počtu nadojených litrů. Ta žádné jméno nemá, jen devítimístné číslo. Bez ohledu na diskriminaci zvířecího pohlaví je jisté, že představitelka holštýnského plemene s číslem 017730961 loni každý den nadojila šedesát litrů mléka. To je víc, než ho průměrný Čech vypije za rok. Loni každý z nás spotřeboval necelých 53 litrů mléka, jak uvádí statistika Ministerstva zemědělství ČR.

Z rekordů mléčné ligy loňského roku tak trochu mrazí v zádech. Lze ještě hovořit o živých tvorech, anebo je dnešní skot jen chlupatým strojem na mléko? Postoj Evropské komise je v tomto ohledu pokrytecký. Na jedné straně striktně dbá na pohodu zvířat ve stájích, tzv. welfare. Od letošního roku už například nesmí být krávy uvázané na řetězech a pod sebou musí mít speciální matrace. Na druhé straně je systém unijních podpor a kvót nastaven tak, že právo přežít mají jen ta nejvýkonnější zvířata. Když se podíváte, jak postupně prořídly řady českých dojnic v kravínech, zamrazí z toho podruhé.

Ohrožený druh

1 / 11


„Za pět let členství v Evropské unii se početní stavy českých dojnic snížily o 75 tisíc kusů, takže jich v současnosti máme 400 tisíc. Pro ilustraci - je to třikrát méně, než tomu bylo v roce 1989, kdy jich naši zemědělci chovali 1,2 miliony kusů," přibližuje situaci autor ročenky chovu skotu Jindřich Kvapilík z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi.

Krav je třikrát méně, ale dojivost za bezmála dvacet let vzrostla takřka dvojnásobně. Z necelých 11 litrů mléka od každé stračeny denně v roce 1989 na současných takřka 20 litrů na den a kus, vyplývá ze statistiky Ministerstva zemědělství v Situační a výhledové zprávě mléko. Stejný pramen současně uvádí, že Češi za posledních dvacet let výrazně omezili spotřebu mléka. Zatímco v roce 1989 ho každý občan vypil 91,4 litrů, loni už to bylo jen 52,1 litrů za rok. Ve spotřebě másla jsme se dostali na pouhých 4,2 kilogramy na hlavu a rok z 9,4 kilogramů v roce 1989. Více nám naopak zachutnaly jogurty, i když každý třetí je z dovozu. Také spotřeba sýrů se zvedla, až na to, že každý druhý byl vyroben v zahraničí.

Kvapilík říká, že současná užitkovost dojnic řadí české zemědělství nad průměr zemí staré unijní patnáctky. Naše výsledky jsou srovnatelné s Francií. A to i přesto, že čeští farmáři pobírají nižší dotace než jejich kolegové ve staré EU-15. Bez ohledu na úspěch ale čistky v kravínech pokračují. Za vším je totiž nekompromisní ekonomický tlak.

Krachují i sousedé

„Loni v České republice zkrachovalo 236 stájí. V německém Bavorsku je to ještě horší. Tam krachuje dvacet stájí denně. A o moc lepší to není ani v Rakousku," říká Jindřich Kvapilík.

Josef Seják z Fakulty životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem doplňuje, že v ústeckém kraji už jsou okresy, kde zemědělci vůbec nechovají krávy na mléko. Nevyplácí se to. Krávy na mléko už dnes nechovají například v okresech Most, Chomutov, Teplice či Ústí nad Labem. Seják to zjistil při práci na výzkumném úkolu s názvem Udržitelnost českého zemědělství v globalizovaném prostředí.

Aby kráva přinášela zemědělci užitek, musí nejdříve porodit tele. Teprve pak začne dávat mléko. To trvá přinejmenším dva roky. I potom má ale během svého dalšího života prostoje. Dojit ji lze pouze v době tzv. laktace, což je 300 dní v roce. Zbylých 65 dní přežvykuje krmení, ale nevydělává. Farmář ji musí živit, i když mu přináší ztrátu. Proto zemědělci potřebují mít

2 / 11


z mléka zisk.

„V našem ústavu jsme spočítali, že kráva musí nadojit dvacet litrů mléka denně, aby si na sebe vydělala", vysvětluje ekonomiku chovu Kvapilík. To ale platilo v době, kdy zemědělci dostávali od mlékáren alespoň osm korun za litr, jako tomu bylo ještě loni před koncem roku. Letos se cena postupně propadla na pouhých šest korun.

„Za tuto cenu se litr mléka nikde vyrobit nedá, i kdyby lidé ve stájích začali pracovat zadarmo" prohlašuje rozhodně Jindřich Kvapilík. Nejdražší na výrobě mléka je krmivo. Na nákladech se podílí takřka 75 procenty. Pro ilustraci: kráva denně spořádá 50 kilogramů krmení a vypije hektolitr vody. Do nákladů na dojný skot se počítají odpisy z kravína, dojícího zařízení, energie, pojištění, inseminace a také výkony veterinárního lékaře.

Za prodané mléko dnes zemědělci dostávají méně než v lednu 1995, kdy byla nákupní cena za litr 6,20 Kč, vyplývá ze zjištění Státního zemědělského intervenčního fondu. Teď je to 6,03 Kč za litr.

Jsou nejlepší. Mají skončit?

U Jindřicha Kvapilíka si teď zemědělci z celé republiky podávají dveře. Zkušený odborník, který ve výzkumu chovu skotu pracuje přes třicet let, vždy dokázal poradit, jak z problémů ven. V současné situaci je však poprvé bezradný. „Nízká výkupní cena srazila do kolen nejen dobré zemědělské podniky, ale teď už i ty nadprůměrné," podotýká.

Na poplach tak dokonce začali bít i majitelé elitního stáda dojnic v Radostíně u Žďáru nad Sázavou ze zemědělské společnosti Zeras. Právě z jejich stáje shodou okolností pochází dojnice rekordmanka s číslem 017730961, která dává třikrát více mléka než je český průměr.

3 / 11


„Jestli se cena nezotaví, nezbude nám, než poslat krávy na jatka. Dvacet let plemenářské práce bude k ničemu," nechce ani pomyslet na nejhorší hlavní zootechnik Jaroslav Dvořák. Společnost Zeras loni investovala 40 milionů do komfortního ustájení zvířat, z toho deset milionů poskytla unie. Kdyby zemědělci stádo zlikvidovali, museli by dotaci vrátit.

„Když má potíže s odbytem automobilka, zavede se čtyřdenní pracovní týden. V pátek stroje stojí a lidé sedí doma. To ale v kravíně nejde. Musíte zvířata nakrmit a podojit každý den. Anebo je poslat k řezníkovi", uvažuje nad chmurnou alternativou Kvapilík.

Cenová houpačka

Prezident Agrární komory Jan Veleba spočítal, že na tržbách za mléko letos zemědělci prodělávají půl miliardy korun měsíčně. Martin Pýcha ze Zemědělského svazu odhaduje, že kvůli odbytové krizi v mléce by mohlo přijít o práci až 16 tisíc lidí. A to jak v zemědělství, tak v navazujících odvětvích, například v potravinářství, v dopravě nebo ve výrobě krmiv.

Čím si letošní dramatický propad cen mléka vysvětlit? Vždyť ještě loni v lednu platily mlékárny zemědělcům deset korun za litr a vypadalo to, že se cena udrží. Připomeňme, že v té době se unii konečně podařilo zbavit se zásob přebytečného másla i sušeného mléka a dokonale vyprázdnit intervenční sklady, do kterých umísťovala neprodejné zboží. Vše se vyvezlo mimo Evropu. Nejvýznamnějším odběratelem byla Čína se svým velkorysým plánem zajistit pro každé dítě půl litru mléka denně. Produkce čínského skotu je tak nízká, že na každého tamního obyvatele připadá pouhých pět litrů mléka na rok. Soběstačný v produkci mléka není prakticky žádný asijský stát.

Prázdné unijní sklady na straně jedné a dočasný výpadek ve výrobě mléka v několika evropských zemích vyvolaly růst cen. Zemědělci si na Evropské komisi vymohli zvýšení mléčných kvót o dvě procenta. Do toho v Číně vypukla aféra s jedovatým melaminem, který spekulanti přidávali do ředěného mléka jako náhražku bílkoviny. Obchody se sušeným mlékem se zastavily. Ceny se začaly propadat v celé Evropě. Rázem bylo mléka dost, ba nadbytek.

4 / 11


Státy EU v současnosti produkují o osm procent více mléka, než se ho v Evropě spotřebuje. Jak tedy unie kvóty spočítala? Za překročení povoleného množství produkce dostane stát od Evropské unie pokutu. Česko zatím muselo platit jen jednou, a to hned v prvním roce členství. Od té doby se plnění pohybuje kolem 98,5 procent.

Kde se stala chyba, že je dnes na zásobách v unijních skladech dva miliony tun másla. Vyvézt ho lze pouze s dotací, protože za evropskou cenu je ve světě neprodejné.

Brusel teď balancuje na tenkém ledě. Jakákoli finanční podpora exportu by vzápětí vyvolala protesty Světové obchodní organizace WTO. Protestovat už začali sami rozzlobení zemědělci. V Lucemburku pálili slámu a vylévali mléko na silnici, právě když tam zasedala Evropská komise.

Tolik vysvětlení, na kterém se shodují oslovení čeští experti. Všichni mají vlastní návod, jak současný přebytek suroviny regulovat. Jenomže jde vesměs pouze o dílčí řešení. Jisté je jen to, že kolem produkce a obchodů s mlékem se už delší dobu děje cosi iracionálního.

Mladé, ale neplodné

Všechno začíná honbou za intenzitou produkce. Čím víc se krávy šlechtí na vysokou dojivost, tím jsou choulostivější. Víc než třetina českých dojnic - loni to bylo 37 procent - končí předčasně na jatkách. Hlavním důvodem takového vyřazení ze stáda jsou poruchy plodnosti a těžké porody.

„Nejvíc mléka nadojí kráva po narození šestého telete. Ale toho se zpravidla nedožije. Na jatka tak v průměru odchází už po druhém, třetím teleti," vysvětluje Jindřich Kvapilík. V průměru se u nás na každou krávu podaří odchovat 2,5 telete. Je to tím, že se buď inseminace nedaří ani opakovaně, anebo dojnici zničí porod mláděte. Kráva tak odchází na porážku v pěti letech, ačkoli má šanci se dožít v průměru šestnácti. Dá se to srovnat s postavením vrcholových sportovců, kteří po ukončení aktivní kariéry v necelých třiceti letech rovnou odejdou do

5 / 11


invalidního důchodu.

Kráva s vysokou produkcí mléka se vůbec nedostane na čerstvý vzduch. Cesta na pastvinu a zpět by ji vysílila. Čerstvou trávu na louce u nás v důsledku toho spásají pouze krávy určené výhradně na maso. Jejich mléko je určené pro výživu telat.

Pevné zdraví? Bývávalo

Krávy s kombinovanou užitkovostí, tedy na mléko i maso současně už najdete jen u drobných chovatelů. Ale nebylo tomu tak vždy. Důkaz, jak všestranně užitečným a současně odolným zvířetem byla kráva ještě před nějakými padesáti lety, je k vidění přímo proti vchodu do Výzkumného ústavu živočišné výroby. Bohužel jen na malířském plátně. Neznámý malíř tam štětcem zachytil rohatou stračenu v majestátním postoji. Je to plemeno tzv. hřbíneckého rázu.

„Vyznačuje se dobrou tahavostí a pevným zdravím," cituje Jindřich Kvapilík z učebnice Speciální zootechnika, chov skotu, vydané v roce 1955 v Praze Státním zemědělským nakladatelstvím. Skot hřbíneckého rázu se choval v okolí Moravské Třebové, Jevíčka a Zábřehu. Koncem padesátých let ho v potahu postupně nahradily traktory, až zcela zanikl.

V ústřední databance živočišných genetických zdrojů Světové organizace pro výživu FAO je pro Českou republiku vedeno osm takto zaniklých plemen. Je mezi nimi například skot chebský, kravařský, sudetský nebo šumavský. Další dvě plemena jsou označena za kriticky ohrožená. Jsou to česká červinka a české červenostrakaté.

V rámci angažovanosti při záchraně ohrožených plemen skotu a dalších zvířat přistoupila v roce 1999 Česká republika k Úmluvě OSN o biologické rozmanitosti. Tím se náš stát zavázal uchovat plemena jako součást kulturního a historického dědictví.

6 / 11


Jednu z českých červinek chovají ve středisku ekologické výchovy Toulcův Dvůr v Praze-Hostivaři. Letos v březnu při pracovní návštěvě České republiky si ji tam prohlédla i eurokomisařka pro zemědělství a rozvoj venkova Marian Fischer Boelová. Shodou okolností krátce poté, co ji rozhněvaní čeští zemědělci vysypali kravský hnůj před východ z hotelu, kde byla ubytovaná. Nesouhlasili s tím, že musí stejně jako jejich kolegové z dalších „nových" zemí vydržet až do roku 2013 s nižšími dotacemi, než berou farmáři z původní evropské patnáctky.

Více peněz, větší respekt

Západoevropské státy jsou v přímých platbách zvýhodněné, přesto ani tamní farmáři nezůstali uchráněni před důsledky odbytové krize. Jindřich Kvapilík uvádí, že v Rakousku sice dostávají zemědělci za litr mléka o dvě koruny víc než u nás, ale to neznamená, že by nad jejich státy nevisel Damoklův meč. Rozdíl je v tom, že úředníci tamních místních samospráv jsou se zemědělci solidární. Jsou si kromě jiného vědomi toho, že turisté v Alpách chtějí vidět na tamních loukách pasoucí se stáda.

V německém Bundestagu zase Kvapilík obdivoval, jak kvalifikovaně se poslanci vyjadřují, když se na pořad dostane diskuse o problémech zemědělců. V Česku mají zemědělci smůlu. Politická podpora tu chybí. Bývalý ministr zemědělství Petr Gandalovič sice sliboval, že chovatelům skotu finanční podporu zajistí, jenomže to do demise nestihl. Tak jako tak šlo o symbolické částky.

„Bylo to, jako když nezaměstnanému poradíte, aby posbíral prázdné láhve od piva a šel je vrátit do výkupu," nabízí srovnání Kvapilík. Českým politikům vyčítá, že nedokázali našeho předsednictví v unii účinně využít k pomoci farmářům.

Agrární komora od vlády chce, aby jí pomohla prosadit minimální cenu za litr mléka. Jenže ve zdar takové regulace nikdo nevěří. Byl by to návrat k regulovaným cenám komodit, které EU pracně odbourala na nátlak WTO a USA.

7 / 11


Také Kvapilík se domnívá, že řešení musí najít sama unie. Když na jedné straně reguluje odvětví kvótami, měla by na druhé straně zasáhnout intervenčním nákupem přebytků a nečekat, že vše vyřeší sám trh.

Ošizená tučnost

Pozoruhodný recept na cestu z odbytové krize navrhuje soukromý zemědělec František Němec z Netína na Žďársku. Chová 70 krav a jejich mléko zpracovává na hotové výrobky ve vlastní minimlékárně, aby se vyhnul cenovému diktátu zpracovatelů. „Stát by měl zakázat prodej nízkotučného mléka a povolit jen mléko s přirozenou tučností," tvrdí Němec. Nadojené mléko obsahuje kolem 3,6 procenta tuku. Většina mléka v obchodech má obsah tuku jen 1,5 procenta.

„Kdyby se prodávalo pouze plnotučné mléko, problém s nadbytkem by neexistoval", je přesvědčen Němec. Poukázal tím na další iracionalitu, tentokrát u zpracovatelů. Když přiveze cisterna mléko z kravína do mlékárny, potravináři z něj po sterilizaci odsají veškerý tuk. Moderní technologii se říká homogenizace. Ta má zaručit, že v hotových výrobcích se nebudou tvořit hrudky. V praxi to vypadá tak, že nejprve vznikne máslo a odstředěné mléko. Pak se část odsátého tuku do hotových výrobků zpětně vrací. Ale už ne v původní koncentraci. Za vším je masivní reklama na rostlinné tuky a dietní, tzv. nulaprocentní jogurty. Důsledkem je nadbytek másla a sušeného odstředěného mléka, které se hromadí ve skladech a pak - s podporou dotací - exportuje. V jogurtech je místo tuku škrob a guar guma, nechvalně proslulá ze srpna 2007. Zmíněné zahušťovadlo v ovocném jogurtu tehdy obsahovalo jedovaté dioxiny. Jediným výrobkem, který se nesmí nastavovat škrobem či jinými přídatnými látkami, zůstává bílý jogurt bez příchuti.

Falešná smetana

V zahraničí mají s náhražkami mléčných surovin také své zkušenosti. Co všechno se skrývá

8 / 11


pod pojmem smetanová omáčka, popisuje Výzkumný ústav pro ekologické zemědělství FiBL ve Švýcarsku v publikaci „Srovnání způsobů produkce potravin". Autoři v ní uvádějí, že měřítkem všech ekologicky zpracovaných potravin je původnost.

Znamená to, že smetanová omáčka musí obsahovat skutečnou smetanu, a nikoli směs odstředěného tuku, vysoce rafinovaného palmového oleje, vody, emulgátorů a jen stopového množství smetany. Ve snaze doložit dodržování tohoto postupu některé svazy pro kontrolu ekologických potravin stanovují, že by produkt měl nést informaci o způsobu zpracování, původu surovin a veškerých použitých pomocných látkách. Jde například o popis enzymů použitých při pečení chleba.

Publikace uvádí příklady nepovolených zpracovatelských postupů při výrobě biopotravin. Používat se nesmí chymosin, což je žaludeční enzym vyrobený pomocí geneticky modifikovaných organismů jako náhražky syřidla ze žaludků telat. Syřidlo je určeno ke srážení mléčných bílkovin. Dalším nepovoleným postupem je nepřímé zakysání, tedy zakysání pouze za použití kultur v máslové smetaně. Dalším tabu je přidávání kyseliny mléčné či koncentrovaných kultur.

Stejně tak se nesmí používat ani příchuť uzeného masa a další dochucovadla. Chuť se má odvíjet od surovin samotných a měla by být zachována jejich šetrným zpracováním. Zákaz platí také pro použití syntetické kyseliny askorbové, tedy vitaminu C. Z výčtu zmíněných náhražek lze de facto odvodit, co všechno také můžeme v běžných potravinách, které se u nás prodávají, najít.

Bez kvót a bez dotací

Kdyby se do mléčných výrobků nepřidávaly náhražky, odbytu by to pomohlo. Prosadit takové nařízení je ale běh na dlouhou trať. Kvapilík přitom zdůrazňuje, že zemědělci potřebují pomoc rychle, nejpozději teď hned.

9 / 11


„Vůbec nejlepší by bylo, kdyby Evropská komise okamžitě zrušila veškeré dotace a kvóty. Tím by konečně nastolila rovnou ekonomickou soutěž mezi unijnímu farmáři," nastiňuje řešení Jindřich Kvapilík. Unie chce kvóty zrušit po roce 2013, kdy má současně proběhnout i reforma Společné zemědělské politiky (SAP). Snižování početního stavu skotu má dopady i na životní prostředí. Pěstuje se méně objemné píce, tedy jetele a vojtěšky, které obohacují půdu o živiny a hlubokými kořeny zabraňují erozi půdy. Místo nich sejí zemědělci obilí, kukuřici a řepku, které naopak zásobu živin odčerpávají. Mají mělké kořeny, což způsobuje horší strukturu půdy a vymývání ornice. Když přijdou přívalové deště, které jsou stále častější, nezpevněná ornice je spláchnuta do říčních koryt, což ještě prohloubí dopady povodní, jak to v těchto dnech můžeme vidět v televizním zpravodajství.

Podle Josefa Sejáka z z Fakulty životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem se k těmto environmentálním souvislostem pohříchu vůbec nepřihlíží.

Daň z údržby krajiny

„Musí se změnit národní účetnictví, a tyto souvislosti je do něj třeba zahrnout," navrhuje řešení Seják. Sám je autorem metodiky, jak tyto přínosy vyčíslovat. Obdělávaná vegetace produkuje kyslík a odčerpává oxid uhličitý. V tom je její význam pro krajinu. Unie to už začala zohledňovat, ale podporou pěstování energetických plodin vzala věc za nesprávný konec. Do polí se šíří nová jednostranná monokultura. Kukuřice.

„Jako houby po dešti se šíří bioplynové stanice na výrobu energie. Vyrábějí plyn z kukuřičné siláže. Je to výhodnější, než s ní krmit dobytek," uvádí Seják. Právě se vrátil z německého Saska, kde tamní zemědělci už na krávy zcela rezignovali. Pěstují ve velkém kukuřici na bioplyn. Co to udělá s půdou, nikoho nezajímá.

Kvapilík naopak vynalézavost zemědělců z bývalé NDR chválí. Všiml si, že v některých podnicích krmí skot pokrutinami z řepky, kterou si sami lisují. Vzniklý olej, což je vlastně bionafta, pak slouží k pohonu traktorů a další zemědělské mechanizace. V zemědělství dnes pracuje už jen 2,7 procenta ekonomicky aktivních obyvatel. Hospodaří

10 / 11


přitom na celých 90 procentech české půdy. Také Seják má zato, že česká vláda úlohu zemědělství nedoceňuje a staví se k němu zády. Dokládá to ekonomickými ukazateli. „Zatímco inflace v ČR vzrostla v období let 1990 až 2008 na 438 procent, průmysloví výrobci zvýšili ceny na 347 procent, ale zemědělští pouze na 154 procenta. Reálné příjmy zemědělských výrobců tak za uvedené období působení tržního alokačního systému klesly na pouhých 35 procent své původní hodnoty, respektive kupní síly z roku 1990".

Tím si Josef Seják vysvětluje, jak je možné, že se zemědělství nedokáže obejít bez dotací. „Na základě čistých tržních příjmů je od roku 1990 zemědělská činnost jako odvětví české ekonomiky každoročně ztrátová," prohlašuje. Ke ztrátovosti z trhu přitom dochází přesto, že je podíl výdajů domácností na potraviny vysoký a sahá od 15 procent u domácností s vysokými příjmy až po 33 procenta u domácností důchodců. Nerovnoměrné rozdělení zisku v řetězci zpracování obilí od vypěstování zrna po upečený rohlík dokládá modelovým výpočtem. Závěry jsou překvapivé, nejvíc vydělají obchodníci.

Zisk zůstane obchodníkům

Průměrné náklady na výrobu kilogramu pšenice dosahují 3,30 Kč. Zemědělci ji loni prodávali mlynářům za 5,60 Kč. Cena vyrobené mouky se pohybovala kolem devíti korun. Kilogram rohlíků pak pekaři prodávají za 33 korun, avšak cena pro spotřebitele činí 50 Kč. „Zatímco v roce 2002 musel zemědělec zaplatit za kilogram rohlíků 7,5 kilogramy pšenice, v polovině loňského roku to bylo již 49,20 Kč", uzavírá Seják. Nerovným rozdělením tržeb z produkce argumentuje i Zemědělský svaz ČR. Tajemník svazu Martin Pýcha zdůrazňuje, že nejvyšší podíl z produkce potravin zůstává obchodníkům. Na pšeničné mouce už mají marži 62,3 procenta. Průměrná obchodní marže u 15 základních potravin letos představuje 36,5 procenta, zatímco v roce 2003 to bylo 20 procent. A zatímco v roce 1997 měli farmáři na každém litru 63 procent z jeho konečné ceny, loni to bylo jen 50 procent. Letos tento podíl dále klesá.

11 / 11

Kravíny obchází bílá smrt

Recommend Documents