Komunitní péče Fokusu Liberec jako alternativa hospitalizacím v PN Kosmonosy

Vyšší odborná škola, střední škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky a základní škola MILLS, s.r.o. Čelákovice

Komunitní péče Fokusu Liberec jako alternativa hospitalizacím v PN Kosmonosy

2014

Růžena Bergmanová

Vyšší odborná škola, střední škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky a základní škola MILLS, s.r.o. Čelákovice

Komunitní péče Fokusu Liberec jako alternativa hospitalizacím v PN Kosmonosy

Sociální práce

Vedoucí práce: PhDr. Jana Horáková Vypracovala: Růžena Bergmanová

Čelákovice 2014

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracoval/a samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitoval/a. Jsem si vědom/a, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě. Růžena Bergmanová --------------------------------------V Čelákovicích, 18. 5. 2014

Jméno příjmení 2

Poděkování Ráda bych poděkovala mé vedoucí práce PhDr. Janě Horákové za odbornou pomoc při zpracování absolventské práce. Děkuji také poskytovateli sociálních služeb Fokusu Liberec za poskytnutá data.

3

Obsah Úvod ....................................................................................... 5 1 Cíl absolventské práce ........................................................ 6 1.1 1.2

HLAVNÍ CÍL: .................................................................................................................................... 6 DÍLČÍ CÍLE: ..................................................................................................................................... 6

2 Teoretická část ................................................................... 7 2.1 PSYCHÓZY ...................................................................................................................................... 7 2.1.1 Schizofrenie ........................................................................................................................... 8 2.1.2 Poruchy nálad (afektivní poruchy) ...................................................................................... 10 2.1.2.1 2.1.2.2 2.1.2.3 2.1.2.4

2.2 2.3 2.4 2.5

Manická fáze .............................................................................................................................. 10 Bipolární afektivní porucha ........................................................................................................ 10 Depresivní fáze ........................................................................................................................... 10 Periodická depresivní porucha ................................................................................................... 10

MOŽNOST NAPLŇOVÁNÍ POTŘEB A PERSPEKTIVY LIDÍ SE ZÁVAŽNÝMI PSYCHICKÝMI PORUCHAMI ..................... 11 KOMUNITNÍ SLUŽBY PRO OSOBY S PSYCHOTICKÝM ONEMOCNĚNÍM .......................................................... 14 SYSTÉM PSYCHIATRICKÉ PÉČE V ČESKÉ REPUBLICE ................................................................................. 16 TRANSFORMACE PÉČE O LIDI S DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM .................................................................... 19

3 Praktická část ................................................................... 24 3.1 FOKUS LIBEREC OBECNĚ PROSPĚŠNÁ SPOLEČNOST ................................................................................ 25 3.1.1 Služba chráněného bydlení ................................................................................................. 25 3.1.2 Sociálně terapeutické dílny ................................................................................................. 26 3.1.3 Sociálně aktivizační služba .................................................................................................. 26 3.1.4 Podpora samostatného bydlení .......................................................................................... 26 3.2 METODY POUŽITÉ V PRAKTICKÉ ČÁSTI PŘI VÝZKUMU ............................................................................. 28 3.3 VÝSTUPY Z ÚDAJŮ DATABÁZE FOKUSU LIBEREC .................................................................................... 28 3.3.1 Přehled délky hospitalizací uživatelů služeb Fokusu Liberec .............................................. 29 3.3.2 Přehled počtu hospitalizací uživatelů služeb Fokusu Liberec ............................................. 30 3.4 VÝSTUPY Z INFORMACÍ Z DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ .............................................................................. 31 3.4.1 Diagnóza respondentů ........................................................................................................ 33 3.4.2 Druh příjmů respondentů .................................................................................................... 34 3.4.3 Způsob bydlení před vstupem do služby ............................................................................. 34 3.4.4 Způsob bydlení po vstupu do služby ................................................................................... 35 3.4.5 Služba využívaná respondentem ........................................................................................ 37 3.5 KAZUISTIKY .................................................................................................................................. 38

4 Diskuze ............................................................................. 43 Závěr ..................................................................................... 45 Рэзюме ................................................................................. 46 Bibliografie ............................................................................ 47 Seznam příloh ........................................................................ 49 4

Úvod Ve své práci „Komunitní péče Fokusu Liberec jako alternativa hospitalizacím v PN Kosmonosy“se zabývám problematikou lidí, kteří onemocněli psychózou a možnostmi jejich psychosociální rehabilitace. Již jedenáct let pracuji ve Fokusu Liberec, který je poskytovatelem sociálních služeb pro tuto skupinu zdravotně postižených a během té doby sleduji úspěšné i neúspěšné pokusy o návrat těchto lidí zpět do běžného života. Fokus poskytuje služby, které mají v takovém snažení lidem pomáhat. Organizace poskytuje sociální služby již více než dvacet let a po celou dobu spolupracuje s psychiatrickou léčebnou – nyní nemocnicí v Kosmonosech. Bude zajímavé sledovat, jak se mění či nemění počty a délky hospitalizací před vstupem těchto pacientů do služeb a po vstupu. Reforma psychiatrické péče postupně oslabuje klinický charakter pojmu nemoc. Pouze medicínská redukce symptomů již nevyhovuje požadavkům na ošetřování a pomoc. V současné době se stále více i u nás prosazuje biopsychosociální koncept rehabilitace. V roce 2014 bude zahájena plánovaná transformace péče o psychiatrické pacienty, která by měla změnit přístup k prevenci, terapii a rehabilitaci u duševních poruch v systém propojené péče ambulantní, lůžkové a komunitní. U těchto lidí se kumulují problémy jako chudoba, tělesné a duševní postižení, stigmatizující způsoby chování a společenské znevýhodnění, které vede k dlouhodobým a intenzivním sociálním problémům. Vedle sociálního poradenství je v tomto pojetí důležité zajistit ubytování, příjem a další vzdělání, stát na straně klientů při jednání s úřady i vykonávat kontrolu klientova chování. Toto vymezení v podstatě splývá s vymezením sociální práce. Informace pro práci jsem čerpala z literatury, z vlastní práce a od osob s psychotickým onemocněním. Dále jsem použila databázi Fokusu Liberec, údaje z PN Kosmonosy a dotazníkovou metodu.

5

1 Cíl absolventské práce Cílem mé absolventské práce je zjisit, zda vstup do sociálních služeb ovlivňuje hospitalizace u lidí s chronickým psychotickým onemocněním a tím i potřebnost pobývat dlouhodobě v psychiatrických nemocnicích.

1.1 Hlavní cíl: Hlavním cílem je zmapovat počty a délky hospitalizací v průběhu dvou let před vstupem do některé ze sociálních služeb Fokusu Liberec a dále zda a jak se počet hospitalizací se vstupem do služby změnil a to také po dobu dvou let od vstupu do služby.

1.2 Dílčí cíle: Dílčím cílem bude zjistit počet duševně nemocných, kteří si udrželi bydlení a finanční příjem nejméně po dobu dvou let. Dále zjistit počet lidí, kteří se museli do nemocnice vrátit a z jakých důvodů.

6

2 Teoretická část 2.1 Psychózy Ve své práci se chci věnovat duševně nemocným lidem, kteří onemocněli psychózou. V současné době jsou psychózy vymezeny 10. revizí Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN – 10) z roku 1994. Každé tři roky však dochází k aktualizaci. Na rok 2015 se připravuje 11. revize MKN. Jen pro oblast schizofrenie je v něm vymezeno devět klasifikací (F 20.0 – F 20.9). Ke schizofrenii patří také okruh schizotypních poruch, trvalých duševních poruch s bludy, akutních či přechodných psychotických poruch, indikovaných poruch s bludy, schizoafektivních poruch a nespecifikovaných neorganických psychóz. Do kategorie psychóz jsou zařazeny také vážné afektivní poruchy, poruchy nálad (F 30 – F39). Jsou to manické epizody, bipolární afektivní poruchy, depresivní epizody apod. Podrobnou klasifikací jednotlivých diagnóz se zde zabývat nebudu, protože se moje práce týká spíše projevů nemoci, které ztěžují takto postiženým lidem život ve společnosti. Budu se zde proto věnovat symptomům psychóz a obtížemi, se kterými se nemocní musí potýkat. Základní symptomy: 

Pozitivní příznaky: bludy, halucinace bez schopnosti rozeznat, zda jde o skutečnost či patologický původ, dezorganizované myšlení a chování, ztráta kontaktu se skutečností, ztráta náhledu



Negativní příznaky: apatie, ztráta zájmu a iniciativy, snížení komunikace, ztráta schopnosti radovat se, prožívat emoce, vyhýbání se ostatním



Kognitivní příznaky: zhoršená pozornost, poruchy paměti, soustředění, pocit, že mi to nemyslí

Některé symptomy zde blíže vysvětlím: 

Halucinace – vjem, který vzniká v mozku a je způsoben nemocí, může být sluchový (hlasy), zrakový (vidiny), čichový, dotekový, halucinace ovlivňují chování člověka (povídá si s hlasy, poslouchá jejich příkazy) 7



Bludy – mylné přesvědčení, které vzniká v důsledku choroby, přesvědčení je velmi pevné, i když je ostatní nesdílejí a existují doklady, že to není pravda



Dezorganizace – nesouvislé, roztržité myšlení, mluvení z cesty, „klackovité projevy“, ztráta kontroly nad skutečností



Depresivní

příznaky

–

chorobně

smutná

nálada,

pocity

beznaděje,

méněcennosti, sebevražedné myšlenky Psychóza tedy narušuje vztah k realitě a pacient nemá na chorobu náhled. Typická je jeho obtížná společenská přizpůsobivost a velká zranitelnost. Každá změna, noví lidé, nové prostředí, neznámé zařízení, nemocného znejistí a zvýší jeho úzkost. Tito lidé dávají přednost bezpečí před změnami, a proto mají tendenci uzavírat se do sebe a nevycházet mezi lidi. Na druhou stranu mají potřebu být mezi lidmi, mít přátele a tento konflikt vede k pocitům méněcennosti, závislosti a nekompetentnosti. Stávají se závislými na druhých osobách – na rodině a lidech z pomáhajících profesí. Takové pocity způsobují deprese a další upadnutí do nemoci i dlouhé hospitalizace, protože ve zdravotnickém zařízení mají pocit bezpečí. V období psychotických projevů postižení působí na okolí nesrozumitelně, necitelně, bez emocí, citově prázdní a tím zraňují své okolí, své blízké. Nejsou přístupni rozumným argumentům, často se chovají výstředně a nejsou schopni dodržovat základní sociální normy. [DORNER, PLOG. 1999] Kromě stigmatizace přináší statut duševně nemocného i některé výhody. Nemoc může snímat z člověka odpovědnost za své chování, dá se jí také používat k manipulaci s okolím, zakrýt nechuť k nějaké činnosti. Velmi záleží na tom, jak pacient svoji nemoc přijímá, obraz sama sebe má na průběh psychózy velký vliv. Symptomy nemoci vedou k přiznání invalidního důchodu, který bývá jediným příjmem nemocných a to také může vést k rozvoji pozitivních i negativních projevů choroby. [KUČEROVÁ. 2013]

2.1.1 Schizofrenie Schizofrenie patří mezi psychotická onemocnění. Trpí jí asi 1% populace, tedy každý stý člověk. Nemoc se většinou objeví mezi 15. a 35. rokem (nejčastěji kolem 20. roku), 8

pohlaví nehraje roli. Za příčiny schizofrenie je pokládána genetická dispozice, porucha tvorby dopaminu a stresové prostředí. Přesnější příčiny schizofrenie nejsou stále zcela známé. Schizofrenické poruchy jsou charakterizovány podstatnou a typickou deformací myšlení a vnímání. Jasné vědomí a intelektuální kapacita jsou obvykle zachovány, i když v průběhu nemoci se mohou kognitivní defekty vyvinout. Nejdůležitější patologické fenomény zahrnují pozitivní příznaky, což jsou halucinace a to zrakové, sluchové, čichové či hmatové. Dále bludy jako mylné, chorobné přesvědčení nejrůznějšího obsahu (perzekuční, paranoidní, kverulační, religiózní, reformátorské, kosmické, hypochondrické, megalomanické…). Potom jsou to negativní příznaky, afekty jsou nepřiměřené nebo oploštělé, vůle je velmi ochablá, řeč zpomalená nebo chybí slova pro vyjádření, člověk není schopen prožívat radost. Dochází také k osobnostním změnám – nemocný může zhrubnout, zatrpknout, nedokáže se o sebe postarat, zanedbává svůj zjev. Průběh schizofrenických poruch je buď trvalý nebo epizodický s narůstajícím nebo trvalým defektem, anebo může být jedna nebo více atak s úplnou nebo neúplnou remisí. Při trvalém onemocnění dochází ke kolísání nemoci. Střídají se období klidu – remise s obdobími akutního onemocnění – relapsem. Všechny jmenované symptomy se u pacientů objevují epizodně, většina lidí v kompenzovaném stavu tedy tyto projevy postrádá. Jedna třetina pacientů se zcela uzdraví a psychotické projevy se již nikdy nevrátí, u jedné třetiny schizofreniků má nemoc kolísavý průběh a v remisi se vrací téměř k normě a u jedné třetiny se nemoc rozvine v reziduální stav. Jen cca 10 % nemocných vyžaduje stálou hospitalizaci. [ČEŠKOVÁ, PŘIKRYL. 2013] V rámci rehabilitace se ve Fokusu setkáváme především s klienty, u kterých trvají negativní symptomy s kognitivním deficitem. Objevují se poruchy soustředění, snížený výkon, letargie, dále také tiky v obličeji a grimasy. Nemocní se necítí být sami sebou, ztrácí vlastní osobnost, nejsou schopni ovlivňovat aktivně svůj život a cokoliv si naplánovat. To vše si plně uvědomují a jsou schopni o obtížích mluvit. Časem si vypracují postupy, kterými se vyhýbají zátěžovým situacím. Soustředí se na minimum činností, vše dělají pomalu a vyhýbají se citově náročným situacím. Projevy rezidua se objevují u většiny nemocných, podle Hubera, který se tím zabýval u 78 % pacientů v různém stupni závažnosti.[HORÁKOVÁ. 2006]

9

2.1.2 Poruchy nálad (afektivní poruchy) K psychózám jsou řazeny také vážné afektivní poruchy. Jsou to poruchy nálad směrem k depresi, někdy i s úzkostnými stavy nebo směrem k euforii. Základem jsou dva syndromy deprese a mánie. Při těchto změnách většinou dochází i k celkové změně aktivity člověka. Počátek nemoci bývá vyvolán stresem, stresovou událostí nebo dlouhodobou psychickou zátěží. Tyto poruchy mají tendenci se opakovat. 2.1.2.1 Manická fáze Mánie se objevuje ve třetím desetiletí života. Člověk se cítí velmi dobře, je nabitý energií, prožívá skvělou tělesnou i psychickou výkonnost, ztrácí sociální zábrany. Myšlení i motorika jsou zrychlené. Má silně narušený vztah k realitě a většinou nemá na nemoc náhled. 2.1.2.2 Bipolární afektivní porucha Tato porucha má dvě nebo více fází, ve kterých je nálada i aktivita pacienta velmi narušena. Může mít zvýšeně dobrou náladu, hodně energie a je nepřiměřeně aktivní (manie či hypomanie) a druhým pólem je zhoršená nálada, podstatné snížení aktivity i energie (deprese). Pacienti, kteří mají pouze opakující se ataky manie nebo hypomanie se zařazují do bipolární diagnózy. 2.1.2.3 Depresivní fáze Fáze může mít lehkou, střední nebo těžkou formu. Pacient má špatnou náladu, malou energii a aktivitu. Má také narušený smysl pro zábavu, osobní zájmy a nedokáže se soustředit. I po malé námaze je takový člověk unavený, špatně spí a nemá chuť k jídlu. Má nízkou sebedůvěru i sebehodnocení, dostavují se pocity viny a beznaděje. Taková nálada se nemění, nereaguje na okolní změny. Ztrácí zájem o cokoliv, nemá z ničeho pocit uspokojení. Ráno se probouzí o několik hodin dříve a právě ráno je deprese nejhorší. Podle počtu a závažnosti příznaků se fáze dělí na mírnou, střední nebo těžkou. 2.1.2.4 Periodická depresivní porucha Při této poruše se opakují fáze deprese, ale chybí zde samostatné zvýšení nálady a energie (manie). Mohou se však objevovat krátké fáze zlepšení nálady a zvýšené 10

aktivity, které následují hned po depresivní fázi, někdy to bývá vyvoláno antidepresivní léčbou. První fáze choroby se může objevit v kterémkoliv věku od dětství do stáří, začátek může být náhlý i pozvolný. Deprese trvá od několika týdnů až po mnoho měsíců. [RABOCH, PAVLOVSKÝ, JANOTOVÁ. 2012]

2.2 Možnost naplňování potřeb a perspektivy lidí se závažnými psychickými poruchami Psychóza narušuje nemocným lidem vztah k realitě, a proto většinou nemají ani náhled na chorobu. Při postižení psychózou jednají zcela odlišně ve vztahu k sobě, ke svým pocitům i k druhým lidem. Mnoho věcí, které jsou pro zdravou populaci samozřejmé, je pro tuto skupinu ztížené nebo nemožné. Je to například vytvoření vazby na jiné lidi, společenské uplatnění, budování profesní kariéry. Uspokojení mnoha potřeb nebo přání je závislé na jiných osobách, nejčastěji na rodině nebo na sociální službě. Jejich blízcí si často stěžují na velkou podezíravost, ztrátu důvěry a uzavírání se do samoty ze strany nemocných. Potřeby lidí s psychózou se příliš neodlišují od zdravých lidí či jinak postižených. Většina zdravotně postižení má zjevný handicap, ať už je to pohybové, smyslové či mentální postižení. Běžná populace takovému postižení rozumí, chápe ho, ví, jaké chování může očekávat, jak případně pomoci. U duševní nemoci je tomu jinak, většinou ji na člověku nepoznáte, může se však projevit nenadále a okolí překvapit zvláštním chováním i slovními projevy. Často je takové chování provázeno strachem z lidí, zlobou a odmítáním pomoci. Okolí takovému chování nerozumí a vnímá je mnohdy jako nebezpečné. Naopak člověk, který je schopen i přes psychotické onemocnění plnit běžné povinnosti a úkoly, je vnímán okolím jako zdravý a často se lidé diví, proč má nárok na některou sociální službu či proč mu byl přiznán invalidní důchod. Přizpůsobit se zcela společnosti, sociálnímu prostředí a komunitě je pro tyto lidi velmi obtížné. Jejich okolí nerozlišuje charakter člověka od nemoci, často tak bývají odsuzováni pro lenost, špatnou morálku a nepořádnost. Oni sami navíc trpí nízkým sebevědomím a pocitem vlastní neschopnosti. To jsou těžkosti, které musí nemocný 11

spolu s těmi, kteří mu pomáhají (rodina, sociální služby), překonávat při adaptaci a socializaci. Stigmatizace duševně nemocných lidí je v naší republice stále přetrvávajícím problémem, který zmenšuje možnost společenského uplatnění. K tomu přispívají i média, která zveličují podíl psychotiků na násilných trestných činech. Duševní nemoc je onemocnění, při kterém se stává, že člověk není schopen reálně posoudit svůj zdravotní stav a potom může dojít i k nedobrovolné hospitalizaci. To u jiných onemocnění prakticky nebývá. Psychiatricky nemocní bývají někdy omezováni nebo dokonce zbavováni způsobilosti k právním úkonům, což je v očích společnosti i vlastních také degraduje. V novém občanském zákoníku, který vešel v platnost 1. 1. 2014, je tento problém řešen a teprve praxe ukáže, zda nemocným i jejich blízkým pomůže. Stigmatizace způsobuje, že většina psychotiků není ochotna o své nemoci hovořit ani před budoucím partnerem či zaměstnavatelem a raději ji na veřejnosti zatajuje. I oni tak přispívají k nedostatečné informovanosti veřejnosti. [HORÁKOVÁ. 2006]

Stanovení potřeb u duševně nemocných se věnoval u nás Pěč s Probstovou i další odborníci. V roce 1995 provedla Probstová šetření potřeb, které se soustředilo na tři okruhy nemocných: 1. Deskripci základních údajů o zdravotním stavu a sociodemografickém zázemí 2. Sociální situaci pacienta z hlediska uspokojování potřeb (bydlení, kontakt s rodinou) 3. Dostupnost a využívání psychiatrických služeb Průměrný věk respondentů byl 31 let (20-51). V jedné domácnosti s rodiči bydlí 75 %, stejné procento je svobodných a bezdětných. Invalidní důchod má 81 % a ten většinou stačí jen nejnutnější výdaje. Potřebu práce volilo 64 % respondentů a dále pak potřebu mít někoho blízkého, kdo mě potřebuje. Dostupnost lékařských a sociálních služeb si cenily 2/3 respondentů a 30 % ji mělo za nezbytnou. Největší zájem ze sociálních služeb byl o chráněná pracovní místa, chráněné bydlení a denní stacionář 82 %.

12

Šetření ukázalo potřebu celostního řešení problémů duševně nemocných. Je to biopsychosociální přístup. Somatická biologická léčba je začátkem komplexní terapie, ve které je nutné respektovat emocionální podmínky pacienta, umožnit mu vyjádřit, co cítí, psychoterapii. Důležité je opírat se při rehabilitaci o jeho schopnosti a možnosti, o jeho okolí, rodinu a přátele, s cílem zlepšit kvalitu jeho života. Týmová práce je při léčbě schizofrenie nezbytná. Na počátku choroby je rozhodující farmakoterapie, která potlačí psychotické symptomy a zlepší příznaky. Do léčebného procesu později patří psychoterapie, rodinná terapie, trénink sociálních dovedností a psychoedukace (seznámení s komplexní léčbou). Asi 20 % nemocných se zbaví příznaků zcela i bez léků – neuroleptik, naopak zhruba 30 % reaguje na léky jen málo nebo vůbec a pozitivní (zjevné) projevy přetrvávají. [HORÁKOVÁ. 2006] Socioterapie, která probíhá v sociálních službách je profesionální systém podpory, který zajišťuje duševně postiženým sociální poradenství, chráněné formy bydlení, terénní služby, doprovody, různé sociální nácviky, a je možné ji nazvat sociální prací. Důležitá je při této práci tvorba pravidel a jasné struktury, která pomáhá v orientaci v různých sociálních situacích a navozuje pocit bezpečí. V chráněném prostředí se nemocný znovu učí přebírat odpovědnost za sebe a své jednání. Při rehabilitaci je velmi důležitá práce s rodinou. Psychická nemoc je stigmatem a rodiny mají tendenci k izolaci. Proces přijetí nastalého stavu probíhá často mnoho let. Navíc takové onemocnění s sebou nese sociální i materiální problémy. Nemocní mají malý příjem buď ve formě invalidního důchodu, nebo sociálních dávek a rodiny musí spolufinancovat jejich obživu, bydlení i léky. Psychiatrická nemoc je v naší společnosti vnímána stále jako velké stigma a rodiny takto postižené mají tendenci k izolaci, přerušení komunikace s příbuznými a s přáteli. Kromě toho je sužují obavy z budoucnosti, kdo se bude o nemocného jednou starat. Nemoc přináší také nemalé finanční problémy a hmotná závislost nemocného na rodině často neumožňuje jeho osamostatnění. [HORÁKOVÁ. 2006]

13

2.3 Komunitní služby pro osoby s psychotickým onemocněním V roce 1990 vznikla možnost sdružovat se podle zákona č. 83/1990 v občanská sdružení a díky tomu začaly v naší republice vznikat obecně prospěšné společnosti, tedy nestátní neziskové organizace. Již v 80. letech bylo známo mezi odbornou veřejností, že přístup k psychiatrické péči může být jiný než v našich klasických ambulancích a v paternalistických léčebných zařízeních. V Praze, v rámci Výzkumného ústavu psychiatrického vznikla proreformní skupina kolem Kamila Kaliny (Pfeifer, Probstová, Krbec, Baudyš, Jarolímek, Henková, Vančura, Kinkor, Lucká, Kocábová), která vytvářela koncepty chráněného bydlení, domácí péče a získávala informace o malých léčebnách a péči v komunitě. Po listopadové revoluci založila skupina občanské sdružení Fokus, což v užším smyslu znamená zacílení (na klienta) a v širším smyslu krb, rodina, tedy lidské společenství. Léta devadesátá byla pro Fokus příznivá, díky štědrým dotacím vznikaly Fokusy i v dalších městech, v Mladé Boleslavi, Havlíčkově Brodě a v Liberci. Postupně v naší zemi vzniklo 10 Fokusů, které spojuje cílová skupina duševně nemocných

a

stejný

způsob

práce,

zaměřený

na

klienta.

Dalšími

členy

celorepublikového sdružení byly Fokus Tábor, Fokus Turnov, Fokus Písek, Fokus České Budějovice, Fokus Opava a Fokus Ústí n. L. Již v létě roku 1990 skupina lidí kolem Fokusu uspořádala ve spolupráci s ředitelem bohnické léčebny den duševního zdraví v Bohnicích a brány blázince se otevřely veřejnosti. Během víkendu zde prošlo asi 4 tisíce lidí a vystřídalo se 30 hudebních skupin. V bohnické léčebně proběhla také jedna z prvních konferencí ne téma reforma psychiatrické péče v ČR. Konference se účastnilo mnoho zahraničních hostů, také lidé z kodaňské pobočky WHO. Vznikla na ní první oficiální deklarace o nutnosti humanizace systému péče o duševně nemocné a nutnost její celkové reformy. Fokus vznikl z nadšení a z touhy změnit zaběhlý řád věcí. Původně to byla jedna organizace s mnoha pobočkami, ale postupně se tyto pobočky osamostatnily. Úkolem zastřešujícího Fokusu, který neposkytuje služby klientům, ale Fokusům, je plánování společné činnosti (vzdělávání, porady ředitelů, porady vedoucích psychosociální rehabilitace o metodice, organizace Týdnů duševního zdraví, postup u společných projektů atd.). V devadesátých letech a později vznikly i další organizace, které se zabývaly a zabývají pomocí lidem s duševními nemocemi jako Péče o duševní zdraví Pardubice, Práh 14

v Brně, Eset Help a Green Doors v Praze a další. Od roku 2007, tedy se vznikem zákona 108/2006 o sociálních službách jsou všichni registrovanými poskytovateli sociálních služeb pro cílovou skupinu duševně nemocných, s cílem zvyšovat kvalitu jejich života. Poskytování služeb je zde založeno na komunitním přístupu, vycházejícím z předpokladu, že většina psychicky nemocných je schopna samostatného života mimo zdravotnická a ústavní zařízení v přirozených podmínkách běžné komunity. Samozřejmě, že k dosažení tohoto cíle je potřeba přiměřené a individualizované podpory. Pro takovou práci je důležitý mezirezortní přístup a spolupráce s poskytovateli zdravotnických i jiných služeb. Uživatel služby je při ní aktivním účastníkem procesu, iniciuje změny ve svém životě a podílí se i na tvorbě metodiky a postupů ve službě. Základní metodou k dosažení cíle je psychosociální rehabilitace, což je návrat, udržení nebo získání pracovních, sociálních a komunikačních dovedností. Psychosociální rehabilitace je proces, který má pomoci lidem s duševní nemocí optimalizovat kvalitu jejich života, vede k soběstačnosti a k nezávislosti. Pomáhá lidem s psychiatrickým onemocněním úspěšně a spokojeně žít, učit se a udržovat sociální vztahy v prostředí dle vlastního výběru a s co nejmenší mírou profesionální podpory. Rehabilitace působí v úrovních klient, jeho okolí a společnost. Rehabilitační přístup zahrnuje činnosti vedoucí ke snížení vlivu bariér, které vytváří společnost (např. stigmatizace, jednání na úřadech) a naopak se snaží zvýšit příležitost klientů zapojovat se do společenského života. Rehabilitace je zaměřena na zlepšení podmínek pro každodenní život - mzda, práce, zdraví, sociální vztahy a podporuje proces zotavení. Přání a potřeby jsou formulovány klientem, v ideálním případě i s jeho rodinou, následuje šetření kvality klientova současného sociálního prostředí a sociální sítě. Všechny tyto informace mohou vyústit v představu klienta o optimální kvalitě života.

Nezbytnou součástí práce je motivace uživatele, bez ní nelze cíle dosáhnout. Vstup klienta do služby v těchto organizacích znamená pro něho podporu ve všech oblastech života. Kromě poskytnutí bydlení je to spolupráce s lékaři při změně medikace, pomoc při komunikaci s lékaři, doprovody, pomoc při jednání na úřadech, vyřízení dávek, 15

řešení dluhů a exekucí. Pracovníci služeb pomáhají klientům s denním režimem, finančním plánováním, náplní volného času, s komunikací s rodinou i s širším okolím. Klienti již nejsou izolovaní od běžného života i běžných problémů, zároveň mají člověka, který s nimi řeší každý problém, kterému mohou důvěřovat. [HEJZLAR, 2010]

2.4 Systém psychiatrické péče v České republice Psychiatrie patří mezi základní lékařské obory. Původně nebyla samostatná, ale patřila k neurologii. Počátkem 20. století si náročnost oboru vynutila specializaci. Věnuje se patologii psychiky, ale souvisí i se všemi ostatními obory lékařství, protože se zabývá i tělesnými symptomy. Zároveň souvisí s nemedicínskými obory – sociální psychologií a sociologií, stojí tedy na pomezí biologických a sociálních věd. Psychiatrie patří mezi největší lékařská odvětví. Téměř 15 % všech nemocničních lůžek patří právě tomuto oboru. Lůžka jsou převážně v psychiatrických nemocnicích (dříve léčebnách), na psychiatrických klinikách univerzit a v psychiatrických odděleních nemocnic. Většina psychiatrické péče probíhá v ambulantních ordinacích. V České republice pracuje v současné době asi 1200 psychiatrů a zhruba 400 klinických psychologů. Přibližně 80% duševně nemocných je léčeno ambulantně, s pomocí obvodních a závodních lékařů i specialistů z jiných oborů. Ordinace ambulantních psychiatrů bývají sdruženy v polikliniky, kde jsou zvlášť ordinace pro dospělé, dorost i dětské pacienty, dále pak ordinace pro léčení závislosti, pro gerontopsychiatrickou péči a ordinaci pro sexuologii. Jen u 20% pacientů je doporučena hospitalizace. Psychiatrická oddělení při nemocnicích jsou většinou malá (20 – 70 lůžek). Mají lůžka pro dospělé pacienty, jen někdy zde jsou oddělená lůžka pro děti. Součástí oddělení je pracoviště pro rehabilitaci a laboratoř. Psychiatrické kliniky mají oddělení poliklinické a nemocniční. Nemocniční část může mít pracoviště pro dětskou a dorostovou péči, pracoviště pro léčení závislých pacientů, pracoviště pro gerontopsychiatrickou péči, jednotku intenzivní péče, pracoviště pro rehabilitaci, psychologickou a EEG laboratoř, někde také spánkovou laboratoř. 16

Psychiatrické nemocnice (léčebny) jsou rozmístěny nerovnoměrně. Celkem je v nich 8 847 lůžek. V oblastech, kde není nemocniční lůžkové zařízení, supluje jeho poslání. Tato veliká zařízení se rozdělují na specializovaná oddělení: příjmová, intenzivní psychiatrické

péče,

resocializační a psychoterapeutické,

gerontopsychiatrické,

protialkoholní a toxikologické, chronické psychiatrické péče. V České republice jsou i specializované nemocnice pro léčbu alkoholismu i jiných závislostí pro dospělé i pro děti (Lnáře). Denní sanatoria, která tvoří mezistupeň mezi ambulantní a ústavní léčbou, jsou z velké části soukromá, privatizovaná a nemají stejnou orientaci. Některá se zaměřují na neurózy, psychózy nebo na psychosomatické poruchy, mají vlastní ambulance. Noční sanatoria u nás teprve začínají svoji činnost a zkušenost z této činnosti je ještě malá. Při lůžkových zařízeních jsou často zřízeny jednotky intenzivní péče pro pacienty, kteří potřebují vedle intenzivní psychiatrické péče i somatickou nebo pro svůj velký neklid vyžadují intenzivní farmakologickou léčbu s monitorováním všech funkcí. Do celkové psychiatrické péče patří i péče lázeňská v Dubí, Jeseníku, Libverdě nebo Vráži. [PRAŠKO, 2011]

Předmětem psychiatrické péče jsou zvláštnosti psychické činnosti nebo psychické poruchy. Jsou to psychotické poruchy, poruchy efektivity, úzkostné a neurotické poruchy, disociativní poruchy (př. ztráta paměti), stresové poruchy, Pacienty jsou také lidé s poruchami osobnosti, poruchami spánku, sexuálními dysfunkcemi, poruchami sexuální identity a preference, adaptačními reakcemi. Některé psychické poruchy jsou lehce rozpoznatelné kvůli odchylkám v chování, oblékání i v řeči (psychózy, bipolární poruchy, mentální anorexie, ale jiné se projevují jako somatické onemocnění (panická porucha, disociativní porucha). Povinností psychiatra je vyšetřit vždy pacienta celkově, tj. i po tělesné stránce, protože příčinou psychických obtíží může být onemocnění tělesné. Může se stát, že nemocný člověk má současně několik psychických i tělesných nemocí, stává se to hlavně u lidí 17

starších. Zároveň pacienti různých lékařských oborů mohou strádat zároveň nemocí psychickou. Lékaři z těchto oborů se proto s psychiatry radí v případech, kdy nemohou nalézt žádnou příčinu somatických obtíží nebo když je pacient najednou v důsledku vyšetření nezvykle neklidný, podrážděný či zmatený. Odborníci ze somatických oborů vyžadují konziliární psychiatrické vyšetření u 3 – 5 % pacientů všeobecných nemocnic. Psychika každého člověka se odráží ve vzniku, průběhu i prognóze každého onemocnění. Psychiatrie má nejen léčebnou a kurativní funkci, ale i represivní. Léčí některé pacienty i proti jejich vůli při nedobrovolné hospitalizaci, kdy se okolí nemocných či lékaři domnívají, že by mohli být tito lidé nebezpeční sobě či svému okolí. Hranice této funkce jsou vymezeny zákonem, vždy však může dojít k chybě či zneužití. Praxe je složitá. V některých případech pacient ještě neohrožuje sebe ani okolí, ale v nejbližší době k tomu může dojít. Má se čekat? Jak postupovat u první ataky mladého člověka, kdy ještě není jasná diagnóza a pacient si není svého onemocnění vědom a léčbu odmítá? Kdo by měl rozhodnout, lékař, rodina, pacient. Podle zákona je pacient v právu, ale čím později je zahájena léčba, tím horší bude průběh nemoci i prognóza. Na druhou stranu by bylo potom snadné nechat hospitalizovat i člověka, u kterého hospitalizace nutná není a kdy mu takové jednání ublíží a utvrdí ve vlastní bezbrannosti nekompetentnosti a neschopnosti. Jednoduché řešení neexistuje. Psychiatrie patří ve světě k nejrychleji se rozvíjejícím se oborům, ale postoj veřejnosti se příliš nemění. Tisk i další média dopřávají lidem senzační zprávy o nebezpečných duševně nemocných, případně mentálně méněcenných jedincích, kteří patří za mříže a společnost by měla být před nimi chráněna. Je to nepravdivé, ponižující a zahanbující. Většina těchto nemocných žije naprosto normálním životem. Mají rodiny, pracují a léčí se. Takové skutečnosti ovšem noviny ani televize nezajímají. Společnost tak často nutí duševně nemocné, aby svou nemoc skrývali a léčbu odkládali. To potom vede ke chronickému průběhu nemoci. Postoje lékařů i sester jiných zdravotnických oborů jsou paradoxně dokonce více stigmatizující než v běžné společnosti. Problémoví pacienti nemají vždy schizofrenii, stejně jako většina pacientů s třesem nemá Parkinsonovu nemoc. Psychiatrie i u nás prodělala za posledních 50 let velký pokrok, hlavně v biologické

18

léčbě nebo psychoterapii. V celosvětovém měřítku však zaostává především v přístupu k pacientům. [PRAŠKO, 2011]

2.5 Transformace péče o lidi s duševním onemocněním Česká republika nemá vládní program péče o duševní zdraví. Z toho vyplývá nesystémovost při zřizování psychiatrických zařízení, nedostatečná a často špatně dostupná ambulantní péče, zastaralá lůžková zařízení, nedostatek komunitní péče a nepropojenost zdravotnických a sociálních služeb. Preambule reformy psychiatrické péče v ČR říká, že záměrem Strategie reformy psychiatrické péče je naplňovat lidská práva duševně nemocných v nejširším možném výkladu. Už v lednu 2005 se Česká republika připojila v Helsinkách k dokumentům, jejichž cílem je zlepšení péče o lidi s duševním onemocněním. Jednalo se o Deklaraci o duševním zdraví, o Akční plán duševního zdraví pro Evropu a Zelenou knihu Komise evropských společenství. Teprve v březnu letošního roku byla Reforma psychiatrické péče schválena jako součást Národního programu reforem 2013. V psychiatrické péči u nás nedošlo od 90. let k žádným systémovým změnám a je dlouhodobě podfinancovaná. Podíl finančních prostředků je 2. 91 %, zatímco v ostatních zemích EU je to 5 – 10 %. Plán reformy se opírá o evropské i národní dokumenty, které revidují stávající systém. Dokumenty doporučují rozvíjet komunitní a semimurální péči, přesunout primární péči do všeobecných nemocnic a transformovat zastaralé psychiatrické nemocnice (léčebny). Cílem tohoto úsilí by měl být posun léčby převážně do přirozené komunity. Cílem celé strategie je zvýšit kvalitu života lidí s duševní nemocí. Novým prostředkem poskytování péče mají být nízkoprahová komunitní centra. Tato Centra duševního zdraví (dále jen CDZ) by měla poskytovat individuálně potřebné služby v přirozené komunitě pacientů a měla by co nejvíce přiblížit pomoc potřebným. Měla by pracovat samostatně a řídit spolupráci zdravotních a sociálních služeb. Do

19

poskytované péče by měla zapojovat rodiny a uživatelské organizace. Péče bude založena na multidisciplinárním týmu. Poskytované služby CDZ: 

Terénní služby (intervence vyšetření, krizová intervence, práce s rodinou, práce v terénu, zprostředkování hospitalizací atd.)



Krizové centrum (krizová lůžka, telefonická krizová intervence)



Denní péče (denní centrum nebo zdravotnické centrum, psychoterapie, volnočasové a vzdělávací programy)



Psychiatrická ambulantní péče



Služby klinického psychologa

Představa odborníků o dostupnosti CDZ je jedno zařízení na 100 tisíc obyvatel, pracující 24 hodin po 7dnů v týdnu, dojezd 30 minut městskou veřejnou dopravou. CDZ by mělo mít 1 psychiatra, 0,5 odborníka na dětskou psychiatrii, 0,5odborníka na geronto psychiatrii, 1 specialistu na sexuologii, 0,5 specialistu na poruchy příjmu potravy, 1 specialistu na adiktologii, 2 klinické psychology, 13 psychiatrických sester, 5 komunitních psychiatrických sester, 10 sociálních pracovníků. Má být vybudována těsná návaznost na sociální služby a tím zajištěn plynulý přechod nemocných ze zdravotních do sociálních služeb. To samozřejmě předpokládá úzkou spolupráci Ministerstva práce a sociálních věcí s Ministerstvem zdravotnictví. Specifické cíle strategie: 

Zvýšit kvalitu psychiatrické péče systémovou změnou organizace a jejího poskytování



Omezit stigmatizaci duševně nemocných a oboru psychiatrie



Zvýšit spokojenost pacientů psychiatrické péče



Zvýšit úspěšnost psychiatrické péče včasnou diagnostikou



Zvýšit úspěšnost začleňování duševně nemocných do společnosti (v zaměstnání, bydlení, vzdělávání)



Provázat efektivně zdravotní, sociální a další potřebné služby



Humanizace psychiatrické péče 20

Hlavním realizátorem strategie je Ministerstvo zdravotnictví České republiky, dále potom ostatní ministerstva a státní správa. Změny se týkají také všech poskytovatelů psychiatrické péče, zástupců zdravotních pojišťoven a uživatelů psychiatrické péče a jejich rodin. Zástupci všech zainteresovaných stran se účastnili v Pracovní skupině tvorby Strategie reformy psychiatrické péče. Z výsledků klíčových analýz vyplývá, postavení systému české psychiatrické péče v kontextu ostatních evropských států: 

Z hlediska dostupnosti péče a komunitních služeb je nejblíže Rumunsku a Bulharsku, další okruh podobnosti tvoří Gruzie a Ázerbájdžán.



V celkové analýze je struktura psychiatrické péče nejbližší zemím s nejnižším HDP na hlavu, tj. Gruzii, Rumunsku, Bulharsku, Černé Hoře a Lotyšsku. Naopak Bosna, Albánie i Moldávie se blíží k nejvyspělejším zemím Evropy.

Nejdůležitějším

nálezem

při

srovnání

psychiatrických

systémů

v prostředí

sociomapování je fakt, že rozdíly ve vnitřním uspořádání psychiatrické péče v ČR a ve vyspělých státech Evropy jsou propastné. Systém psychiatrické péče je tedy nejpodobnější zemím bývalého Sovětského svazu a Balkánu. Dále je charakteristický kumulací péče v psychiatrických nemocnicích – léčebnách, a malým podílem na zdravotnických výdajích. FEAM (The Federation of the European Academie sof Medicine) vydala v tomto směru doporučení, které rozdělila do tří oblastí: 1. Lépe porozumět psychosociálním a biologickým faktorům, které se vztahují k duševním onemocněním 2. Využít lépe vědeckého pokroku ke klasifikaci, diagnostice a léčbě duševních nemocí 3. Poučit se z dobré praxe a sestavit systém odpovídajících služeb Další důležitou oblastí, na kterou je nutné se zaměřit, je sociální vyloučení. Je třeba podpořit komunitní péči, která zajišťuje podporu v oblasti bydlení, vzdělávání a práce. V rámci strategie byla vypracována pro realizaci plánu hierarchická struktura prací: 1. Iniciace a zajištění podmínek – nastavení podmínek pro spouštění jednotlivých projektů. Jde o projekty, které vytvoří standardy a metodiky a o aktivity

21

k zajištění právních, politických a finančních podmínek pro implementační projekty. První fáze proběhne od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2015 2. Realizace a provoz – proběhne většina realizačních projektů včetně mezirezortních koordinačních činností, legislativních změn. Tato druhá fáze je hlavní částí zavádění Strategie. Druhá fáze bude realizována od 1. 1. 2016 do 31. 1. 2023. 3. Vyhodnocení – slouží ke konečnému zhodnocení jednotlivých oblastí a projektů před přípravou a spuštěním další etapy reformy. Třetí fáze proběhne po skončení druhé fáze. Každá fáze je rozdělena na 8 shodných oblastí: 1. Oblast: Tvorba standardů a metodik Standardy a metodiky jsou důležité pro přípravu projektů a parametry jejich vyhodnocení. Budou stanoveny závazné nebo doporučené standardy kvality poskytované péče a prostředí i měření kvality života nebo spokojenosti uživatelů služeb. Dále budou navrženy způsoby destigmatizačních a komunikačních programů. 2. Oblast: Rozvoj sítě psychiatrické péče Nejprve musí vzniknout kapacita mimo psychiatrické nemocnice – léčebny, včetně školených odborníků, technického zázemí a systémového financování. Teprve potom může dojít k omezování lůžkové kapacity v léčebnách či dokonce rušení některých těchto zařízení. Dojde k nastavení podmínek pro vytváření Center duševního zdraví a nových či inovovaných typů péče. Dále se oblast zaměří na dobudování kapacit v psychiatrických nemocničních odděleních. 3. Oblast: Humanizace prostředí psychiatrické péče Znamená to zlepšování podmínek péče ve stávajících psychiatrických zařízeních. Zvýšení úrovně respektování lidských práv, zlepšení prostředí, zlepšení technického, pracovního i logistického zázemí. Dále vytvoření Standardní klasifikace prostředí u poskytovatelů psychiatrické péče. Humanizací je myšlen také rozvoj komunitní péče, která bude alternativou k institucionální péči. 4. Oblast: Destigmatizace a komunikace

22

Oblast zahrnuje všechny projekty, které jsou určeny ke změně pohledu uživatelů, rodin i široké veřejnosti na duševní nemoci, součástí je stanovení pravidel pro vyhodnocování projektových žádostí, pro kontrolu plnění i pro testy účinnosti všech destigmatizačních aktivit a programů. Cílem je také informovat veřejnost o zavádění změn v poskytování psychiatrické péče. 5. Oblast: Vzdělávání Jedná se o vzdělávání zdravotnických i nezdravotnických pracovníků se záměrem vytvořit novou základnu pro nový program péče o duševně nemocné. Jedná se tedy o pracovníky v rezortu psychiatrie, o praktické lékaře, o pracovníky v sociální oblasti apod. Současně půjde i o vzdělávání uživatelů služeb a jejich rodin. Ve zlepšení přístupu k duševně nemocným by mělo přispět i vzdělávání pedagogů a pracovníků veřejné správy. 6. Oblast: Legislativní změny Cílem je zjistit k jakým změnám v legislativě musí dojít, aby se podařilo záměr reformy realizovat, dále vypracovat návrhy na tyto změny a konečně je také předložit vládě a prosadit je v parlamentu. 7. Oblast: udržitelné financování Udržitelné financování bude zřejmě stěžejní oblastí v plánu reformy. Mělo by dojít k vytvoření nového systému financování ve spolupráci se zdravotními pojišťovnami, MPSV, se zástupci odborných organizací i se zástupci Krajů ČR. Dále pak k zavedení systému do praxe a následně vyhodnocení jeho úspěšnosti. 8. Oblast: Mezirezortní spolupráce Pro

úspěch

reformy

je

velmi

důležitá

spolupráce

rezorty,

hlavně

s Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR, dále s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Ministerstvem vnitra ČR, Ministerstvem pro místní rozvoj ČR a s územní a krajskou samosprávou. Dojde k nastavení pravidel spolupráce a vytvoření společných mezirezortních skupin. Později bude probíhat i zhodnocení spolupráce. Rozpočet Reformy psychiatrické péče bude mít více zdrojové financování. Jednak z prostředků Evropských strukturálních fondů, jednak ze Státního rozpočtu ČR a také z Norských fondů. Celkové náklady jsou přibližně ve výši 6 mld. Kč.[MZ ČR, 2013] 23

O reformě psychiatrické péče se v ČR diskutuje již od 90. let a potřeba změn v systému péče je stále naléhavější, snad se pro její realizaci najde dostatek finančních prostředků, dostatek politické vůle i podpory odborných zdravotnických kruhů.

3 Praktická část Úvod praktické části jsem věnovala stručnému představení Fokusu Liberec jako poskytovatele sociálních služeb. Hlavním cílem práce bylo zjistit počty a délky hospitalizací klientů Fokusu během dvou let před vstupem do služeb a dále jak se tento počet změnil během dvou let využívání sociálních služeb. Z výzkumných metod jsem použila zpracování údajů ze statistiky databáze o. p. s. Fokus Liberec o délce a počtu hospitalizací uživatelů. Bohužel bylo velmi složité získat souhlasy průkazného počtu uživatelů služeb ke zjištění údajů o hospitalizaci přímo v psychiatrické nemocnici Kosmonosy. Proto jsem volila databázi Fokusu, ke které mám přístup a vyžádala jsem si od ředitelky PhDr. Jany Horákové souhlas k jejímu použití v práci. Dílčím cílem práce bylo zjistit počet klientů Fokusu, kteří si alespoň po dobu dvou let byli schopni udržet bydlení a mají zajištěný příjem. Ke zjištění údajů jsem aplikovala dotazníkovou metodu, ve které respondenti zaškrtávali odpovědi z několika možností v devíti otázkách (vzor dotazníku v příloze). Dotazník jako průzkumnou metodu jsem zvolila z důvodu menší časové náročnosti než je třeba řízený rozhovor. Navíc pro lidi nemocné psychózou bývají takové rozhovory mnohdy nepříjemné. Dotazník je metoda subjektivní, nezařazovala jsem proto do něj dotaz na hospitalizace z obavy ze zkreslených informací. Otázky jsem směřovala na diagnózu, pro potvrzení cílové skupiny, kterou se zabývám. Dále jsem se ptala na příjem, druh služby, kterou klient využívá a konečně, kde bydlel před vstupem do služeb Fokusu a kde bydlí nyní. Součástí praktické části jsou dvě kazuistiky, které dokumentují příklady psychosociální rehabilitace a spolupráce PN Kosmonosy s Fokusem Liberec. 24

3.1 Fokus Liberec obecně prospěšná společnost Fokus Liberec je nepolitická obecně prospěšná společnost – dříve občanské sdružení, která v roce 1993 vznikla v Libereckém Kraji proto, aby vytvořila co nejúplnější nabídku sociálních služeb pro duševně nemocné občany tohoto kraje. Za tímto účelem sdružuje odborníky, duševně nemocné osoby, jejich příbuzné, přátele i širokou veřejnost. V současné době působí ve třech městech, v Liberci, Jablonci nad Nisou a v České Lípě. Posláním Fokusu je podpora duševně nemocných, kteří hledají cesty pro vlastní rozvoj. Převážně se jedná o cílovou skupinu osob s duševním onemocněním (schizofrenie, bipolární porucha, smíšené typy psychóz) a konkrétně jsou jejími klienty občané Libereckého kraje starší 15 let. Základním cílem společnosti je podpořit duševně nemocné lidi v takové situaci, která mu brání běžně využívat společenské zdroje a možnosti (jako např. práce, vzdělání, zdravotnické služby, rodinné a sociální vztahy). Konečným cílem služeb je posílit člověka natolik, aby pomoc již nepotřeboval nebo aby ji využíval jen v nezbytně nutném rozsahu. Kromě sociálních služeb se organizace zaměřuje i na zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Obě oblasti jsou rozvíjeny od počátku jejího vzniku. Fokus Liberec zaměstnává nad 50% těchto osob a to nejen na chráněných pracovištích, ale také v běžném provozu. Například na pozici pracovníků v sociálních službách, fundraisera, pracovníka propagace, vedoucí kavárny apod. V současné době zaměstnává společnost 57 osob OZP. Ze sociálních služeb Fokus Liberec nabízí chráněné bydlení, podporu samostatného bydlení, sociálně aktivizační službu a sociálně terapeutické dílny: 3.1.1 Služba chráněného bydlení Klienti zde mají získat praktické dovednosti-vaření, úklid, praní, žehlení, hospodaření s penězi, osobní hygiena, vycházení s lidmi, jednání na úřadech, strukturovat si den. Dále existuje celá škála dovedností, které jsou specifické, individuálně se liší a vycházejí ze zakázek klientů. Klienti se učí zacházet s nemocí a s klíčovým pracovníkem 25

zpracovávají krizový plán, učí se využívat běžných zdrojů-linka důvěry, sociální dávky, úřad práce, kurzy, školy a poradenství, naučí se dodržovat medikaci. Ve spolupráci s rodinou se snaží osamostatnit se a osvojit si dovednosti, které za něho vykonávali rodinní příslušníci nebo sestry a sociální pracovnice v léčebně. Všechny tyto cíle lze ověřit v rehabilitačním plánu. 3.1.2 Sociálně terapeutické dílny V rámci programu pracovní rehabilitace je základním cílem udržet nebo zvýšit samostatnost klienta a jeho pracovní dovednosti. Uživatelé služby si vyzkouší přípravu na výběrové řízení, naučí se napsat správně profesní životopis a využívat internet k hledání vhodného pracovního uplatnění. Služba realizuje podporu na chráněných pracovních místech ve Fokusu a pomáhá při komunikaci s možnými zaměstnavateli v různých chráněných dílnách i na volném trhu práce. 3.1.3 Sociálně aktivizační služba Těžištěm této služby je terénní péče o převážně starší chronicky nemocné klienty. Pomáhá těmto lidem zajišťovat i jiné služby, které Fokus neposkytuje. Je to například pečovatelská služba, která poskytuje dovoz obědů, běžné nákupy a pravidelný úklid a také zdravotnické služby při aplikaci depotních léků. Součástí této služby jsou pravidelné schůzky s primáři, lékaři a sociálními pracovnicemi v psychiatrické nemocnici Kosmonosy a Horní Beřkovice. Cílem schůzek je zajistit pacientům následnou péči a psychosociální rehabilitaci v některé z našich služeb i navázání spolupráce s pacientem a jeho rodinou. V případech hospitalizací asistenti služby pravidelně 2x měsíčně klienty navštěvují. Pro mnohé z nich může kontakt s terénním pracovníkem znamenat jedinou formu pravidelného styku s vnějším světem. 3.1.4 Podpora samostatného bydlení Tato terénní služba se věnuje převážně mladším lidem, kteří potřebují podporu pro návrat k běžnému životu. Služba je poskytována v bytech uživatelů, v Liberci, Jablonci n. N., v České Lípě a okolí nebo v bytech Fokusu, které jsou určeny klientům, kteří bydlení nemají a bez takové pomoci by zůstávali v nemocnicích (léčebnách). 26

Asistenti služby pomáhají klientům s vyřizováním úředních záležitostí, s plánováním financí, s řešením dluhů, s hledáním vhodného vlastního bydlení a s hledáním vhodné práce.

Spolupráce psychiatrické nemocnice (léčebny) v Kosmonosech s libereckým Fokusem existovala už od roku 1993 a spočívala převážně v návštěvách hospitalizovaných klientů Fokusu, v dopravě rodinných příslušníků a přátel na návštěvu do léčebny a zpět. V roce 2004 jsem na popud ředitelky Fokusu Jany Horákové oslovila dopisem primáře jednotlivých oddělení léčebny a nabídla jim možnost pravidelných schůzek ve prospěch jejich pacientů a našich nynějších i budoucích klientů. Ke spolupráci jsem přizvala i vedoucí terénního týmu Fokusu Mladá Boleslav. Od té doby probíhají každé třetí úterý v měsíci setkání na jednotlivých odděleních, kterých se dnes již účastní 7 poskytovatelů sociálních služeb ze spádové oblasti této léčebny. Díky tomu se již nestává, že by z psychiatrické nemocnice v Kosmonosech byl propuštěný člověk, který potřebuje pomoc takového poskytovatele a nebyl kontaktován a informován o nabídce sociálních služeb. Většinou se nám daří během klientovy hospitalizace uskutečnit návštěvu naší organizace a v případě služby bydlení proběhne tzv. zkušební pobyt, při kterém si budoucí uživatel vyzkouší, zda mu služba bude vyhovovat a zda je schopen plnit pravidla soužití i psychosociální rehabilitace. Ošetřující lékaři nás se souhlasem pacientů informují o jejich zdravotním stavu a společně plánujeme termíny návštěv i konečného ukončení hospitalizace. Na schůzkách se také domlouváme o potřebě hospitalizace našich klientů při zhoršení psychického stavu a daří se nám tak předcházet plného návratu nemoci (relapsu). Fokus Mladá Boleslav využívá blízkosti Kosmonos a denně vozí podle individuálního plánu pacienty na pracovní terapii do dílen Fokusu. Přímo v areálu léčebny provozuje Fokus Mladá Boleslav kavárnu, ve které realizuje pracovní nácviky pacientů. Vzhledem k transformaci psychiatrické péče je jisté, že se spolupráce psychiatrických nemocnic a poskytovatelů sociálních služeb bude v budoucnu prohlubovat a v tomto směru může 27

být spolupráce PN Kosmonosy a Fokusu Liberec či Mladá Boleslav pro ostatní příkladem.

3.2 Metody použité v praktické části při výzkumu 1. Zpracování údajů z databáze Fokusu Liberec 2. Dotazník 3. Kazuistiky Databázi Fokusu Liberec jsem si vybrala pro snadný přístup a přesnost údajů. Další výzkumnou metodou je anonymní dotazník, který jsem použila pro získání informací od uživatelů sociálních služeb organizace. Kromě dotazu na věk v době onemocnění a aktuální věk jsem v dotazníku použila uzavřené položky, kde respondenti zaškrtávali odpovědi. Předpokládám tedy, že validita položek je vysoká. Pochybnosti mám pouze u přesnosti věku v době onemocnění. Výzkum jsem doplnila dvěma kazuistikami, které ukazují příběhy typických uživatelů služeb Fokusu. Kazuistiky byly získány při přímé individuální práci s těmito lidmi.

3.3 Výstupy z údajů databáze Fokusu Liberec Hlavním cílem práce je zjistit počty a délky hospitalizací klientů Fokusu během dvou let před vstupem do služeb a dále jak se tento počet změnil během dvou let využívání sociálních služeb. Ke zjištění těchto údajů mi pomohla databáze Fokusu, která funguje na internetu již 7 let, a jsou s ní spojena všechna pracoviště společnosti. Databáze je chráněna hesly tak, že k údajům každé služby se dostanou pouze pracovníci oné služby a vedoucí psychosociální rehabilitace, která metodicky, průběžnou kontrolou i celkovým přehledem o všech klientech služby spojuje. Všichni pracovníci služeb podepsali etický kodex organizace, kde se zavazují mlčenlivostí. Tu musí dodržovat i podle zákona o sociálních službách 108/2006 Sb. a 101/2000 Sb. zákona o ochraně osobních údajů. Sankce při nedodržení tohoto pravidla jsou vysoké – okamžité rozvázání pracovního poměru a pokuta až 50 tisíc. 28

V současné době je ve čtyřech sociálních službách uzavřeno 115 smluv s 80 uživateli, někteří využívají zároveň dvě služby – například chráněné bydlení a pracovní rehabilitaci v sociálně terapeutické dílně. Z databáze jsem vybrala uživatele služeb, kteří svým bydlištěm patří do spádové oblasti PN Kosmonosy (Liberecko, Jablonecko, Semilsko, Turnovsko, Frýdlantsko). Je to 59 klientů. Následující tabulka ukazuje, kolik klientů bylo hospitalizováno a jak dlouho (kolik měsíců) v PN Kosmonosy po dobu dvou let před vstupem do některé ze služeb Fokusu a kolik klientů a jak dlouho bylo hospitalizováno po dobu dvou let po vstupu do služby. 3.3.1 Přehled délky hospitalizací uživatelů služeb Fokusu Liberec Počet měsíců v PN Počet klientů před vstupem do služby Počet klientů po vstupu do služby

0 7

1 až 3 10

4 až 10 24

27

18

9

11 až 17 17 až 23 6 2 5

0

24 + 10 0

Tabulka 1

Z uvedené tabulky vyplývá, že v průběhu dvou let před využitím sociálních služeb Fokusu bylo z uvedených 59 klientů hospitalizováno 52, z toho 10 lidí více než 24 měsíců, bez hospitalizace bylo 7 klientů. 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

Počet klientů před vstupem do služby

Počet klientů po vstupu do služby

0

1 až 3 4 až 10 11 až 17

18 až 23

Graf 1

29

24 +

Po dobu dvou let využívání služeb zůstalo bez hospitalizace 27 klientů. Opakované hospitalizace proběhly u 32 uživatelů služeb, u většiny to byly hospitalizace do deseti měsíců během dvou let. Ke dlouhodobé hospitalizaci, tedy delší než 17 měsíců nedošlo při využití sociálních služeb u žádného z klientů. U 5 nemocných byla potřeba hospitalizace delší než 11 měsíců. 3.3.2 Přehled počtu hospitalizací uživatelů služeb Fokusu Liberec Počet hospitalizací Počet klientů před vstupem do služby Počet klientů po vstupu do služby

0 7

1 26

2 9

3 10

4 4

5 2

6 1

27

20

5

4

3

0

0

Tabulka 2

Tabulka znázorňuje počty hospitalizací klientů po dobu dvou let před vstupem do služby Fokusu a za stejnou dobu po vstupu do některé ze sociálních služeb Fokusu. Z uvedeného vyplývá, že po využití sociální služby došlo ke zvýšení počtu klientů, kteří nebyli v uvedené době hospitalizováni v PN Kosmonosy.

počet klientů

Hospitalizace 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

Počet klientů před vstupem do služby Počet klientů po vstupu do služby

0

1

2 3 počet hospitalizací

4

5

Graf 2

Celkově pak došlo ke snížení počtu hospitalizovaných klientů o 20 z původního počtu 52 hospitalizovaných. 30

3.4 Výstupy z informací z dotazníkového šetření Dotazníky jsem rozdala všem 59 respondentům, vrátilo se mi 52 vyplněných dotazníků od 20 žen a 32 mužů, návratnost je tedy 88 %. Vysoké procento návratnosti si vysvětluji tím, že mě tito lidé osobně znají a mají ke mně důvěru. Dotazníkových položek bylo pouze 9 a byly uzavřené, respondenti tedy odpovědi zaškrtávali, ve dvou položkách vypsali věk a v jedné počet let či měsíců, po které využívají služeb Fokusu Liberec. Věk v době onemocnění Věk 13 -20 21 - 30 31 - 40 41 - 50 51 - 60 60 +

Současný věk

ženy 10 7 1 1 1 0

muži 20 11 1 0 0 0

ženy 0 4 4 3 5 4

muži 0 7 9 5 9 2

Tabulka 3

Z přehledu věku v době onemocnění vyplývá, že většinu klientů postihla choroba v době dospívání, tedy mezi 13 a 20 (50% žen a 63 % mužů) lety a ostatní onemocněli do svých 30 let. Jen 3 ženy a 1 muž napsali, že onemocněli v pozdějším věku. Současný věk klientů je prakticky rovnoměrně rozložen mezi 21 a 60 lety.

Věk v době onemocnění u žen 51-60 let 41-50 let 5%

60 let + 0%

5% 31-40 let 5%

13-20 let 50% 21-30 let 35%

Graf 3

31

Věk v době onemocnění u mužů 41-50 let 0% 51-60 let 60 let + 31-40 let 0% 0% 3% 21-30 let 34% 13-20 let 63%

Graf 4

Současný věk - ženy 60 let + 20%

13-20 let 0%

21-30 let 20%

31-40 let 20%

51-60 let 25% 41-50 let 15% Graf 5

Současný věk - muži 60 let + 6%

13-20 let 0% 21-30 let 22%

51-60 let 28%

31-40 let 28%

41-50 let 16% Graf 6

32

3.4.1 Diagnóza respondentů Diagnóza schizofrenie jiná psychotická porucha porucha nálad

Ženy 14 4 2

Muži 25 3 4

Tabulka 4

Tabulka o diagnózách ukazuje, že většina klientů Fokusu Liberec, onemocněla schizofrenií (70 % žen a 78 % mužů). Jiné psychotické poruchy a poruchy nálad jsou v menšině.

Diagnóza - ženy 10%

20%

schizofrenie jiná psychotická porucha porucha nálad 70%

Graf 7

Diagnóza - muži 13%

9% schizofrenie jiná psychotická porucha porucha nálad

78%

Graf 8

33

3.4.2 Druh příjmů respondentů Příjem bez příjmu ze zaměstnání úřad práce dávky hmotné nouze Invalidní důchod

Ženy 0 6 0 2 20

Muži 0 5 0 2 30

Tabulka 5

Jedním z dílčích cílů bylo zjistit počet klientů, kteří zvládli život mimo psychiatrickou nemocnici Kosmonosy a mají zajištěný příjem a bydlení po dobu dvou let od vstupu do sociálních služeb. Z 52 respondentů, kteří dotazník vyplnili, mají všechny ženy příjem z invalidního důchodu, 6 z nich si přivydělává v zaměstnání a 2 pobírají k důchodu dávky hmotné nouze. Z 32 mužů má 30 příjem z invalidního důchodu, 2 mají dávky hmotné nouze a 5 mužů má příjem ze zaměstnání. Všichni respondenti mají zajištěný finanční příjem.

Druh příjmu muži

ženy

invalidní důvod 2 2

dávky hmotné nouze úřad práce

0 0 5

ze zaměstnání bez příjmu

30

20

6

0 0

Graf 9

3.4.3 Způsob bydlení před vstupem do služby Bydlení psychiatrická nemocnice jiná sociální služba u rodičů ubytovna azylový dům samostatně

Ženy 8 0 4 0 1 7

Tabulka 6

34

Muži 16 2 10 0 2 2

Před vstupem do některé ze služeb Fokusu pobývalo dlouhodobě v psychiatrické nemocnici (léčebně) Kosmonosy 8 (40 %) žen a 16 (50 %) mužů, v jiné sociální službě byli ubytováni 2 (7 %) muži, u rodičů bydlelo 10 (31 %)mužů a 4 ženy (20 %), v azylovém domě byla 1 (5 %)žena a 2 (6 %)muži. Samostatné bydlení označilo v dotazníku 7 (35 %) žen a 2 (6 %) muži.

Způsob bydlení - ženy samostatně 35%

azylový dům 5% ubytovna 0%

psychiatrická nemocnice 40%

u rodičů 20%

jiná sociání služba 0%

Graf 10

Způsob bydlení - muži azylový dům samostatně 6% 6%

ubytovna 0% psychiatrická nemocnice 50%

u rodičů 31%

jiná sociání služba 7% Graf 11

3.4.4 Způsob bydlení po vstupu do služby Bydlení psychiatrická nemocnice jiná sociální služba u rodičů ubytovna azylový dům samostatně

Ženy 1 0 2 0 0 6 35

Muži 0 1 5 2 0 9

v chráněném bydlení Fokusu v bytě Fokusu s podporou samostatného bydlení

3

8

7

9

Tabulka 7

Po dobu dvou let od využití některé ze sociálních služeb bydlí samostatně 6 (37 %) žen a 9 (26 %) mužů, v bytech Fokusu s podporou samostatného bydlení žije 7 (37 %) žen a 9 (26 %) mužů, v chráněném bydlení Fokusu s každodenní podporou asistentů bydlí 3 (16 %) ženy a 8 (24 %) mužů, u rodičů zůstávají 2 (10 %) ženy a 5 (15 %) mužů, v jiné sociální službě žije 1 (3 %) muž. V psychiatrické nemocnici pobývá 1 (5%) žena a v azylovém domě nepobývá žádný respondent. Tato žena stále využívá terénní službu, jejíž pracovnice do nemocnice dojíždí 2 x měsíčně. Klientka nezvládala společné bydlení s dalšími uživateli služeb v komunitním bytě Fokusu. Stálé konflikty se spolubydlícími nakonec vedly k ukončení podnájemní smlouvy s tříměsíční výpovědní lhůtou a pomocí při hledání náhradního ubytování. Během této doby se psychický stav klientky natolik zhoršil, že po domluvě s ambulantním psychiatrem sama požádala o hospitalizaci v PN Kosmonosy, kde je v současné době téměř rok. Za tu dobu se její zdravotní stav stabilizoval a tak společně s primářem oddělení a sociální pracovnicí nemocnice hledáme řešení její situace.

Způsoba bydlení - ženy v bytě Fokusu s podporou samostatného bydlení 37%

psychiatrická nemocnice 5%

jiná sociání služba u rodičů 0% 10% ubytovna 0% azylový dům 0%

samostatně 32%

v chráněném bydlení Fokusu 16% Graf 12

36

Způsob bydlení - muži psychiatrická nemocnice 0%

jiná sociání služba 3% u rodičů 15% ubytovna 6%

v bytě Fokusu s podporou samostatného bydlení 26%

azylový dům 0%

samostatně 26%

v chráněném bydlení Fokusu 24% Graf 13

3.4.5 Služba využívaná respondentem Využívaná služba chráněné bydlení podpora samostatného bydlení sociálně aktivizační služba sociálně terapeutické dílny

Ženy 3 11

Muži 8 18

0 6

2 5

Tabulka 8

Z dotazníků jsem se dále dozvěděla, že z oslovených respondentů službu chráněného bydlení využívají 3 ženy a 8 mužů, terénní službu podpora samostatného bydlení potřebuje 11 žen a 18 mužů, tedy všichni muži, kteří bydlí v bytech Fokusu nebo samostatně. Smlouvu o sociálně aktivizační službě mají z dotazovaných klientů 2 muži a sociálně terapeutické dílny (pracovní rehabilitaci) využívá 6 žen a 5 mužů.

Využívaná služba muži sociálně aktivizační služba

ženy 5

sociálně terapeutické dílny 0

6

2

podpora samostatného bydlení chráněné bydlení

11 8

3

Graf 14

37

16

3.5 Kazuistiky Tyto dvě kazuistiky představují příběhy dvou klientů Fokusu. První je muž, který bydlí samostatně a využívá terénní službu – Podpora samostatného bydlení, v léčebně strávil naposledy bez přerušení 15 měsíců, v té době začal spolupracovat s Fokusem. Druhý příběh vypráví o ženě, která byla hospitalizována v PN Kosmonosy nepřetržitě 17 let a pracovníci Fokusu za ní dojížděli pravidelně téměř 6 let, než se podařilo ve spolupráci s primářem a další personálem oddělení přesvědčit ženu o možnosti návratu do společnosti.

Kazuistika klienta služby podpora samostatného bydlení Panu N je 49 let. Absolvoval základní školu, pracoval jako lakýrník. Má matku, která bydlí v Liberci a 2 bratry. S rodinou se však nestýká, tvrdí, že nikoho nemá. Léčí se asi 30 let. Od roku 1985 mu byl z důvodů duševní nemoci přidělen PID.

U pana N byla diagnostikována paranoidní schizofrenie s těžkým defektem osobnosti, s poruchou intelektu a závislostí na alkoholu. Klient se postupně dostával do vážných sociálních problémů, ztrácel schopnost hospodařit s penězi, samostatně bydlet, zabezpečit si základní životní potřeby. Docházelo k dalším a dalším relapsům nemoci a častým hospitalizacím. Jeho životní styl představoval riziko pro něj i jeho okolí. Na základě těchto skutečností mu byla soudem nařízena 15 měsíční ochranná léčba v psychiatrické léčebně Kosmonosy a po návratu z léčebny mu byla uložena povinná ambulantní léčba. Už během pobytu v léčebně jej navštěvovaly pracovnice terénního týmu a společně s primářem, psycholožkou i klientem plánovaly blížící se propuštění a opatření, která vedla ke stabilizaci jeho sociálních podmínek i zdravotního stavu.

Pan N se chtěl vrátit do svého bytu s podporou terénního týmu Fokusu. Uzavřel smlouvu o službě podpory samostatného bydlení. Ve smlouvě si pan N stanovil tento základní cíl: Udržet se v samostatném bydlení a to co nejdéle. Omezit maximálně pobyty v psychiatrické léčebně, zajistit si co největší samostatnost a nezávislost. Nezávislost a samostatnost tedy předpokládala, že byt klienta bude dostatečně vybaven. V podrobnějším plánu realizace si pan N stanovil 38

pořízení sprchového koutu, pračky a mikrovlnné trouby. Dále potřeboval podporu asistentky při nakládání s financemi - účtem (zařídit si účet), a také zařídit si OP, kartu pojištěnce a městskou kartu.

Vzhledem k tomu, že pan N neměl dosud žádné zkušenost s plánováním svých cílů a ani pravidla volnočasového klubu Fokusu se mu příliš dodržovat nedařilo, přistupovali jsme ke spolupráci s vědomím, že i naplnění dílčího, drobného cíle, bude velkým úspěchem.

Nejprve bylo nutno vyřešit osobní dokumenty klienta a zařídit účet, aby byly zajištěny pravidelné platby související s bydlením. Společně jsme založili sporožirový účet a zajistili občanský průkaz a kartičku pojištěnce. Problém byl s platbami na kartu. Tento způsob placení se klient musel naučit. Městskou kartu nakonec klient odmítl, do města jezdí málo a na to mu prý stačí jednoduchá jízdenka. Všechny obchody má zmapované tak, aby byly co nejblíže jeho bydliště, a všude chodí pěšky. Pak jsme začali společně pracovat na vybavení bytu. Díky dlouhodobému pobytu v léčebně měl klient úspory, které si přál účelně využít. Pračku si sám vybral, již samostatně zaplatil kartou a vyjednal si její odvoz do bytu a také odvoz staré pračky. Dalším úkolem byla i mikrovlnnou trouba. Asistentka klientovi zařídila dovážku obědů, avšak ty bývají často studené. Pan N si mikrovlnku sám vybral, kartou zaplatil a donesl domů.

První úspěchy zvedly sebevědomí klienta, který začal čím dál více věřit v naplnění svého cíle. Již sám opravil odpad v umyvadle, zařídil si platbu zvýšeného nájemného, s pomocí asistentky (spíš jako přihlížející) si zařídil potvrzení záručního listu mikrovlnky a výběr peněz z bankomatu.

V zimě jsme začali řešit problém s hlučnými elektrickými kamny, která klienta v noci budila, takže nemohl spát. Oprava byla zajištěna, ale opravář opravu odmítl udělat. Kvůli nepořádku se ke kamnům nemohl dostat a navíc se obával, že pan N není solventní. Pouze náhodou byla přítomna asistentka a pomohla problém vyřešit. Na základě této zkušenosti, společně s klientem vypracovali krizový plán, ze kterého mimo jiné vyplynulo, že na pana N chybí telefonické spojení. A tak pan N sám usoudil, že si 39

koupí mobilní telefon a naučí se ho obsluhovat. Ještě do konce roku vše samostatně zvládl.

Závěrem je potřeba říci, že důležitým zlomem v životě pana N byla jistě nařízená ochranná léčba. Přetnula bludný kruh sociálního selhávání, alkoholismu a hospitalizací. Bez podpory terénní pracovnice by se však pan N k původnímu způsobu života rychle navrátil. Jeho příběh je dobrým příkladem toho, že i klient s vážnými duševními a sociálními problémy může být motivován k samostatnému životu, pokud dostane podporu lékařů i sociální služby.

Kazuistika klientky služby chráněné bydlení Paní Iveta, věk 57 let, diagnóza paranoidní schizofrenie s postpsychotickým defektem osobnosti. Iveta se narodila v roce 1951 v Liberci. V dětství prodělala pouze běžná onemocnění. Dětství prožila s rodiči a nevlastní sestrou (dcerou otce), popisuje jej jako velmi šťastné. Studovala na Střední průmyslové škole, kterou na konci třetího roku ukončila, protože studium jí zabíralo hodně času a neměla tak možnost věnovat se svým zájmům a najít si přítele. Sousedka jí poradila, aby šla k psychiatrovi, tam uvedla, že školu nezvládá, dostala léky na uklidnění a ze školy odešla. Půl roku po ukončení školy byla doma, pak nastoupila na místo operátorky strojů, kde pracovala asi šest měsíců a pak se zhroutila. Následovala první dvouměsíční hospitalizace, po propuštění z nemocnice byla ještě půl roku v pracovní neschopnosti, pak se vrátila do zaměstnání na své původní místo. Za čas se seznámila se svým budoucím manželem. Po půlroční známosti otěhotněla a vdala se. Po porodu, v jejich 20-ti letech došlo k další atace nemoci, paní Iveta tento stav popisuje jako mozkovou mrtvici, kdy přes noc přišla o paměť. O syna se po návratu domů nebyla schopná sama postarat, s péčí jí pomáhal manžel a také její maminka, u které bydleli. Po pár měsících se přestěhovali do vlastního, ale stále bylo potřeba, aby jí pomáhali rodiče, jak Ivetiny, tak manželovi. Po rozvodu (manželství trvalo 5,5 roku) se Iveta se synem vrátila k rodičům. Nastalo období častých hospitalizací, a když byla Iveta z psychiatrie doma, potřebovala stále pomoc rodiny. Neměla žádné zájmy, jen šla párkrát do roka s kamarádkou na zábavu. 40

Několikrát krátce pracovala v Invalidním družstvu, kde se vyráběly kliky a kondenzátory. Po rozvodu si Iveta už partnera nenašla, měla jen pár krátkodobých známostí a pak přítele během pobytu v psychiatrické léčebně. V roce 1989 byla hospitalizována v psychiatrické léčebně Kosmonosy, kde se léčila celkem sedmnáct let. Čtrnáct let popisuje jako velmi nešťastných, až poslední tři roky se její zdravotní stav údajně zlepšil. V léčebně Ivetu zpočátku navštěvovala matka (otec byl již po smrti), po šesti letech matka zemřela také. V Kosmonosech začala paní Iveta věřit v Boha, dodnes je silně věřící. Spolupráce s Fokusem Fokus kontaktoval syn paní Ivety, který se nesmířil s myšlenkou, že matka stráví zbytek života v psychiatrické léčebně. Paní Ivetu pak navštívily pracovnice, které pravidelně jezdí do PL Kosmonosy a představily jí naše služby. Přestože jí podle jejích vlastních slov v léčebně nic nechybělo, a dodnes na pobyt vzpomíná v dobrém, rozhodla se po několika rozhovorech se synem a pracovnicemi Fokusu pro návrat ke svému původnímu stylu života. Iveta měla zájem o chráněné bydlení, ale současně i velký strach, opustit po tolika letech jistotu léčebny. Pracovnice ji pravidelně navštěvovaly, ale až po třech letech začala uvažovat o možnosti jet se do chráněného bydlení alespoň podívat. Před naplánovanou cestou si to však vždy rozmyslela a tak se to opakovalo několikrát za sebou. Bála se, že změnu nezvládne, protože po letech hospitalizace už nevycházela ani za bránu léčebny. Svět za bránou se také velmi změnil a nebyla si jistá, zda všechny změny pochopí. Díky spolupráci se synem a primářem oddělení, kteří ji v jejím rozhodnutí opustit léčebnu podporovali, se Iveta nakonec rozhodla do služby chráněné bydlení v roce 2006 nastoupit. Přechod mimo ústavní péči pro ni nebyl jednoduchý, příprava trvala dlouhých 5 let, ale zvládla ho. Ve službě se paní Ivetě daří obnovovat dovednosti, které kdysi měla, dovede se postarat o domácnost, udržovat pořádek, daří se jí v nácviku vaření a pečení. Zlepšila se také její orientace v místě bydliště, je schopná zajet si sama do centra města a podívat se po obchodech, cestu k obvodní lékařce jsme několikrát, zatím bezúspěšně, trénovali. To, na čem je stále třeba pracovat, je náhled na nemoc, protože její zvládání se stále se nedaří. Iveta má problém s užíváním léků, od nástupu do služby byla dvakrát krátce hospitalizovaná, kvůli nedodržování medikace. Důvodem je její pohled na nemoc. Má za to, že po porodu prodělala infarkt nebo mozkovou mrtvici a že od té doby má 41

částečně ochrnutý mozek i srdce a špatnou paměť. Halucinace „hlasy“ vnímá jako fantazii, jako když spisovatel píše knihu, nepovažuje je za projev nemoci, a proto podle ní není nutné užívat psychiatrické léky. Další věcí, na které je třeba ještě pracovat, je dodržení finančního plánu. Iveta ráda nakupuje a po mnoha letech v léčebně ztratila schopnost plánovat své finance. Závěrem V odchod paní Ivety z psychiatrické léčebny věřil málokdo, nevěřila mu dlouhou dobu ani ona sama. Její příběh však demonstruje, že je důležité se o pozitivní změnu klientova života alespoň pokusit a předem ji nezavrhovat. Současně je potřebné dodat, že bez dobré spolupráce s rodinou, lékaři psychiatrické léčebny a nyní s ambulantní lékařkou bychom úspěchu nedosáhli.

42

4 Diskuze Hlavním cílem absolventské práce bylo zjistit počty a délky hospitalizací klientů Fokusu během dvou let před vstupem do služeb a dále jak se tento počet změnil během dvou let využívání sociálních služeb. Dílčím cílem práce bylo zjistit počet klientů Fokusu, kteří si alespoň po dobu dvou let byli schopni udržet bydlení a mají zajištěný příjem. Z výzkumných metod jsem použila pro zjištění hlavního cíle zpracování údajů ze statistiky databáze o. p. s. Fokus Liberec o délce a počtu hospitalizací uživatelů. Zpočátku jsem uvažovala o údajích přímo z psychiatrické nemocnice, ale bylo velmi složité získat souhlasy průkazného počtu uživatelů služeb ke zjištění údajů o hospitalizaci. Proto jsem volila databázi Fokusu, ke které mám přístup a vyžádala jsem si od ředitelky PhDr. Jany Horákové souhlas k jejímu použití v práci. Ke zjištění údajů pro dílčí cíle jsem aplikovala dotazníkovou metodu, ve které respondenti zaškrtávali odpovědi z několika možností v devíti otázkách. Dotazník jako průzkumnou metodu jsem zvolila z důvodu menší časové náročnosti než je třeba řízený rozhovor. Kromě toho pro lidi nemocné psychózou bývají takové rozhovory mnohdy nepříjemné. Dotazník je metoda subjektivní, nezařazovala jsem proto do něj dotaz na hospitalizace z obavy ze zkreslených informací. Otázky jsem směřovala na diagnózu, pro potvrzení cílové skupiny, kterou se zabývám. Dále jsem se ptala na příjem, druh služby, kterou klient využívá a konečně, kde bydlel před vstupem do služeb Fokusu a kde bydlí nyní. Součástí praktické části jsou dvě kazuistiky, které dokumentují příklady psychosociální rehabilitace a spolupráce PN Kosmonosy s Fokusem Liberec a ukazují příběhy typických uživatelů služeb Fokusu. Z výsledků průzkumu vyplynulo, že v průběhu dvou let před vstupem do sociální služby Fokusu bylo z uvedených 59 klientů hospitalizováno 52 a z toho 10 lidí více než 24 měsíců. To znamená, že 7 klientů nebylo v nemocnici vůbec, u 26 proběhla 1 hospitalizace, 2 u 9 lidí, 3 u 10, 4 u 4 klientů, 5 hospitalizací u 2 klientů a nejvíce, tedy 6 u 1 člověka. Dva roky po využívání služeb organizace zůstalo bez hospitalizace 27 klientů. Opakované hospitalizace proběhly u 32 uživatelů služeb, u většiny to byly 43

hospitalizace do deseti měsíců během dvou let. Ke dlouhodobé hospitalizaci, tedy delší než 17 měsíců nedošlo při využití sociálních služeb u žádného z klientů. U 5 nemocných byla hospitalizace delší než 11 měsíců. Také počty hospitalizací se změnily. Největší počet a to 4 hospitalizace proběhly v průběhu dvou let využívání sociálních služeb u 3 klientů, 3 hospitalizace byly u 4 lidí, 2 hospitalizace u 5 lidí a 1 hospitalizace u 20 uživatelů služeb. Bez hospitalizace zvládlo nemoc 27 uživatelů. Počet nemocných, kteří zůstali 2 roky bez hospitalizace, se tedy zvýšil o 20. Již téměř rok je v nemocnici hospitalizována jedna žena, která nezvládala společné bydlení s dalšími uživateli služeb v komunitním bytě Fokusu. Stálé konflikty se spolubydlícími nakonec vedly k ukončení služby. Během této doby se psychický stav klientky natolik zhoršil, že po domluvě s ambulantním psychiatrem sama požádala o hospitalizaci v PN Kosmonosy. Žena nyní využívá terénní službu Fokusu, pracovnice za ní dojíždí 2x měsíčně a společně se sociální pracovnicí a primářem oddělení řeší otázku bydlení a potřebných sociálních služeb pacientky po ukončení hospitalizace. V průzkumu pomocí dotazníků byla návratnost 88 %. Vysokou návratnost si vysvětluji tím, že mě uživatelé služeb Fokusu osobně znají a mají ke mně důvěru. Z výsledků jsem zjistila, že z 52 respondentů, kteří dotazník vyplnili, si všichni udrželi příjem a pouze 1 žena se vrátila do PN Kosmonosy a nemá momentálně žádné bydlení. Většina respondentů (50) má invalidní důchod a 11 lidí má příjem i ze zaměstnání, pouze 4 lidé žijí z dávek hmotné nouze. Z výsledků vyplynulo, jak důležitá je pro lidi s vážným duševním onemocněním, spolupráce pacientů, psychiatrických nemocnic a oddělení s poskytovateli sociálních služeb a tato spolupráce má velmi pozitivní výsledky.

44

Závěr Ve Fokusu Liberec, který je poskytovatelem sociálních služeb pro duševně nemocné, pracuji již řadu let a během té doby sleduji životní příběhy těchto lidí a jejich úspěšné i neúspěšné pokusy o návrat zpět do běžného života. Organizace poskytuje sociální služby již více než dvacet let a po celou dobu spolupracuje s psychiatrickou léčebnou – nyní nemocnicí v Kosmonosech a tato spolupráce se stále zintenzivňuje. Chtěla jsem tedy zjistit, jak se mění či nemění počty a délky hospitalizací před vstupem těchto pacientů do sociálních služeb a po vstupu, jak se úzká spolupráce konkrétního poskytovatele sociálních služeb – Fokusu Liberec, a lékařů a dalších specialistů této konkrétní psychiatrické nemocnice v Kosmonosech odráží na životě jejich pacientů a klientů. Cíle absolventské práce byly naplněny. Z údajů databáze Fokusu Liberec jsem zjistila, že během dvou let poskytování sociálních služeb organizace těmto lidem se snížil počet i doba jejich hospitalizací. Z průzkumného dotazníkového šetření vyplynulo, že si tito lidé udrželi finanční příjem a kromě jedné klientky i bydlení. Z počtu 52 respondentů je 11 lidí schopno pracovat a zajistit si tak finanční příjem ze zaměstnání buď na chráněných pracovních místech, nebo na volném trhu práce. Z výsledků mého průzkumu je tedy zřejmé, že prohlubování spolupráce zdravotního a sociálního resortu má kladný vliv na sociální začleňování lidí s vážným duševním onemocněním do společnosti a na finanční náklady dlouhodobých hospitalizací lidí s psychózou. Kromě biologické léčby se v ČR prosadily i způsoby nebiologické – psychoterapeutické a resocializační a postupně vznikly následné sociální služby, jejichž hlavním cílem je umožnit duševně nemocným prožít aktivní život.

45

Рэзюме Общинные услуги Фокусa Либерец как альтернативы госпитализациям в психиатрической больницe Космоносы. В течение одиннадцати лет я работаю в Фокусe Либерец. Фокус является поставщиком социальных услуг для лиц с с психическими расстройствами. В течение этого времени я смотрю как успешные и неудачные попытки этих людей вернуться обратно в «нормальнy ю» жизнь. Целью моей выпускной работы является влияние социальных услуг на количество госпитализации людей с психическими расстройствами. В своей выпускной работе я остановилась на людей с психическими расстройствами, а возможность их реабилитации. В т еоретической части описала проявления психотических расстройств - шизофрении, шизоаффективным симптомом и симптомов людей с расстройствами настроения. Дальше я показала тонкости болезней и проблем, связанный с пациентами, которые возвращаются в нормальную жизнь. Часть теоретической части я посвятила общинным услугам для душевнобольных, их формированию и функционированию в настоящее время. Я описала несколько некоммерческих организаций как например Фокус (10 организаций по всей стране), учреждение Психиатрическaя помощь, которое находится в городе Пардубице, учреждение Порог Брно и многое другое. В главе Системы психиатрической помощи в Чешской Республике я занималась амбулаторной и стационарной помощю, количеством коек, количеством психиатров и количеством средств психиатрической помощи и изменениями в системе. В конце теоретической части я описала результаты расследования Европейской комиссии, которые показали, что Чехия в системе охраны психического здоровья ведёт себе хуже, чем большинствo стран ЕС и план реформ в рамках Национальной программы реформ 2013 года. Практическая часть показает изменения в госпитализации клиентов после использования социальных услуг Фокуса Либерец и результаты анкетного опроса среди клиентов. Перед использованиeм социальных услуг было госпитализировано 52 из 59 респондентов и после их вступления в социальные услуги понижилось зто число на 32. Результаты показали, насколько важно сотрудничество врачей, поставщиков социальных услуг и пациентов.

46

Bibliografie Monografie: 1. BANKOVSKÁ - MOTLOVÁ, Lucie a kolektiv. Psychoedukace u schizofrenie. 1. vydání. Praha: Psychiatrické centrum Praha, 2012. 71 s. ISBN 978-80-87142-165 2. ČEŠKOVÁ, Eva; PŘIKRYL, Radovan. Praktická psychiatrie. 1. vydání. Praha: Maxdorf, 2013. 143 s. ISBN 978-80-7345-316-9 3. HÖSCHL, Cyril; LIBIGER, Jan; ŠVESTKA, Jaromír. Psychiatrie. 1. vydání. Praha: Tigis, s. r. o., 2002. ISBN 80-900130.1-5 4. KUČEROVÁ, Helena. Psychiatrické minimum. 1. vydání. Praha: Grada, 2013. 166 s. ISBN 978-80-247-4733-0 5. PĚČ, Ondřej; PROBSTOVÁ, Václava. Psychózy – psychoterapie, rehabilitace a komunitní péče. Praha: Triton, 2009. 256 s. ISBN 978-80-7387-253-3 6. PRAŠKO, Ján a kolektiv. Obecná psychiatrie. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011. 527 s. ISBN 978-800244-2570-2 7. RABOCH, Jiří; PAVLOVSKÝ, Pavel; JANOTOVÁ, Dana. Psychiatrie: minimum pro praxi. 5. vydání. Praha: Triton, 2012. 239 s. ISBN 978-80-7387-582-4 Seriálové publikace: 1. Esprit. Praha: ČAPZ, 1996 -. ISSN 1214 – 2123 2. Sociální práce. Brno: Asociace vzdělavatelů v sociální práci, 2000-. ISSN 12136204 Elektronické dokumenty: 1. Adresář asociace komunitních služeb [on line]. Asociace komunitních služeb, 2003. Dostupné z: www: . 2. Strategie reformy psychiatrické péče [on line]. Reforma péče o duševní zdraví, 2013. Dostupné z: http://www.slideshare.net/SPKMZ/strategie-reformy-psychiatrick-pe-prezentace-tik Jiné zdroje:

1. HEJZLAR, Petr. Na cestě ke komunitní psychiatrii, sborník k patnácti letům občanského sdružení Péče o duševní zdraví. 2010, vydalo o. s. Péče o duševní zdraví ve spolupráci s vydavatelstvím Theo, 136 s.

47

2. HORÁKOVÁ, Jana. Intermediální péče o psychoticky nemocné v České republice. Praha, 2006, 151 s.

48

Seznam příloh Příloha č. 1 – Dotazník Příloha č. 2 – Souhlas s uvedením dat

49

Příloha č. 1

Vážená paní, vážený pane, dovoluji si Vás zdvořile požádat o vyplnění tohoto dotazníku. Vyplnění dotazníku je dobrovolné, anonymní a s daty je důvěrně nakládáno. Dotazník je určen uživatelům služeb Fokusu Liberec pro absolventskou práci paní Růženy Bergmanové na VOŠ MILLS, obor sociální práce: Komunitní služby Fokusu Liberec jako alternativa k hospitalizacím v psychiatrické nemocnici Kosmonosy  

Žena Muž

Věk:…………………………………………………………………………………………………………………………………………… Kolik let vám bylo, když jste onemocněl(a):………………………………………………………………………………

Zaškrtněte diagnózu:  schizofrenie  psychotická porucha  porucha nálad

Váš příjem (zaškrtněte):  bez příjmu  příjem ze zaměstnání  hlášen na úřadu práce  dávky hmotné nouze  invalidní důchod

Jakou sociální službu Fokusu Liberec využíváte (zaškrtněte):  chráněné bydlení  služba podpory samostatného bydlení  sociálně aktivizační služba  sociálně terapeutické dílny

Jak dlouho využíváte služby Fokusu Liberec: ……………………………………………………………………………… Kde jste bydlel (pobýval) před nástupem do služby Fokusu Liberec:  v léčebně  v jiné sociální službě (zařízení, ústavu)

   

u rodičů na ubytovně v azylovém domě samostatně

Kde bydlíte (pobýváte) nyní:  v léčebně  u rodičů  v chráněném bydlení Fokusu  v bytě Fokusu se službou podpory samostatného bydlení  v jiné sociální službě (zařízení, ústavu)  na ubytovně  v azylovém domě  samostatně

Děkuji Vám za vyplnění dotazníku.

Příloha č. 2

Souhlasím s uvedením dat nasbíraných na našem pracovišti paní

Růženou Bergmanovou

v její absolventské práci na téma:

Komunitní péče Fokusu Liberec jako alternativa hospitalizacím v PN Kosmonosy

Fokus Liberec o. p. s

Podpis:__________________ Ředitelka společnosti

V Liberci 22. 4. 2014