Komparace daňového systému České republiky a Lucemburska

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita Provozně ekonomická fakulta

Komparace daňového systému České republiky a Lucemburska

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Vedoucí práce: Ing. Miloš Grásgruber, Ph.D.

Bc. Ivana Haidová

Brno 2008

Poděkování: Na tomto místě chci vyjádřit vděčnost vedoucímu práce Ing. Miloši Grásgruberovi, Ph.D. za cenné rady a pomoc, kterou mi poskytl při zpracování tématu. Můj dík patří i všem, kteří mě při vypracování této práce podporovali. Jmenovitě bych ráda poděkovala panu Patrickovi Ernzerovi, zaměstnanci Chambre de Commerce Luxembourg, za četné konzultace a pomoc při zajišťování zdrojů odborné literatury.

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně s použitím literárních a odborných zdrojů, uvedených v seznamu použité literatury.

V Brně 2. května 2008

………………………….……… podpis

ABSTRACT The central theme of this final thesis is the comparison of the tax systems in the Czech Republic and Luxembourg. The basic comparison criteria are the structure of the taxation, the particular tax rates, the collection of taxes and the share of taxes on the public expenditures. This thesis devotes several papers to the taxation trends in the European Union. The objective of the final thesis is to give summary information about the differences of the tax systems of both countries.

ABSTRAKT Diplomová práce je zaměřena na celkové srovnání daňových systémů České republiky a Lucemburska. Základními kriterii srovnání jsou pak struktury daňových soustav, výše daňových sazeb jednotlivých daní, inkaso daní a rozpočtové určení daní. Část práce je také věnována harmonizačním trendům v Evropské unii. Cílem práce je také zachytit základní odlišnosti daňových systémů vybraných zemí.

Obsah 1.1

Úvod do problematiky .............................................................................................9

1.2

Cíl práce..................................................................................................................10

2

METODIKA...............................................................................................................12

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED K TEORII DANÍ A DAŇOVÉ HARMONIZACI ......13

3.1

Daňové teorie v historii lidstva .............................................................................13

3.2

Definice daně ..........................................................................................................16

3.3

Klasifikace daní......................................................................................................17

3.4

Harmonizace daní ..................................................................................................20

3.5 Harmonizace daní v rámci Evropské unie ..........................................................22 3.5.1 Harmonizace nepřímých daní ..............................................................................23 3.5.1.1 Harmonizace daně z přidané hodnoty..........................................................23 3.5.1.2 Harmonizace akcízů.....................................................................................25 3.5.1.2.1 Akcíz z energetických produktů a elektrické energie..............................26 3.5.1.2.2 Akcíz z alkoholu a alkoholických nápojů................................................26 3.5.1.2.3 Akcíz z tabáku a tabákových výrobků .....................................................27 3.5.2 Harmonizace přímých daní..................................................................................27 3.6 4 4.1

Srovnávání daňových soustav...............................................................................30 DAŇOVÝ SYSTÉM ČESKÉ REPUBLIKY ...........................................................32 Základní makroekonomické ukazatele a současná ekonomická situace země 32

4.2 Charakteristika jednotlivých daní .......................................................................34 4.2.1 Daň z příjmů fyzických osob ...............................................................................34 4.2.2 Daň z příjmů právnických osob ...........................................................................38 4.2.3 Systém sociálního a zdravotního pojištění...........................................................38 4.2.4 Daně majetkové ...................................................................................................39 4.2.4.1 Daň z nemovitostí ........................................................................................39 4.2.4.2 Daň silniční ..................................................................................................39 4.2.4.3 Daň dědická, darovací a daň z převodu nemovitostí ...................................39 4.2.5 Daň z přidané hodnoty (DPH) .............................................................................40 4.2.6 Spotřební daně .....................................................................................................41 4.2.7 Ekologické daně...................................................................................................41

4.2.8 5

Další platby mající charakter daní .......................................................................42

DAŇOVÝ SYSTÉM LUCEMBURSKA..................................................................43

5.1

Obecné informace o zemi ......................................................................................43

5.2

Základní makroekonomické ukazatele a současná ekonomická situace země 45

5.3

Charakteristika daňového systému ......................................................................46

5.4 Charakteristika jednotlivých daní .......................................................................47 5.4.1 Daň z příjmů fyzických osob ...............................................................................47 Zdanitelné příjmy jsou řazeny následovně: .................................................................47 5.4.2 Systém sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění ......................................56 5.4.3 Daň z příjmů korporací ........................................................................................56 5.4.3.1 Zdaňování tantiém .......................................................................................58 5.4.4 Municipální obchodní daň ...................................................................................58 5.4.5 Daň z majetku ......................................................................................................60 5.4.6 Daň dědická .........................................................................................................60 5.4.7 Dan z nemovitostí ................................................................................................61 5.4.8 Daň z přidané hodnoty.........................................................................................62 5.4.9 Spotřební daně .....................................................................................................63 5.4.10 Ostatní daně .....................................................................................................64 5.4.10.1 Silniční daň ..................................................................................................64 5.4.10.2 Daň z obchodování s cennými papíry (Taxe d’abonnement) ......................64 5.4.10.3 Registrační poplatky ....................................................................................64 5.4.10.4 Kolkovné......................................................................................................65 5.4.10.5 Zdanění pojištění..........................................................................................65 5.4.11 Zamezení dvojího zdanění ...............................................................................66 6

PRAKTICKÁ KOMPARACE DAŇOVÝCH SYSTÉMŮ ....................................69

6.1 Komparace jednotlivých daní...............................................................................69 6.1.1 Daň z příjmů fyzických osob ...............................................................................69 6.1.2 Daň z příjmů korporací ........................................................................................74 6.1.3 Municipální obchodní daň ...................................................................................75 6.1.4 Daň z přidané hodnoty.........................................................................................75 6.2 Komparace inkasa daní v České republice a Lucembursku..............................76 6.2.1 Komparace daňových výnosů a jejich vývoje dle metodiky OECD ...................76 6.2.2 Komparace daňových výnosů a jejich vývoje dle metodiky ESA 95..................79 6.3 7

Výběr daní a rozpočtové určení daní ...................................................................87 ZÁVĚR .......................................................................................................................89

8

LITERATURA...........................................................................................................93

9

SEZNAM ZKRATEK ...............................................................................................95

10

SEZNAM TABULEK................................................................................................96

11

SEZNAM GRAFŮ, OBRÁZKŮ A SCHÉMAT......................................................97

12

PŘÍLOHY...................................................................................................................98

PŘÍLOHY..................................................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

Úvod a cíl práce

1

9

Úvod a cíl práce

1.1 Úvod do problematiky Období posledních deseti let bylo v České republice poznamenáno kromě jiného četnými a zdaleka nekončícími daňovými změnami. Zejména díky médiím si dnes už jistě nejenom odborná, ale i laická veřejnost uvědomuje, jak velký je význam daní v našem každodenním životě. Co vlastně daně v našich životech představují? 1. Zatížení výdělků, spotřeby a mnoha dalších každodenních úkonů občanů a zároveň daňových poplatníků. 2. Část zisků, či příjmů podnikatelů a firem odčerpanou státem. Zároveň také důvody k rozvíjení podnikatelské činnosti nebo naopak jejímu ukončení. Díky členství v Evropské unii i možnost přesunu své činnosti do jiného členského státu a využití (škodlivé, či neškodlivé?) daňové konkurence. 3. Jako příjem veřejných rozpočtů zajišťují daně a poplatky činnost politického systému a celého státního zřízení země. Dále pak činnost veřejných organizací, veřejné správy, která by měla občanům efektivně sloužit. Daně by také měly zajistit bezpečnost každého z nás, jistotu zdravotní a sociální péče, v případě, že ji bude občan potřebovat, za předpokladu řádného placení příspěvků na sociálního a zdravotního pojištění. 4. Nejcitlivější část fiskální politiky každé země. Co by daně neměly představovat? 1. Nadměrné daňové zatížení, které brání ekonomickému rozvoji a růstu, a které bere motivaci občanům daně řádně odvádět, společnostem pak důvod ke hledání skulin v daňovém systému, umožňujícím snížení daňového zatížení na hranici legálnosti. 2. Daňový systém by neměl být považován za „dojnou krávu“ všech takzvaně sociálně slabších občanů, kteří spoléhají na ostatní občany a daňový a sociální systém pouze využívají, ani se tak chovat. 3. Nástroj umožňující škodlivou daňovou konkurenci porušující mezinárodní hospodářskou soutěž. Mnoho daňových změn (ne však výhradně všechny) bylo zapříčiněno vstupem České republiky do Evropské unie. Česká republika musela do svého národního práva začlenit legislativu Evropské unie v oblasti daní, v souvislosti se stále probíhajícími snahami

Úvod a cíl práce

10

o harmonizaci daňových soustav členských zemí. Proto byla daňová soustava už při celkové reformě v roce 1992 sestavována tak, aby se přibližovala legislativě Evropského společenství, odpovídala základním standardům vyspělých ekonomik a aktuální legislativa byla postupně začleňována. I díky tomu byla Česká republika 1. 5. 2004 připravena vstoupit do Evropské unie. Tomuto tématu je věnována pozornost zejména v kapitole Literární přehled k teorii daní a daňové harmonizaci. Lucembursko, je jeden ze šesti zakládajících států Evropského společenství. Jeho tradice v Evropské unii je tedy mnohem delší, než České republiky. Je to stát malý, ale dynamický, s prudkým rozvojem ekonomiky během posledních třiceti let. Je to stát, který obsazuje v posledních letech přední příčky ekonomických statistik Evropské unie a zemí OECD. Z tohoto pohledu, i z pohledu daňové harmonizace je srovnání daňového systému České republiky a Lucemburska více než zajímavé.

1.2 Cíl práce Hlavním cílem diplomové práce je celkové srovnání daňových systémů České republiky a Lucemburska. Toto srovnání spočívá především v porovnání struktury daňových systémů obou zemí, které vychází zpravidla z historické tradice země. Struktura daňového systému má pak vliv na celkovou orientaci země ve výběru daní (struktura daňové kvóty). Výběr daní dle jednotlivých skupin a jejich podíl na celkovém inkasu daní a rozpočtu země je tedy dalším hlediskem, umožňujícím srovnání. O úrovni daňového zatížení informuje také výše daňových sazeb jednotlivých daní, které tvoří daňový systém. Analýzu daňového zatížení poplatníků však nelze provést pouze na základě výše sazeb, ale také jejich struktury. Proto lze daňové sazby srovnávat u různých daňových systémů za předpokladu, že známe jejich strukturu. Srovnání pouhé nominální výše daňových sazeb by mohlo být zavádějící. Daňové systémy a jejich funkčnost je možné zkoumat i z hlediska, jaké výdaje rozpočtu jsou z nich financovány. Tak zvané rozpočtové určení daní se ve srovnávaných zemích může lišit. Aby byla zajištěna efektivita daňového systému, měl by být způsob výběru daní pro poplatníka komfortní. Celková podoba daňových systémů obou zemí by měla být také do jisté míry ovlivněna v souvislosti s členstvím v Evropské unii. Úroveň tohoto sladění (harmonizace) s evropským právem však nemusí být nutně u srovnávaných zemí na stejné úrovni.

Úvod a cíl práce

11

Výše zvýrazněné body lze chápat za dílčí cíle mé diplomové práce, bez jejichž dosažení by nebylo možné realizovat hlavní cíl práce, čímž je globální srovnání daňových soustav vybraných zemí.

Metodika

2

12

Metodika

Problematika daní je velmi rozsáhlé a aktuální téma, proto se tato práce nezabývá úplnými základy odborné terminologie, jako jsou pojmy plátce daně, poplatník daně a podobně. Tyto pojmy jsou definovány v daňových zákonech, kde je možné se o nich poučit. Práce je tedy určená spíše veřejnosti alespoň se základním přehledem o problematice daní. Pro vypracování této práce bylo stěžejní prostudování odborné literatury. Nejprve však bylo nutné tuto literaturu získat. Prvním krokem před zahájením zpracování tématu byl tedy sběr potřebných dat a zdrojů. Po prostudování získaných dat a odborné literatury bylo možné zahájit proces vypracování této diplomové práce. Při zpracování však bylo často zjištěno, že stávající informace nejsou dostačující, proto sběr nových informací a dat pokračoval v celém průběhu tvorby této studie. Seznam použité literatury a elektronických zdrojů je uveden v kapitole Literatura. Ze standardně užívaných metodických postupů jsem průběhu vypracování práce použila nejprve metodu analýzy daňových systémů. Deskriptivní metodou jsem provedla popis těchto systémů. Celkového cíle mé práce by nebylo možno dosáhnout, pokud bych neprovedla dílčí i celkovou komparaci soustav a z výsledků komparace jsem metodou syntézy a indukce dosáhla k vytvoření dílčích a celkových závěrů práce. Diplomová práce je členěna na dva hlavní celky, kdy v úvodních částech je poskytnut čtenáři zevrubný přehled o historii daní a daňové teorie a podrobnější exkurz do problematiky harmonizace daní v rámci Evropské unie. Stěžejní část práce se zabývá stručným popisem daňových systémů vybraných zemí a praktickou komparací těchto systémů. Pro vypracování této práce byla použita výpočetní technika. Práce je elektronicky zpracována v textovém editoru Microsoft Word. Výpočty, grafy, schémata a tabulky byly vytvořeny většinou za pomoci tabulkového procesoru Excel. Vzhledem k obsáhlosti nebylo možné některé tabulky a informace zařadit přímo práce, proto jsou zařazeny mezi přílohy.

Literární přehled k teorii daní a daňové harmonizaci

3

13


3.1 Daňové teorie v historii lidstva Jako první se problematikou odvodů daňového charakteru zabýval již ve starověku Aristoteles (3. stol. n.l.), který ve svém učení hledal odpověď na otázku daňové spravedlnosti. Ve středověku je pak v tomto ohledu významné především učení Tomáše Akvinského (13. stol.), představitele scholastismu, který vidí daň jako dovolenou loupež ze strany panovníka. K daňovým otázkám se však vyjadřovali i merkantilisté, zastoupení Diomedem Carafou (17. stol.). Tento teoretik se na rozdíl od předchozích myslitelů věnuje daním nepřímým, a to zejména v souvislosti s merkantilismem celní politice. Dosud však nešlo ani u jednoho z uvedených autorů o vytvoření ucelené daňové teorie. O to se pokusili až v 18. století francouzští fyziokraté a zejména pak představitelé anglické klasické (politické) ekonomie. Z představitelů fyziokratismu je významné dílo klasika Françoise Qesnaye (2. pol. 18. stol.) „Ekonomická tabulka“, které za jedinou dostačující daň v celé ekonomice označuje daň z pozemků a jejich rent. Tento přístup je nazýván „daňovým monismem“. Thoman Hobbes (2. pol. 17. stol.) zase řeší ve své „směnné teorii daňové“ rozpor přirozených práv člověka, vyplývajících z liberalismu, a nutností vybírat daně. Dospěl k závěru, že daně jsou cenou za mír, který udržuje stát jako autorita, zabraňující stavu „války všech proti všem“. Stěžejní význam má však dílo klasického ekonoma Adama Smitha (18. stol.) „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“, ve kterém zformuloval principy známé jako daňové kánony. Tyto čtyři principy vyjadřují zásady: • • • •

spravedlnosti – výše daní by měla odpovídat možnostem poddaných, určitosti – daň, kterou má jednotlivec zaplatit má být stanovena předem, a ne libovolně, pohodlnosti placení daně – daň placená poplatníkem, by měla být vybírána tak, jak se to poplatníkovi nejlépe hodí, úspornosti – jednotlivé daně by měly být promyšleny tak, aby obyvatelé platili co nejméně nad to, kolik každá daň do státní pokladny přináší.

Smith také popsal zdroje neefektivnosti výběru daní. Je zastáncem daňového pluralismu, tzn., že daňový systém státu by měl být založen na soustavě více přímých a nepřímých daní. Podobné názory jako Smith (včetně pracovní teorie hodnoty) sdílí další významný anglický politický teoretik David Ricardo (přelom 17. a 18. stol.), které publikuje ve svém dobově úspěšném díle „Zásady politické ekonomie a zdanění“. Daně považuje Ricardo za zlo vyžádané státními výdaji, které ve své podstatě snižuje důchod a blahobyt národa. Jeho


14

hlavní přínos spočívá v klasické teorii daňového přesunu, zabývající se daňovým přesunem a dopadem. Mimo jiné zastával názor, že daňovým základem může být jen čistý důchod, což je výsledek výroby po odečtení všech výdajů (i mezd). Stejně jako Jean Baptiste Say (19. stol.) je Ricardo zastáncem Sayova tvrzení, že: „Nejlepší finanční plán je málo utrácet, nejlepší daň je ta, která je nejmenší.“ John Stuart Mill (19. stol.) zastával, narozdíl od svých předchůdců Ricarda a Smitha, teorii tří výrobních činitelů – práce, půdy a kapitálu. Jeho moderní názory vyzdvihly zejména princip zdanění dle platební schopnosti obyvatelstva. Jako autor principu rovné oběti říká, že nehledě na různou velikost příjmů občanů, by platba daní měla způsobit všem stejnou újmu. Mill hledal možnosti daňové spravedlnosti u různých typů daní. Vybrané daně by pak měly být redistribuovány na státní služby (stát poskytuje za tyto prostředky ochranu osob a majetku) a na sociální podporu chudších obyvatel. Myšlenkami daňové spravedlnosti a úlohou státu v ekonomice a sociální sféře se zabýval i Adolf Wagner (přelom 19. a 20. stol.). Podobně jako Smith, se Wagner zabýval zásadami daňového systému (finančně politické, národohospodářké, zásada daňové spravedlnosti, zásada jednoduchosti daňové správy). Koncem 19. století začíná v Evropě marginalistická revoluce (označována také jako období neoklasicismu), která je považována za počátek současné ekonomie. Byl to Francis Ysidro Edgeworth (přelom 19. a 20. stol.), kdo se zasloužil o využívání marginální analýzy v daňové teorii. Je zastáncem utilitářského přístupu (daně by měly vyrovnávat rozdíly v příjmech obyvatelstva) a velmi progresivního zdanění k dosažení maximalizace společenského užitku. Další zástupce marginalistické revoluce lze zařadit do třech hlavních ekonomických proudů, škol – rakouské (Wieser, Menger, Sax), cambridgské (Marshall, Jevons, Edgeworth, Pigou) a lausannské (Walras, Pareto). Společné bylo pro všechny školy využití již zmíněné marginální analýzy, tj. principu mezního užitku z dodatečné spotřebované jednotky, a zkoumání mezních veličin. Dochází také k rozdělení statků na soukromé a veřejné, čímž se i veřejný sektor stává součástí obecné teorie hodnoty. Hledá se maximální celkový blahobyt obyvatelstva a tím i optimální způsob zdanění, přičemž názory na tuto problematiku se u jednotlivých zastánců těchto škol liší. Například Friedrich Wieser (přelom 19. a 20. stol.) se na rozdíl od Edgewortha domíval, že hlavní úloha státu je v poskytování ochrany občanům a podmínek pro rozvoj výroby, ne však v uspokojování potřeb jednotlivců, proto nebyl zastáncem progresivního zdanění. Arthur Cecil Pigou (přelom 19. a 20. stol.), stejně jako všichni představitelé cambridgské školy (ta vychází z myšlenky, že mezní obětí všech je dosaženo i celkové minimální oběti a mezní užitečnost statku klesá s jeho množstvím), byl zastáncem progresivního zdanění. Právě v něm viděl Pigou způsob dosažení společenského blahobytu. Daňová soustava má napomáhat k rovnoměrnému rozdělení důchodů, a to


15

pomocí rovné marginální oběti (poplatník odvede takovou daň, aby jeho úbytek z celkové užitečnosti, bez ohledu na výši příjmu, byl stejný) a pomocí nejmenší úhrnné oběti. Daň považuje stejně jako Mill za oběť (újmu), kterou přinášejí poplatníci státu za uspokojení ze státních služeb. Neoklasické teorie byly rozvíjeny až do konce 20. let 20. století, kdy se dostavila velká hospodářská krize, spojená s hlubokou depresí, krachem měnového systému a nezaměstnaností. Neoklasikové se domívali, že řešení krize je v omezení státních výdajů a dosažení vyrovnaného státního rozpočtu (pomocí monetární politiky), zatímco John Maynard Keynes (přelom 19. a 20. stol.) prokázal svou knihou „Obecná teorie zaměstnanosti, úroků a peněz“ důležitost postavení fiskální politiky jako hospodářského nástroje. Pomocí progresivity daní a systému sociálního pojištění je ovlivněna vybraná výše daní ze soukromého sektoru v době hospodářské konjunktury a krize. Daňová politika také ovlivňuje efektivní poptávku a sklon ke spotřebě (progresivní daně zvyšují sklon ke spotřebě), čehož se Keynes snaží využívat k dosažení stabilizačních makroekonomických cílů. Rozvíjí i monetární politiku, pomocí operací s úrokovou mírou a v mikroekonomické sféře navrhuje různá daňová zvyhodnění a slevy k podpoře investiční činnosti. Milton Friedman (20. stol.) se jako představitel monetarismu také pokusil přispět k daňové teorii. Friedman chtěl zavést tzv. negativní důchodovou daň, která by zahrnovala osobní důchodovou daň a poskytované transfery, což by dohromady tvořilo garantovaný důchod každého jedince. Zdaňována by byla pouze částka přesahující tento garantovaný důchod. Jelikož se v 60. a 70. letech 20. století prokázalo, že keynesiánská hospodářská politika vede k inflaci, dlouhodobě až k stagflaci, nastupuje jako hlavní směr ekonomie tzv. neokonzervativismus. Současně s neokonzervativismem přichází i nová daňová teorie Arthura Laffera (20. stol.), který se zabýval zejména nabídkovou stranou ekonomiky, proto se nazývá teorie strany nabídky. Pomocí tzv. ozdravovací daňové politiky má dojít k posílení objemu nezdaněných důchodů, čili ke snížení daňové kvóty, a tím k ekonomické expanzi. Tuto tezi vyjádřil Laffer graficky a je proto nazývána Lafferovou křivkou, která představuje závislost daňového výnosu (celkové sumy vybraných daní) na daňové sazbě:


16

Obr. 1: Lafferova křivka1. Lafferova křivka ukazuje, že minimální, ale ani maximální míra zdanění nepřináší maximální přínos státu – daňový výnos je totiž nulový. Daňový výnos státu roste s růstem daňové sazby až do Lafferova bodu, od kterého dochází k substitučnímu efektu, poklesu důchodů a zároveň daňového výnosu státu. Současná daňová teorie je ovlivňována dvěma již zmíněnými ekonomickými směry, a to keynesiánstvím a neokonzervativismem (v kombinaci s monetarismem). Mezi významné ekonomy současnosti patří Richard Musgrave a Peggy Musgrave, kteří se společně zabývají zejména daňovými principy současných daňových systémů. Další autoři, nositelé Nobelovy ceny za ekonomii, kteří významně ovlivnili daňovou teorii současnosti, jsou James Mirrlees, William Vickrey a Joseph E. Stiglitz.

3.2 Definice daně Jak je popsáno výše, teorií daní se v minulosti zabývalo mnoho autorů. Z tohoto důvodu, a také proto, že není charakterizována žádným zákonem, existuje více definic tohoto pojmu. Za nejobecnější může být označena tato: Daň je definována jako povinná, nenávratná, zákonem určená platba do veřejného rozpočtu. Je to platba neúčelová a neekvivalentní. Daň se pravidleně opakuje v časových intervalech, nebo je nepravidelná a platí se za určitých okolností. (Kubátová 2003).

1

Pramen: Wikipedie, dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/cs/0/01/Lafferova_k%C5%99ivka.png


17

Tato definice klade důraz na daň jako na druh příjmu veřejného rozpočtu. Další definice je z tohoto hlediska podobná, zabývá se však také subjektem, na který je daň uvalena a zdůrazňuje zákonnou předurčenost výše daně: Daň je povinná, zákonem předem stanovená částka, kterou se odčerpává na nenávratném principu část nominálního důchodu ekonomického subjektu. (Široký 2003, s. 8) Daně tvoří společně s poplatky a půjčkami příjmy veřejných rozpočtů. Poplatek se od daně liší především tím, že je účelový, dobrovolný a je peněžním ekvivalentem za služby poskytované veřejným sektorem. Je nepravidelný a nenávratný, protihodnotou značící jistou návratnost je však určitá veřejná služba. Půjčka je jediným návratným a nepovinným příjmem veřejných rozpočtů, a je to příjem úvěrového charakteru. Může být účelová, či neúčelová. Clo je zařazováno také mezi daně, jelikož má podobný charakter a je to platba, spojená s přechodem zboží přes hranice. Základní funkce daní jsou: 1. fiskální – daně jsou příjmem veřejných rozpočtů a financují se z nich veřejné výdaje; 2. alokační – je důležitá z hlediska správného poměru alokace vládních výdajů mezi veřejný a soukromý sektor; 3. redistribuční – má napomáhat ke spravedlivému přerozdělení důchodů mezi bohaté a chudé; 4. stabilizační – úkolem daní je také zmírňovat výkyvy v ekonomice ovlivňováním agregátní poptávky pomocí vestavěných stabilizátorů a státních zásahů.

3.3 Klasifikace daní Daně mohou být klasifikovány dle mnoha různých hledisek a stejně tak pro rozdílné účely. Hlavní význam klasifikace je zejména v systematizaci celého spektra v současné době aplikovaných daní. Nejzákladnější členění daní vychází z dopadu na poplatníkův příjem, a to členění na daně • přímé – dopadají přímo na důchod konkrétního poplatníka a toto daňové břemeno nelze přenést na jiný subjekt (daně majetkové, důchodové);

Literární přehled k teorii daní a daňové harmonizaci •

18

nepřímé – poplatník nese daňové břemeno nepřímo, za plátce daně. Plátce daně tedy převádí daňovou povinnost na poplatníka daně, ovšem sám odvádí vybranou daň. Poplatník tedy platí nepřímou daň v rámci ceny statku či služby, která je o tuto daň zvýšena. Ve výši daně tudíž není zohledněna důchodová situace poplatníka (daň z přidané hodnoty, akcízy na vybrané komodity, cla).

Daně, které vychází z platební schopnosti poplatníka, jsou nazývány daně osobní, jelikož jsou vyměřovány z osobního důchodu poplatníka. Naopak daně, které důchodovou situaci nereflektují, se nazývají daně in rem (na věc). Podle objektu (předmětu) daně jsou rozlišovány: • důchodové daně – daň je uvalena na důchod; • spotřební daně – daň je uvalena na spotřebu; • majetkové – daň je uvalena na majetek (movitý či nemovitý); • daň z hlavy – placené z titulu existence poplatníka, či za určitých okolností, je pro všechny stejná; • obratové daně – daň je uvalena na (hrubý, čistý) obrat každého, nebo posledního zpracovatele; • daně z obchodních operací – daň je uvalena na výnos z obchodních (burzovních) operací; • výnosové daně – daň je uvalena na určitý druh výnosu a dle typu výdělečné činnosti. Klasifikace daní dle vztahu k daňovému základu: • •

daně jednotkové – daň je stanovena dle množství jednotek daňového základu nebo množství zdaňovaných jednotek v daňovém základu (např. spotřební daně); ad valorem – daň je určena podle ceny zdaňovaného základu vyjádřeného v peněžních jednotkách, a to nejčastěji procentem základu daně (např. daň z obratu, daň z přidané hodnoty).

Zejména v souvislosti s otázkou daňové spravedlnosti je významné členění daní podle stupně progrese. Tato daňová charakteristika naznačuje, jak se bude výše daně měnit v souvislosti se změnou důchodu. Z tohoto hlediska členíme daně na: • •

proporcionální – s růstem důchodu se míra zdanění (procento důchodu odvedené daně) nemění, poměr daně a důchodu je konstanta; progresivní – současně s růstem důchodu dochází i k růstu míry zdanění, poměr daně a důchodu je rostoucí funkcí důchodu;


19

regresivní – s růstem důchodu míra zdanění naopak klesá, poměr daně a důchodu je klesající funkcí důchodu.

Typickým příkladem progresivní daně je v mnoha zemích osobní důchodová daň, většinou s klouzavou progresí – jsou stanovena určitá daňová pásma a marginální sazby, vyšší daňová sazba je aplikována pouze na tu část základu daně, která přesahuje pásmo předcházející. Podle způsobu odvodu daní je možné daně rozdělit na: • •

daně vybírané na základě daňového přiznání, které sestavuje poplatník a je odpovědný za správnost jeho vyplnění a řádný odvod daní; daně vybírané srážkou přímo u zdroje příjmu – nastane situace, kdy plátce daně není shodný s osobou poplatníka; daň za něj odvede většinou subjekt vyplácející příjem, který je předmětem daně (banka v případě výplaty úroků, atd.).

Jak již bylo v této práci zmíněno, daně tvoří spolu s poplatky a půjčkami příjmy veřejného rozpočtu. V souvislosti s veřejnými rozpočty lze daně také různým způsobem klasifikovat, například z hlediska účelovosti použití daňových výnosů, a to na daně: • •

účelové – je předem stanoveno, kam bude daňový výnos směřovat; neúčelové – při výběru daní není známo, co bude z daní financováno.

Dalším takovým členěním je třídění daní podle daňového určení (Kubátová 2003) na daně: • • • •

státní (ve federálních státech daně federální); municipální; vyšších územněsprávních celků (ve federálních státech daně jednotlivých států federace); svěřené (celostátně platné daně, plynoucí do vládních rozpočtů na nižších úrovních, např. obce).

Klasifikace daní dle příjmové a výdajové strany veřejných rozpočtů (Široký 2003, s. 47, 48) spočívá v rozdělení na daně: •

pozitivní – příjmy veřejných rozpočtů, tvoří je daně v pravém slova smyslu;


20

negativní (transfery) – výdaje veřejného rozpočtu, většinou sociální dávky plynoucí poplatníkům.

Pro účely statistického zpracování je významné třídění daní dle metodiky OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Daně jsou rozděleny do skupin podle předmětu, subjektu platícího daň a podle účelu daně zároveň. Toto třídění je používáno při sestavování veřejných rozpočtů a využitelné zejména pro mezinárodní srovnávání. Metodika OECD třídí daně do šesti hlavních skupin a několika podrobnějších podskupin. Třídění daní podle metodiky OECD lze najít v příloze č. 1 této práce. Další metodou klasifikace používanou stále častěji k mezinárodní daňové komparaci je metodika Eurostatu ESA 95 (European System of Integrated Economic Accounts). Tato metodika slouží k výpočtu vládního deficitu a dluhu, aby mohlo být sledováno plnění maastrichtských konvergenčních kritérií2. Tuto metodiku musí implementovat všechny země Evropské unie, což kontroluje právě Eurostat. Díky této metodice jsou daně velmi podrobně roztříděny podle jednotlivých účtů tak, aby jejich zařazení odpovídalo jejich charakteru a bylo možné objektivní mezinárodní srovnání. Obě výše uvedené metodiky (OECD i ESA 95) jsou použity v této práci pro srovnání daňových výnosů Lucemburska a České republiky.

3.4 Harmonizace daní Ke sbližování daňových systémů dochází většinou v rámci prohlubování ekonomické spolupráce mezi jednotlivými státy, kdy dochází k odstranění překážek vzájemného obchodu a ke vzniku ekonomického seskupení států (Evropská Unie). V rámci takto seskupených států je umožněna snadnější mobilita osob, zboží služeb a kapitálu, a s tím související mobilita daňových základů. Jedním z důvodů této mobility může být daňová konkurence, která může mít různý charakter. Harmonizační procesy v daňové oblasti jsou vyvolány mimo jiné i snahou zabránit škodlivé daňové konkurenci (škodlivé daňové soutěži), která spočívá v poskytování lepších podmínek pro zdanění (nižší sazby, daňové výhody). To je sice obecný princip daňové konkurence jako takové, v případě škodlivé daňové konkurence se však jedná o záměrné přetahování zahraničního kapitálu a dochází k přesunu daňových výnosů (zejména u mobilních daní jako je daň z kapitálových příjmů) do jiné země, než ve které poplatník využívá veřejných služeb, což vede k neefektivní alokaci finančních prostředků

2

Soubor 5 ekonomických ukazatelů, které musí splnit stát usilující o zavedení jednotné evropské měny euro.


21

a nakonec i ke zhoršení situace obou zemí. Výrazněji je poškozena země s vyšším zdaněním, ve které došlo k nerovnováze veřejného rozpočtu (příjem z vybraných daní je nedostačující k financování výdajů veřejného rozpočtu). Jedním z negativních důsledků je potom přesouvání daňového břemene na typy příjmů, které nelze snadno přesouvat (zdanění práce). Naopak zvýhodňující země získává vyšší příjmy do veřejného rozpočtu a realizuje rychlejší ekonomický růst. Daňová konkurence nemusí vždy působit negativně. Za předpokladu volné soutěže daňových systémů se jednotlivé systémy budou chovat tržně, což bude podporovat jejich konkurenceschopnost, dojde ke snížení daní a tím i snížení vládních výdajů (úspoře veřejných výdajů). K odstranění negativních důsledků daňové konkurence je však bezesporu jistá míra daňové harmonizace nutná. Proces sbližování národních daňových systémů jednotlivých zemí však nelze omezit pouze na daňovou harmonizaci. Podle hloubky sladění jednotlivých daňových systémů (Široký 2007, s. 26) můžeme tento proces daňové spolupráce dále rozdělit na: • •

•

daňovou koordinaci – uzavírání bilaterálních nebo multilaterálních dohod v daňové oblasti (např. smlouvy o zamezení dvojího zdanění); daňovou aproximaci – směr daňové spolupráce, kterým nutně nemusí být v konečném cíli sladěnost daňových soustav, ale pouze jejich přiblížení se k sobě navzájem (týká se členských zemí Evropské Unie); daňovou harmonizaci.

Daňová harmonizace znamená přibližování a přizpůsobení národních daňových systémů a jednotlivých daní na základě dodržování společných pravidel zúčastněných zemí. (Kubátová 2003, s. 156) Harmonizace každé daně probíhá ve třech fázích, které však nemusí být nutně všechny realizovány: • • •

výběr daně, která má být harmonizována; harmonizace daňového základu; harmonizace daňové sazby.

Úroveň harmonizace jednotlivých zemí může být rozdílná. Některé soustavy nemusí být harmonizovány vůbec, jiné jsou harmonizovány mírně (na úrovni daňové koordinace), až po celkovou harmonizaci, kdy dochází ke shodě struktur daňových systémů i daňových sazeb. Aby došlo k celkové harmonizaci, je nutná jednomyslnost v rozhodování jednotlivých zemí, které se harmonizace účastní. To však vždy není jednoduché, jelikož struktura daňových systémů jednotlivých zemí a daňové kvóty se může značně lišit. Tyto


22

odlišnosti vychází většinou z historických tradic ve výběru daní. Proto země, u kterých tvoří například nepřímé daně největší podíl příjmů veřejného rozpočtu, nebudou ochotny se podílet na harmonizaci těchto daní, pokud by to mělo znamenat snižování daňových sazeb u tohoto druhu daní. Specifickým nástrojem harmonizace daňových systémů členských států Evropské unie jsou pak judikáty Evropského soudního dvora, které mají také sloužit ke sbližování daňových soustav. Vzhledem k povaze těchto judikátů, které jsou určeny pouze pro daný členský stát, však dochází těmito nástroji k tzv. negativní harmonizaci, neboť nevytváří stejná pravidla pro všechny členské státy. Tím se celý proces harmonizace zpomaluje a stává komplikovanějším. V případě harmonizace daňových systémů členských států Evropské unie jde proto hlavně o odstranění překážek ve fungování jednotného vnitřního trhu, odstranění škodlivé daňové konkurence a současně i přiblížení a sladění všech daňových soustav, nežli o vytvoření jednotné daňové soustavy pro všechny země.

3.5 Harmonizace daní v rámci Evropské unie Právo v Evropské unii se řídí dle legislativy Evropských společenství, jelikož samotná Evropská unie nemá právní subjektivitu. Evropská společenství rozdělují prameny svého práva na primární a sekundární. Prvotní zakotvení harmonizačního procesu v právu Evropských společenství bylo již ve Smlouvě o Evropských společenstvích z roku 1957, která je, stejně jako všechny zakládající smlouvy, a podle některých pramenů i judikáty Evropského soudního dvora, pramenem primárním (v této smlouvě se však jednalo pouze o harmonizaci nepřímých daní). Nařízení, směrnice, rozhodnutí, stanoviska a doporučení orgánů Evropských společenství, jimiž jsou Rada, Komise a Evropský parlament, tvoří sekundární prameny práva. Z hlediska harmonizace daní jsou hlavními nástroji směrnice (direktivy) a nařízení. Nařízení jsou nástroje obecné platnosti, platné pro všechny členské země, jejichž ustanovení mají vždy přednost před právní úpravou daného státu (pokud jsou s ní v rozporu). Směrnice jsou normativní právní akty, které sledují dosažení určitého konkrétního cíle. Úkolem členských zemí je zavedení těchto směrnic do své legislativy tak, aby si právo jednotlivých zemí neodporovalo, přičemž způsob implementace je ponechán na každé zemi. Rozhodnutí jsou závazné právní akty vztahující se na konkrétní subjekty či země, stanoviska a doporučení mají spíše deklaratorní charakter, nejsou tedy právně závazné. Mezi další nástroje harmonizace lze považovat i již zmíněné smlouvy o zamezení dvojího zdanění.


23

3.5.1 Harmonizace nepřímých daní V souvislosti s hladkým zavedením jednotného vnitřního trhu členských zemí Evropské unie bylo potřeba nejprve zajistit jednotný systém nepřímého zdanění, a to z mnoha důvodů: • existovaly dva rozdílné systémy nepřímého zdanění; • byly aplikovány různé daňové sazby, a různé selektivní daně, což by vedlo deformaci hospodářské soutěže a rozdílnému daňovému zatížení; • nebyla by zajištěna daňová neutralita.3 Proto harmonizační proces nepřímých daní postupoval relativně rychle a v dnešní době je v mnohem pokročilejším stádiu, než u daní přímých. 3.5.1.1 Harmonizace daně z přidané hodnoty Jak již bylo zmíněno, co se týče daně z přidané hodnoty, existovaly v členských státech Evropské unie dva systémy výběru tohoto druhu daně. Většina členských zemí používala tzv. kumulativní kaskádový systém daně z obratu, jehož princip spočívá v uvalení daně (procenta daně) na celou hodnotu produktu v každém stupni produkce. Výši daně, a tím i konečné ceny výrobku, mohli výrobci a distributoři snadno ovlivnit vytvářením integračních celků za účelem snížení daňového zatížení. Vlastní systém daně z přidané hodnoty užívala pouze jediná země – Francie. Díky systému sledování daně zaplacené u plnění na vstupu i výstupu je takto odvedena daň pouze ze skutečně přidané hodnoty a nedochází tedy k duplicitnímu zdaňování. Není tedy nijak podstatný počet výrobních a distribučních stupňů, systém umožňuje i snadnější zdaňování služeb, je celkově přehlednější a zaručuje daňovou neutralitu. K nevýhodám tohoto systému lze přičíst sice vyšší administrativní náročnost a vyšší daňové sazby, nicméně lze kdykoliv určit přesnou výši daně, což je pro dovoz a vývoz mezi členskými zeměmi velmi podstatné. Z těchto důvodů bylo rozhodnuto o zavedení tohoto systému v Evropské unii. Jelikož většina zemí měla ve své legislativě zakotven nevyhovující kumulativní kaskádový systém, a sjednocení či alespoň přiblížení všech daňových soustav není věcí triviální, byl proces harmonizace upraven několika směrnicemi a realizován postupně. V první fázi šlo hlavně o zavedení systému daně z přidané hodnoty ve všech členských zemí Evropské unie, což bylo upraveno v roce 1967 tzv. první směrnicí č. 67/227/EEC, která členské země k tomuto kroku zavazovala nejpozději k 1. 1. 1970. Tento termín byl však později pro některé země prodloužen. Přínosem druhé směrnice byla zejména definice pojmů: předmět daně, místo zdanitelného plnění, území státu, dodání 3

Více Nerudová 2005, s. 28-29.


24

zboží a služby atd. Touto směrnicí bylo také povoleno přijetí speciálních ustanovení (za účelem zabránění daňových podvodů), dále umožňovala rozdílnost v daňových sazbách v jednotlivých zemích, kromě uplatňování nulové sazby daně (ta byla naopak omezena), a možnost speciálních režimů pro malé podniky a zemědělství. Třetí, čtvrtá a pátá směrnice (č. 69/463/EEC, č. 71/401/EEC a č. 72/250/EEC) prodlužovaly časový limit pro přijetí jednotného systému daně z přidané hodnoty pro Belgii (třetí) a Itálii (čtvrtá a pátá). Výsledkem implementace první a druhé směrnice bylo dokončení strukturální harmonizace v roce 1973. V daňových systémech však existovalo mnoho odlišností a výjimek, což bylo spojeno s implementací druhé směrnice, která tyto výjimky umožňovala, proto byla následně v roce 1977 nahrazena přelomovou šestou směrnicí č. 77/388/ECC. Tato směrnice, která byla více než třicetkrát novelizována, je i dnes, v podobě nové, obsahově podobné směrnice č. 2006/112/EC (z roku 2006), považována za základní dokument určující pravidla pro daň z přidané hodnoty. V rámci zavedení jednotného vnitřního trhu, došlo směrnicí č. 91/680/EEC ke zrušení daňových hranic a k těmto významným změnám: 1. nákup soukromých osob je zdaňován výhradně v zemi, kde je realizován (zrušení vrácení daně z přidané hodnoty obyvatelům jiného členského státu při přechodu přes hranice), vyjma nákupu nového dopravního prostředku, 2. systém dovozu a vývozu je mezi členskými státy Evropské unie nahrazen tzv. intrakomunitárním plněním, přičemž se třetími zeměmi je nadále uplatňován. Úplné jednotnosti daňových sazeb však nebylo jednoduché dosáhnout. Jejich výše je totiž často určována historickou tradicí a snahy o jejich ovlivnění byly považovány za zasahování do národní suverenity. Navíc by mnohé země přišly o značný příjem do veřejného rozpočtu. Nejen z těchto důvodů se po vzoru Spojených států amerických, které mají zachovány při vyšším stupni integrace také rozdílné daňové sazby, proces pozastavil ve fázi aproximace daňových sazeb. Směrnicí č. 92/77/EEC byly však pro všechny státy stanoveny alespoň minimální hranice sazeb: • •

základní sazba – minimum 15 %, ne více než dvě snížené sazby ve výši minimálně 5 %.

Tyto pravidla i přesto, že směrnice vstoupila v platnost k 1. 1. 1993, nedodržovalo k 31. 12. 2006 celkem 7 členských zemí rozšířené unie (včetně Lucemburska). V rámci evropské unie probíhá tzv. intrakomunitární obchod, který sice nevyžaduje celní kontroly, nicméně je nutné provádět kontrolu správného odvodu daní. Tento administrativně náročnější proces, si vyžádal povinné zavedení daňového identifikačního


25

čísla, jehož existenci lze ověřit pomocí datového systému VIES. Obchod samotný a výměnu údajů si obchodníci organizují sami. K monitoringu pohybu zboží (nikoliv služeb) přes hranice byl pak založen kontrolní systém Intrastat, kterému podává hlášení jak dodavatel, tak odběratel nezávisle na sobě. I nadále je v Evropské unii užíván tzv. princip země určení. Spočívá v tom, že při vývozu zboží je daň z přidané hodnoty vrácena a zboží je zdaněno až v zemi konečné spotřeby. Tento původně přechodný režim se velice osvědčil, takže původně plánovaný přechod na princip země původu (platba daně v zemi původu) v nejbližší době není reálný. Režim země původu totiž vyžaduje zavedení jednotné daňové sazby, což jak uvedeno výše, není v současné době dosažitelným cílem. 3.5.1.2 Harmonizace akcízů Prvním významným krokem v oblasti harmonizace akcízů (selektivních spotřebních daní) byla regulace počtu akcízů na pět v roce 1972, a to: • • • • •

z minerálních olejů, tabáku, lihovin, piva, vína,

přičemž všechny ostatní akcízy měly být v členských státech Evropské unie zrušeny. Dalším a zásadním krokem pak byla implementace celého systému spotřebních daní k 1. 1. 1993 v rámci zavedení jednotného vnitřního trhu tzv. horizontální směrnicí č. 92/12/EEC. Tato směrnice je základním a obecným dokumentem, upravujícím výrobu, držení a přepravu produktů podléhajících akcízům. Dále zavádí Jednotný celní sazebník, definuje základní pojmy, jako je zdanitelné plnění, pohyb zboží, placení daně atd. V článku č. 2 pak odkazuje na další dvě skupiny směrnic, upravující jednak strukturu akcízů – tzv. strukturální směrnice, a přiblížení (aproximaci) sazeb těchto akcízů. Podobně jako u harmonizace daně z přidané hodnoty, tak i u harmonizace akcízů nebylo prozatím dosaženo stádia úplné jednotnosti daňových sazeb, ale pouze strukturální jednotnosti. Otázka daňových sazeb akcízů je totiž, podobně jako u daně z přidané hodnoty, pro mnoho členských zemí citlivé téma (zejména v oblasti alkoholických nápojů). Horizontální směrnice povoluje členským zemím (při dodržení určitých podmínek) uvalovat na zboží ještě další nepřímé daně. Stejně jako u daně z přidané hodnoty, je i u akcízů uplatňován princip země určení – zboží je zdaňováno v zemi spotřeby


26

příslušnými národními sazbami daně. Jednotlivé konkrétní akcízy jsou upraveny každý samostatnou směrnicí.

3.5.1.2.1 Akcíz z energetických produktů a elektrické energie Legislativně byl upraven nejprve směrnicí č. 92/81/EEC jako daň z prodeje a spotřeby minerálních olejů, které slouží jako palivo, či pohonná hmota. Přijetím směrnice č. 2003/96/EC byl v souladu s Kjótským protokolem4 restrukturalizován na daň z energetických produktů a elektrické energie. Kromě dosud zdaňovaných komodit (benzínu, nafty, petroleje a topných olejů) zavádí i zdaňování uhlí, zemního plynu a elektrické energie. Dále rozlišuje mezi pohonnými hmotami, palivy pro použití v průmyslu a pro komerční účely, palivy pro vytápění a elektrickou energií a stanovuje minimální sazby daní pro každou skupinu.

3.5.1.2.2 Akcíz z alkoholu a alkoholických nápojů Směrnice č. 92/83/EEC rozděluje dle historických tradic produkty obsahující alkohol na: • pivo, • víno, • meziprodukty, • alkohol a alkoholické nápoje. Konkrétní úprava každé spotřební daně pro výše uvedené skupiny alkoholických nápojů je uvedena ve směrnici č. 92/84/EEC a dalších souvisejících nařízeních. Sazby se stanovují v peněžních jednotkách (EUR) na hektolitr alkoholu, také s ohledem na obsah alkoholu v nápoji. Pro každý druh alkoholu je stanovena touto směrnicí minimální sazba, přičemž členské země mohou stanovit libovolnou sazbu, která musí být vyšší než minimální. Pro víno platí nulová minimální sazba. Výše tohoto druhu spotřebních daní odpovídá jak v České Republice, tak v Lucembursku směrnicím a nařízením Evropské unie. V porovnání s Českou Republikou však Lucembursko uplatňuje výrazně nižší sazby spotřebních daní z alkoholu. Podle zveřejněných studií směrnice ve stávající podobě ke sblížení sazeb nevedou, proto mělo dojít k nové úpravě sazeb, kterou měly být sazby zvýšeny a sjednoceny. Cílem mělo být vyrovnání výrazných rozdílů v sazbách členských zemí a zároveň alespoň částečné zohlednění inflace od roku 1992. Po dlouhých jednáních a úpravách byl však celý návrh 10. 7. 2007 Parlamentem zamítnut.

4

Dokument zavazující průmyslové země ke snížení emisí plynů, způsobujících skleníkový efekt; Evropské společenství ratifikovalo ještě v 15 členech dne 31. 5. 2002.


27

3.5.1.2.3 Akcíz z tabáku a tabákových výrobků Aktuální směrnicí pro zdaňování tabáku a tabákových výrobků je směrnice č. 2002/10/ES ze dne 12. února 2002, kterou se mění směrnice č. 92/79/EHS, č. 92/80/EHS a č. 95/59/ES (upraveny později směrnicí č. 1999/81/EC). Směrnice č. 95/59/ES je zase konsolidací původních směrnic, upravujících tuto problematiku, a to směrnice č. 72/464/EEC a č. 79/32/EEC. Současná legilsativa Evropského společenství rozděluje tabákové výrobky na cigarety, doutníky a doutníčky, jemně řezaný tabák k ručnímu balení cigaret a ostatní tabák ke kouření. Formy daně, které lze aplikovat jsou: • • •

daň ad valorem (procentní sazba z maximální maloobchodní ceny), daň jednotková (minimální částka na kilogram nebo nebo u doutníků a doutníčků na počet kusů), smíšená (kombinace valorické a jednotkové daně).

Celková minimální výše tohoto akcízu pro každý členský stát je 57 % maloobchodní prodejní ceny (včetně všech daní) a nesmí být nižší než 64 EUR za 1000 cigaret nejžádanější cenové kategorie. Celková minimální spotřební daň, která je vyjádřena jako procento nebo jako částka na kilogram nebo na počet kusů, musí být potom nejméně rovna sazbě nebo minimální výši stanovené pro: • • •

doutníky a doutníčky: 5 % maloobchodní prodejní ceny včetně všech daní nebo 11 EUR z 1000 kusů či 11 EUR z jednoho kilogramu, jemně řezaný tabák k ruční výrobě cigaret: 36 % maloobchodní prodejní ceny včetně všech daní nebo 32 EUR za kilogram, ostatní tabák ke kouření: 20 % maloobchodní prodejní ceny včetně všech daní nebo 20 EUR za kilogram.

3.5.2 Harmonizace přímých daní Původním plánem Evropského společenství v oblasti přímých daní byl stejný harmonizační postup jako v oblasti daní nepřímých – nejprve harmonizovat strukturu daňových základů a posléze daňových sazeb. Jak se však časem ukázalo, rozdíly v metodách stanovení daňových základů i sazeb jsou mnohem výraznější, než se předpokládalo. Zdanitelný základ osobní důchodové daně je ovlivněn především sociální politikou státu, co se týče korporátní daně, je považována za významný nástroj hospodářské politiky. Zasahování do těchto oblastí pak bylo členskými zeměmi považováno za snahu o omezení jejich fiskální


28

suverenity, proto bylo obtížné dosáhnout jednomyslné shody při přijímání nových směrnic. Další skutečností, která přispívá k současné stagnaci harmonizačního procesu přímých daní je existence rozdílných účetních systémů členských zemí. Struktura osobní důchodové daně je u členských států Evropské unie velice různorodá. Jen počet daňových pásem se pohybuje v rozmezí od jednoho až k počtu sedmnácti právě u Lucemburska, přičemž daňové sazby a míra progresivity zdanění se také velmi liší. Česká republika měla do konce roku 2007 progresivní daňovou sazbu se čtyřmi daňovými pásmy, od 1. 1. 2008 je daňovou reformou zavedena jedna rovná daňová sazba ve výši 15 %. Mnohem důležitější z hlediska fungování jednotného vnitřního trhu je harmonizace daní korporátních. Daně ze zisku firem by neměly způsobovat bariéry ve fungování vnitřního trhu a deformaci hospodářské soutěže, k čemuž podle výsledků zkoumání tzv. Rudingova výboru5 dochází. Většina změn navrhovaných tímto výborem však nikdy nebyla realizována z důvodu neochoty členských zemí. V devadesátých letech však došlo k významným ekonomickým změnám (četné mezinárodní fůze a akvizice) zejména v souvislosti s růstem mobility výrobních faktorů a nárůstem elektronického obchodování, což vedlo k pověření Evropské komise k vypracování studie o zdaňování korporací, s cílem analyzovat tuto daň v zemích Evropské unie a navržení vhodných ustanovení k podpoře přeshraničního obchodu, ekonomické efektivity a harmonizace v této oblasti. Na základě této analýzy a celkového vývoje (respektive stagnace) dosavadní harmonizace přímých daní byly přehodnoceny původní cíle spočívající ve sjednocení daňových sazeb i daňových základů. Novým cílem je pouze harmonizace strukturální, tzn. sjednocení daňových základů, s přijetím skutečnosti o výši daňového zatížení v dané zemi a podpoře transparentnosti zdanění. Sazba daně totiž vždy nemusí odpovídat skutečné míře zdanění. To je dáno rozdíly v metodách stanovení hospodářského výsledku, skutečná „efektivní“ sazba daně se může od oficiální „nominální“ daňové sazby výrazně lišit. Tyto rozdíly má pak sjednocení stavby daňového základu odbourat. Evropská komise navrhla čtyři možné další postupy ve zdaňování příjmů korporací v rámci Evropského společenství: •

5

Zdanění v domácí zemi (Home state taxation) – společnosti podnikající na mezinárodní úrovni by zdaňovaly jejich konsolidovaný výsledek ve státě, kde se nachází vedení společnosti. Model může přinést značné zjednodušení zdanění

Výbor ustanovený v roce 1992, složený z expertů na korporátní zdanění vedený Onnem Rudingem, bývalým nizozemským ministrem financí.


29

těmto společnostem, avšak může také vést k nárůstu daňové konkurence mezi zeměmi. •

Společný konsolidovaný základ daně (Common Consolidated Tax Base) – je hlavním dlouhodobým cílem v oblasti harmonizace základu daně korporací. Předpokládá existenci jednotného základu daně pro společnosti, které jsou aktivní na území více států, zatímco ostatní subjekty by podléhaly domácímu systému zdaňování. Výhodou je opět zjednodušení postupu zdanění a zvýšení jeho transparentnosti. Nedostatkem je pak zejména možná diskriminace malých společností, které nemají možnost tento systém využívat a možné zneužití systému pro daňové úniky a spekulace.6

•

Evropská korporativní daň (European Union Company Tax) – výběr a administrativa této daně by probíhala pro nadnárodní společnosti na evropské úrovni formou jednotného základu a daňové sazby.

•

Povinný jednotný (harmonizovaný) základ daně (Compulsory Harmonized Corporate Tax Base) – vyžadoval by přijetí jednotného základu daně, který by nahradil dosud existující národní daňové základy. Tento proces by pak logicky musel vyústit k celkové harmonizaci této daně, to znamená i daňových sazeb, čemuž se členské země tak brání. Tento vývoj tedy v budoucnu není velice pravděpodobný.

Vzhledem k více možným navrhovaným způsobům řešení, zvolila Evropská komise strategii, spočívající ve sledování více cílů současně, tzv. „twin-track strategy“. Hlavním cílem je však, jak již bylo výše uvedeno, implementace společného konsolidovaného základu daně. V krátkodobém časovém horizontu je pak uvažováno také o projektu zdanění v domácí zemi. Čím dál tím větší roli hrají v harmonizaci přímých daní rozsudky Evropského soudního dvora, které ovšem přispívají spíše než k posunu stejným směrem k negativní harmonizaci. Nicméně jsou také formou harmonizace (v současné době možná i jedinou formou uplatňovanou v oblasti přímých daní. Jejich přínosem u členských států Evropských společenství je odstraňování legislativy, která je v rozporu ze zakládající smlouvou. V obchodním právu se harmonizace korporátních daní projevila zejména vznikem Evropské společnosti nařízením č. 2157/2001/EC a Evropské družstevní

6

Pro tuto problematiku byla ustanovena speciální pracovní skupina Common Consolidated Tax Base Working Group.


30

společnosti nařízením č. 1435/2003/EC. Evropská společnost může vzniknout z již existujících společností, a to čtyřmi způsoby: • • • •

fúzí, vytvořením holdingu, založením dceřiné evropské společnosti, nebo změnou právní formy.

Evropská společnost má právní formu akciové společnosti, přičemž základní kapitál musí činit alespoň 120 000 EUR. Společnost se registruje ve členských státech Evropské unie podle svého sídla. Její výhoda spočívá zejména v odstranění překážek a administrativních nákladů při přesunu sídla společnosti, protože nepodléhá národnímu, ale komunitárnímu právu. Důležitým prvkem harmonizace přímých daní, a to zejména osobních důchodových daní, jsou dohody o zamezení dvojího zdanění. V současnosti jsou bilaterální a multilaterální dohody mezi jednotlivými zeměmi uzavírány podle vzorového modelu OECD („OECD Model Tax Convention“). Cílem Evropské unie je však nahradit v budoucnu tyto dohody pouze jedinou smlouvou, také postavenou na modelu OECD.

3.6 Srovnávání daňových soustav Srovnávání daňových soustav lze provádět zejména na základě poznatků daňové teorie. Základní faktory, které lze objektivně srovnávat jsou: • •

výše daňového zatížení obyvatelstva – daňové kvóty, struktura daňové kvóty (daňového mixu).

Výše zmiňovaná daňová kvóta je poměrový ukazatel, kterým lze měřit daňové zatížení obyvatelstva. Představuje poměr celkových daňových příjmů veřejného rozpočtu k hrubému domácímu produktu země. Země ze skupiny OECD používají pro sestavení daňové kvóty třídění daní podle metodiky OECD na šest základních skupin a další podskupiny. Ukazatel přitom nevypovídá o ekonomické úrovni země (u poměrně stejně vyspělých zemí se může tento ukazatel lišit). Kromě obecného srovnání na základě celkové daňové kvóty lze pak porovnávat i dílčí daňové kvóty podle jednotlivých skupin daní opět k hrubému domácímu produktu. Tyto ukazatele pak slouží k popisu struktury daňové kvóty – v jaké míře se na celkovém výnosu z daní podílely jednotlivé skupiny daní. Struktura daňové kvóty (daňový mix) není u všech zemí jednotná, jelikož některé země


31

upřednostňují výběr přímých daní, zatímco u některých zemí tvoří největší příjem veřejného rozpočtu daně nepřímé. Daňová kvóta je sice nejlepším a nejpoužívanějším ukazatelem využívaným při mezinárodním srovnávání, nelze ji však považovat za 100 % přesný odraz skutečnosti. Zkreslení daňové kvóty může být způsobeno jednak nepřesným odhadem hrubého domácího produktu (pokud oficiální odhad nezahrnuje produkci tzv. šedé ekonomiky, tak se daňová kvóta stává nadhodnocenou). Další zkreslení pak můžou způsobit rozdíly v charakteru daňových příjmů (různé země považují za daň různé položky). Kvóta také nezohledňuje poskytnuté daňové úlevy a vládní záruky za půjčky. Zkreslení daňové kvóty také způsobuje rozdílné pojetí transferů jako negativních daní u některých zemí a povinnost odvádění daní z transferů. Rozdíly mezi zeměmi existují i v oblasti daňového určení příjmů z vybraných daní. Tuto problematiku však daňová kvóta nezachycuje. Členské země Evropské unie odvádí část ze svých daňových výnosů do rozpočtu Evropské unie. U federálních států jsou pak výdaje veřejných rozpočtů tvořeny výdaji na státní a federální úrovni. Kromě daňové kvóty a porovnávání nominálních daňových sazeb je možné v mezinárodním srovnávání využít také efektivní daňové sazby. Ty zobrazují poměr daňového výnosu k jeho skutečnému ekonomickému základu. Dále lze z používaných ukazatelů jmenovat například průměrnou míru daňového zatížení práce (Široký 2007, s. 31), která stanovuje poměr daní z mezd a zaplacených příspěvků na sociální zabezpečení k hrubé mzdě. Daňové prostředí dané země ovlivňuje mnoho různých faktorů. Nejvýznamněji jistě faktory ekonomické, politické, kulturně-historické a administrativně-institucionální uspořádání země, významnou roli pak hraje i technický pokrok společnosti a stoupající míra globalizace.

Daňový systém České republiky

4

32


4.1 Základní makroekonomické ukazatele a současná ekonomická situace země Tabulka 1: Základní makroekonomické ukazatele České republiky v letech 2002 – 2006. 2002

2003

2004

2005

2006

HDP v mld. Kč7

2 464,4

2 577,1

2 814,8

2 987,7

3 231,6

HDP na obyvatele v Kč8

241 593

252 617

276 064

291 938

314 765

HDP přírůstek (%)

1,9

3,6

4,6

6,5

6,4

Míra inflace (%)

1,8

0,1

2,8

1,9

2,5

Míra nezaměstnanosti (%)

7,3

7,8

8,3

7,9

7,1

Zdroj: Český statistický úřad, vlastní zpracování.

V posledních dvou letech vykázala česká ekonomika průměrné tempo růstu hrubého domácího produktu vyšší než 6 %. Tato skutečnost svědčí o dobré ekonomické situaci země. Předpokládané průměrné tempo růstu v letech 2006 – 2008 má dosáhnout 5,25 % ročně. Růst hrubého domácího produktu je zapříčiněn především růstem exportu a spotřeby domácností. Problematickou oblastí je deficit veřejného rozpočtu ve výši 2,9 %9 hrubého domácího produktu pro rok 2006. Obecná míra nezaměstnanosti zaznamenala v posledních dvou letech pokles. Průměrná hrubá mzda dosahuje v roce 2007 výše 21 470 Kč. Hrozbou poslední doby je neustálé zvyšování zadlužování domácností. V roce 2006 se zadluženost domácností odhadovala na 39 %, v roce 2007 se odhaduje již na 45,5 %.

7

V běžných cenách. Ve stálých cenách roku 2000. 9 Údaj ČSÚ pro rok 2006. 8


33

SCHÉMA 1: Daňová soustava ČR - základní členění daní10

DANOVÁ SOUSTAVA ČR

DANĚ NEPŘÍMÉ

DANĚ PŘÍMÉ

Daně důchodové

Daně majetkové

Daň z příjmů právnických osob

Daň z přidané hodnoty

Spotřební daně (akcízy)

z tabákových výrobků

Daň z nemovitostí

z piva Daň z příjmů fyzických osob

Daň z převodu nemovitosti

z vína z lihu

Sociální pojištění

Daň silniční z minerálních olejů

Daň dědická Daň darovací

Ekologické daně

Daň ze zemního plynu a některých dalších plynů Daň z pevných paliv Daň z elektřiny

10

Zdroj: vlastní zpracování.


34

4.2 Charakteristika jednotlivých daní 4.2.1 Daň z příjmů fyzických osob Osoby povinné k dani z příjmů fyzických osob jsou všechny fyzické osoby (lidé včetně počatých dětí), narodí-li se živé. Dle daňového domicilu jsou tyto osoby rozděleny na: •

•

daňové rezidenty, tzn. fyzické osoby, které mají na území České republiky trvalé bydliště, nebo se na území České republiky obvykle zdržují (pobývají v České republice alespoň 183 dní v příslušném kalendářním roce, a to jak souvisle, tak i v několika obdobích) s výjimkou osob pobývajících v České republice za účelem studia nebo léčení. Daňoví rezidenti zdaňují na území České republiky své světové příjmy. daňové nerezidenty, tzn. fyzické osoby, které nemají v České republice daňový domicil. Jsou to osoby, které nesplňují podmínky stanovené pro rezidenta. Zdaňován je pouze příjem plynoucí ze zdrojů na území České republiky, a to s ohledem k uzavřeným Dohodám o zamezení dvojího zdanění.

Předmětem daně je příjem (peněžní i nepeněžní) dosažený poplatníkem za zdaňovací období, kterým je kalendářní rok. Tento příjem snížený o daňové výdaje tvoří základ daně, pokud má fyzická osoba souběžně několik druhů příjmů, je základem daně součet jednotlivých dílčích základů daně. Daňová povinnost je pak zjištěna ze základu daně sníženého o nezdanitelné části základu daně a o položky odčitatelné od základu daně. Druhy zdanitelných příjmů (5): a) b) c) d) e)

příjmy ze závislé činnosti (§ 6), příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti (§ 7), příjmy z kapitálového majetku (§ 8), příjmy z pronájmu (§ 9), ostatní příjmy (§ 10).

Při stanovení základu daně fyzické osoby je potřeba zjistit výši dílčích základů daně u jednotlivých druhů příjmů. Metoda stanovení dílčího základu daně se liší dle druhu příjmu. Pro určité druhy příjmů je stanovena paušální výše výdajů, kterou lze uplatnit. Vznik ztráty připadá v úvahu pouze u příjmů dle § 7 a § 9. Pokud však dojde ke vzniku ztráty z dílčího základu daně podle § 7 nebo § 9, je možné tuto ztrátu započíst s případným ziskem z ostatních základů daně podle § 7 – 10. Pokud vznikne namísto základu daně ztráta (§ 7 – 10), nelze ji započíst proti dílčímu základu daně podle § 6, ale je možné ji


35

uplatnit v následujících pěti letech jako položku odčitatelnou od základu daně v rámci součtu dílčích základů daně dle § 7 – 10. Dani z příjmů fyzických osob podléhají až na výjimky i společníci veřejných obchodních společností a komplementáři obchodních společností. U příjmů zdaněných srážkou daně u zdroje jsou povinnosti spojené se zaplacením daně přeneseny na osobu vyplácející příjem – plátce daně. Specifikem je u daně z příjmů fyzických osob také možnost zahrnutí některých druhů příjmů do tzv. samostatného základu daně. Zde jsou příjmy zdaňovány zvláštní sazbou daně. Minimální základ daně se týká osob, které mají příjmy z podnikání dle § 7 a je aplikován na celkový základ daně, pokud by součet dílčích základů daně poplatníka nepřesáhl výši všeobecného vyměřovacího základu přepočítaného koeficientem pro účely důchodového zabezpečení za období provozování výdělečné činnosti. Pro zdaňovací období 2007 činí tato částka 120 800 Kč, počínaje zdaňovacím obdobím 2008 je tento institut pro podnikající fyzické osoby zrušen. Zdaňovacím obdobím je pro fyzické osoby kalendářní rok. Výběr daně je prováděn na základě ročního daňového přiznání k dani z příjmu fyzických osob. U osob, které vykonávají závislou činnost, či platí zálohy na daň z příjmu dle poslední známé daňové povinnosti, jsou v daňovém přiznání zúčtovány zálohy na daň z příjmu placené během zdaňovacího období s konečnou daňovou povinností. Schéma výpočtu daně z příjmů fyzických osob SOUČET DÍLČÍCH ZÁKLADŮ DANĚ DLE DRUHU PŘÍJMU -

NEZDANITELNÉ ČÁSTI ZÁKLADU DANĚ ODEČITATELNÉ POLOŽKY

= x

UPRAVENÝ ZÁKLAD DANĚ SAZBA DANĚ

= -

DAŇ SLEVY NA DANI A ZVÝHODNĚNÍ NA DĚTI

=

KONEČNÁ DAŇOVÁ POVINNOST


36

Sazba daně Pro daň z příjmu fyzických osob platí do konce roku 2007 klouzavě progresivní sazba daně. Pro rok 2007 platí tyto daňová pásma a sazby uvedené v tabulce níže. Od 1. 1. 2008 bude uplatňována rovná daňová sazba ve výši 15 %, od 1. 1. 2009 je pak plánováno zavedení rovné sazby ve výši 12,5 %. Tabulka 2: Daňová pásma a sazby daně z příjmů fyzických osob platná pro rok 2007. Základ daně Ze základu Daň přesahujícího od Kč do Kč 0 Kč 121 200 Kč 218 400 Kč 331 200 Kč a více

121 200 Kč 218 400 Kč 331 200 Kč

12% 14 544 Kč + 19 % 33 012 Kč + 25 % 61 212 Kč + 32 %

0 Kč 121 200 Kč 218 400 Kč 331 200 Kč

Přehled základních nezdanitelných částí základu daně podle § 15 zákona o daních z příjmů 11: • dary v hodnotě alespoň 2 % ze základu daně či 1 000 korun, celkem lze odečíst nejvýše 10 % ze základu daně, odběry krve se považují za dar na zdravotnické účely a jeden odběr je oceněn částkou 2 000 Kč; • úroky zaplacené z úvěru ze stavebního spoření nebo hypotečního úvěru poskytnutého na bytové potřeby, a to nejvýše 300 000 Kč; • úhrn příspěvků zaplacených na penzijní připojištění se státním příspěvkem, snížený o 6 000 Kč, nejvíce však 12 000 Kč; • pojistné zaplacené na soukromé životní pojištění v maximální výši 12 000 Kč; • členské příspěvky odborovým organizacím v maximální výši 1,5 % zdanitelných příjmů, nejvíce 3 000 Kč; • úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání, a to do částky 10 000 Kč ročně. Odečitatelné položky specifikuje § 34 zákona o daních z příjmů.

11

Položky musí splňovat podmínky zákona o dani z příjmů.


37

Tabulka 3: Přehled roční výše slev na dani a daňových zvýhodnění na děti. Sleva/zvýhodnění na: poplatníka

Rok 2007

Rok 2008

Rok 2009

7 200 Kč

24 840 Kč

16 560 Kč

0 Kč

24 840 Kč

16 560 Kč

druhého z manželů bez příjmů

4 200 Kč

24 840 Kč

16 560 Kč

držitele ZTP/P

8 400 Kč

49 680

33 120 Kč

poživatele částečného invalidní důchodu

1 500 Kč

2 520 Kč

2 520 Kč

poživatele plného invalidního důchodu

3 000 Kč

5 040 Kč

5 040 Kč

držitele průkazu ZTP/P

9 600 Kč

16 140 Kč

16 140 Kč

studenta

3 000 Kč

5 040 Kč

5 040 Kč

dítě

6 000 Kč

10 680 Kč

10 200 Kč

12 000 Kč

21 360 Kč

20 400 Kč

důchodce

dítě, které je držitelem ZTP/P

Daňové zvýhodnění na děti je specifické tím, že pokud je nárok na toto zvýhodnění vyšší, než daňová povinnost poplatníka, obdrží poplatník tzv. daňový bonus. Maximální limit tohoto bonusu činí 30 000 Kč do roku 2007, od zdaňovacího období 2008 je to 52 200 Kč. Od roku 2008 se při zdaňování mezd uplatňuje v České republice tzv. princip superhrubé mzdy. Jedná se o hrubou mzdu, zvýšenou o sociální a zdravotní pojištění, které je zaměstnanci hrazené zaměstnavatelem. Teprve tato částka tvoří základ pro výpočet daně. Manželské páry mají možnost uplatňovat společné zdanění manželů, za podmínky, že vyživují alespoň jedno dítě, žijící s nimi ve společné domácnosti. Manželé vypočítají každý svůj upravený základ daně, který je následně sečten a rozdělen na dvě části. Z těchto je pak vypočtena konečná výše daňové povinnosti pro každého z manželů. Daňové přiznání podávají každý zvlášť v zákonem stanovené lhůtě. Od 1. 1. 2008 společné zdanění manželů již v České republice nelze využít, neboť vzhledem k podmínkám po daňové reformě by bylo bezpředmětné.


38

4.2.2 Daň z příjmů právnických osob Dani z příjmu právnických osob podléhají právnické osoby, které mají v České republice své sídlo nebo místo svého vedení. Tyto společnosti zde zdaňují své celosvětové příjmy. Právnické osoby se sídlem v zahraničí zdaňují na území České republiky pouze příjmy odsud plynoucí. Zdaňovacím obdobím může být rok kalendářní, hospodářský, období od rozhodného dne fúze nebo převodu jmění na společníka anebo rozdělení obchodní společnosti nebo družstva do konce kalendářního nebo hospodářského roku a účetní období, pokud je delší než nepřetržitě po sobě jdoucích dvanáct měsíců. Předmětem daně jsou příjmy (výnosy) dosažené veškerou činností a z nakládání s veškerým majetkem společnosti. Předmětem daně nejsou položky specifikované § 18 zákona o daních z příjmů. Existuje také četné osvobození od daně z příjmů právnických osob, ta jsou uvedena v § 19 zákona o daních z příjmů. Základ daně se stanoví jako rozdíl příjmů, které jsou předmětem daně a výdajů (nákladů) vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Takto zjištěný základ daně lze snížit položkami odečitatelnými od základu daně (§ 34 zákona o daních z příjmů) a položkami snižující základ daně (§ 20 zákona o daních z příjmů). Lze také stanovit samostatný základ daně pro příjmy z dividend, podílů na zisku, vypořádacích podílů a dalších. Sazba daně pro rok 2007 je 24 %, pro rok 2008 je to 21 %, pro samostatný základ daně se uplatní sazba 15 %, penzijní, investiční a podílové fondy uplatňují 5 % sazbu daně.

4.2.3 Systém sociálního a zdravotního pojištění Sociální a zdravotní pojištění je hrazeno u zaměstnanců z části zaměstnancem, z části zaměstnavatelem. Vypočte se procentem z hrubé mzdy. Tabulka 4 : Přehled sazeb sociálního a zdravotního pojištění u závislé činnosti. Sociální pojištění Zdravotní pojištění Zaměstnanec 8% Zaměstnavatel 26%

4,50% 9%

Osoby samostatně výdělečně činné jsou povinny si pojištění samy spočítat a odvést. Zdravotní pojištění pak činí 13,5% a sociální pojištění 29,6 % z vyměřovacího základu.


39

4.2.4 Daně majetkové 4.2.4.1 Daň z nemovitostí Je tvořena: • daní z pozemků, kde je základem daně cena pozemku vynásobená výměrou, či skutečná výměra pozemku v m2. Daň se určí ze základu buď procentní, nebo korunovou sazbou, za použití násobícího municipálního koeficientu; • daní ze staveb, u kterých je základem daně výměra půdorysu nadzemní části stavby nebo podlahové plochy bytu v m2 vynásobená koeficientem 1,2. Sazby daně u staveb se pohybují dle účelu stavby/zastavěné plochy od 1 do 10 Kč/m2. Na pozemky jsou aplikovány dvě procentní sazby daně 0,25 % a 0,75 % a u ostatních pozemků 0,10 – 1,00 Kč/m2. Zdaňovacím obdobím je kalendářní rok. Daň z nemovitostí je upravena zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí.

4.2.4.2 Daň silniční Povinnost platit silniční daň mají fyzické nebo právnické osoby, vlastnící, provozující, či užívající vozidlo registrované a provozované v ČR, používané k podnikání nebo k jiné samostatné výdělečné činnosti. Vozidla přesahující hmotnost 12 tun jsou vždy předmětem daně silniční. Osvobození od daně jsou uvedena v § 3 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, který tuto daň upravuje. Základem daně je dle druhu vozidla buď zdvihový objem motoru, součet největších povolených hmotností na nápravy v tunách a počet náprav u návěsů, nebo největší povolená hmotnost v tunách a počet náprav u ostatních vozidel. Výši roční sazby daně stanovuje § 3 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční a zjistí se podle údajů uvedených v technických dokladech vozidla. Zdaňovacím obdobím je jeden kalendářní rok, zálohy se však platí ve čtyřech zálohách do 18. 4., 17. 7., 16. 10. a 15. 12. Pro vznik daňové povinnosti je rozhodující měsíc, ve kterém je vozidlo používáno. 4.2.4.3 Daň dědická, darovací a daň z převodu nemovitostí Tuto skupinu daní upravuje zákon ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí. Charakteristické je pro tuto skupinu daní rozdělení poplatníků do tří skupin a aplikace různých sazeb daně pro jednotlivé skupiny. Daň dědickou platí dědicové za bezúplatné nabytí majetku po smrti fyzické osoby, která dědictví dědicům odkázala. Předmětem daně je nabytí majetku movitého, nemovitého, či majetkových práv. Plátci daně jsou dědicové. Základem daně je hodnota majetku nabytého jednotlivými dědici, daňové přiznání podává každý dědic zvlášť do 30


40

dnů ode dne pravomocně skončeného řízení o dědictví. Dědicové jsou rozděleni do skupin podle stupně příbuznosti se zůstavitelem. Sazby daně se pohybují od 1,5 % do 20 %. Darovací daň jsou povinny odvést obdarované osoby, které nabyly bezúplatně movitý majetek, nemovitost, či jiný majetkový prospěch. Pouze pokud se majetek daruje do zahraničí, poplatníkem se stává vždy dárce, ne obdarovaný. Základem daně je cena majetku, snížená o prokázané dluhy a další položky dle zákona. Daňové přiznání je nutno podat do 30 dnů ode dne darování. Sazby daně se pohybují v rozmezí 1 – 40 % základu daně. Od 1. 1. 2008 bylo u těchto daní novelizací rozšířeno osvobození od daně, a to u daně dědické na skupinu 2. a u daně darovací na skupinu 1. a 2. Zároveň již není nutné u těchto dvou skupin poplatníků podávat daňového přiznání k dani dědické nebo k dani darovací. Dani darovací podléhá nově také bezúplatné nabytí věcného břemene (či obdobného plnění) při bezúplatném převodu nemovitosti, které bylo dosud předmětem daně z převodu nemovitostí. Předmět daně z převodu nemovitostí specifikuje § 9 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, a je jím především úplatný převod nebo přechod vlastnictví k nemovitostem. Poplatníkem daně je prodávající (převodce) a kupující (nabyvatel) je v pozici ručitele. Pokud dochází k nabytí vlastnického práva k nemovitosti na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva, je od 1. 1. 2008 namísto převodce poplatníkem nabyvatel nemovitosti. Základem daně je cena platná v den nabytí nemovitosti. Sazba daně je ve výši 3 % základu daně. Společně s daní darovací došlo od 1. 1. 2008 u této daně také k rozšíření nároku na prominutí daně při splnění zákonem stanovených podmínek (změny se týkají zejména zpětného nabytí nemovitosti).

4.2.5 Daň z přidané hodnoty (DPH) Daň z přidané hodnoty je typem nepřímé daně, jejíž daňové břemeno dopadá na konečné spotřebitele a podnikatele. Předmětem daně je zejména dodání zboží, poskytnutí služby, převod nebo přechod nemovitosti a další plnění poskytnutá za úplatu. Daň z přidané hodnoty je v České republice upravena zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Osoby povinné k dani a zároveň plátci daně jsou podnikající právnické a fyzické osoby, pokud naplňují zákonné podmínky registraci k dani z přidané hodnoty. Zdaňovacím obdobím může být buď kalendářní čtvrtletí, nebo kalendářní rok.


41

Mechanismus fungování daně z přidané hodnoty je podrobněji popsán v kapitole Harmonizace daně z přidané hodnoty. Česká republika uplatňuje od 1. 1. 2008 dvě sazby daně z přidané hodnoty, a to sazbu základní ve výši 19 % a sazbu sníženou ve výši 9 %.

4.2.6 Spotřební daně V České republice jsou vybírány tyto typy spotřebních daní (akcízů): •

daň z lihu;

•

daň z piva;

•

daň z vína a meziproduktů;

•

daň z minerálních olejů;

•

daň z tabákových výrobků.

Zákonná úprava spotřebních daní je zachycena zákonem č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. Správu těchto daní nevykonávají finanční úřady, nýbrž celní úřady dle místní příslušnosti plátce. Tím je dle zákona právnická nebo fyzická osoba, která je provozovatelem daňového skladu, dovozcem a ostatní osoby uvedené v § 4 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. Daňovým skladem je prostorově ohraničené místo na daňovém území České republiky, ve kterém jeho provozovatel vyrábí, zpracovává, skladuje, přijímá, či odesílá vybrané výrobky. Daňová povinnost vzniká výrobou nebo dovozem komodity spotřební daně. Osoby povinné k dani se musí registrovat u celního úřadu nejpozději vznikem první daňové povinnosti a zároveň daň zaplatit. Povinnost přiznat a zaplatit daň vzniká okamžikem uvedení zboží do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky (dříve tuzemska), pokud zákon nestanoví jinak. Osvobození od daně jsou uvedena v § 11 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. Výpočet daně je proveden většinou vynásobením daňového základu příslušnou sazbou daně. Podrobnější popis akcízů je uveden v kapitole Harmonizace akcízů. Zdaňovacím obdobím je s výjimkou vybraných výrobků kalendářní měsíc.

4.2.7 Ekologické daně Ekologické daně jsou součástí daňové soustavy České republiky od 1. 1. 2008, upraveny jsou zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. Jako ekologické daně jsou označovány:


42

• Daň ze zemního plynu a některých dalších plynů, • Daň z pevných paliv, • Daň z elektřiny. Základem ekologické daně je fyzická jednotka s určitým prokázaným negativním dopadem na životní prostředí. Zdaňovacím obdobím je u daně z plynu, daně z pevných paliv a daně z elektřiny kalendářní měsíc. Pokud vznikne plátci daňová povinnost, jsou povinni předložit daňové přiznání a zaplatit daň do dvacátého pátého dne po skončení zdaňovacího období, ve kterém tato povinnost vznikla.

4.2.8 Další platby mající charakter daní Do této kategorie spadají především: • • • • •

místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů; poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt; poplatek za užívání veřejného prostranství; poplatek z provozování výherních hracích automatů a další.

Daňový systém Lucemburska

5

43


5.1 Obecné informace o zemi Lucemburské velkovévodství je vnitrozemní stát o rozloze 2 586 km2, sousedící s Francií, Belgií a Německem. Lucembursko má 459 500 obyvatel, ž čehož pouze 277 700 obyvatel tvoří Lucemburčané. Mezi další národností skupiny patří zejména Portugalci (67 800), Francouzi (22 900), Italové (18 800), dále pak Belgičané, Němci, Britové, Holanďané, další příslušníci zemí EU a 28 000 občanů třetích zemí. Přes dalších 125 000 obyvatel okolních států přijíždí do velkovévodství denně za prací. Lucembursko je zemí velmi otevřenou, avšak s vysokým životním standardem. I přes velkou národností různorodost je Lucembursko charakteristické svým sociálním smírem a národní kohezí. Mluveným jazykem je Lucemburština, která je německo-francouzským dialektem. Jazykem administrativním je francouzština a pro psané slovo je většinou používána němčina. Země se dělí na 3 oblasti (Luxembourg, Diekirch, Grevenmacher), má 12 kantonů a 116 obcí. Hlavním městem je Luxembourg, druhým největším je Esch-sur-Alzette. Lucemburské velkovévodství je dědičnou konstituční monarchií. Výkonná moc je zajišťována velkovévodou Henri von Luxemburgem (obr. č. 1) a vládním kabinetem v čele s předsedou vlády Jean-Claude Junckerem. Zákonodárná moc je v rukou dvou komorového parlamentu, jehož jednu komoru tvoří poslanecká sněmovna a druhou je „Conseil d'Etat“ (Státní rada). Tu tvoří 21 řadových občanů, jejíž členové jsou jmenováni velkovévodou. Vykonává poradní funkci. Lucembursko je jednou z šesti zakládajících zemí Evropského společenství a tvoří hospodářskou unii s Belgií. Je také součástí měnové unie, platební měnou je tedy euro (dále jen EUR). Vzhledem ke své geografické velikosti a nedostatku domácí pracovní síly je velkovévodství velmi závislé na zahraničním odchodě a spolupráci s dalšími (primárně okolními) státy. Lucemburská ekonomika je tedy extrémně otevřená. V Lucembursku je kladen velký důraz na modernizaci a technologický rozvoj. Nejen proto je tato země sídlem mnoha významných operátorů a průmyslových společností, vyžadujících kvalitní produkci s vysokou přidanou hodnotou a produktivitou práce, která je v Lucembursku jednou z nejvyšších v Evropě. Země podporuje neustále další rozvoj vědy a vzdělání. Mezi důležité hospodářské odvětví patří služby (zejména finanční), které v roce 2004 vytvořily celkem 83 % hrubé přidané hodnoty, dále průmysl, doprava, telekomunikace a logistika. Objemem poskytovaných služeb Lucembursko s přehledem převyšuje všechny ostatní státy OECD. Dominantní postavení mají v lucemburské ekonomice jednoznačně finanční služby. Co se týče bankovního sektoru, se svým počtem 156 bank v roce 2006 se Lucembursko řadí


44

k významným finančním centrům světa. Jen banky zaměstnaly v tomto roce 24 752 zaměstnanců, přičemž v lucemburském vlastnictví byly pouze 4 banky, ostatní jsou banky zahraniční. Bilanční suma bank dosáhla 839,6 bilionů EUR a čistý zisk 5,7 milionů EUR. Kromě Banque Centrale de Luxembourg, jsou významné také Banque et Caisse dÈpargne de lÈtat a Société Nationale de Crédit et dÌnvestissement. Hlavními bankami jsou: Fortis (FBL), Dexia BIL, Raiffeisen a nejstarší bankou je Spořitelna (Spuerkeess), která v roce 2006 oslavila 150. výročí svého založení. Velmi vyvinutá je oblast privátního bankovnictví, velkovévodství nabízí mnoho výhod potenciálním investorům, včetně zjednodušených a kratších administrativních procedur spojených s investováním. Počet otevřených investičních fondů v roce 2006 dosáhl 2 238. Ty tvoří po bankách další významný zdroj zisku. Vláda podporuje lucemburské občany zejména v investicích do vlastních lucemburských fondů, a to pozitivně-diskriminační daňovou politikou. Zdanění výnosů z lucemburských fondů je nižší, než daně vybírané z investic do zahraničních fondů. Lucemburské fondy představují 22 % evropského investičního trhu. V Lucembursku působí také velké množství finančních a daňových poradců. Rozvinuté jsou rovněž služby pro podnikatele, architekty, inženýrské služby, pojištění, účetní experti, reklamní agentury, informatici, konzultanti, realitní kanceláře a grafická studia. Gastronomie a hotelnictví jsou v Lucembursku na velmi vysoké úrovni. Druhým nejvýznamnějším odvětvím je v Lucembursku ocelářský a metalurgický průmysl. Ačkoliv jeho význam v souvislosti s mohutným rozvojem sektoru služeb v posledních třiceti letech výrazně poklesl, zůstává i nadále jedním z klíčových odvětví. Přispívá k tomu i sídlo největšího producenta oceli na světě, společnosti ARCELORMITTAL, která jen v Lucembursku zaměstnává 5 870 zaměstnanců, celkový počet jejích zaměstnanců ve světě je pak přes 300 000. Cílem vlády je další rozvoj automobilového průmyslu, logistiky a zejména lehkého průmyslu, jež se snaží dlouhodobě stimulovat, vzhledem k vysoké technologické úrovni země. Dlouhodobou ekonomickou politikou je snaha o přilákání zahraničních investorů. V současnosti je Lucembursko velice závislé na hospodářském vývoji okolních států a dalších hospodářských partnerů, proto zde hraje velkou roli export. Snahou je tedy stabilizace hospodářského růstu země nezávisle na konjunktuře či stagnaci dalších zemí jeho omezením a orientací na domácí výrobu.


45

5.2 Základní makroekonomické ukazatele a současná ekonomická situace země Tabulka 5: Základní makroekonomické ukazatele Lucemburska v letech 2002 – 2007. 2002 HDP v mil. EUR12 HDP na obyv. v tis. EUR13 HDP přírůstek (%) Míra inflace (%) Míra nezaměstnanosti (%)

2003

2004

2005

2006

23 421,40 23 735,90 24 598,50 25 573,90 27 162,10

předpověď 2007 28 060,00

54,0

56,9

59,6

64,3

71,5

---

3,8

1,3

3,6

4,0

6,2

5,2

2,1

2,0

2,2

2,5

2,7

2,3

2,6

3,6

3,9

4,4

4,6

4,5

Zdroj: Statec, vlastní zpracování.

Z tabulky je patrný neustálý růst hrubého domácího produktu (dále jen HDP) Lucemburska, který v roce 2006 dosáhl rekordního tempa růstu ve výši 6,2 %. V roce 2007 byl předpokládán další růst ve výši 6 %, toho se však s nejvyšší pravděpodobností nepodaří dosáhnout. Nové předpovědi predikují růst ve výši 5,2 %. Ukazatel tempa růstu vykazuje extrémní volatilitu zejména díky nestabilnímu vývoji hrubého domácího produktu v minulých letech, což je způsobeno extrémní otevřeností ekonomiky a závislosti na ekonomickém vývoji dalších zemí. V posledních dvaceti letech dosahovalo v obdobích ekonomické expanze tempo růstu HDP Lucemburska přes dvojnásobek růstu Eurozóny. Lucembursko je v současnosti nejbohatší zemí Evropské unie. V roce 2006 se HDP na obyvatele vyšplhal na hodnotu 71 500 EUR, což je dvojnásobek evropského průměru. Největší podíl na růstu HDP v posledních letech má již zmiňovaný sektor služeb, který se v roce 2006 podílel na HDP 92 %, z toho 70 % tvoří jen služby finanční. Z dalších sektorů je to zejména průmysl (7,9 %). Růst HDP podporuje v roce 2006 také o14,4 % rostoucí export (opět zejména služeb). Spolu s růstem HDP roste v Lucembursku i zaměstnanost. Nové pracovní pozice jsou tvořeny většinou službami, zatímco v průmyslu dochází ke snižování pracovních pozic. V roce 2006 dosáhla zaměstnanost 63,6 %, vzhledem k roku 2005 vzrostla o 3,8 %. Existuje však reálné podezření, že míra zaměstnanosti je v posledních letech nadhodnocená díky možné „fiktivní zaměstnanosti“. Počet osob přihlášených k sociálnímu pojištění totiž nemusí odpovídat skutečně vytvořeným pracovním pozicím. Možné vysvětlení tohoto 12 13

Ve stálých cenách roku 2000. V běžných cenách.


46

aktuálního jevu je ve zneužívání lucemburského sociálního systému, jenž je jedním z nejštědřejších v Evropě. Je zapotřebí také zmínit, že nárůst zaměstnanosti je způsoben také neustálým přílivem zahraničních pracovníků, jejichž podíl je dnes okolo 70 % pracovního trhu velkovévodství. I přes uvedené skutečnosti roste současně i míra nezaměstnanosti, která v roce 2006 dosáhla 4,6 %. Je to způsobeno nedostatkem kvalifikované domácí pracovní síly, jelikož na kvalifikované pozice jsou přijímáni pracovníci ze zahraničí. Produktivita práce je však v Lucembursku jednou z nejvyšších v Evropě. Lucembursko má jako jediná evropská země zavedenou povinnou čtvrtletní indexaci mezd. V roce 2006 byl zaznamenán průměrný nárůst platů o 2,9 %, přičemž však byla zjištěna míra inflace 2,7 %. Na inflaci se podílela jednak indexace mezd, dále růst cen nájmů, energie, dopravy, pečovatelské péče a potravin. Minimální měsíční příjem činil v lednu 2007 EUR 1 570,28. Pro udržení růstu HDP bylo dosaženo v roce 2006 deficitu veřejného rozpočtu ve výši 1,9 % HDP, celkový dluh činil 1 479,2 EUR. Veřejný dluh vznikl v roce 2000 a od roku 2007 by jeho vývoj měl mít klesající tendenci až do roku 2009, kdy by měl být v ideálním případě vyrovnán.

5.3 Charakteristika daňového systému Lucemburský daňový systém se svou strukturou velmi podobá německému daňovému systému. Existuje zde tzv. Komunální obchodní daň (municipální), Daň z majetku (která se ovšem od roku 2006 netýká fyzických osob, ale pouze korporací), i zákon srovnatelný s německým „Daňovým řádem“. V roce 1967 byla daňová soustava od základu zreformována a zavedena daň z příjmů. Pro registrační a správní poplatky platí ustanovení podle francouzské předlohy, zatímco u nepřímých daní (daně z přidané hodnoty) aplikovalo Lucembursko daňové předpisy Evropské unie. Stejně tak i celní a agrární politika je shodná s politikami EU. Na základě Dohody o Hospodářské belgicko-lucemburské unii (z roku 1921) jsou Belgie a Lucembursko posuzovány jako jedna obalst pro účely celní politiky a spotřebních daní a příslušné belgické zákony uplatňovány i v Lucembursku. Lucemburské daňové předpisy jsou shrnuty v dokumentu „Code fiscal luxembourgeois“, který obsahuje i komentáře k zákonům. Správou přímých daní se zabývá instituce „Administration des Contributions Directes”. Je to především daň z příjmů fyzických i právnických osob, municipální obchodní daň a daň z majetku. Pod tuto instituci také spadá oblast aplikace Dohod o zamezení dvojího zdanění. Správa nepřímých daní (registrace a místní příslušnost) je, stejně jako výběr kolkovného, správních poplatků, hypotečních poplatků, dědické daně a daně z dědictví, registračních


47

poplatků a daně z přidané hodnoty, v kompetenci instituce „Administration de l’Enregistrement et des Domaines“. Tento správní úřad je také odpovědný za výběr poplatků na ochranu duševního vlastnictví, soudních výloh a popaltků, peněžních pokut a penále. Výběr a správa cla a spotřebních daní je zajištována úřadem „Administration des Douanes et Accises”. Tato instituce se stará i o řádný výběr daně z motorových vozidel, silniční daně, výčepní licence a ostatních spotřebních daní.

5.4 Charakteristika jednotlivých daní 5.4.1 Daň z příjmů fyzických osob Osoby povinné k dani z příjmů fyzických osob •

•

daňoví rezidenti, tzn. fyzické osoby, které mají na území Lucemburska trvalé bydliště, nebo se zde nachází místo jejich stálého pobytu a zdaňují zde své světové příjmy; daňoví nerezidenti, tzn. fyzické osoby, které nemají v Lucembursku daňový domicil, nebo se zde obvykle nezdržují. Zdaňován je příjem plynoucí z území Lucemburska, a to s ohledem k uzavřeným Dohodám o zamezení dvojího zdanění.

Předmětem daně je příjem dosažený poplatníkem za zdaňovací období, kterým je kalendářní rok. Zdanitelný příjem tvoří celkový čistý příjem snížený o mimořádné odpočty. Celkový čistý příjem je tvořen osmi druhy příjmů. Zákon o dani z příjmu stanovuje pro každý druh příjmu specifickou metodu stanovení čistého příjmu, přičemž jsou pro každý druh příjmu odečteny odpovídající nezdanitelné části a výdaje. Pokud je u jednoho druhu příjmu dosaženo ztráty, započte se tato ztráta s čistým příjmem jiného druhu, pokud není stanoveno jinak. Zdanitelné příjmy jsou řazeny následovně: -

SOUČET 8 PŘÍJMŮ DLE DRUHU NEZDANITELNÉ ČÁSTKY DLE DRUHU PŘÍJMU

= -

UPRAVENÝ ČISTÝ PŘÍJEM ZVLÁŠTNÍ VÝDAJE

= -

ZDANITELNÝ PŘÍJEM SRÁŽKY ZE ZDANITELNÉHO PŘÍJMU

Daňový systém Lucemburska = -

UPRAVENÝ ZDANITELNÝ PŘÍJEM MIMOŘÁDNÉ ODPOČTY

=

ZÁKLAD DANĚ

48

Druhy zdanitelných příjmů (8): f) g) h) i) j) k) l) m)

příjmy z podnikatelské činnosti; příjmy ze zemědělství a lesního hospodářství; příjmy ze svobodných povolání; příjmy ze závislé činnosti; důchodové příjmy a renty; výnosy z kapitálového majetku; příjmy z pronájmu; ostatní příjmy (ze spekulačních obchodů a movitého majetku).

Výdaje spojené se získáním, udržením a zajištěním příjmů jsou odečitatelné. Pro určité druhy příjmů je stanovena paušální výše těchto nákladů, která je automaticky uplatněna. Pokud by výše skutečných výdajů poplatníka stanovený paušál překračovala, je zde možnost uplatnit skutečné výdaje. Příjmy z podnikatelské činnosti tvoří především příjmy z obchodu, podnikání v průmyslu, stavebnictví, řemeslné činnosti, příjmy z podílů na zisku společníků veřejných obchodních společností, podnikatelských sdružení, komplementářů komanditní společnosti, odměny a náhrady plynoucí z podnikatelské činnosti, či za poskytnutí půjček, příjem z prodeje podniku nebo jeho části a další. Výdaje, které nelze zařadit mezi provozní náklady jsou zejména: • úroky z vlastního kapitálu; • renta, nájem či kompenzace za součást obchodního majetku placené podnikateli, nebo členovi jeho rodiny, jenž je s podnikatelem společně zdaňován, stejně tak jako mzda placená podnikateli, nebo jeho manželce/manželovi; • příspěvky na životní pojištění placené ve prospěch podnikatele, jeho právního nástupce či jeho blízkým příslušníkům; • příděly na vlastní pojištění; • rezervy na vyrovnání provozních náklad; • náklady na domácnost poplatníka i na pobyt příbuzných; • dotace, dary, podpory;

Daňový systém Lucemburska • • •

49

zaplacené penzijní připojištění; daň z příjmů fyzických osob, daň z bohatství, dědická daň, DPH; pokuty, zabavený majetek a další.

Statky spadající do obchodního majetku jsou: • statky určené k dlouhodobému užívání v provozní činnosti; • oběžný majetek; • pohledávky k třetím osobám. K oceňování majetku může být použitou být použity: • pořizovací náklady (při bezplatném převodu je majetek oceněn dílčí daňovou cenou ke dni pořízení), při směně majetku je použita hodnota směněného majetku s přihlédnutím k případnému rozdílu; • výrobní náklady – náklady na pořízení materiálu, výrobní mzdy a další náklady výroby. Ocenění dílčí daňovou cenou jednotlivých částí obchodního majetku je možné provést, pokud nabyvatel nabyl podnik za celkovou hodnotu a pokračuje v hospodářské činnosti. Majetek, který nelze odepisovat (půda, pozemky a podíly) je oceňován pořizovacími, či výrobními náklady. Pohledávky jsou oceněny jejich čistou hodnotou k bilančnímu dni. Ocenění odepisovaného majetku je v hodnotě pořizovacích či výrobních nákladů, přičemž majetek, který lze odepisovat je ten, který podléhá opotřebení a znehodnocení. Majetek lze odepisovat rovnoměrně (lineárně), hmotný investiční majetek s výjimkou budov lze pak odepisovat degresivně. Přechod z degresivní metody odepisování na lineární metodu je povolen, naopak však nikoliv. Ve zvláštních případech neobvyklého opotřebení je možné stanovit zvýšenou zůstatkovou cenu. Odepisovatelný majetek, jehož obvyklá doba používání nepřekračuje jeden rok, jehož vlastník je zároveň uživatelem a nepřekračují hodnotu 870 EUR za kus, mohou být odepsány v daném hospodářském roce – předčasný odpis. Zákon stanovuje také zvláštní režim odepisování investic, spojených s ochranou životního prostředí, úsporou energie a vytvoření pracovních míst pro postižené. Cele nebo částečně zastavěné pozemky budovami, které jsou pronajímány k bydlení, jsou odepisovány sazbou 6 % po dobu šesti let od dokončení stavby – zrychlené odepisování. Příjem dosažený za hospodářský rok je zdaňován ve zdaňovacím období, ve kterém končí hospodářský rok. Až na výjimečné případy je hospodářský rok totožný s rokem kalendářním.


50

Metoda stanovení čistého příjmu vychází z rozdílu v majetku podniku na začátku a konci účetního období, zvýšeného o osobní výdaje a sníženého o vklady dalšího kapitálu. Nezdanitelná část pro příjmy z podnikatelské činnosti je stanovena na 5 % části příjmu nepřesahujícího 75 000 EUR, pro část přesahující tuto hranici jsou to 2 %. Příjmy ze zemědělství a lesního hospodářství tvoří příjmy z polního a lesního hospodářství, vinařství, pěstování květin, ovoce a zeleniny, lesních školek a z provozu skleníků. V případě lesního hospodářství se samotná držba lesní plochy považuje za podnikání v lesním hospodářství. Dále pak příjmy z chovu zvířat a dobytka. Příjmy z včelařství, chovu ryb, pokud se nejedná o průmyslovou činnost, lovu zvěře či rybolovu, prováděného v souvislosti s lesně či polně hospodářskou činností. Příjem z polního a lesního hospodářství také zahrnuje příjem z prodeje celého podniku, jeho části, či podílu, nebo při ukončení činnosti podniku či jeho autonomní části. Hospodářským rokem je u polního a lesního hospodářství období od 1. října do 30. září následujícího roku. Metoda stanovení čistého příjmu vychází z obecně uznávaných účetních zásad, nicméně exitsuje zde zjednodušený výpočet čistého příjmu z této činnosti. Nezdanitelná část pro příjmy z polního a lesního hospodářství je ve výši 2 250 EUR. Další zvláštní odečitatelné položky tvoří náklady polno hospodářů na investice do modernizace strojů, zařízení a vybavení provozních budov, provedené na stálo. Náklady na tyto investice musí přesáhnout 867,63 EUR. Odečíst je pak možno: • •

30 % z investované částky nepřesahující 148 736,11 EUR; 20 % z investované částky přesahující 148 736,11 EUR.

Stanovení daně Ta část výsledku, která přesahuje průměrný příjem za současný a tři předchozí hospodářské roky, bude zdaněna obecnou sazbou daně z příjmů v maximální výši 27 %. Příjmy ze svobodných povolání se rozumí příjmy z vykonávání činností: • •

vědeckých, uměleckých, spisovatelských, vychovatelských, vzdělávacích; lékařů, zubních lékařů, veterinářů, porodních asistentek, fyzioterapeutů, masérů, advokátů, notářů, daňových poradců, správců majetku, účetních, stavitelů,


51

architektů, chemiků, novinářů, fotoreportérů, znalců, tlumočníků, překladatelů a tomu podobných. Stanovení daně Ta část příjmů z umělecké činnosti, která přesahuje průměrný příjem za současný a tři předchozí hospodářské roky, bude zdaněna podle paušální distribuční metody, s uplatněním paušální daňové sazby ve výši nejvíce 22,8 %. Důchodové příjmy a renty tvoří příjmy plynoucí z předchozího pracovního poměru, zpětná plnění vyplácená z penzijního pojištění, renty na výchovu a další. Za určitých podmínek je 50 % z čisté hodnoty vyplácených doživotních rent od daně osvobozeno, pokud jsou vypláceny jako zpětná plnění či odškodnění. Minimální paušál představující náklady na zajištění a udržení příjmů je 300 EUR, při společném zdanění 600 EUR. Výši příjmů představuje částka, přesahující minimální paušál. Výnosy z kapitálového majetku jsou zdaněny srážkovou daní podle druhu příjmu. Úrokové příjmy z vkladových účtů (termínované vklady, spořící vklady, vkladní knížky, stavební spoření, příjmy ze státních obligací atd.) daňových rezidentů od lucemburských společností, jsou zdaňovány srážkovou daní ve výši 10 %. Úrokové příjmy, jež nepřesahují 250 EUR, vyplácené jednou ročně od jedné instituce, jsou osvobozeny od daně. Úrokové příjmy lucemburských rezidentů z vkladů v některém členském státě EU jsou zdaněny srážkovou daní 15 %. Dividendy, příjmy z podílů na zisku, z cenných papírů a další, jsou zdaněny srážkovou daní 15%. Nezdanitelná část základu daně je u příjmů z kapitálového majetku 1 500 EUR ročně na osobu, u manželských párů uplatňujících společné zdanění je to 3 000 EUR ročně. Odčitatelná položka na příjmy z investiční činnosti je 25 EUR, při společném zdanění 50 EUR. Vznik ztráty však u tohoto druhu příjmu není možný. Příjmy z pronájmu se rozumí: • • •

příjmy z pronájmu movitého a nemovitého majetku, příjmy z postoupení práv k těžbě minerálních substancí nacházejících se na zemském povrchu či v zemi, příjmy z pronájmu či postoupení autorských práv,

Daňový systém Lucemburska •

52

užitná hodnota bytu obývaného jeho vlastníkem, včetně vedlejší budovy. Tato hodnota je stanovena paušálně.

Hodnota příjmů z pronájmu vyplývá z přebytku nad náklady na zajištění a udržení příjmu. Příjmy ze závislé činnosti a důchody jsou zdaňovány srážkovou daní: • •

zaměstnavatelem, z příjmů plynoucích zaměstnanci ze závislé činnosti vykonávané na základě pracovního poměru, důchodovou a penzijní pojišťovnou u důchodů a penzí v souvislosti s dřívějším pracovním poměrem.

Srážku daně provádí plátce daně měsíčně či denně shodně s tabulkou pro zdaňování fyzických osob s ohledem na odčitatelné položky, které činí 936 EUR ročně u zaměstnance a 300 EUR na důchodce. Jako kompenzace minimálního paušálu zvláštních výdajů podnikajících osob činícího 480 EUR ročně je zaměstnancům odečteno 600 EUR a penzistům 600 EUR ročně. Zaměstnavatel je zodpovědný za výši sražené daně. Daň sražená zaměstnavatelem se zvyšuje o pojištění "assurance dépendance" ve výši 1,4 % hrubé měsíční mzdy pro rok 2007, s odpočtem 392,57 EUR. V rámci ročního vyúčtování daně z příjmu je pak hrazena přirážka 2,5 % daňové povinnosti do fondu zaměstnanosti. Nezdanitelné části základu daně: a) odpočet pro samoživitele daňové třídy 1a ve výši 1 920 EUR ročně; b) odpočet pro zaměstnance a penzisty ve výši 600 EUR ročně; c) odpočet pro manžele uplatňující společné zdanění ve výši 4 500 EUR ročně, splňující podmínky pro uplatnění odpočtu; d) odpočet 9 780 EUR ročně na životního partnera s nízkým příjmem, vyžadujícího podporu. Tato částka může být zvýšena maximálně o 1 200 EUR ročně na každé dítě ve společné domácnosti pod 21 let; e) další odpočty. Zvláštní výdaje, které jsou uplatnitelné, pokud přesáhnou minimální paušál 480 EUR: a) renty a stálé výdaje dle zvláštní povinnosti; b) alimenty plynoucí rozvedenému manželovi z titulu rozhodnutí o oboustranném vyrovnání, nebo na základě soudního rozhodnutí u rozvodů po 1. 1. 1998 (nejvíce 20.400 EUR ročně);


53

c) úroky z úvěrů souvisejících s ekonomickou činností (nejvíce 672 EUR ročně). Tato částka se zdvojuje za každé dítě žijící s plátcem daně v daném období ve společné domácnosti; d) osobní odborové příspěvky nebo dobrovolné připojištění u lucemburské správy sociálního zabezpečení; e) jiné výdaje na pojištění (životní, pro případ smrti a dožití, nehody, nemoci, pracovní neschopnosti atd. ale i částky věnované organizacím, které toto pojištění poskytují), ve výši nejvíce 672 EUR za rok. Tato částka se zdvojuje za každé dítě žijící s plátcem daně v daném období ve společné domácnosti; f) příspěvky na stavební spoření, nejvíce 672 EUR. Tato částka se zdvojuje za každé dítě žijící s plátcem daně v daném období ve společné domácnosti; g) roční příspěvky na zaopatření na stáří (splatného nejdříve ve věku 65 a nejpozději ve věku 75 let) při minimální délce placení 10 let, jsou stanoveny dle věku držitele smlouvy a leží v rozmezí 1500 – 3200 EUR (viz tabulka). Tabulka 6: Výše maximálního ročního odpočtu příspěvků na penzijní zaopatření. Maximální roční odpočet (EUR) Věk < 40 let

1 500

40-44 let

1 750

45-49 let

2 100

50-54 let

2 600

55-74 let

3 200

Minimální paušál 480 EUR je stanoven, pokud skutečné výdaje tento paušál nepřekračují. Pro manželské páry uplatňující společné zdanění se částka minimálního paušálu zdvojnásobí, pokud oba vykonávají závislou činnost. Zvláštní výdaje přičitatelné k minimálnímu paušálu: a) zákonné příspěvky na sociální zabezpečení zaměstnance, i pokud jsou placeny zahraniční instituci sociálního zabezpečení v celé výši; b) zákonné příspěvky na sociální a zdravotní pojištění nezaměstnaných i rodinné příspěvky; c) důchodové připojištění z vůle zaměstnance do výše 1200 EUR; d) dary určitým lucemburským organizacím14, a to v minimální výši 120 EUR a maximálně do výše 500 000 EUR nebo 10% z celkového čistého příjmu za rok; 14

Seznam dostupný na: http://www.impotsdirects.public.lu/az/l/libera_dons/index.html#liste.


54

e) ztráty z předchozích hospodářských let dosažené podnikáním, ze zemědělství, lesního hospodářství a výkonem svobodných povolání. Od 31. 12. 1990 mohou být do dalších let přeneseny neomezeně, ale nelze je přenášet zpět. Další mimořádné odpočty: Daňový poplatník má dále nárok na zvýhodnění, které omezují jeho platební schopnost v souvislosti s hospitalizací, nebo pracovní neschopností, v souvislosti s péčí o děti a na domácnost. Podle stupně pracovní neschopnosti je možno odečíst 150 – 735 EUR za rok. Paušál za náklady na pomoc v domácnosti a péči o děti či nemohoucího příbuzného je nejvíce 3 600 EUR ročně. Diety dle onemocnění činí 327,22 EUR, nebo 490,83 EUR ročně. Odpočet za výdaje na výchovu dítěte nežijícího s poplatníkem ve společné domácnosti činí maximálně 3 480 EUR za rok. Od daně osvobozené příjmy tvoří zejména: • částky, které zaměstnanci od zaměstnavatele dostávají odděleně od mzdy v souvislosti s pracovním poměrem a obdržené náhrady nákladů vzniklých v souvislosti se získáním zaměstnání; • částky placené zaměstnanci zaměstnavatelem na zákonné sociální pojištění nebo sociální příspěvky pro rodiny odvedené do speciálního fondu zaměstnavatele ve výši hrazené zaměstnavatelem; • porodné a příspěvky na děti; • příspěvky a úlevy na sociálním pojištění; • příspěvky na pojištění zaměstnanců proti nehodě a nemoci u Asociace pro pojištění proti nehodám, stejně tak obdobné příspěvky placené zahraničními institucemi sociálního pojištění; • výplaty kapitálové částky životního pojištění; • příplatky za přesčasy (max. 1 800 EUR ročně), za práci v noci a v neděli; • 50 % měsíční doživotní renty placené s osobního penzijního plánu; • prvních 1 500 EUR ročně z výnosu obligací; • prémie za zlepšovací návrhy placená zaměstnavatelem spolupracovníkovi, nejvíce 250 EUR, a další. Manželské páry jsou zdaňovány společně s jejich nezletilými dětmi žijícími s nimi ve společné domácnosti. Metoda splittingu je uplatňována k dosažení nižší daňové sazby a spočívá k rozdělení celkového příjmu domácnosti na dvě poloviny, na jednu polovinu


55

z tohoto příjmu je uvalena daňová sazba pro svobodné (například dle třídy 1), nakonec je takto vypočtená daň zdvojnásobena. Osoby žijící v registrovaném partnerství nemohou společného zdanění využívat a jsou zdaňováni jako svobodní. Zdanění fyzických osob podléhá progresivní stupnici s 17 stupni, přičemž každý stupeň má odpovídající daňovou sazbu v rozmezí mezi 0% – 38 %. Tato stupnice je aplikována s ohledem na daňovou třídu, které jsou v Lucembursku 3. Klasifikace daňových tříd: 1) třída 1: lze sem zařadit osoby, které nespadají do tříd 1a) a 2), tzn. svobodné a bezdětné, odděleně žijící nebo rozvedené, které nedosáhly 65 let, 2) třída 1 a) ovdovělí; osoby svobodné, rozvedené nebo odděleně žijící s dětmi ve společné domácnosti, pokud je dítě mladší 21 let, starší 21 let a soustavně se připravuje na budoucí povolání, starší 21 let a zároveň duševně či tělesně postižené; osoby, které se začátkem zdaňovacího období dožily 65 let včetně a více. Výše uvedené osoby jsou zařazeny do této třídy, pokud nespadají do třídy 2. 3) třída 2: manželské páry se společným zdaněním, osoby méně než 3 roky ovdovělé, rozvedené a odděleně žijící. Pro osoby, které v Lucembursku nemají trvalé bydliště je rozdělení tříd následující. Pro dani podléhajícího devizového cizince platí třída 1, přičemž daňová sazba je minimálně 15,375 %, dále pak: • třída 1 a): společně žijící manželské páry, které dosahují v Lucembursku zdanitelných příjmů ze zaměstnání, ovdovělí anebo lidé přes 65 let, osoby, které nemají nárok na žádný odpočet na vyživované dítě, • třída 2: dobrovolně odděleně žijící manželské páry, páry se společným zdaněním, se společným místem daňového rezidentství, pokud více jak 50 % společného příjmu domácnosti pochází z území Lucemburska. Pokud nejsou splněny obě podmínky, musí být každý zdaněn samostatně, • třída 1: všichni ostatní. Plátci daně tříd 1a) a 2 mají eventuálně nárok na odpočet na vyživované dítě žijící ve společné domácnosti. Nerezidenti, kteří dosáhli přes 90 % příjmů v Lucembursku, jsou zde povinni k dani ze světových příjmů a jsou zdaňování podle daňových sazeb jako rezidenti. Minimální nezdanitelný příjem fyzických osob činí pro svobodné (daňová třída 1) 9 750 EUR a pro manžele (daňové třídy 1a, 2) 19 500 EUR.


56

Výběr daně Poplatníci daně podávají roční daňové přiznání za kalendářní rok do 31. března následujícího kalendářního roku. Při neodevzdání nebo pozdním podání daňového přiznání může být uvalena penalizace ve výši až 10% zjištěné daňové povinnosti. Poplatníci platí čtvrtletní zálohy na daň, které jsou pak na základě daňového přiznání kompenzovány s daní. Daň je sražena na základě daňového přiznání. Pokud bylo vybráno více peněz na zálohách nebo větší srážková daň, jsou tyto peníze vráceny. Částky sražené z mezd a důchodů jsou spočítány v rámci ročního vyúčtování v případě, že nejsou splněny daňové podmínky vyměřovacího základu. Pokud není splatná daň zaplacena, jsou účtovány úroky z prodlení ve výši 0,6 % daňové povinnosti za měsíc.

5.4.2 Systém sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění Příspěvky na sociální zabezpečení jsou stejně jako na zdravotní pojištění sdíleny zaměstnancem i zaměstnavatelem ve stejné výši. Jsou stanoveny obdobně jako v České republice procentem z hrubé mzdy. Zaměstnavatelé jsou navíc povinni odvádět za zaměstnance pracovní pojištění ve výši 0,11 % hrubé mzdy. Podrobný přehled sazeb pojištění je uveden v příloze 5 této práce. Tabulka 7: Přehled sazeb sociálního a zdravotního pojištění u závislé činnosti. Zaměstnanec Zdravotní pojištění Sociální pojištění Pojištění "assurance dépendance" Celkem

Zaměstnavatel

Celkem

2,8 % 8% 1,4 %

2,8 % 8% *

5,6 % 16 % 1,4 %

12,2 %

10,8 %

23 %

5.4.3 Daň z příjmů korporací Dani z příjmu právnických osob podléhají: a) kapitálové společnosti: akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, komanditní akciové společnosti, b) družstva, akciová družstva, sdružení rolníků, c) zájmová sdružení, vzájemné pojišťovny, penzijní pojišťovny, d) nezisková sdružení, církevní organizace, různé druhy neziskových a státních organizací, státní zařízení a další.


57

Všeobecné daňové zatížení právnických osob je redukováno především díky: • • • • •

daňovému zvýhodnění pro mateřské a dceřiné společnosti, které může vést k úplnému osvobození dividend anebo účetního zisku, daňovým úlevám, možnosti převodu ztrát, zdaňováním koncernů dle systému daňové integrace, různým dalším formám daňových slev.

Osvobozeny od daně jsou: Dobročinné organizace, čistě profesní sdružení a zemědělská družstva pro společné užívání strojů a zpracování nebo prodej zemědělských plodin členů, zajišťovny, organizace kolektivního investování, a další.15 Vyměřovací základ daně ze zisku korporací tvoří dosažený zisk, který je zjišťován bilanční metodou jako rozdíl čistých investovaných aktiv společnosti (aktiva – pasiva) na konci a začátku hospodářského roku, který je dále daňově upravován, zvyšován či snižován. Společnosti se sídlem v Lucembursku zdaňují jejich světový příjem, s ohledem na uzavřené smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Ztráty dosažené v hospodářských letech od 31. 12. 1990 mohou být do dalších let přeneseny neomezeně, ale nelze je přenášet zpět. Daňová integrace umožňuje koncernovým společnostem za určitých podmínek konsolidované zdanění jednotlivých společností koncernu se sídlem v Lucembursku. Při konsolidaci pak mohou být jejich výsledky vzájemně započítány. Systém je aplikovatelný na společnosti, které jsou z 95 % vlastněny jinou společností, nebo stálým obchodním zastoupením, které je neomezeně povinné ke korporátní dani v Lucembursku. Minimální doba aplikace systému je pět let. Pokud podíl vlastnických práv dosahuje 75 – 95 %, může být udělena výjimka lucemburským Ministerstvem Financí. Nejdůležitější daňové úlevy se vztahují na investice do rizikového kapitálu, audiovizuální investiční certifikáty, úlevy při zaměstnání občanů registrovaných jako nezaměstnaných, investice do dalšího vzdělávání zaměstnanců. Samotná sazba daně ze zisku kapitálových společností je 22 %. Efektivní sazba daně je ve výši 29,63 %. Konstrukce daně je popsána v tabulce níže.

15

Osvobození bylo platné i pro holdingové společnosti podnikající dle zákona z 31. července 1929. Dne 18. července 2006 bylo Evropskou komisí rozhodnuto, že se jedná o režim porušující pravidla státní pomoci společnostem, a tyto organizace musí být přizpůsobeny novému daňovému režimu.


58

Tabulka 8: Konstrukce efektivní sazby daně z příjmů korporací. Vlastní daň ze zisku korporací

22 %

Příspěvek do fondu zaměstnanosti (4 % z 22 %)

0,88 %

Municipální obchodní daň

6,75 %

Efektivní sazba daně

29,63 %

Vlastní sazba daňe ze zisku korporací je variabilní také v závislosti na výši příjmu: • 20 % pokud zdanitelný příjem nepřekročí 10 000 EUR, • 2 000 EUR + 26 % zdanitelného příjmu ležícího mezi 10 000 a 15 001 EUR, • 22 % pokud zdanitelný příjem překročí 15 000 EUR. Všeobecná sazba daně ze zisku kapitálových společností v posledních letech klesala, a to od roku 1995 kdy tvořila 40,29 %. Vláda se tím snaží podpořit vznik nových firem a vytvořit lepší podmínky pro podnikání. Položky, které nelze považovat za provozní výdaje: • • •

výdaje související výhradně se zvolenou formou obchodní společnosti; municipální obchodní daň, daň z příjmů korporací, daň z majetku; vyplacené tantiemy.

5.4.3.1 Zdaňování tantiém K dani jsou povinny osoby, které tantiémy obdrží. Jsou to odměny členům správní rady, auditorům a dalším, kteří vykonávají podobné činnosti ve společnosti. Základem daně je hrubá výše tantiém, srážková daň činí 20 %. Výběr daně se liší u rezidentů, kteří musí podat daňové přiznání k této dani, pokud jejich příjem z tantiém převýší 1 500 EUR. Jedná-li se o nerezidentní příjemce tantiém, srážková daň ve výši 20 % osvobozuje příjemce od placení další daně, pokud tento roční příjem nepřevýší 100 000 EUR a představuje jediný příjem v Lucembursku.

5.4.4 Municipální obchodní daň Tuto daň platí všechny obchodní společnosti na území Lucemburska, ale i v Lucembursku zastoupené firmy, nebo vedlejší provozovny firem zabývajících se stavebním, obchodním,


59

průmyslovým, těžebním nebo řemeslným podnikáním. Jsou zohledňovány ekonomické vazby mezi částmi korporace. Dílčí základ pro výpočet daně tvoří upravený hospodářský výsledek, který odráží účetní skutečnost. Ztráty z minulých období mohou být neomezeně přenášeny do hospodářského výsledku následujících let. Nezdanitelné části jsou u fyzických osob a osobních společností 40 000 EUR, zatímco u korporací 17 500 EUR. Formule na výpočet daně: Upravený hospodářský výsledek (zaokrouhlený na celých 50 EUR dolů) Nezdanitelné části (40 000 EUR nebo 17 500 EUR) = Dílčí základ daně x 3 % = Základ daně x Multiplikátor dle municipality 200 až 350 % = Daňová povinnost municipální daně U fyzických osob se uplatňují zvýhodněné sazby daně, vypočtené podle multiplikátoru pro korporace vzorcem: Sazba daně pro korporace/Sazba daně + 100. Příklad výpočtu je uveden v kapitole Praktická komparace daňových systémů. Tabulka 9: Ukázka stanovení municipální obchodní daně a její vliv na celkovou daň. Municipalita Sazba daně Sazba daně (příklad) Multiplikátor pro fyzické pro osoby korporace Esch/Alzette Luxembourg Esch/Sûre

300 % 250 % 200 %

8,26 % 6,98 % 5,66 %

Celková Celková daň daň fyzických korporací17 16 osob 9% 46,26 % 31,00 % 7,5 % 44,98 % 29,50 % 6% 43,66 % 28,00 %

Daň je vybírána na základě ročního daňového přiznání. Touto daní nelze snížit hospodářský výsledek pro výpočet základu daně ze zisku korporací. Její velikost se pohybuje v průměru kolem 7,5 %.

16 17

Položka zahrnuje maximální sazbu daně z příjmů fyzických osob a sazbu municipální daně. Položka zahrnuje základní korporátní sazbu daně 22 % a sazbu municipální daně.


60

5.4.5 Daň z majetku Osoby povinné k dani jsou právnické osoby s výjimkou osobních společností, zde zdaňuje každý společník majetek dle výše svého podílu. Majetkové přiznání vyplňují všechny kapitálové společnosti a společnosti, jejichž majetek převýšil 2 500 EUR a jejichž sídlo, nebo hlavní provozovna se nachází na území Lucemburska. Osvobozeny jsou spořitelny, penzijní fondy, zaměstnavatelské a sociální fondy s právní subjektivitou, neziskové kulturní organizace, charita, lucemburská Společnost pro levné bydlení a společnosti vlastněné veřejnou správou. Daň z majetku fyzických osob byla zrušena k 1. 1. 2006. Vyměřovací základ tvoří hrubá výše majetku (hospodářský majetek, nemovitosti, stroje, různé další movité statky v majetku podniku) snížená o výši dluhů se k majetku vázajícím. Základ daně = aktiva brutto – závazky – výjimky. Co se týče zdaňování majetku nerezidentů, zdaňován je majetek na území Lucemburska. Sazba daně je 0,5 %. Pro akciové společnosti a komanditní společnosti je stanoven minimální vyměřovací základ ve výši 12 500 EUR, pro společnosti s ručením omezeným je to 5000 EUR a pro osobní společnosti 2 500 EUR. Společnosti mohou požádat v určitém roce o slevu na dani, pokud vytvoří rezervu ve výši pětinásobku této slevy, a v následujících pěti letech jsou povinny tuto rezervu také udržovat v bilanci. Vyměřovací základ je zjišťován každé 3 roky, na základě tohoto výměru je stanoven roční podíl daně, který je vybírán čtvrtletně.

5.4.6 Daň dědická Uplatňuje se v případě smrti obyvatele velkovévodství, jenž měl zde bydliště či sídlo firmy. Dědické právo se uplatní dle posledního místa bydliště zemřelého. Osoby povinné k dani jsou dědicové a legáti závěti pozůstalého, jimž je jako celku vyměřena dědická daň. Vyměřovací základ tvoří současná tržní hodnota čistého majetku snížená o dluhy, k majetku se vztahující, vyňaty jsou nemovitosti v zahraničí, v určitých případech movitosti v zahraničí. Osvobození: • převody příbuzným v řadě přímé, s výjimkou části pozůstalosti, jejíž náležitost není určena zákonem (při předpokladu, že zůstavitel měl 1 dítě, potom polovina jeho majetku náleží ze zákona potomkovi a 2. polovina je touto částí, která není osvobozena; podobně pak u dvou dětí se majetek rozdělí na 3 části atd.)

Daňový systém Lucemburska • • •

61

převody mezi manžely, společnými dětmi nebo příbuznými v sestupných pokoleních převody mezi partnery, kteří podali společné daňové přiznání minimálně 3 roky před smrtí jednoho z nich, a kteří zanechali 1 nebo více společných potomků každá pozůstalost, která po odečtení souvisejících dluhů nepřekročí 1 239,47 EUR.

Sazba daně je stanovena takto: základní sazba + první desetina = konečná sazba, ležící mezi 2 % a 48%. Základní sazba se mění podle stupně příbuznosti dědice s pozůstalým od 2 % pro příbuzné v přímé linii až po 15 % pro nespřízněné osoby (hodnoty 2 %, 5 %, 6 %, 9 %, 10 %, 15 %). První desetina je stanovena progresivní sazbou dle výše pozůstalosti. Dědicové jsou povinni vyplnit přiznání k dani dědické (obsahující také výčet majetku a závazků v dědictví) a odevzdat ho příslušnému úřadu do šesti měsíců od smrti zůstavitele. Úřad pak na základě tohoto přiznání stanoví daň. Dědická daň pro nerezidenty se stanovuje v případě, že pozůstalý nebyl obyvatelem velkovévodství. Základem pro vyměření daně je majetek oceněný současnou tržní cenou, jenž se v době smrti nacházel na území Lucemburska, bez možnosti odečtení dluhů a osvobození. Platné sazby daně jsou dle stupně příbuznosti 2 % až 5 %. Výběr daně je stejný jako v případě dědické daně pro rezidenty.

5.4.7 Dan z nemovitostí Osoby povinné k dani: • vlastníci pozemků v obci (pozemková daň B); • vlastníci zemědělských a lesních pozemků v obci (pozemková daň A). Vyměřovací základ je tvořen hodnotou pozemku, oceněného podle platných předpisů. Na tu je aplikována sazba daně podle druhu pozemku. Potom je na tento základ aplikována komunální sazba daně, která určí konečnou výši daně. Daň je možné uplatnit jako provozní náklad. Schéma výpočtu: Hodnota pozemku x sazba daně = vyměřovací základ. Vyměřovací základ x komunální sazba daně = konečná výše daně. Sazba daně se pohybuje mezi 0,7 % a 1 %, podle typu pozemku. Komunální sazba činí 100 % až 800 %. Odčitatelných od základu daně je 50 000 EUR, po dobu deseti let od nabytí pozemku.


62

U zastavěného pozemku, který je zděděn v přímé linii, je možno odečíst z hodnoty dalších 75 000 EUR, pokud měli rodiče v příslušné stavbě trvalé bydliště. Zisk z prodeje nemovitosti, která představovala bydliště poplatníka, je od této daně osvobozený. Od daně jsou osvobozeny pozemky ve veřejném vlastnictví, sloužící k veřejným službám, pozemky sloužící k charitě, sportovním, církevním a vědeckým účelům, nemocniční pozemky, veřejné komunikace, řeky, potoky a hřbitovy. Daň je stanovena ročně bez nutnosti podávat daňové přiznání, splatná čtvrtletně, pololetně, či ročně v závislosti na výši daňové povinnosti.

5.4.8 Daň z přidané hodnoty Legislativní úprava DPH vychází ze Zákona o dani z přidané hodnoty z 12. února 1979, který přenáší úpravu EU do národního obchodního práva (šestá směrnice Evropských společenství). V rámci přechodného systému je DPH z obchodů přesahujících hranice odvedena v členském státě kupujícího. Osoba povinná k dani je ta, která vykonává transakce v rámci libovolné hospodářské aktivity. Osoba je povinna se zaregistrovat k DPH do 15 dnů od zahájení činnosti správnímu orgánu zasláním zakladatelské listiny, jedná-li se o právnickou osobu, nebo kopie občanského průkazu, jedná-li se o fyzickou osobu. Daň je odváděna měsíčně, čtvrtletně nebo ročně na základě prohlášení, podle dosaženého obratu. Předmětem daně jsou: • dodání zboží a poskytnutí služeb v Lucembursku za úplatu, • pořízení zboží z jiného členského státu v Lucembursku od jiného plátce daně, • pořízení dopravních prostředků za úplatu z jiného členského státu v Lucembursku, • dovoz zboží ze třetích zemí. Plnění, která jsou zdanitelná: • plnění nesouvisející s předmětem podnikání, • úhrady v rámci EU, • dovoz zboží ze zemí mimo EU. Daňové sazby: • standardní sazba 15 % se uplatňuje na zboží a služby nepodléhající jiné sazbě, • střední sazba 12 % platí pro určité zboží a služby poskytnuté osobami provozujícími volné povolání, cestovními kancelářemi, bezpečnostními agenturami a při správě cenných papírů,

Daňový systém Lucemburska • •

63

snížená sazba 6 % kromě dalšího na dodávku plynu a elektřiny, na umělecké předměty, zvláště snížená sazba 3 % především na určité nápoje a potraviny, knihy, noviny, časopisy, hotelové služby, restaurační služby, rozhlasové a televizní vysílání, autorská práva, léčiva, dětské oblečení a obuv, atd.

Zboží a služby osvobozené od DPH: • s nárokem na odpočet daně na vstupu jsou to dodávky zboží v rámci EU, vývoz zboží z EU a mezinárodní přeprava osob, • bez nároku na odpočet daně na vstupu jsou to transakce uskutečněné poštovními a telekomunikačními společnostmi (s výjimkou telekomunikací), prodej a pronájem nemovitostí, bankovní a pojišťovací transakce a další transakce ve zdravotní, sociální a kulturní oblasti. Vyměřovací základ: • pro dodání zboží a poskytnutí služeb v rámci EU je to zaplacená částka bez DPH, • při plněních mimo podnikatelskou činnost je to cena bez DPH, • u dovozů celní hodnota s poplatky a taxami (kromě DPH) zvýšená o vedlejší náklady spojené s dopravou ze země původu do místa dodání.

5.4.9 Spotřební daně Dani podléhají v zemi vyrobené produkty, stejně tak jako dovezené zboží z členské nebo třetí země. Jsou rozlišovány následující spotřební kategorie: a) b) c) d)

spotřební daň Belgicko-Lucemburské hospodářské unie; spotřební daň na alkohol vyrobený uvnitř země; autonomní spotřební daň; dodatečná autonomní spotřební daň.

Pod všeobecnou anebo autonomní spotřební daň spadají kromě jiného daň ze spotřeby alkoholu a kontrolní poplatek za topný olej. Dále podléhají spotřební dani ethylalkohol a lihoviny dovezené i vlastní výroby, pivo, vína, šumivá vína, tabákové produkty a pohonné hmoty.


64

5.4.10 Ostatní daně 5.4.10.1 Silniční daň Silniční dani podléhá vlastnictví a provozování (legální i nelegální) motorových vozidel, určených k provozu na veřejných komunikacích a vozidel k nim připojených (i nemotorových – návěsy, přívěsy a další). Od 1. ledna 2007 zahájilo Lucembursko tzv. akční plán na redukci emisí oxidu uhličitého (dále jen CO2), proto je v dani silniční nově zahrnut vliv emisí CO2 automobily. Daň se tím výrazně zvýšila. Osoby povinné k dani jsou všichni vlastníci, provozovatelé, či uživatelé motorových a přípojných vozidel. Pro výpočet daně u osobních automobilů (vozidla kategorie M1 a L2 až L7) je rozhodující zdvihový objem motoru, výkon motoru (kW) a druh motoru. Vzorec pro výpočet daně: Daň (v EUR) = a * b * c, přičemž koeficient a určuje objem emise CO2 dle direktivy č. 70/156/CEE Evropské unie. Koeficient b je multiplikátor dle typu motoru (hodnota 1,50 pro dieselové a 1,00 pro jiné motory). Koeficient c pak zohledňuje produkci emisí na kilometr. U ostatních vozidel s vyšší hmotností než 12 tun je daň stanovena tabulkově podle hmotnosti náprav a počtu pneumatik. 5.4.10.2 Daň z obchodování s cennými papíry (Taxe d’abonnement) Tato daň je formou registračního poplatku za obchodování s cennými papíry. Osoby povinné k dani jsou holdingové organizace, pro které je platná roční sazbě daně 0,2 % a organizace kolektivního investování, které jsou povinny odvádět 0,05 % čistých aktiv ročně. Investiční fondy investující pouze na peněžním trhu a do bankovních depozit mohou odvádět pouze daň ve výši 0,01 %. Deklarace a platba daně je ve čtvrtletních periodách. 5.4.10.3 Registrační poplatky Registrační poplatky mají povahu nepřímých daní, a platí se za právní úkony různého druhu. Těmto poplatkům podléhají zejména vyhlášení dražby, vklady do společností, nájemní smlouvy, dary, smlouvy o prodeji nemovitostí a další. Výhodou je notářské ověření a zápis listin ke konkrétnímu datu. Vyměřovacím základem je tržní hodnota převáděného majetku, nebo částky, které jsou předmětem listin. Sazba daně se odvíjí od typu zapisované listiny, a je to buď pevná částka či poměrná část hodnoty. Jedná-li se o poměrnou část, pohybuje se její výše dle druhu a předmětu zápisu mezi 0,24% a 14,4%. Tento typ poplatků je vybírán za zapsání peněžních závazků, závazků z cenných papírů, za každý převod vlastnického práva (za života účastníků převodu)


65

užívacího práva či požitků z movitého a nemovitého majetku. Fixní poplatky jsou obecně ve výši 12 EUR a 24 EUR a platí tam, kde se neuplatní poměrný poplatek (za úkon, který nemá žádnou ocenitelnou hodnotu). Za převod movitého a nemovitého majetku, či práv, jenž podléhají DPH, jsou placeny pouze fixní poplatky. Toto neplatí pro úkony, prováděné ve prospěch právnických osob (obchodních společností). Sazby registračních poplatků za převod nemovitostí Běžná sazba je 6 %. V případě koupě osobního bydlení nebo stavebního pozemku lucemburským rezidentem platí daňová úleva z poplatku ve výši 20 000 EUR. Snížená sazba 1,2 % platí pro prodej nemovitostí při konkurzu nebo, za určitých okolností, pro prodej zemědělského majetku. Pro sociální bydlení je uplatňován fixní poplatek ve výši 12 EUR. Sazby platné pro podnikatelské úkony Běžná sazba pro vklady movitého či nemovitého majetku je 1 % hodnoty majetku.18 Další poplatky jsou ve výši 0,20 % až 6 % dle druhu úkonu, za navýšení kapitálu společnosti se platí daň 1 %, pro rodinné podniky je sazba snížená na 0,5 %. Navýšení kapitálu z rezerv podniku je zpoplatněno paušálním poplatkem 12 EUR, stejně jako převod partnerského podílu. 5.4.10.4 Kolkovné Kolky je potřeba vybavit různé typy úředních, soudních a notářských listin, obchodní povolení, pasy, povolení k lovu, a další. Výše kolkovného je určena velikostí kolku a může být v rozmezí 1,86 EUR až 9,92 EUR. Fixní či variabilní kolkovné se pohybuje od 0,25 EUR do 148,74 EUR a týká se písemností, jako jsou pasy, povolení, certifikáty, autorizace a jiné. 5.4.10.5 Zdanění pojištění Osoby povinné k dani jsou osoby pojištěné pojišťovnou. Základem daně je pojistné včetně vedlejších nákladů. U pojištění proti krupobití je to pojistná částka. Rozhodný okamžik pro výběr daně je moment platby pojistného (např. pojištění proti krupobití, krádeži, požáru, proti rozbití skla, havarijní pojištění, pojištění dopravy, povinné ručení, pojištění lodí a letadel, dopravních prostředků, proti nemoci, ztrátě zaměstnání, atd.)

18

Paušální poplatek 1 250 EUR se platí při založení penzijního fondu, či investičního fondu.


66

Od daně je osvobozeno pojistné určitého druhu, a to povinné pojištění sociálního zabezpečení, životní pojištění a penzijní pojištění. Sazba daně: 4 % pojistného. Daňové přiznání se podává čtvrtletně a daň se platí skrz pojistitele. Daň za poskytování pojištění proti požárům Osoby povinné k dani jsou společnosti, poskytující pojištění proti požáru. Základem daně jsou pojistitelem přijaté platby za pojištění, včetně vedlejších nákladů. Sazba daně je 6 %, podává se čtvrtletní daňové přiznání.

5.4.11 Zamezení dvojího zdanění V případě mezinárodních pohybů finančních prostředků odvisí zdanění příslušného příjmu, stejně jako v daňovém prostředí České Republiky, na skutečnosti, zda Velkovévodství má s příslušným státem uzavřenou dohodu o zamezení dvojího zdanění, či nemá. Pokud neexistuje s příslušným státem dohoda o zamezení dvojího zdanění, uplatní se pro určité případy opatření zákona o dani z příjmů. Těchto opatření mohou využít: • •

neomezeně lucemburští daňoví rezidenti, kteří obdrží příjem ze státu, jenž nemá s Lucemburskem uzavřenou dohodu o zamezení dvojího zdanění, za určitých podmínek nerezidenti, kteří mají příjmy ze stálého zastoupení v Lucembursku, pokud neexistuje s tímto státem dohoda o zamezení dvojího zdanění, či ji nelze aplikovat pro nerezidenty.

Druhy zahraničních daní, které mohou být kompenzovány, musí odpovídat lucemburské dani z příjmu. Tímto způsobem lze kompenzovat mimo jiné zdanitelný příjem plynoucí ze stálé zahraniční provozovny nebo prostřednictvím stálého zástupce v zahraničí, příjmy dosažené investicí vlastního jmění podniku nebo podílů kapitálových společností (pokud má společnost sídlo nebo stálou provozovnu v zahraničí), příjmy z cenných papírů, pokud přichází od nerezidenta, nebo ze zahraničí. Daň ze zahraničí je možné započíst na daňové břemeno v Lucembursku, a to dle jednotlivých zemí, či globálně. Převyšuje-li daň zaplacená v zahraničí daňovou povinnost v Lucembursku, lze tuto přebývající část odečíst od jednotlivých kategorií příjmů jako provozní náklad. Postup při aplikaci existující dohody o zamezení dvojího zdanění Dohody o zamezení dvojího zdanění jsou uzavírány mezi dvěma státy, aby stanovily, který stát má při mezinárodním pohybu finančních prostředků právo na jejich zdanění. Mají tedy


67

zamezit tomu, že jeden daňový poplatník bude nucen ten samý příjem zdaňovat v obou státech. Ke zjednodušení mezinárodního obchodu se počet těchto Dohod, uzavřených lucemburskou vládou zřetelně zvýšil. Většina uzavřených Dohod vychází z modelu OECD. V případě problému s interpretací Dohody na bázi modelu OECD se doporučuje vycházet z komentářů OECD. Následující informace vycházejí právě z modelu OECD. Osoby, které jsou zvýhodněni těmito Dohodami: • • •

rezident (fyzická nebo právnická osoba) jednoho ze států Dohody, finanční holdingové společnosti se mohou na tyto Dohody odvolávat, společnosti SICAV19 a SICAF20 se mohou odvolávat jen na Dohody s určitými státy21.

Daně, které jsou předmětem Dohod, jsou většinou státní nebo komunální daně z příjmu, či z majetku. V Lucembursku se jedná hlavně o Daň z příjmu fyzických osob, daň z příjmů korporací, Daň z tantiem, Daň z majetku a Municipální obchodní daň. Základní principy Dohod •

• •

•

•

19

zisky společnosti jsou zdaňovány v zemi původu (sídla) společnosti. Výjimka: výnosy, pocházející ze stálého zastoupení v jiném státě budou zdaněny v tomto státě; nemovitosti, a s nimi spojené příjmy, jsou zdaněny v zemi, kde se majetek nachází dividendy a úroky jsou zdaněny ve státě příjemce, s výjimkou omezeného práva na zdanění ve státě původu, a to srážkovou daní (doporučené horní hranice je 5 % pro dividendy, jedná-li se minimálně o 25 % podíl v kapitálové společnosti, jinak 15 %, pro úroky 10 %); zisk z prodeje nemovitostí, přiřazovaný stálému zastoupení, je zdaňován ve státě, kde se zastoupení nachází, v ostatních případech je daň odvedena v zemi sídla prodávajícího; příjmy ze zaměstnání v soukromém sektoru jsou zdaňovány ve státě, kde se nachází obvyklé místo pobytu zaměstnance za předpokladu, že se ve státě, kde vykonává toto zaměstnání, zdržoval za posledních 12 měsíců nejvýše 183 dní, že

Société d’investissement à capital variable. Société d’investissement à capital fixe. 21 Německo, Rakousko, Čína, Korejská republika, Španělsko, Finsko, Indonesie, Irsko, Malajsie, Malta, Maroko, Uzbekistán, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovenská Republika, Singapur, Slovinsko, Thajsko, Trinidad a Tobago, Tunis, Vietnam. 20


68

zaměstnavatel není daňovým rezidentem tohoto státu, a že tento příjem nepochází ze stálého zastoupení v tomto státě. Dvojímu zdanění je zamezeno buď osvobozením od daně či započtením daně.

Praktická komparace daňových systémů

6

69


6.1 Komparace jednotlivých daní 6.1.1 Daň z příjmů fyzických osob Příklad 1: Prvním příkladem byla ke srovnání zvolena bezdětná osoba, žijící sama, dosahující v roce 2007 průměrného nominálního hrubého měsíčního příjmu, který činil v České republice 21 470 Kč22 a v Lucembursku 4 374 EUR23. Tabulka 10: Výpočet měsíční srážky na daň 2007 (jednotky Kč a EUR). 2007 Česká republika Lucembursko Hrubá mzda měsíční 21 470 4 374 Odvody na pojistné zaměstnanec 2 685 473 Odvody na pojistné zaměstnavatel 7 516 473 Základ daně 18 785 3 901 Základ daně zaokrouhlený 18 800 3 900 Daň (podle tarifu) 2 901 798,8 Pojištění "assurance dépendance" --55,74 Sleva na dani 600 --Celková záloha daně 2 301 854,54 Čistá mzda 16 484 3 046,46 Daňové zatížení 10,72 % 19,54 % Celkové zatížení mzdy odvody 43,13 % 37,15 % Pramen: vlastní zpracování.

Základ daně měsíční zálohy na daň se zaokrouhluje v České republice na celá sta nahoru, zatímco v Lucembursku na celých 5 EUR dolů. Lucemburský občan, který je svobodný a bezdětný, ve věku méně než 64 let, patří do daňové skupiny 1, daň byla určena dle daňové tabulky pro výpočet měsíční zálohy na daň. Celkovou měsíční srážku pak tvoří měsíční záloha daně a příspěvek na pojištění "assurance dépendance". Výše tohoto pojištění je spočtena takto: Hrubá měsíční mzda 4 374 EUR – osvobození: 392,57 EUR x 0,014 = 55,74 EUR. Daňové zatížení je v této a následujících tabulkách stanoveno jako procentuální poměr daně (případně měsíční zálohy na daň) a hrubé mzdy. Celkové zatížení mzdy odvody je vypočteno jako procentuální poměr součtu daně (zálohy na daň) a pojistného placeného zaměstnancem i zaměstnavatelem k celkovým mzdovým nákladům zaměstnavatele (hrubá mzda a pojistné placené zaměstnavatelem). 22

Údaj českého statistického úřadu za 3. čtvrtletí 2007. Průměrný měsíční příjem v průmyslu, pramen: Statec. Salaires et traitements (en EUR) 2002 – 2006. Datum zveřejnění: 20/06/2007. Dostupné elektronicky na adrese: http://www.statistiques.public.lu/stat/TableViewer/tableView.aspx?ReportId=1537.

23


70

Tabulka 11: Roční vyúčtování daně ze závislé činnosti 2007 (jednotky Kč a EUR). 2007 Česká republika Lucembursko Roční hrubá mzda 257 640 52 488 Odvody na pojistné zaměstnanec 32 220 5 676 Odvody na pojistné zaměstnavatel 90 192 5 676 Základ daně 225 420 46 812 NČ základu daně na zaměstnance --936 NČ základu daně na zaměstnance --600 Upravený základ daně 225 420 45 276 Zaokrouhlený základ daně 225 400 45 200 Sleva na dani 7 200 --Roční daňová povinnost 27 562 8 744 Příspěvek na fond zaměstnanosti --218 Roční daň. povinnost vč. příspěvku na fond zaměst. --8 962 Zaplacené zálohy daně 27 612 9 585,60 Přeplatek/nedoplatek (-) daně 50 623,60 Zaplacená daň celkem 27 562 8 962 Daňové zatížení 10,70 % 17,07 % Celkové zatížení mzdy odvody 43,12 % 34,93 % Pramen: vlastní zpracování.

Z příkladu jasně vyplývá, že daňové zatížení bezdětného, svobodného poplatníka, neuplatňujícího žádné nezdanitelné části ani odčitatelné položky (kromě těch základních), je při průměrné měsíční hrubé mzdě značně vyšší v Lucembursku, než v České republice. Rozdíl dosáhl 6,37 % při ročním zúčtování daně, tento rozdíl se však projevil již u stanovení měsíční zálohy na daň, která tvořila u Lucemburčana téměř dvojnásobek procentního podílu na měsíční mzdě. Zatímco daňový poplatník v České republice dostává slevu na dani, v Lucembursku je poplatník zvýhodňován pomocí nezdanitelných částí daně a odčitatelných položek. Právě tyto částky pak hrály roli při ročním zůčtování daně a markantní rozdíl mezi daňovou povinností českého a lucemburského poplatníka zmírnily. Celkové zatížení mzdy odvody daňového charakteru je však o 8,19 % vyšší u českého poplatníka, což je způsobeno vyššími odvody na sociální a zdravotní pojištění v České republice. Tabulka 12: Výpočet měsíční srážky na daň 2008 (jednotky Kč a EUR). 2008 Česká republika Lucembursko Hrubá mzda měsíční: 21 470 4 374 Odvody na pojistné zaměstnanec 2 685 473 Odvody na pojistné zaměstnavatel 7 516 473 Superhrubá mzda/Základ daně: 28 984 3 901 Superhrubá mzda/Základ daně zaokrouhlený 29 000 3 900 Daň (ČR 15 %/Luc. dle tarifu) 4 350 759,5

Praktická komparace daňových systémů Pojištění "assurance dépendance" Sleva na dani: Celková záloha daně: Čistá mzda: Daňové zatížení Celkové zatížení mzdy odvody

71 --2 070 2 280 16 505 10,62 % 43,06 %

55,74 --815,24 3 085,76 18,64 % 36,34 %

Pramen: vlastní zpracování.

Výpočet měsíční zálohy na daň ve zdanitelném období 2008 byl ovlivněn změnani souvisejícími se zavedením daňové reformy v České republice. V Lucembursku pak používáním nových daňových tabulek pro výpočet daně. I po těchto změnách zůstává v roce 2008 rozdíl mezi oběma poplatníky obdobný jako v roce 2007, a to ve výši 8,02 %. Celkové daňové zatížení mzdy odvody se v roce 2008 také téměř nezměnilo, jelikož nedošlo ani v jedné zemi ke změně sazeb pojistného ani se nijak výrazně nezměnila výše daňového odvodu. Tabulka 13: Roční vyúčtování daně ze závislé činnosti 2008 (jednotky Kč a EUR). 2008 Česká republika Lucembursko Roční hrubá mzda 257 640 52 488 Odvody na pojistné zaměstnanec 32 220 5 676 Odvody na pojistné zaměstnavatel 90 192 5 676 Základ daně 347 814 46 812 NČ základu daně na zaměstnance (doprava) --936 NČ základu daně na zaměstnance --600 Upravený základ daně 347 814 45 276 Zaokrouhlený základ daně 347 800 45 200 Sleva na dani 24 840 --Roční daňová povinnost 27 330 8 285 Příspěvek na fond zaměstnanosti --207 Roční daň. povinnost vč. příspěvku na fond zaměst. --8 492 Zaplacené zálohy daně 27 360 9 114 Přeplatek/nedoplatek (-) daně 30 622 Zaplacená daň celkem 27 330 8 492 Daňové zatížení 10,61 % 16,18 % Celkové zatížení mzdy odvody 43,05 % 34,12 % Pramen: vlastní zpracování.

Z příkladu je patrné, že změny ve zdanění mezd v obou zemích v roce 2008 měly na svobodného a bezdětného poplatníka pouze minimální dopad. Český daňový poplatník dosáhl téměř stejné výše daňového zatížení, a to 10,61 %, zatímco lucemburský 16,18 % (oproti 17,07 % v roce 2007). Rozdíl při mezinárodním srovnání zůstal tedy téměř stejný,


72

lucemburský poplatník si pouze o necelé jedno procetno ve svém daňovém zatížení polepšil. Příklad 2: Tento příklad je modifikací příkladu číslo jedna s tím rozdílem, že poplatník je ženatý/vdaná osoba, která má jedno dítě, žijící s ním ve společné domácnosti. Poplatník uplatňuje maximální výši zaplacených úroků na penzijní a životní pojištění v České republice i Lucembursku. Tabulka 14: Roční vyúčtování daně ze závislé činnosti 2007 (jednotky Kč a EUR). 2007 Česká republika Lucembursko Roční hrubá mzda 257 640 52 488 Odvody na pojistné zaměstnanec 32 220 5 676 Odvody na pojistné zaměstnavatel 90 192 5 676 Základ daně 225 420 46 812 NČ základu daně na zaměstnance (doprava) --936 NČ základu daně za úroky 12 000 2 016 NČ základu daně na zaplacené penzijní pojištění 12 000 1 500 NČ základu daně na zaměstnance --600 Upravený základ daně 201 420 41 760 Zaokrouhlený základ daně 201 400 41 750 Sleva na dani na poplatníka 7 200 --Daňové zvýhodnění na dítě 6 000 --Roční daňová povinnost 16 582 1 760 Příspěvek na fond zaměstnanosti --44 Roční daň. povinnost vč. příspěvku na fond zaměst. --1 804 Zaplacené zálohy daně 21 612 2 883,60 Přeplatek/nedoplatek daně 5 030 1 079,60 Zaplacená daň celkem 16 582 1 804 Daňové zatížení 6,44 % 3,44 % Celkové zatížení mzdy odvody 39,96 % 22,62 % Pramen: vlastní zpracování.

Zatímco v předchozím příkladu bylo daňové zatížení českého poplatníka v roce 2007 o 6,37 % nižší než lucemburského, v tomto případě je tomu naopak. Rozdíl 3 % sice není tak markantní jako v předchozím případě, daňová povinnost lucemburského poplatníka se však skokem velmi snížila. To je dáno především mnohými daňovými zvýhodněními na děti, které Lucembursko daňovým poplatníkům poskytuje a tím, že je poplatník ženatý/vdaná. Nezdanitelné části se přičítají za každé dítě každému partnerovi a poplatník spadá do jiné (2.) daňové skupiny s mnohem menší daňovou sazbou. Tyto skutečnosti prokazuje tabulka 16 uvedená níže, zachycující průměrné daňové zatížení rodin nejprve bez přihlédnutí, následně i s přihlédnutím k daňovým zvýhodněním na děti.


73

Vzhledem k poklesu daňové povinnosti poplatníků se i v obou zemích v tomto případě snížilo celkové zatížení mzdy odvody, a to zejména u lucemburského poplatníka (vlivem vyššího poklesu daně). Tabulka 15: Roční vyúčtování daně ze závislé činnosti 2008 (jednotky Kč a EUR). 2008 Česká republika Lucembursko Roční hrubá mzda 52 488 257 640 Odvody na pojistné zaměstnanec 32 220 5 676 Odvody na pojistné zaměstnavatel 90 192 5 676 Základ daně 323 814 46 812 NČ základu daně na zaměstnance --936 NČ základu daně za úroky 12 000 2 016 NČ základu daně na zaplacené penzijní pojištění 12 000 1 500 NČ základu daně na zaměstnance --600 Upravený základ daně 323 814 41 760 Zaokrouhlený základ daně 323 800 41 750 Sleva na dani na poplatníka 24 840 --Daňové zvýhodnění na dítě 10 680 --Roční daňová povinnost 13 050 2 382 Příspěvek na fond zaměstnanosti --59 Roční daň. povinnost vč. příspěvku na fond zaměst. --2 441 Zaplacené zálohy daně 16 680 3 435,60 Přeplatek/nedoplatek (-) daně 3 630 994,6 Zaplacená daň celkem 13 050 2 441 Daňové zatížení 5,07 % 4,65 % Celkové zatížení mzdy odvody 38,94 % 23,71 % Pramen: vlastní zpracování.

Srovnáním potenciální daňové povinnosti poplatníků s rodinami vyplynuly roce 2008 z uvedeného příkladu zajímavé skutečnosti. Pro zjednodušení bylo použito stejné srovnávané částky jako v roce 2007, a to průměrného platu roku 2007 v obou zemích. Úpravou daňového systému České republiky, se po zavedení rovné daně ve výši 15 % daňová povinnost poplatníka s průměrným platem a dvěma dětmi snížila, ale pouze o 1,37 % ve srovnání s rokem 2007. Daňové zatížení lucemburského daňového rezidenta, žijícího v teoreticky stejných podmínkách, se naopak zvýšilo o 1,27 %, a tím se vyšplhalo téměř na stejnou výši, jako u českého daňového poplatníka. Tato situace nastala zejména díky změně daňových sazeb v Lucembursku, kdy se daňové sazby pro jednotlivě žijící svobodné poplatníky nepatrně snížily, zatímco pro rodiny s dětmi naopak zvýšily (jak vyplývá i z uvedených příkladů). Je tedy možné teoreticky předpokládat, že by se při zachování stávajících struktur při aplikaci rovné daně ve výši 12,5 % v roce 2009 daňové zatížení českého poplatníka vyrovnalo, či dokonce snížilo až pod úroveň Lucemburčana,


74

ovšem za předpokladu uplatňování stejné výše slev na dani. Ty se však spolu s klesající výší nominální sazby daně v roce 2009 také mírně snižují (zejména sleva na dani na poplatníka), proto je tato úvaha pouze spekulativní, a závisí také na daňové situaci v Lucembursku v roce 2009. Tabulka 16:Průměrné daňové zatížení rodin v roce 2006. Průměrné daňové zatížení při zohlednění daňových zvýhodnění na děti svobodný ženatý/vdaná svobodný ženatý/vdaná bez dítěte dvě děti bez dítěte dvě děti dvě děti bez dítěte dvě děti 20,7 % 0,3 % Česká republika 22,5 % 17,3 % 20,7 % 10,0 % 10,4 % 27,9 % 21,0 % 18,5 % 14,3 % 7,9 % 18,5 % 1,2 % Lucembursko Rok 2006

Průměrné daňové zatížení

Pramen: OECD, vlastní zpracování.

Průměrné daňové zatížení zahrnuje průměrnou daňovou sazbu daně z příjmů a zaplacené příspěvky na sociální a zdravotní pojištění jako podíl na průměrné hrubé mzdě. Srovnání vychází z údajů dle metodiky OECD.24 Struktura výpočtu daně z příjmů fyzických osob se ve srovnávaných systémech výrazně neliší.

6.1.2 Daň z příjmů korporací I když je obecná daňová sazba korporátní daně pro rok 2006 a 2007 nižší v Lucembursku (22 %), než v České republice (24 %), celkové zdanění právnických osob je v Lucembursku značně vyšší, než v České republice. Je to dáno tím, že zdanění korporací spočívá v Lucembursku v odvedení korporátní daně, zvýšené o příspěvek do fondu zaměstnanosti, který činí 4 % z korporátní sazby – 0,88 % a municipální obchodní daň (její výše závisí na municipalitě). Skladba daně z příjmů korporací je popsána v kapitole Daňový systém Lucemburska. Tabulka 17: Porovnání sazby korporátní daně v roce 2006-7. Centrální sazba Sazba daně místního Rok 2006-7 daně rozpočtu Česká republika 24,0 % Lucembursko 22.88 % (22.0 %) 7,5 %

Celková sazba daně 24,0 % 30,4 % Pramen: vlastní zpracování.

24

Veřejně přístupná elektronická databáze dostupná z www.oecd.org/ctp/taxdatabase


75

V roce 2008-10 dochází v české republice k dalšímu snižování daňové sazby na 21 % pro rok 2008, 20 % pro rok 2009, až na 19 % v roce 2010. V Lucembrusku se výše daňové sazby prozatím nemění.

6.1.3 Municipální obchodní daň Příklad 3: Výpočet municipální obchodní daně pro korporace Upravený hospodářský výsledek obchodní společnosti se sídlem na území města Esch/Alzette je 1000 000 EUR. Municipální koeficient pro tuto oblast je 300 %. Výpočet: 100 000 EUR – 17 500 EUR = 82 500 x 0,03 = 2 475 x 3 = 7 425 EUR

nebo 100 000 EUR – 17 500 EUR 82 500 x 0,09 = 7 245 EUR

Příkad 4 : Výpočet municipální obchodní daně pro fyzické osoby – podnikatele Podnikatel s bydlištěm na území hlavního města Luxembourg vykazuje roční příjem ve výši 60 000 EUR. Municipální koeficient pro tuto oblast je 250 %. Výpočet: 60 000 EUR – 40 000 EUR = 20 000 x 6,98 % = 1396 EUR. Sazba daně 6,98 % je stanovena takto: 7,5 / 100 + 7,5. Další daňové zatížení představuje pro právnické osoby v Lucembursku daň z majetku. Ta činí 0,5 % z celkového movitého i nemovitého majetku společnosti.

6.1.4 Daň z přidané hodnoty Tabulka 18: Přehled základních a snížených sazeb DPH v České republice a Lucembursku. Základní sazba (%)

Snížená sazba (%)

Česká republika

19,0

5

Lucembursko

15,0

3,0, 6,0 a 12,0 Pramen: vlastní zpracování.


76

Hranice ročního obratu rozhodná k povinné registraci je pro rok 2006 v Lucembursku 10 000 EUR, v České republice je to 1 000 000 Kč. Jak je z tabulky patrné, na rozdíl od České republiky Lucembursko stále nedodržuje podmínky harmonizace daně z přidané hodnoty, jimiž jsou existence maximálně dvou snížených sazeb DPH v minimální výši 5 %.

6.2 Komparace inkasa daní v České republice a Lucembursku 6.2.1 Komparace daňových výnosů a jejich vývoje dle metodiky OECD Tabulka 19: Podíl celkového inkasa daní k HDP v letech 1993 – 2004 (jednotka % HDP). Rok

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004

Česká republika Lucembursko Průměr EU15 Průměr OECD

40,4 36,5 39 35,2

38,9 37,5 36,5 36,9 35,5 36,5 36 36,7 37 37,5 39,3 39,4 38,3 39,1 39,2 39,2 40,2 40,2 40,3 40,8 41 35,2 35,1 35,7 35,9 36 36,4 36,6

36,2 37,1 37,6 38,4 39,6 39 38,2 37,8 40,3 39,9 39,7 39,7 36,3 35,9 35,8 35,9


Graf 1 k tabulce 19: Podíl celkového inkasa daní k HDP v letech 1993 – 2004.


Graf vychází ze statistik OECD, konkrétně ze statistické ročenky OECD vydané v roce 2007, která bohužel obsahovala poslední aktuální data k roku 2004. Celkové daňové příjmy v Lucembursku dosahují téměř dvojnásobku průměru zemí OECD. Zatímco výnosy z daní v Lucembursku jakoby kopírují trend průměru evropské patnáctky a mají v letech 2002 – 2004 klesající tendenci, celkové daňové výnosy v České republice zaznamenaly


77

v těchto letech nárůst. Tento nárůst je u České republiky způsoben ekonomickým rozvojem země spojeným se zvýšením tempa růstu HDP od roku 2002. Daňová kvóta tedy v těchto letech v České republice stoupá. Tabulka 20: Podíl inkasa daní skupiny % HDP) Rok 1993 1994 1995 1996 Česká republika 10,3 9,7 9,4 8,2 Lucembursko 13,5 13,9 14,6 14,9 Průměr EU15 13,4 13,3 13,4 13,7 Průměr OECD 12,5 12,5 12,5 12,6

1000 k HDP v letech 1993 – 2004 (jednotka 1997 1998 1999 2000 2001 8,8 8,2 8,4 8,2 8,7 15,6 15,1 13,9 14,1 14,4 14 14,1 14,3 14,6 14,2 12,9 13 13,1 13,5 13,2

2002 9,1 14,4 13,7 12,7

2003 9,5 13,9 13,4 12,4

2004 9,7 12,6 13,4 12,5


Graf 2 k tabulce 20: Podíl inkasa daní skupiny 1000 k HDP v letech 1993 – 2004. 18 16 14 lí d o p í n t n e c o r P

12 10 8 6 4 2 0

Česká republika Lucembursko Průměr EU15 Průměr OECD


Zatímco Lucembursko dosahuje v dlouhodobém horizontu vyšší daňové výnosy z přímých důchodových daní, u České republiky spočívá hlavní daňový příjem v daních ze zboží a služeb. To se projevuje i ve výše uvedeném grafu, kdy je tato skupina daní pro Českou republiku dlouhodobě pod průměrem OECD. Lucembursko dosahuje oproti České republice takto vysoké výnosy skupiny 1000 zejména proto, že daňové zatížení korporací, jak je patrné ze srovnání daňových sazeb v předchozí kapitole, je zde mnohem větší, než v České republice. Dále to může být způsobeno částečně také výší maximální daňové sazby pro fyzické osoby, která je v Lucembursku o šest procent vyšší, tj. 38 %. Nejvyššími sazbami jsou pak zdaňováni poplatníci skupiny 1, což jsou svobodní, bezdětní mladí lidé v produktivním věku. Díky celoevropskému trendu těchto poplatníků v Lucembursku


78

přibývá, přestože velkovévodství nabízí širokou škálu daňových výhod pro manželské páry (s dětmi i bez dětí). Tabulka 21: Podíl inkasa daní skupiny 5000 k HDP v letech 1993 – 2004 (jednotka % HDP). Rok

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004

Česká republika

13,5

13 12,1

12 11,4

9,9

11 11,7 11,4

11

11 11,2

12

Lucembursko

10 10,2

9,8 10,4 10,5 10,4 10,6 10,4 10,4 10,5 11,5

Průměr EU15

11,9 12,2

Průměr OECD

11,1 11,2 11,2 11,3 11,2 11,2 11,5 11,4 11,2 11,3 11,4 11,4

12 12,1 12,2 12,1 12,3 12,1 11,9

12

12 12,1


Graf 3 k tabulce 21: Podíl inkasa daní skupiny 5000 k HDP v letech 1993 – 2004. 16

14

12

Procentní podíl

10

Č eská r e p u b lik a

8

L u ce m b u rsko P rů m ě r E U 1 5

6

P rů m ě r OECD

4

2

04 20

03 20

02 20

00

01 20

R ok

20

99 19

98 19

97 19

96 19

95 19

94 19

19

93

0


Podíl skupiny 5000 k hrubému domácímu produktu je v čase relativně stálý. Na podílu této skupiny daní se neprojevilo ani zvýšení základní sazby DPH v Lucembursku v roce 1992, a to z 12 % na 15 %. V roce 2005 došlo i ke změně základní sazby DPH v České republice. Sazba se snížila z původních 22 % na 19 %. Z dostupných údajů však vliv této změny na podíl skupiny 5000 na HDP nelze zpozorovat. Lucembursko je na rozdíl od předchozí skupiny daní mírně pod průměrem OECD. Co se týče obou sledovaných skupin daní (1000 a 5000), jsou jejich podíly ke hrubému domácímu produktu v čase poměrně stálé.


79

6.2.2 Komparace daňových výnosů a jejich vývoje dle metodiky ESA 95 Tabulka 22: Podíl skupin daní D2 a D5 metodiky ESA 95 na HDP v letech 1995 – 2006. DANĚ SKUPINY D2 DANĚ SKUPINY D5 CELKOVÉ DAŇOVÉ V % HDP V % HDP PŘÍJMY V % HDP Česká Česká Česká Rok Lucembursko Lucembursko Lucembursko republika republika republika 1995 12,3 11,0 9,6 15,3 41,0 42,1 1996 12,1 11,1 8,3 15,8 39,3 42,3 1997 11,5 12,1 8,8 16,4 39,4 44,3 1998 11,0 12,5 8,3 16,0 38,2 44,4 1999 11,5 12,7 8,5 14,2 38,2 42,6 2000 11,3 13,5 8,3 14,9 38,1 43,6 2001 11,0 13,1 8,8 15,2 38,7 44,2 2002 10,8 12,7 9,1 15,3 39,5 43,6 2003 11,1 12,4 9,6 14,7 40,7 42,4 2004 11,6 13,3 9,6 13,0 42,2 41,3 2005 11,5 13,2 9,2 13,7 41,3 41,7 2006 10,9 12,3 8,8 13,0 40,7 39,7 Pramen: MFČR, STATEC, vlastní zpracování.

Níže uvedený graf poskytuje názornější vizualizaci vývoje dílčích daňových kvót v čase. Graf 4 k tabulce 22: Vývoj podílu skupin daní D2 a D5 na HDP v letech 1995 – 2006.

Pramen: MFČR, STATEC, vlastní zpracování.


80

Z grafu vývoje podílu skupin daní D2 a D5 na hrubém domácím produktu v České republice a Lucembursku nejsou patrné v dlouhodobém horizontu žádné výrazné klesající či stoupající tendence. Z grafu je patrné pozvolné sbližování podílů výnosů z důchodových daní a daní nepřímých k hrubému domácímu produktu v Lucembursku. V letech 2004, 2005 a 2006 jsou výnosy obou skupin k HDP téměř na stejné úrovni. Tabulka 23: Daňové výnosy v Lucembursku podle skupin ESA 95 v milionech EUR. Lucembursko 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 Daně skupiny D2 3 085,9 3 060,7 3 119,2 3 254,9 3 689,1 4 023,7 4 225,7 Daně z produktů D21 2 572,1 2 560,1 2 701,2 2 855,2 3 228,6 3 452,3 3 533,6 Daně typu D211 1 233,9 1 313,5 1 382,8 1 471,7 1 650,9 1 832,8 1 845,6 Daně skupiny D212 1 025,0 962,1 1 067,7 1 126,3 1 280,2 1 295,9 1 315,3 Daně skupiny D214 313,1 284,5 250,7 257,2 297,5 323,6 372,8 Daně skupiny D29 513,9 500,6 418,0 399,7 460,5 571,4 692,1 Důchodové daně D5 3 286,1 3 422,5 3 659,8 3 770,7 3 565,5 4 115,9 4 416,3 Daně z důchodů D51 3 106,6 3 239,1 3 454,5 3 582,5 3 396,5 3 914,3 4 226,2 Ostatní běžné daně D59 179,5 183,4 205,4 188,2 169,0 201,6 190,2 Kapitálové daně D91 23,0 23,7 32,4 47,7 40,7 44,0 47,5 CELKOVÉ DAŇOVÉ 6 395,0 6 506,9 6 811,4 7 073,4 7 295,3 8 183,6 8 689,5 PŘÍJMY (D2+D5+D91) Sociální příspěvky D611 2 225,9 2 476,5 2 621,8 2 790,3 2 954,8 3 176,8 3 372,1 Celkové daňové příjmy 8 620,9 8 983,4 9 433,3 9 863,7 10 250,2 11 360,4 12 061,6 (D2+D5+D91+D611) Pramen: MFČR, STATEC, vlastní zpracování.

Popis některých položek tabulky: Daně skupiny D2 zahrnují daně z výroby a dovozu. Daně skupiny D212 zahrnují daně z dovozu a dovozní cla mimo DPH. Daně skupiny D214 zahrnují daně z produktů bez DPH a dovozních daní. Daně skupiny D29 zahrnují ostatní daně z výroby. Sociální příspěvky D611 zahrnují skutečně vybrané sociální příspěvky.


81

Graf 5 k tabulce 23: Vývoj podílu daňových výnosů v Lucembursku na celkovém inkasu daní podle skupin ESA 95 (jednotka % celkového inkasa daní). 100% 90% 80%

Skutečné sociální příspěvky (D611)

Podíl

70% 60%

Kapitálové daně (D91)

50% 40%

Důchodové daně a jiné (D5)

30% 20%

Daně z výroby a dovozu (D2)

10% 0% 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006


Graf poskytuje informace o vývoji výše příspěvků výše uvedených skupin daní k celkovému inkasu daní v Lucembursku. Jsou zde zahrnuty i skutečně vybrané příspěvky na sociální zabezpečení, které se také řadí mezi příjmy daňového charakteru, a jak je vidět, jejich podíl na daňových výnosech není malý. V průměru se tento podíl pohybuje mezi 25 % celkového inkasa daní, což je srovnatelné s ostatními daňovými skupinami, kromě skupiny kapitálových daní. Podíl kapitálových daní není v celkovém obrazu daňového inkasa příliš výrazný. Lucembursko nedosahuje vysokých daňových výnosů z této skupiny, protože zdanění výnosů z kapitálového majetku je v Lucembursku velice atraktivní a výhodné. Nejen proto se tato země stala v posledních letech investičním centrem Evropy. S investicemi souvisí také poskytování kvalitních finančních služeb, a právě ty jsou tahounem lucemburské ekonomiky.


82

Tabulka 24: Daňové výnosy v České republice podle skupin ESA 95 v milionech Kč. Česká republika 2001 2002 2003 2004 2005 2006 Daně skupiny D2 257 990 266 706 285 423 332 834 354 552 362 118 Daně z produktů D21 244 938 253 575 271 743 319 149 340 805 349 500 Daně typu D211 149 271 155 136 164 250 204 618 215 118 213 728 Daně skupiny D212 37 804 33 932 34 047 20 363 33 907 36 178 Daně skupiny D214 57 863 64 507 73 446 94 168 91 780 99 594 Daně skupiny D29 13 052 13 131 13 680 13 685 13 747 12 444 Důchodové daně D5 206 773 223 846 247 404 271 352 275 289 284 796 Daně z důchodů D51 202 447 220 644 243 791 267 689 270 906 281 721 Ostatní běžné daně D59 4 326 3 202 3 613 3 663 4 383 3 075 Kapitálové daně D91 687 748 865 622 676 934 CELKOVÉ DAŇOVÉ 465 450 491 300 533 692 604 808 630 517 647 848 PŘÍJMY (D2+D5+D91) Sociální příspěvky D611 334 774 367 189 388 630 419 021 448 003 524 378 Celkové daňové příjmy 800 224 858 489 922 322 1 023 829 1 078 520 1 172 226 (D2+D5+D91+D611) Pramen: MFČR, vlastní zpracování.

Bližší specifikace položek v tabulce je uvedena u tabulky 20. Graf 6 k tabulce 24: Vývoj podílu daňových výnosů v České republice na celkovém inkasu daní podle skupin ESA 95 (jednotka % celkového inkasa daní). 100% 90% Skutečné sociální příspěvky (D611)

Procentní podíl

80% 70%

Kapitálové daně (D91)

60% 50%

Důchodové daně a jiné (D5)

40% 30%

Daně z výroby a dovozu (D2)

20% 10% 0% 2001 2002 2003 2004 2005 2006 Rok


Z grafu je patrná značná disproporce mezi velikostí příspěvků jednotlivých skupin daní k celkovému daňovému inkasu. V České republice na rozdíl od Lucemburska, tvoří


83

vybrané sociální příspěvky téměř 50 % celkových daňových příjmů. Je to dáno vyššími sazbami příspěvků na sociální pojištění v České republice. Z celkového příspěvku na sociální zabezpečení jde u závislé činnosti přes 2/3 k tíži zaměstnavatele. V Lucembursku je jednak celkové procento příspěvku nižší (16 %), navíc toto pojištění sdílí zaměstnanec i zaměstnavatel rovným dílem. Tento fakt potvrzuje skutečnost, že náklady na pracovní sílu jsou v České republice ve srovnání s jinými zeměmi skutečně vysoké. Poměr dalších dvou skupin k celkovému inkasu daní odpovídá závěrům zjištěným porovnáním podílu těchto skupin k HDP, podle metodiky OECD. Výnos z kapitálových příjmů se ve statistice téměř nepromítl. Graf 7: Struktura daní z výroby a dovozu v České republice v roce 2005. Daně typu daně z přidané hodnoty (DPH)

4%

Dovozní cla

26%

Daně z dovozu bez DPH a dovozních cel 60%

8%

Daně z produktů bez DPH a dovozních daní Ostatní daně z výroby

2%

Pramen: MFČR, vlastní zpracování.

Graf 7 a 8 zobrazuje detailní strukturu daní skupiny D2 pro Českou republiku a Lucembursko v roce 2005. Graf 8: Struktura daní z výroby a dovozu v Lucembursku v roce 2005.

8%

14%

46%

32% 0% Daně typu daně z přidané hodnoty (DPH)

Dovozní cla

Daně z dovozu bez DPH a dovozních cel

Daně z produktů bez DPH a dovozních daní

Ostatní daně z výroby

Pramen: STATEC, vlastní zpracování.

Z uvedených grafů je vidět rozdíl ve struktuře skupiny daní z výroby a dovozu v České republice a Lucembursku. Zatímco v České republice je se svým 61 % podílem


84

jednoznačně nejvýznamnější položkou daň z přidané hodnoty, lucemburské velkovévodství má strukturu této mnohem vyrovnanější. Největší příjem tvoří také DPH, ale s procentním podílem ve výši 46 %, další významnou položku tvoří pak daně z dovozu. Je to dáno velkou mezinárodní výměnou zboží a služeb zejména s okolními státy, jak je popsáno v obecné charakteristice země. Jsou zde zahrnuty i akcízy na dovoz alkoholu, tabákových výrobků, minerálních olejů atd. Tato skupina tvoří v České republice pouhých 8 %, jak je tomu naopak u daní z produktů Lucembursku. Česká republika je tedy orientovaná více na výrobu, než na dovoz. Položku ostatní daně z výroby tvoří zejména z movitého a nemovitého majetku. To znamená v České republice zejména daň z nemovitostí, zatímco v Lucembursku se na výši této daně podílí největší mírou daň z obchodů s cennými papíry. Tato položka není v celkovém objemu zcela zanedbatelnou díky velkému rozvoji fondů obchodování s cennými papíry a deriváty.

Graf 9: Struktura důchodových daní včetně daní z kapitálu v České republice v roce 2005. 1%

Daně z příjmů jednotlivce nebo domácnosti včetně zisků z držby

1% 0%

Daně z příjmů nebo zisků společností včetně zisků z držby

0%

Daně z výher z loterií nebo sázek

48%

50%

Běžné daně z kapitálu

Platby domácností za licence

Ostatní běžné daně jinde neuvedené

Pramen: MFČR, vlastní zpracování.


85

Graf 10: Struktura důchodových daní včetně daní z kapitálu v Lucembursku v roce 2005. Daň ze závislé činnosti Daň z příjmů fyzických osob

0% 11%

5%

0%

Daň z kapitálových příjmů

38%

Daň z tantiem Ostatní daně fyzických osob Daně z příjmů nebo zisků společností

31%

Municipální obchodní daň

1%

5%

9%

Daň ze zisků z držby

0% Daň z výher z loterií nebo sázek Ostatní běžné daně jinde neuvedené

Pramen: STATEC, vlastní zpracování.

Co se týče grafů 9 a 10, zobrazujících detailní strukturu důchodových daní, byly u Lucemburska k dispozici podrobnější údaje, proto má graf větší vypovídací hodnotu. Z grafů je patrné, že u obou zemí tvoří největší skupiny daně z příjmů fyzických a právnických osob, které rozdělují koláč důchodových daní společně téměř na poloviny. Graf také krásně znázorňuje rozdělení daňového břemene u lucemburských korporací mezi daň z příjmů nebo zisků společností (31 %) a municipální obchodní daň (11 %), dohromady tedy 42 %, srovnatelnými s 48 % v České republice. V Lucembursku jsou dalšími nezanedbatelnými položkami i municipální obchodní daň, s celkovým podílem 11 %, a daň z kapitálových příjmů s podílem 5 % na celkovém inkasu daní skupiny D5. Ostatní běžné daně tvoří 5 % v Lucembursku, zatímco v České republice pouze 1 %. I když tyto položky nejsou v celkovém inkasu nijak výrazné, každá se podílí svou mírou na celkové výši vybraných daní a ve srovnání s Českou republikou svědčí o rovnoměrnějším rozdělení daňového zatížení.


86

Tabulka 25: Inkaso daní v České republice a Lucembursku v roce 2006 podle charakteru daní.25 Rok 2006 Druh daňového příjmu 1) DPH 2) Spotřební daně 3) Daně z příjmů korporací 4) Daně z příjmů FO, z toho: daně z kapitálových výnosů daně ze závislé činnosti daně přiznané DP 5) Silniční daň včetně dálničních poplatků 6) Daň z nemovitostí 7) Daň dědická 8) Daň darovací a z převodu nemovitostí 9) Daň z pojištění 10) Daň z obchodování s cennými papíry 10) Daň z majetku 11) Ostatní daně a poplatky Inkaso daní celkem Příspěvky na sociální zabezpečení Inkaso daní s příspěvky na sociální zabezpečení

Česká republika Lucembursko Inkaso v Podíl na Inkaso v Podíl na mld. Kč celkovém inkasu mil. EUR celkovém inkasu 217,78 34,14% 1 804,7 20,93% 119,55 18,74% 1 289,4 14,96% 135,44 21,23% 1 680,3 19,49% 136,92 21,46% 2 545,9 29,53% 7,43 1,16% 363,5 4,22% 111,63 17,50% 1664,9 19,31% 17,85 2,80% 517,6 6,00% 8,53

1,34%

35,6

0,41%

5,02 1,24

0,79% 0,19%

46,5 47,5

0,54% 0,55%

7,28

1,14%

aa

aa

nn

nn

30

0,35%

aa

aa

651,10

7,55%

nn 5,01

nn 0,79%

149,6 340,9

1,74% 3,95%

637,99

100,00%

8 621,5

100,00%

333,82

52,32%

3372,1

39,11%

971,81

11 993,6 Pramen: MFČR, STATEC, vlastní zpracování.

Tabulka zobrazuje absolutní a procentuální podíl jednotlivých skupin daní k celkovému inkasu daní v roce 2006. Daňové příjmy v tabulce jsou rozděleny tak, aby odpovídaly vzájemně svému charakteru. Položka daň z nemovitostí obsahuje na lucemburské straně daň z pozemků a hypoteční poplatky, což jsou daně postihující nemovitosti v Lucembursku. Z tabulky vyplývá, že celkové zatížení nemovitostí je u obou zemí zhruba stejné. Položka daně silniční je pro Českou republiku sloučena z příjmů z dálničních známek a skutečné silniční daně. Silniční daň v Lucembursku zahrnuje totiž veškeré 25

aa – údaj je zahrnut v jiné skupině, nebo se nepodařil zjistit. nn – údaj nemá v této daňové soustavě ekvivalent.


87

poplatky z užívání silnic a dálnic, a je placena veškerými subjekty vlastnícími či provozujícími motorové vozidlo. Zajímavé na této položce je to, že podíl silniční daně v Lucembursku (0,41 %) je i přesto, že je zde silniční daň povinná pro veškeré subjekty, nižší, než srovnatelné daňové příjmy v České republice (1,34 %). Ostatní daně a poplatky, pak tvoří v Lucembursku mnohem významnější skupinu (3,95 %), než v České republice (0,79 %).

6.3 Výběr daní a rozpočtové určení daní Co se týče výběru daní, existuje mezi Lucemburským a Českým systémem výrazný rozdíl. Zatímco výběr daní v České republice je realizován na jedné celostátní úrovni (kromě spotřebních daní, jejichž výběr budou zajišťovat celní úřady), Lucembursku se daně vybírají na celostátní úrovni, která je rozdělena do čtyř základních celků, navíc pak ještě na komunální úrovni. Výběr přímých daní spadá pod správu Administration des Contributions directes, které v roce 2006 vybralo celkem 4,5 miliard EUR. Z této částky ze 482 milionů EUR vybralo na komunální úrovni, zejména z municipální obchodní daně a daně z pozemků. Administration de l’Enregistrement et des Domaines zajišťuje výběr daně z přidané hodnoty, registračních poplatků, daně z obchodování s cennými papíry, hypotečních poplatků, daně z pojištění, kolkovného, a dalších daní. K dani z přidané hodnoty bylo v roce 2006 registrováno v Lucembursku 43 343 plátců, od nichž bylo vybráno 1 ,8 miliard EUR. Cla a akcízy spadají pod kompetenci a kontrolu Administration des Douanes et Accises. Celkový příspěvek tohoto administrativního celku do státního rozpočtu v roce 2006 byl ve výši 1,4 miliard EUR, z toho 1,1 miliard EUR se podařilo vybrat na komunální úrovni. Zajímavostí tohoto daňového sektoru je výběr tzv. kabaretní daně, která činila celých 541.579,00 EUR. Posledním správním celkem je obdoba katastru nemovitostí Administration du Cadastre et de la Topographie. Zatímco v České republice je zákonem stanoveno rozpočtové určení daní (do jaké úrovně veřejných rozpočtů jaká část konkrétního daňového výnosu půjde), v Lucembursku je respektován princip daňové neutrality. Daně jsou sice vybírány na mnoha úrovních, ale jejich výnos plyne vždy do centrálního státního rozpočtu, kde je přerozdělen podle aktuálního ročního rozpočtu. Jednotlivé státní organizace a komuny mají své individuální rozpočty, které musí dodržet. Existují však i jisté výjimky, týkající se financování těchto speciálních fondů:


88

• fond nezaměstnanosti – financován výnosy z příspěvků na fond zaměstnanosti, placené fyzickými a právnickými osobami (v roce 2008 je předpoklad obdržených finančních prostředků ve výši 120 milionů EUR), výnosy z palivové spotřební daně (očekáváno 147 milionů EUR). Tento fond pak financuje finanční podpory v nezaměstnanosti, rekvalifikační programy a předčasné odchody do důchodu. Fond je určen také na programy rozvoje zaměstnanosti (stáže a další vzdělávání zaměstnanců); • penzijní fond – je určen k financování důchodů civilních obyvatel. Jeho příjmem jsou vybrané příspěvky penzijního pojištění. V roce 2008 se očekává výběr 123 milionů EUR; • místní nadační fondy – do těchto fondů plynou spotřební daně z alkoholu, 10 % z daně z přidané hodnoty, 20 % silniční daně a 20 % daní z příjmů; • fond pro financování Kjótského protokolu – je částečně financován výnosy palivovými akcízy (64 milionů EUR v roce 2008), a částečně také silniční daní (28 milionů EUR). Tento fond financuje projekty na snížení emisí CO2 v ovzduší. Mimo to je část výnosů z daně z přidané hodnoty určena do rozpočtu Evropské unie a daň z pojištění proti ohni je určena na financování hasičské pomoci.

Závěr

7

89

Závěr

Cílem této práce bylo komplexní srovnání daňových systémů České republiky a Lucemburska. Práce by měla poskytnout základní informace o obou systémech a jejich vzájemných odlišnostech. Jelikož se jedná o rozsáhlé téma, nebylo možné v práci uvést detailní rozbor každé daně, proto jsou téměř ke každé dani poskytnuty alespoň základní informace. Ty zahrnují osoby, které jsou povinny daň platit, co je vlastně předmětem daně, jaká jsou možná osvobození a úlevy, dále pak jak se stanoví základ daně, výše daňové sazby a způsob výběru daní. Větší pozornost je v této práci věnována porovnání zdanění příjmů fyzických osob. Tato práce však není omezena pouze na strohý popis daňových systémů. Je zaměřena také na srovnání úlohy jednotlivých skupin daní v obou ekonomikách pomocí objektivních mezinárodních statistických klasifikací. Právě z těchto klasifikací vyplývá první z rozdílů mezi srovnávanými daňovými soustavami. Zatímco v České republice se nepřímé daně (DPH a spotřební daně) podílely na hrubém domácím produktu 12 – 13 %, v Lucembursku se tato skupina daní podílela na HDP ve sledovaných letech v rozmezí 9 – 11 %. Lépe lze skutečnost, že v České republice tvoří DPH a spotřební daně hlavní příjem státního rozpočtu, sledovat na podílu těchto daní k celkovému inkasu daní, kdy jednoznačně převyšují podíl důchodových daní. Lucembursko naproti tomu realizovalo vyšší příjem z důchodových daní. Tento trend se však v posledních letech v Lucembursku vytrácí a poměr příjmů z obou skupin daní se pozvolna vyrovnává. Celková proporce daňových příjmů je v Lucembursku mnohem vyrovnanější, než v České republice. Pokud však do statistik zahrneme i realizované výnosy z příspěvků na sociální zabezpečení, struktura daňových příjmů obou zemí se značně liší. Zatímco v Lucembursku je inkaso daní a sociálního zabezpečení rovnoměrně rozdělené mezi jednotlivé skupiny, Český daňový systém „těží“ zejména právě z příspěvků na sociální zabezpečení (téměř 50 % celkových daňových příjmů, oproti 25 % v Lucembursku). V České republice totiž dosud neproběhla stále slibovaná důchodová reforma a vzhledem ke stárnutí populace České republiky je potřeba zajistit finančně i stále narůstající procento obyvatel v důchodovém věku. V oblasti „reformování daní“, je situace v České republice daleko odlišná. Drobné, či výraznější úpravy daňového systému jsou v posledních letech na denním pořádku. Poslední, takovou téměř revoluční změnou v oblasti daně z příjmů fyzických osob, je aplikace rovné důchodové daně v roce 2008, a to v souvislosti s celou řadou dalších změn zavedených daňovou reformou, které vstoupily v platnost k 1. lednu 2008. Nový systém fungování důchodové daně ještě ani nebyl prověřen v praxi (to bude možné až po skončení

Závěr

90

zdaňovacího období 2008, kdy budou poplatníci podávat daňové přiznání), nicméně vláda České republiky již pracuje na nové daňové reformě, která by měla vstoupit v platnost k 1. lednu 2010. Obě daňové reformy mají být součástí probíhající reformy veřejných financí v letech 2007 – 2010. Co se týče Lucemburska, je v roce 2008 také mírně upraveno zdanění fyzických osob, jedná se však pouze o drobné změny v daňových sazbách (u některých daňových tříd došlo k jejich zvýšení a naopak u některých ke snížení). Výše jmenované změny se promítly i ve výsledcích praktických příkladů na porovnání daňového zatížení českého a lucemburského daňového poplatníka – zaměstnance, uvedených v této práci. Porovnáním daňové povinnosti v roce 2008 jsme dospěli k zajímavému závěru – daňové zatížení poplatníků v obou zemích se vyrovnává (u poplatníků s rodinou je dokonce na stejné úrovni 5 %), což se dá pokládat i za projev harmonizace daňových systémů v evropské unii. Ve skutečnosti je to však výsledkem jednotlivých politik obou zemí. V České republice byly zavedením rovné daně sledovány snahy o zjednodušení daňového systému, v Lucembursku nastaly změny v daňových sazbách z důvodu vyrovnání daňových podmínek pro jednotlivé daňové třídy. Pro svobodné jednotlivce byly totiž nastaveny mnohem horší podmínky, které je, ve srovnání s rodinami s dětmi, téměř diskriminovaly. Tyto rozdíly se však změnou daňových sazeb od roku 2008 zmírnily, jak je patrno i z uvedených příkladů. V České republice se daňová povinnost zavedením rovné daně u poplatníka s průměrným příjmem téměř nezměnila. V oblasti srovnání konkrétních daní a mechanisů jejich výběru, vychází z práce najevo, že se oba daňové systémy výrazně neliší. Zdaňování fyzických osob probíhá podobným mechanismem jako v České republice s tím, že je stanoven mnohem větší počet odčitatelných položek, nezdanitelných částek a dalších zvláštních výdajů. I přesto je daňové zatížení fyzických osob v Lucembursku stále mnohem vyšší než v České republice. Lucemburčané si to však jako obyvatelé země s nejvyšším životním standardem v Evropě „mohou dovolit“. Průměrné daňové zatížení jednotlivce, vypočtené podle metodiky OECD se může v Lucembursku vyšplhat až na 27,9 %, zatímco v České republice je to 22,5 %. I když je Lucembursko „zemí sociálních jistot“, a jeho sociální systém je nejštědřejší v Evropě, pojistné odváděné na sociální zabezpečení zdaleka není tak vysoké jako v České republice. Toto pojistné představuje další daňovou zátěž pro jak pro poplatníkyzaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Zatímco v Lucembursku se o pojistné na sociální zabezpečení dělí zaměstnanec a zaměstnavatel rovným dílem, v České republice je tento poměr 2/3 v neprospěch zaměstnavatele. Celkové zatížení mzdy odvody, které bylo v této práci také sledováno, je naopak právě vlivem těchto odvodů vyšší v České republice, i když je zde výše daňové povinnosti jako takové nižší. V oblasti zdanění korporací se Lucembursko sice v mezinárodním měřítku prezentuje marginální sazbou korporátní daně 22 %, což však neodpovídá celkovému

Závěr

91

daňovému zatížení právnických osob. Na tom se podílí ještě municipální obchodní daň, příspěvek do fondu zaměstnanosti (který však platí i fyzické osoby) a daň z bohatství. Celková efektivní daňová sazba pak dosahuje v závislosti na municipalitě až 31 % a průměrnou efektivní daňovou sazbu je 29,63 %. Korporátní zdanění je tedy jednoznačně méně výhodné v Lucembursku. Co se týče nepřímých daní, konkrétně daně z přidané hodnoty, jsou v Lucembursku v rozporu s evropskou direktivou stále uplatňovány tři snížené sazby daně ve výši dvanáct, šest, a tři procenta. Základní sazba daně je 15 %. V České republice jsou v současnosti uplatněny dvě sazby – 15 % základní a od 1. 1. 2008 9 % snížená sazba. Některé služby, jako pojištění, finanční, poštovní a jiné služby jsou osvobozeny. Daňové zatížení daní z přidané hodnoty tedy není v Lucembursku zdaleka tak vysoké. V mezinárodním srovnání je základní sazba 15 % v současnosti nejnižší v Evropské unii, spolu s Lucemburskem ji uplatňuje už jen Kypr. Česká republika je se svou sazbou 19 % s Nizozemskem, Slovenskem, Německem a dalšími zeměmi uprostřed evropského průměru. Při podrobnějším studiu lucemburské daňové soustavy vyšlo najevo, že Lucemburčané platí kromě těchto základních daní velké množství různých registračních poplatků a speciálních daní (například již zmiňovaná kabaretní daň, hypoteční poplatky, daň z pojištění, daň z pojištění proti požáru, licenční poplatky, daň z pořádání veřejných akcí a podobně). Ostatní daně a poplatky tvořily v roce 2006 v Lucembursku 3,95 % celkového inkasa daní, v České republice 0,79 %. Silniční daní jsou postiženy nejen podnikající subjekty, ale všichni poplatníci vlastnící automobil. Od roku 2007 se tato daň v souvislosti s přijetím akčního plánu na snížení emisí CO2 výrazně zvýšila (vzrostla o více než dvojnásobek původní daně), což představuje další dodatečné zatížení zejména domácností, protože v Lucembursku téměř každá rodina vlastní automobil. V roce 2006 přispěla silniční daň k celkovému inkasu daní v Lucembursku 0,41 %. U České republiky se jednalo o příspěvek 1,34 %. V roce 2007 by se tedy mohl u obou zemí podíl této daně na celkovém inkasu, důsledkem zvýšení daně v Lucembursku, teoreticky vyrovnat, či alespoň přiblížit. Správou a výběrem daní jsou v Lucembursku na rozdíl od České republiky pověřeny hned čtyři orgány podle druhu daní. Zvláštností u daní z příjmů fyzických osob je způsob vyměření daně. Poplatník v daňovém přiznání pouze uvede zdanitelný příjem a daň je pak vyměřena až státním orgánem (Administration des Contributions directes). Je zde tedy eliminováno riziko špatného vyměření daně poplatníkem a možnost sankcí právě z tohoto důvodu. Výběr daně pak proběhne až po doručení daňového výměru. Výběr ostatních daní je uskutečněn na základě daňového přiznání, stejně jako v České republice. Závěrem lze tedy říci, že i když mají oba srovnávané daňové systémy svá specifika, v globálním měřítku se od sebe celkovou strukturou i strukturou jednotlivých daní výrazně

Závěr

92

neliší. Otázkou ovšem je, jak se bude Český daňový systém v budoucnu vyvíjet. Zda ve směru uplatňování rovné daně z příjmů s četnými výjimkami a deformacemi rovné daně, jak tomu je počínaje rokem 2008. Další variantou možného vývoje je také v budoucnu (například po změně vládnoucí politické strany) navrácení se ke klouzavě progresivní sazbě důchodových daní. Situace v Lucembursku se v současné době zdá být (až na drobné změny) v tomto směru stálá.

Literatura

8

93

Literatura 1. DI BARTOLOMEO, M., KRECKÉ, J. La déclaration d’impôt. Guide pratique. Luxembourg: Editions Promoculture, 2003. 349 s. ISBN 2-87974-057-6. 2. KUBÁTOVÁ, K. Daňová teorie a politika. 3. přepracované vydání. Praha: ASPI Publishing, s.r.o, 2003. 264 s. ISBN 80-86395-84-7. 3. MARKOVÁ, H. Daňové zákony 2007. Praha: Grada Publishing, 2006. 192 s. ISBN 978-80-247-2087-6. 4. NERUDOVÁ, D. Harmonizace daňových systémů zemí Evropské Unie. Praha: ASPI, 2005. 233 s. ISBN 80-7357-142-0. 5. ŠIROKÝ, J. Daňové teorie. S praktickou aplikací. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2003. 249 s. ISBN 80-7179-413-9. 6. ŠIROKÝ, J. Daně v Evropské Unii. Praha: Linde, 2007. 256 s. ISBN 978-80-7201649-5.

Elektronické zdroje: 1. Annuaire statistique du Luxembourg. Luxembourg: Statec, 2007. Dokument ve formátu PDF. Elektronická adresa: http://www.statistiques.public.lu/fr/publications/horizontales/annuaireStatLux/D.pd f. 2. HDP - Produkční metoda. Český statistický úřad, 2007. [online]. [cit. 2007-12-06]. Elektronická adresa: http://dw.czso.cz/pls/rocenka/rocenkavyber.makroek_prod. 3. Chambre de Commerce Luxembourg. Doing Business in Luxembourg [DVD]. 1 DVD disk. Luxembourg, 2007. 4. Le rapport d'activité 2006. Luxembourg: Ministère des Finances, 2007. Dokument ve formátu PDF. Elektronická adresa: http://www.mf.public.lu/publications/rapports/rapport_activite_2006.pdf.

Literatura

94

5. Memento. Nichtamtliche Übersicht über die erhobenen direkten Steuern. Luxembourg: Großherzogtum Luxembourg, 2007. Dokument ve formátu PDF. Elektronická adresa: http://www.impotsdirects.public.lu/legislation/memento/memento07_DE.pdf. 6. OECD Tax Database. OECD. [online]. [cit. 2007-12-21]. Elektronická adresa: www.oecd.org/ctp/taxdatabase. 7. Předběžné výsledky pokladního plnění státního rozpočtu ČR za rok 2007. Ministerstvo financí České republiky. [online]. 3. 1. 2008 [cit. 2008-01-03]. Elektronická adresa: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/hs.xsl/tiskove_zpravy_37131.html. 8. Podrobné členění daní a sociálních příspěvků (tab. 0900). Český statistický úřad, 2007. [online]. [cit. 2007-12-21]. Tabulka ve formátu xls. Elektronická adresa: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/podrobne_cleneni_dani_a_socialnich_prispev ku_29_10_2007. 9. The Luxembourg economy. A kaleidoscope 2006. Luxembourg: Statec, 2007. ISBN 13: 978-2-87988-070-9. Dokument ve formátu PDF. Elektronická adresa: http://www.statistiques.public.lu/fr/publications/horizontales/kaleidoscope_2006_e n/kaleidoscope_2006_en.pdf.

Seznam zkratek

9

Seznam zkratek

EU – Evropská unie EUR – měna euro FO – fyzická osoba DP – daňové přiznání DPH – daň z přidané hodnoty NČ – nezdanitelná částka PO – právnická osoba vč. – včetně

95

Seznam tabulek

96

10 Seznam tabulek Tabulka 1: Základní makroekonomické ukazatele České republiky v letech 2002–2006...32 Tabulka 2: Daňová pásma a sazby daně z příjmů fyzických osob platná pro rok 2007......36 Tabulka 3: Přehled roční výše slev na dani a daňových zvýhodnění na děti.......................37 Tabulka 4 : Přehled sazeb sociálního a zdravotního pojištění u závislé činnosti.................38 Tabulka 5: Základní makroekonomické ukazatele Lucemburska v letech 2002 – 2007.....45 Tabulka 6: Výše maximálního ročního odpočtu příspěvků na penzijní zaopatření.............53 Tabulka 7: Přehled sazeb sociálního a zdravotního pojištění u závislé činnosti..................56 Tabulka 8: Konstrukce efektivní sazby daně z příjmů korporací.........................................58 Tabulka 9: Ukázka stanovení municipální obchodní daně a její vliv na celkovou daň.......59 Tabulka 10: Výpočet měsíční srážky na daň 2007 (jednotky Kč a EUR)............................69 Tabulka 11: Roční vyúčtování daně ze závislé činnosti 2007 (jednotky Kč a EUR)..........70 Tabulka 12: Výpočet měsíční srážky na daň 2008 (jednotky Kč a EUR)......................70-71 Tabulka 13: Roční vyúčtování daně ze závislé činnosti 2008 (jednotky Kč a EUR)..........71 Tabulka 14: Roční vyúčtování daně ze závislé činnosti 2007 (jednotky Kč a EUR)..........72 Tabulka 15: Roční vyúčtování daně ze závislé činnosti 2008 (jednotky Kč a EUR)..........73 Tabulka 16:Průměrné daňové zatížení rodin v roce 2006....................................................74 Tabulka 17: Porovnání sazby korporátní daně v roce 2006-7..............................................74 Tabulka 18: Přehled základních a snížených sazeb DPH v České republice a Lucembursku.....................................................................................................................75 Tabulka 19: Podíl celkového inkasa daní k HDP v letech 1993 – 2004 (jednotka % HDP)................................................................................................................................76 Tabulka 20: Podíl inkasa daní skupiny 1000 k HDP v letech 1993 – 2004 (jednotka % HDP)................................................................................................................................77 Tabulka 21: Podíl inkasa daní skupiny 5000 k HDP v letech 1993 – 2004 (jednotka % HDP)................................................................................................................................78 Tabulka 22: Podíl skupin daní D2 a D5 metodiky ESA 95 na HDP v letech 1995–2006...79 Tabulka 23: Daňové výnosy v Lucembursku podle skupin ESA 95 v milionech EUR.......80 Tabulka 24: Daňové výnosy v České republice podle skupin ESA 95 v milionech Kč......82 Tabulka 25: Inkaso daní v České republice a Lucembursku v roce 2006 podle charakteru daní.......................................................................................................................................86

Seznam grafů, obrázků a schémat

97

11 Seznam grafů, obrázků a schémat Obr. 1: Lafferova křivka......................................................................................................16 SCHÉMA 1: Daňová soustava ČR - základní členění daní................................................33 Graf 1 k tabulce 19: Podíl celkového inkasa daní k HDP v letech 1993 – 2004.................76 Graf 2 k tabulce 20: Podíl inkasa daní skupiny 1000 k HDP v letech 1993 – 2004............77 Graf 3 k tabulce 21: Podíl inkasa daní skupiny 5000 k HDP v letech 1993 – 2004............78 Graf 4 k tabulce 22: Vývoj podílu skupin daní D2 a D5 na HDP v letech 1995 – 2006.....79 Graf 5 k tabulce 23: Vývoj podílu daňových výnosů v Lucembursku na celkovém inkasu daní podle skupin ESA 95 (jednotka % celkového inkasa daní)..........................................81 Graf 6 k tabulce 24: Vývoj podílu daňových výnosů v České republice na celkovém inkasu daní podle skupin ESA 95 (jednotka % celkového inkasa daní)..........................................82 Graf 7: Struktura daní z výroby a dovozu v České republice v roce 2005...........................83 Graf 8: Struktura daní z výroby a dovozu v Lucembursku v roce 2005..............................83 Graf 9: Struktura důchodových daní včetně daní z kapitálu v České republice v roce 2005......................................................................................................................................84 Graf 10: Struktura důchodových daní včetně daní z kapitálu v Lucembursku v roce 2005......................................................................................................................................85

12 Přílohy Příloha 1: Klasifikace daní dle OECD. Příloha 2: Třídění daní podle metodiky ESA 95. Příloha 3: Tabulka pro zdaňování příjmů fyzických osob v Lucembursku (daňové sazby roku 2007). Příloha 4: Nezdanitelné částky, osvobození a odčitatelné položky u příjmů fyzických osob v Lucembursku – přehled. Příloha 5: Sazby příspěvků zdravotního a sociálního pojištění v Lucembursku. Příloha 6: Daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob v Lucembursku pro rok 2007. Příloha 7: Daňové tabulky pro zdaňování mezd platné v Lucembursku pro rok 2008.

Komparace daňového systému České republiky a Lucemburska

Recommend Documents