ŠVP platný od 1. 9. 2013 podle platných úprav podle RVP vydaných MŠMT V souladu se školským zákonem č. 561/2004 Sb., je pro realizaci základního vzdělávání vydán Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Číslo jednací: ZŠ a MŠ Slapy 118/ 2013/HR
ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM pro 1. stupeň ZŠ Slapy škola pracující s prvky pedagogiky Marie Montessori platnost 1. 9. 2013 projednáno v pedagogické radě 27. 8. 2013, školská rada schválila dne 4. 10. 2013 Zřizovatel Obec Slapy Čp. 33 391 76 Slapy IČO: 00667161 Tel: 261192111 e-mail:
[email protected] Předkladatel Údaje o škole Základní škola a Mateřská škola Slapy Adresa školy 391 76 Slapy čp. 34 Ředitelka: Mgr. Zdeňka Sedláková Kontakt:
[email protected] Koordinátor zpracování ŠVP Mgr. Marcela Ševčíková Mgr. Soňa Růžičková
OBSAH I. ÚVOD – POJETÍ A CÍLE VZDĚLÁVÁNÍ V ZÁKLADNÍ ŠKOLE SLAPY II. VÝCHOVNÁ A VZDĚLÁVACÍ KONCEPCE Zásady Montessori pedagogiky Polarizace pozornosti Svoboda volby Jednota fyzického a duševního Volný a přirozený pohyb dětí III. PŘEDPOKLADY PRO EFEKTIVNÍ VZDĚLÁVÁNÍ Pedagogické předpoklady Osobní předpoklady Prostorové předpoklady Organizační předpoklady IV. PRAVIDLA PRO HODNOCENÍ VÝSLEDKŮ VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKŮ Základní pravidla pro hodnocení a zásady Základní pravidla pro použití slovního hodnocení Hodnocení chování V. PODMÍNKY PRO VZDĚLÁVÁNÍ V ZŠ SLAPY Učitelský sbor VI. CÍLE VZDĚLÁVÁNÍ V ZŠ SLAPY
VII. KLÍČOVÉ KOMPETENCE Kompetence k učení Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence občanské Kompetence pracovní Strategie pro rozvoj kompetencí k učení Strategie pro rozvoj kompetencí k řešení problému Strategie pro rozvoj komunikativních kompetencí Strategie pro rozvoj sociálních a personálních kompetencí Strategie pro rozvoj občanských kompetencí Strategie pro rozvoj pracovních kompetencí VIII. UČEBNÍ PLÁN 1. STUPNĚ ZŠ SLAPY IX. VZDĚLÁVACÍ OBLASTI ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ NA 1. STUPNI ZŠ A. Jazyk a jazyková komunikace B. Cizí jazyk C. Matematika a její aplikace D. Člověk a jeho svět (Prvouka, Přírodověda, Vlastivěda) E. Informační a komunikační technologie F. Výtvarná výchova G. Hudební výchova H. Tělesná výchova
I. Pracovní činnosti X. PRŮŘEZOVÁ TÉMATA XI. KONKRETIZACE PRŮŘEZOVÝCH TÉMAT V JEDNOTLIVÝCH PŘEDMĚTECH XII. INTEGRAČNÍ PROGRAM- Vzdělávání žáků nadaných a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami XIII. ŠVP ŠD
I. ÚVOD POJETÍ A CÍLE VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKŮ V ZÁKLADNÍ ŠKOLE SLAPY Vzdělávání na prvním stupni základní školy navazuje na předškolní vzdělávání a výchovu v rodině. Musí být založeno na poznávání, respektování a rozvíjení individuálních a vývojových potřeb, možností a zájmů každého žáka. Má mít činnostní a praktický charakter a motivovat žáky k celoživotnímu učení. Má vést žáky k samostatnosti, aktivitě, spolupráci. Tyto podmínky splňuje pedagogická metoda Marie Montessori. ZŠ Slapy se zavazuje vzdělávat děti, které ji navštěvují pomocí Montessori metody jako jedné ze základních metod. Dále budeme pracovat metodami Kritického myšlení a dalšími metodami, které se nám při výuce osvědčily a respektují způsob lidského vnímání (níže popsaný). U všech dětí rozvíjí nezávislost, sebedůvěru a pocit zodpovědnosti za sebe, druhé i své prostředí. Montessori metoda usnadňuje rozvoj dítěte v celistvosti jeho osobnosti. ZŠ Slapy vzděláváním a výchovou takto celistvého dítěte podporuje tvořivost, kritické myšlení, schopnost řešit problémy a schopnost spolupracovat s ostatními na společném zájmu. Cílem je vytvořit prostředí, v němž se děti mohou přirozeně rozvíjet a kde si uchovají zvídavost, tvořivost a radost z poznávání. ZŠ Slapy usiluje o to, aby její žáci byli schopni se celoživotně vzdělávat, týmově spolupracovat, umět zacházet s informacemi, být tvořiví a flexibilní. ZŠ Slapy učí své žáky toleranci, úctě k lidem, k lidským výtvorům i k přírodě, ochotě pomoci tam, kde je to potřeba, a přijímat zodpovědnost za své jednání. Chceme cestou individuálního přístupu metodiky pedagogiky M. Montessori a bohaté vzdělávací nabídky vytvořit pro každého našeho žáka takový program, který bude maximálně vyhovovat jeho vývojovým potřebám a zájmům a umožní mu, aby se vzdělával a rozvíjel svoji osobnost v sociálně a kulturně příznivém přátelském a demokratickém prostředí. V naší škole pedagogové využívají různé metody vzdělávání a výuky. Pilířem je již zmiňovaná metoda Montessori se svou názornou výukou prostřednictvím uceleného systému pomůcek, využitím smyslů, jedinečným přístupem k žákovi a prací na elipse. Dále využíváme poznatků z programu Čtením a psaním ke kritickému myšlením – především metody myšlenkových map, volného psaní a další. Využíváme také způsoby Kooperativního učení a další metody výuky, které upřednostňují zážitkové pravohemisférické metody učení s důrazem na převažující způsob přijímání informací - vizuální, auditivní, kinestetický. Nedílnou součástí výuky je i odpočinek a relaxace. Za důležitý výchovný prvek považujeme péči o zvířata. V současné době chováme morčata. Jako přínos vidíme – relaxace, péče o čistotu a potravu, úcta k životu.
II. VÝCHOVNÁ A VZDĚLÁVACÍ KONCEPCE ZŠ SLAPY – CHARAKTERISTIKA ŠVP Výchovná a vzdělávací koncepce ZŠ Slapy je založena na práci italské lékařky a psycholožky Marie Montessori (1870–1952). Koncepce vznikla z tehdejších potřeb praxe, která volala po zlepšení didaktické stránky vyučování, po funkčnějším vztahu učitelů a dětí a po odstranění přežitých brzdících norem a pedagogických předsudků. Vzhledem k proklamovaným principům, které pedagogika Marie Montessori postupně rozvíjela a z nichž vycházela, byla její koncepce zařazena mezi pedocentricky orientované pedagogické koncepce tzv. reformního pedagogického hnutí a alternativní pedagogiky s výraznými didaktickými a metodickými funkčními inovacemi v rámci učebního procesu, respektujícího osobnost dítěte a svobodu volby v předem pedagogicky připraveném prostředí třídy, školy nebo rodiny. Pedagogická koncepce Montessori se během 20. století rozšířila po celém demokraticky orientovaném světě. Díky Marii Montessori, která působila v mnoha zemích světa, je Montessori vzdělávací program nejrozšířenější „alternativní“ vzdělávací program na světě. Montessori pedagogika vychází z poznání přirozených vztahů a souvislostí ve vývoji člověka, které byly v průběhu 20. století potvrzeny teoretickými výzkumy v oblasti biologie, psychologie, antropologie, pedagogiky a sociálních věd nezávisle na sobě v různých částech světa. Hlavním východiskem je respekt k zákonitostem vývoje osobnosti dítěte. Podle nich jsou formulována a uplatňována pedagogická opatření, která místo aby dítě přetěžovala, omezovala a podceňovala, umožňují v pro něho svobodném a přirozeném prostředí nenásilný rozvoj, jež odpovídá jeho fyzickým a psychickým možnostem. Z tohoto principu jsou odvozena tři určující metodologická východiska, z nichž lze odvodit didaktické principy pro Montessori vyučování. Je jimi poznání vnitřních potřeb člověka, úprava vnějšího prostředí, které motivuje k učení, a tím uspokojuje vývojové potřeby, a respektování svobody volby činností, které zohledňují princip citlivých vývojových období.
Zásady Montessori pedagogiky Svojí pedagogickou koncepcí se snažila Marie Montessori nabídnout možnost získávání plnohodnotné výchovy a vzdělání tím, že dětem umožní prožívat svobodu nebo sebeurčení a samostatnost prostřednictvím vlastní činnosti. Dítě se tak stává subjektem výchovy a vzdělávání, projevuje vlastní aktivitu a samo si vlastně učební procesy na základě vlastního tempa řídí. Úkolem školy a učitelů potom je, aby byly vytvořeny vhodné podmínky a prostředí pro rozvoj potřeb každého dítěte. Ve vzdělávacím procesu jde o znovuodhalování poznatků a nikoliv o opakování slovních pouček. ● Dítě je postaveno do středu všech našich snah a aktivit. Jde o to, aby mu dospělí pomohli k rozvíjení vlastní svobodné osobnosti prostřednictvím vlastní činnosti a samostatnosti. To ostatně vyjadřuje motto celé Montessori pedagogiky, které zní: „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“ ● Na základě principu senzitivních fází, formulovaných z dlouholetých pozorování dětí, rozvinula Marie Montessori učení, které popisuje čtyři vývojové fáze dětství. Podle nich existují v životě každého dospívajícího jedince „senzitivní“ období, během nichž je obzvláště otevřený k získání určitých dovedností nebo schopností. Z toho je potom odvozen pedagogický požadavek, aby dospělými byla tato citlivá období respektována a
optimálně podpořena. ● Z výše uvedeného požadavku potom vyplývá potřeba tzv. připraveného prostředí, s jehož pomocí pak dítě aktivně získávanými zkušenostmi utváří vlastní osobnost a rozvíjí kognitivní struktury. ● Chování učitele potom musí přispívat k tomu, aby nebránilo dítěti stát se samostatnou osobností. Vzájemný vztah dospělého a dítěte musí být partnerský a dialogický. Polarizace pozornosti Vyučování je ve vzdělávacím systému Montessori založeno na jevu „polarizace pozornosti“, který je znám jako ústřední „fenomén Montessori“. Tento jev spočívá v respektování stavu, kdy je dítě zaujato určitou činností a plně se na ni soustředí. Tohoto jevu se využívá ve prospěch dětí, protože vzniká v předem připraveném vzdělávacím prostředí. Zaujato zvolenou činností se žák zcela soustředí na vybranou činnosti. V této chvíli pracuje nejefektivněji a s plným zaujetím. Záleží mu nejen na výsledku ale i na samotné činnosti. Svoboda volby Svobodná volba činnosti vychází z poznatku, že každé dítě je k učení motivováno touhou poznat svět, jeho zákonitosti i touhou po vzdělání. Svoboda volby zaručuje žákovi naplnění této potřeby podle jeho vnitřních dispozic. Uplatnění principu spontánní aktivity dětí v souladu se senzitivním obdobím vede k tomu, že volněji pracujeme s rozvrhem hodin, tzn., že pokud dítě je soustředěně zaujato pracovní činností, netrváme za každou cenu na striktním dodržení rozvrhu hodin. Ze stejných důvodů se v tomto systému neuplatní frontální vyučování, ale odpovídající formou je mnohostranná obsahová a metodická diferenciace podle zájmu a vnitřních potřeb dětí. Jednota fyzického a duševního V Montessori systému je zdůrazněna duševní a fyzická jednota ve všech oblastech vývoje člověka. Tělesná a duševní harmonie je podmínkou seberealizace člověka. Proto pro rozvoj harmonického člověka má velký význam rozvoj smyslového vnímání. V Montessori koncepci je významnou kategorií pohyb, tělesná činnost. Volný a přirozený pohyb dětí Podle Marie Montessori je pohyb důležitý pro rozvoj dětské osobnosti a pro rozvoj inteligence. Pohyb je také významný pro uskutečnění polarizace pozornosti. V Montessori školách se pohyb využívá při vzdělávacím procesu. Organizace vyučování musí takové učení umožnit. Děti sedí u stolků vždy, pokud mají činnost spojenou s písemným projevem, po dobu vyučování se také mohou volně pohybovat po třídě. Je třeba připravit prostředí, které dítěti umožní pochopit svět v souladu s jeho věkem, jeho duševní úrovní, a zároveň mu přinese svým uspořádáním a obsahem podněty pro proces poznávání. Elipsa Elipsa je vyznačena na zemi v dostatečné velikosti a v šíři dětského chodidla. Velikost elipsy je taková, aby vyhovovala prostoru, ve kterém se nachází a počtu dětí a učitelů, pro které je určena.
Má dvě základní funkce. Za prvé slouží jako komunitní kruh – pro sdělování informací, výuce, skupinové práci, diskusím, hrám, prezentacím vlastních prací. Za druhé slouží k chůzi pro rozvoj svalové koordinace, držení těla a rovnováhy. Děti chodí po elipse pomalu, vzpřímeně a kladou jedno chodidlo těsně před druhé v klidu a tichosti. Noha se klade od paty přes vnější hranu chodidla a pokračuje od malíčku k palci. V další fázi nosí děti v obou rukou předměty – mušle, květiny, misku s vodou, peří na talířku, atd. Pro rozvoj lidské osobnosti je důležitá spolupráce pravé a levé mozkové hemisféry. S oběma rukama jsou rovnocenně zapojeny obě hemisféry současně a mohou se tak harmonicky rozvíjet. Při této činnosti se děti velmi ztiší a obrovsky koncentrují pozornost s využitím zapojení obou hemisfér a svalů celého těla. Rovnovážná chůze souvisí s rovnovážným postojem dítěte na vlastních nohách ve vnějším světě.. Pohyb je pro dítě velmi důležitý. Vede ke zdokonalování a růstu. Je základní podmínkou rozvoje intelektu. Fyzická činnost spojuje ducha s okolním světem. Pojem elipsa, se kterým se běžně děti seznamují na prvním či druhém stupni ZŠ, znají děti od nástupu do MŠ – tedy už i děti tříleté.
III. PŘEDPOKLADY PRO EFEKTIVNÍ VZDĚLÁVÁNÍ Pedagogické předpoklady ● Učitel musí umět vytvářet prostředí, které ve třídě respektuje individuální osobnost dítěte. ● Učitel vztah s dětmi buduje na principu empatie s ohledem na stupeň vývoje dítěte. ● Učitel má partnerský přístup k dětem. ● Učitel je ochoten se stále profesně i osobnostně vzdělávat. ● Učitel musí umět ocenit výkon jednotlivce, ačkoliv je špatně měřitelný. ● Učitel musí znát materiály tak dalece, aby mohl pracovat společně s žáky. ● Učitel podporuje spolupráci a vytváří prostředí pro komunikaci rodiny a školy. ● Učitel spolupracuje na obohacování vzdělávacího prostředí novými materiály a pomůckami. ● Učitel spolupracuje s ostatními kolegy je ochoten poradit a pomoci méně zkušeným kolegům v realizaci Montessori pedagogiky. ● Všichni učitelé postupují podle společně vytvořených pravidel ● Učitel je vzdělán ve filosofii a pedagogice Montessori a zúčastňuje se informačních setkání, seminářů a konferencí o metodě Montessori. Osobní předpoklady učitele ● Znalost základních principů pedagogiky Marie Montessori a možností jejich uskutečnění. ● Znalost principů tvorby a práce s montessoriovskými pomůckami jako předpoklad pro vlastní samostatnou tvorbu nových a doplňujících materiálů. ● Připravenost dojít s žáky k poznání; není důležité všechno vědět, je důležité vědět, kde se dá všechno najít. ● Připravenost k dalšímu celoživotnímu vzdělávání; chtít stále znovu zkoušet něco nového je životní naladění, které učitelé potřebují při otevřeném vyučování! ● Učitel se musí umět lehce vypořádat s nepředvídatelnými situacemi a flexibilně reagovat na neočekávané. Musí to být člověk, který nechce žít život jenom podle plánu; měl by ukázat odvahu a radost z objevování neplánovaných vyučovacích situací.
● Učitelé jsou v roli pozorovatelů a pomocníků, jsou dětem k dispozici tehdy, pokud potřebují informaci nebo pomoc, učitelé však nesmí svoji pomoc nikdy prosazovat a vnucovat či vylepšovat něco z žákovy práce, pokud o to žák sám nepožádá. ● Učitelé musí své žáky akceptovat takové, jací jsou. Děti přicházejí do školy ze svého prostředí, které jim spoluutvářelo i vzorce chování. Cílem musí být smysluplné zařazení dětí do společnosti se všemi jejich vlohami a vlastnostmi. ● Učitelé musí být také příkladem pro mládež tím, že svými ideály žijí - kázání ideálů většinou děti dospělým moc nevěří. Prostorové předpoklady ● Třídy jsou zařízeny tak, aby zajistily pohodlí a hygienické podmínky, jež respektují individuální práci žáků a zohledňují věkové a vývojové období, pro které je třída určena (připravené prostředí). ● Skříňky a police s Montessori materiálem jsou pro žáky volně dostupné. ● Požíváme jednolavice pro práci jednotlivce, tyto stolky je možné volně sdružovat podle charakteru práce. ● Pomůcky jsou přehledně uspořádány podle oblastí vzdělávání. ● Žáci musí mít možnost vymezit si svou pracovní plochu (tácy, koberečky). ● Ve třídě je prostor určený vzájemnému setkávání žáků a jejich společné komunikaci, prostor pro cvičení koncentrace a ticha a prostor pro společné aktivity s učitelem. ● Je připravený prostor pro pohodlnou práci i pro relaxaci žáků. ● Každé dítě má vyhrazený prostor, aby si mělo kam ukládat své osobní věci. Organizační předpoklady ● Třídy dětí jsou věkově smíšené. ● Organizace výuky respektuje senzitivní období a polaritu pozornosti dětí. ● Učitel pracuje s chybou a pochvalou dle zásad a principů Montessori pedagogiky. ● Nepodporuje se soutěžení mezi dětmi a jejich vzájemné srovnávání. ● Práce dítěte se zaznamenává popisným, ne hodnotícím jazykem. ● Pro žáky je vytvořena klidná a podnětná atmosféra, která je podporuje v objevování a radostném učení. ● Děti se podílejí na tvorbě pravidel chování a práce. ● Hodnocení na vysvědčení je slovní, klasifikací nebo kombinací obojího. ● Výsledky práce žáků se shromažďují jako portfolia.
IV. ZPŮSOBY HODNOCENÍ VÝSLEDKŮ VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKŮ Základní způsoby hodnocení ● Žáci jsou hodnoceni slovně i známkami a body, popřípadě jiným způsobem, který je prokazatelný pro rodiče a srozumitelný pro žáky. ● Být otevřený dětem i rodičům.
● Stanovit a vysvětlit jasná kritéria pro hodnocení. ● Umožnit žákům účast na hodnotícím procesu. ● Hodnotit individuální pokrok bez srovnávání s ostatními. ● Významným prvkem procesu učení je práce s chybou. ● Žáci mají právo dělat chyby, chyba je příležitost naučit se danou věc lépe. Základní způsoby pro použití slovního hodnocení ● Hodnocení poskytuje zpětnou vazbu týkající se průběhu a výsledku činností žáka. ● Při slovním hodnocení se klade důraz na vhodnou formulaci se zaměřením na daný problém, na činnost. Dává se přednost pozitivnímu vyjádření. ● Žák dostává informace o tom, jakým způsobem může dosáhnout lepších výsledků v problémových oblastech. ● Učitel hodnotí osobní pokrok žáka, porovnává jeho aktuální výkon s předchozími výsledky práce. ● Hodnocení je vždy adresné a osobně se obrací k žákovi. ● Oceňuje se snaha, píle, iniciativa, schopnost kooperace. ● V průběhu vzdělávání a výchovy jsou rodiče žáků informováni konzultacemi i zápisy v žákovské knížce. ● Součástí hodnocení je portfolio a pracovní sešity. ● Kritéria hodnocení vyjadřují schopnost dosahování klíčových kompetencí Slovní hodnocení musí: ● obsahovat uznání dítěte (nalézt alespoň maličkost, která zasluhuje uznání) ● vyjádřit porozumění dítěti ● podněcovat spolupráci navzájem (s dětmi a s učitelem – pocit z vykonávané práce jako práce na společném úkolu) ● zajistit všem dětem prožití kladného pocitu z dobře vykonané práce ● vytvářet podmínky pro vznik duchovního prostředí naplněného láskou a porozuměním ● obsahovat analýzu příčin neúspěchů a doporučení k jejich odstranění ● rozvíjet seberealizaci dítěte (brát na vědomí, akceptovat, uznávat další činnosti dítěte - mimoškolní postoje a zájmy…) ● podporovat touhu po dokonalém zvládnutí práce ● aktivně napomáhat k rozvoji emotivních i racionálních složek osobnosti dítěte, k přijetí etických i racionálních hodnot ● obsahovat maximum oblast, ze kterých se skládá cíl školní práce = výchova k postojům a kompetencím Slovní hodnocení je vždy hodnocením činností, práce, akce, výrobku, chování NE hodnocením osobnosti dítěte! Slovní hodnocení nesmí: ● znamenat pro dítě žádnou formu ohrožení (diskriminací, segregací, posměchem, trestem)
● používat podmiňovací způsob (jen výjimečně, když lze podmínku pro dítě formulovat) ● přídavná jména typu – horší, lepší, dobrý, špatný – sama o sobě nic neříkají ● deformovat pravdu nebo být nepravdivé (proto musíme sdělit či napsat i negativní informace ) ● slovní hodnocení je vždy hodnocením činností, práce, akce, výrobku, chování NE hodnocením osobnosti dítěte! Sebehodnocení a hodnocení chování – tyto pojmy pomáhají pojmenovat chování žáka, který je hodnocen sám sebou, ostatními žáky i učitelem viz práce na elipse. ● Respektuješ své okolí. ● Přiměřeně reaguješ na vzniklé situace. ● Přijímáš zodpovědnost. ● Plníš domluvená pravidla. ● Snažíš se plnit domluvená pravidla. ● Domluvená pravidla plníš s obtížemi. ● Respektuješ práva a majetek ostatních. (vždy – obvykle – zřídka)
Kritéria pro hodnocení a klasifikaci výchovně vzdělávacích výsledků a chování žáka získává učitel zejména těmito metodami, formami a prostředky :
● soustavným diagnostickým pozorováním žáka, ● soustavným sledováním výkonů žáka a jeho připravenosti na vyučování, ● různými druhy zkoušek (písemné, ústní, grafické, praktické, pohybové) ,didaktickými testy, ● kontrolními písemnými pracemi a praktickými zkouškami předepsanými učebními osnovami, ● analýzou různých činností žáka, ● konzultacemi s ostatními učiteli a podle potřeby s pracovníky PPP, ● rozhovory se žákem a zákonnými zástupci žáka. Součástí ŠVP jsou Pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků.
V. PODMÍNKY PRO VZDĚLÁVÁNÍ – CHARAKTERISTIKA ŠKOLY ZŠ se nachází v obci poblíž okresního města je dopravně snadno dostupná i pro okolní obce. Škola má zahradu určenou k relaxaci i vyučování. Škola nabízí svým žákům podnětné a bezpečné prostředí, zdravé a estetické zázemí. Prosvětlené, barevně upravené a čisté třídy, vybavené speciálními Montessori pomůckami, umožňují dětem pracovat i relaxovat v příjemném prostředí. Pro tělesnou výchovu a sport se využívá cvičebna. Pro atletiku a míčové hry je k dispozici dvě venkovní hřiště v obci. Škola využívá pedagogickou metodu Marie Montessori. Škola vzdělává žáky prvního stupně ZŠ v souladu s principy Montessori pedagogiky. Třídy jsou uspořádány z volně přístupných polic s Montessori materiálem pro jednotlivé vzdělávací oblasti. Vyučování je individuální, děti aktivně pracují na vybraném úkolu buď samostatně, nebo v menších skupinách u stolů či na koberečcích. Respektujeme individuální potřeby dětí. ZŠ preferuje vztahy založené na vzájemném respektu, spolupráci, ohleduplnosti a schopnosti tolerance. Důraz je kladen na prevenci problémů a vzájemnou komunikaci. ZŠ nabízí svým žákům angličtinu. Výuku anglického jazyka zajišťují kvalifikovaní učitelé. Součástí školy je i škola mateřská, která stejně jako škola základní pracuje Montessori metodou. Velmi úzce spolupracuje. Děti z mateřské školy mají příležitost setkávat se v odpoledních hodinách při volných aktivitách a na kroužcích včetně anglického. MŠ je umístěna ve stejném objektu. Naše škola je organizovaná jako malotřídní škola I. stupně (5 ročníků) - kapacita 40 50 žáků. Kapacita školní družiny je 30 40 žáků. Charakteristika materiálních podmínek pro výchovně vzdělávací činnost Vyučování začíná od 8.00 hod. Jako organizační jednotka vyučování je využívána vyučovací hodina, která trvá 45 minut. V základní škole pracujeme podle zásad Montessori pedagogiky. Tento směr je základním pilířem našeho školního vzdělávacího programu (dále jen ŠVP), podle kterého se vyučuje od 1. 9. 2007. Technické a provozní vybavení školy. Základní škola je v jedné budově a vše co souvisí s chodem školy a je možné, se odehrává v této budově. Tedy stravování žáků i tělesná výchova v době nepříznivého počasí. V tom vidíme velkou výhodu. V přízemí školy se nachází jedna třída MŠ, většinou starší žáci. Dále je zde cvičebna, jídelna pro ZŠ, výdejna, technická místnost s výlevkou, WC se sprchou. V prvním patře jsou dvě třídy ZŠ pro vyučování, ředitelna, kabinet ZŠ a WC pro žáky i učitele. Vstupní prostor je v tomto podlaží upraven jako herní koutek pro děti, jsou zde i školní morčata, o které se děti starají. Tento prostor je využíván nejen základní školou, ale i školní družinou. Ve druhém patře je nově od 1. 1. 2010 otevřena druhá třída MŠ, hudební kabinet, WC pro děti i učitele a sprcha. Ve třídách mateřské i základní školy je kobercová elipsa. Je to prostor určený pro setkávání dětí jako komunikační i relaxační prostor.
Na WC a ve třídách MŠ je k dispozici teplá voda, ve třídách ZŠ jsou umyvadla se studenou vodou. Budova školy stojí uprostřed školní zahrady, kterou hojně využíváme, pokud nám to počasí dovolí. Zahrada je vybavena novými herními prvky. Pro děti na hraní jsou zde vytvořena různá zákoutí, pískoviště a zastřešený prostor. Jsou zde ovocné stromy a keře. Pro děti MŠ i žáky ZŠ vytváříme a nakupujeme pomůcky, které v dítěti podporují zájem zkoumat svět kolem sebe. Počítače určené dětem jsou přímo ve školní třídě, družině i mateřské škole. V průběhu dne si zde žáci mohou vyhledat potřebné informace. Při práci na počítači mají děti vždy na blízku pedagogického pracovníka, kterého mohou požádat o pomoc. Klima školy je příznivé, vstřícné dětem, rodičům i pedagogům, vládnou partnerské vztahy. Škola je řízena na demokratických principech s vnitřní hierarchií a určenými kompetencemi. Klima výrazně ovlivňuje i výukový program naší školy, kterým je program Základní škola obohacená o prvky z Montessori pedagogiky. Pohoda školního prostředí je dána nejen školními prostorami, ale pohodu prostředí vytvářejí lidé, kteří v tomto prostředí pracují a kteří toto prostředí navštěvují. Při vytváření příznivého klimatu školy nám pomáhají pravidla, která děti tvoří spolu s pedagogy. Odpadá tím časté napomínání a stačí jenom občas připomenout, že žák porušuje pravidlo. Základním pravidlem je zde ohleduplnost, bezpečnost a spolupráce. Spolupráce nahrazuje soutěžení. Žáci, učitelé i rodiče jsou zde partnery. Jsou stanovena opatření pro zabezpečení objektu školy a bezpečnost žáků a zaměstnanců. Na vstupních dveřích je z obou stran koule, aby nemohli děti opustit budovu bez doprovodu. Dětem, které odcházejí samy domů, uvolní dveře pracovník školy domácím elektronickým klíčem na požádání. Tato opatření jsou deklarována v provozním řádu školy, ve školním řádu a v dalších vnitřních směrnicích.
-
Kapacita školy: Pod jednou střechou je umístěna: mateřská škola základní škola školní družina výdejna stravy
Vedení školy vytváří optimální podmínky pro soustavné zvyšování profesní a odborné způsobilosti svých pedagogických pracovníků. Děti různého věku se mohou účastnit společných projektů – praktická cvičení, různé přírodovědné a kulturní exkurze. Díky individuálním plánům se v ZŠ mohou vzdělávat i děti, které jsou psychicky anebo fyzicky znevýhodněny. ZŠ vychovává žáky k zdravému životnímu stylu, věnuje se protidrogové prevenci a prevenci šikany. Při skupinovém vyučování se děti učí toleranci, empatii, spolupráci, zodpovědnosti a vzájemné pomoci. Děti se společně připravují a realizují třídní projekty. Na začátku školního roku si žáci a učitelé v každé třídě vytvářejí pravidla soužití.
Školní řád zahrnuje práva a povinnosti žáků, učitelů, rodičů zákonných zástupců a ostatních pracovníků školy, organizační řád upravuje chod školy. ZŠ své žáky učí přiměřenou formou vyjadřovat vlastní názory a požadavky a zároveň naslouchat a přijímat názory a požadavky ostatních. ZŠ úzce spolupracuje s rodiči se zákonnými zástupci a podporuje jejich zapojování do aktivit školy (Martinská slavnost, vánoční besídka, Velikonoce, Dny otevřených dveří). Škola chce společně vytvořit prostředí charakteristické vzájemnou podporou, spoluprací, jasnými požadavky, zodpovědným přístupem a snahou o stálé zlepšování výuky. Rodiče Zákonní zástupci se mohou po domluvě s učitelem podílet na přípravě projektů a akcí pro žáky. V nižších ročnících mohou rodiče ve třídách působit jako asistenti učitele. Setkávání s rodiči se zákonnými zástupci je organizováno třikrát ročně na třídních schůzkách, individuálními konzultacemi a při schůzích Rady školy. Spolupráce se školskou radou je úzká. Se zřizovatelem se vedení školy setkává pravidelně, 3x ročně se ředitelka zúčastňuje zasedání zastupitelstva obce. Výchovný poradce má pravidelné konzultační hodiny. Rodiče Zákonní zástupci mají kontakty na jednotlivé pedagogy uvedeny na webových stránkách naší školy. Informace mají možnost získat telefonicky i e-mailem. Po dohodě s učitelem probíhají individuální konzultace. Škola nabízí zájmové aktivity v odpoledních hodinách pro volný čas dětí.
Učitelský sbor ZŠ Učitelský sbor tvoří: Velikost sboru odpovídá velikosti školy. Zahrnuje většinou 7 pedagogických pracovníků, kteří jsou plně kvalifikovaní. Škola respektuje jejich zaměření a podle toho je zahrnuje do výuky jednotlivých předmětů. ● Mgr. Zdeňka Sedláková - VŠ pedagogická fakulta, učitelství pro 1. stupeň ZŠ, rozšiřující studium speciální pedagogiky, Montessori kurz, kurz kritického myšlení, 3roky praxe ZvŠ, 4 --letá praxe v pedagogicko psychologické poradně. ● Mgr. Marcela Ševčíková - VŠ pedagogická fakulta, učitelství pro 1. stupeň ZŠ, kurz kritického myšlení, Montessori kurz. ● Mgr. Soňa Růžičková – speciální pedagog - magisterské studium: Speciální pedagogika - učitelství I. stupně na Univerzitě J. A. Komenského.
VI. CÍLE VZDĚLÁVÁNÍ V ZŠ Cíle formulované v ŠVP ZŠ jsou vytvořeny ve shodě s pedagogickou koncepcí M. Montessori a naplňují kompetence dané Rámcovým vzdělávacím programem. Škola se snaží vytvořit pevnou soustavu poznatků, které jsou významné pro poznávání, praktickou činnost, dorozumění s lidmi a budoucí život. ● Žáci chápou osvojené vědomosti v souvislostech a vzájemných vztazích. ● Žáci dokáží uplatnit získané vědomosti a dovednosti při řešení poznávacích a praktických úloh. ● Žáci se srozumitelně a jasně vyjadřují, naslouchají a čtou s porozuměním, umí reprodukovat text. ● Žáci dokáží samostatně pracovat s učebními vzdělávacími texty, vyhledávat informace, třídit je, zpracovávat a vytvářet vlastní učební texty v podobě žákovských učebnic. Klíčovým pojmem Montessori koncepce je sebevzdělávání. ● Žáci umějí řešit poznávací problémy, klást otázky, formulovat hypotézy a vyvozovat závěry. ● Žáci dokáží vyjadřovat své názory, diskutovat o nich a ověřovat si jejich platnost a správnost. ● Žáci se naučí v učebních a praktických situacích uplatňovat základní myšlenkové operace. ● Žáci si osvojují poznatky díky systematické samostatné práci s didaktickými pomůckami a učebním materiálem. ● Žáci si osvojují poznatky a dovednosti v souladu s estetickým vnímáním světa, estetickým prožíváním
VII. KLÍČOVÉ KOMPETENCE V ZŠ Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. Jejich výběr a pojetí vychází z hodnot obecně přijímaných ve společnosti a z obecně sdílených představ o tom, které kompetence jedince přispívají k jeho vzdělávání, spokojenému a úspěšnému životu a k posilování funkcí občanské společnosti. Smyslem a cílem vzdělávání je vybavit všechny žáky souborem klíčových kompetencí na úrovni, která je pro ně dosažitelná, a připravit je tak na další vzdělávání a uplatnění ve společnosti. Klíčové kompetence tvoří důležitý základ pro celoživotní vzdělávání žáka, jeho vstup do života a jeho uplatnění v životě. Kompetence k učení ● Žák se učí plánovat si a organizovat učení. ● Žák se učí přijímat informace, snažit se je pochopit a propojit s praktickým životem. ● Žák se učí informace třídit a uvádět do souvislostí. ● Žák se učí získávat a propojovat informace z různých vzdělávacích oblastí – přírodní, společenské a kulturní. ● Žák se učí formulovat svůj vlastní názor. ● Žák se učí kriticky hodnotit informace z různých oblastí. ● Žák se učí posuzovat svoje pokroky a výsledky učení.
Kompetence k řešení problémů ● Žák se učí pojmenovávat problém a hledat vhodné způsoby řešení. ● Žák se učí vyhledávat informace adekvátní k řešení problému ● Žák se učí hodnotit výsledky řešení problému Kompetence komunikativní ● Žák se učí mluvit a rozvíjet schopnost naslouchat a vhodně reagovat na podněty z okolí. ● Žák se učí rozumět běžně užívaným a domluveným gestům. ● Žák se učí výstižně, souvisle a kultivovaně vyjadřovat své myšlenky a názory v logickém sledu. ● Žák se učí účinně se zapojovat do diskuse a dodržovat její pravidla. ● žák se učí využívat informační a komunikační prostředky. Kompetence sociální a personální ● Žák se učí vytvářet pozitivní představu o sobě samém. ● Žák se učí spolupracovat ve skupině, podílet se na vytváření pravidel, podřizuje jim svoje chování. ● Žák se učí podílet se na utváření příjemné atmosféry na základě ohleduplnosti a úcty při jednání s druhými lidmi. ● Žák se učí podávat návrhy a vést diskusi. ● Žák se učí oceňovat rozmanitost kultur. ● Žák se učí poznávat a přijímat sociální role. Kompetence občanské ● Žák se učí tvořit a respektovat pravidla vzájemného soužití. ● Žák se učí seznamovat se se společenskými normami, zároveň znát svá práva a povinnosti ve škole i mimo ni. ● Žák se učí kriticky reagovat na globální problémy. ● Žák se učí respektovat druhého i s jeho odlišnostmi. ● Žák se učí oceňovat a chránit naše tradice a kulturní a historické dědictví Kompetence pracovní ● Žák se učí bezpečně účinně používat materiály a nástroje, chránit své zdraví i zdraví druhých. ● Žák se učí porozumět ochraně životního, kulturního i společenského prostředí. ● Žák se učí získávat přehled o pracovních podmínkách a vnímat různá pracovní prostředí. ● Žák se učí některým dovednostem potřebným k budoucímu povolání. ● Žák se učí trávit smysluplně volný čas.
Strategie pro rozvoj kompetencí k učení ● využívání vnitřní motivace k učení, ● možnost volného výběru činností, ● vždy možnost dokončení úkolu, ● práce s chybou, ● učitel jako rádce, ne manipulátor, ● práce s textem, čtení s porozuměním, reprodukce textu, ● vyhledávání informací, ● „vyber, vysvětli, charakterizuj, porovnej, posuď, roztřiď do skupin“ ● zařazení metody kritického myšlení a diskuse do výuky ● kooperativní metody práce (projektové vyučování, skupinová práce) ● práce s mediální technikou, různé formy zjišťování úrovně znalostí, dovedností ● exkurze (veřejnosprávní instituce, kulturní památky, památná místa) Strategie pro rozvoj kompetencí k řešení problému (tvořivé myšlení) ● samostatné řešení úkolů ● kontrola zpětnou vazbou ● vyhledávání a analýza informací (internet, novinové články, televizní pořady, faktografická literatura) ● skupinová práce, diskuse ● modelové situace ● projektové vyučování ● problémové úlohy Strategie pro rozvoj komunikativních kompetencí ● denně možnost spontánní presentace na komunitním kruhu ● prezentace a hodnocení výsledků vlastní práce ● modelové situace, sociodrama, hraní rolí, ● nácvik recitace ● skupinová práce, diskuse, improvizované rozhovory, reprodukce a analýza textu ● kooperativní metody učení, metody kritického myšlení Strategie pro rozvoj sociálních a personálních kompetencí ● věkově smíšené třídy ● společná tvorba pravidel a jejich respektování
● skupinová práce (rozdělení a střídání rolí ve skupině, zodpovědnost) ● simulace životních situací, ● diskuse, učení předáváním dovedností ● aktivity vedoucí k respektování a tolerování odlišností a rozdílných názorů druhých, jejich kultur ● vedení k osobní zodpovědnosti Strategie pro rozvoj občanských kompetencí ● poznávání kulturních, historických a občanských tradic – pořady, exkurze ● respekt k pravidlům ● respekt a tolerance k odlišnostem ● komentář k aktuálním společenským situacím ● metody kritického myšlení ● komunikace s veřejnými institucemi ● práce s textem, diskuse Strategie pro rozvoj pracovních kompetencí ● seznamování s profesemi, pracovními postupy ● využívání všech dostupných pracovních pomůcek a materiálů ● zadávání tvořivých a problémových úkolů ● dbaní na dodržování stanovených termínů k dokončení úkolů ● vedení k dodržování předem domluvených pravidel a postupů ● práce v zájmových kroužcích ● práce s různými informačními prameny, plánování ● hodnocení a sebehodnocení ● podíl žáka na výběru úkolu.
VIII. UČEBNÍ PLÁN I. STUPNĚ ZŠ Tabulka s vyznačenými volnými disponibilními časovými dotacemi (14) Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Jazyk a jazyková komunikace: ČJ - Český jazyk Jazyk anglický
1. ročník 7
2. ročník 8 (1)
3. ročník 8 (1)
4. ročník 8 (1)
5. ročník 8 (1)
39 (4)
1 (1)
1 (1)
3
3
3
11 (2)
Matematika
4
5 (1)
5 (1)
5(1)
5(1)
24 (4)
1 (1)
1
2 (1)
Celkem
Informační a komunikační technologie - Informatika Člověk a jeho svět – Prvouka, 2 Přírodověda, Vlastivěda Hudební výchova 1
2
3 (1)
4 (1)
4 (1)
15 (3)
1
1
1
1
5
Výtvarná výchova
2
2
1
1
1
7
Tělesná výchova
2
2
2
2
2
10
Pracovní činnosti
1
1
1
1
1
5
CELKEM
20 hod
22 hod
24 hod
26 hod
26 hod
118 (14)
1. stupeň Český jazyk: je posílen o 4 hodin z disponibilní časové dotace, protože tvoří důležitý základ celého vzdělávacího procesu. Posílen je český jazyk v 2. 5. ročníku o 1 hodinu týdně. Matematika: je posílena o 4 hodiny z disponibilní časové dotace vzhledem k důležitosti tohoto předmětu, který tvoří osu vzdělávacího působení základní školy. Posílena je matematika v 2. - 5. ročníku o 1 hodinu týdně. Vzhledem ke vzrůstající potřebě znalosti cizího jazyka byla zavedena výuka anglického jazyka v 1. a 2. ročníku 1 hodinu týdně. Na podporu počítačové gramotnosti byla zavedena informatika již ve 4. ročníku 1 hodina týdně.
K podpoře ekologického cítění a vytváření pozitivního vztahu k životnímu prostředí byla přidána od 3. - 5. ročníku 1 hodina týdně v oblasti Člověk a jeho svět.
IX. VZDĚLÁVACÍ OBLASTI ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ NA 1. STUPNI ZŠ A. Jazyk a jazyková komunikace Český jazyk a literatura je vzdělávací obor, který poskytuje žákům jazykové vzdělání v mluvené i psané podobě. Vede žáky k pochopení společenskokulturní souvislosti jazykového vyjadřování. Jazykové vyučování Jazyková výuka, jejímž cílem je zejména podpora rozvoje komunikačních kompetencí, vybavuje žáka takovými znalostmi a dovednostmi, které mu umožňují správně vnímat různá jazyková sdělení, rozumět jim, vhodně se vyjadřovat a účinně uplatňovat i prosazovat výsledky svého poznávání. Vytváří předpoklady k efektivní mezilidské komunikaci, a to i v cizím jazyce. Kultivace jazykových dovedností a jejich využívání je nedílnou součástí všech vzdělávacích oblastí.
Výuka anglického jazyka v prvním období rozvíjí především samostatný ústní projev, interaktivní řečové dovednosti a dovednost porozumět slyšenému. Postupně se k těmto dovednostem přidává znalost psaní, nejprve na úrovni slov a velmi jednoduchých vět, a porozumění čtenému textu, na úrovni krátkých jednoduchých příběhů, většinou doplněných obrázky. Ve druhém období dále rozvíjíme všechny komunikativní dovednosti a klademe větší důraz na rozvoj jazykových prostředků (tj. gramatiky, pravopisu, výslovnosti, slovní zásoby). Český jazyk a literatura Mateřský jazyk je pro rozvoj dítěte klíčový. Má nesmírný význam z hlediska osobnostního i sociálního a je zároveň prostředkem výchovy a vzdělávání i výchovným cílem. Vyučování mateřskému jazyku vybavuje člověka pro aktivní vstup do situací mezilidského styku mluveným i psaným slovem. Žák si osvojuje a přejímá duchovní bohatství národní a světové kultury. Proces osvojování českého jazyka tedy směřuje k: ● osvojení počátečního čtení a psaní, osvojení plynulého hlasitého čtení a zejména tichého čtení s kontrolou porozumění; ● pochopení jazyka a jako důležitého nástroje celoživotního vzdělávání ● osvojení kultury mluvené řeči. To se týká spontánní řeči i projevů při recitaci či dramatizaci ● pochopení jazyka jako prostředku historického a kulturního vývoje národa ● zvládnutí čitelného a funkčního grafického projevu; ● rozvoji komunikace; ● osvojení schopnosti, dovednosti a návyku ve všech oblastech kultivovaně komunikovat; ● osvojení písemné komunikace; ● osvojení poznatků o jazykových prostředích a jazykovém systému; ● výchově v oblasti literatury. Sem patří pochopení literárního textu a uvědomění si slovesného a dramatického umění.
Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura má komplexní charakter, ale pro přehlednost je rozdělen do tří složek: Jazykové výchovy, Komunikační a slohové výchovy a Literární výchovy. Ve výuce se však vzdělávací obsah jednotlivých složek vzájemně prolíná. V Komunikační a slohové výchově se žáci učí vnímat a chápat různá jazyková sdělení, číst s porozuměním, kultivovaně psát, mluvit a rozhodovat se na základě přečteného nebo slyšeného textu různého typu vztahujícího se k nejrůznějším situacím, analyzovat jej a kriticky posoudit jeho obsah. Ve vyšších ročnících se učí posuzovat také formální stránku textu a jeho výstavbu. V Jazykové výchově žáci získávají vědomosti a dovednosti potřebné k osvojování spisovné podoby českého jazyka. Učí se poznávat a rozlišovat jeho další formy. Jazyková výchova vede žáky k přesnému a logickému myšlení, které je základním předpokladem jasného, přehledného a srozumitelného vyjadřování. Při rozvoji potřebných znalostí a dovedností se uplatňují a prohlubují i jejich obecné intelektové dovednosti, např. dovednosti porovnávat různé jevy, jejich shody a odlišnosti, třídit je podle určitých hledisek a dospívat k zobecnění. Český jazyk se tak od počátku vzdělávání stává nejen nástrojem získávání většiny informací, ale i předmětem poznávání. V Literární výchově žáci poznávají prostřednictvím četby základní literární druhy, učí se vnímat jejich specifické znaky, postihovat umělecké záměry autora a formulovat vlastní názory na přečtené dílo. Učí se také rozlišovat literární fikci od skutečnosti. Postupně získávají a rozvíjejí základní čtenářské návyky i schopnosti tvořivé recepce, interpretace a produkce literárního textu. Žáci dospívají k takovým poznatkům a prožitkům, které mohou pozitivně ovlivnit jejich postoje, životní hodnotové orientace a obohatit jejich duchovní život. Specifické cíle, kterých mají žáci ZŠ dosáhnout v průběhu vzdělávání: v komunikativních kompetencích ● přijímat okamžitý kontakt ● ochota přijímat řeč ● schopnost dorozumět se jednotlivými slovy ● schopnost opakovat větné vzory ● schopnost samostatně formulovat věty ● schopnost na někoho větu „nasměrovat“ ● schopnost naslouchat a sledovat skupinový rozhovor ● schopnost respektovat pravidla rozhovoru uvnitř skupiny ● schopnost podílet se konstruktivně na rozhovorech bez pokynů učitele ● schopnost přijmout účast na dramatických hrách ● formulovat vlastní názor v kompetencích utváření jazyka ● správně pojmenovávat předměty ● spontánně vyprávět ● popsat jednoduché věcné postupy ● vylíčit situaci v souvislostech
● dokázat ústně i písemně vyprávět nějaký zážitek ● dokázat ústně i písemně smysluplně vyprávět podle obrázků ● obsahově ústně i písemně převyprávět příběhy ● ústně i písemně smysluplně doplnit začátek, střed a konec do vyprávění ● ústně i písemně utvořit z několika slov příběh ● volně formulovat příběh podle hlavních bodů ● osvojit si psaní dopisů ● recitovat dětské verše či báseň s výrazovým přednesem v kompetencích čtení ● vnímat a rozlišovat hlásky na začátku slov, uprostřed a na konci ● vyjmenovat slova, která obsahují určité hlásky ● hláskovat jednotlivá slova ● zacházet s písmenkovou tabulkou ● přiřadit každé hlásce jedno písmeno (pomocí písmenkové tabulky i bez ní) ● hláskově věrně napsat slova či text ● přiřadit jednotlivým písmenům hlásky ● předčítat slova a pochopit jejich význam ● přečíst věty či text a pochopit jejich smysl ● pochopit krátký návod a jednat podle něho ● rozpoznat podstatné výpovědi ● zjistit věcnou správnost textu ● zjistit správnou následnost textu ● samostatně číst všeobecné texty, rozpoznat podstatná místa v textu ● orientovat se v obsahovém seznamu i seznamu hesel ● orientovat se ve slovníku nebo jiné příručce ● schopnost předčítat ● schopnost vybrat si a přečíst knihu v kompetencích psaní ● ovládnout koordinaci oka a ruky s psacím náčiním ● psát písmena podle vzoru ● používat správné tvary písmen
v kompetencích v pravopise ● napsat správně slova podle krátkého či dlouhého diktátu ● zacházet s jednoduchým tvaroslovím a změnami slov (jednotné a množné číslo, zdrobněliny, rýmová slova, doplňování slov apod.) ● znalost abecedy ● znalost samohlásek, souhlásek a dvojhlásek ● schopnost používat slovník ● schopnost rozdělovat slova podle slabik ● schopnost používat pravidla prodlužování samohlásek ● schopnost psaní často se vyskytujících cizích slov ● schopnost vytvářet ze sloves a přídavných jmen jména podstatná ● znalost způsobů psaní substantivních sloves a adjektiv ● schopnost doslovně zapsat mluvený projev v kompetencích v mluvnici ● poznat podstatná jména a jejich skladbu ● skloňovat podstatná jména ● určovat kategorie podstatných jmen ● poznat pojmy určovací slovo a základní slovo ● rozeznávat slovesa a jejich skladbu ● rozeznávat skladbu přídavných jmen ● dosazovat tečku na konci oznamovací věty, otazník na konci věty tázací, vykřičník u rozkazovacích vět ● měnit oznamovací věty v tázací a rozkazovací ● rozeznat v textu druhy vět ● určovat formy sloves (infinitiv, časování, čas přítomný, minulý, budoucí) ● určovat druhy slov ● stupňovat přídavná jména ● vytvářet slova téhož kořene. Charakteristika předmětu Se čtením, psaním a výukou českého jazyka začínají děti v naší škole již v mateřské škole a plynule pokračují ve škole základní. Učitelky využívají senzitivních období, zájmu a naladění dítěte, doporučují dítěti vhodné činnosti, které odpovídají schopnostem a úrovni, na které se nachází. Ve škole je zajištěna možnost komunikace mezi dětmi a na partnerské úrovni také s učiteli a dospělými. Součástí běžného života každé třídy je komunitní kruh, kde mají děti možnost sdělovat své zážitky, diskutovat, vyjadřovat se k problémům, pravidlům, prezentovat informace, hodnotit svou
práci. Od počátků školní docházky trénují verbální komunikaci s ostatními dětmi a s dospělými ve třídě. Při výuce čtení je prvotní cíl to, aby děti rády četly texty a celé knihy, dokázaly se nad texty zamýšlet, povídat si o přečteném, porovnávat se čteným textem své vlastní zkušenosti a zážitky a čerpat z textů nové informace. Od počátků psaní ukazujeme dětem, že je příjemné si zapisovat své myšlenky, názory a informace pro sebe a poskytnout je také k přečtení ostatním. Texty, se kterými děti pracují při výuce čtení, psaní, při práci s mluvnickými pravidly a slohovém výcviku jsou pro děti smysluplné – to znamená, obsahují slovní zásobu z oblasti, o kterou má dítě zájem, přináší nové informace nebo podněcuje děti k fantazii a sebevyjádření. Proto je také velmi úzké propojení mezi oborem Český jazyk a Kosmická výchova. Děti se učí získávat informace z různých zdrojů – k dispozici je knihovna s dětskou literaturou a čítankami, slovníky, encyklopediemi, jako informační zdroj slouží učebnice českého jazyka a literatury, možnost přístupu na internet. Vedeme děti k obohacování slovní zásoby novými pojmy, které se učí propojovat na fakta a generalizace, porovnávat obsahy a zpracování obdobných námětů v různých textech. Pro čtení, psaní, mluvnická pravidla, slohový výcvik a literaturu je ve třídě připraven „jazykový materiál“, který respektuje zásady pro připravené prostředí v pedagogickém systému Montessori. Pro výběr okruhů učiva je důležitější připravenost dítěte než příslušný ročník školní docházky. Přehled výstupů tedy není vždy v plánu okruhů učiva seřazen chronologicky nebo doplněn údaji o příslušném ročníku, děti nemusí postupovat daným jednotným pořadím činností a oblastí, ale mohou si vybírat z nabídky podle svého zájmu a pracovat svým individuálním tempem. Pokud si dítě vybere oblast, ke které nemá potřebné dílčí zkušenosti, učitel mu ukáže a doporučí, které učivo si ještě předem potřebuje osvojit. Nedílnou součástí jazykové oblasti je společná práce a komunikace mezi dětmi, při které se učí jeden od druhého a společně pracují na zadaných úkolech. Využíváme aktuálních událostí a života třídy a školy, při kterých mohou děti využívat své jazykové dovednosti a prezentovat svou práci. Za důležité považujeme, aby se děti učily mluvit o svých pocitech, zkušenostech, zážitcích a názorech a nebály se je konfrontovat s okolím. Čtení Pro nácvik čtení využíváme: ● spontánní čtení od MŠ (slova s předměty a obrázky) ● čtení pomocí hry a práce s pomůckami rozvíjejícími předčtenářské a čtenářské dovednosti ● od známých hlásek k přečtení celého slova ● texty – ze slabikáře i jiné, kde slovní zásoba vychází z okolí dítěte, z oblastí, o které má dítě zájem, podněcuje děti k fantazii a sebevyjádření nebo přináší nové informace (například k projektům z oblasti Kosmické výchovy) ● podporujeme i možnost vlastního neřízeného čtení z připravené knihovny během vyučování (vyhledávání informací z internetu i encyklopedií, které mají děti při ruce - ve třídě)
Pro radost ze čtení je dobré zajistit, aby dítě mohlo o tom, co četlo, vypravovat a sdílet své čtenářské zážitky s vrstevníky a dospělými. Mohlo slyšet své čtení z diktafonu apod. Psaní Chápeme a respektujeme, že rukopis je individuálním výrazovým prostředkem, který můžeme chápat jako obraz osobnosti. Podstatným kritériem je při utváření tvarů písmen i úpravy textu jeho čitelnost a přehlednost. Pak psaný text plní účel. Při nácviku psaní využíváme: ● hmatová písmena (psací a tiskací) ● práci s pohyblivou abecedou ● také velká tiskací písmena pro počáteční zapisování a psaní ● metodiku psaní s využitím řady písanek pro ZŠ Pro začátek psaní je velmi důležité vystihnout fázi, kdy dítě chce samo psát, ta může nastat ještě před vstupem do školy. Současně s tím pokračuje ve zdokonalování jemné motoriky ruky, vedení ke správnému držení tužky a správnému sezení při psaní. Při osvojování nových tvarů psacích písmen jsou používána hmatová písmena. Dítě souběžně s nácvikem psaní může používat k písemným sdělením velká tiskací písmena tak dlouho, jak potřebuje. Součástí psaní je i znalost a požívání počítače. Chyby v psaném textu dítě opravuje samo nebo s pomocí učitele, učitel opravuje pravopis až po zvládnutí příslušného pravidla. Pokud je dítě na neprobíraný pravopisný jev upozorněno a je učitelem opraven, je oprava barevně shodná nebo podobná barvě psaného. Vedení ke kompetencím v komunikaci Pro rozvoj kompetence v komunikaci zařazujeme: ● komunitní kruh – aktivní naslouchání, sdílení, respektování mluvčího, diskuse, prezentace, vypravování, otázky, organizace a plánování další práce, ● domlouvání dětí mezi sebou ● společné sestavování pravidel ● práce s textem (různé metody) ● práce s informacemi (různé metody) ● aktivity pro společnou práci dětí s učitelem ● aktivity a připravený materiál pro samostatnou práci skupin dětí ● diferencovaný zásah učitele do komunikace mezi dětmi ● využíváme radost dětí ze čtení a písemného zpracování myšlenek
Důležité jsou společné prezentace písemných projevů dětí: ● děti při seznámení se zpracováním tématu kamarády získávají zkušenosti, jak se dá text ještě připravit - napsat jinak ● děti při čtení svých textů před ostatními získávají dovednost prezentace ● učí se ocenit práci druhých a doporučit vylepšení ● děti poznají, že je důležité si pro přehlednost a rychlou orientaci svůj text uspořádat a připravit, aby jim sloužil jako podklad také k mluvenému projevu ● děti se seznámí s různými způsoby uspořádání textů (každý má svůj vlastní způsob zpracování, který mu vyhovuje nejlépe) ● vedeme děti k tomu, aby si osvojily svůj vlastní způsob, jak si psaný text přehledně uspořádat, a tak si připravit také své mluvené projevy ● mají více autentických příležitostí rozpoznat chyby v mluveném projevu a uvědomit si správnou výslovnost Při společné prezentaci prací dětí učitel ohleduplně přistupuje k nesmělým dětem. Sloh, psané texty Pro rozvoj psaných textů využíváme: ● děti mají možnost psát to, co jim dělá radost – fantazie, vlastní zážitky, texty k tématům z projektů, vysvětlování odborných koníčků…. ● využíváme všech událostí - píšeme krátké zpětné vazby k tomu, kde jsme byli, co se nám líbilo, využíváme potřeby a nápady dětí ● vedeme děti také k přehlednému, výstižnému a věcnému písemnému záznamu ● tolerujeme fonetické psaní počátečních prací; gramatické chyby opravujeme, až když má dítě osvojena mluvnická pravidla ● děti se učí zapisovat a psát své texty také na počítači ● některé děti potřebují více pobídnout, motivovat a pomoci (návodem, osnovou, myšlenkovou mapou, literárním textem, obrázky…) ● pomocí myšlenkové mapy se učíme uspořádat své myšlenky, sestavovat osnovu a vytvářet smysluplnou posloupnost práce Literární výchova Od počátků čtení respektujeme zájem dítěte o knihu, i když je to zpočátku jen listování, prohlížení a letmé čtení některých vět. Důležité je, aby dítě mělo možnost zážitky z četby někomu vypravovat a sdílet s ostatními. Postupně vedeme děti k větší zkušenosti při četbě – aby se naučily o tom, co čtou, přemýšlet, reagovat na to, poznávat, co jim četba přináší. Součástí připraveného prostředí k četbě je vytvoření atmosféry, kde děti čtou s chutí, nebojí se navzájem a pro sebe psát o tom, co čtou, jak se jim to líbí a proč. Ve třídě je prostor pro individuální četbu dětí. Hlasité čtení využíváme hlavně při společné práci dětí k prezentaci textu, který chtějí sdílet s ostatními, nebo se kterým děti dále pracují. Pravidelné čtení a sdílení četby důrazně doporučujeme také rodičům s dětmi doma. S literárními druhy a autory seznamujeme děti v souvislosti s ukázkami textů a knih. Využíváme autentických prožitků dětí – povídání o přečtených knihách a textech, vyprávění o navštíveném divadelním představení, nápady na hraní divadla, psaní básní a jejich recitace, povídání o filmech podle literární předlohy apod. Výběr literárních textů je vhodné vztahovat k tématům Kosmické výchovy, která jsou právě aktuální.
Oblasti literární výchovy: ● individuální četba - podle zájmu a výběru dětí, doporučené texty učitelem, zadané texty ke společnému tématu ● sdělování obsahu přečteného textu, vlastního vnímání čteného textu a sdílení svých čtenářských zážitků mezi dětmi ● seznámení s nejznámějšími autory dětské literatury - spisovateli a básníky ● na příkladu ukázek rozlišení základních literárních druhů vhodných pro dětskou četbu – próza a poezie; pohádka, bajka, povídka, dobrodružná literatura, sci-fi ● lidová slovesnost – pohádky, pověsti, přísloví, pranostiky, hádanky ● poezie – rým, verš, přirovnání, básničky k určitému tématu, interpretace před publikem ● divadlo – herec, režisér, scénář, výprava, hraní divadla, návštěva divadelního představení ● film - filmové příběhy určené dětem a sdílení dětí k obsahu a zážitkům ze sledování děje ● porovnávání zpracování jednoho tématu - různými autory, v různých obdobích historie, různými literárními styly Mluvnická pravidla: Pravopis a slovní zásobu děti trénují a procvičují v pracovních sešitech a při psaní vlastních textů. K učení využíváme také vzájemnou pomoc spolužáků. Důležité je, zařazovat takové činnosti, kde budou děti často a rády psát. Děti se potřebují naučit, aby bylo jejich psaní srozumitelné, je třeba psát pravopisně správně. Chyby v diktovaném textu si děti mají možnost samy porovnat se vzorovým textem nebo vyhledat a opravit chyby. Pracují se slovníky – Pravidla českého pravopisu, Slovník spisovné češtiny, Slovník českých synonym, Slovník cizích slov. Seznamování dětí s mluvnickými pravidly má splňovat tato kritéria: ● respektuje individuální práci dítěte - vlastní tempo, přizpůsobení obtížnosti ● materiál je určen k řešení jednoho problému ● má smysluplný obsah – slovní zásoba z okolí a zájmu dítěte nebo nové informace ● umožňuje vlastní kontrolu dítětem - porovnání se vzorem, vyhledání vlastních chyb, oprava chyb ● pomocí materiálu dítě postupuje od praktického užívání jazyka k pojmům a definicím Práce s chybou: Práce s chybou je jedním ze specifických principů pedagogiky Montessori. Při opravování písemných textů se řídíme těmito pravidly: ● pravopis u pravopisných cvičení se opravuje po probraných gramatických jevech (znaménka, tvrdé a měkké slabiky, párové souhlásky, probraná velká písmena….) ● pravopis slohových cvičení a vlastních textů dětí si opravuji děti při osobní konzultaci s učitelem nebo při společné práci na elipse, učitel opravuje někdy sám, ale až od 3. - 4. třídy ● opakující se chyby si dítě může zapisovat většinou na okraje stran, kde chybu udělalo ● ke kontrole chyb dítě používá porovnání své práce se „vzorem – KONTROLOU - sešitem učitele
● ke vzájemné kontrole chyb a opravě je využívána pomoc mezi spolužáky Způsoby označení a opravování chyb: Chyby v psaném textu dítě opravuje samo nebo s pomocí učitele podle vzor. Učitel opravuje pravopis až po zvládnutí příslušného pravidla. Pokud je dítě na neprobíraný pravopisný jev upozorněno a je učitelem opraven, je oprava barevně shodná nebo podobná barvě psaného. Učitel pro upozornění na chybu může použít například obyčejnou tužkou – výrazným způsobem zapisuje pravidlo (podle potřeby správné řešení), které si má dítě zapamatovat. Označení chyby je přizpůsobeno úrovni dítěte a množství pravopisných jevů v textu: ● učitel označuje počet chyb na stránku a nechá dítě chyby vyhledat (porovnat se vzorem) a znovu předat ke kontrole učiteli ● učitel označuje počet chyb na řádek a nechá dítě chyby vyhledat (porovnat se vzorem) a znovu předat ke kontrole ● učitel označí slovo, a nechá dítě chyby vyhledat ● učitel označí přímo chybu, dítě ji samo opraví Záznamy o práci dítěte V rámci respektování principů Montessori pedagogiky, ponecháváme tam, kde je to možné, volbu výběru okruhů učiva na dítěti. Důležitá je připravenost dítěte zvládnout určitý jazykový problém. Přehled výstupů není v plánu chronologicky seřazen, děti nemusí postupovat daným jednotným pořadím činností a okruhů, ale mohou si vybírat z nabídky podle svého zájmu a pracovat svým individuálním tempem. Slohové práce, vlastní písemné záznamy a texty, písemné zpracování informací k různým tématům, dokončené pracovní materiály, kontrolní testy, pracovní sešity a brožurky atd. si každé dítě zakládá celý školní rok do svého šanonu, kde jsou desky k podle jednotlivých předmětů (portfolia). Očekávané výstupy oboru na konci 2. období Naplnění očekávaných výstupů oboru ČESKÝ JAZYK učitel realizuje těmito způsoby: ● připravené prostředí s jazykovým materiálem, který dítě používá v rámci individuální obtížnosti, rozdělení učiva na dílčí kroky, individuální časové dotace, výběru místa a spolupráce mezi dětmi ● aktivizující metody práce ke čtení, psaní, práci s textem, sebevyjádření, rozvíjení slovní zásoby a komunikačních dovedností (metody práce kritického myšlení) ● společné prezentace a sdílení vlastních prací dětí KOMUNIKAČNÍ A SLOHOVÁ VÝCHOVA čte s porozuměním přiměřeně náročné texty potichu i nahlas ● doplňuje chybějící slova - věty v textu ● samostatně pracuje s materiály a pomůckami podle návodu ● samostatně pracuje podle zadání na úkolech v pracovních sešitech ● porovnává vypracované úkoly – texty se „vzorovým materiálem“
● vyhledává informace v textu podle zadaných kritérií ● čte potichu informace, literární a odborný text ● čte nahlas informace a odborný text (při společné práci dětí na úkolech v různých oblastech vyučování) ● pomůže a poradí kamarádovi s písemným zadáním úkolu ● prezentuje vlastní texty před kolektivem ● dokáže pracovat podle plánu ● zapojuje se do aktivizujících metod práce s informacemi a textem rozlišuje podstatné a okrajové informace v textu vhodném pro daný věk, podstatné informace zaznamenává ● vybere z nabídky vhodnou větu - text k danému obrázku, tématu, apod. ● formuluje otázky k danému textu ● formuluje otázky k danému textu s nabídkou několika možností odpovědi ● zaznamená informace k prožité aktivitě (exkurze, výlet, film, beseda….) ● zkrátí připravený text se zachováním smyslu ● tvoří vlastní „sešitky“ s nejdůležitějšími informacemi na dané téma ● vyhledává a zapisuje informace z textu podle zadaných kritérií ● třídí pojmy a krátké texty k daným okruhům ● zapíše své názory k daným faktům
posuzuje úplnost či neúplnost jednoduchého sdělení ● vybere vhodný (tj. úplný) text z několika možností ● formuluje otázky ke sdělení, prezentaci spolužáků, k besedě na určité téma ● posoudí, zda je zadání pro práci dostatečně formulované, navrhne úpravu a doplnění formulací ● doplní další informace k dané otázce – tématu
reprodukuje obsah přiměřeně složitého sdělení a zapamatuje si z něj podstatná fakta ● volí z několika možností správnou odpověď ● odpovídá na zadané otázky ● vypravuje o tom, co viděl, slyšel a četl ostatním (ve dvojici, ve skupině, v komunitním kruhu) ● najde odlišnosti v obsahu několika sdělení ● předává informace ostatním ● prezentuje informace podle zadaných kritérií (zamyšlení, klíčová slova, připravený text na zadané téma) vede správně dialog, telefonický rozhovor, zanechá vzkaz na záznamníku ● naslouchá a respektuje mluvčího
● podílí se na sestavení společných pravidel, volbě společného postupu, spolupracuje na sestavení programu ● věcně a srozumitelně se zapojuje se do diskuse ● řeší vhodným verbálním způsobem konflikt se spolužákem, pomůže při řešení konfliktu jiným spolužákům ● zanechá vzkaz na záznamníku na zadané téma ● efektivně a věcně telefonuje rozpoznává manipulativní komunikaci v reklamě ● vyhledá v nabídce reklamu, inzerát podle zadaných kritérií ● utvoří vlastní reklamu, napíše inzerát ● prezentuje vlastní výrobky při určité příležitosti ● najde v textu klíčová slova ● upraví text tak, aby zdůrazňoval klíčová slova (hlasem, přidáním či ubráním slov ve větě, pořadím slov ve větě) ● přemýšlí o pravdivosti informací z reklamy volí náležitou intonaci, přízvuk, pauzy a tempo podle svého komunikačního záměru ● blahopřeje spolužákům a dospělým k výročí, úspěchu ● se správnou intonací nadiktuje text k zápisu spolužákům ● při sdělování a vypravování ostatním volí přiměřené tempo, hlasitost a slovní zásobu ● srozumitelně doporučí ostatním text, knihu, film, výlet…. ● ocení a doporučí k prezentaci práci spolužáka ● srozumitelně prezentuje vlastní práci ● přečte nahlas text s vyjádřením přímé řeči ● respektuje pravidla diskuse ● používá správnou intonaci při kladení otázek ● zapojí se do dramatizace (hraní divadla) ● pozitivně komunikuje se spolužáky a dospělými ● přesvědčivě a vhodnou formou obhajuje svůj názor rozlišuje spisovnou a nespisovnou výslovnost a vhodně ji užívá podle komunikační situace ● uplatňuje spisovný jazyk při nákupu v obchodě, telefonování, hovoru s neznámými lidmi ● uplatňuje spisovný jazyk při omluvě, blahopřání, ocenění, v komunitním kruhu, při prezentaci vlastní práce, při komunikaci ve skupině v rámci vyučování ● při společné prezentaci mluveného projevu využívá příležitosti rozpoznat chyby v mluveném projevu a uvědomuje si spisovnou výslovnost ● správně vyslovuje shluky souhlásek a párové souhlásky
píše správně po stránce obsahové i formální jednoduché komunikační žánry ● pracuje s Pravidly českého pravopisu a Slovníkem spisovné češtiny ● vytvoří prezentační materiál k určitému tématu (například: plakát, bulletin, informační list….) ● sestaví vlastní text – dopis, vypravování, zprávu, reportáž ● uvědomuje si že „kódem“ ke srozumitelnosti textu je pravopis a spisovná výslovnost, pořadí slov ve větě a pestrá slovní zásoba sestaví osnovu vyprávění a na jejím základě vytváří krátký mluvený nebo písemný projev s dodržením časové posloupnosti ● srovná obrázky v dějovém sledu a vypravuje příběh ● doplní k obrázkům v dějové posloupnosti texty v časovém sledu ● sestavuje věty a texty v dějové posloupnosti ● dokáže zapsat svou činnost do deníku ● sestaví popis práce (například: recept, popis jednoduchého výrobku) ● sestaví osnovu k vybranému textu ● sestaví osnovu k vlastnímu textu ● napíše vlastní text podle dané osnovy ● sestaví osnovu a vymyslí podle ní text JAZYKOVÁ VÝCHOVA V oblasti jazyková výchova se převážně uplatňuje specifická individuální práce dětí, kde si dítě vybírá z připraveného jazykového materiálu, pracuje s ním podle návodu, doporučení nebo s pomocí učitele svým vlastním tempem a výsledek své práce porovnává se vzorem. Pomocí jazykového materiálu vyvozuje mluvnické pravidlo a porovná ho se správnou formulací. Osvojené mluvnické pravidlo potom aplikuje na připravené texty v monotematických pracovních sešitech a začne vědomě používat při psaní vlastního textu. Společná práce dětí je zařazena tam, kde je dobré vytvořit společné prostředí pro tvoření a vymýšlení slov, vět, formulaci otázek, porovnávání vět, textů a jejich významů, sebevyjádření, rozvíjení slovní zásoby, slohových a komunikačních dovedností. rozlišuje zvukovou a grafickou podobu slova, člení slova na hlásky, odlišuje dlouhé a krátké samohlásky ● v textu čte správně dlouhé a krátké samohlásky ● v textu píše správně dlouhé a krátké samohlásky ● rozdělí hlásky na samohlásky, souhlásky ● rozdělí souhlásky na měkké, tvrdé a obojetné ● rozdělí samohlásky na krátké, dlouhé a označí dvojhlásky ● najde v textu hlásky podle zadání ● označí hlásky, které se jinak píší a jinak vyslovují ● pracuje s nápovědou při psaní párových souhlásek
rozlišuje druhy vět podle postoje mluvčího a k jejich vytvoření volí vhodné jazykové a zvukové prostředky ● určuje druhy vět v textu ● sestaví větu z nabídky slov a upraví pořadí slov podle zamýšleného druhu věty ● ve vlastním textu dokáže použít různé druhy vět ● při čtení odliší různé druhy vět intonací v hlase odůvodňuje a píše správně: ● y/i po měkkých a tvrdých souhláskách ● slabiky dě/tě/ně/bě/pě/vě/mě v běžných slovech ● ú/ů ● velká písmena na začátku věty ● velká písmena u osobních jmen a místních pojmenování ● párové souhlásky porovnává významy slov, zvláště slova stejného nebo podobného významu a slova vícevýznamová ● zdůvodní různý význam mnohoznačných slov použitím ve spojení slov ● přiřazuje slova opačného významu (různé slovní druhy) ● nahradí opakující se slova v textu synonymy ● vybírá vhodná slova z nabídky do písemného textu ● srozumitelně vysvětluje význam slov použitím ve větě ● roztřídí slova na základě společného významu a označí slovem nadřazeným ● pracuje se slovníkem synonym ● najde význam slov ve slovníku ● tvoří řetězce příbuzných slov, rozpoznává jejich význam užitím ve spojení slov a ve větách, používá je k přesnému a výstižnému vyjadřování rozlišuje ve slově kořen, část příponovou, předponovou a koncovku ● odvozuje slova sestavením předpon a přípon ke kořenům slov, porovná smysluplnost slov ● odvozuje slova a dělí je na skupiny slov podle jejich významu ● rozlišuje významový okruh, slova příbuzná a tvary slov ● používá při psaní pravidla pravopisu y v příbuzných slovech vyjmenovaných slov ● používá pravopisná pravidla, která souvisí se stavbou slova při psaní ě/je v kořenech slov ● používá pravidla, která souvisí se stavbou slova při psaní předpon s/z/vz ● používá pravidla, která souvisí se stavbou slova při psaní předpon typu roz-, bez, od-, před- …. ● odvozuje správné psaní zdvojených souhlásek v běžné slovní zásobě
● odvozuje správné psaní souhláskových skupin na konci slov tvořených příponami určuje slovní druhy plnovýznamových slov a využívá je v gramaticky správných tvarech ve svém mluveném projevu ● určuje slovní druhy v textu, může používat symboly slovních druhů ● u podstatných jmen rozliší na názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů ● označí v textu správné tvary slov (výběr z více možností) ● označí v textu chybné tvary slov a opraví je ● seznámí se s pravidly pro používání spisovných slovesných tvarů ● seznámí se s pravidly pro používání spisovných tvarů podstatných jmen ● seznámí se s pravidly pro používání spisovných tvarů přídavných jmen ● seznámí se s pravidly pro používání spisovných tvarů číslovek ● rozezná nespisovné tvary v mluveném projevu ● používá spisovné tvary v mluveném projevu rozlišuje slova spisovná a jejich nespisovné tvary ● používá spisovný jazyk v adekvátních situacích ● ve slyšených jazykových projevech rozpoznává chyby a uvědomuje si spisovné tvary ● v mluveném textu používá správné tvary podstatných jmen, přídavných jmen a sloves a číslovek ● rozlišuje slova citově zabarvená a vhodně je v textu používá vyhledává základní skladební- dvojici a v neúplné základní skladební dvojici označuje základ věty ● označí ve větě přísudek a podmět ● z obsahu kontextu určí nevyjádřený podmět ● porovnává úplnost sdělení, doplní vhodné větné členy odlišuje větu jednoduchou a souvětí, vhodně změní větu jednoduchou v souvětí ● rozeznává, které větné členy k sobě ve větě významově patří ● upraví dlouhá souvětí v textu na smysluplné jednoduché věty ● určí počet vět v souvětí ● v písemném projevu zařazuje také vyjadřování v souvětích ● označené větné členy doplní do další věty a vhodně začlení do souvětí užívá vhodných spojovacích výrazů, podle potřeby projevu je obměňuje ● najde ve větě spojovací výrazy ● vybere vhodný spojovací výraz ke smysluplnému spojení větných členů
● vybere vhodný spojovací výraz ke smysluplnému spojení vět do souvětí ● doplní v textu čárky před běžnými spojovacími výrazy ● změní spojovací výraz tak, aby sdělení mělo zamýšlený smysl píše správně i/y ve slovech po obojetných souhláskách ● používá pravidlo pro psaní vyjmenovaných a příbuzných slov při doplňování y/i v textu ● vyhledá a opraví v textu chyby v psaní i/y použitím pravidla pro psaní vyjmenovaných a příbuzných slov ● používá pravidlo pro psaní y ve vyjmenovaných slovech ve vlastním textu ● používá pravidlo pro psaní y ve vyjmenovaných a příbuzných slovech ve vlastním textu zvládá základní příklady syntaktického pravopisu ● najde ve větě dvojice větných členů a graficky je označí ● doplní základní skladební dvojici vhodnými větnými členy a sestaví správný slovosled ● změní slovosled větných členů tak, aby sdělení mělo zamýšlený význam ● doplňuje vhodné přívlastky k větným členům tak, aby sdělení bylo přesné a výstižné ● ve vlastním textu používá správný slovosled a vhodně využívá přívlastky ● označí uvozovkami přímou řeč a upraví správně znaménka a velká písmena v uvozovací větě a přímé řeči ● používá správně zapsanou přímou řeč ve vlastním textu LITERÁRNÍ VÝCHOVA vyjadřuje své dojmy z četby a zaznamenává je ● doplní k textu vhodnou ilustraci podle poslechu textu ● doplní vhodnou ilustraci po přečtení textu ● sdělí vlastní názor na přečtený text a knihu v komunitním kruhu ● zapíše vlastní názor na přečtený text ● zapíše záznam o přečtené knize podle osnovy (opis názvu a autora, popis hlavních postav, místa a času děje, stručně zapíše obsah, zapíše svůj názor komentář k četbě) ● doporučí přečtený text – knihu ostatním ● vysvětlí, jak porozuměl čtenému textu a formuluje základní myšlenku ● vysvětluje „zašifrovaná sdělení autora“ ve verších básní volně reprodukuje text podle svých schopností, tvoří vlastní literární text na dané téma ● vymyslí k textu výstižný nadpis ● vymyslí pokračování a konec příběhu
● vypravuje obsah textu ● zapojuje se do aktivizačních metod práce s textem ● zapíše krátký text k vybranému obrázku ● zapíše krátký text k danému tématu ● zapíše krátký text s použitím klíčových slov ● vymyslí a napíše vlastní rýmovačku, básničku, pohádku, příběh na dané téma rozlišuje různé typy uměleckých a neuměleckých textů ● rozezná poezii, prózu a divadelní hru ● ukázky textů zařadí k základním literárním útvarům: rozpočitadlo, hádanka, báseň, pohádka, povídka, bajka, pověst, divadelní scénář, vtip ● ukázky textů zařadí k útvarům: slovník, encyklopedie, učebnice, návod, označení, reklama, naučný text, odborný text při jednoduchém rozboru literárních textů používá elementární literární pojmy ● při reprodukci textu, vlastním sdělení o přečteném textu nebo prezentaci (textu, knihy) rozlišuje základní literární pojmy: text, autor, ilustrátor, nakladatelství, obsah, rejstřík, próza, kapitola, poezie, báseň, verš, rým, sloka, rozpočitadlo, hádanka, pověst, divadelní hra ● zařadí příběh podle obsahu k pojmu: dobrodružný, historický, o přírodě, příběhy ze života dětí, naučný, sci-fi, pohádka
KOMUNIKAČNÍ A SLOHOVÁ VÝCHOVA Očekávané výstupy – 1. období 1. – 3. ročník žák ● plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti ● porozumí písemným nebo mluveným pokynům přiměřené složitosti ● respektuje základní komunikační pravidla v rozhovoru ● pečlivě vyslovuje, opravuje svou nesprávnou nebo nedbalou výslovnost ● v krátkých mluvených projevech správně dýchá a volí vhodné tempo řeči ● volí vhodné verbální i nonverbální prostředky řeči v běžných školních i mimoškolních situacích ● na základě vlastních zážitků tvoří krátký mluvený projev ● zvládá základní hygienické návyky spojené se psaním ● píše správné tvary písmen a číslic, správně spojuje písmena i slabiky; kontroluje vlastní písemný projev ● píše věcně i formálně správně jednoduchá sdělení ● seřadí ilustrace podle dějové posloupnosti a vypráví podle nich jednoduchý příběh Očekávané výstupy – 2. období 4. – 5. ročník žák ● čte s porozuměním přiměřeně náročné texty potichu i nahlas ● rozlišuje podstatné a okrajové informace v textu vhodném pro daný věk, podstatné informace zaznamenává ● posuzuje úplnost či neúplnost jednoduchého sdělení ● reprodukuje obsah přiměřeně složitého sdělení a zapamatuje si z něj podstatná fakta ● vede správně dialog, telefonický rozhovor, zanechá vzkaz na záznamníku ● rozpoznává manipulativní komunikaci v reklamě ● volí náležitou intonaci, přízvuk, pauzy a tempo podle svého komunikačního záměru ● rozlišuje spisovnou a nespisovnou výslovnost a vhodně ji užívá podle komunikační situace ● píše správně po stránce obsahové i formální jednoduché komunikační žánry ● sestaví osnovu vyprávění a na jejím základě vytváří krátký mluvený nebo písemný projev s dodržením časové posloupnosti JAZYKOVÁ VÝCHOVA Očekávané výstupy – 1. období 1. – 3. ročník žák ● rozlišuje zvukovou a grafickou podobu slova, člení slova na hlásky, odlišuje dlouhé a krátké samohlásky ● porovnává významy slov, zvláště slova opačného významu a slova významem souřadná, nadřazená a podřazená, vyhledá v textu slova příbuzná ● porovnává a třídí slova podle zobecněného významu – děj, věc, okolnost, vlastnost ● rozlišuje slovní druhy v základním tvaru
● užívá v mluveném projevu správné gramatické tvary podstatných jmen, přídavných jmen a sloves ● spojuje věty do jednodušších souvětí vhodnými spojkami a jinými spojovacími výrazy ● rozlišuje v textu druhy vět podle postoje mluvčího a k jejich vytvoření volí vhodné jazykové i zvukové prostředky ● odůvodňuje a píše správně: i/y po tvrdých a měkkých souhláskách i po obojetných souhláskách ve vyjmenovaných slovech; dě, tě, ně, ú/ů, bě, pě, vě, mě mimo morfologický šev; velká písmena na začátku věty a v typických případech vlastních jmen osob, zvířat a místních pojmenování Očekávané výstupy – 2. období 4. – 5. ročník žák ● porovnává významy slov, zvláště slova stejného nebo podobného významu a slova vícevýznamová ● rozlišuje ve slově kořen, část příponovou, předponovou a koncovku ● určuje slovní druhy plnovýznamových slov a využívá je v gramaticky správných tvarech ve svém mluveném projevu ● rozlišuje slova spisovná a jejich nespisovné tvary ● vyhledává základní skladební dvojici a v neúplné základní skladební dvojici označuje základ věty ● odlišuje větu jednoduchou a souvětí, vhodně změní větu jednoduchou v souvětí ● užívá vhodných spojovacích výrazů, podle potřeby projevu je obměňuje ● píše správně i/y ve slovech po obojetných souhláskách ● zvládá základní příklady syntaktického pravopisu LITERÁRNÍ VÝCHOVA Očekávané výstupy – 1. období 1. – 3. ročník žák ●čte a přednáší zpaměti ve vhodném frázování a tempu literární texty přiměřené věku ●vyjadřuje své pocity z přečteného textu ● rozlišuje vyjadřování v próze a ve verších, odlišuje pohádku od ostatních vyprávění ●pracuje tvořivě s literárním textem podle pokynů učitele a podle svých schopností Očekávané výstupy – 2. období 4. – 5. ročník žák ●vyjadřuje své dojmy z četby a zaznamenává je ●volně reprodukuje text podle svých schopností, tvoří vlastní literární text na dané téma ●rozlišuje různé typy uměleckých a neuměleckých textů ●při jednoduchém rozboru literárních textů používá elementární literární pojmy
B. Cizí jazyk - anglický jazyk CHARAKTERISTIKA Seznamování s anglickým jazykem u nás probíhá již v mateřské škole u předškoláků a na základní škole pokračuje v prvním a druhém ročníku v rozsahu jedné hodiny týdně. Třetí, čtvrtý a pátý ročník mají 3 hodiny týdně. V nabídce je také zájmový kroužek angličtiny. Výuka je v souladu s moderními metodami doporučenými pro výuku žáků mladšího školního věku. Tyto metody zdůrazňují rozvoj poslechových a komunikačních dovedností a aplikaci nabytých znalostí do kontextu. V období předškolním a v období prvního a druhého ročníku děti pracují s obrázkovými kartami Mysli anglicky. V tomto období se žáci učí převážně prostřednictvím zážitku - básničky, písničky, hry na tělo, pexesa a dalšího názorného materiálu (podle pedagogiky M. Montessori ). Čtení a psaní je odsunuto na pozdější dobu (zhruba od druhého ročníku), kdy žáci již nabyli základní komunikační dovednosti a dokáží aplikovat jim známé gramatické jevy v praxi. Od třetího ročníku se děti seznamují s psanou formou anglického jazyka a základními rozdíly mezi psaným a mluveným jazykem. Výuka se opírá o již nabyté znalosti a zaměřuje se na známá témata. Tento způsob děti motivuje, protože pracují se slovy a pojmy, které již znají. Čtení, psaní a gramatické jevy jsou doplněny o práci s učebnicí, která se stává doplňkem výuky. Během tohoto období také může nastat (dle úrovně dětí) přechod k občasnému využití mateřského jazyka, a to zejména při vysvětlování složitějších gramatických jevů, kdy použití české terminologie umožňuje žákům nový jazykový jev rychleji a snadněji pochopit. PROSTŘEDKY VÝUKY Poslech s porozuměním učivo ● pokyny a instrukce ● otázky a odpovědi ● krátká sdělení ● dialogy Očekávané kompetence ● žák rozumí jednoduchým pokynům při práci ve třídě, krátkým sdělením a otázkám, jednoduše na ně dokáže reagovat ● rozumí jednoduché konverzaci, chápe její obsah a smysl Čtení s porozuměním učivo ● čtení tiché i hlasité ● technika čtení ● texty tištěné i psané ● práce se slovníkem
Očekávané kompetence ● snaží se číst nahlas plynule a foneticky správně jednoduché texty ● čte potichu krátké texty ● vyhledává odpovědi ● umí používat abecední slovník Ústní projev a řečové dovednosti Žák v 1. období ● rozumí jednoduchým pokynům a větám, adekvátně na ně otázkám učitele, které jsou sdělovány pomalu a s pečlivou výslovností, a reaguje na ně verbálně i neverbálně ● zopakuje a použije slova a slovní spojení, se kterými se v průběhu výuky setkal ● rozumí obsahu jednoduchého krátkého psaného textu, pokud má k dispozici vizuální oporu ● rozumí obsahu jednoduchého krátkého mluveného textu, který je pronášen pomalu, zřetelně a s pečlivou výslovností, pokud má k dispozici vizuální oporu ● přiřadí mluvenou a psanou podobu téhož slova či slovního spojení ● píše slova a krátké věty na základě textové a vizuální předlohy žák ve 2. období: POSLECH S POROZUMĚNÍM ●rozumí jednoduchým pokynům a otázkám učitele, které jsou sdělovány pomalu a s pečlivou výslovností ●rozumí slovům a jednoduchým větám, pokud jsou pronášeny pomalu a zřetelně a týkají se osvojovaných témat, zejména pokud má k dispozici vizuální oporu ●rozumí jednoduchému poslechovému textu, pokud je pronášen pomalu a zřetelně a má k dispozici vizuální oporu učivo ● techniky mluveného projevu ● zahájení, průběh a ukončení jednoduchého rozhovoru Očekávané kompetence ● reprodukuje a obměňuje zapamatované mikrodialogy ● snaží se chápat a správně interpretovat slyšené i čtené texty a přiměřeně na ně reagovat ● snaží se souvisle hovořit v rámci nejběžnějších situací každodenního života jazykově správně, co nejblíže normě z hlediska výslovnosti ● recituje zpaměti několik říkanek a básniček ●rozumí jednoduchým krátkým textům z běžného života, zejména pokud má k dispozici vizuální oporu
Písemný projev učivo ● pozdrav, blahopřání, oznámení, vzkaz, dopis, popis obrázku děje Očekávané kompetence ● písemně obměňuje krátké probrané texty ● písemně podle vzoru nebo po přípravě formuluje otázky a odpovědi na ně ● po přípravě dokáže napsat krátký dopis, popis věci nebo obrázku ● krátce napíše několik vlastních myšlenek ČTENÍ S POROZUMĚNÍM žák ●vyhledá potřebnou informaci v jednoduchém textu, který se vztahuje k osvojovaným tématům ●rozumí jednoduchým krátkým textům z běžného života, zejména pokud má k dispozici vizuální oporu
Poznatky o zemích studovaného jazyka učivo ● některé zeměpisné údaje, historické události ● svátky, tradice, zvyky, zajímavosti ze života dětí ● filmy, knížky, internet Očekávané kompetence ● má základní poznatky o zemích dané jazykové oblasti Komunikativní situace a tematické okruhy učivo ● tematické okruhy: domov – rodina – bydlení – škola - volný čas - sport – jídlo – oblečení – nákupy – příroda – počasí – tělo - sociokulturní prostředí ● životní prostředí Očekávané kompetence ● umí pozdravit při setkání a loučení, oslovit, představit se, představit druhé, poděkovat a odpovědět, vyjádřit souhlas / nesouhlas, radost ● řeší jednoduché situace související se získáváním základních informací
Učivo zvuková a grafická podoba jazyka – fonetické znaky (pasivně), základní výslovnostní návyky, vztah mezi zvukovou a grafickou podobou slov slovní zásoba – žáci si osvojí a umí používat základní slovní zásobu v komunikačních situacích probíraných tematických okruhů a umí ji používat v komunikačních situacích, práce se slovníkem tematické okruhy – domov, rodina, škola, volný čas a, povolání, lidské tělo, jídlo, oblékání, nákupy, bydliště, dopravní prostředky, kalendářní rok (svátky, roční období, měsíce, dny v týdnu, hodiny), zvířata, příroda a, počasí, mluvnice – základní gramatické struktury a typy vět (jsou tolerovány elementární chyby, které nenarušují smysl sdělení a porozumění ) RECEPTIVNÍ, PRODUKTIVNÍ A INTERAKTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI Očekávané výstupy – 1. období 1. – 3. ročník ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI žák •vyslovuje a čte foneticky správně v přiměřeném rozsahu slovní zásoby •rozumí jednoduchým pokynům a větám, adekvátně na ně otázkám učitele, které jsou sdělovány pomalu a s pečlivou výslovností, a reaguje na ně verbálně i neverbálně •zopakuje a použije slova a slovní spojení, se kterými se v průběhu výuky setkal •pochopí obsah a smysl jednoduché, pomalé a pečlivě vyslovované konverzace dvou osob s dostatkem času pro porozumění •používá abecední slovník učebnice •rozumí obsahu jednoduchého krátkého psaného textu, pokud má k dispozici vizuální oporu •rozumí obsahu jednoduchého krátkého mluveného textu, který je pronášen pomalu, zřetelně a s pečlivou výslovností, pokud má k dispozici vizuální oporu •rozlišuje grafickou, přiřadí mluvenou a psanou podobu téhož slova či slovního spojení •píše slova a krátké věty na základě textové a vizuální předlohy
RECEPTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI Očekávané výstupy – 2. období 4. – 5. ročník POSLECH S POROZUMĚNÍM žák •rozumí jednoduchým pokynům a otázkám učitele, které jsou sdělovány pomalu a s pečlivou výslovností •rozumí známým slovům a jednoduchým větám se vztahem k osvojovaným tématům, pokud jsou pronášeny pomalu a zřetelně a týkají se osvojovaných témat, zejména pokud má k dispozici vizuální oporu • rozumí jednoduchému poslechovému textu, pokud je pronášen pomalu a zřetelně MLUVENÍ žák •aktivně se zapojí do jednoduché konverzace jednoduchých rozhovorů, pozdraví a rozloučí se s dospělým i kamarádem, poskytne požadovanou informací
•sdělí jednoduchým způsobem základní informace týkající se jeho samotného, rodiny, školy, volného času a dalších osvojovaných témat •odpovídá na jednoduché otázky týkající se jeho samotného, rodiny, školy, volného času a dalších osvojovaných témat a podobné otázky pokládá
ČTENÍ S POROZUMĚNÍM žák •vyhledá potřebnou informaci v jednoduchém textu, který se vztahuje k osvojovaným tématům •rozumí jednoduchým krátkým textům z běžného života, zejména pokud má k dispozici vizuální oporu •rozumí obsahu a smyslu jednoduchých autentických materiálů (časopisy, obrazové a poslechové materiály) a využívá je při své práci •čte nahlas plynule a foneticky správně jednoduché texty obsahující známou slovní zásobu •vyhledá v jednoduchém textu potřebnou informaci a vytvoří odpověď na otázku •používá dvojjazyčný slovník PRODUKTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI Očekávané výstupy – 2. období 4. – 5. ročník •rozumí jednoduchým krátkým textům z běžného života, zejména pokud má k dispozici vizuální oporu PSANÍ žák •sestaví gramaticky a formálně správně jednoduché písemné sdělení napíše krátký text a odpověď na sdělení; s použitím jednoduchých vět a slovních spojení o sobě, rodině, činnostech a událostech z oblasti svých zájmů a každodenního života •vyplní své základní osobní údaje do formulářů formuláře •reprodukuje ústně i písemně obsah přiměřeně obtížného textu a jednoduché konverzace • obměňuje krátké texty se zachováním smyslu textu
Učivo pravidla komunikace v běžných každodenních situacích – pozdrav, poděkování, představování jednoduchá sdělení – adresa, blahopřání, pozdrav a dopis z prázdnin, omluva, žádost zvuková a grafická podoba jazyka – fonetické znaky (pasivně), základní výslovnostní návyky, vztah mezi zvukovou a grafickou podobou slov slovní zásoba – žáci si osvojí a umí používat základní slovní zásobu v komunikačních situacích probíraných tematických okruhů a umí ji používat v komunikačních situacích, práce se slovníkem tematické okruhy – domov, rodina, škola, volný čas a zájmová činnost, povolání, lidské tělo, jídlo, oblékání, nákupy, bydliště, dopravní prostředky, kalendářní rok (svátky, roční období, měsíce, dny v týdnu, hodiny), zvířata, příroda a, počasí, tradice a zvyky, svátky, důležité zeměpisné údaje slovní zásoba a tvoření slov – synonyma, antonyma, význam slov v kontextu mluvnice – základní gramatické struktury a typy vět základy lexikálního principu pravopisu slov – věta jednoduchá, tvorba otázky a záporu, pořádek slov ve větě (jsou tolerovány elementární chyby, které nenarušují smysl sdělení a porozumění)
C. Matematika a její aplikace Při výuce matematiky se zdůrazňuje význam tohoto předmětu pro pochopení číselných a prostorových „vztahů“. Podstatné je i to, že matematika přispívá k rozvoji rozumových procesů, zejména v logické oblasti. Výuka v matematice má nejen pamětní, ale i volní charakter, je úzce propojena s konkrétním dětským vnímáním. Už od mateřské školy se naše děti seznamují s didaktickým Montessori materiálem, na kterém si osvojují matematické pojmy a vztahy. Těmito aktivitami jsou do slova obklopeni, v případě potřeby si je mohou vzít a pracovat s nimi. Základní pojmy - sčítání, součet, odčítání, rozdíl, násobení, činitel, součin, výsledek, dělení, jmenovatel a podíl - se používají jako běžné pojmy s vysvětlením na konkrétních příkladech. Montessori matematický materiál, který najdete u nás ve škole: ● červené tyče ● hnědé schody ● růžová věž ● perlový materiál - banka ● stovkový a tisícovkový řetěz ● stovková tabulka ● násobková tabulka ● tabulka na dělení ● sudá a lichá ● Sequinovy tabulky ● další i vlastní vyrobené pomůcky na rozklad čísel ● pomůcky na přiřazování souborů čísel ● pomůcky pro číselnou řadu ● počítadla do 20 ● řádová počítadla ● a další materiál Škola vyučuje matematiku metodou prof. Hejného v 1., 2., 3. a 4. ročníku. Používají se některé netradiční způsoby výuky rozvíjející logické myšlení žáky pomocí „PROSTŘEDÍ“. Žák sám objevuje principy početních operací a učitel do toho procesu zasahuje jen minimálně. Používáme pomůcky: krokovací pás autobus (figurky, krabice) laminované parkety velkou kostku
malé kostky zvířátka dědy Lesoně 1. Hierarchie cílů - cíle výchovné jsou důležitější než cíle poznatkové, protože kvalitu společnosti více určují hodnoty mravní než hodnoty znalostí. Porozumění je důležitější než dovednost. 2. Klima výuky - mnohdy strach blokuje myšlení. Ovzduší vzájemné důvěry žáků a učitele podporuje radost z práce a jeho tvořivost. Úspěch žáka učitel se žákem citově spoluprožívá. Žákovu chybu pak pomáhá bez emocí analyzovat a poučit se z ní. Chyba není jev nežádoucí. Analýza chyby je asi nejúčinnější způsob nabývání znalostí. 3. Přiměřené možnosti pro každého žáka - děti přicházející do 1. ročníku se většinou výrazně liší svými předchozími matematickými znalostmi a schopnostmi. Učebnice se snaží pomoci zvládnout tuto různorodost (nevyděsit slabé a nenudit vyspělé) a úloha učitele v 1. ročníku je v tomto nejnáročnější. Postup musíme zvolit takový, aby i mírně podprůměrné děti byly schopny učivo pochopit a dětem s vyspělejší kulturou matematického myšlení byly poskytnuty přiměřeně náročnější úlohy. Tyto úlohy jsou v omezeném počtu zařazeny v učebnici, učitel je najde v příručce a na kartách. 4. Poznatek získaný vlastní úvahou je kvalitnější než poznatek převzatý Učitel, který vede žáky k samostatnému hledání řešení, dává žákům víc, než učitel, který je učí, jak ten nebo onen typ úloh řešit. První cesta vyžaduje trpělivost a čas. Výsledky se dostavují pomaleji, ale jsou trvalé a schopné dalšího rozvoje. Druhá cesta je rychlejší, ale nabízí žákovi spíše protézu poznatku než skutečný poznatek. 5. Komunikace - role učitele je motivační a organizační. Úloha badatele náleží žákům. V diskusi se bude objevovat mnoho podnětů, názorů a chybných představ, které pomáhají všem zúčastněným vytvořit si vlastní plnohodnotný, do již existující struktury znalostí dobře zapadající poznatek.
mat. prof. Hejného ČÍSLO A POČETNÍ OPERACE Žák využívá při pamětném i písemném počítání komutativnost a asociativnost sčítání a násobení Žák počítá v číselném oboru přes 1 000 000. Umí řešit jednoduché úlohy s parametrem a zobecňovat získaná poznání. Umí řešit jednoduché úlohy se zlomky, desetinnými čísly a procenty. Numerace i v oboru přes 1 000 000. Pořadí početních operací.
Modelování situací v prostředích a) sémantických: autobus, krokování a schody, děda Lesoň, Biland; b) strukturálních: stovková tabulka, hadi a pavučiny. Zlomky (počet, veličina, úsečka, rovinný obrazec). Desetinná čísla. Obdélníková čísla, dělitelnost, grafy dělitelů. Žák používá čísla a jiné znakové systémy k modelování kvantitativních jevů (pomíjivých, trvalých, procesuálních, konceptuálních, spojitých, nespojitých). Paměťově řeší problémy v různých prostředích. Provádí písemné početní operace v oboru přirozených čísel. Počítá v některých jiných číselných soustavách (souvislost mezi písemnými algoritmy). Řeší jednoduché rovnice a soustavy rovnic, přičemž využívá i jazyk písmen. Umí pomocí modelů řešit úlohy se závorkami v oboru celých čísel. Dělí dvoumístným číslem (se zbytkem). Umí účelně propojovat písemné i pamětné počítání (i s použitím kalkulačky). Pamětné i písemné sčítání, odčítání, násobení. Bilandská a ciferníková aritmetika, triády. Písemné dělení dvoumístným číslem (se zbytkem). Pohyb po číselné ose včetně záporných čísel. Násobilkové obdélníky, šipkové grafy, hadi. Rovnice v různých prostředích (Lesoň, hadi, Myslím si číslo.). Písemně sčítá, odčítá a násobí v oboru nad 1 000 000. Převádí záznamy situací z jednoho jazyka do jiného. Rozumí některým sémantickým reprezentantům pojmů: záporné číslo, zlomek, procento, desetinné číslo. Používá písemné algoritmy i ve složitějších vazbách (algebrogramy, hadi, sítě). Zaokrouhluje přirozená čísla, provádí odhady a kontroluje výsledky početních operací v oboru přirozených čísel. Provádí složitější operace na číselné ose (zahušťování, zvětšování, zmenšování, fragmentace, změna měřítka). Provádí operace se zlomky. Rozumí číslu se dvěma desetinnými místy v některých sémantických kontextech a umí s nimi operovat. Porovnávání čísel v různých prostředích a jejich zaokrouhlování. Číselné řady, číselné rytmy a pravidelnosti. Figurální čísla. Uspořádání desetinných čísel a zlomků a jejich znázornění na číselné ose. Zaokrouhluje údaje. Poznává vztahy v souboru čísel pomocí číselné osy. Uspořádá zlomky a desetinná čísla. Rozpozná pravidelnosti, hledá zákonitosti. Řeší a tvoří úlohy, ve kterých aplikuje osvojené početní operace v celém oboru přirozených čísel. Řeší slovní úlohy (i dynamické) včetně úloh s antisignálem. Umí tvořit analogické úlohy. Buduje řešitelské strategie založené na použití simplifikace, izomorfizmu, zobecnění a substituce. Využití aritmetických operací k modelování situací a procesů v prostředích a) sémantických: autobus, krokování a schody, děda Lesoň, Biland, b) strukturálních: součtové trojúhelníky, násobilkové obdélníky, hadi a pavučiny, stovková tabulka, sčítací tabulky, neposedové v kombinaci s jiným prostředím, algebrogramy, sousedé, algebrogramy, indické násobení, … Kombinatorické situace, pravděpodobnost a náhoda. Řeší a tvoří slovní i numerické úlohy s dobrým porozuměním pro sémantický význam čtyř základních početních operací a relace uspořádání. Poznává různé strategie řešení úloh, poznává účinnost těchto strategií.
ZÁVISLOSTI, VZTAHY A PRÁCE S DATY Čte a sestavuje jednoduché tabulky a diagramy Používá tabulky a grafy k modelování a řešení různých situací. Pracuje s daty: umí z náhodných jevů tvořit statistický soubor, eviduje soubor dat a organizuje je tabulkou i grafem. Evidence souboru dat tabulkou, organizační principy. Doplňování scházejících údajů do strukturované tabulky. Sloupcový graf. Využití tabulky k porozumění pravděpodobnostních jevů: Vennovy diagramy, vývojové diagramy. Organizuje soubor jevů, doplňuje tabulky, orientuje se v grafech, pracuje s diagramy. Využívá tabulku jako nástroj k řešení úloh. Přepisuje kvantitativní údaje i vztahy z jednoho jazyka do druhého.
Výstupy a kompetence Vyhledává, sbírá a třídí data. Vytváří projekty orientované ke statistice (sběr dat a jejich základní zpracování). V některých situacích umí použít písmeno ve funkci čísla. Zapisuje proces, tvoří program pro situaci s jedním parametrem. Umí řešit jednoduché kombinatorické a pravděpodobnostní situace. Závislosti v různých prostředích aritmetických (sémantických i strukturálních). Propedeutika statistiky a pravděpodobnosti. Průměr. Interpretuje graficky vyjádřené závislosti. Seznamuje se s prvky statistiky a pravděpodobnosti. Určí aritmetický průměr.
GEOMETRIE V ROVINĚ A V PROSTORU Narýsuje a znázorní základní rovinné útvary, užívá jednoduché konstrukce, rozšiřuje zkušenosti s dalšími rovinnými útvary (např. úhel, nekonvexní mnohoúhelník) a tělesy (čtyřstěn). Umí sestrojit 2D i 3D útvary daných vlastností (jednoduché konstrukce). Aktivně používá některé geometrické jazyky. Umí řešit jednoduché výpočtové i konstrukční úlohy o trojúhelníku i o některých čtyřúhelnících a pravidelných mnohoúhelnících. Rovinné útvary: čtverec, obdélník, čtyřúhelník, trojúhelník (rovnoramenný, rovnostranný, pravoúhlý), kruh a kružnice. Pravidelné mnohoúhelníky a jejich úhlopříčky. Konvexní a nekonvexní mnohoúhelníky. Klasifikace útvarů. Šipkový i souřadnicový zápis rovinného útvaru. Krychlové stavby, jejich plány, půdorys a nárys. Popis konstrukce a přestavba krychlové stavby. Koule, kužel, válec, kvádr, jehlan, čtyřstěn. Sítě těles. Reprezentace úhlů. Zkonstruuje jednoduché rovinné útvary ve čtvercové síti i bez ní. Modeluje a
popisuje základní vlastností 2D i 3D útvarů. Hledá tvary splňující různé geometrické podmínky. Sestrojí sítě krychle, kvádru a dalších těles. Sestrojí úhel dané velikosti. Postupně přechází od slovního popisu konstrukce k popisu symbolickému. Sčítá a odčítá graficky úsečky; určí délku lomené čáry, obvod mnohoúhelníku sečtením délek jeho stran Prohlubuje zkušenosti s měřením v geometrii. Poznává pravidelné mnohoúhelníky, určuje jejich obvod, seznamuje se s jejich konstrukcí. Měření a zaokrouhlování získaných údajů. Evidence údajů. Zlomky v kontextu části (úsečky či rovinného obrazce). Měří délku v daných jednotkách, s danou přesností. Změří obvod mnohoúhelníku. Určí část útvaru pomocí zlomku. Sestrojí rovnoběžky a kolmice Určí obsah obrazce pomocí čtvercové sítě a užívá základní jednotky obsahu. Upevňuje představy o kolmosti, rovnoběžnosti, shodnosti, podobnosti, posunutí, otočení. Má představu o vzájemné poloze přímek a rovin ve 3D. Upevňuje představy o obvodu, obsahu a objemu. Prohlubuje své zkušenosti s analýzou a syntézou skupiny rovinných útvarů. Uvědoměle pracuje s jednotkami. Popis konstrukce kolmic a rovnoběžek. Konstrukce čtverce a obdélníku pomocí jejich úhlopříček. Parkety, čtverečkovaný papír, mřížový útvar. Určování obsahu útvaru metodou rámování. Jednotky délky, obsahu a objemu, včetně nestandardních jednotek. Určování obvodu a obsahu 2D útvarů. Určování objemu, povrchu a kostry krychle a hranolu. Sítě krychle, kvádru, tetraedru, trojbokého hranolu. Sestrojí kolmice a rovnoběžky i ve čtvercové síti. Při konstrukcích využívá kolmost a rovnoběžnost. Určuje obvod a obsahu 2D útvarů. Uvědoměle pracuje s jednotkami (i netradičními). Určuje objem, povrch a kostru některých 3D útvarů. Sestrojí model a síť krychle, kvádru, tetraedru, trojbokého hranolu. Rozpozná a znázorní ve čtvercové síti jednoduché osově souměrné útvary a určí osu souměrnosti útvaru překládáním papíru. Rozvíjí představy o středové i osové souměrnosti. Pracuje se souřadnicemi v 2D s využitím čtverečkovaného papíru. Středová i osová souměrnost. Symetrie v různých geometrických prostředích: výstaviště, cesty, mřížové i nemřížové objekty, parkety, dřívka, krychlové stavby a krychlová tělesa. Osa úhlu. Rozpozná symetrické útvary v různých geometrických prostředích. Určí osy souměrnosti útvaru. Dokreslí útvar souměrný podle osy. Sestrojí osu úhlu.
NESTANDARDNÍ APLIKAČNÍ ÚLOHY A PROBLÉMY Řeší jednoduché praktické slovní úlohy a problémy, jejichž řešení je do značné míry nezávislé na obvyklých postupech a algoritmech školské matematiky Ovládá některé řešitelské strategie jako: pokus-omyl, řetězení od konce, vyčerpání všech možností, rozklad na podúlohy, simplifikace. Objevuje zákonitost jako cestu k urychlení řešení úlohy. Úlohy v různých prostředích a) sémantických: autobus, krokování a schody, děda Lesoň, peníze, Biland, výstaviště, rodina; b) strukturálních: součtové trojúhelníky, násobilkové obdélníky, hadi a pavučiny, stovková tabulka, sčítací tabulky, algebrogramy, sousedé, číselné trojice, číselné řady, číselná kouzla; c) geometrických: parkety, dřívka. Řešení a tvorba úloh v různých prostředích. Schopnost analyzovat slovní popis situace nebo procesu prostřednictvím manipulace, obrázku, grafu, tabulky nebo souboru číselných vztahů. Poznávání úloh s větším počtem řešení.
Zúčastňujeme se soutěží Matematický klokan, Logická olympiáda, Astroolympiada, žáci 3. a 5. ročníků dělají Scio testy. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Matematika a její aplikace je rozdělen na čtyři tematické okruhy. V tematickém okruhu Čísla a početní operace na prvním stupni, na který navazuje a dále ho na druhém stupni prohlubuje tematický okruh Číslo a proměnná, si žáci osvojují aritmetické operace v jejich třech složkách: dovednost provádět operaci, algoritmické porozumění (proč se operace provádí předloženým postupem) a významové porozumění (umět operaci propojit s reálnou situací). V dalším tematickém okruhu Závislosti, vztahy a práce s daty žáci rozpoznávají určité typy změn a závislostí, které jsou projevem běžných jevů reálného světa, a seznamují se s jejich reprezentacemi. Uvědomují si změny a závislosti známých jevů. V tematickém okruhu Geometrie v rovině a v prostoru si žáci osvojují základní geometrické pojmy a vztahy a získávají představu o prostoru. Důležitý je rozvoj grafických dovedností i schopnost aplikovat osvojené poznatky pro řešení praktických úloh nejen ve škole, ale i v životě. Výuka geometrie rozvíjí také pozornost, soustředění, přesnost, přispívá k posílení vnitřní kázně a některých osobních rysů (píle, pečlivost, vytrvalost):
Důležitou součástí matematického vzdělávání jsou Nestandardní aplikační úlohy a problémy, jejichž řešení může být do značné míry nezávislé na znalostech a dovednostech školské matematiky, ale při němž je nutné uplatnit logické myšlení. Tyto úlohy by měly prolínat všemi tematickými okruhy v průběhu celého základního vzdělávání. Žáci se učí řešit problémové situace a úlohy z běžného života, pochopit a analyzovat problém, utřídit údaje a podmínky, provádět situační náčrty a řešit optimalizační úlohy. Tematické oblasti výuky matematiky ● číselná řada, porovnání čísel ● desítková soustava, seznámení s řády ● znalost množství od 1–10, tvořit a pojmenovat množství od l do 10, poznat a napsat čísla 1–10 ● řadit číslovky za sebou a množství 1–10 ● znalost označení čísel 10–20 a jejich správný zápis, tvořit a pojmenovat množství od 1–20 ● znalost pojmů čísel od 1–100, tvořit čísla od 1–100 a jejich správný zápis, tvořit a správně pojmenovat množství od 1–100 ● znalost pojmů čísel 1000 –1 000 000 a jejich správný zápis ● znalost desítkového systému čísel 1–1 000 000 ● schopnost vytvářet relace, tvořit nerovnosti, rovnosti ● počítání po 2, 5, 10 ● sudá a lichá čísla ● sčítání a odčítání bez přechodu přes desítku ● sčítání a odčítání od 1–20 s desítkovým přechodem přes desítku ● sčítání a odčítání od 1–20 ● písemné sčítání dvoumístných a vícemístných čísel bez desítkového přechodu ● písemné odčítání dvoumístných a vícemístných čísel bez desítkového přechodu ● násobilka čísel 1-5 i zpaměti ● násobilka čísel 6-12 ● dělení od 1–100 beze zbytku i se zbytkem ● slovní úlohy na sčítání ● slovní úlohy na odčítání ● zlomky ● sčítání zlomků ● odčítání zlomků ● slovní úlohy na zlomky ● zaokrouhlování ● peněžní jednotky (haléř, koruna), rozměňování
● délkové jednotky ● práce s měřítkem ● hmotnostní jednotky ● objemové jednotky ● čtení grafů ● zápis čísel na dvě i tři desetinná místa s čárkou ● základní operace s desetinnými čísly ● časové jednotky (přečíst celé hodiny a jejich zápis) ● přečíst půlhodiny a jejich zápis, přečíst čtvrthodiny a jejich zápis, přečíst tři čtvrtě hodiny a jejich zápis
Geometrie ● základní geometrické pojmy, plocha, těleso, objem ● rovina, bod, přímka úsečka, křivka ● rovinné útvary - čtverec, obdélník, trojúhelník, kosočtverec, kruh, pětiúhelníky, šestiúhelníky ● prostorové útvary - tělesa – krychle, kvádr, koule, válec jehlan, kužel, ovoid, elipsoid ●trojúhelníky pravoúhlý, rovnostranný, pravoúhlý ● úhly ● používat délkových jednotek mm, cm, m, km, ● jednotky plochy Kompetence k učení Výchovné a vzdělávací strategie učitele Vedeme žáky ke vhodnému používání matematických symbolů Podporujeme žáky, aby si plánovali řešení slovních úkolů, prováděli rozbor, zápisy a hospodařili s časem Orientujeme žáky a umožňujeme jim využívat matematiky v praktických souvislostech na poště, na nádraží, v restauraci, obchod, apod. Umožňujeme žákům vyhledávat v jízdních řádech, pracovat s tabulkami násobků, sčítání, sbíraní a třídění dat Vedeme žáky k tvoření, čtení a doplňování tabulek a diagramů. Podporujeme a vedeme žáky ke kontrole matematických výpočtů Předkládáme žákům zkušenosti z matematiky, tak aby je využívali v rámci mezipředmětových přesahů a projektů Kompetence k řešení problémů Výchovné a vzdělávací strategie učitele Předkládáme žákům problémové úkoly
Umožňujeme žákům využívat různé nástroje k řešení problémů – grafy, tabulky, kalkulátory, počítačové programy. Vedeme žáky k vyhledávání vhodných matematických postupů a logického úsudku Podporujeme u žáků při skupinové i individuální práci navrhování více možností řešení problému a provádění kontroly správnosti Motivujeme žáky k rozborům úkolů a účinným řešením
Kompetence komunikativní Výchovné a vzdělávací strategie učitele Vyžadujeme od žáků správné, přesné matematické vyjadřování Vedeme žáky k přesným matematickým zápisům a využívání matematických symbolů věcně správně Umožňujeme žáků navrhovat různé druhy řešení a hodnocení své práce Motivujeme žáky, aby vytvářeli úkoly pro své spolužáky – hry, slovní úlohy Zařazujeme takové matematické úkoly, kde se žáci setkávají s různými typy číslic a číselných soustav Vedeme žáky ke znázorňování na číselné ose s možností aplikování např. v prvouce Vedeme žáky k aplikování dovedností v ostatních předmětech např. nákresy plánků, jednoduchých map a orientace v prostoru Umožňujeme žákům prezentovat výsledky své práce Kompetence sociální a personální Výchovné a vzdělávací strategie učitele Využíváme matematické projekty i školní projekty, které vedou ke spolupráci a plánování, kontrole práce Vedeme žáky v oblasti geometrie k výpočtům spotřeby materiálu a vhodném využívání materiálů Podporujeme vhodné pracovní prostředí při hodinách matematiky při skupinové práci Vedeme žáky ke zdůvodňování svých postupů Orientujeme žáky k hledání řešení v rámci svých osobních schopností Vedeme žáky k reálným odhadům výsledků a úsudku Připravujeme pro žáky takové úkoly, které mají i význam pro širší poučení v reálných životních situacích a efektivní spolupráci při řešení problémů Kompetence občanské Výchovné a vzdělávací strategie učitele Aktivizujeme u žáků využívání algoritmů k efektivnímu řešení úkolů Vedeme žáky k důsledné kontrole výpočtů a logických řešení Vedeme je k odhadování svých sil a pomoci spolužákům, konzultování řešení Zařazujeme úkoly vedoucí k řazení letopočtů na číselné ose a vytváření souvislostí v lidském životě
Podporujeme u žáků představu matematiky jako ukazatele hodnocení lidské činnosti (diagramy, přehledy, aritmetický průměr, výpočet rychlosti, spotřeby apod.) Navozujeme situace, při kterých si žáci uvědomují důležitost matematiky např. stavebnictví apod.
Kompetence pracovní Výchovné a vzdělávací strategie učitele Vedeme žáky k vhodným pravidlům zacházení s rýsovacími nástroji Umožňujeme žákům vyzkoušet si úsporu času při využívání kalkulačky a výpočetní techniky Orientujeme žáky v rámci jejich osobních matematických dovedností na jejich budoucí profesní zaměření Předkládáme žákům příklady z oblasti podnikání a světa práce Vyžadujeme od žáků dodržování pravidel při práci a pravidel matematických postupů Usměrňujeme žáky ke kritickému přístupu ke své práci a kontrole Vytváříme prostor pro volbu efektivních způsobů řešení
ČÍSLO A POČETNÍ OPERACE Očekávané výstupy – 1. období 1. – 3. ročník žák •používá přirozená čísla k modelování reálných situací, počítá předměty v daném souboru, vytváří soubory s daným počtem prvků •čte, zapisuje a porovnává přirozená čísla do 1 000, užívá a zapisuje vztah rovnosti a nerovnosti •užívá lineární uspořádání; zobrazí číslo na číselné ose •provádí zpaměti jednoduché početní operace s přirozenými čísly •řeší a tvoří úlohy, ve kterých aplikuje a modeluje osvojené početní operace Očekávané výstupy – 2. období 4. – 5. ročník žák •využívá při pamětném i písemném počítání komutativnost a asociativnost sčítání a násobení •provádí písemné početní operace v oboru přirozených čísel •zaokrouhluje přirozená čísla, provádí odhady a kontroluje výsledky početních operací v oboru přirozených čísel •řeší a tvoří úlohy, ve kterých aplikuje osvojené početní operace v celém oboru přirozených čísel •modeluje a určí část celku, používá zápis ve formě zlomku •porovná, sčítá a odčítá zlomky se stejným jmenovatelem v oboru kladných čísel
•přečte zápis desetinného čísla a vyznačí na číselné ose desetinné číslo dané hodnoty •porozumí významu znaku „-„ pro zápis celého záporného čísla a toto číslo vyznačí na číselné ose
Učivo obor přirozených čísel přirozená čísla, celá čísla, desetinná čísla, zlomky zápis čísla v desítkové soustavě, a jeho znázornění (číselná osa, teploměr, model) násobilka vlastnosti početních operací s přirozenými čísly písemné algoritmy početních operací ZÁVISLOSTI, VZTAHY A PRÁCE S DATY Očekávané výstupy – 1. období 1. – 3. ročník žák ●orientuje se v čase, provádí jednoduché převody jednotek času ●popisuje jednoduché závislosti z praktického života ●doplňuje tabulky, schémata, posloupnosti čísel Očekávané výstupy – 2. období 4.- 5. ročník žák ●vyhledává, sbírá a třídí data ●čte a sestavuje jednoduché tabulky a diagramy Učivo závislosti a jejich vlastnosti diagramy, grafy, tabulky, jízdní řády GEOMETRIE V ROVINĚ A V PROSTORU Očekávané výstupy – 1. období 1. – 3. ročník žák ●rozezná, pojmenuje, vymodeluje a popíše základní rovinné útvary a jednoduchá tělesa; nachází v realitě jejich reprezentaci ●porovnává velikost útvarů, měří a odhaduje délku úsečky ●rozezná a modeluje jednoduché souměrné útvary v rovině Očekávané výstupy – 2. období 4.- 5. ročník žák ●narýsuje a znázorní základní rovinné útvary (čtverec, obdélník, trojúhelník a kružnici); užívá jednoduché konstrukce
●sčítá a odčítá graficky úsečky; určí délku lomené čáry, obvod mnohoúhelníku sečtením délek jeho stran ●sestrojí rovnoběžky a kolmice ●určí obsah obrazce pomocí čtvercové sítě a užívá základní jednotky obsahu ●rozpozná a znázorní ve čtvercové síti jednoduché osově souměrné útvary a určí osu souměrnosti útvaru překládáním papíru Učivo základní útvary v rovině – lomená čára, přímka, polopřímka, úsečka, čtverec, kružnice, obdélník, trojúhelník, kruh, čtyřúhelník, mnohoúhelník základní útvary v prostoru – kvádr, krychle, jehlan, koule, kužel, válec délka úsečky; jednotky délky a jejich převody
obvod
a obsah obrazce vzájemná poloha dvou přímek v rovině osově souměrné útvary NESTANDARDNÍ APLIKAČNÍ ÚLOHY A PROBLÉMY Očekávané výstupy – 2. období 4.- 5. ročník žák ●řeší jednoduché praktické slovní úlohy a problémy, jejichž řešení je do značné míry nezávislé na obvyklých postupech a algoritmech školské matematiky Učivo slovní úlohy číselné a obrázkové řady magické čtverce prostorová představivost
●rozpozná a znázorní ve čtvercové síti jednoduché osově souměrné útvary a určí osu souměrnosti útvaru překládáním papíru Učivo základní útvary v rovině – lomená čára, přímka, polopřímka, úsečka, čtverec, kružnice, obdélník, trojúhelník, kruh, čtyřúhelník, mnohoúhelník základní útvary v prostoru – kvádr, krychle, jehlan, koule, kužel, válec délka úsečky; jednotky délky a jejich převody
obvod
a obsah obrazce vzájemná poloha dvou přímek v rovině osově souměrné útvary
D. Člověk a jeho svět (prvouka, přírodověda a vlastivěda) Charakteristika vzdělávací oblasti Tato komplexní oblast vymezuje vzdělávací obsah týkající se člověka, rodiny, společnosti, vlasti, přírody, kultury, techniky, zdraví, bezpečí a dalších témat. Uplatňuje pohled do historie i současnosti a směřuje k dovednostem pro praktický život. Svým široce pojatým syntetickým (integrovaným) obsahem spoluutváří povinné základní vzdělávání na 1. stupni. Vzdělávání v oblasti člověk a jeho svět rozvíjí poznatky, dovednosti a prvotní zkušenosti žáků získané ve výchově v rodině a v předškolním vzdělávání. Žáci se učí pozorovat a pojmenovávat věci jevy a děje, jejich vzájemné vztahy a souvislosti a utváří se tak jejich prvotní ucelený obraz světa. Poznávají sebe i své nejbližší okolí a postupně se seznamují s místně i časově vzdálenějšími osobami i jevy a se složitějšími ději. Učí se vnímat lidi a vztahy mezi nimi, všímat si podstatných věcných stránek i krásy lidských výtvorů a přírodních jevů, soustředěně je pozorovat a přemýšlet o nich a chránit je. Na základě poznání sebe a svých potřeb a porozumění světu kolem sebe se žáci učí vnímat základní vztahy ve společnosti, porozumět soudobému způsobu života, jeho přednostem i problémům, (včetně situací ohrožení), učí se vnímat současnost jako výsledek minulosti a východisko do budoucnosti. Při osvojování poznatků a dovedností ve vzdělávací oblasti člověk a jeho svět se žáci učí vyjadřovat své myšlenky, poznatky a dojmy, reagovat na myšlenky, názory a podněty jiných. Podmínkou úspěšného vzdělávání v dané oblasti je vlastní prožitek žáků vycházející z konkrétních nebo modelových situací při osvojování potřebných dovedností, způsobů jednání a rozhodování. K tomu významně přispívá i osobní příklad učitelů. Propojení této vzdělávací oblasti s reálným životem a s praktickou zkušeností žáků se stává velkou pomocí i ve zvládání nových životních situací i nové role školáka, pomáhá jim při nalézání jejich postavení mezi vrstevníky a při upevňování pracovních i režimových návyků. Vzdělávací oblast tak připravuje základy pro specializovanější výuku ve vzdělávacích oblastech člověk a společnost, člověk a příroda a ve vzdělávacím oboru Výchova ke zdraví. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru člověk a jeho svět je členěn do pěti tematických okruhů. V tematickém okruhu Místo, kde žijeme, se žáci učí na základě poznávání nejbližšího okolí, vztahů a souvislostí v něm chápat organizaci života v rodině, ve škole, v obci, ve společnosti. Učí se do tohoto každodenního života vstupovat s vlastní aktivitou a představami, hledat nové i zajímavé v obci a bezpečně se v tomto světě pohybovat. Důraz je kladen na dopravní výchovu, praktické poznávání místních a regionálních skutečností a na utváření přímých zkušeností žáků (např. v dopravní výchově). Různé činnosti a úkoly by měly přirozeným způsobem probudit v žácích kladný vztah k místu jejich bydliště, postupně rozvíjet jejich národní cítění a vztah k naší zemi. V tematickém okruhu Lidé kolem nás si žáci postupně osvojují a upevňují základy vhodného chování a jednání mezi lidmi, uvědomují si význam a podstatu tolerance, pomoci a solidarity mezi lidmi, vzájemné úcty, snášenlivosti a rovného postavení mužů a žen. Poznávají, jak se lidé sdružují, baví, jakou vytvářejí kulturu. Seznamují se se základními právy a povinnostmi, se světem financí, ale i s problémy, které provázejí soužití lidí, celou společnost nebo i svět (globální problémy). Celý tematický okruh tak směřuje k prvotním poznatkům a dovednostem budoucího občana demokratického státu. V tematickém okruhu Lidé a čas se žáci učí orientovat v dějích a v čase. Poznávají, jak a proč se čas měří, jak události postupují v čase a utvářejí historii věcí a dějů. Učí se poznávat, jak se život a věci vyvíjejí a jakým změnám podléhají v čase. V tematickém okruhu se vychází od nejznámějších událostí v rodině, obci a regionu a postupuje se k nejdůležitějším okamžikům v historii naší země. Podstatou tematického okruhu je vyvolat u žáků zájem o minulost, o kulturní bohatství regionu i celé
země. Proto je důležité, aby žáci mohli samostatně� vyhledávat, získávat a zkoumat informace z dostupných zdrojů, především pak od členů své rodiny i od lidí v nejbližším okolí, aby mohli společně navštěvovat památky, sbírky regionálních i specializovaných muzeí, veřejnou knihovnu atd. V tematickém okruhu Rozmanitost přírody žáci poznávají Zemi jako planetu sluneční soustavy, kde vznikl a rozvíjí se život. Poznávají velkou rozmanitost i proměnlivost živé i neživé přírody naší vlasti. Jsou vedeni k tomu, aby si uvědomili, že Země a život na ní tvoří jeden nedílný celek, ve kterém jsou všechny hlavní děje ve vzájemném souladu a rovnováze, kterou může člověk snadno narušit a velmi obtížně obnovovat. Na základě praktického poznávání okolní krajiny a dalších informací se žáci učí hledat důkazy o proměnách přírody, učí se využívat a hodnotit svá pozorování a záznamy, sledovat vliv lidské činnosti na přírodu, hledat možnosti, jak ve svém věku přispět k ochraně přírody, zlepšení životního prostředí a k trvale udržitelnému rozvoji. V tematickém okruhu člověk a jeho zdraví žáci poznávají především sebe na základě poznávání člověka jako živé bytosti, která má své biologické a fyziologické funkce a potřeby. Poznávají, zdraví jako stav bio-psycho-sociální rovnováhy života. Žáci se seznamují s tím, jak se člověk vyvíjí a mění od narození do dospělosti, co je pro člověka vhodné a nevhodné z hlediska denního režimu, hygieny, výživy, mezilidských vztahů atd. Získávají základní poučení o zdraví a nemocech, o zdravotní prevenci i a poskytování první pomoci a o bezpečném. Osvojují si bezpečné chování a vzájemnou pomoc v různých životních situacích, včetně mimořádných událostí, které ohrožují zdraví jedinců i celých skupin obyvatel. Žáci si postupně uvědomují, jakou odpovědnost má každý člověk za své zdraví a bezpečnost i za zdraví jiných lidí. Žáci docházejí k poznání, že zdraví je nejcennější hodnota v životě člověka. Potřebné vědomosti a dovednosti získávají tím, že pozorují názorné pomůcky, sledují konkrétní situace, hrají určené role a řeší modelové situace důležitá hodnota v životě člověka. Potřebné vědomosti a dovednosti ve vzdělávacím oboru Člověk a jeho svět získávají žáci především tím, že pozorují názorné pomůcky, přírodu a činnosti lidí, hrají určené role, řeší modelové situace atd. Cílové zaměření vzdělávací oblasti Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, že vede žáka k: ● utváření pracovních návyků v jednoduché samostatné i týmové činnosti ● orientaci v problematice peněz a cen a k odpovědnému spravování osobního rozpočtu ● orientaci ve světě informací a k časovému a místním propojování historických, zeměpisných a kulturních informací ● rozšiřování slovní zásoby v osvojovaných tématech, k pojmenovávání pozorovaných skutečností a k jejich zachycení ve vlastních projevech, názorech a výtvorech ● poznávání a chápání rozdílů mezi lidmi, ke kulturnímu a tolerantnímu chování a jednání na základě respektu a společně vytvořených a přijatých nebo obecně uplatňovaných pravidel soužití, k plnění povinností a společných úkolů ● samostatnému a sebevědomému vystupování a jednání, k efektivní, bezproblémové a bezkonfliktní komunikaci i v méně běžných situacích, k bezpečné komunikaci prostřednictvím elektronických médií, k poznávání a ovlivňování své jedinečnosti (možností a limitů) ● utváření ohleduplného vztahu k přírodě i kulturním výtvorům a k hledání možností aktivního uplatnění při jejich ochraně ● přirozenému vyjadřování pozitivních citů ve vztahu k sobě i okolnímu prostředí ● objevování a poznávání všeho, co jej zajímá, co se mu líbí a v čem by v budoucnu mohl uspět ● poznávání podstaty zdraví i příčin nemocí, k upevňování preventivního chování, účelného rozhodování a jednání v různých situacích ohrožení vlastního zdraví a bezpečnosti i zdraví a bezpečnosti druhých ● poznávání podstaty zdraví i příčin jeho ohrožení, vzniku nemocí a úrazů a jejich předcházení
poznávání a upevňování preventivního chování, účelného rozhodování a jednání v různých situacích ohrožení vlastního zdraví a bezpečnosti i zdraví a bezpečnosti druhých, včetně chování při mimořádných událostech.
HODNOCENÍ PRÁCE DĚTÍ
Vedení dětí k sebehodnocení + deník záznamů o práci. Záznamy o tom, co dítě dělalo (témata, učivo…), práce s materiálem, pomůcky s kontrolou. Portfolio školní práce. Pracovní listy a sešity, které si dítě porovná s „KONTROLOU“ nebo kritérii. Testy (všichni mají stejný test). Tabulky splněných úkolů. Doporučení a ocenění učitele pro další práci v průběhu roku. Struktury, souvislosti, generalizace (shromažďování informací + třídění + sestavování do kategorií)
Dosažení očekávaných výsledků podporujeme některými krátkodobými i dlouhodobými projekty (třídění odpadů, Jeřabinový den, projekt Lužnice) a jsme součástí projektu EVVOLUCE Ochrany fauny České republiky o. s. ve Voticích s Centrem ekologické výchovy Tábor - jako testovací škola jejich výukových balíčků.
MÍSTO, KDE ŽIJEME Očekávané výstupy – 1. období 1. – 3. ročník žák •vyznačí v jednoduchém plánu místo svého bydliště a školy, cestu na určené místo a rozliší možná nebezpečí v nejbližším okolí •začlení svou obec (město) do příslušného kraje a obslužného centra ČR, pozoruje a popíše změny v nejbližším okolí, obci (městě) •rozliší přírodní a umělé prvky v okolní krajině a vyjádří různými způsoby její estetické hodnoty a rozmanitost Očekávané výstupy – 2. období 4. – 5. ročník žák •určí a vysvětlí polohu svého bydliště nebo pobytu vzhledem ke krajině a státu •určí světové strany v přírodě i podle mapy, orientuje se podle nich a řídí se podle zásad bezpečného pohybu a pobytu v přírodě •rozlišuje mezi náčrty, plány a základními typy map; vyhledává jednoduché údaje o přírodních podmínkách a sídlištích lidí na mapách naší republiky, Evropy a polokoulí •vyhledá typické regionální zvláštnosti přírody, osídlení, hospodářství a kultury, jednoduchým způsobem posoudí jejich význam z hlediska přírodního, historického, politického, správního a vlastnického •zprostředkuje ostatním zkušenosti, zážitky a zajímavosti z vlastních cest a porovná způsob života a přírodu v naší vlasti i v jiných zemích
•rozlišuje hlavní orgány státní moci a některé jejich zástupce, symboly našeho státu a jejich význam Učivo domov – prostředí domova, orientace v místě bydliště škola – prostředí školy, činnosti ve škole, okolí školy, bezpečná cesta do školy; riziková místa a situace obec (město), místní krajina – její části, poloha v krajině, minulost a současnost obce (města), význačné budovy, dopravní síť okolní krajina (místní oblast, region) – zemský povrch a jeho tvary, vodstvo na pevnině, rozšíření půd, rostlinstva a živočichů, vliv krajiny na život lidí, působení lidí na krajinu a životní prostředí, orientační body a linie, světové strany regiony ČR – Praha a vybrané oblasti ČR, surovinové zdroje, výroba, služby a obchod naše vlast – domov, krajina, národ, základy státního zřízení a politického systému ČR, státní správa a samospráva, státní symboly, armáda ČR Evropa a svět – kontinenty, evropské státy, EU, cestování mapy obecně zeměpisné a tematické – obsah, grafika, vysvětlivky LIDÉ KOLEM NÁS Očekávané výstupy – 1. období 1. – 3. ročník žák •rozlišuje blízké příbuzenské vztahy v rodině, role rodinných příslušníků a vztahy mezi nimi, projevuje toleranci k přirozeným odlišnostem spolužáků i jiných lidí, jejich přednostem i nedostatkům •odvodí význam a potřebu různých povolání a pracovních činností • projevuje toleranci k přirozeným odlišnostem spolužáků, jejich přednostem i nedostatkům
Očekávané výstupy – 2. období 4. – 5. ročník žák •vyjádří na základě vlastních zkušeností základní vztahy mezi lidmi, vyvodí a dodržuje pravidla pro soužití ve škole, mezi chlapci a dívkami, v rodině, v obci (městě) •rozlišuje základní rozdíly mezi jednotlivci lidmi, obhájí při konkrétních činnostech a odůvodní své názory, popřípadě připustí svůj omyl a dohodne se na společném postupu a řešení se spolužáky •rozpozná ve svém okolí jednání a chování, která se už tolerovat nemohou a která porušují základní lidská práva nebo demokratické principy •orientuje se v základních formách vlastnictví; používá peníze v běžných situacích, odhadne a zkontroluje cenu nákupu a vrácené peníze, na příkladu ukáže nemožnost realizace všech chtěných výdajů, vysvětlí, proč spořit, kdy si půjčovat a jak vracet dluhy •poukáže v nejbližším společenském a přírodním prostředí na změny a některé problémy a navrhne možnosti zlepšení životního prostředí obce (města) Učivo rodina – postavení jedince v rodině, role členů rodiny, příbuzenské a mezigenerační vztahy, život a funkce rodiny, práce fyzická a duševní, zaměstnání soužití lidí – mezilidské vztahy, komunikace, principy demokracie; obchod, firmy, zájmové spolky, politické strany, církve, pomoc nemocným, sociálně slabým,
společný „evropský dům“ chování lidí – vlastnosti lidí, pravidla slušného chování, principy demokracie – ohleduplnost, etické zásady, zvládání vlastní emocionality; rizikové situace; rizikové chování, předcházení konfliktům právo a spravedlnost – základní lidská práva a práva dítěte, práva a povinnosti žáků školy, protiprávní jednání a korupce, právní ochrana občanů a majetku včetně nároku na reklamaci, soukromého vlastnictví, duševních hodnot vlastnictví – soukromé, veřejné, osobní, společné; hmotný a nehmotný majetek; peníze rozpočet, příjmy a výdaje domácnosti; hotovostní a bezhotovostní forma peněz, způsoby placení; banka jako správce peněz, úspory, půjčky kultura – podoby a projevy kultury, kulturní instituce, masová kultura a subkultura základní globální problémy – významné sociální problémy, problémy konzumní společnosti, nesnášenlivost mezi lidmi, globální problémy přírodního prostředí LIDÉ A ČAS Očekávané výstupy – 1. období 1. – 3. ročník žák •využívá časové údaje při řešení různých situací v denním životě, rozlišuje děj v minulosti, přítomnosti a budoucnosti •pojmenuje některé rodáky, kulturní či historické památky, významné události regionu, interpretuje některé pověsti nebo báje spjaté s místem, v němž žije •uplatňuje elementární poznatky o sobě, o rodině a činnostech člověka, o lidské společnosti, soužití, zvycích a o práci lidí; na příkladech porovnává minulost a současnost Očekávané výstupy – 2. období 4. – 5. ročník žák •pracuje s časovými údaji a využívá zjištěných údajů k pochopení vztahů mezi ději a mezi jevy •využívá archivů, knihoven, sbírek muzeí a galerií jako informačních zdrojů pro pochopení minulosti; zdůvodní základní význam chráněných částí přírody, nemovitých i movitých kulturních památek
•rozeznává současné a minulé a orientuje se v hlavních reáliích minulosti a současnosti naší vlasti s využitím regionálních specifik •srovnává a hodnotí na vybraných ukázkách způsob života a práce předků na našem území v minulosti a současnosti s využitím regionálních specifik •objasní historické důvody pro zařazení státních svátků a významných dnů Učivo orientace v čase a časový řád – určování času, čas jako fyzikální veličina, dějiny jako časový sled událostí, kalendáře, letopočet, generace, denní režim dne, roční období současnost a minulost v našem životě – proměny způsobu života, bydlení, předměty denní potřeby, průběh lidského života, státní svátky a významné dny regionální památky – péče o památky, lidé a obory zkoumající minulost báje, mýty, pověsti – minulost kraje a předků, domov, vlast, rodný kraj
ROZMANITOST PŘÍRODY Očekávané výstupy – 1. období 1. – 3. ročník žák •pozoruje, popíše a porovná viditelné proměny v přírodě v jednotlivých ročních obdobích •roztřídí některé přírodniny podle nápadných určujících znaků, uvede příklady výskytu organismů ve známé lokalitě •provádí jednoduché pokusy u skupiny známých látek, určuje jejich společné a rozdílné vlastnosti a změří základní veličiny pomocí jednoduchých nástrojů a přístrojů Očekávané výstupy – 2. období 4. – 5. ročník žák •objevuje a zjišťuje propojenost prvků živé a neživé přírody, princip rovnováhy přírody a nachází souvislosti mezi konečným vzhledem přírody a činností člověka •vysvětlí na základě elementárních poznatků o Zemi jako součásti vesmíru souvislost s rozdělením času a střídáním ročních období •zkoumá základní společenstva ve vybraných lokalitách regionů, zdůvodní podstatné vzájemné vztahy mezi organismy a nachází shody a rozdíly v přizpůsobení organismů prostředí •porovnává na základě pozorování základní projevy života na konkrétních organismech, prakticky třídí organismy do známých skupin, využívá k tomu i jednoduché klíče a atlasy •zhodnotí některé konkrétní činnosti člověka v přírodě a rozlišuje aktivity, které mohou prostředí i zdraví člověka podporovat nebo poškozovat •stručně charakterizuje specifické přírodní jevy a z nich vyplývající rizika vzniku mimořádných událostí; v modelové situaci prokáže schopnost se účinně chránit •založí jednoduchý pokus, naplánuje a zdůvodní postup, vyhodnotí a vysvětlí výsledky pokusu Učivo látky a jejich vlastnosti – třídění látek, změny látek a skupenství, vlastnosti, porovnávání látek a měření veličin s praktickým užíváním základních jednotek voda a vzduch – výskyt, vlastnosti a formy vody, oběh vody v přírodě, vlastnosti, složení, proudění vzduchu, význam pro život nerosty a horniny, půda – některé hospodářsky významné horniny a nerosty, zvětrávání, vznik půdy a její význam Vesmír a Země – sluneční soustava, den a noc, roční období rostliny, houby, živočichové – znaky života, životní potřeby a projevy, průběh a způsob života, výživa, stavba těla u některých nejznámějších druhů, význam v přírodě a pro člověka životní podmínky – rozmanitost podmínek života na Zemi; význam ovzduší, vodstva, půd, rostlinstva a živočišstva na Zemi; podnebí a počasí rovnováha v přírodě – význam, vzájemné vztahy mezi organismy, základní společenstva ohleduplné
chování k přírodě a ochrana přírody – odpovědnost lidí, ochrana a tvorba životního prostředí, ochrana rostlin a živočichů, likvidace odpadů, živelné pohromy a ekologické katastrofy rizika v přírodě – rizika spojená s ročními obdobími a sezónními činnostmi; mimořádné události způsobené přírodními vlivy a ochrana před nimi
ČLOVĚK A JEHO ZDRAVÍ
ČLOVĚK A ZDRAVÍ Charakteristika vzdělávací oblasti Zdraví člověka je chápáno jako vyvážený stav tělesné, duševní a sociální pohody. Je utvářeno a ovlivňováno mnoha aspekty, jako je styl života, zdravotně preventivní chování podporující zdraví, kvalita mezilidských vztahů, kvalita životního prostředí, bezpečí člověka atd. Protože je zdraví základním důležitým předpokladem pro aktivní a spokojený život a pro optimální pracovní výkonnost, stává se poznávání a praktické ovlivňování rozvoje podpory a ochrany zdraví jednou z priorit základního vzdělávání. Vzdělávací oblast Člověk a zdraví přináší základní podněty pro pozitivní ovlivňování zdraví (poznatky, činnosti, způsoby chování), s nimiž se žáci seznamují, učí se je využívat a aplikovat ve svém životě. Vzdělávání v této vzdělávací oblasti směřuje především k tomu, aby žáci poznávali sami sebe jako živé bytosti, aby pochopili hodnotu zdraví, způsob smysl zdravotní prevence jeho ochrany i hloubku problémů spojených s nemocí či jiným poškozením zdraví. Žáci se seznamují s různým nebezpečím, které ohrožuje různými riziky, která ohrožují zdraví v běžných i mimořádných situacích, osvojují si dovednosti a způsoby chování (rozhodování), které vedou k zachování či posílení zdraví, a získávají potřebnou míru odpovědnosti za zdraví vlastní i zdraví jiných. Jde tedy z velké části o poznávání zásadních životních hodnot12, o postupné utváření postojů k nim a o aktivní jednání v souladu s nimi. Naplnění těchto záměrů je v základním vzdělávání nutné postavit na účinné motivaci a na činnostech a situacích posilujících zájem žáků o problematiku zdraví. Při realizaci této vzdělávací oblasti je třeba klást důraz především na praktické dovednosti a jejich aplikace v modelových situacích i v každodenním životě školy. Proto je velmi důležité, aby celý život školy byl ve shodě s tím, co se žáci o zdraví učí a co z pohledu zdraví potřebují. Zpočátku musí být vzdělávání silně ovlivněno kladným osobním příkladem učitele, jeho všestrannou pomocí a celkovou příznivou atmosférou ve škole. Později přistupuje důraz i na větší samostatnost a odpovědnost žáků v jednání, rozhodování a činnostech souvisejících se zdravím. Takto chápané vzdělávání je základem pro vytváření aktivních přístupů žáků k rozvoji i ochraně zdraví. Vzdělávací oblast Člověk a zdraví je vymezena a realizována v souladu s věkem žáků ve vzdělávacích oborech Výchova ke zdraví a Tělesná výchova, do níž je zahrnuta i zdravotní tělesná výchova. Vzdělávací obsah oblasti Člověk a zdraví prolíná do ostatních vzdělávacích oblastí, které jej obohacují nebo využívají (aplikují), a do života školy. Vzdělávací obor Výchova ke zdraví přináší základní poznání o člověku v souvislosti s preventivní ochranou jeho zdraví. Učí vede žáky aktivně rozvíjet k aktivnímu rozvoji a chránit ochraně zdraví v propojení všech jeho složek (sociální, psychické a fyzické) a učí je být za ně odpovědný. Svým vzdělávacím obsahem bezprostředně navazuje na obsah vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět a prolíná do ostatních vzdělávacích oblastí. Žáci si upevňují hygienické, stravovací, pracovní i jiné zdravotně preventivní návyky, rozvíjejí dovednosti odmítat škodlivé látky, předcházet úrazům a čelit vlastnímu osvojují zásady zdravého životního stylu a jsou vedeni k jejich uplatňování ve svém životě i k osvojování účelného chování při ohrožení v každodenních i rizikových situacích i při mimořádných situacích událostech. Rozšiřují a prohlubují si poznatky o rodině, škole a společenství vrstevníků, o přírodě, člověku i vztazích mezi lidmi a učí se tak dívat se na vlastní činnosti z hlediska zdravotních potřeb a životních perspektiv dospívajícího jedince a rozhodovat se ve prospěch zdraví. Vzhledem k individuálnímu i sociálnímu rozměru zdraví je vzdělávací obor Výchova ke zdraví obsahuje výchovu k mezilidským vztahům a je velmi úzce propojen s průřezovým tématem Osobnostní a sociální výchova. Žáci si rozšiřují a prohlubují poznatky o sobě i vztazích mezi lidmi, partnerských vztazích, manželství a rodině, škole a společenství vrstevníků. Vzdělávací obor Tělesná výchova jako součást komplexnějšího vzdělávání žáků v problematice zdraví směřuje na jedné straně k poznání vlastních pohybových možností a zájmů, na druhé straně k poznávání účinků konkrétních pohybových činností na tělesnou zdatnost, duševní a sociální pohodu. Pohybové vzdělávání
postupuje od spontánní pohybové činnosti žáků k činnosti řízené a výběrové, jejímž smyslem je schopnost samostatně ohodnotit úroveň své zdatnosti a řadit do denního režimu pohybové činnosti pro uspokojování vlastních pohybových potřeb i zájmů, pro optimální rozvoj zdatnosti a výkonnosti, pro regeneraci sil a kompenzaci různého zatížení, pro podporu zdraví a ochranu života. Předpokladem pro osvojování pohybových dovedností je v základním vzdělávání žákův prožitek z pohybu a z komunikace při pohybu, dobře zvládnutá dovednost pak zpětně kvalitu jeho prožitku umocňuje. V tělesné výchově je velmi důležité motivační hodnocení žáků, které vychází ze somatotypu žáka a je postaveno na posuzování osobních výkonů každého jednotlivce a jejich zlepšování – bez paušálního porovnávání žáků podle výkonových norem (tabulky, grafy aj.), které neberou v úvahu růstové a genetické předpoklady a aktuální zdravotní stav žáků.
Charakteristické pro pohybové vzdělávání je rozpoznávání a rozvíjení pohybového nadání, které předpokládá diferenciaci činností i hodnocení výkonů žáků. Neméně důležité je odhalování zdravotních oslabení žáků a jejich korekce v běžných i specifických formách pohybového učení – v povinné tělesné výchově, případně ve zdravotní tělesné výchově. Proto se nedílnou součástí tělesné výchovy stávají korektivní a speciální vyrovnávací cvičení, která jsou podle potřeby preventivně využívána v hodinách tělesné výchovy pro všechny žáky nebo jsou zadávána žákům se zdravotním oslabením místo činností, které jsou kontraindikací jejich oslabení. Školám se současně doporučuje vyrovnávat pohybový deficit žáků III. (příp. II.) zdravotní skupiny a jejich potřebu korektivních cvičení zařazováním povinného či volitelného předmětu, jehož obsah vychází z tematického okruhu Zdravotní tělesná výchova (jako adekvátní náhradu povinné tělesné výchovy nebo jako rozšíření pohybové nabídky). Tato nabídka vychází ze situace v moderní společnosti, která v mnohém život usnadňuje, ale paradoxně tím vyvolává už v dětském věku četná zdravotní oslabení, která je nutné napravovat a korigovat (z nedostatku intenzivního a vhodně zaměřeného pohybu, z dlouhodobého setrvávání ve statických polohách, z nadměrného příjmu potravy v nevhodné skladbě, z nekvalitního ovzduší, z četných stresových situací, nepříznivých sociálních vztahů atd.). Základní vzdělávání tak reaguje na poznatky lékařů, že zdravotních oslabení v celé populaci přibývá a zdravotně oslabené dítě potřebuje větší množství spontánních i cíleně zaměřených pohybových aktivit než dítě zdravé. Účast ve zdravotní tělesné výchově vede žáky k poznání charakteru jejich zdravotního oslabení i míry a rozsahu omezení některých činností. Současně předkládá konkrétní způsoby ovlivňování zdravotních oslabení (speciální cvičení, všestranně zaměřené pohybové činnosti, relaxační techniky, plavání atd.) a jejich zařazování do denního režimu žáků. Cílové zaměření vzdělávací oblasti Vzdělávání v této vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí žáků tím, že vede žáky k: poznávání zdraví jako nejdůležitější důležité životní hodnoty hodnotu v kontextu dalších životních hodnot pochopení zdraví jako vyváženého stavu tělesné, duševní i sociální pohody a k vnímání radostných prožitků z činností podpořených pohybem, příjemným prostředím a atmosférou příznivých vztahů poznávání člověka jako biologického jedince závislého v jednotlivých etapách života na způsobu vlastního jednání a rozhodování, na úrovni mezilidských vztahů i na kvalitě prostředí získávání základní orientace v názorech na to, co je zdravé a co může zdraví prospět, i na to, co zdraví ohrožuje a poškozuje využívání osvojených preventivních postupů pro ovlivňování zdraví v denním režimu, k upevňování způsobů rozhodování a jednání v souladu s aktivní podporou zdraví v každé životní situaci i k poznávání a využívání míst souvisejících s preventivní ochranou zdraví propojování činností a jednání souvisejících se zdravím a zdravými mezilidskými vztahy se základními etickými a morálními postoji, s volním úsilím atd.
chápání
zdatnosti, dobrého fyzického vzhledu i duševní pohody jako významného předpokladu výběru profesní dráhy, partnerů, společenských činností atd. ochraně
zdraví a životů při každodenních rizikových situacích i mimořádných událostech a k využívání osvojených postupů spojených s řešením jednotlivých mimořádných událostí aktivnímu
zapojování do činností podporujících zdraví a do propagace zdravotně prospěšných činností ve škole i v obci
Očekávané výstupy – 1. období 1. – 3. ročník žák •uplatňuje základní hygienické, režimové a jiné zdravotně preventivní návyky s využitím elementárních znalostí o lidském těle; projevuje vhodným chováním a činnostmi vztah ke zdraví •dodržuje zásady rozezná nebezpečí různého charakteru, využívá bezpečná místa pro hru a trávení volného času; uplatňuje základní pravidla bezpečného chování účastníka silničního provozu, jedná tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných •chová se obezřetně při setkání s neznámými jedinci, odmítne komunikaci, která je mu nepříjemná; v případě potřeby požádá o pomoc pro sebe i pro jiné dítě; ovládá způsoby komunikace s operátory tísňových linek •uplatňuje základní pravidla účastníků silničního provozu •reaguje adekvátně na pokyny dospělých při mimořádných událostech Očekávané výstupy – 2. období 4. – 5. ročník žák •využívá poznatků o lidském těle k vysvětlení základních funkcí jednotlivých orgánových soustav a podpoře vlastního zdravého způsobu života •rozlišuje jednotlivé etapy lidského života a orientuje se ve vývoji dítěte před a po jeho narození •účelně plánuje svůj čas pro učení, práci, zábavu a odpočinek podle vlastních potřeb s ohledem na oprávněné nároky jiných osob •uplatňuje účelné způsoby chování v situacích ohrožujících zdraví a v modelových situacích simulujících mimořádné události; vnímá dopravní situaci, správně ji vyhodnotí a vyvodí odpovídající závěry pro své chování jako chodec a cyklista •předvede v modelových situacích osvojené jednoduché způsoby odmítání návykových látek •uplatňuje základní dovednosti a návyky související s podporou zdraví a jeho preventivní ochranou •rozpozná život ohrožující zranění; ošetří drobná poranění a zajistí lékařskou pomoc •uplatňuje ohleduplné chování k druhému pohlaví a orientuje se v bezpečných způsobech sexuálního chování mezi chlapci a děvčaty v daném věku Učivo lidské tělo – stavba těla, základní funkce a projevy, životní potřeby a projevy, základní stavba a funkce člověka, pohlavní rozdíly mezi mužem a ženou, základy lidské reprodukce, vývoj jedince partnerství, rodičovství, základy sexuální výchovy – rodina a partnerství, biologické a psychické změny v dospívání, HIV/AIDS (cesty přenosu) péče o zdraví, zdravá výživa – zdravý životní styl, denní režim, správná výživa, výběr a způsoby uchovávání potravin, vhodná skladba stravy, pitný režim,
pohybový režim, zdravá strava; nemoc,; nemoci přenosné a nepřenosné, ochrana před infekcemi přenosnými krví (hepatitida, HIV/AIDS), drobné úrazy a poranění, prevence nemocí a úrazů, první pomoc, úrazová zábrana; při drobných poraněních, osobní, intimní a duševní hygiena – stres a jeho rizika; reklamní vlivy partnerství,
manželství, rodičovství, základy sexuální výchovy – rodina, vztahy v rodině, partnerské vztahy, osobní vztahy, etická stránka vztahů, etická stránka sexuality objevování
a poznávání všeho, co jej zajímá, co se mu líbí a v čem by v budoucnu mohl uspět podstaty zdraví i příčin nemocí, k upevňování preventivního chování, účelného rozhodování a jednání v různých situacích ohrožení vlastního zdraví a bezpečnosti i zdraví a bezpečnosti druhých poznávání podstaty zdraví i příčin jeho ohrožení, vzniku nemocí a úrazů a jejich předcházení poznávání a upevňování preventivního chování, účelného rozhodování a jednání v různých situacích ohrožení vlastního zdraví a bezpečnosti i zdraví a bezpečnosti druhých, včetně chování při mimořádných událostech. návykové látky a zdraví – návykové látky, hrací automaty a počítače, závislost, odmítání návykových látek, hrací automaty a počítače nebezpečí komunikace prostřednictvím elektronických médií osobní bezpečí, krizové situace – vhodná a nevhodná místa pro hru, bezpečné chování v rizikovém prostředí, označování nebezpečných látek; bezpečné chování v silničním provozu v roli chodce a cyklisty, krizové situace, dopravní značky; předcházení rizikovým situacím v dopravě a v dopravních prostředcích (bezpečnostní prvky), šikana, týrání, sexuální a jiné zneužívání, brutalita a jiné formy násilí v médiích, služby odborné pomoci přivolání pomoci v případě ohrožení fyzického a duševního zdraví – služby odborné pomoci, čísla tísňového volání, správný způsob volání na tísňovou linku situace hromadného ohrožení mimořádné události a rizika ohrožení s nimi spojená – postup v případě ohrožení (varovný signál, evakuace, zkouška sirén); požáry (příčiny a prevence vzniku požárů, ochrana a evakuace při požáru); integrovaný záchranný systém poznávání
E. Informatika (pro 4. a 5. ročník) Charakteristika vzdělávací oblasti: Vzdělávací oblast Informační a komunikační technologie umožňuje všem žákům dosáhnout základní úrovně informační gramotnosti - získat elementární dovednosti v ovládání výpočetní techniky a moderních informačních technologií, orientovat se ve světě informací, tvořivě pracovat s informacemi a využívat je při dalším vzdělávání i v praktickém životě. Získané dovednosti jsou v informační společnosti nezbytným předpokladem uplatnění na trhu práce i podmínkou k efektivnímu rozvíjení profesní i zájmové činnosti. Zvládnutí výpočetní techniky, zejména rychlého vyhledávání a zpracování potřebných informací pomocí internetu a jiných digitálních médií, umožňuje realizovat metodu „učení kdekoliv a kdykoliv“, vede k žádoucímu odlehčení paměti při současné možnosti využít mnohonásobně většího počtu dat a informací než dosud, urychluje aktualizaci poznatků a vhodně doplňuje standardní učební texty a pomůcky. Vzdělávací oblast informačních a komunikačních technologií členíme do tří hlavních celků: základy práce s počítačem, vyhledávání informací a komunikace a zpracování a využití informací Cílové zaměření vzdělávací oblasti Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, že vede žáka k: ●poznání úlohy informací a informačních činností a k využívání moderních informačních a komunikačních technologií ● porozumění toku informací, počínaje jejich vznikem, uložením na médium, přenosem, zpracováním, vyhledáváním a praktickým využitím ●schopnosti formulovat svůj požadavek a využívat při interakci s počítačem algoritmické myšlení ●porovnávání informací a poznatků z většího množství alternativních informačních zdrojů, a tím k dosahování větší věrohodnosti vyhledaných informací ●využívání výpočetní techniky, aplikačního i výukového software ke zvýšení efektivnosti své učební činnosti a racionálnější organizaci práce ●tvořivému využívání softwarových a hardwarových prostředků při prezentaci výsledků své práce ● pochopení funkce výpočetní techniky jako prostředku simulace a modelování přírodních i sociálních jevů a procesů ● respektování práv k duševnímu vlastnictví při využívání SW ● zaujetí odpovědného, etického přístupu k nevhodným obsahům vyskytujících se na internetu či jiných médiích ● šetrné práci s výpočetní technikou ZÁKLADY PRÁCE S POČÍTAČEM Očekávané výstupy – 1. a 2. období žák •využívá základní standardní funkce počítače a jeho nejběžnější periferie
•respektuje pravidla bezpečné práce s hardware i software a postupuje poučeně v případě jejich závady •chrání data před poškozením, ztrátou a zneužitím
Učivo • Základní informační činnosti – informační zdroje, informační instituce • Struktura, funkce a popis počítače a přídavných zařízení • Operační systémy a jejich základní funkce • Seznámení s formáty souborů (doc, gif) • Multimediální využití počítače • Jednoduchá údržba počítače, postupy při běžných problémech s hardware a software • Zásady bezpečnosti práce a prevence zdravotních rizik spojených s dlouhodobým využíváním výpočetní techniky VYHLEDÁVÁNÍ INFORMACÍ A KOMUNIKACE Očekávané výstupy – 1. a 2. období žák •při vyhledávání informací na internetu používá jednoduché a vhodné cesty •vyhledává informace na portálech, v knihovnách a databázích •komunikuje pomocí internetu či jiných běžných komunikačních zařízení
Učivo společenský tok informací (vznik, přenos, transformace, zpracování, distribuce informací) základní způsoby komunikace (e-mail, chat, telefonování) metody a nástroje vyhledávání informací formulace požadavku při vyhledávání na internetu, vyhledávací atributy ZPRACOVÁNÍ A VYUŽITÍ INFORMACÍ Očekávané výstupy – 1. a 2. období žák •pracuje s textem a obrázkem v textovém a grafickém editoru Učivo základní funkce textového a grafického editoru
F. Výtvarná výchova Výtvarná výchova pracuje s vizuálně obraznými znakovými systémy, které jsou nezastupitelným nástrojem poznávání a prožívání lidské existence. Tvořivý přístup k práci s nimi při tvorbě, vnímání a interpretaci vychází zejména z porovnávání dosavadní a aktuální zkušenosti žáka a umožňuje mu uplatňovat osobně jedinečné pocity a prožitky. Výtvarná výchova přistupuje k vizuálně obraznému vyjádření (a to jak samostatně vytvořenému, tak přejatému) nikoliv jako k pouhému přenosu reality, ale jako k prostředku, který se podílí na způsobu jejího přijímání a zapojování do procesu komunikace. V etapě základního vzdělávání je výtvarná výchova postavena na tvůrčích činnostech – tvorbě, vnímání a interpretaci. Tyto činnosti umožňují rozvíjet a uplatnit vlastní vnímání, cítění, myšlení, prožívání, představivost, fantazii, intuici a invenci. V rámci Montessori vzdělávání jsou žáci stále v kontaktu s prostředky rozvíjející hmatové, čichové, vizuální, pohybové a sluchové vnímání (pomůcky montessori) Rozvíjení smyslové citlivosti prvky vizuálně obrazného vyjádření dále také jako VOV - (linie, tvary, objemy a barevné kvality textury, jednoduché vztahy (podobnost, kontrast, rytmus) jejich kombinace a proměny v ploše, objemu a prostoru. uspořádání objektů do celku – uspořádání na základě jejich výraznosti, velikosti, a vzájemném postavení ve statickém a dynamickém vyjádření. reflexe a vztahy zrakového vnímání k vnímání ostatními smysly – vizuálně obrazná vyjádření podnětů hmatových, sluchových, pohybových, čichových, chuťových a vyjádření vizuálních podnětů prostředky vnímatelnými ostatními smysly. smyslové účinky vizuálně obrazných vyjádření – umělecká výtvarná tvorby, fotografie, film, tiskoviny, televize, elektronická média, reklama Uplatnění subjektivity prostředky pro vyjádření emocí, pocitů, nálad, fantazie, představ a osobních zkušeností – manipulace s objekty, pohyb těla a jeho umístění v prostoru, akční tvar malby a kresby. typy vizuálně obrazných vyjádření – jejich rozlišení, výběr a uplatnění – hračky, objekty, ilustrace textů, volná malba, plastika, animovaný film, comics, fotografie, elektronický obraz, reklama přístupy k vizuálně obrazným vyjádřením – hledisko jejich vnímání (vizuální, haptické, statické, dynamické) hledisko jejich motivace (fantazijní, založení na smyslovém vnímání)
Ověřování komunikačních účinků osobní postoj v komunikaci – utváření, zdůvodňování, odlišné interpretace vizuálně obrazných vyjádření (samostatně vytvořených a přejatých) v rámci skupiny, v nichž se dítě pohybuje, jejich porovnání s vlastní interpretací komunikační obsah vizuálně obrazných vyjádření- komunikace se spolužáky, rodinnými příslušníky a v rámci skupin, v nichž se žák pohybuje (ve škole i mimo školu), vysvětlování výsledků tvorby podle svých schopností a zaměření proměny komunikačního obsahu – záměry tvorby a proměny obsahu vlastních vizuálně obrazných vyjádření děl výtvarného umění Cílové zaměření vzdělávací oblasti Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, že vede žáka k: ● pochopení umění jako specifického způsobu poznání a k užívání jazyka umění jako svébytného prostředku komunikace ● chápání umění a kultury v jejich vzájemné provázanosti jako neoddělitelné součásti lidské existence; k učení se prostřednictvím vlastní tvorby opírající se o subjektivně jedinečné ● vnímání, cítění, prožívání a představy; k rozvíjení tvůrčího potenciálu, kultivování projevů a potřeb a k utváření hierarchie hodnot ● spoluvytváření vstřícné a podnětné atmosféry pro tvorbu, pochopení a poznání uměleckých hodnot v širších sociálních a kulturních souvislostech, k tolerantnímu přístupu k různorodým kulturním hodnotám současnosti a minulosti i kulturním projevům a potřebám různorodých skupin, národů a národností ● uvědomování si sebe samého jako svobodného jedince; k tvořivému přístupu ke světu, k možnosti aktivního překonávání životních stereotypů a k obohacování emocionálního života ● zaujímání osobní účasti v procesu tvorby a k chápání procesu tvorby jako způsobu nalézání a vyjadřování osobních prožitků i postojů k jevům a vztahům v mnohotvárném světě. Očekávané výstupy – 1. období 1. – 3. ročník žák •rozpoznává a pojmenovává prvky vizuálně obrazného vyjádření (linie, tvary, objemy, barvy, objekty); porovnává je a třídí na základě odlišností vycházejících z jeho zkušeností, vjemů, zážitků a představ •v tvorbě projevuje své vlastní životní zkušenosti; uplatňuje při tom v plošném i prostorovém uspořádání linie, tvary, objemy, barvy, objekty a další prvky a jejich kombinace •vyjadřuje rozdíly při vnímání události různými smysly a pro jejich vizuálně obrazné vyjádření volí vhodné prostředky •interpretuje podle svých schopností různá vizuálně obrazná vyjádření; odlišné interpretace porovnává se svojí dosavadní zkušeností •na základě vlastní zkušenosti nalézá a do komunikace zapojuje obsah vizuálně obrazných vyjádření, která samostatně vytvořil, vybral či upravil
Očekávané výstupy – 2. období 4. – 5. ročník žák •při vlastních tvůrčích činnostech pojmenovává prvky vizuálně obrazného vyjádření; porovnává je na základě vztahů (světlostní poměry, barevné kontrasty, proporční vztahy a jiné) •užívá a kombinuje prvky vizuálně obrazného vyjádření ve vztahu k celku: v plošném vyjádření linie a barevné plochy; v objemovém vyjádření modelování a skulpturální postup; v prostorovém vyjádření uspořádání prvků ve vztahu k vlastnímu tělu i jako nezávislý model •při tvorbě vizuálně obrazných vyjádření se vědomě zaměřuje na projevení vlastních životních zkušeností i na tvorbu vyjádření, která mají komunikační účinky pro jeho nejbližší sociální vztahy •nalézá vhodné prostředky pro vizuálně obrazná vyjádření vzniklá na základě vztahu zrakového vnímání k vnímání dalšími smysly; uplatňuje je v plošné, objemové i prostorové tvorbě •osobitost svého vnímání uplatňuje v přístupu k realitě, k tvorbě a interpretaci vizuálně obrazného vyjádření; pro vyjádření nových i neobvyklých pocitů a prožitků svobodně volí a kombinuje prostředky (včetně prostředků a postupů současného výtvarného umění) •porovnává různé interpretace vizuálně obrazného vyjádření a přistupuje k nim jako ke zdroji inspirace •nalézá a do komunikace v sociálních vztazích zapojuje obsah vizuálně obrazných vyjádření, která samostatně vytvořil, vybral či upravil Učivo ROZVÍJENÍ SMYSLOVÉ CITLIVOSTI prvky vizuálně obrazného vyjádření – linie, tvary, objemy, světlostní a barevné kvality, textury – jejich jednoduché vztahy (podobnost, kontrast, rytmus), jejich kombinace a proměny v ploše, objemu a prostoru uspořádání objektů do celků – uspořádání na základě jejich výraznosti, velikosti a vzájemného postavení ve statickém a dynamickém vyjádření reflexe a vztahy zrakového vnímání k vnímání ostatními smysly -– vizuálně obrazná vyjádření podnětů hmatových, sluchových, pohybových, čichových, chuťových a vyjádření vizuálních podnětů prostředky vnímatelnými ostatními smysly smyslové účinky vizuálně obrazných vyjádření – umělecká výtvarná tvorba, fotografie, film, tiskoviny, televize, elektronická média, reklama UPLATŇOVÁNÍ SUBJEKTIVITY prostředky pro vyjádření emocí, pocitů, nálad, fantazie, představ a osobních zkušeností –manipulace s objekty, pohyb těla a jeho umístění v prostoru, akční tvar malby a kresby typy vizuálně obrazných vyjádření – jejich rozlišení, výběr a uplatnění – hračky, objekty, ilustrace textů, volná malba, skulptura, plastika, animovaný film, comics, fotografie, elektronický obraz, reklama přístupy k vizuálně obrazným vyjádřením – hledisko jejich vnímání (vizuální, haptické, statické, dynamické), hledisko jejich motivace (fantazijní, založené na smyslovém vnímání) OVĚŘOVÁNÍ KOMUNIKAČNÍCH ÚČINKŮ osobní postoj v komunikaci – jeho utváření a zdůvodňování; odlišné interpretace vizuálně obrazných vyjádření (samostatně vytvořených a přejatých) v rámci skupin, v nichž se dítě pohybuje; jejich porovnávání s vlastní interpretací
komunikační
obsah vizuálně obrazných vyjádření – v komunikaci se spolužáky, rodinnými příslušníky a v rámci skupin, v nichž se žák pohybuje (ve škole i mimo školu); vysvětlování výsledků tvorby podle svých schopností a zaměření proměny komunikačního obsahu – záměry tvorby a proměny obsahu vlastních vizuálně obrazných vyjádření i děl výtvarného umění
G. Hudební výchova Specifickým cílem v oblasti hudby je rozvoj žákovy hudebnosti prostřednictvím všech smyslů tak, jak se to akcentuje v celé vzdělávací metodice dr. Montessori. Neomezujeme se proto na věkové období, ve kterém cíleně zahajujeme toto působení. Prací s hudbou se dítě harmonizuje nejen pro její vnímání, ale i pro jeho vlastní tvorbu a vnitřní život vůbec. Hudební aktivitou používanou ve výuce není pouze poslech, tanec, zpěv a hra na hudební nástroj, ale i specifické aktivity, jako např. hudebně-dramatické hry (hry s rytmem, hry s předměty a nástroji, improvizace pohybem na hudbu, hry se zpěvem, hry s hudbou a výtvarnými technikami, hry rozvíjející imaginaci atd.) a dramatizace písní. Obdobně jako v ostatních vyučovacích předmětech se i zde využívá originální sada učebních pomůcek. Při výběru skladeb k poslechu je kladen důraz na srozumitelnost pro dítě, ale zároveň na dostatečnou transparentnost estetického obsahu tak, aby si dítě ze setkání s hudebním dílem odneslo co nejvíce. Očekávané výstupy – 1. období 1. – 3. ročník žák •zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase •rytmizuje a melodizuje jednoduché texty, improvizuje v rámci nejjednodušších hudebních forem •využívá jednoduché hudební nástroje k doprovodné hře •reaguje pohybem na znějící hudbu, pohybem vyjadřuje metrum, tempo, dynamiku, směr melodie •rozlišuje jednotlivé kvality tónů, rozpozná výrazné tempové a dynamické změny v proudu znějící hudby •rozpozná v proudu znějící hudby některé hudební nástroje, odliší hudbu vokální, instrumentální a vokálně instrumentální
Očekávané výstupy – 2. období 4. – 5. ročník žák •zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase či dvojhlase v durových i mollových tóninách a při zpěvu využívá získané pěvecké dovednosti •realizuje podle svých individuálních schopností a dovedností (zpěvem, hrou, tancem, doprovodnou hrou) jednoduchou melodii či píseň zapsanou pomocí not •využívá na základě svých hudebních schopností a dovedností jednoduché popřípadě složitější hudební nástroje k doprovodné hře i k reprodukci jednoduchých motivů skladeb a písní •rozpozná hudební formu jednoduché písně či skladby •vytváří v rámci svých individuálních dispozic jednoduché předehry, mezihry a dohry a provádí elementární hudební improvizace •rozpozná v proudu znějící hudby některé z užitých hudebních výrazových prostředků, upozorní na metrorytmické, tempové, dynamické i zřetelné harmonické změny •ztvárňuje hudbu pohybem s využitím tanečních kroků, na základě individuálních schopností a dovedností vytváří pohybové improvizace Učivo VOKÁLNÍ ČINNOSTI pěvecký a mluvní projev – pěvecké dovednosti (dýchání, výslovnost, nasazení a tvorba tónu, dynamicky odlišený zpěv), hlasová hygiena, rozšiřování hlasového rozsahu hudební rytmus – realizace písní ve 2/4, 3/4 a 4/4 taktu dvojhlas a vícehlas – prodleva, kánon, lidový dvojhlas apod. intonace, vokální improvizace – diatonické postupy v durových a mollových tóninách (V., III. a I. stupeň, volné nástupy VIII. a spodního V. stupně apod.), hudební hry (ozvěna, otázka - odpověď apod.) záznam vokální hudby – zachycení melodie písně pomocí jednoduchého grafického vyjádření (např. linky), nota jako grafický znak pro tón, zápis rytmu jednoduché písně, notový zápis jako opora při realizaci písně INSTRUMENTÁLNÍ ČINNOSTI hra na hudební nástroje – reprodukce motivů, témat, jednoduchých skladbiček pomocí jednoduchých hudebních nástrojů z Orffova instrumentáře, zobcových fléten, keyboardů apod. rytmizace, melodizace a stylizace, hudební improvizace – tvorba předeher, meziher a doher s využitím tónového materiálu písně, hudební doprovod (akcentace těžké doby v rytmickém doprovodu, ostinato, prodleva), hudební hry (ozvěna, otázka – odpověď), jednodílná písňová forma (a – b) záznam instrumentální melodie – čtení a zápis rytmického schématu jednoduchého motivku či tématu instrumentální skladby, využití notačních programů HUDEBNĚ POHYBOVÉ ČINNOSTI taktování, pohybový doprovod znějící hudby – dvoudobý, třídobý a čtyřdobý takt, taneční hry se zpěvem, jednoduché lidové tance pohybové vyjádření hudby a reakce na změny v proudu znějící hudby – pantomima a pohybová improvizace s využitím tanečních kroků orientace v prostoru – utváření pohybové paměti, reprodukce pohybů prováděných při tanci či pohybových hrách
POSLECHOVÉ ČINNOSTI kvality tónů – délka, síla, barva, výška vztahy mezi tóny – souzvuk, akord hudební výrazové prostředky a hudební prvky s výrazným sémantickým nábojem – rytmus, melodie, harmonie, barva, kontrast a gradace, pohyb melodie (melodie vzestupná a sestupná), zvukomalba, metrické, rytmické, dynamické, harmonické změny v hudebním proudu hudba vokální, instrumentální, vokálně instrumentální, lidský hlas a hudební nástroj hudební styly a žánry – hudba taneční, pochodová, ukolébavka apod. hudební formy – malá písňová forma, velká písňová forma, rondo, variace interpretace hudby – slovní vyjádření (jaká je to hudba a proč je taková)
H. Tělesná výchova Vzdělávací obor Tělesná výchova jako součást komplexnějšího vzdělávání žáků. V zdravotní problematice směřuje na jedné straně k poznání vlastních pohybových možností a zájmů, na druhé straně k poznávání účinků konkrétních pohybových činností na tělesnou zdatnost a duševní a sociální pohodu. Předpokladem pro osvojování pohybových dovedností je v základním vzdělávání žákův prožitek z pohybu a z komunikace při pohybu, dobře zvládnutá dovednost pak zpětně kvalitu jeho prožitku umocňuje. Ve vzdělávacím oboru Tělesná výchova je v ZŠ žák především veden - k vnímání krásy pohybu, ladnosti rytmu a tempa; - k rozvoji pohybových schopností, zejména koordinace pohybů a správnému držení těla; - k zvládnutí prostorové orientace v herních činnostech; - k pozitivnímu vztahu k cvičení, kolektivu a pobytu v přírodě; - k pochopení pravidel a jejich dodržování fair play; - k vůli, cílevědomosti, samostatnému rozhodování, zdravé rivalitě; - k radosti z pohybu a hry; - k dodržování hygienických norem a zvyklostí a účelné relaxaci.
Očekávané výstupy – 1. období 1. – 3. ročník žák •spojuje pravidelnou každodenní pohybovou činnost se zdravím a využívá nabízené příležitosti •zvládá v souladu s individuálními předpoklady jednoduché pohybové činnosti jednotlivce nebo činnosti prováděné ve skupině; usiluje o jejich zlepšení •spolupracuje při jednoduchých týmových pohybových činnostech a soutěžích •uplatňuje hlavní zásady hygieny a bezpečnosti při pohybových činnostech ve známých prostorech školy •reaguje na základní pokyny a povely k osvojované činnosti a její organizaci Očekávané výstupy – 2. období 4. – 5. ročník žák •podílí se na realizaci pravidelného pohybového režimu; uplatňuje kondičně zaměřené činnosti; projevuje přiměřenou samostatnost a vůli po zlepšení úrovně své zdatnosti •zařazuje do pohybového režimu korektivní cvičení, především v souvislosti s jednostrannou zátěží nebo vlastním svalovým oslabením •zvládá v souladu s individuálními předpoklady osvojované pohybové dovednosti; vytváří varianty osvojených pohybových her •uplatňuje pravidla hygieny a bezpečného chování v běžném sportovním prostředí; adekvátně reaguje v situaci úrazu spolužáka •jednoduše zhodnotí kvalitu pohybové činnosti spolužáka a reaguje na pokyny k vlastnímu provedení pohybové činnosti •jedná v duchu fair play: dodržuje pravidla her a soutěží, pozná a označí zjevné přestupky proti pravidlům a adekvátně na ně reaguje; respektuje při pohybových činnostech opačné pohlaví •užívá při pohybové činnosti základní osvojované tělocvičné názvosloví; cvičí podle jednoduchého nákresu, popisu cvičení •zorganizuje nenáročné pohybové činnosti a soutěže na úrovni třídy •změří základní pohybové výkony a porovná je s předchozími výsledky •orientuje se v informačních zdrojích o pohybových aktivitách a sportovních akcích ve škole i v místě bydliště; samostatně získá potřebné informace Učivo ČINNOSTI OVLIVŇUJÍCÍ ZDRAVÍ význam pohybu pro zdraví – pohybový režim žáků, délka a intenzita pohybu příprava organismu – příprava před pohybovou činností, uklidnění po zátěži, napínací a protahovací cvičení zdravotně zaměřené činnosti – správné držení těla, správné zvedání zátěže; průpravná, kompenzační, relaxační a jiná zdravotně zaměřená cvičení a jejich praktické využití rozvoj různých forem rychlosti, vytrvalosti, síly, pohyblivosti, koordinace pohybu hygiena při TV – hygiena pohybových činností a cvičebního prostředí, vhodné oblečení a obutí pro pohybové aktivity bezpečnost při pohybových činnostech – organizace a bezpečnost cvičebního prostoru, bezpečnost v šatnách a umyvárnách, bezpečná příprava a
ukládání nářadí, náčiní a pomůcek, první pomoc v podmínkách TV ČINNOSTI OVLIVŇUJÍCÍ ÚROVEŇ POHYBOVÝCH DOVEDNOSTÍ pohybové hry – s různým zaměřením; netradiční pohybové hry a aktivity; využití hraček a netradičního náčiní při cvičení; pohybová tvořivost základy gymnastiky – průpravná cvičení, akrobacie, cvičení s náčiním a na nářadí odpovídající velikosti a hmotnosti rytmické a kondiční formy cvičení pro děti – kondiční cvičení s hudbou nebo rytmickým doprovodem, základy estetického pohybu, vyjádření melodie a rytmu pohybem, jednoduché tance průpravné úpoly – přetahy a přetlaky základy atletiky – rychlý běh, motivovaný vytrvalý běh, skok do dálky nebo do výšky, hod míčkem základy sportovních her – manipulace s míčem, pálkou či jiným herním náčiním odpovídající velikosti a hmotnosti, herní činnosti jednotlivce, spolupráce ve hře, průpravné hry, utkání podle zjednodušených pravidel minisportů turistika a pobyt v přírodě – přesun do terénu a chování v dopravních prostředcích při přesunu, chůze v terénu, táboření, ochrana přírody plavání – (základní plavecká výuka) hygiena plavání, adaptace na vodní prostředí, základní plavecké dovednosti, jeden plavecký způsob (plavecká technika), prvky sebezáchrany a dopomoci tonoucímu lyžování, bruslení (podle podmínek školy) – hry na sněhu a na ledě, základní techniky pohybu na lyžích a bruslích další pohybové činnosti (podle podmínek školy a zájmu žáků) ČINNOSTI PODPORUJÍCÍ POHYBOVÉ UČENÍ komunikace v TV – základní tělocvičné názvosloví osvojovaných činností, smluvené povely, signály organizace při TV – základní organizace prostoru a činností ve známém (běžném) prostředí zásady jednání a chování – fair play, olympijské ideály a symboly pravidla zjednodušených osvojovaných pohybových činností – her, závodů, soutěží měření a posuzování pohybových dovedností – měření výkonů, základní pohybové testy zdroje informací o pohybových činnostech
I. Pracovní činnosti Oblast Pracovních činností postihuje široké spektrum pracovních činností a technologií. Vede žáky k získání základních uživatelských dovedností v různých oborech lidské činnosti a přispívá k vytváření životní a profesní orientace žáků. Cíleně se zaměřuje na praktické pracovní dovednosti a návyky. V MŠ se žáci s těmito činnostmi seznamují v rámci aktivit praktického života - čištění bot, zapínací rámy a sebeobsluhy nalévání polévky, samostatný úklid po jídle. Oblast Pracovních činností má v ZŠ klíčový význam. Vlastní činnost dětí v oblasti pracovní výchovy je vede diferencované kultuře práce – k jejich specializaci. Žáci vycházejí ze základních zkušeností pracovních lidských úkonů, tradičních postupů (např. zemědělské práce, řemesla, práce v domácnosti). U dětí od věku prepubertálního jde již o osvojování pracovních činností ze světa práce. Osvojování a využití pracovních činností pro rozvoj žáka prostupuje jednotlivé školní předměty i mimo vyučovací čas. V naší škole často pořádáme tvořivá odpoledne pro děti i rodiče. Předmět Pracovních činností doplňuje celé základní vzdělání o důležitou složku nezbytnou pro uplatnění člověka v dalším životě a ve společnosti. Tím se odlišuje od ostatních vzdělávacích oblastí a je jejich určitou protiváhou. Je založena na tvůrčí myšlenkové spoluúčasti žáků. Vzdělávací obsah je rozdělen na 1. stupni na čtyři tematické okruhy: - práce s drobným materiálem - konstrukční činnosti - pěstitelské práce - příprava pokrmů, úklidové práce PRÁCE S DROBNÝM MATERIÁLEM Očekávané výstupy – 1. období 1. – 3. ročník žák •vytváří jednoduchými postupy různé předměty z tradičních i netradičních materiálů •pracuje podle slovního návodu a předlohy Očekávané výstupy – 2. období 4. – 5. ročník žák •vytváří přiměřenými pracovními operacemi a postupy na základě své představivosti různé výrobky z daného materiálu •využívá při tvořivých činnostech s různým materiálem prvky lidových tradic •volí vhodné pracovní pomůcky, nástroje a náčiní vzhledem k použitému materiálu •udržuje pořádek na pracovním místě a dodržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce; poskytne první pomoc při úrazu
Učivo vlastnosti materiálu (přírodniny, modelovací hmota, papír a karton, textil, drát, fólie aj.) pracovní pomůcky a nástroje – funkce a využití jednoduché pracovní operace a postupy, organizace práce lidové zvyky, tradice, řemesla KONSTRUKČNÍ ČINNOSTI Očekávané výstupy – 1. období 1. – 3. ročník žák •zvládá elementární dovednosti a činnosti při práci se stavebnicemi Očekávané výstupy – 2. období 4. – 5. ročník žák •provádí při práci se stavebnicemi jednoduchou montáž a demontáž •pracuje podle slovního návodu, předlohy, jednoduchého náčrtu •dodržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce, poskytne první pomoc při úrazu Učivo stavebnice (plošné, prostorové, konstrukční), sestavování modelů práce s návodem, předlohou, jednoduchým náčrtem Očekávané výstupy – 2. období 4. – 5. ročník žák •provádí jednoduché pěstitelské činnosti, samostatně vede pěstitelské pokusy a pozorování •ošetřuje a pěstuje podle daných zásad pokojové i jiné rostliny •volí podle druhu pěstitelských činností správné pomůcky, nástroje a náčiní •dodržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce; poskytne první pomoc při úrazu Učivo základní podmínky pro pěstování rostlin, půda a její zpracování, výživa rostlin, osivo pěstování rostlin ze semen v místnosti, na zahradě (okrasné rostliny, léčivky, koření, zelenina aj.) pěstování pokojových rostlin
rostliny
jedovaté, rostliny jako drogy, alergie
PŘÍPRAVA POKRMŮ Očekávané výstupy – 1. období 1. – 3. ročník žák •připraví tabuli pro jednoduché stolování •chová se vhodně při stolování Očekávané výstupy – 2. období 4. – 5. ročník žák •orientuje se v základním vybavení kuchyně •připraví samostatně jednoduchý pokrm •dodržuje pravidla správného stolování a společenského chování •udržuje pořádek a čistotu pracovních ploch, dodržuje základy hygieny a bezpečnosti práce; poskytne první pomoc i při úrazu v kuchyni Učivo základní vybavení kuchyně výběr, nákup a skladování potravin jednoduchá úprava stolu, pravidla správného stolování technika v kuchyni – historie a význam
X. PRŮŘEZOVÁ TÉMATA Průřezová témata reprezentují v RVP ZV okruhy aktuálních problémů současného světa a stávají se významnou a nedílnou součástí základního vzdělávání vytvářejí příležitosti pro individuální uplatnění žáků i pro jejich vzájemnou spolupráci a pomáhají rozvíjet osobnost žáka především v oblasti postojů a hodnot. Tematické okruhy průřezových témat procházejí napříč vzdělávacími oblastmi a umožňují propojení vzdělávacích obsahů oborů. Tím přispívají ke komplexnosti vzdělávání žáků a pozitivně ovlivňují proces utváření a rozvíjení klíčových kompetencí žáků. Žáci dostávají možnost utvářet si integrovaný pohled na danou problematiku a uplatňovat širší spektrum dovedností. . V průběhu základního vzdělávání je povinností školy nabídnout žákům postupně všechny tematické okruhy jednotlivých průřezových témat, jejich rozsah a způsob realizace stanovuje ŠVP. Průřezová témata je možné využít jako integrativní součást vzdělávacího obsahu vyučovacího předmětu nebo v podobě samostatných předmětů, projektů, seminářů, kurzů apod. Podmínkou účinnosti průřezových témat je jejich propojenost se vzdělávacím obsahem konkrétních vyučovacích předmětů a s obsahem dalších činností žáků realizovaných ve škole i mimo školu. V ZŠ JAM jsou uplatňována tato průřezová témata: ● Osobnostní a sociální výchova ● Multikulturní výchova ● Environmentální výchova ● Výchova demokratického občana ● Výchova k myšlení v evropských souvislostech ● Mediální výchova Ve všech vzdělávacích oblastech oblasti vedeme žáky především k: ● integrovanému pohledu na danou problematiku; ● používání co nejrozmanitějších postupů vedoucích k řešení problému; ● samostatnému vyhledávání pramenů; ● analytickému přístupu k informacím; ● vzájemné spolupráci, vyváženému rozdělení rolí při skupinové práci; ● přiměřenému a kultivovanému vystupování, věcné a kultivované prezentaci výsledků své práce; ● hledání vlastní identity; ● respektu k odlišným společensky přijatelným názorům; ● orientaci v pluralitní společnosti; ● toleranci odlišných sociokulturních skupin; ● umění nalézat kompromis; ● právnímu jednání a konání;
● solidaritě, ochotě pomoci potřebným; ● aktivní sebereflexi prožitků; ● posuzování a hodnocení společenských jevů; ● hledání souvislostí mezi lokálními a globálními jevy; ● pochopení struktur, funkcí a vzájemných vazeb nadnárodních institucí; ● chápání člověka jako součásti přírody; ● odpovědnosti za stav životního prostředí; ● kladnému vztahu k domácím i volně žijícím živočichům a rostlinám; ● respektování a ochraně všech živých tvorů; ● návyku plně využívat mediální prostředky školy.
Výchova demokratického občana Charakteristika průřezového tématu Průřezové téma Výchova demokratického občana ze základního dokumentu našeho států tj. z Ústavy ČR a z celé její státnosti. Zaměřuje na rozvoj hodnot jako je spravedlnost, tolerance a odpovědnost, dále na rozvoj kritického myšlení, vědomí práv a povinností a porozumění demokratického uspořádání společnosti. Průřezové téma Výchova demokratického občana má blízkou vazbu na vzdělávací oblast Kosmická výchova - Člověk a společnost a v menší míře na oblast Člověk a jeho svět, kde se odráží vztah k domovu a vlasti. Téma má mezioborový a multikulturní charakter. V obecné rovině představuje syntézu hodnot, a to spravedlnosti, tolerance a odpovědnosti, v konkrétní rovině pak především rozvoj kritického myšlení, vědomí svých práv a povinností a porozumění demokratickému uspořádání společnosti a demokratickým způsobům řešení konfliktů a problémů. Výchova demokratického občana má vybavit žáka základní úrovní občanské gramotnosti. Ta vyjadřuje způsobilost orientovat se ve složitostech, problémech a konfliktech otevřené, demokratické a pluralitní společnosti. Její získání má umožnit žákovi konstruktivně řešit problémy se zachováním své lidské důstojnosti, respektem k druhým, ohledem na zájem celku, s vědomím svých práv a povinností, svobod a odpovědností, s uplatňováním zásad slušné komunikace a demokratických způsobů řešení. Přínos průřezového tématu k rozvoji osobnosti žáka V oblasti vědomostí, dovedností a schopností průřezové téma: ● vede k aktivnímu postoji v obhajování a dodržování lidských práv a svobod ● vede k pochopení významu řádu, pravidel a zákonů pro fungování společnosti ● umožňuje participovat na rozhodnutích celku s vědomím vlastní odpovědnosti za tato rozhodnutí a s vědomím jejich důsledků ● rozvíjí a podporuje komunikativní, formulační, argumentační, dialogické a prezentační schopnosti a dovednosti ● prohlubuje empatii, schopnost aktivního naslouchání a spravedlivého posuzování ● vede k uvažování o problémech v širších souvislostech a ke kritickému myšlení
V oblasti postojů a hodnot průřezové téma: ● vede k otevřenému, aktivnímu, zainteresovanému postoji v životě ● vychovává k úctě k zákonu ● rozvíjí disciplinovanost a sebekritiku ● učí sebeúctě a sebedůvěře, samostatnosti a angažovanosti ● přispívá k utváření hodnot jako je spravedlnost, svoboda, solidarita, tolerance a odpovědnost ● rozvíjí a podporuje schopnost zaujetí vlastního stanoviska v pluralitě názorů ● motivuje k ohleduplnosti a ochotě pomáhat zejména slabším ● umožňuje posuzovat a hodnotit společenské jevy, procesy, události a problémy z různých úhlů pohledu (lokální, národní, evropská, globální dimenze) ● vede k respektování kulturních, etnických a jiných odlišností vede k asertivnímu jednání a ke schopnosti kompromisu Průřezové téma v základním vzdělávání využívá ke své realizaci nejen tematických okruhů, ale i zkušeností a prožitků žáků, kdy celkové klima školy (vztahy mezi všemi subjekty vzdělávání založené na spolupráci, partnerství, dialogu a respektu) vytváří demokratickou atmosféru třídy, sloužící jako „laboratoř demokracie“. V ní jsou žáci více motivováni k uplatňování svých názorů v diskusích a k možnosti demokraticky se podílet na rozhodnutích celku, společenství, komunity. Zároveň si sami na sobě mohou ověřit nejen význam dodržování pravidel, eventuálně v zájmu spravedlnosti se podílet na vytváření pravidel nových, ale i to, jak je důležité se o udržování demokracie starat, protože překročení hranice k anarchii či naopak k despotismu je neustále přítomným nebezpečím. Tato zkušenost pak rozvíjí schopnost kritického myšlení. Tematické okruhy průřezového tématu Tematické okruhy průřezového tématu jsou zaměřeny na utváření a rozvíjení demokratických vědomostí, dovedností a postojů potřebných pro aktivní účast žáků - budoucích dospělých občanů - v životě demokratické společnosti. Při jejich realizaci je užitečné vycházet z reálných životních situací a doporučené obsahy tematických okruhů co nejvíce vztahovat k životní zkušenosti žáků. ● Občanská společnost a škola - škola jako model otevřeného partnerství a demokratického společenství, demokratická atmosféra a demokratické vztahy ve škole; způsoby uplatňování demokratických principů a hodnot v každodenním životě školy (význam aktivního zapojení žáků do žákovské samosprávy - žákovských rad či parlamentů); formy participace žáků na životě místní komunity; spolupráce školy se správními orgány a institucemi v obci ● Občan, občanská společnost a stát - občan jako odpovědný člen společnosti (jeho práva a povinnosti, schopnost je aktivně uplatňovat, přijímat odpovědnost za své postoje a činy, angažovat se a být zainteresovaný na zájmu celku); Listina základních práv a svobod, práva a povinnosti občana; úloha občana v demokratické společnosti; základní principy a hodnoty demokratického politického systému (právo, spravedlnost, diferenciace, různorodost); principy soužití s minoritami (vztah k jinému, respekt k identitám, vzájemná komunikace a spolupráce, příčiny nedorozumění a zdroje konfliktů) ● Formy participace občanů v politickém životě - volební systémy a demokratické volby a politika (parlamentní, krajské a komunální volby); obec jako základní jednotka samosprávy státu; společenské organizace a hnutí
●Principy demokracie jako formy vlády a způsobu rozhodování - demokracie jako protiváha diktatury a anarchie; principy demokracie; základní kategorie fungování demokracie (spravedlnost, řád, norma, zákon, právo, morálka); význam Ústavy jako základního zákona země; demokratické způsoby řešení konfliktů a problémů v osobním životě i ve společnosti.
Osobnostní a sociální výchova Průřezové téma Osobnostní a sociální výchova je orientováno na samotného žáka a na situace každodenního života. Proto bude prolínat celým výchovně vzdělávacím procesem na škole. Žák postupně získává následující životní kompetence:
V oblasti vědomostí, dovedností a schopností: ●porozumět sám sobě a vytvořit si pozitivní postoj k sobě samému ● zvládat vlastní chování ● tolerovat různé způsoby lidského chování ● umět utvářet dobré mezilidské vztahy ● být schopný dobré komunikace ● ovládat základní dovednosti pro spolupráci a řešení složitých situací ● formovat studijní dovednosti ● aplikovat dovednosti a vědomosti týkající se duševní hygieny ● vnímat důsledky škodlivých způsobů chování V oblasti postojů a hodnot: orientovat se v základních hodnotách a postojích ● pomáhá žákovi orientovat se v sobě, jasně a beze strachu formulovat a prezentovat své myšlenky a názory ● tvořivě řešit praktické problémy ● uvědomovat si mravní dilemata, umět se v nich odpovědně a samostatně rozhodovat ● respektovat názory druhých lidí, naslouchat jim a oceňovat je ● podrobovat své názory i názory druhých kritice, měnit své postoje a vyvíjet se ● být solidární s druhými, v případě potřeby jim pomáhat ● spolupracovat s druhými, umět dovést dílo do konce a nést za ně zodpovědnost ● napomáhá primární prevenci sociálně patologických jevů
Charakteristika průřezového tématu Průřezové téma Osobnostní a sociální výchova v základním vzdělávání akcentuje formativní prvky, orientuje se na subjekt i objekt, je praktické a má každodenní využití v běžném životě. Reflektuje osobnost žáka, jeho individuální potřeby i zvláštnosti. Jeho smyslem je pomáhat každému žákovi utvářet praktické životní dovednosti. Specifikou Osobnostní a sociální výchovy je, že se učivem stává sám žák, stává se jím konkrétní žákovská skupina a stávají se jím více či méně běžné situace každodenního života. Jejím smyslem je pomáhat každému žákovi hledat vlastní cestu k životní spokojenosti založené na dobrých vztazích k sobě samému i k dalším lidem a světu. Vztah osobnostní a sociální výchovy ke vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace je založen na samotném faktu komunikační podstaty jazyka s tím, že se zaměřuje na každodenní verbální komunikaci jako na klíčový nástroj jednání v různých životních situacích. Prohlubuje vztah mezi verbální a neverbální složkou komunikace a rozšiřuje specifické aplikace jazyka o sociální dovednosti. Vzdělávací oblast Kosmická výchova lze naplňovat prostřednictvím témat směřujících k sebepoznání, zdravému sebepojetí, seberegulaci a k udržení psychického zdraví - psychohygieně, komunikaci, mezilidským vztahům. Úzká je vazba k Výchově k občanství a k jejím částem "Člověk ve společnosti", "Člověk jako jedinec". Konkrétně k tématům "lidská setkání, vztahy mezi lidmi, zásady lidského soužití" (Člověk ve společnosti) a "podobnost a odlišnost lidí, vnitřní svět člověka, osobní rozvoj" (Člověk jako jedinec). Všechna tato témata jsou v Osobnostní a sociální výchově vnímána jako samostatná. Osobnostní a sociální výchova klade důraz na získávání praktických dovedností spjatých s uvedenými tématy. Vazba ke vzdělávací oblasti Člověk a příroda se týká evoluce lidského chování, zvířecí a lidské komunikace a seberegulujícího jednání jako základního ekologického principu. Nabízí též možnosti rozvoje emocionálních vztahů, osobních postojů a praktických dovedností ve vztahu k přírodnímu prostředí. Vazba na vzdělávací oblast Umění a kultura se týká především společného zaměření na rozvoj smyslového vnímání, kreativity, vnímání a utváření mimouměleckého estetična - jako např. estetiky chování a mezilidských vztahů a chápání umění jako prostředku komunikace a osvojování si světa. V osobnostní a sociální výchově lze účinně využít různých postupů dramatické výchovy. Doplňující vzdělávací obor Dramatická výchova užívá jako základní metody nástroje dramatické a inscenační tvorby, osobnostní a sociální výchova vedle toho užívá i tréninkové postupy sociálně psychologické povahy, které nemají divadelní podstatu. Propojení se vzdělávací oblastí Člověk a zdraví je vhodné v tématech reflektujících fyzickou stránku člověka, sociální vztahy, komunikaci a rozhodování v běžných i vypjatých situacích. Osobnostní a sociální výchova tak může napomoci k získání dovedností vztahujících se k zdravému duševnímu a sociálnímu životu. Rovněž přispívá k realizaci vzdělávací oblasti Člověk a svět práce, zejména zdokonalováním dovedností týkajících se spolupráce a komunikace v týmu a v různých pracovních situacích. Tematické okruhy průřezového tématu Tematické okruhy osobnostní a sociální výchovy jsou členěny do tří částí, které jsou zaměřeny na osobnostní, sociální a mravní rozvoj. Pro jejich realizaci je užitečné zařazovat do výuky ta témata, která reflektují aktuální potřeby žáků, popřípadě vycházejí ze vzájemné domluvy s nimi. Všechna uvedená témata se uskutečňují prakticky, prostřednictvím vhodných her, cvičení, modelových situací a příslušných diskusí. Vzhledem k tomu, že se jedná o živá setkání dotýkající se osobní existence, je třeba počítat s tím, že na různé věci budou mít žáci různé názory, že se může objevit odmítání témat či technik, ostych, případně že některé hry tzv. "nevyjdou". Právě tyto okamžiky však bývají v Osobnostní a sociální výchově velmi užitečné, neboť nabízejí příležitost k přemýšlení o tom, co se děje.
Osobnostní rozvoj ● Rozvoj schopností poznávání - cvičení smyslového vnímání, pozornosti a soustředění; cvičení dovedností zapamatování, řešení problémů; dovednosti pro učení a studium ● Sebepoznání a sebepojetí - já jako zdroj informací o sobě; druzí jako zdroj informací o mně; moje tělo, moje psychika (temperament, postoje, hodnoty); co o sobě vím a co ne; jak se promítá mé já v mém chování; můj vztah ke mně samé/mu; moje učení; moje vztahy k druhým lidem; zdravé a vyrovnané sebepojetí ● Seberegulace a sebeorganizace - cvičení sebekontroly, sebeovládání - regulace vlastního jednání i prožívání, vůle; organizace vlastního času, plánování učení a studia; stanovování osobních cílů a kroků k jejich dosažení ● Psychohygiena - dovednosti pro pozitivní naladění mysli a dobrý vztah k sobě samému; sociální dovednosti pro předcházení stresům v mezilidských vztazích; dobrá organizace času; dovednosti zvládání stresových situací (rozumové zpracování problému, uvolnění-relaxace, efektivní komunikace atd.); hledání pomoci při potížích ● Kreativita - cvičení pro rozvoj základních rysů kreativity (pružnosti nápadů, originality, schopnosti vidět věci jinak, citlivosti, schopnosti "dotahovat" nápady do reality), tvořivost v mezilidských vztazích Sociální rozvoj ● Poznávání lidí - vzájemné poznávání se ve skupině/třídě; rozvoj pozornosti vůči odlišnostem a hledání výhod v odlišnostech; chyby při poznávání lidí ● Mezilidské vztahy - péče o dobré vztahy; chování podporující dobré vztahy, empatie a pohled na svět očima druhého, respektování, podpora, pomoc; lidská práva jako regulativ vztahů; vztahy a naše skupina/třída (práce s přirozenou dynamikou dané třídy jako sociální skupiny) ● Komunikace - řeč těla, řeč zvuků a slov, řeč předmětů a prostředí vytvářeného člověkem, řeč lidských skutků; cvičení pozorování a empatického a aktivního naslouchání; dovednosti pro sdělování verbální i neverbální (technika řeči, výraz řeči, cvičení v neverbálním sdělování); specifické komunikační dovednosti (monologické formy - vstup do tématu „rétorika“); dialog (vedení dialogu, jeho pravidla a řízení, typy dialogů); komunikace v různých situacích (informování, odmítání, omluva, pozdrav, prosba, přesvědčování, řešení konfliktů, vyjednávání, vysvětlování, žádost apod.); efektivní strategie: asertivní komunikace, dovednosti komunikační obrany proti agresi a manipulaci, otevřená a pozitivní komunikace; pravda, lež a předstírání v komunikaci ● Kooperace a kompetice - rozvoj individuálních dovedností pro kooperaci (seberegulace v situaci nesouhlasu, odporu apod., dovednost odstoupit od vlastního nápadu, dovednost navazovat na druhé a rozvíjet vlastní linku jejich myšlenky, pozitivní myšlení apod.); rozvoj sociálních dovedností pro kooperaci (jasná a respektující komunikace, řešení konfliktů, podřízení se, vedení a organizování práce skupiny); rozvoj individuálních a sociálních dovedností pro etické zvládání situací soutěže, konkurence
Morální rozvoj ● Řešení problémů a rozhodovací dovednosti - dovednosti pro řešení problémů a rozhodování z hlediska různých typů problémů a sociálních rolí problémy v mezilidských vztazích, zvládání učebních problémů vázaných na látku předmětů, problémy v seberegulaci ● Hodnoty, postoje, praktická etika - analýzy vlastních i cizích postojů a hodnot a jejich projevů v chování lidí; vytváření povědomí o kvalitách typu odpovědnost, spolehlivost, spravedlivost, respektování atd.; pomáhající a prosociální chování (člověk neočekává protislužbu); dovednosti rozhodování v eticky problematických situacích všedního dne DLOUHODOBÉ PROJEKTY: Etická výchova
Multikulturní výchova Potřeba multikulturní výchovy vychází ze základních dokumentů našeho státu a to z Ústavy ČR a z Listiny základních práv a svobod. Aktuálnost nabývá tím, že v naší společnosti dochází k nesnázím především v soužití většinové společnosti s menšinou Romů. Objevují se projevy rasismu a xenofobie. Stále se zvyšuje procento žáků jiné než české národnosti na našich školách. Žáci musí být připravováni na život v integrované multikulturní Evropě. Úkolem tedy je seznamovat žáky s tradicemi, hodnotami a rozmanitostí různých kultur a tím odstraňovat nepřátelství a předsudky vůči „nepoznanému“. Na pozadí této rozmanitosti si pak budou moci žáci lépe uvědomovat svoji vlastní kulturu, tradice a hodnoty. Multikulturní výchova musí prostupovat nejen obsahem výuky, ale celým klimatem školy, téma se velmi silně dotýká mezilidských vztahů v celé škole. Průřezové téma Multikulturní výchova v základním vzdělávání umožňuje žákům seznamovat se s rozmanitostí různých kultur, jejich tradicemi a hodnotami. Na pozadí této rozmanitosti si pak žáci mohou lépe uvědomovat i svoji vlastní kulturní identitu, tradice a hodnoty. Multikulturní výchova zprostředkovává poznání vlastního kulturního zakotvení a porozumění odlišným kulturám. Rozvíjí smysl pro spravedlnost, solidaritu a toleranci, vede k chápání a respektování neustále se zvyšující sociokulturní rozmanitosti. U menšinového etnika rozvíjí jeho kulturní specifika a současně poznávání kultury celé společnosti, majoritní většinu seznamuje se základními specifiky ostatních národností žijících ve společném státě, u obou skupin pak pomáhá nacházet styčné body pro vzájemné respektování, společné aktivity a spolupráci. Multikulturní výchova se hluboce dotýká i mezilidských vztahů ve škole, vztahů mezi učiteli a žáky, mezi žáky navzájem, mezi školou a rodinou, mezi školou a místní komunitou. Škola jako prostředí, v němž se setkávají žáci z nejrůznějšího sociálního a kulturního zázemí, by měla zabezpečit takové klima, kde se budou všichni cítit rovnoprávně, kde budou v majoritní kultuře úspěšní i žáci minorit a žáci majority budou poznávat kulturu svých spolužáků - příslušníků minorit. Tím přispívá k vzájemnému poznávání obou skupin, ke vzájemné toleranci, k odstraňování nepřátelství a předsudků vůči „nepoznanému“. Očekávané kompetence ● Osvojení základních poznatků o fungování a společenské roli médií a jejich historii ● Schopnost zpracovávat, vyhodnocovat a využívat podnětů z médií ● Schopnost zapojení jedince do mediální komunikace
● Dovednost posoudit věrohodnost a vyhodnotit komunikační záměr ● Schopnost orientace v mediovaných obsazích ● Schopnost volby odpovídajícího média pro nejrůznější potřeby ● Orientace v uspořádání mediovaných obsahů ●Schopnost tvorby mediálního sdělení ● Práce v realizačním týmu ● Osvojit si principy kritického čtení, poslouchání a pozorování ● Zdokonalit se v oblasti kultury argumentace, komunikace a vyjadřování ● Schopnost vyhledávat, ověřovat a zpracovávat informace ● Chápat cíle a strategie vybraných mediálních obsahů ● Získat představu o práci v redakci, o praktické činnosti denního života ● Naučit se dodržovat základní pravidla novinářské profese a nepsaná morální pravidla ● Řešit profesní dilema spojené s možností, že někomu ublíží ● Zvládnout obsluhu diktafonu, kopírky a fotoaparátu ●Používat znalosti z českého jazyka, informatiky a dalších oborů ● Schopnost uvědomit si faktory ovlivňující mediální metody Přínos průřezového tématu k rozvoji osobnosti žáka V oblasti vědomostí, dovedností a schopností průřezové téma: ● poskytuje žákům základní znalosti o různých etnických a kulturních skupinách žijících v české a evropské společnosti ●rozvíjí dovednost orientovat se v pluralitní společnosti a využívat interkulturních kontaktů k obohacení sebe i druhých ● učí žáky komunikovat a žít ve skupině s příslušníky odlišných sociokulturních skupin, uplatňovat svá práva a respektovat práva druhých, chápat a tolerovat odlišné zájmy, názory i schopnosti druhých ●učí přijmout druhého jako jedince se stejnými právy, uvědomovat si, že všechny etnické skupiny a všechny kultury jsou rovnocenné a žádná není nadřazena jiné ● rozvíjí schopnost poznávat a tolerovat odlišnosti jiných národnostních, etnických, náboženských, sociálních skupin a spolupracovat s příslušníky odlišných sociokulturních skupin ●rozvíjí dovednost rozpoznat projevy rasové nesnášenlivosti a napomáhá prevenci vzniku xenofobie ●učí žáky uvědomovat si možné dopady svých verbálních i neverbálních projevů a připravenosti nést odpovědnost za své jednání, ● poskytuje znalost některých základních pojmů multikulturní terminologie: kultura, etnikum, identita, diskriminace, xenofobie, rasismus, národnost, netolerance aj. V oblasti postojů a hodnot průřezové téma: ● pomáhá žákům prostřednictvím informací vytvářet postoje tolerance a respektu k odlišným sociokulturním skupinám, reflektovat zázemí příslušníků
ostatních sociokulturních skupin a uznávat je ● napomáhá žákům uvědomit si vlastní identitu, být sám sebou, reflektovat vlastní sociokulturní zázemí ● stimuluje, ovlivňuje a koriguje jednání a hodnotový systém žáků, učí je vnímat odlišnost jako příležitost k obohacení, nikoli jako zdroj konfliktu ● pomáhá uvědomovat si neslučitelnost rasové (náboženské či jiné) intolerance s principy života v demokratické společnosti ●vede k angažovanosti při potírání projevů intolerance, xenofobie, diskriminace a rasismu ● učí vnímat sebe sama jako občana, který se aktivně spolupodílí na utváření vztahu společnosti k minoritním skupinám Tematické okruhy průřezového tématu Multikulturní výchova prolíná všemi vzdělávacími oblastmi. Blízkou vazbu má zejména na vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace, Člověk a společnost, Informační a komunikační technologie, Umění a kultura, Člověk a zdraví, z oblasti Člověk a příroda se dotýká především vzdělávacího oboru Zeměpis. Vazba na tyto oblasti je dána především tématy, která se zabývají vzájemným vztahem mezi příslušníky různých národů a etnických skupin. Tematické okruhy Multikulturní výchovy vycházejí z aktuální situace ve škole, reflektují aktuální dění v místě školy, současnou situaci ve společnosti. Výběr a realizace daného tematického okruhu, popř. tématu mohou být významně ovlivněny vzájemnou dohodou učitelů, učitelů a žáků, učitelů a rodičů zákonných zástupců apod. ● Kulturní diference - jedinečnost každého člověka a jeho individuální zvláštnosti; člověk jako nedílná jednota tělesné i duševní stránky, ale i jako součást etnika; poznávání vlastního kulturního zakotvení; respektování zvláštností různých etnik (zejména cizinců nebo příslušníků etnik žijících v místě školy); základní problémy sociokulturních rozdílů v České republice a v Evropě ●Lidské vztahy - právo všech lidí žít společně a podílet se na spolupráci; udržovat tolerantní vztahy a rozvíjet spolupráci s jinými lidmi, bez ohledu na jejich kulturní, sociální, náboženskou, zájmovou nebo generační příslušnost; vztahy mezi kulturami (vzájemné obohacování různých kultur, ale i konflikty vyplývající z jejich rozdílnosti); předsudky a vžité stereotypy (příčiny a důsledky diskriminace); důležitost integrace jedince v rodinných, vrstevnických a profesních vztazích; uplatňování principu slušného chování (základní morální normy); význam kvality mezilidských vztahů pro harmonický rozvoj osobnosti; tolerance, empatie, umění vžít se do role druhého; lidská solidarita, osobní přispění k zapojení žáků z odlišného kulturního prostředí do kolektivu třídy ● Etnický původ - rovnocennost všech etnických skupin a kultur; odlišnost lidí, ale i jejich vzájemná rovnost; postavení národnostních menšin; základní informace o různých etnických a kulturních skupinách žijících v české a evropské společnosti; různé způsoby života, odlišné myšlení a vnímání světa; projevy rasové nesnášenlivosti - jejich rozpoznávání a důvody vzniku ● Multikulturalita - multikulturalita současného světa a předpokládaný vývoj v budoucnosti; multikulturalita jako prostředek vzájemného obohacování; specifické rysy jazyků a jejich rovnocennost; naslouchání druhým, komunikace s příslušníky odlišných sociokulturních skupin, vstřícný postoj k odlišnostem; význam užívání cizího jazyka jako nástroje dorozumění a celoživotního vzdělávání ● Princip sociálního smíru a solidarity - odpovědnost a přispění každého jedince za odstranění diskriminace a předsudků vůči etnickým skupinám; nekonfliktní život v multikulturní společnosti; aktivní spolupodílení dle svých možností na přetváření společnosti, zohlednění potřeb minoritních skupin; otázka lidských práv, základní dokumenty.
Mediální výchova Média a mediální komunikace jsou významnými socializačními faktory. Mediální gramotnost patří v současnosti k základním kompetencím, kterými by měl být vybaven člověk žijící v demokratické společnosti. Průřezové téma Mediální výchova v základním vzdělávání nabízí elementární poznatky a dovednosti týkající se mediální komunikace a práce s médii. Média a komunikace představují velmi významný zdroj zkušeností, prožitků a poznatků pro stále větší okruh příjemců. Pro uplatnění jednotlivce ve společnosti je důležité umět zpracovat, vyhodnotit a využít podněty, které přicházejí z okolního světa, což vyžaduje stále větší schopnost zpracovat, vyhodnotit a využít podněty přicházející z médií. Média se stávají důležitým socializačním faktorem, mají výrazný vliv na chování jedince a společnosti, na utváření životního stylu a na kvalitu života vůbec. Přitom sdělení, jež jsou médii nabízena, mají nestejnorodý charakter, vyznačují se svébytným vztahem k přírodní i sociální realitě a jsou vytvářena s různými (namnoze nepřiznanými, a tedy potenciálně manipulativními) záměry. Správné vyhodnocení těchto sdělení z hlediska záměru jejich vzniku (informovat, přesvědčit, manipulovat, pobavit) a z hlediska jejich vztahu k realitě (věcná správnost, logická argumentační stavba, hodnotová platnost) vyžaduje značnou průpravu. Mediální výchova má vybavit žáka základní úrovní mediální gramotnosti. Ta zahrnuje jednak osvojení si některých základních poznatků o fungování a společenské roli současných médií (o jejich historii, struktuře, fungování), jednak získání dovedností podporujících poučené, aktivní a nezávislé zapojení jednotlivce do mediální komunikace. Především se jedná o schopnost analyzovat nabízená sdělení, posoudit jejich věrohodnost a vyhodnotit jejich komunikační záměr, popřípadě je asociovat s jinými sděleními. Mediální výchova má blízkou vazbu na vzdělávací oblast Člověk a společnost, zejména tím, že média, jako sociální instituce, se podílejí na utváření podob a hodnot moderní doby, umožňují hledat paralely mezi minulými a současnými událostmi a porovnávat jevy a procesy v evropském i celosvětovém měřítku. Mediální výchova je zaměřena na systematické vytváření kritického odstupu od mediovaných sdělení a na schopnost interpretovat mediální sdělení z hlediska jeho informační kvality (zpravodajství z hlediska významu a věrohodnosti zprávy a události, reklamu z hlediska účelnosti nabízených informací apod.). Propojení se vzdělávací oblastí Jazyk a jazyková komunikace se týká zejména vnímání mluveného i psaného projevu, jeho stavby, nejrůznějších typů obsahů a uplatňování odpovídající škály výrazových prostředků, osvojení základních pravidel veřejné komunikace, dialogu a argumentace. V rámci vzdělávací oblasti Informační a komunikační technologie se pak jedná o využívání tištěných i digitálních dokumentů jako zdroje informací. Pozornost se obrací k věcné správnosti a přesnosti sdělení, a to jak kritickou analýzou existujících textů, tak vlastní produkcí, a k utváření návyku ověřovat si co nejdůkladněji veškeré údaje. Vztah ke vzdělávací oblasti Umění a kultura je založen na vnímání specifické „řeči“ znakových kódů, jež média užívají, a jejich kombinací, a to nejen přirozeného jazyka, ale i obrazu a zvuku. Přispívá ke schopnosti vnímat, interpretovat a kriticky hodnotit artefakty umělecké i běžné mediální produkce. Přínos průřezového tématu k rozvoji osobnosti žáka V oblasti vědomostí, dovedností a schopností průřezové téma: ● přispívá ke schopnosti úspěšně a samostatně se zapojit do mediální komunikace ● umožňuje rozvíjet schopnost analytického přístupu k mediálním obsahům a kritického odstupu od nich ● učí využívat potenciál médií jako zdroje informací, kvalitní zábavy i naplnění volného času ● umožňuje pochopení cílů a strategií vybraných mediálních obsahů
● vede k osvojení si základních principů vzniku významných mediálních obsahů (zvl. zpravodajských) ● umožňuje získat představy o roli médií v klíčových společenských situacích a v demokratické společnosti vůbec (včetně právního kontextu) ● vytváří představu o roli médií v každodenním životě v regionu (v lokalitě) ● vede k rozeznávání platnosti a významu argumentů ve veřejné komunikaci ● rozvíjí komunikační schopnost, zvláště při veřejném vystupování a stylizaci psaného a mluveného textu ● přispívá k využívání vlastních schopností v týmové práci i v redakčním kolektivu ● přispívá ke schopnosti přizpůsobit vlastní činnost potřebám a cílům týmu V oblasti postojů a hodnot průřezové téma: ● rozvíjí citlivost vůči stereotypům v obsahu médií i způsobu zpracování mediálních sdělení ● vede k uvědomování si hodnoty vlastního života (zvláště volného času) a odpovědnosti za jeho naplnění ● rozvíjí citlivost vůči předsudkům a zjednodušujícím soudům o společnosti (zejména o menšinách) i jednotlivci ● napomáhá k uvědomění si možnosti svobodného vyjádření vlastních postojů a odpovědnosti za způsob jeho formulování a prezentace Tematické okruhy průřezového tématu Mediální výchova na úrovni základního vzdělávání obsahuje základní poznatky a dovednosti týkající se médií a mediální komunikace. Tematické okruhy mediální výchovy se člení na tematické okruhy receptivních činností a tematické okruhy produktivních činností. Tematické okruhy receptivních činností: ●kritické čtení a vnímání mediálních sdělení - pěstování kritického přístupu ke zpravodajství a reklamě; rozlišování zábavních („bulvárních“) prvků ve sdělení od informativních a společensky významných; hodnotící prvky ve sdělení (výběr slov a záběrů); hledání rozdílu mezi informativním, zábavním a reklamním sdělením; chápání podstaty mediálního sdělení, objasňování jeho cílů a pravidel; identifikování základních orientačních prvků v textu ● interpretace vztahu mediálních sdělení a reality - různé typy sdělení, jejich rozlišování a jejich funkce; rozdíl mezi reklamou a zprávou a mezi „faktickým“ a „fiktivním“ obsahem; hlavní rysy reprezentativnosti (rozlišení reality od médii zobrazovaných stereotypů, jako reprezentace reality); vztah mediálního sdělení a sociální zkušenosti (rozlišení sdělení potvrzujících předsudky a představy od sdělení vycházejících ze znalosti problematiky a nezaujatého postoje); identifikace společensky významných hodnot v textu, prvky signalizující hodnotu, o kterou se sdělení opírá; identifikace zjednodušení mediovaných sdělení, opakované užívání prostředků (ve zpravodajství, reklamě i zábavě) ● stavba mediálních sdělení - příklady pravidelností v uspořádání mediovaných sdělení, zejména ve zpravodajství (zpravodajství jako vyprávění, sestavování příspěvků podle kritérií); principy sestavování zpravodajství a jejich identifikace, pozitivní principy (význam a užitečnost), zezábavňující principy (negativita, blízkost, jednoduchost, přítomnost); příklady stavby a uspořádání zpráv (srovnávání titulních stran různých deníků) a dalších mediálních sdělení (například skladba a výběr sdělení v časopisech pro dospívající) ● vnímání autora mediálních sdělení - identifikování postojů a názorů autora v mediovaném sdělení; výrazové prostředky a jejich uplatnění pro vyjádření či zastření názoru a postoje i pro záměrnou manipulaci; prvky signalizující explicitní či implicitní vyjádření hodnocení, výběr a kombinace
slov, obrazů a zvuků z hlediska záměru a hodnotového významu ● fungování a vliv médií ve společnosti - organizace a postavení médií ve společnosti; faktory ovlivňující média, interpretace vlivů působících na jejich chování; způsoby financování médií a jejich dopady; vliv médií na každodenní život, společnost, politický život a kulturu z hlediska současné i historické perspektivy; role médií v každodenním životě jednotlivce, vliv médií na uspořádání dne, na rejstřík konverzačních témat, na postoje a chování; role médií v politickém životě (předvolební kampaně a jejich význam); vliv médií na kulturu (role filmu a televize v životě jednotlivce, rodiny, společnosti); role médií v politických změnách
Tematické okruhy produktivních činností: ●tvorba mediálního sdělení - uplatnění a výběr výrazových prostředků a jejich kombinací pro tvorbu věcně správných a komunikačně (společensky a situačně) vhodných sdělení; tvorba mediálního sdělení pro školní časopis, rozhlas, televizi či internetové médium; technologické možnosti a jejich omezení ● práce v realizačním týmu - redakce školního časopisu, rozhlasu, televize či internetového média; utváření týmu, význam různých věkových a sociálních skupin pro obohacení týmu, komunikace a spolupráce v týmu; stanovení si cíle, časového harmonogramu a delegování úkolů a zodpovědnosti; faktory ovlivňující práci v týmu; pravidelnost mediální produkce.
Environmentální výchova Smyslem environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty je dosažení takového stavu, kdy jsou žáci objektivně informování o stavu a vývoji životního prostředí a získávají k prostředí vztah, který je základem šetrného a vnímavého jednání k okolnímu prostředí. To vše vyžaduje určité znalosti a dovednosti, získané v různých předmětech, především však silnou motivaci. Environmentální výchova může být také preventivním nástrojem ochrany životního prostředí, který za úkol zajistit kladný vztah k životnímu prostředí. V tomto ohledu je třeba děti vést k tomu, aby přijali zodpovědnost za stav životního prostředí. Environmentální výchova vede jedince k pochopení komplexnosti a složitosti vztahů člověka a životního prostředí, tj. k pochopení nezbytnosti postupného přechodu k udržitelnému rozvoji společnosti a k poznání významu odpovědnosti za jednání společnosti i každého jedince. Umožňuje sledovat a uvědomovat si dynamicky se vyvíjející vztahy mezi člověkem a prostředím při přímém poznávání aktuálních hledisek ekologických, ekonomických, vědeckotechnických, politických a občanských, hledisek časových (vztahů k budoucnosti) i prostorových (souvislostí mezi lokálními, regionálními a globálními problémy), i možnosti různých variant řešení environmentálních problémů. Vede jedince k aktivní účasti na ochraně a utváření prostředí a ovlivňuje v zájmu udržitelnosti rozvoje lidské civilizace životní styl a hodnotovou orientaci žáků. Přínos průřezového tématu k rozvoji osobnosti žáka V oblasti vědomostí, dovedností a schopností průřezové téma:
● získat přehled o vzniku a vývoji života a Země, o podmíněném přizpůsobování organismů vnějším podmínkám a jejich vzájemných vztazích ● získat základní poznatky o stavbě těl a biologii vybraných organismů včetně člověka, o nerostech, horninách, vesmíru a zemi ● schopnost využívat poznatků a metod k poznávání živé a neživé přírody v praktickém denním životě ● získat dovednost pracovat s lupou i mikroskopem, využívat dostupné literatury a ze získaných poznatků umět vyvozovat závěry
● získat pozitivní vztah k přírodě, ke svému zdraví, zdravému životnímu stylu a ochraně životního prostředí jako celku ● kriticky zhodnotit jednání své i druhých lidí, ve vztahu k životnímu prostředí jako celku i k druhým lidem ● naučit se co nejvíce odstraňovat negativní vlivy, ohrožující zdravý tělesný i duševní vývoj lidí rozvíjí porozumění souvislostem v biosféře, vztahům člověka a prostředí a důsledkům lidských činností na prostředí vede k uvědomování si podmínek života a možností jejich ohrožování ●přispívá k poznávání a chápání souvislostí mezi vývojem lidské populace a vztahy k prostředí v různých oblastech světa ● umožňuje pochopení souvislostí mezi lokálními a globálními problémy a vlastní odpovědností ve vztazích k prostředí ● poskytuje znalosti, dovednosti a pěstuje návyky nezbytné pro každodenní žádoucí jednání občana vůči prostředí ● ukazuje modelové příklady jednání, která jsou žádoucí i nežádoucí z hledisek životního prostředí a udržitelného rozvoje ● napomáhá rozvíjení spolupráce v péči o životní prostředí na místní, regionální, evropské i mezinárodní úrovni ● seznamuje s principy udržitelnosti rozvoje společnosti. ● učí hodnotit objektivnost a závažnost informací týkajících se ekologických problémů ● učí komunikovat o problémech životního prostředí, vyjadřovat, racionálně obhajovat a zdůvodňovat své názory a stanoviska
Znalosti a porozumění: ●povědomí, že životní prostředí je tvořeno různými složkami, například fyzikální, chemickou, biologickou, kulturní, které může být rozvíjeno v předmětech fyzika, chemie, biologie, dějepis, občanská a rodinná výchova ● povědomí, že všechny tyto složky jsou navzájem propojeny, a tedy změna v jedné může ovlivnit některé nebo všechny ostatní ● povědomí, že každý člověk je součástí této sítě a je na ní zcela a neustále závislý. ●porozumění, že vše živé i neživé má své životní cykly, jejichž každý úsek vývoje je důležitý ● porozumění, že složky životního prostředí jsou organizovány v systémech, ať už přírodních nebo vytvořených člověkem – ekosystémy, společenstva, populace, národy, města. Složky těchto systémů jsou navzájem propojeny a jsou přizpůsobeny podobným podmínkám ●porozumění, že tyto systémy je vyvíjí jak krátkodobě tak dlouhodobě v závislosti na měnících se podmínkách ● pochopení procesu, které jsou základem života, zejména toku energie a informací a koloběhu látek ● pochopení, že lidstvo ovlivňuje své prostředí využíváním a přemisťováním obnovitelných i neobnovitelných zdrojů, jeho fyzickým narušováním a nakládáním s odpady ● porozumění, jak je prostředí ovlivněno růstem populace a využíváním technologií ● pochopení, že naše vlastní vnímání prostředí je ovlivňováno našimi biologickými potřebami a schopnostmi, technickými prostředky, našimi zkušenostmi a touhami, a že nemusí být stejné jako u druhých ● rozvoj citu i smyslu pro ekologické hodnoty, přispívající ke kvalitě prostředí, jako jsou rozmanitost, zachování, přizpůsobivost, odolnost, spolupráce, rovnováha ● rozvoj citu i smyslu pro společenské hodnoty, které přispívají ke kvalitě prostředí, jako je uspořádání a ztvárnění, bezpečnost, pohoda, estetické hodnoty, myšlenky svobody, práv a povinností, kulturní a etické hodnoty a spravedlnost ● pochopení, jak může být usměrňován proces změny životního prostředí, např. pomocí legislativy, plánování, přijetím dobrých ekologických politik
Dovednost ● pozorování a vnímání s použitím všech smyslů ● zaznamenávání, sbírání, shromažďování, třídění a presentace informací ● používání druhotných zdrojů informací, zahrnujících ústní podání a archivní zdroje ● třídění, hodnocení a vysvětlování číselných dat ● používání nástrojů pro třídění, hodnocení a vysvětlování číselných dat ● formování zdůvodněných názorů, vyvážených mínění, formulace a ověřování hypotéz ● praxe v ohodnocování, předpokládání, projektování, plánování, řešení problémů ● tvořivá spolupráce s ostatními Postoje ● přispívá k vnímání života jako nejvyšší hodnoty ●vede k odpovědnosti ve vztahu k biosféře, k ochraně přírody a přírodních zdrojů ● vede k pochopení významu a nezbytnosti udržitelného rozvoje jako pozitivní perspektivy dalšího vývoje lidské společnosti ● podněcuje aktivitu, tvořivost, toleranci, vstřícnost a ohleduplnost ve vztahu k prostředí ● přispívá k utváření zdravého životního stylu, zodpovědnosti za zdraví a k vnímání estetických hodnot prostředí ● vede k angažovanosti v řešení problémů spojených s ochranou životního prostředí ● vede k vnímavému a citlivému přístupu k přírodě a přírodnímu a kulturnímu dědictví
● péče a pocit a dobrý stav celého prostředí ● kritický postoj k přijímaným informacím, prověřování předpokladů ● respekt k přesvědčení druhých, k důkazům a racionálním argumentům ● smysl pro společenství s ostatními lidmi i ostatními živými bytostmi ● smysl pro souvislost s minulostí a budoucností ● uznání lidské schopnosti pracovat v rámci limitu prostředí a aktivně tvořit budoucnost ● závazek přispívat vrozenými schopnostmi ke zlepšení kvality životního prostředí Na realizaci průřezového tématu se podílí většina vzdělávacích oblastí. Postupným propojováním, rozšiřováním, upevňováním i systematizací vědomostí a dovedností získávaných v těchto oblastech umožňuje Environmentální výchova utváření integrovaného pohledu. Každá z oblastí má svůj specifický význam v ovlivňování racionální stránky osobnosti i ve vlivu na stránku emocionální a volně aktivní. Ve vzdělávací oblasti Kosmická výchova - Člověk a jeho svět poskytuje průřezové téma ucelený elementární pohled na okolní přírodu i prostředí. Učí pozorovat, citlivě vnímat a hodnotit důsledky jednání lidí, přispívá k osvojování si základních dovedností a návyků aktivního odpovědného přístupu k prostředí v každodenním životě. V maximální míře využívá přímých kontaktů žáků s okolním prostředím a propojuje rozvíjení myšlení s výrazným ovlivňováním emocionální stránky osobnosti jedince. Ve vzdělávací oblasti Člověk a příroda zdůrazňuje pochopení objektivní platnosti základních přírodních zákonitostí, dynamických souvislostí od nejméně složitých ekosystémů až po biosféru jako celek, postavení člověka v přírodě a komplexní funkce ekosystémů ve vztahu k lidské společnosti, tj. pro zachování podmínek života, pro získávání obnovitelných zdrojů surovin a
energie i pro mimoprodukční hodnoty (inspiraci, odpočinek). Klade základy systémového přístupu zvýrazňujícího vazby mezi prvky systémů, jejich hierarchické uspořádání a vztahy k okolí. Ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost téma odkrývá souvislosti mezi ekologickými, technickoekonomickými a sociálními jevy s důrazem na význam preventivní obezřetnosti v jednání a další principy udržitelnosti rozvoje. Ve vzdělávací oblasti Člověk a zdraví se téma dotýká problematiky vlivů prostředí na vlastní zdraví i na zdraví ostatních lidí. V souvislosti s problémy současného světa vede k poznání důležitosti péče o přírodu při organizaci masových sportovních akcí. Ve vzdělávací oblasti Informační a komunikační technologie umožňuje průřezové téma aktivně využívat výpočetní techniku (internet) při zjišťování aktuálních informací o stavu prostředí, rozlišovat závažnost ekologických problémů a poznávat jejich propojenost. Komunikační technologie podněcují zájem o způsoby řešení ekologických problémů možností navazovat kontakty v této oblasti a vyměňovat si informace v rámci kraje, republiky i EU a světa. Vzdělávací oblast Umění a kultura poskytuje environmentální výchově mnoho příležitostí pro zamýšlení se nad vztahy člověka a prostředí, k uvědomování si přírodního i sociálního prostředí jako zdroje inspirace pro vytváření kulturních a uměleckých hodnot a přispívá k vnímání estetických kvalit prostředí. Propojení tématu se vzdělávací oblastí Člověk a svět práce se realizuje prostřednictvím konkrétních pracovních aktivit ve prospěch životního prostředí. Umožňuje poznávat význam a role různých profesí ve vztahu k životnímu prostředí. Tematické okruhy průřezového tématu Environmentální výchova je členěna do tematických okruhů, které umožňují celistvé pochopení problematiky vztahů člověka k životnímu prostředí. Vede žáky k uvědomění si základních podmínek života a odpovědnosti současné generace za život v budoucnosti. ● Ekosystémy - les (les v našem prostředí, produkční a mimoprodukční významy lesa); pole (význam, změny okolní krajiny vlivem člověka, způsoby hospodaření na nich, pole a jejich okolí); vodní zdroje (lidské aktivity spojené s vodním hospodářstvím, důležitost pro krajinnou ekologii); moře (druhová odlišnost, význam pro biosféru, mořské řasy a kyslík, cyklus oxidu uhličitého) a tropický deštný les (porovnání, druhová rozmanitost, ohrožování, globální význam a význam pro nás); lidské sídlo - město - vesnice (umělý ekosystém, jeho funkce a vztahy k okolí, aplikace na místní podmínky); kulturní krajina (pochopení hlubokého ovlivnění přírody v průběhu vzniku civilizace až po dnešek) ● Základní podmínky života - voda (vztahy vlastností vody a života, význam vody pro lidské aktivity, ochrana její čistoty, pitná voda ve světě a u nás, způsoby řešení); ovzduší (význam pro život na Zemi, ohrožování ovzduší a klimatické změny, propojenost světa, čistota ovzduší u nás); půda (propojenost složek prostředí, zdroj výživy, ohrožení půdy, rekultivace a situace v okolí, změny v potřebě zemědělské půdy, nové funkce zemědělství v krajině; ochrana biologických druhů (důvody ochrany a způsoby ochrany jednotlivých druhů); ekosystémy - biodiverzita (funkce ekosystémů, význam biodiverzity, její úrovně, ohrožování a ochrana ve světě a u nás); energie (energie a život, vliv energetických zdrojů na společenský rozvoj, využívání energie, možnosti a způsoby šetření, místní podmínky); přírodní zdroje (zdroje surovinové a energetické, jejich vyčerpatelnost, vlivy na prostředí, principy hospodaření s přírodními zdroji, význam a způsoby získávání a využívání přírodních zdrojů v okolí) ● Lidské aktivity a problémy životního prostředí - zemědělství a životní prostředí, ekologické zemědělství; doprava a životní prostředí (význam a vývoj, energetické zdroje dopravy a její vlivy na prostředí, druhy dopravy a ekologická zátěž, doprava a globalizace); průmysl a životní prostředí (průmyslová revoluce a demografický vývoj, vlivy průmyslu na prostředí, zpracovávané materiály a jejich působení, vliv právních a ekonomických nástrojů na vztahy průmyslu k ochraně životního prostředí, průmysl a udržitelný rozvoj společnosti); odpady a hospodaření s odpady (odpady a příroda, principy a způsoby hospodaření s odpady, druhotné suroviny); ochrana přírody a kulturních památek (význam ochrany přírody a kulturních památek; právní řešení u nás, v EU a ve světě, příklady z okolí, zásada předběžné opatrnosti; ochrana přírody při masových sportovních akcích - zásady MOV); změny v krajině (krajina dříve a dnes, vliv lidských aktivit, jejich reflexe a perspektivy); dlouhodobé programy zaměřené k růstu ekologického vědomí veřejnosti (Státní program EVVO, Agenda 21 EU) a akce (Den životního prostředí OSN, Den Země apod.) ● Vztah člověka k prostředí - naše obec (přírodní zdroje, jejich původ, způsoby využívání a řešení odpadového hospodářství, příroda a kultura obce a její ochrana, zajišťování ochrany životního prostředí v obci - instituce, nevládní organizace, lidé); náš životní styl (spotřeba věcí, energie, odpady, způsoby jednání a vlivy na
prostředí); aktuální (lokální) ekologický problém (příklad problému, jeho příčina, důsledky, souvislosti, možnosti a způsoby řešení, hodnocení, vlastní názor, jeho zdůvodňování a prezentace); prostředí a zdraví (rozmanitost vlivů prostředí na zdraví, jejich komplexní a synergické působení, možnosti a způsoby ochrany zdraví); nerovnoměrnost života na Zemi (rozdílné podmínky prostředí a rozdílný společenský vývoj na Zemi, příčiny a důsledky zvyšování rozdílů globalizace a principy udržitelnosti rozvoje, příklady jejich uplatňování ve světě, u nás)
Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech prostupuje celým základním vzděláním. Podporuje globální myšlení a mezinárodní porozumění. Podstatnou součástí je výchova budoucích evropských občanů. Prolíná všemi vzdělávacími oblastmi, integruje a prohlubuje poznatky a umožňuje uplatnit dovednosti, které si žáci osvojili v jednotlivých vzdělávacích oborech. Podporuje ve vědomí a jednání žáků tradiční evropské hodnoty, k nimž patří humanismus, svobodná lidská vůle, morálka, uplatňování práva a osobní zodpovědnost spolu s racionálním uvažováním, kritickým myšlením a tvořivostí. Půjde v nich o postupný proces odhalování hodnot a kořenů evropské civilizace, o objevování Evropy jako prostředí, v němž žáci žijí a setkávají se s příslušníky jiných národů. Průřezové téma Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech akcentuje ve vzdělávání evropskou dimenzi, která podporuje globální myšlení a mezinárodní porozumění a jako princip prostupuje celým základním vzděláváním. Podstatnou součástí evropské dimenze je výchova budoucích evropských občanů jako zodpovědných a tvořivých osobností, v dospělosti schopných mobility a flexibility v občanské a pracovní sféře i v osobním životě. Rozvíjí vědomí evropské identity při respektování identity národní. Otevírá žákům širší horizonty poznání a perspektivy života v evropském a mezinárodním prostoru a seznamuje je s možnostmi, které jim tento prostor poskytuje. Nejvíce příležitosti k realizaci průřezového tématu poskytuje vzdělávací oblast Kosmická výchova - Člověk a společnost v komponentech historie, politické a hospodářské geografie a především ve výchově k občanství. Ve vzdělávací oblasti Člověk a příroda se uplatní evropská a globální dimenze v základech ekologie při ojasňování důsledků sociálních vlivů na životní prostředí a jeho ochranu . Významnou oblastí pro realizaci tohoto tématu se stává vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace. Český jazyk je nejen nezastupitelným nástrojem učení, zpracování informací a prezentace postojů a názorů, ale má také významnou propedeutickou funkci při osvojování dalších jazyků, které jsou klíčem k bezprostřednímu dorozumění a poznávání kultury jiných národů. Cizí jazyky mají praktický význam pro mobilitu občanskou, vzdělávací i pracovní. Jsou prostředkem pro využití originálních zdrojů při poznávání života a evropské a světové kultury. Dovednosti osvojené žáky ve vzdělávací oblasti Informační a komunikační technologie, zejména při práci s internetem, jsou využívány k samostatnému získávání informací o zemích Evropy a světa, o jejich životě a událostech. Tyto informace se následně stávají prostředkem pro orientaci v nabídce vzdělávacích, pracovních, kulturních a zájmových příležitostí a při navazování kontaktů. Ve vzdělávací oblasti Umění a kultura rozvíjí průřezové téma vztah k evropské a světové kultuře. Prohlubuje porozumění evropským kulturním kořenům a chápání kulturních souvislostí při respektování svébytnosti národních a regionálních kultur a jejich přínosu ke kultuře světové. Ozřejmuje význam kulturního a historického dědictví jako zdroje poznání a přispívá k emocionální zainteresovanosti na jeho uchování a záchraně. Dramatická výchova, jako doplňující vzdělávací obor, umožňuje žákům vyjadřovat a prezentovat své postoje, přijímat role a zkoumat témata a situace na základě vlastního jednání. Vzdělávací oblast Člověk a zdraví orientuje žáky v globálních problémech souvisejících se zdravím. V oboru tělesná výchova využívá průřezové téma zájmu žáků o sport k hlubšímu pochopení souvislostí evropských kořenů olympijských idejí a významu sportu pro vzájemné porozumění a přátelství mezi lidmi různých národů a národností.
Přínos průřezového tématu k rozvoji osobnosti žáka V oblasti vědomostí, dovedností a schopností průřezové téma: ● rozvíjí a integruje základní vědomosti potřebné pro porozumění sociálním a kulturním odlišnostem mezi národy ● prohlubuje porozumění vlivu kulturních, ideologických a sociopolitických rozdílů na vznik a řešení globálních problémů v jejich vzájemných souvislostech ● prohlubuje základní vědomosti nezbytné pro pochopení struktury a funkcí mezinárodních a nevládních organizací, jejich vlivu na řešení globálních i lokálních problémů v oblasti humanitární, politické, sociální, ekonomické, kulturní a dodržování lidských práv ● rozvíjí schopnost srovnávat projevy kultury v evropském a globálním kontextu, nacházet společné znaky a odlišnosti a hodnotit je v širších souvislostech ● rozšiřuje a prohlubuje dovednosti potřebné pro orientaci v evropském prostředí, seberealizaci a řešení reálných situací v otevřeném evropském prostoru ● prohlubuje vědomosti potřebné k pochopení souvislostí evropských kořenů a kontinuity evropského vývoje a podstaty evropského integračního procesu ● vede k pochopení významu společných politik a institucí Evropské unie; seznamuje s dopadem jejich činnosti na osobní i občanský život jednotlivce i s možnostmi jejich zpětného ovlivňování a využívání ● vede k poznání a pochopení života a díla významných Evropanů a iniciuje zájem žáků o osobnostní vzory ● rozvíjí schopnost racionálně uvažovat, projevovat a korigovat emocionální zaujetí v situacích motivujících k setkávání, srovnávání a hledání společných evropských perspektiv V oblasti postojů a hodnot průřezové téma: ● pomáhá překonávat stereotypy a předsudky ● obohacuje pohledy žáka na sebe sama z hlediska otevřených životních perspektiv rozšířených o možnosti volby v evropské a mezinárodní dimenzi ● kultivuje postoje k Evropě jako širší vlasti a ke světu jako globálnímu prostředí života ● utváří pozitivní postoje k jinakosti a kulturní rozmanitosti ● podporuje pozitivní postoje k tradičním evropským hodnotám ●upevňuje osvojování vzorců chování evropského občana a smysl pro zodpovědnost Tematické okruhy průřezového tématu Tematické okruhy průřezového tématu podněcují zájem žáků o Evropu a svět a zprostředkovávají jim poznání Evropy a světa jako uspořádaného prostředí, měnícího se v čase, v němž se lidé setkávají, společně řeší problémy a utvářejí svůj život. Prostřednictvím tematických okruhů si žáci zpřesňují obraz Evropy, uvědomují si souvislosti řešení běžných situací občana s globálními problémy a možnosti utváření své vlastní životní perspektivy v evropském a globálním prostoru. ● Evropa a svět nás zajímá - rodinné příběhy, zážitky a zkušenosti z Evropy a světa; místa, události a artefakty v blízkém okolí mající vztah k
Evropě a světu; naši sousedé v Evropě; život dětí v jiných zemích; lidová slovesnost, zvyky a tradice národů Evropy ● Objevujeme Evropu a svět - naše vlast a Evropa; evropské krajiny; Evropa a svět; mezinárodní setkávání; státní a evropské symboly; Den Evropy; život Evropanů a styl života v evropských rodinách; životní styl a vzdělávání mladých Evropanů ● Jsme Evropané - kořeny a zdroje evropské civilizace; klíčové mezníky evropské historie; Evropská integrace; instituce Evropské unie a jejich fungování; čtyři svobody a jejich dopad na život jedince; co Evropu spojuje a co ji rozděluje; mezinárodní organizace a jejich přispění k řešení problémů dětí a mládeže
XI. KONKRETIZACE PRŮŘEZOVÝCH TÉMAT V JEDNOTLIVÝCH PŘEDMĚTECH MEDIÁLNÍ VÝCHOVA (MeV) Tematický okruh Interpretace vztahu mediálního sdělení a reality
Ročníky I. stupně 1.
2.
3.
4.
5.
MA, PRV, HV
MA, ČJ, PRV, HV
VV
VV, INF
VV, INF
MA, ČJ
ČJ, INF
INF, ČJ
Stavba mediálního sdělení Vnímání autora mediálního sdělení Fungování a vliv médií ve společnosti
ČJ
ČJ
INF
INF
Tvorba mediálního sdělení
ČJ
ČJ
INF
INF
Práce v realizačním týmu
TV, ČJ, MA, VV
ČJ, VV
PČ
PČ, ČJ
PŘ, VL
PŘ, VL
Kritické myšlení
ČJ
PČ
MULTIKULTURNÍ VÝCHOVA (MV) Tematický okruh
Ročníky I. stupně 1.
2.
3.
4.
5.
Kulturní diferenciace
MA, PRV, PČ, AJ
ČJ, PRV, PČ,AJ
PRV, PČ,ČJ, AJ
PČ, VV, ČJ, AJ,
PČ, VV, PŘ, AJ
Lidské vztahy
TV, MA, PRV, VV, HV
TV, MA, ČJ, PRV, VV, HV
TV, PRV, HV
TV, AJ, PŘ, HV
TV, PŘ, HV, ČJ
Etnický původ
VV
ČJ, VV
PRV, PČ
PČ, VL
PŘ, PČ, VL
Multikulturalita
AJ, PČ
MA, ČJ, PČ
PČ, PRV
PČ
PČ, PŘ
Princip sociálního smíru a solidarity
PRV
PRV, ČJ
PRV
PŘ
PŘ
OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ VÝCHOVA (OSV) Tematický okruh
Ročníky I. stupně 1.
2.
3.
4.
5.
Rozvoj schopností poznávání
PRV, MA, ČJ, AJ
PRV, VV, ČJ, AJ
VV, AJ, ČJ, MA, VL
VV, AJ, ČJ, MA, VL
VV, PŘ, AJ, MA, VL, ČJ
Sebepoznání a sebepojetí
PRV, PČ, MA, AJ
PRV, PČ, ČJ
VV, ČJ
VV, INF, ČJ, AJ
INF, VV, MA
Seberegulace a sebeorganizace
PČ, MA, PRV, TV, HV
PČ, MA, ČJ, TV, AJ, HV
PČ, TV, MA, HV
PČ, INF, TV, ČJ, MA, VL
PČ, INF, TV, AJ, MA, VL
Psychohygiena
PRV, VV, TV, AJ, HV
PRV, VV, MA, TV, AJ, HV
VV, TV, MA, HV
VV, INF, TV, MA, HV TV, VV, INF, PČ, HV
Kreativita
PČ, TV
PČ, ČJ, TV
PČ, TV, ČJ, VL, MA
PČ, INF, TV, ČJ, VL,
PČ, INF, PČ,TV, AJ, VL, MA, ČJ
Poznávání lidí
PRV, ČJ
PRV, ČJ
VV, ČJ
INF, VV, ČJ
INF, VV, AJ
Mezilidské vztahy
PRV, AJ
PRV, AJ
PČ
INF, AJ
INF
Komunikace
PRV, ČJ, AJ
PRV, ČJ, AJ
AJ, ČJ
INF, ČJ, AJ
INF, AJ
Kooperace a kompetice
VV, ČJ
VV, ČJ
PČ, MA
PŘ
PŘ
Řešení problémů a rozhodovací dovednosti
PČ, MA, TV, ČJ, HV
MA, PČ, ČJ, TV, HV
PČ, TV, PRV, MA, HV
PČ, PŘ, TV, VL, HV
PŘ, INF TV, VL, HV, ČJ
Hodnoty, postoje, praktická etika
PRV, ČJ
PRV, VV
VV, ČJ
VV, INF,VL
VV, INF,VL
VÝCHOVA DEMOKRATICKÉHO OBČANA (VDO) Tematický okruh
Ročníky I. stupně 1.
2.
3.
4.
5.
MA, PRV
PRV, ČJ
PČ, PRV
INF
INF, ČJ
Občan, občanská společnost a stát
AJ, PRV
INF, PŘ, ČJ, VL
INF, PŘ, VL
Formy participace občanů v politickém životě
PRV
Principy demokracie jako formy vlády a způsobu rozhodování
PRV
VL
PŘ, VL
Občanská společnost a škola
VÝCHOVA K MYŠLENÍV EVROPSKÝCH SOUVISLOSTECH (VMEGS) Tematický okruh
Ročníky I. stupně 1.
Evropa a svět nás zajímá
2.
3.
4.
5.
PRV, ČJ
PČ, ČJ, PRV
PČ, ČJ, AJ, MA, VL
PČ, INF, AJ, MA, PRV
Objevujme a Evropu a svět
AJ
AJ
AJ, PRV
PŘ, INF, AJ, VL
PŘ, INF, AJ, VL
Jsme Evropané
AJ
AJ
AJ, MA
AJ, MA, VL
AJ, VL, ČJ
ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA (EV) Tematický okruh
Ročníky I. stupně 1.
Ekosystémy
2.
MA, PRV, VV, AJ, HV MA, PRV, VV, AJ, HV
3.
4.
5.
AJ, PRV
PŘ
PŘ, MA
Základní podmínky života
PRV
PRV, PČŘ
PČ, PRV
PČ, PŘ
AJ, PČ, PŘ,
Lidské aktivity a problémy životního prostředí
PRV
PRV, ČJ
PRV
PŘ, AJ
PŘ, AJ, ČJ
Vztah člověka k prostředí
PRV, PČ, AJ, TV
ČJ, PRV, PČ,AJ, TV
PČ, TV
PŘ, PČ, AJ, TV
PŘ, PČ, TV
PRŮŘEZOVÉ TÉMA - ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA ZŠ a MŠ Slapy koordinátor EVVO: Mgr. Soňa Růžičková Naše škola se zaměřuje na EVVO primárně již od MŠ a pokračuje s jejích rozšířenou výukou na ZŠ. EVVO se rozumí všestranné rozvíjení klíčových kompetencí v kontextu vzájemných vztahů mezi člověkem a životním prostředím, s důrazem na vyvážené působení nejen společenských, ale i přírodních faktorů. Jde o motivaci a poskytnutí příležitostí k dosažení znalostí, dovedností, postojů a návyků k ochraně a zlepšování životního prostředí, k utváření hierarchie životních hodnot slučitelných s udržitelným rozvojem, k smysluplnému jednání a tvořivosti ve prospěch životního prostředí, k udržitelnému způsobu života a k udržitelným vzorcům chování jednotlivců, skupin i společnosti jako celku. EVVO představuje jeden z klíčových preventivních nástrojů ochrany životního prostředí a je jedním z prostředků k naplnění udržitelného rozvoje. Klade důraz na poznávání životního prostředí, na uvědomování si nezbytnosti zachovávání podmínek života, na poznávání vztahu člověka a životního prostředí. Posílení environmentální výchovy ve školách je dáno její širokou podporou od evropských struktur až ke krajským koncepcím: ● Evropský parlament definoval udržitelný rozvoj jako „zlepšování životní úrovně a blahobytu lidí v mezích kapacity ekosystémů při zachování přírodních hodnot a biologické rozmanitosti pro současné a příští generace.“ Vyvrcholením těchto snah byl Summit Země v Riu de Janeiru v roce 1992, kdy přešel tento termín do širokého povědomí. ● Státní program EVVO a Strategie udržitelného rozvoje České republiky. (www.env.cz) Metodický pokyn MŠMT k zajištění environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty EVVO z roku 2008. (www.msmt.cz) ● Spolupráce s ekologickými organizacemi: jsme součástí projektu EVVOLUCE Ochrany fauny České republiky o. s. ve Voticích s Centrem ekologické výchovy Tábor - jako testovací škola jejich výukových balíčků.
Způsoby realizace environmentální výchovy: ● zařazení environmentální výchovy jako průřezového tématu ŠVP ● zařazení EVVO do jednotlivých předmětů ● projektové dny nebo týdny ● návštěva středisek EVVO Součástí environmentální výchovy na naší škole je: ● výchova k třídění odpadů a třídění odpadů na naší škole ● návštěva stanic pro ohrožené živočichy ● návštěva botanické zahrady (Tábor) ● návštěva čističky odpadních vod v rámci projektu Povodí Lužnice ● rozvoj ekologické cítění a vnímání přírody jako přirozené součásti našeho prostředí ● projektové vyučování s environmentální tematikou ● účast na přírodovědných soutěžích Výchovně-vzdělávací cíle: ● V OBLASTI VĚDOMOSTÍ, DOVEDNOSTÍ A SCHOPNOSTÍ: rozvíjet porozumění v biosféře, vztahům člověka a prostředí, porozumění vlivu činností
člověka na prostředí v měřítku okolního světa i globálního pojetí na celou planetu, uvědomování si podmínek života a jejich ohrožení, poskytnout znalosti, dovednosti a vypěstovat návyky nezbytné pro každodenní žádoucí jednání občana vůči prostředí, naučit hodnotit objektivně informace týkajíc se ekologických problémů, komunikovat a vyjadřovat se k problémům týkající se životního prostředí. ● V OBLASTI POSTOJŮ A HODNOT: přispívat k vnímání života jako nejvyšší hodnoty, vést k odpovědnosti ve vztahu k biosféře, ochraně přírody a přírodních zdrojů, vést k pochopení významu udržitelného rozvoje v pozitivní perspektivě lidské společnosti, podněcovat aktivitu, tvořivost, toleranci a ohleduplnost k životnímu prostředí, utvářet zdravý životní styl a vnímání estetických hodnost prostředí, vést k citlivému a vnímavému přístupu k přírodě a přírodnímu a kulturnímu dědictví. ZÁJMOVÉ VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKŮ: v rámci školní družiny je věnován den pokusům souvisejícím s přírodou a vztahy v přírodě, v rámci počítačového
kroužku – vyhledávání na internetu stránek s ekologickým zaměřením, informací o ekologii a přírodě. DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ PEDAGOGICKÝCH PRACOVNÍKŮ: účast na kurzech související s biologií a EVVO. MATERIÁLNÍ A PROSTOROVÉ ZABEZPEČENÍ: škola má k dispozici kvalitní pomůcky na výuku a vzdělávání v přírodovědných a společenských oblastech, průběžně jsou dále doplňovány (počítačové programy s přírodovědnou tematikou, informační DVD, názorné pomůcky) ENVIROMENTÁLNĚ VHODNÝ PROVOZ ŠKOLY: škola třídí odpad a ve svých prostorách poskytuje žákům možnost rozvíjení kladného vztahu k živé přírodě chovem drobných živočichů a pěstováním rostlin. SPOLUPRÁCE ŠKOLY S OKOLÍM: škola je zapojena do výtvarných soutěží s ekologickou tématikou, je účastníkem projektu EVVOLUCE
DLOUHODOBÉ PROJEKTY EVVO NA ŠKOLE:
- třídění odpadů - výchova vztahu k živé přírodě – chov drobných živočichů a péče o ně (morčata a tropický šnek) - sběr použitého kuchyňského oleje KRÁTKODOBÉ PROJEKTY:
- výtvarné soutěže s přírodovědnou tematikou - projektové dny - spolupráce s místním Mysliveckým sdružením - přírodovědné exkurze – muzea, botanická zahrada, blízké okolí - přírodovědné soutěže žáci: mají získat zájem a kladný vztah ke všemu živému i neživému včetně sebe samých si mají osvojit základní sociální a environmentální návyky a dovednosti se učí samostatně (individuálně i v týmu) AKTIVNĚ: ● seznamování s místem a prostředím, ve kterém dítě žije, a vytváření pozitivního vztahu k němu ● vytváření elementárního povědomí o širším přírodním, kulturním i technickém prostředí, o jejich rozmanitosti, vývoji a neustálých proměnách ● poznávání jiných kultur ● pochopení, že změny způsobené lidskou činností mohou prostředí chránit a zlepšovat, ale také poškozovat a ničit ● osvojení si poznatků a dovedností potřebných k vykonávání jednoduchých činností v péči o okolí při spoluvytváření zdravého a bezpečného prostředí a k ochraně dítěte před jeho nebezpečnými vlivy ● rozvoj úcty k životu ve všech jeho formách ● rozvoj schopnosti přizpůsobovat se podmínkám vnějšího prostředí i jeho změnám ● vytvoření povědomí o vlastní sounáležitosti se světem, s živou a neživou přírodou, lidmi, společností, planetou Zemí Obsah činnosti: ● přirozené pozorování blízkého prostředí a života v něm, okolní přírody, kulturních i technických objektů, vycházky do okolí, výlety ● aktivity zaměřené k získávání praktické orientace v obci (vycházky do ulic, návštěvy obchodů, návštěvy důležitých institucí, budov a dalších pro dítě významných objektů) ● sledování událostí v obci a účast na akcích, které jsou pro dítě zajímavé ● poučení o možných nebezpečných situacích a dítěti dostupných způsobech, jak se chránit (dopravní situace, manipulace s některými předměty a přístroji, kontakt se zvířaty, léky, ● jedovaté rostliny, běžné chemické látky, technické přístroje, objekty a jevy, požár, povodeň a jiné nebezpečné situace a další nepříznivé přírodní a
povětrnostní jevy), využívání praktických ukázek varujících dítě před nebezpečím ● hry a aktivity na téma dopravy, cvičení bezpečného chování v dopravních situacích, kterých se dítě běžně účastní, praktický nácvik bezpečného chování v některých dalších situacích, které mohou nastat ●praktické užívání technických přístrojů, hraček a dalších předmětů a pomůcek, se kterými se dítě běžně setkává ●přirozené i zprostředkované poznávání přírodního okolí, sledování rozmanitostí a změn v přírodě (příroda živá i neživá, přírodní jevy a děje, rostliny, živočichové, krajina a její ráz, podnebí, počasí, ovzduší, roční období) ●práce s literárními texty, s obrazovým materiálem, využívání encyklopedií a dalších médií kognitivní činnosti (kladení otázek a hledání odpovědí, diskuse nad problémem, vyprávění, poslech, objevování) ●praktické činnosti, na jejichž základě se dítě seznamuje s různými přírodními i umělými látkami a materiály ve svém okolí a jejichž Očekávané výstupy: ● orientovat se bezpečně ve známém prostředí i v životě tohoto prostředí (doma, v budově mateřské školy, v blízkém okolí) ● zvládat běžné činnosti a požadavky na dítě kladené i jednoduché praktické situace, které se doma a v mateřské škole opakují, chovat se přiměřeně a bezpečně doma i na veřejnosti (na ulici, na hřišti, v obchodě, u lékaře apod.) ● uvědomovat si nebezpečí, se kterým se může ve svém okolí setkat, a mít povědomí o tom, jak se prakticky chránit (vědět, jak se nebezpečí vyhnout, kam se v případě potřeby obrátit o pomoc) ● osvojit si elementární poznatky o okolním prostředí, které jsou dítěti blízké, pro ně smysluplné a přínosné, zajímavé a jemu pochopitelné a využitelné pro další učení a životní praxi ● mít povědomí o širším společenském, věcném, přírodním, kulturním i technickém prostředí i jeho dění v rozsahu praktických zkušeností a dostupných praktických ukázek v okolí dítěte ● vnímat, že svět má svůj řád, že je rozmanitý a pozoruhodný, nekonečně pestrý a různorodý - jak svět přírody, tak i svět lidí (mít elementární povědomí o existenci různých národů a kultur, různých zemích, o planetě Zemi, vesmíru apod.) ● všímat si změn a dění v nejbližším okolí ● porozumět, že změny jsou přirozené a samozřejmé (všechno kolem se mění, vyvíjí, pohybuje a proměňuje a že s těmito změnami je třeba v životě počítat), přizpůsobovat se běžně proměnlivých okolnostem doma i v mateřské škole ● mít povědomí o významu životního prostředí (přírody i společnosti) pro člověka, uvědomovat si, že způsobem, jakým se dítě i ostatní v jeho okolí chovají, ovlivňují vlastní zdraví i životní prostředí ● rozlišovat aktivity, které mohou zdraví okolního prostředí podporovat a které je mohou poškozovat, všímat si nepořádků a škod, upozornit na ně ● pomáhat pečovat o okolní životní prostředí (dbát o pořádek a čistotu, nakládat vhodným způsobem s odpady, starat se o rostliny, spoluvytvářet pohodu prostředí, chránit přírodu v okolí, živé tvory apod.) ● prostřednictvím získává zkušenosti s jejich vlastnostmi (praktické pokusy, zkoumání, manipulace s různými materiály a surovinami) ● využívání přirozených podnětů, situací a praktických ukázek v životě a okolí dítěte k seznamování dítěte s elementárními dítěti srozumitelnými reáliemi o naší republice) ● pozorování životních podmínek a stavu životního prostředí, poznávání ekosystémů (les, louka, rybník apod.)
● ekologicky motivované hravé aktivity (ekohry) ● smysluplné činnosti přispívající k péči o životní prostřední a okolní krajinu, pracovní činnosti, pěstitelské a chovatelské činnosti, činnosti zaměřené k péči o školní prostředí, školní zahradu a blízké okolí Klíčové kompetence: K důležitým kompetencím rozvíjených EVVO patří zejména: V oblasti kompetencí k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální: ● aktivně využívat kooperativní a komunikační dovednosti jako nástroje pro řešení problémů životního prostředí, ● hledat různé varianty řešení problémů životního prostředí ● schopnost kriticky posuzovat a vyhodnocovat informace související s životním prostředím. V oblasti pracovní kompetence, v rámci odborných kompetencí (ve středním odborném vzdělávání): ● osvojit si praktické dovednosti pro chování a pobyt v přírodě i při zacházení s přírodou a uplatňovat je v každodenním životě ● uplatňovat principy udržitelného způsobu života v občanském a pracovním jednání (odpovědně a ekonomicky nakládat s přírodními zdroji a odpady v souladu se strategií udržitelného rozvoje, minimalizovat negativní vlivy na životní prostředí). V oblasti kompetence občanské: ● znát z vlastní zkušenosti přírodní a kulturní hodnoty ve svém okolí, chápat příčiny a následky jejich poškozování, rozumět jedinečnosti svého regionu a jeho potřebám, ● uvažovat v souvislostech, vnímat závislost rozvoje lidské společnosti na přírodě a na stavu životního prostředí, porozumět zákonitostem biosféry, ekonomické, sociální a ekologické provázanosti světa, problémům životního prostředí z globálního i lokálního hlediska a jejich příčinám, ● orientovat se ve vývoji vztahu člověka a přírody a poučit se z problémů životního prostředí od minulosti až po současnost a v tomto kontextu pak uvažovat o budoucnosti, ● odpovědně jednat vůči přírodě a prostředí v každodenním životě a aktivně a kvalifikovaně se Účastnit se ochrany životního prostředí včetně zapojení do souvisejících veřejných diskusí a rozhodovacích procesů o využívání krajiny, ● projevovat pokoru, úctu k životu ve všech jeho formách a k hodnotám, které neumí vytvořit člověk, oceňovat svébytnou hodnotu a krásu přírody a krajiny, vnímat a být schopen hodnotit různé postoje k postavení člověka v přírodě a k chování člověka vůči přírodě.
XII. INTEGRAČNÍ PROGRAM - vzdělávání žáků nadaných a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Montessori didaktické postupy jsou pedagogikou přísně individuální, každému dítěti je věnována maximální pozornost a dítě postupuje optimálním tempem při zvládání učiva. Pro případ diagnostikování odlišností ve vývoji vzdělávaných dětí, které by byly kvalifikovány jako porucha nebo speciální nadání je ve škole postupně zpracováván integrační program. Integrační program školy je nastaven tak, aby umožňoval osobnostní rozvoj každého žáka ve prospěch jeho osobnostního maximálního rozvoje. Formulář pro individuální vzdělávání Individuální vzdělávací plán – žák XY Nástup školní docházky odložen – v souladu s věkem Dosavadní průběh učení – upřesnění oblasti potíží – nadání Závěry institucí, kde byl žák vyšetřen Přístup rodiny Cíl Hlavní úkoly – zadání konkrétních způsobů nápravy – rozvoje pro žáka učitele rodiče Datum, místo schůzky konané nad tímto plánem a podpisy podpis žáka podpis učitele
podpis rodičů zákonných zástupců
Zásady pro zabezpečení výuky mimořádně nadaných žáků: ● spolupráce s PPP ● individuální plán a přístup učitele ● příprava prostředí (didaktické pomůcky, počítačové programy) ● možnost „přeskakování ročníku“ ● respektování jejich vlastního pracovního tempa ● podpora jejich vlastních postupů řešení úloh a situací Do integračního programu jsou zařazeni především žáci s SVP nebo chování a žáci sociálně znevýhodnění. Další skupinou jsou žáci, kteří mají méně závažné poruchy řeči, sluchu. Tito žáci jsou vzděláváni podle individuálních vzdělávacích plánů (IVP), které jsou zpracovány na základě školního vzdělávacího programu a vycházejí ze specifických vzdělávacích potřeb žáků. Upravují obsah, formy a podmínky jejich vzdělávání. Na sestavení IVP se podílí: třídní učitel, vyučující příslušných předmětů, pedagogicko-psychologická poradna, rodiče, případně další odborníci. IVP schvaluje ředitel školy. Dlouhodobě spolupracujeme s odborným poradenským zařízením – Pedagogicko psychologickou poradnou Tábor, SPC pro vady řeči Týn nad Vltavou, Arpidou.
XIII. ŠVP ŠD
ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ŠKOLNÍ DRUŽINU ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA SLAPY Ředitelka školy: Mgr. Zdeňka Sedláková Vedoucí vychovatelka: Markéta Multušová
1. Charakteristika školní družiny: Hlavním posláním ŠD je smysluplné vyplnění volného času, zabezpečení zájmové činnosti, odpočinku a rekreace žáků. Školní družina není pokračováním školního vyučování. Důležitým prostředkem činnosti je hra, která přináší kladný zážitek, je svobodným jednáním, můžeme ji opakovat, přináší žákům dobrodružství. Školní družina umožňuje ranní a odpolední činnost dětí, která se skládá z odpočinkové, rekreační a zájmové činnosti, zaměřené na potřeby a zájmy dětí. Tyto aktivity probíhají v hodinách, kdy děti nenavštěvují žádný zájmový kroužek. Děti mohou relaxovat při poslechu pohádek, při stolních a zábavných hrách. Pohyb na čerstvém vzduchu je zajištěn pobytem školní zahradě a občasnými vycházkami po okolí školy. Každý den probíhá řízená zájmová činnost formou zábavných her, pohybových her, různých soutěží a rukodělných činností. Děti si sami mohou zvolit, zda se řízené činnosti zúčastní. Při rekreační činnosti mohou děti využívat školní počítače, různé didaktické hry a stavebnice a Montesorri aktivity. Program ŠD je koncipován pro děti, které bydlí v místě školy, nebo v přilehlých obcích. Vzděláváme děti ve věku 6 – 10 let. Činnost ŠD se prolíná částečně i s činností MŠ – především v pozdějších odpoledních hodinách. Školní družina je součástí programu a systému Montessori, fungující na ZŠ a MŠ. Je součástí Základní školy, část činností probíhá ve společných prostorách ve MŠ a část ve volných třídách ZŠ. Družinové děti mohou využít pro pohybové aktivity hřiště na zahradě školy, tělocvičnu v prostorách školy, počítačovou učebnu i počítač ve MŠ. Na všech počítačích je zaveden internet a výukové programy. Stravování probíhá ve školní jídelně.
2. Personální podmínky: Zájmové vzdělávání je řízené kvalifikovanými vychovateli.
3. Provoz školní družiny: Ranní družina je v provozu od 6.45 do 7.40 hod. Odpolední školní družina je v provozu od 10.45 předání po ukončení vyučování a končí ukončením družiny a všech zájmových kroužků organizované školní družinou v pondělí a středu v 16.30, v úterý, čtvrtek a pátek do 16.00 hod. Od 15.00 bývají žáci spojeni s MŠ. Školní družina vykonává činnost ve dnech školního vyučování. O provozu v době řádných školních prázdnin rozhoduje ředitelka školy. Školní družina ke své činnosti užívá prostory v budově, tělocvičnu, školní hřiště, okolí ZŠ a MŠ Slapy. Zařazování žáků do školní družiny: V souladu se zákonem č. 561/2004 Sb. (Školský zákon) a s ohledem na kapacitu školní družiny (40 žáků), stanovuje ředitelka školy kritéria pro přijímání dětí do školní družiny (ŠD). Činnost družiny je určena žákům I. stupně ZŠ. Do ŠD může být zapsáno maximálně 40 pravidelně docházejících žáků. ŠD je rozdělena na 2 oddělení. O přijetí žáka do školní družiny ve formě uvedené se rozhoduje na základě písemné přihlášky, její součástí je písemné sdělní zákonných zástupců žáka o rozsahu docházky a o způsobu odchodu žáka z družiny. Tyto jsou zaznamenány na zápisním lístku. O zařazení žáka do školní družiny rozhoduje ředitelka školy. Bez přihlášky nemůže ŠD dítě navštěvovat. Do ŠD jsou přednostně přijímáni žáci 1., a 2. ročníku. V případě volné kapacity mohou navštěvovat ŠD i žáci vyšších ročníků. Vyloučení ze školní družiny může stanovit ředitelka školy z důvodu neplacení poplatků za stravné a zájmových aktivit školní družiny a úhradu za školní družinu. Nebo z důvodu hrubého porušení vnitřního řádu školní družiny.
4. Podmínky pro hygienické a bezpečné působení: ● vhodná struktura činnosti a skladba zaměstnání – vychovatel/ka vybírá věkově přiměřenou činnost, při které nedojde ke zranění dítěte ● stravovací návyky a pitný režim – vychovatel/ka dbá na hygienu a kulturu stolování, dohlíží nad pitným režimem dětí (pití v ŠJ, šťáva v ŠD) ● zdravé prostředí – podle platných norem, tj. dle vyhlášky ministerstva č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání mladistvých (vlastní vybavené prostory, odpovídající světlo, teplo, bezhlučnost, čistota, větrání, vhodný nábytek, hygienické vybavení prostorů) ● bezpečné pomůcky – vychovatel/ka dbá na používání věkově přiměřených pomůcek ● ochrana před úrazy a eliminace nebezpečných situací – vychovatel/ka eliminuje možné úrazy proškolením na začátku školního roku a opakováním během školního roku. Svým pedagogickým působením neustále nabádá k dodržování bezpečnosti, děti má neustále v zorném poli. ● označení nebezpečných předmětů – vychovatelka seznámí žáky s provozními řády využívaných prostor – škola, ŠJ, ŠD, tělocvična, zahrada ● bezpečnost silničního provozu – děti jsou na začátku roku poučeny o bezpečnosti silničního provozu, během roku je poučení opakováno. Pokud dojde k situaci, že se počet dětí navýší nad 25, je pověřena doprovodem dětí další osoba.
● dostupnost prostředků první pomoci – školní družina je vybavena dostupně umístěnou lékárničkou PP
5. Činnost se zákonnými zástupci a jinými subjekty: Pravidelně se podílíme na akcích organizovaných školou.
6. Zájmová činnost: Zájmové kroužky ve ŠD jsou dělené, všechny kroužky probíhají ve škole a náplň určuje pedagog, který kroužek vyučuje. Nabídka kroužků se mění podle zájmů dětí a s ohledem na personální obsazení školy a zaměření pedagogů. Plány a organizace zájmových kroužků je v souladu s cíli ŠD. Zaměřují se na oblast sportovní, kulturní, přírodovědné, technické a rukodělné.
7. Práce s dětmi se SVP Děti se SPV jsou v družině rozvíjeny hravou formou. Dítě má možnost pracovat s pomůckami a volit takové činnosti, kterými posiluje oslabené kognitivní funkce.
8. Vzdělávací a výchovné oblasti Člověk a jeho svět 1. Místo, kde žijeme – poznávání nejbližšího okolí, organizace školy, školní družiny, významné objekty v obci, orientace v prostoru a čase, historie obce, bezpečnost na cestě do školy – při vycházkách, dopravní výchova – kompetence činnostní a občanské 2. Lidé kolem nás – zásady vhodného společenského chování, tolerance, empatie, vzájemná úcta, komunikace – verbální i neverbální, dodržování hygienických pravidel, předcházení šikaně, vzájemná úcta a vztah k životu – kompetence k řešení problémů, komunikativní, sociální. 3. Lidé a čas – správné návyky režimu dne, vytváření vhodných pravidel a jejich dodržování, schopnost organizovat a využívat volný čas účelně – kompetence ke správnému nakládání s volným časem, předcházení špatným návyků a negativním společenským vlivům. 4. Rozmanitost přírody – ŠD navazuje na rozšiřující program školy ve vytváření vztahu k přírodě živé i neživé, sledování změn v přírodě, využívání odborné literatury, výtvarné zpracování sledovaných předmětů a jevů, ekologická výchova – kompetence k učení, vizualizace, rozvoj vnímání detailů, syntéza a analýza. 5. Člověk a jeho zdraví – poznávání sebe sama, péče o zdraví, zdravotní prevence, osobní hygiena, čistota, poučení o úrazech a předcházení jim, ošetření drobných poranění. Pohybové hry, relaxace, pitný režim – kompetence komunikativní, sociální, interpersonální a občanské.
Informační a komunikační technologie Děti mají možnost pracovat na PC umístěném ve třídách ZŠ – vyhledávání informací na internetu, informovanost o nebezpečí na internetu, práce s textem i obrázky, hry především vzdělávací, výukové a logické. Umění a kultura Výtvarná výchova – osvojení estetického pohledu, krásno, vnímání světa, tvořivost, citlivost, vyjádření neverbální formou – linie, barvy, gesta, mimika. Obohacení emocionálního života. Pohybová výchova – relaxační cvičení, poslech hudby, vnímání hudby, vyjádření hudby pohybem – prostorová orientace, orientace na vlastním těle Rozvoj senzomotorické koordinace, vizuálního a sluchového vnímání – pomůcky Montessori systému. Cíle ŠVP školní družiny ● Rozvoj osobnosti člověka. ● Získání širšího všeobecného přehledu. ● Pochopení a uplatňování zásad demokracie, včetně práv a povinností dítěte. ● Utváření vědomí národní a státní příslušnosti, respekt a tolerance k jiné etnické, kulturní a náboženské skupině. ● Ochrana životního prostředí, orientace na zkoumání a vnímání přírodních jevů a jejich chápání v kontextu s působením člověka, třídění odpadů. ● Dodržování bezpečnosti a ochrana zdraví. ● Rozvoj aktivit v rámci Montessori systému Klíčové kompetence Dlouhodobý proces, souhrn vědomostí, dovedností, schopností a postojů, které děti získávají v průběhu několikaleté docházky do školní družiny, a které se prolínají všemi činnostmi zájmového vzdělávání. KOMPETENCE K UČENÍ – učení se s chutí, touha po poznání, schopnost dokončit práci, kladení otázek a hledání odpovědí na ně, schopnost dát získané vědomosti do souvislostí a jejich uplatnění v praktických situacích. KOMPETENCE K ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ – všímá si dění kolem sebe, při řešení situací užívá logické, matematické a empirické postupy, chápe, že vyhýbání se řešení problému nevede k cíli. KOMUNIKATIVNÍ KOMPETENCE – ovládá řeč, jasně a srozumitelně se vyjadřuje, umí vyjádřit své myšlenky, přání a postoje, komunikuje bez
ostychu mezi vrstevníky i s dospělými, dává přednost kultivovanému projevu, redukuje slova hrubá a nespisovná. SOCIÁLNÍ A INTERPERSONÁLNÍ KOMPETENCE – samostatně rozhoduje o svých činnostech a je si vědomo následků svých rozhodnutí, projevuje ohleduplnost, citlivost, rozpozná nevhodné chování, nespravedlnost, agresivitu, šikanu. Spolupracuje ve skupině, dokáže se prosadit i podřídit – přijmout kompromis, respektuje jiné, je tolerantní k odlišnostem. ČINNOSTNÍ A OBČANSKÉ KOMPETENCE – učí se plánovat, organizovat, řídit a hodnotit, je schopno sebehodnocení, odhaduje rizika svého chování, odpovědně přistupuje k úkolům a povinnostem, uvědomuje si práva svá i druhých, chová se odpovědně k životnímu prostředí, dbá na své osobní zdraví i na zdraví druhých. KOMPETENCE K VYUŽÍVÁNÍ VOLNÉHO ČASU – orientuje se v nabízených možnostech trávení volného času, umí si vybrat zájmové činnosti podle vlastních dispozic, rozvíjí své zájmy v řízené činnosti i individuálně. Dokáže odmítnout nevhodnou nabídku trávení volného času.
9. Časový plán činnosti ve školní družině: Plán je rozvržen do čtyř bloků dle ročního období. a) Téma: podzimní období Tematické okruhy: začátek školního roku, škola, třída, ŠD, ŠJ – stolování, hygiena stolování, pravidla slušného chování, úcta k dospělým, příroda na podzim, estetika Škola: poznej a orientuj se ve škole, okolí školy, okolí družiny, dopravní situace, Stolování: hygiena rukou, pravidla stolování, zdravá strava Slušné chování: mezilidské vztahy, zdravení, prošení, děkování, úcta Estetika: barvy podzimu, výtvarné a pracovní techniky, práce s přírodninami Věk: věkové přizpůsobení žákům ZŠ Pomůcky: knihy, časopisy, encyklopedie, mapy, výtvarné potřeby Cíle:
rozšiřování slovní zásoby a vědomostních obzorů vyjasnění vztahu dítě – dospělý vytváření vztahů dětí mezi sebou eliminace nebezpeční na silnici osvojení si metod práce s informacemi rozvoj estetického cítění
získávání nových poznatků použitelných v dalším životě Obsah: žáci se naučí orientovat se v prostředí a v mezilidských vztazích Metody práce: vysvětlování, komunikace, názorné simulace situací, hry, soutěže, kresby, výtvarné techniky, hudba, zpěv Formy: skupinová práce (děti – vychovatel/ka), individuální práce (dítě – vychovatel/ka) Výstup: Dítě: pojmenovává dění kolem sebe účelně využívá volný čas citlivě vnímá okolní skutečnosti dokáže vyhledávat informace odpovědně plní svěřené úkoly dává věci do souvislostí dokáže diskutovat Klíčové kompetence: kompetence komunikativní – dítě vyjadřuje pocity, umí komunikovat, zpracovává a reprodukuje jednoduché texty, formuluje své myšlenky srozumitelně a souvisle, účastní se diskuzí, nebojí se vyjádřit vlastní názor kompetence sociální a personální – využívá zkušeností jiných lidí, přijímá hodnocení svých výsledků, pečuje o své fyzické a duševní zdraví, uznává autoritu, umí pracovat v kolektivu, přijímá hodnocení svých výsledku radu i kritiku, pečuje o své fyzické a duševní zdraví kompetence pracovní – dítě se připravuje na budoucnost v oblasti vzdělání, zručnosti a dovednosti kompetence k učení – poznává smysl a cíl učení, podílí se na plánování, řízení a organizování vlastního učení, vyhledávání informací, stanovuje si cíle a priority Průřezová témata: osobnostní a sociální výchova – pracovní listy, psychosociální a kontaktní hry environmentální výchova b) Téma: zimní období Tematické okruhy: zimní sporty, příroda, zdraví, tradice a zvyky, literatura, estetika - zručnost, environmentální výchova, Příroda: pozorování, přezimující ptactvo, krmení ptáků, výroba krmítek
Zdraví: otužování, zdravá strava, skladba jídelníčku, ovoce, hygiena stolování, Tradice a zvyky: Advent, Vánoce, Tři králové, Masopust, zpěv a poslech koled Literatura: čtení vánočních příběhů Estetika: zimní barvy, výtvarné a pracovní techniky Environmentální výchova: osvojení si návyku třídění odpadu
Věk: věkové přizpůsobení žákům ZŠ Pomůcky: knihy, časopisy, encyklopedie, mapy, výtvarné potřeby, příbory, nádobí, prostírání, zrní pro ptáky, dřevo, hřebíky, kladívka. Cíle: osvojení si metod práce s informacemi rozvoj estetického cítění získávání nových poznatků použitelných v dalším životě rozšiřování znalostí a dovedností využití praktických zkušeností účelné trávení volného času rozvoj pohybu, uvolnění, relaxace rozvoj individuálních schopností Obsah: žáci se naučí orientovat se v prostředí, chránit své zdraví, rozumět svému tělu Metody práce: vysvětlování, komunikace, názorné simulace situací, hry, soutěže, kresby, výtvarné techniky, hudba, zpěv Formy: skupinová práce (děti – vychovatel/ka), individuální práce (dítě – vychovatel/ka) Výstup: Dítě: pojmenovává dění kolem sebe účelně využívá volný čas citlivě vnímá okolní skutečnosti dokáže vyhledávat informace odpovědně plní svěřené úkoly dává věci do souvislostí dokáže diskutovat Klíčové kompetence: kompetence komunikativní – dítě vyjadřuje pocity, umí komunikovat, formuluje své myšlenky, aktivně se účastní diskuzí, zpracovává jednoduché texty a témata, dokáže pracovat ve skupině kompetence sociální a personální – přijímá hodnocení svých výsledků, radu i kritiku, dále se vzdělává, pečuje o své fyzické i psychické zdraví,
využívá zkušeností jiných lidí, dokáže komunikovat, uznává autoritu, podporuje mezilidské vztahy a vyzná se v nich kompetence pracovní – dítě se připravuje na budoucnost v oblasti vzdělání, zručnosti a dovednosti kompetence k učení – poznává smysl a cíl učení, podílí se na plánování, řízení a organizování vlastního učení, vyhledává potřebné informace, efektivně se učí a pracuje, realisticky hodnotí své výsledky Průřezová témata: osobnostní a sociální výchova – pracovní listy, psychosociální a kontaktní hry environmentální výchova c) Téma: jarní období Tematické okruhy: sport, příroda, domov – rodina, komunikace, zájmy, literatura, hudba, pracovně-technické činnosti, opakování zásad stolování, naše obec Příroda: pozorování, jarní květiny, kvetoucí stromy, mláďata, hnízdění ptáků, přírodovědné vycházky Komunikace: verbální, neverbální, porozumění, chápání druhých, empatie Literatura: dětská poezie a próza, ilustrace, ilustrátoři Domov: rodiče, sourozenci, prarodiče, úcta ke stáří, bydlení Obec: známé osobnosti a okolí, pamětní místa, historicky zajímavé objekty Věk: věkové přizpůsobení žákům ZŠ Pomůcky: knihy, časopisy, encyklopedie, mapy, výtvarné potřeby, pracovní materiál Cíle: osvojení si metod práce s informacemi rozvoj estetického cítění získávání nových poznatků použitelných v dalším životě rozšiřování znalostí a dovedností využití praktických zkušeností účelné trávení volného času rozvoj individuálních schopností rozvoj slovní zásoby, odborná terminologie Obsah: žáci se naučí používat verbální i neverbální komunikaci, poznávat a chránit přírodu, sžívat se s ní Metody práce: vysvětlování, komunikace, názorné simulace situací, hry, soutěže, kresby, výtvarné techniky, hudba, zpěv Formy: skupinová práce (děti – vychovatel/ka), individuální práce (dítě – vychovatel/ka)
Výstup: Dítě: pojmenovává dění kolem sebe účelně využívá volný čas citlivě vnímá okolní skutečnosti dokáže vyhledávat informace odpovědně plní svěřené úkoly dokáže diskutovat přijímá a plní odpovědně jemu svěřené úkoly pracuje v souvislostech účastní se diskusí a vyjadřuje vlastní názor Klíčové kompetence: kompetence komunikativní – dítě vyjadřuje pocity, umí komunikovat, formuluje své myšlenky srozumitelně a souvisle, zpracovává jednoduché texty, vyjadřuje se a vystupuje v souladu se zásadami kultury projevu a chování kompetence sociální a personální – dítě spolupracuje, odhaduje výsledky svého jednání a chování v různých situacích, stanovuje si cíle a priority, využívá zkušeností jiných lidí, přijímá radu i kritiku, zvládá mezilidské vztahy kompetence pracovní – dítě se připravuje na budoucnost v oblasti vzdělání, zručnosti a dovednosti kompetence k učení – poznává smysl a cíl učení, podílí se na plánování, řízení a organizování vlastního učení, dále se vzdělává, umí používat pojmy kvalifikovaného charakteru při řešení konkrétních úkolů, klade si vzdělávací cíle, dokáže realisticky hodnotit své výsledky Průřezová témata: osobnostní a sociální výchova – pracovní listy, psychosociální a kontaktní hry environmentální výchova d) Téma: letní období Tematické okruhy: sport, příroda, zájmy, literatura, hudba, barvy, prázdniny Příroda: pozorování, květiny, přírodovědná vycházka, práce s encyklopedií Literatura: četba Barvy: letní odstíny, tematické výtvarné a rukodělné práce Prázdniny: táborové písně, orientace v přírodě a terénu, první pomoc v přírodě, ochrana zdraví Čas: rozsah Věk: věkové přizpůsobení žákům ZŠ. Pomůcky: knihy, časopisy, encyklopedie, výtvarné potřeby, pracovní materiál
Cíle:
osvojení si metod práce s informacemi rozvoj estetického cítění získávání nových poznatků použitelných v dalším životě rozšiřování znalostí a dovedností využití praktických zkušeností účelné trávení volného času rozvoj individuálních schopností rozvoj slovní zásoby, odborná terminologie
Obsah: žáci se naučí orientaci v přírodě, získají praktické dovednosti při pobytu venku, naučí se komunikovat a spolupracovat při aktivitách a hrách v přírodě Metody práce: vysvětlování, komunikace, názorné simulace situací, hry, soutěže, kresby, výtvarné techniky, hudba, zpěv Formy: skupinová práce (děti – vychovatel/ka), individuální práce (dítě – vychovatel/ka) Výstup: Dítě: pojmenovává dění kolem sebe účelně využívá volný čas citlivě vnímá okolní skutečnosti dokáže vyhledávat informace odpovědně plní svěřené úkoly dokáže diskutovat přijímá a plní odpovědně jemu svěřené úkoly pracuje v souvislostech účastní se diskusí a vyjadřuje vlastní názor Klíčové kompetence: kompetence komunikativní – dítě vyjadřuje pocity, formuluje své myšlenky srozumitelně a souvisle, zpracovává jednoduché texty, vystupuje v souladu se zásadami kultury projevu a chování, nebojí se aktivně účastnit diskuse kompetence sociální a personální – dítě spolupracuje, odhaduje výsledky svého jednání a chování v různých situacích, stanovuje si cíle a priority, využívá zkušeností jiných lidí, přijímá radu i kritiku, zvládá mezilidské vztahy kompetence pracovní – dítě se připravuje na budoucnost v oblasti vzdělání, zručnosti a dovednosti, přijímá a odpovědně plní svěřené úkoly, podněcuje týmovou práci vlastními návrhy kompetence k učení – poznává smysl a cíl učení, podílí se na plánování, řízení a organizování vlastního učení, dále se vzdělává, umí používat
pojmy kvalifikovaného charakteru při řešení konkrétních úkolů, klade si vzdělávací cíle, dokáže realisticky hodnotit své výsledky, ke svému učení využívá různé informační zdroje, včetně zkušeností svých a jiných lidí, experimentuje Průřezová témata: osobnostní a sociální výchova – pracovní listy, psychosociální a kontaktní hry environmentální výchova
11. Zájmové vzdělávání v pravidelné činnosti ve školní družině: Pravidelná činnost ve školní družině: odpočinková a rekreační činnost – spontánní činnost ve třídách nebo na školní zahradě vedoucí k relaxaci a odreagování po školní výuce příprava na vyučování – didaktické hry, matematické a vědomostní soutěže, kvízy, individuální čtení, prohlubování školních znalostí řízená činnost - kultura, sport, zvyky, tradice, obyčeje, literatura, etická výchova, hudba, zpěv, rytmické hry, řízené hry kroužky
Vychovatelka ŠD – Markéta Multušová Ředitelka – Mgr. Zdeňka Sedláková Použitá literatura: Čerpáno z materiálů ročního diplomovaného kurzu Montessori VUP Praha – Rámcově vzdělávací program pro základní vzdělávání M. Montessori – Tajuplné dětství O. Zelinková – Pomoz mi, abych to dokázal sám Učebnice FRAUS matematika, prvouka, přírodověda
Při tvorbě ŠVP jsme spolupracovali s dalšími Montessori zařízeními v ČR. Poslední aktualizace 27. 8. 2013