Masarykova univerzita Pedagogická fakulta KATEDRA ČESKÉHO JAZYKA A LITERATURY
Mladí autoři v české fantasy literatuře Diplomová práce
Brno 2013
Vedoucí diplomové práce:
Vypracovala:
PhDr. Milena Šubrtová, Ph.D.
Anna Hronová
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou diplomovou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
V Brně dne...................2013
............................................... Podpis
Poděkování Velmi děkuji paní doktorce Mileně Šubrtové za její vedení, pomoc, cenné rady k diplomové práci a vstřícnost.
Obsah Úvod .................................................................................................................................. 7 1. Ţivoty a díla vybraných nedospělých českých autorů fantasy ...................................... 9 1.1 Agáta Kestřánková .................................................................................................. 9 1.2 Josef Němec .......................................................................................................... 11 1.3 Inesa Trojovská ..................................................................................................... 13 1.4 Iva Vyhnánková .................................................................................................... 14 2. Analýza vybraných děl českých nedospělých autorů fantasy ..................................... 15 2.1 Vybraná díla a jejich ţánr ..................................................................................... 15 2.1.1 Co je to fantasy .............................................................................................. 15 2.1.2 Dělení fantasy, její dílčí subţánry .................................................................. 17 2.1.3 Proč náleţí vybraná díla právě do literatury fantasy ...................................... 19 2.2 Symbolika názvů ve spojitosti s postavami a dějem ............................................. 22 2.3 Příběhové linie, jejich rozvrţení v jednotlivých dílech nedospělých autorů a jejich souvislost s postavami a dějem ................................................................................... 27 2.3.1 Příběhové linie povídek Agáty Kestřánkové.................................................. 27 2.3.2 Příběhové linie Safírových očí Josefa Němce ................................................ 28 2.3.3 Příběhové linie v díle Inesy Trojovské........................................................... 32 2.3.4 Příběhové linie ve Froddym: příteli z pravěku Ivy Vyhnánkové ................... 36 2.3.5 Vzájemné srovnání pojetí příběhových linií všech autorů ............................. 37 2.4 Narativní aspekty vybraných děl........................................................................... 39 2.5 Charakteristika hlavních postav ............................................................................ 41 2.5.1 Hlavní postavy a jejich charakteristika v povídkách Agáty Kestřánkové...... 41 2.5.2 Hlavní postavy a jejich charakteristika v Safírových očích Josefa Němce .... 44 2.5.3 Hlavní postavy a jejich charakteristika v trilogii Inesy Trojovské ................ 50 2.5.4 Hlavní postavy a jejich charakteristika ve Froddym: příteli z pravěku ......... 52 2.5.5 Vzájemné srovnání charakteristiky hlavních postav všech autorů ................ 55
2.6 Způsob charakteristiky vedlejších postav a případná spojitost těchto postav s klasickými postavami fantasy................................................................................... 59 2.6.1 Vedlejší postavy v povídkách Agáty Kestřánkové ........................................ 59 2.6.2 Vedlejší postavy v Safírových očích Josefa Němce ...................................... 60 2.6.3. Vedlejší postavy v díle Inesy Trojovské ....................................................... 65 2.6.4 Vedlejších postavy ve Froddym: příteli z pravěku Ivy Vyhnánkové............. 67 2.6.5 Vzájemné srovnání pojetí vedlejších postav všech autorů............................. 69 2.7 Aspekt místa .......................................................................................................... 73 2.7.1 Aspekt místa v povídkách Agáty Kestřánkové .............................................. 73 2.7.2 Aspekt místa v Safírových očích Josefa Němce ............................................ 74 2.7.3 Aspekt místa v díle Inesy Trojovské .............................................................. 77 2.7.4 Aspekt místa ve Froddym: příteli z pravěku Ivy Vyhnánkové ...................... 79 2.7.5 Vzájemné srovnání pojetí aspektu místa všech autorů .................................. 79 2.8 Aspekt času ........................................................................................................... 82 2.8.1 Pojetí času v povídkách Agáty Kestřánkové.................................................. 82 2.8.2 Pojetí času v Safírových očích Josefa Němce ................................................ 82 2.8.3 Pojetí času v díle Inesy Trojovské ................................................................. 84 2.8.4 Pojetí času ve Froddym: příteli z pravěku Ivy Vyhnánkové .......................... 85 2.8.5 Vzájemné srovnání pojetí času všech autorů ................................................. 85 2.9 Důleţité tematické komplexy v dílech vybraných autorů ..................................... 87 2.9.1 Téma smrti ..................................................................................................... 87 2.9.2 Boj dobra se zlem ........................................................................................... 90 2.9.3 Téma rodinných vazeb a jejich důleţitosti pro děj......................................... 93 2.9.4 Vývoj postav .................................................................................................. 94 2.10 Mládí autorů a vliv tohoto aspektu na jejich literární díla .................................. 97 Závěr ............................................................................................................................. 100 Přílohy ........................................................................................................................... 104
Příloha 1. Rozhovor s Agátou Kestřánkovou z dopisu z 15. dubna 2013................. 104 Příloha 2. Dopis od Josefa Němce z 14. října 2012 .................................................. 106 Příloha 3. Rozhovor s Josefem Němcem z dopisu z 25. listopadu 2012 .................. 108 Příloha 4. Rozhovor s Ivou Vyhnánkovou z dopisu z 10. ledna 2013. ..................... 110 Seznam příloh ............................................................................................................... 113 Seznam pouţité literatury a dalších zdrojů: .................................................................. 114 Primární literatura: .................................................................................................... 114 Sekundární literatura a zdroje: .................................................................................. 114 Resumé .......................................................................................................................... 119
Úvod Fantasy literatura zaznamenala v posledních letech značný nárůst obliby. Mezi její příznivce patří z velké části mladí, často nedospělí lidé, kteří nejen čtou fantasy literaturu, ale začali se i věnovat tvorbě vlastních fantasy děl. Ta většinou publikují na internetu, před několika lety však vstoupil do světové fantasy literatury tehdy ještě nedospělý Christopher Paolini, který postupně vydal čtyřdílný román Odkaz Dračích jezdců, jenţ vzbudil velkou pozornost právě kvůli mladému věku svého autora. Christopher Paolini však není jediný nedospělý autor věnující se ţánru fantasy. Mezi další patří např. Flavia Bujorová a její dílo Kameny osudu a mladí autoři se objevili i v české literatuře. Právě čtyřem zástupcům nedospělých autorů české fantasy literatury a jejich tvorbě je věnována tato diplomová práce. Diplomová práce se tedy zabývá analýzou a porovnáním fantasy děl vybraných autorů. Mezi ně patří Agáta Ketřánková a její tři fantasy povídky Cesta mrtvé duše, Sluha a princ aneb jak se stát rytířem a Barbar Ered z knihy Rytíři a jiná havěť, Josef Němec a jeho Safírové oči, Inesa Trojovská se svou trilogií o Saisfrídovi a Karalen, jejíţ jednotlivé díly nesou názvy Kouzlo věků, Tajemství stínů a Předtucha konce, a Iva Vyhnánková a její kniha Froddy: přítel z pravěku. Kaţdé z děl představuje odlišný typ. Zatímco Agáta Kestřánková napsala krátké povídky, ostatní vybraní autoři romány. Přičemţ Froddy: přítel z pravěku je román samostatný, bez jakéhokoli pokračování, Safírové oči jsou sice první částí plánované trilogie (další díly doposud nevyšly), avšak svébytnou a ukončenou částí, a Kouzlo věků, Tajemství stínů a Předtucha konce jsou uzavřenou trilogií, kde na sebe jednotlivé části přímo navazují a konec příběhu přichází aţ v posledním díle. Kaţdý autor tak představuje jiný typ literární tvorby, coţ bylo důleţitým prvkem jejich výběru pro zařazení do této diplomové práce. Diplomová práce se skládá ze dvou částí. V první jsou představeni zvolení autoři a jejich ţivoty, druhá se pak zabývá analýzou jejich děl. Nejprve jsou u jednotlivých děl vyzdviţeny znaky, kvůli kterým se řadí do fantasy literatury, a jsou zařazeny k podţánrům fantasy. Poté následuje rozbor vybraných aspektů jednotlivých děl, mezi které patří názvy, pojetí a rozvrţení příběhových linií, rozbor vyprávěcích situací, charakteristika hlavních postav, charakteristika a rozvrţení 7
vedlejších postav, prostředí děje, uţitý čas a nejdůleţitější tematické komplexy. Všechny tyto jevy jsou analyzovány u kaţdého díla a poté jsou všechny vzájemně porovnány, je poukázáno na jejich rozdíly i společné prvky. Poslední kapitola je věnována otázce, zda a případně jakým způsobem se do děl odrazil mladý věk jejich autorů, zda je nedospělost činitelem, který můţe literární díla od různých autorů ovlivnit tak, ţe v v určitých prvcích vykazují podobnost. Cílem diplomové práce je představit vybrané nedospělé autory a jejich díla a interpretovat zvolené aspekty jednotlivých děl, z nichţ má vystupovat jejich celková charakteristika. Následně pak porovnat jednotlivé prvky mezi všemi autory, odhalit podobnosti i rozdíly mezi nimi a zhodnotit úrovně zpracování daných aspektů a na základě toho sledovat vliv mladého, nedospělého věku autorů na jejich tvorbu, zda tato skutečnost dává dílům některé společné rysy či ne. Objevení narůstající skupiny nedospělých autorů lze sledovat především na internetu, kde jich mnoho publikuje. Autoři fantasy literatury mají mezi nimi poměrně silné zastoupení. Fantasy si našla cestu k mladým lidem, ukázala jim nové světy, upoutala jejich fantazii. Zaţívají skrz ni dobrodruţství a s nárustem mladých hlavních hrdinů se s postavami mohou dobře ztotoţnit a silněji vše proţívat. A některé touha po podobném záţitku jako z četby, avšak ovlivněném jejich představami a přáními, přivedla aţ k psaní vlastních děl. Většina je uveřejní pouze na internetu, kde je nesvazují ţádná pravidla, neboť mladí autoři často tvoří tzv. fanfiction, tedy tvorbu na náměty jiţ vydaného díla. Objevuje se však i originální tvorba. Christopheru Paolinimu, jehoţ dílo bylo předmětem zkoumání bakalářské práce, se podařilo své dílo vydat v kniţní podobě. Stalo se podnětem pro hledání tvorby dalších nedospělých autorů fantasy, avšak v české literatuře a zvolení tématu této diplomové práce tak vychází ze zájmu prozkoumat tuto oblast české literatury.
8
1. Životy a díla vybraných nedospělých českých autorů fantasy 1.1 Agáta Kestřánková Agáta Kestřánková se narodila 31. ledna 1996 v Praze. Její otec je reklamní textař a hudebník a matka pracuje v knihkupectví.1 Po absolvování základní školy nastoupila Agáta na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze na Ţiţkově, kde studuje řezbářství.2 Agáta měla jiţ od dětství ráda příběhy a to ji nakonec přivedlo k vlastní spisovatelské tvorbě.3 Ta se jí zalíbila natolik, ţe po ukončení základní školy hledala mezi středními školami tu, která by ji umoţňovala psaní studovat, avšak dle svých slov ţádnou takovou nenašla, a proto nastoupila na uměleckoprůmyslovou školu s myšlenkou, ţe na psaní zaměří aţ své vysokoškolské studium.4 Prvním literárním dílem, které Agáta vytvořila, byl příběh o barbaru Eredovi, který měl v původní verzi patnáct stran. Tehdy bylo Agátě jedenáct let. Jejím prvním oficiálním dílem byla pohádka Abecedníček, kterou také napsala v jedenácti letech, a zvítězila s ní v soutěţi Zlatá Ema 2008. O rok později získala na internetovém portálu Meredith třetí místo Agátina povídka Cesta mrtvé duše. Do literatury vstoupila o tři roky později, kdy jí v roce 2010 nakladatelství Work in progress vydalo sbírku povídek Rytíři a jiná havěť. V té se nachází i jiţ zmíněný příběh o barbaru Eredovi či Cesta mrtvé duše.5 Tato kniha byla oceněna v celostátní soutěţi mladých autorů Zlatý oříšek 2010 v oboru tvůrčího psaní.6 Kniha je sbírkou krátkých povídek, jeţ patří do různých literárních ţánrů. Lze zde najít detektivní příběhy, příběhy z divokého západu a také několik fantasy povídek. 1
KESTRANEK. Agáta Kestřánková. Wikipedia [online]. 2012 [cit.]. Přístupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ag%C3%A1ta_Kest%C5%99%C3%A1nkov%C3%A1 2 JARDA1966. Planeta YÓ; 20. 1. 2012 -- iVysílání -- Česká televize (3). Youtube [online]. 2012 [cit. 28. 2. 2012]. Přístupné na: http://www.youtube.com/watch?v=inp0EU5zS80&feature=youtu.be 3 KESTŘÁNKOVÁ, Agáta. Rytíři a jiná havěť. 1.vyd. Praha: Work in progress, 2010. 4 JARDA1966. Planeta YÓ; 20. 1. 2012 -- iVysílání -- Česká televize (3). Youtube [online]. 2012 [cit. 28. 2. 2012]. Přístupné na: http://www.youtube.com/watch?v=inp0EU5zS80&feature=youtu.be 5 KESTŘÁNKOVÁ, Agáta. Rytíři a jiná havěť. 1.vyd. Praha: Work in progress, 2010. 6 KESTŘÁNKOVÁ, Agáta. Tam za velkou louží, hejno supu krouží. 1.vyd. Praha: Work in progress, 2011.
9
V roce 2010 vydala Agáta také CD Rytíři v louţi, na kterém je pět namluvených povídek.7 Další rok byla, opět v nakladatelství Work in progress, vydána spisovatelčina druhá povídková kniha s názvem Tam za velkou louží, hejno supů krouží. Je to opět sbírka krátkých povídek, tentokrát však s ucelenou tematikou divokého západu. Na podzim roku 2011 se autorka s povídkou Stařec a hoře umístila na druhém místě v soutěţi Hustopečské brko a na třetím místě v Rýmařovském horizontu.8 Agáta Kestřánková si své knihy i sama ilustruje. První kniha je doplněna o kresby tuţkou a pastely, druhá o kresby tuší.9 Autorka ráda čte a přiznává inspiraci jinými díly pro své povídky. Na počátku její tvorby jí ovlivnili Karel May, Jaroslav Foglar a John Ronald Reuel Tolkien s knihou Hobit.10 V dnešní době se její zájem posunul od literatury oblíbené především mládeţí k sloţitějším dílům, mezi jejiţ tvůrce patří např. Stephem King či Nick Cave.11 Tato diplomová práce se bude zabývat analýzou tří fantasy povídek Agáty Kestřánkové, které se nachází v její knize Rytíři a jiná havěť, a budou následně srovnány s díly dalších nedospělých autorů.
7
SLADKÁ, Andrea. Agáta bezpečně krouţící nad literárními vodami. Studentpoint [online]. 2011 [cit. 28. 2. 2012]. Přístupné na: http://www.studentpoint.cz/168-literatura/4302-agata-bezpecnekrouzici-nad-literarnimi-vodami#.T00Be4caNRI 8 KOPOVÁ, Kateřina: Týden knihoven: Hustopečské brko se setkalo s rekordním zájmem. Hustopece-city [online]. 2011 [cit. 28. 2. 2012]. Přístupné na: http://www.hustopececity.cz/aktuality-elisty/elisty-kultura/tyden-knihoven-hustopecske-brko-se-setkalo-s-rekordnimzajmem.html 9 JARDA1966. Planeta YÓ; 20. 1. 2012 -- iVysílání -- Česká televize (3). Youtube [online]. 2012 [cit. 28. 2. 2012]. Přístupné na: http://www.youtube.com/watch?v=inp0EU5zS80&feature=youtu.be 10 Tamtéţ. 11 KESTRANEK. Agáta Kestřánková. Wikipedia [online]. 2012 [cit.]. Přístupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ag%C3%A1ta_Kest%C5%99%C3%A1nkov%C3%A1
10
1.2 Josef Němec Josef Němec se narodil 9. listopadu 1992 ve Strakonicích v jiţních Čechách. V letech 1998 aţ 2007 navštěvoval Základní školu Dukelská,12 poté vystudoval Gymnázium ve Strakonicích a nyní od roku 2011 je studentem Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích,13 kde studuje kombinaci zeměpis – společenské vědy.14 Josef Němec se jiţ při studiu na gymnáziu začal zapojovat do práce s dětmi na své bývalé základní škole. Pomáhal jako dozor na exkurzích, výletech či dalších akcích. V roce 2010 se také stal hráčem za volejbalový oddíl TJ ČZ STRAKONICE C v okresním přeboru muţů.15 Od konce prázdnin roku 2012 je přispěvatelem blogu iDNES.cz, kde připomíná významné události, recenzuje knihy a vyjadřuje své osobní názory.16 Také se stal přispěvatelem Strakonického deníku, a to od roku 2011.17 Mezi záliby Josefa Němce začalo čtení patřit jiţ na základní škole. Ţánr fantasy se stal brzy jeho oblíbeným, a zejména pak dílo Pán prstenů od Johna Ronalda Reuela Tolkiena, k němuţ chtěl napsat další knihu18, avšak nakonec začal tvořit drobné příběhy o své vlastní třídě.19 Ještě v průběhu povinné školní docházky uzavřel Josef Němec dětskou sázku se svými kamarády – ţe napíše příběh podle hry, kterou si v dětství hrávali. Tuto sázku nakonec vyhrál, v devátém ročníku základní školy v roce 2007 dopsal svou knihu Safírové oči. Poté následovalo hledání nakladatelství, které by ji bylo
12
NĚMEC, Josef. Safírové oči. 1.vyd. Praha: NAKLADATELSTVÍ XYZ, 2009. NĚMEC, Josef. O autorovi. Blog – Josef Němec. [online]. 2012 [cit. 12. října 2012]. Přístupné na: http://josefnemecnemec.blog.idnes.cz/. 14 NĚMEC, Josef. Dopis pro autora. [online]. Pro: Anna Hronová 14. října 2012. [cit. 14. října 2012]. 15 NĚMEC, Josef. O mně. Blog Josefa Němce. [online]. 2011 [cit. 12. října 2012]. Přístupné na: http://josefnemec.webnode.cz/o-mne/. 16 NĚMEC, O autorovi. Josef. Blog – Josef Němec. [online]. 2012 [cit. 12. října 2012]. Přístupné na: http://josefnemecnemec.blog.idnes.cz/. 17 ]. NĚMEC, Josef. Ostatní tvorba a aktivity. Blog Josefa Němce. [online]. 2011 [cit. 12. října 2012]. Přístupné na: http://josefnemec.webnode.cz/ruzna-dilka/ 18 ALEŠOVÁ, Klára. Chtěl bych napsat historický román o Strakonicích. Strakonický deník.cz [online]. 2009 [cit. 31. 1. 2013]. Přístupné na: http://strakonicky.denik.cz/zpravy_region/st_20090719_safirove_oci_rozhovor.html 19 NĚMEC, Josef. O mně. Blog Josefa Němce. [online]. 2011 [cit. 12. října 2012]. Přístupné na: http://josefnemec.webnode.cz/o-mne/. 13
11
ochotno přijmout, aţ se jí ujalo praţské nakladatelství XYZ a v roce 2009 knihu vydalo.20 V roce 2010 začal Josef Němec uveřejňovat román Já a můj brácha,21 později pak další příběh s názvem Můj brácha a já,22 které se nachází na jeho facebookovském profilu.23 Je plánováno vydání nové knihy Josefa Němce Vločky splněných přání, příběhu o dívce, která má jen jediné vánoční přání. Josef Němec jiţ také dokončil druhý díl Safírových očí, jejichţ vydání by se moţná mělo uskutečnit v letech 2013 či 2014. Také začal připravovat historický román ze Strakonic a dále detektivku.24 Kniha Safírové oči Josefa Němce je druhou vybranou fantasy knihou nedospělého autora pro analýzu v této diplomové práci. Bude proveden její rozbor a následné porovnání vybraných aspektů s ostatními zvolenými díly českých nedospělých autorů fantasy.
20
NĚMEC, Josef. O mně. Blog Josefa Němce. [online]. 2011 [cit. 12. října 2012]. Přístupné na: http://josefnemec.webnode.cz/o-mne/. 21 Dostupné online na blogu Josefa Němce: http://josefnemec.webnode.cz/ruzna-dilka/ja-a-mujbracha/ 22 Dostupné onlina na blogu Josefa Němce: http://josefnemec.webnode.cz/ruzna-dilka/muj-bracha-aja/. Připravuje se. 23 NĚMEC, Josef. Ostatní tvorba a aktivity. Blog Josefa Němce. [online]. 2011 [cit. 12. října 2012]. Přístupné na: http://josefnemec.webnode.cz/ruzna-dilka/ 24 NĚMEC, Josef. Knihy Blog Josefa Němce. [online]. 2011 [cit. 12. října 2012]. Přístupné na: http://josefnemec.webnode.cz/knihy/
12
1.3 Inesa Trojovská Inesa Trojovská se narodila 18. května 1993 v Hradci Králové a zde také vystudovala víceleté Gymnázium Bohuslava Balbína.25 Ve svých čtrnácti letech vydala v praţském nakladatelství Petrklíč první díl své série o Saisfrídovi a Karalen Kouzlo věků (2007) a v roce 2008 na něj navázala pokračováními Tajemství stínů a Předtucha konce.26 V roce 2008 se také zúčastnila literární soutěţe o Cenu Hradeckého Škrabáka, kde se umístila v kategorii o výjimečné dílo se svým příběhem Leónská kráska.27
25
O autorovi: Trojovská, Inesa. Daemon [online]. 2008, [cit. 14. října 2012]. Přístupné na: http://www.daemon.cz/autor/4426/trojovska-inesa 26 Inesa Trojovská. BOOKFan [online]. 2011, [cit. 14. října 2012]. Přístupné na: http://www.bookfan.eu/autor/18374/Inesa-Trojovska 27 O Cenu Hradeckého Škrabáka 8. ročník. Spolek přátel krásného slova [online]. 2008, [cit. 14. října 2012]. Přístupné na: http://spks.wgz.cz/8-rocnik/vysledkovy-listina.html
13
1.4 Iva Vyhnánková Iva Vyhnánková, také Iva Fany Vyhnánková, se narodila 18. září 1988 v Praze, odkud se však vzápětí přestěhovala do Králova Dvora u Berouna. Po ukončení základní školy začala studovat na škole Michael, střední škole reklamní a umělecké tvorby v Praze.28 V současnosti studuje na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity v Praze, obor anglický jazyk a výtvarná výchova.29 Mezi zájmy Ivy Vyhnánkové patří četba, psaní příběhů, kreslení a keramika. Ráda se věnuje sportu (jízda na kole, basketbal). Má ráda zvířata a přírodu obecně, zajímá se i o zkameněliny.30 Iva Vyhnánková se také věnuje výtvarnému umění. Tvoří ilustrace k příběhům, které sama napsala, dále ke komiksům (online komiksy Asheron a Dragon Heroes), vypracovává grafické návrhy pro letáky, vizitky a plakáty, tvoří vystřihovánky, omalovánky a artbooky. Spolupracovala s časopisem Mateřídouška, s Českou geologickou službou (omalovánky) a s časopisem 21. století Junior.31 Svou spisovatelskou činnost začala Iva Vyhnánková rozvíjet uţ v pěti letech, kdy si vymýšlela příběhy o svých dvou morčatech. Ty pak v šesté třídě přepracovala, takţe hlavními hrdiny se staly tři děti, které si zaloţily klub Prima Parta a společně pak proţívaly mnohá dobrodruţství. Prvním literárním dílem, jemuţ se dostalo vydání, je kniha Froddy: přítel z pravěku, která vyšla v praţském nakladatelství Portál v roce 2005.32 Druhou a zatím poslední knihou je Příběh o kapybaře, která chtěla létat. Ta byla vydána roku 2011 v nakladatelství Zoner Press. Obě tato díla si Iva Vyhnánková sama ilustrovala.33 Právě její prvotina, Froddy: přítel z pravěku, bude jednou z knih analyzovanou v této diplomové práci, jakoţto fantasy dílo nedospělé autorky.
28
VYHNÁNKOVÁ, Iva. Iva Vyhnánková. Froddy.cz. [online]. 2005 [cit. 12. října 2012]. Přístupné na: http://froddy.fanyart.com/autorka.php. 29 VYHNÁNKOVÁ, Iva. Portfolio. FANYART. [online]. [cit. 12. října 2012]. Přístupné na: http://portfolio.fanyart.com/gallery-cz.php. 30 VYHNÁNKOVÁ, Iva. Iva Vyhnánková. Froddy.cz. [online]. 2005 [cit. 12. října 2012]. Přístupné na: http://froddy.fanyart.com/autorka.php. 31 VYHNÁNKOVÁ, Iva. Portfolio. FANYART. [online]. [cit. 12. října 2012]. Přístupné na: http://portfolio.fanyart.com/gallery-cz.php. 32 VYHNÁNKOVÁ, Iva. Iva Vyhnánková. Froddy.cz. [online]. 2005 [cit. 12. října 2012]. Přístupné na: http://froddy.fanyart.com/autorka.php. 33 VYHNÁNKOVÁ, Iva. Portfolio. FANYART. [online]. [cit. 12. října 2012]. Přístupné na: http://portfolio.fanyart.com/gallery-cz.php.
14
2. Analýza vybraných děl českých nedospělých autorů fantasy 2.1 Vybraná díla a jejich žánr 2.1.1 Co je to fantasy34 Díla nedospělých autorů zvolená pro tuto diplomovou práci patří do ţánru fantasy. Jakými znaky se fantasy literatura vyznačuje? Fantasy je jedním ze základních ţánrů, jenţ patří do fantastické literatury, která svým dějem vybočuje z rámce nám známé literatury.35 Díla patřící do fantastické literatury vytváří obraz skutečnosti prostřednictvím smyšlených prvků, které neodpovídají běţné zkušenosti ani obecně přijatému nazírání světa. Dochází v nich tedy k literárnímu vyuţití individuální svobodné fantazie.36 Jejími základními podţánry jsou science fiction, horor a právě fantasy, 37 ale je moţné sem zařadit i např. romaneta Jakuba Arbese či snové fantazie surrealismu.38 Za hlavní rys fantasy literatury lze povaţovat, kdyţ se v příběhu vyskytuje prvek nadpřirozena (např. nadpřirozené bytosti, magie).39 Tento prvek se sice vyskytuje např. i v pohádkách a v bájích, avšak fantasy na rozdíl od nich neodděluje reálný a kouzelný svět, ale spojuje je v jednotný celek, který je pak zároveň reálný i fantastický.40 Fantasy, jako celá fantastická literatura, předstírá, ţe vyprávěné
34
Tato kapitola byla zpracována na základě kapitoly: Pojem „fantasy“, zařazení do literárního ţánrového kontextu, obecná charakteristika ţánru fantasy v bakalářské práci Literární tvorba Christophera Paoliniho (HRONOVÁ, Anna. Literární tvorba Christophera Paoliniho: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, 2011. 53 l., 25 l. příl. Vedoucí diplomové práce Milena Šubrtová, s. 8-10.) 35 ADAMOVIČ, Ivan. Slovník české literární fantastiky a science fiction. 1.vyd. Praha: R3, 1995. s.6. 36 KOLEKTIV AUTORŮ Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV v Praze a Brně. Slovník literární teorie. 2. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1984. s. 109. 37 SLABÁK, Jakub. Počátky fantasy a její umělecké projevy: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta filozofická, 2009. Vedoucí diplomové práce Aleš Filip. s. 7. 38 KARPATSKÝ, Dušan. Labyrint literatury. 4. vyd. Praha: Albatros, 2008. s. 140. 39 ADAMOVIČ, Ivan. Slovník české literární fantastiky a science fiction. 1.vyd. Praha: R3, 1995. s. 6. 40 LEDERBUCHOVÁ, Ladislava. Průvodce literárním dílem: výkladový slovník základních pojmů literární teorie. 1. vyd. Jinočany: H&H, 2002. s. 93.
15
události jsou skutečné, na rozdíl od pohádek, které jsou od skutečného světa odděleny.41 Fantasy je dále definována jako literatura, která vzbuzuje ve čtenáři mnoho pocitů, působí především na city,
42
ne na intelekt, coţ je cílem literatury
science fiction, která čerpá z vědeckých motivů a velkou roli v ní hraje technika.43 Ve fantasy je hlavním pojmem touha, touha po laskavějším světě, lepším já či pocitu skutečné sounáleţitosti. 44 K častým prvkům fantasy patří také prvek náboţenský, skrz nějţ fantasy literatura navazuje na mýty. Hojně čerpá z různých mytologických oblastí, např. z keltské, irské, germánské, skandinávské, ţidovsko-křesťanské a dalších.45 Mimo kouzelné a náboţenské prvky se také ve fantasy nezřídka objevuje jistá archetypálnost postav, které vytvářejí ustálenou sestavu rolí. Bývá to hlavní hrdina (či skupina hlavních hrdinů), mocný protivník, fantastická stvoření, mistr hlavního hrdiny (jeho učitel, vůdce, zprostředkovatel magie) a sexuální objekt.46 Fantasy má také vlastní charakter míst, existují jejich tři základní druhy. Fantasy příběh se můţe odehrávat v prostoru, který je obrazem reálného světa a pouze se v něm objeví odlišující fantasy prvky. Častěji však nezůstává v reálném světě, odvádí čtenáře do zcela jiného prostoru, kterým můţe být pseudohistorie reálného světa, nebo vytvoření imaginárního světa, který bývá obvykle zaloţen na magii a společenské zřízení v něm je feudálního typu a předtechnické.47 Posledním prvkem fantasy, který ji začal během jejího vývoje druhotně charakterizovat, je opakující se motiv cesty. Ten představuje nejen dobrodruţství a nutný úkol, ale symbolicky odkazuje k pouti celým ţivotem. Stává se také prostředkem k utváření hrdinova postoje k světu.48
41
TRAILLOVÁ, Nancy H. Možné světy fantastiky: vznik paranormální fikce. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. s. 17. 42 PRINGLE, David. Fantasy: encyklopedie fantastických světů. 1.vyd. Praha: Albatros, 2003. s. 8. 43 MOCNÁ, Dagmar. PETERKA, Josef a kol. Encyklopedie literárních žánrů. 1. vyd. Praha: Paseka, 2004. s. 187. 44 PRINGLE, David. Fantasy: encyklopedie fantastických světů. 1.vyd. Praha: Albatros, 2003. s. 8. 45 Tamtéţ. s. 9. 46 MOCNÁ, Dagmar, PETERKA, Josef a kol. Encyklopedie literárních žánrů. 1. vyd. Praha: Paseka, 2004. s. 187 - 188. 47 Tamtéţ, s. 187 - 188. 48 Tamtéţ, s. 187 - 188.
16
2.1.2 Dělení fantasy, její dílčí subžánry49 Rozdělení fantasy do skupin dílčích subţánrů je sloţitým problémem, na nějţ má velký vliv i nesnadno zodpověditelná otázka, co do fantasy literatury všechno patří. Vzhledem k různosti odpovědí na tuto otázku se od sebe odlišují i jednotlivé systémy rozdělení fantasy literatury na subţánry. Subţánry nemají často pevné hranice, navzájem se prolínají, a dokonce se i jeden název uţívá jako označení dvou odlišných subţánrů. Jednotlivá fantasy díla bývají také často řazena do více subţánrů, coţ je jen dalším dokladem toho, ţe rozdělení fantasy nebylo dosud vyjasněno a ukončeno. Přesto je však moţno vysledovat, ţe ačkoliv dva stejné systémy dělení fantasy literatury neexistují, některé subţánry se opakovaně objevují ve většině z nich. Ty zde proto budou uvedeny jako příklady subţánrů fantasy literatury. Pohádková fantasy je subţánr fantasy, který vznikl na základě podobnosti fantasy literatury s pohádkami, které jsou jedním ze základních kamenů, z nichţ ţánr fantasy vznikl. Pohádky jsou samozřejmě samostatným ţánrem, který má dlouhý vývoj, avšak u moderních pohádek dnešní doby se objevuje jejich prolínání s fantasy, které právě zapříčinilo vznik i daného subţánru.50 Fantasy artušovského cyklu je dalším subţánrem fantasy, který v sobě zahrnuje díla zpracovávající artušovskou legendu, jeţ má v literatuře své neopomenutelné místo. Jako její příklad lze uvést Mlhy Avalonu od Marion Zimmer Bradleyové, nebo např. ságu o zaklínači Geraltovi od Andrzeje Sapkowského, který sice nezpracovává celou legendu o Artušovi, ale pouţívá mnoho jejích prvků. Pro fantasy literaturu je artušovská legenda významná i tím, ţe dala vzniknout nejen jednomu z jejích podţánrů, ale také ovlivnila samotné základy fantasy, její atmosféru a charakteristické prvky. Humorná fantasy je subţánr, v němţ je důleţitou sloţkou díla humor, který se ve fantasy prosadil navzdory její původně váţnější a slavnostnější poloze. Mezi
49
Tato kapitola byla zpracována na základě kapitoly: Dělení fantasy literatury, její dílčí subţánry v bakalářské práci Literární tvorba Christophera Paoliniho (HRONOVÁ, Anna. Literární tvorba Christophera Paoliniho: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, 2011. 53 l., 25 l. příl. Vedoucí diplomové práce Milena Šubrtová, s. 13-18.) 50 PRINGLE, David. Fantasy: encyklopedie fantastických světů. 1.vyd. Praha: Albatros, 2003. s. 19-37.
17
nejznámější představitele se dnes řadí Terry Pratchett se svým cyklem Zeměplocha či Pelham G. Wodehous a jeho román Rajský plyn.51 Fantasy meče a magie je subţánr vzniklý na počátku 20. století díky tvorbě Roberta E. Howarda o dobrodruţstvích Barbara Conana. Fantasy meče a magie bývá někdy označována jako hrdinská fantasy52, neboť vypráví o hrdinovi – bojovníkovi a jeho dobrodruţstvích. Zde však dochází ke střetu pojmů, neboť pojem hrdinská fantasy je také pouţíván pro klasickou fantasy, a tak tomu bude i v této práci, a subţánr fantasy, do něhoţ patří Barbar Conan a typově podobná díla, bude nazýván fantasy meče a magie. Hrdinská (také klasická, vysoká a epická) fantasy vypráví podobně jako fantasy meče a magie o hrdinovi, hrdince či skupině hrdinů, kteří proţívají dobrodruţství ve zcela smyšleném světě, tedy v novém fantasy světě, avšak hrdinská fantasy se nazývá hrdinskou ne kvůli svým postavám, ale pro pojetí a způsob vyprávění, pro propracovanost příběhu, jeho atmosféru, pro charakter světa a prosazované hodnoty.53 Právě na propracování vytvořeného fantasy světa stojí základy hrdinské fantasy.54 Za zakladatele tohoto subţánru je povaţován John Ronald Reuel Tolkien a jeho trilogie Pán prstenů.55 Tolkien svým dílem, propracovaností svého fantasy světa Středozemě a způsobem vyprávění inspiroval mnohé další autory, kteří jím vytvořenou koncepci převzali a vytvořili z ní model pro hrdinskou fantasy jako takovou. Tento subţánr se tak stal nejpopulárnějším podţánrem fantasy, velmi se rozšířil, coţ však vedlo k objevení nejen dalších kvalitních děl, ale i průměrných a podprůměrných, díky čemuţ se na hrdinskou fantasy začalo nahlíţet jako na jednoduchou oddechovou literaturu. Hrdinská fantasy literatura svou popularitou zasáhla velmi mnoho mladých lidí, kteří se nejen stali jejími velkými čtenáři, ale začali v tomto subţánru tvořit i svá vlastní díla. Jedná se buď o fanfiction,56 nebo o jejich vlastní literární tvorbu, kterou uveřejňují nejčastěji na internetu, avšak některým vyšla i v tištěné podobě.
51
PRINGLE, David. Fantasy: encyklopedie fantastických světů. 1.vyd. Praha: Albatros, 2003. s. 33. Fantasy. Wikipedie [online]. 1999, [cit. 8. března 2011]. Přístupné na:
. 53 PRINGLE, David. Fantasy. Encyklopedie fantastických světů. 1.vyd. Praha: Albatros, 2003. s. 35. 54 Tamtéţ, s. 36. 55 Tamtéţ, s. 36. 56 Tvorba na náměty jiţ vydaného díla často uveřejňována na internetu, např. . 52
18
Mezi nejznámější mladé autory hrdinské fantasy patří Christopher Paolini a jeho Odkaz Dračích jezdců. Mezi další subţánry fantasy patří také její křesťanská linie, za jejíhoţ zakladatele je povaţován Clive Staples Lewis, autor sedmidílné řady Letopisy Narnie.57 Dále lze hovořit o dětské fantasy, jejíţ nejznámější představitelkou je Joanne Kate Rowlingová a její série o Harrym Potterovi.58 Vzhledem k neustálému vývoji fantasy literatury se začíná hovořit i o dalších jejích subţánrech, coţ je ovlivněno právě jejím stále probíhajícím vývojem a objevováním nových typů děl. K oblíbeným se nyní řadí ta fantasy literatura, jejíţ příběh a tón vyprávění je temnější a syrovější, svět zde však bývá podrobně propracovaný podobně jako v hrdinské fantasy. Známým příkladem můţe být sága Píseň ledu a ohně od Georga R. R. Martina. Stále častěji se také objevují díla, jejichţ děj není zasazen do ţádného fantasy světa, ale odehrává se v prostoru zaloţeném na reálném světě. K takovým dílům lze zařadit sérii Síla pětice od A. Horowitze či sérii Tajemství gobelínu od H. H. Neffa. Fantasy literatura se tedy neustále vyvíjí a je oblíbeným ţánrem široké čtenářské vrstvy. Zájem o ni mohou vyvolávat i současné potíţe euroamerické civilizace a snaha čtenářů se s nimi vyrovnat, uniknout jim, najít, co jim v reálném světě chybí. Fantasy se obrací zpět k přírodě, hledá jasné morální hodnoty, rozkrývá hranice mezi dobrem a zlem a tím svým čtenářům poskytuje to, co hledají.59
2.1.3 Proč náleží vybraná díla právě do literatury fantasy Vybraná díla lze jistě zařadit do fantasy literatury, ač je mezi nimi mnoho rozdílů. Avšak všechny splňují základní rysy tohoto ţánru. Nalezneme v nich prvky nadpřirozena, pomocí něhoţ je vytvořena alternativní realita. V díle Agáty Kestřánkové je to vytvoření jedinečných fantasy světů (tedy alternativních prostorů s odlišnou geografií, historií i společenským uspořádáním) v povídkách Cesta mrtvé duše a Barbar Ered.
57
SKAVEN. Fantasy, scifi a horor – historie ţánr. Nocturno [online]. 2007 [cit. 6. března 2011]. Přístupné na: . 58 Tamtéţ. 59 NOVÁKOVÁ, Luisa. Fantasy jako cesta ad fontes. Ladění: časopis pro teorii a kritiku dětské literatury, 2005, roč. 10, č. 2, s. 2-4.
19
V Cestě mrtvé duše není popisu světa, kde se děj odehrává, věnováno příliš mnoho prostoru, neboť se příběh brzy přesune do posmrtné krajiny. Avšak přesto lze poznat, ţe se nejedná o obraz reálného světa. Svědčí o tom místopisné názvy, které nejsou názvy skutečně existujících reálií (např. Neorské království). Popis světa v Cestě mrtvé duše tak naznačuje, ţe se jedná o imaginární svět, který je předtechnický, o čem svědčí např. zbraně a výstroj vojáků (meče, brnění). Podobný model světa je nastaven i v Barbaru Eredovi, zde je však více rozvinut, popsán, coţ je dáno i větším rozsahem povídky. Svět zde je jasně vymezen jako imaginární a je zaloţen na magii a společenské zřízení v něm je nejspíš feudálního typu a předtechnické. O tom svědčí popis vesnice, způsob cestování (na koni), i pouţívané zbraně (meče) a způsob boje. Je zde vyzdviţen i prvek magie, který v povídce Cesta mrtvé duše chyběl. Magie je pevnou součástí elfské říše, bez níţ tamější obyvatelé nepřeţijí. Magii také pouţívá nepřítel elfů, který jim zdroj jejich kouzel ukradl. Elfové samotní jsou pak zástupci dalšího obvyklého fantasy prvku. Jsou to nadpřirozené bytosti a jakoţto elfové jsou nejtypyčtějšími představiteli bytostí, které se ve fantasy literatuře vyskytují. Ve třetí povídkce Sluha a princ aneb jak se stát rytířem není jasné, zda prostorem je nový fantasy svět (opět předtechnický a zaloţen na feudálním zřízení), nebo pseudohistorie reálného světa, avšak v obou případech se jedná o fantasy prvek. Popisu světa není podobně jako v povídce Cesta mrtvé duše věnováno příliš mnoho prostoru, avšak z přítomné charakteristiky je patrné, ţe se nejedná o zasazení děje do reálného prostředí. Ze všech tří pak povídka Barbar Ered působí nejvíc fantasy, alespoň podle nejrozšířenějšího pojetí ţánru. Jedná se nejen o jedinečný fantasy svět, avšak nachází se zde i kouzelné bytosti (elfové) a také zde funguje samotná magie. Výrazným prvkem je tu i cesta hrdiny. Zařadit jednotlivé povídky k určitým subţánrům fantasy je obtíţné vzhledem k jejich stručnosti a nepropracovanosti aspektu místa, který je jedním z důleţitých bodů pro zařazení díla do podţánru fantasy. Jistě se jedná o povídky s fantasy prvky, avšak těch prvků není dostatečné mnoţství proto, aby bylo podle nich moţno povídky rozřadit do jednotlivých subţánrů. V díle Josefa Němce Safírové oči je moţno nalézt velké mnoţství prvků, které zabrání všem pochybám o tom, do jakého ţánru dílo náleţí. Nachází se zde 20
fantastická stvoření (např. draci), fantasy svět, kouzla, archetypální postavy (trojice hlavních hrdinů, mocný protivník lord Mackley, moudří učitelé-kouzelníci jako babička) a opět také hrdinská cesta. Sloţitější je však zařazení do subţánru fantasy. Svou koncepcí (boj dobra se zlem, záchrana světa) jistě směřuje k hrdinské fantasy, avšak figurují zde také od ní odlišné prvky jako částečné zasazení do prostoru podobnému reálnému světu, čímţ do sebe přimíchává i prvky dalších subţánrů fantasy. I série o Saisfrídovi a Karalen je plná fantasy prvků, opět je zde nový fantasy svět, fantastická stvoření, magie (např. kouzelná soška) a znovu motiv cesty, v tomto případě dvou hrdinů, mladých lidí, kteří dospívají a musí se vyrovnávat se zkouškami, jeţ před ně náhlý zvrat v jejich ţivotě postavil. I série o Saisfrídovi a Karalen, podobně jako Safírové oči, svou koncepcí odpovídá modelu hrdinské fantasy, avšak zde nedochází k ţádnému mísení prvků z jiných subţánrů. V porovnání s ostatními výše uvedenými díly se poslední můţe zdát jako nejméně „fantasy“. Froddy: přítel z pravěku od Ivy Vyhnánkové vychází z reálného světa, prostor, v němţ se Froddy: přítel z pravěku odehrává, je jeho obrazem s přimíchánými fantasy prvky. Zachovány jsou vztahy i reálie (státy, města v České republice). Mohlo by to být nefantasy dílo o dětských kamarádech, kdyby do jejich party ovšem nepatřil mluvící dinosaur. Díky této postavě se i kniha Frody: přítel z pravěku zařazuje do literatury fantasy, jakoţto představitelka dalšího moţného pojetí tohoto ţánru a jednoho jejího subţánru, pro nějţ není třeba vytvořit nový fantasy svět, ale je moţno vycházet ze světa reálného.
21
2.2 Symbolika názvů ve spojitosti s postavami a dějem Povídka Cesta mrtvé duše vypráví o vojáku Godwinovi, který byl přepaden na hlídce nepřátelskými Murgy a spolu s mnohými ostatními vojáky Neorského království byl zabit. Tím však příběh nekončí, neboť čtenář sleduje pouť Godwinovy duše, která se ocitla v posmrtném světě a musela se setkat se všemi, které Godwin za ţivota zabil, a vyrovnat se s tím, ţe za své činy musí nést zodpovědnost. Název Cesta mrtvé duše charakterizuje a shrnuje děj této povídky, působí zde jako přímý zástupce. Godwin zemře a jeho duše se vydává na cestu. Ani samotný pojem „cesta“ není v tomto případě pouze symbolický. Částečně ano, Godwinova duše projde v krajině zemřelých psychickým vývojem. Od počátečního strachu při setkáváními s mrtvými, které Godwin za ţivota zabil, přes tvrdé myšlenky bez lítosti, ţe si to ti lidé zaslouţili, si Godwin uvědomí, jaký byl jeho ţivot, ţe jeho skutky byly zlé a ţe nemá právo na odpuštění a vstup do ráje. Toto je symbolická rovina názvu této povídky. Avšak je i druhá, nesymbolická, přímá. Godwinova duše krajinou mrtvých opravdu putuje, kráčí od jejího kraje aţ k ráji a pak se vydává dál a absolvuje tedy svou cestu. Druhou fantasy povídkou Agáty Kestřánkové je Sluha a princ aneb jak se stát rytířem. Ta vypráví o sluhovi Filimesovi, který slouţí u rytíře sira Arthura a má ho doprovodit jako jeho pomocník na rytířský turnaj. Avšak Filimes uzavře zbrklou sázku s mladíkem Hergem, který se mu posmíval. Aby vyhrál, musí se turnaje zúčastnit jako rytíř a zvítězit. Filimes tedy ukradne svému pánovi zbroj a koně, vydá se v přestrojení na turnaj a skutečně porazí všechny ostatní rytíře. Nakonec však před princem Filipem musí odhalit svou pravou totoţnost. Princ ho však nepotrestá, místo toho ho za jeho odvahu a zdatnost pasuje na pravého rytíře. Název této povídky je vytvořen z kontrastu dvou postav zcela odlišných postavení, kdy jedna druhé silně ovlivní ţivot. Sluha má málokdy moţnost se přímo setkat s princem, avšak Filimesovi se to stane a princ mu jeho ţivot navíc změní. Podtitul této povídky jak se stát rytířem blíţe charakterizuje děj, zastupuje celou zápletku. Třetí povídka nese název Barbar Ered. Vypráví o Eredovi, který býval hrdinným bojovníkem, ale nakonec se tohoto svého ţivota vzdal a jen putuje po 22
světě. Nečekaně se však dostane do elfí říše, kdyţ zachrání sestru tamní královny, a nakonec se vrátí i ke svému hrdinnému ţivotu a zachrání celé království elfů, kdyţ jim vrátí kouzelný oheň, který jim ukradl nepřátelský černokněţník. Povídka Barbar Ered se jmenuje podle své hlavní postavy. Jak její jméno značí, Ered není ţádný něţný, jemný a vzdělaný muţ, ale zhrublý, špinavý, neotesaný bojovník, který se toulá světem a vzpomíná na dny, kdy byl slavným hrdinou, avšak zbyly mu uţ pouze ony vzpomínky, nedbá jiţ ani na své zásady. Je skutečným barbarem, ale nové dobrodruţství, které ho potká, ho změní a on se navrátí ke své hrdinské stránce. Název povídky odkazuje tedy nejen na hlavní postavu, která je strůjcem děje, ale i na změnu, kterou postava prodělá. Všechny tři povídky mají názvy výstiţné, přímo odkazující na své hlavní aspekty, ať uţ je to putování mrtvé duše, konfrontace sluhy a prince či postava barbara Ereda. Neukrývají v sobě ţádné další významy. Název díla Safírové oči Josefa Němce v sobě na první pohled neskrývá ţádné skryté sdělení autora. Je to zastupující název, který přímo odkazuje k ději díla, je symbolem jeho příběhu. Ten vypráví o sourozencích Newmanových, Amandě, Jackovi a Pipi, kteří mají kouzelné schopnosti a jsou proroctvím předurčeni k boji s mocným pánem zla, lordem Mackleyem. Zvláštní oči jsou první nepřirozenou věcí, která se kolem sourozenců stane, odhalí jim samým jejich magické nadání a předznamená jejich budoucí cesty. Vidění (různě) barevných očí totiţ v díle Josefa Němce znamená, ţe osoba, která je vidí, v sobě nese magickou sílu. K očím se postupně přidávají další části těla, aţ se nakonec zhmotní celý muţ, který zvoleného nositele magických sil pronásleduje na kaţdém kroku, vysává jeho energii a ničí ho zevnitř. Sourozenci Newmanovi začnou barevné oči vídat. Jako první je spatří nejstarší Amanda, která vidí právě modré, safírové oči. Potom začnou oči vídat i její sourozenci (Jack zelené a Pipi ţluté). Od té doby se kolem nich začnou dít podivné věci: setkají se se svou dosud skrývanou ochránkyní, dozví se, ţe mají kouzelné schopnosti a nakonec se vydají hledat své rodiče, kteří zmizeli, a porazit pána zla lorda Mackleyho. Zdá se tedy, ţe název Safírové oči odkazuje k první neobvyklé události, která se stane kolem Amandy, Jacka a Pipi a která se stává spouštěčem dalších příhod a výchozím bodem pro celý příběh. Spatření Safírových očí je zlomovým 23
okamţikem v ţivotě Newmanových dětí, okamţikem změn a jejich nastoupení nové, magické, nebezpečné a osudem předurčené cesty. V rozhovoru pro Strakonický deník.cz však Josef Němec uvedl, ţe k objasnění názvu knihy (a vlastně celé plánované trilogie, která má souhrnný název právě Safírové oči) dojde aţ ve třetím díle.60 Spisovatelské dílo Inesy Trojovské tvoří trilogie, jejíţ jednotlivé díly nesou názvy Kouzlo věků, Tajemství stínů a Předtucha konce. Trilogie jako celek nemá ţádný jednotný název, pojmenovány jsou pouze jednotlivé díly, coţ je v ţánru fantasy výjimečné, neboť fantasy ságy mívají souhrnný název, nejen jména jednotlivých částí (jako příklad lze uvést ságy s nejširším okruhem čtenářů: Píseň ledu a ohně od G. R. R. Martina, Zaklínač od A. Sapkowského či Pán prstenů od J. R. R. Tolkiena či dílo amerického nedospělého autora Christophera Paoliniho, jeho Odkaz Dračích jezdců). Původ názvů děl Inesy Trojovské úzce souvisí s dějem, které jednotlivé díly popisují. Jsou tedy zástupným symbolem děje, hlavních událostí či toho, co je přímo ovlivňuje. Kouzlo věků, název první části trilogie, neodkazuje přímo k událostem, ale symbolicky shrnuje to, co je ovlivňuje. Karalen a Saisfríd se původně vydávají hledat Karaleninu matku a lék pro Saisfrídova otce, avšak jejich výprava se postupně promění v boj proti mořským lidem, v boj proti různým tyranům a obecně v boj proti zlu, které ohroţuje celý svět tvořený ostrovem Neruku, Gynésií, Zemí na Nebesích a Mořskou říší. Název Kouzlo věků pak nejspíš odkazuje k tomu, co je na tuto cestu přivedlo. Dávné kouzlo, síly ze starých dob, které oběma kolují v krvi a které je předurčují k těţké cestě za zbavením zla celého světa. Je to právě staré kouzlo, které po věky ovlivňovalo celý svět, kouzlo, kvůli němuţ není na světě klid. To kouzlo rozdělilo svět na jeho výše jmenované části a vneslo do světa mocné předměty, které jsou bezohledně zneuţívané osobami při usilování o nadvládu nad ostatními. Saisfríd a Karalen jsou díky svým předkům na toto kouzlo úzce vázáni a to je přeurčuje skončit současný nedobrý stav. Tajemství stínů, název druhého dílu trilogie Inesy Trojovské, je pojmenováním odkazujícím k hlavní zápletce tohoto dílu. Saisfríd a Karalen se 60
ŠKOTKO, Petr. Vsadil jsem se, ţe naši hru z dětství napíšu a vydám. Strakonický deník.cz [online]. 2011 [cit. 8. 2. 2013]. Přístupné na: http://strakonicky.denik.cz/zpravy_region/st_20110816_ziji_nemec.html?reakce=nova
24
dostanou do Země na Nebesích, kterou ovládá Hanadak pomocí kouzlem ovládaných sluţebníků, sběratelů očí, kteří se jeví jen jako stíny v pláštích procházející se v noci po ulicích měst v Zemi na Nebesích. „Jsou to sběratelé očí, madam. Zabijí každého, kdo je nemá zelené či modré. Jejich pán, hrozivý a mocný Hanadak, oči, které získají jeho muži, nakládá do zkumavek a provádí s nimi kouzla. Sběratelé očí se pohybují nocí. Nemají tvář; jsou to jen stíny v pláštích. Někteří z nich jezdí na obrovitých černých koních. Milují zabíjení. Koho objeví po setmění venku, toho zraní a možná i zabijí. Jejich úkolem je získávat pro Hanadaka tmavé oči. Proto je jich v městech po nocích tolik.“61 Právě sběratelé očí, stíny, které v noci terorizují města Země na Nebesích, a jejich tajemství, se stali základem pro název druhého dílu příběhu o Saisfrídovi a Karalen. Sběratelé očí jsou projevem Hanadakovi moci, jeho nástrojem na ovládání poddaných. Je to právě jejich nepochopitelnost, strach z neznámého nebezpečí, jeţ je obklopuje, kvůli kterým se lidé nevzpírají Hanadakově vládě. Saisfríd a Karalen však toto tajemství odhalí, ukáţou lidem, ţe sběratelů očí není třeba se tolik bát, ţe je moţné s nimi bojovat. Tím naruší Hanadakovu vládu a lidé se proti němu později vzbouří. Tajemství stínů je tedy vystiţením hlavní zápletky dílu, toho, co převáţně ovlivňuje směřování děje. Rozluštěním tajemství sběratelů očí, „stínů“, pomohou Saisfríd a Karalen změnit situaci v Zemi na Nebesích a teprve potom se mohou věnovat opět svému vlastnímu hledání. Název posledního dílu, Předtucha konce, je spjat s několika body, které spolu vzájemně souvisí. Název se váţe k cíli, který má neodvolatelně přinést výprava Saisfrída a Karalen, tedy s jejich smrtí, jiţ si budou muset sami přivodit, aby zbavili svět magie a jejího zneuţívání. Pomyšlení na tento konec, o němţ oba vědí, ţe musí být, je provází na celé jejich cestě a ovlivňuje celkové ladění knihy, které se tím také odráţí v názvu. Posledním jevem, který se k názvu vztahuje, je pak tušení Slepého věštce o tom, co přijde, aţ Karalen a Saisfríd dokončí svůj úkol. Slepý věštec ví, ţe svět nebude zachráněn, ale zcela zničen a tato jeho předtucha úplného konce je tedy také obsaţená v názvu třetího dílu trilogie Inesy Trojovské. Froddy: přítel z pravěku od Ivy Vyhnánkové vypráví o Tině, která na lodi svého strýce potká mluvícího dinosaura Froddyho, který se z touhy poznat svět 61
TROJOVSKÁ, Inesa. Tajemství stínů. 1.vyd. Praha: Petrklíč, 2007. s. 15.
25
tajně nalodil, kdyţ loď Tinina strýce byla u jeho ostrova. Tina a Froddy se spřátelí, Froddy odjede s ní do jejího domova a tam Tina a její přátelé Alex a jeho mladší sestra Lucka ukazují zvědavému dinosaurovi svět lidí, hrají si s ním, mnohému ho učí a nakonec spolu proţijí dobrodruţství, kdy se postaví proti lidem, kteří chtějí Froddyho unést a prodat. Název knihy Froddy: přítel z pravěku upozorňuje na hlavní postavu celé knihy a udává její základní charakteristiku. Froddy je dinosaur, příbuzný tvorům ţijících v pravěkých dobách, kteří jsou však pro lidi dávnou minulostí. Froddy však odhaluje, ţe na jednom ostrově dinosauři přetrvali, a tak se můţe střetnout jeho cesta s cestou lidí. A jejich cesty se skutečně protnou, kdyţ se Froddy setká s Tinou a jejími kamarády, jejichţ dobrým a věrným přítelem se stane. Právě přátelství Froddyho a tří dětí tvoří ducha příběhu, nesobecké a věrné přátelství, v němţ nikdo neváhá jít druhému na pomoc, kdyţ to potřebuje. Titul Froddy: přítel z pravěku tedy poukazuje na zvláštního přítele, kterého Tina, Alex a Lucka získají, a na ryzí přátelství, které mezi nimi a jím vznikne. Názvy děl všech čtyř mladých autorů nemají ţádnou sloţitou a skrytou symboliku a jejich pojetí je dvojího druhu: buď název odkazuje na děj, a to tak, ţe vystihuje jeho hlavní zápletku, podstatný rys či vyzdvihuje symbol, který o ději jasně promlouvá, nebo název odkazuje na hlavní postavy. První skupina je převaţující, patří do ní od Agáty Kestřánkové Cesta mrtvé duše, Safírové oči Josefa Němce a celá trilogie Inesy Trojovské. Druhá povídka Agáty Kestřánkové, Barbar Ered, náleţí spolu s Froddym: přítelem z pravěku Ivy Vyhnánkové do skupiny děl, které mají svůj název odvozen od hlavních postav. Poslední povídka Agáty Kestřánkové, Sluha a princ aneb jak se stát rytířem, je pak výjimkou, neboť její první titul patří do skupiny názvů podle hlavních postav, avšak podtitul uţ je sestaven podle děje. Tato povídka tedy patří do obou skupin zároveň. U názvů děl Josefa Němce a Inesy Trojovské lze pozorovat na rozdíl od druhých dvou autorek prvek tajemna v názvu jejich děl, jehoţ účelem je navození tajemné atmosféry příběhu ještě před jeho započnutím. Názvy děl Agáty Kestřánkové a Ivy Vyhnánkové toto postrádají, jsou pouze přímým označením. I přes tento rozdíl jsou však názvy děl všech autorů jasné a jejich vztah k dílu samotnému je snadno rozluštitelný.
26
2.3 Příběhové linie, jejich rozvržení v jednotlivých dílech nedospělých autorů a jejich souvislost s postavami a dějem 2.3.1 Příběhové linie povídek Agáty Kestřánkové
Pojetí příběhových linií je způsob, jakým je vedeno vyprávění v díle, zda je svázáno s jednou postavou či s více a sleduje události kolem nich, či zda se vyprávění příběhu nesoustředí na postavy, ale na hlavní události, ať se týkají kohokoliv. Příběhová linie tak můţe být v díle pouze jediná, ale stejně častý je výskyt více příběhových linií, čímţ dochází k rozdělení příběhu na několik částí a jejich vzájemné střídání a proplétání. Charakter příběhových linií a jejich rozvrţení v dílech vybraných nedospělých autorů je dáno pojetím příběhu, postav, vyprávěcím úmyslem autora (co kdy chce čtenáři sdělit) a také prozaickým útvarem, jehoţ formu dílo má. Agáta Kestřánková je autorkou povídek. V nich se vyskytuje pouze jedna příběhová linie, která se nikde nerozděluje, plyne pořád dál. Příběh vypráví o jedné hlavní postavě, nedochází k jeho štěpení a k vytváření dalších linií. Rozsah jednotlivých povídek Agáty Kestřánkové je odlišný. Zatímco povídky Cesta mrtvé duše a Sluha a princ aneb jak se stát rytířem jsou kratšího rozsahu (šest a sedm stran), povídka Barbar Ered je oproti nim výrazně delší (třicet jedna strana). Tyto rozdíly jsou dány několika aspekty povídek: rozsáhlostí toho, co má být v povídce sděleno, vysvětlováním neznámých okolností či charakteristikami postav. Zatímco povídky Cesta mrtvé duše a Sluha a princ aneb jak se stát rytířem jsou stručné a dějově přímé, soustředící se na jednu zápletku, povídka Barbar Ered má větší šíři. Její příběh má několik fází, které jsou sice částmi jednoho většího celku, zároveň jsou však i samostatnými příhodami. První částí je děj odehrávající se ve vesnici, kdy Ered ukradne chléb a pak zachrání elfku, která se ho zastane. Poté následuje zklidnění příběhu a ukončení této části velkou slavností v elfí říši. Druhá část Eredova příběhu navazuje na tu první, je však další příhodou v jeho dobrodruţství s elfy, kdy je elfům ukraden oheň, který je ţiví, a Ered ho musí od černokněţníka získat zpět, aby je zachránil.
27
Povídka Barbar Ered je díky svému delšímu rozsahu sloţitější neţ ostatní povídky. Děj netvoří jedna, ale několik zápletek, nachází se zde více tematických komplexů, prostředí a zvratů. Děj se také odehrává v delším časovém období. Eredův svět je tím nejrozpracovanější. Zatímco Cesta mrtvé duše a Sluha a princ aneb jak se stát rytířem zobrazovaly jednu krátkou příhodu, Barbar Ered tvoří jiţ delší a spletitější vyprávění.
2.3.2 Příběhové linie Safírových očí Josefa Němce Na rozdíl od povídek Agáty Kestřánkové jsou Safírové oči Josefa Němce románem, navíc románem s plánovaným pokračováním (vydání druhého dílu však bylo několikrát odloţeno a zatím není jisté, kdy a zda vůbec kniha vyjde). Román navíc zachycuje děj hned kolem trojice hlavních postav a navíc přímo zobrazuje i další události, které jsou pro příběh důleţité. Příběhových linií je zde proto více, často se prolínají či se na čas spojují, aby se později opět rozdělily a sešly. Safírové oči sledují příběh sourozenců Newmanových, kteří jsou jeho hlavními postavami. Z hlediska pojetí příběhových linií lze Safírové oči rozdělit na tři části: na úvodní část, kdy je naznačena a rozvíjena zápletka, na střední část, která je nejdelší a dochází k nejvíce zvratům, a na závěrečnou část, která nese vyvrcholení a rozuzlení celého děje. V úvodní části vyprávění mají Amanda, Pipi a Jack společnou příběhovou linii, avšak i v jejím rámci dochází k střídání jejich pohledů a k zobrazení záţitků, které neabsolvují společně. Amanda, Jack a Pipi Newmanovi ţijí po zmizení svých rodičů na statku za vesnicí, kde bydlí jejich babička Amélie. Ta má narozeniny, a tak se k ní její vnoučata chystají na návštěvu. Amandě se však v noci zdá sen o modrých očích, které pak spatří i ve skutečnosti, kdyţ trhá jahody na dort pro babičku. Její bratr Jack spatří zelené oči, kdyţ se vrací z vesnice, neví však, zda to byl sen či skutečnost. Pipi, nejmladší ze sourozenců, spatří ţluté oči, kdyţ hledá na půdě dárek pro babičku. Dokonce ji napadnou. Pipi si pak na půdě přečtě úryvek z knihy Přízrak, kde se dozví, ţe barevné oči vidí lidé obdařeni magickými silami. Řekne o tom svým sourozencům a společně se rozhodnou na vše zeptat babičky. Ta jim slíbí, ţe jejich moc vyvolá, ale nejprve je pošle do staré zříceniny, kde se děti setkají 28
se zaklínačem Marilem. Zde se krátce rozdělí linie tří sourozenců, kdyţ se kaţdý ocitne na jiném místě, odkud musí hledat cestu. U kouzelného stromu se však sourozenci a tím i jejich příběhové linie opět setkají a zůstanou jednou aţ do chvíle, kdy se sourozenci vydají hledat své ztracené rodiče a bojovat proti lordu Mackleymu, který se snaţí narušit rovnováhu dobra a zla a zajistit zlu vítězství. Na rozcestí za vesnicí se jejich cesty rozdělí. V této chvíli skončí společná příběhová linie sourozenců Newmanových, která se jen chvílemi zaměřovala na kaţdé z dětí, a místo toho se objeví tři samostatné linie. Úvodní část příběhu Safírových očí je tedy psána společnou vyprávěcí linií tří hlavních postav, Amandy, Jacka a Pipi, která se však na několika místech nakrátko tříští, kdyţ jsou zvlášť popisovány krátké úseky dějící se jen kolem jednoho z dětí, mezi něţ např. patří Amandina cesta na poštu a návštěva stanu věštkyně, Pipino hledání dárku pro babičku na půdě či Jackův návrat z vesnice z nákupu malého prasete. Zbytek děje je ovšem spojen v jednu linii, ať uţ se jedná o rozhovory sourozenců, jejich cesty k babičce, návštěvu tety Emilie, práce na rodinném statku či magické obřady. Jiná linie se v úvodu příběhu nevyskytuje, tato je však narušována nejen vlastním tříštěním, ale navíc ještě popsáním krátkých obrazů z dění kolem jiných, vedlejších postav. Takový je prolog, který knihu uvádí. Je předobrazem hlavního děje, který teprve přijde, stojící sám o sobě nic nevysvětluje, ale uvádí do ţánru a atmosféry díla, naznačuje čtenáři, co můţe od knihy očekávat. Neboť v prologu je zobrazeno shromáţdění řádu druidů, do něhoţ patří i čarodějnice či zaklínač, kteří vynesou první zmínky o zlu, jeţ má zaplavit svět, a o proroctví o třech dětech, které ho mají zastavit. Takovýto prolog – z jiného času, místa a naznačující váţnost a osudovost toho, co teprve přijde, je ve fantasy literatuře častým jevem a vypovídá o mocném „stínu“, který má zahalit zatím ještě neznámé hlavní hrdiny a svět, jiţ dosud ţijí svým klidným ţivotem. Jeho úkolem je tedy vzbudit ve čtenáři pocit osudovosti a váţnosti věcí, které teprve přijdou, a především tajemna, které má recipienta díla upoutat a přimět ho k dalšímu čtení naplněnému napjatým očekáváním. Prolog však v Safírových očích není jediným narušením stálých příběhových linií. Kromě něj se v průběhu vyprávění objevují další krátké obrazy týkající se vedlejších postav. V první části příběhu jsou to především obrazy babičky Amélie, kdyţ kouzlí, sovy Fimélie, která je ochránkyní sourozenců Newmanových, či 29
dalších tajemných bytostí. Tyto stručné obrazy mají doplňovací funkci, buď vysvětlují chování vedlejších postav, poskytují jiný (často objektivnější) náhled na právě proběhlý děj či, podobně jako prolog, předznamenávají budoucí události. Střední, nejrozsáhlejší část románu přináší z hlediska příběhových linií změnu. Dosud společná linie sourozenců Newmanových se rozdělí na tři v okamţiku, kdy se od sebe děti odloučí a kaţdé se vydává na svou vlastní cestu. Jako první děj zachycuje putování nejstarší Amandy, která se vydala do Ohnivé země, aby tam porazila pravou ruku lorda Mackleyho, královnu Nasare. Nejprve však musí uzavřít Pekelné brány, coţ se jí můţe podařit s pomocí starého artefaktu – dračího vejce. Amanda ho získá, ač ji málem porazí Mara, prokletá dívka, která Amandu vyuţije, aby získala svou dávnou zlou kouzelnou moc. Amanda ji však nakonec porazí a i s vejcem unikne, podaří se jí uzavřít všechny Pekelné brány a nakonec uteče i královně Nasare, která ji chce zabít. Druhá linie vypráví o Pipi, která doputuje do Ledové země. Tam získá mocný artefakt meč Ledový (také Smrtelný) dech, ale podlehne jeho moci a stane se polomrtvou a část jí chce zcela zničit hlavní město Ledové země i její královnu Sarenu. Pipi však se svým novým já bojuje a podaří se jí zlé moci meče zbavit. Nakonec s pomocí meče odekleje Ledového muţe i celou Ledovou zemi a zabrání Maře, aby nebezpečný meč získala sama. Pak odejde do sídla elementů, kde uţ na ni čeká Amanda. Příběhová linie Pipi není celistvá, jako byla příběhová linie Amandy. Příběh Amandy totiţ pokračuje a dochází tak ke střídání její a Pipiny linie vyprávění. Jejich příběhy se dokonce několikrát protnou, Amandiny zásahy jsou nezbytné k tomu, aby Pipi uspěla ve svých úkolech. V případě, ţe dojde k dočasnému prolnutí příběhů Pipi a Amandy, sloučí se na chvíli v Amandině linii, linie Pipi je na tu dobu potlačena. Pipin příběh není ale narušován jen příběhem Amandy. Podobně jako v úvodní části Safírových očí dochází k narušení aktuální příběhové linie samostatnými obrazy, které vypráví o událostech kolem vedlejších postav, jeţ však silně souvisí s aktuálním děním v hlavní příběhové linii. Tak je příběh Pipi přerušen rozhovorem sester-čarodějnic Merstyézy a Carefi o tom, kam zmizela Pipi, sesterkráloven Nasare a Sareny o tom, proč se pohádaly a ţe je činy Amandy a Pipi
30
udobřily a spojily dohromady. Tyto krátké obrazy mají opět doplňující a vysvětlující funkci, ať jiţ z hlediska dějového nebo osobnostně-motivačního. Také bratr obou sester Jack má svou vlastní příběhovou linii. Jack se vydává do Podsvětí a také hledá mocný artefakt, pavoučí prsten. Dojde aţ k zakletému upířímu hradu, kde o prsten musí bojovat s Marou. Nakonec zvítězí, a dokonce se mu podaří hrad a s ním i celý kraj odeklít. Jackova příběhová linie je podobně jako ta Pipina přerušovaná, a to především vyprávěním o Amandě a Pipi (jejichţ příběhové linie se spojily v jednu příchodem Pipi do sídla elementů). Amanda a Pipi hledají knihu s Proroctvím o sobě a Pipi také (podobně jako předtím Amanda) posílí díky novému a uţ ne nebezpečnému spojení s mečem Ledový (Smrtelný) dech svou kouzelnou moc. Jejich příběhová linie se však s Jackovou pouze střídá, nestřetávají se. Obě linie se protnou aţ po skončení Jackova putování, kdy se všichni sourozenci sejdou v sídle elementů. Kromě příběhu Amandy a Pipi přerušují ještě příběhovou linii Jacka opět osamocené obrazy z děje kolem vedlejších postav (znovu vystupuje vědma Merstyéza, lord Mackley či babička Amélie). Za výchozí bod závěrečné části Safírových očí lze povaţovat shledání Jacka s jeho sestrami. Zde se rozdělené příběhové linie dětí spojí opět do jediné, a ta zachycuje cestu sourozenců Newmanových do pevnosti lorda Mackleyho, kde najdou své uvězněné rodiče a babičku. Potom se střetnou s lordem Mackleyem, který se pokusí zabít Pipi, ale Amanda se obětuje za ni. Kameny dětí se potom spojí a zničí kámen Mackleyho, kterého to zabije. Všichni se pak vrátí do sídla elementů, kde Amandu vyléčí. O měsíc později matka Newmanových rodí své čtvrté dítě. Je bouřka a Amanda se dotkne vypínače ve chvíli, kdy jím projde vysoké napětí. Padne k zemi a nedýchá. Poslední část Safírových očí obsahuje jiţ jen jednu vyprávěcí linii, která není přerušována ani samostatnými obrazy, je jednotná a ucelená. Teprve aţ na konci příběhu stojí poslední samostatný obraz, epilog, který uvádí nové tajené zlo a je tedy zjevnou přípravou na druhý díl. Román Safírové oči svým pojetím příběhových linií se snaţí o přímé zachycení pro děj veškerých podstatných událostí dějících se kolem Amandy, Jacka a Pipi. Newmanovy děti jsou tři rovnocenné hlavní postavy, nikdo z nich není 31
opomíjen, upozadňován, kniha vypráví o všech třech, nezaměřuje se jen na jednoho z nich. Proto ve chvílích, kdy mají společnou příběhovou linii, dochází občas k jejímu štěpení, aby tak byly zachyceny všechny události kolem nich, a v okamţiku, kdy se sourozenci rozdělí, přirozeně se rozdělí i dosud společná příběhová linie, která se opět spojí aţ jejich shledáním. Vzhledem k tomu, ţe román je koncipován tak, aby přímo zobrazil vše, co se kolem sourozenců Newmanových děje, často se v něm vyskytují samostatné obrazy, které narušují právě probíhající příběhovou linii, neboť děj na krátký čas přesměrovávají na jiná místa k vedlejším postavám, které však nemají samostatné příběhy, jejich funkcí je doplnit něco k příběhu Amandy, Pipi a Jacka.
2.3.3 Příběhové linie v díle Inesy Trojovské Jako jediné z děl analyzovaných v této diplomové práci má dílo Inesy Trojovské více dílů (Safírové oči Josefa Němce jsou sice také plánované jako trilogie, avšak druhý a třetí díl dosud nevyšly a k vydání ani v nejbliţší době dojít nemá) a jde o ukončenou trilogii. Trilogie Kouzlo věků, Tajemství stínů a Předtucha konce vypráví o Saifrídovi a Karalen, kteří se spolu vydají nejprve hledat lék pro Saisfrídova otce a ztracenou Karaleninu matku, avšak později se jejich cesta změní v cestu za zničením veškeré magie, která ohroţuje celý svět. Trilogie Inesy Trojovské nemá jednu příběhovou linii. Objevuje se v ní hlavní příběhová linie a několik vedlejších. A pak také krátké vhledy, které netvoří vlastní linie, ale přerušují ty stávající a doplňují vyprávění. Základní linií jsou události kolem postav Saisfrída a Karalen. Jejich zpočátku rozdělené příběhové linie se brzy spojí do jediné a ta trvá celou trilogii, jen několikrát se rozdělí opět na dvě, kdyţ se Saisfríd a Karalen z nějakých důvodů od sebe vzdálí. Vedlejší příběhové linie jsou spjaté s jednou určitou vedlejší postavou a s událostmi, které ona proţívá, mají tedy, stejně jako hlavní příběhová linie, osobitý charakter, přímé napojení na určitou konkrétní osobu. Vedlejší příběhové linie mají mnohem menší rozsah neţ hlavní linie a ţádná se nenachází ve všech dílech trilogie. 32
Stručné vhledy, které se střídají s hlavní a vedlejšími příběhovými liniemi, nemají charakter souvislejších vyprávění, ale krátkých obrazů, které mají ukázat podstatné události, u nichţ však ani jedna z hlavních postav není přítomná. Nerozvíjí vlastní linii vyprávění, jen ukazují vybrané dění. Kniha začíná příběhovou linií patnáctiletého Saisfrída, který se vydává hledat neznámý lék aderú sidţú pro svého nemocného otce. Opouští svůj domovský ostrov Neruku a vydává se do země Gynézie, která je zcela jiná a kde ještě předtím nikdy nebyl. Zde je Saisfrídova příběhová linie přerušena a začne linie čtrnáctileté Karalen, která ţije v Gynézii a její přátelé ji poslali ukrást sošku chlapci, který se náhle objevil v jednom domě. Tak se setkají Karalen a Saisfríd a jejich příběhové linie se spojí do jedné. Karalen totiţ unesli matku a ona zůstala pouze se svou starší sestrou Nentou, s níţ si nerozumí. Karalen se tedy rozhodne odejít se Saisfrídem, pomáhat mu hledat lék pro jeho otce a přitom hledat svou unesenou matku. V první část trilogie, v Kouzlu věků, převládá společná příběhová linie Saisfrída a Karalen, kdy spolu hledají lék pro Saisfrídova otce a zprávy o Karalenině matce Schetritě. Tato linie je jen několikrát přerušena krátkými vhledy na jiná místa, která odhalují, co se stalo s Karaleninou sestrou Nentou, s jejím otcem Lainartem, s králem mořským lidí Zetgayem a jaké jsou jeho další plány. Saisfríd a Karalen zůstávají po celý děj první části trilogie spolu a jejich společná příběhová linie se rozdělí pouze jednou na krátkou dobu, kdyţ je Saisfríd unesen a Karalen ho hledá. Poté se však jejich příběhové linie opět sloučí do jedné, a tak tomu zůstane aţ do konce kníhy, kde se jejich linie rozdělí. V druhém díle trilogie nazvaném Tajemství stínů se Karalen i Saisfríd ocitnou v Zemi na Nebesích, kterou ovládá tyran Hanadak, avšak kaţdý v jiném městě. Zatímco Karalen se snaţí najít Saisfrída, Saisfríd, myslící si, ţe Karalen zahynula při přechodu na Nebesa, hledá dál aderú sidţú, o kterém se ukázalo, ţe to není rostlina, jak si Saisfríd myslel původně, ale ţena jménem Sidţa. Při svém hledání se dostane do města, kde sběratelé očí v noci chytají pro Hanadaka lidi s hnědýma očima (ty jsou znakem velké odvahy) a vylupují jim je. Saisfríd vyvolá proti sběratelům očí povstání, při němţ se opět setká s Karalen, která mezitím do města také došla. Po jejich shledání řekne Karalen Saisfrídovi o textu, který našla v knize Jazyka mrtvých a kde se píše, ţe v ţádné zemi nenastane mír, dokud dva zasvěcení nezískají obě knihy Jazyka mrtvých, nezničí dvě mocné magické sošky a 33
potom se neobětují a neodnesou se svou smrtí magii do podsvětí. Oba se dohadují, ţe těmi zasvěcenými (lidmi, kteří mohou přecházet mezi všemi zeměmi toho světa, jejichţ hranice jsou jinak začarovány proti průchodu) jsou oni dva. K hledání Sidţi se jim tak ještě přidá hledání těla kouzelné sošky, které Saisfríd sice měl, ale vyměnil ji za chleba. Společně tedy putují po Zemi na Nebesích a hledají Sidţu a tělo kouzelné sošky. Tu najdou a snadno získají v Boţím chrámu, a nakonec se setkají i se Sidţou, která je dcerou Hanadaka a zároveň Karaleninou matkou. Společně vezmou Hanadakovi druhou knihu Jazyka mrtvých, kterou on má, a po převratu, kdy se proti Hanadakovi zvedne vzpoura a lidé ho přimějí utéct ze Země na Nebesích, se vrátí do Gynésie, aby se odsud vydali na Neruku uzdravit Saisfrídova otce. Tam se však ukáţe, ţe Sidţa nemá Súdona léčit, to není moţné, má mu být pouze poslední radostí před smrtí. Neţ Súdon zemře, sdělí Saisfrídovi, ţe Sidţa je jeho matka a ţe jsou tedy s Karalen sourozenci. Potom zemře a Sidţa, která ho stále velmi miluje, bez něj nechce ţít a zabije se. V druhém díle trilogie Tajemství stínů se nachází několik příběhových linií. Jsou to linie Saisfrída a Karalen, které se posléze opět spojí v jednu. Tato hlavní příběhová linie je střídána s linií sledující činnost Hanadaka, který tyransky vládne Zemi na Nebesích a pokouší se vyrobit oči do vlastní kouzelné sošky. Na konci knihy se tyto dvě linie krátce setkají a dojde ke konfrontaci postav, s nimiţ jsou spojeny, vzápětí se však opět rozdělí, a to v okamţiku, kdy Hanadak uteče před svými vzbouřenými poddanými a zemře na hranicích mezi Zemí na Nebesích a Gynésií. Tím jeho příběhová linie končí. Kromě zprvu rozdělené a potom opět společné příběhové linie Saisfrída a Karalen a příběhové linie Hanadaka se v Tajemství stínů objevují krátké vhledy do dění kolem Slepého věštce, který organizuje povstání proti Hanadakovi a potom se ujímá rekonstrukce Země na Nebesích, a do vlády kněţny Sardţany, která panuje v zámku Míru. Tyto úseky vyprávění, které se jim věnují, jsou spíše krátkými obrazy neţ samostatnými příběhovými liniemi, a na čas probíhající příběhové linie přerušují a doplňují celkové dění ve fantasy světě Inesy Trojovské. Kromě těchto obrazů přerušují ještě příběhové linie krátká shrnutí, která neodhalují nový události, ale rekapitulují, co se na různých místech celého světa právě děje.
34
Za neděli a pondělí se nepřihodilo nikomu nic zvláštního. Súdonovo tělo odpočívalo v zemi. Ageni léčila nemocné. Saisfríd s Karalen pěšky postupovali k Hanadakově pevnosti. Hanadak nic závažného neřešil. Probouzel se až v jedenáct hodin dopoledne. Sardžana panovala. Také Kasarina panovala. Laurencinc snášel rány bičem. Už týden byl sběratelem očí.62 Poslední díl trilogie, Předtucha konce, pokračuje v modelu předchozích dílů. Hlavní příběhovou linii tvoří vyprávění o Karalen a Saisfrídovi, kteří se vydají do moře hledat druhou mocnou sošku, aby ji spolu s první soškou a oběma knihami Jazyka mrtvých mohli zničit, sami se pak zabít a odnést tak všechnu magii ze světa pryč, tím ho zachránit a přinést mu konečně klid. Téměř celý poslední díl je jejich příběhová linie společná, aţ na chvíle, kdy je Saisfríd v bezvědomí a Karalen tedy jedná sama. Stejně jako v Kouzlu věků a Tajemství stínů není příběhová linie Saisfrída a Karalen jedinou. Nachází se zde krátká příběhová linie Chingou, mladé nájemné vraţedkyně, která se má pokusit zabít Saisfrída. Místo toho se však spřátelí s Karalen a její příběhová linie se načas spojí s jejich, do doby neţ Chingou Saisfrída a Karalen zradí a Karalen ji zabije. Další vedlejší příběhovou linií je dění spojené s Ageni, bylinkářkou z Neruku, přítelkyní Saisfrída. Ageni odvádí lid z Neruku po velkém poţáru do Gynésie, avšak nedaří se jim v tamních odlišných podmínkách přeţít. Nakonec tedy, kdyţ se vrátí Saisfríd a Karalen a pomohou jim, odcestují zpět na ostrov Neruku. Agenina příběhová linie má své kořeny jiţ v předchozích dílech trilogie, kde se nacházely vhledy do událostí kolem Ageni, avšak ještě nebyly samostatnou příběhovou linií. Ta se z nich vyvinula teprve v Předtuše konce, kdy se děj, jehoţ je Ageni účastníkem, rozrostl a ztratil podobu krátkých vhledů, stal se příběhem. Kromě hlavní příběhové linie a dvou vedlejších se v Předtuše konce opět objevují samostatné obrazy dalšího dění ze zbytku světa. Znovu je zobrazováno dění kolem Slepého věštce ze Země na Nebesích, ale také kolem Karaleniných 62
TROJOVSKÁ, Inesa. Tajemství stínů. 1.vyd. Praha: Petrklíč, 2007. s. 143.
35
přátel z jejího původního domova a také kolem mořské princezny, která dostala za úkol Karalen a Saisfrída chránit. Kniha Předtucha konce tedy není jednotná, její děj se tříští a jednotlivé příběhové linie a samostatné obrazy se nepravidelně střídají. Příběhové linie celé trilogie jsou pojaty jednotným způsobem, díly se od sebe svou koncepcí neodlišují. Hlavní příběhovou linii tvoří ta, která je spjatá se Saisfrídem a Karalen jakoţto s hlavními postavami. Ta jediná také existuje ve všech třech dílech. V trilogii se objevují i vedlejší příběhové linie, ţádná se však nenachází ve všech knihách, vznikají a zanikají podle setrvání postav, s nimiţ jsou spjaty, v ději. Vedlejší příběhové linie se nepravidelně střídají s hlavní linií a jejich úkolem je uvádět nové postavy a doplňovat obraz celkového dění ve světě. Kromě příběhových linií se v díle Inesy Trojovské ještě objevují samostatné krátké obrazy, které nepředstavují nový děj, ale doplňují obraz celkové situace a její vnímání dalšími postavami.
2.3.4 Příběhové linie ve Froddym: příteli z pravěku Ivy Vyhnánkové Kniha Froddy: přítel z pravěku vypráví o kamarádech Tině, Alexovi a Lucce, kteří se spřátelí s mluvícím dinosaurem Froddym. Na návštěvě lodi svého strýce se Tina potká s mluvícím dinosaurem Froddym, který se z touhy poznat svět na jachtu tajně nalodil u svého ostrova, kde ţije s dalšími dinosaury. Tina Froddyho odveze k sobě domů, kde ho seznámí se svými kamarády, sourozenci Alexem a Luckou, a společně Froddymu ukazují svět a zaţívají spolu mnoho zajímavých příhod. Kniha Froddy: přítel z pravěku má pouze jednu příběhovou linii. Ta ale nesleduje cestu jediné postavy, zachycuje děj kolem čtveřice hlavních postav. Není tedy spojena s jednou konkrétní postavou, ale hned se čtyřmi. Kniha je z tohoto důvodu roztříštěná, příběhová linie není spjata trvale s ţádnou postavou, střídá náhledy na situace různých postav, coţ slouţí k zachycení potřebného děje. V některých chvílích se od postav dokonce zcela odpoutává a příběhová linie tak získává neosobní charakter a nadhled. Příběhová linie nejprve sleduje dění kolem Tiny, která na jachtě svého strýce potká mluvícího dinosaura Froddyho a tajně ho doveze do svého domova v Králově Dvoře. Tina brzy Froddyho seznámí se svými přáteli Alexem a Luckou 36
Procházkovými a později i se svou a jejich rodinou a společně se o Froddyho starají. V této části knihy přestává být příběhová linie spjatá pouze s Tinou, ale sleduje celkové dění kolem Froddyho a všech jeho lidských přátel. Díky tomu jsou přímo zobrazeny situace, kdy je Froddy sám, kdy je pouze s Alexem, s Luckou či s Anetou (starší sestrou Tiny). Ale ani Froddy se nestává postavou trvale spjatou s příběhovou linií, a tak se od něj linie odpoutává a popisuje, co dělají pouze Alex a Lucka, či se opět vrací k samotné Tině. Toto pojetí příběhové linie je jedním se znaků akcentace děje, ne postav. Důraz je primárně kladen na zachycení všech podstatných událostí. Proto nemůţe být příběhová linie spojena s jednou postavou, ale přesouvá se od jedné k druhé, jak je právě potřeba. Díky tomu se při vyprávění střídají pohledy různých postav, nebo se vyprávění od postav zcela odpoutá a získá neosobní charakter.
2.3.5 Vzájemné srovnání pojetí příběhových linií všech autorů V pojetí příběhových linií se od ostatních výrazně odlišují povídky Agáty Kestřánkové, coţ je pravděpodobně způsobeno právě tím, ţe se jedná o povídky velmi krátkého rozsahu. Kaţdá má jen jednu příběhovou linii sledující jednu hlavní postavu, neboť vedlejší postavy ani boční linie děje nemají moţnost se rozvinout. Pojetí příběhových linií ostatních autorů je tedy od povídek Agáty Kestřánkové velmi vzdáleno. Jedná se o rozsáhlejší díla (v případě Inesy Trojovské dokonce skládající se z několika částí), v nichţ je tedy dostatek prostoru pro rozvíjení děje do větší šíře, vyprávění nejde rychle a přímo kupředu jako u povídek Agáty Kestřánkové. Tento prvek je společný všem třem románům, jinak se však v pojetí příběhových linií od sebe v mnohém odlišují. Tvorba Josefa Němce a Inesy Trojovské si je nejbliţší, má mnoho společných znaků. V obou dílech je několik příběhových linií a v obou se také nachází vhledy do děje, který stojí mimo jakoukoli příběhovou linii. Safírové oči však mají tři hlavní příběhové linie, které sledují osudy tří sourozenců Newmanových. Vyšly sice z jedné linie, ta se však od počátku štěpila a nakonec došlo k jejím definitivnímu rozdělení na tři samostatné příběhové linie sourozenců, které se sice v určitých okamţicích protínají, zároveň však jiţ navţdy zůstávají i v částech děje, kdy jsou Amanda, Jack a Pipi pohromadě, od sebe odděleny. 37
V trilogii Inesy Trojovské naopak dojde ke skutečnému sloučení příběhových linií dvou hlavních postav, Saisfrída a Karalen, vznikne z nich jedna hlavní příběhová linie, která se opětovně rozdělí jen na krátké úseky, kdy Saisfríd a Karalen nejsou spolu. Inesa Trojovská se také od ostatních vybraných autorů odlišuje tím, ţe se v jejím díle objevují vedlejší příběhové linie spjaté s vedlejšími postavami. Většinou jsou krátkého rozsahu a jejich účelem je uvést postavu, s níţ se Saisfríd a Karalen nakonec setkají. Tímto je dílo Inesy Trojovské výjimečné, v ţádném jiném se vedlejší příběhové linie nevyskytují. Další jedinečností této autorky jsou stručná shrnutí, která její příběh obsahuje, ne odhalování dalšího děje, pouhý výčet událostí na určitých místech celého světa. Co však má Inesa Trojovská ještě společného s Josefem Němcem, jsou krátké samostatné vhledy do dění kolem jiných neţ hlavních postav, obrazy děje, které dokreslují celkové vyprávění. V tom se těmto dvěma autorům blíţí i Iva Vyhnánková. Její koncepce příběhových linií je však jiná. Zatímco u Inesy Trojovské, Josefa Němce a i u Agáty Kestřánkové jsou příběhové linie spjaté s postavami a děj, u něhoţ nejsou přítomny, je zprostředkován pouze krátkými vhledy, kniha Froddy: přítel z pravěku, má pouze jednu příběhovou linii, která však není spjata s ţádnou postavou, ale se samotným dějem, sleduje tedy všechny podstatné události, ať jsou u nich přítomné jakékoliv postavy. Díky tomu je příběhová linie z hlediska postav roztříštěná a svým sledováním všech hlavních událostí připomíná právě krátké vhledy z děl Josefa Němce a Inesy Trojovské, je to však jen zdánlivá podobnost, neboť koncepce knih je zcela jiná.
38
2.4 Narativní aspekty vybraných děl Kaţdý z autorů pojal své dílo odlišným způsobem. Struktura jejich děl je odlišná, mají jiný počet hlavních postav a přístup k nim, jiné pojetí příběhových linií. Jejich díla jsou si však podobná ve vyprávěcích situacích. V povídkách Cesta mrtvé duše a Barbar Ered Agáty Kestřánkové je stejná vyprávěcí situace, autorská. Vypravěč stojí mimo svět postav, nezúčastňuje se dění a zprostředkovává ho s odstupem. S ním zaznamenává nejen dění, ale i pocity postav, jejich vnitřní stavy, které jsou sice popsány podrobně, ale z vnějšího objektivního pohledu. Sluha a princ aneb jak se stát rytířem se jako jediná povídka Agáty Kestřánkové odlišuje. Vypravěčem je hlavní postava, sluha Filimes, který tedy vypráví o svých vlastních záţitcích. V této povídce není ţádný odstup od dění, vypravěč je hlavní postavou, která ţije ve světě díla, účastní se všeho děje a popisuje ho bezprostředně a subjektivně, se všemi svými pocity a myšlenkami, které tak přímo působí na čtenáře a v něm vzniká dojem, ţe vše vnímá nezprostředkovaně. Jedná se tedy o vyprávěcí situaci v první osobě. V díle Josefa Němce je také vyprávěcí situace autorská. Vypravěč opět není součástí světa postav, k příběhu má znatelný odstup. Děj je popisován z vnějšího pohledu, objektivně, a stejným způsobem jsou podávány i vnitřní stavy postav. Čtenář tak do díla nahlíţí z venku, nevytváří se iluze, ţe je sám přímým účastníkem děje, je divákem. Autorská vyprávěcí situace je i v trilogii Inesy Trojovské. Vyprávění je podáváno z vnější perspektivy, nazírání na děj je objektivní, nezabarvené pocity a vnímáním určité postavy. I samotné vnitřní stavy postav jsou zobrazeny s odstupem. Vypravěč je v díle Inesy Trojovské výraznou sloţkou díla. Nepopisuje jen samotné dění, ale přidává i svůj komentář, který doplňuje a vyjasňuje všechny události, a nakonec v závěru třetího dílu vyroste aţ v celou souvislou promluvu, která tvoří epilog Předtuchy konce. I ve Froddym: příteli z pravěku, je autorská vyprávěcí situace, kdy autor není ve světě postav, příběh tak podává z vnější perspektivy a události nejsou
39
zabarveny pocity a vnímáním některé postavy. Vyprávění tak působí odděleně od postav, objektivně. Aţ na povídku Sluha a princ aneb jak se stát rytířem od Agáty Kestřánkové, je ve všech dílech stejná vyprávěcí situace, autorská, vypravěč stojí mimo svět postav, dění popisuje objektivně, nezaujatě. I čtenář tak stojí mimo dílo, ţádná z postav ho neuvádí přímo do svých myšlenek, pocitů a proţívání a tím i přímo do díla. V románech Safírové oči, v trilogii o Saisfrídovi a Karalen a ve Froddym: příteli z pravěku je uţití autorské vyprávěcí situace silně spojeno s koncepcemi příběhů, s rozvrţením příběhových liníí a pojetím postav. Ve všech knihách se sice nachází i popisy vnitřních stavů postav (ač s odlišnou úrovní propracovanosti), ale děj není zprostředkováván skrz pohledy postav. Všichni mladí autoři se ho snaţí zachytit všechen a poskytnout tak úplný obraz dění, nejen to, co vnímají postavy. A k tomu jim právě nejlépe slouţí autorská vyprávěcí situace, která jim umoţňuje povznést se nad vnímání postav a podat objektivní obraz dění.
40
2.5 Charakteristika hlavních postav 2.5.1 Hlavní postavy a jejich charakteristika v povídkách Agáty Kestřánkové Jakoţto i u jiných aspektů jejího díla je způsob vykreslení charakteristiky postav v povídkách Agáty Kestřánkové silně ovlivněn povídkovým útvarem její tvorby. Autorka, vzhledem k malému rozsahu svých povídek, nemá prostor pro vykreslení charakteru a vývoje postav v dlouhém období. Není moţné v nich sloţitě a podrobně zachytit povahu postav v závislosti na jejich minulém ţivotě. Charakteristika bývá jasná a přímá, avšak je vyuţit veškerý potencionál povídek, aby byla propracovaná a důvěryhodná. Na charakteristiku postav je tedy v povídkách většinou kladen velký důraz, coţ potvrdila i samotná autorka.63 Velmi je to znát v povídkách Barbar Ered a Cesta mrtvé duše. V povídce Sluha a princ aneb jak se stát rytířem chybí důraz na charakteristiku hlavní postavy, avšak nachází se tu naopak charakteristika postavy vedlejší. V povídce Cesta mrtvé duše je postav představeno několik, ale všechny mají přímou souvislost s hlavní postavou, kterou je voják Godwin. Godwin je představen jako bojovník, drsný voják, který je svým ţivotem plným bojů zatvrzen. Stal se z něj tvrdý, nelítostný muţ, jenţ nemá pro ostatní lidi pochopení, porozumění. Je sobecký, nezáleţí mu na nikom jiném neţ na sobě. Lesy kolem mohly být plné skrytých nepřátelských Murgů. To však bylo Godwinovi upřímně jedno, protože on by jejich útok hned viděl a určitě by se sám dokázal rychle klidit pryč. „A co je mi do ostatních?“ pomyslel si.64 Godwinova povaha je vykreslena především jako charakter drsného vojáka, bojovníka, který věci často řeší pomocí své zbraně. Není mu cizí pomsta nebo zabití ze vzteku. Je chladnokrevný, nemá výčitky a nezná lítost. Zabíjí bez přemýšlení, bez váhání, často z náhlého popudu. Zabíjením řeší mnoho situací, do nichţ se dostane. Patří to pevně do jeho jednání s lidmi.
63
KESTŘÁNKOVÁ, Agáta. Dopis pro autorku. [online]. Pro: Anna Hronová. 15. dubna 2013. [cit. 15. dubna 2013]. 64 KESTŘÁNKOVÁ, Agáta. Rytíři a jiná havěť. 1.vyd. Praha: Work in progress, 2010. s. 8.
41
Teprve aţ kdyţ Godwin zemře, jeho duše se ocitne v říši mrtvých a je naráz konfrontována se všemi, které za ţivota zabil, pocítí výčitky svědomí. Tolik tváří viděl voják a poprvé v životě si uvědomil, že jeho metoda potkat, zamračit se a zabít nebyla docela správná.65 Největší změnou však Godwin projde ve chvíli, kdy jeho duše dorazí k ráji. Kdyţ to pochopí, začne prosit bohy o odpuštění. Avšak ani přes své prosby není do ráje vpuštěn a Godwin po chvíli marného boje o vstup pochopí, ţe jeho činy mu odpuštěny nebudou. Povídka Cesta mrtvé duše je celá postavena na Godwinově povaze. Zabývá se vykreslením jeho charakteru a změnou, která nakonec přijde. Godwinova charakteristika je tedy náplní povídky a je pro ni klíčová. Způsob, jakým je Godwin v povídce prezentován, je ovlivněn rozsahem povídky. Popis jeho charakteru je stručný a jasný. Střídá se přímý popis toho, jaký Godwin je, s charakteristikou, kterou lze vyčíst z jeho minulých činů, na které Godwin vzpomíná. Jeho povahu dokresluje jeho aktuální chování především v první části povídky, kdy ještě Godwin ţije. Druhá polovina povídky, která se odehrává v říši mrtvých, je částí, kde dochází k postupné změně Godwinova charakteru na základě setkání s těmi, které zabil, a tato změna jeho povahy tvoří jádro povídky. V druhé fantasy povídce Agáty Kestřánkové – Sluha a princ aneb jak se stát rytířem – přímá charakteristika hlavní postavy zcela chybí. Filimes je charakterizován pouze svými myšlenkami, řečí a jednáním. Působí jako snílek, mladý muţ, který nemá příliš zkušeností a rád se nechává unášet svou bohatou představivostí. Jeho mládí se projevuje také v jeho velké citlivosti. Snadno se nechá vyprovokovat a tam, kde by byl vyzrálý člověk uváţlivější, nechá si Filimes hlas rozumu překřičet svými pocity, a tím si vlastně způsobí všechny své potíţe. Místo charakteristice Filimese je v této povídce věnován prostor charakteristice jeho pána, sira Arthura z Malého panství. Důvodem tohoto kroku je zřejmě to, ţe jeho charakteristika pomáhá k dokreslení prostředí povídky a k vytvoření zázemí pro Filimesovo jednání a pro děj celé povídky. V povídce Barbar Ered se charakteristika hlavní postavy nachází, podobně jako u Cesty mrtvé duše, v úvodu, je jeho náplní. Ered je zpočátku vykreslen jako skutečný barbar, špinavý, neoholený, drsný, bez zájmu o cokoliv, s posledními 65
KESTŘÁNKOVÁ, Agáta. Rytíři a jiná havěť. 1.vyd. Praha: Work in progress, 2010. s. 12.
42
kousky cti, na které však zapomíná. Postupně se však ukáţe, ţe takový nebyl vţdy. Byl to hrdina, avšak pak tento ţivot opustil a začal se pouze toulat. Učinil tak proto, aby nezahynul v bojích podobně jako ostatní hrdinové. Postupně se však ukazuje, ţe sice zachránil své ţití, avšak ztratil vše ostatní. Smysl ţivota i svou vlastní identitu. Takto barbar Ered žil už několik let. Když byl mladý, býval hrdinou bez bázně a hany. Ale teď už nebyl víc než jen troska. Ubohá troska bez cíle a bez domova.66 Dobrodruţství, které proţije, mu však pomůţe najít zpět sám sebe, postupně se vrátit sám k sobě a mít svůj ţivot opět naplněný. V povídce Barbar Ered vystupují i další postavy, vedlejší. Elfka Tria, elfí královna Mia a půlelf Thiro. Ten z nich má nejrozpracovanější charakteristiku. Zatímco obě elfky jsou v celé povídce svou povahou konstantní, Thiro stejně jako Ered projde určitým vývojem. V povídkách lze vypozorovat různé stupně propracovanosti charakteristiky postav. Zatímco Cesta mrtvé duše je zaloţena na psychologii hlavní postavy, v povídce Sluha a princ aneb jak se stát rytířem charakteristika pouze dotváří její rámec. V Barbaru Eredovi má opět větší důleţitost. Ne tak podstatnou jako v Cestě mrtvé duše, kde se děj přímo soustředí na změnu v Godwinově duši, avšak Eredova psychická cesta tvoří kromě samotného dobrodruţství druhou hlavní linii jeho příběhu. Zatímco Godwin se však měnil z toho, jaký byl, Ered neprochází změnou na jinou osobnost, ale vrací se sám k sobě. Postavy jsou, přes rozdílnou míru propracovanosti, ve všech třech povídkách charakterizovány dobře a jasně. V rámci svého světa jsou věrohodné. Je poznat, ţe vychází ze svého prostředí, ale i naopak, dotvářejí ho. Jejich osudy fungují.
66
KESTŘÁNKOVÁ, Agáta. Rytíři a jiná havěť. 1.vyd. Praha: Work in progress, 2010. s. 58.
43
2.5.2 Hlavní postavy a jejich charakteristika v Safírových očích Josefa Němce Kniha Safírové oči je dílem, kde je primárně zatíţen děj. Od tohoto aspektu se odvíjí i pojetí charakteristiky postav. Psychologie není příliš rozpracovaná. V celém díle se téměř nenachází přímá charakteristika, která by čtenáři představila alespoň základní povahové rysy postav. Charakter všech lze poznat pouze z jejich chování a z jednání v situacích, do kterých se dostávají, případně z dialogů. I toto je však poměrně obtíţné, neboť čtenáři je jen velmi málo zprostředkováno, jak se postavy cítí, jejich vnitřní stavy. Zprávy o duševních procesech postav jsou velmi stručné, jedná se spíše o krátké poznámky ve chvílích, kdy děj přímo vyţaduje sdělení postoje určité osoby. Kvůli tomu, ţe charakter postav je naznačen jen velmi málo, je obtíţné i sledovat vývoj postav během děje. Postavy jsou vykreslené nejasně, nelze vystihnout jejich povahové rysy a tedy ani změnu v nich. Charakter postav a jejich postoje či pohnutky jsou tedy poznatelné pouze z probíhajícího děje, z přímého jednání postav, a to často jen velmi obtíţně. Chování postav tak nezřídka na první pohled působí zmateně, nejsou odhalitelné jejich motivace. Spíše neţ o nesmyslné jednání se však jedná o nepodání vysvětlení k němu, které autor opomenul poskytnout. Např. kdyţ ve chvíli, kdy Jack a Pipi přiznají, ţe vidí divné barevné oči, Amanda, která je vídá také, to popře, ač není vůbec zřejmě proč. Teprve po poznání Amandy z jejího jednání během děje celého příběhu se lze domnívat, ţe je Amanda uzavřená a ţe svým popřením, ţe vidí safírové oči, chtěla moţná popřít vše divné, co se kolem nich děje, a tím tomu uniknout. Teprve kdyţ pozná, ţe tomu utéct nelze, dokáţe se tomu postavit. „Neviděl jste někdo poslední dobou něco divného? Nemusíte to tajit, já třeba
před
malou
chvílí
byla
napadena
žlutýma
očima.
Co
vy?
Jack s Amandou na sebe pohlédli. „Vím,
že
vám
to
zní
podivně,
ale
opravdu
tu
byly.“
„Věříme ti, že jo, Amando? Já totiž viděl zelené.“ „A ty, ségra?“ zeptala se nejmladší z rodiny. „Ne. A netropte si ze mě srandičky!“ zařvala na ně Amanda. Chtěla odejít, když za oknem uviděla modré oči s rukama. Omdlela. 44
„No tak…,“ fackovala Pipi svou sestru. Ta ještě napůl v bezvědomí ukázala prstem k oknu, kde už nic nebylo. „Nikdo tam není.“ „Ale bylo… Modré oči s rukama.“67 Stejnou nepropracovanost jako samotná charakteristika postav projevuje i oblast vztahů mezi postavami. V první části díla vztahy mezi postavami fungují ještě dobře, vzájemná pouta sourozenců, stejně jako jejich vztah k babičce, jsou uvěřitelná a nevyţadují další hlubší průnik. Nedostatečná pozornost věnovaná vztahové oblasti se však začíná projevovat s přibýváním vedlejších postav. Vztahy v díle rozvíjeny téměř nejsou, přesto však postavy mezi sebou hovoří, ţe je mají. Jako příklad lze uvést Amandu, která se seznámila s druidem Palilem. Nestráví spolu ani den (není-li počítán čas, kdy byla Amanda v bezvědomí a nevěděla, ţe u ní Palil je), přesto je však zdůrazňováno, jak velcí přátelé se z nich stali. „Amando, musím ti něco velice důležitého povědět.“ „A co přesně, příteli?“ „Dnes musíš opustit moje obydlí.“ „Ale proč? Vždyť se nám tu spolu žije tak dobře,“ divila se Amanda.68 Tento jev je pro Safírové oči typický. Vývoj, ať jiţ charakteru postav či vztahů mezi nimi, není v díle téměř zaznamenán, uvedeny jsou pouze jednotlivé stavy, v nichţ se postavy nachází, ve své, v té chvíli, konečné podobě. Průběh vývoje však sledován není, a proto změny stavů působí zkratkovitě a často nepřirozeně, neboť není jasná cesta, kterou se k nim dospělo. Autor ví, jakých charakterů a vztahů chce dosáhnout, avšak dokáţe zaznamenat vţdy jen finální stav, ne proces jejich vývoje, díky čemuţ se jednotlivé stavy střídají náhle a nelogicky, některá jednání postav působí protikladně k tomu, jak dosud ona postava vystupovala, a vztahy mezi postavami nemají hloubku a emoční sílu, jsou nevěrohodné. V Safírových očích vystupují tři hlavní postavy, sourozenci Amanda, Jack a Pipi Newmanovi a mnoho vedlejších postav, z nichţ některé se v průběhu děje stále vrací. Amanda je nejstarší ze sourozenců. Je velmi podobná své matce a tato podoba naznačuje její silnou vazbu na rodinu i Amandinu zodpovědnost za ni, 67 68
NĚMEC, Josef. Safírové oči. 1.vyd. Praha: NAKLADATELSTVÍ XYZ, 2009. s. 23. Tamtéţ, s. 93.
45
kterou jako nejstarší zřejmě cítí. Amanda se o své mlaší sourozence stará, snaţí se jim pomáhat a chránit je. Tato její vlastnost se projevuje nejsilněji, ať jiţ v klidné atmosféře domovského statku, nebo při hledání rodičů, kdy Amanda po vykonání svého úkolu pomáhá ještě své sestře Pipi. Nejsilněji se to potom projeví v okamţiku, kdy skočí do rány šípu, který míří na Pipi, a obětuje se za ni. Nejspíš právě silný pocit zodpovědnosti za domov a sourozence způsobuje, ţe Amanda nejprve nechce přiznat, ţe se kolem nich děje něco divného, neboť by to znamenalo postavit se něčemu, před čím své sourozence nemusí zvládnout ochránit. Teprve kdyţ pozná, ţe zapírání nic nezmění, postaví se tomu čelem. Kromě odpovědnosti, která je spíše skrytá, se u Amandy ještě projevuje občasná náladovost a s ní spojená zasmušilost a nepříjemnost, s níţ reaguje na ostatní, kdyţ nemá dobrou náladu. Tehdy bývá nemluvná a na podněty od ostatních reaguje hněvivě. Jádrem tohoto chování můţe být znovu odpovědnost, kterou nese a která ji svým způsobem samozřejmě tíţí, nutí ji obětovat se a potlačovat vlastní přání na úkor ostatních. Z těchto důvodů také můţe citlivěji reagovat na vliv safírových očí, které tyto věci dovedou vycítit a vyuţít je k Amandinu oslabení. Láska, kterou Amanda chová ke své rodině, se však ukáţe být silnější a ona vliv safírových očí nakonec dokáţe porazit a později se znovu pro svou rodinu obětovat. První kolo znamenalo pro všechny konec, ale ne pro lorda. Soustředil se celým tělem, aby vytvořil černou clonu, která by je zničila. Amanda si začala vzpomínat na sen, na který až doteď nemyslela. Věděla, že tomu musí zabránit. Pán zla vyslal černý šíp proti Pipi, na niž ještě pro přesnost ukázal. Letěl rychle a cíl byl nadosah, ale ejhle. Modrá skočila do letící střely, která měla zasáhnout někoho jiného, a spadla na zem. „Amando, ne! Cos to provedla?“ vykřikla Petty. „Udělala jsem to pro tebe, sestřičko.“69 Jack je prostřední ze sourozenců Newmanových. V příběhu má jeho postava nejméně prostoru a jeho charakter je tak vykreslen nejstručněji ze všech tří hlavních postav. Jack je odváţný a rozhodný. Chce být silný a nerad ukazuje své city, svou rodinu však miluje a stará se, aby byli všichni v pořádku a šťastní. Také nechce ukazovat své slabosti, ani sám před sebou, a proto si nikdy nepřipouští moţnost prohry a neúspěchu, kterým se snaţí zabránit do poslední chvíle. Je vynalézavý a 69
NĚMEC, Josef. Safírové oči. 1.vyd. Praha: NAKLADATELSTVÍ XYZ, 2009. s. 300.
46
umí si poradit v kaţdé situaci, netrápí se tím, ţe něco nejde, ale raději vymýšlí způsob, jak to přece jen udělat. Má velmi špatnou paměť, často zapomíná, čímţ se dostává do potíţí, ale vţdy se z nich nějak dokáţe dostat. Pro nalezení východiska ze situací pouţije vše, co má v dosahu, neváhá. Mezi svými sestrami působí jako hnací síla, ten, kdo vede kupředu. Není tak starostlivý a váhavý, na rozdíl od nich nejprve jedná a aţ později o tom přemýšlí. Občas je prostořeký, coţ je také znak rychlosti jeho jednání aţ s dodatečným přemýšlením. Jack má ze všech tří sourozenců nejméně zodpovědnosti a starostlivosti, tyto vlastnosti mu však zároveň umoţňují jednat, kdyţ Amanda a Pipi váhají. To se někdy obrací proti němu, jindy je to však jediný způsob, jak sebe i ostatní zachránit z nebezpečí. O Jackově neklidné a uspěchané povaze svědčí i to, ţe neumí příliš naslouchat druhým a ţe mu dělá potíţe se zastavit a v klidu jen přemýšlet. Pokud se ocitne v situaci, kdy nemůţe nic dělat a hledat řešení tím, ţe zkouší různé moţnosti (je tedy nutné, aby se uklidnil a pouze přemýšlel), brzy ztrácí trpělivost a nadhled a řešení potíţí se mu tak ještě vzdaluje. „A kudy teď? No…? Splácl ruce Jack. Baddy se zamračil, protože do kruhové místnosti, ve které skončili, vedlo mnoho chodeb. Když však do ní vešli, otvory kolem nich zmizely a cesta na povrch nikde. „Že jsem tě vůbec poslouchal. Tak pověz, pse!“ rozkázal naštvaně Jack. „Přemýšlej ty, ne já. Nenosím zelený kámen jako ty, ale vidím, že tobě není o nic víc platný, co?“ spustil na něj Baddy lidskou řečí.70 Petty, které všichni říkají Pipi, je nejmladší dítě Alexandry a Marcuse Newmanových. Je velmi bystrá a svou otevřenou mysl má plnou zajímavých myšlenek. I když byla Pipi nejmenší a zároveň nejmladší ze sourozenců, měla bystrou hlavu plnou nápadů, které by zaručeně ani jeden z těch dvou nevymyslel.71 Pipi je otevřená dívka. Je chytrá a nápaditá, ač je mladá, dovede si sama poradit. Je odváţná, má dobrodruţnou povahu. Její výraznou vlastností je výmluvnost, s jejíţ pomocí překonává překáţky na své cestě. Pipi je velmi vnímavá a citlivá. Zajímají ji osudy druhých, neštěstí lidí v ní vyvolává velmi silnou odezvu. Pro kaţdého trpícího má soucit, útěchu, porozumění 70 71
NĚMEC, Josef. Safírové oči. 1.vyd. Praha: NAKLADATELSTVÍ XYZ, 2009. s. 343-344. Tamtéţ. s. 19.
47
a takovou pomoc, kterou je schopna poskytnout a do níţ vloţí všechny své síly bez ohledu na sebe. Dokáţe odpouštět a slituje se i nad těmi, které by ostatní bez milosti odsoudili. Kaţdému přeje štěstí a je ochotna mu k němu pomoci. Její citlivost, vnímavost a ochota druhým pomáhat je její silnou stránkou, která sice Pipi někdy ztěţuje rozhodování, neboť jí dělá obtíţe zvolit si další postup, pokud má obavy, ţe tak bude někomu ublíţeno, zároveň jí však posiluje, dodává jí odvahu a sílu udělat i věci nebezpečné. Tuto Pipinu vlastnost moţná podpořilo i to, ţe vyrostla jako nejmladší a nenesla tedy zodpovědnost za rodinu jako její sestra Amanda či nezískala ochranitelký pocit k rodině jako Jack, který zůstal jediným muţem v rodině po zmizení rodičů. Pipi jako nejmenší ze sourozenců mohla dál nejvíce zůstat dítětem a uchovat si tak dětsky čistý pohled, důvěru a otevřenost k lidem, nezatíţena zkušenostmi svých sourozenců s novou zodpovědností. Tato Pipina výrazná vlastnost, která jí v situacích, kdy se jedná o pomoc někomu trpícímu, dodává velkou odvahu a schopnost jednat, je však zároveň i její slabinou. Pipina nezkušenost s jakýmikoliv nástrahami, které ve světě čekají, a se zodpovědností a s ní spojenou obezřetností nakonec způsobí, ţe naslouchá Ledovému muţi, který ji přiměje pouţít meč Mrazivý dech, díky němuţ se Pipi stane polomrtvou a hrozí jí, ţe pokud se zlé síle, která ji ovládá, nevzepře, stane se vyšší nemrtvou a její duše bude zničena. Pipino svědomí, její vnímavost k utrpení, které jako polomrtvá působí a ještě má způsobit, ji však přimějí bojovat se zlou mocí, která se ji snaţí ovládat, a Pipi ji nakonec porazí a zachrání tak svou duši. Pipina příběhová linie je psychologicky nejrozpracovanější částí Safírových očí, Pipi se jako postava nejvíce mění, projde největším vývojem. Na počátku je Pipi jako nejmladší ze sourozenců plná dětského elánu, radosti, optimismu a důvěřivosti. Nepůsobí ještě ani jako dospívající dívka, ale jako dosud si hrající bezstarostné dítě. S tímto přístupem se i vydá na svou cestu a absolvuje její první část. Měnit se začne ve chvíli, kdy potká knihovníka Nestra, do něhoţ se zamiluje. Tento okamţik je zlomem ve vývoji její postavy. Pipi od té chvíle působí dospěleji, jako by překročila z období dětství do dospívání. Stává se však také zranitelnější. Důsledky jejího rozhodování jsou závaţnější, uţ se nejedná o dobrodruţství, které nakonec musí skončit dobře, Pipi poznává nástrahy světa a musí se vyrovnat s následky, kdyţ je nedokáţe překonat. Takovou situací je její vzití meče Mrazivý 48
dech, kdy se stane polomrtvou. Pipi má stanout v čele armády, která se chystá zaútočit na Grof Dor, hlavní město Ledové země, kde sídlí její královna Sarena, jeţ má Pipi zabít. Přitom má bez milosti zabít kaţdého, kdo se jí postaví do cesty. Avšak právě Pipina vnímavost a soucit, které se z jejího dětského já přenesou i do jejího dospívajícího já ve zralejší podobě, jí zastaví před největší chybou, co můţe udělat, a pomohou jí zachránit sebe samu a pokusit se i o záchranu mnohých dalších. Díky těmto prodělaným zkušenostem Pipi začně dospívat, v mnohém vyzraje a následně je jiţ schopná odolat svodům Mrazivého dechu. Zároveň se jí však podaří zachovat si z dětství své nejlepší vlastnosti a nestane se tvrdou osobou, k čemuţ by ji mohly její čerstvé zkušenosti vést jakoţto snaha vytvořit si obranný mechanismus před dalšími dětskými chybami. Pipi najde mezi oběma póly rovnováhu a jen díky tomu nejen odolá našeptávání Ledového muţe, ale zároveň nevidí jediné východisko z nastalé situace v jeho zničení, a tak se jí podaří zvítězit a ještě i jeho zachránit. Amanda, Jack a Pipi jakoţto sourozenci tvoří charakterově odlišné postavy, které se v celkovém obraze navzájem doplňují. Amanda je uzavřená, zodpovědná a starostlivá, ze všech tří sourozenců musela zřejmě ona nejrychleji dospět, coţ ji jistě zasáhlo a pravděpodobně ji to připravilo o bezprostřednost a učinilo ji to v jistých ohledech tvrdou. Jack do sebe uzavírá své city, ale jinak se chová otevřeně, má nejméně klidnou povahu, je nezastavitený a uspěchaný. Je nejméně vnímavý ke svému okolí, neboť jako vůdčí typ stojí v čele a neohlíţí se za sebe. S Amandou má Jack společnou starostlivost o rodinu (ačkoliv u Jacka to není ještě dospělá zodpovědnost jako u Amandy, spíše ochranitelský pocit, který nejspíš cítí jako jejich jediný bratr). Pipi je otevřená, bezprostřední, dětská a projde také největším vývojem ze všech tří hlavních postav, od dětství do dospívání, kdy pozná nástrahy světa a musí se s nimi vyrovnat. S Amandou ji spojuje starostlivost (ačkoliv u Amandy je vázána na její zodpovědnou povahu, na rozdíl od Pipi, kterou k ní vede její citlivost) a s Jackem neotřelé nápady, které však Pipi, na rozdíl od něj, neprovádí bez rozmyslu. Povahy sourozenců Newmanových jsou tedy v určitých bodech postaveny do opozic, díky čemuţ se jako skupina navzájem doplňují a v souhrnném obrazu svých charakterů tak vytváří díky svým odlišným prvkům pestrý obraz. 49
Co je všem třem hlavním postavám Safírových očí společné, je jejich mládí. Nejmladší Pipi teprve opouští dětství a Amanda a Jack (u nichţ věk není přesně uveden) jsou buď na prahu dospělosti, nebo těsně za ním. Jedná se tedy bez výjimky o mladé lidi, kteří teprve poznávají svět a jeho nástrahy, nemají zatím zkušenosti, na nichţ by mohli stavět, teprve je musí získat. Josef Němec se přímo neztotoţňuje se svými hlavními postavami. Některé se mu v určitých rysech podobají, avšak ţádná z nich není jeho přímou projekcí do literárního díla. Předává skrz ně však své postoje a názory a proţívá s nimi vše, co jim jako autor postaví do cesty, ale nepromítá do nich celkově svou osobnost. Spíše do nich projektuje lidi, které potkal a kteří ho něčím zaujali, avšak pouze částečně.72 Postavy mají podobné charaktery jako lidé, které znám, které jsem jen tak potkal a něčím mě zaujali. Všechno není pravdivé, ale jádro tam určitě je.73
2.5.3 Hlavní postavy a jejich charakteristika v trilogii Inesy Trojovské Trilogie Inesy Trojovské má specificky pojatou charakteristiku postav. Několik základních povahových rysů lze totiţ ve světě Inesy Trojovské vyčíst z očí. Prvním je důvtipnost. Čím větší má člověk oči, tím je bystřejší. Druhým je odvaha, kterou lze poznat z barvy očí. Tmavé oči značí velkou odvahu, světlé naopak. Posledním rysem je čestnost, kterou zobrazuje délka řas, čím čestnější člověk, tím má řasy delší. Povahu lidí lze tedy částečně vyčíst ze vzhledu a toho je vyuţíváno i při charakteristice všech postav. U kaţdé je nejprve uvedeno, jaké má oči, tyto znaky se stávají základní charakteristikou všech. Saisfríd je jednou ze dvou hlavních postav trilogie. Je odváţný a bystrý, vlivem skutků, které vykoná, však ztratí téměř všechnu čestnost. Nemá rád nespravedlnost, proti níţ se vţdy staví. Karalen je druhá z hlavních postav. Stejně jako Saisfríd je odváţná, bystrá a podobně jako on ztratí kvůli svým činům téměř všechnu čestnost. Saisfríd a Karalen jsou si hodně podobni, jejich charaktery nejsou protikladné, naopak většinu rysů mají společných. Karalen je trochu více vznětlivá a vlivem zkušeností její počáteční ráznost přeroste ve větší rozhodnost, neţ má 72
NĚMEC, Josef. Dopis pro autora. [online]. Pro: Anna Hronová. 25. listopadu 2012. [cit. 15. prosince 2012]. 73 Tamtéţ.
50
Saisfríd, avšak v ostatních rysech jsou jejich povahy velmi podobné. Nedochází však kvůli tomu mezi nimi k rozepřím, ty jsou vzácné. Častěji se Saisfríd a Karalen doplňují, kdyţ si jeden neví rady, má slabou chvíli, je nejistý a nerozhodný, druhý ho podpoří, rozhodne, jedná. Podobnost jejich charakterů se projevuje nejen v jejich stejně velké odvaze a bystrosti, kdy se vyrovnaně střídají v rozhodování a nalézání řešení, ale i v ostatních duševních stavech a procesech. Saisfríd i Karalen prochází pochybnostmi a smutky, které je střídavě zasahují a mají u nich téměř totoţný průběh i s vyústěním, kdy si vzájemně pomohou a jeden druhého utěšují a vzájemně si dodávají sílu. Tato podobnost a doplňování se má částečně základ i v sourozeneckém poutu, které Saisfrída a Karalen spojuje a které je v díle Inesy Trojovské povaţováno za nejsilnější pouto světa. Je mu dávána výlučnost postavení, a i proto k sobě Saisfríd a Karalen patří jako k nikomu jinému a jejich povahy si vzájemně téměř absolutně odpovídají, čímţ jen zdůrazňují vazbu, která mezi nimi je. Postavy Saisfrída a Karalen jsou tedy velmi vyváţené. Střídají se v dosahování vrcholů i v pádech, doplňují se ve vědomostech i ve znalostech prostředí, kaţdý zná jiné neţ ten druhý, díky čemuţ jsou si průvodci. Jediným prvkem, který způsobuje nevyváţenost, je Saisfrídova znalost kouzel a jeho výlučné postavení jakoţto chlapce, který je zasvěcen tolikrát, kolikrát je to jen moţné. Toto Saisfrída řadí nad Karalen a narušovalo by to jejich dvojici jako harmonický celek, nebýt toho, ţe Karalen častěji nachází řešení situací a je objevitelkou mnohých tajemství. Tímto se postavení Saisfrída a Karalen opět vyvaţuje a ukazuje se, ţe jsou polovinami jednoho celku a jeden bez druhého nemohou dosáhnout svých cílů. Postavy Saisfrída a Karalen jsou nejpropracovanějšími postavami celé trilogie, coţ odpovídá jejich postavení jakoţto hlavních postav příběhu. Je zde snaha odhalit motivy jejich jednání i jejich pocity a způsob myšlení. To se děje většinou pomocí rozhovorů mezi nimi, kdy se sobě navzájem svěřují, či pomocí popisů toho, jak se v určitých situacích cítí. Tyto popisy nejsou příliš časté, ale objevují se a rozvíjí tak psychologii hlavních postav.
51
2.5.4 Hlavní postavy a jejich charakteristika ve Froddym: příteli z pravěku Kniha Froddy: přítel z pravěku má čtyři hlavní postavy. Jsou jimi mluvící dinosaur Froddy a jeho lidští přátelé Tina, Alex a Lucka. Společně tvoří pestrou a vzájemně se doplňujíc čtveřici. Tina je dvanáctiletá dívka pocházející z Králova Dvora v České republice. Má ráda dobrodruţství, o kterých často čte a sní, a přeje si je zaţít. Stejně to brali spíš jako malé dobrodružství. Alex, Tina a docela i malá Lucka odjakživa milovali všechno, z čeho se mohlo něco nevšedního vyvinout. Čím větší průšvih z toho koukal, tím to pro ně bylo lákavější.74 Tina je odváţná a ráda dělá napínavé věci, avšak zároveň je zodpovědná a nic nedělá bez rozmyslu a zváţení moţných důsleků. Je přátelská, věrná a upřímná, své přátele by nezradila. Nemá ráda přesudky a snaţí se kaţdého a vše, s čím se setká, nejprve poznat, neţ si utvoří svůj názor. Tina je první lidskou kamarádkou Froddyho. Najde ho a vezme ho k sobě domů, kde se o něj stará. Cítí za něj velkou zodpověnost, chce ho chránit před vším, co by mu mohlo ublíţit, a je ochotna kvůli tomu udělat cokoliv. Ve vztahu k Froddymu se Tina chová mnohem starostlivěji a zodpovědněji neţ kdy dřív. Vědomí toho, ţe na ní její nový přítel zcela závisí a ţe ona, na rozdíl od něj, zná nástrahy, které by na něj ve světě lidí mohly čekat, ji vedou k dospělejšímu chování, neţ u sebe kdy dřív pozorovala. Nejen ţe Froddyho chrání, ale zároveň ho i učí a vychovává. „A neupatlej tu knížku,“ upozornila ho Tina a přitom si pomyslela, že se chová stejně jako dospělí, kteří mladého člověka nenechají nic udělat, dokud mu neřeknou padesát tisíc kázání a výchovných rad.75 I v mezi svými ostatními přáteli Tina působí jako nejzodpovědnější a nejrozváţnější. Dobrodruţství má ráda a chce je zaţít, avšak myslí i na případné důsledky a nechce se pouštět do něčeho, co by bylo skutečně nebezpečné nebo špatné. Alex je ze všech čtyř kamarádů nejodváţnější, nejuspěchanější a nejdivočejší. Školu příliš rád nemá, ale zajímá se o mnoho věcí, kterým díky své 74 75
VYHNÁNKOVÁ, Iva. Froddy: přítel z pravěku. 1.vyd. Praha: Portál, 2005. s. 83. Tamtéţ, s. 89.
52
chuti je poznávat obdivuhodně rozumí. Ač je mu dvanáct let, umí řídit auto, dobře ovládá počítač či umí vyrobit výbušné směsi, kterými pak znepokojuje své okolí. Alex má nejdobrodruţnější povahu. Do všeho se vrhá směle, příliš nepřemýšlí nad důsledky. Proto se také dostává do řady problémů. Je však natolik bezprostřední a vynalézavý, ţe se z nich dokáţe vţdy dostat, často pomocí výmluv, které by nikdo jiný nedokázal vymyslet a uţ vůbec ne uvěřitelně podat. Alex je velmi aktivní, o mnoho věcí se zajímá a rád zkouší něco nového. Díky tomu Froddymu dodává neobvyklé podněty a ukazuje mu to, co Tina a Lucka nemohou. Ve vztahu k lidem je Alex přímý a otevřený. Jeho uspěchanost ho však někdy vede k tomu, ţe soudí příliš rychle, něco hodnotí, aniţ by to poznal, pouze tedy hádá, ale své dohady prezentuje dalším lidem s jistotou, ţe tomu tak skutečně je. Tímto způsobem někdy soudí i lidi, ale upozorní-li ho na to někdo, je ochoten uznat, ţe se ve skutečnosti jedná o nepodloţené předsudky a přestane je dál šířit. Lucka je mladší sestra Alexe a nejmladší ze všech tří dětí. V její postavě je nejvíc dětskosti, coţ se projevuje jistou pohádkovou vírou, naivitou a velmi kladným viděním světa, kde dobro vítězí a nic skutečně zlého se nemůţe stát. Jako nejmladší člen party se Lucka občas ocitá v pozici toho, kdo je trochu odsouván, protoţe je ještě příliš malý. Tímto způsobem s ní jedná především její bratr Alex, coţ je pravděpodobně dáno právě jejich sourozeneckým vztahem. Alex o Lucce často pochybuje a ona se tomu jen obtíţně brání. Je to způsobeno tím, ţe si sama sebou není jistá a nedokáţe říci, zda Alexovy pochyby nejsou alespoň částečně oprávněné. Lucka však Alexovy pochyby nemá ráda, a ačkoliv ji tedy vedou i k vlastním pochybám o sobě, zároveň ji motivují dokázat ostatním lidem i sobě samé, ţe nejsou pravdivé. Lucka má často pocit, ţe nemá dostatek odvahy, ale nikdy by to nechtěla přiznat a dát najevo, a tak se své obavy snaţí překonat a dokázat tak, ţe je stejně statečná a schopná jako Tina a Alex. Froddy, malý mluvící dinosaur, pochází z ostrova v Tichém oceánu, kde dinosauři přeţili, naučili se hovořit a jsou to inteligencí bytosti plně rovnocenné lidem. Před lidmi se však skrývají, nechtějí být objeveni. Froddyho však lidský svět velmi zajímá, proto svůj ostrov opustí a vydá se prozkoumat svět. Froddy je bystrý a zvědavý. Touţí poznávat nové, vše, co nezná, ho zajímá a má vůli i trpělivost se tomu učit, aniţ by ztrácel nadšení. Učení mu jde velmi rychle, snadno chápe a dobře si vše pamatuje. 53
Froddy se od ostatních hlavních postav odlišuje tím, ţe je dinosaur. Liší se fyzickou podobou (je modrozelený, má šupinatou kůţi a ocas), avšak především ho to od lidí vyčleňuje v oblasti psychiky, coţ je v konečném důsledku mnohem více znatelná odlišnost neţ jen tělesný vzhled. Froddy je upřímný, čestný, nejsou mu vlastní klamy a lsti. Je věrným přítelem, je odváţný a odhodlaný pomáhat kaţdému, kdo se ocitne v nouzi. Nezná sobectví. Je všetečný a zvědavý, coţ ho dostává do potíţí, ale nikdy nejedná se zlým úmyslem, podvody jsou mu cizí. I proto je pro něj obtíţné orientovat se v lidské společnosti, naučit se, ţe ne všichni lidé mají dobré úmysly a jsou upřímní. Froddymu je ubliţování či zisk na úkor ostatních cizí, takţe si jen těţko zvyká na to, ţe lidé tak jednají. Frody je postavou, která je mezi ostatními hlavními postavami výjimečná a vystupuje z jejich řady. On vnáší do díla Ivy Vyhnánkové kouzelný, fantasy prvek. Je však zasazen do prostředí, které co nejvěrněji přejímá realitu a stává se neobyčejným aţ díky přítomnosti Froddyho. Právě existence Froddyho je hybnou silou pro všechny události, které se v příběhu odehrají. Froddy se od ostatních postav odlišuje svou psychikou, která ač nese lidské rysy, je odlišná. Také se odlišuje svou úlohou v příběhu, zatímco Tina, Alex a Lucka se po celou dobu děje pohybují ve svém známém prostředí a dobrodruţstvím jsou pro ně události kolem Froddyho, Froddy je v cizím prostředí, je hostem, který poznává a dobrodruţstvím pro něj nejsou jednotlivé situace, ale celý pobyt mezi lidmi. Froddy má zvláštní postavení tím, ţe vše poznává, učí se, zatímco Tina, Alex a Lucka jsou těmi, kdo mu nové vědomosti a dovednosti zprostředkovávají. Froddy je tedy v partě dětí zvláštním a jedinečným prvkem, postavou, která je z ostatních vyčleněná, zatímco Tina, Alex a Lucka dohromady tvoří celek. Jejich povahy jsou v mnoha bodech odlišné, postaveny do kontrastu, čímţ je docíleno pestrosti, přesto to však není kontrast odporující si, ale doplňující se.
54
2.5.5 Vzájemné srovnání charakteristiky hlavních postav všech autorů V pojetí charakteristiky hlavních postav mezi ostatními díly se znatelně odlišuje Agáta Kestřánková svými povídkami. Na vykreslení psychologie postav klade velký důraz. Cesta mrtvé duše je vyprávěním o Godwinově posmrtném hodnocení svého ţivota a sebe sama jako člověka, v povídce Sluha a princ aneb jak se stát rytířem jsou to povahové vlastnosti, kvůli nimţ pasuje princ Filimese na skutečného rytíře, a v povídce Barbar Ered je při popisovaném dobrodruţství sledována změna Ereda ze zatrpklého stárnoucího muţe zpět v statečného hrdinu. Vývoj všech těchto postav, stejně jako jejich motivy a pocity, je vystiţen velmi jasně a přesně a myšlení i chování hlavních postav je přirozené, nepůsobí uměle a neskutečně. Agátě Kestřánkové se na malém prostoru jejích stručných povídek podařilo vytvořit ţivoucí postavy. Je to dáno právě krátkými povídkovými útvary, čím se psychologie hlavních postav v dílech Agáty Kestřánkové odlišuje od děl ostatních mladých autorů. Vystiţení psychologie postav probíhá pouze na malém prostoru, a proto je rozvíjená přímo a neodchyluje se od zápletky děje. Safírové oči Josefa Němce, trilogie o Saisfrídovi a Karalen Inesy Trojovské a Froddy: přítel pravěku od Ivy Vyhnánkové jsou romány a pojetí hlavních postav se tedy velmi odlišuje od pojetí v povídkách Agáty Kestřánkové. Postavy mají více prostoru na rozvoj svých osobností, působí na ně více podnětů, procházejí větším mnoţstvím odlišných situací. Díky tomu jsou však na psychologii postav kladeny vyšší nároky, měla by být pojatá šířeji a jít do větší hloubky. V díle Josefa Němce není psychologie postav příliš rozvinuta. Je akcentován především děj a postavy jsou tak poznávány většinou přes své chování a jednání, jejich vnitřní stavy zaznamenány téměř nejsou a jejich pohnutky a pocity jsou tak převáţně skryté. Vývoj postav se děje ve skocích, kdy jsou zaznamenávány jednotlivé aktuální stavy, avšak procesy změn jiţ v díle popsány nejsou. Změny těchto stavů jsou kvůli tomu překvapující, příliš náhlé a bez potřebného pozadí, které by je odůvodnilo, avšak přechod z jednoho stavu do druhého není nelogický, postava se nestává odporující si sama sobě. Procesy vývoje hlavních postav v Safírových očích citelně chybí, jsou nezaznamenané, coţ někdy způsobuje zmatek, ne však neexistující. Autor sám dané procesy jistě vnímal, pouze je neuvedl 55
do svého díla, coţ ho okrádá o důleţitý prvek, avšak většinou nebere vývoji hlavních postav logiku. V trilogii Inesy Trojovské je tomu u mnoha jevů opačně neţ v díle Josefa Němce. Snaha postihnout psychologii hlavních postav je zde zřetelná. Objevují se zde záznamy jejich vnitřího cítění a proţívání, popisy změn, co s nimi nastaly, a také rozhovory, v nichţ Saisfríd a Karalen provádí svou, alespoň částečnou, sebereflexi. Vyskytují se také motivy vysvětlující jejich jednání. Bohuţel však toto úsilí není dovedeno důsledně do konce, a tak se v díle střídají části, v nichţ má chování hlavních postav odůvodnění, s okamţiky, kdy jsou jejich pohnutky naproto neznámé a jejich jednání působí nepochopitelně. V Safírových očích tedy chybí proces vývoje hlavních postav, coţ vede ke zkratkovitým změnám stavů. I přes to však jednání postav nepůsobí rozporuplně a nepřirozeně, jedná se o výrazně chybějící prvek díla, ale ne o nelogičnosti. V trilogii Inesy Trojovské prvek vývoje hlavních postav nechybí, avšak při jeho zpracování často dochází k nepřirozeným vysvětlením pohnutek jednání hlavních postav. Froddy: přítel z pravěku působí ze všech tří románů nejvyrovnaněji. Psychologie postav není hluboce rozpracována, avšak není ani opomíjena. Hlavní postavy působí skutečně a civilně, jejich motivy chování jsou rozpracovány stručně, ale uvěřitelně a úroveň psychologie postav odpovídá celkovému pojetí příběhu. Aţ na povídky Agáty Kestřánkové jsou hlavní postavy ze všech ostatních děl dětmi či mladými lidmi. Tento jev má pravděpodobně blízkou souvislost s mladým věkem samotných autorů, neboť jejich chování i přemýšlení je jim bliţší a je pro ně uchopitelnější neţ chování a myšlení dospělého člověka. S mladými hlavními postavami, do nichţ musí jako autoři nejvíce proniknout, se jim jistě lépe pracuje. Pouze, jak bylo uvedeno výše, Agáta Kestřánková i v tomto stojí svým dílem stranou. Jen Filimes je mladý, Godwin i Ered jsou jiţ dospělí lidé. Tento jev můţe být také způsoben tím, ţe Agáta Kestřánková píše krátké povídky. Nerozvíjí v nich psychologii postav na tak velkém prostoru a díky tomu není natolik obtíţné postihnout jednání a myšlení dospělého člověka a autorka tak můţe psát snadněji o hlavních postavách různého věku a vyzrálosti. Románoví autoři tedy zvolili na rozdíl od Agáty Kestřánkové hlavní postavy, které jsou jim věkově a tedy i myšlenkově blízké a mohou se do nich dobře
56
vcítit a zprostředkovat jejich pohled na svět. A jsou blízké také čtenářům, jejichţ věkové skupině kniha odpovídá. Mladý věk hlavních postav se projevuje ještě v jednom důleţitém aspektu vyprávění. Příběhy s hlavními postavami mladých lidí obsahují motiv dospívání, jejich poznávání světa, získávání zkušeností, přechod z dětského světa do dospělého, coţ se projevuje ve všech dílech, kde jsou hlavními postavami mladí lidé, u Josefa Němce, Inesy Trojovské i Ivy Vyhnánkové. Pouze u Agáty Kestřánkové tento aspekt chybí, coţ je však dáno tím, ţe hlavní postavy jejích povídek jsou jiţ starší. U ostatních třech autorů je dospívání postav zachyceno s různou intenzitou, avšak v jisté míře se tento prvek objeví vţdy. V Safírových očích je nejsilněji motiv dospívání zachycen u nejmladší ze sourozenců Newmanových, u Pipi, která je na počátku téměř dítětem, ale postupem času se změní na zkušenou a rozhodnou dívku. V trilogii Inesy Trojovské projdou dospíváním oba hlavní hrdinové, Saisfríd i Karalen. Stane se to velmi rychle, během jejich první společné doby, Saisfríd a Karalen se z dětí stanou dospělými téměř během jednoho okamţiku. Ve Froddym: přítele z pravěku pak tímto vývojem nejvýrazněji projde Tina, kterou změní odpovědnost, jiţ cítí za Froddyho, a začne tak být starostlivější a méně lehkováţnou, neţ byla předtím. Ujde tedy také část své cesty k dospělosti. Hlavní postavy se od sebe liší ještě dle jednoho hlediska. Tina, Alex a Lucka z Froddyho: přítele z pravěku jsou tři obyčejné děti zaţívající dobrodruţství v prostředí, které znají. Jsou odrazem dětí reálného světa. Amanda, Jack a Pipi ze Safírových očí stejně jako Saisfríd a Karalen z trilogie Inesy Trojovské jsou také mladými lidmi, avšak jsou jiţ neobyčejnými mladými lidmi. Všichni jsou proroctvími určeni k splnění velkých úkolů. Neţ se jim to podaří, projdou mnohými neobvyklými situacemi a získají nevšední zkušenosti. Navíc všichni mají neobyčejné schopnosti. Amanda, Jack a Pipi umí uţívat magii. Saisfríd umí také čarovat, hovořit se zvířaty a oba jsou s Karalen zasvěcení a mohou díky tomu překračovat hranice mezi zeměmi svého světa. Všechny tyto postavy jsou svým mladým věkem určeny k tomu, aby se s nimi ta část čtenářů, která jim bude věkem blízká, identifikovala, zároveň však jim jsou svými schopnostmi a předurčením vzdálení. Tina, Alex a Lucka jsou v tomto jiní. Jejich dobrodruţství s mluvícím dinosaurem je sice pro čtenáře nedosaţitelné, 57
avšak jinak jsou všechny tři děti obyčejné, bez zvláštních schopností a osudů. Ţijí ve světě, který je odrazem reálného světa, a proto jsou mladým čtenářům nejbliţší. Postavy
z povídek
Agáty
Kestřánkové
jsou
mladým
čtenářům
nejvzdálenější. Jedná se (aţ na Filimese) o dospělé muţe, kteří ţijí v prostředích vzdálených reálnému světu, pochází z jiných společností a způsob jejich ţivotů je také zcela jiný.
58
2.6 Způsob charakteristiky vedlejších postav a případná spojitost těchto postav s klasickými postavami fantasy 2.6.1 Vedlejší postavy v povídkách Agáty Kestřánkové Ve fantasy povídkách Agáty Kestřánkové nevystupuje příliš mnoho vedlejších postav, děj se soustředí na hlavní postavu. Pokud se vedlejší postavy objeví, mají většinou malou úlohu. V Cestě mrtvé duše se nevyskytují propracované vedlejší postavy. Většinou jsou nepojmenované a objevují se aţ ve formě duší v podsvětí, kam se Godwin dostane po své smrti. Tyto vedlejší postavy nemají popsaný charakter a neţijí v díle svým vlastním ţivotem, existují pouze na základě vstupu do ţivota Godwina jako např. voják, kterého Godwin zabil a pak ho v podsvětí potká. Téměř ihned se před ním objevil další muž. Ten obličej voják také znal. Jednou v hostinci se s ním popral a ani nevěděl, jestli v sebeobraně nebo jen ve vzteku ho shodil ze stolu a srazil mu vaz. Muž mu plivl pod nohy.76 V povídce Sluha a princ aneb jak se stát rytířem se jiţ vyskytují pojmenované a charakterově alespoň částečně rozlišené vedlejší postavy. Jsou jimi sir Arthur, Herg a princ Filip. Jejich charaktery jsou vystiţeny stručeně a přímo, sdělený je pouze ten jeden důleţitý znak, který je podstatný pro děj povídky. Sir Arthur je tedy starý a trochu senilní, Herg pyšný, pohrdavý a posměvačný a princ Filip spravedlivý a uznalý. Jejich charaktery nejsou dále rozvíjeny, nedochází u nich k ţádnému vývoji a posunu. V povídce Barbar Ered je nejvíce vedlejších postav, coţ je nejspíš způsobeno jejím větším rozsahem a šíří vyprávění. Patří mezi ně elfí královna Mia, její sestra Tria, půlelf Thiro a černokněţník Heldemar. Jejich charaktery jsou opět popsány velmi stručně, jen ty jejich znaky, které jsou důleţité pro příběh. Královna je mocná, neproniknutelná, se silnou osobností, Tria statečná a hájící spravedlnost a slabší, Thiro odváţný a nedůvěřivý a Heldemar sebejistý, silný, zlý a chtivý moci a jedinečného postavení ve světě. V povídkách Agáty Kestřánkové není akcentována psychologická propracovanost a rozvoj charakterů vedlejších postav. Osoby, které v povídkách 76
KESTŘÁNKOVÁ, Agáta. Rytíři a jiná havěť. 1.vyd. Praha: Work in progress, 2010. s. 10.
59
nezastávají úlohu hlavní postavy, jsou popsány výstiţně, avšak stručně a nemají mnoho prostoru v ději, coţ je dáno i krátkým rozsahem povídek. Tento model plně naplňují povídky Cesta mrtvé duše a Sluha a princ aneb jak se stát rytířem, pouze povídka Barbar Ered se odlišuje. Vedlejší postavy v ní mají více prostoru, jejich jednání se neomezuje na jednu aţ dvě scény v povídce a jsou tedy daleko svébytnější a propracovanější neţ vedlejší postavy z druhých dvou povídek. U půlelfa Thira dokonce proběhne vývoj jeho postavy, a to v jeho vztahu k Eredovi, kdy
jejich
společné
dobrodruţství
z nich,
jakoţto
ze
dvou
vzájemně
nesympatických muţů, udělá muţe respektující se a schopné spolu vycházet a váţit si jeden druhého. V povídkách Cesta mrtvé duše a Sluha a princ aneb jak se stát rytířem se nevyskytují ţádné postavy, které by se spojovaly s postavami tradičně se vyskytujícími ve fantasy literatuře. Jednu takovou postavu však najdeme v povídce Barbar Ered, a je to postava Heldemara. Mocný černokněţník usilují o moc a zničení svých nepřátel a o výsadní postavení ve světě se ve fantasy literatuře objevuje velmi často a jeho činy proti danému fantasy světu a jeho obyvatelům bývají hybnou silou pro jednotlivé příběhy.
2.6.2 Vedlejší postavy v Safírových očích Josefa Němce Koncepce vedlejších postav se v díle Josefa Němce vyznačuje stručností, nerozvinutostí. Osob s menší úlohou neţ hlavní se objevuje velké mnoţství, avšak málo jich dostane prostor pro vývoj. Psychologie vedlejších postav téměř není rozvinuta, jejich charakteristika je velmi stručná, nebo často chybí zcela, coţ je dalším důkazem toho, ţe v Safírových očích autor primárně zatíţil děj a psychologické rovině svého díla se příliš nevěnoval. Vedlejší postavy ze Safírových očí lze podle prostoru, který je jim věnován, rozdělit na epizodní, jenţ se objeví jen krátce, setkají se s některou z hlavních postav, zasáhnou do dění kolem ní a pak zmizí a jiţ se nikdy nevrátí, dále postavy, které v příběhu setrvají po boku hlavní postavy delší dobu a nakonec ty, které se do děje zapojují po celou dobu příběhu. Vedlejší postavy díla Josefa Němce, ať se jedná o ty, jeţ se v příběhu objeví jen jednou a krátce, či o ty, které se v průběhu děje vrací, mají aţ na výjimky 60
shodnou koncepci jejich vyuţití pro příběh. Vedlejší postavy se objevují v okamţiku, kdy hlavní hrdina není z nějakých důvodů schopen vést děj sám dopředu. V té chvíli přijde ať jiţ stará nebo nová vedlejší postava, která hlavnímu hrdinovi poradí, něco mu předá či mu pomůţe, a tak děj posune dál. Toto dějové pojetí vedlejších postav je jedním z hlavních činitelů nepropracovanosti jejich psychologie a zároveň ovlivňuje samotný rytmus příběhu, kdy se, pouze s určitými obměnami, opakují stále stejná schémata, kdy např. hlavní postava neví, co má dělat dál, v tu chvíli se jí někdo zjeví, pomůţe jí a zase zmizí, ať jiţ tak, ţe odejde či ţe zemře. Tento často se vyskytující jev posouvá vedlejší postavy do roviny opor autora při provazování jednotlivých epizod příběhu, které svým charakterem nepřirozeného a nuceného opakovaného zásahu z vnějšku ruší vyprávění. Tohoto charakteristického aspektu Safírových očí si povšiml i Petr Holan a poukázal na něj ve své recenzi v časopise Pevnost. Němec v nich totiž použil tolik „cliftonovských kladívek“, kolik ani v Obi nekoupíte. Když jsou hrdinové v úzkých, obrátí se s důvěrou na své talismany. Nebo se objeví nějaká postava či duch, kteří jim napoví, co mají dělat. Když se jim to ani pak nepovede, tak za ně příslušní dílčí úkol jejich pomocníci dokonce sami udělají – a to bez nároků na odměnu. A když už je nejhůř, buď si ústřední protagonisté zařídí odklad trestu, nebo proskočí portálem, který se čirou náhodou objeví tam, kde je potřeba, a vyhodí je do bezpečí.77 Výjimky v tomto pojetí postav tvoří několik osob. Mezi ty patří babička Amélie, která svým vnoučatům sice také pomáhá, ale její úloha netkví v zásazích na poslední chvíli a tedy v umělém řešení vzniklé situace, ale v přípravě vnoučat na jejich poslání. Babička Amélie je mentorka, rádkyně, která Amandu, Jacka a Pipi učí a předává jim důleţité informace, ale to vše předtím, neţ se začne odvíjet samotná hlavní zápletka příběhu, tedy předtím, neţ se sourozenci Newmanovi vydají na svou cestu. Potom uţ Amélie do jednání svých vnoučat nezasahuje, stojí v pozadí a pouze jednou přispěje Pipi radou. Dalšími osobami, které nepatří do koncepce náhle objevujících se a zasahujících postav jsou Nestr a Masry, mladí lidé, do nichţ se zamilují Pipi a Jack a kteří tedy rozvíjí citovou rovinu díla. Podobnou úlohu zastávají i rodiče
77
HOLAN, Petr. Safírové oči. Josef Němec. Pevnost. 2009, roč. 8, č. 89, s 20.
61
sourozenců Newmanových, kteří jsou osobním motivem pro Amandu, Jacka a Pipi, proč se vydat na cestu. Poslední postavou, která neodpovídá většinovému konceptu, je hlavní záporná postava, lord Mackley. Jakoţto představitel nejvyššího zla téměř celé dílo do děje zasahuje pouze nepřímo pomocí svých přisluhovačů a teprve na konci se objevuje jako plně aktivní osoba. U přisluhovačů lorda Mackleyho a u dalších bytostí, které Amandě, Jackovi a Pipi nepomáhají, ale naopak se jejich úmysly snaţí překazit, by se mohlo zdát, ţe nepatří do většinového pojetí postav, jak bylo nastíněno. Avšak tento koncept zahrnuje i je, pouze je převrácen. Záporné postavy se nezjevují, aby hlavním postavám pomohly, nýbrţ aby jim škodily a zabránily jim v jejich konání. Struktura jejich zjevování a zásahů je však stejná jako u kladných vedlejších postav, liší se pouze v přístupu k hlavním hrdinům. Jak bylo uvedeno výše, vedlejší postavy v Safírových očích lze rozčlenit na tři skupiny. Mezi epizodní, které se objeví jen jednou a krátce, patří vědma, která věští Amandě budoucnost, či čarodějnice Carefi, která se spolu s Pipi zúčastní útoku na Grof Dor. Tyto postavy nejsou jakkoli charakterizovány, pohnutky jejich chování nelze vysledovat. Jejich úloha je čistě dějová, tedy ovlivnit události kolem hlavních postav a svým impulzem je posunout dál. Druhá část vedlejších postav se v příběhu objeví na delší dobu, ujdou po boku některé z hlavních postav určitý úsek její cesty. Z těchto osob lze například uvést Palila, který pomůţe Amandě, knihovníka Nestra, do něhoţ se zamiluje Pipi, či dívku Masry, která Jackovi pomůţe odeklít upíří hrad a také se do sebe zamilují. Ani tyto postavy nejsou téměř vůbec charakterizovány, vzhledem k jejich delšímu setrvání v příběhu lze však jejich psychologický profil alespoň částečně odhalit na základě jejich jednání, kdy Palil se jeví jako starostlivý a Masry odváţná. Knihovník Nestr je z tohoto druhu vedlejších postav propracován ještě hlouběji, neboť jeho postava projde vývojem, který je sice nerozvinutý, spíše v náznacích, přesto však v díle existuje. Nestr je původně sluha Sareny, královny Ledové země, která se snaţí Pipi zničit. K Pipi se přidal proto, aby ji špehoval, avšak zamiloval se do ní a rozhodl se královnu zradit a přidat se na stranu Pipi. Tento přerod Nestra je popsán velmi zkratkovitě, nedochází ke skutečnému nahlédnutí do jeho motivů a
62
pocitů, avšak přesto je zachycen a Nestr tak oproti ostatním vedlejším postavám získává o trochu více propracovanou psychologii. Do poslední skupiny vedlejších postav se řadí ty, které doprovází hlavní postavy celým příběhem, opakovaně vstupují do děje. Mezi ty patří babička Amélie, Xaro, coţ je dědeček sourozenců Newmanových, čarodějnice Merstyéza, zaklínač Maril, stráţkyně Fimélie, královna Nasare, královna Sarena, Mara a lord Mackley. Babička Amélie, Xaro a zaklínač Maril jsou pojati jako neaktivní síly, které působí na Amandu, Jacka a Pipi. Jejich úloha je rádcovská a mentorská. Pomáhají sourozencům objevovat jejich cestu, radí jim, předávají jim potřebné vědomosti a dovednosti, jsou to jejich učitelé. Jakmile se však dění kolem Amandy, Jacka a Pipi rozběhne, ustupují do pozadí a objevují se teprve tehdy, kdyţ nastane období klidu a tedy další čas k učení a radám. Představují vědomosti, ţivotní moudrost a zkušenosti. Tyto aspekty bývají ve fantasy literatuře často zobrazeny v archtypové postavě moudrého starce (jako příklad lze uvést Broma z Odkazu Dračích jezdců, který je důsledným převzetím tohoto tradičního modelu fantasy postavy a jenţ je rádcem, učitelem a ochráncem mladého hrdiny Eragona). V Safírových očích tento typ postavy zastupují právě Amélie, Xaro a Maril, přičemţ akcentována je především postava babičky Amélie. Nelze však tyto tři postavy povaţovat za přímé ztělesnění modelu typické fantasy postavy, jako tomu bylo např. právě u Broma. Amélie, Xaro a Maril nemají v Safírových očích tolik prostoru, aby se mohli do dané pozice jednoznačně dostat, dalším oslabením je výskyt dalších postav, které sourozencům Newmanových radí, vedou je a učí, a opět tu také působí psychologická nepropracovanost díla, která se promítá do charakterové nejasnosti všech tří postav a tím zabraňuje, spolu s malou vztahovou rozvinutostí osob příběhu, jejich plnému spojení s daným modelem. Důleţité záporné postavy Safírových očí spadají do kategorie postav, které se do příběhu zapojují opakovaně. Patří mezi ně lord Mackley, Mara, královna Nasare a královna Sarena. Lord Mackley je hlavní zápornou postavou celých Safírových očí. To on je tím, koho mají sourozenci Newmanovi porazit, kdo proti nim posílá své sluţebníky a snaţí se je zničit. Také unesl jejich rodiče a touţí zničit světlo a sám s pomocí zla vládnout.
63
Lord Mackley je nejmocnější a nejzápornější postavou Safírových očí. Jako takový nese mnohé tradiční znaky hlavních záporných postav fantasy literatury – je neobyčejně mocný, chytrý, má mnoho sluţebníků, nelze ho přímo porazit, mohou to dokázat pouze sourozenci vyvoleni osudem (ve fantasy lze poráţky hlavní záporné postavy docílit často pouze jedním ze dvou způsobů – buď pouze pomocí mocného předmětu, ať jiţ jeho zničením jako v Pánu prstenů J. R. R. Tolkiena, nebo jeho uţitím jako v Trpaslících Marcuse Heinze, nebo to mohou dokázat pouze vyvolení se zvláštní mocí, příkladem můţe být Eragon z Odkazu Dračích jezdců, který je jedinečný tím, ţe si ho dračice Safira zvolila za svého jezdce). Lord Mackley je jediná postava, v níţ se plně projevil určitý model některé z fantasy postav. Je nejen typickou mocnou zápornou postavou, ale toto jeho postavení podtrhuje i symbolika jeho barev, které jsou jako obvykle temné. Černý je jeho kámen, ovládá podsvětí a chce zničit světlo – tedy vzorové příklady typu záporné postavy z fantasy literatury. Mara a královny Nasare a Sarena jsou další silné záporné postavy v Safírových očích. Královny Nasare a Sarena jsou podřízené lordu Mackleymu, ale jsou to také silné záporné postavy. Královna Nasare se snaţí porazit Amandu a královna Sarena Pipi, při jejich individuálních úkolech jsou jejich odpůrkyněmi. Obě královny jsou tedy mocné protivnice, avšak Amanda a Pipi se z jejich léček dokáţí vţdy dostat, coţ postavení obou královen v příběhu uzavírá do určitých hranic. Jsou silné, ale nejsou hlavními zápornými postavami, tou je aţ lord Mackley, a tedy je moţné, a není dokonce ani nepřekonatelně obtíţné, je porazit či jim uniknout. Mara je druhá nejsilnější záporná postava Safírových očí. Její postavení je však poněkud jiné neţ ostatních. Slouţí také lordu Mackleymu, zároveň však projevuje velkou míru samostatnosti, individualismu a vlastních ambicí. Touţí získat moc pro sebe a velkou moc se jí také získat podaří. Mara je svým původem postava zastřená tajemstvím. Zdá se, ţe je stiţena rodovým prokletím, kdy zlou moc dědí vţdy dcery a po smrti předchozí Mary se jí stane dívka v další generaci rodiny. Tehdy se jí změní oči na krvavé a ona začne být zlá. Mara se několikrát střetne se sourozenci Newmanovými, neboť usilují o získání stejných magických artefaktů, Newmanovi je chtějí ochránit a Mara získat 64
pro lorda Mackleyho. Amanda, Jack i Pipi dokáţí Maru vţdy zahnat, porazit ji se jim však nedaří, na to je Mara příliš mocná. Ač Mara slouţí lordu Mackleymu, působí jako plně samostatná záporná postava, která je na něm nezávislá. Na konci Safírových očí se zdá, ţe je poraţena spolu se svým pánem, avšak epilog naznačuje, ţe v pokračování Safírových očí by se právě Mara (ať jiţ tato konkrétní nebo alespoň její prokletí) mohla stát hlavním zlem, proti kterému bude třeba opět bojovat.
2.6.3. Vedlejší postavy v díle Inesy Trojovské Jak jiţ bylo uvedeno výše, charakteristika postav v díle Inesy Trojovské má své specifikum. Základní povahové rysy člověka lze vyčíst z jeho očí a právě tento rys charakteristiky postav se stává pilířem pro jejich charakteristiku obecně. Díky tomuto přístupu k charakteristice je popis povahových rysů vedlejších postav postaven především na třech základních znacích: kolik kdo má odvahy, jak je bystrý a jak je čestný. Tyto informace jsou pomocí popisu očí uvedeny téměř u kaţdé vedlejší postavy, ať je její úloha jakéhokoli významu, čímţ je naznačeno, co lze od které postavy čekat. Často je to však jediná charakteristika vedlejších postav. Popis povah osob vystupujících v díle Inesy Trojovské není tedy kromě Saisfrída a Karalen příliš rozpracovaný, zakládá se na výše uvedených třech bodech a málokdy je překročí. Rozdílnost v charakteru postav je dána ve většině případů pouze tím, zda je postava bystrá či ne, odváţná/zbabělá, čestná/nečestná a zdali náleţí k postavám kladným či záporným. Přestoţe se však samotná charakteristika omezuje na tři základní body, čímţ dochází k jisté schematičnosti vedlejších postav, je v díle Inesy Trojovské moţné sledovat snahu dodat postavám hloubku a vysvětlit jejich jednání skrz popsání jejich předchozích zkušeností a proţitků a z toho vyrůstajích motivů pro jejich chování. Toto postihování zkušeností a motivů je však pojato velmi jednoduše a nerozpracovaně, bez širšího základu, a proto u mnoha postav působí neuvěřitelně a způsob popsání je nevyspělý, v čemţ se pravděpodobně odráţí mladý věk autorky. Jako příklad lze uvést Schetritu, matku Karalen a Saisfrída, která pouze proto, ţe měla ráda tajemství, lhala o svém ţivotě svým rodičům, muţům, které milovala, i 65
svým dětem, a přitom k nim chovala vřelé vztahy, avšak kvůli své zálibě v tajemstvích jim o sobě nechtěla říci pravdu. Dalším příkladem nepříliš dobře rozpracovaných motivů chování je dívka Abjáša, s níţ se Saisfríd a Karalen potkají v knihovně, kdyţ bojují s králem mořských lidí Zetgayem. Karalen Abjášu poţádá, aby Zetgaye zabila, protoţe ona sama nemůţe, a holčička bez váhání souhlasí s odůvodněním, ţe jí zemřela maminka a chce se s ní tedy setkat. Nakonec kdyţ po vraţdě krále sama umírá, se ještě vesele směje. U sedmiletého dítěte takovéto chování a pohnutky k němu (smrt matky) nepůsobí uvěřitelně, neodpovídají mentalitě tak staré holčičky a působí jako násilné vysvětlení pro chování Abjáši, které bylo nutné z hlediska pokračování děje. Vedlejších postav je v trilogii Inesy Trojovské poměrně velké mnoţství, jejich setrvání v ději ale většinou krátké. Nejčastější pojetí vedlejších postav je postaveno na jejich úzkém propojení s děním kolem hlavních postav. Ve struktuře příběhu mají splnit nějakou úlohu a hned po ní je jejich setrvání v ději ukončeno. To se střetává se snahou vytvořit mnoha vedlejším postavám příběh jejich ţivota, který by jejich roli dodal na váze. Zachycení předchozího ţití vedlejších postav je však velmi stručné a příběhy jejich ţivotů jsou nesvébytné a působí pouze jako účelné odůvodnění aktuálního chování. Úsilí o vytvoření dojmu ţivotnosti postav je tak rušeno samotným způsobem tohoto úsilí a jeho výsledky jsou navíc ještě ničeny ukončením působení vedlejších postav v ději, coţ bývá nejčastěji smrt, která ještě více zdůrazní pojetí vedlejších postav jakoţto prostředků k posunutí děje určitým směrem, které bez něj nemají vlastní svébytnost. V celé trilogii je pouze několik vedlejších postav, které se vymykají výše popsanému schématu. Patří mezi ně Ageni, bylinkářka z Neruku, která během celé trilogie zprostředkovává dění na tomto ostrově a v posledním díle se stává i hybatelkou významných událostí kolem jeho obyvatel. Podobnou úlohu zastává Slepý věštec v Zemi na Nebesích, skrz něhoţ je zprostředkováván děj z této oblasti a který se také stává aktivním hybatelem událostí ve své zemi. Ageni a Slepý věštec jsou postavy, které mají dlouhodobý přímý vliv na hlavní postavy. Jsou jejich rádci a ukazují jim další cestu. V příběhu tedy působí jako prvky moudrosti, studnice vědění. Ačkoliv nepředstavují typ moudrého starce jako klasickou postavu fantasy, onen prvek moudrosti se v nich odráţí.
66
Trilogie Inesy Trojovské nemá hlavní zápornou postavu, zlo zde není zosobněno v jedné osobě. Představuje ho existence magie, kterou špatným způsobem vyuţívá hned několik postav. Hlavní úkol Saisfrída a Karalen tedy není porazit hlavní zápornou postavu, která by představovala největšího narušitele pořádku, záporné postavy jsou pouze druhotnými překáţkami na jejich cestě za zničením magie a vnesením tak řádu do světa. Mezi všemi zápornými postavami trilogie Inesy Trojovské vynikají dvě, které postupně představují hlavní protivníky Saisfrída a Karalen v prvních dvou dílech. Tím prvním je král mořských lidí Zetgay, který Saisfrída a Karalen pronásleduje v Kouzlu věků a snaţí se je zabít a vzít jim kouzelnou sošku, tím druhým je Hanadak, vládce Země na Nebesích, kde se Saisfríd a Karalen ocitnou v Tajemství stínů a bojují proti Hanadakově tyranii. Obě tyto záporné postavy mají podobné rysy. Jsou silní, ovládají mocná kouzla a mají mnoho sluţebníků. Touţí však po ještě větší moci, pro niţ jsou ochotni udělat cokoliv. Zničit je není kvůli jejich kouzlům jednoduché, přesto se to však nakonec podaří. Zetgay a Hanadak mají mnoho rysů typických záporných fantasy postav. Jsou velmi mocní, mají mnoho sluţebníků, touţí po ještě větší moci a jsou pro ni ochotni udělat cokoliv, nemají svědomí. Zničit je je obtíţné. Na rozdíl však od typických záporných fantasy postav Zetgay ani Hanadak nepředstavují hlavní zlo v příběhu, neboť nerovnováhu přináší existence magie a Zetgay a Hanadak jsou pouze těmi, kdo ji zneuţívají.
2.6.4 Vedlejších postavy ve Froddym: příteli z pravěku Ivy Vyhnánkové Výskyt vedlejších postav v díle Ivy Vyhnánkové dosahuje střední četnosti. Lze je rozdělit na ty, které se v příběhu objeví na delší dobu, vícekrát či nějak výrazně zasáhnou do děje a díky tomu je i v základních rysech vymezen jejich charakter, a na postavy, které se objeví jen jednou na krátkou dobu a jejich charakteristika se v příběhu kvůli krátkému setrvání postavy v ději nevyskytuje. Do první skupiny vedlejších postav patří rodinní příšlušníci Tiny, Alexe a Lucky. Rodiče všech dětí jsou pojati jako tradiční dospělá síla, která děti vychovává, usměrňuje a vede ve chvílích, kdy se události z dětského světa přesunou do světa dospělých. 67
Vedlejší postavy, které ještě patří do rodin Tiny, Alexe a Lucky, jsou Aneta, starší sestra Tiny, a Patrik, starší bratr Alexe a Lucky. Aneta je vykreslena jako pubertální dívka, která se nejvíce zajímá o módu, diskotéky a pořady v televizi. Chová se přezíravě, předstírá, ţe neuznává ţádnou autoritu, odmlouvá rodičům a hádá se s Tinou. Působí dojmem, ţe jí záleţí pouze na sobě. Právě jen ze svého sobectví, v touze po osobní slávě, Aneta natočí s Froddym video a pošle jej novinářům, kteří se samozřejmě začnou o mluvícího dinosaura velmi zajímat. Kvůli tomuto Anetině činu se o Froddym dozví velké mnoţství lidí a nakonec i ti, kteří se ho rozhodnou unést. Kdyţ se tak stane, Aneta si konečně uvědomí své chyby a začne své chování měnit. U Anety tedy proběhne, jakoţto u jediné vedlejší postavy, vývoj, který je sice popsán velmi stručně a dojde k němu ne postupně, ale přímo na základě jednoho silného podnětu, přesto je to však vývoj postavy, který se u ostatních vedlejších postav nevyskytuje. Aneta je od počátku vykreslena jako nesympatická postava, která jen vyvolává napětí a způsobuje potíţe. Svými osobními ambicemi a neohleduplností a z nich plynoucími činy se větší část příběhu řadí k záporným postavám, avšak nakonec si uvědomí své chyby a napraví se. Patrik, starší bratr Alexe a Lucky, je v určitých rysech vykreslen podobně jako Aneta, ač je méně vzpurný a přeje si spíše klid, nevyhledává sám od sebe konflikty jako Aneta. Jeho postava tu její doplňuje, podporuje, avšak je klidnější, stojí v pozadí. Proto ani změna jeho chování není tak výrazná jako Anetina, jeho pomoc při hledání Froddyho a tedy obrat v jeho postavě není náhlý, ani zlomový. Pan Donald je poslední vedlejší postava, která projde během příběhu změnou, ačkoliv to není přímo vývoj jeho charakteru, ale postupné odkrývání jeho různých vlastností. Pan Donald je bohatý přítel otce Tiny, který působí dojmem člověka, který vše zná, nic ho nemůţe překvapit a k ostatním lidem se chová přezíravě a trochu pyšně. Kdyţ se však otec Tiny, jako jeho přítel, a jeho rodina a Froddy ocitnou v úzkých, ukáţe se, ţe má dobré srdce a je ochoten jim pomoci. Hlavní zápornou postavou v příběhu o Froddym je Hynek, učitel ze školy, kterou navštěvují Tina, Alex i Lucka. Hynek poté, co se dozví, ţe mají tyto děti doma mluvícího dinosaura, se se svými společníky rozhodne ho unést a prodat. Jejich plány však nakonec Tina, Alex a Lucka překazí a Froddyho zachrání. Hynek je vykreslen jako nepříjemný, nelaskavý člověk touţící po penězích, pro něţ je 68
schopen spáchat i zločin. Je bezohledný a schopen dopustit se i výhrůţek a násilí na dětech. Vedlejší postavy ve Froddym: příteli z pravěku jsou pro děj důleţité, často se stávají původci nových událostí (Hynek a jeho společníci), vytváří překáţky (Aneta) či naopak přinášejí řešení (rodiče Tiny, pan Donald). Jejich charaktery jsou pestré, ač nepříliš propracované, popis jejich povah bývá jednoduchý a buď poskytnut přímou charakteristikou, nebo jasnými poznámkami v průběhu jednotlivých dění, kterých se dané vedlejší postavy účastní. Vedlejší postavy z knihy o Froddym nelze přiřadit k ţádným klasickým typům postav fantasy literatury. Froddy: přítel z pravěku není dílem patřícím do některého z nejrozšířenějších subţánrů fantasy, kde se vyskytují podobné typy postav. Dílo Ivy Vyhnánkové patří do fantasy literatury, avšak do takové, která svůj děj zasazuje do prostoru co nejvíce podobného realitě, přímo z ní vycházející, a k fantasy se obrací pouze prvkem mluvícího dinosaura. Lidské postavy jsou zpodobněny co nejvíce blízké realitě, a proto neodpovídají ţádnému z typů postav typických pro fantasy.
2.6.5 Vzájemné srovnání pojetí vedlejších postav všech autorů U všech mladých autorů se pojetí vedlejších postav výrazně odlišuje. Rozdíly jsou v mnoţství, způsobu charakteristiky, jejich úlohách i charakterovém rozvrţení. Podobně jako u jiných aspektů má i na pojetí vedlejších postav v díle Agáty Kestřánkové vliv, ţe se jedná o krátké povídky. Mnoţství vedlejších postav není velké, avšak na prostoru, který mají, je poměrně dobře vykreslená jejich psychologie a u některých je dokonce zachycen i jejich vývoj. Jako příklad můţe poslouţit půlelf Thiro z povídky Barbar Ered, který vlivem proţitých dobrodruţství změní svůj postoj k Eredovi. U ostatních mladých autorů, jejichţ díla mají formu románu, je mnoţství vedlejších postav mnohokrát vyšší neţ v povídkách Agáty Kestřánkové, coţ je ovlivněno právě rozsáhlostí děl a tedy větším prostorem, v němţ mohou vedlejší postavy působit. 69
V přístupu k charakteristice vedlejších postav lze pozorovat podobné postupy, které jiţ autoři aplikovali při charakteristice hlavních postav, pouze přizpůsobené pro podmínky postav vedlejších. Kaţdý z mladých autorů v tomto projevuje svou osobitost, jejich přístupy se citelně odlišují. Agátě Kestřánkové a Ivě Vyhnánkové se v pojetí vedlejších postav podařilo dosáhnout vyváţenosti a souladu s celkovým laděním jejich děl. Agáta Kestřánková podobně jako u hlavních postav vytvořila stručnou, ale výstiţnou a přesvědčivou psychologii vedlejších postav, která podporuje jejich úlohu v ději a dodává jim ţivost. Iva Vyhnánková buduje psychologii vedlejších postav také podobným způsobem jako psychologii hlavních postav. Jejich charaktery jsou civilní, odpovídají typově obyčejným lidem. Vykreslení jejich povah není věnováno příliš prostoru, avšak jejich základní rysy jsou pevně vymezeny a další jsou snadno čitelné z jejich jednání. Vedlejší postavy se chovají adekvátně ke svým povahovým rysům, nedochází k protiřečení si. Ačkoliv charakteristice postav není v díle Ivy Vyhnánkové věnováno příliš mnoho prostoru, vykreslená psychologie je dostačující, odpovídá lehkému zábavnému čtení o dobrodruţství party dětí s mluvícím dinosaurem. V díle Josefa Němce je důraz kladen především na děj. Psychologie vedlejších postav odpovídá pojetí hlavních postav, není příliš rozpracována, charakteristika se téměř nevyskytuje, povahu vedlejších postav lze poznat pouze z jejich jednání. Vzhledem k tomu, ţe se však vedlejší postavy rychle střídají a většinou nemají příliš mnoho prostoru, odhalení jejich psychologie je tím ještě sloţitější neţ u hlavních postav. U většiny vedlejších postav tak nejsou poznatelné pohnutky jejich chování, jejich vnitřní svět zůstává skryt, jednají tak nepředvídatelně, neočekávaně a jejich chování působí dojmem nahodilosti. V trilogii Inesy Trojovské je tomu jinak. Autorka usilovala o alespoň základní charakteristiku všech postav, čehoţ bylo dosaţeno tím, ţe se nejdůleţitější vlastnosti kaţdé osoby (odvaha, bystrost a čestnost) dají vyčíst z jejích očí. Tento přístup zprostředkovávající alespoň částečné poznání kaţdé postavy se však zároveň stal i omezujícím, neboť u jedné části postav zůstala charakteristika pouze na oněch třech základních bodech a veškeré jednání dané postavy je pak odvozeno z nich, bez přihlédnutí k dalším aspektům osobnosti. U druhé části vedlejších postav je psychologie propracovanější, snaţí se odhalit jejich motivy, pohnutky jejich 70
chování a na tomto pak stavět. Snaha o hlubší průnik do psychologie je však rozporuplná, neboť motivy a způsob přemýšlení těchto postav často působí nepřesvědčivě, postavy samy jsou nerealistické. Ačkoliv Josef Němec a Inesa Trojovská zvolili odlišný přístup k psychologii vedlejších postav, výsledek je u obou autorů v mnohém podobný. Jednání a myšlení vedlejších postav často nevzbuzuje dojem skutečných lidí, kteří mají své předchozí zkušenosti a jejichţ ţivoty budou pokračovat i po jejich vystoupení z děje, ale působí nerealisticky. Ne jako svébytné postavy, ale jako prostředky k dosaţení určitého cíle v ději. U Josefa Němce je to dáno pominutím psychologie vedlejších postav, u Inesy Trojovské vypracováním nevěrohodného chování, jeho motivů a způsobů přemýšlení. Rozdíly ve výsledcích zvládnutí práce s vedlejšími postavami mezi jednotlivými autory mohou být dány jejich věkem, přístupem k příběhu a druhem příběhu samotného. Dobré zaznamenání psychologie postav je náročné, vyţaduje znalost lidí, umění vcítit se do nich a vysledovat vliv povahových rysů a zkušeností na myšlení, jednání a další vývoj. Agátě Kestřánkové a Ivě Vyhnánkové se podařilo zpracovat psychologii postav svých děl na dobré úrovni, na coţ mělo pravděpodobně vliv, ţe Agáta Kestřánková se na psychologii postav velmi soustředí a také zvolila krátké povídkové útvary, v kterých mohla zachytit to, co měla dobře promyšlené a nebyla nucena zkoumat psychologii svých postav do větší hloubky a prokreslovat tak sloţitější jevy. Iva Vyhnánková napsala příběh zasazený do prostředí podobného realitě, které tak velmi dobře znala a v němţ jediným neobvyklým prvkem je mluvící dinosaur. Mohla tak pro zpracování psychologie postav čerpat z mnoha vlastních zkušeností. Josef Němec a Inesa Trojovská si naopak zvolili dlouhé literární útvary, v nichţ se nutně psychologie postav zpracovává ve větší šíři a kde navíc působí mnoho podnětů, s nimiţ nemohou mít vlastní zkušenost. Pro mladé lidi pak musí být sloţité popisovat myšlení a jednání dospělých osob, jejichţ zkušenosti ještě nemají, a objevovat jejich pohnutky a reakce a toto všechno zpracovávat na celé rozsáhlé ploše díla. Tyto vysoké nároky mohou být důvodem, proč některé z vedlejších postav děl Josefa Němce a Inesy Trojovské se chovají nerealisticky, jejich motivy působí uměle a postavy samotné jsou neţ ţivoucími osobnostmi prostředkem ke změně v ději. 71
Vybrané mladé autory lze v oblasti vedlejších postav porovnat ještě z jednoho hlediska, kterým je rozvrţení charakterů vedlejších postav. Ač jsou díla v mnohém odlišná, je moţné v nich najít podobné typy postav. Prvním typem postavy, která se vyskytuje u třech autorů, je mocná, magicky nadaná záporná postava. Takováto osoba se nachází v povídce Barbar Ered Agáty Kestřánkové, v Safírových očích Josefa Němce a v Kouzlu věků a Tajemství stínů Inesy Trojovské (v díle Ivy Vyhnánkové ne, coţ je dáno aspektem prostředí, v němţ neexistuje magie, i koncepcí příběhu, kde hlavní zápornou sílu představují obyčejní lidé se svou touhou po penězích). U všech tří autorů se tedy vyskytuje ryze záporná postava bez jakýchkoliv kladných rysů, která pomocí svých zlých kouzelných sil usiluje o získání nadvlády nad světem (lord Mackley ze Safírových očí, černokněţník Heldemar z povídky Barbar Ered). Tento typ postavy je tradiční pro hrdinskou fantasy literaturu, představuje největšího protivníka hlavních postav, coţ také Heldemar v Barbaru Eredovi a lord Mackley jsou. Jen Inesa Trojovská se od tohoto schématu poněkud odchyluje, neboť mořský král Zetgay a Hanadak, pán Země na Nebesích, jsou sice mocní protivníci a v rámci toho dílu trilogie, kde vystupují, také největší a nejmocnější, nepředstavují však nejmocnějšího protivníka Saisfrída a Karalen v celém jejich příběhu. Druhým typem postav, který však chybí nejen v díle Ivy Vyhnánkové, ale i Agáty Kestřánkové, je představitel moudrosti, rádce a případně také ochránce hlavních postav, který je jejich učitelem. I tento typ postavy je pro hrdinskou fantasy velmi častý. V dílech vybraných mladých autorů není tento typ důsledným naplněním známého modelu, avšak základní schéma tohoto typu postavy zůstává. V Safírových očích ji představuje hned několik osob: babička Amélie, Maril a Xaro, kteří jsou učiteli a rádci hlavních hrdinů kaţdý po určitou část jejich cesty, a léčitelka Ageni a Slepý věštec v trilogii Inesy Trojovské jakoţto rádci v určitých záleţitostech Saisfrída a Karalen.
72
2.7 Aspekt místa V přístupu k aspektu místa, k prostředí, které je v dílech vytvořeno, projevují vybraní autoři odlišné tendence. Zatímco Agáta Kestřánková, Josef Němec a Inesa Trojovská budují prostředí svých děl jako alternativní světy, které mají odlišnou geografii, uspořádání společnosti, objevuje se v nich i prvek magie a lze je tedy označit za fantasy světy (tedy za prostředí, která sama o sobě jsou prvkem přiřazující dané dílo do fantasy literatury), prostředí v díle Ivy Vyhnánkové se snaţí vzbudit dojem, ţe se jedná o realitu a co nejvěrněji zobrazuje její znaky.
2.7.1 Aspekt místa v povídkách Agáty Kestřánkové Jednotlivé povídky Agáty Kestřánkové se zřejmě odehrávají kaţdá ve svém fantasy světě, jejichţ rozpracovanost se v jednotlivých povídkách odlišuje. Tyto rozdíly pramení z různého rozsahu povídek a především z toho, jak velkou důleţitost v povídkách prostředí zastává. V povídce Cesta mrtvé duše je prostředí, v němţ se děj odehrává, popsáno jen velmi stručně a náznakově. Je zmíněno více nespecifikované Neorské království, podle něhoţ a podle výzbroje Godwina lze usuzovat, ţe se jedná o středověký model fantasy světa. Dále se objeví nepřátelští Murgové, kteří se zdají být jinou rasou neţ lidé, snad inteligentní formou nějakých příšer, které daný svět obohacují o magický prvek. Více se však o Godwinově světě není moţné dozvědět, neboť příběh se od něj odpoutává Godwinovou smrtí. Svět ţivých, kde děj začal, nemá tedy v povídce velkou důleţitost, slouţí pouze jako prostředí pro výchozí situaci povídky – Godwinovu smrt. Druhým prostředím, které je v povídce popsáno, je posmrtný svět, který má podobu pouště pro ty duše, které ţily špatný ţivot, a zeleného ráje pro duše dobrých lidí. Zde jiţ vykreslené prostředí hraje větší roli. Suchá nelítostná poušť jako místo utrpení, kde se pyká za hříchy, a krásné údolí plné květin a stromů jako odměna pro ty, kteří ţili dobrý ţivot. Obě tato místa svým vzhledem navazují na různé podoby posmrtného ţivota, které lze najít v představách lidí a v literatuře. Nehostinná poušť jako trest a zelené údolí jako ráj. 73
Fantasy svět zaloţený na středověkém modelu podle náznaků evokuje i svět z druhé povídky Sluha a princ aneb jak se stát rytířem. Lze tak usuzovat z výskytu rytířstva, prince, z konání turnaje. Ani v této povídce není prostředí příliš podrobně popsáno, je z něj odhaleno pouze to, co je nutně potřeba k ději. V rychlém sledu se tedy vystřídá prostředí krajiny u jezera, hrad a turnajové kolbiště, aniţ by však jediné z těchto míst bylo popsáno více neţ v letmých náznacích. Nejrozpracovanější fantasy svět se nachází v povídce Barbar Ered. Tento svět je obrazem klasického fantasy světa se středověkou společností a magickými aspekty, které jsou zastoupeny čaroději a elfy. Popisům jednotlivých míst je věnován takový prostor, aby čtenáře dovedly k představám prostředí, které má spojené s fantasy četbou obecně. Při popisu míst tedy nejsou vyzdvihována autorova specifika těchto míst, jedná se pouze o obecný popis, který má čtenářovu představivost navést ţádaným směrem. Jednotlivé světy v povídkách Agáty Kestřánkové nejsou komplexně rozpracované, dotváří pouze kulisu pro děj. Tento přístup je však pochopitelný, udávaný samotným pojetím povídek, jejich stručností a zaměřením. Jejich cílem není představit nové fantasy světy, pouze v rámci zaţitých představ fantasy světů předloţit krátké poutavé příběhy lidí.
2.7.2 Aspekt místa v Safírových očích Josefa Němce Primární zatěţování děje se v díle Josefa Němce neprojevuje pouze v opomíjení charakteristiky postav, poznání jejich motivů, proniknutí do jejich psychologie a vykreslení vztahů mezi nimi. Na úkor akcentace dění jsou upozadňovány i další sloţky díla, mezi které patří i vykreslení prostředí, v němţ se děj odehrává. Fantasy svět, který Josef Němec ve svém díle vytvořil, nese mnoho zvláštních prvků. Není to nejtradičnější podoba fantasy světa, který bývá zaloţen na středověkém feudálním modelu, ačkoliv zromantizovaném, coţ se projevuje v uspořádání společnosti, způsobech bojů, předmětech vyskytujících se v daném světě, ve způsobu ţivota, dopravě a v dalších aspektech. Tento model, typický pro nejznámější podţánr fantasy, tzv. hrdinskou fantasy, je nejvíce rozšířen v povědomí čtenářů jako tradiční prostředí fantasy příběhů. Josef Němec však tento typ 74
nepřevzal a prostředí jeho příběhu je charakterizováno mnoha rozmanitými prvky, ale také mnoha nejasnostmi a rozpory. Prostředí, v němţ se příběh Safírových očí odehrává, nemá ţádný shrnující název. Postavy projdou mnoha různými částmi, které dohromady tvoří nový fantasy svět, ovšem je velmi obtíţné ho charakterizovat. Prostředí, v němţ se odehrává začátek děje Safírových očí, se velmi podobá reálnému světu. Je v něm např. škola, kde se koná školní ples, jezdí zde auta, pořádají se ohňostroje, volá se telefonem. V počátcích tedy Josef Němec představuje prostředí svého díla jakoţto alternativní podobu realného světa, kde jsou sice nově vytvořená místa, má však podobné znaky a fungování jako realný svět. Takovýto obraz prostředí Safírových očí je však brzy narušen a začínají se objevovat výrazné rozdíly mezi realitou a vytvořeným prostorem. Magie, ač v ní většina lidí v bydlišti sourozenců Newmanových nevěří, se v tomto světě běţně vyskytuje, a jakmile se dotkne Amandy, Jacka a Pipi, charakter dosud vykresleného světa kolem nich se začně výrazně měnit. Amanda, Jack a Pipi se vydají na své putování za záchranou rodičů. Na rozcestí za vesnicí se musí rozdělit a kaţdý z nich se vydá do jiných krajů. Tyto krajiny byly spolu ještě s dalšími dříve jednotným královstvím, které se však po smrti královny rozpadlo na mnoho částí, z nichţ nejmocnějších a mezi sebou neustále bojujících vzniklo pět: Ohnivá země, Ledová země, Nebe, Podsvětí a Peklo, kterými právě prochází sourozenci Newmanovi. Jejich charakter je zcela jiný neţ vesnice a její okolí, kde Amanda, Jack a Pipi vyrostli. Magie je přirozenou součástí těchto krajů. Ţijí zde démoni, draci, lesní muţíci, upíři, nemrtví a další bytosti, jsou zde i čarodějové a zvířata mluví. Podoba těchto míst se jiţ v některých bodech začíná přiklánět k nejčastějšímu modelu fantasy světů, lidé ţijí na hradech a zámcích, bojují meči, jezdí se na povozech taţených koňmi, svítí se svícemi, avšak není jeho přesným přebráním, spíše inspirací silně provázanou i se skutečným středověkem, o čem svědčí např. existence křesťanství a jeho mnišských řádů. Zůstává však otázkou, jakým způsobem jsou tato místa provázána s domovem sourozenců Newmanových, který je tolik odlišný? Podle všech znaků se nejedná o jiný svět. Kdyţ Amanda, Jack a Pipi opustili svůj domov, vydali se na rozcestí, kde se rozešli a odkud kaţdý putoval sám a došel do jedné z krajin (Amanda do Ohnivé země, Pipi do Ledové a Jack do Podsvětí). Nevzalo je ţádné kouzlo, nepřenesli se do jiného světa, nebo alespoň do jiné a daleké části světa. 75
Došli tam pěšky a např. Amanda ani neputovala příliš dlouho. Domov Newmanových a země, kam odešli hledat své rodiče, se tedy musí nacházet ve stejném světě a navíc blízko sebe a jejich obyvatelé o sobě navzájem musí vědět. Tomu, ţe se jedná o jeden, ne dva světy, nasvědčuje např. i to, ţe zaklínači a další osoby, volně přechází mezi oběma prostory. Navzdory tomu, ţe Ohnivá země, Ledová země, Nebe, Podsvětí a Peklo leţí ve stejném světě jako domov Amandy, Jacka a Pipi a ţe alespoň Ohnivá země je blízko, tak je sourozenci Newmanovi, dokud do nich nepřijdou, vůbec neznají, moţná ani nevěděli o jejich existenci. Prostředí Safírových očí je tedy sloţeno ze dvou odlišných částí, jejichţ vzájemný vztah je nejasný a rozpruplný. Jsou-li součástí jednoho prostorového celku, pak vzniká rozpor mezi charakterem domovského prostředí sourozenců Newmanových a ostatními zeměmi, kdy lidé ţijící ve vesnici blízko statku Amandy, Jacka a Pipi nevěří v magii a přízraky, ačkoliv nepříliš daleko leţí země, kde jsou kouzla běţná. Nejsou-li však tyto dvě krajiny součástí jednoho velkého prostoru, přičemţ rodná vesnice Newmanových má být literárním obrazem reálného světa a Ohnivá země, Ledová země, Nebe, Podstvětí a Peklo pak tvoří onen fantasy svět, kam se sourozenci dostanou, rozpor spočívá v popsaném přechodu jednoho do druhého, ve způsobu jejich oddělení a překonávání jejich hranic. K objasnění těchto rozporů však moţná dojde v druhém díle Safírových očí, kde je aspekt jejich prostoru více objasněn, coţ v dopisu uvedl sám autor. Co se týče celého světa (tedy našeho a toho druhého) a jejich vzájemné propojenosti je následně více vysvětlen v druhém díle, který jsem před rokem dokončil.78
78
NĚMEC, Josef. Dopis pro autora. [online]. Pro: Anna Hronová. 14. října 2012. [cit. 16. října 2012].
76
2.7.3 Aspekt místa v díle Inesy Trojovské Prostředí v díle Inesy Trojovské je představeno jako nový fantasy svět, který se skládá z několika hranicemi od sebe oddělených a kulturně, ekonomicky, technologicky a správně odlišných částí. Tyto části jsou čtyři, Gynésie, ostrov Neruku, Země na Nebesích a Mořská říše. Dle pověstí od sebe byly odděleny kouzelnými hranicemi, které mohou přejít pouze zasvěcení (případně mořští lidé a lidé z ostrova Neruku se mohou dostat do Gynésie, ale jiţ ne zpět), takţe se od té doby vyvíjí kaţdá samostatně bez vzájemného ovlivňování. Ostrov Neruku je první částí, která je v díle představena. Je to malý ostrov, kde ţijí lidé černé pleti (Saisfríd je s bílou pletí po své matce výjimkou). Znají magii, někteří z nich umí hovořit se zvířaty a čtou ve hvězdách. Ţijí v bambusových chýších, oblékají se pouze do jednoduchých roušek a v jejich čele stojí kmet. Ostrov Neruku tak silně připomíná tropický ostrov reálného světa, kde ţije domorodé obyvatelstvo ještě nezasaţené vývojem zbytku světa, tato idea byla pro Neruku zřejmou inspirací. Na Neruku neznají téměř ţádné nástroje. Lidé tam ţijí velmi jednoduše v souladu s přírodou, ekonomická, správní a technologická stránka společnosti se téměř nevyvinula. Jako protiklad k ostrovu Neruku stojí země Gynésie, pevnina a stát mezi řekami Tajgan a Laugrat. Narozdíl od Neruku je Gynésie v pokročilém stádiu veškerého rozvoje. Správní upořádání této země není moţné posoudit, neboť není zmiňováno, avšak v ekonomické, technologické a kulturní oblasti i ve všech dalších je Gynésie zachycena jako co nejvěrnější obraz reálného světa, jeho euroamerické části. V Gynésii jezdí auta, je zde tradiční model škol, nachází se v ní lékárny, je zde rozvinutá peněţní soustava obsahující mince a bankovky, je zde velmi podobná kultura odívání. Gynésie tedy působí jako odraz reálného světa (přesněji jeho charakteru a uspořádání, ne geografie a historie) v části fantasy světa Inesy Trojovské. Přes všechny podobnosti se však Gynésie v určitých aspektech od reálného světa odlišuje. Tím nejdůleţitějším z nich je moţnost číst vlastnosti lidí z jejich očí. Dalším odlišným jevem můţe být neznalost střelných zbraní v Gynésii. Schetrita, která ţila v Gynésii nejméně čtrnáct let, střelnou zbraň nepoznala, kdyţ ji měla v ruce, coţ by jistě měla, pokud by se tam vyskytovaly. Toto tedy vede k myšlence, ţe se v Gynésii střelné zbraně nevyskytují, ačkoliv to vzhledem 77
k jejímu charakteru a podobnosti s reálným světěm působí velmi zvláštně. Je však také moţné, ţe se jedná o nedůslednost autorky a její neuvědomění si charakteru Gynésie a Schetritina dlouholetého pobytu v ní. Zatímco ostrov Neruku a Gynésie jsou v trilogii Inesy Trojovské popsány dostatečně na to, aby bylo moţno postihnout jejich základní charakteristiku, u Země na Nebesích a Mořské říše tomu tak z různých důvodů není. Země na Nebesích je země netechnická, kde je známá magie, ač ji uţívají nemnozí. Aţ na výjimečná místa (jako Boţí chrám a zámek Míru) je to rozpadající se země, která trpí pod tyranskou nadvládou Hanadaka. Ve městech i na vesnicích chybí potraviny, někteří lidé dokonce propadli kanibalismu. Odváţní lidé jsou kvůli svým tmavým očím pronásledováni sběratali očí. V Zemi na Nebesích tak panuje bída a tvrdá tyranie, která vše zotročuje. Lidé ţijí v nouzi, těméř bez všech prostředků a není tedy moţné říci, na jaké úrovni je technický rozvoj, ekonomika či kultura. Z náznaků lze pouze vyčíst, ţe Země na Nebesích není podobná Gynésii a tedy ani nevychází ze současné podoby reálného světa, ale spíš z nějakých starších dob (to dokazuje např. kultura odívání, ţeny nosí pouze šaty), z nichţ jsou však převzaty pouze některé prvky. S posouzením charakteru Mořské říše je to podobné jako se Zemí na Nebesích, ačkoliv z odlišných důvodů. Saifríd a Karalen v ní sice stráví delší dobu, ale pohybují se v mnoha velmi odlišných lokacích, které nedovolují poznat Mořskou říši jako celek. Navíc ani ty jednolitvé části nejsou příliš popsány a některé jejich body působí rozporuplně (např. ta část, kde ţijí mořští lidé, je královstvím, kde znají a uţívají magii a bojuje se zde meči, avšak také vyrábí sluneční brýle a existují zde dveře na číselný kód). Na konci trilogie je také vyřešen vztah fantasy světa Inesy Trojovské k reálnému světu. Prostředí vytvořené v trilogii je jiným světem, avšak ne paralelně existující vedle reálného světa, jako je tomu např. v Letopisech Narnie od C. S. Lewise. Je postaven do pozice jeho předchůdce, světa, který byl zničen, kdyţ z něj odešla magie. A místo něj vznikl pak reálný svět.
78
2.7.4 Aspekt místa ve Froddym: příteli z pravěku Ivy Vyhnánkové Froddy: přítel z pravěku se od ostatních děl mladých autorů, o kterých tato práce pojednává, zásadně odlišuje aspektem místa, kde se jeho děj odehrává. Prostorem pro příběh Froddyho totiţ není nový fantasy svět, ať jiţ originální, nebo postavený na oblíbených modelech, prostředí tohoto díla je zaloţeno na reálném světě, který je zpodobňován co nejvěrněji. Většina děje se odehrává v České republice v Králově Dvoře u Berouna, coţ je zároveň bydliště autorky, tedy místo, kde je doma a velmi dobře ho zná. Jen několikrát se děj z prostoru Králova Dvora vzdálí do jiného místa České republiky, ale i za její hranice do blíţe neurčeného přístavu a dokonce aţ do Tichého oceánu. Prostor díla Froddy: přítel z pravěku tedy nese všechny znaky reálného světa. Nedochází k pozměňování jeho charakteru např. vnesením prvku magie, kterým odlišil prostředí svého díla od reálného světa např. A. Horowitz ve své sérii Síla pětice. Jediným prvkem, který neodpovídá charakteru a zákonům reálného světa, je postava Froddyho, mluvícího dinosaura. Je to právě jeho existence, jeho příchod do lidské civilizace a seznamování a střetávání s ní, co odlišuje prostředí díla Ivy Vyhnánkové od reality, ostatní prvky jsou jejím odrazem.
2.7.5 Vzájemné srovnání pojetí aspektu místa všech autorů Vybraní mladí autoři ve svých dílech vytvořili rozmanitá prostředí. U Agáty Kestřánkové, Josefa Němce a Inesy Trojovské jsou to nové fantasy světy, u Ivy Vyhnánkové však nikoli, ta svůj příběh o Froddym zasadila do prostředí, které je obrazem reálného světa a aspekt místa tedy není fantasy prvkem, naopak má co nejvíce odráţet realitu a vytvářet základ pro střetnutí všední skutečnosti s mluvícím dinosaurem, který je zastupuje prvek fantasy. Dílo Ivy Vyhnánkové je tak mezi analyzovanými díly jediným, které nevytváří nový fantasy svět, pouze do svého prostředí přejímá realitu. Ostatní mladí autoři budují nové fantasy světy, jejichţ popisům věnují odlišnou míru pozornosti. V povídkách Agáty Kestřánkové není popisu prostředí věnováno příliš mnoho prostoru, coţ je z velké části dáno stručným rozsahem povídek, v nichţ na rozpracování komplexního fantasy světa není místo. Prostředí, v nichţ se děje 79
povídek odehrávají, jsou charakterizovány jasně a výstiţně, tak, aby i ve své stručnosti vyvolaly představu o místě děje, vzbudily dojem jeho svébytnosti a tím podpořily děj povídek a staly se jeho zázemím. Josef Němec i Inesa Trojovská vytváří ve svých dílech také zcela nové fantasy světy (s různými vztahy k reálnému světu). Románové pojetí a rozsah jejich děl jim umoţňuje a zároveň nařizuje věnovat popisům prostředí větší pozornost, neţ je tomu potřeba v povídkách Agáty Kestřánkové. Obě díla jsou však zaloţena na akcentaci děje, jejich cílem není odvíjet příběh v rámci komplexně vytvořeného fantasy světa, ale představit pouze ta místa, jichţ se děj týká, která jsou nutná k vyprávění příběhu. Tento přístup tak omezuje popis prostředí a odsouvá ho do pozadí, kvůli čemuţ vytvořený fantasy svět nepůsobí tolik ţivoucím a svébytným dojmem. Jak jiţ bylo uvedeno výše, kromě Froddyho: přítele z pravěku jsou ve všech dílech vytvořeny nové fantasy světy. V první povídce Agáty Kestřánkové, Cesta mrtvé duše, lze poznat, ţe se jedná o nový fantasy svět, pouze z několika málo jevů, mezi které patří zmínění Neorského království či Mungů. V druhé povídce, Sluha a princ aneb jak se stát rytířem, o tom také svědčí pouze několik prvků. U této povídky by se nabízelo i jiné řešení, neboť silně čerpá z historických podnětů, zmíněná geografie však také ukazuje na nový fantasy svět, který je pouze velmi podobný modelu středověku. U třetí povídky, kterou je Barbar Ered, je prostředí specifikováno více a připomíná model klasického fantasy světa, který je zaloţen na středověkém modelu, o čemţ svědčí např. Eredova výzbroj, a kde ţijí typické rasy fantasy literatury, jako jsou elfové, a vyskytuje se zde magie. Jak lze pozorovat, do všech tří povídek pronikají prvky středověké společnosti (u Cesty mrtvé duše o tom svědčí výzbroj Godwina), coţ je pro fantasy literaturu, která se neodehrává v prostoru zobrazujícím realitu, velmi běţné a nepromítá se to pouze do klasického fantasy prostředí (jaké ve svém díle vytvořil např. mladý americký autor Christopher Paolini), ale do nových fantasy světů obecně. Původ tohoto jevu můţe být v rytířských románech jakoţto jednoho z pramenů, z něhoţ se fantasy literatura vyvíjela, a také ve skutečnosti, ţe nepříliš technologicky rozvinutá středověká společnost je ideálním prostředím, do jakého vsadit magii jakoţto prvek, který se stává alternativou ke strojům a pozdějšímu rozvoji techniky, jenţ potlačí.
80
V díle Josefa Němce ani Inesy Trojovské není fantasy svět postaven na klasickém modelu fantasy literatury, avšak přesto sem její nejzákladnější prvky, coţ je právě nahrazení uţívání strojů magií, pronikají. Prostředí obou těchto autorů jsou však z hlediska klasifikace sloţitější, neboť některé z jejich částí jsou silně prostoupeny prvky fantasy, další však ve velkém mnoţství přijímají znaky reálného světa a staví se tak do pozice protikladu a vyvolávají otázky o soudruţnosti celého fantasy světa, jeho povaze a vztazích v něm. Jsou-li srovnána díla všech vybraných mladých autorů, lze říci, ţe kniha Ivy Vyhnánkové se v pojetí prostředí příběhu zcela odlišuje od ostatních. U nich je prostředí jeden z prvků, díky němuţ se zařazují do literatury fantasy. U Froddyho: přítele z pravěku aspekt místa tuto úlohu nehraje, a výrazně tak dílo Ivy Vyhnánkové od ostatních děl odlišuje.
81
2.8 Aspekt času 2.8.1 Pojetí času v povídkách Agáty Kestřánkové Aspekt času je v tvorbě Agáty Kestřánkové pojat téměř totoţným způsobem. Ve všech třech povídkách se děj odehrává pouze v přítomném čase. Přesto však dochází k překračování hranic do minulosti. Pouze do budoucnosti ne. Na minulost odkazují vzpomínky postav, které jsou zpětně popisovány jako jiţ minulé proţitky. Jako příklad lze uvést vzpomínky Godwina, kdyţ hodnotí po smrti svůj ţivot. Ten obličej voják také znal. Jednou v hostinci se s ním popral a ani nevěděl, jestli v sebeobraně nebo jen ze vzteku ho shodil ze stolu a srazil mu vaz.79 Rovina minulosti je tedy v povídkách Agáty Kestřánkové podaná zprostředkovaně, přes vyprávění v přítomném čase, které se nikdy nestane popisováním vzpomínek jako záţitků aktuálně proţívaných.
2.8.2 Pojetí času v Safírových očích Josefa Němce Hlavní časovou rovinou v Safírových očích je přítomnost. Vzhledem k akcentaci děje, z které vyplývá snaha zachytit všechny podstatné události přímým popisem v okamţiku jejich dění, ač u nich není přítomna ţádná z hlavních postav, s nimiţ jsou jinak spojeny příběhové linie knihy, je přítomnost téměř absolutně vládnoucím časem příběhu. Téměř všechny podstatné události jsou zprostředkovány v jejich probíhajícím čase, ne zpětně ve vzpomínkách. Minulá časová rovina je tím silně potlačena. Vyprávění o minulosti se tak děje jen při zprostředkování událostí, které se staly v době vzdálené od času, v němţ ţijí hlavní hrdinové. Jsou to vyprávění babičky Amélie o rodičích sourozenců Newmanových, jejich dědečka Xara o tom, proč musel odejít a skrývat se, o dřívějších činech lorda Mackleyho a jeho sluţebníků, o minulosti země a dávných událostech, která hlavní hrdinové vyslechnou v době, kdy se dostanou na místa, která jsou s těmi událostmi spojená (a kde většinou působí ještě nějaké zlo).
79
KESTŘÁNKOVÁ, Agáta. Rytíři a jiná havěť. 1.vyd. Praha: Work in progress, 2010. s. 10.
82
„To je dobře, že jsem tě našel, protože bys jinak nesplnila úkol, který ti už předpovídal jeden druid,“ obeznámil ji Palil. „Cože?“ polekala se Amanda. „Ano,“ pokračoval stařec. „Už i pradávný řád druidů předvídal něco nevídaného. Musím ti však nejdříve povědět jeden příběh… Stalo se to před dávnými časy, kdy nad okolními říšemi vládl král, který měl velkou moc, se kterou disponoval až do své smrti.“80 Nejdelším vyprávěním o minulosti je pak příběh o Maře, který je zprostředkován skrz deníkový záznam Nervé Ortové, který nalezne Amanda. Stačila jsem přeložit jen malou část příběhu, který popisovala freska, ale do tebe jsem stačila zapsat jen útržky: Píše se v něm o tom, že před staletími se v kostele narodila dívka. V tu dobu byla vesnice, ve které byl kostel, napadena bojovníky z východu (Hermyndy).81 Tato vyprávění spolu se vzpomínkami hlavních hrdinů na to, co jiţ proţili, jsou tedy přechodem z přítomné časové roviny do minulé, avšak pouze zprostředkovaným, neboť se jedná o vyprávění v přítomném čase, které minulost jen popisuje. Pouze jednou se popisování minulých událostí zobrazí přímo, jako těch aktuálně proţívaných. Stane se to, kdyţ Amanda přijde na Daregovu poušť, kde se před ní objeví drak Kmel. V ten okamţik je přítomný právě probíhající čas příběhu přerušen a vyprávění se vrátí o krátkou dobu zpět, kdy byla Amanda ještě s Filémií a ta jí o drakovi vyprávěla. Jedná se o výjimečné zobrazení minulosti, jediné v celé knize. Safírové oči se odehrávají v jednotném časovém období, po které trvá seznámení se Amandy, Jacka a Pipi s jejich mocí a úkoly a jejich plnění. Nedochází k větším časovým skokům, kdy by se děj posunul do doby o několik let později. Jediný časový skok se odehraje na samém začátku Safírových očí, kdy prolog popisuje události ještě před narozením sourozenců Newmanových, zatímco první kapitola jiţ zobrazuje dění kolem nich v jejich dospívání.
80 81
NĚMEC, Josef. Safírové oči. 1.vyd. Praha: NAKLADATELSTVÍ XYZ, 2009. s. 93. Tamtéţ, s. 105.
83
2.8.3 Pojetí času v díle Inesy Trojovské V trilogii Inesy Trojovské se vyskytují všechny časové roviny, minulost, přítomnost i budoucnost. Přítomnost je dominantní, je časem příběhu. Její pozice je posílena i krátkými vhledy do událostí, kterých se neúčastní hlavní postavy, či krátkými vedlejšími příběhovými liniemi, v nichţ je odhalován děj odehrávající se kolem vedlejších postav, díky čemuţ je čtenář svědkem většiny událostí v přítomnosti a nemusí být tedy později zprostředkovávány pomocí vyprávění jiţ jako minulost. Časová rovina minulosti je v díle obsaţena v popisování vzpomínek, ve vyprávění o minulých událostech a historiích jednotlivých zemí a nejvíce pak v krátkých informacích o ţivotech postav, o jejich původu a činnostech, které dělaly, neţ vstoupily do aktuálního děje. Když jí bylo osm, nechtě přihlížela vraždě svých rodičů. Tehdy k nim domů vtrhli tři muži. Chingou se schovala pod postel a odtud sledovala celý průběh děje. Nejprve zabili jejího otce: zabodli mu do krku hrot meče. Potom přišla na řadu její matka: Chingou tichoučce přihlížela tomu, jak jí postupně usekli obě paže.82 Nikdy však minulost není zprostředkována jinak neţ vyprávěním, popisem jiţ skončeného děje. Do minulosti není nahlíţeno způsobem, ţe by její události byly proţívány jako právě aktuálně probíhající. Trilogie o Saisfrídovi a Karalen však neobsahuje pouze časovou rovinu přítomnosti a minulosti, které jsou tradiční, objevuje se v ní i rovina budoucnosti. Je však rozvinutá nejméně, objevuje se pouze v náznacích při předpovědích Slepého věštce či Nebeského stromu a nikdy se nejedná o její přímé proţívání, ale vţdy jen popis.
82
TROJOVSKÁ, Inesa. Předtucha konce. 1.vyd. Praha: Petrklíč, 2007. s. 58.
84
2.8.4 Pojetí času ve Froddym: příteli z pravěku Ivy Vyhnánkové Ve Froddym: příteli z pravěku se objevují dvě tradiční roviny času, přítomnost a minulost. V přítomnosti je vedena většina vyprávění, čehoţ je dosaţeno i díky tomu, ţe, podobně jako v dílech Josefa Němce a Inesy Trojovské, je zachycován téměř všechen děj ve své přítomnosti, ač je spojen s různými postavami. Jako aktuální právě probíhající děj je tak zachyceno, co dělá Alex předtím, neţ jde navštívit Tinu, i co v té době dělá samotná Tina a Froddy, co dělají Lucka a Froddy, kdyţ jsou Tina a Alex zavřeni ve staré budově, a jak se z ní oni dva ve stejnou dobu snaţí dostat ven. Časová rovina minulosti je zastoupena vzpomínkami postav a vyprávěním o minulých událostech a záţitcích. Tina vypráví Alexovi a Lucce, kde se s Froddym seznámila, či Froddy popisuje, co zaţil, kdyţ se ztratil ve škole. Tato vyprávění jsou velmi stručná, neboť ony události byly v knize jiţ zaznamenané jako probíhající přítomnost. Nejvýraznější části knihy, která tedy spadá do roviny minulosti, je vyprávění Anety, co viděla, kdyţ se vracela z diskotéky tu noc, kdy byl Froddy unesen.
2.8.5 Vzájemné srovnání pojetí času všech autorů V dílech všech autorů se vyskytují alespoň dvě časové roviny, přítomného a minulého času. Přítomná rovina je převaţující, je v ní zachycena většina událostí. V povídkách Agáty Kestřánkové je to dáno přímým vyprávěním, jedinou příběhovou linií bez výskytu vedlejších, u ostatních autorů koncepcí jejich děl, která se snaţí zobrazit v jejich aktuálním probíhání téměř všechna dění. Rovina minulosti se v dílech objevuje při vzpomínkách postav či při vyprávění o historii. Vzpomínky jsou hlavním zdrojem přechodů do roviny minulosti v povídkách Agáty Kestřánkové, především v Cestě mrtvé duše, a ve Froddym: příteli z pravěku Ivy Vyhnánkové. Vyprávění o historii pak dominuje u Josefa Němce a Inesy Trojovské. V Safírových očích jsou vzpomínky velmi potlačeny, v trilogii o Saisfrídovi a Karalen se objevují při vzpomínání postav na jejich předchozí ţivot a slouţí k charakteristice. 85
Přechod do roviny minulosti se děje prostředictvím vyprávění či vzpomínání, tedy zprostředkovaně. Pouze v Safírových očích dojde jednou k popisování minulosti jako aktuálně proţívané, je takto zaznamenán rozhovor Amandy a Filiménie o původu Daregovy pouště. Rovina budoucnosti se vyskytuje jen v díle Inesy Trojovské a to pouze v náznacích při viděních Slepého věštce.
86
2.9 Důležité tematické komplexy v dílech vybraných autorů 2.9.1 Téma smrti Téma smrti je základním tématem povídky Cesta mrtvé duše a také velmi silným tématem v trilogii Inesy Trojovské, vyskytuje se však i u ostatních autorů. Celá povídka Cesta mrtvé duše je spjata s tématem smrti, kterou způsobuje člověk člověku. Godwin je voják, který bojoval a zabíjel v mnoha bitvách, zabíjel však také často bez příčiny, pouze proto, ţe chtěl, ţe mohl. O smrti přemýšlel jen ve spojitosti se strachem ze svého vlastního skonu. Přestože byl muž nelítostný a zatvrzelý voják, měl strach. Opravdový strach, přesně takový, jako je ten před bitvou, ze které se už nemusíte vrátit živí.83 Smrt, kterou působil, ho nikdy netíţila, stejně jako smrt, která mohla postihnout někoho mimo něj. Zabíjení nepokládal za nic zvláštního a nikdy ho kvůli tomu netlačilo svědomí. Teprve aţ po své smrti, kdyţ se setkal se všemi, které zabil, pochopil svou vinu a začal litovat. Godwin je člověk, kterému záleţí pouze na sobě, nezajímá ho utrpení druhých, osud kohokoli jiného a tento jeho přístup se promítá i do jeho myšlenek o smrti. Dokud se netýká jeho samého, nezajímá ho a ani mu nevadí ji působit. Smrt v této povídce je zobrazena ve své násilné, nepřirozené podobě, způsobená druhou bytostí. Popis umírání je strohý a realistický. Druhou povídkou Agáty Kestřánkové, v níţ se vyskytuje tematika smrti, je povídka Barbar Ered. Smrt jiţ není jejím hlavním tématem, je však přítomná. Ered je bývalým hrdinou, který kdysi bojoval proti všem moţným nestvůrám. Setkával se tak se smrtí a neměl z ní strach, do kaţdého dobrodruţství se pouštěl bez rozmýšlení. Hrozbu smrti zná, je s moţností, ţe můţe kdykoliv umřít, vyrovnán, přesto dělá vše proto, aby se tak nestalo. Nechce se ţivota vzdát, i přes svou nespokojenost s jeho nynějším stavem. Zatímco Godwinovi nezáleţelo na tom, co se stane komukoliv mimo něj, o Eredovi to neplatí. Zná čest a má i ochotu pomáhat. Ač riskuje vlastní ţivot, vydá se získat od černokněţníka Heldemara kouli modrého ohně, kterou ukradl elfům. Při této výpravě také několikrát nasadí ţivot pro Thira, svého společníka, ačkoliv se
83
KESTŘÁNKOVÁ, Agáta. Rytíři a jiná havěť. 1.vyd. Praha: Work in progress, 2010. s. 7.
87
navzájem nemají rádi. Eredovi záleţí na ţivotě, nechce zemřít, ale je ochoten ho riskovat pro cíle, které se mu zdají důleţitější neţ jeho vlastní ţivot. Smrt je cena, kterou je ochoten zaplatit. Téma smrti se vyskytuje i v Safírových očích Josefa Němce a to ve třech rovinách. Hrozba vlastní smrti a její cena, smrt někoho blízkého a zabití někoho, způsobení jeho smrti. Hrozba vlastní smrti provází hlavní hrdiny při jejich dobrodruţstvích, snaze osvobodit své rodiče a porazit lorda Mackleyho. Nikdo ze sourozenců Newmanových však na vlastní smrt nemyslí, v díle se neobjevuje ţádná jejich reflexe této skutečnosti, ačkoliv se do ohroţení ţivota dostanou mnohokrát. Je to další z projevů nepropracovanosti psychologické roviny díla, akcentace děje bez zvaţování jeho důsledků a dopadů na postavy. Sourozenci Newmanovi se v tomto chovají jako hrdinové zvyklí na nebezpečí, jako zralé osobnosti uvědomující si cenu svého ţivota i důleţitost toho, pro co je nutné ho riskovat a případně obětovat, avšak tento jejich postoj je v kontrastu s jejich nezkušenostmi s danými situacemi, v kontrastu s jejich mládím a působí tak nereálně. Druhé pojetí smrti, smrt někoho blízkého, je nejčastěji se vyskytující a také nejvíce rozpracované. Smrt někoho blízkého či její hrozbu nepřijímají postavy netečně, snaţí se jí zabránit, nepodaří-li se jim to, trápí se. Jejich ţal není však příliš rozepsán, je pouze několikrát zmíněn, coţ oněm ztrátám ubírá na váţnosti, avšak alespoň není působení takovýchto událostí na postavy zcela opomenuto, jako hrozba jejich vlastní smrti. Poslední pojetí smrti, její způsobování, je v Safírových očích ovlivněno tím, ţe ti, proti komu hlavní postavy bojují a koho tedy ničí, nejsou lidé, ale démoni, upíři a jiná podobná stvoření. Jejich ničení tak není pokládáno za zabíjení a nezatěţuje svědomí Amandy, Pipi a Jacka. Jedinými chvílemi, kdy se tedy objevuje přemítání o zabíjení, se nachází v příběhové linii Pipi, která má nejprve vést útok nemrtvých na město a způsobit tak smrt jeho lidí a potom, kdyţ má ona sama zničit Ledového muţe, který je sice ovládán temnými silami, ale stále je v něm ještě napůl skutečný ţivot. Pipi si v obou případech uvědomuje, ţe nechce způsobit ničení a snaţí se mu zabránit, ani zde se však nenachází rozsáhlejší popis Pipiných pocitů a její reflexe dění.
88
V trilogii Inesy Trojovské je téma smrti velmi důleţité a objevuje se ve třech podobách, zabíjení druhých, ztrát někoho blízkého a obětování vlastního ţivota. Zabíjení druhých lidí je nejčastější podobou smrti, která se v knihách o Saisfrídovi a Karalen vyskytuje a těmi, kdo jí působí, jsou nejvíce právě Saisfríd a Karalen. Velmi brzy začnou řešit mnohé situace zabíjením. Poprvé zabijí dva muţe, kteří je unesli. Udělají to bez váhání, jako by se nejednalo o nic zvláštního. Teprve aţ po svém činu jsou oba otřeseni. Brzy však zabijí opět a rychle se naučí o tom příliš nepřemýšlet a zabijí ještě mnoho dalších lidí. Autorka zabití člověka nepřechází bez povšimnutí, Karalen a Saisfríd o tom, ţe zabíjejí, spolu hovoří, tato skutečnost není povaţována za nic obyčejného. Avšak přesto Saisfrídovo a Karalenino zabíjení, stejně jako zabíjení i mnoha vedlejších postav (např. Abjáši) a jejich přístup k němu, působí jako spisovatelsky nevyspělá část a zřejmě se v ní odráţí mladý věk autorky. Obě hlavní postavy zabíjí bez váhání a ihned po otřesu z první vraţdy začnou zabíjení povaţovat za nutnost a boj za něco sobě vlastního. Získají téměř ihned rozhodnost a tvrdost, která neodpovídá jejich dosavadním zkušenostem ani jejich mládí. Dospějí, aniţ by prošli dospíváním. Zabíjení je v díle Inesy Trojovské pojato v surové podobě, avšak jeho dopady na psychiku postav působí nereálně a nezralým pohledem na tuto problematiku, zkratkovitě a nepropracovaně. Smrt v podobě ztráty někoho blízkého je jiţ zpracována mnohem věrohodněji neţ zabíjení. Strach ze ztráty milovaných lidí, ale i situace, kdy takové případy skutečně nastanou, jsou popsány s dobrým vystiţením obav hlavních postav i s bolestí, kdyţ se jejich obavy naplní. Karalen a Saisfríd o svých blízkých, kterým hrozí smrt (např. Saisfrídově otci Súdonovi, který je nemocný) často hovoří, vzpomínají na ně a jejich city k nim jsou dobře popsané a přesvědčivé. Ztráta vlastního ţivota, jako třetí podoba smrti, je důleţitým prvkem trilogie. Úzce se dotýká hlavních postav, které se často dostávají do nebezpečných situací, kde jim hrozí smrt, a nakonec se musí vyrovnat s tím, ţe pro klid světa si musí sami sáhnout na ţivot. Dotýká se i vedlejších postav, které se také často ocitají v nebezpečí. Saisfríd a Karalen strachem ze smrti příliš netrpí. Lze to přičíst jejich neobvyklé odvaze, kterou jsou oba obdařeni, avšak opět to působí vzhledem k jejich věku nepřirozeně. Na konci vyprávění, kdy se zabijí, aby zachránili svět, by jejich 89
chování bylo jiţ uvěřitelné, kdyby za ním ovšem stál vývoj, kterým k němu došli. Nic takového však v trilogii není, coţ způsobuje dojem nepropracovanosti a opět značí mladý věk autorky. Ve Froddym: příteli z pravěku se téma smrti objevuje nejméně z děl všech autorů, přesto však nechybí. Nečekaná hrozba smrti se dotkne Tiny a Alexe, kdyţ zůstanou uvězněni v budově, kde je nastraţená bomba. Oba si uvědomují nebezpečí, co jim hrozí, bojí se a snaţí se najít způsob, jak uniknout. Tato hrozba smrti je ve Froddym: příteli z pravěku dostatečně popsána, chování Tiny a Alexe působí přesvědčivě a odpovídá jejich věku. Ivě Vyhnánkové se s touto tematikou podařilo vypořádat dobře, způsobem odpovídajícím celému pojetí knihy, jejímu ladění. Tematika smrti je u vybraných autorů pojata odlišně. Iva Vyhnánková se jí věnuje nejméně, avšak v prostoru, který je tomuto tématu vyhrazen, ho zpracovává dobře, u Josefa Němce je zastoupena silněji, avšak nerozpracována, Agáta Kestřánková na její tematice dokázala vystavět celou povídku a do druhé ji velmi dobře zapracovat a Inesa Trojovská věnuje smrti mnoho prostoru, avšak její zpracování se vyznačuje nevyzrálostí a nerealističností. Agátě Kestřánkové a Ivě Vyhnánkové se podařilo tema smrti zpracovat ve svých dílech uvěřitelným způsobem. U Josefa Němce se opět projevila akcentace děje, kdy sice o smrti píše, ale její dopady jiţ vystiţeny nejsou. Na rozdíl od něj se Inesa Trojovská ony dopady pokusila zobrazit poměrně podrobně, avšak nepodařilo se jí vytvořit je reálné.
2.9.2 Boj dobra se zlem Téma boje dobra se zlem je často nosným tématem fantasy literatury. Hojně je zpodobňován tím způsobem, ţe zlo představuje mocná, často nelidská osoba, která chce ovládnout celý svět a proměnit ho na nějaké temné místo, zatímco dobro představují ti, kteří se tomu snaţí zabránit a uchovat svět svobodný a v míru. Takovýto boj dobra se zlem se stal hlavním tématem i v díle mladého amerického autora Christophera Paoliniho, v jeho Odkazu Dračích jezdců, a objevuje se i v dílech českých mladých autorů, jejichţ tvorba je předmětem analýzy této diplomové 90
práce. U všech lze najít boj dobra se zlem, ale ne vţdy v jeho nejznámější podobě ve fantasy, ale v různých pojetích. V povídkách Agáty Kestřánkové je boj dobra se zlem součástí dvou povídek, Cesty mrtvé duše a Barbara Ereda. Zatímco v Barbaru Eredovi je pojetí tohoto tématu podobné jako u Christophera Paoliniho, kdy mocný černokněţník Heldemar, který touţí ovládnout celý svět, ukradne elfům, kteří jsou stejně mocní jako on a stojí mu tedy v cestě, modrý oheň, z něhoţ čerpají sílu, a je tedy nutné mu ho vzít a tak ho zastavit, tak v povídce Cesta mrtvé duše se sice nachází stopy boje dobra se zlem, avšak jiţ ne tak jasné. Godwin je ve vojsku, které bojuje proti nepřátelským Murgům, kteří jsou popisováni jako odporně slizké obludy, avšak zdali se jedná o skutečné netvory, nebo pouze o jinou rasu, s níţ je Godwinova zem ve válečném stavu (který mohla vyvolat i sama Godwinova země), není zřejmé. Murgové, ač jejich popis k tomu můţe zavádět, nemusí být zlem v jeho čisté podobě, bytostmi, v nichţ není nic dobrého. Cesta mrtvé duše je fantasy povídka, díky čemuţ by se dalo předpokládat, ţe Murgové jsou skutečnými netvory, tedy zastupují zlo, a lidé se proti nim brání, avšak psychologické prokreslení Godwina, který rozhodně není kladným hrdinou, ukazuje, ţe dobro a zlo v této povídce nejsou jasně rozděleny a těmi, kdo se brání a jsou v právu, tak nakonec mohou být právě i nevzhlední Murgové. Safírové oči Josefa Němce jsou svým zpracováním témat boje dobra a zla podobné povídce Barbar Ered, jedná se o tradiční boj pána zla, který je zde představován démonem lordem Mackleyem, a vyvolenými dobra, kteří mají svět zachránit, sourozenci Newmanovými. Zlo je většinou zobrazeno démony, upíry a podobnými stvořeními, které v sobě nemají ţádné dobro, a zlo je díky tomu převáţně ve své čisté podobě, nevznikají tak pochyby o tom, co je zlé a co ne. V několika případech je však jasnost zla potlačena. Kdyţ se Pipi kvůli působení meče Mrazivého dechu stane polomrtvou a částečně ji tím také ovládne zlo, dědičné prokletí Mary, které způsobuje, ţe ţeny z jejích potomků se mohou obrátit ke zlu, pokud ho v sobě neporazí, či zakletí Ledového muţe, kterého ovládala zlá moc, ale sám o sobě zlý nebyl. Tyto případy naznačují, ţe dobro a zlo a ani boj mezi nimi není vţdy jasný, avšak většinou je dobro a zlo v Safírových očích zřetelně odlišeno a boj mezi nimi je černobílý.
91
V trilogii Inesy Trojovské se také nachází téma boje dobra se zlem. Jasné zlo představují Zetgay a Hanadak svými činy, tyranií, touhou po ovládání zemí. Přesto však není dobro a zlo od sebe odděleno zcela jasně, např. Hanadak takový nebyl vţdy, měl rodinu, kterou miloval, netouţil po moci. V příběhu o Saisfrídovi a Karalen není ani jedna hlavní záporná postava, s níţ by byl celou trilogii veden boj, kterou by bylo třeba porazit. Zetgay i Hanadak jsou nepřátelé, ale nepředstavují hlavní cíl cesty mladých hrdinů. Tím je zničení magie, které je třeba pro klid ve světě. Zbavení světa magie znamená, ţe ji jiţ nikdo nebude moci vyuţít ke špatným účelům a stát se s její pomocí vládcem a utiskovatelem. Boj dobra se zlem tak v díle Inesy Trojovské není hlavním tématem, Saisfríd a Karalen bojují proti těm, kteří podle nich páchají zlo, kdekoliv je potkají, snaţí se hájit svobodu a právo, není to však cíl jejich cesty, pouze přidané úkoly, které na sebe berou navíc a zcela dobrovolně. Ve Froddym: příteli z pravěku se boj dobra se zlem také nachází, ale ve velice lidské podobě. Zlo nepředstavují ţádní mocní černokněţníci, netvoři či démoni, zlé skutky konají obyčejní lidé, kteří touţí po vlastním obohacení. Nesnaţí se ovládnout svět či zemi, pouze chtějí získat peníze. Jsou to únosci Froddyho, kteří ho chtějí za velké peníze prodat. Jejich činy a snaha Tiny, Alexe a Lucky zachránit svého kamaráda Froddyho, se dá přeneseně vykládat jako boj dobra se zlem v jeho všední podobě. Boj proti ubliţování přátelům a blízkým, boj proti hamiţnosti. Boj dobra se zlem je v dílech jednotlivých autorů zpracován odlišně. Zatímco v povídce Barbar Ered a v Safírových očích je pojat neznámějším způsobem ve fantasy literatuře a je tématem vytvářejícím hlavní zápletku díla, v trilogii Inesy Trojovské uţ vytváří vedlejší zápletky příběhu a dobro a zlo není tak zřetelně vymezeno, vţdyť i hlavní postavy páchají mnoho zlých skutků. A ve Froddym: příteli z pravěku je boj dobra se zlem přenesen do lidské roviny, velmi podobný situacím reálného světa.
92
2.9.3 Téma rodinných vazeb a jejich důležitosti pro děj Rodinné vztahy hrají v literárních dílech často velmi důleţitou úlohu a jsou i hojným prvkem ve fantasy literatuře. V díle Agáty Kestřánkové se objevují v povídce Barbar Ered, kde díky tomu, ţe Ered zachránil sestru královny elfů Triu, byl elfy přijat jako vzácný host. Sourozenecké pouto mezi královnou a Triou bylo důleţité pro změnu jeho postavení z vězně na hosta. V Safírových očích jsou rodinné vazby velmi důleţité. Jsou to tři sourozenci, kdo mají porazit lorda Mackleyho, vzájemným spojením získají moc k jeho poraţení. Na svou cestu se také vydají kvůli příbuzenským vztahům, ne kvůli boji s lordem Mackleyem, ale proto, aby našli své unesené rodiče. Jsou to právě rodiče, babička a druzí sourozenci, na které myslí ve chvílích, kdy jim dochází síly, kdyţ si neví rady či mají pocit, ţe prohrávají. A z lásky k sestře Amanda skočí do rány šípu a obětuje svůj ţivot za Pipin. Rodinné vztahy jsou zde nejsilnějšími vazbami, zdrojem největší lásky, obav a častými motivy pro jednání postav. I v díle Inesy Trojovské zastávají rodinné vztahy důleţitou úlohu. Saisfríd opustí ostrov Neruku, aby našel lék pro svého otce, Karalen se vydá na cestu se Saisfrídem, aby hledala svou ztracenou matku. Oba jsou ochotni podstoupit všechna nebezpečí, která je mohou potkat, neboť jejich rodiče jsou pro ně ze všech lidí nejdůleţitější. Saisfríd je přesvědčen, ţe další příbuzné nemá, a Karalen si je s matkou ze všech nejbliţší, neboť se sestrou Nentou si nerozumí a otec s nimi neţije. Vyprávění je postupně ovlivněno odhalením dalších rodinných vazeb. Na dědičnosti závisí zavěcení, které předurčuje Saisfrída a Karalen k odstranění magie ze světa, a příbuzenský je i nejsilnější vztah, který podle autorky můţe být, vztah sourozenců. Je na něj kladen největší důraz, je prezentován jako silnější pouto neţ pouto lásky mezi muţem či ţenou či pouto mezi rodiči a dětmi. Rodinné vazby jsou v trilogii Inesy Trojovské skutečně nezanedbatelné. Většina důleţitých postav je spolu spřízněna, navzájem jsou příbuzné dokonce i kladné a záporné postavy (Saisfríd je vnukem Zetgaye a on i Karalen jsou vnuci Hanadaka). Tyto vazby jim však nebrání v tom, aby proti sobě bojovali, a dokonce navzájem usilovali o své zabití bez sebemenšího zaváhání, coţ alespoň ze strany kladných postav nepůsobí reálně a dílo je v tomto aspektu nepropracované. 93
Ve Froddym: příteli z pravěku se téma rodinných vztahů také objevuje. Příběh se odehrává v okruhu dvou rodin, rodiny Tiny a Alexe a Lucky, a ti všichni se postupně zapojí do péče o Froddyho a ukazují mu svět lidí. Rodinné vztahy v obou rodinách jsou vykresleny jako obyčejné a velmi reálné, dvě rodiny s mladšími dětmi, které mají rády dobrodruţství, a kaţdá s jedním starším dítětem, které se dostalo do puberty a působí svých chováním větší problémy neţ mladší děti svými hrami. Rodiče Tiny, Alexe a Lucky jsou rozumní a mají pro své děti pochopení, pokud nepřekračují stanovené hranice. Vztahy mezi nimi a jejich dětmi jsou srdečné, jen s občasnými rozepřemi. Prvkem narušujícím harmonii jsou v obou rodinách starší děti, Aneta, sestra Tiny, a Patrik, bratr Alexe a Lucky. Především Aneta je původcem hádek a rozporů jak se svými rodiči, tak s Tinou. Nechce, aby jí kdokoli cokoliv nařizoval, jakkoli ji omezoval, nutil ji něco dělat. Odporuje proto rodičům a hádá se s kaţdým, kdo se proti ní jakkoli postaví. Právě její svéhlavost je příčinou mnohých potíţí, kdyţ prozradí novinářům, ţe u nich doma ţije mluvící dinosaur. Zároveň je však součástí příběhu její změna a zlepšení vztahů s Tinou, kdyţ pomůţe hledat uneseného Froddyho. Rodiny a rodinné vztahy vytváří zázemí hlavních hrdinů, jejich domácí prostředí, kde se odehrává většina děje knihy. Jejich prokreslení je proto důleţité.
2.9.4 Vývoj postav Vývoj postav, změny v jejich chování, charakteru a uvědomování si sebe sama jsou dalším důleţitým tématem děl vybraných mladých autorů. Vývoj postav, jejich proměna vlivem proţitých událostí je důleţitou sloţkou fantasy děl obecně a jeho nedostatečné zachycení či úplné vynechání se odráţí v jejich kvalitě. Téma vývoje postav je nosným tématem v povídce Cesta mrtvé duše od Agáty Kestřánkové a hraje velkou úlohu i v její povídce Barbar Ered. V Cestě mrtvé duše je to právě změna pohledu Godwina na jeho ţivot, na činy, které spáchal, jeho uvědomění si jejich špatnosti, přehodnocení náhledu na své viny a probuzení svědomí, které jsou náplní povídky. Nedokáţe však této změny dojít za ţivota, teprve smrt a přímá konfrontace s důsledky všech jeho činů dovedou Godwina ke změně. 94
V Barbaru Eredovi není vývoj hlavní postavy nosným tématem, v povídce se však vyskytuje a to dokonce dvakrát. První je vývoj samotného Ereda, který byl v mládí statečným hrdinou, avšak kdyţ se ke stáří přestal hrdinství věnovat a ani pro sebe nenacházel uplatnění, ztratil elán a postupně také ustupoval od svých zvyklostí a někdy i cností. Během dobrodruţství u elfů se v něm však obnovila jeho energie a on se navrátil sám k sobě. Pomoc elfům byla pomoc i pro něj, impulsem, který potřeboval, aby nepřestal být sám sebou a věděl, jak ţít dál. Druhý vývoj se v povídce Barbar Ered týká vedlejší postavy, půlelfa Thira, který díky nebezpečí, kterým s Eredem projde, přehodnotí svůj pohled na něj a změní svůj přístup. Pozná, ţe se mýlil a z příkrého půlelfa se stane příjemný společník. V Safírových očích se téma vývoje postav také vyskytuje, vzhledem k celkové nepropracovanosti psychologie postav mu však není věnováno příliš prostoru. Z hlavních postav projde nejvýraznějším vývojem Pipi, která se z bezstarostného dítěte stane téměř dobyvatelkou a pak mladou ţenou na prahu dospělosti. Vývoj postav v Safírových očích, ač je moţné ho sledovat, tak jeho popis má výraznou slabinu. Není totiţ zachycen proces vývoje, ale pouze změněné stavy, díky čemuţ se vývoj děje v rázných skocích a není podloţen potřebnou cestou k jednotlivým stavům. Hlavní postavy se mění, dospívají, stávají se rozhodnějšími, avšak tyto změny nejsou spojeny s děním, které postavy zasáhne, ale dějí se bez vysvětlení. Vývoj postav se objevuje také v díle Inesy Trojovské. Vývoj postav je propojen s konkrétními událostmi, které přivádí postavy na nový směr jejich cesty. Pro kaţdou podstatnou změnu je tak uváděn důvod. Avšak podobně jako se v samotné psychologii postav objevují motivy jednání, které nejsou uvěřitelné, tak se ve vývoji postav objevují podněty pro změny, k nimţ dané změny nepůsobí adekvátně. Saisfríd a Karalen zabijí své únosce a od té doby začnou zabíjet docela běţně. Holčičce Abjáše zabili maminku, a proto je ochotná zabít někoho neznámého. Ve Froddym: příteli z pravěku vývoj postav nehraje velkou roli, avšak také se zde nachází. Velkým vývojem projde Froddy, který poznává svět lidí, všemu se učí a tím se mění, zjišťuje mnoho nového. Změní se však i Tina, která se kvůli 95
Froddymu stane zodpovědnější, nebo i Aneta jakoţto vedlejší postava, kterou Froddyho únos přiměje odstoupit od své náladovosti a ona se také začne snaţit pomoci při jeho hledání. Na zaznamenání vývoje postav vlivem proţívaného dění kladou jednotliví autoři různě velký důraz. U Agáty Kestřánkové je vývoj postavy v povídce Cesta mrtvé duše nejdůleţitějším tématem a v Barbaru Eredovi hraje také velkou úlohu. U Josefa Němce naopak vývoj postav příliš zachycen není. V díle Inesy Trojovské vývoj postav je, avšak často neadekvátní k tomu, čím projdou. Ve Froddym: příteli z pravěku se autorce podařilo vývoj postav popsat na úrovni vhodné pro typ jejího díla. Není to její hlavní téma, avšak neopomenula ho. Díla Josefa Němce a Inesy Trojovské v sobě nesou pro téma vývoje postav velký potenciál, vyuţit však příliš není. V obou dílech jsou hlavními postavami mladí lidé, kteří mají novými záţitky a získanými zkušenostmi dospívat a moudřet a díla samotná jsou koncipovaná jako rozsáhlá vyprávění s mnoha neobvyklými podněty, které by měly zanechat znatelné stopy. Postihnout toto se však příliš nepodařilo. Jak jiţ bylo několikrát uvedeno, v Safírových očích je akcentován děj a jeho vliv na vývoj postav není příliš rozpracován. Přesto to však působí méně rušivě, neţ v trilogii Inesy Trojovské, kde sice vývoji postav je věnován prostor, avšak nepodařilo se v něm dosáhnout přirozenosti. Nejsilněji je to poznatelné u Saisfrídova a Karalenina postoje k zabíjení. Od prvního zabití k uvědomění si, ţe někdy nelze jednat jinak, a k tvrdosti, která z tohoto vědomí vyplývá, je dlouhá cesta, oni se však takovými stanou téměř hned.
96
2.10 Mládí autorů a vliv tohoto aspektu na jejich literární díla Autory analyzovaných děl této diplomové práce jsou mladí lidé, kteří se svou tvorbou začali brzy a své knihy vydali ještě jako nedospělí. Tato skutečnost se v jejich dílech odráţí, lze najít její projevy. Odlišné od ostatních je i v tomto jako v mnoha jiných, výše analyzovaných aspektech dílo Agáty Kestřánkové. Znaky, které odkazují na mládí autorů a které jsou společné dílům ostatních autorů, se v povídkách Agáty Kestřánkové nacházejí méně či v nich vůbec nejsou. Je moţné vypozorovat pouze jediný společný znak nedospělosti, který je bez výjimek společný všem čtyřem autorům. Je jím celkový způsob vyprávění, jeho přímý postup. Příběhy jsou vyprávěny přímo, bez odboček. Jednotlivé zápletky jsou řešeny poměrně sviţně, bez dalšího komplikování, většinou se objeví a hned vzápětí jsou řešeny a skončí. Samozřejmě, hlavní zápletky díla dojdou svého rozuzlení aţ na konci, avšak i k nim je směřováno přímo. Tento způsob vyprávění se zdá být důsledkem mladého věku autorů. Vést příběh, aby se nestal zamotaným a nesrozumitelným, není jednoduché a pro mladé autory můţe být toto pomůckou (třebaţe nejspíš nevědomou), jak příběh udrţet pohromadě a dovést ho k cílům, k nimţ směřují. Objevil se i v Eragonovi, prvním díle Odkazu Dračích jezdců Christophera Paoliniho, coţ také podporuje dojem, ţe se jedná o důsledek mladého věku autorů. Mládí autorů se často projevuje v psychologii postav. Výrazným, na první pohled viditelným jevem, je věk hlavních postav. Kromě Agáty Kestřánkové zvolili autoři postavy mladé, blízké stářím jim samotným, coţ je pochopitelné. Takové postavy jsou autorům nejbliţší, a ačkoliv do nich neprojektují (jako třeba Christopher Paolini do své postavy Eragona) přímo sami sebe (pouze do nich někdy částečně přenáší své vlastnosti)84 nejlépe se do nich vcítí a jejich přemýšlení i jednání je jim blízké. Ve Froddym: příteli z pravěku se mladý věk Ivy Vyhnánkové odráţí nenápadně a přirozeně, přesto však citelně. Celý příběh je prostoupen duchem 84
KESTŘÁNKOVÁ, Agáta. Dopis pro autorku. [online]. Pro: Anna Hronová. 15. dubna 2013. [cit. 15. dubna 2013]. NĚMEC, Josef. Dopis pro autora. [online]. Pro: Anna Hronová. 25. listopadu 2012. [cit. 15. prosince 2012]. VYHNÁNKOVÁ, Iva. Dopis pro autorku. Pro: Anna Hronová. 10. ledna 2013. [cit. 20. ledna 2013].
97
mladých lidí, a ač vypravěčem není ţádná z hlavních postav a ani děj není podáván z náhledu ţádné postavy, příběh je nahlíţen nedospělým pohledem, který ovlivňuje vše. Popis prostředí, postav i událostí. Ač vypravěč není konkrétně zosobněn, zprostředkovává čtenáři svůj pohled na knihu, který je typický pro mládí a dobře ho lze rozpoznat ve vnímání všech událostí i postav. Dobře jde rozeznat např. u popisu dospělých postav, jejichţ vystupování je adekvátní k jejich statusu, ale jsou představováni způsobem, jakým je vidí mladý člověk. Další znaky, které se zdají být důsledkem mládí autorů, se týkají především díla Josefa Němce a Inesy Trojovské. Velkou roli v tom můţe hrát i skutečnost, ţe jejich díla jsou vícedílná (nebo jsou tak alespoň plánovaná), a také to, ţe oba se rozhodli pro hrdinskou fantasy, která klade na autory vysoké nároky, ať jiţ z hlediska propracovanosti jejich prostředí či psychologie postav. Právě psychologie postav je nejvýraznějším prvkem, v němţ se projevuje mládí autorů Josefa Němce a Inesy Trojovské. U hlavních postav se jim nedaří zachytit změnu, kterou vlivem proţitých událostí projdou. Josef Němec na ni zapomíná a nezachycuje ji téměř vůbec a Inesa Trojovská jí sice věnuje pozornost, avšak změna není tak, jak je popsána, uvěřitelná. Druhou skutečností, která poukazuje na mládí těchto dvou autorů, je způsob pojetí dospělých postav. Na jejich chování a přemýšlení je v některých okamţicích poznat, ţe autorům není ještě vlastní, a proto je pro ně obtíţné ho adekvátně popsat. Lze říci, ţe psychologie postav byla tím nejtěţším, s čím se oba mladí autoři potýkali. Uvěřitelně popsat myšlení, jednání a motivy postav pro ně nebylo jednoduché a lze v tom nejvíce vysledovat jejich mladý věk. Dalším projevem mladého věku autorů do jejich děl by u Josefa Němce, Inesy Trojovské a Ivy Vyhnánkové a u povídky Sluha a princ aneb jak se stát rytířem Agáty Kestřánkové mohla být akcentace přítomného času a snaha postihnout všechny události v jejich průběhu. Podnětem pro to můţe být úsilí o vyhnutí se sloţitému zpětnému vysvětlování, ale pravděpodobnějším důvodem je to, ţe mladí lidé nejsilněji vnímají přítomnost a k ostatním časům se na rozdíl od starších generací tolik neobrací. Cesta Mrtvé duše Agáty Kestřánkové se však ostatním dílům v tomto rysu vymyká, neboť vzpomínání a zpětné vysvětlování je její podstatnou součástí. Autorce se přes její mládí podařilo dobře se vcítit do dospělého člověka a jeho 98
hodnocení vlastního ţivota, k němuţ on po své smrti nevyhnutelně dojde, a přirozeně pro to zvolila vhodný minulý čas. Vliv mládí autorů lze také velmi dobře sledovat u jednotlivých tematických celků jejich děl. U tématu smrti se mladý věk nejvíce promítá do díla Inesy Trojovské, která se sice nevyhýbá drsným popisům vraţd, nedokáţe však věrohodně vystihnout dopad zabíjení na psychiku postav a její dílo v tomto působí velmi nevyzrále. U tématu rodinných vztahů se mládí autorů projevuje v dílech Josefa Němce, Inesy Trojovské a Ivy Vyhnánkové, kde jsou hlavními postavami mladí lidé. Autentické vykreslení vztahu těchto postav ke svým rodinným příslušníkům je pravděpodobně způsobeno mladým věkem autorů a tedy jejich blízkostí k hlavním postavám. Nedospělý věk autorů se jako činitel vlivu objevuje i u vývoje postav. Jako důsledek nezkušenosti působí zachycení vývoje postav v díle Inesy Trojovské, kdy reakce osob na podněty a změny, kterými projdou, nepůsobí reálně. Mládí vybraných autorů je činitelem, který ovlivňuje jejich díla. Projevuje se v jejich jednotlivých aspektech a utváří i celkové ladění děl, v němţ je znát převaha představivosti nad zkušenostmi.
99
Závěr Fantasy díla nedospělých autorů jsou zajímavou součástí literatury. Stejně jako díla psaná jiţ dospělými spisovateli jsou i díla nedospělých autorů od sebe v různé míře odlišná. Více či méně se různí svými útvary, jednotlivými aspekty, mezi které patří např. pojetí příběhových linií, vyprávěcí situace, psychologie hlavních a vedlejších postav, aspekt místa, času a nejdůleţitější tematické komplexy, a také kvalitativní úrovní. Cílem této diplomové práce bylo provést analýzu děl vybraných nedospělých autorů a jejich vzájemné srovnání a výzkum, zda mladý věk spisovatelů můţe jejich díla ovlivňovat a zda se v nich prosazuje konkrétními shodnými prvky. Díla se od sebe odlišují uţ v ţánrovém zařazení. Všechna patří do fantasy literatury, avšak liší se určením, do kterého patří subţánru. Povídky Agáty Kestřánkové nelze kvůli jejich stručnosti jednoznačně zařadit. Román Safírové oči a trilogie o Saisfrídovi a Karalen patří do hrdinské fantasy a Froddy: přítel z pravěku do fantasy odehrávající se v prostředí, které je co nejvíce podobno realitě. Mezi díly vybraných autorů je mnoho dalších rozdílů, jsou velmi různorodá. Agáta Kestřánková píše krátké povídky. Iva Vyhnánková samostatný román bez pokračování a Josef Němec a Inesa Trojovská trilogii (u Josefa Němce však dosud s vydaným pouze prvním dílem). Zatímco však Inesa Trojovská zpracovala svou trilogii jako přímo navazující, kde je hlavní zápletka rozprostřena ve všech třech dílech a příběh se tedy uzavře aţ v posledním, první díl Safírových očích Josefa Němce je svébytným dílem, jehoţ hlavní zápletka byla uzavřena. Tato různorodost děl vybraných autorů úzce souvisí s dalšími rozdíly. Krátké povídkové útvary Agáty Kestřánkové ovlivňují všechny další aspekty jejího díla a odlišují ho od tvorby ostatních autorů. Její příběhy nemají ţádné vedlejší linie, soustředí se na dění kolem jedné postavy, charakteristika postav je podaná stručně, přímo a výstiţně a jejich rozvoj se soustředí na jednu oblast, neobjevuje se velké mnoţství vedlejších postav, aspekt místa je rozpracován také jen velmi stručně, přesně dle potřeb, v povídkách je akcentováno vţdy jedno téma a další se buď neobjevují, nebo stojí v pozadí. Díla ostatních autorů jsou v tomto jiná. Jejich románové podoby je rozvíjí do větší šíře, na vše je více prostoru. Objevují se tak vedlejší příběhové linie, vyprávění se 100
soustředí na události kolem více postav, psychologie postav je budována na větším mnoţství podnětů rozvíjející ji v mnoha různých oblastech, uskuteční se větší průnik do prostředí a tím se zvýší poţadavky na jeho propracovanost, tematických komplexů je více. Je to právě rozdílnost útvarů, od které se tedy odvíjí první rozdíly mezi autory, v tomto případě mezi povídkami Agáty Kestřánkové a tvorbou ostatních autorů. Dílo Agáty Kestřánkové stojí díky svému útvaru stranou od ostatních autorů, neboť většina aspektů její tvorby je jím ovlivněna. V jednotlivých aspektech děl, které byly předmětem analýzy této diplomové práce, se objevují rozdíly i společné prvky tvorby zbylých tří nedospělých autorů. Zatímco v Safírových očích i v trilogii o Saisfrídovi a Karalen je několik příběhových linií a jsou propojeny s určitými postavami, ve Froddym: příteli z pravěku je jen jedna a nepropojená s postavami, ale se samotným dějem. Ve všech románech je však snaha postihnout přímo všechny důleţité události, nic nezprostředkovávat skrz vyprávění postav. V díle Josefa Němce a Inesy Trojovské je to skrz vedlejší příběhové linie a skrz obrazy, které ukazují aktuální důleţité dění mimo příběhové linie, v díle Ivy Vyhnánkové toto všechno ukazuje hlavní příběhová linie, která zobrazuje vše, co má být čtenáři ukázáno. Vyprávěcí situace je u všech čtyř tvůrců totoţná, jedná se o autorskou vyprávěcí situaci, která jim vyhovuje svým odstupem od postav, objektivitou a moţností zobrazovat veškeré dění. Tato snaha se objevuje u všech autorů a toto je jeden z jejích projevů. Pouze v povídce Sluha a princ aneb jak se stát rytířem od Agáty Kestřánkové je vyprávěcí situace v 1. osobě, coţ je jediná, avšak pochopitelná výjimka, neboť povídka vypovídá o pocitech a proţívání Filimese, nechce podávat objektivní obraz dění. Psychologie postav se pro autory projevila jako nejobtíţněji zpracovatelný aspekt. Agáta Kestřánková a Iva Vyhnánková se s ní vypořádaly dobře, k čemuţ nejspíše přispělo, ţe Agáta Kestřánková se na psychologii svých postav soustředí a také ve svých povídkách nemusela rozpracovávat psychologii ve velké šíři a Iva Vyhnánková napsala dílo, kde mohla v mnohém vycházet ze svých zkušeností a z reality, která ji obklopuje. Josef Němec a Inesa Trojovská však napsali díla, v nichţ jejich postavy ţijí v prostředích odlišných od reality, působí na ně neobvyklé situace a podněty a vzhledem k rozsahu děl je nutné jejich psychologii rozvést do větší šíře. To všechno klade na autory velké nároky, které se jim ne zcela 101
podařilo naplnit. Josef Němec se psychologií postav příliš nezabýval a ve svém díle akcentoval děj a Inesa Trojovská se sice psychologii postav snaţila postihnout, avšak nepodařilo se jí to věrohodně. Aspekt místa pojali všichni čtyři autoři velmi podobně, věnovali mu pouze nutnou míru pozornosti. U Agáty Kestřánkové a Ivy Vyhnánkové nebyl ani jiný přístup potřeba, aspekt místa je v povídkách Agáty Kestřánkové omezen stručností povídek a Froddy: přítel z pravěku se odehrává v prostředí, které je téměř totoţné s realitou, a proto není třeba ho komplexně propracovávat. V díle Josefa Němce a Inesy Trojovské je tomu však jinak. Stvořili nové fantasy světy a ty je třeba představit podrobněji. Oba autoři jim však nevěnovali příliš velkou pozornost, a tak zůstaly některé otázky nezodpovězeny. Aspekt času nepojali autoři ţádným výjimečným způsobem. Hlavním časem je přítomnost, minulost se, aţ na jednu výjimku v Safírových očích, objevuje skrz vzpomínání a vyprávění o historii a budoucnost se nachází pouze v díle Inesy Trojovské v předpovědích jedné z postav. U všech čtyř autorů bylo moţno vysledovat podobné tematické komplexy, avšak přístup k nim byl jiţ odlišný. Všichni čtyři ve svých dílech zpracovali téma smrti, alespoň částečně boj dobra se zlem, rodinné vazby a vývoj osobností postav. Otázku, zda se do všech fantasy děl nedospělých autorů jejich věk projevuje jako výrazný činitel při tvorbě, který ji ovlivní konkrétním způsobem, nelze na základě zkoumání čtyř vybraných autorů závazně obecně zodpovědět. Avšak v dílech Agáty Kestřánkové, Josefa Němce, Inesy Trojovské a Ivy Vyhnánkové tomu tak je. Mladý věk spisovatelů ovlivňuje úroveň propracovanosti jejich děl. Všichni autoři se soustředí na zápletky svých příběhů a věnují se těm prvkům, které s nimi souvisí, avšak rozpracovávají je jednotlivě, dle aktuálních potřeb vyprávění, ne jako komplexní celek. To se pak projevuje v jednotlivých aspektech děl, které kvůli tomu někdy působí střípkovitě či dokonce nelogicky. Se soustředěním autorů na zápletky souvisí i druhý projev jejich mladého věku, a tím je přímost vyprávění. Ať se jedná o hlavní zápletku či o menší, tak u všech je ve všech dílech zřetelné přímé směřování k určeným cílům, k řešení a jejich postupným dosahováním se děj posouvá dál. Třetí skutečností, v níţ se silně projevuje mladý věk autorů, je psychologie postav. Výsledky analýzy nasvědčují tomu, ţe propracovat psychologii postav není 102
pro mladé autory snadné. Pro její dobré vystiţení se ukázal potřebným buď způsob jejího zachycení v úzkém výřezu (v povídkách Agáty Kestřánkové) či mohl-li autor čerpat ze svých zkušeností (román Ivy Vyhnánkové). Její zpracování ve větší šíři buď u dospělých postav, nebo i mladých postav ale s podněty, s nimiţ autoři nemají zkušenosti a které vyţadují hlubší prozkoumání postav, se však ukázalo problematickým. Kladně se však nedospělý věk autorů projevil ve chvílích, kdy jejich díla pojednávají o taktéţ nedospělých postavách. Pokud nejsou vystaveny situacím a podnětům, s nimiţ nemají autoři zkušenosti a nedokáţou je analyzovat do potřebné hloubky, jsou jejich nedospělé postavy velmi dobře vykresleny, zachycení jejich mládí je velmi autentické, coţ způsobuje právě blízkost věku samotných autorů, která umoţňuje zachytit pravou podstatu mladých postav. Nedospělý věk se do děl vybraných autorů přes všechny jejich rozdíly tedy promítl a jeví se tak jako činitel, o němţ by se mělo váţně uvaţovat i u děl jiných nedospělých či velmi mladých autorů, alespoň ve fantasy literatuře. Tento závěr podporuje i zevrubné srovnání s dílem Erilian – kouzla na obzoru Terezy Janišové. Tereza Janišová je sice dospělá, avšak také velmi mladá autorka, jejíţ dílo vykazuje ty znaky mladého věku, které byly uvedeny výše. I jí je vlastní přímost vyprávění a soustředění se na zápletky a tedy rozpracování prvků díla jednotlivě, ne jako komplexní celek. A podobně je tomu i v díle Kameny osudu Flavie Bujorové, která je představitelkou světové literatury, a bylo tomu tak i v díle Christophera Paoliniho, v jeho prvním díle Odkazu Dračích jezdců, v Eragonovi. Christopher Paolini však během psaní své tetralogie dospěl a na jejích dalších dílech tak lze pozorovat zřetelný posun k větší komplexnosti a vyzrálejšímu a komplikovanějšímu přístupu. A existuje ještě jedna skupina děl, která podporuje označení nedospělého či velmi mladého věku autorů za vlivný činitel. Je jí ta fantasy tvorba nedospělých a mladých autorů, která je uveřejňována na internetu a která se také velmi často danými prvky vyznačuje. Závěry a předpoklady této diplomové práce mohou mít vyuţití při dalším zkoumání problematiky nedospělých autorů ve fantasy literatuře, ale i v literatuře obecně. Jedná se o zajímavé a zatím neprozkoumané téma, které si pozornost jistě zaslouţí a které můţe v literatuře odkrýt nové skutečnosti.
103
Přílohy Příloha 1. Rozhovor s Agátou Kestřánkovou z dopisu z 15. dubna 2013 1) Proč jsi začala psát? Je pro tebe psaní seberealizací, únikem, objevováním… Co Tě k psaní přivedlo? Začala jsem psát hlavně proto, ţe jsem se chtěla lidem vecpat něco málo ze sebe a svých myšlenek, chtěla jsem být v něčem úspěšná a psaní my bylo vţdy velice sympatické. 2) Mezi tvými povídkami jsou i povídky ze žánru fantasy (kterým se právě věnuji ve své diplomové práci). Zvolila sis tento žánr záměrně? Nebo to spíše vyplynulo při psaní? Máš k fantasy nějaký speciální vztah? Zasáhla Tě nějaká kniha tohoto žánru tak výrazně? Nebo je to blízké tvému náhledu na svět, kde může být něco magického? Fantasy nepíši záměrně, do jisté míry fantasy knihy ani moc nečtu. Avšak v mých začátcích, ovlivnilo mě dílo J. R. R. Tolkiena a posléze se mou velikou inspirací stala edice Temná věţ od Stephena Kinga. A moţná právě proto, ţe se celý ţivot snaţím nějak utéci z rutiny obyčejného ţivota, vyplynulo jisté okouzlení z jiných alternativních světů a moţností člověka z mého psaní docela přirozeně a bez většího záměru. 3) Jaký máš vztah ke svým postavám? Díváš se na ně spíše nezaujatě, nebo s nimi vše prožíváš? Případně ztotožňuješ se s nějakou, vkládáš do nich něco ze sebe, své názory, pohled na svět? Snažíš se ve svých postavách v jednotlivých povídkách zobrazit třeba nějaké obecné lidské vlastnosti? Ke svým postavám, ne ke všem, ale k většině z nich, mám velice hluboký vztah. V kaţdá z nich je povětšinou zosobněním nějaké mé poněkud zveličené vlastnosti, ať pozitivní či negativní.
104
4) Psychologie postav je v tvých povídkách hodně propracovaná, záměrně se na ni soustředíš? To ano. Snaţím se, aby veškeré chování postav vyplývalo z jejich vlastností a předpokladů a v ţádném případě nešlo proti nim. Musí reagovat na situace, v nich se nalézají docela přirozeně, jinak by jim nebylo co věřit. 5)Jak vytváříš charaktery svých postav? Vyplývá charakter z děje povídky, nebo znáš nejprve charakter postavy a až pak objevuješ děj povídky? Mé postavy vznikají dvěma způsoby. Tím prvním a nutno dodat, ţe i častějším je nějaký podnět typu zajímavá muzika, fotografie, dojem, který ztělesním do oné postavičky. Druhou moţností je vymyšlení hrdiny na míru ději, který si ho ţádá, ale tito lidičkové se mi zpravidla tolik nedaří. 6) Tvé fantasy povídky se neodehrávají v reálných prostorách našeho světa. Jak tato fantasy místa vytváříš? Snažíš se podrobněji propracovávat historické pozadí svých fantasy světů a jejich zákony? Nebo jen to, co je přímo potřeba do tvých povídek? Inspirovala ses někde? Mám svůj soukromý „manuál“ ke světu, který právě teď tvořím. Jsou v něm vymyšleny a popsány anomálie světa kupříkladu pohled tamějších obyvatel na magii. Popsanou mám ale i historii jednotlivých oblastí, která zásadně udává ekonomické, ale i sociální poměry. Inspirací mi snad nejvíce je naše dějiny, z nichţ se dá velice dobře čerpat. 7) Usiluješ někdy ve svých povídkách o zobrazení a případné zodpovězení nějakého problému, nějaké otázky (morální, filozofické...)? Povětšinou se nezabývám nikterak váţnými otázkami, poněvadţ mám takový pocit, ţe na to prostě nemám. Mě především (alespoň v některých mých povídkách) zajímá holá imprese. Odhalení mysli hrdiny, jeho dilemat a trápení. Kaţdý si z toho samozřejmě můţe vzít co chce, ale aţ na pár výjimek jsem se o nic hlubšího raději nepokoušela.
105
Příloha 2. Dopis od Josefa Němce z 14. října 2012 Krásné dopoledne Ti přeji, Anno .-), vůbec nemusíš děkovat, rád pomůţu, kdyţ je třeba .-). A jsem velice potěšen, ţe jsi mi poslala Tvoji bakalářskou práci. Můţu jen a jen chválit .-). Na střední škole jsem měl referát na fantasy literaturu, takţe mnoho věcí, v ní zmíněných, mi bylo blízkých a známých. Velice obdivuji a rád si přečtu většinu literatury v průběhu historie, ale fantasy mi přirostlo nejvíce k srdci jiţ od dětství. Jednou z mých prvních větších knih byl Pán prstenů: Dvě věţe, který mě uchvátil světem Středozemě a příběhem o Prstenu. Dodnes povaţuji J. R. R. Tolkiena za jednoho z největších spisovatelů fantasy ţánru. Děkuji za Tvé názory. Vývoj mého příběhu probíhal povětšině času na základní škole, proto mi dnes nepřijde dílo zas tak moc dobré. Velice si teda váţím prostřední části s Pipi (ta mi přijde ze subjektivního hlediska nejvypracovanější). Co se týče celého světa (tedy našeho a toho druhého) a jejich vzájemné propojenosti je následně více vysvětlen v druhém díle, který jsem před rokem dokončil. Bohuţel vydání knihy je zatím v nedohlednu. Jinak menší vsuvka, určitě si někde přečteš, ţe moje dílo občas porovnávají a srovnávají s dílem Ch. Paoliniho. Byl jsem několikrát nařčen z toho, ţe jsem pouţil mnoho zdejších prvků. Rád bych to uvedl na pravou míru. Eragona, tedy první část Odkazu dračích jezdců, jsem četl aţ po dopsání mé knihy, ne předtím, nebo během té doby. Těším se na Tvé připomínky a názory .-). Studuji opravdu na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích, ale obor zeměpis a společenské vědy .-). Moţná se ptáš, proč něco takového a ne český jazyk. Je to z toho důvodu, ţe jsem se bál zahlcení sama sebe prací do školy (psát různé ţánry atd.) a ţe se mohlo stát, ţe by mě psaní omrzelo. Beru ho jako koníček, který mě 106
odpoutá od reality .-). Kromě toho, ţe píši příběhy, publikuji občas i v novinách (dělám rozhovory atd.). Na závěr bych Ti rád opět ještě jednou poděkoval, ţe sis mě vybrala do Tvého výběru autorů .-). Uţij si zbytek víkendu a hodně zdaru .-) Josef Němec
107
Příloha 3. Rozhovor s Josefem Němcem z dopisu z 25. listopadu 2012 1) Proč jsi začal psát? Je pro tebe psaní seberealizací, únikem, objevováním… Co Tě k psaní přivedlo? Na to se mi nikdo ještě neptal a já nad tím ani osobně nepřemýšlel. Takţe lze jen těţko odpovědět, jestli v tom byla určitá forma seberealizace, nebo něco jiného. Moţná mým prvotním podnětem bylo zaznamenání her z dětství, kdy jsme si hrávali na různá monstra a děti bez rodičů (Jedna taková byla předzvěstí pozdější prvotiny Safírových očí). Prostě jsem začal psát a hrozně mě to začalo bavit. Vytvořit si vlastní svět, postavy s charaktery a samotný příběh . No není to nádherné? Beru psaní jako skvělou zálibu, která mi přináší pouze klady (kdyţ opomenu dlouhé hodiny psaní do noci, občas jsem dal košem lidem okolo, atd.) – člověk se seberealizuje, uniká do jiných světů, přemisťuje současné pocity do díla,…Jen někdy je těţší si najít ten čas. Ale kdyţ si ho kaţdý dokáţe najít, coţ snad umím, tak to stojí opravdu za to . 2) Proč sis vybral právě žánr fantasy? Máš k němu nějaký speciální vztah? Zasáhla Tě nějaká kniha tohoto žánru tak výrazně? Nebo je to blízké tvému náhledu na svět, kde může být něco magického? Zásadně jsem byl ovlivněn fantasy knihami od J. R. R. Tolkiena, který dokázal stvořit úchvatný svět a vytvořit dokonalý příběh, který je propleten nejen postavami, ale i úţasnými motivy, které sahají aţ do nepatrných maličkostí. A dodnes si rád přečtu nějaké fantastické dílo (cokoliv od Tolkiena, taky jsem byl zasaţen fenoménem Harry Potter, ale i klasické hororové příběhy od S. Kinga), i kdyţ uţ ne asi primárně. Je určitě snazší psát fantasy, neboť si autor můţe vcelku dělat, co chce a co si právě zamane. Nemá to takové přísné zásady jako jiné ţánry a spisovatel se nemusí obávat různých napadnutí od odborníků třeba. Pravdou ale je, ţe fantasy má svoje kouzlo a magičnost je skvělá. Občas se projevuje i v běţném ţivotě (láska atd.). Ale plánuji vyzkoušet, co nejvíce ţánrů, abych věděl, který mi je nejblíţe.
108
3) Jaký máš vztah ke svým postavám? Díváš se na ně spíše nezaujatě, nebo s nimi vše prožíváš? Případně ztotožňuješ se s nějakou, vkládáš do nich něco ze sebe, své názory, pohled na svět? Postavy beru jako lidi, někdy mám k někomu lepší vztah, jindy zase horší. A to se projevuje i v mém díle. Postavy mají podobné charaktery jako lidé, které znám, které jsem jen tak potkal a něčím mě zaujali. Všechno není pravdivé, ale jádro tam určitě je. Proţívám s nimi kaţdou situaci, kterou jsem si pro ně připravil. Někdy sám sebe osočuji z toho, co jsem jim naservíroval za různé rány a bolesti. Ale je to jako ţivot sám, člověku přichystá radosti, ale i strasti. Snaţím se předat i své názory, občas se však přistihnu u toho, ţe mi je některá z postav i podobná, ale ne úplně. Vţdy má něco, co já nemám, nebo toho nejsem schopen. 4) Tvé dílo není fikčním světem, který by byl přesným odrazem našeho, jsou tam jiné prostory, krajiny a zákony. Jak tvoříš svět a historické zázemí u svého díla? Objevuješ to až při psaní? Snažíš se o co největší propracovanost (tedy objevuješ i to, co se v díle neobjeví, ale tvoří to základ pro fungování tvého fantasy světa)? Inspiroval ses někde? Na začátku mám určitou představu o příběhu a o hlavním dějišti, tedy krajině a prostředí, kde se příběh odehrává. Během psaní vše ale dotvářím a rozvádím do různých maličkostí, pokud je to třeba. Pokud není, nemusím se tím zaobírat. Takţe se stává, ţe se něco v díle neobjeví, kdyţ mi to přijde pro děj nepodstatné a pro čtenáře nudné. Inspirace je všude kolem nás – vzpomínky, televize, internet atd. Takţe určitě se tam něco z toho objevuje. Nejhorší v psaní je ale časová posloupnost. U Safírových očí jsem netušil, ţe mě to tak chytne a ţe z nich stvořím trilogii (Asi ve třetině jsem se rozhodl pro tři díly. Momentálně je dopsán druhý díl). Ale příběh jsem si tak zamiloval, ţe si to prostě zaslouţil, dovést ho do konce. Proto jsem do prvního dílu hodně věcí i přidal a rozvedl, aby to mělo tzv. hlavu a patu a vše sedělo, tak jak má.
109
Příloha 4. Rozhovor s Ivou Vyhnánkovou z dopisu z 10. ledna 2013. 1) Proč jsi začala psát? Je pro tebe psaní seberealizací, únikem, objevováním, hrou… Co Tě k psaní přivedlo? Kdyţ jsem v pěti letech dostala dvě morčata, začala jsem o nich vymýšlet různé příběhy a psát je hůlkovým písmem na papír. Časem se morčecí příběhy změnily z pouhých výletů na akční dobrodruţství se sloţitými zápletkami, pro coţ ale zavalití morčecí hrdinové nestačili. Proto jsem je mezi pátou a šestou třídou vyměnila za dětské postavy, které tak trochu vycházely z naší party, kterou jsme tvořili brácha, kamarád a já. Tyhle děti v příbězích proţívaly spoustu dobrodruţství, ale ta většinou byla nanejvýš s prvkem nadpřirozena. 2) Tvoje kniha o Froddym rozhodně patří do žánru fantasy. Máš k tomuto žánru nějaký speciální vztah? Zasáhla Tě nějaká kniha tohoto žánru tak výrazně? Nebo je to blízké tvému náhledu na svět, kde může být něco magického, příp. by sis to třeba přála (nebo v době psaní)? Během psaní dobrodruţných příběhů jsem samozřejmě chtěla zkusit i něco naprosto nereálného. Rozjela se lavina příběhů, které byly většinou samostatné, nanejvýš jako trilogie. Tyto příběhy se dost různily, ale kromě čistě zvířecích příběhů pro mladší čtenáře (jako O kapybaře, která chtěla létat, co vyšla -samozřejmě v aktualizované verzi- loni před Vánoci) měly jeden společný prvek, a to, ţe alespoň jeden hlavní dětský hrdina byl úplně normální člověk ze současnosti. Nikdy jsem netíhla k "vysokému" fantasy o rytířích, elfech a čarodějích, takové příběhy mi přišly příliš vzdálené, aby se s nimi člověk mohl ztotoţnit, a také ţe se jednotlivé části příběhu a prvky pořád omílají dokola (četla jsem tehdy hodně knih z místní knihovny, ale nějak mi ty "high fantasy" prostě všechny přišly stejné). Fascinovaly mě spíš zcela reálné situace, které měly nějaký prvek fantasy, proto jsem psala spousty příběhů o dětech, co třeba jely na školní výlet na hory a našli tam dračí vejce, ze kterého se jim vylíhl drak, se kterým pak letěli zachránit svět, nebo takové fantasy-scifi hybridy jako kde se hrdinové rozhodnou zabránit nějaké události, tak projdou portálem v čase do minulosti, kde se pak setkávají s různými paradoxy, které tím vytvořily. Takţe v podstatě ano, většina námětů vznikla z všedních otázek 110
o světě kolem mě jako "á, tohle se nepovedlo, kéţ bych mohla vrátit čas a udělat to jinak!", "co kdyby zkamenělý trilobit oţil?" nebo "co kdyby moje morče umělo mluvit?". Myslím, ţe takovými věcmi se zabývá kaţdý a kaţdé dítě si přeje, aby jeho mazlíček uměl mluvit. Hodně lidí asi tuhle schopnost přemýšlení časem ztrácí, předpokládám, ţe jsem měla štěstí, ţe mi tento způsob náhledu na svět vydrţel aţ do doby, kdy jsem svoje myšlenky mohla nějak slušně literárně zpracovat. A popravdě, vůbec by ani dneska nebylo špatné, kdyby moje dvě morčata, co mám teď, začala mluvit :D 3) Jaký máš vztah ke svým postavám? Díváš se na ně spíše nezaujatě, nebo s nimi vše prožíváš? Případně ztotožňuješ se s nějakou, vkládáš do nich něco ze sebe, své názory, pohled na svět? Snažíš se ve svých postavách v jednotlivých povídkách zobrazit třeba nějaké obecné lidské vlastnosti? Nebo mají tvé postavy předobrazy v nějakých lidech z tvé blízkosti? Heh, to je přece jasné, ţe kdyţ se člověk dostane do psací extáze, proţívá všechno se svými postavami :) Samozřejmě, kdyţ se na to člověk nesoustředí, tak to nejde, ale jakmile má klid, při psaní jakékoli napínavé scény se napřímí na ţidli a v duchu fandí postavě "jeď, jeď!" :) . Myslím, ţe kaţdý spisovatel, který zrovna nepíše jenom komerčně něco, co ho nebaví, příběh proţívá úplně stejně jako ho budou proţívat čtenáři. Co se týče ztotoţňování se, nepamatuji si, ţe bych kdy vytvořila nějakou postavu jako svůj avatar, spíš jsem vţdycky vytvářela něco úplně samostatného ode mě. Řekla bych, ţe postavy byly pro mě něco jako kamarádi, kterým jsem tedy na začátku dala nějaké vlastnosti a minulost, ale potom jsem je v podstatě nijak neovládala, jen jsem jim předhazovala situace, se kterými se měli nějak poprat. A oni pak jednali podle toho, jaké měli vlastnosti a zkušenosti z minulosti. O hodně let později jsem někde četla, ţe tohle je asi nejlepší přístup k tvoření příběhů, takţe jsem ráda, ţe jsem tento přístup pouţívala (i kdyţ nějaké ponětí o tom, ţe existuje nějaká teorie tvorby příběhů, jsem získala aţ někdy během třeťáku na střední :) ). Na zobrazování obecných lidských vlastností se moc nesoustředím, spíš vytvořím jednu postavu s určitými vlastnostmi, kterou doplním další postavou s úplně opačnými vlastnostmi. Případně přibudou další charaktery, které ty původní nějak
111
doplňují. Samozřejmě, ţe úplně rané postavy měly primárně moje vlastnosti, ale takového přístupu se člověk rychle zbaví, protoţe ho to hrozně omezuje. O předobrazech v reálných lidech z okolí mám dost úsměvné historky - nikdy ţádná moje postava neměla skutečný pevný předobraz z reálu, to ano, avšak kromě záporáků! Pamatuji si, ţe kdyţ jsem byla v pubertě, jakýkoliv učitel, co nám udělal nějaký naschvál, se rázem objevil v příběhu jako největší záporák :) Nebyla to "pomsta", spíš mě prostě bavilo dělat si z toho legraci :) Naopak reálná prostředí jako škola, autobusy a podobně byly hodně vázány na svůj předobraz ve skutečnosti, jako například způsob placení jízdného v autobusu (nevím, jestli je to ve Froddym, ale v hodně "městských" příbězích se mi to opakuje) byl tehdy u nás dost specifický, ale protoţe jsem znala jen ten, netušila jsem, ţe jinde se jezdí jinak. Teprve kdyţ jsem se dostala na střední do Prahy, jsem s úsměvem vzpomínala na ty podivnosti, co jsem psala, které mi ale tehdy přišly naprosto samozřejmé. Myslím, ţe kaţdý spisovatel ve svém díle nějak reflektuje svoje názory na svět, nedovedu si představit, ţe bych svým příběhem tvrdila něco, co je mi proti srsti. 4) Vybrala sis dinosaura jako svou postavu náhodně? Nene :) S bráchou jsme hodně sbírali minerály a zkameněliny, takţe jsem měla hluboký vztah k pravěku, a ráda jsem psala příběhy třeba o mluvících trilobitech. Ale ty nemohly být moc akční, proto jsem vybírala větší a známější zvířata pro akčnější příběhy (pamatuji si, ţe jsem psala i něco s mamutem). Kdyţ uţ měl být Froddy dinosaur, z bezpečnostních důvodů musel být býloţravý, a musel mít akorátní velikost. Z atlasu dinosaurů se mi nakonec zdál nejvhodnější rod Hypsilophodon, z čehoţ také vzniklo jméno Froddy - prostě jsem vědecký název poprvé špatně opsala jako Hypsilophrodon - nic geniálního za tím nebylo :) To, ţe to byl dinosaur, ale nakonec nebylo tak důleţité, vlastně to byl dinosaur jenom kvůli tomu, ţe jsem měla ráda pravěk. Kdybych měla ráda třeba ufony, tak by to byl ufon. V tom příběhu spíš šlo o to, aby ta postava nebyla z našeho moderního světa a tudíţ ho mohla nezávisle na předsudcích znovu objevovat.
112
Seznam příloh 1. Příloha 1. Rozhovor s Agátou Kestřánkovou z dopisu z 15. dubna 2013 KESTŘÁNKOVÁ, Agáta. Dopis pro autorku. [online]. Pro: Anna Hronová. 15. dubna 2013. [cit. 15. dubna 2013]. 2. Příloha 2. Dopis od Josefa Němce z 14. října 2012 NĚMEC, Josef. Dopis pro autora. [online]. Pro: Anna Hronová. 14. října 2012. [cit. 16. října 2012]. 3. Příloha 3. Rozhovor s Josefem Němcem z dopisu z 25. listopadu 2012 NĚMEC, Josef. Dopis pro autora. [online]. Pro: Anna Hronová. 25. listopadu 2012. [cit. 15. prosince 2012]. 4. Příloha 4. Rozhovor s Ivou Vyhnánkovou z dopisu z 10. ledna 2013 VYHNÁNKOVÁ, Iva. Dopis pro autorku. Pro: Anna Hronová. 10. ledna 2013. [cit. 20. ledna 2013].
113
Seznam použité literatury a dalších zdrojů: Primární literatura: 1. KESTŘÁNKOVÁ, Agáta. Rytíři a jiná havěť. 1.vyd. Praha: Work in progress, 2010. 91 s. ISBN: 978-80-254-6500-4 2. NĚMEC, Josef. Safírové oči. 1.vyd. Praha: NAKLADATELSTVÍ XYZ, 2009. 306 s. ISBN: 978-80-7388-178-8. 3. TROJOVSKÁ, Inesa. Kouzlo věků. 1.vyd. Praha: Petrklíč, 2007. 182 s. ISBN: 80-7229-160-1. 4. TROJOVSKÁ, Inesa. Předtucha konce. 1.vyd. Praha: Petrklíč, 2008. 214 s. ISBN: 978-80-7229-199-1. 5. TROJOVSKÁ, Inesa. Tajemství stínů. 1.vyd. Praha: Petrklíč, 2007. 206 s. ISBN: 978-80-7229-187-8. 6. VYHNÁNKOVÁ, Iva. Froddy: přítel z pravěku. 1.vyd. Praha: Portál, 2005. 255 s. ISBN: 80-7178-996-8. 7. JANIŠOVÁ, Tereza. Erilian – Kouzla na obzoru. 1.vyd. Praha: NAKLADATELSTVÍ XYZ, 2012. 312 s. ISBN: 978-80-7388-650-9.
Sekundární literatura a zdroje: 1. ADAMOVIČ, Ivan. Slovník české literární fantastiky a science fiction. 1.vyd. Praha: R3, 1995. 350 s. ISBN: 80-85364-57-3. 2. ALEŠOVÁ, Klára. Chtěl bych napsat historický román o Strakonicích. Strakonický deník.cz [online]. 2009 [cit. 31. 1. 2013]. Přístupné na: http://strakonicky.denik.cz/zpravy_region/st_20090719_safirove_oci_rozhovor. html 3. ALEŠOVÁ, Klára. Sledují nás Safírové oči. Strakonický deník.cz [online]. 2009 [cit. 28. 1. 2013]. Přístupné na: http://strakonicky.denik.cz/kultura_region/st_20090622_safirove_oci.html 4. DOROVSKÝ, Ivan, ŘEŘICHOVÁ, Vlasta a kol. Slovník autorů literatury pro děti a mládež I.: zahraniční spisovatelé. 1. vyd. Praha: Libri, 2007. 847 s. ISBN: 978-80-7277-314-5.
5. HOLAN, Petr. Safírové oči. Josef Němec. Pevnost. 2009, roč. 8, č. 89, s 20. 114
6. HOROWITZ, Anthony. Síla pětice. Krkavčí brána. 1. vyd. Praha: BB/art, 2007. 247 s. ISBN: 978-80-7341-971-4. 7. HRONOVÁ, ANNA. Janišová, Tereza: Erilian – kouzla na obzoru. iLiteratura.cz [online]. 2012 [cit. 18. 3. 2013]. Přístupné na: http://iliteratura.cz/Clanek/30047/janisova-tereza-erilian-kouzla-na-obzoru 8. HRONOVÁ, Anna. Literární tvorba Christophera Paoliniho: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, 2011. 53 l., 25 l. příl. Vedoucí diplomové práce Milena Šubrtová. 9. JARDA1966. Planeta YÓ; 20. 1. 2012 -- iVysílání -- Česká televize (3). Youtube [online]. 2012 [cit. 28. 2. 2012]. Přístupné na: http://www.youtube.com/watch?v=inp0EU5zS80&feature=youtu.be 10. JARDA1966. Agáta Kestřánková na ČT24. Youtube [online]. 2011 [cit. 28. 2. 2012]. Přístupné na: http://www.youtube.com/watch?v=_VPNuDPW9as&feature=related 11. KARPATSKÝ, Dušan. Labyrint literatury. 4. vyd. Praha: Albatros, 2008. 314 s. ISBN: 13-752-008. 12. KESTRANEK. Agáta Kestřánková. Wikipedia [online]. 2012 [cit. 28.2 2012]. Přístupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ag%C3%A1ta_Kest%C5%99%C3%A1nkov%C3% A1 13. KESTŘÁNKOVÁ, Agáta. Dopis pro autorku. [online]. Pro: Anna Hronová. 15. dubna 2013. [cit. 15. dubna 2013]. 14. KOLEKTIV AUTORŮ Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV v Praze a Brně. Slovník literární teorie. 2. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1984. 465 s. ISBN: 22-141-84. 15. KOPOVÁ, Kateřina. Týden knihoven: Hustopečské brko se setkalo s rekordním zájmem. Hustopece-city [online]. 2011 [cit. 28. 2. 2012]. Přístupné na: http://www.hustopece-city.cz/aktuality-elisty/elisty-kultura/tyden-knihovenhustopecske-brko-se-setkalo-s-rekordnim-zajmem.html 16. LEDERBUCHOVÁ, Ladislava. Průvodce literárním dílem: výkladový slovník základních pojmů literární teorie. 1. vyd. Jinočany: H&H, 2002. 355 s. ISBN: 80-7319-020-6.
115
17. LINC, Míla. Středověký svět. 3. vyd. Praha: Straky na vrbě, 2007. 75 s. ISBN: 978-80-86428-82-6. 18. MACURA Vladimír a kol. Slovník světových literárních děl A-L. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 475 s. ISBN: 01-092-88. 19. MACURA, Vladimír a kol. Slovník světových literárních děl M-Ž. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 459 s. ISBN: 01-097-88. 20. MOCNÁ, Dagmar, PETERKA, Josef a kol. Encyklopedie literárních žánrů. 1.vyd. Praha: Paseka, 2004. 704 s. ISBN: 80-7185-669-X. 21. NĚMEC, Josef. O autorovi. Josef. Blog – Josef Němec. [online]. 2012 [cit. 12. října 2012]. Přístupné na: http://josefnemecnemec.blog.idnes.cz/. 22. NĚMEC, Josef. O mně. Blog Josefa Němce. [online]. 2011 [cit. 12. října 2012]. Přístupné na: http://josefnemec.webnode.cz/o-mne/. 23. NĚMEC, Josef. Dopis pro autora. [online]. Pro: Anna Hronová. 14. října 2012. [cit. 16. října 2012]. 24. NĚMEC, Josef. Dopis pro autora. [online]. Pro: Anna Hronová. 25. listopadu 2012. [cit. 15. prosince 2012]. 25. NOVÁKOVÁ, Luisa. Fantasy jako cesta ad fontes. Ladění: časopis pro teorii a kritiku dětské literatury. 2005, roč. 10, č. 2, s. 2-4. 26. NÜNNING, ANGAR. Lexikon teorie literatury a kultury. 1. vyd. Brno: Host, 2006. 912 s. ISBN: 80-7294-170-4. 27. PAVERA, Libor, VŠETIČKA, František. Lexikon literárních pojmů. 1. vyd. Olomouc: Olomouc, 2002. 422 s. ISBN: 80-7182-124-1. 28. PETRÁKOVÁ, Slávka. Safírové oči psal na základce pod lavicí. Sedmička Písek-Strakonice. Zobrazeno na: Facebook. [online]. 2011 [cit. 12. února 2013]. Přístupné na: http://cscz.facebook.com/photo.php?fbid=10150189462698127&set=a.173455868126.1 21975.163501703126&type=1&theater 29. POSPÍŠIL, Ivo a kol. Světové literatury 20. století v kostce. 1. vyd. Praha: Libri, 1999. 239 s. ISBN: 80-85983-80-X. 30. PRINGLE, David. Fantasy: encyklopedie fantastických světů. 1.vyd. Praha: Albatros, 2003. 272 s. ISBN: 80-00-01126-3. 31. PROCHÁZKA, Martin, STŘÍBRNÝ Zdeněk. Slovník spisovatelů: anglická literatura. Africké literatury v angličtině. Australská literatura. Indická 116
literatura v angličtině. Irská literatura. Kanadská literatura v angličtině. Karibská literatura v angličtině. Novozélandská literatura. 1. vyd. Praha: Libri, 1996. 756 s. ISBN: 80-85983-04-4. 32. RIMMON-KENANOVÁ, Shlomith. Poetika vyprávění. 1. vyd. Brno: Host, 2001. 176 s. ISBN: 80-7294-004-X. 33. SKAVEN. Fantasy, scifi a horor – historie ţánrů. Nocturno [online]. 2007 [cit. 6. března 2011]. Přístupné na: . 34. SLABÁK, Jakub. Počátky fantasy a její umělecké projevy: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta filosofická, 2009. 43 l., 6 l. příl. Vedoucí diplomové práce Aleš Filip. 35. SLADKÁ, Andrea. Agáta bezpečně krouţící nad literárními vodami. Studentpoint [online]. 2011 [cit. 28. 2. 2012]. Přístupné na: http://www.studentpoint.cz/168-literatura/4302-agata-bezpecne-krouzici-nadliterarnimi-vodami#.T00Be4caNRI 36. SOCHROVÁ, Marie. Kompletní přehled české a světové literatury. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007. 356 s. ISBN: 978-80-253-0311-5. 37. STANZEL, Franz K. Teorie vyprávění. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 322 s. ISBN: 01-115-88. 38. ŠKOTKO, Petr. Vsadil jsem se, ţe naši hru z dětství napíšu a vydám. Strakonický deník.cz [online]. 2011 [cit. 8. 2. 2013]. Přístupné na: http://strakonicky.denik.cz/zpravy_region/st_20110816_ziji_nemec.html?reakce =nova 39. TRAILLOVÁ, Nancy H. Možné světy fantastiky: vznik paranormální fikce. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 231 s. ISBN: 978-80-200-1908-0. 40. VYHNÁNKOVÁ, Iva. Dopis pro autorku. Pro: Anna Hronová. 10. ledna 2013. [cit. 20. ledna 2013]. 41. VYHNÁNKOVÁ, Iva. FANYART. [online]. [cit. 12. října 2012]. Přístupné na: http://portfolio.fanyart.com/gallery-cz.php. 42. VYHNÁNKOVÁ, Iva. Froddy.cz. [online]. 2005 [cit.]. Přístupné na: http://froddy.fanyart.com/ 43. Agatakestrankova.cz. [online]. 2010 [cit. 27.2 2012]. Přístupné na: http://agatakestrankova.cz/ 117
44. Fantasy. Wikipedie [online]. 1999, [cit. 8. března 2011]. Přístupné na: . 45. Inesa Trojovská. Česká bibliografická databáze [online]. 2009, [cit. 14. října 2012]. Přístupné na: http://www.cbdb.cz/autor-2995-inesa-trojovska 46. Inesa Trojovská. BOOKFan [online]. 2011, [cit. 14. října 2012]. Přístupné na: http://www.bookfan.eu/autor/18374/Inesa-Trojovska 47. O autorovi: Trojovská, Inesa. Daemon [online]. 2008, [cit. 14. října 2012]. Přístupné na: http://www.daemon.cz/autor/4426/trojovska-inesa 48. O Cenu Hradeckého Škrabáka 8. ročník. Spolek přátel krásného slova [online]. 2008, [cit. 14. října 2012]. Přístupné na: http://spks.wgz.cz/8-rocnik/vysledkovylistina.html 49. Podţánry fantasy. Wikipedie [online]. 1999, [cit. 8. března 2011]. Přístupné na: .
118
Resumé Tématem diplomové práce je česká fantasy literatura čtyř vybraných nedospělých autorů. Patří mezi ně Agáta Kestřánková se svými třemi povídkami z knihy Rytíři a jiná havěť, Josef Němec s románem Safírové oči, Inesa Trojovská se svou trilogií Kouzlo věků, Tajemství stínů a Předtucha konce a Iva Vyhnánková a její Froddy: přítel z pravěku. Cílem diplomové práce je tyto mladé autory představit, zařadit jejich díla do kontextu fantasy literatury, provést analýzu jejich děl z hlediska vybraných prvků, mezi které patří rozvrţení příběhových linií, vyprávěcí situace, zpracování psychologie hlavních a vedlejších postav, aspekty místa a času a hlavní tematické celky. Na základě analýzy jednotlivých aspektů všech děl je následně provedeno jejich srovnání, hledání společných znaků a rozdílů a představení jejich celkové charakteristiky. Na základě těchto údajů jsou pak v jednotlivých aspektech děl odhalovány vlivy, které způsobil nedospělý věk autorů.
Summary: The master´s dimploma thesis deals with the Czech fantasy literature written by four chosen teenage authors who are Agáta Kestřánková and her three stories taken from her book called Rytíři a jiná havěť, Josef Němec and his novel called Safírové oči, Inesa Trojovská with her trilogy of Kouzlo věků, Tajemství stínů and Předtucha konce and Iva Vyhnánková and her book called Froddy: přítel z pravěku. The aim of the thesis is to present these teenage authors, sort their pieces of work into the context of fantasy literature, analyse their work from different perspectives – e.g.the organisation of the plot, narration, qualities of main and supporting characters, aspects of place and time and main themes. In view of all these aspects, the thesis subsequently deals with the comparision of particular parts of each piece of work, furthermore exploring the similarities and differences, the overall characteristics and revealing the impact of their age on their pieces of work.
119
