JUDA INFO. Září Přátelé Kristova kříže - Tomáš Korčák

This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.

JUDA INFO Září 2007

Přátelé Kristova kříže - Tomáš Korčák Zásadní význam Kristova kříže Mít duchovní zjevení významu Kristova kříže a zamilovat si ho, je pro naše životy skutečně něčím zásadním. Když Pavel přišel z filosofických Athén do Korintu (viz Sk 18,1), učinil zásadní rozhodnutí ve své službě: Také já, bratři, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství vznešenými slovy nebo moudrostí. Rozhodl jsem se, že nechci mezi vámi znát nic než Krista Ježíše, a to toho ukřižovaného. (1K 2,1-2) Když zakládal místní církve a sloužil v nich, svými slovy vykresloval lidem před jejich duchovníma očima Ježíše Krista ukřižovaného. Do církví v Galatské oblasti, které byly zasaženy tělesností a zákonictvím, Pavel píše: Ó, nerozumní Galaťané, kdo vás očaroval, abyste nedůvěřovali pravdě, vás, kterým byl před očima vykreslen Ježíš Kristus ukřižovaný mezi vámi? (Ga 3,1) Těm samým církvím Pavel vyjadřuje něco ze svých rozhodnutí srdce: Kéž se mi nestane, abych se chlubil, leda křížem našeho Pána Ježíše Krista, skrze nějž je pro mne svět ukřižován a já pro svět. (Ga 6,14) Ježíš prošel křížem, byl však pro svoji vlastní nevinnost vzkříšen z mrtvých. Žije a sedí po pravici Boží. Je Hlavou církve a z díla jeho kříže vychází jedinečná studnice všeobsáhlého spasení. Jednou Duch svatý při modlitbách jemně mluvil k mému srdci a říkal mi: „Chci, aby ve vašem středu byl můj kříž a abyste na mne hleděli jako na svoji Hlavu!“ Jaký je tedy význam Kristova kříže: 1. Všechno požehnání, které nám Bůh nabízí a dává, přichází pouze na základě Kristova kříže (Ř 8,32) 2. Skrze Kristův kříž byl satan totálně a navěky poražen (Ko 2,15) 3. Jedině skrze kříž můžeš vítězit nad svojí starou padlou přirozeností (Ř 6,6)

Přátelé a nepřátelé Kristova kříže Apoštol Pavel píše křesťanům ve Filipech: Bratři, všichni spolu mě napodobujte. Hleďte na ty, kteří žijí podle našeho příkladu. Neboť mnozí, o nichž jsem vám často říkal, a nyní to pravím s pláčem, žijí jako nepřátelé Kristova kříže; jejich koncem je zahynutí, jejich bohem je břicho a sláva v jejich hanebnosti; ti myslí na to, co je pozemské. Vždyť naše občanství je v nebesích, odkud také dychtivě očekáváme Zachránce, Pána Ježíše Krista. který přetvoří tělo naší poníženosti ve stejnou podobu těla jeho slávy působením, kterým je mocen si také všecko podmanit. (Fp 3,17-21) Podíváme se podrobněji na to, jak žijí nepřátelé Kristova kříže a naopak jak se projevují přátelé Kristova kříže. Nepřátelé Kristova kříže zde mají čtyři charakteristiky: 1. jejich koncem je zahynutí Naproti tomu koncem a cílem přátel Kristova kříže je věčný život s nebeským Otcem. 2. jejich bohem je břicho To není slovo pouze o žranicích, ale o tom, že středem jejich životů je pouze to, co je nasycuje. Jsou tedy soběstřední, sobečtí a neporozuměli Kristovu slovu: Blaženější je dávat než brát. (Sk 20,35) Vždyť i Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svou duši jako výkupné za mnohé. (Mk 10,45) Naproti tomu Bohem přátel Kristova kříže je Pán Ježíš, který přišel sloužit. 3. sláva je v jejich hanebnosti Skrze své zlé, svévolné, pyšné a na Bohu nezávislé činy hledají slávu u lidí a v tomto světě. Ježíš jasně prohlásil: Slávu od lidí nepřijímám. Jak vy můžete uvěřit, když přijímáte slávu jedni od druhých, ale slávu, která je od jediného Boha, Page 1


nehledáte? (J 5,41.44) Naproti tomu přátelé Kristova kříže hledají a vše činí k slávě Boží. 4. myslí na to, co je pozemské Jsou to lidé pouze s přirozeným a tělesným smýšlením. Oblast víry a nadpřirozena je jim pro jejich pýchu uzavřena a někdy je dokonce až rozčiluje a dráždí. Písmo jasně o tomto zaměření srdce hovoří: Stezka života vede prozíravého vzhůru, aby unikl podsvětí dole. (Př 15,24) Srdce tohoto lidu otupělo (ř: ztučnělo), stali se nedoslýchavými a své oči zavřeli, aby snad očima neuviděli a ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se a já je neuzdravil. (Sk 28,27) Naproti tomu přátelé Kristova kříže myslí na to, co je nebeské, vždyť jejich občanství je v nebesích. Pavel vyzývá: Jestliže jste tedy s Kristem vstali, usilujte o to, co je nahoře, kde Kristus sedí na pravici Boží. Myslete na to, co je nahoře, ne na to, co je na zemi. Neboť jste zemřeli a váš život je ukryt s Kristem v Bohu. A když se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete ve slávě. (Ko 3,1-4) Vzhlížejme k původci a dokonavateli víry Ježíši, který pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž, pohrdnuv hanbou, a sedí po pravici Božího trůnu. Pomyslete na toho, který snesl od hříšníků proti sobě takový odpor, ať neochabujete a nezemdlíte ve svých duších. (Heb 12,2-3)

Starozákonní prorocká vyjádření Kristova díla kříže Hospodin v hořícím keři povolal Mojžíše k tomu, aby vysvobodil Izraelský lid ze egyptského zajetí: Jdi, shromažď izraelské starší a pověz jim: »Ukázal se mi Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, a řekl: Rozhodl jsem se vás navštívit, vím, jak s vámi v Egyptě nakládají, a prohlásil jsem: Vyvedu vás z egyptského ujařmení do země Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců, do země oplývající mlékem a medem.« Až tě vyslechnou, půjdeš ty a izraelští starší k egyptskému králi a řeknete mu: »Potkal se s námi Hospodin, Bůh Hebrejů. Dovol nám nyní odejít do pouště na vzdálenost tří dnů cesty a přinést oběť Hospodinu, našemu Bohu.« (Ex 3,16-18) Izraelci měli odejít sloužit Hospodinu na vzdálenost tří dnů cesty. Teprve poté, co ušli vzdálenost tří dnů cesty, měli Hospodinu sloužit a přinést oběť. Je to zcela jasný obraz Kristova díla na kříži. Pokud neprojdeme Kristovým křížem, nemůžeme mu sloužit! Sám Ježíš vztahuje znamení tří dnů na sebe: Vždyť jako ‚byl Jonáš v břiše velké ryby tři dny a tři noci', tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. (Mt 12,40; srov. Jon 2,1) Znamení proroka Jonáše je znamením Kristovy smrti a vzkříšení. Kolik křesťanů si myslí, že slouží Hospodinu a přitom neprošlo Kristovým křížem. Když Mojžíš přišel s Hospodinovým požadavkem sloužit Bohu Izraele na vzdálenost tří dnů cesty před faraona, ten postupně tlačen Božími soudy dává Mojžíšovy čtyři kompromisní nabídky. Jestliže vidíme faraona jako obraz satana, můžeme dojít k šokujícímu závěru: Sám ďábel ti nabízí čtyři možnosti jak sloužit Hospodinu. Všechny satanovy nabídky však vždy odporují vzdálenosti tří dnů cesty – tedy cesty Kristova kříže. Jenom ten, kdo prošel Kristovým křížem a každý den bere svůj kříž, může být Ježíšovým učedníkem (viz L 9,23). Bohu můžeme sloužit pouze podle jeho podmínek. Tyto podmínky jsou pro některé lidi nepřekonatelné (viz bohatý mládenec v Mk 10,17-27) a pro některé dokonce pohoršením. Pavel mluví o pohoršení kříže (viz Ga 5,11) pro ty, kteří se chtějí zalíbit Bohu dodržováním zákona místo toho, aby žili skrze víru Krista (viz Ga 2,19-20). Dokonce můžeme pro kříž Kristův zakusit pronásledování (viz Ga 6,12). Pavel dále říká: Slovo kříže je totiž bláznovstvím těm, kteří hynou, ale nám, kteří jsme zachraňováni, je mocí Boží. (1K 1,18) My však hlásáme Krista ukřižovaného: Židům pohoršení, pohanům bláznovství, ale těm, kteří jsou povoláni, Židům i Řekům, Krista - Boží moc a Boží moudrost. (1K 1,23-24) Čtyři satanovy nabídky pro tebe: 1. nabídka: služ Hospodinu bez oddělení se od světa Tu povolal farao Mojžíše a Árona a řekl: "Nuže, přineste oběť svému Bohu zde v zemi." Mojžíš odpověděl: "Nebylo by správné, abychom to učinili. To, co máme obětovat Hospodinu, svému Bohu, je Egypťanům ohavností. Copak by nás neukamenovali, kdybychom před nimi obětovali, co je jim ohavností? Odejdeme do pouště na vzdálenost tří dnů cesty a tam budeme obětovat Hospodinu, svému Bohu, jak nám nařídil." (Ex 8,21-23) Satanu vůbec nevadí, když „sloužíš Hospodinu“ a přitom žiješ ve světě podle převrácených hodnot tohoto světa. Pak není rozdílu mezi věřícím a nevěřícím. Bůh však jasně prohlašuje: Co lidé cení vysoko, je před Bohem ohavnost. (L 16,15E) a na jiném místě: Cizoložníci a cizoložnice! Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím. (Jk 4,4) Bůh však zaslibuje, že zvláště v poslední době bude činit viditelné rozdíly mezi lidmi: Page 2


Potom uvidíte rozdíl mezi spravedlivým a svévolníkem, mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu sloužit nechce. (Mal 3,18) 2. nabídka: služ Hospodinu v blízkosti světa Farao řekl: "Propustím vás tedy, abyste obětovali Hospodinu, svému Bohu, na poušti. Jenom neodcházejte příli š daleko." (Ex 8,24) Ten, kdo koketuje se světem a neučinil jasné rozhodnutí pro následování Ježíše celým srdcem podle jeho požadavků, bude dříve nebo později světem zase stržen nazpět. 3. nabídka: služ Hospodinu bez svých dětí Mojžíš a Áron byli přivedeni zpět k faraónovi. Ten jim řekl: "Nuže, služte Hospodinu, svému Bohu. Kdo všechno má jít?" Mojžíš odvětil: "Půjdeme se svou mládeží i se starci, půjdeme se svými syny i dcerami, se svým bravem i skotem, neboť máme slavnost Hospodinovu." Farao jim však řekl: "To tak! Myslíte si, že Hospodin bude s vámi, když vás propustím s dětmi? To jste si zamanuli špatnou věc. Kdepak! Vy muži si jděte a služte Hospodinu, když o to tak stojíte." A vyhnali je od faraóna. (Ex 10,8-11) I mnoho křesťanů v naší zemi nevzalo zodpovědnost za výchovu svých dětí a nechalo, aby svět ovlivnil a pohltil jejich děti. Rodiče sami slouží Bohu, ale jejich děti jsou vzpurné, svévolné a zmítané různými proudy tohoto světa. Místo pokání ze špatné výchovy a příkladu, hledají viníky ve společnosti, škole, církvi atp. To se jistě satanu líbí. Musíme za naše děti zápasit na modlitbách a svoji výchovou a příkladem je přivést do Božího království. Jistěže vstoupit musí sami, avšak některé děti vůbec nechtějí to prázdné náboženství svých rodičů. Za dobrotou Hospodinovou však poběží (viz Oz 3,5). 4. nabídka: služ Hospodinu bez obětí Farao povolal Mojžíše a řekl: "Odejděte! Služte Hospodinu! Zanechte tu jenom svůj brav a skot. Také vaše děti mohou jít s vámi." Mojžíš odpověděl: "Ty sám nám dáš potřebné k obětním hodům a k zápalným obětem, abychom je připravili Hospodinu, svému Bohu. Půjdou s námi i naše stáda, ani pazneht tu nezůstane (Kral: nezůstane ani kopyta). Budeme z nich brát k službě Hospodinu, svému Bohu. My ještě nevíme, čím budeme Hospodinu sloužit, dokud tam nepřijdeme." (Ex 10,24-26) M ůžeme se oddělit od světa a můžeme sloužit Hospodinu se svými dětmi, avšak ve své vydanosti můžeme Bohu dávat meze. Tou hlavní obětí, kterou máme přinášet Bohu, jsme my sami. Pavel říká: Vybízím vás tedy, bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydali svá těla v oběť živou, svatou a příjemnou Bohu; to je vaše rozumná služba Bohu. (Ř 12,1) a jinde: Nebo nevíte, že vaše tělo je svatyní Svatého Ducha, který je ve vás a kterého máte od Boha? Nevíte, že nejste sami svoji? Byli jste přece koupeni za velikou cenu; oslavte tedy svým tělem Boha. (1K 6,19-20) Se svým tělem jsi Bohu vydal svou duši a ducha. Jsi živou obětí, která si každý den připomíná, že již nepatří sobě, nýbrž tomu, kdo za ni zemřel a vstal z mrtvých (viz 2K 5,14-15). Po desáté ráně Božího soudu na Egypt farao ještě v noci povolal Mojžíše a Árona a řekl: "Seberte se a odejděte z mého lidu, vy i Izraelci. Jděte, služte Hospodinu, jak jste žádali. Vezměte také svůj brav i skot, jak jste žádali, a jděte. Vyproste požehnání i pro mne." (Ex 12,31-32) Mocné je Hospodinovo vítězství v životech těch, kteří jsou rozhodní, s ďáblem nesmlouvají a Hospodina následují radikálně podle jeho podmínek. Jenom to jsou učedníci, kteří satanu řeknou přímo do očí: „Nezůstane ti ani pazneht!“ Izraelci pak prošli Rákosovým mořem na poušť, kde měli sloužit Hospodinu. Přechod mořem byl mocným vítězstvím, při kterém byli Izraelci naplněni bázní a uvěřili Hospodinu i jeho služebníku Mojžíšovi. Izraelci přešli po suchu, avšak farao se svým vojskem byl stržen proudem moře a všichni zahynuli. Čteme dále: Mojžíš vedl Izraele od Rákosového moře dál. Vyšli na poušť Šúr a táhli pouští po tři dny, aniž narazili na vodu. Došli až do Mary, ale nemohli vodu z Mary pít, protože byla hořká. Pojmenovali ji proto Mara (to je Hořká). Tu lid proti Mojžíšovi reptal: "Co budeme pít?" Mojžíš úpěl k Hospodinu a Hospodin mu ukázal dřevo. Když je hodil do vody, voda zesládla. Tam dal Hospodin lidu nařízení a právní ustanovení a podrobil jej tam zkoušce. Řekl: "Jestliže opravdu budeš poslouchat Hospodina, svého Boha, dělat, co je v jeho očích správné, naslouchat jeho přikázáním a dbát na všechna jeho nařízení, nepostihnu tě žádnou nemocí, kterou jsem postihl Egypt. Neboť já jsem Hospodin, já tě uzdravuji." Pak přišli do Élimu. Tam bylo dvanáct vodních pramenů a sedmdesát palem. Tam při vodách se utábořili. (Ex 15,22-27) Cesta tří dnů byla těžká. Izraelci neměli vodu. Třetího dne došli do Mary, kde voda byla, avšak hořká, takže se nedala pít. Page 3


Izraelci však v této zkoušce neobstáli (jako pak i v mnoha dalších) a začali reptat. Ještě, že měli Mojžíše, který úpěl k Hospodinu a ten dal řešení – hodit dřevo do hořké vody. Toto dřevo znázorňuje Kristův kříž. Na tomto místě zkoušky se s Izraelci Hospodin setkal a dal jim svá nařízení a zaslíbení. Pak přišli do Élimu, kde bylo mnoho pramenů a vody.

Další prorocké obrazy cesty tří dnů - cesty kříže 





 







Abraham šel tři dny cesty z Beer-šeby do země Mórija, aby vzdal poctu Bohu a obětoval svého syna Izáka ve víře, že mu ho Bůh vrátí vzkříšeného (Gn 22,1-5; Heb 11,17-19). Tři dny se Izraelci posvěcovali na Sínajské poušti a třetího dne sestoupil Hospodin před zraky všeho lidu na horu Sínaj (Ex 19,10-20). Tři dny se skrývali dva zvědové na hoře u Jericha, dokud se jejich pronásledovatelé nevrátili zpět do města. Zvědové se vrátili k Jozuovi za Jordán. (Joz 2,16.22). Izraelci pobyli tři dny před Jordánem a posvěcovali se. Pak přešli Jordán a vody se rozestoupily (Joz 3,1-17). David se tři dny skrýval v poli, než mu Jónatan oznámil, že ho Saul chce skutečně zabít. David pak uprchl a zachránil si tak život (1S 20,5). Hospodin uzdravil Chizkijáše jako odpověď na jeho modlitbu. Po třech dnech byl zcela zdravý a vstoupil do Hospodinova domu (2Kr 20,5). Tři dny a tři noci Ester se všemi Židy v Šúšanu nejedli a nepili. Pak Ester vstoupila před krále se svojí žádostí a v dalších dnech byl velký pogrom Židů proměněn v úžasné vítězství Židů nad nepřáteli (Est 4,16; 5,1-2). Saul (pozdější apoštol Pavel) se setkal s Pánem a tři dny neviděl, nejedl ani nepil. Poté byl uzdraven učedníkem Ananiášem, pokřtěn a povolán zvěstovat evangelium (Sk 9,9n).

Duch svatý zaslibuje skrze proroka Ozeáše: "Pojďte, vraťme se k Hospodinu, on nás rozsápal a také zhojí, zranil nás a také obváže. Po dvou dnech nám vrátí život, třetího dne nám dá povstat a my před ním budeme žít. Poznávejme Hospodina, usilujme ho poznat. Jako jitřenka, tak jistě on vyjde. Přijde k nám jako přívaly dešťů a jako jarní déšť, jenž svlažuje zemi." (Oz 6,1-3) Sám Ježíš popisuje svoji službu následujícími slovy: Hle, vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne dokonám. (L 13,32) Mnohokrát připravoval své učedníky na to, že musí být zabit a třetího dne vzkříšen z mrtvých. Ježíš prošel hrozivou smrtí a tak zlomil smrti moc. Učedníci pak hlásali tuto zvěst všemu stvoření. Cesta kříže je hluboké vnitřní uvědomění a skrze víru přijmutí následujících skutečností:   

Pokořuji se před Bohem a přijímám spravedlivý rozsudek smrti nad mým životem pro mé hříchy a život ve svévoli. Věřím, že tento rozsudek smrti vzal na sebe Kristus, že zemřel místo mne a že jeho oběť je zcela dostatečná. Věřím, že jsem byl spolu s Kristem ukřižován, ale též i vzkříšen. Nyní už nežiji svůj život pro sebe, ale pro Boha. M ůj život nepatří mně, ale Kristu, který ve mně žije.

Ve zkouškách, pokušeních a zápasech se prakticky projevuje, jestli jsem skutečně cestou kříže prošel. Zkoušky a životní zápasy můžou být v určitém smyslu protažením cesty kříže jako místa pokořování, lámání vlastní pýchy a nezávislosti na Bohu a rozhodování se pro život z víry Kristovy. Když ve zkouškách správně jednáme, vstupujeme do mocného vítězství a Božího povýšení.

Žít životem kříže a vzkříšení znamená též: 

vnitřní zlomenost pýchy a nezávislosti Mějte v sobě to smýšlení, které bylo i v Kristu Ježíši. Ačkoli byl v podobě Boží, nelpěl na tom, že je roven Bohu, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe podobu otroka a stal se podobným lidem. A když se ukázal ve způsobu člověka, ponížil se, stal se poslušným až k smrti, a to smrti kříže. Proto ho také Bůh povýšil nade vše a daroval mu jméno, které je nad každé jméno, aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno; ti, kdo jsou na nebi i na zemi i pod zemí, a k slávě Boha Otce aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán. (Fp 2,5-11) Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista uznal za ztrátu. A opravdu také pokládám všechno za ztrátu pro nesmírnou vzácnost poznání Krista Ježíše, svého Pána. Pro něho jsem se všeho zřekl a pokládám to za hnůj, abych získal Krista a byl nalezen v něm, nemaje svou spravedlnost, která je ze Zákona, ale tu, která je z víry v Krista, tu spravedlnost, která je z Boha na základě víry, a abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpeních. Připodobňuji se jeho smrti, zda bych nějak nedospěl ke vzkříšení z mrtvých. (Fp 3,7-11)



naprostá vydanost Bohu Page 4


Neboť Kristova láska nás váže, když jsme usoudili toto: Protože jeden zemřel za všechny, tedy všichni zemřeli. A on zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel a vstal z mrtvých. (2K 5,14-15) 

zapírání sebe sama Všem pak říkal: "Chce-li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a každý den vezme svůj kříž a následuje mne." (L 9,23)



chození v nové přirozenosti a vedení Duchem svatým S Kristem jsem ukřižován: Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. (Ga 2,19-20) Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít; jestliže však Duchem usmrcujete činy těla, budete žít. Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou Boží synové. (Ř 8,13-14)

Praktikování Kristova kříže v našem všedním životě Ztotožnění s Kristovou smrtí a vzkříšením má ohromný význam pro náš vítězný každodenní život. Život kříže, tedy smrti a vzkříšení, je životem, pro který jsme se rozhodli ve vodním křtu. Křest do jména Ježíše Krista je uznáním Kristova díla kříže a rozhodnutím jít touto životní „cestou tří dnů“. Starý člověk je ukřižován. Tedy naše stará zvrácená přirozenost, která nás neustále táhla ke zlému, je zbavena sil. Je umrtveno tělo hříchu. Znovu rozjímejte s Duchem svatým nad následujícími verši: A víme, že náš starý člověk byl spolu s ním ukřižován, aby tělo hříchu bylo zbaveno sil a my už hříchu neotročili. (Ř 6,6) Je-li však Kristus ve vás, je sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch je živý (ř: život) kvůli spravedlnosti. (Ř 8,10) Vždyť já jsem skrze Zákon umřel Zákonu, abych žil Bohu. S Kristem jsem ukřižován: Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. (Ga 2,19-20) Ti, kdo patří Kristu Ježíši, ukřižovali tělo s jeho vášněmi a žádostmi. (Ga 5,24) Jaký to má praktický dopad na můj každodenní život? 1. Jsem mrtvý pro hřích Jak bychom my, kteří jsme hříchu zemřeli, v něm mohli ještě žít? Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za živé Bohu v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Ř 6,2.11) On sám ve svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. Jeho zraněním jste byli uzdraveni. (1Pt 2,24) Hřích nade mnou již nebude panovat (viz Ř 6,14), vždyť nad mrtvým již nemá žádnou moc. 2. Jsem mrtvý pro svět Kéž se mi nestane, abych se chlubil, leda křížem našeho Pána Ježíše Krista, skrze nějž je pro mne svět ukřižován a já pro svět. (Ga 6,14) Svět nade mnou již nemá žádnou moc, vždyť mrtvého nepřitahuje. Hodnoty, žádosti, módy, sláva a vábení tohoto světa mrtvé tělo hříchu již nechává na pokoji. 3. Jsem mrtvý pro satanské mocnosti Jestliže jste s Kristem zemřeli živlům světa, proč si dáváte předpisovat, jako byste žili ve světě. (Ko 2,20 - Kral: Jestliže tedy zemřeli jste s Kristem živlům světa, proč, jako byste živi byli světu, těmi ceremoniemi dáte se obtěžovati.) Démonické síly tohoto světa již nade mnou nemají žádnou moc, vždyť jsem v Kristu zemřel a zaplatil tak mzdu hříchu. Živly neboli elementy světa působí především skrze lidské tradice a filosofie a dále skrze prázdná náboženská a zákonická nařízení a ceremonie. Pavel varuje Boží lid: Hleďte, ať vás někdo neodvede jako zajatce skrze filozofii prázdný svod podle tradice lidí, podle živlů světa, a ne podle Krista. (Ko 2,8; srov. Ga 4,3) Jak aktuální i pro dnešní dobu! 4. Jsem mrtvý pro zákon Právě tak, moji bratři, i vy jste zemřeli Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl probuzen z mrtvých, abychom přinesli ovoce Bohu. (Ř 7,4) Hřích nad vámi nebude panovat; vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí. (Ř 6,14) Člověk, který žije pod zákonem, vidí nad sebou neustále Boží požadavky a měřítka a Page 5


snaží se je vlastním úsilím dosáhnout. Snaha dostát Božím normám (a tak naplnit zákon) pouze aktivizuje starou přirozenost a duševní síly člověka. Nový život však vypadá zcela jinak. Zákonem jsem byl odsouzen pro své hříchy a Kristus za mne zaplatil svojí smrtí. Já jsem v Kristu zákonu zemřel a jsem nyní osvobozen z moci a nároků zákona. Nyní je ve mně nová přirozenost – Kristus, který dokonale naplnil zákon. Tato nová přirozenost mne uschopňuje ochotně č init Boží vůli bez donucení a tlaků viny a pocitů nedostatečnosti. Nyní žijeme pro Ježíše a jeho přirozenost v nás způsobuje, že neseme ovoce. Na kříži jsme zemřeli zákonu a z požadavku musíš se stala svoboda a touha chci. Již nad tebou nevisí požadavky zákona, ale ve tvém nitru nyní přebývá sám Zákonodárce, který ti dává touhu a uschopnění činit jeho vůli. 5. Nyní žiji nový život pro Boha a pro spravedlnost Protože jeden zemřel za všechny, tedy všichni zemřeli. A on zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel a vstal z mrtvých. (2K 5,14-15) Nemám pouze mrtvé tělo hříchu, ale především nyní žiji a to pro Boha. Je ve mně nová přirozenost – Kristus – a to mne zcela uschopňuje činit Boží vůli pro můj život a oslavit tak živého Boha. Haleluja! Zpět na seznam

Page 6



Uzdravení kostí - Tomáš Korčák Při četbě Písma jsem překvapen důrazem na uzdravení kostí. Ze sta biblických veršů o kostech se jich téměř polovina zabývá nemocemi a uzdravením kostí. Písmo hovoří o komplexním uzdravení celého člověka skrze znovuzrození ducha a uzdravení duše, těla a kostí. Tento důraz je pochopitelný, jestliže si uvědomíme, že většina kostí jsou (spolu s játry) továrnou na krev a v krvi je podle Písma život těla (Lv 17,11). Krev pak roznáší po těle kyslík a živiny. Uvnitř kostí je kostní dřen (morek), která produkuje krevní elementy. Boží slovo proniká až do rozdělení kloubů a morku (viz Heb 4,12), proto je tak zásadním terapeutickým prostředkem. Kosti jsou též pevnou a nosnou částí těla. Jsou oporou a pilířem, který nás drží vzpřímené. Ukřižovanému Ježíši nebyla zlomena ani jedna kost (viz J 19,31-37; Ž 34,21) podobně jako obětovanému velikonočnímu beránkovi (viz Ex 12,46; Nu 9,12). Vzkříšený Ježíš řekl svým učedníkům: Dotkněte se mne a podívejte se: duch nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně. (L 24,39) Apoštol Pavel vyslovuje šokující výrok: Vždyť jsme údy jeho těla, z jeho masa a z jeho kostí. (Ef 5,30) Kristus se s námi tak ztotožnil, že podobně jako Adam o své ženě i Kristus o nás (své církvi) říká: "Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla!" (Gn 2,23) Tato skutečnost vztahující se na každého znovuzrozeného křesťana musí mít vliv i na naše tělesné zdraví. Rozvažujte nad těmito pravdami, věřte jim a vyznáním si je přivlastněte. Jsme součástí Krista - z jeho masa a z jeho kostí! Podívejme se nyní na různé problémy a nemoci spojené s kostmi:   

 





    



Bileám prorokoval o rozhryzaných kostech Hospodinových protivníků (viz Nu 24,8). Elífaz popisoval svůj stav, kdy se mu chvěly všechny kosti strachem (Jb 4,14). Jób vyznával: V noci mě bodá v kostech, hlodá mě bolest neutuchající. Kosti mám horkostí rozpálené. (Jb 30,17.30; srov. 2,5) Svévolník je bolestmi kárán na svém loži, stálým svárem v kostech (viz Jb 33,19). David měl prorocké zjevení Krista na kříži a již v době, kdy se skrýval před Saulem vyznával: Hospodin ochraňuje všechny jeho (spravedlivého) kosti, nebude mu zlomena ani jedna. (Ž 34,21) Je to zaslíbení pro spravedlivého, ale též proroctví, které se naplnilo na Kristu. Takto mimo jiné popisuje Kristovo utrpení: Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují. (Ž 22,15) Takový člověk není schopen pohybu. David v mnoha svých Žalmech popisuje své problémy s kostmi. Modlí se: Smiluj se nade mnou, Hospodine, chřadnu, Hospodine, uzdrav mě, mé kosti trnou děsem. (Ž 6,3) Na jiném místě o sobě vyznává: Pro mou nepravost mi ubývá sil a mé kosti slábnou. (Ž 31,11) Pro můj hřích pokoje nemá jediná kost ve mně. (Ž 38,4) David možná trpěl odvápněním kostí, možná nějakou metabolickou nemocí, možná dokonce i rakovinou kostí či krve. Zřejmě Davidova nemoc kostí souvisela s jeho cizoložstvím s Bat-šebou. Po napomenutí Nátanem vyznává: Zbav mě hříchu, očisť yzopem a budu čistý, umyj mě, budu bělejší nad sníh. Dej, ať slyším veselí a radost, ať jásají kosti, jež jsi zdeptal. (Ž 51,9-10; srov. 51,1-2) Průlom a uzdravení mu přineslo až pokání: Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal. Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysýchal mně morek jako v letním žáru. Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: "Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti." A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj. (Ž 32,3-5) Proto se David raduje ze spásy a zvláště jeho kosti jsou svědectvím o Boží velikosti: Má duše však bude jásat Hospodinu, bude se veselit z jeho spásy. Každá kost ve mně řekne: "Hospodine, kdo je tobě roven? Poníženého ty vysvobozuješ z moci silnějšího, poníženého ubožáka od uchvatitele." (Ž 35,9-10) Kórach v Davidově stánku vyznává: Smrtelnou ranou mým kostem jsou protivníci, kteří mě tupí, když se mě každý den ptají: "Kde je tvůj Bůh?" (Ž 42,11) Zoufale touží po zjevení Boží moci a slávy před zraky protivníků. Žalmista popisuje své kosti rozpálené jak ohniště (viz Ž 102,4). Zlému, lstivému a svévolnému člověku zlořečení prostoupí kosti jako olej (viz Ž 109,18). Žena ostudná je pro svého manžela jako kostižer v kostech (Př 12,4). Mírné srdce je tělu k životu, kdežto žárlivost je jako kostižer. (Př 14,30) Kostižer zachvacuje kosti, je zde důsledkem hříchu a způsobuje, že se pod člověkem podlamují nohy (viz Oz 5,12; Abk 3,16). M ůže to být řídnutí kostí, nebo zánět kloubů, artróza, různé změny na kloubech, vyschnutí kloubního mazu (revma), až i rakovina kostí nebo krve. Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysušuje kosti. (Př 17,22) Page 7

This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70. 



 

Vůdce se dá přemluvit trpělivostí a měkký jazyk láme kosti. (Př 25,15) Nejde nám o to, zlomit někomu kosti, ale vlídnou, mírnou a laskavou řečí odzbrojíme pyšného, tvrdého a drzého člověka. Padne na kolena a pokoří se. Pro Jeremjáše je Hospodinovo slovo soudu nad bezbožností Izraele jako oheň v jeho kostech. Pro ztotožnění v přímluvě se souzeným Božím lidem se jeho kosti chvějí, jsou pošlapány a roztříštěny (viz Jr 20,9; 23,9; Pl 1,13; 3,4). O pobitých svévolnících je řečeno, že jejich nepravosti však lpí na jejich kostech (Ez 32,27). Ezechielovo vidění údolí suchých kostí (viz Ez 37,1-14) nám také může odhalit několik důležitých pravd. Suché kosti byly obrazem Božího lidu, který o sobě říkal: »Naše kosti uschly, zanikla naše naděje, jsme ztraceni.« (11). Ztráta naděje způsobuje vyschnutí kostí, beznaděj odčerpává všechen život. Je však řešení: "Prorokuj nad těmi kostmi a řekni jim: "Slyšte, suché kosti, Hospodinovo slovo! Toto praví Panovník Hospodin těmto kostem: Hle, já do vás uvedu ducha a oživnete. Dám na vás šlachy, pokryji vás svalstvem, potáhnu vás kůží a vložím do vás ducha a oživnete. I poznáte, že já jsem Hospodin." (4-6) Aby kosti oživly, mají slyšet Hospodinovo slovo, být naplněny jeho duchem a poznat Hospodina. To všechno přináší mocnou naději do života člověka.

Hospodin podivuhodně vytvořil již v životě naší matky naše kosti (viz Ž 139,15; Kaz 11,5) a mají být plny mladistvé svěžesti a prosáklé morkem (viz Jb 20,11; 21,24). Podívejme se dále na zaslíbení spojené s uzdravením našich kostí: 



  



Šalomoun popisuje ve své knize Přísloví (3,1-7) sedm klíčových životních postojů: 1. Nezapomínej na učení a dodržuj příkazy Písma. 2. Svým hrdlem vyznávej a svým srdcem věř Božímu milosrdenství a věrnosti vůči tobě a sám buď také milosrdný a věrný. 3. Důvěřuj Hospodinu celým srdcem. 4. Nespoléhej na svoji rozumnost a nebuď moudrý sám u sebe. 5. Poznávej ho na všech svých cestách. 6. Boj se Hospodina. 7. Od zlého se odvrať. Poté Duch svatý skrze Šalomouna zaslibuje: To dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem. (Př 3,8) Kostní dřeň má tři typy: červenou, žlutou a šedou. Červená, která vytváří krev je u mladých a zdravých jedinců ve všech kostech. S dospíváním se postupně nahrazuje žlutou kostní dření a červená zůstává jen v plochých kostech, obratlích a žebrech. Šedá kostní dřeň je degenerovaná kostní dřeň u velmi starých a chronicky nemocných. Když Boží slovo přináší svěžest kostem, brání degeneraci a stárnutí. Kosti pučí jako mladá tráva, nedegenerují, nelámou se atp. Mládí se obnovuje jako mládí orla (viz Ž 103,5). Zářivý pohled vlévá do srdce radost, dobrá zpráva vzpružuje kosti. (Př 15,30) Pláství medu je řeč vlídná, lahodou duši a uzdravením kostem. (Př 16,24) Lidem, kteří se postí pravým postem, to znamená: oddělují se od svévole, propouští skrze odpuštění druhé, posvěcují svůj jazyk a jsou milosrdní k souženým a potřebným, Bůh zaslibuje: Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí. (Iz 58,11) Hospodin dále mluví k Božímu lidu - Jeruzalémské dceři: Slyšte slovo Hospodinovo, vy, kdo se třesete při jeho slovu! (Iz 66,5) Toto praví Hospodin: "Hle, já k ní přivedu pokoj jako řeku a jako rozvodněný potok slávu pronárodů. Budete sát nošeni v náručí, hýčkáni na kolenou. Jako když někoho utěš uje matka, tak vás budu těš it. V Jeruzalémě dojdete potěš ení." Uvidíte to a vaše srdce se rozveselí, vaše kosti budou pučet jako mladá tráva. Bude zřejmé, že Hospodinova ruka je s jeho služebníky a že jeho hrozný hněv je proti jeho nepřátelům. (Iz 66,12-14) Zpět na seznam

Page 8



Sijón versus Zeus - Robert Whitlow ...vzbudím syny tvé, ó Sijóne, proti synům tvým, ó Řecko... (Za 9:13 podle ang. překl. NIV) Vždy po několika letech se v profesionálním boxu odehraje zápas mezi dvěma neporaženými boxery, který se pak označuje jako „zápas století“. Reklama, vzrušení a očekávání před tímto zápasem ovládnou pozornost národa. Často však samotný zápas nedosáhne úrovně předchozí reklamy a detaily souboje pak každý rychle zapomene, kromě několika sportovních fanoušků. Konflikt, o kterém hovoří prorok Zacharjáš, mezi syny Sijónu a syny Řecka může být skutečně nazván „zápasem věků“. I když zde existovaly fyzické bitvy, tento boj zuří především v myslích a srdcích mužů a žen už více než dva tisíce let. Odměnou nejsou peníze nebo sláva, ale duše národů a generací. Jaká je povaha tohoto konfliktu? Proč je tak důležitý? Jaké jsou sporné body tohoto zápasu? Jaké jsou charakteristiky synů Sijónu a synů Řecka? Proč mezi nimi existuje nepřátelství na život a na smrt? Kde a jak probíhal tento boj v minulosti? Kde a jak se bojuje dnes? Existuje zde několik základních pravidel. Za prvé: termíny „synové Řecka“ a „synové Sijónu“ se používají v tomto článku ve smyslu ideologickém nikoliv v etnickém smyslu. Řek z Athén by ideologicky mohl být syn Sijónu a Žid z Tel Avivu ideologickým synem Řecka. Dále „synové“ je možné číst jako „synové a dcery“. Rozhoduje zde srdce a mysl, ne národnost a pohlaví. Za druhé: synové Sijónu nejsou představováni farizejským judaismem. Spíše jejich nejplnější vyjádření nacházíme v novozákonním křesťanství, tak jak vyrůstá ze starozákonního zjevení. Za třetí: mnoho z klasického řeckého myšlení není přirozeně v opozici k názorům Sijónu. Mnoho řeckých přísloví a literárních děl vyjadřuje pravdy, které mají paralely v Písmu. V bochníku řeckého myšlení se však nachází kvas, který je stejně smrtelný jako kvas zákoníků a farizeů. Lidé potřebují vědět, čím se krmí. Mým záměrem je poskytnout náhled na kořeny a ovoce těchto konkurenčních hledisek.

Stromy rostou ze semen Počátek každé věci má velkou důležitost. Rčení „kam je proutek ohýbán, tam roste strom“ je možné aplikovat i na rozvoj myšlenek. Zrod řeckého myšlení můžeme nalézt v dílech Hérakleita (540-480 př.n.l.) a Prótagora (485-410 př.n.l.). Hérakleitos řekl: „Všechno je v pohybu, nic nestojí. Nic netrvá, ale všechno se mění.“ Jeho nejslavnější výrok je: „Nemůžeš dvakrát vstoupit do téže řeky.“ Život neobsahuje žádné pevně dané body, žádné objektivní pravdy nebo absolutna. Protože všechno je relativní, měnící se a bez nezávislého významu, Hérakleitos dochází k závěru: „Živí a mrtví jsou stejní a také ti, kdo bdí či spí, jsou mladí nebo staří.“ Prótagorás přijal Hérakleitovy relativistické pohledy a řekl: „Člověk je mírou všech věcí.“ Toto prohlášení je shrnutím humanismu - každý člověk je svým vlastním bohem. Podle Prótagora „na každou záležitost lze pohlédnout ze dvou stran“. Kdo může říct, co je lepší? A tak tito dva otcové synů Řecka neuznávali trvalé, univerzální, objektivní pravdy. Pro ně neexistovala žádná realita, která by vybočovala z rámce jejich vlastního vědomého uvažování. Také synové Sijónu mají svůj počátek. Je zjeven v Genesis, „knize počátků“: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ (Gn 1:1) Pro Sijón začíná porozumění světa transcendentním, všemocným, tvůrčím a všude přítomným Bohem. Když dostal otázku, kým je, „Bůh řekl Mojžíšovi: JSEM, KTERÝ JSEM.“ (Ex 3:14) Jaký majestát je v této odpovědi: „Já jsem Hospodin, já se neměním.“ (Mal 3:6 podle ang. překl. KJV) Nový Zákon souhlasí: „Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes, i na věky.“ (Žd 13:8) Bůh sám je Pravda (viz J 14:6) a Jeho Slovo je ustanoveno v nebi jako pevná olovnice věčnosti (viz Ž 119:89; J 12:48). Pro syny Sijónu je to Bůh a ne člověk, kdo je mírou všech věcí. Jak řekl Pavel, když oslovil filozofy v Athénách: „Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit obydlený svět skrze muže, kterého k tomu určil.“ (Sk 17:31) Od samého počátku se synové Sijónu a synové Řecka vydávají jinými cestami. Neshoda mezi těmito dvěma počátečními body je nesmiřitelná a kam se odtud dostanou, je ovlivněno už prvními kroky na jejich cestě.

Vzdělání a poznání versus vztah a zjevení Důraz řeckého myšlení je na vzdělání a poznávání. Sókratés (469-399 př.n.l.) řekl: „Je jen jedno dobro, poznání, a jedno zlo, nevědomost,“ a tím oddělil základ morálky od odpovědnosti Bohu nebo jiným. Aristotelés (384-322 př.n.l.) řekl: „Vzdělaní Page 9


lidé jsou na tom o tolik lépe než nevzdělaní, jako živí jsou na tom lépe než mrtví.“ Sofoklés (469-406 př.n.l.) napsal: „Rozum je Božím nejvyšším darem člověku.“ Slovo filozofie se skládá ze dvou řeckých slov a má význam „láska k moudrosti“. Synové Řecka pohlíželi na intelekt člověka jako na nejvyšší vyjádření jeho existence a logické uvažování jakožto výraz intelektu považovali za nejvznešenější lidskou činnost. Vzdělání bylo prostředkem i cílem nejvyššího dobra, ten nejcennější životní cíl. To je důvod, proč Lukáš konstatoval: „Všichni Athéňané a cizinci, kteří tam pobýbali, se totiž nezabývali ničím jiným, než že říkali nebo poslouchali něco nového.“ (Sk 17:21) Pavel to shrnul jasně: „Řekové hledají moudrost.“ (1K 1:22) Důrazem židovského myšlení je vztah s Bohem a Boží zjevení. „A Hospodin prohlásil dnes tobě, že budeš jeho lidem, zvláštním vlastnictvím...“ (Dt 26:18) David zvolal: „Den v tvých nádvořích je lepší než tisíce jinde...“ (Ž 84:11) Synové Sijónu jsou „...rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví...“ (1Pt 2:9). Vztah s Bohem vyrůstá z toho, že se nám zjeví. Synové Sijónu souhlasí s Mojžíšem, který řekl: „Dovol mi spatřit tvou slávu...“ (Ex 33:18) Nejvyšším zjevením je pravda kříže, která je „pohanům (Řekům) bláznovství, ale těm, kteří jsou povoláni, Židům i Řekům, Kristus - Boží moc a Boží moudrost“ (1K 1:23-24). Kříž nás obnovuje do pozice vztahu s Bohem (viz Ef 2:14-18). Po tom, co je obnoven náš vztah, může i naše mysl být obnovena, nebo „vzdělána“ podle Boží moudrosti a ne lidské (viz 1K 2:616; Ř 12:2). Vliv řeckého myšlení na americkou společnost je hluboký. Vzdělání bylo ohlašováno politiky a vůdci jako odpověď na zločinnost, chudobu, předsudky, válku i sociální nespravedlnost. Jistě, vzdělání má své místo při řešení těchto otázek, avšak hrát určitou roli anebo být základem není totéž. Protože správný vztah s Bohem je nejzákladnější potřeba všech lidí, je to jediný bezpečný základ pro zabývání se jakýmikoliv osobními nebo společenskými problémy. Náš vztah s Bohem způsobuje osobní proměnu a tato změna osobnosti přináší společenskou změnu.

Bohové jako lidé versus lidé jako Bůh Bohové řecké mytologie zrcadlí názor, že člověk je mírou všech věcí. A tak, i když bohové Řecka měli božské vlastnosti, tj. nesmrtelnost a nepřirozené síly, byli ovládáni charakterovými vadami a morálními nedostatky obyčejných lidí. Bohové byli jako lidé jenom velkolepější ve svých hrdinských činech i stinných stránkách. Dionýsos, bůh vína, se neomezoval na několik skleniček po obědě. On ho pil po sudech. Zeus, hlavní řecký bůh, byl otcem bezpočtu nemanželských potomků skrze spojení s bohyněmi i smrtelnými ženami. Héra, Zeova manželka, pochopitelně rozhněvaná na manželovy neřestné způsoby, používala svých nadpřirozených sil k trýznění jeho milenek. Athéna, bohyně patronka, podle které se jmenovalo město Athény, jako dospělá vystoupila z hlavy Zea a tím ilustrovala primární roli rozumu jako původce života v řeckém světě. Životy bohů byly ovládány podvody, intrikami a bojem o nadvládu. Smrtelní lidé nebyli nic víc než nešťastnými figurkami v těchto konfliktech, snadno obětovatelní a bez hodnoty, pouze jako nástroje pro prosazování sobeckých záměrů bohů. Není divu, že se Řekové rozhodli, že osudy všech lidí jsou řízeny třemi bohyněmi sudičkami. Pohled z hory Sijón se značně liší od pohledu z hory Olympus. Boží počátek člověka je ukázán v Gn 1:26-27: „I řekl Bůh: Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby... Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ Bůh stvořil člověka, aby byl jako On, ne naopak. I když je člověk zkažený hříchem, stále má možnost být obnoven skrze vykoupení. „Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové.“ (2K 5:17) Boží království není charakterizováno chaosem, který zplodil řecký svět, ale křížem, který obnovil člověka v jeho postavení, jež pro něj Bůh připravil ve stvořeném řádu (viz Ef 2:15). Boží vláda je dokonalá v právu, spravedlnosti, milosrdenství a lásce. „Spravedlnost a právo jsou pilíře tvého trůnu, před tebou jde milosrdenství a věrnost.“ (Ž 89:15) Věčný život není pouze výsadou bohů; je k dispozici všem lidem, kteří činí pokání a věří v Syna Božího (viz J 3:15-16). Existuje opilost vhodná pro syny Sijónu - přemáhající přítomnost Ducha svatého. „A neopíjejte se vínem, v němž je prostopášnost, ale naplňujte se Duchem.“ (Ef 5:18; viz také Sk 2:13-21). Lidé nejsou šachové figurky, které jsou ovládané nevypočitatelnými božstvy nebo řízeny osudem, ale „Boží spolupracovníci“, kteří jsou povolaní se podílet společně s Ním na Božím království (viz 2K 6:1; Mt 28:18-20). Synové Sijónu chodí vírou, ne osudem.

Soutěžení versus spolupráce Synové Řecka uspořádali první olympijské hry v roce 776 př.n.l. Tyto závody pořádané každé čtyři roky byly tak důležité, že vytvořily základ pro řecký kalendář. Tato čtyřletá období používali Řekové pod názvem olympiáda jako orientační body svého kalendáře po více než 700 let. Dokonce i války byly přerušeny, aby se mohly konat hry. Olympiáda byla také součástí řeckých náboženských aktivit. Všechny budovy na Olympii, místě her, byly využívány buď pro uctívání nebo pro atletické zápasy. Atletické události se zaměřovaly na dovednosti potřebné pro úspěšné vedení války: běh, zápas, hod oštěpem a silové výkony. Pro druhé a třetí místo nebyly ceny. Vítězi patřila odměna. Vítězové byli uznávaní jako hrdinové nebo „sportovní idoly“ po celé řecké civilizaci. Olympiáda byla zastavena v roce 394 n.l. po více než tisíci letech trvání a nekonala se až do prvních moderních Page 10


olympijských her v roce 1896 v Athénách v Řecku. Synové Sijónu neposílali týmy na olympijské hry. Bible uznává výkony jednotlivců jako například výkony Davidových mocných mužů, kteří sami bez pomoci druhých zabili obry, lvy nebo stovky nepřátelských vojáků (viz 1Pa 11:10-47). Avšak Boží důraz je na spolupráci a jednotě, ne na soutěžení a slávě osobnosti. Boží lidé mají spolupracovat jako součásti jednoho těla. „Jako máme v jednom těle mnoho údu a všechny ty údy nemají stejný úkol, tak i my, i když je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu, ale jednotlivě jsme údy jeden druhého.“ (Ř 12:4) Toto je důležitý předmět pro americkou církev. Ježíš se modlil za všechny věřící: „Aby byli přivedeni k dokonalé jednotě a aby svět poznával, že ty jsi mne poslal a miluješ je tak, jako miluješ mne.“ (J 17:23) Synové Sijónu mají vynaložit veškerou snahu, aby „pilně zachovávali jednotu Ducha ve svazku pokoje“ (Ef 4:3). Vyvyšování soutěžení a osobního úspěchu nad spolupráci a společné cíle nemá místo mezi syny Sijónu. Oni jdou kupředu společně.

Vnějšek versus vnitřek Řecké umění je slavné svým vyobrazením lidského těla. Až do renesance nikdo neprojevil lepší dovednost ve ztvárnění lidského těla z kamene než řečtí sochaři. Řecká úcta k tělu prostoupila všechny aspekty řeckého života. Byla to tvář ženy, Heleny z Tróje, která odeslala tisíc lodí do boje v legendární válce popsané řeckým básníkem Homérem v Ilinadě a Odysei. Řekové při olympijských hrách soutěžili nazí. Oslavovali tělo, ve kterém člověk žil. Tím vším se Řekové dostávali do ostrého konfliktu se syny Sijónu. Jednou ze sporných otázek byla obřízka, obřad, který Řekové považovali za znesvěcení dokonalosti lidského těla a o kterém Židé věřili, že je to Boží nařízení, o němž nelze diskutovat. Řecký vládce vládnoucí teritoriu, které zahrnovalo i Izrael, vydal ve snaze podpořit stejnorodost mezi lidmi v oblasti v roce 169 př.n.l. výnos, který zakazoval obřízku židovských chlapců. O několik let později Řekové obětovali prase na oltáři v chrámu v Jeruzalémě a začala Makabejská vzpoura. To je jedno z nejpozoruhodnějších vojenských tažení v historii. Relativně malá skupinka židovských bojovníků porazila několik řeckých armád, když jedna z nich měla i vojáky jedoucí na slonech, a získala pro Židy nezávislost, která trvala až do příchodu římských legií. Důležitost vnějšího vzhledu osoby byla pro syny Sijónu vyřešena Božím slovem k proroku Samuelovi, když hledal budoucího krále pro Izrael mezi syny Jišaje. Samuel spatřil Elíaba a řekl si: Jistě tu stojí před Hospodinem jeho pomazaný. Hospodin však Samuelovi řekl: „Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce“ (1S 16:6-7). Většina vyobrazení Samsona ho ukazuje spíš jako Herkula (řecký Héraklés) než jako obyčejného Izraelitu své doby. Pokud měl Samson vyboulené bicepsy a zvlněné hrudní svaly, proč se ho Delíla ptala na tajemství jeho síly? (viz Sd 16:6) Tajemství nebylo v jeho svalstvu, ale v moci Ducha svatého v něm (viz Sd 14:6; 15:14). Nadpřirozená síla je dílo Ducha svatého, ne výsledek pobytu v posilovně. Podobně skutečná krása není způsobena kosmetikou a plastickou chirurgií, ale je to „...nepomíjitelná krása jemného a tichého ducha, který má velkou hodnotu v Božích očích.“ (1Pt 3:4 podle ang. překl. NIV) I když byl Ježíš Božím synem, na jeho vnějším vzhledu nebylo nic, co by prozrazovalo vnitřní realitu Božství (viz Iz 53:2). „I když náš vnější člověk chátrá, ten vnitřní se však den ze dne obnovuje.“ (2K 4:16) Proměna charakteru do podoby Krista je cíl synů Sijónu.

Intelektuální elita versus služebníci společnosti V oblasti vlády mají synové Řecka reputaci jako otcové demokracie a všeobecné rovnoprávnosti. To není tak docela přesné. Platón napsal: „Demokracie, což je okouzlující forma vlády, plná rozmanitosti a nepořádku, poskytující určitý druh rovnosti osobám stejné a nestejné hodnosti ... přechází do despotizmu.“ Řecký koncept demokracie byl omezen na vládu intelektuální elity, skupiny filozofů/králů. „Dokud filozofové nebudou králi, nebo králové a knížata tohoto světa nebudou mít ducha a moc filozofie, a politická velikost a moudrost se nesejdou v jednom místě, a povahy těchto prostých občanů, kteří chtějí vytlačit jeden druhého, nebudou odsunuty stranou, města nebudou mít nikdy pokoj od zlých činů - ne, ani lidská rasa, jak věřím - a jedině pak bude mít tento náš Stát možnost života a spatřit denní světlo.“ Synové Sijónu jsou občané Božího království. Zákonem tohoto království je rovnost ve službě. Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, vstal od večeře a odložil své šaty, vzal lněné plátno a přepásal se. Potom nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, kterým byl přepásán. Když jim umyl nohy a vzal si své šaty, opět zaujal místo u stolu a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil? Vy mne nazýváte Učitelem a Pánem, a dobře pravíte; jsem jím. Jestliže tedy já, Pán a Učitel, jsem vám umyl nohy, i vy si máte navzájem umývat nohy. Dal jsem vám příklad, abyste i vy činili, co jsem já učinil vám.“ (J 13:3-5; 12-15) Page 11


Ježíš věděl, že je Božím Synem a zareagoval na to tím, že umyl učedníkům nohy. Nepřišel ustanovit společenskou elitu a napomenul ty, kdo hledali vedoucí postavení ve světě z sobeckých motivů. „Víte, že vládci národů panují nad svými národy a jejich velcí lidé nad nimi uplatňují svou moc. Mezi vámi tomu tak nebude; ale kdo by se chtěl mezi vámi stát velkým, bude vaším služebníkem; a kdo by chtěl být mezi vámi první, bude vaším otrokem. Stejně jako Syn člověka nepřišel, aby mu bylo poslouženo, ale aby posloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ (Mt 20:25-28) Pro většinu amerických uší termín „služebník společnosti“ má v sobě nádech pokrytectví. Synové Sijónu jsou však občané nebe a ať už zastávají jakékoli místo v lidské společnosti nebo vládě, slouží v sebezapření jako skuteční služebníci společnosti.

Otroctví versus svoboda Pro dnešního člověka je těžké si představit společnost, ve které většina populace byli nevolníci nebo otroci. Většina z nás předpokládá, že kdybychom se narodili v Athénách před 2500 lety, tak bychom žili jako svobodné osoby někde kousek od Sókrata nebo Aristotela. Ve skutečnosti je mnohem větší pravděpodobnost, že bychom prožili svoje životy v otroctví. V řecké společnosti existovaly zástupy otroků bez naděje na svobodu proto, aby sloužily několika zástupcům aristokracie. V radikálním kontrastu k synům Řecka, synové Sijónu oslavují rok milostivého léta. Protože Bůh znal sílu lidské touhy podrobit si své bližní do otroctví, ustanovil právní stopku, která bránila závorám otroctví, aby uvěznily Boží lid. „Padesátý rok posvětíte a vyhlásíte v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. Bude to pro vás léto milostivé, kdy se každý vrátíte ke svému vlastnictví a všichni se vrátí ke své čeledi.“ (Lv 25:10) Omezení proti multigeneračnímu hromadění bohatství a vlastnictví lidských bytostí ve velkém bylo jedinečnou vlastností života mezi syny Sijónu. Až do osmnáctého století byla většina společností postavena na zádech nevolníků a otroků. Pouze Sijón se zastával svobody. Ještě větší a dokonalejší milostivé léto je svoboda od otroctví hříchu. „Ježíš jim odpověděl: Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu. A otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn. Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní.“ (J 8:34-36)

Závěr Vliv synů Řecka je široký a hluboký. V některých ohledech je to zřejmé, v jiných sotva patrné. Ve většině zápasišť je moderním shromažďovacím pokřikem synů Řecka tolerance. Protože člověk je mírou všech věcí, kdokoliv by zastával názor jiný, než že si každý člověk dělá, co je „...správné v jeho vlastních očích“ (Sd 17:6 podle ang. překladu KJV), je označen za omezeného, arogantního fanatika. Synové Sijónu mají mocnou zbraň pravdy, která, pokud s ní zacházíme ve správném duchu, má „...od Boha sílu bořit opevnění“ (2K10:4). Tak, jak Makabejští triumfovali ve své době, tak i synové Sijónu vyhrají „zápas věků“. Robert Whitlow je praktikující advokát a spisovatel. Spolu se svou manželkou Kathy jsou členy MorningStar Fellowship of Ministries. Překlad: Marek Rusnok, převzato se svolením z časopisu The Morning Star (česká edice), ročník 2003, číslo 3, str. 27, vydavatel: Železná berla, Časopis si můžete objednat na adrese: www.zeleznaberla.org Zpět na seznam

Page 12



Jsem matka Moje přítelkyně Ema mi vyprávěla, co se jí přihodilo při vyřizování dokumentů na úřadě. Při otázce na zaměstnání Ema chvíli zaváhala, jak nejvhodněji popsat svou činnost. Úřednice se pokusila otázku upřesnit: „Pracujete, nebo jste jenom…?“ „Přirozeně že pracuji“, odpověděla Ema trochu podrážděně, „jsem matka.“ „Matka není u nás vedeno jako zaměstnání“, vysvětlila úřednice. Napíši tedy: „V domácnosti…“ Na příhodu jsem zapomněla, až jsem se ocitla před několika dny ve stejné situaci. Také já jsem byla na úřadě. Žena, proti které jsem seděla, působila dojmem sebejisté kariéristky. „Jaké je vaše zaměstnání?“, ptala se věcně. Moje slova plynula z mých úst sama od sebe. „Pracuji ve výzkumu v oblasti dětského vývoje a mezilidských vztahů“, řekla jsem. Úřednice se zarazila a podívala se na mě jakoby dobře neslyšela. Slovo za slovem pak napsala černou propiskou na oficiální formulář. „Smím se zeptat, co vaše práce vlastně obsahuje?“ V jejím hlase byla cítit zvědavost. Uvolněna, bez jakéhokoli náznaku nejistoty, jsem se slyšela, jak říkám: „Pracuji na dlouhodobém výzkumném programu (která matka by jej neměla), a to střídavě v provozu i v laboratoři (aktivity doma i mimo domov), pracuji z pověření zaměstnavatele (celé rodiny) a mám čtyři paralelně probíhající projekty (všechno dcery). Práce, kterou dělám, je určitě jednou z nejnáročnějších (má snad některá maminka námitky proti tomu?), jsem většinou 14 hodin denně zaměstnaná (asi 24 hodin by bylo příhodnější). Moje zaměstnání je náročnější než většina povolání, ale výsledky mně přinášejí větší uspokojení než jsou jen peníze. V hlase úřednice byl znát velký respekt, zatímco doplňovala formulář. Pak mě doprovodila ke dveřím a rozloučila se. Když jsem přišla domů, byla jsem zcela nadšená tímto novým pohledem na svou kariéru. Moje výzkumné objekty ve věku třináct, sedm a tři roky mě nadšeně uvítaly a slyšela jsem, jak v horním pokoji laboratoře můj nejnovější experiment, šest měsíců starý, dává průchod svým hlasivkám. Zřídkakdy jsem se cítila tak důležitá a ohodnocená ve svém zaměstnání. Ve světě titulů a diplomů se mně dostalo z oficiální strany respektu, a to jen proto, že jsem svoji práci představila poněkud jinak, než abych se jednoduše nazvala „jen“ matkou. Ze švýcarského časopisu Impuls přeložila Eva Titěrová, Zdroj: Zpravodaj BTM 2007 Zpět na seznam

Page 13

JUDA INFO. Září Přátelé Kristova kříže - Tomáš Korčák

Recommend Documents