Je trinity (božská trojice) biblická? Trojjediné božstvo nebo Jediný Eloah Novinka!! Mezi různými teologiemi napříč křesťanského spektra je víra v trojjediné božstvo jednou z nejrozšířenějších nauk. Důkladné studium Bible a zdokumentované dějiny odhalují, že tato nauka má pohanské základy – a je naukou, proti které Yahuwah v Písmu důrazně varuje!
Víra v božskou trojici je v křesťanství tak rozšířená, že většina křesťanů přijímá tuto nauku bez jakýchkoliv pochybností. Přijímají to jako Biblickou nauku založenou na Písmu. Je jen pár denominací, které popírají existenci božské trojice, a nahlíží se na ně v lepším případě jako na podivíny (např. Mormoni, Svědkové Jehovovi) nebo jako na kult (Christian Scientists, Scientology). Skutečnost, že Písmo vskutku hovoří o „Duchu Svatém“, je přijímána jako dostatečný důkaz pro tuto nauku. Šokující pravdou však je, že tato nauka se vůbec nenachází v Písmu. Naopak, Bible uvádí, že Yahuwah vydal varování proti této hluboce zakořeněné nauce! Pečlivý průzkum odhaluje, že nauka o božské trojici má původ v pohanství. Písmo odhaluje, že Lucifer v Nebi žárlil na úzký vztah Yahushui se Svým Otcem. Izaiáš popisuje jeho vychloubačná prohlášení: Jak jsi spadl z nebes, třpytivá hvězdo, synu úsvitu? Byl jsi odseknut k zemi, ty, který jsi porážel národy! A ty sis řekl ve svém srdci: Vystoupím do nebes, nad hvězdy Boží vyvýším svůj trůn; usednu na Hoře shromáždění na nejzazším severu. Vystoupím na výsosti oblaku, vyrovnám se Nejvyššímu. (Izaiáš 14,12-14)
Aby mohl okrást Nejvyššího o uctívání, které Mu právem náleží, přesměroval Satan toto uctívání na sebe. Dokázal to tak, že vytvořil svatou trojici. To odvedlo uctívání a bohoslužbu od Yahuwaha. A protože každé uctívání, které nenáleží Stvořiteli, je hřích, Satan byl skutečným příjemcem tohoto odkloněného uctívání.
Svatá trojice v pohanství Ve starodávném pohanství se nachází různé trojice. Některá náboženství mají více než jednu trojici, ale každá byla považována za „tři-v-jednom“. Nejstarší záznam nauky o trojici se nachází v Sumerii, brzy po potopě. Toto starodávné trojjediné božství se skládalo z: Anu („Otec“ a „Král Bohů“), Enlil (bůh stvořitel) a Enki („pán moudrosti“). Babylon založil svou trojici na svém zakladateli Nimrodovi, dávnému rebelovi proti božské vládě. Poprvé zde vidíme postavu matky jako součást „svaté“ trojice – Nimrod, Semiramis, Tammuz. Semiramis, coby žena Nimroda a matka Tammuze („Spasitele“) byla přestavena jako „Matka Boha“ a „Královna Nebes“.
Egyptskou obdobou této rouhající se trojice byla trojice: Osiris – Otec; Isis – Matka; a Horus – Syn. Dějiny o Osirovi silně naznačují, že Osiris a Nimrod bylo jedno a totéž. Stejně tak Hinduisté mají svatou trojici Otec/Matka/Syn: Brahma, Višnu a Šiva. Řekové uctívali trojici Zeus, Aténa a Apolo a tvrdili, že ti tři „jsou jedno.“ Richard Cassaro odhaluje ve své knize Written in Stone důkazy o velmi starém, enormně mocném tři-v-jednom náboženství, které se rozprostíralo napříč Evropou staletí před Kristem. Tato nauka byla tak zakořeněná, že to zpočátku bránilo šíření křesťanství v Evropě! Toto starodávné Tři-v-jednom náboženství předávalo Evropanům sebeposilující moudrosti s legendárními schopnostmi šestého smyslu… Vybavovalo je také schopností ovládat hmotu myslí. Takto schopné lidi je přirozeně složité ovlivnit a téměř nemožné ovládat. Proto byla touha zakladatelů církve – jejichž cílem bylo vždy získání nadvlády nad masami – eliminovat tuto starodávnou magickou moudrost z kontinentu, čímž by získali pevnější půdu k zavedení svého nového křesťanského náboženství, a vymýtit existující věroučné systémy. 1
Image: Richard Cassaro, http://www.deepertruth.com/trinity.
Je jasné, že něco se muselo udělat, pokud mělo křesťanství konvertovat tyto pohany. Řešení: vytvořila se křesťanská svatá trojice (trinity).
Trinitarianismus vstupuje do křesťanství Ambice biskupa Říma rozšířit svou moc a vliv skrze konvertování pohanů se shodovalo s touhou císaře Konstantina, který chtěl upevnit svou politickou moc v celé své rozsáhlé říši. V roce 322 svolal císař koncil v Nicaea za výslovným účelem sjednocení křesťanstva. Hlavním bodem diskuse byla Yahuwahova přirozenost. Konstantin jasně prohlásil, že všichni biskupové zůstanou na koncilu, dokud se nesjednotí. A také zůstali – po tři roky. Některé důkazy dokládají, že biskupové, kteří odmítli překroutit své věrouky, byli zavražděni a jiní posláni do vyhnanství. Nakonec biskupové udělali kompromis … a ekumenismus se zrodil. Nauky a výklady Písma podporující Yahuwahovu individualitu byly odloženy stranou a přijata pohanská Trinitariánská teologie (o svaté trojici). Ekumenismus: hnutí podporující jednotu mezi křesťanskými denominacemi s hlavním cílem sjednotit nakonec všechny pod Římsko katolickou církev. Eusebius z Nicomedie, primární zastánce YAHA coby jediné entity s jednorozeným Synem, byl příkladem kompromisu, kterého se od té doby dopouštějí další pastoři a církve: překroucení výroků se záměrem dosažení „jednoty v různorodosti“. Kompromis v zájmu jednoty je identifikujícím prvkem omylu. Je přímým protikladem Yahushuova výroku odrážející reakci světa na pravdy, které přinesl: „Nemyslete si, že jsem přišel uvésti pokoj na zemi; nepřišel jsem uvésti pokoj, ale meč.“ (Matouš 10,34) Eusebius z Nicomedie nejprve předložil Ariánské [netrinitariánské] učení, ale to bylo zamítnuto… Anti-ariáni pak nepředložili své vlastní učení, ale upravili Eusebiovo a donutili ho jej podepsat. Tím zcela umlčeli Ariány. Ariáni, kteří nepodepsali, byli sesazeni a deportováni do
exilu… Takto měl Konstantin sjednocenou církev, která nebyla velmi jednotná… Eusebius nebyl velmi spokojen s Nicejským učením a proto se ospravedlňoval svému lidu v dlouhém dopise, ve kterém napsal, že 'vzdoroval až do poslední minuty', kdy slova byla prozkoumána s vysvětlením, že 'neznamenají vše, co se zdá, že znamenají. Měla za cíl jen potvrdit skutečné božství Syna…' 2 Vůdcové v Nicea ve skutečnosti „schválili dvojí výklad, aby získali Eusebia a jeho stoupence“. 3 Takto byla biblická pravda nahrazena pohanským omylem v zájmu „povrchní jednoty“.
Ranní křesťané nebyli Trinitariáni Ranní křesťané nebyli Trinitariáni. I když jiná náboženství po tisíce let před narozením Krista uctívala trojjediného boha, svatá trojice nebyla součástí křesťanské nauky a formálních dokumentů v prvních třech staletích po Kristu. Je plně zdokumentovaným historickým faktem, že křesťané neměli žádnou formální zavedenou nauku o svaté trojici až do čtvrtého století. Historikové křesťanských nauk a systematičtí teologové se zcela shodují v tom, že myšlenka křesťanské svaté trojice nebyla součástí prvních staletí církve. Dvanáct apoštolů tento názor nikdy nezastávalo ani o tom neobdrželo nějaké zjevení. Jak se tedy nauka o svaté trojici objevila? Pozvolna se vkrádala do křesťanství v prvním, druhém a třetím století, když pohané, kteří konvertovali ke křesťanství, přinesli s sebou i některé své pohanské nauky a praktiky. 4 Dokonce i trinitariáni sami přiznávají, že se tato nebiblická nauka neobjevila dříve než ve čtvrtém století po Yahushuovi. Římští katolíci přiznávají: … člověk by neměl mluvit o Trinitarianismu v Novém Zákoně bez opravdového kvalifikačního posudku… když někdo mluví o nekvalifikovaném Trinitarianismu, přesouvá se od období křesťanských počátků k řekněme poslední čtvrtině čtvrtého století. Teprve tehdy bylo přijato do křesťanského života a myšlení něco, co můžeme nazvat definitivní trinitariánské dogma „Jeden bůh ve třech osobách“. 5 Moderní verze svaté trojice, jak je dnes chápána, je téměř zcela uspořádána podle pohanského řeckého filozofa Platóna. Platónisté věřili v neznámého Otce, Slovo (Logos) a duši světa. „Teologové Klement z Alexandrie, Origen a Svatý Augustýn byli rannými křesťanskými zastánci platónských perspektiv. Platónské myšlenky
měly rozhodující úlohu ve vývoji křesťanské teologie…“ 6 Tento pohanský vliv na vývoj křesťanské nauky byl tak rozsáhlý, že „vidíme v křesťanství sklon absorbovat řecké filozofické hodnoty, přičemž na konci třetího století už bylo velmi těžké určit hranici mezi naukou vzdělaných křesťanů a vzdělaných pohanů na východě.“ 7
Trinity (svatá trojice) není v Písmu Pečlivé studium Písma Svatého odhaluje, že nejenže se výraz „svatá trojice“ (trinity) nenachází v Písmu, ale samotný koncept trojjediného božství není možné v celé Bibli nalézt. Jezuitský učenec Edmund Fortman uvádí: Starý Zákon… nám neříká nic výslovně nebo s nezbytným významem o trojjediném Bohu , který je Otec, Syn a Svatý Duch. …Neexistuje žádný důkaz o tom, že by některý ze svatých pisatelů dokonce jen tušil existenci [svaté trojice] uvnitř Božství. … Dokonce i vidět [ve Starém Zákoně] návrhy, nástin či náznaky trojice osob, znamená jít dále, než sahají slova a záměr svatých pisatelů. … Pisatelé Nového Zákona … nám nepodávají žádnou formální nebo formulovanou nauku o svaté trojici … Nikde nenacházíme Trinitariánskou doktrínu o třech odlišných osobách božského života a činnosti ve stejném božstvu. 8
Svatá trojice: Nové křesťanství Uznáním Yahushui za Mesiáše se křesťanství oddělilo od tradičního Judaismu. Nicméně ranní křesťané byli hodně podobni židům ve svých naukách. Stále světili sedmý den Sabat, nejedli nečisté maso, zachovávali každoroční svátky – jejich čisté náboženství bylo odrazem božských kořenů, ze kterých povstalo. S přijetím trinity (svaté trojice) do křesťanské teologie však křesťanství došlo k fundamentální změně, která jej odvedla od svých čistých, nebem určených základů. New Encyclopedia Britannica udává důvod této změny s neomylnou přesností: „Trinitariánská nauka křesťanství … jej odděluje od dalších dvou klasických monoteistických náboženství [Judaismus a Islám].“ 9 S naukou o svaté trojici je hlavní pozornost upřena na „Boha Syna“ jakožto Spasitele a Boha Ducha Svatého coby Prostředníka, kteří pro nás pracují. Nebezpečí tohoto jemného posunu důležitosti spočívá v tom, že zbavuje věřícího potřeby dělat cokoliv … jiného než jednoduše „přijmout Ježíše“. Písmo učí, že Yahuwah má působit V nás. „Neboť YAH je ten, který VE vás působí i CHTĚNÍ i ČINĚNÍ podle Své dobré vůle.“ (Filipským 2,13) Toto je Yahuwahův plán: obnovit ve vykoupeném člověku Svůj vlastní obraz. Pracují-li místo nás dva členové Božství, není žádná potřeba pro pokání nebo svatý život. Jediné, co
člověk musí udělat, je „jen přijmout“. Toto je základ pro levnou milost, kde stačí, aby věřící jen „věřil“, a nic více není třeba, dokonce ani poslušnost není vyžadována. Je to blízko ke kacířskému „jednou spasen, provždy spasen“. Takto se, skrze zavedení svaté trojice do křesťanství, Satan snažil křesťanství zničit, od základů a zevnitř.
Písmo Svaté a pravá Yahuwahova přirozenost Bible jasně prezentuje Yahuwaha jako jedinou entitu se Synem: „Slyš, Izraeli, Yahuwah náš Elohim je jediný Yahuwah.“ (5. Mojžíšova 6,4) Slovo Elohim je množné číslo od slova El („Bůh“). To zahrnuje úzký vztah mezi Otcem a Synem. Přesto to v žádném případě nepodporuje trojjediné božstvo. První přikázání uvádí zcela jasně: „Já jsem Yahuwah tvůj Elohim … Nebudeš mít žádného jiného elohim vedle Mne.“ (2. Mojžíšova 20,2-3) Pisatelé Nového Zákona byli zajedno ve svém odmítnutí nějaké trojice. Pavel důrazně uvádí: Není žádný jiný Theos [Elohim/Bůh], jen Jeden. Neboť i když jsou takzvaní theos [bohové], ať už v nebi nebo na zemi (jakože jsou mnozí ‚bohové‘ a mnozí ‚páni‘), my máme jediného Theos, Otce, od Něhož je všechno a my v Něm, a jediného Pána Yahushuu Pomazaného, skrze něhož je všechno, i my jsme skrze Něho. (viz 1. Korintským 8,4-6) Většina křesťanů přijímá nauku o svaté trojici bez pochybností jednoduše proto, že je tak stará. Neuvědomují si, že byla doba, kdy to byla velice kontroverzní věc a lidé přicházeli o své životy kvůli zachování pravdy. Většina teologů ví, že nauka o svaté trojici není biblická. Protože Svatá trojice (Trinity) je tak důležitá součást pozdější křesťanské nauky, je udivující, že se tento termín neobjevuje v Novém Zákoně. Stejně tak ani koncept tří rovnocenných partnerů v Božství, který se nachází v pozdějších věroučných formulacích, není možné zřetelně odhalit uvnitř Kanónu. 10 „Jedním z největších divů křesťanské historie byla schopnost teologů přesvědčit křesťanský lid, že tři osoby jsou skutečně jeden Bůh.“ 11 Verš První Janovy 5,7 je často citován jako Biblický důkaz pro existenci trojjediného božstva: „Tři jsou, kteří vydávají svědectví na nebi - Otec, Slovo a Duch Svatý - a ti tři jsou jedno.“ Nicméně církevní historici a učenci všeobecně přiznávají, že tento verš nebyl v originálu. Podobně jako jiné nauky, které se staly centrální pro věřící, nauka o Trinity (Svaté trojici) byla historickým vývojem, nebyla „dána“ v prvních letech víry. A. Základní představa o Trinity je ta, že existují tři osoby v jednom Božstvu: Otec, Syn a Duch Svatý. Ti jsou všichni rovnocenným Bohem a stejné substance, ale přestože jsou tři osoby, společně jsou jen jedním Bohem nerozdělitelným ve své přirozenosti. B. Tato nauka se nejeví jako nauka hlásána historickým Ježíšem, Pavlem nebo některým z dalších křesťanských spisovatelů prvních sto a více let křesťanství.
C. Není možné ji nalézt výslovně uvedenou v ranných křesťanských spisech. Jediná pasáž v Novém Zákoně, která hlásá tuto nauku (1. Jana 5,7-8), nebyla součástí originálního textu, ale byla přidána věroučnými vychytralými písaři v pozdější době (nenachází se v žádném z dochovaných řeckých rukopisů až do 11. století) 12 Přijetí nauky o svaté trojici odvádí pozornost od Yahuwaha, zdroje všech požehnání. Bezmezný počet dětí je vyučováno, aby se modlili raději k „drahému Ježíši“ než k Otci. Někteří křesťané se modlí k Duchu Svatému, zatímco katolíci se modlí k Marii, novodobé Semiramis, „Královně Nebes“. A to vše, zatímco Ten, kdo miloval hříšníky tak hodně, že dal Svého jediného zrozeného Syna, aby zemřel pro jejich vykoupení, je viděn jako přísný, neodpouštějící a neosobní Bůh. Yahuwah prohlašuje: „Vždyť není jiného Elohim kromě Mě. Jiný El, spravedlivý a zachraňující, mimo Mě není. Obraťte se ke Mně a zachraňte se všechny končiny země, protože já jsem El a jiného není.“ (Izaiáš 45,21.22)
Písmo nás vyzývá: „Vyjděte z ní, Můj lide!“ (Zjevení 18,4) Yahuwah chce zachránit všechny z nebezpečí této pohanské nauky, která pochází z Babylona. On varuje: „Potrestám Béla v Babyloně, … také i zdi Babylonské padnou. Vyjděte z prostředku jeho, lide Můj, a vysvoboďte jeden každý duši svou od prchlivosti hněvu Yahuwahova.“ (Jeremiáš 51,44-45) To je výstraha pro všechny, aby opustili organizované náboženství a přijali čistou pravdu, která byla kdysi dána svatým, nepřekroucená dlouhými staletími omylu, tradice a pohanství. Odlož stranou věrouky a nauky založené na pohanství. Navrať se k čistému uctívání Stvořitele, který jediný je hoden přijímat uctívání: Svatý, svatý, svatý Vládce Yahuwah Všemohoucí, kterýž byl, a jest, i přijíti má. Hoden jsi, ó Yahuwahu, přijmouti slávu, a čest, i moc; nebo Ty jsi stvořil všecky věci. Sedícímu na trůnu (Zjevení 4,8.11 a 5,13)
a
Beránkovi
požehnání,
čest
a
sláva
i
síla
na
věky
věků.