"Já v nich budu přebývat budu se procházet mezi nimi já budu jejich Bohem a oni budou mým lidem."

Mám z toho takovou radost, že s vámi dnes mohu sdílet Boží slovo. Bible říká, že země má být naplněna poznáním Hospodinovy slávy a nádhery, tak jako voda pokrývá moře. Natáčíme tento kurz blízko mého domova v Denveru v Coloradu. Zde je hlavní kancelář naší organizace. Také máme pobočky v Austrálii a Anglii. Napsali jsme knihy, které už mají miliony výtisků ve 23 jazycích. Děláme to proto, že Bůh nám položil na srdce, abychom posilovali tělo Kristovo. Dnes vám budu kázat o bázni Boží, bázni před Bohem. Chtěl bych to říct hned na začátku, že Bible říká, že bázeň před Hospodinem je počátek intenzivního a intimního vztahu s Bohem. V 2. Kor. 6,14 Apoštol Pavel Říká: "Nebuďte zapřaženi do cizího jha s nevěřícími." A pokračuje: "Jaké je spojeni, či společenství světla s tmou?" A potom říká ve verši 16 toto: "Jaké spojení svatyně Boží s modlami? Neboť vy jste svatyní Boha živého jak řekl Bůh." "Já v nich budu přebývat budu se procházet mezi nimi já budu jejich Bohem a oni budou mým lidem." Většina těch, kteří čtou tento text, nerozumí tomu, co tady Bůh opravdu říká. Myslí na Ducha svatého, který v nich přebývá a prochází se mezi nimi. Ale abychom opravdu porozuměli tomu, co zde Bůh říká, musíme si uvědomit že to není nějaká revolucni myšlenka, ale je to něco, co říká Bůh v Bibli stále dokolečka. On nemluví jenom o tom, že bude přebývat v našich srdcích skrze víru, ale o tom, že se bude procházet a přebývat v nás se vší svou slávou. Abychom tomu úplně porozuměli, podívejme se do knihy Exodus, kde to vše začalo a kde o tom začíná mluvit. Nechte si ale založenou druhou kapitolu Korintským. V knize Exodus čteme o potomcích Abrahama v zajetí. Jsou v Egyptě a Bůh povolává vysvoboditele Mojžíše, aby je vyvedl z egyptského zajetí. Vyvedení Izraele z Egypta ve Starém zákoně je takovým stínem, předobrazem našeho znovuzrození nebo také našeho odchodu ze světa. Mojžíš symbolizuje Krista a Izrael, který vychází z Egypta, je symbolem nás, kteří vycházíme ze světa ke Kristu. A teď se vás chci něco zeptat: "Kam je Mojžíš vedl, když je vyváděl z Egypta? Jaký byl jeho cíl?" Většina mých posluchačů na tuto otázku odpovídá slovy "Do země zaslíbené", ale mýlíte se. Co říkal Mojžíš opakovaně faraonovi? Toto praví Hospodin: "Propusť můj lid, aby mi sloužili (uctívali) na poušti." Proč je chtěl Mojžíš vyvést z Egypta do zaslíbené země, ale přitom je nejdříve přivést k tomu, kdo dává zaslíbení? Protože kdyby je vyvedl z Egypta rovnou do zaslíbené země, místo toho, aby je nejdřív dovedl k tomu, kdo dává zaslíbení, tak by ze země zaslíbené udělal místo modlářství. A tohle dělá mnoho kazatelů, kteří kážou víc o tom, co pro nás Kristus udělal, než o tom, kým on je. To dalo vzniknout učednictví, které hledalo Boha kvůli tomu, co pro nás udělal, místo toho, kým je. A to je něco takového, jako když si žena bere muže kvůli tomu, že má spoustu peněz. Nebere si ho kvůli tomu, kým je, ale kvůli tomu, co pro ní může udělat. Objevil jsem jednu úžasnou věc. Podíval jsem se na pokolení Izraele. Bylo zneužito v Egyptě. Měli na zádech krvavé pruhy od bičů, žili v těch nejhorších chatrčích, jedli to nejhorší, oblékali to nejhorší a museli celý život pracovat a vytvářet dědictví pro jiné lidi. A když se dostanou ven z Egypta, tak pořád říkají: "Nebylo by bývalo lepší zůstat tam?" nebo "Pojďme si zvolit vůdce a vrátit se zpátky?" Když se podívám na Mojžíše, vidím, že byl vychováván jako faraonův vnuk, žil v tom nejhezčím domě a měl všechno, co si člověk může přát. Jí to nejlepší, obléká to nejlepší, spí v tom nejlepším, má sluhy kteří ho obsluhují, ale když vyjde z Egypta, tak ho neslyšíme ani jednou říci: "Bylo mi tam líp, chci se vrátit zpátky." Tak proč se zneužívaný Izrael chce vrátit zpátky a Mojžíš, který měl veškeré výhody, se nikdy vrátit nechce? Rozdíl je v tom, že Mojžíš prožil setkání s Bohem na Sinaji, v hořícím keři, a Izrael měl taky tu možnost ale nestál o ni. Pojďme si otevřít 2.Moj 19. Mojžíš je vyvádí z Egypta a přivádí je přesně na místo, kde se sám s Bohem setkal, na Sinaj. Nechává národ izraelský pod horou a vystupuje nahoru za Bohem. Čteme ve třetím verši: "Mojžíš vystoupil k Bohu a Hospodin na něho z hory zavolal: 'Toto řekneš domu Jákobovu a oznámíš synům Izraele...' " Tohle chci zdůraznit. Tahle zpráva nebyla určena jenom pro Árona a jeho syny. Nebylo to jenom pro kněží, v tu dobu ještě kněží neměli. Bylo to pro všechny syny Izraele. Podívejte se, co Bůh říká každému z nich. Verš 4: "Sami jste viděli, jak jsem naložil s Egyptem, ale vás jsem nesl na

orlích křídlech a přinesl jsem vás k sobě!!" Tady vidíme ten hlavní důvod, proč jsme byli vysvobozeni ze světa. Bůh nás vysvobodil ze světa z jediného důvodu: "Aby nás přivedl sám k sobě." A proč? Protože chce s námi mít intimní vztah. To je ten jediný důvod, proč jsme byli stvořeni. Vraťme se do zahrady ráje. Proč postavil bůh Adama do té zahrady? Aby se s ním mohl procházet a mít s ním intimní vztah. Adam nebyl stvořen pro celosvětovou službu. Ani tebe Bůh nestvořil pro celosvětovou službu. Tebe Bůh stvořil proto, abys s ním měl(a) intimní vztah a aby teprve z tohoto vztahu mohla vzniknout celosvětová služba. A tak Bůh říká Mojžíšovi ve verši 10 toto: "Jdi k lidu a posvěcuj je dnes i zítra. Ať si vyperou oděvy a jsou připraveni k třetímu dni, protože třetího dne Hospodin před očima všeho lidu sestoupí na horu Sinaj." Tyto dva verše mají tak důležitý obsah. Nejdřív Pán říká: "Jdi a posvěcuj je dnes i zítra." Všichni řekněte: "Dnes a zítra." Dva dny - jeden den u Pána znamená tisíc let a tisíc let znamená jeden den, jak říká Bible. To je prorocký text. Bůh říká synům Izraele dva dny, pro nás je to dva tisíce let. Posvěťte se tím, že si vyčistíte oděvy. Už jsou to skoro dva tisíce let, co byl Ježíš vzkříšen z mrtvých. Vstal z mrtvých někdy kolem roku 29, 30 našeho letopočtu, neví se to úplně přesně. Jsme na konci toho druhého tisíciletí. Takže co Bůh říká církvi těch posledních dvou tisíc let? Chce po nás, abychom se posvětili a připravili tím na příchod jeho slávy. Ale co myslí tím slovem posvětit se? To prostě znamená toto: "Bůh říká: 'Já jsem tě dostal z Egypta. Teď musíš dostat ty Egypt ze sebe.' " Naším současným jazykem to znamená: Já jsem tě vytrhnul ze světa, teď musíš ty vytrhnout svět ze sebe. On říká, že toho docílíš tím, že si vyčistíš svůj oděv. Když se vrátíme do 2.Kor 7,1 Pavel říká: "Když tedy máme tato zaslíbení... to zaslíbení, že s námi bude chodit ve svojí slávě a nádheře... očisťme se od každé poskvrny těla i ducha, dokonávajíce své posvěcení v bázni Boží." Vraťme se do 2.Moj 19, 11. Mají být připraveni na třetí den. Protože třetího dne Pán sestoupí před zraky všeho lidu na horu Sinaj. A to mluví o jeho nádheře a slávě. Úžasné na tom je, že Izraelci z toho byli nadšení. Říkají: "Tak joooo! To je skvělý! Chceme aby přišel!" A tak Bůh přišel na začátku třetího dne. Pro nás začátek třetího tisíciletí. A co se stalo? Podívejme se do 2.Moj 20,18 na to, co se stalo, když sestoupil. "Všechen lid sledoval hřmění a blýskání, zvuk beraního rohu a horu zahalenou kouřem. Když to lid sledoval, roztřásli se a zůstali stát opodál." Není to úžasné? Bůh sestupuje na tu horu. A boží národ utíká. Nedokážou snést přítomnost jeho slávy. Tihle lidé zažili několik nejmocnějších zázraků, které nezažila nikdy žádná jiná generace. Mojžíš pozvedl svou hůl, celé Rudé moře se rozestoupilo a oni přešli suchou nohou. Dokážete si představit jaké to bylo, když kráčeli po suchu prostředkem toho rozděleného moře, po obou stranách 80 metrů vysoké vodní stěny? Přešli suchou nohou na opačný břeh a svoje původní utiskovatele uviděli zavalené pod obrovskou masou vody moře. V Bibli se píše, že Miriam a ostatní ženy vzaly své tamburíny a ostatní nástroje a chválily Boha. Když opouštěli Egypt, tak jedli velikonočního beránka a Bible říká, že mezi nimi nebyl nikdo slabý ani nemocný. Dokážeš si představit tu zázračnou bohoslužbu, když jedli toho velikonočního beránka? Dokážete si představit třímilionové město, kde by ani jediný člověk neměl chřipku, ani jeden nebyl nemocný, ani jeden nebyl chromý, ani jeden nebyl v nemocnici? Jaký zázrak! Měli z toho radost, užívali si to! Ale když Bůh přichází ve svojí slávě, tak utíkají pryč. Jak je možné, že oni dobře snáší atmosféru jeho zázraků, ale nedokážou snést přítomnost jeho slávy? Je to velice jednoduché. Člověk dokáže skrývat svůj hřích a uchovat ho neprozrazený, když je obklopen atmosférou Božích zázraků, ale nemůže skrývat svůj hřích a zabránit jeho odhalení v přítomnosti Boží slávy, protože ona odhaluje vše. Ježíš říká, že mnoho lidí jednou řekne: "Vyháněli jsme tvým jménem démony! Dělali jsme tvým jménem zázraky!" A on se na ně podívá a řekne jim: "Jděte ode mě, činitelé nepravosti, protože jsem vás nikdy neznal, činili jste tak v nespravedlnosti." Oni dokázali zabránit odhalení své hříšnosti v atmosféře zázraků. Ale v Luk 12 Ježíš říká: "Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo a potom již nemají, co by učinili duši." A taky řekl: "Bojte se toho, který má pravomoc vaši duši po zabití uvrhnout do pekla." Víte proč nám říká tento text v Novém zákoně? Kvůli tomu, co máme napsáno v předchozím verši: "Není nic skrytého, co by nemělo být zjeveno. Není nic tajného, co by nemělo být ukázáno ve světle."

Tihle lidé měli stále ve svých srdcích Egypt. Stále ještě milovali svět. Stále měli ve svých srdcích neposlušnost. A když Boží sláva sestoupila na tu horu, tak vystavila na světlo, co měli uvnitř. Bible říká: "Dychtěte po svatosti. Protože bez svatosti žádný člověk neuvidí Boha." To je konstatování faktu. Nebudeme schopni snést Boží slávu, jestliže nebudeme usilovat o svatost. Podívejme se do verše 19. A oni řekli Mojžíšovi: "Mluv s námi ty a budeme naslouchat. Ať s námi nemluví Bůh, abychom nezemřeli." Teď si pozorně přečtěme verš 20: "Mojžíš Lidu odpověděl: 'Nebojte se...' " Všichni si zopakujme: "Nebojte se." A teď pozor: "Protože Bůh přišel, aby vás vyzkoušel." A jaký má být ten test? "Aby na vás byla bázeň před ním, abyste nehřešili. ( Aby mezi vámi byla jeho bázeň)." Tak moment. Mojžíš říká nejdřív: "Nebojte se, protože Bůh přišel, aby se přesvědčil, ..." A potom: "...jestli je bázeň Boží ve vás." Na jednu stranu říká: "Nebojte se." Na druhou stranu říká, že Bůh přišel, aby zjistil, jestli je v nich bázeň. To zní jako protimluv, ale ve skutečnosti v tom není žádný rozpor. Co Mojžíš dělá? On odlišuje to, když se člověk bojí Boha, od toho, když má člověk bázeň před Bohem. V tom je rozdíl. Bible říká, že nám nebyl dán duch strachu. To by znamenalo mít strach z Boha. Člověk, který má strach z Boha, před ním něco skrývá. Co udělal Adam, když neposlechl Boha? Schoval se před přítomností Boží. Člověk, který má bázeň Boží, nic neskrývá. On se nechce dostat co nejdál ke hraně propasti hříchu, aby do ní ještě nespadl. On se snaží dostat od čáry hříchu, pokud možno, co nejdál. Bojí se být vzdálený od Boha. Lidičkové, něco vám řeknu. My zůstáváme vzdáleni od hříchů díky bázni Boží. Vzpomínám na to, když jsem si toto uvědomil poprvé. Jeden velice známý americký evangelista spáchal nějaké zločiny a šel za ně na pět let do vězení. Když byl ve vězení, tak požádal, abych ho navštívil. Jmenoval se Jim Baker. Když jsem ho ve vězení navštívil, tak jsem zjistil, že prožil nějaké radikální setkání s Pánem. Podíval se na mě a řekl: "Toto vězení nebylo soudem za můj život. Byla to jeho milost, protože kdybych byl pokračoval v tom, jak sem žil, tak bych byl býval skončil v pekle." Byl jsem fascinovaný, jak ho to zbořilo. Po chvíli jsem měl odvahu se ho zeptat pár velmi obtížných otázek. Jedna z prvních otázek, které jsem se ho zeptal, byla tato: "Jime, v jakém okamžiku jsi ztratil svoji lásku ke Kristu? Kdy jsi ho přestal milovat?" A on mi odpověděl: "Johne, vůbec jsem ji neztratil, miloval jsem ho po celou dobu." Byl jsem v šoku a tázavě jsem se na něj podíval. Zeptal jsem se ho: "A co to smilstvo, falšování a ostatní věci, kvůli kterým jsi šel do vězení?" Odpověděl mi: "Já jsem ho miloval během všeho toho, co se stalo." Všiml si zmateného výrazu mého obličeje, když jsem se na něj podíval. Potom se on podíval na mě a řekl: "Já jsem se nebál Boha. Neměl jsem před ním bázeň." Doslova řekl: "On nebyl tou nejvyšší autoritou v mém životě." Řekl také, že v církvi jsou miliony lidí, kteří jsou na tom podobně jako on. "Oni milují Boha, ale nemají před ním bázeň." Chci k tomu říct toto: "Bůh nám dal dvě mocné síly, abychom na naší životní cestě nespadli do příkopu." Ježíš řekl, že cesta k životu je úzká. Když si ten text přečteš pořádně, tak zjistíš, že mluví o cestě po obrácení. Každá cesta má po obou stranách příkop. A on nám dal dvě veliké síly, které nás drží co nejdál od těch dvou příkopů. První příkop se nazývá zákonictví. Bůh nám dal své zjevení. On je dobrotivý. Zjevil nám svoji lásku. A tato láska Boží nás dostává z toho příkopu zákonictví. Co myslím tím slovem zákonictví? Dodržování náboženských, rituálních a vnějších věcí, které se mají pokusit nám zajistit správný vztah s Bohem, místo toho, aby budovaly náš vztah s Bohem skrze srdce. Láska Boží nás vysvobozuje z příkopu zákonictví. Ale některým z nás se stalo, že jsme se snažili vysvobodit ze zákonictví a ve snaze do něj znova nespadnout jsme se chtěli od něj dostat co nejdál a spadli jsme do příkopu na druhé straně. Ten druhý příkop se nazývá bezzákonnost nebo svévole. A bezzákonnost prostě znamená neposlušnost nebo hřích. Bůh nám dal tu druhou sílu, která nás má držet pryč od toho příkopu svévole a ta se nazývá bázeň před Pánem. Pojďme se na toto zaměřit. Bůh sestoupil na tu horu ve svojí slávě. Teď si zkus představit sama sebe v roli Boha a ne těch

lidí. Představ si že jsi Bůh a že jsi starostlivě vysvobodil ty lidi z jediného důvodu. Máš otcovské srdce a chceš je obejmout svýma velkýma rukama. Chceš jim zjevit svoji přirozenost a ukázat jim svoji slávu a nádheru. Co je tou Boží slávou a nádherou? Je to všechno, co dělá Boha bohem. Je to jako by se jim chtěl sám odhalit, zjevit, odkrýt svoji intimitu. Nic si nenechává pro sebe. I ve Starém zákoně byly doby, kdy Bůh dával svoje vize, ale ne ve svojí slávě. Abraham viděl Boha pod dubem, ale ne v jeho slávě. Jákob zápasil s Bohem, ale ne v jeho slávě. Jozue viděl Pána, dokonce se zeptal: Jsi s nimi nebo s námi? Ale ne v jeho slávě. Ale Mojžíš řekl: "Chci vidět tvoji slávu." A Bůh řekl: "Nemůžeš vidět moji tvář nepřikrytou a přitom zůstat naživu." A co Ježíš? Když byl vzkříšen z mrtvých, tak snídal se svými učedníky u moře. Ne ve své slávě. Poté, co byl vzkříšen, tak šel po cestě do Emauz se svými dvěma účedníky. Ale ne ve své slávě. Ježíš se zjevil účedníku Janovi na ostrově Patmos ve své slávě. A když se to stalo, tak Jan napsal, že jeho obličej zářil jako slunce. Jeho oči byly jako paprsky laseru. To muselo být úžasné. Ale Jan padl na zem, jako by byl mrtvý. Přemýšleli jste někdy nad tím, proč je psáno, že když přijde Ježíš znovu ve své slávě, tak slunce pohasne a bude temné? Nebude svítit měsíc a hvězdy a nebeská znamení nebudou vyzařovat světlo? Je to proto, že jeho přítomnost je natolik plná světla, že jeho sláva zastíní nebo překryje svit slunce, měsíce a hvězd. Tak jako během dne slunce překryje a zatemní svit hvězd, tak stejným způsobem Ježíš překryje svit slunce, protože je mnohem jasnější než ono. Proto musel Bůh sestoupit na tu horu v temném mraku. Takže ti lidé utíkali pryč. Tady přichází Pán, který jim chce zjevit sám sebe, ale oni utíkají. Dokážete si představit jak to zlomilo Bohu jeho srdce? A tak Pán říká Mojžíšovi v Ex 19,24: "A Hospodin řekl Mojžíšovi: 'Jdi, sestup a zase vystoupíš ty a Áron s tebou.' " Podívejme se na tohle. Izraelci od něj utíkají pryč. Takže Bůh říká, že bude potřebovat kněze. Někoho, kdo bude přistupovat ke mně za ty lidi, jménem těch lidí. Bůh si vybral Árona a Bůh řekl: "Ty a Áron vystupte vzhůru." Ale když si přečtete následujících 13 kapitol, tak zjistíte že Áron nevystoupil na vrchol. On zůstal dole v táboře s lidmi, zatímco Mojžíš zůstal nahoře s Bohem po 40 dní a nocí. Proč se vrátil Áron zpátky do tábora za lidmi? Protože se cítil příjemněji v přítomnosti lidí, než v přítomnosti Boží. Pojďme se podívat do 2Moj 32,1: "Když lid viděl, že Mojžíš otálí sestoupit z hory, shromáždil se proti Áronovi a řekl mu: 'Vstaň a udělej nám bohy, kteří půjdou před námi. Vždyť o tom Mojžíšovi, muži který nás vyvedl z egyptské země, - nevíme co se s ním stalo.' " Tedy proč se shromáždili před Áronem? Protože věděli, že on jim dá to, co oni chtějí. Vůdce, který netráví svůj čas v přítomnosti Boží, bude takovým vedoucím, který dá lidem to, co oni chtějí, místo toho, aby jim dal to, co Bůh chce, aby jim dal a oni to měli. Oni řekli: "Udělej nám bohy." Mám dojem, že překladatelé se tohoto textu trochu obávají. V hebrejštině se pro slovo bohové používá slovo "elohim." Tohle slovo najdeme ve Starém zákoně 2250-krát. Z toho zhruba ve dvou tisících případech toto slovo odkazuje na všemocného Boha, kterému sloužíme a přibližně ve 250ti případech se odkazuje na falešné bohy. Takže je vždy potřeba číst ty pasáže v kontextu, abychom věděli, o kom se právě mluví. Takže jim Áron odpověděl: "Strhněte své náušnice a přívěšky a přineste mi to zlato." Ve verši 4 čteme: "Vzal od nich, co mu přinesli a pomocí dláta (rydla) z toho vytvaroval a odlil modlu ve tvaru býčka." Znovu zopakujme, že ho vytvaroval pomocí dláta. Pamatujme si to, protože to za chvíli bude důležité. Nato oni řekli: "Toto je tvůj bůh, Izraeli, který tě vyvedl Egypta." Tady je pro boha použito hebrejské slovo "elohim", takže musíme číst dál. "Když to Áron viděl, postavil před tím býčkem oltář a zvolal: 'Zítra bude Hospodinův svátek.' " Pro slovo Hospodin je na tomto místě použito slovo "JHVH" (Jahve). To je to nejsvatější jméno, které se používá pro jediného Boha, které se nikdy nepoužívá pro falešné bohy. Pro Židy je toto jméno tak svaté, že ho nesmějí ani vyslovovat a při čtení ho nahrazují slovem Adonai-Pán. Áron se podívá přímo na toho býčka a říká: "Hle, toto je JHVH, který nás vyvedl z Egypta." Všimněte si, že neříká: Tohle je Bál nebo nějaký jiný egyptský bůh, který nás vyzvedl z Egypta. On nepopírá, že "JHVH" je vyvedl z Egypta. Oni stále vyznávají že "JHVH" je vyvedl, vysvobodil, zachránil a uzdravil. Ale Áron udělal to, že omezil a zobrazil jeho podobu do

obrazu toho býčka. Bůh a Mojžíš byli v tu chvíli stále ještě na vrcholu té hory. A Bůh říká Mojžíšovi, aby sestoupil dolů, protože jeho lid se zvrhnul. Líbí se mi, jak v tu chvíli Bůh říká "...tvůj národ..." Mojžíšův národ. Už to není Boží národ. Takže Mojžíš sestupuje. Je opravdu naštvaný a říká: "Árone, co ti tito lidé udělali, že jsi na ně uvedl tak velký hřích?" A Áron říká: "Znáš tento lid, je nakloněn ke zlému. Oni mi řekli: Udělej nám bohy (elohim), kteří půjdou před námi. Vždyť o tom Mojžíšovi, muži, který nás vyzvedl z Egyptské země, -nevíme co se s ním stalo." A teď se podívejte na verš 24. Odpověděl jsem jim: "Kdo má zlato, strhněte ho. Dali mi ho, hodil jsem ho do ohně a vyšlo toto tele." Tak moment!! Vyšlo toto tele? On ho sám zformoval. Vytvaroval ho pomocí toho nástroje. Co má znamenat ta věta: "A vyšlo toto tele!!" Kdysi jsem se modlil, četl jsem tuhle pasáž a odhodil jsem svou Bibli na postel. Co to má být Pane? Vždyť on tady lže do očí! Jedna věc je lhát, když člověk není naštvaný, ale je ještě jiná věc lhát, když je člověk naštvaný. Jak je možné, že mu to prošlo? A Pán mi řekl toto, úplně stejně jako teď já mluvím k tobě a řekl: "Synu, Áron nešel na ten vrcholek hory s Mojžíšem, jak jsem mu řekl. Nedíval se na mě 40 dní a nocí jako Mojžíš a kvůli tomu si vytvořil svůj obraz o mě podle společnosti, ze které vyšel a tohle je to, co z něj vyšlo. Áron byl vychováván v Egyptě 83 let svého života. Oni uctívali takovéto věci a nazývali je egyptskými bohy. Áron znal egyptské bohy. Řekl že tohle je obraz Boha JHVH. Ale on stále uctíval JHVH. Protože se nepotkal s živou přítomností Boží, tak jeho představa nebo obraz Boží byl formován světem." V 5.Moj si můžeš přečíst, že Mojžíš říká Pánu: "Ti lidé nechtějí k tobě přijít." A Bůh říká: "Mojžíši máš pravdu. Oni ke mně nemohou přijít." Mojžíš řekl: "Cože, proč k tobě nemohou přijít?" A Bůh mu odpověděl: "Protože v sobě nemají srdce, ve kterém by měli bázeň přede mnou." A tak Bůh pronáší jednu z nejsmutnějších vět: "Mojžíši, řekni lidem, aby se vrátili do svých stanů a ty zůstaň tady a já budu mluvit k tobě." Proto znal Mojžíš cesty Páně a Izrael ho poznal jen skrze zázraky, které zažili během svého života. To proto, že Mojžíš měl srdce, ve kterém přebývala Boží bázeň. Pojďme si otevřít Řím 1,20. Tam uvidíme, co říká Pavel o posledních dnech. Tohle je také moc důležitý verš. Bázeň Boží je úžasná. V posledních pár minutách ti chci ukázat, že bázeň Boží je počátek intimního vztahu s Bohem. "Jeho věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže jsou bez výmluvy. Ačkoli poznali Boha, neoslavili ho jako Boha ani mu neprojevili vděčnost, nýbrž upadli ve svých myšlenkách do marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale stali se blázny." Poslechněme si verš 23: "Zaměnili slávu neporušitelného Boha..." Vyměnili jeho slávu. "Zaměnili slávu neporušitelného Boha za zpodobnění obrazu porušitelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů." Chci ti něco říct. Lidé v mnoha dnešních společnostech samozřejmě neuctívají ptáky, čtvernožce a plazy. Obzvláště lidé, kteří chodí do církví. Ale to, co většina společností dnes uctívá, je vlastní já. Narušení lidé. Tahle myšlenka se mi honí hlavou několik let. Stvořili jsme si Ježíše přesně podle naší vlastní představy a toho Ježíše uctíváme. Jinými slovy: Udělali jsme si ho podobného nám samým. On rozumí našim vzpourám. Je v pohodě ohledně našich hříchů, rozumí nám. Ale je to ten Ježíš, který je po pravici Boží? Moje Bible říká jasně, že sestoupil na zem, aby byl jako my, kvůli tomu, aby nás následně mohl vyzvednout na svoji úroveň. Bible říká, že nám svěřil svou božskou podstatu. Takže ten důvod, proč je mezi křesťany tolik hříchů, je ten, že udělali to samé co tehdy Izrael. Snížili nebo omezili jsme Ježíše na naši vlastní úroveň. A kdykoli je sláva Boží snížena a redukována, tak se církev stává víc a více tělesnou. Když se totiž podíváte zpátky do toho příběhu, tak poté, co si stvořili to zlaté tele, měli následujícího dne bohoslužbu. Přinesli svoje oběti a pak povstali k hrám. Začali být tělesní. Pojďme si otevřít Přísloví 1,7: "Počátek poznání je bázeň před Hospodinem." Jakého poznání je počátkem? V kapitole 2, verši 5 čteme: "... poznání Boha." Chci to říct naprosto jasně. Bázeň před Hospodinem je počátkem poznání Boha intimním způsobem.

Žalm 25,14: "Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí." S kým sdílíš svoje nejsoukromější tajemství? Se známými? Nebo s přáteli, se kterými máš intimní vztah? S těmi druhými. Chci ti něco říct. Ty mě možná znáš jako Johna Bevera kazatele, možná mě někteří znají jako autora. Ale také existuje jedna žena, která mě zná jako Johna Bevera milujícího, Johna Bevera otce a Johna Bevera manžela. Je to moje manželka. Ona mě zná tím nejintimnějším způsobem. Ještě mi dovolte říci toto: "Bůh tady říká doslova, že sdílí tajemství s těmi, kteří sdílí jeho bázeň." Jiný překlad téhož zní: "Přátelství s Bohem je rezervováno pro ty, kteří mají před ním bázeň." Ve Starém zákoně víme o dvou lidech, o kterých Bůh říká, že jsou jeho přátelé. To neznamená, že jich v té době nebylo více, ale životy těchto dvou jsou takovým ukázkovým příkladem bázně před Pánem. Byli to Abraham a Mojžíš. Abraham byl nazýván přítelem Božím. A proč? Protože když Bůh požádal Abrahama o jeho syna Izáka, tak časně ráno hned následujícího dne vyrazil na dvoudenní cestu, aby obětoval to, co mu bylo v jeho životě nejcennější. Proč? Protože měl bázeň před Bohem. Když totiž vystoupil na vrchol hory a pozvedl nůž, tak mu Anděl Páně řekl: "Zadrž Abrahame! Protože nyní jsem poznal, že máš v sobě bázeň před Bohem. Chvěješ se před jeho slovem. To protože jsi byl ochoten poslechnout, aniž by ti to někdo vysvětloval." Když se podíváte na Abrahama, tak vidíte, že Bůh sestupuje a říká: "Mám udělat to, co zamýšlím se Sodomou a Gomorou, než to předem proberu s Abrahamem?" A Bůh probírá svoje plány s Abrahamem a dovoluje mu ovlivňovat jeho rozhodnutí. Abrahamova synovce Lota přitahuje svět. Lot začíná tak, že stanuje v okolí Sodomy. Ale o pár kapitol dál už má dům uprostřed města. Zatahuje ho to dovnitř. Bylo to strašné, že Sodoma a Gomora měly být srovnány se zemí. Sodoma to netušila, Gomora to netušila, ale co je nejstrašnější, tak ani Lot to nevěděl. A je tady Abraham, který ví, co Bůh chystá, dřív, než se rozhodne to udělat. A na druhou stranu je tady Lot, který je jakýsi tělesný věřící, který se nebojí Boha. Něco jako křesťan přebývající duchem ve světě. A on netuší, že na to město během čtyřiadvaceti hodin přijde Boží soud. A je potřeba, aby na Abrahamovu přímluvu přišli dva andělé milosti, kteří je vysvobodí z toho města. Podívejte se, Abraham byl přítel Boží. Když Abraham pozvedl svou ruku s nožem, aby zabil Izáka, tak mu Anděl řekl: "Nyní zadrž, protože jsem poznal, že máš v sobě bázeň před Bohem." Abraham zvedl své oči, uviděl berana zachyceného svými rohy v houští a řekl: "JHVH JIREH." To znamená "Hospodin vidí" nebo "Hospodin opatří." Žádný člověk ho do té doby nepoznal jako "JHVH JIREH." Moje manželka mě zná jako přítele a zná mě jako otce. Ty ale nemůžeš. Abraham poznal Boha jako "JHVH JIREH." Nikdo jiný před ním tuto jeho vlastnost nepoznal. O Mojžíšovi už jsme mluvili. Mojžíš znal jeho cesty. Chtěl bych nakonec říci toto: Ježíš říká v Novém zákoně: "Vy jste moji přátelé, jestliže..." "Jestliže..." Je tam podmínka. Jestliže mě budete poslouchat. Když budeš mít bázeň před Bohem, tak si začneš k němu budovat intimní vztah. Potom Bůh odhalí nebo zjeví svoji přirozenost. A když zjeví svoji přirozenost, tak se do něj zamilujeme až po uši. Protože jak můžete milovat někoho, koho opravdu neznáte? Neboť začátek poznávání Boha je bázeň Boží. Jsou spousty lidí, kteří milují celebrity, filmové hvězdy, atlety, ale ve skutečnosti je neznají. Kdyby je možná znali osobně, tak by je tak moc rádi neměli. Když znáš Boha, tak si ho zamiluješ. Bázeň Boží je klíčem k tomuto stavu. Měl jsem velkou radost, že jsem dnes s tebou mohl sdílet toto Boží slovo. Mám tě moc rád. Chci se teď s tebou modlit. Opakuj toto po mně. "Otče v nebi, promiň mi nedostatek bázně před tebou. Pozvedám teď k tobě své ruce, a prosím, aby jsi mě naplnil skrze svého Ducha bázní Boží. Tak se modlím ve jménu Ježíše Krista. Amen." Bůh ti žehnej.