Adéla Balcarová Jednou budu baletka!

EXPEDICE 2015 201

SKOTSKO 1

Honza Daněk – taneční mistr

Adéla Balcarová – Jednou budu baletka!

Petr Mathauser – fotbalista až to bolí

Vojta Ulman – Hvězdy vězdy blednou závistí Kája Svobodová – Pojďme si zazpívat!

Terka Entlerová – Její předností je pravda Vilda Říha – hrdý pokračovatel rodinné tradice

Kryštof Staud – zamilovaný mimozemšťan

Eli Kameníčková – One Direction Ádý Večeřa – Nerad říkám ne Michal Procházka – A takhle se tvářím pořád! Jakub Janoušek – počítačový mág Vojta Hrdina – Opravdu to musím udělat?

Adélka Karpetová – koňský virtuóz

Ota Falta – Možná s vámi nepojedu… 2

CO BUDEME POTŘEBOVAT S SEBOU Ještě než vyrazíme za dobrodružstvím, zkontrolujeme, že máme všechno, co budeme na expedici potřebovat. Nejprve si vybereme vhodný batoh. Ohlížet se budeme především na váhu, konstrukci a povrchovou úpravu. Pokud seženeme batoh vážící 1 kg, máme vyhráno, pokud bude o půl kila těžší, ještě si můžeme říct, že jsme zvolili dobře, ale pokud náš batoh váží výrazně více, možná by nebylo od věci poptat se kamarádů, zda by nám nepůjčili jiný, samozřejmě lehčí. Také si dáme pozor, aby nám batoh dobře seděl na zádech, měl měkké popruhy, nepromokavou povrchovou úptavu (popřípadě pláštěnku) a bylo k němu možné zespodu připevnit karimatku. Jako další si připravíme stan, karimatku, spacák a termofólii. Stan, o který se samozřejmě podělíme ve třech, by měl být samonosný, pokud možno lehký (ideálně do 3 kg) a hlavně by ho mělo být snadné a rychlé postavit, abychom za tmy, deště a silného větru zbytečně nepropadali panice. Karimatku zvolíme běžnou, pěnovou, protože nafukovací jsou příliš těžké. Spacák by měl být především teplý (s dolní hranicí komfortu 0 ˚C nebo nižší), lehký (ideálně pod 1,5 kg) a pokud možno ne péřový, protože s takovým to v mokru nemusí vždy nejlépe dopadnout. Opět platí, že bychom neměli váhat zeptat se přátel a známých, zda by nám nepůjčili, co sami doma nenajdeme. Termofólie stačí obyčejná do sta korun. Třetí nařadě bude nepromokavé oblečení a turistické boty. Všichni musíme mít nepromokavé kalhoty, nepromokavou bundu a nepromokavé pončo, které před deštěm ochrání nás i batoh (pozor – ne všechna ponča kapsu na batoh na zádech mají!). Všichni také musí mít nepromokavé kotníkové turistické boty. U nich jako u jediné součásti výstroje bychom měli zvážit investici, pokud je doma nemáme, protože vypůjčené nepadnoucí boty by nás mohly cestou hodně potrápit. Nezapomeneme na náhradní tkaničky. Dalším typem oblečení, které bychom s sebou měli všichni mít, je to, které nás ochrání před chladem. Množství termoprádla je na zvážení každého, ale dvě sady by měly stačit. Zároveň přidáme teplou mikinu, čepici a rukavice. Možná i šátek na krk a brýle proti slunci (nebo větru) by se hodily. U ostatního oblečení bychom měli zvážit, zda chceme nosit vše potřebné s sebou, nebo zda si za malý peníz námahu raději neulehčíme. Pokud si s sebou vezmeme jedny staré kalohty, spodní prádlo a ponožky, které budeme ochotni cestou odložit, můžeme po týdnu vyhozené věci levně nahradit novými, čímž množství oblečení v batohu snížíme na polovinu. Při výběru starých ponožek bychom však neměli zapomínat, že vzhled sice není důležitý, ale materiál ano – slabé umělohmotné ponožky by nám již po pár kilometrech chůze dokázaly, že měly zůstat doma. Bude nám stačit malý a lehký ručník na obličej – na zbytek těla postačí použité tričko na vyhození. Pokud si půjdeme lehký ručník koupit, nezaponeme ho před cestou vyprat, aby dobře absorboval vodu. O sprchový gel či tekuté mýdlo, zubní pastu, antibakteriální ústní vodu, toaletní papír, vlhčené ubrousky a krém na opalování (u všeho stačí malé cestovní balení) se můžeme podělit stejně jako o stan. Kartáček na zuby a plastovou lžičku si samozřejmě vezmeme každý, stejně jako se zamyslíme, zda nebudeme pro sebe potřebovat nějaké léky, náplasti či další bězný zdravotnický materiál. Pokud jde o elektroniku, budeme se řídit heslem, že co si nevezmeme, nebudeme muset nosit. A také se nebudeme muset bát, zda se nám to v dešti nezničí. Měli bychom ale mít všichni baterku (ideálně čelovku), mobil a pokud možno i hodinky, kdybychom nestihli někde mobil nabít. A nezapomeneme, že k nabití mobilu budeme potřebovat nabíječku a redukci do britských zásuvek. JAK SI SPRÁVNĚ ZABALÍME Všechno potřebné si pečlivě zabalíme, tak aby se nám nic nenamočilo (výborné je například balení do pevných pytlů na odpadky), abychom měli vše při ruce (praktičtější jsou balíčky po dnech než podle typu oblečení), ale nic jsme cestou neztratili (pozor na peníze, doklady a elektroniku). Bylo by dobré domluvit se se svými stanovými spolunocležníky na společném balení, abychom například v jednom batohu měli věci potřebné k táboření, protože ostatní batohy tak nebude nutné neustále přepakovávat, a naopak tento jeden bude možné rychle vyprázdnit, kdybychom potřebovali prázdný batoh či více místa ve stanu. Budeme také myslet na to, že součástí našeho nákladu bude jídlo a pití, které se musí někam vejít (vždy maximálně v množství potřebném na dva dny). Že jsme na nic nezapomněli, se ujistíme podle následujícího seznamu: Na sebe si vezmeme: a) dlouhé kalhoty a jednu sadu oblečení na vyhození (ponožky, spodní prádlo, tričko), b) nepromokavé kotníkové boty. Do batohu uložíme: a) spacák, karimatku, termofólii a stan (*), b) nepromokavé kalhoty, čepici, šátek, rukavice, náhradní tkaničky a pláštěnku (navrch, kdyby v Londýně pršelo), c) 2 sady termoprádla, 3-4 sady oblečení na vyhození (silné ponožky, spodní prádlo, tričko), d) další náhradní oblečení, pokud nebudeme chtít cestou nic dokupovat, e) malý ručník, zubní kartáček a pastu (*), ústní vodu (*), sprchový gel (*), toaletní papír (*) a vlhčené ubrousky (*), f) plastovou lžičku, sluneční brýle, baterku a redukci do britských zásuvek (*). Do příručního zavazadla (ideálně igelitové tašky, kterou v Londýně vyhodíme) přidáme: a) deštník, teplou mikinu, nepromokavou bundu a jídlo a pití na 24 hodin. Dále budeme mít všichni při sobě: a) platný cestovní pas (občanku budu vybírat předem), 150 liber na jídlo a náhradní oblečení (nepočítejte se směnárnou), případně a drobná eura (na záchod) b) hodinky, plně nabitý mobil s nabíječkou a tohoto cestovního průvodce. (*) jeden kus do trojice

3

4

STŘEDA 29. DUBNA 2015

„

If adventures will not befall a young lady in her own village, she must seek them abroad. Jane Austen, Northanger Abbey

“

Středa je dnem odjezdu, takže se vybavíme vším potřebným, ale ničím zbytečným, co by nás příští dva týdny tížilo na zádech, přidáme dobrou náladu a vyrazíme na autobusové nádraží Florenc. Sraz je v 16:45.

Odjezd do Londýna@ ÚAN Florenc, stanoviště 21 Praha ÚAN Florenc London Victoria GL Station Jedeme se StudentAgency

17:30 11:00

31 - Vilda 35 - Michal

32 – Ota

33 - Honza 37 - Ádý 41 - Kryšof 45 - Petr 49 - Kája 53 - Adélka

34 - Adélka 38 - Vojta 42 - Kuba 46 - Vojta 50 - Eli 54 - Terka

ČTVRTEK 30. DUBNA 2015 Čtvrtek věnujeme Londýnu. Při svém putování britskou metropolí se přeneseme na samý počátek devatenáctého století, do doby, kdy se svět vyrovnával s odkazem Velké francouzské revoluce, Evropa válčila s Napoleonem Bonapartem, v umění se rodil romantismus, angličtí malíři objevovali krajinomalbu, sir Walter Scott psal o skotských hrdinech, lord Byron básnil o svých cestách po Evropě, Jane Austenová snila o panu Darcym a Mary Shelleyová a Frankensteinovi. Mezitím průmyslová revoluce rychle měnila tvář anglické krajiny a Jiří IV., princ regent, realizoval velkolepou přestavbu centra Londýna.

Příjezd do Londýna @ Victoria Green Line Station, Bulleid Way (11:00) Po příjezdu na Victoria Green Line Station se přesuneme do nedaleké galerie Tate Britain. Procházet budeme po Belgrave Road, lemované domy, které byly sice postaveny povětšinou až na počátku viktoriánské éry, ale svými světlými fasádami evokují spíše ještě atmosféru pozdní georgiánské Anglie. Naše celodenní putování regentským Londýnem nemůžeme začít příhodněji. ❶ St. George’s Square (11:20-11:25) První zastávkou na naší cestě bude St. George’s Square, náměstí založené na konci 30. let 19. století, kde si ukážeme základní rysy regentské městské architektury – uvidíme řadové domy s bílými fasádami, které mají po obou stranách vchodových dveří řecké sloupy podpírající stříšku, jež povětšinou sestává z architrávu, vlysu a římsy a je zakončená balustrádou lemující celé první patro. Také okna ve vyšších patrech jsou často zdobena římsami a štíty a ozdobná římsa, místy doplněná ještě vlysem a balustrádou, tvoří rovněž horní okraj fasády. Na jižním konci náměstí si všimneme sochy Williama Huskissona, britského státníka a první oběti železniční dopravní nehody v dějinách – 15. září 1830 ho na stanici Parkside na právě otevřené železniční trati mezi Manchesterem a Liverpoolem srazila Stephensonova Raketa, když neopatrně vystoupil z vlaku, aby se přivítal s tehdejším britským ministerským předsedou Arthurem Wellesleyem, prvním vévodou z Wellingtonu, vítězem z bitvy u Waterloo. ❷ Tate Britain (11:40-12:00) Galerie Tate Britain shromažďuje nejvýznamnější díla britského výtvarného umění a mezi jinými se pyšní rozsáhlou sbírkou obrazů slavného romantického krajináře Josepha Mallorda Williama Turnera, patrně nejvýznamnějšího britského malíře vůbec. Nejprve si prohlédneme jeho ranou olejomalbu s názvem Buttermere Lake, with Part of Crummockwater, Cumberland, a Shower, která ve svém dramatickém ztvárnění přírodních podmínek shrnuje mnohé charakteristické rysy pozdějších Turnerových obrazů. Následně se podíváme na plastické zobrazení zapadajícho slunce na obraze The Decline of the Carthaginian Empire, dramatické podání bouře v horách na obraze Snow Storm: Hannibal and his Army Crossing the Alps a na moři na obraze Stormy Sea with Blazing Wreck a sílu padající laviny na obraze The Fall of an Avalanche in the Grisons. Techniky, kterými Turner zobrazoval přírodní scenérie, používal také na plátnech připomínajících význačné události své doby, jak uvidíme na obrazech The Battle of Trafalgar, as Seen from the Mizen Starboard Shrouds of the Victory a The Field of Waterloo. Nakonec si prohlédneme obraz Crossing the Brook z roku 1815, abychom viděli, jak se do Turnerova díla dostalo jeho pozdější stěžejní téma – průmyslová revoluce. Cestou z galerie si ještě povšimneme obrazu The Lady of Shalott od Johna Williama Waterhouse, abychom srovnali, jak výraznou proměnou prošlo výtvarné cítění v následující, viktoriánské éře.

5

❸ Houses of Parliament (12:20-12:25) A srovnávat budeme i v architektuře. Zatímco domy na Belgrave Road a St. Georges Square jsou pozdním příkladem městské architektury typické pro regentské období, Westminsterský palác, sídlo Britského parlamentu, jehož současná podoba vznikala přibližně ve stejné době, je průkopnickou stavbou architektonického stylu typického pro následné, viktoriánské období – novogotiky. Půdorys budovy, která po požáru v roce 1834 nahradila původní středověkou stavbu, je sice ještě klasicistně symetrický, zato fasáda je již zcela v duchu perpendikulární gotiky. Již na první pohled nás musí zaujmout neomítnutý červený vápenec, který nahradil převažující bílou fasádu typickou pro klasicistní řadové domy. Obdelníková okna nahradily lomené oblouky. Antické sloupy, a trojúhelníkové štíty ustoupily gotickému žebrování, které zdůrazňuje vertikální linie a evokuje středověké katedrály. A pak jsou tu samozřejmě věže – především asi nejznámější hodinová věž se zvonem Big Ben. Obrození gotické architektury ve viktoriánském období mělo více příčin. Svůj vliv mělo romantické malířství a literatura počátku devatenáctého století, které připsaly středověkým zříceninám estetickou hodnotu, ale zásadní roli sehrály politické a společenské změny inspirované Velkou francouzskou revolucí a způsobené revolucí průmyslovou. Všeobecné společenské klima, silně ovlivněné názory nově posílené střední vrstvy, se obrátilo proti racionalitě a liberalizmu, spojenými s dobou osvícenství, neboť se zdálo, že ke změnám dochází až příliš překotně. Společnost hledala ztracenou jistotu a duchovní hodnoty v křesťanství a obracela se ke středověké kulturní tradici, což se odráželo ve výtvarném umění i architektuře. ❹ Trafalgar Square & National Gallery (12:45-13:00) Další zastávkou na naší cestě regentským Londýnem bude Trafalgarské náměstí, které připomíná vítězství Horatia Nelsona nad Napoleonem v bitvě u Trafalgaru v roce 1805, ale na němž kromě Nelsonova sloupu s fontánou a čtyřmi lvy najdeme četné další památníky. Připomínají panovníky Jiřího IV., prince regenta, za jehož vlády bylo v roce 1820 o vzniku náměstí rozhodnuto, a Karla I, který nedaleko přišel o hlavu, a význačné generály Henryho Havelocka a Charlese Jamese Napiera, kteří se vyznamenali při budování britského koloniálního panství v Indii. Nejnápadnějšími budovami kolem celého prostranství jsou klasicistní kostel St. Martin’s-in-the-Fields z 18. století, farní kostel britské královské rodiny a britských premiérů, a především Národní galerie, jejíž průčelí ze 30. let 19. století zabírá celou severní stranu náměstí. Na průčelí si všimneme korintských sloupů a sochařské výzdoby, které pocházejí z rezidence prince regenta Carlton House, o kterém bude ještě řeč. Uvnitř galerie si prohlédneme dva obrazy Josepha Mallorda Williama Turnera oslavující průmyslovou revoluci – The Fighting Temeraire a Rain, Steam and Speed – The Great Western Railway. ❺ Piccadilly Circus & Regent Street (13:10-13:15) Piccadilly Circus je dopravní uzel, který v roce 1819 spojil nově budovanou Regent Sreet a Piccadilly – dvě významné obchodní ulice. Dnes je pomyslným centrem West Endu, ze kterého to není daleko za nákupy na Oxford Street, do některého z divadel umístěných kolem Shaftesbury Avenue, kin na Leicester Square nebo za nočním životem do Soho. Každému se vybaví slavné neonové reklamy, které tu jsou již

6

přes sto let, a fontána s okřídlenou soškou na vrcholu, která původně stála ve středu křižovatky. Obojí dnes patří k symbolům Londýna. Jméno Regent Street odkazuje ke králi Jiřímu IV., který ještě před oficiálním nástupem na trůn v roce 1820 deset let vládl Británii jako princ regent, poté co byl jeho otec Jiří III. opakovaně shledán neschopným plnit své vladařské povinnosti. Období mezi lety 1811 a 1820 se v Británii označuje jako období regentství a umělecké počiny vzniklé v této době přiřazujeme ke stylu regentství. V architektuře je tento styl obvykle asociován se jménem Johna Nashe, který je autorem většiny staveb, jež zmíněný panovník v Londýně (ale i mimo něj) inicioval. Asi největším takovým počinem byla právě výstavba Regent Street, téměř dvoukilometrové velkolepé spojnice princova sídla Carlton House s nově úpraveným územím na severu Londýna, kde měl vzniknout park obklopený množstvím elegantních vil a řadových domů. Dnešní Regent Street je povětšinou výsledkem četných pozdějších, především pozdně viktoriánských, přestaveb a zároveň postrádá svůj původní smysl – Carlton House na jižním konci ulice dnes již nestojí a výstavba luxusní obytné čtvrti na jejím severním konci nebyla nikdy plně realizována. Střední část ulice, která vede z Piccadilly Circus na Oxford Street, však stále dobře plní roli rušné nákupní třídy s exkluzivními obchody světových značek. Její zahnutý tvar, připomínající typickou dobovou řadovou zástavbu, navíc i dnes dobře evokuje regentský Londýn Johna Nashe. ❻ All Souls Langham Place (13:30-13:35) Druhý nápadný ohyb Regent Street, tentokrát nezáměrný, nýbrž vynucený spory o pozemky, uvidíme na jejím severním konci, jen několik set metrů za křižovatkou Oxford Circus. V ohybu stojí dnes jediná dochovaná Nashova budova na celé Regent Street - kostel All Souls Langham Place. Jeho výborným umístěním i novátorským architektonickým řešením John Nash geniálně vyřešil problém s trasováním ulice – budova kostela s výraznou siluetou věže, postavená v úhlu 45 stupňů k ose ulice, tvoří přirozené optické zakončení Regent Street při pohledu z obou směrů. V roce 1823, kdy byl kostel dostavěn, však část veřejnosti nápaditost Nashova návrhu vnímala spíš s pobouřením – především ostrá silueta střechy věže, v klasicistní architektuře nevídaná, budila značné rozpaky.

Nákup @ Sainsbury's Local 202 Great Portland Street (13:40-14:00) CO HNED SNÍME 1x MEAL DEAL (sendvič-zákusek-pití)

CO NÁM VYDRŽÍ SNÍDANĚ (sušenky-sladké či slané pečivo-ovoce)

KOLIK TO STOJÍ £ 5,00

Ubytování @ YHA London Central 104 Bolsover Street (14:05-14:45) ❼ Regent’s Park & Cumberland Terrace (15:30-16:30) Také jméno tohoto parku odkazuje na Jiřího IV., prince regenta. Od časů Jindřicha VIII. bylo území, na kterém se dnes park rozkládá, majetkem královské rodiny a sloužilo jako honitba a později jako zemědělská půda. V roce 1811 však princ regent pověřil Johna Nashe, aby zde navrhl novou výstavbu – konkrétně mělo jít o nový královský palác a rezidence pro princovy přátele. Z těchto plánů sice sešlo, když (v té době již král) Jiří IV. dal přednost honosné přestavbě Buckinghamského paláce, ale výstavba obytných domů se realizovala a zároveň došlo k parkové úpravě celé oblasti, čímž vznikla jedna z prvních zahradních předměstských čtvrtí Londýna. Dnes tvoří park severní část centrálního Londýna a nachází se v něm zoologická zahrada, mešita, divadlo a několik sportovišť. Ze severu park ohraničuje Regent’s Canal, pojmenovaný rovněž podle prince regenta a navržený rovněž Johnem Nashem. Na východním okraji parku najdeme Cumberland Terrace, řadu více než třiceti stejně vysokých domů, spojených do tří hlavních pavilonů dekorativními oblouky v neoklasickém stylu. Sjednocené fasády domů tvoří harmonický celek a jsou jedním z nejlepších dochovaných příkladů regentské městské architektury v Londýně. Připomeneme si tedy u nich, co jsme se dozvěděli na naší první dnešní zastávce, a pokusíme se nalézt a pojmenovat co nejvíce prvků typických pro stavby z tohoto období. ❽ St. Pancras Gardens (17:00-17:05) St. Pancras Gardens se rozkládají kolem kostela sv. Pankráce na místě bývalého římskokatolického hřbitova, který musel v 19. století zčásti ustoupit kolejišti nádraží St. Pancras. Dodnes zde najdeme náhrobky několika význačných osobností. Nejvíce nás bude zajímat hrobka, kterou pro svou manželku v roce 1816 navrhl architekt sir John Soane. Prohlédneme si ji nejen proto, že je vynikající ukázkou regentské architektury, ale především proto, že je jednou z přetrvávajích připomínek tohoto umělecky mimořádně inspirativního období – její tvar v roce 1924 využil jiný význačný architekt sir Giles Gilbert Scott při tvorbě návrhu dnes již ikonické britské telefonní budky. Další připomínkou regentského období, kterou v St. Pancras Gardens najdeme, je hrob Mary Wollenstonecraftové, jedné z raných bojovnic za práva žen, a jejího manžela filozofa Williama Godwina, rodičů Mary Shelleyové, autorky Frankensteina. V roce 1814 se Mary (v té době ještě svobodná) a její budoucí manžel Percy Bysshe Shelley (v té době už ženatý s jinou ženou) na tomto místě scházeli a plánovali společný útěk na kontinent. ❾ King’s Cross & St. Pancras (17:15-18:15) Nádraží King’s Cross bylo postaveno v roce 1852 pro vlaky přijíždějící ze severovýchodu Anglie a skotské metropole Edinburku a jeho budova patří k nejstarším dochovalým nádražním budovám v Londýně. Důvodem naší návštěvy však není stáří budovy ani její vynikající architektonické řešení, které budově dodává elegantní vzhled, přestože je založeno téměř výhradně na funkčnosti. Nepřilákal nás ani fakt, že své jméno nádraží získalo po nedalekém (dnes už

7

neexistujícím) památníku Jiřího IV., prince regenta, regent jehož pomyslné stopy celý den sledujeme. ledujeme. Musíme se ale určitě podívat, zda nenajdeme najdeme slavné nástupiště, ze kterého jezdil Harry Potter do Bradavic. Nádraží St. Pancras s přilehlým hotelem jsou výbornou ukázkou vrcholné viktoriánské novogotické architektury a zároveň se vyznačují několikaa pozoruhodnými technickými řešeními. Jedním z nich je uložení kolejiště a nástupišť na kovové sloupy ve výšce až 5 m nad úrovní ulice, což umožnilo snadné mimoúrovňové křížení trati s Regentským kanálem a několika ulicemi bezprostředně za severním shlavím. shlavím. Nejznámější je však nádraží svojí střechou, kterou tvoří jediný prosklený kovový oblouk. Jeho délka 210 m, šířka 73 m a maximální výška 30 m mu v době dokonční v roce 1868 zajišťovala světový primát. Vnitřní i vnější výzdoba budovy nám dobře poslouží, abychom abychom si připomněli základní rysy viktoriánské novogotické architektury. Uvnitř nádražní haly se následně naladímee na poslední bod našeho londýnského programu – návštěvu West Endu. U jednoho z pián, která jsou na nádraží k dispozici, si zazpíváme ústřední melodii z muzikálu Bídníci.

„

I dreamed a dream of times gone by... Fantine, Les Misérables

“

Les Misérables @ Queen’s Theatre (19:30-22:30) Přibližně v polovině regentského období – v roce 1815, kdy vévoda z Wellingtonu vítězí u Waterloo nad Napoleonem Bonapartem – začíná ve vězení v jihofrancouzském Toulonu děj románu Victora Huga Ubožáci. Jeho hlavní hrdina Jean Valjean je po devatenácti letech propuštěn na svobodu, změní si jméno a zdá se, že i osud vyděděnce. Po osmi letech je z něj Monsieur Madeleine,, bohatý továrník a starosta Montreuil-sur-mer. M . Minulost v podobě inspektora Javerta jej však nakonec přeci jen dostihne, a čtenáři knihy tak mohou sledovat dramatický příběh o lásce a soucitu, politických ideálech a realitě revoluce a především ím o touze člověka žít a být šťastný, i když se zdá, že ani jedno není možné. Hugův román dal vzniknout mnoha adaptacím, z nichž patrně nejslavnější je muzikálové zpracování s hudbou Claude-Michela Claude Schönberga. Londýnská premiéra Bídníků se odehrála v roce 1985 a ve svém třicátem roce je nejdéle hraným muzikálovým představením na West Endu. Den v regentském Londýně tedy zakončíme v divadle Queen’s na Shaftesbury Avenue a budeme doufat, že i nám m se Les Misérables budou líbit ☺ PÁTEK 1. KVĚTNA 2015

„

They were fast asleep at Crewe And so they never knew that I was walking up and down the station They were sleeping all the while I was busy at Carlisle Where I met the stationmaster with elation… elation Skimbleshanks, Cats

“

Pátek strávíme z velké části ve vlaku, protože se musíme přemístit z Londýna na sever do Skotska. První část cesty vzhledem k předchozímu nabitému programu a brzkému vstávání většina z nás patrně prospí, ale pokud někdo přeci jen bude sledovat, co se děje za okny vlaku, bude moci spatřit několik zaJímavých ímavých měst a míst a sledovat, jak se ubíhající krajina postupně proměňuje. Kolem olem poledne poobědváme v Glasgow a později odpoledne nás čeká první setkání se skotskou divočinou, první kilometry pochodu místními vřesovišti v a první stavění stanu.

Odjezd do Glasgow @ Euston Station, nástupiště 13 London Euston Glasgow Central

05:30 05: 10:36

E13 E14 E15 E16 E17 E18 E19 E20 E 21 E22 E25 E26 E27 E28 E29

❶ Grand Union Canal Hned několik desítek minut jízdy za Londýnem se k železniční trati přidruží Grand Union Canal, který spojuje Londýn s Birminghamem. Kanál má několik větví, dosahuje délky 220 km a je na něm 166 zdymadel. Svoji zlatou éru zažily anglické vnitrozemské vodní cesty v období regentství, regentství kdy byly doslova jedním z hnacích motorů průmyslové revoluce. V té době bylo ve Velké Británii splavných téměř 6,5 tisíce kilometrů vnitrozemských vodních cest, po kterých se přepravilo více než 30 milionů tun nákladu ročně. Těžkou ránu kanálům zasadil rozvoj železniční železniční dopravy po roce 1825. I tak se ale po nich některé zboží plavilo až do konce druhé světové války. ❷ Crewe Po dvou hodinách jízdy krajinou anglických Midlands zastavíme ve stanici Crewe. Možná nás překvapí, že toto na anglické poměry malé, šedesátitisícové město má tak obrovské nádraží, na jehož dvanácti nástupištích navíc staví expresy

8

spojující největší britská města. Je však třeba si uvědomit, že toto město je s železnicí úzce svázáno, ba dokonce jí vděčí za svou existenci. Když byla místní železniční stanice v roce 1837 postavena jako významná křižovatka hned několika hlavních tratí, měla vesnička Crewe pouhých sedmdesát obyvatel, avšak rychle rostla, a to hlavně díky místním železničním strojírnám, které se svými dvaceti tisíci zaměstnanci po dlouhá léta patřily mezi nejvýznamější producenty lokomotiv v Británii. Mnohé exponáty, jež někteří z nás vloni obdivovali v Národním železničním muzeu v Yorku, pochází právě odsud. ❸ Lancaster Za další hodinu zastavíme přímo pod hradem v severoanglickém Lancasteru. Dějiny Lancasteru se začínají psát v 1. století po Kristu, kdy Římané zbudovali pevnost na kopci nad řekou Lune. Na stejném kopci od středověku stojí již zmíněný hrad a pod ním postupně vzniklo dnešní univerzitní město a správní středisko hrabství Lancashire. Největšího rozmachu město dosáhlo v 19. století, kdy po krátkou dobu patřilo mezi nejrušnější přístavy v Británii. Jméno města však nejvíce proslavila válka růží, během níž dala lancasterská větev dynastie Plantagenetů Anglii tři panovníky – Jindřicha IV., Jinřicha V. a Jindřicha VI. ❹ Lake District Za Lancasterem nás čeká jízda romantickými údolími Lake District, národního parku, který mnozí z nás již znají. Jedná se o největší národní park Anglie a táké je jedním z nejstarších – má rozlohu 2292 km² a byl vyhlášen 9. května 1951. Název oblasti dalo zhruba šedesát jezer ledovcového původu. Wastwater je nejhlubším jezerem v Anglii (79 metrů), zatímco Windermere je nejrozlehlejší (17 km²). Inspiraci v místní pitoreskní krajině hledali mnozí básníci a spisovatelé, např. William Wordsworth nebo Beatrix Potterová. Zdejší hory jsou nejvyššími v Anglii a jejich holé vrcholy místy dosahují výšky přes 700 metrů nad mořem. Mnozí z nás si vzpomenou, jak zdolávali nejvyšší anglickou horu Scafell Pike (978 m), jiní si vybaví, jak zmokli na hoře Helvellyn (950 m). Ostatně Lake District je nejdeštivější částí Anglie – v lokalitě Sprinkling Tarn spadne až 5000 mm srážek ročně. ❺ Carlisle Několik minut před půl desátou zastavíme na samých hranicích Skotska ve městě Carlisle, hlavním městě tradičního hrabství Cumberland. Carlisle se vyznačuje kompaktním historickým centrem s hradem, katedrálou a částečně zachovanými hradbami. Zejména mohutný hrad je i z vlaku velmi dobře vidět. ❻ Lockerbie Dvacet pět mil severozápadně od Carlisle projedeme městečkem Lockerbie. Jeho jméno je světově známé v souvislosti s tragickou událostí z 21. prosince 1988, kdy se přímo na město v důsledku teroristického útoku zřítil Boeing 747 společnosti PanAm. Let směřující z londýnského Heathrow na newyorské Kennedyho letiště byl ukončen odpálením plastické trhaviny Semtex československé výroby. Celkem bylo 270 obětí z 21 států. Trosky letadla byly rozptýleny na území 845 kilometrů čtverečních, k čemuž přispěl také vítr o rychlosti 190 km/h. ❼ Glasgow Po hodině jízdy Jižní vrchovinou přijedeme do Glasgow, největšího skotského města. Glasgow je městem průmyslovým, ale také městem sportu a kultury. Sídlí v něm tři univerzity, několik významných muzeí a galerií a pořádány jsou tu četné kulturní a sportovní akce. V roce 2014 hostilo Glasgow 20. hry Britského společenství. Známé je město také fanouškům fotbalu, protože zde sídlí hned dva vynikající kluby – Celtic a Rangers. ❽ Glasgow Central Station (10:40-10:45) Z vlaku vystoupíme na Central Station, nádraží, jehož budova symbolizuje éru pozdně viktoriánskou a edvardovskou. Byla to doba největšího rozmachu města, které tehdy bylo významným námořním přístavem a průmyslovým centrem loďařského průmyslu. Počet obyvatel dosahoval millionu a čtvrt a město se pyšnilo, že je druhým nejdůležitějším centrem britského impéria. Budova nádraží včetně mnoha prvků interiéru a přilehlého hotelu si dodnes uchovala jednotný ráz a přímo dýchá atmosférou počátku 20. století. Půvabné je především prosklené přemostění Argyle Street, která pod nádražím prochází. Najdeme tady řadu obchodů, restaurací, a dokonce i divadlo. Protože návštěvníkům města slouží jako úkryt před místním pověstně špatným počasím, přezdívá se mu Horalův deštník. ❾ St. Enoch Shopping Centre (10:55-11:25) Jestliže budova hlavního nádraží evokuje edvardovskou éru, nákupní centrum St. Enoch představuje moderní tvář města, Budova

9

byla otevřena britskou premiérkou Margaret Thatcherovou v roce 1989 a symbolizuje úspěšný přerod průmyslového města v moderní velkoměsto. Jedno má však s nádražím společné, a to je použití skla k zakrytí prostoru před nepřízní místního počasí. Robustní skleněná střecha budovy si vyloužila přezdívku Glasgovský skleník a zajímavostí je, že toto nákupní centrum i po čtvrtstoletí zůstává největší sklem zakrytou budovou v Evropě. ❿ George Square (11:35-11:40) Po nákupní ulici Buchanan Street dojdeme na hlavní glasgovské náměstí – George Square, které vzniklo v roce 1781 jako součást přestavby centra do podoby pravoúhlé sítě ulic. Náměstí nese jméno krále Jiřího III. (otce Jiřího IV., prince regenta), ale místo původně plánované sochy tohoto monarchy zdobí střed náměstí sloup se sochou sira Watera Scotta. Stejně tak budovy na náměstí nepocházejí z georgiánské doby, ale jsou výrazně mladší, a tak dnes náměstí odráží svou podobou spíše rozmach města v 19. století než dobu svého vzniku. Na první pohled nás upoutá především honosná radnice z roku 1888.

nákup v Sainsbury’s (100 m napravo od vchodu do nádraží Queen Street, 11:45-12:00) CO HNED SNÍME 2x MEAL DEAL (sendvič-zákusek-pití)

CO NÁM VYDRŽÍ sušenky (150g) tvrdý sýr (300g) balené pečivo (6 ks) nesolené oříšky (50g) oříšková čokoláda (200g) voda (2 l)

KOLIK TO STOJÍ £ 14

cesta do hor @ Glasgow Queen Street Glasgow Queen Street Corrour

12:21 15:24

A9A A10A A11A A12A A13A A14A A15A A16A A17F A18B A18F A19B A19F A20B A20F

Brzy po poledni budeme pokračovat v cestě vlakem dále na sever do Skotské vysočiny. Zatímco si budeme všichni pochutnávat na obědě, který jsme si právě koupili, bude se krajina za okny vlaku pomalu měnit, a my se ji budeme postupně učit popisovat místními názvy: Firth – záliv Inver – ústí Lairig – průsmyk Loch – jezero Aber – soutok Cairn – kamenná mohyla Ben – hora Glen – údolí Kyle - úžina ⓫ Firth of Clyde Prvních několik desítek minut pojedeme předměstkou zástavbou po březích zálivu Firth of Clyde. Tento fjord, vytvořený ledovcem ve čtvrtohorách, přesněji při salském zalednění, je zároveň ústím řeky Clyde, podle které získal jméno. Tato řeka díky své mohutnosti unáší spoustu hornin, které fjord obrušují, a činí tak jeho břehy přístupnějšími, než bývá u fjordů obvyklé. Oblast kolem zálivu bývala významným průmyslovým centrem. ⓬ Loch Lomond Poté co vystoupáme do prvního průsmyku, spatříme největší britské jezero Loch Lomond. Vzniklo sice již v důsledku tektonických nepokojů spojených s alpinským vrásněním, ale ve čtvrtohorách bylo ještě prohloubeno ledovcem, a tak s maximální hloubkou 192 m dnes patří mezi skotskými tektonickými jezery k těm hlubším. Nedosahuje však hloubky jezera Loch Ness, které ač je výrazně menší, zadržuje celkově více vody. ⓭ Rannoch Moor Za jezerem Loch Lomond nás čeká další stoupání, tentokrát k vřesovišti Rannoch Moor. Jedná se o rozsáhlou náhorní plošinu, kterou vymodeloval svojí tíhou čtvrtohorní ledovec. Když ledovec na konci poslední doby ledové roztál, vzniklo zde rosáhlé vřesoviště, jehož povrch, na který již dnes nepůsobí ohromná tíha ledu, neustále pomalu stoupá. Ve vlhkém prostředí místních bažin se daří mnoha vzácným druhům rostlin i radě menších živočichů, a tak je Rannoch Moor chráněnou přírodní oblastí a oblíbeným cílem přírodovědců. Močály a nestabilní povrch jsou naopak značným problémem při stavbě silnic a železnic, které nelze pevně ukotvit k podkladu. Proto je například železniční trať West Highland Railway, po které toto liduprázdné území přejedeme, položena z velké části na plovoucích roštech ze dřeva, zasypaných popelem a zeminou. ⓮ Corrour Station Naše pěší putování započne na nejvýše položené a zároveň nejodlehlejší železniční stanici v Británii – leží ve výšce 408 m n. m. a je jediná, na kterou se

10

nedostanete po silnici. Corrour Station je dnes využívána především horaly, protože leží na liduprázdném vřesovišti, o něm už byla řeč. Nádraží je také známé z filmu Trainspotting, ale budeme doufat, že její okolí na nás zapůsobí lépe než na jeho hrdiny.

„

At about this time, Spud, Sick Boy and I made a healthy, informed, democratic decision to get back on heroin as fast as possible. It took about twelve hours. Mark Renton, Trainspotting

“

⓯ Loch Ossian Místní vřesoviště ukrývají řadu jezer různých velikostí. První jezero, na které po vystoupení z vlaku narazíme, bude Loch Ossian, z něhož vytéká stejnojmenná řeka (ovšem na opačném konci). Jezero vzniklo již ve starohorách, kdy tektonická činnost vytvářela na zemském povrchu četné propadliny. Takto vzniklá jezera nejsou obvykle moc veliká, a obrovské tedy není ani jezero Ossian – jeho délka činí asi 5 km. ⓰ Loch Treig O něco větší je sousední Loch Treig, kolem něhož bude naše cesta pokračovat. Současná rozloha jezera je však výsledkem umělého zvýšení jeho hladiny stavbou přehrady v roce 1929. Na břehu jezera, jehož jméno znamená v překladu smrt, nedaleko místa, kde pod jeho vodami navždy zmizela po stavbě přehrady osada Kinlochtreig, si postavíme stany a uložíme se ke spánku. Dobrou noc!

První noc ve stanu

SOBOTA 2. KVĚTNA 2015 Celou sobotu strávíme v divočině, ale za odměnu bychom měli následující noc strávit pod střechou a v posteli. ❶ Glen Nevis Od jezera Loch Treig nejprve vystoupáme k místnímu rozvodí a poté budeme pomalu klesat údolím Glen Nevis, které vzniklo působením ledovce v rámci salského zalednění a je lemované nejvyššími vrcholky Britských ostrovů – hřebenem Mamores z jihu a horou Ben Nevis ze severu. Údolí je jedním z nejkrásnějších v celé Británi a posloužilo jako kulisa k mnoha filmům, např. těm o Harrym Potterovi. Ostatně jedna z verzí původu názvu tohoto místa jej překládá jako Nebeské údolí. ❷ Water of Nevis Tato říčka, nebo chcete-li Voda z nebes, nás bude provázet celým údolím. Přestože nám po většinu času bude dělat pouze společnost, nezastaví se ani před občasným výlevem pod naše únavou se chvějící nohy. Jelikož však ve skotské divočině bývá tradičně nouze o mosty či lávky, budeme čas od času nuceni přeskakovat po kamenech. Doufejme, že hladina nebude příliš vysoko. Odměnou za námahu a strasti dlouhé cesty nám bude pohled na obrovský vodopád Steall Falls, pod nímž se nyní už celkem mohutná řeka noří do impozantní soutěsky a v jinak tichém prostředí dělá přímo neuvěřitelný hluk.

Ubytování @ SYHA Glen Nevis (+44 1397 702336), recepce je otevřena do 22:00

11

12

13

14

NEDĚLE 3. KVĚTNA 2015 Pokud nám bude přát počasí, rozdělíme se v neděli ráno na dvě skupiny, tak aby se neúnavní horalé mohli pokusit o výstup na nejvyšší skotskou horu. Mezitím ti rozumnější budou odpočívat v nedalekém městečku a doplní zásoby jídla v místním supermarketu. Brzy po poledni se obě skupiny opět spojí a společně vyrazíme autobusem dále na sever za krásami ostrova Skye. ❶ Ben Nevis (pro neúnavné horaly) Nejvyšší hora Skotska Ben Nevis se svou výškou 1344 metrů řadí mezi tzv. munros, což je místní název pro nejvyšší skotské hory. Tento masiv je geologicky úplně nejstarší strukturou ve Skotsku, pochází již z prahor. Dodnes zde najdeme zbytky krystalické břidlice, což jsou poůstatky z prvotní platformy Eria, která mizí již při kaledonském vrásnění. Dnešní podoba hory je však výsledkem pozdějších dějů – na severu je díky působení větru zaoblená, zatímco její jižní a západní svahy jsou nejprudší v celé Británii. Dobře viditlené je na nich působení ledovce a sesuvy jak lavin, tak půdy. Na vrcholu je kromě zbytků budovy meteorologické observatoře rovněž památník obětem druhé světové války a primitivní odpočinkový přístřešek pro zbloudilé turisty. Pokud je dobré počasí, je odtud možné dohlédnout do vzdálenosti až 180 km. Dobré počasí tu ale nebývá často. ❷ Fort William (pro rozumnou většinu) Fort William je malé město, které leží při zálivu Loch Linnhe, do kterého ze severu ústí Kaledonský kanál. Město má jen okolo deseti tisíc stálých obyvatel, ale je velmi vyhledávané turisty – je totiž největším střediskem široko daleko s dobrým vlakovým i autobusovým spojením a končí tady velmi známé dálkové turistické trasy West Highland Way a Great Glen Way.

Nákup @ Morissons An Aird Road (8:00-18:00) CO HNED SNÍME 2x MEAL DEAL (sendvič-zákusek-pití)


Odjezd na ostrov Skye @ Fort William Bus Station Fort William Bus Station Sligachan

14:15 17:00

15


❸ Great Glen První část naší cesty autobusem povede údolím Great Glen, které je, jak už název napovídá, největším a nejdelším údolím ve Skotsku a svůj původ má již v dobách oddělování prakontinentů Laurasie a Gondwany. Tehdy vznikaly na zemském povrchu v oblasti dnešního Skotska četné příkopové propadliny, které se následně spojily v jednu velkou. Ta je dnes zčásti zaplněna jezery a obklopena horami, vzniklými v důsledku alpinského vrásnění. ❹ Eilean Donan Castle Po překonání hor se vrátíme na pobřeží a jedna z prvních zajímavostí, které na něm uvidíme, bude Eilean Donan Castle, středověký hrad postavený na ostrově Eilean Donan v zálivu Loch Duich. Původně byl hrad ve 13. století postaven za účelem obrany proti vikingům, ale později byl zabrán Španěly, kteří jím chtěli získat strategickou polohu pro podporu jakobitských povstání. Ve 20. století byl hrad zrekonstruován a patří k nejznámějším a turisticky nejvyhledávanějším skotským památkám. ❺ Isle of Skye & Sligachan V nedalékém městečku Kyle of Lochalsh konečně přejedeme most na ostrov Skye. Skye je nejsevernější a největší ostrov souostroví Vnitřní Hebridy, jehož jméno ve skotské gaelštině An t-Eilean Slitheananch znamená Okřídlený ostrov. Žije tady něco málo pod 10 000 stálých obyvatel, ale během roku přijíždí množství turistů. Od roku 1995 spojuje ostrov s pevninou most a ze správního střediska Portree jezdí pravidelné autobusové linky do Inverness a Glasgow. Kromě výroby whisky je ostrov proslulý především přírodními krásami – rozeklanými útesy, vysokými horami a nekonečnými pustými vřesovišti. Spatřit zde můžeme tuleně, mořské orly, vydry nebo jeleny. Pobřeží ostrova Skye je členěno četnými ledovcovými fjordy a zajímavým prvkem místní krajiny jsou stolové hory, vzniklé taktéž působením ledovců, tentokrát však v kombinaci s větrem a sesuvy půdy. Z autobusu vystoupíme u starého mostu ve Sligachanu – malé usedlosti na křižovatce tří silnic spojujících Portree, Dunvegan a Broadford. U mostu je dnes hotel z roku 1830, malý pivovar a kemp. My se ale ke kempu otočíme zády a vydáme se hledat místo k přenocování do nedalekých hor.

Druhá noc ve stanu PONDĚLÍ 4. KVĚTNA 2015 Celé pondělí strávíme na ostrově Skye. Pokud bude hezké počasí, prozkoumáme pohoří Cuillin Hills – obejdeme jezero Coruisk, budeme pozorovat tuleně v přilehlé zátoce a pokusíme se zachytit okolní krajinu našimi fotoaparáty. Pokud však bude pršet, zůstaneme ve stanech a budeme odpočívat. ❶ Cuillin Hills Cuillin Hills je název horského pásma na jihozápadě ostrova Skye, nebo lépe řečeno dvou horských pásem, která sice vznikala ve stejném období, avšak zatímco jižnější Red Cullins se vyvrásnily, severněji položené Black Cuillins vznikly výronem magmatu na mořském dně. V důsledku odlišnosti obou procesů jsou Red Cuillins tvořeny převážně světlou žulou a Black Cuillins tmavým gabrem. Oblé vrcholky Red Cuillins pak dnes vytvářejí působivý tvarový a barevný kontrast k rozeklanými Black Cuillins, připomínajícími spíše Skalisté hory nebo Alpy. Nejvyšší vrchol Sgùrr Alasdair měří 992m. ❷ Loch Coruisk Loch Coruisk (jehož jméno ve skotské gaelštině Coire Uisg znamená Kotlík vod) je sladkovodní jezero obklopené ze tří stran vrcholky Cuillin Hills. V minulosti ho navštívili slavní literáti (např. Alfred Tennyson nebo Walter Scott) a jeho dramatickou scenérii zachytili i mnozí význační malíři (např. William Turner).

„

Loch Coruisk, said to be the wildest scene in the Highlands, I failed in seeing. After a fatiguing expedition over the roughest ground on a wet day we arrived at the banks of the loch, and made acquaintance with the extremest tiptoes of the hills, all else being thick wool-white fog.

Lord Tennyson

Třetí noc ve stanu

16

“

17

18

ÚTERÝ 5. KVĚTNA 2015 Dopoledne sbalíme stany a vyrazíme zpět do Sligachanu, kde v příjemném prostředí restaurace vyčkáme na příjezd autobusu zpět pevninu. Tam doplníme zásoby, přesedneme na vlak a vydáme se do města Inverness.

Odjezd do Kyle of Lochalsh @ Sligachan Sligachan Kyle of Lochalsh Old Slipway

15:35 16:19

❶ Kyle of Lochalsh Kyle of Lochash je malé město nacházející se na pobřeží zálivu Loch Alsh v místech, kde se ostrov Skye nejvíce přibližuje skotské pevnině. Město je obchodním a dopravním centrem oblasti, a to hlavně kvůli mostu Skye Bridge, který zde ostrov s pevninou spojuje. Velmi důležitá je také železnice, která slouží jak k transportu osob, tak i k přepravě zboží. Jelikož tato železnice vede velmi malebnou krajinou a její stavba si vyžádala některá náročná technická řešení, věnovala jí televizní stanice BBC jednu z epizod dokumentárního pořadu Great Railway Journeys Of The World.

Nákup @ Co-op Bridge Road (07:00-23:00) CO HNED SNÍME 1x MEAL DEAL (sendvič-zákusek-pití)

CO NÁM VYDRŽÍ SNÍDANĚ

KOLIK TO STOJÍ £6

Odjezd do Invernes @ Kyle of Lochalsh Rail Station Kyle of Lochalsh Inverness

17:13 20:00

COACH B 03B 03F 04B 04F 05B 05F 06B 06F 11B 12B 12F 13B 13F 14B 14F

❷ Inverness Inverness je největší město a správní středisko Skotské vysočiny, které leží na řece Ness a má zhruba 45 tisíc obyvatel. Je dopravním, hospodářským, ale i kulturním centrem celé oblasti, a také pravidelně obsazuje jednu z nejvyšších příček v žebříčcích kvality života v britských městch. Má výborné vlakové, autobusové i letecké spojení s ostatnímy městy ve Skotsku a s Londýnem.

Ubytování @ Inverness Tourist Hostel 24 Rose Street, (+44 (0)1463 241962), recepce je otevřena do 23:00

19

STŘEDA 6. KVĚTNA 2015 Středeční dopoledne strávíme krátkou procházkou centrem města Inverness, zaslouženým odpočinkem a nákupy, Odpoledne se vydáme na výlet podél Kaledonského kanálu k jezeru Loch Ness. ❶ Old High St. Stephen's Church První historickou památkou je zajímavé spojení dvou kostelů. Old High Church byl s velkou pravděpodobností založen sv. Columbem, prvním mnichem, který v 8. století přinesl do Inverness křesťanství, i když dnešní budova je až z 18. století (věž je o dvě století starší). St. Stephen’s Church je mnohem mladší – byl postaven v novogotickém stylu v roce 1897 jako pomocný kostel. Oba kostely dodnes slouží samostatné mše, což je v podobných situacích poněkud neobvyklé. ❷ St. Andrew’s Cathedral Katedrála skotské episkopální církve je sídlem biskupa Moray, Rossu a Caithness. Byla postavena v letech 1866-1869 podle plánů Alexandera Rosse jako první nový katedrální kostel postavený v Británii od dob reformace. V původním plánu byla zahrnuta také stavba dvou obřích věží, které však nemohly být pro nedostatek financí zcela dokončeny. ❸ Inverness Castle & Great Glen Way Základ hradu byl vystavěn v 11. století králem Malcolmem III. Skotským. Od té doby byl mnohokrát poničen a znovu opraven či přestavěn. Největší období slávy hrad zažil za vlády skotské královny Marie I., kdy byl krátce jejím sídlem. Marie však hrad musela nejprve sama dobýt, protože ji správce hradu z rodu Gordon odmítl vpustit dobrovolně. Později hrad už jen pomalu chátral a během jakobitského povstání byl téměř zcela zničen. Roku 1836 byl postaven podle plánů Williama Burna hrad nový, který dnes slouží jako sídlo šerifského soudu a je veřejnosti nepřístupný. Pod hradem končí Great Glen Way, je jedna ze čtyř dálkových turistických stezek ve Skotsku. Začíná ve Fort Williamu, je dlouhá 127 km a dá se ujít zhruba za 5-6 dnů, a to zpravidla od jihozápadu k severovýchodu kvůli převládajícímu větru. Celá vede údolím Great Glen, po němž je pojmenována, a zároveň sleduje trasu Kaledonského kanálu. Nákup @ Morissons Miburn Road (8:00-22:00) CO HNED SNÍME 1x teplé jídlo 1x MEAL DEAL (sendvič-zákusek-pití)



Odjezd k jezeru Loch Ness (pokud budeme líní) Inverness Lochend

12:45 12:59

Dále každé dvě hodiny do 16:45

❹ Caledonian Canal Kaledonský kanál je nejdelším vodním kanálem ve Skotsku a spojuje Severní moře na východě a Atlantický oceán na západě. Délka celého kanálu je 96 kilometrů a prochází z Inverness do jezera Loch Ness, dál do jezera Loch Oich a přes další jezero Loch Lochy k ústí nedaleko města Fort William. Kanál je v provozu od roku 1822, kdy jej dokončil Thomas Telford. Překonání výškového rozdílu (celkem 20 metrů) je na kanále vyřešeno systémem zdymadel, kterých je zde po celé délce celkem 29. ❺ Loch Ness Loch Ness je nejhlubší (230 m) a druhé největší (po Loch Lomond) jezero ve Skotsku. Hlavním přítokem jezera je řeka Oich, přitékající z Loch Oich, a odtokem je řeka Ness, ústící do moře v Inverness (inver = ústí). Dnes je jezero díky napojení na obě řeky součástí Kaledonského kanálu. Nejvíce jezero proslavila “Lochnesska”, údajný plesiosauropoidní tvor, o němž máme zmínky již ze 6. století a jenž byl již mnohokrát údajně vyfotografován a nafilmován. Autenticita takových záznamů však zůstává sporná. Uvídíme, jaké budeme mít štěstí my. Odjezd zpět do Inverness (pokud budeme líní) Lochend Inverness

15:47 16:01

Dále také 19:30, 19:47, 20:32, 22:16

Ubytování @ Inverness Tourist Hostel 24 Rose Street, (+44 (0)1463 241962), recepce je otevřena do 23:00

20

21

ČTVRTEK 7. KVĚTNA 2015 Ráno nás čeká cesta do Cairngorms, kde budeme opět stanovat.

cesta do hor @ Inverness Rail Station Inverness Aviemore

06:50 07:25

07:55 08:29

08:45 09:23

09:41 10:26

10:45 11:22

12:53 13:31

14:47 15:23

❶ Culloden Moor Cestou do Aviemore si všimneme rozsáhlého vřesoviště Culloden Moor, kde se 16. 4. 1746 udála poslední bitva na britské půdě, a to mezi britskou armádou, vedenou Williamem Augustem, a jakobitskou armádou, vedenou Karlem Edwardem Stuartem, ”švarným princem Karlíkem”, posledním Stuartovcem. Skotští jakubité usilovali o znovudosazení Stuartovců na trůn po sesazení Jakuba II. Došlo ke krátké potyčce, srovnatelné s českou Bílou horou, v níž byli špatně vyzbrojení jakobité rozdrceni, Skotsko bylo neoddělitelně přidruženo k Anglii a Skotové přišli o většinu svých klanových privilegií. Karel byl nucen uprchnout z Británie, aby si zachránili holý život, a zbytek života strávil v exilu.

❷ Aviemore Z vlaku vystoupíme v Aviemore, které je sice jen malým městečkem, jež vyrostlo kolem bývalé železniční křižovatky, ale jelikož leží v bezprostřední blízkosti pohoří Cairngorms, stalo se z něj významné středisko cestovního ruchu. Bylo vůbec prvním lyžařským centrem ve Skotsku a dodnes je největším střediskem zimních sportů v Británii. Poblíž města je jediná oblast, kde ve Skotsku žijí sobi, a v nedávné minulosti se tu pořádaly slavné lovecké bály, kterých se účastnila i královská rodina. My v Aviemore dokoupíme zásoby a přesedneme na autobus, který nás doveze přímo do hor.

Nákup @ Tesco Express Aviemore (7:00-22:00) CO HNED SNÍME 2x MEAL DEAL (sendvič-zákusek-pití)



Odjezd do hor (pokud budeme líní)

Aviemore Rail Station Glenmore Cairngorm Car Park

31 09:25 09:41 09:54

dále každou hodinu až do 13:21, poslední v 16:25

22

23

24

25

26

❸ Cairngorms Národní park Cairngorms byl založen v roce 2003 a rozprostírá se na území, které dosahuje 4528 km2. Jde tedy o největší národní park v Británii. Většinu území zabírá pohoří Caingorms, které je působivou krajinou s arktickým klimatem. Vzniklo v rámci alpinského prásnění, ale jsou na něm snadno viditelné take rýhy od stran ledovce a četné deformace terénu vzniklé tlakem po sesuvech půdy. V údolích najdeme četná jezera a také zbytky původního zalesnění borovicí kaledonskou. Ochrana přírody v parku je méně přísná – narozdíl od jiných národních parků je zde například možné farmařit. ❹ Cairn Gorm & Cairngorm Funicular Railway Cairn Gorm neboli Modrozelený kopec je šestá nejvyšší hora v Británii (1245 m), která dala celému pohoří jméno. Má totiž velmi výraznou siluetu. Na vrcholu hory je chata a k ní vede pozemní lanovka, která slouží v létě pěším turistům a v zimě lyžařům, neboť svahy hory jsou využívány jako sjezdovky. My se ovšem na vrchol přemístíme pěšky, poněvadž za lanovku je nám líto peněz. ❺ Ben Macdui Z hory Cairn Gorm se vydáme po hřebeni za opravdovým velikánem – horou Ben Macdui, která je po Ben Nevisu v Británii druhá nejvyšší. Se svými 1309 m byla v 19. století (díky nepřesnosti map) dokonce dlouho považována za nejvyšší horu Skotska. Později, když se na tento omyl přišlo, chtěli místní obyvatelé vybudovat na vrcholu mohylu, díky které by Ben Macdui předčil Ben Nevis, avšak z těchto plánů nakonec sešlo. ❻ Loch Etchachan & Loch Avon Prvními dvěma jezery, která v Cairngorms uvidíme, budou Loch Etchachan a Locha Avon (známé spíše jako Loch A´an). První z jezer je nejvýše položeným jezerem v Británii (930 m nad mořskou hladinou), zatímco druhé je obestoupené ze tří stran horami, pouze jižní strana zůstává otevřená, díky čemuž toto jezero poskytuje odtok řece Avon. První z jezer je tektonického původu, druhé bylo prohloubeno ledovcem. ❼ Glen Derry Poté co si dostatečně odpočineme, vydáme se vstříc novým zážitkům údolím jménem Glen Derry, které je také ledovcového původu a na jehož svazích budeme moci sledovat stopy po sesuvech půdy. Stará stezka nás povede podél říčky Derry Burn mezi borovice kaledonské, které tu zbyly z původního pralesa. Ve stínu starých stromů si postavíme stany.

Čtvrtá noc ve stanu PÁTEK 8. KVĚTNA 2015 Také pátek strávíme v horách, přičemž se ale vydáme zpět na sever a pokusíme se dojít co nejblíž k městečku Aviemore, ve kterém naše putování předchozí den začalo. ❶ The Devil´s Point Po cestě z údolí Glen Luibeg do průsmyku Lairig Ghru se dostaneme k hoře s překrásným názvem The Devil´s Point a ještě krásnějším původním skotským názvem Bod an Deamhain, což v překladu znamená Ďáblův penis. Toto neobvyklé přejmenování má svůj původ v 19. století. Když tuto oblast navštívila královna Viktorie a zeptala se svého průvodce na název tohoto přírodního útvaru, nervózní průvodce raději zvolil eufemický překlad The Devil´s Point, který se také později vžil. Hora, která měří 1004 m, svým tvarem stejně připomíná spíše ženské ňadro než penis. ❷ Lairig Ghru Za horou Devil’s Point vystoupáme do průsmyku ledovcového původu s názvem Lairig Ghru. Kromě značně neupravených úseků budeme nuceni překonávat po kamenech také řeku Dee, která v průsmyku pramení a odvádí veškerou vodu z jeho svahů. Řeka má pro celou oblast nezanedbatelnou funkci a kraji podél svých břehů až k ústí do moře v Aberdeenu dala i jméno – Deeside. ❸ Rothiemurchus Forest Poslední úsek cesty půjdeme přes Rothiemurchus Forest. Jak již název praví, jedná se o hustý les, což bude pro některé vítaná změna. Zvláště biologové si jistě přijdou na své, neboť tamější fauna i flora jsou velmi bohaté. Ale i ostatní se budou mít na co koukat, protože při sestupu z průsmyku uvidíme zajímavé deformace krajiny vlivem sesuvů půdy a v rovině pod horami najdeme v lese schovaná malebná jezera. U některého z nich si postavíme stany.

Pátá noc ve stanu SOBOTA 9. KVĚTNA 2015 V sobotu ráno se pokusíme vstát brzy, abychom byli co nejdříve připraveni vydat se na cestu do Edinburku. Než se však posadíme do vlaku, budeme muset dojít pěšky do Aviemore a doplnit zásoby jídla a pití. Cestou do skotské metropole si potom budeme nejen pochutnávat na tom, co jsme si v Aviemore koupili, ale také se pokusíme sledovat ubíhající skotskou krajinu. Bude totiž rozhodně na co se dívat!

27

Nákup @ Tesco Express Aviemore (7:00-22:00) CO HNED SNÍME 2x MEAL DEAL (sendvič-zákusek-pití)

CO NÁM VYDRŽÍ -

KOLIK TO STOJÍ £7

Odjezd do Edinburku @ Aviemore Rail Station Aviemore Haymarket Haymarket Edinburgh Park

11:23 14:18 14:25 14:32

Coach B 11B 11F 12B 12F 13B 13F 14B 14F 23B 24B 24F 25B 25F 26B 26F

❶ Pitlochry Po hodině jízdy projedeme Pitlochry, což je malé viktoriánské městečko na řece Tummel, obklopené krásnou horskou scenérií. Za svou dnešní popularitu vděčí dvěma návštěvníkům – nejprve tady Generál Wade na počátku 18. století postavil vojenskou silnici při potlačování jakobitské rebelie a následně v roce 1842 se tu zastavila britská královna Viktorie, jejíž pozitivní komentář započal turistickou éru města. Příchod železnice o dvacet let později tento trend akceleroval a Pitlochry se stalo luxusním horským rezortem. Živou atmosféru turistického centra si zachovalo dodnes – návštěvník zde kromě obchodů a hotelů najde hned dvě palírny whisky, pivovar a mnoho tradičních hospod. Další zajímavosti jsou například visutý most, říční „žebřík" pro migrující lososy nebo piktský tesaný kámen s tajemnými symboly. Hlavním lákadlem je ale samozřejmě okolní příroda a některé z nejznámějších skotských kopců. ❷ Perth Za další hodinu zastavíme v Perthu, ležícím na řece Tay. Toto svého času skotské hlavní město je dnes správní centrum kraje Perth a Kinross a zároveň centrem hrabství Perthshire. Žije tu 43 500 obyvatel. Místo je nepřetržitě osídleno již po dlouhých osm tisíc let - původně Římany a Pikty, později Kelty. Všichni využívali strategické polohy a s tím spojené bezpečnosti a úrodnosti zdejšího kraje. Ve 12. století bylo město povýšeno na královské. Přestože jej v roce 1210 postihly záplavy, které zničily téměř všechno, město se brzy vzpamatovalo a ve 13. století dosáhlo největší prosperity. Rozvíjel se obchod, stavělo se a přicházelo sem stále více nových obyvatel. Město si však později vysloužilo i nepříliš dobrou pověst kvůli vraždě krále Jakuba I., ke které došlo v místním dominikánském klášteře v roce 1437. Středověkých památek se ve městě příliš nedochovalo, protože v roce 1559 vystoupil John Knox v kostele sv. Jana s řečí proti obrazům, sochám a umění vůbec. Vzbouření lidu, které poté následovalo, nenechalo kámen na kameni a byla zničena většina uměleckých děl a čtyři městské kláštery navrch. V sedmnáctém století prochází město úpadkem, ze kterého se však o století později vzpamatovává a začíná znovu prosperovat. Dnešní výrazná silueta města je především viktoriánská. ❸ Forth Rail Bridge Několik minut před příjezdem do Edinburku přejedeme záliv Firth of Forth po slavném železničním mostě Forth Rail Bridge. Most byl otevřen pro dopravu roku 1890 a nahradil v těchto místech do té doby výhradně lodní přepravu. Architektonický návrh pochází od Benjamina Bakera a stavitelem se stal inženýr William Arrol. Most má rozpětí mezi třemi největšími pilíři 2× 521 m a celkovou délku 2500 metrů, což bylo nejdelší rozpětí na světě po další tři desetiletí. Z vlaku uvidíme také sousední Forth Road Bridge, visutý most zajišťující spojení mezi North Queensferry a South Queensferry pro automobily. Most byl postaven roku 1964, má celkovou délku 2512 a délku mezi pilíři 1005 metrů. Je značně frekventovaný, protože de facto spojuje celý jihovýchod a severovýchod Skotska. ❹ Edinburgh Z vlaku vystoupíme v Edinburku, který je jedním z nejkrásněji položených měst světa. Byl založen Římany jako vojenský tábor, poté ho Malcolm III. přestavěl na pevnost a od té doby se město neustále rozvíjelo. Ve 13. století zde poprvé zasedal skotský parlament a od 15. století se pyšní titulem hlavního města. Centrum města patří do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Než se však vydáme do ulic města, půjdeme se nejdříve ubytovat.

28

Ubytování @ Ibis Budget Hotel Edinburgh Park (+441314465900) ❺ Princes Street & Princes Street Gardens Princes Street je jedna z nejzmámějších ulic v Edinburku, slavná hlavně díky nejrůznějším obchodům, kterých je na ní hodně. Na severní straně za řadou zmíněných obchodů je edinburské Nové Město, postavené v 18. století podle pravidelného, geometrického plánu. Na jižní straně ulice nejsou téměř žádné budovy, takže je z ní hezký pohled na místní hrad a Staré Město s raně novověkými “věžáky”, namačkanými na úzkém kopci sopečného původu. Od Princes Street je oddělují Princes Street Gardens, zahrady, ve kterých je plno zajímavých staveb, například National Gallery of Scotland, Royal Scottish Academy, Ross Bandstand, květinové hodiny a Scott Monument. ❻ Edinburgh Castle Hrad je nejznámější edinburská památka. Začal se budovat již v devátém století, ale jako královskou pevnost ho začal užívat až král David I. na počátku století třináctého. Uvnitř hradu je vystaveno mnoho předmětů, které jsou spojeny s historií Skotska, například skotské korunovační klenoty. ❼ Royal Mile Královská míle je turisty zbožňovaná ulice, která v délce jedné mile vede od hradu až k paláci Palace of Holyroodhouse a budově místního parlamentu. Nachází se na ní téměř všechny památky - a pokud se na ní nenacházejí přímo, tak se nacházejí jen kousek od ní – takže abychom viděli to nejlepší z Edinburku, budeme ji muset projít. Ulice je plná obchodů, barů a restaurací.

❽ St. Giles Cathedral St. Giles Cathedral je největší kostel v Edinburku a nejvýznamější místní křesťanská památka. Začínal se stavět ve dvanáctém století v gotickém stylu, nicméně hlavní věž byla postavena až na konci patnáctého století. Později, v šesnáctém století se katedrála stala centrem církevní reformace. ❾ Palace of Holyroodhouse Od šestnáctého století je Palace of Holyroodhouse, který se nachází na samém konci Royal Mile, sídlem skotských a později skotským sídlem britských králů a královen. Dnešní stavba ale byla postavena až na začátku sedmnáctého století a na jeho konci částečně přestavěna. Součástí komplexu je i Holyrood Abbey, což jsou dnes ruiny kdysi slavného opatství. ❿ Scottish Parliament Nová budova parlamentu stojí na konci Royal Mile naproti paláci Palace of Holyroodhouse. Je to velmi netradiční, architektonicky zvláštní budova, což je asi jediný důvod ji vidět – tedy pokud se u ní nechceme hluboce zamyslel nad výsledky loňského referenda o samostatnosti Skotska a právem skotského národa na sebeurčení. ⓫ Arthur’s Seat Arthur’s Seat je další sopečný kopec, který se nachází v parku za královským palácem. Protože je o něco vyšší než nedaleký (taktéž sopečný) kopec s hradem, poskytuje Arthur’s Seat krásný výhled na panorama Edinburku - a za jasných dní (kterých však není v Edinburku mnoho) z něj uvidíte i panorama Skotské vysočiny.

29

⓬ Calton Hill Calton Hill je třetí edinburský kopec, na kterém je vhodné zakončit prohlídku města. Také z něj je krásně vidět na celé město, takže si na tomto místě můžeme pořídit krásné fotky. Jinak jsou tu pomníky významných Skotů, ale hlavně National Monument, nedokočená imitace starořeckého chrámu, věnovaná vojákům padlým za napoleonských válek.

Nákup @ Morissons South Gyle (8:00-22:00, v neděli do 20:00) CO HNED SNÍME MEAL DEAL (sendvič-zákusek-pití)


KOLIK TO STOJÍ £7

NEDĚLE 10. KVĚTNA 2015 Také v neděli vyrazíme za krásami Edinburku, avšak nikoliv do centra, nýbrž tramvají a autobusem č. 22 k vodě, tedy do přístavu Leith, abychom se podívali na jednu moc pěknou plachetnici. Poté se společně přesuneme do centra a odpoledne strávíme každý podle svého – buď návštěvou edinburské botanické zahrady, některé z místních galerií nebo nákupy na Princes Street. ❶ Royal Yacht Britannia Britská královská jachta Britannia byla postavena loděnicí Johna Browna mezi lety 1952 až 1953, a jak název napovídá, jedná se o soukromé plavidlo britské královské rodiny. Často ji používala i královna Alžběta II., a to buď při svých četných zahraničních cestách, pro setkání s velvyslanci nejrůznějších zemí, nebo jako místo odpočinku. Loď meří bezmála 130 metrů a vejde se na ni 250 cestujících a stejné množství posádky. V roce 1997 byla v rámci úsporných opatření vyřazena z provozu a dnes kotví po většinu roku v Edinburku a je využívána jakožto muzeum, takže to využijeme a půjdeme se na ni podívat. ❷ Royal Botanic Gardens Královská botanická zahrada v Edinburku byla založena už v roce 1670, což z ní činí druhou nejstarší botanickou zahradu v Británii, a dnes se pyšní kolekcí víc než 13 tisíc druhů rostlin, které jsou rozděleny na čtyři různá místa. Největší z nich je krásný park na od sever od Nového Města ve čtvrti Inverleith. Botanická zahrada zde sídlí od roku 1820 a kromě rozsáhlé venkovní expozice tu najdeme take nádherné viktoriánské skleníky.

30

❸ Scottish National Gallery Tato galerie, navržená architektem jménem Williamem Henrym Playfairem a otevřená od roku 1859, se může pyšnit více než 65 000 díly. Vystavují se zde významná díla všech světových umělců, například Vincenta van Gogha, Clauda Moneta, Johna Constabla, Edgara Degase, Raphaela a mnoha dalších. Neměli bychom si nechat ujít následujících šest děl: a) The Virgin and Child (The Bridgewater Madonna), kde Raphael dokonale vystihuje krásný vztah matky a dítěte, b) The Honourable Mrs Graham, jeden z nejlepších portrétů, které kdy vytvořil Thomas Gainborough, c) The Storm, nespoutané přírodní živly, kterým se člověk vydává na milost podle malíře Williama McTaggarta, d) Distraining for Rent, kde sir David Wilkie ukazuje emoce velké farmářské rodiny neschopné platit dluhy, e) Orchard in Blossom (Plum Trees), optimistické dílo velikána Vincenta van Gogha těsně před odchodem do blázince, f) A Group of Dancers, jeden z mnoha portrétů baletek od Edgara Degase. ❹ Scottish National Portrait Gallery Další galerie, kterou navštívíme, je význačná již budovou, ve které je umístěna. Krásná novogotická stavba z cihel je nepřehlédnutelným mezníkem na Queen Street. Postavena byla mezi lety 1885 a 1890. Severní a východní strana budovy je ozdobena sochami. Po příchodu do galerie nás jistě osloví krásně zdobená hlavní hala plná skotské historie. Na úrovni prvního patra se táhne obraz, který byl navržen jako vizuální encyklopedie slavných Skotů, například Davida Livingstona, Jamese Watta, Roberta Burnse a tak dále. Galerie je domovem pro kolekce portrétů. Většina obrazů se nachází ve druhém patře, zatímco první patro je věnováno převážně fotografii. Ukážeme si těchto pět děl: a) Sir Walter Scott, kterého namaloval Sir Henry Raeburn, b) Major Hugh Montgomerie podle malíře Johan Singletona Copleyho, ukázku britského heroismu a síly, c) Prince Charles Edward Stuart od Hugha Douglase Hamiltona a d) Queen Victoria od Franze Xavera Winterhaltera. ❺ Scottish National Gallery of Modern Art Tato galerie byla poprvé otevřena v roce 1960 a najdeme ji v budově John Watson´s Institution poblíž řeky Water of Leith. Před galerií je rozsáhlá zahrada s velkým množstvím soch od umělců jako Henry Moore, Rachel Whiteread, Tony Cragg apod. Galerie se dále dělí na dvě části – Modern One a Two. V první jsou vystavována díla z kolekce galerie, převážně ruská a francouzská díla z počátku 20. století. Nejvzácnějšími díly jsou ty od Matisse a Picassa. Dále je zde vystavena spousta poválečných děl a hlavně moderní výtvory národních umělců. Druhá budova je domovem pro měnící se programy světových výstav. My si prohlédneme především tato dvě díla: a) Les Soles [The Soles] od Pabla Picassa, obraz inspirovaný městem Royan a b) La Femme qui pleure [Weeping Woman], jedna z jeho nejironičtějších studií. Ubytování @ Ibis Budget Hotel Edinburgh Park (+441314465900) PONDĚLÍ 11. KVĚTNA 2015 V pondělí ráno se ještě za tmy rozloučíme se skotskou metropolí, zamíříme pěšky na letiště a poletíme domů.

Odlétáme domů ☺ Edinburgh Praha

07:30 10:50

EasyJet

31

Adéla Balcarová Jednou budu baletka!

Recommend Documents