Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomiky a managementu zdravotních a sociálních služeb
Interrupce – legislativa, společnost, vize Bakalářská práce
Autor:
Petra Novotná
Obor:
Ekonomika a management zdravotních a sociálních sluţeb
Vedoucí práce:
Praha
MUDr. Miroslav Doležal
Duben 2012
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Praze dne 24. dubna 2012 ……………………… Petra Novotná
Poděkování: V první řadě bych chtěla poděkovat svému pozornému vedoucímu práce MUDr. Miroslavu Doleţalovi, který mi při psaní této práce napomohl cennými radami, avšak zároveň mi nechal dostatečnou volnost pro vlastní nápady. Cením si i času nestora české gynekologie a porodnictví profesova Antonína Doleţala, který mi na titulní téma věnoval jeden nekonečný večer plný zajímavého povídání.
Anotace Práce se zabývá otázkou interrupcí v Česku a ve světě. V úvodní části popisuje jejich legislativní rámec, změny přístupu k interrupcím v historii a popisuje také nejrůznější názorové skupiny s jejich postoji a argumentací. Obsáhlý materiál také poukazuje na rozdílné přístupy v zemích s odlišnou kulturou a dějinnou zkušeností, shrnuje také základní problematické otázky interrupcí typu, kdy začíná ţivot a zdali je třeba ho chránit uţ od početí. V druhé části se pak zaměřujeme na postoje současné české společnosti. Podrobně se díváme na názory jednotlivých skupin obyvatel - muţů, ţen, studentů, seniorů. Práce ukazuje českou společnost jako velmi liberální, otevřenou, ale někdy nedostatečně informovanou. Klíčová slova Interrupce, potrat, těhotenství, antikoncepce, legislativa, potratový zákon, Hnutí Pro ţivot, gynekolog, náboţenství, rodinná politika, Keňa, Polsko.
Annotation The paper concerns the issue of abortion in the Czech Republic and the world. The first part describes the legislative framework , changes in access to abortion in its history and describes the various opinion groups with their position and reasoning. Extensive material also points to different approaches in countries with different culture and historical experience, summarizes the main problematic issues of abortion type, where life begins and whether it needs to protect it from conception .The second part is focused on the attitudes of contemporary Czech society. There is a detailed look at the various parts of the population men, women , students, seniors. The work shows a Czech company as very liberal , open, but sometimes inadequately informed. Key words Induced abortions, abortion, pregnancy, contraception, legislation, abortion law, The Movement for Life (Organiizace Hnutí pro ţivot), gynecologist, religion, family policy, Kenya, Poland.
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 8 Volba metodologie ..................................................................................................................... 9 Teoretická část.......................................................................................................................... 10 1
2
Hesla a medicínská terminologie ...................................................................................... 10 1.1
Vymezení základních pojmů ..................................................................................... 10
1.2
Druhy umělého přerušení těhotenství ........................................................................ 11
1.3
Prenatální vývoj ......................................................................................................... 12
Historie interrupcí ve světě, v ČSR a České republice ..................................................... 14 2.1
Vývoj ve světě ........................................................................................................... 14
2.1.1
Starověk .............................................................................................................. 14
2.1.2
Příchod křesťanství............................................................................................. 14
2.1.3
Novověk ............................................................................................................. 15
2.1.4
Druhá polovina 20. století a současnost ............................................................. 16
2.2
Vývoj v ČSR a ČR..................................................................................................... 17
2.2.1
Rakousko–Uhersko a První republika ................................................................ 17
2.2.2
Období po 2. světové válce ................................................................................ 18
2.2.3
Interrupční komise.............................................................................................. 20
2.2.4
80. léta ................................................................................................................ 22
2.2.5
90. léta 20. století a současnost .......................................................................... 23
3
Legislativní rámec interrupcí v ČR ................................................................................... 25
4
Současný stav, aktuální pohled společnosti ...................................................................... 32
5
4.1
Potraty a lékaři ........................................................................................................... 32
4.2
Katolické stanovisko k potratu .................................................................................. 36
4.3
Hnutí „Pro Life“ vs. „Pro Choice“ ............................................................................ 38
4.4
Politická diskuse k interrupcím v České republice .................................................... 43
Klíčové otázky .................................................................................................................. 46
5.1
Kdy začíná lidský ţivot?............................................................................................ 46
5.2
Má ţena právo rozhodovat o svém nenarozeném dítěti? ........................................... 46
5.3
Interrupce v případě znásilnění či incestu?................................................................ 47
5.4
Interrupce v případě plánovaného rodičovství?......................................................... 47
5.5
Je psychický dopad umělého potratu na ţenu výraznější, neţ případné donošení
nechtěného dítěte? ................................................................................................................ 48 5.6 6
Jsou největšími mravokárci v otázce umělých potratů muţi? ................................... 48
Krátký exkurz do vybraných zemí .................................................................................... 50 6.1
Polsko ........................................................................................................................ 52
6.2
Keňa ........................................................................................................................... 52
Praktická část............................................................................................................................ 54 7
Cíle praktické části výzkumu ............................................................................................ 54
8
Hypotézy výzkumu ........................................................................................................... 55
9
Metodika práce.................................................................................................................. 56 9.1
Pouţitá výzkumná metoda ......................................................................................... 56
9.2
Charakteristika výzkumného vzorku ......................................................................... 56
10
Výsledky........................................................................................................................ 57
10.1
Vyhodnocení dotazníku k problematice interrupcí ................................................... 58
10.2
Verifikace hypotéz ..................................................................................................... 72
10.3
Závěr výzkumu .......................................................................................................... 77
Závěr......................................................................................................................................... 78 11
Seznam pouţité literatury .............................................................................................. 79
11.1
Odborná v českém jazyce .......................................................................................... 79
11.2
Odborná v cizím jazyce ............................................................................................. 79
11.3
Statistické ročenky ..................................................................................................... 80
11.4
Elektronické zdroje .................................................................................................... 80
11.4.1
Legislativa a statistiky ........................................................................................ 80
11.4.2 11.5
Zpravodajské servery ......................................................................................... 80
Jiné ............................................................................................................................. 81
Seznam tabulek a grafů ............................................................................................................ 82 Seznam tabulek ........................................................................................................................ 82 Seznam grafů ............................................................................................................................ 82 Seznam příloh ........................................................................................................................... 84
Úvod Není snadné uchopit téma, které je uţ tolikrát popsané a kaţdý na něj má určitý ten „správný“ názor. Problematika interrupcí určitě netrpí nedostatkem fundované literatury, ani nedostatkem ţivých a mluvných odborníků. To ale zcela jistě neznamená, ţe to zvídavému badateli výrazně ulehčuje práci. Téma totiţ samo o sobě balancuje na hranici vědecké disciplíny a jakési filosofické ideologie, coţ také charakterizuje jednotlivé zdroje. Základní heuristickou disciplínou, na kterou by si měl dát kaţdý badatel pozor, je původ pouţívané literatury. Někdy je velmi ošidné začíst se do knihy, kde jakýsi lékař očerňuje své kolegy, kteří interrupce beztrestně provádí. Takový kritik pouţívá sice nejrůznější medicínské obraty, termíny a teze, ale aţ při bliţším „ohledání“ jeho ţivotopisu v tiráţi knihy zjistíte, ţe v první řadě jde o ortodoxního katolíka a příslušníka náboţenského hnutí Pro ţivot. I jeho medicínský výklad je tak ovlivněn jeho světonázorem a s medicínskou praxí často nemá mnoho společného. Tím samozřejmě nemá být řečeno, ţe takový názor není v celém tématu relevantní a potřebný, jen je potřeba mít od začátku jasno na jakou stranu se postavíme. Účelem této práce tak v ţádném případě není snaha hledat jednu pravdu o potratech, stavět se na jednu, či druhou stranu velmi citlivé debaty. Nebylo by dobré stylizovat se do role kata ani moralisty. Problém interrupcí totiţ takto rozsoudit nelze. Ambicí v této práci bylo všechny skupiny pečlivě vyslechnout, srovnat jejich postoj, poukázat na odlišný jazyk, který v diskusi vyuţívají, a poukázat na základní kameny jejich myšlení v této otázce. V úvodní části se důkladněji podíváme na historii interrupcí, rozdíly v přístupu k nim v jednotlivých lidských epochách a také rozdílných kulturních prostředích. V další kapitole se podrobně podíváme na legislativu, která praxi interrupcí v České republice zaštiťuje. Jindy si v práci poloţíme základní problematické otázky, na které se s odstupem nezaujatého autora pokusíme odpovědět. Jedním s podtitulů této práce je slovo „vize“. Za vizi povaţujme v tomto případě aktuální myšlenkový trust většinové české společnosti v otázce interrupcí. K tomu nám má poslouţit rozsáhlý dotazníkový průzkum, který byl začátkem letošního roku realizován, a který je druhou částí této práce. To, ţe téma je společensky ţivé bylo patrné i na nedávném pochodu Pro ţivot ulicemi Prahy, nebo nedávnou kauzou s fotografiemi potratového zákroku u středních škol, coţ si vyslouţilo velmi ostrou a rozporuplnou reakci lidí v české společnosti.
8
Volba metodologie Tato práce se skládá se dvou hlavních částí – teoretické a praktické – z této skladby se odvíjí také zvolená metodologie sběru dat. První část se snaţí popsat téma interrupcí na základně existující odborné literatury, studií platných zákonných norem a relevantních statistik. Praktická část se na základě dotazníkového šetření snaţí komplexně vystihnout názory současné společnosti na titulní téma. V této části jsem si stanovila určité hypotézy ohledně mínění jednotlivých skupin obyvatel České republice. Hypotézy jsem pak konfrontovala s výsledky vlastního poměrné rozsáhlého dotazníkového šetření.
9
Teoretická část 1 Hesla a medicínská terminologie Na úvod odborné práce je třeba uvést a vysvětlit několik základních pojmů, které se k problematice interrupcí vztahují. Často jde o hesla obecně známá, jindy uţ o odbornější lékařské termíny. Protoţe se řada z nich bude v průběhu práce často opakovat v nejrůznějších souvislostech, je dobré si jejich významy osvětlit a připomenout hned na úvod.
1.1 Vymezení základních pojmů Porod Jde o spontánní, přirozené vypuzení produktu koncepce, nebo jeho vynětí z matky bez ohledu na dobu trvání těhotenství, jestliţe plod dýchá, nebo má některé z následujících známek ţivota: srdeční akci, pulzaci pupečníkových cév, nebo samovolné pohyby kosterního svalstva1.
Potrat Jde o ukončení těhotenství před dosaţením ţivotaschopnosti plodu, to je schopnosti nezávislého mimoděloţního ţivota. Tradičně se usuzovalo, ţe plod dosahuje ţivotaschopnosti ve 28. týdnu těhotenství, coţ odpovídá hmotnosti přibliţně 1000 gramů. Jelikoţ se stále zdokonaluje lékařská péče, někteří odborníci navrhují, aby byla horní hranice potratů stanovena na 20 týdnů staří těhotenství, nebo 500 gramů hmotnosti. U nás se však odborná veřejnost drţí původní definice, ţe za potrat se povaţuje kaţdý mrtvě narozený plod do 28. týdne těhotenství, nebo nelze-li stanovit délku těhotenství, do hmotnosti 999 gramů a do délky 35 centimetrů. Ostatní mrtvě narozené plody se povaţují za mrtvě narozené děti. 2
Umělé přerušení těhotenství, interrupce Jako uměle přerušené těhotenství, někdy téţ interrupce, se označuje potrat způsobený záměrnou činností. Ostatní potraty se pokládají za spontánní. Synonyma umělého přerušení těhotenství: interrupce gravidity, indukovaný nebo arteficiální potrat, provokovaný potrat.
1 2
POHUNKOVÁ D. a kol. Úcta k životu I.: Život nenarozený. Praha: Zvon, 1991. str. 31, ISBN 80-7113-010-9. POHUNKOVÁ D. a kol. Úcta k životu I.: Život nenarozený. Praha: Zvon, 1991. str. 32, ISBN 80-7113-010-9.
10
Pojem terapeutický potrat vyjadřuje nejčastěji umělé přerušení těhotenství provedení ze zdravotních důvodů, čímţ můţe být ohroţení zdraví nebo ţivota ţeny.3
1.2 Druhy umělého přerušení těhotenství Miniinterrupce Jde forma umělého přerušení těhotenství do 45. dne těhotenství u ţen, které nerodily, a do 55. dne u ţen, které za sebou jiţ porod mají. Díky krátké době gravidity jde o nejméně rizikový druh interrupce. Jde o nenáročný zákrok tzv. jednodenní chirurgie, pacientka je propuštěna domů ještě v den zákroku. Plodové vejce spolu s těhotensky změněnou děloţní sliznicí jsou pomocí podtlaku odsáty z dutiny těhotné dělohy4.
Interrupce od 8. do 12. týdne těhotenství Oproti miniinterrupci jde o závaţnější zákrok, který vyţaduje poměrně velké roztaţení děloţního hrdla. Stojí kolem čtyř tisíc korun. Po rozšíření hrdla následuje vyprázdnění dělohy nejčastěji pomocí kanyly a tupé kyrety (zahnutý nůţ), po devátém týdnů těhotenství se vyuţívají také potratové kleště. Zákrok se provádí v celkové anestezii. Poměrně mladou alternativou chirurgického umělého přerušení v prvním trimestru je podání speciálního léku RU-486, který ţeně vyvolá samovolný potrat5.
Interrupce po 12. týdnu těhotenství Přerušení těhotenství po 12. týdnu je dle platné legislativy moţné pouze na základě zdravotní indikace, tedy je-li ohroţen ţivot ţeny nebo je prokázáno těţké poškození plodu, nebo ţe plod není schopen ţivota. Tyto potraty jsou u nás prováděny jen výjimečně, protoţe sebou nesou velké zdravotní riziko. Proto se taky jejich realizace koncentruje pouze do větších zdravotnických zařízení (krajské či fakultní nemocnice), kde na podobné zákroky mají zázemí a mají s nimi také zkušenosti. Lékaři také připouští, ţe pro tento zákrok ještě nebyla vynalezena ideální metoda, která by v sobě zaručovala bezpečnost, rychlost a co nejmenší dopad na psychiku ţeny. V Česku se jiţ prakticky nepouţívá metoda menším císařským řezem a ani metoda, kdy se punkční jehlou odsála většina amniové tekutiny a místo ní byl do dělohy vstříknout roztok kuchyňské soli. Dnes se nejčastěji vyuţívají prostaglandiny, látky, 3
POHUNKOVÁ D. a kol. Úcta k životu I.: Život nenarozený. Praha: Zvon, 1991. str. 32, ISBN 80-7113-010-9. BAHOUNEK, T. J. a FUKALOVÁ, D. Čtyři pohledy na interrupci. Ostrava: Key Publishing, 2007, str. 10, ISBN 978-80-87071-09-0. 5 BAHOUNEK, T. J. a FUKALOVÁ, D. Čtyři pohledy na interrupci. Ostrava: Key Publishing, 2007, str. 14, ISBN 978-80-87071-09-0. 4
11
které vyvolají umělý potrat. Po něm je třeba dutinu děloţní instrumentálně vyčistit. Zákrok nese celou řadu zdravotních rizik. Tento zákrok ale plně hradí pojišťovny.
1.3 Prenatální vývoj Je proces, během kterého se dítě vyvíjí z jedné buňky od početí k embryu a později plodu. Toto období trvá zpravidla od prvního do 40. týdne těhotenství. První měsíc - zygota se během 24 hodin rozdělí a další dělení následují v několikahodinových intervalech. Embryo postupuje vejcovodem k děloze, kam doputuje ve stáří 4 aţ 5 dnů. V té době má asi sto buněk. Na děloţní sliznici se přichytí asi 6. den. Základy mozku, míchy a nervových uzlin jsou vytvořeny 20. den vývoje. Srdce začíná fungovat 21. aţ 22. den. 28. den jsou zaloţeny základy obratlů, lebečních kostí, svalů a začínají být zřetelné základy očí, uší, rukou a nohou. Embryo staré pouhý měsíc je zhruba 10.000krát větší neţ původní oplozené vejce a rychle se dále vyvíjí. Druhý měsíc - 40. den vývoje začínají být zřetelné prsty na končetinách a je moţné zaznamenat mozkové vlny. Mozek kontroluje na čtyřicet základů kosterních svalů, nervy prorůstají do základů vnitřních orgánů. Formují se čelisti se základy zubů. Koncem měsíce ţaludek vytváří ţaludeční šťávu a začaly fungovat ledviny. V 8. týdnu se vyvíjejícímu dítěti začíná říkat "plod". Do 8. týdne těhotenství se provádí tzv. miniinterrupce. Třetí měsíc - na kůţi jsou vytvořeny papilární linie podmiňující jedinečné otisky prstů. Oční víčka srůstají, aby chránila vyvíjející se oči plodu, které jsou jiţ citlivé na světlo a otevřou se znovu koncem 7. měsíce. Koncem 12. týdne jiţ fungují všechny orgány a orgánové systémy a v dalším období plod vlastně dál roste. Do 12. týdne těhotenství lze podle platné legislativy přerušit těhotenství, usmrtit plod v lůně matky na její ţádost. Čtvrtý měsíc - v 16. týdnu měří asi 14 cm a váţí okolo 200 gramů. Slyší, vnímá matčin hlas a tlukot jejího srdce, ale i vnější zvuky. Děloha se rozpíná natolik, ţe matka začíná vnímat pohyby dítěte. Pupečník spojující dítě s placentou je malý technický zázrak, který přepraví denně 284 litrů krve. Celkové mnoţství krve jím proteče za třicet vteřin. Pátý a šestý měsíc - uplynula polovina těhotenství. Dítě měří asi 20 cm a váţí okolo 450 gramů. Zazní-li zvláště silný nebo znepokojující zvuk, reaguje rychlým pohybem. Díky pokročilé lékařské péči je jiţ dítě moţné zachránit, dojde-li k předčasnému porodu. Koncem 24. týdne fungují koţní potní a mazové ţlázy. Jemnou kůţi dítěte chrání před vlivem amniové tekutiny zvláštní tukový povlak - mázek. Do 24. týdne těhotenství lze podle platné legislativy přerušit těhotenství, svědčí-li pro umělé přerušení těhotenství genetické důvody. 12
Sedmý a osmý měsíc - mozek dítěte jiţ má tolik buněk, kolik jich bude mít při porodu. Dítě vyuţívá čtyři smysly - zrak, sluch, chuť a hmat. Do podkoţního vaziva se začíná ukládat tuk jako izolace i jako zásoba energie. Plynule se zvyšuje tvorba protilátek. Dítě spolyká nejméně čtyři litry amniové tekutiny denně. Často má škytavku. Čirá amniová tekutina se kaţdých 24 hodin asi osmkrát vymění. Devátý měsíc - srdce přečerpá 1136 litrů krve denně. Ke konci tohoto měsíce je dítě připraveno na porod, který je navozen zvláštním signálním řetězcem řízeným mozkem dítěte. Devět měsíců po porodu se ještě dělí mozkové buňky a dozrávají smyslové orgány.6
6
Hnutí Pro život: Vývoj člověka [online]. 2. 6. 2006 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://prolife.cz/ ?a=35&id = 70
13
2 Historie interrupcí ve světě, v ČSR a České republice 2.1 Vývoj ve světě Otázka interrupcí není ve světě ţádnou novinkou. Zdokumentované snahy ovlivnit těhotenství ţeny sahají do období hluboko před naším letopočtem. Přístupy se v historii navíc výrazně liší podle kultury jednotlivých společenství a jejich náboţenství. 2.1.1
Starověk První pokusy uměle ovlivnit, respektive přerušit těhotenství ţeny, se datují uţ do
období raného starověku. Přesto nelze říci, ţe by v tomto období bylo provádění interrupcí něčím běţným. Starověká společenství, Egypťané, Peršané, či později i Řekové a další, se i se svými poměrně vyspělými lékařskými znalostmi velmi dobře uvědomovali, ţe proces umělého přerušení těhotenství můţe být pro ţenu smrtelnými rizikem. „Nejčastější metodou, jak těhotenství uměle přerušit bylo podání jedu matce a to v takovém mnoţství, aby zahubilo jen nenarozené dítě. Často se ale stávalo, ţe zemřela i matka.“7 Tamní společenství proto vyuţívala jinou, zřejmě ještě krutější metodu, jak populační vývoj korigovat, kvůli obavám o zdraví ţeny sice neprováděla nitroděloţní přerušení, nechtěné dítě proto usmrcovala aţ po jeho narození, coţ je takzvaná infancitida. Podobné výjevy jsou známé především z militantnějších národů. V nich čekala smrt po narození především děvčata, která se nehodila na vojenskou sluţbu či méně zdatné, nebo tělesné postiţené chlapce. Touto smrtící selekcí proslul třeba řecký městský stát Sparta.
2.1.2 Příchod křesťanství Zcela nový směr přichází aţ s příchodem křesťanství, v rámci něhoţ se umělý zásah do těhotenství povaţuje za hřích. „I v dobách, kdy její otcové diskutovali ještě o tom, „kdy nastává oţivení“, církev naprosto jasně zavrhovala umělý potrat a zabíjení dětí. Hřích potratu byl trestán aţ sedmi lety veřejného pokání. Pokání bylo ještě přísnější po potratu dítěte, jehoţ pohyby uţ matka cítila.“8 V té době bylo totiţ jinak velmi obtíţné prokazovat skutečné těhotenství, případně diskutovat o tom, kdy začíná ţivot, protoţe lékařské diagnostické nástroje prakticky neexistovaly. Proto se často uváděl za směrodatnou hranici moment, kdy se
7
WILLKE, John a WILLKE, Barbara. Člověkem od početí. Český Těšín: Cor Jesu, 1993. str. 18, ISBN 618-3908988-14. 8 WILLKE, John a WILLKE, Barbara. Člověkem od početí. Český Těšín: Cor Jesu, 1993. str. 19, ISBN 618-3908988-14.
14
nenarozené dítě v těle matky začalo prokazatelně hýbat. Přesto se historikové vesměs shodují, ţe v průběhu středověku nebyl odsouzen velký počet „potratářů“, případně ţen, které dobrovolně potratem prošly. To bylo výsledkem především oné obtíţné prokazatelnosti samotného těhotenství. „Aţ do nedávné doby byly jediným důkazem těhotenství pohyby plodu, nebo jeho srdeční ozvy, coţ bylo moţné určit ve čtvrtém aţ pátém měsíci těhotenství. Po potratu se poţadoval jako důkaz toho, ţe matka byla těhotná, tělo mrtvého dítěte. Takový důkaz byl ale málokdy k dispozici. Proto nemohl být zločin prokázán.“9
2.1.3 Novověk O další výrazné etapě, která přinesla změny ve sféře interrupcí, bylo 19. století. Zde se promítla osvícenská vlna a především průmyslová revoluce, která znamenala zcela revoluční změny v chování lidí. Lidé začali být mobilní, „svobodní“, začala vznikat stále silnější vrstva podnikatelů, řemeslníků a vrstva bohaté a nezávislé burţoazie. Na tyto změny navazovalo i hnutí, které velmi zvolna měnilo i postavení ţen ve společnosti. Přesto, ţe většina zemí byla stále velmi katolicky (popř. protestantsky) zaloţena a potraty formálně stále představovaly těţký zločin a hřích, jejich počty podle historických prací začaly prudce růst. Svůj podíl na tom měly také nové techniky potratu, které lékaři ale hlavně pokoutní „potratáři“ realizovali. „Někdy po roce 1750 byly zavedeny nové způsoby vyvolání potratu. Byla to nová technologie, při níţ byly zaváděny skrze děloţní krček do dělohy předměty, aby byl vyvolán potrat. Bylo to také dost riskantní pro matku, ale mnohem bezpečnější neţ původní staré metody.“10 Jiní historikové popisují metody potratu v období před průmyslovým věkem, jako spektrum nejrůznějších lékařských i spiritualistických metod. „Techniky potratu byly vysoce rozmanité a zahrnovaly nejrůznější chemické látky, magii, mechanické prostředky, pouţívání vnějšího tepla, usilovné fyzické aktivity, jako údery do těla či hladovění.“11 Za abortiva, tedy prostředky vyvolávající potrat, se pouţívala v preindustriálních společenstvech celá řada nejrůznějších látek, a to od látek zcela neškodných aţ po látky vyloţeně toxické. Je třeba známo, ţe se pro tento účel pouţíval zvláště v Jiţní Americe například hašiš, jinde třeba
9
WILLKE, John a WILLKE, Barbara. Člověkem od početí. Český Těšín: Cor Jesu, 1993. str. 19, ISBN 618-3908988-14. 10 WILLKE, John a WILLKE, Barbara. Člověkem od početí. Český Těšín: Cor Jesu, 1993. str. 20, ISBN 618-3908988-14. 11 POHUNKOVÁ D. a kol. Úcta k životu I.: Život nenarozený. Praha: Zvon, 1991. str. 66, ISBN 80-7113-010-9.
15
„mýdlo na praní, horký gin smíšený s hustým inkoustem, manganistan draselný, projímadla, terpentýn, ricinový olej, křen, hořká sůl, čpavek, hořčice a opium.“12 V průběhu 19. století vědci také přišli s přesněji popsaným procesem „početí“ dítěte. Paradoxně právě z tohoto ryze vědeckého poznání, ze kterého vyplynulo, jakým způsobem je dítě počato a podle nichţ tak ţivot dítěte nezačíná první pohyby, ale samotným procesem početí, vzešla další vlna protipotratové iniciativy (tedy uţ nikoliv jen z tábora náboţenského). Například britský parlament na tato zjištění reagoval jiţ v roce 1869, kdyţ problematiku interrupcí zakotvil do „Zákona o trestných činech proti osobě“13, který trestal potrat jiţ od okamţiku početí. Připomeňme, ţe do této doby se nenarozené dítě zákonem „chránilo“ aţ od doby, kdy byly zřejmé jeho ţivotní funkce a fyzické pohyby. Ve stejné době, tedy na přelomu 19. a 20. století probíhala téţ diskuse, zvláště ve Spojených státech amerických, v rámci kterých celé téma pojímaly i z opačné strany, to znamená kritikou protipotratových zákonů. Tato diskuse vycházela z jednoduché premisy – čímţ byly především práva ţeny a starost o její zdraví. Ve zjednodušené formulaci tento názorový proud, představovaný většinou právníky, soudci, ale také některými lékaři, vycházel z myšlenky, ţe lékařské operace byly také nebezpečné, ale zakázány nebyly. Tím chtěli říci, ţe stejně tak potraty, jen proto, ţe představují zdravotní riziko, by neměly být zákonem zakázány.14 Ve své podstatě ale šlo především o spor, jestli by ţeny za podstoupení takového zákroku měly být trestány, či nikoliv. Obecně se dá říci, ţe oba hlavní názorové proudy i po ostrých polemikách docházely ke shodnému závěru, ţe přímo ţena by za takový čin trestána být spíše neměla. Větší vinu protipotratoví aktivisté především kladou na tzv. potratáře, tedy na lékaře a jiné pokoutné lékaře, kteří samotný úkon umělého přerušení v rozporu se zákony provádí.
2.1.4 Druhá polovina 20. století a současnost Podobný přístup uchovává většina světových vyspělých států nejčastěji do poloviny dvacátého století. Potraty jsou vesměs zakázány zákonem, dominuje katolický a jiný náboţenský diskurs, v určitých případech umělé přerušení těhotenství umoţňují národní zákony pouze v krajních případech, kdy lze argumentovat závaţnými zdravotními důvody a jinou neblahou situací matky. Tato vesměs ostrá doktrína se ale po druhé světové válce začíná 12
Tamtéţ WILLKE, John a WILLKE, Barbara. Člověkem od početí. Český Těšín: Cor Jesu, 1993. str. 21, ISBN 618-3908988-14. 14 WILLKE, John a WILLKE, Barbara. Člověkem od početí. Český Těšín: Cor Jesu, 1993. str. 22, ISBN 618-3908988-14. 13
16
postupně stále více rozvolňovat a přichází období postupné liberalizace potratových pravidel. Směr v tomto ohledu nejvíce udávaly Spojené státy. V USA po dobu její dvousetleté historie bylo vyvíjející se dítě v matčině lůně chráněno zákonem. Avšak v roce 1967 první stát v USA uzákonil potrat pro několik málo těţkých případů. Skutečný zlom přichází v roce 1973. Toto datum je často uváděno aktivistickými protipotratovými hnutími, jako černý rok v dějinách interrupcí. Tohoto roku Nejvyšší soud USA rozhodl, ţe po dobu, kdy je dítě v děloze matky, je majetkem matky. Na základě toho byla uzákoněna ve všech padesáti státech USA moţnost těhotenství přerušit a to z jakéhokoliv důvodu po celých devět měsíců těhotenství, avšak pod podmínkou, ţe potrat vykoná oprávněný lékař.15 Dodnes sice existuje v USA na toto téma velmi bojovná debata, která se čas od času silně vyhrotí i v prezidentských volebních kampaních. Především z kruhů konzervativního křídla republikánské strany je občas slyšet volání po přísnějších pravidlech pro potraty. Avšak doposud vţdy převládl na federální úrovni princip osobních svobod matky, která má právo o svém těhotenství prakticky neomezeně moţnost rozhodovat. Vychází to z tradic americké kultury, „v níţ je právo dospělého svéprávného člověka kontrolovat a činit rozhodnutí ve věcech, které se ho týkají, kladeno na vysoký stupeň právní hierarchie.“16 Podobně tomu je i v dalších zemích, byť podmínky samotného „legálního“ přerušení těhotenství se v jednotlivých zemích liší, nastavení podmínek se navíc v mnoha státech dále vyvíjí. Pochopitelně platí, ţe liberální koncept interrupcí je podroben tvrdší kritice v zemích se silnou náboţenskou tradicí. To je patrné především v silně katolickém Polsku, či Irsku, v jiných zeměpisných „šířkách“ pak třeba v muslimských zemích.17
2.2 Vývoj v ČSR a ČR 2.2.1 Rakousko–Uhersko a První republika Otázka interrupcí v českých zemích se výrazně nelišila od jiných evropských národů. V období silně katolické Habsburské monarchie (později Rakouska-Uherska) bylo umělé přerušení těhotenství zcela zakázanou praktikou, která však aţ do poloviny 19. století nebyla zákonem nijak upravena. Povaţovala se však za zcela nepřípustnou praktikou, která byla tehdejšími katolickými inkvizitory tvrdě trestána. Jasná pravidla se však do zákona dostala aţ 15
WILLKE, John a WILLKE, Barbara. Člověkem od početí. Český Těšín: Cor Jesu, 1993. str. 5, ISBN 618-3908988-14. 16 PEKÁRKOVÁ M., PRIMUSOVÁ H., UZEL R. Potrat ano-ne: aneb Na pokraji života. Praha: Grada Publishing, 2000. str. 26, ISBN 80-7169-922-5. 17 WILLKE, John a WILLKE, Barbara. Člověkem od početí. Český Těšín: Cor Jesu, 1993. str. 6, ISBN 618-3908988-14.
17
v 19. století. Aţ §114-148 trestního zákon č. 117 z roku 1852 (platil na našem území aţ do roku 1950) pojednávaly o tzv. „vyhnání plodu“. „Zákon byl značně restriktivní a odpovídal úrovni obdobných zákonů jiných evropských zemí vzniklých ve stejné době. Jak vyplývá z komentáře k §144 v úřední sbírce 77/20, jedinou výjimkou ze zamítavého stanoviska zákona byla situace „krajní nouze“, kdy lékař mohl provést potrat, pokud byl nevyhnutelný pro zachování ţivota ţeny.“18 I po vzniku samostatného Československa se zákonná norma ohledně potratů neměnila a i v praxi fungovala velmi striktní pravidla umoţňující umělé přerušení těhotenství jen ve skutečně krajích situacích, kdy ţeně hrozila bezprostředně ztráta ţivota. Zde je moţná zajímavé podotknout, ţe v regionu východní Evropy této doby byl co do potratové politiky paradoxně moţná vůbec nejliberálnější čerstvě vzniknuvší Sovětský svaz, kdyţ uţ v roce 1920 zavedl moţnost interrupce na přání ţeny.19 V roce 1936 však přišla novela těchto pravidel, která uţ moţnosti potratu v Sovětském svazu zatíţila větší mírou restrikcí a o potratu uţ například nerozhodovala jen ţena samotná, ale i speciální „lidová“ komise.
2.2.2 Období po 2. světové válce Podobně také v poválečném Československu, respektive v období po únorovém převratu v roce 1948, dochází v této oblasti k jistým legislativním změnám. V roce 1950 byl tak například vyhlášen trestní zákon č. 86, který pojednával v §218 o „usmrcení lidského plodu“. Jeho stanovisko k uměle přerušenému těhotenství bylo mnohem liberálnější oproti starému „rakouskému“ zákonu. Jednak v tom smyslu, ţe sníţil trestní postih těhotné ţeny, jednak proto, ţe zavedl zdravotnickou a eugenickou indikaci k přerušení těhotenství. Československé zákonodárství zde bylo pochopitelně podstatně pod vlivem sovětské právní úpravy.20 Dalo by se tak říci, ţe zákon sice v obecné rovině trestal usmrcení lidského plodu, stanovil však beztrestnost pro lékařskou a eugenickou indikaci. Podle nového zákona byl tak lékař oprávněn provést přerušení těhotenství, pokud jiný (úřední) lékař zjistil, ţe by donošení plodu, nebo porod váţně ohrozily ţivot těhotné ţeny, nebo jí způsobily těţkou trvalou poruchu zdraví.21
18
POHUNKOVÁ D. a kol. Úcta k životu I.: Život nenarozený. Praha: Zvon, 1991. str. 67, ISBN 80-7113-010-9. POHUNKOVÁ D. a kol. Úcta k životu I.: Život nenarozený. Praha: Zvon, 1991. str. 64, ISBN 80-7113-010-9. 20 ČERNÝ, Milan a SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní úprava umělého přerušení těhotenství. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. str. 15, ISBN 80-86432-60-2. 21 POHUNKOVÁ D. a kol. Úcta k životu I.: Život nenarozený. Praha: Zvon, 1991. str. 67, ISBN 80-7113-010-9. 19
18
Další změna „potratových zákonů“ na sebe nenechala dlouho čekat. Uţ v roce 1957 vstoupil v platnost zákon č. 68 O umělém přerušení těhotenství, který nastavil otázku regulace porodnosti v Československu na více jak dvacet let. Úpravu nové znění zákona odůvodňovalo takto: „v zájmu dalšího rozšíření péče o zdravý vývoj rodiny, ohroţované škodami způsobenými při umělém přerušení těhotenství na zdraví a ţivotech ţen zákroky nesvědomitých osob a mimo zdravotnická zařízení.“22 Kromě zdravotnické indikace (§ 3), tedy zdravotnických hrozeb a rizik, zavedl tento zákon široké sociální indikace (tzv. jiné důvody zvláštního zřetele hodné). Provedení výkonu bylo povoleno se souhlasem těhotné jen v lůţkovém zdravotnickém zařízení. O ţádosti ţeny posléze rozhodovaly také zvláštní „interrupční“ komise. Ty pak často posuzovaly důvodnost takové ţádosti a přihlíţely například k hmotnému zajištění dítěte, nebo rodinnému stavu apod. Další zásadní změnou proti znění předchozích zákonů je beztrestnost samotné ţeny, při zachování plného trestního postihu pachatele, ať uţ toho, který výkon provádí, nebo toho, který k němu navádí, nebo napomáhá.23 Lékařské odhady za platnosti trestního zákona z roku 1950 hovořily o tom, ţe průměrný počet ročně provedených potratů byl kolem 100 tisíc24, přičemţ počet případů stíhaných potratů činil jen asi jedno procento. Nová právní úprava z roku 1957 do určité míry odstranila zábrany ve stíhání této trestné činnosti, zároveň však vytvořila předpoklady pro pronikavý růst počtu legálních případů umělého přerušení těhotenství.25 To do určité míry potvrzují i oficiální data z prvních zkoumaných let. Zatímco v letech 1960 aţ 1964 statistikové evidují v průměru 61 327 umělých přerušení těhotenství, v následujícím období v letech 1965 aţ 1969 to bylo uţ více jak 68 tisíc26. Právní úprava z roku 1957 vycházela z těchto základních principů27: Ochrana ţeny před poškozením zdraví, popřípadě úmrtím zásahy neodbornými a nelegálními 22
ČERNÝ, Milan a SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní úprava umělého přerušení těhotenství. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. str. 15, ISBN 80-86432-60-2. 23 POHUNKOVÁ D. a kol. Úcta k životu I.: Život nenarozený. Praha: Zvon, 1991. str. 67, ISBN 80-7113-010-9. 24 Jde o tehdy uváděné odhady lékařskou obcí, úplná evidence a statistika potratů byla v Československu zavedena až v roce 1958 nabytím účinnosti zákona o potratech č. 68/1957 Sb. In. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Vývoj potratovosti v České republice: Ročník 2004. Praha: ČSÚ, 2004. ISBN 80-250-0825-8. 25 ČERNÝ, Milan a SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní úprava umělého přerušení těhotenství. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. str. 15, ISBN 80-86432-60-2. 26 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Vývoj potratovosti v České republice: Ročník 2004. Praha: ČSÚ, 2004. ISBN 80-250-0825-8. 27 ČERNÝ, Milan a SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní úprava umělého přerušení těhotenství. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. str. 16, ISBN 80-86432-60-2.
19
Prioritní ochrana zdraví ţeny před zrozením dítěte Nenahraditelný souhlas ţeny k umělému přerušení těhotenství Provedení umělého těhotenství na ţádost ţeny po předchozím povolení v komisi, k tomu účelu zřízení, ze zdravotních a jiných důleţitých důvodů hodných zvláštního zřetele Umělé přerušení těhotenství není léčebně preventivní péčí K drobnějším úpravám v potratové legislativě dochází v roce 1961, kdy byly §4-6 zrušeny a nahrazeny §227-229 trestního zákona č. 140/1961 Sb. Kromě některých malých změn se v nich nově doslova upřednostňuje trestní postih osoby, která uměle přeruší těhotenství bez souhlasu těhotné ţeny. Také podrobnosti, které se týkaly organizace komisí, jejich činnosti a „jiných důvodů zvláštního zřetele hodných“, byly řešeny ve zvláštních vyhláškách ministerstva zdravotnictví. V průběhu 20 let působení zákona se prováděcí nařízení několikrát změnilo.28
2.2.3 Interrupční komise Pro toto období byly nejpříznačnějším fenoménem právě ony interrupční komise, které do určité míry ovlivňovaly celou praxi umělých potratů a společenský náhled na ně. „V této době byly zřízeny okresní interrupční komise, které zpočátku byly uţšími komisemi zdravotnických komisí. Po úpravě v 60. letech se staly správními komisemi okresních národních výborů, jejichţ předsedou byl poslanec příslušného národního výboru, zpravidla ze členů zdravotní a sociální komise. Dalším členem byl někdo z řad pracovníků, kteří působili v oblasti péče o rodinu a mládeţ (tj. sociálních pracovníků, psychologů, sociologů apod.). Třetím členem byl lékař, a to vedoucí ţenského oddělení nemocnice s poliklinikou, nebo polikliniky. Obdobně se zřizovala při krajském národním výboru krajské interrupční komise, která byla rovněţ tříčlenná a rozhodovala o odvolání proti rozhodnutí okresních interrupčních komisí.“29 Principy činnosti těchto komisí a další podrobnosti rozpracovávají interrupční zákon z roku 1957, potom byly zakotveny v prováděcích předpisech, které byly opakovaně novelizovány. V nich se promítaly společenské potřeby jednotlivých časových údobí, zejména v důvodech povolení umělého přerušení těhotenství a v postavení a činnosti interrupčních komisí. Zároveň bylo nutné reagovat na medicínské poţadavky, které se postupem doby 28
POHUNKOVÁ D. a kol. Úcta k životu I.: Život nenarozený. Praha: Zvon, 1991. str. 67, ISBN 80-7113-010-9. ČERNÝ, Milan a SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní úprava umělého přerušení těhotenství. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. str. 16, ISBN 80-86432-60-2. 29
20
podstatně měnily. K významnějším úpravám došlo zejména vyhláškami, č. 246/1957 Ú. 1. a č. 104/1961 Sb., vládními nařízeními č. 126/1962 Sb. a č. 54/1966 Sb. a vyhláškami č. 71/1973 Sb. a č. 80/1980 Sb. Činnost komisí byla usměrňována řadou opatření vlády, například usnesením vlády ČSR č. 110/1973 Sb.30 Avšak s dalšími lety se existence těchto komisí začala ukazovat jako velmi problematická. A to nejen jejich činnost, ale i samotná existence interrupčních komisí národních výborů. Jak statistiky ukázaly, vyřizovaly tyto komise více neţ 95 procent všech ţádostí kladně. Přitom se nejednalo o malé mnoţství případů, například v České republice bylo v roce 1983 povoleno 75 037 ţádostí o umělý potrat.
31
Projednávání ţádostí a s tím
související zjišťování skutkových podkladů bylo administrativně i časově náročné. Tříčlenné interrupční komise zasedaly jednou aţ dvakrát týdně. Stejně tak bylo náročné organizační zabezpečení komisí a jejich metodické zázemí. Ukázalo se, ţe tyto komise nebyly schopny analyzovat důvody ţádostí o umělé přerušení těhotenství ani řešit osobní problémy ţadatelek, přesto byl jejich ortel závazný a „svatý“. Navíc se jasně ukázalo, ţe samotná existence těchto komisí bránila rozšíření nových metod provádění interrupcí – tzv. miniinterrupcí. Ty vyţadují, aby časový interval od početí k provedení úkony byl co nejkratší. Miniinterrupce mají menší riziko zdravotních následků, zejména neplodnosti: zatímco komplikace při umělém přerušení těhotenství tradičními metodami se pohybovaly mezi 20 aţ 30 procenty, při miniinterrupcích se vyskytovaly v průměru pouze u 4,4 procenta ţen.32 Zlepšující se genetické poradenství vytvořilo předpoklady, aby v důsledku včasného záchytu nepřicházely na svět zdravotně těţce postiţené děti, o něţ musí společnost dlouhodobě pečovat. Proto směr vývoje v realizaci umělého přerušení těhotenství vedl k tomu, aby časový interval k provedení výkonu byl co moţná nejkratší, a aby ţena mohla ve větší míře rozhodovat o svém těhotenství i o svých intimních a osobních problémech. V této logice však komise představovaly velkou komplikaci, který proces umělého přerušení těhotenství výrazně zdrţovaly.
30
ČERNÝ, Milan a SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní úprava umělého přerušení těhotenství. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. str. 16, ISBN 80-86432-60-2. 31 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Vývoj potratovosti v České republice: Ročník 2004. Praha: ČSÚ, 2004. viz Přílohová část Tab. 1, ISBN 80-250-0825-8 32 ČERNÝ, Milan a SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní úprava umělého přerušení těhotenství. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. str. 18, ISBN 80-86432-60-2.
21
2.2.4 80. léta V polovině osmdesátých let bylo jasné, ţe tomuto vývoji v péči o ţenu je třeba přizpůsobit i československé právní normy. Stalo se tak v roce 1986, kdy vyšla novela zákona liberalizující přerušení těhotenství na ţádost ţeny.33 V souladu s vytvořenými moţnostmi pro zlepšení klinické praxe při provádění interrupcí bylo navrţeno, aby dosud platný zákon z roku 1957 o umělém přerušení těhotenství byl zrušen a nahrazen novým zákonem, který by uţ nebyl brzdou při zavádění nových metod šetřících zdraví ţen a dětí. Navíc bylo třeba přihlédnout k tomu, ţe tendence k liberalizaci zákonodárství regulujícího právní reţim umělého přerušení těhotenství se v těchto letech výrazně projevily na celém světě. Nejpodstatnější změny byly v té době provedeny v Evropě v Rakousku, Francii, Itálii, Švédsku, Norsku a Dánsku, kde byl vliv státu vyloučen a umoţněna svobodná volba ţeny, zda chce mít dítě. Jen ve třech tzv. socialistických zemích v Rumunsku, Maďarsku a v Československu nebyly do té doby provedeny změny zásadnějšího rázu. V SSSR, NDR a Polsku (byť ve velmi omezené formě), či třeba na Kubě se uţ prováděly umělé přerušení těhotenství podle přání ţeny, nebránily-li tomu zdravotní důvody. Z těchto příčin tehdejší republikové zákonodárné sbory přikročily k přijetí nové právní úpravy, jeţ byla vtělena do zákona č. 66/1986 Sb. a do vyhlášky ministerstva zdravotnictví ČSR č. 75/1986 Sb.34 Aplikace těchto velmi liberálních principů se projevovaly v nejextrémnější podobě třeba v Sovětském svazu, Bulharsku, či Rumunsku. Umoţnění umělého přerušení těhotenství znamenalo v těchto zemích přímo explozi případů legálních interrupcí. V některých letech zde byl dokonce počet interrupcí aţ čtyřnásobný ve srovnání s počtem porodů35. Je zřejmé, ţe k tomu stavu přispěla také tamní absence jednoduchých forem antikoncepce. Právní úprava z roku 1986, která prakticky v nezměněné podobě platí dodnes, ovlivnila i v Československu zásadním způsobem vývoj interrupcí a také společenské mínění tohoto tématu. Je třeba říci, ţe zavedení nových norem, které ţeně dávají zásadní prostor pro svobodné rozhodnutí, co se svým nenarozeným potomkem, i zde ve svých prvních letech platnosti znamenalo raketový růst počtu legálních potratů (tedy alespoň dle oficiálních
33
POHUNKOVÁ D. a kol. Úcta k životu I.: Život nenarozený. Praha: Zvon, 1991. str. 67-74, ISBN 80-7113010-9. 34 ČERNÝ, Milan a SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní úprava umělého přerušení těhotenství. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. str. 18, ISBN 80-86432-60-2. 35 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Vývoj potratovosti v České republice: Ročník 2004. Praha: ČSÚ, 2004. str. 7, ISBN 80-250-0825-8.
22
statistik. Srovnání je třeba brát s mírnou tolerancí, protoţe je zřejmé, ţe před rokem 1986 stále řada ţen vyhledávala neoficiální a tedy nelegální formu umělé vyvolaných potratů, tak aby se vyhnuly veřejnému „zájmu“ ze strany potratových komisí). Zatímco v roce 1986, tedy v posledním roce platnosti staré právní úpravy z roku 1957, statistický úřad evidoval 83 564 případů umělého přerušení těhotenství. Uţ o rok později v roce 1987, kdy vešla v platnost nová pravidla, úřady evidovaly případů umělého přerušení těhotenství přes 109 tisíc.36 Meziročně se tedy počet interrupcí zvýšil asi o 30 procent. Přes tento značný růst, který pokračoval celou druhou polovinu 80. let minulého století, se celkový počet potratů v Československou nebo v samostatné České republice nikdy nepřehoupl přes počet porodů. V porovnání s počtem porodů dosáhl počet potratů u nás maxima v letech 1988 (97,1 potratů na 100 porodů), 1989 (98,2) a 1990 (96,2 na 100 porodů). Přesto v porovnání s evropským průměrem byl počet potratů a v tom i interrupcí v Česku vysoký. Jak je výše uvedeno, obdobím s nejvyšší potratovostí byla druhá polovina osmdesátých let minulého století. V této době značně zesláblo pronatalitní populační klima37 (tedy klima vhodné pro rození velkého počtu dětí) tolik příznačné pro velmi „plodné“ 70. léta. Mix měnících se geopolitických vazeb spolu se stále zhoršující se ekonomickou a politickou situací v socialistickém Československu přinutil řadu lidí opouštět své myšlenky na zakládání rodin s dětmi, na druhé straně metody antikoncepce stagnovaly a umělá přerušení těhotenství, která zákon povoloval, se tak stala velmi rozšířeným prostředkem obrany před nechtěnými porody.
2.2.5 90. léta 20. století a současnost V 90. letech se však situace měnila k lepšímu. Od sametové revoluce z podzimu 1989 se počet interrupcí začíná pozvolna sniţovat. Ještě v roce 1990 byl počet případů umělého přerušení těhotenství poměrně vysoký, tento rok úřady evidují přes 111 tisíc případů interrupce. Vysoké číslo je způsobeno jistou setrvačností a také jistými sociálními „nejistotami“ způsobenými politickým převratem. Uţ v roce 1995 je však toto číslo méně neţ poloviční, počet interrupcí statistikové spočítali na 49 tisíc.38 I přes stále platící liberální legislativu, která ţeně nestaví do cesty mnoho překáţek v cestě k vlastnímu rozhodnutí o
36
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Vývoj potratovosti v České republice: Ročník 2004. Praha: ČSÚ, 2004. viz Přílohová část Tab. 1, ISBN 80-250-0825-8. 37 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Vývoj potratovosti v České republice: Ročník 2004. Praha: ČSÚ, 2004. str. 7, ISBN 80-250-0825-8. 38 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Vývoj potratovosti v České republice: Ročník 2004. Praha: ČSÚ, 2004. viz Přílohová část Tab. 1, ISBN 80-250-0825-8.
23
interrupci, se i nadále počet případů umělého přerušení těhotenství v České republice sniţuje. Posledním oficiálním číslem, které shromáţdil Český statistický úřad je z roku 2010 v rámci své kaţdoroční Demografické ročenky. Vyplývá z ní, ţe během tohoto roku v Česku úřad evidoval 23 99839 případů umělého přerušení těhotenství, coţ je asi o šest set případů méně neţ v roce předešlém a asi o 1760 případů méně neţ v roce 2008. Jen pro doplnění a srovnání se v roce 2010 v České republice narodilo přes 117 tisíc ţivých dětí. Není snadné objektivně říci, zda takové číslo počtu interrupcí je stále nepřiměřeně vysoké, či jde o jakýsi akceptovatelný „standard“, ale v kontextu mezinárodních poměrů a při pohledu na historii umělých potratů v českých zemích je vidět, ţe i při absenci restriktivní potratové legislativy v současné společnosti funguje jakási autoregulace umělého přerušování těhotenství, která tento jev dokáţe částečně potlačovat, či ho alespoň udrţovat v poměrně mírných počtech. Počet interrupcí sice uţ neklesá nikterak explosivním tempem, ale významný je samotný fakt, ţe aţ na období jisté stagnace v letech 2007 aţ 2008 celkový počet interrupcí klesá nepřetrţitě jiţ 20 let v kuse. Určitě za to mohou poměrně příznivé sociálněekonomické podmínky (zajímavé je, ţe ani vysoká míra nezaměstnanosti a jiné negativní ekonomické okolnosti z let 2009 a 201040 se do počtu interrupcí nikterak negativně nepromítly, jak potvrzují data MPSV a ČSÚ41). Svou hlaví úlohu na tomto poměrně utěšeném stavu bude mít poměrně vysoká úroveň antikoncepčních prostředků a jejich dobrá dostupnost, stejně jako fungující informační a vzdělávací kampaně na školách či v médiích.
39
Demografická ročenka 2010 [online]. 2011[cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2011edicni plan.nsf/p/4019-11 40 V důsledku globální hospodářské krize se míra nezaměstnanosti v Česku vyšplhala v únoru 2010 na rekordních 9,9 procenta, počet lidí bez práce dosáhl 583 tisíc. In: Statistiky nezaměstnanosti [online]. 2010[cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/mes 41 Demografická ročenka 2010 [online]. 2011[cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2011edicni plan.nsf/p/4019-11
24
3 Legislativní rámec interrupcí v ČR Neţ se podíváme na samotné znění vlastního „interrupčního“ zákona, je nutné uvést obecnější kontext právní úpravy, která se dotýká lidského ţivota a také práv nenarozeného plodu. V první řadě se této problematiky dotýká uţ základní mezinárodní právní platforma Listina základních práv a svobod42 (dále uţ jen LZPS), která je součástí Ústavního zákona č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. V rámci tohoto textu například v druhé hlavě, prvním oddílu, článek šest stojí, ţe „Kaţdý má právo na ţivot. Lidský ţivot je hoden ochrany jiţ před narozením“, a také to, ţe „Nikdo nesmí být zbaven ţivota“. Právě tato ustanovení jsou však pro mnohé kritiky legálních potratů červeným šátkem před očima. Problém s uchopením znění tohoto textu se projevoval uţ při samotném včlenění LZPS do českého ústavního řádu. Konzervativní proudy na začátku 90. let například chtěly do textu na půdě Sněmovny národů a Sněmovny lidu začlenit upřesňující formulaci, ţe „Kaţdý má právo se narodit“, jako taková byla ale tato premisa většinou politické reprezentace zamítnuta43. Právě tato raná diskuse na půdě československého parlamentu ukazuje, jak nejednoznačně je text LZPS formulován a kolik různých interpretací evokuje. Zákonodárci ale odmítnutím nejrůznějším dodatků a upřesněním dali najevo, ţe to sice s ochranou nenarozeného plodu po právní stránce myslí váţně, ale díky vágním formulacím mu nastavili jisté mantinely. „Na rozdíl od formulací mezinárodních dokumentů, které chrání lidský ţivot (vycházejí z pojetí, ţe lidský ţivot začíná narozením) mluví LZPS o ochraně lidského ţivota i v dalším směru. I kdyţ LZPS v zásadě vychází z téhoţ pojetí a lidskému ţivotu přiznává plnou ochranou od narození, stanoví se v čl. 6 odst. 1 větě druhé LZPS, ţe „lidský ţivot je hoden ochrany jiţ před narozením“. Česká ústavní úprava je v tomto ohledu zajímavá uţ proto, ţe jde o ustanovení, které neexistuje v právních řadech ostatních zemí.“44 A právě s tímto ustanovením jsou přitom spojeny hlavní interpretační spory. Na otázku, co je to vlastně „být hoden“ ochrany, si různě odpovídají nejrůznější názorové tábory. Obecně, i v kontextu další právní úpravy, která se dotýká interrupcí – zvláště platný zákon č. 66/1986 Sb., se tato formulace z LZPS vykládá spíše jen jako jakási politická proklamace 42
Listina základních práv a svobod. In: Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. 1993. Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html 43 BAHOUNEK, T. J. a FUKALOVÁ, D. Čtyři pohledy na interrupci. Ostrava: Key Publishing, 2007. str. 20, ISBN 978-80-87071-09-0. 44 BAHOUNEK, T. J. a FUKALOVÁ, D. Čtyři pohledy na interrupci. Ostrava: Key Publishing, 2007. str. 21, ISBN 978-80-87071-09-0.
25
veřejné povahy, neţ právně závazné ustanovení. „Je tedy pochopitelné, ţe právní povaha právní věty vzbuzuje pozornost, protoţe nejde o klasickou právní normu. Tato formulace vznikala jako kompromis při tvorbě LZPS mezi odpůrci umělého přerušení těhotenství (zejména z důvodu náboţenských) a ostatními“45. I přes často sporný výklad Listiny základních práv a svobod, která je vděčnou potravou pro odpůrce umělého přerušení těhotenství, jsou v Česku interrupce za určitých zákonných podmínek legální. Jak bylo řečeno výše, současná právní úprava, která se dotýká problematiky umělého přerušení těhotenství, vychází v prakticky nezměněné podobě ze č. 66 z roku 198646. V této kapitole se podíváme podrobněji na znění přepisů a jejich principů a věčných záměrů, které jsou v tuto chvíli v platnosti. Právní úprava je v podstatě postavena na těchto základních principech47: Předcházení
umělému
těhotenství
přispívá
výchova
k plánovanému
a
odpovědnému rodičovství a bezplatné poskytování antikoncepce na lékařské doporučení Prioritní ochrana zdraví před zrozením dítěte Umělé přerušení těhotenství se provede na ţádost ţeny, nejvýše do 12 týdnů trvání těhotenství, pokud tomu nezabrání zdravotní důvody Umělé přerušení těhotenství ze zdravotních důvodů se provede, jestliţe je ohroţen ţivot nebo zdraví ţeny nebo zdraví vývoj plodu Umělé přerušení těhotenství není léčebně preventivní péčí Ve stanovených případech bude za výkon umělého přerušení těhotenství poţadován příplatek Z tohoto v první řadě vyplývá, ţe současná úprava právní úprava ponechává veškeré rozhodování o svém těhotenství na ţeně, zdali se chce stát matkou, či nikoliv. Zároveň zákon chrání v první řadě její zdraví, před zdravím nenarozeného dítěte. Je patrné, ţe autoři této právní úpravy zcela rezignovali na represivní metodu regulace potratovosti, naopak vycházeli z předpokladu, ţ úkolem tohoto zákona není nějakým způsobem předcházet, či rozhodovat o 45
BAHOUNEK, T. J. a FUKALOVÁ, D. Čtyři pohledy na interrupci. Ostrava: Key Publishing, 2007. str. 22, ISBN 978-80-87071-09-0. 46 Provedení zákona ČNR o umělém přerušení těhotenství. In: 75/1986 Sb. 1987. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/?path=/portal/obcan/ 47 ČERNÝ, Milan a SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní úprava umělého přerušení těhotenství. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. str. 19, ISBN 80-86432-60-2.
26
samotném těhotenství. Nepřímo tím indikuje, ţe tato úloha by měla být výhradně v rukou výchovy jednotlivce uţ od útlého věku k odpovědnému přístupu v otázce moţnosti neplánovaného otěhotnění. Tuto odpovědnost zákonodárci plně nechávají na rodině, vzdělávacích institucí, tedy školách, popřípadě na zdravotnických zařízeních. Důraz klade také „v oblasti sociální a kulturní a vyuţívání prostředků k zabránění těhotenství, tedy antikoncepce“48. Právní odborníci také upozorňují na fakt, ţe tato právní úprava vznikla v úplně jiném prostředí, daleko dříve před ekonomickou transformací v 90. letech a tedy i před změnami systému financování zdravotnictví. Proto například ustanovení „o bezplatném poskytování antikoncepce“ je zcela mimo dnešní realitu. Zdravotní pojišťovny totiţ v drtivé většině případů prostředky antikoncepce nehradí, tedy určitě ne v plné výši. Ze zákona lze shrnout dvě základní podmínky, vlastně také jediné podmínky pro umělé přerušení těhotenství: Na ţádost ţeny, jestliţe o to písemně poţádá, ovšem v situaci, kdy těhotenství nepřesahuje 12 týdnů těhotenství a nebrání tomu její zdravotní důvody Ze zdravotních důvodů, ovšem s jejím souhlasem nebo z jejího podnětu, jestliţe je ohroţen ţivot, zdraví nebo zdravý vývoj plodu. Zdravotní důvody, které brání umělému přerušení těhotenství, jsou potom vyjmenované ve vyhlášce č. 75/1986 sb. 1. Zdravotní stav ţeny, kterým se podstatně zvyšuje zdravotní riziko spojené s umělým přerušením těhotenství, zejména zánětlivá onemocnění 2. Umělé přerušení těhotenství, od něhoţ neuplynulo šest měsíců, s výjimkou případů, kdy: -
Ţena alespoň dvakrát rodila
-
Ţena dovršila 35 let věku
-
Je důvodné podezření, ţe ţena otěhotněla v důsledku trestné činnosti, která na ní byla spáchána
48
ČERNÝ, Milan a SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní úprava umělého přerušení těhotenství. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. str. 19, ISBN 80-86432-60-2.
27
Stejně tak seznam nemocí, syndromů a stavů, které jsou zdravotními důvody pro umělé přerušení těhotenství, je uveden v příloze této vyhlášky49. Tato část je poměrně rozsáhlá, tak si vyjmenujme jen několik nahodilých nemocí z tohoto seznamu: Choroby srdce a cévního systému (např. Chlopení vady, vrozené srdeční vady s poruchou krevního oběhu atd.) Choroby plic Choroby ledvin Choroby trávicího ústrojí Poruchy endokrinní (např. Basedowova nemoc50) Infekční choroby (zarděnky, AIDS, virová hepatitida atd.) Poruchy metabolické A mnoho dalších, viz Příloha 1 k vyhlášce č. 75/1986 Sb. Ale i další druhy nemocí a zdravotních potíţí chirurgického rázu, ortopedické problémy, urologické potíţe. Samotnými kapitolami takových zdravotních problémů, které jsou zákonnými důvody pro umělé přerušení těhotenství, jsou také choroby neurologické, či psychiatrické.51 Z výše uvedeného tak vyplývá, ţe po uplynutí 12 týdnů délky těhotenství lze uměle přerušit těhotenství, jen je-li ohroţen ţivot ţeny nebo je prokázáno těţké poškození plodu. Pokud se prokáţou genetické důvody pro přerušení těhotenství, je moţné tak učinit nejpozději do dosaţení 24 týdnů těhotenství. „Ze zdravotních důvodů se ţeně s jejím souhlasem uměle přeruší těhotenství, jestliţe k tomu dalo podnět zdravotnické zařízení, nebo z jejího podnětu, jestliţe se zdravotní důvod potvrdí. Zdravotní důvody pro umělé přerušení těhotenství je oprávněn posoudit vedoucí oddělení zdravotnického zařízení, do jehoţ oboru onemocnění patří, nebo jím pověřený zástupce.“52 Ţena se můţe podnětu zdravotnického zařízení sama postavit, tedy ho nepřijmout. I přes zdravotnickou argumentaci nemocnice, či jiného zařízení,
49
Provedení zákona ČNR o umělém přerušení těhotenství. In: 75/1986 Sb. 1987. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/?path=/portal/obcan/ 50 Onemocnění způsobené chybnou nebo nadměrnou činností štítné ţlázy - jedním z příznaků jsou vystouplé oční bulvy, In. Basedowova nemoc [online]. 2007 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.klinikazdravi.cz/ slovnik/basedowova-nemoc/ 51 Příloha 1 k vyhlášce č. 75/1986 Sb. Seznam nemocí, syndromů a stavů, které jsou zdravotními důvody k umělému přerušení těhotenství, In. Provedení zákona ČNR o umělém přerušení těhotenství. In: 75/1986 Sb. 1987. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/?path=/portal/obcan/ 52 ČERNÝ, Milan a SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní úprava umělého přerušení těhotenství. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. str. 20, ISBN 80-86432-60-2.
28
nedá souhlas k provedení umělého přerušení těhotenství, musí však k tomu učinit písemné prohlášení – takzvaný revers. Jakýkoliv jiný postup, neţ ten popsaný v předcházejícím odstavci, je v rozporu se zákonem a splňuje podstatu trestného činu nedovoleného přerušení těhotenství. Za takový protiprávní akt si můţe „vykonavatel“ vyslouţit trest odnětí svobody od jednoho do pěti let. V případě, ţe by tak činil opakovaně, či z toho měl značný třeba finanční prospěch, šlo by o trest aţ osm let vězení.53 V případě, ţe se do nechtěného těhotenství dostane dívka, ţena mladší 16 let54, zákon stanovuje, ţe ţeně lze uměle přerušit těhotenství jen se souhlasem zákonného zástupce, popřípadě toho, jemuţ byla svěřena do výchovy. Také v případě, ţe bylo uměle přerušeno těhotenství ţeně ve věku od šestnácti do osmnácti let, musí o tom nemocnice, či jiné zdravotnické zařízení vyrozumět jejího zákonného zástupce. Právní odborníci se ale pozastavují nad několika problematickými ustanoveními, které v zákoně č 66/1986 Sb. přeţívají dodnes, respektive jsou například v rozporu s Občanským zákoníkem – nutno podotknout, ţe na věci nic nemění ani připravovaná novela OZ. „Občanský zákoník problematiku zastoupení upravuje v § 22 a následujících. Podle dikce příslušných zákonných ustanovení zástupcem je ten, kdo je oprávněn jednat za jiného jeho jménem. Ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Naše právní úprava nezná právní úkony nezletilého činěné se souhlasem zákonného zástupce. Na uvedená ustanovení občanského zákoníku navazuje ustanovení v zákoně o rodině, § 36, podle něhoţ rodiče zastupují dítě při právních úkonech, ke kterým není plně způsobilé. Zákonnými zástupci tedy nejsou třetí osoby, kterým bylo dítě svěřeno do výchovy podle § 45 zákona o rodině, nebo jeho pěstouni.“55 Zde se tedy dostává „potratový“ zákon do přímého rozporu s platným občanskoprávním řadem. Dítě tak můţe být zastoupeno pouze kterýmkoliv z rodičů, jenţ je naţivu a nebyl soudně zbaven rodičovské zodpovědnosti. Ale i tady můţe nastat podle právníků problém. Interrupční zákon hovoří o zákonném zástupci, tedy pouţívá singulár, jednotné číslo. To znamená, ţe fakticky stačí souhlas pouze jednoho z rodičů. V praxi však můţe nastat situace, kdy jeden z rodičů dá souhlas, ale druhý projeví výslovný nesouhlas. Obecně se pak 53
§ 159 Nedovolené přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ţeny. In: 40/2009 Sb. Trestní zákoník. 2009. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony 54 Takových případů dívek bylo České republice v roce 2010 evidováno celkem 518, z toho bylo krajních případů dívek mladších 14 let přesně 43, In. Demografická ročenka 2010 [online]. 2011[cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/p/4019-11 55 ČERNÝ, Milan a SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní úprava umělého přerušení těhotenství. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. str. 21, ISBN 80-86432-60-2.
29
řeší tato situace tak, ţe v celé věci rozhodne soud. „V případě interrupce, kdy jde mnohdy o dny, tento postup asi nebude realizovatelný, a tak zdravotnické zařízení by k interrupci nemělo přistoupit.“56 Stejně tak několik dalších ustanovení je z dnešního pohledu mimo realitu, přesto se v zákoně nadále nachází. Kupříkladu stanovený přesný postup při projednávání umělého přerušení těhotenství. Ţena musí písemně poţádat o umělé přerušení těhotenství svého ţenského lékaře. Problém je v tom, ţe norma stanovuje tuto ţádost adresovat „lékaři zdravotnického zařízení příslušného podle místa jejího trvalého pobytu, nebo místa pracoviště, nebo školy.57“ Avšak systém rajonizace, tedy přidělování lékaře podle místa bydliště, školy, či zaměstnání, jiţ není pouţíván. Ţena se tak můţe v praxi obracet na svého ošetřujícího lékaře, kterého si sama vybrala. Hned další paragraf zákona (§ 8) operuje s poněkud zastaralými pojmy. Podle něj je totiţ lékař povinen poučit ţenu o moţných zdravotních důsledcích takového zákroku, stejně jako o způsobech pouţívání antikoncepčních prostředků. Jestliţe ţena na umělém přerušení těhotenství trvá a zjistí-li lékař, ţe jsou splněny podmínky pro jeho výkon, určí podle tohoto zákona zdravotnické zařízení, kde se výkon provede. Ale právě i určování zdravotnických zařízení ze strany lékaře je dnes v rozporu s lékařskou praxí58. Stejně tak další ustanovení je zcela v rozporu s realitou dnešní praxe. V něm doslova stojí: „Jestliţe okresní odborník pro obor gynekologie a porodnictví neshledal podmínky pro umělé přerušení těhotenství a ţena na něm trvá, postoupí ihned její písemnou ţádost k přezkoumání krajskému odborníkovi pro obor gynekologie a porodnictví, který si přizve dva další lékaře z tohoto oboru, popřípadě i lékaře z jiného dotčeného oboru a přezkoumá ţádost nejpozději do tří dnů od jejího doručení. Neshledal-li podmínky pro umělé přerušení těhotenství, písemně oznámí ţeně výsledek přezkoumání, který je konečný; v případě, ţe podmínky pro umělé přerušení těhotenství jsou splněny, postupuje obdobně jako okresní odborník pro obor gynekologie a porodnictví podle odstavce 1.“59
56
ČERNÝ, Milan a SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní úprava umělého přerušení těhotenství. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. str. 20, ISBN 80-86432-60-2. 57 § 7 zákona o umělém přerušení těhotenství. In: 66/1986 Sb. 1987. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/ zakony/?path=/portal/obcan/ 58 ČERNÝ, Milan a SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní úprava umělého přerušení těhotenství. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. str. 23, ISBN 80-86432-60-2. 59 § 8 zákona, odst. 2 zákona o umělém přerušení těhotenství. In: 66/1986 Sb. 1987. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/?path=/portal/obcan/
30
Toto ustanovení je zcela mimo, protoţe funkce okresních odborníků pro obor gynekologie a porodnictví, stejně jako krajských odborníků pro tuto oblast byly zrušeny dávno, tudíţ je takový postup v dnešní době nerealizovatelný. Interrupční zákon z roku 1986 se dále věnuje také umělému přerušení těhotenství u cizinek. Podle něho umělé přerušení těhotenství se na území České republiky nesmí provést těm cizinkám, které se v Česku zdrţují jen přechodně. Rovněţ toto ustanovení není jiţ v souladu s dnešním právním řádem, zejména se zákonem o pobytu cizinců na území České republiky60. V současné době jsou potraty povoleny pouze cizinkám s dlouhodobým nebo trvalým pobytem v Česku. Posledním a poměrně zásadním rozporem je otázka poplatku, ceny za takový zákrok. „Podle tohoto ustanovení za interrupci uhradí ţena přípatek. Platba za umělé přerušení těhotenství byla stanova vyhláškou č. 467/1992 Sb. Na základě této vyhlášky byl vydán Metodický pokyn Ministerstva zdravotnictví České republiky o finanční úhradě umělého přerušení těhotenství se stanovenými maximálními cenami č. ZD 06/64. Tato vyhláška však byla ústavním nálezem Ústavního soudu vydaným pod číslem 206/1996 ze dne 10. 7. 1996 zrušena.“61 V současné době je interrupce plně hrazena ţenou s výjimkou případů, kde se jedná o nezbytný zákrok ze zdravotních důvodů doporučený lékařem. Tehdy je hrazen ze systému zdravotního pojištění. Pro ilustraci za miniinterrupci, tedy za přerušení těhotenství do 8. týdne těhotenství se dnes nejčastěji platí od 2500 Kč, za interrupci od 8. do 12. týdne se platí většinou od 3500 Kč.62 Skrz tyto časté háčky v zákonu č. 66/1986 Sb. je patrné, ţe celá norma, tedy i celý legislativní rámec interrupcí v Česku, je poněkud zastaralý a samotné znění zákona pro potřeby současné reality není evidentně dostatečné. Nedá se konstatovat nic jiného neţ, ţe by bylo dobré potratovou legislativu v Česku „právně vyčistit“, či přímo novelizovat. Na druhou stranu je zřejmé, ţe v kontextu všech reformních snah současného ministerstva zdravotnictví, se nedá očekávat, ţe se tato do určité míry technokratická problematika stane jedou z priorit současného ministra zdravotnictví Leoš Hegera. Navíc je patrné, ţe i se zastaralou legislativou si poměrně úspěšně dokáţe poradit lékařská a soudní praxe a v reálném ţivotě k zásadním právním problémům prakticky nedochází. 60
Změna zákona o pobytu cizinců na území ČR a změna souvis. zákonů. In: 427/2010 Sb. 2010. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/?path=/portal/obcan/ 61 ČERNÝ, Milan a SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní úprava umělého přerušení těhotenství. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. str. 23, ISBN 80-86432-60-2. 62 BAHOUNEK, T. J. a FUKALOVÁ, D. Čtyři pohledy na interrupci. Ostrava: Key Publishing, 2007. str. 9, ISBN 978-80-87071-09-0.
31
4 Současný stav, aktuální pohled společnosti Jak o interrupcích uvaţuje současná česká společnost? Jaké debaty se na toto téma vedou v politické sféře? Kdo patří do konkurujících si názorových táborů? Z jakých argumentačních a filosofických úvah polemizující strany vycházejí? Právě na tyto otázky odpoví tato obsáhlá kapitola. V rámci ní zazní liberální názory lékařů, pragmatický postoj politiků, či názory ostře odmítavé z břehu katolické církve, či nejrůznějších občanských iniciativ „Pro ţivot“. Právě na nich se dá nejlépe demonstrovat vyhraněnost hlavních diskutujících stran v rámci současné společnosti. Avšak stranou nezůstane ani laická většinová společnost, na jejíţ stanoviska se budeme ptát prostřednictvím vlastního unikátního průzkumu (viz praktická část této práce), stejně jako se podíváme na průzkumy starší. Jak uţ bylo výše řečeno, počet interrupcí v České republice nestoupá, spíše dlouhodobě mírně klesá (v roce 2010 bylo v Česku evidováno 39 273 potratů, z toho bylo bezmála 24 tisíc umělých přerušení těhotenství, v roce 2009 to bylo 40 528 potratů, z čehoţ bylo 24 626 umělých přerušení těhotenství63) a podíl kaţdoročních umělých přerušení těhotenství na české populaci není ve srovnání s jinými evropskými zeměmi nikterak alarmující. Přesto debata o etice a legalitě takového jednání v Česku nese, stejně jako jinde ve světě, velmi emotivní ráz.
4.1 Potraty a lékaři Na úvod je nutno říci, ţe ne všichni lékaři automaticky zastávají liberální názor, avšak jakoţto lékaři řídící se platnými normami, vnímají umělé přerušení těhotenství jako legitimní rozhodnutí ţeny, na které má ze zákona právo. Pochopitelně najdou se i tací lékaři, ve svém zaloţení třeba křesťané, kteří vnitřně s umělými potraty nesouhlasí. Lékař má také právo odmítnout provedení zákroku, jde o takzvané právo výhrady svědomí. Přesto lékař musí ţenu poučit a seznámit s jiným lékařským pracovištěm, kde jí zákrok provedou. Ţena má pak právo obrátit se na lékaře jiného64. Přesto se dá skupina lékařů povaţovat za hlavní proud, která provádění umělého přerušení těhotenství ve veřejné debatě legitimizuje za pomocí argumentů vědních i právních.
63
Demografická ročenka 2010 [online]. 2011[cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2011edicni plan.nsf/p/4019-11 64 BAHOUNEK, T. J. a FUKALOVÁ, D. Čtyři pohledy na interrupci. Ostrava: Key Publishing, 2007. str. 8, ISBN 978-80-87071-09-0.
32
Nutno říci, ţe lékaři nevstupují do debaty z čistě liberálního paradigmatu, podle nich je umělé přerušení těhotenství krajní moţností a určitě jej podle nich nelze brát jako standardní postup, který je třeba nějak zásadně podporovat a popularizovat. Ale vychází ze základní úvahy, stejně jako české legislativa, ţe není moţné celou věc řešit „obětí“ matky, kterou by bylo nutné nutit dítě za kaţdou cenou donosit a porodit, ale především v předcházení takové situace – tedy v práci s mladými ţenami, osvětou v oblasti antikoncepčních prostředků a odpovědného sexuálního chování. Pokud však všechny tyto koncepční prvky selţou, měla by mít ţena moţnost volby, stejně jako moţnost chránit své vlastní zdraví. Cílem tedy je, aby legální interrupce byla jen jakousi pojistkou. Výmluvný je třeba název programu WHO (Světové zdravotnické organizace) s názvem „Od potratu k antikoncepci“ z roku 1991. Z něj jasně vyplývá, ţe lékařská obec není propagátorem interrupce, naopak se snaţí tomuto krajnímu řešení předcházet. Samotnou interrupci, jako poslední moţnou instanci pak ospravedlňují v první řadě ochranou zdraví matky, stejně jako to dělá platná legislativa. Navíc je podle nich zřejmé, ţe čím je zákrok proveden dříve, tím niţší riziko spojené s interrupcí pro ţeny vyplývá, a proto by jakékoliv restrikce, které by celý proces prodluţovaly, vedly jen k častějším zdravotním komplikacím, či přímo úmrtí ţen. „Pokud se týká miniinterrupce, nejvyšší riziko jímţ je riziko smrti je prakticky nulové ve srovnáním s donošením těhotenství, porodem a šestinedělím, kdy je pětatřicetkrát větší a nelze ţenu nutit, aby je nedobrovolně podstupovala,“ konstatuje například lékař a porodník Jiří Šráček65. Lékaři také často poukazují na data ze světa, která jsou výmluvná a většinou hovoří ve prospěch zemí s liberálními potratovými zákony. Na celém světě se rozhodne ukončit své těhotenství zhruba 46 milionů ţen, jak jiţ z důvodu zdravotního či sociálního. Z toho 26 miliónů ţije v zemích s liberálními potratovými zákony. Zde je třeba ale uvést, ţe jde především o odhady WHO, je však klidně moţné, ţe v zemích s restriktivními zákony vůči umělým potratům můţe být číslo i mnohem vyšší, protoţe jejich evidence je v takových podmínkách nerealizovatelná. To naznačuje třeba odborná studie britského severu The Lancet.com66. „Potrat je pro tyto ţeny obecně dostupný, prováděn ve směs v důstojných podmínkách v raných stádiích těhotenství školeným personálem, a proto je spojen jen
65
BAHOUNEK, T. J. a FUKALOVÁ, D. Čtyři pohledy na interrupci. Ostrava: Key Publishing, 2007. str. 8, ISBN 978-80-87071-09-0. 66 Induced abortion: incidence and trends worldwide from 1995 to 2008 [online]. 2009[cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-6736%2811%2961786-8/fulltext
33
s minimálním rizikem zdravotních komplikací,“67 popisuje ve své studii také známý gynekolog a sexuolog Radim Uzel. Podle něj zbývajících 20 miliónů ţen ţije v zemích, kde jsou potraty zákonem výrazně omezeny, nebo dokonce zakázány. „Ţeny, které uţ tak často ţijí v nedůstojných podmínkách, jsou nuceny obracet se často na pokoutní „potratáře“ a není tedy divu, ţe ze všech asi 600 tisíc ţen umírajících kaţdoročně v souvislosti s těhotenstvím umírá kaţdá osmá na následky neodborně provedeného potratu“68. Kaţdý den umírá v souvislosti s umělým potratem přes 200 ţen.
Počet těchto komplikací podle lékařů
dramaticky poklesne v případě liberalizace potratových zákonů. Lékaři často odkazují také na stanoviska Mezinárodní federace plánovaného rodičovství (IPPF), která vystupuje jako poradní orgán Organizaci spojených národů (OSN), vydaná v roce 1999, která o interrupcích hovoří následovně69: Ukončení těhotenství je pro ţenu traumatizující. Společnost musí proto podniknout všechno, aby se zabránilo neplánovanému těhotenství, především důkladnou sexuální výchovou a dostupností kontracepce I při těch nejlepších formách kontracepce se vyskytne řada ţen, které budou potřebovat legální interrupci jako řešení neţádoucí gravidity. Pomoc v tomto směru má být všeobecně a snadno dostupná Interrupci je třeba provádět co nejdříve a v tomto směru má být vedena výchova obyvatelstva a organizace zdravotní péče Také pozdní ukončení těhotenství (ve druhém trimestru gravidity) je pro některé ţeny potřebné. Společnost má k takovým ţenám přistupovat citlivě a s veškerou péčí Samozřejmě, ţe v lékařské argumentaci se pak také vyskytuje předkládání extrémních situací, jako je třeba otěhotnění v důsledku trestného činu, tedy v případě znásilnění. Stejně tak v případě incestu. Obecně se dá říci, ţe silnou kartou v rukou lékařů, ale i dalších zastánců legalizace umělých potratů, jsou samotné statistiky z České republiky, které jsme viděli uţ v předcházejících částech této práce. Od 90. let, kdy začaly být lépe dostupné prostředky
67
PEKÁRKOVÁ M., PRIMUSOVÁ H., UZEL R. Potrat ano-ne: aneb Na pokraji života. Praha: Grada Publishing, 2000. str. 9-11, ISBN 80-7169-922-5. 68 PEKÁRKOVÁ M., PRIMUSOVÁ H., UZEL R. Potrat ano-ne: aneb Na pokraji života. Praha: Grada Publishing, 2000. str. 9, ISBN 80-7169-922-5. 69 BAHOUNEK, T. J. a FUKALOVÁ, D. Čtyři pohledy na interrupci. Ostrava: Key Publishing, 2007. str. 17-18, ISBN 978-80-87071-09-0.
34
antikoncepce a vzdělávací systém se více zaměřil na osvětu o v oblasti sexuální výchovy a odpovědného a plánovaného rodičovství, se situace výrazně otočila k lepšímu. Počet potratů, stejně jako umělých přerušení těhotenství, za dvacet let klesl o více jak 80 procent70, a to i za existence naprosto liberálního prostředí, umoţňujícího matce přerušit těhotenství prakticky bez udání důvodu. Lékaři také často medicínskými argumenty uzemňují emotivní diskuse mezi dvěma vyhraněnými tábory, občanskými iniciativami, které jsou často označované jako „Pro choice“ (právo ţeny na volbu mít, či nemít dítě) versus „Pro life“ (chránit právo na ţivot nenarozeného dítěte). Lékaři pragmaticky konstatují, ţe oba si konkurující pohledy nikdy nemohou najít společnou řeč, nelze totiţ zároveň chránit práva a svobodu rozhodnutí matky spolu se zajišťováním práva na ţivot nenarozeného dítěte. „Snahy o současnou existenci práva ţeny a práva nenarozeného dítěte jsou odsouzeny k nezdaru, stejně tak jako sáhodlouhé debaty o tom, zda byla dříve slepice nebo vejce. Příslušníci obou těchto táborů hovoří v různém reţimu řeči, uţívají různé argumenty a proti-argumenty. Dluţno ovšem říci, ţe příslušníci ideologie „pro-choice“ se řídí spíše současným poznáním vědy, zatím co „antichoice“ dávají přednost víře ve zjevené pravdy, i kdyţ je moţno z jejich úst občas slyšet také odvolání na vědu,“71 uvádí k současné diskusi sexuolog Radim Uzel. Ten si také nebere servítky s propagandistickým pojetím náboţenského hnutí „Pro life“, které je aktivním bojovníkem za zastavení legální formy interrupcí v Česku, ale i v zahraničí. Podle něj totiţ v propagačních materiálech tato organizace pouţívá účelové výjevy, které uţ záměrně neuvádí celkový kontext. Například tolik proklamované číslo - d roku 1957 – 3 246 774 umělých potratů v České republice, je jistě obrovské a nutí k zamyšlení. Často mu odpůrci potratů říkají moderní „genocida“. „Nikde se uţ ovšem nedočteme, ţe toto číslo udává počet provedených legálních umělých potratů do 12. týdne těhotenství a v tom je obsaţeno také přibliţně 80 procent miniinterrupcí prováděných do 8. týdne těhotenství.“72 Lékaři v tomto kontextu vadí, ţe číselný údaj je doplněn fotografií hlavičky téměř ţivotaschopného plodu. „Ta nemá pochopitelně s touto statistikou nic společného. V tomto materiálu se můţeme také poučit o tom, ţe individuální lidský ţivot se počítá od početí, začíná tedy existencí oplodněného 70
Demografická ročenka 2010 [online]. 2011[cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2011edicni plan.nsf/p/4019-11 71 PEKÁRKOVÁ M., PRIMUSOVÁ H., UZEL R. Potrat ano-ne: aneb Na pokraji života. Praha: Grada Publishing, 2000. str. 11, ISBN 80-7169-922-5. 72 PEKÁRKOVÁ M., PRIMUSOVÁ H., UZEL R. Potrat ano-ne: aneb Na pokraji života. Praha: Grada Publishing, 2000. str. 9, ISBN 80-7169-922-5.
35
vajíčka. Zamlčuje se však, ţe takových oplodněných vajíček se v ţivotě ţeny vyskytne mnohonásobně více, neţ dotyčná vůbec tuší, většina z nich se vůbec neuhnízdí v děloze – příroda sama tyto „individuální ţivoty“ likviduje. Těch „zabitých dětí“ bude tedy ve skutečnosti ještě podstatně více,“73 uzavírá ironicky Radim Uzel.
4.2 Katolické stanovisko k potratu Zcela jinou optikou hledí na interrupce křesťanská filozofie a její hlasatelé. Ti absolutně odmítají teoretizování o sociálních, či ekonomických okolnostech takového rozhodnutí,
vychází
z mnohem
ortodoxnější,
ale
zároveň
abstraktnější,
chcete-li
transcendentní pozice. Zde postupně opouštíme debatu pohodlně vystlanou empirickými údaji, statistikami, lékařskými studiemi a pouštíme se do hlubší, mnohem hůře uchopitelné debaty náboţenské a filozofické. Byť i zde se v poslední době stále více objevují argumenty psychologické a čistě medicínské, ve svém základu však teologové vychází z učení svatého písma. Katoličtí, stejně jako evangeličtí a další, kazatelé zastávají názor, ţe právo na ţivot a jeho cena spočívají v ţivotě samém a „nikoliv na nějakých hodnotách, pocitech, či vykonstruovaných úvahách“ ze společenského kontextu74. Podle nich je ţivot boţským darem a není tak v rukou světského člověka, aby o něm svévolně rozhodoval, ba ho dokonce cíleně „ukončoval“. Takové selektivní určování, kdo bude ţít a kdo ne, povaţují teologové za porušování přirozeného řádu. Podle Milana Salajky, faráře husitské církve, boţský příkaz lásky platí jiţ pro ţivot začínající, který je zcela odkázaný na lidskou odpovědnost a péči. „I klíčící ţivot není naším vlastnictvím, nýbrţ je to samostatný, Bohem svěřený ţivot. Kaţdý násilný zásah do něho značí zabití. I kdyţ společnost a její právní řád připouštějí negativní zásah do začínajícího ţivota, nesnímá se tím z kaţdého muţe a ţeny jejich vlastní odpovědnost za něj. Ideálem tak zůstává, aby opět platilo: Děti jsou dědictvím od Boha, plod lásky je obdarováním“ stojí v jeho stati75. Svou zásadní oporu pak křesťané nachází ve svatém písmu, v Bibli. Hned na jejím začátku v 1. Knize Mojţíšově se praví: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Boţím, muţe a ţenu stvořil. A Bůh jim poţehnal a řekl jim:
73
PEKÁRKOVÁ M., PRIMUSOVÁ H., UZEL R. Potrat ano-ne: aneb Na pokraji života. Praha: Grada Publishing, 2000. str. 9-11, ISBN 80-7169-922-5. 74 PEKÁRKOVÁ M., PRIMUSOVÁ H., UZEL R. Potrat ano-ne: aneb Na pokraji života. Praha: Grada Publishing, 2000. str. 93, ISBN 80-7169-922-5. 75 PEKÁRKOVÁ M., PRIMUSOVÁ H., UZEL R. Potrat ano-ne: aneb Na pokraji života. Praha: Grada Publishing, 2000. str. 93-94, ISBN 80-7169-922-5.
36
Ploďte a mnoţte se a naplňte zemi; podmaňte ji a panujte…“ Postoj ke vzniku ţivota je také patrný v promluvě k starozákonnímu prorokovi Jeremiášovi (1,5), v rámci, které stojí: „Dříve neţ jsem Tě utvořil v matčině lůně, znal jsem Tě, dříve neţ jsi vyšel z mateřského lůna, posvětil jsem Tě.“ Ţivot tedy začíná podle biblického výkladu zcela jistě před samotným porodem. A proto křesťanští duchovní mají v otázce interrupcí zcela jasno. Z tohoto vysokého postavení lidské bytosti vyplývá totiţ i posvátnost a nedotknutelnost lidského ţivota a to i v období před narozením. „Bůh ţivot dává, on také rozhoduje o jeho konci. Ţivot bezmocného je chráněn stejně důsledně, jako ţivot schopného. Podle Bible je nepopíratelná také lidská hodnota nenarozeného dítěte i jeho práva na ţivot.“76 Podle Salajky má tak dítě právo na ţivot jiţ od svého početí, přímý potrat, tj. potrat chtěný jako cíl nebo jako prostředek, je hanebnost těţce odporující mravnímu zákonu.77 Náboţenští myslitelé většinou nepřijímají potrat ani v jeho krajních případech. Umělý potrat je pro ně mravně nedovolený za kaţdých okolností, jakoţ i asistování při něm a jeho doporučování. Není dovoleno provést zákrok vedoucí cíleně k potratu, i kdyţ je ohroţen ţivot matky. „Dítě není nespravedlivým útočníkem na ţivot matky. Proto není mravně přípustné zbavit ho ţivota.“78 Postoj katolické církve je v tomto ohledu neměněn jiţ stovky let. V řeckořímském světě, do něhoţ křesťanství před stovkami let vstoupilo, byl potrat znám a prováděn, viz kapitola výše. Judaismus potrat spíše potíral a odsuzoval. Uţ v raně křesťanské době, kdy byly potraty našimi předky poměrně často prováděny, církev vystupovala jako velký odpůrce těchto zákroků a kajícím se viníkům ukládala tvrdé pokání. Současné stanovisko církve není v ničem benevolentnější. I současná hlava katolické církve papeţ Benedikt XVI. k potratům vystupuje zcela striktně odmítavě79. Nutno však říci, ţe o nic smířlivěji nevystupoval ani jeho předchůdce, v Česku oblíbený, Jan Pavel II. Pro tento postoj však musí mít i agnostik plné pochopení. Připuštění potratů, jako běţné součásti lidského ţivota, by do značné míry znamenalo zpochybnění celé křesťanské víry od základů.
76
JÄRVILETHO, U. Posvátnost života. Praha: Ampelos, 2000. str. 3, ISBN 80-902544-7-0. PEKÁRKOVÁ M., PRIMUSOVÁ H., UZEL R. Potrat ano-ne: aneb Na pokraji života. Praha: Grada Publishing, 2000. str. 93, ISBN 80-7169-922-5. 78 BAHOUNEK, T. J. a FUKALOVÁ, D. Čtyři pohledy na interrupci. Ostrava: Key Publishing, 2007. str. 63, ISBN 978-80-87071-09-0. 79 Papeţ Benedikt XVI. - Potrat je nepřípustný, i kdyţ jde matce o ţivot. Eurozpravy.cz [online]. 2009[cit. 201204-01]. Dostupné z: http://zahranicni.eurozpravy.cz/evropa/473-papez-benedikt-xvi-potrat-je-nepripustny-ikdyz-jde-matce-o-zivot/ 77
37
Vţdyť také v soupisu katolických „norem“, Katechismu katolické církve, se nachází řada pasáţí, které se potratům přímo či nepřímo věnují. „Nezabiješ zárodek potratem a nenecháš uhynout novorozeně,“ nebo „Bůh, pán nad ţivotem, svěřil totiţ lidem vynikající úkol: udrţovat ţivot; tento úkol mají však plnit způsobem hodný člověka. Ţivot se má tedy s největší péčí chránit jiţ od samého početí; potrat a usmrcení nemluvněte jsou hanebné zločiny.“80 Není ale na místě náboţenskému přisuzovat jen čistě liturgický přístup k potratům. Stále častěji se nejrůznější náboţensky orientované instituce angaţují v této problematice i v reálném současném světě. Na to se nabalují další aktivisté nejrůznějšího zaměření a vznikají obří mezinárodní neziskové organizace, jako je třeba hnutí „Pro Life“. O ní ale více v další kapitole.
4.3 Hnutí „Pro Life“ vs. „Pro Choice“ Tyto dva pojmy označují oficiální proudy názorových odpůrců v otázce potratu. Hnutí „Pro Life“, česky Pro ţivot, se staví za práva nenarozeného dítěte, umělý potrat povaţuje za vraţdu. Skupiny „Pro Choice“, ve volném překladu hnutí za právo ţeny na svobodnou volbu, legální přerušení těhotenství legitimizují jako nástroj v rukou ţeny, jak řešit svou obtíţnou ţivotní situaci. Byť se zejména skupiny „Pro ţivot“ rekrutují především z náboţenské obce, jejich záběr je daleko širší a prolínají v sobě více společenských a politických proudů. „Hnutí je pluralitní, tvoří jej nejrůznější lidé. Nemělo by se vázat na jednu určitou církev nebo politickou stranu. Jeho funkce je do velké míry osvětová, ale musí být aktivní i v politice. Rovněţ by mělo slouţit jako svědectví veřejnosti při pochodech, demonstracích,“ popisují hnutí Pro ţivot jeho američtí organizátoři.81 Kupříkladu v Británii funguje řadu let společnost Life na ochranu nenarozených dětí. Vzniklo v roce 1970 a v tuto chvíli má přes 30 tisíc členů82. Ti si vzali ve svém programu za cíl „mluvit veřejně pravdu o potratech“, „protestovat proti potratům“ a „nabízet pomoc těhotným ţenám, které jsou v obtíţné situaci“. V Spojených státech je hlavní střešní organizací, která reprezentuje hnutí „Pro ţivot“, Národní výbor pro právo na ţivot, ten vede rada, která má 54 členů, jednoho z kaţdého státu USA a hlavního města a tři další volené shromáţděním všech členů. Národní organizaci tvoří 50 státních organizací Práva na ţivot, 80 Katechismus katolické církve [online]. 2010[cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.katechismus.cz/ 81WILLKE, John a WILLKE, Barbara. Člověkem od početí. Český Těšín: Cor Jesu, 1993. str. 292, ISBN 61839-08988-14. 82 KOLEKTIV AUTORŮ. Potrat…: fakta uváděná britskou společností Life. Olomouc: Centrum pro rodinný ţivot, 1991. str. 3, ISBN 80- 900664-1-0.
38
které se skládají z více neţ 2 500 funkčních místních odboček na území Spojených států. Má centrální kancelář ve Washingtonu a tři satelitní kanceláře.83 Po celém světě existují desítky, moţná stovky podobných organizací, které se svým zaměřením k tomuto proudu, někdy se přímo odkazují na britské, či americké organizace, jindy si jdou svou vlastní cestou. V Česku je asi největším a nejznámějším sdruţením tohoto typu Hnutí Pro ţivot ČR. Historie sdruţení podle členů začíná uţ v roce 1957, kdy byly v Československu státem povoleny interrupce. „Mezi nejvýraznější oponenty tzv. potratového zákona patřil MUDr. Zdeněk Hejl. Vytvořil ilegální skupinu, jejímţ ovocem byla např. pro-rodinná politika v 70. letech minulého století, která respektovala roli matek vychovávajících děti a umoţnila tzv. baby boom. V roce 1992 bylo Hnutí Pro ţivot ČR oficiálně zaregistrováno,“84 stojí v sekci „historie“ na oficiálních stránkách hnutí. Hnutí Pro ţivot ČR je občanským sdruţením, které má podle svých slov za cíl obnovit vědomí neměnné důstojnosti a nedotknutelnosti ţivota kaţdého člověka od jeho početí do přirozené smrti a uznání jeho plné právní ochrany. Konkrétně se jedná o: Zákaz zabíjení dětí před narozením (umělých potratů, abortivní antikoncepce, zabíjení lidských embryí při IVF) Obnovení vědomí důstojnosti všech lidí, i nemocných a tělesně postiţených (zákaz prenatální eugeniky, eutanazie) Obnovení smyslu pro důstojnost lidské sexuality Podpora přirozené rodiny zaloţené na nerozlučitelném manţelství muţe a ţeny Sdruţení se prezentuje především jako lobbistická skupina, vydává tiskové materiály, organizuje informační kampaně, pořádá semináře a přednášky, ale také poskytuje praktickou pomoc ţenám v některých specializovaných zařízeních. Také „podporuje systematické modlitební úsilí a spolupracuje na legislativních změnách“.85 Organizace vychází především z křesťanské víry, samo o sobě říká, ţe většina aktivních členů jsou praktikující katolíci.
83
WILLKE, John a WILLKE, Barbara. Člověkem od početí. Český Těšín: Cor Jesu, 1993. str. 294, ISBN 61839-08988-14. 84 Hnutí Pro život: Historie sdružení [online]. 2010 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://prolife.cz/?a=11&id=134 85 Hnutí Pro život: Historie sdružení [online]. 2010 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://prolife.cz/?a=11&id=134
39
V poslední době v Česku na sebe však více upozornila jiná organizace, tím bylo občanské sdruţení Stop genocidě. Jde prakticky o činnost extrémního křídla Hnutí Pro ţivot ČR. Hlavním organizátorem je Mladý křesťanský demokrat a výrazný katolický konzervativec Václav Cigánek, který je zároveň aktivním členem Hnutí Pro ţivot ČR. Cílem tohoto občanského sdruţení je „legislativní obnova ochrany lidského ţivota od početí do přirozené smrti a pomoc mládeţi při orientaci v etických otázkách běţného ţivota. Pořádáme petiční výstavy, diskusní setkání, semináře a přednášky“86. Právě několik petičních výstav koncem minulého roku vyvolalo značně rozporuplné reakce obyvatel moravské metropole. Sdruţení totiţ umístilo panely s rozměrnými fotografiemi, na kterých je realisticky zachycen v různých obměnách potrat, vyvraţďování a týrání dětí, či hladomor v prosinci a lednu před několika středními školami v Ostravě. Cílem bylo představit dětem potrat, jako jinou formu vyvraţďování, genocidy. Akci ale odsoudili ředitelé škol, kteří o této akcie předem nebyli informování, tak i samotní učitelé a rodiče. Takto invazivní způsob „osvěty“ se nesetkal s pochopením ani u řady lékařů a sociologů. Odmítavě se v tisku například k celé věci postavil opavský sociolog Jiří Siostrzonek. Podle něj by tak závaţné téma jako je potrat mělo být záleţitostí citlivé a kvalitní osvěty, a to nejen zdravotnické, ale především etické a hodnotové. „Na mnoho mladých lidí musí působit tyto fotografie šokujícím způsobem a navíc jsou této konfrontaci vystaveni všichni bez ohledu vlastní volby. Navíc kontext s holocaustem povaţuji za neetický,“87 uvedl lednu pro MF DNES, respektive pro iDnes.cz. Na druhé straně stojí organizace předkládající umělý potrat jako legitimní moţnost, kterou si matka můţe během své rané fáze těhotenství zvolit. K těm největším z globálního měřítka patří organizace Mezinárodní federace pro plánované rodičovství (MFPR), která vystupuje i jako poradní orgán OSN. Vznikla uţ v roce 1952 jako osvětová organizace v oblasti rodičovství, zdraví a sexuální výchovy s působností hlavně v problematických zemích v Africe a Asii. Organizace sídlí v Londýně a v tuto chvíli má dalších šest regionálních kanceláří, kde celkem zaměstnává přes 300 lidí. V roce 2010 organizace působila ve 170 zemích světa, provedla 88 milionů kontrol a udává kolem 33 milionů „klientů“.
86
Stop genocidě: O nás [online]. 2010 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://stopgenocide.cz/?a=6&id=70&j=0 TELAŘÍKOVÁ, Denisa. Potrat je rovný genocidě a holocaustu, učí krvavé snímky studenty v Ostravě. iDNES.cz [online]. 2010[cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/potrat-je-rovny-genocide-aholocaustu-uci-krvave-snimky-studenty-v-ostrave-1b5-/domaci.aspx?c=A100122_214038_domaci_jw 87
40
Nelze ale říci, ţe by IPPF byla samoúčelným propagátorem potratů, jak jí někteří odpůrci často nazývají. Potratová péče je jen jedna z mnoha činností, které ve svém portfoliu sluţeb organizace nabízí. V první řadě jde o konzultační sluţby v otázce plánovaného rodičovství, zdraví rodiny, matky i dítěte, poskytuje pomoc při pohlavních chorobách, testy na HIV, doporučuje a informuje o vhodné antikoncepci. „Věříme, ţe sexuální a reprodukční práva by měla být mezinárodně uznána jako práva lidská, a proto musí být zaručena pro všechny. Doporučujeme jednotlivcům, zejména pak ţenám, aby převzali kontrolu nad svým reprodukčním ţivotem. Podporujeme rovnost mezi muţi a ţenami s cílem odstranit všechny generové předsudky, zejména ty, které ohroţují blaho ţen a dívek. Především prosazujeme právo na vlastní rozhodnutí. Dosaţený pokrok v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a práv se vţdy potýkal s útoky ze strany konzervativních a náboţenských sil, ani dnes tomu není jinak,“88 stojí v prohlášení organizace IPPF. Coţ je pravda. Hnutí Pro ţivot Mezinárodní federaci pro plánované rodičovství zrovna nešetří. Podle nich, katolických odpůrců umělého přerušení těhotenství, je současná federace zaloţena na cíleném popularizování umělých potratů, a to především ve prospěch soukromých lékařských zařízení. „Je to největší továrna na zabíjení nenarozených dětí v Americe. Ve svých 51 potratových centrech zabili jen ve Spojených státech v roce 1992 111 189 dětí“89. „V dřívějších letech kliniky Plánovaného rodičovství do značné míry poskytovaly rady a pomoc týkající se antikoncepce vdaným ţenám, aby mohly odpovědněji plánovat rodinu. Proto si Plánované rodičovství získalo širokou podporu z mnoha oblastí naší společnosti. Tyto doby však jiţ pominuly. Dnes jejich klientela sestává převáţně z neprovdaných mladistvých. Poskytuje jim z lékařského hlediska nebezpečné drogy (hormonální tablety) a prostředky (nitroděloţní tělíska) bez vědomí a souhlasu jejich rodičů. Je největším poskytovatelem potratů v Americe, opět i pro mladistvé bez vědomí a souhlasu rodičů. Agresívně propaguje sexuální výchovu, která spíše neţ by redukovala promiskuitu, předmanţelský sex, mimomanţelská těhotenství, potraty a pohlavní choroby, má efekt právě opačný,“ stojí doslova v knize katolických aktivistů z tábora „Pro Life“ s titulem Člověkem od početí.90 Často se také poukazuje na přímou provázanost organizace a farmaceutických
88
About IPPF [online]. 2011 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.ippf.org/en/About/ WILLKE, John a WILLKE, Barbara. Člověkem od početí. Český Těšín: Cor Jesu, 1993. str. 294, ISBN 61839-08988-14. 90 WILLKE, John a WILLKE, Barbara. Člověkem od početí. Český Těšín: Cor Jesu, 1993. str. 295, ISBN 61839-08988-14. 89
41
globálních koncernů, které vyrábějí antikoncepční prostředky, stejně jako klinik, které z provádění potratů mají miliardové příjmy. Nutno říci, ţe jde o poněkud příkrý soud, který přesahu této organizace spíše křivdí. Zdravotníci, kteří v rámci této federace působí v těch nejzaostalejších zemích světa, vychází ze společenské reality, která má ve většině národních států k biblické dokonalosti daleko. Proto volí podle nich to nejmenší zlo. I z jejich úst je často moţné slyšet, ţe potrat je krajní řešení, kdyţ všechny ostatní selţou, na druhé straně je jejich cílem tamním ţenám toto „krajní řešení“ dopřát v co nejbezpečnější formě. Stejně tak je to s osvětou, předcházení neplánovaného těhotenství antikoncepcí. Úvaha o ekonomické motivaci pracovníků pod tlakem farmaceutických korporací nemusí být jen propagandistickým výkřikem náboţenských fundamentalistů, můţe to z části platit, stejně jako platí u dalších zdravotnických oblastí, kde je vliv těchto společností cítit a často se pohybuje na tenkém ledě etiky a korupce. Na druhé straně jsou to právě tyto obří společnosti, které dokáţou přinášet nové bezpečné, odzkoušené a kontrolovatelné léky i do těch nejzapadlejších koutů světa. Významnou organizací, která se hlasitě angaţuje v právu ţen na potrat, je také americká Národní liga boje za právo na potrat (NARAL).91 Ta oproti lékařským organizacím vznikla především na bedrech feministického hnutí, byť dnes uţ je její záběr daleko širší. Z českého pohledu by se dalo říci, ţe veřejné působení aktivistů „Pro Choice“ u nás není tak výrazné, jako jejich kritiků. Je to do určité míry pochopitelné. Oficiální normy jim totiţ dávají zapravdu, není se třeba vymezovat proti ustáleným poměrům. Právo ţeny na svobodnou volbu uznává s mírnými omezeními zákon i politická reprezentace. Informace v oblasti potratů dodávají veřejná zdravotnická zařízení, ta stejná zařízení jsou také otevřená k výkonu potratu samotného. I proto není potřeba gerilové reklamy, šokujících transparentů u škol a dalších kampaní, aby si právo na svobodnou volbu vybojovalo své společenské místo, tak jak o něj musí bojovat názorová opozice z tábora „Pro ţivot“. Za zmínku tak stojí hlavně Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu, která v Česku působí jako přímý člen Mezinárodní federaci pro plánované rodičovství. „Byla zaloţena v roce 1991 jako nevládní nevýdělečná organizace zabývající se podporou populačního zdraví a plánování rodiny jako základního lidského práva. Vychází ze zásad IPPF jako plnoprávný člen této mezinárodní organizace. Podporuje výchovu k plánování rodiny, k partnerským vztahům a k rodinnému ţivotu včetně výchovy sexuální. V tomto 91
NARAL [online]. 2010 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.naral.org/
42
smyslu naše organizace také pomáhá při přípravě pedagogů, psychologů, lékařů a dalších odborníků v oblasti plánování rodiny a sexuální výchovy. Pro tyto pracovníky pořádáme semináře a odborná symposia, poskytujeme informace, provozujeme rozsáhlé internetové poradenství. Většina vzdělávacích aktivit je dostupná i pro laickou veřejnost. V odborných stanoviscích důsledně vycházíme ze závěrů a materiálů Světové zdravotnické organizace.“92 Hlásí se k ní celá řada gynekologů, sexuologů a porodníků v čele se známým a jiţ citovaným Radimem Uzlem, či s psychologem, sexuologem a také politikem Jaroslavem Zvěřinou.
4.4 Politická diskuse k interrupcím v České republice Mohlo by se zdát, ţe politická diskuse na toto téma bude velmi rozsáhlou kapitolou. Avšak chyba lávky. Interrupce v Česku nejsou zdaleka tak omílaným politickým tématem, jako je tomu třeba v USA, či Velké Británii. V USA se právě na těchto „hodnotových“ otázkách často otáčí ty zásadní předvolební debaty. Republikánští kandidáti často tasí právě tato témata vůči svým liberálním sokům z tábora Demokratické strany. Potraty, homosexualita, nemanţelský sex a další společenské problémy bývají v programech konzervativců nejostřejšími volebními náboji. V USA ale funguje silně náboţensky zaloţená společnost (54 procent jsou protestantské a evangelické směry, 24 procent tvoří katolíci), kde právě tato témata silně rezonují a do určité míry rozdělují voliče napříč všemi padesáti státy federace. V silně ateistickém Česku se však taková zuřivá debata na nejvyšší politické scéně prakticky nikdy nevedla a ani v současnosti nevede. Dnešní parlamentní strany zastávají k umělému přerušení těhotenství pragmatický vesměs velmi liberální postoj, od levicové ČSSD aţ po pravici ODS a TOP 09. Většina partají k této problematice nemá ani ţádný silný názor. Výmluvný je pohled na volební programy před posledními parlamentními volbami v roce 2010. Občanská demokratická strana (ODS), Česká strana sociálně demokratická (ČSSD), Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) ani TOP 09 ve svém programu téma interrupcí vůbec nezmiňují. Ostatní strany se ho dotýkají jen velmi okrajově. Například Věci veřejné mají ve svém programu jeden odstavec věnovaný interrupcím: „Nebudeme omezovat práva ţen rozhodovat o umělém přerušení těhotenství. Zároveň však budeme prosazovat vyšší odpovědnost za počatý ţivot od obou rodičů (spravedlivé a vymahatelné výţivné), podporu zaměstnávání ţen po rodičovské dovolené, vyšší moţnost
92
Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu [online]. 2010 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.planovanirodiny.cz/clanky/informace-o-SPRSV
43
zapojení muţů do péče o dítě a další opatření, jejichţ nedostatečné řešení přispělo k zastavení poklesu umělých přerušení těhotenství.“93 Také Strana zelených se v programu interrupcím stručně věnuje: „O antikoncepci a interrupci rozhoduje ţena, ne politici. Chráníme právo ţeny na rozhodnutí podstoupit interrupci. Veškeré návrhy, které by směřovaly k přísnější regulaci či zákazu potratů nebo antikoncepce, povaţujeme za nepřijatelné.“94 Tradičně nejkonzervativnější pohled přináší strana KDU-ČSL. Ta v roce 2010 měla v programu ale jen velmi opatrný náznak kritiky, případně programovou snahu umělé potraty zakázat. V jedné části programu je tak pouze napsáno, ţe pro KDU-ČSL je nepřekonatelnou hranicí se podílet na vládě, která by „usilovala o liberalizaci stávající zákonné úpravy potratu, registrovaného partnerství a eutanazie“95. Jinde pak stojí, ţe strana „navrhne takovou právní úpravu, která umoţní ţenám donosit dítě i v obtíţných sociálních nebo rodinných podmínkách tak, aby takové dítě mohlo rychle a plynule přejít do náhradní rodiny. Musí skončit administrativní a soudní průtahy prodluţující cestu k náhradnímu rodičovství.“96 Tato fádní programová stanoviska jsou ale výsledkem dlouholeté nejednoty uvnitř strany a neustálým sporem mezi konzervativním a liberálním křídlem. Je otázka, jak se strana postaví k tématu pod novým vedením v čele s veterinářem Pavlem Bělobrádkem. Zřejmě velmi podobně. Nový předseda se uţ nechal slyšet, ţe potraty vyloţeně zakazovat nechce, zároveň „je výrazně prorodinnou politiku a pro aktivní a maximální prosazování pro-life alternativ k potratům.“97 Nicméně poslední opravdu významná diskuse na české politické scéně přece jen vzešla právě ze strany KDU-ČSL. V červnu, respektive v říjnu 2003 přišli poslanci této strany Jan Kasal a Jiří Karas a také poslanec ODS Petr Pleva s návrhem zákona, který by podmínky interrupcí výrazně zpřísňoval. Navrhoval aţ pětiletý trest odnětí svobody pro lékaře, který zákrok umělého přerušení těhotenství provede. Prakticky by šlo o úplný zákaz interrupcí, byť v návrhu zákona byla zanesena moţnost umělého potratu z prokazatelných zdravotních důvodů. Návrh pracoval s myšlenkou, ţe zdraví matky má přednost před zdravím dítěte. V jiném případě ale umělá přerušení těhotenství zcela zakazoval. „Náš návrh poţaduje uloţení aţ nepodmíněného trestu pro lékaře, který provede interrupci, a také aţ 93
Program Věcí veřejných: Zdravotnictví [online]. 2010 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.veciverejne.cz/program-vv-zdravotnictvi.html 94 Volební program Strany zelených 2010 [online]. 2010 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.zeleni.cz/underwood/download/files/sz-volebni-program-2010.pdf 95 Volební program KDU-ČSL [online]. 2010 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://kdu.ecpaper.cz/#page=8-9 96 Volební program KDU-ČSL [online]. 2010 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://kdu.ecpaper.cz/#page=10-11 97 Hyde park: Pavel Bělobrádek. In: Česká televize [online]. 2012 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/specialy/hydepark/25.1.2012/
44
nepodmíněného trestu pro toho, kdo navede ţenu, aby interrupci podstoupila,“ argumentoval tehdy poslanec Pleva z ODS. „Rozhoduje-li se mezi ţivotem matky a dítěte, pak má samozřejmě ţivot matky přednost. Soud by také podle našeho návrhu měl upustit od potrestání, pokud byla ţena prokazatelně znásilněna,“98 dodal. Avšak návrh se nesetkal s pochopením u ţádné z politických stran, tak například v ODS byl pleva se svým míněním prakticky osamocen. Pustil se do něj i jeho stranický kolega Jaroslav Zvěřina. „Zákaz vede k tomu, ţe potraty se provádějí dál, ale jsou pro část ţen nedostupné, protoţe jsou drahé. Kaţdý zákaz je vţdycky spojen s růstem cen - v tomto případě se lékařům musí platit víc, protoţe podstupují riziko, ţe budou dopadeni, kdyţ páchají trestný čin. A pokud potraty neprovádějí lékaři, provádějí je různí fušeři, coţ vede k tristním výsledkům. Například v Brazílii umírá několik desítek tisíc ţen kaţdý rok na kriminální potraty, co je výsledek, kterého já bych se tedy dočkat nechtěl,“99 oponoval mu tehdy Zvěřina. Návrh zákona byl drtivým způsobem zamítnut v poměru 134:23. Sami autoři se přitom uţ několik týdnů před samotným hlasováním vyjádřili, ţe je jim jasné, ţe návrh nemá šanci na přijetí. Účelem prý bylo hlavně rozproudit debatu nad tímto tématem. Z dnešního pohledu je třeba spravedlivě říci, ţe se jim to příliš nepovedlo. To se ukázalo třeba o sedm let později na předvolebních tématech, jak jsem uvedla na úvod této kapitoly. Ani do budoucna není příliš pravděpodobné, ţe by se z potratů stalo v Česku politicky exponované téma. S šancí lidovců vrátit se do parlamentu to stále nevypadá nejlépe a jiné „tradiční“ strany se k této problematice příliš vracet nebudou. Z pragmatického pohledu je to totiţ téma, na kterém se toho nedá příliš získat, spíše jen ztratit. A ani vznik nějaké nové konzervativní strany není v podmínkách české společnosti příliš pravděpodobný. Veřejná debata bude i nadále spíše v rukou občanských hnutí (ať uţ náboţenských, či odborných) neţ v hledáčku stranických doktrín a v ústech předních politiků.
98
Návrh zákona o potratech provází spor o statut embrya [online]. 2004 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/czech/domesticnews/story/2004/02/printable/040218_cz_abortion_pckg.shtml 99 Návrh zákona o potratech provází spor o statut embrya [online]. 2004 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/czech/domesticnews/story/2004/02/printable/040218_cz_abortion_pckg.shtml
45
5 Klíčové otázky Významem této kapitoly bude tuto problematiku shrnout do základních otázek, na kterých se názorové skupiny nejvíce rozcházejí. Není zde za úkol na jednotlivé otázky odpovědět nějakou absolutní pravdou, protoţe je jasné, ţe nic takového asi neexistuje. Ani není ambicí jednotlivé otázky vyčerpávajícím způsobem analyzovat dle argumentací konkurujících si myšlenkových táborů. V takovém případě by jedna jediná otázka vydala na samostatnou práci. Spíše jde o to, co nejjasněji vystihnout hlavní kameny úrazu takové debaty. Naznačit body, kde se diskutující strany rozchází, kde si přestávají rozumět a kde aplikují zcela jinou logiku, takţe není moţné dojít k ţádnému spojení, či pochopení, případně naznačit některé zavádějící stereotypní představy v debatě o interrupcích.
5.1 Kdy začíná lidský život? Klíčová otázka, na kterou lze nahlíţet z pohledu práva, filosofie, náboţenství, či biologie. Kaţdý pohled je různý a nabízí i různá východiska, a proto na ní neexistuje jedna jednoznačně správná odpověď. Pro někoho ţivot začíná početím, pro někoho ţivot vzniká v průběhu těhotenství a souvisí s prvními pohyby, mozkovou aktivitou, reakcí na vnější podněty. Jiní hovoří o vzniku ţivota aţ v momentě narození. Právě zde dochází k hlavnímu rozchodu, protoţe v případě, ţe uţ embryu přisoudíme práva ţivého člověka, umělé přerušení těhotenství je vraţdou, jak hlásají odpůrci potratů. Platné právo a také většina lékařů však přisuzuje plnou právní subjektivitu člověku k momentu narození.
5.2 Má žena právo rozhodovat o svém nenarozeném dítěti? Podle zastánců interrupcí je rozhodnutí čistě na ţeně, protoţe to jedině její zdraví a následný ţivot ovlivní takové rozhodnutí. Dítě je součástí jejího těla. Měla by mít všechny potřebné informace a také lékařskou podporu pro takové rozhodnutí. Odpůrci namítají – dítě není samozřejmá součást těla matky. Má od začátku vlastní DNA odlišné od DNA matky, mělo by mít vlastní práva, tedy hlavně právo na ţivot, bez ohledu na vůli matky. Problém svobodné vůle někteří kritici potratů glosují takto: „Jsme pro svobodnou volbu. Proto jsem přesvědčen, ţe kaţdý muţ má právo znásilnit ţenu, pokud je to jeho rozhodnutí. Vţdyť je to jeho tělo a my mu nemůţeme říkat, co s ním můţe a nemůţe dělat,“100 provokuje americký autor Randy Alcorn v knize Proč chránit nenarozený ţivot. To, ţe jsou při znásilnění porušena práva nevinné ţeny, autor v teoretické debatě přirovnává k porušení práv nenarozeného dítěte. 100
ALCORN, Randy C. Proč chránit nenarozený život: péče o nenarozené děti a jejich matky. Praha: Návrat domů, 2011, str. 62, ISBN 978-80-7255-242-9.
46
Kritici jdou ještě dál, kdyţ interrupce povaţují jen za začátek dalšího úpadku hodnot. Běţné „zabíjení“ nenarozených dětí se můţe přenést na „spravedlivé zabíjení“ důchodců, lidí nemocných, či v něčem odlišných.
5.3 Interrupce v případě znásilnění či incestu? Otěhotnění na základě těchto extrémních a navíc protizákonných činností bývá ve většinové společnosti nejčastěji přijatelným důvodem pro umělé přerušení těhotenství. I střední proud, který jinak brojí proti lehkomyslnému a zneuţívanému právu na potrat, souhlasí s tím, ţe v případě znásilnění je pro ţenu často jediným přijatelným východiskem právě interrupce. Také proto je i v konzervativnějším prostředí, kde panuje přísnější potratová politika často případ znásilnění či incestu zahrnut mezi výjimečné zákonné případy, kde lze potrat beztrestně podstoupit. Takovým případem je kupříkladu jinak velmi zdrţelivé Polsko. S takovým „ústupkem“ se ale nesmiřují skalní odpůrci potratů, kteří v něm vidí jednoznačné porušení práv dítěte. Ty ani takovou indikaci nepovaţují za ospravedlnění „vraţdy“ dítěte. „Odpůrci interrupce jistě souhlasí, ţe těhotenství pocházející ze znásilnění nebo incestu je tragédie…Ale není psychická jizva matky ještě více roznícena vinou, ţe zničila ţivé dítě, které bylo z poloviny její?“101 ptají se někteří náboţenští myslitelé. V textech společnosti Pro ţivot102 je někdy dokonce naznačeno, ţe ani některé abnormální poruchy dítěte, jako je třeba Downův syndrom, by neměly být v ţádném případě důvodem k interrupci.
5.4 Interrupce v případě plánovaného rodičovství? Zde uţ je pochopitelně led, po kterém obhájci interrupcí chodí, o něco tenčí. Interrupce jako jen korekce ţivotních plánu uţ naráţí na řadu odpůrců i z řad liberálů. U nich jde spíše o etický apel, neţ o nějaký právní odsudek. Zdvihnou varovně prst na známky jistého opovrţení, na druhou stranu dodají, ţe je to kaţdého věc. Podle takových hlasů by zde měla fungovat v první řadě autoregulace matky, popřípadě otce dítěte, do jaké míry s takovým rozhodnutím dokáţou ţít. I jindy velmi liberální a pragmatičtí lékaři se shodují, ţe interrupce by neměla být brána za běţně uţívaný nástroj, který bude řešit kaţdý ţivotní zádrhel. Mělo by jít o řešení krajní, jakousi poslední instanci, která je vynucena objektivní společenskou, ekonomickou či zdravotní situací konkrétní ţeny.
101
GRADY, John L. Interrupce ano nebo ne?: (důvody proti interrupcím). Praha: Řád, 2002, str. 16, ISBN 80901-9738-8. 102 WILLKE, John a WILLKE, Barbara. Člověkem od početí. Český Těšín: Cor Jesu, 1993. str. 295, ISBN 61839-08988-14.
47
5.5 Je psychický dopad umělého potratu na ženu výraznější, než případné donošení nechtěného dítěte? Na tuto otázku zcela jistě neexistuje jedna správná odpověď, jde o velmi individuální disciplínu. Negativní dopad interrupce na duševní zdraví ţeny je přesto často vyuţívám jako silný argument jedné nebo druhé diskutující strany. Odpůrci interrupcí mluví aţ o zničujícím efektu – popotratovém syndromu, který dopadá prakticky na kaţdou ţenu. Jiní lékaři se zase shodují, ţe negativní psychické účinky interrupce jsou spíše výjimečné a hlavně dočasné. Z medicínského hlediska je nesporné, ţe se řada ţen po prodělaném zákroku potratu potýká s „depresivně úzkostnou reakcí“.103 U takové ţeny, bez ohledu na věk, se mohou podle lékařů spustit nejrůznější duševní poruchy. „Kupříkladu hostilní reakce (nenávist sama k sobě, k okolí), sekundární frigidita, sekundární anorgasmie, frustrace, anxieta (chorobný stav úzkosti), deprese, pocity viny následují někdy po přechodné euforii. Jejich frekvence je značně variabilní, obvykle se vyskytují jen sporadicky a po určité době odezní. Ale jsou i ţeny, u nichţ pocit viny přetrvává celý ţivot,“104 popisuje psycholoţka Drahoslava Fukalová. Podle ní na psychiku ţeny ale také dopadá proces, který celému zákroku předchází. Čím problematičtější cesta k interrupci je, tím je ţena v horší psychické situaci. Podle Fukalové poslední studie navíc ukazují, ţe v zemích, kde mají liberální interrupcí zákony, jsou dopady na ţeny po psychické stránce menší, neţ v zemích, kde jsou potraty silně omezovány. S tím pochopitelně nesouhlasí odpůrci potratů, kteří ohnisko problému vidí v samotném rozhodnutí podstoupit přerušení těhotenství. „Tato reakce má často charakter infantilního, hysterického postoje. Jde o ţeny, které si svůj stav nechtějí vědomě promyslet,“105 myslí si polská lékařka a odpůrkyně interrupcí Wanda Poltawská. Takové ţeny se pak s takovým nerozváţných rozhodnutím často nevyrovnají po celý ţivot, míní Poltawská.
5.6 Jsou největšími mravokárci v otázce umělých potratů muži? Někdy se tato debata skutečně interpretuje jako vyloţeně genderová záleţitost. V polovině 20. století se zastánkyně svobodných potratů opravdu rekrutovaly především z řad feministických aktivistek. V odepření moţnosti naloţit svobodně se svým mateřstvím viděly aktivistky především snahu muţů zachovat jejich tradiční podřízenou úlohu ve společnosti, především v oblasti zaměstnání. Do dnes se některé z nich ptají, proč by muţi měli ţenám diktovat, jak mají nakládat se svým tělem. „Musíme lidem připomínat, ţe potrat je ručitelem 103
POHUNKOVÁ D. a kol. Úcta k životu I.: Život nenarozený. Praha: Zvon, 1991, str. 39, ISBN 80-7113-010-9. BAHOUNEK, T. J. a FUKALOVÁ, D. Čtyři pohledy na interrupci. Ostrava: Key Publishing, 2007. str. 55, ISBN 978-80-87071-09-0. 105 POHUNKOVÁ D. a kol. Úcta k životu I.: Život nenarozený. Praha: Zvon, 1991, str. 39, ISBN 80-7113-010-9. 104
48
práva ţeny plně se podílet na společenském a politickém ţivotě společnosti,“106 tak formulovala svůj postoj Kate Michelmanová, někdejší předsedkyně americké Národní ligy za právo na potrat (NARAL). Avšak dnes při bliţším pozorování debatujících skupin vidíme, ţe dělítko soupeřících táborů podle pohlaví je zcela liché. Do skupiny zastánců liberálního přístupu patří velká skupina muţů, ať uţ lékařů, sociologů, či politiků. Jejich názor určitě nedefinuje příslušnost k muţskému pokolení, ale spíše příslušnost k názorové či profesní skupině. Stejně tak k odpůrcům potratů nepatří jen „puritánští“ muţi. V občanských iniciativách, jako je ta Pro ţivot, se angaţují stále více i ţeny – často náboţensky zaloţené. Stejně tak u čistě feministických skupin neexistuje automaticky záruka, ţe budou hlasitě bojovat za práva ţen na potrat. Často je tomu úplně naopak. Existuje například skupina Feministky pro ţivot, která vychází spíše z náboţenského pojetí otázky ţivota. Ty naopak v potratech spatřují prostředek vykořisťování ţen muţskými protějšky. „Pro ţeny je uráţkou tvrdit, ţe musí změnit něco ve svém těle, aby zapadla do společnosti“.107 Podle nich jsou to právě muţi, které ţeně vnucují představu slabosti, kterou ţena musí řešit jedině tím, ţe se uchýlí k „zabití vlastního dítěte“.
106
ALCORN, Randy C. Proč chránit nenarozený život: péče o nenarozené děti a jejich matky. Praha: Návrat domů, 2011, str. 55, ISBN 978-80-7255-242-9. 107 ALCORN, Randy C. Proč chránit nenarozený život: péče o nenarozené děti a jejich matky. Praha: Návrat domů, 2011, str. 56, ISBN 978-80-7255-242-9.
49
6 Krátký exkurz do vybraných zemí V jedné z posledních kapitol bychom měli nahlédnout na problematiku interrupcí za hranicemi České republiky. Samotné statistické srovnání počtu interrupcí v Česku a jednotlivých zemích světa není jednoduché. Jedním z hlavních úskalí je například to, ţe v řadě států se do počtu umělých přerušení těhotenství neevidují tzv. miniinterrupce, tedy přerušení těhotenství v rané fázi do 45. dne od početí. „Gynekolog ţeně provede tzv. regulaci menstruace bez zjišťování, proč k vynechání menstruace došlo a zda se ve skutečnosti nejedná o potrat. V situaci, kdy u nás miniinterrupce tvoří téměř 80 procent všech umělých přerušení těhotenství je zřejmé, ţe jejich započtení nebo nezapočtení do celkového počtu interrupcí je zcela zásadní“108. Podle statistiků také mezinárodně nejpouţívanější ukazatel – počet interrupcí na 1000 ţivě narozených – není v období měnících se věkových struktur a počtu narozených dětí příliš vhodný. Podle statistik Světové zdravotnické organizace (WTO) tak v Evropě patří k státům s nejvyšším počet umělých potratů na 1000 narozených dětí hlavně Rusko a další země bývalého Sovětského svazu. Pak ale také Rumunsko a Bulharsko. Naopak k premiantům patří země Beneluxu nebo Švýcarsko. Ale abychom se příliš neopakovali s podkapitolou 2.2 z úvodu práce, zaměřme se především na globální pohled a rozdíly v jednotlivých zeměpisných šířkách. Ne všude je totiţ moţné podstoupit legálně interrupci a to zejména i v podmínkách, které by splňovaly všechny kritéria k tomu určená. Ne všude se ţenám dostane dostačující zdravotní podpory. Dle britského odborného časopisu a také severu The Lancet109, nelegálně prováděných interrupcí stále přibývá a nejkritičtější situace je nyní v rozvojových zemích. Nutno říci, ţe veškeré výsledky ohledně počtu legálních interrupcí jsou zaloţeny na výzkumech a oficiálních statistikách. Na světě je v dnešní době 84 státu a teritorií, kde je povolena interrupce do 12. týdne těhotenství a 57 z těchto zemí vede oficiální statistiku ohledně počtu interrupcí a monitoruje celkový stav a situaci.110 Z průzkumu této odborné publikace vyplývá, ţe v roce 2008 došlo k 43,8 miliónů umělých potratů po celém světě, pro srovnání v roce 2005 jich bylo o něco méně, 41,6 miliónů. V roce 1995 byl počet interrupcí nejvyšší a činil 45,6 miliónů. Data také ukazují, ţe v roce 1995 proběhlo 78% potratů
108
ÚSTAV ZDRAVOTNICKÝCH INFORMACÍ A STATISTIKY ČR. Potraty 2009. Praha: ÚZIS ČR, 2010, str. 13, ISBN 978-80-7280-863-2. 109 Induced abortion: incidence and trends worldwide from 1995 to 2008 [online]. 2009[cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-6736%2811%2961786-8/fulltext 110 Induced abortion: incidence and trends worldwide from 1995 to 2008 [online]. 2009[cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-6736%2811%2961786-8/fulltext
50
v rozvojových zemích, zatímco v roce 2008 připadlo na rozvojový svět uţ celých 86% všech potratů. Avšak ještě více výmluvný je pohled na vývoj nelegálních interrupcí ve srovnání s interrupcemi, které byly provedeny v souladu se zákonem. Zde uţ se pohybujeme na tenkém ledě méně oficiálních statistik, protoţe nelegální formu těchto zákroků jiţ z principu nelze empiricky monitorovat. Zatímco v roce 1995 tvořily nelegálně uměle přerušená těhotenství 44 procent všech potratů na světě, v ruce 2008 to bylo o pět procent více. Naproti tomu legálně provedených potratů v těchto letech v poměru na počet produktivních ţen ubylo. Roku 1995 připadlo na 1000 ţen v produktivním věku 35 legálních interrupcí, v roce 2008 to bylo uţ jenom 28. V této souvislosti je velmi alarmující pohled na ţenskou úmrtnost ve vtahu k přerušení těhotenství ve světě. Na kaţdých 100 000 potratů provedených v roce 2008 mimo lékařské zařízení, coţ se ve většině případů týká právě rozvojového světa, připadlo 220 úmrtí. Studie také ukazuje, ţe v rozvojovém světě se kaţdý rok setká s komplikacemi spojenými s potratem 8,5 milionu ţen, třem milionům z nich se pak nedostane ani náleţité lékařské péče. Zdaleka nejhůř je na tom černý kontinent. Ačkoliv v Africe ţije v rámci rozvojového světa jen asi 17 procent ţen v produktivním věku, připadá na ní hned celá polovina úmrtí spojených s neodborným potratem. Podrobné mezinárodní srovnání odborného serveru Lancet111 ukazuje také jedno poměrné zásadní zjištění, tedy, ţe celkový počet interrupcí nesouvisí s přísností národní legislativy. Paradox se dá nejlépe demonstrovat právě na afrických a latinskoamerických státech, kde sice platí velmi přísné potratové zákony. Právě v těchto oblastech například připadá 29, respektive 32 případů umělého přerušení těhotenství na 1000 ţen. Naopak v západoevropských státech, jejichţ legislativa přerušení těhotenství umoţňuje, je to asi 12 případů na 1000 ţen. Projevuje se to i v rámci Afriky, protoţe v Jihoafrické republice, která se asi jako jediný africký stát vyznačuje vyloţeně liberálními zákony v této oblasti, připadá na 1000 ţen v produktivním věku stejný počet potratů jako v západní Evropě. Avšak rozdíly můţeme najít i v Evropě - malý počet interrupcí se týká hlavně západních a severských zemí, ve východní Evropě, především v postkomunistických republikách, připadá na 1000 ţen 43 potratů. Coţ můţe být důsledek především špatné situaci na trhu s antikoncepcemi112, která se však, jak jsme si uvedli v kapitolách výše, začíná od 90. let výrazně zlepšovat. 111
Induced abortion: incidence and trends worldwide from 1995 to 2008 [online]. 2009[cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-6736%2811%2961786-8/fulltext 112 Ve světě přibývá nelegálních interrupcí. Česká televize [online]. 2012[cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/161068-ve-svete-pribyva-nelegalnich-interrupci/
51
6.1 Polsko Ve svém postoji k interrupcím dnes stojí Polsko v kontextu Evropy na velmi osamoceném „ostrově“. Od roku 1993 aţ do dnešních dnů v tomto středoevropském státě platí asi vůbec nejpřísnější potratový zákon na starém kontinentě. Platný zákon „O plánování rodiny, ochraně lidského plodu a podmínkách pro provedení umělého potratu,“ ţeně povoluje moţnost umělého přerušení těhotenství jen v případě ohroţení jejího ţivota, v případě těhotenství ze znásilnění či incestu, a také v případě, ţe plod je váţně zdravotně poškozen. Všechny ostatní osobní důvody jsou ţeně zapovězeny. Koncem loňského roku například veřejnost upoutal případ ţeny, která v průběhu těhotenství zjistila, ţe její nenarozené dítě má Downův syndrom a rozhodla si takové dítě nenechat.113 Avšak syndrom nebyl odbornou komisí shledán jako závaţné poškození lidského plodu, umělý potrat byl ţeně zakázán. Nakonec však ţeně vyšli vstříc v jedné varšavské nemocnici. Tento přístup má sice za následek jen několik stovek interrupcí Polek ročně, dle oficiálních statistik, kritické hlasy ale odhadují, ţe v nelegální sféře v Polsku dochází aţ ke sto tisícům interrupcí ročně. Legislativa vychází z katolické a velmi konzervativní tradice, která je pro polskou politiku příznačná. Zastánci protipotratové politiky jsou především pravicové konzervativní a také náboţenské strany. Debata je to stále ţivá i proto, ţe v Polsku posilují liberální politické strany. Vládnoucí Občanská platforma premiéra Donalda Tuska je v otázce interrupcí velmi umírněná, jakékoliv další zpřísnění dlouhodobě zamítá, naopak se uvnitř strany vedou debaty o větší liberalizaci. Po podzimních volbách naopak výrazně posílilo levicově-liberální Palikotovo hnutí volá po moţnosti, aby ţeny samy mohly do 12. týdne těhotenství rozhodovat o svém těhotenství.
6.2 Keňa V sociologických pracích se zaměřením na potraty je tento africký stát často uváděn jako vděčný příklad.114 Jde totiţ o silně náboţenský africký stát, který je ale na svůj problematický region velmi vyspělý, a to jak politicky, tak i ekonomicky. Také debata ohledně plánovaného rodičovství a případných potratů je v Keni velmi ţivá. Keňa se totiţ potýká s typickými nástrahami velkého lidnatého státu z Afriky. Vysoká porodnost, nízká ţivotní úroveň, hlad, negramotnost. Přesto, ţe jde o 33. nejlidnatější stát světa otázka hladomoru v Keni není tak tíţivá jako v jiných sousedních státech. Důvodem pozitivních 113
VAVROUŠKA, Petr. V Polsku se opět demonstrovalo kvůli potratům. Český rozhlas [online]. 2011[cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/973886 114 KULCZYCKI, Andrzej. The abortion debate in the world arena. Basingstoke: Macmillan, 1999, str. 41, ISBN 0-333-75464-6.
52
výsledků je především dlouholetý přístup keňských prezidentů, kteří ze země udělali jakési africké centrum pro řadu mezinárodních organizací, politických i humanitárních, hlavně pod OSN. Díky tomu má Keňa velmi slušnou úroveň vzdělávání, a to i na poli sexuální výchovy, dostupnosti antikoncepce apod. Přesto, ţe přes polovinu obyvatel tvoří praktikující křesťané – nejvíce protestanté a katolíci, desetinu pak muslimové, je Keňa jednou z prvních afrických zemí, která se rozhodla aktivně a cíleně sniţovat plodnost své populace tak, aby tím omezila neblahé sociální a ekonomické dopady na zemi. Formálně je v zemi umělé přerušení těhotenství zakázané, výjimku tvoří případy, kdy lékař shledá akutní ohroţení ţivota ţeny. Přesto v posledních měsících v Keni hovoří o jisté revoluci. Ta spočívá v přijetí nové ústavy v létě loňského roku. Ta kromě celé řady změn přináší i novou definici lidského ţivota, místo původní formulace, ţe „ţivot začíná početím“ se v ústavě objevilo tvrzení, ţe „ţivot začíná narozením“. Ústavní změna se tedy povaţuje za faktické posvěcení interrupcí. V kampani pro liberalizaci umělých potratů se v Keni silně angaţovala i americká diplomacie v čele s prezidentem Obamou. Proti tomuto proudu zase silně brojí náboţenské instituce. Zemi na toto téma čekají jistě ještě hodně vyhrocené debaty.
53
Praktická část 7 Cíle praktické části výzkumu 1. Zjistit, zda ţeny v různých věkových kategoriích znají legislativu interrupcí. 2. Zjistit, zda muţi v různých věkových kategoriích znají legislativu interrupcí. 3. Zjistit, zda ţeny v České republice souhlasí s povolením interrupcí do 12. týdne těhotenství. 4. Zjistit, zda muţi v České republice souhlasí s povolením interrupcí do 12. týdne těhotenství. 5. Zjistit, zda ţeny v České republice souhlasí s tím, ţe pokud ţena podstoupí interrupci, musí být toto rozhodnutí se souhlasem otce dítěte. 6. Zjistit, zda muţi v České republice souhlasí s tím, ţe pokud ţena podstoupí interrupci, musí být toto rozhodnutí se souhlasem otce dítěte.
54
8 Hypotézy výzkumu H1 Ţeny ve věkové kategorii 21-25 let povaţují za nejvíce omluvitelný důvod k podstoupení interrupce v případě znásilnění. H2 Ţeny ve věkové kategorii 26 – 30 let povaţují za nejvíce omluvitelný důvod podstoupení interrupce ten, ţe těhotenství ohroţuje ţivot matky. H3 Více jak polovina muţů ve všech věkových kategorií, kteří odpověděli, ţe ví, jaké jsou druhy interrupcí a jak probíhají. H4 Více jak 70% muţů a ţen s vyšším jak středoškolským vzděláním souhlasí s tím, aby byl dětem na druhém stupni základních škol demonstrován průběh interrupcí. H5 Méně neţ 45% ţen se středoškolským vzděláním souhlasí s tím, aby byl dětem na druhém stupni základních škol demonstrován průběh interrupcí. .
55
9 Metodika práce 9.1 Použitá výzkumná metoda Výzkum byl realizován kvantitativní formou. Vlastní šetření probíhalo prostřednictvím dotazníku a jeho vyhodnocením. Názory k problematice interrupcí byly získávány od anonymních uţivatelů internetu. Dotazník byl vystaven pomocí webových stránek www.vyplnto.cz, kde má kaţdý uţivatel moţnost bezplatného vytvoření dotazníku a následného základního vyhodnocení získaných dat. Stále bylo potřeba získaná data zpracovat dle zadaných hypotéz a cílů v rámci získaných odpovědí. Celkem odpovědělo 479 muţů a ţen různých věkových kategorií. Všechny navrácené dotazníky byly kompletně vyplněny. Návratnost dotazníků byla velmi vysoká, coţ zajišťuje objektivnost získaných výsledků. Dotazník zveřejněný online formou měl celkem 12 základních otázek. Lidé, kteří reagovali na zveřejněný dotazník, odpovídali ze začátku na otázky, které selektovali skupiny odpovídajících nejen na muţe a ţeny, ale samozřejmě určovala věkovou kategorii a další. Další část dotazníku se jiţ zaměřila na konkrétní otázky vztahující se k problematice.
9.2 Charakteristika výzkumného vzorku Dotazník byl vystaven na internetu od února 2012 do března roku 2012 na internetových stránkách www.vyplnto.cz. Skupina respondentů byla tvořena uţivateli internetu. Celkem ze 479 respondentů odpovídalo 405 ţen a 74 muţů různých věkových kategorií. Celý dotazník měl kaţdý respondent moţnost okomentovat a vyjádřit názor nejen na podané otázky, ale i celkovou strukturu dotazníku a moţnosti odpovědí.
56
10 Výsledky Výsledky provedeného výzkumu byly vyhodnoceny a pro přehlednost jsou uvedeny v tabulkách a grafech. Jedná se o vyhodnocení Dotazníku pro uţivatele internetu. Níţe uvedený seznam obsahuje odkazy na nejvýznamnější stránky, ze kterých přišli respondenti, ale je ho nutno brát spíše orientačně: Tabulka č. 1: Identifikace respondentů
Nezjištěno
45%
Facebook.com
21,90%
Vyplnto.cz
10,20%
Google.cz
8,60%
Search.seznam.cz
4,10%
Email.seznam.cz
2,70%
Google.com
1,30%
Forum.lide.cz
1,10%
Spoluzaci.cz
0,90%
Graf č. 1: Identifikace respondentů
3%
1% 1% 1% Nezjištěno
4%
Facebook.com
9%
Vyplnto.cz 45%
Google.cz Search.seznam.cz
10%
Email.seznam.cz Google.com Forum.lide.cz
22%
Spoluzaci.cz
57
10.1 Vyhodnocení dotazníku k problematice interrupcí 1. Pohlaví Z celkového počtu oslovených respondentů vyplývá, ţe mezi dotazovanými odpovídalo 405 ţen (84,55 %) a 74 muţů (15,45 %), coţ zastává názor, ţe interrupce je spíše téma zaměřené na ţeny a tím se stávají i většinou respondentů. Tabulka č. 2: Jste?
Pohlaví
Počet
Počet (%)
Ţeny
405
84,55
Muţi
74
15,45
Graf č. 2: Jste?
Pohlaví Muži
Ženy
15,45%
85,55%
58
2. Náboženské vyznání respondentů k problematice interrupcí. Velká většina, a to 327 respondentů (68,27%) z celkového počtu 479 se řadí do skupiny bez jakéhokoliv náboţenského vyznání, tento masivní počet je pro Českou republiku sám o sobě vypovídající. Pouze 82 muţů s ţen (17,12%) jsou křesťané a 70 jiného vyznání (14,61%).
Tabulka č. 3: Jste?
Vyznání
Počet
Počet (%)
Nevěřící
327
68,27
Křesťané
82
17,12
Jiné
70
14,61
Graf č. 3: Jste?
Náboženské vyznání Nevěřící
Křesťané
Jiné
15%
17% 68%
59
3. Věk uživatelů služby. Věkové zastoupení zjištěné u presentovaného vzorku ukazuje převahu respondentů ve věku 21 – 25 let, coţ činní 238 muţů a ţen (49,69%) z celkového počtu 479 respondentů; 82 respondentů (17,12%) bylo ve věku 26-30 let; ve věku 15 – 20 let odpovídalo 81 muţů a ţen (16,91%), ve věku 31 – 40 let odpovědělo 51 muţů a ţen (10,65%), a poslední se řadí jako nejméně respondentů s počtem 27 (5,74%) věková kategorie 41 a více let. Tyto výsledky jsou dobře zřetelné v tabulce a grafu č. 2.
Tabulka č. 4: Kolik je vám let?
Věk respondentů
Počet
Počet (%)
15-20 let
81
16,91
21-25 let
238
49,69
26-30 let
82
17,12
31-40 let
51
10,65
41 a více let
27
5,74
Graf č. 4: Kolik je vám let?
Věkové rozhraní 15-20 let
21-25 let
26-30 let
5% 11%
31-40 let
17%
17%
50%
60
41 a více let
4. Dosažené vzdělání respondentů dotazníku k problematice interrupcí. Celkový počet 247 respondentů (51.57%) kteří odpověděli na dotazník zveřejněný prostřednictvím internetu mají středoškolské vzdělání s maturitou. Respondentů s Vyšším odborným vzděláním nebo Vysokoškolským bylo 178 (37.16%), dokončené základní vzdělání 34 respondentů (7.1%), vyučeno bez maturity bylo celkem 12 muţů a ţen (2.51%), vyučeno s maturitou 7 respondentů (1.46%) a neukončené základní vzdělání měl pouze 1 respondent (0.21%).
Tabulka č. 5: Jaké je vaše nejvyšší dosaţené vzdělání?
Vzdělání
Počet
Počet (%)
1
0,21
34
7,1
Vyučen bez maturity
12
2,51
Vyučen s maturitou
7
1,46
247
51,7
178
37,16
Nedokončené základní vzdělání Ukončené základní vzdělání
Středoškolské vzdělání s maturitou Vyšší odborné vzdělání, Vysokoškolské vzdělání
61
Graf č. 5: Jaké je vaše nejvyšší dosaţené vzdělání?
Vzdělání Nedokončené základní vzdělání
Ukončené základní vzdělání
Vyučen bez maturity
Vyučen s maturitou
Středoškolské vzdělání s maturitou
Vyšší odborné vzdělání, Vysokoškolské vzdělání 0% 7%
3%
1%
37%
52%
62
5. Vyjádření respondentů se souhlasem, že v České republice je možné podstoupit interrupci do 12. týdne těhotenství z osobních důvodů. Opravdu velký počet tvoří muţi a ţeny, kteří souhlasí s nastavením legislativy interrupcí, kdy je moţné podstoupit interrupce aţ do 12. týdne těhotenství z osobních důvodů a to 416 muţů a ţen (86,85%) a pouze menšina 63 respondentů (13,15%) s tímto faktem nesouhlasí.
Tabulka č. 6: Souhlasíte s tím, ţe v České republice jsou povoleny interrupce do 12. týdne těhotenství z osobních důvodů?
Souhlas s interrupcí do 12. týdne
Počet
Počet (%)
Ano
416
86,85
Ne
63
13,15
těhotenství
Graf č. 6: Souhlasíte s tím, ţe jsou v České republice povoleny interrupce do 12. týdne těhotenství z osobního důvodu?
Souhlas s interrupcí do 12. týdne těhotenství Ano
Ne
13%
87%
63
6. Nutnost podstoupit interrupci z osobního či lékařského důvodu. Při výzkumu bylo zjištěno, ţe opravdu malý počet respondentů 35(7,31%) ţen nebo partnerek muţů ze 479 (100%) podstoupilo interrupci během svého dosavadního ţivota ať z důvodů osobních či zdravotních. Velká většina 444 respondentů (92,69%) tuto zkušenost nezaţilo.
Tabulka č. 7: Podstoupili jste někdy Vy nebo Vaše partnerka interrupci?
Podstoupení interrupce
Počet
Počet (%)
Ano
35
7,31
Ne
444
92,69
Graf č. 7: Podstoupili jste někdy Vy nebo Vaše partnerka interrupci?
Podstoupení interrupce 7,31%
Ano Ne
92,69%
64
7. Znalost české legislativy interrupcí. Výsledkem této otázky je znát, ţe většina muţů a ţen v České republice neznají legislativu interrupcí. Celkem ze 479 respondentů 318 (66,39%) ţen a muţů, kteří na tuto otázku odpověděli, neznají legislativu interrupcí. Pouze 161 (33,61%) respondentů má znalost české legislativy. Tabulka č. 8: Znáte českou legislativu interrupcí?
Znalost české
Počet
Počet (%)
Ano
161
3,61
Ne
318
66,39
legislativy
Graf č. 8: Znáte českou legislativu interrupcí?
Znalost české legislativy interupcí Ano
Ne
30,61%
66,39
65
8. Průběh interrupcí a jejich druhy. Zda mají respondenti přehled o interrupcích a zda znají jejich druhy, vypovídá tabulka a graf č. 8. Velká většina muţů a ţen má přehled, jak taková interrupce vypadá a jak probíhá, celkem 312 respondentů (65,14%).
Tabulka č. 9: Víte, jak interrupce probíhají a jaké druhy jsou?
Přehled průběhu a
Počet
Počet (%)
Ano
312
65,14
Ne
167
34,86
druhu interrupcí
Graf č. 9: Víte, jak interrupce probíhají a jaké druhy jsou?
Přehled průběhu a druhu interrupcí
35% Ano Ne 65%
66
9. Informovanost dětí na základní škole o průběhu interrupcí. U této otázky je jako u jedné z mála téměř vyrovnaný počet odpovědí. Počet respondentů, kteří souhlasí s tím, aby děti jiţ na základní škole byly informovány o interrupcích a byla jim detailně demonstrována interrupce například formou promítání krátkého instruktáţního filmu je 274 muţů a ţen (57,2%) naopak, skoro stejný počet drţí respondenti, kteří s touto formou nesouhlasí a to 205 (42,8%).
Tabulka č. 10: Souhlasíte, aby děti na základní škole, druhého stupně byly seznámeny s průběhem interrupcí a demonstrací takovéhoto zákroku například formou videa?
Informovanost dětí na základní škole o průběhu
Počet
interrupcí
Počet (%)
Ano
274
57,2
Ne
205
42,8
Graf č. 10: Souhlasíte, aby děti na základní škole, druhého stupně byly seznámeny s průběhem interrupcí a demonstrací takovéhoto zákroku například formou videa?
Informovanost dětí na základní škole o průběhu interrupcí Ano
Ne
43% 57%
67
10. Obtížné rozhodnutí, doporučit dceři interrupci. Tato otázka měla zasáhnout situaci, kdy dotazovaní v roli rodiče musejí vyřešit rodinou situaci a rozhodnout se, zda své vlastní dceři, která v 15 letech otěhotněla, doporučí podstoupit interrupci.
Tabulka č. 11: Kdybyste měli 15. letou dceru a ta otěhotněla, doporučili byste jí podstoupit interrupci?
Obtíţné rozhodnutí,
Počet
Počet (%)
Ano
293
61,17
Ne
186
38,83
doporučit dceři interrupci
Graf č. 11: Kdybyste měli 15. letou dceru a ta otěhotněla, doporučili byste jí podstoupit interrupci?
Obtížné rozhodnutí, doporučit dceři interrupci Ano
Ne
39%
61%
68
11. Rozhodnutí zda podstoupit interrupci záleží pouze na matce dítěte. Dnešní legislativa nijak neurčuje, zda otec dítěte má právo na rozhodnutí o tom, zda matka dítěte podstoupí interrupci. Markantně větší část respondentů, 359 (74,95%) si myslí, ţe je správné, ţe definitivní rozhodnutí náleţí pouze matce. Pouze 120 respondentů (25,05%) si myslí, ţe otec by měl mít plné právo o této skutečnosti rozhodnout.
Tabulka č. 12: Myslíte si, že o tom, zda podstoupit interrupci by mělo být podmíněno souhlasem otce dítěte?
Rozhodnutí zda podstoupit interrupci záleţí pouze na
Počet
matce dítěte
Počet (%)
Ano
359
74,95
Ne
120
25,05
Graf č. 12: Myslíte si, ţe o tom, zda podstoupit interrupci by mělo být podmíněno souhlasem otce dítěte?
Rozhodnutí zda podstoupit interrupci záleží pouze na matce dítěte
25,05% Ano Ne 74,95%
69
12. „Správný“ důvod k podstoupení interrupce. U poslední otázky měli respondenti širokou škálu odpovědí, kde mohli vybrat pouze jednu odpověď z důvodu, aby se opravdu rozhodli nad jednou volbou, která je ta nejvíce omluvitelná. Je tedy velmi zajímavé, ţe moţnost, která je nejvíce omluvitelná z důvodu, ţe těhotenství ohroţuje ţivot matky zvolilo 208 respondentů (43,42%) a skoro stejný počet respondentů 219 (45,72) volil z důvodu, ţe těhotenství nastalo z důvodu znásilnění. Zbylé důvody jsou spíše v rámci počtu respondentů spíše zanedbatelné, ale v rámci zajímavosti, ţe se najde i respondent, který interrupci povaţuje za nejvíce omluvitelnou jako moţnost volby pohlaví dítěte.
Tabulka č. 13: V jakém případě je podle Vás nejvíce „omluvitelné“ umělé přerušení těhotenství do 12. týdne?
„Správný“ důvod k podstoupení interrupce V případě znásilnění
Počet
Počet (%)
219
45,72
208
43,42
V případě postiţení dítěte
34
7,1
Nízký věk matky
9
1,88
7
1,46
Ekonomické důvody
1
0,21
Volba pohlaví dítěte
1
0,21
V případě, ţe těhotenství ohroţuje ţivot matky
Jako moţnost plánovaného rodičovství
70
Graf č. 13: V jakém případě je podle Vás nejvíce „omluvitelné“ umělé přerušení těhotenství do 12. týdne?
„Správný“ důvod k podstoupení interrupce V případě znásilění 7% V případě, že těhotenství ohrožuje život matky V případě postižení dítěte 46%
Nízký věk matky Jako možnost plánovaného rodičovství
43%
Ekonomické důvody Volba pohlaví dítěte
71
10.2 Verifikace hypotéz H1 Ţeny ve věkové kategorii 21-25 let povaţují za nejvíce omluvitelný důvod k podstoupení interrupce v případě znásilnění. Graf č. 14: Důvody podstoupení interrupce dívek ve věku 21-25 let
Důvody podstoupení interrupce dívek ve věku 21-25 let 21 0 15
V případě znásilnění
4 V případě, že těhotenství ohrožuje život matky V případě postižení dítěte 99
Nízký věk matky Jako možnost plánovaného rodičovství
81
Ekonomické důvody Volba pohlaví dítěte
Tato hypotéza se potvrdila. Z grafu jasně vidíme, ţe nejvíce dívek ve věku 21-25 let jsou toho názoru, ţe nejvíce omluvitelný důvod k podstoupení interrupce je v případě znásilnění a to celkem 99 respondentek z celkového počtu 202. Není ale velký rozdíl mezi uvedeným důvodem k interrupci v případě ohroţení ţivota matky, v tomto případě odpovědělo 81 mladých ţen a dalších 15 uvádí, ţe nejvíce omluvitelným důvodem pro podstoupení interrupce je postiţení dítěte, 4 uvedly nízký věk matky, 2 ţeny jako moţnost plánovaného rodičovství a pouze jedna respondentka ekonomické důvody. Ţádná ţena nezvolila moţnost volby pohlaví dítěte.
72
H2 Ţeny ve věkové kategorii 26 – 30 let povaţují za nejvíce omluvitelný důvod podstoupení interrupce ten, ţe těhotenství ohroţuje ţivot matky. Graf č. 15: Důvody podstoupení interrupce dívek ve věku 26-30 let
Důvody podstoupení interrupce dívek ve věku 26-30 let 1
00
V případě znásilnění
0
3 V případě, že těhotenství ohrožuje život matky 30
V případě postižení dítěte
34
Nízký věk matky Jako možnost plánovaného rodičovství
Tato hypotéza se potvrdila. Z celkového počtu 68 respondentek ve věku 26-30 let odpovědělo dle předpokládaných výsledků 34 mladých ţen, ţe nejvíce omluvitelný důvod pro interrupci je v případě, ţe těhotenství ohroţuje ţivot matky. Velmi obdobný počet 30 ţen stojí za názorem, ţe tímto omluvitelným důvodem je interrupce v případě znásilnění. Pouze 3 ţeny jsou pro důvod v případě postiţení dítěte a jedna respondetka jako moţnost plánovaného rodičovství. 6ádná z respondetek nezvolila moţnost Ekonomických důvodů, volby pohlaví dítěte nebo nízký věk matky.
73
H3 Více jak polovina muţů ve všech věkových kategorií odpověděli, ţe ví, jaké jsou druhy interrupcí a jak probíhají. Graf č. 16: Znalost průběhu interrupcí
Znalost průběhu interupcí
34
Ano Ne
40
Hypotéza se nepotvrdila. Z celkového počtu 74 muţů, kteří odpověděli na otázku, zda znají průběh interrupcí celkem 34 muţů odpovědělo kladně a 40 záporně, coţ znamená, ţe více jak 50% muţů nezná metody a průběh interrupcí.
74
H4 Více jak 70% muţů a ţen s vyšším jak středoškolským vzděláním souhlasí s tím, aby byl dětem na druhém stupni základních škol demonstrován průběh interrupcí Graf č. 17: Souhlas s demonstrací interrupcí u mužů a žen s vyšším jak středoškolským vzděláním.
Souhlas s demonstrací interrupcí u mužů a žen s vyšším jak středoškolským vzděláním
37
Ano Ne 56
Tato hypotéza se nepotvrdila. Z celkového počtu 93 muţů a ţen s vyšším jak středoškolským vzděláním odpovědělo pouze 56 respondentů, ţe souhlasí s tím, aby byl dětem na druhém stupni základní školy demonstrován průběh interrupcí. Naopak 37 respondentů s tímto názorem nesouhlasí. Ve výsledku tedy znamená, ţe méně jak 70 % muţů a ţen souhlasí s moţností demonstrace interrupcí.
75
H5 Méně neţ 45% ţen se středoškolským vzděláním souhlasí s tím, aby byl dětem na druhém stupni základních škol demonstrován průběh interrupcí. Graf č. 18: Souhlas s demonstrací interrupcí u žen se středoškolským vzděláním
Souhlas s demonstrací interrupcí u žen se středoškolským vzděláním
88
Ano 123
Ne
Tato hypotéza se nepotvrdila. Celkem na dotazník odpovědělo 211 ţen se středoškolským vzděláním, z čehoţ 123 souhlasí s tím, aby dětem na druhém stupni základních škol byl demonstrován průběh interrupcí například formou videa. Naproti tomu 88 respondentek odpovědělo záporně. S moţností demonstrace interrupce souhlasí tedy více neţ 45 % ţen.
76
10.3 Závěr výzkumu Provedený výzkum nám dal určitou představu ohledně názoru respondentů k problematice interrupcí v Česku. Dal nám ale také impuls k zamyšlení, zda jsou lidé v Česku o interrupcích dostatečně informování a zda jim jejich informovanost umoţňuje realisticky se rozhodnout v případě nečekaného těhotenství, a to v jakékoliv věkové kategorii a s jakýmkoliv vzděláním. Kromě výše uvedených výsledků k jednotlivým otázkám, bych ráda uvedla, ţe v dotazníku se objevila také odpověď, ţe nejvíce omluvitelná je interrupce v případě volby pohlaví dítěte. Tuto odpověď sice můţeme přisoudit jisté statistické chybě, ale také se můţeme ptát, jestli takový názor skutečně není výsledkem stavu morálky některé části české společnosti. Výsledky je ale vţdy nutné brát s rezervou. V dotazníku nám můţe respondent tvrdit, ţe podstoupení interrupce je nejvíce omluvitelné třeba z důvodu nízkého věku matky, v reálné situaci by ale jedincovo chování zcela jistě ovlivňovala celá řada faktorů, které by jeho následný postoj mohl i úplně změnit. Přes tato jistá omezení jsme z dotazníku získali zajímavé výsledky, jejichţ hodnocení lze nalézt v grafech. Stejně tak poskytl moţné úvahy o tom, na které straně debaty o interrupcích jednotlivé skupiny Čechů stojí.
77
Závěr Celá práce má poslouţit jako ucelený soubor slouţící k vytvoření si názoru na probíhající debatu ohledně interrupcí v Česku i ve světě. Nesnaţí se kázat, ani dávat jednoznačné rady a poučení, nestaví se ani na jednu stranu. Popisuje názorový vývoj k této oţehavé problematice, která rozděluje společnost všude na světě, zachycuje debatu v celé své šíři i hloubce. Rozmanitost názorů má v první řadě upozornit na mnohovrstevnou strukturu tohoto tématu, které nelze shrnout do jednoho politického hesla, ani do jednoho náboţenského přikázání. Snaţí se ukázat samotné myšlení současných lidí v této otázce. Zde práce potvrzuje, ţe česká společnost je velmi tolerantní a ve svém zaměření dvacet let po pádu komunistického reţimu také velmi liberální. Z mého průzkumu vyplývá, ţe pokulháváme ve znalosti legislativních pravidel interrupcí, naopak většina z dotázaných ví, jak taková interrupce probíhá. Alespoň si myslí, ţe to ví. Česká společnost v drtivé většině souhlasí s tím, aby ţena o svém těhotenství rozhodovala sama. Většina také souhlasí s tím, ţe stávající právní norma, která legalizuje interrupci do 12. týdne těhotenství bez udání důvodu, je zcela na místě. Více jak polovina dotázaných by také uvítala větší osvětu potratové problematiky uţ na druhém stupni základní školy. Ať uţ byly odpovědi v dotazníku jakékoliv, klíčovým poučením by mělo být poselství maximálně racionálního přístupu k mládeţi a její výchově. Těţko tleskat násilným kampaním náboţenských fundamentalistů prostřednictvím krvavých billboardů před školami, cesta vede přes trpělivou edukaci přiměřenými prostředky tak, aby si mladí lidé byli od raných let vědomi této hrozby a také obtíţnosti případného rozhodování o potratu. Informace by však neměly vyvolávat hysterii, volat po pranýřování „potratových“ lékařů či jejich zastánců, ale měly by zajistit to, aby ze školáků vyrostly jedinci odpovědní za svůj ţivot a své rozhodnutí se všemi moţnými důsledky. Klíčové jsou informace, dostupnost antikoncepčních prostředků a uvědomělé a odpovědné jednání.
78
11 Seznam použité literatury 11.1 Odborná v českém jazyce PEKÁRKOVÁ M., PRIMUSOVÁ H., UZEL R. Potrat ano-ne: aneb Na pokraji života. Praha: Grada Publishing, 2000. ISBN 80-7169-922-5. POHUNKOVÁ D. a kol. autorů. Úcta k životu I.: Život nenarozený. Praha: Zvon, 1991. ISBN 80-7113-010-9. ČERNÝ, Milan a SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní úprava umělého přerušení těhotenství. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. ISBN 80-86432-60-2. BAHOUNEK, T. J. a FUKALOVÁ, D. Čtyři pohledy na interrupci. Ostrava: Key Publishing, 2007. ISBN 978-80-87071-09-0. JÄRVILETHO, U. Posvátnost života. Praha: Ampelos, 2000. ISBN 80-902544-7-0. WILLKE, John a WILLKE, Barbara. Člověkem od početí. Český Těšín: Cor Jesu, 1993. ISBN 618-39-08988-14. KOLEKTIV AUTORŮ. Potrat…: fakta uváděná britskou společností Life. Olomouc: Centrum pro rodinný ţivot, 1991. ISBN 80- 900664-1-0. ALCORN, Randy C. Proč chránit nenarozený život: péče o nenarozené děti a jejich matky. Praha: Návrat domů, 2011, ISBN 978-80-7255-242-9. GRADY, John L. Interrupce ano nebo ne?: (důvody proti interrupcím). Praha: Řád, 2002, ISBN 80-901-9738-8.
11.2 Odborná v cizím jazyce FOOT, Philippa. Právo ženy?: štúdie o problematike interrupcií. Bratislava: Kalligram, 2004, ISBN 80-714-9612-X. KULCZYCKI, Andrzej. The abortion debate in the world arena. Basingstoke: Macmillan, 1999, ISBN 0-333-75464-6. JOSEPH, Rita. Human rights and the unborn child. Boston: Martinus Nijhoff Publishers, 2009, 347 s. ISBN 90-041-7560-1.
79
11.3 Statistické ročenky ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Vývoj potratovosti v České republice: Ročník 2004. Praha: ČSÚ, 2004. ISBN 80-250-0825-8. ÚSTAV ZDRAVOTNICKÝCH INFORMACÍ A STATISTIKY ČR. Potraty 2009. Praha: ÚZIS ČR, 2010. ISBN 978-80-7280-863-2.
11.4 Elektronické zdroje 11.4.1 Legislativa a statistiky Demografická
ročenka
2010
[online].
2011[cit.
2012-04-01].
Dostupné
z:
http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/p/4019-11 Statistiky
nezaměstnanosti
[online].
2010[cit.
2012-04-01].
Dostupné
z:
http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/mes Listina základních práv a svobod. In: Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. 1993. Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html Provedení zákona ČNR o umělém přerušení těhotenství. In: 75/1986 Sb. 1987. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/?path=/portal/obcan/ § 159 Nedovolené přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ţeny. In: 40/2009 Sb. Trestní zákoník. 2009. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony § 160 Nedovolené přerušení těhotenství se souhlasem těhotné ţeny. In: 40/2009 Sb. Trestní zákoník. 2009. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony
11.4.2 Zpravodajské servery TELAŘÍKOVÁ, Denisa. Potrat je rovný genocidě a holocaustu, učí krvavé snímky studenty v Ostravě. IDNES.cz [online]. 2010[cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/potratje-rovny-genocide-a-holocaustu-uci-krvave-snimky-studenty-v-ostrave-1b5/domaci.aspx?c=A100122_214038_domaci_jw Hyde park: Pavel Bělobrádek. In: Česká televize [online]. 2012 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/specialy/hydepark/25.1.2012/ Autor ČTK. Ve světě přibývá nelegálních interrupcí. Česká televize [online]. 2012 [cit. 201204-01].
Dostupné
z:
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/161068-ve-svete-pribyva-
nelegalnich-interrupci/ 80
VAVROUŠKA, Petr. V Polsku se opět demonstrovalo kvůli potratům. Český rozhlas [online]. 2011[cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/973886 Návrh zákona o potratech provází spor o statut embrya. BBC Czech [online]. 2004[cit. 201204-01].
Dostupné
z:
http://www.bbc.co.uk/czech/domesticnews/story/2004/02/printable/
040218_cz_abortion_pckg.shtml
11.5 Jiné Hnutí Pro život: Vývoj člověka [online]. 2. 6. 2006 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://prolife.cz/?a=35&id=70 Hnutí Pro život: Historie sdružení [online]. 2010 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://prolife.cz/?a=11&id=134 Basedowova
nemoc
[online].
2007
[cit.
2012-04-01].
Dostupné
z:
http://www.klinikazdravi.cz/slovnik/basedowova-nemoc/ Induced abortion: incidence and trends worldwide from 1995 to 2008 [online]. 2009[cit. 2012-04-01].
Dostupné
z:
http://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-
6736%2811%2961786-8/fulltext About IPPF [online]. 2011 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.ippf.org/en/About/ NARAL [online]. 2010 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.naral.org/ Program Věcí veřejných: Zdravotnictví [online]. 2010 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.veciverejne.cz/program-vv-zdravotnictvi.html Volební program Strany zelených 2010 [online]. 2010 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.zeleni.cz/underwood/download/files/sz-volebni-program-2010.pdf Volební
program
KDU-ČSL
[online].
2010
http://kdu.ecpaper.cz/#page=8-9
81
[cit.
2012-04-01].
Dostupné
z:
Seznam tabulek a grafů Seznam tabulek TABULKA Č. 1: IDENTIFIKACE RESPONDENTŮ ............................................................................ 57 TABULKA Č. 2: JSTE? ................................................................................................................. 58 TABULKA Č. 3: JSTE? ................................................................................................................. 59 TABULKA Č. 4: KOLIK JE VÁM LET? ........................................................................................... 60 TABULKA Č. 5: JAKÉ JE VAŠE NEJVYŠŠÍ DOSAŢENÉ VZDĚLÁNÍ? ................................................. 61 TABULKA Č. 6: SOUHLASÍTE S TÍM, ŢE V ČESKÉ REPUBLICE JSOU POVOLENY INTERRUPCE DO 12. TÝDNE TĚHOTENSTVÍ Z OSOBNÍCH DŮVODŮ? ............................................................................. 63
TABULKA Č. 7: PODSTOUPILI JSTE NĚKDY VY NEBO VAŠE PARTNERKA INTERRUPCI? ............... 64 TABULKA Č. 8: ZNÁTE ČESKOU LEGISLATIVU INTERRUPCÍ?....................................................... 65 TABULKA Č. 9: VÍTE, JAK INTERRUPCE PROBÍHAJÍ A JAKÉ DRUHY JSOU? ................................... 66 TABULKA Č. 10: SOUHLASÍTE, ABY DĚTI NA ZÁKLADNÍ ŠKOLE, DRUHÉHO STUPNĚ BYLY SEZNÁMENY S PRŮBĚHEM INTERRUPCÍ A DEMONSTRACÍ TAKOVÉHOTO ZÁKROKU NAPŘÍKLAD FORMOU VIDEA? ........................................................................................................................ 67
TABULKA Č. 11: KDYBYSTE MĚLI 15. LETOU DCERU A TA OTĚHOTNĚLA, DOPORUČILI BYSTE JÍ PODSTOUPIT INTERRUPCI? ......................................................................................................... 68
TABULKA Č. 12: MYSLÍTE SI, ŢE O TOM, ZDA PODSTOUPIT INTERRUPCI BY MĚLO BÝT PODMÍNĚNO SOUHLASEM OTCE DÍTĚTE? ........................................................................................................ 69
TABULKA Č. 13: V JAKÉM PŘÍPADĚ JE PODLE VÁS NEJVÍCE „OMLUVITELNÉ“ UMĚLÉ PŘERUŠENÍ TĚHOTENSTVÍ DO 12. TÝDNE? .................................................................................................... 70
Seznam grafů GRAF Č. 1: IDENTIFIKACE RESPONDENTŮ .................................................................................. 57 GRAF Č. 2: JSTE? ....................................................................................................................... 58 GRAF Č. 3: JSTE? ....................................................................................................................... 59 GRAF Č. 4: KOLIK JE VÁM LET? ................................................................................................. 60 GRAF Č. 5: JAKÉ JE VAŠE NEJVYŠŠÍ DOSAŢENÉ VZDĚLÁNÍ? ........................................................ 62 GRAF Č. 6: SOUHLASÍTE S TÍM, ŢE JSOU V ČESKÉ REPUBLICE POVOLENY INTERRUPCE DO 12. TÝDNE TĚHOTENSTVÍ Z OSOBNÍHO DŮVODU?............................................................................. 63
GRAF Č. 7: PODSTOUPILI JSTE NĚKDY VY NEBO VAŠE PARTNERKA INTERRUPCI? ...................... 64 GRAF Č. 8: ZNÁTE ČESKOU LEGISLATIVU INTERRUPCÍ? ............................................................. 65 GRAF Č. 9: VÍTE, JAK INTERRUPCE PROBÍHAJÍ A JAKÉ DRUHY JSOU? .......................................... 66 82
GRAF Č. 10: SOUHLASÍTE, ABY DĚTI NA ZÁKLADNÍ ŠKOLE, DRUHÉHO STUPNĚ BYLY SEZNÁMENY S PRŮBĚHEM INTERRUPCÍ A DEMONSTRACÍ TAKOVÉHOTO ZÁKROKU NAPŘÍKLAD FORMOU VIDEA
................. ................................................................................................................................. 67 GRAF Č. 11: KDYBYSTE MĚLI 15. LETOU DCERU A TA OTĚHOTNĚLA, DOPORUČILI BYSTE JÍ PODSTOUPIT INTERRUPCI? ......................................................................................................... 68
GRAF Č. 12: MYSLÍTE SI, ŢE O TOM, ZDA PODSTOUPIT INTERRUPCI BY MĚLO BÝT PODMÍNĚNO SOUHLASEM OTCE DÍTĚTE? ........................................................................................................ 69
GRAF Č. 13: V JAKÉM PŘÍPADĚ JE PODLE VÁS NEJVÍCE „OMLUVITELNÉ“ UMĚLÉ PŘERUŠENÍ TĚHOTENSTVÍ DO 12. TÝDNE? .................................................................................................... 71
GRAF Č. 14: DŮVODY PODSTOUPENÍ INTERRUPCE DÍVEK VE VĚKU 21-25 LET ........................... 72 GRAF Č. 15: DŮVODY PODSTOUPENÍ INTERRUPCE DÍVEK VE VĚKU 26-30 LET ........................... 73 GRAF Č. 16: ZNALOST PRŮBĚHU INTERRUPCÍ ............................................................................ 74 GRAF Č. 17: SOUHLAS S DEMONSTRACÍ INTERRUPCÍ U MUŢŮ A ŢEN S VYŠŠÍM JAK STŘEDOŠKOLSKÝM VZDĚLÁNÍM................................................................................................. 75
GRAF Č. 18: SOUHLAS S DEMONSTRACÍ INTERRUPCÍ U ŢEN SE STŘEDOŠKOLSKÝM VZDĚLÁNÍM . 76
83
Seznam příloh Příloha č. 1 Dotazník pro účastníky průzkumu znalostí a názorů v rámci problematiky interrupcí...................................................................................................................................85 Příloha č. 2 Informovaný souhlas – Umělé přerušení těhotenství v I. Trimestru....................88 Příloha č. 3 Základní údaje o potratech a ukazatele potratovosti v letech 1985 - 2009..........91
84
Příloha č. 1
Dotazník pro účastníky průzkumu znalostí a názorů v rámci problematiky interrupcí. Dobrý den, Jsem studentkou třetího ročníku bakalářského studia oboru Ekonomika a management zdravotních a sociálních sluţeb na Bankovním institutu vysoká škola, a.s. v Praze 5. Ráda bych Vás poţádala o vyplnění dotazníku, který mi bude významným zdrojem informací k závěrečné bakalářské práci na téma: „Interrupce – legislativa, společnost, vize“. Dotazník je anonymní. Je moţné zaškrtnout pouze jednu odpověď. Děkuji Vám za Váš čas při vyplnění dotazníku. Petra Novotná
1. Jste? Muţ – Ţena 2. Jste? a) Nevěřící b) Křesťan c) Jiné 3. Kolik je Vám let? a) 15 – 20 let b) 21 – 25 let c) 26 -30 let d) 31 – 40 let e) 41 a více let 4. Jaké je Vaše nejvyšší dosaţené vzdělání? a) Neukončené základní vzdělání b) Dokončené základní vzdělání c) Vyučen bez maturity
85
Příloha č. 1 - pokračování
d) Vyučen s maturitou e) Středoškolské s maturitou f) Vyšší odborné vzdělání, Vysokoškolské vzdělání 5. Souhlasíte s tím, ţe jsou v České republice povoleny interrupce do 12. týdne těhotenství? ANO – NE 6. Podstoupili jste někdy Vy, nebo Vaše partnerka interrupci? ANO – NE 7. Znáte českou legislativu interrupcí? ANO – NE 8. Víte, jak interrupce probíhají a jaké druhy jsou? ANO - NE 9. Souhlasíte, aby děti na základní škole byly seznámeny s průběhem interrupcí a demonstrací takovéhoto zákroku například formou videa? ANO – NE
10. Kdybyste měli 15. letou dceru a ta otěhotněla, doporučili byste jí podstoupit interrupci? ANO – NE
86
Příloha č. 1 - pokračování
11. Myslíte si, ţe o tom, zda podstoupit interrupci by mělo být podmíněno souhlasem otce dítěte? ANO – NE 12. V jakém případě je podle Vás nejvíce „omluvitelné“ umělé přerušení těhotenství do 12. týdne? a) V případě znásilnění b) V případě, ţe těhotenství ohroţuje ţivot matky c) V případě postiţení dítěte d) Ekonomické důvody e) Nízký věk matky f) Jako moţnost plánovaného rodičovství g) Volba pohlaví dítěte
87
Příloha č. 2
Informovaný souhlas – Umělé přerušení těhotenství v I. Trimestru
Informovaný souhlas Umělé přerušení těhotenství v I. trimestru Zdravotnické zařízení:
Nemocnice Jablonec nad Nisou, p.o.
Pracoviště:
Gynekologicko – porodnické oddělení
Pacientka ----------------------------------------------------------Jméno, příjmení, datum narození
Označení zdravotního výkonu: UMĚLÉ PŘERUŠENÍ TĚHOTENSTVÍ V I. TRIMESTRU Váţená paní, Na základě Vaší žádosti nebo ze zdravotních důvodů Vám bude provedeno umělé přerušení těhotenství. Chtěli bychom Vám proto poskytnout informace, které by prohloubily Vaše vědomosti o plánovaném výkonu. Operační postup: Podstatou operace je vybavení obsahu dutiny děložní. Operace se provádí v celkové narkóze. Přístup k dutině děložní je přes pochvu. Obsah dutiny děložní je vybaven odsáním nebo kyretou. Doba trvání je 10-15 minut.
88
Komplikace: Žádné pracoviště ani lékař vám nemůže zaručit ideální a nekomplikovaný průběh operace. Všeobecné komplikace provázející operační výkony jsou díky pokroku v medicíně velmi řídké. Patří mezi ně např.: ,,trombóza“ (tvorba krevních sraženin, např. v dolních končetinách), ,,embolie“ (uzavření žil krevní sraženinou, nejčastěji v plicích), krvácení během operace nebo po operaci. I přes pečlivou operační techniku může dojít během operace k poškození dělohy nebo většímu krvácení, které si vyžádá rozšíření stávajícího operačního výkonu s dalšími možnými komplikacemi. I v této výjimečné situaci je naší snahou zachování všech vnitřních orgánů. Po tomto výkonu nelze vyloučit ani vznik zánětu ženských reprodukčních orgánů, který by mohl mít za následek sterilitu (= nemožnost spontánně otěhotnět). Další možné komplikace mohou vzniknout při podání narkózy a budou Vám vysvětleny lékařem- anesteziologem.
Po výkonu: Nejméně 14 dnů po výkonu byste měla dodržovat pohlavní abstinenci a zvýšenou hygienu zevních rodidel. První menses se po výkonu dostaví za 4-6 týdnů.
Podpis lékaře, který poučení provedl: ………………………………………………………………
Prohlášení pacientky: Prohlašuji a svým dále uvedeným vlastnoručním podpisem potvrzuji, že lékař ,který mi poskytl poučení, mi osobně vysvětlil vše, co je obsahem tohoto písemného informovaného souhlasu a měla jsem možnost klást mu otázky, na které mi řádně odpověděl.
Prohlašuji, že jsem shora uvedenému poučení plně porozuměla a výslovně souhlasím s provedením zdravotního výkonu umělého přerušení těhotenství.
89
Současně prohlašuji, že v případě výskytu neočekávaných komplikací, vyžadujících neodkladné provedení dalších zákroků nutných k záchraně mého života nebo zdraví souhlasím s tím, aby byly provedeny veškeré další potřebné a neodkladné výkony nutné k záchraně mého života nebo zdraví.
V Jablonci nad Nisou dne: __________________________ Vlastnoruční podpis pacientky event. zákonného zástupce nebo svědků Zdroj: Nemocnice Jablonec nad Nisou
90
Příloha č. 3
Základní údaje o potratech a ukazatele potratovosti v letech 1985 – 2009
Zdroj: Demografická ročenka 2010 [online]. 2011[cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/ 2011edicniplan.nsf/p/4019-11
91