Výchova k reprodukčnímu zdraví: INTERRUPCE Určeno: studentům víceletého gymnázia Účel: poučit je o podmínkách, průběhu a rizicích interrupce Cíle: Studenti budou seznámeni s danou problematikou Přednáška má působit jako prevence interrupcí Pomůcky: Instrumentarium pro interrupci, model děložního čípku, úryvky z literatury Předpokládaná doba trvání: 45 min Organizace vyučovací jednotky (prostor, metody a formy výuky): Kolektiv jedné třídy (20-30 studentů) Forma přednášky kombinovaná s aktivitami studentů, kteří mají v malých skupinách např. reagovat na uvedené dopisy, nebo se rozdělit do skupin pro-choice a pro-life a argumentovat, na závěr se může na podlaze vytyčit škála od naprosté podpory interrupce až po její naprosté odmítnutí a studenti se mohou rozestavit podle svých preferencí Zdroje: • JANOUCHOVÁ, K. O lásce a sexu. Praha. Akropolis. 2007. 240 s., ISBN 978-80-86903-41-5 • ROZTOČIL, A. Porodnictví. Brno. 2001. IDV PZ. 333 s., ISBN 807013-339-2 • www.idnes.cz • www.wikipedia.cz • www.sexus.cz • http://survivors.la/images/sa-9-weeks.jpg
Příloha č. 5
Dopisy o interrupci Za týden jdu na potrat. Ta je pitomá, může si někdo myslet. Otěhotněla jsem znovu, přestože jsem před pouhými šesti měsíci na potratu byla. Teď mi děla starost, jak se s tím vyrovná moje tělo. Co když v budoucnu nebudu moct mít dítě?
Myslím, že když jde holka do nemocnice na potrat, nepřijmou ji dobře. Měla jsem pocit, že se na mě dívají skrz prsty. Jako by říkali: „Jo, děvenko, měla sis dávat pozor.“ Jo, to jsme měla, ale praskl nám kondom a otěhotněla jsem, přestože jsem si pozor dávala. Je to vážně smůla. Přesto jsem měla pocit, že jsem nějaká malá usmrkaná nezodpovědná holka atd. Jako bych měla prosit o odpuštění za to, že jsem šla na potrat.
Byla jsem na potratu v 8. týdnu těhotenství. Musela jsem do nemocnice a strašně dlouho jsem ležela a čekala. Potom přišla mamka a odvezla mě autem domů. Byla jsem grogy a bylo mi trochu špatně, ale moc jsme nekrvácela. Bylo to asi jako bolest při menstruaci. Nebylo to tak hrozné. Myslela jsem, že to bude horší. Ulevilo se mi, nechtěla jsem být v 17 letech matkou. Jsou holky, které si dítě nechají, i když jsou v pubertě, ale já taková nejsem. Chci dospět a po dítěti toužit. Nechci být nucena dělat v životě kompromisy a potom mít vztek na dítě, že nemůžu žít tak, jak bych chtěla.
Myslím, že pocity po potratu přišly později… Asi po roce. Tehdy jsem se začala ptát, co by to bylo za miminko, které jsem měla mít. I když teď zrovna dítě nechci.
Všichni mluví o tom, jak je těžké jít na potrat, ale já jsem neměla žádnou pochybnost. Poslali mě za psycholožkou, ale podle mého názoru jsem ji nepotřebovala. Stačilo promluvit si s kamarádkami. Ty pocity by se neměly přehánět. Možná jsem teď chladná, ale takové to pro mě bylo. Jsem šťastná, že máme takový zákon o interrupci, jaký máme. Myslím, že nikdy nebudu chtít mít děti. Vůbec nikdy.
Příloha č. 5
UMĚLÉ UKONČENÍ TĚHOTENSTVÍ ( INTERRUPCE ) Těhotenství je možné ukončit u ženy, která o to požádá, do konce 12. týdne těhotenství. Výkon provedený do 8. týdne se nazývá miniinterrupce. Po 12. týdnu lze uměle ukončit těhotenství ze závažných zdravotních důvodů. OPERAČNÍ POSTUP Hrdlo děložní je třeba rozšířit pomocí dilatátorů. Obsah děložní dutiny je vyškrabán tenkým nástrojem (kyretou) nebo je odsát. Protože se jedná o bolestivý výkon, provádí se nejčastěji v krátké celkové narkose. Zákrok trvá zhruba 15 minut. U pacientek, které nerodily aplikují preventivně antibiotika.
V 4eské republice řeší umělé ukončení těhotenství zákon č. 66 z roku 1986, řadíme se mezi státy s liberální legislativou. Pokud je žadatelce do patnácti let, tak je lékař povinen hlásit podezření z pohlavního zneužívání. Do šestnácti let je třeba k interrupci souhlas rodičů. Od šestnácti si už o přerušení těhotenství může žena rozhodnout sama, ale pokud jí není alespoň osmnáct, zákon ukládá povinnost po provedeném výkonu informovat rodiče, nikdo ale v tomto období nemá právo vyžadovat jejich souhlas předem. Na zákrok je potřeba přijít zpravidla ráno a hlavně nalačno. V praxi je zpravidla používána celková anestézie
Po zákroku následuje období 4- 6 týdnů , kdy se tělo regeneruje. Odchází výtok, který je zpočátku krvavý, později vypadá jako nahnědlé špinění. Krvácení by nemělo být silnější než normální menstruace ani být doprovázeno silnými bolestmi v podbřišku nebo horečkou. Pokud by se podobné komplikace vyskytly, je třeba okamžitě vyhledat lékaře. Žena by také měla zvýšit osobní hygienu, tedy velmi často měnit vložky, nepoužívat tampóny, často se sprchovat a nekoupat se raději ve vaně, vyvarovat se zvýšené tělesné Příloha č. 5
námahy. Je nutné zdržet se pohlavního styku. Někteří lékaři doporučují celých šest týdnů. Nejde jen o otázku hygieny, ale žena musí počítat s tím, že je možné otěhotnět už před první menstruací, tj. třeba i týden po interrupci. První menstruace po zákroku se vám nejspíš objeví čtyři až šest týdnů po zákroku.
Následky interrupce Fyzické následky interrupce nebývají příliš časté, přesto stojí za zmínku. Může dojít k větší krevní ztrátě, o protržení dělohy kyretou, poškození děložního hrdla a následné neschopnosti donosit další, chtěné dítě nebo o problémech spojených s následným výskytem různých infekcí. Po potratu se objevuje u velké části žen tzv. postinterrupční syndrom. Jde o soubor znaků, které dokazují, že se žena s potratem po psychické stránce úplně nevyrovnala. Mezi charakteristické znaky patří pocity úzkosti provázané depresí, výčitky, soustavný pláč, strach nebo nespavost. Připojuje se i nechuť cokoliv dělat, může ale i převážit tendence projevovat přehnanou péči ostatním dětem a samozřejmě se dostavují problémy v sexuální sféře. Postinterrupční syndrom se může projevit nejen u žen, které prodělaly samovolný potrat, ale i u těch, které se pro potrat rozhodly samy. To, že po zákroku bude všechno jako dřív, očekávají nejen samotné ženy, ale hlavně jejich partneři. Jsou proto bezradní, když jejich přítelkyně či manželka víc pláče, méně mluví a nemá chuť na sex. Muž je před touto situací fakticky bezmocný a neví, jak pomoci, a proto se ve většině případů stahuje do „svého světa“ a nechává ženu, aby se vyplakala kamarádce nebo se s tím poprala sama. Nepočítá ale, že by ženina krize měla trvat déle. Žena naopak chápe partnerovo chování jako nezájem a to ji od něj jen oddaluje. Často ho také může nevědomky ze svého stavu vinit. Mezi partnery neřešícími tuto krizi vyvstává bariéra, která může končit i rozchodem.
Postoje k interupci Pro life Člověk je člověkem od početí a že již zygota je reálně existující lidský jedinec s právem na život a statusem člověka bez ohledu na to, že například mozek prozatím není plně funkční a jedinec není plně samostatný. Umělý potrat (v podstatě jakýkoliv útok na zygotu, hormonální antikoncepcí vypuzující oplodněné vajíčko z dělohy počínaje a potratem při porodu konče) je tedy podle nich zpravidla vraždou – úmyslným a neoprávněným zabitím člověka. Někteří odpůrci potratů požadují zákonné omezení interrupcí pouze na ty lékařsky opodstatněné. Příloha č. 5
Pro choice Existuje široké spektrum názorů, počínaje právem na interrupci za jakýchkoli okolností, přes právo na interrupci jen v určitých případech (např. po znásilnění nebo incestu) nebo povolením interrupce jen do určité doby od početí (např. do třetího trimestru, který je obecně považován za dobu, po které je plod schopen přežít mimo tělo matky). Většina zastánců práva na interrupce argumentuje tím, že embryo nelze považovat za jedince schopného samostatného života mimo tělo matky a dokud mozek neexistuje nebo funguje příliš jednoduše, jedná se o část těla matky, ne o novou individuální lidskou bytost.
Od roku 1990 počet interrupcí klesal až do roku 2007, roku 2008 počet mírně vzrostl. Doufejme, že se tendence opět navrátí k poklesu.
Kontrolní otázky: •
Do kdy lze provést interrupci na přání?
•
Jaká jsou fyzická rizika interrupce?
•
Jaká jsou psychická rizika interrupce?
•
Co znamená postoj Pro Life? Příloha č. 5
