POTRATOVOST Potrat představuje jeden ze způsobů ukončení těhotenství. Česká statistika rozlišuje čtyři druhy potratu: samovolný, interrupce, ostatní a ukončení mimoděložního těhotenství. Z českých legislativních norem vyplývá povinnost hlásit všechny druhy potratů, čímž se Česká republika řadí na přední místo ve světě z hlediska úplnosti jejich registrace. Podle mezinárodního srovnání úrovně potratovosti se však jedná spíše o nevýhodu, neboť statistika potratovosti většiny států je podhodnocená a jejich výsledné srovnávací ukazatele udávají hodnoty nižší než odpovídá skutečnosti. V předkládané analýze byla použita data z publikace Českého statistického úřadu Pohyb obyvatelstva, zahrnující na rozdíl od údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) potraty všech žen s trvalým pobytem v ČR, tj. včetně cizinek. Analýze potratovosti byla v demografické literatuře věnována mnohem menší pozornost než studiu plodnosti. Zatímco rození dětí je považováno za přirozený projev lidské reprodukce, názory na potraty vždycky byly a dosud zůstávají nejednotné. V České republice bylo zjišťování počtu potratů znemožněno tím, že až do roku 1950 bylo podle trestního zákona každé umělé ukončení těhotenství trestné. Od roku 1950 bylo povoleno ukončit těhotenství v odborných zařízeních, ale jen ze zdravotních důvodů. Demografové se o problematiku potratovosti začali více zajímat až od roku 1958, kdy vstoupila zákonem č. 68/1957 Sb. v platnost nová právní úprava umožňující provedení interrupce na žádost ženy i ze sociálních důvodů. Tehdy se nárůst počtu interrupcí projevil v prudkém poklesu plodnosti žen a úroveň potratovosti tím nabyla na charakteru významné reprodukční ztráty. Až do poloviny 80. let vývoj úrovně plodnosti a potratovosti spolu úzce souvisel. Výkyvy ve vývoji úrovně obou jevů časově odpovídaly době přijímání opatření týkajících se buď zpřísňování či zmírňování prováděcích předpisů potratového zákona nebo pronatalitní populační politiky. Pokles úrovně plodnosti se odrážel v růstu intenzity umělé potratovosti a naopak. Přestože se oba efekty z velké části vyrovnávaly, v přepočtu na jednu ženu počet všemi způsoby ukončených těhotenství se zvýšil z úrovně 3,3 v roce 1958 na 3,8 v roce 1988. Tento přírůstek byl způsoben vzestupem počtu interrupcí, neboť jak úhrnná plodnost, tak úhrnná samovolná potratovost z dlouhodobého pohledu klesala. Možnosti používání moderních antikoncepčních prostředků byly tehdy omezené. Většina žen v reprodukčním věku byla odkázána na tradiční, málo spolehlivé metody zábrany početí. Poměrně snadno dosažitelné interrupce byly obecně přijímaným východiskem ze situace, kdy tyto metody zábrany početí selhaly. Interrupce se staly jednou z nejdůležitějších metod omezování počtu narozených a byly považovány za metodu antikoncepce ex post.
5
Pokles počtu interrupcí pokračuje
Dalším významným mezníkem ve vývoji potratovosti v České republice byl rok 1986, kdy vstoupil v platnost nový zákon o umělém ukončení těhotenství, jímž byly zrušeny interrupční komise (zákon ČNR č. 66/1986 Sb.). Ženám tak bylo přiznáno v podstatě neomezené právo rozhodovat o osudu vlastního těhotenství. Tento zákon je dosud v platnosti a řadí Českou republiku mezi padesát zemí světa umožňujících každému svému občanovi svobodně rozhodovat o počtu svých dětí. Toto právo na plánované rodičovství je považováno v civilizovaných zemích za základní lidské právo a bylo opakovaně deklarováno na mezinárodních konferencích OSN; je rovněž v souladu s legislativou Evropské unie. Nejen liberalizace potratových zákonů je znakem vyspělé demokratické země, ale také snaha o bezpečné provádění interrupcí a hlavně snižování jejich počtu pomocí spolehlivé antikoncepce a prostřednictvím sexuální výchovy k zodpovědnému partnerství a rodičovství. Po roce 1989 byly v České republice vytvořeny podmínky pro rozšíření používání moderních antikoncepčních prostředků. Plánovanému rodičovství se dostalo podpory ve sdělovacích prostředcích, od mnohých pedagogických pracovníků a rovněž ze strany některých nevládních organizací. Nově vytvořené podmínky pro účinnější režim plánovaného rodičovství přispěly po roce 1990 k zásadnímu zlomu ve vývoji úrovně umělé potratovosti. Maximum v počtu interrupcí, kterého bylo dosaženo na konci 80. let bezprostředně po přijetí nového zákona (téměř 114 tis.), bylo následováno jejich prudkým poklesem. Z hlediska úrovně umělé potratovosti se během posledního desetiletí Česká republika přiblížila vyspělým západoevropským státům.
Snahy zakázat interrupce nebo moderní antikoncepci jsou pochybné
Zajistit uznání přístupu k bezpečné a legální interrupci jako reprodukčního práva je jeden z hlavních cílů Mezinárodní federace pro plánované rodičovství (IPPF). Přes liberální charakter zákonů o interrupcích ve většině vyspělých zemích nabývá existence této organizace na významu v souvislosti s působením tzv. „anti-choice“ skupin, jež usilují o zákaz interrupcí. Tyto snahy se objevily také v České republice a jejich konkrétním projevem bylo slavnostní vyhlášení deklarace na ochranu počatého dítěte v Poslanecké sněmovně v roce 1999. Mezi iniciátory deklarace patřila většina církevních organizací, poslanci KDU-ČSL a Občanský institut. Na protest proti této deklaraci byl na jaře 2000 v Poslanecké sněmovně uskutečněn POTRATOVOST
43
seminář o plánovaném rodičovství, jehož cílem bylo poukázat na negativní důsledky striktní potratové legislativy, tj. především nárůst trestné činnosti spojené s ilegálními potraty, zdravotní komplikace a psychická újma žen podstupujících ilegální potrat, potratová turistika a opuštění nebo dokonce zabití nechtěných dětí. Jednou z dalších iniciativ Občanského institutu je boj proti moderní antikoncepci. Některé církevní organizace zorganizovaly petiční akci, jež vedla v České republice ke znemožnění užívat bezpečnou metodu umělého přerušení těhotenství prostřednictvím tablety RU 486. V České republice také existuje soukromé zdravotnické zařízení, jehož vedení z ideologicky náboženských důvodů rozhodlo neprovádět pacientkám interrupce. Zmíněné snahy jsou spíše ojedinělé a nenalezly v české společnosti širší podporu. Tab. 5.1: Potratovost v letech 1990–2000 Ukazatel Interrupce (bez MDT) Samovolné potraty Ostatní potraty Mimoděložní těhotenství (MDT) Hlášené potraty celkem (bez MDT) Narození celkem Počet ukončených těhotenství Na 100 narozených (bez MDT) – interrupce – samovolné potraty – hlášené potraty celkem Interrupce ze 100 ukončených těhotenství Interrupce ze zdravotních důvodů – jako podíl ze všech interrupcí (%) Miniinterrupce – jako podíl ze všech interrupcí (%)
1990
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
109 375 14 772 15 1 893 124 162 131 094 257 149
54 836 11 109 29 1 460 65 974 106 915 174 349
49 531 10 571 40 1 448 60 142 96 397 157 987
48 086 10 296 50 1 530 58 432 90 763 150 725
45 022 10 392 43 1 516 55 457 90 930 147 903
42 959 11 128 60 1 507 54 147 90 829 146 483
39 382 11 173 71 1 477 50 626 89 774 141 877
34 623 11 300 70 1 377 45 993 91 169 138 539
83,4 11,3 94,7 42,5 9533 8,7 87 933 80,4
51,3 10,4 61,7 31,5 13 217 24,1 46 609 85,0
51,4 11,0 62,4 31,4 11 838 23,9 41 735 84,3
53,0 11,4 64,4 31,9 11 036 23,0 40 333 83,9
49,5 11,5 61,0 30,4 9 709 21,6 37 882 84,1
47,3 12,3 59,6 29,3 8 896 20,7 35 752 83,2
43,9 12,4 56,3 27,8 7 756 19,7 32 579 82,7
38,0 12,4 50,4 25,0 6 472 18,7 28 418 82,1
Poznámka: Pokud není uvedeno jinak, jsou všechna data bez zahrnutí mimoděložních těhotenství (MDT).
Společenské změny po roce 1989 vytvořily v České republice předpoklady pro transformaci reprodukčního chování, jehož součástí byl i neustále se snižující počet interrupcí. Zatímco před rokem 1989 patřila Česká republika spolu s většinou bývalých socialistických států východní Evropy k zemím s vysokou úrovní umělé potratovosti, na konci 90. let se Česká republika spolu se Slovenskem nachází již na přechodu mezi východoevropským a západoevropským modelem demografického chování. K tomuto vývoji došlo bez jakýchkoliv legislativních změn, což potvrzuje důležitost účinné prevence nechtěných těhotenství rozvojem moderní antikoncepce. Za bezprostřední příčiny poklesu počtu interrupcí lze považovat rychlé rozšíření informovanosti o otázkách reprodukce a plánovaného rodičovství, včetně informací o ochraně před přenosem pohlavních chorob a AIDS, zlepšení nabídky a propagace spolehlivějších prostředků antikoncepce. Intenzita umělé potratovosti není jen záležitostí dostupnosti alternativních metod kontroly plodnosti, ale také odrazem toho, do jaké míry jsou lidé motivováni tyto metody používat. Součástí změn v reprodukčním chování po roce 1989 bylo rovněž zvýšení poptávky po antikoncepci. Podstatou tohoto posunu bylo odpovědnější sexuální chování vycházející z poznání, že je výhodnější nechtěným těhotenstvím předcházet než riskovat a spoléhat se na možnost interrupce.
Během roku 2000 se snížil počet interrupcí více než o 10 %
44
Počet statisticky zachycených potratů poklesl v letech 1990–2000 o 78 tisíc, tj. zhruba na jednu třetinu. Hlavním činitelem tohoto trendu bylo významné snížení počtu interrupcí především v letech 1992–1994. Největší meziroční úbytek v počtu interrupcí (téměř o čtvrtinu) byl zaznamenán v roce 1993; mohl být ovlivněn mimo jiné též zavedením poplatku za umělé přerušení těhotenství z jiných než zdravotních důvodů. Dynamický vývoj v první polovině 90. let byl posléze vystřídán postupným zpomalením poklesu a ustálením meziročních úbytků na 5–7 %. V posledních dvou letech 1999 a 2000 bylo opět zaznamenáno větší tempo poklesu počtu interrupcí. Meziroční úbytek v roce 2000 činil již více než 10 %. Do roku 1997 se snižoval rovněž počet samovolných potratů, avšak ve srovnání s poklesem počtu interrupcí pouze mírnějším tempem. V období 1998–2000 došlo k nepatrnému nárůstu počtu samovolných potratů. Během posledních deseti let se snížila váha interrupcí v struktuře potratů z 88 % na 75 %. Existenci potratové turistiky potvrzuje zjištění, že v posledních třech letech bylo provedeno cizinkám vždy více než 2 000 interrupcí: zatímco u žen s českým občanstvím bylo registrováno 3 x více interrupcí než samovolných potratů, u cizinek jich bylo 6 x více. POPULAČNÍ VÝVOJ ČESKÉ REPUBLIKY 2001
Posuzování důvodů interrupce nabylo na významu v souvislosti se zavedením poplatku za provedení ukončení těhotenství z jiných než zdravotních důvodů. Důsledkem bylo zdvojnásobení podílu interrupcí ze zdravotních důvodů v roce 1993 oproti předchozímu roku. V posledních letech podíl interrupcí ze zdravotních důvodů klesal jen velmi pozvolně a zdaleka nedosáhl hodnot z počátku 90. let. Vyšší podíl těhotenství ukončených ze zdravotních důvodů nelze přičítat zhoršenému zdravotnímu stavu žen v reprodukčním věku, ale spíše přetrvávající snaze žen vyhnout se poplatku za provedení interrupce. Příznivou stránkou vývoje umělé potratovosti v první polovině 90. let byl růst podílu miniinterrupcí. Ten byl zčásti podmíněn novými přepisy o umělém ukončení těhotenství, podle nichž je poplatek za miniinterrupcí nižší než za normální zákrok. Nejvyšší podíl 85 % byl dosažen v roce 1994, v dalších letech se nepatrně snižoval. Vývoj potratovosti je vhodné analyzovat v souvislosti s vývojem plodnosti. Odlišné tempo poklesu intenzity obou procesů se během 90. let odrazilo v nepravidelném vývoji hodnot potratového indexu. Výsledkem rychlejšího poklesu počtu interrupcí než počtu narozených dětí na počátku období bylo významné snížení poměru mezi počtem interrupcí a narozených dětí. Zatímco v roce 1990 připadalo na 100 narozených dětí 83 interrupcí, v roce 1994 již jen 51. V období 1994–1996 byl významnější pokles úrovně plodnosti, proto hodnoty potratového indexu stagnovaly a v roce 1996 došlo dokonce k nepatrnému zvýšení. Od roku 1997 byl ve vývoji potratového indexu zaznamenán opět klesající trend, který byl v posledních dvou letech urychlen v důsledku zvýšeného tempa úbytku počtu interrupcí. V roce 2000 připadalo na 100 narozených dětí jen 38 interrupcí. Pokles plodnosti a potratovosti se významně odrazil také ve snížení celkového počtu registrovaných těhotenství. Zatímco v roce 1990 ukončilo těhotenství o něco více než čtvrt milionu žen, o deset let později to bylo už jen necelých 140 tisíc žen, přičemž přes 60 % tohoto poklesu bylo způsobeno právě úbytkem interrupcí.
Pokles úhrnné plodnosti a úhrnné umělé potratovosti probíhá bez zjevné souvislosti
Tab. 5.2: Úhrnné ukazatele potratovosti a reprodukce Ukazatel
1990
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
Úhrnná umělá potratovost Úhrnná samovolná potratovost Úhrnná plodnost Úhrnná intenzita mrtvě narozených Úhrnná intenzita ukončených těhotenství včetně MDT
1,54 0,21 1,89 0,01
0,75 0,15 1,44 0,00
0,68 0,14 1,28 0,00
0,65 0,14 1,19 0,00
0,61 0,14 1,17 0,00
0,58 0,15 1,16 0,00
0,53 0,15 1,13 0,00
0,47 0,15 1,14 0,00
3,67
2,37
2,12
2,00
1,94
1,91
1,83
1,78
Obdobný vývoj zaznamenaly také intenzitní ukazatele potratovosti, přičemž těžiště poklesu spočívalo ve snížení intenzity umělé potratovosti. Ve srovnání s rokem 1990, kdy na jednu ženu připadalo 1,5 interrupce, došlo do roku 2000 k poklesu průměrného počtu interrupcí na jednu ženu téměř o 70 %. V roce 2000 tak na jednu ženu připadalo 1,1 narozeného dítěte a 0,5 interrupcí, a to z průměrného počtu 1,8 ukončených těhotenství. Z hlediska vývoje úrovně umělé potratovosti bylo období 1992–1994 nejdynamičtějším, neboť v něm byly koncentrovány přibližně dvě třetiny z celkových změn hodnot ukazatelů. Zatímco pokles úrovně umělé potratovosti pokračoval mírnějším tempem i ve druhé polovině 90. let, intenzita samovolné potratovosti se stabilizovala na hodnotě 0,15. Nejvýraznější změny ve struktuře umělé potratovosti podle věku žen byly zaznamenány v první polovině 90. let. Před rokem 1990 nejvyšší intenzitu interrupcí vykazovaly ženy v širokém intervalu 20 až 34 let. Ženy ve věku nad 35 let podstupovaly interrupce méně často, stejně jako dívky do 20 let. Většina interrupcí byla následkem nechtěných otěhotnění žen, které svou plodnost považovaly za již ukončenou. Jen v menšině případů byly umělé potraty nástrojem odmítání časově nevhodných těhotenství. Vývoj po roce 1990 znamenal především zásadní snížení úrovně umělé potratovosti ve většině věkových skupin a zároveň sblížení jejich rozdílů. Nejhlubší pokles specifických měr byl do roku 2000 zaznamenán u žen ve věku 21–26 let. Tento pokles činil téměř 80 %. Vzhledem k tomu, že ženy mladší 26 let zaznamenaly také největší a stále trvající pokles intenzity sňatečnosti, je nejpravděpodobnějším vysvětlením zlepšování prevence otěhotnění u bezdětných žen. V druhé polovině 90. let se nejvyšší intenzita interrupcí postupně posouvala do vyššího věku. V roce 2000 byla jako maximální míra umělé potratovosti zaznamenána hodnota 23 promile u žen ve věku 29–31 let. Intenzita interrupcí žen starších 30 let se snižovala pozvolněji. Starší ženy spoléhají při nechtěném těhotenství na interrupci častěji než mladší ženy. Interrupce jsou stále používány převážně jako prostředek zábrany porodů u žen, které již dosáhly plánovaného počtu dětí.
Nejvíce se snižuje úroveň potratovosti mladších žen
Pokles úrovně umělé potratovosti během 90. let probíhal u žen všech kategorií rodinného stavu, avšak odlišným tempem. Pomocí metody dekompozice lze určit, do jaké míry se na poklesu úhrnné POTRATOVOST
45
umělé potratovosti podílely změny ve věkové struktuře vdaných a nevdaných žen a změny v intenzitě interrupcí vdaných a nevdaných žen. Na počátku sledovaného období byl pokles úhrnné umělé potratovosti způsoben ze 75 % snížením úrovně potratovosti vdaných žen. V dalších letech se vliv pokračujícího poklesu úrovně potratovosti vdaných žen snižoval, avšak do roku 2000 neklesl pod 60 %. Pokles intenzity interrupcí vdaných žen byl tudíž určující pro vývoj úhrnné umělé potratovosti během celého období. Naopak změny ve věkové struktuře vdaných a nevdaných způsobené snížením zastoupení vdaných žen v populaci ovlivnily vývoj úhrnné míry jen zanedbatelně; jejich vliv na pokles nepřesáhl 5 %. Snížení intenzity interrupcí nevdaných žen nabylo na významu až ve druhé polovině 90. let a to především v posledních dvou letech v souvislosti s urychlením poklesu úhrnné míry umělé potratovosti. Tab. 5.3: Míry umělé potratovosti (počty interrupcí na 1 000 žen dané věkové kategorie) Věková skupina
1990
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
15–19 20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 15–49 celkem Úhrnná umělá potratovost
24,5 76,2 81,2 63,6 42,8 15,1 1,4 42,1 1,54
14,8 33,1 37,3 32,0 22,6 9,8 0,9 20,6 0,75
12,4 28,9 33,5 30,3 20,6 8,8 0,8 18,6 0,68
12,5 27,6 32,3 29,1 19,4 8,8 0,8 18,1 0,65
11,2 25,2 29,8 27,4 19,2 8,2 0,8 17,0 0,61
11,6 22,9 27,9 26,0 18,3 8,2 0,9 16,3 0,58
10,3 20,6 24,8 23,8 17,8 7,7 0,7 15,1 0,53
8,9 17,8 21,0 21,5 16,1 6,9 0,7 13,3 0,47
Z hlediska intenzitních ukazatelů podle rodinného stavu zůstala úroveň potratovosti nejvyšší u rozvedených a ovdovělých žen, a to ve věkové skupině 20–29letých, v nichž převažují ženy rozvedené. Nejčastějšími důvody vysoké incidence interrupcí bývá zřejmě obtížná situace nevdané ženy. Nízká stabilita partnerských vztahů těchto žen se pravděpodobně odráží v méně zodpovědném rozhodování o rodičovství a antikoncepci. K nejrychlejšímu poklesu měr umělé potratovosti došlo u vdaných žen ve věku 20–29 let. V roce 2000 připadalo na 1 000 vdaných žen v reprodukčním věku 15–49 let jen necelých 13 interrupcí, což bylo nepatrně méně než připadalo na svobodné ženy. Během deseti let došlo k výraznému snížení rozdílů měr potratovosti vdaných a svobodných žen starších 20 let. Nicméně ve všech věkových skupinách svobodné ženy a družky zatím vykazují o něco nižší intenzitu interrupcí než ženy vdané. Obr. 5.1: Míry umělé potratovosti podle věku
Obr. 5.2: Počty a složení interrupcí podle rodinného stavu
90
120 1990
Rozvedené a ovdovělé
1998
80
Vdané
1999 2000
70
60 Počet interrupcí (v tis.)
Počet interrupcí (na 1 000 žen)
Svobodné
100
50
40
30
80
60
40
20 20
10
0 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 Věk
0 1990
1998
1999
2000
Vývoj struktury interrupcí podle rodinného stavu se vyznačoval neustálým snižováním podílu vdaných žen a naopak růstem podílu svobodných žen. Tento vývoj byl důsledkem souběhu dvou faktorů, rychlejším poklesem intenzity interrupcí vdaných žen a zároveň snižováním podílu vdaných žen v populaci. Přesto ještě v roce 2000 interrupce vdaných žen početně převládaly. Do roku 2000 podíl interrupcí vdaných žen klesl na 54 %, zatímco podíl interrupcí svobodných žen se zvýšil na 33 %. Těžiště problematiky nechtěného otěhotnění se postupně přesouvá do mimomanželské sféry. Také 46
POPULAČNÍ VÝVOJ ČESKÉ REPUBLIKY 2001
rozložení interrupcí podle pořadí se mění jen pozvolna. Zvyšuje se podíl prvních a snižuje podíl opakovaných interrupcí. V letech 1990–2000 došlo ke snížení podílu opakovaných interrupcí jen o 4 %. Předpoklad, že ženy, které již podstoupily jednu interrupci, se budou snažit zabránit dalšímu nechtěnému těhotenství účinnou antikoncepcí, se zatím nenaplňuje. Větší podíl prvních interrupcí byl registrován u nevdaných žen (u vdaných 49 %, u nevdaných 61 %: zřejmě to bylo vlivem zahrnutí rozvedených žen a družek). Tab. 5.4: Míry umělé potratovosti (počty interrupcí na 1 000 žen dané věkové skupiny a rodinného stavu) Svobodné ženy
Vdané ženy
Rozvedené a ovdovělé ženy
Věková skupina
1990
1998
1999
2000
1990
1998
1999
2000
1990
1998
1999
2000
15–19 20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 15–49 celkem
21,4 56,5 54,7 45,3 26,5 9,0 1,4 30,6
11,2 20,5 23,5 22,0 15,5 6,0 0,9 16,0
10,0 18,2 20,9 20,1 13,6 6,1 0,5 14,6
8,6 16,3 18,3 19,7 14,4 6,0 0,6 13,2
63,6 85,2 82,8 63,7 42,7 15,1 1,4 46,3
33,5 26,2 27,6 24,8 17,7 8,0 0,9 16,1
33,9 25,3 24,6 23,1 17,4 7,4 0,7 15,0
32,0 21,0 20,6 20,4 15,3 6,6 0,7 12,9
x 120,7 102,7 72,0 48,8 16,4 1,5 40,5
x 50,9 40,6 35,2 22,2 9,4 0,8 18,4
x 43,7 38,0 30,2 21,4 9,2 0,9 16,7
x 43,6 34,5 28,8 20,5 8,4 0,7 15,5
Poznámka: Za roky 1994-1999 jsou mezi svobodné zařazeny i družky a ženy nezjištěného rodinného stavu. x – extrémně malé soubory událostí
Změny v přístupu k antikoncepci a v rozhodování o nechtěném těhotenství ukazuje vývoj hodnot potratových indexů podle počtu dětí narozených před interrupcí. Situace se nezměnila v případě vdaných bezdětných žen, které stále přistupují k interrupci jen výjimečně. Zásadně se změnilo rozhodování nevdaných bezdětných žen a žen s jedním dítětem. Zatímco na počátku 90. let řešily nechtěné těhotenství interrupcí dvakrát až třikrát častěji než narozením dítěte, od roku 1998 převažuje rozhodnutí o narození dítěte a to jak v případě prvního, tak druhého dítěte. Během sledovaného období se odmítání narození dětí vdanými i nevdanými ženami postupně snižovalo. V případě narození dětí druhého a vyššího pořadí se rozdíly mezi vdanými a nevdanými ženami do roku 2000 vyrovnaly. Přes zmíněný pokles ženy se dvěma dětmi přistupují k interrupci stále ještě 1,5krát častěji než k narození třetího dítěte. V souvislosti s převládajícím dvoudětným modelem reprodukce je třetí těhotenství stále většinou nechtěné. Ženy začaly spolehlivou antikoncepci využívat více k oddálení prvního a druhého těhotenství než k zabránění dalšího nechtěného těhotenství.
Třetí těhotenství končí častěji interrupcí než narozením dítěte
Tab. 5.5: Interrupce podle pořadí a rodinného stavu (v %) Pořadí interrupce První Druhá Třetí Čtvrtá a další
Všechny ženy
Vdané ženy
Nevdané ženy
1990
1998
1999
2000
1990
1998
1999
2000
1990
1998
1999
2000
50,3 29,5 13,2 7,0
52,3 26,9 12,8 8,0
52,6 26,7 12,8 7,9
54,4 26,3 11,9 7,4
47,0 31,5 14,2 7,3
46,5 29,9 14,8 8,8
47,3 29,6 14,4 8,7
48,7 29,4 13,6 8,3
60,4 23,5 10,0 6,1
60,6 22,8 9,8 6,8
60,1 22,7 10,5 6,7
61,0 22,5 10,0 6,5
Poznámka: Za rok 1990 včetně mimoděložních těhotenství.
Antikoncepce předepsaná lékařem se v České republice sleduje od 70. let. Přestože se nabídka moderních prostředků zabránění početí postupně zlepšovala, vědomí snadné dostupnosti interrupcí bránilo zvýšení zájmu ze strany žen o účinnější metody antikoncepce. Ve srovnání se západoevropskými státy zůstalo používání moderní antikoncepce v České republice během 70. a 80. let na velmi nízké úrovni a převažoval podíl žen užívající antikoncepci nitroděložní. Výrazná dominance nitroděložní antikoncepce přetrvala až do počátku 90. let. V roce 1990, kdy antikoncepci předepsanou lékařem používalo ještě pouhých 17 % žen v reprodukčním věku, tři čtvrtiny z nich měly zavedené nitroděložní tělísko. V souvislosti s liberalizací ekonomiky a vstupem zahraničních farmaceutických firem na náš trh se rozšířila nabídka kvalitnějších a účinnějších prostředků kontroly plodnosti. Od roku 1993 začaly ženy upřednostňovat antikoncepci hormonální. V roce 2000 již 32 % žen v reprodukčním věku užívalo hormonální antikoncepci, což během deseti let představovalo téměř osminásobné zvýšení. Přes uvedený nárůst Česká republika zatím nedosáhla hodnot běžných v západoevropských státech, kde celkový podíl žen reprodukčního věku užívající lékařem předepsanou antikoncepci přesahuje 50 %. V první polovině 90. let se snížil zájem o nitroděložní antikoncepci, což lze mimo POTRATOVOST
Téměř třetina žen v reprodukčním věku užívá hormonální antikoncepci
47
jiné dát do souvislosti s transformací zdravotnictví a přechodem na výkonový systém hodnocení, který motivuje lékaře k častému kontaktu s pacientkami. Pacientky, kterým byla předepsaná hormonální antikoncepce, jsou nuceny se k lékaři dostavit nejméně jednou za tři měsíce, zatímco ženy, kterým bylo zavedeno nitroděložní tělísko, mohou přijít k lékaři na kontrolu až za dva roky. Další důvod lze spatřovat v tom, že se jednalo především o mladé bezdětné ženy, které začaly více používat hormonální antikoncepci. Nitroděložní tělísko se většinou zavádí ženám, které si nepřejí mít další dítě. Vzhledem k tomu, že nejvýraznější pokles měr plodnosti a potratovosti byl zaznamenán u žen mladších 25 let, lze usoudit, že tyto generace mladých žen byly iniciátory nejen změn v reprodukčním chování, ale také změn v metodách kontroly plodnosti. V druhé polovině 90. let podíl žen užívajících nitroděložní antikoncepci již neklesal a pohyboval se na úrovni 6 až 7 %. V souvislosti s rozšířením nového typu nitroděložního tělíska, který zároveň využívá i vlastnosti hormonální antikoncepce, lze v budoucnu přepokládat opětovný nárůst podílu těchto žen. Tab. 5.6: Počty a složení interrupcí podle počtu živě narozených dětí před umělým potratem Počet živě narozených dětí Celkem Žádné Jedno Dvě Tři Čtyři a více Průměrné pořadí Podíl (v %) Žádné Jedno Dvě Tři Čtyři a více
1990
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
109 375 15 759 23 874 52 197 14 436 3 109 1,70
54 836 10 609 13 274 23 202 6 266 1 485 1,55
49 531 9 720 12 053 20 666 5 637 1 455 1,55
48 086 10 198 12 052 19 268 5 196 1 372 1,50
45 022 9 902 11 138 18 008 4 661 1 313 1,49
42 959 10 008 10 644 16 710 4 354 1 243 1,46
39 382 9 100 9 971 15 127 4 030 1 154 1,46
34 623 8 231 8 709 13 292 3 378 1 013 1,45
14,4 21,8 47,7 13,2 2,9
19,4 24,2 42,3 11,4 2,7
19,6 24,3 41,7 11,4 3,0
21,2 25,1 40,1 10,8 2,8
22,0 24,7 40,0 10,4 2,9
23,3 24,8 38,9 10,1 2,9
23,1 25,3 38,4 10,3 2,9
23,8 25,1 38,4 9,8 2,9
Tab. 5.7: Potratové indexy podle počtu dětí narozených před interrupcí (počet interrupcí na 100 živě narozených dětí) Všechny ženy
Vdané ženy
Nevdané ženy
Počet živě narozených dětí před interrupcí
1990
1998
1999
2000
1990
1998
1999
2000
1990
1998
1999
2000
Celkem Žádné Jedno Dvě Tři a více
83,8 25,3 49,2 361,4 337,3
47,5 23,2 30,9 184,4 141,6
44,0 21,1 29,7 170,3 132,4
38,1 18,7 25,7 145,4 110,1
67,9 2,1 38,5 357,0 354,7
33,4 2,3 20,3 188,4 156,6
31,3 2,3 19,6 174,8 143,0
26,3 2,1 15,9 145,6 114,1
253,9 214,8 283,2 404,0 251,8
107,3 94,2 108,4 169,5 110,3
93,1 78,1 96,4 155,3 110,3
80,5 64,7 85,7 144,8 101,4
Tab. 5.8: Podíl žen v reprodukčním věku užívajících antikoncepci (k 31.12.; v %) Druh antikoncepce
1990
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
Nitroděložní Hormonální Celkem
13,0 4,2 17,2
8,2 16,2 24,4
7,7 19,4 27,1
7,5 22,0 29,5
7,4 24,6 32,0
7,4 27,5 34,9
7,4 30,1 37,5
7,1 31,9 39,0
Z hlediska úrovně potratovosti patřila Česká republika před rokem 1989 do východoevropského typu reprodukčního chování (vyšší úroveň plodnosti a vysoká úroveň potratovosti). V průběhu 90. let se vývoj úrovně potratovosti v těchto zemích vyznačoval velkou různorodostí, jež byla odrazem především odlišného vývoje socioekonomických a legislativních podmínek a míry prosazování kulturních a náboženských norem ve společnosti. Z důvodu nedostatku podrobnějších dat byl pro vývojové srovnání použit potratový index. Omezením tohoto ukazatele je jeho závislost na vývoji počtu narozených. Ve srovnání s Českou republikou byl větší pokles potratového indexu zaznamenán pouze v Polsku, Chorvatsku a Rumunsku. V těchto státech došlo k významným změnám v legislativě. Polsko je příkladem státu, kde široké zastoupení katolických představitelů v parlamentu vyústilo v roce 1993 v zásadní zpřísnění potratové legislativy. Zvyšující se vliv katolických kruhů na obdobné zpřísnění byl během 90. let zaznamenán rovněž na Slovensku, avšak k prosazení legislativních změn nedošlo. 48
POPULAČNÍ VÝVOJ ČESKÉ REPUBLIKY 2001
V Rumunsku byly interrupce do roku 1989 zakázány. Obnovení možnosti umělého přerušení těhotenství způsobilo v roce 1990 více než pětinásobný nárůst počtu interrupcí. Tento vzestup byl pouze dočasný a v následujících letech došlo k postupnému úbytku jejich počtu. Ostatní bývalé socialistické státy zaznamenaly nižší pokles potratového indexu než Česká republika. V Bulharsku a Maďarsku byl počáteční pokles v první polovině 90. let dokonce vystřídán opětovným nárůstem ve druhé polovině 90. let. V Estonsku a Litvě byla na konci 90. let zaznamenána vyšší hodnota potratového indexu než na počátku sledovaného období. Obr. 5.3b: Potratový index ve vybraných evropských zemích (období 1997–1999)
160
160
140
140
Počet interrupcí na 100 živě narozených
120
100
80
60
40
120
100
80
60
40
20
20
Znovu se objevující snahy zpřísnit provádění interrupcí nebo dokonce omezit užívání hormonální antikoncepce svědčí o naivní představě, že by se tím mohla zvýšit úroveň plodnosti. V takové situaci by se naopak prováděla nelegální ukončení těhotenství a docházelo by k častějšímu rození nechtěných dětí. Interrupci je proto nutné přijmout jako menší zlo než narození dítěte, které by rodiče považovali za nechtěné. Zvýšená životní rizika takovýchto dětí byla prokázaná již před 20–30 lety. Je nutné zásadně odmítnout jakékoliv snahy o zpochybňování hormonální antikoncepce.
Interrupce na 100 živě narozených
Z tohoto srovnání je zřejmé, že vývoj úrovně potratovosti v České Obr. 5.4: Vývoj potratového indexu ve 90. letech ve republice v 90. letech byl příznivější než ve většině bývalých vybraných východoevropských zemích socialistických států. Nicméně podíl těhotenství zakončených Polsko Rumunsko ČR SR Maďarsko Estonsko Lotyšsko Litva interrupcí stále ještě přesahuje úroveň registrovanou ve vyspělých 350 západoevropských zemích. V posledních dvou letech se opět objevily náznaky zrychlení poklesu úrovně umělé potratovosti. Těžiště tohoto 300 poklesu je především v pokračujícím snižování intenzity interrupcí mladých žen. Starší ženy mění metody kontroly plodnosti obtížněji, 250 proto významnější změny lze očekávat až s generační obměnou. Další vývoj bude záviset na účinnosti sexuální výchovy a rozšiřování 200 zodpovědného přístupu k rodičovství.
Bělorusko
Estonsko
Bulharsko
Rumunsko
Lotyšsko
Moldávie
Maďarsko
Litva
Slovensko
Švédsko
Velká Británie
Norsko
Itálie
Island
Finsko
Chorvatsko
Německo
Španělsko
Nizozemsko
Rakousko
Polsko
Slovinsko
0
0
Česká republika
Počet interrupcí na 100 živě narozených
Obr. 5.3a: Potratový index ve vybraných evropských zemích (období 1997–1999)
Slovinsko Bulharsko
150
100
50
0 1990
1991
1992
1993
1994
POTRATOVOST
1995
1996
1997
1998
1999
49
Tab. 5.9: Statistika potratů podle Českého statistického úřadu a Ústavu zdravotnických informací a statistiky Údaje ČSÚ za ženy s trvalým pobytem v ČR Rok 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000
Interrupce celkem (bez MDT)
ze zdravotních důvodů
miniinterrupce
Samovolné potraty
109 743 109 375 104 293 94 180 70 634 54 836 49 531 48 086 45 022 42 959 39 382 34 623
10 008 9 533 8 929 10 332 15 896 13 217 11 838 11 036 9 709 8 896 7 756 6 472
86 732 87 933 84 711 77 566 57 938 46 609 41 735 40 333 37 882 35 752 32 579 28 418
14 805 14 772 13 985 13 401 13 228 11 109 10 571 10 296 10 392 11 128 11 173 11 300
Ostatní potraty
Mimoděložní těhotenství (MDT)
19 15 23 19 23 29 40 50 43 60 71 70
1 940 1 893 1 749 1 681 1 560 1 460 1 448 1 530 1 516 1 507 1 477 1 377
Údaje ÚZIS za ženy s českým občanstvím („tuzemky“) Rok 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000
Interrupce celkem (bez MDT)
ze zdravotních důvodů
miniinterrupce
Samovolné potraty
Ostatní potraty
Mimoděložní těhotenství (MDT)
107 403 107 131 103 124 93 435 69 398 53 674 48 286 46 506 43 261 40 935 37 157 32 530
9 871 9 428 8 836 10 270 15 738 13 046 11 679 10 884 9 578 8 742 7 634 6 338
85 216 86 444 83 915 77 040 56 982 45 694 40 755 39 125 36 497 34 193 30 834 26 785
14 689 14 656 13 892 13 324 13 076 10 958 10 397 10 129 10 188 10 844 10 824 10 972
18 15 23 4 3 8 12 19 6 12 11 15
1 940 1 893 1 749 1 681 1 560 1 460 1 448 1 530 1 516 1 507 1 477 1 377
Ostatní potraty
Mimoděložní těhotenství (MDT)
Údaje ÚZIS za ženy s cizí státní příslušností Rok
Interrupce celkem (bez MDT)
1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000
2 436 2 231 1 157 769 1 237 1 162 1 245 1 580 1 761 2 024 2 225 2 093
ze zdravotních důvodů 130 76 55 44 135 171 159 152 131 154 122 134
miniinterrupce 1 595 1 489 798 546 957 915 980 1 208 1 385 1 559 1 745 1 633
MDT – mimoděložní těhotenství
50
POPULAČNÍ VÝVOJ ČESKÉ REPUBLIKY 2001
Samovolné potraty 140 116 94 96 152 151 174 167 204 284 349 328
1 0 0 0 1 3 0 1 1 0 1 0
0 14 15 15 19 18 28 30 36 48 59 55
