Objevujeme
zapomenuté
P E D A G O G I C K É SNAHY V O J T Y NÁPRSTKA Milena Secká Anotace: Vojta Náprstek (1826-1894) byl mužem mnoha zájmů a aktivit, které vždy směřovaly k jednomu cíli: pozvednout úroveň českého národa. Prostředkem mu byla osvěta a vzdělávání, které šířil od dob svých studií, přes americkou emigraci a naplno je rozvinul po návratu do vlasti v roce 1858. V domě U Halánků na Betlémském náměstí v Praze vytvořil společnsko-politický salon, kde se diskutovalo o politice, kultuře i nových objevech ve védě a technice a také se připravovaly důležité akce (založeni Národních listů, příprava na Zemskou jubilejní výstavu apod.). V roce 1865 podpořil vznik prvního ženského spolku v českých zemích, který byl orientovaný na vzdělávání - Amerického klubu dam. Ten se pod jeho patronací věnoval i charitativní činnosti, do které byli zahrnuti nemocní, postižení, osiřelí i zdravé školní děti. Velké pole pro své působení našel Náprstek také z pozice pražského radního, kdy mnohokrát zasahoval do sféry školství a osvěty. Klíčová
slova: ženské vzdělávání,
nizace výuky, celoživotní
školní výlety, sociální ústavy, péče o postižené,
Vojta Náprstek (*17. 4. 1826) byl vychováván od svých sedmi let přísnou, zbožnou
a
moder-
vzdělávání.
podruhé
ovdovělou
studií
uvědomovat
postavení
českého
národa v rámci rakouské monarchie, stal
mat-
se zapáleným vlastencem, přeložil si své
kou, která i když sama neměla vzdělání,
j m é n o do češtiny, se spolužáky četl české
uvědomovala si j e h o sílu a snažila se je
knihy, pořádal pro ně vycházky s dekla-
svým dětem umožnit. Měl v ní vzor ženy
m a c e m i českých básní a o prázdninách
silného charakteru, přísných zásad a ne-
cestoval po českém a moravském venko-
obyčejné pracovitosti, která jí přinášela
vě. 1 Navštěvoval české vlastence, učitele,
velké zisky. V d o m ě U Halánků na Bet-
lékaře, kněze a utužoval s nimi národní
lémském
vyráběla
povědomí. Brzy si uvědomoval se svými
„pívárnu"
přáteli, že pro myšlenku národního obro-
a hostinec. Vojta, vlastním j m é n e m Fin-
zení je třeba získat širší vrstvy a na prv-
gerhut, si začal od svých gymnazijních
ním místě ženy. Pro vlastenecké cíle je
plácku vařila
alkoholické
1
nápoje
pivo,
a vedla
Josef Václav Frič: Paméti. Praha, 1886, díl 1, s. 160.
139
však bylo třeba nejen získat, ale také jim umožnit určité vzdělání, aby samy mohly působit na své rodiny a přátele. Náprstek byl od studentských let velmi společenský, účastnil se pražského společenského života a začal do několika rodin docházet a vyučovat jejich dcery 2 Bylo třeba seznamovat j e s historií, nově vznikající českou literaturou, češtinou jako jazykem a také se zeměpisem. Když odešel na studia práv do Vídně ( 1 8 4 6 ) , pokračoval ve svých vlasteneckých a vzdělávacích aktivitách i tam. Shromažďoval kolem sebe slovanské studenty, půjčoval j i m knihy, učil j e diskutovat a také pokračoval ve vzdělávání dívek. Bedlivě sledoval z dopisů Amerlingovy snahy o povznesení ženského vzdělávání a sám dokonce vystoupil s veřejnou přednáškou o nutnosti ženského vzdělávání pro Čechy žijící ve Vídni. 3 Aktivní účast Náprstkova na rev o l u č n í m dění v roce 1 8 4 8 j a k ve Vídni, tak i v Praze měla za následek j e h o policejní pronásledování. Náprstek svou situaci řešil e m i g r a c í do Severní Ameriky. Když se n a k o n e c usadil ve w i s k o n s i n s k é m Milwaukee, otevřel si zde k n i h k u p e c t v í a posléze i k n i h o v nu, 4 kterou p o č e t n á n ě m e c k á m e n š i n a zde žijící o z n a č o v a l a za „vzdělávací ústav pro dospělé občany". 5 M i m o j i n é také stál u zrodu zdejší Vyšší n ě m e o k o anglické školy ( G e r m a n and English
A c a d e m y ) a pro školní déti organizoval na výletech zábavu. 6 Ke konci svého devítiletého pobytu zažil první velké vlny vystéhovalců z českých a uherských krajů. Nabádal krajany, aby si zakládali vlastní školy, vzdělávací spolky a knihovny. S m n o h a pak udržoval kontakty až do své smrti a dodával jim potřebné učebnice, beletrii a noviny. V roce 1858 se Vojta Náprstek mohl konečné vrátit d o m ů a ač byl policejně sledován, ihned začal s osvětou. Duchovní zaostalost svých vlasteneckých přátel se rozhodl řešit vybudováním veřejné knihovny, která měla přinášet nejnovější informace ze světa vědy, techniky i kultury. Nedostatek informací považoval za nejvétší nedostatek, a tak alespoň objednával zahraniční periodika (Times, H a r p e r ' s Weekly, LTllustration aj.), která přinášela neuvěřitelné zprávy z celého světa. Ve své době byla Náprstkova knihovna nejlépe zásobenou s o u k r o m o u knihovnou v českých zemích. Nabízela literaturu ze všech vědních oborů, m i m o j i n é i z „vzdělavatelství". Náprstek měl důležité spisy od Komenského, ale především díla autorů 19. století, a to j a k v češtině, tak i v n ě m č i n ě a angličtině. Vyhledávaná byla rovněž speciální pedagogická periodika. 7 K okruhu Náprstkových nejbližších přátel patřili mnozí významní pedagogové a propagátoři
Deník Vojty Náprstka za rok 1845. Rukopis, archiv Náprstkova muzea, trezor. Julius Zeyer: Kostra deníku Vojty Náprstka. Rukopis, archiv Náprstkova muzea, s. 128-130, trezor. 4 Julius Zeyer, c.d., s. 149. 5 Rudolf A. Koss: Milwaukie. Milwaukie, 1871, s. 333. * Beseda učitelská, Moravský pěstoun, Paedagogium, Pedagogické listy, Pěstoun, Posel z Budče aj. ' Jan Borecký: Ze života a působnosti Vojty Náprstka v Americe. Slavia (Racine, USA), 23.1.1895. Týž: Památce Náprstkové. In Památce Vojty Náprstka ve sté výročí jeho narozenin. Redakce Renata Tyršová. Praha, 1926, s. 56-58. !
1
140
Objevujeme pokrokových vzdělávacích metod (Jan Krejčí, bratři Durdíkové, Jan Evangelista Purkyně, Antonín Novotný, Josef Klika, František Studnička, P. Karel Škoda a jiní). Knihovna se zároveň stala politicko-společenským salonem, kde se začali pravidelně setkávat přední čeští politici, vědci, literáti a žurnalisté, vyměňovali si informace a připravovali různé akce. Jednou z nejdůležitějších událostí, která nakonec ovlivnila celý Náprstkův život, byla příprava hromadné cesty na světovou výstavu do Londýna v roce 1862." Náprstek obdržel policejní povolení k cestě j a k o reprezentant Průmyslové jednoty, pro kterou měl domluvit výměnu odborných publikací s nejrůznějšími londýnskými vzdělávacími i sociálními ústavy. Česká delegace v čele s dr. Ladislavem Riegrem odcestovala a na výstavě se chtěla inspirovat nejnovějšími metodami při výstavních prezentacích. V Praze se chystala reprezentativní budova pro Národní muzeum a bylo třeba plánovat moderní instalace sbírek. Návštěva průmyslového muzea v Kensingtonu nakonec vedla k rozhodnutí založit v Praze podobnou instituci, která měla nejen seznamovat s nejnovějšími vynálezy, ale také vzdělávat. Členové delegace mezi sebou vybrali peníze a Náprstek byl pověřen nákupem prvních exponátů. Nakoupil zhruba dva typy, a to nové přístroje pro domácnost, ale také novinky pro školní kabinety, m o dely strojů, edukativní tabule a názorné pomůcky pro výuku nejrůznéjších oborů. Po návratu do Prahy se však nenašla in-
1
zapomenuté
stituce, která by myšlenku průmyslového muzea realizovala, a policie všemožně zdržovala i založení spolku pro založení průmyslového muzea. Náprstek proto vystavil nakoupené předměty spolu s dr. Antonínem Fricem na Střeleckém ostrově, kde si jako soukromník pronajal výstavní prostory. Výstava byla doplněna přednáškami obou protagonistů. Jako první (18. 12. 1862) zazněl projev dr. Friče na téma výchova a vzdělání dětí a mládeže se zřetelem na polytechniku. Druhou přednášku věnoval Náprstek (22. 12. 1862) práci žen v domácnosti, speciálně vaření a praní. Po Novém roce následovaly další jeho přednášky, v nichž předváděl moderní stroje (šicí a chladicí) pro domácnost a při dalších příležitostech seznamoval s významnými ženami z anglosaského světa, které se ve svých zaměstnáních dokázaly vyrovnat mužům. Velký důraz kladl na ženské vzdělávání, které považoval za nezbytnou nutnost. Zatímco přednášky se setkaly s nebývalým zájmem veřejnosti, úřady dál vznik muzea neulehčovaly. Kromě muzea měla být v muzejní budově městská knihovna, střední odborná škola a dívčí sirotčinec zajišťující chovankám i odborné vzdělání. Průmyslové muzeum bylo s „požehnáním" císaře povoleno ve Vídni, ale v Praze se podpora nenašla. Pozvolna bylo jisté, že pokud bude moci vzniknout, pak jen jako soukromý podnik tohoto nadšeného mecenáše za finanční podpory j e h o matky. Náprstek dál pořádal ve své knihovně pravidelné dýchánky, kde se návštěv-
Jan Krejčí: Cesta po Némecku, Švýcarsku, Francii, Anglii a Belgii roku 1862. Praha, 1865.
141
níci seznamovali m i m o jiné i s novými objevy a vynálezy. V lednu 1865 pozval na přednášku dr. Josefa Studničky, znám é h o popularizátora astronomie, Karolínu Světlou a pražské vlastenky, které se u ní občas scházely. Přednáška se setkala s velkým ohlasem, posluchačky si vyžádaly pokračování a ještě téhož večera založily Americký klub dam, ženský vzdělávací spolek. Zeny měly získat v klubu základní vědomosti, všeobecný přehled, ale také sebevědomí. Ke vzdělání sloužila Náprstkova knihovna, v zimních měsících o d b o r n é přednášky, jazykové kurzy, hudební i tělocvičné aktivity a v létě exkurze a výlety. V rámci odborných přednášek se členky vzdělávaly rovněž v oboru vychovatelství a m n o h é z nich si zvolily dráhu učitelky, pěstounky v mateřské škole či se pedagogice věnovaly teoreticky. 9 K r o m ě již zmiňovaných odborníků je třeba upozornit na dvě přednášky prof. Karla Sobotky, který přednášel o speciální výuce hluchoněmých. Protože členky pracovaly i s postiženými lidmi, svědčí to o jejich důkladné a zodpovědné přípravě. K r o m ě vzdělání se klub věnoval také charitativní činnosti, která byla orientována na školní děti, n e m o c n é v městském chorobinci a hendikepované v ústavech. Kromě toho
členky podporovaly Náprstkovy aktivity, jako byly j e h o přednášky, snaha o vybudování dívčího sirotčince či průmyslového muzea. Již před vznikem tohoto klubu existovaly pokusy o ženské vzdělávací instituce, měly však buď krátkou životnost, malý záběr, nebo omezenou klientelu. Americký klub dam dával šance všem ženám, a to bez rozdílu věku nebo sociálního postavení. Již na jaře roku 1865 vystoupil Náprstek opět s cyklem veřejných přednášek na Žofíně. Hlavním tématem byly vzdělávací a sociální ústavy v anglofonním světě a součástí byla výstava více než sta obrazů příslušných budov, které namaloval Alois Studnička. Snahou bylo jednak inspirovat ke vzniku podobných institucí u nás, ale také ukázat, že za m n o h ý m i těmito organizacemi stáli mecenáši a nadace. Byla to výzva, j a k investovat do veřejně prospěšných podniků, které v té době u nás citelně chyběly. D á m y z klubu zde měly pořadatelskou službu a výtěžek ze vstupného šel na budoucí průmyslové muzeum. O zájmu veřejností svědčí především ohlas v dobovém tisku. 10 Již od prvních měsíců Americký klub dam rozvíjel svou činnost a především přibíral nové členky. 1 když členství
' K nejvýznamnéjším pracovnicím na poli vzdéláváhí a péče o déti a mládež patřily v 2. polovině 19. století: Bořková Hana, Cardová Anna, Fryšová Emilie, Fugnerová Renáta, Gebauerová Marie, Haissingerová Terezie, Hanušová Klementina, Ledvinková Barbora, Maternová Pavla, Němcová Marie, Pervolfová Božena Podlipská Sofie, Priknerová Emílie, Riegrová Marie, Riegrová-Červinková Marie, Řeháková Eliška, Srbová Anna, Studničková Božena, Tesařová Ludmila ad. 10 Články v Národních listech nebo Hospodářských novinách velmi detailně informovaly („dle zápisek stenografických") o všech přednáškách (25.3., 26.3., 2.4.). Náprstek mluvil o odborných školách středních i vysokých, o sirotčincích, ústavech a knihovnách v Anglii, Skotsku, ve Spojených obcích amerických a také v Austrálii. Viz Národní listy č. 8 5 7 27.3.1865, č. 86 z 28.3.2865, č. 93 z 4.4.1865. Hospodářské noviny č. 14 z 2.4.1865, č. 15 z 9.4.1865, č. 16 z 16.4.1865, č. 17 z 23.4.1865.
142
Objevujeme
zapomenuté
bylo jen na doporučení dvou stávajících členek, záhy se ze čtyřiceti devíti paní a dívek řady klubu rozrostly na téměř dvě stě. Jeho založení přišlo v době, kdy si ženy začínaly uvědomovat potřebu vzdělání ve větší míře a tato nabídka byla velmi lákavá pro ženy všech věkových i sociálních kategorií. Soupisy členek ukazují, že členkami byly ženy nemajetné i bohaté, služebné, umělkyně i ženy se šlechtickým titulem. Demokratické p o m ě r y v klubu majetkové rozdíly stíraly a všechny si byly navzájem sestrami.
a také aby se jim nic nestalo. 1 2 První akcí
C o se týká školních déti, přišly klubistky, jistě podporovány Náprstkem, s novinkou pořádat pro žáky školní výlety. Byly vybírány děti ze škol na Starém Městě pražském, kde byly nejhorší životní p o d m í n k y a vždy žáci j e d n é školy šli jednou za rok na vycházku za m ě s t o . " Náprstek zajistil pohoštění, sportovní náčiní, ale také papírové označení všech žáků, aby byl přehled o jejich pohybu a příslušném dozoru. Děti tak objevovaly nejen kouzlo prostných cvičení v přírodě, ale i badminton, kroket, míčové hry, hru v kroužky, s kolovadlem, bumerangy či společný zpěv doprovázený bubnováním a pískáním. Každá akce byla dopodrobna připravena, aby se děti nenudily
vystaveny na malé předvánoční výstavce
byla dětská zábava (tak se výletům říkalo) hluchoněmých dětí v Roztokách (5. 5. 1865). Další akce, se kterými
klubistky
začaly, bylo zavádění vánočních stromků do n e m o c n i c , ústavů a sirotčinců. Sam o z ř e j m ě i s nadílkou, která obsahovala d o m a vyráběné oblečení a dětské knížky. Šily a pletly klubistky,"knížky zajišťoval pan Náprstek. 13 Na nadílce se členky nepodílely samy, ale vybízely ke sbírkám i veřejnost. Shromážděné dary pak byly v d o m é U Halánků, aby bylo vidět, co vše se podařilo získat. Na výstavu byla zvána veřejnost tištěnými pozvánkami a pochopitelně to byla prestižní
záležitost.
Náprstek byl v té dobé již velmi známou osobností a bylo jisté, že j í m pořádané akce se setkají s úspěchem. Zvláštní pozornost byla věnována lidem zrakové a sluchově
postiženým.
Slepým chodily klubistky do ústavu předčítat, h l u c h o n ě m é déti braly na výlety a také byly každoročně zvány na Náprstkovy tradiční novoroční dýchánky. V té době bylo neobvyklé snažit se zapojovat postižené lidi do společenského života a pozastavoval se nad tím i dobový tisk.
Za dvacet let bylo takto uspořádáno více než padesát výletů na Nebozízek, do Stromovky, do Roztok, na Cibulku nebo do Šáreckého údolí. Nakonec se účastnili vždy všichni žáci jedné školy, tzn. do pěti set dětí. Památník třicetileté činnosti bývalého Amerického klubu dam v Praze (1865-1895). Praha 1896, s. 89-91. Eduard Jelínek, Z Náprstkova domu. Světozor 12.2.1897. 11 Na druhé akci, které se účastnilo na 1400 dětí na Rohanském ostrově (29. 6. 1867) byla dokonce i zdravotnická služba. Viz Posel z Prahy, Národní škola, Národní listy (4.7.1867) aj. " Byly vybrány tři ústavy (sirotčinec na Hrádku, Vlašský a u sv. Štěpána) a za šestnáct let bylo obdarováno na čtyři tisíce dětí. Viz Výstřižkové knihy AKD 1-6, knihovna Náprstkova muzea. Památník třicetileté činnosti bývalého Amerického klubu dam v Praze (1865-1895), Praha, 1896, s. 94-97. Památce Vojty Náprstka ve sté výročí jeho narozenin. Redakce Renata Tyršové. Praha, 1926. 11
143
Náprstek stejně jako klubistky si uvědomovali důležitost vzdělávání a také to, že samostudium v Náprstkově knihovně a odborné přednášky nemohou nahradit soustavné a systematické studium pod odborným vedením. Zásadním kladem Amerického klubu dam je to, že si již v 70. letech 19. století dokázaly členky samy (s tichou podporou V. Náprstka) založit vzdělávací instituce. První byl v roce 1871 Ženský výrobní spolek český (ŽVSČ), který vedl školu obchodní, průmyslovou a navíc kurzy literní pro vychovatelky a ošetřovatelky nemocných a také „poptavárnu" po společnicích a služebných. 14 Dalšími důležitými kroky bylo v roce 1885 založení Domácnosti, české školy kuchařské, 15 a aktivity, které vyústily v otevření prvního dívčího gymnázia - Minervy v roce 1890. 1 6 Od roku 1873 byl Vojta Náprstek zvolen do sboru obecních starších města Prahy a od roku 1881 byl zvolen i členem městské rady. Svými názory se snažil změnit a hlavně zmodernizovat život Prahy (kanalizace, vodovod, elektrifikace, plynofikace aj.). C o se týká vzdělávání, zde velmi často zasahoval, jak již bylo naznačeno, především v otázkách ženského
vzdělávání a zrovnoprávnění. Pro svou charitativní činnost byl Náprstek zvolen do vedení v městském chudobinci a chorobinci a ustaven tam dozorcem. M i m o jiné také přispíval dary knih. V roce 1881 se jednalo o „záchraně a vychování zpustlé mládeže" a pro své názory byl Náprstek zvolen do pětičlenného kuratoria „ochranovny", jejíž první sídlo bylo v budově libeňského zámečku. Později byl ústav nazván Vychovatelnou, Náprstek se stal jejím hospodářským správcem a i sem věnoval knihy a mapy. 17 Nesporné zde zúročil své vědomosti a informace, které získal již v roce 1862 při cestě na světovou výstavu do Londýna. Při této příležitosti tehdy navštívil několik speciálních vzdělávacích a sociálních ústavů. Do deníku si zapisoval nejen počty chovanců, ale i náklady na jejich pobyt, stravu i možnosti dalšího vzdělávání. 18 Se vzděláváním souvisela i otázka církevních škol. Náprstek poukazoval na to, že mnohdy jeptišky (zvláště cizinky) nemohou dát žákyním odborné vzdělaní. Otázku dalšího vzdělávání nejen učitelů, ale např. i úředníků považoval za velmi důležitou. Navrhoval studijní pobyty, výuku jazyků a návštěvy zahraničních výstav,
Ředitelkou byla zvolena Emilie Priknerová a do učitelského sboru byli přijati renomovaní pedagogové v čele s prof. Albínem Bráfem. l s V čele stála známá spisovatelka a členka Věnceslava Lužická-Srbová a ve vedení byla až do své smrti i Josefa Náprstková. Viz Anna Podlipná: Dvě vzpomínky na Vojtu Náprstka. In Památce Vojty Náprstka ve sté výročí jeho narozenin. Redakce Renata Tyršová. Praha, 1926, s. 33-37. " V čele Minervy stála rovněž známá spisovatelka Eliška Krásnohorská, které při prosazení gymnázia vydatně pomohla Náprstkova přímluva. Viz Eliška Krásnohorská: Hlasatel pokroku žen. In Památce Vojty Náprstka ve sté výročí jeho narozenin. Redakce Renata Tyršová. Praha, 1926, s. 17-24. 17 Stanislav Kodym: Činnost Vojty Náprstka v zastupitelských sborech hlavního města Prahy. Praha, 1928, rukopis, archiv Náprstkova muzea. " Deník Vojty Náprstka za rok 1862, rukopis, archiv Náprstkova muzea. 14
144
Objevujeme které byly v té době důležitým zdrojem nejnovějších informací. Již jeho první průmyslová výstava ukazovala nové didaktické pomůcky a požadavek na modernizaci školních kabinetů prosazoval vždy, když k tomu byla příležitost. Podobně mu vadil zkostnatělý způsob výuky, který vedl žáky k odříkávání textů zpaměti a nepřipouštěl vlastní názor. Mnohé z jeho názorů byly příliš moderní a trvalo ještě mnoho let, než byly realizovány." Náprstkovy zájmy byly široké a jeho názory byly silně ovlivněny desetiletým pobytem mimo rakouské země, sledováním zahraničních periodik a kontakty s krajany po celém světě. V osvětě viděl lék a přísunem informací, které díky své knihovně a později i muzeu zprostředkovával, ovlivnil životy tisíců lidí. Příspěvek
vznikl
výzkumného „Osobnosti
na
záměru
základě Národního
muzea
české vědy a kultury", který je fi-
nančně podporován
Ministerstvem
(MK 00002327202).
Zpracovává
uložené
vědeckého
především
v knihovně
kultury materiály Náprstkova
zapomenuté
LITERATURA KLIKA, J. Vojta Náprstek, přítel české a české školy. Praha, 1895.
mládeže
KODYM, S. Dům U Halánků. Praha : Československý spisovatel, 1955. LENDNEROVÁ, M. K hříchu i modlitbě. Praha : Mladá fronta, 1999. LENDNEROVÁ, M., KOP1ČKOVÁ, B„ BUREŠOVA, J., MAUR, E. Zena v českých zemích od středověku do 20. století. Praha : Lidové noviny, 2009. NEUDORFLOVÁ, M.L. České ženy v 19. století. Praha: Janua, 1999. Památce Vojty Náprstka ve sté výročí jeho narozenin. Redakce Renata Tyršová. Praha, 1926. Památník třicetileté činnosti bývalého Amerického klubu dam v Praze (1865-1895). Praha, 1896. SEČKÁ, M. Vojta Náprstek vlastenec, sběratel, mecenáš. Praha : Národní muzeum, 2011. ŠOLLE, Z. Vojta Náprstek a jeho doba. Praha : Felis, 1994. ŠTĚPÁNOVÁ, I., SOCHOROVÁ, L., SEČKÁ, M. Ženy rodiny Náprstkovy. Praha : Argo, 2001.
muzea.
" Podrobné viz Klika Josef Vojta Náprstek, přítel íeské mládeže a české školy. Praha, 1895.
145
