ZÁVĚREČNÁ PRÁCE CESTOU VOJTY NÁPRSTKA

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Oddělení celoživotního vzdělávání

ZÁVĚREČNÁ PRÁCE

CESTOU VOJTY NÁPRSTKA Projektové vyučování na 1. stupni ZŠ

Vypracovala: Mgr. Vladislava Bernášková Vedoucí práce: Mgr. Zbyněk Vácha, Ph.D. České Budějovice 2016

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracoval samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.

V Českých Budějovicích dne 24. října 2016

Mgr. Vladislava Bernášková

PODĚKOVÁNÍ Chtěla bych poděkovat vedoucímu práce za odborné vedení při zpracování této práce.

ABSTRAKT Závěrečná práce se zabývá projektovým vyučováním na 1. stupni ZŠ. Projektové vyučování je zaměřeno na environmentální výchovu, jedno z průřezových témat RVP ZV. Práce je rozdělena na dvě hlavní části – teoretickou a praktickou. Část teoretická se zaměřuje na vymezení vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět v rámci RVP ZV a průřezového tématu Environmentální výchova. Dále zpracovává téma projektové výuky a její efektivitu ve školní praxi, oblast výchovy v přírodě a její vliv na rozvoj osobnosti dítěte. Představuje lokalitu CHKO Český kras, cestovatele Vojtu Náprstka i nejstarší značenou turistickou trasu u nás pojmenovanou po něm. Praktickou část tvoří realizace projektu, jehož základem jsou vycházky do CHKO Český kras. Trasy vedou po Cestě Vojty Náprstka, kde děti mohou pozorovat a poznávat jedinečné přírodní prostředí místní krajiny.

KLÍČOVÁ SLOVA Vzdělávání na prvním stupni základní školy, rámcově vzdělávací program základního vzdělávání, environmentální výchova, výchova v přírodě, projektové vyučování, turistická trasa.

ABSTRACT The final thesis deals with project-based learning (PBL) in the first grade of primary education. PBL is focused on environmental education which is a part of the national education curriculum. The thesis is divided into two main parts – theoretical and practical. The theoretical part focuses on defining the educational area “Man and his world” within the national educational curriculum and cross-cutting topic of environmental education. Furthermore, it deals with PBL and its effectiveness in education, with outdoor education and its impact on personality development in childhood, and finally it introduces Czech Karst, the traveller Vojta Náprstek and the oldest marked hiking trail in the country named after him. The practical part contains the project which is based on trips to Czech Karst. Trips follows Vojta Náprstek’s hiking trail where children can observe and explore the unique natural environment of the local landscape.

KEY WORDS Primary education, national curriculum of primary education, environmental education, outdoor education, project-based learning, hiking trail.

OBSAH ÚVOD ............................................................................................................. 7 1. RÁMCOVĚ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ZV ................................................ 9 1.1 POJETÍ, CÍLE A KLÍČOVÉ KOMPETENCE V RVP ZV ......................... 9 1.2 VZDĚLÁVACÍ OBLASTI A OBORY V RVP ZV .................................... 10 1.2.1 ČLOVĚK A JEHO SVĚT ............................................................... 10 1.3 PRŮŘEZOVÁ TÉMATA ...................................................................... 11 1.3.1 ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA ................................................. 12 1.3.2 SPECIFIKACE A ZÁSADY ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVY ..... 14 1.3.3 OBSAH ENVIRvONMENTÁLNÍ VÝCHOVY ................................. 14 1.3.4 METODY A PROSTŘEDKY ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVY ... 15 2. VÝCHOVA V PŘÍRODĚ ........................................................................... 17 2.1 PROSPĚŠNOST VÝCHOVY V PŘÍRODĚ .......................................... 17 2.2 VÝCHOVA V PŘÍRODĚ A VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY NA ŠKOLÁCH18 2.3 PĚŠÍ TURISTIKA ................................................................................ 19 2.4 ZNAČENÍ TURISTICKÝCH CEST ....................................................... 20 3. PROJEKTOVÉ VYUČOVÁNÍ ................................................................. 21 3.1 PROJEKTOVÉ VYUČOVÁNÍ A PROJEKTOVÁ METODA ................. 21 3.2 POZITIVA PROJEKTOVÉHO VYUČOVÁNÍ ....................................... 21 3.3 ORGANIZACE PROJEKTOVÉHO VYUČOVÁNÍ................................ 22 3.4 FÁZE PROJEKTOVÉHO VYUČOVÁNÍ ............................................... 23 3.5 POUŽITÍ RŮZNÝCH METOD A FOREM V PROJEKTU ..................... 25 3.6 PROJEKTOVÉ VYUČOVÁNÍ U MLADŠÍCH DĚTÍ NA 1. STUPNI ZŠ . 26 4. CESTA VOJTY NÁPRSTKA .................................................................. 27 4.1 VOJTA NÁPRSTEK ............................................................................ 27 4.2 TURISTICKÁ CESTA 0001 ................................................................ 28 4.3 ČESKÝ KRAS..................................................................................... 28 5. CESTOU VOJTY NÁPRSTKA................................................................ 31 5.1 CHARAKTERISTIKA A ZÁMĚR PROJEKTU...................................... 31

5.2 CÍLE PROJEKTU ............................................................................... 32 5.3 TYP PROJEKTU, METODY A ORGANIZAČNÍ FORMY ..................... 32 5.4 HODNOCENÍ A ZPĚTNÁ VAZBA ....................................................... 33 5.5 ORGANIZACE PROJEKTU ................................................................ 33 5.6 STRUKTURA PROJEKTU ................................................................. 35 5.7 POPIS REALIZACE PROJEKTU ........................................................ 36 5.7.1 ZA POUSTEVNÍKEM IVANEM .................................................... 36 5.7.2 K BUBOVICKÝM VODOPÁDŮM ................................................ 46 5.7.3 OPUŠTĚNÉ LOMY ...................................................................... 53 5.8 HODNOCENÍ PROJEKTU ................................................................. 61 ZÁVĚR ......................................................................................................... 63 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ A LITERATURY ..................................... 65 SEZNAM OBRÁZKŮ ................................................................................... 67 SEZNAM PŘÍLOH ....................................................................................... 68

ÚVOD Závěrečná práce je zaměřena na využití projektového vyučování ve školní praxi s propojením environmentální výchovy a výchovy v přírodě. Teoretická část je členěna do čtyř kapitol, jejichž teoretická východiska se uplatní v praktických činnostech a organizaci celého projektu. První kapitola se zabývá vymezením vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět v rámci Rámcově vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (dále jen RVP ZV). Podrobněji zpracovává průřezové téma Environmentální výchova. Druhá kapitola představuje oblast výchovy v přírodě. Zahrnuje proces zkušenostního učení, který se uskutečňuje prostřednictvím praktické činnosti v přírodním prostředí. Dále popisuje základní hodnoty a strategie v procesu výchovy v přírodě a pozitivní účinky při rozvíjení dětské osobnosti. Ve třetí kapitole je rozpracováno téma projektového vyučování se zaměřením na jeho pozitiva, organizaci, realizační fáze, možnosti použití různých metod a forem v projektu a specifika uplatňovaná při práci s dětmi na primárním stupni základních škol. Ve čtvrté kapitole je představena oblast chráněné krajinné oblasti (dále jen CHKO) Český kras, místo realizace celodenních vycházek s dětmi. Vyzdvihuje přínos osobnosti Vojty Náprstka v celospolečenském měřítku a přibližuje jeho snahy v rozvoji výchovy v přírodě, zdravého životního stylu, zejména pěší turistiky. V rámci kapitoly je zmapována Cesta Vojty Náprstka. Jedná se o nejstarší značenou turistickou trasu v České republice, která vede z obce Beroun až ke hradu Karlštejn. Praktická část je členěna do několika podkapitol, jejichž společnou osu tvoří realizace projektu. Úvodní část seznamuje s charakteristikou projektu a jeho záměrem. Jsou zde vymezeny cíle projektu směrem k dětem, popsány použité metody v projektu a možnosti hodnocení v rámci zpětné vazby.

7

Dále je představena struktura projektu a jeho jednotlivé části. Popsány jsou některé aspekty, které je důležité v průběhu celodenních vycházek do přírody zajišťovat z hlediska jejich organizace, bezpečnosti i funkční stránky. Samotná realizace projektu je následně rozpracována do tří bloků. Jejich zaměření propojuje pobyt v přírodě spojený s pozorováním a poznáváním přírodního prostředí, pěší turistiku a navazující centra aktivit ve škole, kde děti náměty a činnosti z vycházky dále zpracovávají. Tento způsob výuky je pro děti nejenom zábavným, ale podněcuje celou řadu kompetencí, které se prosazují v RVP ZV, má environmentální a všeobecně rozvíjející rozsah. Cílem projektu je zapojení dětí do aktivit vycházejících z podstaty výchovy a učení v přírodě. Tyto aktivity přispívají ke zprostředkování kontaktu s přírodou, vedení k zájmu o přírodu, obohacení o prožitky, většímu prostoru pro pohybové aktivity, rozvíjení komunikace a kamarádství. Putování krajinou rozvíjí schopnosti pozorovat, srovnávat, pojmenovávat věci a jevy kolem nás. Děti vidí svět společnosti a odraz její činnosti v místní krajině. Vidí děje, které se zde odehrávají, i zranitelnost přírody ve vztahu k člověku. Prostřednictvím různorodých aktivit i pokusů jsou děti vedeny k poznávání přírody, k nalézání nových tajemství. Zájmem je, aby děti získaly dostatek poznatků, které by je mohly naučit chránit životní prostředí, mít vztah ke všemu živému i neživému.

Velké množství živočichů a rostlin žijících

v prozkoumávané lokalitě stojí za to pozorovat a dovídat se mnoho zajímavého o tomto světě. Dané téma závěrečné práce jsem si zvolila proto, že je mi blízké. Pobytu v přírodě a turistice se ve svém volném čase věnuji. Snažím se společně se svými přáteli přivést děti do přírody a naučit je v přírodě být. Pomáhají nám k tomu pravidelné víkendové výpravy do přírody. Zde představujeme specifický životní styl woodcrafterského prostředí a táboření v duchu Setonových myšlenek lesní moudrosti, symboliku woodcraftu a její filozofii.

8

TEORETICKÁ ČÁST 1. RÁMCOVĚ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ZV 1.1 POJETÍ, CÍLE A KLÍČOVÉ KOMPETENCE V RVP ZV Podle Rámcově vzdělávacího programu ZV

má být vzdělávání na 1. stupni ZŠ

založeno na poznávání, respektování a rozvíjení individuálních potřeb, možností a zájmů každého žáka. Svým činnostním a praktickým charakterem i uplatněním odpovídajících metod má motivovat žáky k dalšímu učení (MŠMT, 2016, s. 8). Vzdělávání má žákům pomoci utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence. Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, schopností, dovedností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena naší společnosti. Cílem i smyslem vzdělávání je vybavit žáky klíčovými kompetencemi na úrovni, která je pro ně dosažitelná, a připravit je tak na další vzdělávání a uplatnění ve společnosti. V průběhu základního vzdělávání jsou za klíčové kompetence považovány: 

kompetence k učení,



kompetence k řešení problémů,



kompetence komunikativní,



kompetence sociální a personální,



kompetence občanské,



kompetence pracovní

(MŠMT, 2016, s. 10-13). Klíčové kompetence jsou ty nejdůležitější kompetence uplatnitelné v praktickém životě. Podle RVP ZV by si je měly děti osvojit ve škole, proto se staly hlavním cílem základního vzdělávání. Klíčové kompetence vstupují do různých vzdělávacích oborů. Mají dovednostní povahu a jde v nich tedy hlavně o to, co člověk umí dělat. Můžeme je rozdělit na oblasti vědomostí (to, co si děti pamatují a čemu rozumějí), dovedností (to, co děti umí dělat), schopností (to, k čemu mají děti předpoklady),

9

postojů (to, co si děti myslí) a hodnot (to, na čem dětem záleží), přičemž jsou všechny oblasti navzájem provázané.

1.2 VZDĚLÁVACÍ OBLASTI A OBORY V RVP ZV V RVP ZV je vzdělávací obsah rozdělen do devíti vzdělávacích oblastí. Tyto vzdělávací oblasti jsou tvořeny jedním vzdělávacím oborem nebo více obsahově blízkými vzdělávacími obory. Názvy, obsah i strukturu jednotlivých předmětů určuje škola ve vlastním školním vzdělávacím programu (dále jen ŠVP), který by měl odrážet koncepci dané školy. Podle RVP ZV mají očekávané výstupy vzdělávacích oborů činnostní povahu, jsou zaměřené prakticky a využitelné v běžném životě (MŠMT, 2016, s. 14). 1.2.1 ČLOVĚK A JEHO SVĚT Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět je jedinou vzdělávací oblastí RVP ZV, která je koncipována pouze pro 1. stupeň základního vzdělávání. Vymezuje vzdělávací obsah týkající se člověka, rodiny, společnosti, vlasti, přírody, kultury, techniky, zdraví, bezpečí a dalších témat. Pro úspěch v dané oblasti je důležitý vlastní prožitek žáků vycházející z konkrétních nebo modelových situací při osvojování potřebných dovedností, způsobů jednání a rozhodování. Propojení této vzdělávací oblasti s reálným životem a s praktickou zkušeností žáků se stává velkou pomocí ve zvládání nových životních situací. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Člověk a jeho svět je rozdělen do pěti tematických okruhů: 

místo, kde žijeme,



lidé kolem nás,



lidé a čas,



rozmanitost přírody,



člověk a jeho zdraví.

10

Vzdělávání v této vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, že vede žáka mimo jiné k: 

utváření pracovních návyků v samostatné i týmové činnosti,



k časovému a místnímu propojování historických, zeměpisných a kulturních informací,



poznávání a chápání rozdílů mezi lidmi, ke kulturnímu a tolerantnímu chování a jednání,



utváření ohleduplného vztahu k přírodě, ke kulturním výtvorům a k hledání možností uplatnění při jejich ochraně,



vyjadřování pozitivních citů ve vztahu k sobě i okolnímu prostředí,



objevování a poznávání všeho, co ho zajímá, co se mu líbí

(MŠMT, 2016, s. 42-43).

1.3 PRŮŘEZOVÁ TÉMATA V RVP ZV zastupují průřezová témata okruhy aktuálních problémů současného světa a stávají se významnou součástí základního vzdělávání. Vytvářejí příležitosti pro individuální uplatnění žáků i pro jejich vzájemnou spolupráci. Pomáhají rozvíjet osobnost žáka především v oblasti postojů a hodnot. V průběhu základního vzdělávání jsou definována tato průřezová témata: 

osobnostní a sociální výchova,



výchova demokratického občana,



výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech,



multikulturní výchova,



environmentální výchova,



mediální výchova

(MŠMT, 2016, s. 125).

11

1.3.1 ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA Podle

autorů průřezového tématu Environmentální výchova

v

RVP

ZV

„Environmentální výchova vede jedince k pochopení komplexnosti a složitosti vztahů člověka a životního prostředí, tj. k pochopení nezbytnosti postupného přechodu k udržitelnému rozvoji společnosti a k poznání významu odpovědnosti za jednání společnosti i každého jedince. Umožňuje sledovat a uvědomovat si dynamicky se vyvíjející vztahy mezi člověkem a prostředím při přímém poznávání aktuálních hledisek

ekologických,

ekonomických,

vědecko-technických,

politických

a občanských, hledisek časových (vztahů k budoucnosti) i prostorových (souvislostí mezi lokálními, regionálními a globálními problémy) i možnosti různých variant řešení environmentálních problémů. Vede jedince k aktivní účasti na ochraně a utváření prostředí a ovlivňuje v zájmu udržitelnosti rozvoje lidské civilizace životní styl a hodnotovou orientaci žáků.“ (MŠMT, 2016, s. 134). Podle Máchala (2000, s. 23) působí na utváření postojů k životnímu prostředí tři složky environmentální výchovy, které nazývá činiteli a člení je na složku: 

znalostní a vědomostní, které tvoří základy ekologické gramotnosti,



dovednostní a prožitkové zaměřené na nejrůznější formy kontaktu s přírodou,



postojové a pospolitostní podílející se na formování žádoucích postojů k životnímu prostředí.

RVP ZV nevytyčuje cíle environmentální výchovy, ale tzv. přínosy a tematické okruhy. Stanovení samotných cílů je ponecháno na jednotlivých školách v rámci vlastních školních vzdělávacích programů. Očekávané přínosy environmentální výchovy jsou v RVP rozděleny do dvou oblastí: 

oblast vědomostí, dovedností, schopností,



oblast osobnostní.

Jančaříková (in Thorovská, 2014, s. 10) popisuje schéma očekávaných výstupů environmentální výchovy takto:

12



první stupeň – jedinec má vztah k přírodě a projevuje citlivost,



druhý stupeň – jedinec dokáže rozpoznat narušení vztahů k přírodě,



třetí stupeň – odhodlání jedince žít v souladu s udržitelným rozvojem a snažit se pomáhat přírodě,



čtvrtý stupeň – jedinec žije v souladu s pravidly udržitelného života a chrání přírodu přiměřeně svým možnostem.

Cílem environmentální výchovy a vzdělávání je vytvářet pozitivní hodnoty ve vztahu k životnímu prostředí. Tyto hodnoty by se měly odrážet v jednání žáků. Učit děti soucitu a porozumění světu mimo ně samé považuje Kohák (in Jančaříková, 2013, s. 129-131) za snad nejdůležitější úkol základních škol. Tím by se mohlo zabránit odcizení přírodě, tedy otupení schopnosti soucitu i vůle chránit. Emoční stránka vztahu k přírodě, citlivost k přírodě, k živým tvorům, ke krajině, je definována jako environmentální senzibilita. Rozvoj environmentální senzibility je mnohými odborníky považován za hlavní cíl environmentální výchovy (Jančaříková, 2013, s. 130). Podle Fraňka (in Jančaříková, 2013, s. 131) není možný rozvoj environmentální senzibility bez volného i organizovaného pobytu v přírodě. Zmíněný autor zdůrazňuje důležitost kontaktu s přírodním prostředím v dětství a vytvoření emocionální spřízněnosti s přírodou. Za další nezbytnost považuje sdílení radosti z přírody s rodiči a blízkými lidmi. Jednou z mnoha změn, kterými společnost v posledních desetiletích prochází, je i proměna vztahu lidí k přírodě. Nejvíc jsou těmto změnám vystaveny děti, jejichž svět se vlivem nabídky virtuálních podnětů změnil. Řada psychologů a pedagogů na tuto změnu upozorňuje. S touto skutečností se rozvíjejí různé programy environmentálního vzdělávání a osvěty i výzkumné projekty snažící se vztah přírody, lidské psychiky a chování lépe pochopit (Jandová, 2009, s. 2).

13

1.3.2 SPECIFIKACE A ZÁSADY ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVY Do RVP ZV je environmentální výchova začleněna jako průřezové téma. Na 1. stupni ZŠ spadá zejména do předmětů prvouka, přírodověda a vlastivěda. Je možné ji však zařadit i do všech ostatních předmětů základního vzdělávání. Environmentální vzdělávání a výchova má na 1. stupni ZŠ svá specifika podmíněná věkem žáků, potřebou přímého smyslového vnímání přírody, zvídavostí a fantazií. Emocionálně silné bezprostřední působení přímého zážitku s přírodou může ovlivnit dětskou osobnost (Skýbová, 2008, s. 7). Podle Skýbové (2008, s. 7-8) patří mezi zásady environmentálního vzdělávání a výchovy na 1. stupni ZŠ: 

klást žákům otázky v souladu s jejich zájmy, probudit jejich zvídavost,



dát žákům možnost spolupracovat během vyučování,



žáci mají úkoly a cíle řešit a zvládat týmově, spoluprací a společným řešením různých problémů,



žáci musí mít jistotu, že mohou uplatnit své názory a zájmy,



žáci by měli problémy řešit až po poznání problému nejen rozumem, ale i jeho smyslovým a emocionálním vnímáním,



podporovat u žáků při řešení problémů také tvořivé a řemeslné schopnosti,



ke svěřeným problémům přistupovat, vysvětlovat a řešit je z různých úhlů pohledu a hledat souvislosti.

1.3.3 OBSAH ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVY K tomu, aby se děti mohly naučit řešit problémy životního prostředí, musí pochopit následující jevy a souvislosti, které popisuje Skýbová (2008, s. 9): 

dopad aktivit lidí na životní prostředí,



jiný stav životního prostředí v minulosti a dnes,



různé problémy ekologie a životního prostředí,

14



úměrně věku znát legislativu, která se vztahuje k dané problematice,



vzájemnou závislost jednotlivce a společnosti, také komunit a národů,



závislost člověka na životním prostředí.

Lidské vědomí má tři složky – kognitivní, afektivní a konativní. Environmentální vzdělávání, prostřednictvím něhož předáváme informace a směřujeme k tzv. ekologické gramotnosti, ovlivňuje pouze složku kognitivní, která sama o sobě málokdy vede ke změně chování (Librová, 2003, s. 264). „Je-li však výchova schopna podnítit i osobní citový vztah člověka k přírodě a navázat na ekofilní linii kultury, má vliv i na afektivní a konativní část environmentálního vědomí, vedoucí k ekologicky příznivému chování. To se daří četným institucím mimoškolní ekologické výchovy s jejich důrazem na smyslový kontakt dětí s přírodou a půdou a na přímou pracovní zkušenost v reálné ochraně živých bytostí.“ (Librová, 2003, s. 265). Ale ani ekologické vědomí, vystavěné úspěšně ve všech jeho složkách, není ještě podmínkou ekologicky příznivého chování. Různé vnější sociální skutečnosti mají vliv na to, zda se vytvořená osobní inklinace k ekologickým problémům bude realizovat nebo nikoliv (Librová, 2003, s. 265). Ostatně ani přílišná idealizace při ochraně přírodního prostředí není na místě, neboť „…i ty, kdo se nepovažuješ za konzumenta, ale dokonce i ty, kdo se právem máš za ochránce přírody, jsi v moderním světě vpleten do procesů, které přírodu poškozují.“(Librová, 2003, s. 97). 1.3.4 METODY A PROSTŘEDKY ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVY Nejvhodnější metodou realizace environmentální výchovy na školách je projektové vyučování, při kterém se děti prakticky procvičí ve více předmětech. Krátkodobé i dlouhodobé projekty jsou na školách běžné. Projektům na 1. stupni ZŠ pomáhá i skutečnost, že se na výuce podílí většinou jen jeden učitel. Kromě projektů se využívají další metody a prostředky, které se navzájem ovlivňují a prolínají.

15

Podle Máchala (2000, s. 15) se využívají: 

v oblasti znalostní – besedy se zajímavými hosty, videofilmy, počítačové programy, dílny s environmentální tematikou, návštěvy muzeí a výstav,



v oblasti dovednostní a prožitkové – aktivity v přírodě, péče o zvířata, rostliny i stromy, práce s přírodními materiály, dramatické a výtvarné aktivity s environmentální tematikou,



v oblasti postojové a pospolitostní – hry, aktivity s prvky globální výchovy.

16

2. VÝCHOVA V PŘÍRODĚ 2.1 PROSPĚŠNOST VÝCHOVY V PŘÍRODĚ Výchova v přírodě představuje metodu výchovy, která využívá přírodního prostředí ve všech oblastech vzdělávání. Opírá se o bezprostřední zkušenost, což zvyšuje efektivitu jejího působení. Zkušenosti, které děti získávají v přímém kontaktu s přírodou, jsou při rozvoji osobnosti považovány za nejdůležitější (Neuman (2013, s. 63). Proces, ke kterému při výchově v přírodě dochází, i základní hodnoty a strategie uplatňované v tomto procesu ukazuje následující obrázek: Obrázek 1: Základní hodnoty a strategie v procesu výchovy v přírodě

Zdroj: Neuman, 2013, s. 59

Podle Neumana (2013, s. 63-64), který shrnul poznatky a dosavadní zkušenosti z této oblasti, výchova v přírodě: 

je jedním z přístupů k učení a výchově, který využívá přírodní prostředí a zahrnuje řadu aktivit v přírodě,



se opírá o bezprostřední prožitky, což působení,

17

značně zvyšuje efektivitu jejího



není odtržená od reálného života a blíží se koncepci celostní výchovy,



je více zaměřená na ovlivňování postojů a hodnot než na zdokonalování dovedností a zvyšování výkonnosti,



pomáhá k udržitelnému využívání přírodních zdrojů, je jedinečná v rozvíjení a podpoře estetického cítění,



nabízí interdisciplinární přístup, zahrnuje prvky environmentální výchovy, sdružuje se zde řada dobrodružných a výzvových aktivit, stejně jako příležitostí k sebereflexi, meditaci, relaxaci,



přispívá velkým dílem sociálnímu a emocionálnímu rozvoji dětí, přes specifické prostředky (znalosti, dovednosti, tvořivost, řešení problémů, spolupráci) připravuje na budoucnost.

2.2 VÝCHOVA V PŘÍRODĚ A VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY NA ŠKOLÁCH Výchova v přírodě přispívá všem vzdělávacím oblastem, které jsou zařazovány RVP ZV. Různé programy výchovy v přírodě lze také dobře využívat ve všech okruzích osobnostní a sociální výchovy. Školy i organizace volného času mají v programech výchovy v přírodě velkou příležitost efektivně ovlivňovat osobnostní rozvoj dětí. Výchova v přírodě by neměla být doménou pouze programů mimo školu, ale měla by se stávat součástí vzdělávání v mnohem větší míře. (Neuman 2013, s. 62). Vhodnou formou vyučování mohou být vycházky do přírody, kde děti najdou nepřeberné množství námětů na pozorování a mohou provádět zajímavé činnosti. Vycházky velmi dobře doplňují výuku ve škole. Některé očekávané výstupy RVP ZV přímo k praktickým činnostem v mimoškolním prostředí vybízejí. Vzdělávací a výchovný význam vycházek je možné vysledovat v následujících aspektech: 

poznávání nového prostředí, seznamování se s ním,



rozvíjení vztahu k životnímu prostředí, prohlubování zájmu o přírodu,



seznámení s novými činnostmi,

18



rozvíjení tvořivosti,



sebepoznávání, samostatnost,



uspokojování sociálních potřeb, komunikace, vzájemná pomoc, tolerance, schopnost spolupráce s ostatními,



vytváření a prohlubování dobrých vztahů mezi dětmi,



začleňování problémových dětí do třídního kolektivu,



liberálnější vztah mezi učitelem a dětmi pozitivně ovlivňuje další práci s třídním kolektivem ve škole

(Hofmann, 2003, s. 34). Nemůžeme také opomíjet zdravotní a rekreační význam vycházky: 

děti tráví značnou část dne ve zdravém přírodním prostředí,



aktivní pohyb na čerstvém vzduchu zvyšuje jejich tělesnou zdatnost,



odpočinou si od zaběhnutého stereotypu školních dní,



prožijí nejrůznější zážitky se svými kamarády

(Hofmann, 2003, s. 35).

2.3 PĚŠÍ TURISTIKA Současný styl života vyžaduje určitou protiváhu ve formě aktivního odpočinku a návratu k přírodě. Pěší turistika nevyžaduje žádné speciální vybavení ani dovednosti. Tuto činnost může vykonávat téměř kdokoliv a kdykoliv. Pěší turistika využívá přirozený lidský pohyb, který fyzicky zatěžuje celý organizmus. Celkově tak zlepšuje zdraví a fyzickou kondici. Pohyb na čistém vzduchu, v přírodě, s přáteli působí pozitivně jak na fyzickou, tak i na duševní a sociální stránku člověka. Právní systém České republiky upravuje pravidla pobytu v přírodě v zákoně č. 114/1992 Sb., chování v lese a vstup do lesů určuje zákon č. 298/95 Sb. o lesích. Také Klub českých turistů stanovil určitá pravidla pro pohyb svých členů v přírodě (Švestková, 2016).

19

2.4 ZNAČENÍ TURISTICKÝCH CEST Území České republiky a Slovenska je protkáno jedním z nejdokonalejších a nejhustších sítí turistického značení pro pěší turistiku. Pěší trasy jsou značeny základními pásovými značkami, které se odlišují barvou a určují tak značení trasy. Červená označuje dálkovou nebo hřebenovou trasu, modrá významnější trasu, zelená místní trasu a žlutá krátkou trasu nebo spojovací cestu. Dále se tyto značky doplňují o další značení (šipky, vícebarevné značky, místní značky, speciální značky odboček k zajímavým objektům). Naučné stezky se označují pásovými i místními značkami nebo speciálními značkami naučné stezky. Ve městech a na křižovatkách značených tras nebo turisticky významných místech je malované značení doplněno tabulkami a směrovkami (Švestková, 2016).

20

3. PROJEKTOVÉ VYUČOVÁNÍ 3.1 PROJEKTOVÉ VYUČOVÁNÍ A PROJEKTOVÁ METODA Na projektovém vyučování byla založena koncepce amerického pedagoga Johna Deweye. Za tvůrce projektové metody je považován jeho žák, William Heard Killpatrick, který na práci Johna Deweye navázal a zasloužil se o rozvinutí teorie projektové metody do praktické roviny. V Čechách se projektové vyučování prosadilo již v době meziválečné. Po roce 1948 ale z našich škol zmizelo a k jeho renesanci začalo postupně docházet až po roce 1989 (Sárközi, 2010). „Projektové vyučování se snaží o hlubší motivaci výuky, o těsné sepětí teorie s praxí a o to, aby škola byla místem, kde by dítě skutečně žilo.“ (Kratochvílová, 2006, s. 28). Projektové vyučování je založeno na projektové metodě, kterou Kratochvílová (2006, s. 37) charakterizuje jako „uspořádaný systém činností učitele a žáků, v němž dominantní roli mají učební aktivity žáků a podporující roli poradenské činnosti učitele, kterými směřují společně k dosažení cílů a smyslu projektu.“ Průcha, Walterová, Mareš (2001, s. 184) projektovou metodu definují jako „vyučovací metodu, v níž jsou žáci vedeni k samostatnému zpracování určitých projektů a získávají zkušenost praktickou činností a experimentováním. Projekty mohou mít formu integrovaných témat, praktických problémů z životní reality nebo praktické činnosti vedoucí k vytvoření nějakého výrobku, výtvarného, či slovesného produktu.“ V současné době je projektové vyučování využíváno zejména v souvislosti se snahou oživit vzdělávací proces, vnést do něho více reálného života a vybavit žáky nejen informacemi, ale ve větší míře i klíčovými kompetencemi a dovednostmi získané poznatky použít (Kašová, 2013, s. 19).

3.2 POZITIVA PROJEKTOVÉHO VYUČOVÁNÍ Projektové vyučování je nejkomplexnější vyučovací metodou. Jde sice o metodu časově, organizačně i materiálově náročnou, ale tyto aspekty jsou vyváženy řadou pozitiv. Sárközi (2010) uvádí pozitiva projektového vyučování následně:

21



vysoká motivace žáků,



osvojení množství různorodých dovedností,



propojování získaných poznatků,



prožívání pozitivních emocí,



zapojení všemi smysly,



poznatky spojené s prožitkem a smyslovým vnímáním,



podněcování fantazie,



metoda činnostní,



mravní dimenze (např. vnitřní kázeň, tolerance).

3.3 ORGANIZACE PROJEKTOVÉHO VYUČOVÁNÍ Projektové vyučování probíhá v delším, souvislém čase a jeho průběh není organizován rozvrhem vyučovacích hodin. Projekty mohou mít různou podobu, lze je rozlišit podle určitých hledisek následně: 

hledisko času – projekty krátkodobé (jednodenní), střednědobé (vícedenní), dlouhodobé (více týdnů, měsíců),



hledisko iniciátora projektu – projekty navržené žáky, učiteli, připravované společně,



hledisko účelu – projekty zaměřené na řešení problému, prožitek, tvorbu,



hledisko

organizační

–

projekty

jednooborové,

víceoborové,

nadpředmětové, 

hledisko informačních zdrojů (IZ) – projekty volné (bez poskytnutí IZ), vázané (zadané IZ), kombinace obou typů,



hledisko počtu účastníků - projekty třídní, ročníkové, školní, individuální, skupinové

(Kašová, 2013, s. 23).

22

3.4 FÁZE PROJEKTOVÉHO VYUČOVÁNÍ Projektové vyučování a realizace projektu zahrnuje vždy několik fází, mezi něž podle Drobílkové (2012, s. 64) patří: 

stanovení cílů, přínosů, výstupů



mapování a plánování,



vlastní realizace,



hodnocení.

STANOVENÍ CÍLŮ, PŘÍNOSŮ, VÝSTUPŮ Na začátku plánování projektu je nutné stanovení hlavního cíle. Důležité jsou také přínosy. Přínosy jsou užitky, které se mohou dostavit využíváním dosažených cílů až po realizaci projektu. Zatímco cíl je dosažen na konci projektu, přínosy mohou přicházet dále s jeho užíváním. Dále je potřeba promyslet, co konkrétního v průběhu dosahování cíle vznikne. Jedná se o výstupy. (Drobílková, 2012, s. 64-65). Konkrétním výstupem může být nástěnka, obrázek, plakát, umělecký výtvor, dramatické představení, výstava, jídlo, obal, trh s výrobky dětí nebo jiný produkt. Výstupem ale nesmí být didaktický test nebo ústní zkoušení. Jde tedy o vytvoření nové hodnoty nebo dosažení pozitivní změny. Pro učitele je naopak mnohem důležitější proces než samotný produkt. Z hlediska vzdělávání má výsledný produkt význam tehdy, když se prostřednictvím jeho tvorby děti něco nového naučily, získaly nebo zdokonalily své dovednosti a kompetence (Kašová, 2013, s. 23). MAPOVÁNÍ, PLÁNOVÁNÍ Jde o plánování, jak projekt zrealizujeme. Od hlavního cíle postupujeme přes dílčí cíle k jednotlivým aktivitám, k jejich uspořádání do harmonogramu i rozpočtu. V časovém plánu aktivit na sebe jednotlivé dílčí aktivity navazují a vytvářejí harmonogram akce. Při plánování projektu je třeba promýšlet: 

stanovení dosažitelného cíle, dílčích cílů,

23



stanovení výstupů a přínosů,



druh projektu,



jednotlivé části projektu,



časové rozvržení (tvorba časového plánu),



různorodé činnosti a úkoly (konkrétní činnosti, posloupnost, vzájemné vztahy mezi nimi, stanovení času trvání pro každou činnost, graf činností),



použití různých metod a forem v projektu,



měkké dovednosti (oblast emocí a komunikace),



motivaci žáků,



metody hodnocení, průběžná reflexe,



finanční zdroje (určení nákladů, rozpočet na realizaci),



přípravu pomůcek,



projektový tým (rozdělení kompetencí),



rizika projektu

(Drobílková, 2012, s. 65). VLASTNÍ REALIZACE Realizace spočívá v uskutečnění projektu podle připraveného plánu. Učitel má jako vedoucí projektu, kromě praktické činnosti v rámci projektových aktivit, další úkoly, mezi něž patří: 

sledování plnění cílů,



hlídání časového harmonogramu,



motivování svého pracovního týmu,



sledování rizik a řešení případných problémů,



věnování pozornosti průběžné reflexi

(Drobílková, 2012, s. 65-66).

24

Učitel v rámci projektu přijímá novou roli. Stává se koordinátorem a poradcem. Jeho úkolem je: 

navození situací, při kterých žáci pocítí potřebu nového poznání,



vytvoření podmínek, které umožní žákům vlastní objevování,



sledování, zda se žáci nedostali do obtíží, citlivé usměrňování konání žáků,



vést k samostatnosti i spolupráci žáků

(Drobílková, 2012, s. 66). HODNOCENÍ Závěrečnou fází projektového vyučování by vždy měla být reflexe. Jejím cílem je shrnout, co se děti během práce na projektu naučily. Zhodnotit, co se jim povedlo, co ne a proč, jak práci prožívaly. Hodnocení je důležité s ohledem na přípravu nových projektů. Zhodnocení přínosu projektu je někdy možné až po uplynutí delšího času od projektu (Drobílková, 2012, s. 67).

3.5 POUŽITÍ RŮZNÝCH METOD A FOREM V PROJEKTU Projektové vyučování umožňuje využívání a kombinování různých dílčích vyučovacích metod a forem práce, které přispívají ke komplexnosti a dynamice. V. Maňák (2003, s. 49) rozděluje výukové metody následně: Klasické výukové metody 

Metody slovní: vyprávění, vysvětlování, přednáška, práce s textem, rozhovor,



metody názorně-demonstrační: předvádění a pozorování, práce s obrazem, instruktáž,



metody dovednostně-praktické: napodobování, manipulování, laborování a experimentování, vytváření dovedností, produkční metody.

Aktivizující metody

25



Metody diskuzní, metody heuristické, řešení problémů, metody situační, metody inscenační, didaktické hry.

Komplexní výukové metody 

Frontální

výuka,

skupinová

a individualizovaná výuka,

výuka,

partnerská

výuka,

individuální

samostatná práce žáků, kritické myšlení,

brainstorming, projektová výuka, učení dramatem, otevřené učení, učení v životních situacích, televizní výuka, výuka podporovaná počítačem. Organizační formy vyučování vymezují rámec pro použití metod. Podle hledisek s kým a kde rozděluje Švecová (2012, s. 21, 22) organizační formy: 

vnitřní – výuka individuální, hromadná (frontální), skupinová a kooperativní, týmová,



vnější – dělení podle prostředí, v jakém výuka probíhá (např. exkurze, terénní cvičení),



integrované – projektová výuka a školní projekt.

3.6 PROJEKTOVÉ VYUČOVÁNÍ U MLADŠÍCH DĚTÍ NA 1. STUPNI ZŠ U mladších dětí, zejména v první a druhé třídě ZŠ, má projektové vyučování řadu specifik: 

jednodušší témata a témata dětem blízká (zvířata, les, ZOO, rodina apod.),



projekty zaměřené nejčastěji na prvouku,



činnosti spojené s životní realitou odpovídající danému věku dětí,



velký důraz na motivaci,



zaměření na pozorování,



využívání obrázkových knih, atlasů, encyklopedií, CD apod.,



převládající řídící funkce učitele,



podnět ze strany učitele, aj.

(Skýbová, 2008, s. 6-7).

26

4. CESTA VOJTY NÁPRSTKA 4.1 VOJTA NÁPRSTEK Vojta Náprstek patřil k významným osobnostem vlasteneckého dění 19. století. Kvůli své aktivní účasti v revolučních bojích ve Vídni a Praze (1848) musel emigrovat do Spojených států amerických, kde strávil devět let svého života. Zde se zajímal o vše pokrokové v oblasti hospodářství, výroby i ve společnosti. Poznal počátky průmyslové revoluce, nástup kapitálu, ženskou emancipaci, klady i zápory demokracie. Po návratu z Ameriky se rozhodl získané zkušenosti a vědomosti uplatnit doma v Praze. Na prvním místě byla osvěta a šíření informací. Náprstek ve svém domě vybudoval veřejnou knihovnu, která byla současně politickým salonem. Druhým krokem byl pravidelný přístup k vědeckým a technickým vynálezům, které mělo zprostředkovávat jím založené soukromé České průmyslové muzeum (Secká, 2011, s. 285). Náprstek byl přesvědčen, že národní obrození nebude dokončeno bez zapojení vzdělaných žen. Při každé příležitosti se také zasazoval o jejich práva. V roce 1865 inicioval vznik prvního ženského spolku v českých zemích orientovaného na vzdělání – Amerického klubu dam. Klubistky pomáhaly s chodem knihovny a muzea, společně pořádaly školní výlety pro děti, kulturní akademie pro klienty v nemocnicích a snažily se o začleňování lidí s postižením do společnosti. Klub amerických dam fungoval až do roku 1948, kdy byl oficiálně zakázán (Secká, 2011, s. 284). V rámci komunální politiky prosazoval V. Náprstek své pokrokové myšlenky jako pražský radní. Stál u zrodu vzdělávacích institucí pro ženy, jako byla První škola kuchařská – Domácnost, Ženský výrobní spolek, Minerva aj. (Secká, 2011, s. 236 38). Vojta Náprstek pořádal tzv. dětské zábavy, školní výlety do blízkého okolí Prahy pro děti z nejchudších částí Prahy. I s Americkým klubem dam V. Náprstek organizoval celodenní i vícedenní výlety za poznáváním historických památek a přírodních krás (Secká, 2011, s. 164).

27

4.2 TURISTICKÁ CESTA 0001 Klub českých turistů byl založen v roce 1888 skupinou vlastenců kolem známého cestovatele, milovníka přírody a veřejného činitele Vojty Náprstka. Klub byl od počátku velmi aktivní. Rychle vznikala síť značených cest a turistických ubytoven. Nejstarší pěší turistická trasa v českých zemích vznikla v roce 1889, kdy označovací družstvo Klubu českých turistů spojilo červenou značkou Štěchovice u Prahy a Svatojánské proudy. Ve stejném roce došlo k vyznačení druhé červené značky na trase z Berouna přes obec Svatý Jan pod Skalou na Karlštejn, která funguje dodnes a je částí trasy 0001 (KČT, 2011). Cesta Vojty Náprstka vede jedním z nejkrásnějších míst Českého krasu, krajinou Divokého západu. Snad právě toto kouzlo místa bylo podnětem ke zřízení druhé značené turistické trasy v Čechách. Červeně značená turistická trasa vede z berounského náměstí přes kopec Herinky s památným místem U Dubu do obce Svatý Jan pod Skalou. Odtud cesta vede kolem kaple Povýšení sv. Kříže na vrchol Jezerní hory s vyhlídkou U Kříže. Pokračuje dále přes Boubovou k Bubovickému potoku, který se zde prodírá úzkou soutěskou přes skalní stupně a tvoří malé vodopádky. Trasa směřuje nenáročným terénem ke Kubrychtově boudě a dále kolem Královy studánky na rozcestí turistických cest U dubu sedmi bratří. Poslední úsek míří přímo ke Karlštejnu, kde Cesta Vojty Náprstka končí.

4.3 ČESKÝ KRAS Slovo „kras“ je odvozeno od slova „karsus“ (zkamenělý), „kar“ (kámen). Původně se těmito názvy nazývalo vápencové pohoří v jižním Slovinsku, proslulé mnoha jeskyněmi. V době romantismu v 19. století se stejně pojmenovávala místa, která se vzhledem slovinskému Krasu podobala. Název Český kras pro oblast dolní Berounky zavedl v roce 1922 výzkumník J. Petrbok (Dvořák, 2004, s. 160). Berounka vyhloubila za Tetínem směrem ke Karlštejnu hluboké údolí. Svým divokým rázem připomíná kaňonovité toky některých severoamerických řek. Proto vábí víkendové zálesáky i filmaře, kterým tyto romantické scenérie pomáhají vytvořit přesvědčivou iluzi divokého amerického západu (Dvořák, 2004, s. 160).

28

Zhruba před čtyřmi sty miliony lety se v těchto místech rozkládalo mělké tropické moře. Zdejší specialitou byly velké kolonie korálů, jejich vápenité schránky vytvořily v průběhu času bělošedou horninu, jeden z nejčistších vápenců v Evropě. Zejména okolí Koněprus, provrtané labyrintem krápníkových jeskyní, je typickou ukázkou bývalého korálového útesu, v jehož stěnách kdysi vládl pestrý život. Dosud se podařilo z usazenin Českého krasu popsat přes tři tisíce fosilních živočichů a rostlin. Na počátku tohoto výzkumu stál Joachim Barrande, podle něhož byla celá geologická oblast od Prahy po Skryje nazvána Barrandien (Dvořák, 2004, s. 160). V Českém krasu vznikly jeskynní systémy ve třech až čtyřech patrech nad sebou. Vápencové masivy jsou provrtány chodbami, propastmi, rozlehlými dómy, jejichž krápníková výzdoba je úchvatná. Není zde žádná ponorná říčka, která by vytvářela podzemní bludiště, jako je na Moravě Punkva. Jen vodní prameny vystupují místy puklinami z hlubin skal jako krasové vyvěračky (Dvořák, 2004, s. 161). Kromě krajinářských, historických a estetických hodnot má území Českého krasu i značný přírodovědný význam. V roce 1972 byla na téměř celém území vyhlášena chráněná krajinná oblast. Lesy s přirozenou skladbou i původním bylinným patrem jsou ceněny pro svou druhovou bohatost. Některé druhy jsou v rámci celé České republiky endemity. Několik desítek zdejších rostlinných druhů patří dnes k ohroženým až kriticky ohroženým. Pro svou pestrost a ojedinělost je Český kras místem rozvíjejícího se botanického výzkumu. Byla zde popsána řada nových rostlinných druhů, mezi nimi i kavyl Ivanův. Roste zde řada různých druhů hub, nezřídka lze nalézt i ohrožený hřib satan. Suťové lesy a bučiny charakterizuje množství dřevních hub. Zajímavé jsou i výskyty řas, lišejníků a vápnomilných mechorostů, z nichž téměř čtvrtina patří mezi ohrožené druhy. Oblast Českého krasu je jedním ze zoologicky nejvýznamnějších a nejhodnotnějších území ČR. Méně je zde rozšířena zvířena vodní a mokřadní. Bohaté zastoupení mají

29

druhy vázané na krasové prostředí, jen netopýrů a vrápenců lze zde zastihnout okolo 14 druhů. Avifauna je díky bohatým hnízdním příležitostem velmi početná, zejména pokud jde o pěvce. Převažují lesní druhy ptáků, v CHKO bylo zastiženo 174 druhů ptáků, z nichž 125 jich zde hnízdilo. O zachovalém stavu přírodního prostředí svědčí výskyty některých druhů plazů a obojživelníků i velká pestrost hmyzu. Fauna bezobratlých složením svého druhového spektra potvrzuje výjimečnost oblasti. Na území CHKO Český kras se rozkládá 20 maloplošných chráněných území, z toho 2 mezinárodně ceněné národní přírodní rezervace (Karlštejn, Koda), 4 národní přírodní památky, 8 přírodních rezervací, 6 přírodních památek. Evidováno je v této oblasti 8 památných stromů (Správa CHKO Český kras, 2016).

30

PRAKTICKÁ ČÁST 5. CESTOU VOJTY NÁPRSTKA 5.1 CHARAKTERISTIKA A ZÁMĚR PROJEKTU Projekt je koncipován jako tři celodenní vycházky do části CHKO Český kras. Trasy vedou po Cestě Vojty Náprstka, nejstarší značené turistické stezce u nás, místy s unikátním přírodním prostředím a historickými památkami. Každá z cest má několik zastavení vymezených pro praktické činnosti dětí. Tyto činnosti jsou zaměřené na pozorování a poznávání zdejšího přírodního prostředí. Nechybí smyslové hry a tiché imprese. V návaznosti na tyto vycházky děti pracují ve škole v centrech aktivit, kde se věnují následným činnostem. Projekt je připraven pro děti 2. ročníku ZŠ v měsíci červnu. Mimoškolní část zajišťují dva učitelé a jeden vedoucí woodcrafterské skupiny. Myšlenkové prvky i některé praktické dovednosti woodcraftu jsou na vycházkách uplatňovány. Při aplikaci těchto prvků je vycházeno z vlastní zkušenosti a zkušenosti přátel. Celá trasa Cesty Vojty Náprstka je předem prakticky zmapována. Je stanoven časový plán postupu odpovídající náročnosti terénu, věku a fyzické zdatnosti dětí. Oblast realizovaných vycházek je snadno dostupná příměstským autobusem nebo vlakem od místa, kde se nachází škola. Cesta trvá přibližně půl hodiny. Záměrem projektu je nabídnout možnost, jak se prakticky a s citem učit vnímat přírodu, poznávat ji jako nepostradatelnou součást životního prostředí lidí. Poznatky získané vlastní činností si děti lépe zapamatují, což přispívá k efektivnímu učení. Pohyb a pobyt ve volné přírodě ovlivňují celkové zdraví dětí. Zvyšují jejich fyzickou kondici a vedou k utváření zdravého životního stylu. Projekt ukazuje oblast Českého krasu (CHKO), kde mohou děti pozorovat krásu přírody. Mohou objevovat, vnímat a hodnotit místa, jevy a objekty v krajině. Snahou je vést děti k ohleduplnému, slušnému a citlivému chování v přírodním prostředí z pohledu každého jednotlivce a ovlivňovat vztah k přírodě a krajině obecně.

31

5.2 CÍLE PROJEKTU 

Seznámení s přírodním prostředím části CHKO Český kras, poznávání některých zástupců flory a fauny v dané oblasti,



vzbudit zájem dětí o přírodu, rozvíjet prostřednictvím smyslových prožitků kladný vztah k přírodě,



vést k chápání vztahů a vzájemné závislosti živočišných a rostlinných druhů včetně člověka,



seznámení s přírodními a historickými památkami CHKO Český kras v souvislosti s vlivem člověka na životní prostředí,



osvojit si zásady slušného chování v přírodě,



vést k chování na principech environmentální etiky,



rozvoj sociálních vztahů mezi dětmi, vzájemné komunikace, spolupráce, ohleduplnosti a respektu,



celodenní aktivní pohyb a pobyt ve volné přírodě,



rozvoj fyzické zdatnosti a odolnosti dětí,



zdravotní benefity pěší turistiky s důrazem na zdravý životní styl.

5.3 TYP PROJEKTU, METODY A ORGANIZAČNÍ FORMY 

Hledisko času – projekt střednědobý (3 týdny, měsíc červen),



hledisko iniciátora projektu – projekt navržený učitelem,



hledisko účelu – projekt zaměřený na přímý kontakt s přírodou, vnímání přírody a krajiny, chůzi v terénu a praktické činnosti v přírodě,



hledisko organizační – projekt mezipředmětový,



hledisko IZ – projekt volný,



hledisko počtu účastníků – projekt třídní,



hledisko prostředí – prostředí školní a mimoškolní.

32

V projektu jsou použity vyučovací metody klasické (slovní, názorně-demonstrační, dovednostně-praktické), aktivizující i komplexní. Pro skupinovou práci jsou děti rozděleny podle vlastního výběru do malých skupin (3-4 děti), v nichž při činnostech i hrách spolupracují, vzájemně si pomáhají a radí si.

5.4 HODNOCENÍ A ZPĚTNÁ VAZBA Hodnocení měří šíři a hloubku znalostí a dovedností. Mělo by inspirovat, motivovat a dodávat zpětnou vazbu. Přínosem zpětné vazby je uvědomění si prožité aktivity. Její hodnocení a zpracování je důležité pro následnou aplikaci těchto zpracovaných informací v budoucích situacích podobného typu. Zpětná vazba tedy pomáhá předvídat reakce a chování vlastní i druhých lidí. Snaží se tak celkově zkvalitňovat jednání a chování. Je určena k tomu, aby určitá aktivita nevyzněla do prázdna, ale aby posloužila k trvalejšímu prožitku a současně k porozumění vlastního chování. Projektem a obdobím po jeho skončení prolínají tyto zpětnovazební techniky: 

Průběžná zpětná vazba,



rychlé shrnutí zážitku (Jedním slovem, Ruce mluví, Výraz obličeje, Palec vzhůru, Ruku na toho, kdo…),



techniky s pomůckami: Mluvící lano (Vlastní cesta), kartičky se smajlíky.

V hodnocení se vždy zaměříme na složku kognitivní (jaké znalosti a dovednosti žáci získali) a složku afektivní (jak se určité aktivity líbily a jak je děti prožívaly).

5.5 ORGANIZACE PROJEKTU Projekt je rozdělen na část mimoškolní – tři vycházky do přírody a část školní, která svými činnostmi na vycházky navazuje, zhodnocuje a využívá pro další výuku. Vzhledem k náročnosti celodenních vycházek z hlediska organizace, bezpečnosti i finanční stránky je důležité zajistit a v průběhu vycházek sledovat následující aspekty. Příprava učitele před vycházkou: 

Příprava trasy s časovým harmonogramem, kilometráž, terénní náročnost,

33



příprava pomůcek, které se budou používat,



zajištění dopravy (časový plán), cestovní náklady,



varianta pro případ nepřízně počasí,



informace rodičům (průběh trasy, časová relace vycházky, správné oblečení a obutí dětí, vybavení dětí).

Příprava dětí na vycházku: 

Sdělení trasy vycházky, časové relace,



poučení dětí o bezpečném chování při pohybu v terénu, ve volné přírodě,



poučení dětí o bezpečném chování v dopravních prostředcích a pohybu v silničním provozu,



jídlo a pití na celý den,



správné oblečení a obutí, vybavení.

Při pobytu a pohybu v přírodě dbáme na dodržování tří důležitých zásad, které říkají, co se musí, a naopak nesmí v přírodě dělat. Mezi tyto základní zásady patří: 

Netrhej větve, listy ani květiny, ničíš tím přírodu,



v přírodě se pohybuj tiše, hluk ruší zvířata,



všechny své odpadky vezmi s sebou zpátky domů.

Průběh vycházky: 

Dodržování zásad chování v přírodě, zvířata a rostliny pouze pozorovat a nerušit,



sledovat bezpečný pohyb dětí v terénu, minimalizovat riziko úrazu,



pravidelné přestávky na odpočinek,



pitný režim, přestávky na jídlo,



tepelný komfort.

34

Pomůcky: turistická mapa CHKO Český kras (1:25000), cestovní lékárna, rezervní potraviny a nápoje (např. čokoláda, rozinky), fotoaparát k dokumentaci, blok a psací potřeby a pomůcky k jednotlivým činnostem.

5.6 STRUKTURA PROJEKTU Motivací a současně zdrojem a základem celého projektu jsou tři celodenní vycházky do přírody realizované během tří týdnů (měsíc červen). Následně na vycházky navazují centra aktivit ve škole, kde děti náměty a činnosti z vycházek dále zpracovávají. V centrech aktivit si děti mohou vybrat určité činnosti, zaměřit se na aktivity, které je více zajímají a věnovat se jim. I. část projektu: časové rozvržení na 3 dny (1. týden: 1 den vycházka, 2 dny centra aktivit ve škole) 

Celodenní vycházka (I. úsek Cesty Vojty Náprstka – Za poustevníkem Ivanem),



trasa vede z Berouna do obce Svatý Jan pod Skalou,



tematické zaměření aktivit na vycházce: Stopy a znamení,



centra aktivit ve škole.

II. část projektu: časové rozvržení na 3 dny (2. týden: 1 den vycházka, 2 dny centra aktivit ve škole) 

Celodenní vycházka (II. úsek Cesty Vojty Náprstka – K Bubovickým vodopádům),



trasa vede z obce Svatý Jan pod Skalou do obce Srbsko,



tematické zaměření aktivit na vycházce: Ptačí lázně,



centra aktivit ve škole.

III. část projektu: časové rozvržení na 3 dny (3. týden: 1 den vycházka, 2 dny centra aktivit ve škole) 

Celodenní vycházka (III. úsek Cesty Vojty Náprstka – Opuštěné lomy),

35



trasa vede z obce Srbsko ke hradu Karlštejn,



tematické zaměření aktivit na vycházce: Ruce na stromě,



centra aktivit ve škole.

5.7 POPIS REALIZACE PROJEKTU 5.7.1 ZA POUSTEVNÍKEM IVANEM 

název 1. úseku cesty: Za poustevníkem Ivanem



název aktivit v přírodě: Stopy a znamení

Trasa: Beroun – U Dubu – Svatý Jan pod Skalou – vyhlídka U kříže – Solvayovy lomy – Údolí Stydlých vod – Svatý Jan pod Skalou Východiště trasy je na nádraží v Berouně, kam dojedeme z Prahy vlakem. Odtud se vydáme po červené turistické cestě Vojty Náprstka směrem pod vrch Herinky (440 m n. m.). Po mírném stoupání dojdeme k Dubu na Herinkách. Při okraji lesa projdeme kolem kamenného obelisku v podobě slunce, na němž je vytesána modlitba. Dále budeme stále klesat lesní cestou ke Sv. Janu pod Skalou. Malá vesnička leží pod vysokou vápencovou skálou. Již od 16. století je uváděna jako poutní místo. Poblíž kláštera a kostela sv. Jana Křtitele se zastavíme u Ivanova pramene. Pramen má prý léčivé účinky a stejně jako ke kostelu a klášteru se k němu váže několik legend. Kostel je propojen se starým skalním kostelem – jeskyní sv. Ivana, pod jejímž oknem vyvěrá tento silný pramen léčivé vody. Po prohlídce místa a krátkém odpočinku se vydáme na vrchol Jezerní hory. U kláštera začíná naučná stezka Svatojánský okruh, která má celkem 11 informačních zastávek. Stoupání lesem je poměrně prudké. Cestou projdeme kolem kapličky Povýšení Sv. Kříže. Na vrcholu nás čeká vyhlídka s křížem (395 m n. m.) a nádherný rozhled do kraje, zejména do krasového kaňonu potoka Kačáku. Dále pokračujeme po naučné stezce k Solvayovým dolům, skanzenu společnosti Barbora. Zde se zastavíme na krátké prohlídce. Zpátky do Sv. Jana pod Skalou půjdeme roklí Stydlých vod.

36

SLEDOVANÁ MÍSTA A ZAJÍMAVOSTI Beroun Město bylo založeno již ve 13. století spojením několika osad při důležitém brodu přes řeku Mži. Ve středověku patřilo město k nejlépe opevněným českým městům. Dodnes se dochovaly zbytky městských hradeb, bašt, příkopů i obě brány. Na Městské hoře najdeme rozhlednu a medvědárium se dvěma medvědy. Medvěd je též erbovním zvířetem z městského berounského znaku. V nejstarším dochovaném domě v Berouně se nachází Muzeum Českého krasu, na dvoře muzea najdeme i novou expozici Geopark Barrandien. Dub na Herinkách Dub představuje symbolický bod krajiny, místo, kde se zastavovala k modlitbě procesí, protože tudy vedla tradiční poutní cesta z Berouna do Sv. Jana pod Skalou. Na jeho kmeni bývaly zavěšeny obrázky P. Marie, sv. Jana Křtitele a poustevníka sv. Ivana, neboť zde došlo podle pověsti k setkání knížete Bořivoje s poustevníkem. Starý původní strom odumřel v roce 1974. V roce 2001 byl nahrazen dvanáctiletým doubkem, který se tak stal nejmladším památným stromem v CHKO Český kras (Správa CHKO Český kras, 2011). Svatý Jan pod Skalou Obec najdeme nedaleko Berouna v údolí mezi skalami. Zde se v jeskyni pod skalní stěnou usadil koncem 9. století první český křesťanský poustevník Ivan. Ten byl později prohlášen za svatého. V 11. století byl v těchto místech postaven benediktinský klášter a později (v roce 1661) barokní kostel sv. Jana Křtitele, propojený s jeskyní sv. Ivana. V tu dobu je již Sv. Jan pod Skalou známé poutní místo. Nový kostel i zdejší klášter se stal centrem vzdělanosti v okolí. V 17. století byla jeskyně sv. Ivana upravena na skalní kostel Panny Marie. V blízkosti vyvěrá pramen vody, která prý má léčivé účinky. Ne vždy bylo okolí Ivanova pramene příjemným místem k odpočinku. V době komunismu byl areál kláštera zneužíván jako internační tábor a vězení, později jako

37

škola důstojníků Státní tajné bezpečnosti. Jméno obce bylo tehdy kvůli utajení vymazáno z map. Silný pramen alkalické kyselky vytvořil ve Sv. Janu pod Skalou vrstvu travertinových usazenin o výšce 12 metrů. V ní vyhlodal největší jeskyni svého druhu ve střední Evropě. Jeskyně je využívána od pravěku jako svatyně. Uvnitř se nachází keltský oltář a památky na prvního českého poustevníka Ivana. Legendy vyprávějí o bojích Ivana s ďábly a démony střežícími pramen. Dále o setkání se zjevením sv. Jana Křtitele v místě, kde dnes stojí kaple Povýšení sv. Kříže. Popisují zjev poustevníka jako starce s dlouhými vousy, zázračnou holí v ruce a ochočenou bílou laní, která mu dělala společnost ve zdejší samotě. Připodobňují Ivana k představě keltského druida – Merlina, čaroděje na bílém koni. Bílý chromý kůň také přenesl poustevníka Ivana přes hranici smrti a sám se pak k nepoznání proměnil ve zdravého a statného koně (Dvořák, 2004, s. 165). Jiné legendy poukazují i díky atributům, jako je pramen, jeskyně, dub a vtělení bohyně v podobě bílé laně, na souvislost poustevníka Ivana s tajemným Králem lesa, osamělým strážcem zdejšího pramene (Dvořák, 2001, s. 22). Sv. Ivan byl podle svého přání pohřben v jeskyni, kde prožil 40 let. Jeho ostatky jsou zde prý uloženy dodnes, v relikviáři uprostřed barokního kostela. Původní hrob poustevníka v jeskyňce při skalní svatyni označuje socha spícího poustevníka (Dvořák, 2001, s. 24). Naučné stezky Obec Svatý Jan pod Skalou protínají dvě naučné stezky. Naučná stezka Svatojánský okruh začíná u kláštera ve Sv. Janu pod Skalou. Vede k vrcholu na Skále s vyhlídkou U Kříže a pokračuje přes lom Paraple do údolí Stydlých vod, kde jeskyňáři provádějí speleologický výzkum jeskyně Arnika. Dále stezka stoupá po svahu údolí a na křižovatce turistických cest zvané Propadlé vody se napojuje na hlavní trasu naučné stezky národní přírodní rezervací Karlštejn. Zpět do Sv. Jana pod Skalou trasa vede údolím Stydlých vod. Naučná stezka tvoří okruh o délce 4 km, zastavit se můžeme

38

u 11 informačních tabulí. Naučná stezka NPR Karlštejn má na svém okruhu rozmístěno 20 informačních tabulí. Při jejich návštěvě turisté urazí necelých 14 km. Solvayovy lomy Nedaleko Sv. Jana pod Skalou vznikl v devadesátých letech 20. století v opuštěném vápencovém lomu Paraple originální skanzen těžby vápence. Jedná se o raritu, kterou společnost Barbora vytvořila z dochovaných provozních objektů lomu. Prohlédnout si zde můžeme expozice lomařství, jeskyňářství a historie průmyslových lanovek, podzemní expozice hornictví ve staré štole. Zajímavá je projížďka důlním vláčkem s několika lomovými lokomotivami a nákladními vozíky po rekonstruované úzkokolejné železnici. Až k lomu nás dovedou cesty značené symboly hornických kladívek z Bubovic, Loděnic nebo Sv. Jana pod Skalou po okružní vyhlídkové naučné stezce. Kavyl Ivanův (Stipa Pennata) Kavyl Ivanův je 30 – 70 vysoká rostlina, z jejíchž plodů trčí až 35 cm dlouhé osiny. Preferuje suchá a skalnatá místa. Roste hojně v okolí Sv. Jana pod Skalou. V dobách minulých bývala kytice kavylových stébel odznakem poutníků směřujících ke kostelu v obci. V současné době je rostlina v ČR ohroženým druhem a zákonem chráněna. STOPY A ZNAMENÍ (aktivity I. části Cesty Vojty Náprstka) Cíl: děti rozvíjejí schopnost pozorovat přírodu a všímat si detailů kolem sebe, hledají a nalézají, odhalují skutečnost, že svět kolem nás je plný zajímavostí, života i nezbytných potravních vztahů, rozvíjejí fantazii, postřeh, vzájemnou spolupráci. Pomůcky: lupa, papíroví zajíci, psací potřeby, pomůcky na vytvoření „maskovaných živočichů“ (slupky ze zeleniny a ovoce od svačiny, motouz, špejle, brambory). Úvod k aktivitám Při našem putování budeme hledat stopy zanechané zvířaty. Kromě otisků kopyt nebo měkkých tlap, tedy stop, jaké si pod pojmem stopa představí většina dětí, zanechávají zvířata i stopy jiné, které můžeme označit jako stopy pobytové. Patří sem vše, co nějakým způsobem prozrazuje přítomnost určitého druhu živočicha.

39

Tyto stopy nám mohou pomoci poznat některá zvířata, která v dané oblasti žijí, i když tyto živočichy samotné uvidíme málokdy nebo vůbec. Zejména savci žijící ve volné přírodě se skrývají našim pohledům, někteří jsou aktivní pouze v noci. Jejich přítomnost tedy můžeme vysledovat pomocí stop a znamení, které po sobě zanechávají. Celý den budeme obklopeni zástupem rostlin. Můžeme pozorovat jejich různorodost, zajímavost a krásu. Najdeme zde množství druhů hájových rostlin, bučinné a nitrofilní druhy bylin i unikát, kterým je rudohlávek jehlancovitý. V oblasti Českého krasu se vyskytují desítky druhů rostlin a stovky druhů živočichů v současné době ohrožených činností člověka (Správa CHKO Český kras, 2016). Co do přírody nepatří? Cestou děti upozorňují na věci, které do přírody nepatří, mohly by živočichům ublížit a přírodní prostředí celkově znečišťují. Učitel tyto věci dává do sáčku, ten pak vhodí do odpadkového koše při cestě. Možnosti pozorování: 

Zvířecí chodníky, mravenčí stezky, hlemýždí cestičky,



nory, hnízda,



ochranné zbarvení,



stopy srsti, peří,



stromy k drbání, oloupaná kůra,



otisky tlapek, kopýtek,



kosti a zuby,



stopy krmení, zbytky potravy, požerky na listech nebo houbách,



galerie výměšků,



rostoucí dům – pátrání po hálkách,



opylovači rostlin – hmyz, ptáci, vítr,

40



houbařský ráj.

Doplňující informace: někteří zástupci zdejší fauny: netopýr velký, černý i ušatý, vrápenec malý, ještěrka obecná i zelená, užovka hladká (stromová, podplamatá), čolek velký, mlok skvrnitý, skokan skřehotavý, ropucha obecná, hlemýžď zahradní, páskovka žíhaná, mravenec lesní, svižník polní, střevlík fialový, tesařík piluna, krajník hnědý, chrobák lesní i vrubounovitý, lýkožrout smrkový, motýli (otakárek fenyklový, žluťásek jižní, babočka paví oko, babočka kopřivová, babočka admirál, batolec duhový, běloskvrnáč pampeliškový aj.), pavouci (sklípkánci, slíďáci, stepník rudý aj.), jezevec lesní, prase divoké, kuna lesní, lasice hranostaj i kolčava, tchoř tmavý, ježek západní i východní, psík mývalovitý, zajíc polní, daněk skvrnitý, jelen evropský, srnec obecný, plch velký, norník rudý, hraboš polní, myšice lesní i křovinná, plšík lískový, vzácný sysel obecný aj. Zdejší výskyt roháče obecného je důvodem pro zvýšenou ochranu území v rámci evropsky významných lokalit soustavy Natura 2000 (Správa CHKO Český kras, 2016). Motivace Pro motivaci je zvolena hra „Sbíráme ZAJÍCE“, tedy ZAJÍmavé a CEnné nálezy. Nalezenou stopu či zajímavost zaznamenáme na papírové zajíce, které tak celou cestu shromažďujeme a všechny odneseme do školy k následné reflexi. Nejde o soutěž, ale o společnou aktivitu, takže nehodnotíme počet individuálně nasbíraných „zajíců“. Je třeba zdůraznit důležité pravidlo, které děti musí dodržovat, a sice: upozornit a ukázat zajímavé a cenné nálezy, ale nesahat na ně. Hra probíhá po celou dobu naší výpravy. Realizace 1. zastavení – Maskovaný živočich Poblíž nejmladšího památného stromu v Českém krasu (Dub na Herinkách) si dáme přestávku, kdy si vyzkoušíme způsob, jak se dovedou zvířata v přírodě chránit a bránit. Jedním ze způsobů je kamufláž, snaha splynout svou barvou s okolím a stát se pro predátora neviditelným. Krycí zbarvení tedy zmate nepřítele a zvýší tak šance živočicha na přežití.

41

Děti si ve skupinách vyrobí „maskovaného živočicha“. Barevně ho přizpůsobí tak, aby splynul s prostředím, ve kterém ho pak budou jiné děti jako „predátoři“ hledat. Zvířata si vyvinula řadu vlastností, aby se co nejvíce vyhnula ulovení. Snaží se tedy ukrýt, včas utéct, nebýt viděn (maskování), být nechutný nebo se někomu nechutnému podobat, mít žihadlo nebo být jinak nepříjemný (a mít výstražné zbarvení). Nejrozšířenějším způsobem, který živočichové používají k přežití, je kamufláž. Nebýt viděn, znamená nebýt snězen. 2. zastavení – Sv. Jan pod Skalou Zastavení povede ke zdejšímu klášteru a skalnímu kostelu Panny Marie, bývalé jeskyně sv. Ivana. Zajímavostí je pramen, který v blízkosti vyvěrá. Před studánkou byla postavena malá kašna napájená elektrickým čerpadlem. Okolí je příjemným místem k odpočinku a vyprávění o sv. Ivanovi a jeho životě poustevníka pod skalní stěnou Jezerní hory. Modlitba za vodu: „Ubývá míst, kam chodívala pro vodu starodávná milá, kde laně tišily žízeň, kde žila rosnička, a poutníci skláněli se nad hladinou, aby se napili z dlaní…“ (úryvek z modlitby napsané na stěně u studánky). 3. zastavení – kavyl Ivanův, lidově zvaný „vousy sv. Ivana“ Pro legendu svatojánského údolí jsou příznačné dlouhé šedivé metličky stepní trávy kavylu. Podle pověsti se jedná o vousy poustevníka Ivana, které mu ďábel při zápasu vytrhl a rozhodil je po okolních kopcích. Ukázka této stepní trávy bude pro děti zajímavější ve spojení s pověstí o poustevníkovi Ivanovi a jeho dlouholetém pobývání v jeskyni ve Sv. Janu pod Skalou. 4. zastavení – stavíme „mužiky“ U Solvayových lomů, kde se nacházejí navršené hromady kamenů různých velikostí, si děti zkusí postavit tzv. mužika – postavu z kamene. Kamenní mužici přestavují nejstarší způsob značení turistických cest. V některých zemích mohou být jediným zdrojem značení. Turisté je vytvářejí sami pro lepší orientaci při cestování na nepřehledných místech a v oblastech, kde neexistuje

42

žádné značení cest. Pak jsou mužici prakticky jediným vodítkem k cíli cesty. U nás není potřeba stavět mužiky, neboť máme dobré značení turistických cest a nenáročný terén. Upozorníme na zlozvyk stavět mužiky kdekoliv, protože je to v rozporu s jejich účelem. Navíc svévolné přemístění kamenů přírodě neprospívá. Takže

po zhodnocení kamenné mužiky rozebereme a kameny dáme zpět na

původní hromady. 5. zastavení – Solvayovy lomy Zde, v bývalém lomu, si dovolíme krátkou procházku skanzenem. Muzeum ve volné přírodě představuje způsob těžby, dopravy i zpracování vápence. K vidění je řada strojků a strojů, pro které je vytvořena speciální naučná stezka s patnácti tabulemi poskytujícími podrobné informace. Muzeum volně projdeme a zastavíme se u vrat štoly, kde je parkovací místo pro lokomotivy. Prohlédneme si též vozíky osobní i důlní, které jezdily po kolejích v temných štolách s nákladem vápence. 6. zastavení – Mandaly Na závěr cesty si necháme prostor k tvorbě mandaly jako ukončení a završení dnešního putování přírodou. Tato činnost může pomoci zpracovat emoce. Pomáhá ke zklidnění i získání energie a určitého vhledu zachycením svých pocitů do mandaly. Společné tvoření učí vzájemné toleranci a podpoře. Děti kreslí klacíkem, mohou použít i drobný přírodní materiál. Záleží na jejich volbě. Po nakreslení kruhu začnou tvořit od středu k vnitřnímu okraji nebo od vnějšího okraje směrem do středu, kam obrazce směřují a ve svém celku vytvářejí mandalu jako symbol jednoty a rovnováhy. Děti mohou pracovat ve skupinách i samostatně. Mohou mandalu pojmenovat a pohovořit o ní, stejně jako dospělí účastníci. Doplňující informace: kresba dospělých se dotýká obrazce woodcrafterského symbolu čtyřnásobného ohně, grafického symbolu, který je obdobou kreseb pískem na podlaze indiánských svatyň. Z hlediska woodcraftu znamená, že jen všestranným rozvojem člověka je možné přiblížit se dokonalosti. K velkému kruhu, který symbolicky vyjadřuje dokonalost, vedou od jednotlivých světel cesty. Tato čtyři světla představují malé ohníčky - Sílu, Krásu, Pravdu a Lásku. Z ústředního ohně

43

vycházejí skrze Ducha, Tělo, Mysl a Službu. Z každého malého ohníčku ještě dále vycházejí tři zlaté paprsky, které symbolizují dvanáct zákonů lesní moudrosti. Podle těchto zákonů by měl každý být odvážný, mlčenlivý a poslouchající, čistý, silný a ochraňující přírodu, pravdomluvný, pokorný a hrající podle pravidel, laskavý, pomáhající a radostně žijící. Všechny tyto vlastnosti představují tajemství čtyřnásobného ohně (Seton, 1991, s. 104, 105). Reflexe Následující den si společně povídáme a sdělujeme si zážitky z cesty. Děti hovoří o tom, co je nejvíce zaujalo, co se jim cestou nejvíce líbilo, co poznaly nového. Také jak se v přírodním prostředí cítily, jak se jim v terénu pohybovalo. K oživení všech nalezených stop a znamení použijeme papírové zajíce s nápisy, které jsme sbírali po cestě. Ke každému zajíci se váže nějaká nalezená stopa. Zajíce následně využijeme k vytvoření „šňůry vzpomínek“. CENTRA AKTIVIT (aktivity ve škole po I. části Cesty Vojty Náprstka) Mapa živočichů Z vytištěných (předem připravených) obrázků zvířat děti vytvoří mapu živočichů CHKO Český kras. Na papírovou mapu okolí Prahy nalepí na vyznačenou část území vystřižené obrázky daných zvířat. Zvířata současně pojmenováváme, děti přidávají komentáře ze setkání s některými zvířaty. Atlas zvířat Každé z dětí si z mapy živočichů vybere některé zvíře. Nakreslí jej na papírovou kartu a z encyklopedie k němu vypíše několik vět, které dané zvíře charakterizuje. Všechny karty připevníme k sobě pomocí barevné příze do podoby atlasu zvířat. Tento atlas se dá vždy snadno rozvázat, jednotlivé karty použijeme k poznávací hře „Hádej, kdo jsem“. Hádej, kdo jsem Při této poznávací hře využijeme karty živočichů z našeho Atlasu zvířat. Posadíme se do kruhu. Jedno dítě si vybere kartu s nakresleným zvířetem tak, aby jej ostatní

44

neviděli. Dále pomalu popisuje vybrané zvíře. Dělá malé přestávky, aby mohly ostatní děti reagovat v případě, že dané zvíře poznaly. Šnečí závody Při této skupinové hře vyhrává ten, kdo je v cíli poslední. Děti se rozdělí do pětičlenných skupin. Pak si stoupnou za sebe a chytnou se za pas nebo ramena. Úkolem skupin je projít vyznačenou trasu od startu do cíle (všechny skupiny najednou) co nejpomaleji. Nikdo se ale nesmí zastavit ani rozpojit. Tangramové zvířátko Tangram patří mezi nejstarší hlavolamy. Představuje ideální spojení hry a učební pomůcky. Úkolem dětí je rozstříhat připravený rozkreslený papírový čtverec na sedm dílků tangramu a poté jednotlivé dílky poskládat do obrysů zvířátek – šneka a zajíce, případně dalších zvířátek. Při skládání musí děti dodržovat pravidla pro práci s tangramem, která jim vysvětlíme. Výtvarný námět: Kouzelná květina Výtvarný námět je spojen s množstvím a pestrostí rostlinných druhů v přírodě, s jejich krásou a spojitostí s ostatními živými tvory, člověka nevyjímaje. Děti si namalují „kouzelnou květinu“ podle své fantazie. Při tvorbě mohou střídat různé výtvarné nástroje a výtvarné techniky. Ochutnávka: Prameny Není pramen jako pramen. Proto si děti zkusí porovnat chuť několika minerálních vod a uvědomit si, že voda není všude stejná.

Pro ochutnávku použijeme

kupovanou minerální vodu z různých pramenů, vždy v neperlivé variantě. Vodu rozlijeme v malém množství do kelímků a postupně ochutnáváme. Děti hodnotí vůni, chuť, své prvotní dojmy při ochutnání, v případě Bílinské kyselky perlivost aj. Použité minerální vody: Magnesia, Vincentka, Bílinská kyselka, Mattoni, Poděbradka, Dobrá voda, Ondrášovka

45

HODNOCENÍ I. části Cesty Vojty Náprstka Nabízené činnosti a výzvy při vycházkách se dětem líbily, pracovaly radostně a se zaujetím. Hledání různých stop a znamení probíhalo během celé první vycházky a některé děti v této činnosti spontánně pokračovaly i v průběhu dalších vycházek. Maskovaní bramboroví živočichové se dětem povedly. Vymýšlely zajímavé kombinace a pak je šikovně ukrývaly. Všechny ukryté živočichy jsme nakonec našli. Děti mohly konstatovat, že napodobit ochranné zbarvení tak, aby bylo účinné, je úkol náročný a lovená zvířata to nemají vůbec jednoduché. Překvapivě dobře se děti zhostily kresby mandal. Klacíkem kreslily menší obrazce, které doplnily listy a kamínky. Při odchodu byly zvědavé, jak dlouho jejich kresby v lese zůstanou a jestli vydrží do příštího týdne, kdy do těchto míst přijedeme. Karty s nakreslenými zvířaty pro sestavení atlasu zvířat se dětem povedly. Daly si na nich záležet a věnovaly jim dost času. Informace obsahovaly 2 až 3 věty z popisu daného zvířete z encyklopedie. Děti nebo skupinky dětí karty s nakreslenými zvířaty ukázaly ostatním a přečetly popisky, které k nim napsaly. Karty z našeho atlasu zvířat byly použity k poznávací hře „Hádej, kdo jsem“. Hra byla téměř nekonečná, každý chtěl být tím poznávaným zvířetem. Šnečí závody děti překvapily. Hra se zdála mnohem lehčí, než jak potom ve skutečnosti byla. Děti se ale při hře velmi nasmály. Ochutnávka pramenů byla obtížnější, děti rozlišovaly pouze výrazněji odlišné chutě (např. Vincentka) od jiných. Hodnocení pramenů provedly pomocí tří smajlíků. Vítězem se stal pramen Magnesia. 5.7.2 K BUBOVICKÝM VODOPÁDŮM 

název 2. úseku cesty: K Bubovickým vodopádům



název aktivit v přírodě: Ptačí lázně

Trasa: Svatý Jan pod Skalou – Bubovické vodopády – Kubrychtova bouda - Srbsko Cestu začínáme v obci Sv. Jan pod Skalou, kam dojedeme z Prahy autobusem. Červená turistická značka nás hned za kostelem zavede do geologicky i botanicky

46

velmi zajímavé oblasti. Nejprve budeme stoupat lesem pod vrch Doutnáč (433 m n. m.), pak následuje několik klesání a stoupání přes Boubovou k Bubovickým vodopádům. Bubovický potok zde teče po vápencových stupních pokrytých mechem a řasami. Rozlévá se do jezírek a tvoří malé vodopádky. Cesta kolem vodopádků vede po úzkých pěšinách, místy po lávkách a dřevěných schůdcích. U jeskyně Nad vodopády se zastavíme a prozkoumáme ji. Divoké prostředí s temnými tůněmi působí lehce ponurým dojmem, zejména když potokem protéká málo vody a po vápencových stupních stékají jen úzké pramínky. Dále od vodopádů klesáme lesní pěšinou ke Kubrychtově boudě, bývalé vyhlášené turistické restauraci. Dnes je bouda zázemím správy CHKO Český kras. Od Kubrychtovy boudy půjdeme po žluté turistické značce stále dolů do obce Srbsko směrem na vlakové nádraží. SLEDOVANÁ MÍSTA A ZAJÍMAVOSTI Bubovický potok s vodopády Bubovický potok pramení v lukách pod obcí Bubovice. pak mizí v podzemí a na svém středním toku vytváří v údolí pod vrchem Doutnáčem kaskádu zajímavých tůní a travertinových vodopádků, až dva metry vysokých. I když zde voda proudí jen po jarním tání nebo po deštích, nic neubírá tomuto místu půvabu divoké, ale romantické rokle. Vede tudy, místy po lávkách a dřevěných schůdcích, značená turistická cesta se zastavením u velké jeskyně Nad vodopády. Když protéká potokem málo vody, je možné vidět pod jedním z travertinových stupňů černý otvor otevírající se nad hladinou tůňky. Sedm metrů dlouhá jeskyně vede do nitra vodopádu a je z větší části trvale zaplněna vodou. Zdejší podzemí ukrývá nejhlubší propast v Českém krasu, Palachovu propast, jejíž vstup byl odkryt na nedalekém Pavím vrchu. Jde o soustavu strmě se svažujících jeskyní s pozoruhodnou krápníkovou výzdobou, které vytvářejí podzemní labyrint zaplavený ve své spodní části vodou podzemního jezera. Voda je patrně jednou ze zdrojnic pramene ve Sv. Janu pod Skalou (Dvořák, 2013, s. 82-85).

47

Kubrychtova bouda Bývalou oblíbenou trampskou hospodu nazývanou Kubrychťárna nebo „u Báby“ najdeme nedaleko Bubovických vodopádů. Od 50. let minulého století se zde scházeli trampové. Ti obrazně i doslova objevovali Ameriku. Po smrti majitelky Anny - „Bábinky“ bouda osiřela. Ochránci přírody zabránili znovuzprovoznění hospody a boudu si přivlastnili. Když bouda shořela, na jejím místě byla počátkem 90. let postavena nová, kde se dodnes scházejí ochranářské skupiny (Lomy Amerika, 2012). Srbsko Na levém břehu Staré řeky se rozkládá obec Srbsko. Území Srbska je spojeno podle archeologických průzkumů s přítomností Keltů v této oblasti. Ti na zdejší výšině mezi Císařskou roklí a bývalým Tomáškovým lomem vybudovali starověké hradiště. Lze odtud přehlédnou celou zátočinu řeky od Tetína po Karlštejn. Jde také o jediné místo umožňující průhled údolím Berounky ke dvěma největším keltským sídlům v Čechách (Hradiště nad Stradonicemi, Hradiště Závist nad Zbraslaví). Přímo pod keltskou strážnicí se nachází přísně chráněná přírodní rezervace divokého a hustě zarostlého kaňonu s množstvím vzácných a jinde se nevyskytujících rostlin a živočichů. Vstup do Císařské rokle je proto pro veřejnost zakázán. Hluboko v rokli jsou stále patrny zbytky malého lomu, odkud se prý lámaly kvádry mramoru pro stavbu kaplí na Karlštejně (Dvořák, 2004, s. 164). PTAČÍ LÁZNĚ (aktivity II. části Cesty Vojty Náprstka) Cíl: děti rozvíjejí schopnost pozorovat přírodu, rozvíjejí koncentraci, trpělivost, smyslové vnímání, získají povědomí o rozmanitosti ptačích druhů Pomůcky: dalekohledy, blok, psací potřeby, podložky, deky, atlas ptáků, miska Úvod k aktivitám Pozorovat ptáky je určitě zajímavé – ve vzduchu i na zemi. A protože ptáci žijí všude, nejde o nich složitého. Musíme mít jen dostatek trpělivosti a dodržovat určitá pravidla, abychom ptákům při jejich pozorování neubližovali. Zásady pozorování:

48



Ptáky co nejméně vyrušujeme,



příliš se nepřibližujeme, sledujeme je zpovzdálí,



mluvíme co nejméně,



nerozbalujeme svačinu,



oblečení máme v nevýrazných barvách, abychom dokázali lépe splynout s okolím,



při pozorování zůstáváme nehybně v úkrytu,



veškeré pohyby omezíme na minimum.

Ptáci bystře zpozorují jakýkoliv pohyb, snadno se vyplaší a je obtížné se k nim přiblížit. Budeme se snažit pozorovat je z vhodného místa, kde si lehneme na podložky a nehybně je očekávat i s dalekohledem na očích. Aktivita ptáků bude pochopitelně ovlivněna naším pohybem při hledání úkrytu, takže si musíme chvíli na ptáky počkat. Doplňující informace: ve zdejších lesích hnízdí a získává potravu řada ptáků: jestřáb lesní, včelojed lesní, krahujec obecný, výr velký, kalous ušatý, strakapoud velký, datel černý, kukačka obecná, straka obecná, špaček obecný, sojka obecná, žluna zelená, hýl obecný, kos černý, drozd zpěvný i kvíčala, sýkora koňadra i modřinka, pěnkava obecná, mlynařík dlouhoocasý, střízlík obecný, brhlík lesní, stehlík obecný, červenka obecná, budníček lesní, menší i větší, zvonek zelený, strakapoud velký i prostřední aj. (Správa CHKO Český kras, 2016). Motivace Motivační rozhovor s dětmi o tom, co může každý z nás dnes udělat pěkného pro přírodu. Snažíme se navést na jednoduchý „dobrý skutek“, kterým může být i pouhé pohlazení trávy. Ptáci milují koupání, udržují si tak peří v dobrém stavu. Neradi se ale máčí dlouho, raději se smočí v mělké vodě, aby mohli v případě nebezpečí rychle zmizet. S dětmi společně zhotovíme jednoduché „ptačí lázně“ a poté budeme mít možná příležitost pozorovat ptáky při koupání a načechrávání se po koupeli.

49

Realizace 1. zastavení – Bubovické vodopády – Hlasy přírody Střední tok Bubovického potoka patří k nejkrásnějším místům. Rozlévá se zde do malých jezírek a tvoří dokonce i vodopádky. Prostředí Bubovických vodopádů je vhodné ke krátké tiché impresi, kdy se děti zaposlouchají do „hlasů přírody“. Lehneme si na zem, zavřeme oči a tiše nasloucháme pár minut svému okolí. Kolik kdo slyšel hlasů? Které zvuky byly příjemné nebo naopak nepříjemné? Kolik různých hlasů ptáků bylo slyšet? V žádném případě nejde o soutěž, ale o chvilkové zastavení v přírodě a následné společné sdělování prožitků. Doplňující informace: skalnaté dno Bubovického potoka prorůstají mechy, řasy a játrovky. Okolí nabízí vhodné životní podmínky pro kapraďorosty (sleziník červený, osladič obecný, puchýřník křehký) (Správa CHKO Český kras, 2016). 2. zastavení – jeskyně Nad vodopády Na pravém břehu Bubovického potoka nad prostředním stupněm vodopádu najdeme zajímavé místo k prozkoumání. Jde o menší jeskyni, pozůstatek rozlehlejšího jeskynního komplexu sloužícího v pravěku k osídlení. 3. zastavení – ptačí lázně Před sestupem ke Kubrychtově boudě najdeme vhodné místo k pozorování zdejších ptačích obyvatel. Také pro ně zhotovíme „lázně“, v nichž se budou moci koupat. Na otevřeném místě na trávě rozestavíme do kruhu tři větší kameny. Připravenou širší mělkou misku usadíme na kameny a vsypeme do ní několik malých kamínků. Misku naplníme studenou vodou asi dva centimetry pod okraj. V dostatečné vzdálenosti si lehneme na zem na podložky (do úkrytu) a čekáme, až přiletí zákazníci našich „ptačích lázní“. Kromě dobrých očí a uší budeme také potřebovat určitou dávku trpělivosti. 4. zastavení – Kubrychtova bouda – Co povídá datel? Zastavíme se u Kubrychtovy boudy, bývalého výletního hostince a útočiště trampů, dnes využívané jako terénní stanice správy CHKO Český kras. Při tomto zastavení

50

využijeme čas na hru, při níž děti zjistí, že strom slouží jako vodič zvuku a zvířata žijící na stromě slyší, co se děje v jiných patrech téhož stromu. U ležícího kmenu si nejprve domluvíme signály. Poté se děti rozdělí tak, aby stály ve dvojici vždy na opačném konci kmenu. Zde se střídají a dávají tichým ťukáním signály těm, kteří přiloží ucho ke kmenu na druhém konci. Kmen tak slouží jako telefon. Reflexe Reflexe proběhne následující den, kdy děti hovoří o svých zážitcích a zajímavých postřezích z cesty. Vyjadřují pocity týkající se psychické i fyzické pohody a mohou reflektovat „nej“ zážitky z předchozího dne. Pro reflexi je použita technika Vlastní cesty. Na podlahu položíme desetimetrové lano znázorňující pomyslnou cestu. Vedle lana umístíme kartičky se symbolem aktivit představující jednotlivá zastavení. Děti chodí podél lana a popisují svou cestu. Zastavují se v místech, která byla pro ně důležitá a zajímavá. Mohou vyprávět nebo libovolným způsobem ztvárnit pocity. CENTRA AKTIVIT (aktivity ve škole po II. části Cesty Vojty Náprstka) Myšlenková mapa Na větší formát papíru napíšeme do jeho středu slovo PTÁCI. Děti vymýšlejí slova, která se k danému tématu vztahují. Pomocí klíčových čar kreslíme společně různé vztahy a souvislosti. Dále přidáváme slova a barevné kresbičky, malé obrázky představují různé myšlenky. Portréty ptáků Obrázky ptáků budou děti hledat v encyklopediích a atlasech ptáků společně s informacemi o vybraných druzích ptáků. Každý si vybere druh ptáka, který se mu líbí. Nakreslí jej na papír a na druhou stranu napíše jeho název. Z jednotlivých portrétů vytvoříme ptačí leporelo. Hlasy ptáků Děti si poslechnou zvuky určitých druhů ptáků. Potom společně hlasy k portrétům daných ptáků přiřazujeme. V další fázi si mohou děti vyzkoušet, jestli dokáží samostatně nebo ve skupině poznat název, portrét i hlas určitého ptáka.

51

Výtvarný námět: Ptačí lázně Výtvarný námět je spojen s praktickým pozorováním ptáků v lese a se zhotovením „ptačích lázní“. Pozornost je třeba věnovat barevnému ztvárnění ptačích druhů a zachycení cákající vody pomocí techniky foukání barvy. Výtvarný námět: Ptáček jako domácí mazlíček Výtvarný námět souvisí s ptáčky – domácími mazlíčky, které řada dětí doma chová. Těmto ptákům můžeme prostřít „ptačí bufet“ z různých druhů přinesených semínek a ořechů. Protože se jedná o domácí mazlíčky, nezapomeneme připsat na hotový výkres osobní vzkaz pro mazlíčka. Výtvarný námět: Ptáci Výtvarný námět umožňuje ztvárnit jakýkoliv druh ptáka podle vlastní volby dítěte a výtvarně ho začlenit do určitého životního prostředí. HODNOCENÍ II. části Cesty Vojty Náprstka Pozorování ptáků děti bavilo, dokázaly nehnutě a potichu ležet překvapivě i delší dobu. Postavit „lázně“ a pozorovat ptactvo při koupání si několik dětí naplánovalo při pobytu na chatě s rodiči i se stavbou jednoduché pozorovatelny tak, aby měly dokonalý výhled a ptáci je neviděli. Prohlídka jeskyně u vodopádů nám zabrala dost času. Všechny děti chtěly prolézt celým prostorem jeskyně a prozkoumat ji. Děti, které měly baterku, zjistily, že na stěnách jeskyně jsou zobrazeny siluety zvířat. Výtvarné náměty se dětem líbily. Zkoušely a kombinovaly různé techniky i materiály. Následné hodnocení obrázků bylo pro všechny pozitivní. Tangramová zvířátka vyžadovala přesnost při stříhání, sestavování i nalepování. Děti pracovaly soustředěně, většině dětí se obrazce velmi povedly. Větší pomoc učitele potřebovaly děti při vytváření myšlenkové mapy „Ptáci“ tak, aby pochopily určitý systém a znázorňování technikou myšlenkové mapy. Nicméně je tato technika zaujala, vymýšlely množství slov i asociací. Při kreslení malých obrázků do myšlenkové mapy se děti střídaly a používaly hodně barev. Vznikla tak

52

velká skupinová myšlenková mapa. Ta pomohla utřídit informace a myšlenky, použít představivost, mnohé si lépe zapamatovat a pochopit. V neposlední řadě také přispěla k soustředění dětí, udržení zájmu a pozornosti. 5.7.3 OPUŠTĚNÉ LOMY 

název 3. úseku cesty: Opuštěné lomy



název aktivit v přírodě: Ruce na stromě

Trasa: Srbsko – Králova studánka – Dub sedmi bratří – Malá Amerika – Karlštejn Ze Srbska, kam dojedeme vlakem z Prahy, se vydáme po žluté turistické značce ke Kubrychtově boudě – rozcestí v lesích pod vrchem Doutnáčem. Po mírném stoupání se napojíme na červenou Cestu Vojty Náprstka a míříme ke Králově studánce. Jedná se o jeden z mála povrchových pramenů v Českém krasu. Pokračujeme dále na rozcestí turistických tras k Dubu sedmi bratří. Starý dub je chráněný v kategorii památný strom a pro děti představuje tajemno v podobě zajímavých pověstí. Z rozcestí u Dubu sedmi bratří odbočíme vzhůru k zatopenému vápencovému lomu Malá Amerika. V okolí se nachází mnoho bývalých vápencových dolů. Lomy jsou vzájemně propojeny štolami a spojené s řadou pověstí. Krásný členitý terén s jezírky připomíná skutečné kaňony Severní Ameriky a krajinu Divokého západu. Při zpáteční cestě sestoupíme zpět na rozcestí u Dubu sedmi bratří. Odtud budeme klesat podél Budňanského

potoka

údolím

v Šetuškách

ke

Karlštejnu.

Dále

projdeme

karlštejnským podhradím a most přes Berounku nás dovede na vlakovou zastávku Karlštejn. SLEDOVANÁ MÍSTA A ZAJÍMAVOSTI Králova studánka Podle pověsti tento pramen nalezl Karel IV. při svých vyjížďkách do okolí Karlštejna. Zde se prý rád občerstvoval a v klidu o samotě rozjímal. Dub sedmi bratří Staré stromy jako symboly kultu byly uctívány a chráněny od nepaměti. V Českém krasu se vzácně dochovaly staleté stromy, zejména duby. Dub sedmi bratří je starý

53

asi 350 let. Je vysoký 16 metrů, obvod kmene má asi 500 cm a je jedním z nejstarších stromů v širokém okolí. Ke stromu se váže několik pověstí. Jedna z nich vypráví o tom, že si pod ním dělilo svou kořist sedm bratrů loupežníků. Lomy Amerika Lomy Amerika je název pro celý systém bývalých vápencových lomů mezi Karlštejnem a Bubovicemi. Svůj název lomy získaly podle amerického způsobu těžby vápence. V současné době jsou lomy opuštěné, většinou zatopené a vstup do nich je zakázaný. Pohled na ně z přístupných vyhlídek je lákavým zážitkem. Zdejší krajina snese srovnání s Divokým západem. Právě zde se natáčely slavné filmy Limonádový Joe a Malá mořská víla. Labyrinty podzemních štol lomů na Americe v sobě skrývají řadu pověstí a legend. Ta nejznámější vypráví o Hagenovi, přízraku v uniformě, který se znenadání vynořuje ze štol a opět se v nich beze stopy ztrácí. Pověst je podrobněji popsána v příloze A. Smutnou kapitolu historie připomíná bývalý trestanecký lom, dnes známý pod jménem Mexiko. Zde v 50. letech minulého století nuceně pracovali v těžkých podmínkách političtí vězni. Lomy propojuje v současné době 6 kilometrů dlouhá značená turistická cesta na trase Mořina-Velká Amerika-Mexiko-lom Mořina-Malá Amerika-Karlštejn. Okolní nezatopené lomy jsou nepřístupné vzhledem k riziku úrazu a ochranářským snahám, neboť jsou tyto podzemní prostory významným zimovištěm ohrožených netopýrů a vrápenců. Karlštejn Hrad Karlštejn vznikl jako místo pro uložení královských a císařských pokladů a pro panovníkovy mystické meditace. Místo pro svůj hrad, který se měl podobat Monsalvatu, bájnému hradu rytířů Svatého grálu, vybral císař Karel IV. přímo v centru Českého krasu. V kapli sv. Kříže uložil Karel IV. korunovační poklad. Ten mělo chránit „vojsko nebeské“, obrazy s postavami světců a světic na stěnách kaple. Nebeské vojsko Kristovo chrání královské poklady a celé Čechy dodnes. Podoby svatých, ztvárněné Mistrem Theodorikem propojují svět pozemský s nebeským, jako

54

alegorie Nebeského Jeruzaléma. Soubor 127 gotických deskových obrazů s tvářemi světců – mučedníků je i největším souborem na světě (Dvořák, 2013, s. 114). Hrad obklopuje pětice kopců – Plešivec, Haknová, Haknovec, Kněží hora a Javorka. Stojí na krasových vápencích, které vytvořily podzemní chodby pod hradem. Hradní studna nemá vlastní pramen, vodu z Hořinského potoka sem přivádí ve skále vylámaná dlouhá štola (Dvořák, 2013, s. 118). Mimořádný hrad má též mimořádný počet strašidel. Po zdejším okolí bloudí duch ovčáka s beranem, je jím vlastně spoutaný čert. Ve studni je zakleto dvanáct bílých panen. Po nádvoří se v noci za bouřky kutálejí ohnivé sudy. (Dvořák, 2010, s. 68). Podle pověsti na hradě chovali ochočeného mluvícího havrana. Ten vždy čekával na příjezd svého pána císaře Karla IV. ve větvoví hraničního dubu u zbraslavského panství. Strom najdeme na okraji lesa při cestě z Vonoklas do Staré Vráže, jeho stáří se odhaduje na 400 až 600 let. Jde o nejstarší strom v Českém krasu (Dvořák, 2013, s. 98). RUCE NA STROMĚ (aktivity III. části Cesty Vojty Náprstka) Cíl: děti rozvíjejí schopnost pozorovat přírodu, smyslové vnímání, sledují druhy stromů a

poznávají je jako prostředí pro jiné organizmy, vidí vzájemnou

provázanost organizmů a prostředí Úvod k aktivitám Pomůcky: kancelářské papíry, voskový pastel, šátek, lupy, atlas hub, nůž, nádobka, destičky březové kůry 5x8 cm, kniha „Tajemné a kouzelné stromy“ Stromy jsou dominantou přírodních ekosystémů a klíčovou součástí živé přírody. Díky své dlouhověkosti a velikosti představují také symbol duchovní. V každé zemi i kultuře najdeme mnoho zvyků týkajících se stromů. Téměř každý strom má v lidovém léčitelství nějaký význam. Například Keltové byli velcí obdivovatelé a uctívači stromů. Strom byl pro ně symbolem života. Keltští druidové se snažili vyčíst osud nikoliv z hvězd, ale spojili narození člověka s určitým druhem stromu. Mějme úctu ke stromům, podobně jako naši předci, kteří věřili, že stromy mají své duše.

55

Stromy jsou důležitým prostředím pro jiné organismy. Váže se na ně množství živočichů, rostlin a hub. Budeme přistupovat ke stromům jako k živým organismům a objevovat ty, pro které je strom domovem, místem svého života – drobní savci, ptáci, hmyz, pavoukovci, rostliny, lišejníky, houby. Houby představíme jako důležitou součást lesního ekosystému, kde mají významné a jinými organismy nezastupitelné postavení. S houbami se setkáváme na každém kroku, i když si to neuvědomujeme. Jsou všudypřítomné, ale jejich přítomnost je většinou našemu zraku utajena. Jejich výtrusy mají mikroskopické rozměry. Pohybují se jako ostatní aeroplankton v ovzduší. Zájem pozorovatelů vzbuzují houby díky svým plodnicím, které jsou svým tvarem, velikostí a zbarvením velmi rozmanité. Tyto nápadné plodnice vytváří jen malé procento hub, rozměry ostatních jsou příliš nenápadné, abychom je pouhým okem objevili. Posuzováno lidskými měřítky, jsou mezi nimi jak organismy člověku prospěšné, tak škodlivé. Pro jednoduchý pokus s výtrusným prachem sebereme na okraji obce několik hub a odneseme v nádobce s sebou. Cestou můžeme také pozorovat různé druhy dřevokazných hub, jejichž plodnice vyrůstají na kmenech stromů, padlých stromů či pařezích. Zaměříme se na jeden druh dřevokazné houby, a sice troudnatec kopitovitý, který se dá využít k přenosu ohně. Cestou budeme sledovat různé druhy stromů. Informace o stromech dětem doplníme vyprávěním pověstí a legend z dávných časů, které nás zavedou do světa, kde stromy mají svá tajemství i kouzelnou moc. Emocionální zážitky a příběh dětem pomůže, aby si informace zapamatovali. Budeme poznávat a vnímat les ze všech stran a všemi smysly, pozorovat a zkoumat jednotlivé stromy. Zahrajeme si hry zaměřené na citové prožitky a přímo v lese nakreslíme obrázek i portrét škůdce. Prostor pro fantazii vyplní stromoví skřítci a jejich domečky. Doplňující informace: v lesích Českého krasu se vyskytuje přirozeně více než 25 druhů listnatých stromů a dva druhy jehličnaté (borovice lesní a jedle bělokorá).

56

Roste zde nejméně stejný počet druhů keřů (líska obecná, ptačí zob, svída krvavá, hloh, dřín obecný aj.). Zastoupení stromů: dub lesní, dub zimní, dub pýřitý (šípák), habr obecný, bříza bradavičnatá, bříza bílá, topol osika, lípa malolistá, lípa velkolistá, jeřáb obecný, jeřáb muk, jeřáb břek, olše lepkavá, jasan ztepilý, javor mléč, javor klen, javor babyka, vrba bílá aj,, mezi nepůvodní dřeviny patří trnovník akát, modřín opadavý, dub červený, borovice černá, smrk ztepilý a smrk omorika (Správa CHKO Český kras, 2016). Motivace Pro motivaci zvolíme vyprávění pověstí a legend z dávných časů, kdy stromy měly svá tajemství a některé z nich i kouzelnou moc. Čerpat můžeme z knihy M. Drijverové (2016) „Tajemné a kouzelné stromy“. Dalším motivačním prvkem bude bříza, u Keltů nazývána Stromem světla. Děti si zkusí nakreslit pomocí slunečních paprsků ornament na destičku březové kůry. Právě suché kousky březové kůry jsou vynikajícím materiálem pro vypalování nápisů nebo ornamentů pomocí lupy. Jde o zkoušku trpělivosti i zručnosti. Podmínkou úspěchu je ale málo mraků na obloze a hodně slunečních paprsků. Kůru děti podrží v jedné ruce a lupu natočí ke slunci. Vhodným nakloněním lupy a umístěním do správné vzdálenosti od kůry dojde ke koncentraci paprsků dopadajících ze slunce do čočky na malé místo na povrchu kůry a jeho značnému zahřátí. Protože je kůra snadno zápalná, dané místo na kůře okamžitě zčerná. Postupným posouváním nakloněné lupy se vytvářejí černá písmena, číslice a různé obrazce. Při kreslení lupou si děti nasadí sluneční brýle. Realizace 1. zastavení – Na pařízku V lese u Kubrychtovy boudy vyhledáme vhodný pařez pro hru, musí mít větší průměr. Na znamení se vždy jedna skupina dětí snaží postavit na pařez. Na pařezu musí stát celá skupina najednou, aniž by se někdo dotýkal nohou země. Skupiny si

57

stoj na pařezu vyzkoušejí a potom si domluví společnou strategii – jak, kdo a kde bude stát. Při dalším pokusu se snaží úkol zvládnout. 2. zastavení – Králova studánka - Můj strom Zastavíme se na místě s krasovým vývěrem, kde se prý rád občerstvoval Karel IV. a v klidu a o samotě zde rozjímal. Stromy mají pro řadu lidí zvláštní přitažlivost, čehož využijeme při tomto zastavení. Při smyslové hře „Můj strom“ budou děti spolupracovat ve dvojicích. Jeden z partnerů si zaváže oči a druhý ho zavede k nějakému stromu (vzdálenost přibližně 3 metry). Daný strom si nevidící důkladně ohmatá, obejme. Po chvíli bude odveden zpět na výchozí místo, kde si sundá šátek z očí. V další fázi se pokusí „svůj strom“ najít. 3. zastavení – Malá Amerika Z přístupné vyhlídky si prohlédneme zatopený vápencový lom Malou Ameriku, jeden ze soustavy hlubokých lomových jam s jezírky v Českém krasu. V okolí se nachází několik nezatopených lomů, které jsou vzájemně propojeny štolami. 4. zastavení – otisk požerku Pod kůrou padlých stromů můžeme nalézt mnoho zajímavých vzorů chodeb, které vytvořily larvy dřevokazného hmyzu. Larvy vykusují v lýku stromů spletité chodbičky – požerky, jejichž vzory můžeme zachytit pomocí otisků. Na vybraný požerek položíme list papíru. Pevně jej přidržíme a voskovým pastelem jemně přemalujeme celý povrch. Takto můžeme vytvořit celou galerii pod kůrou stromů. Doplňující informace: v této oblasti žije brouk pestrokrovečník mravenčí, který se živí různými druhy lýkožroutů. Je tak významným regulačním prvkem tohoto dřevokazného hmyzu (Správa CHKO Český kras, 2016). 5. zastavení – Dub sedmi bratří Dub podle pověsti pamatuje loupežnické bratry, kteří si pod jeho korunou dělili svůj lup. Téměř pět metrů široký kmen stromu zkusíme obejmout. Odhadujeme, kolik dětí musí spojit ruce, aby kmen společnými silami obejmuly.

58

6. zastavení – Domečky pro skřítky Poslední lesní zastavení poblíž Dubu sedmi bratří věnujeme strážcům a ochráncům lesa. Malým skřítkům postavíme v kořenech stromů domečky. Potřebujeme jen to, co nabízí les - klacíky, listy, šišky, jehličí, větvičky, starou kůru aj. U každého domečku si necháme od dětí povídat, jak se v něm skřítkovi může žít, co všechno může mít skřítek na práci v lese, jak může les hlídat a chránit. Pojmenování skřítka by mělo souviset se stromem, kde děti domeček budují. Reflexe Ve škole děti vyjadřují zážitky z vycházky tak, že napíší na papírovou siluetu listu jakýkoliv vzkaz, pocit, dojem, přání. List pak pověsí na „strom vzkazů“, magnetem jej připevní na strom nakreslený na magnetické tabuli. Postupně děti listy zaplní celou korunu stromu. Zachytí tak, jak se po celou dobu cítily a jaký vliv měl program na jejich psychickou pohodu. CENTRA AKTIVIT (aktivity ve škole po III. části Cesty Vojty Náprstka) Výtvarný námět: Ruce na stromě Smyslovou hru „Můj strom“ realizovanou na vycházce využijeme pro rozvíjení vnímání a procítění přírody. Děti se budou snažit zachytit své pocity a zážitky z přímého kontaktu se stromem. Kdybych byl stromem Rozhovor: „Kdybych byl stromem, chtěl bych být…, protože…“ Relaxace a meditace (text meditace uveden v příloze B): 

Síla a energie mého stromu - navození atmosféry, vyjádření svých pocitů,



poslech hudby a slova vleže, se zavřenýma očima,



následuje sdělování prožitků, seznamování s pocity z meditace v kruhu.

Kvarteto pro stromy: Děti si sednou do kruhu, každé si vybere jednu obrázkovou kartu z několika různých stromů. Jedno z dětí začíná hru slovy: „Včera jsem byl v lese a viděl jsem tam jedli a břízu.“ Děti, které si tyto stromy vybraly, vstanou a vymění si

59

místa. Stejným způsobem se pokračuje i s dalšími názvy stromů. Jestliže někdo řekne: „Včera jsem byl v lese a viděl jsem tam stromy,“ všechny děti vstanou a vymění si místa. Kouzelný les: 10 až 12 dětí (stromů) stojí jako v lese, pažemi napodobují větve. Ostatní procházejí lesem a jejich úkolem je projít mezi „stromy“, aniž se dotknou jejich „větví“. Pokus: Otisk výtrusnic Houby se rozmnožují maličkými výtrusy, které se od sebe odlišují tvarem i barvou. Počet výtrusů uvolněných jedinou houbou není možné spočítat, ale je ohromující. Abychom je viděli, vytvoříme si otisky výtrusnic z několika přinesených hub. Děti si tak ověří a uvědomí přítomnost výtrusů, prostředek k rozmnožování hub. Třeň houby odřízneme od klobouku, který opatrně položíme výtrusnými plátky nebo rourkami dolů na list barevného papíru. Klobouk zakryjeme sklenicí a pak již čekáme do druhého dne. Následně odklopíme sklenici a zlehka zvedneme klobouk houby. Na papíře se vytvořil krásný obrazec z výtrusů, které se uvolnily z lupenů nebo rourek. Otisk postříkáme fixačním sprejem, abychom jej ochránili před rozmazáním. Po zaschnutí otisku výtvory vystavíme a společně porovnáme barvy výtrusů a vzory, jež výtrusy vytvořily. Určíme též v atlasu hub druh houby, jejíž výtrusy jsme získali. Troudnatec kopitovitý Troudnatec kopitovitý necháme důkladně vyschnout. Vysušený se dá poté využít k přenosu ohně podle vzoru severoamerických indiánů. Dřeň, která se nachází pod vrchní tvrdou kůrou, dokáže zachytit a uchovat jiskru. Dále již nehoří, jen doutná, rozhořívá se foukáním. Tento způsob uchování ohně si vyzkoušíme na víkendových akcích společně s jinými woodcrafterskými činnostmi. HODNOCENÍ III. části Cesty Vojty Náprstka Námětová hra v lese „Můj strom“ byla pro děti zkouškou soustředění a trpělivosti při poznávání stromů. S pomocnými otázkami jako malou a pro někoho nezbytnou nápovědou, se podařilo všem „svůj strom“ najít, což bylo také pedagogickým záměrem pro vlastní reflexi dítěte a pro další rozvíjející aktivity.

60

Otisk požerku děti bavil. Činnost byla jednoduchá, takže ji všichni zvládli. Barevné otisky porovnávaly s cestičkami ve dřevě, ty jim připadaly jako bludiště. Domečky pro skřítky, kteří střeží a chrání les, jsme pojali jako symbolické rozloučení s lesem. Maličká přístřeší u kořenů stromů byla velmi originální. Děti pracovaly většinou jednotlivě, jen několik dětí volilo stavbu domečku ve dvojici. Při této aktivitě uplatňovaly fantazii a představivost. Především ale rozvíjely vztah k lesu a přírodě. Zhotovení domečků a následné povídání dětí o bydlení skřítků v domečcích a jejich důležité lesní práci bylo motivací k propojování života dětí s okolní přírodou. Meditace jako umění odpočinku byla pro děti zajímavou zkušeností. Vzhledem k věku dětí byla krátká a časově dostačující tak, aby děti dokázaly být v klidu a pohodě se svými myšlenkami a emocemi. Meditační hudba s přírodními zvuky dětem vyhovovala, nejvíce se líbila scenérie deště. Jednoduchý pokus s výtrusnicemi se povedl. Následující den jsme mohli pozorovat vysypané výtrusy, které na papíře vytvořily krásný obrazec. Děti si tak ověřily a uvědomily přítomnost výtrusů jako prostředek rozmnožování hub. Ruce na stromě jako námět pro výtvarnou činnost se dětem líbil. Děti zaujalo obkreslování vlastních rukou na pomyslný strom a následné barevné ztvárnění podle pocitů, které v nich zanechaly dotyky skutečných stromů při hře v lese.

5.8 HODNOCENÍ PROJEKTU Projekt hodnotím pozitivně, vycházky do přírody byly zajímavé. Všechno, co jsme během cestování viděli a prožili při činnostech a hrách, bylo jak pro děti, tak pro dospělé příjemným zážitkem. Činnosti, které byly dětem nabídnuty na vycházkách i ve škole, se jim líbily a těšily se vždy na další. Všechny hry mířily na rozvíjení spolupráce a přátelství dětí, byly nesoutěživé, navozovaly pozitivní a uvolněnou atmosféru. Ke všem aktivitám mohly děti vyjádřit svůj názor a své pocity. Rozvíjely si schopnosti podívat se na problém očima druhých a brát v úvahu jejich názory. Rozlišovaly problémy, které mohly řešit samostatně a které vyžadovaly spolupráci. Vzájemná spolupráce a vztahy se následně přenesly do školního prostředí. Společné

61

zážitky dětí s učitelem otevřely prostor pro jiný vztah, pro společnou řeč, kdy stavíme na malých dobrodružstvích při putování uprostřed lesů, skalnatých roklí, při průzkumech jeskyní, při hrách. Velmi kladně děti hodnotily chůzi v terénu. Také se nevyskytly žádné obtíže zdravotního rázu. Děti měly dostatek jídla, pití jsme občas doplňovali z rezervních zásob. Za nejobtížnější část Cesty Vojty Náprstka děti volily výstup na vyhlídku Ke kříži v obci Svatý Jan pod Skalou. Odměnou za náročnější stoupání byl nádherný výhled do krajiny, který všechny uchvátil. Nejatraktivnější částí vycházek byla pro děti cesta kolem Bubovických vodopádů, která zaujala divokým rázem okolního prostředí s jezírky a mechem porostlými vápencovými schody. Velmi působivý byl pro děti pohled z vyhlídky na lom Malá Amerika i na majestátní hrad Karlštejn. Na vycházky navázaly ve škole centra aktivit, kde děti náměty a činnosti z vycházky dále zpracovaly a zhodnotily. Při všech činnostech a hrách jsme pozorovali, jak děti reagovaly na program, pracovaly ve skupině, dodržovaly pravidla, překonávaly výzvy, utvářely vzájemné vztahy. Sledovali jsme, jestli se zapojily rovnoměrně do všech činností, rozhodovaly se společně nebo samostatně, poslouchaly názory druhých. Hovořili jsme s nimi a vnímali, jak se cítily, co prožívaly, co se jim povedlo, z čeho mají radost. Na závěr každé aktivity jsme zařadili zpětnovazební techniku rychlého shrnutí zážitku jedním slovem, jedním gestem nebo jedním schematickým obrázkem (Jedním slovem, Ruce mluví, Výraz obličeje, Palec vzhůru, Ruku na toho, kdo…). Pro mladší děti bylo použití této techniky velmi efektivní, protože se všichni mohli během krátkého času jasně vyjádřit.

62

ZÁVĚR Závěrečná práce se zabývala využitím projektového vyučování na 1. stupni ZŠ se zaměřením na environmentální výchovu, jedno z průřezových témat RVP ZV. Teoretická část vymezila vzdělávací oblast Člověk a jeho svět v rámci RVP ZV, podrobněji zpracovala průřezové téma Environmentální výchova. Představila oblast výchovy v přírodě, základní hodnoty a strategie v procesu výchovy v přírodě i pozitivní účinky na rozvíjení dětské osobnosti. Rozpracovala téma projektového vyučování a možnost propojení s environmentální výchovou. Přiblížila místo realizace navrženého projektu – CHKO Český kras i osobnost Vojty Náprstka, který se značně angažoval v rozvoji pěší turistiky. Popsala Cestu Vojty Náprstka, nejstarší značenou turistickou trasu na našem území. Praktickou část tvořila navržená realizace projektu, jehož základem byly tři celodenní vycházky po Cestě Vojty Náprstka, do míst s unikátním přírodním prostředím a historickými památkami. Každá z cest měla několik zastavení vymezených pro činnosti dětí, které byly zaměřené na pozorování a poznávání zdejšího přírodního prostředí. Na vycházky navázaly ve škole centra aktivit, v nichž děti náměty a činnosti z vycházek dále zpracovávaly. Cíle projektu byly splněny. Děti byly zapojeny do aktivit vycházejících z podstaty výchovy a učení v přírodě, které přispívají ke zprostředkování kontaktu s přírodou a podporování zájmu o přírodu, vzhledem k dané věkové skupině dětí zejména prostřednictvím smyslových prožitků. Děti byly seznámeny s přírodním prostředím části CHKO Český kras, s přírodními a historickými památkami v dané lokalitě v souvislosti s vlivem člověka na životní prostředí. Poznaly některé zástupce flory a fauny v dané oblasti. Byly vedeny k chápání vztahů a vzájemné závislosti živočišných a rostlinných druhů včetně člověka. Osvojovaly si zásady slušného chování v přírodě. Rozvíjeny byly sociální vztahy mezi dětmi, jejich vzájemná komunikace a spolupráce s důrazem na slušnost, ohleduplnost a respekt. Díky celodennímu pohybu ve volné přírodě si děti rozvíjely fyzickou zdatnost a odolnost s ohledem na benefity pěší turistiky a utváření zdravého životního stylu.

63

Bezprostřední kontakt s přírodou je nenahraditelný a chtěla bych jej dětem zprostředkovat. Jsem si vědoma značného vlivu médií a současného městského životního stylu dětí a mládeže, do něhož příroda moc nepatří. I přesto, nebo právě proto, že masmédia pohlcují téměř všechen volný čas dětí, mým cílem je navyknout děti chodit do přírody, co nejvíce se zde pohybovat, získat k přírodě pouto a chtít v ní být. Chtěla bych, aby děti objevily prožitky z volnosti pohybu, z krásy přírody a pospolitosti s kamarády. Snažím se, aby kontakty dětí s přírodou přinášely pozitivní vjemy a citlivým osobním prožíváním se vytvářel u dětí vztah k přírodě, kterou všichni ke svému životu potřebujeme. K nepřekonanému cíli, kterým je úcta ke kráse a síle přírody, vede dlouhá cesta a každé dítě se na ní dostane různě daleko. Mým cílem je dovést děti na této cestě co nejdál.

Obrázek 2: Chovejme se tady jako lesní zvěř

Zdroj: Fotografie autorky

64

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ A LITERATURY DRIJVEROVÁ, M. Tajemné a kouzelné stromy. Praha: Albatros, 2016. ISBN 978-80266-0955-1. DROBÍLKOVÁ, M. Za jeden provaz. Horní Maršov: Středisko ekologické výchovy a etiky, 2012. ISBN 978-80-86838-41-0. DVOŘÁK, O. Tajemná tvář krajiny mezi Berounkou a Brdy. Beroun: Knihkupectví U radnice, 2001. ISBN 80-902881-3-8. DVOŘÁK, O. Řeka sedmi jmen. Beroun: Nakladatelství MH, 2004. ISBN 80-86720-128. DVOŘÁK, O. Tajemné stezky. Praha: Regia, 2010. ISBN 978-80-86367-82-8. DVOŘÁK, O. Tajemná místa Berounska. Beroun: Nakladatelství MH, 2013. ISBN 97880-86720-64-7. HOFMANN, E. Integrované terénní vyučování. Brno: Paindo, 2003. ISBN 80-7315054-9. JANČAŘÍKOVÁ, K. Ekologie čtená podruhé. Praha: UK, 2013. ISBN 978-80-7290-7137. JANDOVÁ, J. Člověk + příroda = udržitelnost? Praha: Zelený kruh, 2009. ISBN 978-80903968-5-2. KAŠOVÁ, J. Cesta za žákovskými projekty. Praha: PŠL, 2013. ISBN 978-80-905502-09. KČT. Historie KČT. [online]. 2011 [cit. 2016-10-08]. Dostupné z: http://www.kct.cz/cms/historie-kct KRATOCHVÍLOVÁ, J. Teorie a praxe projektové výuky. Brno: MU, 2006. ISBN 80-2104142-0. LIBROVÁ, H. Vlažní a váhaví. Brno: Doplněk, 2003. ISBN 80-7239-149-6. LOMY AMERIKA. Kubrychťárna. [online]. 2012 [cit. 2016-10-08]. Dostupné z: https://www.lomy-amerika.cz/kubrychtarna/

65

MAŇÁK, J. a V. ŠVEC. Výukové metody. Brno: PdF MU, 2003. ISBN 80-7315-039-5. MÁCHAL, A. Průvodce praktickou ekologickou výchovou. Brno: Rozekvítek, 2000. ISBN 80-902954-0-1. MŠMT. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. [online]. 2016 [cit. 2016-10-08]. Dostupné z: http://www.nuv.cz/uploads/RVP_ZV_2016.pdf NEUMAN, J. Osobnostní rozvoj prostřednictvím učení a výchovou v přírodě. ACORÁT. 2013. roč. 2, č. 1. s. 47-67. ISSN 1803-0823. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E. a J. MAREŠ. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-647-6. SÁRKÖZI, Radek. Projektové vyučování. [online]. 2010 [cit. 2016-10-08]. Dostupné z: http://www.ctenarska-gramotnost.cz/projektove-vyucovani/pv-tipy/projektovevyucovani-1 SECKÁ, M. Vojta Náprstek. Praha: Vyšehrad, 2011. ISBN 978-80-7429-173-9. SETON, E. T. Kniha lesní moudrosti. Praha: Olympia, 1991. 2. vydání. ISBN 80-7033084-8. SKÝBOVÁ, J. Environmentální výchovné projekty. Praha: UK, 2008. ISBN 978-807290-376-4. SPRÁVA CHKO ČESKÝ KRAS. Dub na Herinkách. [online]. 2011 [cit. 2016-10-08]. Dostupné z: http://www.brdy.info/kras/2015/herinky_dub2.jpg SPRÁVA CHKO ČESKÝ KRAS. Základní údaje. [online]. 2016 [cit. 2016-10-08]. Dostupné z: http://ceskykras.ochranaprirody.cz/ ŠVECOVÁ, M. Školní projekty v environmentální výchově a jejich využití ve školní praxi. České Budějovice: VŠERS, 2012. ISBN 978-80-87472-36-1. ŠVESTKOVÁ, A. Pěší turistika. [online]. 2016 [cit. 2016-10-08]. Dostupné z: http://www.fsps.muni.cz/pesituristika/t_turistickeznaceni.php THOROVSKÁ, A. Environmentální výchova. Praha: Karolinum, 2014. ISBN 978-807290-674-1.

66

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: Základní hodnoty a strategie v procesu výchovy v přírodě .................... 17 Obrázek 2: Chovejme se tady jako lesní zvěř .......................................................... 64

67

SEZNAM PŘÍLOH Příloha A: Z pověsti o Hagenovi ........................................................................ I Příloha B: Text meditace ...................................................................................II

68

PŘÍLOHA A – Z POVĚSTI O HAGENOVI V divoké a skalnaté krajině Českého krasu, v oblasti kaňonovitých kráterů opuštěných lomů mezi Karlštejnem a Mořinou, vyprávějí u večerních ohňů trampové už desítky let pověsti o Hagenovi. Tajemný fantom opuštěných štol je prý přízrak vojáka, který se ukryl právě ve zdejším podzemí, v labyrintu podzemních chodeb Velké a Malé Ameriky. Kdo překoná na člunu jezírko, které zaplavuje dno lomu Malá Amerika, ocitne se pod Andělskými schody, strmými skalními stupínky, po nichž se dá vyjít k hlavnímu překopu západního těžebního okruhu. Zde se nachází odbočka do Hagenovy štoly s jeho proslulou studánkou. Vedle studánky visí na traverze zasazené do stěny kolejnice a vedle ní železná tyč vybízející k udeření a přivolání démona Hagena. Chodba vedoucí od studánky pak náhle končí a zde je prý možné po trojím zaklepání na skálu zmizet a projít do jiného světa… (Dvořák, 2010, s. 111-112).

I

PŘÍLOHA B – TEXT MEDITACE Jsi tím stromem, kterým právě teď chceš být. Kořeny nasáváš vodu, abys mohl dopravit na každé místo svého stromového těla potřebné živiny. Cítíš, jak v tobě pulzuje život a jak pomalu roste tvoje energie a síla. Nejsi tu sám, kolem tebe jsou další stromy, máš rád sebe, druhé, svůj život. Nádherně voníš, miluješ vánek pohupující jemně tvými větvemi i tvými listy. Laskáš se s paprsky slunce, které tě hřeje a dodává ti sílu a úžasnou energii. Ve své koruně schováváš a opatruješ jedno ptačí hnízdo. Provází tě cvrlikání ptactva a kdesi v dálce tiše bubnuje datel. Tvá koruna je pro ptačí mláďata bezpečím, ochraňuješ je, jsi jejich domovem. Na jedné z tvých větviček pavouk utkal síť, visí na ní kapky rosy a třpytí se jako drahokamy. Těšíš se na okamžik, kdy přijde člověk a opře se zády o tvůj kmen. Cítíš jeho dotyk, dotýká se tvé kůry dlaněmi, hladí tě. Přišel si na chvíli odpočinout do stínu tvé koruny a ty nasloucháš jeho vyprávění. Každý, kdo tě potká, děkuje ti za to, že jsi. A ty cítíš bytostné spojení se vším živým, jsi součástí přírody a celého světa. Jsi šťastný, že existuješ, jsi rád, že tu jsi. A nyní se vrať a pozvolna si začni uvědomovat sám sebe, buď opět sám sebou. Přemýšlej chvíli o tom, co pro tebe a pro nás všechny znamená strom, celý les. Začni zhluboka dýchat, pomalu otevírej oči, protáhni se a posaď se.

II