Snahy o obnovení Junáka v Příbrami ( )

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně Filozofická fakulta Katedra historie

Diplomová práce

Snahy o obnovení Junáka v Příbrami (1968–1970)

Vypracoval: Josef Hejnal, geografie – dějepis Vedoucí diplomové práce: Doc. PhDr. et Mgr. Zdeněk Radvanovský, Csc. Datum zadání: 5. června 2007 Datum odevzdání: 12. listopadu 2009

Poděkování

Za neocenitelnou a nezištnou pomoc, cenné rady a připomínky děkuji dnes již zesnulému prof. PhDr. Janu Kuklíkovi, CSc.Doc., pod jehož odborným vedením práce vznikala. Poděkování patří také PhDr. et Mgr. Zdeňkovi Radvanovskému, Csc., který poté převzal odborné vedení práce. Za obětavou pomoc a rady při vyhledávání skautských pramenů děkuji Zdeňkovi Kovaříkovi, řediteli Skautského institutu A. B. Svojsíka. Děkuji také Mgr. Evě Číhalové, Václavu Veselému, Ing. Karlu Vurmovi a JUDr. Miroslavu Moravcovi, že mi pomohli zapůjčením dokumentů či poskytnutím rozhovorů.

6

Obsah 1

Úvod ................................................................................................................8 1.1 Rozbor použitých pramenů a literatury ...................................................10 2 Skauting a základní pojmy ..........................................................................21 2.1 Myšlenkové základy................................................................................21 2.2 Základní pojmy .......................................................................................22 2.3 Organizace Junáka v letech 1968–1970.................................................22 3 Období před obnovou v roce 1968 .............................................................24 3.1 Prvopočátky skautského hnutí na Příbramsku........................................24 Pokračování i přes nepřízeň osudu po roce 1948...................................29 3.2 4 Zahájení činnosti..........................................................................................32 4.1 Zvýšená aktivita bývalých skautů............................................................32 4.2 První setkání příbramských skautů .........................................................37 4.3 Zakládání junáckých oddílů ....................................................................40 4.4 Střediska a jejich zahajovací schůze ......................................................43 4.5 Počátky junáckého okrsku a okresní rady Junáka v Příbrami.................47 5 Počáteční situace a nesnáze.......................................................................51 5.1 Klubovny a materiální vybavení ..............................................................51 5.2 Velký zájem o skauting a jeho důsledky .................................................55 5.3 Obnova v nové části Příbrami, tzv. sídlišti ..............................................60 6 Srpnové události v roce 1968 .....................................................................63 6.1 Protestní letáky a texty vysílané Svobodným Podbrdskem.....................67 7 Skautské letní tábory...................................................................................71 7.1 Přípravná fáze – zajištění tábora ............................................................71 7.2 Hodnocení táborů ...................................................................................73 7.3 Zajímavosti z táborové kroniky ...............................................................76 7.4 Tábory uskutečněné v letech 1968, 1969 a 1970 ...................................78 7.4.1 Statistické porovnání táborů v rámci okresu Příbram ......................82 8 Skautská činnost a významné akce ...........................................................83 8.1 Oslavy 50 let skautingu na Březových Horách........................................91 8.2 Akce pro veřejnost – Služba vlasti, výročí 50 let vzniku ČSR a Milion hodin republice ..................................................................................................95 9 Ukončení činnosti Junáka v Příbrami ......................................................100 9.1 Situace ve společnosti a v Junáku po srpnu 1968 ................................100 9.2 Postupná likvidace Junáka v Příbrami ..................................................104 9.3 Tlaky na ukončení činnosti ...................................................................108 9.4 Způsob ukončení činnosti oddílů Junáka.............................................110 10 Závěr...........................................................................................................114 11 Seznam použitých pramenů a literatury .................................................116 12 Přílohy........................................................................................................119 Resumé ..............................................................................................................158

7

1 Úvod Každý z nás je již od útlého věku ovlivňován různým prostředím a určitými vlivy, které se výrazně podepíší na jeho dalším vývoji. U mě to byl kromě rodiny, školy a prostředí malé vesnice skauting. Už od svých osmi let v tomto hnutí aktivně působím. Skautuji v jednom oddíle v malé obci Višňová na Příbramsku, který vznikl v září 1990. Založila ho tehdejší ředitelka místní školy Mgr. Eva Číhalová s Mgr. Ivo Mayerem. Oba dva jsou pro mě velké osobnosti. Právě jim vděčím za to, že mě přivedli ke skautingu. Prostřednictvím nich jsem poznával, co to je skauting a jeho hlavní myšlenky. Ve skautském oddíle jsem našel opravdové přátelství založené na skautských idejích. Naučil jsem se také mnohým dovednostem, jako např. být připraven pomoci, přizpůsobovat se podmínkám v přírodě i v životě a spoléhat sám na sebe. Působení v tomto hnutí mi dalo mnohé a velmi mě ovlivnilo. Nasměrovalo i mé budoucí kroky, ať již zájmové či profesní. V současnosti pracuji ve Skautském institutu A. B. Svojsíka. Při volbě tématu diplomové práce jsem se proto rozhodl zpracovat určitý úsek dějin skautského hnutí v mém regionu. Zvolil jsem si období let 1968–1970, protože ve skautské historii jsou tato léta nakrátko obnové činnosti Junáka opomíjena a není jim věnována dostatečná pozornost. Především mě zajímalo, jak fungoval Junák v tomto rozporuplném období čs. historie v mém rodném městě Příbrami. Dalším důvodem bylo i to, že zakladatelka višňovského oddílu je dcerou významného funkcionáře čs. Junáka Josefa Horkého. Příbramskými skauty je J. Horký považovaný téměř za legendu. Měl jsem tím zajištěn i snadnější přístup k informacím. Diplomová práce se tedy věnuje výše zmíněnému období dějin příbramského skautingu. Od samého počátku jsem předpokládal, že zpracování nebude nikterak jednoduché. Dosud neexistují žádné publikace o tomto krátkém období příbramského Junáka. Práci proto považuji za první průkopnický pokus. Jejím cílem je shrnutí a utřídění informací z různých materiálů (kronik, osobních svědectví, zápisů ze schůzí, dobového tisku, almanachů, fotografií…) a vytvoření hmatatelného důkazu o existenci, trvání a úspěších skautského hnutí v Příbrami v letech 1968–1970.

8

Práci můžeme rozdělit podle obsahu kapitol do tří částí. První část se zabývá zejména tím, jaké příčiny vedly k znovuobnovení Junáka v Příbrami, kdo dal hlavní impuls k této obnově a jaké obtíže museli příbramští skauti překonávat. Druhá část odhaluje, jakou činnost skauti dělali s důrazem na nejvýznamnější akce a skautské tábory. Závěrečná část se již zaměřuje na likvidaci Junáka v Příbrami a odpovídá na otázky typu jak byly přijímány pokyny ke zrušení od ústředí Junáka, jakým způsobem ukončily svoji činnost jednotlivé oddíly, jaké vnější tlaky na ně působily nebo kdo dál pokračoval tajně ve skautské činnosti pod jinou organizací. Na situaci příbramského Junáka však nešlo nahlížet bez znalostí celostátního vývoje skautského hnutí, činnosti jeho ústředních orgánů, ale i politických událostí v Československu. Zejména poslední kapitola práce se zabývá tím, jakou úlohu tyto vlivy sehrály na zrušení příbramského Junáka.

9

1.1 Rozbor použitých pramenů a literatury Shromáždění nemalého množství pramenných materiálů ze tří let existence skautského hnutí ve středočeském městě Příbram je výsledkem pátrání po institucích i u jednotlivců. Před rozborem použitých pramenů i literatury považuji za vhodné seznámit s výskytem archiváliích o skautské organizaci i o jejích jednotkách v Příbrami. Vyhledat patřičné dokumenty k této organizaci nebylo jednoduché. Ve státních archivech (oblastních ani okresních) se příliš materiálu s tématem Junák nevyskytuje. V Národním archivu je uložen pouze jediný fond a to Junák, Praha s časovým rozsahem 1931–1953. Ve Státním oblastním archivu Praha jsem nenalezl žádný fond k této organizaci. Jen v některých Státních okresních archivech už jsou fondy obsahující místní organizaci Junáka. Bohužel ve Státním okresním archivu Příbram se nevyskytuje ani tento fond a není zde ani žádný jiný fond k mládežnickým organizacím z konce šedesátých letech. V dalších státních institucích se skautské písemnosti rovněž nenalézají. Některá muzea však mohou vlastnit různorodé sbírky dokumentů. K mému tématu se například v Hornickém muzeu Příbram nacházela sbírka dokumentů o skautské činnosti v tomto regionu. Nejvíce pramenů ke skautské historii se tak nalézá ve specializovaném Skautském institutu A. B. Svojsíka (dále v textu jen SI ABS) v Praze. Další možností jsou pak již pouze sbírky dokumentů soukromých osob, organizačních a výchovných jednotek Junáka, tj. středisek a oddílů. Ani zde se však k historii příbramského Junáka v období 1968–1970 nedochovalo mnoho materiálů nebo mi nebyly poskytnuty k dispozici.

10

Archivní prameny Torzovité pramenné materiály pro diplomovou práci byly získány z následujících institucí: Státní okresní archiv Příbram, Hornické muzeum Příbram a SI ABS Praha. Bylo možné nahlédnout do sbírky dokumentů 2. junáckého oddílu Příbram, V. Veselého, Mgr. E. Číhalové a JUDr. M. Moravce. Téma jsem zpracovával především na základě pramenů z SI ABS. Cenným pramenem pro mě byl především nezpracovaný fond Pozůstalost po J. Horkém, který je uložen v celkovém počtu šesti krabic, tzv. „banánovek“. Pozůstalost byla přijata od V. Noska v roce 1997 do tehdejšího Ústředního skautského archivu v Praze. Tento fond je poměrně bohatý. Obsahuje různorodý pramenný materiál z osobního skautského života J. Horkého, z dokumentů příbramského Junáka i celostátního skautského hnutí. Zachovaly se např. osobní deník J. Horkého, korespondence, sborníky Reunion AS, jmenný seznam skautských filmů, fotografie, listiny, spisy a dokumenty atd. Časový rozsah je, podle mého názoru, přibližně 1919–1990. Veškerý písemný materiál je rozdělen do několika různorodých tématických celků. K mému tématu jsem našel mnoho strojopisných dokumentů s velkou výpovědní hodnotou. Patřily sem zejména písemnosti příbramských středisek Junáka a Okresní rady Junáka (dále v textu jen ORJ) Příbram, např. jejich stanoviska, žádosti k úřadům o klubovny, prohlášení, výzvy, návrhy, program činnosti, volby do okresní rady Junáka a její složení, zprávy o roční činnosti pro městský národní výbor ad. Cenné jsou zprávy o činnosti, kde jsou stručně popsány uskutečněné akce, charakteristika středisek a počty členstva Junáka v Příbrami. Další písemnosti pocházely od vyšších jednotek Junáka, od místního Sdružení organizací dětí a mládeže (dále v textu jen SODM) nebo od místních institucí. Zajímavé jsou i dokumenty o některých uskutečněných akcích, např. program z okresního srazu skautů, ze vzdělávacího kurzu se seznamy účastníků a jejich písemné hodnocení kurzu, příprava, hodnocení a hlášení táborů atd. Z oslav 50 let březohorského skautingu je zde uložena pozvánka a dopis J. Horkého adresovaný bývalým členům březohorského skautingu. V pozůstalosti najdeme i některé dokumentační materiály z období likvidace Junáka v Příbrami. Patří sem materiály ze sjednocovací konference, např. návrh usnesení z okresní konference dětských mládeží z června 1970, jednací řád sjednocovací konference

11

jednotné dětské organizace Pionýrské organizace ČSSR v okresu Příbram, ale také rukopisný dokument ORJ Příbram k ukončení činnosti. Pozůstalost tedy zahrnuje celé období 1968–1970. Druhým základním pramenem pro diplomovou práci byl fond Ing. Karla Lešanovského uložený rovněž v SI ABS. Nachází se v něm především obsáhlé soubory autorem nashromážděných dokumentů k dějinám českého skautingu v období 1968–1970. Byly mu podkladem pro napsání publikace „Stručné dějiny českého skautingu v období 1968-1970: tehdejší události a jejich důsledky“. Všechny materiály jsou autorem utříděny a jsou v popsaných svazcích. Obsahují velké množství dokumentů různého druhu: zprávy ze středisek a okresních rad Junáka, zápisy ústředních orgánů Junáka, záznamy ze sněmů a konferencí Junáka, korespondence RNDr. R. Plajnera, almanachy a výroční zprávy, kroniky, periodika, foto a fonozáznamy, osobní svědectví pamětníků atd. Většina materiálů pochází především od nejvyšších správních orgánů Junáka, tj. III. junáckého sněmu, ústřední rady a náčelnictvu. Musel jsem proto prostudovat celý fond a vyhledat konkrétní materiály vztahující se k tématu. Byly to zejména důležité zprávy ze středisek a okresních rad. Patřily sem především adresáře vedoucích členů středisek a okresních rad, jejich korespondence s ústředím, např. o obnově Junáka v jejich regionu (dopis příbramského představitele Junáka J. Horkého) a odpovědi na dotazník k létům 1968–1970 od Historické komise Junáka (dále v textu jen HKJ). Zmíněný dotazník posílala HKJ v roce 1994 všem předsedům okresních rad Junáka České republiky. Otázky směřovaly spíše na okolnosti zahájení činnosti a zrušení Junáka. Originály došlých odpovědí na dotazník nejsou však součástí fondu, ale jsou zde pouze ve formě přepisu od K. Lešanovského.1 Důležité pro práci byly zejména odpovědi na otázku o ukončení činnosti Junáka v Příbrami. V tomto případě jsem však musel přihlédnout k tomu, že se jedná pouze o osobní svědectví, které nebylo doloženo důkazním materiálem. Dalšími vhodnými zdroji k tématu kapitoly o činnosti Junáka v Příbrami byly dokumenty k letním táborům, např. hlášení a seznamy táborů. Ve fondu se nalézá i almanach k 50. výročí příbramského skautingu, ve kterém je představen program oslav a také příspěvky od předních činovníků Junáka. 1

SI ABS Praha, fond Ing. K. Lešanovského (Kay), Dotazník Historické komise Ústřední rady Junáka týkající se let 1968–1970, č. 4001-4027.

12

Almanach poskytl mnoho informací zejména pro podkapitolu ke skautským oslavám v červnu 1969. Výpovědní hodnotu mají i dokumenty posílané nižším jednotkám od ústředí Junáka, např. pokyny, směrnice, oběžníky, hospodářské protokoly. Vycházel jsem také ze sbírky dokumentů z Hornického muzea Příbram. Jedná se o různorodé dokumenty o skautingu v Příbrami v roce 1968–1970. Jsou to zejména písemnosti zbylé po výstavce k 80. výročí skautingu v Příbrami v roce 1993. Obsahují především soupis popisků ke skautským předmětům (např. výrobky ze dřeva, osobní totemy), k fotografiím a ke kronikám z let 1968–1970. Popisky vždy odkazují na majitele (obvykle oddíl) a na rok vzniku vystavovaného předmětu nebo fotografie. Součástí sbírky je několik fotografií ze života skautských oddílů i ze skautských srazů, dále ukázky pozvánek a kopie stránek ze skautských kronik. Kromě výše zmíněných materiálů z výstavy jsou v Hornickém muzeu Příbram i listiny a písemnosti SODM z let 1969–1970. Výpovědní hodnotu měly zejména materiály SODM, jelikož podávají důležité údaje o vzniku této organizace, o jejích statutech, programu, seznam zakládajících členských organizací a pracovníků. Dalším pramenem pro diplomovou práci byly sbírky dokumentů u jednotlivců. Zde se mi naskytly velmi cenné pramenné materiály. V dochované sbírce po Josefu Horkém u Mgr. Evy Číhalové z Příbrami se jich našlo hned několik. Jednalo se hlavně o strojopisné zápisy ze schůzí středisek a příbramského okrsku z počátečních měsíců po obnově Junáka v Příbrami. Zápisy ukázaly zejména, co bylo předmětem jednání schůzí. Poskytly ale i informace o počáteční situaci Junáka ve městě, ale také i o problémech. Ve sbírce byly také jmenné seznamy s junáckými činovníky z Příbrami a stav členstva. Další hodnotné prameny vlastní V. Veselý a JUDr. M. Moravec. Jedná se především o dokumenty k událostem v srpnu 1968, např. protiokupační letáky, prohlášení Junáka k okupaci, písemné svědectví M. Moravce o skautském vysílači v době okupace. Posledním zdrojem mi byla sbírka dokumentů 2. junáckého oddílu, která obsahovala např. diplomy, pozvánky, tabulky s docházkou, junáckou stezku z roku 1968, administrativní spisy k táborům, dopis od spisovatele Drdy

13

atd. Zajímavým dokladem o způsobu ukončení činnosti je jednostránkový dokument vedoucího oddílu, kde vysvětluje důvod rozpuštění oddílu. Ve Státním okresním archivu Příbram byl využit pouze fond Okresní národní výbor Příbram. Jedná se o nezpracovaný fond a přístupné jsou zatím zápisy ze schůzí rady a pléna. V zápisech jsou spíše obecné zprávy z okresu Příbram, např. z úseku hospodářském (zěmědělství, služby a místní průmysl), z dopravy, z obchodního a cestovního ruchu, lidové kontroly atd. Dále jsou zmínky o politické situaci. Procházel jsem pouze zápisy z roku 1970. Předpokládal jsem, že zde najdu záznámy k likvidaci Junáka v Příbrami. Nenašel jsem ale o tom žádnou zmínku.

Dobový tisk Důležitým pramenem byl pro mě i soudobý týdeník Nové Příbramsko z let 1968–1970. Týdeník vydávaly OV KSČ a rada ONV v Příbrami. Podával zprávy zejména z okresu Příbram. Příbramští skauti měli na předposlední stránce tohoto týdeníku svoji rubriku „Junácká hlídka“. Založili ji v květnu 1968 a vedli ji až do února 1970. Rubrika je cenným zdrojem informací a základním přehledem o činnosti příbramských skautů. Po celou dobu totiž informovala zejména o akcích, výletech, výpravách, táborech, schůzích atd., které se uskuteční nebo se už uskutečnily. Vycházela pravidelně jednou za čtrnáct dní. V týdeníku se vyskytovaly i samostatné články o Junácích. Největší počet se jich objevil v prvních měsících po obnově, tj. po březnu 1968, a dále v červnu 1969, kdy proběhl velký sraz skautů k 50. výročí příbramského skautingu. Významné jsou z roku 1970, které mapují proces sjednocování dětských a mládežnických organizací v jednotnou organizaci. Jsou psané tendenčním způsobem s jistým nátlakem na mládežnické organizace, aby se přidaly k jednotné organizaci. Oponentské články se v tisku neobjevily. Výpovědní hodnota je především v přiblížení atmosféry roku 1970, v údajích o konaných sjednocovacích schůzích a konferencích. Dalším příbramským tiskem, který vycházel ve sledovaném období, byl Příbramský zpravodaj. Vydávala ho ideologická komise místního výboru KSČ a kulturní komise městského národního výboru. Vycházel jednou za měsíc a

14

podával informace o kulturním životě v Příbrami. Výpovědní hodnotu pro práci měl zejména program kulturních akcí s popisem a s přesným časovým vymezením, např. májových oslav, skautské výstavy. Příbramský zpravodaj byl také cenný články o mládeži ve městě a jejich organizování. Základem pro diplomovou práci byly hlavně tendenční články o nutnosti sjednocení mládežnických organizací v Příbrami. Zdrojem informací mi byly i novější články v týdeníku Příbramsko vyšlé k 80. výročí

příbramského

skautingu

v roce

1993.

Věnovaly

se

celé

historii

příbramského skautingu a vyšlo jich celkem deset. Byly psány jedním autorem. Jeden článek se zabýval i obdobím 1968 - 1970. Obsahoval však jen málo konkrétních informací a pro práci byl spíše předlohou. Utvořil alespoň základní představu o historických kořenech skautingu v Příbrami. Dalším pramenem pro mě byly dobové skautské časopisy. Vycházel jsem hlavně z časopisu Skaut-Junák. Obsahoval především různé nápady, rady, úryvky z literárních děl, příběhy, informace o činnosti jednotlivých oddílů, zprávy od celostátního vedení atd. Zaměřoval se spíše na řadové členstvo Junáka. Pro diplomovou práci byla důležitá rubrika na poslední straně časopisu, která podávala zprávy o činnosti jednotlivých regionů i ze zahraničí. V této rubrice najdeme zmínky o Příbrami téměř v každém čísle. Tyto stručné zprávy nám podávají informace o termínech konání akcí, existenci oddílů atd. Druhým skautským tiskopisem byl Junák hlásí..., který spíše podával zprávy z usnesení vyšších organizačních jednotek Junáka i z proběhlých celostátních setkání skautů. Byl rozesílán do okresní rad Junáka a určen byl pro junácké činovníky. Pro práci byly důležité především usnesení a pokyny pro nižší jednotky Junáka, ale také zprávy ze III. sněmu Junáka.

15

Kroniky Důležitým pramenem k historii let 1968–1970 jsou i skautské kroniky. Vypovídají o činnosti jednotlivých skautských oddílů a družin. Podařilo se mi zapůjčit pouze kroniky 2. junáckého oddílu Příbram. Značnou hodnotu má zejména oddílová kronika, kterou psal jeden činovník z tohoto oddílu. Přínosem této kroniky pro diplomovou práci je zejména výpověď o oddílové činnosti, ale také zprávy o celkové činnosti příbramského Junáka, např. o celookresním srazu skautů, významné oslavy, slavnostní průvody, kulturní akce, skautské závody a soutěže, výstavky atd. Kronikář sdělil i své názory, pocity a dojmy o situaci v oddíle i na městě. Nejvíce zápisu je o letních táborech oddílu. Zajímavé je, že autor se moc nezmiňuje o konci oddílu. Další dvě skautské kroniky ze stejného oddílu popisují činnost jednotlivých družin v oddíle. Psali je mladší členové družin. Význam pro mou práci měly zejména ve smyslu nastínění atmosféry a vztahů v oddíle, ale také pro popis činností s uvedením doby a místa konání. Posloužilo to zejména k vytvoření přehledu o různorodé činnosti a chronologickém pořadí událostí. Prostudovány byly i kroniky města Příbram, které jsou uloženy ve Státním okresním archivu Příbram. Kronika Horního města Příbram 1969 poskytla stručné informace o skautských slavnostech z června 1969 a o žádostech skautů o klubovny. Kronika byla psána strojově podle výpisků kronikáře. Zápisy v kronice jsou prováděny chronologicky. Textová část zachycuje pouze celospolečenské události ve městě, významná výročí a zajímavosti z oblasti: zdravotnictví, hospodářství, obyvatelstva.

16

Vzpomínky pamětníků Diplomová práce se také zakládá na vzpomínkách přímých pamětníků obnovy Junáka v roce 1968–1970. Jejich výpovědi rozšířili práci o cenný pramen, který přiblížil zejména atmosféru historické události, její subjektivní chápání a pocity přímých účastníků. Získání takového pramene není ovšem jednoduché. Vyžaduje to vypracování seznamu potencionálních pamětníků, vyhledání jejich bydliště a také získání jejich důvěry. Tato práce tak vyžaduje mnoho času. Otázky pro pamětníky jsem si vypracovával sám, proto výsledky nebyly ze začátku valné a neměly potřebnou výpovědní hodnotu. Postupně jsem získával potřebné zkušenosti. Zjistil jsem například, že jakmile jsem u pamětníka prokázal větší znalost o historii sledovaného období, pověděl mi i on více. Naučil jsem se i lépe formulovat otázky, pokládat hlavně otevřené, např. na atmosféru významných událostí, na roli pamětníka při nich, na jeho názory a pocity z tehdejšího období. Jejich výpovědi tak dokreslovaly historickou skutečnost. Rozhovory jsem uskutečňoval vždy v bytech pamětníků. S jejich souhlasem jsem je nahrával na diktafon. Zvukový záznam jsem později převedl do písemné formy. Abych mohl výpověď pamětníka zveřejnit, nechal jsem si ji potvrdit podpisem. Výběr pamětníků spočíval na základě mnou vytvořeného seznamu vedoucích oddílů a středisek v letech 1968–1970. Svolení k rozhovoru mi poskytl V. Veselý, jenž byl tehdy zástupce vedoucího 1. střediska a vedoucí 2. oddílu Junáka v Příbrami. Svolení jsem také dostal od dcery okrskového velitele Mgr. E. Číhalové. V té době však nebyla v Junáku činná, ale pouze pomáhala s administrativou svému otci a s pořádáním skautských soutěží. Její výpověď přiblížila alespoň atmosféru v rodině zejména v době likvidace Junáka v roce 1970. Ze třetího střediska mi byly k dispozici výpovědi od JUDr. M. Moravce a Ing. K. Vurma. První jmenovaný byl vedoucí střediska a člen ORJ Příbram, druhý byl zástupce 8. a později 9. oddílu. Oba dva jsou dnes členy 1. střediska Junáka v Příbrami. Oslovil jsem i další pamětníky. U nich jsem se však setkal s odmítnutím.

17

Literatura Pro

sepsání

práce

bylo

také

nutné

nastudovat

základní

literaturu

k československým událostem v období 1968–1970. K tomu účelu posloužily novější publikace, jako např. „Nástin českých dějin 20. století“ 2 od J. Vaculíka a F. Čapka, „Sovětská okupace Československa a její oběti“ 3 od H. Fajmona, dále pak „Rok 1968 v poválečných dějinách Československa“4 od O. Felcmana a J. Mervarta. V prvním případě jsem získal základní faktografický přehled o událostech ve sledovaném období. V práci jsem tak mohl zařadit události v Příbrami do celostátních souvislostech. Poslední jmenovaná publikace obsahuje soubor

dobových

dokumentů,

ale

také

základní

chronologický

přehled

významných událostí v Československu v roce 1968 a kapitolu o nástupu normalizace. K osvětlení historické faktografie a pojmů posloužil „Slovník k politickým dějinám Československa 1918–1992“5 od J. Tomeše. V práci je použit hlavně k vysvětlování termínů v poznámkách pod textem. Pro srovnání výše zmíněné základní literatury jsem nastudoval i některé další tituly. Například publikace „Naděje a zklamání“6 od J. Vančury. Je to kniha, která vyšla už v roce 1988 v bývalém západním Německu. Poskytuje stručný, ale úplný přehled událostí v Československu v letech 1968–1970. Další je memoárová kniha „Mráz přichází z Kremlu“7 od Z. Mlynáře, která byla napsána na přelomu let 1977– 1978. Jsou zde vylíčeny vzpomínky autora z pohledu stranického sekretariátu. Obdobnou knihou je i publikace s názvem „1968“8 od J. Hájka, která taktéž podává pohled na situaci ve sledovaných letech očima privilegovaného člověka, ale také dokumentuje dění ve státě. Z literatury k dějinám skautského hnutí v Československu mi byla zdrojem kniha „Kronika československého skautského hnutí do roku 1990“9 od B. Břečky. Jedná se o chronologický detailní přehled událostí z čs. dějin skautingu, kde je pro srovnání uváděno ve stručnosti i dění ve státě a v zahraničí. Publikace tak byla 2

VACULÍK, J., ČAPEK, F., Nástin českých dějin 20. století, Brno 2005. FAJMON, H., Sovětská okupace Československa a její oběti, Praha 2005. 4 FELCMAN, O., MERVART, J., Rok 1918 v poválečných dějinách Československa 1918 –1992, I. a II. část, Hradec Králové 2007. 5 TOMEŠ, J., Slovník k politickým dějinám Československa 1918–1992, Praha 1994. 6 VANČURA, J., Naděje a zklamání, Pražské jaro 1968, Praha 1990. 7 MLYNÁŘ, Z., Mráz přichází z Kremlu, Praha 1990. 8 HÁJEK, J., 1968, Praha 1994. 9 BŘEČKA, B., Kronika československého skautského hnutí do roku 1990, Brno 1999. 3

18

základem pro diplomovou práci. Mohl jsem porovnávat a kontrolovat místní vývoj Junáka v Příbrami s celostátním vývojem. Pro srovnání jsem mohl použít i dvě podobné publikace. První je příručka pro vůdcovskou zkoušku „Historie skautingu“10,

která

slouží

jako

obecný

základ

o

dějinách

světového

i

československého skautingu. Vydal ji kolektiv historické komise při Ústřední radě Junáka. Druhou je „Cestou k pramenům – Historie skautingu v obrazech“ od V. Noska. Zde se jedná o speciál k časopisu Skaut-Junák a opět je zde zmapována celá historie skautingu až po rok 1990. Prostudoval jsem i některou starší literaturu k dějinám čs. skautingu. Základním mi bylo významné dílo RNDr. R. Plajnera11 Úsvit českého junáctví. Vydaná studie přibližuje zrod a začátky skautského hnutí v Československu. Vedle množství předložených faktů si autor pokládá i otázky např. o ideových základech skautského hnutí. Použil jsem i další knihu od stejného autora „Zavátou junáckou stezkou – výběr z díla“12. Kniha obsahuje ukázky vybrané ze všech rukopisů autora, protože tiskem vyšla jen prvně jmenovaná. Obě dvě publikace posloužily jako zdroj k prvním kapitolám diplomové práce a k objasnění některých skautských pojmů. Dále se už jednalo o konkrétnější literární zdroje. Tím prvním byly pro mě již zmíněné „Stručné dějiny českého skautingu v období 1968–1970: tehdejší událostí a jejich důsledky“13 od K. Lešanovského. Je to první studie na skautské období 1968–1970. Cenná je bohatá faktografie díla. Jedná se především o chronologický výčet událostí ze zmíněných let se zaměřením na vyšší orgány Junáka a důkaz o existenci stranické skupiny v nich. Dílo opět poskytlo základní kostru pro dějiny místního Junáka v Příbrami. Další obdobná studie k tomuto období skautingu podobného rozsahu není. Od stejného autora je však k dispozici publikace „Se štítem a na štítě“14, která pojednává o skautech odsouzených ve vykonstruovaných procesech z 50. let. Dílo

10

LEŠANOVSKÝ, K., NOSEK, V., Historie skautingu, Cestou k pramenům, Praha 2001. RNDr. Rudolf Plajner (1901–1987) – po zakladateli A. B. Svojsíkovi nejvýznamnější představitel českého skautingu, náčelník Junáka (1939, 1945 –1950, 1968–1970). 12 PLAJNER, R., Zavátou junáckou stezkou – výběr z díla, Praha 2001. 13 LEŠANOVSKÝ, K., Stručné dějiny českého skautingu v období 1968-1970 : tehdejší události a jejich důsledky, Praha 2003. 14 LEŠANOVSKÝ, K., Se štítem a na štítě, Praha 2000. 11

19

sestává hlavně ze vzpomínek těchto skautů a také ze statistických tabulek. Při psaní druhé kapitoly diplomové práce jsem z ní rovněž vycházel. Po prostudování obecné literatury byla pozornost zaměřena na regionální literaturu. Bylo zjištěno, že doposud nebyla napsána žádná publikace o příbramském skautingu. Tématu jsou ale věnovány čtyři články ve sborníku Podbrdsko od V. Veselého. Pro objasnění základních skautských pojmů posloužila skautská příručka „Skautskou stezkou“15. V seznamu použité literatury nemohla chybět ani nejvýznámnější kniha českého skautingu „Základy junáctví“16, kterou napsal zakladatel čs. skautského hnutí A. B. Svojsík s pomocí významných spoluautorů17 v roce 1912. V některých skautských oddílech je považována za téměř posvátnou a členové na ni skládají skautský slib. Kniha byla napsána jako návod pro výchovu české mládeže. Najdeme v ní pojednání o vývoji, podstatě a významu skautingu. Představeny jsou i vzory pro český Junák. Většina kapitol se zabývá skautskou činností, např. chováním a orientaci v přírodě, siganalizování, táboření, umění stopování, péči o zdravotní stav, tělocviku atd. Objasňuje, jaké ctnosti by měl mít junák. Kniha tak skautům slouží jako rádce, vůdce i soudce.

15

KOLEKTIV, Skautskou stezkou, Praha 1998. SVOJSÍK, A. B., Základy junáctví, Praha 1991. 17 Např. MUDr. J. Thomayer, MUDr. K. Weigner, prof. F. Drtina, poslance V. Klofáč, dr. V. Sokol, dr. E. Fait, dr. J. Šimsa a další (SVOJSÍK 1991) 16

20

2 Skauting a základní pojmy V diplomové práci budu často používat slova, která jsou většině lidí ve skautském hnutí dobře známa. Pro ostatní čtenáře poslouží následující stručný přehled základní terminologie a organizační struktury Junáka

2.1 Myšlenkové základy Skautské hnutí bylo založeno jako výchovné hnutí v počátečních letech 20. století. Za jeho zakladatele jsou považováni R. Baden-Powell18 a E. T. Seton19. Na českém území vzniklo kolem roku 1911.20 Vedoucí osobností byl především A. B. Svojsík21, který se inspiroval myšlenkami obou výše zmíněných zakladatelů. Úkolem a cílem skautského hnutí je přispět k vývoji mladých lidí, aby „rozvíjeli své tělesné, rozumové, sociální a duchovní schopnosti.“22 Je založeno na třech základních principech: povinnost k Bohu (rozumí se vztah jedince k duchovním hodnotám), povinnost k jiným (tzn. vztah jedince k ostatním lidem, vlastní rodině, k vlastnímu národu i k celé přírodě) a povinnost vůči sobě (tzn. odpovědnost za rozvoj sama sebe).23 Skautský zákon a slib24 vycházejí z těchto principů.

18

Robert Stephenson Smyth Baden-Powell (22. 2. 1857 – 8. 1. 1941) – britský důstojník, zakladatel celosvětového skautského hnutí, nejzn. dílo: Skauting pro chlapce (KOLEKTIV 2001, 10). 19 Ernest Thompson Seton (14. 8. 1860 – 23. 10. 1946) – ilustrátor, spisovatel a zakladatel amerického skautingu, jeho mládežnická organizace nesla název „Woodcraft Indians“ (volně přeloženo Zálesáčtí Indiáni), nejzn. díla: Dva divoši, Rolf zálesák, Svitek březové kůry a Kniha lesní moudrosti (LEŠANOVSKÝ – NOSEK 2001, 8). 20 PLAJNER, R., Úsvit českého junáctví, Praha 1992, s. 44. 21 Antonín Benjamín Svojsík (5. 9. 1876 – 17. 9. 1938) – středoškolský profesor tělocviku, r. 1911 v Anglii a tam poznání skautingu, zakladatel čs. skautingu, nejzn. díla: Český skaut, Základy junáctví (PLAJNER 1992, 44). 22 KOLEKTIV, Čekatelská zkouška, Praha 1998, s. 7. 23 Tamtéž, s. 8. 24 Skautský zákon: 1. Skaut je pravdomluvný, 2. Skaut je věrný a oddaný, 3. Skaut je prospěšný a pomáhá jiným, 4. Skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého skauta, 5. Skaut je zdvořilý, 6. Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských, 7. Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců, 8. Skaut je veselé mysli, 9. Skaut je hospodárný, 10. Skaut je čistý v myšlení, slovech a skutcích. Skautský slib: Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe: sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době, plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské, duší i tělem být připraven pomáhat vlasti a bližním.

21

2.2 Základní pojmy Kroj je jednotné oblečení, které označuje členy skautského hnutí. Každý stát má svoje specifické krojové předpisy. Některé oddíly nosí kroje na všechny schůzky, jiné jen na výpravy. Skautským znakem jsou obecně lilie a trojlístek. Každá skautská organizace v různých státech má ovšem tyto znaky různě upravené. Náš znak je zlatá lilie, uprostřed níž je bílý štít s černou psí hlavou. Nakreslil ji Mikoláš Aleš jako znak Psohlavců. Tato lilie je podložena modrým trojlístkem (znak skautek).25 Ve skautských družinách (popř. oddílech) je zvykem psát kroniku, tj. pořizovat zápisy z jednotlivých schůzek, výprav, akcí a táborů. Někdy se členové v psaní střídají, jindy zápisy obstarává vybraný kronikář. Největší mezinárodní setkání skautů se nazývá jamboree.

2.3 Organizace Junáka v letech 1968–1970 Oficiálním názvem československého skautského hnutí v roce 1968 byl Československý Junák. Byl „dobrovolnou, demokraticky řízenou a politicky angažovanou organizací, která se podílí na mimoškolní výchově podle zásad socialistické výchovy. Cílem je výchova uvědomělého občana socialistické země.“26 Tato organizace se ještě dělila na Český Junák a Slovenský Junák. Oba měly vlastní stanovy a organizační strukturu, která byla stejná jako ta současná. Vrcholnými orgány Českého Junáka v letech 1968–1970 byly junácký sněm, ústřední rada, náčelnictvo junáckého a dívčího kmene, rady na úrovni krajů a okresů.27 Nejdůležitějším předpisem byly Stanovy Českého Junáka. V nich bylo vyjádřeno i poslání skautské organizace:

25

KOLEKTIV, Skautskou stezkou, Praha 1998, s. 35. Český Junák, Stanovy Českého Junáka schválené na III. sněmu Junáka v Praze dne 23. 11. 1968, Praha 1968. 27 Tamtéž. 26

22

„Účelem organizace je povznášeti mravní, ideovou a tělesnou zdatnost mládeže i dospělých podle junáckých zásad a zaměřovati ji ke službě národu v ČSSR v duchu demokracie, humanismu a socialismu.“28

Stanovy z roku 1968 byly schváleny Ministerstvem vnitra ČSSR ale za předpokladu, že Junák bude jen dětskou organizací bez roverů, oldskautů, duchovních rad a homogenních oddílů.29

Nejnižší organizační jednotkou v Junáku je středisko, které sdružuje oddíly. Hlavní výchovnou jednotkou jsou oddíly skládající se z družin. V čele oddílu je dospělý vůdce, který musí mít určitou kvalifikaci tj. vůdcovskou zkoušku. V oddíle funguje družinový systém, družinu vede starší a zkušenější chlapec, či dívka, tzv. rádce. Do činnosti skautských oddílů se zapojují i další lidé – činovníci (dospělí, kteří např. zajišťují hospodaření, vzdělávání… a k tomu mají i svůj vlastní program).30 Během roku se obvykle konají oddílové i družinové schůzky (družinové většinou jednou týdně), jedno – i vícedenní výpravy a letní tábory. Junácká organizace se rozděluje do tří věkových skupin – světlušky a vlčata (věk 6–10 let), skauti a skautky (11–15 let), rangers a roveři (věk nad 15 let), oldskauti. V roce 1970 měl Český Junák přibližně 76 000 členů.31

28

Tamtéž. BŘEČKA, B., Kronika československého skautského hnutí do roku 1990, Brno 1999, s. 242. 30 SI ABS PRAHA, fond Kay 10, Návrh řádu zakládání oddílů a středisek, č. 51036. 31 BŘEČKA, B., c. d., s. 239. 29

23

3 Období před obnovou v roce 1968

3.1 Prvopočátky skautského hnutí na Příbramsku Příbramský skauting se může pochlubit velmi bohatou historií a dlouholetou skautskou činností. Tato oblast se řadila dokonce mezi kolébky českého skautingu,

v období

první

Československé

republiky

pravděpodobně

nejmasovějšího hnutí dětí a mládeže u nás. Skautskou výchovou zde prošlo mnoho lidí, kteří si na dobu svého skautování uchovali spousty vzpomínek. Někteří přijali skautské myšlenky za své. Z nich se brzy stali velmi schopní vedoucí nebo významní činovníci. Patřili mezi hnací sílu podbrdského skautingu, která zažehnutý plamen dál udržovala, někdy i přes nepřízeň vládnoucích režimů. Prvopočátky skautingu ve městě Příbram můžeme spatřovat již v roce 1913, kdy sem začínaly pronikat jeho myšlenky, a poté se zakládaly i první oddíly. Průkopníkem se stal středoškolský profesor RNDr. J. Hořejší32, jenž zakládal oddíly v Příbrami, dále v nedalekých Rokycanech, ale i v Praze. Společně s prof. B. Müllerem stál u zrodu skautského sdružení s názvem Psohlavci.33 Využili v něm skautské ideologie E. T. Setona a R. Badena-Powella. Do popředí stavěli především ideu českého hraničářství Chodů–Psohlavců pro uchování národního rázu.34 Pěstovali v mládeži především vřelý vztah k přírodě, kamarádství a vlastenectví. První tábor Psohlavců se uskutečnil už v roce 1913 u Tymákova na Rokycansku a příští rok na Sázavě.35 Vydávali i ručně psaný časopis Psohlavec. Veškeré oddíly Psohlavců byly spíše orientovány na woodcrafting,36 což ovlivnilo i pozdější skautování v tomto regionu. Po vzniku samostatné Československé republiky docházelo k zakládání různých skautských organizací. Na druhé straně však byly tendence proti této atomizaci. V tomto období tak můžeme spatřovat první pokusy o sjednocení pod 32

RNDr. Jan Hořejší (1885–1957) – středoškolský profesor, pokládaný za zakladatele skautingu v Příbrami, spolupracovníkem zakladatele českého skautingu A. B. Svojsíka (PLAJNER 1992, 39). 33 PLAJNER, R., Úsvit českého junáctví, Praha 1992, s. 39. 34 VESELÝ, V., Z historie skautingu na Příbramsku, in: Podbrdsko, Příbram 2004, s. 139. 35 Tamtéž. 36 woodcrafting – přelož. lesní moudrost, hnutí mládeže založené v USA, zaměřené na studium a poznávání přírody, nejdůležitější symboly: písková kresba čtyřnásobného ohně znázorňující Zákon lesní moudrosti a bílý štít s modrými rohy vyjadřující myšlenku zdatnosti a připravenosti (LEŠANOVSKÝ – NOSEK 2001, 8).

24

jednotnou skautskou organizaci. Významně se to dotklo i psohlaveckých oddílů na Příbramsku, kdy část Psohlavců v čele s RNDr. J. Hořejším vstoupila do jednotné organizace Svaz junáků – skautů RČS37 a druhá část založila v Praze Zálesáckou ligu československou, později Ligu lesní moudrosti. Dvacátá léta jsou zastoupena březohorským skautingem. Na sklonku roku 1919 zde založil učitel K. Krátký chlapeckou družinu Psohlavců. Pořádala výlety především do Brd a mnoho putovních táborů i do vzdálenějších míst, např. na Šumavu.38 Se skautováním zde začínal i Josef Horký39, významná osobnost nejen tohoto kraje. Zasloužil se o rozvoj podbrdského ale i slovenského skautingu, jelikož na Slovensko dobrovolně odešel za prací. Později se stal i členem náčelnictva a předsedou příbramské okresní rady Junáka. V letech 1968 – 1970 se zařadil mezi hlavní protagonisty za znovuvzkříšení Junáka na Podbrdsku. Jeho práce při výchově mládeže trvala až do osmdesátých let.40 V roce 1924 se v Příbrami objevili i tzv. orelští skauti, již měli vazbu na katolickou organizaci Orel. Významnými osobnostmi zde byli bratři Haidlové. Scházeli se v hostinci U Božího oka v Dlouhé ulici. Bohužel písemné dokumenty se o nich nedochovaly.41 Ve třicátých letech nabylo skautské hnutí na Příbramsku značného rozsahu. Výrazné zásluhy na tom měl mj. učitel RNDr. J. O. Martinovský, jenž přišel do Příbrami v roce 1933. Byl velmi dobrý organizátor. Založil Sdružení přátel Junáka, do kterého se hned přihlásilo a aktivně v něm pracovalo několik obětavých lidí, v čele s místním primářem MUDr. E. Burianem. Jednalo se spíše o podpůrnou činnost. Sdružení se také nemalou měrou zasloužilo o výstavbu nové klubovny u Hořejší Obory. Kromě toho také RNDr. J. O. Martinovský pomáhal zakládat další oddíly. S pomocí několika činovníků vytvořil podmínky pro katolický skauting. 37

Svaz junáků – skautů Republiky Československé (zkracováno na SJSRČS) – jednotná skautská organizace, ustanovena v červnu 1919 v Praze, mezinárodní skautskou organizací uznán SJSRČS jako představitel českého skautingu (LEŠANOVSKÝ – NOSEK 2001, 24). 38 Sb. dok. V. Veselého z Příbrami, kopie Deníku Psohlavců – Junáků z Březových Hor z roku 1919. 39 Josef Horký (2. 11. 1904 – 26. 3. 1990) – významný příbramský skaut, spoluzakladatel skautingu na Slovensku, vůdcem největšího počtu lesních škol, archivář náčelnictva Junáka, vedoucí historické skupiny Arch Scout (1970 – 1990), doživotní člen Svojsíkova oddílu, in memoriam mu udělano nejvyšší skautské vyznamenání - Stříbrný vlk (TRANTINA et al 2001, 97). 40 ČÍHALOVÁ, E., Březové Hory a skauting, in: Almanach 4. sjezdu rodáků a přátel Březových Hor, Příbram 1999, s. 121. 41 VESELÝ, V., Z historie skautingu na Příbramsku, in: Podbrdsko, Příbram 2004, s. 145.

25

V roce

1934

mohlo

dojít 42

s pořadovým číslem 41.

k založení

prvního

katolického

oddílu

skautů,

Každoročně organizoval letní měsíční tábory u obce

Županovice, až do roku 1938. Účastnil se jich velký počet mladých lidí. V roce 1936 zorganizoval na hřišti místního fotbalového klubu vzorový tábor pro veřejnost, jenž se poté přestěhoval na tradiční místo u Županovic. Na sklonku války změnil lokalitu tábořiště a již další uspořádal u říčky Skalice u Dolních Ostrovců. Zajímavostí bylo, že na tento tábor dorazilo přes sto skautů z různých koutů Čech. Konaly se zde i mše na polním oltáři. Na témže místě také RNDr. J. O. Martinovský vedl lesní školu pro výchovu vůdců homogenních oddílů Junáka. Platila za druhou nejvýznamnější v republice.43 V období rozkvětu příbramského skautingu se sem vydávaly velmi významné skautské osobnosti. V únoru 1935 přijel na pozvání Sdružení přátel Junáka zakladatel československého skautingu, náčelník A. B. Svojsík. Vystoupil zde v kině s přednáškou „O japonské přírodě a mládí“, kterou doprovázely barevné obrázky. Katolickou lesní školu při příbramském chlapeckém táboře zase navštívil legendární JUDr. Velen Fanderlík44, tehdy instruktor lesní školy. Skauting ve třicátých letech prošel mohutným vývojem a řadou změn, které se projevily i v Příbrami. V roce 1939 bylo ujednáno sjednocení českého skautingu. Na ustavujícím sněmu dne 22. ledna 1939 vznikla jednotná organizace Junák – ústředí skautské výchovy45, což mělo vliv na nové uspořádání a zejména číslování oddílů v jednotlivých městech. Například v Příbrami místo 41. oddílu nastoupil 2. junácký oddíl.46 Ač v průběhu těchto let byla snaha o sjednocení všech skautských organizací, nadále vznikaly nové a nové. Na Příbramsku působili kromě Psohlavců i orelští a později i katoličtí skauti. K nim se na podzim roku 1933 přidal ještě oddíl svazových skautů vedených nejdříve A. Kratochvílem, V. Medalem a posléze V. Bartošem. Postupně se rozrostl až na neuvěřitelných šedesát členů. Organizovali rádcovské kurzy, zápasy v hokeji, závody v lyžování nebo atletice. Výpravy a 42

Tamtéž, s. 148. Tamtéž, s. 149. 44 JUDr. Velen Fanderlík (12. 2. 1907 – 2. 2. 1985) – známá osobnost exilového skautingu, starosta Junáka 1946–1948, člen Mezinárodního skautského výboru (1947–1951), v exilu organizoval skautské oddíly z dětí a mládeže uprchlíků (BŘEČKA 1999). 45 LEŠANOVSKÝ, K., NOSEK, V., Historie skautingu, Cestou k pramenům, Praha 2001, s. 32. 46 Sb. dok. V. Veselého z Příbrami, Cesta Dvojky - bulletin o obnovené činnosti 2. oddílu Junáka v Příbrami 1968. 43

26

výlety směřovaly nejčastěji do Brd. Bylo to ostatně nejvyhledávanější místo turistů a taktéž skautů. Své letní tábory každoročně rozvinuli v oblasti Horní Líšnice, ale v letech 1938 a 1939 se přesunuli k Vltavě pod Orlík, poblíž hájenky Vilemína. Na první tábor zde jim přijelo i šest zahraničních hostů z jugoslávského Záhřebu. V této lokalitě se jim nabízela kouzelná příroda na pěší túry, ale také i výlety na blízké pamětihodnosti na Zvíkov, zámek Orlík atd.47 Postupně se začaly vyskytovat i dívčí oddíly. O skautky se starala M. Šedivá, mladší svěřenkyně, tj. světlušky, si vzala E. Paděrová. Mladší chlapce, tj. vlčata, převzal V. Žáček, skautskou přezdívkou Akéla. Roku 1937 byl založen v Příbrami 76. kmen organizace Čs. obec skautů volnosti48. Od roku 1939 už nesl nové označení jako 5. oddíl. Vedl ho J. Vašek a inklinoval spíše k Setonově odkazu s ohledem na národní tradice.49 Skautské hnutí existovalo až do německé okupace, kdy byly nejdříve likvidovány skautské tábory a na podzim roku 1940 byl Junák oficiálně zakázán. Nastala temná doba plná utrpení, perzekucí, zatýkání, popravování, nacistických koncentračních táborů. Někteří skauti se podíleli na odbojové činnosti. Jiní skončili v koncentračních táborech. Z příbramských skautů byli zastřeleni bratři Stočesové, Štěpán, Vojíř, deportace do pevnosti Terezín se nevyhnula vysokoškolákovi E. Burianovi. Bylo to nelehké období a zároveň první zásah proti skautům, kteří museli svinout své prapory a přestat se svojí činností. Skončila tak první etapa a zřejmě ta nejslavnější, jež přinesla velký rozkvět, ale bohužel byla násilně zastavena. „Příbramský skauting dokázal svým přístupem k výchově mládeže, propojením rodičů i dětí, kdy všichni vytvářeli jednu velkou rodinu, zapojením všech složek, které inklinovaly ke skautingu, vytvořit podhoubí vzájemné tolerance, která nebyla nikdy překonána.“50 Z příbramské skautské líhně tohoto období vzešlo mnoho významných osobností naplněných skautskými ideály, které v pozdější době hrály důležitou roli při práci podbrdského Junáka. Patřili sem především J. Horký, M. Šedivá, A. Štiplová, M. Čadová – Ježková, bratři Bártové,

47

BARTOŠ, V., Nejkrásnější léta našeho života, Karlovy Vary 1999, s. 20-40. Československá obec skautů volnosti – organizace založená v roce 1923, hlásící se k politické straně národních socialistů (LEŠANOVSKÝ – NOSEK 2001, 30) 49 Sb. dok. V. Veselého z Příbrami, Kronika Čsl. obce Junáků Volnosti z Příbrami z let 1938–1945. 50 VESELÝ, V. Příbramští skauti jubilují. Příbramsko. 1993, roč. 42, č. 8. 48

27

Bedřichové, E. Burian, V. Žáček, M. Valenta, S. Čech, J. Staněk, A. Štěpán, V. Bartoš a další.51 Po válce v roce 1945 se Junák mohl opět hlásit na scénu a pomalu začínal rozjíždět svou činnost za bouřlivého nadšení bývalých členů. V Příbrami se dala do práce již zmíněná generace v čele s V. Žáčkem a V. Bártou. První schůze se konala v netypickém prostředí, v restauraci U Švandrlíků. Krok po kroku se začaly obnovovat a formovat tradiční i nové oddíly a smečky vlčat. Hnutí se rozrůstalo velkým tempem o množství dětí. Všechny oddíly se vrhly do práce. Nemalou potíží byla absence vhodných klubových prostor, jež by se oddílům staly dobrým zázemím a místem pro schůzky. Nakonec se však s pomocí města podařilo najít takové místnosti v objektu Na Hvězdičce. Podnikaly se výlety a výpravy jako za starých časů do Brd a Povltaví. Pořádaly se také Svatojiřské poutě, táboráky pro veřejnost a loutková představení. Zase se začalo jezdit na letní tábory do známých míst, dokonce se podnikly i tábory v Krkonoších a na Šumavě. Hlavním úkolem bylo také zaškolení nových vedoucích pro práci s dětmi, proto se uspořádala řada rádcovských kurzů v zámeckém parku v Březnici a rozjela se i Podbrdská lesní škola. V této druhé etapě také nastal čas střídání generací, jelikož někteří odešli kvůli zaměstnání, povinné vojenské službě nebo studiím z Příbrami. Hlavní činovnická skupina se proto rozšířila o další vedoucí, reprezentované především Kreslem, Maršíkem, Čákou, Veselým, Jechem, Fröhlichem a jinými.52 Poprvé si mohli vyzkoušet své organizátorské schopnosti ve vedení oddílů a podílet se na chodu střediska. Nikdo však nemohl předvídat, že znovu zažehnutý plamen bude plát tak krátce. Jen několik málo let se mohli věnovat výchově dětí a mládeže, když v roce 1950 byla rozhodnutím ústředního výboru Československého svazu mládeže (dále v textu jen ČSM)53 zakázána jakákoliv další skautská činnost. Veškerý majetek přešel pod správu ČSM. Ve sdělovacích prostředcích se v té době stále častěji objevovaly zprávy očerňující junáckou práci s mládeží, jeho ideologii i jednotlivé funkcionáře.

51

Týž, Z historie skautingu na Příbramsku, in: Podbrdsko, Příbram 2004, s. 151. Tamtéž, s. 152. 53 Československý svaz mládeže – jednotná masová politická organizace čs. mládeže 1949–1969, řízená KSČ (TOMEŠ 1994, 38). 52

28

3.2 Pokračování i přes nepřízeň osudu po roce 1948 Podruhé byla tedy činnost násilně přerušena, a to na velmi dlouhou dobu. Následovalo pronásledování, zatýkání a vykonstruované procesy s odpůrci režimu nebo s nepohodlnými lidmi, kam zapadali samozřejmě i někteří bývalí skautští funkcionáři. Shodou okolností na Příbramsku byly zbudovány koncentrační tábory Bytíz a Vojna pro politické vězně. Zde se ocitli mimo jiných i významní junáčtí činovníci. Jednalo se zvláště o zemského náčelníka F. Němce, dr. K. Průchu, JUDr. A. Suma nebo JUDr. M. Moravce54, jenž pak v letech 1968 – 1970 vedl třetí příbramské středisko. Ani příbramští skauti, zejména katoličtí, nezůstali ušetřeni, a tak byli na dlouhou dobu uvězněni za ostnatým drátem. Dostali se tam především františkánští kněží J. J. Bárta, Čevela a A. Podlaha, z nichž prvý strávil v komunistických lágrech celkem 16 let svého života. Platili za velmi obětavé a nadšené skauty. Za pomoc těmto žalářovaným bratrům na Bytízu byl odsouzen i příbramský skaut M. Mölzer na jeden rok do pankrácké věznice.55 V roce 1952 se všeobecným represím neubránil ani okrskový velitel J. Horký, který byl zatčen a uvězněn.56 Skautská společnost se násilně rozešla. Podruhé svinula své prapory a ukryla kroniky s veškerou dokumentací. Každý žil už jen svůj svět. Nikoliv všichni se ale skautského života vzdali. Někteří se ještě snažili pár let fungovat, ale nakonec svojí činnosti raději zanechali. To byl případ i jedné družiny 5. chlapeckého oddílu. Její rádce R. Havránek se ji snažil ilegálně udržet, ale vydržel jen dva roky. Poté ji rozpustil.57 Výrazně lépe si počínalo několik členů z příbramského 2. oddílu Junáka, s různou intenzitou ilegálně pracovali až do roku 1968. Byla to pětice starších hochů z poválečné družiny Ostřížů, už vesměs činovníků. Rozhodla se dál pokračovat i přes trvající nepříznivou situaci. Sešla se v někdejší klubovně Na Hvězdičce, kde se usnesla založit roverský kmen. Bylo to neobvyklé, jelikož většinou sdružení oldskautů58 je nazýváno klubem. Zakladatelé to vysvětlovali tím, 54

LEŠANOVSKÝ, K., Se štítem a na štítě, Praha 2000, s. 122. Muzeum III. odboje Příbram, fond Sbírka dokumentace, I. Materiály politických vězňů, II. Politické procesy a další represivní akce potlačovacího aparátu. 56 TRANTINA, V. a kol., Velký slovník osobností vědy a kultury příbramského regionu (1945 až současnost), Příbram 2001, s. 97. 57 KRESL, J. Historie oddílu. Dostupné: http://www.5oddilpb.wz.cz/historie_oddilu.htm. [cit. 3. 10. 2009] 58 Oldskaut – v překl. starší skaut, dospělý člen Junáka starší 18 let, většinou jen podporuje hnutí. 55

29

že „klub je ve svém pojmu cosi podstatně volnějšího, kdežto kmen lépe vyjadřuje sevřenost sdružení a přísnější nároky na práci jeho členů.“59 Patřili do něj V. Veselý, Z. Kraft, M. Mölzer, J. Čáka a Bowden60. Za název si dali OLDOS, což byla složenina z OLD jako staří, OS jako družina Ostřížů.61 Jejich základní kmenovou náplní byla činnost, již bychom mohli shrnout do pěti zájmových okruhů. Předně se věnovali přípravě na budoucí obnovení skautské práce ve svém městě. Zabývali se ideovou stránkou československého skautingu. Když to bylo možné, sledovali skautský život ve světě i jeho očerňování doma. Shromažďovali různé dokumenty a zprávy o skautingu, ale také o vykonstruovaných procesech se skautskými funkcionáři. Debatovali o programu roveringu pro dospívající mládež. Kmen byl ovlivněn především myšlenkovým směrem zakladatele amerického skautingu E. T. Setonem a jeho organizací Woodcraft Indians, jež měla v tomto kraji silné kořeny. Veškeré materiály, které se týkaly tohoto hnutí, sbírali. Jednalo se především o zprávy z Podbrdska a hlavně o odkaz M. Seiferta, jeho knihy a články z časopisů. Chtěli vytvořit dílo, „kde by se obsáhle hovořilo o woodcraftu v souvislosti s dneškem, s dnešní přetechnizovanou civilizací.“62 Zajímali se i o ochranu přírody a všímali si tehdejších negativních vlivů na ni a špatné práce na tomto poli. Prováděli i osobní průzkumy brdských oblastí a studovali odborný tisk a literaturu o tomto tématu. Do jejich činnosti se zahrnovala i studie uměleckých stylů, návštěvy výstav a historických památek atd. Na svých pracovních schůzkách u táborových ohňů debatovali o všech výše zmíněných tématech a formulovali své názory, myšlenky a podněty. Některé pak zaznamenali do stránek vlastního časopisu Ostříž.63 Občasník vycházel vždy v pěti exemplářích a za roky 1949–1959 vydali celkem 29 čísel.64 Poslední bod jejich práce zahrnoval praktické záležitosti. Ve zmíněných letech uskutečnili několik podniků. Putovali a tábořili v přírodě. Provedli i různé výzkumy 59

Sb. dok. V. Veselého z Příbrami, Cesta Dvojky - bulletin o obnovené činnost 2. oddílu Junáka v Příbrami 1968. 60 V dokumentech uvedena pouze skautská přezdívka. 61 Tamtéž, s. 15. 62 Sb. dok. V. Veselého z Příbrami, Fakta a naděje. 63 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, časopis Ostříž. 64 Sb. dok. V. Veselého z Příbrami, Cesta Dvojky - bulletin o obnovené činnost 2. oddílu Junáka v Příbrami 1968.

30

především historických památek, např. prozkoumali Teslínský klášter. Daleko od civilizace vybudovali malý srub s charakteristickým názvem Poustevna. Zde se častokrát scházeli. Pokračování ve skautování nebylo však jen idylické, ale neslo s sebou i riziko z možných postihů a provokací Státní bezpečnosti. Do skupiny se měli snahu dostat hosté nezvaní, ale zato mocní. OLDOS jako skupina nakonec nebyla zasažena. Nejspíše to bylo i tím, že proniknout k nim nebylo jednoduché. Vytvořili přísné přijímací podmínky. Nejprve si budoucího uchazeče pečlivě prověřili. Už jen členství v Komunistické straně Československa (dále v textu jen KSČ)65 bylo nepřípustné. Dále musel předložit písemnou práci s vyjádřením svého vztahu ke skautskému hnutí. Podle ní poté proběhlo přímé hlasování, jestli může setrvat na půlroční zkušební lhůtu. V ní musel prokázat schopnost plnění základního hesla kmene, tj. „celým životem sloužit ideám skautingu.“66 Pokud dotyčný uspěl, proběhla poté ještě diskuse, která vyvrcholila posledním hlasováním. V něm se musela pro přijetí vyjádřit dvoutřetinová většina. Dále se předpokládalo, že člen neplnící soustavně program kmene sám z vlastní vůle odejde. Po delší době však mohl zas o vstup požádat. V případě, že nevyvodil sám důsledky, mohl vedoucí svolat zvláštní zasedání a tajným hlasováním rozhodnout o vyloučení. Během let zákazu skautingu už nikdo další do kmene přijat nebyl, ale přání být ve styku s OLDOSem měli někteří starší příbramští skauti. Pro ně byla zřízena zvláštní kategorie členů - hostů nebo také čestných členů (J. Horký, R. Plajner, J. O. Martinovský, F. Němec ad.).67 Byli zváni k významnějším akcím a byla s nimi udržována korespondence. Kmen fungoval prakticky nepřetržitě až do roku 1990. Vývoj ve společnosti mu nebyl nikdy lhostejný, a tak především v 50. letech pomáhal rodinám vězněných. V 60. letech měl nemalou zásluhu na znovuobnovení Junáka v Příbrami.

65

Komunistická strana Československa – čs. politická strana. Založena v roce 1921 v Praze z iniciativy tzv. marxistické levice soc. dem. strany. V čele KSČ se 1929–1990 postupně vystřídali (jako předsedové, gen. či první tajemníci): K. Gottwald (1929–1953), A. Novotný (1953–1968), A. Dubček (1968–1969), G. Husák (1969–1987), M. Jakeš (1987–1989), K. Urbánek (listopadprosinec 1989), L. Adamec (1989–1990); tiskovým orgánem byl deník Rudé Právo (TOMEŠ 1994, 93-95). 66 Sb. dok. V. Veselého z Příbrami, Cesta Dvojky - bulletin o obnovené činnost 2. oddílu Junáka v Příbrami, 6/1968, s. 19. 67 Výpověď pamětníka V. Veselého z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 7. 5. 2006.

31

4 Zahájení činnosti

4.1 Zvýšená aktivita bývalých skautů Situace v Československu v druhé polovině šedesátých let naznačovala, že poměry v totalitním státě se začínají uvolňovat. Vytvářel se zde prostor pro veřejnou debatu a kritiku především ekonomických chyb, ale i společnosti samotné. Podobné tendence se vyskytovaly i v hnutích pracujících s dětmi a mládeží. Ve sdělovacích prostředcích se živě diskutovalo o zhoršujícím se chování mládeže a o její výchově v socialistických organizacích, především v pionýrských oddílech. Podobné zprávy se vyskytovaly i v regionálním periodiku Příbramský zpravodaj. ČSM procházel hlubokou krizí. Jeho členové ztráceli zájem a odcházeli do jiných organizací. Využili možnosti přejít např. do Svazarmu68. Nejčastěji vstupovali do jedné jeho samostatné složky nazvané Zálesák – Svaz pro pobyt v přírodě. Další alternativou byl Československý svaz tělesné výchovy se svými turistickými oddíly mládeže.69 Během roku 1967 se nahlas mluvilo i o příznivém vlivu junácké výchovy. Najednou tak začínala Junáku svítat naděje, že by mohlo dojít k jeho opětovnému životu. Začátkem dalšího roku plynuly události ještě rychlejším tempem a příznivě se vyvíjely pro skauty. Hlavní dění se sice odehrávalo zejména v Praze, ale svými důsledky ovlivnilo a zaktivizovalo i ostatní členy z jiných koutů republiky. Někteří se už dokonce dne 3. ledna 1968 ukázali ve svých tradičních skautských krojích na pohřbu svého bývalého velitele prof. B. Řeháka70 v Praze. Ve stejném měsíci se bývalé náčelnictvo Junáka rozhodlo zažádat o obnovení činnosti své organizace a vydalo do tisku prohlášení známé jako Junácký manifest. Vysvětlovalo v něm rozhodnutí opět pracovat s mládeží pod svým vlastním praporem. V únoru se na popud pražského střediska Psohlavců zřídila na rohu Senovážné ulice a Gorkého náměstí v Praze v budově městského výboru ČSM Junácká informační služba. Fungovala pro ty, kteří chtěli pokračovat ve skautské 68

Svazarm - Svaz pro spolupráci s armádou LEŠANOVSKÝ, K., Stručné dějiny českého skautingu v období 1968-1970 : tehdejší události a jejich důsledky, Praha, 2003, s. 13. 70 prof. Bohuslav Řehák (17. 3. 1895 – 26. 12. 1967) – velitel integrovaného Junáka v roce 1939, dílo: Skautský vůdce (spoluautorem), Skauting a škola (BŘEČKA 1999, 234). 69

32

činnosti a neměli se kam obrátit. Byla to velká služba zejména junáckému hnutí na venkově. Za úkol si dala také, že bude zjišťovat skutečný zájem o Junáka mezi mládeží a veřejností. Mezitím se ve sdělovacích prostředcích hojně rozebíral význam skautingu pro výchovu dětí a mládeže.71 Následně docházelo v některých regionech k spontánní obnově skautské činnosti, ale zatím bez jakýchkoliv povolávacích pokynů ustavujícího se ústředí Junáka. Právě nyní můžeme mluvit i o prvních aktivitách na Příbramsku. Podbrdská oblast s Příbramí taktéž nečekala na oficiální příkazy a z vlastní iniciativy se pomalu pustila do přípravných prací.72 Aktivitou hýřila především skupina OLDOS, která se skautskou činností nepřestala ani přes zákaz komunistického režimu. Celou dobu se chystala právě na tento okamžik, kdy její členové budou moci opět vyjít do ulic s lilií na hrudi: „Působila jako filozofující a jednotící element uvnitř ilegálního hnutí.“73 Udržovala si kontakty např. na skautské funkcionáře žalářované na Příbramsku, přátele z lesních škol nebo i na některé pracovníky z tábornického klubu Psohlavců Praha, jehož oddíly stály „na tradicích Foglarových hochů od Bobří řeky a slavných tradicích pražských Káčat – dorostu Klubu českých turistů.“74 Ve styku byli především s představiteli místního Junáka a s jeho legendární a významnou postavou J. Horkým, poválečným okrskovým velitelem. S ním se nejpravděpodobněji častokrát scházeli u něj na Březových Horách. Diskutovali hlavně o skautských nebo woodcraftovských tématech. Probírali ale i aktuální události. Na začátku roku 1968 intenzivně sledovali zprávy týkající se skautingu, jelikož v novinách se mu věnovalo více a více článků. Informace nečerpali jen z periodik, ale i od svých přátel z bývalého náčelnictva z Prahy nebo od člena Tábornického klubu Psohlavců J. Zikána. Tito přátelé totiž patřili do úzké skupiny, která připravovala podklady pro obnovu a byla reprezentantem junáckého hnutí při jednáních s tiskem, institucemi a mládežnickými organizacemi. Příbramští tak měli zajištěny interní informace přímo od zdroje. Vzhledem k příznivým zprávám, jež se jim dostávaly, vyvinuli úsilí na znovuvybudování bývalé organizace ve svém

71

BŘEČKA, B., Kronika československého skautského hnutí do roku 1990, Brno 1999, s. 237. SI ABS Praha, fond KAY 2, Dotazník k létům 1968-70 z roku 1994, č. 4001-4027. 73 VESELÝ, V., Z historie skautingu na Příbramsku, in: Podbrdsko, Příbram 2004, s. 154. 74 SI ABS Praha, fond KAY 6, Psohlavci - Slovo přátelům, č. 21036. 72

33

městě. Nejprve si dali za cíl zjistit jména a bydliště bývalých příslušníků okrsku a posléze je vyhledat. Úkol to nebyl zas tak docela snadný, jelikož v přímém spojení zůstávali pouze s několika z nich. Sešli se pravděpodobně s bratry Bártovými, A. Štěpánem, E. Burianem a dalšími. Oznámili jim své plány, které vzbudily příznivé ohlasy.

Poté

s radostným

souhlasem

všech

zahájili

přípravné

práce.

Pravděpodobně už v průběhu března zřídili v jedné místnosti kulturního domu malé junácké informační centrum. Podávali zde zprávy o situaci skautského hnutí ve městě. Přicházející návštěvníky nebo dobrovolníky seznamovali s tím, co je potřeba udělat a kde je třeba pomoci. Navíc odkazovali na některé činovníky, kteří už začali s obnovováním oddílů.75 O veškerém dění v Příbrami byla 21. března 1968 odeslána zpráva Junácké informační službě (dále v textu jen JIS) do Prahy. Pravilo se v ní, že junácká Příbram za souhlasu starých pracovníků zahájila svou činnost, a také žádala o zaslání adresy dr. Plajnera. Předtím jí psal i bývalý člen 2. oddílu příbramského Junáka V. Pechar, který v té době už bydlel v Praze. Nabízel svoji pomoc a ochotu se zapojit. Ve svém dopise se také zmiňoval o schůzkách s bývalými oddílovými bratry, že „všichni čekají na nějaké konkrétní úkoly, které by vzešly“76. Úzká skupinka kolem J. Horkého a OLDOSu začala vyjednávat s představiteli města a místních organizací, ač jejich aktivita nebyla podmíněna pokynem z pražského ústředí nebo JIS, ani případným schválením státních orgánů. Na zasedání rozšířeného výboru ZO Příbram dne 22. 3. 1968 projednávala otázku založení junáckých oddílů při organizaci Svazarmu. Poté oficiálně ustanovila přípravný výbor pro město Příbram, který měl vypracovat tematickou náplň činnosti na základě bývalých stanov organizace Junáka.77 V místním tisku se o tom objevila i zpráva. Oslovovala a zároveň žádala o pomoc bývalé pracovníky, již by měli zájem se znovu podílet na činnosti, aby se přihlásili v klubovně Svazarmu Příbram. Druhý den už obdrželi oficiální výzvu a oznámení z pražského ústředí od vedoucích pracovníků československého Junáka, aby „zakládali nebo obnovovali oddíly jenom tam, kde je záruka svědomitého vedení. Ti, kdož sami nemohou 75

Výpověď pamětníka K. Vurma z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 6. 3. 2009. SI ABS Praha, fond Kay 6, Dopis Josef Horkého z Příbrami z 21. 3. 1968 o znovuzahájení, č. 21016, dopis Vladimíra Pechara z Prahy-Spořilova s nabídkou pomoci ze dne 18. 3. 1968, č. 21010. 77 Junák na obzoru. Nové Příbramsko. 29. 3. 1968, roč. 17. 76

34

aktivně vést, ustaví Sdružení přátel Junáka.“78 V oznámení stálo, že bylo rozhodnuto uskutečnit dne 29. března v Praze celorepublikové setkání všech bývalých vedoucích pracovníků Junáka. Příznivá zpráva tak ještě povzbudila vznikající přípravný výbor Junáka v Příbrami, který se domluvil na uspořádání celookrskového sjezdu bývalých činovníků Junák. Datum srazu byl zvolen na 30. března v 10 hodin dopoledne, tj. druhý den po sjezdu celostátním. Mezitím v Praze proběhlo mnoho besed zaměřených na výchovu mládeže a skauting. Neuniklo to ani příbramským skautům, kteří v té době usilovně pracovali na obnově tamější organizace. Malá skupinka z nich, vesměs členů OLDOSu, se tam vydala 15. března 1968 na jedno takové setkání se spisovateli J. Foglarem a F. A. Elstnerem.79 Konalo se v sále obchodního domu na Staroměstském náměstí a uspořádal ho Klub trampů Londonovců a Klub přátel Jaroslava Foglara. Dorazilo na něj přes 1500 účastníků z Čech a Moravy, aby si poslechli své oblíbené spisovatele. Dozvěděli se nějaké zajímavosti o skautingu, woodcrafteringu nebo trampingu. Večer před posluchače vystoupily i různé pěvecké soubory a na závěr se promítal film Tábor černého delfína o činnosti oddílu J. Foglara.80 Tam také spatřili asi patnáct skautů z Kopřivnice v krojích a několik starších bratrů s liliemi v klopách. Účastníci se vraceli domů prodchnuti mnoha dojmy a posilněni nadějí, že opět bude možné skautovat. Zásadní zlom ve víru události přišel 29. března 1968. Uskutečnila se totiž celostátní porada skautů ve velkém sále Domoviny v pražských Holešovicích. Ze všech koutů naší vlasti se sjelo přes tisíc okrojovaných starých činovníků i skautského mládí, a to z chlapeckého i z dívčího kmene. Další se hlásili dopisy a telegraficky,

protože

nemohli

přijít

osobně.81

Pozvání

dostali

i

členové

z přípravného výboru v Příbrami, samozřejmě se na něj vydali. Malou skupinku tvořili bývalý vedoucí okrsku J. Horký, V. Veselý, Z. Kraft, M. Mölzer a V. Podlaha.82 Je pravděpodobné, že s nimi jela i představitelka příbramských dívčích

78

SI ABS Praha, fond Kay 6, Výstřižková služba, č. 21052. Sb. dok. V. Veselého z Příbrami, Cesta Dvojky - bulletin o obnovené činnost 2. oddílu Junáka v Příbrami 1968, s. 24. 80 BŘEČKA, B., c. d., s. 238. 81 SI ABS Praha, fond Kay 6, Výstřižková služba, č. 21052. 82 Sb. dok. V. Veselého z Příbrami, Cesta Dvojky - bulletin o obnovené činnosti 2. oddílu Junáka v Příbrami 1968, s. 24. 79

35

oddílů M. Ježková.83 Slavnostního shromáždění se zúčastnilo i mnoho novinářů, rozhlasových i televizních zaměstnanců. Atmosféra ve velkém sále v Holešovicích musela být velmi napjatá a plná očekávajících a nadšených skautů. V úvodu pozdravil všechny přítomné náčelník RNDr. Plajner a pronesl krátkou řeč o stávající situaci. Potom bylo přečteno prohlášení o obnovující se činnosti Junáka. Pravilo se tam mimo jiné, že „…chceme, aby naše výchova byla univerzální a harmonicky utvářela celou osobnost mladých chlapců a děvčat. Naším cílem je výchova uvědomělých občanů naší vlasti, kteří se neučí pravdu pouze vyhledávat, ale také za ni bojovat.“84 Celé prohlášení pak končilo provoláním k bývalým činovníkům, aby se hlásili do junácké služby. V závěru složil náčelník čs. Junáka RNDr. R. Plajner jménem všech jeho členů na statní vlajku slib věrnosti republice. Sálem se rozezněla skautská hymna „Junáci, vzhůru, volá den …“ ze stovek úst. Byl to nezapomenutelný okamžik pro všechny přítomné. Příbramští účastníci si přivezli mnoho dojmů z tohoto večera i zážitků ze setkání s význačnými osobnostmi, např. s náčelníkem RNDr. R. Plajnerem, F. Němcem, J. Foglarem, RNDr. J. O. Martinovským, Vosátkou a dalšími. V tuto chvíli Junák oficiálně znovuzahájil svou činnost. Výkonný výbor ÚV ČSM uznal dne 8. 4. 1968 samostatnost junácké organizace. Již o týden později byl odeslán na Ministerstvo vnitra dopis se žádostí o obnovení činnosti Junáka.85 Skauti a skautky se však museli pokusit vyjednat nové stanovy respektující tehdy platnou socialistickou ústavu, protože staré, z II. sněmu v roce 1946, nebyly povoleny. Začaly vycházet skautské časopisy. Junák se probouzel z dlouhého dvacetiletého spánku.

83

Výpověď V. Veselého z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 7. 5. 2006. LEŠANOVSKÝ, K., c. d., s. 17. 85 SI ABS Praha, fond KAY 6, Dopis Ministerstvu vnitra od RNDr. Plajnera ze dne 19. 4. 1968, č. 22013. 84

36

4.2 První setkání příbramských skautů Po pražském sjezdu se 30. března v dopoledních hodinách konala i první ustavující schůze v Příbrami.86 Po dvacetileté přestávce se mohla opět veřejně sejít generace předválečného i poválečného příbramského Junáka. Svolal ji bývalý okrskový velitel J. Horký společně se členy OLDOSu a starého junáckého osazenstva do kulturního domu v Příbrami. Oznamovali ji a zvali ostatní přibližně následovně: „Přijďte všichni, kdo chcete vědět něco o skautingu, kdo jste byli, kdo inklinujete, tak přijďte!“87 Skupinka iniciátorů se skládala z poválečných skautů převážně z řad příbramské Dvojky. Patřili sem jmenovitě V. Veselý, Z. Kraft, M. Mölzer, J. Čáka, V. Podlaha, pravděpodobně i J. Kresl a další. Podpory a pomoci se jim dostávalo samozřejmě i od předválečných činovníků. Nabízeli se jim A. Štěpán, bratři Bártové a Hofmeistrové, V. Žáček, E. Burian i představitelka dívčího kmene M. Ježková a další. Na schůzi dorazilo značné množství lidí. Celý sál se zaplnil do posledního místa, někteří museli stát. Hojná účast návštěvníků předčila všechna očekávání. Odhaduje se, že přišlo téměř padesát lidí nadšených pro skautskou věc. Příčinu velkého počtu o skautskou činnost můžeme spatřovat v dlouholeté tradici podbrdského skautingu. Příbramský region se vždy těšil velmi početné členské základně. Celostátně patřil mezi významné a zvláště kvalitní skautské oblasti. Do služeb se tak hlásili bývalí příbramští činovníci i mnoho řadových členů Junáka, ale nejen ti. Do Příbrami se za léta odmlčení přistěhovalo mnoho dalších a okamžitě se zde hlásili k nové práci. Byli mezi nimi instruktoři, absolventi junáckých lesních škol, lékaři, důstojníci atd. Všichni dlouhé roky s mládeží pracovali. Dozvědět se něco o skautingu nebo v něm dokonce pracovat chtěli i nový příznivci, sympatizanti nebo přátelé. Setkání slavnostně zahájil Josef Horký a uvítal přítomné posluchače z řad skautů a skautek, ale i jejich příznivců. Všichni vyslechli jeho slova: „Skauti této země mohou znovu vztyčit své vlajky, svinuté před dvaceti temnými lety. Po dlouhé zimě jarní sluníčko opět proteplilo krajinu a mění ji v zelený koberec. 86 87

Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Oddílová kronika z let 1968–1970, s. 5. Výpověď pamětníka V. Veselého z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 7. 5. 2006.

37

Předlouhé roky jsme nesměli vodit naše děti do rozkvetlé přírody, umlkly jejich písně, neplály naše táborové ohně. Bylo to zakázáno. Dnes se všechno probouzí s jedinou touhou žít opravdovým, radostným a čistým životem.“88 Poté připomněl bohatou historii příbramského junáckého hnutí, jeho založení, funkci v obou světových válkách a činnost do roku 1948. Charakterizoval též období let 1948–1968 ve vztahu k junáckému hnutí. Srovnal výsledky práce Junáka a práce masových organizací. V závěru svého proslovu nastínil první programové a organizační cíle k vedení Junáka v Příbrami.89 Před posluchače pak předstoupil V. Podlaha. Informoval o průběhu celostátního sjezdu skautských činovníků z minulého dne v Praze, jehož se zúčastnila také nepočetná skupinka Příbramských. Seznámil s atmosférou setkání a svými zážitky90. Potom podal stručný obsah projevu náčelníka RNDr. R. Plajnera, který zdůraznil samostatnost junácké organizace a její výběrovost. Vylíčil ještě skládání jeho slibu republice. Zmínil i důležité informace, které na poradě též zazněly, např. zřízení Junácké informační služby v Senovážné ulici v Praze nebo ujištění ministra Hájka o plné podpoře ze strany školských institucí. Následovala všeobecná rozprava na různá témata související s absencí majetku, kluboven nebo s problematikou náborů dětí. Padl i takový návrh, že by se měl udělat jen nábor dětí s nejlepším prospěchem, což se přijalo s všeobecným nesouhlasem. Dále se mluvilo o potřebném vybavení a klubovnách.91 Debatu nakonec usměrnil MUDr. E. Burian, aby se nejdříve vyřešily organizační záležitosti. Zahrnovaly zejména podobu budoucí junácké správy ve městě, kde se musely vzít na vědomí nové okolnosti. Během dvaceti let se totiž celkový počet obyvatel ztrojnásobil a samotné město se výrazně zvětšilo výstavbou nových čtvrtí a srůstem s jinými obcemi. Předběžně se dohodlo rozdělit junácké pravomoce následovně: utvořily se nejprve skupiny s ohledem na nové uspořádání města, a to stará Příbram, Březové Hory a nová Příbram (sídliště). Ve zmíněných lokalitách

88

HORKÝ, J. Junák obnovil činnost. Nové Příbramsko. 5. 4. 1968, roč. 17. Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, Zápis z první pracovní porady junáckých pracovníků k obnovení činnosti Junáka v Příbrami ze dne 30. 3. 1968. 90 Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Oddílová kronika z let 1968–1970, s. 5. 91 Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, Zápis z první pracovní porady junáckých pracovníků k obnovení činnosti Junáka v Příbrami ze dne 30. 3. 1968. 89

38

mělo dojít postupně k zakládání středisek a k nim spadajících oddílů. Současně se stanovily předběžné termíny zahajovacích schůzek těchto skupin. Budoucí středisko v nové Příbrami se shodlo uspořádat poradu 2. dubna v 18 hodin v kulturním domě. Skupina ze staré Příbrami si zvolila 11. duben na stejném místě a ve stejnou hodinu. O týden později si v sále Závodního klubu Rudných dolů na Březových Horách udělali sraz příslušníci z této části města.92 Dohodlo se také, kdy se zase sejde přípravný výbor, aby pokračoval v jednáních o dalším postupu a vydal případné pokyny. Potom se probírala otázka obnovy starých oddílů a jejich vedoucích. Ve staré Příbrami už některé totiž začaly fungovat. Patřil sem 2. junácký oddíl V. Veselého a 5. junácký oddíl pod vedením J. Kresla. Pro zakládání dívčích oddílů byla na setkání získána M. Ježková, která měla v této oblasti největší zkušenosti. J. Šerák s M. Moravcem se přihlásil k tomu, že se ujme práce na vzniku nových oddílů na sídlišti. Závěrem se rozezněla junácká hymna a ustavující porada mohla skončit.

V sále po celou dobu vládla velmi pozitivní nálada, nadšení a vzrušení všech účastníků, že se budou moci opět navrátit k svým dřívějším zvyklostem. Ostatně výpovědi pamětníků tuto nevšední atmosféru při prvním setkání dokládají. Nezapomenutelný zážitek věrohodně vylíčili následovně. „Celé to jednání a atmosféra byla naplněna úžasnou euforií, že skauting jako velice pozitivní organizace věnující se výchově mládeže bude moci zase fungovat. A všichni byli ochotni nasadit síly, volný čas i svoje předpoklady a všechny svoje pozitivní hodnoty mladší generaci. To období bylo doopravdy velice úžasné.“93 Podobně událost vylíčil i další pamětník slavnostního okamžiku - jeden z organizátorů této sešlosti Václav Veselý. „Nadšení a optimismus z toho přelidněného sálu jen přetékaly. Na většině přítomných bylo vidět, že se v nich probouzely vzpomínky na dětství, prožitky ze skautování v oddílech nebo z táborů…“94 Setkání splnilo svůj účel, protože přilákalo většinu svých bývalých činovníků, ale také i nové příznivce. Nebylo to ani nikterak nesnadné, jelikož se zájem zase

92

Tamtéž. Výpověď pamětníka E. Číhalové z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 13. 4. 2007. 94 Výpověď pamětníka V. Veselého z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, v Příbrami, 7. 5. 2006. 93

39

skautovat po takové době zdál enormní. Do služeb se hned hlásilo i množství dobrovolníků, kteří chtěli alespoň materiálně pomoci. Další se s odhodláním chtěli zapojit do činnosti oddílů. První sjezd tedy všem zúčastněným poskytl potřebné základní informace a naznačil možné pracovní postupy. Vedení celého okrsku se znovu ujal jeho poslední velitel J. Horký. K plnému obnovení dřívější organizační struktury mohlo dojít velice brzy.

4.3 Zakládání junáckých oddílů Význam prvního setkání příbramských skautů byl průlomový v tom smyslu, že od tohoto okamžiku vyšel skautský život na výsluní. Oprášily se staré kontakty a poměrně rychle se skautské řady rozšířily i o mladé stoupence. V této době se už junáčtí činovníci mohli řídit oficiálními příkazy z ústředí i od nově ustanoveného příbramského vedení. Veškeré práce na znovuobnovení Junáka se na městě zrychlily. Přispívalo k tomu i Junácké informační centrum ve městě. Sídlilo v kulturním domě ve vyhrazené kanceláři. Určená služba s osobností ze starého junáckého osazenstva zde podávala zájemcům o činnost ve skautingu potřebné informace. Fungovala přes celý týden, proto se také každý den měnila. Dle sestaveného rozvrhu se v ní střídali starší členové z nově obnovených oddílů.95 Disponovala aktuálními a důležitými zprávami, což se pro ostatní jevilo jako výhoda. Mohli začít s vyptáváním a nabízením se právě tady. Většinou se přicházeli zeptat nebo nabídnout svou pomoc bývalí pracovníci. Dozvěděli se zde o stávající příznivé situaci, ale i o výsledcích porad. Hlavním úkolem služby však zůstávalo, aby dobrovolníky směřovala do vznikajících junáckých oddílů. Dotyčnému se sdělovalo, kde chybějí vedoucí nebo případně se mu nabízely jiné funkce, související např. s administrativou. Obdržel zde samozřejmě kontakt na příslušnou osobu z blízkosti svého bydliště. Centrum také napsalo o svojí práci do novin, aby se dostalo do širšího povědomí veřejnosti. Případné zájemce zvalo do své 95

Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, Zápis z první střediskové porady konané dne 11. 4. 1968.

40

kanceláře č. 8 v kulturním domě.96 Takto se o jejím fungování dozvěděl i pamětník Ing. K. Vurm, který vyslyšel výzvy a navštívil ho. Jak asi vypadala taková návštěva a jaký zde vedl rozhovor, dokumentují jeho vzpomínky. „V kanceláři seděl starý pán, který mi hned po příchodu podával levou ruku. Představil se jako Marabu, bratr Josef Horký. Řekl jsem mu, že bych měl zájem pracovat ve skautingu a že jsem v Junáku od roku 1945. Nebyl jsem však nejmladší. Tehdy mi bylo kolem 35 let. Navrhoval jsem proto, že bych mohl jen pomoci, např. komunikovat s městským národní výborem, dělat nějakého pokladníka nebo jednatele. Pracoval bych podobně jako např. Svaz přátel Junáka nebo něco na ten způsob. Marabu mi na to odvětil, že tady chybí jedna nebo dvě generace a že povedu oddíl. Následně mi doporučil, abych navštívil bratra Moravce. Ten mi pak dal adresu na vedoucího 8. oddílu ze střediska nová Příbram“.97 Podobně se nejspíše jednalo i s dalšími návštěvníky. V junáckém centru se vědělo, kde je potřeba pomoci. Jeho činnost tak usnadňovala samotný proces obnovy. Jeho zásluhou začaly v průběhu dubna a května vznikat postupně nové a nové skautské oddíly.98 Nejdříve se daly dohromady tradiční a známé z poválečného období. Tehdejší zástupce 1. střediska V. Veselý popisuje, jak to probíhalo: „Tady bylo celkem zvykem, že kdo dříve vedl oddíl a ještě mezi námi byl, nijak se nezpronevěřil nebo neodstěhoval, tak si ten svůj oddíl, popř. tu svou partu obnovil.“99 Přesně takhle to probíhalo zejména ve staré Příbrami. Bývalí vedoucí kontaktovali své dřívější zástupce, rádce družin a s nimi se postupně snažili svůj někdejší oddíl znovuzaložit. Vypracovali si pracovní plán jak dále postupovat. Následovně připravili nábor nováčků a sezvali je do svých provizorních kluboven. Mezi prvními se ocitl na scéně 2. junácký oddíl pod vedením V.Veselého, který měl nadějný tým ve složení Z. Kraft, V. Podlaha a M. Mölzer. Okrajově jim přislíbili pomoc i M. Landa, M. Pechar, A. Štěpán a J. Čáka. Na začátku dubna provedli opatrný nábor. Na první zahajovací schůzi se sešlo neskutečných dvacet šest chlapců.100 Při Dvojce se také vytvořil kmen oldskautů, jehož jádro tvořili členové OLDOSu. Ve stejné době se také začal formovat bývalý tradiční 5. junácký oddíl 96

Tamtéž. Výpověď pamětníka K. Vurma z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 4. 4. 2007. 98 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Zpráva o činnosti v Příbrami, ze dne 2. 9. 1969 99 Výpověď pamětníka V. Veselého z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 7. 5. 2007. 100 Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Oddílová kronika z let 1968–1970, s. 6. 97

41

s jeho poválečnými vedoucími J. Kreslem a Ing. R. Havránkem. Nejmladší svěřence, tj. vlčata, převzal Krejčí.101 Dále mohli počítat i s pomocí až čtyř bývalých příznivců. Přihlásilo se jim velmi mnoho mladých zájemců. Podle určitých údajů se rozrostli až na počet padesáti lidí102, takže se rázem stali největším oddílem v Příbrami. Čtvrtý oddíl pokračoval v tandemu Faktor – Šedivý, kterým se podařilo přivést zatím jen šestnáct chlapců.103 Obnovit si svůj bývalý 3. junácký oddíl se chystal taktéž J. Luks. Později se dal do práce i 10. junácký oddíl chlapců s V. Pečeným. Ke konci dubna se k nim připojil i 3. dívčí oddíl. Dávala ho dohromady M. Ježková společně s Kožušníkovou a Bartešovou.104 Opět měly silnou základnu svěřenkyň. V květnu čítal dokonce až čtyřicet světlušek, skautek a tři činovnice.105 Zanedlouho se zde objevují i další dvě dívčí jednotky, které ale byly výrazně menší. O jednu se starala A. Kreslová a o druhou M. Kozáková s M. Rychterovou106. Ostatní skautští přívrženci všelijak pomáhali. Obstarávali např. materiální vybavení kluboven nebo táborů. Nevděčných prací se ujal např. Ježek nebo Ing. V. Ondráček.107 V jiných částech města neprobíhalo vzkříšení Junáka tak snadno. Na Březových Horách se zatím žádné oddíly neobnovovaly. Přibližně deset činovníků se teprve připravovalo na založení smečky vlčat. Pracovali na úpravě klubovny a plánovali udělat rádcovský kurz, přičemž nábor a vlastní činnost chtěli provozovat až v září.108 Veškerou organizaci zde řídil sám okrskový velitel J. Horký. Odlišný průběh se nabízel v nové příbramské čtvrti sídlišti, do které se během let nastěhovalo mnoho bývalých skautů z různých míst Československa. Neznali se mezi sebou tolik, proto jim i déle trvalo, než se shledali. Oproti starousedlým 101

KRESL, J. Historie oddílu. Dostupné: http://www.5oddilpb.wz.cz/historie_oddilu.htm. [cit. 3. 10. 2009] 102 Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, Seznam příbramských oddílů a počet členstva 1968. 103 Sb. dok. V. Veselého z Příbrami, Cesta Dvojky - bulletin o obnovené činnosti 2. oddílu Junáka v Příbrami 1968. 104 Hornické muzeum Příbram, Sbírka dokumentů z výstavy o skautské historii příbramského skautingu v roce 1993 na Zámečku. 105 Sb. dok. V. Veselého z Příbrami, Cesta Dvojky - bulletin o obnovené činnosti 2. oddílu Junáka v Příbrami 1968. 106 Hornické muzeum Příbram, Sbírka dokumentů z výstavy o skautské historii příbramského skautingu v roce1993 na Zámečku. 107 VESELÝ, V., Z historie skautingu na Příbramsku, in: Podbrdsko, Příbram 2004, s. 155. 108 Sb. dok. V. Veselého z Příbrami, Cesta Dvojky - bulletin o obnovené činnosti 2. oddílu Junáka v Příbrami 1968.

42

skautům začali s činností nejspíše až po celostátním sjezdu junáků a skautek. Až tehdy se zapojili do zakládání oddílů. V průběhu krátké doby se tak skautská rodina rozrostla o dalších devět oddílů. Jako první z nich zahájil práci ke konci dubna 6. junácký oddíl vedený J. Večerníkem. Následoval ho o něco početnější 7. oddíl s A. Vytejčkem. Velmi slibný nábor nových tváří uspořádal 8. oddíl důstojníka od letectva J. Grégra. Pro skauting získal dvacet sedm starších hochů ve věku 1315 let.109 S vedením mu pomáhali ještě Ing. K. Vurm a J. Dojiva.110 Na začátku května se mohli mladí příznivci Junáka hlásit i do nového 9. junáckého oddílu pod vedením B. Svobody. Bývalý činovník z města Tábor J. Šerák ještě utvořil smečku vlčat složenou jen z nejmladších dětí. Na sídlišti postupně vyrůstaly i dívčí oddíly. Někdejší skautské pracovnice Tomášková, Roztočilová a Šindelářová se vložily do jejich zakládání. Podařilo se jim vytvořit celkem tři a rozšířit junácké kmeny o padesát členek.111 K nim se počítaly i nejmladší dívky, světlušky, vychovávané vedoucí P. Grégrovou. Před letními prázdninami zahájilo svou činnost celkem sedmnáct skautských oddílů. Disponovaly v průměru přibližně pětadvaceti členy, kterým se věnovali alespoň tři vedoucí. Snaha byla, pokud to šlo, zacvičit nováčky do skautské praxe, co nejdříve.112

4.4 Střediska a jejich zahajovací schůze Všechny vznikající oddíly se pak ještě sdružovaly do střediska. Ustavovala se souběžně s obnovou junáckých oddílů a jejich prvopočátky v roce 1968 můžeme vysledovat od března. Tehdy se starší spolupracovníci začínali seskupovat do větších pracovních skupin. Od nich pak přišel podnět k založení středisek. Jejich podoba se začala výrazně rýsovat po první zahajovací schůzi junáckého okresu Příbram, 30. března 1968. Předběžně se na ní ustanovila tři střediska. Jednotlivé oddíly se k nim postupně přiřazovaly podle toho, v jaké části města sídlily. 109

Tamtéž, s. 25 Sb. dok. M. Moravce z Příbrami. 111 Sb. dok. V. Veselého z Příbrami, Cesta Dvojky - bulletin o obnovené činnosti 2. oddílu Junáka v Příbrami 1968 26. 112 Výpověď pamětníka K. Vurma z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 4. 4. 2007. 110

43

První se na scéně objevilo tradiční středisko ze staré části města. Ujali se ho jeho bývalí členové E. Burian a V. Veselý. Druhé, na Březových Horách, se snažil vzkřísit J. Horký se svou skupinou. Později ho převzal E. Řeřicha. Přínosem pro skautskou rodinu bylo také utvoření dalšího střediska. Vzniklo v prostředí nové zástavby města na sídlišti. Ze začátku ho vedl J. Šerák113 a posléze M. Moravec.114 Vedoucí představitelé střediska se pravidelně scházeli na pracovních poradách. Nejvíce jich uskutečnili před letními prázdninami roku 1968, kdy k nim docházelo velmi často, pravděpodobně až dvakrát do měsíce. Vzhledem k okolnostem to bylo logické. Junák se teprve připravoval k činnosti, a navíc ho čekala první zatěžkávací zkouška, a to letní tábory. V pozdějších letech se však schůzovalo už jen podle potřeby. Ze začátku se scházeli střediskoví vedoucí v klubovnách zapůjčených od města, např. v kulturním domě, nebo od podniků, např. Uranových nebo Rudných dolů Příbram. Později se schůze konaly i v klubovnách patřící junáckým oddílům, např. v klubovně 5. junáckého oddílu u Nového rybníka. Ze začátku jednotlivá střediska řešila rozdílné problémy. První junácké středisko bylo tradiční a známé už z předválečných a poválečných let. Bývalí junáci se mezi sebou znali a hned obnovili svoji bývalou organizační strukturu. Už od začátku jara roku 1968 vyvíjeli činnost. Byli tak v přípravné práci dál než ostatní. Zabývali se už například tím, jakého zástupce vyšlou na jednání s městským národním výborem (dále jen MěNV) o klubovnách. Navíc se starali o junácké informační centrum pro zájemce o skauting. Zajišťovali ho společně s prvními obnovenými oddíly. Na střediskových schůzích se domlouvali např. na rozvrhu denních služeb v junáckém informačním centru, kdo a kdy tam bude poskytovat základní informace. Zajímavostí je, že si na své první schůzi odhlasovali zákaz kouření na poradách. Druhé středisko na Březových Horách na tom s historickou tradicí bylo obdobně jako 1. středisko, ale řešilo některé jiné záležitosti, např. velký nedostatek vedoucích činovníků.

113

Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, Zápis z první pracovní porady junáckých pracovníků k obnovení činnosti Junáka v Příbrami ze dne 30. 3. 1968. 114 Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, Ustavení 3. střediska Junáka v Příbrami – oznámení pro ORJ Příbram ze dne 23. 4. 1969.

44

Rozdílná situace se jevila u 3. střediska na sídlišti. Skládalo se ze skautů a skautek přistěhovalých téměř ze všech koutů republiky. Každý z nich skautoval někde jinde a po svém, takže zvyky a způsoby vedení měli odlišné. Teprve se poznávali a pomalu dávali dohromady. Začátkem dubna 1968 došlo k oficiálnímu ustanovení a fungování středisek. Jejich činovníci se na pravidelných schůzích zabývali podobnými záležitostmi. Nejdříve se řešila podoba střediska a proběhla volba do střediskové rady s rozdělením funkcí. První středisko potvrdilo za svého vedoucího MUDr. E. Buriana a jeho zástupce V. Veselého. Tajemníkem střediska se stal J. Kolinger, hospodářem K. Bedřich a jednáním s veřejností byl pověřen M. Mölzer.115 Druhé středisko ze začátku svoji radu nesestavilo. Až později se stal vedoucím E. Řeřicha. Třetí si do svého čela nejdříve zvolilo J. Šeráka a později jeho místo převzal M. Moravec. Zástupcem vedoucího střediska pro chlapecký kmen byl zvolen L. Procházka, pro dívčí kmen M. Šindelářová, která se zároveň stala zdravotníkem. Později její funkci převzala M. Hradilová. Dalším zástupcem vedoucího střediska za starší junáky byl Ing. V. Ondráček. O hospodaření střediska se starala J. Čejková. Organizačním záležitostem se věnoval Z. Šindelář.116 Pro styk s veřejností určili M. Moravce.117 Jakmile se obsadily vedoucí funkce, projednávala se současná situaci ve městě z hlediska možností rozvoje skautské činnosti. Dalším častým bodem programu se postupně stávaly organizační záležitosti, materiální a finanční zabezpečení a prezentace na veřejnosti. Přistoupilo se tedy k otázce zakládání oddílů, počtu členů a k jejich činnosti. Na poradách se už ale neřešilo, kdo jaký oddíl povede. To už si činovníci domluvili sami. Nastala starost spíše o to, aby se přehnanou reklamou nebo masovostí nepoškodila junácká myšlenka. V počátečních měsících byl totiž zájem dětí a mládeže o skauting veliký. Tento jev se stal trendem nejen v Příbrami, ale i v celé republice. Chyběli však kvalifikovaní vedoucí, kteří by nováčky vedli. Bylo tedy nutné rychle zahájit kurzy pro vedoucí a rádce. Na prvních schůzích se tato otázka často probírala. Dále se také projednávalo 115

Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, Zápis z první střediskové rady, konané dne 11. 4. 1968. 116 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Ustavení 3. střediska Junáka v Příbrami. 117 Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, Zápis ze druhé schůzky I. a III. střediska v Příbrami, konané dne 19. 4. 1968.

45

číslování oddílů, přičemž bývalé si měly ponechat původní čísla a nově vzniklým se přidělovala čísla nová. Číslování se dělalo zvlášť pro dívčí a pro chlapecké oddíly. Společným problémem všech středisek byla absence kluboven a nedostatek materiálního vybavení. Ostatně toto ožehavé téma řešila střediska po celé tři roky obnovené činnosti. Vybavenost oddílů na začátku obnovy byla tristní. Nově založené oddíly Junáka nevlastnily prakticky vůbec nic. Bývalým oddílům zůstaly pouze vlajky, kroniky, časopisy a množství odznaků.118 Dále se domlouvalo vystupování na veřejnosti. Mluvilo se o navázání styků s městským úřadem a Národní frontou119. Za podporu junácké myšlenky chtěli skauti nabídnout jako protihodnotu konkrétní veřejnou činnost. Probíralo se i založení Sdružení přátel Junáka, které mělo podporovat junácké hnutí. Tvořili ho zejména starší sympatizanti. Zatím se o něm diskutovalo jen v rámci středisek. Na závěr schůze se vždy rozvinuly debaty k již probraným bodům programu, např. o prezentaci ve společnosti, o velkém zájmu dětí a výběrovosti skautské organizace nebo o nutnosti „ověření spolehlivosti a opravdové čistoty současných junáckých činovníků.“120 Střediskovou radu vždy řídil její vedoucí střediska, který popřípadě usměrňoval některé diskutující. Zakončení schůze mělo každé středisko jiné. Obvykle se ale zpívala junácká hymna.

118

Tamtéž. Národní fronta – blok politických strán v Československu 1945–1990. Jejím prostřednictvím ovládala KSČ všechny politické strany a společenské organizace – obligatorními členy NF (TOMEŠ 1994). 120 Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, Zápis z první střediskové rady, konané dne 11. 4. 1968. 119

46

4.5 Počátky junáckého okrsku a Okresní rady Junáka v Příbrami Po ustanovení středisek v Příbrami se pokračovalo v obnově bývalé organizační struktury Junáka. Na řadu přišla vyšší jednotka Junáka, a tou byl okrsek, který zahrnoval oblast části okresu Příbram. Jeho první ustavující schůze se uskutečnila, jak už bylo uvedeno, 30. března 1968.121 Na ní se zatím předběžně vytvořila příbramská střediska. Další střediska vznikla až v pozdějších měsících. Byla to střediska v Rožmitále pod Třemšínem, v Sedlčanech a v Mníšku pod Brdy.122 Prozatímně byl vedením junáckého okrsku Příbram pověřen J. Horký. K jeho skutečnému jmenování došlo pravděpodobně až o měsíc později, 8. května 1968, kdy byl Ústředím skautské výchovy v Praze oficiálně potvrzen do této funkce.123 S vedením okrsku mu pomáhali pravděpodobně ještě jeho skautští přátelé z 1. střediska ze staré Příbrami a dále vedoucí ostatních příbramských středisek. První pracovní porady okrsku se uskutečnily v průběhu dubna, kdy se stačily udělat nejspíše tři, a to 19., 24. a 25. dubna 1968. Dále se už schůzovalo jen jednou do měsíce. Většina počátečních porad proběhla v podvečerních hodinách v sále Závodního klubu Rudných dolů na Březových Horách, kam je svolával okrskový velitel.124 Zpočátku se zaměřovaly na výstavbu junácké organizace ve městě a v okolí. Později se už plánovaly různé akce pro stávající oddíly. Aby se všichni aktéři dostavovali na první schůze, vycházely v místních novinách Nové Příbramsko oznámení o jejich konání.125 Schůzi obvykle zahajoval její velitel J. Horký optimisticky laděným proslovem. Nejprve všechny přítomné seznámil s dosavadní činností Junáka v okrese Příbram. Zmínil se o neustále stoupajícím zájmu o něj. Věnoval se také otázkám náročnosti úkolu práce s dětmi, zvláště v souvislosti s morální situací. Ujišťoval, že Junák udělá vše „pro konsolidaci všech sil, které to myslí s dětmi opravdu dobře, a pro příchod doby

121

Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, Zápis z první pracovní porady junáckých pracovníků k obnovení činnosti Junáka v Příbrami ze dne 30. 3. 1968. 122 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Zpráva o činnosti Junáka v Příbrami ze dne 2. 9. 1969. 123 Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, Pověření J. Horkému k vykonávání okrskového velitele pro okrsek Příbram. 124 Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, Zápis ze schůzky I. a III. střediska v Příbrami, konané dne 25. 4. 1968. 125 Nové Příbramsko, rubrika Junácká hlídka, 12. 4. 1968, roč 17.

47

radostné výchovné práce.“126 Potom poděkoval Uranovým a Rudným dolům Příbram za vstřícnost a ochotu zapůjčit svoje závodní klubovny. Dále informoval o obětavosti starších činovníků, kteří se zapojili do práce v junáckých oddílech. Vyjmenovával i jisté problémy, které spočívaly v nedostatku rádců a kluboven. Naznačil i řešení, jak se s nimi vypořádávat. První navrhoval řešit pořádáním kurzů pro vedení junáckých oddílů; konaly by se vždy jednou týdně a posluchači by získali znalosti z pedagogiky a metodiky junácké výchovy. V problematice nedostatku kluboven spatřoval naději od podpory MěNV a Národní fronty, která byla slíbena při oficiální návštěvě zástupců příbramského Junáka v minulých dnech. Hovořil i o nutnosti dobře vycházet s Pionýrem, jenž nabídl rovněž určitou možnost propůjčování kluboven. Na závěr zdůrazňoval nutnost vyhotovení předběžného programu práce pro všechna střediska.127 Následně poděkoval všem za velké úsilí, jež vynaložili na vzkříšení junáckého hnutí na Příbramsku. Schůzující se od něj ještě dozvěděli o dění v Praze a o těžkých pracovních podmínkách na ústředí Junáka. Potom si obvykle vzali slovo vedoucí středisek. Sdělili ostatním, jak pracují a s čím mají potíže, a uvedli své personální složení. Všichni se shodli, že největším problémem je nedostatek vedoucích, dále pak materiálního vybavení a hlavně absence prostor pro oddílové schůzky. Nakonec byla zdůrazňována spolupráce a pomoc mezi jednotlivými středisky. Dále se projednávalo založení Sdružení přátel Junáka (SPJ) v rámci celého okrsku a jeho společné vystupování. Snaha byla, aby se nezakládalo u všech středisek samostatně, ale aby bylo jediné pro celý okrsek. Dle dochovaných dokumentů se to ne zcela podařilo zrealizovat, takže jich stejně vzniklo více. Později se na poradách mluvilo nejspíše už jen o činnosti jednotlivých SPJ. Řešila se také otázka styku s úřady. Zvolení zástupci Junáka by pak měli pravomoc jednat oficiálně na veřejnosti a zastupovali by ho i v Národní frontě. Za

126

Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, Zápis z první střediskové rady, konané dne 11. 4. 1968. 127 Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, Zápis z první střediskové rady, konané dne 11. 4. 1968.

48

první středisko jmenovali V. Podlahu, za druhé J. Horkého a třetí mělo M. Moravce.128 Následně se obvykle rozvíjela debata na mnoho témat, která se věnovala především nedostačujícím finančním prostředkům na materiální vybavení i na klubovny. Všichni se však vymezovali proti vybírání příspěvků od dětí. Přikláněli se k tomu získávat peníze z jiných zdrojů. Velká diskuse se rozvířila na téma, jak rychle postupovat se zakládáním oddílů. Vytvořily se dva protichůdné názory. Jedna skupina zastávala názor začínat raději pomaleji a postupně narůstat. Příznivci tohoto názoru to odůvodňovali zejména aktuální absencí kvalifikovaných vedoucích. Navrhovali proto nejdříve vychovat schopné rádce družin a poté uspokojit velký zájem dětí. Představovali si, že jen takhle bude zaručena kvalita členské základny. Chtěli se vyvarovat zbrklostí a přehánění činnosti. Obávali se, že by se dobré jméno Junáka mohlo zdiskreditovat. S tím nesouhlasili zastánci opačného názoru. Požadovali okamžitě začít se skautskou činností v oddílech a příjímat všechny zájemce o skauting. Byli přesvědčeni, že potom se projeví přirozený výběr a ti nejlepší zůstanou. Obavy ostatních tlumili argumentem, že pokud jsou družiny vedeny staršími skauty, není důvod mít strach z jejich rozšiřování. Shodli se však, že je třeba se připravit na příjem dětí co nejpečlivěji. Na počátečních poradách se přetřásala i otázka počtu členů v oddíle. Nakonec se dohodlo, že naplněný stav bude činit dvacet až třicet členů. Bude však záležet na počtu vedoucích a jejich možnostech. Až do listopadu 1968 rozhodovali o všech záležitostech okrsku vedoucí představitelé středisek po domluvě s J. Horkým. Řídili ho jen prozatímně. Důvodem tohoto přechodného vedení bylo to, že Český Junák byl teprve ve stadiu obnovy. Mnozí odborníci z pražského ústředí pracovali na vytvoření nových směrnic a stanov. K jejich přijetí došlo až 24. listopadu 1968 na junáckém sněmu v Praze. Důležité pro skauty a skautky v Příbrami bylo to, že se na něm odhlasovala nová organizační struktura Junáka. Do stávající byly přiřazeny krajské a okresní rady.129

128

Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, Zápis ze schůzky I. a III. střediska v Příbrami, konané dne 25. 4. 1968. 129 BŘEČKA, B., c. d., s. 245.

49

Poté se i v Příbrami nově ustanovila okresní rada Junáka (dále v textu jen ORJ). Podle instrukcí Ústřední rady Junáka měla provést volby do 15. března 1969.130 Příbramští je uskutečnili už 1. února. Veškeré pravomoce, které měli do té doby prozatímní funkcionáři, připadly nově složené radě. Jejím předsedou byl zvolen J. Horký. Měla i čtyři místopředsedy: M. Šedivou za 1. středisko Příbram, J. Mikánka za sedlčanské středisko, V. Ondráčka za 3. středisko Příbram a A. Trčku za rožmitálské středisko. Výchovnými zpravodaji se stali D. Berková ze Sedlčan a M. Moravec z Příbrami. V ORJ byly ještě další funkce, např. organizační pracovník, hospodář, zdravotník a tajemník. Jejími členy byli i střediskoví vedoucí a další zvolení činovníci. Posledním orgánem ORJ byla revizní rada.131 Schůze se konaly obvykle jednou za dva měsíce. Od této doby můžeme organizační strukturu Junáka na Příbramsku považovat za úplnou.

130 131

Tamtéž, 246. Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, Okresní rada Junáka v Příbrami.

50

5 Počáteční situace a nesnáze

5.1 Klubovny a materiální vybavení Po celé tříleté období působení příbramského Junáka byl nejpalčivějším problémem nedostatek kluboven a materiálního vybavení. V tomto ohledu vypadala situace tristně. Nevlastnil vůbec nic a nebyly mu navráceny žádné majetky, které měl před rokem 1949. Předtím užíval dokonce šest kluboven. Nyní musel začínat úplně od nuly. Zachovaly se pouze některé oddílové vlajky, nějaké kroniky a pár časopisů.132 V místních novinách se o tomto stavu vyjádřil i jeden z vedoucích. Na otázku: „Jaké movitosti a nemovitosti vlastníte?“ stroze odpověděl: „Byli dostačující, nejsou žádné.“133 Dodal ale víru v to, že snad veřejnost a instituce uznají potřebu kluboven pro Junák. Výpovědi všech pamětníků tento stav jenom dotvrzují. Jeden z hlavních úkolů se tedy zdál být jasný, protože nedisponovat vhodnými prostory by znesnadňovalo skautskou práci v oddílech. Hlavně v zimních obdobích by tuto nezbytnost pocítily.134 Veškeré snahy proto vedly k co nejrychlejšímu získání takovýchto místností. Nejdříve se představitelé okrsku a oddílů snažili spolupracovat, vystupovat na veřejnosti jednotně a společně žádat město o podporu. Sestavili dokonce junáckou delegaci složenou ze zástupců oddílů v čele s J. Horkým. Dne 12.dubna 1968 navštívila MěNV a jeho předsedu Pečenku. Přednesla mu ihned své požadavky. Dostalo se jí vřelého přivítání a ujištění od předsedy, že udělá vše, co bude v jeho moci. Navrhl, že jistou perspektivu spatřuje v budově U Božího oka v tzv. Kličkově zahradě.135 Zástupci Junáka pak ještě navštívili tajemníka OV NF136 J. Fraňka. Překvapil je, že se také hlásil ke skautským ideálům, jelikož mládí prožil v junáckém hnutí. Přislíbil jim, že jim také pomůže. Delegace se vrátila z obou návštěv s relativním úspěchem. Velmi optimistické vyhlídky do budoucnosti 132

Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, Zápis z první střediskové porady konané dne 11. 4. 1968. 133 VESELÝ, V. O modrou oblohu a dobrý vítr ve skautingu. Nové Příbramsko. 31. 5. 1968, r. 17, č. 20. 134 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Zpráva o činnosti Junáka v Příbrami ze dne 2. 9. 1969. 135 Junáci počítají se slibem. Nové Příbramsko. 26. 4. 1968, roč. 17, č. 15. 136 OV NF – okresní výbor národní fronty

51

se ještě zvýšily dalším příslibem od zástupce Svazarmu J. Bárty ml., který vyjádřil ochotu předat veškeré vybavení i klubovny pod pravomoc Junáka.137 Dokonce i zástupci Pionýra nevyloučili možnost propůjčení svých kluboven. Ač to vypadalo, že by se skauti v brzké době mohli dočkat vytoužených prostor, skutečnost byla jiná. Zůstávalo vždy jen při slibech bez nějakých konkrétních skutků, takže činovníci museli vyvíjet větší úsilí. Odezva však byla mizivá. V začátku své činnosti ale mohli využívat jednu kancelář č. 8 v kulturním domě. Malá místnost sloužila jako informační centrum pro občany města, nikoliv jako klubovna pro mládež.138 Město vyšlo dále vstříc i tím, že poskytlo pro první velké setkání příbramských skautů a skautek sál v kulturním domě. Očekávala se totiž velká sešlost. Kapacita i vybavenost sálu splňovaly potřebné požadavky pro takovou velkou slávu. Junák však nemohl tento sál využívat trvale. Musel se proto poohlídnout jinde. Ochotu zapůjčit mu své klubovny pro srazy vyjádřily závodní kluby Rudných a Uranových dolů Příbram. V nich se posléze konaly veškeré schůze přípravného výboru a středisek. Prostory využívaly jen čelní představitelé ke svým pracovním jednáním a plánováním budoucí podoby junácké organizace v Příbrami. S narůstáním a vznikem nových oddílů se ale situace dále komplikovala. Přibližně dvaadvacet oddílů čítajících přes 500 dětí zoufale potřebovalo prostory na své pravidelné schůzky.139 Ve městě se ale nenacházel žádný objekt, jenž by mohl pojmout takové množství. Začalo se tedy pracovat na plánu výstavby Skautského domova. Velké úsilí do toho vložili především přátelé a pomocníci Junáka. Hybnou silou byli Ing. V. Ondráček s J. Ježkem. Plánovalo se, že na předměstí Příbrami v dubovém háji na severní straně čtvrti Nové Hospody se postaví řada kluboven, hřiště, ukázkové tábořiště, táborový kruh, vše protkáno plastikami a skautskou symbolikou. Měl to být domov pro skautskou rodinu, sen mnoha generací.140 K realizaci projektu se však nikdy nedostalo. Přispěla k tomu

137

Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, Zápis z první pracovní porady junáckých pracovníků k obnovení činnosti Junáka v Příbrami, konané dne 30. 3. 1968. 138 Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, Zápis z první střediskové porady konané dne 11. 4. 1968. 139 Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, Stav členstva na okrese Příbram 1968, neuzavřený stav. 140 Veselý, V., Z historie skautingu na Příbramsku, in: Podbrdsko, Příbram 2004, s. 155.

52

především vleklá jednání o pozemky s vojenskou správou. „Lákavý sen se znovu rozplynul…“141 Velké břímě tak už nesly pouze samotné oddíly a záleželo na nich, jak si s tím poradí. Musely zvážit, jaké možnosti se jim ve městě naskýtají. Vesměs se všichni zainteresovaní zaměřovali hlavně na objekty k obývání nezpůsobilé, zničené nebo opuštěné, kůlny, sklady, suterénní místnosti činžovních domů nebo i na volné nevyužité byty po neplatičích. Byli připraveni si je případně vlastními prostředky a vlastní prací upravit. Několik takových lokalit si skauti vytipovali a vybrali nejvhodnější. Poté odeslali žádost na MěNV, aby jim jejich návrhy schválil a přidělil jim některé z prostor. Například první středisko žádalo o přidělení skleníku v Kličkově zahradě, o místnosti v domě bývalého železářství Štorkán na náměstí Pionýru, v domě bývalé obuvi nebo v objektech krámků poutního zboží na Svaté Hoře. Návrh tvořily vesměs nevyužité a chátrající objekty. Ovšem ani to nepřimělo městské zastupitele je skautům předat. Odůvodňovali to tím, že s nimi mají jiné plány, např. výstavba družstevních bytů a podobně.142 Dále např. žádali o přidělení místa na stavbu chaty pod Svatou Horou za vodojemem v Hrabákově ulici. Pokusy ale končily s nepochopením úřadů. V kronice jednoho z příbramských oddílů se o tomto nelehkém jednání dočteme: „… pokusy o sehnání klubovny. Opravdu však jen pokusy, neboť všude se naráží na nezájem. Vůbec - vlažnost a nezájem jsou nadále příbramskou specialitou.“143 Například druhý oddíl chlapců s tím měl bohaté zkušenosti. Během pár let vystřídal mnoho míst. Ze začátku se zabydlel v jedné místnosti ve hvězdárně. Ovšem chybělo zde vytápění, proto musel hledat něco jiného. Na nějaký čas se usídlil v budově ČSM. Ač zde prostory nebyly příliš vábné, mohlo se topit, což bylo směrodatné.144 Potom využíval až do zákazu Junáka prostory nové klubovny 5. junáckého oddílu, kde mohl jeden den v týdnu schůzovat. Obdobné peripetie zažívala také většina ostatních složek Junáka, kterým se také v tomto ohledu příliš nedařilo. Řešením byla spíše různá provizoria, takže se scházeli všelijak, např. po soukromých domech různých vedoucích činovníků145, v 141

Tamtéž. SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Žádost o klubovnu ze dne 18. května 1968. 143 Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Oddílová kronika z let 1968–1970. 144 Tamtéž. 145 Výpověď V. Veselého z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 7. 5. 2006. 142

53

nevyužívaných místnostech třeba po hasičích146 nebo v teplých měsících venku v přírodě na mezi. Na sídlišti využívali skauti suterénní prostory výškových domů, např. kočárkárny, kryty pod každým blokem domu, sklepy nebo garáže.147 Zásluhou vedoucího třetího střediska se jim podařilo získat i obytnou buňku ze šachty. Později jim i nakonec město propůjčilo místnost v bývalé spořitelně v ulici Boženy Němcové.148 Někteří zas určitou dobu využívali místnost v agitačním středisku v ulici Bratří Čapků.149 V této části města jim velmi pomáhal i státní podnik Uranové doly Příbram, v němž někteří junáčtí činovníci byli zaměstnáni. Poskytl jim finanční pomoc, ale i potřebné materiální vybavení. Získali zde také plnou podporu i od předsedy ROH150 Vaňouse151 a od několika lidí z pohostinství a z potravin, již bydleli právě na sídlišti. Třetí středisko se tak mohlo pochlubit oproti jiným dobrými materiálními i finančními zdroji. Ve shánění objektů pro skautskou činnost si nejúspěšněji počínal pátý oddíl chlapců. S pomocí rodičů a MěNV odkoupil vyřazený panelový domek poblíž Nového rybníku.152 Vlastními silami a prostředky se pustil do budování své vlastní klubovny. S výstavbou začal na podzim, pravděpodobně v listopadu, roku 1968.153 Velmi intenzivní práce vedly k tomu, že už koncem roku mohla být zahájena činnost. Byla to opravdová skautská klubovna s veškerým potřebným vybavením. Žádný jiný oddíl ve městě se nemohl pochlubit takovým skvostem, proto byla také hojně využívána. Kromě zmíněné junácké jednotky zde postupně našly útočiště i další. První příbramské středisko se sem také přestěhovalo a pořádalo zde své porady nebo vánoční besídky.154 Později se dostalo vyznamenání i samotným stavitelům od MěNV při jeho plenárním zasedání.155 Jejich práci ocenilo i ústředí Junáka, když stavbě přiznalo titul Jubilejní klubovna.156 Používala se však pouze

146

Výpověď E. Číhalová z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 13. 4. 2006. Sb. dok. M. Moravce z Příbrami, Historie skautského vysílače v Příbrami 1968. 148 Výpověď M. Moravce z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 29. 9. 2008. 149 Výpověď K. Vurma z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 4. 4. 2007. 150 Revoluční odborové hnutí (ROH) – jednotná odborová organizace v Československu (1945– 1989), (TOMEŠ 1994, 167). 151 Nové Příbramsko, rubrika Stručně, 5. 7. 1968, roč. 17. 152 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Práce Junáka v městě Příbram, 5. 10. 1969. 153 Nové Příbramsko, rubrika Stručně, 15. 11. 1968, roč. 17. 154 Výpověd V. Veselého z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 7. 5. 2006. 155 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Práce Junáka v městě Příbram, 5.10.1968. 156 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Žádost o přiznání titulu Jubilejní klubovna ze dne 31. 8. 1969. 147

54

v době existence Junáka. V roce 1970, kdy je opětovně zakázán, musel 5. junácký oddíl veškerý majetek i s klubovnou odevzdat. Ta poté zanikla zajímavým způsobem. Po několika letech totiž záhadně vyhořela. V následném vyšetřování se viník nenašel.157

5.2 Velký zájem o skauting a jeho důsledky Jakmile se rozneslo, že i v Příbrami se bude skauting obnovovat, ihned se do něj začalo hlásit mnoho zájemců z řad místní mládeže. Ani dvacet let zákazu a očerňování jeho dobrého jména nemohlo tolik poznamenat mínění společnosti. Dle názorů pamětníku ho naopak přijímala velice dobře. Důvodem bylo i to, že „se vědělo, že byla zakázána dobrá věc. Pionýr nedokázal skautskou myšlenku nahradit, protože to byla spíše politická organizace a vztah k věcem duchovním byl nulový. Kdo skautskou myšlenku znal, kdo četl foglarovky, kdo věděl, o čem je řeč, o vztahu k přírodě, o vztahu k lidem, o heslech skautských, o zákonech, byl pro tuhletu myšlenku nadšený.“158 Navíc pořád přetrvávaly vzpomínky na období poválečné i prvorepublikové. Mezitím totiž neuplynula tak dlouhá doba. „Lidé si ještě na to dobře pamatovali. U rodičů se žádná averze

samozřejmě

nevyskytovala.“159 Naopak, spíše posílali své děti do skautských oddílů.160 Zejména ti, kdo prošli skautskou výchovou v mládí, chtěli, aby i jejich děti šli v jejich šlépějích. Znali se např. s bývalými junáckými vedoucími a těm neváhali svěřit své ratolesti. I představitelé oddílů nejdříve oslovovali své blízké a známé přátele s nabídkou pro jejich dítě. Další možností se staly plakáty nebo vývěsky ve výlohách obchodních prodejen, které lákaly mládež do skautských oddílů. Dělaly se pro ni různé nábory, na kterých se mladí dozvěděli, co skauting je a co obnáší. V místních novinách se zase mohla veřejnost dočíst, jaké oddíly působí ve městě a kde se mohou informovat. Vše probíhalo nenásilnou formou. Junáčtí představitelé nechtěli žádnou přehnanou reklamu své činnosti. Snažili se jednat 157

Výpověď V. Veselého z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 7. 5. 2006. Výpověď E. Číhalové z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 13. 4. 2006. 159 Výpověď K. Vurma z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 4. 4. 2007. 160 Výpověď M. Moravce z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 29. 9. 2008. 158

55

promyšleně. Obávali se toho, že by taková reklama mohla junácké myšlence víc ublížit než prospět. I bez ní se v tomto období stal skauting velmi populární a všude známý. Staronové hnutí přitahovalo čím dál tím více dětí a mládeže. Všichni velmi toužili zažívat dobrodružství a romantiku, o které se dozvěděli od rodičů nebo i z knížek. Junácké hnutí tak zažívalo hotovou explozi nových přírůstků. Také v Příbrami se velmi rychle rozrůstalo. Největší nárůst zaznamenalo pochopitelně v prvních měsících po ustavující schůzi na konci března. Nastolený trend trval až do podzimu 1968. V průběhu dubna a května 1968 se do obnovené organizace přihlásilo přes 350 nováčků a 55 činovníků s deseti oldskauty.161 Příbramští junáci na to museli zareagovat, protože očekávání bylo větší, než mohli zatím dát. Na otázku jak takový zájem uspokojit existovaly odlišné názory. Někteří volali po tom, aby se s dětmi pracovalo okamžitě. Nebrzdily se nábory nováčků, jelikož po čase by se tak projevil přirozený výběr. Předpokládali stejné výsledky jako u oddílů zakládaných výběrovým způsobem.162 Navíc poukazovali na následky, které by mohly nástat ze strany rodičů po neuváženém odmítání nových členů. Základní junácké osazenstvo ve městě naopak nabádalo ostatní činovníky, aby se nenechali strhnout k masové organizaci. Zdůrazňovalo nutnost podchytit opravdový zájem o skauting, dávat důraz hlavně na výběr členů, začínat raději pomaleji, ale zato kvalitně, a postupně narůstat.163 Bylo si totiž vědomo svých současných možností. Nedostatečný počet skautských činovníků by určitě nemusel zvládnout další nápor zájmu ze strany příbramských dětí. Nechtěli se hned na začátku zdiskreditovat, proto se upozorňovalo na to, aby se oddíly zakládaly jen při záruce kvalitních vedoucích. Heslem bylo spíše: „Méně znamená více!“164 Šlo o to začít „s čistým štítem, aby se bez frází, okázalosti a skromně

161

Sb. dok. V. Veselého z Příbrami, Cesta Dvojky - bulletin o obnovené činnost 2. oddílu Junáka v Příbrami 1968. 162 Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, Zápis z druhé pracovní porady junáckého okrsku Příbram ze dne 19. 4. 1968. 163 Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, Zápis z první střediskové porady konané dne 11. 4. 1968. 164 Nové Příbramsko, rubrika Junácká hlídka, 24. 5. 1968, roč. 17.

56

dokázelo rodinám, škole i národu, že skauting se od svého vzniku svým ideám nikdy nezpronevěřil a také nezpronevěří.“165 Na příjem dětí se proto připravovali, dle dobových dokumentů, velmi pečlivě. Předně informovali rodiče, aby svým dětem více vysvětlovali podmínky, za nichž se Junák obnovuje.166 Některé oddíly jim posílaly dopisy s letákem, kde je seznamovaly s nynější situací Junáka obecně i ve městě. Vysvětlily jim ve stručnosti, co je to za organizaci, jaké má cíle, k čemu vychovává, popř. jak se s mládeží pracuje. Zatím jim ale nesdělovaly, co bude jejich dítě potřebovat, jelikož vše bylo zatím v počátečním stadiu a teprve se pracovalo na vytváření nových směrnic. Prosily však rodiče o pochopení. V poslední řadě jim oznámily, kdy se budou konat schůzky a výlety. V úplném závěru ještě připojily i přání, že budou opět usilovat o to, aby touhou a ctí každého chlapce a dívky se stalo být členem tohoto hnutí.167 Velmi se dbalo na to, aby se ihned navázala dobrá spolupráce a vztah s rodiči svých svěřenců. Největší bolestí ale zatím zůstavala absence vhodných rádců pro vedení družin. Oddílům samozřejmě citelně chyběli. Poválečných skautů a skautek nebylo mnoho, a navíc svým věkem už neodpovídali věku mladých lidí.168 Chyběla jedna nebo dvě generace, aby mohla organizace plně fungovat.169 Nová mladá generace si zase neprošla nutnou skautskou průpravou, a neměla tak potřebné zkušenosti. Veškeré snahy okrskového velitele i všech střediskových vůdců se proto soustředily na rychlé připravení kurzů pro rádce a vedoucí oddílů, aby se o mladou generaci starali fundovaní a dobře připravení lidé.170 Nejdříve se počítalo se zajištěním výcviku pro starší hochy a dívky. Předpokládalo se, že první lekce kurzu proběhnou už v dubnu. Nakonec byl kurz zahájen až 29.května 1968 a trval pouze měsíc. Po letních prázdninách se v něm dále pokračovalo až do zimních obdobích a organizoval ho junácký okrsek v Příbrami. V dalších letech si ho už pořádaly jednotlivé oddíly samy. Všechny přednášky v rámci kurzu se odehrávaly 165

VESELÝ, V. O modrou oblohu a dobrý vítr ve skautingu. Nové Příbramsko. 31. 5. 1968, roč. 17. Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, Zápis z druhé pracovní porady junáckého okrsku Příbram ze dne 19. 4. 1968. 167 Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Dopis rodičům o zahájení skautské činnosti od 3. dívčího oddílu. 168 Výpověď E. Číhalové z Příbram, magnetofonový záznam a přepis, 13. 4. 2006. 169 Výpověď K. Vurma z Příbram, magnetofonový záznam a přepis, 4. 4. 2007. 170 Výpověď E. Číhalové z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 13. 4. 2006. 166

57

v přednáškové síni kulturního domu a prováděli je zkušení instruktoři a absolventi junáckých škol. Seznamovali na nich přítomné posluchače především s pedagogikou a metodikou junácké výchovy se zaměřením na družinový systém. Nejprve jim udělali výklad o historii skautského hnutí, o jeho hlavních filozofických myšlenkách, podstatě a o jeho mezinárodním rozměru. Přitom samozřejmě vysvětlili i významy základních skautských symbolů s důrazem na význam lilie. V praktické části se dozvěděli o prostředcích skautské výchovy, tj. jeho technických disciplínách, jako jsou např. rukodělné práce, uzlování, stavění stanů, táboření, siganlizace, hry atd. Některé si mohli i hned vyzkoušet. Pak následovalo školení, kdy se mají tyto prostředky používat a pro co jsou vhodné. Dostávali rady, jak mají u dětí procvičovat různé smysly a jaké hry jim poslouží jako nejvhodnější. Účastníci si je pak zkusili zahrát. V dokumentech o kurzu se nejvíce objevovala Kimova hra.171 Dále se dbalo i na kulturní náplň, a to zejména na zpěv a nebo kreslení. Na názorné ukázce mohli vidět, jak mají vypadat zápisy v kronikách a v zápisnících. První rádcovský výcvik ale zatím nenabízel více odborných směrů, jako např. zdravovědu, astronomii, táboření atd. Pravděpodobně se probíraly až v podzimních měsících. Po skončení kurzu probíhala zpětná vazba. Jednotlivý účastníci hodnotili, co se jim líbilo a co naopak nikoliv. Většinou měli velmi kladné hodnocení. Pozitivně se vyjadřovali hlavně k výkladům instruktorů, které považovali za kvalitní a „od srdce se zapálením.“172 Líbilo se jim také uzlování, přednáška o historii a hlavně hry. Někteří však byli zklamaní po stránce obsahové, jelikož očekávali obeznámení s více tématy. Pár výtek směřovalo i na organizační rozdělení do skupin, které nebralo v potaz věk účastníků. Navrhovali proto spíše menší skupinky podle věku. Zážitky si samozřejmě odnášeli rozdílné. Mladším absolventům přinesly vzdělávací setkání především nové poznatky. Starší si zase osvěžili své staré. První měsíční cyklus probíhal jednou za týden. V podzimním cyklu se posluchači scházeli už pouze jednou za čtrnáct dní, přičemž jedna lekce byla dvouhodinová. Úcast byla značná. Jen v červnu se zúčastnilo čtyřiapadesát 171

SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Dokumenty z rádcovského kurzu 1968. Kimova hra – klasická hra rozvíjející paměť, cílem je si zapamatovat vybrané předměty (jejich počet je obvykle kolem 15–25) ukázané hráčům v omezeném časovém limitu, poté se opět zakryjí např. šátkem, plachtou (SVOJSÍK 1991, 522) 172 Tamtéž.

58

uchazečů starších i mladších.173 V říjnu se k nim ještě přihlásilo dalších jedenáct skautů. Absolvování těchto vzdělávacích školeních zaručovalo dobrou připravenost na vedení skautských družin i oddílů. Už po skončení prvního se mohlo počítat do vedení s novými rádcemi. Skautské hnutí rázem disponovalo kvalifikovanějšími členy a mohlo zvládnout větší zájem dětí. Po prázdninách tak následovala další vlna nových zájemců. Stav členstva vystoupal až na 428 dětí s 30 oldskauty.174 Přílivy dalších a dalších se pořád hrnuly, takže na podzim město Příbram čítalo pravděpodobně už přes 500 junáků, skautek, vlčat a světlušek. Na starost si je vzalo přes šedesát činovníků a starých skautů.175 Po těchto mohutných nárůstech se v dalších letech stav stabilizoval, až do rozpuštění Junáka v roce 1970. Při poslední registraci zmíněného roku dosáhl počet členů neuvěřitelných 612, což bylo více než polovina z celkových 1092 členů z celého junáckého okresu.176 Ze tří příbramských středisek s dvaadvaceti oddíly bylo nejpočetnější ve staré Příbrami. I v porovnání s dalšími v okresu si obhájilo své prvenství. V počtech členů nezaostávalo ani třetí příbramské středisko, které bylo druhé nejpočetnější na okrese. Obě tak měla výsadní postavení na Příbramsku. Málokteré město se mohlo pochlubit takovým množstvím skautů. V dobovém tisku se o tom zmiňují skautští redaktoři, že skautské hnutí na Příbramsku se řadí k nejsilnějším v republice.177

173

SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Tabulky družin z rádcovského kurzu 1968. Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, Seznamy s početním stavem dívčího a chlapeckého kmene 1968. 175 Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, Stav členstva na okrese Příbram 1968, neuzavřený stav - bez 1.odd. vodních skautů Dobříš a 1.odd. Obecnice. 176 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Doplňky ke zprávě o činnosti 1970. 177 Nové Příbramsko, rubrika Stručně, 16. 8. 1968, roč. 17. 174

59

Tab.1: Statistika růstu členstva Junáka ve městě a v okrese Příbram 12/1968

1/1970

město Příbram

514

612

Okres Příbram

851

1 092

46 206

75 422

celkem ČSSR

Zdroj: Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, BŘEČKA, B., c. d., s. 239.

5.3 Obnova v nové části Příbrami, tzv. sídlišti Během

dvacetiletého

zákazu

činnosti

Junáka

došlo

i

k mnohým

socioekonomickým změnám na Příbramsku, jež do určité míry ovlivnily i proces znovuzrození tohoto hnutí na konci 60. let. Město totiž po válce prodělalo prudký ekonomický rozvoj a s ním narostl i počet obyvatelstva. Zejména pak od sklonku 40. let 20. století se výrazně měnily jeho celková tvář a charakter. Období bylo neoddělitelně spjato s novým bouřlivým rozvojem hornictví. Především to bylo dobývání zdejšího velmi bohatého uranového ložiska. V oblasti byla zaznamenána opravdu nevídaná důlní činnost. Relativně vysoké výdělky a další sociální výhody sem přilákaly množství pracovních sil. Region tak zažíval zásluhou těžby uranové rudy obrovský rozmach pracovních příležitostí a také mohutné budování sociálního zázemí pro obyvatelstvo. Na všechno mělo výrazný vliv podnikání Jáchymovských, později Uranových, dolů Příbram.178 Počet obyvatelstva se během těchto let zvýšil až třikrát, z 9 945 obyvatel v roce 1950 na 29 993 k roku 1970.179 Důvodem nebyla ani tak populační exploze, ale spíše migrace obyvatel z celé republiky právě do tohoto kraje. Téměř ze všech regionů se sem přistěhovali a natrvalo zde usídlili noví spoluobčané, což si vyžádalo rozsáhlou bytovou výstavbu. Vznikla celá nová městská čtvrť sídliště s mnoha obchody, zdravotním střediskem a několika školami. Došlo i ke spojení s okolními obcemi, a to s Březovými Horami (1953), se Zdaboří (1960) a s osadou

178 179

VELFL, J., Příbram v průběhu staletí, Příbram 2003, s. 123-132. KOLEKTIV, Historický lexikon obcí ČR (1869-2005), 1.díl, ČSÚ, Praha 2006, s. 174-175.

60

Nová Hospoda (1960). Na okraji města se postavily velká budova nemocnice (1956), mlékárna (1960), sportovní stadion, koupaliště (1960), ale i lidová hvězdárna (1966) nebo kulturní dům.180 Celý příbramský regionu změnil svoji podobu díky nebývalému rozkvětu a růstu. Mezi přistěhovalými spoluobčany se vyskytovalo taktéž mnoho bývalých junáckých pracovníků, instruktorů a absolventů lesních škol. Všichni bydleli v nové příbramské čtvrti na sídlišti. Pracovali zde v různých profesích, např. jako lékaři, zaměstnanci v pohostinství, v potravinách, v obchodech atd. nebo zde sloužili jako vojenští důstojníci v místních kasárnách. Většina z nich se však uplatnila především v oboru uranového a rudného hornictví jako zaměstnanci Rudných nebo Uranových dolů Příbram. Zastávali nejrůznější posty od horníka až po vedoucího určitých sekcích, jako např. sekce stavebně-montážního provozu.181 Na dolech se spolu potkávali a někteří se spolu i přátelili. Pravděpodobně o své skautské minulosti moc nehovořili, spíše až později. Jinak o dalších přívržencích skautingu neměli zprávy a ani nevěděli, že žijí třeba ve stejné části města jako oni. „Neznali se mezi sebou, neznali svoji minulost, tím méně skautskou…“182 Právě tyto okolnosti plné změn a novoty odlišovaly Příbram od jiných měst, kde se zase začalo skautovat. Znovuobnovení Junáka na sídlišti se na počátku zdálo obtížnější

a

komplikovanější než v jiné části Příbrami. Jelikož zde sídlili výhradně přistěhovalí skauti a skautky, kteří o sobě nevěděli, vázla mezi nimi komunikace. Nejdříve se museli všichni najít a seznámit, aby mohli naplno rozjet obnovu Junáka. V principu to vypadalo tak, že každý měl kontakt alespoň na jednoho bývalého skauta. Většinou to byl kolega z práce, se kterým např. fáral na stejné šachtě. Vytvářeli se tak spíše na sobě nezávislé junácké party. Až když se začalo ve sdělovacích prostředcích více mluvit o možné renesanci skautského hnutí, postupně začínali pátrat po dalších spřízněných duších. V tom jim pomáhaly i junácká informační služba a místní tisk věnující se junáckému dění ve městě, takže všichni zainteresovaní se dostali k mnoha informacím o konání prvních přípravných

180

POLÁK, S., Přehled dějin města Příbram, in: Vlastivědný sborník Podbrdsko, Příbram 1966, s. 28-27. 181 Výpověď M. Moravce z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 29. 9. 2008. 182 Tamtéž.

61

schůzích a hlavně ke kontaktům na hlavní aktéry. Velice brzy se tak podařilo navázat komunikaci mezi jednotlivými skupinami, které se záhy spojovaly. Počáteční těžkosti i průběh formování junácké skupiny na sídlišti vyličíl jeho pamětník M. Moravec. „Živelně se to dávalo dohromady. Já se např. znal osobně s J. Procházkou, Vytejčkem, Ondráčkem a dalšími. Jak se to rozkřiklo, přibyli další. Dělaly se i vývěsky s informacemi o konání schůzek. Obvykle se dávaly do výloh prodejen. Bylo to takové hledání jehly v kupce sena.“183

V tom byl

pravděpodobně i největší rozdíl oproti staré části Příbrami, kde se už všichni bývalý členové Junáka znali. Spád událostí se zrychlil po první okrskové schůzi, svolané J. Horkým. Do té doby vyvíjeli junáci ze sídliště jen malou aktivitu, která spíše spočívala ve vyhledávání bývalých členů. Na prvním srazu se seznámili s dalšími stoupenci z jejich čtvrti. Ihned se dohodli na první schůzi, kterou uspořádali 2.dubna 1968 v kulturním domě.184 K významným aktérům a organizátorům vzkříšení Junáka zde patřili především J. Šerák z Tábora, jenž se ze začátku chopil vedení třetího střediska, M. Moravec z Havlíčkova Brodu s Ing. Ondráčkem. Na ně se ještě vázali další junáčtí činovníci a to Jiří a Luboš Procházkové, J. Čejková, Šindelářovi, A. Vytejček, J. Grégr a další. Všichni dlouhé roky s mládeží pracovali. Pár z nich dříve zastávalo i důležité funkce v rámci středisek a okresů nebo vedli lesní školy. Někteří se dokonce i honosili skautskými vyznamenáními. Jejich zkušenosti slibovaly, že i příbramská mládež bude mít kvalifikované vedoucí.185 Ihned se zapojili do obrodného procesu a započali zakládat své vlastní skautské oddíly v místě svého bydliště. Nová část města jim naskýtala opravdu mnoho zájemců z řad dětí a mládeže, takže brzy naplnili stavy a už nebyli schopni přijímat nové členy.186 Založili celkem šest chlapeckých oddílů a tři dívčí. Sídlištní středisko se tak brzy mohlo rovnat se svou početnou členskou základnou tradičnímu středisku ze starých částí města. Příbramský skauting se tak obohatil o další velkou skautskou rodinu. 183

Tamtéž. Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, Zápis z první pracovní porady junáckých pracovníků k obnovení činnosti Junáka v Příbrami ze dne 30. 3. 1968. 185 VESELÝ, V. Junák obnovil svou činnost. Nové Příbramsko. 5. 4. 1968, roč. 17. 186 Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, Zápis z druhé pracovní porady junáckého okrsku Příbram ze dne 19. 4. 1968. 184

62

6 Srpnové události v roce 1968 Úspěšný start junácké organizace v Příbrami dával velké naděje do budoucnosti. Většina junáckých činovníků uvěřila, že nyní je čekají jen příznivé vyhlídky a nepřerušená dlouhotrvající činnost. Takové nálady však netrvaly dlouho. Veškerý nadějný vývoj se totiž zkomplikoval už o letních prázdninách. Dne 21. srpna 1968 vtrhla do Československa vojska pěti zemí Varšavské smlouvy. Okupace sledovala jediné, a to zamezit změnám vznikajícím v důsledku demokratizačního procesu a učinit přítrž reformnímu hnutí ve všech sférách naší společnosti.

Mnozí

tak

pod

tíhou

nečekaných

událostí

prozřeli.

Na

československém území cizí vojska obsazovala především správní a průmyslová centra. Mezi tyto lokality patřilo i Příbramsko. Bylo to z mnoha důvodů, proč právě tento region. Soustředila se tady těžba uranové rudy a dále zde sídlilo velitelství Západního vojenského okruhu (ZVO). Nacházel se zde i Vojenský výcvikový prostor Brdy, kde byly vybudovány předsunuté sklady jaderných hlavic.187 První nepříznivé zprávy se v Příbrami objevili okolo půlnoci. Kromě náhodných posluchačů rozhlasu byli vyrozuměni vedoucí představitelé řídících orgánů města, ředitelé a vedoucí podniků, závodů a organizací. První sovětská okupační jednotka dorazila do Příbrami už 21. srpna a usídlila se na stadionu U Litavky. V jiné části zvané Sázky se objevily první tanky namířené proti šachtám č. 6. a č. 9. Do 23. srpna už bylo obsazeno celé město. Sovětská technika byla namířena proti významným cílům, jako např. budovy MěNV, banky, OV KSČ, na kasárna Zdaboř, poštu, jednotlivé šachty Uranových dolů Příbram. Brzy ráno se lidé jdoucí do svého zaměstnání dovídali tragické skutečnosti. „Městem, v tuto dobu obvykle ztichlým, pobíhali lidé a vzrušeně debatovali.“188 Na mnoha místech republiky lidé protestovali proti okupaci. Na Příbramsku se nejdříve aktivně zapojovali zejména pracovníci uranového průmyslu. Vyhlásili generální stávku pod heslem „Ani gram uranu okupantům!“, a to na dobu neurčitou.189

187

VELFL, J., c. d., s. 134. Sb. dok. M. Moravce z Příbrami, Historie skautského vysílače v Příbrami 1968, s. 1. 189 Tamtéž. 188

63

Místní junácké hnutí se také připojilo. Jeho přední reprezentanti nechtěli zaostávat za zbytkem republiky. V rozmezí několika hodin po invazi vytvořili ilegální Zpravodajskou junáckou službu (ZJS), která se hned zapojila do činnosti proti vetřelcům.190 Pomáhala jí i řada odborníků z různých profesí. Předním jejím počinem bylo instalování vysílače známého jako „Svobodné Podbrdsko“ na šachetní věži č. 13 U Hájů. S nápadem ji tam zřídit přišli skautští činovníci ze třetího střediska, kteří byli tehdy zaměstnanci v Uranových dolech Příbram a prostředí dobře znali. Do rukou se jim totiž dostala svazarmovská vysílačka. Rozmýšleli se, co s ní. Nejdříve ji chtěli jen zajistit a schovat do bezpečí, ale vzhledem k tragické národní situaci se rozhodli ji použít na rozhlasové vysílání. Navíc v té době přestal vysílat rozhlas v Praze. Jako nejvhodnější se jim jevilo ji umístit na šachtu, kde je vysokonapěťové a dálkové vedení, jež by mohli použít jako anténu. Zbývalo už jen vybrat vhodnou šachetní věž. Nejbezpečnější jim přišla šachta č. 13, jelikož se tam už v danou chvíli nepohybovali žádní lidé. Poté hned vysílačku upravili, aby se z ní dalo vysílat do okolí. Než přijeli na místo, projeli bez obtíží kolem sovětských jednotek. Na plánovaném místě opravdu nikdo nebyl. Ihned se pustili do instalace. Šikovně ji připevnili na věž šachty, aby nebyla tolik nápadná. Na tajné akci se podíleli dva skauti. Prvním byl M. Moravec, jenž měl na starost její bezpečný průběh a organizaci. Druhým se stal radioamatér J. Procházka. Ten zajišťoval vysílání po technické stránce. Ze začátku jim také pomáhal jeden mechanik.191 Po upevnění a ukrytí stanice hned svolali pomocí spojek mimořádnou střediskovou radu a na ní prozradili vše o akci s vysílačkou a o jejím záměru. Kde je ukrytá, takticky zamlžili. Ve stejný den informovali o svém počínání i okresní junáckou radu, zejména předsedu J. Horkého a tajemníka Zd. Krafta. Společně připravili „Provolání“ příbramského Junáka, které se stalo i jednou z prvních zpráv vyslaných vysílačem do éteru.192 Vysílání ilegálního rozhlasu se zahájilo následující zprávou: „Obsazují nás. Rozhlas v Praze již nevysílá, ale jsme

190

VESELÝ, V., Z historie skautingu na Příbramsku, in: Podbrdsko, Příbram 2004, s. 156. Sb. dok. M. Moravce z Příbrami, Historie skautského vysílače v Příbrami 1968, s.2. 192 Tamtéž. 191

64

tady my, hlásí se vysílač Svobodné Podbrdsko. Na téhle vlně nás můžete slyšet ve dne v noci. Lidé – pravda a svoboda zvítězí! …“193 Pro

své

vysílání

potřebovali

být

zásobeni

hodnověrnými

zprávy.

Shromažďování informací si vzal na starost junácký pracovník ze sídliště Luboš Procházka, protože jako vedoucí denního baru U Koníčka byl v každodenním styku s lidmi „nejrůznějších profesí a s přístupem ze všech možných oborů.“194 V té době jim byla nakloněna i většina místních čelních komunistů. Od nich dostával další spolehlivé zprávy pro vysílání nejen z Příbrami, ale i z Rožmitálska a vůbec z celého okresu. Například ideologický tajemník OV KSČ Haken měl důležité spojení s Prahou. Později se zprovoznily i další vysílače obsluhované některými junáckými pracovníky. Jeden se umístil v blízkosti hřbitova Na Hvězdičce a další vysílal ze správní budovy věznice na Bytízu, kde další skaut jménem Solnář pracoval jako elektromechanik. Největší rozsah stanice mělo „Svobodné Podbrdsko“. Bylo dobře slyšet až za Tábor, u Budějovic i v okolí Prahy.195 Všechny stanice fungovaly až do začátku září. S ukončením generální stávky uranových horníků umlkly vysílačky Na Hvězdičce a na Bytízu. Dohlíželo se jen na technické zajištění a utajení skautské vysílačky na šachtě č. 13. Ale už i u ní se zvětšovaly prodlevy ve vysílání a v průběhu září také skončila. Pamětník tehdejších událostí popsal i konec této protestní činnosti a kam se odevzdaly záznamy z vysílání. „Ještě na III.sněmu Junáka v listopadu 1968 jsem záznam našich vysílání předal do rukou náčelníka Junáka RNDr. R. Plajnera a jen dlouhotrvající potlesk byl nám odměnou za ty možná nerozumné eskapády s našimi vysílači pod junáckou vlajkou!“196 Kromě obsluhy vysílače se skauti společně s příbramskými redaktory a novináři také zapojili do psaní a vydávání protestních letáků. Pro tyto účely jim Uranové doly Příbram propůjčili svoji tiskárnu. V ní se sešla opravdu různorodá skupina lidí, odborníků z mnoha profesí, ale dle výpovědi pamětníka V. Veselého byla velmi synchronizovaná. Psaly se i reprodukovaly se informace z rozhlasu, ze Svobodné Evropy, z novin a z jiných zdrojů. Vytvářely se i různé kreslené karikatury. Ze

193

STIBOR, Svobodný vysílač u Jeruzaléma, Občanský deník 21. 8. 1990, s. 3. Sb. dok. M. Moravce z Příbrami, Historie skautského vysílače v Příbrami 1968, s. 3. 195 STIBOR, Svobodný vysílač u Jeruzaléma, Občanský deník 21. 8. 1990, s. 3. 196 Sb. dok. M. Moravce z Příbrami, Historie skautského vysílače v Příbrami 1968, s. 3. 194

65

skautů zde významnou měrou pomáhala i skupina OLDOS. Měla ve svém středu známého publicistu J. Čáku a grafika V. Veselého. Podle svědků dělal tento tým nadšenců v průměru 12 až 15 hodin denně.197 Tiskařské stroje se skoro ani nezastavily a každý den vydávaly nové a nové zprávy. Tiskoviny se vázaly do balíků a shromažďovaly před budovou tiskárny. Samotná distribuce se vykonávala velmi zvláštním a rozmanitým způsobem. Jednak balíky s tiskovinami odebírali dobrovolníci i z řad skautů, kteří je roznášeli po celé Příbrami. Dalšími odběrateli se stávali řidiči autobusů. Na svých pravidelných linkách je rozdávali cestujícím. Tímto způsobem se šířily po celém okresu i za jeho hranice. Příbramští měli velký zájem o jakékoliv informace. Chuť se zapojit do protestních akcí neznala mezí. V té době se i celá republika nesla na velké vlně euforie. Nebylo tedy podivné, že i řidiči autobusů dobrovolně každé ráno jezdili pro nové balíky.198 Na městě se letáky, různé nápisy i další texty odsuzující okupaci objevovaly na všech možných místech - na budovách, na zdích, ve výlohách prodejen atd. Nejvíce informací se však příbramští občané dovídali z letáků z výše zmíněné tiskárny. Po Příbramsku a možná i dál se takto rozneslo mnoho a mnoho zpráv o nastalé situaci. Předpokládalo to i ohromnou spotřebu papírů a kartonů. V krátkém časovém horizontu od 21. srpna do začátku září 1968 se spotřebovalo, podle dostupných zdrojů, na 80 000 papírů formátu A3.199 Veškeré náklady s tím spojené se rozepsaly do různých položek a ihned vyčíslily. Během dvou až třech měsíců se to poslalo na OV KSČ. Podařilo se to vyřídit ještě v době plné zmatků. Na úřadech se zatím nepracovalo. Komunističtí funkcionáři nebyli k zastižení. Lidí se zmocňoval strach z nejisté budoucnosti. Nikdo netušil, jak to bude dál. Žádný kontrolní aparát se doručeným vyúčtováním nikterak do podrobností nezabýval a nikdo ho nekontroloval. Uranové doly proto nakonec výslednou částku proplatily. Pamětník V. Veselý, jenž fakturu posílal, vysvětluje, jakým způsobem se vyúčtování udělalo: „Nepřikládal jsem samozřejmě jako doklad, co se dělo. Dal jsem tam doklady jiné. Byl jsem ještě natolik soudný, že jsem neposlal ty protestní letáky, ale různé tabulky, grafy atd. Proplatilo se to a 197

Výpověď V. Veselého z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 7. 5. 2006. Tamtéž. 199 Tamtéž. 198

66

nikdo to už dál nekontroloval, nikdo to už nereklamoval. Jednoduše my jsme pro ně leccos dělali, byla to pro ně jako zakázka.“ Zpravodajská junácká služba fungovala od prvního dne okupace až do září 1968. Potom veškeré protestní akce utichly. Aktéři se postupně vraceli do práce. ZJS se tak samovolně rozpustila. Svým výkonem byla ojedinělá. Veškeré činnosti byly provázané. Dle výpovědí pamětníků nikdo ze skautů nebyl za účast na protestech proti okupantům zatčen a nikdo to neodnesl ani jinými postihy.200 Někteří byli pronásledováni a vyslýcháni StB, ale vyvázli bez trestů.201

6.1 Protestní letáky a texty vysílané Svobodným Podbrdskem V předešlé kapitole jsme se dozvěděli o fungování vysílače a o vydávání různých tiskovin proti okupaci. Tiskoviny můžeme rozdělit do dvou kategorií. V první se jednalo o různé letáky, které byly doplněny o obrázky. V druhém případě se psaly informační texty pro rozhlas. Společné měly to, že informovaly veřejnost o dění v Československu i ve světě. Na letácích se podávala různá prohlášení, výzvy, ale i zprávy o dění. Vzhledem k tomu, že práce se zaměřuje na skauting, budu se věnovat zejména letákům příbramského Junáka. Jeho okresní rada měla samozřejmě potřebu se také vyjádřit k dané situaci a sdělit svůj názor. Několik hodin po invazi vypracovala tzv. Prohlášení. V něm oslovovala lid československý. V prvním odstavci líčila své rozhořčení nad okupací vlasti. „Tento násilnický čin vhání do našich očí slzy hořkosti, zklamání a slůvko PROČ se často objevuje v našich myslích. Svoboda, přátelství, bratrství byly pošlapány.“202 V další části se přihlásila k tehdejším vládnoucím představitelům „nového demokratického socialismu.“203 Žádala o jejich propuštění z Moskvy, urychlený odchod okupační armády a náhradu škod. V závěru ještě slíbila věrnost republice, svému slibu a heslu Buď připraven. „Nikdy nedáme své síly do služeb okupantů a zrádců věci našeho demokratického

200

Výpověď M. Moravce z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 29. 9. 2008. Sb. dok. M. Moravce z Příbrami, Historie skautského vysílače v Příbrami 1968, s. 3. 202 Sb. dok. M. Moravec z Příbrami, Prohlášení Junáka Příbram ze dne 22. 8. 1968. 203 Tamtéž. 201

67

socialismu.“204 V Prohlášení se junácké hnutí prezentovalo jako velmi odhodlané chránit svou vlast a její novou demokratickou cestu. Později vydala ORJ i další letáky. V nich už se zaměřovala na svoji mládež. Nejdříve je seznámila s neštěstím, které potkalo jejich republiku. Poté je vyzývala, aby zachovali „naprostý klid, vyvarovali se jakýchkoliv výtržností, provokací případně potyček s příslušníky okupačních vojsk a se zrádci našich vytčených idejí.“205 Dále nabádala k pomoci zemědělcům se sklizní, k ochraně zásob potravin nebo k pomoci roznášení a šíření tiskovin, k ochraně hesel, letáků a „dalších materiálů podporující politiku našich představitelů Svobody, Dubčeka, Černíka, Smrkovského.“206 Měla taktéž upozorňovat na zrádce, co výše zmíněné materiály ničili a pomáhali okupantům. Žádala je, aby pomáhali podávat zprávy o pohybu, umístění a počtu invazních vojsk. Výzva končila zvoláním: „Mládeži, nedávejte své síly do služeb okupantů! Pamatuj, pravda vítězí – toť vše!“207 Na junáckých letácích můžeme poznat, jak tomuto hnutí nebyl vůbec lhostejný osud jeho vlasti a také příkoří na něm páchané. Věrni svému slibu se sami nabízeli společnosti a začali se angažovat i v protestních akcích. Poměrně často se na letácích objevovaly i karikatury sovětských vojáků a okupační armády. Například jeden znázorňoval osobu sovětského vojáka s puškou pevně v rukou, jak stojí na malé mapě Československa.208 Jeho neoholená a zamračená tvář vypadala velmi drsně a nevzhledně. Zračily se v ní rozpaky, ustaranost a zloba. Jeho hlavu pak ještě obklopovaly hesla jako mír, svoboda, přátelství atd. Nápisy byly symbolicky ve všech jazycích tzv. spřátelených armád. Pravděpodobně měly ironizovat ideje a hesla deklarací komunistického paktu, tzv. Varšavské smlouvy. Nejspíše to mělo vést i k zamyšlení, v jakém duchu opravdu tato vojska měla sloužit. Další obrázek zas zobrazoval velké vojenské holínky, které mají nakročeno šlápnout do rozkvetlé louky, na níž stojí bezbranná prostá dívka s malým dítětem.209 Vyvolával strach z nepředstavitelného nebezpečí, počátek konce, pošlapání nadějí, že by se vše 204

Tamtéž. SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Výzva mládeži! 206 Tamtéž. 207 Tamtéž. 208 Sb. dok. V. Veselého z Příbrami, Protisovětské letáky z roku 1968. 209 Tamtéž. 205

68

mohlo změnit k lepšímu, nejistou a chmurnou budoucnost. Reformy a společenské změny, které se za krátký čas podařilo prosadit, měly být zmařeny. Kresba poměrně výstižně vyjádřila strach i beznaděj a bezbrannost Československa vůči ohromné přesile protivníka, jež se kvapně blížila. Obrázek ještě doplňovala výzva k okupantům: „Jděte domů, naše děti se vás bojí!“210 Takovéto i další karikatury se vylepovaly po městě. Mnoho z nich vytvořili i skautští grafici V. Veselý a J. Čáka. Dále se psaly textové zprávy Svobodného vysílače. Podávaly velmi stručně, ale výstižně vše, co souviselo s invazí. Lze je rozčlenit do několika skupin podle obsahu, který sdělovaly. Předně se vyskytovaly různé výzvy oslovující občany, studenty, čs. vojáky i skauty nebo i okupanty. Nabádaly, povzbuzovaly, radily a i vyhrožovaly. Například hlásaly odstraňování orientačních plánů, tabulí, čísel domů a nazvů ulic tak, aby nevznikly další škody. Občany upozorňovaly, aby neprovokovali okupační vojska, ale ignorovali je. Radily jim, aby se otočili, když pojedou kolem nich atd. Uváděly se i nešťastné přiklady z jiných měst. Jeden vypadal např. následovně: „Okolo 7 hodiny včera večer se střílelo do shromáždění mladých lidí v Praze. Důvodem byl vržený kámen do řad okupantů. Prosím, nedělejte podobné provokace.“211 Žádaly starší skauty, aby pomohli při zásobování obyvatelstva a starým osamělým lidem. V některých výzvách se obracely i na důstojníky a vojíny čs. armády, aby se neshromažďovali a netvořili hloučky v uniformách. Byla by to vhodná záminka k násilnostem ze strany okupantů. Občany zas varovaly, aby nevycházeli v noci ze svých domovů, nenavazovali styky s okupanty. Měli naopak sledovat a odhalovat kolaboranty. I okupantům vzkazovali, aby odešli, že čs. národ nesrazí na kolena. Do textů pronikaly i výzvy studentů.212 Druhou početnou skupinu tvořily odstavce se zprávami ze zahraničí. Byly plné podporujících vzkazů z celého světa. Psalo se v nich o podpoře od většiny komunistických stran z celého světa nebo o demonstracích v jednotlivých zemích tzv. východního bloku proti okupaci naší vlasti, ale i o sympatiích ze strany západního světa. Závěrem informovaly o titulcí ve světovém tisku, takže občané

210

VESELÝ, V., Z historie skautingu na Příbramsku, in: Podbrdsko, Příbram 2004, s. 156. Sb. dok. V. Veselého z Příbrami, Ilegální tiskoviny z roku 1968 – Zprávy svobodného vysílače Československo. 212 Tamtéž. 211

69

se dozvěděli i o tom, jak jeho situaci vnímají v zahraničí, např. „Okupace Československa je tragický omyl. Okupací ČSSR byla zasazena smrtelná rána dělnickému hnutí na celém světě.“213 Ostatně tyto stručné informace měly za cíl zejména posílit sebevědomí čs. lidu, dodat mu vědomí, že celý svět je při něm. Další část tvořila upozornění na kolaborující sdělovací prostředky. Tyto otřesné zprávy sdělovaly se strohou důrazností: „Nevěřte hlášení VLTAVY!!!!! U mikrofonu jsou zrádci!!!!“ nebo takto: „Pozor! Vysílač televize na Cukráku – I. kanál, slouží okupantům. Naše svobodné vysílání sledujte na II. a X.kanálu.“214 Ve čtvrtém případě se informovalo o děním v KSČ a o pohybu jejích členů, kde se nacházejí a jestli jsou v bezpečí. Psalo se i o jejich vyjádřeních a prohlášeních. V poslední skupině figurovaly zprávy o vojenské situaci v ČSSR, o postupu a pohybu tzv. spřátelených armád. Zmiňovaly se ale i o finančních ztrátách, které přinesla okupace země, a o zastavení chodu průmyslových podniků i o pracovních stávkách v dalších sférách. Dále se informovalo o protestech lidí a akcích proti nim z řad okupantů. Vyzdvihovalo se samozřejmě velké sepětí lidí a jejich soudržnost. Jeden odstavec s takovou zprávou hovoří za vše: „Dnes v 9 hodin se celá země rozezvučela sirénami, zvony a houkáním klaksonů. Národ tak znovu manifestoval jednotu lidu a svůj odpor k okupantům. Jak dlouho ještě bude SSSR hluchý?“215 Občané Příbramska tak měli mnoho informací o aktuálních událostech. Zprávy zprostředkovávala Informační služba Junáka Příbram. Její zásluhou nebylo obyvatelstvo odříznuto od zbytku republiky. Některé ilegální tiskoviny se dochovaly až do dnešních dnů u pamětníků.

213

Tamtéž. Tamtéž. 215 Tamtéž. 214

70

7 Skautské letní tábory

7.1 Přípravná fáze – zajištění tábora Vyvrcholením junácké práce byly letní tábory. Ve skautské činnosti se řadily k velmi důležité praktické složce. Členstvo si na nich vyzkoušelo nabyté vědomosti a znalosti ze schůzek během roku. Jejich přínos spočíval v tom, že vychovávaly k samostatnosti, sžití s přírodou a k její ochraně, kázni a úctě k fyzické práci. Děti si všechno dělaly samy. Junácký oddíl se proto na tábor musel velmi dobře připravit. Jeho činovníci museli provést mnoho úkonů zahrnující jednání s institucemi, vyřizování různých administrativních záležitostí, zajistit materiální vybavení atd., aby svůj tábor mohli uskutečnit. Náčelnictvo junáckého kmene jim to usnadňovalo tím, že od něho dostali pokyny s postupnými kroky. Příprava trvala několik měsíců. Nejprve musel být vedoucí tábora schválen vedoucím střediska a okresním výchovným zpravodajem. Vedoucímu tábora muselo být více než 18 let, což museli splňovat i jeho zástupci. Výjimka se však udělovala na junácké vzdělání. Jelikož v prvních dvou letech obnovy chyběli kvalifikovaní činovníci, netrvalo se na složení vůdcovské zkoušky. Za nekvalifikované vedoucí pak zodpovídal okresní výchovný zpravodaj, jenž ho schválil.216 Uspořádání tábora se nejprve hlásilo krajskému výchovnému zpravodaji a současně Náčelnictvu Junáka v Praze, ale i příslušné stanici Veřejné bezpečnosti. Tábořiště se vyhledávala nejpozději do konce května. Při tom se muselo projednat táboření s příslušným národním výborem a získat písemný souhlas majitele pozemku. S tím byly pravděpodobně docela problémy. Některé oddíly však měly to štěstí, že narazily na bývalé příslušníky Junáka a souhlas získaly snadněji. Bylo třeba mít i povolení od okresního hygienika. Pracovníci z Okresní hygienickoepidemiologické stanice dbali hlavně na umístění tábořiště kvůli zajištění pitné vody, výskytu bez infekčních chorob atd. Požadovali i jmenný seznam účastníků s označením šéfkuchaře.217 216 217

SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Příprava letních táborů. Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Žádost o povolení tábořiště z 20. 6. 1968.

71

Dále museli vedoucí projednat např. zdravotní dozor, zásobování potravin z nejbližších prodejen a zajištění jejich přísunu na tábořiště. V neposlední řadě se museli domluvit s lesní správou na sběru dřeva na topení.218 Velmi náročným úkolem se stalo shánění dřeva na podsady stanů, konstrukci kuchyně, umývárky, vstupní brány, přehradu atd. Bylo tedy potřeba dřevěných krajinek, prken, různých kůlů, ale i hřebíků, provázků atd.219 Navíc museli vybavit i tábornickou kuchyni - hrnci, pekáči, kastroly a dalším náčiním, bez něhož nešlo zajistit její provoz. Oddíly se tak obracely o pomoc i na podnikové ředitele restaurací a jídelen. Například někteří ředitelé jim věnovali „vyřazené nádobí nezpůsobilé pro běžný provoz v restauračních závodech, ale zcela dostačující pro účely tábornické kuchyně.“220 Další pomoc junákům poskytli rodiče jejich svěřenců a sympatizanti. Dle výpovědí pamětníků se tento záměr dařilo úspěšně praktikovat. Kromě výše zmíněného vybavení bylo nutné obstarat dopravní prostředek pro přesun materiálu a lidí na určené tábořiště. S tím jim také pomáhali různí dobrovolníci. Při samotné stavbě se muselo pamatovat také na dodržení zdravotních a hygienických zásad. Zásady zahrnovaly např.: samostatný zásobní stan a sklípek, vymezené místo s pitnou vodou k denní hygieně, minimální 30m vzdálenost záchodů (latriny) od tábora ve směru po převládajícím směru větru, s průběžným zasypáváním hlínou, odpadovou jámu pro odpadky s pravidelným zasypáváním. K dispozici měla být předpisově vybavená lékárna. Mělo být zajištěno i denní zásobování čerstvými potravinami, jelikož vařené jídlo se nesmělo přechovávat. Účastníci a pracovníci tábora museli mít potvrzení o lékařské prohlídce a očkovací průkaz. V časovém rozvržení příprav se obvykle měsíc před odjezdem posílal rodičům oběžník. V něm našli informace o místě a konání tábora, o poplatcích, o organizaci tábora s vytčením jeho účelu atd.221 Upozorňovalo se v něm na možnost požádání ZV ROH u jejich zaměstnavatele o poskytnutí příspěvku na tábor, ale také na jednotné oblečení, tj. kroj, a možnost jeho koupení v prodejně v

218

SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Příprava letních táborů. Výpověď V. Veselého z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 7. 5. 2006. 220 Nové Příbramsko, rubrika Junácká hlídka, 7. 6. 1968, roč. 17. 221 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J.Horkým, Příprava letních táborů. 219

72

Praze.222

K tzv. oběžníku se připojovala i pozvánka pro rodiče na společné

posezení. Obvykle se konalo uprostřed června a mělo za cíl porozprávět s rodiči dětí a odpovědět jim na dotazy ohledně tábora i života v oddíle.223 Předtím je ale seznámili s podmínkami, zajištěním, táborovým řádem a dny určenými pro návštěvu dětí. Byl vysvětlen i odjezd do tábora a návrat z něj. Po této schůzi už příprava vrcholila. Nastaly už starosti přímo se stavbou tábora. Většinou tři dny před odjezdem se určila přípravná skupina čtyř až pěti starších chlapců. Jestliže se začínalo na konci června, byli na žádost svého vedoucího uvolněni ze školy. Na tábořišti zajišťovali bezpečný dovoz stavebního materiálu i potravin na první den, přitom ale už začali budovat nejnutnější stavby, jako např. kuchyni a stany pro nejmladší. Po příjezdu ostatních se už jen dodělávaly různé drobnosti, např. posezení u ohniště, nástěnky atd. Příprava tak zahrnovala velké množství času a úsilí junáckých činitelů. Obvykle se s ní začalo už od zimy. Dle dostupných materiálu a výpovědí pamětníků se pravděpodobně často nestávalo, aby junácké oddíly neuskutečnily své tábory kvůli státním úřadům nebo institucím. Většina oddílů se dokázala připravit a zdárně výše zmíněné kroky překonat.

7.2 Hodnocení táborů Během tří let uskutečnili příbramští skauti dvacet sedm táborů.224 Následující části se věnují jejich přibližnému hodnocení, které bylo zpracováno na základě osobních svědectvích, oddílové kroniky 2. junáckého oddílu a zejména z dokumentů hlášení a hodnocení táborů v roce 1969 a 1970. K objasnění pomohly i novinové články o příbramských táborech v letech 1968 a 1969. Výše prostudované prameny nenaznačují, že by se v průběhu období 1968– 1970 uskutečnil putovní tábor. Všechny tábory zůstávaly na hlášených místech po celou dobu a nepřesouvaly se. Lokality se vybíraly s perspektivou koupání nebo minimálně k umytí při ranní a večerní hygieně. Tábořiště se tak budovala 222

Sb. dok. 14. smečky vlčat z Příbrami, Oběžník rodičům na tábor v roce 1970. Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Pozvánka rodičům k povídání o táboře 1968, Pozvánka pro rodiče na setkání před táborem 1970. 224 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém. 223

73

v blízkosti potoků, řek, rybníků, přehrad a na louce při okraji lesa. Velká většina se stavěla v údolní nivě. Pár jich bylo i na pasekách. Nejvíce se tábořilo zejména v oblasti v okolí Smolotel, u přehrádní nádrže Orlík a u Dobré vody poblíž Březnice. Lokalita musela také splňovat kriteria junácké organizace o blízkosti koupání. Dle dostupných pramenů, lze říci, že asi 60% tábořišť mělo koupání přímo u tábora, asi 40% ne příliš daleko (200 – 600 m), což bylo, dle kontrol, plně vyhovující.225 Výskyt hmyzu se pohyboval v normálních mezích (komáři, mouchy) a nebyl hlášen tábor s abnormálním množstvím hmyzu.226 Pitná voda byla ve velké většině ve vzdálenosti přibližně do 2 km. Převažovala studniční, v několika případech byla i vodovodní. Z hlediska kvality vody se, dle řady poznámek hygieniků, jevila zcela v pořádku.227 Velikost příbramských táborů činila ve sledovaném období v průměru 20 až 35 členů. Byl však ojedinělý i tábor s počtem až 50 členů. Oddílový vedoucí na nich pobývali po celou dobu. Věkem patřili většinou ke střední generaci, tj. kolem 35 let. Byli to ti, co před dvaceti lety byli členové Junáka nebo rádcové družin. Malou část tvořili bývalí absolventi lesních škol. Přesto vedli s nadšením a bez podstatných závad. Účastníci přespávali ve stanech složených z podsad a stanových celt. Podsady se skládaly většinou z dřevěných krajinek.228 Vše si děti dělaly samy. Spalo se na dřevěných postelích, málokde na slamnících. K základní výstavbě patřila kuchyně s jídelnou. Někteří si v ní stavěli kamna, jako např. 5.oddíl chlapců,229 nebo si nechali dovézt sporák. Ojediněle se používala vojenská polní kuchyně. Ostatní stavby byly konvenčního rázu: táborový kruh, vlajkový stožár, lavičky, vývěsní tabule, lávky, umývárny, latríny.230 Největší důraz se dával na uspořádání kruhu kolem státní vlajky, protože se tím projevovala úcta a čest k vlajce. Vizitkou skautského tábora byla vždy vstupní brána a věž pro hlídku. Některé junácké

225

SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Hodnocení táborů v roce 1969. Tamtéž. 227 Tamtéž. 228 Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Oddílová kronika 1968–1970. 229 Nové Příbramsko, rubrika Junácká hlídka, 27. 9. 1968, roč. 17. 230 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Hodnocení táborů v roce 1969. 226

74

oddíly z Příbrami byly natolik zručné a nápaditě, že se v celorepublikovém hodnocení vyšplhaly na přední příčky ve skautské architektuře. Všechny tábory měly pevný denní režim, který byl předem stanovený a vyvěšený na desce. Den se zahájil budíčkem, např. hraním na trubku, a potom se provádělo ranní cvičení. Následovala hygiena, snídaně a první nástup v krojích s vyvěšováním státní vlajky. Program byl rozdělen na dvě části, na dopolední a na odpolední. Mezi tím byl oběd. V prvních dvou letech po obnově věděli vedoucí táborů, že jejich svěřenci ještě nemají docela správnou představu o významu skautského slibu a zákona. Kladli proto zvláštní důraz, aby na táboře ten pravý význam poznali a pochopili, že „kdo podle něho nežije, není skautem.“231 Hlavní obsah programu představovaly bodovací soutěže jednotlivců a družin. Kromě toho jednotliví členové družin plnili skautské disciplíny prvého stupně a skládali skautské odborky, např. kuchař, botanik, cyklista, fotograf, ochránce přírody atd. V přírodě se dále učili a prováděli pozorování, značkování, přírodopis, orientaci, signalizování, první pomoc, táborové stavby.232 Rukodělné práce se prováděly většinou pouze v rámci táborových staveb. Podle písemných hlášení nelze posoudit kvalitu totemů. Podle poznatků členů junáckého odboru se totemy prováděly vcelku dobře.233 Pěstovala se také tělovýchova a lehká atletika, i když ne ve větší míře. Hojně se hrály polní hry. Probíhaly i některé kulturní akce, jako návštěvy historických míst, hradů, zámků, muzeí apod. Příbramské oddíly často navštěvovaly např. v oblasti Smolotel Makovou horu, zámek Orlík atd. Polodenních a celodenních vycházek se využívalo také za poznáním okolí, popř. navštívení okolních táborů. Druhý oddíl je tomu příkladem, když se snažil vyhledávat i další skautské tábory v okolí a seznámit se s jinými skauty.234 Večerní program se občas zakončoval táborovým ohněm, při němž se debatovalo o všem možném a zpívalo. Ovšem záleželo na každém oddílu, jak si to zavedl. Vždy se však dělal při příležitosti skládání skautského slibu a nebo při setkání s rodiči. Vyvrcholením táborového programu se obvykle stávala hra o poklad.

231

Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Program tábora na Zlatém potoce 1968. Tamtéž 233 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Hodnocení táborů v roce 1969. 234 Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Oddílová kronika 1968–1970. 232

75

Většina oddílů dělala tábory na tři týdny. Menší část na čtrnáct dnů nebo na měsíc. Průměrná doba tábora tak činila přibližně osmnáct dní.235 Poplatek za něj se pohyboval kolem 400 Kčs a byl různě doplňován příspěvky ROH.236 Dle dostupných zpráv dosahovaly tábory junáckého okresu vcelku dobré úrovně.237

7.3 Zajímavosti z táborové kroniky Už sám název napovídá, že podkapitola se věnuje zajímavým okamžiků z táborů. Názorné ukázky z kroniky příbramského 2. junáckého oddílu nebo vzpomínky pamětníků poslouží k nastínění atmosféry kolem pořádání táborů a života na nich. Před ním se vždy scházelo vedení s rodiči. O jedné takové schůzce 13. června 1968 se píše i v kronice 2. oddílu chlapců. Zástupce vedoucího oddílu zde vyjadřoval své obavy z případných dotazů rodičů, kteří nakonec žádné otázky ani neměli. Projevili spíše upřímný zájem a snahu pomoci. Svůj zážitek popsal následovně. „Všechno bylo nějak přirozené a jasné. A najednou se stalo něco, na co jsem nebyl připraven...“238 Dále pokračoval ve vyprávění, jak vstala starší paní a řekla: „Myslím, že vyjadřuji pocity všech zde přítomných rodičů, když vám musím poděkovat za všechnu práci, kterou pro naše chlapce děláte. Vidíme na nich změnu k lepšímu. Přestali bez cíle pobíhat ulicemi. Jejich život dostal nějaký smysl. Mají zájem o řadu věcí, kterých si dříve nevšímali. Jsem šťastna, že opět pracuje Junák a naše děti jsou jeho členy.“239 Bylo vidět, že rodiče jsou velmi spokojení s prací vedoucích a zajímají se o ni. Vřelé a osobní vztahy byly základem dobré spolupráce s nimi. Jejich zásluhou se vyřešily i nesnáze se sháněním stavebních materiálů na stavbu nebo se s nimi také lépe domluvili na návštěvách dětí na táboře. Pamětník V. Veselý k tomu dodává svůj silný zážitek s

235

SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém. SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Hodnocení táborů v roce 1969, Sb. dok. 14. smečky vlčat – Příbram, Oběžník rodičům na tábor v roce 1970. 237 Tamtéž. 238 Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Oddílová kronika 1968–1970, s. 17. 239 Tamtéž. 236

76

nimi: „Jednou se ale stalo, že přijeli ranním vlakem dříve, v době vztyčování vlajky. Dodnes si vzpomínám, že tam řada těch dvanácti až čtrnácti rodičů stála. Tolerovali, že nemohli do tábora. Čekali za bránou u hlídky. Na těch rodičích jsem viděl a cítil, co to s nimi provádí. Viděli své děti nastoupené v krojích, nástup družin, pořadový příchod k vlajce, její rozbalení, nesení a vztyčení. Byl to pro ně i pro mě silný zážitek. Byli opravdu nadšení. K tomu ještě krásně vycházelo sluníčko. Byla modrá obloha. Všechno dělalo takový pěkný obrázek. Rodiče i já jsme pak na to rádi vzpomínali.“240 V jakých končinách se tábořilo nebo jaké důmyslnosti se vymýšlely, živě popisuje následujícím způsobem. „Vrátili jsme se do míst při říčce Skalici, ale trošku proti proudu. Byli jsme nad Horním Ostrovcem. Byla to hezká paseka. Brumlala zde říčka Skalice, ze které jsme si pomocí plastové hadičky (asi 200 m ze stráně) přitáhli vodu. Šel nám tak pramínek pitné vody do tábora. Dole jsi ji dřevěným špuntem zazátkoval. Vyndal jsi krůcek a tekla ti voda. Např. za hodinu natekl kanystr. Byl to na tu dobu přepych a bylo to všemi návštěvami obdivované. Samozřejmě, že voda byla zdravá.“241 Na táborech se kromě jiného dbalo i na pořádné rozcvičky a otužování členstva. Slova pamětníka to jen dotvrzují. „Váleli jsme se v rose, všecko v rychlém pohybu, v poklusu, aby nikdo nenachladl. Poctivých dvacet minut rozcvička mít musela.“242 Takto se každé ráno zocelovali chlapci z 2.oddílu. O zážitcích a pocitech, jaké prožíval řadový člen, se dozvídáme i prostřednictvím kroniky. Například jeden skaut později zavzpomínal, jaké to bylo na prvním jeho táboře. „Zažil jsem tam mnoho pozoruhodných příhod, na které budu vzpomínat celý život. Navštívil nás také spisovatel Jan Drda. U táboráku nám vyprávěl o zapomenutém čertu Trepifaitlovi. Také se nám podepsal do deníků. Jednou odpoledne jsme přišli z koupání a v táboře byli novináři. Celé odpoledne natáčeli na magnetofon a filmovali. Za tři dny vyšel v Mladé frontě obsáhlý článek o našem táboře. Bylo tam také moje jméno… Tak jsem se poprvé dostal do novin.“243

240

Výpověď V. Veselého z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 7. 5. 2006. Tamtéž. 242 Tamtéž. 243 Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Oddílová kronika 1968–1970, s. 18. 241

77

Staronové hnutí se totiž těšilo značné oblibě u veřejnosti. Většina pracovníků ze sdělovacích prostředků se tak na něj a jeho prázdninovou činnost zaměřovala a hojně o něm psala. V té době přijížděly i neobvyklé návštěvy z kultury, např. zasloužilý umělci a spisovatelé, parašutista, nebo i významné osobnosti z Junáka, jako např. návštěva tajemníka Junáka Josefa Němce nebo místonáčelníků J. O. Martinovského a K. Grimma. V průběhu táborů se však mohly stát i nečekané události. Jako například na táboře 2. oddílu v roce 1969 v polesí Smolotel, kdy hluboko v noci přepadla tábor trojice místních náctiletých výrostků. Spustila velký povyk a vzbudila některé táborníky i jednoho vedoucího. Celou situaci barvitě vylíčil jeden z mladších svědků, který se vzbudil a pustil se do pronásledování. „Bezhlučně jsem se s Míšou blížil k cestě. Sotva jsme k ní dorazili, padli jsme na ně. Míša jednoho chytil, přičemž mu spadla baterka, a vlekl ho do tábora. Sebral jsem baterku a svítil těm zbývajícím přímo do očí, aby Míša mohl nerušeně zajetce odvést. Jeden z nich sebral kámen z cesty a začal na mě řvát, že jestliže nepřestanu svítit, tak to po mně hodí. Jenže od slov k činům je daleko, a tak jsem svítil nerušeně dál. Jakmile ho Míša přivedl, skočil jsem pro lana a společně jsme ho přivázali k věži. Utahoval jsem dosti pevně, takže nám hodinu simuloval, že se mu chce na velkou, aby se mohl protáhnout, což jsem se dozvěděl později. Potom jsme ho uvázali znovu. Asi v pět hodin přijeli jeho rodiče. Táta mu vrazil pár pádných facek, promluvil s Míšou a odjeli.“244 Veškeré zmíněné úryvky sledovaly jen jedno. Přiblížit čtenáři alespoň částečně konkrétní podobu situace na skautském táboře.

7.4 Tábory uskutečněné v letech 1968, 1969 a 1970 Ve sledovaných letech se dařilo pravidelně pořádat letní tábory. Avšak nikoliv všechny oddíly je zvládaly připravit a uskutečňovat každý rok. Zejména v prvním roce obnovy je uspořádala jen malá část z příbramských oddílů. Z patnácti obnovených oddílů se jich stihlo připravit na zatěžkávací letní zkoušku své 244

Tamtéž, s. 65.

78

dosavadní činnosti pouhé čtyři oddíly.245 Třetímu příbramskému středisko se podařilo uspořádat, dle výpovědi JUDr. M. Moravce, jen jeden společný, vzorový tábor.246 Lépe se nevedlo skautům ani v jiných obcích okresu, kde se už nenašel žádný. Příčin můžeme vyjmenovat mnoho. V popředí stojí zejména málo času na celkovou přípravu, tzn. sehnání veškerých nezbytností, vyřízení administrativních náležitostí atd. Musíme vzít také ohled na to, že Junák zahájil svou činnost teprve v dubnu. Do začátku prázdnin zbývaly pouhé tři měsíce. Oddíly vznikaly až na přelomu dubna a května. Za tu dobu se nestačily ani úplně zformovat, natož ještě přemýšlet o táboru. Postačovalo to spíše na to, aby se postupně vytvářelo složení oddílu, kde však byla velká absence družinových rádců. Nováčkové se teprve seznamovali se skautingem a učili se zde nové věci. Valná většina oddílů tak ani pořádně nerozjela svoji činnost. Přípravu také komplikoval nedostatek potřebného vybavení. Už ve třetí kapitole bylo zmíněno, že na začátku nevlastnila junácká organizace v Příbrami vůbec nic. Spoléhala se jen sama na sebe a nadšení svých členů. Avšak jen „holé ruce“ nestačily. Byl nutný i příklon a ochota veřejnosti a úřadů. Z technického hlediska byly potřeba stavební materiály, nářadí, stanové celty, kuchyňské náčiní atd., aby se mohly zajistit postavení a plynulý chod táborů. K tomu se musí připočíst i úsilí o sehnání vhodného místa k táboření. Vše si tak jednotlivé oddíly musely vyřídit, sehnat a nebo dokoupit samy, což na počátku nebylo vůbec lehké.247 Navíc nejdříve musely vyřešit svoji hlavní starost, a to zajistit vůbec svou existence, aby dokázaly bez potíží pokračovat i nadále. Příprava tak vyžadovala množství času i financí, ale ani jednoho se tak docela nedostávalo. V jisté výhodě, podle mého názoru, byly zejména bývalé tradiční oddíly, které se obnovovaly dřív než ostatní, takže se brzy zformovaly. Navíc jejich vedoucí měli slušné znalosti o krajině Podbrdska a o svých tradičních místech k táboření z poválečných let. Právě ony naplno využily svých předností a uskutečnily své letní tábory. Téměř všechny je rozvinuly ve svém okrese poblíž řeky Vltavy, na

245

SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Zpráva o činnosti skautů na Příbramsku z 2. 9. 1969. 246 Výpověď M. Moravce z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 29. 9. 2008. 247 Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Oddílová kronika z let 1968–1970, s. 15.

79

jejím levém břehu. Velmi oblíbenou lokalitou byla oblast polesí Smolotel, kde se vystřídaly během července a srpna 1968 celkem tři oddíly. Bylo to především tradiční místo 2. junáckého oddílu Příbram, který sem jezdíval před dvaceti lety. Junácký okres Příbram tak uspořádal v roce 1968 celkem pět táborů.248 Podle zápisů náčelnictev obou junáckých kmenů se v roce 1968 konalo „přes 380 letních táborů s cca 10 000 dětmi a činovníky.“249 V dalších letech se už dařilo lépe. Skautská činnost se také naplno rozvinula a na přípravu táborů bylo i více času. Jejich počty o dalších prázdninách prudce stouply. Jenom junácké oddíly v Příbrami uspořádaly v roce 1969 o polovinu více táborů než předcházející rok.250 Když započítáme i počty z celého okresu, můžeme sledovat výrazný nárůst. Znamenal až čtyřnásobné navýšení.251 Příčin můžeme hledat více. První tedy byla možnost déle se připravovat na letní vyvrcholení činnosti. Dalším se stalo usazení junáckých oddílů ve městě a získání podpory od významných místních podniků, jež poskytly tolik potřebné materiální vybavení. Zvláště oddíly ze sídliště získaly tuhle výhodu. Od podzimu 1968 začaly také naplno fungovat i pomocné složky, jako Sdružení přátel Junáka, složené ze sympatizantů, nebo dva oldskautské oddíly sdružující nejstarší skauty. Obě dvě se snažily oddílům pomáhat zejména v technických záležitostech. Oddíly získaly také náklonnost rodičů dětí, kteří jim pak ochotně pomáhali. Snadněji se jednalo i se státními instituceme a s Narodní frontou, kde už skauti měli své zástupce. Při výběru vhodných lokalit se už mohlo čerpat z nabytých zkušeností skautů s prvními tabořišti. Činovníci, kteří je měli, poskytovali je dalším, kteří se z nich mohli poučit a podle toho si najít vhodné místo k táboření. Docházelo také k nabídkám i výměně tábořišť. Ve většině případů došlo k výběru oblastí s potokem, rybníkem nebo v blízkosti řeky.

248

SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Zpráva o činnosti skautů na Příbramsku z 2. 9. 1969. 249 BŘEČKA, B., c. d., s.242. 250 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Práce Junáka ve městě Příbram z 5. 10. 1969. 251 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Zpráva o činnosti skautů na Příbramsku z 2. 9. 1969.

80

V roce 1969 uskutečnili příbramští skauti, dle hlášení na ústředí Junáka, celkem jedenáct letních neputovních táborů. Znamenalo to, že pouze jen polovině příbramských oddílů se je podařilo zorganizovat. V jiných částech okresu, kde skautovalo přibližně osmnáct oddílů, se jich udělalo deset. Z celkového počtu mimopříbramských oddílů to představovalo 55 %. V celé republice se pak uskutečnilo 1 300 táborů, což činilo více než trojnásobek předloňského čísla. Účastnilo se jich cca 50 000 dětí a činovníků, takže pětinásobné zvýšené od minulého stavu.252 V posledním roce fungování Junáka se tolik nenavázalo na minulý ohromující vzestupný trend. Junácká Příbram uspořádala pravděpodobně stejný počet táborů jako v minulém období. Mírný pokles však byl zaznamenán v rámci okresu, kde se počet snížil na devatenáct.253 Podle mého názoru k tomu přispěla zejména nepříznivá politická situace, jež vedla k normalizaci poměrů a utužování nedemokratického režimu v ČSSR. Junácká organizace i ostatní samostatná svobodná hnutí byla postupně tlačena k likvidaci. V roce 1970 se už více projevovaly vnější tlaky na ukončení činnosti. Zejména v novinách se psalo o budování jednotné organizace a kritizovala se jednotlivá samostatná hnutí. Nejspíše to přispělo k rozhodování činovníků, jestli udělat či neudělat tábory. Přece jenom zde už byla určitá hrozba, např. ze ztráty zaměstnání. I přesto se jich podařilo uskutečnit poměrně dost. I celorepublikově poklesl počet táborů z 1 300 na 1 138 a účastnilo se jich téměř o polovinu méně skautů než minulý rok.254

252

BŘEČKA, B., c. d., s. 248. SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Hlášení táborů 1970 za okres Příbram. 254 BŘEČKA, B., c. d., s. 257. 253

81

7.4.1 Statistické porovnání táborů v rámci okresu Příbram Pro vytvoření ucelenější představy o uskutečněných skautských táborech příbramských oddílů byly srovnány ukazatele z ostatních oddílů z junáckého okresu. Jelikož ale chyběla veškerá dokumentace, byly vytvořeny dvě skupiny. První skupina zahrnovala tři příbramská střediska. V druhé se objevila ostatní, tj. z Rožmitálu pod Třemšínem, ze Sedlčan a z Mníšku pod Brdy. Obě dvě skupiny pak byly porovnány dle toho, jak se jejich ukazatele podílely na celkovém počtu okresu a jaké byly mezi nimi rozdíly. Ukazatele však nejsou úplně přesné, jelikož ne všechny oddíly stihly podat hlášení tábora255 do stanoveného termínu, proto např. v dokumentaci ústředí Junáka chyběly. Statistické srovnání odpovídá skutečnosti jen pravděpodobně. V příloze

diplomové

v tabulkách.256

Z tabulek

práce č.

najdeme 5

a

6

výše vyplývá,

zmíněné že

údaje

v roce

zpracované

1968

nikdo

z

mimopříbramských oddílů neuspořádal skautský tábor. Důvodem bylo zřejmě pozdní obnovení junáckých oddílů na rozdíl od Příbrami a nedostatek potřebného vybavení. Ostatně to trápilo oddíly až do samotného zákazu Junáka. V dalších letech už můžeme sledovat výrazný posun a nárůst úkazatelů. Ostatní střediska se vyrovnala junácké Příbrami. Avšak i ona uspořádala dvakrát více táborů než předcházející letní prázdniny. V roce 1969 si tak celkový počet táborů rozdělily skupiny přibližně rovným dílem. Poslední rok 1970 už byl poznamenán atmosférou nepříznivou pro skauting. Nenavázalo se na vzestupný trend, dokonce kromě Příbrami došlo k nepatrnému poklesu. Nakonec se první skupina podílela přibližně 63 % na celkovém počtu. Celkem junácký okres Příbram uspořádal za tři roky 45 táborů, z toho 28 Příbram a zbytek ostatní. Je tak patrné, že skauti a skautky z Příbrami organizovali nejvíce letních táborů.

255 256

SI ABS Praha, fond Kay 6, formulář s hlášením tábora, č. 26001. Důvodem jejich zařazeny do příloh bylo zachování plynulosti textu.

82

8 Skautská činnost a významné akce Celoroční skautský program se skládal zejména z pravidelných schůzek, výprav a výletů do přírody a měst, za pamětihodnostmi v nejbližším okolí, ale také z různých akcí, např. charitativního rázu, závodů a soutěžení družin a oddílů, účasti ve slavnostních průvodech a při významných výročích, mikulášské a vánoční besídky, srazů s jinými skauty nebo s rodiči, ale také do něj patřily např. i vzdělávací kurzy. Zahrnoval tak velmi rozsáhlý počet různorodých činností, které se od sebe odlišovaly svou důležitostí, významností, tradicí, velikostí atd. Pro přehlednost jsem tyto činnosti rozlišil podle toho, jaká složka Junáka je organizovala. Vznikly tři úrovně činností, kde první byla pořádána na úrovni oddílu, druhá střediska nebo okresu a třetí někým jiným, např. Ústředím Junáka nebo městem. Na první úrovni, tj. oddílové, převažovaly každotýdenní schůzky, kde se řadoví členové učili skautské praxi a teorii. Součástí oddílového programu byly i výpravy a výlety po okolí, které se dělaly ve všech ročních obdobích a za každého počasí. Některé byly i vícedenní s přespáním ve volné přírodě pod stanem. Příbramské oddíly měly tu výhodu, že se jejich krajem táhne lesnaté pásmo brdského pohoří, od severu k jihu. Rozsáhlý les se rozprostírá na velkém území mezi Zbraslaví, Mníškem pod Brdy, Dobříší, Hostomicemi, Zbirohem, Rokycany a Rožmitálem. „Byl přímo magnetem, který k sobě přitahoval všechny skauty žijící na jeho obvodu.“257 Nabízel jim mnoho zajímavých míst v rozmanité přírodě, např. lesní studánky, lovecké boudy, zříceninu hradu Valdek, dlouhověké stromy, typickou lesní faunu a flóru. Naskýtaly se jim také ke zdolání skalní vrcholky s výhledem do okolí. Nejvíce navštěvované byly zejména ty v blízkosti města, např. vrch Květná, Pichce, Hatě, Strážný, Vysoký nebo Velká skála.258 Junácké oddíly chodily ale i na vzdálenější místa a hory v Brdech, např. na Velkou Babu, Kuchyňku, Komorsko, Stříbrnou studánku ad.259 Mezi ty nejpřitažlivější patřily ale zejména Tok, Třemšín, Plešivec a Třemošná, protože se řadily k nejvyšším vrcholům v Brdech. Nikoliv ke všem byl ale přístup, jelikož značnou část pohoří 257

Sb. dok. V. Veselého z Příbrami, Brdským skautům, 1968. Nové Příbramsko, rubrika Junácká hlídka, 18. 10. 1968, roč. 17. 259 Tamtéž. 258

83

zabrala čs. armáda jako svůj výcvikový prostor. Nejčastějším cílem skautů se tak stal vrchol Plešivec, jelikož kvůli vstupu na něj nemuseli žádat o povolení vojenskou správu. Jeho atraktivnost stoupala také tím, že v blízkosti se ještě nacházela další zajímavá místa k pozorování, např. pravěké hradiště, jezírko, Smaragdové jezero, balvan Viklan, trampské campy se zdobenými totemy nebo Krkavčí skály. Právě zde někteří pořádali i slavnostní ohně při významných příležitostech. Dalším cílem byly rybníky, kterých se ve vzdálenějším okolí města vyskytovalo mnoho. Obzvláště prozkoumané byly: Padrťský, Lázský a Pilský rybník.260 Kromě přírodních dominant se navštěvovaly i různé historické památky a města, např. Rožmitál pod Třemšínem, Písek, Nepomuk, březnický a dobříšský zámek ad.261 Kromě brdských lesů se skauti a skautky uchylovali také na druhou stranu svého regionu, do oblasti Povltaví. Oblíbená byla zejména oblast v okolí Smolotel. Zde často navštěvovali poutní místo na Makové hoře. Atraktivní pro ně byly i pochody podél potoků a řek vlévajících se do Vltavy, např. Líšnice nebo Kocába. Zvláště posledně jmenovaný potok byl velmi vyhledávaný.262 Při výpravách se hrály různé hry, vařily se polévky na polních ohništích nebo se opékaly vuřty. Někdy na takové pochody zvali junáci i významné osobnosti, např. ředitele lesů, škol nebo někoho z náčelnictva Junáka apod.263 Daná osoba měla, dle pamětníka V. Veselého, připravené téma, např. ředitel lesa vysvětloval význam lesa. Ekologie a ochrana životního prostředí se dětem vštěpovala i takovýmto nenásilným způsobem. Junácké oddíly měly i své specifické, tradiční nebo slavnostní akce. V jejich hierarchii asi nejvýše vyčnívaly slibové ohně. Například v květnu 1968 si nejstarší skauti z 2. junáckého oddílu obnovili svůj skautský slib na hoře Plešivec. Na slavnostní chvíli se velmi důkladně připravili. Pozvali si bývalé zakladatele jejich oddílu i významné hosty. Nemohl chybět okrskový velitel Příbrami J. Horký s vedoucím prvního střediska E. Burianem. Slibu se zúčastnil dokonce i člen

260

Výpověď V. Veselého z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 7. 5. 2006. Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Kronika družiny Bobrů z let 1968–1970. 262 Hornické muzeum, Sbírka dokumentů, Skautská výstava k 90. výročí založení skautingu v Příbrami. 263 Výpověď V. Veselého z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 7. 5. 2006. 261

84

náčelnictva čs. Junáka F. Němec.264 Celý ceremoniál se konal v pozdních večerních hodinách. Zapadající slunce dodávalo významnému okamžiku na atmosféře. Po uvítání všech přítomných přistoupil J. Horký k zapálení slibového ohně. Následně vystoupili jednotliví účastníci se svými proslovy a citáty.265 Součástí programu bylo i převzetí nejstarší oddílové vlajky do rukou nastávajícího vedoucího oddílu V. Veselého. Nakonec se přešlo k očekávanému okamžiku, a to složení slibu „sloužit celým životem ideám skautingu.“266 Slibující pak svůj slib stvrdili podáním levé ruky J. Horkému. Celý program byl zakončen zatroubením večerky. Všichni účastníci se poté beze slov rozešli.267 Obdobně slavnostní slib měl například i 8. junácký oddíl z příbramského sídliště v říjnu roku 1968.268 Pořádal ho nedaleko města na místě zvaném Hatě. Přítomen na něm byl i vedoucí 3. příbramského střediska Junáka M. Moravec. Program začínal nástupem členstva na předání oddílové vlajky z rukou vedoucího střediska vedoucímu oddílu J. Grégrovi. Potom už následoval samotný akt skládání skautského slibu v podání mladých příznivců Junáka. Celý slavnostní večer se ukončil táborovým ohněm, při němž starší skauti zavzpomínali na poválečná léta jejich skautování. Jeden z vedoucích pak symbolicky vhodil do tohoto ohně popel z posledního ohně ze srpna 1948 na Šumavě.269 K tradičním akcím patřily např. vánoční besídky. Odehrávaly se buď v klubovnách, nebo i v bytech vedoucích. Při zpěvu a hrách se na nich vzpomínalo na předešlé měsíce, na veselé i dobrodružné příhody, které skauti prožili. Promítaly se na nich obvykle domácí filmy natočené na letním táboře. Děti se na nich chlubily svými výrobky, které na svět přišly jenom pomocí nože. Večer pak byla nadílka dárků. Další akcí byly sportovní závody a soutěže. Pořádaly se mezidružinové turnaje v kolektivních hrách nebo závody v lyžování. Například skauti z 9. junáckého oddílu došli se svou vynalézavostí tak daleko, že sami vytvořili umělou ledovou plochu na lední hokej. Upravili si terén za domem, z nejrůznějších prkének udělali 264

Sb. dok. V. Veselého z Příbrami, Cesta Dvojky - bulletin o obnovené činnosti 2. oddílu Junáka v Příbrami 1968. 265 Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, Zápis programu OLDOSu z května 1968. 266 Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Oddílová kronika z let 1968–1970, s. 11. 267 Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, Zápis programu OLDOSu z května 1968. 268 Sb. dok. M. Moravce z Příbrami, Popisky k fotografiím. 269 Výpověď K. Vurma z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 4. 4. 2007.

85

ohrazení a napustili ho v zimě vodou. Brzy měli led jako sklo. Vyrobili si ještě branky a do místního tisku dali pozvánku na své kluziště. Členové 9. oddílu zvali všechny zájemce o hokej. Celou zimu 1969 se zde pak hrálo mnoho hokejových turnajů.270 Na svoji skautskou činnost junáci a skautky z Příbrami upoutávali pozornost chodců prostřednictvím vývěsek. Sloužily jako zpravodajství o jejich práci. Chlubili se v nich trofejemi získanými při výpravách do přírody, výsledky soutěží, bodováním atd. Umisťovali je, pokud to bylo možné, na nejfrekventovanějších ulicích, aby se o nich dozvědělo co nejvíce lidí. Na veřejnosti se ale prezentovali i jiným způsobem. Aby společnosti co nejvíce osvětlili svůj program, historii a práci, organizovali skautské výstavky ve výstavních síních propůjčených od města. Každoročně se nějaká konala. V pořádání byl nejaktivnější zejména 2. junácký oddíl ze staré Příbrami, který měl ve svém středu významné grafiky a místního spisovatele J. Čáku. Návštěvníci se vždy mohli těšit na bohatý obsah vystavovaných předmětů. Vystavovaly se nejen ukázky rukodělných prací skautských nováčků, např. řezba totemů, modely tábořišť a ohnišť, ale zvláště i historické doklady, staré oddílové i družinové kroniky, první výtisky skautských časopisů domácích i zahraničních.271 Pozornost upoutávaly vzácné série známek věnované skautskému hnutí nebo historické vlajky příbramských oddílů. Jednotlivá oddělení výstavy byla vždy doplněna fotografiemi dokumentujícími současnou činnost příbramských skautských oddílů. Čestné místo věnovali také zakladateli čs. skautingu A. B. Svojsíkovi. V roce 1970 se vystavovala i skautská grafika s různými druhy novoročenek, ilustrací, pohledů atd. Výstavky obvykle zahajoval předseda Okresní rady Junáka J. Horký.272 Snad největší se uskutečnila na jaře 1969. Trvala přes dva týdny a navštívilo ji 1574 lidí.273 Dokladem toho jsou četné podpisy v oddílové kronice 2. junáckého oddílu. Vyšší složky Junáka, střediska a okrsek, se staraly zejména o chod celé organizace ve městě i na Příbramsku. Jejich činnost se skládala z nepravidelných schůzí, na kterých se projednávaly organizační, materiální i finanční záležitosti a

270

Nové Příbramsko, Junácké radovánky, 28. 2. 1969, roč. 18. Nové Příbramsko, rubrika Junácká hlídka, 21. 3. 1969, roč. 18. 272 Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Oddílová kronika z let 1968–1970, s. 40. 273 Tamtéž, s. 47. 271

86

činnost jednotlivých oddílů. Také se soustředily na přípravy, technické a organizační zajištění táborů, podporu a kontrolu celostátních akcí, podporu výstavby kluboven atd. Jedna okrsková schůze však proběhla zcela jinak. Bylo to na den sv. Jiří, 24. dubna 1968, kdy skauti po celém světě slaví svůj svátek. Aby ho příbramští činovníci Junáka uctili také, připravili místo schůzování malou slavnost. Pod vedením svého velitele J. Horkého promítali dokumentární filmy o junácké pomoci při sklizni borůvek na Šumavě v roce 1947. Kromě zhlédnutí filmu si mohli střediskoví činovníci prohlédnout staré skautské materiály. Na závěr si všichni společně zazpívali.274 Střediskové schůze se ze začátku sjednávaly jednou do měsíce, později už pouze podle potřeby.275 Do celookresních aktivit se později vložila i Okresní rada Junáka v Příbrami, která vznikla po únorové volbě roku 1969. Řešila podobné záležitosti jako výše zmíněné složky, ale navíc projednávala pokyny od krajské a Ústřední rady Junáka. Pokoušela se i expandovat junácké myšlenky do okolních obcí. Starala se o pravidelný styk s tiskem. Zajišťovala odběr skautských časopisů Junáka a Junáckého činovníka.276 Dávala pokyny k účasti na významných státních oslavách a průvodech nebo i na Mezinárodním dni dětí, pořádaném ve spolupráci s ostatními mládežnickými organizacemi ve městě. Dalším jejím úkolem bylo vzdělávat své členy. Junácká organizace v Československu k takovému účelu organizovala kurzy pro vedoucí nebo lesní školy. Příbramský okrsek už před letními prázdninami 1968 uspořádal kurz pro rádce a vedoucí, v němž pokračoval i na podzim. Nebyl ovšem nejspíš ukončen řádnou zkouškou akreditovanou vedením čs. Junáka. Až v dalším roce se konal vůdcovský kurz v rekreačním středisku Uranových dolů Příbram v Kamýku nad Vltavou, jenž byl už zakončen řádnou zkouškou.277 Další se pro zájemce o vedení skautských oddílů uskutečnil na jaře 1970 v Příbrami.278 Těchto kurzů se mohli zúčastnit jenom členové starší 18 let. Příbramští využívali také další kurzy a lesní školy pořádané jinými skautskými regiony nebo kraji. Chybějí však záznamy o tom, kterých se zúčastnili.

274

Nové Příbramsko, rubrika Junácká hlídka, 3. 5. 1968, roč. 17. Výpověď M. Moravce z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 29. 9. 2008. 276 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Program ORJ Příbram 1970. 277 Nové Příbramsko, rubrika Junácká hlídka, 12. 12. 1969, roč. 18. 278 Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami, Vůdcovské zkoušky 25. 4. 1970. 275

87

Kromě vzdělávacích kurzů se snažilo vedení junáckého okrsku realizovat akce pro všechny skauty z města i z okresu. Připravovaly se srazy nebo závody a soutěže. V průběhu tří let se jich však dle dochovaných dokumentů stihlo poměrně málo. Každý rok se však uskutečnila minimálně jedna. První proběhla hned na podzim 29. 9. 1968 v březovém hájku u České Lhoty279 a byla ještě poznamenána srpnovými událostmi.280 Srazu pro příbramská střediska se zúčastnilo pouze 250 junáků, skautek a činovníků z Příbrami.281 Cílem bylo poznat se mezi sebou a zjistit, kdo ve městě skautuje. Nejdříve se všechny přítomné oddíly představovaly a hlasitě předvedly své pokřiky. Pak proběhlo několik masových her a nakonec se nezapomnělo ani na zpěv. Všichni se dozvěděli i nové informace o vyhlášení akce Služba vlasti a činovnický sbor k tomu dostal další pokyny.282 Sraz skončil zatroubením polnice a junáctvo se rozešlo. Na něj navázalo hned v říjnu další setkání při závodech o nejlepšího skauta a nejlepší družinu v Příbrami. Soutěže se konaly celý den a téměř 200 děvčat a chlapců zápolilo v Kimově a Setonově hře, v odhadu vzdálenosti a ve znalosti měst. Na závěr vyplňovali zajímavý test a odpovídali na otázku, proč vstoupili do junáckého oddílu. Převažovaly odpovědi typu: láska k přírodě, služba vlasti, dobré skutky a čestný život.283 Podobný závod se udál i v polovině února 1970 pro starší skauty a skautky z junáckého okresu Příbram v rekreačním táboře v Roželově.284 Závodilo se ve sportovních disciplínách, kulturních kvízech a v postřehu. Konkrétně to byly disciplíny: kreslení listů stromů, hra Přemýšlej a piš, Kimova hra nebo určování stromů dle kůry. Závody pak byly završeny během na lyžích.285 Nejúspěšněji si počínali chlapci z 9. junáckého oddílu Příbram a děvčata z 1. oddílu Příbram. Celkově tak nejlépe dopadly oddíly z 3. příbramského střediska Junáka.286

279

Nové Příbramsko, rubrika Junácká hlídka, 27. 9. 1968, roč. 17. Tamtéž. 281 Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Oddílová kronika z let 1968–1970, s. 29. 282 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Program I. srazu příbramských skautských oddílů v neděli dne 29. 9. 1968. 283 Soutěž junáků. Nové Příbramsko. 1. 11. 1968, roč. 17. 284 Nové Příbramsko, rubrika Junácká hlídka, 6. 2. 1970, roč. 17. 285 O nejlepšího junáka. Nové Příbramsko. 27. 2. 1970, roč. 17. 286 Nové Příbramsko, rubrika Junácká hlídka, 27. 2. 1970, roč. 17. 280

88

Celookresní sraz skautů a skautek se uskutečnil také v květnu 1969 za Podlesím.287 Svolával ho tehdejší velitel junáckého okresu J. Horký.288 Ve stejném roce o měsíc později se událo snad největší setkání skautů na Příbramsku, které se uskutečnilo při oslavách 50. výročí založení Junáka na Březových Horách (viz podkapitola 6.1). Dále probíhaly pravděpodobně i srazy v rámci jednotlivých středisek. Důkazem je sraz junáckých oddílů při 1. středisku ve staré Příbrami dne 4. 4. 1970. Sešli se na něm všichni od těch nejmladších, vlčat a světlušek, až po nejstarší oldskauty. Program obsahoval divadelní vystoupení v podání jednotlivých oddílů a různé skautské soutěže. Podobně se setkávaly i junácké oddíly v jiných střediscích, chybějí však k tomu dostatečné pramenné materiály. Příbramský Junák se taktéž podílel na účasti v podnicích, jež byly organizovány někým jiným, např. vedením Junáka, junáckými oddíly nebo středisky z jiného regionu, SODM289 nebo FRDMO ČSSR.290 Zúčastnil se mnoha celostátních kol ve skautských závodech v různých věkových kategorií. Pro nejmladší, tj. pro světlušky a vlčata, se pořádaly závody o putovní totem náčelníka a o putovní vlajku náčelní.291 V roce 1970 se např. dostali do krajského kola, které se konalo v Dobřichovicích. Skauti a skautky soutěžili zase ve Svojsíkových závodech. V roce 1970 se např. účastnili štafety Osvobození.292 Příbramští skauti jezdili také na různé skautské srazy, např. roverský sraz v Brdech 25. 4. 1970 nebo dívčí sraz v Roztokách ve dnech 13.–14. 6. 1970.293 Zapojili se také do akcí na pomoc republice, Služba vlasti, Milion hodin republice nebo Národní směna mládeže.294 Specifickým podnikem se staly zimní přechody Brd, které probíhaly v únoru v letech 1969 a 1970. „Byly to přechody demonstrující nesouhlas se sovětskou okupací ČSSR.“295 První zrealizovala Svojsíkova oblast a druhý Pražská junácká rada. Téměř 22 km dlouhá trasa mezi Řevnicí a Dobříší vedla přes brdské 287

Sb. dok. K. Vurma z Příbrami, Osobní deník z let 1968–1970. Sb. dok. K. Vurma z Příbrami, Osobní deník z let 1968–1970. 289 SODM – Sdružení organizací dětí a mládeže. 290 FRDMO ČSSR – Federální rada dětských a mládežnických organizací Československé socialistické republiky 291 Závod vlčat a světlušek o putovní totem náčelníka a o putovní vlajku náčelní – tradičním skautským závodem pro nejmladší členy, název je pojmenovaný podle vedoucí funkce v Junáka. 292 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Doplňky ke zprávě o činnosti v roce 1970. 293 BŘEČKA, B., c. d., Brno 1999, s. 255–256. 294 Národní směna mládeže. Nové Příbramsko. 24. 4. 1970, roč. 17. 295 Tamtéž, 246. 288

89

hřebeny místy, kde bojovali partyzáni za 2. světové války.296 Sešlo se na ní vždy přibližně kolem 2 000 chlapců a děvčat se svými vedoucími. Na druhý přechod v roce 1970 přijelo dokonce 131 junáckých oddílů. Na obou měla velké zastoupení i junácká Příbram. Kromě samotného pochodu byl připraven i program zahrnující soutěže v junáckých a sportovních disciplínách, např. v signalizaci, ve znalostech z historie protifašistického odboje, ve střelbě z pistole, v první pomoci nebo v šifrování. Mezi chlapce a děvčata také zavítali i bývalí příslušníci partyzánské brigády, aby je seznámili s historií slavných bojů.297 Všechny výše zmíněné akce, podniky a činnosti počítaly s větší účastí příbramských skautů. Po Československu se však konaly i různé akce, kterých se zúčastnili jen jednotlivci. Takovou akcí bylo setkání starších skautů v Praze, na něž přijel pouze okrskový velitel Příbrami J. Horký se svým krajanem M. Mölzerem. Od žižkovské reálky se vydali na šestidenní pochod na místo prvního tábora A. B. Svojsíka u Bratoňova. Šli přesně po stopách prvních junáků. Jako jejich předchůdci použili na svá zavazadla dvoukolové káry a přenocovali na stejných místech.298 Pravděpodobně i na velký sraz šesti tisíc junáků a skautek na Ivančeně v Beskydech na konci dubna 1970 zavítalo pár skautů z Příbrami, aby zde uctili památku ostravských junáků popravených za 2. světové války. Na tradičním shromáždění mohli vidět i náčelníka Junáka RNDr. R. Plajnera.299 Takovýchto individuálních akcí bylo nejspíše více. Skautská činnost byla opravdu bohatá. Zahrnovala široké možnosti. Skauti z Příbrami praktikovali skautskou myšlenku v praxi podobně jako ostatní oddíly v republice. Nikterak za nimi nezaostávali. Během tři let toho stihli mnoho. O těch nejviditelnějších a největších akcích je pojednáno dále.

296

Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Oddílová kronika z let 1968–1970, s. 76. Tamtéž. 298 BŘEČKA, B., c. d., s. 246. 299 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém. 297

90

8.1 Oslavy 50 let skautingu na Březových Horách V průběhu krátké existence Junáka na konci šedesátých let se v Příbrami uskutečnila jedna výjimečná událost. Na rok 1969 totiž připadalo významné výročí padesátiletého

trvání

březohorského

skautingu.

Jedinečnost

okamžiku

si

uvědomovali i místní junáčtí činovníci, protože půl století skautské činnosti v této příbramské části by si zajisté zasloužilo adekvátní oslavu. Na zmíněný rok proto plánovali velkolepé slavnosti a začali se na ně důkladně připravovat. Nejdříve sestavili organizační výbor, do jehož čela se postavil Josef Horký. Po celý rok pak připravovali veškeré nezbytnosti s tím spojené.300 Nutné bylo zejména získat finanční zdroje a zajistit i organizaci celé akce, což vyžadovalo pochopení úřadů, podnikových závodů i armády. Na takovou sešlost bylo potřeba sehnat vhodné prostory a místo. Město poskytlo k tomuto účelu kulturní dům, lokalitu u Nového rybníka a hřiště Baníku u Litavky. Důležitou roli hrálo i finanční hledisko, takže se musel sehnat štědrý sponzor. Nakonec největším peněžitým podílem přispěly zejména Uranové a Rudné doly Příbram, ale také MěNV a OV NF.301 S organizačními záležitostmi Březohorským pomohla obě junácká střediska z Příbrami i Sdružení přátel Junáka. Řešilo se i sestavení vhodného programu, jenž měl být velmi rozsáhlý. V hlavních rysech měl zahrnovat skautskou výstavu zaměřenou na historické momenty příbramského i světového Junáka, promítání skautských filmů, večerní posezení u táborových ohňů, závody ve skautských disciplínách a slavnostní přehlídku.302 Smyslem celého projektu nebyla však jen zábava, ale „dokázat, co vytvoří opravdové a čisté nadšení pracovníků Junáka k prospěchu mladé generace.“303 Záměrem ale také bylo, aby se setkali bývalí členové Junáku z březohorských oddílů. Dokonce už v říjnu vyšla v časopise Skaut Junák krátká zpráva s výzvou, aby tito členové zaslali své adresy do Příbrami.304 Později se rozeslaly pozvánky současným činovníkům Junáka ze Středočeského kraje a Prahy. Během dubna a 300

SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Dopis neznámému skautovi o oslavách 50 let skautingu na Březových Horách. 301 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Práce Junáka v městě Příbram, 5. 10. 1969. 302 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Pozvání na slavnosti 5. – 8. 6. 1969. 303 Tamtéž. 304 Skaut-Junák, říjen 1968, roč. 31, č. 3-4.

91

května přípravy vrcholily a dodělávaly se drobnosti, jako např. vytvoření jubilejních razítek, štítků na pozvánky a jejich vzhledu, obálek, pohledů i odznaků s logem oslav atd. Dle dochovaných dokumentů musel organizační výbor řešit také závažné komplikace. Jelikož týden před vypuknutím oslav neustále pršelo, musel se na poslední chvíli měnit program a bylo nutné vymyslet vhodnou alternativu.305 Počasí nejspíše komplikovalo i výstavbu dvou stanových městeček, která měla vyrůst na břehu Nového rybníka. V nich se mělo ubytovat kolem jednoho tisíce dětí. I přes vrtkavost počasí se malé středočeské jamboree na počest významného jubilea uskutečnilo ve dnech 5.–8. června 1969. Hlavní akce oslav se soustředily především do dvou posledních dnů. Program však začínal už ve čtvrtek 5. června, kdy se promítaly skautské filmy na malé scéně Domu kultury. Návštěvníkům se naskytla možnost zhlédnout něco ze skautského života u nás i ze zahraničí, jako např. „Návštěva ředitele světové kanceláře Wilsona v Jičíně 1947“, „Skautský sjezd v Akře 1947“, „Skauti“, „Krajem šesti řek“, „Jihočeská lesní škola“ atd.306 Další den bylo krátké setkání účastníků na stejném místě, po němž hosté přešli na malou výstavku „Skauting u nás a ve světě“ ze skautských materiálů, tj. plakátů, časopisů, knih, fotografií, kronik a vlajek, a ze skautských prací, např. odlitků stop, řezeb, totemů apod.307 Návštěvníci na ní mohli vidět i věci ze svého mládí a ze svých dřívějších oddílů. Výstavka se tak nestala jen místem učení, ale i místem mnoha překvapení a vzpomínání. Poté měl J. Horký, spoluzakladatel prvního skautského oddílu na Březových Horách, zahajovací projev. Několika slovy uvedl smysl a účel oslav. Zahájení se zúčastnili za junácké ústředí Martinovský a Němec. Jim byla ukázána zakládací listina prvního příbramského oddílu, psaná „na březové kůře, jež nebyla pro svou dokumentární hodnotu zařazena mezi exponáty výstavky.“308 Výstavka probíhala večer kolem 18 hodiny. V pozdějších hodinách se hosté přesunuli do estrádního sálu, kde se konal skautský ples.309 305

SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Pozvání na slavnosti 5. – 8. 6. 1969. SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Filmotéka – seznam filmů. 307 SI ABS Praha, fond Kay 2, Almanach k 50. výročí příbramského skautingu, č. 5225. 308 Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Oddílová kronika z let 1968–1970, s. 50. 309 SI ABS Praha, fond Kay 2, Almanach k 50. výročí příbramského skautingu, č. 5225. 306

92

O víkendu pak celá slavnost vyvrcholila. „I přes sobotní nepříznivé počasí se sjelo do Příbrami hodně hostů v zelených stejnokrojích s lilií ve znaku z různých míst Čech.“310 Byli to skauti a skautky ze Všenor, z Prahy, Sedlčan, Rožmitálu, z Protivína a dalších míst. Většina z nich navštívila neobyčejnou skautskou výstavku. Dopoledne ale už probíhaly závody v různých skautských disciplínách na hřišti Baníku u Litavky.311 Závodily zejména skautské hlídky z Příbrami. U dívek se stala vítězem hlídka 1. oddílu 3. střediska Příbram, u chlapců hlídka 5. oddílu 1. střediska Příbram. Soutěže v běžné skautské praxi, jako např. uzlování, lasování, Kimova a Setonova hra, pravděpodobně probíhaly i ve stanovém městečku na Novém rybníce.312 Večer se na stejném místě zapálil táborový oheň. Přišli na něj skauti od nejstarších po nejmladší i jejich rodiče, aby viděli, jak se jejich ratolesti baví. O program se staraly skupinky příbramských oddílů i početných hostů z širokého příbramského okolí i z Prahy. Jednotlivá čísla uváděl dokonce místní herec Hasil.313 Kromě toho se zpívaly písničky v doprovodu kytary a harmoniky. V kronice 2. junáckého oddílu bylo k tomu poznamenáno přibližně toto: „Dlouho do noci byl kolem ohně uzavřený kruh velkého přátelství.“314 Stanovým městečkem se nesla velmi pozitivní atmosféra. Ve stejný den se konal souběžně s hlavním programem ještě jeden pro starší březohorské skauty v rekreačním středisku Uranových dolů Příbram v Kamýku nad Vltavou.315 Původně se mělo jednat o krátké setkání, ale jeho trvání se nakonec protáhlo až na šest hodin. Vzpomínalo se a zpívaly se staré skautské i hornické písně. Na této poradě byl dán i podnět k ustavení volného sdružení bývalých březohorských skautů, tzv. Klubu oldskautů, který se hned odsouhlasil. Do tohoto klubu se měli přihlásit i další pamětníci tehdejších časů, kteří se z nejrůznějších důvodů nemohli tohoto setkání zúčastnit. Přihláška neměla být závazkem

k pravidelnému

placení

členských

příspěvků.

Stačilo

zaplatit

jednorázovou registraci na ústředí Junáka. Členství v klubu mělo pozůstávat výhradně z bývalých členů březohorských oddílů a příznivců a rodičů členů 310

Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Oddílová kronika z let 1968–1970, s. 50. Tamtéž. 312 Výpověď M. Moravce z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 29. 9. 2008. 313 Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Oddílová kronika z let 1968–1970, s. 50. 314 Tamtéž. 315 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Dopis neznámému skautovi o oslavách 50 let skautingu na Březových Horách. 311

93

současných skautů.316 Jedinou pracovní náplní klubu mělo být pomáhat dětem a jejich vedoucím ve skautské práci. Závěr oslav se už zaměřil pouze na besedy. V neděli 8. června v dopoledních hodinách přijeli na pozvání i nejvyšší představitelé Českého Junáka, náčelník junáckého kmene RNDr. R. Plajner a náčelnice dívčího kmene V. Macková.317 Dostalo se jim slavnostního uvítání a přehlídky všech účastníků. Příbramští skauti je pak pozdravili „velkým pozdravem“.318 Náčelník junáckého kmene poté vystoupil s proslovem, kde zaznělo mj., že „nyní, po počáteční organizátorské práci, bude třeba přistoupit k soustavné výchově junáků k vlastenectví a obětavosti, zejména plnění prvního a desátého zákona junáckého desatera: Junák je pravdomluvný … junák je čistý v myšleních, slovech i skutcích. Kéž by jim v tom byli vzorem všichni dospělí.“319 Vše se snímalo kamerou a fotilo. V tento závěrečný den bylo přítomno i mnoho novinářů s fotografy. Junácká Příbram se tak rázem stala středem pozornosti v české společnosti. Slavnosti byly zakončeny v kulturním domě, kde se rozvinula diskuse s RNDr. R. Plajnerem a V. Mackovou. Na úplný závěr organizační výbor poděkoval všem, kdo se zasloužili o uskutečnění této akce. Potom už proběhl slavnostní oběd s náčelníkem dr. Plajnerem a jeho delegací. Oslavy se staly minulostí. Trvaly pouhé čtyři dny a navštívilo je přibližně přes půl tisíce skautů, příznivců, sympatizantů i novinářů. Všichni si z nich odnesli mnoho zážitků a dojmů.320 Celé slavnosti se nesly v duchu přátelství, otevřenosti a nadšení. Veřejnost vše vnímala, proto na ni měly, podle mého názoru, velmi pozitivní vliv.

316

Tamtéž. Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Oddílová kronika 1968–1970, s. 50. 318 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Pozvání na slavnosti 5. – 8. 6. 1969. 319 Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Oddílová kronika 1968–1970, s. 50. 320 Tamtéž, s. 71. 317

94

8.2 Akce pro veřejnost – Služba vlasti, výročí 50 let vzniku ČSR a Milion hodin republice Junácké hnutí, které bylo vždy postaveno na duchovních základech a vychovávalo také k plnění povinností k sobě samým, bližním i vlasti, nezklamalo ve svých proklamacích ani v období své druhé obnovy. Vždy se snažilo společnosti pomáhat. Zejména v nešťastné situaci po srpnu 1968 se v tomto smyslu projevovalo nejvíce. Zapojovalo se totiž do různých akcí pořádaných na pomoc veřejnosti, např. brigády v zemědělství, sběr surovin nebo výsadba stromků atd. Prospěšná činnost se konala vždy v koordinaci s celostátní akcí vedenou ústředím Junáka nebo ve spolupráci mládežnických organizací. Probíhala tak při Službě vlasti, Milionu hodin republice, při příležitosti padesátého výročí republiky nebo při Národní směně mládeže. Předtím se ujaly i podpisové akce v duchu: „Socialismus, spojenectví, suverenita a svoboda“,321 jež probíhaly po celé republice a organizovali je občané Československa. Bylo to poselství občanů předsednictvu ÚV KSČ, které odjíždělo k jednání se sovětskou delegací do Čierné nad Tisou dne 29. července 1968. V Příbrami se této akce neujala žádná ze stran Národní fronty, proto si ji vzali na starost místní junáci. Před restaurací Sevastopol umístili stolek s podpisovými archy. Ihned se tvořily zástupy občanů, hostů i cizinců. „Za necelou půlhodinu získali 170 podpisů.“322 Takovou větší akcí, která probíhala celý podzim 1968, byla Služba vlasti. Záhy po invazi cizích vojenských jednotek do ČSSR se junáci aktivně zapojovali do protestní činnosti proti okupantům (podrobněji viz čtvrtá kapitola). Připojilo se i vedení československého Junáka s jeho představiteli v jednotlivých městech republiky. Vydali prohlášení, ve kterém odsuzovali tento vojenský akt. Nezůstalo však jen u projevů otevřeného upřímného cítění, odvahy a neohroženosti, ale došlo ke skutečné pomoci. Právě v těchto těžkých dnech se zrodila myšlenka spolupráce všech složek mládežnických organizací. Zmíněné organizace se dohodly, že dají „podnět k zapojení svých oddílů a dalších dětí do akce Služba

321 322

Skaut Junák, říjen 1968, roč. 31, č. 3-4. Tamtéž.

95

vlasti.“323 Vzájemnou dohodou byla utvořena základna pro nejširší spolupráci Pionýra, Junáka a dalších organizací, které by se chtěly připojit. Vedení Junáka tak vydalo výzvu pro všechny své členy k akci Služba vlasti. I ostatní organizace, jako Pionýr, ČSM, Unie a Junák-Zálesák ad., tak učinily. Náplní této akce bylo pomoci své vlasti v její svízelné situaci a „aktivní zapojení mladých lidí a dětí do řešení problémů, s nimiž se republika vyrovnává.“324 Hlavní úkoly této akce se soustředily do čtyř bodů. První byl ekonomický a zaměřený na pomoc narušenému hospodářství, tzn. odstraňování škod způsobených invazí a okupací. Druhý úkol se soustředil na péči o život dětí a o jejich bezpečnost. Třetí se věnoval pomoci ve zdravotnictví, ale i starým lidem a těm, kteří ji potřebují. Poslední spočíval ve vlastenecko-politickém působení na mládež a děti, ve vysvětlování vzniklé situace se zdůrazněním plnění skautského slibu a zákona nebo archivování materiálů celého tohoto období atd.325 Všechny mládežnické složky zapojené do Služby vlasti se řídily organizačními pokyny štábu této akce. Každý člen musel být označen trikolorou, kterou měl upevněnou na klopě kabátu, na kapse blůzky či na levém rukávu326, a odznakem své organizace. Akci řídily koordinační výbory, které byly složené ze zástupců jednotlivých dětských organizací. Celou organizační strukturu zastřešoval ústřední štáb Služby vlasti. S ním měly místní organizace navázat spojení. Způsob práce a rozsah činnosti koordinačních výborů nebyly přesně vymezeny. Závisely na místních podmínkách a poměrech.327 Po vzoru ústředního štábu Služby vlasti se i v příbramském okrese ustavovaly štáby této akce. Obracely se taktéž ke všem dětským kolektivům ve městě, aby se přihlásily, vytvořily pracovní skupiny a „pomohly odstraňovat všechno, co zabraňuje

normálnímu

chodu

společenského

života.“328

V příbramských

podmínkách se orientovaly především na brigádnickou pomoc při sklizni brambor a sběru odpadových surovin. Do této akce se samozřejmě zapojili i příbramští skauti a skautky. Její myšlenky přijaly za své všechny oddíly a hned se daly do 323

SI ABS Praha, fond Kay, Výzva vedení Junáka a Pionýra, dne 30. 8. 1968. SI ABS Praha, fond Kay 6, Materiál z jednání pléna České rady Pionýra, dne 31. 8. 1968, č. 28021. 325 SI ABS Praha, fond Kay 7, Junák-Středočeská oblast, Směrnice č. 1 ze dne 6. 9. 1968, č. 33052. 326 SI ABS Praha, fond Kay 7, Voláme Vás všechny, vstupte do Služeb vlasti!, č. 33052. 327 SI ABS Praha, fond Kay 7, Výzva vedení Junáka a Pionýra, dne 30. 8. 1968, č. 28022. 328 Poznáte je podle trikolóry. Nové Příbramsko. 21. 9. 1968, roč. 19. 324

96

různých prospěšných prací. Vedle pomoci při sklizni brambor, zpracovávaly také v lese soušky a klestí do otýpek, které pak rozvážely starým lidem do bytů. Některé oddíly jim ještě pomáhaly obstarávat nákupy329 a „zaměstnaným maminkám odvádět děti do jeslí a mateřských škol.“330 Dělaly se také brigády v lese, v podniku Uranové doly Příbram, sbíraly se kaštany, šrot a starý papír. Oddíly se účastnily také úklidové a stavební brigády na Dětském domě.331 Pomáhalo se i s výsadbou stromků ve městě. Junácké hnutí v Příbrami na sebe upozorňovalo i během padesátiletého výročí vzniku ČSR. Připojilo se ve dnech 24.–28. října k výzvě: „Pět dní mládeže příbramského okresu“.332 V průběhu těchto dní se měly uskutečnit další dobré skutky zejména starým lidem, např. se jim předávaly kytičky, malý dárek nebo se jim zabezpečovaly různé služby (nošení uhlí, vody, provádění nákupů apod.). Dále se kupříkladu sbíral železný šrot a další odpadové suroviny. Dávalo se najevo i vlastenectví, na klubovnách se vztyčovaly státní vlajky, případně se lepily do oken.333 Příbramští skauti se také dne 27. října 1968 zúčastnili slavnostních průvodů a pietních aktů, jako např. kladení věnců na hroby. Zmínku o tom najdeme i v kronice 2. junáckého oddílu, kde se mimo jiné dozvídáme o jednotlivém zastoupení oddílů v průvodu, kudy šel a kam směřoval. Píše se v ní, že odpochodoval z náměstí na Příkopy, kde se položily první věnce k uctění padlých z 1. světové války. Další zastávku přijali lidé rozpačitě. Průvod se totiž zastavil na hřbitově u hrobů sovětských vojáků z jara 1945. Autor textu zachytil atmosféru následně: „Vojenská hudba však spravila náladu tím, že ruskou hymnu zahrála v rytmu kvapíku.“334 Je patrné, že zde pořád přetrvávala pachuť z okupace ČSSR. Poté se ještě účastníci průvodu zastavili u hrobu legionářů a celý akt byl ukončen na hřbitově Na hvězdičce. Večer ještě na kopcích vzplály ohně a ve městě byly k vidění zapálené svíčky v oknech. Následující den 28. října v ranních hodinách zasadila každá mládežnická organizace v Příbrami Strom republiky. Příbramští junáci se o tom na svém srazu 329

časopis Skaut Junák, únor 1969, roč. 31, č. 11-12. časopis Skaut Junák, květen 1969, roč. 32, č. 3. 331 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Práce Junáka v městě Příbram. 332 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, 50 let vzniku ČSR – Všem mládežnickým a dětským organizacím okresu Příbram. 333 Tamtéž. 334 Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Oddílová kronika z let 1968–1970, s. 30. 330

97

taktéž usnesli. Z iniciativy Svazu zahrádkářů a některých junáckých oddílů ze staré části Příbrami se uspořádala celoměstská slavnost – zasazení Lípy svobody na východní straně náměstí v Příbrami II.335 Už od rána na sebe junáci poutali pozornost zpíváním skautského budíčku a hraním na polnici při vyvěšování státní vlajky na Vršku. „Lidé zvědavě vykukovali z oken a chodci se pozastavovali. Co se to děje?“336 Celkem třicet okrojovaných skautů se vydalo na pochod k parčíku, kde měla být lípa zasazena. Z celého okolí se k místu sešlo asi sto obyvatel. Nejdříve proběhly projevy vedoucího střediska MUDr. E. Buriana a zástupců MěstNV a Národní fronty. Poté příbramský smíšený pěvecký sbor zazpíval několik písní. Na závěr následoval vlastní akt zasazení lípy. O zajímavé situaci nám zanechala zprávu Oddílová kronika z let 1968–70: „Když předseda uličního výboru pan Cvach vyzval Junáky, aby lípu zasadili, zůstalo to už na nich. Nikdo jiný se k tomu neměl. A tak chudák Jirka Tůma a bratr Fortelka ze 4. oddílu k velkému potěšení ostatních házeli hlínu, jen se z nich kouřilo. Hned začaly cvakat spouště fotografických aparátů….“337 Obdobnou činnost, jako Služba vlasti a Strom republiky, vyvíjel Junák i v roce 1970. V listopadovém čísle časopisu Junák hlásí se mohli příbramští příznivci dočíst, že ústředí Junáka je vyzývá k další akci pod názvem Milion hodin republice. Akce trvala od 1. října 1969 do 30. srpna 1970.338 Zahrnovaly se do ní nehonorované brigády, sběr surovin, léčivých bylin, semen a plodů, dále služby starým a tělesně postiženým lidem nebo také darování krve. Příbramské oddíly si hodiny nejvíce odpracovávaly při lesních brigádách, kde čistily les nebo sázely stromky. Například 19. dubna 1970 zasadily v blízkých polesích 8 000 stromků. Minulý den zase 277 junáků uklízelo své město.339 Oddíly ale také pomáhaly v zemědělství na poli při žních. Veškerá dokumentace o odpracovaných hodinách se posílala na Ústředí Junáka, které ji zpracovávalo a vytvářelo seznamy nejpilnějších středisek. V nich se však žádné příbramské středisko neobjevilo, proto nelze uvést, jaké výsledky

335

Tamtéž, 31. Tamtéž, 30. 337 Tamtéž. 338 BŘEČKA, B., c. d., s. 250. 339 Junáci republice. Nové Příbramsko. 1. 5. 1970, roč. 19. 336

98

udělaly. Dochoval se pouze údaj 1. střediska, které odpracovalo 5000 hodin.340 Na jednoho člena to však činilo pouze 16,5 hodiny. Pravděpodobně ani další střediska nedosáhla více, protože ukazatel posledního ze seznamu činil 25,1 hodiny na jednoho člena.341 Junáci nepodnikali jen brigády, ale také se snažili podílet na charitativních akcích. Pořádali různé sbírky, např. na začátku roku 1969 vybírali pod vánočními stromy po celé Příbrami příspěvek na výstavbu vesničky SOS. V jiném případě se zase snažili pomoci dětem z tehdejšího jugoslávského města Banja Luky. Právě toto město postihlo nejprve katastrofální zemětřesení a potom povodňová a sněhová kalamita. Některé z dětí vzali skauti na své tábory v Povltaví, aby jim během měsíce prožitého v lesích a u vody pomohli překlenout jejich trpký osud.342 Úsilí a snaha se nedaly junáckému hnutí na Příbramsku upřít. Když se vyskytl jakýkoliv projekt prospěšný pro společnost, vždy u toho byli junáci a skautky. Své zákony a sliby tak jednoznačně plnili.

340

SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Doplňky o zprávě o činnosti 1970. SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Vyhodnocení akce Milion hodin republice ke dni 23. 5. 1970. 342 Nové Příbramsko, rubrika Junácká hlídka, 6. 2. 1970, roč. 19. 341

99

9 Ukončení činnosti Junáka v Příbrami

9.1 Situace ve společnosti a v Junáku po srpnu 1968 Skautské hnutí bylo vždy závislé na postoji státu vůči němu. Celostátní politický vývoj určoval i jeho budoucnost. Srpnová okupace Československa v roce 1968 a následná normalizace poměrů musely mít vliv i na organizaci Junáka. Od té doby se totiž situace začala vyvíjet znepokojivě i pro něj, takže nakonec dospěla v roce 1970 k jeho opětovné likvidaci. O všech důležitých záležitostech rozhodoval v junácké organizaci nejvyšší skautský orgán, Ústřední rada Junáka (dále jen ÚRJ). Veškeré pokyny k nižším složkám přicházely od ní. I nižší skautské jednotky v Příbrami se musely řídit jejími pokyny, dále i schválenými stanovami a směrnicemi. Skautská činnost v Příbrami tak byla ukončena pokyny z ústředí Junáka. Určitou roli při likvidaci Junáka sehrály i nové stanovy Junáka odhlasované na junáckém sněmu v listopadu 1968. Musely respektovat platnou ústavu státu z roku 1960, podle které byla KSČ „vedoucí silou ve společnosti i ve státě (čl. 4 ústavy). Existovala Národní fronta, která sdružovala všechny společenské organizace pod vedením KSČ (čl. 6 ústavy). Podle článku 16 ústavy veškerá kulturní politika, vzdělání a výchova jsou povinně vedeny v duchu vědeckého světového názoru marx-leninismu.“343 Proto v patnácté kapitole junáckých stanov se praví, že „všechny

složky

a

jednotky

Junáka se

při své

činnosti řídí

platnými

československými zákony, nařízeními a předpisy.“344 Osmnáctá kapitola se už věnovala případnému zániku organizace a za jakých okolností k němu může dojít. Dle jejího 36. článku se nevyloučil ani zánik jiným způsobem než svolaným sněmem, ale se závažnými důsledky majetkovými.345 V nových stanovách tak byla „skautská organizace proti své vnitřní vůli zavázána poslušností k totalitnímu režimu s odvoláním na tehdejší znění komunistické ústavy.“346 Byly to už první náznaky toho, že toto hnutí se obnovilo

343

Ústava ČSSR, Praha 1960. Stanovy Českého Junáka, Praha 1968. 345 Tamtéž. 346 LEŠANOVSKÝ, K., c. d., s. 52. 344

100

na jiných základech než v době poválečné. Avšak v junáckých oddílech se ve výchově pokračovalo tam, kde se v roce 1948 skončilo. Ani politická situace ve společnosti po srpnové okupaci nebyla příznivá. Ve státě i ve vládnoucí KSČ se postupně měnila politická garnitura na vedoucích funkcích. Řadoví členové a funkcionáři KSČ, kteří stáli na straně tzv. reformního komunismu nebo nesouhlasili s okupací republiky, byli vylučováni ze strany. Do popředí se dostávali tzv. konzervativní komunisté. Jejich cílem bylo normalizovat poměry a zastavit obrodný demokratizační proces v Československu. Ještě v září 1968 byly schváleny tři rychle vypracované zákony „zaměřené proti občanským právům a měnící dosavadní demokratizační vývoj.“347 Znovu byla zavedena kontrola sdělovacích prostředků, omezena svoboda slova a shromažďování. V roce 1969 se dále pokračovalo v novém politickém kurzu a opětovném návratu k totalitní moci jedné strany. Nadále se vylučovalo z KSČ, ale také i z čelních funkcí v zaměstnání. Vyvrcholením tohoto procesu bylo zvolení G. Husáka348 prvním tajemníkem ÚV KSČ dne 16. 4. 1969 a provedení radikálních personálních změn, kdy všichni hlavní političtí protagonisté tzv. Pražského jara skončili se svými dosavadními funkcemi.349 Znovu tak jedna strana držela veškerou moc v zemi. Změny se měly dotknout i tehdejších samostatných organizací dětí a mládeže. Komunistická strana chtěla mít pod dohledem výchovu i těch nejmladších občanů. Plánovala proto všechny tyto organizace zase sloučit do jedné. Návrat k jednotné organizaci se však uskutečňoval postupnými a rafinovanými kroky. Iluze o pokračování skautingu byly podporovány falešnými sliby komunistů.350 Tím prvním krokem bylo, dle mého názoru, založení Sdružení organizací dětí a mládeže (dále v textu jen SODM) na podzim roku 1968, které nahrazovalo ČSM. Sdružení zastřešovalo většinu organizací. Junák do SODM také musel vstoupit. „Podle návrhu programu organizace všechno vypadalo ještě velmi přátelsky a politicky neutrálně.“351 Avšak už od září 1969, kdy se ve státě zapracovával normalizační systém a ničily se pozůstatky demokracie, došlo na usnesení Rady 347

VANČURA, J., Naděje a zklamání, Pražské jaro 1968, Praha 1990, s. 106. Gustáv Husák (1913–1991) – slovenský politik a státník, presidentem ČSSR (1975–1989), generálním tajemníkem ÚV KSČ 1971–1987 (TOMEŠ 1994). 349 FELCMAN, O., MERVART, J., Rok 1968 v poválečných dějinách Československa, II. část, Srovnej např. MLYNÁŘ, Z., Mráz přichází z Kremlu, Praha 1990, s. 156. 350 LEŠANOVSKÝ, K., c. d., s. 32. 351 BŘEČKA, B., c. d., s. 245. 348

101

SODM k personální obměně a k rozhodnutí, že „její orgány budou politicky hodnoceny.“352 Nové vedení SODM připravilo i nový program činnosti. Od 1. 1. 1970 byla celá ekonomika Junáka převedena do hospodářské rady SODM. Tím se jeho samostatná ekonomická činnost úplně ochromila, a dostávala se tak do finančních problémů.353 KSČ zvyšovala svůj vliv na organizaci Junák i prostřednictvím ústředního výboru Národní fronty nebo přímo přes některé junácké činovníky v ústředí Junáka, kteří byli zároveň členy strany. Tito činovníci vytvořili tzv. stranickou skupinu. Jejím účelem bylo usměrňovat ústřední orgány Junáka a posléze převzít veškeré rozhodování v Junáku, což se také stalo. Její aktivní činnost můžeme sledovat až od srpna 1968. Poté dochází na její popud k vytváření i dalších podobných skupin na úrovni krajů a okresů. Zde však s menším účinkem, než se očekávalo. V nižších jednotkách Junáka byla jejich činnost většinou jen formální.354 Tlak na organizaci Junák na začátku roku 1970 vrcholil a jeho ústřední rada musela přijímat stanoviska přímo diktovaná od ÚV KSČ. Velkou ranou se stalo zasedání předsednictva ÚV KSČ dne 17. listopadu 1969 a 20. ledna 1970. Z jeho závěrů byly vypracovány a schváleny směrnice „pro postupné vybudování jednotné, masové a dobrovolné organizace dětí a mládeže ČSSR.“355 Také se rozhodlo, že budou zrušeny dosavadní dětské a mládežnické organizace. Měla je nahradit jediná, a to Socialistický svaz mládeže (dále v textu jen SSM)356. Realizací byla pověřena federální rada SODM. Ta vypracovala dokument k budování jednotné dětské a mládežnické organizace SSM, který vyšel na konci ledna 1970. V něm byl stanoven i cíl obnovení pionýrského hnutí. K tomu se musely vytvořit vhodné podmínky. Pro tento účel byly založeny komise dětských organizací, které sloužily jako přípravný výbor budoucí jednotné dětské

352

Tamtéž, s. 249. Tamtéž, s. 251. 354 Tamtéž, s. 252. 355 Převzato z Prohlášení dětských organizací okresu Příbram (SI ABS Praha, fond Pozůstalost J. Horkého) SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Prohlášení dětských organizací okresu Příbram. 356 Socialistický svaz mládeže (SSM) – jednotná mládežnická organizacev ČSSR 1970–1990, „politicky řízená KSČ a mající vychovávat mládež v komunistickém duchu“ (TOMEŠ 1994, 185) 353

102

organizace.357 Jejich úkolem bylo zejména „zabezpečit jednotný postup dětských organizací, úzkou spolupráci se stranickými a společenskými orgány a řízení integračního procesu.“358 Komise se skládala ze zástupců z okresních rad Junáka a Pionýra. Postupně tak byla zlikvidována řada dětských a mládežnických organizací, nahrazovala je jediná SSM s Pionýrskou organizací (dále v textu jen PO). Od léta 1969 docházelo také k hanobení a ostré kritice junáckých myšlenek a samotné organizace ve sdělovacích prostředcích, zejména v tisku. 1. února 1970 se sešlo plénum ÚRJ, aby rozhodlo především o novém složení předsednictva ÚRJ a o návrhu kooptace nových členů. Navržení skauti byli zároveň členy KSČ. Stranická skupina tak měla získat většinu a pojistit to, aby ústřední rada odhlasovala přijímané záměry KSČ.359 Později na plénu ÚRJ se dne 5. 4. 1970 mohl schválit dokument „Pokyny ÚRJ všem složkám Junáka k zajištění jednotného postupu při výstavbě SSM.“360 Bylo to dílo stranické skupiny a bylo odesláno všem radám Junáka i střediskům. Ve své podstatě se jednalo o podrobný plán sebelikvidace. Byl ovšem v rozporu se skautským slibem, zákonem i s platnými stanovami Junáka. Navíc se dotknul i těch, kteří pracovali aktivně v KANu i v K231.361 Museli ze skautského hnutí odejít.362 Dne 24. 4. 1970 byl zrušen Junák na Slovensku. Znamenalo to, že tím zanikl de jure i Československý Junák. Avšak oficiální ukončení jeho nejvyšších orgánů proběhlo až na schůzi dne 23. 5. 1970 v Brně. Činnost Československého Junáka tak skončila, ale nadále pokračovala práce Českého Junáka.363 Důležitý milník v likvidaci Českého Junáka se odehrál dne 6. 6. 1970. V Praze se sešel velký aktiv jeho vedoucích činovníků z ÚRJ, náčelnictev, krajských a okresních rad. Už před ním však bylo vše rozhodnuto a připraveno včetně 357

Tamtéž. Tamtéž. 359 LEŠANOVSKÝ, K., c. d., s. 38. 360 BŘEČKA, B., c. d., s. 254. 361 KAN – Klub angažovaných nestraníků, dem. polit. hnutí, vzniklé na jaře 1968 v Československu (TOMEŠ 1994, 90) K231 – Klub 231, nazvaný podle zákona č. 231 na ochranu republiky, organizace bývalých politických vězňů komunistického režimu v Československu od konce 40. do zač. 60 let, zal. v březnu 1968 v Praze, cílem byla důsledná rehabilitace obětí (TOMEŠ 1994, 85). 362 LEŠANOVSKÝ, K., c. d., s. 39. 363 BŘEČKA, B., c. d., s. 255. 358

103

dokumentů. Účastníci aktivu obdrželi materiály týkající se likvidace Junáka a měli s nimi seznámit všechny činovníky středisek a oddílů. Mezitím už probíhaly slučovací konference do jednotné organizace dětí a mládeže v krajích a okresech. K ukončení činnosti Českého Junáka došlo na závěrečném plénu ÚRJ dne 1. 9. 1970. Na plénu se mj. ustavila tzv. likvidační komise. Ta se měla zabývat jen „hospodářskými, majetkovými a pracovně právními záležitostmi souvisejícími s ukončením činnosti Junáka.“364 Na závěr se přijaly dokumenty a směrnice, které pak byly zveřejněny a odeslány nižším složkám Junáka. Celou schůzi řídili členové stranické skupiny. Dne 15. 9. 1970 bylo ministru vnitra ohlášeno ukončení činnosti Junáka. ÚRJ ukončila svou činnost a skončila právní subjektivita středisek. Poté se už připravovalo vytvoření republikové organizace SSM a jeho PO.365 Junácké oddíly měly na výběr – skončit s činností, pokračovat ve své práci v rámci nové PO SSM nebo pod jinou organizací. Mnoho z nich volilo první možnost nebo přecházelo do turistických oddílů mládeže nebo SVAZARMu.

9.2 Postupná likvidace Junáka v Příbrami Situace v nižších jednotkách Junáka se odvíjela od jednání jeho ústředních orgánů, ale také od politických událostí v republice. Ač většina junáckých oddílů musela čelit vzrůstajícím vnějším tlakům na jejich zrušení, pořád se snažily pracovat ve skautském duchu a nezrazovat své ideály.366 Neuskutečňovaly tak plán programu socialistické výchovy a dál pokračovaly v činnosti podle svých vnitřních směrnic bez ohledu na likvidační pokyny. Dokonce se některé nižší jednotky Junáka stavěly proti pokynům svého ústředí a nerespektovaly je. Pasivně např. přijímaly pokyny k zakládání SODM.367 Všechny protesty byly ovšem zbytečné. Na ústředí se sice registrovaly, ale nic se z nich nevyvozovalo. Nižší 364

Tamtéž, s. 257. Tamtéž, s. 258 366 Tamtéž, s. 254. 367 SI ABS Praha, fond Kay 2, Shrnutí odpovědí na dotazník historické komise ÚRJ týkající se let 1968–1970 z roku 1995, č. 4001-4027. 365

104

složky tak musely stále častěji vykonávat, co jim bylo předloženo. „Převládaly u nich názory nesouhlasu a vynucenosti spolu s pocity křivdy a smutku.“368 Obdobně vypadala situace s oddíly a středisky Junáka v Příbrami. Za počáteční náznaky nedobrovolného konce Junáka můžeme považovat už pokyny ústředí ke vstupu do SODM na úrovni okresů. Dne 28. 6. 1969 se tak v Příbrami konalo zasedání zástupců dětských a mládežnických organizací okresu Příbram, aby ustanovilo SODM ve svém okrese.369 Schůze se zúčastnili delegovaní zástupci Českého Pionýra, Junáka a Juveny.370 Zmíněné organizace se staly zakládajícími členy SODM. V jeho radě měly stejný počet zástupců ve všech jejích funkcí: ve výkonném výboru, v hospodářské radě i revizní komisi.371 Rada sdružení byla, dle statut, koordinačním a reprezentativním orgánem sdružení. Její kompetence byly vymezeny členskými organizacemi. Ve statutech sdružení bychom ale mohli najít i patrné náznaky na omezení členských organizací. Druhý článek statutu obsahoval mj. právo sdružení na koordinaci činnosti všech členských a přidružených organizací. Na druhé straně se však zase organizacím ponechávalo samostatné hospodaření a umožňovalo se jim mít vlastní revizní komise.372 I program sdružení zatím příliš nenaznačoval, že by se mohlo jednat o sjednocování organizací do jedné. SODM v okrese Příbram se zaměřovala spíše na řešení společných zájmů členských organizací. Respektovala „jejich specifických zájmů a měla dodržovat jejich suverenitu.“373 Příbramský Junák tomuto sdružení nevěnoval prakticky žádnou pozornost.374 Pokyny od ÚRJ přijímal zcela pasivně. Pravděpodobně k jeho zakládání přistupoval s krajní nedůvěrou a tušením zlého konce. Podobné prognózy se ještě více rozvíjely pod vlivem politických poměrů v Československu, kritiky a útoků na organizaci Junák v tisku i nepříznivých zpráv z ÚRJ.375 Postupně tyto vlivy nabývaly na síle, např. čím dál tím více se v novinách i dalších tiskovinách zostřovala jednostranná kritika Junáka. 368

Tamtéž. Hornické muzeum Příbram, Sbírka dokumentů, Zakládací listina. 370 Juvena – Svaz mládeže českomoravského venkova. 371 Hornické muzeum Příbram, Sbírka dokumentů, Usnesení ze zasedání zástupců dětských a mládežnických organizací okresu Příbram dne 28. 6. 1969. 372 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Návrh statut rady SODM v Příbrami. 373 Hornické muzeum Příbram, Program SODM okresu Příbram. 374 SI ABS Praha, fond Kay 2, Odpovědi na dotazník historické komise ÚRJ k letem 1968–1970 od ORJ Příbram z roku 1995, č. 4001-4027. 375 BŘEČKA, B., c. d., s. 250–258. 369

105

K naplnění těchto neblahých prognóz došlo už na podzim 1969. Na základě závěrů předsednictva ÚV KSČ ze dne 17. 11. 1969 a 20. 1. 1970, kdy byly vydány postupy a směrnice pro vybudování jednotné organizace dětí a mládeže, museli i činovníci ze SODM v okrese Příbram podpořit sjednocovací proces. K jeho řízení vytvořili v březnu 1970 okresní komisi dětských organizací, složenou ze zástupců okresních rad Pionýra a Junáka.376 Komise měla sloužit jako přípravný výbor budoucí jednotné dětské organizace. Zabývala se zejména zabezpečením jednotného postupu dětských organizací v oblasti politicko-ideové výchovy dětí a vedoucích, koordinací konkrétních akcí, vytvářením akční jednoty dětských organizací atd. Kromě toho úzce spolupracovala se stranickými, státními a společenskými organizacemi.377 Vydala i prohlášení, ve kterém se obracela na „funkcionáře v dětském a mládežnickém hnutí, politické a veřejné orgány a organizace a širokou veřejnost v okrese Příbram“378 a žádala o podporu při uskutečňování jejích cílů. Před ustavením komise obdržela příbramská střediska Junáka na začátku února 1970 oběžník od ÚRJ v tom smyslu, aby spolupracovala při vytváření jednotné dobrovolné, masové organizace mládeže. Jejich rozpaky z toho utěšovala ÚRJ např. tímto způsobem: „V žádném případě není v těchto dokumentech otázka sjednocení chápána jako likvidace nebo administrativní zrušení nebo prosté začlenění Junáka do Pionýra, nýbrž jako společné úsilí o výstavbu nové organizace…“379 ÚRJ už v této době totiž musela plnit direktiva od ÚV KSČ, proto takovéto pokyny vydávala. V jiném případě jí totiž hrozila např. perzekuce členstva.380 Reakce nižších složek Junáka na tyto ústupky byly různé. Oběžník pravděpodobně vyvolal u junáckých činovníků z Příbrami rozhořčení nebo sklíčenost z dané situace. Pořád se jim ale dávala určitá naděje na existenci jejich hnutí v rámci Pionýra. Na poradách mládežnických organizací se jim slibovalo, že jejich skautské praktiky a myšlenky se udrží.381 Zpočátku si tak, dle výpovědí pamětníků, někteří příbramští junáci mohli dělat naděje na pokračování své 376

Na cestě k jednotné organizaci dětí. Nové Příbramsko, 19. 6. 1970, roč. 19. SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Prohlášení dětských a mládežnických organizací okresu Příbram. 378 Tamtéž. 379 SI ABS Praha, fond Kay 2, Oběžníky a prohlášení ÚRJ z let 1969–1970, č. 5136. 380 VESELÝ, V., Z historie skautingu na Příbramsku, in: Podbrdsko, Příbram 2004, s. 156. 381 Výpověď E. Číhalové z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 13. 4. 2006. 377

106

činnosti.382 Další se však už smiřovali s nadcházejícím koncem. O tom, jak chápal situaci předseda ORJ v Příbrami J. Horký, se dozvídáme od jeho dcery E. Číhalové. J. Horký se zúčastňoval zmíněných porad a dle výpovědi se vyjadřoval ve smyslu: „Ono to bude dobrý. My tam budeme taková odnož. Oni nás nechají.“383 Tím „oni“ měl na mysli budoucí funkcionáře jednotné organizace SSM. Zůstávalo však jen u slibů. Na dalších schůzích se totiž už poměrně jasně mluvilo, že „skautské zákony jsou přežité a že se budou muset předělat.“384 Touha skauting udržet byla ohromná, ale dále to nešlo. Dne 5. června 1970 se sešla příbramská ORJ, aby ukončila svou činnost. Tím skončila nejvyšší složka v okrese Příbram. Předtím ale stačila ještě vydat prohlášení, kde se vyjádřila ke svému rozhodnutí a dále i k budování jednotné dětské a mládežnické organizace. V něm se zmiňovala o velkých organizačních přeměnách v posledních dvou letech a o rozkladu starých organizací. Poukazovala i na „stoupající neklid u mládeže, který často hraničí s nedůvěrou v budoucí prosperitu organizované mládeže.“385 Z obsahu prohlášení jsou patrné obavy, aby podoba nové PO ČSSR umožňovala výběr více zájmových skupin a oddílů, např. zachování tábornických oddílů.386 Místní junácké oddíly i střediska však pokračovaly dál ve své činnosti a chystaly se na letní tábory. Po ukončení ORJ Příbram se už konaly slučovací konference ustanovující PO ČSSR v okrese a ve městě. Všechny byly pod režií okresní komise dětských organizací. První proběhla konference okresní. Svolána byla na 20. června 1970 do Závodního klubu Rudných dolů na Březových Horách.387 Jejím hlavním programem byly volby nového jednotného vedení PO, projednání návrhů o zásadách organizace, o jejím jednacím řádu388 a také o přeregistraci oddílů a dětí z Českého Pionýra a z Junáka.389 Dále bylo sděleno, že oddíly, které nevstoupí do PO ČSSR, ukončí svou činnost k 1. září 1970. Druhá konference se uskutečnila 382

Výpověď K. Vurma z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 4. 4. 2007. Výpověď E. Číhalové z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 13. 4. 2006. 384 Tamtéž. 385 Tamtéž. 386 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Prohlášení ORJ Příbram o ukončení činnosti dne 5. 6. 1970 (rukopis). 387 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Pozvánka na ustavující schůzi PO ČSSR. 388 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Jednací řád sjednocovací konference dětské organizace Pionýrské organizace ČSSR v okrese Příbram. 389 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Návrh usnesení okresní konference dětských organizací dne 20. 6. 1970. 383

107

dne 24. 6. 1970 na MěNV a ustanovovala městskou PO ČSSR. Na všech konferencích se mj. hodnotila práce Junáka i Pionýra ve městě. Výsledek těchto konferencí byl pro příbramský Junák velmi nepříznivý. Z ústředí Junáka následně ještě střediska a oddíly obdržely pokyny, jak mají ukončit svoji činnost, co mají udělat s majetkem a kolik času na to mají. Nejpozdější termín byl stanoven do 15. 9. 1970. Veškerý svůj majetek měly do té doby odevzdat nové PO ČSSR. K tomuto datu také končila právní subjektivita středisek.390

9.3 Tlaky na ukončení činnosti Od začátku roku 1970 už narůstaly vnější tlaky na příbramské junáky, aby vstoupili do jednotné organizace. O těchto praktikách v Příbrami se můžeme dočíst např. v dotazníku k letem 1968–1970 historické komise ÚRJ, na který odpovídali bývalí činovníci Junáka z okresu Příbram Ing. P. Hofmeister, V. Žáček, V. Podlaha, A. Trčka a V. Kučera. Vyjádřili se ve smyslu, že vnější tlaky na vstup do jednotné organizace nebo dokonce na ukončení činnosti vycházely od místních funkcionářů KSČ a představitelů MěNV prostřednictvím komise mládeže. Dokonce i jeden místní ředitel školy se zapojil do těchto praktik a naléhal na vstup Junáka do jednotné pionýrské organizace. Dle výpovědí však na tyto nátlaky většina skautských činovníků nebrala zřetel a odmítala je.391 Kritika a ovlivňování přicházely i ze stránek místního tisku. Z periodika Nové Příbramsko už během února 1970 zmizela pravidelná skautská rubrika Junácká hlídka, která informovala o skautské činnosti v regionu od 3. května 1968.392 Ani v článcích se už žurnalisté nezabývali prospěšnou činností Junáka. Pozornost věnovali zejména vysvětlování potřeby jednotné organizace dětí a mládeže a procesu ustavování SSM a jeho PO ČSSR v okrese i ve městě. Pouštěli se i do kritiky junáckých činovníků za jejich distancování se od sjednocovacích procesů. Některé činovníky označovali za nepřátele protisocialisticky smýšlející a

390

SI ABS Praha, fond Kay 2, Oběžník ÚRJ z 1. 9. 1970, č. 5136. SI ABS Praha, fond Kay 2, Odpovědi na dotazník historické komise ÚRJ k letem 1968–1970 od ORJ Příbram z roku 1995, č. 4001-4027. 392 Nové Příbramsko, rubrika Junácká hlídka, 3. 5. 1968, roč. 17. 391

108

prosazující jen své osobní zájmy.393 V jednom článku je i hanebně pomlouvali ve smyslu, že s „dětským hnutím to nemysleli nikdy dobře.“394 Obhájení svých postojů a myšlenek nebylo představitelům Junáka v Příbrami dovoleno. Žádný članek, který by oponoval, nevyšel. Ani po likvidaci příbramského Junáka kritika neustala a ještě v říjnu 1970 vyšel článek s výstižným titulkem „Kam zmizela…“395 odsuzující skautské činovníky za nevstoupení do Pionýra. Autor článku ironizuje např. jejich vřelý vztah a lásku k dětem a mládeži. Zabývá se také srovnáním podpory Junáka a nově vzniklé organizace Pionýr. Kritizuje, že Junák měl v letech 1968–1969 ohromnou podporu lidí i závodů, a stávající PO ČSSR se jí nedostává. Tendenčně psané články měly za účel jediné: ukázat veřejnosti, že jen jednotná organizace je pro mládež nejlepším výběrem. Dalším nástrojem KSČ k ovládání Junáka byly stranické skupiny ze skautů komunistů, které byly zakládány v nejvyšších složkách Junáka. Tyto skupiny v nich dokázaly ovlivňovat důležitá rozhodnutí a posléze je i provádět. Avšak v orgánech Junáka na úrovni okresů nebo měst už tolik činné nebyly, nebo zde vůbec neexistovaly.396 Většinou nepřistupovaly tak progresivně v pokynech na likvidaci svého hnutí. To byl případ i Junáka v Příbrami. Dle odpovědí na dotazník historické komise ÚRJ byla v Příbrami založena stranická skupina pouze formálně. „Na skautský život neměla prakticky vliv.“397

393

Integrace v praxi. Nové Příbramsko. 19. 6. 1970, roč. 19. I ve městě mládež jednotně. Nové Příbramsko. 3. 7. 1970, roč. 19. 395 Kam zmizela…. Nové Příbramsko. 9. 10. 1970, roč. 19. 396 SI ABS Praha, fond Kay 2, Shrnutí odpovědí na dotazník historické komise ÚRJ týkající se let 1968–1970, č. 4001-4027. 397 Tamtéž. 394

109

9.4 Způsob ukončení činnosti oddílů Junáka V polovině roku 1970 rozvíjely svou činnost v Příbrami už pouze junácké oddíly, které se v této době připravovaly na vrchol své každoroční práce. O letních prázdninách většina z nich uspořádala skautské tábory.398 Po jejich skončení měli junáčtí vedoucí dilema, jestli ukončit činnost nebo se pokusit o pokračování pod jinou organizací. Většina junáckých oddílů z Příbrami si zvolila první možnost. Se skautskou činností se tak členové těchto oddílů loučili na svých posledních táborech slavnostním způsobem. Rozcházeli se s příslibem zůstat věrní skautským ideám.399 Například 2. junácký oddíl připravil na poslední večer táborový oheň s programem. Účastnil se ho i předseda ORJ J. Horký. Druhý den ráno při nástupu obdržel každý hoch od vedoucího oddílu vyznamenání ve formě zelené stužky, znaku rytířského řádu. Této pocty se jim dostalo za tři roky členství ve skautském oddíle a za slušné a příkladné chování.400 Avšak rozpuštění oddílu a nevstoupení do místní PO ČSSR musel jeho vedoucí vysvětlit, jelikož mu nejspíše hrozily postihy v zaměstnání. Ukončení činnosti svého oddílu např. zdůvodňoval tím, že na jaře opouští Příbram a nemá zástupce, kteří by mohli vést oddíl v jeho nepřítomnosti.401 Obdobným způsobem to řešila většina vedoucích z 1.

střediska

Příbram.

Ovšem

k tomuto

faktu

chybějí

další

potřebné

dokumentační materiály. Majetek oddílů a středisek se předával dle hospodářských směrnic a pokynů ÚRJ z 1. 9. 1970, které byly dohodnuté s PO. V tomto dokumentu byl majetek rozdělen do několika skupin: majetek získaný z dotací, majetek získaný vlastní činností, zapůjčený, majetek ve spoluužívání, junácké symboly a razítka.402 Na základě toho byl předáván příslušným organizacím, institucím nebo ponechán ve vlastnictví jednotlivých osob. Platilo jednoduché pravidlo. Finanční prostředky a majetek střediska nebo oddílů se převáděly na místní PO ČSSR. Půjčený majetek, např. stany, knihy, kuchyňské zařízení apod., nebo ve správě, např. pozemky,

398

SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Hlášení táborů 1970 za okres Příbram. SI ABS Praha, fond Kay 2, Shrnutí odpovědí na dotazník historické komise ÚRJ týkající se let 1968–1970, č. 5136. 400 Výpověď V. Veselého z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 7. 5. 2006. 401 Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, dopis s odůvodněním ukončení činnosti oddílu. 402 SI ABS Praha, fond Kay 2, Oběžník ÚRJ se směrnicemi o ukončení činnosti z 1. 9. 1970, č. 5136. 399

110

klubovny, zůstaly ve vlastnictví osob nebo organizace (MNV, závody apod.), která je dala k zapůjčení. Junácké symboly, tj. vlajky, totemy, kroniky, legitimace, odznaky apod., měly být rozděleny podle majitele. Pokud jím byl jednotlivec, byly mu vráceny, pokud se jednalo o středisko, měly být podle rozhodnutí ÚRJ protokolárně předány do Státního muzea v Roztokách. Skautská razítka středisek i oddílů měla být protokolárně předána okresní radě PO.403 Majetek se předával na okresním výboře SSM. Přijímal ho zástupce OV SSM od hospodáře a vedoucího střediska Junáka. Veškerý odevzdaný majetek byl zaznamenán do hospodářského protokolu o předání majetku junáckého střediska. Zástupci střediska pak svými podpisy stvrdili, že už nemají žádných dalších závazků.404 Také příbramští skauti podle těchto pokynů z ÚRJ předávali majetek. Dle odpovědí na dotazník HK ÚRJ mělo však 1. středisko ze staré Příbrami jen minimální majetek. Jeho činovníci zúčtovali dotace na spotřební věci na tábory svých oddílů. Na OV SSM předávali pět stanů typu jehlan a finanční částku v přibližné hodnotě 1 500 Kčs. Střediskové razítko znehodnotili.405 Přesná čísla a protokoly i v tomto případě chybějí. Dokumentační materiály o skončení činnosti 3. střediska Junáka a protokoly o předávání jeho majetku do SSM taktéž nebyly k nalezení. O konkrétní situaci s předáváním majetku oddílů také nejsou dostupné prameny. Předpokládám však, že oddíly nedisponovaly velkým majetkem ani financemi. Spíše měly jen věci potřebné k táboření a dále pak různé oddílové předměty, jako např. vlajky, prapory, kroniky apod. Domnívám se proto, že ani nic nemusely odevzdávat. Drobné předměty se rozdaly a junácké symboly si asi většinou ponechali u sebe vedoucí. Potvrzuje to výpověď pamětníka V. Veselého, který ještě dodává, že jeho oddíl kvůli tomu na žádný úřad nechodil.406 Někteří oddíloví vedoucí se však rozhodli pokusit se dál pokračovat v činnosti. I ústředí Junáka je v tom podporovalo a vybízelo je, aby vytrvali v činnosti a neopouštěli děti. Oddíloví činovníci se také nechtěli smířit s myšlenkou, že skončí. Viděli u svých členů nadšení a zapálení do skautské činnosti. Navíc se také 403

Tamtéž SI ABS Praha, fond Kay 11, Hospodářský protokol o předání majetku junáckého střediska, č. 57022. 405 SI ABS Praha, fond Kay 2, Odpovědi na dotazník historické komise ÚRJ k létům 1968–1970 od ORJ Příbram z roku 1995, č. 4001-4027. 406 Výpověď V. Veselého z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 7. 5. 2006. 404

111

strachovali o budoucnost svých členů a problémů, které by mohli mít.407 Nabízela se tedy otázka, do jaké mládežnické organizace vstoupit. Neustále se hovořilo o PO ČSSR. V místním tisku se tomu věnovalo mnoho článků.408 Mohlo to ovlivnit činovníky Junáka, takže viděli jen tuto možnost. Existovala však i jiná. V Příbrami se dalo pokračovat pod turistickými oddíly mládeže. Dle výpovědí pamětníků a z dotazníku historické komise ÚRJ vyplývá, že z příbramských oddílů Junáka přešly do Pionýrské organizace ČSSR dva skautské oddíly z 3. příbramského střediska Junáka. Tyto dva oddíly ale nebyly organizovány přímo „při pionýrském domě nebo škole, ale byly vedeny u sboru nápravné výchovy na Bytízu.“409 Zde se jejich vedoucí snažili vést své svěřence skautským směrem. Mysleli si, že jim to bude umožněno, jak jim bylo slibováno. Když však zjistili, že to není pravda, nakonec zanechali své činnosti.410 V Příbrami dál fungoval např. 5. oddíl pod vedením J. Kresla,411 který šel důstojnější cestou pod TJ Spartak Příbram jako turistický oddíl mládeže.412 Klubovnu pro své schůzky měl v sále příbramské sokolovny. Během své „nové“ skautské činnosti také pořádal letní tábory na svém tradičním místě na březích Vltavy přímo v parku zámku Orlík. Tábory vedl J. Kresl dál podle skautské ideologie i disciplíny. Jeho členové však nesměli nosit kroje se skautskou lilií, protože to už by bylo považováno za nelegální záležitost. Mohli zde ale mít skautské vlajky.413 Tento 5. oddíl pokračoval ve skautském duchu až do roku 1990, kdy se opět včlenil do znovuobnovující se junácké organizace.414 Kromě pokračování hrstky junáckých oddílů pod jinými organizacemi se v Příbrami dokonce vytvořil zárodek celostátní skautské skupiny zvané Arch Scout. Jejími zakládajícími členy byli starší skauti z Příbrami: J. Horký, V. Veselý, Z. Kraft, R. Havránek ad. Postupně se rozrůstala ještě o další skauty z Čech i z Moravy. Měla řadu spolupracovníků z bývalého ústředí Junáka, např. R. Plajnera, 407

Výpověď Ing. K. Vurma z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 4. 4. 2007. FELT, K. Na cestě k jednotné organizaci dětí. Nové Příbramsko, 19. 6. 1970, roč. 19. 409 SI ABS Praha, fond Kay 2, Odpovědi na dotazník historické komise ÚRJ k letem 1968–1970 od ORJ Příbram z roku 1995, č. 4001-4027. 410 Výpověď Ing. K. Vurma z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, v Příbrami, 4. 4. 2007. 411 Výpověď V. Veselého, magnetofonový záznam a přepis, v Příbrami, 7. 5. 2006. 412 KRESL, J. Historie oddílu. Dostupné: http://www.5oddilpb.wz.cz/historie_oddilu.htm. [cit. 3. 10. 2009] 413 Výpověď V. Veselého z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 7. 5. 2006. 414 KRESL, J. Historie oddílu. Dostupné: http://www.5oddilpb.wz.cz/historie_oddilu.htm. [cit. 3. 10. 2009] 408

112

J. O. Martinovského, F. Němce ad. Dokonce se jí podařilo navázat kontakt i na skauty v exilu. Její činnost spočívala v mapování skautské minulosti, sběru a archivování dokumentačních materiálů, přípravě rukopisů, ediční práci, skautské grafice. Výsledky své práce vydávala v samizdatové edici Arch Scout. Celkem vyšlo 36 sborníků.415 V nich publikovali různé recenze, kritiky, fotoreportáže, skautskou grafiku, medailonky významných skautů apod.416 Každoročně se tato skupina scházela na různých místech Čech a Moravy, např. v Beskydech, v Příbrami, na Třeboňsku, v Povltaví.417 Přínos skupiny pro československý skauting je nesporný. Šířila i v době pro Junák temné tichou a neokázalou formou skautské myšlenky.

415

LEŠANOVSKÝ, K., c. d., s. 61. SI ABS Praha, fond Kay 2, Obsahová část jednotlivých sborníků AS kruhu, č. 5132. 417 SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Reuniony. 416

113

10 Závěr Skautské hnutí v Příbrami se ani po dvaceti letech neodmlčelo. Právě naopak. Jeho bývalí členové si skautské myšlenky uchovali a doufali, že jednou opět budou moci obléci skautský kroj. První kapitola diplomové práce objasnila, že významnou roly při obnovování hrálo historické zázemí skautingu v Příbrami. Příbramský region totiž patřil mezi kolébky vzniku tohoto hnutí v Československu. Už od roku 1913 se zde rozvíjelo a těšilo se zájmu mnoha místních občanů, kteří v něm posléze i působili. Právě generace předválečného a poválečného skautingu usilovaly o vzkříšení hnutí v roce 1968. Přerušení v letech 1948–1968 nemělo prakticky vliv na těchto skutečnostech. Hlavní část práce zkoumala počáteční proces obnovy Junáka v Příbrami v roce 1968. Bylo zjištěno, že byl v podstatě zcela spontánní a živelný. Nesl se na vlně velké euforie. Bývalí činovníci Junáka se pod vlivem uvolňování poměrů v totalitním státě dali do přípravné práce na obnovení své organizace. Pouštěli se do ní ochotně, s nadšením a s nadějí příznivé budoucnosti. Aktivitou hýřili zejména pováleční skauti v čele s J. Horkým a skupinou OLDOS. Nečekali na svolení režimu nebo na pokyny z ústředí Junáka. Nebrali v potaz ani možná rizika. Už počátkem března 1968 začali obnovovat svou činnost. Podobně jednali i jejich „bratři a sestry“ ve většině okresů. Junácké oddíly narůstaly explozivně. Počty zájemců o skauting rapidně rostly v celé republice. Ani Příbram nebyla výjimkou. I prvotní problémy, které skauti řešili, se nijak neodlišovaly od těch v ostatních městech a okresech. Byly to zejména nedostatek kvalifikovaných vedoucích, absence majetku a kluboven. Dále se práce zaměřovala především na skautskou činnost ve městě. Dle dostupných pramenu bylo zjištěno, že se konala spíše v rámci jednotlivých oddílů. Vyvrcholením takové práce byly letní tábory. Akce většího rázu, jako např. celookresní srazy, se nepořádaly moc často. K setkáním mezi příbramskými oddíly většinou docházelo na skautských závodech, soutěžích, brigádách nebo při státních výročích. Avšak jeden velký sraz uskutečnili skauti při příležitosti 50 let březohorského skautingu v roce 1969. Na slavnost zavítala dokonce delegace z ústředí Junáka v čele s náčelníkem RNDr. R. Plajnerem a náčelní V. Mackovou.

114

Skauting v Příbrami ovlivňovaly ale také politické události v Československu. Stejně jako celou společnost ho zasáhla invaze armád Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Příbramští skauti neváhali a také se zapojili do celonárodního hnutí proti okupaci. Dokonce v okolí svého města zprovoznili rozhlasovou vysílačku Svobodné Podbrdsko. Pomáhali vytvářet a rozšiřovat protiokupační letáky. Později pomáhali společnosti s odklízením škod vzniklých invazí a dále různými brigádami. Snažili se tak pomoci postiženému hospodářství. I v této těžké době jednali podle svých zákonů. Závěr diplomové práce se věnoval konci skautského hnutí v roce 1970. Bylo zohledněno dění ve státě i v ústředí Junáka a jeho vliv na příbramský skauting. Normalizace poměrů po srpnu 1968 a návrat k totalitnímu režimu v ČSSR se podepsaly mj. na další existenci Junáka. Přímý i nepřímý nátlak KSČ na ústředí Junáka donutil jeho představitele přijímat krajně nepříjemná rozhodnutí. Pokyny k ukončení činnosti a vstupu do jednotné organizace posílalo svým nižším jednotkám. Příbramské oddíly však na tyto pokyny nereagovaly a pokračovaly až do úplného konce. Většina vedoucích ještě uspořádala letní tábory a pak své oddíly definitivně rozpustila. Několik z nich se ještě pokusilo pokračovat dál ve skautském duchu pod jinou organizací. Příbramští skauti tak prokázali během této kratké existence Junáka neuvěřitelné odhodlání, vůli a obětavost. Dokázali si získat náklonnost a podporu široké veřejnosti, jakou do té doby žádná místní organizace neměla. Obsáhnout a zaznamenat podrobně a přesně všechny události z činnosti příbramského Junáka v letech 1968–1970 však nebylo možné. Proto není činěn nárok na bezchybnost ani úplnost předcházejících kapitol. Jsou vítané veškeré připomínky a doplňky k diplomové práci, které např. přispějí k rozšíření faktografie o dějinách skautingu v Příbrami v letech 1968–1970.

115

11 Seznam použitých pramenů a literatury Archivní prameny Státní oblastní archiv v Praze - Státní okresní archiv Příbram, fond Okresní národní výbor Příbram, Zápisy plenárního zasedání 1970, nezpracovaný fond. Hornické muzeum Příbram, Sbírka dokumentů. Skautský institut A. B. Svojsíka Praha, fond Ing. Karel Lešanovský, sign. k. 5/5325. Skautský institut A. B. Svojsíka Praha, fond Pozůstalost po Josefu Horkém, nezpracovaný fond. Fotoarchiv Skautského institutu A. B. Svojsíka Praha – Jan Punčochář. Sbírka dokumentů po Josefu Horkém Mgr. Evy Číhalové z Příbrami. Sbírka dokumentů Václava Veselého z Příbrami. Sbírka dokumentů JUDr. Miroslava Moravce z Příbrami.

Dobový tisk Mladá fronta, 1968–1970. Nové Příbramsko, 1968–1970. Příbramský zpravodaj, 1968–1970. Příbramsko, 1993. Junák hlásí, 1968–1970. Skaut-Junák, 1968–1969. Kmenové noviny OS, 2007.

Kroniky Státní oblastní archiv v Praze – Státní okresní archiv Příbram, Kronika Horního města Příbram 1969. Státní oblastní archiv v Praze – Státní okresní archiv Příbram, Kronika Horního města Příbram 1970. Oddílová kronika 2. junáckého oddílu Příbram z let 1968–1970. Kronika družiny Bobrů z 2. junáckého oddílu Příbram z let 1968–1970. Kronika družiny Ostřížů z 2.junáckého oddílu Příbram z let 1968–1969.

Vzpomínky pamětníků

116

Výpověď JUDr. Miroslava Moravce z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 29. 9. 2008. Výpověď Václava Veselého z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 7. 5. 2006. Výpověď Mgr. Evy Číhalové z Příbrami – Březové Hory, magnetofonový záznam a přepis, 13. 4. 2006. Výpověď Ing. Karla Vurma z Příbrami, magnetofonový záznam a přepis, 4. 4. 2007.

Literatura BARTOŠ, V., Nejkrásnější léta našeho života, Karlovy Vary 1999. BŘEČKA, B., Kronika československého skautského hnutí do roku 1990, Brno 1999. ČÍHALOVÁ, E., Březové Hory a skauting, in: Almanach 4. sjezdu rodáků a přátel Březových Hor, Příbram 1999, s. 121-125. DOLEŽAL, D., Příbram a okolí, Příbram 1997. FAJMON, H., Sovětská okupace Československa a její oběti, Praha 2005. FELCMAN, O., MERVART, J., Rok 1918 v poválečných dějinách Československa I. a II. část, Hradec Králové 2007. HÁJEK, J., 1968, Praha 1994. HANSEN, W., Vlk, jenž nikdy nespí, Dobrodružný život lorda Baden-Powella, Praha 1994. HEJL, I., Brdy, Praha 1987. KAPLAN, K., Československo v letech 1967–1969. část 4, Praha 1993. KOLEKTIV, Čekatelská zkouška, Praha 1998. KOLEKTIV, Skautskou stezkou, Praha 1998. KOLEKTIV, Střední Povltaví, Praha 1984. KOLEKTIV, Ústecký skauting 1968 –1970, Ústí nad Labem 2009. LEŠANOVSKÝ, K., Nosek, V., Historie skautingu, Cestou pramenů, Praha 2001. LEŠANOVSKÝ, K., Stručné dějiny českého skautingu v období 1968–1970 : tehdejší události a jejich důsledky, Praha 2003. LEŠANOVSKÝ, K., Se štítem a na štítě, Praha 2000. MLYNÁŘ, Z., Mráz přichází z Kremlu, Praha 1990. NOSEK, V., Cestou k pramenů, Historie skautingu v obraze, Praha 2000. PLAJNER, R., Úsvit českého junáctví, Praha 1992. PLAJNER, R., Zavátou junáckou stezkou, výběr z díla, Praha 2001.

117

POLÁK, S., Přehled dějin města Příbram, in: Vlastivědný sborník Podbrdsko, Příbram 1966, s. 28-27. STIBOR, Svobodný vysílač u Jeruzaléma, Občanský deník 21. 8. 1990, s. 3. SVOJSÍK, A., B., Základy junáctví, Praha 1991. TOMEŠ, J., Slovník k politickým dějinám Československa 1918 –1992, Praha 1994. TRANTINA, V. a kol., Velký slovník osobností vědy a kultury příbramského regionu (1945-současnost), Příbram 2001. VACULÍK, J., ČAPEK, F., Nástin českých dějin 20. století, Brno 2005. VALENTA, V., Po stopách uranového hornictví na Příbramsku, in: Podbrdsko, Příbram 1997, s. 141-171. VANČURA, J., Naděje a zklamání : Pražské jaro 1968, Praha 1990. VELFL, J., Příbram v průběhu staletí, Příbram 1998. VESELÝ, V., Z historie skautingu na Příbramsku, in: Podbrdsko, Příbram 2004, s. 137-161. VESELÝ, V., K stému výročí narození RNDr. Jana Otakara Martinovského, zakladatele katolického skautingu v Příbrami, in: Podbrdsko, Příbram 2003, s. 279280. VESELÝ, V., Devadesát let skautingu v Příbrami, in: Podbrdsko, Příbram 2003, s. 270-272. VESELÝ, V., Josef Horký – průkopník skautingu (1904–2004), in: Podbrdsko 2004, s. 224-227.

Statistické ročenky KOLEKTIV, Statistická ročenka okresu Příbram 1968, Okresní oddělení českého statistického úřadu v Příbrami, Příbram 1968. KOLEKTIV, Statistická ročenka okresu Příbram 1972, Okresní oddělení českého statistického úřadu v Příbrami, Příbram 1972. KOLEKTIV, Historický lexikon obcí ČR (1869-2005), 1.díl, ČSÚ, Praha 2006.

118

12 Přílohy

I.

Seznam použitých zkratek ………………………….. 120

II.

Dokumenty ……………………………………………. 121

III.

Tabulky ………………………………………………... 142

IV.

Fotodokumentace ……………………………………. 146

119

I. Seznam použitých zkratek AS ČSM ČSTV JIS K231 KAN KSČ MěNV NF OLDOS ORJ OV PO ROH SJSRČS SPJ TOM UD ÚV ÚRJ ZJS ZK RD ZVO

Arch Scout Československý svaz mládeže Československý svaz tělesné výchovy Junácká informační služba Klub 231 Klub angažovaných nestraníků Komunistická strana Československa Městský národní výbor Národní Fronta Old - starý, Os - skautská družina Ostřížů Okresní rada Junáka Okresní výbor Pionýrská organizace Revoluční odborové hnutí Svaz Junáků – skautů republiky Československé Sdružení přátel Junáka Turistické oddíly mládeže Uranové doly Ústřední výbor Ústřední rada Junáka Zpravodajská junácká služba Závodní klub Rudných dolů Západní vojenský okruh

120

II. Dokumenty Příloha č. 1: Zápis z první schůze příbramského Junáka dne 30. března 1968

Zdroj: Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami.

121

Příloha č. 2: Informační dopis rodičům o junáckém hnutí a o 3. dívčím oddíle Příbram

Zdroj: Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram.

122

Zdroj: Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram.

123

Příloha č. 3: Oficiální jmenování J. Horkého do funkce okrskového velitele v Příbrami

Zdroj: Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami.

124

Příloha č. 4: Žádost skautů o klubovnu na MěNV v Příbrami

Zdroj: Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami.

125

Příloha č. 5: Složení Okresní rady Junáka Příbram (1969–1970)

Zdroj: Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami.

126

Příloha č. 6: Prohlášení příbramského Junaka k okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968

Zdroj: SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém.

127

Příloha č. 7: Výzva pro skautskou mládež v Příbrami během srpnové okupace Československa v roce 1968

Zdroj: Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram.

128

Příloha č. 8: Ukázka skautských tiskovin proti okupaci ze srpna 1968 pro rozhlasový vysílač Svobodné Podbrdsko

Zdroj: Sb. dok. V. Veselého z Příbrami.

129

Příloha č. 9: Ukázka ilegálních letáků skautů na protest proti okupaci ČSSR

Zdroj: SI ABS Praha, fond Ing. Karel Lešanovský. text: Jděte domů, naše děti se vás bojí!

Zdroj: VESELÝ, V., Z historie skautingu na Příbramsku, in: Podbrdsko, Příbram 2004, s. 156.

130

Příloha č. 10: Výzva dětských a mládežnických organizací v Příbrami k akci Služba vlasti

Zdroj: SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém.

131

Příloha č. 11: Ukázka přihlášky na skautský tábor 14. smečky vlčat z Příbrami

Zdroj: Sb. dok. 2. junáckého oddíl Příbram.

132

Příloha č. 12: Výňatek ze skautské kroniky družiny Bobrů 2. oddílu

Zdroj: Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Kronika družiny Bobrů z let 1968–1970.

133

Příloha č. 13: Obrázek v kronice 2. oddílu od bývalého člena V. Pechera

Zdroj: Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Oddílová kronika z let 1968–1970.

Příloha č. 14: Velké a malé razítko vyrobené k 50. výročí skautingu na Březových Horách v roce 1969.

Zdroj: Sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové z Příbrami.

134

Příloha č. 15: Pozvánka na oslavu padesátého výročí březohorského Junáka ve dnech 5. – 8. 6. 1968

Zdroj: SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém.

135

Příloha č. 16: Vyjádření vedoucího 2. oddílu příbramského Junáka V. Veselého k ukončení činnosti (pravděpodobně ze září 1970)

Zdroj: Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram.

136

Příloha č. 17: Shrnutí odpovědí na dotazník Historické komise ÚRJ k letem 1968–1970 posílaný v roce 1994 všem ORJ v České republice

Zdroj: SI ABS Praha, fond Ing. Karel Lešanovský.

137

Zdroj: SI ABS Praha, fond Ing. Karel Lešanovský.

138

Zdroj: SI ABS Praha, fond Ing Karel Lešanovský.

139

Příloha č. 18: Přepis odpovědí od představitelů ORJ Příbram z roku 1995 1. Kdy a kde se ve Vašich střediscích začalo v roce 1968 s obnovou? březen, květen, červen 1968 2. Kdo byli iniciátoři u Vás? 3. Začali jste z popud ústředí nebo z vlastní iniacitivy? samostatně 4. Jak narůstaly počty oddílů? 5. Kolik táborů už jste měli v roce 1968 a pak v letech 1969 a 1970? 6. Jak jste přistupovali k založení SODM? Žádná pozornost nevěnována. Nikterak nepřistupovali. Pokus o turistický oddíl 7. Jaké byly u vás vnější místní tlaky na ukončení činnosti? MěNV přes komisi mládeže, org. KSČ, přesvědčování na táboře (bratr soudruh Šindelář, bachař na Bytíze). Městské komun. orgány. Stále vzrůstaly, i od školy, nebylo respektováno a stále odmítáno, nátlak ředitele školy v místní organizaci KSČ 8. Jak jste reagovali na pokyny ústředí Junáka k ukončení činnosti? Oficiálně jsme nerezpektovali - TOM. Přijímán různě, někteří se smířili, jiní přpravovali oddíly na další pololegální život pod střechou jiných organizací. Neměli jsme zpráv (Rožmitál pod Třemšínem). Naše připomínky nebyly vzány v potaz. 9. Byla u Vás založena stranická skupina Junáka? Kdo byl v jejím čele a jaký měla vliv na činnost u Vás? Založena jen formálně. Založena jako pátá kolona ve skautském hnutí. Na skautský život neměla prakticky žádný vliv. Bez Třemšína. 10. Jakým způsobem došlo u Vás k ukončení činnosti? Činnost ukončena po táborech 1970. Majetek předán podle pokynů z Ústředí. U našeho střediska byl minimální – dotace zúčtovány na spotřební věci tábor – předával jsem pět stanů typu jehlan, cca. 1 500 Kčs a střediskové razítko jsme znehodnotili, což bylo „ohlášeno“ do zaměstnání. K oficiálnímu ukončení činnosti se vyjádřili vůdci oddílů na poslední schůzi střediska někdy na jaře 1970. Druhý chlapecký oddíl zastavil činnost po skončení tábora 1970. Týden před koncem tábora nás navštívil br. prof. F. Němec. Rozloučil se s námi tímto zápisem do kroniky 24. 7. 1970: „Přináším vám pozdrav ze 116 žáborů v roce 1970. Byl jsem na vašem prvním táborovém ohni a jsem zde i dnes. Vytrvejte v práci a neopouštějte děti. Neste pochodeň junáctví v srdci!“ Veškeré finanční prostředky střediska byly použity na autobusový zájezd na Šumavu. Stany předány místní základní škole. V bývalém lesním závodě v zámku bylo provedeno předání fin.dokladů, ostatní věci jako seznam oddílů a razítka předána nebyla a byla zamlčena. Předání se zúčastnily dvě svazačky a za naše středisko vůdce střediska, jeho zástupce a hospodář.

140

11. Kolik oddílů a činovníků přešlo do Pionýrské organizace nebo do SSM? Žádné Z našeho střediska původně žádný, později z jednoho vznikl vodácký oddíl při pionýrském domu – požadoval stany z předaného majetku, avšak nebyly k nalezení. Pokud je mi známi, v celém okrese přešel 1 chlapecký oddíl a 1 dívčí do PO. Oddíly nebyly organizovány při škole nebo pionýrském domě, ale u sboru nápravné výchovy Bytíz (bachaři). Do SSM nepřešel žádný oddíl ani činovník vyjma zde uvedených (manželé Šindelářovi). Pokud je mi známo, z 1.střediska Příbram nepřešel do PO žádný oddíl ani žádný vedoucí činovník do SSM. Do PO z činovníků nepřešel nikdo. Oba chlapecké oddíly a jeden dívčí pod TJ, odbor turistiky, TOM. Toto se však nelíbilo veřejné správě, škole a také v zaměstnání tlak na převod do PO. Při zakládání SODM jsme se pokoušeli utvořit turistické oddíly při místní TJ. Podařilo se ještě uspořádat tábor v roce 1971. Po táboře na nátlak ředitelství školy a MO KSČ jsme činnost ukončili. 12. Co ještě chcete poznamenat ke skautským rokům 1968-70? Výstižný dodatek skautského života na sklonku šedesátých let je článek z: 9.října 1970 – týdeník Nové Příbramsko. Seznam podepsaných pod odpovědi na dotazník HK k letům 1968-70: 111 – Ing. Pavel Hofmeister, V. Podlaha, V. Žáček, V. Kučera, A. Trčka aj. Zdroj: SI ABS Praha, fond Ing Karel Lešanovský.

Příloha č. 19: Výstřižek z místního tisku Nové Příbramsko ze dne 9. 10. 1970 o situaci po zrušení Junáka

Zdroj: Nové Příbramsko, Kam zmizela…, 9. 10. 1970, r. 17.

141

III. Tabulky

Tab. 1: Skautské tábory příbramských oddílů o letních prázdninách v roce 1968418

Středisko

Oddíl

I.

3. dívčí

I.

2. junácký

I.

4. junácký

místo tábora Dalskabáty (polesí Smolotel, jv. od Podstěžovského mlýna) Dalskabáty (polesí Smolotel, jv. od Podstěžovského mlýna) Dalskabáty (polesí Smolotel, jv. od Podstěžovského mlýna)

I.

5. junácký

Orlík

okres

Datum

Příbram

22.7. – 04.8.

Příbram

05.7. – 21.7.

Příbram

5.8. – 19.8.

Písek

III. společně pravděpodobně v okolí Příbrami Příbram Zdroj: Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, výpověď M. Moravce z Příbrami.

Tab. 2: Skautské tábory příbramského Junáka v roce 1969419

Středisko

Oddíl

I.

2. dívčí

I.

Místo tábora

Okres

Datum

Písek

12.7. – 02.8.

3. dívčí

Zámecký park Orlík - Orlík nad Vlt. Soutok Otavy s Lomnicí, Varvažovské polesí – Ostrovec

Písek

12.7. – 02.8.

I.

2. junácký

Draha u Smolotel

Příbram

27.6. – 22.7.

I.

4. junácký

Zalužany u Kozárovic

Příbram

04.7. – 25.7.

I.

5. junácký

Zámecký park Orlík - Orlík nad Vlt.

Písek

05.7. – 02.8.

III.

5. dívčí

Dobrá voda u Březnice

Příbram

21.7. – 02.8.

III.

6. junácký

Rybník u Hudčic – Březnice

Příbram

01.7. – 14.7.

III.

9. junácký

III. 13. junácký Zdroj: SI ABS Praha, fond Ing. Karel Lešanovský. 418

Termín konání tábora u 5. junáckého oddílu není uveden. Je známa pouze jeho doba trvání, která činila 10 dnů. Uskutečnění tábora III. střediska se zakládá na výpovědi pamětníka JUDr. M. Moravce a novinového článku v Novém Příbramsku. 419 Lokalita tábořišť a termín konání tábora u 13. a 9. junáckého oddílu nebyl v dokumentech zaznamenán.

142

Tab. 3: Skautské tábory příbramských oddílů v roce 1970

Středisko

Oddíl

místo tábora

okres

Datum

I.

2. dívčí

Orlík

Písek

04.7. – 02.8.

I.

3. dívčí

Zboník

Písek

05.7. – 25.7.

I.

2. junácký

Dolní Ostrovec

Písek

01.7. – 30.7.

I.

4. junácký

Zalužany

Příbram

06.7. – 25.7.

I.

5. junácký

Orlík

Písek

04.7. – 02.8.

I.

14. junácký

Laziště

Písek

04.7. – 25.7.

III.

1. dívčí

Horní Ostrovec

Písek

01.8. – 15.8.

III.

5. dívčí

Dobrá voda u Březnice

Příbram

20.7. – 02.8

III.

7. dívčí

Dolní Ostrovec

Písek

01.8. – 15.8.

III.

20. dívčí

Nový Knín

Příbram

06.7. – 26.7.

III.

9. junácký

Dobrá voda u Březnice

Příbram

19.7. – 26.7.

Příbram

20.7. – 02.8.

III. 13. junácký Dobrá voda u Březnice Zdroj: SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém.

Nutno upozornit, že uváděné údaje o počtech uspořádaných táborů z roku 1969 nejsou přesné. Seznamy o počtech táborů Českého Junáka se totiž zpracovávaly na základě hlášeních o táborech od jednotlivých oddílů, které došly do stanoveného termínu. Byl prostudován seznam táborů podle hlášení došlých do 7. 7. 1969.420 Stávalo se však, že tyto hlášení přicházely i po daném termínu, proto nebyly seznamy úplné. Opozdilých hlášeních však přichazelo jen nepatrné množství.421 Následující tři tabulky jsou tedy zpracovány na základě výše zmíněných seznamů.

420 421

SI ABS Praha, fond Ing. Karel Lešanovský. BŘEČKA, B., c. d., s. 248.

143

Tab. 4: Tábory uspořádané příbramskými středisky v letech 1968, 1969 a 1970

I.středisko

III.středisko

Celkem

Celk. počet t.

celk. počet t.

celk. počet t.

1968

4

1

5

1969

5

6

11

1970

6

6

12

15

13

28

rok

Celkem Zdroj: SI ABS Praha.

Tab. 5: Přehled skautských táborů v okrese Příbram v roce 1968, 1969 a 1970

Rok

jun. odd. z Příbrami Počet počet táborů oddílů

ostatní jun. odd. Počet počet táborů oddílů

okres – celkově celk. počet t.

celk. odd.

1968

5

15

0

12

5

27

1969

11

20

10

18

21

38

18

19

39

1970 12 21 7 Zdroj: SI ABS Praha, SOA v Praze – SOkA Příbram.

Tab. 6: Procentuální podíl táborů příbramských a ostatních oddílů z junáckého okrsku v letech 1968, 1969 a 1970

Rok

Příbram

Ostatní

Okres

1968

100

0,0

100

1969

52,4

47,6

100

1970 63,2 Zdroj: vlastní výpočet.

36,8

100

144

Tab. 7: Přehled příbramských oddílů Junáka z let 1968–1969 členstvo středisko

Oddíl

Vedoucí

422

5/1968

1 III.

1. dívčí

Jiřina Tomášková

cca 19

19

20

2 I.

3. dívčí

Marie Ježková

40

18

24

3 III.

4. dívčí

Roztočilová

cca 11

4 III.

5. dívčí

Pavla Šindelářová

cca 20

20

17

5 II.

6. dívčí

Jana Bambasová

0

13

6 III.

7. dívčí

Ludmila Grégrová

22

19

7 I.

10. dívčí

Marie Kozáková

0

16

24

8 I.

13. dívčí

Dobroslava Kožušníková

0

15

12

9 II.

1. junácký

Josef Horký

0

22

10 I.

2. junácký

Václav Veselý

32

32

36

11 I.

3. junácký

Jiří Luks

8

0

0

12 I.

4. junácký

Karel Faktor

16

21

19

13 I.

5. junácký

Jaroslav Kresl

51

52

48

14 III.

6. junácký

Josef Večerník / Jaroslava Procházková

14

29

28

15 III.

7. junácký

Antonín Vytejček

22

24

18

425

423

424

16 III.

8. junácký

Jiří Grégr

27

26

26

17 III.

9. junácký

Bohumil Svoboda

18

17

16

18 I.

10. junácký

Václav Pečený

32

16

28

19 III.

11. junácký

Josef Šerák

18

18

31

20 I.

12. junácký

Václav Mejštřík

0

18

13

21 III.

13. junácký

Zdeněk Šindelář

0

23

18

22 I.

14. junácký

Pavel Hofmeister

0

18

22

23 I.

16. oldskaut. Václav Ondráček / Václav Ludvík

0

14

24 III.

17. oldskaut. Antonín Štěpán

11

11

426

Zdroj: Sb. dok. V. Veselého, sb. dok. po J. Horkém E. Číhalové, SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém, Adresář oddílových vedoucích okresu Příbram z 1. 2. 1969. 422

V dokumentech o sčítání členstva junáckých oddílů, které se zachovaly jako pozůstalost po J. Horkém u E. Číhalové, nejsou uváděna žádná data o času konání registrace. U některých oddílů údaj o členech chybí úplně. Přesný záznam o času sčítání a počty členů je napsán pouze v bulletinu Cestou Dvojky z května 1968. 423 J. Luks svůj bývalý oddíl nakonec neobnovil (dle výpovědi pamětníků i dochovaných dokumentů). 424 J. Večerník je napsán jako vedoucí 6. oddílu v bulletinu Cestou Dvojky z května 1968, ale v záznamech z voleb do ORJ Příbram ze dne 1. 2. 1969 je už jako vedoucí oddílu J. Procházková 425 8. oddíl se v polovině roku 1969 sloučil s 9. oddílem, důvodem byl odchod J. Grégra z Příbrami. 426 V. Ondráček vedl oldskautský oddíl asi jen v roce 1968, poté je vystřídán V. Ludvíkem dle prezenční listiny ORJ ze dne 1. 2. 1969.

145

IV. Fotodokumentace Obr. 1: Skautská delegace s představiteli MěNV v Příbrami

Zdroj: Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Oddílová kronika z let 1968–1970.

2. zleva: V. Podlaha (činovník z 2. oddílu), M. Ježková (vedoucí 3. dívčího oddílu), V. Veselý (vedoucí 2. junáckého oddílu), Pečenka (předseda MěNV), J. Šerák (vedoucí III. střediska), J. Horký (velitel junáckého okrsku Příbram), J. Procházka, M. Mölzer (skautský redaktor Junácké hlídky v týdeníku Nové Příbramsko)

Obr. 2: Oslavy 50. výročí březohorského Junáka v Příbrami (5. – 8. 6. 1969)

Zdroj: SOA v Praze - SOkA Příbram, Kronika Horního města Příbram 1969.

zleva: Vlasta Macková (náčelní dívčího kmene), dr. Rudolf Plajner (náčelník chlapeckého kmene) a Josef Hlinomaz (herec a rodák z Příbrami)

146

Obr. 3: Skautští činovnící z Příbrami s R. Plajnerem při slavnostech v Příbrami (5. – 8. 6. 1969)

Zdroj: Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Oddílová kronika z let 1968–1970.

zleva: Z. Kraft (organizační pracovník ORJ Příbram), J. Čáka (příbramský spisovatel), dr. R. Plajner (náčelník chlapeckého kmene Junáka), V. Veselý (zástupce vedoucího 1. střediska a vedoucí příbramské Dvojky)

Obr. 4: Vedoucí příbramského Junáka s náčelní dívčího kmene při skautských slavnostech v Příbrami v červnu 1969

Zdroj: Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Oddílová kronika z let 1968–1970.

2. zleva: V. Macková (náčelní dívčího kmene Junáka), M. Ježková (vedoucí 3. dívčího oddílu), J. Tomášková (1. dívčí oddíl), M. Šedivá (1. místopředsedkyně ORJ Příbram).

147

Obr. 5: V rámci junácké akce „Milion hodin republice“ uspořádali příbramští skauti sbírku na výstavbu dětské vesničky SOS (1969)

Zdroj: SOA v Praze – SOkA Příbram, Kronika Horního města Příbram 1969.

Obr. 6: Jarní brigáda v roce 1970 příbramských skautů

Zdroj: Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Oddílová kronika z let 1968–1970.

148

Obr. 7: Zahájení 2. zimního přechodu Brd na nádraží v Dobříši 14. února 1970

Zdroj: Hornické muzeum Příbram.

Obr. 8: Druhý zimní přechod Brd dne 14. únor 1970

Zdroj: Hornické muzeum Příbram.

149

Obr. 9: Upoutávka na skautskou výstavu 2. junáckého oddílu z Příbrami

Zdroj: Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Oddílová kronika z let 1968–1970.

Obr. 10: Mikulášské odpoledne 2. oddílu v bytě u Podařilů v Příbrami (1968)

(Zdroj: Hornické muzeum Příbram.)

150

Obr. 11: Slavnostní slib 8. oddílu příbramského Junáka na Hatích u Příbrami

Zdroj: Sb. dok. M. Moravce z Příbrami.

s oddílovou vlajkou vedoucí III. střediska v Příbrami JUDr. M. Moravec

Obr. 12: Slavnostní slib členů 8. oddílu příbramského Junáka na vlajku a Svojsíkovy Základy junáctví (28.10.1968)

Zdroj: Sb. dok. M. Moravce z Příbrami.

151

Obr. 13: Skautští rádcové 8. oddílu příbramského Junáka

Zdroj: Sb. dok. M. Moravce z Příbrami.

Obr. 14: Vlajka 8. oddílu příbramského Junáka z III. střediska v Příbrami

Zdroj: Sb. dok. M. Moravce z Příbrami.

zleva: K. Vurm (zást. vedoucího 8. oddílu), J. Dojiva (zást. vedoucího 8. oddílu), J. Šíblo (zást. ředitele Uranových dolů Příbram), J. Grégr (vedoucí 8. oddílu)

152

Obr. 15: Skautský tábor 5. junáckého oddílu na „Myší louce“ na Orlíku, na stromě předválečné vlajky tohoto oddílu

Zdroj: Fotoarchiv SI ABS Praha – Jan Punčochář.

uprostřed: J. Kresl (vedoucí 5. oddílu příbramského Junaka.)

Obr. 16: Výhled z věže na ranní prohlídku stanů (1969)

Zdroj: Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Oddílová kronika z let 1968–1970.

153

Obr. 17: Družina Ostřížů z příbramské Dvojky na táboře v roce 1968

Zdroj: Hornické muzeum Příbram.

Obr. 18: Představitelé příbramského 2. oddílu Junáka na táboře v Dalskabátech

Zdroj: Sb. dok. 2. junáckého oddílu Příbram, Kronika družiny Bobrů z let 1968–1969.

zleva: J. Čáka, V. Podlaha, M. Mölzer, V. Veselý (vedoucí 2.oddílu), Z. Kraft, V. Pechar

154

Obr. 19: Významné návštěvy na skautských táborech

Zdroj: Hornické muzeum Příbram.

zleva: M. Mölzer, Z. Kraft, J. Baptista (páter Bárta), V. Pechar, na druhé fotografii J. O. Martinovský

Obr. 20: Výtvarník Vladimír Pechar při tesání skautské lilie na žulové skále nad táborovým kruhem tábora Dvojky (1968)

Zdroj: Hornické muzeum Příbram.

155

Obr. 21: Tábor 3. dívčího oddílu z Příbrami u Dalskabátů (1968)

Zdroj: Nové Příbramsko, 16. 8. 1968, r. 17.

ve stanu M. Ježková (vedoucí 3. oddílu)

Obr. 22: Příbramská Dvojka na posledním letním táboře u říčky Lomnice (1970)

Zdroj: VESELÝ, V., Z historie skautingu na Příbramsku, in: Podbrdsko, Příbram 2004, s. 160.

156

Obr. 23: Kruh Arch Scout v roce 1982 na 4. reunionu na chatě Jivno - Vyhlídky

Zdroj: SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém.

zleva dole: Z. Kraft, R. Havránek, F. Čihák, M. Vacek, zleva nahoře: Z. Šoler, J. Horký, V. Veselý, J. Punčochář

Obr. 24: Improvizovaná výstavka sbírek Arch Scout ve stodole na 1. reunionu 1979

Zdroj: SI ABS Praha, fond Pozůstalost po J. Horkém.

157

Resumé Diplomová práce se zaměřuje na proces obnovy Junáka v městě Příbram v letech 1968 až 1970. Mapuje zejména jeho místní vývoj spolu s nejdůležitějšími historickými milníky jeho obnovy v Příbrami. První kapitoly odkrývají úsilí a snahu o vzkříšení bývalé struktury Junáka i potíže s tím spojené. Druhá část obsahuje charakteristiku činnosti skautských oddílů s důrazem na skautské tábory. V závěru se už věnuje likvidaci příbramského Junáka a také způsobům jeho ukončení. Pro vykreslení jasné představy o situaci příbramských skautů je vždy pro porovnání nastíněn i celostátní vývoj skautského hnutí, stejně tak i vliv politických událostí v Československu na něj. Přílohy v práci pak lépe zdokumentují atmosféru obnovy Junáka v letech 1968 – 1970.

Abstract This dissertation is aimed at the process of restoration of Junák in the town of Příbram in years 1968 to 1970. It focuses particularly on the local evolution of the organization and includes the most important historic milestones of its restoration in Příbram. The first chapters introduce the efforts and vigor to reinstate the former structure of Junák and the problems which accompanied the process. The second part of the dissertation characterizes the activities of individual boy-scout divisions with emphasis on boy-scout camps. The last part focuses on how Junák was abolished and dissolved in Příbram. To offer a clear idea of the situation of boy-scouts in Příbram, the evolution of the boy-scout movement on a state level is always included, as well as how it was influenced by political occurrences in Czechoslovakia. The supplements to the dissertation then serve to document the atmosphere of how Junák was restored in years 1968 to 1970.

158