říjen 2009 Český Těšín

nočníček nepravidelný noční plátek Pepy Streichla

Úvodem. Dovoluji si udělat trochu bordel v datování Nočníčku. Ač už je listopad, tak právě vydávám říjnové číslo. V záhlaví titulu je psáno nepravidelný noční plátek. Doposud byl pravidelný a noční. Teď plním první část a poslední dobou nesplňuji druhý výrok. Noční. Poslední dobou v noci poctivě spím. Je to nemocí, únavou a dalšími okolnostmi. Navíc se v poslední době o počítač dělím se ženou a synem. Žena se podle PC

č. 10 / říjen 2009

software učí psát všemi deseti, hodinu až dvě denně. Syn chatuje. Nenávidím psaní všemi deseti a chatování. Denně mám zamezen přístup k počítači 4 - 5 hodin. Hrůza! Ale zpoždění se budu snažit dohnat. Doufám, že listopadový Nočníček vyjde do konce listopadu. Jinak děkuji všem, kteří jste mi mailem poslali své reakce na zářijové číslo. Slovenský bluesman Ďura Turtev s článkem o mém nejlepším nepříteli velmi chápavě souhlasil a podotknul, že opakem nejlepšího nepřítele je úhlavní přítel. Pravda. I já bych takového našel. Taky děkuji Michaelovi za milý mail, ve kterém píše, že se vždy těší na každé číslo Nočníčku. V daleké Austrálii se prý těší na každé české slovo. S Michaelem se cítím být na jedné lodi. Má podobné zdravotní problémy jako já.

marodím

Můj nezřízený život si vybírá svoji daň. Řvu po vzoru voličů ODS: snižte daně nebo je raději úplně zrušte! Až tam jsem došel v myšlenkách. Marodím s nedokonalým přítokem krve do srdce. Věnčité cévy jsou v této chvíli na tom asi jak ropovod z Ruska. Dvě ze tří jsou neprůchodné po celé délce.

A prý to je neoperovatelné. Kardiologové se radí, co s tím. Přesto jsem souhlasil s případnou možnou operací. Co zbývá… Srdce jede jen na 45 % procent, a tím je velmi omezen jakýkoli namáhavý pohyb. Prý i chůze. A tak sedím a ležím a čekám, až zazvoní mobil a sdělí mi termín operace. To si lítostivě nestěžuji, jen si myslím, že jako čtenáři Nočníčku byste měli být informování o stavu šéfredaktora. Někde jsem četl, že prý už nejsem. Ale jsem. Zatím JSEM. Níže jsou fotky nemocnice skoro hotelového typu Třinec-Podlesí, kde jsem si pár dní poležel a kde mi snad bude provedena výše zmiňovaná operace. Nádherný areál.

koncerty 2009 Z důvodu mé srdeční slabosti a následné hospitalizace ve vítkovické a posléze třinecké nemocnici byl přeložen koncert k mým dožitým šedesátinám, který se měl konat 24. září v ostravském klubu Parník, na dosud neurčený termín. Omlouvám se všem svým příznivcům, kteří toho dne zbytečně vážili cestu do Parníku. Následující uvedené koncerty zatím zde vypisuji, i když není jisté, zda je budu moct odehrát. Vše záleží jen na mém zdravotním stavu v té určité chvíli. Taky se omlouvám. Jednou bude líp. SNAD…

říjen 2. 10. 2009

Turnov divadlo Besídka Textové dílny 18.00 h 31.10.2009

Český Těšín Těšínské divadlo Premiéra operety Mamzelle Nitouche

listopad 7. 11. 2009 Náměšť nad Oslavou Folkový špíz 17.30 h

kolegové pakostra blues Snad ponorková nemoc ve skupině Buty táhne Radka Pastrňáka k odlehčenějším projektům, ve kterých není tím hlavním lídrem, jenž kapelu táhne. Sám jsem to zažil, když se z našeho společného hraní (původně jen v duu) stala větší parta s názvem Svěd(t)ci Josefovi. Už ani nevím, proč jsme toho nechali, ale Radkovi se asi přece jen po takové uvolněnosti stýskalo. Začalo to občasným hostováním v kapele Jirky (Kosti)

Kostadinova Dobráci od Kosti. Chtělo to ale přece jen komornější pojetí, a tak Radka s Kosťou doplnil vynikající basák Pepa „Joe After“ Pak. A Pakostra byla na světě. Mně osobně se název Pakostra vůbec nelíbí, ale vím, že právě v takových debilitách si Radek libuje. Zajímavý na tomto seskupení (a hlavně na přístupu Radka) je fakt, že zatímco při koncertech se mnou odmítal hrát jakékoli písně z repertoáru kapely

Buty, v Pakostře se už „buťácké“ fláky objevují. Hlavní repertoár ale tvoří nejen bluesárny v podání Kosti. Já osobně jsem Pakostru ještě naživo neslyšel, ale protože všechny kluky moc dobře znám, tak si dovedu představit jejich nespoutaný projev na pódiu, kde k samozřejmostem patří občerstvení a popelníky. Když jsme spolu s Radkem hráli ve Svět(d)cích, tak jsem tomu říkal „hospoda na pódiu“. www.pakostra.wz.cz

textová dílna slávka janouška V druhém článku rubriky Kolegové výjimečně nebudu psát o koncertujících známých, ale o jedné partě, můžu-li to tak říct, kolem Textové dílny Slávka Janouška, jejíž členem se cítím být, přestože v jejich interpretaci jsem prý jenom hostem. Textovka vznikla (asi na popud Kuby Horáka z Nového Boru) jako internetový debatní spolek zabývající se textováním a podobnými hříčkami se slovy.

Později se z něj vyvinula i osobní dvou až třídenní setkávání, která probíhají dvakrát ročně. Na jaře v Lísce u České Kamenice v penzionu Bábinka a na podzim v Kdanicích u Sobotky. Fajna parta! Hraje se, zpívá se, trochu se i popije (já letos opravdu nepil Bůh a textovkáři jsou mi svědky) a opravdu se textuje a debatuje ohledně slovíček. Lektoři Ivo Cicvárek, Slávek Janoušek, Kuba Horák a příležitostní kecálisté Arnošt Frauenberg i já, vymýšlejí textová zadání a poučné textové práce, které každý řeší a píše zašitý nejen do svého nitra, ale i ve svém tichém a nerušeném koutku, ukrytý před poznámkami lenivců nebo těch, kteří už dopsali. Pro ty, co tohle nezažili, to zní trochu

nesrozumitelně, ale ti, co byli přítomni, tomu jistě plně rozumí. A pak přijde pranýř, na kterém předvedete (přečtete) svůj výtvor k danému tématu a čekáte, co na to ti druzí. Debata kolem toho se pokaždé zvrtne k večernímu džemsejšnu, kde hrají skoro všichni a na všechno až do ranního kuropění. Slepice mají opravdu všude - v Bábince pan majitel a v Kdanicích penzionový soused. Podle reklamy z poslední doby budu už končit s chválou, a tak jen krátce: tu Textovku prostě miluju. Náladu těžko asi poznáte z obrázků, ale přesto pár fotek přikládám. A kdybyste chtěli vědět víc, mrkněte na odkaz Textovky na stránkách Slávka Janouška. www.slavekjanousek.cz

drobnosti vším čím jsem jezdil, jezdil jsem rád

jen tak

V minulém čísle jsem vzpomínal na písně, jež mě ovlivnily, a tehdy jsem dostal i nápad vzpomenout na auta, která jsem vlastnil a kterými jsem vyjížděl koncertovat. Trvalo mi to čtrnáct dnů, než jsem na internetu našel fotky nebo obrázky všech typů. Největší práce byla s těmi nejstaršími…

co s námi bude?

Moje první auto Renault 4CV. Do kopce se mu moc nechtělo.

Měl jsem ho jen půl roku. Druhým v pořadí byl veterán Steyer Puch 50 Baby. Měl zlatohnědou barvu a lankové brzdy. Po měsíci neprošel právě kvůli nim TK. Koupil jsem za 500,- a prodal za 5000,- Kčs. Už jako veterána. Dobrý obchod.

Tomu už jsem mohl říkat fáro, ale pořád jsem na něm opravoval spojkový kotouč. Asi tak jednou týdně. Raději jsem ho rychle prodal a obratem koupil Octavii 440. Byla v béžové barvě a z těch starších aut jsem ji měl nejdéle. Asi 2 roky.

Když jsem ji prodal, obratem jsem koupil lehce ojetý Fiat 850. Měl sportovní úpravu, a tak jsem řádil.

V předvolebních TV debatách s politiky na otázku k jejich osobní budoucnosti velmi často zaznívala věta: „Nebráním se žádné nabídce.“ Že by jasná zpráva pro lobbisty? Měli bychom se začít bát!

krmení ve výškách

O jídlo se umím podělit s kýmkoli. I s žirafami.

česká hymna pro chrta

Dalším mým chvilkovým autem byl Moskvič 412. Jel jsem s ním jen na jeden koncert do Luhačovic.

A pak přišly Škodovky. MB 1000

Mým čtvrtým přibližovadlem byl tmavomodrý Fiat 1500.

a Škoda 100. (dokončení příště)

14. srpna byla ve sportovních zprávách TV Nova reportáž o vítězi chrtích dostihů. Vítězný chrt pocházel z ČR a na závěr reportáže vystoupil na nejvyšší příčku na stupních vítězů a pořadatelé ho poctili gratulacemi za zvuku hymny ČR. Milý chrt nejenže si nepoložil packu na srdce, ale ani nezpíval. Co je to za reprezentanta, který ani nezná českou hymnu? Toho by Hašek do repre nevzal.

bylo mi přáno Přeji ti jen krátce ke tvé šedesátce Nevadí, že umřel Májkl nambr van je Pepa Streichl Mirek Kačor

drobnosti reminiscence CD DVD LP Co už asi nikdy mít nebudu. Kdysi jsem kupoval knížky s tím, že si je přečtu později. Dnes můžu říct, že jsem je dodatečně přečetl skoro všechny. V poslední době mi ale rostou jiné resty, které už asi nikdy nesplním. Jednou týdně sleduji, která CD vycházejí, a píšu si do záznamníku ta, která si jednou určitě koupím a poslechnu později. K dnešnímu dni obsahoval tento seznam přesně 126 položek a s hrůzou jsem zjistil, že bych za to zaplatil 39 974,- Kč. No nazdar! Kolegové muzikanti, omlouvám se. Seznam jsem přehodnotil a většinu položek škrtám. Začínám psát nový s přísnějším výběrem.

Na webu jsem ve zprávách objevil článek o chovancích Výchovného ústavu v Novém Jičíně. A hned zafungovaly mozkové paměťové závity. Zabrousil jsem zvídavě na jejich website a dočetl se, že ústav byl založen v roce 1880 jako Zemská donucovací pracovna, později přejmenován na Zemskou polepšovnu, ještě později na Nápravný ústav pro nezletilé a nyní Výchovný ústav. Pominu-li zprávy o současných problémech a trestné činnosti jeho chovanců, je pro mě toto místo spojeno s muzikou. Někdy v roce 1984 jsem dostal nabídku televize Ostrava a režiséra Jaroslava Večeři napsat hudbu k dokumentárnímu filmu Výhybka na slepou kolej. Byl to dokument právě o chovancích tehdy Nápravného zařízení pro nezletilé v Novém Jičíně. Moje první napsaná filmová hudba. A první velká zkušenost

fešák

asi moje první promofotka (1971)

prodejce nosičů

dárky a činy K dožitým šedesátinám jsem dostal velmi milé, rozumné a příjemné dárky. A o dvou z nich se chci zmínit. Omlouvám se, že nebudu jmenovat všechny přátele, jimiž jsem byl obdarován. Bylo by to na speciální číslo Nočníčku, ale o daru, který mám teď ve svém pokoji pořád na očích, bych se zmínit chtěl. Není praktický, je to vlastně nepoužitelná debilita a srandička, ale moc a moc mě těší. Moje vlastní loutka, marioneta - dřevěný Streichl. Dostal jsem ji na výše jmenované akci Textová dílna. Dárcem byl Martin „Mrca“ Holan, ale pocitem mám dojem, že to byl dárek od celé party kolem Textové dílny. Od té chvíle mé druhé já visí na skříni a velmi často k němu promlouvám. Druhým darem (spíše činem) byla návštěva mého přítele, bývalého spoluhráče Jirky Schmütze. Kdysi hrál v kapele Citron, pak se mnou ve Folk Bandu. Byli jsme trio s typicky českými jmény, Pepa Streichl, Richard Kroczek st. a Jiří Schmütz. Ozval se a navštívil mě po pětadvaceti letech. Velmi nečekaná, ale hlavně milá a příjemná návštěva. Letos už potřetí má Nočníček o jednu reklamní stránku více. Urval jsem jednu stránku svých keců a nahradil plakátem akce, které jsem se kdysi účastnil jako porotce. Čili jasný osobní zájem. „Setkání kytaristů“ Nepřehlédněte! Strana 6

Nějak takto osobně nabízím své CD na koncertech. Nabídka na straně 5

můj fanda

Petr má krásné zaměstnání, nejen že je kamioňák, ale ještě rozváží pivo. Radegast.

reklama unikátní a pamětní CD na

Richarda Kroczka staršího jediné studiové nahrávky Richarda Kroczka s Truc Blues vydáno jen 500 ks Cena 300,- Kč + poštovné Objednávky: [email protected]

í

poslední šance! na skladě už jen 50 ks

CD „Za dveřmi“

Pepa Streichl Trio & přátelé Cena 220,- Kč + poštovné [email protected]

Nočníček, nepravidelný noční plátek Pepy Streichla. Povoleno Schınthalskou dohodou čl. 7, o svobodě projevu Pepa Streichl, [email protected], korektury Kuba Slamák, dopisovatel Petr Jirus, [email protected]