PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G
DODATEK G - INFORMACE A PODKLADY PRO APLIKACI STANDARDŮ A DOPORUČENÍ (SARPS) V MLS
1.
Definice
(viz rovněţ ust. 3.11.1 Hlavy 3) Dynamická úroveň postranního laloku (Dynamic side-lobe level) Úroveň, která převyšuje v trvání 3 % času vyzařovacího diagramu vysílající antény vzdáleného pole, vyjímaje hlavní paprsek a měřená při rychlosti snímání (kmitání) funkce s vyuţitím videofiltru šířky 26 kHz pro obálku. Úroveň 3 % je určena poměrem trvání postranního laloku, která převyšuje specifikovanou úroveň celkové doby snímání. Efektivní úroveň postranního laloku (Effective side-lobe centre) Taková úroveň postranního laloku snímacího paprsku, která při existenci určených odrazů vede ke konkrétní chybě úhlového navedení.
nemodulovaného snímacího svazku. Funkce mohou být vysílány v libovolném pořadí. Doporučené časové intervaly jsou určeny pro funkce azimut (kurz) přiblíţení, elevaci (sestup), podrovnání a azimut nezdařeného přiblíţení. Kaţdému vysílání snímacího svazku předchází preambule, která se pomocí sektorové antény vysílá do celého prostoru krytí. Preambule určuje následující funkci snímání a rovněţ synchronizuje obvody zpracování signálu a logiku palubního přijímače. 2.1.2 Kromě úhlové funkce snímání jsou zde základní a doplňková data, kaţdá s vlastní preambulí, která jsou rovněţ vysílána sektorovou anténou. Preambule umoţňuje určení a zpracování kaţdé funkce nezávisle. V důsledku toho mohou být funkce na pozemním zařízení doplněny nebo zrušeny bez vlivu na činnost přijímače. Kódy pouţité v preambuli a funkcích dat jsou modulovány diferenciálním fázovým posuvem (DPSK). 2.1.2.1
Charakteristiky signálu dat DPSK
MLS bod D (MLS point D) Bod nacházející se ve výšce 2,5 m (8 ft) nad osou vzletové a přistávací dráhy (RWY) a ve vzdálenosti 900 m (3 000 ft) od prahu ve směru kurzové antény.
Data DPSK se vysílají diferenciální fázovou modulací na nosném kmitočtu s relativním fázovým posuvem 0 a 180. Signál dat DPSK má tyto charakteristiky:
MLS bod E (MLS point E) Bod nacházející se ve výšce 2,5 m (8 ft) nad osou vzletové a přistávací dráhy RWY a ve vzdálenosti 600 m (2 000 ft) od konce vzletové a přistávací dráhy (RWY) ve směru jejího prahu.
rychlost přenosu dat – 15,625 kHz délka bitu – 64 s logická 0 – není fázový posun logická 1 – fázový posun
Standardní přijímač (Standard receiver) Typ palubního přijímače, pouţívaný pro provedení rozvahy chyb MLS. Základními charakteristikami jsou:
2.1.3 Příklady uspořádání funkcí a časování jsou uvedeny na Obr. G-1 a G-2. Detaily a definice prvků dat uvedených na Obr. G-1 jsou uvedeny v ust. 3.11.4.8 Hlavy 3.
1) zpracování signálu na základě měření středu paprsku; 2) zanedbatelná chyba určení středu; 3) šum ovládání (CMN) niţší nebo rovný hodnotám v ust. 3.11.6.1.1.2 Hlavy 3; 4) dvoupásmový nízkofrekvenční filtr obálky paprsku s šířkou pásma 26 kHz; 5) filtrace výstupních dat pomocí jednopásmového nízkofrekvenčního filtru s kmitočtem (úhlovým kmitočtem) 10 rad/s. 2. Charakteristiky signálu v prostoru úhlové funkce a funkce dat 2.1
Uspořádání formátu signálu
2.1.1 Formát signálu je zaloţen na dělení s časovým multiplexem (TDM), kdy kaţdá základní úhlová naváděcí funkce je vysílána postupně a všechny jsou vysílány na témţ kmitočtu. Úhlová informace je odvozena měřením časového rozdílu mezi následujícími přechody vysoce směrového,
2.1.4 Následnost úhlového nastavení a vysílání dat uvedené na Obr. G-3A, G-3B, G-3C ukazují dostatečnou úroveň ochrany od synchronního rušení. 2.1.4.1 Struktura těchto následností je určena pro zajištění dostatečné nahodilosti za účelem předcházení synchronnímu rušení, které můţe být vyvoláno otáčením vrtulí. 2.1.4.2 Následnost pásu, uvedená na Obr. G-3A, zahrnuje vysílání všech funkcí. Libovolná neţádaná funkce můţe být zrušena (vyloučena), pokud ostatní funkce jsou vysílány v určených časových úsecích. 2.1.4.3 Následnost pásu uvedená na Obr. G-3B zahrnuje funkci úhlu sestupu při vysoké rychlosti opakování. Libovolná neţádoucí funkce můţe být vyloučena s podmínkou, ţe ostatní funkce jsou vysílány v určených časových úsecích.
Všechny obrázky jsou uvedeny na konci tohoto dodatku.
DG - 1
19.11.2009 Změna č. 84
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G
2.1.4.4 Na Obr. G-3C je uveden úplný časový multiplex vysílacího cyklu, který můţe sestávat z následností párů na Obr. G-3A nebo G-3B. Volné časové mezery mezi periodami mohou být vyuţity pro vysílání doplňkových datových slov, jak je uvedeno. Základní datová slova mohou být rovněţ vysílána v libovolném volném čase.
2.3.2 Poţadavky na prostor krytí Na Obr. G-5 a G-6 jsou uvedeny parametry krytí azimutu podle ust. 3.11.5.2.2 Hlavy 3.
2.1.4.5 Uvedený cyklus předpokládá dostatek času pro vyslání základních a doplňkových dat definovaných ve slovech A1-A4, B1-B39, B40-B45 a B55, za podmínky, ţe data se také vysílají v nevyuţité intervaly času nebo intervaly určené pro vysílání datových slov v rámci posloupností.
a) poţadavky na prostor krytí v celém prostoru RWY, b) poţadavky na přesnost v příslušném referenčním bodě, c) přechod od azimutu přiblíţení k azimutu nezdařeného přiblíţení, d) moţnosti poruch od pohybu dopravních prostředků, letadel nebo existujících letištních zařízení.
2.1.4.6 Efektivnost posloupnosti můţe být zvýšena korekcí synchronizace v rámci posloupnosti a intervalů mezi nimi při vysílání dodatkových datových slov. Takové posloupnosti musí zajistit stejnou úroveň ochrany před synchronními poruchami, jakou mají posloupnosti uvedené na Obr. G-3A, G-3B a G-3C. Pro demonstraci dostatečného náhodného rozdělení alternativních posloupností se mohou pouţít metody Fourierovy frekvenční analýzy. Základní
2.2 navedení
parametry
úhlového
2.2.1 Základní úhlové parametry definující úhel navedení MLS jsou specifikovány v ust. 3.11.4.5 Hlavy 3. Dva doplňkové parametry, které jsou uţitečné pro představu o činnosti systému, jsou časy středu snímání (Tm) a čas mezery. Tyto parametry mohou být odvozeny ze specifikace v Hlavě 3 a jsou uvedeny pro informaci. Čas středu snímání a čas mezery (viz Obr. G-2) Čas středu snímání *) Tm(s) Azimut přiblíţení na přistání 7 972 Azimut přiblíţení na přistání 5 972 s vysokou rychlostí obnovení Zpětný azimut 5 972 Úhel sestupu přiblíţení 2 518 Úhel podrovnání 2 368 Funkce
Čas mezery (s) 600 600
2.3.2.2 Vyosená anténa azimutu má být normálně nastavena tak, aby azimut byl buď paralelně s osou RWY, nebo protínal prodlouţenou osu v bodě provozně výhodném pro dané pouţití. Zaměření nulového azimutu ve vztahu k ose RWY se vysílá v doplňkových datech. 2.3.3 Azimut přiblíţení s vysokou rychlostí opakování Pokud sektor úměrného navedení při přiblíţení na přistání je 40 nebo méně, je moţné pro azimut přiblíţení pouţít vyšší rychlost opakování. Vyšší rychlost opakování je vhodná pro kompenzaci CMN při širším anténním diagramu (např. 3). Sníţení CMN zajišťuje dvě výhody: 1) poţadavek na hustotu výkonu signálu v prostoru azimutu přiblíţení můţe být zmenšen, 2) mohou být sníţeny poţadavky na dynamickou úroveň postranních laloků. 2.3.3.1 Celkově dané funkce sníţí CMN vyvolané velkou šířkou pásma, nekorelovanými zdroji, např. rozptýlenými odrazy, teplotními šumy přijímače, na koeficient
600 400 800
*) Měřeno vycházeje z referenčního času přijímače (viz Doplněk A, Tab. A-1) 2.2.2 Přesnost synchronizace (časování) funkcí Z důvodů nepřesnosti v určení referenčního času v Bakerově kódu a protoţe obvody vysílače vyhlazují fázi nebo amplitudu během fázových změn DPSK modulace, není moţné určit synchronizaci (časování) signálu s lepší přesností neţ 2 s ve vztahu k signálu v prostoru. Proto je nutné měřit přesnost synchronizace specifikovanou v ust. 3.11.4.3.4 Hlavy 3 na pozemním zařízení. Na pozemním zařízení mají být zřízeny vhodné měrné body. 2.3
2.3.2.1 Pokud je nutné anténu azimutu pro přiblíţení nebo nezdařené přiblíţení umístit mimo osu RWY, je nutno vzít v úvahu následující faktory:
Základní funkce kurzu
2.3.1 Podmínky snímání Na Obr. G-4 jsou uvedeny podmínky snímání azimutu přiblíţení a nezdařeného přiblíţení.
funkce 13 Hz. Přesto úplné sníţení výkonu na 1/ 3 nemůţe být realizováno pro všechny šířky anténního laloku, protoţe je nutno zabezpečit dostatečnou hustotu výkonu pro jeden přechod laloku. Poţadavky na výkon pro vysílání DPSK mohou být takové, ţe vyšší rychlostí snímání nedojde k úsporám na pozemním zařízení (viz Tab. G-1). 2.3.3.2 Přesto pouţitím vyšší rychlosti je moţno zlepšit ukazatele CMN. Např. při minimálních signálech uvedených v Tab. G-2, azimutální CMN můţe být zmenšen z 0,10 na 0,06 při šířce laloku 1 a 2. 2.3.4
Vykrytí
2.3.4.1 Kde jsou pouţity vykrývací impulsy, vysílají se přilehlé k impulsům signálu snímacího paprsku na hranicích sektoru proporcionálního navedení, jak je uvedeno v diagramu synchronizace na Obr. G-7. Hranice proporcionálního navedení se určuje ve vzdálenosti jedné šířky snímacího laloku uvnitř úhlů začátek/konec snímání, a tím přechodný
19.11.2009 Změna č. 84
1/ 3 ve vztahu k základnímu kmitočtu
Tabulky jsou uvedeny na konci tohoto dodatku.
DG - 2
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G úsek mezi snímacím a vykrývacím lalokem vychází za hranice proporcionálního navedení. Na Obr. G-8 jsou uvedeny příklady sloţených forem vln, které mohou vzniknout při přechodu. 2.3.4.2 Pokud se vykrývací naváděcí paprsek skládá s lalokem úzké šířky (např. 1°), anténa, snímacího paprsku musí vyzařovat signál po dobu 15 s bez pohybu v polohách začátek/konec úhlu snímání. 2.3.4.3 V některých případech mohou z důvodu odrazů vzniknout problémy při zachování parametrů amplitudy vykrývajícího signálu, uvedených v ust. 3.11.6.2.5.2 Hlavy 3. 2.3.4.4 Při přiblíţení k azimutu s opačným směrem (např. přiblíţení po azimutu nezdařeného přiblíţení) je nutná opatrnost ve vztahu ke změně pravidel vykrytí – leť vpravo/leť vlevo. 2.3.5 Monitorování azimutu přiblíţení Účelem monitorování je zaručit potřebnou integritu pro vyhlášené postupy přiblíţení. Není záměrem monitorovat nezávisle všechny azimuty, ale nejméně jeden přibliţovací azimut, obvykle sesouhlasený s osou RWY, musí být monitorován a musí být učiněna příslušná opatření zajišťující zachování vlastností a integrity v ostatních azimutálních úhlech. 2.3.6 Určení spodní hranice prostoru krytí Kdyţ práh RWY není na spojnici s anténou azimutu přiblíţení, výška spodního limitu krytí přibliţovacího azimutu je určena modelováním a/nebo měřením přímo na místě. Oficiálně publikovaná spodní hranice azimutálního krytí je rovna výšce nad povrchem RWY, která vyhovuje poţadavkům na přesnost, jak jsou uvedeny v ust. 3.11.4.9.4 Hlavy 3, a určuje se měřením přímo na místě. 2.3.6.1 Jestliţe provoz vyţaduje krytí pod limity krytí podle ust. 2.3.6, anténa azimutu můţe být vyosena z osy RWY a posunuta ke prahu RWY, aby pokryla zónu bodu dotyku. Palubní instalace musí vyuţít azimutální vedení přesnou vzdálenost a souřadnice stanovišť pozemního zařízení k výpočtu středu čáry přiblíţení. 2.3.6.2 Přistávací minima dosaţitelná z vypočítaného středu čáry přiblíţení jsou mj. funkcí kombinované celistvosti a spolehlivosti azimutu přiblíţení MLS, odpovídače DME/P a palubního vybavení. 2.4
Navedení v úhlu sestupu
2.4.1
Podmínky snímání
Obr. G-9 ukazuje podmínky snímání pro sestup a podrovnání. 2.4.2 Poţadavky na krytí Obr. G-10A a G-10B ukazují poţadavky na krytí v sestupu uvedené v ust. 3.11.5.3.2 Hlavy 3.
2.4.3 Monitorování sestupu Účelem monitorování je zaručit integritu potřebnou pro vyhlášené postupy přiblíţení. Není záměrem nezávisle monitorovat všechny sestupové úhly, ale monitorovat nejméně jeden, obvykle minimální sestupový úhel, a je nutno odpovídajícím způsobem zajistit dodrţení vlastností a integrity v ostatních sestupových úhlech. 2.5
Přesnost
2.5.1
Obecně
2.5.1.1 Systémová přesnost je specifikována v Hlavě 3 prostřednictvím chyb trajektorie (PFE), šumu sledování po trajektorii (PFN) a šumu řízení (CMN). Tyto parametry jsou chápány jako charakteristika vzájemného vlivu úhlového signálu a letadla pomocí ukazatelů, které mohou být přímo vztaţeny k chybám základních údajů navádění letadla a konstrukce systému řízení letu. 2.5.1.2 PFE systému je rozdíl mezi úhlem měřeným palubním přijímačem a skutečnou polohou úhlu letadla. Základní signál je rušen chybami pozemního a palubního vybavení a chybami způsobenými šířením. Pro ocenění vhodnosti signálu v prostoru pro navedení letadla jsou tyto chyby posuzovány v příslušné oblasti kmitočtů. PFE obsahuje chybu střední kurzové čáry a PFN. 2.5.2
Metodika měření
2.5.2.1 PFE, PFN a CMN se určují uţitím filtrů definovaných v Obr. G-11. Charakteristiky filtru jsou zaloţeny na širokém rozsahu charakteristik současných letadel a předpokládá se jejich vhodnost i pro budoucí letadla. 2.5.2.2 Ačkoliv PFE předpokládá rozdíl mezi ţádaným a skutečným úhlem, který letadlo získá při vedení po základním signálu, v praxi se tato chyba určuje takto: Pilotu inspektoru se zadá, aby letěl po ţádaném azimutu MLS a zaznamenával rozdíl mezi výstupní indikací naváděcího signálu na palubě z filtru PFE a odpovídající změřenou skutečnou polohou letadla, určenou ke vhodnému referenčnímu bodu. Podobná technika s pouţitím příslušného filtru se pouţívá k určení CMN. 2.5.2.3 Hodnocené veličiny PFE se získají na výstupu filtru PFE (kontrolní bod A na Obr. G-11), CMN na výstupu filtru CMN (kontrolní bod B na Obr. G-11). Kmitočtové body filtru jsou uvedeny v Obr. G-11. 2.5.2.3.1 PFE a CMN pro azimut přiblíţení a nezdařeného přiblíţení jsou hodnoceny během některého 40 intervalu letového záznamu chyb, braného uvnitř prostoru krytí (tj. T = 40 v Obr. G-12). PFE a CMN pro sestupový úhel jsou hodnoceny v některém 10s intervalu letového záznamu chyb, braného uvnitř hranice krytí (tj. T = 10 v Obr. G-12).
DG - 3
19.11.2009 Změna č. 84
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G
d
2.5.2.3.2 Poţadavek 95% pravděpodobnosti je dosaţen, kdyţ PFE nebo CMN nepřevýší v hodnoceném intervalu specifikovaný limit chyb o více neţ 5 % (viz Obr. G-12). 2.5.2.3.3 Alternativní postup letové kontroly můţe být pouţit, kdyţ nedává vztah k absolutní referenci. Při tomto postupu jsou na letovém záznamu měřeny pouze fluktuace na výstupu filtru PFE a porovnány s PFN standardem. Předpokládá se, ţe průměrná hodnota PFE nepřevyšuje střední odchylky kurzu během kontrolního letu. Proto se odchylky kurzu doplňují u PFN pro porovnání se specifikovanou chybou PFE. CMN je moţno ocenit podobným způsobem bez počítání střední odchylky kurzu. 2.5.2.4 Pozemní a palubní přístrojové chyby Přístrojové chyby vyvolané pozemním a palubním zařízením mohou být určeny měřením v prostředí, které nemá odraţené signály nebo jiné nepravidelnosti šíření, které mohou vyvolat zakřivení laloku. 2.5.2.4.1 Nejprve se určí přístrojové chyby standardního palubního přijímače na zkušebně vyuţitím standardního testovacího přístroje a chyba centrování se nastaví na nulu. Chyby palubního zařízení mohou být měřeny 40s záznamem dat při pouţití standardního testovacího přístroje na zkušebně. Data jsou potom rozdělena do čtyř 10s intervalů. Střední hodnota kaţdého intervalu se povaţuje za PFE, zatím co dvojitý střední kvadratický průměr odpovídajících variací za CMN. Poznámka: Výstup přijímače, je-li požadováno, může být hodnocen využitím standardních filtrů PFE a CMN. 2.5.2.4.2 Následně se tento standardní přijímač pouţije pro měření celkové přístrojové chyby na pracujícím pozemním zařízení v celém rozsahu na anténním polygonu nebo jiném prostředí bez odrazů. Protoţe chyba centrování byla eliminována, naměřená PFE je způsobená pozemním zařízením. CMN pozemního zařízení se počítá odečtením známé disperze CMN standardního přijímače z měřené disperze CMN. Předpokládá se, ţe střední chyba 10s intervalu měření je PFE a dvojitý kvadratický kořen diferenciálních disperzí je přístrojová CMN. 2.6
Hustota výkonu
2.6.1
Obecně
2.6.1.1 pro úhel:
Tři kritéria určují poţadavky výkonu
a) určení úhlu při jednom snímání vyţaduje poměr signál šum (SNR) 14 dB, pokud se měří na filtru hranic laloku (tj. video SNR); b) úhlové CMN musí být ve stanovených mezích; c) vysílání DPSK musí mít na hranicích prostoru krytí nejméně 72 % pravděpodobnosti zjištění.
2 SNR g g=
kmitočet vybrané funkce 2 (šířka pásma filtru (šumu))
kde BW = šířka laloku ve stupních, g = poměr vybraného kmitočtu funkce k šířce pásma šumu na výstupním filtru přijímače. U jednopólového filtru je šířka pásma šumu π/2-násobkem 3dB šířky pásma. Tento výraz ukazuje na závislost CMN na šířce laloku pozemní antény a výběru kmitočtu vybrané funkce. Rozpočet výkonu systému
2.6.2
2.6.2.1 Rozpočet výkonu systému je uveden v Tab. G-1. Hustota výkonu určená v ust. 3.11.4.10.1 Hlavy 3 je vztaţena k výkonu signálu určeného v Tab. G-1 na anténě letadla vztahem: výkon na všesměrové anténě (dBm) = 2 = hustota výkonu (dBW/m ) – 5,5 2.6.2.2 Měření úhlové funkce předpokládá šířku pásma filtru obálky laloku 26 kHz. Video SNR uvedený v ust. 2.6.1 je vztaţen k mezifrekvenčnímu kmitočtu (IF) SNR vztahem: SNR (videosignál) SNR (IF) sířka pásma sumuIF 10 log sířka pásma sumu videosignálu
2.6.2.3 připouští:
Analýza
funkce
preambule
DPSK
1) variantu schéma obnovení fázové synchronizace nosné palubního přijímače; a 2) to, ţe v přijímači dekodér preambule nepropustí všechny preambule, které neodpovídají Barkerově kódu nebo nevyhoví prověrce na paritu. 2.6.2.4 Body a) aţ e) v Tab. G-1 jsou funkce polohy letadla nebo počasí, a tak se uvaţují jako náhodné případy, které pouze zřídka současně dosáhnou svých nejhorších významů. Proto se takové ztráty posuzují jako náhodné proměnné veličiny a pro získání komponentu ztrát se uvaţuje střední kvadratická chyba. 2.6.2.5 Za účelem zajištění automatického přiblíţení na přistání je nutná vyšší hustota výkonu neţ při úhlových signálech přiblíţení po azimutu v ust. 3.11.4.10.1 Hlavy 3 na niţší úrovni prostoru krytí nad povrchem RWY tak, aby CMN bylo omezeno do 0,04 stupně. Obvykle se tato doplňková hustota výkonu jeví skutečným důsledkem pouţití takového vysílače pro zajištění snímacího laloku a signálu DPSK a dalších rezerv výkonu, např. předpokládaný zisk antény letadla, ztráty při šíření, ztráty v prostoru krytí se širokými úhly a ztráty za deště, které je moţno v prostoru RWY (alespoň částečně) neuvaţovat. Viz Tab. G-1.
2.6.1.2 Tepelným zdrojem CMN na vzdálenosti 37 km (20 NM) je hlavně vlastní šum přijímače. Chybu způsobenou šumy (d) je moţno vypočítat následovně:
14.11.2013 Oprava č. 2/ČR
BW
DG - 4
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G 2.6.3 šíření
Relativní hustota výkonu vícecestného
2.6.3.1 Pevné a pohyblivé překáţky v okolí pozemních antén MLS mohou vytvářet odrazy, známé jako vícecestné šíření. Odrazy ovlivňují všechny přenosy MLS (DPSK, signály úhlového navedení, signály mimosektorové indikace a vykrývací impulzy). Relativní úrovně mezi hlavním naváděcím signálem (kódujícím správný naváděcí signál) a odraţenými signály jsou pouţívány úhlovým přijímačem MLS k zachycení a sledování správných signálů. Proto musí být tyto úrovně v rámci daných a známých tolerancí umoţňujících správnou činnost přijímače. Dokument EUROCAE ED-36B obsahuje specifikace minimální provozní výkonnosti pro přijímače MLS zajišťující správnou činnost i přes podmínky vícecestného šíření, jak je uvedeno v ust. 3.11.4.10.3 Hlavy 3. 2.6.3.2 Čtyřdecibelový minimální poměr, stanovený v ust. 3.11.4.10.3.1 a 3.11.4.10.3.3 Hlavy 3, zaručuje platné zjištění přijímačem. Niţší poměry mohou prodlouţit zachycení signálu nebo způsobit nesprávné zachycení a sledování odraţených signálů. 2.6.3.3 Maximální jednosekundová doba trvání, daná v ust. 3.11.4.10.3.1 a 3.11.4.10.3.3 Hlavy 3, zajistí, ţe správná naváděcí informace bude nadále předávána přijímačem bez varování, a proto nedojde ke ztrátě sluţby. Tato doba trvání musí být stanovena s pouţitím minimální pozemní rychlosti letadel na přiblíţení. 2.6.3.4 Poţadavky na přesnost omezí úroveň a dobu trvání úhlů kódování azimutu v prostředí vícecestného šíření na úzký sektor kolem osy (tzn. ±4°), a stejně tak ovlivní tvar sledovacího svazku popsaného v ust. 3.11.5.2.1.3 Hlavy 3. Pravidelné pozemní a letové kontroly musí prokázat, zda je chybové rozdělení od statického vícecestného šíření slučitelné s poţadavky na přesnost. Ochranné postupy pro kritické a citlivé prostory musí zajistit, ţe chybové rozdělení od dynamického vícecestného šíření nesníţí celkovou přesnost za hranice poţadavků na přesnost. 2.6.3.5 Pro navedení v úhlu sestupu se degradace signálu v prostoru s vícecestným šířením v niţší výšce nepředpokládá. 2.6.4
Rozvaha výkonu na palubě
2.6.4.1 V Tab. G-2 je uveden příklad rozvahy výkonu na palubě, který byl pouţit při rozpracování standardu hustoty výkonu. 2.7
Aplikace dat
2.7.1 Základní data Základní data definovaná v ust. 3.11.4.8.2.1 Hlavy 3 umoţňují palubnímu přijímači zpracovat informaci kmitajícího laloku pro různé konfigurace pozemního zařízení a nastavit výstupy pro pilota nebo palubní systém. Funkce dat se pouţívá rovněţ k získání doplňujících informací (např. identifikace a statut zařízení) pro pilota nebo palubní systém.
2.7.2
Doplňková data
2.7.2.1 Doplňková data, definovaná v ust. 3.11.4.8.3.1 a 3.11.4.8.3.2 Hlavy 3, se pouţívají pro přenos v digitální formě „vzestupným“ kanálem přenosu pro následující typy informací: a) Data o geometrii rozmístění pozemního zařízení. Tato data se vysílají ve slovech A1-A4 a některých ze slov B40-B54. b) Data pro zajištění letů podle MLS/RNAV. Tato data se vysílají ve slovech B1-B39. c) Data obsahující provozní informaci. Tato data se vysílají ve slovech B55-B64. 2.7.2.2 Frekvence vysílání doplňkových datových slov se určuje následujícími kritérii: a) Data, která je nutno dekódovat v průběhu 6 sekund po vstupu do prostoru činnosti MLS, se musí vysílat s frekvencí, při které maximální doba mezi vysíláním je 1 sekunda (viz ust. 7.3.3.1.1); b) Data, která jsou nezbytná pro určený cíl, ale nepoţadují dekódování v průběhu 6 sekund, se musí vysílat s frekvencí, při které maximální doba mezi vysíláním je 2 sekundy. Taková frekvence dovolí generovat varovný signál v průběhu 6 sekund po ztrátě dat; c) Data obsahující provozní informaci se musí vysílat s frekvencí, při které maximální doba mezi vysíláním je 10 sekund. Taková frekvence dovolí generovat varovný signál v průběhu 30 sekund po ztrátě dat. 2.7.3 MLS/RNAV
Pouţití
datových
slov
B1-B39
2.7.3.1 Data obsaţená ve slovech B1-B39 doplňkových dat jsou určena pro zajištění letů podle MLS/RNAV pouze s pouţitím informace obsaţené v datových slovech MLS. Pro zajištění přiblíţení na přistání po vypočtené ose na hlavní a vedlejší RWY, přiblíţení na přistání a vzlety po zakřivených trajektoriích a také nezdařená přiblíţení tyto data obsahují informaci o typu procedury (přiblíţení na přistání nebo vzlet), názvu procedury, RWY a bodech trati. 2.7.3.2 Data vysílaná zařízením azimutu přiblíţení a zpětného azimutu jsou oddělena. To znamená, ţe kaţdý z těchto souborů dat bude obsahovat jiný cyklický kontrolní kód (CRC), který se bude individuálně dekódovat palubním vybavením. Data pro konkrétní proceduru s pouţitím MLS/RNAV se vysílají v prostoru činnosti, kde začíná tato procedura. Obvykle to znamená, ţe data přiblíţení na přistání a nezdařeného přiblíţení se vysílají zařízením azimutu přiblíţení na přistání a data vzletu zařízením zpětného azimutu. Avšak informace o bodech trati, vztahující se k procedurám přiblíţení na přistání, nezdařeného přiblíţení nebo vzletu, se mohou vysílat buď v prostoru činnosti azimutu, nebo zpětného azimutu. Např. odlet se můţe začínat v prostoru činnosti azimutu přiblíţení na přistání, a proto data se budou vysílat zařízením azimutu přiblíţení. Jestliţe procedura začíná ve společném prostoru, odpovídající data se mohou vysílat pouze do jednoho prostoru, s výjimkou, kdy jiné je vyţadováno provozními poţadavky.
DG - 5
19.11.2009 Změna č. 84
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G
2.7.3.3 Procedury jsou definované sérií bodů trati. Body trati se uvádějí v systému pravoúhlých souřadnic s osami x, y, z, jejichţ počátek je v referenčním bodu MLS. Tento systém souřadnic je zobrazen na Obr. G-13. 2.7.3.4 Úseky mezi body trati jsou buď přímočaré nebo zakřivené. Zakřivené úseky se definují obloukem spojujícím dva body trati, jak je znázorněno na Obr. G-14. Oblouk tvoří tečnu k předcházejícímu i následujícímu přímočarému nebo zakřivenému úseku. Úseky konečného přiblíţení na přistání a úseky předcházející počátečnímu bodu trati v proceduře přiblíţení na přistání nebo úseky za posledním proletěným bodem trati v proceduře vzletu nebo nezdařeného přiblíţení jsou vţdy přímočaré. Jsou prodlouţením přímočarých úseků nebo tečnou k zakřivenému úseku. Tyto přímočaré úseky nepovinně vyţadují bod trati na hranici prostoru činnosti, v důsledku toho můţe být sníţen počet bodů trati. 2.7.3.5 Procedura libovolného typu kódování začíná v nejvzdálenějším bodu trati od prahu RWY a končí v bodu nejbliţším k RWY. Všechny body trati pro trajektorie přiblíţení na přistání se musí kódovat před libovolnými body nezdařeného přiblíţení nebo vzletu. Toto pravidlo zjednodušuje dekódování, díky oddělení bodů tratí vztahujících se k procedurám přiblíţení na přistání od všech jiných bodů. V takovém případě se můţe informace vysílat pouze jedenkrát. Společnými body trati musí být koncové body trati v procedurách přiblíţení na přistání a počáteční body v procedurách nezdařeného přiblíţení a vzletu. V procedurách přiblíţení na přistání, nezdařeného přiblíţení a vzletu se mohou pouţít stejná data za podmínky, ţe se vysílají ve stejném sektoru činnosti. O tom, ţe se pouţijí body trati té procedury, která byla určena v bázi dat, svědčí index bodu trati, následující bod trati. Index bodu ukazuje místo prvního společného bodu v bázi dat. 2.7.3.6 Index bodu trati má hodnotu odpovídající pořadí, ve kterém jsou body trati uvedeny v bázi dat. Pouţívá se při kódování pro uvedení, kde se nacházejí body trati dané procedury. Index bodu trati roven 0 v deskriptoru procedury svědčí o tom, ţe probíhá procedura přiblíţení na přistání po vypočtené ose, ve které se body trati nepouţívají. 2.7.3.7 Přestoţe body trati jsou určeny souřadnicemi X, Y, Z v různých případech se nemusí předávat všechny souřadnice. Souřadnice Y bodů trati na ose hlavní RWY jsou 0. Odpovídající pole, určující tuto hodnotu, se můţe vynechat díky nastavení bitu „vysílání Y souřadnice“ na NULU. 2.7.3.8 Jestliţe souřadnice Z není nutná pro vytvoření trajektorie, objem dat můţe být sníţen, díky zrušení vysílání této souřadnice. To se indikuje nastavením bitu „vysílání Z souřadnice“ na NULU. Toto pravidlo se můţe pouţít u počátečních bodů trati, které předcházejí kontrolnímu bodu konečného přiblíţení na přistání, kde navedení je zaloţeno na údajích změřené výšky a ne na poloze vypočtené MLS ve vertikální rovině. Také se můţe pouţít u bodů trati, které se nacházejí na přímce konstantního gradientu mezi body trati, pro které se určuje hodnota Z. V tomto případě palubní vybavení bude vypočítávat souřadnici Z na základě konstantního gradientu. Souřadnice Z se můţe také vynechat u bodů
19.11.2009 Změna č. 84
nezdařeného přiblíţení a vzletu nacházejících se v prostoru zpětného azimutu, protoţe vertikální navedení se neposkytuje. V těch případech, kdyţ se pouţívá zpětný azimut, souřadnice Z se můţe vysílat palubnímu vybavení pro analýzu polohy letadla v horizontální rovině. To dovolí zmenšit počet bočních chyb při změně šikmé vzdálenosti a kónického úhlu zpětného azimutu v souřadnicích X a Y. 2.7.3.9 Tříbitové pole za souřadnicemi bodu tratě obsahuje identifikátor následujícího úseku/pole. Tento prvek dat ukazuje na to, je-li následující úsek procedury přímočarý nebo křivočarý, je-li současný bod posledním bodem v dané proceduře a navazuje-li na tuto proceduru procedura nezdařeného přiblíţení nebo společná část jiné procedury; coţ definuje index nezdařeného přiblíţení nebo index následujícího bodu trati. Ten také ukazuje na to, doplňuje-li se k definování bodu tratě pole dat o výšce přeletu prahu RWY, nebo vzdálenost od virtuální antény k bodu trati. 2.7.3.9.1 Níţe jsou uvedeny některé typické způsoby pouţití identifikátoru, které jsou popsány v Tab. A-17, Doplňku A. Zde uvedený přehled není vyčerpávající. a) Identifikátory 0 a 1 se pouţijí v tom případě, kdyţ následující bod trati v proceduře není společným bodem trati nebo je společným bodem trati, který se kóduje poprvé; b) Identifikátory 2 a 3 se pouţijí na uvedení následujících bodů trati v proceduře, které jsou jiţ zakódovány a jsou společnými s jinou procedurou. Kódování těchto bodů se neopakuje, avšak index dovoluje spojit proceduru se společnými body jiné procedury; c) Identifikátory 4 a 5 se pouţijí pro předposlední bod trati v procedurách končících nebo začínajících na hlavní RWY. Posledním bodem trati je práh RWY. Pro tento bod se uvádí pouze výška přeletu prahu RWY, protoţe informace o přesné poloze prahu RWY (ve vztahu k referenčnímu bodu MLS) je uvedena v doplňkových datových slovech. Identifikátor 4 se pouţije v tom případě, kdyţ navedení při nezdařeném přiblíţení podle MLS/RNAV se nepoţaduje, a identifikátor 5 se pouţije, kdyţ za ním následuje „index nezdařeného přiblíţení“; d) Identifikátory 6 a 7 se pouţijí pro poslední bod trati v libovolné proceduře, mimo případy uvedené v bodě c) výše. Na hlavních RWY se tyto identifikátory pouţijí v tom případě, kdyţ se poţaduje plná informace o souřadnicích X, Y a Z posledního bodu trati. Tyto identifikátory se také pouţívají pro vedlejší RWY a heliporty. Identifikátor 6 se pouţije v těch případech, kdyţ nezdařené přiblíţení se neuskuteční a identifikátor 7 se pouţije, kdyţ se provádí nezdařené přiblíţení; a e) Identifikátory 5 a 7 se nepouţijí v případě nezdařeného přiblíţení a vzletu. 2.7.3.10 V souladu s podmínkami stanovenými pro základní a doplňková data MLS, se vysílání všech dat zakódovaných v bázi dat začíná od bitu nejniţšího
DG - 6
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G významu a znakový bit se vysílá jako bit nejvyššího významu, přitom 1 označuje zápornou hodnotu. Přenos adresy doplňkových datových slov, pouţívaných pro uvedení posledního slova báze dat azimutu přiblíţení na přistání a prvního slova báze dat zpětného azimutu začíná bitem nejvyššího významu. 2.7.4 MLS/RNAV
Příklady
pouţití
datových
slov
2.7.4.1 Níţe se uvádí příklad určení slov B1B39 doplňkových dat MLS/RNAV. Uvádí se příklad souboru procedur přiblíţení na přistání a vzletu a popisuje se proces interpretace a formátování různých bodů trati pro vysílání a charakteristiky odpovídajících procedur. 2.7.4.2 V Tab. G-3 je uveden příklad souboru přiblíţení na přistání, nezdařeného přiblíţení a vzletu pro dvě hypotetické RWY. V Tab. G-4 jsou uvedeny data o bodech trati pro procedury uvedené v Tab. G-3 a zobrazené na Obr. G-15. 2.7.4.3 Před zařazením dat do struktury slov B1-B39 je potřebné pochopit charakteristiky dat MLS/RNAV, aby se optimálně vyuţilo existující mnoţství datových slov. V souboru dat Tab. G-3 a G-4 je moţno konstatovat následující specifické vlastnosti: v procedurách KASEL a NELSO se pouţívají stejné body trati č. 1 (WP1) a č. 2 (WP2); procedury KASEL a NELSO jsou spojeny s procedurou nezdařeného přiblíţení; procedura SEMOR představuje přiblíţení na přistání na vedlejší RWY; procedura LAWSO představuje proceduru vzletu a informace o ní se bude vysílat v prostoru zpětného azimutu; pro všechny body trati za hranicí bodu konečného přiblíţení pro přesná přiblíţení (PFAF) se nevysílá hodnota souřadnice Z; hodnoty souřadnice Y není zapotřebí vysílat pro řadu bodů trati nacházejících se v prodlouţení osy hlavní RWY. 2.7.4.4 Datové slovo B1, uvedené v Tab. A-15 Doplňku A, určuje strukturu dat MLS/RNAV, vysílaných v sektoru činnosti azimutu přiblíţení na přistání. Toto slovo také obsahuje kód CRC azimutu přiblíţení na přistání. Uvaţují se 3 procedury, vysílané v sektoru azimutu přiblíţení na přistání, jak je uvedeno v Tab. G-3. Adresa posledního datového slova MLS/RNAV azimutu přiblíţení na přistání se stanoví po zařazení do kompletního oboru. V daném případě adresa posledního slova je B11. Kód CRC se počítá podle poznámky 3 k Tab. A-15. Slova B42 a B43 se nevysílají, a proto jsou odpovídající bity rovny NULE. Slovo A4 se vysílá, a proto odpovídající bit je JEDNIČKA. Kódování datového slova B1 je uvedeno v Tab. G-5. 2.7.4.5 Datové slovo B39 uvedené v Tab. A-15 Doplňku A určuje strukturu dat MLS/RNAV, vysílaných v sektoru činnosti zpětného azimutu. Toto slovo také obsahuje kód CRC zpětného azimutu. V sektoru zpětného azimutu se vysílá informace jedné procedury. Adresa prvního datového slova MLS/RNAV zpětného azimutu se stanoví pro zařazení do kompletního souboru. V daném případě adresa prvního slova je B36. Kód CRC se počítá podle poznámky 3 k Tab. A-15. Slovo B43 se nevysílá, a proto odpovídající bit je NULA. Bit ukazatele změna/CRC zpětného azimutu je roven 1 a slovo se
vysílá. Kódování datového slova B39 je uvedeno v Tab. G-5. 2.7.4.6 Slova deskriptoru procedur, uvedená v Tab. A-15 Doplňku A, se definují pro všechny procedury přiblíţení na přistání a vzlet. Ve formátu dat jsou procedury nezdařeného přiblíţení spojené s procedurami přiblíţení na přistání, a proto deskriptor procedury nepotřebují. Slova deskriptorů procedur uvedeného příkladu jsou uvedeny v Tab. G-6. Slova deskriptorů nelze plně stanovit do dokončení faktického určení dat o bodech trati v důsledku nezbytnosti stanovení „indexu prvního bodu trati“; souvisejícího s kaţdou procedurou. Tento prvek je prvním bodem trati v posloupnosti procedur. Index se generuje tak, jak je uvedeno v ust. 2.7.3.6 výše. „Ukazatel stavu“ s názvem procedury (viz Tab. G-4) je číslo varianty procedury a má hodnotu od 1 do 9. 2.7.4.7 Určení dat o bodech trati se provádí v souladu s Tab. A-15, 16 a 17 Doplňku A. V Tab. G-7 je uveden příklad běţného souboru dat. Preambule, adresy a paritní bity jsou v tabulce vynechány. Bezprostředně za slovem deskriptorů procedur přiblíţení na přistání se uvádí první bod trati první procedury. V uvedeném příkladu souboru dat je datové slovo B5 prvním slovem obsahujícím data o bodu trati. Další etapou je převedení těchto dat do odpovídajícího formátu. Data procedury vţdy začínají od souřadnice X výchozího bodu trati. Struktura báze dat připouští překrytí jednotlivých prvků dat mezi doplňkovými datovými slovy. Například, prvních 14 bitů souřadnice X bodu WP3 v proceduře KASEL se vysílá ve slově B5. Poslední bit se vysílá ve slově B6. 2.7.4.7.1 Vzhledem k hodnotě nejniţšího platného bitu bodu trati, kódovaná souřadnice bodu trati se musí zaokrouhlit. Je ţádoucí, aby získaný výsledek maximálně odpovídal skutečné hodnotě souřadnice bodu. Takové zaokrouhlování se zpravidla provádí přičtením ke skutečné hodnotě poloviny hodnoty LSB a provedení celočíselného dělení. Např. souřadnice X bodu WP2 v proceduře KASEL je 6 556 m (skutečná hodnota). Kódovaná dvojková hodnota musí být 2 561, protoţe:
2,56 6556 2 2561 CELÉ ČÍSLO 2,56 V případě záporných čísel se pouţije ve výpočtech znakový bit. 2.7.4.8 Po souřadnici X následuje bit „vysílání Y souřadnice“. Tento bit má hodnotu 0 a souřadnice Y se nevysílá, jak je uvedeno v Tab. G-7 pro body WP2 a WP1 procedury KASEL. Jak je uvedeno pro WP3 KASEL, souřadnice Y se poţaduje a vysílá za bitem „vysílání Y souřadnice“. 2.7.4.9 V závislosti od kódování bitu „vysílání Y souřadnice“ bit „vysílání Z souřadnice“ se kóduje po informaci o souřadnici Y. V proceduře KASEL pro WP4 se nepoţaduje hodnota souřadnice Z, protoţe se nachází před PFAF. Hodnota souřadnice Z se také nepoţaduje pro WP2, protoţe mezi WP3 a WP1 je sestupový úhel konstantní. Jak je vidět, pro WP3
DG - 7
19.11.2009 Změna č. 84
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G
KASEL se souřadnice Z vyţaduje a vysílá se za bitem „vysílání Z souřadnice“. 2.7.4.10 Identifikátor následujícího úseku/pole se uvádí v souladu s tabulkou A-17 Doplňku A. V proceduře KASEL hodnota 5 identifikátoru za WP2 označuje, ţe dále se vysílá informace o výšce bodu trati nad prahem RWY, a potom následuje index bodu trati procedury nezdařeného přiblíţení. Protoţe v proceduře NELSO poslední dva body trati jsou společnými pro tuto proceduru a proceduru KASEL, identifikátor za WP3 má hodnotu 3, coţ značí, ţe dále se vysílá index následujícího bodu trati. V uvedeném příkladě má index hodnotu 3, ukazující na WP2 procedury KASEL. U procedury nezdařeného přiblíţení je identifikátor 6, coţ ukazuje, ţe to je poslední bod trati v dané proceduře. U procedury SEMOR s pouţitím vedlejší RWY je identifikátor také roven 6. Ovšem v tomto případě značí, ţe dále se vysílá informace o vzdálenosti virtuální azimutální antény od bodu trati. 2.7.4.11 V Tab. G-8 je uveden příklad stanovení bodu trati procedury vzletu. Vysílání dat o vzletu začíná od slova B36, obsahující deskriptor procedury. Vysílání dat o bodech trati začíná od slova B37. Při tvorbě dat pro vzlet se pouţije stejná metoda jako při tvorbě dat pro přiblíţení na přistání. 2.7.4.12 Potom, kdyţ je báze dat plně vytvořena, můţe být vypočtena hodnota CRC s pouţitím slov B1-B39 a dalších prvků poţadovaných dat. V Tab. G-9 jsou uvedeny výsledky takového výpočtu pro vybraný soubor dat, včetně doplňkového datového slova A, základního datového slova B6 a doplňkových datových slov B40-B41. 2.8
Pokud dynamická úroveň postranních laloků je na úrovni vyšší neţ –10dB, vyhovující charakteristiky zajistit nelze, 2) efektivní úroveň postranních laloků musí být slučitelná s rozpočtem chyb systému. 3.2.2 Efektivní úroveň postranních laloků (PESL) je vztaţena k dynamické úrovni postranních laloků (PDYN) následovně: PESL = K . PDYN kde K = koeficient potlačení, který závisí na variantě antény. Koeficient potlačení můţe záviset na: a) směru elementů diagramu antény, která můţe sníţit úroveň odraţených signálů ve vztahu k rozměrům prostoru krytí, b) stupni náhodnosti dynamických postranních laloků. Poznámka: Pokud měřená dynamická úroveň postranních laloků je menší než stanovená efektivní úroveň postranních laloků, není nutno je brát na zřetel. 3.2.3 Boční odrazy postranních laloků azimutální antény a pozemní odrazy postranních laloků antény sestupu mohou způsobit posuv hlavního laloku a vést k úhlovým chybám. Pro zajištění toho, aby chyba d, způsobená postranními laloky, byla v rámci propočtu chyb šíření, můţe být určena potřebná efektivní úroveň postranních laloků ESL takto:
PESL
Rušení od přilehlých kanálů
2.8.1 Standard předpokládá rezervu nejméně 5 dB pro určení kolísání efektivního vyzářeného výkonu nad minimální parametr hustoty výkonu. Charakteristiky poruch jsou zaloţeny na nejhorších kombinacích šířky laloku antény, rychlosti přenosu dat a synchronizaci parazitních poruch. 3.
Pozemní zařízení
3.1
Forma snímajícího laloku
3.1.1 Tvar azimutálního snímacího laloku na úrovni stanoviště antény a tvar sestupového snímacího laloku na vybraném úhlu sestupu určované standardním přijímačem musí odpovídat hranicím určeným na Obr. G-16 v podmínkách vysokého SNR a bezvýznamných dalších odrazů (např. během zkoušky dosahu antény). Symetrie –10 dB se vzhledem k výkonové přesnosti při návrhu zařízení neuvaţuje. 3.2
Postranní laloky snímacího laloku
3.2.1
Parametry charakteristik
kde: PR
1) dynamická úroveň postranního laloku nesmí bránit palubnímu přijímači udrţet a sledovat hlavní lalok.
19.11.2009 Změna č. 84
= koeficient odrazů od překáţek,
BW = šířka diagramu hlavního laloku pozemní antény, PMA = koeficient průměru pohybu Poznámka: V prostředí složitého šíření bude všeobecně pro propočet chyb šíření dostačující PESL rovno -25 dB. 3.2.4 Koeficient průměru pohybu závisí na konkrétní geometrii odrazů, rychlosti letadla, kmitočtu funkce přenosu dat a šířky pásma výstupního filtru. Při takovém geometrickém součtu odrazů a rychlosti letadla, kdy je kmitočet zázněje větší neţ 1,6 Hz, je koeficient pohybu:
PMA =
2(sířka pásma sumu výstupního filtru) kmitočet funkce k přenosu dat
3.2.5 Tento koeficient můţe být dále sníţen při vyšších kmitočtech záznějů odrazů, kdy odrazy způsobené zhoršení laloku není korelováno v mezích intervalu času mezi snímáním „tam“ a „zpět“. 3.3
Schéma postranních laloků musí vyhovět oběma podmínkám:
d BW PRPMA
Směrový diagram sestupové antény
3.3.1 Pokud je nutné sníţit vliv odrazů, horizontální směrový diagram sestupové antény musí být takový, aby se ve směru od linie viditelnosti antény signál postupně zmenšoval. Jako pravidlo,
DG - 8
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G horizontální diagram sestupové antény je sníţen o 3 dB na 20 a o 6 dB na 40 od úrovně antény. V závislosti na skutečných podmínkách odrazů si horizontální směrový diagram můţe vyţádat větší nebo menší zmenšení. 3.4 Kanály azimutu přiblíţení na přistání / zpětného azimutu 3.4.1 V tom případě, kdy je RWY vybavena MLS pro přiblíţení na přistání v obou směrech, můţe zařízení nepouţívané pro přiblíţení na přistání pracovat v reţimu zpětného azimutu. Je-li ţádoucí přidělit různé kanály pro kaţdý směr RWY, potom azimutální bloky budou pracovat na různých kmitočtech v závislosti od reţimu práce – azimut přiblíţení na přistání nebo zpětný azimut. Při přidělování kanálů je ţádoucí se snaţit, aby dva kmitočty byly dostatečně blízké, a tím se zabránilo potřebě mechanické korekce diagramu azimutální antény ve vertikální rovině, kdyţ se směr přiblíţení změní na opačný. 3.4.2. Kmitočtová separace by měla být omezena tak, aby se zmenšení koeficientu zesílení pro zpětný azimut (ve srovnání s optimálními hodnotami při přiblíţení na přistání) nacházelo v rámci přípustných rozsahů přijímače, jak jsou uvedeny v Tab. G-1 pro funkce zpětného azimutu. 4.
Posouzení stanoviště
4.1
Společné umístění MLS/ILS
4.1.1
Sestupová anténa MLS
4.1.1.1
Úvod
4.1.1.1.1 Při společném umístění sestupové antény MLS se sestupovou anténou ILS je nezbytné přijmout řadu řešení, aby se určilo místo instalace antény MLS. Kritéria umístění jsou vypracována s uváţením minimalizace vlivu sestupového zařízení MLS na signál sestupového majáku ILS. Tato kritéria a také charakteristiky signálu v prostoru, provozní faktory, kritické zóny a kritéria přeletu překáţek budou rozhodovat o konečném umístění sestupové antény MLS. 4.1.1.1.2 V první etapě je cílem stanovit výchozí prostor pro umístění antény a následně v rámci tohoto prostoru vybrat optimální pozice pro umístění konkrétního zařízení. Tento cíl se dosahuje postupným posouzením řady faktorů a kritérií. Proces řešení je uveden ve formě vývojového diagramu na Obr. G-17. Tento materiál není určen jako vyčerpávající návod na umístění MLS a představuje pouze doplňkovou informaci pro pouţití v tom případě, kdy vzniká nutnost společného umístění MLS a ILS. 4.1.1.1.3 Na Obr. G-17 číslo bloku odpovídá jedné ze tří konfigurací rozmístění, tj. 4.1.1.2 pro „umístění sestupové antény MLS mezi sestupový maják ILS a RWY“ atd. Číslo v kaţdém bloku odpovídá konkrétnímu ustanovení v objasňujícím textu k Obr. G-17. V ustanovení je podrobnější popis faktorů, které je nutno v dané etapě posoudit.
4.1.1.1.4 Na Obr. G-18 jsou znázorněny dva výchozí prostory pro umístění sestupové antény MLS. V závislosti od umístění sestupového majáku ILS jeden nebo druhý prostor můţe chybět. Mimo to jiţ před posouzením musí tyto prostory vyhovovat kritériím signálu v prostoru. 4.1.1.2 Umístění sestupové antény MLS mezi sestupovým majákem ILS a RWY 4.1.1.2.1 Podélná odchylka sestupové antény závisí na výšce referenčního bodu MLS (ARD – approach reference datum). ARD MLS musí vyhovovat kritériím uvedeným v ust. 3.11.4.9.1 Hlavy 3. Podélnou odchylku sestupové antény je moţno zjistit pomocí následující rovnice (viz Obr. G-19):
SB
ARDH RPCH 15 RPCH tg tg
kde všechny vzdálenosti jsou uvedeny v metrech. SB = vzdálenost podélné odchylky fázového středu sestupové antény od prahu RWY po přímce paralelní s osou RWY. RPCH = relativní výška fázového středu sestupové antény nad povrchem RWY na jejím prahu (tento parametr obsahuje výšku fázového středu sestupové antény a rozdíl v převýšení mezi prahem RWY a místem instalace sestupové antény). ARDH = poţadovaná výška referenčního bodu antény MLS. = minimální sestupový úhel. 4.1.1.2.2 V kuţelovém souřadném systému sestupové antény a při jejím příčném posunutí vůči ose se bude navádění při minimálním sestupovém úhlu zajišťovat nad referenčním bodem MLS. S přihlédnutím k doporučení v ust. 3.11.5.3.5.2.2 Hlavy 3 se toto příčné posunutí musí omezit následujícím výrazem:
OS2 SB2
(18 RPCH) tg
2
kde všechny vzdálenosti jsou uvedeny v metrech. OS = vzdálenost bočního posunutí mezi fázovým středem sestupové antény a vertikální rovinou procházející osou RWY (viz Obr. G-19). 4.1.1.2.3 Mimo to ARD MLS musí souhlasit s referenčním bodem ILS v rámci jednoho metru, jak vyplývá z ust. 3.11.5.3.5.3 Hlavy 3. Tato podmínka se popisuje následujícím výrazem:
RDH 1 RPCH RDH 1 RPCH SB tg tg kde všechny vzdálenosti jsou uvedeny v metrech. RDH = výška referenčního bodu ILS.
DG - 9
19.11.2009 Změna č. 84
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G
4.1.1.2.4 Pro stanovení diagonální hranice prostoru 1 na Obr. G-18 je nezbytné posoudit dva faktory. První faktor spočívá v tom, ţe sestupová anténa nesmí porušit hranici migrace Fresnelovy zóny sestupového majáku ILS v době přiblíţení na přistání. Obecně tento poţadavek můţe být splněn umístěním sestupové antény mezi RWY a diagonálu spojující stoţár sestupové antény ILS s osou na prahu RWY. Hodnoty na Obr. G-18 závisí na místě instalace stoţáru sestupové antény ILS vzhledem k ose na prahu RWY. Druhý faktor spočívá v tom, ţe je nezbytné minimalizovat porušení boční hranice směrového diagramu sestupové antény ILS (viz ust. 4.1.1.3.2 níţe). Ovšem při pouţití tohoto prostoru pro umístění sestupové antény MLS je ţádoucí druhý faktor uvaţovat, ale není to povinnost. 4.1.1.2.5 Pro stanovení řady přijatelných míst umístění sestupové antény na základě výše uvedených kritérií se její minimální boční posun vybírá s uváţením poţadavků na omezení překáţkami, jak jsou uvedeny v Hlavě 4 Předpisu L 14. 4.1.1.2.6 Podle moţnosti je třeba korigovat umístění sestupové antény, aby se minimalizoval vliv kritického prostoru sestupové antény na provádění letů. Mimo to je uţitečné vybrat místo umístění sestupové antény takovým způsobem, aby se maximálně shodoval kritický prostor sestupové antény MLS a kritický prostor sestupového majáku ILS. Při takovém ztotoţnění libovolné zvětšení sjednocených kritických prostorů bude minimální. Vzhledem k nezbytnosti umístění sestupové antény MLS před sestupový maják ILS, bude se zpravidla nacházet v rámci kritického prostoru sestupového majáku. Popis kritického prostoru sestupové antény MLS je uveden v ust. 4.3 níţe. Popis kritického prostoru sestupového majáku ILS je uveden v ust. 2.1.10 Dodatku C. 4.1.1.2.7 Po umístění sestupové antény je nutno určit místo jejího monitoru. Sestupový signál je nutno kontrolovat, jak je uvedeno v ust. 2.4.3 výše. Výška monitorovacího zařízení závisí na pouţitém integrálním monitoru minimálního sestupového úhlu a na kritériích přeletu překáţek. Při stanovení umístění monitoru můţe být uţitečné zváţit následující faktory: a) Je ţádoucí, aby se monitorovací zařízení umístilo v blízkosti vzdáleného pole s cílem minimalizovat vliv blízkého pole na práci monitoru. b) Je ţádoucí, aby zastínění a zhoršení sestupového signálu monitorem v oblasti konečného přiblíţení bylo minimální. Toho je moţné dosáhnout, jestliţe o monitor se nachází ve vyosení do 30 od osy sestupové antény a ve vzdálenosti 40 m (130 ft) aţ 80 m (260 ft) v závislosti na konstrukci antény. c) Vyosení monitoru vůči ose sestupové antény je třeba omezovat s cílem zajištění odpovídající citlivosti monitoru a s uváţením jeho mechanické stability. Předpokládá se, ţe vyosení nebude o přesahovat 30 . d) Monitor sestupové antény MLS je nutno umístit tak, aby se zabránilo vzájemnému ovlivňování s monitorem sestupového majáku ILS.
19.11.2009 Změna č. 84
4.1.1.3 Umístění sestupové antény MLS s větším posunem, neţ je posun sestupového majáku ILS 4.1.1.3.1 Při umístění sestupové antény s posunem od osy RWY kolem 130 m (430 ft) aţ 180 m (590 ft) je vliv kuţelu na referenční bod MLS významnější. V závislosti od vybraného prostředku můţe být potřebné korigovat podélný posun sestupové antény s uváţením kritérií uvedených v ust. 4.1.1.2.1, 4.1.1.2.2 a 4.1.1.2.3 výše. 4.1.1.3.2 Při umístění sestupové antény s větším posunem vůči ose RWY, neţ je posun sestupového majáku ILS, nesmí sestupová anténa MLS rušit boční hranici směrového diagramu sestupového majáku ILS. Hodnota na Obr. G-18 závisí na typu sestupového majáku ILS a fyzických charakteristikách sestupového zařízení MLS. Zpravidla hodnota odpovídá bodu –10 dB v směrovém diagramu sestupového majáku v horizontální rovině. Hodnota –10 dB můţe být sníţena do –4 dB, obzvláště u sestupových majáků se záchytným efektem v případě potvrzení kvality sestupového signálu. 4.1.1.3.3 Po stanovení řady vyhovujících míst umístění sestupové antény na základě výše uvedených kritérií je ţádoucí dodatečně omezit její umístění s uváţením poţadavků Předpisu L 14 ve vztahu k překáţkám v podílu separačních kritérií „pojíţděcí dráhy – překáţky“. 4.1.1.4
Varianty
4.1.1.4.1 V tom případě, jestliţe společné umístění sestupové antény MLS se sestupovým majákem ILS vyvolává problémy, je moţné sestupovou anténu MLS umístit na opačné straně RWY. 4.1.2
Azimutální anténa MLS
4.1.2.1
Úvod
4.1.2.1.1 Při společném umístění azimutální antény MLS s anténou kurzového majáku ILS je nezbytné přijmout řadu rozhodnutí, aby se určilo místo instalace azimutální antény. Kritéria umístění jsou vyvíjeny s uvaţováním nezbytnosti minimalizovat vzájemné ovlivňování signálu azimutální antény MLS a antény kurzového majáku ILS. Tato kritéria a také charakteristiky signálu v prostoru, provozní faktory, kritické prostory a kritéria přeletu překáţek budou předurčovat konečné umístění azimutální antény. Protoţe vypuklá RWY nebo světelný systém přiblíţení mohou potřebovat zvětšit výšku fázového středu (PCH) azimutální antény, je nutno tyto skutečnosti brát v úvahu při pouţití libovolného kritéria. 4.1.2.1.2 V první etapě je cílem stanovit výchozí prostor pro umístění antény a následně v rámci tohoto prostoru vybrat optimální pozice pro umístění konkrétního zařízení. Tento cíl se dosahuje postupným posouzením řady faktorů, viz vývojový diagram Obr. G-20. 4.1.2.1.3 Na Obr. G-20 čísla bloků odpovídají jedné ze čtyř konfigurací rozmístění (tj. 4.1.2.2 níţe odpovídá „umístění azimutální antény před anténou
DG - 10
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G kurzového majáku“, atd.). V kaţdém bloku se uvádí číslo konkrétního ustanovení v objasňujícím textu k Obr. G-20. V ustanovení je podrobnější popis faktorů, které je nutno v dané etapě posoudit. 4.1.2.1.4 Výchozí prostory umístění azimutální antény jsou uvedeny na Obr. G-21. 4.1.2.2 Umístění azimutální anténou kurzového majáku
antény
před
4.1.2.2.1 Azimutální anténa se musí umístit v ose kurzu ve vzdálenosti minimálně 30 m (100 ft) před anténní řadou kurzového majáku. Limit maximální vzdálenosti (proměnná X na Obr. G-21) se stanovuje při nezbytnosti zohlednění poţadavků Předpisu L 14 pro přelety překáţek, jak z hlediska azimutální antény, tak i monitoru azimutální antény. Uvedené umístění antény je pravděpodobné. Přesto takové skutečnosti, jako existence monitoru v blízkosti antény kurzového majáku, mohou vyţadovat změnu umístění azimutální antény. Azimutální anténu nelze umístit tak, aby blokovala přímou viditelnost mezi anténou kurzového majáku a jejím monitorem. V souvislosti s blokováním přímé viditelnosti do pozemního kontrolního bodu ILS azimutální anténou je moţné, ţe otázka rozmístění pozemních kontrolních bodů ILS bude vyţadovat přehodnocení. 4.1.2.2.2 Podle moţnosti je ţádoucí umístit anténu DME/P společně s azimutální anténou. Ovšem, jestliţe anténa DME/P nemůţe být umístěna společně s azimutální anténou, protoţe se porušují poţadavky na přelety nad překáţkami, je moţné posoudit posunutí dopředu DME/P nebo vybrat alternativní konfiguraci společného umístění (viz ust. 7.1.6 níţe a kap. 5 Dodatku C). 4.1.2.2.3 Podle moţnosti se můţe korigovat umístění azimutální antény, aby se minimalizovaly vlivy kritického prostoru azimutální antény na provádění letů. Mimo to se můţe ukázat uţitečné maximálně ztotoţnit kritický prostor azimutální antény s anténou kurzového majáku. V důsledku nezbytnosti umístění azimutální antény v bezprostředné blízkosti od antény kurzového majáku musí být obvykle jedna anténa umístěna v kritickém prostoru druhé antény. Popis kritického prostoru azimutální antény je v ust. 4.3 níţe, popis kritických prostorů kurzového majáku je v ust. 2.1.10 Dodatku C. 4.1.2.2.4 Po stanovení vhodné polohy azimutální antény je nezbytné stanovit umístění monitoru azimutální antény. Práce azimutální antény musí být kontrolována, jak je uvedeno v ust. 2.3.5 výše. Monitor se přednostně umisťuje na prodlouţení osy RWY. Ovšem stoţár monitoru můţe způsobit zhoršení azimutálního signálu. Jestliţe umístění monitoru vyvolává nepřípustné zhoršení signálu nebo pracuje nedostatečně kvůli světelným systémům, kurzovému majáku ILS a pod., můţe se ukázat uţitečným, vybrat jiné umístění monitoru. Tato druhá procedura se doporučuje pouze v tom případě, jestliţe se zajišťuje souvislá kontrola radiálního paprsku přiblíţení na přistání. Při umisťování monitoru můţe být uţitečné zváţit následující faktory: a) Je ţádoucí, aby se monitorovací zařízení umístilo v blízkosti vzdáleného pole s cílem minimalizovat vliv blízkého pole na práci monitoru. Tuto vzdálenost je nutno omezit, aby se zabránilo
falešné signalizaci v důsledku pohybu dopravních prostředků a letadel mezi monitorem a anténou. b) Je ţádoucí, aby zastínění a zhoršení azimutálního signálu monitorem v oblasti konečného přiblíţení bylo minimální. Monitor je nutné podle moţnosti umístit pod fázový střed azimutální antény. c) Vyosení monitoru vzhledem k ose antény je nutno omezit s cílem zajistit odpovídající citlivost monitoru s uváţením jeho mechanické stability. d) Monitor azimutální antény je nutno umístit tak, aby se zabránilo vzájemnému ovlivňování s monitorem antény kurzového majáku. 4.1.2.3 Umístění azimutální anténou kurzového majáku ILS
antény
za
4.1.2.3.1 Vzdálenost mezi anténou kurzového majáku a azimutální anténou MLS bude záviset na poţadavcích přeletu překáţek, existenci pevných objektů, pouţívání zpětného kurzu kurzového majáku a nezbytnosti společného umístění antény DME/P s azimutální anténou. V případě pouţití zpětného kurzu kurzového majáku se doporučuje, aby vzdálenost mezi azimutální anténou a anténou kurzového majáku byla minimálně 30 m (100 ft), přitom azimutální anténa se musí umístit symetricky na ose kurzu kurzového majáku. Pro antény kurzových majáků s větším výkonem v obou kurzech je moţno sníţit vzdálenost 30 m (100 ft). Jestliţe vzdálenost mezi azimutální anténou a anténou kurzového majáku je známá, pro určení výšky fázového středu azimutální antény vzhledem k anténní řadě kurzového majáku je moţno pouţít Obr. G-22. Pro zajištění, aby chybovost azimutálního navedení, vyvolaná nesoustředěním signálu o kurzového majáku ILS, byla nevýznamná (≤0,03 ), vybírá se obvykle v celém prostoru azimutálního navedení bod „W“ (Obr. G-22) pro stanovení hodnoty proměnné „X“ na Obr. G-22. Jestliţe je v důsledku výběru takového bodu umístění azimutální antény v rozporu s poţadavky na přelet překáţek, coţ je prakticky nemoţné, mohou být posouzena následující opatření: a) Na základě znalosti charakteristik konkrétního kurzového a azimutálního zařízení je moţné provést analýzu stanovení výšky fázového středu azimutální antény. Jako pravidlo se doporučuje zvolit výšku fázového středu azimutální antény takovým způsobem, aby chybovost vyvolaná nesoustředěním signálu kurzového majáku nepřekročila 0,03°. Ovšem tuto hranici je moţno zvětšit s uváţením chyb z druhých zdrojů, takových jako chybovost pozemního a palubního vybavení, odrazy bočních laloků od budov, odrazy od země a také chyby vyvolané poruchami od letadel (viz Tab. G-10); a b) Můţe být určen bod na čáře W-W N (Obr. G-22) pro stanovení hodnoty proměnné „X“. Upřednostňuje se, aby se vybraný bod nacházel co nejblíţe k bodu „W“, přitom musí být vyhovující z provozního hlediska pro odpovídající trajektorii. Protoţe hodnota chybovosti, pouţitá při tvorbě tohoto kritéria, představuje pouze nevýznamnou část v celkovém rozpočtu chybovosti, azimutální signál bude odpovídat poţadavkům na přesnost
DG - 11
19.11.2009 Změna č. 84
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G
pod rovinou, ve které se nachází vybraný bod a fázový střed azimutální antény. Bod, do kterého existují vyhovující parametry azimutálního signálu při minimálním sestupovém úhlu, můţe být určen měřením za letu. 4.1.2.3.2 V tom případě, kdy se monitor nachází v blízkosti kurzového majáku na prodlouţení osy RWY, můţe být potřeba korekce PCH azimutální antény nebo výšky monitoru kurzového majáku, aby se minimalizoval vliv stoţáru monitoru kurzového majáku na azimutální signál. Předpokládá se, ţe jestliţe výška stoţáru monitoru odpovídá výšce antény kurzového majáku nebo je menší, potom se ţádné další korekce kvůli stoţáru monitoru nepoţadují. 4.1.2.4 Společné umístění azimutální antény a antény kurzového majáku 4.1.2.4.1 Umístění azimutální anténní řadou kurzového majáku
antény
pod
4.1.2.4.1.1 Pro tuto konfiguraci je nezbytné nejdříve stanovit výšku roviny bezpečného letu nad překáţkami v místě anténní řady kurzového majáku. Vertikální vzdálenost mezi povrchem země a rovinou bezpečného přeletu překáţek v daném bodu musí být minimálně rovna výšce azimutální antény, včetně jejího základu, plus vertikální vzdálenost mezi vrchním bodem azimutální antény a anténním prvkem kurzového majáku. Pokud se tato podmínka neplní, je nutné posoudit alternativní konfiguraci společného umístění. 4.1.2.4.1.2 Experimentální výsledky, získané s pouţitím 24prvkové antény kurzového majáku, ukazují, ţe vertikální vzdálenost mezi horním bodem azimutální antény a spodním bodem anténních prvků kurzového majáku musí být nejméně 0,5 m (1,6 ft), přitom se dává přednost vzdálenosti nad 0,7 m (2,3 ft). Pro antény kurzových majáků, jejichţ prvky mají vyšší koeficient vazby, se poţaduje zvětšit vertikální vzdálenost. 4.1.2.4.2 Umístění azimutální anténní řady kurzového majáku
antény
uvnitř
4.1.2.4.2.1 V takové konfiguraci se neuvaţuje výška přeletu překáţek, protoţe azimutální anténa je obvykle níţe neţ existující anténa kurzového majáku. Při integraci azimutální antény jsou poţadovány úpravy antény kurzového majáku v prostoru. Tento vliv velmi závisí na typu kurzového majáku. 4.1.2.4.2.2 Experimentální výsledky, získané s pouţitím dvoukmitočtového kurzového majáku s dipólovou anténou, ukazují, ţe tento vliv můţe být kompenzován nevýznamnými modifikacemi antény kurzového majáku. Uţitečnost pouţití integrované konfigurace se musí potvrdit pro kaţdý typ kurzového majáku. 4.1.2.4.3 Při existenci monitoru v blízkosti ILS je nezbytné stanovit zvětšení výšky fázového středu azimutální antény nebo zmenšení výšky monitoru, aby se minimalizoval vliv stoţáru monitoru na azimutální signál. Vyhovující výsledky se mohou získat umístěním fázového středu antény nad stoţárem monitoru přibliţně o 0,3 m (1 ft). Tato hodnota závisí
14.11.2013 Oprava č. 2/ČR
na konstrukci a místě instalace monitoru kurzového majáku. 4.1.2.5
Posun azimutální antény
4.1.2.5.1 V některých místech, kde se poţaduje společné umístění ILS a MLS, je v důsledku fyzických omezení nemoţné umístit azimutální anténu MLS před nebo za anténou kurzového majáku ILS nebo společně s touto anténou. V takových místech je nejlepší posunout antény MLS a DME/P. Informace o umístění, obsaţené v pomocných datech, dávají moţnost na palubě vypočítat přiblíţení na přistání po ose RWY s pouţitím MLS. 4.1.2.5.2 V takovém případě je nejlepší umístit kryt azimutální antény v rovině anténní řady kurzového majáku (prostor 1 na Obr. G-21). Doporučená minimální vzdálenosti mezi azimutální anténou a anténní řadou kurzového majáku (vrchní části) je 3 m (10 ft). 4.1.2.5.3 Umístit azimutální anténu bokem od kurzového majáku je prakticky nemoţné, azimutální anténu je moţné umístit za rovinou anténní řady kurzového majáku (prostor 2 na Obr. G-21). Posun azimutální antény musí být minimálně 3 m (10 ft) a nepřipouští se umístění anténní řady kurzového majáku v prostoru úměrného navedení v azimutu. 4.1.2.5.4 Umístění azimutální antény před rovinou anténní řady kurzového majáku můţe vést ke zhoršení charakteristik signálu kurzového majáku. Prostor, ve kterém očekávaný vliv azimutálního zařízení na charakteristiky signálu kurzového majáku bude nejmenší, odpovídá prostoru 3 na Obr. G-21. Zdůvodnění výběru místa pro azimutální anténu se můţe provést pomocí makety azimutálního zařízení. 4.2 Umístění MLS v systému přibliţovacích světelných návěstidel 4.2.1 Systém světelných návěstidel přiblíţení zajišťující přiblíţení opačného směru bude ovlivňovat rozmístění azimutální antény MLS. Správné umístění bude záviset na takových faktorech, jako jsou poţadavky týkající se prostoru činnosti (viz ust. 2.3.2 výše), nutnost zabránit zastínění návěstidel, poţadavky na omezení překáţek a odrazy azimutálního signálu od světelných návěstidel. 4.2.2 Tato kritéria jsou pouţitelná pro typické systémy, u kterých výška umístění návěstidel přiblíţení zůstává prakticky nezměněna nebo se zvětšuje se vzdáleností od RWY. 4.2.3 Níţe se popisuje princip umístění MLS v rámci stávajících systémů návěstidel přiblíţení. Můţe být uţitečné pouţít konstrukci návěstidel, která neovlivňuje signál v prostoru, pokud takové jsou dostupné. 4.2.4 Jestliţe umístění azimutální antény MLS v prodlouţení osy RWY ve vzdálenosti 60 m (200 ft) za vzdáleným koncem systému návěstidel přiblíţení není moţné nebo je prakticky neuţitečné, je ji moţné umístit v rámci hranic pole návěstidel v souladu s následujícími principy: a) v horizontální rovině se anténa musí umístit v prodlouţení osy RWY, ne blíţe neţ 300 m od
DG - 12
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G konce RWY a co moţná nejdále od světelného návěstidla bliţšího ke konci RWY. b) azimutální anténa se musí umístit takovým způsobem, aby minimálně stínila návěstidla systému přiblíţení, obzvláště ve výšce rozhodnutí. Azimutální stanice nesmí stínit libovolné návěstidlo, s výjimkou návěstidel umístěných ve středové části světelného horizontu nebo návěstidel v ose (viz ust. 11.3 Dodatku A Předpisu L 14).
Poznámka 1: V těch případech, když poruchy signálu navedení mohou vznikat pouze v některé výšce nad zemí, použije se termín „kritický objem“ nebo „citlivý objem“. Poznámka 2: Cíl stanovení kritických a citlivých prostorů je v zajištění odpovídající ochrany signálů navedení MLS. Použití uvedené terminologie může mít některé zvláštnosti v různých státech. V některých státech se termín „kritický prostor“ používá také pro popis prostorů, které se v tomto materiálu nazývají citlivé prostory.
4.2.4.1 Jestliţe interval mezi sousedními návěstidly je 30 m (100 ft) nebo více, fázový střed se musí nacházet minimálně 0,3 m (1 ft) nad osou návěstidla bliţšího ke konci RWY. Při nezbytnosti tato hodnota můţe být zmenšena aţ na 0,15 m (0,5 ft), jestliţe v tomto místě nevznikají další význačné problémy. To můţe vyţadovat pouţití azimutální stanice vyzvednuté nad povrch země.
4.3.2 Typické příklady kritických a citlivých prostorů, jejichţ ochranu je nutno zajistit, jsou uvedeny na Obr. G-23 a G-24. Hodnoty v tabulkách vztahujících se k Obr. G-23 a G-24 odpovídají trajektoriím přiblíţení na přistání při sestupovém úhlu o 3 a více. Pro zajištění kvality signálu je nezbytné zpravidla zakázat vjezd do prostoru všech dopravních prostředků a také pojíţdění nebo parkování letadel v tomto prostoru v průběhu provádění letů pomocí MLS. Kritický prostor, vytvářený pro kaţdou azimutální i sestupovou anténu, musí být zřetelně označen. Moţná ţe budou zapotřebí odpovídající signální zařízení na pojíţděcích drahách a silnicích, které procházejí přes kritický prostor, s cílem omezit vjezd dopravních prostředků a letadel.
4.2.4.2 Jestliţe interval mezi sousedními návěstidly je menší neţ 30 m (100 ft), fázový střed se musí nacházet minimálně 0,6 m (2 ft) nad osou návěstidla bliţšího ke konci RWY. 4.3
Kritické a citlivé prostory
4.3.1 Vznik poruch, které ovlivňují signály MLS, závisí na odráţení a stínících objektech kolem antén MLS a také na šířce vyzařovaného svazku anténou. Dopravní prostředky a pevné objekty, nacházející se v rozsahu 1,7 šíře svazku od místa přijímače, se povaţují za nacházející se v „paprsku“ a budou vytvářet navedení MLS ovlivněné vícenásobným odrazem hlavního svazku. Zpravidla se hodnoty šířky paprsků pozemního zařízení volí tak, aby zabránily odrazům azimutálního paprsku podél směru konečného přiblíţení a také vícenásobným odrazům sestupového paprsku podél úseků sestupu. Přesto mohou pohyblivé objekty zajíţdět do prostoru paprskových odrazů a vyvolat škodlivé odrazy nebo stínění signálů navedení takové úrovně, ţe kvalita signálů se stane nevyhovující. Prostory, ve kterých dopravní prostředky mohou vyvolat takové zhoršení charakteristik je nutno stanovit a označit. Z hlediska vypracování kritérií ochrany takových prostorů, je moţné je rozdělit na dva typy: kritické prostory a citlivé prostory. a) Kritický prostor MLS je prostor vymezených rozměrů okolo azimutální a sestupové antény, ve kterém se nesmí nalézat dopravní prostředky včetně letadel při provádění letů pomocí MLS. Nezbytná ochrana kritických prostorů se předpokládá proto, aby přítomnost dopravních prostředků a/nebo letadel v rámci jeho hranic nevyvolala nepřípustné zhoršení signálů navedení. b) Citlivý prostor je prostor, který se nachází za hranicemi kritického prostoru a ve kterém stání a/nebo pohyb dopravních prostředků včetně letadel je kontrolováno s cílem zabránit vzniku nepřípustných poruch signálu MLS při provádění letů pomocí MLS. Citlivý prostor zajišťuje ochranu od poruch vyvolaných velkými objekty nacházejícími se vně kritického prostoru, ovšem zpravidla jsou v rámci hranic letiště.
4.3.3 Metody modelování na počítači se mohou pouţít pro výpočet absolutních hodnot a doby zhoršení signálů vyvolaných v různých místech umístěnými stavbami nebo různými typy letadel se zváţením jejich rozměrů a orientace. Zpravidla parametry nezbytné pro pouţití takových metod jsou šířka svazku antény a také rozměry, umístění a orientace odráţejících a stínicích objektů. Vycházeje z maximálního přípustného zhoršení signálu v důsledku letadla nacházejícího se na zemi je moţné stanovit odpovídající kritické a citlivé prostory. Taková metoda byla základem zjištění údajů na Obr. G-23 a G-24. Uvedená data byla potvrzena počítačovými modely, coţ zahrnovalo u vybraných bodů porovnání vypočtených výsledků se skutečnými lety, z hlediska působení poruch vyvolaných zaparkovanými letadly na signály navedení MLS. 4.3.4 Zjištění odpovídající kontroly kritických prostorů a označení citlivých prostorů na letišti je obvykle dostatečnou podmínkou ochrany signálu MLS od vlivu odrazů od velkých, pevných pozemních objektů. To je obzvláště důleţité při posuzování rozměrů nových budov. Objekty nacházející se mimo letiště zpravidla nevytvářejí problémy pro kvalitu signálu MLS, pokud odpovídají kritériím omezení překáţek. 4.3.5 Hranice chráněného prostoru (tj. kritického i citlivého prostoru) se stanovují takovým způsobem, aby poruchy vytvářené letadly a dopravními prostředky, nacházejícími se vně této hranice, nevyvolávaly chyby nad běţné limity, uvaţující zvláštnosti šíření signálu. Stanovení přípustných chyb s cílem ochrany trajektorií přiblíţení na přistání po ose, jak je uvedeno v Tab. G-10 a G-11 pro „jednoduché“ a „sloţité“ podmínky šíření signálu, se uskutečňuje následujícím způsobem. Limity chyb zařízení se vypočtou s pouţitím kvadratického kořenu ze součtu druhých mocnin hodnot (RSS), z limitních chyb systému v referenčním bodu (ARD) a zbývající podíl chyb uvaţuje anomální zvláštnosti šíření
DG - 13
14.11.2013 Oprava č. 2/ČR
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G
signálů. Odrazy od země se uvaţují při jednoduchých i sloţitých podmínkách. Ve sloţitých podmínkách se dále uvaţují chyby související s vibrací podpůrných konstrukcí, difrakcí signálů, vyvolanou např. systémem světelných návěstidel přiblíţení (ALS), stoţáry nebo intensivnějšími odrazy v horizontální rovině. Celkově 70 % bilance chyb se uvaţuje pro stanovení hranic chráněného prostoru. Existující bilance chyb zajišťují stanovení hranic chráněného prostoru v mezních případech, které jsou charakterizovány buď ideálními podmínkami šíření signálu, kde se uvaţují pouze odrazy od země, nebo úplně sloţité podmínky, kdy se uvaţují některé skutečné chyby, vznikající při šíření signálů. 4.3.6 Kritické prostory MLS jsou menší neţ odpovídající kritické prostory ILS. V těch případech, kde se antény MLS umísťují v bezprostřední blízkosti antén ILS, kritické prostory ILS ve většině případů budou zajišťovat ochranu signálu MLS při analogických trajektoriích přiblíţení na přistání. Poznámka: Zmenšení rozměrů kritického a citlivého prostoru MLS se může uskutečnit měřením nebo analýzou, při kterých se uvažují konkrétní podmínky. Doporučuje se volit kontrolní body každých 15 m (50 ft). 4.3.7 Azimut. Pro azimutální anténu zajišťující přiblíţení na přistání při ztotoţnění nulového azimutu s osou RWY se prostor mezi azimutální anténou a koncem RWY musí označit jako kritický prostor. Citlivý prostor na Obr. G-23A zajišťuje dodatečnou ochranu signálu v těch případech, kdy se provádí přistání v podmínkách nízké dohlednosti. Obecně se citlivý prostor azimutální antény nachází v rámci hranic RWY, a proto se odpovídající kontrola můţe provádět u všech dopravních prostředků s cílem zabránit nepřípustným poruchám signálu MLS. Při stanovení délky citlivého prostoru v Tab. G-12A se předpokládalo, ţe letadlo typu B-727 (nebo B-747), které přistálo, uvolní RWY do té doby, neţ další letadlo dosáhne výšku 90 m (300 ft) (nebo 180 m (600 ft) pro B-747). Tento předpoklad vychází z následujícího: a) rozstup 5,6 km (3 rozměry B-747, b) rozstup 3,7 km (2 rozměry B-727, c) doba obsazení RWY sekund, d) rychlost letadla při 220 km/h (2 NM/min).
NM) za letadlem majícím NM) za letadlem majícím přistávajícím letadlem je 30 přiblíţení na přistání je
4.3.7.1 Pro kurzové vybavení pro přiblíţení podporující vedení letadla na povrchu RWY musí být chráněn doplňkový citlivý prostor. Kvůli nízké úrovni hustoty výkonu přijatého letadlem na zemi s přijímací anténou na spodní mezi krytí můţe být relativní hustota výkonu kurzového laloku rozptýleného aerodynamickou odtokovou hranou letadla, které opouští nebo se přibliţuje k RWY, významná a můţe vyvolat jevy vícecestného šíření uvnitř laloku. Typické plochy, v nichţ by se neměla vyskytovat ţádná kýlová plocha letadla, jsou popsány na obr. G-23B. Jedná se o úhlové sektory vycházející z azimutální antény, o poloviční šířce rovné 1,7násobku šířky laloku od osy RWY. Poloviční šířka je omezena hodnotou stanovenou v tabulce G-12E pro fázový střed azimutální antény 1,4 m nad rovnou RWY. Pokud je
14.11.2013 Oprava č. 2/ČR
hustota výkonu přijatého na zemi odlišná od předpokladu šíření nad rovným povrchem, měly by být pouţity některé korekce. Například bylo určeno, ţe pokud je skutečná hustota výkonu 2,5 m nad RWY o 6 dB větší (např. díky tomu, ţe je fázový střed azimutální antény dvakrát výše), můţe být poloviční šířka citlivého prostoru sníţena o 6 m (nebo zvýšena, je-li hustota výkonu o 6 dB menší). 4.3.7.2 V případě azimutální antény zajišťující přiblíţení na přistání a jejím vyosení k ose RWY budou kritické a citlivé prostory záviset na poloze azimutální antény a orientaci trajektorie přiblíţení na přistání ve vztahu k nulovému azimutu. Kritický prostor dosahuje maximálně 300 m (1 000 ft) před azimutální anténu. Kvůli zabránění zastínění v průběhu přistávacích operací se musí vytvořit dodatečná ochrana ve formě citlivého prostoru. V tabulce G-12B je uvedena délka citlivého prostoru při vyosení azimutální antény. V případě, kdy je trajektorie přiblíţení na přistání po nenulovém azimutu, plán musí uvaţovat šířku svazku. Na Obr. G-25 jsou uvedeny typické příklady. Poznámka: Tento materiál se také použije pro azimutální anténu zajišťující zpětný azimut. 4.3.7.3 Kritické a citlivé prostory pro přiblíţení na přistání po vypočtené ose. Na Obr. G-26 je celkové zobrazení prostoru, který se musí ochraňovat od nekontrolovaného pozemního pohybu dopravních prostředků. Přesný tvar tohoto prostoru bude záviset na umístění azimutální antény, vzdálenosti azimutální antény od prahu RWY, výšce rozhodnutí, typu obsluhovaných letadel a podmínkách odrazů signálů. 4.3.7.3.1 Postup stanovení prostoru, který má být chráněn, je následující: a) stanovit směr AG (Obr. G-26) od azimutální antény (bod A) k nejbliţšímu bodu na RWY, kam je nezbytné navedení (bod G); b) vytvořit bod C na přímce AG ve vzdálenosti od azimutální antény, která se nachází v Tab. G-12C nebo G-12D, s uváţením: - vzdálenosti azimutální antény od prahu RWY; - rozměrů na zemi se nacházejícího největšího letadla; - výšky bodu G na trajektorii při minimální sestupovém úhlu; c) úsečka AB má stejnou délku jako AC a úhel mezi přímkami AC a AB se stanovuje limitem na vnitrosvazkové odrazy (1,7 šíře svazku) a velikosti přípustných odchylek trati letu s cílem zváţení odchylek letadla provádějícího přiblíţení na přistání od nominální trajektorie přiblíţení na přistání; d) určit směr přímky AF od azimutální antény do bodu F, který se nachází při minimálním sestupovém úhlu ve výšce 300 m (1 000 ft); e) stanovit směr přímky AD, jejíţ úhel svíraný s přímkou AF je 1,7 BW; f) délka úsečky AD se stanoví z tabulky G-12C nebo G-12D se zváţením informací o výšce bodu F; g) prostor, který má být chráněn, je vymezen čtyřúhelníkem ABCD.
DG - 14
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G
4.3.7.3.2 Obvykle má část prostoru čtyřúhelníku ABCD na Obr. G-26, maximálně do 300 m (1 000 ft) nebo 600 m (2 000 ft) od azimutální antény, kvalitu kritického prostoru pro letadlo B-727 nebo B-747. Zbývající část posuzujeme jako citlivý prostor. V těch případech, kdy je to moţné, azimutální anténu posuneme stranou od RWY a od pojíţděcích drah. Na letištích, kde je azimutální anténa posunuta dozadu méně neţ 300 m (1 000 ft) nebo je umístěna před koncem RWY, mohou podrobná analýza a posouzení plánu letiště zajistit zmenšení kritických prostorů. 4.3.7.4 Kritické a citlivé prostory pro lety s pouţitím MLS/RNAV. V případě přiblíţení s pouţitím MLS/RNAV je nutné kritický a citlivý prostor rozšířit s cílem ochrany před odrazy uvnitř svazku v pouţitých sektorech. Takové rozšíření prostoru zajistí ochranu trajektorií přiblíţení na přistání, které nejsou realizovatelné s ILS. Délka chráněného prostoru závisí na provozních minimálních výškách, uvedených v Tab. G-13. Informace pro stanovení chráněných prostorů je uvedena na Obr. G-27. Výsledky modelování s pouţitím široké škály profilů svědčí o tom, ţe při provozu letadla B-727 bude dostatečná ochrana zajištěna v tom případě, jestliţe se prvních 300 m (1 000 ft) chráněného prostoru označí jako kritický prostor a ostatní část jako citlivý prostor. Pro letadla typu B-747 je odpovídající délka 600 m (2 000 ft). Pro sloţitější profily přiblíţení můţe být délka prostoru, stanovená podle Tab. G-13 nebo v ní uvedených rovnic, menší neţ výše uvedené hodnoty, v tom případě celý rozšířený prostor musíme označit jako kritický. 4.3.8 Sestup. Chráněný kritický prostor sestupové antény vyplývá z kritického objemu, který je uveden na Obr. G-24. Pro sestupovou anténu se obvykle citlivý prostor nevytváří. Protoţe spodní plocha kritického objemu se obvykle nachází značně vysoko nad zemí, letadlo se můţe nacházet v blízkosti sestupové antény, jestliţe neprotíná spodní plochu hranice kritického objemu. 4.3.8.1 Při běţném umístění sestupové o antény se šířkou svazku 1 a rovným povrchem země budou trupy většiny typů letadel pod spodní plochou kritického objemu, uvedeného na Obr. G-24. 4.3.8.2 U sestupové antény s šířkou svazku o 1,5 se můţe připustit nevýznamné protnutí trupu letadla se spodní plochou kritického objemu, uvedeného na Obr. G-24, jestliţe je spodní část o kritického objemu mezi 1,5 a 1,7 šíře svazku pod minimální sestupovou trajektorií, potom tento objem označíme jako citlivý. Při instalacích, zajišťujících dobré charakteristiky v rámci limitů, se letadlo můţe nacházet před anténou za podmínek, ţe: a) úhel mezi trajektorií sestupu a vrchní částí trupu o letadla je minimálně 1,5 , b) vrchol ocasních ploch letadla neprotíná spodní plochu kritického objemu, c) trup je pod přímým úhlem k ocasní ploše. 4.3.8.3 V případě přiblíţení s pouţitím MLS/RNAV se rozměry kritického prostoru sestupové antény zvětší s cílem zajistit kvalitu sestupového signálu podél nominální trajektorie přiblíţení na přistání (Obr. G-28). Tyto zvětšené prostory zajišťují ochranu trajektorií přiblíţení na přistání, které se
nemohou uskutečnit pomocí ILS. Charakteristiky v profilu (Obr. G-24) zůstanou nezměněny, přitom se vede v patrnosti, ţe spodní hranice se vztahuje k nominální trajektorii přiblíţení na přistání. Vyšší pruţnost se můţe zajistit analýzou konkrétního profilu přiblíţení na přistání a podmínek letiště. 5. Provozní faktory ovlivňující výběr místa instalace pozemního zařízení DME 5.1 Pro splnění existujících provozních poţadavků má zařízení DME pokud moţno pro pilota zajistit indikaci nulové vzdálenosti v bodě dotyku. 5.1.1 Při instalaci MLS s DME/P můţe palubní vybavení, určující souřadnicové informace z údajů MLS, zajistit získání přístrojové nulové vzdálenosti od referenčního bodu MLS. Nulová vzdálenost DME se vztahuje ke stanovišti DME/P. 6. Vzájemné vazby kontroly pozemního zařízení a jeho ovládání 6.1 Vzájemné vazby činnosti při kontrole a ovládání jsou nutné pro zajištění toho, aby letadlo nedostávalo neúplnou informaci, která by mohla ohrozit bezpečnost, ale současně dále dostávalo správnou informaci pro navedení, kterou je moţno vyuţít bez ohroţení bezpečnosti v případě výpadku vysílání některých funkcí. Poznámka: Vzájemné vazby kontroly pozemního zařízení a jeho ovládání jsou uvedeny v Tab. G-14. 7.
Palubní výstroj
7.1
Obecně
7.1.1 Parametry palubní výstroje a jejich povolené odchylky jsou zde uvedeny proto, aby vyjasnily standardy v ust. 3.11 Hlavy 3 a v případě nutnosti zahrnuly tolerance pro: a) odlišnost parametrů pozemního vybavení v mezích určených v ust. 3.11 Hlavy 3, b) obvyklé manévry, rychlosti a polohy letadel v prostoru krytí. Poznámka 1: Palubní výstroj zahrnuje palubní anténu (antény), přijímač, zařízení pro spojení s pilotem a nutná propojení. Poznámka 2: Podrobné „Technické požadavky na minimální charakteristiky“ palubní elektronické výstroje MLS jsou rozpracovány a odsouhlaseny Evropskou organizací pro civilní leteckou elektroniku (EUROCAE) a Radiotechnickou leteckou komisí (RTCA). ICAO periodicky rozesílá členským státům platné přehledy publikací těchto organizací, jejichž činnost se koordinuje na mezinárodním základu v souladu s doporučeními 3/18 (a) a 6/7 (a) 7. letecké konference. 7.1.2
Dekódování funkcí
7.1.2.1 Palubní vybavení musí být schopno dekódovat a zpracovat funkce azimutu přiblíţení na přistání, azimutu přiblíţení na přistání s vysokou frekvenci obnovení, zpětného azimutu a sestupového
DG - 15
19.11.2009 Změna č. 84
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G
úhlu a nezbytná data pro splnění předpokládaných letů. 7.1.2.2 Kromě toho se v přijímači pouţívají metody zabránění zpracování funkcí v souvislosti s existencí preambulí, zařazovaných do informačních polí základních a doplňkových datových slov a také vyloučení vlivu bočních laloků. Jedna z takových metod je zaloţena v dekódování všech preambulí. Po dekódování libovolné preambule se hledání a dekódování všech preambulí přerušuje na interval odpovídající délce funkce. Dálková
7.1.2.3 samostatně.
informace
se
dekóduje
7.1.3 Přijímač dekóduje celý rozsah úhlů, zabezpečených formátem signálu pro kaţdou funkci. Úhel navedení se určuje měřením časového intervalu mezi přijetím laloků snímání „tam“ a „zpět“. Vztah dekódovaného úhlu k tomuto intervalu se určuje podle rovnice uvedené v ust. 3.11.4.5 Hlavy 3. 7.1.4 Přijímač je schopen normálně zpracovat kaţdou vysílanou funkci, nezávisle od její polohy v předávaných následnostech. 7.1.5 Jestliţe informace o azimutu přiblíţení na přistání a zpětném azimutu MLS je uváděna selektorem nebo pilotními přístroji, musí se zobrazit jako magnetický kurz. Přijímače pracující v automatickém reţimu zobrazí odpovídající informaci, vysílanou pozemní stanici, jako část základních datových slov 4. 7.1.6 Přijímač má moţnost manuálního nebo automatického výběru trajektorie přiblíţení na přistání, úhlu sestupu a radiálu zpětného azimutu, pokud se zajišťuje. Při práci v automatickém reţimu se výběr zajišťuje následujícím způsobem: 7.1.6.1 Azimut přiblíţení – výběr úhlové hodnoty odpovídající magnetickému úhlu přiblíţení v základním datovém slově 4. 7.1.6.2 Úhel sestupu – výběr minimálního úhlu sestupu v základním datovém slově 2. 7.1.6.3 Zpětný azimut – výběr úhlové hodnoty odpovídající magnetickému úhlu zpětného azimutu v základním datovém slově 4. Poznámka: Přijímač zajišťuje odpovídající indikaci, když údaje o odchylkách se určují podle signálu zpětného azimutu. 7.1.7 Úroveň integrity palubního přijímacího systému MLS musí odpovídat úrovni celkové integrity -7 MLS, která je minimálně 1 – 1 × 10 při libovolném přistání. 7.1.8 Palubní vybavení, pouţívané při letech podle MLS/RNAV, musí zajistit moţnost přesné indikace vybraného postupu. 7.2
Kmitočtové charakteristiky
7.2.1
Šířka pásma přijímače
7.2.1.1 zabezpečit
Charakteristiky přijímače musí určení signálu při posunu kmitočtu
19.11.2009 Změna č. 84
přijatého signálu 12 kHz od jmenovitého kmitočtu kanálu. Tato hodnota připouští moţné odchylky kmitočtu pozemního zařízení do 10 kHz a doplerovský posun kmitočtu 2 kHz. Přijímač musí dekódovat všechny funkce nezávisle na jejich různých kmitočtových posunech. 7.2.2
Selektivita
7.2.2.1 Při nastavení přijímače na nepracující kanál a při vyslání neţádoucího signálu s úrovní o 33 dB vyšší, neţ je specifikováno v ust. 3.11.4.10.1 Hlavy 3 pro DPSK azimutu přiblíţení na kterémkoliv jiném kanálu, nesmí být na výstupu přijímače signál. 7.2.3
Parazitní charakteristika uvnitř kanálu
7.2.3.1 Charakteristiky přijímače musí vyhovět ust. 3.11.6 Hlavy 3, pokud jsou na stejném kanálu mimo signál rušení, která nepřevyšují úroveň stanovenou v ust. 3.11.4.1.4 Hlavy 3. 7.2.4
Poruchy z vysílání mimo pásma
7.2.4.1 Charakteristiky přijímače, uvedené v ust. 3.11.6 Hlavy 3, musí být také zajištěny, kdyţ se přijímají poruchy od neţádoucích signálů při úrovni ne 2 větší neţ –124,5 dBW/m na anténě přijímače MLS. 7.3
Zpracování signálu
7.3.1
Určení signálu
7.3.1.1 Za přítomnosti vstupního signálu navedení, odpovídajícího poţadavkům ust. 3.11.4 Hlavy 3, přijímač musí určit a potvrdit správnost signálu do přechodu na reţim sledování v době 2 s v kritických částech přiblíţení a v době 6 s na hranicích prostoru krytí. 7.3.1.2 Určení signálu azimutálního navedení při přiblíţení nebo při přiblíţení s vysokou rychlostí opakování nejsou dovolena pod 60 m (200 ft). Poznámka: Zachycení signálu pod 60 m (200 ft) může vést k určení nesprávného navedení, protože úroveň odraženého signálu může být nad úrovní hlavního signálu. Ztráta výkonu letadla nebo ladění pilotem jsou potenciálními příčinami zachycení signálu pod 60 m (200 ft). Aby se předcházelo takovýmto zachycením, měla by být prováděna technická nebo provozní měření. 7.3.2
Sledování
7.3.2.1 Při uskutečňovaném sledování se zajišťuje ochrana proti krátkodobým (kratším neţ jedna sekunda) parazitním poruchám s velkou amplitudou. Kdyţ je signál vysledován, přijímač musí dát platnou informaci navedení, a potom přerušit varovný signál. V reţimu sledování proces potvrzení správnosti informace pokračuje. 7.3.2.2 Při ztrátě signálu sledování na více neţ 1 s má přijímač dát výstraţný signál. V rozmezí 1 s informace navedení zůstává na poslední výstupní hodnotě. Poznámka 1: Platný signál navedení je ten, který splňuje následující kritéria: a) je dekódována správná funkce identifikace,
DG - 16
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G b) dekóduje se preambule synchronizace časování, c) je zjištěn kmitající lalok „TAM“ a „ZPĚT“ nebo vykrývací signál vlevo/vpravo a jsou symetrické ke střednímu bodu času, d) detekovaná šířka laloku je v rozmezí od 25 do 250 s. Poznámka 2: Potvrzení platnosti signálu navedení rovněž vyžaduje, aby přijímač opakovaně potvrzoval, že zjištěný nebo sledovaný signál je nejsilnější signál po dobu alespoň jedné sekundy. 7.3.2.3 Letadlo by mělo být na ose RWY nebo zvoleném azimutálním úhlu ve 200 ft a přijímač musí být v reţimu sledování. Pod touto výškou by měl přijímač pokračovat ve sledování azimutálního signálu pro přiblíţení nebo azimutálního signálu pro přiblíţení s vysokou opakovací rychlostí tak dlouho, dokud tento signál kóduje úhel v rámci úzkého sektoru okolo osy RWY nebo okolo zvoleného azimutálního úhlu, i kdyby jiné signály byly aţ o 10 dB silnější, neţ je sledovaný signál. 7.3.3
Funkce dat
7.3.3.1 Získání dat. Charakteristiky získání dat pro palubní zpracování, zajišťované díky funkcím základních nebo doplňkových dat, se dělí na dvě části: čas povolený pro získání dat a pravděpodobnost nezjištěné chyby v získaných datech. 7.3.3.1.1 Při minimální hustotě výkonu signálu čas pro zjištění základních datových slov 2 vyslaných rychlostí 6,25 Hz nepřevyšuje 2s při pravděpodobnosti 95 %. Doba získání dat vyslaných rychlostí 1 Hz nepřevyšuje 6 s při pravděpodobnosti 95 %. 7.3.3.1.2 V procesu zjišťování přijímač detekuje příslušná datová slova a uplatňují se příslušné testy pro zajištění, ţe pravděpodobnost nezjištěné chyby -6 nepřevýší 1 × 10 při minimální hustotě výkonu signálu pro výběr dat, vyţadujícího tuto úroveň celistvosti. Doporučené specifikace pro nezjištěné chyby mohou poţadovat dodatečné zpracování dat na palubě před dekódováním. To můţe být dosaţeno např. několikanásobným zpracováním téhoţ datového slova. 7.3.3.1.3 Jestliţe přijímač nezíská data, nezbytná pro předpokládané pouţití, musí provést odpovídající varování. 7.3.3.1.4 Při minimální hustotě výkonu signálu doba získání všech datových slov, poţadovaných pro zajištění letů MLS/RNAV (doplňková datová slova B1-B41, A1/B42, A2, A3, A4/B43 a základní datové slovo 6) by neměla převýšit 20 s při pravděpodobnosti 95 %. Vybavení MLS/RNAV musí zajistit, aby pravděpodobnost nezjištěných chyb pro tento blok dat -9 nepřevýšila 0,5 × 10 . Dosaţení takových hodnot předpokládá zvětšení odstupu „signál – šum“ na 2 dB. To můţe být dosaţeno zmenšením ztrát v kabelu, zmenšením rezervy nebo zvýšením citlivosti přijímače (viz data o palubní výkonnosti v Tab. G-2). Předpokládá se také, ţe při vyšších úrovních signálu bude doba získání menší neţ 20 s.
7.3.3.2 Potvrzení platnosti dat. Po získání dat přijímač opakovaně potvrzuje, ţe přijímaná data odpovídají získaným datům. Přijímač dekóduje několik postupných a identických dat, odlišných od předtím získaných dat, dříve neţ začne přijímat nová dekódovaná data. 7.3.3.2.1 Pro data poţadovaná pro zajištění letů podle MLS/RNAV pouţívá palubní vybavení kontrolu cyklickým kódem (CRC), pro zajištění dostatečné integrity. Platnost dat, která postupují dále, se nejdříve potvrdí. Zařízení MLS/RNAV nepřijme nový blok dat na zpracování, pokud jeho platnost není potvrzena pomocí CRC. 7.3.3.3 Ztráta dat. V průběhu 6 sekund po ztrátě základních nebo doplňkových dat, které se přenáší s intervalem 2 sekundy a méně, přijímač vyšle odpovídající varování a přeruší vysílání existujících dat. Přijímač vyšle varování v průběhu 30 sekund po ztrátě jiných doplňkových dat, neţ byly uvedeny výše. 7.3.3.3.1 Data poţadovaná pro lety MLS/RNAV palubní vybavení po potvrzení jejich platnosti neruší, s výjimkou případů popsaných v ust. 7.3.3.2.1. Blok dat MLS/RNAV, platnost kterého byla potvrzena pomocí CRC, se neruší, dokud nebude přijat nový blok dat s jiným identifikátorem pozemního vybavení v základním datovém slově 6 nebo nebude vybrán nový kanál MLS nebo nebude vypnuto napájení. Mimo to se blok dat neruší při přechodu do sektoru zpětného azimutu. 7.3.4
Charakteristiky odrazů
7.3.4.1 Pokud hustota výkonu vyzařovaného signálu je natolik veliká, ţe šum palubního vybavení je zanedbatelný (neznatelný) v rozmezí kmitočtů zakmitání 0,05 Hz aţ 999 Hz, musí být dodrţeny následující parametry. 7.3.4.1.1 Odrazy uvnitř laloku Odraţené signály méně neţ dvě šířky od hlavního laloku a při amplitudě o 3 dB nebo více niţší neţ přímý signál nesmějí na výstupu zhoršit přesnost úhlového navedení o více neţ 0,5 šířky laloku (špičková chyba). Přijímač by neměl ztratit sledování, pokud nastanou takovéto podmínky. 7.3.4.1.2 Odrazy mimo lalok Odraţené signály vzdálené více neţ dvojnásobek šířky laloku od hlavního signálu a s amplitudou o 3 dB nebo více menší neţ úroveň hlavního signálu nesmějí vyvolat zhoršení úhlového navedení o více neţ 0,02 šířky laloku. Pro signály azimutu a v rámci úzkého sektoru okolo osy nebo okolo vybraného úhlu azimutu by odraţené signály s amplitudami aţ o 10 dB větší neţ hlavní signál a nezkreslující tvar hlavního laloku, jak je uveden v ust. 3.11.5.2.1.3 Hlavy 3, neměly sníţit přesnost úhlového navedení o více neţ ± 0,02 šířky laloku. Přijímač by neměl ztratit sledování, pokud nastanou takovéto podmínky.
DG - 17
19.11.2009 Změna č. 84
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G 7.4.2 Charakteristiky úhlových údajů
Vykrývání
7.3.5
7.3.5.1 Kdyţ na anténu přijde správný signál vykrývacího navedení, palubní zařízení musí zajistit informaci vykrývacího navedení. 7.3.5.2 Kdyţ je přijímaná úhlová indikace za hranicí proporcionálního navedení určeného v Tab. A-7, signál navedení MLS je nutno povaţovat za vykrývací. 7.3.5.3 Při vysílání vykrývacích impulsů přijímač zpracuje celé pásmo šířek impulsu, které se mohou objevit na přechodu mezi signálem vykrytí a signálem snímacího laloku. Jak je uvedeno na Obr. G-8, konkrétní tvar impulsu závisí na poloze přijímače, šířce laloku snímací antény a vzájemném poměru amplitud a fází signálů vykrytí a snímacího laloku. Proto je nutné, aby přijímač zpracoval rychlé změny indikovaného úhlu řádu 1,5 (špičková amplituda) za hranicemi proporcionálního navedení. 7.3.5.4 V přijímačích schopných vybrat a indikovat úhlovou informaci sestupu v azimutu převyšujícím 10 se musí informace o hranicích zóny proporcionálního navedení, obsaţená v základních datech, dekódovat a vyuţít k tomu, aby nebylo připuštěno pouţití chybné informace navedení. 7.4
Ovládání a výstup
7.4.1
Stupnice deviace azimutu a sestupu
7.4.1.1 Azimut přiblíţení. Pokud informace o odchylce azimutu přiblíţení předpokládá stejné charakteristiky citlivosti jako u ILS, je funkcí vzdálenosti antény azimutu přiblíţení od prahu RWY, která je v základních datech a odpovídá následující tabulce: Vzdálenost antény azimutu přiblížení od prahu RWY(ATT) 0 – 400 m 500 – 1 900 m
Jmenovitá šířka kurzu o ±3,6 o ±3,0
2 000 – 4 100 m
105 arctang ATT
4 200 – 6 300 m
±1,5
o
7.4.1.2 Sestupový úhel přiblíţení. Informace o odchylkách je funkcí úhlu sestupu (), stanoveného manuálně nebo automaticky, v souladu se vztahem /4 = 1/2 nominální šířky sestupového laloku tak, aby nominální šířka sestupového laloku odpovídala následujícím příkladům: Vybraný sestupový úhel
Nominální šířka sestupového laloku
3
±0,75
7,5
±1,875
19.11.2009 Změna č. 84
a) 4 od 0,0 do 0,5 rad/s pro azimutální funkce; a b) 6,5 od 0,0 do 1,0 rad/s a 10 při 1,5 rad/s pro úhlovou funkci sestupu. 7.4.3 Minimální sestupový úhel Je-li zde schopnost výběru sestupového úhlu přiblíţení, má být vydáno varování, pokud se vybere úhel menší, neţ je minimální úhel obsaţený v základním datovém slově 2. 7.4.4 Statut bitů Vhodné varování se má vydat, kdyţ funkce statutu bitů v přijatých základních datech ukazuje, ţe příslušná funkce se nevysílá, nebo se vysílá ve zkušebním reţimu. 7.5 Pouţití zpětného nezdařeném přiblíţení a vzletu 7.5.1
azimutu
při
Pouţitelné úhly zpětného azimutu
7.5.1.1 Výsledky letových zkoušek ukázaly, ţe pro navigační navedení pří nezdařeném přiblíţení a vzletu se můţe pouţít zpětný azimut s vyosením od osy RWY do 30. Při pouţití odpovídajících metod mohou být vyhovující i větší hodnoty vyosení aţ do provozních limitů sektoru činnosti zpětného azimutu. Při vzletu je moţné pouţít signál zpětného azimutu pro navedení po ose RWY a počáteční etapy vzletu. Předpokládá se, ţe manévr nabrání poţadovaného úhlu zpětného azimutu začíná na výšce z provozního hlediska vyhovující, a přitom se ve stanovené trajektorii uvaţují kritéria pro přelet nad překáţkami. Stupnice odchylek zpětného azimutu
7.5.2.1 Stupňování odchylek zpětného azimutu musí zajistit vzlety a nezdařené přiblíţení pomocí zpětného azimutu neodpovídajícím kurzu přistání a také při ztotoţnění tratě přiblíţení a vzletu s azimutem přiblíţení na přistání. Stupňování odchylek má velký význam při manévrech pro nabrání zpětného azimutu. Příliš citlivé stupňování povede k přeletům v horizontální rovině a omezuje hraniční moţnosti pouţití signálu, kdyţ velmi necitlivé stupňování způsobí ztráty v ekonomickém vyuţití vzdušného prostoru. Citlivost nominální šířky kurzu 6 zajišťuje vhodné parametry pro získání zpětného azimutu při nezdařeném přiblíţení a vzletu. 7.5.3 Přepnutí z přistání na zpětný azimut
Poznámka: Tyto charakteristiky citlivosti jsou použitelné do úhlu sestupu 7,5.
filtru
7.4.2.1 Fázové zpoţdění Pro zajištění nutného spojení s amplitudou výstupní filtr při vstupních sinusových kmitočtech nevyvolá fázové zpoţdění větší neţ:
7.5.2
o
výstupního
azimutu
přiblíţení
na
7.5.3.1 Po zahájení nezdařeného přiblíţení s pouţitím zpětného azimutu je nezbytné přepnout z azimutu přiblíţení na přistání na zpětný azimut. Automatické nebo manuální přepnutí má za cíl zajistit nepřetrţité navedení v průběhu celého nezdařeného přiblíţení. Předpokládá se, ţe přepnutí se uskuteční po přijetí platného signálu zpětného azimutu letadlem, ale dříve neţ se signál azimutu přiblíţení na přistání stane nestabilním. Přepnutí zaloţené na ztrátě signálu
DG - 18
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G azimutu přiblíţení je moţné pouze v tom případě, kdyţ se letadlo nachází v bezprostřední blízkosti od azimutální antény přiblíţení na přistání, v důsledku čehoţ signál navedení bude nepouţitelný. Přepnutí zaloţené pouze na ztrátě sestupového signálu je moţné do té doby, kdy letadlo příjme platný signál zpětného azimutu. Avšak přepnutí můţe být zaloţené na ztrátě sestupového signálu po prověření platnosti signálu zpětného azimutu. Při automatickém přepnutí ve středním bodu mezi azimutálními anténami nebo v jejich blízkosti v průběhu přechodu bude zajištěno nepřetrţité navedení. Při přepnutí ve středním bodu můţe být potřebná pro přijímač MLS informace DME. Je nutno přijmout opatření k tomu, aby se automatické přepnutí z azimutu přiblíţení na přistání na zpětný azimut uskutečnilo pouze po zahájení nezdařeného přiblíţení.
publikovaných sektorů činnosti MLS se informace o stavu MLS nevysílá.
8. Lety na hranici a vně publikovaných sektorů krytí MLS
9.2
8.1 Hranice sektoru úměrného navedení v azimutu se vysílají ve základních datových slovech 1 a 5. Tyto hranice neudávají maximální vhodné úhly přiblíţení na přistání a zpětného azimutu MLS, které se obvykle budou nacházet v rámci těchto hranic. Na příklad pro azimut přiblíţení na přistání, který má sektor úměrného navedení ±40, vhodné úhly azimutu přiblíţení při plné šířce kurzu ±3 se budou nacházet v hranicích ±37. Pro zpětný azimut se vhodné úhly zpětného azimutu při plné šířce kurzu budou nacházet v rozmezí 6 hranic sektoru úměrného navedení. 8.2 Konstrukce pozemní antény MLS nemá připustit vyzařování škodlivých signálů za hranice prostoru krytí. Při některých neobvyklých umístěních antény se mohou signály MLS odráţet do prostorů mimo publikované hranice krytí s dostatečnou intenzitou, aby na přijímači vyvolaly chybnou informaci navedení. Stejně jako při současných postupech, mohou odpovědné orgány zajišťující zřízení určit provozní schémata zaloţená na vyuţití jiných navigačních prostředků k tomu, aby letadlo vstoupilo do prostoru krytí systému bez průletu zóny vyvolávající pochybnosti, nebo publikovat informaci, která dá pilotům výstrahu v těchto podmínkách. Mimo to formát signálů MLS umoţňuje vyuţít dvě metody pro sníţení moţností nesprávné funkce signalizace praporků. 8.2.1 Pokud jsou chybné signály MLS odraţené a pokud provozní podmínky dovolí, prostor krytí můţe být korigován (zmenšen nebo zvětšen) tak, aby byl na přijímači přímý signál větší neţ kterýkoliv odraţený, nebo aby odráţející plocha nebyla ozářena. Tato metoda se nazývá řízením prostoru krytí. 8.2.2 Signály mimosektorové indikace (OCI) mohou být vysílány do sektorů za hranice prostoru krytí, pro vyuţití v přijímači, s cílem zajistit signalizací praporku přítomnost chybného signálu navedení v úhlu. Toto se zajišťuje vysláním signálu OCI do těch prostorů, který je větší neţ chybný signál navedení. 8.3 Přitom se předpokládá, ţe jestliţe je z provozních příčin potřebné potvrdit vybraný kanál MLS za hranicemi publikovaných sektorů činnosti MLS, toto potvrzení bude obsaţeno v informaci o identifikaci odpovídajícího DME. Za hranicemi
9. Kritéria rozmístění, poměrem signálů a ztrát 9.1
určovaná
Zeměpisné separace
9.1.1 Kritéria separací jsou uvedená v ust. 9.2 a 9.3 jako ţádoucí odstupy signálu od šumu pro kombinace příslušných ztrát šířením umoţňující na C pásmu MLS kmitočtové přidělování stejných kanálů a přilehlých kanálů z hlediska interference. Kdyţ se vybírají kmitočty pro zařízení MLS, platí a berou se v úvahu podobná kritéria, jako pro DME/P nebo DME/N uvedená v Dodatku C. Poţadavky na stejné kmitočty
9.2.1 Přidělení stejného kmitočtového kanálu MLS se musí uskutečňovat s přihlédnutím k tomu, aby bylo vyloučeno určení preambule od neţádoucího zařízení na stejném kanálu. Poţadovaná úroveň neţádoucího signálu je menší neţ –120 dBm, tj. 2 dB pod citlivostí palubního systému MLS: citlivost přijímače zisk antény nad minimem
= =
–112 –6 –118
dBm dBm dBm
S úvahou toho, ţe propočet výkonu v Tab. G-1 ukazuje minimální úroveň signálu na letadle nejméně –95 dBm, poţadovaná úroveň –120 dBm se dosahuje pomocí rozmístění rušícího zařízení s geografickou separací, přesahující radiový horizont v libovolném místě publikovaného sektoru činnosti poţadovaného prostředku. Poznámka: Signál předávaný DPSK vyžaduje větší ochranu než kmitající lalok, takže při omezení nežádoucího signálu na témž kmitočtovém kanálu na –120 dBm se interference od kmitajících laloků neuvažují. 9.3
Poţadavky na sousední kanály
9.3.1 Při uváţení absence poţadavků na charakteristiky spektra vysílače pro první a druhý sousední kanál by pozemní stanice pracující na těchto kmitočtech měly být umísťovány s geografickým odstupem, který přesahuje vzdálenost radiového horizontu ve kterémkoliv bodu vyhlášeného sektoru pokrytí poţadovaného zařízení. Poznámka: Tam, kde ze specifických důvodů (například párování kanálů ILS/MLS/DME) první nebo druhý sousední kanál musí být přiřazen, musí méně konzervativní metoda pro zajištění ochrany přijímače zaručovat, aby minimální hodnoty SNR dle specifikace v ust. 3.11.6.1.4 byly k dispozici ve kterémkoliv bodu vyhlášeného sektoru pokrytí požadovaného zařízení během vysílání nepožadovaného zařízení. 9.3.2 Pro třetí a další sousední kanály by pozemní stanice pracující na těchto kmitočtech měly být umístěny s geografickým odstupem, který zaručí, ţe minimální hodnoty dle specifikace v ust. 3.11.6.1.4 budou dostupné v kaţdém bodu vyhlášeného sektoru pokrytí poţadovaného zařízení během vysílání nepoţadovaného zařízení.
DG - 19
19.11.2009 Změna č. 84
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G
9.3.2.1 Pokud neexistuje neţádoucí vysílání MLS situované blíţe neţ 4 800 metrů od kteréhokoliv bodu vyhlášeného pokrytí, maximální výkon –94,5 2 dBW/m dle ust. 3.11.4.1.4.2 v porovnání s minimální hustotou výkonu dle ust. 3.11.4.10.1 zajistí, ţe minimální hodnoty SNR budou splněny. Neočekávají se ţádná omezení. 9.3.2.2 Je-li neţádoucí vysílání MLS umístěno ve vzdálenosti menší neţ 4 800 metrů od bodu vyhlášeného pokrytí, maximální výkon vytvořený tímto vysíláním a změřený během doby vysílání úhlových a datových signálů v pásmu o šířce 150 kHz se středem v poţadovaném jmenovitém kmitočtu musí být vyhodnocen, přičemţ je nutno uvaţovat odstup kmitočtů, charakteristiky spektra a vyzařovací diagram vysílače a příslušné ztráty šířením. Tento maximální výkon musí být potom porovnán s poţadovanou úrovní úhlového a datového signálu pro kontrolu toho, ţe minimální hodnoty SNR definované v ust. 3.11.6.1.4 jsou splněny. Pokud tomu tak není, je nutno přiřadit jiný kanál poskytující větší kmitočtový odstup, aby se zmenšil maximální neţádoucí výkon daný spektrálními charakteristikami vysílače. 9.4
Vývoj kritéria plánování kmitočtů
9.4.1 Řídicím faktorem při vypracování kritéria plánování kmitočtů sousedních kanálů je vyzařované spektrum z pozemní stanice MLS. Při vývoji kritérií plánování kmitočtů pro třetí a další sousední kanál by bylo ideálně třeba zvaţovat vyzařovaný spektrální výstup individuálních pozemních stanic MLS. Nicméně je moţné v geografické oblasti pouţívat generickou masku vysílače MLS, která splňuje poţadavky takového regionu. 10. Materiál, týkající se instalací MLS ve speciálních lokalitách 10.1
Výkonnost MLS v prostoru pokrytí
10.1.1 Uznává se, ţe v některých lokalitách poţadavky ust. 3.11 Hlavy 3 nemohou být splněny v celém prostoru krytí vlivem okolního prostředí na šíření signálu. Předpokládá se, ţe v takových lokalitách poţadavky ust. 3.11 Hlavy 3 jsou splněny minimálně v sektoru navedení pro všechny publikované trajektorie přiblíţení na přistání podle přístrojů do stanoveného bodu, za kterým se navedení pomocí MLS nepouţívá pro předpokládané činnosti. Aby se pomohlo odpovídajícím orgánům při provádění předběţného zhodnocení vhodnosti takových individuálních instalací MLS pro předpokládané činnosti, je nezbytné publikovat odpovídající omezení prostoru činnosti. 11. Integrita a nepřetržitost činnosti pozemního zařízení MLS 11.1
Úvod
11.1.1 Tento materiál je vyhotoven s cílem popsat normy integrity a nepřetrţitosti činnosti pozemního vybavení MLS a zajistit návod na výrobu a systémové charakteristiky tohoto zařízení.
19.11.2009 Změna č. 84
Z provozního hlediska je nutné znát úroveň integrity a nepřetrţitosti činnosti, aby bylo moţno vybrat provozní nasazení, které můţe být zajištěno MLS. 11.1.2 Nezávisle na provozních minimech se celkově uznává, ţe střední počet leteckých nehod se smrtelným následkem v době přistání z důvodu poruchy celého systému nebo nedostatků v něm, kam patří pozemní vybavení, letadlo a pilot, nesmí -7 překročit hodnotu 1 × 10 . Toto kritérium se často nazývá celkovým ukazatelem risku. 11.1.3 Při přistání v podmínkách kategorie I, přestoţe se vyţadují minimální standardy přesnosti a integrity v počátečních fázích přistání, základní odpovědnost za dodrţení výše uvedených minim je na pilotovi. Při přistání v podmínkách kategorie III se poţaduje dodrţení uvedeného kritéria ve vztahu k celému systému. V této souvislosti je neobyčejně důleţité snaţit se dosáhnout vysoké úroveň integrity a nepřetrţité činnosti pozemního vybavení. Integrita je nezbytná pro zajištění toho, aby letadlo, uskutečňující přiblíţení na přistání, mělo malou pravděpodobnost nesprávného navedení. Nepřetrţitost sluţby je nezbytná pro zajištění toho, aby letadlo v poslední fázi přiblíţení na přistání mělo malou pravděpodobnost neobdrţení signálu navedení. 11.1.4 Je vidět, ţe různé provozní poţadavky odpovídají různým hodnotám integrity a nepřetrţitosti činnosti. V Tab. G-15 se stanovují a popisují čtyři úrovně integrity a nepřetrţitosti činnosti, které se vztahují k základním trajektoriím letů v případech, kdy DME není kritickým prvkem. 11.2 Dosaţení a udrţování úrovně integrity a nepřetrţitosti činnosti 11.2.1 Porušení integrity můţe nastat, jestliţe signál překročí limit přípustné odchylky nebo nesprávný signál (v případě číslicových dat) buď monitorovací zařízení nepozná, nebo obvody monitoru nemohou vypnout vyzařování nesprávného signálu. Podobná porucha, jestliţe vyvolá velkou chybovost, můţe zavinit nebezpečnou situaci. 11.2.2 Je zřejmé, ţe ne všechna porušení integrity jsou nebezpečná ve všech fázích přiblíţení na přistání. Např. během kritické fáze přiblíţení na přistání, neodhalené poruchy, které způsobí podstatnou chybovost zadání tratě (PFE), jsou zvláště nebezpečné tehdy, kdy nezjištěný chybějící signál povolení nebo identifikace můţe vést k vytvoření nebezpečné situace. Kritéria hodnocení různých typů poruch musí zahrnovat všechny nebezpečné situace a zvláště ty, které nemusí být zřejmé pro pilota nebo automatického pilota. 11.2.3 Obzvláště je důleţité, aby monitory byly navrţeny takovým způsobem, ţe zajistí spolehlivé přistání v souladu s ust. 3.11.5.2.3 a 3.11.5.3.3 Hlavy 3, coţ mnohdy vyţaduje provedení podrobné analýzy návrhu monitoru. V opačném případě porucha monitoru můţe způsobit vyzáření chybných signálů. Některé moţné varianty, které mohou způsobit vytvoření nebezpečné situace při minimech kategorie II a III jsou: a) neobjevená chyba vedoucí k významnému zvýšení PFE, které se projeví na palubě letadla přibliţujícího se na přistání,
DG - 20
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G b) neobjevená chyba minimální sestupové dráhy, vysílaná v základním datovém slově 2, c) neobjevená chybovost synchronizace TDM, vedoucí k překrytí, d) zvýšení CMN na nepřípustné hodnoty, např. v důsledku ztráty výkonnosti. 11.2.4 Nejvyšší úroveň ochrany proti riziku nezjištění poruch se poţaduje u monitoru a odpovídajícího řídícího systému. Toho se dosahuje pozorným projektováním s cílem sníţit pravděpodobnosti takových případů na nízkou úroveň a periodickými kontrolami práce monitoru v intervaly určené analýzou dané konstrukce. Taková analýza se můţe pouţít pro výpočet úrovně integrity systému pro libovolné přistání. Níţe je uveden vzorec, který se můţe pouţít pro určené typy MLS, a příklad výpočtu integrity systému (I) stanovením pravděpodobnosti vyslání nezjištěného vyzáření chybového signálu (P).
I 1 P T2 P 1. 2 .M1.M2 kde: I = integrita; P = pravděpodobnost odpovídajících poruch na vysílačích a monitorech, které vznikly v důsledku nezjištění vyzáření chybového signálu; M1 = střední doba do poruchy (MTBF) vysílače; M2 = MTBF monitoru a souvisejícího ovládání;
1 1
= poměr počtu poruch vysílače vedoucích k vyzáření chybného signálu k počtu všech poruch vysílače;
1 = poměr počtu poruch monitoru a souvisejícího 2
T
ovládání, které vedly k nezjištění chybného signálu, k počtu všech poruch monitoru a souvisejícího ovládání; = doba (v hodinách) mezi profylaktikami monitoru a souvisejícího ovládání.
Uvedený vzorec se pouţívá pro nezálohovaný monitor, u kterého jedna hodnota T platí pro všechny prvky monitoru a souvisejícího ovládaní. 11.2.5 Pokud se týká integrity, protoţe pravděpodobnost vzniku nebezpečné poruchy v obvodech monitoru nebo ovládání je velmi malá, potom pro stanovení poţadované úrovně integrity s vysokým stupněm věrohodnosti se poţaduje hodnotící doba mnohokrát větší neţ doba potřebná pro stanovení MTBF vybavení. Taková provozní doba je nepřijatelná, a proto je poţadovanou úroveň integrity moţno předběţně stanovit pouze podrobnou analýzou zařízení při návrhu. Určitý stupeň věrohodnosti v analýze je moţno dosáhnout demonstrací nezávislosti funkcí vysílače a monitoru. V takovém případě je moţno předběţné stanovení výkonnosti vysílače a monitoru hodnotit nezávisle, v důsledku čehoţ se hodnotící doba stává přijatelnější.
11.2.6 MTBF a ukazatel nepřetrţitosti činnosti závisí na základních charakteristikách konstrukce a provozních podmínkách. K základním charakteristikám konstrukce patří frekvence poruch komponent zařízení a fyzická vazba komponent. Frekvence poruch (1/MTBF) a nepřetrţitost činnosti nejsou vţdy bezprostředně svázány, protoţe ne všechny poruchy v práci zařízení nutně vedou k celkové poruše. Např. v případě poruchy vysílače se uskutečňuje okamţitý přechod na rezervní zařízení. Předpokládá se, ţe výrobce zařízení dodá podrobný materiál o konstrukci, aby bylo moţné vypočíst MTBF a nepřetrţitost činností. Při projekci zařízení se musí pouţít nejvhodnější metody projekce, materiály a komponenty a při výrobě se provádí přísná kontrola. Je důleţité, aby zařízení pracovalo v těch podmínkách, které předpokládal jeho výrobce. 11.2.7 Předpokládá se, ţe hodnota činitele nepřetrţitosti činnosti bude vyšší neţ hodnota v ust. 12.4 níţe o maximálně moţnou hodnotu. To se zdůvodňuje následujícími příčinami: a) MTBF je v provozních podmínkách často horší neţ ta, která byla vypočtena při projekci, v důsledku vlivu provozních faktorů. b) Normy nepřetrţitosti činnosti, uvedené v ust. 12.4 níţe, představují minimální hodnoty pro provozní podmínky. Libovolné zvýšení charakteristik nad tyto hodnoty zvyšuje celkovou bezpečnost přistání. c) Záloha mezi normou nepřetrţitosti činnosti a dosahovanou úrovní je potřebná pro to, aby se zmenšila pravděpodobnost chybového vyzáření zařízení, určeného pro konkrétní úroveň činnosti, v důsledku statistické nepřesnosti. Poznámka: Hodnoty nepřetržitosti činnosti na úrovni 3 a 4 zahrnují faktor, který uvažuje schopnost pilota zabránit letecké nehodě se smrtelnými následky v případě přerušení navedení. Mimořádně žádoucí je maximálně (nakolik je to prakticky možné) snížit tento faktor díky dosažení maximální nepřetržitosti činnosti pro zařízení na úrovni 3 a 4. 11.2.8 Zkušenost ukázala, ţe mezi vypočtenými hodnotami nepřetrţitosti činnosti a hodnotami v provozních podmínkách je často rozdíl. Charakteristiky zařízení se mohou lišit od vypočtených hodnot a také v důsledku takových provozních faktorů, jako okolní prostředí letiště, nevhodné počasí, existence elektrického napájení, kvalita a frekvence profylaktických prohlídek, atd. Z těchto důvodů se doporučuje, aby MTBF a nepřetrţitost činnosti se potvrzovaly zhodnocením v provozních podmínkách. Nepřetrţitost činnosti můţe být oceněna pomocí MTBO (střední doba mezi výpadky), kde výpadek se definuje jako libovolné neočekávané přerušení vyzařování signálu do éteru. Výpadky se počítají dělením celkové doby činnosti počtem provozních poruch. Pro úrovně integrity a nepřetrţitosti činností 2, 3 a 4 doba hodnocení musí být taková, aby s vysokým stupněm spolehlivosti stanovila dosaţení nezbytné úrovně. Proto aby se určilo, zda rozdělení pro jednotlivá zařízení odpovídá úrovním 2, 3 a 4, je nutno provést vyhodnocení následujících faktorů: a) záznam technické výkonnosti a zkušenosti s provozem systému za odpovídající období, b) střední dosaţena hodnota MTBO, zjištěná pro daný typ zařízení,
DG - 21
19.11.2009 Změna č. 84
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G
c) trend změny ukazatele frekvence poruch. 11.2.9 Minimální přijatelná úroveň pro funkci příjem/odmítnutí je 60 %. V závislosti od úrovně provozu MLS se můţe tato hodnota ověřovat v různých časových úsecích. Na vyhodnocení vlivu prostředí letiště se v případě nových instalací obyčejně vyţaduje minimální perioda ověření v délce 1 roku. Tuto periodu je moţno zkrátit v těch případech, kdy je provozní prostředí dobře kontrolované a podobné jiným ověřeným instalacím. V případě následných instalací stejného typu zařízení při podobných provozních podmínkách a podmínkách prostředí se mohou uplatňovat různé periody ověření. Tyto minimální periody jsou pro následné instalace 1 600 hodin v případě provozní úrovně 2, 3 200 hodin v případě provozní úrovně 3 a nejméně 6 400 hodin v případě provozní úrovně 4. Tam, kde je v provozu několik stejných systémů v podobných podmínkách, se můţe ověření zakládat na souhrnných provozních hodinách všech systémů, a tím se dosáhne zkrácení periody ověření. 11.2.10 Během periody ověřování se má v případě kaţdého výpadku rozhodnout, zda jde o chybu konstrukce nebo zda byl způsobený poruchou komponenty v důsledku její normální míry poruchovosti. Chyby konstrukce jsou způsobené například tím, ţe jsou provozní součásti pouţity mimo rozsah svých specifikací (tepelné, proudové nebo napěťové přetíţení, apod.). Tyto konstrukční chyby se odstraní tak, ţe provozní podmínky se upraví na normální poměry pouţitých součástí nebo se součást nahradí součástí vhodnou pro dané provozní podmínky. Jestliţe se konstrukční chyba odstraní tímto způsobem, ověřování můţe pokračovat a tento výpadek se nepočítá za předpokladu, ţe existuje vysoká pravděpodobnost, ţe tato konstrukční chyba se jiţ nebude opakovat. Stejný postup se pouţije v případě výpadků z příčin, jejichţ vliv se můţe odstranit trvalými změnami provozních podmínek. 11.2.11 Vhodná metoda pro vyhodnocení chování instalace je vedení záznamů a výpočet MTBO během posledních 5 aţ 8 poruch zařízení. Typický záznam dle této metody je uveden na obr. G-35A a G-35B. 11.2.12 Během hodnocení zařízení a dalšího spuštění do provozu je nezbytné zaznamenat všechny poruchy zařízení a výpadky, abychom se přesvědčili, ţe odpovídá poţadované úrovni nepřetrţitosti provozu. Poznámka: V tom případě, kdy se pro dosažení nezbytné úrovně nepřetržitosti provozu požaduje doplňkové nebo rezervní zařízení, je nutno přijímat opatření (taková, jak je uvedeno v ust. 11.3.4) pro zajištění dostupnosti tohoto rezervního zařízení v případě potřeby. 11.3 Doplňková opatření k nepřetrţitosti činnosti a integritě 11.3.1 Strohé poţadavky na integritu a nepřetrţitost činnosti, které mají zásadní význam pro lety podle kategorie III, vyvolávají nezbytnost pouţití takového zařízení, které můţe dostatečně garantovat bezporuchovost práce. Spolehlivost práce pozemního zařízení musí být dostatečně vysoká pro zajištění toho, aby v kritické fázi přiblíţení na přistání
19.11.2009 Změna č. 84
a přistání se bezpečnost nesniţovala v důsledku poruchy pozemního zařízení v ten okamţik, kdy se letadlo nachází v takové výšce nebo v takové poloze, která nedovoluje pilotovi učinit opatření pro zajištění bezpečnosti. Musí být zajištěna vysoká pravděpodobnost dodrţení pracovních charakteristik v zadaných mezích. Je zřejmé, ţe spolehlivost prostředků ve výpočtu MTBF je nutné systémově propojit s pravděpodobností poruchy, která můţe ovlivnit libovolnou charakteristiku výsledného signálu v prostoru. 11.3.2 Následující konfigurace je příkladem systému s rezervou, který můţe vyhovovat normám integrity a nepřetrţitosti činnosti na úrovni 3 a 4. Azimutální zařízení je tvořeno dvěma vysílači a odpovídající monitor plní následující funkce: a) kontrola práce hlavního vysílače a anténního systému ve stanovených hranicích většinovým výběrem hodnot rezervních monitorů, b) kontrola rezervního zařízení. 11.3.2.1 Jestliţe monitorovací systém vypne jednu součást, potom se úroveň nepřetrţité činnosti zmenší v důsledku toho, ţe pravděpodobnost přerušení vyzařování signálu, závisející na poruše jiného zařízení, se zvětší. Tuto změnu charakteristik je nutno automaticky zobrazit na technickém sálu. 11.3.2.2 Ve vztahu k sestupovému zařízení se přijímají opatření analogická kontrole azimutálního zařízení. 11.3.3 Ve výše uvedeném příkladě zařízení bude zahrnovat postupy zjednodušující kontrolu monitoru v termínech stanovených výrobcem, v souladu s analýzou při projekci, k pojištění poţadované úrovně integrity. Takové kontroly, které je moţno provést manuálně nebo automaticky, dají moţnost přesvědčit se o správnosti práce monitoru, včetně kontrolních obvodů a systémů přepnutí. Tyto kontroly je ţádoucí provádět tak, aby se nepřerušovalo provozní vyuţití. Přednost zavedení automatické kontroly integrity spočívá v tom, ţe takovou kontrolu je moţno provádět častěji, a tím dosáhnout vyšší úrovně integrity. 11.3.4 Přerušení práce konkrétního zařízení z důvodu přerušení napájení se zabraňuje zajištěním rezervního zdroje, jako jsou baterie nebo „no-break“ generátor. V těchto případech musí být zařízení schopno pokračovat v práci v okamţiku, kdy se letadlo můţe nacházet v kritické fázi přiblíţení na přistání. Rezervní zdroj napájení musí být schopen pokračovat v napájení minimálně v průběhu 2 minut. 11.3.5 Varování o chybě kritických částí systémů, takových jako porucha primárního zdroje napájení, se musí předat na určená místa řízení, pokud má daná chyba vliv na provozní vyuţití. 11.3.6 Pro zmenšení pravděpodobnosti poruchy zařízení, které můţe pracovat na hranici povolených hodnot, je uţitečné zajistit, aby monitor generoval upozorňující signál před výstraţnou signalizaci do určeného místa řízení a to tehdy, kdyţ kontrolované parametry dosáhnou hodnoty, odpovídající 75% hodnotě, kdy se provádí výstraha.
DG - 22
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G 11.3.7 Je nezbytné posoudit ochranu integrity signálu v prostoru od poruch, které mohou být vyvolány elektromagnetickými poruchami v pásmu kmitočtů MLS nebo od odraţených signálů MLS. 11.3.8 Monitor pole můţe zajistit doplňkovou ochranu překročení limitu chyb dodrţování trajektorie v důsledku fyzického pohybu antény MLS, díky výstraţné signalizaci nebo ochraně proti poruše integrálního monitoru. 11.3.9 Celkově je návrh monitoru zaloţen na principu trvalé kontroly vyzařovaného signálu v prostoru ve stanovených bodech v rámci prostoru činnosti proto, aby se bylo moţno přesvědčit, ţe odpovídá standardům v ust. 3.11.5.2.3 a 3.11.5.3.3 Hlavy 3. Přestoţe taková kontrola v omezené míře potvrzuje, ţe je signál v prostoru ve všech jiných bodech prostoru činnosti také v rámci stanovených limitů, v praxi to není potvrzeno. Proto je nezbytné periodické pozorné sledování pro zajištění integrity signálů v prostoru. 11.3.10 Předpokládá se, ţe normy integrity a nepřetrţitosti činnosti na úrovni 2 budou se zpravidla dosahovat s pomocí zařízení analogického k tomu, které je uvedeno v ust. 11.3.2 výše, ovšem bez doplňkového vysílače a s pouţitím ustanovení 11.3.5, 11.3.6, 11.3.7, 11.3.8 a 11.3.9 výše. 12. Klasifikace pozemních prostředků MLS, které zajišťují přiblížení na přistání v azimutu a elevaci a také pozemních instalací DME 12.1 Systém klasifikace, popis kterého se dále uvádí, je určen k stručnému uvedení nezbytných informací o charakteristikách konkrétní instalace MLS pro tvůrce trajektorií letů podle přístrojů, provozovatele a orgány řízení letového provozu. Tato informace bude publikována v Letecké informační příručce (AIP). 12.2 Informace o provozních charakteristikách MLS musí obsahovat následující údaje: a) b) c) d)
hranice sektoru úměrného navedení v azimutu; hranice navedení ve vertikální rovině; dostupnost signálu navedení na RWY; spolehlivost signálu navedení (azimutální i sestupová zařízení a DME).
12.3 Klasifikační systém, obsahující informaci o konkrétním MLS, pouţívá následující formáty: a) Hranice sektoru úměrného navedení v azimutu – v tomto poli se pro konkrétní MLS uvádějí hranice sektoru úměrného navedení v azimutu tak, jak jsou popsány v základním datovém slově 1. Hranice sektoru, při pohledu ve směru přiblíţení na přistání, se uvádějí dvěma hodnotami oddělenými dvojtečkou (XX:YY), první hodnota odpovídá hranici sektoru vlevo od nulového azimutu a druhá hodnota odpovídá hranici sektoru vpravo od nulového azimutu. b) Hranice navedení ve vertikální rovině – v tomto poli, uváděném bezprostředně za polem hranic
sektoru navedení v azimutu (formát: XX:YY/ZZ m (nebo XX:YY/ZZ ft)), udává minimální výšku (v metrech, nebo stopách) nad prahem RWY v úseku konečného přiblíţení při minimálním sestupovém úhlu (MGP), do které charakteristiky signálu odpovídají poţadavkům ust. 3.11 Hlavy 3. c) Navedení na RWY – písmeno D nebo E (význam kterých je uveden v kapitole 1 Dodatku G) označují bod, do kterého charakteristiky signálu navedení v azimutu na RWY odpovídají poţadavkům ust. 3.11 Hlavy 3 (formát XX:YY/ZZ/E). Jestliţe charakteristiky signálu navedení na RWY neodpovídají výše uvedeným poţadavkům, potom se ve formátu pouţije pomlčka (-). d) Spolehlivost signálu navedení – číslice 1, 2, 3 nebo 4 udávají úroveň nepřetrţitosti činnosti a integrit signálu navedení (Tab. G-15). Písmeno A, které se uvádí za označením úrovně 3 nebo 4 znamená, ţe normy vztahující se k sestupovému zařízení a DME/P odpovídají normám pro azimutální vybavení v souladu s Poznámkou 6 k Tab. G-15 (formát: XX:YY/ZZ/E/4A). Poznámka 1: V tom případě, kdy se pro plánované lety pomocí MLS nevyžaduje DME, informaci o spolehlivosti DME/P není nutno zahrnovat do klasifikace MLS. Poznámka 2: V tom případě, kdy v souladu s Poznámkou 6 k Tab. G-15, se požaduje zvýšená spolehlivost sestupového zařízení a/nebo DME/P pro zajištění plánovaných letů MLS/RNAV, údaje o této zvýšené spolehlivosti sestupového zařízení a/nebo DME/P je nutno zahrnout do klasifikace MLS. 12.3.1 Odpovídající orgán musí publikovat informaci o libovolném zhoršení charakteristik signálu ve vztahu k charakteristikám dle standardů Předpisů řady L 10 nebo dříve publikovaných norem (kapitola 10 Dodatku G a ust. 2.1.2 Hlavy 2). 12.4 V Tab. G-15 jsou uvedeny normy nepřetrţitosti činnosti a integrity pro základní trajektorie letů pomocí MLS a pomocí MLS/RNAV. Poznámka: Při specifikaci letů pomocí MLS se předpokládá, že úroveň integrity a nepřetržitosti činnosti se obvykle bude stanovovat následujícím způsobem: 1) Úroveň 2 je normou charakteristik MLS zajišťující lety za nízké dohlednosti, když navedení s cílem získání informace o poloze ve fázi přistání se doplňuje vizuálně. Daná úroveň v zásadě odpovídá požadavkům na kategorii II a je žádoucí normou pro kategorii I. 2) Úroveň 3 je normou charakteristik MLS zajišťující lety, které vyžadují vysoký stupeň spolehlivosti navedení pomocí MLS pro zjištění polohy v prostoru přistání. Daná úroveň je žádoucí normou pro kategorii II a IIIA. 3) Úroveň 4 je normou charakteristik MLS zajišťující lety, které vyžadují vysoký stupeň spolehlivosti navedení pomocí MLS v prostoru přistání a následného pojíždění. Daná úroveň v zásadě
DG - 23
14.11.2013 Oprava č. 2/ČR
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G
odpovídá požadavkům na kategorii III v plném rozsahu. 12.5
Příklad klasifikace MLS:
40:30/12m/E/4A (40:30/50 ft/E/4A) označuje systém s následujícími vlastnostmi: o
o
a) sektor úměrného navedení je 40 vlevo a 30 vpravo od nulového azimutu; b) navedení ve vertikální rovině je zajištěno do výšky 12 m (50 ft) nad prahem RWY; c) navedení na RWY je zajištěno do bodu E MLS; a d) úroveň 4 integrity a nepřetrţité činnosti, přitom normy sestupového zařízení a DME/P jsou ekvivalentní normám azimutálního zařízení. 13. ose
Přiblížení na přistání po vypočtené
13.1
Obecně
13.1.1 Níţe posuzovaná přiblíţení na přistání po vypočtené ose jsou zaloţena na vypočtených trajektoriích letů podél osy RWY v těch případech, kdy azimutální anténa není umístěna v prodlouţení osy RWY. Nejjednodušším přiblíţením na přistání po vypočtené ose je přiblíţení na přistání, kdy nominální trajektorie je paralelní s nulovým azimutem. Pro lety MLS/RNAV musí mít základní přijímač MLS doplňkové moţnosti. 13.1.2 Přiblíţení na přistání po vypočtené ose na základní RWY pomocí MLS se uskutečňuje na RWY, jejíţ vazba s pozemním zařízením MLS je uvedena v doplňkových datových slovech.
rezervována pro zahrnutí vlivu počítače MLS/RNAV (chyby při výpočtech). V rozmezí 3,7 km (2 NM) od referenčního bodu MLS část kalkulace chyb rezervována na zahrnutí chyb při výpočtu je ±0,6 m (±2 ft) v horizontální i vertikální rovině. Výsledky uvedené v ust. 13.5 závisí od splnění tohoto poţadavku na přesnost výpočtu. 13.2.3 Pouţití metody kvadratického kořenu vede k přípustné plné chybě polohy v horizontální rovině bez vlivu výpočtů MLS/RNAV o něco menší neţ ±15 m (50 ft). Analogicky, přípustná chyba polohy ve vertikální rovině bez vlivu výpočtů MLS/RNAV je o něco menší neţ ±3,7 m (12 ft). Předpokládá se, ţe v uvedeném bodu tratě celková chyba zahrnující charakteristiky pozemního systému, charakteristiky palubního vybavení a vliv geometrie pozemního systému nepřevyšuje ±15 m (50 ft) v horizontální rovině, ±3,7 m (12 ft) ve vertikální rovině. S pouţitím této informace a přípustné tolerance charakteristik pozemního a palubního vybavení je moţno stanovit maximální přípustné posunutí (vliv geometrie) azimutální i sestupové antény od osy RWY. 13.2.4 Chyby CMN nepřevyšují ±7,3 m (24 ft) v horizontální rovině a ±1,9 m (6,3 ft) ve vertikální o rovině nebo lineární ekvivalentní hodnotě ±0,1 v závislosti od toho, co je menší. Lineární hodnoty jsou zaloţeny na nominálním umístění antény (vzdálenost azimutální antény od prahu RWY je 3 300 m (11 000 ft), vzdálenost počátečního bodu MLS od prahu RWY je 230 m (760 ft)), při o sestupovém úhlu 3 . V rozsahu 3,7 km (2 NM) od referenčního bodu MLS podíl chyb CMN, rezervovaný pro zahrnutí chyb výpočtu, představuje 1,1 m (3,5 ft) v horizontální rovině a 0,6 m (2 ft) ve vertikální rovině. Poznámka: Všechny chyby odpovídají chybám z 95 % pravděpodobnosti.
13.1.3 V tom případě, kdy je konečný segment v prostoru činnosti MLS, přiblíţení na přistání po vypočtené ose se mohou uskutečňovat po přímočarém konečném segmentu s daným gradientem sníţení do výšky rozhodnutí (DH). Při přiblíţení na přistání po vypočtené ose mohou být výšky rozhodnutí větší neţ výšky rozhodnutí při přiblíţení na přistání pomocí MLS s vyosenou RWY.
13.3
13.2 Kalkulace chyb přistání po vypočtené ose
na
13.3.2 Vzdálenost mezi azimutální a sestupovou anténou
13.2.1 RTCA (RTCA/DO-198) popsala kalkulaci chyb celého systému MLS/RNAV. Tato kalkulace chyb zahrnuje poloţky, spojené s:
13.3.2.1 Při zadaném posunu azimutální antény, malá vzdálenost mezi azimutální a sestupovou anténou vyvolají relativně velký azimutální úhel v bodech nacházejících se v blízkosti referenčního bodu. V důsledku toho je podíl chyby DME velký a přesnost v horizontální rovině se můţe nepříjemně zhoršovat. Na RWY, kde je velký posun azimutální antény a krátká vzdálenost mezi azimutální a sestupovou anténou, se kvůli získání nezbytné přesnosti v boční rovině můţe ukázat nezbytným pouţít DME/P místo DME/N.
a) b) c) d) e)
při
přiblíţení
charakteristikami pozemního systému, charakteristikami palubního vybavení, vlivem geometrie pozemního systému, chybou výpočtů v počítači MLS/RNAV, technickými chybami pilotáţe (FTE).
13.2.2 Součet výše uvedených chyb s vyloučením FTE představuje celkovou chybu polohy. V rozmezí 3,7 km (2 NM) od referenčního bodu MLS přípustná celková chyba polohy v horizontální rovině pro MLS/RNAV v bodu ve výšce 60 m (200 ft) nad o počátečním bodem MLS při úhlu sestupu 3 a délce RWY 3 000 m (10 000 ft) činí 15 m (50 ft) (viz poznámka níţe). Obdobně je přípustná celková chyba polohy ve vertikální rovině 3,7 m (12 ft) ve stejném bodu. Jistá část celkové kalkulace chyb polohy byla
14.11.2013 Oprava č. 2/ČR
Vliv umístění na přesnost
13.3.1 Teoretický výpočet a analýza provozních dat ukazují, ţe řada faktorů ovlivňuje velikost bočního posunu azimutální antény, který je moţno připustit při zajištění přesnosti polohy v horizontální a vertikální rovině, které jsou uvedeny v ust. 13.2.
13.3.3
Přesnost azimutu
13.3.3.1 Limity posunu azimutální antény, uvedené v ust. 13.5, jsou zaloţeny na poţadavcích na přesnost azimutální funkce, v souladu s kterými je chyba dodrţování trajektorie ±6 m (20 ft) (viz ust. 3.11.4.9.4 Hlavy 3). Pouţití doporučených
DG - 24
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G
technických poţadavků na přesnost ±4 m (13,5 ft) dovolí zvětšení posunu azimutální antény při zachování nezbytné přesnosti výpočtů polohy ve výšce DH. Předpokládá se, ţe přesnost úhlu azimutu se zhoršuje v souladu s ust. 3.11.4.9 Hlavy 3. 13.3.4
Přesnost DME
13.3.4.1 Menší chyby při stanovení polohy mají vliv v tom případě, kdyţ se pouţije DME/P a úsek konečného přiblíţení se nachází do 9,3 km (5 NM) od referenčního bodu MLS. V tomto prostoru jsou charakteristické dva druhy standardů, týkající se přesnosti DME/P v úseku konečného přiblíţení. Výsledné hodnoty posunu azimutální antény při pouţití DME/P, uvedené v ust. 13.5, jsou zaloţeny na charakteristikách přesnosti pro konečnou fázi přiblíţení na přistání, odpovídající standardu 1. Vyšší hodnota posunu azimutální antény se můţe připustit, jestliţe přesnost DME/P v konečné fázi přiblíţení na přistání odpovídající standardu 1 se zhoršuje v souladu s ust. 3.5.3.1.4 Hlavy 3 a tabulky B. 13.3.5 Pouţití informace o výpočtu polohy v horizontální rovině
sestupu
při
13.3.5.1 Zpravidla bude výpočet polohy v horizontální rovině, při kterém se nepouţije informace o sestupu, vyhovovat poţadavkům přiblíţení na přistání po vypočtené ose na základní RWY. Jestliţe se informace o sestupu nepouţije při výpočtu polohy v horizontální rovině, boční chyba se zvětší. Tato chyba vzroste s úhlem azimutu, výškou a zmenšením vzdálenosti. Přípustný posun azimutální antény, uvedený v ust. 13.5, se zmenšuje, jestliţe informace o sestupu se nepouţije při výpočtu polohy v horizontální rovině. Předpokládá se, ţe přesnost sestupu se zhoršuje v souladu s ust. 3.11.4.9 Hlavy 3. 13.4
Vliv vybavení
13.4.1 Charakteristiky palubního vybavení, pozemního zařízení MLS a elektronického vybavení MLS/RNAV ovlivňují moţnost provedení přiblíţení na přistání po vypočtené ose. Informace uvedená v ust. 13.5 je zaloţena na následujících vlastnostech vybavení. 13.4.2
Palubní vybavení
13.4.2.1 Předpokládá se, ţe přijímač bude dekódovat všechna doplňková datová slova, která jsou nezbytná pro přiblíţení na přistání po vypočtené ose s pouţitím MLS, pokud se informace obsaţené v těchto datech neposkytují z jiných palubních zdrojů s tím, ţe přesnost a integrita odpovídá poţadavkům na doplňková data. Pro výpočet polohy v horizontální a vertikální rovině jsou nezbytná číslicová data o úhlech MLS a data o vzdálenosti. Kvantování o úhlových dat je 0,01 . Kvantování vzdálenosti je 2,0 m (0,001 NM). 13.4.3
Výpočty RNAV
13.4.3.1 Chybí předpoklad, kde probíhají výpočty RNAV. Část kalkulace chyb, související s přiblíţením na přistání po vypočtené ose, je rezervována na chyby při výpočtech. To dovolí pouţít pruţný algoritmus.
13.4.4 Metody výpočtu přípustného posunu azimutální antény 13.4.4.1 RTCA (RTCA/DO-198, Appendix D) stanovila řadu algoritmů výpočtu různých poloh. Různé algoritmy se mohou pouţít pro různé konfigurace pozemního vybavení. Algoritmus určený pro pouţití při libovolné geometrii pozemního vybavení odpovídá algoritmu RTCA typu 12. Přípustné hodnoty posunu antény byly získány modelováním metodou Monte Carlo. Byly také získány výsledky s pouţitím přímých analytických metod. Tato analytická metoda pouţívá geometrickou transformaci maximálních úhlů MLS a chyb v dálce pro stanovení charakteristik systému. Metoda Monte Carlo, pouţitá pro modelování MLS/RNAV, je statistická metoda určení charakteristik systémů. 13.4.4.2 Moţná omezení při stanovení polohy. V závislosti na geometrii rozmístění pozemního vybavení, můţe existovat několik řešení při pouţití algoritmu stanovení polohy. Těchto několik řešení závisí na poloze sestupové antény a odpovídače DME vzhledem k RWY a vypočtené ose přiblíţení na přistání. Největší vliv je v případě, kdyţ odpovídač DME leţí v prostoru mezi bodem na úrovni DH trajektorie přiblíţení na přistání a sestupovou anténou. Nepřesnosti ve stanovení polohy se mohou řešit v tom případě, ţe odpovídač DME se nachází za sestupovou anténou, ve směru přiblíţení na přistání. Jestliţe se odpovídač DME nachází před sestupovou anténou, můţe být nemoţné vyřešit nepřesnosti stanovení polohy. 13.4.5
Geometrie pozemního vybavení
13.4.5.1 Nominální geometrie pozemního vybavení, charakterizovaná vzájemnou polohou pozemních součástí, je zobrazena na Obr. G-29. Předpokládá se, ţe odpovídač DME/P se nachází společně s azimutální anténou. V těch případech, kdy DME/P chybí, se předpokládá, ţe se odpovídač DME/N nachází mezi azimutální a sestupovou anténou MLS. 13.4.5.2 V důsledku velké chyby, charakteristické pro DME/N, nemá umístění DME/N podstatný vliv na vypočtený přípustný posun azimutální antény. To dovoluje umístit DME/N v rámci širokého prostoru mezi azimutální a sestupovou anténou. Analogický posun azimutální antény bude mít malý vliv. 13.5 Přípustný posun azimutální antény při přiblíţení na přistání po vypočtené ose na základní RWY 13.5.1
Závěry pro DME
13.5.1.1 Při daném seznamu podmínek je maximální posun azimutální antény dán maximálním posunem, který nepřevyšuje kalkulaci chyb pro přiblíţení na přistání po vypočtené ose, uvedenou v ust. 13.2. Výsledky pro DME/P jsou uvedeny ve formě závislosti na vzdálenosti mezi azimutální a sestupovou anténou. Přípustný posun azimutální antény od DME/P je uveden na Obr. G-30.
DG - 25
14.11.2013 Oprava č. 2/ČR
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G
13.5.1.2 Při zadané vzdálenosti mezi azimutální a sestupovou anténou se azimutální anténa můţe nacházet v libovolném místě ve šrafovaném prostoru, přitom přiblíţení na přistání po vypočtené ose odpovídá poţadavkům ust. 13.2. 13.5.1.3 Výsledky byly získány s pouţitím charakteristik přesnosti měření dálky pomocí DME/N. Tyto výsledky jsou uvedeny na Obr. G-31. 13.6 dohlednosti
Přiblíţení
na
13.6.1
Moţná aplikace
přistání
za
nízké
13.6.1.1 Moţnost přiblíţení na přistání za nízké dohlednosti po vypočtené ose se připouští pouze na základní vybavenou RWY, protoţe geometrie souvisí se zajištěním nezbytné přesnosti. Případy pouţití základní vybavené RWY, předpokládající uţitečnost provedení letů po vypočtené ose, jsou takové případy, kdy azimutální anténa je posunuta vůči ose RWY v důsledku omezení v umístění. Mohou existovat takové posuny azimutální antény, kdy se lety v podmínkách nízké dohlednosti budou povaţovat za uţitečné. 13.6.1.2 Předpokládaná varianta palubního vybavení pro takové přiblíţení na přistání po vypočtené ose v podmínkách nízké dohlednosti bude pouţívat nepřepočítané sestupové navedení (předpokládá se případ normálního umístění sestupové antény) a navedení v horizontální rovině s pouţitím kombinace dat o azimutu (včetně dat o umístění MLS, obsaţených v základních a doplňkových datech a vzdálenosti získané od odpovídače DME/P. 13.6.2
Charakteristiky palubního systému
13.6.2.1 Z hlediska bezpečnosti se kritické programové vybavení, související s funkcí navedení při přiblíţení na přistání po nevypočítaných trajektoriích za nízké dohlednosti, především týká přijímače MLS. V případě přiblíţení na přistání po vypočtené ose je nezbytné také uvaţovat vlastnosti odpovídače DME a navigační výpočty. Programové vybavení důleţité z hlediska bezpečnosti je nutno navrhnout, vyvinout, dokumentovat a zhodnotit. 13.6.2.2 Nezbytné algoritmy jsou jednoduché a nevyvolávají potíţe při certifikaci. Přesto zkušenost s pouţitím počítačového systému optimalizace letu (FMS) ukazuje, ţe certifikace libovolné funkce spojené s bezpečností letu, zabudované do existujícího systému FMS, je sloţitou úlohou. Struktura současných systémů FMS se nedělí na jednotlivé části s cílem certifikace různých funkcí s různou úrovní důleţitosti. Rozměry a sloţitost systému FMS ztěţují certifikaci kriticky důleţitých funkcí pro bezpečnost letu v počítači FMS celkově. V této souvislosti je moţno posoudit alternativní varianty zajištění přiblíţení na přistání po vypočtené ose za nízké dohlednosti bez pouţití systému FMS (např. zahrnutí této funkce do autopilota nebo přijímače MLS). Tyto alternativní varianty budou zajišťovat výsledné navedení s analogickými výstupními charakteristikami jako v případě normálního přímého přiblíţení na přistání.
14.11.2013 Oprava č. 2/ČR
Charakteristiky pozemního systému
13.6.3
13.6.3.1 Vycházeje z případu uvedeném v ust. 13.3.5 výše, sestupové navedení bude probíhat přesně tak, jako při základních přiblíţeních na přistání pomocí MLS. V tom případě se poţadavky na integritu sestupového pozemního zařízení a nepřetrţitost činnosti nebudou odlišovat od těch, které jsou uvedeny v Tab. G-15. Pro případ navedení v horizontální rovině se parametry integrity a nepřetrţitosti činnosti, uvedené v Tab. G-15 pro azimutální vybavení, budou pouţívat pro kombinaci azimutálního vybavení a DME a výsledné poţadavky pro oba typy vybavení budou přísnější neţ ty, které se pouţívají pro základní lety pomocí MLS. Přesto se v podmínkách nízké dohlednosti přiblíţení na přistání po vypočtené ose pro DH v 30 m (100 ft) můţe uskutečnit s pomocí pozemního vybavení, které odpovídá poţadavkům úrovně 4 v Tab. G-15. Přesnost
13.6.4
13.6.4.1 Zařízení MLS/RNAV bude zajišťovat výpočet trajektorie do výšky rozhodnutí pro kategorii I pro hlavní RWY se zahrnutím omezení týkajících se umístění antény dle Obr. G-30. Mimo to můţe ve stanovených podmínkách zařízení MLS/RNAV zajistit přesnost dostatečnou pro přiblíţení na přistání v kategorii II a III. Pro to se pouţije palubní vybavení uvedené v ust. 13.6.1.2. 13.6.4.2 Pro kategorii II a III je kalkulace chyb následující. Pro kategorii III jsou poţadavky na přesnost v horizontální rovině zaloţeny na přesnosti azimutálního zařízení MLS v referenčním bodě, a to ±6 m (20 ft) pro PFE a ±3,2 m (10,5 ft) pro CMN (ust. 3.11.4.9.4 Hlavy 3). Poţadavky na přesnost v horizontální rovině pro kategorii II se stanovují lineární interpolací hodnot kategorie III od referenčního bodu MLS do výšky rozhodnutí kategorie II v 30 m (100 ft). Pro výpočet těchto hodnot (v metrech) se pouţijí následující rovnice:
PFE 6
(D AZ ARD R) D AZ ARD
CMN 3,2
R
(D AZ ARD R) D AZ ARD
DHCATII DH CATIII tg
(1)
(2)
(3)
kde: DAZ-ARD = vzdálenost mezi azimutální anténou a referenčním bodem MLS (prahem RWY); R = vzdálenost mezi DHCATII a DHCATIII; = sestupový úhel. Např. pro RWY délky 3 000 m (10 000 ft) a sestupový o úhel 3 při posunu azimutu přiblíţení na přistání o 300 m (1 000 ft), výšce rozhodnutí pro kategorii III v 15 m (50 ft) a výšce rozhodnutí pro kategorii II ve 30 m (100 ft) získáme následující hodnoty:
DG - 26
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G DAZ-ARD R PFEDHCATII CMNDHCATII
13.7.5
= 3 300 m = 286 m = 6,5 m (21,3 ft) = 3,5 m (11,5 ft)
13.6.4.3 Zařízení pro výpočet osy do výšky rozhodnutí kategorie II nebude vţdy zajišťovat automatické přistání, protoţe můţe chybět navedení na RWY a po RWY. Přísnější poţadavky na chybovost pro kategorii II/III vyvolávají přísnější poţadavky na umístění antény neţ u kategorie I. Důsledkem toho jsou především omezení posunutí azimutální antény vzhledem k ose RWY. 13.7 Přiblíţení na přistání po vypočtené ose na paralelní vedlejší RWY 13.7.1 Vedlejší RWY, zde definovaná, je RWY, jejíţ geometrické parametry se liší od parametrů RWY uvedených v doplňkových datových slovech A. Přiblíţení na přistání po vypočtené ose na paralelní vedlejší RWY představuje přiblíţení na přistání po vypočtené trajektorii po prodlouţení osy RWY, která není totoţná s radiálem azimutu MLS a/nebo úhlem sestupu, přesto je paralelní s osou hlavní RWY. 13.7.2 V tomto odstavci jsou uvedeny podklady, vztahující se k přípustné geometrii RWY pro provádění přiblíţení na přistání po vypočtené ose na paralelní vedlejší RWY do výšky rozhodnutí 60 m (200 ft). Materiál tohoto odstavce je zaloţen na teoretickém pouţití SARPs, týkajících se MLS a DME/P (standard 1). Pouţitá kalkulace chyb představuje konzervativní kalkulaci chyb, uvedenou v ust. 13.2, přestoţe některé změny této kalkulace se popisují v ust. 13.7.6.1. 13.7.3
Vliv geometrie RWY
13.7.3.1 Na Obr. G-32 jsou znázorněny geometrické parametry RWY a vybavení. Vedlejší RWY se nachází bokem, přitom oddělující vzdálenost mezi RWY se uvádí v metrech. Záporné hodnoty odpovídají poloze vedlejší RWY vlevo od hlavní RWY. Poloha prahu vedlejší RWY v podélném směru se charakterizuje jeho posunem vzhledem k prahu hlavní RWY. Záporné hodnoty značí posunutí prahu vedlejší RWY před práh hlavní RWY. 13.7.4
Případ velkých vzdáleností mezi RWY
13.7.4.1 V případě paralelních RWY s velkou oddělující vzdáleností je nutné uvaţovat další aspekty při přiblíţení na přistání po vypočtené ose. Tyto aspekty spočívají v následujícím: a) zajištění nezbytného prostoru signálem do DH při některých geometriích paralelních RWY můţe vyţadovat pouţití sestupové antény s prostorem o činnosti v horizontální rovině přes ±40 ; b) při takových letech můţe být nutné zvětšit kritické prostory kolem antén MLS; a c) provedení takových letů vyţaduje sestupové navedení pod trajektorií minimálního sestupu hlavní RWY.
Geometrie RWY
13.7.5.1 Na Obr. G-33 jsou uvedeny přípustné oddělující vzdálenosti a posuny prahu dráhy vedlejší RWY. Uvedená data jsou charakteristická pro 3 000 m (10 000 ft) dlouhou základní RWY. Geometrické parametry se mění v závislosti na délce hlavní RWY. Šrafovaná plocha představuje výsledky získané s pouţitím existujících SARPs pro MLS a DME/P (standard 1) a také kalkulace chyb uvedené v ust. 13.2. Pro pouţití Obr. G-33 je nutno zadat hodnotu oddělující vzdálenosti a posun prahu vedlejší RWY. Jestliţe se zjištěný bod nachází ve šrafované ploše, potom je přiblíţení na přistání po vypočtené o ose pro DH v 60 m (200 ft) a při sestupovém úhlu 3 moţné. Poznámka: Kruhový prostor 1 200 m v blízkosti posunu RWY souvisí s použitím horního omezení sestupového navedení. Předpokládá se, že tento prostor nevyvolá žádná provozní omezení. 13.7.6 RWY
Zvětšení
geometrických
parametrů
13.7.6.1 Letové a pozemní zkoušky ukázaly, ţe šrafovaná plocha se můţe zvětšit, při splnění následujících podmínek: a) zvětšení rozměru v úhlech je moţné pouţitím sestupového navedení za hranicemi zadaného minimálního sektoru úměrného v azimutu. Sestupové navedení v případě zvětšení úhlového rozměru vyţaduje odpovídající prověření. b) zvětšení vzdálenosti je moţné při nepatrném sníţení kalkulace chyb ve vertikální rovině do 4,9 m (16 ft). Takto změněná kalkulace chyb je stále dostatečně konzervativní a odpovídá 66 % ekvivalentní kalkulace chyb pro ILS (7 m (24,1 ft)). 13.7.6.2 Příklad pouţití Obr. G-33 je prezentován bodem A. S pouţitím uvedených zvětšení je přiblíţení na přistání po vypočtené ose na vedlejší RWY moţné při oddělující vzdálenosti mezi RWY do –1 400 m a posunu prahu do +200 m.
14. Použití úrovní obsluhy tabulky G-15 pro lety MLS/RNAV
podle
14.1 Níţe posuzované trajektorie letů MLS/RNAV mohou být zajišťovány pozemním vybavením, odpovídajícím normám integrity a nepřetrţitosti činnosti uvedeným v Tab. G-15. V mnoha případech mohou být takové lety zajištěny pozemním vybavením MLS odpovídajícím pouze normě na úrovni 2. Mimo to se v mnoha případech nepoţaduje přesné navedení při přerušeném přiblíţení/ nezdařeném přiblíţení. V těch případech, kdyţ procedurální postupy nemohou zajistit potřebnou výšku přeletu překáţek při přerušeném přiblíţení/ nezdařeném přiblíţení bez navedení, bude potřebný nějaký druh pomocného navedení. Poţadavky na přesnost systému pomocného navedení budou určovány charakterem prostoru s překáţkami. 14.1.1 V těch řídkých případech, kdy se trajektorie MLS/RNAV nachází v prostoru s překáţkami, vypočtená hodnota času přeletu
DG - 27
19.11.2009 Změna č. 84
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G
překáţek (OET) můţe vyţadovat pouţití zařízení s vyšší úrovní, neţ je potřebné pro přistání. 14.1.2
Stanovení kritických segmentů
14.1.2.1 Pro stanovení délky segmentů procedury MLS/RNAV se následující termíny:
kritických pouţívají
Prostor s překážkami. Prostor se povaţuje za prostor s překáţkami, kdyţ nelze provést bez navedení přerušené přiblíţení/ nezdařené přiblíţení jen procedurálními postupy. Pro dosaţení výšky v minimální absolutní výšce v sektoru bude potřebné pomocné navedení. Kritický segment. Segment, ve kterém se letadlo při přerušeném přiblíţení/ nezdařeném přiblíţení bez navedení bude nacházet v blízkosti překáţek. Doba přeletu překážky (OET). Časový interval potřebný pro přelet kritického segmentu procedury MLS/RNAV. Tato doba se pouţije pro stanovení poţadované úrovně obsluhy, která je zajišťována zařízením navedení mimo palubu letadla. 14.1.2.2 Pro stanovení OET je moţno pouţít následující metodiku (viz Obr. G-34): a) stanoví se existence prostoru s překáţkami posunutím přerušeného přistání/ nezdařeného přiblíţení bez navedení v libovolném moţném směru, které můţe být pouţito bez navedení pro realizaci nezdařeného přiblíţení z některého bodu procedury MLS/RNAV; b) stanoví se existence procedurálních způsobů obletu překáţek bez nutnosti pomocného navedení; c) stanoví se OET jako časový interval, v průběhu kterého se překáţka nachází v hranicích nezdařeného přiblíţení bez navedení, kdyţ neexistují procedurální způsoby obletu překáţky.
14.2 ose
Přiblíţení na přistání po vypočtené
14.2.1 Při provádění takových přiblíţení na přistání na základní RWY musí palubní systém počítat navedení pouze v boční rovině. Navedení ve vertikální rovině se zajišťuje bezprostředně sestupovým zařízením. Palubní vybavení, zajišťující navedení v boční rovině, musí mít stejnou integritu, jaká se poţaduje u přijímače MLS v případě základních trajektorií letů pomocí MLS, které se uskutečňují do výšky rozhodnutí. Při přiblíţení po vypočtené ose do niţší výšky rozhodnutí, neţ je výška rozhodnutí pro kategorii I, je nezbytné, aby DME mělo úroveň přesnosti, integrity a nepřetrţitosti obsluhy vhodnou pro daný typ letů. 14.2.2 Při přiblíţení na přistání na paralelní vedlejší RWY musí palubní systém počítat data navedení jak v boční, tak vertikální rovině. Výšky rozhodnutí mohou být omezeny prostorem působení signálu MLS a zajišťovanou přesností vypočtených dat navedení.
19.11.2009 Změna č. 84
14.2.3 Pozemní vybavení MLS, odpovídající normám úrovně 2, můţe být vyhovující pro zajištění přiblíţení po vypočtené ose v těch případech, kdy: a) přiblíţení na přistání probíhá do výšek rozhodnutí odpovídajících kategorii I nebo převyšuje tyto hodnoty; b) palubní vybavení, zajišťující konstrukci vypočtené trajektorie a výpočet dat navedení v boční i vertikální rovině, odpovídá stejné úrovni integrity jako přijímač MLS v případě základních trajektorií letů pomocí MLS. 14.2.4 Při přiblíţení na přistání po vypočtené ose do niţší výšky rozhodnutí, neţ je výška rozhodnutí pro kategorii I, úroveň zajišťovaná pozemním zařízením MLS musí odpovídat pouţité výšce rozhodnutí. Analogicky, palubní vybavení, zajišťující výpočet dat navedení, musí mít stejnou integritu jako pro hlavní přijímač při realizaci letů po základních trajektoriích MLS do výšky přijetí rozhodnutí. 14.3 Přiblíţení na přistání pomocí MLS po křivočaré trajektorii 14.3.1 Je nezbytné provádět podrobnou analýzu takových přiblíţení na přistání pro stanovení nezbytné úrovně sluţeb zajišťovaných pozemním zařízením. Při provádění přiblíţení na přistání po křivočarých trajektoriích s pouţitím MLS mohou existovat přísnější poţadavky na integritu a nepřetrţitost činnosti pro část letu do výšky rozhodnutí. V takových případech normy integrity a nepřetrţitosti činnosti, vztahující se k pozemnímu zařízení MLS, se nemohou stanovovat pouze s uváţením kategorie přiblíţení. V případě přiblíţení na přistání, při kterých poţadavky na přelet překáţek vyţadují vysokou úroveň spolehlivosti pro zajištění přesnosti navedení, normy integrity pozemního zařízení a nepřetrţitosti činnosti se mohou stanovit pomocí metody stromu risku, popsané v Dodatku A. Je nezbytné zvaţovat také následující poţadavky: a) a) palubní vybavení musí zajistit konstrukci vypočtené trajektorie letu a výpočet dat navedení ve vertikální i boční rovině s přesným řízením v zatáčkách; a b) integrita palubního vybavení a nepřetrţitost činnosti musí odpovídat stupni spolehlivosti pro zajištění přesnosti navedení nezbytné pro bezpečnou realizaci letu po takové trajektorii. 15. MLS
Použití zjednodušené konfigurace
15.1 Zatímco v případě základní a rozšířené konfigurace MLS je pro signál v prostoru stanovena jednotná norma, poţadavky na zjednodušenou konfiguraci, která umoţňuje její pouţití k podpoře provozu s navigací zaloţenou na výkonnosti, jsou definovány v ust. 3.11.3.4 Hlavy 3.
DG - 28
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G 15.2 Krytí, přesnost a limity monitoru nejsou větší jako ty, které jsou uvedeny v ust. 3.1 Hlavy 3 pro ILS kategorie I. Tato zjednodušená konfigurace MLS je pouţitelná pro provoz I. kategorie s podstatně menšími rozměry antén kurzového i sestupového zařízení. Další redukce sloţitosti zařízení je moţná tam, kde se při přiblíţení a přistání
nevyţaduje pouţití autopilota, a proto se neuplatňují poţadavky na hodnoty CMN. 15.3 Zjednodušená konfigurace MLS je kompatibilní se základní a rozšířenou konfigurací MLS.
.
ZÁMĚRNĚ NEPOUŢITO
DG - 29
19.11.2009 Změna č. 84
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G
ZÁMĚRNĚ NEPOUŢITO
19.11.2009 Změna č. 84
DG - 30
PŘÍLOHA 10/I – L 10/I
DODATEK G
Tabulka G-1. Propočet výkonu systému ( 40° krytí azimutu, 0-20° krytí vertikální, dosah 37 km)
Azimutální funkce Poloţka propočtu výkonu
1)
Poţadovaná úroveň na palubě (dBm) Ztráty šířením (dB)
3)4)
Pravděpodobné ztráty (dB) a/ polarizace b/ sráţky - déšť c/ atmosféra d/ horizontální odrazy e/ vertikální odrazy
Sestupová funkce
Šíře laloku
Funkce zpětného azimutu
Šíře laloku
Šíře laloku
DPSK
Vykrytí
1°
2°
3°
1°
2°
1°
2°
3°
-95,0
-93,5
-91,2
-85,2
-81,7
-95,0
-93,5
-90,0
-95,0
-93,5
-88,2
-84,7
139,0
139,0
139,0
139,0
139,0
138,1
138,1
138,1
133,9
133,9
133,9
133,9
0,5 2,2 0,3 3,0 2,0
0,5 2,2 0,3 3,0 2,0
0,5 2,2 0,3 0,5 2,0
0,5 2,2 0,3 0,5 2,0
0,5 2,2 0,3 0,5 2,0
0,5 2,2 0,3 3,0 2,0
0,5 2,2 0,3 1,0
0,5 2,2 0,3 1,0
0,5 1,3 0,3 3,0 2,0
0,5 1,3 0,3 0,5 2,0
0,5 1,3 0,3 0,5 2,0
0,5 1,3 0,3 0,5 2,0
2)
DPSK
DPSK
Celkově a/ - e/, kořen kvadratického součtu (RSS) (dB) Ztráty v horizontálním a vertikálním diagramu (dB) Ztráty monitoru (dB) 5) Zisk antény (dB) Čistý zisk na hranicích krytí (dB)
4,3
4,3
3,1
3,1
3,1
4,3
2,5
2,5
3,9
2,5
2,5
2,5
1,5 -7,3
1,0 1,5 -13,3 -
2,0 1,5 -23,0 -
2,0 1,5 -20,0 -
2,0 1,5 -18,0 -
1,5 -7,3
6,0 1,5 -20,8 -
6,0 1,5 -17,8 -
1,5 -7,3
2,0 1,5 -23,0 -
2,0 1,5 -20,0 -
2,0 1,5 -18,0 -
Poţadovaný výkon vysílače (dBm) Příklad 20 W vysílače (dBm) Výkonová reserva vysílače (dBm)
42,5 43,0 0,5
39,0 43,0 4,0
31,4 43,0 11,6
40,4 43,0 2,6
41,1 43,0 1,9
41,6 43,0 1,4
33,8 43,0 9,2
40,3 43,0 2,7
37,1 43,0 5,9
23,4 43,0 19,6
31,7 43,0 11,3
37,2 43,0 5,8
Poznámky: 1. Ztráty a zisk antény jsou reprezentativní hodnoty. 2. Vyšší rychlost obnovy azimutu sniţuje pro šířku diagramu 3° poţadovaný výkon o 4,8 dB. 3. Vzdálenost k azimutální anténě uvaţována 41,7 km (22,5 NM). 4. Vzdálenost k anténě zpětného azimutu činí 23,1 km (12,5 NM). 5. Poţadovaný výkon vysílače je moţno zmenšit pouţitím antén s vyšším ziskem.
DG - 31
14.11.2013 Oprava č. 2/ČR
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G
Tabulka G-2. Propočet výkonu na palubě
Azimutální funkce Poloţka propočtu výkonu DPSK
Vykrytí
Ţádaný poměr signál/šum a/ 72 % dekódování (dB) 2) b/ 0,1° CMN (dB) c/ určení (dB) Šumový výkon v 150 kHz mf. pásmu (dBm) Poţadovaný výkon signálu v mf. pásmu (dBm)
5,0 -122,0
Šumové číslo (dB) 3) Ztráty kabelu (dB) Zisk palubní antény (dB) Záloha (dB) Poţadovaný signál na palubě (dBm)
Šíře laloku
Funkce zpětného azimutu
Šíře laloku
Šíře laloku
1°
2°
3°
3°
1°
2°
1°
2°
3°
6,5 -122,0
8,8 -122,0
14,8 -122,0
18,3 -122,0
13,5 -122,0
6,5 -122,0
10,0 -122,0
6,5 -122,0
11,8 -122,0
15,3 -122,0
-117,0
-115,5
-113,2
-107,2
-103,7
-108,5
-115,5
-112,0
-115,5
-110,2
-106,7
11 5 0 6 -95,0
11 5 0 6 -93,5
11 5 0 6 -91,2
11 5 0 6 -85,2
11 5 0 6 -81,7
11 5 0 6 -86,5
11 5 0 6 -93,5
11 5 0 6 -90,0
11 5 0 6 -93,5
11 5 0 6 -88,2
11 5 0 6 -84,7
Poznámka: 1. Funkce azimutu s vyšší rychlosti obnovy. 2. Pro funkci zpětného azimutu CMN = 0,2°. 3. Pro typické instalace se uvaţují ztráty v kabelu buď pro přední anténu nebo zadní anténu. Při pouţití palubního vybavení dopravních letadel se připouští doplňkové ztráty (do 11 dB).
14.11.2013 Oprava č. 2/ČR
1)
Sestupová funkce
DG - 32
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G
Tabulka G-3. Příklad postupů RNAV pomocí MLS na RWY 23R (viz obr. G-15)
Název postup KASEL-1-A NELSO-1-B N/A SEMOR-1-C LAWSO-6-D Poznámka:
Typ postupu
RWY
Nezdařené přiblíţení
Počet bodů trati
AAZ nebo BAZ
Přiblíţení Přiblíţení Nezdařené přiblíţení Přiblíţení Vzlet
23 R 23R 23R
ANO ANO N/A
4 3 2
AAZ AAZ AAZ
26 (pozn.) 23R
NE N/A
2 3
AAZ BAZ
RWY 26 je pomocnou. Vzdálenost vertikální antény od bodu tratě je 3000 m.
Tabulka G-4 Příklad informace o bodech tratě pro lety pomocí MLS/RNAV Základní ukazatel
Ukazatel stavu
Ukazatel tratě
Číslo bodu tratě
X (metry)
Y (metry)
Z (metry)
Poznámka
KASEL
1
A
4 3 2 1
8 200 9 954 6 556 259
-9 094 -5 336 0 0
není Z PFAF není Z a Y Práh RWY
NELSO
1
B
3 2
9 742 6 556
6 499 0
N/A 789 344 16,8 (pozn.) 819 344
1
259
0
2
-7 408
1 2 1 3 2 1
0 5 567 159 -8 018 -4 964 0
N/A nezdařené přiblíţení SEMOR LAWSO
N/A
N/A
1
C
6
D
0
16,8 (pozn.) N/A
PFAF Společný s KASEL Společný s KASEL není Z a Y
0 -5 276 -2401 3 057 0 0
N/A 346 16 N/A N/A N/A
není Z a Y PFAF Práh RWY není Z není Z a Y není Z a Y
Poznámka: Hodnota je výškou přeletu prahu RWY, vztaženou k zemi na prahu RWY. Výška prahu RWY vůči referenčnímu bodu MLS se uvádí ve slově A2 doplňkových dat.
ZÁMĚRNĚ NEPOUŢITO
DG - 33
14.11.2013 Oprava č. 2/ČR
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G
Tabulka G-5. Příklad datových slov B1 a B39 Datové slovo
Název dat Změna/CRC azimutu přiblíţení
B1
Změna/CRC zpětného azimutu
B39
Číslo bitů
Poloţka dat
Hodnota
I21-24 I25-30
Počet deskriptorů postupů Poslední slovo báze dat azimutu přiblíţení Kód CRC Vyslání slova B42 Vyslání slova A4 Vyslání slova B43 Rezerva Počet deskriptorů postupů První slovo báze dat zpětného azimutu Kód CRC Vyslání slova B43 Rezerva Ukazatel změny/CRC zpětného azimutu
3 11
I31-62 I63 I64 I65 I66-69 I21-24 I25-30 I31-62 I63 I64-68 I69
Kód
1100 001011 (Pozn. 2) Viz tabulku G-9 NE 0 ANO 1 NE 0 NULY 0000 1 1000 36 100100 (Pozn.2) Viz tabulku G-9 NE 0 NULY 0000 změna/CRC 1
Poznámka 1: V tabulce dvojkového kódování se vlevo uvádí bit nižšího řádu. Poznámka 2: Adresy datových slov jsou uvedeny v tabulce A-9, první bit je bit nejvyššího významu. Poznámka 3: Zařízení, bez báze dat zpětného azimutu, může používat všechna slova až do B 39 včetně pro bázi dat azimutu přiblížení na přistání.
Tabulka G-6. Příklad slov deskriptorů procedur
Datová slova deskriptorů procedur Číslo bitů
Poloţka dat
Základní ukazatel (První znak) Druhý znak Třetí znak Čtvrtý znak Pátý znak Ukazatel stavu Ukazatel tratě Číslo RWY Písmenný znak RWY Typ procedury Index prvního bodu tratě Poznámka:
KASEL
NELSO
SEMOR
LAWSO
B2
B3
B4
B36
Hodnota
Kód
Hodnota
Kód
Hodnota
Kód
Hodnota
Kód
I21-25
K
11010
N
01110
S
11001
L
00110
I26-30 I31-35 I36-40 I41-45 I46-49 I50-54 I55-60
A S E L 1 A 23
10000 11001 10100 00110 1000 10000 111010
E L S O 1 B 23
10100 00110 11001 11110 1000 01000 111010
E M O R 1 C 26
10100 10110 11110 01001 1000 11000 010110
A W S O 6 D 23
10000 11101 11001 11110 0110 00100 111010
I61-62 I63
R APP
10 0
R APP
10 0
APP
00 0
R DEP
10 1
I64-69
1
100000
4
001000
5
101000
1
100000
V tabulce dvojkového kódování se vlevo uvádí bit nižšího řádu.
14.11.2013 Oprava č. 2/ČR
DG - 34
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G
Tabulka G-7. Příklad bodů trati pro přiblížení na přistání pomocí MLS/RNAV Název procedury
Datové slovo
Číslo bitů
KASEL
B5
I21-35 I36 I37-51 I52 I53-55 I56-69
B6
I21 I22 I23-37 I38 I39-51 I52-54
B7
I55-69 I21 I22 I23-35 I36-38 I39-44 I45-50 I51-65 I66 I67-69
NELSO
B8
I21-32 I33 I34-46 I47-49 I50-55
Poloţka dat
Hodnota
Kód
Index bodu
Bod 4 - X souřadnice Vysílání Y souřadnice Bod 4 - Y souřadnice Vysílání Z souřadnice Identifikátor následujícího úseku/pole Bod 3 - X souřadnice (prvních 14 bitů) Bod 3 - X souřadnice (poslední bit) Vysílání Y souřadnice Bod 3 - Y souřadnice Vysílání Z souřadnice Bod 3 - Z souřadnice Identifikátor následujícího úseku/pole Bod 2 - X souřadnice Vysílání Y souřadnice Vysílání Z souřadnice Bod 2 - Z souřadnice Identifikátor následujícího úseku/pole Výška bodu tratě na prahu RWY Index nezdařeného přiblíţení Bod 3 - X souřadnice Vysílání Y souřadnice Bod 3 - Y souřadnice (první tři bity) Bod 3 - Y souřadnice (posledních 12 bitů) Vysílání Z souřadnice Bod 3 - Z souřadnice Identifikátor následujícího úseku/pole Index následujícího bodu trati
8 200 m ANO - 9 094 m NE
110000010011000 1 000001111011001 0
1
přímý = 0
000 00001100111100
2
9 954 m
ANO - 5 336 m ANO 789 m
0 1 001001000001001 1 1001111011000
křivočarý = 1 6 556 m NE ANO 344 m
100 100000000101000 0 1 0011110110000
5 16,8 m
101 010001
7 9 742 m ANO
111000 101110110111000 1
6 499 m
110
ANO 819 m
101111001000 1 1110100111000
společný = 3 3
110 110000
3
4
ZÁMĚRNĚ NEPOUŢITO
DG - 35
14.11.2013 Oprava č. 2/ČR
PŘEDPIS L 10/I
Název procedury
Datové slovo
SEMOR
DODATEK G
Číslo bitů I56-69
B9
I21 I22 I23-37 I38 I39-51 I52-54
B10
I55-69 I21 I22-36 I37 I38-50 I51-53 I54-59
Nezdařen é přiblíţení
I60-69
B11
I21-25 I26 I27 I28-30 I31-45 I46 I47 I48-50 I51-69
Poznámka:
Poloţka dat Bod 2 - X souřadnice (prvních 14 bitů) Bod 2 - X souřadnice (poslední bit) Vysílání Y souřadnice Bod 2 - Y souřadnice Vysílání Z souřadnice Bod 2 - Z souřadnice Identifikátor následujícího úseku/pole Bod 1 - X souřadnice Vysílání Y souřadnice Bod 1 - Y souřadnice Vysílání Z souřadnice Bod 1 - Z souřadnice Identifikátor následujícího úseku/pole Vzdálenost od virtuální azimutální antény Bod 2 - X souřadnice (prvních 10 bitů) Bod 2 - X souřadnice (posledních 5 bitů) Vysílání Y souřadnice Vysílání Z souřadnice Identifikátor následujícího úseku/pole Bod 1 - X souřadnice Vysílání Y souřadnice Vysílání Z souřadnice Identifikátor následujícího úseku/pole Rezervní
Hodnota
Kód
Index bodu
5 567 m
11111110000100
5
ANO - 5 276 m ANO 346 m
0 1 101100000001001 1 0111110110000
přímý = 0 159 m ANO - 2 401 m ANO 16 m
000 011111000000000 1 010101011100001 1 0010111000000
6
011 011110
3 000 m 0111001011
NE NE
01001 0 0
přímý = 0 0 NE NE 6
000 000000000000000 0 0 011
NULY
000...000
ZÁMĚRNĚ NEPOUŢITO
DG - 36
7
- 7 408 m
V tabulce dvojkového kódování se vlevo uvádí bit nižšího řádu.
14.11.2013 Oprava č. 2/ČR
6
8
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G
Tabulka G-8. Příklad bodů trati vzletu pomocí MLS/RNAV Název procedury
Datové slovo
Číslo bitů
LAWSO
B37
I12-35 I36 I37-51 I52 I53-55 I56-69
B38
I21 I22 I23 I24-26 I27-41 I42 I43 I44-46
Poloţka dat
Hodnota
Kód
Index bodu
Bod 3 - X souřadnice Vysílání Y souřadnice Bod 3 - Y souřadnice Vysílání Z souřadnice Identifikátor následujícího úseku/pole Bod 2 - X souřadnice (prvních 14 bitů) Bod 2 - X souřadnice (poslední bit) Vysílání Y souřadnice Vysílání Z souřadnice Identifikátor následujícího úseku/pole Bod 1 - X souřadnice Vysílání Y souřadnice Vysílání Z souřadnice Identifikátor následujícího úseku/pole
- 8 018 m ANO 3 057 m NE
001111000011001 1 010101010010000 0
1
křivočarý = 1
100
- 4 964 m
11001001111000
NE NE
1 0 0
přímý = 0 0 NE NE
000 000000000000000 0 0
poslední bod = 6 NULY
011
I47-69 Poznámka:
Rezervní
2
3
000...000
V tabulce dvojkového kódování se vlevo uvádí bit nižšího řádu.
Tabulka G-9. Příklad kompletní báze dat MLS/RNAV Poloha bitů 1
2
3
4
5
6
7
Slovo
3456
7890
1234
5678
9012
3456
7890
1234
5678
9012
3456
7890
1234
5678
9012
3456
A1 A2 A3 A4
0000 0000 0000 0001
0111 1010 1101 0011
0011 0011 0011 0011
0010 0010 0010 0010
0101 0111 0001 0111
1101 0000 0111 0000
1001 0010 0110 0010
1000 0111 0110 0000
0010 1011 0011 0000
0110 1000 0000 0000
0010 0000 0100 0001
0100 0000 0110 0000
0000 0110 0111 0000
0000 0000 0000 0000
0000 0001 0111 0110
0100 1010 1101 1000
B1 B2 B3 B4 B5 B6 B7 B8 B9 B10 B11
0000 0000 0000 0001 0001 0001 0001 0010 0010 0010 0010
0111 1010 1101 0011 0100 1001 1110 0010 0101 1000 1111
1100 1101 0111 1100 1100 0100 0100 1011 0110 1010 0100
0010 0100 0101 1101 0001 1001 1111 1100 1100 1010 1000
1100 0011 0000 0010 0011 0000 0110 1000 0000 1110 0000
0111 0011 1101 1101 0001 0100 0001 1111 0100 0001 0000
0100 0100 1001 1110 0000 1110 0101 0100 1101 1001 0000
0011 0011 1111 0100 0111 0111 0001 1110 1111 0111 0000
1111 0100 0100 1100 1011 1011 1110 0011 0110 0000 0000
0000 0100 0010 0110 0010 0001 0010 0110 0000 0001 1100
0001 0011 0011 0001 0000 0010 1110 0001 0001 1011 0000
1001 1010 1010 0110 0001 0000 1101 1111 1111 1100 0000
0001 1001 1000 0001 1001 0001 1100 1100 0000 1110 0000
000 0000 0100 0100 1110 0100 0111 0010 0000 0101 0000
0010 0111 0000 0011 0000 0011 0110 0000 0101 1110 0110
0111 1001 1101 1110 0001 0000 1001 0011 0110 0100 0100
B36 B37 B38 B39
1001 1001 1001 1001
0001 0110 1011 1100
0011 0011 1000 1000
0100 1100 0000 1001
0011 0011 0000 0010
1011 0011 0000 1011
1001 0101 0000 0010
1111 0101 0000 0001
0011 0010 1100 1000
0001 0000 0000 1011
0011 1001 0000 1111
1010 1001 0000 0010
1011 0011 0000 0000
0000 1100 0000 0000
0010 0100 0001 1010
0101 0000 1101 1001
B40 B41
1010 1010
0000 0111
0111 1100
0011 0000
0110 0000
0110 0110
0110 1101
1000 1001
0101 0111
0110 0000
0101 0000
0010 0000
0010 0000
1010 0000
0110 0001
1001 1111
B44 B45
1011 1011
0011 0100
1110 1111
1010 1001
0101 0000
1000 0000
0100 0000
1010 1101
0000 0010
1110 0100
1110 0000
1000 0000
1000 0010
0000 1111
0001 0000
1011 0011
BDW6 0011
0011
1000
1000
0011
Poznámka:
Bity preambule I1 až I12 nejsou uvedeny.
DG - 37
14.11.2013 Oprava č. 2/ČR
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G
Tabulka G-10. Rozdělení chyb pro stanovení kritických a citlivých prostorů azimutální antény MLS (hodnoty vzdálenosti v metrech a hodnoty chyb jsou ve stupních) Vzdálenost azimutální antény od prahu RWY 1 830
2 140
2 440
2 750
3 050
3 360
3 660
3 960
Šířka vyzařovacího laloku
2°
2°
2°
2°
2°
1°
1°
1°
a. Propočet systému pro PFN = 3,5 m b. Zvýšení chyby pozemním zařízením c. Zvýšení chyby odrazem od země d. Rozdělení chyb při jednoduchém umístnění d a2 b2 c 2 e. Zvýšení pro ALS/sloup monitoru f. Rozdělení chyb při sloţitém umístění f d2 e2
0,1098
0,0941
0,0824
0,0732
0,0659
0,0599
0,0549
0,0507
0,0120 0,0400
0,0120 0,0400
0,0120 0,0400
0,0120 0,0400
0,0120 0,0400
0,0120 0,0200
0,0120 0,0200
0,0120 0,0200
0,1016
0,0844
0,0710
0,0601
0,0510
0,0552
0,0497
0,0450
0,0300
0,0300
0,0300
0,0300
0,0300
0,0150
0,0150
0,0150
0,0970
0,0788
0,0643
0,0521
0,0412
0,0531
0,0474
0,0424
g. 70 % hodnoty chyb při sloţitém umístění a. Propočet systému pro CMN=3,2 m b. Zvýšení na chybu zařízení (GND) c. Zvýšení na chybu zařízení (ABN) d. Zvýšení na vibraci konstrukce e. Rozdělení chyb při sloţitém / jednoduchém umístnění e a2 b2 c 2 d2
0,0679
0,0552
0,0450
0,0365
0,0288
0,0372
0,0332
0,0297
0,1003 0,0315 0,0150 0,0320
0,0859 0,0270 0,0150 0,0320
0,0752 0,0236 0,0150 0,0320
0,0668 0,0210 0,0150 0,0320
0,0602 0,0189 0,0150 0,0320
0,0547 0,0172 0,0150 0,0320
0,0501 0,0158 0,0150 0,0320
0,0463 0,0145 0,0150 0,0320
0,0884
0,0735
0,0620
0,0527
0,0449
0,0380
0,0319
0,0261
f. 70 % hodnoty chyb při sloţitém 0,0619 umístění
0,0515
0,0434
0,0369
0,0314
0,0266
0,0223
0,0183
ZÁMĚRNĚ NEPOUŢITO
14.11.2013 Oprava č. 2/ČR
DG - 38
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G
Tabulka G-11. Rozdělení chyb pro stanovení kritického prostoru sestupové antény MLS (všechny hodnoty rozdělení jsou uvedeny ve stupních)
Šířka vyzařovacího laloku
1,5°
1,0°
a. Propočet systému pro PFN=0,4 m b. Zvýšení na chybu pozemního zařízení c. Zvýšení na odrazy bočních laloků d. Rozdělení při jednoduchém umístění d a2 b2 c 2 e. Vertikální difrakce (pole monitoru) f. Zvýšení na odrazy v podélném směru g. Rozdělení chyb při sloţitém umístění g d2 e2 f 2
0,083 0,010 0,055
0,083 0,010 0,037
0,061
0,073
0,030 0,031
0,030 0,043
0,043
0,051
h. 70 % hodnoty chyb při sloţitém umístění
0,030
0,036
a. Propočet systému pro CMN=0,3 m b. Zvýšení na chybu pozemního zařízení c. Zvýšení na chybu palubního vybavení d. Zvýšení na odrazy bočních laloků e. Zvýšení na vibraci konstrukce f. Rozdělení chyb při jednoduchém/sloţitém umístění f a2 b2 c 2 d2 e2
0,064 0,032 0,010 0,015 0,010
0,064 0,032 0,010 0,010 0,010
0,052
0,053
g. 70 % hodnoty chyb při sloţitém umístění
0,036
0,037
Tabulka G-12A. Typické hodnoty délky citlivého prostoru azimutální antény (přiblížení na přistání při sjednocení osy RWY s nulovým azimutem, viz. ust. 4.3.7) (vzdálenosti jsou v metrech a jsou zaokrouhleny) Šířka laloku 2,0°
Šířka laloku 1,0°
Vzdálenost mezi azimutální anténou a prahem RWY
1 830
2 140
2 440
2 750
3 050
3 350
3 660
3 960
B-747, jednoduché umístění
490
520
580
610
640
670
700
700
B-727, jednoduché umístění
300
300
300
300
300
300
460
490
B-747, sloţité umístění
490
550
580
640
700
730
760
820
B-727, sloţité umístnění
300
300
300
460
550
460
490
550
DG - 39
14.11.2013 Oprava č. 2/ČR
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G
Tabulka G-12B. Typické hodnoty délky citlivého prostoru azimutální antény (přiblížení na přistání při posunu vůči ose RWY, viz ust. 4.3.7.1) (vzdálenosti jsou v metrech a jsou zaokrouhleny)
Vzdálenost mezi azimutální anténou a prahem RWY
Šířka laloku 2,0°
Šířka laloku 1,0°
1 830
2 140
2 440
2 750
3 050
3 350
3 660
3 960
B-747, jednoduché umístění
640
730
790
880
880
920
940
1 010
B-727, jednoduché umístění
300
300
300
300
300
300
490
550
B-747, sloţité umístění
670
760
820
880
1 010
980
1 070
1 130
B-727, sloţité umístnění
300
300
330
460
550
490
520
550
Tabulka G-12C. Typické hodnoty délky citlivého prostoru azimutální antény (přiblížení na přistání po vypočtené ose, viz ust. 4.3.7.2, jednoduché umístění) (vzdálenosti jsou v metrech a jsou zaokrouhleny)
Vzdálenost mezi azimutální anténou a prahem RWY
Šířka laloku 2,0° 1 830
2 140
2 440
Šířka laloku 1,0° 2 750
3 050
3 350
3 660
3 960
300 300 610 670 920 1 100
300 490 610 760 980 1 040
300 550 670 820 1 100 1 190
550 920 940 1 070 1 550 2 040
580 940 1 010 1 190 1 710 2 070
610 1 010 1 010 1 400 1 890 2 070
Letadlo B-727, jednoduché umístění Výška 300 75 60 45 30 15
300 300 300 300 300 610
300 75 60 45 30 15
430 640 700 760 850 1 070
14.11.2013 Oprava č. 2/ČR
300 300 300 300 300 300 300 300 300 300 460 490 300 490 550 610 520 610 700 820 730 880 1 010 1 070 Letadlo B-747, jednoduché umístění 460 490 520 520 730 790 850 880 790 820 920 940 820 920 1 010 1 070 960 1 100 1 250 1 400 1 340 1 580 1 830 1 980
DG - 40
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G
Tabulka G-12D. Typické hodnoty délky citlivého prostoru azimutální antény (přiblížení na přistání po vypočtené ose, viz ust. 4.3.7.2, složité umístění) (vzdálenosti jsou v metrech a jsou zaokrouhleny) Vzdálenost mezi azimutální anténou a prahem RWY
Šířka laloku 2,0° 1 830
2 140
2 440
Šířka laloku 1,0° 2 750
3 050
3 350
3 660
3 960
300 490 580 700 940 1 250
300 520 610 790 1 040 1 280
300 550 730 880 1 160 1 430
550 980 1 040 1 100 1 580 2 230
580 1 070 1 070 1 190 1 770 2 350
610 1 130 1 220 1 430 1 950 2 380
Letadlo B-727, sloţité umístění Výška 300 75 60 45 30 15
300 300 300 330 330 640
300 300 330 330 550 790
300 75 60 45 30 15
430 670 730 820 920 1 100
460 760 820 880 1 010 1 370
300 300 300 330 460 550 330 490 550 490 550 670 640 730 1 010 940 1 070 1 250 Letadlo B-747, sloţité umístění 490 520 670 820 880 1 010 920 1 010 1 130 980 1 100 1 220 1 130 1 280 1 430 1 620 1 830 2 130
Tabulka G-12E Typické hodnoty poloviční šířky citlivého prostoru azimutální antény k ochraně navedení při dojezdu (Viz ust. 4.3.7) (vzdálenosti jsou v metrech (stopách))
Vzdálenost mezi azimutální anténou a prahem RWY Jednoduché / sloţité umístění
Šířka laloku 2,0°
Šířka laloku 1,0°
1 830 (6 000)
2 140 (7 000)
2 440 (8 000)
2 750 (9 000)
3 050 (10 000)
3 350 (11 000)
3 660 (12 000)
3 960 (13 000)
38 (123)
48 (157)
59 (193)
70 (230)
83 (271)
54 (177)
62 (202)
69 (227)
Tabulka G-13 Úhel plochy minimálních vztažných výšek a odpovídající délky chráněného prostoru pro přiblížení na přistání MLS/RNAV Délka chráněného prostoru
Úhel plochy minimálních vztaţných výšek (stupně)
Lm, PCH = 2,0 m
Poruchy od B-727
Poruchy od B-747
300 450 600 750 900
1,81 1,23 0,95 0,77 N/A
3,49 2,36 1,79 1,44 1,21
Následující rovnici můţeme pouţít pro stanovení úhlu () plochy minimálních vztaţných výšek vůči fázovému středu optimální antény při délce chráněného prostoru L: (L ) TFH PCH 4 tg L kde: TFH vztaţná výška ocasního kýlu PCH vztaţná výška fázového středu antény délka vlny MLS 1
DG - 41
14.11.2013 Oprava č. 2/ČR
PŘEDPIS L 10/I
DODATEK G
Poznámka: TFH je 10,4 m pro letadlo B-727 a 19,3 m pro letadlo B-747, je 0,06 m. PCH a L musí být uvedeny v metrech, jestliže TFH a jsou zadány v metrech.
Tabulka G-14 Vztahy monitorování a ovládání pozemního zařízeni
Porucha podsystému
Azimut přiblíţení
Azimut přiblíţení
Elevace přiblíţení
*
*
Elevace přiblíţení
Prováděná činnost Základní Základní data data vyzařována DME/N Zpětný vyzařována Doplňková do sektoru nebo azimut do sektoru data zpětného DME/P azimutu azimutu přiblíţeni + +
*
Zpětný azimut
*
Základní data vyzařována do sektoru azimutu přiblíţení
*
*
Základní data vyzařována do sektoru zpětného azimutu
+ *
*
Doplňková data
+
+
+
* +
*
DME/N nebo DME/P
*
* vysílací funkce se přerušuje + moţnost prodlouţení vyzařování v případě provozní nutnosti
Tabulka G-15 Normy nepřetržitosti obsluhy a integrity pro základní trajektorie pomocí MLS a MLS/RNAV Azimut nebo elevace Úroveň 1 1 2 3 4
5)
DME/P
Integrita pro libovolné jedno přistání
6)
Integrita pro Nepřetrţitost MTBO (hodin) libovolné jedno Nepřetrţitost přistání obsluhy obsluhy 3) Neověřováno, konstrukce vypočtena na splnění poţadavků úrovně 2 -7 -6 -7 -6 1-1x10 1-4x10 1000 1-1x10 1-4x10 (15 s) (15 s) -9 -6 -7 -6 1-0,5x10 1-2x10 2000 1-1x10 1-4x10 (15 s) (15 s) -9 -6 -7 -6 1-0,5x10 1-2x10 1-1x10 1-4x10 (15 s) (30 s Az) 4000 Az 6) 6) (15 s El) 2000 El
MTBO (hodin)
1000 1000 1000
Poznámka: 1. Hodnoty nepřetržitosti obsluhy a integrity v datovém slově jsou zahrnuty do uvedených hodnot úhlových funkcí pro každou úroveň. 2. Zpětný azimut se neuvažuje při základních trajektoriích. 3. Předpokládá se, že všechna zařízení odpovídají minimálně požadavkům úrovně 2. -5 4. Jestliže se s MLS použije jen DME/N, hodnoty mohou být zmenšeny na 1-1x10 . 5. Kritické časy pro úroveň 4 jsou stanoveny na základě zkušeností s provozem ILS a odpovídají současným provozním možnostem. Podle provozních zkušeností s MLS a rozšíření provozních možností může v budoucnu dojít k nezbytné korekci daných hodnot. 6. Trajektorii MLS/RNAV mohou vyžadovat normy integrity, nepřetržitosti obsluhy a MTBO elevace a DME/P odpovídající úrovním 3 a 4 a také, aby normy zařízení zpětného azimutu (jestliže se používá) odpovídaly normám azimutu přiblížení na přistáni.
14.11.2013 Oprava č. 2/ČR
DG - 42
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
DODATEK G
DG - 43
25.11.2004
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
25.11.2004
DODATEK G
DG - 44
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
DODATEK G
DG - 45
25.11.2004
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
25.11.2004
DODATEK G
DG - 46
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
DODATEK G
DG - 47
25.11.2004
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
25.11.2004
DODATEK G
DG - 48
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
DODATEK G
DG - 49
25.11.2004
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
25.11.2004
DODATEK G
DG - 50
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
DODATEK G
DG - 51
25.11.2004
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
25.11.2004
DODATEK G
DG - 52
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
DODATEK G
DG - 53
25.11.2004
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
25.11.2004
DODATEK G
DG - 54
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
DODATEK G
DG - 55
25.11.2004
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
25.11.2004
DODATEK G
DG - 56
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
DODATEK G
Obr. G-11 Uspořádání filtrů a úhlové kmitočty
DG - 57
14.11.2013 Oprava č. 2/ČR
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
DODATEK G
Obr. G-12 Metodika měření MLS
14.11.2013 Oprava č. 2/ČR
DG - 58
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
DODATEK G
DG - 59
25.11.2004
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
25.11.2004
DODATEK G
DG - 60
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
DODATEK G
DG - 61
25.11.2004
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
25.11.2004 25.11.2004
DODATEK G
DG - 62
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
DODATEK G
Obr. G-17 Vývojový diagram stanovení umístění sestupové antény
DG - 63
14.11.2013 Oprava č. 2/ČR
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
DODATEK G
Obr. G-18 Prostor umístění sestupové antény při společné konfiguraci (minimální sestup 3°)
14.11.2013 Oprava č. 2/ČR
DG - 64
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
DODATEK G
DG - 65
25.11.2004
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
25.11.2004
DODATEK G
DG - 66
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
DODATEK G
Obr. G-21 Prostor umístění antény společně s ILS
DG - 67
14.11.2013 Oprava č. 2/ČR
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
DODATEK G
Obr. G-22 Požadavky na výšku fázového středu azimutální antény při umístění za kurzovým majákem ILS
14.11.2013 Oprava č. 2/ČR
DG - 68
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
DODATEK G
HODNOTY PRO a ** ** m (ft) m (ft) 30 (100) 1,1 (3,5) 5,7 (18,6) 75 (250) 2,7 (8,7) 10,5 (34,3) 150 (500) 5,3 (17,5) 17,1 (56,2) 225 (750) 7,5 (24,5) 23,2 (76,0) 300 (1 000) 8,6 (28,3) 28,9 (94,8) Kde: = 0,035 X X < 200 m * X m(ft)
*
MĚŘÍ SE HORIZONTÁLNĚ OD AZIMUTÁLNÍ ANTÉNY
**
MĚŘÍ SE VERTIKÁLNĚ OD SPODNÍ ŠTĚRBINY AZIMUTÁLNÍ ANTÉNY
BW =
ŠÍŘKA LALOKU
=2
X > 200 m
0,06X
= X tan 3° + 3
0,06X
Obr. G-23A Typické kritické a citlivé prostory pro azimutální anténu
DG - 69
14.11.2013 Oprava č. 2/ČR
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
DODATEK G
Obr. G-23B Typický citlivý prostor azimutální antény k ochraně navedení při dojezdu
14.11.2013 Oprava č. 2/ČR
DG - 70
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
DODATEK G
Obr. G-24 Typické kritické a citlivé prostory (objemy) pro sestupovou anténu
DG - 71
19.11.2009 Změna č. 84
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
DODATEK G
Obr. G-25 Typické kritické a citlivé prostory při posunutém umístění azimutální antény
19.11.2009 Změna č. 84
DG - 72
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
DODATEK G
Obr. G-26 Typický kritický a citlivý prostor (objem) optimální antény při přiblížení po vypočtené ose
DG - 73
19.11.2009 Změna č. 84
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
DODATEK G
Obr. G-27 Rozšíření kritických a citlivých prostorů azimutální antény při přiblížení po zakřivené trajektorii
19.11.2009 Změna č. 84
DG - 74
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
DODATEK G
Obr. G-28 Rozšíření typického kritického prostoru sestupové antény při zakřiveném přiblížení
DG - 75
19.11.2009 Změna č. 84
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
DODATEK G
Obr. G-29 Rozmístění pozemního vybavení pro přiblížení na přistání po vypočtené ose
19.11.2009 Změna č. 84
DG - 76
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
DODATEK G
Obr. G-30 Přípustný posun azimutální antény při přiblížení na přistání po vypočtené ose a při měření vzdálenosti pomocí DME/P (standard 1)
DG - 77
19.11.2009 Změna č. 84
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
DODATEK G
Obr. G-31 Přípustný posun azimutální antény pro přiblížení na přistání po vypočtené ose a při měření vzdálenosti pomocí DME/N
19.11.2009 Změna č. 84
DG - 78
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
DODATEK G
Obr. G-32 Geometrie RWY a vybavení pro přiblížení po vypočtené ose na paralelní / vedlejší RWY
DG - 79
19.11.2009 Změna č. 84
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
DODATEK G
Poznámka 1: Tato hranice závisí na vlastnostech sestupové antény. Poznámka 2: Bod A odpovídá příkladu uvedenému v ust. 13.7.6.
Obr. G-33 Přípustná geometrie RWY pro přiblížení na přistání po vypočtené ose na paralelní / vedlejší RWY
19.11.2009 Změna č. 84
DG - 80
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
DODATEK G
Obr. G-34 Stanovení doby přeletu překážky
DG - 81
19.11.2009 Změna č. 84
PŘÍLOHA 10/I - L 10/I
DODATEK G
Obr. G-35A Příklad záznamu výpadků kurzového zařízení MLS
Obr. G-35B Příklad záznamu výpadků sestupového zařízení MLS
19.11.2009 Změna č. 84
DG - 82