Historie školství v obci Trhová Kamenice

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SPOLEČENSKÝCH VĚD Iva Němcová III. ročník – prezenční studium Obor: Společenské vědy se zaměřením na vzdělávání – Přírodopis se zaměřením na vzdělávání

Historie školství v obci Trhová Kamenice

Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Pavel Kopeček Ph. D.

Olomouc 2013

Poděkování Děkuji panu Mgr. Pavlu Kopečkovi Ph. D. za jeho ochotu mi pomáhat při tvorbě bakalářské práce a za jeho cenný čas, který mi věnoval.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předloženou bakalářskou práci vypracovala samostatně za použití citované literatury a pramenů. V Trhové Kamenici dne 5. dubna 2013

………………………….. Iva Němcová

Obsah ÚVOD .................................................................................................................................... 1 HISTORIE OBCE TRHOVÁ KAMENICE .............................................................. 3

1.

2. ZALOŽENÍ ŠKOLY V TRHOVÉ KAMENICI A JEJÍ POČÁTKY DO ROKU 1875 ....................................................................................................................................... 5 2.1 ZALOŽENÍ KAMENICKÉ ŠKOLY ................................................................................. 5 2.2 KAMENICKÁ ŠKOLA OD ROKU 1815 DO ROKU 187 ......................................................... 7 PŮSOBENÍ KARLA VÁCLAVA RAISE NA KAMENICKÉ ŠKOLE ................ 10

3.

3.1 MLÁDÍ KARLA V. RAISE ............................................................................................. 10 3.2 PĚTILETÉ PŮSOBENÍ RAISE NA ŠKOLE V TRHOVÉ KAMENICI (1877-1882) ................... 11 KAMENICKÁ ŠKOLA V LETECH 1875 AŽ 1914 ............................................... 14

4.

4.1 ŽIVOT NA KAMENICKÉ ŠKOLE PŘED 1. SVĚTOVOU VÁLKOU ......................................... 14 KAMENICKÁ ŠKOLA V OBDOBÍ 1. SVĚTOVÉ VÁLKY (1914-1918) ........... 15

5.

5.1 UDÁLOSTI NA KAMENICKÉ ŠKOLE BĚHEM 1. SVĚTOVÉ VÁLKY ..................................... 15 5.2 KAMENICKÁ ŠKOLA PO KONCI 1. SVĚTOVÉ VÁLKY ..................................................... 18 ŽIVOT NA KAMENICKÉ ŠKOLE V LETECH 1928 AŽ 1938 ........................... 21

6.

6.1 PROMĚNY KAMENICKÉ ŠKOLY DO ROKU 1932 ............................................................. 21 6.2 VÝSTAVBA NOVÉ BUDOVY ŠKOLY ............................................................................... 23 6.3 PŘESUNY VOJSK PŘES TRHOVOU KAMENICI A NÁVŠTĚVA PREZIDENTA BENEŠE.......... 24 7. OBDOBÍ 2. SVĚTOVÉ VÁLKY A POVÁLEČNÁ LÉTA NA KAMENICKÉ ŠKOLE ................................................................................................................................ 27 7.1 KAMENICKÁ ŠKOLA PŘED VYPUKNUTÍM DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY ............................... 27 7.2 KAMENICKÁ ŠKOLA V OBDOBÍ OKUPACE 1938 AŽ 1945.............................................. 28 7. 3 PŘÍCHOD RUDÉ ARMÁDY DO TRHOVÉ KAMENICE ...................................................... 32 7.4 KAMENICKÁ ŠKOLA V POVÁLEČNÝCH LETECH 1946 AŽ 1948 ...................................... 33 PROMĚNY KAMENICKÉ ŠKOLY V LETECH 1948 AŽ 1954 .......................... 35

8.

8.1 NOVÉ ZVYKY PO ÚNORU 1948 ..................................................................................... 35 8.2 UDÁLOSTI NA KAMENICKÉ ŠKOLE V LETECH 1949 AŽ 1954 ......................................... 36 TRHOVOKAMENICKÁ ŠKOLA PO ROCE 1999 ............................................... 38

9. 10.

PRAKTICKÁ ČÁST .............................................................................................. 40

10.1 NÁSTIN HODINY ........................................................................................................ 40 11.2 METODICKÝ LIST ....................................................................................................... 41 ZÁVĚR ............................................................................................................................... 42 SEZNAM PŘÍLOH............................................................................................................ 43 PŘÍLOHY ........................................................................................................................... 44

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY.............................................................................. 46 SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ ......................................................................................... 46 SEZNAM POUŽITÝCH INTERNETOVÝCH ZDROJŮ ................................................................. 47 ANOTACE ......................................................................................................................... 48

Úvod Obsah této bakalářské práce je zaměřen na historický vývoj školství v obci Trhová Kamenice. Výběr tématu mi připadal vhodný, vzhledem k tomu, že v Trhové Kamenici od narození bydlím a zdejší devítiletou školu jsem navštěvovala. Téma mě také velmi zaujalo a o dějinách základní školy v Trhové Kamenici jsem se chtěla dozvědět mnohem více informací. Jako hlavní zdroje k sepsání této práce mi sloužily tři školní kroniky, avšak z důvodu nečitelnosti kroniky farní školy psané od roku 1740 jsem převážně čerpala ze školní kroniky, jež začíná v roce 1800 a té, která začíná rokem 1875. Poslední školní kronika, která byla psaná od roku 1954 do roku 1975 během přestavby budovy školy v 90. letech zmizela a do dnes nebyla nalezena. Zbylé tři kroniky jsou uloženy v kamenické faře v ne příliš vhodných archivačních podmínkách. Hlavním zdrojem byly však literární práce ,,Historie školy v Trhové Kamenici ((1558 – 1953 )“ a ,,Z historie města Trhová Kamenice“ od amatérského historika Bohumila Hospodky, který se historií, jak školství, tak obce dlouhodobě zabývá. Při psaní bakalářské práce se mi od něho dostalo několik užitečných a zajímavých připomínek k vývoji a současnosti místní školy, které nejsou zapsány v žádné z doposud napsaných prací o Trhové Kamenici. Cílem bakalářské práce je vytvoření souvislého chronologického celku, který bude podávat ucelený pohled na historický vývoj školy v Trhové Kamenici. V práci nejdříve popisuji samotný vznik obce a její postupný vývoj s význačnými událostmi až do roku 2012. Další kapitola se věnuje prvním zmínkám o vzdělávání v Trhové Kamenici. V následující kapitole se budu zabývat výstavbou nové dvoutřídní školy a sledem událostí do roku 1875. V tomto nastoupil na učitelské místo v kamenické škole významný spisovatel konce 19. století Karel Václav Rais, jehož působení a život osvětluji v další z kapitol práce. Jako další mezníky života na kamenické škole zmiňuji období první a druhé světové války a poválečné roky, kterým se věnují samostatné kapitoly. Novodobým dějinám školy od roku 1999 se věnuji v závěrečné kapitole bakalářské práce. Bakalářská práce obsahuje kromě teoretické části část praktickou, kde jsem popsala nástin vyučovací hodiny pro žáky základní školy, ve které budou seznámeny s historií obce a školy v Trhové Kamenici. Součástí praktické části je i metodický list, jenž slouží k ověření znalostí žáků z předchozího nástinu hodiny o historii obce a školy. 1

Mým přáním při vzniku bakalářské práce je to, abych tímto projektem osvětlila a ve srozumitelném znění vyložila historii školy v Trhové Kamenici.

2

1. Historie obce Trhová Kamenice Obec Trhová Kamenice se rozprostírá v Českomoravské vrchovině přímo na hranici chráněných krajinných oblastí Železné hory a Žďárské vrchy. Nachází se 30 km jižním směrem od krajského města Pardubice. Samotná obec leží na pravém a levém břehu řeky Chrudimky (dříve Kamenice), která díky své bohaté zásobě pitné vody a hojnosti ryb byla již v keltských dobách osídlena. Trhovou Kamenicí vedla také důležitá obchodní stezka z polabské nížiny na Moravu. Jako nejpravděpodobnější zakladatel osady se jeví Vilémovské opatství, které založil roku 1119 Vladislav II. z rodu Přemyslovců. První písemná zpráva osahující název řeky Kamenice je sice až z roku 1242 ( darovací listina), ale můžeme předpokládat, že existence osady sahá do dob dřívějších.1 Z dochovaného zápisu z roku 1280 se můžeme dočíst, že toho roku byl v Kamenici postaven dřevěný kostel a roku 1350 už byla Kamenice farní obcí, ve které byl postaven kamenný kostelík zasvěcený sv. Filipovi a Jakubovi, jenž spadal pod litomyšlské biskupství. Někdy okolo roku 1416 až 1418 se o Kamenici zmiňuje ve svém zápisu vladyka Beneš z Kocůrova, který mluví o ,,rybniční tvrzi Kamenice pod Zeleným Táborem.“2 Po zemřelém vladykovi se majitelem Kamenice stal Jindřich z Kamenice, který byl stoupencem Jiřího z Poděbrad a účastnil se i několika jeho tažení. V 15. století se Kamenice zvětšuje a vzkvétá i díky rozšíření dřevařského průmyslu, díky kterému vzniká několik malých dřevařských osad. Dále se rozvíjí kamenictví a podle obnoveného privilegia Jiřího z Poděbrad z roku 1460 se smějí desetkrát do roka v osadě pořádat trhy. Odtud pochází druhý název Kamenice, a to Trhová. 3 V 16. století se Trhová Kamenice a její blízké okolí pod majiteli, kterými jsou páni Sobkové z Kornic, rozvíjí a zakládají se pily, mlýny, náhony a mnoho chovných rybníků. V době třicetileté války je okolí Trhové Kamenice zpustošeno vojsky švédského velitele Torstensona a ani samotná osada není ničivého řádění jeho vojsk ušetřena. Po třicetileté válce je v Trhové Kamenici evidováno 79 popisných čísel a v osadě žije na 220 dospělých lidí a 130 dětí. 1

Http://www.trhovakamenice.cz/historie/. [online]. [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://www.trhovakamenice.cz/historie/ 2 HOSPODKA, B. Z historie města Trhová Kamenice. Praha 1988. s. 10. 3 Http://www.trhovakamenice.cz/historie/. [online]. [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://www.trhovakamenice.cz/historie/

3

Po obnově a hospodářském rozkvětu, který nastal v 17. století Trhová Kamenice mění často majitele, kdy se zde objevuje rytíř Francois de Couviers z Francie, který nabyl Trhovou Kamenici po třicetileté válce, dále rod Schönfeldů a Auerspergů. Jan Adam kníže z Auerspergu v roce 1815 nechal vedle kostela zbudovat novou dvoutřídní školu a roku 1832 v Trhové Kamenici dal postavit dřevěný most přes řeku Chrudimku, kde byl do té doby pouze brod. Trhová Kamenice byla roku 1834 zasažena mohutným požárem, kdy lehla skoro celá popelem. 4 V 19. století má městečko skoro 900 obyvatel a roku 1853 je mu udělen statut města. Ve druhé polovině 19. století je ve městě založena pošta, divadelní spolek, probíhají neúspěšná jednání o zavedení železniční tratě do města, je založen sbor dobrovolných hasičů, tělocvičná jednota Sokol, probíhá masivní těžba žuly v lomech na Petrkovech a v roce 1900 je vybudována na městské části Zářeč parní pila. V témže roce byl zaveden telegraf a vzniká továrna na broušení skla a sklárna. Práce pokračují i na výstavbě nových silnic a je stržen dřevěný most a na jeho místě postaven nový železobetonový. 5 Během 2. světové války v Trhové Kamenici převažuje textilní a lehký průmysl s výrobou sítěk, čepic a tašek. Po konci 2. světové války s nastupující vládou komunistů v roce 1948 se sklárna a další velké podniky znárodňují. Přesto výroba, převážně zakázková pro armádu, kdy se šili zejména maskovací sítě, stany a součásti oděvů pokračovala. V roce 1953 byl Trhové Kamenice odebrán statut města a nabyla názvu středisková obec. Rokem 2010 byl Trhové Kamenici odejmut statut obce a nahrazen novým statutem městys. K roku 2011 zde bylo evidováno 900 obyvatel. Probíhají zde rozsáhlé rekonstrukce, jako vybudování nové přeložky mostu, oprava střechy kostela, zateplení budovy školy.

4

Http://www.trhovakamenice.cz/historie/. [online]. [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://www.trhovakamenice.cz/historie/ 5 Http://www.trhovakamenice.cz/historie/. [online]. [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://www.trhovakamenice.cz/historie/

4

2. Založení školy v Trhové Kamenici a její počátky do roku 1875

2.1

Založení kamenické školy Historie školství a výuky zdejších i přespolních dětí v Trhové Kamenici sahá do

16. století. Pravděpodobně se zde vyskytovala nějaká forma vzdělávání už v předcházejících letech, ale o samotné škole či jménech vyučujících se do dnešní doby žádné informace nedochovaly. Město bylo od svého založení farní obcí, ve které sídlili kněží, kteří se ve svém farním domě věnovali výuce a výchově mládeže. Tento dům se nacházel přibližně v místech, kde dnes stojí kašna sv. Jana Nepomuckého.6 Jména duchovních, kteří bydleli v bratrském domě a starali se o vzdělávání žáků, nejsou známa, neboť se žádná nedochovala, a tak jediným dochovaným jménem je Johanes – cantor, který je zapsán v seznamech z roku 1620. 7 Avšak se začátkem třicetileté války (1618-1648) se zápisy a povědomí o zdejší škole ztrácí úplně. Až roku 1677 se objevuje zpráva, která mluví o trhovokamenické škole s kantorem, jehož jméno však není známo, jelikož bojanovská farní kronika, ke které byla fara a kostel sv. Jakuba a Filipa přičleněn roku 1677 z důvodu rozsáhlého požáru, lehla popelem.8 Další zmínkou o škole v Trhové Kamenici je ta z roku 1709, kdy se zvláštní komise, která vyšetřovala stav far a záduší zmiňuje ve svých poznámkách, že budova školy byla doslova na spadnutí a mistr školní dostával plat ke 3 kopám ročně.9 Jeden z knížat, který se o rozkvět města zasloužil, byl již vzpomenutý hrabě František Josef ze Schönfeldu, který roku 1712 obnovil do té doby prázdnou faru a také se toho roku objevují první písemné zprávy o jménech učitelů na zdejší škole. Jako první kantor, jehož jméno je nám známo byl pan Václav Vocelka, který se zabydlel v roubeném domku, kde vyučoval i žáky a provozoval své krejčovské řemeslo.

S výukou dětí

pomáhala jeho dcera Zuzana. Z rodiny Vocelků byl po otci na místo kantora dosazen v roce 1730 jeho syn Jan Tadeáš Vocelka, který rovněž neměl učitelství jako jediným povoláním. 6

HOSPODKA, B. Historie školy v Trhové Kamenici ( 1558-1953) , Praha 2004. s. 3. HOSPODKA, B. Z historie města Trhová Kamenice. Praha 1988. s. 18. 8 HOSPODKA, B. Historie školy v Trhové Kamenici ( 1558-1953) , Praha 2004. s. 5. 9 Tamtéž, s. 6. 7

5

On sám zastával ještě pozici městského písaře.10 Ještě roku 1717 se kamenický farář Josef Wranny ve farní kronice krátce zmiňuje o zdejší škole, ve které píše: ,,Ve městě je stará škola s mistrem školním, avšak budova je v takovém stavu, že se zde nedá řádně vyučovat a mládež se zde nemůže náležitě scházet a řádné kostelní ceremonie vykonávat.“11 Na žádosti pana Vocelky byla roku 1751 zbudována nová dřevěná škola na místě školní zahrady. Kantor Vocelka ze svého úřadu odchází roku 1769 a rok na to na jeho místo nastupuje nasavrcký učitel František Novák. Čtyři roky po nástupu nového kantora Nováka se zavedla povinná školní docházka. Také na kamenické škole se vyučovalo několika předmětům, jako bylo psaní, čtení, počty a pro druhou třídu farní školy to byl ještě dějepis, zeměpis, krasopis a náboženství. Stávalo se, že děti do školy někdy nepřicházely vůbec, jelikož museli pomáhat rodičům na polích a hlavním problémem byl poplatek za školné, který byl pro mnoho rodin stále příliš vysoký.12 Rokem 1799, kdy podle školní fasse ( výkaz všech kostelů, kaplí, jmen vrchnosti, patronů, školy, spolků, majetky kostelů a far, jako lesy, louky, dále robotní povinnosti a plat faráře, učitele k danému okrsku) byly k trhovokamenické obci připojeny další menší osady a tím došlo ke zvětšení počtu žáků z připojených obcí, jakými bylo například Zubří, Rohozná, Kameničky, Svobodné Hamry a Petrkova.13 Školní obvod pro Trhovou Kamenici postupně narůstal a roku 1799 činil dvanáct místních obvodů. V letech 1799-1800 do kamenické školy docházelo 279 dětí. Pro zajímavost uvedeme čísla, která ukazují náboženská vyznání dětí: 253 katolíků, 9 nekatolíků a 7 dětí židovské víry.14 Plat kantora činil ve vídeňské měně 154 zlatých a 35 krejcarů ročně. V roce 1806 nastupuje na místo kantora po zemřelém Františku Novákovi pan Jan Pejcha, známý okolí jako úspěšný obchodník s koňmi, který tuto svou živnost provozoval i při roli učitele. Podle záznamů mu však nelze upřít svědomitost a poctivou starost o vzdělání žáků.

10

HOSPODKA, B. Historie školy v Trhové Kamenici ( 1558-1953) , Praha 2004. s. 7. HOSPODKA, B. Z historie města Trhová Kamenice, Praha 1988. s. 23 12 Kronika farní školy, započatá v roce 1740/1741, do roku 1800. s. 61. 13 SAITL, V.: Dějiny města Trhové Kamenice, 1952. 14 HOSPODKA, B. Z historie města Trhová Kamenice, Praha 1988. s. 25. 11

6

2.2 Kamenická škola od roku 1815 do roku 187 Rokem 1815 nastává pro kamenickou školu nové období. Podle Politického zřízení obecného školství z roku 1805 se musela v každé škole, kam docházelo více jak 100 dětí vybudovat další třída s pomocníkem. Novou dvoutřídní školu na své náklady nechal postavit kníže Karel z Auerspergu. Dále se podle zřízení upravoval plat učitele a jeho pomocníka na 150zl a 70zl. Do profese kantora byl dosazen člověk po odsouhlasení místního faráře a vrchnosti. Budova nové školy již nebyla dřevěná ale kamenná, která stála na místě dnešní budovy současné školy. Výuka probíhala každý den kromě středy, soboty odpoledne a neděle a školní rok začínal 1.října .15 Rokem 1826 se při školní inspekci zjistilo, že do trhovokamenické školy dochází daleko větší počet dětí než bylo předpokládáno a vedení města dostalo na výběr, jak se školou dále naloží. Mohlo zřídit školu novou při hamerském statku nebo při stávající škole zřídit druhé učitelské místo. Tak tedy ještě tento rok byla škola přeměněna na dvoutřídní a kantor Pejcha dostal ,,k ruce“ pomocníka pana Jana Kalouse. Bylo spočítáno, že školu navštěvovalo roku 1828 234 dětí. Do nové školy byla také instalována kamna, do kterých bylo potřeba shánět dřevo. Škola dostávala od přidružených obcí a vrchnosti příděl dřeva na vytápění učeben. Do života školy zasáhla událost z roku 1834, kdy začal v obci veliký požár, který pohltil velkou část náměstí a střecha na škole se zbortila. Bylo potřeba vystavět novou dvoutřídní školu, jejíž stavba skončila roku 1835. To již učitel Pejcha nezažil, neboť dva roky předtím zemřel v pouhých 52 letech a jeho nástupcem se stal pan Václav Pilař, který vyučoval na škole v Nasavrkách.16 V kamenické škole se po osmi letech objevil další nový učitel Václav Obolecký. Po jeho krátkém působení nastupuje roku 1844 rodák z Brna, pan Jiří Sequens. Ten měl pomocníka z rodného místa Václava Bláhu, který mu však mezi občany způsoboval potíže a pomlouval ho. Po jeho odvolání dostává Sequens nového pomocného učitele pana Josefa Ročka. Z důvodu pohromy, které způsobily velké a prudké deště, které zdevastovaly úrodu, kameničtí občané začínali trpět hladem. Učitel Sequens dostal přidáno zvýšením sobotáles. I jemu se nevedlo vůbec dobře, když Trhovou Kamenici postihla tato přírodní událost, ale i ono nepatrné zvýšení platu

15

[online]. [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://www.zstk.cz/ HOSPODKA, B. Historie školy v Trhové Kamenici ( 1558-1953) , Praha 2004. s. 9.

16

7

zvedlo ze židlí obyvatelstvo z okolních vesnic jako byly Svobodné Hamry a Dřevíkov. Ti podávají stížnost krajskému úřadu v Chrudimi, po kterém požadovali zřízení třetí třídy. Trhovokamenická rada s tím nesouhlasila, neboť by to pro ni znamenalo další výdaje a hamerští u sebe školu na zámečku nechtěli, neboť by to pro ně bylo ještě méně výhodné. A tak se odvolávali k čím dál vyšším institucím a v žádosti padaly všelijaké důvody, proč učiteli nemohou hamerští a dřevíkovští obyvatelé přispívat více na plat. I když se oháněli tím, že jsou místnosti pro děti malé a stísněné a snadno se nakazí nějakou nemocí v tak malém prostoru od dalších dětí. Bylo zřejmé, že obyvatelům, těchto osad šlo jen o nechuť přispět učiteli na vyšší plat, který jejich děti vzdělával a vychovával. Spor byl nakonec vyřešen tak, že kamenická škola nebyla o třetí třídu rozšířena a žáci navštěvovali školu střídavě. Do života města zasáhla i prusko-rakouská válka roku 1866, kdy tudy procházela rakouská a poté i pruská vojska, která se ve městě ubytovala po všech možných staveních. Veškeré zásoby jídla, které kameničtí obyvatelé měli, jim obě vojska sebrala. Mezi důležité události roku 1868 patřil i zákon č. 48/1868 o vztahu církve a školy, kde se píše, že duchovní přestává být nadřízeným učitele a kněží si nemůže libovolně docházet do výuky a tu přerušovat náboženským výkladem. Bylo stanoveno určité časové vymezení pro jeho návštěvy. Nadále dochází i k úpravě platu kantora a pomocníka, kdy si učitel mohl dát o něco málo víc peněz stranou a měl celkem slušnou výplatu.17 Roku 1872 nastupuje po Jiřím Sequnesovi nový řídící učitel Václav Macháček, který nařizuje výstavbu třetí třídy v kamenické škole, a jeho pomocníkem se stává pan Josef Roček. Učitel Jan Fischer si v Trhové Kamenici roku 1873 zřídil soukromou praxi, kdy žáky připravoval k pokračování studia na vyšších středních školách. Pan řídící učitel Macháček měl velkou zásluhu na zvýšení úrovně školy v chrudimském okrese. Dva roky poté se škola opět rozšířila, a to již o čtvrtou třídu, kdy byla od října 1874 pětitřídní, neboť čtyři třídy byly postupné s pobočkou ve čtvrté třídě.18 Kamenická škola vzkvétala, její kladné hodnocení od c.k. okresní školské rady v Chrudimi bylo pro již pět členů učitelského sboru zadostiučiněním, avšak někteří obyvatelé města nemohli škole a učitelům přijít na jméno. Bylo to zejména z toho důvodu, že roku 1873 nastal úpadek obchodu s vlasařstvím a mnoho lidí, tak bylo bez prostředků. Docházející židovské děti a jejich rodiče se domohli po žádostech zřízení soukromé

17

HOSPODKA, B. Historie školy v Trhové Kamenici ( 1558-1953) , Praha 2004. s. 10. Tamtéž, s. 11.

18

8

německé školy ve Dřevíkově.19 Trhovokamenická škola se v roce 1875 účastní okresní školské výstavy v Chrudimi, kam měly školy zaslat své pomůcky při výuce, dětské práce atd. Škola byla úspěšná a pan řídící Macháček dostal dva čestné diplomy. I další tři učitelé dostaly písemné pochvaly za svou práci, byly to Adolf Průcha, Veronika Osnerová a Jan Fischer.

19

HOSPODKA, B. Z historie města Trhová Kamenice, Praha 1988. s. 30.

9

3. Působení Karla Václava Raise na kamenické škole 3.1 Mládí Karla V. Raise Na podzim 13. září 1877 se začala psát pro trhovokamenickou školu nová dějinná událost, která místní vzdělávací ústav měla proslavit už napořád. Jako nový učitel po zemřelém Adolfu Průchovi nastupuje Karel Václav Rais, přezdívaný miláček čtenářstva. Jeho působení a pobytu na škole by se bylo vhodné věnovat více, neboť právě jeho jméno zapsalo zdejší školu a město nesmazatelně do historie nejen školství. Nadaný a skromný Rais, jak jej okolí charakterizovalo, se narodil do rodiny drobného rolníka a tkalce dne 4. ledna 1859 v Lázních Bělohradě na Jíčínsku. Jeho školní docházka začala v bělohradské škole, kde absolvoval tři třídy. Tu čtvrtou vychodil ve Vrchlabí a tzv. reálku v Jičíně. Roku 1877 své studium učitelského ústavu v Jičíně úspěšně zakončil složením maturitní zkoušky.20 Právě v Jičíně, kde Rais studoval, byl ředitelem pan Ferdinand Macháček, bratr trhovokamenického řídícího učitele Václava Macháčka. Ferdinand Macháček si mladého Karla oblíbil a snažil se mu pomáhat a i do budoucna mu přislíbil pomoc. Dalo by se říci, že Raisovo mládí probíhá z velké části na trhovokamenicku, protože při nástupu na učitelské místo mu nebylo ještě ani devatenáct let. Ferdinand Macháček měl největší podíl na umístění Raise v Trhové Kamenici. Lákal ho na dobrou pověst školy a její rychlý rozkvět pod vedením svého bratra. Mladému Karlovi se nechtělo jít tak daleko od domova a svých rodičů, kde nikoho neznal a ani nevěděl, kde to místo, kam by měl jít vykonávat svou první učitelskou pozici, vlastně leží. Řídící Macháček navštívil svého bratra Ferdinanda v Jičíně a ten jej seznámil s Raisem. Toto setkání proběhlo někdy v květnu či červnu, jelikož 28. června 1877 složil Rais maturitu a v červenci se ucházel o místo učitele a svou žádost zaslal do Chrudimi.21 V srpnu byl v dopise jmenován na pozici zatimního podučitele v Trhové Kamenici. Mladý Rais se rozloučil s rodiči a jel se vlakem podívat na své nové pracovní místo na trhovokamenicku. Dne 13. září 1877 se stěhuje na své první učitelské působiště do Trhové Kamenice. Tak začalo jeho pětileté působení v našem kraji, kde napsal několik svých slavných děl. 20

MRKVIČKA, F. HOSPODKA, B. Karel Václav Rais v Trhové Kamenici 1877-1882. Trhová Kamenice 2006, s.14. 21 Tamtéž, s.15.

10

3.2 Pětileté působení Raise na škole v Trhové Kamenici (1877-1882) Nového podučitele městská rada nastěhovala do bytu v domě č. 6. patřícího krejčímu Karlovi Linhartovi. Školní rok začínal 15. září 1877 a Raisovi byla přidělena 4. třída dívčí. Tuto třídu navštěvovalo 65 dívek od 11 do 14 let. Třída v bývalém Cellarově domě byla naprosto přeplněna. Žákyně do školy chodily nepravidelně. Dívky do třídy, kde Rais vyučoval sice chodily rády, ale v té době bylo pořád ještě jejich pomoci zapotřebí doma, kdy vypomáhali rodičům s hospodářstvím a s mladšími sourozenci.22 To s sebou přinášelo samozřejmě mnohá úskalí, jelikož žákyně jednou do školy přišly podruhé ne, a tak jim látka musela být opakována, což bylo velice náročné. Rais žákyně rozdělil do dvou skupin, aby si práci trochu ulehčil. On sám několikrát dívkám zaplatil základní školní pomůcky, protože stávající krize vlasařského průmyslu nadále pokračovala a mnoho rodičů nemělo peněz nazbyt. S Raisovou prací a vedením žákyň byl řídící Macháček spokojen a pochvaloval si jakého dobrého a pracovitého člověku mu bratr doporučil. Dokladem toho je, že mu zadával úkoly navrch a to takové, že Rais před svými kolegy vystupoval s přednáškami, kde kolegům demonstroval různé metodické ukázky a přednášel jim o pedagogice. Rais jako vlastenec a milovník českého jazyka se snažil dětem nadšeně vyprávět o mateřském jazyku a děti vychovávat v úctě k němu. V dějepise kladl důraz na zvýraznění těch osobností, které svými činy a projevy zvyšovaly prestiž a hodnotu národa.23 Ještě roku 1878 byla škola rozšířena na pětiletou s pobočkou. Na škole působily mladí lidé, kteří byli nadšení do práce. Rais mezi ně samozřejmě patřil a svoje služby rozšiřoval i dál, když například Václavu Macháčkova nabídl, že ve filipojakubském kostele bude hrát za něj na varhany, kdyby on nemohl. Sám Macháček byl v hudbě velice zběhlý a v mládí studoval na varhanické škole. Hraním na varhany ve studeném kostele si přivodil Rais těžký revmatizmus, který mu léčil místní doktor Antonín Brebera. Rais byl nemocný a i jeho studený velký byt v Linhartově domě k jeho nemoci přispíval, a tak se rozhodl najít si nový byt, a to v Cellarově domě. Jeho nový byt sousedil s jeho dívčí třídou a měl také na blízku Burešovu dceru Karlu, která se zájmem jeho vypravování a výuku děvčat poslouchala. Došlo mezi nimi ke vzájemnému zalíbení. Zásadním Raisovým počinem bylo roku 1880 založení literárního kroužku ,,Vzdělávací beseda“. Toto sdružení bylo ve své době velice známe a aktivní. Po svém 22

MRKVIČKA, F. HOSPODKA, B. Karel Václav Rais v Trhové Kamenici 1877-1882, Trhová Kamenice 2006. s.15. 23 Kronika školy v Trhové Kamenici, započatá v roce 1800/1801, do roku 1875, s. 14.

11

přejmenování na Vzdělávací besedu Neruda, kdy Rais poslal Janu Nerudovi dopis, ve kterém jej žádal o svolení používat jeho jméno pro spolek, bylo ještě známější a činorodější. Nerudou zaslaná odpověď měla výtky, ale po dalším dopise zaslaným Raisem, nakonec Neruda svolil. Spolek si určil stanovy s pěti odstavci, které pak poslali na schválení na místodržitelství do Prahy.24 I do Trhové Kamenice dorazila zpráva o svatbě korunního prince Rudolfa s princeznou Stefaníí ze dne 18. května 1881 a sdružení Neruda vydalo k této slavné příležitosti ,,Píseň české mládeže“ vytvořenou Raisem a Macháčkem. Dostalo se jim veliké pocty, neboť za pár dní přišel děkovný telegram od samotného prince Rudolfa. To byly pěkné časy, které měly být zanedlouho zakaleny těmi horšími. Po čtyřleté známosti s Karlou Burešovou nastala pro Raise těžká doba. Jeho družka mu 6. června 1881 zemřela na tuberkulosu. Logicky to těžko snášel a nejraději by z Kamenice odešel. Po této smutné události požádal o přeložení do Hlinska, které leží 7 kilometrů od Trhové Kamenice. Tam také skutečně odešel a jeho třídu po něm převzala 1. března 1882 Marie Hrozná. S Marií Hroznou se nakonec Rais oženil. Pro Raise byl snadnější odchod do Hlinska také proto, že se více stýkal s rodinou Adámků, která byla váženou rodinou v celém okolí. Jejího nejznámějšího člena okresního starostu Karla Adámka poznal na okresní učitelské schůzi v Hlinsku. Karel Adámek se stal v pozdějších letech i zemským a říšským poslancem. Po odchodu z Kamenice se Raisovi otevřel nový obzor, který skýtala, na zdejší poměry bohatá hlinecká muzejní knihovna. Rais nadále pilně psal i na svém novém působišti a se zalíbením pozoroval, že Beseda Neruda nadále pokračuje v činnosti.25 Ale vraťme se ještě do roku 1882, který byl pro Raise neméně významný. V Pardubicích se toho roku oženil se svou známou, učitelkou, která po něm převzala třídu po jeho odchodu do Hlinska Marií Hroznou. Spolu poté měli dceru Marii Raisovou, později Míškovou, které se narodila ještě v Hlinsku. Po přestěhování do Prahy, kam odešel po deseti letech strávených v okolí Trhové Kamenice, mu byla roku 1887 přijata žádost o místo kantora v Praze, o němž Rais už dlouhou dobu tajně snil a do Prahy se chtěl dostat, neboť tam pobývalo také množství jeho uměleckých přátel a kolegů.

24

HOSPODKA, B. Historie školy v Trhové Kamenici ( 1558-1953) , Praha 2004. s..13 MRKVIČKA, F. HOSPODKA, B. Karel Václav Rais v Trhové Kamenici 1877-1882, Trhová Kamenice 2006. s. 17.

25

12

Není se čemu divit, když Raisova sláva a úspěch rostly v literární tvorbě rostly.

26

Rais odešel spolu s manželkou a dcerou, kde kratší dobu působil na škole v Podolí a odtud odešel na měšťanskou dívčí školu na Vinohradech, kde byl od roku 1894 ředitelem a škola nese jeho jméno až dodnes.27 Do Trhové Kamenice a blízkého okolí se již Karel Václav Rais nikdy nevrátil, i když jej zastupitelstvo města Trhové Kamenice roku 1921 jmenovalo čestným občanem města. Bylo to i z důvodů, které popsal v dopise městské radě v Trhové Kamenici. Ty vysvětlil jako obavu se sem vracet po všech radostech, ale i starostech a smutcích, které mu zdejší kraj přichystal. Se svým prvním učitelským působištěm byl v kontaktu přes pana řídícího učitele Emanuela Breberu, se kterým si dopisoval. Beseda Neruda nadále pokračovala v činnosti a pořádala koncerty, akademie a slavnosti. V dopise, který zaslal radě se zmiňuje i o úmrtí své manželky. Pro Raise byl rok 1915 vůbec ve znamení tragických zpráv. Toho roku mu zemřela žena, jeho zeť Míšek a naposledy bratr Jindřich. 28 Dne 8. července 1926 v nočních hodinách Rais ve svých 67 letech v Praze umírá. Tak odešel jeden v nejznámějších představitelů kritického realismu, píšící vesnickou prózu.29 Ve svých dílech psal o chudých lidech, jejich řemeslech, radostech i starostech. Trhová Kamenice mu z vděčnosti a úcty vztyčila roku 1928 žulový památník. V červenci proběhla vzpomínková sešlost, na kterou se přijela podívat i Raisova dcera Marie s rodinou. Na počest tohoto slavného, ale skromného člověka byl Okresním školským výborem schválen návrh městské rady Trhové Kamenice pojmenovat místní školu jako Raisovu školu obecnou a měšťanskou. Obyvatelé města Trhová Kamenice a Hlinska na památku Raisovu nezapomněli.a připomněli si jej výstavou roku 1956 v Hlinsku a otevřením menší expozice v Trhové Kamenici, která je věnována jeho pobytu a působení na kamenické škole .30 K jeho nejznámějším dílům patří sbírka ,,Doma“, ,,Obrázky od nás“, ,,Z vlasařských pamětí“, které se týkají prostředí Trhové Kamenice.

26

MRKVIČKA, F. HOSPODKA, B. Karel Václav Rais v Trhové Kamenici 1877-1882. Trhová Kamenice 2006, s. 20. 27 Tamtéž, s. 20. 28 [online]. [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2009010028 29 OTRUBA, M. Čeští spisovatelé z přelomu 19. a 20. století. 1. vyd. Praha: ČS, 1972, 187 s. 30 MRKVIČKA, F. HOSPODKA, B. Karel Václav Rais v Trhové Kamenici 1877-1882. Trhová Kamenice 2006, s. 21.

13

4. Kamenická škola v letech 1875 až 1914 4.1 Život na kamenické škole před 1. světovou válkou Dění v kamenické škole probíhalo v poklidném tempu. Novinkou bylo rozšíření budovy školy o přístavbu. Dne 8. května 1882 se stavba přidělená stavitelům ze Skutče a Trhové Kamenice rozjela. Novou přístavbou získala škola dne 15. května ,,zimní“ tělocvičnu. Jako další posilu obdržela kamenická škola od dubna roku 1886 pana Emanuela Málka. Po delší čas probíhaly na škole personální změny, kdy v únoru 1888 odchází řídící učitel Václav Macháček do Slatiňan a na jeho místo na pouhý rok nastupuje řídící učitel Vojtěch Turek. Další změna na sebe nenechá dlouho čekat, neboť v březnu 1888 nastupuje definitivní řídící učitel z Heřmanova Městce František Radouš. Na kamenické škole probíhaly četné personální změny a bylo tomu tak i nadále. Roku 1904 odchází z místa řídícího učitel František Radouš a na jeho místo přichází na několik měsíců Václav Červenka. Dva roky na to v dubnu 1906 učitelský sbor se školní mládeží slavnostně vysazují šedesát třešní na louce za školou. Schůze městského zastupitelstva se na své poradě roku 1907 zabývala zřízením měšťanské školy na návrh Živnostenského spolku a Národně sociální jednoty, které podaly petici na její zřízení. Ve stejný čas se o zřízení měšťanské školy ucházely i okolní města jako Nasavrky či Žumberk. Návrh na zřízení měšťanské školy měl své příznivce, nakonec však nebyl schválen. Po Václavu Červenkovi nastupuje budoucí řídící učitel, zdejší rodák Emanuel Brebera. Pan Brebera se narodil 16. ledna 1862 a po reálném a technickém studiu odešel do Jičína, kde své vzdělání rozšířil o to pedagogické. Po praxi, kterou absolvoval v Hlinsku, se stal v roce 1880 součástí kamenického učitelského sboru a poté byl jmenován 12. listopadu 1904 řídícím učitelem školy. Po dlouhodobé nemoci odstoupil ze svého místa roku 1909 a 8. ledna 1930 umírá. Pohřeb proběhl na zdejším hřbitově za velké účasti učitelského sboru, žáků a místních obyvatel. Místo po něm převzal již roku 1909 učitel Josef Jebas.31

31

[online]. [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://www.trhovakamenice.cz/osobnosti/

14

5. Kamenická škola v období 1. světové války (1914-1918) 5.1 Události na kamenické škole během 1. světové války Školní roky pod vedením řídícího učitele Jebase probíhají v poklidu, avšak za pár let se tato situace změní. Dne 28. června 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko Srbsku válku, což mělo dopad i na zdejší občany a výuku na škole. Nastala smutná doby, kdy branci do 39 let věku museli povinně nastoupit vojenskou službu do 24 hodin od vyhlášení mobilizace. Školní kronika se zmiňuje o počátku války takto: ,,Branci sešli se druhého dne o 5. hodině na náměstí, z ochoty poskytnuty jim byly povozy a celé město i okolí srdečně se loučilo s odjíždějícími vojíny.“32 Dne 27. července 1914 odešel z učitelského sboru Josef Alinče, který v září 1915 padl do ruského zajetí. Zastoupil jej učitel František Mrkvička. Druhým členem učitelského sboru, který odešel do války, byl Josef Tyl. Dohromady Trhovou Kamenici opustilo 209 mužů, kteří byli povoláni do zbraně. Povolanému Josefu Tylovi se narodil tentýž rok 13. ledna syn, také Josef. Ten se po univerzitních studiích v Praze stal středoškolským učitelem v Chrudimi a poté již jako doktor pedagogiky metodikem Krajského pedagogického ústavu v Pardubicích. Byl velice plodným spisovatelem. Napsal na 600 děl, studií a článků.33 Další šťastnou událostí bylo narození Josefa Kalvody. Za nacistického Německa byl účastníkem partyzánského odboje a pro své kvality byl povolán do diplomatických služeb jako obchodní atašé Československé republiky v Argentině. Ale život dětí, které docházely do kamenické školy nebyl jednoduchý. Byl hlad, bída a děti chodily do školy třeba i v zimě v dřevákách a oblečení nosily po starších sourozencích i rodičích. Byl na ně smutný pohled, neboť malé děti vypadaly v takových postrojích jako trhani. Ani hygiena nebyla veliká, neboť mýdlo se stalo nedostatkovým zbožím. Do školy docházelo čím dál méně dětí a morálka s kázní byli velice chatrné.34 Jako další daň si válka vybrala členy učitelského sboru Františka Mrkvičku, Jana Jebase a Jaroslava Hořejšího. Na škole zbyli jen dva učitelé a učitel řídící. Tak malý počet učitelů na tolik dětí ( stále bylo ve škole zapsaných na 200 dětí) se nedal při takovém počtu lidí zvládnout. Do školy byl jako náhrada povolán nový učitel František Abraham.

32

Kronika školy v Trhové Kamenici, započatá v roce 1875/1876, do roku 1935, s. 10. HOSPODKA, B. Historie školy v Trhové Kamenici ( 1558-1953) , Praha 2004, s. 15. 34 Kronika školy v Trhové Kamenici započatá v roce 1875/1876, do roku 1935, s. 33. 33

15

Učitelky Pavla Dalecká a Emma Schulzová zaměstnávaly polodenně tři třídy. Vyučování bylo často přerušováno pomocnými pracemi.35 Veškeré zboží se zdražovalo. Podpory, které byly rodinám státem vyměřené, nestačily a tak si lidé museli přilepšovat, jak jen to šlo. Někdo pracoval pro vojsko a druzí vyráběli vlasové síťky, které opět nabývaly na hodnotě. Město nakoupilo brambory, pro ty nejchudší občany a skladovalo je ve škole. Jako by toho strádání nebylo málo, byl zaveden lístkový přídělový systém potravin. Školní kronika o tom vypráví takto : ,,Lidé chodili i do vzdálených osad, aby sehnali trochu bramborů, mléka, másla a podobně. Putovali od vesnice k vesnici než podařilo se jim sehnati nepatrný raneček potravin, jenž stačil jen na několik málo dní a výprava začala znova. Žádný rolník za peníze nechtěl ničeho prodati, jen vyměňovati za věci jiné, kterých se jemu nedostávalo. Chléb nebyl po celý rok na prodej pečen, jen na lístky dostalo se na jednu hlavu 1kg směsi, která nahraditi měla mouku žitnou. Po okolních mlýnech nebylo možno vůbec mouky sehnati a když se to přece někomu podařilo, musel za 1 kg bílé mouky dát 8 K.“36 Taková byla tehdy bída a ještě se vojsku musely odvádět rekvizice, které se v Trhové Kamenici uskutečnily dohromady čtrnáckrát. Odvádělo se žito, pšenice, oves, ječmen, brambory, ale i hovězí dobytek po jednom kuse musel být každý měsíc odveden. Sedlák si mohl na statek, jako výpomoc zažádat o vojáka. Lístky byly nejen na potraviny ale i na mýdlo, uhlí, cukr a další potřebné a nedostatkové zboží. Došlo to až tak daleko, že v dubnu 1918 nebylo na chlebové a moučné lístky vydáno nic. Nebylo z čeho brát. Nejen potraviny se nedaly sehnat, nýbrž ani základní šatstvo, prádlo a obuv nebyla k sehnání. A když, tak byla nesmírně drahá a obyčejní lidé si ji nemohli dovolit. Přednější bylo jídlo. Ve školní kronice můžeme najít ještě další zápis o nesnadném úkolu obstarat jídlo: ,,Za peníze shánělo se vše velmi nesnadno, spíše dalo se vyměniti. Tak za kilogram kávy dostaly se 2 kg másla nebo 2 kopy vajec.“37 Počasí v Železných horách je velice proměnlivé. Lidí to citelně pocítili, když v květnu 1915 nastala velká vedra a v červnu naopak udeřilo několik mrazů, že brambory a obilí zmrzly. Poté přišel jeden silný liják s velkým množstvím krup, které, jak píše školní

35

Kronika školy v Trhové Kamenici, započatá v roce 1875/1876, do roku 1935 s. 42. Kronika školy v Trhové Kamenici, započatá v roce 1875/1876, do roku 1935, s. 28. 37 HOSPODKA, B. Z historie města Trhová Kamenice. Praha 1988, s. 39. 36

16

kronika: ,, Roztlouklo zelí, mák i zeleninu. Na školní zahradě leželo tolik krup, jakoby zima byla.“38 Roku 1916 přišel další neslavný druhý rok války. Ten rok byla také dva měsíce velká vedra bez jediné kapky deště, úroda byla natolik špatná, že rolníci museli prodávat svůj dobytek, aby jim ve stájích nepomřel hlady a i taková samozřejmost jako pivo, už takovou samozřejmostí nebylo. Prodávalo se jen dva dny v týdnu, a to v pondělí a ve čtvrtek. Žáci nadále chodili do školy, ale úroveň hygieny byla tak nízká, že se mezi dětmi roznesly různé kožní nemoci, o kterých hovoří školní kronika: ,,S nedostatkem mýdla spojena byla nesmírná obtíž s prádlem, která přivodila sebou zvláště mezi mládeží školní mnohé nemoce kožní, - zejména svrab.“

39

Rok 1917 byl asi nejhorším rokem války. Bída byla nezměrně veliká a postihla i ty z bohatších domácností. Navíc jako další válečnou splátku muselo město odevzdat své kostelní zvony. Farní kronika situaci popisuje takto : ,,Dne 23. března 1917 rozezvučely se naposledy naše zvony, jakoby na rozloučenou, nejvíce vynikal umíráček. Nato byly zvony na věži rozlučeny a po částech z věže házeny, aby byly válečným účelům odvedeny. Zbyl nám tu pouze velký zvon, který slyšíme v sobotu večer a v neděli. Ba ani úmrtí lidí není již občanstvu oznamováno“40 Ještě ten rok se v květnu vrací z Albánie učitel Jan Jebas. Válečná vřava se chýlí ke konci a ze zápisu ze školní kroniky víme, co se 28. října v Trhové Kamenici odehrávalo: ,, Od úst k ústům nesla se blahá ta zvěst a ohromné vyvolala nadšení v podhorském městečku našem. Jásot i neskonalá radost a štěstí zářilo z očí obyvatelstva, když zvědělo, že počínají padati i ty poslední okovy, které ještě do včerejška poutaly každou myšlenku na veliký slavný a svobodný Československý stát. Odpoledne následovalo snímání ,,orlů“, nenáviděných to odznaků té naší třistaleté poroby.“41 Ale ani ve zbylém poválečném půlroce se obyvatelům Trhové Kamenice lépe nevedlo. Vše se mnohem více zdražovalo a děti trpěly podvýživou. Zima byla těžká a přespolním a nemajetným dětem se vařily polévky. Jídlo se rozdávalo v Radnici za dozoru členů městského zastupitelstva.

38

Kronika školy v Trhové Kamenici, započatá v roce 1875/1876, do roku 1935, s. 40. Kronika školy v Trhové Kamenici, započatá v roce 1875/1876, do roku 1935, s. 55. 40 Tamtéž, s. 57. 41 Tamtéž, s. 62. 39

17

Zlepšení finanční situace nastalo roku 1919, kdy se o něj zasloužily především děti, jak píše školní kronika: ,,Na úkor školy byly děti přidržovány k síťkování a učitelstvo přes všecko upomínání a vzkazování rodičům nemohlo docíliti intensivního zlepšení návštěvy školní.“42

5.2 Kamenická škola po konci 1. světové války Nového školního roku 1918/1919 učitelský sbor vypadal následovně. Řídícím učitelem byl Emanuel Brebera, dalšími členy pedagogického sboru byli Josef Jebas starší, Josef Jebas mladší, Josef Tyl, Pavla Dalecká, Emma Schluzová, Albína Štědrá. Zásadním

krokem

pro trhovokamenickou

školu byla schůze

městského

zastupitelstva, které mělo za úkol konečně zřídit měšťanskou školu. Mnoho kamenických dětí muselo začít už dříve dojíždět do Hlinska a do Nasavrk do školy, neboť se do tříd kamenické školy, již nemohly vejít. Intervence kamenických obchodníků za vyšší vzdělání pro děti stále trvala. Už mnohokrát bylo navrhováno zřídit v Trhové Kamenici měšťanskou školu, ale tyto návrhy vždy vyšly na prázdno. Při městské schůzi Josef Jebas starší znovu navrhl její zřízení. Na jednání se návrh odsouhlasil a zastupitelstvo se zařeklo, že se jejího vybudování bude intenzivně domáhat, a i kdyby jeho návrhu nebylo vyslyšeno, zřídí měšťanskou školu na vlastní náklady, když okolní obce nebudou chtít přispět. Bylo to odvážné rozhodnutí, neboť situace nebyla ještě zcela utěšená a školní kuchyň byla zásobena z tzv. amerických darů. Jídlo se vydávalo nadále v Radnici za dozoru učitelského sboru. Školní kronika se k tomu vyjadřuje slovy: ,, Dříve se bylo spokojiti dětem na poledne jen s kouskem chleba, který pro útlý žaludek byl téměř nestravitelný a kdo neměl ani toho, přinesl si na poledne studené brambory nebo placky.“43 Jako památku na konec nadvlády nad naší zemí, která trvala tři sta let, byla školní mládeží a dorostem tělocvičné jednoty Sokol na dolním konci náměstí v říjnu 1919 vysazena ,,Lípa svobody“. Po zamýšlené stavbě měšťanské školy a přislíbení městskou radou, že přes všechny potíže bude školu sama financovat, přijela 2. března 1920 do Trhové Kamenice úřední komise, která se stavbou nové měšťanky souhlasila. Ještě toho roku v září odjíždí členové městské rady Metoděj Němec a František Licek do Prahy do sídla zemské školní rady pro

42

Kronika školy v Trhové Kamenici, započatá v roce 1875/1876, do roku 1935, s. 70. Tamtéž, s. 99.

43

18

povolení k výstavbě nové měšťanské školy. Ta byla zemskou školní radou v Praze schválena ze dne 3. 10. 1920. 44 Škola vznikla jako koedukační a hned na to se do ní zapsalo 98 nových žáků. Smůlou bylo, že nemohla být při ní zřízena pobočka, jelikož kvalifikovaných a zkušených učitelů bylo málo. Jako výpomoc škole bylo místní školskou radou přislíbeno 20 tisíc korun a ty jí byly také hned první rok věnovány. Dočasným správcem obou škol se stal Josef Novák, který byl odborným učitelem působícím v sousedních Nasavrkách. Jako nový správce školy byl na kamenickou školu jmenován v červenci roku 1921 definitivní ředitel Vincent Jirásek, který v této pozici nezůstal dlouho a ještě v září roku 1921 toto místo opouští a odchází do Choltic. Jeho místo zaujímá Antonín Blažek odborný učitel z Chrasti. Škola také v témže roce získává nové prostory pro žáky, tentokrát pro výuku tělesné výchovy. Byla totiž slavnostně otevřena nová budova sokolovny, kterou mohla škola při střídání se sokolskou jednotou využívat. Přecházející prostory byly naprosto nevhodné pro výuku tělesné výchovy a odehrávaly se většinou venku na školním dvoře. Ale ani společenský život v Trhové Kamenici nebyl tím, čím býval před válkou. Lidé se vzájemně odcizili a jak píše kronika: ,,Idylické kdysi soužití občanů zdejších vinou politické roztříštěnosti se rozrušilo. Politickou zaujatostí trpí i škola, neboť žáci vedeni jsou ve škole i mimo školu různými směry a tak se stává, že zviklá se vůbec důvěra v učitele. Dále děti někdy ze školy přinášejí si poznatky, jež se liší od mínění rodičů. Odtud pak vzniká časem roztrpčenost a nedůvěra ke škole.“45 Ze zápisů školní kroniky situace působí hodně pesimistickým dojmem, avšak situace nebyla tak špatná, neboť ve zvelebování města se pokračovalo dál. Roku 1921 císař Karel vpadá do Uher a vláda je nucena vyhlásit mobilizaci.46 Mobilizační vyhláška vedla k odvodu odborného učitele Josefa Jebase mladšího a učitele obecné školy Františka Mrkvičky. V prosinci 1921 se oba vracejí na svá učitelská místa. V lednu 1922 František Mrkvička povyšuje na místo zastupujícího odborného učitele na měšťanské škole a Josef Jebas ml. nastupuje na definitivní místo na škole obecné. V březnu se ještě po usnesení zemské školské rady se sídlem v Praze po dohodě se zemským správním výborem obecná škola zvětšuje o jednu třídu a je opět pětitřídní. V

44

HOSPODKA, B. Historie školy v Trhové Kamenici ( 1558-1953) , Praha 2004. s. 17. Kronika školy v Trhové Kamenici, započatá v roce 1875/1876, do roku 1935, s. 115. 46 HOSPODKA, B. Z historie města Trhová Kamenice, Praha 1988. s. 48. 45

19

roce 1923 byl otevřen jednoroční učební kurz při měšťanské škole a ještě ten rok byla škola přejmenována na Měšťanskou školu smíšenou na místo koedukační. Škola nesla svůj nový název Škola měšťanská smíšená od 29. června 1923. Ve škole zatím probíhá rekonstrukce. Bylo zjevné, že stará budova v původním stavu už nemůže dobře splňovat nároky postupně zvětšujícího se učitelské sboru a přibývajícího počtu žáků. V budově nebyl dostatek třídních místností, nevešla se sem ani sborovna, pracovna, kabinety na jednotlivé předměty a ředitel školy svou pracovní činnost vykonával ve svém soukromém pokoji ve škole. V roce 1924 bylo navrhnuto postavit zcela novou budovu školy, přičemž už byly přichystané plány a byl vybrán i pozemek, kde by nová školní budova mohla stát. Z plánu bohužel sešlo, a to pro nedostatek financí. Tak se na škole zatím ve velkém přestavovalo a opravoval se vchod a jednotlivé učebny, které bylo nutné již dávno zrekonstruovat.47 Díky sponzorským darům zdejších továrníku Milana Fuchse a Maxe Bergmana byly do trhovokamenické školy nakoupeny nové pomůcky, jako učebnice a mapy. Ve škole se také začíná vyučovat novému náboženství, které se do té doby na škole nevyučovalo. Po celou dobu existence školy byli žáci vyučováni jen náboženství římskokatolickému a nyní byla zavedena výuka náboženství československého, které do trhovokamenické školy přijížděl jednou za 14 dní vyučovat 27 přihlášeným žákům farář Hulínský ze sousedního Hlinska.48 V tomtéž roce se novým trhovokamenickým starostou stává odborný učitel Alois Vítek, díky kterému se znovu naplno rozjíždí již tolikrát zmiňovaná výstavbo nové budovy školy, která roku 1925 končí zase jen ,,na papíře.“

Dne 15. února 1925 vzniká při

trhovokamenické škole Okrskové sdružení republikového dorostu pro Trhovou Kamenici a okolí, mezi jehož hlavní cíle patřila vzdělávací a osvětová činnost. Zima roku 1927 byla velmi dlouhá a napadlo tolik sněhu, že většina přespolních žáku se do školy pro husté sněžení a vánice nedostala a školní lavice zely prázdnotou. Tato situace se opakovala i další rok, kdy se ve školní kronice píše: ,, Dne 16. až 17. dubna 1928 napadlo tolik sněhu, že ani místní děti nemohly se do školy dostati.“49

47

HOSPODKA, B. Historie školy v Trhové Kamenici ( 1558-1953) , Praha 2004. s. 19. HOSPODKA, B. Z historie města Trhová Kamenice, Praha 1988. s. 54. 49 Kronika školy v Trhové Kamenici, započatá v roce 1875/1876, do roku 1935, s. 129. 48

20

6. Život na kamenické škole v letech 1928 až 1938 6.1 Proměny kamenické školy do roku 1932 Na své nové učitelské místo do Trhové Kamenice přichází nový ředitel Václav Král, který se narodil ve Vodochodech. Počátek školního roku 1928/1929 byl příjemně teplý, ale jen co nastal konec října zažil nový řídící učitel nepříjemnou kamenickou zimu. Ve školní kronice se k tomuto přelomu školního roku píše: ,,Měsíc leden se vyznačoval sněhovými vánicemi, pro které byla zastavena zdejší autobusová doprava. Katastrofální zima byla v únoru. Mrazy se vystupňovaly na – 40 °C. Ve škole se nepodaří vytopit třídy v první vyučovací hodině ani na +10 °C. Vyčerpává se zásoba topiva. 14. února byla zavřena škola až do konce února.“50 Dětem, jejichž rodiče byli chudí anebo přespolní se od ledna téhož roku začala vydávat polévka. Na kamenické škole probíhají personální změny, kdy se novou posilou učitelského sboru stává Ludmila Brožová z Hrochova Týnce a na krátkou dobu přichází i odborný učitel Bernkopf. Akademický malíř František Kaván, který se zabydlel nedaleko od Trhové Kamenice ve Svobodných Hamrech a jako předlohy jeho obrazů mu sloužili především krajinné motivy z oblasti Železných hor, daroval kamenické škole dne 12. září 1929 reliéf Karla Václava Raise. K desetiletému výročí kamenické školy byl na návrh ředitele Václava Krále vydán ,,Památník k 10. letému výročí Měšť.školy v Trhové Kamenici.“ Tuto brožuru, kterou sestavil učitelský sbor vytiskla hlinecká tiskárna Josefa Wagnera a při příležitosti školních oslav byl prodáván žákům za 1K a veřejnosti za 2K. Slavnost zahájil ředitel školy svým proslovem z jehož obsahu vybereme krátký úryvek : ,,Dnes se vzpomíná, raduje se a vděčí tomu, že již deset let v našem odlehlém zákoutí vzdělává a do života připravuje zdejší mládež měšťanská škola, tak často nazývaná universitou chudých. Stovky žáků a žákyň již opustily bránu této školy a tisícové ještě přijdou. Nuže, všichni vy bývalí, nynější i budoucí absolventi naší měšťanské školy, buďte

50

Kronika školy v Trhové Kamenici, započatá v roce 1875/1876, do roku 1935 s. 131.

21

pamětlivý jejího vznešeného úkolu, zachovejte a získávejte jí přízeň a nedejte jí zaniknouti!“51 Ministerstvo školství a národní osvěty zavedlo z výnosu z 29. května 1930 zřízení spolku Sdružení rodičů a přátel školy, do jejíhož čela byl jmenován ředitel Václav Král a jeho zástupcem učitel Emil Marek. Oficiálně první schůzí byla pak ta ze dne 25. ledna 1931. Do Trhové Kamenice se začínají promítat neblahé projevy hospodářské krize z roku 1929, kdy už tak zdecimované vlasařství zcela upadá, ale tento jev se začíná projevovat i v dalším odvětvím, díky kterému vlastně dostalo město svůj název, a to do kamenictví a lámání kamene vůbec. Tato krize postihla celý náš region a zaměstnancům v lomech byla snížena mzda o 21 % a byly hromadně vypovězeny kolektivní pracovní smlouvy majiteli lomů zaměstnancům. Situace došla až tak daleko, že dne 8. února 1932 byla na schůzi lidu vyhlášena generální stávka, ke které se připojilo 4500 dělníků ze Skutečska, Hlinecka a dalších převážně kamenolomnictvím živících se obcí. O týden později majitelé lomů se svolením chrudimského radního Dr. Koska svolali četnictvo, aby vyrazilo s puškami na rozčílené dělníky, dožadující se svých práv. Naštěstí byli četníci natolik rozumní, že k žádné střelbě nedošlo. Školní kronika o těchto neblahých letech píše: ,,Mzdy dělníků byly snižovány, mnoho továren a závodů omezovalo nebo i zastavovalo práci. V důsledku těchto nepříznivých okolností bylo třeba zvýšiti sociální péči o žactvo, jak k tomu nabádá výnos okresního školského výboru ze dne 7. října 1931. Učitelstvo spolu s rodičovský sdružením vyvinulo horlivou činnost, aby se dosáhlo co nejvíce prostředků na stravování školní mládeže.“52 Dětem byla podávána polévka, pečivo a občas i teplé jitrnice. To všechno jim zajišťovali místní pekaři, řezníci a továrníci. Jak se dále píše v kronice tak : ,,Celkem bylo vydáno školním dětem v době od 11. ledna 1931 do 19. března 1932 2639 placených porcí polévky v hostinci pana Desenského, který mnoho porcí přidal navíc zdarma. Dětem způsobena byla veliká radost.“53 Židovský továrník Max Bergman rozdal v prosinci 1931 kamenické škole 62 kusů čepic, které se rozdělily mezi chudé děti. Když pak 26. září 1932 zemřel, jeho pohřeb byl plný školních dětí, které mu vděčily za mnohé. Po šestiletém působení na kamenické škole

51

Tamtéž, s. 134. Kronika školy v Trhové Kamenici, započatá v roce 1875/1876, do roku 1935, s. 145 53 Tamtéž, s. 151. 52

22

odchází z jejího vedení ředitel Václav Král, který dostal místo ředitele měšťanské školy v Davli u Prahy. Jako dočasný zástupce byl ustanoven odborný učitel Josef Jebas starší. Byl také zrušen jednoletý učební obor při trhovokamenické škole. Na obecné škole tehdy působilo šest učitelů a na měšťanské škole šest kantorů plus jedna učitelka na ruční práce a nauku o domácím hospodaření.

6.2 Výstavba nové budovy školy Školní rok 1931/1932 byl pro naši školu rokem zlomovým. Nejdříve se vraťme k zápisu školní kroniky, která se věnuje 85. výročí narozeni prezidenta Tomáše Garigue Masaryka: ,,Škola naše uspořádala oslavu ve velkém sále místní sokolovny, krom dětí obou škol shromážděných o 10. hodině dopolední, přišlo i hodně občanů, takže sál sokolovny byl plný. Pak nastal pořad sestávající z oslavných básní a písní, šest žáku 6. třídy zahrálo několik skladeb na housle, žáci 3. třídy přednášeli úryvky ze života pana presidenta, zbylé třídy měly také nachystána oslavující představení, která se velmi líbily a odměněny byly bouřlivým potleskem.“54 Tento rok došlo k masivní přestavbě a přístavbě nových částí školy. Ta se započala 17. červnem a po celé prázdniny se pracovalo na stavbě školy horečným tempem, aby byla školní budova do 16. září, alespoň do té míry hotova, aby bylo možné 16. září zahájit nový školní rok. Okresní školská rada byla požádána o odložení začátku školního roku na 16. září s tím, že tou dobou by měla být škola už přestavěna a mohla by být schopna výuky. Okresní školská rada souhlasila svým výnosem ze dne 10. srpna 1935 s posunutím začátku školního roku s tím, že zameškané hodiny budou muset být adekvátně nahrazeny. Samotná stavba byla i skromným přivýdělkem pro nezaměstnané místní i přespolní občany. Po celou dobu stavby panovalo dobré počasí, a tak jak, praví školní kronika: ,,Stavba pokračovala podle stanoveného programu a byla dokončena za 85 pracovních dnů, tj. do 27. září 1935.“55 Celková cena stavby byla vyčíslena podle tehdy vybraného nejlevnějšího stavitele Josefa Prokopa z Hlinska na 378 900 Kč. Školní rok 1935/1936 začal, jak bylo ujednáno 16. září. V budově sice stále probíhaly drobné zednické, natěračské a malířské práce, které však nijak významně chod školy nenarušovaly. Také bylo zavedeno elektrické osvětlení a do každé učebny byl zaveden vodovod s umyvadlem. Přístavbou školní budovy na jižní a 54

Kronika školy v Trhové Kamenici 1935-1954, s. 8. Tamtéž, s. 11.

55

23

východní straně bylo získáno šest nových učeben, v podkroví vznikla kreslírna a kabinety pro měšťanskou školu. Konečně byla zřízena sborovna adekvátně velká k počtu učitelského sboru, cvičná kuchyně pro žákyně, špíže a kabinet pro školu obecnou. Učitelský sbor a žáci měli po několika desetiletích jednání konečně důstojný stánek pro vzdělávací potřeby. Kolaudace budovy byla stanovena na 25. října 1935 za dozoru rady politické správy, vrchního zdravotního rady, okresního školského inspektora, členů školské rady a městského zastupitelstva. Pak nastalo 27. října před slavnostním otevřením zbrusu nové školy odhalení nápisu nade dveřmi ,,Raisova škola obecná a měšťanská“ (název školy nebyl dodnes kamenické škole odejmut, i když se již nepoužívá).56 Oficiální den otevření nové školy byl 28. října 1935 za hojné účasti zdejších i přespolních obyvatel, členů městského zastupitelstva, delegace okresního školského výboru a dalších. Bohužel ten den začalo vydatně pršet a slavnost se konala ve školní kreslírně, nikoli před školou, jak bylo původně plánováno. Od 1. července 1935 byl ustanoven na kamenické škole nový ředitel rodák z Velkého Tresna na Moravě František Hudec, který byl později za svou partyzánskou činnost, během 2. světové války, Němci odvlečen do Berlína, kde byl v noci ze 7. na 8. září 1943 zavražděn. Dne 18. prosince 1935 byl novým Československým prezidentem zvolen Dr. Edvard Beneš. Tato velká událost byla sdělena školním dětem a byl jim vysvětlen význam volby prezidenta pro náš stát. Školní kronika k této události píše: ,,Večer, v den volby nového presidenta republiky, uspořádal učitelský sbor v sokolovně vánoční besídku s nadílkou.“57

6.3 Přesuny vojsk přes Trhovou Kamenici a návštěva prezidenta Beneše Slavnou událostí bylo zavítání 1. praporu 31. pěšího pluku ARCO z Jihlavy dne 19. srpna 1936, který pochodoval na závěrečná cvičení do Hradce Králové. Občané se poctivě starali, aby vojsku nic nechybělo, a na oplátku kamenickému obyvatelstvu zahrála armádní hudba a večer se uspořádala zábava pro vojáky a civilní obyvatele. 56 57

HOSPODKA, B. Historie školy v Trhové Kamenici ( 1558-1953) , Praha 2004. s. 22. Kronika školy v Trhové Kamenici 1935-1954, s. 30.

24

Pluk se tu zdržel do 21. srpna, kdy se přesunul do Seče. Ještě ten den do Trhové Kamenice dorazil štáb 3. armádního brněnského sboru a jeho velitel generál Antonín Hasal si zřídil ve škole dočasnou kancelář. Budova školy nezůstala na dlouho prázdná, neboť se přes Trhovou Kamenici neustále přesouvaly další vojenské útvary.58 Den 23. srpna 1936 zůstane navždy zapsán ve školní kronice a v myslích pamětníků, neboť toho dne do Trhové Kamenice dorazila nečekaná návštěva. Přijel sem osobně prezident Československé republiky Dr. Edvard Beneš, kterého doprovázel generál Jan Syrový, generál Silvestr Bláha a francouzský generál Louis- Eugéne Faucher, který byl členem francouzské vojenské mise v Československu. Prezident svou návštěvu nikomu předem neohlásil a tak, když se zde v poledních hodinách objevil, byl to pro místní občany šok. Prezident přijel na kontrolu probíhajících manévrů v okolí Trhové Kamenice. Se svým početným doprovodem se odebral do místní školy, konkrétně do 4. třídy obecné školy, kde měl tou dobou kancelář jeden z velitelů cvičných vojsk. Prezident Beneš si vyžádal přehled situace a legitimace vojenských příslušníků. Po půl hodině odcházel, a to už na chodbě čekal starosta obce Jan Rezler s odborným učitelem Josefem Jebasem a Františkem Mrkvičkou.

Jménem města ho

pozdravili a starosta se prezidenta Beneše dotázal, zda by se nemohl podepsat do zdejší školní kroniky. Prezident Beneš na to odpověděl: ,,Jen aby to dlouho netrvalo.“. Po podepsání školní kroniky zástupcům města řekl: ,,To jsme vás překvapili. Nečekali jste nás!“ 59 Do kroniky se ještě podepsal generál Syrový. Shluk místních obyvatel před školou prezidenta Edvarda Beneše srdečně zdravil. Po podpisu do kroniky se po chvíli prezident Edvard Beneš a jeho společníci vydali na cestu z Trhové Kamenice směrem na Poličku. Škola byla definitivně vojenskými útvary uvolněna dne 24. srpna 1936, kdy vojenské manévry skončily.60 Začínal školní rok 1936/1937 a obecná škola sestávala z pěti tříd a měšťanská ze čtyř tříd. Počet zapsaných žáku na obecné škole vzrostl a na měšťanském se snížil. Škole hrozilo, že čtvrtý ročník měšťanské školy bude zrušen, jelikož město nemělo dostatek finančních prostředků na jeho dotování. Po několika poradách s učitelským sborem a

58

Kronika školy v Trhové Kamenici 1935-1954, s. 32. Tamtéž, s. 38. 60 Tamtéž, s. 39. 59

25

městským zastupitelstvem a přes odpor starosty Trhové Kamenice Rezlera byl čtvrtý ročník zachován. Školné bylo pro rodiče ve zdejší chudé oblasti velmi finančně nákladné, ale rodiče žáků rádi obětovali i poslední peníze, aby dětem mohli dopřát vzdělání.61 V zimě roku 1937 se v Trhové Kamenici odehrála dramatická událost, za jejíž šťastný konec mohli zdejší obyvatelé vděčit žáku 5. třídy obecné školy Jaroslavu Desenskému. Ten svým hrdinským činem zachránil před utonutím pětiletého chlapce Aloise Svatoně, který se při bruslení na místním rybníku dostal pod ledovou krustu. Byl odměněn z rukou okresního školského inspektora z Chrudimi Františka Knoba, darem prezidenta republiky Dr. Edvardem Benešem zlatými hodinkami s vyrytým nápisem: ,,Za záchranu života“ a faksimilií podpisu prezidenta Beneše. Dále také obdržel děkovný dopis od ministerstva vnitra za statečnost.62 Chvíli po začátku školního roku 1937/1938 zastihla tehdejší Československou republiky smutná zpráva. Dne 14. září 1937 zemřel první prezident Československé republiky Tomáš G. Masaryk. Žákům kamenické školy byla tato zpráva sdělena třídními učiteli a po smutečních projevech si děti smutečně vyzdobily třídy a za vedení třídních učitelů si zřídily Masarykovy koutky. I památník s bustou bývalého prezidenta Masaryka, který byl vybudován na jaře 1936 a stojí před školou, byl ozdoben květinami a věnci a stála u něho čestná sokolská a hasičská stráž.63

61

Kronika školy v Trhové Kamenici 1935-1954, s. 40. HOSPODKA, B. Historie školy v Trhové Kamenici ( 1558-1953) , Praha 2004. s. 25. 63 Kronika školy v Trhové Kamenici 1935-1954, s. 57. 62

26

7. Období 2. světové války a poválečná léta na kamenické škole 7.1 Kamenická škola před vypuknutím druhé světové války Rok 1938 probíhal ve znamení neblahých tušení událostí, kdy k tomu školní kronika poznamenává: ,,Od připojení Rakouska k Německu byla zahájena usilovná propaganda proti naší republice rozhlasem i tiskem německým. Naši němečtí spoluobčané, povzbuzeni velkým úspěchem německého výboje v Rakousku, počali hřmotně se domáhati připojení ,,německého území“ naší republiky k Německu. Všude mluvilo se o válce. Toto strašné slovo se neslo od úst k ústům. Všichni nedočkavě čekali, co učiní vláda naší republiky.“64 To, co by se mohlo v budoucnu odehrávat zvěstovalo i odvelení odborného učitele Františka Pelikána na mimořádné cvičení jičínského pěšího pluku na základě částečné mobilizace vojenských záloh ze dne 21. května 1938. V červenci roku 1938 z kamenické školy odchází na nové působiště ve Slatiňanech její dlouholetý zaměstnanec a zasloužilý učitel Josef Jebas, který na kamenické škole působil od roku 1918, tedy plných 20 let. Byla to smutná událost, neboť byl pro svou povahu oblíben, jak u žáků, tak u svých učitelských kolegů. Díky výnosu platného od 1. září 1938 ministerstva školství a národní osvěty spolu s ministerstvem financí se měšťanská škola v Trhové Kamenici dočkala stanovení svého obvodu. Ten byl stanoven v tomto rozsahu: Trhová Kamenice, Travná, Svobodné Hamry, Rváčov, Možděnice, osady Dolní a Horní Bradlo a osada Rohozná.65 V září daroval sponzor školy Milan Fuchs učitelské knihovně několik svazků slovenských beletrií a ještě ten samý měsíc se pro žáky pořádal výdej polévky a chleba. Trhovokamenickou školu 14. září 1938 opustil na povolávací rozkaz k výkonu řádné vojenské služby další kantor František Pecina. Dalšímu z učitelů, kterému byl doručen povolávací rozkaz, byl Jan Málek. V tento den se připomínalo také první výročí úmrtí bývalého prezidenta republiky T. G. Masaryka. Žáci a učitelský sbor se shromáždil kolem prezidentova pomníku před budovou školy a dvouminutovým tichem uctilo jeho památku. K pomníku byly kladeny kytice a věnce. 66 64

Kronika školy v Trhové Kamenici 1935-1954, s. 75. Tamtéž, s. 78. 66 Tamtéž, s. 80. 65

27

7.2 Kamenická škola v období okupace 1938 až 1945 Zářijové události roku 1938 byly pro republiku zásadní. Dne 23. září 1938 byla vyhlášena všeobecná mobilizace. Co jejímu zveřejnění předcházelo a jak na to reagovali obyvatelé Trhové Kamenice vypovídá školní kronika: ,,Pátek 23. září. Již od časných hodin večerních bylo posluchačstvu rozhlasem upozorňováno, že o 10. hodině večerní bude učiněno rozhlasem důležité oznámení. Zástupy osob se tísnily u oken některých příbytků, kde byly umístěny rozhlasové přijímače. Každý vycítil, že se blíží osudová hodina, cítil, že se rozhoduje o osudu národa a státu. Řízné pochody, reprodukované rozhlasem, daly tušiti, že bude vyhlášena mobilisace. Avšak každý se bál toho slova hlasitě pronésti. Pan president republiky nařídil mobilisaci čs. Branné moci, nastalo všudemezi posluchači ohromení. Odpoledne 24. září přijelo několik státních autobusů, aby odvezlo mobilisované vojáky na dráhu. Asi 80 mužů odjíždělo ze zdejší obce. V den vyhlášení mobilisace byla ve městě nařízena pohotovost CPO (civilní protiletecké ochrany). Přes město se hnaly transporty vojenských aut.“67 K dalším povolaným z učitelského sboru byl odborný učitel Jan Stehno. Z důvodu nedostatku učitelů musel být rozvrh hodin redukován. Jako další opatření bylo přerozdělení vyučovaných předmětů mezi zbylé učitele. Na školu také přibylo několik nových dětí z pohraničních oblastí a Prahy, které se do Trhové Kamenice dostaly spolu s rodiči, kteří se obávali o svou bezpečnost. Tak na měšťanské škole přibylo deset nových dětí a na obecné pět dětí. Po uklidnění politické situace se zase odstěhovaly spolu s rodiči zpátky domů.68 V září dochází ještě k jedné nepříjemné události, a to k propuštění všech provdaných žen z resortu školství, jejichž manželé jsou zaměstnáni ve státních službách nebo jsou jinak výdělečně činní. Tak z kamenické školy odešly tyto učitelky: Marie Vítková-Breberová, Marie Mrkvičková-Kučerová a Anna Pecinová-Kopecká.69 Podepsáním Mnichovské dohody ze dne 29. září na 30. září 1938 se zpečetil osud Československé republiky. Dále se události měsíce října řítily jedna za druhou. Vznikla nová vláda pod vedením brigádního generála Jana Syrového, abdikoval prezident republiky Edvard Beneš a nastal ústup naší armády z území, která mají být přičleněna k Německu, Polsku, Maďarsku.70 67

Kronika školy v Trhové Kamenici 1935-1954, s. 85. Tamtéž, s. 87. 69 HOSPODKA, B. Historie školy v Trhové Kamenici ( 1558-1953) , Praha 2004. s. 30. 70 DUBÁNEK, M. FIC, J. LAKOSIL, J. Putování po československé opevnění 1935-1989, Muzea a 68

28

Dne 26. listopadu 1938 vydalo ministerstvo školství a národní osvěty výnos z téhož dne, aby: ,,Obrazy obou bývalých presidentů republiky byly vhodným způsobem po vyučovacích hodinách sňaty, vyňaty z rámů a uloženy do příslušných úředních archivů.“71 Dne 30. listopadu byl novým prezidentem zvolen Dr. Emil Hácha, který do té doby vykonával funkci prezidenta nejvyššího správního soudu v Praze.72 Na školní budově kamenické školy byla vyvěšena státní vlajka a ve všech třídách obecné i měšťanské školy bylo promluveno k žákům o významu volby prezidenta. Na kamenické škole docházelo k velkým změnám. Jelikož po celém území republiky probíhala evakuace obyvatel ze sudetského pohraničí, bylo na trhovokamenickou školu přiřazeno několik nových učitelů ze zabraných oblastí. Jmenovitě to byli Alfréd Hihlán z Frýdlantu na Liberecku, Ludmila Felixová-Zikmundová z Mostu. Oba přišli na kamenickou školu 12. prosince 1938 a 27. ledna 1939 přišli další učitelé Josef Krátký z Rejbiše na Šumavě a Josef Krejčík.73 Pro celý zbytek Československé republiky nastalo to nejkrutější období v jeho moderních dějinách. Dne 15. března 1939 německé vojenské jednotky vstoupily na zbytek území republiky, které bylo ještě tentýž den prohlášeno za Protektorát Čechy a Morava pod správou Velkoněmecké říše.74 Ještě ten samý den byli na kamenickou školu přiděleni další dva noví učitelé. František Kudláček se svou ženou učitelkou Palmou Kudláčkovou, kteří doposud vyučovali český jazyk v Chustu na Podkarpatské Rusy.75 Trhovou Kamenicí projel první motorizovaný německý oddíl vojenských jednotek již po deváté hodině ráno. Jak se píše ve školní kronice: ,,Ze školních oken bylo viděti nekonečný řetěz motorových vozidel, pohybující se zdlouhavě hlubokým sněhem po státní silnici od Nasavrk k Chotěboři.“76 V pátek 17. března dopoledne přišli do školy ubytovatelé německého vojska a nařídili uvolnit celou školní budovu pro vojsko. Dětem se vydala narychlo polévka a poté byly poslány na neurčito domů.

zajímavosti, Praha 2010. 71 Kronika Základní školy v Trhové Kamenici 1935-1954. s. 89. 72 SHAW, A. Druhá světová válka den po dni, Naše vojsko, Praha 2004. 73 Kronika školy v Trhové Kamenici 1935-1954. s. 91. 74 DRNEK, J. Žáby v mlíku, Naše vojsko, Praha 2007. 75 Kronika školy v Trhové Kamenici 1935-1954. s. 97. 76 Tamtéž, s. 99-100.

29

Dohromady bylo ve škole ubytováno čtyři sta německých vojáků. Další němečtí vojáci byli ubytováni v sokolovně, hostinci a několika kamenických domácnostech. V Trhové Kamenci bylo ubytováno celkem tisíc německých vojáků. Jaké s nimi byli potíže a problémy dokládá školní kronika: ,, Ve škole, přes upozornění ředitele školy, že máme ve vodovodu nedostatek vody, vodou se plýtvalo tak, že druhého dne nebyla ani kapka vody a vodovod musel být uzavřen.“77 To vedlo samozřejmě k dalším potížím, kdy nebyl dostatek vody ani pro splachovací záchody. Které se musely přestat používat a byly uzavřeny. K nemilému překvapení si němečtí vojáci na školním pozemku vykopali latrínu. Další nešťastnou událost, kterou svým neomaleným chováním vojáci způsobili, bylo vyhoření podkrovního bytu v obecním domě. Díky horlivosti a rychlému zásahu hasičů a občanů se požár podařilo uhasit. Přesto byly škody vysoké.78 Němečtí vojáci školu i celou Trhovou Kamenici opustili dne 22. března. Vyučování mohlo být, ale zahájeno až v pondělí 27. března, jelikož celá budova školy musela být napřed řádně umyta a vydesinfikována. Kromě toho se musely opravit některé závady, rozbité či poničené vnitřní vybavení školy, jako nábytek, vymlácené okenní tabule a prokopnuté dveře. Ředitel školy František Hudec podal seznam sepsaných ztracených a poničených věcí ze školy veliteli zdejší posádky, jako doklad o škodě, kterou způsobilo německé vojsko. Velitel poskytl, po vyšetření komisí, finanční náhradu ve výši 1000 korun, i když škoda byla vyčíslena na 2 800 Kč. Přitom se ze školní kuchyně ztratilo 100 Kg brambor, které si němečtí kuchaři ukradli pro sebe. Škola na nich vymohla zaplacení jen 25 Kg z původních 100 Kg, jelikož jen toto množství přiznali.79 Ještě než děti odešly na prázdniny, tak učitel obecné školy Josef Krejčík vymodeloval z hlíny podle mramorové plakety reliéf Karla V. Raise a stavitel Prokop z Hlinska zhotovil sádrový odlitek. Odlitek byl zasazen do zdi na odpočívadle mezi prvním a druhým poschodím školní budovy. Byly také vymalovány všechny třídy ve druhém a třetím poschodí. Takto skončil školní rok 1938/1939. Nový školní rok 1939/1940 začal až 1. října, jelikož celý chrudimský okres zasáhla vlna dětské obrny. Učitelským sborem hýbali změny v jeho personálním obsazení. Odchází Josef Krejčík, Ludmila Felixová, Palma Kudláčková, František Pecina, Bohumil Lokay.

77

Kronika školy v Trhové Kamenici 1935-1954, s. 101. Tamtéž, s. 103. 79 HOSPODKA, B. Historie školy v Trhové Kamenici ( 1558-1953) , Praha 2004. s. 37 78

30

Jako náhrada přichází Vojtěch Petráš, Antonín Podrazil, Jaroslava Plešingerová, Anna Pavlasová a Slovenka Marie Gontková. 80 Dne 5. října 1939 byla na všech školách v protektorátu zavedena povinná výuka německého jazyka, která byla do té doby nepovinná. Na kamenické škole se jí vyučovalo již dříve. Ani zima roku 1939 nebyla lehká. Teploty klesaly k – 30 °C. Válečná doba se projevila velikým nedostatkem zimní obuvi a teplého ošacení. Veškeré lepší zboží bylo vykoupeno zámožnějším obyvatelstvem a reálně hrozilo, že nejchudší děti nebudou moci chodit do školy pro nedostatek teplého prádla a obuvi. Byla proto pořádána sbírka těchto potřebných věcí, kdy se dětem dostalo za peněžního přispění sponzorů několika kabátků, čepic, bot a dalších teplých částí oděvu. V lednu a únoru nastaly obzvlášť tuhé mrazy a kamenická škola, která neměla dostatek uhlí ani dřeva, musela prodloužit vánoční prázdniny s přestávkami do 3. března 1940. Během pololetních prázdnin bylo v kamenické škole nainstalováno firmou Kotten z Pardubic rozhlasové zařízení. Celková částka za instalaci rozhlasu činila skoro 10 000 Kč. Ta byla vybrána z fondu pro školní rozhlas a z příležitostných darů. Dne 26. dubna 1940 museli všichni veřejní zaměstnanci a učitelé podepsat slib poslušnosti Adolfu Hitlerovi. Byla to další z potup, které se museli učitelé, pod hrozbou trestu, podvolit. Dne 18. července přišel na městský úřad příkaz z ministerstva vnitra, odstranit veškeré pomníky, obrazy, pamětní desky a další upomínkové předměty na bývalého prezidenta T. G. Masaryka. Busta Tomáše G. Masaryka, která stála na podstavci před školou, byla městským úřadem odstraněna již 30. června. Busta se pak povalovala pod okny školy, odkud jí několik kamenických občanů odneslo do bezpečí a zakopalo na zahradě jednoho ze zachránců.81 Došlo také k přejmenování kamenické školy z výnosu říšského protektora ze dne 20. července 1940. Původní název Raisova obecná a měšťanská škola v Trhové Kamenici se změnil na Obecná a měšťanská škola v Trhové Kamenici. Samozřejmostí bylo dvojjazyčné označení školy. V této době také končí oficiální zapisování do školní kroniky. 80

Kronika školy v Trhové Kamenici 1935-1954, s. 112. HOSPODKA, B. Historie školy v Trhové Kamenici ( 1558-1953) , Praha 2004. s .40.

81

31

Kronika z doby první i druhé republiky musela být dle rozkazu školních úřadů zabalena, zapečetěna a uschována tak, aby k ní měl přístup jen ředitel školy, pokud ji musel předložit k revizi inspekčním orgánům. 82 Ještě v původní kronice byly od tohoto školského nařízení až do 8. května 1945 napsány jen dvě strany textu, které popisují život na škole v době války, kdy byly poměry na kamenické škole stísněné, díky nedostatku potravin, šatstva, léků, topiva, knih, základních psacích potřeb. Nebyl dostatek sešitů, k sehnání nebyly vůbec věci jako guma či mýdlo k udržování hygieny. Byly nařizovány umělé školní oslavy, při kterých bylo žákům čteno ze zaslaných spisů, ve kterých se nesmělo nic upravovat ani doplňovat. Nová školní kronika se začala psát po konci německé okupace. Poslední válečné dny bylo v Trhové Kamenici velice živo. Hlavní silnicí, která byla naprosto ucpaná, projížděli dlouhé kolony německých vojáků a civilistů, snažících se dostat do amerického zajetí. Zahazovali všechny přebytečné věci, které by jim mohli být přítěží na útěku před rychle postupující Rudou armádou.

7. 3 Příchod Rudé armády do Trhové Kamenice První rudoarmějci přijeli do Trhové Kamenice ve večerních hodinách 9. května 1945. Ve školní budově se zatím nacházely po utíkajících Němcích mnohé věci, které bylo potřeba uklidit. Bohužel místní národní výbor svým neuváženým rozhodnutím určil školu jako shromaždiště zbraní, výstroje a výzbroje, střeliva a všeho, čeho se utíkající německé jednotky v okolí Trhové Kamenice zbavovaly. To lákalo místní obyvatele a tak se stávalo, že chodili do školy rabovat a krást. Vše, co se v domácnosti hodilo, bylo ukradeno a veškeré zamčené místnosti měly vylomené zámky a vitríny měly vysklená okna. Byla vykradena ředitelna, zmizel nový šicí stroj na praktickou výchovu děvčat, sborovna byla naprosto vyrabována, a co nebylo ukradeno, bylo zničeno. V noci 11. května vzplála ve sklepě sláma, zbytky dřeva a uhlí. Školní budova byla až po třetí patro zadýmená a plná sazí.83 Celá budova kamenické školy musela být dána do pořádku, což se ovšem nestalo hned, neboť do ní byli nastěhováni ruští vojáci. Ti si svoje místa k ubytování porůznu 82

Kronika školy v Trhové Kamenici 1935-1954, s. 125. Kronika školy v Trhové Kamenici 1935-1954, s. 130.

83

32

upravovali a zápisy z archívu, knihy ze školní a učitelské knihovny rozdali a co se nerozdalo, to spálili na školním dvoře. Se zbylým zařízením si ruští vojáci nedělali velkou starost a jednoduše jej vyhodily z oken. Kamenická škola byla od sklepa po půdu zpustošená. Trhovokameničtí učitelé se snažili a urgovali žádosti na mnohá místa, aby byla škola, co nejrychleji vyklizena od ruských vojáků a mohlo se začít s úklidem. Žádosti bylo vyhověno po delším naléhání a po odchodu vojáků se ihned začalo s úklidem, který trval až do 15. června. Dnem 15. června 1945 začalo slavnostním zahájením vyučování, přibyly tři nové posily do učitelského sboru. Také do kamenické školy z okolních obcí a osad přibylo 87 nových žaček a žáků. Byla zrušena výuka německého jazyka a zavedl se nový jazyk, ruský, který se vyučoval pět dní v týdnu.

7.4 Kamenická škola v poválečných letech 1946 až 1948 Školní rok 1944/1945 skončil dne 19. července 1945, kdy se dětem rozdala vysvědčení na zcela nových tištěných bílých blanketech. Po dobu měsíců května, června a července probíhali v obci slavnosti i vzpomínkové pietní akty na zavražděné obyvatele Trhové Kamenice během druhé světové války. Ve školním roce 1945/1946 se stal ředitelem školy po odcházejícím řediteli Aloisi Vítkovi nejstarší člen učitelského sboru zasloužilý učitel, rodák z Trhové Kamenice, František Mrkvička. V září dochází k oddělení správy mezi školou měšťanskou a obecnou. Ředitelkou obecné školy se stala Ludmila Brožová. Dohromady bylo do školy zapsáno 197 dětí. Během tohoto roku byla ministerstvem školství a osvěty zavedena povinná devítiletá školní docházka. Dětí docházelo do školy opravdu mnoho, ale nebylo z čeho pořádně vyučovat, neboť mnoho knih a učebnic se přes válku nedochovalo a nové se z finančních důvodů nakoupit nestačily. Za přispění několika sponzorů se situace mírně zlepšila. Bohužel znovu nastala nelehká zima, která velice rychle odčerpávala topivo ze školních zásob. Školní rada se musela obrátit na všechny přiškolené obce s žádostí o přispění na školní vytápění a každá obec vypomohla. Z důvodu nedostatku paliva, byly vánoční prázdniny prodlouženy, až trvaly jeden měsíc. V polovině ledna byla zahájena

33

výuka, která probíhala jen dva dny v týdnu, neboť se stále nedostávalo topiva a žáci si museli dřevo nosit sami. Až začátkem měsíce března se začalo nepřerušovaně vyučovat. 84 Dne 25. května 1946 byla obec slavnostně vyzdobena, jelikož jí navštívil ministr průmyslu Jaroslav Laušman, který se podepsal do školní kroniky. Rok 1947 začíná o rozšíření výuky náboženství. Na kamenické škole se začalo vyučovat náboženství českobratrské evangelické církve, kterému žáky vyučoval Jaroslav Pech z Hradiště u Nasavrk. Také oproti loňskému školnímu roku nastal 20 % úbytek žactva. Byl to následek neustálého stěhování rodin do pohraničí. Počet žáků činil 160, tedy o 32 žáků méně než v roce předchozím. Nadále probíhalo rozdávání jídla chudým dětem. Byla uspořádána sbírka, ze které se nakoupilo patnáct párů obuvi pro ty nejchudší děti. Škola si také dne 27. září připomněla zabitého ředitele školy Františka Hudce, kterému byla 28. září 1947 odhalena pamětní deska na průčelí školní budovy. Toho roku kamenická škola obdržela od velkostatkáře Václava Pospíšila 5000 Kč na šaty pro chudé žáky, kdy měšťanská škola obdržela 3 000 Kč a obecná škola 2 000 Kč. Od dalších dárců dohromady škola dostala 4 000 Kč, které použila na vánoční besídku a nadílku dětem.85 Dne 21. dubna 1948 vchází v platnost tzv. Malý školský zákon, který zavádí jednotné vzdělání pro československou mládež. Ustanovuje také to, že vzdělání je nyní bezplatné a pro všechny děti povinné. Díky tomuto novému školskému zákonu se obecná škola přejmenovává na školu národní a škola měšťanská na školu střední. 86 Roku 1948 dochází k opravě školní budovy. Západní část zdi školní budovy byla ve vážném technickém stavu, jelikož špatně provedená asfaltová izolace na střeše školy propouštěla vodu, a tak docházelo k zamokřování zdí. Dala se do pořádku část poškozené asfaltové izolace a byly nainstalovány nové okapy.

84

HOSPODKA, B. Historie školy v Trhové Kamenici ( 1558-1953) , Praha 2004. s. 44. Kronika školy v Trhové Kamenici 1935-1954, s. 49. 86 HOSPODKA, B. Historie školy v Trhové Kamenici ( 1558-1953), Praha 2004. s. 51. 85

34

8. Proměny kamenické školy v letech 1948 až 1954 8.1 Nové zvyky po únoru 1948 Na začátku školního roku 1948/1949 zemřel dne 3. září druhý československý prezident Dr. Edvard Beneš. Učitelský sbor a žáci si zemřelého prezidenta a jeho skutky připomněli v proslovu ředitele školy. Ve stejném školním roce se poprvé slavily narozeniny nového prezidenta Klementa Gottwalda, kdy žáci šli v průvodu náměstím. U příležitosti jeho narození bylo 22. listopadu v sokolovně uspořádáno představení žáků kamenické školy. Dále se nově začali slavit narozeniny J. V. Stalina, V. I. Lenina a oslavy narozenin a úmrtí T. G. Masaryka a E. Beneše byly zakázány. 87 Do popředí vstupují tzv. výrobní povolání, kdy je vedení kamenické školy nařízena povinnost působit na žáky ve školních prostorách tak, aby co největší počet žáků přecházel do práce v továrnách, dolech a dílnách. Děti se neměly setkávat s novou doktrínou jen ve škole, ale i v zájmových kroužcích. Samotnou kamenickou školu však 10. prosince 1949 málem postihla daleko větší katastrofa, o které se zmiňuje školní kronika: ,,Na půdě předního jednopatrového traktu školní budovy dostal se oheň z komína pod cementovou podlahu, kde zachvátil silné trámy, podle starého stavebního způsobu ještě zazděné do komína. Dne 14. prosince v odpoledních hodinách se šířil s půdy po budově dým. V té době tam byl uložen sběr odpadového papíru a hadrů. Školník a chlapci ze střední školy tento materiál z ohroženého místa odstranili. Cementová podlaha se musela rozkopat a hořící trámy isolovat. Teprve pozdě v noci bylo nebezpečí zažehnáno.“88

87

Kronika školy v Trhové Kamenici 1935-1954, s. 169. Tamtéž, s. 178.

88

35

8.2 Události na kamenické škole v letech 1949 až 1954 Školním rokem 1949/1950 školu dostává pod patronát spolek rodáků a přátel Trhové Kamenice a okolí se sídlem v Praze. Tato patronace netrvá dlouho, jelikož se spolek koncem roku 1950 rozpadl, a tak škola přechází pod správu zdejší kamenické firmy bižuterie, která však nemá o patronaci nad školou valný zájem. Při 2., 3., 4. a 5. třídě byly povoleny čtyři doučovací skupiny po jedné hodině v týdnu. O prázdninách roku 1950 byl otevřen žňový útulek, který byl umístěn v 1. třídě národní školy. Děti zde dostávaly ke svačině bílou kávu a dohlížely na ně učitelky z kamenické školy.89 Od 1. února 1951 vešel v platnost nový školní řád a nový zkušební řád. Byla to významná událost ve školním životě. Potřeba školního řádu byla již dlouho žádána. Jaká byla podstata tohoto nového školského zákona dokresluje školní kronika: ,,Podle starého řádu byli děti vychovávány pro kapitalistickou společnost, kdežto od teď budou vychovávány pro lidově demokratickou republiku, která žáky vychované podle nového řádu potřebuje.“90 Začátkem školního roku 1951 se žáci kamenické školy zúčastnili besedy se zástupci vojska a spolu s nimi oslavovali svátek Den československé armády. Proslov měla ředitelka národní školy Ludmila Brožová a žáci všech tříd si k příležitosti oslavy nacvičili svoje zábavná vystoupení. Dne 8. června 1952 se celá kamenická škola a učitelský sbor zúčastnily Sokolského dne. Národní škola nacvičila představení Česká beseda a zbylé třídy předvedly různá pohybová a gymnastická cvičení. Toto představení se konalo na hřišti vedle budovy sokolovny. V listopadu 1952 byla zřízena při škole družina školní mládeže, kam mohli docházet děti různého věku. Pro rodiče to mělo mnoho výhod, jelikož ve většině rodin chodili oba rodiče do práce. Také při tomto zařízení fungovala školní kuchyně, kde se děti mohly stravovat. Průměrně se zde stravovalo 180 žáků školy. Školním rokem 1953/1954 nastává mnoho změn v organizaci školy. Tou nejzásadnější je ta, že devítiletá škola s pěti třídami školy národní a čtyřmi třídami školy střední, se redukuje na osmiletou školu, která má nový název Osmiletá střední škola. Věk dětí, které musí povinně absolvovat školní docházku je od 6 do 14 let. Jako novinka se zavádí jedenáctiletá střední škola, do jejíchž třech ročníků chodí žáci, kteří úspěšně absolvovali školu osmiletou.

89

HOSPODKA, B. Historie školy v Trhové Kamenici ( 1558-1953) , Praha 2004. s. 52 Kronika školy v Trhové Kamenici 1935-1954, s.183.

90

36

Dochází také k opravě střechy kostela, ze které po osm let postupně opadávaly tašky. Střecha byla rozstřílena ještě německými vojáky spolu s pozlacenou bání pod křížem, ve které byli uchovány různé historické prameny a zajímavosti od počátku založení města. Báň se povedlo německým vojákům zničit natolik, že v ní uložené dokumenty už nebyli čitelné. Jelikož kostel stojí hned vedle budovy školy, je s podivem, že za celá léta padající krytina nikoho nezranila.91 Na střechu kostela se vystavělo lešení, kdy byla vadná krytina vyměněna a báň byla zrestaurována a znovu osazena. Během prázdnin se škola dočkala nového nátěru oken a dveří, byly nově natřeny lavice a židle.

91

HOSPODKA, B. Historie školy v Trhové Kamenici ( 1558-1953) , Praha 2004. s. 54

37

9. Trhovokamenická škola po roce 1999 Kamenická škola byla v roce 2001 připojena k internetové síti a bylo zapotřebí vyčlenit zvláštní učebnu pro výuku počítačové techniky. Jako vyhovující byla zvolena prostorná místnost učebny fyziky, do které bylo nainstalováno dvanáct nových počítačů. Problém, který vedení školy a obce již dlouho řešilo, byla vzdálenost školy od budovy sokolovny, ve které se uskutečňují hodiny tělesné výchovy a prakticky všechny veřejné programy obce. Sokolovna je umístěna v jiné části obce, ke které se žáci s učiteli na hodiny tělesné výchovy mohou dostávat jen přes přechod frekventované hlavní silnice. Zvyšuje se tím riziko ohrožení bezpečnosti žáků. Bohužel na výstavbu nové tělocvičny, která by se nacházela v bezpečnější vzdálenosti, škola ani obec neměli dostatek finančních prostředků a tak došlo v roce 2002 alespoň k výstavbě nového školního hřiště. To bylo postaveno vedle školní budovy za místní farou. Hřiště je víceúčelové, takže se na něm mohou hrát různé pohybové a míčové hry, jako volejbal, basketbal a další. Hřiště bylo po několika rozbitých farních i školních oknech obehnáno vysokou sítí, aby k podobným případům již nedocházelo. Za hřištěm se nachází ještě doskočiště naplněné pískem, takže potřeba využití sokolovny a potenciálního ohrožení bezpečnosti dětí, díky hlavní silnici klesá, ovšem jenom v letních měsících. V roce 2003 byla z bývalé místnosti skladu vybudována nová, cvičná školní kuchyňka. Probíhají zde praktické činnosti, kde se žákyně učí základům vaření a pečení. Kuchyňka je také využívána učitelským sborem a při očekávání větších školních akcí, jakou je například vánoční besídka, zde děti za pomoci učitelek pečou cukroví. Od větší přestavby školní budovy ve 30. letech se až do roku 2006 nic nezměnilo. Například šatnu pro žáky tvořila jedna místnost, kde na zdi byly jenom železné háky na pověšení svršků a obuv ležela volně na zemi, kdy často docházelo k její ztrátě nebo byla rozházena po celé místnosti šatny. Mnohdy se také stávalo, že děti svou obuv nebo oblečení našla na úplně jiném místě než ji zanechaly. Na konci školního roku 2006 se začalo s velikou přestavbou celé školy. Dosavadní koncept budovy byl naprosto předělán. Z původního bytu správce školy, byla zbořením zdí vybudována nová prostorná šatna, kde každý žák školy má svou skříňku s klíčem na ukládání oblečení a dalších školních pomůcek. Školní družina, která sídlila v přízemním patře školy, byla přesunuta do podkrovní části budovy, kde mají děti více místa na hraní a místnost je mnohem lépe osvětlena. Byla kompletně vyměněna všechna stará dřevěná okna za plastová a celá budova byla zateplena. Zmizela původní šedá už oprýskaná fasádní 38

omítka a vnější vzhled školy působí příjemně žlutou barvou. Došlo i na výměnu hlavního vstupu do školy, který byl pro žáky původně z boku budovy a hlavní vstup z čela budovy byl určen pro učitelský sbor a návštěvy. Každý, kdo chce vejít do prostor školy, musí nejprve zazvonit a až po ohlášení může do školy vstoupit. Koncem školního roku 2008 byly do učebny 1. třídy a počítačové, nainstalovány nové interaktivní tabule Smart Board. V polovině školního roku 2011 se kamenická škola připojila k projektu Evropské unie - Peníze školám Čtenářská gramotnost a Matematická gramotnost.92 V listopadu 2012 se škola zapojila do projektu Zelená škola. Díky tomuto projektu mohou žáci třídit více recyklovatelných produktů než jsou ty klasické, jako papír, plast atd. Do sběrného boxu v hale školy mohou třídit i baterie a rozbité elektrospotřebiče. Škola má tímto členstvím v projektu zabezpečenou ekologickou likvidaci elektroodpadu zdarma. Ve školním roce 2011/2012 navštěvovalo devíti třídní kamenickou školu 114 žáků. Do základní školy v Trhové Kamenici dojíždějí děti z okolních vesnic Možděnice, Dřevíkov, Horní Bradlo, Rohozná, Petrkova, Libice nad Doubravou a Hlinska.93

92

[online]. [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: Dostupné z http://www.zstk.cz/eu-penize-skolam/ NEJEDLÝ, R. Výroční zpráva o činnosti školy 2011-2012, Trhová Kamenice 2012.

93

39

10. Praktická část 10.1 Nástin hodiny 

Geografická poloha města Trhová Kamenice



Založení města Trhová Kamenice Vilémovským klášterem v 10. století



Význam rodu Auerspergů v Trhové Kamenici



Vznik trhovokamenické farní školy a její počátky do roku 1875



Působení Karla V. Raise na trhovokamenické škole



Období první světové války na trhovokamenické škole



Návštěva prezidenta republiky E.Beneše na trhovokamenické škole



Trhovokamenická škola během 2.světové války



Život na trhovokamenické škole po roce 1948

40

11.2 Metodický list Kterému opatství je připisováno založení Trhové Kamenice ? a) Vilovskému b) Vilémovskému c) Vilémkovskému Který panovník znovuobnovil privilegium pořádat v Trhové Kamenici trhy ? a) Karel IV. b) Jiří z Poděbrad c) Zikmund Lucemburský Který slavný rod založil v Trhové Kamenici školu? a) Páni Sobkové z Kornic b) Rod Auerspergů c) Rod Schönfeldů Který slavný česý spisovatel působil na škole v Trhové Kamenici ? a) Karel Václav Rais b) Karel Hynek Mácha c) Jan Neruda Jaké řemeslo provozované po staletí je pro Trhovou Kamenici typické ? a) hrnčířství b) vlasařství c) zámečnictví Který z prezidentů osobně navštívil Trhovou Kamenici před 2. světovou válkou ? ….................................................................................................................................. Koho narozeniny bylo po komunistickém převratu v roce 1948 zakázáno slavit ? a) J. V. Stalina b) V. I. Lenina c) T. G. Masaryka 41

Závěr Při vzniku této bakalářské práce bylo cílem jednoduché a srozumitelné vyložení historie školy v Trhové Kamenici. O toto logické přiblížení jsem se snažila v jedenácti kapitolách této práce, kdy zbylá část je věnována praktické části. První kapitola čtenáře seznámí s krátkou, ale podstatnou historií obce Trhová Kamenice. O vzdělávání na škole v Trhové Kamenici vypráví třetí kapitola práce. Jednou ze zásadní kapitoly práce je ta čtvrtá, neboť působení Karla Václava Raise je jednou z nevýznamnějších událostí kamenické školy a Trhové Kamenice vůbec. Pátá kapitola se svým obsahem zaměřuje na předválečná léta na kamenické škole před první světovou válkou Jako další v řadě, vysvětluje šestá kapitola dopady a průběh první světové války na život na kamenické škole. V sedmé kapitole se zaměřuji na jednu ze zásadních přestaveb školy a významné události, které ve škole a obci Trhová Kamenice proběhly. Život na kamenické škole v období protektorátu, druhé světové války a následného osvobození Trhové Kamenice Rudou armádou, líčí osmá kapitola. Devátá kapitola popisuje život na kamenické škole za komunistického režimu. Poslední desátá kapitola soustřeďuje svou pozornost na novodobé dějiny kamenické školy od roku 1999 do současnosti, za popisu všeobecného technického pokroku, výstavbě nového školního hřiště, veliké přestavby budovy školy a školní účasti na různých projektech. Doufám, že bakalářská práce bude svým konceptem optimálním průvodcem historií školství obce Trhová Kamenice.

42

Seznam příloh Obrázek č. 1 - prezident Edvard Beneš před vchodem do kamenické školy Obrázek č. 2 – podpis prezidenta Beneše v kronice školy Trhové Kamenice Obrázek č. 3 – podpis armádního generála Syrového v kronice školy Trhové Kamenice Obrázek č. 4 – budova kamenické školy v roce 2012

43

Přílohy

Obrázek č. 1, prezident Edvard Beneš před vchodem do kamenické školy. (fotografie ze školní kroniky 1935-1954)

Obrázek č. 2, podpis prezidenta Beneše v kronice školy Trhové Kamenice. (fotografie ze školní kroniky 1935-1954) 44

Obrázek č. 3, podpis armádního generála Syrového v kronice školy Trhové Kamenice. (fotografie ze školní kroniky 1935-1954)

Obrázek č. 4, budova kamenické školy v roce 2012 ([online]. [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://www.trhovakamenice.cz/zakladni-skola )

45

Seznam použité literatury DRNEK, J. Žáby v mlíku, Naše vojsko, Praha 2007. ISBN 978-80-206-0881-9 DUBÁNEK, M. FIC, J. LAKOSIL, J. Putování po československé opevnění 1935-1989, Muzea a zajímavosti. Praha 2010 ISBN 978-80-204-2200-2 HOSPODKA, B. Z historie města Trhová Kamenice. Praha 1988 HOSPODKA, B. Historie školy v Trhové Kamenici ( 1558-1953). Praha 2004 MRKVIČKA, F. HOSPODKA, B. Karel Václav Rais v Trhové Kamenici 1877-1882, Trhová Kamenice 2006 NEJEDLÝ, R. Výroční zpráva o činnosti školy 2011-2012, Trhová Kamenice 2012 OTRUBA, M. Čeští spisovatelé z přelomu 19. a 20. století. 1. vyd. Praha: ČS, 1972, 187 s. ISBN 22-103-71. SHAW, A. Druhá světová válka den po dni, Naše vojsko, Praha 2004. ISBN 80-206-07323 SAITL, V.: Dějiny města Trhové Kamenice, 1952

Seznam použitých pramenů Kronika farní školy, započatá v roce 1740/1741, do roku 1800 ( uloženo na faře při kostele sv. Filipa a Jakuba) Kronika školy v Trhové Kamenici, započatá v roce 1800/1801, do roku 1875 ( uloženo na faře při kostele sv. Filipa a Jakuba) Kronika školy v Trhové Kamenici, započatá v roce 1875/1876, do roku 1935 ( uloženo na faře při kostele sv. Filipa a Jakuba) Kronika školy v Trhové Kamenici 1935-1954 ( uloženo na faře při kostele sv. Filipa a Jakuba)

46

Seznam použitých internetových zdrojů [online]. [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://www.trhovakamenice.cz/historie/ [online]. [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://www.zstk.cz/ [online]. [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek2009010028 [online]. [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://www.trhovakamenice.cz/osobnosti/ [online]. [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://www.zstk.cz/eu-penize-skolam/

47

Anotace Jméno a příjmení:

Iva Němcová

Katedra nebo ústav:

Společenských věd

Vedoucí práce:

Mgr. Pavel Kopeček Ph. D.

Rok obhajoby:

2013

Název práce:

Historie školství v obci Trhová Kamenice

Název v angličtině:

The History of Education in Trhová Kamenice

Anotace práce:

Práce popisuje historii školy Trhová Kamenice od jejího vzniku v 16. století, v období 19. století, období první a druhé světové války, uvádí současnost školy po roce 1999.

Klíčová slova:

Škola do roku 1875, škola v letech 1875 - 1914, škola v době protektorátu, škola v letech 1945 1954, škola od roku 1999 do roku 2012

Anotace v angličtině:

The work deals with the history education community

Trhová

Kamenice

from

16th

century, School in Trhová Kamenice in 19th century, School in Trhová Kamenice during the First and Second World War, the school after the Second World War and School in Trhová Kamenice from 1999 to 2012 Klíčová slova v angličtině:

School Trhová Kamenice to 1875, school during years

1875-1914,

school

in

the

time

protectorate, school, in the years 1945-1954, school Trhová Kamnice after 1999 Přílohy vázané v práci:

Prezident Beneš před budovou školy v Trhové Kamenici,podpis prezidenta Beneše ve školní kronice, podpis armádního generála Syrového ve školní kronice, současná podoba školy 2012

Rozsah práce:

48

Jazyk práce:

Čeština

48