Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Veřejná ekonomika a správa
Finanční plánování samospráv Financial planning of Local governments Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce: Ing. Jan Binek
Autor: Dagmar Blažková
Brno, červen 2007
Jméno a příjmení autora:Dagmar Blažková Název diplomové práce: Finanční plánování samospráv Název práce v angličtině: Financial planning of Local governments Katedra:veřejné ekonomie Vedoucí diplomové práce:Ing. Jan Binek Rok obhajoby: 2007
Anotace Bakalářská práce se zabývá problematikou finančního plánování územních samospráv. V úvodní části jsou obecně definovány nástroje strategického a finančního plánování. Další část je věnována finančnímu plánování na úrovni územně samosprávných celků, vymezení jeho nástrojů a zhodnocení jejich využívání územně samosprávnými celky. Poslední část se zabývá analýzou zavedených nástrojů finančního plánování a jejich vzájemnou provázaností.
Annotation This bachelor work describes problematic of financial planning of municipal authorities. Introduction part of work generaly defines basic instruments of strategic and financial planning. Next part defines financial planning on level of municipal authorities, limits their instruments and valorizes their using by municipal authorities. Last part describes analysis of already implemented instruments of financial planning and their mutual conection.
Klíčová slova Územní samosprávný celek, strategické plánování, finanční plánování, strategie, program, plán, rozpočet, rozpočtový výhled.
Keywords Municipal authorities, strategic planning, financial planning, strategy, programme, plan, budget, budget preview.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Finanční plánování samospráv vypracovala samostatně pod vedením Ing. Jana Binka a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje.
V Brně dne 21. června 2007 vlastnoruční podpis autora
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Janu Binkovi za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce.
OBSAH Úvod...................................................................................................................... 8 1. Finanční plánování a jeho nástroje ............................................................. 10 1.1 Plánování ........................................................................................................................10 1.2 Strategické plánování......................................................................................................10 1.3 Finanční plánování..........................................................................................................12
2. Finanční plánování samospráv a jeho nástroje.......................................... 14 2.1 Strategické plánování ÚSC a jeho nástroje....................................................................14 2.2 Finanční plánování ÚSC a jeho nástroje........................................................................20
3. Využívání nástrojů strategického a finančního plánování ÚSC.............. 26 3.1 Strategické plánování......................................................................................................26 3.2 Finanční plánování..........................................................................................................27
4. Analýza procesu strategického a finančního plánování ve vybraných krajích ................................................................................................................ 30 4.1 Strategické dokumenty ...................................................................................................30 4.2 Rozpočty a rozpočtové výhledy......................................................................................32 4.3 Souvislosti finančního plánování....................................................................................35
Závěr................................................................................................................... 38 Použitá literatura............................................................................................... 41 Seznam tabulek a obrázků ............................................................................... 43 Přílohy ................................................................................................................ 44
Úvod Územní samosprávné celky jsou v současné době chápány jako významná součást veřejné správy. Jejich role vzrostla v důsledku reformy veřejné správy v ČR, která byla započata v roce 1990. V rámci výše uvedené reformy byl zvolen model veřejné správy, který preferuje zachování tří základních principů: decentralizace, dekoncentrace a subsidiarity. Princip subsidiarity souvisí s posílením role územní samosprávy a vyjadřuje zájem společnosti přenést výkon úkolů veřejné správy co nejblíže občanovi. Tento princip byl ČR zdůrazněn v roce 1998, kdy Parlament ČR přijal Evropskou chartu místní samosprávy, která mimo jiné stanoví: „Odpovědnost za věci veřejné obvykle ponesou především ty orgány, které jsou občanům nejblíže. Jinému orgánu se odpovědnost svěří tam, kde to odpovídá v rozsahu a povaze úkolu a požadavkům efektivnosti a hospodárnosti“.1 Vývoj všech úrovní územně samosprávných celků neprobíhal současně. Obce jako základní územně samosprávné celky se konstituovaly v roce 1990 namísto zrušených místních a městských národních výborů. Nové zřízení obecní samosprávy bylo uskutečněno zákonem č. 367/1990 Sb., o obcích. Krajská samospráva byla zavedena o několik let později ústavním zákonem č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. Zákon 347/1997 Sb. nabyl účinnosti až v lednu roku 2000. Vznik krajů jako vyšších územně samosprávných celků se váže k roku 2000, osou jejich právní úpravy se stal zákon č. 129/2000 Sb., o krajích a jako samosprávné subjekty začaly fungovat od roku 2001. Mezi územně samosprávné celky ( dále jen ÚSC) lze zařadit i dobrovolné svazky obcí, právnické osoby vymezené zákonem č. 128/2000 Sb. o obcích. V těchto svazcích se sdružují obce převážně za účelem spolupráce na velkých projektech či prosazování společných zájmů. V posilování pozice územních samosprávných celků se odráží i skutečnost, že se každoročně zvyšuje objem rozpočtů územní samosprávy (krajů a obcí) a roste i jejich podíl na rozpočtech veřejných. Hospodaření územní samosprávy tak stále významnější měrou ovlivňuje celek veřejných rozpočtů, ÚSC se stávají poskytovateli většiny statků a služeb pro obyvatelstvo svého příslušného území a získávají velký vliv na úroveň místní ekonomiky. Zajištění všech úkolů a potřeb územně samosprávných celků vyžaduje účelné a účinné využívaní finančních prostředků a nutnost dlouhodobé perspektivy. ÚSC jsou proto nuceny ( ať již ze strany státu či veřejnosti) zabývat se kvalitou svého finančního managementu v jejich řízení, na významu
1
Evropská charta územní samosprávy
8
nabývají systematické nástroje finanční plánování a finanční řízení, zdůrazňuje se role kontroly a auditu.2
Práce se věnuje především finančnímu plánování samospráv.
Finanční plánování je
významným nástrojem efektivního využívání prostředků a přispívá k efektivnímu řízení samospráv. Nejjednodušším, zároveň však nedostačujícím, nástrojem jsou rozpočtové výhledy. V souvislosti s realizací rozvojových programů, vyvstává nutnost jejich finančního hodnocení a koncepčního pohledu na alokaci výdajů, tj. dlouhodobého finančního plánování, a také nutnost provázání strategického a finančního plánování. Pouze věcné plánování totiž často končí souhrnem nerealizovaných přání či vizí. Je tedy nezbytné, aby na strategické dokumenty v závislosti na jejich charakteru navazovaly finanční plány, které zajistí co možná nejvýhodnější časové rozložení cílů tak, aby byly v situaci omezeného množství zdrojů realizovatelné. Jedině pokud budou strategické dokumenty provázány s finančními, mohou ÚSC efektivně využít své zdroje. Situace na úrovni obcí, ale i krajů, je v této oblasti silně nedostačující. V praxi mohou ÚSC takovou provázanost zajistit např. tím, že každoročně sestavované rozpočty budou odrážet cíle stanovené strategickými dokumenty.
Cílem práce je charakterizovat existující nástroje finančního plánování, identifikovat předpoklady jejich uplatňování samosprávami a existující problémy, zhodnotit jejich uplatňování samosprávami a navrhnout doporučení k zefektivnění systému finančního plánování.
2
PROVAZNIKOVÁ,R. Alternativní způsoby tvorby rozpočtu jako možný nástroj zvyšování kvality financování na úrovni územní samosprávy. In Management územní samosprávy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 14.
9
1. Finanční plánování a jeho nástroje 1.1 Plánování Plánování obecně můžeme definovat jako myšlenkové předvídání budoucí činnosti na základě zvažování různých alternativ a volby nejvhodnější cesty, přičemž teorie managementu považuje proces plánování jako východisko pro všechny ostatní složky managementu (mezi které můžeme zařadit např. organizování, rozhodování). Proces plánování dává organizaci jasnější představu o jejich základních cílech, dodává pocit smysluplnosti každodenní činnosti, dodává schopnost těžit ze silných stránek svých aktivit a naopak možnost minimalizovat slabé stránky. V případě, kdy je plánování podceněno, resp. jsou při plánování učiněny závažné chyby může to mít závažné a často i nezvratné negativní dopady. Je tedy třeba vždy hledat takové nástroje či metody, které by takováto pochybení minimalizovali na přijatelnou míru. 3 Můžeme rozlišovat následující nástroje plánování:4 Strategické plány – vypracovává je zpravidla vrcholný management, měly by v delším časovém horizontu komplexně určovat vývoj organizace. Taktické plány – slouží k uskutečňování strategických plánů, specifikují úkoly vyplývající ze strategických dokumentů pro konkrétní období – zpravidla ročního. Jejich přípravou se zabývá střední management. Operativní plány – bývají sestavovány na kratší časové období (čtvrtletí, měsíc), při jejich přípravě se vychází z taktických plánů a při sestavování z konkrétních podmínek, známých informací o zdrojích, adresně bývá též určena odpovědnost pracovníků realizujících plány.
1.2 Strategické plánování „Strategické plánování je cílevědomý, systematický a kontinuální proces, zaměřený na hledání cest a způsobů, jak efektivně alokovat omezené zdroje tak, aby přinášely maximální užitek celé společnosti. Tím se strategické plánování stává specifickým nástrojem řízení a koordinace v rámci veřejného sektoru s cílem dosahovat udržitelný sociální a ekonomický rozvoj společnosti. Jedná se o analytickou, prognostickou a koordinační činnost, zaměřenou
3
VÁGNER, I. Systém managementu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 150.
4
VEBER, J. Management - základy prosperita globalizace. 1. vyd. Praha: Management Press, 2005, s. 58-59.
10
na identifikaci úzkých míst a rozvojových příležitostí a na vytváření kvalitních podkladů pro rozhodování v rámci veřejné správy, soukromého sektoru a případně i občanské společnosti a na identifikaci dopadů uvažovaných opatření hospodářské, sociální a dalších politik.“5 V rámci strategického plánování formulují organizace své základní vize a představy jejího budoucího směřování . Při procesu strategického plánování a řízení bývají řešeny i problémy komunikace, informačních toků, transparentnosti či zapojení jednotlivých pracovníků. Jeho důsledky se projevují v různých oblastech
a je nutné, aby byl pečlivě vypracován a prezentován
hodnověrným a otevřeným způsobem. Proces strategického plánování se pak sestává z několika částí:6 1. Strategické analýzy - jejím úkolem je zhodnotit současný stav organizace. Analyzováno bývá jak prostředí samotné organizace, tak i vnější okolí. V jejím rámci je také vhodné zhodnotit strategii minulých období - tj. co se podařilo či nepodařilo naplnit a z jakého důvodu. 2. Strategického výběru - zde dochází k definování alternativ rozvoje a výběru jedné z nich. Mezi kritéria, která by měla vybraná alternativa splňovat patří: vhodnost, přijatelnost a proveditelnost. 3. Implementace – představuje realizaci strategie, tedy přeměnu záměrů na realitu, k tomu
je nezbytné zejména zajistit dostatek zdrojů a vhodné časové rozvrstvení
jednotlivých dílčích kroků. Nástrojem strategického plánování je strategický plán, který by měl obsahovat:7 -
podrobnou a přesnou analýza stavu, včetně vývojových trendů;
-
SWOT analýzu, popř. problémovou analýzu (tj. vážené priority vyplývající ze slabých stránek SWOT analýzy);
-
soubor priorit a konkrétních, kvantifikovaných střednědobých a dlouhodobých strategických cílů, které řeší problémy projevující se ve slabých stránkách SWOT
PALÁN, Z. Strategické plánování ve veřejné sféře [on-line]. 2004 [cit. 2007-03-5]. Dostupný z < http://www.topregion.cz/index.jsp?articleId=2181>.
5
6
OLŠOVÁ, P. Strategický management v obecní samosprávě. In Management územní samosprávy.1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 133-134. GREMLICA,T. Strategické plánování - Jak na to [on-line]. 2006 [cit. 2007-04-27]. Dostupný z
. 7
11
analýzy; cíle mají respektovat principy udržitelného rozvoje a limitní kapacitu únosnosti prostředí, -
soubor indikátorů, které jsou určeny managementu i veřejnosti a slouží k objektivní kontrole plnění strategických cílů.
1.3 Finanční plánování Finanční plánování rozvíjí finanční aspekty plánování rozvoje a je důležité pro schopnost plán naplňovat. Základem finančního plánování je stanovení finančních cílů a určení prostředků, jak těchto cílů dosáhnout. Vychází z prognóz , určuje potřebu finančních prostředků , jeho krytí zdroji z dlouhodobého hlediska a způsoby získávání majetku. Má funkci včasného varování, protože musí předvídat možné a pravděpodobné finanční situace dříve než nastanou. „Finanční plánování představuje ze střednědobého až dlouhodobého hlediska způsob finančního vyjádření vize a strategie dané organizace a z hlediska krátkodobého pak zajišťuje její finanční chod a fungování.“ 8
Při procesu finančního plánování dochází ke dvěma zásadním rozhodnutím: - jakým způsobem budou činnosti (běžné či kapitálové) financovány, - jakým způsobem bude investován existující kapitál.
Základními kroky při finančním plánování jsou: 1. analýza finančních a investičních možností organizace. 2. promítnutí budoucích důsledků současných rozhodnutí s cílem vyhnout se budoucím překvapením. 3. volba určitých alternativ. 4. měření výsledné výkonnosti finančních plánů v porovnání se stanovenými cíly.
Informace potřebné pro finanční plánování získává organizace z vnitřních i z vnějších zdrojů, číselnou podobu nachází finanční plánování ve finančním plánu. Důsledně sestavený finanční plán umožňuje managementu realokovat
včas přebytečné finance či dodatečně získat
8
TOPINKOVÁ, L., VIDLIČKOVÁ, K. Strategické plánovanie ako předpoklad rozvoja samosprávy mesta, In Management územní samosprávy.1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 223.
12
chybějící peněžní prostředky. Uváděny bývají 3 základní požadavky na efektivní finanční plánování: -
existence prognóz,
-
hledání optimálního finančního plánu,
-
průběžná aktualizace finančního plánu.
Nástrojem finančního plánování je finanční plán. Ten je rozlišován dle časového horizontu na:
1. Krátkodobý finanční plán - sestavován zpravidla na období do 1 roku. Zaměřuje se především na oběžná aktiva a krátkodobé závazky. Základní formou je plán příjmů a výdajů. (tj. jde o rozpočet). 2. Střednědobý finanční plán - bývá sestavován na dobu 2 – 5 let, typickým příkladem je např. rozpočtový výhled. 3. Dlouhodobý finanční plán - obsahuje odhad budoucího vývoje, v jeho rámci je prováděna investiční činnost a obsahuje požadavky na zdroje financování - zahrnuje přehled vlastních a cizích zdrojů a jejich užití.
13
2. Finanční plánování samospráv a jeho nástroje Plánovací činnost na úrovni ÚSC je dána zákony č. 128/2000 Sb., o obcích, č. 129/2000 Sb., o krajích a č. 248/2000 Sb. o podpoře regionálního rozvoje.9 Možné druhy plánů na úrovni ÚSC představuje tabulka č. 1.
Tabulka č. 1: Druhy plánů na úrovni územních samospráv Stanovení cílů a vizí Strategický plán Územní plán Dlouhodobé plány
Rozpracování
Realizace
Program rozvoje kraje
Rozpočet obce a kraje
Rozvojový program obce
Plán služeb
Rozpočtový výhled obce
Plán programu
Střednědobé plány
Krátkodobé plány
Pramen: KRBOVÁ, J. Územní aspekty veřejných financí. Praha: Oeconomica, 2004. s. 69
2.1 Strategické plánování ÚSC a jeho nástroje Na základě úspěchů „strategického myšlení“ v podnikatelské sféře se v řadě vyspělých zemí začaly objevovat strategické přístupy i v oblasti managementu veřejné správy.
Rozvoj
strategického managementu napomohl řídícím pracovníkům v komerční i veřejné sféře při předvídání a řešení dopadů množství faktorů vnitřního a vnějšího prostředí nacházejících se mimo běžné operativní kontrolovatelnosti a vytvořil nové přístupy k chápání organizace a jejich cílů. Význam strategického managementu v zemích střední a východní Evropy se dnes zvyšuje také z titulu nutnosti získávání externích zdrojů na financování ústřední a místní veřejné správy. „Při získávání finančních prostředků z EU, od jiných států nebo také ze soukromého sektoru, musí místní samosprávy prokázat schopnost tyto zdroje účelově a efektivně použít. Kredibilitu mohou získat právě prostřednictvím uplatňování strategicko-manažerských přístupů na místní úrovni, jako jsou příprava strategických rozvojových plánů, operačních rozpočtů, plánů kapitálových investic zaměřených na financování potřeb v oblasti místních služeb a místní infrastruktury.“10
9
KRBOVÁ, J. Územní aspekty veřejných financí. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2004, s. 68.
10
WRICHT, G., NEMEC, J. Management veřejné správy. 1.vyd. Praha: Ekopress, 2003, s. 79-80.
14
V České republice nemá strategické plánování na úrovni ÚSC dlouhou tradici.11 Začalo se prosazovat až v polovině devadesátých let 20. století. Tehdy se začal objevovat názor, že není možné řídit ÚSC - tedy zejména velká města a kraje pouze na základě rozhodnutí „ad hoc“a ročních rozpočtů. K potřebě provádění strategického plánování přispěl rovněž i vstup České republiky do Evropské unie. Jedním z kritérií umožňujících čerpání podpůrných prostředků z fondů Evropské unie je totiž zpracování takových strategických materiálů, které
jsou
schopny prokázat reálnost předložených rozvojových projektů.
Mezi hlavní nástroje strategického plánování ÚSC patří: -
strategie rozvoje, strategický plán,
-
program rozvoje,
-
akční plán, plán rozvoje. (Již nejde o strategické plánování v pravém slova smyslu, nicméně na této úrovni je finanční plánování klíčové.)
Strategie rozvoje Strategii rozvoje, strategický plán města či kraje lze charakterizovat jako koncepční dokument zahrnující komplexní pohled na daný ÚSC. Definuje směr jeho vývoje, důvody a cíle jeho činnosti, vymezuje jeho působnost. Pracuje se zdroji ÚSC a hledá možnosti jejich efektivního využití, případně hledá zdroje nové. Bývá sestavován na dobu 5 - 10 let a přesahuje tak dobu jednoho funkčního období daného ÚSC. Žádoucí je, aby se jednalo o „živý“ dokument schopný aktualizace a vyjadřující potřeby ÚSC. Význam rozvojové strategie můžeme charakterizovat následujícím způsobem:12 -
pomáhá organizovat změny ve společnosti,
-
řeší problémy dlouhodobě a komplexně,
-
definuje prioritní oblasti a cíle rozvoje ÚSC,
-
pomáhá dosažení konsenzu o budoucím vývoji obce mezi jednotlivými stakeholders (zainteresovanými stranami),
-
spojuje za společným cílem rozhodující představitele soukromého a veřejného sektoru v daném území,
11
Je to dáno zejména vývojem naší země do roku 1989 a negativní zkušeností se socialistickým plánováním spočívajícím ve vytyčování cílů, které se většinou nepodařilo naplnit. 12
HRABALOVÁ, S. Teorie a praxe rozvoje měst a obcí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 17.
15
-
vytváří prostor pro vznik veřejně-soukromého partnerství, pomáhá překonat přirozený odpor ke změnám.
Strategický plán je všeobecně považován za klíčový nástroj v řízení obcí a krajů. Proto aby mohlo být jeho prostřednictvím dosaženo konkrétních výsledků, je žádoucí aby se na jeho realizaci podílela široká veřejnost. Organizační útvary municipálního a regionálního úřadu by tak měly zohledňovat při přípravě základních strategických cílů podněty, stanoviska či připomínky nejrůznějších občanských iniciativ, subjektů ze soukromého
a neziskového
sektoru nebo politických stran. Účast takového množství názorů a stanovisek pak vyvolává potřebu komplexního a integrovaného přístupu k tvorbě strategického plánu. 13 Přehled subjektů zapojených do přípravy a projednávání strategických dokumentů na úrovni kraje ukazuje také následující schéma:
Obrázek č.1: Přehled subjektů zapojených do přípravy a projednávání programových dokumentů kraje Rada kraje Zastupitelstvo kraje Konzultační skupina: Klíčoví partneři, pracovníci kraje, experti Komise Rady, Výbory Zastupitelstva Dotčené subjekty z hlediska regionální politiky: (neopominutelné subjekty) Obce, svazky obcí, instituce a organizace Veřejnost
Pramen: Metodika Strategie rozvoje Jihomoravského kraje, Brno, GaREP, VUT, 2006 Při zpracování strategií rozvoje krajů se jedná především o řešení klíčových a dlouhodobých problémů, která mají dopad na celý region. Tato strategie tedy musí být v souladu se
13
LACINA, K. K využívání vybraných zásad managementu v moderním řízení regionu. In Strategie regionů a rozvoj podnikání po vstupu do EU.1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 246-247.
16
strategiemi rozvoje mikroregionů, měst a obcí. Proto se jejich účast na tvorbě strategie kraje považuje za nevyhnutelnou.14
Program rozvoje Program rozvoje je taktický dokument. Jeho cílem je navrhnout pro stanovené plánovací období promyšlenou množinu opatření, vycházející ze strategie a realizovatelnou dostupnými finančními prostředky a poskytnout tak větší průhlednost rozdělení finančních zdrojů a jejich využití pro rozvoj ÚSC nejen v budoucnosti.
Dle ustanovení zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, má program rozvoje kraje obsahovat zejména: -
analýzu hospodářského a sociálního rozvoje územního obvodu kraje,
-
charakteristiku slabých a silných stránek jeho jednotlivých částí a hlavní směry rozvoje,
-
vymezení regionů, jejichž rozvoj je třeba podporovat s ohledem na vyvážený rozvoj kraje spolu s uvedením oblastí na něž má být podpora zaměřena včetně navrhovaných opatření,
-
úkoly a priority v rozmístění a rozvoji občanské vybavenosti, infrastruktury životních prostředí, sociální politiky, vzdělávání a dalších odvětví v jeho samostatné působnosti.
Podobně jako u strategie je nutné udržovat program rozvoje v „živé“ podobě jeho neustálým sledováním, vyhodnocováním a následnou aktualizací. Je žádoucí, aby aktualizace byla prováděna alespoň jedenkrát ročně a současně by měl být program rozvoje dopracován o další období. Program rozvoje ÚSC by měl sloužit zejména jako podklad pro:15 -
zpracování konkrétních investičních záměrů realizovaných ÚSC,
-
sestavování rozpočtu,
-
vypracování územního plánu ÚSC, příp. jeho novelizaci,
-
posuzování regionálních plánů a programů z pohledu ÚSC,
-
sestavení strategie rozvoje mikroregionů.
14
REKTOŘÍK, J., ŠELEŠOVSKÝ, J. a kol. Strategie rozvoje měst, obcí, regionů a jejich organizací. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1999, s. 41. 15
REKTOŘÍK, J., ŠELEŠOVSKÝ, J. a kol. Strategie rozvoje měst, obcí, regionů a jejich organizací. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1999, s. 17.
17
Proces sestavení programu rozvoje znázorňuje schéma na obrázku č. 2
Obrázek č. 2: Schéma zpracování programu rozvoje
Pramen: REKTOŘÍK, J., ŠELEŠOVSKÝ, J. a kol. Strategie rozvoje měst, obcí, regionů a jejich organizací. 1. vyd. Brno, Masarykova univerzita, 1999
Akční plán, plán programu Akční plán, plán programu zabezpečuje samotnou realizaci procesu strategického plánování. Jedná se v podstatě o podrobnější rozpis programu rozvoje. Jakou konkrétní formu bude mít akční plán závisí ve velké míře na jeho zpracovateli. Může být vytvořen jako soupis 18
konkrétních projektů, v němž je určeno kdo bude odpovídat za přípravu a realizaci daného projektu, je sestaven časový rámec, finanční náročnost a zajištění finančních prostředků jednotlivých projektů. Jednotlivé úrovně strategických nástrojů a jejich návaznost na státní a krajské úrovni zobrazuje schéma na obrázku č. 3.
Obrázek č. 3: Soustava strategických a programových dokumentů pro podporu regionálního rozvoje
Pramen:: Strategie regionálního rozvoje České republiky na roky 2004 - 2006
19
Ze soustavy koncepčních dokumentů vyplývá, že kraje se při tvorbě své Strategie rozvoje opírají o rozvojové programové dokumenty na úrovni státu. Své strategické vize pak dále rozpracovávají v dokumentech Program rozvoje a Akční plán. Strategické dokumenty obcí a mikroregionů by měly vycházet z programových dokumentů vytvořených na krajské úrovni.
2.2 Finanční plánování ÚSC a jeho nástroje Jak již bylo dříve zmíněno finanční plánování navazuje, lépe řečeno mělo by navazovat na plánování strategické. Vytváří v podstatě ekonomickou stránku celého procesu plánování. V případě ÚSC je tato návaznost obzvláště důležitá, neboť převážně subjekty veřejné správy disponují omezeným množstvím finančních zdrojů, které musí být vynakládány efektivně a právě využíváním nástrojů finančního plánování mohou být tyto prostředky lépe alokovány v souladu s celkovou koncepcí rozvoje a rozvojovými plány. Rozpočet a rozpočtový výhled jako nástroje finančního plánování územních samosprávných celků, tj. krajů, obcí a dobrovolných svazků obcí v České republice legislativně upravuje zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.
Rozpočet Jedná se o nástroj krátkodobého finančního plánování, sestavovaný na dobu jednoho roku. Územní rozpočet je jedním z nejdůležitějších článků rozpočtové soustavy. Mezi územní rozpočty se zahrnují: − rozpočty měst a obcí − rozpočty krajů − rozpočty dobrovolných svazků obcí Roční rozpočet je základem finančního hospodaření každé obce a každého kraje. Obecně bývá rozpočet charakterizován jako16: 1. decentralizovaný peněžní fond - je tvořen různými druhy příjmů, které jsou rozdělovány a používány na financování veřejných statků, toto rozdělování probíhá především na principu nenávratnosti, nedobrovolnosti a neekvivalence;
16
ŠELEŠOVSKÝ, J. a kol. Financování rozvojových strategií územním rozpočtem. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 35.
20
2. bilance příjmů a výdajů - vybalancovává příjmy a výdaje za rozpočtové období, tj. kalendářní rok; 3. finanční plán - plán, dle kterého ÚSC během rozpočtového roku hospodaří; 4. právní dokument - rozpočet je schvalován vždy zastupitelstvem příslušného ÚSC; 5. nástroj finanční kontroly – kontroluje se např. hospodaření s veřejnými prostředky dle zákona o finanční kontrole; 6. ekonomický vztah související se shromažďováním a rozdělováním peněžních prostředků; 7. nástroj prosazování cílů - jeho prostřednictvím bývají prosazovány priority obecních a krajských politik. Územní rozpočet plní následující funkce17 : 1. alokační - prostřednictvím finančních prostředků, které jsou soustředěny v územním rozpočtu jsou financovány potřeby veřejného sektoru; 2. redistribuční - tato funkce je více využívána na úrovni krajů, kdy kraje můžou prostřednictvím přerozdělování části finančních prostředků ze svého rozpočtu do rozpočtu obcí ovlivňovat rovnoměrný ekonomický a sociální rozvoj obcí; 3. stabilizační - územní samospráva svými aktivitami ovlivňuje růst ekonomického potenciálu daného území.
V zákoně o rozpočtových pravidlech je rozpočet ÚSC definován jako finanční plán, na základě kterého jsou financovány jednotlivé činnosti ÚSC. Obsahem rozpočtu jsou jeho příjmy a výdaje a ostatní peněžní operace, včetně tvorby a použití peněžních fondů. Příjmy a výdaje bývají odhadovány na základě jejich vývoje v minulém období. Rozpočet se zpravidla sestavuje jako vyrovnaný. Deficitní může být rozpočet v případě, že je předem známo, jakým způsobem bude schodek uhrazen, zda půjde o využití finančních prostředků z minulých let, nebo zda je podloženo krytí schodku smluvně zabezpečenou půjčkou, úvěrem apod. Rozpočet ÚSC patří ke klíčovým dokumentům finančního plánování a způsob jakým je sestaven zakládá tendenci k efektivního či neefektivního využívání omezených zdrojů.
17
PEKOVÁ, J. Hospodaření a finance územních samospráv. 1. vyd. Praha: Management Press, 2004, s. 201.
21
Při sestavování rozpočtu může být použito několik metod18 Jednou z nejznámějších a nejpoužívanějších je tzv. přírůstkový (indexový) způsob. Při použití této metody obce či kraje při plánování svých výdajů vycházejí z existující lokální politiky a standardů poskytovaných statků a služeb. Základem je odhad a stanovení meziročních změn, o které se přizpůsobí současný rozpočet, který je považován za základ rozpočtu budoucího.
Další metodou sestavování rozpočtu je fixně stanovený limitovaný rozpočet. Rozpočet pro následující rok pro danou oblast služeb je co do objemu fixní, může být stanoven jakoukoliv metodou a bývá navýšen o určitý přírůstek očekávané inflace. Tato metoda může být na úrovni ÚSC využita v případě, že poskytování veřejných statků je uskutečňováno prostřednictvím jiných organizací. K výše uvedeným metodám existují ještě variantní přístupy s využitím jejich optimalizované alokace tzv. alternativní způsoby tvorby rozpočtu. Patří mezi ně: -
přístup nulové základny,
-
performance budgeting,
-
metoda programového rozpočtování.
Společným rysem těchto tří metod je přechod procesu rozpočtování z analýzy vstupů k výkonnostnímu rozpočtování, kde je pozornost namísto vstupů směřována spíše k aktivitám, výstupům a výsledkům, na jejichž dosažení byly finanční prostředky přiděleny.
Zejména metoda programového rozpočtování je v poslední době chápána jako způsob pomocí kterého mohou ÚSC omezit subjektivní a často netransparentní alokaci zdrojů formou položkového rozpočtu. Alokace zdrojů zde probíhá na základě programu – tj. jednotlivé výdaje jsou přiřazovány k činnostem, které vedou k naplnění stanovených cílů. Programovým rozpočtováním na úseku veřejné správy se zabývá např. Wright a Němec v publikaci nazvané „Management veřejné správy“.19 Jako alternativu k programovému rozpočtování pak uvádí rozpočtování na základě výkonnosti, které klade důraz na naplňování výkonových ukazatelů a rozpočet představuje náklady na realizaci hodnocených výstupů v průběhu roku.
18
PROVAZNIKOVÁ,R. Alternativní způsoby tvorby rozpočtu jako možný nástroj zvyšování kvality financování na úrovni územní samosprávy. Management územní samosprávy.1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006. s. 147 - 152. 19
WRICHT,G. NEMEC,J. Management veřejné správy. 1.vyd. Praha: Ekopress, 2003, s. 98.
22
Mezi zápory těchto metod lze zahrnout zejména značnou časovou, finanční a odbornou náročnost, neboť se jedná o metody komplexní vyžadující celou řadu analýz a rozborů. Zejména pro menší ÚSC je používání této rozpočtové metody nerealizovatelné. Rozpočtový výhled Zatímco v řadě evropských zemí je rozpočtový výhled používaný již delší dobu, v ČR byl zaveden do legislativy poměrně nedávno, a to v roce 2000 schválením Zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Je základem pro střednědobé finanční plánování. Bývá sestavován zpravidla na dobu 2 - 5 let a obsahuje souhrnné základní údaje o příjmech a výdajích, pohledávkách a závazcích dlouhodobého charakteru a o finančních zdrojích.20 Rozpočtový výhled je součástí rozpočtového procesu a stává se tak významným nástrojem hospodaření ÚSC. Mění se tím pohled na rozpočtové hospodaření, zejména na ekonomický rozvoj a plánovité a koncepční užití rozpočtových prostředků. Přínosem víceletého rozpočtování může být zvýšení efektivnosti hospodaření s finančními prostředky, dlouhodobě tak může vést k hospodaření s vyrovnaným rozpočtem a koordinaci především investičních aktivit ÚSC. Rozpočtový výhled je užitečný i z hlediska splatnosti úvěrů, návratných finančních výpomocí a emisí komunálních obligací, rovněž může signalizovat případné neúměrné a nežádoucí čerpání finančních prostředků.21
Hrabalová definuje přínosy rozpočtového výhledu ve svém článku „ Víceleté rozpočtování a možnosti jeho využití na úrovni municipalit“22 jako: -
zlepšení strategického a dlouhodobého plánování,
-
udržení fiskálního zdraví,
-
úspora času věnovaného pracím na rozpočtu,
-
zaměření se na hodnocení výkonů,
-
omezení vlivu jednorázových příjmů a krátkodobých dotací.
20
ŠELEŠOVSKÝ, J. a kol. Financování rozvojových strategií územním rozpočtem. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 73-74. 21
ŠELEŠOVSKÝ, J. a kol. Financování rozvojových strategií územním rozpočtem. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s.73. HRABALOVÁ, S. Víceleté rozpočtování a možnosti jeho využití na úrovni municipalit. Obec & finance. 2005, č.4 , s. 24 - 25.
22
23
Při sestavování rozpočtového výhledu se vychází ze zkušeností rozpočtů předchozích let. Oproti rozpočtům nebývá rozpočtový výhled vymezen konkrétně na jednotlivé a podrobné úkoly. Je to dáno zejména tím, že na dobu 2 - 5 let jsou úkoly vymezovány spíše globálně. Současně by měl být při sestavování rozpočtového výhledu kladen důraz na respektování faktorů rizika a dalších faktorů jakými jsou např. počet obyvatel, ekonomický potenciál, preference voličů - tedy faktorů, které mohou ovlivnit přijatelnost úkolů.
Dle zákona č. 250/2000 Sb. má rozpočtový výhled obsahovat: -
souhrnné základní údaje o příjmech a výdajích,
-
údaje zejména o dlouhodobějších závazcích a pohledávkách,
-
údaje o finančních zdrojích,
-
údaje o potřebách dlouhodobě realizovaných záměrů.
V oblasti příjmů rozpočtové výhledy zohledňují financování ÚSC, vyplývající ze zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní. Jejich součástí je tak predikce sdílených daní dle předpokladu ministerstva financí.
V dostupné literatuře je jako jeden z možných návodů jak docílit co nepřesnějšího rozpočtového výhledu doporučen následující postup:23 -
vypracování analýzy hospodaření ÚSC za uplynulé 2 - 3 roky,
-
rozdělení analyzovaných příjmů a výdajů na běžné a kapitálové, běžné pak mohou být rozděleny na opakující se a nahodilé,
-
zapracování příjmů plynoucích do rozpočtu ÚSC zapracovat na základě střednědobého výhledu státu,
-
ocenění běžných příjmů a výdajů pomocí koeficientů, které mohou být stanoveny na základě určitých závislostí mezi běžnými příjmy a výdaji,
-
do takto vzniklého běžného rozpočtového výhledu se pak zapracují kapitálové a nahodilé položky a odhad plnění nahodilých položek v budoucnosti,
-
do rozpočtového výhledu může být rovněž začleněn plán investic, stejně jako dluhová služba ( dle uzavřených úvěrových smluv).
AQE ADVISORS s.r.o. Jak postupovat při zpracování rozpočtového výhledu. [on-line]. 2005, [cit. 2007-035]. Dostupný z . 23
24
Rozpočtový výhled by měl být sestavován ve dvou částech, finanční část obsahující číselné údaje o předpokládaném vývoji by měla být doplněna částí textovou definující stanovené cíle a podmínky, které se při jeho tvorbě předpokládali. Pro lepší srozumitelnost rozpočtového výhledu je rovněž žádoucí, aby číselné údaje finanční části výhledu byly doplněny i věcnými komentáři. Vypracovaný rozpočtový výhled by měl být vždy zveřejněn, aby umožnil občanům, zastupitelům, případně potencionálním investorům získat informace o tom, jaký je uvažovaný budoucí vývoj ÚSC. Pro to aby rozpočtový výhled plnil svou roli při řízení ÚSC je nutná jeho průběžná kontrola a monitorování naplňování ukazatelů v něm obsažených.
25
3. Využívání nástrojů strategického a finančního plánování ÚSC 3.1 Strategické plánování Strategické plánování v České republice je, jak již bylo dříve uvedeno, relativně novým nástrojem v praxi ÚSC a přestože je dnes považováno za zásadní pro téměř všechny činnosti ÚSC, není stále ještě součástí procesu řízení velké části z nich. Především malé obce či města stále ještě nepociťují potřebu zpracovávat strategické plány, důvodů k tomu mají hned několik - ať už nedostatek pracovníků s dostatečnou kvalifikací a zkušenostmi, finančních prostředků či neexistence metodiky pro jejich zpracování.24
Velká města začala své
strategické plány, které kladly důraz na ekonomickou oblast, zpracovávat ve druhé polovině 90-tých let 20. století. Při jejich sestavování využila většina z nich služeb externích konzultačních firem, případně regionálních rozvojových agentur. Tvorba strategických dokumentů tak zatím zůstává spíše doménou větších ÚSC. Potvrzuje to i případ krajů. Všechny kraje v České republice dnes disponují takovým dokumentem – nejčastěji bývá označen jako Program rozvoje.25
Základní problém spočívá v tom, že strategické plánování není v naší legislativě explicitně zavedeno, příprava strategických dokumentů tak nemá svou jednoznačnou oporu v závazných právních předpisech. Strategické plány jsou zmiňovány v zákonech o obcích či krajích. Rámcově jsou pak legislativně upraveny v zákoně č. 248/2000 Sb. o podpoře regionálního rozvoje. V žádné z nich však není vymezena role jednotlivých dokumentů, jejich závaznost ani rozsah či způsob projednávání dokumentu. Takový dokument pak nikoho nezavazuje k jeho dodržování a stejně tak jeho organizace je ponechána plně v rukou zpracovatele. Může tak dojít např. k tomu, že strategický plán neodráží plně potřeby daného regionu, neboť do procesu jeho vytváření nejsou zapojeni všichni, kterých se dotýká.
OLŠOVÁ, P., POŠTA, V. Management v obecní samosprávě. MVČR [on-line]. 2006, [cit. 2007-0520]. Dostupný z .
24
25
I přesto, že v odborné literatuře bývají často strategie a programy rozvoje definovány jako dva odlišné dokumenty, je třeba poukázat na skutečnost, že zákon č. 248/2000 Sb. o strategickém dokumentu na úrovni kraje nehovoří, definuje pouze program rozvoje. S ohledem na vymezený obsah programu rozvoje však lze dovodit, že program rozvoje plní jak úlohu programu, tak i strategie.
26
Klíčovou otázkou pro realizaci programového dokumentu je zejména schopnost každého ÚSC zajistit v průběhu realizace zdroje k jeho financování. Tyto zdroje mohou pocházet z: -
národních zdrojů ( z privátního sektoru či sektoru veřejné správy),
-
zahraničních zdrojů, zejména z prostředků EU.
Prostředky z EU se staly v souvislosti s naším vstupem do EU jedním z nejvýznamnějších zdrojů pro financování rozvojových programů. Do roku 2006 mohly ÚSC pro realizaci vybraných aktivit využívat finanční zdroje ze Strukturálních fondů EU. Prostředky získávaly v rámci operačních programů Společného regionálního operačního programu (SROP) zaměřeného na podporu místních a regionálních aktivit. Pro programovací období 2007 – 2013 byl zvolen jiný způsob poskytování podpory z EU. ÚSC tak mohou získávat prostředky hlavně prostřednictvím operačních programů zahrnutých v Národním strategickém referenčním rámci (NSRR). NSRR vznikl sladěním Národního rozvojového plánu členského státu se společným rámcem Společenství. Důležitým předpokladem pro získání takových prostředků přitom je, aby rozvojové dokumenty jednotlivých úrovní ÚSC byly vypracovávány vždy v souladu s rozvojovými dokumenty vyšších úrovní. V tomto směru lze konstatovat, že se situace na úrovni ÚSC poměrně zlepšuje. Zejména kraje z důvodů lepšího zacílení na nově připravované prostředky EU a zásady jejich uplatnění v rámci nového období 2007 - 2013 začaly s ohledem na nové programové období EU aktualizovat své rozvojové dokumenty.
3.2 Finanční plánování Omezené strategické plánování se promítá do podobné situace v oblasti finančního plánování. Na úrovni obcí (zejména menších) bývá funkce rozpočtových výhledů často nedoceněna nebo vůbec nepochopena. Je to dáno zejména tím, jakou formou jsou rozpočtové výhledy zpracovány. Pokud se jedná pouze o tabulku finančních údajů, která osobám nezasvěceným přímo do rozpočtového procesu neříká nic o tom, jaké jsou jeho priority či z jakých předpokladů se při jeho sestavování vycházelo, těžko můžeme hovořit o efektivním nástroji řízení. Stejně tak rozpočtové výhledy, které jsou sice opatřeny komentářem, ale nejsou pojímány jako tzv. živé dokumenty, neboli dokumenty měnící se na základě probíhajících změn (např. změny v investičních záměrech), ztrácí svou vypovídací schopnost. Jako problémové oblasti při sestavování rozpočtových výhledů bývají nejvíce uváděny časté legislativní změny, nejasná dotační politika státu, problémy s reálným odhadem příjmů a 27
výdajů, časté změny v rozpočtovém určení daní, nejasná metodika jejich zpracování. V malým obcích jsou to i problémy s chybějícími kvalifikovanými pracovníky, k vypracování takového dokumentu jsou pak obce nuceny využít služeb soukromých poradenských firem, čímž se zvyšují finanční náklady na jeho vypracování.26 Častým problémem rozpočtových výhledů je také doba, na kterou bývají sestavovány. Zpravidla se jedná o dobu běžného a následujícího roku, což je z hlediska funkčnosti rozpočtového výhledu velmi krátké období -
nepostihuje tak období v němž se začnou
projevovat následky rozhodnutí orgánů ÚSC ( např. období kdy se začínají se splácet přijaté úvěry či půjčky). Situace rozpočtových výhledů není výrazně lepší ani na krajské úrovni. Problémové oblasti jsou obdobné jako u obcí. Sestavované rozpočtové výhledy jednotlivými kraji jsou často zpracovány přírůstkovou metodou a
pouze jako „pro-forma“, tj. není s nimi aktivně
nakládáno jako s nástroji střednědobé a dlouhodobé rozpočtové politiky, kraje tuto skutečnost odůvodňují zejména častými změnami v legislativě a stále nevyjasněnému způsobu financování krajů. Jak je zmíněno již výše, je rovněž důležitá publikace rozpočtového výhledu. I v tomto případě kraje zaostávají – na internetových stránkách jednotlivých krajských úřadů je velmi problematické rozpočtový výhled najít.
Peková řadí mezi nejzávaznější problémy střednědobého rozpočtového plánování v současné praxi ÚSC: 1. schopnost reálného odhadu - odhad budoucích příjmů, jejich meziročního vývoje a kvalitní analýza možného budoucího vývoje jako potřeb veřejného sektoru, tak i soukromého sektoru a jeho vztah k rozpočtu obce, resp. kraje. 2. dlouhodobější vyjasnění koncepce vztahů územního rozpočtu k ostatním článkům rozpočtové soustavy - zejména vztah územního a státního rozpočtu a neměnnost principů těchto vztahů alespoň ve střednědobém horizontu. 3. oblast organizační - spolupráce mezi volenými a výkonnými orgány, kvalita auditu, úroveň ekonomického poradenství apod. 27
HRABALOVÁ, S. Využívání rozpočtových výhledů [on-line] 2006, [cit. 2007-04-28]. Dostupný z . 26
27
PEKOVÁ, J. Hospodaření a finance územních samospráv. 1. vyd. Praha: Management Press, 2004, s. 219227.
28
Zajímavý průzkum v oblasti regionální rozvoje na území krajů a obcí provedla v rámci projektu: „WB-31-04 Management regionálního rozvoje na úrovni krajů a obcí s rozšířenou působností (2004 - 2006)“ Vysoká škola ekonomická v Praze. Dvoufázové šetření (pomocí dotazníků zaslaných elektronickou poštou a terénního šetření na základě rozhovorů s představiteli krajů) bylo zaměřené na postižení každodenních procesů řízení regionálního rozvoje a rozhodování o jeho prioritách s cílem identifikovat základní vývojové tendence v oblasti řízení regionálního rozvoje a poznání hlavních problémů, se kterými se jednotlivé ÚSC setkávají. Hlavní překážky financování považují oslovené instituce v nedostatku informací, systému veřejných rozpočtů a rozpočtového plánování, zejména pak v opožděných informacích o dotacích a jejich vyplácení. Mezi problémy čerpání peněz z EU patří dle názoru jednotlivých ÚSC především nedostatek kvalitních informací z ústředních orgánů, málo aktivních předkladatelů projektů či přílišná byrokratizace žádostí, potenciál získávání projektů je také ovlivněn časovými možnostmi jednotlivých úřadů zpracovat kvalitní projekty s ohledem na časový harmonogram dotačních titulů. Analýza také poukazuje na neuspokojivou situaci v oblasti víceletého financování, kde se jako velký problém jeví nedostatečná odbornost a chybějící zkušenosti s víceletým rozpočtovým plánováním. Za pozornost rovněž stojí výsledek šetření v otázce sestavování rozpočtového výhledu. Z 12 dotazovaných krajů třetina vůbec neodpověděla, ze zbývající části vyplynul následující výsledek: 60 % krajů sestavuje dvouletý rozpočtový výhled, 40 % tříletý až čtyřletý a pouze 20 % pěti a víceletý.28
28
Závěrečná zpráva z řešení projektu WB-31-04 Management regionálního rozvoje na úrovni krajů a obcí s rozšířenou působností (2004 - 2006), Praha: Vysoká škola ekonomická, 2006.
29
4. Analýza procesu strategického a finančního plánování ve vybraných krajích Pro analýzu toho, jakým způsobem jsou v praxi uplatňovány nástroje strategického a finančního plánování, byly zvoleny následující tři kraje: -
Jihomoravský kraj,
-
Jihočeský kraj,
-
Středočeský kraj.
Vychází z materiálů, které byly k dispozici na internetových stránkách jednotlivých krajů, případně poskytnuty pracovníky jednotlivých úřadů. Je však na místě uvést, že kraje jsou na informace týkající se finančního plánování velmi skoupé a sdílnost pracovníků jednotlivých krajů v oblasti finančního plánování je velmi malá, to se týká zejména kraje Středočeského.
4.1 Strategické dokumenty Kraje Jihočeský a Středočeský
mají jako základní strategický dokument regionálního
rozvoje sestaven Program rozvoje územního obvodu kraje (dále jen PR), přičemž vlastní strategie či strategická vize je součásti tohoto dokumentu. V případě Jihomoravského kraje je situace poněkud odlišná. Tento má sestavenu Strategii rozvoje Jihomoravského kraje jako samostatný dokument a PR, rovněž jako samostatně stojící dokument, z této Strategie následně vychází. Na tvorbě výše zmiňovaných rozvojových dokumentů vybrané kraje využily spolupráce vždy s rozvojovou agenturou či poradenskou firmou. Tato spolupráce se zdá jako nejvhodnější způsob pro jejich sestavení. Externí poradenská firma může zajistit profesionální provedení takových dokumentů (má k dispozici odborníky na strategické plánování, organizaci a řízení), pracovníci kraje či jiného ÚSC zajistí pro změnu potřebné podklady a znalosti prostředí vycházející z jejich působení v ÚSC, dokáží lépe vymezit jeho významné možnosti a problémy.
Kraj Jihočeský vypracoval PR ve spolupráci s agenturou Rera, a.s. Ta zpracovala návrh a poskytla konzultace, na vlastní tvorbě se podíleli pracovní skupiny složené ze zástupců různých oblastní, např. zestátní správy, regionálních orgánů, zájmových skupin, podnikatelů apod. 30
Středočeský kraj využil ke zpracování PR služeb firmy CityPlan,s.r.o., která dokument vytvořila v úzké spolupráci s jednotlivými odbory Krajského úřadu a orgánů kraje.
Na tvorbě jak Strategie rozvoje tak Programu rozvoje Jihomoravského kraje se podílelo konsorcium firem GaREP, s.r.o. a Vysoké učení technické v Brně. Toto konsorcium vytvořilo pro potřeby řešení zadaných úkolů řešitelský tým z odborníků více institucí.
Forma PR ( základního rozvojového dokumentu) Jihočeského a Středočeského se nijak výrazně neliší. PR těchto dvou krajů obsahuje vždy (jak stanovuje § 9 zákona č. 248/2000): -
analýzu hospodářského a sociálního rozvoje územního obvodu kraje, charakteristiku silných a slabých stránek jednotlivých částí a hlavní směry vývoje,
-
vymezuje regiony, jejich rozvoj je třeba podporovat s ohledem na vyvážený rozvoj kraje,
-
úkoly a priority v rozmístění a rozvoj občanské vybavenosti, infrastruktury, ŽP, sociální politiky, vzdělání a dalších odvětví v jeho samostatné působnosti.
Dále PR obsahuje Strategii či Strategickou vizi, která vyjadřuje základní směřování krajů do budoucnosti. V rámci Strategií jsou dále vymezeny problémové okruhy či prioritní oblasti. Jak je vidí jednotlivé kraje ukazuje tabulka v příloze č. 1.
Součástí PR těchto krajů jsou rovněž akční plány jako jisté nástroje implementace:
- Akční plán Jihočeského kraje je sestavován vždy samostatně na každý kalendářní rok. Jeho základem jsou předložené návrhy na rozvojové projekty a grantová schémata. U každého z projektů či grantového schématu je vymezena celková částka nutná k jeho zajištění a současně částka vymezená v rozpočtu kraje pro příslušný rok. V případě, že některý z projektů či grantového schématu není v příslušném roce realizován či zcela dokončen, přechází do Akčního plánu následujícího roku.
- Akční plán Středočeského kraje, jehož součástí jsou projekty odpovídající jednotlivým problémovým okruhům. U každého programu či projektu je stanoven celkový rozpočet, resp. odhad celkového rozpočtu a současně částka zahrnutá do rozpočtu příslušného roku. U většiny
projektů
či
programů (zejména v oblasti infrastruktury a řízení lidských zdrojů)
obsahuje i jednotlivé zdroje financování. 31
Jak již bylo výše zmíněno, Jihomoravský kraj má na rozdíl od dvou předchozích krajů zpracovány dva navazující rozvojové dokumenty, z čehož vyplývá i odlišná forma a obsah těchto dokumentů.
Strategie rozvoje vymezuje v časovém horizontu 10 let cíle rozvoje kraje jako celku,hlavní cesty k jejich dosažení. Obsahuje: -
vizi a globální cíl Jihomoravského kraje,
-
globální a specifické cíle jednotlivých prioritních os rozvoje naplňované prostřednictvím jednotlivých strategických opatření.
PR Jihomoravského kraje pak již obsahuje konkrétní kroky realizované k podpoře jeho rozvoje. Obsahuje: -
problémové oblasti,
-
priority – opatření – aktivity,
-
finanční plán programu rozvoje kraje,
-
územní a odvětvové disparity.
Součástí PR Jihomoravského kraje není na rozdíl od předchozích dvou žádný implementační dokument.
4.2 Rozpočty a rozpočtové výhledy Finančním zobrazením opatření obsažených v rozvojovém plánu jsou nástroje finančního plánování - rozpočtový výhled a rozpočet, přičemž analýza údajů obsažených v jejich plnění následně umožňuje hodnotit realizaci strategického dokumentu. Podoba rozpočtových výhledů a rozpočtů se ve vybraných krajích liší.
Jihočeský kraj v současné době kraj disponuje rozpočtovým výhledem sestaveným v horizontu 7 let, konkrétně na roky 2007 -2013. Obsahuje výhled: 1. Příjmů - dotace, daňové příjmy, nedaňové příjmy, prostředky ze strukturálních fondů EU. 2. Výdajů - jsou dále členěny do jednotlivých oblastí, jednou z položek rozpočtového výhledu je i oblast PRK, v rámci každé oblasti jsou výdaje dále rozděleny na provozní a investiční. 3. Financování - rozdíl přijetí úvěru a splácení, případně je začleněn i HV minulých let Jihočeský kraj nemá zveřejněn věcný komentář k rozpočtovému výhledu. 32
Jihočeský kraj zveřejňuje pro jednotlivé roky rozpočet v následující podobě: -
základní charakteristiky rozpočtu Jihočeského kraje,
-
bilanční tabulky návrhu rozpočtu 2006 podle odpovědných míst,
-
příjmy a výdaje podle odpovědných míst,
-
výpis finančních vztahů ke zřizovaným a zakládaným organizacím,
-
přehled dotací obcím přiděleným v rámci souhrnného dotačního vztahu státního rozpočtu,
-
finanční toky.
Součástí rozpočtu je rovněž konkretizace Akčního plánu PR pro příslušný rok.
Jak Jihočeský kraj uvádí, rozpočty jsou sestavovány v návaznosti na rozpočtový výhled kraje. Z hlediska nutnosti zajištění souladu rozpočtu kraje se státním rozpočtem však vznikají určité odchylky proti rozpočtovému výhledu.
V případě Středočeského kraje se nepodařilo od kompetentních pracovníků získat informace o podobě aktuálního rozpočtového výhledu, vychází se tedy pouze z informací dostupných na internetových stránkách kraje, kde je zveřejněn rozpočtový výhled Středočeského kraje na období 2003 – 2006. Obsahuje výhled: 1. Příjmů - dále členěny na daňové, nedaňové, dotace a hospodářský výsledek minulých let. 2. Výdajů - jsou dále členěny do jednotlivých oblastí, chybí zde však rozlišení zda se jedná o běžné či kapitálové výdaje.
I přesto, že rozpočtový výhled pro roky 2004 - 2006 je sestavován jako deficitní, není jeho součástí na rozdíl od předchozích dvou financování. Stejně jako v případě Jihočeského kraje není ani v případě Středočeského kraje součástí rozpočtového výhledu zveřejněného na stránkách kraje žádný komentář. Nedostatkem, který značně snižuje vypovídací kvalitu rozpočtového výhledu Středočeského kraje je nečlenění rozpočtového výhledu na běžnou a kapitálovou část. Zatímco běžná část rozpočtového výhledu zachycuje především opakující se peněžní operace, v kapitálové se odráží zamýšlené investice. Rozpočtový výhled bez takového vymezení může jen těžko poskytnout informace o tom, jakým směrem jsou finanční zdroje alokovány.
33
Rozpočet Středočeského kraje je členěn na: -
souhrnnou bilanci příjmů a výdajů,
-
druhové třídění příjmů,
-
odvětvové a odpovědnostní třídění výdajů.
Při návrhu rozpočtu vychází (dle svého sdělení) Středočeský kraj ze střednědobého výhledu na příslušný rok a dále vychází z předpokládaného příjmu sdílených daní.
V případě Středočeského kraje je velmi problematické získat konkrétní údaje o rozpočtovém výhledu a rozpočtu. Na svých stránkách má kraj uveřejněny tyto dokumenty ve velmi stručné podobě.
Jihomoravský kraj má aktuálně sestaven rozpočtový výhled na období 2007 - 2009. Obsahuje výhled: 1. Příjmů - v členění na daňové, nedaňové, kapitálové, dotace 2. Výdajů - dále členěných na běžné a kapitálové plynoucích do jednotlivých oblastí 3. Dlouhodobých závazků a pohledávek 4. Finančních zdrojů a potřeb dlouhodobě realizovaných záměrů - ty jsou v podobě vlastních příjmů a dotací ze státního rozpočtu a státních fondů, dotací z EU a prostředků z úvěrů.
Za zmínku stojí skutečnost, že pouze rozpočtový výhled Jihomoravského kraje obsahuje jednu ze základních položek vymezenou zákonem
29
, a to přehled dlouhodobých závazků a
pohledávek.
Rozpočet Jihomoravského kraje je sestaven v následující podobě:
29
-
problém strategického plánování celková bilance rozpočtu,
-
příjmy,
-
výdaje,
-
financování,
-
účelové peněžní fondy Jihomoravského kraje,
-
závazné ukazatele,
-
schválené dotace obcím a ostatním právnickým osobám.
Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů
34
Jak vyplývá z materiálů Jihomoravského kraje je i zde rozpočet sestavován s ohledem na existující rozpočtový výhled, stejně tak při tvorbě rozpočtového výhledu se (mimo jiné) vychází i z příjmů a výdajů předchozích let, tedy z údajů jednotlivých rozpočtů.
Nakolik jsou tyto dva dokumenty vybraných krajů skutečně provázány však lze jejich pouhým srovnáním těžko posoudit - při pohledu na rozpočtové výhledy a rozpočty je patrné, že jsou sestavovány ve zcela odlišné struktuře. Jako příklad lze uvést Jihočeský kraj, kde jsou výdaje v rozpočtovém výhledu členěny do oblastí (zdravotnictví, sociální věci, regionální rozvoj, atd..), zatímco samotný rozpočet je rozpracovává dle jednotlivých odborů.
4.3 Souvislosti finančního plánování Rozpočtové výhledy a rozpočty jako nástroje finančního plánování sami o sobě nemohou zajistit (ať už způsobem svého sestavení či časovým vymezením) účelné rozdělení disponibilních zdrojů na zajištění realizace opatření stanovených v rámci strategických cílů. Kraje proto sestavují v poslední době další dokumenty, které lze zahrnout do nástrojů finančního plánování. Jsou to finanční plány či finanční rámce.
Jihočeský kraj má vypracován finanční plán (rámec) PR, tento vychází z analýzy rozpočtů kraje za předchozí období. Alokace na jednotlivé roky vychází jednak z celkového objemu prostředků ze střednědobého výhledu na období 2007 – 2013 a současně z analýzy finančních zdrojů Jihočeského kraje v letech 2004 – 2006 určených na rozvojové projekty a grantové programy.
V současné době je finanční plán PR Jihočeského kraje z důvodů rozdílného přístupu k financování rozvoje v rámci různých oblastí podpory sestaven ve dvou variantách a je strukturován následovně: 1. Analýza finančních zdrojů v letech 2004 - 2006 a stanovení procentuelní alokace jednotlivých priorit - 2 varianty zhodnocení zdrojů vynaložených v minulosti na jednotlivé rozvojové aktivity, první varianta vychází ze všech zdrojů kraje, druhá pouze z rozpočtů Akčních plánů příslušných let. 2. Návrh finančního rámce PR na období 2007 - 2013 - odvození alokací na jednotlivé priority PR v budoucnosti. 35
Finanční plán ve dvou výše zmíněných variantách je uveden v příloze č. 3.
Středočeský kraj rovněž zpracovává Finanční rámec PR. Tento slouží k finančnímu zajištění cílů a opatření, včetně úkolů a činností. Konkrétní alokace finančních prostředků pro jednotlivé rozvojové programy a projekty je pak omezena jednoletým rozpočtovým obdobím a výší těchto prostředků. K výběru aktivit a opatření k financování tak dochází dle objektivních priorit. Při vyčíslení finančních prostředků na realizaci jednotlivých opatření se používá kombinace indikativního rozdělení prostředků na jednotlivé problémové okruhy a vyčíslení finančních nároků jednotlivých opatření.
Jihomoravský kraj má zpracován Finanční rámec Strategie rozvoje. Jeho smyslem je vytvořit představu o disponibilních zdrojích a jejich alokaci na realizaci jednotlivých problémových okruhů, priorit a opatření. Při jeho sestavování se vycházelo z analýzy získaných finančních prostředků z minulých let, z dokumentů vyšší úrovně jakými jsou dokumenty ČR a EU (pro výpočet zdrojů z EU), z rozpočtových výhledů (pro stanovení predikce národních zdrojů). Obsahem Finančního rámce Strategie je hodnocení realizovaných projektů dle struktury os a okruhů Strategie a následné naznačení možné alokace prostředků. Podrobněji se zabývá oblastí zdrojů z EU. Kde jsou na základě Programového období 2007 - 2013 naznačen předpoklad možných prostředků z EU dostupných (za určitých podmínek) pro Jihomoravský kraj, tento předpoklad je v příloze č. 2.
Finanční plán PR Jihomoravského kraje navazuje na Finanční rámec Strategie. Vychází z analýzy plnění současného PR a s ním souvisejícím zhodnocením zdrojového pokrytí realizovaných projektů, z analýzy rozpočtu kraje a z rozpočtového výhledu kraje. Finanční plán zahrnuje alokaci finančních prostředků v minulém období (konkrétně v období 2004 -2006), rozpočtový výhled na období 2007 - 2009 včetně dlouhodobých závazků na stejné období a na jejich základě rozpracování finančních toků na úroveň opatření a aktivit.
Struktura finančního plánu Jihomoravského kraje je následující: 1. Analýza plnění současného programu rozvoje - na základě údajů z krajského úřadu zhodnocena realizace PR, zatím pouze po věcné stránce, tj. kolik projektů z které oblasti bylo zrealizováno. 36
3. Alokace finančních prostředků v minulém období - zhodnocení na jaké opatření a do jakých oblastí byly v minulosti alokovány finanční prostředky. 4. Finanční hospodaření v období 2007 - 2009 - zhodnocení finančních možností kraje do budoucnosti a možnosti získání prostředků z EU a následný návrh finanční alokace na jednotlivá opatření.
Jak kraj Jihomoravský, tak i Jihočeský se v rámci finančního plánu PR zabývaly otázkou, do kterých oblastí plynulo nejvíce finančních prostředků. Z obsahové hlediska je však Finanční plán Jihomoravského kraje o něco bohatší. Zatímco Jihočeský kraj při jeho sestavování vycházel pouze z rozpočtového výhledu a rozpočtů předchozích let, Jihomoravský kraj se zabýval např. i otázkou hodnocení a analýz jak byly úspěšné projekty vymezené minulým PR, zda došlo vůbec k realizaci všech navržených projektů. Poskytuje tím lepší podmínky pro rozhodování současného managementu kraje, na které oblasti je třeba se více zaměřit a umožňuje vyvarovat se chyb z minulosti, které zapříčinili nerealizaci některých projektů. Finanční plán Středočeského kraje nebyl poskytnut, proto se analýza věnuje pouze prvním dvěma krajům.
37
Závěr Územní samosprávné celky v dnešní době zaujímají významné místo ve veřejné správě. Úroveň jejich hospodaření se odráží do značné míry na celkovém stavu veřejných financí. Hlavním požadavkem kladeným na ÚSC tedy je, aby byly schopny hospodařit způsobem, který zajistí rozvoj jejich území z dlouhodobého hlediska, aniž by docházelo k jejich zadlužování. Nezbytnou součástí procesu jejich řízení je plánování. To v sobě zahrnuje jak výběr cílů a poslání dané organizace, tak i volbu činností sloužících k jejich dosažení. Teorie označuje jako vrcholný proces plánování strategické, které jako specifický nástroj řízení ovlivňuje ekonomickou budoucnost příslušného celku, prověřuje místní ekonomické podmínky, specifické vazby uvnitř organizace a faktory působící vně, aby odhalilo její kritické oblasti a následně definovalo záměry, cíle či strategie vedoucí k potlačení či odstranění problémů v těchto kritických oblastech a současně vytvořilo ucelenou představu o dalším směřování organizace. Žádoucí přitom je, aby vymezené cíle byly reálné, měřitelné, srozumitelné a vzájemně provázané. K realizaci cílů je třeba zajistit dostatečné finanční zdroje, k tomu slouží nástroje finančního plánování. V praxi naší územní samosprávy je situace strategického a finančního plánování zatím stále neutěšená. V případě malých města a obcí nepatří jak strategické tak finanční plánování stále ještě k základním součástem jejich řízení. Na úrovni velkých města a krajů je situace o poznání lepší. Tyto ÚSC již ve většině případů mají vytvořeny dokumenty jako Strategie rozvoje, Program rozvoje, či rozpočtový výhled, tedy lze konstatovat, že využívají základních nástrojů strategického a finančního plánování. Otázkou však stále zůstává nakolik jsou dokumenty
v jejich pojetí schopny plnit funkci nástrojů zajišťujících skutečně efektivní
alokaci disponibilních zdrojů.
Analýza ve vybraných krajích měla za úkol zhodnotit úroveň finančního plánování na krajské úrovni. Bylo zjištěno, že kraje disponují základním rozvojovým dokumentem. Kraj Jihočeský a Středočeský má jako základní strategický dokument Program rozvoje, v případě kraje Jihomoravského je tímto dokumentem Strategie rozvoje kraje, jako taktický dokument má pak sestaven Program rozvoje. Rozdílnost v pojetí těchto základních dokumentů lze přisoudit jistému nesouladu mezi odbornou terminologií, která hovoří o Strategii a Programu rozvoje jako dvou různých dokumentech a legislativou, která jako rozvojový dokument na úrovni kraje vymezuje pouze Program rozvoje. 38
Co lze jednotlivým programům rozvoje vytknout je skutečnost, že neobsahují žádný přehledný katalog projektů s údaji o jejich finančním zajištění. U Kraje Jihočeského
a
Středočeského je součástí Programu rozvoje implementační dokument ve formě Akčního plánu. Tyto Akční plány jsou velmi obecné, obsahují pouze seznam projektů na příslušný kalendářní rok a vymezení nákladů na jeho realizaci. Není zde však stanovena žádná lhůta pro jeho realizaci, zjišťování v jaké fázi se jednotlivé projekty nachází je značně problematické a nelze tak ani provést zhodnocení jak je příslušný Program rozvoje naplňován. Není možné provést ani žádné srovnání Akčních plánů s rozpočtovým výhledem, neboť oba dokumenty jsou odlišně strukturovány. V tomto ohledu udělal jistý pokrok kraj Jihomoravský, který do finančního plánu nově navrhovaného Programu rozvoje zahrnul hodnocení realizace minulého Programu rozvoje, byť na velmi omezené období. Podoba rozpočtových výhledů, které by měly dotvářet ekonomickou stránku rozvojových projektů se různí. Bývají sestavovány často ve velmi obecné rovině a odlišném členění jako rozpočty, nelze tak ověřit jejich skutečnou provázanost. Velkou slabinou rozpočtových výhledů v případě Jihočeského a Středočeského kraje je jejich forma zveřejnění, která neobsahuje věcný komentář a v případě Středočeského kraje člověk nabývá dojmu, že se jedná o přísně tajný dokument, neboť dopátrat se aktuální podoby jeho rozpočtového výhledu je téměř nemožné. V tomto směru lze kladně zhodnotit přístup Jihomoravského kraje. Jako „krok správným směrem“ lze označit využívání dalších nástrojů finančního plánování vybranými kraji, a sice finančních plánů a finančních rámců. Jejich úkolem je vyčlenit finanční zdroje do jednotlivých problémových oblastí, v rámci kterých pak dochází s ohledem na finanční možnosti k výběru konkrétních prioritních opatření. Jihomoravský kraj má sestaveny pro následující období návrhy obou těchto dokumentů, což vychází ze skutečnosti, že má sestaveny dva samostatně stojící rozvojové dokumenty – Strategii a Program rozvoje. Výsledkem je daleko propracovanější přehled o možnostech financování rozvojových projektů zejména z prostředků EU.
Doporučení ke zlepšení systému finančního plánování ÚSC, zejména tedy krajů se týká implementačních dokumentů Programů rozvoje. Tyto by měly být podrobnější s vymezením časového horizontu, odpovědnosti za splnění úkolu, finanční vyjádření jednotlivých projektů jak celkové náklady, tak i vymezení možné výše finančních zdrojů v rámci jednotlivých kalendářních roků s určením zdroje těchto finančních prostředků. Takto sestavený dokument
39
by poskytoval přehled o tom, jak probíhá realizace Programu rozvoje (hodnocení Programu rozvoje) a umožnil lépe reagovat na možné odchylky. Ke zlepšení situace ve finančnímu plánování na úrovni ÚSC by zcela jistě přispěla úprava legislativy této oblasti, ať již samotnou změnou zákonů, které by jednoznačně definovaly nástroje finančního plánování či zavedením jednotné metodiky, která by naznačila strukturu jednotlivých nástrojů finančního plánování a sjednotila proces jejich uplatňování.
40
Použitá literatura 1. AQE ADVISORS s.r.o. Jak postupovat při zpracování rozpočtového výhledu. [online]. 2005, [cit. 2007-03-5]. Dostupný z . 2. HRABALOVÁ, S. Teorie a praxe rozvoje měst a obcí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. ISBN 80-210-3356-8 3. HRABALOVÁ, S. Víceleté rozpočtování a možnosti jeho využití na úrovni municipalit. Obec & finance. 2005, č.4., s. 24 - 25, ISSN 1213-6336. 4. HRABALOVÁ, S. Využívání rozpočtových výhledů. [on-line] 2006, [cit. 2007-0428]. Dostupný z . 5. KRBOVÁ, J. Územní aspekty veřejných financí. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2004. ISBN 80-245-0742-0 6. OLŠOVÁ, P. Strategický management v obecní samosprávě. In Management územní samosprávy.1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006. ISBN 80-210-3957-4. 7. OLŠOVÁ,P., POŠTA,V. Management v obecní samosprávě. MVČR [on-line]. 2006, [cit. 2007-05-20]. Dostupný z . 8. PALÁN, Z. Strategické plánování ve veřejné sféře [on-line]. 2004, [cit. 2007-035]. Dostupný z < http://www.topregion.cz/index.jsp?articleId=2181>. 9. PEKOVÁ, J.
Hospodaření a finance územních samospráv. 1. vyd. Praha:
Management Press,2004. ISBN 80-7261-086-4. 10. PROVAZNIKOVÁ,R. Alternativní způsoby tvorby rozpočtu jako možný nástroj zvyšování kvality financování na úrovni územní samosprávy. In Management územní samosprávy. 1.vyd., Brno: Masarykova univerzita, 2006. ISBN 80-210-3957-4. 11. REKTOŘÍK, J., ŠELEŠOVSKÝ, J. a kol. Strategie rozvoje měst, obcí, regionů a jejich organizací. 1. vyd. Brno, Masarykova univerzita, 1999. ISBN 80-210-2126-8. 12. ŠELEŠOVSKÝ, J. a kol. Financování rozvojových strategií územním rozpočtem. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006. ISBN 80-210-3947. 13. TOMÁŠ GREMLICA. Strategické plánování - Jak na to.[on-line]. 2006, [cit. 2007-0427]. Dostupný z < http://obcan.ecn.cz/index.shtml?w=u&x=1921880 >.
41
14. TOPINKOVÁ, L., VIDLIČKOVÁ, K. A Strategické plánovanie ako předpoklad rozvoja samosprávy mesta, In Management územní samosprávy.1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006. ISBN 80-210-3957-4. 15. VÁGNER, I. Systém managementu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006. ISBN 80-210-3972-8. 16. VEBER, J. Management - základy prosperita globalizace. 1. vyd. Praha: Management Press, 2005. ISBN 80-7261-029-5. 17. WRICHT, G. NĚMEC, J. Management veřejné správy. 1.vyd. Praha: Ekopress, 2003. ISBN 80-86119-70-X 18. Závěrečná zpráva z řešení projektu WB-31-04 Management regionálního rozvoje na úrovni krajů a obcí s rozšířenou působností (2004 - 2006). Praha: Vysoká škola ekonomická, 2006.
Právní předpisy 1. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. 2. Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů.. 3. Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů.. 4. Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů.
Internetové odkazy 1. Jihomoravský kraj, www.kr-jihomoravsky.cz 2. Jihočeský kraj, www.kraj-jihocesky.cz 3. Středočeský kraj, www.kr-stredocesky.cz 4. Ministerstvo pro místní rozvoj, www.mmr.cz.
42
Seznam tabulek a obrázků Tabulky Tabulka č. 1: Druhy plánů na úrovni územních samospráv
Obrázky Obrázek č.1: Přehled subjektů zapojených do přípravy a projednávání programových dokumentů kraje Obrázek č. 2: Schéma zpracování programu rozvoje Obrázek č. 3: Soustava strategických a programových dokumentů pro podporu regionálního rozvoje
43
Přílohy Příloha č. 1: Problémové a prioritní oblasti vybraných krajů dle jejich PRK
Příloha č. 2: Předpoklad možných získaných prostředků z EU v programovém období 2007 2013 pro Jihomoravský kraj
Příloha č. 3: Návrh finančního rámce PR Jihočeského kraje
44
Příloha č. 1: Problémové a prioritní oblasti vybraných krajů dle jejich PRK Jihočeský kraj
Středočeský kraj
problémové okruhy:
Problémové okruhy:
−
- produkční základna a ekonomický
−
infrastruktura cestovní ruch, kultura a vnější
zemědělství,
lesnictví
rybářství
Problémové okruhy: - podnikání, výzkum, inovace - rozvoj venkova
- infrastruktura
vztahy −
rozvoj
Jihomoravský kraj
- lidské zdroje a trh práce
a - rozvoj venkova, multifunkčního Zemědělství a lesní hospodářství
−
sociální oblast a zdravotnictví
−
životní prostředí a využívání - rozvoj lidských zdrojů - cestovní ruch a kulturní dědictví nerostného bohatství
−
vzdělání, školství a věda
- životní prostředí
- dostupnost a infrastruktura - životní prostředí a přírodní zdroje - integrovaný rozvoj území
Pramen: Programy rozvoje jednotlivých krajů
Příloha č. 2: Předpoklad možných získaných prostředků z EU v programovém období 2007 – 2013 pro Jihomoravský kraj
Pramen: Strategie rozvoje Jihomoravského kraje, část finanční rámec Strategie, Brno, 2006
45
Příloha č. 3: Návrh finančního rámce PR Jihočeského kraje
Pramen: Návrh programu rozvoje Jihočeského kraje 2007 - 2013