Modely dělby moci
Historie vzniku • koncept dělby moci vzešel ze zápasů stavovských zastupitelských orgánů s panovníky • John Locke - Druhé pojednání o vládě • Charles de Montesquieu - O duchu zákonů
Princip dělby moci • snaha zabránit, aby veškerá moc byla koncentrována v rukou jednoho státního orgánu • soustředěná moc je těžko kontrolovatelná • princip brzd a rovnováh
Modely dělby moci • prezidentský - dělba moci je striktní, prezident je hlavou výkonné moci, je volen v oddělených volbách, neslučitelnost funkcí • parlamentní - dělba moci je méně důsledná – – – – –
občany je volen pouze parlament parlament kontroluje vládu exekutiva může iniciovat rozpuštění parlamentu slučitelnost funkcí důsledné oddělení soudní moci
Faktory působící na dělbu moci • počet relevantních politických stran • stupeň disciplinovanosti, organizovanosti a centralizace politických stran • režim jedné vládní strany vede ke koncentraci moci - nedochází k politické soutěži, zpravidla se nepodaří ani udržet nezávislost soudní moci • systém dvou politických stran přispívá ke koncentraci politické moci
• v bipartismu má vítězná strana absolutní většinu a vůdce je ministerským předsedou • pokud jsou poslanci disciplinovaní, vláda má pevnou oporu v parlamentu - její svržení je do příštích voleb nemožné • bipartismus v prezidentském modelu znamená striktní dělbu moci • pokud je míra disciplinovanosti nízká, dělba je důslednější - viz USA • multipartismus zmírňuje účinky modelů dělby moci - napomáhá k posílení kontroly výkonné moci legislativou - vítězná strana nemá nadpoloviční většinu v dolní komoře
• v prezidentském modelu má multipartismus tendenci posilovat moc vlády a oslabovat kontrolní moc parlamentu • pokud prezident nepochází z nejsilnější strany, má výhodu, že proti němu nestojí soudržná parlamentní většina • vedle dvou zmiňovaných systémů existuje také systém neoprezidentský
Prezidentský model dělby moci • přímá nebo „jakoby přímá“ volba hlavy státu (prezidenta) • prezident řídí exekutivu a stojí v čele vlády • exekutiva není závislá na parlamentu, prezident jmenuje a odvolává členy vlády (porušením modelu není možnost vyslovit v parlamentu nedůvěru jednotlivému členu vlády)
Další charakteristické rysy prezidentského modelu • nelze rozpouštět předčasně parlament • odvolat prezidenta je možno jen na základě určitého soudního jednání • neslučitelnost funkcí ve vládě s křeslem v parlamentu
Příklad prezidentského systému USA • zákonodárná moc - dvoukomorový Kongres (sněmovna reprezentantů a Senát) • výkonná moc - prezident - hlava státu a výkonné moci • soudní moc - soustava federálních soudů (v čele Nejvyšší soud)
Ústava USA (vytvořena 1787, ratifikována 1788) • • • •
republikánství federalismus dělba moci brzdy a rovnováhy
Zákonodárná moc - Kongres • Sněmovna reprezentantů (435, funkční období 2 roky) + Senát (100, 6 let, po třetinách každé 2 r.) • vyvážený bikameralismus (federální princip) • Senát schvaluje prezidentská jmenování osob do hlavních funkcí (ministři, velvyslanci, federální soudci) a dvěma třetinami ratifikuje mezinárodní smlouvy • kromě výlučné zákonodárné pravomoci má Kongres i další – např. pravomoc vyhlašovat válku, zřizovat loďstvo, razit peníze, zřizovat federální soudy, stanovovat jednotné konkursní právo…
Výkonná moc - prezident • • • • • • •
úřední hlava státu vrchní velitel ozbrojených sil svolávání Kongresu právo vetovat zákony jmenování úředníků uzavírání smluv udělování milostí
Rozšíření pravomocí prezidenta • tzv. teorie inherentních pravomocí (prezident pro sebe reklamuje pravomoci, jež jsou dle jeho názoru nutné k výkonu pravomocí v Ústavě) • zmocnění ze strany Kongresu • možnost přesvědčit senátory či kongresmany • prezident a veřejnost – prezident je chápán jako „národní vůdce“, v případě podpory veřejnosti je jeho pozice posílena
Prezident USA • nepřímá volba – 538 volitelů (každý stát má tolik volitelů, kolik má zástupců v Kongresu, 3 volitelé zastupují District of Columbia) – nejvýše 2 volební období (4 roky)
• možnost sesazení - impeachment – k obžalobě je třeba nadpoloviční většina SR – k odsouzení dvoutřetinová většina Senátu
Soudní moc • třístupňová soustava federálních soudů • Nejvyšší soud Spojených států (9 soudců) – možnost výkladu Ústavy a rušení zákonů odporujících Ústavě na základě Marbury vs.Madison (1803) – jednoznačná nadřazenost Ústavy
Zákonitosti systému dělby moci v USA • kongres a prezident jsou voleni v oddělených volbách • prezident nemůže rozpustit Kongres, Kongres nemůže odvolat prezidenta (kromě tzv. impeachmentu) • soudci jsou jmenováni prezidentem se souhlasem Senátu na doživotí • prezident má suspenzívní veto (může být přehlasováno dvoutřetinovou většinou v obou komorách Kongresu) • ke jmenování ministrů potřebuje prezident souhlas Senátu • federální soudy mohou prohlásit zákony za odporující ústavě
Prezidentský model - shrnutí • princip nezávislosti zákonodárné a výkonné moci („oddělené instituce soupeřící o sdílenou moc“) • problém „rozdělené vlády“ (závislost na stranickém formátu: zejména bipartismus – USA: nejednotnost stran zmírňuje, zde ale problém kumulace prezidentské moci, Chile 1973) • problém budování legislativních koalic (opět závislost na stranickém formátu: zejména multipartismus - latinoamerická zkušenost) – nestabilita Vládní krize prezidentského modelu (zablokování nebo neakceschopnost) se lehce může proměnit v krizi celého politického systému
Parlamentní model dělby moci • výchozí princip: svrchovanost parlamentu • sdílená „legislativně-exekutivní“ moc, tj. vláda je jmenována, má podporu a je rozpouštěna na základě hlasování v parlamentu • hlava státu má slabé pravomoci, hlavní složkou výkonné moci je vláda • rozpustitelnost parlamentu • slučitelnost funkcí ve vládě a v parlamentu
Typy parlamentního systému • „premiérský systém“ – exekutiva si vynutila převahu nad parlamentem (VB, SRN) • „vláda zákonodárného sboru“ (francouzská Třetí republika 1871-1940) další možnost: podle postavení premiéra ve vládě (první nad nerovnými, první mezi nerovnými, první mezi rovnými)
Příklad parlamentního systému Velké Británie 1. nekodifikovaná ústava 2. pružná ústava– zákony, jež mají ústavní charakter jsou stejně významné jako všechny ostatní 3. podle této „ústavy“ je VB unitární stát, nikoli federace. To má za následek, že parlament má nejvyšší zákonodárnou moc na celém území spojeného království
Velká Británie – ústavní zdroje • • • •
parlamentní zákony královské prerogativy (výsady) precendenty ústavní zvyklosti – především vztahy Koruny a kabinetu • právnická literatura
Prerogativy Koruny • • • • •
jmenování premiéra a ministrů rozpouštění Dolní sněmovny jmenování Lordů právo vetovat legislativu (Royal Assent) právo vyhlašovat válku, uzavírat mír a vést zahraniční politiku Dnes: „právo radit, varovat a podporovat“ (Bagehot)
Výkonná moc 1. 2. 3. 4. 5.
Panovník Ministerský předseda Kabinet Vláda Státní správa
1. Panovník • právo jmenovat premiéra • reprezentuje stát a národ • je důvěrným poradcem ministerského předsedy • podřizuje se rozhodnutí vlády • symbol politického i veřejného života Velké Británie
2. Ministerský předseda • vybírá a může odvolávat členy vlády • rozhoduje o složení a velikosti kabinetu • podle potřeby vytváří a jmenuje členy výborů kabinetu, pracovních skupin • svolává zasedání kabinetu, předsedá jim a určuje pořad jednání • je hlavním spojovacím článkem panovníka s vládou
• je arbitrem ve sporech mezi jednotlivými ministerstvy a úřady vlády • jmenuje vedoucí pracovníky soudů, státní správy, armády a arcibiskupa anglikánské církve • je předsedou své strany v parlamentu i v zemi – 2x týdně odpovídá v Dolní komoře parlamentu na otázky poslanců
3. Kabinet • vláda, která neuspěla v parlamentu při hlasování o rozhodujících otázkách nebo při hlasování o důvěře, by měla rezignovat • většina členů kabinetu je až na výjimky vybírána pouze ze členů obou komor parlamentu • kabinet sestává výlučně ze členů nejsilnější politické strany • panovník se nezúčastňuje zasedání kabinetu a akceptuje jeho rozhodnutí • všichni členové kabinetu jsou vázáni mlčenlivostí, pokud jde o činnost kabinetu
4. Vláda • asi 100 členů (navrhuje a jmenuje panovník) • skládá se z ministrů, jejich zástupců, tajemníků a dalších osob • nikdy se neschází jako celek • počet ministerstev se mění – není stabilní
Zákonodárná moc - parlament • • • • • • • •
1) Dolní komora (House of Commons) - 646 mandátů, 5leté funkční období - volený orgán 2) Horní komora (House of Lords) - nevolený orgán - 753 mandátů - 26 Lords Spiritual (biskupové) - 727 Lords Temporal • 635 Life Peers, 92 Hereditary Peers
Zákonodárný proces • Návrh zákona se v Dolní sněmovně projednává ještě předtím, než ho projednávají výbory parlamentu • První čtení návrhu se většinou omezuje na jeho uvedení • 2-3týdny návrh analyzuje opozice, navrhuje doplňky a změny zákona • Druhé projednávání – trvá 1-2dny • Aby zákon mohl platit, musí se projednat v obou sněmovnách třikrát a obě sněmovny se na něm musí shodnout • Panovník zákon jen formálně podepíše
Soudní moc • neexistuje zde ústavní soud • soudy mají za úkol aplikovat zákony na jednotlivé případy • soudy zákony realizují, případné změny a interpretace jsou věcí parlamentu • soudci jsou jmenováni doživotně panovníkem na doporučení Lorda kancléře a vlády
Parlamentní model - shrnutí • premiérský systém: důvody stability většinou mimoústavní – VB: bipartismus, premiér vůdce nejsilnější strany, pevná stranická disciplína – SNR: ústavní zákaz antisystémových stran a konstruktivní vyjádření nedůvěry spolkovému kancléři („kancléřský princip“), problém srůstu legislativní a exekutivní moci • vláda zákonodárného sboru: nestabilita vlád, nemožnost vedení konzistentní politiky, důvody rovněž většinou mimoústavní – atomizovaný systém politických stran a jejich nestabilita, antisystémové strany Krize parlamentního modelu je spíše krizí vlád než celého systému (ne vždy)
Poloprezidentský model • kombinace prez. a parl. modelu • všelidově volený prezident • „duální struktura“ exekutivy: sdílená pravomoc prezidenta a premiéra • odpovědnost vlády a premiéra parlamentu, premiér a vláda nejsou závislí na prezidentovi • prezident je nezávislý na parlamentu, není ovšem de iure oprávněn vládnout sám
• ústava, přijatá ve Francii 1958 po příchodu Ch. de Gaulla k moci – V. republika • principy: posílení exekutivy vůči legislativě, vládní stabilita (proti „valse des gouvernements“ – valčíku vlád), prezidentovo postavení „nad nahodilostmi“ (de Gaulle)
Výkonná moc - prezident • volen přímo, původně na 7 let, od r.2000 na 5 let (nejvýše 2 volební období) • pravomoci dvojího typu: vlastní (bez kontrasignace) a s kontrasignací • během výkonu své funkce je nedotknutelný: není trestně odpovědný (s výjimkou teoretického případu velezrady, který ale není definován)
Vlastní pravomoci prezidenta • volné rozhodování o předsedovi vlády (omezeno v případě rozdělené exekutivy), jmenuje vládu • rozpouštění Národního shromáždění (po konzultaci s premiérem a předsedy obou komor) • možnost vyhlásit referendum • mimořádné pravomoci v případě ohrožení Francie či institucí republiky
Pravomoci prezidenta s kontrasignací • podepisování dekretů přijatých ve vládě: jmenování a nařízení • vyhlašování přijatých zákonů (možnost obrátit se k Ústavní radě) • vedení vojenské a zahraniční politiky • garance nezávislosti soudů Problém tzv. rezervované pravomoci (domaine réservé): Alžírsko, Afrika, obrana, nukleární zbraně…
Výkonná moc - vláda • premiér jmenován prezidentem, teoreticky ho nelze odvolat, ale prakticky může být prezidentem „vyhoštěn“ • premiér organizuje a řídí vládu, vybírá její členy (spíše premiérský model) • vláda odpovědná Národnímu shromáždění • rozsáhlé pravomoci v legislativním procesu (gilotina)
• zasedá jako „ministerská rada“ (předsedá prezident) nebo jako „kabinentní rada“ (předsedá premiér)
Zákonodárná moc – parlament • Národní shromáždění (577, 5 let) • Senát (321, volen nepřímo v departementech a zámořských územích) • nevyvážený bikameralismus • taxativně stanovená působnost zákona • posílení exekutivy v zákonodárném procesu („gilotina“) • vláda odpovědná Národnímu shromáždění
Soudní moc • dualismus soudní moci: soudní řád (Kasační soud) a správní řád (Státní rada) • „zákonocentrismus“ (légicentrisme) – zákon je projevem obecné vůle národa
• postupné přerůstání k ústavněprávnímu státu
Ústavní rada • 9 členů na 9 let, jmenováni po třetinách, 3 jmenuje prezident, 3 předseda Senátu, 3 předseda NS • kontrola zákona před podpisem, u organických automatická, u běžných na základě stížnosti (střežit dodržování ústavy parlamentem) • konec 60.let – vznik „bloku ústavnosti“ (rozšíření na principy a interpretace přijaté vládou) • 1971 – zrušení zákona o sdružování (kontrola souladu zákonů s ústavou a lidskými právy)
Poloprezidenský systém - shrnutí • „První fáze“: prezident a premiér ze stejné politické strany – převaha prezidenta • „Druhá fáze“: prezident a premiér z rozdílných politických stran: soužití („cohabitation“) – obvykle na konci prezidentských období: osobní dohoda, rezervovaná pravomoc
Relativní pružnost systému (Sartori), na druhé straně problém střídání obou fází. Příklad selhání : Německo 1932-1933.
Dělba moci v ČR • • • •
II - IV hlava Ústavy ČR Zákonodárná moc - Parlament Výkonná moc - Prezident, Vláda Soudní - soustava soudů
Parlament • Volený sbor zástupců lidu, vykonává zákonodárnou moc • Moderní parlament je prostorem pro soupeření stranických programů • Parlament má působnost: ústavodárnou, zákonodárnou, organizační a kreační (ustavování státních funkcionářů), iniciativně politickou (vydávání směrnic vládě), kontrolní (kontrola výkonné složky), soudní (např. impeachment), vnitřní (vnitřní organizace parlamentu)
Základní podoby parlamentu • Jednokomorový x dvoukomorový • dvoukomorovost znamená rozdělení moci v rámci parlamentu a zajištění kontroly mezi komorami • druhá komora mnohdy bývá zřizována, aby poskytla zastoupení územním celkům a také zmírňovala dopad náhlých změn politických preferencí ve volbách
Parlament ČR - Poslanecká sněmovna • Poslanecká sněmovna (200 poslanců) • má silnější postavení • jsou zde projednávány a přijímány návrhy zákonů • je volena na dobu čtyř let
Organizace Poslanecké sněmovny • v čele stojí předseda - za určitých okolností navrhuje předsedu vlády, svolává, zahajuje, řídí a ukončuje schůzi PS - je volen sněmovnou, může být odvolán (písemný návrh 2/5 poslanců) • místopředsedové - zastupují předsedu v dohodnutém pořadí, popř. jej střídají v řízení schůze
• Mandátový a imunitní výbor - ověřuje mandáty poslanců - zkoumá, zda mandát nezanikl pro ztrátu volitelnosti, neslučitelnosti funkce, vede disciplinární řízení proti poslancům, podává návrh PS na zbavení imunity • Petiční výbor, organizační výbor - předsedou je předseda sněmovny - organizuje práci PS, připravuje schůze PS, navrhuje termín konání a pořad • Rozpočtový výbor - projednává návrh státního rozpočtu • PS dále může zřídit další výbory - např. ústavně právní, pro obranu a bezpečnost, zemědělský, regionální rozvoj, ...
• Poslanecké kluby - sdružení poslanců podle stranické příslušnosti (potřeba nejméně 10 poslanců) - jménem poslaneckého klubu jedná předseda
Parlament ČR - Senát • Senát (81 senátorů) • funguje jako brzda PS - suspenzívní veto (v některých případech je závazné - volební zákon, zákon o jednacím řádu Senátu, zákon o zásadách jednání a styku obou komor parlamentu • může přijímat zákonná opatření - pozbývají platnosti, pokud je nově zvolená sněmovna na první schůzi neschválí • Senát není rozpustitelný - každé dva roky se obměňuje jedna třetina komory
Vláda • předsedu vlády jmenuje prezident, na jeho návrh jmenuje (odvolává) ostatní ministry • vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně • po svém jmenování musí získat do třiceti dnů důvěru • nedůvěru vládě může PS vyslovit kdykoliv ve volebním období • vláda má právo vyjádřit se ke každému návrhu zákona
Prezident • je volen Parlamentem • není odpovědný parlamentu (může být pouze obžalován Senátem za velezradu) • suverénní pravomoci - např. jmenování předsedy a členů vlády, přijímá demisi vlády, svolává zasedání PS, za určitých podmínek rozpouští PS, suspenzívní veto • pravomoci s kontrasignační odpovědností vlády - zastupuje stát navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy, vyhlašuje volby
Soustava soudů • čtyřstupňová soustava soudů • soudy jsou nezávislé • soudci jsou jmenováni prezidentem bez časového omezení • Ústavní soud - 15 soudců, jmenováni na 10 let - dohlížejí na dodržování právního řádu, rozhodují o rozpuštění politických stran, ...
Legislativní proces • zákonodárnou iniciativu má poslanec PS, skupina poslanců PS, Senát, vláda, zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku • návrh musí být podán písemně, obsahovat přesné znění toho, na čem se má sněmovna usnést a jeho součástí musí být důvodová zpráva (zdůvodňuje a vysvětluje principy nové právní úpravy) - předává se předsedovi PS, ten jej postoupí organizačnímu výboru, poslancům a klubům
• k návrhu se vyjádří vláda (pokud není navrhovatelem) - organizační výbor navrhne zařazení návrhu do pořadu schůze • První čtení - uvedeno navrhovatelem vrácen navrhovateli k dopracování x zamítnut x přikázán k projednání výboru • Druhé čtení - uvedeno navrhovatelem následuje obecná rozprava • Třetí čtení - následuje obecná rozprava (technická korekce) • Je-li návrh schválen, postoupí jej předseda Senátu a posléze prezidentu republiky
