POŽADAVKY OVOCNÝCH DRUHŮ NA KLIMATICKÉ FAKTORY

obecná část- klimatické nároky– Multimediální učební texty Ovocnictví [Nečas T., a kol. 2004]

POŽADAVKY OVOCNÝCH DRUHŮ NA KLIMATICKÉ FAKTORY JABLONĚ Svými nároky na klimatické podmínky jabloně patří mezi velmi plastické ovocné druhy. Tato plasticita je dána širokým sortimentem pěstovaných odrůd a podnoží. V České republice se jim daří prakticky na území celého státu až do vyšších poloh s nadmořskou výškou kolem 600 m. Největší vliv na snížení výnosů má srážková hranice kolem 500 mm ročně. V oblastech s nižší úrovní srážek vyžaduje pěstování jabloní již bezpodmínečně závlahu. Ve vyšších polohách je častější pomrznutí květů, nicméně při výběru vhodných odrůd se tento faktor na výnosech nemusí projevit. Z hlediska požadavků na expozici svahu a členitost terénu patří jabloň rovněž k nejméně náročným ovocným druhům. Při výběru vhodných odrůd lze jabloně s úspěchem pěstovat i na svazích obrácených k severu, v nevýrazných mrazových dolinách i v otevřených větrných polohách. Nevhodné jsou pouze hluboké mrazové kotliny a stanoviště vystavená silným větrům. Pro jabloně jsou nejvhodnější lehčí až středně těžké půdy, s dostatečnou hloubkou a dobrými fyzikálními vlastnostmi v celém půdním profilu. Pokud jde o hladinu podzemní vody, je při použití slabě rostoucích podnoží považována za přijatelnou její nejvyšší hloubka asi 1,2 m pod povrchem půdy. Při použití vzrůstnějších podnoží se zvyšuje požadavek na přípustnou hladinu podzemní vody zhruba na 1,5-1,7 m. Mají středí nároky na stanovištní podmínky. Průměrná roční teplota stanoviště by se měla pohybovat mezi 7-9°C, půda je vhodná slabě kyselá až alkalická 6,2-8 pH, s obsahem humusu nad 2 %. Kvalita a produkce jablek je ovlivněna pravidelnou závlahou a důležitá je taktéž expozice svahů, nebo li oslunění. Jabloně se pěstují ve 3 oblastech, které se člení podle nadmořské výšky (m n.m.), průměrné roční teploty (°C) a ročního úhrnu srážek (mm). Teplá oblast – 200-350 m n.m., teplota nad 7,5°C, srážky 550-800 mm. Střední oblast – 200-500 m n.m., teplota nad 7°C, srážky 500-800 mm. Chladná oblast – polohy vyšší, větrné, do 600 m n.m. (až 700 m n. m.), teplota nad 6°C, srážky nad 800 mm. Vždy je nutné vyloučit pro pěstování mrazové kotliny, zamokřené pozemky a severní svahy.

HRUŠEŇ Hrušně jsou druh vhodný do teplých a středních poloh, mají vyšší nároky na stanovištní podmínky. Průměrná roční teplota stanoviště by se měla pohybovat mezi 7,5-9°C, půda je vhodná hluboká, středně těžká až těžší, slabě kyselá až neutrální 6,0-7,2 pH, s obsahem humusu nad 2 %, nevhodné jsou půdy vápenité a zamokřené. Kvalita a produkce hrušek je ovlivněna pravidelnou závlahou. Důležitá je taktéž expozice svahů nebo-li oslunění (JV, JZ příp. J). Ze všech ovocných druhů nejlépe snáší znečištěné ovzduší oxidem siřičitým. Hrušně, zvláště zimní odrůdy, mají značné nároky na teplotu a délku vegetace. Pěstují se jen ve 2 oblastech, které dělíme podle nadmořské výšky (m n.m.), průměrné roční teploty (°C) a ročního úhrnu srážek (mm). Teplá oblast je určena nadmořskou výškou 200-350 m n.m., teplotou nad 7,5°C a průměrnými ročními srážkami 550-800 mm. Střední oblast je určena nadmořskou výškou 200-500 m n.m., teplotou nad 7°C a průměrnými ročními srážkami 500-800 mm. Vždy je nutné vyloučit pro pěstování mrazové kotliny, zamokřené pozemky a severní svahy. Do vyšších poloh jsou hrušně méně vhodné, pouze některé letní odrůdy.

1


BROSKVOŇ Broskvoně jsou vzhledem ke svému původu druhem velmi náročným na klimatické podmínky. Rané odrůdy je možno pěstovat i v okrajových oblastech na chráněných stanovištích, pozdní většinou pouze v nejteplejších oblastech. Zvláště při výskytu větších mrazů po déletrvajícím teplém lednu stromy mohou často namrzat. Také pozdní jarní mrazíky mohou poškozovat květy. Broskvoně mají poměrně vysoké požadavky na vláhu, při intenzivním pěstování je pro dosažení vysoké kvality plodů nutné použít závlah. Půdy žádají lehčí až středně těžké, hlinitopísčité až hlinité, velmi dobře zásobené živinami. Nesnáší vyšší obsah vápníku v půdě, silně trpí chlorózou. Je nutné použít podnož, která je na vápník méně citlivá. Nejvhodnější polohy pro pěstování broskvoní jsou v nadmořské výšce do 250 m n.m., s průměrnou roční teplotou 9°C, s průměrnými ročními srážkami 600-700 mm a se středně těžkými půdami.

MERUŇKA Meruňky nejsou naším domácím ovocným druhem, a proto jsou na podmínky stanoviště velmi náročné. V intenzivním systému pěstování je lze pěstovat pouze v nejteplejších oblastech našeho státu. Vzhledem k velmi ranému kvetení jsou květy velmi snadno poškozovány pozdními jarními mrazíky, a tak úroda jednotlivých roků značně kolísá. Jako stanoviště vybíráme nejlépe jižní a jihovýchodní svahy, chráněné proti severním větrům. Půdy vyžadují záhřevné, středně těžké, propustné, hlinitopísčité až písčitohlinité. Nesnáší půdy těžké, studené a zamokřené, kde stromy trpí předčasným odumíráním - mrtvicí. Nevhodná jsou větrná stanoviště a mrazové kotliny. Prvořadé polohy pro pěstování meruněk jsou v nadmořské výšce do 350 m n.m., s průměrnou roční teplotou nad 8,5°C a ročními srážkami 550-600 mm.

SLIVOŇ Slivoně jsou obecně považovány za domácí druh na našem území. Slivoně typu domácí švestky jsou lépe přizpůsobené našim klimatickým podmínkám než například odrůdy pocházející z podmínek jižní Evropy. Zejména švestky a pološvestky mají-li dosáhnout plné kvality plodů, vyžadují teplé polohy, chráněné proti severozápadním a severovýchodním větrům, s dostatečně slunným dlouhým létem, půdy hluboké, úrodné, dobře zásobené vodou. Nejvhodnější půdní typy jsou černozem, hnědozem, mírný podzol, rendzina a aluviální půdy. V suchých půdách plody předčasně opadnou. Ve studených polohách nedozrají. Prvořadé slivoňové polohy jsou v nadmořské výšce do 350 m n.m., s průměrnou roční teplotou nad 8°C, průměrnými ročními srážkami 500-700 mm a se středně těžkými půdami.

TŘEŠEŇ Třešně jsou náročné na stanoviště, zejména z hlediska jejich náchylnosti na poškození dřeva, pupenů a květů mrazem. Nesnáší mrazové kotliny a stanoviště vystavená mrazivým severním větrům. Vyžadují teplé polohy, půdy hluboké, s dostatkem vápníku, lehčí, propustné, ne příliš suché, nesnáší vyšší hladinu spodní vody a zamokřená stanoviště, kde stromy namrzají, trpí klejotokem a odumírají. Nejvhodnější polohy pro třešně jsou v nadmořské výšce do 350 m n.m., s průměrnou roční teplotou nad 8°C, průměrnými ročními srážkami 450-650 mm a hlinitopísčitou půdou.

VIŠEŇ Višně jsou méně náročné na stanoviště než třešně, jsou odolnější proti mrazu ve dřevě, pupenech i v květu. Poměrně dobře snáší pěstování v sušších půdách. Nejvhodnější jsou stanoviště na svazích odkloněných od severu, s půdou hlinitou, bohatou na vápník, ne však

2


kamenitou. Nesnáší mrazové kotliny a stanoviště vystavené mrazivým severním větrům. Prvořadé polohy pro pěstování višní jsou stejné jako pro třešně, tedy v nadmořské výšce do 350 m n.m., s průměrnou roční teplotou nad 8°C, průměrnými ročními srážkami 450-650 mm a půdou hlinitopísčitou.

ANGREŠT Angrešt vyžaduje stanoviště s průměrnou roční teplotou 7-9°C. Dobře snáší mírné zastínění. Naopak nadměrné působení přímého slunečního světla může způsobit tzv. úžeh plodů. Nesnáší sucho nebo zamokření, optimální je 650 mm srážek za rok. Hladina podzemní vody by měla být 0,7-0,9 m pod povrchem půdy. Vyžaduje středně těžké, humózní, hlubší půdy, neutrální až slabě kyselé reakce, dobře zásobené živinami. Angreštu vyhovují otevřená stanoviště s mírným pruděním vzduchu.

JAHODNÍK Značná přizpůsobivost půdním a klimatickým podmínkám umožňuje pěstování jahodníku, v nížinách, středních polohách i v podmínkách podhorských oblastí. Dobře roste a plodí na všech půdách, s výjimkou chudých štěrků a těžkých, studených a zamokřených jílů. Nejvhodnější jsou půdy hlinitopísčité s vrstvou ornice alespoň 25 cm, obsahem humusu 2,2% a mírně kyselou půdní reakcí pH 5,5-6,5. Z hlediska potřeby vláhy se za optimální považuje 600-700 mm srážek. Protože ve většině oblastí není srážková činnost rozdělena v souladu s jeho potřebami vláhy, která je vyšší v dubnu, květnu a po sklizni, je nezbytná doplňková závlaha. Tradiční polní jahodářství se soustřeďuje do rovin, nižších a středních oblastí, především z důvodu obdělávání. Na menších plochách lze jahodník dobře pěstovat i v členitém terénu. Doporučují se jihozápadní svahy, kde jsou dobré světelné, teplotní a vlhkostní podmínky. Vhodné mohou být i severní svahy, ale bez výrazných teplotních výkyvů. Nedoporučují se východní a jižní expozice, kde je příliš sucho. Uspokojivé výnosy a kvalitu plodů poskytuje i v oblastech vyšších než 600 m n. m., při průměrné roční teplotě 7°C. Ve vyšších oblastech později kvete, není tak poškozován pozdními jarními mrazíky a má zde také dostatek srážek (600-700 mm ročně). V těchto podmínkách je sice sklizeň až o 3 týdny pozdější ve srovnání s nížinami, ale i tam jsou jahody nejranějším ovocem.

MALINÍK A OSTRUŽINÍK Malinám se daří téměř ve všech ovocnářských oblastech s dostatkem přímého slunečního záření s nadmořskou výškou do 500-650 m n. m. Vyhovující jsou oblasti s průměrnou roční teplotou 6 °C, se srážkami kolem 700 - 800 mm. Nejvhodnější půdní reakce je okolo 5,6 až 6,5 pH. Hladina podzemní vody nejvýše do 0,9 m. Půdy jsou vhodné středně těžké, hlinité až písčitohlinité, vlhčí, humózní, s dostatečně propustnou spodinou. Ostružiník potřebuje teplá a slunná stanoviště, chráněná před větry. Na půdy zvláštní nároky nemá, avšak vysoký výnos a kvalitní plody poskytuje na středně těžkých, hlinitých, propustných a dostatečně vlhkých půdách se slabě kyselou až neutrální reakcí. Ostružiník ze skupiny Ursini, reprezentovaný beztrným ostružiníkem ´Thornfree´, potřebuje teplejší, chráněné polohy, bez zimních teplot nižších než –20°C.

RYBÍZ Rybíz vyžaduje polohy s průměrnou roční teplotou pro červené-bílé odrůdy okolo 6 – 8 °C a pro černé odrůdy 7 – 9 °C. Nadmořská výška vyhovuje červeným odrůdám od 400 do 800 m n. m., černým pak maximálně do 500 m n. m.. Červené a bílé odrůdy jsou náročnější na srážky, vyžadují okolo 750 mm za rok, snesou i mírné zastínění. Černé odrůdy jsou náročnější na půdy, vyžadují půdy mírně kyselé, s 2 – 2,5 % humusu a spodní vodou v maximální výšce

3


0,7 – 0,9 m, dostatek vláhy a plné sluneční oslunění. Snáší dobře vápenité půdy a nehodí se na větrná stanoviště.

OŘEŠÁK Ořešák je náročný na teplotu, nejvhodnější jsou oblasti s teplotou v době vegetačního klidu neklesající pod -26 °C, v době rašení pak poškozují ořešák teploty pod -2°C. Průměrná roční teplota by měla dosahovat 8 -10 °C, (v době vegetace pak 16 °C). Průměrný úhrn srážek by měl dosahovat 550 – 700 mm, hladina podzemní vody by neměla být výše jako 2 m. Pro produkční výsadby nejlépe vyhovují vinohradnické oblasti. Půdy mají být hlinité s dostatkem humusu a vápníku. Ořešák často namrzá, ale má vysokou regenerační schopnost.

LÍSKA OBECNÁ Líska je poměrně náročná na teplotu. Žádá stanoviště v teplých až středních polohách, chráněná před větry a silnými mrazy, s možností dlouhé vegetační doby. Nejvíce škodí únorové a březnové mrazíky, které přicházejí v době květu lísky. Půdy vyžaduje teplé, hlinitopísčité nebo písčitohlinité, s dostatkem živin a vláhy.

KAŠTANOVNÍK SETÝ JEDLÝ Vyžaduje teplé až středně teplé polohy s dlouhou vegetační dobou. Stromy mají vysoký stupeň odolnosti proti exhalátům v ovzduší i proti mrazu, mrazovým kotlinám se však vyhýbáme. Vyhovují mu slunná stanoviště, méně již polostín. Půdu žádá s nižším obsahem vápna, vzdušnou a bohatou na živiny, zejména draslík a fosfor. Nejvhodnější polohy pro pěstování kaštanovníku jsou na stanovištích s průměrnou roční teplotou 7-9°C, úhrnem celoročních srážek 600-700 mm a délkou vegetačního období 160-190 dnů.

MANDLOŇ OBECNÁ Pro pěstování volíme chráněná stanoviště, vyhýbáme se mrazovým kotlinám. Nejvhodnější jsou stanoviště s otevřenou polohou a teplými, hlubokými, propustnými, středně těžkými půdami, dobře zásobené živinami. Nejvhodnější polohy jsou do nadmořské výšky 250 m, s průměrnou roční teplotou 8-9°C a úhrnem celoročních srážek nad 400 mm.

JEŘÁB ČERNÝ (ARONIE) Na půdu je nenáročný, avšak svědčí mu humózní půda s dobrou zásobou živin. Snese i vlhčí půdy, ale nepřemokřené. Hladina podzemní vody má být 1-1,5 m. Má vysoké nároky na světlo, volíme slunnou jižní polohu. Snáší nízké teploty, nejlépe se mu daří ve vyšších a vlhčích oblastech.

JEŘÁB OBECNÝ Je málo náročný na polohu, i když na vlhčích stanovištích trpí strupovitostí. Je mrazuvzdorný. Kvalitní plody bývají na slunném stanovišti a hlubokých půdách s propustnější spodinou.

OSKERUŠE DOMÁCÍ Oskeruše roste v teplejších oblastech. Daří se jí v hlubších humózních půdách s půdní reakcí pH 7-8, vzniklých na vápencových podkladech.

4


JEŘÁB OBECNÝ x HLOH SIBIŘSKÝ Je nenáročný na podmínky stanoviště i půd, nesnáší zamokření a vysoký obsah vápníku. Na vlhčích stanovištích trpí strupovitostí. Je mrazuvzdorný. Kvalitní plody bývají na slunném stanovišti a hlubokých půdách.

RŮŽE DUŽNOPLODÁ Nenáročná na půdu, daří se jí v hlinitých, dostatečně vlhkých půdách. Vyžaduje slunné polohy. Je citlivá na větší atmosferické srážky v období dozrávání plodů, kdy pak tyto pukají a jsou napadány plísní šedou.

MORUŠE Morušovník vyžaduje výsluní, ale snese i polostín. Půdy jsou nejvhodnější hlinité až jílovitopísčité, někdy stačí i štěrkovité, ale přiměřeně živné. Rostou i na půdách chutších a sušších. V silnějších zimách občas namrzají (M. nigra a M.rubra). Dobře snášejí znečiětěné ovzduší.

MIŠPULE NĚMECKÁ Daří se jí v lehčích, živnějších vápenitých a propustných půdách. Vyžaduje teplejší polohy, i když je mrazuvzdorná.

KDOULOŇ PODLOUHLÁ Vyžaduje živné, středně těžké, přiměřeně vlhké půdy (nesnáší těžké, suché a vápeníté půdy). Nejvhodnějším prostředím je slunné místo s humózní kyselejší půdou.

DŘÍN (SVÍDA) Teplomilná ovocná dřevina, daří se jí na suchých, písčitohlinitých půdách s neutrální až alkalickou půdní reakcí. Dřín lze pěstovat do nadmořské výšky 600 m. Dobře se daří na lokalitách s vápencovým podkladem. Nároky na světlo jsou značné. Velmi dobře snáší silné zimní mrazy.

RAKYTNÍK ŘEŠETLÁKOVITÝ Nenároční na půdní prostředí, kromě zastíněných stanovišť se mu daří všude. Snáší znečistěné ovzduší, roste na suchých a chudých půdách s dostatkem vápníku. Nejlépe vyhovují půdy lehké, písčitohlonité s vysokým obsahem humusu, s pH okolo 6,5-7,0 a s vysokým obsahem fosforu (alespoň 20 mg P na 100 g půdy). Hladina podzemní vody může být nejvýše 0,6 m pod povrchem půdy. Je vysoce mrazuvzdorný, kořeny snáší teploty do – 22 °C a nadzemní soustava do -50 °C.

ZIMOLEZ Je odolný proti mrazům ve dřevě i květech. Nemají výrazné nároky na půdní zásobu živin, pH,vyžadují dostatečný přísun vláhy.

BEZ ČERNÝ Nenároční na půdní prostředí, kromě zastíněných stanovišť se mu daří všude. Snáší znečistěné ovzduší, roste na suchých a devastovaných půdách s dostatkem vláhy a živinami (zejména N). Vyznačuje se značnou mrazuodolností proti zimním mrazům.

5


BORŮVKA ZAHRADNÍ Vyžaduje lokality s dostatečným prouděním vzduchu. V uzavřených polohách jsou nebezpečné pozdní jarní mrazíky a ve zvýšené míře se vyskytují houbové choroby. Půdy vyžaduje propustné, humózní s pH okolo 3,8 maximálně do 5,0 (optimum je 4,5). Hladina podzemní vody nesmí být vysoká, jinak mělce koření. Pěstuje se až do nadmořské výšky 800 m.

Literatura: KUTINA, J., a kol, 1992; Pomologický atlas 2, Zemědělské nakladatelství Brázda Praha, ISBN 80-209-0192-2; HRIČOVSKÝ, I., a kol. 2002; Drobné ovocie a menej známe druhy ovocia, Príroda Bratislava, ISBN 80-07-00986-8; DOLEJŠÍ, A., a kol., 1991; Méně známé ovoce, Zemědělské nakladatelství Brázda Praha, ISBN 80-209-0188-4; KOLEKTIV, 1997; Zahradnický slovník naučný díl 3., ÚZPI Praha, ISBN 80-85120-62-3;

6

POŽADAVKY OVOCNÝCH DRUHŮ NA KLIMATICKÉ FAKTORY

Recommend Documents