UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu
Faktory ovlivňující BMI dětí mladšího školního věku Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracoval:
Prof. Ing. Václav Bunc, CSc.
Ondřej Novák
Praha, srpen 2015
Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci zpracoval samostatně, a že jsem uvedl všechny použité informační zdroje a literaturu. Tato práce, ani její podstatná část, nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu.
V Praze, dne …………………………… podpis
Evidenční list Souhlasím se zapůjčením své diplomové práce ke studijním účelům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto diplomovou práci použil ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použitými prameny.
Jméno a příjmení:
Fakulta / katedra:
Datum vypůjčení:
Podpis:
______________________________________________________________________
Poděkování Děkuji tímto vedoucímu práce Prof. Ing. Václavu Buncovi, CSc. za cenné připomínky, rady a předané zkušenosti při vypracování bakalářské práce. Také bych chtěl poděkovat své rodině za podporu při studiu.
ABSTRACT
Název:
Cíle:
Faktory ovlivňující BMI dětí mladšího školního věku
Seznámení se zásadami pohybového tréninku a režimu dětí mladšího školního věku. Charakterizování problému pohybové nedostatečnosti a rizik s ním spojených. Zjištění aktuálního stavu výskytu nadváhy a obezity dle BMI u dětí mladšího školního věku. Zjištění vztahu mezi pohybovou aktivitou a BMI. Zjištění vztahu mezi pohybovou aktivitou dětí a jejich rodičů. Zjištění vztahu mezi BMI dětí a BMI rodičů.
Metody:
První část práce má charakter rešerše a snaží se shrnout základní informace o uvedené problematice. V druhé části je použita experimentální metoda a je spojena se sběrem a vyhodnocováním dat ze 24 anket vyplněných v rodinách dětí ze ZŠ J. A. Komenského.
Výsledky:
Cca 25 % ze zkoumaných dětí mladšího školního věku má nadváhu, přičemž cca 4 % dětí trpí obezitou. Pohybová aktivita neovlivňuje hodnotu BMI. BMI dětí je ovlivněn BMI rodičů, přičemž větší vliv na BMI dítěte má BMI otce. Vztah mezi časovou dotací pohybových aktivit dětí a jejich rodičů je patrný, ne však významný. Čím je dítě aktivnější, tím má pasivnější rodiče.
Klíčová slova:
pohyb, nadváha, obezita, pohybový režim, děti mladšího školního věku, rodiče, BMI
ABSTRACT
Title:
Objectives:
Methods:
Results:
Keywords:
Factors influencing BMI of primary school children
Familiarization with the principles of physical training and the regime of primary school children. Characterization of the lack of physical activity issue and the risks associated with it. Determination of the present overweight and obesity occurrence according to BMI in primary school children. Determination of the relationship between physical activity and BMI. Determination of the relationship between physical activity of the children and that of their parents. Determination of the relationship between the children’s and their parents’ BMI values. The first part of the thesis takes on the character of a summary and aims to recapitulate the basic information regarding the aforementioned topic. The second part then employs an experimental method combining collection of data from surveys and their subsequent analysis. The analyzed material consists of 24 reports collected in ZŠ J. A. Komenského in Lysá nad Labem.
From the researched data, approximately 25% of the primary school children are overweight, while about 4% are even obese. Physical activity does not affect their BMI. BMI of the children is indeed affected by their parents’ BMI, with the father’s BMI having the bigger impact. The relationship between the physical activity of the children and physical activity of their parents is noticable, yet not so significant. The more active the child is, the more passive his parents are.
physical activity, overweight, obesity, level of physical acitivity, primary school children, family
OBSAH ÚVOD ..................................................................................................................... 9 TEORETICKÁ ČÁST ........................................................................................ 11 1
Lidská ontogeneze ...................................................................................... 11 1.1
Mladší školní věk .................................................................................. 11
1.1.1 Pohybový aparát ................................................................................ 11 1.1.2 Psychologické proměny..................................................................... 12 1.1.3 Sociologické proměny ....................................................................... 12 1.1.4 Pohybový vývoj ................................................................................. 12 2
Obezita a nadváha ...................................................................................... 14 2.1
Body Mass Index................................................................................... 14
2.2
Obezita a rodina .................................................................................... 17
2.3
Obezita a dědičnost ............................................................................... 18
2.4
Obezita a komplikace s ní spojené ........................................................ 19
2.4.1 Poruchy pohybového aparátu ............................................................ 19 2.4.2 Potíže kardiovaskulárního systému ................................................... 20 2.4.3 Potíže endokrinního systému a metabolické komplikace .................. 20 2.4.4 Dýchací potíže ................................................................................... 21 2.4.5 Psychosociální komplikace ............................................................... 21 3
Diagnostika dětí mladšího školního věku ................................................. 22 3.1
Anamnéza .............................................................................................. 23
3.1.1 Rodinná anamnéza............................................................................. 23 3.1.2 Osobní zdravotní a pohybová anamnéza ........................................... 23 3.1.3 Farmakologická anamnéza ................................................................ 23 3.1.4 Sociální anamnéza ............................................................................. 24 3.2
Fyzikální diagnostika ............................................................................ 24
3.2.1 Antropometrická měření .................................................................... 24
4
5
3.3
Laboratorní diagnostika ........................................................................ 24
3.4
Stravovací diagnostika .......................................................................... 25
Pohybová intervence dětí mladšího školního věku .................................. 26 4.1
Zásady pohybových intervencí dětí mladšího školního věku ............... 27
4.2
Tvorba intervenčního programu pro děti mladšího školního věku ....... 27
Kondice ........................................................................................................ 29 5.1
Kondiční předpoklady ........................................................................... 29
5.1.1 Rychlostní předpoklady ..................................................................... 29 7
5.1.2 Silové předpoklady ............................................................................ 31 5.1.3 Vytrvalostní předpoklady .................................................................. 32
6
5.2
Koordinační předpoklady ...................................................................... 34
5.3
Pohyblivostní předpoklady.................................................................... 34
Kondiční příprava dětí mladšího školního věku...................................... 36 6.1
Ovlivňování koordinačních předpokladů u dětí mladšího školního věku . ............................................................................................................... 36
6.1.1 Metody ovlivňování koordinace ........................................................ 36 6.2
Ovlivňování rychlostních předpokladů u dětí mladšího školního věku 37
6.2.1 Zásady tréninku rychlostních předpokladů ....................................... 37 6.2.2 Metody ovlivňování rychlostních předpokladů ................................. 38 6.3
Ovlivňování pohyblivostních předpokladů u dětí mladšího školního věku ............................................................................................................... 39
6.3.1 Metody ovlivňování pohyblivostních předpokladů ........................... 40
7
6.4
Pohybová aktivita a trénink ................................................................... 41
6.5
Pohybová aktivita, tělesná výška a tělesná hmotnost............................ 41
Shrnutí ......................................................................................................... 42
PRAKTICKÁ ČÁST ........................................................................................... 43 8
9
Cíle práce, úkoly práce a hypotézy ........................................................... 43 8.1
Cíl práce ................................................................................................ 43
8.2
Hypotézy ............................................................................................... 43
8.3
Úkoly práce ........................................................................................... 43
8.4
Popis sledovaného souboru ................................................................... 43
8.5
Použité metody ...................................................................................... 44
8.6
Sběr dat.................................................................................................. 44
8.7
Analýza dat............................................................................................ 44
Výsledky průzkumu ................................................................................... 46
DISKUSE ............................................................................................................. 55 Limity studie...................................................................................................... 57 ZÁVĚR ................................................................................................................. 59 ZDROJE ............................................................................................................... 60 Seznam literatury ............................................................................................... 60 Internetové zdroje vč. odborných časopisů dostupných online ......................... 61 Seznam tabulek .................................................................................................... 63 Seznam grafů ....................................................................................................... 63 Seznam příloh ...................................................................................................... 64 8
ÚVOD V bakalářské práci se budu věnovat klesavé tendenci lidské výkonnosti a zvyšujícímu se počtu dětí s nadváhou a s obezitou. V první části bakalářské práce se budu věnovat příčinám uvedeného faktu a jeho důsledkům. Ve druhé části budu analyzovat a vyhodnocovat informace nasbírané formou ankety. Bakalářská práce má název Faktory ovlivňující BMI dětí mladšího školního věku. Práce se nezbývá faktorem potravy. Pohybová zdatnost běžné populace pomalu upadá. Spolu s úpadkem pohybové zdatnosti přibývá počet lidí, kteří mají nadváhu nebo dokonce trpí obezitou. Zároveň je možné pozorovat úpadek pracovní výkonnosti a nárůst různých druhů onemocnění fyziologického i psychologického charakteru. Všechny uvedené sféry běžného života (zdraví a práce) jsou ovlivnitelné i pohybovým vyžitím jedince a právě názor na pohybové aktivity si jedinec utváří od mladého věku. Domnívám se, že děti, které prodělají správný pohybový vývoj ve věku do 12 let, mají pevný základ pro aktivní životní styl po celý svůj život. Je totiž zjištěno, že většina lidské nadváhy je způsobena špatným životním stylem a ten začíná již v dětském věku. Nadváha je problém, který může mít několik příčin u dětí i u dospělých. Důvod ekonomický. Bohužel „zdravý“ a aktivní životní styl je o poznání dražší než pasivní přežívání. Výživné potraviny jsou mnohdy dvojnásobně dražší než potraviny méně výživné. Sport je v posledních letech také výraznou položkou rodinného rozpočtu a to především kvůli drahému sportovnímu vybavení a kvůli drahým službám trenérů. Důvod časový. Mnoho pracujících lidí má malé množství volného času, které neumí, anebo nechtějí, využívat aktivně. Sami si tím snižují svoji zdatnost a zároveň znemožňují ovlivňování zdatnosti svých dětí. Důvod, který je poslední dobou skloňovaný velice často v souvislosti s chronickými onemocněními neinfekčního typu („civilizační choroby“), je stres. Stres je určitá reakce organismu na porušení jeho homeostaze. Každý reaguje na stres rozdílně, ale je možné se setkat s velkým počtem lidí, kteří na stres reagují „pojídáním“. Svůj stres si tedy kompenzují nejrůznějšími pochutinami. Pokud takový člověk nemá
9
neobvykle vysoký energetický výdej, je přirozené, že začne rychle nabírat tukovou hmotu. V posledních letech narůstá psychický tlak kladený na mladé děti, které tak jsou vystavené, dříve neobvyklému, stresu. I malé děti mohou na stres reagovat „pojídáním“. Obezita dospělých lidí velice úzce souvisí s obezitou a nadváhou dětskou. Pokud se vyskytuje rodina, ve které jsou oba rodiče obézní, případně trpí nadváhou, existuje 70 % pravděpodobnost, že budou vychovávat obézní dítě (Bunc, 2013). Zároveň se domnívám, že děti, které mají navyklý správný pohybový rytmus, inklinují k nadváze méně v dětství i v dospělosti. Proto bych se v bakalářské práci rád zaměřil na doporučený pohybový režim dětí, zásady ovlivňování jednotlivých pohybových předpokladů s ohledem na nevyvinutý organizmus dítěte v mladším školním věku a na zásady pohybových intervencí dětí, které trpí nadváhou či obezitou. Zároveň se zaměřím na rizika, která obezita přináší. V druhé části bakalářské práce budu vyhodnocovat a analyzovat informace získané anketou. Pokusím se zjistit, jestli má aktivnější dítě nižší BMI než dítě neaktivní. A zároveň do jaké míry je ovlivněn BMI dítěte BMI jeho rodičů. Zaměřím se také na vztah mezi BMI a časovou dotací pohybových aktivit mezi rodiči a jejich dětmi. K hodnocení vztahu mezi tělesnou hmotností a tělesným složením mezi rodiči a dětmi je použit BMI. Jedná se o nepřímý ukazatel hodnocení tělesného složení, který pracuje s celkovou hmotností těla a tělesnou výškou.
10
TEORETICKÁ ČÁST Bakalářská práce je zaměřena na práci s dětmi v mladším školním věku, proto je třeba definovat, jaké dítě vlastně do této kategorie spadá. Je důležité si uvědomit, že děti jsou svojí stavbou a uvažováním odlišné od dospělého, a proto práce s nimi vyžaduje specifický přístup.
1
Lidská ontogeneze Ontogenezí rozumíme vývoj jedince od početí až ke smrti. V průběhu celého
života se všechny naše orgány vyvíjejí, a protože orgány dětí mladšího školního věku jsou stále poměrně nevyvinuty. S dětmi se musí pracovat s charakteristickými odlišnostmi v přístupu trenéra, v chování i ve volbě ideální pohybové intervence (vizte níže). Vždy je základem úspěchu vytvoření efektivní a zdravotně nezávadné pohybové spolupráce.
1.1 Mladší školní věk O mladším školním věku se hovoří v letech mezi 6 až 12 lety života, ale věkové rozmezí mladšího školního věku se mezi autory liší. Proto je možné se setkat i s drobnými věkovými rozdíly v interpretaci mladšího školního věku (Pastucha, 2011, Dovalil, 2012, Vágnerová, 2000). 1.1.1 Pohybový aparát V období mladšího školního věku nedochází k výraznému somatickému růstu. Pastucha (2011) uvádí, že dítě vyroste přibližně o 4 – 5 cm ročně, což je v porovnání s ostatními obdobími poměrně nevýrazný nárůst (např. pubescent vyroste o 12 – 15 cm za rok). Kostra ještě není vyvinuta a čeká ji stále poměrně dlouhé období osifikace, které je u konce přibližně ve 23. roku života (Novotný, 2002). Vzhledem k poměrně měkkému kosternímu aparátu je naprosto nezbytné dbát na správné držení těla a to nejen ve stoje, ale také vsedě. Všechny vnitřní orgány rostou úměrně s celým tělem. Celé tělo sílí a přibývá na váze (Dovalil, 2012).
11
1.1.2 Psychologické proměny Právě období předškolního věku je charakteristické nástupem povinné školní docházky, a proto výrazně přibývá statických poloh, ubývá pohybová aktivita a prostor dostává rozvoj psychologických procesů, jakými jsou trénink paměti, rozvoj představivosti a získávání nových vědomostí. Je zajímavé, že děti v tomto věku příliš nerozumí souvislostem a na věci nahlížejí jako na jednotlivosti (Dovalil, 2012). Dítě mladšího školního věku logicky vyhodnocuje situace a snaží se je řešit racionálně, podle základních zákonů logiky. Řešení složitých situací je vždy založeno na zkušenosti s řešením jiné situace. Z toho principu vychází snaha nabízet dětem ve školách nejrůznější druhy praktických pomůcek a ukázek, které jim pomohou si celou problematiku nejen zapamatovat, ale také ji pochopit (Vágnerová, 2000). 1.1.3 Sociologické proměny S příchodem do školy se dítě potkává s novými lidmi, se spolužáky a učiteli. Dítě přestává být středem pozornosti rodičů, ale stává se členem větší skupiny. Je možné pozorovat vznik nových a silných kamarádských vazeb (Dovalil, 2012). Děti výrazně vnímají autoritu učitele, trenéra nebo instruktora. Proto je důležité si uvědomit, že v tomto věku mohou autority výrazně ovlivnit pohled dětí na aktivní, nebo dokonce sportovní, budoucnost. Citlivým a aktivním vedením pohybové činnosti může trenér (cvičitel) ovlivnit pohybový postoj jedince pro následující celý život (Dovalil, 2012). 1.1.4 Pohybový vývoj Mladší školní věk je obdobím, ve kterém je možné ovlivňovat pohybové předpoklady, ale k ovlivňování některých předpokladů je tento věk příznivější, než k jiným (vizte níže). Při příchodu na základní školu (tedy na začátku mladšího školního věku) by dítě mělo bezpečně ovládat základní pohybové činnosti, např. lezení, běh nebo skok. V období mezi šesti a dvanácti lety života lze očekávat vhodné podmínky pro ovlivňování
koordinačních
předpokladů,
rychlostních
předpokladů
nebo
pohyblivostních předpokladů (Dovalil, 2012). Děti nemají dostatečně vyvinutou vůli, a proto se jedná o období nevhodné pro ovlivňování vytrvalostních nebo silových předpokladů. Limitující však není pouze vůle, ale také stupeň kosterního rozvoje nebo nedostatečná pohybová zkušenost (nedostatečná úroveň pohybových předpokladů) (Dovalil, 2012). 12
Při přechodu do období staršího školního věku by děti měly být koordinačně dostatečně připraveny k provádění přesných pohybových cvičení. Do této chvíle by měly veškeré pohybové aktivity být vedeny formou hry nebo soutěže, protože děti jsou pohybově spontánní, hravé a soutěživé a motivační hrou nebo závodem se nechají strhnout. Je však vhodné koordinovat soutěživost, aby nepřerostla do zbytečně vysoké míry („hecování“ za hranicí vlastních dovedností, atd.). Mezi chlapci a děvčaty jsou stále zanedbatelné výkonnostní rozdíly (Dovalil, 2012).
13
2
Obezita a nadváha Slovo obezita má svůj původ v latině, kdy obrus znamená dobře živený, tučný.
Obezitu si každý spojuje s velkou hmotností, ale toto spojení není přesné. Přesnější význam slova obezita znamená větší objem tukové tkáně. U žen se začíná hovořit o výrazné nadváze v případě, kdy tukové tkáně je v těle více než 30 %, u mužů již při 25 %, hodnoty obezity jsou u mužů přes 30 % a u žen přes 35 % (Pastucha, 2011; Stanovení procenta tělesného tuku. VÍTEK, Libor. Sportvital [online]. 2013).
2.1 Body Mass Index BMI se postupem času vyvíjel v poměrně spolehlivý a jednoduchý ukazatel pro posuzování hmotnosti těla. Jeho užití je vhodné především v případech, kdy chceme hodnotit velkou část populace, a bylo by složité provádět měření složení těla. Zároveň se jedná o rychlou a neinvazivní metodu, která snadno určí, zda má člověk „normální“ hmotnost, nadváhu nebo podváhu. Nejjednodušší výpočet pro posuzování přiměřené tělesné hmotnosti vzhledem k tělesné
výšce
je
Brocův
index:
.
V současné době se Brocův index příliš neužívá, protože je nepřesný (Metody určování optimální tělesné hmotnosti. Epidemie obezity [online]. 2013). Dalším možným ukazatelem posuzování je Rohrerův index (tzv. Index tělesné . Index tělesné plnosti se doporučuje pro hodnocení dětí
plnosti):
v období puberty, kdy je výsledek přesnější než v případě BMI. Přesto používání uvedených rovnic pro hodnocení tělesné hmotnosti pubescentů není vhodné, protože dochází k růstovým změnám organizmu a k tělesným disproporcím (Metody určování optimální tělesné hmotnosti. Epidemie obezity [online]. 2013). Moderním ukazatelem nadváhy a obezity je Body Mass Index (BMI), který je definovaný jako hmotnost v kilogramech dělená druhou mocninou výšky v metrech, BMI
je
tedy
definován
vzorcem
. Jedná se o nepřímý ukazatel zmnožení tukové tkáně v těle (a tím dochází k nárůstu tělesné hmotnosti). Vyhodnocování BMI se provádí podle následující tabulky 2. Drobné odlišnosti při vyhodnocování BMI je třeba brát v úvahu v případě, kdy se hodnotí jedinci různých národností. BMI lze považovat za relativně kvalitní ukazatel vyšší hmotnosti, např. The Centers for Disease and Prevention (CDC) užívá tento ukazatel od roku 2000 jako objektivní ukazatel nadváhy a obezity pro děti 14
a adolescenty (Jelalian, 2008). (Pro děti se používají stejné škály jako pro dospělé, je pouze třeba odečíst 3
od každé hodnoty (např. dítě s BMI 27
již lze
považovat za obézní dítě kategorie 1), (Bunc, 2015, BMI classification. World Health Organization [online]. 2015). Pro vyjádření BMI se může užít také percentilových grafů. Percentil 50 je ideální hodnota, která podle SZÚ pro chlapce v 9 letech činí BMI cca. 16,5
. Pokud
percentil vyšplhá až nad hranici 75 a více, již lze obecně hovořit o nadváze. O obezitě se hovoří v případě, kdy percentil dosahuje hodnoty nad 90 (Jelalian, 2008). Pro každou národnost a věkovou kategorii jsou však konkrétní hodnoty odlišné, a proto je třeba výsledky vztáhnout na české poměry (viz přílohy číslo 4 a 5). Pro dospělé je také možné užít percentilové metody vyhodnocování BMI, ale percentil 50 bude odpovídat hodnotě 21,8 BMI [
]. Vyhodnocování percentilu dospělých je možné provádět stejnou
škálou, jako vyhodnocování percentilu u dětí. Hodnocení percentilového pásma dle tabulky 1. BMI se nedoporučuje pro hodnocení hmotnosti sportovců, kteří mají odlišnou stavbu těla. Protože mají zpravidla vyšší zastoupení svalové hmoty, která je výrazně těžší, než tuková hmota, může být výsledek BMI výrazně zkreslený. Tabulka 1 Hodnocení percentilového pásma BMI (Marinov, 2012, upraveno). Percentilové pásmo
Hodnocení oblasti
<3
výrazná podváha
4 - 25
podváha
26 – 75
normální hmotnost
76 – 90
nadváha
91 – 97
výrazná nadváha
97 <
obezita
15
Tabulka 2 Mezinárodní tabulka pro vyhodnocování BMI pro dospělé podle WHO (BMI classification. World Health Organization [online]. 2015). BMI [kg/m2] Kategorie Hlavní třídění
Dodatečné třídění
Podváha
< 18.50
< 18.50
Silná štíhlost
< 16.00
< 16.00
Průměrná štíhlost
16.00 - 16.99
16.00 - 16.99
Mírná štíhlost
17.00 - 18.49
17.00 - 18.49
Normální hmotnost
18.50 - 22.99 18.50 - 24.99 23.00 - 24.99
Nadváha
≥ 25.00
Nadváha
25.00 - 29.99
≥ 25.00 25.00 - 27.49 27.50 - 29.99
Obezita
≥ 30.00
Obezita 1. třídy
30.00 - 34.99
≥ 30.00 30.00 - 32.49 32.50 - 34.99 35.00 - 37.49
Obezita 2. třídy
35.00 - 39.99 37.50 - 39.99
Obezita 3. třídy
≥ 40.00
≥ 40.00
Ženy mají v těle přirozeně vyšší množství tuku. Malé děti mají také vyšší množství tuku, protože se jim po narození začne tuk ukládat, především kvůli změně stravy a vzhledem k jejich minimálnímu pohybovému režimu. Postupem času se začne dětský pohybový režim měnit. Pohyb je častější a intenzivnější. Díky změně pohybového režimu začnou děti přebytečný tuk ztrácet (Pastucha, 2011). Nadváha může být jakýmsi lehčím stupněm obezity, i když označení nadváha je nepřesné, protože evokuje souvislost s hmotností. Nárůst hmotnosti je však sekundární projev nadváhy, primárně celý problém souvisí se zmnožením tukové tkáně v těle, jak již bylo řečeno (Pastucha, 2011). 16
2.2 Obezita a rodina Každý je ovlivněn svojí rodinou. Rodina ovlivňuje veškeré lidské chování a kvůli tomu může ovlivnit také životní styl. Davison (2001) tvrdí, že rodina patří mezi nejvíce ovlivňující složky dětského chování a zdraví. Polemika o motivaci dětí k pohybu vede k závěru, že rodina má u dětí skutečně největší vliv na jejich aktivitu (pasivitu). Je však možné pozorovat i vliv okolí – spolužáků, kamarádů a ostatních, ale ovlivnění z jejich strany hraje minimální roli (u dětí v mladším školním věku). Rodina tedy může dítě ovlivnit pozitivně, ale také negativně a to v případě, kdy dítě uvidí, že jeho rodina je příliš pasivní (Smith, 2008). Berdychová (1982) se se Smithem (2008) shoduje, že pro správný pohybový vývoj dítěte je nezbytný postoj rodičů. Rodiče lze rozdělit přibližně na třetiny do skupin, podle podpory v pohybových aktivitách. První skupinu rodičů tvoří lidé, kteří mají nechuť a odpor ke sportu a k pohybovým aktivitám a nelze je získat ani přesvědčováním a logickou argumentací aby včas zahájili pohybovou výuku jejich dítěte. Takové chování může mít pro dítě skutečně negativní následky (Berdychová, 1982). Pasivita může mít mnoho příčin, patří mezi ně např. již zmíněné názorové postoje a přesvědčení ohledně pohybových aktivit nebo vlastní sedavý životní styl. Pasivní rodinný postoj ale může způsobit i nedostatek pohybového vyžití v místě bydliště nebo neuspokojivá ekonomická situace rodiny (Smith, 2008). Do druhé skupiny řadíme rodiče, kteří sami aktivní nejsou, ale lze je logickými argumenty lehce přesvědčit o pohybových potřebách dítěte, které následně plně respektují (Berdychová, 1982). Jedná se o rodiče, kteří sami žijí sedavým životním stylem, ale jsou si vědomi nezbytnosti pohybových aktivit a svoje dítě k pohybu motivují alespoň verbálně. Mohou ho zároveň podporovat povzbuzováním a samozřejmě ekonomicky – např. tím, že dítěti umožní dojíždět do místa, kde je větší sportovní vyžití nebo podporují jiným způsobem (Smith, 2008). Nejvýhodnější je ovlivnění, které rodič způsobí vlastní aktivitou. Pokud je rodič sám aktivní, jde dítěti příkladem a motivuje ho k pohybu. Do poslední skupiny patří rodiče, kteří jsou sami aktivní a dítěti poskytují množství příležitostí ke spontánnímu pohybovému projevu a dokonce se snaží včas 17
a kvalitně sami učit novým dovednostem, jako je např. plavání, bruslení, lyžování nebo jízda na kole (Berdychová, 1982). Možnost kladně ovlivnit dítě je mnohem vyšší v mladším věku dítěte. Proto je třeba pohybovou aktivitu nezanedbávat právě u malých dětí – u předškolních a mladších školních (Smith, 2008).
2.3 Obezita a dědičnost Nadváhu a obezitu může dítě mj. „zdědit“ stejně jako jiná onemocnění. Proto se zmiňuje také vztah mezi obezitou a rodinou. Nezáleží pouze na vzájemné interakci a ovlivňování mezi dětmi a rodiči z hlediska motivace k pohybu. Ale je zároveň klíčové, zda sami rodiče nebo prarodiče trpí nadváhou a mají k ní tzv. dispozice. Pokud rodiče mají dispozice k obezitě, pak je s největší pravděpodobností budou dědit i jejich děti. Zděděné geny spolu s pohybovými a stravovacími návyky v rodině budou spoluformovat postavu dítěte. Marinov (2012) uvádí, že na rozvoji dětské obezity se geny jednoznačně podílejí a to ze 40 – 60 %. Proto je nezbytné při řešení nadváhy a obezity znát zázemí rodiny a provádět důkladnou diagnostiku formou anamnéz (viz níže). Marinov (2012) rozděluje genetické dispozice do čtyř kategorií. Závažnou genetickou predispozici mají děti, jejichž alespoň jeden z biologických rodičů trpěl obezitou v dětství nebo jí trpí v dospělosti. Případně se v rodině vyskytuje obezita u jednoho z prarodičů spolu s diabetem mellitem druhého typu nebo s cévní mozkovou příhodou anebo s infarktem myokardu (Marinov, 2012). Významná genetická predispozice podle Marinova (2012) je v případě, kdy jeden z rodičů řešil nadváhu více než třemi redukčními dietami a nikdy se neudržel na svojí „ideální“ hmotnosti. Nebo v případě, kdy je jeden z prarodičů dítěte obézní spolu s hypertenzí, zvýšeným cholesterolem nebo s nádorovým onemocněním. Pro děti s nízkou genetickou predispozicí je charakteristický výskyt nadváhy nebo obezity u sourozenců jejich biologických rodičů anebo nadváhy u matek rodičů (Marinov, 2012). Genetická rezistence lze předpokládat u dětí, jejichž rodiče netrpí ani nadváhou a ani obezitou a stejně tak prarodiče (mírná benevolence je pouze u otců rodičů, kde se připouští mírná nadváha bez přidružených onemocnění neinfekčního typu. Zpravidla se 18
jedná o rodiny, kde se volný čas tráví aktivně, i v seniorském věku, a nedochází k závažným stravovacím prohřeškům (Marinov, 2012). O obezitě se čím dál častěji hovoří jako o onemocnění, které podporuje vznik a rozvoj některých dalších onemocnění (např. diabetes mellitus druhého typu). Souhrnně se tato onemocnění nazývají onemocnění neinfekčního typu (tzv. civilizační choroby) (Bunc, 2014, Bouchard, 1991). 2.4
Obezita a komplikace s ní spojené Obezita snižuje kvality života a je přímým zdravotním rizikem, které prokazatelně
podporuje vznik a rozvoj některých onemocnění a může vést až ke smrti. Zdravotní problémy, které se mohou projevit v dospělosti, mohou být spojeny s obezitou v raném nebo i pozdějším dětském věku, a to i v případě, že v dospělosti již člověk obézní není (Jelalian, 2008). Fontaine (2003) odhaduje, že dvacetiletý chlapec s BMI nad 45 v porovnání se stejně starým neobézním protějškem přijde o třináct let života. Již v adolescentním věku (16 – 20 let) může obezita mladému člověku působit velké zdravotní komplikace s rozvojem onemocnění diabetu, poškození srdce nebo zvýšení rizika mozkové mrtvice, atd. (Dietz, 1998). Proto je nezbytné dbát důrazně na prevenci vzniku obezity a v případě jejího výskytu nečekat s nápravou, ale zahájit ji co nejdříve (Jelalian, 2008). 2.4.1 Poruchy pohybového aparátu Vzhledem ke zvýšení tukových zásob narůstá hmotnost dítěte, která působí komplikace pohybovému aparátu. Pastucha (2011) přetížení dělí do dvou základních skupin. Přetížení kosterního aparátu a přetížení svalového aparátu. Provedením vizuální diagnostiky je možné odhalit několik funkčních poruch kosterního systému. Častý je výskyt skoliotického držení těla, poruchy v postavení kolenních kloubů, plochých nohou a změny těžiště. Vyšší hmotnost zapříčiňuje přetěžování velkých kloubů dolních končetin, ve kterých může dojít k artrotickým změnám. Obézní dítě nejčastěji stojí rozkročené a to zapříčiňuje valgózní postavení kolenních a hlezenních kloubů a rekurvaci. Mnohdy dojde ke snížení příčné i podélné klenby (Pastucha, 2011).
19
Svalová dysbalance je také běžným důsledkem zvýšené hmotnosti. Dysbalanci způsobují svaly ochablé nebo zkrácené, často se jedná o kombinaci obojího. Typickým příkladem jsou ochablé mezilopatkové svaly a zkrácené prsní svaly, následkem je tzv. protrakce ramen – ramena se posunou vpřed. Mezi nejčastěji ochablé partie patří svaly břišní a zádové krajiny, dále hýžďové svaly a svaly mezi lopatkami. Ochablé břišní a hluboké zádové svalstvo může později vést ke skoliotickému držení těla, které se u dětí v poslední době vyskytuje velice často (Pastucha, 2011). 2.4.2 Potíže kardiovaskulárního systému Většina obézních trpí zvýšením krevního tlaku a s tím je spojeno mnoho komplikací a rizik, např. cévní mozková příhoda, varixy atd. (Pastucha, 2011). 2.4.3 Potíže endokrinního systému a metabolické komplikace Mnoho komplikací přináší obezita vzhledem k metabolickým změnám (Pastucha, 2011). Tuková tkáň je jedním z endokrinních orgánů a její navýšení samozřejmě působí velké změny v humorálním řízení organizmu. Tuková tkáň a její sekrece mj. může stimulovat sympatickou aktivitu a tím přispívat ke zvyšování tepové frekvence, to později může vést k problémům s hypertenzí (Pastucha, 2011). Další potíže mohou souviset s předčasným nástupem puberty, u dívek se mohou dostavit potíže s menstruačním cyklem nebo s hyperestrogenizmem, u chlapců se můžeme setkávat s hypogenitalizmem nebo s hyperandrogenizmem atd. (Pastucha, 2011). Nejnebezpečnější je tzv. viscerální tuk, který se ukládá ve vnitřních orgánech a mezi nimi. Jedná se o tuk, který je nejvíce zastoupen v krajině břicha. Jeho úkolem je chránit naše vnitřní orgány proti mechanickému poškození nebo proti prochladnutí, ale v případě, že se zmnoží, začíná být nebezpečný. Viscerální tuk mimo jiné podporuje vznik inzulinové rezistence. Z toho vyplývá, že se obezita zásadně podílí mimo jiné na onemocnění diabetes mellitus druhého typu (Pastucha, 2011). Obecně můžeme hovořit o tzv. dyslipidémii. Dyslipidémie označuje komplex metabolických onemocněnní, která jsou typická zvýšením tuků v krevní plazmě (Dyslipidémie. WikiSkripta [online], 2012).
20
Pastucha (2011) uvádí, že dyslipidémie je nejčastější onemocnění obézních dětí, které lze odhalit již v dětství. Je proto důležité nepodceňovat lékařské laboratorní vyšetření. 2.4.4 Dýchací potíže Obecně lze říci, že veškeré dýchací potíže se týkají apnoe. V podstatě se jedná o krátký časový úsek, ve kterém organizmus nedýchá. Často se jedná o tzv. spánkové apnoe (Pastucha, 2011). Spánkové apnoe mají za následek nekvalitní spánek a ten je příčinou mnoha jiných potíží spojených např. s nepříjemnými psychologickými stavy jako jsou poruchy soustředění nebo hyperaktivita. Obecně má za následek poruchy kognitivních funkcí. Dalším významným problémem je porucha tvorby hormonu leptinu, který nám pomáhá odbourávat tuky, ale tvoří se pouze ve spánku. Čím déle spíme, tím více se nám leptinu vytvoří a tím účinněji můžeme odbourávat tukovou zásobu. Zároveň spánek ovlivňuje tvorbu hormonu gherlin. Gherlin nám zvyšuje chuť k jídlu. Čím déle člověk spí, tím méně gherlinu se vytváří. Proto je z hlediska tvorby hormonů zásadní spát pravidelně a nerušeně (Bunc, 2015, Pastucha, 2011). U těžších stádií obezity dochází k obstrukci horních cest dýchacích a kvůli tomu k hypoventilaci. Kvůli hypoventilaci se v těle nachází vyšší množství oxidu uhličitého, který má vliv na organizmus v podobě spavosti a podle Pastuchy (2011) zapříčiňuje také usínání v průběhu dne. Celkově lze pozorovat zhoršení mechanických vlastností dýchacích cest. Pastucha (2011) uvádí, že v USA byla provedena studie, která se snažila zjistit vliv obezity a pohybu (případně nepohybu) na vzniku a vývoji astmatu. Studie došla k závěru, že pohybová činnost nemá vliv na průběh nebo vznik astmatu, ale nadměrná hmotnost a obezita ano a to negativní. 2.4.5 Psychosociální komplikace Obézní
dítě
může
trpět
depresemi
a
může
být
terčem
posměchu.
O psychosociálních problémech se zmiňuje nejen Pastucha (2011), ale také Berdychová (1982). Začne-li dítě zaostávat v rychlosti, obratnosti, vytrvalosti nebo síle mohou se začít dostavovat pocity méněcennosti, které se velice špatně odstraňují i v pozdějším věku nebo v dospělosti.
21
Častěji trpí psychologickými potížemi spojenými s obezitou dívky, mohou se dostat do depresí např. v období puberty, kdy si začnou uvědomovat, že obezita se může stát jistou překážkou při výběru partnera. Mnohdy si nahrazují příjemné pocity nadměrným příjmem potravin, které nejsou vhodné, i když jsou chuťově lákavé. Pastucha uvádí, že obézní dítě trpí depresemi třikrát až čtyřikrát častěji než zdraví vrstevníci. Některé děti se mohou za svůj vzhled stydět, a proto se začnou stranit svému kolektivu. Je potvrzené, že obézní děti se často stávají oběťmi šikany, což samozřejmě jen ubírá jejich sebevědomí (Pastucha, 2011, Berdychová, 1982). Podle Pastuchy (2011) mohou chlapci díky své postavě dosáhnout velké pozornosti, které se těší a tím ztrácejí motivaci k hubnutí. Je také zajímavé sledovat, jak obézní lidi vnímá jejich okolí. Pastucha (2011) tvrdí, že obézní lidé jsou vnímáni jako „lidé bez vůle, méněcenní a neúspěšní, jak z hlediska fyzické atraktivity, tak i z hlediska osobnosti a profesionálních kvalit – tzv. antifat rasizmus.“ Obézní děti jsou často vnímané jako lháři, lenoši, hlupáci apod. Je jim přisuzováno mnoho negativních vlastností (Pastucha, 2011, Berdychová, 1982).
3
Diagnostika dětí mladšího školního věku Identifikací a léčením sekundárních problémů, výše popsaných, se neřeší problém,
který postihuje vyspělé národy – nadváhu a obezitu. Je naprosto nezbytné zaměřit úsilí lékařů, vzdělávacích institucí a široké veřejnosti na prevenci zvýšené hmotnosti. Prevence souvisí nejen se správnými stravovacími návyky (kterými se bakalářská práce nezabývá), ale také se správným pohybovým návykem. Právě pravidelný pohyb je klíčem k úspěchu. I v případě, že obézní člověk nezmění (nebo změní jen minimálně) svoje stravovací návyky, měly by se dostavit v případě zvýšení tělesné aktivity pozitivní změny. Pohybové aktivity by měly mít své rutinní postavení v programu všedního i víkendového dne. Důležité je ovlivnit sedavý životní styl mimo školu, tedy aby děti po příchodu ze školy vyhledávaly aktivní způsob trávení volného času (Robinson, 1999). Fyzické aktivity sice nemohou bez změny stravovacích návyků významně ovlivnit BMI, ale jedná se o skutečně významnou část boje proti nadváze a obezitě. Důležité je, aby se pohybu věnovala celá rodina a to i v případě, že dítě je jediným obézním členem rodiny (Jelalian, 2008). Proto je nezbytné dítě důkladně diagnostikovat a to i z hlediska pohybové gramotnosti a z hlediska časové dotace pohybových aktivit.
22
3.1 Anamnéza 3.1.1 Rodinná anamnéza V případě rodinné anamnézy je zájem koncentrován především k výskytu obezity u rodičů, sourozenců a prarodičů. Je nesmírně důležité soustředit se nejen na obezitu rodinných příslušníků, ale také na jejich ostatní onemocnění. Jedná se o výskyt diabetu mellitu, dyslipidémie, hypertenze, výskytu mozkové příhody nebo kardiovaskulárních potíží (Pastucha, 2011). Je třeba se soustředit především na spojitost mezi obezitou rodičů a dětí. Power (1997) tvrdí, že mezi BMI rodičů a jejich dětí existuje mírná podobnost, jinými slovy, děti mají mírný předpoklad, že dosáhnou podobného BMI jako jejich rodiče. Z hlediska výskytu obezity v dospělém věku je podle studií vyšším rizikovým faktorem obezita v adolescentním věku než obezita rodičů, ale zároveň je nutné mít na mysli, že obezita rodičů pokládá určité základy výskytu obezity ve věku adolescenta. Zároveň ze studií vyplívá, že děti, které trpí obezitou v mladém dětském věku, nemusí nutně mít velké předpoklady k tomu, aby byly obézní i v dospělosti (z tohoto hlediska je daleko rizikovější obezita právě v období adolescence). Zdravotní komplikace si však z obezity v dětském věku lidé odnáší do dospělosti i v případě, že v dospělosti již obézní nejsou – jedná se např. o ortopedické potíže (Jelalian, 2008). 3.1.2 Osobní zdravotní a pohybová anamnéza Osobní BMI a jeho vývoj, poruchy spánku, únava ve dne, dýchací potíže, přejídání se, noční jedení nebo počet hodin strávených u počítače nebo u televize v průběhu celého dne (Pastucha, 2011). V případě sportovní anamnézy je důležité znát celkový počet hodin strávených pohybovou aktivitou – za týden i za den. Je možné využít různé druhy přístrojů, např. krokoměry nebo využít dotazník. Pro sportovní anamnézu můžeme využít dotazník standardizovaný, např. IPAQ dotazník (International Physical Activity Questionnaire) (Pastucha, 2011). 3.1.3 Farmakologická anamnéza Farmakologická anamnéza má za úkol zjistit, zda dítě neužívá léky, které mohou mít nežádoucí účinek přibírání hmotnosti. Jedná se např. o antidepresiva (Pastucha, 2011). 23
3.1.4 Sociální anamnéza Je vhodné znát sociální zázemí rodiny a především, jestli je dítě z úplné rodiny. Případnou pohybovou terapii dítěte by měla podporovat širší rodina, která by měla dbát na její dodržování (Pastucha, 2011, Vágnerová, 2012). Je důležité uvědomit si, že nadváha a obezita zpravidla nejsou primární problém dítěte, ale jedná si o jakýsi druh odezvy na jiný problém. Je důležité nadváhu/obezitu řešit, ale současně s ní je nezbytné zaměřit se i na řešení příčiny. Teprve když se podaří odstranit
příčinu
potíží,
je
možné
trvale
odstranit
nadváhu/obezitu.
Např.
v rozvrácených rodinách je dítě vystaveno velkému stresu, před kterým hledá únik. Dítě se může uchýlit k různým způsobům úniku a jedním z nich často bývá přejídání se. Další možností je stravování se nezdravými potravinami, které jsou chuťově velice příjemné, ale výživově naprosto nevhodné. Zároveň je velice pravděpodobné, že se tito lidé budou stravovat nepravidelně a tím jen umocní možný problém nadváhy/obezity. Nestačí tedy vyřešit jen jídelníček a pohybový režim, je vhodné upozornit na příčinu, která je v tomto případě v neutěšené rodinné situaci.
3.2 Fyzikální diagnostika 3.2.1 Antropometrická měření Mezi základní fyzikální diagnostické metody patří antropometrická měření. Měří se výška postavy, hmotnost. Dále je důležité znát obvody – obvod pasu, boků, stehen a nadloktí. Poslední významný údaj nám poskytne bioimpedance, která nám sdělí složení těla (Bunc, 2015, Pastucha, 2011). Při zkoumání tělesných údajů je vhodné měřit veškeré údaje ve stejnou denní dobu a po pravidelných rituálech. Jedinec by se měl cítit tělesně zdráv. Některá onemocnění mohou zkreslovat údaj o naměřené hmotnosti (Bunc, 2015).
3.3 Laboratorní diagnostika Aby bylo možné mít ucelenou představu o zdravotním stavu klienta, je vhodné klientovi provést laboratorní vyšetření, tak je možné zjistit hodnotu glykemie, cholesterol a jeho složky nebo třeba zastoupení kyseliny močové v krvi (Pastucha, 2011).
24
3.4 Stravovací diagnostika V situaci, kdy dítě trpí nadváhou/obezitou bude mít jistě problém s vysokým příjmem energie z potravy a nízkým energetickým výdejem (v podobě tělesných aktivit). Bude se tedy jednat o stav, který znázorňuje rovnice
.
V případě kdy se člověk stravuje správně a má odpovídající energetický výdej, jeho stav odpovídá rovnici
. Tato rovnice vyjadřuje jakýsi ideální stav.
V případě podvýživy se jedná o následující rovnici
, která
vyjadřuje vyšší energetický výdej než energetický příjem. Všechny rovnice vyjadřují vztah příjmu potravy (
) a tělesných aktivit (
), proto není principielně
možné snažit se nadváze/obezitě čelit pouze upravením pohybového režimu (Bunc, 2014). by měla vždy být větší než je bazální metabolismus člověka (BMR). BMR je hodnota energie, kterou spotřebuje dospělý člověk za 12 hodin vleže za naprostého klidu a při konstantní teplotě 20°C. U průměrných osmnáctiletých mužů BMR dosahuje přibližně hodnoty 7 500 KJ. Pro stejně staré ženy je hodnota nižší, přibližně 6 700 KJ. Člověk by denně měl sníst množství energie odpovídající BMR plus energie spotřebovaná pohybovou aktivitou. Proto se k hodnotě BMR každého jedince ještě přidává energetický příjem odpovídající jeho výdeji. Např. pro lidi se sedavým způsobem života (úředníci atd.) Kasper (2015) doporučuje příjem 140 % – 150 % BMR. Pro lidi s velkým energetickým výdejem (např. sportovci) pak doporučuje přijmout energii odpovídající až 240 % BMR. Abychom mohli ovlivnit stravovací návyky dítěte, musíme je nejprve diagnostikovat a odhalit nutriční prohřešky. K hodnocení a diagnostice stravování může posloužit důmyslně sestavený dotazník, který je třeba s klientem vyplnit. Uvedená vyšetření je vhodné provést v počátku pohybové intervence, aby bylo možné zjistit zdravotní i aktuální kondiční stav jedince. Je ale nutné některá vyšetření provádět v průběhu intervence, abychom mohli pozorovat její účinnost. Zpětnou vazbu je nezbytné poskytovat klientovi tak, aby byl stále dostatečně motivován. Mnohdy nemá smysl zatěžovat ho údaji, které jsou pro nás klíčové, ale klient jim dostatečně neporozumí (Bunc, 2015).
25
4
Pohybová intervence dětí mladšího školního věku Problémy s obezitou se projevují již v předškolním věku, a proto zásadní roli
v nadváze/obezitě sehrávají rodiče a mateřská škola (potažmo zájmové pohybové kroužky). Nejdůležitější je, aby dítě prodělávalo správný pohybový vývoj, aby bylo včas a adekvátně seznamováno s přirozenými cviky a základními manipulacemi jako je chůze, běh, skákání nebo jednoduchý hod. Rodiče a mateřská škola mohou ovlivnit celkový pohled a postoj dítěte vzhledem k pohybové aktivitě. Dítě by mělo být vhodným způsobem motivováno k pohybu tak, aby mělo zájem o spontánní pohybové vyjádření. Ke spontánnímu pohybovému projevu je možné zařadit i řízenou pohybovou činnost, kdy je snaha cíleně dítě naučit nové pohyby (Bunc (2015) uvádí, že by děti do dvanácti let věku neměly mít více než 9 hodin řízeného pohybu týdně). Zároveň může vhodná výchova zapustit kořeny pozdějšího sportovního zájmu. V případě sportovního vyžití dítěte je však nezbytné dbát na správné vedení tréninku, který by měl být charakteristický svou všestranností, nikoliv přehnaným zaměřením na konkrétní sportovní odvětví a na výkon (Dovalil, 2012, Bunc, 2014). Pastucha (2011) uvádí, že děti by měly mít denně alespoň 60 min pohybu. Mělo by se jednat o cvičení aerobního charakteru relativně intenzivního zatížení, tedy 65 – 80 % TF max. Intenzitu a dobu zatížení je možné postupem času zvyšovat. S aerobním zatěžováním je důležité pracovat rozumně, protože děti nejsou psychicky dostatečně připraveny na překonávání bolesti a nemají dostatečně vyvinutou vůli (Bunc, 2015). Silová cvičení u dětí omezujeme na „zdravotní minimum“. Veškerá cvičení silového charakteru budou mít význam spíše kompenzační a budou prováděna pouze s hmotností vlastního těla (tedy bez přídavných závaží) (Pastucha, 2011, Bunc, 2015). Dospělým jedincům se obecně doporučuje chůze – její význam ještě roste v případě, kdy jedinec trpí nadváhou nebo obezitou. Dospělým se doporučuje alespoň 10 000 kroků denně, přičemž se do uvedeného součtu se zahrnuje cesta do práce i z práce, domácí činnosti a ostatní pohybové aktivity. Doporučuje se, aby lidé vypouštěli jízdu výtahem a na eskalátorech – pokud jim to jejich zdravotní stav umožňuje (Mastná, 1999).
26
Děti by se měly chovat podobně jako dospělí (jako rodiče). Chodit do školy pěšky, pokud je to možné, a nevyhýbat se schodům. I tak malý zásah do jejich pohybového (energetického) výdeje může mít velký význam pro ovlivnění jejich zdravotního stavu.
4.1 Zásady pohybových intervencí dětí mladšího školního věku Zmíněné věkové období je vhodné pro ovlivňování koordinačních a rychlostních předpokladů. V případě rychlostních předpokladů se jedná hlavně o rychlost reakční a o frekvenci pohybů (Dovalil, 2012). Avšak při utváření veškerých pohybových intervencí u dětí je třeba vycházet z limitů dětského organizmu, který není zdaleka vyvinutý a připravený na plné zatížení (viz kapitolu 1). Je vhodné rozvíjet široké spektrum pohybů a tím mj. vytvářet základ pro následný transfer složitějších sportovních pohybů. Vzhledem k věku je třeba volit cvičení krátká a zábavná, ideální je nácvik formou hry nebo soutěže, děti nejsou schopné udržet dlouho pozornost. Ideální je veškerá cvičení důkladně předvést, děti si tak lépe utvoří představu o celém pohybu. Jsou schopné relativně dokonale napodobit ukázku. Děti musí být taktně informovány a upozorňovány na chyby tak, aby si je nefixovaly a tedy aby je odstranily dříve, než si je zautomatizují (Pastucha, 2011). Vzhledem k prevenci a řešení nadváhy/obezity u dětí je důležité dětem „ukázat“, že pohyb je radost. Pokud si děti pohyb zamilují, je vysoká pravděpodobnost, že budou aktivní po celý zbytek života.
4.2 Tvorba intervenčního programu pro děti mladšího školního věku V první řadě je třeba stanovit reálné cíle, kterých je možné dosáhnout. Je třeba klienta seznámit s prostředky, které bude muset intervenci obětovat – nejedná se pouze o finance, ale také čas, úsilí atd. (Bunc, 2015). V každém případě je nezbytné klienta edukovat a v případě dětí mladšího školního věku, by měli být edukováni především rodiče, kteří z velké části ovlivňují pohybový a stravovací režim dítěte. Jedná se o zprostředkovávání informací ohledně životního stylu nebo rizik, které může pohyb přinášet (mezi možná rizika patří komplikace s tzv. aneurysmatem nebo komplikace v souvislosti s diabetem, atd.) (Bunc, 2015).
27
Po získání informací z různých druhů anamnéz a vizuálních vyšetření (viz kapitolu 3) je vhodné klienta podrobit funkčnímu zátěžovému vyšetření (spiroergometrickému vyšetření) na bicyklovém ergometru nebo na běžeckém pásu. Toto vyšetření umožní stanovit submaximální tepovou frekvenci a hodnotu anaerobního prahu (Bunc, 2015, Pastucha, 2011). Anaerobní práh bývá někdy označován pojmem „steady – state“. Jedná se o stav, kdy je hladina laktátu v krvi dlouhodobě udržitelná. Se stoupající intenzitou zatížení stoupá hladina laktátu v krvi. Anaerobní práh označuje stav, kdy je tělo ještě schopno dlouhodobě udržet hladinu laktátu v krvi. Při dalším zvýšení intenzity zatížení, narůstá v krvi koncentrace laktátu a to kvůli tomu, že naše tělo začne pohyb výrazněji saturovat anaerobními procesy. Proto je hodnota anaerobního prahu horní hranicí tzv. aerobně-anaerobního pásma (Bunc, 2015). Intenzitu pohybové intervence je vhodné nastavit právě na úroveň anaerobního prahu, protože pohyb o takové intenzitě se jeví jako nejúčinnější pro redukci hmotnosti, zvyšování kondice nebo pokles LDL cholesterolu a zároveň se považuje za bezpečnou i pro potřeby pacientů. Je nezbytné znát hodnotu TF, které bylo dosaženo těsně pod hodnotou anaerobního prahu (mělo by se zároveň jednat o oblast přibližně 50 – 60 % VO2
max).
Škálu tepové frekvence, ve které se musí klient po dobu intervence
pohybovat, je možné určit podle stanovené tepové frekvence ± 5 tepů (Bunc, 2015, Pastucha, 2011). Následně
zbývá
stanovit
časový
harmonogram
pohybových
intervencí.
Harmonogram je velice závislí na množství času, které je klient ochoten/schopen věnovat intervencím, ale zároveň je potřeba poskytnout klientovi dostatek času pro důkladnou regeneraci. Bunc (2015) uvádí, že řízená aktivita by měla být provozována pětkrát týdně s dobou trvání alespoň 30 min, přesto by však horní hranicí mělo být maximálně 9 hodin týdně řízeného pohybu. K takové dávce se samozřejmě připočítává ještě spontánní neřízená pohybová aktivita, která by měla být v mladším školním věku také hojně zastoupena.
28
5
Kondice V případě, že dítě nemá potíže s obezitou, je možné jej zatěžovat běžným
způsobem podle věkových zásaditostí. Kondice je termín, kterým označujeme soubor pohybových předpokladů, jedná se o složku zdatnosti. Kondice je charakteristická pro konkrétní sportovní odvětví např. plavecká kondice, skokanská kondice atd. (Bunc, 2015). Kondice je zároveň založena na pohybových předpokladech, koordinačních předpokladech, pohyblivostních předpokladech a dalších předpokladech (psychologické předpoklady atd.) (Dovalil, 2012). Každé dítě by v tomto věku mělo procházet podobným pohybovým rozvojem, jedná se o období, kdy by děti měli napříč sportovními odvětvími trénovat nejobecnější složky kondice, které vedou k utužování zdraví a získávání pohybových zkušeností. Naproti tomu je možné se setkat s tzv. ranou specializací, která může být nebezpečná z hlediska brzkého přetěžování dětského těla zbytečně vysokými výkonnostními nároky nebo z hlediska zbytečně vysokého psychického nátlaku. Dítě, které se brzy specializuje na konkrétní sport, bývá jednostranně založené. Jeho výkonnost je v mládežnických kategoriích vysoká, ale zpravidla se vytrácí s přechodem do seniorských kategorií, kde děti, které mají širší pohybovou základnu, mohou stavět na širším spektru svých pohybových dovedností a prosazují se více. Zároveň u nich hrozí menší zdravotní potíže spojené s brzkým přetěžováním vlastního těla. Zároveň je možné se setkat s dětmi, které žádným způsobem neovlivňují svoji kondici a u nich hrozí zdravotní potíže zpravidla spojené s nárůstem tukové tkáně, hmotnosti a potíže spojené s ochablým svalstvem.
5.1 Kondiční předpoklady Kondiční předpoklady dále dělíme na rychlostní předpoklady, silové předpoklady a vytrvalostní předpoklady (Bunc, 2015, Dovalil, 2012). 5.1.1 Rychlostní předpoklady Jedná se o předpoklad dosahování vysoké rychlosti a to nejen lokomoce, ale také jednotlivých pohybů těla. Velká část sportů je založena právě na překonávání tratě o určité vzdálenosti. A právě čas, potřebný k překonání tratě, často bývá rozhodujícím kritériem hodnocení výkonu (Bunc, 2015). 29
Jedná se o pohyb prováděný maximálním volním úsilím, jedinec se tedy snaží pracovat subjektivně „na plný plyn“ (Dovalil, 2012). Rychlost patří mezi geneticky nejvíce ovlivnitelný předpoklad, Bunc uvádí (2015), že genetická předurčenost rychlostních předpokladů je až 70 %. Rychlostní předpoklady mj. souvisí se skladbou svalů samotných. Každý sval se skládá z několika druhů svalových vláken. V praxi je třeba rozlišit čtyři druhy svalových vláken (viz tabulka 3) a právě jejich poměr je rozhodující pro rychlostní předpoklady. Čím více bílých vláken jedinec bude mít, tím bude mít lepší předpoklady pro rychlostní disciplíny (Bunc, 2015). Tabulka 3 Druhy svalových vláken (Bunc, 2015, Bartůňková, 2006). pomalá červená vlákna
slow oxidative (SO)
typ I.
rychlá červená vlákna
fast oxidative and glycolytic (FOG)
typ II. A
rychlá bílá vlákna
fast glycolitic (FG)
typ II. B
přechodná vlákna
intermediární (nediferencovaná) vlákna
typ III.
SO vlákna mají vysoký obsah myoglobinu a jsou pomalu unavitelná, jejich majoritní přínos je především ve vytrvalostních aktivitách, kdy celkový pohyb saturuje především kyslíkový energetický systém (O2 energetický systém). Jedná se o dlouho trvající pohyb o relativně nízké intenzitě (Bunc, 2015, Bartůňková, 2006). FOG vlákna mají velkou glykolytickou kapacitu, relativně rychlou kontrakci a středně dlouhou dobu unavitelnosti. Jejich hlavní přínos je především při zátěži submaximální nebo střední intenzity, při kterých se uplatňuje energetické krytí aerobního i anaerobního charakteru (Bunc, 2015, Bartůňková, 2006). FG vlákna mají nejnižší obsah myoglobinu, a proto mají bílou barvu a nejnižší oxidační kapacitu. Mají ovšem nejvyšší glykolytickou kapacitu (tedy nejvyšší zásoby glukózy). Mají nejrychlejší kontrakci, ale bohužel se velice rychle unaví. Do pohybu se zapojují především v zatížení o maximální intenzitě, ale pohyb jsou schopni saturovat pouze krátkou chvíli. Zajišťují tedy pohyb rychlostního a silového charakteru. Jejich energetické krytí má výraznou anaerobní povahu (Bunc, 2015, Bartůňková, 2006).
30
Rychlost je zároveň silně podmíněna technikou pohybu. Zlepšováním techniky je možné provádět rychlejší pohyby, a to včetně pohybů lokomočních. Pro ovlivňování rychlosti je proto klíčový také trénink pohybových dovedností, který nám pomůže se stejnými fyziologickými předpoklady a se stejným stavem trénovanosti dosáhnout vyšší rychlostní výkonnosti (Bunc, 2015). Rychlost je vhodné, z praktických tréninkových důvodů, dělit na:
rychlost reakční (v podstatě se jedná o rychlost zahájení pohybu),
rychlost acyklickou (rychlost jednotlivých pohybů),
rychlost cyklickou (frekvence opakujících se pohybů),
rychlost komplexní (spojení všech předešlých druhů, včetně rychlosti reakce – typickým příkladem je lokomoce – např. běh) (Dovalil, 2012).
Reakční rychlost bývá zařazována také mezi koordinační a psychologické předpoklady (Dovalil, 2012). Rychlost se rozděluje podle podmínek, ve kterých je rychlostní předpoklad uplatňován. Jedná se o podmínky standardní nebo proměnlivé. Standardní podmínky jsou například v atletických disciplínách (skoky, sprinty atd.) a proměnlivé podmínky jsou typické pro sportovní hry nebo úpolové sporty (Dovalil, 2012). Úroveň rychlostních předpokladů je závislá na věku jedince a její ovlivnění má největší význam do 21 let u chlapců a do 18 let u děvčat. Zároveň se s narůstajícím věkem rychle vytrácí (Bunc, 2015). 5.1.2 Silové předpoklady Dovalil (2012) definuje sílu jako „předpoklad překonat, udržet nebo brzdit určitý odpor“ pomocí síly, kterou vytvoří lidské svaly. Na svalové práci se nikdy nepodílejí všechna svalová vlákna, která sval tvoří. Správným tréninkem lze zvětšit průměr svalových vláken, která se na pohybu podílejí, dojde totiž ke zvětšení svalových buněk – tzv. hypertrofie. Hypertrofií dosáhneme větší silové výkonnosti. Ke zmnožení svalových buněk pravděpodobně nedochází – tzv. hyperplazie (Bunc, 2015, Dovalil, 2012). Silová výkonnost je tedy ovlivněna průměrem svalových vláken a jejich množstvím, tedy počtem pracujících (aktivovaných) vláken – tzv. nitrosvalová
31
koordinace. Zároveň na pohybu spolupracuje více svalových skupin a jejich souhra také zvyšuje silovou výkonnost – mezisvalová koordinace (Bunc, 2015, Dovalil, 2012). V praxi je vhodné sílu rozdělovat podle rychlosti stahu svalu, podle předpokladu opakovat svalový stah a podle mohutnosti svalového stahu – viz tabulka 4 (Dovalil, 2012). Tabulka 4 podle Dovalila (2012), velikost odporu, rychlost pohybu a trvání pohybu při klasifikaci silových schopností. Druh silového předpokladu
Velikost odporu
Rychlost pohybu
Opakování (trvání) pohybu
Absolutní
maximální
malá
krátce
Rychlá (výbušná)
nemaximální
maximální
krátce
Vytrvalostní
nemaximální
nemaximální
dlouho
Absolutní síla je jinými slovy síla maximální, jedná se o schopnost překonávat maximální odpor. Její realizace je možná dynamicky i staticky (Dovalil, 2012). Rychlá (výbušná, explozivní) síla se projevuje při překonávání odporu maximální rychlostí. Její realizace je možná pouze s nemaximální velikostí odporu (Dovalil, 2012). Poslední ze jmenovaných je vytrvalostní síla, kterou charakterizuje opakované překonávání (opakované udržení) břemene o nemaximálním odporu. Vytrvalostní síla může být dynamická, ale také statická (Dovalil, 2012). Silové předpoklady tvoří podobně jako předpoklady rychlostní základ mnoha sportovních odvětví. V některých sportech je síla rozhodující pro hodnocení výkonu (např. hody v atletice, vzpírání atd.), v jiných sportech tvoří pouze jakousi podpůrnou roli (např. ve sportovních hrách). Silové předpoklady je však vhodné ovlivňovat v každém sportovním odvětví (Bunc, 2015, Dovalil, 2012). 5.1.3 Vytrvalostní předpoklady Vytrvalostní předpoklady označují předpoklad organizmu pracovat požadovanou intenzitou požadovanou dobu (např. vytrvalostní běhy) nebo příp. pracovat submaximální intenzitou stanovený čas (např. ve sportovních hrách). Podle energetického krytí můžeme vytrvalost rozdělit na dlouhodobou, střednědobou,
32
krátkodobou a rychlostní, přičemž každý druh se ovlivňuje jiným tréninkem (Dovalil, 2012). O dlouhodobé vytrvalosti je možné hovořit v případě, že aktivita trvá déle než 10 minut. Pohyb je energeticky hrazen aerobními procesy, kdy se za přítomnosti kyslíku syntetizuje glykogen a později také tuky. Únava přichází až ve chvíli, kdy jsou vyčerpány všechny energetické zdroje (Dovalil, 2012). Střednědobá vytrvalost je předpoklad realizovat pohybovou činnost v časovém rozmezí mezi 8 – 10 minutami o požadované intenzitě (zpravidla submaximální intenzita). Jedná se o pohyb, který saturují společně aerobní i anaerobní procesy (Dovalil, 2012). Krátkodobá vytrvalost je předpoklad realizovat pohybovou činnost submaximální intenzitou po dobu 2 – 3 minut. Majoritní část energetického krytí zajišťují anaerobní procesy – štěpení glykogenu bez přítomnosti kyslíku. Za hlavní příčinu únavy se považuje hromadění kyseliny mléčné (Dovalil, 2012). Poslední je rychlostní vytrvalost, která je charakteristická setrváním v realizované činnosti o maximální intenzitě co nejdelší dobu (reálně se jedná o dobu do 20 sekund). Energetické hrazení je zajištěno ATP-CP systémem, který jako hlavní zdroj energie využívá molekuly ATP a kreatinfosfát štěpený anaerobně. Příčinou únavy je vyčerpání energetických zdrojů a nervová únava (Dovalil, 2012). Veškeré pohyby, které člověk provádí, jsou saturovány všemi energetickými systémy současně. Hovoříme-li o „nějaké“ vytrvalosti (např. o krátkodobé vytrvalosti), znamená to, že pro daný pohyb je určitý systém energetického hrazení pohybu nejvýznamnější (např. v případě krátkodobé vytrvalosti se jedná o laktátový systém). Jednotlivé druhy vytrvalostí jsou pojmenovány podle majoritního energetického krytí, které však není jediné. Překrývání jednotlivých energetických systému v tabulce 5.
33
Tabulka 5 podle Dovalila (2012), podíl energetických systémů (%) na vytrvalostní činnosti po uvedenou dobu o submaximální intenzitě. Doba činnosti
ATP-CP
LA
O2
5s
85
10
5
10 s
50
35
15
30 s
15
65
20
1 min
8
62
30
2 min
4
46
50
4 min
2
28
70
10 min
1
9
90
30 min
1
5
95
1 hod
1
2
98
2 hod
1
1
99
5.2 Koordinační předpoklady Ve sportovní praxi se vyskytuje mnoho sportů, ve kterých je třeba provádět různé pohyby v patřičné časové posloupnosti a právě ovládání složitých pohybových vazeb se nazývá koordinace. Koordinaci ovlivňuje spíše než energetické hrazení nebo poměr svalových vláken centrální nervová soustava, která veškeré pohyby řídí. Čím má člověk lepší koordinační předpoklady, tím je schopen pohyby provádět přesněji a v lepší časové návaznosti. V literatuře se koordinační předpoklady často dělí do dalších podskupin, které se však v závislosti na autorovi mění. Mezi zmíněné podskupiny patří např. orientační předpoklad, předpoklad rytmu nebo předpoklad rovnováhy (Dovalil, 2012).
5.3 Pohyblivostní předpoklady Pohyblivost znamená, jaký rozsah pohybu jsme schopni provést v určitém kloubu. Rozsah pohybu může být v některých sportech, spolu s technikou pohybu, jedním z kritérií hodnocení (např. v gymnastice), ale v mnoha ostatních sportovních odvětvích tvoří podpůrný předpoklad, který se projevuje při hodnocení ostatních pohybových
34
předpokladů, případně nám umožňuje docílit lepší techniky a tím větší efektivitě a ekonomice pohybu (Dovalil, 2012). Pohyblivost je ovlivněna druhem a tvarem kloubu, kloubních jamek, uzpůsobením styčných ploch kloubů a stavem a rozložením svalstva v okolí kloubu. Proto je možné říci, že pohyblivostní předpoklady jsou také silně geneticky podmíněny. Přesto je možné pohyblivost tréninkem výrazně ovlivnit (Dylevský, 1996). Lepší pohyblivostní předpoklady mají ženy (Perič, 2012).
35
6
Kondiční příprava dětí mladšího školního věku Děti v tomto období mají vhodné předpoklady k ovlivňování pouze některých
pohybových předpokladů. Jedná se o ovlivňování koordinačních, rychlostních a pohyblivostních předpokladů. Ovlivňování ostatních předpokladů je možné jen v malé míře a vždy formou hry nebo závodu. Pro rozvoj silových a vytrvalostních předpokladů děti nemají dostatečně vyvinutou vůli, nedosáhli potřebného stupně fyziologického vývoje a zároveň neumí provádět některé pohyby. Jedná se o malou pohybovou zkušenost, nedostatečnou rovnováhu a koordinaci (Bunc, 2015, Dovalil, 2012).
6.1 Ovlivňování koordinačních předpokladů u dětí mladšího školního věku Jak již bylo řečeno, usuzuje se, že lepší koordinace umožňuje rychlejší a kvalitnější trénink technické složky pohybu a z toho vyplívá důležitost koordinačních předpokladů. Zároveň je lépe zkoordinovaný člověk schopen pružněji reagovat na změny podmínek a na neočekávané situace v průběhu pohybu atd. (Dovalil, 2012). V období mladšího školního věku je dítě jednoznačně velice vnímavé k ovlivňování koordinačních předpokladů (Bunc, 2015, Dovalil, 2012).
6.1.1 Metody ovlivňování koordinace Je třeba dítě neustále vystavovat novým situacím, které musí řešit. Dále je možné dítě cíleně učit novým pohybům. Je možné jednotlivé pohyby upravovat, nebo upravovat podmínky, ve kterých je pohyb prováděn. Čím širší základnu pohybových zkušeností bude dítě mít, tím rychleji bude schopné naučit se pohyb nový nebo vyřešit pohybový úkol (Dovalil, 2012). Vždy převahuje snaha o zapojení co možná největšího počtu svalových skupin najednou (Dovalil, 2012). V praxi ovlivňování koordinace znamená provádět různé pohyby horními a dolními končetinami, případně současné i různorodé pohyby končetinami a trupem. Kroužení stejným směrem, kroužení opačným směrem. Pohyby jednotlivých končetin v různé rytmizaci. Cvičení ve zmenšeném prostoru nebo cvičení pod tlakem, například v časovém limitu nebo cvičením bez možnosti zrakové kontroly. Vhodné je také používat náčiní, které můžeme měnit za lehčí, těžší, větší nebo menší (Dovalil, 2012, Perič, 2012). 36
Další možností je spojovat již naučené pohyby v pohybové celky a opět měnit výše uvedené podmínky (Dovalil, 2012). Vhodné je soustředit se na chování dětí, protože trénink koordinace v únavě nemá žádný účinek. V horším případě by takový trénink mohl vést k negativnímu ovlivňování koordinace (Dovalil, 2012). Zároveň je vhodné věnovat se co nejširšímu spektru sportovních odvětví. Proto se jako vhodný trénink koordinace osvědčila akrobatická cvičení, skoky na trampolíně, cvičení na nářadí, hody, úpolová cvičení nebo sportovní hry a jejich modifikace (Dovalil, 2012).
6.2 Ovlivňování rychlostních předpokladů u dětí mladšího školního věku Ovlivňování rychlosti patří mezi důležité oblasti tréninku, ale je třeba jim věnovat velkou pozornost a to především v období mladšího školního věku. Rychlost reakce (tzv. reakční rychlost) je charakterizována dobou, která uplyne od podnětu, který má znamenat start (např. u sprinterů v atletice je reakční doba čas, který uplyne od výstřelu do výběhu závodníka z bloku). A druhá významná položka, kterou se snažíme ovlivnit, je rychlost maximální (Perič, 2012). Oba dva druhy rychlosti mohou být v uvedeném věku příznivě ovlivněny, ale adaptační podněty musí být dostatečně kvalitní a trvanlivé, protože v tomto věku se děti snadno pohybům učí, ale zároveň je rychle zapomínají. V případě rychlosti je snaha o pravidelné zatěžování rychlých svalových vláken a o rozvoj nervosvalové koordinace (Perič, 2012). Z biochemického hlediska se snažíme zvýšit zásoby kreatinfosfátu ve svalech, který tento pohyb saturuje, a proto je třeba dbát správných zásad při tréninku (Dovalil, 2012).
6.2.1 Zásady tréninku rychlostních předpokladů První důležitou zásadou je přiměřenost. U dospělých jedinců se hovoří o tréninku rychlosti v případě, kdy se jedná o pohyb maximální intenzity do 15 – 20 sekund, ale u dětí by tento čas s největší pravděpodobností již rozvíjel rychlostní vytrvalost. Proto je nezbytné, aby trénink vytrvalosti byl přizpůsoben nevyvinutému organizmu a samotné zatížení trvalo 5 – 10 sekund (Dovalil, 2012, Perič, 2012).
37
Trénink je třeba ukončit vždy ve chvíli, kdy je zaznamenán pokles rychlosti. Pokud klesá rychlost pohybu, jedná se o signál, který oznamuje, že dochází k přesunu od rychlosti k rychlostní vytrvalosti, která je v tomto případě nežádoucí. Pokud je vydán povel ke zvýšení rychlosti, který je bez patřičné pohybové odezvy, je třeba trénink rychlosti ukončit (Bunc, 2015, Perič, 2012). Trénink rychlosti se nikdy nezačíná ve chvíli, kdy je na dětech pozorovatelná únava a mezi jednotlivými tréninkovými intervaly je vhodné zvolit aktivní způsob odpočinku (Perič, 2012).
6.2.2 Metody ovlivňování rychlostních předpokladů Rozvoj maximální rychlosti by měl probíhat v intervalu 1:6 – 1:10, přičemž při zatížení do 10 sekund se jedná o relativně dlouhý interval odpočinku vzhledem k době zatížení. Interval odpočinku vyplníme hrou nebo ovlivňování koordinačních nebo rovnovážných předpokladů (odpočinek můžeme vyplnit jakoukoliv aktivitou, která nesmí být příliš náročná). Dlouhý interval odpočinku je nezbytný pro doplnění zásob kreatinfosfátu. Počet opakování intervalů by měl být takový, aby dítě bylo schopno všechny odcvičit maximální intenzitou. Perič (2012) doporučuje 3 – 5 opakování při 1 – 3 sériích. Odpočinek mezi sériemi by měl trvat kolem 10 minut. Trénink rychlosti reakce je v mladším školním věku skutečně důležitý. Reakční dobu je vhodné snížit na co nejnižší časový úsek. Reakční doba se rozděluje na jednoduchou a složitou. Podle Periče (2012) se nejrychlejší časy reakce v případě jednoduché reakce pohybují kolem 0,1 sekundy a u reakce složité kolem 0,3 sekundy. (Jednoduchá reakce je například start z bloku při plavání a složitá reakce je typická např. pro brankáře sportovních her – tedy hráč má na výběr z několika možných řešení). Perič (2012) cvičení pro ovlivnění reakce dělí do následujících čtyř skupin (viz tabulku 6):
38
Tabulka 6 Druhy cvičení pro rozvoj reakční rychlosti podle Periče (2012). stejné podněty a stejné odpovědi různé podněty a stejné odpovědi
Když trenér pískne, děti si co nejrychleji lehnou. Trenér mění podněty (pískne, tleskne…), ale na každý podnět si děti co nejrychleji lehnou. Trenér několikrát pískne, ale každé písknutí má
stejné podněty a různé odpovědi
jinou pohybovou odpověď – na první si děti co nejrychleji lehnou, na druhé vstanou, na třetí vyskočí atd. Trenér mění podněty (pískne, tleskne…), ale
různé podněty a různé odpovědi
každý podnět má jinou pohybovou odpověď – na písknutí si děti co nejrychleji lehnou, na tlesknutí vstanou, na mávnutí vyskočí atd.
Trénink rychlosti reakce není vhodné izolovat, naopak převažuje snaha o jeho spojení s tréninkem rychlosti maximální (rychlost cyklická nebo acyklická). V případě, že je třeba strohé ovlivňování reakční rychlosti, je nezbytné zvolit jen nepatrné pohyby (Perič, 2012). U dětí je tradiční snaha o spojení tréninku s hrou. Zároveň se ukazuje jako vhodné spojení tréninku rychlosti spolu s tréninkem koordinace. Pro takové účely je vhodné volit různé druhy opičích drah nebo krátké starty z netradičních poloh (Perič, 2012).
6.3 Ovlivňování pohyblivostních předpokladů u dětí mladšího školního věku Jedná se o předpoklad, jehož kritériem je kloubní rozsah a dostatečný rozsah pohybu svalu (Perič, 2012) - viz kapitola 3.3 V některých sportech může být pohyblivost součástí hodnocení – jedná se především o sporty založené na estetice (např. skoky do vody), ale v mnoha sportech přímo nesouvisí s výkonem. Její důležitost spočívá především v prevenci zranění, protože u svalů, které jsou zkrácené, hrozí jejich přetržení. Protože je snaha děti naučit správným návykům, mělo by ovlivňování pohyblivosti být standardní součástí každé intervenční jednotky. Je však nezbytné dbát pohyblivostních zásad a nesnažit se
39
dosáhnout příliš vysoké pohyblivosti, pro kterou není kloub fyziologicky předurčen. To může později také přinášet zdravotní komplikace (Perič, 2012, Levitová, 2013). 6.3.1 Metody ovlivňování pohyblivostních předpokladů Rozlišují se čtyři základní metody rozvoje pohyblivostních předpokladů. Každý cvik může být proveden, aktivně nebo pasivně – pracovní polohu se cvičenec snaží provést sám nebo mu do pracovní polohy pomůže asistent. Zároveň může být každý cvik proveden dynamicky nebo staticky – cvik je proveden švihem nebo pomalu, kdy cvičenec provede stanovenou polohu a v ní setrvá určitou dobu. Zároveň existuje několik ověřených speciálních metod rozvoje pohyblivosti, z nichž nejznámější je metoda kontrakce – relaxace – protažení. Obecně se doporučuje při protažení postupovat od hlavy až k dolním končetinám, přičemž vyšší pozornost se věnuje především
svalovým
skupinám,
které
jsou
pro
následný sportovní
trénink
nejvýznamnější (Perič, 2012). Dynamické metody se provádí lehce, využíváme pohybové energie, kterou získá tělní segment švihem nebo hmitem. Provedení by mělo být realizováno až do krajních poloh. Počet opakování je doporučován alespoň 15 – 30 krát, ale může být provedeno i více opakování (Perič, 2012). Metoda statická bývá v literatuře označována pojmem strečink. Strečink má několik zásad. Rozlišuje se mezi strečinkem před zátěží (před tréninkem, závodem) a po zátěži. Před zátěží se doporučuje počet opakování cviku kolem 3 – 5 provedení s délkou výdrže v poloze kolem 8 – 10 sekund. V případě strečinku po zátěži volíme méně opakování (1 – 2) a doba protažení se zvýší až na 30 sekund a více. Pro zvětšování kloubního rozsahu volíme speciální metody, například metodu kontrakce – relaxace – – protažení (Perič, 2012). Děti v mladším školním věku (6 – 12 let) je možné rozdělit do dvou skupin. V první skupině budou děti ve věku 6 – 10 let, které mají problémy s citlivým vnímáním poloh svého těla a nemají dostatečně vyvinutá kloubní pouzdra a šlachy. U takto mladých dětí volíme cviky spíše dynamické s vhodnou motivací. Děti nejsou schopny správně zaujímat počáteční a konečné polohy těla, a proto při realizaci strečinku nemůžeme očekávat pozitivní výsledek. Děti od 10 let věku můžeme učit statickému protahování a je možné citlivě zařazovat i pasivní trénink pohyblivosti. (Perič, 2012) 40
6.4 Pohybová aktivita a trénink Pohybová aktivita nemusí nutně být sportovní trénink a není vhodné, aby tak byla vnímána. Resp. ne všechny pohybové aktivity se musí kvalifikovat jako trénink. Tréninková cvičení vyžadují pravidelné a systematické praktikování pohybových aktivit jako např. cvičení prostná, zvedání břemen, běhání nebo sportovní hry vykonávané ve specifické intenzitě a po určitý specifický čas. Takže tréninkové programy se upravují podle druhu zatížení a podle záměru – podle toho, jaký předpoklad nebo jakou sportovní dovednost je třeba ovlivnit (vizte výše). Tréninkové programy se mohou měnit podle druhu, intenzity a trvání, a proto mohou být relativně mírné nebo těžké zacílené na konkrétní předpoklad. Trénink má svojí logickou posloupnost, která v mnoha sportovních odvětvích tvoří několikaletý koncept. Trénink musí být přesně definován – počet tréninkových jednotek týdně, čas cvičení, intenzita zatížení nebo energetické hrazení. Proto je třeba trénink důkladně promýšlet a přizpůsobovat ho věku nebo období, ve kterém se v daném sportu nacházíme – přípravné, závodní, apod. (Malina, 1991). Pohybové aktivity nemusí být tolik promyšlené a řízené. V případě dětí se může jednat o spontánní hru na honěnou nebo hra na dětských prolézačkách. Nedostatek pohybových aktivit společně s nedisciplinovaným stravováním si člověk zhoršuje kvality života – zhoršuje si zdraví. V mnoha případech celá situace končí zmnožení tukové tkáně a následně nadváhou a obezitou.
6.5 Pohybová aktivita, tělesná výška a tělesná hmotnost Navzdory mnoha předpokladům se usuzuje, že tělesná aktivita nemá žádný vliv na celkový tělesný vzrůst. Přesto je možné pozorovat drobné odchylky v procesu růstu a dospívání u sportovců. Malina (1991) uvádí, že sportovci rostou rychleji a dospívají dříve než jejich nesportující vrstevníci. Ovlivnění hmotnosti, která souvisí s vysokým procentem tuků v těle, je zcela prokazatelné. Je zároveň dokázáno, že lidé, kteří jsou pohybově aktivní, mají výrazně vyšší procento beztukové hmoty a nižší procento tuku v těle. Drobné odlišnosti mohou být i mezi jednotlivými sportovci, vlivem sportovního odvětví (např. plavci budou mít v těle tuku více než gymnasté), dále vlivem pohlaví, věku nebo rasové příslušnosti (Malina, 1991).
41
7
Shrnutí Každé dítě by mělo podstupovat řádný pohybový vývoj, který by měl být
charakteristický svou přiměřeností a všestranností. Děti, které jsou již od mládí vedeny k pohybu, mají vypěstovanou přirozenou zálibu k aktivitě a tu se snaží provozovat ve volném čase. I díky tomu mají správnou hodnotu BMI. Z hlediska motivace dětí k pohybu je nejlepší, když je aktivní celá rodina a celá rodina dítě podporuje. Děti, které nemají žádné zdravotní problémy a jsou aktivní, bývají zdravější, psychicky odolnější, cílevědomější a mnohdy také úspěšnější, než jejich pasivní vrstevníci. Pro dítě je zároveň vhodné, aby pohyb provádělo v nějaké skupině, ve které dochází k přirozené interakci a tím dochází ke správnému sociálnímu vývoji. Dítě si ve skupině musí řešit některé problémy a tím získává potřebné životní zkušenosti. Postoj k pohybovým aktivitám může velice ovlivnit pedagog, trenér nebo cvičitel, který by proto měl být přátelský a vnímavý. Měl by být dítěti příkladem a to i s jeho tělesnou hmotností (se svým BMI). Děti, které jsou pasivní, mohou mít zdravotní problémy, které jsou spojené s nedokonalým vývojem kosterního a svalového aparátu. S postupem času začnou mít potíže s množením tukové tkáně a s tím související nadváhou a obezitou (zvýší se jejich BMI). Obezita je „onemocnění“, které rychle přibývá a to především ve vyspělých civilizacích. Spolu s obezitou přichází několik zdravotních problémů, které si člověk odnáší do dospělosti i v případě, že se mu podaří zhubnout (redukovat množství tuku v těle). Proto je třeba se věnovat především prevenci dětské nadváhy a obezity. Některé děti mohou mít k vyššímu množství tuku v těle genetické dispozice a tím narůstá také jejich hodnota BMI. Na formování dětské postavy se podílí dědičnost, pohybové a stravovací návyky. Marinov (2012) uvádí, že na vzniku dětské obezity se dědičnost podílí 40 – 60 %. Pokud má však dítě vhodné pohybové a stravovací návyky, nemusí nutně k obezitě dospět. Je však nezbytné, aby se do zlepšování pohybových a stravovacích návyků zapojila širší rodina. Moderním ukazatelem pro posuzování hmotnosti je BMI, který je možné použít pro všechny národnosti i věkové skupiny, je však vždy nutné upravit vyhodnocovací kritéria.
42
PRAKTICKÁ ČÁST
8
Cíle práce, úkoly práce a hypotézy
8.1 Cíl práce
BMI dětí a jejich rodičů (vztah mezi nimi)
počet hodin pohybových aktivit dětí a jejich rodičů za týden
vztah mezi časovou dotací pohybových aktivit a BMI
8.2 Hypotézy
pohybová aktivita významně ovlivňuje BMI
BMI rodičů ovlivňuje BMI dětí
existuje transfer mezi pohybovou aktivitou rodičů a dětí
8.3 Úkoly práce
studium odborné literatury
sestavení průzkumu (ankety)
sběr dat
analýza dat
vyhodnocování dat
8.4 Popis sledovaného souboru Průzkumu se účastnily rodiny s dětmi ve čtvrtých a pátých třídách ZŠ J. A. Komenského Lysá nad Labem. Pro distribuci ankety jsem požádal o spolupráci paní ředitelku ZŠ, která mi umožnila šíření v uvedených třídách. Průzkum byl zaměřen nejen na děti v mladším školním věku, ale také na jejich rodiče. Průzkumu se zúčastnilo 24 rodin, zúčastněné matky byly ve věku mezi 31 – 47 let. Otcové dosahovali věku od 31 let do 50 let. Větší část průzkumu tvořili chlapci, kterých se účastnilo celkem čtrnáct ve věku od 10 let do 12 let. Dívek se zúčastnilo deset ve věku 10 a 11 let. V Lysé n. L. je velký počet domů se zahradami a nedaleko je několik luk, lesů a řeka Labe. Je zde mnoho příležitostí sportovního vyžití, od veslařského klubu až po atletickou přípravku. Domnívám se, že lidé žijící mimo velkoměsto, lidé, kteří žijí v domech se zahradami, mají větší energetický výdej spojený s údržbou domu a zahrady 43
než se sportovní aktivitou. Proto i v případě, kdy v dotazníku zaznamenají relativně nízkou dotaci pohybovými aktivitami, mohou svůj energetický výdej vynaložit jinou formou.
8.5 Použité metody Práce byla založena na sběru dat, který probíhal formou ankety, viz přílohu 3. Potřebná data se týkala tělesné hmotnosti, tělesné výšky, pohlaví, věku a času stráveného pohybovými aktivitami dětí a jejich rodičů. Z údajů byl vypočítán BMI respondentů. Následně byla pomocí korelace porovnávána závislost mezi BMI dětí a BMI rodičů, mezi BMI dětí a časem stráveným pohybovými aktivitami a mezi časem stráveným pohybovými aktivitami dětí a jejich rodičů.
8.6 Sběr dat Informace potřebné pro výpočet BMI a informace o počtu hodin strávených pohybovou aktivitou týdně jsem zjistil pomocí ankety. Celá anketa je uvedena v přílohách (příloha číslo 3). Anketa se nesoustředila na získávání názorů nebo pocitů spojených s pohybem, ale na fakta. U dětí je důležité znát věk, pohlaví, tělesnou hmotnost, tělesnou výšku a počet hodin strávených organizovanými pohybovými aktivitami. U rodičů je potřeba znát totéž, ale počet hodin strávených pohybem se vztahuje i na neorganizované pohybové aktivity. Projekt byl schválen etickou komisí UK FTVS. (Žádost o schválení projektu etickou komisí UK FTVS - viz příloha číslo 1, informovaný souhlas viz příloha číslo 2.) Anketa byla opatřena informovaným souhlasem, ve kterém si mohli rodiče (a děti) přečíst účel sběru dat a jak přesně mají anketu vyplnit. Protože každý respondent (popř. jeho zákonný zástupce) musel vlastnoručně podepsat informovaný souhlas, poslal jsem po dětech anketu k rodičům, kde ji měli všichni vyplnit. Pro rozšíření ankety jsem stanovil jeden týden, kdy měly děti anketu odevzdávat vyplněnou. Anketa se dostala do 78 rodin a vyplněných se vrátilo pouze 24.
8.7 Analýza dat Data získaná z průzkumu (ankety) byla zpracována a na jejich základě byly vytvořeny níže uvedené grafy. V některých grafech je porovnáván percentil BMI dětí a percentil BMI rodičů. Pro získání percentilu dětí byly využity vyhodnocovací grafy sestavené Státním zdravotním 44
ústavem (SZÚ) ČR (viz příloha číslo 4 a příloha číslo 5). Percentil rodičů byl stanoven výpočtem – hodnota 50. percentilu (která je považována za ideální percentil) byla přiřazena hodnotě BMI 21,8
(která je taktéž považována za ideální BMI).
Následně byl dopočítán percentil pro všechny ostatní hodnoty BMI, které se ve výzkumu vyskytly. Pro posouzení závislostí mezi jednotlivými faktory, byl použit Pearsonův korelační koeficient r. V grafu je dále uvedena spolehlivost (koeficient determinace) R2. Vztah
mezi
korelací
a spolehlivostí
je
následující:
. Tabulka 7 Vyhodnocení korelace (III. CVIČENÍ ZE STATISTIKY. Ústav lékařské biofyziky [online]). Vyhodnocení korelace 0,1 – 0,3
slabá korelace
0,4 – 0,6
střední korelace
0,7 – 0,8
silná korelace
nad 0,9
velmi silná korelace
45
9
Výsledky průzkumu
Poměr percentilových pásem BMI ve sledovaných souborech Skladba respondentů dle jejich BMI – graf 1, 2 a 3.
8% dětí
4% dětí 25% dětí
17% dětí
46% dětí
< 3 výrazná podváha
4 - 25 podváha
26 - 75 normální hmotnost
76 - 90 nadváha
91 - 97 výrazná nadváha
97 < obezita
Graf 1 Poměr percentilových pásem BMI v souboru zkoumaných dětí. Graf 1 ukazuje, že 46 % dětí se nachází v pásmu běžné hmotnosti. Celá čtvrtina (25 %) všech dotázaných dětí má problémy s podváhou. Z grafu je patrné, že více než čtvrtina dětí má nadváhu. Ze všech dotázaných dětí mají pouze 4 % obezitu.
46
100% matek < 3 výrazná podváha
4 - 25 podváha
26 - 75 normální hmotnost
76 - 90 nadváha
91 - 97 výrazná nadváha
97 < obezita
Graf 2 Poměr percentilových pásem BMI v souboru zkoumaných matek. Graf 2 říká, že všechny dotázané matky se pohybují v percentilovém pásmu normální hmotnosti. 8% otců
92% otců < 3 výrazná podváha
4 - 25 podváha
26 - 75 normální hmotnost
76 - 90 nadváha
91 - 97 výrazná nadváha
97 < obezita
Graf 3 Poměr percentilových pásem BMI v souboru zkoumaných otců. Graf 3 se týká skladby zúčastněných otců. Většina otců má svůj BMI percentil mezi 60 a 75.
47
Závislost BMI dětí na BMI rodičů 100 y = 3,6854x - 164,97 R² = 0,2723
90 80
BMI [%] dítě
70 60 50 40 30 20 10 0 50
52
54
56
58
60
62
64
66
68
70
BMI [%] průměr rodiče BMI [%] dítě
Lineární (BMI [%] dítě)
Graf 4 Závislost BMI [%] dětí na BMI [%] rodičů. Viz graf 4, který ukazuje závislost mezi BMI dětí a BMI jejich rodičů. BMI rodičů jsem spočítal jako průměrný BMI matky a otce. Z grafu vyplívá mírná tendence, která tvrdí, že rodiče s vyšším BMI budou mít dítě s vyšším BMI. Vzhledem k hodnotě korelačního koeficientu závislost mezi BMI dětí a BMI rodičů, je střední.
48
je patrné, že
100 90 80
BMI [%] dítě
70 60 50 40 30 y = -0,5027x + 79,189 R² = 0,0196
20 10 0 35
40
45
50
55
60
65
70
BMI [%] matka BMI [%] dítě
Lineární (BMI [%] dítě)
Graf 5 Závislost BMI [%] dětí na BMI [%] matek. Vztah, znázorňující nulovou závislost, je možné pozorovat mezi BMI dětí a jejich značí, že mezi zkoumanými faktory je slabá
matek (graf 5). Korelace
závislost. Závislost však má „opačnou“ povahu – „čím silnější je matka, tím štíhlejší
BMI [%] dítě
má dítě“. 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
y = 2,7746x - 125,14 R² = 0,5183
40
45
50
55
60
65
70
75
80
BMI [%] otec
BMI [%] dítě
Lineární (BMI [%] dítě)
Graf 6 Závislost BMI [%] dětí na BMI [%] otců. Graf 6 se zaměřuje na vztah mezi BMI dítěte a jeho otce. Závislost vyšla nejvyšší ze všech zkoumaných závislostí (
silná korelace). Zmíněná závislost je výrazně
významnější než u matek. 49
Porovnání BMI dětí a jejich rodičů Následující tři grafy (graf 7, 8, 9) znázorňují porovnání percentilových hodnot
BMI [%]
mezi dětmi a jejich rodiči. 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 rodina BMI [%] dítě
BMI [%] průměr rodiče
Graf 7 Porovnání BMI [%] dětí a BMI [%] rodičů. Graf 7 názorně naznačuje porovnání mezi hodnotami percentilu BMI dětí a jejich rodičů. Hodnota percentilu BMI rodičů byla získána zprůměrováním hodnot obou
BMI [%]
rodičů. 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 rodina
BMI [%] dítě
BMI [%] matka
Graf 8 Porovnání BMI [%] dětí a BMI [%] matek. Graf 8 porovnává percentil BMI dítěte a matky.
50
BMI [%]
100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 rodina BMI [%] dítě
BMI [%] otec
Graf 9 Porovnání BMI [%] dětí a BMI [%] otců. Graf číslo 9 znázorňuje porovnání hodnot percentilu BMI mezi dětmi a otci. Závislost BMI dětí na pohybové aktivitě 100
90 80
BMI [%] dítě
70 60 50 40 30 20
y = -0,8525x + 57,34 R² = 0,0032
10
0 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
počet hodin organizovaných pohybových aktivit za týden BMI [%] dítě
Lineární (BMI [%] dítě)
Graf 10 Závislost BMI [%] dětí na počtu hodin strávených pohybovými aktivitami [hod/PA] (PA). Předpoklad byl, že dítě s větší pohybovou dotací bude mít vyšší energetický výdej, který se projeví na jeho BMI. Koeficient korelace s pohybovou dotací nesouvisí. Korelační koeficient je nevýznamný.
51
značí, že BMI dětí
Závislost dotace pohybových aktivit dětí na dotaci pohybových aktivit rodičů 11 10 9
PA [hod/týden] dítě
8 7 6 5 4 3
y = -0,206x + 7,0551 R² = 0,0754
2 1 0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
PA [hod/týden] rodiče PA [hod/týden] dítě
Lineární (PA [hod/týden] dítě)
Graf 11 Závislost PA [hod/týden] dětí na PA [hod/týden] rodičů. Z grafu 11 je patrné, že rodiče, kteří jsou pohybově aktivní, vychovávají děti, které jsou pohybově pasivnější. Naproti tomu rodiče, kteří jsou pohybově spíše pasivní, vychovávají děti aktivní. Mezi faktorem pohybové dotace rodičů a pohybové dotace dětí je slabá korelace
. Dotace pohybových aktivit rodičů byla získána
zprůměrováním pohybové dotace matek a otců.
52
11 10 9
PA [hod/týden] dítě
8 7 6 5 4 3
y = -0,0154x + 6,2217 R² = 0,0004
2 1 0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
PA [hod/týden] matka PA [hod/týden] dítě
Lineární (PA [hod/týden] dítě)
Graf 12 Závislost PA [hod/týden] dítěte a PA [hod/týden] matek. Graf 12 značí závislost dotace pohybových aktivit dětí a dotace pohybových aktivit matky. Z grafu je patrné, že mezi těmito faktory je nevýznamná závislost. (Korelační koeficient
.)
11 10 9
PA [hod/týden] dítě
8 7 6 5 4 3 y = -0,177x + 7,0591 R² = 0,1244
2 1 0
2
4
6
8
10
PA [hod/týden] otec PA [hod/týden] dítě
Lineární (PA [hod/týden] dítě)
Graf 13 Závislost PA [hod/týden] dítěte a PA [hod/týden] otců.
53
12
14
V grafu 13 je možné pozorovat stejnou závislost jako u předešlého grafu, ale ve vztahu s otci. Jedná se tedy o závislost mezi pohybovou dotací dětí na pohybové dotaci otců. Korelace naznačuje střední ovlivnění (
). Tendenční přímka a korelace
říká, že děti, jejichž otec je pohybově velice aktivní, jsou sami spíše pasivní.
54
DISKUSE V celém výzkumu se projevila velice nízká návratnost (pouhých 31 %). Problém návratnosti si vysvětluji choulostivými osobními dotazy na hmotnost rodičů, kteří cítí stud, a proto anketu nevrátí správně vyplněnou. Druhým důvodem může být problém neúplných rodin, kdy anketu rodiče nemohou vyplnit kompletně. Přibližně polovina dětí disponuje normální hmotností, přibližně čtvrtina dětí má problémy s nízkou hmotností, tedy s podváhou a poslední čtvrtina má problémy s nadváhou, případně s obezitou (graf 1). Rozdělení matek podle percentilových pásem (graf 2) značí, že všechny matky splňovaly podmínky pro pásmo označující normální hmotnost. Průměrný BMI všech zúčastněných matek odpovídá 54. percentilu. Jedná se téměř o ideální BMI. Vhledem k tomu, že plná čtvrtina dětí trpí nadváhou/obezitou je značně nepravděpodobné, že by se v mém průzkumu nenašla ani jedna matka mající BMI v rozmezí nadváhy nebo obezity. Při distribuci průzkumu jsem se setkával s velkým počtem rodičů (především matek), které nechtěli anketu vyplnit. Mezi první problém, který byl často skloňovaný, patřila anonymita. Lidé se obávali zneužití osobních údajů, které bylo nutné vyplnit na informovaném souhlasu. Druhým častým argumentem byl stud ze svojí vlastní hmotnosti, kterou ženy striktně odmítají sdělit. Po výše popsaných zkušenostech jsem usoudil, že nejpravděpodobnější příčinou uvedeného rozdělení matek podle pásem BMI bude buď úmyslně klamavé vyplnění ankety (ženy se snaží o zkreslení údajů o jejich BMI, aby se necítily poníženy). Nebo anketu vyplnili pouze matky, které jsou se svojí postavou plně spokojené a nemají potřebu zkreslovat realitu. Skladba otců (graf 3) je na první pohled také velice optimistická, avšak při pohledu do reálných hodnot jejich percentilu je patrné, že přesto, že se většina nachází v pásmu normální hmotnosti, jsou velice blízko hranice nadváhy – průměrný percentil BMI otců je 64. Proto je třeba brát graf skladby otců s mírnou rezervou. Přesto však není možné vyvrátit klamavé vyplnění ani v případě otců. Jedním z cílů bylo zjištění vzájemného vztahu mezi BMI rodičů a mezi BMI jejich dětí. Po prostudování odborné literatury a odborných názorů (Bunc, 2015,
55
Berdychová, 1982, Jelalian, 2008, Smith, 2008) jsem očekával velice vysokou závislost mezi těmito faktory. Skutečnost je opačná. Ve výzkumu uvedenou závislost nemohu potvrdit. Za tuto skutečnost může několik faktorů. V první řadě zpochybňuji pravdivost BMI matek, jehož nepravdivé uvedení může mít pro moji statistiku zásadní dopad. Dále jsem z etických důvodů nezkoumal, zda jsou všichni otcové, zúčastnění výzkumu, biologickými rodiči. V případě, že by otec nebyl biologickým rodičem, dítě si neponese genetickou výbavu otce a vztah mezi jejich BMI by byl založen pouze na výchově. Přes výše popsané komplikace a střední závislost (
) je možné pozorovat také
tendenční přímku, která naznačuje, že čím vyšší je BMI rodičů, tím vyšší je BMI dětí. U dětí se také mohou projevit vlohy, které si nesou v rodině, ale neprojevily se u jejich rodičů. (Dítě je ovlivněné staršími generacemi rodinné linie.) Závislost mezi BMI dětí a BMI matky (graf 5) je nevýznamná. Tendenční přímka naznačuje, že čím nižší má matka BMI tím vyšší má BMI dítě. Považuji to za skutečnost velice nepravděpodobnou. Jsem přesvědčen, že tato závislost je silně ovlivněna anketami, které mohly být záměrně vyplněny lépe (z pohledu matek). Druhou možnou příčinou může být fakt, že vyplněné ankety navrátili pouze děti, jejichž matky jsou se svojí hmotností spokojené. Očekával jsem závislost minimálně podobnou, jakou je možné pozorovat u otců (graf 6). Závislost mezi BMI dětí a BMI otce (graf 6) je výrazně vyšší než v případě matek. Tendenční přímka říká, že čím vyšší má otec BMI, tím vyšší BMI má dítě. Korelační koeficient vyšel
. Taková hodnota naznačuje silnou závislost. Jedná se
o nejvyšší závislost mezi všemi zkoumanými vztahy. Z mého výzkumu by tedy bylo možné učinit závěr, že pro hodnotu BMI dítěte je důležitější hodnota BMI otce než BMI matky. Grafy 7, 8 a 9 jsou zaměřeny na porovnávání hodnot BMI dítěte a obou rodičů, BMI dítěte a matky a BMI dítěte a otce. Graf 10 značí, že dítě, které má vyšší energetický výdej (větší časovou dotaci pohybovými aktivitami) „nemusí“ mít nižší BMI. Z grafu 10 je vidět, že u dětí, mezi faktorem BMI a časem stráveným pohybovými aktivitami není závislost, protože korelační koeficient
.
Dítě s vyšším energetickým výdejem potřebuje zároveň vyšší energetický příjem. Pokud by byl příjem stejný nebo dokonce vyšší než energetický výdej, dítě by nemělo 56
tendenci setrvávat na normální hmotnosti (dle BMI percentilových pásem) a jeho BMI by mohl dokonce narůstat. Z toho vyplývá především fakt, že lidé, kteří se snaží redukovat svoji hmotnost, musí upravit nejen svůj pohybový výdej, ale také příjem energie. Energetickým příjmem (stravovacími návyky) se však tato bakalářská práce nezabývá. Poslední hypotézou bylo, že aktivnější rodiče mají aktivnější děti (Marinov, 2012, Berdychová 1982). Pro vyjádření závislosti jsem použil, jako v předešlých případech, bodový graf (graf 11) s tendenční přímkou a korelaci. Dle korelačního koeficientu ) je patrné, že tyto dva faktory spolu korelují jen slabě. Tendenční přímka
(
a záporná hodnota korelačního koeficientu říká, že aktivnější děti mají méně aktivní rodiče. Výsledky mohou být ovlivněny malým vzorkem respondentů, ale může se také jednat o skutečnost, že rodiče tráví čas zprostředkováváním aktivit pro svoje děti a tím zanedbávají svoje vlastní aktivity. Při pohledu na jednotlivé členy rodiny můžeme pozorovat, že k ovlivnění pohybových aktivit dětí pohybovými aktivitami matek (graf 12) nedochází (korelační koeficient
).
Graf 13 svojí tendenční přímkou naznačuje, že čím je otec aktivnější, tím má pasivnější dítě. Korelační koeficient je však také nízký, dosahuje hodnoty a tím je na hranici slabé a střední korelace. Otec, který je méně aktivní, více podporuje svoje dítě v jeho pohybových aktivitách, zatímco otec aktivnější dítě podporuje buď pasivně, nebo tuto funkci může zanedbávat.
Limity studie Vzhledem k nízké návratnosti ankety je složité ze zanalyzovaného vzorku vyvozovat závěry. Domnívám se, že by jejich interpretace byla zavádějící a mohla by být milná. Veškeré informace byly získány v jedné obci – město Lysá nad Labem. Lysá n. L. leží přibližně 30 km od hl. m. Prahy. Jeho obyvatelé zpravidla dojíždějí do Prahy za prací, a proto je životní úroveň průměrného občana Lysé n. L. relativně vysoká. Životní úroveň probandů může jistě ovlivnit jejich sportovní vyžití.
57
Dalším problémem může být nedostatečný počet respondentů. Přesto, že se anketa dostala do 78 rodin, bylo navráceno pouze 31 % vyplněných anket k hodnocení. I v případě, kdy by anketu vrátili všichni respondenti, by se jednalo o relativně nepatrný vzorek populace, na jehož základě by nebylo možné výsledky paušalizovat. Výzkum je založen na hodnocení a porovnávání BMI. Pro vypočítání BMI je třeba znát tělesnou výšku a tělesnou hmotnost. Respondenti se vážili a měřili sami, je třeba si uvědomit, že není možné ovlivnit přesnost a aktuálnost naměřených údajů. V případě, že by byli probandi podrobeni měření, údaje by byly přesné aktuální. (Otázka přesnosti je ovlivněna také chybovostí přístrojů měřících hmotnost.) Dalším limitem může být využití samotného BMI. V případě, že respondenti mají velké zastoupení svalové tkáně, může jejich BMI být zkreslený. Jedná se o zkreslení vlivem odlišně těžkých tělních tkání (svalová tkáň je těžší než tuková tkáň). BMI je založen na měření hmotnosti těla vzhledem k jeho výšce. Ale pokud bude mít člověk procentuelně vyšší zastoupení svalové tkáně než je běžné, BMI ho „zařadí“ mezi osoby s nadváhou. Takový jedinec, ale nadváhu nemá, jeho vyšší hmotnost je ovlivněna větším podílem svalové hmoty.
58
ZÁVĚR Mezi hlavní výsledky výzkumu patří, že BMI dítěte je ovlivněn BMI rodičů. Ovlivnění BMI dítěte BMI matky je nevýznamné. Avšak k významnému ovlivnění BMI dítěte dochází od otce. Vztah mezi BMI dětí a jejich časovou dotací pohybovými aktivitami se neprokázal. Tedy fakt, že děti s vyšším počtem hodin pohybových aktivit mají nižší BMI, není potvrzen. Vztah mezi pohybovými aktivitami rodičů a pohybovými aktivitami dětí má z hlediska časové dotace slabou závislost. Pokud bychom hledali tendenci, došli bychom k závěru, že děti s vyšší hodinovou dotací, mají rodiče s nižší hodinovou dotací. Poslední hypotézu se mi ve výzkumu nepodařilo potvrdit. Jedná se o hypotézu, která tvrdí, že existuje transfer mezi pohybovou aktivitou dětí a jejich rodičů. Ve výzkumu jsem došel k závěru, že rodiče, kteří mají více pohybových aktivit, vychovávají děti, které jsou spíše pohybově pasivní. Může se jednat o situaci, kdy rodiče zanedbávají pohybové aktivity svých dětí na úkor svých vlastních pohybových aktivit. Hlavní problém výzkumu byl v nedostatečné návratnosti anket, proto je celá statistika založena na malém počtu respondentů. Všichni respondenti přebývají v okolí města Lysá nad Labem, a proto výzkum vypovídá o oblastní situaci. Vyšší výpovědní hodnotu by výzkum získal v případě, kdy by sběr dat probíhal na větším území, např. po celém území České republiky. Pro výzkum by zároveň bylo vhodné, kdyby se ho zúčastnil větší počet lidí. Jsem přesvědčen, že by bylo vhodné pozorovat nejen BMI dětí a jejich rodičů, ale zároveň jejich složení těla. V takovém případě bychom měli kompletní údaje, které by nebylo možné žádným způsobem „zfalšovat“ a statistika by byla přesnější.
59
ZDROJE Seznam literatury BARTŮŇKOVÁ, Staša. Fyziologie člověka a tělesných cvičení: učební texty pro studenty Fyzioterapie a studia Tělesná a pracovní výchova zdravotně postižených. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2006, 285 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-1171-6. BUNC, Václav. Nepublikovaná informace. 2015. BUNC, Václav. Nepublikovaná informace. 2014. BERDYCHOVÁ, Jana. Pohybový režim dítěte. Praha: Horizont, 1982. ISBN 40042-82. DOVALIL, Josef a Miroslav CHOUTKA. Výkon a trénink ve sportu. 4. vyd. Praha [i.e. Velké Přílepy]: Olympia, 2012, 331 s. ISBN 978-807-3763-268. DYLEVSKÝ, Ivan. Funkční anatomie pohybového systému. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996, 170 s. ISBN 80-718-4223-0. JELALIAN, Elissa a Ric G STEELE. Handbook of childhood and adolescent obesity. New York, NY: Springer, 2008, ix, 507 p. Issues in clinical child psychology. ISBN 978-0-387-76922-6. KASPER, Heinrich. Výživa v medicíně a dietetika. 1. české vyd. Praha: Grada, 2015, xiii, 572 s. ISBN 978-80-247-4533-6. LEVITOVÁ, Andrea. Nepublikovaná informace. 2013. MALINA, Robert M a Claude BOUCHARD. Growth, maturation, and physical activity. Champaign, Ill.: Human Kinetics Books, 1991, xiii, 501 p. ISBN 08-7322321-7. MARINOV, Zlatko a Dalibor PASTUCHA. Praktická dětská obezitologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 222 s. Edice celoživotního vzdělávání ČLK. ISBN 978-8024742-106. NOVOTNÝ, Ivan a Michal HRUŠKA. Biologie člověka. 3., rozš. a upr. vyd. Praha: Fortuna, 2002, 239 s. ISBN 80-716-8819-3.
60
PASTUCHA, Dalibor. Pohyb v terapii a prevenci dětské obezity. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 128 s. ISBN 978-80-247-4065-2. PERIČ, Tomáš. Sportovní příprava dětí. Nové, aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2012, 176 s. Děti a sport. ISBN 978-80-247-4218-21. SMITH, Alan L a Stuart BIDDLE. Youth physical activity and sedentary behavior: challenges and solutions. Champaign, IL: Human Kinetics, 2008, xix, 491 p. ISBN 07-360-6509-1. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie: dětství a dospívání. Vyd. 2., dopl. a přeprac. Praha: Karolinum, 2012, 531 s. ISBN 978-80-246-2153-1. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. 1. vyd. Praha: Portál, 2000, 522 s. ISBN 80-717-8308-0.
Internetové zdroje vč. odborných časopisů dostupných online Anaerobní
práh. Sportvital [online].
2010
[cit.
2015-05-28].
Dostupné
z:
http://www.sportvital.cz/rejstrik/a/anaerobni-prah/ BMI classification. World Health Organization [online]. 2015 [cit. 2015-05-30]. Dostupné z: http://apps.who.int/bmi/index.jsp?introPage=intro_3.html BODY MASS INDEX (BMI) Dívky 0 - 18 let. STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV [online].
2001
[cit.
2015-06-02].
Dostupné
z:
http://www.szu.cz/uploads/documents/obi/CAV/grafy/BMI_Divky.pdf BODY MASS INDEX (BMI) Chlapci 0 - 18 let. STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV [online].
2001
[cit.
2015-06-02].
Dostupné
z:
http://www.szu.cz/uploads/documents/obi/CAV/grafy/BMI_Chlapci.pdf DAVISON, K. K. a L. L. BIRCH. Childhood overweight: a contextual model and recommendations for future research. The National Center for Biotechnology Information [online].
2001
[cit.
2015-06-08].
Dostupné
z:
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2530932/ DIETZ, W. H. Health Consequences of Obesity in Youth: Childhood Predictors of Adult Disease. PEDIATRICS [online]. 1998 [cit. 2015-06-02]. Dostupné z: http://pediatrics.aappublications.org/content/101/Supplement_2/518.long
61
Dyslipidémie. WikiSkripta [online]. 2012 [cit. 2015-03-17]. Dostupné z:http://www.wikiskripta.eu/index.php/Dyslipid%C3%A9mie FONTAINE, K. R., et al. Years of Life Lost Due to Obesity. The Journal of the American Medical Association [online]. 2003 [cit. 2015-06-02]. Dostupné z: http://jama.jamanetwork.com/article.aspx?articleid=195748 III. CVIČENÍ ZE STATISTIKY. Ústav lékařské biofyziky [online]. [cit. 2015-0627]. Dostupné z: http://ulb.upol.cz/praktikum/statistika3.pdf Metody určování optimální tělesné hmotnosti. Epidemie obezity [online]. 2013 [cit. 2015-08-11]. Dostupné z: http://www.epidemieobezity.upol.cz/index.php/verejnost/18-metody-urcovanioptimalni-telesne-hmotnosti POWER, C., J. K. LAKE a T. COLE. Body mass indexand heightfrom childhoodto adulthood in the 1958 British birth cohort. The American Journal of Clinilac Nutrition [online].
1997,
(no.
5)
[cit.
2015-06-02].
Dostupné
z:
http://ajcn.nutrition.org/content/66/5/1094.full.pdf+html ROBINSON, Thomas N. Reducing Children's Television Viewing to Prevent Obesity A Randomized Controlled TrialReducing Children's Television Viewing to Prevent Obesity A Randomized Controlled Trial. The Journal of the Amarican Medical
Association [online].
1999
[cit.
2015-06-02].
Dostupné
z:
http://jama.jamanetwork.com/article.aspx?articleid=192031 VÍTEK, Libor. Stanovení procenta tělesného tuku. Sportvital [online]. 2013 [cit. 2015-05-28]. Dostupné z: http://www.sportvital.cz/zdravi/diagnostika/stanoveni-procentatelesneho-tuku/
62
Seznam tabulek Tabulka 1
Hodnocení percentilového pásma BMI.
s. 15
Tabulka 2
Mezinárodní tabulka pro vyhodnocování BMI pro dospělé podle WHO.
s. 16
Tabulka 3
Druhy svalových vláken.
s. 30
Tabulka 4
Tabulka 5
Velikost odporu, rychlost pohybu a trvání pohybu při klasifikaci silových schopností. Podíl energetických systémů (%) na vytrvalostní činnosti po uvedenou dobu o submaximální intenzitě.
s. 32
s. 34
Tabulka 6
Druhy cvičení pro rozvoj reakční rychlosti.
s. 39
Tabulka 7
Vyhodnocení korelace.
s. 45
Seznam grafů Graf 1
Poměr percentilových pásem BMI v souboru zkoumaných dětí.
s. 46
Graf 2
Poměr percentilových pásem BMI v souboru zkoumaných matek.
s. 47
Graf 3
Poměr percentilových pásem BMI v souboru zkoumaných otců.
s. 47
Graf 4
Závislost BMI [%] dětí na BMI [%] rodičů.
s. 48
Graf 5
Závislost BMI [%] dětí na BMI [%] matek.
s. 49
Graf 6
Závislost BMI [%] dětí na BMI [%] otců.
s. 49
Graf 7
Porovnání BMI [%] dětí a BMI [%] rodičů.
s. 50
Graf 8
Porovnání BMI [%] dětí a BMI [%] matek.
s. 50
Graf 9
Porovnání BMI [%] dětí a BMI [%] otců.
s. 51
Graf 10
Závislost BMI [%] dětí na počtu hodin strávených pohybovými aktivitami [hod/PA] (PA).
s. 51
Graf 11
Závislost PA [hod/týden] dětí na PA [hod/týden] rodičů.
s. 52
Graf 12
Závislost PA [hod/týden] dětí na PA [hod/týden] matek.
s. 53
Graf 13
Závislost PA [hod/týden] dětí na PA [hod/týden] otců.
s. 53
63
Seznam příloh Příloha 1
Žádost o vyjádření etické komise UK FTVS k projektu výzkumné bakalářské práce.
s. 65
Příloha 2
Informovaný souhlas.
s. 66
Příloha 3
Znění ankety.
s. 67
Příloha 4
Vyhodnocovací percentilové grafy BMI pro české chlapce.
s. 68
Příloha 5
Vyhodnocovací percentilové grafy BMI pro české dívky.
s. 69
64
Příloha 1 Žádost o vyjádření etické komise UK FTVS k projektu výzkumné bakalářské práce.
65
Informovaný souhlas Vážení rodiče, jmenuji se Ondřej Novák a jsem studentem Fakulty tělesné výchovy a sportu (FTVS) na Karlově univerzitě. Studuji obor Tělesná výchova a sport. Rád bych Vás požádal o vyplnění následujících informací, které mi poslouží jako ověřovací materiál k teoretické bakalářské práci na téma Pohybová nedostatečnost dětí mladšího školního věku. Z vyplněných údajů vypočítám BMI (Body Mass Index) Váš a Vašich dětí a zjistím, zda mezi nimi existuje spojitost. Zároveň mě zajímá počet hodin strávených pohybovými aktivitami za týden. Tato informace bude porovnána s pohybovými „potřebami“ lidského organizmu. Ubezpečuji Vás, že získané informace budou zpracovány anonymně a nebudou zneužity pro jiné než akademické účely. Součástí informovaného souhlasu jsou osobní údaje (jméno a datum narození), jejichž uvedení vyžaduje Etická komise FTVS, a jsou proto součástí úředního dokladu. Jejich vyplněním potvrzujete, že se průzkumu účastníte dobrovolně. Protože tyto údaje nejsou součástí průzkumu, v žádném případě nehrozí jejich zneužití. Podpisem potvrdíte dobrovolnou účast na výzkumu. Rodiče jméno a příjmení (hůlkovým písmem)
datum narození
podpis
…………………………...............
………………
…………………………….
…………………………............... Dítě
………………
…………………………….
jméno a příjmení (hůlkovým písmem)
datum narození
podpis zákonného zástupce
…………………………...............
………………
…………………………….
Příloha 2 Informovaný souhlas.
66
Průzkum dítě pohlaví (CH – chlapec, D – dívka): věk: tělesná výška [cm]: tělesná hmotnost [kg]: kolik hodin týdně stráví dítě organizovanými pohybovými aktivitami (včetně školní TV):
rodiče matka věk: tělesná výška [cm]: tělesná hmotnost [kg]: kolik hodin týdně strávíte pohybovými aktivitami:
otec věk: tělesná výška [cm]: tělesná hmotnost [kg]: kolik hodin týdně strávíte pohybovými aktivitami:
Příloha 3 Znění ankety.
67
Příloha 4 Vyhodnocovací percentilové grafy BMI pro české chlapce (BODY MASS INDEX (BMI) Dívky 0 - 18 let. STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV [online]. 2001).
68
Příloha 5 Vyhodnocovací percentilové grafy BMI pro české dívky (BODY MASS INDEX (BMI) Dívky 0 - 18 let. STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV [online]. 2001).
69
