Jak jsem byl na Barum Rally Zlín Autor: Jaromír "kilometr" Antoš, 7. 9. 2007 11:00 Váhám, jestli psát lehkým perem o rallye, při které si závodnický bůh vybral daň. Ale něco mi říká, že pokud má člověk životní lásku, odpustí jí vše. A určitě nechce, aby na ni ostatní zanevřeli. A když si smrt vybere toho, kdo se jí celý život směje do ksichtu, je to alespoň pochopitelné. Takže mi snad ti nejbližší prominou, když se na Barumku podívám i z té nesmutné stránky. Upozornění: opět ode mě nic nečekejte. Jen píšu, co jsem viděl a slyšel nebo co si myslím. To poslední ale píšu opatrně. Jsem Čech.
.c z
Zlín
Jsem odkojen Bohemkou, ale na Barumku se těším. O takovém startovním poli si letos Bohemka mohla nechat zdát. Je mi jasné, že Kresta nevyhraje, protože na Barumce platí pravidlo "třikrát a dost". U nás na Bohemce sice platí "dvakrát a dost", ale občas povolujeme výjimky. Haugland vyhrál Bohemku třikrát. A Kresta - no, to není normální, pětkrát. Takže na Barumce bych vsadil spíš na Travagliu, ale raději to moc nevytrubuji, abych nebyl za pražáka.
C
V pátek odpoledne jsme přibyli do lokality, kde v porodnici každému novorozenci implantují volant MoMo a přidělí startovní číslo. Zlíňáci to vědí a v nutné sebeobraně na každou křižovatku instalují radar, kameru či úsekové měření.
eW
Blahout a předokolka
R
Zlín je multikulturní město. Vloni jsme bydleli v penziónu s obyvateli tmavé pleti, letos vysokoškolskou ubytovnu na Jižních Svazích okupují Asiaté. Naštěstí nic nevaří a tak je naše ubytování pěkné, čisté a za cenu zhruba 200,- Kč na osobu a noc. A v každém pokoji je switch pro internet.
Vyložili jsme z auta svářečku a bednu s nářadím a předali je mechanikům, kteří prováděli poslední úpravy vozu. Blahout musel žigula nechat doma a poprvé jde do soutěže s předokolkou. Kromě jediné soutěže, kdy jel s Pertlíčkovou Mazdou 4x4, nikdy nezávodil s autem, které by nemělo poháněnou zadní nápravu. "Kolik jsi s tím najel?" ptám se toho otrlého driftera a koukám na Peugeota 106 XSi ve skupině N1. "No, asi dva kilometry kolem dílny," zní odpověď.
.c z
C
Aj se to šmékne
R
S Milanem usedne do Peugeota Martin Neoral. S Blážou absolvoval Pelhřimov, a jak to vypadá, tahle sestava by se mohla ustálit. Na rozdíl od výbušného Milana je Martin kliďas a týmu to svědčí. Rampa a večerní speciálka
eW
Po čtvrté hodině se jedeme podívat na startovní rampu. "Kam se ženete, vždyť já budu na rampě až za dvě hodiny?" diví se Milan. "No jo, ale my chceme vidět, koho porazíš," takticky odpovídáme. Auto necháváme v parčíku za hotelem Moskva a jdeme k rampě. Přes čtyři tlusté sloupy však na posádky není moc vidět a tak máme čas na zkoumání oděvů některých slečen z propagace. Je tu snad někdo, kdo si nevšiml trika EuroOil či ARC Slovakia? Kam se hrabe Adidas. A na šortky "Ostrov Dokonalosti" by se měl vydávat zbrojní pas.
.c z C R eW
Supertrička
Po úvodu startovního pole jdeme k budoucímu úpéčku. Teď tu otálejí posádky, na které startovní rampa ještě čeká, a parta žurnalistů. Pokukujeme u zábradlí, v tom mamina upustí pet láhev s limonádou. Flaška podjede zábradlí a dav pobaveně sleduje, jak se moje pití koulí padesát metrů úpéčkem, až narazí do Pavla Kacerovského a zničí mu soustředění na záběr. "Pavle, prosím, vrať nám to," hulákáme přes celé parkoviště, protože vidíme akutní ohrožení pitného režimu. PavKac překluše úpéčko a čestně vrací limču. Vyzvídám, jak je na tom jejich Škoda 130 LR. Dobrá zpráva, auto je v kupě a letos jedou dál. Na večerní speciálku jsme v pravé pětce kousek před vjezdem na autobusák. Kostky, dvoje koleje, pravá pět, třicet a levá do autobusáku. Naproti na střeše schátralé budovy je spousta lidí. Jestli teď uvnitř nějaký ekolog chystá recyklaci již nepotřebných nosníků, tak to bude síla.
.c z C R
Bacha gadžo teraz nepílit
eW
Blahout frčí jeden z prvních. S předokolkou se pere, ale dobře ví, že na speciálce se tahle rallye nevyhrává. Chvilku na to je tu Fišer s Golfem. Bohužel, při třetím průjezdu je moc rychlý a naštorcované auto jde do obrubníku. Zadní kolo je fuč a Fišer vleče raněného Golfa po třech pryč. I na Bohemce měla tahle posádka smůlu, Fiestě ST se do cesty připletl strom. Tehdy jsme z toho těžili, protože Středa pak jezdil dva dny s námi a jeho komentáře a postřehy nemají chybu. Mamina je z toho smutná, protože ještě u rampy jsme Hynkovi přáli, ať se svezou. Já doufám, že zítra pojedou. Jenže večer se dovídáme, že na vině byly odešlé brzdy a s rallye je konec. Technika nepřeje ani Dvořákovi se Slavíkem, jejich Fabka sice nejdřív pěkně letí, ale pak se odporoučí převodovka. Slyšel jsem něco o rozloupnutí obalu. Taky jsem myslel, že si to vybrali už na Bohemce, kdy na večerním servisu nemohli ani za nic odvzdušnit spojku. Speciálka má jako vždy tu správnou atmosféru, takže čas pádí. Brynda s Vorlem vyrobili z Fabky jednoválec, chrchlá a kucká. Řekl bych, že to mají rozbité. Pak mi ale někdo v servisu pošeptal, že jim jen došel benzín. Ale pšššt, je to tajné. Volá mi Jirka Kulhan, že stojí za cílem a auto nejede. Kolem nás projeli normálně. "Co se děje?" zjišťuji. "Něco s elektrikou." To něco pak mechanici opravovali pět hodin a končili ve tři ráno. Jenže v sobotu se to projevilo znovu a opravovali další čtyři hodiny. V závěru speciálky už létají ty správné závodničky a je na co koukat. Tři kola speciálky mají své
kouzlo v tom, že závodníci začínají hledat hranu. A mám pár tipů na ty, kteří by čtvrté kolo nedojeli. Končí speciálka a šouráme se zpátky k autu. Ohňostroj se nekoná, zřejmě proto, že jsem loni napsal, že v Sosnové umějí lepší. Ale nevadí. Zlínská policie Přicházíme k vozu, ještě přejít vozovku a jsme u něho. Zrovna jedou auta, tak musíme počkat. Vedle našeho dostavníku stojí dvoučlenná policejní hlídka. Mám ve zvyku cvaknout dálkovým, aby mě autíčko pozdravilo. Tak cvaknu. Auto zabliká a v tom oba policisté zbystří.
.c z
"Vy jste majitel tohoto vozu?" ptají se chodce, který zrovna jde vedle mého auta. "Ne, ne," brání se chlap. "Já jsem majitel," volám na ně sevřeným hrdlem přes uličku. Už vidím útok na dosud neobjevený potenciál mé kreditní karty, o bodech nemluvě. Vozovka se uvolní a tak jdeme k policistům. Jsem určitě nevinen. Možná to všechno spáchala osoba blízká, ale já určitě ne.
C
"Dobrý den. Co se děje?" "Dobrý večer. Můžete nám ukázat doklady? Víte, nějaký slovenský občan nám nahlásil, že na tom autě je rozbité nebo otevřené okénko." Koukám, že fakt je okno u řidiče dokořán. Dávám policistům doklady. "A prosím, zkontrolujte si, zda máte v autě všechno a není nic poškozené." Prohlížíme auto, všechno je, jak má být. "Všechno je v pořádku, asi jsem opravdu zapomněl zavřít okno," kajícně mumlám.
eW
R
Policisté si zaznamenávají údaje z dokladů a loučí se. "Prosím vás, a jak dlouho tady hlídáte?" ptá se Lída. "Od půl šesté." "A ani jste nás nezkoušeli sehnat?" divíme se. "Ale jo, jenže na alarm nikdo nereagoval." No bodejť, když jsem si hlášení nezapnul. Nějaký blbec si zapomene zavřít okno a dva policajti pak hlídají šest hodin jeho auto. Děkujeme četníkům a jsme z toho dočista paf. Mamča je ale žena činu a vnutí hlídce čokoládu. Kdybych nebyl pako, mohl jsem ji sníst sám. "Jestlipak by takhle hlídali moje auto," stýskne si Radek, jakmile hlídka odešla. "Tvoje určitě ne," mám pohotovou odpověď. Naše pozitivní zkušenost se zlínskými policisty tím nekončí. I řízení dopravy při odjezdu ze speciálky a v dalších dnech organizace parkování u diváckých míst jsou vždy doprovázeny slušným chováním, radou i jasnými pokyny policistů. Takže, pánové, ještě jednou díky a díky i tomu človíčkovi, který to otevřené okno nahlásil. Dobrá práce. Navigace V sobotu chceme zkouknout několik erzet. Začínáme ve Slušovicích, pak se přesouváme ke Žlutavě, na Pindulu a do Halenkovic. Úkol číslo jedna: vždy se vyhnout Zlínu. Mám rád, když už na křižovatce nebo dokonce před ní slyším, kam mám zahnout. Postupně proto zkouším maminu, Radka i Jirku. Ten se osvědčil nejvíc. Sice nevěděl, kudy, ale ať jsem zahnul, kam jsem zahnul, vždycky řekl: "Tady to znám. Tady jsme to jezdili taky. A tamhle bacha, v tom vinglu to chodí do pole." Nakonec jsme vždy dojeli, kam jsme chtěli. Ale ve středu po Barumce jsem si pořídil navigaci. Shodou okolností jsem měl minulý týden služební cestu do Halenkovic. Tak si říkám, teď to testnu. Moc pěkná pomůcka. Mažu to po erzetě a navigace ukazuje, že jedu po poli. Její hlavní výhoda je
tedy v tom, že na rozdíl od manželky mi nikdy neřekne: "Vidíš, já jsem ti říkala, že máš jet doleva." A dá se vypnout. Slivovice U Žlutavy točíme, fotíme a koukáme. Mamča si jde sednout do lesního stínu, zatímco my pobíháme po louce s utkvělou představou, že tamhleto místo by mohlo být ještě lepší než to, kde zrovna stojíme.
.c z
Mamča je komunikativní tvor, takže navazuje hovor s okolostojícími. A protože mi doma dochází slivovice, což je pro mě číslo jedna ve tvrdém alkoholu, stočí se hovor i na tohle téma. A skončí objednávkou vzorku v objemu jednoho litru za 250 Kč s donáškou do večerního servisu v Otrokovicích. Pro jistotu dáváme do servisu instrukce: "Přijdou dva maníci, přinesou flašku slivovice. Vy si čuchnete a zaplatíte dvěstěpade. Nevychlastat!!!" Obchodní transakce skutečně proběhla a večer nás v servisu čekala lahvinka. Zatím jsem ji nezkusil, nebyla příležitost. A nevím, jestli moje znalosti o zjišťování metylalkoholu jsou dostačující. Když to hoří modře, pij. Když to hoří růžově, nepij. "Tož, chlapi, esli oslépnu ..."
C
Večerní servis a turecké blondýnky Večer v servisu se ptám Milana na pocity z vozu.
R
"Je v tom strašně málo místa. Ale už jsme si zvykli. Když jdeme do vracáku, Martin si sedne až doprava, já úplně doleva a pak můžu škubnout ručkou. A když řadím, Martin uhne."
eW
Milanovi se zalíbila blonďatá dámská posádka z Turecka, kterou během dne potkávali v časovkách. Proto Marcela, což je dobrá duše týmu AK Luka přes stravování, ubytování a vůbec všechno možné, během dne tajně zašla za posádkou Cetinkaya/Guney a holky napsaly Blahoutovi věnování na plakát. Milanovi to udělalo velkou radost. "A jak jsou na tom Turkyně?" ptám se ze zvědavosti. "No, dávaj mi asi tři minuty." Vrtá nám hlavou, jak Marcela těm tureckým závodnicím řekla, co od nich vlastně chce. "Marcelo, prozraď, jak jsi se s nima domluvila, co mají na ten plakát napsat?" ptá se Lída Marcely, která nám vnucuje kafe. "No, normálně, arabsky. Hodně Turků umí arabsky." Jdeme do kolen. Nikdy nevíte, čím vás ten druhý překvapí. "A ty umíš arabsky?" "Ale jo, tři a půl roku jsem žila v Tripolisu." Neděle Zatímco včera jsme museli vyrazit, když posádka ještě spala, dnes už se taky připravují. Nasedáme do auta, Bláža pokuřuje na balkóně a do kombinézy si cáká čičifukem nějakou omamnou vůni. "To je kvůli Turkyním," hlásí, když vidí naše tázavé pohledy. "Tak cákni taky na mitfáru," chceme, aby nenechal na holičkách Martina, který stojí vedle něho. "Jsi se zbláznil, víš, jak je to drahý?!"
Volíme nejdřív kosu nad Držkovou. Je dost času, takže fotografové mohou patřičně upravit zeleň, která jim leze do záběru. Je jich tu dost a projevuje se v nich týmový duch. Nejdřív si Hudák půjčí od domorodců srp a sežne vysokou trávu. Tu zbylou podupe Kacerovský a přeživší stébla vyškube Kolář.
R
C
.c z
"Mají to špatně," poznamená Jirka Kulíšek, který je vycepován od Brose. "Lusk říká, že tam máš nechat aspoň jednu kytku. Kytka fotku rozzáří."
Na záběru musí být aspoň malá kytka
eW
Na druhou rundu se přesouváme trochu blíž k Držkové. Máme čas a tak trochu vyzpovídám Jirku Kulíška. Už cestou do Zlína mi dělali s Radkem chutě vyprávěním o finské rallye, teď k tomu ještě Jirka přidává zážitky ze Sardinie a Německa. Víte třeba, že ve Finsku nejezdí ten u nás typický Mitsubishi cup? Je tam mnohem víc subárek, ale i řada jiných značek a starších aut. Teď se vyptávám na Jirkovy závodnické začátky. "Tenkrát se začínalo tak, že jsi nejdřív musel jezdit oblast, potom malý mistrák, což bylo mistrovství ČR a nakonec federál." "A ty jsi začínal jako mitfára?" "Ne, ne, jako řidič. Nejdřív s manželkou, ale ta toho pak musela nechat kvůli dětem. Na sedačku mitfáry jsem trvale přešel, až když jsem dal těžkou ránu v Liberci. Pak jsem jezdil s panem Rottem a potom jsme si sedli spolu s Dolákem. Později šel k Dolákovi navigovat Palivec a mně nabídl náš šéf pan Mráz sedačku u Emila Trinera. Emil tenkrát začínal jezdit oblast." "A proč jsi nešel k Trinerovi?" "Už tenkrát to bylo o penězích a vztazích. Já jsem na rok zkusil rallyecross, kde jsem skončil tuším na 7. či 8. místě v mistrovství Evropy." "A dál?" "Pak jsem se vrátil k rallye. A můžu říct, že jsem si vychoval jezdce Ivana Pachnera. S Ivanem jsme prošli oblast, mistrák i federál. Nejen já jsem byl přesvědčen, že je to nadějný
pilot. Jenže pak onemocněl rakovinou a ten boj prohrál. A pak se mnou začal jezdit Milan Blahout. Ale po havárii v roce 2002 kariéra skončila. Doktoři řekli, že ještě jedna rána a nemusím vidět. Takže už se jen dívám." "A nějaká zajímavost z rallye?" "Zajímavý byl třeba Pohár míru a přátelství, který jezdili i Rusové. Ti jezdili neuvěřitelně. Jednak u nich panoval jasný systém, jezdily tři posádky, a ta, která dopadla špatně, příště nejela. A pro díry na trati u nich platilo jediné: musíme jet tak rychle, abychom ty díry přeletěli. A když jsou větší díry, musíme jet ještě rychleji. A ono to skutečně funguje. Teda pokud nemáte smůlu a nějaká díra vás moc nekopne. Taky tenkrát přišli s technikou, že letí k vinglu, zašlápne brzdy, natočí zablokovaná kola do rejdu a pak odbrzdí. Auto prudce zahne."
.c z
"To je něco podobného jako side break drift, co se používá při driftu?" "Ne docela, ale podobné."
eW
R
C
Zajímavé je sledovat Jiřího, když pozoruje průjezdy. Mlčí a jen pokyvuje hlavou nebo hlavou zavrtí. Když vrtí, je něco špatně. Jede auto, Jiří zavrtí a vzápětí si auto vrkne. Jede jiné, Jiří souhlasí, pilot jde celý vingl pod plynem a do následujícího kopečku letí bez ztráty rychlosti. Podobně se choval na Bohemce coby divák Hynek Středa. Že by podmíněný reflex?
Jdi do toho srdcem
S2000 S2000 je moc pěkné nářadí. Jasně, dobrý pilot zajede i na vratech od stodoly, ale S2000 k tomu krásně piští a skučí a umí brzdit. A není to jen předokolka ala S1600. Jsem spokojen a pokud se zapojí víc značek, bude to fajn. Že ano, Škodo? Bohužel, z pohledu diváka je wrco atraktivnějším monstrem. Víc funí, víc střílí, líp odjíždí a hlavně umožňuje nádherný akcelerační smyk. Na vlastní bulvy jsem viděl, že Travaglia přiletěl, šup do driftu a paráda. Ale pak se to chytlo asfaltu, udělalo uuuuf, nutná korekce volantem a bylo po rychlosti. Já
bych do toho dal aspoň třílitr. Ale ten by se do těch prcků asi nevešel. Závěr
R
C
.c z
Barumka se mi opět líbila. Milan Blahout si veze pohár za první místo v N1.
Kulda drží vlajku, mamina drží vlajku, já držím kameru, Bláža ručku
eW
A množství diváků připomělo zlatou éru naší rallye a i proto doufám, že Barumce IRC zůstane. Na Moravě je fajn. A přeju si, aby se jí vyhnuly nešťastné události a aby na své kolegy a blízké Luděk Kocman pořádně zhora dohlídnul. Cesta domů
Jsme na dálnici u Brna a v tom volá Marcela, která jako poslední opouští hotel, že jsme tam zapomněli nabíječku do kamery. Nejsme si jistí, tak říkáme: "Dobrá, tak ji vem sebou." Za chvíli přichází SMS:
Marcela ji odmontovala. Potom nasla v druhem pokoji dalsi. Je to ten hotelovy modem. Ahoj na rallye a foto dělal Radek Penz.
