Čestné prohlášení. Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím literatury a pramenů uvedených v bibliografii

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím literatury a pramenů uvedených v bibliografii. ………………………………….. V Brně 21. května 2009

-1-

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí práce Mgr. Lence Waschkové Císařové za odborné vedení, podnětné připomínky a cenné rady, které mi velmi výrazně pomohly ke vzniku této práce. -2-

Obsah 1. Úvod.........................................................................................................5 2. Teoretická část práce................................................................................6 2.1 Žánr zpravodajská reportáž.................................................................................6 2.1.1 Obecná charakteristika zpravodajské reportáže.................................................................7 2.1.2 Co by měla obsahovat zpravodajská reportáž..................................................................10 2.1.3 Získávání zdrojů pro zpravodajskou reportáž..................................................................14 2.1.4 Jazyk zpravodajské reportáže...........................................................................................15

2.2 Vymezení média – MF Dnes.............................................................................18 2.2.1 Pravidla pro psaní reportáže do MF Dnes........................................................................18 2.2.2 Cílová skupina MF Dnes..................................................................................................21 2.2.3 Závěr................................................................................................................................24

2.3 Vymezení a charakteristika tématu....................................................................24 2.3.1 Demonstrace a happeningy jako téma pro reportáž.........................................................24 2.3.2 Radikální hnutí.................................................................................................................25 2.3.3 Extremismus a média.......................................................................................................33 2.3.4 Závěr................................................................................................................................34

3. Produktová část - Reportáže a jejich kritické reflexe............................35 3.1. Reportáž z neonacistického pochodu v Přerově ..............................................36 3.1.1 Text reportáže...................................................................................................................36 3.1.2 Kritická reflexe k reportáži..............................................................................................39

3.2 Reportáž z 20. cyklojízdy Brnem .....................................................................41 3.2.1 Text reportáže...................................................................................................................41 3.2.2 Kritická reflexe reportáže.................................................................................................43

3.3 Reportáž z Anarchistického prvního máje ........................................................45 3.3.1 Text reportáže...................................................................................................................45 -3-

3.3.2 Kritická reflexe reportáže.................................................................................................47

3.4 Reportáž z May Day festivalu proti rasismu ....................................................49 3.4.1 Text reportáže...................................................................................................................49 3.4.2 Kritická reflexe reportáže.................................................................................................52

3.5 Reportáž z demonstrace proti neonacismu Dost ..............................................53 3.5.1 Text reportáže...................................................................................................................53 3.5.2 Kritická reflexe reportáže.................................................................................................57

4. Závěr.......................................................................................................59 5. Použité prameny a literatura...................................................................61 5. 1 Odborná literatura.............................................................................................61 5.2 Redakční příručky MF Dnes.............................................................................62 5.3 Elektronické zdroje............................................................................................62 5.4 Publicistické zdroje...........................................................................................63 5.5. Přednášky.........................................................................................................63

Anotace.......................................................................................................64 Klíčová slova..............................................................................................64 Summary....................................................................................................64 Key words...................................................................................................64 Jmenný rejstřík...........................................................................................65

-4-

1. Úvod Demonstrace a happeningy poskytují novinářům mnoho úhlů pohledu ke zpracování. Lidé se tu často k něčemu vyjadřují. Témata demonstrací a happeningů souvisí se sociální nebo politickou situací v zemi nebo také s různými přesvědčeními, jako je vegetariánství nebo propagace cyklistiky. Z velké části se problémy dotýkají většiny obyvatel, proto mají reportáže i zprávy o demonstracích velkou čtenost. Lidi toto téma velice zajímá. Z novinářského pohledu jsou demonstrace i happeningy velmi zajímavý fenomén. Objevuje se tu zároveň akce a děj, který je pro novináře zásadní a také konkrétní společenský problém, na kterém lze článek postavit. Tyto akce často upozorňují na významné společenské problémy, které je třeba řešit. Řešení, která navrhují fašistické organizace, jsou často pro společnost nepřijatelná, ale problémy, které se tímto odkrývají, jsou zde přítomny. Proto lidé mají o informace tohoto druhu zájem, přestože anebo právě proto, že s těmito extrémistickými skupinami nesouhlasí. Cílem této práce je v první řadě definovat obecnou charakteristiku zpravodajské reportáže. Žánr zpravodajská reportáž stojí na pomezí zpravodajství a publicistiky, protože ke zpravodajské informaci používá publicistický žánr reportáže, který je čtenářsky zajímavější. Dalším cílem práce bude charakteristika média, do kterého by případně reportáže z této práce putovaly. V tomto případě to bude deník MF Dnes. Součástí cílů práce je také charakteristika vybraného tématu. V této práci půjde o vymezení problematiky radikálních hnutí a jejich demonstrací a happeningů z hlediska novinářské práce. Jde o to popsat, co přesně přináší toto téma do žurnalistické praxe. Jaké má téma pro autora takových reportáží specifika, která by měl poznat v rámci rešeršní práce a seznámení s tématem. Také je nutné reflektovat, jaká jsou východiska pro psaní o demonstracích a happeninzích. Celá teoretická část práce bude rozdělena do tří kapitol. Rozebrat žánr reportáže a popsat její znaky bude součástí první kapitoly této části. V druhé kapitole se objeví základní body psaní charakteristiky reportáže, které se používají přímo v deníku MF Dnes. Součástí této kapitoly bude také popsání cílové skupiny, která je ovšem velmi široká. MF Dnes se profiluje jako seriózní deník, který si získává velký okruh čtenářů. Třetí kapitola se bude zabývat tématem práce. Objeví se tu vymezení problematiky demonstrací a happeningů radikálních hnutí. V produktové části se objeví samotné reportáže na dané téma. Každá reportáž bude v obrazové příloze doplněna originálními fotografiemi od autorky této bakalářské práce. Produktová část práce bude také obsahovat kritickou reflexi tvůrčího postupu každé napsané reportáže. V reflexi bude shrnuto prolnutí teoretického vymezení a vlastního tvůrčího postupu. Dále bude

-5-

reflektováno dodržování v teorii vymezených obecný pravidel a také jednotlivých bodů, které stanovují konkrétní vymezení žánru reportáže v MF Dnes. Cílem produktové části práce je napsat soubor reportáží, které budou odpovídat vymezeným pravidlům. Jednotlivé články budou psány pro deník MF Dnes. Reportáže musí odpovídat obecným pravidlům žánru a zároveň konkrétním pravidlům, která jsou stanovena pro psaní v MF Dnes.

2. Teoretická část práce 2.1 Žánr zpravodajská reportáž Cílem této kapitoly je obecně popsat a vysvětlit, co to je zpravodajská reportáž. Tento žánr totiž kombinuje dvě různá odvětví žurnalistiky, a to zpravodajství a publicistiku. Proto je velmi problematické zpravodajskou reportáž definovat. V podstatě totiž nelze zcela specifikovat ani publicistickou reportáž, protože je to žánr, který stojí a padá se svým autorem. Zpravodajská reportáž má více pravidel než publicistická, protože musí dodržovat pravidla zpravodajství, která jsou více striktní než u publicistiky. Tato pravidla se objeví této kapitole. Reportáž jako taková je podle Barbory Osvaldové a Nory Dolanské (Osvaldová, B. – Halada, J. a kol. 2002: 154-156) svědecká výpověď konkrétního okamžiku v písemné, slyšené či vizuální podobě. Spojuje v sobě aktuální informační a názorovou složku, vychází z bezprostředně nezvyklé situace, jíž byl autor osobně přítomen. Pokud se zaměříme konkrétně na žánr zpravodajská reportáž, musíme přihlédnout k tomu, že se od publicistické reportáže musí lišit. Zpravodajská reportáž stojí na pomezí mezi zpravodajstvím a publicistikou. Svým žánrem odkazuje na publicistiku, protože reportáž jako taková je čistě publicistickým žánrem. Ve spojení se zpravodajstvím se musí reportáž podřídit tomuto žurnalistickému oboru. Zpravodajská reportáž je specifickým žánrem, který musí dodržovat mnoho pravidel zpravodajství. Je třeba dodržet existenci zdrojů, které se ve zpravodajské reportáži musí objevit. Je důležité, aby tyto zdroje zastupovaly obě strany, které se na konkrétní události podílejí. Dále musí být reportáž názorově vyvážená. Autor by čtenáři neměl předkládat svůj názor na věc. Je třeba, aby reportér popsal událost, její atmosféru, lidi, kteří se na ní podíleli, nebo konkrétní situace, které se tam odehrály. Reportér ale nesmí do reportáže vnášet svůj názor. Názor přísluší k publicistické reportáži, která je na názoru reportéra víceméně postavená. U zpravodajské reportáže se toto nesmí objevit. Přesto se v reportáži objevuje osobnost reportéra, protože je to právě on, kdo je na místě události a všímá si konkrétních věcí. Kdyby byl na stejném -6-

místě někdo jiný, napsal by reportáž zcela jinak, protože si všímá jiných věcí a jiných detailů. Tušer a Follrichová (Tušer, A. - Follrichová, M. 2001: 38) definují reportáž jako osobní svědectví reportéra o významných a aktuálních životních skutečnostech, plasticky a dramaticky zobrazených jeho viděním a cítěním.

2.1.1 Obecná charakteristika zpravodajské reportáže Tato kapitola by se měla zabývat obecnou charakteristikou zpravodajské reportáže. Kapitola se bude skládat ze svou navazujících částí. První část bude základní popis reportáže. Tady se objevuje, co to vlastně reportáž je, jaké má základní znaky, jak a proč se píše. Druhá část obsahuje základní strukturu reportáže, která není ale zcela pevně daná. Je třeba vymezit obecnou kostru, na kterou si potom jednotliví autoři nabalují své vlastní nápady. Jde o to charakterizovat základní rysy, které se musí objevit v každé reportáži bez rozdílu, protože bez nich prostě reportáž napsat nelze. Podle Barbory Osvaldové (Osvaldová: 2005) se v reportáži jako takové stýká stránka zpravodajská (aktuální informace, fakta) a publicistická (osobní pohled, komentování, hledání příčin a souvislostí). V reportáži se mísí použití různých jazykových rovin. Podstatným znakem je věcnost, důraz na detail, přesný, nezaujatý nebo objektivní popis skutečnosti, pokud přijmeme tezi, že novinář může být objektivní. V tomto pojetí má reportér být zástupcem čtenářů. Nemá mít jiný cíl, než vidět a vypovědět, co se děje. V reportáži by se měl objevit takzvaný živý detail (Salaquardová: 2009), který dělá reportáž mnohem zajímavější a čtivější. Jsou to různé konkrétní zajímavé detaily, kterých si reportér všímá, a čtenáři tyto detaily pomohou se vcítit do konkrétní situace. Může to být např. oblečení, které má osoba vystupující v reportáži na sobě a toto oblečení jí charakterizuje. Ovšem je nutné, aby tyto detaily měly v reportáži svůj význam. Nelze je používat jen proto, aby v reportáži byly. Pokud se vrátíme k příkladu s oblečením, je důležité, aby toto oblečení o konkrétní osobě něco říkalo, aby pomohlo čtenáři si lépe představit a přiblížit charakter této osobnosti. Pokud jsou živé detaily v reportáži takzvaně jen pro efekt, je to pouze zbytečné natahování reportáže, které může čtenáře nudit a nepřináší nic nového. Aby reportér mohl používat živé detaily, musí se na konkrétní události podílet. Musí být tam, všechno si prožít. Reportáž nelze napsat z kanceláře neboli tzv. od stolu. Novinář se musí zvednout a jít na místo, kde si přímo prožije všechny situace. Potom může všechny zpravodajské informace obohatit o spoustu svých vlastních postřehů, které jsou originální a pro čtenáře mnohem zajímavější, než jen suché shrnutí, které známe ze zprávy. Podle Bech – Karlsena (Bech – Karlsen -7-

1991: 13 – 17) je reportáž více než jen pouhý záznam faktů, které čtenáři znají ze zpravodajství nebo analýza, se kterou pracuje názorová žurnalistika. Reportáž je spojením pochopení a zkušenosti, jejich průsečíkem v čase. Zpravodajství a tvorba reportáže jsou z tohoto hlediska dvě navazující činnosti. Informování je společným rysem obou (máme-li na mysli převažující vyvíjenou aktivitu), společná je také snaha být při tom, být tam, kde se něco děje, zprostředkovat viděné a slyšené. Pro reportáž je však navíc důležité sdělit prožité. Základní rozdíl mezi oběma činnostmi je možné přirovnat k rozdílu mezi plošnou fotografií a rentgenovým snímkem. Reportáž by měla být nadstavbou klasické zprávy. Reportáž informaci, kterou čtenář získá ze zprávy, rozšiřuje o další dojmy, které reportér získá na místě. Je třeba vtáhnout čtenáře do děje a zprostředkovat mu přímo z místa to, co sám nezažil a ze zprávy těžko vyčte. Ve zpravodajské reportáži by měl novinář popsat a vylíčit své dojmy, ale neměl by je zobecňovat. Reportáž nemá žádná striktně daná pravidla, která by se nedala překročit. Záleží na stylu psaní každého autora. Je však třeba dodržovat alespoň základní strukturu reportáže: Titulek a perex Titulek1 i perex2 je základním stavebním kamenem téměř každého novinářského žánru. Nejinak tomu je i u reportáže. Titulek i perex více rozebírá Bech – Karlsen (Bech – Karlsen 1991: 142 – 145) ve své knize Být přitom, kde říká, že mezi titulkem a atmosférou reportáže musí být nějaká souvislost. Poetický název evokuje popis přírody, ale nepatří k analýze ekonomického systému. V titulku je třeba dodržet atmosféru reportáže a zároveň navnadit čtenáře ke čtení. V titulku je třeba vystihnout základní téma celé reportáže. Je důležité, aby titulek čtenáře lákal k dalšímu čtení, často lidé čtou pouze titulky a dále už je to nezajímá. Titulek proto musí navnadit čtenáře na četbu. Je třeba, aby titulek částečně prozradil, o co v reportáži půjde, ale na druhou stranu nesmí vyslovit ve, protože jinak by čtenář nemusel mít už důvod číst dál. Titulek musí zkrátka dostatečně zaujmout, ale nesmí být úplně přímočarý a všeříkající. Pro perex platí velmi podobná pravidla. Opět se může stát, že perex řekne čtenáři tolik, kolik chce vědět a dál už nečte. Proto je třeba k perexu přistupovat opatrně a prozradit jen informace, které čtenáře navnadí. Je dobré pojmenovat také téma reportáže.

1 Nadpis a u většiny tiskovin obvykle i hlavní poutač, který svým ztvárněním a umístěním zásadně ovlivňuje působení tiskoviny. Má informační, orientační i estetickou funkci. (Osvaldová, B.– Halada, J. 2002: 195) 2 Většinou se jedná o stručný úvod k dalšímu textu, který obsahuje základní informace. (Osvaldová, B.– Halada, J. 2002: 127)

-8-

Úvod Jako jednu ze základních součástí reportáže zmiňuje úvod Bech-Karlsen (Bech-Karlsen 1991: 139 - 142) i Stephan Ruβ-Mohl (Ruß-Mohl,S. – Bakičová, H. 2005: 56-58). Autoři obou knih se shodují na tom, že úvod je základním pilířem celé reportáže, protože u něj se čtenář definitivně rozhoduje, zda bude číst dál či nikoliv. Podle Ruβ-Mohla by měl úvod vzbudit u čtenáře napětí a zvědavost. Úvod musí čtenáře přilákat ke čtení. Je třeba, aby byl úvod pro čtenáře přitažlivý. Novinář by měl používat originální prvky a originální styl úvodu, který by měl být něčím zajímavý. Může jít o překvapení, napětí, metafory a další prvky, které lze využít. V úvodu by mělo být také načrtnuto, kam se bude reportáž ubírat dál. Bech – Karlsen tvrdí, že může existovat stejný počet úvodů reportáže jako je novinářů, kteří reportáže píší. Ale obecně lze definovat dva hlavní druhy úvodu. Buď jde o přímý skok do události nebo úvod zobrazující či popisující. Je možné narazit také na shrnující úvod, který se ale v reportážích objevuje jen velmi málo. Nejčastější je úvod popisující. V tomto případě lze totiž hned v úvodu představit konkrétní prostředí, místo nebo detail, který je pro reportáž důležitý. Ale opět je třeba zdůraznit, že tak jako v celé reportáži i v úvodu se meze nekladou autorově kreativitě. Jedinou zásadu, kterou musí novinář v této části reportáže dodržet, je donutit čtenáře, aby chtěl číst dál. Bech – Karlsen zmiňuje i další druhy úvodů reportáže. Tyto úvody se blíží zpravodajské žurnalistice. Nebývají tolik dramatické a nevtáhnou čtenáře tolik do děje jako výše popsané úvody, ale protože jsou více zpravodajské, mají také větší informační hodnotu, která kompenzuje menší dějovost a napětí. Je možné v úvodu použít například citaci nebo také otázku, která nás zavede blíže k problému a rovnou jej pojmenuje. (Bech – Karlsen 1991: 139 - 142) Stať V seznamu rysů základní struktury reportáže se stať objevuje pouze v knize Žurnalistika (Ruß-Mohl,S. – Bakičová, H. 2005: 56-58). Bech-Karlsen se o stati jako samostatné součásti nezmiňuje. Ruß-Mohl charakterizuje stať jako součást reportáže, ve které by reportér měl obměňovat přehledné a věcné informace a charakteristické detaily a příklady. V této části reportáže se také musí objevit citace, které text oživí. Je důležité, aby promluvili aktéři děje i odborníci, pokud existují nějací, kteří k reportáži mají co říci a posunou ji tím dál. (Ruß-Mohl, S. – Bakičová, H. 2005: 56-58). Pokud je událost natolik autentická, že neexistuje odborník, který by se k ní měl vyjádřit, nemusí se tam objevit. V tomto případě je ale velice podstatné, aby v reportáži promlouvali lidé, kteří se účastnili události.

-9-

Ve stati už se novinář dostává k vlastnímu příběhu reportáže. V této části už je čtenář naladěn na čtení, chce v něm pokračovat a zajímá ho, jak to bude dál. Není už tolik nutné vymýšlet na čtenáře tak silná lákadla, jako tomu je v titulku, perexu nebo úvodu. Novinář však musí ve stati dodržovat obecná pravidla psaní. Musí se snažit, aby reportáž byla srozumitelná a dostatečně informativní. Závěr Závěr je dalším důležitým prvkem reportáže. Ve svých publikacích ho zmiňují jak Ruß-Mohl, tak Bech-Karlsen. Ruß-Mohl (Ruß-Mohl,S. – Bakičová, H. 2005: 56-58) vyzdvihuje pointu, kterou musí závěr bezpodmínečně obsahovat. Pointa může mít několik variant. Může být překvapivá, elegantní nebo smyčkou zpět k úvodu. Díky ní zůstane ve čtenáři z reportáže nějaká stopa, pocit nebo podnět k přemýšlení. Závěr může způsobit, zda si čtenář bude článek pamatovat i další den. Podle Becha-Karlsena je důležité závěr sladit s celkovým tématem a atmosféru reportáže. Závěr může být shrnující, překvapivý nebo bez konce. (Bech – Karlsen 1991: 164-165). Z poznatků z autorů výše zmíněných knih vyplývá, že reportáž by měla končit pointou. Na konci každé reportáže by měla být takzvaná tečka, která může výše popsanými způsoby, jako je návrat k úvodu nebo překvapení, zanechat ve čtenáři nějaký déle trvající dojem. Celá tato kapitola shrnula základní rysy reportáže a vyzdvihla ty nejzásadnější součásti a také popsala, jak by tyto jednotlivé části měly vypadat a také, jak k nim má novinář přistupovat. Je to zevrubný popis reportáže a její struktury, který popisuje základní pravidla. Seznam těchto pravidel je ucelený a může posloužit, jako dobré vodítko při psaní reportáže. Stavbu reportáže sice kapitola nepopisuje do velkých detailů, ale zobrazuje základní charakteristiku, která je nutná k celkovému vhledu do problematiky.

2.1.2 Co by měla obsahovat zpravodajská reportáž Tato kapitola volně navazuje na předchozí a klade si za cíl více konkretizovat jednotlivé složky reportáže, které byly v předchozí části bakalářské práce nastíněny. Je důležité, aby jednotlivé složky měly v reportáži své opodstatněné umístění a také, aby byly v této kapitole dostatečně vysvětleny. Touto otázkou se zabývají celkem tři týmy autorů Susan Pape a Sue Featherstone, Stephan Ruß-Mohl a Hana Bakičová a v neposlední řadě také Tony Harcup (Harcup 2005: 139 -148). Susan Pape a Sue Featherstone ve své knize Feature Writing vymezují tyto základní stavební kameny reportáže: 1.)

Základní informace - 10 -

2.)

Motiv

3.)

Úhel pohledu

4.)

Fakta

5.)

Citace

6.)

Zábavná složka

7.)

Dojem

8.)

Ponaučení

Bech-Karlsen se s nimi shoduje v několika bodech. Ve své knize Být přitom zmiňuje dojem i úhel pohledu jako jedny z hlavních rysů reportáže. Na rozdíl od Pape a Featherstone přidává další kategorie, které by neměly být opomenuté. Vyzdvihuje pestrost, dějovost, citový apel nebo vykreslení prostředí i postav. Bech-Karlsen se věnuje jednotlivým bodům reportáže nejen z pohledu struktury, ale také z pohledu kompozice jazykové i stylové. Naproti tomu Tony Harcup popisuje základní prvky pouze z pohledu struktury reportáže jako takové. Soustřeďuje se na holou kostru reportáže. Nevěnuje se stylu psaní nijak do hloubky. Tony Harcup vymezuje tyto kategorie: 1.)

Úvod

2.)

Fakta

3.)

Citace

4.)

Popis

5.)

Anekdoty

6.)

Názory

7.)

Analýzy

8.)

Shrnující závěr

Pro účely této práce je nutné vymezit kategorie, které se budou inspirovat výše zmíněnými seznamy základních rysů reportáže. Základním stavebním kamenem tohoto seznamu budou - 11 -

kategorie, ve kterých se shodují alespoň dva autoři. Ve výsledném seznamu se proto musí objevit tyto jednotlivé složky reportáže: dojem (V tomto bodu se shodují všichni tři výše zmínění autoři), úhel pohledu (v tomto se shoduje Bech-Karlsen se Susan Pape a Sue Featherstone), fakta a citace (v těchto kategoriích se shoduje Tony Harcup se Susan Pape a Sue Featherstone). Můžeme říci, že nejucelenější seznam kategorií, předkládají autorky Susan Pape a Sue Featherstone, protože jejich výčet rysů reportáže má nejvíce styčných bodů s dalšími publikacemi. Další kategorie v závěrečném seznamu charakteristik, který je inspirovaný výše zmíněnými autory a přebírá jejich jednotlivé body, budou vybírány z jednotlivých seznamů podle důležitosti. Autorka práce tak vytvoří ucelený seznam charakteristik reportáže, který bude čerpat od autorů: Tony Harcup, Bech-Karlsen, Susan Pape a Sue Featherstone a)

Dojem – základní rys reportáže, která tento žánr odlišuje od klasické zprávy. Protože

zpravodajská reportáž má být nestranná, nelze tu ventilovat svůj vlastní postoj k situaci. Ale autor reportáže může svým článkem zanechat ve čtenáři stejný dojem, jako měl z celé události on sám. Čtenáři to potom pomůže vytvořit si vlastní názor na věc. Přestože reportér ve zpravodajské reportáži vykresluje svůj úhel pohledu, je nutné, aby zachoval objektivitu a nevnucoval čtenářům své postoje. Může pouze naznačit směr, kterým chce reportáž vést, ale nesmí propagovat své názory. b)

Úhel pohledu – způsob interpretace, která v klasické zprávě chybí. Úhel pohledu

pomůže reportérovi rozvinout směr, ve kterém se bude reportáž ubírat. Tento způsob interpretace si novinář musí dobře promyslet už před psaním reportáže a striktně se ho držet. Musí si také ujasnit, zda je sám pozorovatelem zvenčí nebo přímým účastníkem, protože rozdíly v reportážích psaných oběma způsoby je obrovský. Také samozřejmě zcela odlišně působí na čtenáře. Proto je opravdu důležité si hned na počátku vymezit, jak se bude reportér k události stavět. c)

Fakta – ve zpravodajské reportáži hrají fakta stejně důležitou roli jako v klasické

zprávě. Jediný rozdíl je ten, že si reportér s těmito fakty může sám pohrát a poskládat je jinak než by tomu bylo u zprávy. Reportáž poskytuje více prostoru k improvizaci a vlastní kreativitě novináře. Je třeba ale ještě jednou zdůraznit, že fakta nesmí být ve zpravodajské reportáži opomenuta. Díky faktům je příběh nejen ucelený, ale také získává na mnohem větší zajímavosti než pouze popis děje a dojmů reportéra, kam by se někteří novináři mohli uchýlit. Je také důležité, aby všechna fakta byla ověřená a pravdivá. d)

Citace – promluvy různých lidí, kteří mají ke konkrétní události nějaký vztah nebo

jsou odborníky na dané téma, jsou pro reportáž velmi prospěšné. Ze suchopárného výčtu faktů a - 12 -

popisů děje vytvoří živý příběh, který je zabydlený zajímavými postavami. Reportér ale musí tyto citace vybírat s velkou rozvahou. Příliš mnoho a také naopak příliš málo citací působí na čtenáře špatným dojmem. Novinář musí vybírat citace podle svého nejlepšího přesvědčení, aby byly zábavné, zajímavé nebo posouvaly děj dál. Samoúčelné citace nepřicházejí v úvahu. Čtenáře často nudí a odrazují od dalšího čtení. V citaci se chce čtenář dozvědět něco, bez čeho by se celá reportáž vůbec neobešla. e)

Popis - správní reportéři by měli spíše ukazovat než říkat. Na to je nejlepší popis.

Reportér by měl popsat, co viděl a zažil, aby co nejlépe zprostředkoval čtenáři atmosféru události. f)

Živé detaily – další rys, který odlišuje zprávy a reportáže. Reportér tak může popsat

různé detaily a situace, které se do zprávy nevejdou a kterých si mohl všimnout jen ten, kdo na konkrétní události přímo byl. Tyto detaily pomohou dotvořit atmosféru místa. Čtenář si tak lépe představí, co se na události dělo a jak se tam lidé chovali. Zpravodajská reportáž v médiích představuje zpestření pro čtenáře. V záplavě krátkých zpráv, které pouze podávají základní informace, je zpravodajská reportáž, která nejen informuje, ale také vtáhne čtenáře do děje a přiblíží mu událost mnohem více, pro čtenáře změnou, kterou rádi uvítají. Je ovšem důležité čtenáře nezahltit reportážemi. Delší texty jako jsou zpravodajské reportáže, by se měly věnovat jen událostem, které jsou zajímavé, důležité nebo čtenářsky oblíbené. Nelze se reportážně věnovat každé události, která se v novinách objeví. Pro spoustu události je ideálním žánrem zpráva. Reportáž totiž přináší mnohem více úhlů pohledu než zpráva. Zpráva pouze informuje. Naproti tomu reportáž přináší informace zabalené do hávu, který je vylepšen reportérovými pocity, dojmy, postřehy a dalšími prvky, které z reportáže vytvářejí zábavnější text a donutí čtenáře nad tématem více přemýšlet. Kapitola předkládá soubor konkrétních rysů, které by měla každá dobrá reportáž obsahovat. Rozebírá je pečlivě jeden po druhém a snaží se o úplnost ovšem ne přehnanou kvantitu. Za pomoci odborné literatury byly vybrány konkrétní charakteristiky, které by měla každá správná reportáž splňovat. Některé rysy byly vynechány, protože podle autorky textu nejsou pro každou reportáž zcela nezbytné. V závěru kapitoly je tedy předložen celkový výčet rysů včetně jednotlivých popisů těchto charakteristik.

- 13 -

2.1.3 Získávání zdrojů pro zpravodajskou reportáž Tato kapitola se bude zabývat hledáním a získáváním zdrojů k reportáži. Kapitola si klade za cíl vymezit, které zdroje a jakým způsobem by měl reportér používat. Každá práce na zpravodajské reportáži musí totiž začít rešerší informací o dané události. K rešerši informací často napomáhají zdroje, které poskytují prvotní informaci o události. Podle autorek Susan Pape a Sue Featherstone (Pape a Featherstone 2006: 14-17) je také třeba najít adekvátní respondenty, kteří nám pomohou obohatit reportáž a přinesou nový a zajímavý pohled na věc. Reportér často vyslechne několik respondentů a potom zjistí, že polovinu zjištěných informací vůbec nepoužije. Je nezbytné, aby autor informace z rozhovorů roztřídil a radikálně zkrátil. Pokud neříkají nic nového, je třeba je vymazat. Podle Sharon Wheeler (Wheeler 2005: 55 – 62) by každý novinář měl mít utvořen svůj seznam kontaktů, které za celou dobu své kariéry průběžně aktualizuje a doplňuje. V tomto adresáři by měli být lidé, se kterými se setkal při své práci, a tyto kontakty by se mu mohly v budoucnu hodit. Díky těmto kontaktům se může novinář snadno dozvědět o různých akcích nebo událostech, o kterých by se jinak nedozvěděl, protože jsou např. organizovány konkrétní komunitou lidí, ke kterým se běžný člověk nedostane. Žurnalisté dělí své zdroje na ty, se kterými jsou v kontaktu pravidelně např. jednou za týden, a na ty, se kterými se náhodně setkají. Tyto zdroje podrobněji vymezují autorky Susan Pape a Sue Featherstone (Pape a Featherstone 2006: 14-17), které dělí zdroje na off-diary a on-diary. Off-diary zdroje jsou ty, které můžeme nalézt téměř na jakémkoliv místě. Může to být kdokoliv. Třeba žena, kterou reportér potká v autobuse. Novinář se s nimi potká pouze na konkrétní akci. Jsou to často přímí účastníci události, o které reportér píše. Novinář je osloví pouze jednou. Naopak on-diary zdroje jsou lidé, které reportér kontaktuje pravidelně. Mohou to být například policisté nebo hasiči. Většinou to bývají experti na určité téma. Odborníci, kteří ke konkrétní události mají co říci po teoretické stránce. Novinář je s nimi stále ve styku a často je oslovuje. Způsob vymezování zdrojů závisí v podstatě na konkrétním novináři a jeho praxi. Každý používá zdroje trochu jinak. Někdo se snaží zdroje získávat pouze oficiální cestou (tiskoví mluvčí apod.) a další používá pouze jednorázové zdroje, na které zrovna narazí. Tato kapitola je souborem základních znaků a rysů reportáže, kterými se ale reportéři nemusejí řídit beze zbytku. Jde o návod, který v praxi nelze zcela dodržet, ovšem je dobré se o to alespoň snažit.

- 14 -

2.1.4 Jazyk zpravodajské reportáže V této kapitole se budeme zabývat konkrétními projevy v písemné formě zpravodajské reportáže a zároveň žurnalistiky obecně. Zpravodajská reportáž se od klasického zpravodajství liší také svým jazykem (Osvaldová, B. – Halada, J. a kol. 2002: 146-147) Jazyk v reportáži nemusí být tolik strohý. Při popisu děje může novinář zapojit své tvůrčí schopnosti a mnohem více se projevit než v běžné zprávě, která se píše podle zažitých standardů a není tu prostor pro velkou kreativitu. Jazyk reportáže musí být barvitý, protože musí popsat veškeré detaily, dojmy a atmosféru místa. V reportáži se používá mnohem více přídavných jmen než ve zprávě. Zpráva by totiž měla být co nejvíce okleštěná od zbytečných přibarvujících výrazů. Naopak v reportáži jsou takovéto výrazy žádoucí. Je třeba dodržovat určitá pravidla. Reportáž nesmí být přesycena těmito výrazy a netýká se to pouze přídavných jmen. Každý přibarvující výraz musí být v reportáži z nějakého důvodu. Nesmí tu být pouze na ozdobu. Tyto výrazy souvisí s živými detaily (viz výše). Ale barevný a rozmanitý jazyk se musí prolínat reportáži jako celkem. Nelze jej omezit pouze na živé detaily, které tvoří jen malou část textu. Text by potom působil zpřetrhaně a nesouvisle, což by ve čtenáři mohlo vzbudit dojem neprofesionality. Zároveň by se takový text velmi špatně četl. Celý článek by měl být napsán jedním stylem. Záleží na autorovi, jaký si vybere, ale je třeba jej dodržovat po celou reportáž. Jazyk reportáže je také třeba přizpůsobit konkrétní události, o které novinář píše. Jinak bude psát o vánočních trzích a jinak o rockovém festivalu. Jazyk je třeba přizpůsobit prostředí, ve kterém se událost odehrává,a také cílové skupině, která bude danou reportáž číst. Žurnalistický jazyk ovlivňují podle Ruβ-Mohla a Bakičové (Ruß-Mohl,S. – Bakičová, H. 2005: 69-81) tři příznačné skutečnosti: 1.)

Jazyk reportáže i dalších žurnalistických útvarů je fixován převážně na písemnou

formu. Platí to i v případě elektronických médií jako je rozhlas nebo televize. Text pro mluvené slovo, které má poskytnout informace a nesloužit pouze k zábavě, je totiž většinou připraven písemně předem. I zprávy redaktoři předčítají z materiálů, které si předtím zpracovali. 2.)

Většinou restriktivně stanovený rámec si vynucuje pregnantnost a krátkost, často

také krácení - v každém případě je tomu jinak než u textů literárních nebo vědeckých. 3.)

Především ve zpravodajství pak vládnou standardizované formální jazykové prvky a

struktury.

- 15 -

Ruβ-Mohl a Bakičová dále představují pravidla pro srozumitelné psaní: • Jednoduchost – krátké věty, běžné termíny a pojmy • Členění/pořádek – Systematická stavba, následná provázanost • Pregnantnost – přesné formulace bez přílišné zdobnosti • Stimulace – názorné příklady, human touch Jaroslav Bartošek (Bartošek 1997: 42 - 67) vidí podstatu srozumitelnosti zpráv a dalších žurnalistických útvarů v přiměřené slovní zásobě. Ta má být především spisovná a významově určitá. Téměř polovina slovníkových jednotek ve zprávách je monosémní: označují osoby, místa, data a názvy institucí, určitá čísla a další poloodborné a odborné pojmy. Při silném působení časového tlaku a za stále rostoucí internacionalizace je slovní zásoba zpravodajství poměrně stereotypní, modelová. O to víc v ní vynikají slova nápadná, neočekávaná nebo i nežádoucí. Novináři by se podle Ruβ-Mohla a Bakičové měli vyvarovat vědeckého stylu vyjadřování. Pro běžného čtenáře je třeba psát srozumitelně a jednoduše. Vědecké termíny lze ponechat pouze vědeckým médiím. Novináři by se také měli vyvarovat různých šroubovaných formulací. Z nafouknutých textů by měl reportér vypustit vzduch (odstranit zbytečná slova) a přeložit odborný jazyk do srozumitelné řeči, které porozumí většina lidí. Nesmí se ovšem stát, že takto upravený text ztratí svou informační hodnotu nebo dokonce význam. Hlavním rozdílem mezi zprávou a reportáží je podle autorek Susan Pape a Sue Featherstone (Pape a Featherstone 2006: 65-78) použití času. Ve zprávě se často používá minulý čas. Pokud informuje o události, která se již uskutečnila. Naopak v reportáži používáme přítomný čas, který pomáhá více navodit atmosféru. Čtenář se potom může cítit, jakoby byl opravdu přímo na místě. Autor reportáže si může sám rozhodnout, ke kterému času se přikloní. Ale přítomný čas se v reportážích používá mnohem častěji. Autor se o čase používaném v reportáži musí rozhodnout na začátku celého psaní, protože potom musí tento vybraný čas důsledně dodržovat. Autoři Ruβ-Mohl a Bakičová (Ruß-Mohl,S. – Bakičová, H. 2005: 69 - 81) také poskytují určitý návod na psaní v žurnalistice obecně. Nazývají je Tipy pro začátečníky: • Přebytečné vyškrtnout: většina přídavných jmen totiž neslouží k vylepšení textu, ale stává se z nich bariéra pro čtenáře. Častá jsou tzv. přebytečná zdvojení, opakování a v extrémních případech také pleonasmy jako jsou: společné komuniké, konsenzus na obou stranách, bílý šiml. Těchto - 16 -

zbytečných “vycpávek” textu by se měl novinář vyvarovat, pokud nemají v textu nějaký opodstatněný důvod. • Vyvarovat se zpodstatňování: mnohdy se některá slovesa zbytečně převádějí do jmenných tvarů. Takové konstrukce nejsou nezbytné, nevypadají dobře a znějí komplikovaně. Např. místo “k odůvodnění řekl” stačí jednoduše říci “odůvodnil”. • Opatrně s metaforami, analogiemi a obraznými přirovnáními: je třeba přesně zhodnotit, zda zvolený příměr či obraz je přiléhavý a opodstatněný. Jaroslav Bartošek (Bartošek 1997: 42 - 67)vidí v obrazných pojmenováních zbytečně beletrizující prvek, který snižuje určitost sdělení. • Vyvarovat se jazykových klišé. S tímto souhlasí také Jaroslav Bartošek (Bartošek 1997: 42 67) který považuje klišé za přespříliš používané publicismy. Publicismy jsou slova jako artikulovat, oslovit, zmapovat, causa, dikce zákona, vytvářet mantinely a další. • Co nejméně zkratek: přípustné jsou pouze všeobecně srozumitelné a běžně používané zkratky (Názvy politických stran, EU, OSN, NATO.....). Všechny další názvy a zkratky, které nejsou běžně používané, by měly být alespoň jednou vysvětleny a vypsány celým jménem. • Já, my a se pokud možno vyloučit. Na rozdíl od krásné literatury je v žurnalistice neobvyklé osobní já nebo my. Žádaná a žádoucí je perspektiva nezúčastněného pozorovatele. Ošklivá je ale také neosobní a anonymní formulace se. • Redukovat používání trpného rodu. Čím méně se používá v textu pasivum, tím živějším se text stává. • Dbát na jazykovou logiku ve stavbě věty. V delších větách je třeba sledovat, zda souvětí má smysl a zda se nevytratilo například odůvodnění či opačná strana argumentu. Vymezením problému jazyka nejen zpravodajské reportáže, ale také dalších žurnalistických žánrů se nejlépe zabývá kniha Žurnalistika autorů Ruβ-Mohl a Bakičová. Ostatní literatura použitá k této bakalářské práci se zabývá pohledem na jazyk buď příliš jednostranně a konkrétně (Jaroslav Bartošek) anebo příliš obecně (Susan Pape, Sue Featherstone). Ruβ-Mohl a Bakičová předkládají nejucelenější soubor pravidel a rad, jak by měl žurnalistický jazyk vypadat. Zabývají se tématem dostatečně obšírně a zároveň dokáží podrobněji rozebrat zásadní momenty, které je třeba odborněji probrat. Ostatní autoři se zabývají pohledem na jazyk reportáže z určitého úhlu pohledu. Např. Jaroslav Bartošek rozebírá žurnalistický jazyk hlavně z hlediska pravopisu a výskytu určitých slov. - 17 -

Naopak autorky Susan Pape, Sue Featherstone se snaží obecně popsat, jak má jazyk reportáže vypadat, ale omezují se na několik základních rad a zaměřují se hlavně na strukturu celé reportáže. Zpravodajská reportáž se v praxi od klasické zprávy příliš neliší. Je možné v ní občas použít trochu expresivnější výraz nebo barvitější popis. Ovšem většina textu se bude pohybovat na stejné úrovni, jako tomu je u zpráv. Opět zde nelze říci, že by to platilo v každém případě. Praxe a jednotliví novináři si jazyk upravují podle svého citu a zkušeností, proto se může stát, že některé zpravodajské reportáže se svým jazykem budou více blížit těm publicistickým a naopak je možné, že jiné zpravodajské reportáže budou mít velmi blízko k jazyku zpráv. Teorie a praxe nejsou vždy totéž, proto je nutné počítat s určitými odchylkami, které se v praxi často vyskytují.

2.2 Vymezení média – MF Dnes Vymezení média, do které budou reportáže spadat je velmi důležité. Je třeba si toto určit již před psaním reportáže. Jinak bude vypadat reportáž do týdeníku Reflex a jinak do deníku MF Dnes. Už jen rozdíl deníku a týdeníku je téměř propastný. V denících je totiž často velmi omezený prostor pro psaní. Texty bývají obecně kratší. Naopak v týdeníku je místa pro text mnohem více a texty jsou zpracovávány podrobněji. Redaktor na ně také mívá mnohem více času než redaktor v deníku. Dále je také třeba vymezit typ média. Pokud se redaktor chystá psát do společenského týdeníku, zaměří se na jiné stránky reportáže než ve zpravodajském deníku. Protože znakem zpravodajského deníku je hlavně informovat. Na druhou stranu ve společenském týdeníku si může novinář dovolit určité analýzy nebo názor. V tomto případě lze říci, že ve společenském týdeníku se budou objevovat spíše zpravodajské reportáž, které budou mít blízko k reportážím publicistickým nebo přímo publicistické reportáže. Co se týče přímo deníku MF Dnes, budou se tu objevovat hlavně zpravodajské reportáže, protože jako deník klade list důraz na zpravodajství. V této kapitole se zaměříme na to, jak přesně vypadá reportáž v MF Dnes a jak vypadá její cílová skupina.

2.2.1 Pravidla pro psaní reportáže do MF Dnes Podle příručky Jak a co děláme v MF Dnes – Dobré noviny musí dobrá reportáž čtenáři přinést barvitý, zajímavý a poutavý obrázek nějaké události či jevu. Čtenář by měl být schopen si detailně představit, co se na daném místě odehrálo. Musí se cítit, tak jakoby byl přímo na místě události. Je třeba, aby novinář co nejvíce přibližoval detaily, které čtenáři mohou lépe přivodit správnou atmosféru z místa. Rozsah reportáže v MF Dnes se pohybuje průměrně od 400 až po 600 - 18 -

slov. Rozsah je daný hlavně důležitostí a zajímavostí tématu. Vybrala jsem několik článků z MF Dnes, podle kterých jsem vypočítala průměrný rozsah reportáže. autor

datum

titulek

počet slov

Magdalena Nová

6. 4. 2009

Jak Prahu okouzlil 590 podmanivý hlas

Magdalena Nová

18. 4. 2009

Praha je plná netopýrů. 509 Prozatím

Magda Hettnerová

11. 5. 2009

Centrum ochromili 417 běžci i příznivci konopí

Magda Hettnerová

21. 4. 2009

Rock Café bez rocku

Bohdana Jarošová

30. 12. 2008

Lyžaři se projíždějí po 494 Výstavišti

616

V reportáži podle příručky Jak a co děláme v MF Dnes – Dobré noviny neplatí systém převrácené pyramidy. Na začátku nemusí novinář napsat všechny nejdůležitější informace. Záleží jen na autorovi, jak se s konkrétní reportáží vypořádá. Důležité při psaní reportáže je střídání rytmu vět, aby se čtenář nenudil. K větší dynamice reportáže pomáhají také správně zvolené citace a živý jazyk. V reportáži lze použít i expresivní výrazy, které by např. ve zprávě působily nepatřičně. Reportáž nelze napsat od stolu ani po telefonu. Je třeba se vypravit na místo. Mluvit s konkrétními lidmi a všímat si detailů. Přímá účast pomůže autorovi lépe vykreslit atmosféru události. Autor by neměl v reportáži vystupovat sám za sebe, ale měl by čtenáři událost zprostředkovat. Pokud chce novinář vystupovat v reportáži v první osobě, měl by k tomu mít pádný důvod, který si dokáže obhájit. Ich forma není vždy na místě. Měla by se objevovat jen velmi zřídka. Reportáž musí mít zajímavý začátek, který čtenáře nutí k dalšímu čtení a také vtipnou nebo poučnou pointu, která ve čtenáři zanechá dojem, který bude trvat delší dobu než zaklapnutí novin. Desatero dobré reportáže Viliam Buchert popisuje v příručce Jak a co děláme v MF Dnes – Dobré noviny několik bodů, které jsou zapotřebí k napsání dobré reportáže. Tímto desaterem by se měli řídit všichni novináři píšící reportáže do MF Dnes. 1.

V reportáži, na rozdíl od zprávy, nemusí být vše důležité v úvodu.

Zpráva bývá vystavena na principu obrácené pyramidy. Ten lze u reportáže vypustit. Ovšem je nutné, aby se čtenář co nejvíce na začátku dozvěděl o čem je v reportáži řeč. Pokud to totiž po

- 19 -

několik řádcích z reportáže nevyčte je možné, že nebude pokračovat ve čtení, protože ho to přestane zajímat. 2.

Otevření má být originální a přitažlivé.

Úvod reportáže musí přilákat pozornost. Musí se lišit od klasické zprávy a musí být něčím zajímavý. Neměl by ale obsahovat citaci. Tyto úvody se objevují jen velmi zřídka a je třeba k nim mít velmi dobrý důvod. Úvod musí být atraktivní a vtáhnout čtenáře do děje. K tomu ale slouží i jiné prostředky než pouhý popis. Je třeba psát originálně a neotřele. 3.

Používejme velmi barvitý a nápaditý jazyk, citáty lidí.

Reportáž by měla být živější a pestřejší než zpráva, proto je třeba upravit i její jazyk. Ve velmi výjimečných případech lze využít ich formu, ale musí k tomu být opravdu pádný důvod. Tento způsob psaní je možné použít pouze v případě, pokud se reportér stal účastníkem události a nebyl pouhým venkovním pozorovatelem. 4.

Vzhledem k možné větší délce střídejme rytmus psaní.

Reportáž musí mít správný rytmus. Délky vět se musí střídat, tak aby se text dobře četl a plynul. Tomu mohou dopomoci také mezititulky, které jsou v reportáži jako delším textu nezbytné. Mezititulky pomáhají rozdělit text do kratších útvarů, které čtenář vnímá pozitivněji a lépe se mu takto strukturovaný text bude číst. 5.

Nepopisujme sami sebe, ale to, co jsme viděli a zažili.

Reportér se nesmí zaplést do svých myšlenek, které čtenáře příliš nezajímají. Čtenáře zajímá pouze novinářův dojem z celé akce a také atmosféra události, kterou jim jako přímý účastník může zprostředkovat. 6.

Dejme zažité věci do souvislostí.

V reportáži se nesmí objevit pouze suchý popis. Součástí reportáže by měly být souvislosti, kterých si novinář na místě všiml a dokáže je interpretovat. Toto se však nesmí zvrtnout v podsouvání reportérových myšlenek a názorů čtenářům. Jde o to osvětlit souvislosti, které jsou zřejmé, ale čtenář si jich, protože se akce nezúčastnil, nemůže všimnout.

- 20 -

7.

Nepopisujme věci „televizním způsobem“: přibližme čtenáři detaily.

Popis, kterým vlastně suplujeme televizní kameru, je čtenáři na nic. To už se může rovnou podívat na televizi. Pozitivum tištěných médií tkví v tom, že se může více zaobírat detaily. Je třeba co nejlépe popsat všechno, co novinář vidí. Novinář by se měl zaměřit na detaily a snažit se co nejlépe vystihnout všechno co viděl a zažil. Novinář si také může vybrat konkrétní detaily, kterým se bude věnovat, zatímco ostatní může v klidu vynechat. Tedy samozřejmě pouze v případě, že nejsou příliš podstatné nebo čtenáři o události nic neřeknou. 8.

Nepíšeme ji zásadně od stolu či za pouhého použití telefonu.

Je třeba, aby se novinář vypravil na místo a snažil se pochytit co nejvíc inspirace a dojmů přímo tam, aby byl schopen popsat celou událost barvitě a detailně. 9.

Studujme k ní podrobně podklady, které s tématem souvisejí.

Pokud se novinář vydává na konkrétní akci. Měl by o ní něco vědět. Měl by se v tématu a mít o něm alespoň základní povědomí, protože pro něj bude potom méně problematické spojit si souvislosti z události dohromady a osvětlit je čtenářům. 10.

Na konci reportáže je pointa.

Bez pointy vyplyne reportáž do ztracena a čtenář si z ní nic nezapamatuje.

2.2.2 Cílová skupina MF Dnes Cílovou skupinu deníku MF Dnes si můžeme ilustrovat na výzkumech čtenosti a prodaných nákladů Media Projekt, na kterých se podílela agentura Median (GfK Praha – Median. 2007. Media Projekt 2006. GfK Praha – Median. 2008. Media Projekt 2007. GfK Praha – Median. Media Projekt 2008.) Podle Media Projektu se průměrný roční náklad se pohybuje okolo 300 000 výtisků denně. Čtenost se pohybuje okolo jednoho milionu čtenářů denně. MF Dnes už stabilně patří na druhou příčku v prodaných nákladech českých celostátních deníků. Předstihl jí pouze deník Blesk, který se tradičně drží na prvním místě. V takovém množství čtenářů, které má MF Dnes se výrazně neprojevuje konkrétní cílová skupina. Lidé, kteří kupují a čtou MF Dnes, tvoří velmi různorodou skupinu. Podle Redakční příručky MF Dnes Co vlastně děláme? A proč? A jak? Je cílová skupina deníku MF Dnes zcela nepopsatelná. Tyto noviny jsou nejprodávanějším seriozním deníkem v České republice. Drtivá - 21 -

většina čtenářů má nižší příjem než 20 tisíc korun měsíčně. Podle průzkumů MF Dnes čtou tento deník muži i ženy přibližně ve stejném počtu (57% mužů a 43% žen). Nejvíce čtou MF Dnes lidé ve věku od 12 do 49 let (75%). Starší čtenáři jsou v menšině. Lidé, kterým je od 50 do 79 let tvoří 25% čtenářů deníku. Polovina čtenářů MF Dnes nemá maturitu. Vysokoškolsky vzdělaných čtenářů MF Dnes je 15%. Počet čtenářů MF Dnes se podle Media Projektu (GfK Praha – Median. 2007. Media Projekt 2006. GfK Praha – Median. 2008. Media Projekt 2007. GfK Praha – Median. Media Projekt 2008.) během poslední let drží nad hranicí jednoho milionu denně. Největší čtenost za roky 2006, 2007 a 2008 byla v roce 2007 a to celých 1122000 čtenářů za den. Přestože počet čtenářů výrazně neklesá, počet prodaných novin za poslední tři roky mírně klesá. Meziroční pokles mezi léty 2006 a 2008 byl 11 644 výtisků. Současně s prodaným nákladem klesá také průměrný denní tištěný náklad. Shrnutí za roky 2006, 2007 a 2008 Průměrný denní tištěný náklad za rok Průměrný denní prodaný náklad za rok 2006

381655

303355

2007

374867

301644

2008

362061

291711

450000 400000 350000 Průměrný denní tištěný náklad za rok

300000 250000 200000

Průměrný denní prodaný náklad za rok

150000 100000 50000 0 2006

2007

2008

- 22 -

Průměrná denní čtenost za rok 2006

1096000

2007

1122000

2008

1076000 1130000 1120000 1110000 1100000 Průměrná denní čtenost za rok

1090000 1080000 1070000 1060000 1050000 2006

2007

2008

Deník MF Dnes se snaží být co nejmasovější. V příručce MF Dnes Co vlastně děláme? A proč? A jak? je popsána cílová skupina čtenářů jako lidé, které spojuje zájem o dění doma i ve světě a poptávka po praktických informacích a potřeba poznávat. Některé body z Desatera dobré reportáže, které představil Viliam Buchert v příručce Jak a co děláme v MF Dnes – Dobré noviny, jsou přizpůsobeny tomu, aby článek zaujal velké množství čtenářů. Cílovou skupinou Mladé Fronty je co největší objem čtenářů. Články se tedy nesmí příliš vymezovat jedním směrem, musí být jasné a srozumitelně napsané. Podle druhého bodu Desatera dobré reportáže platí, že otevření má být originální a přitažlivé. Tento bod koresponduje se zaměřením deníku MF Dnes. Snaha o co největší čtenářskou základnu, která se skládá z různě společensky i věkově složené skupiny lidí, se projevuje v důrazu na originalitu a přitažlivost článků. Bez těchto rysů by čtenáři mohli přejít k jinému deníku, který jim tyto vlastnosti nabídne. Viliam Buchert ve třetím a čtvrtém bodu desatera tvrdí, že novináři mají používat velmi nápaditý jazyk, citáty lidí a střídat rytmus psaní.. Tyto prvky pomáhají textům reportáží, aby byly více čtivé. Opět potvrzují to co vyplývá z příručky Co vlastně děláme? A proč? A jak?, cílová skupina MF Dnes je velmi rozsáhlá a redakce se každým dalším článkem snaží ji rozšířit. V sedmém bodě vyzývá Buchert své kolegy, aby v reportážích nepopisovali věci tzv. televizním způsobem. Mohlo by se totiž stát, že by čtenáři deník opustili. Buď by zůstali u televize, protože z ní získávají stejné informace jako z novin nebo by přešli k jinému deníku, který by jim očekávané detaily přinesl. Devátý bod ponouká novináře, aby studovali podklady, které s tématem souvisejí, což souvisí s šestým bodem, kde Buchert tvrdí, že je třeba vše dát do souvislostí. Tyto dva body potvrzují slova z druhé příručky MF Dnes Co vlastně děláme? A proč? A jak?, že cílová skupina deníku MF Dnes - 23 -

jsou lidé, které spojuje zájem o dění doma i ve světě a poptávka po praktických informacích a potřeba poznávat. Čtenáři chtějí získat nejen povrchní informace, ale také hlubší souvislosti.

2.2.3 Závěr Celostátní deník MF Dnes se snaží být otevřený co nejvíce čtenářům. V této kapitole jsme se přesvědčili o tom, že jeho cílovou skupinu nelze zcela přesně specifikovat, protože je velmi rozmanitá. Vzhledem k tomu, že deník patří mezi nejčtenější noviny v České republice, snaží se o co největší masovost, aby si toto své postavení udržel i nadále. Se vzestupem internetových deníků klesá obecně prodej tištěných médií. Proto se MF Dnes rozhodla jít cestou oslovení co největšího počtu čtenářů. A také ve své tištěné formě nabízí něco navíc, ne vše se objeví na jejím internetovém portálu iDnes. V tištěné formě si čtenáři mohou přečíst více detailních informací nebo komentářů. V této kapitole se naopak povedlo velmi konkrétně specifikovat pravidla, podle kterých se řídí novináři v MF Dnes při psaní reportáží. Tato pravidla se ve většině případů shodují s pravidly, která jsme si vymezili v první kapitole o reportáži jako takové. Desatero MF Dnes pro psaní dobré reportáže se však snaží co nejvíce zaměřit na praktickou stránku věci. V různých publikacích můžeme najít spoustu informací, jak by měl vypadat úvod reportáže nebo jakým způsobem by měl být psán závěr. V příručce Jak a co děláme v MF Dnes – Dobré noviny se Viliam Buchert snaží představit pravidla, která novinář opravdu v praxi použije. Jsou to konkrétní tipy, jak psát, které v některých knihách chybí.

2.3 Vymezení a charakteristika tématu 2.3.1 Demonstrace a happeningy jako téma pro reportáž Demonstrace a happeningy jsou jednou velmi dobré téma pro reportáže. Jsou to události plné akce, na kterých se odehrává mnoho malých příběhů v příběhu, které lze v reportáži zmínit a lépe tak charakterizovat průběh celé akce. Reportáž musí být založena na ději. Reportáž bez děje je jen nezáživný popis, který nemá z reportáží co dělat. Pokud je v nějaké situaci děj, je to přímo ideální téma pro reportáž. Zpráva se dá napsat v podstatě z čehokoliv, ale například reportáž z tiskové konference, by pravděpodobně moc zajímavá nebyla. Proto je důležité, aby si reportér vybíral k reportáži taková témata a události, která jsou plná děje.

- 24 -

2.3.2 Radikální hnutí Nejčastějšími organizátory demonstrací a happeningů jsou radikální hnutí, počínaje extrémní pravicí až po radikální ekologická hnutí. Radikální hnutí se vyznačují tím, že po vládě nebo společnosti požadují chování, které je často zcela nepřijatelné nebo alespoň velmi neobvyklé. Jako příklad můžeme uvést chování některých ekologických aktivistů při kácení lesů. Jejich přivazování se ke stromům lze označit minimálně za velmi neobvyklé. Většina veřejnosti pak nad takovým chováním jen kroutí hlavou. Do těchto akcí se zapojí jen velmi malé procento populace. U některých radikálních hnutí může jít o společensky velmi nebezpečné jevy, jako jsou například některá řešení extrémně pravicových skupin. V tomto případě se jedná hlavně o rasovou otázku. Nacionalistické organizace často veřejně propagují myšlenky holocaustu jako řešení romské problematiky. Tyto projevy jsou naprosto nepřijatelné a společensky velmi nebezpečné. Naproti tomu u radikálních ekologických organizací nemusí jít o nebezpečná řešení. Tato hnutí propagují často myšlenky, se kterými souhlasí většina společnosti (např. recyklace odpadu), ovšem způsob propagace už pro veřejnost tolik akceptovatelný není. Mnoho ekologických organizací se postupem času etablovalo na hnutí akceptovaná veřejností. Autoři Fiala a Mareš (Fiala, P., Mareš, M. 1998: 80) považují pohled veřejnosti za jeden z faktorů extremismu. Všeobecně převládající mínění o povaze určitého subjektu částečně vymezuje jeho roli v rámci politického spektra. Politické strany s širokou voličskou základnou se na základě této skutečnosti mohou vymezovat vůči stranám a hnutím, které jsou vnímány jako extrémní. Interakce je ovšem v tomto případě vzájemná: pokud je některý subjekt jinými označován za extrémistický, ovlivňuje to zpětně veřejnost. Maxmilián Strmiska (Strmiska, M. 1998: 27-29) naopak říká, že jevy zahrnuté pod politický extremismus jsou ve společnosti vnímány velmi různorodě. Jen velmi malý zlomek diskusí spadá do kategorie odborných polemik, jež by snesly hodnocení na základě náročnějších kritérií, či do kategorie, kde by vůbec mělo uplatňování náročnějších měřítek nějaký smysl. V diskusi o politickém extremismu totiž zcela chybí odborná terminologie. Označení politický extremismus se doposud nedočkalo žádoucí specifikace a zatím nedosáhlo statusu odborného termínu. To je velmi důležitý moment, zejména v situacích, kdy se setkáváme s pokusy o manipulaci s veřejným míněním ve věci politického extremismu, pokusy založenými na předstírání, že často ryze účelově, mocensko-politicky motivovaná tvrzení jsou zaštítěna odbornou autoritou, jež ovšem ve skutečnosti chybí. Čím méně bylo v minulosti jasné, co lze vlastně zahrnout pod označení politický extremismus, tím širší pole pro jeho uplatnění se nabízelo a tím větší manévrovací prostor získávali jeho uživatelé. Zhodnotit tedy, kdo je politický extremista a kdo není je tedy velice problematické. Podle - 25 -

Michala Mazela (Mazel, M. 1998: 117 – 262) můžeme extremistické organice rozdělit do několika skupin. Komunistické organizace, „Nová” radikální levice, Radikální ekologické organizace, Moravské nacionalistické organizace a extrémní pravici. Do těchto kategorií spadají všechna radikální hnutí, která se objevují v této bakalářské práci. V následujících odstavcích je uveden výčet extrémistických hnutí, která jsou zmíněna v reportážích, jež jsou součástí této bakalářské práce (viz. Produktová část). 1.

Národní odpor

Podle Miroslava Mareše (Mareš, M. 2003: 489) je Národní odpor vůdčí silou české militantní ultrapravice. Její členové vytvářeli komanda, která cíleně vyrážela do ulic napadat své protivníky. Na veřejnosti však Národní odpor nepůsobí pouze těmito akcemi. Některé akce této organizace mají charakteristiku zájmového uskupení. Pořádají různé pochody nebo demonstrace, což spadá pod běžnou agendu akceptovaných zájmových skupin. Charvát (Charvát, J. 2007:153-156) charakterizuje Národní odpor jako neregistrovanou organizaci spadající pod neonacistické hnutí. Národní odpor je nejvlivnější neregistrovanou skupinou neonacistů u nás. Svůj neonacismus se nesnaží nijak skrývat, přestože se oficiálně označují za nacionalisty. Přesné datum vzniku této organizace není podle Mareše známo. Ale je možné vysledovat alespoň přibližné období, ve kterém Národní odpor vznikal. Toto období spadá hlavně do roku 1998. V této době se Národní odpor postupně oddělil od jiného neonacistické seskupení Blood & Honour Division Bohemia. Již v letech 1997 a 1998 měla tato organizace problémy s vnitřními spory, které se projevovaly nejvíce mezi pražskou a plzeňskou sekcí. Pražská část totiž usilovala o menší zaměření na obchod s hudbou a větší soustředění se na politickou činnost. Vůbec za první akci Národního odporu Praha Mareš (Mareš, M. 2003: 489) považuje demonstrace asi padesáti osob v 20. září 1998 v Praze. Demonstrovalo se tu proti vysílání rádia Svobodná Evropa do Iráku a Íránu. Následovala demonstrace 28. října 1998, kterou prezentovali jako Den národního odporu. Toto shromáždění bylo oficiálně svoláno proti (Mareš, M. 2003: 490): −potlačování svobody projevu pod rouškou boje proti rasismu −snaze členit naši zemi do nadnárodních organizací jako je NATO nebo EU −mediálním lžím a očerňování nacionálních aktivistů - 26 -

−„pozitivní diskriminaci Romů“ a z ní vyplývající porušení rovnosti občanů před zákonem −vlivu sionistické lobby. Jednou z nejvýznamnějších akcí Národní odporu byla podle Mareše (Mareš, M. 2003: 490) demonstrace 1. května 1999, která se uskutečnila na Střeleckém ostrově, který je tradičním místem anarchistických prvomájových akcí. Demonstrace se zúčastnilo 300 neonacistů, kteří se později vydali na neohlášený pochod, který skončil pouliční bitvou mezi anarchisty a neonacisty u Národního divadla . Podle Mareše (Mareš, M. 2003: 493) se ve svých programových tezích z roku 1999 Národní odpor označuje za svobodné nacionalisty zastávající principy evropanství, kolektivismu, antikomunismu, aktivismu a nepáchání trestné činnosti. Fakticky ovšem členové Národního odporu většinou otevřeně vyznávají neonacistické přístupy. V současnosti je tato organizace nejdynamičtější soudobou militantní pravicově extrémistickou skupinou v České republice. Charvát zmiňuje hlavně její aktivity v organizování prvomájových pochodů v Praze nebo v Brně. 2.

Autonomní nacionalisté

Organizace Autonomních nacionalistů (AN) funguje v několika buňkách po celé České republice. Celkem má toto hnutí sedm regionálních skupin: AN Sever, AN Střední Čechy, AN Bruntálsko, AN Svitavsko, AN Ostravsko, AN Znojemsko a AN Zlínsko. Ve spolupráci s českou organizací Autonomních nacionalistů funguje na Slovensku skupina AN Pováží. Podle serveru Manifestu Autonomních nacionalistů Střední Čechy (Autonomní nacionalisté 2007a) je jejich cestou aktivní podpora nacionálního hnutí. Této podpory chtějí dosáhnout především pořádáním demonstrací, pietních aktů a jiných kulturních akcí (hudebních, sportovních apod.) Autonomní Nacionalisté fungují na bázi jednotlivých místních skupin, které se potom sdružují do sedmi základních buněk. Nemají žádného vůdce a nejsou nijak centrálně organizovaní. Postoje Autonomních nacionalistů podle článku Autonomní nacionalismus ze serveru nacionaliste.com (Autonomní nacionalisté 2007b): Odmítáme • Pozitivní diskriminaci, protežování menšin • Nadnárodní a bezohledný kapitalismus - 27 -

• Komunismus ve všech jeho podobách • Masovou imigraci civilizačně nepřizpůsobivého obyvatelstva • Multikulturní ideologii • Drogy • Amerikanizaci české kultury a politiku USA vůbec • Byrokratický diktát EU a vojenský pakt NATO • Cizí vojska na území ČR a naše vojska účastnící se okupace jiných států Požadujeme • Silný národní a nezávislý stát • Zastavit nahrazování českého obyvatelstva imigranty • Ochranu přírody, zastavení jejího bezohledného drancování • Svobodu slova a projevu, svobodu vědeckého bádání • Sociální spravedlnost Organizace se profiluje jako radikální nacionalistické hnutí. Podle článku Nacionalisté nebo jen obyčejní náckové? ze serveru Antifa.cz (Antifa.cz 2007) představují Autonomní nacionalisté spíše skupinu mladších aktivistů, která objíždí veškeré nacionalistické i neonacistické demonstrace v Čechách. Na jejich vlastních akcích však starší neonacisty zejména z Národního odporu (NO) uvidíme jen zřídka. Je to způsobeno hlavně odlišnou filozofií. Zatímco NO se dlouhodobě staví do pozice v zásadě otevřeně neonacistického hnutí a jeho aktivisté se maskují, co nejméně to jde, Autonomní nacionalisté (kteří se rekrutují spíše z mladších ročníků) se snaží vystupovat spíše jako radikální nacionalisté se vším, co k tomu patří. Tedy i zahalování obličejů, což je v České republice podle zákona důvod k rozpuštění demonstrace nebo shromáždění. 3.

Hnutí Duha

Mazel (Mazel, M. 1998: 185-189) popisuje Hnutí Duha jako ekologické hnutí, které má své - 28 -

organizační zázemí v Brně. Organizace vznikla v roce 1989 jako „sdružení převážně mladých lidí, které spojuje názor, že civilizace se rozvíjí neúnosným způsobem“. V roce 1993 se stala součástí mezinárodní organizace Friend of the Earth International (FEI), která v západní Evropě existuje už od roku 1971. Svým vlivem je FEI srovnatelná s dalším ekologickým hnutím Greenpeace (viz níže). Hnutí Duha konstatuje existenci globální krize, jejíž příčiny vidí v „centralizaci společnosti a v ideologii neomezeného ekonomického růstu, která se pojí s honbou za stále větší spotřebou“. Hnutí Duha zcela otevřeně konstatuje, že nevěří ve schopnost politických stran a standardních institucí zastupitelské demokracie jako takových překonat současnou krizi. Jediným možným řešením je dle jejich názoru „rozdrobování moci i výroby a změna životních způsobů“. Hnutí Duha podle Mazela (Mazel, M. 1998: 186) organizuje přímé akce, je poměrně dobře mediálně zapsáno a má sympatie i u četných osobností kulturního a politického života. Kromě toho vydává publikace s ekologickou tématikou, pořádá různé klubové pořady, připravuje i návrhy zákonů, sestavuje expertní energetické posudky a vede několik lokálních kampaní. Pokud jde o přímé akce, klade hnutí Duha vždy až úzkostlivý důraz na jejich nenásilnost, pro což existuje jistý odstup mezi ním a v prostředcích radikálnějšími anarchisty. Nejznámější přímou akcí Hnutí Duha jsou bezesporu blokády jaderné elektrárny v Temelíně. Finanční prostředky získává Hnutí Duha od státu a různých nadací. Mazel (Mazel, M. 1998: 186) staví Hnutí Duha do protisystémových pozic, tvrdí ale, že hnutí zastává nenásilné metody eliminace stávajícího systému. Představitelé organizace se snaží vyjadřovat svoje postoje nejen na demonstracích, ale i v rámci intelektuálních diskuzí. Na rozdíl od jiných ekologických radikálů je argumentace tohoto hnutí primárně politická. Aktivisté hnutí propagují odklon člověka od hospodářské aktivity, která sama o sobě je podle nich důvodem špatné a stále se zhoršující situace životního prostředí. 4.

Greenpeace

Mezinárodní organizace s polovojenským systémem řízení a celosvětovou působností, vzniklá v roce 1971 ve Vancouveru. Její aktivity mají podle Mazela (Mazel, M. 1998: 189-190) profesionální charakter – Greenpeace organizuje takzvané kampaně, a to na mezinárodní, národní, popř. Regionální úrovni, přičemž svoji protestní činnost soustřeďuje do pěti oblastí: −Jaderné zbraně a jaderná energetika

- 29 -

−Atmosféra a energie −Ekologie moří −Toxické látky −Lesy Finanční prostředky záměrně získává od svých sympatizantů, aby si tak udržela nezávislost na státní moci. Greenpeace je celosvětově asi nejvýznamnější ekologickou aktivitou, která se profiluje jako zájmová a nátlaková skupina. V českých podmínkách Mazel (Mazel, M. 1998: 117 – 262) popisuje akce Greenpeace jako akce lokálního významu, které se vždy pohybují v rámci platného právního řádu. Někdy ale přece jen z tohoto rámce, zejména při svých takzvaných přímých akcí, vybočuje. Např. když na Slovensku její členové obsadili staveniště jaderné elektrárny v Mochovcích apod. Pro její aktivity v České republice ji lze jen obtížně jednoznačně kvalifikovat jako extremistickou. Nakolik Greenpeace akceptuje protisystémovou argumentaci „ekologických“ radikálů například z okruhu kolem Hnutí Duha (viz výše) nelze přesvědčivě doložit. Faktem však je, že jak z časopisu Poslední Generace, vydávaného Hnutím Duha, tak z materiálů Greenpeace vyplývá, že obě organizace se považují za blízké spolupracovníky. Proti svému zařazování mezi extrémisty Greenpeace velmi ostře protestovala, a nutno říci, že v případě podobných organizací takové zařazování je třeba vždy důsledně uvážit. 5.

Animal Liberation Front

Animal Liberation Front /ALF/ je podle Mazela

(Mazel, M. 1998: 183) mezinárodní

„ekoteroristická“ organizace. ALF při svých akcích proti zneužívání zvířat osvobozuje zvířata a způsobuje

finanční

ztráty

zneuživatelům

zvířat. Aktivisté

obvykle

poškozují

majetek

zneuživatelům. Aktivisté tvrdí, že jde o nenásilnou kampaň, ve které nepřijde k úrazu žádný člověk ani zvíře. Aktivisté ALF pracují anonymně, protože se veskrze jedná o nezákonnou činnost. Podle organizace Different Life (Different Life, nedatováno) je ALF hnutí radikálních ochránců zvířat zabývající se přímými akcemi, které mají za cíl zabránit anebo alespoň snížit týrání či zneužívání zvířat. V první řadě přímým osvobozením zvířat ze zařízení, kde dochází k jejich zabíjení a zneužívání (kožešinové a hospodářské farmy, laboratoře a firmy chovající zvířata pro laboratorní pokusy). Součástí akcí je také získávat fotografická a filmová svědectví o praktikách a - 30 -

způsobech zacházení se zvířaty. Dalším krokem je způsobování finančních a hmotných ztrát těm, kteří zvířata zabíjejí, týrají a nebo na nich profitují. ALF se také pochopitelně stará o následné umístění a ošetření osvobozených zvířat. ALF má podle Mazela (Mazel, M. 1998: 183) přívržence i v České republice. Na Slovensku již byla zorganizována přímo pobočka ALF. Tato organizace nebo jí podobná byla policií spojována se sérií útoků proti prodejnám masa v českých městech v letech 1995 – 1996. ALF také spolupracuje s podobně laděnou radikální mezinárodní organizací Earth First! Podle Different Life (Different Life, nedatováno) se od ALF většinou distancují všechny oficiální organizace zabývající se ochranou zvířat, které si takto chrání své dobré jméno. Jedinou organizací je snad jen americká organizace PETA (Lidé pro etické zacházení se zvířaty), která už od svého začátku silně podporuje ALF. Aktivisté ALF pracují aktivně i v poli legální ochrany zvířat roznášením letáků, zapojováním se do kampaní apod. Jsou jedni z ostatních členů těchto hnutí. 6.

Antifašistická akce

Michal Mazel (Mazel, M. 1998: 175) představuje Antifašistickou akci jako organizaci, která zastřešuje různé skupiny i jednotlivce z řad anarchistické mládeže. Tato organizace patří mezi celosvětově působící organizace s názvem Antifašistická akce, která vznikla v Německu a má tu také nejsilnější základnu. V České republice vznikla Antifašistická akce v roce 1996. Její sídlo je v Děčíně. Podle svého programu se Antifa (zkrácený název, který používají sami členové Antifašistické akce) obrací proti jakýmkoli diskriminačním tendencí, narůstajícím ultrapravicovým, fašizujícím a totalitářským náladám. Organizace se ve zpravodajích ANTIFA news prezentovala jako myšlenkově zatím nedostatečně vyprofilovaná organizace militantních antifašistů. Antifa většinou pořádá společné akce s Československou anarchistickou federací. V posledních letech, zejména od roku 2002, dochází podle Charváta (Charvát, J. 2007:164168) k útlumu činnosti Antify, jejíž aktivity kulminovaly mezi léty 1999-2002. V tomto období totiž existovalo nebezpečí, že se neonacistům podaří proniknout do politiky v rámci Národně sociálního bloku. Od té doby o členech této organizace již není tolik slyšet. 7.

Česká (československá) anarchistická federace

Podle Mazela (Mazel, M. 1998: 167) vznikla ČAF v roce 1995 okolo vydavatelů časopisů Autonomie a Svobodná mysl jako nová zastřešující organizace českého anarchismu.

- 31 -

Stanovila si tato východiska činnosti (Mazel, M. 1998: 167-168): a) odmítnutí spolupráce s politickými stranami a subjekty, konstituování politické vůle zdola, prostřednictvím komun a rad pracujících b) odmítnutí kapitalistického systému a jeho nahrazení systémem samosprávných federací rozdělujících si výrobky a služby podle zásady „Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb.“ c) odmítnutí zastupitelské demokracie a její nahrazení přímou demokracií d) odmítnutí respekt k stávajícímu politickému řádu, protože byl nadiktován oligarchickou elitou – parlamentem e) požadavek nastolení souběžné rovnoprávnosti politické i ekonomické f) odmítnutí společenské diskriminace menšin g) odmítnutí volného trhu h) přihlášení se k myšlence trvale udržitelného života i) úsilí o ustavení společnosti volné dohody, spolupráce s anarchosyndikalisty a ustavování vlastních samosprávných a produktivních komunit a družstev Ústřední anarchistické časopisy považované Mazelem (Mazel, M. 1998: 168) za „tiskové orgány“ ČAF – Svobodná mysl ( vznikla na začátku roku 1995) a Autonomie (vychází již od roku 1991) se vyznačují vysokou intelektuální úrovní. Jejich zaměření však není totožné – kolem časopisů se soustředily dva různé relevantní názorové proudy v rámci současného českého anarchismu. Zatímco Autonomie se více orientuje na alternativní a mimosystémové aktivity, Svobodná mysl se drží linie přísně politického, ekonomizujícího, protisystémového pojetí. Uvnitř ČAF existovalo podle Mazela (Mazel, M. 1998: 169) v první polovině roku 1996 asi 17 buněk a autonomních skupin, působících v šesti regionech (Středočeském, Východočeském, Krkonošském, Libereckém, Jihočeském a Středomoravském). ČAF na mezinárodní úrovni spolupracovala s mezinárodními anarchistickými organizacemi a také se zúčastnila berlínského kongresu proti neoliberalismu, který probíhal na konci května 1996 a vyústil v červenci v konferenci v La Realida v Chiapasu. Uspořádala 5. mezinárodní setkání anarchistů a anarchosyndikalistů Východ – Západ v Praze roku 1996. - 32 -

Charvát (Charvát, J. 2007: 164-168) zmiňuje, že

ještě v roce 1996 došlo k začlenění

anarchistických aktivistů z Bratislavy do ČAF. Od té doby organizace používá název Československá anarchistická federace (ČSAF). V rámci ČSAF Mazel (Mazel, M. 1998: 169) zmiňuje činnost Volná obrana stíhaných aktivistů tzv. VOSA, což je jakási anarchistická obdoba někdejšího disidentského Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Publikuje materiály o represivních opatřeních státní moci proti přívržencům a aktivistům anarchistických skupin a jim blízkých alternativních kulturních proudů apod.

2.3.3 Extremismus a média V poslední době se v médiích objevují neonacisté i anarchisté poměrně často. Jejich akce jsou totiž čím dál tím frekventovanější. Vyvstává zde problém, jak o takových akcích psát. V odborné literatuře není toto téma zatím zpracováno. Knihy, které se zabývají tématy v médiích, se přímo na extremismus nesoustředí. Zabývají se spíše politikou jako takovou a tím, jak by o ní média měla informovat. Odborná literatura, které by se zabývala konkrétně způsobem informování o extremistických organizacích v médiích, zatím neexistuje. Při současné vlně vzestupu extremistických organizací, převážně neonacistů, se o těchto problémech snaží psát většina médií. Proto k tomuto tématu existují pouze publicistické zdroje, které se zabývají nejenom extremismem a jeho popisem, ale také rozebíráním toho, jak by novináři měli o těchto aktivitách informovat. Pavel Třešnák (Třešňák, P. 2009: 14) tvrdí, že dáváním prostoru v médiích plní novináři hlavní objednávku extrémistů – tedy touhu po publicitě a s tím související přízní veřejnosti. Třešnák to ukazuje na příkladu deníku MF Dnes, který 2. května 2009 otiskl rozhovor s jedním z hlavních představitelů neonacistického hnutí v ČR Filipem Vávrou. Podle Třešňáka tím deník udělal velmi závažnou chybu. Vávra tak získal od celostátního deníku punc člověka, s kterým je možné vést diskusi. Třešnák tvrdí, že média a univerzity by těmto lidem neměly poskytovat status někoho, s kým je možné debatovat. Časopis RESPEKT, ve kterém článek Pavla Třešňáka vyšel, zároveň položil otázku Jak mají média informovat o neonacismu (Redakce RESPEKT, 2009) několika novinářům a mediálním odborníkům. Jana Bendová, vedoucí komentářů a publicistiky v MF Dnes, odpověděla, že média musí informovat v první řadě kriticky. S vědomím, že se neonacisté do médií touží dostat, jako každý, kdo chce na politickém trhu uspět. Souvisí to s věčným hledáním rovnováhy: splnit povinnost, informovat a přitom hlas extremistů nezesilovat. O jejich názorech je třeba mluvit - 33 -

otevřeně. Bendová odsuzuje jakoukoliv formu cenzury. Svoboda slova je riskantní, ale riskantnější je její omezování – byť se šlechetnými úmysly, říká. Na stejnou otázku odpovídal také Tomáš Trampota, který působí na Fakultě sociálních věd UK a na Metropolitní univerzitě. Trampota (Redakce RESPEKT, 2009) odkazuje na mediálního teoretika Daniela Hallina, který poukázal na to, že při informování o deviantních jevech média odkládají běžné pojetí objektivity a musí nutně stranit základním hodnotám společnosti. Neonacismus bezesporu deviantním rozhodně je. Proto se Trampota přiklání ke kritické reflexi, zdůrazňování negativních důsledků, historických paralel a jen minimální propůjčování prostoru stoupencům tohoto hnutí k prezentaci jejich ideologie.

2.3.4 Závěr Z této kapitoly je zřejmé, že je velice problematické definovat pojem politický extremismus. V této práci jsem se řídila prací Michal Mazela (Mazel, M. 1998: 117 – 262), který poskytuje ucelený přehled radikálních hnutí zároveň však Mazel zdůrazňuje, že tento přehled nemůže být v žádném případě definitivním seznamem extremistických organizací. Posouzení extremnosti jednotlivých organizací zůstává otevřenou otázkou. Zároveň je nutné říci, že mnohem větším problémem je způsob, jakým by média tato hnutí měla pouštět na své stránky či obrazovky. Dochází tu totiž ke střetu svobody slova a zároveň společenské hrozbě, kterou tyto organizace představují. Je třeba střízlivě vybírat, co by do zpravodajství jít mělo a co už tam nepatří. Extrémistům by se měl dávat jen takový prostor, který ochrání svobodu slova, ale zároveň se musí dát minimálně stejný prostor druhé straně. Je třeba nahlížet na tato hnutí velmi kriticky a nepropagovat jejich myšlenky, nýbrž o nich pouze informovat.

- 34 -

3. Produktová část - Reportáže a jejich kritické reflexe V produktové části této bakalářské práce je celkem pět zpravodajských reportáží, které byly psány pro případné využití v deníku MF Dnes. Reportáže nakonec v MF Dnes otištěny nebyly, protože autorka práce v současné době s deníkem nespolupracuje. Ale vzhledem k aktuálnosti reportáží a dodržení výše zmíněných pravidel pro psaní do MF Dnes, by se články mohly v tomto deníku objevit. Témata reportáží se pod hlavičkou Demonstrací a happeningů radikálních hnutí různí. Objevuje se zde reportáž z pochodu pravicových extrémistů (4. 4. 2009), dvě reportáže z akcí anarchistických hnutí (1. 5. 2009), jedna reportáž popisuje happening ekologických organizací (23. 4. 2009) a na závěr je uvedena reportáž z demonstrace (3. 5. 2009), kterou lidé protestovali proti neonacismu. Organizátoři jednotlivých akcí patří pod extrémistické organizace či hnutí (Mazel, M. 1998). Jejich názory se prolínají celým politickým spektrem od extrémní pravice až po extrémní levici. Na neonacistickém pochodu se podílely organizace Autonomní nacionalisté a Národní odpor. Anarchistický první máj organizovala Československá anarchistická federace. Na festivalu proti rasismu z názvem May-Day se podílela Antifašistická akce, Československá anarchistická federace a Animal Liberation Front. Cyklojízdu v Brně pořádaly organizace Greenpeace a Hnutí Duha, které se podílelo také na demonstraci proti neonacismu s názvem Dost. Součástí reportáží jsou také fotografie, které pořídila autorka této práce. Přestože to nejsou fotografie od profesionála a ani nejsou pořízeny profesionálním přístrojem, daly by se k článku použít, protože dobře zachycují atmosféru míst. Na některých akcích bylo poměrně těžké získat dostatečné zdroje, proto autorka práce využila databáze informační agentury ČTK. U reportáží o festivalu May-Day a z demonstrace Dost se objevuje několik informací z ČTK. V reportáži o May-Day festivalu jsou to hlavně jména některých řečníků a počet návštěvníků akce. Reportáž z demonstrace Dost čerpala z ČTK hlavně policejní citace a také celá jména řečníků.

- 35 -

3.1. Reportáž z neonacistického pochodu v Přerově 3.1.1 Text reportáže Neonacisté prošli Přerovem, vzduchem létaly zápalné lahve Přerov - Na hlavním nádraží policisté poctivě kontrolují všechny cestující, kteří vypadají podezřele. V sobotu odpoledne je tu poměrně prázdno. Největší nápor cestujících teprve přijde. Chystá se tu totiž pochod nacistických demonstrantů, kteří si na 4. dubna naplánovali pochod přerovskými ulicemi. Jeden z nich hlasitě vykřikuje na policistku, která ho kontroluje. „Budu si stěžovat a všechno nahlásím,“ vyhrožuje a mává při tom pěstí. Venku je kolem dvaceti stupňů a před nádražím postávají hloučky mladíků oblečených do černých mikin s kapucí. Začátek celé akce svolal pořadatel celé akce Jiří Švehlík na dobu mezi 13. a 14. hodinou. Už kolem půl jedné se před nádražím začínají seskupovat hloučky chlapců i dívek v černém. V půl druhé už jich tu je spoustu. Dokonce i novináři ve fosforových vestách už jsou připraveni do boje. Ale stále všichni čekají na další příchozí.

Pochod se zastavil uprostřed romského ghetta.

- 36 -

FOTO: Barbora Drachovská

Demonstranti se dobře baví. Neustále z davu zaznívá smích a vtipy. Mezitím jízdní policie nachází na trase pochodu několik podezřelých nádob. „Na pěti místech na trase jsme našli několik tašek s výbušninami, PET lahve naplněné benzínem a rozbušky,“ vysvětluje policejní mluvčí Michaela Sedláčková. Výbušniny si demonstranti připravili do popelnic. Před nádražím se mezitím počet demonstrantů téměř zdvojnásobil. Už jich tu je na čtyři stovky. Policejní těžkooděnci obklíčili dav, který se vydává na svůj pochod vedoucí romským ghettem. Češi pojďte s náma Na místě jsou také členové hnutí Antifa. Dorazilo jich však mnohem méně než neonacistů. Asi pět. Policie se je snaží držet oddělené od demonstrantů. Když ale pochod dojde k velkému parkovišti u Tesca, demonstranti se rozprchnou do stran. Policisté nestačí všechno hlídat. Vzduchem lítají zápalné lahve a rozbušky. Anarchisté vykřikují Antifa pořád dokola. Neonacisté se snaží protrhnout hradbu policistů za neustálého provolávání: „Češi pojďte s náma!“ Nakonec se jednomu z anarchistů podaří proniknout mezi policii a neonacisty, kteří se k němu hned seběhnou. Policisté z protikonfliktního týmu, který má za úkol uklidňovat všechny rvačky, se snaží anarchistu ubránit. „Policista chránil člena Antify vlastním tělem a odnesl to zraněním na hlavě,“ vysvětluje později policejní mluvčí Michaela Sedláčková.

Policie několik neonacistů zadržela.

FOTO: Barbora Drachovská

- 37 -

Policie se snaží situaci nepodceňovat, proto jsou po celé trase rozesety policejní hlídky na koních, v obrněných vozech nebo psovodi. Ze vzduchu všechno hlídá vrtulník. „Máme tu stovky těžkooděnců, jízdní polici, odborníky na extremismus, pyrotechniky i obrněné vozy,“ popsala situaci policejní mluvčí. Policie výbuchům nezabránila Demonstranti se pomalu vracejí ke startu svého pochodu. Před nádražím organizátor akce Jiří Švehlík, který je členem Dělnické strany, požádá všechny účastníky pochodu, aby se v klidu rozešli. Sympatizanti Národního odporu a Autonomních nacionalistů, kterých se na demonstraci objevilo nejvíce, ale zůstávají v hloučcích stát na místě. Nikdo se nikam nechystá. Všichni si nasazují kožené rukavice a vydávají se zpět proti původnímu směru pochodu. Nejdříve poklidným krokem, potom se jako na povel rozeběhnou. Policie se v první chvíli nestačí divit, ale jízdní hlídka i těžkooděnci se okamžitě vydávají za nimi. Najednou je všude mezi paneláky slyšet křik a výbuchy. Na dvorku před jednou z bytovek hluk utichá. Na zemi leží asi čtyřicet neonacistů. Kolem nich stojí dvojnásobný počet těžkooděnců, kteří je prohledávají a kontrolují. „Lež na břiše ti říkám,“ křičí policista na jednoho z neonacistů. Další z těžkooděnců se snaží rozehnat okolní zvědavce. Mezi publikem stojí i dvě sotva šestnáctileté dívky. „Je tam i někdo od nás,“ ptá se jedna z nich. „Jo, Jirka a Honza,“ odpovídá druhá. Po kapsách demonstrantů najdou policisté spoustu výbušnin. „Zadrželi jsme asi čtyřicet demonstrantů, kteří napadli policisty,“ řekla policejní mluvčí. Situace se pomalu uklidňuje. Před nádražím už jen postávají hloučky nejmladších demonstrantů. Policie pomalu odvádí několik zadržených neonacistů. Jeden z nich má zranění na hlavě. Všechno už vypadá poměrně klidně. Najednou se zevnitř nádraží ozve hluk. Několik těžkooděnců okamžitě vpadne dovnitř. Za chvíli přijíždí sanitka. Z nádraží vyvádějí kluka s vyholenou hlavou, který si drží ruku v ručníku. Nebyl dost rychlý při házení dělobuchů. Zato spousta dalších, kteří byli rychlí dost, teď svorně stojí před přechodem pro chodce. Svítí červená a tak se neodváží vkročit do silnice. Barbora Drachovská

- 38 -

3.1.2 Kritická reflexe k reportáži Dodržení žánru Žánr reportáže se podařilo dodržet poměrně přesně. V článku je děj i atmosféra akce. Z reportáže je znát, že jsem jako její autorka na místě opravdu byla. Nechybí základní podstatné rysy reportáže, jako je dějovost, akce, popis prostředí, popis lidí, konkrétní situace, které dokreslují atmosféru nebo citace běžných účastníků demonstrace. Hlavní součásti reportáže Titulek - Neonacisté prošli Přerovem, vzduchem létaly zápalné lahve - je velmi zpravodajský, ale v tomto případě je ospravedlnitelný. Jedná se o zpravodajskou reportáž a také s ohledem na čtenáře je nutné, aby už z titulku bylo zcela jasné, o čem článek bude. V tomto případě je použit perex úvodního typu. Můžeme totiž rozlišit dva typy perexů. Buď je to shrnutí článku, které by ale u reportáže bylo příliš zpomalující. Druhým typem je perex, který plynule přechází do úvodu a je patřičnou součástí reportáže. Druhý typ je použit v tomto případě. Lze říci, že perex začíná pro některé čtenáře trochu nudně. Několik prvních vět není zcela jasné, co se bude v článku dít. V tomto případě to ale nevadí. Čtenář díky titulku už od počátku ví, o čem konkrétně čte, proto je možné použít tento perex. Úvod plynule navazuje na perex, který pomalu uvedl čtenáře do děje a prozradil mu co, kdy a kde se odehrává. Úvod představuje hlavního organizátora akce a popisuje situaci, která se odehrává těsně před demonstrací. Čtenář už je rozhodnut, zda bude číst dál nebo ne, proto je možné přejít k hlavní části samotné reportáže. Stať rozvíjí celou akci. Popisuje, co se děje. V této části promlouvá policejní mluvčí, která komentuje veškeré podstatné události demonstrace. Ve stati jsou popsány všechny zásadní momenty. Je tu vygradována veškerá akce, která se během demonstrace odehrála. Závěr popisuje poslední momenty demonstrace a částečně hodnotí neonacistické demonstranty. Jazyk reportáže Jazyk v této reportáži je velmi zpravodajský. Reportáž se nesnaží o příliš publicistický styl, ale také je zde vidět snaha o to, aby článek nebyl příliš strohý a nudný. Je sice použit přítomný čas, který se ve zpravodajství běžně nepoužívá, ale je třeba podotknout, že k reportáži patří. Dodržení desatera MF Dnes První bod desatera - V reportáži, na rozdíl od zprávy, nemusí být vše důležité v úvodu je v - 39 -

této reportáži vcelku dodržen. Všechno důležité není zcela na začátku, přestože je zde patrná snaha o to, aby se čtenář co nejdříve dozvěděl základní informace, které potřebuje, aby se orientoval v situaci. Druhý bod desatera - Otevření má být originální a přitažlivé - jsem se snažila co nejlépe dodržet. Otevření reportáže přivádí čtenáře přímo do děje. Bez předchozího upozornění se okamžitě ocitá na jakémsi nádraží. Naštěstí je už poučen z titulku, proto je toto otevření možné. Je třeba ale podotknout, že reportáž nezačíná konkrétní akcí, ale popisem, což může některé čtenáře odradit. První konkrétní akce je až na čtvrtém řádku, což je možná až příliš pozdě. Ale rytmus popisu je poměrně svižný, proto čtenář pravděpodobně u čtení zůstane. Třetím bodem desatera je Používejme velmi barvitý a nápaditý jazyk, citáty lidí. Jazyk v této reportáž není nijak extra nápaditý. Je poměrně hodně zpravodajský a nevybočuje příliš ze základní zpravodajské rutiny. Ovšem snaží se vše vynahradit popisy, do kterých jsem se pokusila zasadit hodně děje a také citáty lidí. Proto můžeme tento bod považovat za splněný. Čtvrtý bod desatera se zaměřuje na střídání rytmu psaní, což je v této reportáži dodrženo celkem kvalitně. Rytmus psaní je střídán poctivě. Někdy se objevují až příliš krátké věty, ale ty mohou čtenáře alespoň překvapit a vytrhnout z monotónního čtení. Pátý bod desatera apeluje na autory, aby nepopisovali sami sebe. Tato reportáž páté pravidlo dodržuje bezezbytku. Je aplikován popis zvenčí, nezúčastněného účastníka, který se ale čtenářům v žádném případě nevnucuje. Šestý bod dávání věcí do souvislosti v této reportáži zcela dodržen nebyl. Chybí zde odkazy na podobné události, což je způsobeno absencí větší praxe autorky v této problematice. V sedmém bodě, se novinář dozvídá, že nemá popisovat věci „televizním způsobem“, čemuž jsem se snažila vyhnout a myslím, že se mi to poměrně dobře podařilo. Osmý bod odmítá psaní od stolu. Tento bod jsem splnila už jen tím, že jsem byla přímo na místě, což dokazují moje vlastní originální fotografie z demonstrace. Devátý bod nutí novináře, k tomu, aby podrobně studovali podklady, které s tématem souvisejí, což jsem jako autorka této bakalářské práce měla zcela zvládnuto. Posledním bodem je pointa reportáže. Pointa je poměrně dobře vymyšlena, ale čtenáři asi tolik neutkví, protože by měla být více vysvětlena. Není totiž zcela pochopitelné, jak to autorka myslela. To by ale bohužel zničilo údernost této pointy. Proto se autorka rozhodla nepodceňovat čtenáře a nechat výklad zcela na nich. Umístění v MF Dnes Tato reportáž by se mohla objevit v MF Dnes na některé ze stran domácího zpravodajství. Mohla by se objevit jak samostatně, tak jako doplněk podrobnější zprávy k tématu.

- 40 -

3.2 Reportáž z 20. cyklojízdy Brnem 3.2.1 Text reportáže Brnem se na kole projel i náměstek primátora Brno - Několik neziskových organizací, včetně Hnutí Duha nebo Greenpeace, se

pod

vedením organizace Brno na kole podílelo na propagaci cyklistiky. Ve čtvrtek 23. dubna se totiž všichni nadšenci do jízdy na kole sešli na 20. cyklojízdě na Moravském náměstí. Dredatý chlapec na jednokolce jezdí sem a tam okolo kašny na Moravském náměstí. Občas seskočí, ale hned je zase nahoře a předvádí jízdu pozadu nebo bez šlapání. Diváci pevně svírají řidítka svých kol a po každém předvedeném triku hlasitě tleskají. „Ještě, ještě,“ ozývá se z davu nedočkavců, kteří se tu sešli, aby se projeli na 20. cyklojízdě Brnem. „Jednou za půl roku organizujeme už tradičně v Brně cyklojízdu. Letos poprvé pojedeme bez doprovodu policie,“ vysvětluje Vít Moštěk ze sdružení Brno na kole, které tuto jízdu pořádá. Mezitím moderátor z Rádia Hey Martin Kudlička, který provází celým odpolednem, zve děti i dospělé k soutěžení o světla, lahve na pití nebo kšiltovky. Většinou moderátor ptá účastníků na otázky na téma cyklistika. „Jak se jmenuje kamarád Včelky Máji,“ pozměnil moderátor otázku pro sotva pětiletou Nikolku. Za správnou odpověď dostává láhev na kolo.

Děti si mohly vyzkoušet různá vozítka. - 41 -

FOTO: Barbora Drachovská

Kromě soutěžících si průvodce celým odpolednem Martin Kudlička zve na provizorní pódium také zástupce hnutí Brno na kole nebo úspěšného cyklistu Jana Svoradu. „V centru Brna jsem kdysi závodil, ale na normální projížďku jsem se zatím nedostal. Myslím si, že se tu na kole trochu jezdit dá, i když samozřejmě vždycky je co zlepšovat. Ale všiml jsem si, že několik cyklostezek už vzniklo. A doufám, že se objeví i další,“ přeje si Svorada. Na akci se představily ziskové i neziskové organizace Okolo kašny na Moravském náměstí stojí několik stánků. V jednom z nich se představuje své cyklostezky, které jsou rozesety po celém kraji, Nadace Partnerství. „V projektu Greenways se snažíme o co největší podporu vzniku cyklostezek, a proto jsme rádi, že má v Brně taková akce tradici,“ vysvětluje Luboš Kala z Nadace Partnerství, která projekt Greenways zaštiťuje. Kromě Nadace Partnerství se na cyklojízdě podílejí Klub Bicybo, Hnutí Duha nebo Cykloklub Kučera ze Znojma, který ve svém stánku na Moravském náměstí představuje cyklokáry pro děti i dospělé. Kolem kašny už od tří hodin prohánějí děti na různých šlapacích strojích, právě z dílny Cykloklubu Kučera. Kromě lidí, kteří přišli podpořit cyklojízdu, se tu objevuje také jeden velmi speciální host. „Tato cyklojízda je velmi nevšední, protože na cestě doprovodíme cestovatele z Bali,“ vysvětluje moderátor. Prapodivná osoba, která je výsledkem recese organizátorů, je oblečená do několika kožešin a obličej má zašpiněný sazemi. Na nohou má zvláštní boty, které vypadají jako trochu vyztužené ponožky. „Já přijít z Bali a tam všude antropolog,“ odpovídá na moderátorovu otázku, odkud přijel. „Já šaman,“ pokračuje ve svém představování a přehazuje si smotanou deku přes rameno. Tento prapodivný cestoval z Bali je jen jeden z organizátorů v převleku. Pro diváky je to zajímavé ozvláštnění akce. Všichni poslouchají, co řekne svou lámanou češtinou a po každém sebemenším vtipu zní z řad diváků hlasitý smích. Těsně před startem jízdy se jako jediný zástupce města objevuje náměstek primátora Martin Ander ze strany Zelených. Organizátoři mu na pódiu předávají několik požadavků, kterými chtějí ekologické organizace rozhýbat cyklodopravu v Brně a okolí. „Jsem rád, že tyto požadavky vznikly a na magistrátu je samozřejmě předám. Jsem takovýmto aktivitám nakloněn a doufám, že o těchto požadavcích budeme dále jednat,“ vzkáže všem cyklistům Ander ještě předtím, než sám usedne za řidítka. Nakonec se všichni cyklisté seřadí a vydají do ulic, kde na chvíli téměř zastaví dopravu. Do ulic jich tentokrát vyjelo více než tři stovky. Tentokrát je to naopak cyklisté brzdí motoristy. Barbora Drachovská

- 42 -

Cyklisté vyrazili do běžného provozu.

FOTO: Barbora Drachovská

3.2.2 Kritická reflexe reportáže Dodržení žánru V tomto případě můžeme říci, že žánr byl dodržen. Přestože některé pasáže jsou až příliš zpravodajské a mohou se zdát jako pouze více rozvinutá zpráva. Tento nedostatek zachraňuje spousta citací a střídání dějů i popisů, který vylepšuje rytmus celé reportáže a dělá reportáž reportáží. Hlavní součásti Titulek - Brnem se na kole projel i náměstek primátora – už tolik zpravodajský není. Popisuje situaci, která je zmíněna až ke konci celého textu. Může pomoci přitáhnout čtenářovu pozornost, přestože k ekologickým hnutím zrovna netíhne, protože vidět náměstka primátora jet na kole se mu jen tak nepoštěstí a tady to má černé na bílém. Tentokrát je v reportáži použit čistě zpravodajský perex, který je takovým shrnutím základních informací o události a nenavazuje zcela na další text. Je možné ho použít samostatně jako poutač na samotný článek. Samotný úvod začíná přímým popisem děje. Jedná se tu o konkrétní situaci a detail, kterými by měl a reportáž správně začínat. Úvod má poměrně dobrý rytmus a čtenáře navnadí. Stať má jeden nedostatek. Je poměrně hodně roztříštěná, protože se nejednalo o kontinuální akce, ale o několik akcí na jednom místě. Snažila jsem se popsat co nejvíc věcí, ale zároveň jsem se pokoušel o jistou plynulost, což se ne úplně - 43 -

zdařilo, protože na čtenáře mohou jednotlivé popisy působit trochu zmateně a zpřetrhaně. Jinak má stať samozřejmě i své dobré stránky. Je zde použito hodně citací, což působí více věrohodně a pomáhá to k autenticitě reportáže. Jazyk reportáže je opět velmi zpravodajský. Bohužel ve zpravodajské reportáži není příliš prostor pro barvitý jazyk. Snažila jsem se nepsat nudně, ale netroufám si psát nějaké velice zvláštní a neobvyklé výrazy, protože si myslím, že by ve zpravodajské reportáži působily nepatřičně. Dodržení desatera MF Dnes První bod desatera - V reportáži, na rozdíl od zprávy, nemusí být vše důležité v úvodu - není v tomto článku zcela dodržen, protože je použit zpravodajský perex, který veškeré důležité informace sděluje již v úvodu. Druhý bod desatera - Otevření má být originální a přitažlivé, je dodržen, pokud vynecháme perex a začneme až úvodem. Ten začíná dějem a pokračuje zajímavým popisem situaci. Úvod je dobře rytmicky členěn a čtenáři se bude dobře číst. Třetím bodem desatera je - Používejme velmi barvitý a nápaditý jazyk, citáty lidí – opět jsme u problému jazyka, který příliš nápaditý není. Naopak citáty lidí jsou zde ve velké míře, která sedí k události, o které je celá reportáž napsána. V každé situaci by se to takto napsat nedalo. Je třeba zohlednit typ události, o které reportáž píšeme. Zde se nadměrné množství citací hodí. Čtvrtý bod desatera se zaměřuje na střídání rytmu psaní, ten je velmi dobře střídán hned v úvodu. Zde se jedná o délky vět. V dalších částech textu se objevuje hlavně střídání rytmu ve smyslu střídání popisu a citací. Pátý bod desatera apeluje na autory, aby nepopisovali sami sebe, což je opět splněno. Šestý bod dávání věcí do souvislosti v této reportáži dodržen nebyl, protože tato událost je velmi ojedinělá, a proto v textu nelze odkazovat na podobné akce. V sedmém bodě, se novinář dozvídá, že nemá popisovat věci „televizním způsobem“, což zde bylo dodrženo. Osmý bod odmítá psaní od stolu. Tento bod jsem splnila u všech reportáží v této práci, proto jej dále nebudu zmiňovat. Devátý bod nutí novináře, k tomu, aby podrobně studovali podklady, které s tématem souvisejí, což jsem jako autorka této bakalářské práce měla zcela zvládnuto. Posledním bodem je pointa reportáže. Ta se v tomto případě příliš nevyvedla, protože reportáž končí tak trochu do ztracena. Umístění v MF Dnes Tento článek by se v MF Dnes mohl objevit samotný, protože obsahuje veškeré informace, které by obsahovala zpráva o této události. Proto by reportáž mohla nahradit zprávu, pokud by se to hodilo do žánrové skladby konkrétního výtisku novin.

- 44 -

3.3 Reportáž z Anarchistického prvního máje 3.3.1 Text reportáže Antigobalizační písně a zakryté tváře Praha - Dívka s růžovou parukou se snaží zapnout megafon. Chvíli se jí to nedaří. Nakonec jí přijde na pomoc kluk s falešným knírkem, díky kterému není poznat jeho pravá podoba. Megafon zprovozněn. Akce může začít. V pátek 1. května se na Střeleckém ostrově uprostřed Prahy schází Anarchisté. Chtějí si připomenout výročí demonstrace v Chicagu, která v roce 1886 skončila smrtí jednoho protestujícího dělníka a dalšími šesti zraněnými. Organizátor akce Ondřej Slačálek se domlouvá s policií a Antikonfliktním týmem na trase pochodu. Policisté vyzývají organizátory, aby upozornili účastníky pochodu na zákaz zakrývání obličeje, který může být důvodem k ukončení akce. „Všichni chceme, aby se pochod obešel bez problémů,“ říká jeden z členů Antikonfliktního týmu. Účastníci mezitím vzali do rukou kytary a zpříjemňují si čekání na začátek pochodu antiglobalizačními písněmi. Přibližně stovka anarchistů se chová spořádaně a nedělá problémy. Poslušně čekají na pokyn hlavní organizátorky v růžové paruce, která po zprovoznění megafonu pronáší několik slov o vzpomínané demonstraci v Chicagu a o snaze anarchistů vrátit prvnímu máji jeho původní význam. Potom se asi stohlavá skupinka anarchistů přesune k pomníku postaveném ke stoletému výročí oslav prvního máje a položí sem květiny.

Anarchisté při poslechu projevů na náměstí 14. října. FOTO: Barbora Drachovská - 45 -

Oficiální organizátor akce Ondřej Slačálek se snaží dostát slovu, které dal policistům. „Podle zákona nesmíme mít zakryté obličeje, ale já vám to nutit nebudu, protože nechceme, aby nám něco přikazoval státní aparát. Tyto šikanózní zákony je třeba nějak obejít. Nikdo nám nemůže zakazovat brýle, masku nebo falešný knír,“ stojí si za svým Slačálek. Sbíječky snadno přehlušily křik anarchistů Anarchisté se pomalu dávají na pochod. Po celou cestu až na Palackého náměstí je doprovází Policie, která cestou zastavuje dopravu. Lidé v tramvajích nevěřícně kroutí hlavami. Dav se chová slušně a poměrně tiše. Občas někdo provolá anarchistická hesla, ale jsou to spíše jednotlivci než celý dav. Ve skupině asi sta anarchistů nese nějaký transparent jen několik lidí. Vepředu jsou transparenty dva a další se sporadicky objevují na různých místech davu. Dva lidé nesou vlajky. Kromě občasných výkřiků je poměrně klid. Dokonce si ani nevšímají hromad dlažebních kostek, které lemují téměř celou trasu pochodu. V ulici Štefánikova se totiž vyměňují pouliční lampy. Proto je všude spousta dělníků, prachu a hluku, který snadno přehluší i stočlenný dav, který se v druhé půli svého pochodu snaží křičet o trochu hlasitěji. Na všechno dohlíží policejní vrtulník. „Policejní stát nás nezastaví,“ vykřikují anarchisté. Na náměstí 14. října se demonstrace zastavuje před kostelem svatého Václava na Smíchově. Jeden z anarchistů tu totiž přednáší svůj proslov, který je plný nenávisti ke kapitalismu, na který svaluje veškerou vinu za současnou ekonomickou krizi i nárůst vlivu pravicových extrémistů. Po této krátké agitaci se průvod přesouvá dál za vykřikování hesel: „Proti státu, kapitálu“ „Naše životy do našich rukou“ nebo „Touhu po svobodě represe nezastaví“. Tentokrát už se připojuje i hlavní organizátorka ve velké růžové paruce, která všechna hesla vykřikuje do megafonu. Přidává se k ní i velká část demonstrantů. Tentokrát už jsou hesla opravdu slyšet. Když kolem projíždí sanitka, dav se poslušně zastaví, aniž by je policisté museli nějak umravňovat. „Pochod proběhl bez problémů. Demonstranti se chovali poměrně slušně. Policisté postupně zastavovali dopravu. Uzavírky však byly pouze krátkodobé,“ řekl policejní mluvčí Ján Mikulovský. Pochod pomalu dojde až na Palackého náměstí, kde se zastaví u pomníku Františka Palackého. Davem se dopředu prodírá růžová paruka. Hlavní organizátorka všem děkuje a akci rozpouští. „Běžte všichni dnes na Císařskou louku. Je tam festival proti rasismu,“ dodává. Hloučky se pomalu rozcházejí všemi směry. Barbora Drachovská

- 46 -

Zakrytými tvářemi i výstředními účesy se anarchisté vyzbrojili na pochod. FOTO: Barbora Drachovská

3.3.2 Kritická reflexe reportáže Dodržení žánru Žánr je v tomto případě dodržen poměrně dobře. Bohužel se jedná z velké části o popis, protože na akci se neobjevovalo příliš děje, protože celá demonstrace proběhla velmi poklidně.

- 47 -

Hlavní součásti Titulek - Antiglobalizační písně a zakryté tváře – by se dal zařadit mezi publicistické. Není z něj totiž hned poznat o čem se bude v reportáži psát. Perex a úvod splývají v jedno. Úvodní část reportáže přímé vkročení do děje. Čtenář se musí chvíli orientovat. V tomto případě je použit konkrétní děj, který je aktivní a vypovídá částečně o charakteru demonstrace, která nebyla příliš organizovaná. Stať popisuje průběh celé akce víceméně chronologicky. Vyzdvihuje momenty, které se na trase celého pochodu udály a byly zajímavé, přestože těchto momentů moc nebylo. Proto je velká část stati hlavně popis, který může některé čtenáře nudit. Ovšem na druhou stranu je třeba říci, že tento popis poměrně dobře vystihuje celou atmosféru akce, která byla velice poklidná. Závěr vyplývá do ztracena stejně jako celá akce. Jazyk Jazykové prvky jsou v této reportáži čistě zpravodajské. Sedí to k typu reportáže i k médiu, do kterého by eventuálně reportáž patřila, tedy MF Dnes. Dodržení desatera MF Dnes. První bod desatera - V reportáži, na rozdíl od zprávy, nemusí být vše důležité v úvodu - je v této reportáži dodržen. Informace jsou rozesety po celé reportáži. Ale ta opravdu nejdůležitější fakta se čtenář dozvídá hned v prvním odstavci, aby byl v obraze, o čem vlastně čte. Druhý bod desatera Otevření má být originální a přitažlivé – se podařilo dodržet. K otevření reportáže je použit popis konkrétního děje, který pomáhá čtenáři více nasát atmosféru místa a akce. Třetím bodem desatera je - Používejme velmi barvitý a nápaditý jazyk, citáty lidí – s citáty je to v této reportáži poněkud horší, protože jedna strana, tedy policie, se vyjádřila jen prostřednictvím mluvčího a druhá strana, tedy anarchisté, odmítli zcela komunikovat s médii. Bylo možné použít pouze citace, které řekli při projevech. Čtvrtý bod desatera, který se zaměřuje na střídání rytmu psaní, se povedl poměrně dobře dodržet, jak střídáním vět, tak střídáním popisu, děje a citací. Pátý bod desatera apeluje na autory, aby nepopisovali sami sebe, což je opět splněno. Šestý bod dávání věcí do souvislosti byl v této reportáži částečně dodržen a to zmínkou o chicagské demonstraci. Posledním bodem je pointa reportáže. Ta v tomto případě při prvním přečtení pointa chybí. V souvislosti s typem akce a způsobem, jakým byla vedena, odpovídá konec reportáže atmosféře celé akce. Vyplynutí do ztracena je tedy v tomto případě možné.

- 48 -

Umístění v MF Dnes Tato reportáž by v MF Dnes asi sama o sobě neobstála. Musela by být součástí rozsáhlejších materiálů o tomto tématu, protože neobsahuje veškeré informace a vyjádření, která by byla ve zprávě. Reportáž by tedy mohla být rozšiřujícím materiálem k nějaké kratší zprávě o této demonstraci.

3.4 Reportáž z May Day festivalu proti rasismu 3.4.1 Text reportáže Hudební festival s anarchistickou agitací navíc Praha - Cesta z tramvajové zastávky Lihovar je lemována nápisy a nálepkami Antifa, které ukazují správnou trasu na May Day festival proti rasismu, který prvního května organizují Anarchistické organizace v Praze. Směrem k Císařské louce jde velmi početný dav mladých lidí. Cestou potkává skupiny punkově oblečených hochů, které zmohlo odpolední slunce a alkohol natolik, že si už ve tři hodiny ustlali v trávě. V areálu Císařské louky jsou už koncerty v plném proudu. Jsou tu dvě scény, mezi kterými se pohybuje několik stovek návštěvníků. Většina z nich má na hlavě buď číro nebo přinejmenším aspoň jeden dred. Kdo přišel bez speciálního účesu, může si ho nechat vyrobit na místě hned ve dvou improvizovaných kadeřnických salonech. V jednom z nich si zrovna jeden z účastníků akce vybral svítivě zelenou barvu na svoje číro. Kromě kadeřnictví si mohou návštěvníci poslechnout přednášky, které se zabývají anarchismem z různých úhlů pohledu. „Politické strany fungují jako konkurenti na specifickém trhu. Musejí se jedna druhé podřizovat a dělat kompromisy. Naproti tomu anarchistická hnutí se mohou zabývat názory, které nejsou natolik masovými a zároveň nemusí bojovat o hlasy,“ vysvětluje zapálený anarchista Ondřej Slačálek. Ve vedlejším stanu se celý den promítají různé filmy. Lidé se tu mohou podívat na propagační video organizace Animal Liberation Front, kde se objevují záběry na laboratorní zvířata nebo velkochovy slepic. Do stanů pro přednášky a pro promítání se vešlo asi třicet lidí. Celkem se mezi stánky a scénami May Day festivalu pohybuje více než dva tisíce lidí. „Festival je oslava a připomínka boje za sociálně spravedlivou společnost,“ říká jeden z jeho organizátorů Lukáš Jelínek z Antifašistické akce. Vstup na akci se neplatí. U vchodu ale stojí dva - 49 -

zahalení organizátoři, ze kterých jde trochu strach. Na první pohled jsou k nerozeznání od neonacistů. Černé brýle, černá mikina s kapucí a zakrytá ústa. Nedaleko od hlavního vchodu posedává u piva skupinka podobně oblečených mladých mužů. Nikdo na první pohled nemůže poznat, jestli jsou to anarchisté nebo neonacisté, kteří přišli jenom dělat problémy. V dostatečné vzdálenosti od nich stojí skupina policistů, kteří zrovna vyvádějí dva koně z přívěsu, aby se do ochrany bezpečnosti mohla zapojit také jízdní hlídka.

V publiku se objevovaly nejroztodivnější účesy.

- 50 -

FOTO: Barbora Drachovská

Good Night White Pride Naštěstí nebyl žádný zásah policie nutný. Přestože utajený moderátor na pódiu vykřikuje: „Milujte muziku a nenáviďte nácky!“ Což může některé v publiku rozčílit, protože do areálu má vstup každý a kdyby se neonacisté chtěli zúčastnit, mohou se na Císařskou louku dostat bez sebemenších problémů. Řečníci z různých anarchistických skupin, kteří vystupují na hlavním pódiu si zahalili obličeje. Na rozdíl od řečníků v přednáškovém stanu, kteří promlouvají sami za sebe s odkrytou identitou. Přednášejí tu např. Bob Kuřík, který zájemce seznamuje se současnou situací Zapatistů nebo Ondřej Slačálek, který osvětluje současné ideje Anarchismu. Myšlenky anarchismu se promítají v celém areálu. Návštěvníci si mohou koupit stovky odznáčku, jejichž nejoblíbenějším symbolem je znak kampaně Good Night White Pride, která se snaží proti neonacismu bojovat hlavně hudbou. Mezi stánky s jídlem nebo oblečením se vyjímá také jeden velmi speciální stan, kde je instalována výstava o obětech neonacizmu po roce 1989. Lidé si tu mohou přečíst podrobné příběhy lidí, kteří se stali obětí neonacismů. Jsou to nejčastěji anarchisté nebo Romové, ale návštěvníci mohou najít také příběh dívky, která byla neonacistkou a když se chtěla tohoto myšlení vzdát, zavraždil jí její přítel společně s dalším neonacistou. Kapely na pódiu se střídají jedna za druhou. Zahrají např. Envy z Japonska nebo Propaghandi z Kanady. Fronty u stánků s pivem se s pokročilejšími hodinami zvětšují, naopak dětský skákací hrad už zeje prázdnotou. Většina rodičů, kteří sem přišli se svými nemluvňaty, už odešla. Improvizovaný dětský koutek už je uzavřen a policie čekající za branami areálu se těší na konec akce. Na dnešním festivalu nebyl zkřiven ani jeden dred stejně jako na demonstraci, kterou anarchisté pořádali v Praze ve stejný den dopoledne. Barbora Drachovská s využitím agentury ČTK

- 51 -

Francouzská kapela La Fraction při vystoupení.

FOTO: Barbora Drachovská

3.4.2 Kritická reflexe reportáže Dodržení žánru Žánr je v tomto případě dodržen celkem kvalitně. Ovšem je nutné podotknout, že se v této reportáži objevuje až příliš mnoho popisu, což trochu brzdí rytmus. Bohužel v tomto případě nebyl k dispozici dostatek citací. Anarchisté s médii nekomunikují a policie žádné prohlášení nevydala, protože na akci vůbec nezasahovala. Hlavní součásti Titulek - Hudební festival s anarchistickou agitací navíc – se kloní spíše k publicistice. Čtenář totiž hned nepozná, o čem bude číst, proto je důležité, aby tento článek byl součástí rozsáhlejšího materiálu o festivalu. Perex a úvod opět splývají v jedno. Úvodní část reportáže začíná popisem, který čtenáře pomalu přivádí na místo akce. Čtenář se má čas se zorientovat. Stať popisuje, jak to na akci vypadalo. Čtenář se dozví, co všechno mohl na festivalu vidět. Vzhledem k povaze akce chybí nějaké větší dějové úseky. Závěr popisuje, jak to na místě vypadalo ke konci akce a oklikou se vrací k počátku reportáže, kde jsou zmiňovány různé účesy účastníků.

- 52 -

Jazyk Jazyk reportáže opět nijak výrazně nevybočuje ze zpravodajského standardu. Dodržení desatera MF Dnes. První bod desatera - V reportáži, na rozdíl od zprávy, nemusí být vše důležité v úvodu - je v této reportáži zcela dodržen. Možná až přespříliš, protože v prvním odstavci se čtenář ze základních informací nedozvídá téměř nic. Druhý bod desatera - Otevření má být originální a přitažlivé – se podařilo dodržet. K otevření reportáže je použit popis cesty na festival, na který se čtenář nemusí nijak detailně soustředit. Tímto úvodem se čtenář plynule dostává k vlastnímu dění. Třetím bodem desatera je - Používejme velmi barvitý a nápaditý jazyk, citáty lidí – s citáty je to v této reportáži poněkud horší, protože anarchisté odmítli komunikovat s médii. Čtvrtý bod desatera, který se zaměřuje na střídání rytmu psaní, se podařilo dodržet. Je zde patrné hlavně střídání délek jednotlivých vět. Pátý bod desatera apeluje na autory, aby nepopisovali sami sebe, což je opět splněno. Šestý bod dávání věcí do souvislosti v této reportáži příliš dodržen nebyl, protože akce nemá příliš velkou kontinuitu s dalšími podobnými akcemi. V reportáži se pouze objevuje odkaz na jinou demonstraci anarchistů. Posledním bodem je pointa reportáže. V tomto případě pointa nechybí. Poslední věta celé reportáže je současně shrnutím a také odkazem k začátku reportáže, kde se mluví o účesech festivalových návštěvníků. Umístění v MF Dnes Tato reportáž by na zpravodajských stránkách MF Dnes pravděpodobně své místo nenašla. Spíš by se hodila na kulturně zaměřené stránky. Muselo by se v ní ale objevit více hudby, která na místě zazněla. Chtěla jsem se zaměřit pouze na demonstraci v rámci festivalu, která ale přímo na místě byla téměř nulová. Proto si myslím, že by se v MF Dnes tomuto tématu věnovali pouze klasickou zprávou.

3.5 Reportáž z demonstrace proti neonacismu Dost 3.5.1 Text reportáže Kocáb na hrad, vykřikovali demonstranti proti neonacismu Brno - Česká hymna zní na Náměstí Svobody v Brně z úst asi třísethlavého davu v neděli 3. května. Demonstranti, mezi kterými jsou hlavně Romové, se tu sešli kvůli vzrůstajícímu vlivu - 53 -

neonacistů v České republice. Brno se totiž připojilo do celostátní demonstrace s názvem Dost, která se kromě českých měst uskutečnila i v Torontu v Kanadě.

Demonstranti si připravili transparenty.

FOTO: Barbora Drachovská

Vedle Morového sloupu na Náměstí Svobody je postaveno miniaturní improvizované pódium, na které jako první vběhne malý chlapec, který zkouší, jestli funguje mikrofon. Se smíchem hned zase utíká pryč. Jeho kamarádi mu tleskají a běží za ním. Pak už se na pódiu objevuje moderátor, který oficiálně zahajuje shromáždění a začíná série proslovů. Mezi lidmi, kteří se dnes objeví na pódiu je např. Břetislav Rychlík. Známý režisér. „Je mi líto, že tu dnes nevidím senátory, poslance a zástupce města. V civilizovaných zemích dávají autority najevo svůj nesouhlas s extrémistickými organizacemi. Ve Vítkově řádily zrůdy. Dvouletá holčička teď trpí za to, že měla jen jinou barvu,“ vysvětluje svůj postoj Rychlík. Promluvil kněz i komunista Na demonstraci proti extremismu se sešli nejen Romové, ale také například členové Antify. Objevili se tu také studenti, kteří měli vlastní transparenty s nápisy: Studenti proti extremismu. „Jsem rád, že se nás tu sešlo tolik. Extremismus je totiž nebezpečný nejen pro Romy, ale pro celou společnost,“ vysvětluje jeden z organizátorů Karel Holomek. Z davu se mezitím ozývají výkřiky jako Stop fašismu, Kocáb na hrad nebo My jsme tady doma.

- 54 -

K demonstrantům promlouvá také kněz. Brněnský katolický děkan a kanovník Václav Slouk odsuzuje útok na Vítkovskou rodinu. „Ale musíme si uvědomit, že také pachatelé jsou obětmi. Jsou to oběti ideologie, která si je podmanila,“ říká klidným hlasem Slouk. Jeho slova však slyší jenom demonstranti v předních řadách. Nefunguje mikrofon. Potom zase nefunguje reproduktor. Celá demonstrace působí velmi nepřipraveným dojmem. Lidé se na pódiu sice střídají podle předem stanoveného seznamu. Ale potom na pódium vnikne radikální komunista David Pazdera, který se organizátorům představil jako zástupce městské části Brno střed. Na pódiu se zmocní mikrofonu a začne propagovat své poměrně radikální názory. „Jste stejní lidi jako já. Máte právo se tu pohybovat a ne nějaká fašistická lůza! Jak je možné, že se v tomto státě zakazují komunisté a fašisté ne? Komunisté byli ti, kteří porazili fašisty,“ vykřikuje Pazdera a dav mu s velkým nadšením tleská, dokud ho organizátoři neodklidí z pódia. Nechceme používat stejné praktiky jako neonacisté Na pódium proto vstupuje organizátor Karel Holomek. „Zdá se, že se dostáváme již příliš do emocí,“ uklidňuje Holomek dav. Okolostojící asi padesátka policistů už nervózně přešlapuje okolo přistavených policejních aut. Očekávají totiž blížící se pochod fanoušků 1. fotbalového klubu Brno. „Je možné očekávat střety s fotbalovými fanoušky, proto Náměstí Svobody hlídají policisté,“ vysvětluje mluvčí policistů Bohumil Malášek. Na závěr celé akce čte hlavní organizátor z petice proti neonacismu s názvem Dost. „Pokud souhlasíte s tím, co je tu uvedeno, budeme rádi, když nás podpoříte,“ vyzývá všechny přítomné, aby petici podepsali, Holomek. Ještě všechny prosí, aby se v klidu rozešli, protože žádný pochod není nahlášen. „Nechceme dělat problémy. Toto je poklidné shromáždění, které má vyjádřit náš názor. Nechceme používat stejné praktiky jako neonacisté,“ vysvětluje hlavní organizátor brněnské akce Karel Holomek.

- 55 -

Mezi demonstranty byli převážně Romové.

FOTO: Barbora Drachovská

Někteří demonstranti ho poslechnou a začnou pomalu odcházet. V tom však na pódium nečekaně nastoupí několik zahalených členů Antify, kteří pronesou svůj krátký projev. Přihlížející jakoby teprve teď ožili. Tleskají, hvízdají a nadšeně skandují hesla, která jim členové Antify předříkávají. Celá tato scéna končí několikaminutovým provoláváním věty „Černí, bílí spojme síly.“ Z oficiální demonstrace se tímto stává jakýsi veřejný Hyde Park. Každý se najednou hrne k mikrofonu a snaží se něco chytrého říci. Většina demonstrantů se začíná pomalu rozcházet do všech směrů. Poslední účastníci akce - 56 -

opouští Náměstí Svobody v půl šesté. „Nemuseli jsme řešit žádné vážnější problémy,“ dodává policejní mluvčí Bohumil Malášek. Barbora Drachovská s využitím agentury ČTK

3.5.2 Kritická reflexe reportáže Dodržení žánru V tomto případě se podařilo velmi dobře dodržet žánr. Reportáž je čistě zpravodajská a nesnaží se nijak výrazně hodnotit, což je v tomto případě na místě. Hlavní součásti Titulek - Kocáb na hrad, vykřikovali demonstranti proti neonacismu – je velmi zpravodajský ale zároveň obsahuje zajímavý prvek (Kocáb na hrad), který může přitáhnout některé čtenáře, kteří by takový článek běžně nečetli. Perex - v tomto případě se podařilo vytvořit takový perex, který je současně zpravodajský, obsahuje všechny důležité shrnující informace a zároveň je psán reportážní formou, která plynule přechází do úvodu. Samotný úvod už čtenáře přenáší přímo na místo a do konkrétního děje. Zároveň popisuje situaci a prostředí. Ve stati se plynule střídá popis místa a atmosféry s citacemi řečníků, kteří na akci promluvili. Stať plyne poměrně svižně. Závěr je zakončen zcela zpravodajským způsobem a to shrnutím celé akce z úst policejního mluvčího. Jazyk Jazyk reportáže je hodně zpravodajský stejně jako celá tato reportáž. Dodržení desatera MF Dnes. První bod desatera - V reportáži, na rozdíl od zprávy, nemusí být vše důležité v úvodu - v tomto případě dodržen není, protože je využit zpravodajský perex, který všechny důležité informace sděluje hned v úvodu. Druhý bod desatera - Otevření má být originální a přitažlivé – je přes všechnu zpravodajskou snahu dodržen, protože perex i úvod je psán reportážní formou a česká hymna hned v úvodu zaujme čtenářovu pozornost. Třetím bodem desatera je Používejme velmi barvitý a nápaditý jazyk, citáty lidí. S citáty v tomto případě není žádný problém. Citací se v textu objevuje dostatek. Barvitý a nápaditý jazyk jsem se snažila do této reportáže začlenit, přestože zpravodajská forma k němu tolik neinklinuje. Čtvrtý bod desatera se zaměřuje na střídání rytmu psaní, který díky velkému množství citací, které se střídají s popisem, je velmi svižný. Pátý bod - 57 -

desatera apeluje na autory, aby nepopisovali sami sebe, což je také splněno. Šestý bod dávání věcí do souvislosti se objevuje částečně na začátku reportáže, kdy jsou zmiňovány další akce proti neonacismu v ostatních městech České republiky. Posledním bodem je pointa reportáže. V této reportáži se pointa zcela nepodařila. Spíš můžeme říci, že místo pointy jsem použila jakési shrnutí celé akce citací policejního mluvčího. Umístění reportáže v MF Dnes Tato reportáž by se mohla objevit v MF Dnes samostatně bez podpůrné zprávy, protože jsou v ní obsaženy veškeré důležité informace. Vzhledem k lokálnosti tématu by se reportáž pravděpodobně objevila v brněnské příloze MF Dnes. Pokud by se hlavní redaktoři rozhodli vytvořit o demonstracích proti neonacismu rozsáhlejší materiál, mohla by se tato reportáž objevit v něm.

- 58 -

4. Závěr Tato bakalářská práce se ve své teoretické části zaměřovala na charakteristiku reportáže jako žurnalistického žánru, dále na popis a vymezení média – v tomto případě MF Dnes a v neposlední řadě také na charakteristiku tématu. Největším problémem v této bakalářské práci bylo uchopit popis tématu. Protože většina publikací, které jsou o radikálních hnutích napsány, se zabývají hlavně politologickým pohledem na věc, který je pro potřeby této práce příliš odborný. Je třeba se na téma podívat z jiného úhlu. A to žurnalistického. Měla jsem štěstí, že diskuze okolo extrémistických organizací a jejich aktivit se v době psaní mé práce rozběhla na plné obrátky. Zásadní zlom v nazírání na tuto věc poskytl rozhovor s předním neonacistou, který byl otištěn v celostátním deníku MF Dnes. To rozpoutalo celospolečenskou debatu o tom, zda neonacisté patří do celostátních médií či nikoliv. Tato problematika je velice složitá. Z novinářského hlediska je prioritní dodržovat svobodu slova, ale pokud je ta svoboda celospolečenskou hrozbou, je třeba, aby média zakročila a snažila se usměrňovat tyto proudy a vypouštět do světa jen takovou svobodu slova, která nepropaguje neonacistickou nebo jinou extrémistickou ideologii. Hranice extremismu je však velmi těžko rozpoznatelná. Vnímání této hranice bych ale přenechala samotným novinářům. Cíle, které jsem si vymezila v úvodu této práce, se mi podařilo naplnit. Co se týče rozsahu bakalářské práce, jsou cíle definovány dostatečně. Samozřejmě by se dalo na každé kapitole pracovat více do detailů, ale pro potřeby této práce je stávající objem informací dostatečný. Vymezení charakteristiky vidím, jako nejdotaženější cíl práce. Reportáž je popsána z několika úhlů pohledu a závěrem je shrnuto to nejpodstatnější. V této kapitole se mi podařilo dostatečně vystihnout reportáž, i když to zpočátku vypadalo, že většina materiálu nahlíží na reportáž z naprosto stejného pohledu a nesnaží se zkoumat více do hloubky. Tento problém jsem měla hlavně s česky psanou literaturou, která poskytuje pouze velmi kusé informace. Na první kapitolu jsem proto čerpala hlavně z anglicky psaných knih, které se reportáží zabývají velmi dopodrobna. Rozebírají všechny možné prvky i úhly pohledu, což bylo pro tuto práci ideální. Druhý cíl, a to vymezení základních pouček a pravidel pro psaní reportáže přímo do MF Dnes, se podařilo také dostatečně naplnit. Pravidla pro psaní jsou ucelená a jednotlivé body korespondují s předchozí kapitolou, která se obecně zabývá reportáží jako takovou. Posledním cílem práce bylo vymezení tématu, které bylo asi nejvíce problematické. Chyběl k tomu totiž dostatek zdrojů, které by se zabývaly extremismem v médiích. Proto jsem byla nucena použít publicistické zdroje, které se nezabývají touto problematikou na odborné úrovni. Myslím, že tento třetí cíl práce by se dal zpracovat lépe. - 59 -

Ačkoliv se mi v práci podařilo poměrně detailně a přesně vymezit základní charakteristiku žurnalistické reportáže, v průběhu psaní jsem si mohla ověřit, jak fungují teoreticky dokonalá pravidla v praxi. Přestože na papíře se všechno jeví poměrně jednoduše, při psaní reportáží jsem narážela na spoustu problémů, které z žádné knihy nelze vyčíst, např. vyhledávání zdrojů. Na některých akcích je prostě téměř nemožné sehnat druhý zdroj, který by odpovídal novinářskému pravidlu dvou sobě odporujících zdrojů. Dalším problémem byl průběh jednotlivých akcí. Přestože se události dopředu zdály jako ideální pro žánr reportáže až na místě jsem několikrát zjistila, že to tak není. Některým demonstracím nebo happeningům prostě chyběl nějaký zajímavější děj. To se bohužel podepsalo i na kvalitě reportáží, které potom byly velmi popisné a chyběl jim švih a rytmus. Některé reportáže se tedy nevyvedly zcela přesně podle příručkových pravidel. V kapitole, která se věnuje MF Dnes, bylo velmi problematické určit cílovou skupinu tohoto média, která je orientována na velkou část společnosti, protože MF Dnes je masové médium. Tomu také odpovídají obě příručky, které jsem k této kapitole využila. Obě jsou velmi obecné jak při popisu, tak při konkrétních radách ke psaní reportáže se snaží o co největší masovost, což může být možná na škodu, ale hodnocení této strategie MF Dnes mi nepřísluší. Na tématu práce by se dalo pracovat dál a více do hloubky. Nejvíce možností pro rozpracování nabízí kapitola, která se věnuje tématu radikalismu v médiích. Na toto téma by se dala napsat samostatná práce. Téma extremismu v médiích totiž nastoluje spoustu otázek, se kterými si ani současní novináři nevědí rady. Neexistuje totiž všeobecně sdílený názor o tom, jak by média měla o akcích radikálních hnutí informovat. Další práce by se tedy mohla zabývat konkrétními způsoby, jakými by měla či neměla média informovat o těchto věcech. Odborná literatura však neposkytuje dostatečné zázemí pro takovou práci. Bylo by tedy nutné velmi důkladně zkoumat literaturu na podobná témata a vyvozovat z ní vlastní závěry.

- 60 -

5. Použité prameny a literatura 5. 1 Odborná literatura Bartošek, Jaroslav. 1997. Jazyk žurnalistiky. IN: Daneš, František. 1997. Český jazyk na přelomu tisíciletí. Praha: Academia. Bech-Karlsen, Jo. 1991. Být při tom. Reportáž jako metoda a žánr. Oslo: Institut for Journalistikk, Universitetsforenget. Fiala, P., Mareš, M. 1998. Česká veřenost a extremismus politických stran. IN: Fiala, P. 1998 . Politický extremismus a radikalismus v České republice, Brno: Masarykova univerzita. Harcup, Tony. 2005. Doing it in style. Feature writing. IN: Keeble, Richard (ed). 2005. Print Journalism: A Critical Introduction. New York: Routhledge. Charvát, Jan. 2007. Současný politický extrémismus a radikalismus. Praha: Portál. Mareš, M. 2003: Pravicový extremismus a radikalismus v ČR, Brno: Barrister&Principal. Mazel, M. 1998. Oponenti systému. IN: Fiala, P. 1998 . Politický extremismus a radikalismus v České republice, Brno: Masarykova univerzita. Osvaldová, Barbora – Halada, Jan a kol. 2002. Praktická encyklopedie žurnalistiky. Praha: Libri. Pape, Susan. - Featherstone, Sue. 2006. Feature Writing. London: Sage Publisations Ltd. Ruß-Mohl,Stephan – Bakičová, Hana 2005. Žurnalistika. Komplexní průvodce praktickou žurnalistikou. Praha: Grada Strmiska, M. 1998. Demokracie, extremismus, antisystémová orientace. IN: Fiala, P. 1998 . Politický extremismus a radikalismus v České republice, Brno: Masarykova univerzita. Tušer, Andrej. - Follrichová, Mária. 2001. Teória a praxe novinárskych žánrov. Bratislava: Univerzita Komenského. Wheeler, Sharon. 2005. Get me a great quote. Sourcing and research. IN: Keeble, Richard (ed). 2005. Print Journalism: A Critical Introduction. New York: Routhledge. - 61 -

5.2 Redakční příručky MF Dnes Buchert, V. Reportáž – Jak a co děláme v MF Dnes – Dobré noviny.3 Pro koho píšeme? - Co to vlastně děláme? A proč? A jak? Redakčí příručka. MF Dnes4

5.3 Elektronické zdroje Antifa. 2007. Nacionalisté nebo jen obyčejní náckové? (cit. 2009-05-11) (http://www.antifa.cz/nclanky.php?id=127&tab=mzdomova&slovo=autonomn%ED%20nacionalist %E9) Autonomní nacionalisté. 2007a. Manifest Autonomních Nacionalistů Střední Čechy (cit. 200905-11) ( http://nacionaliste.com/view.php?nazevclanku=manifest-autonomnich-nacionalistu-strednicechy&cisloclanku=2007030015) Autonomní nacionalisté. 2007b. Autonomní nacionalismus (cit. 2009-05-11) (http://nacionaliste.com/view.php?nazevclanku=autonomninacionalismus&cisloclanku=2006120005) GfK Praha – Median. 2007. Media Projekt 2006. Unie vydavatelů, Asociace komunikačních agentur, ARA´s, SKMO. (cit. 2009-05-11) (http://www.median.cz/index.php? lang=cs&page=1&sub=8 ) GfK Praha – Median. 2008. Media Projekt 2007. Unie vydavatelů, Asociace komunikačních agentur, ARA´s, SKMO. (cit. 2009-05-11) (http://www.median.cz/index.php? lang=cs&page=1&sub=8 ) GfK Praha – Median. Media Projekt 2008. Unie vydavatelů, Asociace komunikačních agentur, ARA´s, SKMO. (cit. 2009-05-11) (http://www.median.cz/index.php? lang=cs&page=1&sub=8 ) Osvaldová, B. 2005. Reportáž a reportéři (cit. 2009-05-11) (http://www.zurnalistika.cz/? p=17) ) Different life. Nedatováno. ANIMAL LIBERATION FRONT (cit. 2009-05-11) (http://www.differentlife.cz/alf.htm ) 3 Příručka není označena místem ani rokem vydání. 4 Příručka není označena místem ani rokem vydání. V Příručce dále není uveden autor ani editor.

- 62 -

5.4 Publicistické zdroje Hettnerová, Magda. 11. 5. 2009. Centrum ochromili běžci i příznivci konopí. Mladá fronta DNES – Praha. Str. 1. Hettnerová, Magda. 21. 04. 2009. Rock Café bez rocku. Mladá fronta DNES – Praha. Str. 1. Jarošová, Bohdana. 30. 12. 2008. Lyžaři se projíždějí po Výstavišti. Mladá fronta DNES – Praha. Str. 1. Nová, Magdalena. 18. 4. 2009. Praha je plná netopýrů. Prozatím. Mladá fronta DNES – Praha. Str. 1. Nová, Magdalena. 6. 4. 2009. Jak Prahu okouzlil podmanivý hlas. Mladá fronta DNES – Praha. Str. 3. Redakce RESPEKT, 2009. ANKETA: Jak mají média informovat o neonacistech a jejich názorech? (cit. 2009-05-11) (http://respekt.ihned.cz/c1-36978710-anketa-jak-maji-mediainformovat-o-neonacistech-a-jejich-nazorech) Třešňák, Pavel. 2009. Na slovíčko s nácky. Jak psát o lidech, jejichž programem je nenávist. RESPEKT, Ročník XX, číslo 20, Str. 14.

5.5. Přednášky Salaquardová, Jiřina. 2009. Stylistika - reportáž, feature. Brno. Masarykova Univerzita.

- 63 -

Anotace Tato bakalářská práce se zabývá reportáži jako takovou a teoretická východiska, která potom aplikuje v praktické části, kde autorka předvádí své tvůrčí schopnosti pro psaní zpravodajských reportáži. Jedním z cílů práce je vytvořit soubor zpravodajských reportáží na téma Demonstrace a happeningy radikálních hnutí. Reportáže jsou psány pro konkrétní médium – v tomto případě MF Dnes. Celá práce se skládá z teoretické a praktické části. V první autorka vymezuje žánr reportáž, médium MF Dnes a téma a jeho úskalí a v druhé části autorka předkládá pět reportáží a zároveň jejich kritických reflexí. Práce by mohla posloužit jako pomůcka pro studenty žurnalistiky nebo začínající novináře v MF Dnes. Poznatky, které tato práce přináší, jsou totiž důsledně zaměřeny na praktickou část věci. Tedy přinášejí konkrétní rady, jak psát.

Klíčová slova Žurnalistika, žánr, reportáž, MF Dnes, demonstrace, happeningy, radikální hnutí, extremismus

Summary This bachelor thesis deals with news report and theoretical data which are applied in practical part of the thesis. Author shows her creative skills in writing news reports. One of the points of this thesis is to write set of news reports about Demonstrations and happenings of radical groups. New reports are written for czech daily newspaper MF Dnes. The thesis constists of a theoretical and a practical part. In the theoretical part author describes genre news report, newpaper MF Dnes and theme. In the second part author presents five news reports and critical reflections about them. This thesis could be used as textbook for students of journalism or beginning journalists in MF Dnes. This thesis consists of information which is strongly directed to practical thesis. The information gives pracical advice how to write.

Key words Journalism, genre, news report, MF Dnes, demonstrations, happenings, radical groups, extremism

- 64 -

Jmenný rejstřík Bakičová...................................... 9, 10, 15, 16, 17 Bartošek.......................................16, 17 Bech-Karlsen...............................9, 10, 11, 12 Buchert........................................19, 23, 24 Featherstone.................................10, 11, 12, 14, 16, 17 Fiala.............................................25 Follrichová...................................7 Halada.....................................….6, 8, 15 Harcup.........................................10, 11, 12 Hettnerová...................................19 Charvát.........................................26, 27, 32, 33 Jarošová.......................................19 Mareš............................................25, 26, 27 Mazel............................................25, 28, 29, 30, 31, 33, 35 Nová.............................................19 Osvaldová.....................................6, 8, 15 Pape..............................................10, 11, 12, 14, 16, 17 Ruß-Mohl …................................. 9, 10, 15, 16, 17 Salaquardová.................................7 Strmiska.........................................25 - 65 -

Třešňák..........................................33 Tušer...........................................…7 Wheeler......................................…14

- 66 -