Esenciální aminokyseliny Prokaryotní a eukaryotní mikroorganismy
Aminokyseliny Definice Aminokyseliny jsou aminoderiváty karbonových kyselin. Mluvíme-li o aminokyselinách z biologického materiálu, jedná se většinou o -aminokyseliny. Každá aminokyselina má na svém -uhlíku tyto substituenty :
Aminová skupina - NH2 Karboxylová skupina - COOH Specifická skupina - R (postranní řetězec) Vodíkový atom - H Obecně se aminokyseliny dělí většinou podle počtu uhlíkových atomů, které jsou mezi aminoskupinou a karboxylovou skupinou, a to na aminokyseliny s jedním uhlíkem, -aminokyseliny se dvěma atomy atd.
Aminokyseliny
Vlastnosti aminokyselin Specifické skupiny na -uhlíku aminokyselin určují jejich vlastnosti :
Optická aktivita, která je dána uspořádáním substituentů na -uhlíkovém atomu. Je-li tento uhlíkový atom osazen asymetricky různými substituenty, je chirální. Enantiomerní konfigurace je dána velikostí substituentů : L-izomer má atomová čísla : 29 - 9 -1 L-isomer
doleva, proti směru hodinových ručiček
R
H
C OOH NH 2
doprava, ve směru hodinových ručiček
D-izomer má atomová čísla : 1 - 9 -29 R
D-isomer
C OOH H NH 2
Aminokyseliny Optická aktivita Optická otáčivost se vyskytuje v molekule s nedostatečnou souměrností.
Z tohoto důvodu jediná aminokyselina - glycin - není opticky aktivní, protože její -C má dva stejné substituenty (H) = není chirální. D- a L-izoméry jsou svými neztotožnitelnými zrcadlovými obrazy. Ani vnitřní rotací jednotlivých substituentů jsou vzájemně neztotožnitelnými.
V bílkovinách se vyskytují většinou pouze L-enantiomery. Poznámka : Některé mikroorganismy mohou vytvářet D-stereoizomery pro tvorbu peptidů, které jsou pro jiné organismy toxické, na př.. tvorba antibiotik. D-aminokyseliny se vyskytují také jako součást buněčných stěn bakterií jejich homopolymérů.
Aminokyseliny Tvorba tyrosinu a fenylalaninu 2 Oxidaci a dehydrataci vzniklý dehydrošikimát je redukován na šikimát, který je fosforylován na šikimát-5-fosfát. Na ten působí fosfoenolpyruvát a defosforylací vznikne chorismát.
COOH
šikimát dehydrogenasa
COOH
šikimát kinasa
OH
HO
OH
O
COOH
OH
OH
COOH
chorismát syntasa
OCCOOH
chorismát
šikimát-5-fosfát
COOH
+ CH2=C(OPO2-3)COOH CH2
CH2 OH
OH
šikimát
5-dehydrošikimát
OCCOOH
O2-3PO
OH
O2-3PO
fosfoenolpyruvát
enoylpyruvylšikimát syntasa 3-enolpyruvylšikimátfosfát OH
Aminokyseliny
Citrátový cyklus vysvětlení dělení aminokyselin : ala g ly tyr
c ys s er trp
ile le u trp
le u p he
lys trp tyr
g lukos a p yruvát
ace tylC o A
ace to ac e tylC oA
f os fo e no lp yruvát ke to g e ne se asn asp
o xalac etát
C itrá tov ý cy klus
asp p he tyr
f um arát
ile thr
met val
s ukc inylC o A
c itrát
ke to g lutarát
arg g lu
g ln his p ro
Aminokyseliny
Esenciální a neesenciální aminokyseliny Esenciální AK fenylalanin histidin isoleucin leucin lysin methionin threonin tryptofan valin
Neesenciální AK alanin
arginin aspargarin aspartát cystein glutamát glutamin glycin prolin serin tyrosin
Rozdíl mezi esenciálními a neesenciálními aminokyselinami Uvedené esenciální aminokyseliny jsou takto vyčleněné pouze s hlediska metabolismu člověka a vyších primátů. Lidský metabolismus nemá schopnost syntézy těchto aminokyselin a musí být přijímány výživou. U býložravců pomáhají tyto aminokyseliny syntetizovat bakterie osidlující bachor. Monogastrická zvířata (vepř, drůbež) musí rovněž dostávat esenciální aminokyseliny v potravě.
Biosyntéza aminokyselin 1. Glutamátová nebo α-ketoglutarátová skupina glutamát, glutamin, glutathion, prolin, arginin, putrescin, spermin, u hub lysin 2. Aspartátová skupina aspartát, asparagin, threonin, methionin, isoleucin, u bakterií lysin 3. Pyruvátová skupina alanin, valin, leucin, isoleucin 4. Serin-glycinová nebo triosová skupina serin, glycin, cystein 5. Aromatické aminokyseliny fenylalanin, tyrosin, tryptofan 6. Histidin
Aminokyseliny Tvorba tyrosinu a fenylalaninu 1 Dráhy pro biosyntesu tyrosinu a fenylalaninu jsou ve svém počátku totožné, pouze záleží na druhu mikroorganismu. Jejich tvorba je značně komplikovaná. Výchozí substráty jsou fosfoenolpyruvát a erythrosa-4-fosfát. oxo-3-deoxyarabinoheptulosonátfosfát syntasa
COOH CO OPO32CH2 CH2 HOCHHCOH HCOH oxo-3-deoxyarabinoheptuloso-
CH2=C(OPO2-3)COOH fosfoenolpyruvát CHOCH(OH)CH(OH)CH2OPO2-3 erythrosa-4-fosfát COOH
OH
O OH
5-dehydrošikimát
HO
COOH
nát-7-fosfát (DAHP) dehydrochinát syntasa
OH
O
5-dehydrochinát dehydrochinát dehydratasa OH
Aminokyseliny Tvorba tyrosinu a fenylalaninu 3 Mutací chorismátu se tvoří prefenát, který je výchozí pro tyrosin a fenylalanin. HOCO CH2COCOOH
COOH CH2
chorismát mutasa
OCCOOH OH
OH
chorismát
prefenát
Aminokyseliny esenciální
Fenylalanin vzorec :
NH3+ _ CH2CH COO
Symbol : Phe ≈ F bod tání : 283o C
hmotnost : 147,1Da Disoc.konst.COOH 1,83
Disoc.konst.NH2 9,13
Rozpustnost v 100g H2O při 25o
Isoelektr.bod 5,48
2,965g
Při degradaci fenylalaninu vzniká hydroxylací tyrosin, který je přeměněn na fumarát a acetoacetát : NH3+ _ CH2CH COO
fenylalanin
HO
tyrosin
NH3+ _ CH2CH COO
_ O CO-CH _ _ CH3.CO.CH2.COO + CH- COO
acetoacetát + fumarát
Aminokyseliny esenciální
Tvorba fenylalaninu Výchozí substrát pro tvorbu fenylalaninu je prefenát. Dehydratací a dekarboxylací prefenátu vzniká fenylpyruvát a jeho aminotransferací se tvoří fenylalanin.
HOCO CH2COCOOH
OH
prefenát
prefenát dehydratasa
CH2COCOOH
CH2CHCOOH NH2
tyrosin transaminasa
fenylpyruvát
fenylalanin
Aminokyseliny Tvorba tyrosinu a fenylalaninu 4 V běžných bakteriích (na př.Escherichia coli, Salmonella typhimurium, Bacillus subtilis aj.) preferují uvedené postupy dekarboxylace a transaminace, avšak u korynebakterií (Corynebacterium glutamicum, Brevibacterium flavum, Bacterium ammoniogenes) je pořadí přehozené - napřed transaminace a pak dekarboxylace. Z prefenátu vznikne transaminací arogenát, společný prekursor tyrosinu a fenylalaninu, které vznikají dekarboxylací : HOCO CH2COCOOH
HOCO CH2CH(NH2)COOH
prefenát aminotransferasa arogenát dehydrogenasa OH
prefenát
CH2CHCOOH NH2
OH
arogenát
CH2CHCOOH NH2
arogenát dehydratasa OH
tyrosin
fenylalanin
Arginin NH2+
NH3+ _ _ NH2CNH(CH2)3CH COO
vzorec :
bod tání : 238o C
hmotnost : 157,2 Da Disoc.konst.COOH 2,17
Symbol : Arg ≈ R
Disoc.konst.NH2 9,04
Isoelektr.bod 10,76
Disoc.konst.-NH 12,48 Arginin je nejprve přeměněn na glutamát, který je oxidován na 2-oxoglutarát : NH2+
NH3+ _ _ NH2CNH(CH2)3CH COO
arginin
_ NH2 _ COO CH COO CH2 CH2
glutamát
_ COO CH2
_ CO COO CH2
2-oxoglutarát
Tvorba argininu 1 Mikrobiální biosynthesa argininu vychází z glutamátu a má osm kroků přes několik A-acetyl derivátů a ornitin.
HOCOCH2CH2CH(NH2)COOH + CH3CO-CoA glutamát
acetylglutamát syntetasa
HOCOCH2CH2CH(NHCOCH3)COOH + ATP
acetylglutamát kinasa
N-acetylglutamát
H2O3POCOCH2CH2CH(NHCOCH3)COOH + NADPH N-acetylglutamát-5-fosfát
acetylglutamát-semialdehyd dehydrogenasa
OHCOCH2CH2CH(NHCOCH3)COOH + glutamát N-acetylglutamát--semialdehyd
acetylornitin--transaminasa
NH2CH2CH2CH2CH(NHCOCH3)COOH N-acetyl-L-ornitin
Tvorba argininu 2/I Mikrobiální biosynthesa pokračuje v kvasinkách, plísních, v E. coli, v Protheus mirabilis,v Serratia marcescens a v jiných enterobakteriích jak je uvedeno :
NH2CH2CH2CH2CH(NHCOCH3)COOH N-acetyl-L-ornitin
Acetyl ornithinasa
NH2CH2CH2CH2CH(NH2)COOH + H2NCOOPO3H2 L-ornitin
Ornithin transkarbomylasa karbamylfosfát
H2NCONH(CH2)3CH(NH2)COOH + aspartát + ATP L-citrulin
Argininosukcinát syntetasa
HOCOCH2CH(COOH)NHC(=NH)NH(CH2)3CH(NH2)COOH L-argininosukcinát
NH=C(NH2)NH(CH2)3CH(NH2 L-arginin
Arginino sukcinasa _ O CO CH )COOH + fumarát
HC COO
_
Tvorba argininu 3/II V bakteriích Pseudomonas fluorescens, Serratia marcescens, Micrococcus glutamicus, Anabaena variabilis pátý krok z acetylornitinu je uskutečněn transacetylasou pomocí glutamátu :
NH2CH2CH2CH2CH(NHCOCH3)COOH + N-acetyl-L-ornitin + HOCOCH2CH2CH(NH2)COOH transacetylasa
glutamát
NH2CH2CH2CH2CH(NH2)COOH + L-ornitin + HOCOCH2CH2CH(NHCOCH3)COOH pokračují enzymy podle 2/I
N-acetylglutamát
NH=C(NH2)NH(CH2)3CH(NH2)COOH L-arginin
Aminokyseliny esenciální
Threonin vzorec :
HO NH3+ _ COO_ CH3CHCH
Symbol : Thr ≈ T
hmotnost : 101,1 Da
bod tání : 227o C
Disoc.konst.COOH 2,15
Disoc.konst.NH2 9,12
Rozpustnost v 100g H2O při 25o
Isoelektr.bod 5,64
20,5g (hydrochlorid)
Metabolismus threoninu poskytuje acetyl-CoA a glycin, který je přeměněn na pyruvát : _ + NH3+
HO _ COO_ CH3CHCH threonin
NH3 _ HOCH2-CH_COO CH3-CO-SCoA +
acetyl-CoA
+ serin
CH3-CO-COO
pyruvát
Aminokyseliny esenciální
Tvorba threoninu Tvorba threoninu vychází z aspartátu. V běžných bakteriích jsou tři aspartátkinasy, které fosforylují výchozí substrát. Pak vznikne semialdehyd. V E.coli jsou dvě dehydrogenasy. Redukcí vznikne homoserin, jenž kinasa přemění na fosfoserin, ze kterého vznikne threonin. aspartokinasa I COOH CH2 HCNH2 COOH
aspartát
homoserin dehydrogenasa A
aspartsemialdehyd dehydrogenasa
COOPO2-3 CH2 HCNH2 COOH
CH2OH CH2 HCNH2 COOH
CHO CH2 HCNH2 COOH
aspartylfosfát CH3 HCOH HCNH2 COOH
threonin
aspartátsemialdehyd
threonin synthasa
CH2OPO2-3 CH2 HCNH2 COOH
homoserin homoserin kinasa
homoserinfosfát
Aminokyseliny esenciální
Isoleucin CH3
vzorec :
NH3+ CH CH _ COO CH3 CH2
Symbol : Ile ≈ I
hmotnost : 113,1 Da
bod tání : 280o C
Disoc.konst.COOH 2,26
Disoc.konst.NH2 9,62
Rozpustnost v 100g H2O při 25o
Isoelektr.bod 5,94
4,117g
Degradace isoleucinu vede k tiglyl-CoA, který je přeměňován řadou reakcí na propionyl-CoA jako prekursoru sukcinyl-CoA : NH3+ CH CH _ CH3 COO
CH3 CH2
isoleucin
CH3-CH=C-CO-SCoA CH3
tiglyl-CoA
CH3-CH2-CO-SCoA -OCO-CH2-CH2-CO-SCoA propionyl-CoA
sukcinyl-CoA
Aminokyseliny esenciální
Tvorba isoleucinu I Jednou z výchozích látek je threonin, ze kterého vzniká -ketobutyrát, jenž s acetal-DPT vytváří acetohydroxybutyrát. NH2
threonindeaminasa CH3 HCOH HCNH2 COOH
threonin
CH3
N
N
CH2 O O + N _ N CO O P O P O CH2 O COOH OH OH H HH H -ketobutyrát
acetohydroxybutyrát synthasa CH 3
CH2 CH3CH2COH COOH
-acetohydroxybutyrát
OH OCH2CH3 Acetohydroxybutyrát je přeacetohydroxybutyrát měněn na dihydroxymethylacetal- DPT isomeroreduktasa valerát, z něhož vzniká isoleucin přes -keto-- dihydroxyvalerátdehydratasa CH3 methylvalerát. CH3 CH CH COH
CH3
3
CH3CH2CH CO glutamin COOH
CH3CH2CH HCNH2 aminotransferasa COOH -keto--methyl
isoleucin
valerátrát
2
HCOH COOH
,-dihydroxy-methylvalerátrát
Aminokyseliny esenciální
Tvorba isoleucinu II
Dalším výchozím substrátem je v bakteriích Leptospira pyruvát. Tato dráha začíná synthesou s acetyl-CoA a poskytuje citramalát, a to jak v konfiguraci L(+), tak i D(-). Z těchto isomerů vzniká dehydratací mesakonát, případně citrakonát. Z obou těchto derivátů vzniká -methyloxalacetát, z něhož dekarboxylací se tvoří ketobutyrát a pokračuje tvorba isoleucinu po dráze I. COOH
COOH CO CH2
citramalát synthasa
+
Vysvětlení :
C
CH3
HOCCH3 citramalát CH CH2 COOH dehydratasa COOH
acetal- DPT L-citramalát
pyruvát
HOOC
COOH CH3COH CH2 COOH
D-citramalát
1) adice NH3 a jeho vyloučení 2) adice H2O a dehydratace
1)
COOH
Mesakonátát H3C
C
COOH
CH COOH
Citrakonát
3) pokračování po dráze I
ketobutyrát dekarboxylasa H3C C CO COOH
CH3 CH2 3) CO COOH
2) -methyloxal -ketobuty-
acetát
rát
Aminokyseliny esenciální
Tvorba lysinu v kvasinkách a v plísních 1 Biosynthesa lysinu v kvasinkách a v plísních vychází z -ketoglutarátu, který s acetyl-CoA vytváří homocitrát. Z něho dehydratací vzniká homoakonitát a následnou hydratací je tvořen homoisocitrát.Ten dehydrogenací poskytuje oxaloglutarát. homocitrát synthasa homocitrát dehydratasa COOH CO CH2 + CH2 COOH
acetyl-CoA
-ketoglutarát
COOH CH2 HOCCOOH CH2 CH2 COOH
COOH
homocitrát
homoakonitát
CH
homoakonitát hydratasa COOH HOCH
CCOOH CH2 CH2 COOH
COOH CO HCCOOH CH2 CH2 COOH
HCCOOH CH2 CH2 COOH
homoisocitrát
homoisocitrát dehydrogenasa
oxaloglutarát
Aminokyseliny esenciální
Valin CH3
vzorec :
NH3+ CH CH _ COO CH3
hmotnost : 99,1 Da
Symbol : Val ≈ V bod tání : 315o C
Disoc.konst.COOH 2,29 Disoc.konst.NH2 9,74 Rozpustnost v 100g H2O při 25o
Isoelektr.bod 5,97
8,85g
Degradace valinu vede k isobutyryl-CoA, který je přeměňován řadou reakcí na propionyl-CoA jako prekursoru sukcinyl-CoA : CH3
NH3+ CH3 CH CH _ CH-CO-SCoACH3-CH2-CO-SCoA CH3 COO CH3
valin
isobutyryl-CoA
propionyl-CoA
-OCO-CH2-CH2-CO-SCoA sukcinyl-CoA
Aminokyseliny esenciální
Tvorba valinu Výchozí látkou je pyruvát, který s acetal-DPT dává -acetolaktát, který je přeměněn na dihydroxyisovalerát. Dehydratací poskytuje ketoisovalerát, který transaminací dává valin. acetolaktát synthasa COOH CO + acetal- DPT CH2
pyruvát
acetolaktát isomeroreduktasa
COOH CH3COH CO CH3
COOH HCOH CH3COH CH3
dihydroxyisovalerát dehydratasa
-acetolaktát ,-dihydroxyisovalerát COOH HCNH2 CH3CH CH3
valin
glutamin aminotransferasa
COOH CO CH3CH CH3
-ketoisovalerát
Aminokyseliny esenciální
Leucin vzorec :
CH3
NH3+ CH CH2 CH _ COO CH3
Symbol : Leu ≈ L
hmotnost : 113,1 Da
bod tání : 294o C
Disoc.konst.COOH 2,33
Disoc.konst.NH2 9,74 Isoelektr.bod 5,98
Rozpustnost v 100g H2O při 25o
2,33g
Leucin je oxidován reakcemi -oxidace. Jeho degradace vede ke tvorbě acetyl-CoA a acetacetátu. Jeho metabolismus je katalysován enzy-mem, který je biotin-dependentní 3-methyl-krotonyl-CoAkarboxylasa . CH3
NH3+ CH CH2 CH _ COO CH3
leucin
CH3-CO-SCoA + O-CO-CH2-CO-CH3 acetyl-CoA
acetoacetát
Aminokyseliny esenciální
Tvorba leucinu
Výchozím substrátem při biosynthese leucinu je -ketoisovalerát. který se tvoří při tvorbě valinu. -ketoisovalerát spolu s acetyl-CoA vytváří -isopropylmalát, který je isomerizován na -isomer, jenž poskytuje -ketokapronát, z něhož vzniká leucin. NH2 N
COOH CO CH3CH CH3
O
OH CH3 H3C.CO.S.(CH2)2.NH.CO.(CH2)2.NH.CO.CH.C.CH2.OPO.P OCH2 N _ _ O O O CH3 H H H H
+
-ketoisovalerát
-isopropylmalát
N
acetyl-koenzym A
O OH 2PO3
isopropylsynthasa COOH
COOH CH2 HOCCOOH CH3CH CH3
N
O
HOCH HCCOOH CH3CH CH3
COOH H2NCH CH2 CH3CH CH3
COOH CO CH2 CH3CH CH3
-isopropylmalát -ketoisokapronát
isopropylmalát isomerasa
isopropylmalát dehydrogenasa
leucin
tyrosin aminotransferasa
Aminokyseliny esenciální
Lysin + NH 3 _ vzorec : _ NH3+(CH2)4CH COO
Symbol : Lys ≈ K
mol.hmota : 129,1 Da
bod tání : 225o C
Disoc.konst.COOH 2,20
Disoc.konst.NH2 8,90
Isoelektr.bod 9,59
Disoc.konst.-NH2 10,28 Pro degradaci lysinu existuje několik různých metabolických cest. Nejznámější je dráha přes glutaryl-CoA vedoucí na acetoacetyl-CoA : NH3+ _ _ NH3+(CH2)4CH COO
lysin
_
O CO-CH2-CH2-CH2-CO-SCoA glutaryl-CoA
CH3-CO-CH2-CO-SCoA acetoacetyl-CoA
Aminokyseliny esenciální
Tvorba lysinu v kvasinkách a v plísních 2 Oxalglutarát je dekarboxylován na -ketoadipát, který je transaminován na -aminoadipát a ten je spolu s ATP přeměněn na -adenylo-aminoadipát.
oxaloglutarát dekarboxylasa
transaminása
COOH
COOH
CO
CO
HCCOOH CH2 CH2 COOH
oxaloglutarát
CH2 CH2 CH2 COOH
syntása COOH
COOH
HCNH2
HCNH2 CH2 CH2 CH2 COOH
CH2 CH2 HC NH _ OCO N
+ATP
-ketoadipát -aminoadipát
O
_
O P
OCH2
OH H
H OH
N
O H
N
N H
OH
-adenylo--aminoadipát
Aminokyseliny esenciální
Tvorba lysinu v kvasinkách a v plísních 3 Z -adenylo--aminoadipátu vznikne -aminoadipik--semialdehyd. Na tento semialdehyd se aduje glutamát a poskytne sakcharopin, ze kterého vzniká L-lysin. -aminoadipát reduktasa HCNH2
O
_
CH2 CH2 HC NH _ OCO N
O P
OCH2
OH H
H OH
N
O H
OH
synthasa COOH
COOH
HCNH2
N
N H
-adenylo--aminoadipát
sacharopin reduktasa
COOH
+glutamátHCNH2
CH2 CH2 CH2 CHO
-aminoadipik--semialdehyd
CH2 COOH CH2 CH2 CH2 CH2 CH2NHCHCOOH
sakcharopin
COOH HCNH2 CH2 CH2 CH2 CH2NH2
L-lysin
Aminokyseliny esenciální
Tvorba lysinu v bakteriích 1 V bakteriích biosyntesa lysinu vychází z pyruvátu a semialdehydu aspartátu a vytváří se dihydrodipikolinát, ze kterého vznikne tetrahydrodipikolinát. Pomocí sukcinyl-CoA se změní na N-sukcinyl- -ketoaminopimelát.
CHO CH2 + HCNH2 COOH
dihydrodipikolinát syntasa COOH CO CH2
HC
H C
COOH N
tetrahydrodipikolinát sukcinylasa dihydrodipikolinát reduktasa COOH
COOH
COOH N
COOH
aspartátsemialdehyd dihydrodipikolino- tetrahydrodipikolino+ pyruvát vá kyselina vá kyselina
COOH CO (CH2)3 CH2 HCNHCOCH2 COOH
N-sukcinyl-ketoaminopimelát
Aminokyseliny esenciální
Tvorba lysinu v bakteriích 2 Z N-sukcinyl- -ketoaminopimelátu transaminací vznikne N-sukcinyl- -diaminopimelát, který desukcinylací dává diaminopimelát, z nějž se tvoří meso-diaminopimelát. Ten dává dekarboxylací lysin. transaminace
desukcinylace
COOH COOH CO (CH2)3 CH2 HCNHCOCH2 COOH
COOH COOH H2NCH (CH2)3 CH2 HCNHCOCH2 COOH
N-sukcinyl-ketoaminopimelová kyselina
N-sukcinyl,-diaminopimelová kyselina
COOH H2NCH (CH2)3 HCNH2 COOH
epimerace
,-diaminopimelová kys. dekarboxylace H2CNH2 (CH2)3 HCNH2 COOH
lysin
COOH HCNH2 (CH2)3 HCNH2 COOH
meso-diaminopimelová kys.
Aminokyseliny esenciální
Tryptofan _ CH2CH COO NH3+
vzorec : N H
Symbol : Trp ≈ W bod tání : 289o C
hmotnost : 186,2 Da Disoc.konst.COOH 2,38
Disoc.konst.NH2 9,39
Isoelektr.bod 5,89
Rozpustnost v 100g H2O při 25o 1,14g Katabolické dráhy tryptofanu jsou velmi složité, které přes kynurenin dávají vzniknout alaninu a acetyl-CoA : _ CH2CH COO NH3+ N H
tryptofan
CO-CH2-CH-COO NH3+ NH2
kynurenin
_
_ CH3-CH-COO NH3+ +
CH3-CO-SCoA
alanin + acetyl-CoA
Aminokyseliny esenciální
Tvorba tryptofanu 1 Tvorba tryptofanu vychází z chorismátu (obr.32a33), který je přeměněn pomocí glutaminu a polyenzymatického systému na anthranilát, ze kterého se vytvoří fosforibosylanthranilát, jenž je změněn na enolkarboxyfenylaminodeoxyribulosafosfát. anthranilátfosforibosyl transferasa
anthranilát synthasa COOH
COOH NH2
CH2
COOH NH O CH O PO 23 2
OCCOOH OH
chorismát
anthranilát
COOH
HO
OH
fosforibosylanthranilát anthranilátfosforibosyl isomerasa
OH NH CHHO OH CH2 PO32C CH CH
enolkarboxyfenylaminodeoxyribulosafosfát (CDRP)
Aminokyseliny esenciální
Tvorba tryptofanu 2 Z CDRP dekarboxylací a dehydratací vznikne indolglycerolfosfát. Odštěpením glyceralfosfátu získá se indol a adicí serinu a další dehydratací vytvoří se tryptofan. indolglycerolfosfát synthasa
OH OH CH CH CH2 PO32-
COOH OH NH CHHO OH CH2 PO32C CH CH
N H
enolkarboxyfenylaminodeoxyribulosafosfát (CDRP)
indolglycerolfosfát
-tryptofan synthasa CH2CHCOOH NH2 N H
tryptofan
indol
-tryptofan synthasa
N H
Aminokyseliny esenciální
Methionin vzorec :
NH3+ _ CH3S(CH2)2CH COO
hmotnost : 149,21 Da Disoc.konst.COOH 2,28
Symbol : Met ≈ M bod tání : 283o C Disoc.konst.NH2 9,21
Isoelektr.bod 5,74
Rozpustnost v 100g H2O při 25o 3,38g (racemát DL) Degradace methioninu vede ke vzniku cysteinu a dalším enzymovým systémem k sukcinyl-CoA : NH3+ NH3+ _ CH3S(CH2)2CH COO HS-CH2-CH-COOmethionin cystein
O--CO-CH2-CH2CO-SCoA
sukcinyl-CoA
Aminokyseliny esenciální
Tvorba methioninu Biosynthesa methioninu vychází z homoserinu a dává sukcinylhomoserin. Z tohoto sukcinylhomoserinu vzniká jednak cystathionin, jednak homocystein přímo. Cystatthionin je postupně přeměňován na homocystein. homoserin sukcinyl transferasa
CH2OH CH2 HCNH2 COOH
homoserin
cystathionin synthasa
CH2O CO CH2 CH2 HCNH2 CH2 COOH COOH
CH2S CH2 CH2 HCNH2 HCNH2 COOH COOH
cystathioninasa
cystathionin
sukcinylhomoserin
homocystein methyltransferasa CH2S H CH2 HCNH2 COOH
homocystein
CH2S CH3 CH2 HCNH2 COOH
methionin
Aminokyseliny
esenciální
Histidin
N
vzorec :
N H
NH3+ _ CH2CH COO
bod tání : 287o C
hmotnost : 137,1 Da Disoc.konst.COOH 1,37
Symbol : His ≈ H
Disoc.konst.NH2 9,17
Isoelektr.bod 7,59
Disoc.konst.NH(Imid) 6,0 Rozpustnost v 100g H2O při 25o 4,29g Histidin je nejprve přeměněn na glutamát, který je oxidován na 2-oxoglutarát : N
NH3+ _ CH2CH COO
N H histidin
_ NH2 _ COO CH COO CH2 CH2
glutamát
_ COO CH2
_ CO COO CH2
2-oxoglutarát
his operon • E. coli / lokalizace v cca 44 min chromosomu,obsahuje 9 strukturních genů • hisGDCBHAFIE • Transkripce je nepřímo úměrná hladině histidyl-tRNA v buňce • Regulace pomocí atenuace
Přehled aminokyselin vyráběných pomocí mikroorganismů • • • • • • •
L-Aspartic Acid, Alanine, L-Arginine, L-Ornithine, L-Citrulline, L-Glutamic Acid, L-Glutamine, N-Acetyl-L-Glutamine, L-Histidine, L-Threonine, L-Lysine, L-Isoleucine, L-Valine, L-Leucine, L-Phenylalanine, L-Tyrosine, L-Tryptophan, L-Serine, L-Cysteine (L-Cystine) L-Proline, L-Hydroxyproline, • L-3,4-Dihydroxyfenylalanin, D-p-Hydroxyfenylglycin,
Corynebacterium glutamicum
Schéma sekrece L-lysinu z buňky
Schéma fermentační výroby L-glutaminu
Fermentační příprava glutamátu
Salmonella typhimurium his operon
• 9 strukturních genů • Hlavní regulační faktor atenuace • Celá řada testovacích kmenů – auxotrofní mutanty na histidin • Počty revertantů po působení testované látky. • Ames test
Aminokyseliny esenciální
Tvorba histidinu 1 Biosynthesa histidinu vychází z 5-fosforibosyl--difosfátu, který pomocí ATP je změněn na 5-fosforibosyl-ATP, ze kterého vzniká 5-fosforibosyl-AMP. difosfohydrolasa 2-O
3P
2-O
3P
2-O
3P
2-O
OCH2
3P
OCH2 O
O
ATP-fosforibosyl transferasa 2-O
3PO
CH2
O
2-O
N
HN 3PO CH2
O
N
N N
N
2-O
HN PO CH2 3
O
N N
N
OPO2-3PO2-3 HO OH
HO OH
5-fosforibosyl--difosfát
N-5-fosforibosyl-ATP
HO OH
N-5-fosforibosyl-AMP
Aminokyseliny esenciální
Tvorba histidinu 2 Z N-5-fosforibosyl-AMP se vytvoří N-5-fosforibosylformimino-5-aminoimidazol-4-karboxamidribonukleotid, tento je otevřen isomeraci (otevřený derivát ribonukleotidu ). fosforibosyl-AMPcyklohydrolasa 2-O
3P
2-O
OCH2
isomerasa 3P
OCH2
2-O
HN 3PO CH2
O
N
N
O H2N
N N
HO OH
N-5-fosforibosyl-AMP
3P
OCH2 O
O
O
N
2-O
2-O
3PO
CH2 HN O
HO OH
N
N N
O H2N
N N
HN CH2OPO32-CH 2 CH CH CO OH OH
N-5-fosforibosylformimino-5-aminoimidazol-4karboxamid-ribonukleotid
Aminokyseliny esenciální
Tvorba histidinu 3 Z otevřeného ribonukleotidu se oddělí část z ATP, která není do histidinu začleněna a která se používá při biosynthese purinů (5-aminoimidazol-4-karboxamidribonukleotid). Zbylý imidazolglycerolfosfát se dehydratuje a aminizací vzniká histidinolfosfát, ze kterého histidinol a posléze histidin. glutaminamidotransferasa 2-O
3P
OCH2 O
N
H N
N
O H2N
N HCOH HCOH CH2OPO 32-
N HN
CH2OPO32-CH
2
CH CH CO OH OH
2-O
dehydratasa aminotransferasa
3P
OCH2 O
N 5-aminoimidazol- N 4-karboxamidribonukleotid H2NCO NH2
imidazolglycerolfosfát
H N
fosfatasa H N
H N
N
2
H N N
CH2
N CH2
HCNH2 2- CH2OH
HCNH2 COOH
N
CH2 CH2 CO HCNH2 CH2OPO 32- CH OPO
dehydrogenasa
3
imidazol- histidinol histidinol histidin acetal-fosfát fosfát
Amesův test Amesův test je biologický test ke zjištění mutagenního potenciálu chemických látek. Pozitivní test ukazuje, že chemická látka může působit jako karcinogen, i když je známá řada falešně pozitivních a nebo falešně negativních výsledků. Jelikož rakovina je často spojena s poškozením DNA, test také slouží jako rychlá zkouška karcinogenního potenciálu různých látek, neboť někdy je těžké stanovit, zda standardní testy na hlodavcích byly úspěšné. Protokol je k dispozici od roku 1970 kdy Bruce Ames a jeho skupina práci publikovali.
his operon • Salmonella – syntézu řídí 10 genů v operonu • Uspořádání genů v operonu neodpovídá pořadí reakcí v biosysntetické dráze • Velké množství mutant s poškozením na různých genech operonu • Několik desítek mutantních kmenů, některé mají mutaci uvrB a rfa (deficience LPS)
Amesův test • Testovací kmeny často nesou mutaci v genech odpovědných za syntézu lipopolysacharidů, a tak působí, že stěna bakterie je více propustná a opravný systém pomocí vystřižení test ještě sensibiluje. Extrakt z krysích jater se přidává k napodobení účinku metabolismu, neboť některé sloučeniny, jako benzopyren, nejsou mutagení samy o sobě, ale jejich metabolické produkty ano.
Amesův test • Bakterie jsou aplikovány na agarovou půdu na Petri misce s minimálním obsahem histidinu. Toto malé množství histidinu v růstovém mediu dovolí bakteriím počáteční nárůst a dá jim možnost mutovat. • Když je histidin vyčerpán, pouze bakterie, které zpětně mutovaly a získaly schopnost produkce vlastního histidinu přežijí a vytvoří kolonie. • Misky se inkubují 48 hodin. Mutagenicita sledované látky je úměrná počtu pozorovaných kolonií.
Ames test
Ames test