ERIKA OLAHOVÁ NECHCI SE VRÁTIT MEZI MRTVÉ
Kniha vychází s laskavým přispěním Nadace Open Society Fund Praha ISBN tištěné verze 978-80-86138-18-6 ISBN verze PDF 978-80-87256-41-1 © Nakladatelství Triáda, 2004 © Erika Olahová, 2004
ERIKA OLAHOVÁ NECHCI SE VRÁTIT MEZI MR TVÉ
SPOLEâNÁ BUDOUCNOST TRIÁDA 2004
OBSAH Beznadûj / 5 Mátoha / 11 Stín / 14 Potopa / 19 Prokletá rodina / 22 Star˘ hrad / 28 Dítû / 32 Svatební závoj / 36 Sirotek / 39 Stfiíbrn˘ klíãek / 46 Nov˘ dÛm / 48 Nechci se vrátit mezi mrtvé / 56
Prala u fieky, hlavu sklonûnou, slunce ji hfiálo do t˘la a zesvûtlovalo husté vlasy, které mûla stoãené kolem hlavy. Ve vodû byla spousta dûtí, bylo sly‰et dûtsk˘ smích a v˘kfiiky. Stfiíkaly po sobû prÛzraãnou vodou, jejich tûlíãka se tfipytila ve slunci a opût mizela v mûlké fiíãce. Eva v‰ak kolem sebe nevnímala dûtsk˘ smích ani pfiekrásn˘ den, kter˘ má pfiinést radost. VyÏdímala poslední kus, narovnala si záda, vzala ko‰ s prádlem a kráãela bosa ke své chalupû, která jí po smrti rodiãÛ zÛstala. Provdala se tenkrát za Jura, s kter˘m ãekala dítko, aniÏ tu‰ila, jaké peklo na zemi jí tento muÏ pfiinese. Byl to panovaãn˘, tvrdohlav˘ a sobeck˘ Cikán, tvrd˘ obliãej s krysíma oãima uÏ dávno mûl Evû fiíct, Ïe tento muÏ není schopen milovat. UÏ pfied svatbou ji bil, a ona pfiesto zÛstávala. AÈ má dítû otce, snad se pak Jura zmûní, aÏ se malé narodí. Byla uÏ skoro pÛlnoc, hroznû se bála, Ïe pfiijde zase opil˘. Dvefie se otevfiely tak náhle, Ïe jí srdíãko málem uteklo. Na tûle cítila studen˘ pot a ruce se jí roztfiásly, kdyÏ rozsvûcela svíci. Ucítila jeho opil˘ dech, zaãal kfiiãet a vlastní nadávky mu je‰tû dodávaly zufiivosti. Stáhl ji za vlasy z postele a uhodil do obliãeje takovou silou, Ïe málem ztratila vûdomí. Kfiiãel nûco o tom, Ïe mu není dobrou Ïenou. KdyÏ do ní kopal, leÏela na zemi schoulená, uÏ ani necítila tu stra‰nou bolest. Byla tak otfiesená, Ïe kdyÏ upadala do bezvûdomí, byla ráda, Ïe uÏ nic necítí. Probrala se nûjak k ránu. Otevfiela pomalu oãi, na jedno vÛbec nevidûla. Chtûla se pohnout, ale tûlo ji neposlouchalo, bylo jako v ohni. Dole v podbfii‰ku mûla velké kfieãe. SnaÏila se vstát, ale ne‰lo to, leÏela tam je‰tû dlouho. Slunce jí svítilo do tváfie, spod-
BEZNADùJ
5
niãku mûla roztrhanou a klín pln˘ krve. NeodváÏila se vzbudit muÏe, kter˘ leÏel na posteli ve sv˘ch vûcech a silnû chrápal. Bála se, Ïe kdyÏ ho vzbudí, tak ji zase bude bít – je‰tû víc. Doplazila se ke dvefiím – a pak zase ztratila vûdomí. „Proberte se,“ sly‰ela jako zdálky, „sly‰íte mû?“ Otevfiela oãi, je‰tû pofiád na to druhé nevidûla. Nad ní se sklánûl doktor v bílém plá‰ti. Je‰tû ho sly‰ela, jak fiíká, Ïe bohuÏel o dítû pfii‰la. Její zmuãené a dobité tûlo se ãasem uzdraví. Ptal se, kdo jí tak ublíÏil, ale Eva mlãela, a lékafi to radûji vzdal. Vûdûl, Ïe cikánské Ïeny na své muÏe nikdy nic nefieknou a dokáÏou je bránit i pfies to, Ïe jim takhle ublíÏí. Její Jurko za ní ani jednou nepfii‰el. Byla jako omámená, kdyÏ ji ãekal po propu‰tûní venku. Sedûl na bryãce a pískal si, oãima jí pfiikázal, aby nasedla, a ani jedin˘m slÛvkem se neoptal, jak je jí ãi dítûti. Práskl biãem, hvízdl na konû, jako by pfii‰la zrovna z trhu, a pánovitû se rozjel. V‰echno bylo zdánlivû jako dfiív, prala, vafiila a sná‰ela bití, nadávky i hrubé a násilné milování, které jí ubliÏovalo nejvíce, zatínala nenávistí zuby a jediné, na co myslela, bylo její ztracené dítû, o které ji pfiipravil. Pro ni jako by Ïivot skonãil. Vûdûla, Ïe nemá pro co Ïít, a nic ji netû‰ilo. Do srdce se jí vkrádala ãerná nenávist. KaÏdou noc pfiem˘‰lela, co má dûlat, nemûla nikoho, ke komu by ‰la, Ïádnou rodinu ani známé. Stejnû by ji vÏdy na‰el a pfiivlekl domÛ. Chtûla své trápení skonãit, ale nevûdûla jak. Ko‰ s prádlem byl tûÏk˘. Do‰la k domku, rozvûsila prádlo na zahradû a ãerné my‰lenky ji ani na chvíli neopustily. Ve‰la do domu a sedla si, otoãila hlavu a zadívala se na odulou tváfi svého mu6
Ïe. Spal. V poslední dobû se domÛ chodil jenom vyspat a najíst. Eva se dívala kolem sebe, rozbité poloopravené Ïidle i chud˘ nábytek svûdãily proti nûmu, silná hranatá noha od mycího stolu stála u dvefií a jako by se jí vysmívala: znala uÏ dlouho její tûlo! Îenû se zatmûlo pfied oãima, v‰echno se kolem ní toãilo, sly‰ela hlasy, které se jí vysmívaly. Ano, ten v˘smûch patfiil jí! Udûlalo se jí nevolno. V‰echno to pfiíkofií a bezmoc se v ní vzboufiily. AniÏ vûdûla, co dûlá, popadla tu tûÏkou hranatou nohu od stolu a celou svou silou a nenávistí uhodila svého spícího muÏe do hlavy, pak je‰tû a znovu a znovu! Pfiestala, celá ud˘chaná, tûlo se jí chvûlo a podlamovala se jí kolena, srdce jí bu‰ilo jako zbûsilé. Teprve teì vidûla tu spoustu krve, roztfií‰tûnou hlavu svého muÏe, která nemûla obliãej. Na zdi i na zemi krev, která jako by kfiiãela! Zaãala zvracet. Mûla pocit, Ïe vyzvrací v‰echny vnitfinosti. Jako ‰ílená vybûhla ven na zahradu. Udivilo ji to – záfiivé slunce a zpûv ptákÛ, prádlo na ‰ÀÛfie se pohupovalo v teplém vánku a cel˘ svût byl jak má b˘t, jako by se nic nestalo, jako by tam neleÏel v kaluÏi krve její muÏ, kterého právû zavraÏdila. Opustily ji síly. Svezla se do trávy a opfiela o strom, tûlo ani rozum ji neposlouchaly a ona tam zÛstala jako bez du‰e takhle sedût aÏ do úplné tmy. V hlavû mûla prázdno. Nic necítila, ani strach, Ïádn˘ zmatek ani pocit viny, neplakala, jen se dívala prázdn˘ma oãima do tmy, bylo to, jako by se v‰echno stalo nûkomu jinému, ne jí! Hvûzdy na nebi byly tak záfiivé a jí se zdálo, Ïe se mezi nimi ztrácí. Usly‰ela zahoukání sovy, neskuteãné a ponuré, bylo to nûkde blízko. Teì znovu, ne, to není sova, to je s˘ãek. Takhle smutnû pr˘ houká s˘ãek, kdyÏ nûkdo z rodiny zemfie. To se mezi Romy 7
fiíkalo po generace, Eva jako by sly‰ela hlas své uÏ dávno mrtvé matky: „Sly‰í‰, to nûkdo blízk˘ dnes zemfie, zapal svíci, dítû moje, a modli se za jeho du‰i.“ To ji probralo. Nohy mûla jako ze dfieva, musela se pfiidrÏet stromu, kdyÏ vstávala. AÏ teì jí do‰lo, co se vlastnû stalo. HrÛzou se jí sevfielo srdce. Strach ji pohltil a sevfiel hrdlo vzlyky. Proudy slz se draly na povrch a její pláã byl jako úpûní ranûného zvífiete. Ne, to pfieci není moÏné, v‰echno v ní kfiiãelo, Cikánky své muÏe vÏdy poslouchaly, nemûly Ïádné právo ani odporovat, kdyÏ byly bity, a ona svého muÏe zabila jako pra‰ivého psa. Svého muÏe, kter˘ pfiijde zpátky a vezme ji s sebou, ano, tak se to stane, mrtví se pfieci vÏdy vracejí! Strach z toho, Ïe se pro ni vrátí a bude ji pronásledovat, jí úplnû ochromil tûlo i du‰i. Bezmy‰lenkovitû zaãala pod okny vyhrabávat kvûtiny, dávala je na stranu a rukama hrabala mûlkou jámu. Ve‰la potmû do domu, skoro poslepu chytila svého muÏe za nohy a táhla jeho tûÏké tûlo ven k té jámû. Byl opravdu velmi tûÏk˘, ve svûtle hvûzd se na ni dívala jeho beztvárná tváfi. Pfievalila ho obliãejem do té mûlké jámy. KdyÏ dávala kvûtiny zpût, vypadalo to, jako by je nikdy nevyndala, byly tam a Jurovo dobité tûlo leÏelo pod nimi, jako by tam patfiilo. Bála se jít do domu. Mûla hrÛzu z toho, Ïe se ty kvûtiny zvednou a on se vynofií, cel˘ zkrvaven˘ a od hlíny. Chtûla se nûkam rozbûhnout a utéct. Pak ji zas napadlo, Ïe musí vzbudit faráfie a v‰e mu fiíct, vyzpovídat se, aby vûdûl, Ïe ji její muÏ tr˘znil a vzal jí to jediné, co chtûla. Její dítû, které v ní zabil i s láskou, kterou k nûmu kdysi mûla. Ale byla tma a ona uÏ nemûla sílu. Byla vyãerpaná, a tak sedûla u toho hrobu pod okny, prázdná, se semknut˘8
mi rty, které ‰eptaly modlitbu a prosily Boha o odpu‰tûní za nejvût‰í hfiích, kter˘ mÛÏe ãlovûk udûlat. Z domkÛ se trousili sousedé, Ïeny nabíraly vodu ze studní a kfiik mal˘ch dûtí prozrazoval, Ïe je nov˘ den. Îena se pomalu zvedla a dívala se na dvefie svého domu. Byl uÏ den a ona se bála vejít. Pak pfieci jen s tlukoucím srdcem otevfiela. Jasné sluneãní svûtlo ukázalo na dfievûnou podlahu a postel plnou uschlé tmavé krve. V‰e vypadalo jako po boji. Otevfiela obû okna, ten pach se jí hnusil. Zase se jí chtûlo zvracet, vzala rychle dÏber a ‰la k pumpû pro vodu, v‰e namoãila a zaãala drhnout, jako by nechtûla um˘t jen tu krev, ale i svou du‰i. Pofiád chodila pro vodu a snaÏila se, jak mohla. KdyÏ skonãila, rozhlédla se kolem sebe: v‰ude bylo ãisto. ·la vylít poslední k˘bl a její oãi spoãinuly na záhonû kvûtin pfied okny. ÚÏasem otevfiela ústa, v‰echny kvûtiny byly rudé. To není moÏné! Byly pfieci rÛznobarevné! Vytfie‰tila oãi a vbûhla do svûtnice. Bylo to tam stejné jako pfied tím, kdyÏ zabila svého muÏe Jura. V‰ude ta krev. Jako by na nic nesáhla, jen postel, na které lehával, byla prázdná... Co se to dûje? Nebo se jí to zdá? Vybûhla ven a znovu se vrátila, sahala na tu krev a mûla ji na rukou, jako by byla ãerstvá. To není pravda, to pfieci není moÏné, aby ji takhle trápil i po smrti! S vytfie‰tûn˘ma oãima a skoro bezvládn˘m tûlem se vymotala ven, kvûtiny na ni tou rudou barvou kfiiãely. Jako ‰ílená vybûhla ven do polí. AÏ za dlouho ji Roma na‰li: sedûla na cizím hrobû, ‰pinavá a rozcuchaná, usmívala se. Zpívala si nûjakou píseÀ, takovou zvlá‰tní, jako ukolébavku, pak se najednou rozplakala. Nûco fiíkala, kfiiãela, ale nebylo jí rozumût. Vzali ji s sebou do vsi, ale pofiád jim utíkala, hledali jejího muÏe, ale nena‰li. Pomatenou mladou Ïenu 9
pak nechali b˘t, jen jí obãas, kdyÏ pfii‰la, dali najíst. Zanedlouho Evu ráno na‰li mrtvou u jejího domku. V náruãí svírala plno rud˘ch kvûtin. LeÏely i vedle jejího tûla. Nikdo netu‰il, co se vlastnû stalo, a ona to uÏ nikomu nepoví!
10
LeÏel na posteli, oãi dokofián a jen se díval, jako uÏ mnohokrát, na ‰karedou zrÛdnou Ïenu, která sedûla obkroãmo na jeho hrudi a jejíÏ velké ruce ho tlaãily na prsou, Ïe nemohl d˘chat. Byl zpocen˘ a nucen˘ se dívat do tváfie, o které z du‰e vûdûl, Ïe nepatfií mezi Ïivé. Jako kaÏdé ráno ho pfii‰la Ïena vzbudit, pracoval v nedaleké sklárnû jako mnoho jin˘ch jeho vrstevníkÛ, Ïivit deset dûtí v té dobû bylo velmi tûÏké. Pomalu a tûÏce vstal, byl drobné postavy, a ty hrÛzné noci, kdy ho chodilo stra‰it, jeho zdraví podlamovaly natolik, Ïe sotva chodil. Vlasy a obliãej mu ze‰edly a on své trápení a bolest nemohl nikomu fiíct, vÏdy, kdyÏ to chtûl fiíct své Ïenû ãi pfiíbuzn˘m, sly‰el sám sebe, Ïe mluví o nûãem jiném, jako by byl proklet, jako by byl uãarován. Vstal, nefiekl jediné slovo, vzal si na sebe starou reÏnou ko‰ili a – aniÏ fiekl své Ïenû, kam jde – vydal se vesnicí k malému kostelu. Faráfi mu s údivem otevfiel, hledû do jeho zsinalého, ‰edého a ztrhaného obliãeje, a neÏ se zeptal, co by si muÏ pfiál, sly‰el, jak fiíká: „Pán farár, prosím vás, potrebujem vysvätiÈ svoj dom, veºmo vás prosím, príìte e‰te dnes!“ Otoãil se a pomalu odcházel. Malí otrhaní pasáãci bosí vyhánûli své kravky, husy a beránky a Gabri‰ovi se trochu ulevilo. Cestou je‰tû potkal svého starého souseda ëura, kter˘ zapfiahal své dvû hubené kobylky a s láskou je poplácával po hfibetû. KdyÏ se v‰ak Gabri‰ pfiiblíÏil, konû zaãali nervóznû frkat a vzpínat se, jako by cítili nûco zlého.
MÁTOHA
11
Star˘ Cigán s podivem zakroutil hlavou a zaãal kobyly uklidÀovat: „âo je to s vami, do ‰ºaka, ão ste videli diabla ãi ão?“ KdyÏ se Gabriel louãil a odcházel, konû se trochu uklidnili, jen zdálky pak vidûl, jak star˘ muÏ pokyvoval hlavou. Do‰el pomalu vesnicí k svému domku a otevfiel si dvefie. Jako by se v nûm krev zastavila, Ïena z jeho noãních mÛr sedûla pfied stfiepem z rozbitého zrcadla a ãesala si ‰edivé, stfiapaté, dlouhé vlasy. Otoãila se k nûmu, její ãern˘, jako pergamen star˘ obliãej se zaãal v podivném ú‰klebku mûnit a on sly‰el jako z velké dálky skfiehotav˘ a hrÛzn˘ smích. „Dnes si pre teba prídem, prídem!“ sly‰el je‰tû jako ozvûnu, záclonka na oknû se vzdouvala a v malé místnosti to bylo cítit ztuchlinou a ledov˘m vzduchem, kter˘ ho po celém tûle pfie‰el a semknul jako ledov˘ krun˘fi. Stál a tfiásl se, uÏ nevûfiil sv˘m smyslÛm, bál se, Ïe se z toho zbláznil a v‰e je jenom v jeho chorobném mozku a nic není skuteãné. KdyÏ se trochu uklidnil, posadil se na velkou malovanou truhlu a horeãnû pfiem˘‰lel, co tohle v‰echno znamená, jestli to není jen nûjaké zlé poblouznûní mysli, jestli to není zlá noãní mÛra. Z jeho pfiem˘‰lení ho vytrhlo hlasité zabouchání na dvefie: „Gabriel, si doma? To som ja, otvor!“ ·el rychle otevfiít, kdyÏ poznal faráfie po hlase, ten ve‰el a s úlekem se podíval na muÏe, kter˘ byl bled˘ jako smrt. Faráfi s kadidelnicí a svûcenou vodou zaãal vykrápût dÛm, tfiikráte v kaÏdém rohu místnosti. VÏdy, kdyÏ potfietí kropil svûcenou vodou, setmûlo se a zaãalo se bl˘skat a bylo sly‰et temn˘ skfiehotav˘ smích. Faráfi se zaãal kfiiÏovat a modlit. Modlil se i po12
té, co Gabriela uloÏil do postele, a prosil, aÈ se modlí k Bohu s ním, uÏ vûdûl, Ïe v tomto domû je velké zlo, které nechce odejít! Sedl si ke zmuãenému muÏi na postel a ptal se, co se s ním dûje a kdo k nûmu v noci chodí, chudák jen ukazoval rukou na svou hruì. KdyÏ sluha BoÏí roztrhl Gabrielovi reÏnou ko‰ili, strnul! Na útlé, ale ‰lachovité hrudi je‰tû mladého muÏe byly fialovoãerné, dokrvava vytlaãené velké pafiáty s dlouh˘mi nehty, které zanechaly hluboké r˘hy v kÛÏi je‰tû mladého Roma. Faráfi se s úlekem pokfiiÏoval, vzal svou Bibli, poklekl vedle Gabrielovy postele a zaãal se hlasitû modlit a zároveÀ svûcenou vodou potíral tyto ìábelské krvavé skvrny. V místnosti se setmûlo a venku bylo sly‰et vzdálenou boufii, blesky kfiiÏovaly oblohu. Faráfi v‰ak dál potíral a kropil muÏovo tûlo, i kdyÏ blesk uhodil do domu a zapálil v‰e, co mu pfii‰lo pod ohniv˘ jazyk, i kdyÏ uÏ sluhovi BoÏímu hofiel ‰at a kdyÏ muÏ kfiiãel, aÏ krev v Ïilách tuhla, svat˘ muÏ se modlil, aÏ padl jako podÈat˘ k zemi ãelem na otevfienou knihu Bible svaté. Nikdo pak nevûdûl, jak v‰echno pfiestáli. Knûze se jiÏ oÏivit nepodafiilo. Jen kdyÏ Gabri‰e probrali jeho synové, vidûl – a pfiísahal by na smrt své matky – v plamenech hofiícího domu tváfi zrÛdné a ìábelské Ïeny.
13
ERIKA OLAHOVÁ
NECHCI SE VRÁTIT MEZI MRTVÉ K vydání připravil Jan Červenka Typografie Václav Sokol V roce 2004 knižně vydaly občanské sdružení Společná budoucnost, Hošťálkova 103, 169 00 Praha 6, a nakladatelství Triáda, Ostrovní 17, 110 00 Praha 1, jako svou 64. publikaci Redaktor Michal Kosák Počet stran tištěné verze 64 Knižní vydání první Elektronické vydání první (2013) ISBN tištěné verze 978-80-86138-18-6 ISBN verze PDF 978-80-87256-41-1 © Nakladatelství Triáda, 2004 © Erika Olahová, 2004
Nakladatelství Triáda
Nakladatelství Triáda
www.i-triada.net Děkujeme Vám za zakoupení této elektronické knihy. Tuto knihu v tištěné podobě můžete v případě, že je dostupná, získat, stejně jako další tituly nakladatelství Triáda prostřednictvím e-shopu na www.i-triada.net se slevou 20 % z běžné prodejní ceny (zde naleznete též bližší informace o podmínkách prodeje). Nakladatelství Triáda vzniklo v roce 1994.Vydává současnou a starší českou i překladovou beletrii, filozofickou a historickou literaturu, literárněvědné a uměnovědné texty. Zaměřuje se na kvalitní a edičně náročné tituly, a to jak beletristické, tak odborné. Značný důraz je kladen na redakční přípravu a grafickou úpravu. Knihy Triády obdržely v minulých letech řadu ocenění a nominací v literárních soutěžích a anketách. Podrobněji k historii a zaměření nakladatelství Triáda viz heslo ve Slovníku české literatury po roce 1945. Další informace o nakladatelství, novinkách, nabízených titulech, distribuci apod. naleznete na www.i-triada.net. Knihy nakladatelství Triáda vycházejí ve dvou edicích, Delfín a Paprsek. Zde je úplný seznam vydaných a připravovaných titulů (aktuální k 1. 1. 2013):
Edice Delfín 1994–2012 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33.
Jan Kameník – Prózy Jaromír Zelenka – Přepadání Václav Vokolek – Pátým pádem Ivan Diviš – Kateřina Rynglová Martin Komárek – Mefitis Jan Moštěk – Tenkrát v Paříži... Jan Kameník – Překlady Pavel Rejchrt – Pozdní syn království Elena Lacková – Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou Primo Levi – V nejisté hodině Vladimír Neuwirth – Apokalyptický deník Jaromír Zelenka – Objetiny Dragan Velikić – Astrachán Vasilij Rozanov – Spadané listy Wassily Kandinsky – O duchovnosti v umění Jiří Tomášek – Banalita Samuel Beckett – Poèmes / Básně Ivan Slavík – Hory roků Paul Klee – Pedagogický náčrtník Adolf Hermann – Mých prvních pět životů Triadické výnosy irské / Trecheng breth Féni Václav Vokolek – Cesta do pekel Wassily Kandinsky – Bod – linie – plocha Vladimir Nabokov – Ut pictura poesis Václav Rozehnal – Z letošního konce světa Vladimír Neuwirth – Vcházení do Evropy Ivan Matoušek – Poezie Václav Vokolek – Krajiny vzpomínek Josef Frič – Na ulici Milena Hübschmannová a kol. – „Po židoch cigáni“. Svědectví Romů ze Slovenska 1939–1945 I Vladimír Binar – Playback Václav Marek – Noidova smrt. Pověsti a pohádky z Laponska Karel Jaromír Erben – Kytice / Kresby Jiří Štourač
34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50. 51. 52. 53. 54. 55. 56. 57. 58. 59. 60. 61. 62. 63. 64. 65. 66.
Jaromír Zemina – Onufrius Wilhelm Worringer – Abstrakce a vcítění Ivan Matoušek – Spas Piet Mondrian – Lidem budoucnosti László Moholy-Nagy – Od materiálu k architektuře Jaromír Zelenka – Kostelík Bedřich Fučík – Kritické příležitosti II Otec Jeroným – Dopisy bratru Patrikovi Gertruda Goepfertová – Rodokmen Vladimír Binar – Emigrantský snář Margita Reiznerová – Suno / Sen Hans-Georg Gadamer – Aktualita krásného. Umění jako hra, symbol a slavnost Skutky opata Sugera Zdeněk Vašíček – Podmínky volby Alexandr Meň – Rozbít led. Křesťan ve společnosti Bedřich Fučík – Rodná krajina básníkova Putování za Svatým Grálem Petr Rezek – K teorii plastičnosti Vilém Flusser – Jazyk a skutečnost Milena Hübschmannová a kol. – „Po židoch cigáni“. Svědectví Romů ze Slovenska 1939–1945 II Anne Franková – Deník Jiří Němec – Profily Jan Tesař – Zamlčená diagnóza Otec Jeroným, mnich. Částečný portrét Adolf Hildebrand – Problém formy ve výtvarném umění Erika Olahová – Nechci se vrátit mezi mrtvé Zbyněk Hejda – Cesta k Cerekvi Jan Sokol – Moje plány. Paměti architekta Lev Lunc – Města pravdy Gerry T. M. Altmann – Výstup na babylonskou věž Miloslav Žilina – Texty o literatuře Gertruda Goepfertová – Půlnoční deník Bohumil Nuska – Podzimy a jara
67. 68. 69. 70. 71. 72. 73. 74. 75. 76. 77. 78. 79. 80. 81. 82. 83. 84. 85. 86. 87. 88. 89. 90. 91. 92. 93. 94. 95. 96.
Jan Tesař – Traktát o „záchraně národa“ Jan Franz – Eseje, kritiky, korespondence Pavel Kolmačka – Stopy za obzor Helena Maršíková – Holka z Roztoky Léon Bloy – Stránky z díla Bedřich Fučík – Paralipomena. Bibliografie BF Jacques Maritain – Člověk a stát Eliška Vlasáková – Jedním okem Čan – Básně. Svazek první Marcel Jouhandeau – Jak dosáhnout počestnosti. Sedm povídek Pavel Preiss – Pod Minerviným štítem. Kapitoly o rakouském umění ve století osvícenství a jeho vztahu ke Království českému Josef Čapek – Publicistika 1 (sloupky, entrefilety, fejetony, črty aj.) Jacques Maritain – Sedm lekcí o jsoucnu Andrej Stankovič – Josef Florian a Stará Říše Andrej Stankovič – Co dělat, když Kolja vítězí Erika Olahová – Matné zrcadlo Petr Holman – Březiniana II. Dokumenty, ohlasy, paralely, přesahy 1966–2006 Zdeněk Vašíček / Françoise Mayer – Minulost a současnost, paměť a dějiny Roland Barthes – Rozkoš z textu Čan – Básně. Svazek druhý Otec Samuel – Na ohnivém voze Ingeborg Bachmannová – Místo pro náhody I / Eseje, prózy, rozhovory Vladimír Binar – Hlava žáru Romano Guardini – O podstatě uměleckého díla Jako když dvoranou proletí pták. Antologie nejstarší anglické poezie a prózy (700–1100) Josef Čapek – Knihy o umění (Nejskromnější umění, Málo o mnohém, Umění přírodních národů) Jiří Tomášek – Málo slov Vladimír Binar – Čin a slovo. Kniha o Jakubu Demlovi Čan – Básně. Svazek třetí Ivan Matoušek – Adepti
97. 98. 99. 100. 101. 102. 103. 104. 105. 106. 107. 108. 109. 110. 111. 112. 113. 114. 115. 116. 117. 118. 119. 120. 121. 122. 123. 124.
Ingeborg Bachmannová – Místo pro náhody II / Eseje o literatuře, hudbě, filosofii Jean Guitton – Otevřené dopisy Otec Jeroným – Možnosti a melodie Přemysl Havlík – Autoři Triády. Fotografické portréty Pavel Kolmačka – Moře Anna Blažíčková – Psí víno Před potopou.Vybrané kapitoly z americké literární kritiky 1930–1970 Miroslav Koloc – Ustavičné senzace poutníka Karla Hynka Máchy Josef Čapek – Beletrie 2 (Kulhavý poutník, Psáno do mraků, Básně z koncentračního tábora) Jaromír Zelenka – Básně. Souborné vydání Karel Hynek Mácha – Máj / Monotypy Oldřich Hamera Czesław Miłosz – Poslední básně Heda Kaufmannová – Listy z rodinné kroniky Šimon Wels – U „Bernatů“ Martin Wels / Jaroslav Vrchlický – Jarní romance Raïssa Maritainová – Velká přátelství Jacques Maritain – Odpovědnost umělce Gejza Demeter – Ráj na zemi. Romské pohádky Vladimír Binar – Číňanova pěna Josef Čapek – Beletrie 1 (Živý plamen,Tři prózy, Podzim 1914, Lelio, Lakomec, Moc pověry, Gassirova loutna, Pro delfína, Země mnoha jmen, Stín kapradiny) Václav Petrbok – Stýkání, nebo potýkání? Z dějin česko-německorakouských literárních vztahů od Bílé hory do napoleonských válek Ivan Blatný – Pomocná škola Bixley. 1979 – 1987 – 2011 Josef Serinek / Jan Tesař – Česká cikánská rapsodie. I. svazek: Vzpomínky Josefa Serinka / Dokumenty Josef Serinek / Jan Tesař – Česká cikánská rapsodie. II. svazek: Jan Tesař: Komentáře / Doslov Eliška Vlasáková – Byla jsem s našima na procházce Zdeněk Vašíček – Jak se dělají filosofie Joseph Lortz – Reformace v Německu Joseph Lortz – Reformace v Německu
125. 126. 127. 128. 129. 130. 131.
Jan Kameník – Deníky a sny I Josef Čapek – Povídání o pejskovi a kočičce Anna Blažíčková – Teď něco ze života Zbyněk Hejda – Básně Zbyněk Hejda – Deníky a sny Zbyněk Hejda – Kritiky a glosy Friedhelm Mennekes – Nadšení a pochybnost. I / Nové umění ve starých kostelech 132. Josef Čapek – Publicistika 2 (výtvarné eseje a kritiky 1905–1920)
Edice Paprsek 1998–2012 1. 2. 3. 4.
5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.
Ernst Robert Curtius – Evropská literatura a latinský středověk Petr Fidelius – Řeč komunistické moci Tzvetan Todorov – Poetika prózy Meyer Howard Abrams – Zrcadlo a lampa. Romantická teorie a tradice estetického myšlení Václav Černý – André Gide Jürgen Serke – Böhmische Dörfer. Putování opuštěnou literární krajinou Gustav René Hocke – Svět jako labyrint / Manýrismus v literatuře Claudio Magris – Habsburský mýtus v moderní rakouské literatuře Terry Eagleton – Úvod do literární teorie Claudio Guillén – Mezi jednotou a růzností. Úvod do srovnávací literární vědy George Lakoff – Ženy, oheň a nebezpečné věci. Co kategorie vypovídají o naší mysli Přemysl Blažíček – Kritika a interpretace Jiří Pistorius – Doba a slovesnost Jan Lopatka – Předpoklady tvorby Emil Staiger – Poetika, interpretace, styl Kritický sborník 1981–1989.Výbor ze samizdatových ročníků Leo Spitzer – Stylistické studie z románských literatur Hans-Georg Gadamer – Pravda a metoda I. Nárys filosofické hermeneutiky Hans-Georg Gadamer – Pravda a metoda II. Dodatky. Rejstříky George Steiner – Po Bábelu. Otázky jazyka a překladu
21. 22. 23.
Boris Ejchenbaum – Gogolův Plášť a jiné studie Přemysl Blažíček – Knihy o poezii. Holan / Toman Přemysl Blažíček – Knihy o próze. Holeček / Hašek / Škvorecký
