UNIVERSITY OF DEFENCE / CZECH REPUBLIC UNIVERZITA OBRANY / ČESKÁ REPUBLIKA
ECONOMICS AND MANAGEMENT EKONOMIKA A MANAGEMENT
1
2011 Economics and Management - p. 1 - 2011 Brno 11 May 2011 Published by University of Defence in Brno
ISSN 1802-3975
EDITORIAL BOARD
EDITOR IN CHIEF Petr ČECH Faculty of Economics and Management, University of Defence, Brno Czech Republic
EDITORIAL BOARD Ladislav ANDRÁŠIK Faculty of Electrical Engineering and Information Technology, Slovak University of Technology in Bratislava, Slovak Republic Ghita BARSAN “Nicolae Balcescu“ Land Forces Academy, Sibiu, Romania Vasile CARUTASU “Nicolae Balcescu“ Land Forces Academy, Sibiu, Romania Miroslav CEMPÍREK Faculty of Economics and Management, University of Defence, Brno Czech Republic Marijana CINGULU Faculty of Economics & Business, University of Zagreb, Chorvatsko František HANZLÍK Faculty of Economics and Management, University of Defence, Brno Czech Republic Oldřich HORÁK Faculty of Economics and Management, University of Defence, Brno Czech Republic Hubert HRDLIČKA Language Training Centre, University of Defence, Brno Czech Republic Josef KALAS Faculty of Economics and Management, University of Defence, Brno Czech Republic Aleš KOMÁR Faculty of Economics and Management, University of Defence, Brno Czech Republic Miroslav KRČ Faculty of Economics and Management, University of Defence, Brno Czech Republic Oto KUBIK Academy STING – Private College, Brno, Czech Republic Marek KULCZYCKI The Tadeusz Kosciuszko Land Forces Military Academy, Poland Stefan KURINIA National Defence University, Warszaw, Poland Ivan MALÝ Faculty of Economics and Administration, Masaryk University, Brno, Czech Republic Ivan MRÁZ General Staff, Prague, Czech Republic
Ladislav POTUŢÁK Faculty of Economics and Management, University of Defence, Brno Czech Republic Bedřich RÝZNAR Brno, Czech Republic Milan SOPÓCI Armed Forces Academy of General Milan Rastislav Štefánik, Liptovský Mikuláš, Slovak Republic Oleg STANĚK The University of Quebec at Rimouski, Canada Jiří URBÁNEK Faculty of Economics and Management, University of Defence, Brno Czech Republic Jaroslav ZELENÝ Faculty of Economics and Management, University of Defence, Brno Czech Republic Iva ŢIVĚLOVÁ Faculty of Business and Economics, Mendel University of Agriculture and Forestry in Brno, Czech Republic
EXECUTIVE EDITOR Vítězslav JAROŠ Faculty of Economics and Management, University of Defence, Brno Czech Republic
Copyright © 2011. All rights reserved. No part of this publication may be reproduced without the prior permission of University of Defence in Brno University Press.
ÚVODNÍ SLOVO Vážení čtenáři, do rukou se Vám dostává první číslo našeho časopisu Ekonomika a management se specifickým obsahem zaměřeným na publikování vybraných příspěvků z konference „Armáda a znalostní společnost“, kterou pořádá Fakulta ekonomiky a managementu Univerzity obrany v rámci doprovodného programu 11. veletrhu obranné a bezpečnostní techniky IDET 2011 CATE (Communication, Army, Technologies, Environment). Téma letošního veletrhu, který se koná jednou za dva roky, zní „Dokonalé obranné technologie jsou stále nutností“. S tímto tématem velice úzce souvisí zaměření pořádané konference „Armáda a znalostní společnost“, která umožňuje výměnu názorů na problematiku moderního management, rozvoje operačních schopností a problematiku logistiky a životního prostředí v ozbrojených silách. Do tohoto čísla časopisu byly zařazeny příspěvky jak odborného zaměření, tak příspěvky prezentující nové poznatky získané při řešení vědeckých projektů. Recenze publikovaných článků byla v tomto čísle provedena týmem recenzentů ve zrychleném řízení. pplk. doc. Ing. Petr ČECH, Ph.D. Předseda redakční rady
FOREWORD Dear Readers, You are just receiving the first issue of our journal “Economics and Management” with a specific content focused on the contributions selected from the Army and Knowledge Society Conference. The Conference is held by the Faculty of Economics and Management, University of Defence as an official accompanying programme of the International Exhibition of Defence and Security Technologies IDET 2011 CATE (Communication, Army, Technologies, Environment). This year the theme of the fair, which is held once in two years, is “Advanced Defence Technologies as a Constant Necessity”. The theme is closely connected with the orientation of the Army and Knowledge Society Conference that provides the exchange of information in the field of modern management, armed forces capabilities development, logistics and development in armed forces. Both technically oriented contributions and the contributions presenting new findings in the scientific research will be published in this issue of the journal. The reviews of published contributions have been completed by the team of reviewers at short notice as a matter of priority. Lt.Col. Assoc. Prof. Eng. Petr Cech, Ph.D. Chairman of Editorial Board
5
IDET_2011_A4_advert.indd 1
18.4.2011 9:30:41
OBSAH/CONTENTS Bohumil BRECHTA MOŽNOSTI ŘEŠENÍ ROZHODOVACÍCH PROBLÉMŮ / SOLUTIONS TO DECISION-MAKING PROBLEMS ………………..……..………............... str. 9 Jan FUKA, Ondřej SVOBODA HODNOCENÍ STRATEGICKÝCH DOKUMENTŮ NA ZÁKLADĚ UKAZATELŮ V OBLASTI EXTREMISMU / THE ASSESSMENT OF STRATEGIC DOCUMENTS BASED ON INDICATORS IN THE FIELD OF EXTREMISM …………………………..……….…………………….…….. str. 13 Petr HRŮZA MANAGEMENT KYBERNETICKÉ BEZPEČNOSTI V PODMÍNKÁCH UO / CYBER SECURITY MANAGEMENT AT THE UNIVERSITY OF DEFENCE ……………………………………………………………………………..……….str. 22 Radoslav IVANČÍK, Roman HORÁK NAPLŇOVANIE POSLANIA A ÚLOH OZBROJENÝCH SÍL A ICH ZDROJOVÉ KRYTIE V DOBE ROZPOČTOVEJ REŠTRIKCIE / THE ARMED FORCES MISSION AND TASKS FULFILMENT AND THE SOURCE COVERAGE AT THE TIME OF BUDGET RESTRICTIONS ....................... str. 27 Vítězslav JAROŠ ARMÁDA A ROZVOJ OPERAČNÍCH SCHOPNOSTÍ / ARMY AND OPERATIONAL CAPABILITIES DEVELOPMENT ..................................... str. 35 Jaroslav KOZŮBEK, Zdeněk FLASAR MODELOVÁNÍ TAKTICKÝCH ČINNOSTÍ SOUDOBÝCH A BUDOUCÍCH OPERACÍ / THE MODELING OF TACTICAL ACTIVITIES IN CONTEMPORARY AND FUTURE OPERATIONS ........................................ str. 41 Jaromír PITAŠ, Hubert ŠTOFKO ANALÝZA A ZAPOJENÍ ZAINTERESOVANÝCH STRAN PŘI ŘEŠENÍ NESTRUKTUROVANÝCH PROBLÉMŮ / THE ANALYSIS AND INVOLVEMENT OF STAKEHOLDERS IN THE SOLUTION OF UNSTRUCTURED PROBLEMS .................................................................. str. 50 Milan PODHOREC, Josef PROKŠ INFORMATION OPERATIONS IN THE COMMAND AND CONTROL PROCESS AT THE TIME OF THEIR PLANNING ........................................ str. 56 Ján SPIŠÁK OPERAČNÍ MYŠLENÍ – KOMPLEXNÍ ŘEŠENÍ SLOŽITÝCH PROBLÉMŮ KRIZE / OPERATIONAL THINKING--COMPREHENSIVE SOLUTIONS TO THE COMPLEX PROBLEMS OF CRISIS ……….………….………….. str. 62
7
Luboš ŠTANCL VELITEL – ROZHODUJÍCÍ SUBJEKT RACIONÁLNÍHO HOSPODAŘENÍ S PROSTŘEDKY V PODMÍNKÁCH ÚTVARU / COMMANDER – THE DECISIVE ENTITY OF RATIONAL RESOURCE MANAGEMENT AT UNITS …………….…….............................................……………..…………... str. 72 Břetislav ŠTĚPÁNEK, Pavel OTŘÍSAL PROCES AKREDITACE MEZINÁRODNÍCH VOJENSKÝCH ORGANIZACÍ CENTRES OF EXCELLENCE V SEVEROATLANTICKÉ ALIANCI / THE PROCESS OF ACCREDITATION OF INTERNATIONAL MILITARY ORGANIZATIONS, THE CENTRES OF EXCELLENCE IN THE NORTH ATLANTIC ALLIANCE ………………………...……………………………... str. 79 Eva ŠTĚPÁNKOVÁ ENVIRONMENTÁLNÍ MANAGEMENT A JEHO PŘÍNOSY ORGANIZACI / THE ENVIRONMENTAL MANAGEMENT AND ITS BENEFITS TO ORGANIZATION ………………………………...…………………………...... str. 85 Karel VÁVRA, Luboš ŠTANCL ROZVOJ EKONOMIKY OBRANY STÁTU VE ZNALOSTNÍ SPOLEČNOSTI CESTOU K RACIONALIZACI HOSPODAŘENÍ / THE STATE DEFENSE ECONOMY DEVELOPMENT IN KNOWLEDGE SOCIETY THROUGH MANAGEMENT RATIONALISATION ………………...……………...….…. str. 93
Články neprošly jazykovou úpravou. Za obsah příspěvků odpovídají autoři. The language revision has not been made. The authors are responsible for the papers content.
8
Bohumil BRECHTA1
MOŽNOSTI ŘEŠENÍ ROZHODOVACÍCH PROBLÉMŮ Abstract: Decision making is the activity that includes the elements of rationality, scientific knowledge as well as intuition. For effective decision making, it is important not just recognition of decision object in every contexts, but also understanding of the decision making process. Deep and responsible analysis is a premise for rational decision. For analysis of decision problem, a lot of methods is known. Graphic methods of decision problems structuring analysis can be effective tool that provides a determination of individual elements of decision making process and their relations. Paper deals with the possibilities of using the influence diagrams and cognitive maps. 1 ÚVOD Rozhodování, výběr jedné z mnoha variant řešení, je činnost průběžně probíhající v plánování, v organizování, ve výběru spolupracovníků, ve vedení i při kontrolní činnosti. Proces rozhodování se ve své podstatě liší v závislosti na časovém horizontu a stupni řízení. Na nízkých stupních řízení, operativních, převažuje rutinní rozhodování. V zásadě je operativní stupeň řízení charakteristický opakujícími se, tj. dobře strukturovanými rozhodovacími problémy. Taktické a strategické rozhodování postrádá možnost použití rutinních, standardních postupů. Na těchto úrovních řízení je vyžadováno tvůrčí řešení, protože se zde vyskytují převážně nové a neopakovatelné, tzv. špatně strukturované rozhodovací problémy. Rozhodování, především řešení špatně strukturovaných rozhodovacích problémů, je mimo jiné výrazně závislé na důkladné a do důsledků provedené jejich analýze rozhodovacích prvků. 2 INFORMACE, ZNALOSTI A ROZHODOVÁNÍ Rozhodování je náročnou praktickou činností. Ve velké míře se v rozhodování odráží nabyté zkušenosti a především znalosti rozhodovatele. Nejde jen o znalosti technického charakteru, znalosti ekonomické, marketingové, znalosti legislativy, ale také široké, obecné znalosti, často přímo nesouvisející s oborem činnosti. Důležitá je také znalost technologie rozhodování. Pro odpovědné a racionální rozhodování je často nutné podrobně poznat základní prvky rozhodovacích problémů a pochopit jejich vzájemné vazby. Základen jsou informace. Získávání dat a jejich další použití je ovlivňováno jejich kvalitou a také kvantitou. V současnosti, při používání celé plejády technických zařízení pro sběr dat, je problém vztahu kvantity a kvality dat značně diskutován. Hledají se různé metody a techniky jak z velkého množství dat vybrat a dále používat data dosahující vysokou kvalitu. S kvalitou informací je úzce spojena jejich hodnověrnost 1
Assoc. Prof., M.Sc. Bohumil Brechta, Ph.D., Faculty of Economics and Management, University of Defence, Kounicova 65, 662 10 Brno, Czech Republic. E-mail:
[email protected]
9
a relevance. Tyto pojmy úzce souvisí s kvalitou rozhodování. Důvěryhodnost informací bývá často sledována. Každý rozhodovatel se určitě v soukromém i profesním životě s tímto problémem setkal a prověřuje důvěryhodnost zdroje, kvalitu informačního kanálu a také počet nezávislých zdrojů popisujících stejnou informaci. Podstatně složitější je problém spojený s relevancí informace. Rozhodovatelé jsou zahrnováni daty malé, nejasné nebo dokonce nulové užitečnosti. Tato skutečnost spojená s neschopností filtrovat data, distribuovat je na správná místa v takovém tvaru, kvalitě a množství, která jsou zde potřebná je podstatná pro celý průběh rozhodovacího procesu a konečně i pro správné a relevantní rozhodnutí. Problém kvality informací, jejich hodnověrnost, relevance a také umění určit priority je obecný. Zvláště pronikavě vystupuje v prostředí nedostatku informací, aktivní dezinformace, rychle se měnící situace apod. což je typické armádní prostředí. Umění správného rozhodnutí je také spjato s uměním dobrého posouzení souvislostí. Dobré posouzení souvislostí připravuje půdu pro hledání možností řešení. Chyby v posuzování souvislostí mohou naopak řešení problému znesnadnit nebo znemožnit [1]. Souvislostí, jejich typů, je možno odhalit a do rozhodovacího procesu zahrnout celou řadu. Je možno zkoumat uspořádanost, tzn. rozebrat hierarchie a sítě, příbuzenské vztahy popřípadě i symbiózu či parazitismus. Při rozhodování rozhodně patří nutnost zvažovat vzájemné interakce jednotlivých jevů vstupujících do rozhodování. Rozhodujícími jevy při rozhodování se ukazují ty, které je možno zahrnout pod pojem následnost. Patří sem odhalení časové posloupnosti jevů, jejich funkční vztahy a zejména odhalení a pochopení kauzálních řetězců. 3
MOŽNÉ METODY ROZHODOVÁNÍ
Byly vyvinuty, a moderní management je k využití nabízí, moderní metody, techniky a modely, které analýzu struktury rozhodovacího problému usnadní. Lidé tvořící součást systému MO, armáda samotná i její okolí (společnost, ekonomika, legislativa, stát, politický vývoj v regionu i ve světě) jsou složitý, neustále se vyvíjející systém vyznačující se velkou dynamikou. Systémový pohled umožňuje pochopit vzájemné působení jednotlivých prvků s jejich vlastnostmi i interakci systému s okolím. Systémová dynamika rozšíří takové poznání o pochopení komplexního a dynamického vzájemného působení v systémech. Systémová dynamika umožňuje mapovat strukturu složitých nelineárně se vyvíjejících systémů a modelovat jejich vývoj [2]. Poznání prvků a vazeb v systému, i působení okolí, v dynamice dává možnost efektivního rozhodování, především na strategické úrovni. Jako výhodné se jeví možnost grafického znázornění. Kognitivní (myšlenková) mapa je jedním z těchto grafických nástrojů systémové dynamiky. Pomocí myšlenkové mapy je možno znázornit rozhodující faktory (veličiny) jako uzly, které jsou ve vzájemném vztahu. Uzlem můžeme znázornit cenu, koupěschopnost, strategickou vlastnost, soubor takticko-technických dat a podobně. Vzájemné kauzální vztahy, včetně směru příčinného vztahu, se vyjadřují jako orientované hrany grafu. Jak vývoj jednoho faktoru ovlivní návazný faktor, vyjadřujeme znaménkem. Kladným se vyjadřuje přímá závislost a záporným závislost nepřímá.
10
Při konstrukci kognitivní mapy dochází ve velké většině ke vzniku cyklů. Tato skutečnost dokladuje vzájemnou závislost faktorů. Při běžném posuzování se stává, že posuzujeme jednotlivé prvky bez vzájemností, isolovaně. Jsme přesvědčeni, že jednotlivé faktory se ovlivňují v přímé závislosti (zvýší-li se cena, zvýší se i zisk). Výsledkem analýzy, při použití myšlenkové mapy, může být i opačné, překvapivé zjištění, jak může být při omezeném posuzování jednotlivých souvislostí, naše představa zkreslená [2]. Je nutné si uvědomit, že výsledky získané použitím kognitivní mapy jsou závislé na vstupních údajích. Především na vyhodnocení předpokladů o vzájemných vztazích jednotlivých faktorů a také jejich vývoji v čase. Myšlenkové, kognitivní mapy jsou užitečným nástrojem. Je možné je využít pro analýzu. Výhodné jsou také pro provedení diagnostiky příčin špatného chování a špatného rozhodování [2]. Kognitivní mapy se jeví jako výhodné pro modelování vzájemných vztahů mezi faktory a také vzájemného chování. Umožňují také verifikaci možných strategií i kontrolu. Použití a zejména výsledky jsou dané tím, že se snaží postihnout dynamiku vývoje a důsledky působení faktorů vstupujících do procesu rozhodování. Složité rozhodovací problémy si zasluhují zvláštní pozornost. V mnoha, zvláště složitých, případech je nutné přistoupit k podrobné analýze celého rozhodovacího problému. Pro rozhodovatele je výhodné použít další grafický nástroj a tím je influenční diagram. Jeho výhodou je možnost znázornění vazeb identifikovaných prvků rozhodovacího problému a jejich vzájemných vztahů. Rozhodovatel má možnost vyjádřit jak se prvky rozhodovacího problému vzájemně ovlivňují [3]. Influenční diagram je zobrazen jako síť uzlů spojených orientovanými hranami. Tento graf je acyklický. Uzly, které představují proměnné, mohou být rozhodovací, situační, nebo hodnotové. Rozhodovacími proměnnými jsou fakta, o kterých člověk může rozhodovat. Jako příklad je možno uvést velikost ceny, náklady na výzkum a vývoj, doba trvání nájmu apod. Situační proměnné nejsou na rozhodovateli závislé. Člověk je prakticky nemůže ovlivnit. Situační proměnné, jako jsou politická a ekonomická situace státu, dostupnost finančních zdrojů apod., se nazývají exogenními. Dalším typem jsou stavové veličiny, které jsou výsledkem určitých projevů (výše zásob, počet porouchaných zařízení, úvěrové možnosti apod.) Někdy stavové veličiny působí jako omezující podmínky. Mezi proměnnými se v influenčním diagramu vyjadřují vazby jako hrany. Je možno vyjádřit závislost pravděpodobnostní nebo informační. Informační závislost popisuje časové pořadí událostí a pravděpodobnostní ukazuje na statistickou závislost mezi proměnnými. Při konstrukci influenčního diagramu se jako koncový uzel volí následek. Tedy hodnota kritéria, kterou rozhodovatel chce maximalizovat (zisk, rentabilita apod.) nebo minimalizovat (náklady, výdaje, spotřeba, poškození, apod.). Koncový uzel diagramu může nabývat také hodnot nekvantifikovatelných. Influenční diagram umožňuje získat celkový přehled rozhodovacím problému. Odhaluje vzájemné vztahy mezi jeho prvky. V influenčním diagramu lze použít také kvalitativní 11
ohodnocení (náklady, subjektivní pravděpodobnosti apod.). To znamená, že influenční diagram je možné využít pro analýzu hodnocení a také pro výběr variant. S výhodou se dá použít při týmovém rozhodování jako nástroj komunikace 4
ZÁVĚR
Rozhodování je složitý proces vyžadující nejen odpovídající informace, ale také znalosti. Rozhodující, zvláště ve složitých případech, se ukazuje poznání všech prvků a jejich vzájemných vazeb vstupujících do rozhodování. Moderní management nabízí nástroje pro analýzu rozhodovacího problému. Jejich využití umožní rozhodovateli přijmout kvalitní rozhodnutí. LITERATURA [1] PLAMÍNEK, Jiří. Řešení problémů a rozhodování. Jak přinutit problémy, aby pracovaly ve váš prospěch. Praha: Grada Publishing, 2008. 144 s. ISBN 978-80247-243-9. [2] FOTR, Jiří, ŠVECOVÁ, Lenka, a kol. Manažerské rozhodování. Postupy, metody a nástroje. Praha: Ekopress, 2010. II. vyd. s. 474 ISBN 978-80-86929-59-0. [3] HRŮZOVÁ, Helena, RICHTER, Jiří, ŠVECOVÁ, Lenka. Manažerské rozhodování. Cvičebnice s řešenými příklady. Praha: VŠE, Nakladatelství Oeconomica, 2007, 183 s. ISBN 978-80-245-1175-7.
12
Jan FUKA, Ondřej SVOBODA
HODNOCENÍ STRATEGICKÝCH DOKUMENTŮ NA ZÁKLADĚ UKAZATELŮ V OBLASTI EXTREMISMU
Abstract: The primary instrument for strategic management of sustainable development in the region is a good strategic plan and from a system of indicators based on the objectives. One of the current targets should be the fight against domestic extremism. If we focus on the contemporary level of quality control at the regional level, we can say that local government seeks to implement the strategy formulation stage of the fight against extremism, but that has often not implemented in practice. The main aim of this paper is based on the analysis of strategic documents at regional level and selected socioeconomic indicators to identify the causes of these deficiencies. Current recommendations are proposed that have the potential to contribute to solving the problems outlined. 1 ÚVOD Extremismus a terorismus v České republice nabyl po roce 1989 množství forem. Zatímco pro Evropskou unii je stále aktuálnější hrozba náboženského terorismu, Česká republika je typická krajně pravicovou a levicovou extremistickou scénou. I když na území ČR existují náboženské sekty, ekoteroristé, anarchisté či anarcho-autonomové, komunisté a další extremní skupiny či jednotlivci, krajní pravice jednoznačně dominuje. Pokud je extremismus myšlenkovou základnou, potom terorismus je nástroj použitý k násilnému prosazování cílů. „Terorismus je metoda přesvědčování prostřednictvím strachu.“ [1] 2 KRAJNÍ PRAVICE V ČR Silný nárůst aktivit spojených s extremistickou a teroristickou činností je fakt, se kterým se musí vyrovnat většina států světa. Evropská unie a Česká republika čelí této hrozbě, jež má množství forem. Proto je nutné identifikovat jednotlivé druhy terorismu a čelit jim. V současné době lze mezi nejvýznamnější formy globálního terorismu zařadit: náboženský terorismus politický terorismus (etnický, krajná pravice, krajní levice) kyberterorimus (může být i metodou výše uvedených forem) Prudký vývoj extremismu v České republice začal po listopadu 1989. Extremistická scéna byla v raných devadesátých letech typickou uzavřeností, špatnou organizovaností a nízkým stupněm celospolečenské nebezpečnosti. Jádrem pravicového extremismu byla extremně pravicová odnož hnutí skinheads. Toto hnutí neprošlo genezí, jak tomu bylo v západní Evropě a automaticky se stalo politicky zabarveným. Ve svých počátcích se jednalo především o rasismus (především vůči Romům) a xenofobii. V průběhu devadesátých let se část hnutí více radikalizovala a přikláněla se k nacionalistické 13
a fašistické ideologii. Tyto frakce se stávaly také více nebezpečnými a schopnými reálných teroristických činů. Vedle otevřeně rasistických spolků a jednotlivců, se formovaly také uskupení, které měly tendence etablovat se na oficiální české politické scéně. Příkladem může být dnes již ne příliš aktivní SPR – RSČ a současná činná Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS). 2.1 KRAJNÍ PRAVICE A OTEVŘENÝ RASISMUS V ČR Jak bylo zmíněno, otevřený rasismus je v ČR spojen především s hnutím skinheads. Identifikovat typického „skinheada“ je značně obtížné. Plyne to z množství často protichůdných názorových doktrín jednotlivých odnoží. Hnutí skinheads vzniklo ve Velké Británii na konci šedesátých let propojením jamajské kultury (jamajští imigranti) a britské „low class“ (britští dělníci). Ve svých počátcích nemělo rasistický rozměr. Ekonomická krize a zhoršující se životní podmínky byly významným faktorem, který vedl k radikalizaci některých členů skinheads, což vedlo k založení nacionalistické strany Britská národní fronta. Ta vinila imigranty ze socio – ekonomických problémů tehdejší Velké Británie. Hnutí skinheads v ČR z důvodu politické izolace neprošlo tímto vývojem a po roce 1989 vzniklo již jako rasistické. I když v současné době na našem území existuje množství názorově různých forem tohoto hnutí (krajně pravicoví, levicoví i apolitičtí skinheads), významně nebezpečná se jeví forma krajně pravicová. 2.2 KRAJNÍ PRAVICE A SKRYTÝ RASISMUS V ČR Zatímco otevřeně rasistické spolky a jednotlivci jsou nebezpečné přímou násilnou akcí, nebezpečnost skrytě rasistických uskupení spočívá v jejich možném celospolečenském dopadu. Ten může být dán jejich působením v oficiální politice. Na české scéně je v současné době nejaktivnější DSSS, jejíž program, rétorika a organizace je obdobná jako u podobných spolků v Evropě. Závěrem této kapitoly lze konstatovat, že obě formy krajní pravice (otevřená, skrytá) jsou spojovány s rasovou nesnášenlivostí, krajně pravicovou politikou a aktuálně se sociálně vyloučenými lokalitami. Sociální vyloučení je závažný problém ČR. Jeho komplexnost činí řešení náročným pro všechny úrovně státní správy a samosprávy. Problematika sociálního vyloučení souvisí především s bydlením, trhem práce, výchovou dětí, bezpečností a zadlužováním obyvatel. Cílem článku není analyzovat fenomén sociálního vyloučení, ale protože se další kapitoly zabývají problematickými regiony ve vztahu ke krajní pravici, je základní deskripce nezbytná. Sociální vyloučení má řadu forem. Hlavními jsou: a) Vyloučení prostorové Jedná se o nedobrovolnou segregaci na základě místa. Občané často žijí v nevyhovujících podmínkách s absencí základních služeb. b) Vyloučení ekonomické Občané jsou vyloučeni z trhu práce, často z důvodu nízké kvalifikace a diskriminace. c) Vyloučení symbolické Založené na stereotypech a předsudcích.
14
Současná krajní pravice využívá otázky sociálně vyloučených lokalit ve své propagandě a programové náplni a to velmi účinným způsobem. Mediální obraz působení krajní pravice např. při jejich pochodech a demonstracích ve těchto lokalitách (Janov) potom působí na veřejnost tak, že: a) Činnost extremistů je v zájmu „běžných“ občanů a až když začnou extremisté jednat, státní aparát projeví snahu situaci řešit. b) Xenofobně a rasisticky motivovaná demonstrace není prvotním předmětem zájmu veřejné správy a médií. Prioritou tedy není řešit projevy extremismu, to se stává sekundárním problémem. Primárním je situace sociálně vyloučené lokalitě. V obou případech tedy dochází k tomu, že veřejná správa přistupuje na požadavky extremistů a pomáhá vytvářet jejich kladný mediální obraz. 3 DÍLČÍ SOCIOEKONOMICKÁ ANALÝZA KRAJŮ ČR Špatné sociální a ekonomické podmínky jsou obecné faktory, které v minulosti vedli k radikalizaci společnosti. Příkladem může být vzestup nacistické NSDAP v Německu, nástup diktatury a následně 2. světová válka. Pro potřeby tohoto článku byly zvoleny dva obecné a dva specifické ukazatele, na jejichž základě bude potvrzena nebo vyvrácena hypotéza, že radikalizace společnosti a to i regionálního či lokálního charakteru souvisí se špatnými životními podmínkami. Kraji, jež jsou předmětem analýzy, jsou Moravskoslezský a Ústecký kraj. Jako obecné ukazatele byly zvoleny regionální nezaměstnanost a hrubá mzda v jednotlivých krajích. Specifické ukazatele jsou počet trestných činů a podpora extremistů (DSSS) občany. 3.1 NEZAMĚSTNANOST Tabulka č.1 ukazuje stav nezaměstnanosti k 9/2010 a vyplývá z ní, že ve zvolených krajích je její míra nejvyšší v ČR.
Kraj
Počet obyvatel
Nezaměstnanost
Hlavní město Praha
1251072
4,0%
Jihočeský kraj
637723
6,7%
Jihomoravský kraj
1152819
9,5%
Karlovarský kraj
307380
10,2%
Kraj Vysočina (Jihlavský)
514805
8,6%
Královéhradecký kraj
554370
7,1%
Liberecký kraj
439458
10,0%
Moravskoslezský kraj
1244837
11,5%
Olomoucký kraj
641555
10,6%
Pardubický kraj
516777
8,2%
Plzeňský kraj
571831
7,3%
15
Počet obyvatel
Kraj
Nezaměstnanost
Středočeský kraj
1256850
7,0%
Ústecký kraj
835814
12,9%
Zlínský kraj
590527
9,7%
Tab. 1 Nezaměstnanost v krajích ČR k 9/2010 Zdroj: [4]
3.2 HRUBÁ MZDA Tabulka č.2 ukazuje výši hrubé mzdy k 9/2010. Zvolené kraje mají nejvyšší míru nezaměstnanosti, nicméně hrubá mzda se pohybuje v průměru. Pokud nebudeme uvažovat průměrnou mzdu v Praze, která činí přibližně 29000 Kč, není rozdíl ve výši průměrných mezd v jednotlivých krajích výrazný. Nejnižší mzda je v Karlovarském kraji 19367 Kč a nejvyšší ve Středočeském kraji 22540 Kč. Hrubá mzda
Hlavní město Praha
Středo- Jihočeský český kraj kraj
Plzeňský kraj
Plzeňský kraj
Karlovarský kraj
Ústecký kraj
29029
22540 20053
21711
21711
19367
20718
Libe- Králové- ParduJihomo- OloMoravskoVysoZlínský recký hradecký bický ravský moucký slezský čina kraj kraj kraj kraj kraj kraj kraj 20953
20196
19771 20199
21305
19788
19767
21137
Tab. 2 Hrubá mzda v krajích ČR k 9/2010 Zdroj: [3]
3.3 POČET TRESTNÝCH ČINŮ S EXTREMISTICKÝM PODTEXTEM Graf č. 1 ukazuje vývoj počtu trestných činů od roku 2007 do roku 2009 (aktuálnější údaje prozatím nejsou k dispozici) v krajích. Pokud přihlédneme k počtu obyvatel v jednotlivých krajích, Moravskoslezský a Ústecký jsou na předních místech. Lze také předpokládat, že se sílící podporou extremistických stran bude pokračovat vzrůstající trend.
16
Graf 1: Počet trestných činů s extremistickým podtextem v krajích ČR v letech 2007 - 2009 Zdroj: [5]
3.4 PODPORA KRAJNÍ PRAVICE DSSS je nejvýraznějším krajně pravicovým uskupením v ČR. Byla založena v roce 2002 především členy SPR – RSČ pod názvem Nová síla, od roku 2003 fungovala pod vedením zakladatele Tomáše Vandase s názvem Dělnická strana (DS) až roku 2010, kdy byla zrušena a následně obnovena pod názvem DSSS. Programem, symbolikou i personálním obsazením navázala strana na DS. Stěžejními body jsou romská otázka, migrace (xenofobie), homofobie a protiuniiní postoj. Strana kopíruje zaběhnuté modely krajně pravicových strany v Evropě. Je vedena výraznou osobností a nabízí snadno uchopitelný program, které balancuje na hraně zákona. „Myšlenkové konstrukce dnešních pravicových populistů méně hovoří o méněcenných rasách, etnických skupinách, ale spíše poukazují na ztrátu identity, kterou způsobují migrační vlny globálního světa. Tradiční rasistická argumentace se mění na zdůvodňování lidské přirozenosti a identity vždy někam patřit.“ [3] Ochranné sbory Dělnické strany, které byly oficiálně založeny proto, aby tato skupina pomáhala při naplňování programu, byly organizátory „hlídek“, které v letech 2008 a 2009 v sociálně vyloučených lokalitách (především litvínovské sídliště Janov) pořizovaly fotodokumentaci, kontaktovaly nespokojenou část obyvatel žijících v blízkosti, nabízely jim ochranu. Tímto pokusem suplovat činnost policie nejenom získaly podporu některých místních obyvatel, ale také masovou mediální pozornost. Jak DS, tak DSSS se pravidelně účastní voleb na všech úrovních. Dominantní podpora je opět ve zvolených krajích.
17
Hlavní Celkem město DSSS ČR Praha 59 888 4 242
Středo- Jiho- Plzeňčeský český ský kraj kraj kraj
Plzeňský kraj
KarloÚstecký varský kraj kraj
6 034
2 842
9 575
3 641 3 096
9 575
Liberecký kraj
Králové- ParduJihomo- OloMoravskoVysoZlínský hradecký bický ravský moucký slezský čina kraj kraj kraj kraj kraj kraj
2 720
3 753
2 833
2 290 5 095
3 913
1 441
7 586
Tab. 3 Počet hlasů DSSS při volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2010 Zdroj: [7]
Pokud shrneme všechny čtyři ukazatele, dojdeme k tomu, že navržená hypotéza je potvrzena. Ve vybraných krajích (Moravskoslezský a Ústecký kraj) je vysoká nezaměstnanost, průměrná hrubá mzda, vysoká míra trestné činnosti s rasistickým podtextem a enormně vysoká podpora krajně pravicové politiky. I přes průměrnou výši hrubé mzdy (rozdíl mezi nevyšší a nejnižší mzdou s výjimkou Prahy je 3173 Kč) lze tvrdit, že životní úroveň je dle navržených ukazatelů výrazně pod průměrem ČR. 3.5 OMEZENÍ INTERPRETACE Jednoznačnost výsledku je komplikována několika faktory. a) Není jasné, co je příčina a co následek. Tedy zda to, že občané podporují extremistické názory je způsobeno jejich nízkým životním standardem nebo je jejich nízká životní úroveň zapříčiněna podporou krajní pravice, popřípadě aktivní extremistickou činností, jež je často spojena s příslušenstvím k určité subkultuře, se kterou jedinec začne sdílet sociální status. b) Z výsledků voleb lze určit často latentní podporu, která má vypovídající hodnotu pro daný region. Pokud jde o přímé akce (demonstrace, pouliční násilí a ostatní trestná činnost s extremistickým podtextem), jsou příznivci krajní pravice schopni se dobře organizovat a podporovat napříč ČR. 4 ANALÝZA STRATEGICKÝCH DOKUMENTŮ Pro potřeby příspěvku byly analyzovány strategické dokumenty Moravskoslezského a Ústeckého kraje s cílem identifikovat možné nedostatky dokumentů vzhledem k nastíněné problematice. 4.1 ÚSTECKÝ KRAJ Základním strategickým dokumentem Ústeckého kraje je Strategie udržitelného rozvoje Ústeckého kraje (dále jen SUR). Na něj navazuje dokument Programu rozvoje kraje, který konkretizuje v SUR uvedenou vizi kraje, strategické priority a opatření. Již při prvním seznámením se s hlavními částmi obou textu je znát silná prostoupenost konceptu udržitelného rozvoje celým dokument. Tento koncept nezanedbává problematiku sociálně patologických jevů. Na druhou stranu lze při detailnějším zkoumání konstatovat, že problematika extremistických skupin je řešena pouze 18
okrajově. Drobnou zmíňkou je jedna z mnoha tezí vize kraje, jenž zní: „Existuje vzájemná důvěra mezi hlavními skupinami ve společnosti a společnost je imunní vůči projevům rasové, etnické či náboženské nesnášenlivosti“ [6]. Dokument SUR však kromě vize kraje obsahuje také řadu strategických priorit a na ně navázaných opatření a monitorovacích indikátorů. V dokumentech byly identifikovány dvě strategické priority s potenciálem ovlivnit podporu extremistických hnutí: 1. Rozvoj zaměstnanosti a zaměstnanosti občanů v Ústeckém kraji; 2. Dostatečná integrace minoritních skupin obyvatelstva a omezení výskytu sociálně nežádoucích jevů v populaci Ústeckého kraje. Druhá priorita byla v dokumentu navázána na opatření přímo působící k potlačování radikalizace společnosti. Jedná se o možnost realizovat projekty v rámci EQUAL (jedná se o Iniciativu Společenství, jejiž jedna z tématických oblastí je zaměřena na překonávání rasismu a xenofobie). Kladně lze hodnotit především stanovení cílových hodnot některých indikátorů souvisejících s radikalizací společnosti. Vybrané z nich uvádí tabulka č.4. Indikátor
Stav v roce 2007
Cíl v roce 2020
Snížit počet trestných činů na 1000 obyvatele (o X %)
1%
12%
Zvýšit podíl občanů z minoritních skupin v resocializačních a vzdělávacích programech (%)
Cílová ani počáteční hodnota nebyla kvantifikována kvůli absenci dat
Tab. 4 Stav a cílová hodnota vybraných indikátorů Strategie udržitelného rozvoje Ústeckého kraje. Zdroj: [6]
Celkově lze konstatovat, že se oba texty dokumentů věnují spíše problematice sociálního vyloučení a o to méně se věnují opatřením přímo potlačujícím radikalizaci společnosti. 4.2 MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ Základním strategickým dokumentem Moravskosleského kraje je Strategie udržitelného rozvoje Moravskosleského kraje. Na něj opět navazuje detailnější rozpracování strategie v Programu rozvoje kraje. V obou dokumentech je poměrně významně zastoupena problematika sociálního vyloučení. V dokumentu byl nalezen specifický cíl s potenciálem ovlivnit podporu extremistických hnutí: „Zlepšit kvalitu života a prostředí v problémových sídlištích“ [2]. Opatření zaměřena proti extremismu, rasismu a xenofobii nalezena nebyla. Dokumenty obsahují opatření na podporu sociální inkluze (např. opatření „Podpora poskytování intervenčních služeb [2]). Kladnou vlastností dokumentů je propojení většiny opatření na konkrétní projekt. Problematiku přímo extremismu, rasismu, xenofobie ani náboženské nesnášenlivosti dokumenty Moravskosleského kraje nereflektují a to bohužel ani ve vizi kraje. Opět lze konstatovat, že se dokumenty věnují problematice sociálního vyloučení. Na druhou stranu v nich chybí část přímo zohledňující rostoucí radikalizaci společnosti.
19
4.3 HODNOCENÍ STRATEGICKÝCH DOKUMENTŮ KRAJŮ Ústecký i Moravskosleský kraj jsou regiony příznačné relativně vysokým počtem sociálně nežádoucích jevů, což přesvědčivě dokládají i socioekonomické analýzy uvedené ve zkoumaných dokumentech. Přestože strategické dokumenty obou krajů patří spíše k těm lepším z hlediska metodické úrovně, nejsou v nich zahrnuty priority přímo zaměřené na problematiku extremismu. Významné rozdíly mezi dokumenty lze vidět v jejich soustavě sledovaných indikátorů. Zde lze jednoznačně říci, že z hlediska extremismu dokumenty Ústeckého kraje představují propracovanější nástroj strategického řízení, než je tomu v případě Moravskosleského kraje. Celkové výsledky analýzy ukazuje tabulka č. 5.
Kraj
Ústecký
Moravskoslezský
Míra zaměření Míra na zaměření na problematiku problematiku sociálního bezpečnosti vyloučení
Strategické dokumenty kraje
Míra zaměření na problematiku extremismu
Strategie udržitelného rozvoje Ústeckého kraje
střední
vysoká
střední
Program rozvoje Ústeckého kraje
nízká
nízká
vysoká
Strategie rozvoje Moravskoslezského kraje
nízká
nízká
vysoká
Program rozvoje Moravskoslezského kraje
nízká
střední
vysoká
Tab. 5 Výsledky hodnocení strategických dokumentů vybraných krajů. Zdroj: autoři
Současně je však nutné zmínit, že na daném území kraje existují i další strategie samosprávných celků (strategické plány nižší úrovně např. strategické dokumenty sdružení nebo samostatných obcí). Analýza těchto dokumentů by však překročila rozsah této práce. Doporučení vyplývající z nalezených nedostatků je možné shrnout takto: a) Strategické dokumenty zmíněných krajů by měly podrobněji reflektovat situaci v kraji z hlediska extremistických hnutí a integrovat příslušná opatření. b) Součastně by měly obsahovat opatření ve smyslu podpory „informační a osvětové kampaně“ problematiky extremismu. Informovanost občanů o této problematice by pravděpodobně umožnila částečně napravit mediální obraz extremistických hnutí, která jsou v problematických lokalitách často majoritou vnímána pozitivně. 5 ZÁVĚR Text příspěvku se snažil objasnit problematiku extremismu a sociálního vyloučení ve vztahu k socioekonomickým podmínkám v jednotlivých krajích České republiky. Prvním výsledkem dílčí socioekonomické analýzy krajů bylo potvrzení hypotézy, že radikalizace společnosti a to i regionálního či lokálního charakteru souvisí se špatnými životními podmínkami. Otázkou však stále zůstává kauzalita tohoto vztahu. 20
Druhým cílem bylo na základě analýzy strategických dokumentů vybraných krajů identifikovat nedostatky a navrhnout následná doporučení. Dílčím výsledkem bylo stanovení míry zohlednění problematiky extremismu, sociálního vyloučení a problematiky bezpečnosti ve strategických dokumentech vybraných krajů ČR. Hlavním závěrem této analýzy je konstatování, že přesto, že se jedná o dokumenty krajů s relativně vysokým počtem sociálně nežádoucích jevů, zohlednění problematiky extremismu se v dokumentech objevovalo jen velice okrajově, což by mohlo v budoucnosti znamenat závažnou bezpečností hrozbu. LITERATURA [1] Mika, O.J., Současný terorismus. 1. vydání. Praha 2003. Triton, ISBN 80 – 7254 – 409 - 8 [2] Strategie rozvoje Moravskoslezského kraje [online]. 2010 [cit. 2011-03-10]. Dostupné z WWW:
. [3] Danics, Š. Extremismus – hrozba demokracie. 1. vydání. Praha 2002. Příbramská tiskárna s.r.o., ISBN 80 – 86477 – 07 – X [4] Server Českého statistického úřadu [online]. 2010 [cit. 2011-03-13]. Dostupné z WWW: < http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/home> [5] Strategie boje proti extremismu. 1. vydání .Praha 2010. Ministerstvo vnitra ČR, odbor bezpečnostní politiky [6] Strategie udržitelného rozvoje Ústeckého kraje [online]. 2010 [cit. 2011-03-10]. Dostupné z WWW: . [7] Volební server ČSÚ [online]. 2010 [cit. 2011-03-13]. Dostupné z WWW:
21
Petr HRŮZA1
MODUL MANAGEMENT KYBERNETICKÉ BEZPEČNOSTI V PODMÍNKÁCH UNIVERZITY OBRANY Abstract: The article introduces the module cyber security at the University of Defence. This is a new module. University it opens this year. I will describe details content and focus of this module. The module focuses on the management of cyber security in public and private sectors. 1 STUDIJNÍ OBOR BEZPEČNOSTNÍ MANAGEMENT Studijní obor Bezpečnostní management je součástí studijního programu Ekonomika a management. Studijního oboru Bezpečnostní management (KKOV - 68-06-R/012) je určen pro absolventy, kteří budou vykonávat své funkce na manažerských nebo dalších odborných pozicích řízení bezpečnostních procesů v privátním i veřejném sektoru s orientací na bezpečnost majetku, osob a systémů. Absolvent tohoto oboru získá znalosti, které mu umožní porozumět teoriím, konceptům a metodám moderního managementu. Získané znalosti je schopen prakticky aplikovat v oblasti řízení bezpečnosti procesů ve veřejném i soukromém sektoru. Absolvent získá znalosti terminologie a teorie krizového managementu, ochrany obyvatelstva, managementu rizik, personálního managementu a ekonomiky krizových situací, znalosti základní správní a krizové legislativy a poslání, struktury a základních principů fungování bezpečnostního systému státu. Absolvent má znalosti z oblasti přístupů k řízení bezpečnosti v organizaci, základů prevence nežádoucích událostí a kriminality, zásad uskutečňování bezpečnostních opatření z oblasti rozhodování o alokaci zdrojů ve veřejném a privátním sektoru a ochrany obyvatelstva, majetku a životního prostředí při vzniku mimořádných událostí. Má znalosti problematiky personálního managementu, marketingu a odborné terminologie v jednom cizím jazyce. Umí využívat podpůrné nástroje manažerského rozhodování, prakticky uplatňovat inovativní metody a přístupy při řešení složitých a nepředvídatelných problémů, umí uplatňovat zásady krizového managementu a hodnocení rizik. Umí kalkulovat a plánovat potřeby materiálních, finančních a personálních prostředků zásahu a záchrany, definovat potřebnost logistické podpory a umí využívat vybrané alternativní prostředky síťové komunikace při plnění rutinních i nestandardních úkolů. Absolvent je schopen vhodně aplikovat poznatky managementu a ekonomie v oblasti bezpečnosti a uplatňovat zásady ochrany společnosti před kritickými riziky a využívat k tomuto účelu dostupné zdroje.
1
M.Sc. Petr Hruza, Ph.D., Faculty of Economics and Management, University of Defence, Kounicova 65, 662 10 Brno, Czech Republic. E-mail: [email protected]
22
2 STUDIJNÍ MODUL KYBERNETICKÁ BEZPEČNOST Studijní modul Kybernetická bezpečnost je součástí studijního oboru Bezpečnostní management. Studijní modul Kybernetická bezpečnost je zaměřen na přípravu odborníků pro výkon analytických a manažerských funkcí v organizačních strukturách subjektů obrany a bezpečnosti České republiky v oblasti řízení procesů souvisejících se zajišťováním bezpečnosti informačních systémů. Student si v rámci modulu osvojuje odborné znalosti z problematiky kyberprostoru a hrozeb a rizik v kyberprostoru. Zná ochranu a obranu proti útokům na informační systémy, informační války, kybernetickou kriminalitu, bezpečnostní technologie komunikačních a informačních systémů. Dokáže používat nástroje kybernetického managementu a uplatňovat základy práva v oblasti kybernetické kriminality. Studium je určeno jak pro vojenské, tak i civilní uchazeče. Provádí se formou prezenční i kombinované výuky. Zatím je možné tento modul studovat pouze v bakalářském studijním programu. Studijní plán studijního oboru Bezpečnostní management se skládá z předmětů teoretického základu (např. Ekonomie, Informatika, Management, Matematika, Právo, …), z předmětů oborových (Společenské aspekty bezpečnosti, Metodologie analýzy rizik, Řízení bezpečnosti osob a společnosti, Aplikovaná informatika a Logistika v oblasti bezpečnosti) a nakonec z modulových předmětů. Seznam předmětů ve studijním modulu Kybernetická bezpečnost je následující:
Problémy mezinárodní bezpečnosti. Kybernetická a informační válka. Management kybernetické bezpečnosti. Sociální prostředí a sociálně nežádoucí jevy. Bezpečnostní technologie I. Komunikační a informační systémy a jejich bezpečnost I. Krizový management kybernetické bezpečnosti. Kybernetická kriminalita. Právní rámec kybernetické bezpečnosti I.
Absolvent studijního modulu Kybernetická bezpečnost nachází uplatnění na řídicích pozicích bezpečnostních manažerů informačních systémů jak ve veřejném tak i v privátním sektoru, kde zabezpečuje informační podporu pro rozhodovací procesy na vrcholové úrovni řízení v oblasti obrany a bezpečnosti České republiky. 3 PROFIL ABSOLVENTA STUDIJNÍHO MODULU Profil absolventa studijního modulu Kybernetická bezpečnost je možné vyspecifikovat ve třech oblastech: Odborné znalosti. Odborné dovednosti. Obecné způsobilosti. Odborné znalosti Absolvent bude prokazovat pokročilé znalosti a porozumění teoriím, konceptům a metodám moderního managementu kybernetické bezpečnosti, které jsou prakticky 23
aplikovatelné v oblasti obrany státu, v bezpečnostních službách a v soukromém sektoru. Bude schopen kritického porozumění teoriím a zásadám jejich využití v praxi zejména při výkonu manažerských a odborných funkcí na postu manažera kybernetické bezpečnosti. Absolvent bude znát zejména: současné koncepce, kategorie a metody informační a kybernetické války, vývoj a pojetí kybernetické bezpečnosti, základní prvky kybernetických útoků na informační systémy a ochranu proti nim, komunikační a informační systémy ve veřejném i soukromém sektoru, zásady současných a moderních prvků zabezpečujících bezpečnost komunikačních a informačních systémů, teorii poznatků o bezpečnostních technologiích komunikačních a informačních systémů a směrů jejich vývoje, metody implementace bezpečnostních prvků sítě, firewallů, systémů detekce průniku, zabezpečení přepínačů, směrovačů, WiFi sítí, komponent IP (Internet Protocol) telefonie a kryptografických systémů, bezpečnostní aspekty postupů jako je Business Continuity Planning, Disaster Recovery a System Development Life Cycle, šíření signálu a jednotlivých druhů spojení, ochranu spojovacích prostředků před rušením, organizační a legislativní zásady prevence proti kybernetické kriminalitě, teoretické zásady vztahů s veřejností a působení médií v oblasti informační a kybernetické války, historii řešení základních otázek mezinárodní bezpečnosti, historické souvislosti vzniku soudobých hrozeb a současné možnosti jejich eliminace, zásady ochrany obyvatelstva v EU a ČR, havarijní plánování a expertní podporu manažerů při řešení mimořádných událostí, teorii manažerského rozhodování v praxi, základní metody operačního výzkumu a rozumění jejich použití při řešení praktických úloh v bezpečnostním prostředí. Odborné dovednosti Absolvent bude umět: řešit krizové situace a vzniklé následky informační a kybernetické války, spolehlivě využívat moderní informační strategii a politiku, principy, formy, metody a prostředky kybernetického managementu, analyzovat bezpečnostní rizika kybernetické bezpečnosti, využívat zásady, metody a nástroje kybernetického managementu, uplatnit rozhodovací procesy informačního manažera se zaměřením na kybernetickou bezpečnost, uplatnit své odborné znalosti při plánování, organizování, řízení, kontrole a hodnocení kybernetické bezpečnosti, popsat manažerské postupy při zajištění sběru logů a auditních dat komunikačních a informačních systémů, 24
popsat strukturu komunikační infrastruktury s bezpečnostními prvky, analyzovat bezpečnostní rizika komunikačních a informačních systémů ve veřejném i soukromém sektoru, využít získané poznatky při analýze bezpečnostních rizik v současnosti, organizovat ochranu komunikační infrastruktury před kybernetickými útoky, spolehlivě uplatnit rozhodovací procesy při správě informačních systému, přidělování privilegií a rolí, využít získané poznatky při uplatňování základ práva v oblasti kybernetické kriminality a zákonných i podzákonných norem kybernetické bezpečnosti, řídit bezpečnost v organizaci, uplatňovat základy prevence kybernetické bezpečnosti a kriminality, charakterizovat závažné negativní jevy a sociální deviace vyskytující se v moderních společnostech, které provázejí rozvoj informační společnosti, aplikovat zásady havarijního plánování v praxi, podílet se na zvládání mimořádných událostí se zaměřením na kybernetickou bezpečnost, při výkonu zastávané odborné funkce efektivně využívat svěřené lidské, věcné a finanční zdroje pro dosahování cílů.
Obecné způsobilosti Absolvent bude seznámen s: působením na nižších a středních manažerských nebo dalších odborných pozicích řízení bezpečnosti ve veřejném i soukromém sektoru, řízením činnosti informačního managementu v bezpečnostních složkách a v soukromém sektoru, aplikováním a realizováním nástroje k zajištění kybernetické bezpečnosti, uplatňováním zásady managementu kybernetické bezpečnosti a hodnocení rizik, analyzováním bezpečnostních rizik kybernetické bezpečnosti, používáním získaných znalostí a dovedností při praktickém výkonu své funkce za využití moderních komunikačních postupů a nástrojů ICT; posuzováním závažnosti celého spektra vojenských i nevojenských hrozeb, zohledněním v rozhodovacích procesech závažnost negativních jevů a sociální deviace v kontextu informační společnosti, prezentováním základních poznatků o možnostech řešení projevů extremismu a terorismu v současnosti, využíváním podpůrných nástrojů manažerského rozhodování, prakticky uplatňovat inovativní metody a přístupy při řešení složitých a složitě strukturovatelných problémů. 4 ZÁVĚR Studijní modul Kybernetická bezpečnost jako součást studijního oboru Bezpečnostní management je nově akreditovaným studijním modulem na Univerzitě obrany. Jedná se o ojedinělý modul v systému vzdělávání v České republice. Všechny obdobné moduly na jiných vysokých školách v České republice jsou více zaměřeny na technickou stránku řešení kybernetické bezpečnosti. Náš modul jako jediný je zaměřen na chybějící 25
mezičlánek ve státním i soukromém sektoru a tím jsou osoby – manažeři, kteří rozumí technické stránce bezpečnosti a uplatňují přitom své manažerské dovednosti. LITERATURA [1] www.unob.cz [2] https://appl.unob.cz/SeznamAkrStudProgWeb/program.aspx?program=63 [3] https://appl.unob.cz/SeznamAkrStudProgWeb/obor.aspx?obor=191
26
Radoslav IVANČÍK1, Roman HORÁK2
NAPLŇOVANIE POSLANIA A ÚLOH OZBROJENÝCH SÍL A ICH ZDROJOVÉ KRYTIE V DOBE ROZPOČTOVEJ REŠTRIKCIE Abstract: Authors in the article analyse adopted models of the Armed Forces and Ministry of Defence of the Slovak and Czech Republic development and modernization, and simultaneously, compare the defence expenditures planned according to the mentioned models for the fulfilment of government-appointed tasks, international commitments, mission, vision and goals of both ministries and Armed Forces to really earmarked financial resources. Authors deduce conclusion for defence of both countries and their contribution to block defence in term of the NATO. 1 ÚVOD Na nové bezpečnostné riziká a hrozby 21. storočia ako aj aktuálnu ekonomickú situáciu, musela reagovať aj Slovenská republika implementáciou novej stratégie obrany. Tá tvorí súčasť bezpečnostného systému, pretože stále viac sa bude rozširovať poslanie rezortu obrany vo vzťahu k riešeniu nielen obranných úloh, ale predovšetkým úloh spojených so zaručovaním celkovej bezpečnosti jeho občanov a štátu. Súčasť nového prístupu k obrane štátu si vyžaduje okrem iného aj potreba vymedziť politicko-vojenské ambície Slovenska. Tieto vychádzajú z definovaných hrozieb a záujmov Slovenskej republiky, z úrovne pripravenosti a spôsobilostí Ozbrojených síl SR, zo záväzkov, ktoré pre Slovenskú republiku vyplývajú z medzinárodných zmlúv o spoločnej obrane, ako aj z ostatných medzinárodných zmlúv vojenskej povahy. K plneniu týchto úloh a záväzkov je nutné zabezpečiť vyčlenenie adekvátnych zdrojov na zabezpečenie obrany. 2 VŠEOBECNÁ CHARAKTERISTIKA OBRANNÝCH VÝDAVKOV Ani v odbornej, ani v ekonomickej literatúre, či už domácej alebo zahraničnej, neexistuje žiadna presná definícia alebo výklad pojmu obranné výdavky. V odborných prácach alebo v publicistike sa používa viacero pojmov. Najčastejšie sa vyskytuje pojem vojenské výdavky, ale v mnohých prípadoch sú obranné výdavky nahradzované aj pojmami zbrojné výdavky alebo dokonca armádne výdavky. Tieto pojmy však nie sú zhodné a nemožno ich zamieňať. Všeobecne možno obranné výdavky charakterizovať ako výdavky, ktoré štát vynakladá na zabezpečenie svojej obrany. Obranné výdavky vyjadrujú charakter obrannej politiky štátu a jeho obrannú stratégiu. Poskytujú informácie najmä o obrannom úsilí štátu, výstavbe obranného systému štátu a o výstavbe a rozvoji spôsobilostí ozbrojených síl daného štátu. Výška obranných výdavkov zároveň odráža ekonomické možnosti štátu. 1
Ing. Radoslav Ivančík, náčelník odboru rozpočtu a financovania GŠ OS SR, Bratislava, Slovenská republika. E-mail: [email protected] 2 Ing. Roman Horák, CSc., katedra ekonomie, Fakulta ekonomiky a managementu, Univerzita obrany, Brno, Česká republika, E-mail: roman.horak@ unob.cz
27
Obranné výdavky zároveň významne ovplyvňujú zabezpečenie života a pripravenosť ozbrojených síl ako najdôležitejšieho nástroja štátu na zabezpečenie obrany, ale tiež vytváranie nevyhnutných materiálových rezerv, rozvoj vojenskej výroby, výskum a vývoj novej vojenskej techniky, prípravu obyvateľstva a teritória na obranu a pod. Svojim rozmerom a charakterom limitujú možnosti uspokojovania mierových potrieb spoločnosti.3 Používanie pojmu obranné výdavky je spojené predovšetkým s rozdeľovaním verejných prostriedkov zo štátneho rozpočtu na zabezpečenie realizácie jednotlivých zámerov a cieľov v celkovom systéme obrany štátu. Tento systém je v jednotlivých krajinách tvorený viacerými navzájom prepojenými prvkami (napr.: ozbrojené sily, národná garda, pohraničná stráž, spravodajské služby, obranný priemysel, obranná infraštruktúra, špecializované inštitúcie štátnej správy, strategické zásoby a rezervy, civilná obrana), ktoré pôsobia v prospech obrany štátu. V každom štáte vznikajú v súvislosti so zabezpečením jeho obranných potrieb náklady na obranu, pričom peňažným vyjadrením týchto nákladov sú obranné výdavky.4 Pre potreby analýzy, sa autori dohodli na definícii, že obrannými výdavkami sa chápu finančné prostriedky štátneho rozpočtu, rozpočtovej kapitoly Ministerstva obrany. OBRANNÉ VÝDAVKY PLÁNOVANÉ A PRIDELENÉ MO SR V RÁMCI MODELU OZBROJENÉ SILY SR 2010 A 2015
3
Cieľom Modelu Ozbrojené sily SR 2010 (diale len Model 2010) bola transformácia Ozbrojených síl SR na relatívne malé, ale vysoko kvalitné, primerane vyzbrojené a veľmi dobre vycvičené ozbrojené sily schopné brániť slobodu, nezávislosť, územnú celistvosť a suverenitu Slovenska a ktoré by mali byť kompatibilné s vojenskými organizáciami NATO a schopné sa navzájom podporovať. Návrh Modelu 2010 znamenal úplne novú a vyššiu kvalitu ozbrojených síl. Táto kvalita sa mala zabezpečiť prostredníctvom obranného plánovania a vyčleňovania obranných výdavkov pre MO SR do roku 2005 na úrovni minimálne 1,89 % HDP s cieľom dosiahnuť zvýšenie obranných výdavkov na úroveň 2 % HDP po roku 2005 (viď tabuľka 1). Smernicami pre obrannú politiku z júna 2004 boli tieto finančné limity zabezpečiť stabilitu ich vyčleňovania v dlhodobom časovom horizonte, s programovým vyhlásením vlády, upravené (znížené) tak, že v rokoch 2005 mali byť v prospech MO SR vyčleňované obranné výdavky vo výške 1,96 a od roku 2008 vo výške 2 % HDP (viď tabuľka 1).
v snahe v súlade až 2007 % HDP
3
Benčo, J., Lašček, L. 2002. Verejný sektor. Liptovský Mikuláš : Vojenská akadémia v Liptovskom Mikuláši. 2002. 136 s. ISBN 80-8040-172-1.
4
Lašček, L. 1999. Ekonomické zabezpečenie obrany štátu. In Spoločnosť, armáda, osobnosť. Bratislava : Ministerstvo obrany SR. 1999, č. 1, s. 40
28
Roky Plán. obranné výdavky k HDP Upravený plán z r. 2004
2000 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 1,89
1,89 1,89 1,89
2,0
2,0
2,0
2,0
2,0
2,0
2,0
2,0
1,89
1,89 1,89 1,96 1,96 1,96
2,0
2,0
2,0
2,0
2,0
2,0
Tabuľka 1 Porovnanie výšky obranných výdavkov plánovaných vyčleniť v prospech MO SR Smernicami pre obrannú politiku SR s upravenými hodnotami z júna 2004 na roky 2002 až 2013 v percentách Zdroj: Smernice pre obrannú politiku SR z júna 2004
Národnou radou SR v roku 2005 boli schválené základné strategické dokumenty: Bezpečnostná stratégia SR a Obranná stratégia SR, čím sa vytvorili podmienky na vykonanie dlhodobého plánovacieho cyklu v oblasti obrany štátu. V rokoch 2004 až 2005 bol aktualizovaný Dlhodobý plán rozvoja štruktúry Ozbrojených síl SR do roku 2010 a v decembra 2005 vládou schválený Dlhodobý plán rozvoja MO SR s výhľadom do roku 2015 – Model 2015. Model 2010, ktorým sa MO SR a Ozbrojené sily SR počas tohto obdobia riadili, bol prvou komplexnou reformou ozbrojených síl, ktorá vyústila do získania pozvánky do NATO. Niekoľko rokov jeho realizácie však ukázalo jeho silné stránky, ale aj rezervy. V niektorých oblastiach neodrážal realitu a muselo prísť ku korekciám. Aj preto bol Model 2015 aktualizáciou Modelu 2010 a nie úplne novou koncepciou. Dôvodom prehodnotenia strategického rámca obrany bola najmä zásadná zmena podmienok na medzinárodnej, národnej a aj rezortnej úrovni. Vstup do NATO a EÚ totiž výrazne zmenil bezpečnostné postavenie Slovenska. Model 2015 je na rozdiel od Modelu 2010 orientovaný na obranu a presadzovanie záujmov Slovenska, kdekoľvek sú ohrozené. Najväčšiu zmenu oproti Modelu 2010 preto predstavuje budovanie ozbrojených síl ako expedičných síl na úrovni absolútnej priority, nakoľko teritoriálne sily budované v 20. storočí je nutné nahradiť vysoko mobilnými, priaktívnymi a globálnymi silami pre široké operačné spektrum operácií. Ozbrojené sily SR by mali byť schopné pôsobiť v operáciách rôznej intenzity od humanitárnej pomoci cez mierové misie až po vedenie bojovej činnosti. Z hľadiska ekonomického zabezpečenia bol Model 2010 postavený na predpoklade vyčleňovania obranných výdavkov vo výške 2% HDP v prospech rozpočtu ministerstva obrany. V skutočnosti sa však túto úroveň nikdy nepodarilo dosiahnuť. Preto Model 2015 definoval nielen požiadavky a úlohy ozbrojených síl, ale aj ich finančné zabezpečenie realistickejším spôsobom (viď tabuľka 2) tak, aby kvôli prípadnému vnútornému prerozdeleniu zdrojov v prospech definovaných kľúčových priorít obrany nedochádzalo k rozširovaniu vnútorného dlhu rezortu ministerstva obrany a vážnemu ohrozeniu splnenia, príp. k predlžovaniu času plnenia cieľov reformy v oblasti profesionalizácie, výcviku a modernizácie Ozbrojených síl SR a tým aj plnenia záväzkov voči NATO a EÚ. Nedostatočné financovanie reformy by mohlo taktiež veľmi negatívne vplývať na dôveryhodnosť Slovenskej republiky.
29
Roky Plánovaná výška výdavkov k HDP
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
1,85
1,85
1,85
1,85
1,85
1,85
1,86
1,86
1,86
Tabuľka 2 Prehľad výšky obranných výdavkov plánovaných vyčleniť v prospech MO SR v rokoch 2005 – 2013 v rámci Dlhodobého plánu rozvoja MO SR – Model 2015 v percentách Zdroj: Dlhodobý plán rozvoja MO SR – Model 2015
V skutočnosti boli v prospech MO SR a tým aj Ozbrojených síl SR vyčlenené na plnenie stanovených úloh obrany Slovenskej republiky a plnenie medzinárodných záväzkov finančné zdroje v oveľa nižšej výške ako bolo plánované (viď tabuľka 3 a obrázok 1). V rokoch 2002 až 2004 podiel obranných výdavkov vyčlenených v prospech ministerstva obrany na HDP bol nižší ako plánovaných 1,89 %, ale zároveň zaznamenal oproti predchádzajúcim rokom pozitívny rast (r. 2000 + 1,62 %, r. 2001 + 1,61 %). Bol ovplyvnený zvýšenými integračnými snahami o vstup do NATO a EÚ, pozitívnymi politickými signálmi z Pražského summitu NATO v roku 2002 a postupným vytváraním podmienok pre implementáciu obranného plánovania v SR, zásad viacročného rozpočtu a metódy programového rozpočtovania. V rokoch 2005 až 2008 podiel obranných výdavkov vyčlenených v prospech ministerstva obrany na HDP produkte bol opäť nižší ako plánovaných 1,89 %, 1,96 % alebo 2 % a navyše mal klesajúcu tendenciu, čo je v rozpore nielen s vyššie uvedeným modelom a predmetnou smernicou, ale aj s odporúčaniami NATO. V rokoch 2009 – 2011 podiel obranných výdavkov vyčlenených v prospech ministerstva obrany na HDP z dôvodu dopadov celosvetovej hospodárskej krízy na ekonomiku SR je výrazne nižší ako plánované 2 %. Navyše naďalej, napriek pozitívnym informáciám a ekonomickým prognózam o hospodárskom raste, pokračuje diale v klesajúcej tendencii, čo je nielen v ostrom rozpore s vyššie uvedenými odporúčaniami NATO, ale tiež s kolektívne schválenými cieľmi aliancie v oblasti budovania spoločných vojenských spôsobilostí NATO. Zároveň vyčlenený objem prostriedkov má výrazne negatívny vplyv aj na plnenie bežných mierových úloh ozbrojených síl a ich personálne, materiálne a finančné zabezpečenie. Roky 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Skutočná výška 1,80 1,77 1,79 1,70 1,62 1,51 1,49 1,49 1,26 1,12 0,99 0,91 výdavkov k HDP Tabuľka 3 Prehľad výšky obranných výdavkov skutočne vyčlenených alebo plánovaných vyčleniť v prospech MO SR v rokoch 2002 – 2013v percentách Zdroj: Štatistický úrad SR, Inštitút finančnej politiky MF SR a MO SR
Objem obranných výdavkov plánovaných na roky 2012 a 2013 na úrovni dokonca nižšej ako 1 % HDP je v prípade, že nepríde k zmene v prístupe k zabezpečeniu obrany štátu a plnenia medzinárodných záväzkov, nedostatočný a nezabezpečí plnenie väčšiny
30
stanovených úloh. Zároveň bude mať hlboký negatívny dopad na personálne, materiálne a finančné zabezpečenie Ozbrojených síl SR. Pomer medzi výškou obranných výdavkov plánovaných vyčleniť v prospech ministerstva obrany zo štátneho rozpočtu v rámci modelov 2010 a 2015 a výškou skutočne vyčlenených obranných výdavkov sa zvyšuje v neprospech skutočnosti. (viď obrázok 1). Počet a rozsah úloh stanovených Ozbrojeným silám SR sa so znižovaním prideleného objemu disponibilných zdrojov neznižuje, ale naopak v súvislosti s plnením záväzkov a úloh v rámci medzinárodného i domáceho krízového manažmentu vzrastá, dochádza k ďalšiemu prehlbovaniu vnútorného zadlžovania rezortu obrany (viď obrázok 2 a 3).
Obrázok 1 Grafické znázornenie výšky podielu finančných zdrojov vyčlenených (plánovaných)zo štátneho rozpočtu v prospech rozpočtovej kapitoly MO SR k výške HDP v SR (v % so zaokrúhlením na 2 desatinné miesta) v období rokov 1993 až 2013 a ich porovnanie s výškou odporúčanou NATO na úrovni 2 % HDP 2,50%
2,00% 2,00%
1,89% 1,80%
1,89%
1,89%
1,77%
1,79%
1,50%
2,00%
2,00%
2,00%
1,51%
1,49%
1,49%
2,00%
2,00%
2,00%
2,00%
1,89%
1,70%
1,62%
1,26% 1,12%
1,00%
0,99%
0,91%
0,50%
0,00% 2002
2003
2004
2005
2006 Model 2010
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
Skutočnosť
31
Obrázok 2 Grafické znázornenie komparácie výšky obranných výdavkov plánovaných vyčleniť v prospech rozpočtovej kapitoly MO SR podľa Modelu 2010 a skutočne vyčlenenými zo štátneho rozpočtu SR 2,50%
2,00%
1,85% 1,80%
1,85%
1,85%
1,77%
1,79%
1,85%
1,70%
1,50%
1,85%
1,85%
1,85%
1,85%
1,51%
1,49%
1,49%
1,86%
1,86%
1,86%
1,86%
1,62%
1,26% 1,12%
1,00%
0,99%
0,91%
0,50%
0,00% 2002
2003
2004
2005
2006 Model 2015
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
Skutočnosť
Obrázok 3 Grafické znázornenie komparácie výšky obranných výdavkov plánovaných vyčleniť v prospech rozpočtovej kapitoly MO SR podľa Modelu 2015 a skutočne vyčlenenými zo štátneho rozpočtu Zdroj: Štatistický úrad SR, Inštitút finančnej politiky, MF SR a MO SR
K uvedenému postupnému znižovaniu obranných výdavkov dochádza od roku 2002 napriek tomu, že vláda sa vo svojom uznesení č. 604 z r. 2002 zaviazala od roku 2003 vyčleňovať finančné zdroje pre rozpočtovú kapitolu MO SR vo výške najmenej 2 % z HDP. Tento záväzok prijala aj Národná rada SR svojím uznesením č. 2403 z júla 2002. Táto úroveň sa stala základným plánovacím finančným limitom na realizáciu dlhodobého plánu rozvoja zabezpečenia obrany a bezpečnosti Slovenskej republiky, ako aj plnenia medzinárodných záväzkov. Kontinuitu plnenia záväzku vo vzťahu k obrane a bezpečnosti štátu potvrdila vláda svojím uznesením č. 133 z februára 2003, ktorým schválila časový plán plnenia reforiem a v ktorom sa opätovne zaviazala pre rozpočtovú kapitolu rezortu ministerstva obrany vyčleňovať finančné prostriedky vo výške 2 % z HDP. Toto opätovné potvrdenie záväzku Slovenska sa stalo hlavným argumentom pre orgány NATO pri formulovaní návrhov Cieľov síl pre Slovenskú republiku v rámci zabezpečenia systému kolektívnej obrany a plnenia vojenských i politických cieľov a zámerov NATO. Nasledujúca vláda sa oficiálne nezaviazala k vyčleňovaniu výdavkov na obranu vo výške 2 % z HDP, ale vo svojom programovom vyhlásení uviedla, že zabezpečí takú úroveň výdavkov, aká je potrebná na zabezpečenie obrany a bezpečnosti, ako aj medzinárodných záväzkov. Zároveň sa zaviazala, že zabezpečí, aby výdavky na operácie medzinárodného krízového manažmentu a výdavky súvisiace so zaradením jednotiek Ozbrojených síl SR do síl rýchlej reakcie Aliancie (NRF – NATO Response Forces) a Európskej únie (EU BG – European Union Battle Groups) 32
neboli financované na úkor udržiavania a rozvoja ozbrojených síl. K tomu prijala vláda uznesenie č. 106 z februára 2007, ktorým sa zaviazala vyčleňovať v rokoch 2008 – 2013 finančné zdroje vo výške 2,204 mld. Sk (73,16 mil. €) mimo rozpočtovej kapitoly MO SR na plnenie úloh nasadenia a udržania jednotiek ozbrojených síl v silách rýchlej reakcie NATO a Európskej únie alebo na neplánované nasadenie jednotiek ozbrojených síl deklarovaných v Cieľoch síl od roku 2008 až do roku 2013. Uznesením vlády č. 867 z októbra 2007 bolo však vyššie uvedené uznesenie č. 106 zo februára 2007 zrušené. To znamená, že všetky výdavky spojené so zabezpečením prípravy, výcviku, prepravy, materiálu a služieb pre jednotky Ozbrojených síl SR pripravené na nasadenie v rámci NRF 10 a NRF 13 v rokoch 2008 a 2009 a EU BG v rokoch 2009 a 2010 boli hradené z rozpočtu kapitoly MO SR. Požiadavky na ekonomické zabezpečenie prípravy, výcviku, vyzbrojenia, vystrojenia a vzdelávania vojenského i civilného personálu, ako aj modernizáciu súčasných a nákup nových zbraní, zbraňových, komunikačných a informačných systémov a techniky neustále zvyšujú. Taktiež stúpajúce náklady na materiálne a finančné zabezpečenie prípravy, nasadenia a udržania jednotiek ozbrojených síl zúčastnených krajín v prebiehajúcich operáciách medzinárodného krízového manažmentu, alebo jednotiek iných bezpečnostných zložiek priamo sa podieľajúcich na plnení úloh zabezpečenia bezpečnosti spoločnosti na národnej, či medzinárodnej úrovni, si vynucujú permanentný tlak na zvyšovanie rozpočtových výdavkov. V nadväznosti na vyššie uvedené, je potrebné si uvedomiť, že pod tlakom aktuálnych bezpečnostných hrozieb, v prípade budúcich rozsiahlych kríz a konfliktov, budú ozbrojené sily ako vojenský nástroj krízového manažmentu, v prípade zlyhania diplomatického úsilia, predstavovať najúčinnejší prostriedok na riešenie vonkajších bezpečnostných problémov, ako aj prevencie a eliminácie bezpečnostných kríz a konfliktov v súčasnom svete. 4 ZÁVER Komparáciou sa potvrdzuje, že náročnosť ekonomického zabezpečenia obrany a bezpečnosti Slovenska a jej občanov sa v súčasnosti dostáva do rozporu s obmedzenými ekonomickými možnosťami. Položme si však otázky: Sú všetky rozpočtové výdavky napríklad pri obstarávaniu majetku a služieb ministerstva obrany opodstatnené? Obstaráva Ministerstvo obrany majetok a služby účelne a hospodárne? Nie sú rezervy napríklad v neprehľadných verejných obstarávaniach podporujúcich korupciu? Nie sú jednou z príčin toho, že ozbrojené sily a ministerstvo obrany nebudú môcť napĺňať svoje poslanie a plnenie záväzkov Slovenska, pretože nehospodárne a neefektívne využívanie verejných prostriedkov zvyšuje náročnosť ekonomického zabezpečenia obrany? Podľa Indexu vnímaní korupcie vo svete zisteného Transparency International sa Slovensko umiestilo na 59. mieste vo svete a na 25./26. mieste v rámci EU. Ako svedčia zistenia Najvyššieho kontrolného úradu, existujú prípady neefektívneho hospodárenia, ktoré potvrdzujú tieto negatívne skutočnosti na ministerstve obrany. Napríklad možno citovať zo Správy č. 15 časť záveru z vykonanej kontroly realizácie 5
http://www.nku.gov.sk/downloads/Spravodajca_4_2009.pdf
33
investičnej výstavby integrovaného výcvikového strediska vo vojenskom výcvikovom priestore Lešť pre ozbrojené zložky: “ÚŠZV Lešť ako samostatná rozpočtová organizácia MO SR, ktorá nepatrí do Ozbrojených síl SR, ale priamo pod Ministerstvo obrany SR, zabezpečoval v rokoch 2007 a 2008 výstavbu a realizáciu strediska pre prípravu špeciálnych jednotiek výkonných zložiek bezpečnostného systému SR na boj proti terorizmu a organizovanému zločinu. V roku 2007 bola preinvestovaná suma 5 305 848,42 EUR (160 035 000 SKK) a v roku 2008 suma 12 444 201,31 EUR (375 342 000 SKK). Problémom realizácie zámeru boli neustále sa meniace priority, resp. nedodanie špecifikácii požadovaných prác užívateľskými zložkami, a to ani v čase, keď už boli vyčlenené finančné prostriedky a začal sa proces realizácie stavby. Kontrola realizácie a výstavby strediska preukázala porušovanie viacerých všeobecne záväzných právnych predpisov upravujúcich oblasť hospodárenia s rozpočtovými prostriedkami a nakladania s majetkom štátu, pričom finančná disciplína bola porušená v celkovej sume 1 511 025,76 EUR (45 521 000 SKK). Príčinou bolo najmä nehospodárne vynakladanie rozpočtových prostriedkov pri realizácii nákupu trenažérov a ich výstavby a nedodržania podmienok úhrady preddavku.“ Napríklad v období 2008 20096 pracovníkmi Najvyššieho kontrolného úradu bolo zistené neefektívne konanie pri realizácii rekonštrukcie plynovej kotolne vo výške 16 596,96 EUR, nedodržanie termínu ukončenia výstavby a jej následného predlžovania dodatkami, zmarenej investície pri realizácii overovacieho prieskumu stavby, nedostatočne spracovaného výkazu - výmeru, čím došlo k nehospodárnemu konaniu v celkovej výške 2 123 409,76 EUR. Možno práve boj s korupciou a s nehospodárnosťou je cesta, ktorá môže nájsť aspoň časť z chýbajúcich zdrojov pre obranu. LITERATURA BENČO, J., LAŠČEK, L. 2002. Verejný sektor. Liptovský Mikuláš : Vojenská akadémia v Liptovskom Mikuláši. 2002. 136 s. ISBN 80-8040-172-1. [2] KLEIN, L. and FERKO, A. Principles of War Surgery. Prague : Grada, 2005. 132 p. ISBN 8 [3] LAŠČEK, L. 1999. Ekonomické zabezpečenie obrany štátu. In Spoločnosť, armáda, osobnosť. Bratislava : Ministerstvo obrany SR. 1999, č. 1. 0-247-07357. [in Czech]. [4] OCHRANA, F. 2006. Metodologická poznámka k teorii ekonomiky obrany státu. In Vojenské rozhledy, 2006, roč. 15, č. 3, s. 5-24. ISSN 1210-3292. [5] OLEJNÍČEK, A. 2006. Nové jevy v ekonomice obrany po rozpadnutí bipolarity. In Vojenské rozhledy, 2006, roč. 15, č. 3, s. 5-24. ISSN 1210-3292. [6] ŠTANCL, L. 2006. Aktuální problémy teorie ekonomiky obrany státu na počátku 21. století. In Vojenské rozhledy, 2006, roč. 15, č. 3, s. 5-24. ISSN 1210-3292. [7] Bezpečnostná stratégia Slovenskej republiky z roku 2005 [8] Dlhodobý plán rozvoja Ministerstva obrany SR s výhľadom do roku 2015 [9] Smernice pre obrannú politiku Slovenskej republiky z júna 2004 [10] http://www.nku.gov.sk/downloads/Spravodajca_4_2009.pdf [11] http://www.nku.gov.sk/downloads/Spravodajca_4_2010.pdf [1]
6
http://www.nku.gov.sk/downloads/Spravodajca_4_2010.pdf
34
Vítězslav JAROŠ
ARMÁDA A ROZVOJ OPERAČNÍCH SCHOPNOSTÍ Abstract: The author presents his own view on the concept of operational capacity and specifies the development of requirements for developing the operational capability of the Army of the Czech Republic in the 21 century. At the same time characterize the content of Defence Capabilities Initiatives of NATO and their influence on the development of operational capabilities of the armies of the North Atlantic Alliance. 1 ÚVOD Nová Strategická koncepce NATO přijatá na summitu v listopadu 2010 stanovuje tři základní úkoly Severoatlantické Aliance v současném bezpečnostním prostředí a to – zajištění kolektivní obrany členských států (collective defence), využívání mechanismů na zvládání krizí (crisis management) a kooperativní bezpečnost (cooperative security). Uvedené úkoly budou mít samozřejmě vliv na obsah iniciativ ke zvýšení obranných schopností (Defence Capabilities Initiatives), které byly přijaty na summitu ve Washingtonu v dubnu 1999 a dále upřesněny na summitu v Praze v listopadu 2002. Oblasti původně požadovaných obranných schopností: 1. efektivnost systému velení, řízení, komunikace a informatizace, 2. efektivnost zpravodajství, sledování cílů a průzkumu, 3. účinná ochrana nasazených sil a jejich odolnost vůči úderům protivníka, 4. ochrana proti terorismu, 5. resortní schopnosti, 6. nové obranné technologie, byly po pražském summitu transformovány do „Pražského závazku ke schopnostem“ (Prague Capabilities Commitment, PCC): ochrana proti chemickému, biologickému, radiologickému a jadernému útoku; zajištění velitelské, komunikační a zpravodajské převahy; zlepšení interoperability rozmístěných jednotek a klíčových aspektů bojové efektivity; a zajištění rychlé rozmístitelnosti a udržitelnosti bojových jednotek v místě operace. 2 OPERAČNÍ SCHOPNOSTI Stanovení oblastí rozvoje operačních schopností ozbrojených sil vyžaduje pochopení obsahu pojmu operační schopnosti. Operační schopnosti lze charakterizovat jako „způsobilost ozbrojených sil úspěšně splnit cíle a úkoly vojenské operace. Operační schopnosti vyjadřují všechno to, co ozbrojené síly musí znát, umět a pomocí techniky dosáhnout během přípravy a v průběhu operace a boje.“1 Jiný zdroj je charakterizuje jako „základní kritéria, která vyjadřují způsobilost ozbrojených sil úspěšně splnit plánované cíle a úkoly operace v jakémkoliv prostředí. Operační schopnosti jsou: dostupnost sil, efektivní zpravodajská služba a průzkum, rozmístitelnost a mobilita, účinnost nasazení, efektivní systém velení, řízení a spojení, udržitelnost, odolnost a ochrana sil. Klíčové operační schopnosti musí být k dispozici v reálnem čase. Jsou
1
http://www.acr.army.cz/scripts/detail.php?id=7959
35
vzájemně propojené, na sobě závislé a navzájem se nevylučují.“2 Tůma a spol. charakterizují operační schopnosti takto: „Pojem „cílové operační schopnosti“ byl chápán jako stav, kdy budou splněna plánovaná (zejména reorganizační a modernizační) opatření vedoucí k dosažení vyšší úrovně funkčnosti armády srovnatelné s úrovní ostatních armád členských zemí NATO a dalších partnerů.“3 V podmínkách AČR se charakteristika operačních schopností poprvé objevila v Koncepci výstavby profesionální Armády České republiky v dubnu 2002, kde byly uvedeny tzv. Klíčové operační schopnosti. „Klíčovými operačními schopnostmi ozbrojených sil České republiky jsou včasná dostupnost sil, efektivní systém velení a řízení, spojení, výpočetní systémy, zpravodajství, sledování a průzkum, dále rozmístitelnost a mobilita, účinné nasazení, udržitelnost, odolnost a ochrana sil. Tyto schopnosti jsou nezbytné v době míru a zejména v operaci.“4 Dokument dále předpokládal, že „v okamžiku dosažení počátečních operačních schopností (tj. od začátku roku 2007) budou ozbrojené síly České republiky schopny zúčastnit se aliančních (koaličních) operací velmi významným kontingentem. Svým složením, ale i kvalitou bude plně srovnatelný s kontingenty vyspělých zemí světa. K jeho vyslání nebude zároveň třeba přijímat žádná zvláštní nesystémová opatření, zejména pokud se týká přidělování dalších zdrojů mimo rozpočtovou kapitolu Ministerstva obrany.“5 Koncepce výstavby profesionální Armády České republiky přepracovaná na změněný zdrojový rámec přijatá vládou České republiky 12. listopadu 2003 charakterizovala operační schopnosti AČR takto: „Ke splnění politicko-vojenských ambicí v daném čase bude systémově usměrňována výstavba ozbrojených sil ČR. Bude řízena tak, aby zabezpečovala postupné plánovité dosažení požadované úrovně klíčových schopností ozbrojených sil ČR v oblasti: včasné dosažitelnosti sil a prostředků potřebných pro plnění úkolů v operacích; efektivnosti systému velení a řízení, spojení, informatizace, zpravodajství, sledování a průzkumu; přepravitelnosti prostředky strategické přepravy v celém prostoru možných operací; účinnosti bojového nasazení a průzkumu; dlouhodobé udržitelnosti sil v prostoru nasazení; účinné ochrany nasazených sil a jejich odolnosti vůči úderům protivníka. Důraz bude kladen na dosažení vysokého stupně interoperability se silami a prostředky NATO.“6 Koncepce dále uvádí: „Za cílový stav prvního kroku bude považováno dosažení počátečních operačních schopností ozbrojených sil ČR s termínem plnění do 31. prosince 2006. Dosažení počátečních operačních schopností bude zahrnovat vybudování a dosažení požadované připravenosti u jednoho velitelství mechanizované brigády, mechanizovaných praporů a jednotek dělostřelectva, protivzdušné ochrany, vrtulníkového letectva, průzkumu, elektronického boje, chemické a biologické ochrany, ženijního, logistického, zdravotnického a policejního zabezpečení potřebných pro vytvoření brigádního úkolového uskupení osob nebo pro rotaci v praporním úkolovém 2
KOLEKTIV. Vojenský výkladový slovník vybraných operačních pojmů. SpD ŘeVD, Vyškov, 2005, str. 91. 3 TŮMA, M., JANOŠEC, J., a PROCHÁZKA, J. Obranná politika Československé a České republiky (1989-2009). MO ČR-PIC MO, Praha, 2009, str. 63. ISBN 978-80-7278-522-3 4 Koncepce výstavby profesionální Armády České republiky a mobilizace ozbrojených sil České republiky. MO, Praha, 2002, str. 14. 5 Koncepce výstavby profesionální Armády České republiky a mobilizace ozbrojených sil České republiky. MO, Praha, 2002, str. 54. 6 Koncepce výstavby profesionální Armády České republiky přepracovaná na změněný zdrojový rámec. MO, Praha, 2003, str. 8
36
uskupení (pro operace na prosazení, podporu nebo udržení míru) a dále praporu chemické ochrany a mobilních prvků biologické ochrany, mobilní jednotky pasivních sledovacích systémů a předurčených sil a prostředků dopravního letectva. Dále je v koncepci uvedeno: „Za cílový stav druhého kroku bude považováno dosažení cílových operačních schopností ozbrojených sil ČR. Přesný termín dosažení cílových operačních schopností vzhledem k jeho závislosti na reálném vývoji zdrojových možností po roce 2006 a dále nebude stanoven. Termín bude upřesněn v procesu plánování obrany ČR. Předběžný záměr je dosáhnout cílových operačních schopností v horizontu let 2010 až 2012.“7 V následných dokumentech [4] a [6] se již přímo pojem operační schopnosti neuvádí, avšak přijímaná opatření směřují k naplnění již dříve specifikovaného obsahu operačních schopností v podmínkách AČR. V dokumentu „Transformace resortu MO ČR“ se objevily pasáže, které reagovaly na měnící se požadavky na operační schopnosti ve formě cílů výstavby sil NATO do roku 2018. Ve „Vojenské strategii ČR“ je uvedeno: „ČR bude vytvářet primárně takové schopnosti ozbrojených sil, které jsou efektivně využitelné a přínosné v podmínkách působení v mnohonárodních uskupeních. Výstavba takových schopností rovněž zajistí efektivnější plnění úkolů ozbrojených sil na území ČR. S ohledem na stanovenou strategii obrany proto nemusí vytvářet plné spektrum schopností, které by byly nezbytné pro samostatné působení ozbrojených sil. V rámci příspěvku ke zvyšování obranných kapacit NATO a EU se ozbrojené síly zaměří zejména na schopnost působit v soudobých operacích dostatečným počtem nasaditelných jednotek pozemích sil a letectva. Nadále bude věnováno úsilí k udržení významného mezinárodního postavení ČR v oblasti schopností ochrany proti zbraním hromadného ničení.“8 Výše uvedený přehled vybraných změn obsahu pojmu operační schopnosti ukazuje, že proces rozvoje operačních schopností armády nemůže být vzhledem k permanentně se měnícímu bezpečnostnímu prostředí nikdy ukončen. Požadované operační schopnosti uváděné v různých dokumentech (doktríny, koncepce, úkoly aj.) jsou vlastně aktuální v době vzniku dokumentu a následně jsou upravovány v závislosti na vnějších i vnitřních podmínkách působení ozbrojených sil dané země či aliance. 3 SMĚRY ROZVOJE OPERAČNÍCH SCHOPNOSTÍ Rozvoj operačních schopností armád Aliance bude v nejbližším období směrován do různých oblastí působení ozbrojených sil v soudobých a budoucích operacích. Jak uvádí Tůma a spol. „Zásadním způsobem se rozšířilo spektrum úkolů, které armády plní. Jejich použití v soudobých operacích nemá pouze vojenský, ale mnohdy i nevojenský charakter. Vojáci mohou souběžně plnit bojové úkoly a přitom se podílet na stabilizaci a obnově života v krizových oblastech, kde došlo k rozpadu celospolečenských hodnot, politického, správního a hospodářského systému.“9
7
Koncepce výstavby profesionální Armády České republiky přepracovaná na změněný zdrojový rámec. MO, Praha, 2003, str. 9 8 Vojenská strategie České republiky. MO, Praha, 2008, str. 7. 9 TŮMA, M., JANOŠEC, J., a PROCHÁZKA, J. Obranná politika Československé a České republiky (1989-2009). MO ČR-PIC MO, Praha, 2009, str. 60. ISBN 978-80-7278-522-3
37
Podle dokumentu Multiple Futures Project 2030 lze označit jako 4 Rs (Reassurance, Resilience, Responsibility and Reengagement) požadavky, typické na dosažení vojenských schopností členů Aliance pro vedení operací v budoucnosti. Jsou to: 1. Zajištění závazku podle článku 5 WS, schopnost vést obranu proti ozbrojenému útoku; 2. Odolnost proti útokům mimo článek 5 WS, reagovat na netradiční výzvy nebo humanitární katastrofy, které vyžadují nasazení vojenských sil; 3. Pocitu společné odpovědnosti za to, že všichni členové NATO budou přispívat k řešení krizí a reagovat na krize při souhlasu Severoatlantické rady (NAC) s provedením jakékoli operace, včetně zejména expedičních operací na strategické vzdálenosti; 4. Opakované nasazení sil a prostředků spolu s partnery a jinými národy mimo území Aliance, při utváření životního prostředí prostřednictvím vojenské diplomacie, vojenské spolupráce a budování a využití stávajících partnerských kapacit.10 Současné schopnosti NATO jsou podle uvedené studie „nedostatečné ve všech čtyřech uvedených oblastech. Iniciativy ke zlepšení schopnosti probíhají pod vedením Velení NATO pro transformaci (ACT) v Norfolku s cílem zahrnout do strategické směrnice BiStrategic Command (Bi-SC) 50 řešení prioritní oblasti nedostatků, které jsou ale řešeny spíše ad hoc než koordinovaným způsobem.“11 Studie dále uvádí 13 opatření (iniciativ), jejichž naplnění by mělo zajistit zvýšení budoucích schopností ozbrojených sil pro výše uvedené varianty možného působení v budoucích operacích. I když je každé z těchto opatření relativně samostatné, dohromady představují navzájem provázaný účinný celek. Většina z dále uváděných opatření vychází z pěti základních schopností. Za prvé, velení NATO musí znovu prokázat schopnost společnou silou vykonávat poslání Aliance, to znamená schopnost vedení kolektivní obrany podle článku 5. To zahrnuje především hlavní orientaci přípravy velitelů a štábů na plánování, přípravu a výcvik k naplnění schopnosti působit podle článku 5 WS. Za druhé, schopnost poskytnout rozmístitelné a udržitelné síly členů či partnerů NATO pro jakoukoliv operaci na území členských zemí Aliance i toto území. Tyto schopnosti jsou zásadní v rámci celé Aliance při současném omezování počtů sil a prostředků ozbrojených sil v jednotlivých zemích, přičemž každý prvek pro nasazení musí předpokládat přesun na stovky nebo tisíce kilometrů k nasazení do operace podle článku 5 nebo mimo článek 5. Možnosti nasazení a udržení jsou tudíž prioritní pro budoucnost NATO. Za třetí, schopnosti společného velení, řízení, komunikace, počítače, zpravodajství, sledování a průzkum (C4ISR) jsou ještě důležitější než kdykoliv dříve pro společné působení v budoucích operacích. Tyto schopnosti by měly mít tu nejvyšší prioritu pro budoucí schopnosti členů Aliance. Za čtvrté, je to několik let co začal být pojem „Komplexní přístup“ (Comprehensive Approach CA) všeobecně uznáváným jako nejlepší přístup k řešení konfliktů. Úsilí NATO o spolupráci s civilními partnery však zůstává nesouvislé. Z toho vyplývá, že 10
Affordable Defense Capabilities forFuture NATO Missions. Center for Technology and National Security Policy, National Defense University, Washington, D.C., 2010, str. 1. 11 Affordable Defense Capabilities forFuture NATO Missions. Center for Technology and National Security Policy, National Defense University, Washington, D.C., 2010, str. 1.
38
komplexní přístup musí být základem koncepce operace spolu s C4ISR pro všechny druhy nasazení. Za páté, Aliance musí vyvinout robustnější strategii bezpečnostní a obranné diplomacie pomocí celé škály nástrojů určených zejména k posílení partnerství při utváření životního prostředí, stabilizaci problémových oblastí a rozvíjení spolupráce s bývalými protivníky. Další rozvoj operačních schopností armád Aliance bude vždy reagovat na predikci aktuálních a budoucích hrozeb. Jak uvedl americký ministr obrany R. Gates: „Nemůžeme s absolutní jistotou vědět, jak budou vypadat války v budoucnosti, ale víme, že budou nesmírně složité, nevyzpytatelné a – jak říkají pracovníci škol – "nestrukturované." Řadě bezpečnostních problémů čelíme již nyní mimo Irák a Afghánistán je to: terorismus a teroristé se zbraněmi hromadného ničení, Irán, Severní Korea, vojenské modernizační programy v Rusku a Číně, zhroucené a hroutící se státy, revoluce na Středním východě, kybernetické hrozby, pirátství, nekontrolované šíření zbraní, přírodní a člověkem způsobené katastrofy a další. ... Co můžeme očekávat v budoucnu je, že potenciální protivníci – teroristé, povstalci, militantní skupiny, nepřátelské státy, nebo rozvíjející se mocnosti – se budou snažit zmařit tradiční americké výhody, zejména schopnost přesně a rychle vést palbu, přesouvat a komunikovat.“12 4 ZÁVĚR Současný pohled na požadované operační schopnosti vychází z již uvedené Nové strategické koncepce NATO, která vedle jiného v článku 19 uvádí: „Zajistíme, že NATO bude disponovat celou škálou schopností nezbytných k prevenci a obraně proti jakékoli bezpečnostní hrozbě a bezpečnosti našich obyvatel.“13 Dále uvedené požadované operační schopnosti zahrnují řadu oblastí, od udržování vhodné kombinace jaderných a konvenčních sil, přes rozvíjení a udržování stabilních, mobilních a nasaditelných konvenčních síl pro realizaci činností podle článku 5 WS i mimo něj včetně expedičních operací Aliance a sil rychlé reakce NATO, po pokračování v přezkoumávání celkové postavení NATO v prevenci a obraně proti celému spektru hrozeb v měnícím se mezinárodním bezpečnostním prostředí. LITERATURA [1] Affordable Defense Capabilities for Future NATO Missions. Center for Technology and National Security Policy, National Defense University, Washington, D.C., 2010. [2] KOLEKTIV. Vojenský výkladový slovník vybraných operačních pojmů. SpD ŘeVD, Vyškov, 2005. [3] Koncepce výstavby profesionální Armády České republiky a mobilizace ozbrojených sil České republiky. MO, Praha, 2002. [4] Koncepce výstavby profesionální Armády České republiky přepracovaná na změněný zdrojový rámec. MO, Praha, 2003. 12
http://www.defense.gov/speeches/speech.aspx?speechid=1539 “Strategic Concept For the Defence and Security of The Members of the North Atlantic Treaty Organisation”. Dostupné na: http://www.nato.int/lisbon2010/ strategic-concept-2010-eng.pdf 13
39
[5] Transformace resortu MO ČR. MO, Praha, 2007. [6] TŮMA, M., JANOŠEC, J., a PROCHÁZKA, J. Obranná politika Československé a České republiky (1989-2009). MO ČR-PIC MO, Praha, 2009. ISBN 978-80-7278522-3 [7] Vojenská strategie České republiky. MO, Praha, 2008. [8] http://www.defense.gov/speeches/speech.aspx?speechid=1539 [9] “Strategic Concept For the Defence and Security of The Members of the North Atlantic Treaty Organisation”. Dostupné na: http://www.nato.int/lisbon2010/ strategic-concept-2010-eng.pdf
40
Jaroslav KOZŮBEK 1, Zdeněk FLASAR 2
MODELOVÁNÍ TAKTICKÝCH ČINNOSTÍ SOUDOBÝCH A BUDOUCÍCH OPERACÍ Abstract: Article discusses the modeling as the scientific method of the processes and phenomena examination leading to management of fair, the reaction of the mind, forethought and motoric reactions of persons who are in stage of preparation to commandant and non commandant incumbency during fulfilling the assigned missions in contemporary and future operations. The article discusses the abilities to create model situations of tactical activities, units and small teams. At selected tactical activities there is described process of generation the specific model situation in order to verify the proposed methodological procedures of solution by real-time simulation using technical education and training means. The Article deals with the possibilities of using the verification experiments to replenish and further refinement of the model parameters, where applicable, of the model itself. Model and its parameters are the result of the analysis system. By customization you can synthesize the new system, already with the desired characteristics. Then on the other options can be verified other properties, in particular his openness and sensitivity to changes. ÚVOD Úspěšná realizace taktických činností v soudobých operacích vyžaduje všestrannou a komplexní přípravu všech prvků systému, které s operací přímo či nepřímo souvisí. Důležitou roli v soudobých operacích sehrává a v i v budoucích operacích bude sehrávat technická část systému, která může zabezpečit rozhodující informační převahu jedné ze zasazených (válčících) stran. Nadále však bude sehrávat rozhodující úlohu v operacích lidský faktor – člověk, který dokáže využít možností technických prostředků, který na základě teoretických znalostí zákonitostí a souvislostí ozbrojeného zápasu bude schopen přijímat a realizovat situaci odpovídající rozhodnutí. Velmi významné místo v dlouhodobé (perspektivní) i bezprostřední přípravě velitelů, příslušníků štábů, někdy i jednotlivých vojáků může sehrát modelování boje. Modelování procvičuje mysl, rozvíjí (upevňuje, rozšiřuje a prohlubuje) teoretické znalosti o řešených situacích, pozitivně ovlivňuje schopnost předvídat situaci a nacházet optimální metody, cesty a způsoby jejího řešení. V případu přípravy velitelů jednotek jde sice o ne nejpodstatnější funkci, ale modelování upevňuje i pohybové reakce.
1
M.Sc. Jaroslav Kozubek, Ph.D., Faculty of Economics and Management, University of Defence, Kounicova 65, 662 10 Brno, Czech Republic. E-mail: [email protected] 2 Assoc. Prof. M.Sc. Zdenek Flasar, Ph.D., Faculty of Economics and Management, University of Defence, Kounicova 65, 662 10 Brno, Czech Republic. E-mail: [email protected]
41
1 MODELOVÁNÍ 1.1 ÚČEL MODELOVÁNÍ Základními cíli modelování je pochopit pozorované jevy, procesy a činnosti, napodobit chování zkoumaného systému, simulovat je na vlastním modelu a následně ovlivnit jejich chování požadovaným způsobem. Modelovaný systém lze případně formálně popsat a následně simulovat i v reálném čase, zejména s využitím technických prostředků, a dále ho pozorovat. Ke zkoumání systému je tedy zapotřebí vytvořit model. Zatímco výsledkem simulace může být pouhý odhad, výsledkem formalizovaného matematického modelu jsou informace o předpokládatelné přesnosti. Model a jeho parametry jsou výsledkem analýzy systému, jeho úpravou pak lze syntetizovat nový systém, již s požadovanými vlastnostmi. Na něm pak lze ověřovat další vlastnosti, především jeho otevřenost (míru otevřenosti) a citlivost na změny. Použití modelů a simulací je vhodné především pro případy, kdy by při experimentu na reálném systému hrozilo poškození majetku či zdraví. Vojenství, taktika nasazení sil a prostředků v soudobých a budoucích operacích, je typickým příkladem k využití modelování. Při řešení konkrétních situací na bojišti mezi znepřátelenými stranami nelze experimentovat. Velitelé a příslušníci jednotek by měli být vybaveni takovými postupy činností, které s vysokou pravděpodobností zaručí úspěch činnosti a vyloučí nebo alespoň maximálně sníží ztráty na životech, materiálu a omezí negativní vlivy činnosti na prostředí. 1.2 SIMULAČNÍ MODEL Vzhledem k tomu, že simulační model se ve výsledku stává například nějakým počítačovým programem, je pro jeho sestavení nutná specifická algoritmizace. Z hlediska způsobu zachycení času lze simulace dělit na dva základní způsoby (viz schéma č. 1). Způsoby simulací
Spojité
Diskrétní
- děje probíhají bez časových skoků, - výsledky modelu se mění průběžně.
- vykazují změny hodnot modelu v případu nové události, která změní hodnotu nějaké proměnné.
Schéma 1 Způsoby simulací
1.3 POČÍTAČOVÁ SIMULACE Počítačová simulace je pokusem o modelování reálného systému či hypotetické situace za pomoci počítače tak, aby bylo možné sledovat a studovat fungování tohoto systému. Chování systému pak může být předpovídáno změnami proměnných veličin. Tradičně 42
bylo modelování systémů vytvářeno matematickými modely, které se pokoušely nalézt analytická řešení, což umožňovalo předvídat chování systému dle souboru parametrů a počátečních podmínek. Počítačová simulace je však často používána i jako doplněk nebo náhrada modelování takových systémů, pro které není možné použit analytického řešení uzavřenými vzorci. Existuje mnoho různých druhů počítačových simulací, jejichž společnou vlastností je snaha o vytváření příkladů reprezentativních scénářů modelu, u nějž nelze vytvořit kompletní výčet všech možných situací a stavů či tento výčet není dostupný. Do této kategorie lze zařadit i simulování taktických činností vojenských sil a prostředků. 1.4 SIMULACE VE VÝUCE A VÝCVIKU Simulace je často používána při výuce a výcviku různých civilních a vojenských specialistů. Hlavními důvody, proč se tak děje je skutečnost, že je příliš drahé, nebo příliš nebezpečné, aby cvičenci používali skutečné reálné zařízení, techniku, v případě vojenských specialistů zbraně. Při simulovaném prostředí dochází k učení v bezpečném virtuálním prostředí. Výhodou jsou také chyby, které tento systém při tréninku v bezpečnostně-kritických systémech umožňuje, dále možnost zaznamenávání průběhu simulace a řešení situací, jejich opakování a hodnocení. Simulace představuje uměle vytvořený systém (prostředí) obsahující a implementující modely systémů ze skutečného světa, které spolu navzájem spolupracují. Simulace je schopná napodobit skutečný systém jen do určité míry, která se hodnotí jako věrnost simulace. Žádná simulace nemůže 100% simulovat skutečný systém, protože by se již jednalo o skutečný systém. Čím je požadavek na dosahování věrnosti simulace vyšší, tím je mnohem náročnější a komplikovanější simulaci realizovat. K realizaci simulací se vyvíjí speciální programy a vytváří věrné modely skutečných systémů, které se propojené do funkčního celku nazývají simulátory. Simulace mohou být následující: − živá simulace (kde skutečné osoby využívají simulačního zařízení v reálném světě; v Armádě České republiky se z tohoto druhu simulace velmi intenzivně využívá např. simulátor MILES); − virtuální simulace (kde dochází k využívání simulovaného vybavení v simulovaném světě, nebo virtuálním prostředí), − konstruktivní simulace (simulace, kde lidé používají simulované vybavení v simulovaném prostředí). Konstruktivní simulace je často označována jako "válečná", protože je podobná strategickým válečným hrám, ve kterých hráči velí osobám (jednotkám) a technice, kterými můžeme pohybovat po hrací ploše. 1.5 VOJENSKÉ SIMULACE Vojenské simulace, neformálně známé také jako válečné hry, jsou modely, kde mohou být testovány válečné teorie, aby byly vylepšeny bez potřeby skutečných válek. Existují v mnohých formách s různými stupni reálnosti. V současné době se jejich záběr rozšířil a už nezahrnují pouze vojenské, ale také politické a sociální faktory. Pro vojenské využití se jako optimální řešení jeví vzájemné interoperabilní propojení simulátorů pracujících na bázi všech tří výše uvedených simulací. Příkladem může být 43
propojení simulátoru konstruktivní simulace OneSAF se simulátorem virtuální simulace VBS2 VTK a simulátorem živé simulace MILES 4. generace. Toto interoperabilní propojení tří základních typů simulátorů se velice osvědčilo při výcviku příslušníků námořní pěchoty Spojených států amerických pro nasazení do operací v Iráku a v Afghánistánu. 2 VIRTUÁLNÍ SIMULÁTOR TAKTICKÝCH ČINNOSTÍ
VBS2
JAKO
NÁSTROJ
MODELOVÁNÍ
Virtual Battlespace 2 (VBS2) je plně interaktivní taktický virtuální simulátor, který umožňuje velmi realisticky simulovat všechny druhy boje, přesuny, jiné taktické činností včetně činností realizovaných při plnění operačních úkolů v operacích NATO. Simulátor VBS2 vychází z bojové počítačové hry „Operation Flashpoint“, kterou v roce 2001 uvedla na trh česká počítačová společnost Bohemia Interactive, a.s. Vzhledem k realističnosti nabízených bojových situací požádaly o spolupráci se společnosti BI australské firmy zabývající se problematikou simulací a modelování taktických činností, a tak ještě v roce 2001 byla založena nová společnost Bohemia Interactive Australia (BIA). Hlavním cílem BIA bylo vytvořit cenově dostupnou simulační platformu, která by poskytovala rozsáhlé, dynamické a velmi věrně neprodukující virtuální prostředí podporované souborem snadno použitelných vývojových nástrojů. Za tímto účelem bylo vytvořeno speciální simulační prostředí tzv. „Real Virtuality Simulation Engine“, které přidáním funkcionality, obsahové náplně a simulačního hardware vycházejícího z reálných výcvikových potřeb vojenských organizací, významným způsobem rozšířilo prostředí původní počítačové hry. V současnosti je simulátor VBS2 využíván k přípravě vojsk v následujících oblastech: − taktická příprava jednotek (up to Combat Team level), − ověření přijatého rozhodnutí velitele jednotky (Mission Rehearsal Excercise, MRE), − výcvik v organizaci součinnosti (Combined Arms and Joint Training), − nácvik přesunů v proudech (při hlídkování, doprovodech konvojů a důležitých osob), − nácvik reakce na improvizovaná výbušná zařízení (IED), − opatření ochrany vojsk proti IED (Counter IED, C-IED), − nácvik základních bojových drilů (dle ARTEP-7-1-DRILL), − činnost na základnách při raketových útocích, − opatření ochrany a obrany základen a pozorovacích stanovišť, − příprava jednotky se zaměření na plnění bojových úkolů (útok a obrana), − nácviky postupů při ošetřování raněných a transportu do zdravotnických zařízení (MEDEVAC), − nácviky v provozu v rádiové síti, − podpora rozhodování velitelů při řešení nestrukturovaných problémů, − příprava leteckých a dělostřeleckých návodčích, − orientace a navigace v terénu s využitím buzoly, přístroje GPS a postavení hvězd na obloze, − procvičení standardizovaných postupů (např. nácvik přistávacích procedur vrtulníků), − činnost na kontrolních místech (stanovištích), 44
procedurální nácvik pro operátory bezpilotních průzkumných prostředků, trénink kulturního povědomí (cultural awareness training), vizualizace výsledků použití zbraní, seznamovací výcvik s novou technikou a zbraněmi, experimenty s nasazením zbraňových systémů a platforem, nácvik boje v zastavěných oblastech (MOUT – Military Operations In Urban Terrain, CQB – Close Quarters Battle), − ověřování dosahování schopností v souladu s NATO konceptem „Network Enabled Capabilities“ a další.
− − − − − −
K tomu, aby mohl simulátor VBS2 dosáhnout výše uvedených možností, byl vyvíjen v těsné spolupráci s americkou námořní pěchotou (United States Marine Corps, USMC) a ministerstva obrany Velké Británie (United Kingdom Ministry of Defence, UK MoD). Spolupráce byla a je především zaměřenana na taktický výcvik a analýzu a plánování operací (mission rehearsal) a rychlou přípravu doplňkového obsahu (prostředí, jednotky, vozidla atd.) dle aktuální potřeby uživatele. Simulátor VBS2 je především určen pro velitele a příslušníky mechanizovaných, pěších, výsadkových a tankových jednotek a jednotek námořní pěchoty. Velitelé uvedených jednotek mohou stanovené úkoly plnit buď samostatně s podřízenými příslušníky jednotky, kteří jsou řízení velmi vyspělou umělou inteligencí (Artificial Inteligence, AI) akceptující základní vojenské metodické postupy (drily) a nebo může cvičit celá osádka např. bojového vozidla pěchoty včetně řidiče. Simulátor VBS2 umožňuje v jednom okamžiku připojit až 100 cvičících, což odpovídá úplné organizační struktuře např. mechanizované roty, a nebo lze podle způsobu přípravy scénáře cvičit i kompletní velitelský sbor až do stupně praporu, praporního úkolového uskupení popř. bojového uskupení evropské unie. Ve vytvářeném virtuálním prostředí, které může být v detailní grafice renderováno z reálného geografického prostředí o rozměru 100 km až 100 km, jsou cvičícím k dispozici zbraně, vozidla i bojové prostředky vytvořené naprosto přesně podle svých reálných předloh. Při vytváření scénářů, lze do vytvořeného prostředí vkládat nepřeberné množství entit jako např. budovy (evropského i arabského typu a to včetně jejich vnitřního uspořádání), automobily (jezdící i samostatně stojící, použitelné i zničené), kontejnery s odpadky, věže, komíny, nepořádek kolem cest, silniční zátarasy, improvizovaná výbušná zařízení různého typu (i ve vozidlech), vegetaci, silnice, osoby (např. oděné v oděvu arabského původu, příslušníky militantních skupin a další), zvířata a další (viz obr. 1). Další zajímavostí při tvorbě scénářů je možnost do konkrétního místa scénáře vkládat i různé zvuky jako např. štěkání psa, kvokání slepic na dvorku, létající hmyz a další. Velice reálně jsou simulovány i povětrnostní podmínky, jako je slunečné počasí, zamračeno, mlhavo, déšť, průtrž mračen, sněžení, vítr včetně jejich účinků na možnosti pozorování, naslouchání a pohyb techniky. V prostředí simulátoru VBS2 je při simulaci průběžně vypočítáváno přesné postavení slunce na obloze a to jak vzhledem k aktuální denní době a ke konkrétnímu datu, tak i k zeměpisné poloze lokality, kde simulace probíhá. Dá se navolit i průběh počasí tzn. jak dlouho a kdy bude pršet, foukat vítr, 45
sněžit a další. Nelze opomenout i takové detaily jako je reálné postavení hvězd na jasné noční obloze. Dále jsou velice reálně simulovány i vytrvalostní schopností daného cvičícího jako např. zadýchání a únava při dlouhodobém běhu (ve sluchátkách uslyšíte tlukot srdce a rychlost pohybu vojáka se zřetelně zpomaluje. Únava vojáka se dále projevuje na jeho zhoršené schopnosti zaměřit cíl (při míření muška mírně kmitá všemi směry; je nutné si např. na chvíli dřepnout a vyčkat až únava přejde). Samozřejmostí je simulace zpětného rázu zbraně při střelbě včetně zvukového doprovodu. V simulátoru VBS2 lze využívat i virtuální magnetický kompas a přístroj GPS. Jako každý simulátor, je i VBS2 vybaven nástrojem pro zpětné vyhodnocování průběhu cvičení tzv. „After Action Review, AAR“. Mimo uvedený nástroj pro zpětnou analýzu cvičení, simulátor VBS2 disponuje funkcí kdy instruktor/řídící (administrátor) může kdykoli živě „v reálném čase“ vstoupit do rozehrané simulace a vkládat či upravovat vlastnosti jakékoli entity popř. průběh celého cvičení. Velice zajímavou vlastností simulátoru VBS2 je možnost jeho spuštění na jakémkoli komerčním stolním počítači popř. notebooku, který je propojen do datové sítě buď prostřednictvím Intranetu nebo Internetu. Komunita uživatelů VBS2 se stálé rozrůstá a tak prodejce nabízí možnost všem licencovaným uživatelů podílet se na společném zdokonalování VBS2 s tím, že jim společnost BIA bezplatně nabídne novou aktualizací. Významným prvkem simulátoru VBS2 je možnost připojení klienta k tzv. distribuovaným simulačním systémům, které umožňují cvičícím jednotlivých systémů společný výcvik v prostředí počítačové sítě, ale zároveň umožňuje každému z účastníků používat simulátor, který je pro jeho roli nejvhodnější. Simulátor VBS2 podporuje aktuální standard HLA (High Level Architecture, nyní STANAG 4603, standardizuje verzi HLA IEEE 1516) i starší DIS (Distributed Interactive Simulation, dle STANAG 4482 „Standardized Information Technology Protocols for Distributed Interactive Simulation“, přijatého v roce 1995) prostřednictvím rozhraní LVC Game, vyvinutého firmou Calytrix Technologies [5]. LVC Game podporuje i napojení na simulační prostředí americké armády Joint Semi-Automated Force (JSAF). 3 TVORBA MODELOVÉ SITUACE 3.1 ZÁKLADNÍ POŽADAVKY NA SIMULOVÁNÍ TAKTICKÝCH ČINNOSTÍ Požadavky na simulování taktických činností lze rozdělit do několika oblastí zahrnujících konkrétní požadavky na technickou stránku simulace, na možnosti organizace zaměstnání (výcviku) na simulátorech, na taktické (takticko-technické) požadavky, případně další požadavky. Systém simulace by měl umožňovat tři základní způsoby průběhu simulovaného procesu či děje: − uživatel (cvičící) může řešit simulované situace „proti počítači“, proti umělé inteligenci zakotvené v systému předpokládanými algoritmy simulovaných entit, − cvičící reaguje na podněty vyvolávané soupeřem-instruktorem (případně školený instruktor reaguje na aktivity cvičícího), 46
− dvojice (skupina) cvičících reaguje na sebe navzájem; „vyhrává“ cvičící (strana), který se dopustí méně chyb. 3.2 VYTVOŘENÍ MODELU Významnou fází simulace procesu, jevu či činnosti je vytvoření modelu. Model je vždy pouze přiblížením skutečnosti: reálný systém může být velmi složitý, model mu nemusí odpovídat. Z těchto důvodů se provádí ověřovací experimenty, které doplňují a dále zpřesňují parametry modelu nebo i model samotný. Z hlediska vojenské terminologie může být modelem standardní operační postup při jakékoli taktické činnosti, algoritmus jednání jednotlivce či vojenského týmu (skupiny, jednotky), dril. Simulací lze ověřit modelovou situaci, která je výsledkem empirických zkušeností ze soudobých operací. Taktika (ve smyslu postup činnosti) soupeřících stran se postupně vyvíjí a vzájemně ovlivňuje. Pokud se například změní sestavy pro plnění úkolů mnohonárodních sil (vysílání „pátracího vozidla“ před sestavu, místo velitele v sestavě, místo chráněné osoby v sestavě, …), teroristé dříve či později tyto změny odpozorují a přizpůsobí se jim. Tak mohou teroristé například dosahovat odpalování nástražných výbušných systémů v takové části sestavy, která je pro ně nejvýhodnější (a pro koaliční síly nejnepříjemnější, případně nejpřekvapivější). Totéž platí pro všechny taktické činnosti. Simulací by měla (mohla) být modelová situace samostatně vytvářena, případně upravována tak, aby co nejlépe vyhovovala praktické činnosti, byla schopna reagovat na nebezpečné situace a eliminovat nebo snižovat následky použití síly nepřítele. 3.3 SIMULACE JAKO ZÁKLADNÍ PROSTŘEDEK EXPERIMENTU Simulace činnosti (taktické činnosti) může významnou měrou obohatit teorii taktiky. K tomu mohou sloužit experimenty. Experiment je soubor jednání a pozorování, jehož účelem je ověřit (verifikovat) nebo vyvrátit (falzifikovat) hypotézu nebo poznatek, které něco tvrdí o příčinných vztazích určitých fenoménů. Je základem empirického rozšiřování vědeckého poznání. Od experimentu se očekává dostatečně přesný popis všech relevantních podmínek, v nichž probíhal, a přesný záznam všech postupů, které byly v pokusu použity. Pokus musí být (je-li to objektivně možné) opakovatelný. Z podstaty věci je nezbytné, aby byl pokus ověřující nějakou hypotézu koncipován tak, aby v co největší míře znemožnil náhodný chybný výsledek. To znamená, že pokus by měl být vymezen tak, aby připouštěl minimum všech vedlejších vlivů a zohledňoval všechny alternativní hypotézy (tam, kde to není v jednom pokusu možné, je tohoto výsledku možno dosáhnout sadou pokusů odlišně koncipovaných). U každého pokusu je důležitý tzv. slepý pokus (resp. slepý vzorek nebo kontrolní skupina) – zkoumáme-li tedy dopad působení něčeho na něco, musíme mít pro srovnání další skupinu, s níž se zachází stejně jako se vzorkem hlavní linie postupu, pouze se u něj zkoumaný vliv vypouští. Důvodem je vyloučení chybných výsledků na základě špatně stanovených podmínek nebo lidské chyby. Experimentu lze podrobit jakoukoli taktickou situaci a její řešení. V experimentech je nezbytné zahrnutí jak jednoduchých činností, tak vzájemně propojených a možných následných činností. Jako příklad nutnosti simulování násobných situací lze použít jednu z taktických epizod při tzv. odborném taktickém cvičení (OTC) jednoho 47
z kontingentů AČR do Afghánistánu. Skupina značkařů (OPFOR) obdržela od řídícího OTC zadání k nastřelení mobilního pozorovacího týmu. Velitel skupiny značkařů se rozhodl tento požadavek „zkomplikovat“ cvičícím kumulací vytvářených „překážek“. Na jednom úseku terénu pověřil malou skupinu značkařů k nastřelení cvičícího mobilního pozorovacího týmu tak, aby nebyl tento tým zastaven, ale mohl pokračovat v postupu. O několik set metrů dál ve směru postupu mobilního pozorovacího týmu nastražili značkaři v blízkosti cesty záměrně nedokonale zamaskovaný nástražný výbušný systém a o dalších několik set metrů dále připravila hlavní skupina značkařů na mobilní pozorovací tým léčku. Činnost mobilního pozorovacího týmu při této značkované situaci byla následující: − při prvním nastřelení týmu malou skupinou značkařů byl perfektně dodržen nacvičený postup – po nastřelení značkaři byl udán směr „kontaktu“, z projíždějících vozidel byla vedena mohutná krycí palba, vozidla razantně zvýšila rychlost (tím se zvýšily i vzdálenosti mezi vozidly) a mobilní pozorovací tým rychle ujel z místa nastřelení; zkrátka – vynikající reakce, − o několik sekund najel mobilní pozorovací tým do léčky hlavní skupiny značkařů, přičemž ani špatně zamaskovaného nástražného výbušného systému na okraji komunikace si nikdo z příslušníků týmu nevšiml, − v léčce (na obou stranách – cvičících i značkařů) byly použity simulátory souboje MILES. Vyhodnocení soubojů vyznělo zcela jednoznačně ve prospěch značkařů. Příčin neúspěchu mobilního pozorovacího týmu ve výše popsané taktické epizodě bylo více: − prvním dobře provedeným drilem (mohutná krycí palba a rychle z místa nebezpečí pryč) se cvičící domnívali, že nebezpečí již pominulo (lze připustit, že i z hlediska všemi vnímané skutečnosti, že se jedná „jen“ o výcvik se mohli cvičící domnívat, že absolvováním prvního nastřelení na nějakou dobu vyřešili hrozící značkované situace a další je čeká až za poměrně delší dobu), − nepočítali s možným sekundárním, případně dokonce dalšími efekty a činnostmi, − pozornost všech cvičících v mobilním pozorovacím týmu byla upřena „jen“ na nezbytné povinnosti použitého drilu (velitel zavelí, řidič zvýší rychlost, střelci zahajují mohutnou krycí palbu), − i při realizaci nějakého drilu (postupu) musí být stanoveny povinnosti a odpovědnost za případné možné další činnosti (napadení). Opakovaným procvičováním dílčích činností, jejich postupným spojováním a vytvářením ucelených taktických činností (až například do podoby řady možných nebezpečných situací na ose přesunu mobilních pozorovacích týmů a dalších jednotek může dojít ke dvěma žádoucím efektům simulace: − za prvé: k dokonalému zvládnutí základních taktických činností cvičícími, − za druhé: k doplňování a zpřesňování parametrů simulovaného modelu, případně modelu samotného. Může tak dojít k vytvoření nového modelu, nového algoritmu dílčích činností potřebných k překonání a vyřešení simulované (posléze reálné) situace. Principiálně je účelné dosáhnout vytvoření takového algoritmu či metodického postupu činností, který umožní řešit vzniklé (nebezpečné) situace efektivněji tj. s minimalizaci vlastních ztrát 48
(i ztrát civilního obyvatelstva), v kratším časovém horizontu, s minimálním vlivem na civilní obyvatelstvo a infrastrukturu a se sníženou spotřebou munice a pohonných hmot pokud je i tento faktor hodnocen. Další součásti experimentu může být porovnání dosažených výsledků, na základě stanovených kritérií, při použití zbraní a zbraňových systému aktuálně zavedených do armády resp. u dané jednotky a při použití nových zbraní a zbraňových systémů zavedených u jiných armád, které dosahují vyšší bojové účinnosti (delší účinný dostřel, vyšší přesnost, nižší hmotnost, vyšší průbojnost pancíře, průchodnost terénem, schopnost nočního vidění a termovize, využívání bezosádkových robotických systémů např. UAV, UGV a další). Uvedený způsob experimentu by se realizoval až po úplném zvládnutí základních taktických činností všemi cvičícími, aby nebyly výsledky ovlivněny úrovní jejich vycvičenosti. V případě ověřování schopností nových zbraní a zbraňových systémů bude zcela jistě docházet i k potřebě úpravy již stávajících metodických postupů. Právě modelování a simulace umožní nově navržené metodiky ověřit ve virtuálním prostředí s minimalizací finančních nákladů a s možností ověření účinků v požadovaných podmínkách. ZÁVĚR Modelování a simulace mají stále své významné postavení v oblasti vědy a výzkumu, především pro potřeby experimentů a ověřování nově navržených materiálů, postupů, mechanizmů, strojů a zařízení, zbraní a dalších systémových opatření. Významnou oblastí, kde se modelování a simulace zásadním způsobem uplatňuje, je oblast vojenství. Právě v oblasti vojenství mohou simulace a simulační systémy přispívat k eliminaci vlastních ztrát především pak na živé síle. Důsledně provedená příprava příslušníků jednotlivých kontingentů s využitím odborných přednášek a ukázek na učebnách, výcvikem na simulátorech a výcvikem a sladěním činností skupin štábu v rámci štábního nácviku a jednotek v rámci (odborného) taktického cvičení má za následek zvládnutí všech požadovaných dílčích a komplexních činností při řešení situací a incidentů v rámci plnění operačního úkolu. LITERATURA [1] MORRISON, P. The Evolution of the Virtual Battlespace [Prezentace]. Praha: Bohemia Interactive Simulation, 2009. [2] ROMAN, P., BROWN, D. Just How Serious Are They? In: Sborník konference Interservice/Industry Training, Simulation, and Education Conference (I/ITSEC) 2008, 1.- 4. prosince 2008. Orgando: 2008, USA. [3] KOZUBEK, J., FLASAR, Z., ČECH, P. Training of Military Professional on fulfilling Tasks in Nowadays Asymetric Operations with Use of Tactical Virtual Simulator. In. Proceedings the 16th International Scientific Conference KnowledgeBased Organization. Sibiu: Nicolaes Balcescu LFA, 2010. [4] VBS2 VTK [online]. ©2010. Dostupné z WWW:: . [5] Calytrix LVC GAME [online]. Dostupné z WWW:
49
Jaromír PITAŠ 1, Hubert ŠTOFKO 2
ANALÝZA A ZAPOJENÍ ZAINTERESOVANÝCH STRAN PŘI ŘEŠENÍ NESTRUKTUROVANÝCH PROBLÉMŮ Abstract: The article deal with the definition is a stakeholder and stakeholder management. These terms are the basis for access to the stakeholder analysis and determination in solving unstructured problems. The illustrative example demonstrates the possible content of the analysis followed by determination of the involvement of stakeholders in the Ministry of Defence. 1
ÚVOD
Cílem článku je definovat pojem zainteresovaná strana a dále ukázat možné metody analýzy techniky zapojení zainteresovaných stran při řešení nestrukturovaných problémů v rezortu Ministerstva obrany. Během posledních dvaceti let nabývá na významu management zainteresovaných stran. Tento význam vychází z uvědomování si důležitosti vlivu zainteresovaných stran na úspěch organizace, její výkonnost a na projekty. Celá řada zkušeností z praxe ukazuje, že nedocenění vlivu zainteresovaných stran či dokonce jejich opomenutí může mít až fatální důsledky. Jako příklady lze uvést: - odchody policistů ze služby po přijetí nového služebního zákona v roce 2007 a následně v roce 2010 z důvodu snižování platů; - akci lékařů „Děkujeme, odcházíme“ z důvodu dlouhodobého neřešení situace ve zdravotnictví v roce 2010-2011; - zpoždění výstavby úseků dálnic a silnic z důvodu neodkoupení potřebných pozemků. Všechny uvedené příklady mají jeden společný dopad, a to zvýšené náklady, které musí být dodatečně vynaloženy na proplácení přesčasů a výcvik nových policistů, na práci lidí řešících možný vznik krize v poskytování zdravotní péče a na zakonzervování staveb. To je důsledek podcenění vlivu zainteresovaných stran. 2
POJEM ZAINTERESOVANÁ STRANA
Nejčastěji se dnes se zainteresovanými stranami a řízením zainteresovaných stran setkáváme v projektovém řízení, kde je tato problematika podrobně rozpracována. Techniky a nástroje řízení zainteresovaných stran jsou standardně používány. Projektové řízení se dívá na zainteresované strany, jako na strany bez nichž nelze dosáhnout úspěchu projektu, a to jak z pohledu trojimperativu (náklady, čas, rozsah), tak i z pohledu splnění dalších očekávání zainteresovaných stran (funkčnost výstupů, následné dosahování přínosů atd.). 1
Ing. Jaromír PITAŠ,Ph.D. Fakulta ekonomiky a managementu, Univerzita obrany, Kounicova 65, 662 10 Brno, Česká republika. E-mail: [email protected] 2 Ing. Hubert ŠTOFKO. Fakulta ekonomiky a managementu, Univerzita obrany, Kounicova 65, 662 10 Brno, Česká republika. E-mail: [email protected]
50
Z pohledu projektového řízení pod pojmem zainteresované strany rozumíme osoby nebo organizace, které jsou aktivně zapojeny do projektu, nebo jejich zájmy mohou být jak pozitivně, tak i negativně, ovlivněny samotnou realizací projektu nebo jeho výsledkem, či výstupem (Pitaš 2010, s. 29 a 271). Velmi často mohou také významně ovlivnit průběh projektu nebo jeho výstupy, a tím i dosažení trojimperativu. Obecný pohled na zainteresované strany již není tak jednoznačný, neboť celá řada autorů definuje zainteresované strany různě. Turner v knize Gower Handbook of Project Management (2007) cituje z Guide to Project Management – Part 2: „Zainteresovaná strana: Osoba nebo skupina, která má trvalý zájem na úspěchu organizace a prostředí, v rámci kterého organizace působí.“. Přesto, že je kniha je zaměřena na projektové řízení, je uvedena definice obecná a nevystihuje plně rozsah pojmu zainteresovaná strana. Oproti tomu Grasseová v publikaci 33 nejpoužívanějších metod strategického řízení (2010) definuje zainteresovanou stranu takto: „Zainteresovaná strana (stakeholder) je osoba nebo skupina, která má zájem na nebo která může ovlivnit úspěch nebo výkonnost organizace“. Takto formulovaná definice je již daleko přesnější vzhledem ke svému rozsahu. Porovnáním obou definic zjistíme, že vydefinování pojmu zainteresovaná strana jednou srozumitelnou větou je velmi složité. Definice Grasseové je vzhledem ke svému obsahu vystižná a dostatečně obsažná. Na doplnění je třeba uvést, že každá zainteresovaná strana má své očekávání a sílu vlivu, kterou může použít k uspokojení těchto očekávání. 3
METODY ANALÝZY ZAINTERESOVANÝCH STRAN
Cílem analýzy zainteresovaných stran při řešení nestrukturovaných problémů ze strany rozhodovatele (rozhodovatelů) je identifikovat a popsat zejména ty zainteresované strany, které mohou: - poskytnout informace k provedení analýzy nestrukturovaného problému; - podpořit prosazení konečného rozhodnutí; - pomoci při stanovení kritérií a variant řešení nestrukturovaného problému (včetně dopadů); - rozhodnout o variantě řešení nestrukturovaného problému a její implementaci. Definovaný přínos zainteresovaných stran vycházející z jejich znalostí a zkušeností je zásadní pro splnění cílů řešení nestrukturovaných problémů. Vzhledem k velikosti vlivu (moci) a zájmu zainteresovaných stran lze následně řídit i uspokojení jejich očekávání, které je pro zainteresované strany zásadní. Veselý v publikaci Vymezení a struktura problému ve veřejné politice (2009) popisuje dvě metody analýzy zainteresovaných stran: - výzkumná analýza aktérů; - rychlá analýza aktérů 3.
3
Veselý ve své publikaci nazývá pro zjednodušení zainteresované strany aktéry.
51
Vhodné metody analýzy zainteresovaných stran pro řešení nestrukturovaných problémů jsou dle Brysona (2004): - základní technika analýzy zainteresovaných stran; - matice vliv (moc) x zájem; - diagram vlivu zainteresovaných stran. Z pohledu řešení nestrukturovaných problému jsou zásadními metodami rychlá analýza zainteresovaných stran, základní technika analýzy zainteresovaných stran a matice vliv (moc) x zájem. 3.1 RYCHLÁ ANALÝZA ZAINTERESOVANÝCH STRAN Rychlá analýza zainteresovaných stran je zahájena rámcovou formulací problému nebo cíle. 4 Následně jsou identifikovány jednotlivé zainteresované strany (organizace, skupiny osob, jednotlivé osoby) s jejich klasifikací (např. primární, sekundární). Primární zainteresované strany jsou zpravidla rozhodnutím (výstupem řešení) přímo ovlivněni. V rezortu Ministerstva obrany (MO) těmito zainteresovanými stranami mohou být vojáci, občanští zaměstnanci, Generální štáb nebo sekce Ministerstva obrany. Mimo rezort MO to mohou být kraje, obyvatelstvo České republiky atd. Sekundární zainteresované strany nejsou zpravidla rozhodnutím přímo ovlivněné, ale podílejí se na řešení (viz. složení odborné komise k Bílé knize o obraně). Přestože klasifikace zainteresovaných stran na primární a sekundární je nejčastěji používanou klasifikací, lze provést i klasifikaci jinou. Jako příklad pro řešení nestrukturovaných problémů v rezortu MO lze použít klasifikaci: - zainteresované strany sektoru MO; - zainteresované strany sektoru státní správy (např. Ministerstvo financí); - zainteresované strany soukromého sektoru (např. Česká zbrojovka, a.s., Uherský Brod); - zainteresované strany sektoru mezinárodních organizací (např. NATO, EU). Při identifikaci nelze opomenout zainteresované strany, které by mohly řešení nestrukturovaných problémů a prosazení rozhodnutí znemožnit nebo klást překážky. Druhým krokem je hodnocení zainteresovaných stran z hlediska: - zájmů zainteresované strany na řešení problému; - postojů (priorit) zainteresované strany k řešení problému; - vlivu (moci) zainteresované strany na řešení problému. Slovní popis hodnocení je následně ohodnocen (např. zájem vysoký nebo nízký). Výsledné ohodnocení je odhadem, který lze definovat spolehlivostí odhadu (viz. tabulka 1). Dále také lze výsledek graficky znázornit maticí vliv (moc) x zájem (část 3.3). Zainteresovaná strana
Klasifikace
Postoj
Zájem
Vliv
Tabulka 1: Příklad varianty matice Rychlé analýzy zainteresovaných stran
4
Nestrukturovaný problém je charakteristický nejasností cíle, problému nebo postupu řešení.
52
3.2 ZÁKLADNÍ TECHNIKA ANALÝZY ZAINTERESOVANÝCH STRAN Cílem základní techniky analýzy zainteresovaných stran je identifikovat: - zainteresované strany; - zájem zainteresovaných stran; - pohled zainteresovaných stran na subjekt definující klíčová témata. Tato technika je začátkem procesu identifikace zainteresovaných stran, které budou podporovat řešení problému nebo stát v opozici k řešení (Bryson 2004, s. 13-14, 37). Pro řešení nestrukturovaných problémů je vhodné realizovat následující procesní kroky: - identifikovat potenciální zainteresované strany; - definovat kritéria k popisu zainteresovaných stran nebo jejich očekávání vzhledem k organizaci a řešení nestrukturovaných problémů; - definovat pohled zainteresované strany na zaměření a činnost organizace při řešení nestrukturovaných problémů; - identifikovat jak lze uspokojit očekávání zainteresovaných stran vzhledem k řešenému nestrukturovanému rozhodovacímu problému; - identifikovat problémy, které byly a jsou s jednotlivými zainteresovanými stranami při řešení nestrukturovaných rozhodovacích problémů; - identifikovat vliv zainteresovaných stran na rozhodování v organizaci vzhledem k jejich pozici (funkčnímu zařazení). Základní techniku analýzy zainteresovaných stran je možné provést samostatným popisem zainteresovaných stran (na samostatném listu papíru, nebo v tabulce). Podpůrnou technikou pro identifikaci zainteresovaných stran a jejich popis je brainstorming. 3.3 MATICE VLIV X ZÁJEM Matice vliv x zájem je taktéž nazývána maticí analýzy vlivu zainteresovaných stran (Doležal 2009, s. 52). Cílem analýzy prováděné pomocí matice vliv x zájem je identifikovat klíčové zainteresované strany (vysoký zájem i vliv) s následným definováním zapojení zainteresovaných stran (obr. 1). Výstupem je rozdělení zainteresovaných stran do 4 skupin (Bryson 2004, s. 14, 38) podle míry vlivu a zájmu. Rozhodujícími zainteresovanými stranami při řešení nestrukturovaných problémů jsou klíčoví hráči, kteří mohou napomoci při řešení a prosazení rozhodnutí. Důležitými jsou i tvůrci, neboť jejich vliv může napomoci při získávání potřebných informací a prosazení rozhodnutí. Uspokojení těchto zainteresovaných stran je rozhodující.
Obr. 1: Matice vliv x zájem
53
Analýza prováděná touto maticí je jednodušší technikou pro rychlou analýzu s následným definováním zapojení (část 4). 4
TECHNIKY ZAPOJENÍ ZAINTERESOVANÝCH STRAN
Výsledky analýz zainteresovaných stran jsou základem pro stanovení zapojení těchto zainteresovaných stran do řešení nestrukturovaných problémů. Zainteresované strany lze zapojit do řešení nestrukturovaných problémů dle přiřazení stupně účasti: - informování zainteresované strany o průběhu rozhodování a výsledném řešení (osoby); - připomínkování zainteresované strany (radit se s ní) v průběhu rozhodovacího procesu (tvůrci); - zapojení (účast) zainteresované strany do řešení, kdy se berou v úvahu jí poskytnuté rady a informace (tvůrci); - spolupráce zainteresované strany na rozhodování z pozice partnera (klíčoví hráči); - zmocnění zainteresované strany k provedení definovaných rozhodnutí v průběhu rozhodovacího procesu (klíčový hráči). Zapojení zainteresovaných strany je stanovováno v souladu s poznatky z provedené analýzy, kdy je třeba brát v úvahu následující informace ve vztahu k řešení nestrukturovaných problémů: - znalosti a schopnosti zainteresované strany; - vliv a zájem zainteresované strany. Na základě těchto informací lze vcelku přesně popsat účast zainteresovaných stran na řešení nestrukturovaných problémů (např. popsání kdo, kdy, jak a jaké informace bude zainteresované straně poskytovat). 5
ZÁVĚR
Analýza zainteresovaných stran v rezortu MO je nezbytnou součástí řešení nestrukturovaných problémů zejména ve vztahu k zapojení do řešení a uspokojení očekávání. Právě uspokojení očekávání sehrává nejdůležitější roli, neboť řešení nestrukturovaných problémů souvisí: - s obranou České republiky; - se zahraničními misemi; - s odstraňováním následků přírodních katastrof; - s odstraňováním následků ekologických katastrof. Očekávání zainteresovaných stran jsou: - co nejefektivnější vynakládání finančních prostředků na obranu České republiky a ochranu lidských životů (např. Vláda ČR, Ministerstvo financí, Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR); - splnění závazků k NATO a dosažení požadovaných schopností (Generální štáb Armády České republiky). Řešení nestrukturovaných problémů vyžaduje předem neznámé množství relevantních informací. Informací, které napomohou identifikovat možné dopady (pozitivní a i negativní). Jejich sběr lze provést jen při zapojení potřebných zainteresovaných
54
stran. Přínos zainteresovaných stran je následně i v analýze získaných informací, tvorbě variant rozhodnutí a jejich posouzení. LITERATURA [1] BRYSON, John. What To Do When Stakeholders Matter: A Guide to Stakeholder Identification and Analysis Techniques. Public Management Review, Vol. 6, Issue 1, 2004, p. 21-53. ISSN 1471-9045. [2] DOLEŽAL, Jan aj. Projektové řízení podle IPMA. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2009. 512 s. ISBN 978-80-247-2848-3. [3] GRASSEOVÁ, Monika aj. 33 nejpoužívanějších metod strategického řízení. 1. vyd. Brno : Computer Press, 2010. 325 s. ISBN 978-80-251-2612-9. [4] PITAŠ, Jaromír aj. Národní standard kompetencí projektového řízení verze 3.1. 1. vyd. Brno : VUT v Brně ve spolupráci se Společností pro projektové řízení, o.s., 2010. 314 s. ISBN 978-80-214-4058-6. [5] TURNER, Rodney et al. Gower Handbook of Project Management. 4th edition. Burlington : Gower, 2007. 871 p. ISBN 978-0-566-08806-3.
55
Milan PODHOREC 1, Josef PROKŠ 2
INFORMATION OPERATIONS IN THE COMMAND AND CONTROL PROCESS AT THE TIME OF THEIR PLANNING Abstract: Experiences from the last wartime conflict show that the management of information distribution can be used not only for military operations but also for political and diplomatic effort. Therefore, controlled distribution of information is suitable to affect listeners, spectators and readers (information recipient) to obtain their support. According to the definition of information operations using, the Czech Army will utilize possibilities of forces and resources for leading information operations. The article presents some military activities which can contribute to information operations of the Army of the Czech Republic. 1
INTRODUCTION
Experience from last wartime conflict show, that management of information distribution is possible to make support not only for military operation, but also for political and diplomatic effort. Therefore such controlled information dissemination is suitable by resources and manners with the goal to affect listeners, spectators, readers (recipient information) and get their support. However can we take an information as a "weapon" ? Generally weapons, which may be lethal or paralyzing consequences we use as a source for achievement requested behaviour near target object. At the same time with the help of modified and in the appropriate manner given information, we get the same result. It means achievement of requested behaviour on targeted object, which just on their basis forms its posture and opinion framing resulting behaviour. It follows, that the information can be thought in some case as a weapon. Nowadays the North Atlantic Alliance is processing own conception, in which information operations are characterized as tool for obtaining allies from non member states of Alliance for support of its political and military goals. For this purpose it is assuming benefit from force and resources for conducting of psychological operations, civil-military cooperation (CIMIC) and public informing. The Czech Republic, like the member of NATO, will have to be prepared contribute for leading of its information operations. Purpose of this article is determining possibilities of the Czech Army to conduct information operations. 2
DEFINITION AND PLACE OF INFORMATION OPERATIONS
Dissemination of data, news and information is running in communication environment that is created by subjects producing information, recipient of information, 1
Milan Podhorec, Ph.D., Faculty of Economics and Management, University of Defence, Kounicova 65, 662 10 Brno, Czech Republic. E-mail: [email protected] 2 Josef Prokš, Faculty of Economics and Management, University of Defence, Kounicova 65, 662 10 Brno, Czech Republic.
56
communication infrastructure and environment distributing information. The Czech Army with authorities and technical resources is its part as well. So communication environment becomes part of battlefield. This article characterizes communication environment, his subjects, threats and defined activities, which are running. [2]. Information is an element of combat power. Information operations focused and synchronized with effective information management and intelligence, surveillance, and reconnaissance enable commanders to gain and maintain information superiority. Information operations are a prime means for achieving information superiority. Information operations - are actions taken to affect adversary and influence others’ decision making processes, information, and information systems, while protects one’s own information and information systems. Information operation encompasses attacking adversary command and control (C2) systems (offensive Information operations) and protects friendly C2 systems from adversary disruption (defensive Information operations). Effective Information operations combine the effects of offensive and defensive Information operations to produce an information superiority at decisive points. Information operations bring together several previously separate functions as IO elements and related activities. It also allows commanders use offensively and defensively, as they deem appropriate. The ACofS, G3 has the coordinating start officers responsibility for Information operations. The information operations coordinator (IOCOORD) is the special staff officer responsible for coordination. Information operations elements and related activities shape the information environment and protect commanders and friendly C2 systems from adversary Information operations. Commanders do not conduct Information operations simply for the sake of doing Information operations. Effective Information operations are an integrated effort that synchronizes the effects of Information operations elements/related activities to accomplish specific objectives designated by the commander. It is the means commanders use to mass the effects of the information element of combat power. [1] Offensive information operations - destroy, degrade, disrupt, deny, deceive, exploit, and influence adversary decision makers and others who can affect the success of friendly operations. Offensive IO also target the information and information systems (INFOSYS) used in adversary decision making processes. Defensive information operations - protect and defend friendly information, C2 systems, and INFOSYS. Effective defensive IO assures friendly commanders accurate common operational picture (COP) based not only on a military perspective, but also on non military factors that may affect the situation. An accurate COP is essential to achieving situational understanding. (See FM 6-0). Most Information operations elements may be used either offensively or defensively. Effective Information operations require integrating Information operations related activities - such as, public affairs and civil military operations - into Information operations as well. The goal of Information operations is to gain and maintain information superiority, a condition that allows commanders to seize, retain, and exploit the initiative. It 57
facilitates more effective decision making and faster execution. Information operations involve a constant effort to deny adversaries the ability to detect and respond friendly operations, while simultaneously retained and enhanced friendly force freedom of action. When expeditiously exploited, Information operations provide a potent advantage that facilitates rapid military success with minimal casualties. Effective Information operations and information management allow commanders to take advantage of opportunities, while denying adversary commanders the information need to make timed and accurate decisions or leading them to make decisions favourable to friendly forces. Army forces routinely employed the elements of Information operations separately in past conflicts. Psychological operations, security operations, military deception, physical destruction, and electronic warfare were viable tools of Army commanders during World War II. The Gulf War demonstrated the benefit of employing these elements together and synchronized them with ground operations. Army Information operations doctrine and tactics, techniques, and procedures (TTP) adapt point Information operations doctrine to meet the ground commander’s need to achieve information superiority at decisive points during full spectrum operations. Because adversaries have asymmetric abilities to counter finite friendly Information operations capabilities, the probability of maintaining information superiority over long periods is unlikely. Therefore, commanders execute Information operations to gain information superiority at times and place where it supports their intent and concept of operations. Technological advancements in automated INFOSYS and communications have allowed commanders to see the battlefield more clearly - closer to real-time - than ever before and rapidly pass information across their areas of operations. Combined, Information operations and advanced INFOSYS and communications continue to shorten the time required for staff processes. This compresses the decision cycle and increased tempo, the rate of military action. Commanders have opportunities to achieve decisive results early in an operation, reducing casualties and conserving resources. Advancements in automated INFOSYS and communications carry with them Commanders need vulnerabilities to recognize and offset. Clearly, a force dependent on technology offers adversaries new opportunities to degrade its effectiveness. Army forces face significant vulnerabilities due to their dependence on information technology. Army communications and technologies are becoming more and more depended on commercial backbones and commercial off-the-shelf products and systems that are also readily available for potential adversaries. This situation makes defensive Information operations an essential aspect of all operations. [1] 3
FORCES AND RESOURCES OF THE CZECH ARMY FOR CONDUCTING INFORMATON OPERATIONS
According to definition of using information operations, Czech army will exploit possibilities of forces and resources for leading information operation, which are able to pursue information activities with information, information processes and in communication infrastructure [2].
58
Primarily it is about utilization of public informing authority. Task of this authority is informed native representants through media and worldwide public about our plan, intention, serve explication to news and so on. Destined for this purpose these authorities must be perfectly identified with our intentions and goals in order to be able to present that. On these basics individuals and groups of people make their personal opinion and posture. Our information are transfer through the media, therefore it is possible to get distortion or deliberate adjustment or disclosure of information. Public informing authorities must be compete to watch our dissemination, but also by next official representatives of not interested states and analyze their impact on production opinion and posture near objective individuals and target groups of people and propose effective countermeasure by communication experts. Next, no less important task informing public organs will be pursue analyses possible information’s effects, distributed by forces and resources NATO and our Allies, on our national, civil and military organizations and suggest procuration to their prevention [1]. Outbreak of crisis in target region evokes undulation of increased care of media representants about the situation, which displays their presence here. Requirement and endeavour about their free movement on the battlefield can be evocated by intention give the most realistic information about the situation or reduce the trust of our goals near official representatives, individuals and groups of people of no interested states. Authorities’ well-informed public on all level of command must be therefore competently watch and operate movement of news representatives in an area of operation of the Czech army and contribute to affect public meaning about our operations and tasks. For conducting of information operations is also possible use authorities of civilmilitary cooperation (CIMIC). Advantage of these authorities is, they are determined to work among official representative of a civil state administration, population and international and nongovernmental representatives being in the area of our interest. Their influence can help to achieve support of our goals among members of targeted groups and at the same time help decrease stress among fighting groups in our area of operation. Other part of their activities will be following responses mentioned men on development of the situation and administration of needed information for planning and evaluating of transaction procuration. A problem of information war on battlefield isn’t centrally solved and It is exactly defined by the Czech army. North Atlantic Alliance uses conception Command Control Warfare (C2W)to mark activities for obtaining information superiority on battlefield, that includes electronic warfare, psychological operation, physical destruction, deception and operational security. The Czech army has a force and means to conduct mentioned military activities and for this reason it can be said, that it is able to conduct information warfare on a battlefield. In the field manual of the army there are mentioned activities described for usage under our conditions (problems of operational security is included the protection of our forces), setting of tasks of mentioned activities, except electronic fight, are solved separately by single commander of all level of command and control. [2]
59
3.1 POSSIBILITIES OF THE CZECH ARMY CONDUCTING INFORMATION OPERATIONS Achievement of information superiority isn't profitable only for support conducting military operations. Substantial task is an effort to obtain Allies for support of our goals, which can be made by propriate information campaign or by diplomatic efforts. On this base of the Czech army is able to destined part of its forces and resources, for example public informing authorities, CIMIC and psychological operation groups. Information operation of the Czech army will constitute utilization possibility of the Czech army not only to conduct information warfare on battlefield, transaction force and resources in the command and control area, but also in conduction of information warfare to support diplomatic effort and information campaign of the state and in operation for international sanction assertion. Information operation in the Czech army we can define as summary of harmonized activities, conducted for support of political and military goals, to affect decision making process of potential antagonist and his Allies impacting his information, information processes and communication infrastructure at contemporary exploitation and protection of our own information and communication infrastructure.[2] Military forces make extensive use of the electromagnetic (EM) spectrum for communications, command and control, weapons systems, surveillance, reconnaissance, navigation, platform and force protection, and other military uses. Characteristically, emissions within the electromagnetic spectrum do not respect the artificial boundaries and borders that separate nations or forces. As a consequence for nation, which is engaged in some form of military operation, should strive to dominate the use and exploitation of the spectrum within their area of operations. Operations in the EM spectrum are concerned by all commanders and their staffs. Commanders are supported by EW specialists who are trained to exploit the EM spectrum and are normally employed in an Electronic Warfare Coordination Cell (EWCC). EW specialists exploit the emissions of an adversary’s EM devices and thus, contribute to a commander’s overall situational awareness. They have the capabilities for attack an adversary’s command and control (C2) systems and create uncertainty. Finally, the EW practitioner contributes to the protection of our own C2 systems by providing current information or intelligence on neutral or adversarial emitters and by suggesting the most suitable protection measures. [1] 4
CONCLUSION
Present-day time is characteristic by huge development of communications and information technology, whereby diffusion, availability and utilization of information becomes easier. With their help obtaining picture about affairs, which happen in surrounding and help us to form our own opinion and attitude towards these affairs? Information represent big potential with its help it is possible to affect behaviour and bearings of people and eventually it affects their decision making process. According to world's polimetrician the dominance task of the state at the beginning third millennium will be determinate not only by his economic potential, but also by his ability to control information and their diffusion. 60
BIBLIOGRAPHY [1] AJP 2 Allied joint intelligence and security doctrine, ratification draft 2. Brussels, 2001. [2] Information operations in the Czech army conditions. Institute of strategic studies, University of Defence, Brno, 2002. [3] ATP 3.2 Allied tactical publication, ratification draft 2. Brussels, 2001 [4] AJP 9 NATO civil-military cooperation doctrine ratification draft 1. Brussels, 2001.
61
Ján SPIŠÁK 1
OPERAČNÍ MYŠLENÍ – KOMPLEXNÍ ŘEŠENÍ SLOŽITÝCH PROBLÉMŮ KRIZE Abstract: Operational thinking forms an important aspect of the decision-making of commanders at the strategic and operational levels of command. It helps to transform the strategic guidance setting into the set of integrated military activities – operations, conducted to achieve the strategic objectives. The essential is to determine how the operation should be organized within the overall concept. It presents the basic idea formulation of conducting of operation, what military conditions must be created to achieve the strategic objectives, how the activities should be arranged in time and space to achieve these conditions and what military capabilities and resources can be exploited to create them. The article discusses the operational thinking application, considering the operational design development, offering views on the possible content, procedures and guidelines for action team members, responsible for its implementation. 1
ÚVOD
Způsob řešení konfliktů a krizí současného operačního prostředí ukazuje, že vojenská síla, pokud působení ostatních mocenských nástrojů je nedostatečné, je nejrozhodnějším, nejrychlejším a nejúčinnějším elementem naplňování strategických politických a vojenských cílů a (i když ne vždy) nastolování podmínek nutných k dosažení požadovaného konečného stavu. Je zřejmé, že požadavek zvládání budoucích krizí bude nadále trvalý, tak jak se budou objevovat a prohlubovat další, komplexnější světové problémy. Čím se tyto problémy budou stávat komplexnějšími, tím rozmanitějších a flexibilnějších schopností ozbrojených sil bude potřeba. Proces operačního plánování je důležitým prostředkem pro komplexní řešení těchto problémů. Je zaměřen na dosažení politického konečného stavu a strategických cílů, stanovených politicko-vojenskými orgány NATO, uskutečňovaných v rámci politických omezení a limitovaných zdrojů vyčleněných těmito orgány. Operačním plánováním se převádí zadání strategické směrnice do souboru integrovaných vojenských akcí (operací) prováděných společně s dalšími mezinárodními vládními a nevládními organizacemi k dosažení strategických cílů v rámci přijatelných rizik. Podstatným je stanovit, jak by operace měla být uspořádána v rámci celkové koncepce operace. Ta představuje formulaci základní myšlenky vedení operace, jaké vojenské podmínky musí být vytvořeny v operačním prostoru k dosažení strategických cílů, jak mají být uspořádány činnosti v čase a prostoru k dosažení těchto podmínek a jaké vojenské schopnosti a zdroje mohou být využity k jejich vytvoření. Tvorba koncepce operace je proces, který velitelům pomáhá vyvinout řešení složitých problémů. V rámci tohoto procesu je potřeba nejdříve vzniklý problém definovat a poté zahájit jeho řešení. Když se krize objeví, velitelé potřebují pojmout myšlenky, které 1
M.Sc. Jan SPISAK, Faculty of Economics and Management, University of Defence, Kounicova 65, 662 10 Brno, Czech Republic. E-mail: [email protected]
62
definují vzniklé problémy a následně, v součinnosti s ostatními aktéry, vytvořit funkční a komplexní přístup pro její řešení. Koncepce operace je o schopnosti porozumět, definovat a vizualizovat problém, který potřebuje řešení a o schopnosti zhodnotit dané možnosti a předjímat pravděpodobné výsledky (úspěchy a neúspěchy) a jejich dopady a přijmout odpovídající rozhodnutí. Nejedná se o nic jiného, než umně využít proces rozhodování, jež lze snadno vyjádřit na základě tzv. Boydovy smyčky. 2 [1] Plukovník letectva John Boyd vyvinul v 80ych letech minulého století způsob, jakým se člověk (skupina) rozhoduje. Tento model, známý pod názvem tzv. „OODA LOOP“ je použitelný nejen ve vojenství, ale i v jiných oblastech. První O (dále O1) v názvu znamená OBSERVE – pozorovat. Jedná se o dobu, kdy vnímáme, co se vlastně děje. Na to navazuje další O – ORIENT (dále O2), orientace. Hodnocené a posuzované (pozorované) je zasazené do kontextu a je vnímán jeho význam. D znamená DECIDE – tedy rozhodování. V této fázi je výběr reakce na danou situaci. Konečně A – ACT, značí konání. V této fázi se uskutečňuje rozhodnutí. Z hlediska měnících se cílů (podmínek a stavů) se ovšem snadno můžeme dostat do situace, kdy dříve, než dospějeme k rozhodnutí (D), objeví se nový podnět, který nás nutí opakovaně pozorovat (O1) a znovu se zorientovat (O2). Místo toho, aby proces rozhodování prošel celou smyčkou OODA, tak jsme „zaseknuti“ v první polovině a jsme nuceni se pohybovat pouze mezi O1 a O2. V tom případě má soupeř výhodu, dokáže s námi manipulovat a znemožňuje nám přijímat adekvátní rozhodnutí a jednat. Z hlediska rozhodování nám jde pochopitelně o pravý opak a donutit protivníka aby jednal výše uvedeným způsobem.
Obr 1 Zobrazení smyčky OODA
Krize často představují problém, na který zpočátku není snadné najít vhodnou odpověď. Některé výzvy jsou tak komplexní, že na ně neexistuje správná nebo špatná odpověď, existuje pouze lepší nebo horši řešení. Čeho lze dosáhnout, je vytvoření přijatelných nebo nepřijatelných poměrů směrem k zájmům zainteresovaných stran.
2
Dostupné z http://www.spartancops.com/ooda-loop-simple-concept-modern-combat-strategy/
63
Vznikající moderní doktríny se již snaží poukázat na řešení takových problémů. Jejich rychlá expanze do podvědomí velitelů a vojáků je mnohem žádanější, než tomu bylo v nedávné minulosti. Vývoj doktrín reaguje na nové podmínky bezpečnostního prostředí a zobecněné zkušenosti ze způsobů použití sil a nabízí vhodné metody pro řešení složitých problémů. Tvůrci doktrín požadují komplexní přístup k definování a zarámování problému, jehož výsledkem je rovněž jeho komplexní řešení. V současné době je již zřejmé, že samotní vojáci nemohou toto řešení vytvořit nebo provést sami, ani kdyby byli nuceni se o to pokusit. 2
DEFINOVÁNÍ VÝZNAMŮ
Pro správné chápání významu některých výrazů, je třeba tyto objasnit. Ne vždy je zcela zřejmé, co který výraz znamená, pokud je používán odtrženě od celkového kontextu. Koncepce operace jako proces i jako dokument, zahrnuje v sobě řadu doktrinálních pojmů a výrazů, jejichž význam definuje, kromě jiných publikací, Slovník termínů a definic NATO (AAP 6). Praxe ovšem ukazuje, že některé z nich jsou již pojmově a významově zastaralé a ne zcela vyhovují expanzi operační praxe v současném měnícím se prostředí. Při tvorbě koncepce operace se používá řada nástrojů, tzv. operačních konceptů, jejichž počet může být různý podle úrovně války, cílů a charakteru operace a stanoveného konečného stavu. Článek se těmito koncepty podrobně nezabývá. 3 Některé důležité pojmy, které se v článku vyskytují objektivně nejčastěji, jsou popsány následovně. Výraz „komplexní“ je v této souvislosti používán k vyjádření zapojení všech prvků (nástrojů) státní moci v operaci – vojenských i nevojenských, potřebných pro dosažení požadovaného konečného stavu. Konečný stav představuje politickou a/nebo vojenskou situaci, jíž má být dosaženo na konci operace, která svědčí o tom, že cíl operace byl splněn. 4 [3] Na jeho dosažení se podílejí jak vojenští, tak civilní aktéři operace. Členové týmu tvorby koncepce operace (dále členové týmu) jsou příslušníci ozbrojených sil a osoby z jiných rezortů, jejich účast v týmu je otázkou plného, nebo částečného (dočasného) pracovního zapojení. Logické operační směry představují obecné funkční oblasti společnosti nebo státu, rozdělené do odlišných částí, jež pomáhají členům týmu porozumět operačnímu prostředí a vhodně zaměřit jejich nezbytné úsilí k řešení problémů. V rámci tvorby koncepce operace se obecně uvažuje o šesti logických operačních směrech. Jejich význam je popsán dále. 5
K základní operačním konceptům patří: Konečný stav, cíle, těžiště, rozhodující body (podmínky), přímý nebo nepřímý postup, operační směry, fázování operace, operační tempo, kulminace, operační přestávka, záložní plány, bod zvratu a ukončení konfliktu (konečný stav). Viz např. AJP – 5, Operační plánování v NATO. 4 AAP-6 (2010) – Slovník termínů a definic NATO (anglicky a francouzsky), str. 172. 3
Pro detailnější porozumění konceptu operačních směrů je vhodné seznámit se některými publikacemi doktrinálního charakteru, např. FM 3-24 Counterinsurgency, Department of the Army, Washington, DC, 2008, nebo JWP 3-50 The Military Contribution To Peace Support Operations, The Joint Doctrine & Concepts Centre, Ministry of Defence, Shrivenham, Swindon, UK, 2004. 5
64
2.1 OPERACE – ZASTARALÝ TERMÍN? Požadavky tvorby koncepce operace předpokládají i správné chápání a používání důležitých operačních pojmů. Srozumitelnost, čistotu a obsahovou podstatu používaných výrazů zajišťují doktrinální terminologické publikace. V některých případech jsou ovšem již zastaralé. Typickým příkladem, kdy doktrinální výraz již zcela nepostihuje svůj pojmový obsah, je termín „operace“. Alianční publikace AAP-6 definuje operaci jako vojenskou činnost nebo provedení vojenského strategického, taktického, výcvikového, administrativního úkolu nebo poskytnutí pomoci, proces vedení boje, včetně přesunů, zásobování, útoku, obrany a manévru, které jsou nezbytné pro dosažení cílů jakékoli bitvy nebo kampaně (tažení). Publikace přitom zcela opomíjí, že by se kromě „…strategického a taktického úkolu“, mohlo taky jednat o „operační úkol“, jak důsledně zdůrazňují některé jiné, nealianční doktríny. 6 Takto popsaná definice je striktně vojenská definice, zaměřená na řešení vojenských problémů. Příští krize budou ovšem požadovat komplexnější odezvy, zahrnující aktivity vojenských i civilních elementů. To je důvodem pro nutnou „expanzi“ termínu (definice) operace, v kterém bude vyjádřena i nezbytná role nevojenských aktérů. Navrhovaná, rozšířená definice operace by mohla znít: „Operace je komplexní série různých vojenských i nevojenských aktivit všech nezbytných prvků státní moci, aplikovaných ve spojeném úsilí pro dosažení požadovaného konečného stavu.“ S tímto vědomím se proto v další části článku uvažuje o nezbytné součinnosti vojenských i civilních aktérů pří společném operačním myšlení – procesu tvorby koncepce operace. Je ovšem otázkou kdy a do jaké míry si výše uvedené souvislosti uvědomí tvůrci pojmoslovných doktrín. Operace nejsou striktně vojenské úsilí, v celkovém kontextu mohou zahrnovat dokonce minimum vojenských akcí. Zapojení vojenských sil např. na Balkáně ukázalo, že i když jednotky sehrály významnou roli při počátečním zasazení a intervenci, vojenské aktivity nebyly zcela samostatným úsilím. Operace jsou často zdlouhavým, chaotickým hazardem, jejichž zdroj problémů a zaměření musí být neustále přehodnocovány. Operace se ustavičně vyvíjejí, tak jak se vyvíjí zapojení aktérů. Je zřejmé, že operace není vedena jen ve vojenském vakuu. Zahrnuje kombinaci aktivit vojenských prvků s jinými, nevojenskými vládními a nevládními aktéry (prvky) státní moci k dosažení konečného stavu. Když podle Clausewitze je válka pokračováním politiky jinými prostředky, je nezbytné využít všech prvků státní moci a společným úsilím vytvořit a provést komplexní řešení komplexních problémů. 2.2 ÚSTŘEDNÍ MYŠLENKA Komplexní řešení problému je takové, které postihuje jeho všechny zjevné aspekty. Tvorba koncepce operace toto komplexní řešení pomáhá operačnímu veliteli vytvořit. Např. JP 1-02 Dictionary of Military and Associated Terms, (US) 2001 na str. 346 uvádí: Operation – a military action or the carrying out of a strategic, operational, tactical, service, training, or administrative military mission. Pojmosloví platné Doktríny AČR se tímto termínem detailně nezabývá, uvádí však, že „operace“ vyjadřuje celé spektrum činností ozbrojených sil charakterizované cílem, množstvím sil a prostředků, formou činnosti vojsk, prostorem a časem. V operační teorii a praxi AČR je akceptován termín dle AAP-6. 6
65
Současné doktríny obsahují určité návody, ovšem svou filozofií „JAK“, zpravidla inklinují jen k vojenskému řešení jen vojenských problémů. Nynější metody tak nejsou dostačující pustit se do složitějších problémů a objevujících se výzev zítřka. Následující část obsahuje základní vysvětlení, jak proces tvorby koncepce operace může napomáhat spolupráci vojenských aktérů s civilními organizacemi, definovat problémy a najít řešení souboru sporných otázek. 2.3 STUDIUM PROBLÉMU Dříve, než se vojáci a civilní aktéři pokusí řešit problémy dané oblasti, státu či regionu, je třeba hledat skutečný problém a jeho kořeny. Problémy, jako plevele, musí být odděleny od zdravých rostlin nebo se rozprostřou a zničí pole. Proces tvorby koncepce operace umožňuje členům týmu studovat problém souhrnně a ti se pokouší jej srozumitelným způsobem zarámovat nebo popsat. Proces pomáhá odhalit, porozumět a pochopit povahu problému, jeho příčiny a potenciální dopady, čímž mohou být nalezena účinná řešení. Dobře navržená koncepce bere v úvahu všechny aspekty sporných otázek určených problémem, takže plánovači mohou použít prvky státní moci komplexně ve všech systémech, místo toho, aby operace byla viděna jen jako nezávisle fázované a oddělené akce. Členové týmu nemohou oddělit jednu oblast nebo systém a studovat jej jako specifický problém. V tomto procesu je důležité, aby tým studoval oblast nebo krajinu v jejich celistvosti, nepřetržitě se usilujíc o pochopení problému podle svých nejlepších schopností a popisoval problém v jasných a zřejmých termínech. Prostřednictvím diskuze – brainstormingu, členové týmu subjektivně zkoumají jednotlivé oblasti a problémy v komplexním měřítku. Tvůrci koncepce se dívají na zájmové oblasti s ohledem na všechny sporné otázky vůči všem nezbytným prvkům státní moci a tak vytvářejí účinnější a plastičtější obraz operace. 3
KLÍČOVÉ FAKTORY OPERAČNÍHO MYŠLENÍ - ZÁKLAD TVORBY KONCEPCE OPERACE
Koncepci operace formují určité klíčové faktory, ke kterým patří zejména kritická diskuze, logické operační směry, celo-spektrální studium, porozumění problému, hodnocení, učení se z operačních skutečností, iniciativa, přizpůsobování a tempo. Tyto faktory, využívané pracovním týmem sladěným a koordinovaným způsobem, dodávají tvorbě koncepce operace její komplexní charakter. 3.1 KRITICKÁ DISKUZE Kritická diskuze nebo dialog je nositelem tvorby koncepce. Diskuze členů pracovního týmu je od počátku procesu (zejména v období počáteční analýzy a zhodnocení problému) vedena zkušeným odborníkem (mentorem), který ji řídí, pokrývá nutné personální a administrativní potřeby, ovšem týmu nediktuje ani v diskuzi nedominuje. Pracovní tým by měl mít členy z každé nezbytné organizace, z příslušníků ozbrojených sil i z řad civilistů. Neměl by být členěn podle hodnosti nebo zastávané pozice, jeho myšlenky by se měly neustále točit kolem podstaty problému. Když to je možné, je vhodné, aby pracovní tým a ostatní plánovací skupiny byly oddělené entity, držely 66
se svých myšlenek a zamezily „nekalé úmluvě“ o „správné“ koncepci a plánovacím procesu. Jednoduše řešeno, neměly by vidět do kuchyně toho druhého. Pravdou ovšem je, že toto není ve všech situacích reálné. Činnost některých členů týmu (skupin) se může v určitých případech překrývat, nebo jeden člen může být aktivní v obou týmech z důvodu vymezené pravomoci. Při tvorbě koncepce operace to pomáhá udržovat otevřenější dialog, nicméně koncepční funkce musí zůstat oddělena od funkce plánovací. 3.2 LOGICKÉ OPERAČNÍ SMĚRY Komplexní reakce na krizi vyžaduje aktivity mnoha systémů [6] na jednotlivých logických operačních směrech. Logické operační směry jsou funkční okruhy s největším dopadem na jednotlivé systémy nebo oblasti, jimž umožňují, aby fungovaly. Intervenující organizace musí na těchto směrech působit a v dynamickém módu pozitivně ovlivňovat co možná nejvíce prvků systému. Tyto směry neexistují ve vzduchoprázdnu, ale uprostřed dalších zavedených systémů jako jsou etnické, kulturní, národní, regionální nebo náboženské systémy. V současnosti se uvažuje o šesti základních logických operačních směrech, jež umožňují státu jeho fungování. K nim patří vláda (vládnutí), základní služby, výcvik a použití bezpečnostních sil, informační operace, ekonomický rozvoj a vojenské operace.
Obr 2: Příklad logických operačních směrů
Žádné aktivity konané na jednom logickém operačním směru nebo v systému, nemohou být bez ovlivnění dalších oblastí. Navíc, systémy nemohou být analyzovány a studovány nezávisle s nadějí porozumět jejich fungování. Spíše, problém musí být studován a odvozen v celkovém kontextu, za účelem získání skutečného obrazu o tom, jak vzniklý problém se vztahuje k systémům a dalším logickým operačním směrům. 3.3 CELO-SPEKTRÁLNÍ STUDIUM Na tvorbu koncepce může být pohlíženo jako na experiment a na jeho řešení jako na hypotézu, která má být testována. Skrz proces, získáváním informací, tvůrci koncepce 67
postupně rozumějí problému a diagnostikují jej, zapojují se do diskuze, odhalují zdroj problému, navrhují koncepci, hodnotí případné úspěchy nebo neúspěchy operace a stálým přehodnocováním pokračují v jejím postupném „pročišťování“. Toto celospektrální studium (učení se) umožňuje pracovnímu týmu pracovat napříč všemi logickými operačními směry a vytvořit komplexní koncepci. Tento proces je pokračujícím procesem až do okamihu, kdy je dosažen konečný stav. V závislosti na potvrzení nebo zpochybnění hypotézy tvůrci přepracovávají a implementují řešení prostřednictvím dalších diskuzí pracovního týmu. Navíc, „pročištění“, jež tvůrci koncepce provedli, může podle potřeby zahrnovat případnou transformaci milníků operace nebo i samotného konečného stavu.
Obr 3: Proces celo-spektrálního studia
Obrázek 3 ukazuje model celo-spektrálního studia oblastí, který ilustruje nepřetržitý proces učení se operačním souvislostem. Na počátku řešení problému je všem základním oblastem věnována stejná pozornost – na obrázku 3 vlevo mají stejnou velikost. Vpravo, po procesu diskusí, se koncepce operace formuje, problém je lépe porozuměn a definován. Proporce jednotlivých logických operačních směrů jsou tak úměrné kontextu problému. Nastavování milníků operace nebo konečného stavu, není „plížením mise“, ale spíše je to její přizpůsobování k problémům v stále se měnícím operačním prostředí. Členové týmu tvorby koncepce operace musí věnovat zvláštní pozornost skutečnosti, že řešení situace a dosahování konečného stavu se děje během přizpůsobování okolnímu prostředí. Toto prostředí nelze jednoduše „znásilnit“. Po celou dobu operace koordinované aktivity působí v systémech – vůči protivníkovi, prostředí a dynamickým změnám v něm. Systémy se naopak přizpůsobí podle toho, jak jsou ovlivňovány. Proto členové týmu musí přizpůsobovat jednotlivé aspekty operace v souladu se směrnicí nadřízené autority.
68
3.4 POROZUMĚNÍ PROBLÉMU Když členové týmu studují systémy a snaží se odhalit problém, jsou v podstatě zapojeni do procesu učení. Na počátku procesu usilují o porozumění problému již z prvních dostupných informací. Základ jejich počátečních myšlenek vychází z prvotního vnímání problému a záměrů pro řešení, založených na pozorování, dostupných faktech a předpokladech. Z hlediska analýzy významných faktorů, jimiž jsou zejména čas, prostor, souvislosti civilního a informačního prostředí, se musí zaměřit na ty aspekty, na nichž přímo závisí splnění úkolů a cílů operace. Analýza by pak měla vyústit v řadu dedukcí, z nichž budou učiněny závěry pro operační požadavky. V rámci procesu shromaždují více informací, určují a definují problémy a rozhodují, na který ze systému upřít pozornost. Toto počáteční porozumění táhne tým během celého procesu tvorby a následně se transformuje do cyklického učení se (týmu), tak jak je koncepce rozplánovaná do větší hloubky a následně implementovaná. 3.5 HODNOCENÍ Hodnocení umožňuje následnou rekonstrukci (koncepce). Hodnocení je aktivita neoddělitelně spojena s koncepcí operace, umožňuje učení se a hlubší porozumění. Neznamená však automatické porozumění, je pouze průchodištěm k učení se a až pak následnou stezkou k němu. Hodnocení je průběžné učení se cestou zjišťování (odhalování) skutečností v období provedení operace. Stálé hodnocení činností v operaci dovoluje členům týmu stanovovat úspěch nebo neúspěch a implementovat nezbytnou nápravu. Jakmile řešení problému je implementované, členové týmu ihned začnou hodnotit vyplývající akce, aby poznali (naučili se) a případně přetvořili (znovu navrhli) operaci. Hodnocení potvrzuje komplexní vzájemný vztah různých podnětů, zkoumá vzájemné vztahy z aktivit jednotlivých aktérů, a jak tyto aktivity se ovlivňují navzájem. Hodnocení také vystupuje jako harmonizující funkce, která podporuje jednotu účelu během operace. Skrz hodnocení může tým určit úspěchy na jednotlivých úrovních a případnými úpravami původní koncepce tak zajistit, že všechny prostředky pokračují v úsilí směrem ke stejnému konečnému stavu. Hodnocení má horizontální a vertikální aspekty. To znamená, že tým otevřeně komunikuje s nadřízeným i podřízeným stupněm velení. Navíc je v horizontálním kontaktu s ostatními organizacemi za účelem sdílení a získávání informací, čímž snižuje možnost konfliktu ve společném úsilí. 3.6 UČENÍ SE Z OPERAČNÍCH SKUTEČNOSTÍ Počáteční porozumění problému se u týmů a plánovacích skupin postupně vyvíjí, tak jak se dozvídají o operačních úspěších nebo selháních již implementovaných plánů. Učení se z operačních skutečností je pak proces zavádění dalších nezbytných operačních iniciativ, jako např. přidávání podnětů do jednotlivých systémů (jejich ovlivňováním), implementování změn podle potřeby, za účelem naplnění plánovaných činností. Tvorba koncepce se tak nezastavuje, spíše běží po celou dobu provedení operace. Během pokračujícího operačního hodnocení členové týmu sledují úspěchy nebo nezdary operace, a procesem učení se z operačních skutečností, neustále aktualizují vlastní 69
chápání problému. Průběžně aktualizují a přetvářejí svou vizi pro usměrnění běhu operace. Tvůrce koncepce tak podle potřeby „přidává nebo ubírá energii“ ze systémů, ovšem vždy cestou stálého dialogu se všemi členy týmu. 3.7 INICIATIVA Iniciativa je hnací sílou koncepce operace. Tvůrci koncepce iniciativně vedou neustálé hodnocení průběhu operace a činností v ní, přetvářejí a určují operační tempo. Průběžně řídí události s ohledem na činnost protivníka, jiných nepřátelských entit a stav prostředí. Vždy jsou v „ofenzívě“ a nutí protivníka reagovat na jejich jednání a podněty. Čím účelněji dokáže tým vytvořit a (podle potřeby) přetvořit koncepci, tím bude operace efektivnější. 3.8 PŘIZPŮSOBOVÁNÍ Přizpůsobování je úmyslná činnost týmu za účelem rozvíjení koncepce operace k udržování iniciativy vzhledem k protivníkovi. Když tým nastaví agresivní rytmus aktivit na různých operačních směrech, oponent je nucen reagovat na tyto "ofenzivní" akce. Jeho reakce pak nutně zahrnují vložení předem neplánovaných zdrojů (čas, úsilí, peníze, síly) do regulování nebo přizpůsobení se nové situaci. Jestliže náš rytmus je produktivní, akce protivníka, vzhledem k času, budou méně ofenzivní. Přizpůsobování se tak přímo váže k nastavení a udržování tempa. 3.9 TEMPO Vlastní iniciativa podniknout akce je pro zvýšení tempa operace klíčová. Tempo neznamená bezhlavé jednání být rychlejší než protivník. Spíše rychlost a čas vytváří tempo, jen pokud souvisí s tempem protivníka. Tempo je rytmus přizpůsobování se. Tempo není omezeno jen na jednu aktivitu. Ve skutečnosti, místo jedné oblasti, tvůrci koncepce usilují o vytvoření tempa napříč všech logických operačních směrů, aby operace byla udržována komplexně. Proces tvorby koncepce je hnán houževnatou snahou členů týmu vyhledávat iniciativu učením se, hodnocením a implementováním změn v koncepci. Schopnost operovat v rychlejším tempu než protivník umožňuje tlačit jej zpět, takže tento nemůže ani zhodnotit co se ve skutečnosti děje, ani s tím držet krok. 4
ZÁVĚR
Výše uvedené klíčové faktory (kritická diskuze, logické operační směry, celo-spektrální studium, porozumění problému, hodnocení, učení se z operačních skutečností, iniciativa, přizpůsobování a tempo), využité sladěným způsobem, dodávají tvorbě, stálé revizi a případné transformaci koncepce operace komplexní charakter. Jsou cyklickými součástmi operačního myšlení a rozhodování od počátku operačního plánování až po okamžik dosažení konečného stavu operace. Členové týmu podílející se na tvorbě koncepce operace musí pochopit vzniklý problém, jeho kořeny a souhrnně vnímat prostředí, které jej obklopuje. Všechny faktory, pokud jsou správně využity, ulehčují činnost týmu, takže tento je schopen včas reagovat na změny operační situace a správně implementovat nové myšlenky. Komplexní problémy vyžadují komplexní mezi-agenturní řešení, zahrnující všechny souvislosti a aspekty problémů. Většina současných doktrín a metod naznačuje možné 70
způsoby řešení, ovšem tyto inklinují k používání zpravidla vojenských nástrojů státní moci. Nejsou zcela dostačující pro řešení příštích složitých problémů a výzev, které se mohou objevit. Když vznikne krize, vojáci v součinnosti s ostatními zainteresovanými organizacemi, potřebují vytvořit společný, dynamický a komplexní přístup k jejímu vyřešení. Ozbrojené síly potřebují zdokonalit a osvojit si doktrinální metody řešení komplexních problémů. Neméně významnou je rovněž skutečnost potřeby implementovat nové definice, jež budou vyjadřovat nové pohledy na komplexnosti současného a budoucího prostředí. LITERATURA AAP-6, Terminologický slovník pojmů a definic NATO (anglicky a francouzsky), Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti, odbor obranné standardizace, Praha, 2009, 467 s. [2] CLAUSEWITZ, Carl von. On War. Michael Howard and Peter Paret, Princetown University Press, Chichester, West Sussex, UK, 1984, 732 s. [3] DELACRUZ, Victor J. Systemic Operational Design: Enhancing the Joint Operation Planning Process. School of Advanced Military Studles, United States Army Command and General Staff College, Fort Leavenworth, Kansas, 2007, 64 s. [4] Joint Doctrine Publication 5-00 (JDP 5-00), Campaign Planning, The Development, Concepts and Doctrine Centre, Ministry of Defence, Shrivenham, Swindon, UK, 2008. 287 s. [5] Joint Publication (JP) 5-0, Joint Operation Planning, Department of Defense, Washington, DC, 2006, 218 s. [6] Pamphlet 10 Design in Military Operations A Primer for Joint Warfighters, Joint Warfighting Center United States Joint Forces Command, Suffolk, VA 2010, 72 s. [7] Pub-100-31-01 Vojenské operace podle principů doktríny NATO pro společné operace AJP-3(A), Správa doktrín, Vyškov, AVIS Praha, 2007. 112 s. [8] Thoughts on the Operational Art, Quantico: Marine Corps Warfighting Laboratory, October 2006, 97 s. Dostupný z WWW: http://www.au.af.mil/au/awc/ awcgate/usmc/thoughts_on_op_art.pdf. [9] TRADOC Pamphlet (Pam) 525-5-300, The United States Army Full Spectrum Operations Unified Quest 2007, 104 s. [10] VEJMELKA, Oto a kol. Vojenský výkladový slovník vybraných operačních pojmů (pomůcka), Správa doktrín, Vyškov, Avis, Praha, 2005. 359 s. [1]
71
Luboš ŠTANCL 1
VELITEL – ROZHODUJÍCÍ SUBJEKT RACIONÁLNÍHO HOSPODAŘENÍ S PROSTŘEDKY V PODMÍNKÁCH ÚTVARU 2 Abstract: The article deals with the structure of military service as one of military, logistical, economic and personnel subsystem. At the same analyzed position of commanders as a crucial body of rational farming with disposable funds in terms military departmens aim of this analysis is to identify the requirements for the extent of his economic knowledge and skills that would enable it utilizes military-economic analysis as one of the methods of effective economic management department. 1
ÚVOD
Opakované snižování rozpočtu kapitoly Ministerstva obrany, kterého jsme v posledních letech svědky, vyvolává stále vyšší napětí mezi rozsahem stanovených úkolů obrany a objemem prostředků potřebných na zabezpečení jejich plnění. Avšak, o úrovni zabezpečení obrany státu nerozhoduje pouze velikost disponibilních finančních zdrojů, ale také způsob, jakým jsou tyto zdroje užity. Z poznání ekonomické teorie vyplývá, že při nedostatků potřebných zdrojů je jediným možným způsobem uspokojování potřeb jednotlivců i celé společnosti racionální hospodaření se omezenými (vzácnými) zdroji. Objektivní požadavek na uplatňování racionálního způsobu užití zdrojů se plně vztahuje i na hospodaření se zdroji v podmínkách resortu obrany, které by mělo směřovat k optimální alokaci zdrojů v rámci resortu obrany a jednotlivých útvarů AČR. Na nejvyšší úrovni resortního řízení jde v podstatě o problém optimalizace obranného rozpočtu, tj. dosažení nejvyšší úrovně rozvoje schopností k plnění úkolů obrany a spojeneckých závazků při daném rozpočtovém omezení. Požadavek optimálního hospodaření je kategorickým příkazem i pro nižší úrovně managementu obrany, které musí s přidělenými prostředky zabezpečit vysokou úroveň plnění stanovených jim úkolů. Úroveň racionálního hospodaření s prostředky v podmínkách resortu obrany tak v zásadě ovlivňuje především a pouze management na všech stupních řízení resortu, úroveň jeho řídící a organizátorské práce a schopnost racionálního ekonomického myšlení. Rozhodující role náleží velitelům vojenských útvarů, neboť oni nesou plnou odpovědnost za splnění stanovených cílů a úkolů s reálnou nutností nakládat s omezenými zdroji co nejekonomičtěji, tzn. s co nejvyšší mírou racionality ve všech funkčních oblastech činnosti útvaru.
1
doc. RSDr. Luboš ŠTANCL, CS., Katedra ekonomie Fakulty ekonomiky a managementu, Univerzita obrany. Kounicova 65, 662 10 Brno, Czech Republic. Email: [email protected] 2 Stať je výsledkem řešení dílčího úkolu „Vojensko-ekonomická analýza – významný nástroj optimalizace výsledků rozhodovací činnosti velitelů útvarů AČR“ výzkumného projektu č. 9079301010 „Ekonomická laboratoř“.
72
2
DICHOTOMIE VOJENSKÉHO A EKONOMICKÉHO HLEDISKA PŘI EKONOMICKÉHO ŘÍZENÍ HOSPODAŘENÍ S PROSTŘEDKY A JEJÍ DŮSLEDKY
Vojenský útvar představuje složitý systém, který má přesně určenou vnitřní (byrokratickou) strukturu, definované cíle a z nich plynoucí úkoly. Jejich plněním přispívá v rozsahu své působnosti k dosažení požadované úrovně schopností armády a k plnění jejího základního úkolu obrany státu. K realizaci stanovených cílů jsou útvarům poskytovány finanční prostředky (vstupy) na zabezpečení specifického produkčního procesu, jehož výstupem (efektem) je určitá úroveň jejich schopností plnit stanovené úkoly. Z pohledu plánování a užití přidělených prostředků (regulace jejich toků) se útvar chová jako ekonomický subjekt. Proto je nutné vojenský útvar vnímat nejen jako pouze „vojenský“, resp. také „personální“ a „logistický“ systém, ale též i jako systém „ekonomický“ [1], jehož základním určením je „…stanovenými postupy a ve vzájemné shodě s ostatními účastníky…“[2] realizovat finanční zabezpečení a financování plnění úkolů útvaru. Jinými slovy, na vojenský útvar můžeme nahlížet jako na systém, jehož strukturu tvoří čtyři hlavní subsystémy: vojenský, ekonomický, logistický a personální. Každý z těchto subsystémů, představující relativně samostatný systém (prvek) charakterizuje jemu vlastní cílové chování, determinované specifikou jeho úkolů v rámci naplňování cílů vojenského útvaru jako celku. Hlavní funkcí ekonomického systému jako jednoho z prvků vyššího systému (útvaru) je vytváření předpokladů pro splnění cílů v průběhu celého rozpočtového procesu cestou zabezpečování finančních prostředků na dané rozpočtové období a jejich rozpisu na místa realizace výdajů. Vlastním cílem činnosti ekonomického systému jako relativně samostatné prvku systémové struktury útvaru je zabezpečovat, v zájmu splnění definovaných cílů a úkolů, hospodárnou a účelnou transformaci přidělených prostředků v požadované schopnosti (výstupy) útvaru, tj. prosazovat do praxe činnosti útvaru již zmíněnou ekonomickou racionalitu. K tomu by mělo přispívat ekonomické řízení, které nelze oddělovat od systému řízení útvaru, neboť v zásadě každé rozhodnutí a každá činnost má svůj ekonomický rozměr a dopady. Je proto povinností všech velitelů a náčelníků přijímat, v rámci své přesně definované odpovědnosti za plnění úkolů útvaru, racionální ekonomická rozhodnutí a zvyšovat kvalitu svého ekonomického řízení. Z tohoto pohledu je nutné odmítnout v praxi se často projevující snahy „…ekonomické řízení …zužovat pouze na obslužné složky – finanční, logistické apod.“ [3], které ve svých důsledcích mohou výrazně negativně ovlivňovat úroveň efektivnosti hospodaření s disponibilními prostředky útvaru. Co je zdrojem těchto snah o jakousi „hypertrofii“ postavení a úlohy logistiky, resp. finančního řízení? Domníváme se, že odpověď je nutné hledat v jejich úkolech. Úkolem finančního řízení v běžném roce je přímá realizace výdajů peněžních prostředků na zabezpečení financování úkolů stanovených příslušnému vojenskému útvaru, tj. řízení hodnotových toků, představujících peněžní vyjádření následných budoucích toků materiálu a služeb. [2] Na rozdíl od finančního řízení je úkolem logistiky řízení materiálových toků s cílem zabezpečit jeho plynulost směrem k bojovým jednotkám, tj. řízení věcných toků, jejichž obsahem jsou toky peněžních prostředků ve formě pohybu materiálu a služeb. [4] Proces přeměny peněžních prostředků na požadované cílové schopnosti završuje svou činností „vojenský subsystém“.
73
Nikdo nepochybuje o tom, že z hlediska udržování plné funkčnosti útvaru (vojenského subsystému) a plnění jeho úkolů jsou nepřetržité a včasné toky materiálu zajišťované logistikou rozhodujícím předpokladem udržování a rozvoje jeho schopností. To ale neznamená, že uspokojování (zvláště předem neplánovaných) potřeb výcviku, doplňování výzbroje a výstroje, provozu, údržby a oprav techniky apod. lze vyžadovat bez zřetele k objemu a struktuře peněžních prostředků, které má útvar k dispozici, a za jejichž uvolňování v souladu se stanovenými zákony a interními normativními akty odpovídá jako odborný garant finanční orgán útvaru (správce rozpočtu). Z hlediska potřeb ekonomicky hospodárného a účelného vynakládání peněžních prostředků je nezbytné „vojenský dogmatismus“ odmítnout, neboť vede k vytváření nepřiměřeného tlaku na čerpání neplánovaných výdajů. Za pomoci pracovníků úseku finančního řízení se zpravidla daří nacházet řešení a neplánované požadavky uspokojit cestou přerozdělení disponibilních prostředků, avšak jen za cenu současného vzniku jejich deficitu na straně původně naplánovaným položek. Podlehnutí tlakům „vojenského dogmatismu“ tak vede k tomu, že místo hledání optimálních řešení se přistupuje k volbě jiných způsobů dosažení vlastních cílů logistiky, resp. finančního řízení a řízení ostatních systémů útvaru. Tyto způsoby zpravidla neodpovídají požadavkům optimálního ekonomického řízení a racionálního způsobu hospodaření s disponibilními prostředky útvaru. Řešení problému „vojenského dogmatismu“, který je velmi často nepřesně prezentován jako rozpor mezi vojensko-odborným a ekonomickým přístupem při řízení útvarů, je plně v rukách velitele útvaru, který nese veškerou odpovědnost za jeho řízení ve všech funkčních oblastech činnosti. Velitel je rozhodujícím subjektem racionálního hospodaření s prostředky útvaru. On má za povinnost hledat optimální řešení problémů a harmonizovat činnost všech subsystémů útvaru ve prospěch splnění stanovených cílů. Otázkou však je, zda jsou velitelé dostatečně připraveni na plnění těchto povinností, zda disponují odpovídajícími ekonomickými, resp. vojensko-ekonomickými znalostmi, dovednostmi a návyky ekonomického rozhodování a řízení. Hledání uspokojivých odpovědí na tyto otázky se stalo námětem řady diskusí v posledních letech. 3
VOJENSKO-EKONOMICKÁ ANALÝZA – METODA EKONOMICKÉHO ŘÍZENÍ A OPTIMALIZACE ROZHODNUTÍ
V loňském roce akreditované studijní plány bakalářského stupně oboru vojenský management svědčí o tom, že poměrně živá diskuse k problému, zda příslušníci vojenského managementu, velitelé a náčelníci jednotlivých stupňů velení a řízení potřebují ekonomické vzdělání, napomohla obohatit obsah studijních plánů předmětem Ekonomika a logistika armády, v rámci kterého jsou studovány základní problémy řízení armády jako ekonomického systému. Tento bezesporu pozitivní posun v názorech na rozvoj ekonomického myšlení budoucích velitelů se stal impulsem diskuse k problému, zda z hlediska současných potřeb vojskové praxe je toto rozšíření ekonomického vzdělání budoucích velitelů dostačující? Názory na tento problém a jeho řešení nejsou jednoznačné. Vedle odmítání dalšího rozšiřování studijních plánu ve prospěch zvyšování úrovně ekonomického vzdělání budoucích vojenských profesionálů, se část diskuse zaměřuje pouze na taxativní (bez hlubšího zdůvodnění) vyjmenovávání „ekonomických předmětů“, které by měly být do studijních plánů zahrnuty. Řada diskutujících 74
zdůrazňuje oprávněný požadavek, že pro kvalitní a odpovědné rozhodování je nutná znalost nejen ekonomické teorie, různých matematických, statistických a jiných metod a postupů, ale i znalost manažerské ekonomiky, která spojuje tradiční ekonomii (především mikroekonomii) s vědami o rozhodování, s metodami a nástroji kvantitativní analýzy optimalizace a tak poskytuje manažerům důležité nástroje pro jejich každodenní práci. V reakci na tyto názory část diskutujících opětovně zdůrazňuje již vyvrácený argument, že vojska nepotřebují „profesionální ekonomy“, ale že potřebují profesionální vojenské manažery, kteří dokonalé ovládají svou profesi velitele vojenské jednotky. Na řešení problémů ekonomického řízení mají ve svém štábu odborníky, a proto jejich potřeba ekonomických znalostí je marginální a její uspokojení je v současnosti dostatečné. Zkušenosti zahraničních armád tuto velmi elementární a neustále opakovanou argumentaci vyvrací. [5] Za povšimnutí stojí skutečnost, jak málo pozornosti se v diskusi věnuje zevrubnému studiu toho, jakými konkrétními ekonomickými znalostmi a dovednostmi by měl být velitel vybaven, co by měl znát a co by měl umět k tomu, aby mohl přijímat požadovaná racionální ekonomická rozhodnutí a být plně odpovědný za ekonomické řízení útvaru. Velmi malá pozornost je v dosavadních diskusích věnována ujasnění si toho, co vlastně od velitele očekáváme, jaké je jeho skutečné postavení a role při ekonomickém řízení útvaru. Na tomto konstatování nic nemění ani to, že v rozkazech ministra obrany, v řadě směrnic a dalších interních normativních aktech jsou definovány povinnosti velitele ve vztahu k hospodaření s majetkem státu. Nemění na něm nic i to, že pro řízení jednotlivých funkčních systémů útvarů (vojenský, ekonomický, logistický, personální) ve svém štábu má odborníky na jejich řízení, kteří by mu měli za oblast jejich odpovědnosti předkládat sofistikované návrhy možných řešení jednotlivých úkolů útvarů. Ale jak již bylo konstatované, tyto návrhy mohou být, a i ze zcela objektivních důvodů jsou, často rozporné nebo přímo se vylučující. Povinností velitele je posoudit předložené návrhy a po případné konzultaci vybrat optimálního řešení a přijmout konečného rozhodnutí. V tomto ohledu je role velitele nezastupitelná. Nikdo, žádný velitel nemůže převít veškerou tíhu rozhodování jen na svá ramena. Ale čím více bude vědět o tom, jak se věci ve skutečnosti mají, tím bude břemeno rozhodování pro něj lehčí. Z uvedeného vyplývá, že velitel by měl disponovat takovým rozsahem znalostí a dovedností, který mu bude umožňovat velmi reálně hodnotit všechny aspekty posuzovaných úkolů a v rámci jeho působnosti prosazovat při řízení útvaru respektování jednoty vojensko-odborného a ekonomického hlediska. Stručně řečeno, velitel by měl mít znalosti vojensko-ekonomické analýzy a umět ji využívat jako metody ekonomického rozhodování a zdroje argumentů v diskusi k zásadním problémům ekonomického řízení při současném respektování cílů, kterých má útvar dosáhnout. Vojensko-ekonomická analýza stejně jako obecná ekonomická analýza představuje pojmový rámec pro systematické řešení problému volby. Předpokládá možné alternativy splnění cílů a pro každou z nich hledá její náklady a přínosy, což tvoří základ pro následnou tvorbu rozhodnutí. Rozšíření názvu „ekonomická analýza“ na název „vojensko-ekonomická analýza“ je vyjádřením požadavku analyzovat „vojenskou“ a „ekonomickou“ stránku řešeného problému (činnosti, plánu) v jejich jednotě. Kromě jiného je touto změnou názvu vyjádřena i ta okolnost, že s mírou narůstání potřeby praktické realizace schopností armády k obraně státu bude větší pozornost a váha kladena na přednostní řešení vojenských 75
(logistických) úkolů plnění cílů, než na jejich ekonomický rozměr. To však neznamená, že může být zcela ignorován. K základním prvkům, resp. jednotlivým krokům vojensko-ekonomické analýzy jako nejobecnější metody (i metodologie) ekonomického rozhodování patří: (1) Ujasnění a definování cíle; (2) Definování hypotetických alternativ dosažení cíle (variant řešení); (3) Formulace předpokladů a omezujících podmínek; (4) Kalkulace vstupů (nákladů) a hodnocení efektů (přínosu, výstupů) jednotlivých alternativ; (5) Porovnávání nákladů a efektů každé alternativy a jejich seřazení podle předem definovaných kritérií; (6) Testování citlivosti výsledků analýzy na hlavní rizika a nejistoty. Jedním z klíčových problémů vojensko-ekonomické analýzy, který má zásadní význam pro přijetí optimálního řešení úkolu je výběr vhodných kritérií rozhodování, resp. jejich případná kombinace. Řada mediálně známých příkladů z praxe svědčí o tom, jak složitý a náročný je to úkol. Často doporučovaná rada, že kritéria by měly odpovídat tomu, aby velitelé dosáhli maximálního užitku s minimálními náklady má buď velmi omezený, nebo žádný význam. Je sice někdy slyšena od politiků či rádoby odborníků hledajících ztracenou popularitu, ale je nepoužitelná jako rozhodovací kritérium pro přidělování prostředků. Výběr kritérií, pochopení jejich obsahu, omezení a reálných možností použití je jedním z rozhodujících argumentů proti nezodpovědnému rozhodování bez explicitních analýz. Neoklasická ekonomická teorii považuje za rozhodující kritérium hospodaření kritérium maximalizace zisku, které je velmi snadno kvantifikovatelné. Tento model hodnocení ekonomické efektivnosti přitahuje pozornost mnoha manažerů, neboť použitím matematických technik je dobře vyčíslitelný a snadno se s ním pracuje. Pokusy aplikovat tento model a algoritmus myšlení na vojenské rozhodování selhávají v momentě, kdy vyžadovaný empirický výsledek, postihující upevňování a rozvíjení schopností útvaru je podroben kritickému rozboru. Vojenské schopnosti mohou být maximalizovány jenom teoreticky. Komplexností této kategorie je podmíněn problém jejich kvantifikace a konkrétního praktického vyčíslení. Ze zkušenosti víme, že v zájmu dosažení, v těchto a jim podobných případech, co nejpřesnějšího vyjádření jejich konečného efektu je potřebné využít dekompozice celkového cíle, neboli s využitím specifických kritérií provést tzv. suboptimalizaci. Suboptimalizační program musí vycházet z celkového cíle. V praxi to znamená, že například výběrové řízení na zavedení ruční zbraně pro příslušníky průzkumných jednotek se nemůže uskutečňovat pouze na základě definování jednoho či dvou kritérií, například kritéria přesnosti a kritéria dostřelu, a neuvažovat kritérium její hmotnosti. Pro analytika je rozčlenění problému na jednotlivé části a určení kritérií pro každou z nich významným prostředkem nejen snížení počtu možných řešení na přijatelnou úroveň, ale také dosažení vyšší míry jejich srovnatelnosti. Znalost postupů vojensko-ekonomické analýzy umožňuje vyvarovat se při rozhodování chyb a zvýšit pravděpodobnost přijetí optimálního, tj. z hlediska ekonomického i vojenského vyváženého rozhodnutí. Proto by se mělo věnovat mnohem více pozornosti rozšiřování znalostí vojensko-ekonomické analýzy a rozvíjení dovedností jejího praktického využívání.
76
Cílem zavádění vojensko-ekonomické analýzy by nemělo být vytváření nového analytického systému, ale doplnění a rozvinutí stávajícího systému, neboť na všech úrovních rezortu, včetně jednotlivých útvarů, existuje dostatečný lidský potenciál schopný realizovat požadavky vojensko-ekonomické analýzy a využívat její výsledky. Cílem by měla být integrace, propojení individuálních snah v jeden systém. Myšlenka, že ekonomická analýza by měla být integrována do existujícího rozhodovacího procesu velitelů, není nová, ale v současnosti má zcela zásadní význam. Analýza by měla být připravována na operační úrovni. Následně by její závěry měli být ověřeny a verifikovány těmi, kteří budou mít primární odpovědnost za úspěšnou realizaci programu nebo projektu. Pravděpodobně potřebám praxe neodpovídá požadavek, aby se vojensko-ekonomická analýzy stala nejdůležitějším faktorem tvorby jednotlivých rozhodnutí o efektivním užití prostředků. Často je obtížné určit, zda se přijaté rozhodnutí velitele opíralo či opírá o výsledky vojensko-ekonomické analýzy. Zároveň ale nelze předpokládat, že každý projekt podpořený ekonomickou analýzou bude realizován. Integrace vojensko-ekonomické analýzy do rozhodovacího procesu znamená, že velitel či kterýkoliv jiný funkcionář útvaru by při rozhodování měl minimálně znát náklady a přínosy přijatých rozhodnutí a též si velice přesně uvědomovat, jakého kompromisního řešení, bylo jeho rozhodnutím dosaženo. Jak již bylo zmíněno, kritici snah o aplikaci nástrojů a metod podnikového hospodaření a využívání při řízení vojenských útvarů vojensko-ekonomické analýzy, preferují vžitou představu o současných postačujících nástrojích řízení. Panuje značně rozšířený názor, že plnění úkolů výcviku je prioritní úloha velitele, který se zaštiťuje současným systémem centrálního řízení, úrovní rezortního a jen odvozeně ekonomického myšlení a pasivně přijímaným rozsahem odpovědnosti. Ve vztahu k těmto názorům je možné vojensko-ekonomickou analýzu vnímat jako cennou korekci možného vojenského dogmatismu a cestu k postupnému zavádění a využívání nástrojů ekonomického řízení, o kterých se diskutuje a které by měly zahájit kvalitativně novou etapu hospodaření se zdroji. Vojensko-ekonomická analýza má smysl jako jeden z metodologických postupů. 4
ZÁVĚR
Vojenští manažeři, velitelé útvarů k tomu, aby pomocí vojensko-ekonomické analýzy vytěžili co nejvíce relevantních informací pro své rozhodování, nemusí být ekonomickými experty na její použití, stejně tak jako nemusí být počítačovým experty či systémovými analytiky k tomu, aby byli schopni pracovat s počítačem. U útvarů jsou lidé, kteří se mohou zabývat vojensko-ekonomickou analýzou v rámci svých funkčních povinností. Úloha velitel spočívá v tom, že musí umět definovat těmto lidem zadání, podmínky a omezení, a následně zvážit možné důsledky, plynoucí z jejich jednotlivých příspěvků a návrhů na řešení. Problémy, týkající se bezprostředně managementu užití disponibilních peněžních prostředků útvaru, které mají vliv na konečné rozhodnutí velitele, by měly být předmětem ekonomické analýzy vykonané podřízenými. POZNÁMKY [1] Úřad ekonomické kontroly MO ČR v Analýze ekonomiky obrany MO ČR ekonomický systém definuje: „Jako soustavu prvků, metod, způsobů práce a opatření politicko-ekonomického charakteru, spojených s plánováním, programováním, 77
rozpočtováním, akvizicí, alokací, užitím, controllingem a zúčtováním finančních a jiných zdrojů (např. potřebných právních a finančních, majetku, personálu).“ KOSTELNÍK, V. aj. Analýza ekonomiky rezortu obrany. Praha: Úřad ekonomické kontroly MO ČR, 2000. [2] Organizace finančního zabezpečení a hospodaření s finančními prostředky v působnosti Ministerstva obrany. Rozkaz Ministra obrany České republiky z 30. října 2002. [3] Podrobněji vymezení ekonomického systému resortu obrany pojednává: ZLATUŠKA, O. Ekonomika resortu obrany. In Sborník příspěvků z odborného semináře Katedry ekonomie a ekonomiky obrany státu k dlouhodobému záměru vědecké práce Fakulty EOS, Vyškov, 2001, s. 61-62. [4] Obecně lze logistiku charakterizovat jako systematickou a otevřenou teorii o zabezpečení (řízení a provádění) plynulého toku majetku (materiálu) a informací, zajištění služeb, s cílem dosáhnout funkčnosti (účinnosti) zabezpečovaného systému při minimalizaci nákladů. Je možné ji chápat jako kategorii myšlení, rozhodování a řízení materiálových, technických, informačních, ekonomických nebo dopravních procesů, respektive postupů a činností. In Pub-41-00-02 Vojenská logistika (vojenská doktrína). MO 2009, s. 7. [5] Podrobněji: KRČ, Miroslav aj. Německá vojenská ekonomika. Brno: Tribun, 2010, 325 s. ISBN 978-80-7399-253-8. LITERATURA [1] KOSTELNÍK, V. aj. Analýza ekonomiky rezortu obrany. Praha: Úřad ekonomické kontroly MO ČR, 2000. [2] KRČ, Miroslav aj. Německá vojenská ekonomika. Brno: Tribun, 2010, 325 s. ISBN 978-80-7399-253-8. [3] ZLATUŠKA, O. Ekonomika resortu obrany. In Sborník příspěvků z odborného semináře Katedry ekonomie a ekonomiky obrany státu k dlouhodobému záměru vědecké práce Fakulty EOS, Vyškov, 2001. [4] Pub-41-00-02 Vojenská logistika (vojenská doktrína). MO 2009. [5] Organizace finančního zabezpečení a hospodaření s finančními prostředky v působnosti Ministerstva obrany. Rozkaz Ministra obrany České republiky z 30. října 2002.
78
Břetislav ŠTĚPÁNEK 1, Pavel OTŘÍSAL 2
PROCES AKREDITACE MEZINÁRODNÍCH VOJENSKÝCH ORGANIZACÍ CENTRES OF EXCELLENCE V SEVEROATLANTICKÉ ALIANCI Abstract: Between the most important requests of North-Atlantic Treaty Organization (NATO) to action of creating and activity of Centers of Excellence (COEs) belong accreditation criteria approved by Military Committee NATO, which are obligatory for all COEs without difference. The obligatory criteria for accreditation within the structure of COEs in NATO have to be continually properly sub served and used in the whole supporting of individual COE. The article will deal with definition of priority criteria for accreditation within the structure of COEs, which should be claimed all the time and in the biggest of possible measure to all COEs. The periodic evaluations of all COEs pursue within accreditation Headquarters Supreme Allied Command for Transformation NATO (HQ SACT). 1
ÚVOD
Centres of Excellence (COEs) podle všeobecného konceptu COEs [1] jsou mezinárodní vojenské organizace, které jsou poskytovány národně a mezinárodně. COE poskytují příležitosti ke zvýšení interoperability a schopností pro členské státy Severoatlantické aliance [2] ("NATO", Aliance) a státy partnerství pro mír, k testování a tvorbě doktrín a k uplatňování návrhů při jejich současném ověřování. Vrchnímu velitelství spojeneckých sil pro transformaci [3] (HQ SACT) dána úplná zodpovědnost za koordinaci a činnost COE v rámci NATO, a specificky pro akreditaci COE, včetně stanovení kritérií. Cílem tohoto příspěvku je popsat kritéria, která jsou využívána pro vyhodnocení COE při akreditaci v rámci sítě COE v NATO. Pozornost bude věnována kritériím, která jsou používána při počáteční akreditaci COE a poté během periodického hodnocení povinných a prioritních kritérií. Dále bude popsán proces vyhodnocení, který je využíván v souladu s těmito kritérii. 2
VYTVOŘENÍ SÍTĚ CENTRES OF EXCELLENCE
Dne 12. června 2003 se v Bruselu konalo setkání ministrů na ministerském zasedání Výboru pro obranné plánování a Skupiny pro jaderné plánování Aliance [4]. Praktickým výstupem setkání ministrů bylo schválení nových pokynů, které poskytují rámec pro členské země NATO v problematice obranného plánování. Tyto pokyny reagují na potřebu odstranění nedostatků zjištěných v přezkumném řízení vnitrostátních obranných plánů jednotlivých členských zemí Aliance. Byla zdůrazněna potřeba 1
M.Sc. Bretislav Stepanek, MBC Defence Institute, University of Defence, Kounicova 65, 662 10 Brno, Czech Republic. Email: [email protected] 2 M.Sc. Pavel OTRISAL, MBC Defence Institute, University of Defence, Kounicova 65, 662 10 Brno, Czech Republic. Email: [email protected]
79
pokračovat v kvalitativním přizpůsobování aliančních sil a soustředit potřebné finanční zdroje na nasazení těchto sil a schopností. Byla dohodnuto, že musí existovat snaha o zajištění dostatečných zdrojů finančního krytí pro tyto schopnosti zvýšením výdajů na obranu. Tento požadavek se dlouhodobě jeví jako klíčový, neboť možnosti NATO jsou značně omezené. Na zasedání bylo dále rozhodnuto o vytvoření sítě Centres of Excellence (COEs). Nově vzniklá COEs budou určena k podpoře nové velitelské struktury NATO a k zabezpečení další modernizace a interoperability aliančních sil a zároveň k posílení transatlantické vazby. Rozhodnutí, učiněná směrem k restrukturalizaci velitelské struktury NATO, byla dále rozpracována ve směrnici Vojenského výboru NATO [2]z 28. května 2004. Nové alianční velitelství pro transformaci struktury NATO, jako nedílná součást nové velitelské struktury NATO, řídí činnost národně či mnohonárodně sponzorovaných COEs, která poskytují příležitosti ke zvýšení odborné přípravy, zlepšení interoperability, testování a rozvíjení doktrín a provádění experimentů s cílem posoudit nové koncepty. Tato efektivní struktura by měla být účinnější a očekává se, že by mělo dojít hlavně ke značné úspoře nákladů Aliance, neboť financování COEs je přesunuto z Aliance na vrub sponzorujících států participujících v jednotlivých COEs. 2.1 DEFINICE CENTRE OF EXCELLENCE Centre of Excellence [1] (COE) je národně nebo mnohonárodně sponzorované a financované zařízení, které poskytuje odborné schopnosti a zkušenosti ve prospěch celé Aliance, především k podpoře její transformace. Poskytuje příležitosti zejména k: - pozvednutí vzdělávání a výcviku v dané oblasti na kvalitativně vyšší úroveň; - zlepšení interoperability a schopností Aliance v dané oblasti působnosti; - tvorbě doktrín a koncepcí Aliance; - testování a hodnocení koncepcí prostřednictvím ověřování a experimentování. 3
PRINCIPY ČINNOSTI COEs
COEs jsou hodnocena systémem schválených kritérií [5], která schvaluje vojenský výbor NATO (Military Council - MC). Aby hodnocené COE dosáhlo úspěšné, mělo by usilovat o udržení shody kvality, spolehlivosti a včasnosti k podpoře aliančního velitelského uspořádání (NATO Command Arrangement - NCA) v souladu s těmito kritérii a platnými NATO standardy a nařízeními. COE je hodnoceno pomocí těchto kritérií, které vhodně odrážejí cíle a poslání služeb a zabezpečení COE. HQ SACT přizpůsobuje daná kritéria z celé řady již schválených kritérií. V návaznosti na počáteční akreditaci, která je prováděna HQ SACT a schvalována MC, je přidělená akreditace následně periodicky kontrolována s cílem ujistit se, že COE postupují v souladu se stanovenými kritérii. Principy činnosti platné pro všechna COE: - Spolupráce. Zapojení do aktivit COE je umožněno všem členům aliance. Sponzorující stát COE je zodpovědný za dostupnost produktů a služeb COE partnerským státům, dalším státům a mezinárodním organizacím, přitom musí sponzorující stát brát v úvahu bezpečnostní požadavky. 80
-
-
-
-
Zvýšení hodnot/nekonkurování. COE by nemělo dublovat aktivity a zdroje nebo dokonce soutěžit se službami, které jsou již realizovány v rámci NCA. Hlavním účelem COE je poskytovat hmatatelné zlepšení schopností NATO, a tím zvyšovat hodnoty. Všechny aktivity COE by měly být v souladu s úsilím NATO. Zdroje. Infrastruktura COE, operační náklady a náklady na zabezpečení jsou financovány z národních nebo mnohonárodních fondů. COE může být obsazováno na národním a mnohonárodním základě, podle rozhodnutí sponzorujícího národu. Sponzorující státy jsou vyzývány, aby neobsazovaly COE na náklady fondů NATO v rámci nové restrukturalizované velitelské struktury NATO (NATO Command Structure - NCS), NATO Standardy. COE se musí přizpůsobit příslušným NATO postupům, doktrínám a standardům. Nicméně, COE je vyzýváno navrhovat zlepšení a předkládat doplňky (dodatky) doktrín, postupů a standardů, pokud to bude nezbytné, pro schválení velením NATO a strategickým velitelstvím (Strategic command - SC) . Vyjasněné vztahy. Vztahy mezi sponzorujícím státem a SC musí být vyjasněné pomocí memoranda o porozumění (Memorandum of Understanding - MOU) či technického ujednání (Technical Arrangement - TA).
4
AKREDITAČNÍ KRITÉRIA
-
Povinná kritéria. Povinná kritéria pro akreditaci v rámci sítě COE NATO musí být nepřetržitě podporována jako aplikovatelné do služeb a zabezpečení COE.
Mezi povinná kritéria patří: -
-
-
-
-
Požadavky NATO. COE by mělo hrát roli katalyzátoru pro transformaci NATO a to tak, že bude podporovat rozvoj, propagaci a implementaci nových taktik, konceptů, strategií a doktrín, které přetváří a/nebo zlepšují operační schopnosti NATO a interoperabilitu. Schopnosti/možnosti. COE poskytuje, v rámci podpory přeměny NCA, takové možnosti, jaké nejsou zajišťovány žádnou jinou entitou NATO. Služby a produkty COE jsou určeny v kontextu se společnými a vševojskovými operacemi, aby byla podporována, zlepšována a rozšiřována společná interoperabilita a standardizace NATO v jejich úzké oblasti specializace. COE musí zvyšovat znalosti a používání progresivních koncepcí a doktrín a, v závislosti na úkolu, poskytovat pomoc v oblasti výzkumu a vývoje, přičemž podporuje zvýšení schopností za využití nových technologií. Odbornost/kvalifikace. COE musí být obsazeno kvalifikovanými, znalými a důvěryhodnými experty pro každou oblast kvalifikace. Pracovní jazyk COE při zabezpečování všech služeb a podpory NCA je jazyk anglický. Vzdělávání a výcvik. Veškeré vzdělávání a výcvik vedený pro NCA je koordinován přes HQ SACT a musí být v souladu se zavedeným vzdělávacím systémem NATO, především po stránce kvality, obsahu a standardizace. Bezpečí a ochrana. Bezpečnost návštěv a zmocněných osob musí být zajištěna podle souvisejících zákonů, stanovených standardů a nařízení NATO. COE musí dále zajistit, že budou vykonávány přiměřené bezpečnostní procedury, a že veškeré vybavení bude na místě, dobře udržované a obsluhované vycvičeným
81
-
-
-
personálem. COE musí přijmout adekvátní bezpečnostní opatření k ochraně osob NATO a utajovaného materiálu. Přístupnost k NATO. Státy NATO mají zajištěn klientský přístup k službám a produktům COE. Způsoby přístupu k COE jsou stanoveny v MOU/TA, které byly uzavřeny mezi SC a sponzorujícím státem. Vztahy COE s entitami mimo alianci, kde jsou zahrnuty státy a organizace nesmí představovat žádnou překážku pro zaměstnance NATO, kteří by měli být schopni využívat výhod z jimi poskytovaných služeb a produktů. Spojení. COE musí zabezpečovat spojení se SC a jejich podřízenými jednotkami, organizacemi a státy.
Prioritní kritéria. Následují prioritní kritéria pro akreditaci v rámci sítě COE, které by měly být všemi COE neustále a v co největší možné míře uplatňovány. COE by se mělo od těchto kritérii odchýlit jen ze zvláštních důvodů a při tom by mělo pracovat s co největším nasazením, aby byla opět získána schopnost poskytovat služby a produkty v souladu s těmito kritérii.
Součástí prioritních kritérií jsou: -
-
-
-
5
Schopnosti: Transformační. COEs by měla podporovat transformační cíle velení spojeneckých sil (Allied Command Transformation - ACT) k dosažení převahy v rozhodování, koherentních výsledků, společného rozvinutí a podpory. Po této stránce by COE mělo podporovat informační zabezpečení oblastí týkajících se transformace, schopností síťového propojení, efektivního plnění úkolů, společného manévru, efektivní součinnosti mezi ozbrojenými silami a veřejností, zabezpečení vysílání jednotek do misí a integrované logistiky, a dalších transformačních cílů tak, jak se naskytnou. Operační. COE by mělo poskytovat služby, produkty, vzdělání a/ nebo výcvik k zabezpečení výcviku a přípravy všech druhů vojenských operací. Organizační struktura. COE by měla přijmou společné stanoviska a přístupy a podněcovat zabezpečení a spoluúčast personálu přiměřeně k poslání ve všech službách. COE by měla podporovat a aktivně vybízet k mezinárodní spoluúčasti. Transparentnost. Vztahy mezi COE a HQ SACT by měly být průhledné, aby bylo dosaženo účinné spolupráce. COE by mělo zajistit přijatelnou úroveň personálu a zdrojů, aby byla zabezpečeny veškeré potřeby SC v rámci schváleného časového harmonogramu. Nedostačující zabezpečení zdrojů by mělo být jasně identifikováno pro potřeby HQ SACT a dále by měl být vyhodnocen dopad podobných nedostatků v zabezpečení na probíhající a budoucí plnění úkolů. Možnosti komunikačních a informačních systémů. COE by mělo zajistit výkonné, moderní a dostatečně zabezpečené komunikační a informační systémy (Communication and Information Systeme - CIS), které musí být kompatibilní a schopné propojení s již zavedeným CIS NATO.
PROCES AKREDITACE
HQ SACT poskytne COE soubor akreditačních požadavků [6], které budou korespondovat poslání a oblasti působnosti daného COE, a při vyžádání bude velitelství asistovat při přípravě k akreditaci. COE poté provede své vlastní vnitřní vyhodnocení, 82
jehož výsledky zašle na velitelství. Vrchní velitelství spojeneckých sil pro transformaci použije tyto výsledky jako základ pro realizaci akreditačního vyhodnocení hodnotícím týmem. Hodnotící tým je složen z vojenského a/nebo civilního personálu velení NATO pod velením HQ SACT nebo jím určeným zástupcem. V čele týmu je důstojník v hodnosti podplukovníka nebo civilní zaměstnanec ekvivalentního postavení a tým je tvořen přiměřeným počtem osob, které provádějí akreditační proces řádným a rychlým způsobem tak, aby nezatěžovaly COE zbytečnými náklady na zajištění celého procesu. Vzhledem k povaze produktů a služeb, které jsou nabízeny pro NCA, vyhodnocení COE se opírá jak o objektivní data, tak i o subjektivní názory, aby bylo možné vytvořit si úplný obraz o kvalitě a množství služeb poskytovaných COE. Zdroj hodnocení se liší mezi jednotlivými COE v celé síti COE NATO, aby hodnocení co nejlépe odráželo okruh působení jednotlivých COE v NATO. Akreditační zpráva je poskytnuta řediteli COE a personálu před odjezdem týmu. Následně, HQ SACT předá MC oficiální zprávu, která objasní rozsah, v jakém COE splnilo schválené principy a kritéria, a dále obsahuje doporučení, zda by mělo být COE akreditováno. V závislosti na schválení MC, akreditované COE obdrží závěrečný schvalovací akreditační dokument. 6
ZÁVĚR
HQ SACT provádí periodická hodnocení každého COE, aby se ujistilo, že COE stále plní kritéria. Tato hodnocení jsou potřebná, aby se zajistilo, že produkty a služby zajišťované akreditovaným COE zůstanou v souladu s kvalitou, standardy, cvičeními a metodami v NATO. Hodnocení může být realizováno z různých důvodů, může být rozlišného rozsahu a zaměření, což by mohlo zahrnovat úplný funkční posudek, posudek zaměřený na specifické úkoly nebo oblasti, pozorovací nebo krátké zprávy, zprávy o probíhajících cvičeních a kurzech, nebo nápravné přehodnocení. V případě, že COE selže při periodickém vyhodnocení prováděném HQ SACT, velitelství doporučí nezbytné kroky a navrhne časový harmonogram tak, aby byly nalezené nedostatky odstraněny ještě před prováděním dalšího vyhodnocení, které se bude týkat těchto nedostatků. Pokud COE u tohoto vyhodnocení opět neuspěje, HQ SACT navrhne MC odstoupení od akreditace. LITERATURA [1] MCM-236-03, MC Concept for Centres of Excellence, 4 Dec 03, NATO, HQ SACT, Norfolk, Virginia, USA. [2] MC 324/1, The NATO Military Command Structure, 16 May 03, NATO, HQ SACT, Norfolk, Virginia, USA. [3] PO(2003)97-AS1, NATO Command Structure, 24 Jun 03, NATO, HQ SACT, Norfolk, Virginia, USA. [4] PR(2003)64, Ministerial Meeting of the Defence Planning Committee and the Nuclear Planning Group - Final Communiqué, 12 Jun 2003, NATO, HQ SACT, Norfolk, Virginia, USA.
83
[5] IMSM-0416-04, NATO Centres of Excellence Accreditation Criteria, 11 Jun 04, NATO HQ SACT, Norfolk, Virginia, USA. [6] IMSM-0361-04, Proposal for NATO COE Accreditation Criteria, 23 Apr 04, NATO, HQ SACT, Norfolk, Virginia, USA.
84
Eva ŠTĚPÁNKOVÁ 1
ENVIRONMENTÁLNÍ MANAGEMENT A JEHO PŘÍNOSY ORGANIZACI Abstract: This paper deals with environmental management, with an emphasis on exploring the influence of this concept in the organization. This paper aims to find the broadest spectrum of benefits of environmental management and their subsequent classification according to their areas of application categories. It examined whether the introduction of environmental management impact on the competitiveness of the organization and what are the characteristics of this region and influence. 1
ENVIRONMENTÁLNÍ MANAGEMENT A JEHO NÁSTROJE
Systémy environmentálního managementu poskytují soubor nástrojů a principů řízení, které mohou pomoci začlenit environmentální zájem do každodenního chodu organizace [1]. Požadavek environmentálního managementu směrem k organizaci je, aby identifikovala a sledovala své environmentální dopady a dosahovala kontinuálního environmentálního zlepšení [2]. Environmentální dopad je jakákoliv změna v životním prostředí, pozitivní či negativní, která částečně nebo úplně vyplývá z environmentálního chování organizace. Environmentální aspekt je prvek činnosti, výrobků nebo služeb organizace, který může mít dopad na životní prostředí [3]. Cílem environmentálního řízení by mělo být hospodárné využívání statků a služeb životního prostředí, omezení emisí znečišťujících látek, eliminace rizik environmentálních havárií a vytvoření podmínek bezpečnosti práce [4]. Počátky environmentálního managementu lze datovat do 60. let 20. století, kdy vědci začali poukazovat na souvislosti mezi zdánlivě izolovanými jevy. Na konci 60. let se do čela úsilí o zlepšení stavu přírody postavila Organizace spojených národů. V 70. letech již probíhala velmi živá diskuze o příčinách poškození životního prostředí. Ropné šoky v 70. letech přiměly západní civilizaci k tomu, aby byl započat výzkum možností dosažení případných alternativních zdrojů [5]. Pozornost environmentálních zájmových skupin se brzy začala upírat i směrem k organizacím, zejména k podnikatelské sféře, neboť právě činnost těchto subjektů má zásadní vliv na životní prostředí. Ekologické zájmy se tedy postupem času stále intenzivněji promítají i do řízení soudobých organizací. Organizace musejí primárně dodržovat environmentální legislativu, která se stává stále přísnější jak v zemích Evropské unie, tak i v České republice. Organizace, které chtějí přizpůsobovat svůj každodenní chod aktuální legislativě, musí vynaložit určité prostředky na monitorování změn legislativy a jejich uvádění do chodu podniku, aby se vyhnuly případným sankcím.
Ing. Eva Štěpánková, Fakulta ekonomiky a managementu, Univerzita obrany, Kounicova 65, 662 10 Brno, Česká republika. E-mail: [email protected]. 1
85
Nad rámec zákona mohou organizace implementovat i další – dobrovolná – opatření v oblasti redukce dopadu své činnosti na životní prostředí. −
− − −
V současné době nejčastěji využívanými dobrovolnými nástroji jsou: Environmentální systémy řízení, implementované dle evropského standardu EMAS nebo dle mezinárodní normy ISO 14000. Snahou organizací zavádějících ISO 14000 i EMAS je minimalizace škodlivých dopadů činnosti organizace na životní prostředí. Jedná se o systémy dobrovolné a univerzální, jsou tedy aplikovatelné v organizacích různé velikosti i různého zaměření činnosti, jsou vhodné jak pro organizace soukromé, tak i pro subjekty státní a veřejné správy. Ekolabelling - označování ekologicky šetrné produkce. Označené zboží či služby zatěžují životní prostředí v prokazatelně nižší míře ve srovnání s tradiční neekologickou produkcí. Čistší produkce - preventivní strategie podporující efektivnější využívání vstupních zdrojů. Hlavní princip této strategie spočívá v tom, že se jedná o ekonomicky výhodný způsob snižování negativních dopadů výroby či poskytování služeb na životní prostředí. Vlastní environmentální tvrzení - prohlášení nebo značka, která se vztahuje k činnosti, výrobku nebo službě a která poukazuje na určitou šetrnost k životnímu prostředí. Problematická může být v tomto případě skutečnost, že parametry šetrnosti sistanovuje a vyhodnocuje sama organizace [6]. Organizace mohou využít i celou řadu dalších nástrojů, které přispějí ke zvýšení jejich environmentální výkonnosti. Výše jsou uvedeny nástroje, které patří k nejvyužívanějším aktivitám environmentálního managementu v organizacích v České republice. Nejen na úrovni jednotlivců, ale i v rámci organizací v ČR je znát posun od naprostého opomíjení ekologických aktivit před rokem 1989 až k postupnému systémovému začlenění environmentálních opatření do organizačního smýšlení. To lze dokumentovat např. nárůstem počtu certifikací ISO 14000 [7] i vzrůstajícím zájmem o další environmentální programy. Dle empirického šetření realizovaného v roce 2007 a 2009 Centrem výzkumu konkurenční schopnosti české ekonomiky, bylo zjištěno, že v českých podnicích disponuje standardem ISO 14000 celkem 44% zkoumaných výrobních podniků (2007) a 28% podniků služeb (2009). Zastoupení certifikátu ISO 14000 se liší v rámci skupin dle velikosti podniku i oboru činnosti [8,9]. Část organizací působících v ČR, nicméně stále vnímá environmentální management jako zátěž bez významnějších přínosů. Je prozatím poněkud obtížné přesvědčit je o výhodách zavádění environmentálního managementu. Zdá se, že prozatím je hlavním tlakem v tomto směru legislativa. Z toho důvodu se jeví jako přínosné zkoumat, zda v českém prostředí ekologické aktivity přináší organizacím nějaké výhody a případně jakou podobu tyto pozitivní dopady mají. Cílem příspěvku je nalezení co nejširšího spektra přínosů environmentálních aktivit organizaci a následná klasifikace těchto přínosů do několika základních kategorií. Zkoumání možných přínosů environmentálního managementu bude realizováno zejména na základě analýzy dat z dostupných empirických šetření, která byla v této oblasti realizována zahraničními výzkumnými týmy.
86
2
PŘÍNOSY ENVIRONMENTÁLNÍHO MANAGEMENTU PRO ORGANIZACI
Oblasti environmentálního řízení se věnuje stále více autorů a studií, což má souvislost s celospolečenským trendem nárůstu oblíbenosti ekologických témat a environmentalních zájmů. Některé z výzkumů se zaměřují na analýzu důvodů, proč organizace environmentální opatření zavádějí, tedy na hledání přínosů těchto aktivit. Implementace environmentálního managementu je vždy doprovázena nejen přínosy, ale i náklady. Ty se mohou projevovat nutností vynaložení finančních zdrojů, ale i potřebou vyčlenění lidských zdrojů. Management organizace by měl mít před implementací environmentálního opatření představu o tom, zda v plánovaném kroku převáží náklady či výnosy. Přínosů zavádění environmentálních opatření do podniku je celá řada a mohou mít různorodý charakter. V následujícím textu jsou uvedeny závěry, které lze učinit na základě studia dostupných zahraničních výzkumů v této oblasti. Následně je provedena klasifikace nejrůznějších přínosů do několika základních kategorií.
− − − −
− − −
− −
Autoři empirických šetření nejčastěji uvádějí jako potenciální přínosy environmentálního managementu následující pozitivní důsledky: Snížení spotřeby surovin, energie, snížení produkce odpadů [10,11]. Důsledkem je pak snížení nákladů [12]. Zvýšení respektu vůči legislativním požadavkům [3,12,13]. Zlepšení organizačního klima [14] - možnost růstu motivace a odpovědnosti zaměstnanců, užší spolupráce pracovníků s managementem organizace. Usnadnění vstupu na nové trhy, růst podílu na trhu domácím i zahraničním, růst exportních možností (vztaženo zejména k podnikatelské sféře) [15]. Implementovaný systém environmentálního managementu může být jednou z podmínek uzavírání kontraktů nebo výběrových řízení [16]. Růst kvality produkce i efektivnosti procesů (Petroni, cit. dle [17]. Za pozitivní přínos environmentálního managementu je organizacemi často uváděno kontinuální zlepšování. Posílení významu podnikové dokumentace [3]. Lepší přístup k financím [13] - investoři v některých případech vyžadují určitou úroveň environmentálních aktivit organizací, kterým poskytují finance. Záleží zde ale na odvětví i globálním prostředí činnosti dané organizace. Do této skupiny lze dále přiřadit zvýhodnění získání úvěrů a pojistných smluv [18]. Otázkou ale je, do jaké míry je tento trend běžný v českém prostředí. Dosahování veřejného přijetí [19], zlepšení image organizace, pozitivní vnímání a hodnocení veřejností, investory apod. [13]. Zavedení elementárních zásad pořádku a disciplíny [3]. Různorodé přínosy vyplývající z jednotlivých zahraničních empirických šetření pak lze kategorizovat dle podobnosti oblastí, ve kterých se uvedené dopady projevují, do následujících skupin.
87
Finanční přínosy Environmentální management může mít pozitivní dopad na organizaci v podobě finančních výnosů, které mohou plynout z úspor materiálů, energií, surovin, úspor za pokuty při poškozování životního prostředí [20] či úspor nákladů plynoucích z pozastavení nevyhovujících výrobních procesů [10,21]. Řada výzkumů a případových studií potvrzuje, že environmentální aktivity mohou mít pozitivní dopad na finanční výkonnost a mohou tímto přinášet dlouhodobou konkurenční výhodu organizaci. Finanční přínos v důsledku zavedení environmentálního managementu či opatření lze zkoumat několika způsoby: − Analýza trendu finanční výkonnosti organizace po zavedení environmentálního opatření. Je zkoumáno, zda a jak se mění v dlouhodobém horizontu finanční výkonnost organizace po zavedení environmentálního opatření. Tento způsob však zahrnuje jedno úskalí – neexistuje jistota, že na zlepšení finanční výkonnosti má vliv právě jen implementované environmentální opatření nebo i další faktory (což je ve většině reálných situací pochopitelně pravděpodobnější). − Vyčíslení výnosů, které environmentální management přímo přinesl organizaci. − Vyčíslení úspor v důsledku zavedení environmentálního řízení, tedy např. úspory způsobené snížením spotřeby materiálu, vody, energie, vyhnutí se pokutám, haváriím apod. Soulad s environmentální legislativou Zásadním požadavkem environmentálních systémů řízení je soulad veškerých aktivit organizace s legislativními požadavky. Organizace tedy musí uvést svůj chod do naprostého souladu s legislativou, chce-li např. získat některý z environmentálních standardů. Tento přínos může být v českém prostředí poměrně aktuálním, neboť environmentální legislativa je v České republice poměrně přísná a to i v porovnání se zeměmi Evropské unie. Organizace musejí vynakládat stále více zdrojů, aby legislativním požadavkům dostály. Environmentální systémy je k tomuto “donutí”, jsou jakýmsi impulsem pro uvedení všech činností do souladu s platnou legislativou, což mohou organizace zpětně vnímat jako přínosné. Pozitivní dopad na dobré jméno organizace Zlepšování image organizace je jedním z nejzásadnějších důvodů k zavádění environmentálních opatření [15]. Organizace velmi často informují své okolí o realizovaných environmentálních aktivitách ve svých propagačních materiálech. Otázkou ovšem je, jak je česká veřejnost připravena ocenit či vůbec rozpoznat konkrétní formu environmentálního managementu. Problematické je i to, že nehmotné přínosy je obtížné efektivním způsobem ohodnotit jako hmotné zdroje. Zlepšení celkového řízení a kontroly Některé formy environmentálního managementu (a tím nejtypičtějším v tomto smyslu je certifikát ISO 14000) vedou ke zpřehlednění aktivit organizace a tím i k jejich lepší kontrole a řízení. Ukazuje se, že to je poměrně častý impulz zavádění environmentálního řízení do podniků a že je tento přínos reálný [13]. Příslušné
88
standardy slouží mimo jiné jako potvrzení pro stakeholdery, že je v organizaci “pořádek”, že tedy splňuje všechny relevantní požadavky na její činnost kladené. Základní kategorie přínosů environmentálního managementu lze shrnout do následujícího schématu. Finanční přínosy
Soulad s legislativou
VÝKONNOST ORGANIZACE
Zlepšení image podniku
Zlepšení kontroly a řízení
Obr. 1: Přínosy environmentálního managementu.
Zdroj: autorka Organizace zcela pochopitelně nejčastěji očekávají od zavedení environmentálního managementu kombinaci všech uvedených přínosů [22]. Mnoho manažerů dnes již chápe, že náklady plynoucí z nezavedení environmentální strategie mohou významně převýšit investice vložené do environmentálních aktivit [10]. Zahraniční výzkumy se víceméně shodují na pozitivním dopadu různých forem environmentálního managementu na výkonnost, resp. konkurenceschopnost podniků [10,11,23]. Na druhou stranu implementování environmentálního managementu mohou některé organizace vnímat jako zatěžující či zbytečné. Vedle výhod, které environmentální řízení přináší a které jsou impulsy pro jeho zavedení, existují také překážky, které naopak odrazují organizace od zavádění ekologicky šetrných opatření. Významnou bariérou mohou být nepřesvědčivé a/nebo kvantitativně obtížně vyjádřitelné ekonomické přínosy environmentálních opatření [24]. Dalším často uváděným důvodem pro nezavedení systému environmentálního řízení do organizace, jsou náklady spojené s implementací a provozem aktivit směřujících k ekologické šetrnosti organizace [25]. Tyto náklady mohou zahrnovat náklady na školení zaměstnanců, reorganizaci produkce, investice do nových technologií, konzultační a certifikační poplatky atd. [26]. Investice jsou vynaloženy v relativně krátké době, zatímco výhody se mohou projevit až v dlouhodobém časovém horizontu. Problémem v tomto smyslu je i skutečnost, že podniky porovnávají potřebu reálných, poměrně významných nákladů na jedné straně a pouze potencionální přínosy environmentálních 89
opatření na straně druhé [27]. To všechno mohou být důvody, proč jsou některé organizace stále opatrné v zavádění environmentálních aktivit. Je tedy třeba mít na paměti, že environmentální management nezaručí organizaci jen samé pozitivní dopady na její výkonnost, ale vždy sebou nese i určité riziko a nutnost vynaložení určitého objemu finančních zdrojů. 3
−
−
−
−
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ MÍRU A OBLAST PŘÍNOSŮ ENVIRONMENTÁLNÍHO ŘÍZENÍ
Uvedené pozitivní dopady environmentálního řízení nelze chápat jako univerzální pro jakýkoliv typ organizace. Míra a oblast přínosů environmentálního managementu se odvíjí od mnoha aspektů, které lze shrnout do dvou základních kategorií: Charakteristiky organizace – aspekty vztahující se k organizaci samotné a ovlivňující úspěšnost environmentálního managementu lze rozdělit na vnitřní a vnější. Vnitřní faktory může organizace ovlivnit a řídit, zatímco na vnější faktory nemá žádný vliv nebo jen nepřímý či omezený. Vnitřními faktory úspěšně zavedeného environmentálního řízení mohou být např. aspekty velikost organizace, zaměření její činnosti, charakteristiky poskytovaného produktu či služby, podniková kultura a hodnoty organizace, motivace zaměstnanců apod. Poměrně významným faktorem je zainteresovanost managementu i zaměstnanců na implementaci environmentálních opatření. Jsou-li aktivity ekologické šetrnosti zaváděny jen povrchně a/nebo jsou-li přijímány vedením i pracovníky organizace negativně, pak tato činnost reálné přínosy nepřináší [1,13]. Vnějšími faktory mohou být charakteristiky cílových zákazníků, konkurence, kulturní hodnoty daného regionu apod. Každé odvětví je specifické různou citlivostí spotřebitelů na etickou odpovědnost. Přijetí ekologické šetrnosti organizace zákazníky je odvislé od environmentálního povědomí spotřebitelů dané země, ale i na míře důvěry v environmentální opatření. Zvolený nástroj environmentálního řízení - programy či nástroje environmentálního managementu mají různorodé zaměření, cíle i prostředky. Dopad zavedení daného environmentálního opatření může být velmi různorodý v závislosti na tom, zda se nástroj environmentálního managementu orientuje na procesy či produkty, jak náročná je jeho implementace, jaká je jeho známost mezi zákazníky atd. 4
ZÁVĚR
Příspěvek je orientován na nalezení a analýzu přínosů environmentálního managementu a tedy i hledání důvodů, proč organizace zavádějí činnosti spojené s environmentální výkonností organizace. Přínosy vyplývající z dosud realizovaných zahraničních výzkumů jsou roztříděny do kategorií dle oblastí, ve kterých lze zjištěné přínosy objevit. Souhrnně lze konstatovat, že větší část dostupných empirických šetření prokazuje reálné přínosy zavádění environmentálního řízení a to v různých oblastech a v různé míře. Nejčastěji uváděnými pozitivními dopady environmentálního managementu na organizaci jsou aspekty posílení image organizace, dosažení souladu s legislativou, možnost vstupu na nové trhy a úspora nákladů v důsledku úspory energií, surovin, materiálů apod. Míra dosahování konkurenční výhody prostřednictvím environmentálních aktivit je závislá na mnoha aspektech, z nichž k nejvýznamnějším patří specifika dané organizace, ale i kulturní či sociální aspekty.
90
Některé výzkumy naopak neprokázaly vztah mezi zavedením environmentálního managementu a výkonností organizace, nebo minimálně výsledky zkoumání tohoto vztahu jsou sporné. Na základě zjištěných skutečností bude dalším krokem zkoumání situace v organizacích v České republice. Analýza dopadů environmentálního managementu na organizace zde chybí. Výzkum by měl být zaměřen na míru začlenění environmentálního povědomí do organizací a následně na zkoumání dopadů environmentálních aktivit. Protože české prostředí má svá specifika, lze očekávat, že i výsledky uvedeného zkoumání by odhalily tendence typické právě pro české prostředí. Bylo by následně užitečné srovnat závěry výzkumu v českých organizacích se závěry výzkumů realizovaných v jiných regionech. LITERATURA [1] [2]
[3] [4] [5] [6] [7] [8]
[9]
[10]
[11]
[12]
[13]
GIBSON, K. Environmental Management Systems: How Successful are they? Environmental Quality Management. 2005, vol. 14, no. 3, s. 25. ROWLAND-JONES, R, PRYDE, M, CRESSER, M. An evaluation of current environmental management systems as indicators of environmental performance. Management of Environmental Quality. 2005, vol. 16, no. 3, s. 211. VEBER, J., et al. Management kvality, environmentu a bezpečnosti práce. Praha : Management Press, 2006. 358 s. ISBN 80-7261-146-1. KREUZ, J., VOJÁČEK, O. Firma a životní prostředí. Praha : Oeconomica, 2007. 263 s. ISBN 978-80-245-1254-9 SMOLÍK, D., POLÁCH, J. Ekologické rozhodování podniků I. Zlín : Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2007. 115 s. ISBN 978-80-7318-534-3. Česká informační agentura životního prostředí [online]. 2005 [cit. 2009-07-10]. Dostupný z WWW: <www.cenia.cz>. The ISO Survey of Certifications - 2007. 2008. ISBN 978-92-67-104, str. 26. KAŠPAROVÁ, K., ŠTĚPÁNKOVÁ E. Společenská odpovědnost, kodexy, certifikáty. In Konkurenční schopnost podniků (Primární analýza výsledků empirického šetření). 1. vyd. Brno : Centrum výzkumu konkurenční schopnosti, ESF MU, 2007, s. 277-289, 13 s. ISBN 978-80-210-4456-2. KAŠPAROVÁ, K., ŠTĚPÁNKOVÁ, E. Společenská odpovědnost, kodexy, certifikáty. In Konkurenční schopnost podniků. Analýza faktorů hospodářské úspěšnosti. Druhá etapa. 1. vyd. Brno : Centrum výzkumu konkurenční schopnosti, ESF MU, 2009, s. 251-264, 14 s. ISBN 978-80-210-5058-7. MADU, Ch. N. Achieving Competitive Advantage Through Quality and Environmental Management. Environmental Quality Management. 2004, vol. 14, no. 2, s. 59. MELNYK, S. A., et al. Assessing the effectiveness of US voluntary environmental programmes: an empirical study. International Journal of Production Research. 2002, vol. 40, no. 8, s. 1853. ISSN 1366-588X. DELMAS, M. The diffusion of environmental management standards in Europe and in the United States: An institutional perspective. Policy Science. 2002, vol. 35, no. 1, s. 91. LEAL, G.G., FA, M.C., PASOLA, J.V. Using Environmental Management Systems to increase firms´ Competitiveness. Corporate Social Responsibility and Environmental Management. 2003, vol. 10, no. 2, s. 101.
91
[14]
[15] [16] [17] [18] [19]
[20]
[21] [22]
[23] [24]
[25] [26]
[27]
92
MADSEN, H., ULHøI, John P. Have Trends in Corporate Environmental Management Influenced Companies´ Competitiveness? Greener Management International. 2003, vol. 44, s. 75. BERTHELOT, S., COULMONT, M. ISO 14000 - a profitable investment? CMA Management. 2004, vol. 78, no. 7, s. 36. VEBER, J. Environmentální management. Praha : Oeconomica, 2002. 96 s. ISBN 80-245-0336-0. KORUL, V. Guide to the Implementation of ISO 14001 at Airports. Journal of Air Transportation. 2005, vol. 10, no. 2, s. 49. FEDOROVÁ, A., et al. Environmentální management podniku. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2004. 142 s. ISBN 80-7204-374-9. WYSOKINSKA, Z., WITKOWSKA, J. International Business and Environmental Issues – Some Empirical Evidence from Transition Economies. Polish Journal of Environmental Studies. 2005, vol. 14, no. 3, s. 269-279. WHITE, G.B., van ALST, L., LEDBETTER, J. Environmental Management Systems: Benefits of adoption and proposed tax incentives. Cost Management. 2008, vol. 22, no. 4, s. 35. SEBHATU, S.P., ENQUIST, B. ISO 14000 as a driving force for a sustainable development. The TQM Magazine. 2007, vol. 19, no. 5, s. 468-482. CAMBRA-FIERO, J., HART, S., POLO-REDONDO, Y. Environmental Respect: Ethics or Simply Business? A study in the Small and Medium Enterprise Context. Journal of Business Ethics. 2007. DELMAS, M. Stakeholders and Competitive Advantage: The Case of ISO 14001. Production and Operations Management. 2001, vol. 10, no. 3, s. 343. STEGER, U., SCHINDEL, C., KRAPF, H. The experience of EMAS in three European countries: a cultural and competitive analysis. Business Strategy and the Environment. 2002, vol. 11, no. 1, s. 32. ZUTSHI, A., SOHAL, A. S. Stakeholder involvement in the EMS adoption process. Business Process Management Journal. 2003, vol. 9, no. 2, s. 133. WELCH, E.W., MORI, Y., AOYAGI-USUI, M. Voluntary adoption of ISO 14001 in Japan: Mechanism, stages and effects.. Business Strategy and the Environment. 2002, vol. 11, no. 1. MELNYK, S. A., SROUFE, R. P., CALANTONE, R. J. A model of site-specific antecedents of ISO 14001 certification. Production and Operations Management. 2003, vol. 12, no. 3, s. 369.
Karel VÁVRA 1, Luboš ŠTANCL 2
ROZVOJ EKONOMIKY OBRANY STÁTU VE ZNALOSTNÍ SPOLEČNOSTI CESTOU K RACIONALIZACI HOSPODAŘENÍ Abstract: Development both of science (as a knowledge engine) and of technologies (as its vehicle) brings theories into the practice and represents significant element of evolutionary period of the knowledge society. Information and communication technologies that mediate information for knowledge society have been developing rapidly. The term “knowledge economy” has become widely used in economics. Its implementation in the defence sphere is required as an emphasized rationalization of the public resources management. An achievement given objectives stands with the supposition that Armed forces obtain corresponding economic education, based on development of both national defence economics and economics of the Armed forces. In the article, there are presented research results in both areas and their implementation into education process at the University of Defence, including lifelong learning. It complies with urgent needs to apply new theoretic approaches to military practice and to form demanded “qualified, motivated personnel”. 1
ZNALOSTNÍ SPOLEČNOST A ZNALOSTNÍ EKONOMIKA
Je zřejmé, že spolu s vývojem společnosti od industriální ke znalostní se měnilo prostředí i ve vědách ekonomických. V souvislosti s vývojem managementu, nerozlučně propojeného s celkovým pohybem společnosti, můžeme s dostatečnou přesností identifikovat vývojové trendy, které budou s největší pravděpodobností stát u zrodu nového paradigmatu. Jak poukazují Vyskočil a Kuda (2010) jedná se především o “…fenomén řízení změn, který vyvolává reakci v podobě procesní orientace. Procesní přístup přispěl k posuvu paradigmatu a tvoří jádro znalostní ekonomiky.“ 1.1 ZNALOSTNÍ SPOLEČNOST Soustředěný výzkum vlastní podstaty znalostní společnosti byl zahájen teprve nedávno, neboť jak připomíná Dopita [1], „teprve nedávno učenci začali zkoumat strukturu společnosti a jejího vzniku z pohledu produkce – poznávání, distribuce – předávání, reprodukce – výuky a vlivu znalostí“. Jednalo se o 70. až 90. léta minulého století, kdy byla společnost postindustriální doby označována primárně jako společnost informační. V souvislosti s tím byl následně formulován koncept společnosti znalostní. Za zmínku stojí, že první World Summit on the Information Society se v roce 2003 shodl na závěru, že globální informační společnost je smysluplná, když se kloní k vývoji společnosti znalostí a k sadě cílů směřujících k lidskému vývoji založenému na lidských právech. Z toho vychází i přístup dalších vědců, kteří dospěli k závěrům, že „informace“ jsou zřejmě příliš úzký koncept, aby nesl váhu dalekosáhlých společenských změn, které jsou očekávané. Naopak „znalost“ naznačuje zdroj, který je bohatší, uspořádanější, Pplk. Ing. Karel VÁVRA, Sekce personální Ministerstva obrany, Náměstí Svobody 471, 160 01 Praha 6, Česká republika. E-mail: [email protected] 2 Doc. RSDr. Luboš ŠTANCL, CSc., Fakulta ekonomiky a managementu Univerzity obrany, Kounicova 65, 662 10 Brno, Česká republika. E-mail: [email protected] 1
93
organizovanější, komplexnější a kvalitativnější než kvantitativnější „informace“. Znalost tak není jen výsledkem souboru a zpracování, nýbrž vyžaduje soud [1]. Při popisu tohoto rozdílu mezi informační a znalostní společností můžeme vidět následující rozdíly, charakterizující posun k vyšší kvalitě a přesnosti jejích identifikačních znaků: Informační společnost informační a komunikační technologie sbírka šíření balík míra fakta výstupy kvantita spolehlivost přesnost
Společnost znalostí technologie znalostí (tj. softwarová spolupráce) Produkce analýza, evaluace Obsah Soud Texty Výsledky Kvalita Platnost pravda, víra
Tabulka 1: Aplikace rozdílu mezi informační a znalostní společností Zdroj: DOPITA, M., Zdroje a původ konceptu znalostní společnosti In Pedagogika..sk, roč. 1, 2010, č. 3, s. 205. [online, cit. 2011-03-10]. Dostupné na: < http://www.casopispedagogika.sk/studie/dopita-miroslav-zdroje-a-puvod-konceptu-znalostnispolecnosti.html>.
vysoký
produktu/služby
nízký
Růstový potenciál odvětví (trhu)
Ke zdůraznění významnosti rozdílu mezi informacemi a znalostmi lze využít názorný příklad, objasňující znalostní přístup takto: „Rozdíl mezi informacemi a znalostmi je podobný rozdílu mezi surovinou a hotovým produktem, ovšem s tím, že informací (coby základní suroviny budoucí společnosti) bude stále více a jejich hodnota bude stále menší. Naproti tomu znalosti a schopnosti vyhodnotit informace, porovnat je, posoudit, aplikovat atd. budou tím, co bude čím dál více ceněno a co bude představovat skutečnou hodnotu…Informace jsou vstupem do znalostního procesu, tj. účelové koordinace činností… Bez potřebných znalostí nejsme schopni určit hodnotu a význam informací…“. [2] V současnosti již není pochyb o jejich rostoucím významu jako jednoho z nejvýznamnějšího faktoru ekonomického růstu. Na obrázku 1 vidíme vyjádření podílu znalostí (jejich úrovně) na růstovém potenciálu odvětví pomocí tzv. Bostonské matice: znalostní charakter oboru – podíl znalostí v hodnotě vysoký
nízký
Oblast klíčových znalostí
Oblast potenciálních znalostí
Oblast základních znalostí
Oblast zastaralých znalostí
Obrázek 1: Bostonská matice aplikovaná na znalosti (životní cyklus znalostí)
94
Zdroj: MOLNÁR, Z., Znalosti a jejich řízení [online, cit. 2011-03-10], prezentace pro výuku v magisterském studiu ve studijním oboru Management a ekonomika ve stavebnictví, ČVUT. Dostupné na: .
Podle Molnára [2] si pod jednotlivými oblastmi představme: − Oblast potenciálních znalostí: Znalosti dosud „v plenkách“, ale ukazuje se, že by se mohly stát potenciálem k radikální změně podnikání či ke změně některých procesů uvnitř podniku; − Oblast klíčových znalostí: Odlišují jednotlivé podniky. Mají největší vliv na jedinečnou pozici podniku na trhu. Často jsou označovány jako “core competences“; − Oblast základních znalostí: Jsou nezbytné pro to, aby podnik mohl vykonávat své podnikatelské aktivity. Jsou široce dostupné. U většiny podniků je to v daném odvětví podobné; − Oblast zastaralých znalostí: Nejsou již vůbec, nebo jen zřídka, využívány pro podnikání. − Pro práci s nimi musí v organizaci fungovat jejich řízení, tj. knowledge management (KM), pro jehož úspěšnost je nezbytné zajistit tři základní předpoklady: − sdílení znalostí pomocí spolehlivé společné technologické infrastruktury; − spojení lidí, kteří mají znalosti a ochotu je sdílet, ptát se a naslouchat; − zavedené procesy pro zjednodušení sdílení, ověřování a extrakci znalostí. Cílem obsáhlejšího úvodu bylo poukázat na myšlenkové pozadí změn, vyvolaných vývojovým posunem od informační ke znalostní společnosti, který nachází svůj odraz v celém společensko-vědním spektru a který ovlivnil i ekonomické myšlení. Zůstat na této úrovni konstatování by znamenalo, že jsme neopustili omezený prostor pouze informačního „území“. Realita hospodářské praxe poskytuje rozsáhlá svědectví o tom, že vývojový posun ovlivnil i ekonomické chování (transformováním ekonomického myšlení do reality), tedy přenesením informační roviny do praktického života, což přináší potřebné znalosti při obousměrném propojení teorie a praxe (praxe je ovlivňována teorií a teorie zase praxí). Zjednodušeně řečeno, proces získávání znalostí začíná u DAT (FAKTŮ) a postupuje přes INFORMACE ke ZNALOSTEM. Jestliže budu mít k dispozici data (fakta), ale nebudu rozumět jejich souvislostem, nezískám jejich tříděním žádnou využitelnou informaci. Jestliže budu mít k dispozici informace a nebudu vědět jak je zpracovat, abych dosáhl znalosti, pak úroveň mé výsledné produktivity bude stejná, jako když mám znalosti, ale neumím jich využít. Proto je uplatňování principů úspěšného knowledge managementu tak důležité: zajišťovat sdílení znalostí celou organizací, rozvíjet týmovou práci při této činnosti a zavádět procesy na podporu sdílení. Znalosti se stávají zdrojem růstu racionality hospodařící organizace, posilování její stability a konkurenceschopnosti. 1.2 ZNALOSTNÍ EKONOMIKA V roce 2000 v Lisabonu vyhlásili představitelé Evropské unie (EU) ambiciózní plán proměnit EU do roku 2010 v nejkonkurenceschopnější region světa – ekonomiku orientovanou na intenzifikaci využívání znalostí jako růstového faktoru, schopnou dosahovat udržitelného růstu, nabízející více kvalitních pracovních míst a umožňující dosahovat sociálního konsensu. Tato tzv. Lisabonská strategie si také vytkla za cíl zvýšit průměrnou míru ekonomického růstu do roku 2010 na 3 % ročně a vytvořit 95
dodatečných 20 milionů pracovních míst. To vše se společným cílem uspokojování potřeb současné generace, aniž by se tak dělo na úkor potřeb generací příštích [3]. Tím se stalo téma znalostní ekonomiky „záchranným kruhem“, aniž kdo v té době předpokládal možnost finanční či hypoteční krize v USA s tak silnými hospodářskými dopady i na EU. Ve Strategii hospodářského růstu České republiky se uvádí, že „znalostní ekonomika spočívá v tvorbě přidané hodnoty na základě zúročení znalostí, nejen pouze díky manuální výrobě a roste v ní význam vzdělání a využití vědeckých poznatků z hlediska celkové konkurenceschopnosti země.“ [3] Tradiční výrobní zdroje (půda, práce, kapitál) nezanikají, avšak do popředí vystupuje užívání znalostí, jejichž důležitost není v ekonomice (zejména v tržním prostředí) ničím převratně novým. Význam je úměrný vysoké intenzitě užívání informačních a komunikačních technologií (ICT) a dynamice technologického rozvoje i síle globalizačních vlivů v rámci deregulace v ekonomice národní i nadnárodní a v souvislosti s telekomunikační revolucí. [4] Jako často opakované charakteristiky znalostní ekonomiky lze připomenout některá vyjádření, zapracovaná do výročních zpráv OECD k této problematice [5]: • pro její stimulaci jsou velmi důležité dobré „ekonomické základy“; • její rozvoj závisí na čtyřech hlavních pilířích, tj. I. inovace, II. nové technologie, III. lidský kapitál a IV. podniková dynamika (viz obrázek 2); • tyto pilíře jsou ovlivněny globalizací, jako vše prostupujícím faktorem; • k prohloubení jejích přínosů je nutné rozvíjet sociální kapitál organizací, nové praktiky znalostního managementu nebo organizační inovace. •
Obrázek 2: Schématické vyjádření znalostní ekonomiky Zdroj: BUREŠ, V., Znalostní společnost a znalostní ekonomika [online, cit. 2011-03-10], prezentace na semináři Znalostní management, Univerzita Hradec Králové, snímek č. 7.
Dostupné na: . Znalostní ekonomika je vlastně nástrojem firemního řízení v rámci knowledge management (KM). Mezi nejvýznamnější teorie, které jeho koncept posunuly a doplnily, patří „učící se organizace“, „teorie komplexních adaptivních systémů – CAS“ a výzkumy „firemní kultury“. Navzájem se doplňují a přecházejí na model životního cyklu znalostí 2. generace (viz dále) [6]: − Model 1. generace se soustředil na otázku distribuce znalostí. Předpokládal, že znalosti ve společnosti existují a hlavním úkolem je zabezpečit jejich distribuci. 96
Zaměřoval se na jejich operativní užití pro zlepšení operativní výkonnosti společnosti; − Model 2. generace řeší řízení znalostí v celé komplexnosti a nejen distribuci, ale také tvorbu nových znalostí, jejich validaci a vnoření do struktur intelektuálního kapitálu společnosti. Součástí se stává sociální stránka KM a jeho zakotvení do firemní kultury v duchu schématu: PRINCIPY – POLITIKY – PRAVIDLA – AKCE. Teorii „Učící se organizace“ lze vymezit principem „učení a učení se“, tedy získávání znalostí jednotlivci (individuální učení – individuální znalosti) a znalostí kolektivních (učení organizace – kolektivní znalosti). Mezi těmito dvěma skupinami znalostí vzniká konflikt s charakterem pozitivního prvku vedoucího ke stimulaci inovačních a kreativních aktivit. Postup musí být adaptován a sdílen celou organizací (nelze jej jednoduše řídit). Klíčovými prvky učící se organizace jsou její intelektuální rozmanitost a existence vhodné firemní kultury. Teorie „Komplexních adaptivních systémů“ (CAS) - studium samovzniku uspořádaného chování v neuspořádaných systémech. Nejvíce kreativní fáze systému leží někde mezi pořádkem a chaosem, na tzv. „okraji chaosu“. Systémy operující v blízkosti tohoto okraje vykazují velkou kreativitu a bohatou produkci nových způsobů chování, které se následně rozšíří na celou úroveň systému. Komplexní systémy patří mezi otevřené systémy se silnými zpětnými vazbami. Oblast „firemní kultury“ představuje soubor hodnot, přesvědčení, návyků, paradigmat, rituálů, strategických cílů, které určují způsob každodenního chování všech pracovníků společnosti. Všechny prvky firemní kultury musí být v souladu s vlastním podnikáním (převzato z [6] ). K veřejné podpoře rozvoje znalostní ekonomiky se ozývají hlasy pro a proti. V nasměrování Evropské unie (EU) můžeme vidět výraznou podporu rozvoje znalostní ekonomiky, zajišťovanou v operačních programech EU (např. ve výzvě pro operační program PRAHA – ADAPTABILITA ze dne 21. dubna 2010, prioritní osa 1 - Podpora rozvoje znalostní ekonomiky). Za jednoho z významných zastánců rozvoje znalostní ekonomiky můžeme považovat Švejnara [4], který pomocí produkční funkce v makroekonomických modelech dokazoval, že tam, kde v dlouhodobém horizontu vůči ekonomickému růstu selhává zvyšování kapitálového vybavení, může uspět zvyšování vybavenosti práce lidským kapitálem a technický pokrok. Na druhé straně stojí v ekonomice proti této podpoře hlasy odpůrců tzv. keynesiánského přístupu vládních zásahů do ekonomiky, kteří preferují zásadu laissez-faire. Mezi nejsilnější odpůrce patří např. Hampl [7], který zastává stanovisko, že stát nemá budovat znalostní ekonomiku a že není nutně doménou vědců „plodit“ znalosti. Podle Kohouta [8], nemá podpora vzdělávání a vědecké činnosti ve znalostní ekonomice opodstatnění, protože jejím primárním smyslem je, že majitel znalosti má informační výhodu před ostatními účastníky trhu, neboť získal dočasný monopol. „Realizace monopolních či oligopolních zisků tvoří hlavní půvab znalostní ekonomiky. V době globalizace se zboží i práce stává volně obchodovatelnou komoditou s nízkými
97
maržemi. Jen majitelé speciálních znalostí jsou výjimkou: stávají se příjemci intelektuální renty…“ [8]. Přistoupíme-li na liberální argument, že motivací pro znalostní ekonomiku je informační výhoda přinášející zisk, musíme si také uvědomit, že vyššího zisku se dosahuje jak zvyšováním výnosů, tak i snižováním nákladů. K tomu přispívá racionalizace činnosti. Je nade všechnu pochybnost, že pro státní správu (i když zisk netvoří) je cesta racionalizace činnosti, jež vede k uplatňování zásad ekonomické efektivnosti, správným postupem z pohledu normativní ekonomie i z pohledu právní úpravy. 2
VÝVOJ ZNALOSTNÍ SPOLEČNOSTI VE VZTAHU K OZBROJENÝM SILÁM
Jak již bylo naznačeno v abstraktu, účelem článku není primárně soustředit se na téma znalostní společnosti nebo znalostní ekonomiky, nýbrž na zachycení zásadních principů, na kterých stojí a které lze vhodným způsobem následně aplikovat do podmínek veřejné správy, konkrétně do sféry obrany s ohledem na zvýšení racionalizace hospodaření s veřejnými prostředky. 2.1 PRINCIPY ZNALOSTNÍ EKONOMIKY V EKONOMICE OBRANY STÁTU Porozumění myšlenkovému pozadí vývoje a charakteru obecných principů znalostní ekonomiky můžeme na jedné straně vnímat jako: a) předpoklad pro jejich širší aplikaci z metodologického hlediska v rámci teorie ekonomiky obrany státu jako vědního oboru (teoretická rovina); b) výzvu ke zvýšení racionálního hospodaření s veřejnými prostředky při plnění poslání ozbrojených sil v rámci ekonomiky armády (praktické využití). Z hlediska aplikace principů znalostní ekonomiky do vědního oboru Ekonomika obrany státu lze dosavadní výsledky spatřovat v tom, že z „makroekonomického“ úhlu pohledu byl analyzován proces alokace zdrojů do sféry obrany, při které byla hledána odpověď na zásadní otázku: „Kolik zdrojů je pro obranu státu dost?“. Problém „dostatečnosti zdrojů“ alokovaných do obrany byl zkoumán ve vazbě na makroekonomické indikátory (zejména na celkovou produkci a výkon ekonomiky, zaměstnanost, inflaci apod.), na zajištění ekonomické bezpečnosti státu (s důrazem na uchování nezávislé vojenské výrobní kapacity) a na fiskální důsledky vojenských výdajů s ohledem na multiplikační efekt. Ve veřejnosti (i odborné) je rozšířen názor, že rozhodnutí o velikosti zdrojů na obranu je primárně rozhodnutím politickým a rezort obrany má v tomto směru jen marginální prostor pro uplatnění svého vlivu na rozhodnutí přijímaná politickou reprezentací státu. I když je tento názor v podstatě oprávněný a praxí mnohokráte potvrzený, neměl by vést k rezignaci kultivace vojensko-ekonomického myšlení, opírajícího se o další rozvoj ekonomiky obrany státu. Z pohledu výzvy na zvýšení racionality při hospodaření s veřejnými prostředky, je pro rezort MO studium možných směrů využití odpovídajících principů, zásad a nástrojů znalostní ekonomiky současným, velmi aktuálním tématem. Jeho aktuálnost je podmíněna: a) principem vzácnosti zdrojů, kterých je pro sféru obrany (definované potřeby) trvalý nedostatek; 98
b) požadavkem na vyhodnotitelné hospodaření, které bude transparentním odrazem principů obsažených v právních předpisech, požadujících nakládat s majetkem a s finančními prostředky co nejhospodárněji a dosáhnout přitom optimálního poměru mezi účelností, hospodárností (úsporností) a efektivností (účinností). Z tohoto pohledu je přínosné uvažovat o aplikaci hlavních principů znalostního managementu a znalostní ekonomiky v hospodaření armády jako úsekové (odvětvové) ekonomiky, protože nás tyto přístupy vedou k soustředění se na identifikaci problému a ke hledání cest, jak jej vyřešit. DATA (FAKTA) – INFORMACE - ZNALOSTI
vzdělání
zkušenosti
data
data
informace
znalosti
rozhodnutí (akce) Obrázek 3: Schématické vyjádření vazby DATA – INFORMACE - ZNALOSTI Zdroj: MOLNÁR, Z., Znalosti a jejich řízení [online, cit. 2011-03-02], prezentace pro magisterské studium ve studijním oboru Management a ekonomika ve stavebnictví, ČVUT, snímek 6. Dostupné na: .
Na výše uvedeném schématu (obrázek 3) lze vidět, jaké vstupy do procesu rozhodnutí musí nezbytně přijít, abychom mohli stávající ekonomický systém řízení zracionalizovat. Rezortu MO z hlediska vstupů nechybí data pro potřebný soubor informací (pravá strana schématu), ačkoliv jejich třídění má z hlediska manažerského přístupu své rezervy. Lze říci, že systém rezortem MO zajišťovaného výcviku, výchovy a celoživotního vzdělávání vojenského personálu a občanských zaměstnanců poskytuje velmi dobrou úroveň znalostí (levá strana schématu). Můžeme však pociťovat určitou absenci v tom, že se jen pomalu a jen v určitých oblastech daří hospodařit s potenciálem zkušenostních poznatků, které dotvářejí hodnotu dat a informací pro získání ucelených znalostí. Nejde primárně o kritický pohled, ale o výzvu k systematickému a trvalému zlepšování (pokud se chceme vyhnout výrazu „optimalizace“) přípravy personálu (lidského kapitálu), jako jednoho ze základních pilířů znalostní ekonomiky. V tom se např. podařilo mezi Univerzitou obrany a Velitelstvím sil podpory (VeSPod) dosáhnout v oblasti vzdělávání studentů na Fakultě ekonomiky a managementu smluvní spolupráce, kdy odborné majetkové orgány VeSPod studentům zprostředkují pochopení a přiblíží realitu praktického logistického zabezpečení v podmínkách AČR. V rámci přípravy podkladů pro Bílou knihu o obraně bylo identifikováno několik klíčových činností a procesů, jejichž (plné) zavedení se v ekonomickém řízení rezortu MO promítne jako výrazný předpoklad vytvoření podmínek zvýšení racionality hospodaření s veřejnými prostředky. Jedná se zejména o následující činnosti a procesy: a) Řízení nákladů a tvorba jejich kalkulací; 99
b) c) d) e) f)
Cílově orientované plánování a rozpočtování; Rozborová činnost a systém hlášení a statistik (reportů); Manažerské účetnictví a controlling; Hodnotový management; Procesní management.
Je zřejmé, že se zároveň zvýší transparentnost hospodaření rezortu MO, že bude více posílena role manažerů co do objektivity i odpovědnosti (k dosahování stanovených cílů) a že se měřitelným způsobem může dosahovat postupného odstraňování neefektivnosti procesů, tj. jejich optimalizace (v procesním managementu), a kvality jejich výstupů (v rámci hodnotového managementu). 2.2 PRINCIPY ZNALOSTNÍ EKONOMIKY V EKONOMICE ARMÁDY Dnes již zřejmě není pochyb o tom, že změna struktury a kvality potřeb posilování obranyschopnosti země a budování profesionální armády pro 21. století, připravené v rámci koalice hájit v boji s mezinárodním terorismem národní zájmy představovala na počátku nového tisíciletí (a nadále představuje) zcela novou výzvu pro rozvoj výzkumu, vyžadující velké úsilí soustředěné na řešení fundamentálních problémů vojenskoekonomické teorie a praxe. Mimo jiné o tom svědčí i diskuse o samotných základech teorie ekonomiky obrany státu, která se v tomto období zcela zákonitě rozvinula. Jinými slovy, nastalo období „…kdy vědecká komunita začíná ztrácet důvěru k dosavadnímu paradigmatu a navrací se ke kritické diskusi o základech své disciplíny“ [9]. Činnost rezortu obrany, potažmo Armády České republiky (AČR), se stala „novým“ objektem ekonomického a vojensko-ekonomického výzkumu, který se rozvíjel ve dvou směrech. Spolu s teoretickými diskusemi, zaměřenými na identifikaci nového paradigmatu teorie ekonomiky obrany státu [10], a hledáním postupů, metod a nástrojů pro určení optimálního přístupu k efektivní alokaci zdrojů pro zajištění obrany (např. ve vazbě na ekonomickou bezpečnost státu) a k inovaci systému ekonomického řízení rezortu MO (v souvislosti s alokací zdrojů v obraně, rozepsaných v rozpočtové kapitole 307 – Ministerstvo obrany), byla stále větší pozornost věnována výzkumu v oblasti „mikroekonomického“ pohledu. V tomto směru byly při výzkumné činnosti s využitím zkušeností zahraničních armád [11], studovány problémy racionálního hospodaření s rozpočtem vojenských útvarů a možnosti implementace podnikových nástrojů ekonomického řízení do podmínek AČR. Součástí výzkumu bylo i hledání cest, forem a metod verifikace výsledků výzkumu a jejich zavedení do praktického života jednotek i každého příslušníka AČR na všech organizačních stupních (bez rozdílu). Toto zaměření nakonec vyústilo v požadavek konstituování ekonomiky armády, jako významného úseku ekonomiky obrany státu, akreditovaného vědního oboru [12]. Hovoříme-li o dvou základních rovinách ekonomického výzkumu v podmínkách AČR, makroekonomické a mikroekonomické, můžeme hovořit i o dvou pohledech na něj a na jeho přínos. Při určitém zjednodušení lze konstatovat, že v průběhu dosavadních diskuzí se vymezily dva základní přístupy k realizaci výzkumných úkolů: a) první přístup je reprezentován těmi, kteří se na výzkumu aktivně podílejí, ale i značnou částí příslušníků vojenských útvarů a zařízení, kteří již měli možnost se
100
s některými výsledky výzkumu seznámit, popř. hledat možnosti jejich praktického využití; b) druhý přístup reprezentují ti, kteří se staví k řešení otázek výzkumu více méně odmítavě. Ani oni se ve své činnosti nemohou vyhýbat realizaci vysoce aktuálního požadavku prosazování efektivnosti při hospodaření s prostředky pro obranu. Tento přístup hledá východisko v návratu k pravidlům a postupům hospodaření a evidence materiálních a finančních prostředků, zavedených v minulosti (řada z nich se v praxi užívá, přestože jsou historicky překonány). Tato pravidla či postupy mají kořeny v podmínkách armády, která nebyla profesionální armádou, nebyla svébytným subjektem tržních vztahů a nebyla subjektem vystaveným obrovskému tlaku konkurenčního prostředí. Lze dodat, že druhý přístup, který vytvořil určitou bariéru zavádění nejnovějších poznatků a postupů do vojskové praxe, po léta s úspěchem v armádních podmínkách přetrvává. Důležitou otázkou je, proč v takto konzervativním přístupu setrváváme, proč dosud nebyly podložené a ověřené výsledky ekonomického výzkumu využity pro praxi v takovém měřítku, aby se podstatně zracionalizovaly přístupy k hospodaření s veřejnými prostředky a aby se změna prezentovala v ekonomickém řízení rezortu MO systémově na všech stupních řízení a velení. 2.3 KONZERVATIVNÍ PŘÍSTUP K OČEKÁVANÝM ZMĚNÁM V SYSTÉMU EKONOMICKÉHO ŘÍZENÍ Ohledně setrvávání v konzervativním přístupu existují odpovědi více objektivní (systémový pohled) a více subjektivní (podmíněné okolnostmi). Systémově můžeme upozornit na byrokratický charakter organizace či setrvačnost nepružných mechanismů v přijímání a realizaci systémových opatření, k nimž není rezort MO zavázán „vnějším“ prostředím (zejména legislativní úpravou). Z období 90. let a přelomu tisíciletí je toho příkladem zavádění systému plánování, programování a rozpočtování se zahájením implementace již v roce 1993 [13]. Přes nesporný přínos pro racionalizaci hospodaření s rozpočtem byl nakonec oficiálně zrušen rozkazem ministra v roce 2004. Nyní se zavádí metoda řízení podle cílů, a to za jiných podmínek zavedení, neboť změna se týká nejen rezortu MO, ale celé veřejné správy (pro integrovaný informační systém státní pokladny) a změnu startovala vyhláška Ministerstva financí ČR č. 415/2008 (vyšší „šance“ na úspěch [14]. S ohledem na podmíněnost okolnostmi bychom mohli hovořit o vnějších okolnostech, např. o prioritách ve volebních programech vládních stran či koalic, které byly určující pro alokaci zdrojů pro obranu, ale také o vnitřních okolnostech neprosazení žádoucích reformních změn a nepřipravenost vhodných podmínek pro takové změny. Obecným příkladem vnějších okolností je opakovaná změna politického zadání pro rezort MO v relativně krátkém časovém úseku. V důsledku opakovaných zdrojových restrikcí byla Koncepce výstavby profesionální Armády ČR a mobilizace ozbrojených sil ČR (v roce 2002) navzdory garancím tehdejší vlády přepracována na změněný zdrojový rámec (2003). Později byla nahrazena materiálem Transformace rezortu MO (2007) a nyní rezort MO očekává výsledek práce na Bílé knize o obraně (od roku 2010). Rezort MO zažívá navzdory garantovaným politickým zadáním permanentní reorganizační změny, tradičně provázené nejen restrikcí rozpočtu ale v posledních letech i personálu. Tyto vnější okolnosti, vyvolávající reorganizaci, jsou do jisté míry kontraproduktivní v tom, že se napřímením úsilí rezortu na provedení reorganizačních změn pozastavuje činnost 101
zaměřená na optimalizaci vnitřních procesů (i v tom, že změna struktury vyvolává obvykle dopady na jejich průběh). S tím souvisí i vnitřní okolnosti, jejichž příkladem může být vysoká hodnota rezervního fondu MO v letech 2005 a 2006 (až 12 mil. Kč), kde byl značný podíl nezrealizovaných významných investičních akcí a projektů (z pohledu reformy bylo plánováno jejich přednostní zahájení). To jednak zpochybnilo realistické plánování investic a jednak zbrzdění či nezahájení dalších (méně významných) investic s negativním dopadem na racionalizaci hospodaření s veřejnými prostředky (např. u rozhodujícího projektu „Průřezový informační systém MO“, jehož cílem mimo jiné bylo dosáhnout vyšší efektivnosti propojením funkcionalit a databází stávajících informačních systémů). Rezort MO se zasadil o vytvoření podmínek stabilizace udržitelného rozvoje zpracováním koncepcí rozvoje druhů vojsk a průřezových, dnes funkčních [15], oblastí. V důsledku snižování celkového rozpočtu kapitoly 307 – MO bylo nutno při stabilizaci investičních výdajů přikročit k systematickému snižování běžných výdajů, které se projevilo v materiálu Koncepce ke snižování běžných výdajů (2008). Pohled na potřeby se tím ale z věcného hlediska posunul k hledisku finančnímu a nedostatečné zdroje pro zajištění potřeb tlačily rezort MO více k úspornosti (hospodárnosti), zajišťované na vstupech do procesů, než k efektivnosti (účinnosti), hodnocené porovnáním vstupů a výstupů. V kostce šlo tedy více o „šetření“ než o „hospodaření“. Kladně lze v daném období hodnotit vznik dokumentu „Střednědobá ekonomická strategie rezortu Ministerstva obrany“, kde byly důrazy na manažerské řízení a snahu o realizaci pilotního projektu reformy „Zajištění hospodárného a účelného využití vyčleněných finančních prostředků a zajištění efektivního a účinného řízení procesů, jejich přípravy a realizace.“ Přes kladné signály bylo vyhodnoceno, že „v nich uvedené know-how se dosud nepodařilo plně prosadit do praxe. Přechod od pouhé kvantifikace hodnocení diferencí mezi skutečností a rozpočtovaným plánem ke sledování a vyhodnocování plnění plánovaných úkolů a cílů, je pomalý. Do dalšího období se částečně odsouvá řešení kritizovaných nedostatků s provázaností věcného a finančního plánování, vedoucích k transparentnosti alokace finančních zdrojů rezortu.“ [16]. Při tomto tvrzení je však diskutabilní, kdo za to nese odpovědnost. Při absenci kvalitních, progresivních a vyvážených návrhů optimalizačních řešení v celém spektru systému ekonomického řízení ani nelze na pozici vrcholného manažera zvolit optimální variantu souborů změn. Na druhé straně, bez politické podpory a koordinace změn ze strany vrcholných manažerů nelze prosadit ze strany středního managementu sebelepší návrhy na optimalizaci činnosti, procesu či systému. 2.4 DOSAŽENÉ VÝSLEDKY VE VĚDNÍM OBORU EKNOMIKA OBRANY STÁTU A JEJICH APLIKACE DO VZDĚLÁVÁNÍ PERSONÁLU Jak naznačuje nadpis této části článku, možnost dlouhodobě podporovat progresivní přístupy personálu k novým trendům v ekonomické oblasti a k jejich následné implementaci do podmínek rezortu MO je na jedné straně dosahování kvalitních výsledků vědecké činnosti ve vědním oboru ekonomika obrany státu a na druhé straně především jejich následné využití a odpovídající aplikace ve výchovně-vzdělávacím procesu přípravy personálu a v praktickém uplatnění.
102
Zpět k minulosti. Na počátku 90. let minulého století došlo k náhlému přechodu k tržní ekonomice, jako k nové kvalitě ekonomického systému, což nastavilo zcela nová, úplně odlišná kritéria hodnocení každého jednotlivého opatření. Realita se velmi rychle a zcela zásadním způsobem změnila, ale zavedené mechanismy armády nebyly na nové podmínky hospodaření v tržní ekonomice připraveny a vyžadovaly rychlou adaptaci odpovídajícím způsobem. Bylo zřejmé, že bez rozvoje ekonomiky obrany státu a ekonomiky armády jako vědního a studijního oboru není myslitelné uvažovat o utváření moderního ekonomického myšlení a jednání, které má být pro každého příslušníka profesionální armády samozřejmé a tvořit pevnou součást velení. Při vybavení příslušníků armády novými znalostmi moderního hospodaření s materiálními a finančními prostředky lze uvažovat o nastartování procesu zkvalitňování ekonomického řízení jako předpokladu, že resort obrany splní své cíle a úkoly co nejhospodárněji a s co nejvyšší mírou užitku. První dekáda 21. století se na Fakultě ekonomiky a managementu (FEM) Univerzity obrany projevila v činnosti katedry ekonomie (jako hlavního garanta rozvoje teorie ekonomiky obrany státu a ekonomiky armády) soustředěním se na systematický výzkum dílčích problémů a cílevědomou prezentaci dosažených výsledků cestou publikační činnosti, každoročně pořádaných seminářů a konferencí a také jejich zapracováním do obsahu katedrou vyučovaných předmětů. Konkrétně je možno uvést mezinárodní konferenci na téma „Moderní ekonomické nástroje v obraně“ (prosinec 2004), které předcházel seminář „Řízení pomocí ekonomických nástrojů v AČR“ (červen 2004) a také konferenci s mezinárodní účastí na téma „Outsourcing v ozbrojených silách“ (listopad 2006). Z posledního období lze zmínit mezinárodní vědeckou konferenci „Ekonomické aspekty zahraničních misí AČR“ (2009), na které byly prezentovány výdaje zahraničních mírových misí AČR jako dlouhodobá kapitálová investice státu. Přípravě a realizaci mise je nutno věnovat pozornost, protože se vytváří prostor jejího zhodnocení jako investice. Jak napovídají názvy témat, tyto a další akce byly věnovány řešení problému implementace moderních nástrojů ekonomického řízení do podmínek AČR a snaze prohlubovat pochopení role vojenských výdajů a jejich vojensko-ekonomických konsekvencí v užším i širším pojetí. Významnou částí intenzivního zavádění výsledků vědy do vojskové praxe se stala edukační činnost, rozvíjená ve směru ke vzdělávání vojáků z povolání i občanských zaměstnanců rezortu MO také cestou kariérových a účelových (odborných) kurzů v systému celoživotního vzdělávání. Např. ve spolupráci s příslušníky kurzu generálního štábu (kariérový kurz) vznikla na Ústavu strategických a obranných studií Univerzity obrany oblíbená a v rezortu MO rozšířená publikace Procesní řízení ve veřejném sektoru [17]. Probíhá organizování účelových (krátkodobých) kurzů např. k veřejným zakázkám malého, resp. velkého rozsahu apod. Pozornost je také věnována obsahu výuky studentů Univerzity obrany obohacováním o nová teoretická zjištění z vojensko-ekonomického výzkumu i o poznatky z praxe, předávané formou přednášek pozvaných příslušníků rezortu MO, kteří se pracovně pohybují v oblasti hospodaření s rozpočtem nebo s majetkem. V jistém slova smyslu lze říci, že teprve se zařazením předmětu „Ekonomika armády“ do programu magisterského studia (2008) a předmětu „Ekonomika a logistika“ (2010) do nově akreditovaných bakalářských studijních programů FEM Univerzity obrany byl 103
proces konstituování ekonomiky obrany jako vědního a studijního oboru (zahájený v roce 2002) ukončen. To však neplatí o procesu prohlubování poznání ekonomických souvislostí upevňování a rozvíjení schopností armády nebo o rozšiřování znalostního základu zdokonalování systému ekonomického řízení v rezortu MO. V současnosti katedra ekonomie pokračuje v úsilí předchozích let a zaměřuje pozornost na systematizaci dosaženého poznání nástrojů, metod a forem ekonomického řízení v podmínkách AČR a jeho dalšího prohloubení dle aktuálních potřeb resortu MO. Do popředí se tak dostala témata jako „pojetí a realizace controllingu v rezortu MO“, „akruální a manažerské účetnictví“, „ekonomické řízení v rezortu MO“ nebo „vojenskoekonomická analýza“. Vybudováním ekonomické laboratoře (2011) se katedře ekonomie otevřely nové možnosti rozvíjet vědecké a výzkumné činnosti a zvýšit účinnost edukačního úsilí, především skrze sepětí s utvářením praktických dovedností a využíváním pro ekonomické řízení armádních informačních systémů. Významným předpokladem rozvoje principů znalostní ekonomiky ve sféře obrany je schopnost managementu (ředitelů, velitelů a náčelníků) potřebné informace vyhledat, zpracovat a přetvořit je v potřebné znalosti chování ekonomického systému armády. S ohledem na potřebu formování této schopnosti katedra postupně buduje systém samostatné práce studentů, zahrnující zpracování seminárních a ročníkových prácí na katedrou zadané nebo studentem formulované a katedrou schválené téma, které vychází z problematiky řešené katedrou v rámci vědecké a výzkumné činnosti se zaměřením na témata, vycházející z potřeb katedry a vojskové praxe, Zpracovávají je studenti v rámci studentské tvůrčí činnosti a jako bakalářské a diplomové práce. Dosavadní zkušenosti svědčí o rostoucí kvalitě těchto prací, a též o rostoucím zájmu studentů podílet se na řešení výzkumných úkolů katedry. Přitom jde jak o studenty z oboru ekonomika obrany státu (mají převážně zájem přirozený), tak o studenty z oboru vojenský management. Za významnou a zodpovědnou oblast práce považuje katedra ekonomie vedení studentů postgraduálního studia. Pozornost je věnována především pečlivému výběru a formulaci témata disertační práce, které musí jednoznačně vycházet z potřeb AČR a výzkumných úkolů katedry a být zaměřené na řešení konkrétních problémů praxe. Přínos pro praxi je jedním z rozhodujících kritérií hodnocení práce při její obhajobě, které se pravidelně zúčastňují zkušení odborníci rezortu obrany. Je obtížné nezmínit se o tom, že právě absolventi doktorandského studia katedry ekonomie patří v současnosti k nejaktivnějším nositelům a realizátorům moderních metod ekonomického řízení v praxi AČR a svými zkušenostmi obohacují jednání každoročně katedrou pořádaných konferencí a seminářů. Mnozí z nich se zapojují i do výuky odborných předmětů katedry ekonomie. Jednou z cest jak zprostředkovat nové poznání co nejširšímu okruhu zájemců je publikační činnost, které je na katedře ekonomie věnována trvalá pozornost. Kromě řady statí v odborných časopisech katedra připravila dvě monotematická „ekonomická“ čísla Vojenských rozhledů (č. 3/2006 a zvl. č. 2007), která byla věnována aktuálním problémům teorie a praxe ekonomiky obrany státu a ekonomiky armády [18]. V dalším období vznikla na půdě katedry velmi žádaná publikace „Ekonomické nástroje a metody řízení jakosti v akvizičním procesu“ [19]. V roce 2010 vyšla kolektivní práce „Německá vojenská ekonomika“ , ve které jsou obsaženy bohaté zkušenosti z ekonomického řízení vojenské ekonomiky německé armády. Tato monografie představuje bohatý zdroj inspirací při hledání cest dalšího zdokonalování ekonomického řízení v rezortu MO [20]. Oblast problematiky ekonomiky obrany státu, především definování ekonomické 104
podstaty vojenskoprůmyslových komplexů, jejich funkce a místa v ekonomickém a politickém vývoji státu je řešena v monografii „Vojenskoprůmyslový komplex Ruska na počátku 21. století (podstata, geneze, perspektivy)“ [21]. Se zřetelem aktuálních potřeb zvýšení úrovně kvality ekonomického řízení na všech stupních velení AČR katedra zařadila do svého edičního plánu vydání monografie „Vojensko-ekonomická analýza“, která bude pojednávat o specifických rysech uplatňování ekonomické analýzy v prostředí obrany, a to jako o systému, který spolu s ekonomickými, technickými a vojenskými vědami řeší úkoly přípravy rozhodnutí o objemu nezbytných výdajů na obranu a volby nejúčinnějších způsobů realizace opatření ve vojskové sféře, zaměřených na dosažení požadovaných schopností vojsk. Do stejné oblasti, jak napovídá název, směřuje i druhá připravovaná monografie „Ekonomické řízení nákladového střediska“. Postižením současných změn a tendencí ve vývoji ekonomiky obrany se bude zabývat monografie „Nové jevy v ekonomice obrany“. Kromě uvedených monografií kolektiv katedry připravuje k vydání řadu studijních textů a učebnic, jako např. Účetnictví v AČR, Finanční řízení organizací veřejného sektoru, Akvizice a řízení jakosti v organizacích státní správy, Financování armády, Teorie ekonomiky obrany státu a další. Společným cílem je, aby se na přípravě publikačních počinů aktivně podíleli i pracovníci z praxe rezortu MO a tím napomohli k propojení teorie s praxí a ke zvýšení jejich sepětí s řešením aktuálních problémů ekonomického řízení všech stupňů AČR. Spolupráci s odborníky z praxe považuje katedra za jeden z nejvydatnějších směrů využívání nových poznatků a znalostí v praxi. Pro zvýšení kvality vojensko-ekonomického vzdělávání personálu rezortu MO na Univerzitě obrany je připravována inovace akreditovaného studijního programu Ekonomika a management formou víceletého projektu s uplatněním žádosti o spolufinancování z operačního programu Evropské unie „Vzdělávání pro konkurenceschopnost“. Přitom budou zohledněny priority Ministerstvem obrany zpracovávané Koncepce přípravy personálu rezortu MO na období 2012 až 2018, spočívající v důrazu na vysokou kvalitu (znalostní standardy) a požadovanou specializaci (oborové zaměření). 3
ZÁVĚR
Nejen vlastní zkušenosti, ale i poznatky z výzkumů zahraničních armád ukazují, že cestou k ekonomizaci činností a ke zvyšování racionalizace hospodaření s veřejnými prostředky je bezesporu trvalé zvyšování úrovně a kvality ekonomického myšlení, ekonomické kultury a optimalizace systému ekonomického řízení rezortu MO. Položíme-li důraz na téma ekonomického myšlení, jeho úroveň, rozsah a kvalitu, nejde primárně o objem znalostí člověka, jako především o jejich kvalitu a pevnost osvojených algoritmů ekonomického rozhodování a jednání, jako součásti každodenní činnosti velitelů a náčelníků. Armáda se nechová ani nemůže chovat jako „stát ve státě“, ale jako pružná součást veřejné správy, která se vhodně a racionálně pohybuje v ekonomickém prostředí a využívá principů znalostní ekonomiky. Předpokladem je zvyšování úrovně a kvality vojensko-ekonomického vzdělání personálu jak prováděním akreditovaných studijních vysokoškolských programů, tak i v systému celoživotního vzdělávání. Základ pro to vytváří rozvoj vědního oboru ekonomika obrany státu s důrazem na teoretické poznatky i praktické aplikace a zkušenosti v ekonomice obrany státu i v ekonomice armády. 105
Prezentace vědeckých výsledků tohoto oboru formou publikační, přednáškové (seminární) a edukační činnosti vede k obohacování ekonomického myšlení příslušníků armády novými znalostmi, ke zvyšování úrovně jejich ekonomické kultury, ale i k rostoucímu zájmu o hlubší poznání podstaty a principů ekonomického řízení v podmínkách rezortu MO. Kombinací výše uvedených forem prezentace výsledků vědecké činnosti se dosahuje zvyšování ekonomického povědomí u civilní i vojenské veřejnosti. Dobrou motivací k soustředění se na spojení vojenské účelnosti a ekonomické efektivnosti při hospodaření s veřejnými prostředky je zapojení odborných orgánů a velitelů z řad AČR a příslušníků managementu ministerstva obrany do diskuse nad těmito tématy, čímž dochází nejen k oživení teoretické základny vědomostí, ale také k předávání poznatků o jejím praktickém uplatňování. Tím se dosahuje uceleného souboru využitelných znalostí. Aplikaci čtyř základních pilířů znalostní ekonomiky (knowledge economy) do sféry obrany lze shrnout v následujících závěrech: I. inovace a) z pohledu rezortu MO: V oblasti výzkumu, vývoje a inovací vytvořit předpoklady pro výzkumné záměry ke zvyšování racionalizace hospodaření s veřejnými prostředky a eliminace rizik s tím spojených; b) z pohledu působnosti Univerzity obrany: Soustředit se na další rozvoj vědecké činnosti zejména s důrazem na základní a aplikovaný výzkum transformace principů a moderních ekonomických nástrojů do systému ekonomického řízení rezortu MO. V přípravě personálu se soustředit na inovaci studijního programu Ekonomika a management; II. nové technologie a) z pohledu rezortu MO: Soustředit se na efektivní využívání informačních a komunikačních technologií a jejich propojení se zavedenými vojenskými technologiemi ke zvýšení úrovně bojeschopnosti jednotek i jednotlivce (systém řízení a velení). Vyhodnocovat účelnost a hospodárnost zavádění nových technologických prvků a v širším měřítku využívat simulačních a trenažérových technologií pro intenzivní přípravu vojenského personálu; b) z pohledu působnosti Univerzity obrany: Při vědecké práci a v rámci výchovně-vzdělávacího procesu položit důraz na uplatňování analyticko-syntetických přístupů praktického hodnocení efektivity využívání informačních a komunikačních technologií a informačních databází (při výuce pokračovat v progresivním využívání informačního systému vojenských škol) a také na využívání moderních ekonomických nástrojů podpory rozhodování o návratnosti investic či hodnocení rizik využívání či upgrade stávajících nebo zavádění nových technologií a technologických prvků. Hledat možnosti širšího využití technologií ve výchovně-vzdělávacím procesu (např. návrat k využívání e-learningu); III. lidský kapitál a) z pohledu rezortu MO: V závislosti na trvalém cíli potřeby kompetentního a motivovaného personálu zachovat jeho prioritu a zvyšovat efektivitu v systému personálního řízení (získání a udržení personálu) při jeho propojení se systémem řízení kariér a systémem přípravy personálu
106
při realizaci spravedlivé platové a sociální politiky vůči civilnímu i vojenskému personálu; b) z pohledu působnosti Univerzity obrany: V oblasti vojensko-ekonomického vzdělávání soustředit úsilí na precizaci systému celoživotního vzdělávání personálu (u vysokoškolského vzdělávání i kariérových a odborných kurzů) a na efektivní prezentaci a popularizaci výsledků vědecké činnosti s důrazem na zavádění do praxe i do plánů výuky. Podstatným cílem bude realizovat projekt Inovace studijního programu Ekonomika a management (s využitím výzvy operačního programu Evropské unie Vzdělávání pro konkurenceschopnost) a výsledky plně využít pro jeho reakreditaci. Současně vytvářet podmínky pro rozvoj akademického personálu Univerzity obrany, a tím pro vyšší úroveň poskytovaného vzdělání, a zachovat či dále optimalizovat systém motivace hodnocení jejich pracovního výkonu; IV. podniková dynamika a) z pohledu rezortu MO: Při respektování odlišností veřejnosprávního prostředí soustředit úsilí na plné zavedení modelu procesního řízení a procesu standardizace činností ve sféře obrany. Důraz položit na aplikaci principů hodnotového řízení, na plné zavedení manažerského přístupu (manažerské účetnictví a řízení nákladů, plné zavedení metody řízení podle cílů /management by objectives/ pro cílově orientované plánování a rozpočtování) a vytvoření podmínek pro vazbu na státní pokladnu; b) z pohledu působnosti Univerzity obrany: Metodicky a odborně podporovat vytváření předpokladů systémového zavedení výše uvedených procesů, činností a přístupů a poskytovat odbornou součinnost k řešení aktuálních problémů vojensko-ekonomického charakteru. LITERATURA [1]
[2]
[3]
[4]
[5]
[6]
DOPITA, M., Zdroje a původ konceptu znalostní společnosti, In PEDAGOGIKA.SK, roč. 1, 2010, č. 3 [online, cit. 2011-03-02], s. 203 až 205. Dostupné na: . MOLNÁR, Z., Znalosti a jejich řízení, prezentace pro výuku v magisterském studiu ve studijním oboru Management a ekonomika ve stavebnictví, ČVUT 2009 [online, cit. 2011-03-02]. Dostupné na: . Strategie hospodářského růstu České republiky (ČR) [online, cit. 2011-03-02], Úřad vlády ČR, 2006, s. 13 a poznámka č. 4. Dostupné na: . ŠVEJNAR, J., Lidský kapitál a znalostní společnost [online, cit. 2011-03-02], přednáška v Liberci dne 19. 9. 2008. Dostupné na: . BUREŠ, V., Znalostní společnost a znalostní ekonomika, prezentace na semináři Znalostní management, Univerzita Hradec Králové [online, cit. 2011-03-02]. Dostupné na: . CHOCHOLATÝ, D., Charta informačního chování – první krok na cestě ke znalostní společnosti [online, cit. 2011-03-02], In Systems integration 2003, s. 149. Dostupné na: http://si.vse.cz/archive/proceedings/2003/charta-informacnihochovani-prvni-krok-na-ceste-ke- znalostni-spolecnosti.pdf 107
[7]
[8]
[9] [10]
[11]
[12]
[13]
[14]
[15] [16] [17] [18] [19] [20] [21]
108
HAMPL, M., Stát nemá budovat „znalostní“ ekonomiku [online], článek uveřejněn na internetu, 1. 6. 2006 [cit. 2011-03-02]. Dostupné na: http://www.nechtenasbyt.cz/ clanek/clanek-332.html. KOHOUT, P., Znalostní ekonomika - podporujme své miliardáře [online, cit. 2011-03-02], článek uveřejněn na internetu, 30. 11. 2005. Dostupné na: http://hn.ihned.cz/c1-17308390-pavel-kohout-znalostni-ekonomika-podporujmesve-miliardare. KUČERA, J., RADVAN, E., Filosofické aspekty metodologie vědy (Vybrané problémy), Brno: Vojenská akademie v Brně, 2000, s. 159. Paradigma teorie ekonomiky obrany státu tvoří systém základních kategorií, idejí a představ, odrážejících historicky konkrétní způsob ekonomického zabezpečování obrany, výstavby ozbrojených sil, upevňování a rozvíjení jejich schopností a determinující dlouhodobě existující obecný typ vojensko-ekonomického myšlení. Blíže: ŠTANCL, L. Aktuální problémy teorie ekonomiky obrany státu na počátku 21. století, In Vojenské rozhledy, ročník 15 (47), č. 3, AVIS Praha, 2006, s. 5-24. Velmi inspirativním zdrojem námětů a přístupů k řešení zkoumaných problémů byly práce německých autorů, především Johannese Gerbera a Günthera Kirchhoffa. Mezníkem v procesu konstituování ekonomiky armády bylo obhájení závěrečné zprávy projektu obranného výzkumu MO „Cesty racionalizace ekonomického zabezpečení součástí rozpočtového úseku MO ČR“ v červnu roku 2002. Autorský kolektiv ve zprávě předložil ucelenou koncepci Ekonomiky armády ČR, kterou chápe jako složku ekonomiky obrany státu: „Ekonomika obrany státu jako vědní obor akreditovaný v České republice se vnitřně člení na dva úseky: teorii ekonomiky obrany a ekonomiku ozbrojených sil (armády)“. In HORÁK, R. a kol.: Východiska pro konstituování ekonomiky armády. Vojenská akademie v Brně, 2002, s. 23. Zásady pro zavádění systému plánování, programování a rozpočtování (včetně Metodických pokynů pro plánování zdrojů v rezortu MO na léta 1995 až 2000). [online - vnitřní síť ŠIS, cit. 2009-04-15]. Dostupné na: EPINAV jako prováděcí dokument k rozhodnutí ministra obrany ČR ze 4. jednání kolegia ministra obrany (dne 26. července 1993) ke Koncepci zavedení systému plánování, programování a rozpočtování (SPPR) do podmínek rezortu MO. OCHRANA, F., Cílově orientované rozpočtování – stav a perspektivy jeho uplatnění v rezortu Ministerstva obrany, In Vojenské rozhledy 3/2010, ročník 19 (51), s. 98 a 99. Čl. 20 v rozkaze Ministra obrany (RMO) č. 24/2010, Plánování v rezortu Ministerstva obrany. Zpráva o zjištění interního auditu, zpracoval odbor interního auditu MO, čj. 1023/2006/DP-6757-Kp ze dne 1. prosince 2006, s. 4. GRASSEOVÁ, M. a kol., Procesní řízení ve veřejném sektoru, C-Press, Brno, 2008, ISBN: 978-80-251-1987-7. Vojenské rozhledy, Ročník 15 (47), č. 3, AVIS Praha, 2006. Vojenské rozhledy, Ročník 16 (48), zvláštní číslo, AVIS Praha, 2007. VYLEŤAL, P a kol., Ekonomické nástroje a metody řízení jakosti v akvizičním procesu, AVIS, Praha, 2008, ISBN: 978-80-7278-438-7. KRČ, M. aj. Německá vojenská ekonomika. Brno: Tribun, 2010, ISBN 978-807399-253-8. ŠTANCL, L., Vojenskoprůmyslový komplex Ruska na počátku 21. století (podstata, geneze, perspektivy), Keloc, s. r. o., 2010.
Economics and Management Ekonomika a Management Published by/Vydává:
University of Defence Univerzita obrany
Address/Adresa:
Kounicova 65, 662 10 Brno Czech Republic + 420 973 442 660 http://www.unob.cz
Number/Číslo:
1/2011
Date of publication:
11th May 2011
Datum vydání:
11.5.2011
Executive Editor/ Výkonný redaktor:
Eng. Vítězslav JAROŠ, Ph.D.
Printed by/Tisk:
University Press of University of Defence Vydavatelství Univerzity obrany
Registration number/ Evidenční číslo:
MK ČR E 17538 ISSN 1802-3975
© University of Defence Univerzita obrany