UNIVERSITY OF DEFENCE / CZECH REPUBLIC UNIVERZITA OBRANY / ČESKÁ REPUBLIKA
ECONOMICS AND MANAGEMENT EKONOMIKA A MANAGEMENT
2009
2
UNIVERSITY OF DEFENCE / CZECH REPUBLIC UNIVERZITA OBRANY / ČESKÁ REPUBLIKA
ECONOMICS AND MANAGEMENT EKONOMIKA A MANAGEMENT
2009
2
Economics and Management - p. 2 - 2009 Brno 31 December 2009 Published by University of Defence in Brno
ISSN 1802-3975
EDITORIAL BOARD
EDITOR IN CHIEF Petr ČECH Faculty of Economics and Managment, University of Defence, Brno Czech Republic
EDITORIAL BOARD Ladislav ANDRÁŠIK Faculty of Electrical Engineering and Information Technology, Slovak University of Technology in Bratislava, Slovak Republic Ghita BARSAN “Nicolae Balcescu“ Land Forces Academy, Sibiu, Romania Vasile CARUTASU “Nicolae Balcescu“ Land Forces Academy, Sibiu, Romania Miroslav CEMPÍREK Faculty of Economics and Managment, University of Defence, Brno Czech Republic Marijana CINGULU Faculty of Economics & Business, University of Zagreb, Chorvatsko František HANZLÍK Faculty of Economics and Managment, University of Defence, Brno Czech Republic Oldřich HORÁK Faculty of Economics and Managment, University of Defence, Brno Czech Republic Hubert HRDLIČKA Language Training Centre, University of Defence, Brno Czech Republic Josef KALAS Faculty of Economics and Managment, University of Defence, Brno Czech Republic Aleš KOMÁR Faculty of Economics and Managment, University of Defence, Brno Czech Republic Miroslav KRČ Faculty of Economics and Managment, University of Defence, Brno Czech Republic Oto KUBIK Academy STING – Private College, Brno, Czech Republic Marek KULCZICKY The Tadeusz Kosciuszko Land Forces Military Academy, Poland Stefan KURINIA National Defence University, Warszaw, Poland Ivan MALÝ Faculty of Economics and Administration, Masaryk University, Brno, Czech Republic
Ivan MRÁZ Training Headquarters – Military Academy, Vyskov, Czech Republic Ladislav POTUŽÁK Faculty of Economics and Managment, University of Defence, Brno Czech Republic Bedřich RÝZNAR Faculty of Economics and Managment, University of Defence, Brno Czech Republic Milan SOPÓCI Armed Forces Academy of General Milan Rastislav Štefánik, Liptovský Mikuláš, Slovak Republic Oleg STANĚK The University of Quebec at Rimouski, Canada Jiří URBÁNEK Faculty of Economics and Managment, University of Defence, Brno Czech Republic Jaroslav ZELENÝ Faculty of Economics and Managment, University of Defence, Brno Czech Republic Iva ŽIVĚLOVÁ Faculty of Business and Economics, Mendel University of Agriculture and Forestry in Brno, Czech Republic
EXECUTIVE EDITOR Vítězslav JAROŠ Faculty of Economics and Managment, University of Defence, Brno Czech Republic
Copyright © 2009. All rights reserved. No part of this publication may be reproduced without the prior permission of University of Defence in Brno Publishing Group.
OBSAH/CONTENTS Luboš ŠTANCL ZBROJNÍ PRŮMYSL V PODMÍNKÁCH GLOBALIZACE / THE ARMAMENT INDUSTRY IN CONDITIONS OF GLOBALIZATION .................................... str. 7 Sylwester T. KUREK, Janusz PŁACZEK THE OUTLINE OF SECURITY ECONOMICS METHODOLOGY ...…...... str. 19 Svatopluk KUNC MOŽNOSTI EKONOMICKÉHO ROZHODOVÁNÍ O AKVIZICÍCH V AČR / POSSIBILITIES OF ECONOMIC DECISION MAKING ABOUT ACQUISITION IN ACR ……………………………………..………………..... str. 28 Hana SEDLÁKOVÁ OBCHOD S MALÝMI A LEHKÝMI ZBRANĚMI / THE SMALL AND LIGHT WEAPONS TRADE ……………………...…………………………….……..... str. 36 Marek KRAJČÍK LOGISTICKO - EKONOMICKÉ ASPEKTY ZAHRANIČNÍCH MISÍ / LOGISTIC - ECONOMIC ASPECTS OF FOREIGN MISSIONS …............. str. 41 Eva MRÁČKOVÁ, Romana BARTOŠÍKOVÁ PODPORA ROZHODOVACÍCH PROCESŮ POMOCÍ IMPLEMENTACE MODELU COMMON ASSESSMENT FRAMEWORK (CAF) / COMMON ASSESSMENT FRAMEWORK (CAF) IMPLEMATION FOR SUPPORT OF DECISION- MAKING PROCESSES ................................................................. str. 46 Zbigniew CIEKANOWSKI STATE SECURITY FORMATION ………………………….………………... str. 52 Jiří ČERNÝ ORGANIZAČNÍ A VELITELSKÉ STRUKTURY A JEJICH VLIV NA ORGANIZACI VELENÍ A ŘÍZENÍ VOJSK U BRIGÁDNÍHO ÚKOLOVÉHO USKUPENÍ / ORGANISATIONAL AND COMMAND STRUCTURES AND THEIR EFFECT ON THE ORGANISATION OF COMMAND AND CONTROL OF TROOPS FOR BRIGADE COMBAT TEAM ...……………….................. str. 61 Vítězslav JAROŠ POŽADAVKY NA PŮSOBENÍ OZBROJENÝCH SIL V EXPEDIČNÍCH OPERACÍCH / REQUIREMENTS ON THE FUNCTIONING OF THE ARMED FORCES IN THE EXPEDITIONARY OPERATIONS …………………........ str. 75
Představení autorů / The Authors’ Bibliographies: ................................................. str. 81 Představení recenzentů / The Reviewers’ Bibliographies: ...................................... str. 83
5
Články neprošly jazykovou úpravou. Za obsah příspěvků odpovídají autoři. Language revision has not been made. The authors are responsible for the papers’ content.
6
Luboš ŠTANCL
ZBROJNÍ PRŮMYSL V PODMÍNKÁCH GLOBALIZACE Abstract: The dynamic growing process of globalization has a considerable effect on all the realm of human activity, including the arms industry. In this selected articles addressed the impact of globalization on the development of guidelines to the arms industry that requires to overcome traditional approaches to management of its development. ÚVOD Od ukončení studené války uplynula dvě desetiletí. Za toto historicky krátké období došlo k významným změnám v rozložení sil mezinárodního společenství. Zásadním způsobem se změnila také vojensko-politická situace ve světě. Stejně hlubokými a zásadními změnami se vyznačuje i vývoj ve sféře světové ekonomiky obrany. Radikální pokles světových vojenských výdajů v 90. letech minulého století se stal novým impulsem konsolidace a restrukturalizace obranných sektorů hospodářství ekonomicky a vojensky vyspělých zemí světa. Cílem pokračujících reforem, které byly zahájeny již v 80. letech minulého století je adaptace obranných sektorů ekonomiky na nové zdrojové podmínky a požadavky na ně kladenými potřebami zajišťování bezpečnosti a obrany v nových mezinárodně-politických a vojenských podmínkách. Složitost řízení těchto procesů je umocňována tím, že se odehrávají v podmínkách dynamicky se rozvíjející globalizace. Rozboru vybraných aspektů vlivu globalizace na zbrojní průmysl je věnované následující pojednání. 1 POSILOVÁNÍ VOJENSKÉ SÍLY – ZÁRUKA OBRANY A BEZPEČNOSTI V současnosti lze pozorovat stále zřetelnější změny ve vývoji vzájemných vztahů faktorů, které determinují národní a mezinárodní bezpečnost. Řada problémů ohrožujících stabilitu mírového rozvoje světového společenství, které byly v minulosti řešeny především hrozbou použití vojenské sily, respektive jejím přímým použitím, je nyní řešena politickými a diplomatickými prostředky nebo pomocí využití ekonomických a jiných sankcí. Tento bezesporu pozitivní posun v mezinárodních vztazích ale vede k tomu, že se objevují hlasy hovořící o „slabosti vojenské síly“. Skutečností ale je, že vojenská síla, opírající se o rozvinutou moderní obrannou průmyslovou základnu v minulosti vždy byla a v současnosti i nadále zůstává důležitou ne-li nejdůležitější zárukou bezpečnosti. Na vývoj současného světového společenství má výrazný vliv synergický efekt působení dvou vzájemně se podmiňujících procesů. Na jedné straně je to proces změn v charakteru nově se formující mezinárodní vojensko-politické situace, v důsledku kterých se mění úkoly vojenské sily a požadavky na ni kladené. Na straně druhé, vývoj ekonomických faktorů rozvoje světového společenství, který determinuje rozsah materiálních, finančních a lidských zdrojů vyčleňovaných na obranu, a tím i možnosti rozvoje obranné průmyslové základny, zbrojního průmyslu a upevňování obranyschopnosti země. Složitost soudobého vývoje umocňuje rozvíjející se proces globalizace.
7
Vlivem vědeckotechnického pokroku a zákonitostí vojenského a vojenskoekonomického rozvoje se mění především samotný charakter vojenské síly. Probíhající revoluce ve vojenství, která je spjata především se vstupem světového společenství do období „informačního věku“ a se vznikem vědecko-technických možností vývoje principiálně nových druhů zbraní a zbraňových systémů vtiskuje vojenské síle zcela novou kvalitu. Revoluce ve vojenství je doprovázena i hlubokými změnami ve vojensko-ekonomické sféře, které v situaci kdy se do popředí dostávají kvalitativní parametry vojenské síly, náleží stále významnější úloha ve vojenské výstavbě, úloha mnohem obtížnější než tomu bylo v minulosti. V podmínkách prohlubující se globalizace je neoddělitelnou součástí těchto procesů nejen hledání „nové tváře“ národních obranných průmyslových základen, ale i rozvoj jejich mezinárodní kooperace, kterému je věnována stále vyšší pozornost. Vojenskoprůmyslová globalizace se nachází teprve v počátečním stádii svého rozvoje. Důležité je, že především vyspělé vojenskoprůmyslové velmoci si plně uvědomily její nezbytnost a nutnost. Přesto mnohé země, jak bylo poznamenané v závěrečném vystoupení na washingtonské konferenci ke globalizaci „doposud ochraňují svou průmyslovou autonomii…za to budou platit zaostáváním a zpomalením růstu vojenského potenciálu“.1 1
KONSOLIDACE A RESTRUKTURALIZACE ZBROJNÍHO PRŮMYSLU
Ekonomické zabezpečení obrany státu vyžaduje alokovat do této sféry života společnosti nezanedbatelné části národních finančních, lidských i materiálních zdrojů. Tím je do národního hospodářství implementována řada složitých vazeb, souvislostí a procesů, které „…mají velký vliv na stabilitu ekonomiky“.2 Jestliže v roce 1998 vydal svět na zabezpečení své bezpečnosti přibližně 834 mld. USD, a ještě v roce 2001 se výše vojenských výdajů pohybovala pod hranicí 900 mld. USD, pak v roce 2003 byla překročena hranice 1 bilionu USD (v běžných cenách) a světové vojenské výdaje se začaly vyvíjet k úrovni z doby studené války. V roce 2008 svět vydal na vojenské výdaje 1, 464 bilionu USD(v b. c.), tj. 2,4 % svého HDP. Průměrné výdaje na jednoho obyvatele dosáhly v roce 2008 úrovně 217 USD.3 Přehled o dynamice růstu a regionálním rozložení světových vojenských výdajů poskytuje Tabulka 1.
1
Robot Weapons Convince Skeptics. The Financial Times, February 5, 2002. HITCH, Ch. J., McKEAN, R.N. The Economics of defense in the Nuclear Age. New York, 1960, citováno podle vydání z roku 1986, s. 5. 3 SIPRI Yearbook 2009, Military Expenditure, příloha 5.1. [online] [citované 2009-09-15]. Dostupné na:
. 2
8
Region/ rok Afrika Amerika Asie& Oceánie Evropa Střední Východ Svět Změna v%
1988
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
1999-2008 % změna
12,1 525
14,6 368
13,6 383
14,2 388
15,1 430
15,1 482
16,8 523
17,3 549
17,6 559
18,6) 576
20,4 603
+40 +64
102
136
139
147
154
160
169
177
186
196
206
+52
513
281
287
289
298
302
303
303
309
314
320
+14
40,2
48,6
53,8
56,9
54,8
56,4
59,3
66,0
70,4
76,5
75,6
+56
1193
847
877
895
952
1015
1071
1113
1142
1182
1226
+45
-29,0
3,5
2,1
6,3
6,7
5,5
3,9
2,6
3,5
3,7
Tabulka 1 Světové a regionální vojenské výdaje v letech 1988 , 1999– 2008 (v mld. USD., stálé ceny r. 2005), Zdroj: Údaje za rok 1988 SIPRI Yearbook 2007, příloha 8A, SIPRI Military Expenditure Databáze. [online] [citované 2009-09-15]. Dostupné na: ; Údaje za roky 1999-2008 SIPRI Yearbook 2009, Military Expenditure, příloha 5.1. [online] [citované 2009-09-15]. Dostupné na: .
Takto vysoká dynamika vývoje světových výdajů na zbrojení se očekává i v následujících letech, neboť v důsledku toho, že mnohé státy dosáhly „kritické úrovně vojenské síly“ přetrvává hrozba rozpoutání regionálních válečných konfliktů a jejich možné eskalace do rozměrů ohrožujících samotnou existenci lidstva. Zároveň končí životnost velkého počtu řady zbraňových systémů a bojové techniky, zaváděných do výzbroje armád v 80. letech minulého století, tj. v době kdy vrcholila studená válka. Pokles vojenských výdajů v následujících 90. letech zpomalil tempo obnovy a modernizace zbraní a vojenské techniky. Ve výzbroji armád se začal zvyšovat podíl fyzicky a morálně zastaralých zbraní, bojové a ostatní techniky. To se negativně odrazilo na úrovni jejich bojeschopnosti. O jak závažný problém se jedná, svědčí případ americké armády. Z důvodů opakujících se závad muselo na přelomu let 2007-2008 zůstat na pozemních stanovištích 441 stíhacích letadel F-15. V obraně vzdušného prostoru USA tak vznikly „díry“ s jejichž zakrytím museli pomoci Kanaďané, neboť vzdušné síly USA (USAF) neměly dostatek strojů na jejich „uzavření“. Například, stát Oregon se úplně ocitl bez letadel protivzdušné ochrany. Příčinou vzniku této situace byl vysoký věk strojů a jejich pomalá obměna. Podle představitelů americké armády je v současnosti průměrný věk letadel amerického vojenského letectva 24 let. USAF proto přišly s požadavkem zvýšit počet nově dodávaných strojů F-22 z plánovaných 183 na 381 kusů. Tomuto zvýšení se brání ministerstvo obrany, neboť stroje jsou drahé, jeden stojí 140 mil. dolarů.4
4
Americké letectvo prožilo infarkt, pomoci museli Kanaďané. [online] [citované 2009-09-15]. Dostupné na:
9
S obdobnými problémy zápasí např. i raketové vojsko strategického určení, pozemní vojsko ale i vojenské námořní síly ozbrojených sil Ruska.5 Zvyšování vojenských rozpočtů jako reakce na rostoucí potřeby nahrazování dožívajících zastaralých zbraňových systémů a bojové techniky z doby studené války novými, moderními systémy, které se vyznačují vyšší bojovou efektivností, ale též nepoměrně vyšší cenou, je proto logickým vyústěním dosavadního vývoje. Oficiální pozice USA byla v tomto ohledu, velmi přesně vyjádřena ve zprávě prezidenta B. Clintona kongresu „Strategie národní bezpečnosti pro nové století“. „Spojené státy se přibližují k bodu, kdy bude nutná zásadní modernizace našich ozbrojených sil. Vojenské nákupy konce 70. a počátku 80. let umožnily odložit rozsáhlé technické přezbrojení našich vojsk o více jak jedno desetiletí. K tomu, aby bylo možné zachovat technickou převahu ozbrojených sil USA jsme nyní nuceni výběrově zvýšit prostředky určené jak na vyzbrojení vojsk novými zbraňovými systémy, tak i na nahrazení zastaralé techniky období studené války v té míře, jak tato vyčerpává svůj exploatační zdroj (schopnosti)“.6 Nyní Spojené státy vyčleňují na nákupy zbraní a vojenské techniky asi 140 mld. dolarů ročně, tj. skoro 3x více než tomu bylo v roce 2000, kdy na nákupy vyčlenily 51,7 mld. dolarů.7 Své rozhodující vojensko-technické programy nemění ani ostatní západní státy. S zřetelem k novým úkolům a potřebám modernizace výzbroje ozbrojených sil při omezených rozpočtových zdrojích ve vztahu k jejich rozsahu, nejvyšší představitelé armád zdůrazňují především požadavek zásadní reformy celého obranného sektoru ekonomiky, zajišťující jeho přizpůsobení k současným podmínkám a zvýšení kompaktnosti a efektivnosti. Za základní směry reformy byly definovány: -
reorganizace a restrukturalizace obranného průmyslu; sbližování vojenské a civilní ekonomiky; změna vzájemných vztahů mezi obranným průmyslem a ozbrojenými silami (a také státem jako celkem); liberalizace a globalizace vojensko-průmyslové činnosti.
Obzvláště důležitá je skutečnost, že všechny tyto procesy jsou nerozborně navzájem propojeny a jejich realizaci není možné omezit národními hranicemi a to i přesto, že v různých zemích mají tyto procesy svá specifika. Nejintenzivněji a rozsáhle je reforma uskutečňována v USA. Podle hodnocení amerických specialistů, ze 120 tisíc společností, bývalých dodavatelů ministerstva obrany v letech studené války, k dnešním dnům zůstalo pouze asi jedna čtvrtina společností. Ostatní buď opustily sféru vojenského byznysu, nebo úplně ukončily svou 5
Blíže např. ZELIN, A. Avijacionnyj park VVS: pjerechod k strategiji techničeskogo obnovljenia. [online] [citované 2009-09-15]. Dostupné na: http://vpk.name/news/30600_aviacionnyii_park_vvs__perehod_k_strategii_tehnicheskogoobnovleniya.html 6 Citované podle FARAMAZJAN, R., BORISOV, V. Vojennaja ekonomika Zapada i Rossiji posle cholodnoj vojny. [online] [citované 2009-09-15]. Dostupné na: 7 SIPRI Yearbook 2009, Military Expenditure, příloha 5.3. [online] [citované 2009-09-15]. Dostupné na:
. 10
činnost. Zde je nutné dodat, že se jedná především a malé a střední dodavatelské firmy, pro které plnění vojenských zakázek nebylo profilující a vojenský byznys nebyl pro ně rozhodující. Mnohem obtížněji a bolestivěji probíhala reorganizace velkých vojensko-průmyslových korporací, které se po celá desetiletí specializovaly na výrobu vojenské produkce. Zde je nutné připomenout známou skutečnost, že reforma obranného průmyslu nebyla v západních zemích, zvláště v USA, výsledkem rozhodnutí a úsilí pouze vojenskoprůmyslových korporací. Jejich rozhodnutí předcházela rozsáhlá činnost v různých sférách, včetně vládami jednotlivých států uskutečněné revize jejich obranné politiky a přehodnocení potřeb ozbrojených sil, projednání a přijetí odpovídajících zákonů parlamenty těchto států, zpracování velkého počtu analytických studií různými vědecko-výzkumnými centry. Samotné vojensko-průmyslové korporace se při přijímání reformních opatření řídily nejen „obecnými pokyny“, ale vycházely i z velmi podrobné analýzy konkrétních podmínek. Řada metod reformy obranného průmyslu, které byly v minulosti považované za klasické se z pohledu nových potřeb ukázaly jako málo účinné, nevhodné. To se týká např. konverze zbrojní výroby, která jako metoda reformy obranného průmyslu byla využívána jen ve velmi omezeném rozsahu. Příčinou tomu byly technologické především technologické důvody (vysoká specializace průmyslového zařízení období permanentní vojenské ekonomiky), ale i ekonomické důvody (vysoká nasycenost trhů civilní produkcí atd.). Základním směrem reformy velkých vojensko-průmyslových korporací se stalo zmenšování rozměrů jednotlivých výrobních podniků, likvidace nepotřebných závodů, omezení početního stavu personálu, reorganizace řízení, zdokonalování technologických procesů některé další. Největší výrobci vojenské produkce vojenský byznys zpravidla neopouštějí, ale jsou podmínkami přinuceni realizovat radikální změny ve své struktuře a aktivně se zapojit do mezifiremní reformy. Ve své podstatě se jedná o uskutečnění různých druhů partnerství počínaje dočasnými sdruženími zakládanými pro boj o konkrétní zakázky až po zakládání společných podniků, fúzí a převzetí. Především fúze a převzetí se staly hlavními směry mezifiremní transformace struktury obranného průmyslu v průběhu 90. let. Důvody, které vedly vojenské dodavatele k fúzím jsou rozmanité, ale za jeden ze základních důvodů je považována nutnost dosažení tzv. „kritické masy“ odpovídající vzniklým podmínkám. Neboli jde o respektování úrovně vědecko-technických a výrobních možností, která zajišťuje plnění nejsložitějších programu při nejmenších nákladech a současně tak umožňuje upevnění pozic ve vojenském byznysu. Jedna z největších předností fúzí však spočívá v tom, že dochází ke spojování zaběhnutých výrobních kapacit disponujících kvalifikovaným zapracovaným personálem a uzavřenými obchodními kontrakty. Rozhodující role v definování základních směrů a temp reformy obranných sektorů ekonomiky v západních zemích náleží státu, především ministerstvu obrany. Obecné schéma je dobře známé. Především stát určuje rozsah poptávky. Vojensko-průmyslové firmy, vycházející z hodnocení svých vědecko-technických, výrobních a finančněekonomických možností a z jejich porovnání s perspektivami poptávky, samostatně se
11
rozhodují a následně se zúčastňují na formování strany nabídky. Při poněkud soustředěnější úvaze je zřejmé, že základním obsahem reformy zbrojního průmyslu je vlastně dosažení souladu strany nabídky se běžnou a perspektivní poptávkou. Ministerstva obrany a ostatní vládní orgány a instituce se zúčastňují na vytváření podmínek pro pronikání produkce korporací zbrojního průmyslu na světový trh. Zvláštní pozornost poutá v posledních letech pozorované prudké posilování a urychlování procesů globalizace vojensko-ekonomické činnosti, jako jeden z konkrétních projevů celkového procesu globalizace – pravděpodobně nejsilnější tendence současného světového rozvoje. Globalizace vojensko-ekonomické činnosti probíhá na pozadí a v těsné provázanosti s procesy internacionalizace výroby, informací a spojů, mezistátní výměna technologií, rozvoj mezinárodního obchodu, rozšiřování činnosti transnacionálních korporací. Hlavní hybné síly globalizace vojensko-ekonomické činnosti mají své kořeny ve zvláštnostech a zákonitostech současné etapy rozvoje vojenské ekonomiky. K nim patří snahy o omezování obranných rozpočtů, nepřetržitý růst cen zbraňových systémů, rozsáhle nadbytečné výrobní kapacity, jako pozůstatek studené války apod. Obzvláště silné jsou tendence k mezistátní vojensko-ekonomické integraci v Západní Evropě. Vedoucí země tohoto regionu (Francie, Velká Británie, Německo, Itálie) v současnosti disponují rozvinutým a vyspělým obranným průmyslem, pro který jsou jejich vnitřní vojenské trhy velmi malé, a proto v těchto současných podmínkách nemohou samostatně realizovat rozsáhlé vojensko-technické programy. Proto přistupují k vytváření různých forem sdružení a vynakládají úsilí vedoucí až do pokusů o formování jednotného uceleného západoevropského trhu s vojenskou produkcí. Tento proces je však velmi výrazně negativně ovlivňován rozporem mezi snahou jednotlivých států o zachování vlastní obranné průmyslové základny a vojenskoekonomickými reáliemi, které stále naléhavěji vyžadují mezistátní konsolidaci obranného sektoru. Probíhající procesy propojování desítek výrobců zbraní a vojenské techniky z různých zemí neobyčejně složitou sítí transnacionálních mezifiremních vztahů nejrůznějších typů jsou výrazem působení objektivních ekonomických zákonů, které jsou zdrojem rozvoje globalizace. Globalizace zbrojní výroby se rozvíjí do šíře (v současnosti vlastní zbraně a bojovou techniky vyrábí téměř 50 zemí světa), tak i do hloubky (od takových relativně jednoduchých forem spolupráce, jakými je poskytování technologií nebo zabezpečování subdodávek pro společnou výrobu a mezistátní fúze firem). Západní odborníci v současnosti stále častěji zdůrazňují potřebu formování globálního obranného průmyslu. Tento požadavek vychází ze zevšeobecnění v Jak se ukazuje, již se nashromáždilo dostatek velmi závažných důvodů pro zahájení řešení problémů formování globálního obranného ekonomického systému, do kterého je nutné zahrnout, kromě vlastního obranného průmyslu, kterému v něm náleží klíčové místo také služby logistiky, vojenskou infrastrukturu, vytvořené arzenály zbraní a vojenské techniky, orgány kontroly zbraní a odzbrojení, struktury a podniky, zabývající se likvidací a utilizací zbraní.
12
2
OD INTERNACIONALIZACE KE GLOBALIZACI ZBROJNÍHO PRŮMYSLU
Na rozvoj světové obranné průmyslové základny má v současnosti stále intenzivnější vliv internacionalizace a globalizace výroby, doprovázené liberalizací zbrojního trhu. Výzkum, vývoj, prodej a marketing produkce vojenského určení nabývají stále více transnacionální, mezinárodní charakter, přičemž v posledních letech se do tohoto procesu nezapojují jednotlivé státy, jak tomu bylo v průběhu posledních třiceti let, ale aktivně do něj vstupují především průmyslové společnosti, které si samy vybírají zahraniční subdodavatele, zakládají joint venture podniky nebo přímo nakupují hotovou produkci v zahraničí. Přechod od internacionalizace ke globalizaci zbrojní výroby vede ke značným změnám a dokonce i k úplné likvidaci tradičních způsobů distribuce (prodeje) zbraní a vojenské techniky. Stále více se využívají takové formy spolupráce, jako společná výroba složitých zbraňových systémů firmami z různých zemí nebo jejich zapojení do výroby jako subdodavatelů zahraničních firem. Na rozvoj procesu globalizace výroby poukazuje zvýšení počtu smluv o organizaci společné výroby nebo nákupu produkce zahraničních subdodavatelských firem. Posledně jmenované typy smluv, podle názoru mnohých amerických odborníků, oslabují národní bezpečnost, neboť poskytují zahraničním firmám možnost stabilizovat svou činnost a rozvíjet se na úkor amerických firem. Například, v nedávné minulosti jedna z anglických společností vyráběla, za technické pomoci USA, urychlovač k americkým stíhacím letadlům F-15. Získané zkušenosti ji dovolily vyhrát zakázku na dodávku těchto urychlovačů pro letadla „Boeing-777“. V soutěži vyřadila americké konkurenční firmy, které analogickou produkci firmě Boeing do té doby dodávaly. Přesto, podle mínění představitelů zbrojních firem rozvoj mezinárodní kooperace ve vojenské sféře umožňuje: - zmenšit břemeno výdajů a rizik, které souvisí s vývojem a výrobou nových zbraňových systémů; - získat přístup k nejnovějším zahraničním technologiím a do unikátních výzkumných center a polygonů; - zajistit podmínky pro vytvoření a podporu multiodvětvové ekonomiky; - vytvářet nové a vstupovat na existující trhy zbraní a vojenské techniky, na které může být přístup jednotlivých firem (a dokonce i států) velmi obtížný nebo zcela nemožný (uzavřený), pokud se jejich činnost rozvíjí mimo hranice společných projektů; - zlepšit operativní vzájemnou spolupráci mezi vojsky spojenců a zvýšit jejich bojovou efektivnost; - stimulovat ostatní formy spolupráce mezi státy (konkrétně, politickou solidaritu a ekonomickou integraci); - využívat široké možnosti spolupráce firem Západu, Východní a Centrální Evropy, k níž se otevřela cesta po rozpadu SSSR. 8 Proces spojování evropských zbrojních firem a evropských a amerických firem, který započal v roce 1992, pokračuje i v současnosti. V 90. letech byl tento proces podmíněn 8
HULL, A., MARKOV, D. Trends in the Arms Market. In JaneśIntelligence Review. 1997, May , p. 232.
13
především snižováním vojenských rozpočtů zemí NATO. Počet velkých mezinárodních obchodních dohod se zvláště po roce 1996 prudce zvýšil. V důsledku toho došlo k urychlení procesu budování transatlantického „průmyslového mostu“. Během let 1990-1999 se zvýšily investice amerických společností realizované v rámci procesu konsolidace na druhém břehu Atlantiku z 22 na 154 mld. dolarů. Ve stejném období se výdaje evropských firem související s fúzemi nebo jejich akvizicemi firem v USA zvýšily z 54 na 293 mld. dolarů.9 Se zánikem ikony „společného nepřítele“ se velmi zřetelně začal odvíjet vnitřně rozporný proces „autonomizace“ vojenskoprůmyslových komplexů Západní Evropy a USA. Rozpornost tohoto procesu je podmíněna přetrvávajícími politickými rozpory mezi hlavními státy Západu a nedokončenou výstavbou společných západoevropských organizačních a řídících struktur. Přesto rozsah integračních procesů v průmyslu a sféře služeb země Západní Evropy, které byly zahájeny v roce 1985, umožnil, aby bývalý představitel EU J. Delors hovořil o „tiché revoluci“ v západoevropské ekonomice. Nejintenzivněji tyto procesy probíhají v leteckém, kosmickém a elektronickém průmyslu, a také v oblasti informačních systémů. Mimo jiné to znamená, že na velké části trhu odbytu finální produkce je prakticky vyloučena konkurence. Na pozadí prudce rostoucí frekvence používání pojmu globalizace je nutné konstatovat, že problém globalizace obranného průmyslu se stal aktuálním pro ekonomicky a vojensky vyspělé země, včetně USA, poměrně nedávno. V letech studené války byl obranný průmysl natolik důležitým pro národní bezpečnost států, že jejich vlády nedovolily vystavovat ho drsným podmínkám svobodného trhu. Avšak po pádu Berlínské zdi zbrojní firmy postupně dospěly ke stále intenzivněji pociťované potřebě, která vyústila v rozhodnutí o zapojování se, stejně jako firmy civilního sektoru, do globální ekonomiky. Tomuto rozhodnutí napomáhalo zrychlující se stírání hranic mezi civilními a vojenskými technologiemi. V posledních 20-30 letech začala civilní elektronika, komerční spojovací prostředky a informační technologie hrát klíčovou roli při vývoji a výrobě současných zbraňových systémů, a tím vytěsňovat čistě vojenské vědecko-výzkumné a vývojové a konstrukční práce z hlavního proudu vývoje nových technologií a inovací. Současná praxe každodenně potvrzuje již všeobecně uznávaný princip vypovídající o tom, že civilní technologie se vyvíjejí a osvojují na globální úrovni. Globalizace zbrojní výroby je procesem, který nemá svůj nulový počátek. Rozvoji globalizace předcházel dlouhý proces internacionalizace zbrojní výroby, který, na rozdíl od globalizace, není regulován zákony trhu, ale mezistátními dohodami. Ještě v 50. letech minulého století evropské země NATO realizovaly rozsáhlé programy společné výroby zbraní a zbraňových kompletů. Zpočátku Evropané vyráběli především americké systémy. Byla připravena velkosériová výroba stíhacího letadla „Starfighter“ F-104 (1960-1965), protiletadlových raket „Hawk“ (1959-1967), raket „Sidewinder“ a „Bullpup“ (1962-1967). Na výrobě „Starfighterů“ se podílelo více jak 500 evropských firem. Celkem bylo vyrobeno 949 strojů tohoto typu, 604 strojů pro Německo, 100 pro Belgii, 120 pro Nizozemí a 125 pro Itálii. Na základě získaných zkušeností a osvojení si výroby složitých zbrojních systémů evropské země postupně přešly ke společné výrobě svých vlastních systémů, jako 9
TIŠČENKO, G. G. Povyšešnije ekonomičeskoj efektivnosti vojennogo strojitjelstva SŠA. Ros. in-t strateg. Issledovanija, Moskva 2004, s.331-332.
14
například, námořní hlídkový letoun „Breguet Atlantique“, stíhací bombardér „Fiat G.91“, protitankové řízené střely „Hawk“ a „Milan“ a další. V současnosti jsou téměř všechny složité a nákladné zbraňové systémy, jako například stíhací letadlo „Tornádo“ a „Tajfun“, vrtulníky „Tiger“ a „MN-90“, vyrobené nebo se vyrábí společně. Přitom se široce využívají zahraniční (i americké) součástky. Podle údajů Londýnského institutu strategických výzkumů, v roce 1998 Evropa a Spojené státy uskutečnily mezi sebou obchody s vojenským materiálem, které dosáhly na každé straně hodnoty 6 mld. dolarů.10 Přibližně od 70. let začaly Evropa i USA velmi aktivně spolupracovat v oblasti vyzbrojování se zeměmi Asie, Latinské Ameriky a Afriky. Byla uzavřena řada dohod, které zabezpečovaly nejen vyzbrojování ozbrojených složek uvedených států, ale současně přispívaly k rozvoji a modernizaci jejich obranné průmyslové základny. V roce 1978 Francie uzavřela několik dohod s Egyptem. První dohoda byla pouze o montáži; po ní následovaly dohody na výrobě stíhacího bitevního letadla „Alfa-Jet“. V roce 1982 se Itálie a Brazílie dohodly na společném vývoji cvičného bojového letounu AMX. Brazílie a Jižní Korea zahájily výrobu ponorek na základě německé licence, Egypt vyráběl anglické a Indie francouzské PTŘS. Indonésie si osvojila výrobu francouzských vrtulníků. A v tomto výčtu by bylo množné ještě dlouho pokračovat. Avšak internacionalizace zbrojní výroby, jejímž příkladem jsou uvedené programy, je vnímána jako cesta do slepé uličky. Americký brigádní generál Eliot Vandervanter ještě v roce 1964 realizoval výzkum, jehož cílem bylo vyhodnocení efektivnosti společné zbrojní výroby v rámci NATO a dospěl k závěru, že složitost struktury společných mezistátních programů „sebou nese faktory, které se nevyhnutně dostávají do konfliktu s produktivitou“.11 O patnáct let později, ve vystoupení A. Jamese na konferenci věnované vojenskoprůmyslové globalizaci, zaznělo: „Přestože mezistátní spolupráce ve vojenskoprůmyslové oblasti umožňuje zbrojním společnostem překonat vytvářené politické a právní bariéry, těžko lze očekávat její další budoucí rozvoj, a to především proto, že nenapomáhá efektivnímu využívání průmyslových a technologických zdrojů, nenutí omezovat nadbytečné kapacity a snižovat náklady“.12 Podle názoru A. Jamese, „současná globální dělba práce při vývoji a výrobě produkce vojenského určení vyžaduje otevření národních trhů pro zahraniční konkurenci a poskytování společnostem práva realizovat svou výrobní a inovační činnost v souladu s logikou komerce, a nikoli politiky“.13 Je nepochybné, že globalizace národních obranných průmyslových základen, tj. zapojení národních vojensko-průmyslových společností do světové sítě kooperačních vztahů, by byla nemožná bez poskytování všestranné pomoci ze strany národních vlád. To se projevovalo především v tom, že v západních státech vlády v určitý moment přistoupily ke konsolidaci a privatizaci obranného průmyslu. Anglická „British Aerospace“, z níž vyrostla „BAE Systems“, byly založena v dubnu 1977 cestou fúze společností „British Aicraft Corporation“ , „Hawker Siddeley Aviation“, „Hawker 10
The Military Balance, 1998–1999, s. 273. E. Vandervanter, Coordinated Weapons Production in NATO: A Study of Alliance Processes. Santa Monica, 1964, s. 1. 12 The Atlantic Council of the United States. Defense Industry Globalization. A Compendium of papers presented at a conference on "Defense Industry Globalization" held on 16 November 2001. Washington, D. C., 2002, s. 16. 13 "Defense Industry Globalization" held on 16 November 2001. Washington, D. C., 2002, s. 12. 11
15
Siddeley Dynamics“ a „Scottish Aviation“. Zpočátku byla plně státní společností, avšak v roce 1981 vláda 51,57% akcií prodala. Tehdy bylo rozhodnuto i o prodeji 15% aktiv zahraničním investorům. V roce 1989 byla kvóta zvýšena na 29,5% a v současnosti pouze americké společnosti mají ve svých rukách 40% akcií „BAE Systems“. Francie, která ještě v 80. letech uskutečňovala aktivní politiku zestátňování vojenského průmyslu, koncem minulého století změnila kurs a přistoupila k rozsáhlé privatizaci zbrojních společností. Například, společnost „Thomson CSF“ byla v roce 1982 zestátněna a o šest let později v roce 1988 byla předána do soukromého vlastnictví. Privatizace společnosti umožnila v následujících letech na jejím základě vybudovat společnost „Thales“. Francouzská vláda dosáhla i fúze státní společnosti „Aérospatiale“ se soukromou společností „Matra“. V důsledku spojení vznikla nová společnost „Aérospatiale Matra”, ve které se výrazně snížil státní podíl, který se stal v podstatě zanedbatelným po té, kdy se společnost „Aérospatiale Matra” stala součástí zbrojního gigantu „EADS“, který vznikl v důsledku spojení „Aérospatiale Matra” s soukromou německou a španělskou společností. Ať je jakkoli privatizace důležitá pro vstup vojensko-průmyslového komplexu na světový trh, sama o sobě problémy s tím spojené nevyřeší. Jeden z hlavních problémů spočívá v tom, že vojenská a civilní výroba tradičně využívaly, a v řadě zemí ještě i využívají, různé standardy a specifikace. Avšak globální tržní prostor vyžaduje, aby všechny tyto parametry byly porovnatelné a nezávisely na charakteru vyráběné produkce. V této souvislosti velmi iniciativně reagoval Pentagon. Ministr obrany William Perri již 29. června 1994 vydal nařízení, vyžadující od všech druhů ozbrojených sil Spojených států používat při nákupech vojenské produkce a při vývoji nových zbraňových systémů v závazné formě komerční technické charakteristiky, specifikace a standardy. Nedodržení tohoto nařízení bylo možné pouze se souhlasem ministra obrany. Paul Kaminski, který v té době byl zástupcem ministra obrany pro akvizice a technologie k tomu napsal: „Reformou nákupů jsme se rozhodli zahájit i celkovou revizí naší politiky zaměřenou na vojenské specifikace…Doposud manažeři programů vývoje a nákupů zbraní museli v každém daném konkrétním případě zdůvodňovat nutnost využití komerčních specifikací…Věc jsme obrátili a začali jsme od manažerů programů požadovat zdůvodnění, pokud trvali na setrvání používání vojenských specifikací“.14 Po půlroce Pentagon udělal v tomto směru ještě jeden neméně rozhodný krok – vydal nařízení „Technologie dvojího využití: strategie vytvoření dostupných progresivních technologií“. Specialisté okamžitě začali tento dokument nazývat „Svatým písmem o technologiích dvojího použití“. Kromě jiného se v něm uvádělo: „Cílem reformy akvizic uskutečňované ministerstvem obrany je vytvoření akvizičního systému komerčního typu, který se bude orientovat na komerční výrobky a technologie. Tento systém musí, tam kde to bude možné, zabránit používání speciálních smluvních
14
The Defense Industry in the Post-Cold War Era. Corporate Strategies and Public Policy Perspectives. Ed. by Gerald I. Sugman and Sean O’Keefe. Pergamon, 1998., s. 325.
16
podmínek a technických požadavků, a také i pravidel evidence, neboť toto vše brání vojensko-komerční integraci“.15 Vydání těchto direktiv předcházely exaktní výzkumy, které ukázaly, že využití komerčních prvků snižuje cenu zbraňových systémů minimálně dvakrát, a v některých případech i osmkrát, při srovnatelné nebo i vyšší spolehlivosti a navíc, nákupy certifikovaných komerčních komponentů „z regálu“ Pentagonu umožňuje zavést využívání elektronických systému podstatně (2-5x) rychleji“.16 Procesy internacionalizace a globalizace zbrojního průmyslu stimulují rozšiřování mezinárodní spolupráce firem ve výzkumu, vývoji a výrobě zbraní a vojenské techniky a jejich vstup na nové trhy, včetně civilních trhů odbytu jejich produkce. Proto analýza hlavních tendencí rozvoje zbrojní výroby v podmínkách globalizace vyžaduje pohled na procesy, které se rozvíjejí v rámci světového trhu s produkcí vojenského určení. ZÁVĚR Překonání globálního bipolárního rozdělení světa na konci minulého tisíciletí nabídlo světu naději, že v novém tisíciletí se bude moci cítit bezpečněji. Na základě vzniklé situace především vojensky a ekonomicky vyspělé země projevily snahu o snížení svých vojenských výdajů, omezení početních stavů ozbrojených sil, snížení počtu nově zahajovaných vojensko-technických programů apod. Současně přijímaly řadu efektivních opatření k modernizaci ozbrojených sil a jejich přizpůsobení k plnění nových úkolů. Plnění uvedených cílů vyvolalo potřebu intenzivní reformy obranného sektoru ekonomiky, především zbrojního průmyslu, na kterém spočívá hlavní odpovědnost za vývoj a výrobu perspektivních zbraňových systémů a uspokojování dalších nově vznikajících potřeb ozbrojených sil.
K hlavním cílům realizace reformy zbrojního průmyslu náleží snížení ekonomické zátěže obrany a současně zvýšení efektivnosti vojensko-ekonomické činnosti cestou co nejširšího využívání zdrojů , které byly naakumulované v civilním sektoru ekonomiky, a také předností, které plynou z těsného propojení a kooperace ve sféře zbrojní výroby se spojeneckými státy. Fungování národních obranných průmyslových základen a zvyšování jejich efektivnosti a pružnosti se v podmínkách globalizace nemůže uskutečňovat bez podpory státu a současně i vytváření podmínek pro výraznější liberalizaci zbrojního průmyslu a světového trhu s produkcí vojenského určení. Nerespektování potřeb ekonomického fenoménu zbrojního průmyslu může zpomalit proces globalizace, ale nemůže ho zastavit. 15
Department of Defense, “Dual Use Technology: A Defense Strategy for Affordable, Leading-Edge Technology”. Washington: Government Printing Office, February 1995, s. 16. Citované podle ŠLYKOV, V. Globalizacija vojennoj promyšlennosti – imperativ XXI.vjeka. [online] [citované 2009-09-15]. Dostupné na: 16 "Report oт the Use of Commercial Components and Military Equipment," Defense Science Board Study Task Force, Department of Defense, Washington, 1986. Citované podle ŠLYKOV, V. Globalizacija vojennoj promyšlennosti – imperativ XXI.vjeka. [online] [citované 2009-09-15]. Dostupné na:
17
LITERATURA [1] [2]
[3] [4]
[5]
[6]
[7] [8]
[9]
[10]
[11]
[12]
[13]
18
HITCH CH., J., McKEAN R., N. The Economics of Defense in the Nuclear Age. New York: Atheneun, 1986. ISBN 0-689-70094-6. TIŠČENKO, G. G. Povyšešnije ekonomičeskoj efektivnosti vojennogo strojitjelstva SŠA. Ros. in-t strateg. Issledovanija, Moskva 2004, 397 s. ISBN 5-7893-0058-8. VANDERVANTER, E. Coordinated Weapons Production in NATO: A Study of Alliance Processes. Santa Monica, 1964. OZEROV, V.: „Oboronka“ podnimajetsa iz kolen. In.: Vojenno promyšlennyj kurjer. 2005. č. 11. [online] [citované 2009-09-15]. Dostupné na: http://www.archive.vpknews.ru/article.asp?pr_sign=archive.2005.78.articles.names_01. The Defense Industry in the Post-Cold War Era. Corporate Strategies and Public Policy Perspectives. Ed. by Gerald I. Sugman and Sean O’Keefe. Pergamon, 1998. ŠLYKOV, V. Globalizacija vojennoj promyšlennosti – imperativ XXI.vjeka. [online] [citované 2009-09-15]. Dostupné na: HULL, A., MARKOV, D. Trends in the Arms Market. In Jane´s Intelligence Review. 1997, May , p. 232. The Atlantic Council of the United States. Defense Industry Globalization. A Compendium of papers presented at a conference on "Defense Industry Globalization" held on 16 November 2001. Washington, D. C., 2002. Report of the Use of Commercial Components and Military Equipment. Defense Science Board Study Task Force, Department of Defense, Washington, 1986. Robot Weapons Convince Skeptics. The Financial Times, February 5, 2002. FARAMAZJAN, R., BORISOV, V. Vojennaja ekonomika Zapada i Rossiji posle cholodnoj vojny. [online] [citované 2009-09-15]. Dostupné na: . ZELIN, A. Avijacionnyj park VVS: pjerechod k strategiji techničeskogo obnovljenia. [online] [citované 2009-09-15]. Dostupné na: Americké letectvo prožilo infarkt, pomoci museli Kanaďané. [online] [citované 2009-09-15]. Dostupné na: SIPRI Yearbook 2009, Military Expenditure, příloha 5.1. [online] [citované 2009-09-15]. Dostupné na: .
Sylwester T. KUREK, Janusz PŁACZEK
THE OUTLINE OF SECURITY ECONOMICS METHODOLOGY Abstract: The objective of this article is to present the basic methodology of security economics theory evolution. We present its science object and relations with other sciences. It means that we also bring close its attributes as: language, research methods and programs, functions and usability (pragmatics). We briefly highlight research and academics centers, which are engaged with economics and defense inquiries. All presented information can be treated as an outline of these problems, which have methodical characteristics and knowledge ordering. 1
PREMISES AND ORIGIN OF SECURITY ECONOMICS
Security economics is an evolutionary historical origin knowledge. It appeared as a result of economics plots of wars and fundamental economics of national security. Political consciousness of economy during battles and wars grew adequate to war measures and its development. Years ago tribal wars were not prepared, together with preparation of food, clothes and armaments. Since the nation grows with the productions power, it lead to wars. This lead to supply needs for certain products. Governments and commanders noticed the connection between military power and economy. Experienced leaders understood that greatness of army in the field depends not only on number of the nation but also of economy potential. Financial support was always very important key. For ages this was a problem for the rulers. During mercantile times, trade exchange was identified with the power of nation. During classical times the production role was emphasized, which is the main source of nations wealth at the same time with military power. During physiocratism times the most important thing was self-sufficiency in food productions – important factor during economic blockade. It is known, the level of military techniques enforced the method of fight, and always enforced new requirements of back-ups, which is dynamics and structures if society reproductions process. The war economy system was established during the Ist World War and became new science discipline – war economics. War economics between the Ist and IInd World Wars put a great contribution in economic preparations to new World War. Especially the role of industry and technical progress of battle equipment. At those times obligatory rule was ”economy works for the front line needs, for the army”. Then the new effect of arms race between the two opposed economy-political systems appeared what projected on the economy grows. Even if there was a peace between the two blocks, the level of budget nation did not allow to resign of typical war economy action. Economic-defense studies needs are important now, especially during peace times. That is why war economics is called now defense economics. They focused on connections between space planning and defense system, on creating economy mobilization plans, energy and food system, as well as economy calculation role on economy-defense system. Both names (war economics & defense economics)
19
have traditionally historical meaning tied between national defense and national economy. Today the security economics is propagating and developing. There are essential number of premises indicating of defense economics evolution towards the new science discipline – security economics. The most important premise is political changes in Europe at the turn of 80’ and 90’ in twenties century. At that time the Warsaw Pact and Berliner Wall was demolished. The nations of central Europe moved on towards democracy system and its economy towards free world market model. These nations limited its defense’s budgets and numbers of army forces. In the literature of those times it was noticed the changes to analyzing of national economy to strengthen the security in crisis, not military but terrorist crisis, natural disaster or lack of food, energy and water supplies. They are very important issues besides that Poland is a member of NATO (since 1999) and European Union (since 2004). The complete opening of Poland caused also the information penetrating from the Western countries. The real military threat cannot be excluded, which causes the necessity of permanent capability of military standard levels. There is always probability of local outbreaks or the necessity to participate in alliances operations. It is important to define the strategic challenges and potential source of menace for the country (alliance) as well as operation prevention actions. Prevention strategy in modern World has greater and greater meaning and is more efficient. That is why it should be developing, its methods should be modernizing, and people should be informed better. The extra military menace and its meaning grow more and more. There is a number of threats growing nowadays: organized crime, terrorism, atomic weapons, economic wars, information’s blockade, financial dependence or technology espionage. We are constantly bombarded by media with the effects of natural disasters or damages to the ecology. To resist against all these threats we need to employ the organized, well trained forces with mobile equipment. On one side there is the army (national and alliances) on the other side there is the whole governmental machinery (extra military). But this system (crisis and security reaction system) is not ideal and needs much effort to be improved. The war economy in the army is far away from the analysis as well as the economy in the army. The action field moved for peacefully forming of economy security basis which means the economy resistant to modern, extra military threats. The clear stream has been aroused connected with the crisis reaction during peace times. We should consider the macro and micro scale of the researched effect. This issue concerns local needs of certain economy or industry brunches as well as groups of countries, alliances, continents or even the whole globe. Summarizing it means the need of extending present defense economics research of the new elements. The new matters of extra military field should be included into new discipline = security economics. The range of his discipline has been evolving constantly, that is why the identity accents in its name as well as the relations between and the merits connections (figure 1). ME < DE < SE ME ⊂ DE ⊂ SE ME
20
DE
SE
ME – military economics DE – defense economics SE – security economics Figure 1. The range of economic-defense disciplines
2
THE OBJECT AND SUBJECT OF INQUIRY
To correctly define the security economics we should define two basic concepts. Security, according to general principles, is understood as a lack of threats or protection against threats. To understand it on political basis (nation) we can say it is a result of organized protection and defense against all military and extra military, foreign and domestic threats, employing all governmental forces. In fact there is a symbiosis of the security threats elements, in the first place – extra military characters. Economics has been defined as a part of economy which researches economic activity in certain field of national economy. Its objective is to define by science methods the effective instruments of economic policy and the economic rules on this field. Both definitions correspond with each other very well. They indicate how to manage, in what form, by what instruments. All of these is to efficiently economics managing against all threats. That is why economics connects two groups of science – military and economy. It’s also connecting with the political since. We can state the following: < security economics is a particular science discipline, which researches essentials, forms and methods of national economy functions, which is ready to fulfill the national security task and it analyses and evaluate the economic security level of the country. It concerns effectiveness of economic resources during peace, crisis and war times. The objective of the economics is to help create a rational security policy. It should search the answers for the questions: What? When? How much? How Many? How? Who? And Why? How to use it. The main task is to look for the way of efficient management of the national reserves to create national security. The subject of the security economics is the correctness of the building economy process system, which should be focused on the three different states of the nation: peace, crisis and war. The research program should be complex, included time of nation economy, alliance of the countries in not peaceful times of existence. There are several issues included in this discipline such as: dividing of burden defense within a framework of alliances, managing security and defense systems in crisis, civil-military cooperation, economic-technical possibility support in natural disasters time, social-economic costs of armament conversion, reconversion of army personnel and economical terrorist’s premises. The research objects of this discipline (specialty) are economy basis of the security and defense of the nation (EBoSaD)1, particularly defense economy in different types. The research includes the connections of economic process to create a rational security policy. Defense economy which is the EBoSaD core is a fundamental part of any nation, and every nation must utilize part of the nation’s economy for its own defense policies. This part has been always variable, grows during military crisis. There were situations in history during world power wars where the part of defense economy was very slight. In the Middle East there is a paradoxical situation where in peace time, the nations finance the security needs like in war. There are four types of defense economy: 1) peaceful defense economy – when burden of gross domestic product is less then 7-8%; 2) war readiness economy (sometimes crisis) – when it’s over 8%; 3) war economy – it’s over 14-16%; 4) demobilization economy – when burden of gross domestic product is diminishing in a short time. 1
More about economy basis of security and defense of nation structure vide: Stachowiak Z., Kurek St., Kurek S.T., Bezpieczeństwo ekonomiczne Rzeczypospolitej Polskiej, AON, Warsaw 2004.
21
The above factors are relatively general and have to be compared to few years period. For some countries they mean “hot war” for others don’t mean anything more than just doubling the defense expenses. Besides that these factors must be observed, because the indicate the based irrelativeness of connections of economy and defense. The ability of defense state economy (majority in EBoSaD) to achieve the next stages of readiness (or decreasing) means that defense state economy is very flexible. The more flexible it is the faster and better it is able to fulfill its defense functions. For a certainty it is a fundamental characteristic of modern defense economy. This flexibility is defined as ability to change even for a huge organization with negligible loss of time or resources. It depends mostly on management skills, moral readiness of the nation to meet new challenges and on the economy function. It is said the economy is more flexible if it has more reserves at its disposal (production, transportation). Also the mobility of labor force, technological ability means the key roles are managers, engineers and scientists. Defense economy is a real core EBoSaD of the country and it has its own role to play. The basic goal is to create premises to build the financial basis of the security and defense and to ensure the survival of civilians during crisis or war. Its aim is to effectively exploit the existing economical potential for the sake of the security. The typical examples of the peaceful defense economy tasks are: to prepare and constantly update the economy mobilization plan in case of threat or war; to maintain, support, train, equip the army as well as building of the military objects; to adjust technological infrastructure to defense and security state requirements; to create conditions for the survival of civilians in the extreme situations, e.g. preparing civil defense; to gather state reserve; to prepare production and technical (repair) bases in the industrial branch during the threat times and during the war; to run the science and research studies in defense and security fields; to participate in the task and operations for the alliance’s armies and in realizing the defense investments. The basic economy elements of the security and defense which speaks of its readiness for the action are among others: defense industry, strategic reserves of the state, economy-defense infrastructure, science-research centers, international economydefense cooperation and defense logistic. The key role is state economy organizations who manage the security and defense of the state. The important premise that define EBoSaD is considering the conditions of economy functions. The main conditions of this type are: geographical position of the state; economic and military alliances; level of economic growth; level of reserves (manpower, materials and assets (cash, gold reserves etc); location of defense-economic potential; and volume of defense expenditures. To characterize the security economics among the nationwide knowledge we may separate three attitudes: 1) considering security economics in military sciences taking into account that it appeared together with war occurrence as of the war science we can learn from the military conflicts; 2) including security economics in political science as a inquiry of the internal and international political relations, because war is a political act; 3) including security economics to general economy science as one of detailed economics. The object of its interest is a state economy but in a defense function.
22
At the same time we reject the thesis that security economics can be a separate science discipline. We are sure that security economics lies in the middle of these sciences. It also depends on the place of lectures and science centers. In Poland for two years security economics was a specialty of economy sciences. Currently it is included in military sciences as a result of stereotypical premise, that if it is security, it must be connected with military uniforms. It should not be connected this way. We understand that the government is responsible for national security, but individually businessmen and consumers create economic systems and have bigger roles to play, about which A. Smith in XVII century had written. 3
LANGUAGE, SCIENCES STREAMS AND RESEARCH METHODS
Each science discipline has its own specific language. There are different categories which describe the current state. These categories are historically based, they are changing all the time as well as conditions of functioning and surroundings. In security economics there are specific descriptions connected with functioning of security and defense of the economy of certain nation. Some of the categories are brought from other science disciplines, but there are some new ones that describe certain process better. Most often categories are: potential, reserves, expenditure, cost, analysis, evaluation, value, parameters, factors, mobilization, methods, model, and allocation. These categories are narrowed to specific of the field e.g.: reserves – to manpower, objects, financial and information; potential – to economy, defense or military; mobilization – to economy, technical infrastructure, economy subject; expense – to defense, military, armaments, or extra military. To explain the specifics of this language we should also explain and highlight the isolation from the other sciences, which are sometimes even close to these sciences. We need to specify the following categories: economic-defense potential, which roots are in general economy category and has its roots also in exact and military sciences; economic mobilization, which moved some mobilization rules of the armies to economy ground; strategic raw materials – their roots are in the word “raw materials” but it shows exact group necessary for security and defense needs; war economy – expresses clearly the impact on different country with the economic tools to force the beneficial behavior; intensity of economy – which means the ability of the economy to resist against bad conditions due to military actions of the enemy; In the extra military category we can specify the following: compensation of defense purchasing; crisis management (reaction); trans-frontier migrations; action supporting of the host state; double-use equipment; economic espionage; and civil-military cooperation. In the consequences there are three parallel main streams of science of modern security economics. First is a continuation of a present stream of war economics with the matters of: manpower in war economy, war distribution etc. The second has roots in defense economics, widen of disarmament of economics, crisis management etc. The third one regards extra military threats as organization and functioning of the state organs, assortments, state reserves. All of the above science streams should serve the national security policy in the alliances as well as between continentals.
23
Considering the science’s methods there are analysis and synthesis used in many different science disciplines. Also there are certain statistics method used as induction and deduction. Sometimes the interviews enrich the analysis. The science method depends on the task character and source of information. History’s wars and economies give comprehensive materials for research and study. Also it is important to make comparisons to today’s conflicts. It is very important to study this kind of historic material to observe the proper connections which demonstrate the basic war-economy processes. At the same time the anticipation of discovered trends and rules can help for the future planning and predicting of the war conflicts. 4
CONNECTIONS WITH OTHER DISCIPLINES
Security economics as each science discipline has its connections to number of science and disciplines. It takes full advantage of their achievements. The strongest connections are with different economy branches like industrial, agricultural, transport and trade economics. Is has also connections with international affairs economics, geographical economy and the finances of the state. Military sciences also play a significant role, as well as political and military alliances. This analysis considers periods of both war and peace. The military equipment, manpower etc – all of these are keys to the technological progress. The administration, law, exact sciences give the type of research methods and knowledge. Summarizing there are clear connections between economy, military and political sciences. And we cannot forget about these disciplines surroundings especially about the technological, social and political sciences (figure 2).
1 2
8
3
7 6
5
4
Legend: 1. Defense-economic thought 2. Military-economic history 3. War economics 4. Military economics
5. Economic-defense planning and programming 6. Economic-defense simulation 7. Economic-defense policy 8. Economic security
Figure 2. The closer and further surroundings of security economics
24
5
FUNCTIONS AND USABILITY
We can say that the functions of security economics are different from other science’s disciplines. There are three main functions: cognitive, creative and practical application. The first means information acquiring and their selection. In this area there is a huge number of information which should be found, ordering and grouped. Nowadays the inflow of the economic, military and political information is so great that we have to use special filters to choose the information needed for future research. The next function is a result of analyses, evaluation and formulating a hypothesis which need further verification. We can easily say it is a “specific laboratory” where all the products are put on a test. The third function realizes in the process of postulations and conclusions. Based on this generalization we can form the statements, which enrich the theoretic thought of the researched discipline. We need to consider also the usability of this science discipline. We can strongly recommend the thesis this economics is extremely useful for the state security. It is expected to give the answers and solutions, methods and instruments. Also it has to warn and stimulate offering different questions. There is a need for this kind of research world-wide to create an efficient security system for the people and nations. 6
RESEARCH PROGRAMS AND THE RESEARCHES CENTERS
It is difficult to describe the most important science problems of the security economics. It depends on two premises. First – is the institution needs for this kind of research. The second one is a result of research’s scientists. There are following standard topics: 1) The field of defense-economic thought: origin; connections and dependences; forming the opinions; theories; 2) Military-economic history: role of the war loot in the ancient countries power; economic basis of Middle-Ages wars; growth of the navy during Mercantilism times; industrial revolution in England and war technology development; economy bases influence on massive conflicts increase; 3) War economics: war resources mobilization; war catering; war economic effect; war finances; war resources allocation; war production; war costs; 4) Military economics: finance army planning; resources efficiency; standing army economics’ dilemma; civil-military cooperation (CIMIC); alliances’ role in economic supporting; military costs; 5) Economic-defense planning and programming: tools; economy mobilizing planning; technological infrastructure utilization for the security and defense system need; economic conditions of the stabilizing missions; economic-social effect of disarmament; management of defense-economic resource system; economic-defense analyses related to cost-effect; modern economic mobilization; 6) Economic-defense simulation: economic-defense potential measurement; economicdefense condition valuating; diagnoses methods and techniques; modeling of the connections; 7) Economic-defense policy: army role in the economic-defense potential; defense direction; methods of economic-defense policy creating; alliances; decision-making; arms traffic; analyses and evaluation of the resources; role of resources and strategic reserves; role of the domestic industry; international cooperation; security and defense costs; terrorists premises and cost of the terrorists control;
25
8) Economic security: modern economy intelligence; economic security of sectors (energy, raw, finance, food, ecological etc); economic security threats of the country; methods and resources of the economic security. The above subjects may be of different shades. In the effect we wanted to show the connections between theory and practice. We hope, presented problems may be a program of security economics research. It is important to point out the research sciences centers and the scientist. There are seven main centers: 1) British center with Defense Study University Center in York where there are authorities like: Keith Hartley, Dawid Greenwood, Mary Kalder, Gawin Kenedy, John Lovering and scientists in other different centers N. Cox, J. Thompson or Ron P. Smith. 2) American center with Texan University in Dallas with the representatives like Tod Sandler and Daniel Arce, Harvard University with Ethan B. Kapstein, L.D. Olvey, J.R. Gulden. R.C. Kelley, California University with J. Hirshleifer, M. Interiligator and M. McGuire. There are also people working at other centers like A.L. Ross, G. Kennedy, N. Hooper, D. Braddon, P. Dowdall, M. Kaldor. 3) Swedish center with International Stockholm Peace Research Institute (SIPRI) and Peace and Conflict Research Division at Uppsali University. The researchers: Margaret Sollenberg, Peter Wallensteen, Ian Anthony, Evamaria Loose-Weintraub, Elizabeth Skons, Saadet Deger, Wuji Omitoogun, Catalina Perdomo, Damian Fruchard, Siemion T. Wezeman, Peter Satalenheim, Michael Ward. 4) Russian center with Russian Science Academy, Russian Natural Reserves Academy, National Economy Academy with W.K. Senczagow and W. Chaczaturow. 5) German center with Budesrepublic Academy in Hamburg and Koblence University where the following scientists published their works: Johannes Gerber, Gunter Kirchhoff, Gunter Werner, Oswald Hahn, Hans Einhorn and Gunter Kozianka. The representatives of Military Economy Dachau Association with Joachim Blackert, Elvira Kuhn, Mihael Ebig, Johann Saalbaum, Patrich Neuhaus. 6) Czech center with Defense University in Bern with Miroslaw Krc, Jiri Nedbal, Jan Selesovsky, Vladimir Sefcik, Lubomir Odehnal and Ludos Stancl. 7) Polish center connecting with National Defense University with the representatives like: Zenon Stachowiak, Mirosław Sułek, Stefan Kurinia, Janusz Olszewski, Józef Wróbel, Janusz Płaczek, and from the younger generation: Marek Juszczyk, Konrad Stańczyk and Sylwester T. Kurek. In other European countries (France – J. Aben, J. Fontanel and Italy – Jean Caro) these problems are also mentioned, but in a very narrow research. In every country all these problems are being analyzed even if there are no specialists in this field of research. There is also periodical magazine edited “Defense and Peace Economics” This bimonthly magazine was first edited in 1990 as “Defense Economics”. It is concerned with subjects like: economical aspects of defense, disarmament, conversions and peace. The readership of this magazine consists of internationals scientists and authors. The analyses and researches in the articles speak of mathematical aspects of the researches.
26
7
SUMMARY
There is an authentic need for this kind of security economics methodology analysis in Poland and in the wider world. Security economics had been written for positive impact in the science process and to help the economy and political sciences. There are researches and scientific works as well as monographies and manuals and articles being published. This subject is lectured at many academics centers. There are numbers of great research teams of specialists and experts. The scientific thought is creating and research methodology is creating and verifying. All of these cause that we, as this articles authors, being at the same time the representative of this thought, we are assure of the great prognosis of this thought for the future. It will find important place among modern science. BIBLIOGRAPHY REFERENCES Ekonomika obrony statu. Vybrane kapitoly, Krč M., Odehnal L. a kol., VA v Brně, Brno 1998. [2] Єkonomuчeckaя бeзaпacиocть Poccuu, oбщuй kypc, пog peg. Ceнчaгoba B.K., Deлo, Mockba 2005. [3] Gospodarka obronna Polski w końcu lat dziewięćdziesiątych. Szanse i zagroŜenia, red. J. Płaczek, AON, Warszawa 2001. [4] Górski P., Płaczek J., SkarŜyński M., Sułek M., Wojna a gospodarka. Problemy, myśl, proces przemian, AON, Warszawa 2008. [5] Hartley K., Sandler T., Handbook of Defense Economies, Elsevier, New York 1995 and 2007. [6] Kurek S.T., Kondycja gospodarczo-obronna państwa. Istota i metodyka oceny, AON, Warszawa 2007. [7] Płaczek J., Ewolucja polskiej myśli obronno-ekonomicznej w latach 19762000, AON, Warszawa 2001. [8] Stachowiak Z., Kurek St., Kurek S.T., Bezpieczeństwo ekonomiczne RP, AON, Warszawa 2004. [9] Stachowiak Z., Polityka gospodarczo-obronna, AON, Warszawa 1996. [10] Sułek M., Programowanie gospodarczo-obronne, Bellona, Warszawa 2008. [11] Wybrane problemy ekonomiki bezpieczeństwa, red. Z. Stachowiak i J. Płaczek, AON, Warszawa 2002. [12] Zarys ekonomiki bezpieczeństwa, red. J. Płaczek, AON, Warszawa 2009. [1]
27
Svatopluk KUNC
MOŽNOSTI EKONOMICKÉHO ROZHODOVÁNÍ O AKVIZICÍCH V AČR Abstract: The main aim of the article is to point out the principal reasons, which severely limit possibility of the economic decision-making on the acquisitions. It outlines value management tools and methods which make possible to control the economic life cycle of acquired assets i.e. from their purchase to their end of life. ÚVOD Nesoulad mezi disponibilními obrannými zdroji a reálnými potřebami nás nutí zavádět do praxe optimalizační nástroje k podpoře rozhodování o efektivní alokaci výdajů na obranu. Jak je však známo, ve veřejném sektoru obecně absentuje monitorovací systém, který by průběžně vypovídal o efektivnosti vynaložených zdrojů. Požadavek hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti je přesto v rámci kontroly veřejných výdajů vyslovován jako prioritní; jeho praktická realizace však za těchto podmínek může být jen ryze formální. Základní problém spočívá v tom, že finanční účetnictví pro organizační složky státu sice eviduje náklady, dlužno však dodat, že jen podle druhů. Pouhé zjištění, o jaký druh nákladu jde a jaká je jeho výše, nedovoluje usuzovat, jak hospodárně nebo nehospodárně byl náklad vynaložen. Teprve při určení účelu, na nějž je náklad vynaložen, je možné měřit hospodárnost, protože i měřítka hospodárnosti lze odpovědně stanovit pouze ve vztahu k účelu vynaložených nákladů. [6] Středně vyspělému čtenáři nemusíme prokazovat, že hospodárnost a efektivnost představují dvě vzájemně propojená kritéria ekonomické racionality. Přičemž platí, že jejich dosažení musí být vyjádřeno v odpovídajících ukazatelích. Základem měření a hodnocení racionality jsou náklady vznikající v příčinné souvislosti, účelně a účelově vynakládané ve vztahu ke konkrétní aktivitě. Budeme se tedy ptát, jak je v AČR tato podmínka naplněna ve vztahu k ekonomicky výhodným rozhodnutím v akviziční činnosti. 1
EKONOMICKÉ HLEDISKO
Můžeme vyslovit myšlenku, že v možnostech hodnocení efektivnosti v AČR neshledáváme zásadní rozdíly, které by ji výrazně odlišovaly od jiných subjektů veřejného sektoru. Přesto však jistou odlišnost má. Je to neporovnatelně vyšší objem finančních zdrojů, které jsou ze státního rozpočtu vydávány na její akviziční činnost. Co vše ovlivňuje úspěšnost akvizičního procesu je v obecném pojetí značně diskutovaná a především zeširoka položená otázka. Záleží na tom, zda-li preferujeme ekonomické hledisko, právní hledisko, hledisko optimálního sociálního transferu apod. V prostředí AČR jsou navíc akceptovatelná i jiná hlediska, která jsou typická jen pro ni a která mohou ovlivňovat zvláštnosti postupů a výběr kritérií pro hodnocení. Nás však bude přednostně zajímat ekonomické hledisko. K otázkám, zda-li zdroje mají být nebo dokonce již byly alokovány hospodárně, efektivně a účelně, existují ne zcela jednoznačné, dokonce někdy i protichůdné názory.
28
Ať tak či onak, diskutujeme o nezaměnitelných ekonomických kategoriích, jejichž jednoznačnost je zakotvena v ekonomických vědách, jsou odvozeny z formálního principu racionality a každý jiný výklad je zavádějící. V souladu s jejich správným výkladem si dokonce již našly své místo i v praxi některých vyspělých armád. Odkud tedy pramení tyto rozdílné názory? Věda na jedné straně nabízí kritéria, která mají být hodnocením splněna, na druhé straně akceptuje praktické zkušenosti, které ji usměrňují a posouvají dále. Není-li k těmto okolnostem v určitém historickém úseku přihlíženo, a nejsou-li akceptovány základní poznatky a zkušenosti, pak musí být zřejmé, že jakési účelové modely hodnocení efektivnosti nemohou být objektivní a ani postačující. Velice výrazně se to projevuje v ekonomickém prostředí, kterému samotný ekonomický systém znemožňuje běžné kontrolní postupy nedostupností dat a informací. Jednoduše proto, že daty a informacemi potřebnými pro objektivní hodnocení ekonomické efektivnosti nedisponuje. Proto musí být nejdříve učiněny kroky k překonání tohoto stavu. Sebedokonalejší monitorovací systém však sám o sobě problém hodnocení efektivnosti a účelnosti akvizic nevyřeší. Sama o sobě jej nevyřeší ani metodika hodnocení efektivnosti a účelnosti armádních akvizičních výdajů, v duchu nejnovějších poznatků a zkušeností. Zajistit jej může jedině implementace této metodiky do praxe napojená na funkční systémem ekonomického řízení. Ten musí být schopen, spolu s dalšími nástroji, metodami, postupy, ale i pomocí vhodně zvolených indikátorů trvale zajišťovat informace potřebné pro podporu rozhodování managementu. Bohužel, prozatím tomu tak není. Že nejde o příliš odvážné tvrzení si dále můžeme ověřit na několika problémových okruzích, které blíže charakterizují, jak na tom ve skutečnosti AČR je. Základem všech akvizičních problémů je stále měnící se střednědobý plán MO, který nereaguje na potřeby Armády ČR, ale na neustále se snižující armádní rozpočet. V průběhu těchto měnících se podmínek se za pochodu a proto velmi neefektivně mění některé priority nákupu akvizic, kdy se některé akvizice ruší úplně a některé se odsouvají. Tím vznikají obrovské finanční ztráty, ať již ve vztahu k armádnímu rozpočtu, tak také u dodavatelských firem a z toho plynoucích daňových výnosů státních a veřejných rozpočtů.[1] Mezi hlavní priority resortu Ministerstva obrany ČR ještě v roce 2007 označil její bývalý ministr Jiří Šedivý i nutnost urychlené nápravy akvizičního systému. Na stránkách www.army.cz uvedl, že z řady analýz, které si nechal vypracovat vyplývá, že zejména uvnitř akvizičního systému rezortu MO existují značné problémy, které přispívají k jeho nepříznivému hodnocení. Dále to upřesňuje slovy:„…..problémy ve fungování a efektivnosti akvizičního systému jsou odrazem současného stavu v celém systému plánování rozvoje i činností resortu MO. Tento systém musí zejména zajišťovat optimální a včasnou alokaci zdrojů v souladu s prioritami resortu MO, resp. s prioritami obrany ČR a rozvoje AČR. Musí současně eliminovat neefektivní využívání finančních prostředků a podporovat motivaci všech funkcionářů ke zdravému ekonomickému chování, k hospodárnosti, efektivitě a účelnosti vynakládání státních prostředků. Vedle systémových chyb v plánování se často setkáváme s nedostatkem investiční discipliny či přímo s lajdáctvím a leností v programovém plánování a rozpočtování. Někteří pracovníci rezortu si zvykli spoléhat na to, že
29
nedotaženou investici či nedočerpané prostředky bylo možné snadno převést do příštího roku prostřednictvím rezervního fondu. Tato laxnost musí okamžitě skončit!“ Není potřebné zdůrazňovat, že obhajoba finančně náročných akvizičních potřeb rezortu probíhá za dramatických okolností v procesu schvalování státního rozpočtu, přičemž potřeba finančních zdrojů je často obhajována argumenty spojovanými přímo s úspěšností chodu rezortu. Ukáže-li se pak, že cíle akvizičního systému nemohly být v průběhu rozpočtového roku splněny a v důsledku toho byl rozpočet předimenzován, je jen přirozené klást si otázky o relevanci předchozích argumentů; ale též zkoumat skutečné příčiny. Tato situace pak pochopitelně snižuje váhu argumentů podporujících budoucí rezortní požadavky, tím spíše, prokáže-li se, že rozhodující roli sehrály vnitřní příčiny. V tomto, do značné míry nevyváženém prostředí jsou akvizice zdrojem oprávněné kritiky. Rozhodovací proces nemůže být završen podle standardních postupů, předchozí strategická rozhodnutí se podřizují nové situaci operativně a účel mnohdy významné akvizice je zpochybňován, případně je její realizace úplně zastavena. To, že snášíme vyšší ekonomickou zátěž již bylo řečeno a kvantifikovat její výši na konkrétních příkladech by zřejmě nebyl problém. Pro náš další výklad je však irelevantní hledat viníka, mohou jimi být projevy disfunkčnosti v organizaci, chyby v systému řízení akvizic a mohli bychom jmenovat řadu dalších, jak jinak, než „objektivních příčin“. Je to však jen jedna z mnoha stránek řízení akvizičního procesu, kterou tyto důsledky za daných okolností provázejí a které přirozeně mají i své příčiny. Jsou tu však i jiné příčiny, jejichž důsledky nemusí být o nic menší. Zmiňovali jsme se o nich v úvodu. Právě tak způsobují ekonomické ztráty, jejichž rozsah bychom si však již odhadnout netroufali. Vysvětleme si proto některé metody a přístupy k řízení akvizičního procesu, u kterých se zdůrazňuje právě ekonomická stránka a které AČR dosud nevyužívá. Pochopíme-li, že při splnění určitých podmínek se můžeme i v prostředí AČR významným způsobem přiblížit k relativně nedostižitelnému, k efektivnosti, pak si zároveň můžeme odpovědět na otázku, proč jsou tyto přístupy pro některé organizace naprosto běžnou záležitostí, co tím získávají a co ztrácí AČR. 2
METODY VÝBĚRU
Stojíme před základní otázkou: jakou metodu zvolit k výběru nejvhodnější nabídky? Velmi podrobně, dokonce i s ohledem na předmět a cíle veřejných zakázek se otázkami správné volby metod výběru zabývá Ochrana [2] [3] [4]. Publikace jsou napsány, jak autor zdůrazňuje, s cílem poukázat na řadu negativních jevů, zejména na nesprávné a nepřiměřené používání hodnotících metod. Doporučuje mnohým již velice dobře známé metody (CMA, CBA, CEA, CUA) pro výběr nabídek a jejich praktické použití při hodnocení veřejných zakázek. Stručně budeme parafrázovat nejpodstatnější části zmiňovaných publikací a všimneme si, že atributem všech uvedených metod je analýza nákladů (forma měření nákladů je vyjadřována v hodnotových jednotkách), které jsou různě poměřovány k výstupům. CMA - analýza minimalizace nákladů (cost-minimize analysis) Je to nejjednodušší metoda, přičemž jediným kritériem výběru je pořizovací-racionálně dostatečná nízká cena, která garantuje potřebnou úroveň předpokládaného užitku a náklady, které budou plynout po celou uvažovanou dobu, po níž má plynout tok užitků.
30
CBA - analýza nákladů a přínosů (cost-benefit analysis) Je jednou ze základních metod, přičemž formou měření nákladů a výstupů jsou hodnotové jednotky. Přínosem se rozumí každé zvýšení užitku, nákladem pak jeho snížení. Snížení užitku je měřeno náklady příležitosti vyhodnocovaného projektu, jimiž se rozumí hodnota obětované alternativní akce. Obtíže se stanovením přínosů a nákladů se řeší pomocí stínových cen, resp. jejich odvozováním pomocí náhražkových trhů. Realizují se ty projekty, které přinášejí největší efekt z jednotky nákladů. Jsou v ní zahrnuty náklady na implementaci projektu a náklady za celou dobu životnosti projektu. CEA - analýza efektivnosti nákladů (cost-effectiveness analysis) Je velmi blízká předchozí metodě, náklady jsou měřeny v hodnotových jednotkách, přičemž základním kritériem je jak co nejlevněji dosáhnou daného cíle. Účinky bývají kvantifikovány nepeněžně, např. v naturálních jednotkách, což bývá mnohdy u různorodých účinků problematické. CUA - analýza užitečnosti nákladů (cost-utility analysis) Jedná se o jistou modifikaci analýzy nákladů a přínosů. Metoda je založená na porovnání přírůstku vstupů (inkrementálních nákladů) a výstupů. Náklady zjišťujeme pomocí exaktní kalkulace nákladů, případně expertním odhadem nebo porovnáním nákladů podobného projektu. Výstupy jsou hodnoceny ve formě užitečnosti, což také bývá často problém. Užitek je možno kvantifikovat měřením hodnot parametrů nebo bodovým hodnocením. Pro úplnost ještě připomínáme, že autor podrobně analyzuje řadu rozhodovacích metod k ohodnocování veřejných zakázek a nástin možností použití vybraných kvantitativních metod manažerské vědy pro výběr veřejných projektů a veřejných zakázek. K hodnocení užitnosti veřejných projektů používá různé stupnice a stanovení vah, z nichž si zaslouží zvláštní pozornost zejména: - ordinální klasifikační stupnice, - ordinální bodovací stupnice, - kardinální číselná stupnice, - párové srovnávání významu kritérií, - postup při stanovení vah. Samotná skutečnost, že náklady jsou zdůrazňovány ve všech uvedených metodách a dokonce by se měly objevovat i v kritériích pro párové srovnávání (např. náklady na údržbu, na provoz, opravy, souhrnné náklady životního cyklu apod.) nás nutí vyslovit myšlenku, že tyto metody jsou tím pádem (doufejme, že ne dlouho), v podmínkách AČR nepoužitelné. Jak známo, finanční účetnictví používané v AČR účtuje pouze druhově členěné náklady. A to nepostačuje. Navíc, náklady nejsou předmětem plánu, tedy ani kontroly, analýzy, osobní odpovědnosti, kalkulačního systému a ani účelového členění podle vymezených nákladových objektů, činností a výkonů. Tím, že absentuje dostupnost, včasnost a přehlednost potřebných dat a informací pro ekonomické rozhodování managementu, musí selhávat každá, byť sebelépe vypracovaná metodika ekonomického hodnocení akvizic. A je to právě proto, že report
31
tohoto druhu informací je dosud nenaplněným základním předpokladem úspěšného řešení manažerských problémů. Myšlence, že je obecně považován za kvalitativní měřítko systému ekonomického řízení stále ještě nebyla v prostředí AČR přiřazena odpovídající váha. 3
EKONOMICKÝ ŽIVOTNÍ CYKLUS
Z předchozího vyplývá, že základem pro rozhodování managementu jsou informace, které může nabídnout jedině manažerské účetnictví. Velice často se hovoří, dokonce i v podmínkách AČR, o ekonomickém životním cyklu (životnosti daného projektu) a o potřebě jeho kalkulace. Ze zkušeností, zejména anglosaských zemí je znám speciální druh účetnictví (LCC - life cycle costing), vhodný pro použití při projektovém řízení, kontrole a hodnocení investičních projektů. Za celkové náklady, spojené s ekonomickým životním cyklem aktiva se považují obecně všechny náklady, které jsou spojeny s jeho nákupem, provozem i s jeho likvidací. Podrobně se touto problematikou zabývá Petřík [5] v rozsahu a podrobnostech, které si zaslouží, aby jim byla věnována zvláštní pozornost, ale právě tak Šoljaková [7], Synek [8], Veber [9], Král [10] a jiní z prostého důvodu. Je to oblast, která trvale ovlivňuje chod a výsledky podnikové organizace a její nesprávné pojetí může těmto organizacím přivodit značné ekonomické ztráty hraničící až s existenčním rizikem. Dáme-li si to do souvislosti s účtováním nákladů v AČR jen podle druhů spotřeby, pak je zřejmé, že se tím zbavuje možnosti kontrolovat, řídit a hodnotit investiční projekty po celou dobu jejich ekonomického životního cyklu. Pravděpodobnost značných ekonomických dopadů nemusí být pak o nic menší. Tato skutečnost nemůže být bagatelizována jen proto, že existenční riziko AČR neohrožuje. Realitou se totiž stávají citelné vládní restrikce. Asi není potřebné dodávat, že přímou osobní odpovědnost ve vztahu k ekonomickým hodnotám není za těchto okolností lehké vymezit, natož průběžně hodnotit a už téměř vůbec ne, nebo se značnými problémy, retrospektivně. Budeme-li volně parafrázovat, pak LCC má podle Petříka obecně za úkol zohledňovat všechny skutečné náklady a výnosy související s určitým druhem aktiva během jeho ekonomického životního cyklu a umožnit jeho nejefektivnější ekonomické využití při co nejnižších celkových nákladech. Tradiční finanční účetnictví se zaměřuje na pořizovací cenu, odpisy a zůstatkovou cenu daného aktiva. Finanční účetnictví v organizačních složkách státu (OSS) jen na pořizovací cenu. Absence odpisů v OSS tím zkresluje skutečnou hodnotu akvizice (viz dále) po celou dobu její existence a má pro její hodnocení fatální důsledky. Obecně platí, že finanční účetnictví není vhodným nástrojem pro posouzení všech skutečných nákladů, ani pro komplexní posuzování investičních příležitostí. Ze své podstaty není schopno přesně zobrazit a vyčíslit požadované hodnoty nákladů a výnosů, spojených s danou investicí, ani reálnou hodnotu jednotlivých aktiv během či po jejím ekonomickém životním cyklu. V praxi je obvyklé, že manažeři při rozhodování o investicích se soustředí obvykle na co nejnižší pořizovací cenu, bez ohledu na pozdější důsledky spojené s tímto
32
rozhodnutím v oblasti nákladů. Takováto rozhodnutí obvykle znamenají zvýšené provozní náklady ve formě úprav, oprav i výměn celých složek aktiv. Z toho důvodu používá manažerské účetnictví LCC jako vhodný a účinný doplněk i nástroj pro efektivní plánování, řízení, kontrolu i hodnocení výkonnosti daného investičního projektu. Současný ekonomický přístup shledává metodu LCC jako vhodnou nejen pro hmotná aktiva, ale i pro služby. Pro nás je důležité vědět, že pomocí LCC můžeme do nákladů, spojených s ekonomickým životním cyklem, zahrnout tyto náklady: 1. Náklady spojené s nákupem nebo zaváděním aktiva. U nakoupeného aktiva jsou to náklady vyjádřené pořizovací cenou, zahrnující i náklady na dopravu, montáž a instalaci, zkušební-záběhový provoz a další náklady vynaložené na zprovoznění aktiva. 2. Provozní náklady zahrnují nákladové položky související s jeho provozem. Patří sem opravy, servis, údržba, energie, skladové prostory, zásoby náhradních dílů i ochrana bezpečnosti práce a dodržování provozních ekologických norem. 3. Náklady spojené s likvidací. Do této skupiny patří zejména demontáž a sešrotování, náklady dalších ekologických požadavků jako správné skladování, třídění a likvidace odpadů, sanace a rekultivace a jiné závazky související s ukončením životního cyklu aktiva. K této části můžeme ještě dodat, že pokud má být investiční projekt efektivně a profesionálně řízen, musí být ještě před akvizicí daného aktiva k pořizovací ceně připočítána hodnota budoucích „více“ nákladů, které mohou vzniknout v důsledku volby aktiva s nižší cenou. Tím se do značné míry zreálňují dopady na budoucí hotovostní toky projektu. Mohli bychom dále hovořit o postupech při dlouhodobých investičních rozhodnutích a jejich hodnocení se zahrnutím inflace a daní, majících vliv na projekt jako celek po dobu jeho ekonomického životního cyklu. Ale též, jakých faktorů se týká tzv. specifická inflace, která vznikne přizpůsobením obecné inflace podmínkám jednotlivé investice nebo investičního projektu. Např. to mohou být změny ceny dopravních prostředků, pracovní síly, logistických služeb, pozemků, nemovitostí, stavebních prací, interních a externích služeb, telekomunikačních a IT služeb, pohonných hmot a energií atd. Zajímavou a velice potřebnou oblastí akvizic jsou poznatky o investičním rozhodování v podmínkách nejistoty a rizika a používání časových, pravděpodobnostních a simulačních metod a citlivostních analýz. 4
KALKULATORNÍ NÁKLADY V BUNDESWEHRU
Ministerstvo financí ČR předložilo v roce 1997 do porady ekonomických ministrů návrh záměru, hlavních principů a postupu transformace tehdejších státních rozpočtových a příspěvkových organizací. Tento koncepční materiál byl východiskem, kromě jiného, i pro zpracování zákona o rozpočtových pravidlech. Již tehdy bylo zmiňováno, že rozpočtové organizace vedou účetnictví pouze v pořizovacích cenách, kdežto příspěvkové organizace svůj majetek odepisují, což znemožňuje komplexní přehled o hospodaření rozpočtové sféry. Proto bylo navrženo, že státní majetek nebude odepisován, ale za účelem zjišťování zůstatkové hodnoty státního majetku bude zavedeno pouze sledování opotřebení formou oprávek. Jaká je situace po více než 12
33
létech? Zůstatková hodnota dlouhodobého majetku, oceněného v r.1995, se i nadále od reálné hodnoty liší. Účetnictvím evidované pořizovací ceny nemohou vyjádřit jeho skutečnou hodnotu. Jaké to má důsledky ve vztahu k výše uvedeným skutečnostem, není potřeba dále rozvádět. Jaká je situace ve vyspělých armádách NATO? Jako příklad může posloužit např. systém hospodaření v Bundeswehru, který zavedl novou kategorii tzv. kalkulatorních nákladových druhů, ze kterých můžeme uvést: Kalkulatorní odpisy na technická zařízení a vybavení. Jedná se o náklady na snižování hodnoty po předpokládanou dobu životnosti. Náklady jsou odepisovány lineárně s možností připočtení tzv. přípisů, které zahrnují další vyvolané náklady užíváním těchto aktiv. Kalkulatorní úroky na technická zařízení a vybavení. Jsou to náklady vzniklé vázáním kapitálu v zařízeních. Procentní sazba činí cca 6 % z pořizovací hodnoty zařízení. Zohlednění kalkulatorních úroků vychází ze základní myšlenky, že vazbou vlastního kapitálu dochází jakoby k „úniku zisku“. Kalkulatorní odpisy infrastruktury. Jsou to náklady na snižování hodnoty podobně jako v prvním případě. Životnost majetku se předpokládá nejdéle 50 let. Kalkulatorní úroky na infrastrukturu. Jsou to náklady vzniklé vazbou kapitálu na infrastrukturu. I v tomto případě je procentní sazba uvažována cca 6 %, tentokráte ale z poloviny pořizovací ceny infrastruktury. Kalkulatorní úroky na skladové zásoby. Jsou to náklady vzniklé vazbou kapitálu na skladové zásoby. Jejich sazba je cca 6 % z hodnoty skladových zásob. Protože kalkulatorní náklady a úroky zatěžují hospodaření vojenského útvaru, vytváří se tím tlak na velitele, aby pro plnění úloh využíval jen skutečně potřebný majetek v optimální struktuře. Systém umožňuje dále provádět srovnávací výpočty nákladů (dvou nebo více alternativních investic) z pohledu další nákladové náročnosti v průběhu používání investice, rozbor užitkové hodnoty, který je postaven na bodovém hodnocení zvolených kritérií a rozbor citlivosti, který slouží k přezkoumávání pořadí alternativ a k výběru jedné z nich na základě zjišťování odolnosti vůči změnám jednotlivých rámcových podmínek. Tento rozbor současně odhaluje prvky nejistoty, spojené s jednotlivými alternativami plánu. Lze jej mimo jiné použít i v rámci strategického plánování na vyšších úrovních. ZÁVĚR Problematika profesionálního ekonomického řízení a hodnocení akvizic je v komplexnějším pojetí poměrně složitá a vyžaduje soustředěné, ale i časově náročné studium. Jeho praktická realizace, obzvláště pak do podmínek tak jedinečné organizace, jakou bezesporu AČR je, bude právě tak složitá a náročná. Tento příspěvek skýtá poněkud nadčasový pohled, podotýkáme však, že velice strohý a jen k nejzákladnějším otázkám. Přesto však může vzbuzovat pochybnosti o tom, zda-li jsou všechny zmiňované náměty ve všech souvislostech uskutečnitelné. Proto do pozornosti čtenáře odkazujeme výše citované odborné zdroje, které srozumitelnou formou vysvětlují možnosti aplikace ekonomických teorií a metod do praxe manažerského řízení.
34
LITERATURA: [1] Dostupný z WWW: . [2] OCHRANA, František. Manažerské metody ve veřejném sektoru: Teorie, praxe a metodika uplatnění. 1. vyd. Praha: Ekopress, 2002. ISBN 80-8611951-3. [3] OCHRANA, František. Veřejné zakázky, metody a metodika efektivního hodnocení a výběru. 1. vyd. Praha: Ekopress, 2004. ISBN 80-86119-79-3. [4] OCHRANA, František. Veřejné projekty a veřejné zakázky, hodnocení a výběr. 1.vyd. Praha: Kodex Bohemia, 1999. ISBN 80-85963-96-5 [5] PETŘÍK, Tomáš. Ekonomické a finanční řízení firmy, manažerské účetnictví v praxi. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. ISBN 80-247-1046-3. [6] SHROLL, R. BÁČA, J., JANOUT, J. Kontrola nákladů a kalkulace v průmyslu. 1. vyd. Praha: SNTL, 1990. ISBN 80-03-00382-2. [7] ŠOLJAKOVÁ, Libuše. Manažerské účetnictví pro strategické řízení. 1.vyd. Praha: Management Press, 2003. ISBN 80-7261-087-2. [8] SYNEK, Miloslav. Manažerská ekonomika. 3., přepracované vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. ISBN 80-247-0515-X. [9] VEBER, Jaromír a kol. Management, základy, prosperita, globalizace. 1.vyd. Praha: Management Press, 2000. ISBN 80-7261-029-5. [10] KRÁL, Bohumil a kol. Manažerské účetnictví. 1.vyd. Praha: Management Press, 2003. ISBN 80-7261-062-7. [11] KUNC, Svatopluk. Manažerská ekonomika v podmínkách Armády České republiky. 1. vyd. Brno: Univerzita obrany, 2007. ISBN80-7231-168-9. [12] Hodnocení dodavatelů v rámci akvizičního procesu. Kolektiv autorů. Sborník příspěvků z teoreticko-praktického semináře, 1. vyd. Brno: UO, 2005. ISBN 80-7231-122-0. [13] KUNC, Svatopluk. Procesy řízení změn v AČR. In sborník příspěvků z mezinárodní konference Ekonomické aspekty procesů v ozbrojených silách. 1. vyd. Brno: Univerzita obrany, 2008. Str.21-27. ISBN 978-807231-312-9.
35
Hana SEDLÁKOVÁ
OBCHOD S MALÝMI A LEHKÝMI ZBRANĚMI Abstract: This article deals with small and light weapons trade, ergo economic analysis and restrictive provisions in the area of trade with small and light arms. Individual countries and international groupings were seriously engaged in mentioned points at issue in the ninetieth of 20th century. ÚVOD Obchod s malými a lehkými zbraněmi představuje vysoce smrtonosný obchod s dalekosáhlými nepříznivými dopady na osobní bezpečnost, zdraví, vzdělanost a pracovní motivaci obyvatelstva, právní řád i investiční klima společnosti. Konvenční zbraně jsou nositelem obrovského destrukčního potenciálu. Ovšem zatímco hlavní konvenční zbraně používají státy jen zřídka, malé a lehké zbraně jsou běžně používány stejnou měrou státy i nestátními aktéry. V současné době jsou to tedy především tyto zbraně, které jsou příčinou zranění a smrti civilistů a vojáků v ozbrojených konfliktech. Ve srovnání s hlavními konvenčními zbraněmi lze malé a lehké zbraně relativně jednoduše vyrobit, přepravovat nebo ukrást či ukrýt. Zdokonalování technologií, užitných a technických vlastností malých a lehkých zbraní je dokonce jedním z faktorů růstu počtu dětských vojáků, kteří se účastní v ozbrojených konfliktech. Zneužívání malých a lehkých zbraní způsobuje vážné krátkodobé i dlouhodobé ekonomické poruchy, zejména v rozvojových zemích. Jedná se především o mikroekonomické dopady na zdraví, vzdělání a pracovní motivaci obyvatelstva, zhoršování investičního klimatu. Kumulující se mikroekonomické problémy se pak odrážejí v nepříznivých makroekonomických výsledcích, jako jsou nedostatečné daňové příjmy, institucionální nedostatečnost a nepříznivý ekonomický rozvoj. 1. ANALÝZA OBCHODU S MALÝMI A LEHKÝMI ZBRANĚMI Informace o malých a lehkých zbraních lze získat z databáze Small Arms Survey1, kterou vytváří a spravuje od roku 2001 Graduate Institute of International Studies se sídlem v Ženevě ve Švýcarsku. Small Arms Survey je nejpřednější světová databáze naplňující pro komoditu malých a lehkých zbraní to, co SIPRI Stockholm International Peace Research Institute pro hlavní konvenční zbraně. Small Arms Survey poskytuje roční aktualizované informace o malých a lehkých zbraních, tj. o produktech, zásobách, obchodu a ostatních s tím souvisejících otázkách. K dnešnímu datu jsou dostupné údaje od roku 2000 do roku 2006.
1
www.smallarmssurvay.org .
36
Graf 1 Objem světového obchodu s malými a lehkými zbraněmi a jejich součástkami, příslušenstvím a municí v období 2000 - 2006 (v USD) Zdroj: Graduate Institute of International Studies, Ženeva, Švýcarsko, dostupné na www.smallarmssurvay.org . 24. 11.2009.
Z grafu je patrné, že objem světového obchodu s malými a lehkými zbraněmi vykazuje v letech 2000 až 2003 stabilní vývoj, zatímco od roku 2004 do roku 2006 je jeho tendence rostoucí.
Vojenské malé a lehké zbraně Pistole a revolvery Sportovní brokovnice Sportovní pušky Součástky a příslušenství pro pistole a revolvery Brokolicové hlavně Součástky a příslušenství pro brokovnice a pušky Náboje do brokovnic Malorážní náboje (<14,5mm) Celkem
Hodnota roku 2000 (tis. USD)
Hodnota roku 2006 (tis. USD)
527,710 265,604 282,848 182,487 60,164
375,493 427,550 458,414 304,316 120,765
absolutní 2000-2006 USD) -152,216 161,946 175,566 121,829 60,600
růst (tis.
relativní růst (%)
39,087 155,096
47,549 223,266
8,463 68,170
22 44
249,927 551,550 2 314,472
275,239 734,840 2 967,433
25,312 183,290 652,960
10 33 28
-29 61 62 67 101
Tabulka 1 Vývojové trendy obchodu s malými zbraněmi v období 2000 – 2006 (UN Comtrade, v tis. USD, ve stálých cenách roku 2006) Údaje jsou zaokrouhleny. Zdroj: UN Comtrade(n.d.), NISAT (n.d.), dostupné na www.smallarmssurvay.org . 24. 11. 2009.
Tabulka 1 naznačuje vývojové trendy světového obchodu s malými a lehkými zbraněmi v komoditním členění. Vývoj ukazatelů vypovídá o tom, že klesající relativní růst zaznamenávají pouze malé a lehké zbraně vojenského určení, a to pokles o 29%. Ostatní malé a lehké zbraně mají pozitivní relativní přírůstky v rozmezí od 10% do 101%. Z uvedených údajů lze usuzovat, že objem obchodu se zbraněmi s vojenským určením
37
vykazuje klesající tendenci, protože vývoj těchto obchodních operací lze úspěšně ovlivnit prostřednictvím restriktivních opatření státu. Naopak obchodní operace s civilními malými a lehkými zbraněmi podléhají liberálnějšímu tržnímu režimu.
Graf 2 Vývoj objemu obchodu s malými a lehkými zbraněmi ve čtyřech komoditních kategoriích v letech 2000 – 2006 (v USD, v běžných cenách roku 2006) Zdroj: Graduate Institute of International Studies, Ženeva, Švýcarsko, dostupné na www.smallarmssurvay.org . 24. 11. 2009.
Graf demonstruje relativně stabilní růst civilních komodit malých a lehkých zbraní. V oblasti malých a lehkých zbraní vojenského určení je však vývoj proměnlivý, od roku 2000 do roku 2001 mírně roste, v letech 2002 až 2003 klesá, v letech 2004 až 2006 zaznamenává větší výkyvy. Celková tendence je však klesající. Výkyvy jsou dány plánovanými nákupy vojenských materiálů v závislosti na jejich životním cyklu. 2. MEZINÁRODNÍ ÚSILÍ O OMEZENÍ OBCHODU S MALÝMI A LEHKÝMI ZBRANĚMI Mezinárodní společenství již od devadesátých let 20. století usilují o přijetí efektivních opatření k zabránění hromadění, nekontrolovanému šíření a obchodu s malými a lehkými zbraněmi. Jejich používání se velmi rozšířilo v období po válce v Perském zálivu, počátkem 90. let 20. století. V tomto období došlo rovněž k výrazné změně charakteru ozbrojených konfliktů, začaly převažovat vnitrostátní a regionální ozbrojené konflikty. Předmětem obchodu však nebyly jen nové zbraně, ale i starší zbraně, které figurovaly jako nadbytečné zásoby po ukončení studené války. Relativní finanční dostupnost, nenáročná obsluha a údržba těchto zbraní umožnila získat malé a lehké zbraně i nedemokratickým vládám, protistátním a teroristickým skupinám a sektám. Byly a jsou předmětem nelegálního obchodu výměnou za konvertibilní měnu, diamanty,
38
drahé kovy nebo drogy. „Odhaduje se, že legální převody RLZ představují pouze polovinu světového obratu z obchodu RLZ, druhou polovinu tvoří nezákonný obchod.“2 Mezinárodní kontrolní režimy zahrnují pět neformálních uskupení s cílem preventivně eliminovat bezpečnostní rizika vyplývající z možného šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů a nadměrného hromadění konvenčních zbraní v jednotlivých zemích nebo regionech. Cílem činnosti těchto mezinárodních kontrolních režimů je vytvoření přísného vývozního režimu podle společných zásad a procedurálních pravidel a efektivnějšího prosazování práva a celních opatření v této oblasti. Zásady a pravidla mezinárodních kontrolních režimů tak postupně napomáhají sbližovat obchodní politiky jednotlivých států a regionů prostřednictvím postupné implementace vývozních režimů do národních legislativ. Existence a činnost mezinárodních kontrolních režimů není, s výjimkou Zanggerova výboru, odvozena od závazných mezinárodních smluv a působení v nich nezakládá pro členské státy mezinárodní právní závazky. Jejich působení má však vazbu na zajištění plnění závazků členských zemí vyplývajících z odzbrojovacích smluv a úmluv v oblasti zbraní hromadného ničení a konvenčních zbraní. K zákazu, případně omezení používání některých druhů konvenčních zbraní, byly dosud sjednány dvě úmluvy globálního charakteru: „Úmluva o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky“, „Úmluva o zákazu použití, skladování, výroby, převodu protipěchotních min a jejich zničení“. Snaha o omezení obchodu s malými a lehkými zbraněmi, zejména pak o omezení či vymýcení nelegálních obchodů s těmito zbraněmi, je spojena především s činností mezinárodních organizací a společenství. Jedná se zejména o Organizaci spojených národů (OSN), Evropskou unii (EU), Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Organizaci Severoatlantické smlouvy (NATO), Mezinárodní kontrolní režim Wassenaarského ujednání (WA) a další mezinárodní fóra (Organizace amerických států, Ekonomické společenství západoafrických států, Organizace africké jednoty, Jihoafrické rozvojové společenství, Liga arabských států a další). Existují ještě další významné specializované mezinárodní organizace, které se zabývají touto problematikou, zaměřují se však jen na určité aspekty tohoto problému. Jedná se např. o INTERPOL, Centrum prevence mezinárodní kriminality ve Vídni, Světovou banku nebo Světovou organizaci celníků. Tímto problémem se zabývá rovněž více než 100 nevládních organizací a výzkumných ústavů. ZÁVĚR Prevenci vzniku a účinnému snižování výskytu bezpečnostních rizik v oblasti možnosti šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů v jednotlivých zemích a regionech se mezinárodní společenství začalo intenzivněji věnovat v 80. letech 20. století. Prevenci bezpečnostních rizik hromadění, skladování a likvidace konvenčních zbraní, zejména
2
Tůma, M. Nešíření zbraní hromadného ničení, kontrola zbrojení, odzbrojení a Česká republika. Ústav mezinárodních vztahů v Praze ve spolupráci s Ústavem strategických studií Vojenské akademie v Brně. Praha. 2002. ISBN 80-86506-23-1. S. 212.
39
pak malých a lehkých zbraní, začala mezinárodní společenství řešit až v průběhu 90. let 20. století. Nejvíce však „unikal“ platným legislativním normám jednotlivých zemí mezinárodní obchod s malými a lehkými zbraněmi. Téměř polovila mezinárodního obchodu s lehkými zbraněmi byla realizována nelegálně. V 90. letech 20. století se konečně podařilo vyvolat společný zájem mezinárodních organizací a na základě společných jednání dospět ke konkrétním návrhům opatření v oblasti mezinárodního obchodu s malými a lehkými zbraněmi. Tato opatření byla postupně implementována do národních systémů zahraniční obchodní politiky. Největších výsledků v oblasti eliminace bezpečnostních rizik plynoucích z hromadění, skladování a černého obchodu s lehkými zbraněmi dosáhla Organizace spojených národů. Problematikou s identickými cíli se však zabývá na mezinárodní úrovni rovněž Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Evropská unie, Organizace Severoatlantické smlouvy, Mezinárodní kontrolní režim Wassenaarského ujednání a další mezinárodní fóra. Nejvyššího stupně harmonizace společné obchodní politiky mezinárodních kontrolních režimů v oblasti eliminace bezpečnostních rizik dosáhla Evropská unie. Lze tedy konstatovat, že na konci prvního desetiletí 21. století se světové společenství stále potýká s negativními důsledky mezinárodního obchodu s malými a lehkými zbraněmi. Zatímco objem obchodu s malými a lehkými zbraněmi vojenského určení klesá, objem obchodu těchto komodit civilního určení roste. Obchod se zbraněmi představuje stále velkou hrozbu pro vývoj lidstva a jeho ekonomický rozvoj. Obchod s malými a lehkými zbraněmi pak představuje bezprostřední permanentní ohrožení těchto hodnot. Proto je důležité do budoucna zvyšovat pravomoci státních orgánů a mezinárodních uskupení v rámci regulace a upevnění restriktivních opatření v této oblasti. Monitorování a implementace mezinárodních kontrolních režimů pro malé a lehké zbraně do zahraničně obchodních nástrojů jednotlivých států a sladění autonomních nástrojů zahraničně obchodní politiky jednotlivých států si patrně vzhledem k její pracnosti vyžádá ještě delší časové období. Pozitivní však je, že je prevenci snižování bezpečnostních rizik v oblasti malých a lehkých zbraní stále věnována trvalá intenzivní pozornost. LITERATURA [1]
Graduate Institute of International Studies, Ženeva, Švýcarsko, dostupné na www.smallarmssurvay.org 24. 11.2009.
[2]
Tůma, M. Nešíření zbraní hromadného ničení, kontrola zbrojení, odzbrojení a Česká republika. Ústav mezinárodních vztahů v Praze ve spolupráci s Ústavem strategických studií Vojenské akademie v Brně, Praha 2002. ISBN 80-86506-23-1
40
Marek KRAJČÍK
LOGISTICKO – EKONOMICKÉ ASPEKTY ZAHRANIČNÍCH MISÍ Abstract: The ACR does not have enough money to cover all requirements during process of formation and deployment of task forces. The ammunition is primary supply stock to guarantee the combatability. The intention is calculation with SDOS but using modifier factors reduce the amount of ammunition therefore to reduction the amount of money. ÚVOD Komplexní logistická a zdravotnická podpora jednotek působících v zahraničí je jednou z priorit působnosti Velitelství Sil podpory Stará Boleslav. Síly podpory disponují stacionárními zařízeními, stejně tak jako nasaditelnými silami v rozsahu polní nemocnice a odsunové sběrny raněných. Vzhledem k měnícímu se vývoji realizace misí, lze z pohledu „Support Providera“ pracovat se dvěma modelovýma situacemi – lineární a nelineární operace. Lineární operace je tzv. klasickou operací podle čl. 5 Washingtonské smlouvy realizovaná na území států NATO (North Atlantic Treaty Organisation). Ambice členských států Aliance je podporovat Multinational Joint Operation, tzn. sborovou operaci Combined Joint Task Force v počtu do 100 000 osob. Pro realizaci logistické podpory lze hovořit o principu „First IN and last OUT“ a předpokladu, že národní logistická podpora nebude nikdy působit samostatně, ale vždy v mnohonárodním prostředí. Schopnost realizace logistické podpory je založena na schopnosti národní logistiky vytvořit dostatečné zásoby – DOS (Day of Supply), schopnosti zabezpečit strategické přesuny a taktické přepravy v operacích a realizovat modularitu National Support Element v rámci dostupných finančních prostředků. Základní operační schopnosti pak jsou interoperabilita a udržitelnost. Nedílnou součástí logistické podpory je zdravotnická služba se schopností vyslat polní nemocnici (Role 2) na základě vlastních kapacit. Zabezpečení Role 3 může být realizována pouze při doplnění odborníky z vojenských nemocnic. Nelineární operace (Enabling Area) je operací mimo čl. 5 WS, kde je většina logistické podpory realizována v tzv. Společném prostoru logistické podpory (JLSA – Join Log. Support Area). V úzké návaznosti na mise ve strategických vzdálenostech (ISAF - International Security Assistance Force) jsme svědky dvou fenoménů: 1. nárůst role LLN (Log Lead Nation – vedoucí stát zodpovědný např. za stravování, PHM, jednotky přepravy a jednotky zdravotnického zabezpečení);
41
2. nárůst úlohy outsourcingu při omezené, nebo žádné podpoře hostitelským státem. 1
TVORBA A DISTRIBUCE ZÁSOB
Jednou z prioritních oblastí logistického zabezpečení je tvorba a distribuce zásob munice koncovým uživatelům. Vzhledem k jedinečnosti dané komodity, je zde velmi omezena možnost využití LLN či outsourcingu. V budoucnu, lze předpokládat rozsáhlou standardizaci i v této oblasti, která bude mít za následek unifikaci používané munice a ráže palebných systémů. Nicméně zabezpečení municí je v národní odpovědnosti. Zásoby munice jsou vytvářeny v souladu se směrnicí „Zásady pro tvorbu a udržování zásob majetku státu v právu hospodaření Ministerstva obrany“, čj. 6127-40/2005/DP-3042. Zásoba munice určená pro CZE/SVK BattleGroup EU je udržována u Základny munice Týniště nad Orlicí. Bojové uskupení EU je určeno pro vedení bojových operací po dobu 30 dnů bez doplnění a do 120 dnů po vytvoření dopravně zásobovacího řetězce. [1] Zásoby munice v závislosti na podmínce 30 denního působení bez nutnosti doplnění jsou stanovení na 30 SDOS (Standard Day of Supply). Výše a rozložení zásob munice je následující: Voják Jednotka Nadřízený NSE Celkem 2 SDOS 5 SDOS 10 SDOS 13 SDOS 30 SDOS Tabulka 1 Výše a rozložení zásob munice
Kalkulace konkrétních DOSů se v současné době provádí zpravidla pomocí moderních softwarových produktů, např. LOGFAS, ISL-POLP apod. Obecný postup výpočtu denního objemu spotřeby je zobrazen v obrázku 1. PŘIŘAZENÍ SPOTŘEBNÍ NORMY (N)
SCÉNÁŘ OPERACE
PŘIŘAZENÍ MODIFIKAČNÍCH FAKTORŮ (MF)
Definice (kolik, kdo) spotřebitelů (S)
N x MF x S = SNSn-tého spotřební norma na n-tého spotřebitele SNS1+SNS2+……SNSn = SNJ spotřební norma jednotky za předpokladu, že je použito stejné komodity a je měřena ve stejných měrných jednotkách. Obrázek 1 Proces stanovení spotřební normy
42
Vzhledem k povinnosti logistiky AČR udržovat v míru zásoby pro přímé zabezpečení bojové činnosti na 30 dnů, musí existovat pevný ekvivalent pro denní objem spotřeby, který zabezpečí, aby logistika byla schopna konkrétní množství požadovaných komodit trvale mít k dispozici ve svých skladech (popř. na jiných místech). Tento požadavek je řešen pomocí tzv. standardního denního objemu spotřeby. Jestliže není dostatečně znám scénář, nebo není národní logistik z různých důvodů schopen přesně spočítat jednotlivé komodity pro podporované jednotky, lze použít tzv. faktor intenzity. Faktor intenzity je v podstatě hodnota menší nebo rovna 1 (může být i vyšší než 1), kterou se násobí standardní denní objem spotřeby. Tento faktor je obecně určen podle typu operace a je definován následujícím způsobem: Faktor intenzity je násobící faktor používaný při plánování s cílem zhodnotit předvídatelnou nebo specifickou povahu operace v daném prostoru pro dané časové období. [2] Pro účely kalkulace potřeby munice jsou uvedeny koeficienty pro spotřebu podle: A) DRUHU OPERACE DRUH OPERACE ROZDĚLENÍ BOJUJÍCÍCH STRAN SILOU PŘEDCHÁZENÍ KONFLIKTU EVAKUACE OSOB HUMANITÁRNÍ OBSAZENÍ MÍST VSTUPŮ
SPOTŘEBA MUNICE 0,7 ÷ 1,0 0,5 ÷ 1,2 0 0 ÷ 0,2 0,5 ÷ 1,2
Tabulka 2 Modifikační koeficienty dle druhu operace
B) DRUHU VOJENSKÉ JEDNOTKY TYP JEDNOTKY NSE (PRLOG) ZDRAVOTNICKÉ JEDNOTKY, CIMIC, PSYOPS OSTATNÍ JEDNOTKY EU BG
KOEFICIENT ZABEZPEČENÍ 0,1 ÷ 0,3 0,1 ÷ 0,2 0,3 ÷ 1,0
Tabulka 3 Modifikační koeficienty dle druhu vojenské jednotky
Tyto koeficienty vychází ze zkušeností z operací vedených NATO a EU a jsou citovány z Konceptu logistické podpory CZE/SVK BG EU 2009, který byl publikovaný Ministerstvem obrany v roce 2008. Ke stanovení výše DOS u munice jsou pouze orientační. DOS (Day of Supply) u munice je vypočítán tak, že stanovená výše munice v SDOS je vynásobena uvedenými koeficienty podle druhu operace a jednotky. Výše 1 SDOS u munice představuje množství munice odpovídající 0,5 palebného průměru.[3] Pro naši modelovou situaci budeme respektovat omezení v podobě kalkulací základních druhů munice u mechanizované roty. Stanovení SDOS je určeno jako 0,5 palebného průměru. Zásobu 30 SDOS je nutné vytvořit v plné výši bez ohledu na modifikační
43
faktory, determinované druhem operace. V předoperační fázi je již stanoven druh operace a je nutné modifikovat SDOS stanovenými faktory. Výsledkem této činnosti je stanovení DOS pro zabezpečení operace majetkovým uskupením 5.0.
Název munice 9 – Pi 7,62 – 43 7,62 – 59 68 RPG vz.75 30 - VOG 17 M RG – 4 7,62 - Pz 59 30 - JOFZ - K 2A42 PTŘS 9 M 14M 7,62 – Odst 59
1 počet 1 PP/ 1pp SDOS 7 SDOS zbraní zbraň celkem = 0,5pp 8 24 192 12 84 95 120 11400 60 420 3 450 1350 225 1575 3 2 6 1 7 3 200 600 100 700 98 1 98 0,5 3,5 3 2000 6000 1000 7000 3 3 3
500 4 90
1500 12 270
250 2 45
1750 14 315
23 SDOS 30 SDOS 276 1380 5175 23 2300 11,5 23000
360 1800 6750 30 3000 15 30000
5750 46 1035
7500 60 1350
Tabulka 4 Počty zbraní mechanizované roty a SDOS munice
Zásoby pro zabezpečení bojové činnosti jsou stanoveny ve výši 30 SDOS. Množství munice 30 SDOS lze redukovat stanovením modifikačních faktorů. V rámci operací EU BATTLEGROUP jsou tyto modifikační faktory stanoveny z předcházejících zkušenosti. Zahrnují modifikační faktory druhů operace a druhů jednotek. V tomto případě dosáhneme množství munice 30 DOS. Vzhledem ke stanovenému omezení práce kalkulujeme výši zásob DOS munice pro operaci předcházející konfliktu. Modifikační faktory vztažené do kalkulace jsou modifikační faktor druhu operace v rozmezí 0,5 – 1,2 a modifikační faktor druhu jednotky v rozmezí 0,3 – 1,0. Dané rozmezí nabízí širokou škálu modifikace zásoby DOS dle intenzity konfliktu, abychom dosáhli konkrétních hodnot stavu zásob munice, stanovíme střední hodnoty modifikačních faktorů zaokrouhlené nahoru na celé desetinné číslo. Modifikační faktor operace je 0,9 a modifikační faktor jednotky je 0,7. V Tabulce 5 jsou uvedeny hodnoty zásob munice v DOS. Název munice 9 – Pi 7,62 – 43 7,62 – 59 68 RPG vz.75 30 - VOG 17 M RG – 4 7,62 - Pz 59 30 - JOFZ – K 2A42 PTŘS 9 M 14M 7,62 – Odst 59
Faktor operace 1 SDOS 1 DOS + jednotka 12 0,63 7,56 60 0,63 37,8 225 0,63 141,75 1 0,63 0,63 100 0,63 63 0,5 0,63 0,315 1000 0,63 630
23 DOS
30 DOS
52,92 264,6 992,25 4,41 441 2,205 4410
173,88 869,4 3260,25 14,49 1449 7,245 14490
226,8 1134 4252,5 18,9 1890 9,45 18900
250
0,63
157,5
1102,5
3622,5
4725
2 45
0,63 0,63
1,26 28,35
8,82 198,45
28,98 652,05
37,8 850,5
Tabulka 5 DOS munice
44
7 DOS
Název munice
30 SDOS
30 DOS
Cena za kus/Kč
Cena SDOS (Kč)
Cena DOS (Kč)
9 – Pi 7,62 – 43 7,62 – 59 68 RPG vz.75 30 - VOG 17 M RG – 4 7,62 - Pz 59 30 - JOFZ – K 2A42 PTŘS 9 M 14M 7,62 – Odst 59
360,00 1 800,00 6 750,00 30,00 3 000,00 15,00 30 000,00
226,80 1 134,00 4 252,50 18,90 1 890,00 9,45 18 900,00
5,40 5,00 8,00 2 610,00 6 000,00 66,50 10,00
1 944,00 9 000,00 54 000,00 78 300,00 18 000 000,00 997,50 300 000,00
1 224,72 5 670,00 34 020,00 49 329,00 11 340 000,00 628,43 189 000,00
7 500,00
4 725,00
184,00
1 380 000,00
869 400,00
60,00 1 350,00
37,80 850,50
30 100,00 20,00
1 806 000,00 27 000,00
1 137 780,00 17 010,00
21 657 241,50
13 644 062,15
Cena celkem Tabulka 6 Cena munice
ZÁVĚR Z předcházejícího je patrné, že při zakomponování modifikačních faktorů dochází ke snížení finančních nákladů na munici. Rozdíl pro exemplární příklad mechanizované roty u základních druhů munice činní 8 013 179, 35 Kč. Případná aplikace dalších modifikačních faktorů, které budou zpřesňovat skutečné požadavky nasazení, povedou k dalšímu snížení finančních nákladů. LITERATURA [1]
[2]
[3]
HANUS, J.; PECINA, M.; DIMITRIJ, V.; Logistická podpora EU Battle Group v krizových operacích. Brno: UO - Ústav operačně taktických studií, 2007. PECINA, M.; Využití kódů „RIC“ pro kalkulaci zásob v mnohonárodních operacích; Sborník příspěvku: Logistická podpora v mnohonárodních operacích. Brno: UO, 2008. Koncept logistické podpory CZE/SVK BG EU 2009. Praha: MO, 2008.1
45
Eva MRÁČKOVÁ, Romana BARTOŠÍKOVÁ
PODPORA ROZHODOVACÍCH PROCESŮ POMOCÍ IMPLEMENTACE MODELU CAF Abstract: Quality, performance and efficiency of organization have influence community satisfaction. In this organization are key success factors decision process. Our paper describes one of the new tools for public sector to use quality management techniques to improve performance. The CAF a result of co-operation aminy the EU Ministers responsible for Public Administration. First revise version was launched in 2002. Model CAF is based on the premise that excellent results in organizational performance, citizen/costumers, people and society are achieved through leadership driving strategy and planning, people, partnerships and resources and processes. The main purpose the CAF is to facilitate the self-assessment of a public organization in order to obtain a diagnosis and improvement actions and to facilitate bench learning between public sector organizations. 1. MODEL CAF A JEHO VÝZNAM PRO VEŘEJNOU SPRÁVU Současným trendem modernizace veřejné správy je pronikání manažerských principů do tohoto sektoru. Tento trend vychází zejména z rostoucí poptávky po veřejných službách a potřeby manažerů dosáhnout lepších výsledků při stávajících rozpočtech. Především strategický management se stává neodmyslitelnou součástí přípravy a realizace dlouhodobých plánů a strategických rozhodnutí v organizacích veřejného sektoru, jež mají dopad na plnění úkolů na nižších úrovních vedení. [3] Nejdůležitějšími požadavky na plnění úkolů veřejné správy vyplývají ze zákona 320/2001 Sb. o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů, v platném znění. Jedná se o následující kritéria: •
efektivita, což je takové použití veřejných prostředků, které zajistí optimální míru dosažení cílů při plnění stanovených úkolů • efektivnost, kterou rozumíme takové použití veřejných prostředků, kterým se dosáhne nejvýše možného rozsahu, kvality a přínosu plněných úkolů ve srovnání s objemem prostředků vynaložených na jejich plnění • hospodárnost, představující takové použití veřejných prostředků k zajištění stanovených úkolů s co nejnižším vynaložením těchto prostředků, a to při dodržení odpovídající kvality plněných úkolů.
Jedním z nástrojů, který mohou manažeři využít ke zvyšování kvality ve veřejné správě, s vynaložením minimálních finančních prostředků, je právě model CAF. Model CAF (Common Assessment Framework dále jen CAF) neboli Společný rámec pro hodnocení je hojně v Evropské unii používán ke zlepšování kvality v organizacích veřejného sektoru a je úspěšně implementován i v České republice. Model CAF je založen na sebehodnocení podmínek a parametrů vlastní činnosti a dosažených výsledků. Analýza při sebehodnocení napoví, zda je nastavena vize, poslání organizace a jakým způsobem
46
jsou naplňovány. Již v první fázi aplikace modelu CAF je patrné, kam může management zaměřit svou pozornost, aby došlo ke zlepšení. 1.1 HISTORIE A ZÁMĚRY MODELU CAF Model CAF je výsledkem spolupráce mezi ministry EU zodpovědnými za veřejnou správu. Byl vytvořený pod záštitou Skupiny pro inovaci veřejných služeb (Innovative Public Services Group - IPSG), pracovní skupinou národních expertů, vytvořenou generálními řediteli zodpovědnými za oblast správy veřejných věcí (DGs) v členských zemích EU s cílem podpořit vzájemnou výměnu a spolupráci těchto zemí. [1] Pilotní verze modelu CAF byla prezentována v květnu roku 2000 a první revidovaná verze byla představená o dva roky později. Na základě rozhodnutí DGs bylo v Evropském institutu pro veřejnou správu vytvořené Informační centrum modelu CAF. Toto centrum ve spolupráci se skupinou národních korespondentů CAF, Evropskou nadací pro management kvality a Akademií Speyer vedlo implementaci a vyhodnocovalo aplikaci modelu CAF. V období let 2000 - 2007 použilo model CAF na zvyšování kvality asi 900 organizací veřejné správy. Zájem o aplikaci modelu CAF se objevil i mimo Evropu, například v Číně, na Středním Východě, v Dominikánské republice a v Brazílii. [7] Prostřednictvím modelu CAF získají organizace výkonný nástroj pro iniciování procesu neustálého zlepšování. Tento model má čtyři hlavní cíle [4,7]: •
• • •
Podchytit jedinečné vlastnosti organizací veřejného sektoru, zavedením principů komplexního managementu kvality. Dále pak metodicky vést organizace při porozumění a aplikaci sebehodnocení ve fázi přechodu od systému plánování a výkonu k plně integrovanému cyklu PDCA. Sloužit jako nástroj pro představitele veřejné správy, kteří chtějí zlepšit výkonnost svých organizací, prostřednictvím sebehodnocení s cílem získat strukturovaný obraz organizace a následně náměty pro zlepšování činnosti. Působit jako „most“ přes různé modely používané v managementu jakosti. Zjednodušit porovnávání mezi jednotlivými organizacemi veřejného sektoru – benchmarking a podporovat benchlearning mezi těmito organizacemi.
Princip modelu CAF spočívá v tom, že daná organizace provádí sebehodnocení v devíti kritériích. Pět kritérií je zaměřeno na předpoklady pro dosahování výsledků. Jedná se o přesné definování vize a strategie organizace, systému řízení a vedení zaměstnanců, způsobu získávání a řízení zdrojů a v neposlední řadě definování hlavních a vedlejších procesů s určením odpovědností a pravomocí a systémem jejich řízení. Čtyři kritéria se týkají již samotných výsledků (vůči zákazníkům/občanům, zaměstnancům, vlivu na společnost a životní prostředí, klíčové výsledky výkonnosti organizace). Jednotlivá kritéria se skládají ze subkritérií a ty z jednotlivých otázek (indikátorů). Model má cca 250 otázek. Následující obrázek č. 1 – Schéma modelu CAF názorně představuje princip modelu CAF a vzájemné vztahy mezi předpoklady a výsledky organizace. Vycházíme z úvahy, že kritéria č. 1 až č. 5 vytváří předpoklady pro dosahování výsledků v kritériích č. 6 až č. 9 (tato kritéria odpovídají výsledkům pro jednotlivé zákazníky, pracovníky, pro samotnou společnost a výkonnost celé společnosti) a je tedy nezbytně nutné jejich správné nastavení pro sebehodnocení celé organizace. Nejsou-li například v kritériu č. 3
47
Pracovníci, řízení lidských zdrojů přesně a jasně definovány manažerské a vůdcovské dovednosti, které jsou požadovány u vedoucích zaměstnanců, má toto kritérium nepříznivý dopad na výsledky pracovníků a výkonnosti organizace jako celku. Je proto potřeba pečlivě uvážit nastavení jednotlivých kritérií a mít na paměti, že řídit jde pouze to, co lze měřit. A jedině měřitelné výsledky usnadní organizaci správné užití benchmarkingu, dalšího hojně využívaného nástroje nejen ve veřejné správě. Nedílnou složkou celého modelu CAF jsou inovace, jakožto jeden ze základních předpokladů výkonnosti a konkurenceschopnosti jakékoli organizace.
Kritérium 1. VEDENÍ
zákazníky
Kritérium 2. STRATEGIE Kritérium 3. PRACOVNÍCI
pracovníky
Výsledky pro společnost
Kritérium 4. ZDROJE
B E N C H M A R K I N G
výkonnost organizace
Kritérium 5. PROCESY
INOVACE Obrázek 1 – Schéma modelu CAF (zdroj: vlastní zpracování)
Rozhodne-li se daný úřad či organizace pro zavedení modelu CAF, je nutné nejdříve získat závazek vrcholového vedení a informovat se o celém procesu. Tento krok spočívá hlavně ve schválení podmínek provádění hodnocení. Poté úřad jmenuje vedoucího celého projektu, který na všechno dohlíží a koordinuje. Tento vedoucí musí vytvořit ad hoc skupinu pro sebehodnocení, která co nejlépe reprezentuje organizaci. Skupina by měla být spíše menší a měla by poskytovat co nejpřesnější a nejpodrobnější vnitřní náhled. Vedoucí projektu by měl tuto skupinu seznámit s účelem celého projektu, seznámit s panelem hodnocení a podpořit bodové hodnocení podle důkazů. Také musí vytvořit ve skupině přátelskou atmosféru a členy skupiny ujistit, že za své rozhodnutí nebudou nijak postiženi. Každý ze skupiny musí poskytnout přesné hodnocení organizace podle každého kritéria, a to na základě vlastních zkušeností a znalostí z práce v organizaci. Navíc také musí napsat důkaz o slabých a silných stránkách, aby tak podpořili své vlastní bodové hodnocení. Po individuálním hodnocení každého člena 48
se musí skupina sejít, aby dosáhla konsenzu. Vedoucí skupiny hraje v této fázi klíčovou roli, protože skupinovou diskusi musí koordinovat a usměrňovat. Každá diskuse musí být založena na konkrétním důkazu. Když je dosaženo skupinového konsenzu, začne se pracovat s již konkrétními výsledky. Vedoucí celého projektu pravidelně informuje vedení organizace o průběhu celého projektu a začíná práce na plánu zlepšování. Je-li plán zlepšování již sestaven a uplatňování změn nastalo, je nutné se neustále ujišťovat, zda změny mají pozitivní vliv, čili je nutné stále monitorovat pokrok. Užitečná je konfrontace s pohledem externích hodnotitelů z jiných organizací veřejného sektoru. V případě zájmu lze prostřednictvím specializovaných společností dosáhnout určité certifikace. 2. MODEL CAF JAKO PODPORA ROZHODOVACÍCH PROCESŮ Kvalita rozhodovacích procesů ovlivňuje zásadním způsobem fungování organizace. Chod každé dobře fungující organizace představuje řada procesů, z nichž každý proces je souborem po sobě jdoucích aktivit, které transformují zdroje či vstupy na výsledky, výstupy nebo dopady, a tak vytváří přidanou hodnotu. Tyto procesy mohou být rozličné povahy. Manažerské procesy zabezpečuje management organizace a podpůrné procesy zajišťují potřebné zdroje. Charakter procesů v organizacích veřejné správy může být velmi odlišný, od relativně abstraktních činností jako podpora rozvoje politiky, regulace ekonomických činností až po velmi konkrétní činnosti poskytování služeb. Ve všech případech musí být organizace schopna identifikovat klíčové procesy, které vykonává, aby dosahovala očekávané výstupy a dopady, které berou v úvahu očekávání občanů zákazníků a ostatních zainteresovaných stran. Model CAF je snadným modelem vhodným zejména pro prvotní představu o tom, jak daný úřad či organizace funguje, jak dobře jsou rozhodovací procesy realizovány. Pomáhá odhalit řadu aspektů, které je třeba jak z pohledu krátkodobého, tak dlouhodobého vývoje organizace řešit. Přináší rovněž nový úhel pohledu na práci útvaru a jeho hodnocení. Jsou to prostě zkušenosti, které jsou velmi cenné a důležité pro další šíření daných projektů do celé české a slovenské veřejné správy. Realizace modelu CAF je dlouhodobou záležitostí, jeho smyslem je využít poznatky soudobé teorie řízení ke zlepšení výkonu veřejné správy. Výhodou bezesporu je, že je aplikace modelu zcela dobrovolná. Organizace se sama může rozhodnout, zda-li se chtějí zúčastnit a jakým problémům budou čelit. Cesta je to nelehká a mnohdy může dojít na konci celého procesu i ke zklamání, při zjištění zásadních problémů v organizaci a ve vedení. Tento model je navržen pro použití ve všech částech veřejného sektoru, v organizacích veřejné správy na národní, regionální a místní úrovni. Například v České republice je CAF implementován do resortu ministerstva obrany, krajských úřadů, magistrátů statutárních měst, obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, úřadů územní veřejné správy, atd. [9] CAF může být také využit jako část systematického programu reformy nebo jako základ pro cílené zlepšování v organizacích veřejných služeb. Očekává se, že aplikace modelu přinese více informací o způsobu řízení organizace, jeho rozhodovacích procesů, o možnostech zlepšování úrovně řízení v organizaci a dalšího zlepšování poskytovaných služeb.
49
3. PŘÍNOSY MODELU CAF Tento model, jak jsme se již zmiňovaly, je nástrojem řízení kvality, který umožňuje organizacím prostřednictvím sebehodnocení identifikovat své silné a slabé stránky, neboli SWOT analýzu. To poskytuje jak úřadu samotnému, tak jeho zaměstnancům příležitost dozvědět se víc o jejich práci či hospodaření a nastínit cestu pro jejich zlepšení. Ve vojenských institucích jsou klíčovými procesy právě procesy rozhodovací. Realizace chybného rozhodnutí může přinést značné finanční, materiální ztráty a bohužel někdy i ztráty na lidských životech. Organizace používající CAF bývají označovány jako organizace s dobrou praxí a mohou se tak ucházet o ocenění na národní i mezinárodní úrovni. Implementace modelu CAF přináší i další výhody, jako např. [1]: • • • • • • •
zlepšování a zprůhledňování vztahů na pracovišti, což zvyšuje důvěru a respekt jak mezi zaměstnanci, tak mezi zaměstnanci a vedením organizace, zlepšení důvěry veřejnosti v organizaci a v její služby a produkty, zlepšená jakost poskytovaných služeb nebo produktů, nový start pro strategii dlouhodobého zlepšování, hodnocení založené na důkazu, prostřednictvím zapojení do procesu zlepšování se vytváří nadšení a motivace mezi pracovníky a příležitosti pro identifikování pokroku a vynikajících úrovní úspěchu.
V dnešní době plné změn a pokroku je nutné, neustále hledat nové cesty, jak zlepšovat služby, které poskytuje jak veřejný, tak soukromý sektor všem svým zákazníkům – občanům, obcím, organizacím i firmám. Tento proces zlepšování není jednorázová činnost, ale většinou dlouhodobý proces, který bývá i finančně náročný. Celkový rozvoj veřejné správy a její management jsou aktuálním a důležitým tématem, které se dotýká mnoha oblastí v rámci praxe i výzkumu. Stále více se uplatňují manažerské přístupy, které mají svůj původ v soukromé, resp. podnikatelské sféře. Právě model CAF je navržen k použití ve všech částech veřejného sektoru, je aplikovatelný v organizacích veřejné správy na národní/federální, regionální a místní úrovni. V neposlední řadě musíme zmínit skutečnost, že model CAF je veřejným majetkem a je poskytován úřadům zcela zdarma. Autorky by se rády této obsáhlé problematice implementace modelu CAF věnovaly i v dalších příspěvcích, kde by se na příkladu nově vzniklé Fakulty logistiky a krizového řízení v Uherském Hradišti, spadající pod Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně, pokusily nadefinovat jednotlivá kritéria modelu CAF. LITERATURA [1] [2] [3]
50
Národní informační středisko pro podporu jakosti a kol. autorů, Společný hodnotící rámec, Vydání 1, Praha 2003. ISBN 80-02-01566-5 PLURA, J.: Plánování a neustálé zlepšování jakosti, Praha: Computer Press, 2001. ISBN 80-7226-543-1 WRIGHT, G., NEMEC, J.: Management veřejné správy, teorie a praxe – zkušenosti z transformace veřejné správy ze zemí střední a východní Evropy, Ekopress, Praha 2003.
[4] [5] [6] [7] [8] [9]
GRASSEOVÁ, M. Procesní řízení ve veřejném sektoru. Brno: Computer Press, 2008. ISBN: 978-80-251-1987-7 Kolektiv autorů. Benchmarking ve veřejné správě. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor modernizace veřejné správy, 2. vyd. 2006. ISBN 80-239-7326-6. http://www.benchmarking.cz/caf/ http://www.csq.cz/cs/model-caf-a.html http://www.mvcr.cz/casopisy/s/2004/0005/kval_caf.html http://www.finance.cz/zpravy/finance/55200/
51
Zbigniew CIEKANOWSKI
STATE SECURITY FORMATION Abstract: The deliberations on the state security taken up in this article have always been of great importance and as such will remain in the future. Through the changes that Poland together with the Middle and Eastern Europe have gone through the state security also changed a lot. The state’s security has changed a lot due to the transformation in Poland and the Middle and Eastern Europe. The changes have created new conditions for the state security and national economy. The general conditions of the state security can be divided into the internal and external. It should be underlined that in the external area the political conditions refer to the particular group of states or organisations and also to the quality of relations the states have achieved with other states and organisations. In the internal area one should distinguish and single out political, economic, social and other factors which can assume either a creative or a destructive character. If they take on a destructive character then not only do they weaken the state potential but also increase its vulnerability to external pressure. The unavoidable costs of the economic crisis, profound economic reforms and unemployment give rise to frustration, anarchy, crime increase and other pathological social occurrences. These circumstances tend to create favourable grounds for expanding chauvinist and nationalistic trends. It becomes clear that democracy is not granted for ever but it needs to be cherished and taken care of. INTRODUCTION In the contemporary world apart from social and economic systems there are also a lot of other factors that influence state’s activities with regard to security and national economy as well as the scope of possibilities to be chosen. The security of Poland in the last few years has been shaped in completely different conditions than before. The changes which have taken place in the Middle and Eastern Europe created new conditions for a state security. Poland found itself in between the EU and the states building their young democracies. The state exists among immediate and further international surrounding which has a great influence on creation and functioning different aspects concerning the national security and economy. 1
STATE SECURITY FORMATION
The conditionings of a state security generally can be divided into internal and external so the state security requires continuous analyses both the internal and external conditionings and factors that have impact on the specific Polish environment should be analysed as well. To the external conditionings concerning the Polish national security which can be identified now and predicted for the future in the Polish international context are: - Poland’s relations with neighbouring countries. - Presence and position of Poland in the Euro-Atlantic structures.
52
-
Law which stabilizes the European security in the face of the new political, economic, military and civilisation challenges [1].
The relations of Poland with the neighbouring countries do not show any direct threat to the national security. Poland has signed international treaties that shape bilateral relations with all its neighbours. Our relations are free of any territorial claims and disputes concerning ethnic minorities. An additional optimistic factor which minimise, especially the threat of a military intervention is formed by the monitoring system of military activities which is obligatory for all EU countries. The likelihood of an outbreak of a military conflict in our region is currently very low. The risk of a military attack carried out by any state is very unlikely today. The Poland’s membership in the NATO has changed our geopolitical situation and finally abolished the consequences of the Jaltan’s order and the division of Europe into different zones of influence. The membership in the NATO has given Poland the most comprehensive and solid security guarantees. It has made Poland a member of the commonwealth of stable democratic countries. It can be expected that this membership will be further established through its participation and activity in the EU. These are the grounds on which the Poland’s state security should be built [Picture 1] its derivative is the architecture of a state security [Picture 2].
The Organization for Security and Co-operation in Europe
The North Atlantic Treaty Organization
Security of Europe
The European Union
The United Nations
Picture 1. FOUNDATIONS OF POLAND’S STATE SECURITY Source: in author’s possession.
Favorable changes have occurred in our nearest surrounding. We have been living in Europe where integration has been intensifying and we are taking part in this process. Most of our neighbors are members or striving to achieve a membership in western structures of security.
53
At the same time also in our neighborhood new dangers and challenges appeared. They are related to human rights violation, restriction of civil liberties economic and ethnic tensions as well as attempts to create alternative force based on former Soviet Union experience. In this situation the need to update obligatory documents and elaboration of new kind of state security policy was necessary. The necessity of changes resulted not only from the transformations which took place in the sphere of European security but also from the need for preparing proper respond to crises which either directly or indirectly would threaten the state security and stability of Poland and its neighbourhood In the course of time the membership in NATO ceased to be the aim of Polish security policy but became the instrument which served Polish raison d’état and was the way to make the most of our foreign policy opportunities. Our participation in alliance structures contributed to harmonization of our strategy and defence plans and was in compliance with NATO directives agreed within common strategic planning [2].
The President of the Republic of Poland The Seym of the Republic of Poland The National Security Council The National Security Bureau
The Cabinet
The Executives and Administration of the State
Picture 2. THE ARCHITECTURE OF THE STATE SECURITY Source: in author’s possession.
The reflections of these changes can be found in the basic documents related to the state security. They are included in the following documents: -
-
54
The Constitution of Poland [3]. The National Security Strategy [4] The Defensive Strategy of Poland [5]. The National Security Strategy of the Republic of Poland [6]. The Act concerning natural disasters 18 April 2002 [7]. The Act concerning the state of emergency 21 June 2002 [8]. The Act on martial law and competence of the Commander in Chief and the rules of subordination to the Polish constitutional bodies 29 August 2002 [9]. The Decree of the Cabinet concerning the creation of communal, district and provincial groups of emergency as well as the government unit of emergency coordination and their duties 3 December 2002 [10]. The Decree of the Cabinet from 27April 2004 concerning the preparation the system of managing the national security [11].
Poland fulfilled these goals respecting international law according to the UN resolutions and the OBWE documents. Poland respecting the sovereignty of other countries does not aspire to build its own security at the cost of their security. Poland accomplishes its own interests peacefully, harmonizing all efforts aiming to strengthen the security in Europe and other countries without raising any territorial claims towards other countries. Poland does not treat any country as its enemy. Hence, all disputes will be solved according to the international law. The Polish security environment undergoes continuous and dynamic changes which generally tend to take a positive direction and build favourable future conditions for developing cooperation among our partners. Poland does not have to, in the foreseeable future, face any existential threats. However, there are some perils and uncertainties also in our close surroundings that may turn into conflicts. The NATO has become the main factor stabilizing the political and military conditions. Poland will contribute to its strengthening and maintaining its capabilities enable it to perform the basic security tasks which will result in a stable Euro-Atlantic security, serve as an advisory forum as well as a deterrence and defence measure within the process of building up stability and security to avert crises and develop partnership, dialogue and mutual cooperation among other countries in Euro-Atlantic zone. The Polish priority is that the NATO should be capable of performing its function as the organisation of collective defence. By ours and also by our allies’ estimates a full scale aggression against the NATO seems very unlikely today, however, such a possibility can not be excluded in the future. Poland together with its allies is facing different military and non military threats of multi-directional and sometimes hard to predict nature. They include uncertainty, instability in and around the Euro-Atlantic zone as well as the possibility of regional conflicts on its outskirts. Some countries in this area face serious economic, political and social problems. Ethnic and religious rivalry, territorial claims, unsuccessful reforms, human rights violation may lead to a local or even regional instability. Poland should take into consideration not only the meaningful conventional forces deployed along its boarders but also the presence of powerful nuclear forces beyond the NATO [12]. The proliferation of nuclear weapons and the means to carry such weapons is the cause of concern. The Poland’s security interests may also be exposed to danger through the acts of terror, sabotage, organised crime, disruptions in the delivery of raw materials of vital importance and environmental threats. There is also a threat from the activity of foreign secret services. The collective activities undertaken also in this area serve the unification aspects our credibility depends on our consistency also in this field. Generally it can be stated that in the external area the political conditionings refer to a political system or an affiliation to a particular group of countries as well as to relations elaborated with other countries and organisations. Rapid political changes always cause a temporary growth of internal threats. In the external area of a state security one can perceive and distinguish political, economic, social and other factors which can take on either a constructive or a destructive character. In the case of a destructive character not only do they weaken the state potential but also increase the state’s vulnerability to external pressures. There are unavoidable costs of the economic crisis: the necessity of profound market reforms and above all unemployment create good conditions for spreading frustration, anarchy, crime and other destructive occurrences. Such circumstances may also create a favourable atmosphere for spreading chauvinistic or nationalistic tendencies. The main remedy to counter these threats is to maximize the speed of introducing
55
reforms in order to shorten the transition period as much as possible. The lengthening of the transformation period would unavoidably bring increased tensions and social unrests. The process of democratization of a political system, introduction of a market economy and liberation of social relations call for the change of old structures and habits. The advancement of transformation is in the course of time slowed due to both, incapacity of a part of the administration and intentional resistance of extremist elements. There are also some mental habits that come from a long-term practice which delay the process of social adaptation to the new conditions [13]. For many years the notion of state security conditionings has acquired a specific meaning for Poles .Such stereotypes are still alive. We can easily perceive that understanding the state security as a whole consisting of social, demographic, ethnic, religious and especially ecological issues has been slowly taking place in the Pole’s mentality. The social attitude to the defence and security issues is generally positive but differs according to the age, education and place of living. Definitely the biggest significance is attached to the safety of a border and its tightness. The Army is seen by a major part of a society as one of the main social and political institution which has a leading role in ensuring the state security. However, on the other hand, there is a widely known aversion to the compulsory military service. Although it seems inconsistent, in today’s cultural and historical [political] circumstances the military service is not as urgent as it used to be some ten or so years ago. Pole’s political awareness has not been fully determined yet. It refers to e.g. historical awareness which is yet one of the determinants of so called “political culture”. The way of filling the white spots can be the example of it. The juxtaposition of factual events alongside with the unilateral evaluation of events causes unnecessary divisions. The prejudices against ethnic and religious minorities in Poland are very unfavourable for the state security. Such behaviour, xenophobic in nature can be observed towards representatives of ethnic minorities in Poland which results in an open aversion to them. This tendency prevails within extreme fractions which use catchy slogans blowing out of proportions the threats to polish national interests. The success of transformation depends a lot on effective overcoming recession, introduction of successful reforms, administration stability and increased effectiveness of its activity. The long- term Poland’s security also depends on its integration with the Western democratic institutions which will take place only on condition that it will conform to the criteria of well functioning democracy. Thus all factors which delay the fulfilment of the process of a democratic transformation pose a danger to a state security. The current state of transformation does not create any danger to the state integrity and its credibility as a business partner in the international economic cooperation. The political integration is the one that undergoes fastest [14]. The problems related to privatization and denationalization process constitute a separate issue. All irregularities and delays in privatization process may set a public opinion against it all over the country which in turn may result in retardation of the economic transformation. All of these problems may effectively curb the inflow of foreign investments and slow the pace of integration with the EU. It should be emphasized that apart from the space differences there is also a growing environment degradation which
56
intensifies ecological threats that exert a big impact on the state of Poles’ awareness. It is the economic conditions that determine the possibilities of fulfilment of the defensive needs of the state including the Army. The possibilities of financing the defensive system of the country determine the situation in the war industry and completion of the state strategic reserves and special reserves also related to mobilization reserves. The sphere of international economic relations trade debt, slow economy constitutes one of vital problems connected to both the economic development and Poland’s security. The main business partners for Poland are currently the countries of the EU. The self-sufficiency in raw materials is another boiling problem especially referring to energetic materials such as coal, brown coal, gas, crude oil as well as ingredients and components for metal, chemical, pharmaceutical and other industries. Poland is self-sufficient as it comes to coal and coke gas supply. The problem is to meet the demand for natural gas as most of it is imported from Russia. In the case of supply interruptions while sticking to the priority of providing communal consumers first a meaningful number of companies especially metal, chemical, fertilizers’ producers will have to limit or stop their production. In the case of oil supply there is a possibility to diversify the sources of delivery e.g. from Norway or Arab countries. However any interruptions in its supply may have a negative effect on the market supply and activity of chemical, pharmaceutical and other industries. The import of non-energetic materials completely meets the needs for iron ore, aluminium as well as the ingredients and components for the production of precious metals indispensable for the war, tool, bearing and other industries. Apart from the natural gas and oil supply the delivery of imported ingredients should not cause bigger problems as these materials are widely available so their purchase is not a problem. The vital factor which determines the state security is the social awareness and defensive education. Together with the political transformation the change of social awareness also took place. Its determinant is reflected by the system of citizens’ values that includes knowledge, opinions, attitudes and behaviour. Social awareness related to the defence has decreased generally and a specific inconsistency is observed in this field. On the one hand our society holds the Army as an institution of a great social confidence in high esteem, but on the other hand the same society is very unwilling to make its own contributions for the Army and defence systems. Pro-defensive education and patriotic upbringing should be a fundamental factor of the Polish education model. Unfortunately, there is still a long way to go as we are at the beginning of the road to build the new national education system which will educate the professional awareness of our society. There are some links such as family, schools, cultural institutions, associations, publishing houses, mass media and others but there is no coordination among them. Thus their activities and efforts are dispersed and incoherent. Moreover, not all these institutions have managed to conform to the new conditions and not all of them found their effective education methods. It especially refers to the states of emergency caused by natural disasters such as the flood in 1997. The system of defensive education has been seriously neglected. The youth graduating from primary schools usually experience the last contact with this kind of education. It is very unlikely that they meet this topic in their further education. It has very negative consequences on the process of preparation for the military service what finally resulted in suspension of the conscript and turning to the professional army.
57
2
ECONOMIC SECURITY
In the internal area the political conditions of the economic security are shaped by political domain-the policy of a state security has reflected in social and economic area as well as in the area of economic security by defining goals, tasks and management systems. The political conditionings of the economic security are closely interrelated with the economic conditions as they influence each other and it is impossible for them to appear individually. Moreover, the role of being creative and constructive is affiliated to them. They seem to perform both the creative and constructive function in the sphere of shaping the policy of economic security as they give the institutional forms to the conditions that shape this security [15]. At the same time the range and depth between the groups of conditions that determine economic security makes that they become verifications for each other. Another group of conditions of economic security are the defensive military conditions. A great complexity of this group can be observed as its components are derivative of economic and political conditions. This sphere of conditionings results from assumptions of the state security policy through imposing the duty to satisfy military needs of the state on national economy. They represent a group of various factors which can decide about the loss, maintenance or even the growth in the level of the state economic security. It refers to all states of existence namely peace, military threat, and war. These factors may both induce and restrict the formation of the state security. The above mentioned states are resultant of existing of social and national conflicts. The factors emerging from militarydefensive area constitute a stimulus to continuous creating and updating systems of activities in the sphere economy according to requirements established by state security bodies. It means that military-defensive conditionings are complicated and can be solved through multi-stage activities as they are determined by situation changeability in which a given country has found itself. The formation of economic security depends on conditions in which a country exists. In each of them appear different problems to be solved. 1. In the state of peace-in macro scale-conditionings of economic security are divided into three groups; a. creative conditionings related to the creation of the state security policy with the specification of its needs in the area of economic security. b. functional conditionings which are visible during the realization of the security policy and during creation, maintenance, and development of the defensive system. c. verifiable [correctional] conditionings which serve as research –control roles towards these two former groups. 2. In the state of emergency the conditionings of economic security are focused on two groups functional and verifiable [group of creative conditionings is used in a limited
58
degree]. These activities are to ensure the minimum necessary for people to survive. Economy is getting ready to satisfy military demands rather then civilian needs. 3. In the state of war–activities will be focused on functional and verifiable sphere with emphasis on the latter one as during the war activities negative factors escalate and they will require proper reactions. Social conditioning s will exert big influence on the formation of economic security. They comprise socio-existential conditions of people [health system, pension system, cultural, educational, sports and other conditions]. Analysis of this sphere of conditionings shows the living standard and the directions to apply to ensure a personal wealth. Social conditionings are closely related with political and economic conditions and substantially depend on tem. Great importance for economic security plays geostrategic conditionings. On the one hand we do not have any influence on physical features of our country, its climate, amount of natural resources, its location in relation to other countries but on the other hand we are able to control population growth, network of roads and others. This sphere of conditionings determines the position of the country in the world hierarchy [16]. The direct influence on economic security has infrastructural conditionings as they are reflected in all mentioned before groups of conditionings. These conditionings influence the shaping of economic security in the following way; a. In the economic dimension they focus on the problem of indivisibility of expenditure in the scale of engagement of a particular kind of capital, time of labor involved and capital engagement in the enterprises as well as qualitative changes. b. In the social dimension it is the activities of state and local administration with view to ensuring proper economic-legislative conditions of society. c. In the technical and organizational dimension they are responsible for coordination and management of the process of economic security formation and also for formation of the features indispensible to realize these enterprises namely great mobility, space vitality and others. CONCLUSION Infrastructural conditionings should ensure such solutions which would favor the development of personal security of a man, entities, and branches of industries as far as to the national security. BIBLIOGRAPHY REFERENCES [1] [2]
[3]
Por. S. Koziej, F. Wołkowicz, Podstawowe załoŜenia polityki bezpieczeństwa i strategii obronnej, AON,Warszawa 1998, s.15. Por. R. Przemyski, Strategia wojskowa Rzeczypospolitej Polskiej w kontekście bezpieczeństwa i obronności państwa, Generalny Zarząd Planowania Strategicznego Sz. Gen. WP, Warszawa 2003, s. 7. RP z 02.04.1997 r., art. 5.
59
[4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14]
Przyjęta na posiedzeniu Rady Ministrów w dniu 4 stycznia 2000 r. Przyjęta na posiedzeniu Rady Ministrów w dniu 23 maja 2000 r. Przyjęta na posiedzeniu Rady Ministrów w dniu 8 września 2003 r. Dz. U. Nr 62 poz. 558 z 2002 r. Dz. U. Nr 113 poz. 985 z 2002 r. Dz. U. Nr 156 poz. 1301 z 2002 r. Dz. U. Nr 215 poz. 1818 z 2002 r. Dz. U. Nr 98 poz. 978 z 2004 r. Por. R. Przemyski, Strategia wojskowa...wyd. cyt., s. 9. Por. S. Koziej, F. Wołkowicz, Podstawowe ... wyd. cyt., s. 21. Por. S. Kurek, Identyfikacja bezpieczeństwa ekonomicznego państwa, w: Gospodarka wybranymi zasobami naturalnymi w Polsce, a bezpieczeństwo ekonomiczne, Praca zbiorowa pod kier. nauk. J. Płaczka, AON, Warszawa 1999, s. 33. [15] Por. Z. Stachowiak, Identyfikacja narodowej i sojuszniczej strategii obronnej i ich relacje do strategii bezpieczeństwa i bezpieczeństwa ekonomicznego w: Podstawy, mechanizmy i procedury kształtowania bezpieczeństwa ekonomicznego Polski z punktu widzenia narodowej i sojuszniczej strategii obronnej, Praca zbiorowa pod kier. nauk. Z. Stachowiaka, AON, Warszawa 2002, s. 84. [16] TamŜe, s. 89.
60
Jiří ČERNÝ
ORGANIZAČNÍ A VELITELSKÉ STRUKTURY A JEJICH VLIV NA ORGANIZACI VELENÍ A ŘÍZENÍ VOJSK U BRIGÁDNÍHO ÚKOLOVÉHO USKUPENÍ Abstract: The mission of the Command and Control system is unique presently and in the future. This role it is not possible to impeach, in despite of comprehensive fulfilment. Command and Control system is opened for running changes on the basic of new experiences, pieces of know ledges from operations and under technological process. This system is intended to be absolutely open for searching of fresh ways to perfection. ÚVOD Autor se v článku zabývá vlivem organizačních a velitelských struktur na organizaci velení a řízení u brigádního úkolového uskupení. Pokouší se analyzovat současný stav v organizaci sil v Armádě České republiky (AČR) a předvídá pojetí tvorby organizačních struktur Společných sil v podmínkách současných a budoucích operací. Hledá řešení v přístupu k optimalizaci organizačních a velitelským struktur, nastiňuje možné řešení struktur budoucnosti a navrhuje novou organizační strukturu štábu mechanizované brigády (mb) -brigádního úkolového uskupení ( BÚU) pozemních sil společně s modulárním uspořádáním míst velení. V základu svého přístupu k řešené problematice autor vychází z principu budovat v AČR jedny síly, které budou nasazovány do operací mezinárodních bezpečnostních organizací (OSN, NATO, EU), případně do operací vedených ad hoc mezinárodní koalicí, tak budou schopny poskytnout asistenci Policii ČR (PČR) a Integrovanému záchrannému systému (IZS) na území ČR. Základním principem pro výstavbu sil a dalších schopností AČR bude především naplňování klíčových operačních schopností1. 1
LITERÁRNÍ PŘEHLED
K problematice velení a řízení existuje v NATO celá řada standardizačních dohod STANAG (2014, 2020, 2100, 2278, 2467, 5500 a další) a doktrína Velení a řízení spojeneckých pozemních sil AJP-3.2.2. Výchozím dokumentem pro plánování dosažení požadovaných operačních schopností je „Úkolový list NATO“ (Bi-SC 80-90 -„NATO Task List-NTL“). Navazuje na dokument MC 400/2 a je katalogem úkolů na strategické, operační a taktické úrovni. Slouží k identifikování úkolů a standardů, jakých mají velitelé a štáby dosáhnout. Klíčové operační schopnosti jsou definovány v „Pokynech vojenského výboru pro vojenskou realizaci Strategické koncepce Aliance“ (MC 400/2). Z dalších dokumentů je možno uvést např. NATO Capability Statement-2018, spojenecké publikace (AP), programy (v USA Command and Control Research Program- CCRP) a výzkumné studie („Code of Best Practice C2 Assessment“) a přednáškových cyklů (SAS-051 Lecture Series 243 o „NATO Code of Best Practice-
1
Klíčové operační schopnosti jsou nezbytné operační schopnosti pro splnění poslání a úkolů ozbrojenými silami. Jedná se o tyto schopnosti: včasná dostupnost sil; efektivní zpravodajská činnost; nasaditelnost a mobilita; účinné nasazení; efektivní velení, řízení a spojení; udržitelnost; odolnost a ochrana
61
COBP- for C2 Assessment“. Okruh problémů velení a řízení je také publikován v řadě veřejně vydávané literatury, např.: „ Understanding Command and Control (CCRP USA 2006), Advances in Command, Control & Communication Systems (UK 2007), Power to the Edge (CCRP USA 2004), Command Concepts (NDRI USA 1999) a další. V AČR existuje v současnosti řada materiálů, popisujících a vymezujících velení a řízení. Jedním ze základních materiálů je Vojenská strategie (2008), dále Transformace resortu MO ČR (2007), Dlouhodobá vize resortu Ministerstva obrany MO (2008) a Rozpracování koncepce výstavby profesionální AČR a mobilizace OS ČR přepracované na změněný zdrojový rámec pro oblast míst velení organizačních prvků AČR (2008). K dalším materiálům patří především vojenské publikace Pub-53-01-1 Velení a řízení v operacích (2006) a další navazují vojenské publikace Pub-53-01-2,3, Štábní práce v operacích (2007, 2008), Pub-53-20-02 Velení a řízení ve vzdušných silách AČR (2007). K problematice velení a řízení existuje i celá řada závěrů konferencí, např. Mezinárodní konference NEC-ITTE (2005-2009), konference Rozvoj systému velení a řízení v rámci ambic ČR vedoucích k získání operačních schopností (2005). Ve výčtu literatury lze na závěr uvést i Polní řád Pozemních sil AČR Všeob-Ř-1 (návrh z roku 2002) a Bojový předpis Pozemních sil AČR, část 1, Mechanizovaná divize (mechanizovaná brigáda) Vševojsk-1-2 (návrh z roku 2003). 2
MATERIÁL
Porozumět, co je velení a řízení v praxi znamená, porozumět jeho základním vlastnostem, tzn. jeho cílům, účelu, charakteristickým rysům, prostředí a základním funkcím. Bez velení a řízení není reálné vedení operací2 a ozbrojených zápasů. Velení a řízení je základ pro veškeré armádní operace a činnosti. Uvedené konstatování platí jak v přípravě do operace, tak i zároveň při nasazení v operaci. K diskusi o těchto závěrech lze položit první řečnickou otázku: „ Jak důležité je velení a řízení ( Command and Control- C2) pro současnou AČR?“ Zároveň je možno odpovědět: “ Není důležitější činnosti pro naši armádu, než je velení a řízení“. Armáda přece potřebuje vědět, co mají jeho zaměstnanci-vojáci dělat a musí zároveň si být vědoma, že k tomu musí mít i potřebné schopnosti, dovednosti a zdroje. Při řešení této problematiky lze připomenout, co prohlásil gen. Patton3: „ Neříkejte lidem, jak to mají udělat. Řekněte jim, co mají udělat a budete překvapeni jejich vynalézavostí.“ Následující otázka v uvedené diskuzi by v této souvislosti měla být následující: „ Jako roli sehrává ve vojenské činnosti velení a řízení?“ Jednoduchá odpověď zní: „Velení a řízení zahrnuje všechny vojenské funkce a procesy, dává jim význam, harmonizuje je ve smysluplný celek. Žádná z funkcí vojska by neměla význam ani úspěch bez velení a řízení.“ Historicky převládá jednoznačné přesvědčení, že základem velení a řízení je velitel a uplatňování jeho schopnosti velet a řídit. Toto tvrzení je determinováno nejen jeho funkcí, hodností a právním podkladem (úřední mocí), poskytující pravomoci a sílu k realizaci velení, ale především jeho osobností. Osobnost se profiluje dlouhodobě v armádních podmínkách (poznáním armády absolvováním jednotlivých velitelských postů ne pro osobní kariéru, ale ve prospěch dalšího velitelského rozvoje)
2
AAP-6(2009)- Vojenská činnost nebo provedení vojenského strategického, taktického, výcvikového, administrativního úkolu nebo poskytnutí pomoci, proces vedení boje, včetně přesunů, zásobování, útoku, obrany a manévru, které jsou nezbytné pro dosažení cílů jakékoli bitvy nebo kampaně. 3 George Smith Patton ml. (11. listopad 1885, San Gablier, Kalifornie – 21. prosince, 1945, Heidelberg, Německo) byl vojevůdce a generál armády Spojených států amerických.
62
a společenských podmínkách. V naplňování hlavního obsahu velení a řízení jsou zahrnuty procesy, které velitel, jeho štáb a podřízení velitelé používají k rozhodování, plánování, usměrňování, koordinaci a řízení operací.4 Z tohoto pohledu je nepopiratelné, že základní složkou vojenské organizace jsou lidé, ale také síly zabezpečující velení a řízení. Orgány velení s využitím vybavení, technologií, doktrín, postupů, organizačních struktur a procesů vytvářejí systém velení a řízení. Systém velení a řízení představuje rozsáhlý rozsah aktivit, procesů a je charakteristický komplexem směsic různorodých lidských činností, systémů a technologií. Při stručné analýze současného stavu systému velení a řízení je možno konstatovat, že existuje řada implicitních problémů: doposud neexistuje v AČR ucelená teorie velení a řízení (Doktrína velení a řízení), která (ať se to v současnosti odpovědným líbí, nebo nelíbí) musí vycházet z potřeb vojenského umění a na základě strategie, a její spojitosti s operačním uměním a taktikou (dosavadním problémem je neaktuální a neplatný Polní řád a z něho vycházející Bojové předpisy); i přes kvalitativní i kvantitativní posun v tvorbě vojenských publikací se projevuje absence reálné Koncepce rozvoje AČR (KAČR), která je určena k zohlednění změn, plynoucích z rozhodnutí Vlády ČR o snížení rozpočtu MO na roky ve střednědobém horizontu a bude koncipována jako určující dokument pro rozvoj AČR; součástí této KRAČR musí být i empirická koncepce rozvoje systému velení a řízení AČR pro plné spektrum operací - přece je velmi krátkozraké a nekoncepční nechat se strhnout názorovou lavinou, že se v AČR zaměříme pouze na operace na podporu míru; ve společném působení koaličních sil v operacích se zrychlujícím tempem projevují technologické rozdíly mezi ekonomicky silnými státy koalice (USA, Velká Británie, Německo, Francie) a ostatními státy koalice, které znesnadňují naplnění interoperabilních schopností; tato skutečnost ovlivňuje především dosažení interoperability a kompatibility v transformaci NATO a AČR požadovaném systému C4ISR (velení, řízení, spojení, výpočetní technika a zpravodajství, průzkumu a přehledování)-(např. několik let se za vynaložení velkého množství prostředků provádí výzkum a vývoj prostředků UAV5, které se v určité fázi nutné potřebnosti stejně nakoupí -RQ-11 Raven místo SOJKA III, nebo problematická použitelnost OTS VŘ pozemních sil v operacích mimo území ČR,atd); projevuje se organizační chaos nestálosti hlavních manažérů resortu AČR (personální mizérie), který je trvale podporován pomalým a nekoncepčním rozvojem velkého množství projektů výzbroje, výstroje a zařízení, které buď jsou určeny pouze pro konkrétní prostor a konkrétní operaci, nebo nejsou interoperabilně (kompatibilně) podporovány- (technika, výzbroj a komunikační a informační prostředky zapůjčené českému kontingentu v Lógaru v operaci ISAF); zároveň proces a snaha vytvořit interoperabilní velitelské a organizační struktury je dlouhá, nepružná, možno říci i zkostnatělá; nadále je „trpěna“ neefektivní organizační i velitelská struktura.
4 5
Pub-53-01-1, část 1, str. 6,7 UAV (Unmanned Aerial Vehicle)- bezpilotní letoun je letadlo bez posádky, které může být řízeno na dálku, nebo létat samostatně pomocí předprogramovaných letových plánů .
63
3
VÝSLEDKY 3.1 STRUKTURY SIL
Praktická činnost orgánů velení a řízení v operaci úzce souvisí s organizací sil. V závislosti na organizační struktuře se jednoznačně projevují vzájemné vztahy, souvislosti a zároveň jsou ovlivněny metody práce. Čím je struktura jednodušší, tím se rychleji a efektivněji daří dosáhnout sladěné činnosti i v řetězci velení a řízení. Efektivní řízení vojsk v přípravě do operací a při jejich vedení, (část prvek organizování), zahrnuje zřízení účelné struktury vojenského celku ke splnění úkolů. Organizační struktura se stane nástrojem řízení tehdy, jestliže vytvoří prostředí a podmínky pro efektivní plnění úkolů. Těžiště rozvoje schopností pro vedení budoucích operací mimo jiné spočívá ve vyvíjení a rozvinování organizačních struktur. Organizační struktura ozbrojených sil musí umožňovat v souladu s politickovojenskými ambicemi AČR6 nejen vytvoření taktických úkolových uskupení sestavovaných primárně na bázi organických jednotek, útvarů a svazků, ale zároveň musí vytvořit předpoklady pro zabezpečení efektivního velení a řízení těmto uskupením. Úkolová uskupení by měly mít ve struktuře síly bojové podpory (CS) a zabezpečení (CSS). Organizační struktura je jednoznačně kostrou řízení. Na základě řady dlouhodobě analyzovaných a zkoumaných indikátorů lze vyslovit, že současná struktura sil (i v souvislosti s deklarovanými politicko-vojenskými ambicemi a snížením zdrojových možností resortu MO), je pro AČR neefektivní. Toto moje tvrzení vychází z následujících indicií: 7 jen poměrně malá část sil je připravena na působení v operacích (nasaditelné síly) ; armádní struktura je předimenzovaná (především v roce 2003 vytvořeném organizačním systému u dělostřelectva, protiletadlového vojska, průzkumném a chemickém vojsku), zároveň neefektivní a neekonomická (např. průzkumný prapor ve vztahu k brigádě pasivních systémů a elektronického boje, existence účetních celků a vytvořené infrastruktury u brigád druhů vojsk); v souvislosti s výše uvedeným tvrzením lze položit hypotetické otázky: „Jakou roli budou hrát velitelství brigád druhů vojsk a jejich zabezpečují jednotky v případě naplňování ambic brigádních úkolových uskupení“? „Je možno tyto prvky počítat mezi nasaditelné síly, a pokud ano, kde je jejich opodstatněná využitelnost?“ „Je to ekonomické a efektivní mít pro 2 oddíly (prapory) brigád druhů vojsk štáby brigád se zabezpečovacími jednotkami?“ svazky a útvary pozemních sil, v kombinaci s prvky vzdušných sil, nejsou budovány tak, aby v závislosti na charakteru operace mohly vzájemnou kombinací vytvářet potřebná společná úkolová uskupení (viz Vojenská strategie 2008); v současném vojenském, ale i akademickém prostředí existuje velmi frekventovaná a důležitá otázka: „ Co v základu tvoří a naplňuje použitelnost pozemních sil AČR v operacích, resp. na co je ze všech stupňů velení a řízení soustředěná veškerá pozornost?“ Lze odpovědět: „Přece na vytváření a k dosažení schopnosti brigádních
6 7
Vojenská strategie ČR, Praha 2008, C. Politicko-vojenské ambice, čl. 11., 12., 13. a 14; Vojenská strategie ČR, Praha 2008, D. Rozvoj schopností. čl.20- „Nasaditelnost. Bojové jednotky, jednotky bojové podpory a bojového zabezpečení budou vytvářeny jako nasaditelné pro plnění úkolů v celém spektru koaličních operací, při současném zvyšování udržitelnosti jednotek v operacích. U součástí ozbrojených sil, které vzhledem ke svému charakteru nejsou v principu budovány jako nasaditelné, budou k nasazení připravovány jejich určené části – nositelé vybraných schopností. Nasazení v operacích, na území nebo mimo území ČR, budou schopni všichni příslušníci ozbrojených sil“.
64
úkolových uskupeních a v závislosti na tom i vytváření praporních a rotních úkolových uskupeních.“; tato neoddiskutovatelná důležitost a postavení BÚU by se měla projevit především v přehodnocení organizačních a velitelských struktur jak u pozemních sil, tak částečně i u vzdušných sil; pro přípravu sil do operací není rozvíjena modernizace učebně výcvikové základny (UVZ) v souladu s požadavky (např. prostor pro boj v urbanizovaném-zastavěném prostředí), není dokončen plán, stanovující perspektivy a rozvoj UVZ na současné podmínky, chybí záměr případného využití UVZ jiných zemí a armád a analýza možností a výhodnosti jejich využití; požadované schopnosti v udržitelnosti sil jsou nedostatečné (logistika- schopnosti v oblasti příjmu, soustředění a přesunu osob a techniky v prostoru operace- (RSOM – Reception, Staging and Onward Movement), schopnost funkčního systému zpravodajství, sledování a průzkumu - (ISR - Intelligence, Surveillance, Reconnaissance); nasaditelná uskupení nemají schopnost zajištěného pohybu (AM – Assured Mobility) cestou vyčlenění jednotky pro průzkum cest a zabezpečení pohybu (RRCU – Route Reconnaissance and Clearance units); „Jak jednoznačně propojené a smysluplné jsou současné organizační struktury a působnosti jednotlivých úrovní velení k požadovanému stavu dosažení nasaditelných (strategická přeprava, operační zásoby) a především udržitelných schopností úkolových uskupení v operacích mimo území ČR? Jsou plnohodnotnou odpovědností velitele kontingentu vyjíždějícího do operace problémy vyplývající z neujasněných působností nadřízených struktur (otázky spojené s funkčností Force Provider a Force User) a má velitel stoprocentní jistotu, že ty stupně, které odpovídají za operační plánování, řízení a rozdělení zdrojů uspokojí potřeby jednotky v souladu se situací v prostoru operace?“ problematická úroveň v oblasti velení a řízení se projevuje nejen v propojení systémů (interoperabilita jako společný aspekt všech schopností), ale také v požadované schopnosti operačně-taktického systému velení a řízení (OTS VŘ) a existenci dalších systémů (informační systém logistiky ISL, personální informační systém PIS); lze položit další otázku: „Jsme tak bohatý stá (a jeho armáda)t, abychom mohli OTS budovat tak dlouhodobě a neefektivně?“; problémy i přes velice kvalitativní nastartování procesu se jeví i v dalším pokračování naplňování schopnosti NEC ( Network Enabled Capability) a tím se vzdaluje naplnění schopnosti úplné integrace všech nástrojů Aliance (jak vojenské, tak i nevojenské části); řešení potřebné kybernetické obrany (Cyber Defence) proti útokům vedeným v prostředí komunikačních a informačních systémů se prozatím ztrácí v nedohlednu.
Jedna z možných představ o tom, jak by měla organizační struktura AČR v budoucnosti být koncipována, je následující: je opodstatněná existence strategického velitelství (Generální štáb AČR) jako uživatele sil-FORCE USER (velení a řízení kontingentů nasazených v operacích mimo a na území ČR, zpracovávání dokumentů - Nařízení NGŠ, Nařízení ZNGŠ ŘSOC MO - k přípravě a vyslání kontingentů včetně souvisejících operačních plánů); jedno operační velitelství Společných sil- FORCE PROVIDER (vygenerování sil a vypracování Nařízení VeSpS, zpracování Souhrnného plánu přípravy uskupení k operačnímu nasazení na i mimo území ČR), jako poskytovatele připravených sil do operace, realizátora zabezpečení běžného života AČR v logistickém a zdravotnickém zabezpečení a provozovatele komunikační a informační podpory;
65
vytvoření kompletu pozemních sil zahrnující ženijní brigádu v současné organizační struktuře, vytvoření pluku ISR (průzkumný prapor a prapor PS EB), ponechání spojovacího praporu a zabezpečovacího praporu; vytvoření dvou brigádních bojových úkolových uskupení ( BBÚU) na bázi 4. brn a 7. mb s organickými útvary bojové podpory a zabezpečení v jejich současných posádkách dislokace. Generální štáb AČR-FORCE USER
STRATEGICKÝ STUPEŇ
VELITELSTVÍ SPOLEČNÝCH SIL FORCE PROVIDER
OPERAČNÍ STUPEŇ
VZDUŠNÉ SÍLY
21.zTL
22.zVrL
24.zD L
26.bVŘPz
VELITELSTVÍ VÝCVIKU VA
4. brn
TAKTICKÝ STUPEŇ
PODPORA
POZEMNÍ SÍLY
7. mb
BRIGÁDA LOGISTIKY
ZDRAVOTNICKÁ BRIGÁDA
SKLADY, OPRAVNY,…
KOMPLET POZEMNÍCH SIL
ŽENIJNÍ BRIGÁDA
SPOJOVACÍ PRAPOR
PRAPOR ISR
ZABEZPEČOVACÍ PRAPOR
Schéma 1 Možná varianta organizační struktury AČR Zdroj: vlastní
Organizační struktura BÚU by měla se začít přibližovat k naplnění schopností v souladu s NATO Capability Statement – 2018.
Tabulka 1 Organizační struktura brigády dle Dl NATO Capability Statement – 2018 Zdroj: Dl NATO Capability Statement – 2018
66
3.2 VELITELSKÉ STRUKTURY Schéma velitelské struktury (řetězec velení a řízení - „Chain of Command and Control“8) stanovuje pravomoci a zodpovědnosti v přímé následnosti z jednoho velitele na dalšího. Velitel na každé úrovni velení a řízení reaguje na úkoly, požadavky a pokyny obdržené od nadřízeného velitele a postupně obdržené problémy řeší a vydává pokyny podřízeným. V souladu s uvedeným, takováto velitelská struktura upevňuje autoritu a odpovědnost na každé úrovni velení a řízení. Velení, řízení a s nimi spojené podpůrné vazby, vytvářejí systém velení a řízení, specifikující typ a míru pravomocí každého jednotlivého velitele. Každý velitel podporovaný personálem představuje integrovaný tým - soudržný tým orgánů velení, profesionálů, kteří jsou oddáni úspěchu v operaci. Například, velitel praporu a velitelé rot představují tým spolupracující ve prospěch úspěchu praporní operace. Velitelská struktura zároveň podtrhuje skutečnost, že každý tým pracuje jako jednotlivý, celistvý organismus, charakterizovaný vzájemnou spoluprací s potřebnou horizontální a vertikální komunikací a vzájemnou propojeností. Velitelská struktura bude vždy charakteristická hierarchickým uspořádáním lidí pro danou operaci ve vertikální a horizontální poloze, vybavením a schopnostmi přijetím, sběru, zpracováním a distribucí informací. Proces budování velitelských struktur v současné AČR by měl být jednoznačně do budoucnosti směřován k vytvoření struktur se schopnostmi nasaditelných a nenasaditelných velitelství. Dosažení požadované schopnosti ve velení a řízení vojsk musí být založeno na principu vytváření struktur v celém spektru operací NATO a EU, pro velení a řízení vojsk při přípravě a pro výcvik k nasazení do operace, k velení a řízení v běžném životě v míru. Zároveň výstavba a budování struktur velitelstvích a štábů musí být pevně založena na politicko-vojenských ambicích ČR. Při tvorbě nové architektury při výstavbě velitelských struktur by měla být přijata zásada, že nenasaditelná velitelství a štáby jsou budovány a připravovány tak, aby v případě potřeby vyčleňovaly své organické týmy a příslušníky pro výstavbu dalších nasaditelných velitelství a štábů a k zabezpečení potřeby udržitelnosti a obnovitelnosti orgánů velení v operaci. Z uvedeného závěru vyplývá, že v nejbližší době bude nutno provést optimalizaci velitelských struktur, tzn. revidovat struktury velení, optimalizovat úrovně velení a počty velitelství a štábů upravit v souvislosti s nově tvořenými organizačními strukturami vojsk. Tato optimalizace by měla vycházet ze sníženého zdrojového rámce na jednotlivých stupních velení a řízení s cílem minimalizovat negativní dopady očekávané početní restrikce v AČR se zachováním obnovitelnosti sil v souladu s cíly, úkoly a prioritami. Jakým směrem do budoucna by se vzhledem k uvedenému a na základě analýzy současného stavu měly ubírat cesty při tvorbě velitelských struktur? jeví se potřebné Generální štáb AČR (GŠ AČR) vyčlenit ze struktury MO k plnohodnotné realizaci velení a řízení na strategické úrovni; stálé operační centrum
8
„Chain of command and control“ – vyjadřuje stanovení pravomoci a odpovědnosti ve stanoveném sledu od velitele k ostatním prvkům vojenského celku. Velitel na každém stupni je odpovědný střídavě plnit rozkazy nadřízeného a zároveň vydávat rozkazy podřízeným. V tomto procesu řetěz velení a řízení upevňuje odpovědnosti a zdroje pravomoci na každém stupni. Každý velitel je odpovědný za tvorbu pravomocí a odpovědností v příslušném rozsahu. (FM 22-10)
67
(SOC) optimalizovat a reorganizovat s cílem navýšit schopnosti k plánování a řízení operací; obecně velitelská struktura AČR je příliš robustní, početně předimenzovaná na operačním stupni, zastaralá vzhledem k požadovaným schopnostem (EBAO, informační požadavky, ISR, TARGETING, Reach Back systém) a především nereagující na potřebu velení a řízení v přípravě a výcviku vojsk do operací a v operacích; současná velitelská struktura je nadále založená na neexistujícím velitelství divize a jeho potřeby; na tento fakt nebylo od roku 2002 vůbec reagováno; není plně naplněna požadovaná schopnost zpravodajství, sledování a průzkumu (ISR); změny současného stavu se jeví do budoucna nanejvýš opodstatněné nejen vzhledem k zohlednění změny politicko-vojenských ambic AČR, ale i k dopadům celosvětové finanční krize na resort MO; pro AČR v plánovaných deklarovaných počtech po roce 2010 (32 000 zaměstnanců, 23 000 vojáků) je existence dvou operačních velitelství neudržitelná, neopodstatněná a neekonomická; cestou pro budoucí rozvoj AČR je vytvořit pouze jedno operační velitelství, které bude složeno z jedné části odpovědné za mírové řízení sil, za přípravu sil k nasazení a za velení prvkům AČR, nasazeným mimo i na území České republiky, a z druhé části, odpovědné za operační plánování pro nasazené síly a plnohodnotnou logistickou podporu; uvedeným krokem by se uvolnily další potencionální počty pro nasaditelné síly a dosáhlo by se zvýšení efektivnosti systému velení a řízení, transparentnosti a jednoznačnějšího vymezení působnosti ve prospěch operačního a taktického stupně; budoucí změnové řízení prvků velitelské struktury musí být podloženy charakterem jejich činnosti a spojeny s adekvátní úpravou jejich mikrostruktury a počtům osob; ke změnám velitelských a organizačních struktur by mělo docházet i s ohledem k budování NEC, na které se vzhledem k zdrojovým možnostem pozapomíná.
Základním schématem pro tvorbu velitelských struktur a tím vytvoření základních podmínek pro efektivní splnění úkolu v přípravě do operace a v operaci, by se měl stát vzorec: „úkol x schopnost = struktura“. V praxi to předpokládá znalost a rozpracování všech dostupných politických (NATO, NATO koncepčních, NATO vojensko-politických) dokumentů na všech stupních velení a řízení, z jejichž obsahu musí vyplynout organizační a velitelská struktura sil. Podstatou v procesu tvorby struktury se musí stát také racionální posuzování zkušeností z předchozích nasazení AČR a efektivní snaha využít oprávněné zkušenosti a požadavky pro tvorbu struktur. Není přípustné tvořit organizační strukturu stejně tak, jak byla již předtím koncipována pro jiný úkol, mandát, odlišné bezpečnostní operační prostředí a pro jinou koaliční strukturu9. 3.3 MÍSTA VELENÍ (MV) Modulárnímu uspořádání organizačních struktur štábů a míst velení na taktické úrovni je v posledním období věnovaná vcelku velká pozornost10. Přesto je zde velký,
9
Začátkem 80. let proběhla v sovětské armádě určitá reorganizace, aby struktura velení odpovídala potřebě "občasných válek". Vojáci, ať již se to týká stíhačů, pilotů vrtulníků či třeba tankistů, byli cvičeni pro mohutné útočné tažení na pláních západní Evropy, neuměli si ale poradit s partyzánskou válkou ve vysokých horách. 10 Pub- 53-01-1,2,3; Koncepce míst velení, Rozpracování koncepce výstavby profesionální AČR a mobilizace OS ČR přepracované na změněný zdrojový rámec pro oblast míst velení organizačních prvků AČR- 2009.
68
dlouhodobě sice diskutovaný, nicméně neřešený problém, kterým je skutečnost, že na brigádní úrovni mírová struktura velitelství a štábu nekoresponduje s modulárním uspořádáním na místě velení, tzn., že v denní praxi štáby pracují v jiném složení a podle jiných standardů, než je obvyklé v operacích.
ŠTÁB MECHANIZOVANÉHO PRAPORU
ŠTÁB PRT V ISAFF
Schéma3 Velitelské struktury velitelství a štábu mechanizované brigády štábu PRT ISAFF Zdroj: štáb 7. mb, štáb PRT
Místa velení musí být tvořena strukturami, které umožní velitelům a štábům rychle a správně pracovat a plnit úkoly v podmínkách mírové mise stejně jako i v nejtěžších podmínkách, které si lze v boji představit. Současná místa velení doznala řadu modernizačních změn především v oblasti kulturního prostředí pro práci (nafukovací stany, agregáty pro zateplení prostorů, pomůcky, tabule,….), ale i v oblasti technologiíkomunikační informační systémy (KIS), komunikační informační prostředky (KIP), ochrana informací,…. Bohužel stagnuje progresivní rozvoj operačně- taktického systému velení a řízení (OTS VŘ), který by měl rozvinou a zároveň podpořit schopnosti v plánování a řízení operací. Místa velení musí představovat reálné centrum řízení, koordinace a komunikace nejen na daném národním stupni, ale i v rámci společných sil (Joint Forces). Orgány velení musí mít zde vytvořeny maximální podmínky k plánování operační-bojové činnosti, k trvalému udržování spojení s podřízenými a spolupůsobícími prvky, plnícími operační úkol v prostoru odpovědnosti na velké vzdálenosti a zároveň podmínky k řízení reálné činnosti. Vzhledem k předpokládanému nasazení po dobu 6 měsíců musí mít tato místa velení z pohledu velitelské struktury schopnost zabezpečit nezbytnou směnnost (realita je v současné době bohužel jiná). Struktura míst velení úkolového uskupení musí odpovídat principu modulárního uspořádání, tzn., musí naplňovat možnost rozvinout se jako kompletní celek (např. začleněním jednotlivých struktur do operačního centra, představovaného stanovým,
69
nebo kontejnerovým modulem), nebo je budovat rozděleně po modulech podle potřeby úkolu (mandátu, mise) a podmínek (terénu, vlastní bojové sestavy, nepřítele a času, který je k dispozici). Také prostředky velení a řízení musí být modulární se schopností zabezpečit pro velitele možnost velet a řídit podřízená vojska z více míst velení v různých prostorech (zabezpečení možnosti rozvinutí více taktických míst velení). V závislosti na stupni velení musí současné mobilní místo velení sestávat z malého počtu vozidel nebo kontejnerů na vozidlech a dále stanů a přístřešků, které umožní fyzicky spojit vozidlové soupravy (kontejnery) tak, aby vznikl jeden společný pracovní prostor. V nedávném období byla řešena otázka, zdali je výhodnější se v budoucnu zaměřit v budování míst velení na kontejnerizaci, nebo na využívání štábních vozidel v kombinaci se stavěním stanů a stanových přístřešků. Lze se domnívat, že na základě současných zkušeností a z pohledu řady otázek předpokládaného budoucího operačního prostředí (zabezpečení strategické přepravy do prostoru operace) jednoznačně podtrhuje směr dalšího rozvoje v kontejnerizaci míst velení. Současné mobilní místo velení musí být možné konfigurovat mnoha různými způsoby, ale vždy tak, aby jeho propojitelnost nebyla prakticky nikdy narušena. Musí být navrženo tak, aby je bylo možné sestavovat v různém uspořádání a aby přitom byla zachována možnost návratu k původní konfiguraci a dalšího rozvinutí v novém místě se zajištěním jeho samostatnosti a soběstačnosti. Při výstavbě míst velení je vždy nutné brát do úvahy hledisko obrany a ochrany MV nejen proti pozemním útokům, ale zároveň proti dělostřeleckým útokům, napadení prostředky ZHN, působení prostředků elektronického působení (boje) a zároveň umožňovat rychlé opuštění prostoru rozmístění, rychlého svinutí (rozvinutí) při hrozbě nenadálého napadení a ničení MV. Organizační struktura štábu musí zabezpečovat a plně umožňovat formulování a vydávání úkolů nejen pro manévrové prvky a posilující prvky, ale zároveň musí být jazykově a znalostně uzpůsobena k dlouhodobějšímu působení v koaličních silách (v systému velení a řízení spojence) a působení s bezpečnostními složkami státu v prostoru operace. Úkol je určující pro stanovení rozhodnutí, které konkrétní činnosti budou plněny. Tyto aktivity by zákonitě měly ovlivnit rozhodování velitele ( ne strategického, nebo operačního stupně) o organizaci štábní struktury. Úkol by zároveň měl jednoznačně určovat velikost a konečné složení štábu. Bez ohledu na úkol každý armádní štáb má základní funkční odpovědnosti, které určují způsob rozhodnutí velitele o rozdělení a stanovení povinností a odpovědností, které jsou zahrnuty ve funkčních povinnostech. Seskupování souvisejících činností dovoluje efektivní rozsah řízení a zaměření úsilí při plnění úkolu. Funkční povinnosti a odpovědnosti se samozřejmě mohou měnit v závislosti na velitelském stupni velení, úkolu a prostředí. V budoucnosti by měla být organizační struktura štábů u BÚU strukturovaná týmově. V praxi to znamená uvažovat, zda-li současné uspořádání na jednotlivé obory, oddělení a skupiny u štábu brigády se ukázalo funkční z pohledu probíhajících procesů v operacích. Organizační struktura štábu musí být schopna zajistit přístup ke společně vytvářeným a sdíleným schopnostem. K organizaci štábu každý velitel využívá své profesionální znalosti, zkušenosti a svůj styl vedení. Měl by brát v úvahu i to, že čím je štáb větší, tím déle mu trvá plnění jeho funkcí. Větší štáb také potřebuje větší prostor pro rozmístění míst velení, rozsáhlé vybavení, produkuje více elektromagnetického záření a je méně mobilní než malý štáb, čímž je více zranitelný z hlediska jeho zjištění a útoku. Velký 70
štáb s množstvím specialistů je schopen provést podrobné analýzy, kalkulace a rozbory, ale úkolové velení upřednostňuje rychlost a svižnost nad důkladností a jistotou. K tomu by měl velitel spolu s náčelníkem štábu přihlédnout při organizování štábu a měli by omezit velikost štábu na minimum, aby zajistili vysoké operační tempo a minimalizovali nároky na prostor a vybavení, které štáb potřebuje. Nezbytnost ověřovat a optimalizovat současnou organizační strukturu štábu u brigád, tvořících páteř BÚU a přejít na systém dvou základních modulů štábu brigádního úkolového uskupení se jeví jako nezbytnost. Z pohledu sladění jednotlivých činností v přípravě do operace a v operaci samotné to znamená vytvořit ve velitelské struktuře mechanizovaných brigád:
MODUL OPERAČNÍ (koordinační) - je určen k přípravě jednotek do operace, k plánování a řízení plnění operačního úkolu v prostoru odpovědnosti; MODUL PODPORY - je určen k plánování, řízení a realizaci podpory; k velení, řízení, koordinaci a realizaci součinnostních vazeb v informačních, plánovacích a rozhodovacích procesech a pro řízení operace se jeví nezbytné postavit do čela modulů zástupce náčelníka štábu (ZNŠ), kteří by zároveň stali odpovědnými za návrhy veliteli pro použití útvarů a jednotek v procesech velení a řízení. náčelník štábu (NŠ), který je pro velitele nejdůležitějším štábním důstojníkem (výkonným důstojníkem), a který je určen především k výkonnému řízení práce štábu, by touto změnou v organizační struktuře mohl naplňovat svoji hlavní roli- tzn. být hlavním poradním a pracovním orgánem (asistentem), který je určen k podpoře velitele při přijímání a realizaci rozhodnutí. Na splnění tohoto cíle by mohl soustředit veškeré své úsilí mnohem intenzivněji, než při současném stavu, kdy je omezen rozsáhlým množstvím úkolů a povinností. Zástupci náčelníka štábu (ZNŠ) by se automaticky stali nejdůležitějšími pomocníky velitele v přímé podřízenosti NŠ. Jejich odpovědnosti by byly soustředěny do více sloučených širokých oblastí a tím by efektivněji napomáhali veliteli při plánování, přípravě, řízení, provádění a vyhodnocování operací a činností. Prostřednictvím NŠ by společně byli zodpovědní za všechny oblasti odpovědnosti velitele kromě funkčních oblastí, které se velitel rozhodl řídit osobně (personální, finanční, právní,…). MODUL ZABEZPEČENÍ MÍSTA VELENÍ - je určen k plnohodnotnému zabezpečení a organizaci činnosti na místě velení, které by bylo tvořeno rotou zabezpečení a silami podpory místa velení.
71
MODUL OPERAČNÍ
MODUL PODPORY
Rota zabezpečení MODUL ZABEZPEČENÍ MÍSTA VELENÍ Obrázek 4 Možná varianta velitelské struktury velitelství a štábu mechanizované brigády Zdroj: vlastní
Takto modulárně uspořádané organizační struktury by v této struktuře zároveň měly působnost jak v době přípravy do operace, tak i k vytvoření základních modulů míst velení v operaci, společně s modulem zabezpečení místa velení. Tato struktura by zároveň zabezpečila odstranění rozdílů ve velení a řízení v přípravě vojsk do operace a v samotné operaci, kde jsou v současnosti velké disproporce.
Obrázek 5 Možná varianta struktury místa velení brigádního úkolového uskupení Zdroj: vlastní
72
Tak jak jsou vytvářeny a upravovány standardní operační postupy (SOP), pravidla použití síly v operaci (ROE) a další dokumenty potřebné pro činnost jednotek při plánování a řízení jednotlivých druhů operací, obdobným způsobem je využíván a budován systém velení a řízení v jednotlivých operacích v úzké návaznosti na charakter operace a prostředí, ve kterém je daná operace prováděna. Tyto zásady mají významný vliv i na počet a organizaci míst velení a jejich vnitřní organizační strukturu. Složitější situace nastává v případě „skládání“ jednotlivých stupňů velení a jednotek nasazených do operace na mezinárodní úrovni, zejména v otázce použitelnosti a nasaditelnosti sil a prostředků, zabezpečením komunikačními a informačními prostředky (KIS) a dalšími prostředky velení. 4
DISKUSE
Při ohlédnutí před rok 2003 a srovnání organizace mechanizované brigády, v jejichž organizační struktuře byly útvary bojové podpory a zabezpečení, a vzhledem k trendům v rámci NATO (The Brigade Combat Team, nebo v armádě Spojených států Amerických-U.S. Army Reworks FUTURE COMBAT SYSTEMS Brigade Structure11) s nutností soustředit pozornost na dosažení požadovaných schopností (Bi-SC Agreed Capability Codes and Capability Statements 2008), lze jednoznačně konstatovat, že je nutno po důsledné verifikaci provést optimalizaci organizačních struktur nejen ve strukturách orgánů velení, ale zároveň i na taktické úrovni především u pozemních sil. Je otázkou, zdali ve srovnání struktur před rokem 2003 a současnými strukturami jsou plnohodnotně chápány pojmy jako např.: „ Plně nasaditelné síly (nasazení do operací mimo území ČR do plného spektra operací a do stanovených geografických podmínek), částečně nasaditelné síly (pouze část jednotky nasaditelná do operace mimo území ČR) a nenasaditelné síly (stacionární jednotky schopné plnit úkoly jen na území ČR)“. Zároveň s tímto tvrzením se vybavuje i neujasněnost pojmů expediční síly a síly s expedičními schopnostmi, či pochopení pojmu síly pro naplnění vnějších i vnitřních ambicí s naplněním požadovaných klíčových schopností dle NATO Capability Statemets, EU Reference Unit a národních standardů. V souvislosti s uvedeným je možno položit otázky: „ Jak často a především s jakou efektivitou se připravují štáby a orgány velení, politicko-vojenským ambicemi deklarovaných, úkolových uskupení na brigádní a praporní úrovni? Jak jsou procvičovány postupy, metodiky, plánování a především řízení? Jak velitel brigádního
11
Americká armáda prošla od první války v Perském zálivu řadou výrazných změn a to zejména v oblasti velení a řízení. Americká armáda v průběhu uplynulých 20 let vyzkoušela několik možných variant organizačních struktur štábů brigád i praporů. Základem byla pevná organizační struktura, která se postupně vzhledem k předpokládanému nasazení měnila, a docházelo ke skládání tzv. úkolových uskupení, kde zejména operační skupiny jednotlivých podpůrných a přidělených jednotek se dlouhodobě připravovaly s organickým štábem. Při přípravě na jednotlivé mise je tedy zvýšená pozornost věnována modulárnímu skládání štábů. Systém přípravy jednotek do nasazení zahrnuje celé spektrum činností, vedoucích ke sladění štábu a optimalizaci jeho organizačních struktur (štáb šitý na míru). Tomuto odpovídá i nastavení systému rotací operačních skupin a jednotlivých styčných týmů u štábů v operacích. Organizační struktura štábu je přizpůsobována podmínkám dané operace (různý počet příslušníků skupin, středisek, různý počet jednotlivých odborností, absence některých odborností apod.).
73
úkolového uskupení zná „SVÉ“ velitele a štáby zdrojového rámce BÚU a jak vstupuje do jejich přípravy k zabezpečení dosažení požadovaných schopností, které umožní naplnění vojensko-politických ambicí? Jsou štáby prvků CS a podpory CSS opravdu sladěny se štáby mechanizovaných brigád, nebo to není na pořadu dne? Umíme komunikovat se spojenci (není myšleno pouze používání anglického jazyka) v jednotlivých oblastech a mají k tomu nezbytnou organizační strukturou danou podporu, umíme sdílet informace?“ Tyto neřešené problémy ovlivňují nejen pohled na Armádu České republiky při vedení operací v mnohonárodním prostředí, ale zároveň vytváří již zmiňovaný organizační chaos v systému velení a řízení. Zásadním přístupem k další transformaci AČR je nutnost přehodnocení počtů osob, struktury velení a řízení, struktury sil ve prospěch nasaditelných sil. Struktura systému velení a řízení vojskům bezprostředně odráží organizační strukturu vojsk vyčleněných pro konkrétní operaci. Podřízené síly jsou v operaci, z pohledu objektu velení, velice složitým systémem, který se skládá z množství řetězově a hierarchicky uspořádaných týmů, jednotek a útvarů, které jsou odlišné z hlediska určení, způsoby činnosti, výzbrojí a organizací. ZÁVĚR Neustále přetrvají požadavky na zvýšení pružnosti (z hlediska složení, možností rychlého doplnění, volné organizace se schopností rychlých organizačních změn, rychlého přizpůsobení podmínkám válčiště, charakteru protivníka a na další zkracování časové náročnosti plánovacích a výkonných procesů) a rostou požadavky na všechny činitele informačního zabezpečení, směřující až k nezbytnosti vybojování informační nadvlády jako nezbytné podmínky dosažení vítězství. To sebou přináší nezbytnost změn v AČR, které v systému velení a řízení budou neodkladně znamenat optimalizaci organizačních a velitelských struktur na všech úrovních. LITERATURA: [1] HARRIS, C. J., WHITE, I.Advances in Command, Control and Communication System. The Institution of Engineering and technology, Washington DC 2007. 402 s. [2] AJP 3.2.2 Command and Control of Allied Land Forces. Ratification Draft. Brussel 2005. [3] FM 6-0, Mission Command: Command and kontrol of Army forces. Washington DC. 2003. [4] AAP-6(2009) – Terminologický slovník pojmů a definic (anglicky a francouzsky) je spojeneckou publikací NATO. Dohoda mezi státy o použití této publikace je uvedena ve STANAG 3680. [5] Dlouhodobá vize Ministerstva obrany ČR. MO Praha 2008 [6] Koncepce míst velení. Rozpracování koncepce výstavby profesionální AČR a mobilizace OS ČR přepracované na změněný zdrojový rámec pro oblast míst velení organizačních prvků AČR. GŠ, Praha 2009. [7] SOP MNTF KFOR. MNTF C, Kosovo, 2007.
74
Vítězslav JAROŠ
POŽADAVKY NA PŮSOBENÍ OZBROJENÝCH SIL V EXPEDIČNÍCH OPERACÍCH Abstract: The author in the article explains the content and possible understanding of the concept of expeditionary operations in relation to the tasks and activities of the AČR in contemporary operations and specifies some predetermined requirements for forces to deploy in expeditionary operations. ÚVOD Jak uvádí Vojenská strategie České republiky, „v současném bezpečnostním prostředí je nutné aktivně působit ozbrojenými silami státu v operacích mimo území ČR, respektive mimo území členských zemí NATO a EU. Udržování stability a bezpečnosti v zájmových regionech prostřednictvím operací, vedených NATO a EU, případně koaličních operací, představuje optimální způsob, jak minimalizovat dopady hrozeb na bezpečnostní zájmy ČR a jejích spojenců. Aktivní účast při vedení těchto operací představuje v soudobém bezpečnostním prostředí hlavní způsob zajištění bezpečnostních zájmů ČR.“1 Ozbrojené síly státu (ČR) se proto budou prioritně na tyto operace připravovat a aktivně v nich působit. Efektivita nasazení ozbrojených sil bude podmíněna rychlostí reakce na vznik a průběh krizové situace a uplatněním komplexního přístupu, který v sobě zahrnuje koordinované působení vojenských a nevojenských aktérů (účastníků, podílejících se na řešení krize) a to jak ve fázi plánování, tak i v průběhu operace. Ozbrojené síly státu budou nasazovány v rámci širšího úsilí mezinárodního společenství, a to v souladu s principy Charty OSN v operacích vedených NATO, EU, OSN a ad hoc uskupeními. Vojenské operace budou probíhat i ve značné vzdálenosti od České republiky a účast českých ozbrojených sil v principu není, vyjma arktických oblastí, geograficky omezena. Nejpravděpodobnější formou nasazení ozbrojených sil České republiky v horizontu příštích dvaceti let bude jejich aktivní účast v operacích mimo území členských států NATO a EU, v nichž budou souběžně nebo postupně plněny úkoly k vynucení míru, udržování míru i humanitární asistence civilnímu obyvatelstvu.2 1
POJEM EXPEDIČNÍ OPERACE
Z výše uvedeného textu (konstatování) a z dalších dokumentů (např. Souhrnné politické směrnice NATO) vyplývá, že v nejbližším časovém horizontu významně vzrostou požadavky na ozbrojené síly v oblasti působení mimo území státu, tj. v operacích, které jsou v poslední době označovány jako expediční. Tento pojem, který se běžně ve vojenském odborném tisku používá, však dosud není v publikacích, předpisech 1 2
Vojenská strategie České republiky. Praha : MO, 2008, s. 4. Dlouhodobá vize resortu Ministerstva obrany. MO Praha. Praha : MO, 2008, s. 7.
75
a dalších dokumentech (vyjma překlad slovníku AAP-6) vydávaných v naší armádě zaveden. Výchozím pojmem je pojem expedice z obecného a zejména vojenského hlediska. Pojem expedice může mít několik významů. Je charakterizován např. jako výprava, zpravidla vědecká nebo výzkumná za nějakým konkrétním účelem, současně je pojem expedice chápán jako činnost, synonymem je vypravení, odeslání, zaslání. Expedice však může označovat i pracoviště, ze kterého jsou odesílány zásilky, materiál, suroviny, zboží apod.3. V souvislosti se zaměřením článku se v další části budu zabývat jen první charakteristikou pojmu expedice a v souvislosti s působením ozbrojených sil a prostředků v zahraničních operacích pojmem expediční operace. NATO slovník AAP-6 definuje pojem expediční operace jako „Vyslání vojenských sil do vzdálené operační oblasti za účelem splnění zvláštního úkolu“4, vedle toho slovník JP-1-02 charakterizuje expedici jako „Vojenskou operaci vedenou ozbrojenými silami za účelem splnit specifický cíl v zahraničí“5. Pojem „expediční operace“ lze tak charakterizovat jako vojenskou činnost, vedenou ozbrojenou silou v zahraničí za účelem splnění zvláštního úkolu. Pro řešení problematiky expedičních operací byl v rámci Aliance ustanoven v roce 2007 speciální tým (The Allied Command Transformation Expeditionary Operations Integrated Capability Team)6, který se zabývá problematikou schopností, požadavků, charakteristických rysů a struktury expedičních sil NATO v budoucnosti. 2
NASAZENÍ SIL A PROSTŘEDKŮ V EXPEDIČNÍ OPERACI
Pro dosažení schopnosti nasadit ozbrojené síly a prostředky v expediční operaci je nezbytné specifikovat hlavní požadavky na vedení NATO operací v budoucnosti a kvantitativní a kvalitativní faktory, které budou mít rozhodující vliv na vytváření jejich expedičních schopností. Rozhodujícím předpokladem je vytvoření potřebné struktury ozbrojených sil se schopnostmi vést vojenskou operaci v prostoru mimo vlastní území státu Aliance, mnohdy značně vzdáleném. Souhrnná politická směrnice NATO uvádí: “….budoucí síly musí být rychlé, schopné vést společné operace, expediční svou povahou a složením; musí být schopné vést celé spektrum činností v průběhu konfliktu, být rychle rozmístitelné a udržitelné bez ohledu na dobu a rychlost vedení operace.“7 Současně uvedená směrnice specifikuje požadované schopnosti budoucích sil, mimo jiné také „.. schopnost vést a podporovat mnohonárodní expediční operace se zahrnutím všech druhů sil daleko od domácího území s malou nebo žádnou podporou hostitelské země a udržet tyto operace po delší dobu.“8
3
Kolektiv. Nový akademický slovník cizích slov. Praha, Academia 2007. AAP-6. Terminologický slovník pojmů a definic NATO. Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti. Praha : MO, 2009, s. 189. 5 JP-1-02. Dictionary of Military and Associated Terms. Department of Defense. Washington : DoD, 2009, s.195. 6 Speciální tým působí pod Velitelstvím spojeneckých sil pro transformaci. 7 Souhrnná politická směrnice NATO(4.1.2007) dostupná na http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=8463 8 Souhrnná politická směrnice NATO(4.1.2007) dostupná na http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=8463 4
76
Tento požadavek se jeví jako relativně jednoduchý a nijak zvlášť sporný, avšak jeho naplnění vyžaduje stanovit předem jaké úkoly a za jakých podmínek mohou expediční síly plnit. Teprve pak lze specifikovat jejich požadované schopnosti a možnou strukturu. Pro stanovení požadavků na nasazení sil a prostředků v expedičních operacích je nezbytné vyjít z předpokládaných požadovaných schopností, kladených na ozbrojené síly, působící v budoucích aliančních operacích v horizontu 10-15 let. Obecné požadavky jako vysoce pohyblivé, lehké, snadno rozmístitelné, nasaditelné mimo území státu, schopné spolupůsobit v celém spektru operací, udržitelné apod. neumožňují bez znalosti a podmínek plněného úkolu stanovovat konkrétní a srozumitelné závěry, návrhy a doporučení. Pro specifikaci požadavků na ozbrojené síly, působící v expediční operaci, je nezbytné charakterizovat možné úkoly a situace, ve kterých budou vyslané síly působit. Mezi předpokládanými úkoly může být: obsadit nebo získat kontrolu nad důležitými objekty typu letiště, přístavy, oblasti zdrojů (suroviny, zásoby, energie …) nebo politická centra; ovládnout zastavěný nebo jinak důležitý prostor; zajistit svou fyzickou a viditelnou přítomností realizaci politického rozhodnutí, zabránit agresivním akcím možného protivníka nebo vynutit si požadované jednání; zajistit udržování klidu a pořádku v politicky nestabilních oblastech; chránit nebo zachraňovat, odsunovat… civilní obyvatelstvo; oddělovat znesvářené strany, skupiny konfliktu; poskytovat fyzickou výpomoc a asistenci v případě pohrom a katastrof; apod. 3
AKTUÁLNÍ SCHOPNOSTI NATO VYSLAT EXPEDIČNÍ SÍLY
Aktuálně je Aliance schopná vést expediční operace nasazením společného mnohonárodního úkolového uskupení (Combined Joint Task Force (CJTF))9 a sil rychlé reakce NATO (NATO Response Force (NRF))10. 3.1
SÍLY RYCHLÉ REAKCE (NATO RESPONSE FORCE) JAKO EXPEDIČNÍ SÍLY
Síly rychle reakce NATO jsou speciální mnohonárodní jednotky, které jsou určeny k rychlému zásahu Aliance, a to prakticky kdekoli na světě. V deklaraci z pražského summitu se NATO zavázalo vytvořit jednotky „technologicky vyspělé, flexibilní, rozmístitelné, interoperabilní a schopné samostatně působit až po dobu jednoho měsíce, které jsou složené z pozemních, vzdušných i námořních sil a připraveny k zásahu kdekoli to bude potřeba, a to na základě rozhodnutí Severoatlantické rady.“11
9
Dočasné uskupení jednotek pod velením určeného velitele, vytvořené za účelem provedení určité operace nebo splnění konkrétního úkolu. (Vojenský výkladový slovník vybraných operačních pojmů. Vyškov: Správa doktrín Ředitelství výcviku a doktrín, 2005. s. 265) 10 Kompaktní, vysoce pohyblivé a moderně vyzbrojené společné mnohonárodní síly, připravené k okamžitému přemístění a zasazení všude tam, kde to bude vyžadovat situace. (Vojenský výkladový slovník vybraných operačních pojmů. Vyškov: Správa doktrín Ředitelství výcviku a doktrín, 2005. s. 227) 11 Deklarace summitu NATO v Praze, 22. 11. 2002, http://www.nato.int/docu/pr/2002/p02-127e.htm
77
Jak uvádí Zlatohlávek: „V praxi jde o „uskupení“ několika různých vojenských jednotek v celkovém počtu až 25 000 vojáků z různých členských zemí NATO (síly rychlé reakce jsou mnohonárodní), které jsou ve vysoké pohotovosti na svých domovských základnách. V případě, že dojde k nečekané události (například někde vypukne konflikt, který ohrožuje bezpečnost NATO) a Severoatlantická rada rozhodne, že je potřeba zasáhnout, bude mít NATO okamžitě k dispozici 25 000 plně nasaditelných, vybavených a vycvičených vojáků, z nichž bude moci vybrat potřebné složky (například prapor chemické ochrany) a ihned je dopravit na požadované místo, a to i na velké vzdálenosti od Evropy. Tam mohou jednotky NRF působit samostatně až po dobu 30 dnů bez zásobovaní, i když v případě reálné bojové operace by to bylo velmi pravděpodobně méně.“ 12 Síly rychlé reakce NATO jsou nejvýznamnější silou Aliance pro řešení aktuálních krizových situací, připravenou na výzvy 21. století. Primárním účelem vytvoření sil rychlé reakce v rámci NATO je tedy dosažení schopnosti zasáhnout rychle a kdekoli a řešit konflikty dříve, než přerostou do stadia, kdy by bylo jejich řešení obtížné nebo těžce zvladatelné. Z výše uvedeného lze specifikovat první požadavky na schopnosti expedičních sil: -
-
-
přizpůsobivost (flexibility) - složení a výbava vysílaných jednotek bude vždy záviset na podmínkách a potřebách dané operace. Velikost jednotky se bude lišit podle potřeb operace; schopnost rychlého přesunu a zásahu kdekoli na světě (deploy ability) - doba přesunu a zásahu závisí na potřebách vyplývajících z úkolů plánovaných v průběhu vedení operace, ale i na možnostech přesunu jednotlivých součástí úkolového uskupení (pozemní síly, vzdušné síly, námořní síly); schopnost vést společné operace (combine ability) a spolupůsobit v těchto operacích (interoperability).
Uvedené požadavky na schopnosti expedičních sil si vzhledem ke své obecnosti a obsáhlosti vyžadují další rozpracování a doplnění. Rozpracování jednotlivých požadavků si zasluhuje uvedení v samostatném článku, což bude obsahem příspěvků autora v dalších číslech časopisu. „Síly rychlé reakce svým složením zpravidla zajišťují samostatné plnění úkolů bez nutnosti požadovat spolupůsobení sil bojové podpory a sil podpory, mohou však působit i jako součást dalších aliančních sil v operacích. Odlišně od mise NATO v Bosně nebudou například síly rychlé reakce trvale působit na jednom místě – budou vysílány tam, kde je to třeba, ale pouze na dobu nezbytně nutnou, než převezmou úkol stabilizační jednotky“, jak uvádí Zlatohlávek.13
12
Proč právě 25 000 vojáků? Podle některých názorů to není dostatečný počet k tomu, aby mohly být NRF efektivní. Letmý pohled do historie rychlých (s krátkou dobou nutnou na přípravu) expedičních operací od roku 1990 ukazuje, že jen v několika málo takových operacích bylo nasazeno více než 5 000 vojáků. Navíc pro mise, které NATO k použití NRF vytýčilo, je to množství dostatečné. (Zlatohlávek, P. NATO Response Force – Síly rychlé reakce NATO: úvod do problematiky. Ostrava, Jagello 2000, 2007, str. 33, pozn. 63) 13 Zlatohlávek, P. NATO Response Force – Síly rychlé reakce NATO: úvod do problematiky. Ostrava, Jagello 2000, 2007, str. 35.
78
V dokumentu Military Concept for the NATO Response Force (MC 477) z roku 2003, jsou uvedeny operace, pro které bude možné síly rychlé reakce použít: -
-
-
zasazení sil prvního vstupu (Initial Entry Force): plní zpravidla nejnáročnější úkoly včetně vedení bojových operací. Tyto jednotky stabilizují situaci v prostoru operace a vytvářejí podmínky pro příchod dalších sil, které budou pokračovat v jejich činnosti nebo přejdou k vedení některé z mírových operací (operace na vytvoření míru, udržení míru….); zasahování v krizových situacích (Crisis Response Situation): takto zasazené síly mohou plnit úkoly v operacích podle čl.5 Alianční smlouvy nebo v operacích mimo čl. 5 této smlouvy. Způsoby vedení činností těchto sil budou záviset na typu operace a požadovaném cíli; demonstrace síly (demonstration)14: nasazená vojska budou využita k ukázce síly a odhodlanosti Aliance zasáhnout v případě potřeby. Současně budou využita k podpoře diplomatických opatření k vyřešení sporu nebo odrazení od agrese.
Síly rychlé reakce byly vytvořeny prvotně jako efektivní nástroj působení aliančních sil v expedičních operacích. Neméně důležitá je jejich další úloha, a to působit jako nástroj transformace vojenských schopností armád evropských členů NATO. Tato úloha je plněna zejména tím, že síly rychlé reakce jsou složeny zpravidla z elitních jednotek armád členských zemí NATO. Těmto jednotkám je věnována zvláštní pozornost a reformní úsilí v rámci národních armád s cílem vybudovat určité „vzorové“ jednotky pro přeměnu dalších sil těchto armád. 3.2
SPOLEČNÉ MNOHONÁRODNÍ ÚKOLOVÉ USKUPENÍ (COMBINED JOINT TASK FORCE) JAKO EXPEDIČNÍ SÍLY
Naplňování konceptu společného mnohonárodního úkolového uskupení poskytuje Alianci pružné a účinné prostředky k tomu, aby byla schopna vytvořit v krátké lhůtě požadované síly, rychle rozmístitelné, tzn. mnohonárodní, kombinovaná taktická uskupení s vhodným systémem velení a řízení. Tento koncept počítá s tím, že společné mnohonárodní úkolové uskupení bude působit v celém spektru operací ve 21. století uvnitř hranic NATO i mimo ně silami v hodnotě až armádního sboru. V lednu 1994 na Bruselském Summitu schválený koncept pro společné mnohonárodní úkolové uskupení specifikoval potřebu snadno rozmístitelných, mnohonárodních, kombinovaných sil, uzpůsobených k plnění specifických vojenských úkolů, jakými jsou humanitární pomoc, mírové operace, ale i operace podle článku 5 Severoatlantické smlouvy. Aktuálně je požadováno vytvořit společné mnohonárodní úkolové uskupení v hodnotě armádního sboru do čtyřiceti dnů se schopností působit v uvedených operacích až dva roky. Joint Task Force (JTF) velitelství v Brunssumu, Lisabonu a Naples jsou připravena a vybavena k tomu, aby vytvářela velitelství společných mnohonárodních úkolových uskupení, schopná velet v hlavních společných operacích stejně jako velitelství menších rozmístitelných sil (Deployable Joint Task Force DJTF) např. NRF.
14
Útok nebo ukázka síly na frontě, kde se nepředpokládá rozhodující činnost, s cílem oklamat nepřítele. (Terminologický slovník pojmů a definic NATO. Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti. Praha : MO, 2009, s. 159.)
79
Možné složení společného mnohonárodního úkolového uskupení se neustále vyvíjí a v současnosti odráží, společně se silami rychlé reakce NATO změny požadované při transformaci NATO z období, kdy prioritní byla příprava a plánování operací podle článku 5 Severoatlantické smlouvy, k přípravě, plánování a vedení operací nejen podle článku 5 uvedené smlouvy, ale zejména operací mimo článek 5 Severoatlantické smlouvy. Realizací těchto změn je zajištěna připravenost ozbrojených sil členských zemí NATO k vedení kombinovaných společných expedičních operací kdekoli na světe. Společné mnohonárodní úkolové uskupení je rozhodující prvek, který umožňuje vedení expedičních operací v současnosti, a je navržen tak, aby zajišťoval proveditelnost mnohonárodní, společné a kombinované operace. Současně je takto vytvořené úkolové uskupení schopno plnit současně operace podle článku 5 Severoatlantické smlouvy i mimo něj. Koncepce společného mnohonárodního úkolového uskupení jako expediční síly umožňuje vytvářet uskupení sil a prostředků, disponujících schopností vést operace mimo hranice Aliance. Působení společného mnohonárodního úkolového uskupení např. v Bosně a Kosovu je příkladem správnosti uváděné koncepce. ZÁVĚR Požadavky na působení ozbrojených sil v expedičních operacích se neustále vyvíjejí a na základě zkušeností z vedení operací sil NATO ve světě dále rozšiřují. Zkušenosti z Iráku, Afghánistánu a dalších ohnisek lokálních konfliktů rozhodujícím způsobem jsou jedním ze základních faktorů, ovlivňujících změny požadavků na potřebné schopnosti sil, vysílaných do expedičních operací. Současně se však projevuje i vysoká finanční náročnost transformace sil, vybudovaných s cílem vést operace podle článku 5 Severoatlantické smlouvy, na moderní, mobilní, modulární, dostatečně vyzbrojené síly, disponující prostředky, založenými na soudobých technologiích. V souvislosti se světovou finanční a ekonomickou krizí lze tedy předpokládat, že doba transformace a splnění požadavků na expediční síly se zejména u nových členů NATO bude prodlužovat. LITERATURA [1] AAP-6. Terminologický slovník pojmů a definic NATO. Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti. Praha : MO, 2009. [2] Deklarace summitu NATO v Praze, 22. 11. 2002, http://www.nato.int/docu/ pr/2002/p02-127e.htm. [3] Dlouhodobá vize resortu Ministerstva obrany. MO Praha. Praha : MO, 2008. [4] Hodermarsky, G.,T., Becker,J., J. and Arnold, A., M. The Characteristics of Expeditionary Forces. Suffolk, USA: SAIC, 2007. [5] JP-1-02. Dictionary of Military and Associated Terms. Department of Defense. Washington: DoD, 2009. [6] North Atlantic Treaty Organization, “Strategic Vision: The Military Challenge,” available at http://www.ndc.nato.int/download/sc/stratvis0804.pdf, accessed on 3 August 2007. [7] Vojenská strategie České republiky. Praha : MO, 2008. [8] Zlatohlávek, P. NATO Response Force – Síly rychlé reakce NATO: úvod do problematiky. Ostrava, Jagello 2000, 2007.
80
Představení autorů / The Authors´ Bibliographies
Romana BARTOŠÍKOVÁ, Ing., Ph.D., Ústav ekonomie, Fakulta logistiky a krizového řízení, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Zabývá se oblastí řízení kvality a bezpečností potravin. Romana BARTOSIKOVA, Eng., Ph.D., Department of Economics, Faculty of Logistics and Crisis Management, Tomas Bata University in Zlin. She deals with the food safety and quality control. E-mail: [email protected], Phone: +420 57-603-8059 Zbigniew CIEKANOWSKI, Dr., Lecturer, University of Management and Law in Warsaw. He is interested in research economy of security. E-mail: [email protected], Phone: + 48 (023) 6628 977 Jiří ČERNÝ, Ing., odborný asistent, Katedra vojenského managementu a taktiky, Fakulta ekonomiky a managementu, Univerzita obrany. Zabývá se oblastí velení a řízení se zaměřením na stupeň prapor, brigáda. Jiri CERNY, Eng., Senior Lecturer, Department of Military Management and Tactics, Faculty of Economics and Management, University of Defence Brno. He is interested in command and control problems on brigade and battalion level . Email: [email protected], Phone: +420 973 443 022. Vítězslav JAROŠ, Ing., Ph.D., odborný asistent, Katedra vojenského managementu a taktiky, Fakulta ekonomiky a managementu, Univerzita obrany. Zabývá se problematikou všeobecné taktiky a systémem velení na stupni útvar, svazek, dějin vojenství a teorie vojenského managementu. Vitezslav JAROS, Eng., Ph.D., Senior Lecturer, Department of Military Management and Tactics, Faculty of Economics and Management, University of Defence Brno. He deals with issues of the Tactics and System of Command and Control of units,, Military history and Theory of Military Management. Email: [email protected], Phone: +420 973 442 660. Marek KRAJČÍK, Ing., Student kombinovaného doktorského studia FEM, velitel zásobovací čety 102. průzkumného praporu Prostějov. Zabývá se problematikou Supply chain management a oblastí Contracting v AČR. Marek KRAJCIK, Ing., Student of distance doctoral study of Faculty economy and management, Supply platoon commander of 102. reconnaissance battalion in Prostejov. He deals with issue of Supply chain management and Contracting in ACR. Email: [email protected] Svatopluk KUNC, Ing., odborný asistent, Katedra ekonomie, Fakulta ekonomiky a managementu, Univerzita obrany. Zabývá se problematikou ekonomického rozhodování. Svatopluk KUNC, Eng., Senior Lecturer, Department of Economy, Faculty of Economics and Management, University of Defence. He deals with issues of the economic decision-making Email: [email protected], Phone: +420 973 443 013.
81
Sylwester T. KUREK, Sylwester T. KUREK, Assoc. Prof., Lt Col, Ph.D., National Defence University in Warsaw. He deals with issues of economic security and economic-defense simulation. Email: [email protected], Phone: +48 226 813 871 Eva MRÁČKOVÁ, Ing., Ph.D., Ústav ekonomie, Fakulta logistiky a krizového řízení, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Zabývá se problematikou personalistiky, teorií lidského kapitálu a systémové certifikace. Eva MRACKOVA, Eng., Ph.D., Department of Economics, Faculty of Logistics and Crisis Management, Tomas Bata University in Zlin. She deals with the issue of human resources, theories, human capital and system certification. E-mail: [email protected], Phone: +420 57 603 8059 Janusz PŁACZEK, Janusz PŁACZEK, Prof., National Defence University in Warsaw. He deals with issues of defense-economic thought and military-economic history. Email: [email protected], Phone: +48 226 813 441 Hana SEDLÁKOVÁ, Ing., Katedra ekonomie, Fakulta ekonomiky a managementu, Univerzita obrany. Zabývá se problematikou mezinárodního obchodu se zbraněmi. Hana SEDLAKOVA, Eng., Department of Economics, Faculty of Economy and Management, University of Defence. She deals with issues of international trade with armaments. E-mail: [email protected], Phone: +420 973 444 725 Luboš ŠTANCL, doc., Dr., CSc., vedoucí vědecký pracovník, Katedra ekonomie, Fakulta ekonomiky a managementu, Univerzita obrany. Zabývá se ekonomickými teoriemi, historií ekonomických teorií a ekonomikou obrany. Lubos STANCL, Assoc. Prof., Dr., Ph.D., Head of Research, Department of Economy, Faculty of Economics and Management, University of Defence. He deals mainly with the topics related to general economic theories, the history of economic theories and the economics of defence. Email: [email protected], Phone: +420 973 443 161.
82
Představení recenzentů / The Reviewers´ Bibliographies
Ladislav ANDRÁŠIK, prof., Ing., DrSc., vědecký pracovník, Ústav manažmentu, Strojnická fakulta, Slovenská technická univerzita v Bratislavě. Zabývá se problematikou simulace ekonomických systémů a účetnictvím. Ladislav ANDRASIK, Prof., Eng., DrSc., Scientist, Department of Management, Faculty of Mechanical Engineering, Slovak Technology Univerzity in Bratislava. He deals with the issue of the simulation economic systems and accounting. Email: [email protected], Phone: +421 918 669 106. Bohumil BRECHTA, doc., Ing., CSc., odborný asistent, Katedra vojenského managementu a taktiky, Fakulta ekonomiky a managementu, Univerzita obrany. Zabývá se teorií managementu ve vojenském prostředí a především otázkami komunikačních a informačních systémů. Bohumil BRECHTA, Assoc. Prof., Eng., CSc., Senior Lecturer, Department of Military Management and Tactics, Faculty of Economics and Management, University of Defense Brno. He is interested in military management, especially communication and information systems. Email: [email protected], Phone: +420 973 442 523. Drahomír HAUSNER, RSDr., Centrum simulačních a trenažérových technologií Brno. Zabývá se problematikou simulační a trenažérové techniky (STT) v oblasti velení a řízení. Drahomir HAUSNER, RSDr., Centre of Simulation Technologies, Brno. He deals with the issues of simulation technologies (ST) in the field of command and control. Email: [email protected], Phone: +420 973 442 490. Luděk HODBOĎ, doc., Ing., CSc., správní rada, Správa doktrín, Ředitelství výcviku a doktrín, Vyškov. Zabývá se zejména problematikou řízení (managementu) a velení v prostředí AČR, aplikací problematiky obranného plánování a krizového managementu v resortu obrany, použitím pozemních sil AČR v operacích. Ludek HODBOD, Assoc. Prof., Eng., Ph.D., Executive Council, Doctrine Center, Training and Doctrine Directorate in Vyskov. He deals with problems control (management) and command in Army of the Czech Republic especially, application problems defensive scheduling and critical management in department defense, by using Army of the Czech Republic in terrestrial coming operations. Email: [email protected], Phone: +420 973 450 945 Ladislav IVÁNEK, prof., Ing., DrSc., Katedra ekonomie, Ekonomicko - správní fakulta, Masarykovy univerzity v Brně. Zabývá se problematikou globálních problémů ve světové ekonomice a ekonomických aspektů konverze vojenské výroby. Ladislav IVANEK, prof., Eng., DrSc., Department of Economics, Faculty of Economics and Administration, Masaryk Univerzity in Brno. He deals with global problems in the world economy and economic aspects of the conversion of military production. Email: [email protected], Phone: +420 549 49 4857.
83
Jaroslav LINHART, Ing., náčelník odboru výzbrojího a technického zabezpečení, Velitelství Sil podpory AČR. Zabývá se problematikou výzbrojního a technického zabezpečení. Jaroslav LINHART, Eng., Chief of the Munition and Technical Support Division, Support Forces HQ ACR. He deals with the Munition and Technical Support. Email: [email protected], Phone: +420 973 230 501. Zdeněk MÁLEK, Ing., Ph.D., asistent, Regionální vzdělávací centrum Prostějov, Fakulta logistiky a krizového řízení, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Zabývá se problematikou teorie logistiky. Zdenek MALEK, Eng., Ph.D., Lecturer, Regional Education Centre Prostějov, Faculty of Logistics and Crisis Management, Tomas Bata University in Zlin. He deals with issues of theory of logistics. Email: [email protected], Phone: +420 606 787 708. Milan SOPÓCI, prof. Ing. PhD., vedoucí katedry, Katedra Manažmentu, Akadémia ozbrojených síl gen. M. R. Štefánika Liptovský Mikuláš. Zabývá se problematikou managementu a managementu ve vojenském prostředí. Milan SOPOCI, Prof. Eng. PhD., Head of Department, Department of Management, Armed Forces Academy of General Milan Rastislav Stefanik, Liptovský Mikuláš. He deals with the issue of management and management in the military environment. E-mail: [email protected], Phone: 00421 960 423198. Luboš ŠTANCL, doc., Dr., CSc., vedoucí vědecký pracovník, Katedra ekonomie, Fakulta ekonomiky a managementu, Univerzita obrany. Zabývá se ekonomickými teoriemi, historií ekonomických teorií a ekonomikou obrany. Lubos STANCL, Assoc. Prof., Dr., Ph.D., Head of Research, Department of Economy, Faculty of Economics and Management, University of Defense, Brno. He deals mainly with the topics related to general economic theories, the history of economic theories and the economics of defense. Email: [email protected], Phone: +420 973 443 161. Jan ZEZULA, Ing., Ph.D., náčelník operačního odboru 7.mechanizované brigády AČR. Zabývá se problematikou použití sil a prostředků AČR v operacích. Jan ZEZULA, Eng., Ph.D., Chief of the Operational Division of 7th mechanized brigade ACR. He deals with the issue of the use of the ACR forces and capabilities in operations. Email: [email protected], Phone: +420 724 033 387. Tomáš ZIPFEL, Ing., Mgr., Ph.D., pracoviště vojenského zařízení 5847, Praha. Zabývá se problematikou bezpečnostní a hospodářské politiky. Tomas ZIPFEL, Eng., Mgr., Ph.D., The Workplace of Military Institution 5847, Prague. He deals with the Security and Economic Policy. Email: [email protected], Phone: +420 724 723 403.
84
Iva ŽIVĚLOVÁ, Prof., Ing., CSc., děkanka, Ústav regionální a podnikové ekonomiky, Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií MZLU v Brně. Zabývá se podnikovou ekonomikou a finančním řízením podniků. Iva ZIVELOVÁ, Prof., Ing., CSc., Dean, Department of Regional and Business Economics, Faculty of Regional Development and International Studies. She deals with the corporate economy and financial management of corporate. Email: [email protected], Phone: +420 545 132 634.
85
Economics and Management Ekonomika a Management Published by/Vydává:
University of Defence Univerzita obrany
Address/Adresa:
Kounicova 65, 662 10 Brno Czech Republic + 420 973 442 660 http://www.unob.cz
Number/Číslo:
2/2009
Date of publication:
31th December 2009
Datum vydání:
31.12.2009
Executive Editor/ Výkonný redaktor:
Eng. Vítězslav JAROŠ, Ph.D.
Printed by/Tisk:
Publishing Group of University of Defence Vydavatelská skupina Univerzity obrany
Registration number/ Evidenční číslo:
MK ČR E 17538 ISSN 1802-3975
© University of Defence Univerzita obrany
