Domácí násilí, jeho projevy a postih

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Teorie a praxe přípravného řízení trestního Katedra trestního práva

Bakalářská práce

Domácí násilí, jeho projevy a postih Stanislav Beneš 2009/2010

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: „Domácí násilí, jeho projevy a postih“ zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

2

OBSAH 1 Úvod ............................................................................................................................... 4 2 Co je domácí násilí ........................................................................................................ 6 2.1 Pojem a znaky domácího násilí ............................................................................. 6 2.2 Projevy domácího násilí ........................................................................................ 8 3 Postih domácího násilí v trestním právu ...................................................................... 11 3.1 Týrání osoby žijící ve společném obydlí ............................................................. 12 3.2 Přehled dalších trestných činů ............................................................................. 14 3.3 Ukládání trestů za projevy domácího násilí ........................................................ 18 3.4 Přestupky podle zákona č. 200/1990 Sb. ............................................................. 19 4 Domácí násilí v mimotrestních právních předpisech ................................................... 22 4.1 Ústavní zákony .................................................................................................... 22 4.2 Občanský zákoník ............................................................................................... 23 4.3 Občanský soudní řád ........................................................................................... 24 4.4 Zákon o rodině ..................................................................................................... 25 4.5 Zákon o sociálních službách ................................................................................ 26 4.6 Zákon o Policii České republiky ......................................................................... 27 5 Slovenská právní úprava domácího násilí .................................................................... 30 6 Domácí násilí de lege ferenda ...................................................................................... 32 7 Závěr ............................................................................................................................ 34 8 Resumé ......................................................................................................................... 36 9 Literatura a použité prameny ....................................................................................... 37

3

1 Úvod Domácí násilí – pojem, který je v poslední době stále často skloňován nejen v médiích či u odborné veřejnosti. Jedná se o závažný problém, který se vyskytuje v častější míře, než jsme ochotni a schopni si vůbec připustit. Slovem „domácí“ není vyjádřeno, že se jedná o záležitosti domácnosti, které nejsou nebo by alespoň neměly být navenek propírány, ale naopak se jedná o celospolečenský a nežádoucí jev, který by neměl unikat pozornosti okolí a následně i orgánů, které jsou vybaveny takovými pravomocemi, aby tomuto jednání mohly zdárně čelit a potírat jej. Situace obětí domácího násilí je natolik složitá, že by jejich „volání o pomoc“ nemělo být přehlédnuto, měla by jim být poskytnuta odpovídající pomoc a ochrana a násilná osoba by měla být po zásluze potrestána. Skutečností je, že domácí násilí je stále podceňováno a jeho jednotlivé projevy z různých důvodů zlehčovány. Stále se můžeme setkat s tvrzeními ve smyslu, že ženy tu jsou od toho, aby se o muže staraly a sloužily jim, což jsou myšlenky naprosto zcestné a je až s podivem, že v dnešní době se takto mohou ještě někteří jedinci vyjadřovat. Ač jsem nyní zmínil ženu, jakožto nejčastější oběť domácího násilí, mohou jimi být i jiné osoby a to včetně mužů. V oblasti domácího násilí pak spatřuji dva průlomové okamžiky. Prvním je den 1. června 2004, kdy nabyl účinnosti zákon č. 91/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákon“) a který do našeho právního řádu zavedl v § 215a trestný čin „týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě“. Druhým pak je den 1. ledna 2007, kdy nabyl účinnosti zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím a zákonodárce tak především prvně dává do rukou Policie České republiky účinný nástroj k ochraně týraných osob, kterým je oprávnění vykázat násilnou osobu ze společného obydlí. Téma domácího násilí jsem si pro svou bakalářskou práci zvolil z důvodu zájmu o tuto problematiku, s kterou se v různých formách setkávám v rámci svého povolání. Zejména mě zaujala poměrně nezvyklá a značná razantnost zákonodárce při ochraně ohrožených osob v podobě institutu vykázání násilné osoby ze strany příslušníka Policie České republiky. Při zpracování této práce se v úvodu zaměřím na objasnění pojmů, které případy domácího násilí specifikují a charakterizují a na jeho projevy. Stěžejní pak bude část, ve které se zaměřím na vymezení možností postihu násilných osob z hlediska

4

trestněprávního za spáchání skutků se znaky domácího násilí. Dále zmíním i právní úpravu v mimotrestních právních předpisech, pohled na problematiku domácího násilí ve slovenské právní úpravě, která vychází ze stejných pramenů a pokusím se o úvahy o domácím násilí de lege ferenda v návaznosti na platný právní stav.

5

2 Co je domácí násilí V souvislosti s pojmem domácího násilí, o kterém bude pojednáno dále, je třeba zmínit, že s tímto jsou spojeny i další pojmy, které budou dále v textu použity. Těmito jsou především pojmy ohrožené osoby a násilné osoby. Zde můžeme vyjít ze záměru zákonodárce, s kterým k dané problematice přistoupil a k jeho vysvětlením, jenž použil v důvodové zprávě k zákonu č. 135/2006 Sb. Ohroženou osobou se rozumí osoba, proti které směřuje domácí násilí ze strany násilné osoby; jedná se většinou o osobu, která společně s násilnou osobou obývá byt nebo dům, popřípadě jsou či byli spolu s násilnou osobou v intimním, rodinném či jiném obdobném vztahu. Násilnou osobou se rozumí osoba, která ohrožuje jinou osobu na životě, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti a společně s ohroženou osobou obývá byt nebo dům, popřípadě jsou či byli spolu s ohroženou osobou v intimním, rodinném či jiném obdobném vztahu, a vzhledem k aktuální zadokumentované situaci, předešlým incidentům a riziku reálného ohrožení lze důvodně předpokládat, že tato osoba se bude dopouštět i nadále násilí vůči ohrožené osobě. Zcela záměrně jsem zde zmínil uvedené pojmy ohrožená osoba a násilná osoba, neboť takto je budu dále uvádět. Z hlediska projevů i případného trestního postihu je zcela nepodstatné, zda je ohroženou osobou žena či muž, přestože statistika hovoří zcela jasně, že v naprosté většině případů je jí žena. Násilnou i ohroženou osobou tak může být prakticky kdokoliv, a to zejména v rámci rodiny, ale mohou jimi být i jiné osoby, které spolu sdílejí společné obydlí.

2.1 Pojem a znaky domácího násilí Pojem „domácí násilí“ je v poslední době velmi často používaný, ale jeho legální definice není v našem právním řádu zakotvena. Tato legální definice by se dala očekávat v zákonu č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím. Ač byly tímto zákonem provedeny účinné a rozhodně i potřebné změny v nejdůležitějších právních normách, které slouží k ochraně osob ohrožených domácím násilím, není zde uvedeno, co vlastně domácím násilím je. O vysvětlení tohoto pojmu, tedy

6

o vysvětlení toho, co si pod ním představuje zákonodárce, se dozvídáme „pouze“ z důvodové zprávy k tomuto zákonu, kde se uvádí, že: domácí násilí je označení pro násilné jednání, kterým dochází k nebezpečnému útoku proti životu, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti, a to v bytě nebo domě společně obývaném násilnou osobou i osobou, proti níž takový útok směřuje; domácím násilím se rozumí opakované násilné jednání nebo opakované vyhrožování násilným jednáním, v důsledku kterého dochází nebo hrozí, že dojde, k nebezpečnému útoku proti životu, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti, mezi osobami, které jsou či byli spolu v intimním, rodinném či jiném obdobném vztahu a žijí ve společně obývaném bytě nebo domě; v rámci domácího násilí lze jednoznačně identifikovat osobu násilnou i osobu ohroženou, proti níž takové útoky nebo pohrůžky útokem směřují. Z uvedeného tedy vyplývá, že domácím násilím je takové jednání násilné osoby vůči ohrožené osobě, které vykazuje určité výše uvedené znaky a tyto znaky poté naopak slouží k identifikaci tohoto jednání jako domácího násilí. Hovoříme-li o domácím násilí v souvislosti s trestním postihem, je třeba zmínit definici domácího násilí, z které vycházejí orgány činné v trestním řízení, které se s takovým jednáním setkávají tak říkajíc v prvním sledu, což jsou orgány Policie České republiky. „Domácím násilím se rozumí opakované, dlouhodobé a stupňující se násilí, kterého se dopouštějí dospělí nebo mladiství na svých blízkých. Domácí násilí má podobu fyzického, psychického, sexuálního, ekonomického či jiného násilí, nejčastěji jejich kombinace. Domácí násilí je vědomá činnost“.1 Na internetových stránkách organizací, které se zabývají pomocí ohroženým osobám, se pak nejčastěji dozvídáme, že „domácí násilí je fyzické, psychické anebo sexuální násilí mezi blízkými osobami, ke kterému dochází opakovaně v jejich soukromí a tím skrytě mimo kontrolu veřejnosti, intenzita násilných incidentů se stupňuje a vede ke ztrátě schopností včas tyto incidenty zastavit a efektivně vyřešit narušený vztah“.2 Není tedy praktické hovořit o domácím násilí přímo, nýbrž použít výrazu „jednání se znaky domácího násilí“ nebo „incident se znaky domácího násilí“. Znaky, které slouží k identifikaci domácího násilí, jsou: opakovanost a dlouhodobost – jediný útok vůči ohrožené osobě, byť se závažnými 1

2

Čl. 2 Metodického pokynu ředitele Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia České republiky č. 2/2004, kterým se upravuje postup Policie České republiky při oznámení, prověřování a vyšetřování případů domácího násilí. Např. http://www.domacinasili-ic.cz

7

následky nemůže vést k závěru, že se jedná o domácí násilí. Je tedy vyžadováno, aby útoky násilné osoby vůči osobě ohrožené trvaly po delší dobu, během které budou opakovány. Obecně lze říci, že čím častější útoky budou, tím bude pro splnění znaku dlouhodobosti kratší doba, po kterou k nim dochází; stupňování (eskalace) útoků – v úvodu se jedná o méně závažné urážky, které postupem času přerůstají k psychickému násilí, snižování lidské důstojnosti a mohou vést až k útokům na zdraví a život; neveřejnost – jednotlivé útoky probíhají zpravidla v uzavřených prostorech bytů nebo domů a tedy beze svědků; jasné rozdělení rolí – lze jednoznačně identifikovat osobu ohroženou a osobu násilnou a jejich role se nemění. V případech tzv. „italské domácnosti“ a vzájemného napadání není požadovaný znak naplněn, neboť dochází ke střídání rolí. Máme-li dospět k závěru, že došlo k domácímu násilí, musí být naplněny všechny jeho znaky.3 Jakousi výjimkou může být znak neveřejnosti, kdy k určitému dílčímu útoku násilné osoby může dojít i veřejně a před zraky jiných osob.

2.2 Projevy domácího násilí Projevy domácího násilí spočívají v realizaci jeho jednotlivých forem navenek, kdy z prvopočátku nemusí být tyto projevy zjevné a nemusí si je uvědomovat ani sama ohrožená osoba. Lze konstatovat, že se vždy jedná o omezování základních práv a svobod ohrožené osoby a to činností násilné osoby. Nejčastější formou je násilí psychické, které spočívá především v ponižování, zastrašování, hrubém chování, vyhrožování a kontrole ohrožené osoby. Projevem toho jsou pak slovní výpady ze strany násilné osoby, ve formě více či méně vulgárních urážek, zlé pohledy, gesta, kterými je ponižována čest a lidská důstojnost ohrožené osoby. Spadá sem i kontrola toho, co ohrožená osoba dělá, s kým se stýká a s tím související výčitky. V praxi se můžeme setkat s kontrolami dopisů, sms zpráv, emailové korespondence či s fyzickými nebo telefonickými kontrolami, kde a s kým se ohrožená osoba nachází. Psychickým násilím mohou být i různé formy výhrůžek, vydírání sebepoškozením či vyhrožováním 3

Např. http://www.domacinasili-ic.cz, http://www.domacinasili.cz, http://www.donalinka.cz

8

násilím nejen osobě ohrožené, ale i jiným osobám, kterými mohou být například děti, rodiče nebo jiné ohrožené osobě blízké osoby. Typická je chorobná žárlivost násilné osoby. Daleko vážnějším projevem je násilí fyzické, kterým již bývá podstatným způsobem ohroženo zdraví i život ohrožené osoby. Spočívá ve fyzických útocích, které bývají vedeny údery rukou (rány pěstí či tzv. facky otevřenou dlaní), kopy či bití nějakým předmětem. Fyzické násilí nemusí být vedeno jen proti ohrožené osobě, ale i proti jí blízkým osobám nebo věcem či zvířatům, ke kterým má ohrožená osoba bližší citový vztah. Závažnost fyzického násilí je dána tím, že již dochází k použití hrubé síly a bezprostředně tak hrozí újma na zdraví nebo dokonce smrt. Sociální násilí je prostředkem násilné osoby, kterým ohroženou osobu izoluje od okolí, čímž prohlubuje její závislost na sobě a získává nad ní kontrolu. Dochází k zamezování styku s příbuznými a přáteli, odrazování jich od návštěv, zakazování kontaktů s okolním světem, ať již telefonováním nebo sledováním televize. Pokud je ohrožená osoba nucena někam jít, např. na úřady nebo k lékaři, tak ji doprovází. Ekonomické zneužívání spočívá v zamezování přístupu k finančním prostředkům a to i vlastním, což je nejčastěji realizováno tak, že jak násilná tak i ohrožená osoba mají jeden společný bankovní účet, na který jsou shromažďovány jejich veškeré finanční prostředky, a který je plně pod kontrolou násilné osoby. S tím souvisí i snahy o získání majetkového prospěchu, vydírání a omezování osobních potřeb ohrožené osoby, které nemůže vzhledem k nedostatku finančních prostředků realizovat. Zřejmě nejzávažnějším je sexuální násilí, které slouží pouze k uspokojování sexuálních potřeb násilné osoby přes nesouhlas osoby ohrožené, a to i za použití násilí nebo pohrůžek násilím. Dochází tak ke znásilnění nebo k provozování sexuálních praktik přes nesouhlas a odpor ohrožené osoby. V praxi se nejčastěji setkáváme s kombinací více forem násilí současně. Tato skutečnost je dána tím, že o psychické násilí se jedná i v případech jeho jiných forem, neboť je to ohroženou osobou vnímáno jako nepříjemnost, jejímž následkem může být psychické trauma. Domácí násilí má vzrůstající tendenci a od násilí psychického často přechází k násilí fyzickému, pod které můžeme podřadit i sexuální násilí. V souvislosti s projevy domácího násilí je nutné zmínit i následky, které mohou vzniknout. Bohužel, lze říci, že čím větší je následek, tím snáze se mohou případy domácího násilí odhalit a tím snadnější může být pozdější jeho prokazování. V drtivé většině případů nechtějí ohrožené osoby o tom, co se jim stalo, hovořit a spolupracovat s 9

orgány činnými v trestním řízení a vzhledem ke specifickému místu, kde k domácímu násilí dochází, může být způsobený následek prakticky jediným důkazem, kterým bude možno doložit tvrzení ohrožené osoby. Následkem domácího násilí může být škoda na majetku, ublížení na zdraví, těžká újma na zdraví nebo dokonce smrt ohrožené osoby. Hovoříme-li o zdraví, pak máme na mysli jak zdraví fyzické tak i psychické a bereme v úvahu, že „šrámy na těle se hojí lépe než šrámy na duši“. V případech, kdy ohrožená osoba vyhledá lékařské ošetření, pak uvádí, že si zranění způsobila sama v důsledku úrazu.

10

3 Postih domácího násilí v trestním právu V oblasti trestního postihu jednání se znaky domácího násilí je třeba zmínit den 1. června 2004, kdy vstoupil v účinnost zákon č. 91/2004 Sb., a rozlišit tak časové období před a po tomto datu. Tímto zákonem byla do § 215a trestního zákona zavedena nová skutková podstata trestného činu „týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě“. Cílem této legislativní změny bylo přispět k řešení problému tzv. domácího násilí, jakožto společensky nežádoucího jednání, které do té doby dosud nebylo specificky legislativně řešeno. Důvodem pak byla skutečnost, že jednání se znaky domácího násilí vychází ve většině případů najevo až v krajních případech, tedy když již byla ohrožené osobě způsobena újma na zdraví, jejímž následkem však nebyla pracovní neschopnost v požadované délce sedmi dnů, aby se jednalo o trestný čin ublížení na zdraví.4 Před účinností zákona č. 91/2004 Sb. nebylo možno souhrnně postihnout dlouhotrvající násilí mezi blízkými osobami jako trestný čin. To bylo možné pouze v případech, kdy jednotlivým dílčím útokem ze strany násilné osoby došlo k naplnění skutkové podstaty některého z trestných činů, který byl již jako trestný čin uveden v trestním zákoně. V aplikační praxi se pak mohlo jednat zejména o trestné činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a, výtržnictví podle § 202, ublížení na zdraví podle § 221, 222, omezování osobní svobody podle § 231, vydírání podle § 235, útisk podle § 237, porušování domovní svobody podle § 238, znásilnění podle § 241, neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 249a nebo poškozování cizí věci podle § 257.5 Po nabytí účinnosti zákona č. 91/2004 Sb. se situace v možnosti trestního postihu změnila a trestní zákon již obsahoval nové jednání, které bylo kvalifikováno jako trestný čin. Trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a trestního zákona stanoví v odstavci 1 základní skutkovou podstatu, která zní: „kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společně obývaném bytě nebo domě, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta“. Kvalifikovaná skutková podstata uvedená v odstavci 2 se použije za předpokladu, že pachatel čin uvedený v odstavci 1 spáchá zvlášť surovým způsobem nebo na více osobách nebo v jeho páchání pokračuje po delší dobu a 4 5

Senát Parlamentu České republiky. Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění trestní zákon. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, sněmovní tisk č. 298/0, 2003. Čl. 3 Metodického pokynu ředitele Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia České republiky č. 2/2004, kterým se upravuje postup Policie České republiky při oznámení, prověřování a vyšetřování případů domácího násilí.

11

stanoví na něj trest odnětí svobody ve výměře dvou let až osm let. Není zde tedy řečeno, že by se muselo jednat o takové dílčí útoky, které by bylo možno samostatně kvalifikovat jako trestný čin a rozhodně to nebylo ani záměrem zákonodárce. K naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu tedy postačuje déletrvající soustavné páchání méně závažných protiprávních jednání (přestupků), která svou povahou narušují poklidné soužití. V prakticky nezměněné podobě je tento trestný čin uveden i v zákonu č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“) účinném od 1. ledna 2010. To však samo o sobě nevylučuje aplikaci dosavadní praxe a jednotlivé dílčí útoky právně kvalifikovat jako jiný trestný čin.

3.1 Týrání osoby žijící ve společném obydlí Trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí je jakýmsi hlavním a vrcholným představitelem možností trestního postihu násilné osoby za spáchání trestného činu, který vykazuje znaky domácího násilí. Trestním zákoníkem je zakotven ve zvláštní části, hlavě IV. mezi trestnými činy proti rodině a dětem, v § 199 a základní skutková podstata uvedená v odstavci 1 zní: „kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta“. Kvalifikovanou skutkovou podstatu uvedenou v odstavci 2 se sazbou odnětí svobody na dvě léta až osm let pachatel naplní, pokud jednání uvedené v odstavci 1 spáchá zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, způsobí jím těžkou újmu na zdraví, spáchá jej na nejméně dvou osobách nebo jej páchá po delší dobu. Podle odstavce 3 bude pachatel potrestán odnětím svobody na pět až dvanáct let, pokud jednáním uvedeným v odstavci 1 způsobí těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt. V základní skutkové podstatě je tak trestně postihováno jednání (jednotlivé skutky), které samo o sobě nemuselo nutně dosahovat intenzity trestného činu a bylo jej možno kvalifikovat jen jako opakující se přestupky. Jednání pachatele není jen jednorázové a směřuje proti blízké osobě, kterou může být manžel, druh, dospělé dítě nebo i jiné osoby s hlubokou psychickou vazbou. Pachatel tak zneužívá postavení, které ve vztahu k těmto osobám má, a které jsou s ním spojeny citovou nebo materiální závislostí. Rozhodným znakem je místo společného obydlí, kde dochází k týrání blízkých osob či jiných osob zde žijících. Neznamená to však, že místem

12

spáchání dílčích skutků tohoto trestného činu je nutně právě místo společného obydlí. Uvedením pojmu „týrání“ nezavádí trestní zákoník nic nového, neboť jej již užívá a vysvětluje v souvislosti s trestným činem týrání svěřené osoby podle § 198 trestního zákoníku. Pod pojmem „týrání“ se rozumí zlé nakládání, vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří a rozumí se jím nejen působení fyzických útrap, ale i týrání v oblasti psychické. Za týrání lze považovat i např. poškozování zařízení bytu v úmyslu nikoli pouze věc zničit, nýbrž tím ublížit osobě spolužijící, tropení schválností, apod.6 Za týrání lze za splnění ostatních podmínek požadovaných zákonem považovat i jednání spočívající v tom, že pachatel brání poškozené ve svobodném pohybu po bytě, při svých nočních návratech ji opakovaně budí tím, že s ní třese, rozsvěcuje, stahuje z ní přikrývku, apod.7 Při vysvětlení pojmu „společné obydlí“ vycházíme z ustanovení § 133 trestního zákoníku, kdy „obydlím se rozumí dům, byt nebo jiná prostora sloužící k bydlení a příslušenství k nim náležející“. Společným obydlím je pak obydlí společné ohrožené i násilné osobě, tedy stav faktického bydlení a ne jen vedení společné domácnosti. „Zvlášť surový nebo trýznivý způsob“ se vyznačuje vyšší mírou brutality, většího počtu nástrojů či mechanismů, kombinací fyzického a psychického týrání atd. „Těžká újma na zdraví“ je definována v ustanovení § 122 odst. 2 trestního zákoníku a je chápána jako „vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění“ s demonstrativním výčtem takového poškození zdraví člověka. Pod pojmem „po delší dobu“ je určující nejen celková doba týrání, ale přihlédnout je třeba též ke konkrétnímu způsobu provedení činu, intenzitě týrání, jeho četnosti apod. Není vyloučeno, aby v závislosti na konkrétních okolnostech, naplnila tento zákonný znak i doba několika měsíců.8 Za určitých předpokladů můžeme konstatovat, že doba dvou měsíců je pro právní kvalifikaci skutku, jako trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí postačující. Těmito předpoklady může být psychické a zejména fyzické napadání poškozené tak brutálním způsobem, že je opakovaně vážně zraněna, v důsledku čehož u ní dlouhodobě přetrvávají depresivní stavy a dojde k vývoji posttraumatické stresové poruchy.9 Objektem trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí je zájem společnosti na ochraně osob žijících ve společném obydlí s pachatelem, kdy předmětem útoku může být každá osoba, tedy nejen osoba blízká, ale každá osoba, která s pachatelem žije ve společném obydlí, přičemž není v jeho péči nebo výchově. Objektivní stránka je 6 7 8 9

Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. září 2008, sp. zn. 8 Tdo 1197/2008. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. května 2008, sp. zn. 6 Tdo 548/2008. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. února 2008, sp. zn. 8 Tdo 105/2008. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. října 2008, sp. zn. 3 Tdo 1203/2008-I.

13

vyjádřena týráním předmětu útoku, tedy osoby, která s pachatelem společné obydlí sdílí. Subjektem neboli pachatelem může kdokoliv, kdo žije s týranou osobou ve společném obydlí. Z hlediska subjektivní stránky je požadován úmysl, neboť trestní zákoník výslovně nepřipouští zavinění ve formě nedbalosti.10 Při pohledu na skutkové podstaty trestných činů týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199) a týrání svěřené osoby (§ 198) uvedených v prvních odstavcích spatřujeme rozdílnost pouze v předmětu útoku a ve výši trestní sazby. Předmětem útoku je v § 199 osoba blízká nebo jiná osoba žijící s pachatelem ve společném obydlí a v § 198 je jím osoba, která je v pachatelově péči nebo výchově. Ustanovení odstavců 2 a 3 jsou naprosto totožná. V případech týrání osob blízkých nebo jiných osob žijících s pachatelem ve společném obydlí se jedná o takové oběti, které jsou schopny toho, aby týrání zabránily samy. Oproti tomu osoba, která je v péči nebo výchově pachatele má možnosti dosti ztížené. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů u trestných činů, které jsou taxativně vymezeny v § 163, požaduje souhlas poškozeného k trestnímu stíhání. Toto dispoziční právo není poškozenému u trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199 trestního zákoníku) dáno a trestní stíhání se tak zahajuje a dále v něm pokračuje z úřední povinnosti.

3.2 Přehled dalších trestných činů Jednání se znaky domácího násilí není vždy možné právně kvalifikovat jako trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí ve smyslu ustanovení § 199 trestního zákoníku, což však neznamená, že takovým jednáním nemohly být naplněny znaky jiného trestného činu. Dále uvedené některé z trestných činů nejsou alternativními, ale jednání pachatele jimi může být právně kvalifikováno poté, co v něm nebude možno spatřovat trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném obydlí, pokud s ním nebude v jednočinném souběhu. Zde je uveden pouze demonstrativní výčet trestných činů, kterými lze právně kvalifikovat jednání pachatele podle trestního zákoníku: Vražda (§ 140) – jedná o nejzávažnější útok na život ohrožené osoby, kterého se dopustí ten, „kdo jiného úmyslně usmrtí“ a jehož následkem je smrt ohrožené osoby nebo 10

§ 13 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

14

pokus o její usmrcení. Bohužel i zpočátku harmonické soužití dvou lidí může přerůst v takovou nenávist, která může vyústit v přímý útok na život. Ublížení na zdraví (§ 146) a těžké ublížení na zdraví (§ 145) – jedná se o trestné činy proti zdraví, kdy násilná osoba svými fyzickými útoky ublíží na zdraví nebo způsobí těžkou újmu na zdraví ohrožené osoby.11 Z ustálené judikatury se jedná o takové poruchy zdraví, kdy dojde k omezení ohrožené osoby na obvyklém způsobu života v délce alespoň sedm, respektive 42 dnů. V případech domácího násilí se oběť snaží nevyhledávat lékařské ošetření až do doby, dokud to pro bolesti či jiné obtíže není nezbytně nutné a i poté uvádí, že si zranění způsobila sama. V rámci lékařského vyšetření pak mohou být odhalena i starší, již zhojená zranění. Omezování osobní svobody (§ 171) – spočívá v úmyslné činnosti násilné osoby, která směřuje k omezení svobody pohybu osoby ohrožené. V těchto případech postačuje, aby takové jednání trvalo i relativně krátkou dobu, pokud jej není možno snadno překonat. Jedná se o formu sociálního násilí, kdy násilná osoba brání ohrožené osobě v kontaktu s okolím, například uzamknutím doma. Vydírání (§ 175) – spočívá v omezování svobody rozhodování ohrožené osoby, která je násilím, pohrůžkou násilím nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nucena, aby něco konala, opomenula nebo strpěla. Pachatel tak prosazuje svou vůli násilím nebo jeho hrozbou a může spočívat přímo ve fyzickém napadání ohrožené osoby nebo jiné osoby jí blízké nebo pohrůžkami, že tak učiní, způsobí vážnou újmu na cti, pověsti, rozbije nebo poškodí věci, které má ohrožená osoba v oblibě apod. Útisk (§ 177) – spočívá v nucení ohrožené osoby, aby něco konala, opomenula nebo strpěla, přičemž násilná osoba zneužívá její tísně nebo závislosti, čímž jí znemožňuje jednat svobodně podle své vlastní svobodné vůle. Ani pro případy domácího násilí není stavem závislosti manželství mezi násilnou a ohroženou osobou, ale musí se jednat o faktický stav závislosti jedné osoby na druhé. Tísní se pak rozumí takový stav, který byl vyvolaný nepříznivými okolnostmi, které vedou k omezení svobodné vůle rozhodování. Znásilnění (§ 185) – je nejhrubším zásahem do lidské důstojnosti v sexuální oblasti, přičemž se jej dopustí „kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti“. Kvalifikované skutkové podstaty obsažené v odstavci 2 se pak dopustí ten, kdo se uvedeného jednání dopustí „souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným

11

§ 122 odst. 1, 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

15

způsobem srovnatelným se souloží“. Násilí je zde vyjádřeno v širším slova smyslu a je chápáno jako násilí fyzické. Pohrůžka násilím nebo pohrůžka jiné těžké újmy je směřována k dosažení pohlavního styku, souloži nebo pohlavnímu styku srovnatelným se souloží a nemůže tedy směřovat dále do budoucnosti. Souloží se rozumí takový styk, kdy dojde ke spojení pohlavních orgánů muže a ženy, pohlavním stykem srovnatelným se souloží se rozumí např. orální či anální styk a pohlavním stykem se rozumí jakýkoliv způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, přičemž nezáleží na tom, zda se jedná o osobu opačného či stejného pohlaví. Zanedbání povinné výživy (§ 196) – se dopustí ten, „kdo neplní, byť i z nedbalosti zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce“. Zanedbání povinné výživy se tedy lze dopustit i z nedbalosti, v odst. 2 pak trestní zákoník předpokládá zavinění úmyslné. Vyživovací povinnost vyplývá přímo ze zákona o rodině (zákon č. 94/1963 Sb.), přičemž se nerozlišuje, zda se jedná o vzájemnou vyživovací povinnost rodičů a dětí či jinou zákonnou vyživovací povinnost. Plněním výživného a zaopatřováním jiného není jen poskytováním finančních prostředků, ale i poskytování dalších naturálních náležitostí, kterými mohou být poskytování bydlení, stravy, ošacení atd. Týrání svěřené osoby (§ 198) – může se jednat o zvláštní formu domácího násilí, které spočívá v týrání osoby, která je v péči nebo ve výchově pachatele. Předmětem útoku mohou být pouze nezletilé děti nebo osoby, které jsou odkázány na péči jiných osob, například z důvodu mentální retardace, invalidity, stáří, nemoci apod. Pachatelem může být jeden z rodičů, oba rodiče, ale i jiné osoby, pro které péče nebo výchova vyplynula ze zákona, smlouvy, soudního rozhodnutí, případně z jiného právního důvodu. Nebezpečné vyhrožování (§ 353) – spáchá ten, „kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu“. Postihováno je tedy takové jednání, které je způsobilé vzbudit v oběti důvodnou obavu, že pachatel může svým výhrůžkám dostát, přestože tak nakonec neučiní. Přitom je rozhodující povaha a chování pachatele, který má často v rukou nějaký předmět a gesty doprovázenými verbálními projevy přesvědčuje oběť, že své výhrůžky myslí vážně. Nebezpečné pronásledování (§ 354) – neboli tzv. „stalking“ – je novým trestným činem, který byl do našeho právního řádu zaveden až trestním zákoníkem z roku 2009. Spočívá v dlouhodobém pronásledování, které je způsobilé v oběti vzbudit důvodnou obavu o její život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jí blízkých. Pronásledováním je vyhrožování ublížením na zdraví nebo jinou újmou jak samotné oběti, tak i osobám jí 16

blízkým, vyhledávání její osobní blízkosti, jejím sledováním, vytrvalým kontaktováním (prostřednictvím

prostředků

elektronických

komunikací,

písemně

nebo

jinak),

omezováním oběti na obvyklém způsobu života nebo zneužitím jejich osobních údajů za účelem získání jejího kontaktu. Musí se tedy ze strany pachatele jednat o pronásledování dlouhodobé, což není blíže specifikováno, patrně by se mělo jednat o dobu několika měsíců, přičemž je nutno přihlížet k četnosti útoků. Lze říci, že čím četnější útoky pachatele budou, tím kratší doba bude stačit, aby byl naplněn znak tohoto trestného činu. Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (§ 337 odst. 2) – tento trestný čin je spojen již s ochranou, která je v rámci eliminace domácího násilí poskytována ohrožené osobě. Tohoto trestného činu se dopustí ten, „kdo se dopustí závažného nebo opakovaného jednání, aby zmařil vykázání provedené podle jiného právního předpisu nebo rozhodnutí o předběžném opatření soudu, kterým se ukládá povinnost dočasně opustit společné obydlí a jeho bezprostřední okolí a zdržet se vstupu do něj nebo povinnost zdržet se styku s navrhovatelem a navazování kontaktů s ním“. Mařením je takový stav, kdy v důsledku jednání pachatele nebylo možné rozhodnutí fakticky vykonat, zatímco v případě podstatného ztížení bylo ještě rozhodnutí možno vykonat, ale za podstatně ztížených podmínek. Vykázáním se rozumí realizace oprávnění příslušníkem Policie České republiky podle § 44 a násl. zákona č. 273/2008 Sb. Předběžným opatřením soudu se rozumí rozhodnutí soudu ve smyslu § 76b zákona č. 99/1963 Sb. Instituty vykázání i předběžného opatření zakazují osobě, proti které byly použity, vstup do společného obydlí a jeho bezprostředního okolí a vyhledávání a kontaktování ohrožené osoby, čímž jí poskytují nejen ochranu teritoriální ale i ochranu personální. K naplnění objektivní stránky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání nepostačuje pouhý vstup do společného obydlí a jeho bezprostředního okolí či styk s ohroženou osobou přes vykázání či předběžné opatření. Podmínkou zde je opakovanost takového jednání nebo jiné závažné jednání, kterým může být například další útok proti ohrožené osobě. Tímto trestným činem je prioritně chráněn výkon úředního rozhodnutí a vykázání, které v daném případě směřují k ochraně ohrožené osoby, což však neznamená, že se jej nemůže dopustit sama ohrožená osoba například tím, že vykázané osobě umožní vstup do společného obydlí. Výše uvedených trestných činů se svým jednáním může dopustit násilná osoba, ale v rámci tzv. „domácího násilí“, nelze vyloučit, že i ohrožená osoba se může dopustit některého trestného činu ve snaze uniknout násilnému jednání. Pomineme-li obecnou 17

možnost, že nastanou okolnosti vylučující protiprávnost, jako např. jednání v nutné obraně (§ 29), nepříčetnost (§ 26) či zmenšená příčetnost (§ 27), může se ohrožená osoba dopustit například zabití (§ 141) nebo ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky (§ 146a). Zabití (§ 141) – tento trestný čin spáchá ten, „kdo jiného úmyslně usmrtí v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného“. Ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky (§ 146a) – spáchá ten, „kdo jinému úmyslně způsobí ublížení na zdraví v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného“. V případě zabití (§ 141) se jedná o privilegovanou skutkovou podstatu vraždy (§ 140) a v případě ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky (§ 146a) se jedná o privilegovanou skutkovou podstatu ublížení na zdraví (§ 146). V obou případech je tak vyjádřena nižší společenská škodlivost a do určité míry i ospravedlněnost momentálního vnitřního stavu pachatele. V případech domácího násilí se jedná o neadekvátní reakci ohrožené osoby na násilí, které je proti ní vedeno a z oběti se tak stává pachatel. Vždy se bude jednat o čin, který je spáchán náhle „pod tíhou okamžiku“ a není možné, aby jej pachatel předem plánoval.

3.3 Ukládání trestů za projevy domácího násilí Pro ukládání trestů za projevy domácího násilí, tedy za trestné činy, které vykazují znaky domácího násilí, platí stejná pravidla obsažená v obecné části trestního zákoníku, jako pro ukládání trestů za jakékoliv jiné trestné činy. Samozřejmostí a základním předpokladem je, že před rozhodováním o trestu, musí soud shledat, že je obžalovaný vinen spácháním trestného činu. Při ukládání trestů je třeba vycházet z toho, že „trestní sankce lze ukládat jen na základě trestního zákona“, přičemž „pachateli nelze uložit kruté a nepřiměřené trestní sankce a výkonem trestu nesmí být ponížena lidská důstojnost“.12 Ač jsou případy domácího násilí zavrženíhodné a protiprávní, nelze přehlížet obecné zásady trestního práva, zejména pak těch, které se týkají ukládání trestů. Soud při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlíží krom dalších okolností i 12

§ 37 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

18

k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem,13 jejichž demonstrativní výčet je uveden v § 41 a § 42 trestního zákoníku. Polehčující okolnosti (§ 41) nebudou v praxi příliš časté, ale mohou nastat případy, kdy pachatel „spáchal trestný čin ve věku blízkém věku mladistvých“ (§ 41 písm. f), tedy po určitou dobu po dovršení věku osmnácti let. Jak dlouhá tato doba bude, je závislé na procesu dospívání a je individuální. Může nastat i případ, který by mohl prakticky vyřešit problém domácího násilí, pokud by se pachatel „přičinil o odstranění škodlivých následků trestného činu nebo dobrovolně nahradil způsobenou škodu“. Toto by mohl učinit tím, že by dobrovolně opustil ohroženou osobu, kterou by dále nevyhledával a vyrovnal by s ní veškeré závazky ve smyslu občanského a rodinného práva. V případech domácího násilí však budou polehčující okolnosti pouze výjimečné. Z přitěžujících okolností (§ 42) můžeme zmínit případy, kdy pachatel „spáchal trestný čin využívaje něčí nouze, tísně, bezbrannosti, závislosti nebo podřízenosti“ (§ 42 písm. d) nebo „spáchal trestný čin ke škodě dítěte, osoby blízké, těhotné, nemocné, zdravotně postižené, vysokého věku nebo nemohoucí“ (§ 42 písm. h). Jedná se o typické přitěžující okolnosti pro případy se znaky domácího násilí, ve kterých je násilná osoba dominantní a tohoto svého postavení zneužívá. K přitěžujícím ani k polehčujícím okolnostem nelze přihlédnout, pokud jsou zákonným znakem trestného činu.14 Ukládání trestů v případech se znaky domácího násilí se tedy postupuje standardním způsobem podle trestního zákoníku a trestního řádu.

3.4 Přestupky podle zákona č. 200/1990 Sb. V případech, kdy jednání násilné osoby nedosahuje takové intenzity, aby jej bylo možno právně kvalifikovat jako trestný čin, není vyloučena odpovědnost za přestupek. Jedná se o ty případy „zaviněného jednání, jehož znaky jsou uvedeny v přestupkovém nebo v jiném zákoně, který obsahuje jednotlivé přestupky. Jednotlivé znaky přestupků představují jednání, které je pro společnost nebezpečné a je třeba se proti němu chránit“.15 Pokud ohrožená osoba oznámí, že došlo ze strany jí blízké osoby k takovému jednání, znamená to, že se s největší pravděpodobností nejedná o první případ a může to být jakési 13 14 15

§ 39 odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. § 39 odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Kučerová, H., Hrozinková, E. Zákon o přestupcích s komentářem a judikaturou. Praha: Leges, 2009, str. 23.

19

první „volání o pomoc“. V případech domácího násilí se v praxi nejčastěji jedná o přestupky proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“). Ustanovení § 49 zákona o přestupcích v souvislosti s domácím násilím chrání především lidskou čest, důstojnost a zdraví. Tohoto přestupku se dopustí ten, „kdo jinému ublíží na cti tím, že ho urazí nebo vydá v posměch“ nebo „úmyslně naruší občanské soužití vyhrožováním újmou na zdraví, drobným ublížením na zdraví, nepravdivým obviněním z přestupku, schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním“. V praxi se pak jedná o formy psychického násilí v podobě různých urážlivých výroků, více či méně vulgárních nadávek a pomluv, které ohrožená osoba sama chápe jako ponižující a urážející, a které tak vyznívají i navenek. Zásadnějším zásahem do práv ohrožené osoby je vyhrožování újmou na zdraví či drobné ublížení na zdraví. Drobným ublížením na zdraví chápeme takovou poruchu zdraví člověka, která má vliv na způsob jeho života, přičemž nemusí vyžadovat lékařské ošetření, je zcela přechodného rázu a podle ustálené praxe poškozenou osobu na běžném způsobu života neomezuje po dobu delší než sedm dnů. Při závažnější poruše zdraví by je již jednalo o trestný čin ublížení na zdraví podle § 145 či § 146 trestního zákoníku. V případech ublížení na zdraví se tak jedná o jednoznačný projev fyzického násilí, který již svědčí o stupňování násilného jednání ze strany násilné osoby, a kterému předcházelo méně závažné jednání ve formě psychického násilí, tedy jednání, které je kvalifikováno jako přestupek. Projevy domácího násilí lze rovněž kvalifikovat jako přestupek proti veřejnému pořádku podle § 47 odst. 1 písm. b) a c) zákona o přestupcích. V těchto případech se přestupku dopustí ten, „kdo poruší noční klid“ nebo „vzbudí veřejné pohoršení“. V praxi se může jednat o páchání již uvedených přestupků proti občanskému soužití, tentokrát již ne tiše a beze svědků za zavřenými dveřmi, ale takovým způsobem, který vnímá i okolí. Výsledkem je obtěžování jiných lidí v době, která je obecně pro tyto účely považována za noční klid, což je v době od 22 do 6 hodin. Veřejným pohoršením se pak rozumí jednání v rozporu s mravností, které je spácháno veřejně a současně pohoršuje více než dvě osoby. V těchto případech je ovšem třeba zvažovat, zda nedošlo ke spáchání trestného činu výtržnictví podle § 358 trestního zákoníku. V případech přestupků proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. a), b) a c)

20

zákona o přestupcích, jakož i dalších přestupků,16 spáchaných mezi blízkými osobami, lze tyto projednat pouze na návrh postižené osoby, který lze podat příslušnému správnímu orgánu nejpozději do tří měsíců od doby, kdy se navrhovatel o přestupku dozvěděl. Blízkou osobou17 bezesporu je i taková osoba, která se dopouští jednání, které má znaky domácího násilí. O tom, zda bude takový přestupek projednán a jeho pachatel (násilná osoba) postižen, rozhoduje sama ohrožená osoba, její zákonný zástupce nebo opatrovník, což v praxi nebývá příliš časté.

16 17

§ 68 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. § 68 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

21

4 Domácí násilí v mimotrestních právních předpisech Trestní právo chrání osoby ohrožené domácím násilím pouze omezeně a to z hlediska preventivního a represivního působení na pachatele. Ochranu ohrožených osob a možnost eliminace možných konfliktů je třeba hledat v jiných právních předpisech. Dne 1. ledna 2007 vstoupil v platnost zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím. Cílem tohoto zákona je řešit domácí násilí prostřednictvím jasně formulované vůle státu chránit ohroženou osobu a zamezit dalšímu jednání násilné osoby, tedy jednoho člena společného obydlí vůči druhému, a to zejména prostřednictvím možnosti jeho krátkodobého vykázání z místa, v němž spolu žijí.18 Nejvýznamnějším prostředkem v boji proti domácímu násilí se tak stává institut vykázání, který byl dán jako oprávnění pro příslušníky Policie České republiky a na něj navazující otázka předběžného opatření, které zamezují styku násilné osoby s osobou ohroženou a tím k minimalizování rizika dalších násilných útoků. Další zásah státu spočívá v činnosti intervenčních center, které ohroženým osobám v jejich situaci pomáhají.

4.1 Ústavní zákony Základními ústavními dokumenty České republiky je ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (dále jen „Ústava“) a na základě jejího čl. 3 rovněž Listina základních práv a svobod, která byla vyhlášena usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. (dále jen „Listina“). Jako základní teze v souvislosti s domácím násilím můžeme z Ústavy uvést, že Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 odst. 1) a že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci (čl. 4). Základní práva a svobody jsou pak deklarovány Listinou jako nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné (čl. 1). Listina v druhé hlavě uvádí lidská práva a základní svobody, z nichž můžeme uvést zejména právo na život (čl. 6), nedotknutelnost osoby a jejího soukromí (čl. 7), osobní svoboda (čl. 8), nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám (čl. 9), právo na zachování lidské důstojnosti, 18

Skupina poslanců Poslanecké sněmovny. Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, sněmovní tisk č. 828/0, 2004.

22

osobní cti, dobré pověsti a ochraně jména (čl. 10 odst. 1), právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života (čl. 10 odst. 2), právo na majetek (čl. 11), právo na ochranu listovního tajemství a tajemství jiných písemností a záznamů a tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením (čl. 13), právo na ochranu zdraví (čl. 31), právo na ochranu rodičovství, rodiny, dětí a mladistvých (čl. 32). Pro ochranu ohrožené osoby je podstatným i ustanovení čl. 36 odst. 1, který stanoví, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. S ohledem na uvedená základní práva a svobody je domácí násilí jejich závažným porušením a je povinností státu, provádět v rámci legislativního procesu taková opatření, aby se tak nedělo.

4.2 Občanský zákoník Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) nenabízí žádná preventivní opatření v oblasti domácího násilí, ale nastupuje až v případech odloučení ohrožené a násilné osoby. „Občanský zákoník upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy neupravují jiné zákony“.19 Je-li domácí násilí pácháno mezi manžely, pak připadá v úvahu ustanovení občanského zákoníku o společném jmění manželů a zejména pak o jeho vypořádání.20 Zjednodušeně můžeme říci, že společným jměním manželů je majetek a závazky, které byly jedním z manželů nebo oběma nabyty během trvání manželství a to až na výjimky uvedené v § 143 odst. 1 písm. a, b) občanského zákoníku. Jako prevence před domácím násilím je zrušení dalšího soužití manželů a zánik manželství, s kterým rovněž zaniká i jejich společné jmění. Při jeho vypořádání se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku i na závazcích patřících do jejich společného jmění jsou stejné.21 Při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. 19 20 21

§ 1 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. § 143 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. § 149 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

23

Při určení míry je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti.22 Vypořádání společného jmění manželů může být provedenou dohodou, která musí mít písemnou formu a pokud se tak nestane, provede jej na návrh některého z manželů soud.23 Poněkud složitější bude situace, pokud ohrožená a násilná osoba nejsou manžely, v zásadě se však postupuje obdobně. Pro ukončení dalšího násilného jednání je nutný rozchod ohrožené osoby s násilnou osobou, s kterým je nutno vyřešit i majetkové poměry. Pokud se rozdělení společného majetku neprovede dohodou, je třeba podat žalobu k soudu, aby v dané věci rozhodl.

4.3 Občanský soudní řád V rámci zákona č. 135/2006 Sb. byl v souvislosti s ochranou před domácím násilím novelizován i zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský soudní řád“). „Občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k zachovávání zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiné osoby“.24 Právní úpravu omezení styku násilné osoby s osobou ohroženou a zabránění tím dalším násilným útokům, tak můžeme hledat právě v občanském soudním řádu a uvedenou novelou tak bylo učiněno rozšířením institutu předběžného opatření v § 76b a výkonem rozhodnutí o vykázání ze společného obydlí a nenavazování kontaktů s oprávněným v § 273b. Na návrh ohrožené osoby může předseda senátu vydat předběžné opatření proti osobě násilné, pokud je jejím jednáním vážným způsobem ohrožen život, zdraví, svoboda nebo lidská důstojnost ohrožené osoby. Předběžné opatření může směřovat k tomu, aby násilná osoba opustila společné obydlí a jeho bezprostřední okolí, nezdržovala se v něm a nevstupovala do něj a aby se zdržela setkávání a nežádoucího sledování a obtěžování ohrožené osoby. Na omezení daná předběžným opatření lze vzhledem k oprávněným zájmům násilné osoby povolit výjimky. Omezení daná předběžným opatřením trvají po dobu jednoho měsíce a v případech, kdy bylo zahájeno řízení ve věci samé, je lze prodloužit až na dobu jednoho roku. Předběžné opatření podle § 76b občanského soudního 22 23 24

§ 149 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. § 150 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. § 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

24

řádu se tak svou povahou mnohem více blíží (de facto jím je) meritornímu rozhodnutí s krátkodobými účinky než prozatimnímu uspořádání poměrů účastníků před vydáním rozhodnutí ve věci samé.25 Pro vydání předběžného opatření je irelevantní, zda mu předcházelo rozhodnutí o vykázání Policií České republiky či nikoliv. Výkon rozhodnutí o vykázání ze společného obydlí bezodkladně zajistí soud prvního stupně tak, že v součinnosti s příslušnými státními orgány vykáže násilnou osobu ze společného obydlí. Přitom jí odebere všechny klíče od společného obydlí a popřípadě mu zakáže setkávat se s ohroženou osobou nebo ji kontaktovat. Rovněž jí umožní, aby si sebou vzala své osobní cennosti, osobní dokumenty a věci osobní potřeby. V průběhu předběžného opatření soud násilné osobě umožní, aby si ve společném obydlí vyzvedla i věci nezbytné k výkonu její podnikatelské činnosti nebo výkonu povolání a s ohledem na vážné důvody i jiné nezbytné věci.

4.4 Zákon o rodině Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rodině“) se zabývá ochranou rodiny, která se skládá z manželů a dětí. Zejména při právní úpravě manželských vztahů a ochraně dětí před projevy domácího násilí vycházíme z ustanovení zákona o rodině. Manželé jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí.26 Domácí násilí narušuje samotnou podstatu manželství a nejefektivnějším způsobem ochrany ohrožené osoby je zánik manželství rozvodem. Jestliže je manželství tak hluboce a trvale rozvráceno, může soud na návrh jednoho z manželů manželství rozvést, pokud nelze očekávat obnovení manželského soužití, přičemž bere v úvahu příčiny rozvratu manželství.27 Pokud jsou v manželství nezletilé děti, lze manželství rozvést až na základě existence pravomocného rozhodnutí o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu.28 Před rozhodnutím o rozvodu manželství soud upraví práva a povinnosti obou rodičů k nezletilému dítěti po rozvodu, kdy určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak

25 26 27 28

Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 3. září 2009, sp. zn. ÚS 346/09. § 18 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. § 24 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. § 25 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.

25

budou rodiče na jeho výživu přispívat.29 Projevy domácího násilí jsou rovněž v rozporu s rodičovskou zodpovědností při výkonu práv a povinností směřujících k ochraně zájmů dítěte, při péči o nezletilé dítě v tom smyslu, že ohrožuje jeho zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj.30 V případech, kdy rodič řádně nevykonává svou rodičovskou zodpovědnost, může soud rozhodnout o pozastavení, omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti, čímž však není dotčena vyživovací povinnost vůči tomuto dítěti.31 V praxi je nejčastější, že děti jsou svěřeny do péče matky a otci je stanoveno výživné. Matka, která bývá nejčastější obětí domácího násilí, se dostává rozvodem do složité sociální a zejména finanční situace a výživné je prakticky jediným příjmem, který by měl zajistit řádnou životní úroveň dítěte. Výživné sice není formou ochrany před domácím násilím, ale povinnost jeho úhrady může vést k odstranění nebo alespoň k omezení jeho negativních vlivů. Vyživovací povinnost vůči dětem trvá až do doby, než jsou děti schopny se živit samy,32 zpravidla do doby, než je dítě schopno vykonávat pracovní činnost, z které získává finanční prostředky. Zákon o rodině dále stanoví možnost, aby soud na návrh jednoho z rozvedených manželů, který se není schopen sám živit, rozhodl, aby mu bývalý manžel přispíval na přiměřenou výživu podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Tato vyživovací povinnost může trvat nejdéle tři roky po rozvodu, pokud nezanikne dříve.33

4.5 Zákon o sociálních službách Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“) na základě zásady, že každý má nárok na bezplatné poskytnutí základního sociálního poradenství o možnostech řešení nepříznivé sociální situace nebo jejího předcházení, upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci.34 Ohrožená osoba, která byla postižena domácím násilím, se bezesporu nachází v nepříznivé sociální situaci a nachází se v okruhu

29 30 31 32 33 34

§ 26 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. § 31 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. § 44 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. § 85 a násl. zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. § 92 a násl. zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. § 1, § 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.

26

oprávněných osob, kterým lze právě na základě tohoto zákona pomoci. Pro případy domácího násilí bylo jako zařízení sociálních služeb zřízeno intervenční centrum, jehož rozsah činnosti je stanoven v § 60a. Činnost intervenčního centra je zahájena doručením úředního záznamu o vykázání Policií České republiky,35 na základě žádosti ohrožené osoby, jiné osoby, která s ní obývá společné obydlí nebo i bez takového podnětu. Poté, co intervenční centrum obdrží úřední záznam o vykázání, nejpozději do 48 hodin kontaktuje ohroženou osobu a nabídne ji pomoc, která spočívá v sociálně terapeutické činnosti a pomoci při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Intervenční centrum dále zajišťuje spolupráci a vzájemnou informovanost mezi dalšími orgány veřejné správy, kterými mohou být jiná intervenční centra, útvary Policie České republiky a obecní policie, orgány sociálně právní ochrany dětí, obce či jiní poskytovatelé sociálních služeb. Sociální služby intervenčních center jsou poskytovány bezplatně.36 Není vždy nutné, aby činnosti intervenčního centra předcházelo jednání policie na místě incidentu se znaky domácího násilí. Ohrožená osoba se tak může obrátit přímo na intervenční centrum, které jí zejména formou poradenství a jakési morální podpory provede složitým obdobím rozhodnutí k řešení její situace. Výsledkem pak může být i podpora odhodlání k podání podnětu orgánům činným v trestním řízení k prověření, zda byl spáchán trestný čin.

4.6 Zákon o Policii České republiky Příslušníci Policie České republiky jsou často prvními, kteří se s jednáním se znaky domácího násilí setkávají. Většinou se tak děje přímo na místě incidentu na základě telefonického oznámení samotné ohrožené osoby, jiné osoby, která s ní žije ve společném obydlí nebo i sousedů. Zákonem č. 135/2006 Sb. byl novelizován rovněž zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, který zavádí institut vykázání. Institut vykázání převzal i zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Policii ČR“) s účinností od 1. ledna 200937 s tím, že praktické provedení vykázání bylo zjednodušeno. 35 36 37

§ 47 odst. 3 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. § 72 písm. m) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. § 122 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

27

Úkolem Policie České republiky je krom jiného i ochrana bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, předcházení trestné činnosti a plnění úkolů podle trestního řádu. Vykázání není rozhodnutím, ale jedná se o opatření preventivního charakteru vůči násilné osobě a nelze jej chápat jako trest nebo sankci za její násilné jednání. Policista je oprávněn ze společného obydlí, jakož i z jeho bezprostředního okolí, vykázat osobu, u které lze na základě zjištěných skutečností důvodně předpokládat, že se dopustí nebezpečného útoku proti životu, zdraví anebo svobodě nebo zvlášť závažného útoku proti lidské důstojnosti. Přitom vychází zejména z dostupných informací o předchozích útocích této osoby.38 Při vyhodnocování hrozby nebezpečného útoku přihlíží policista zejména k počtu a intenzitě předcházejících útoků, míře agrese násilné osoby, jejímu ovlivnění alkoholem nebo jinými návykovými látkami a sklony k jejich užívání, k tendencím používat zbraně a k držení střelné zbraně a možnosti jejího použití proti ohrožené osobě.39 Při vyhodnocování hrozby zvlášť závažného útoku přihlíží policista zejména k tendencím k absolutní sociální izolaci ohrožené osoby, znemožňování uspokojování jejich základních potřeb, ničení, špinění oblečení a rozbíjení předmětů ve vlastnictví ohrožené osoby s cílem ji ponížit a k dalším jiným schválnostem.40 Uvedené informace policista zjišťuje především lustracemi v dostupných evidencích, prohlídkou prostor a vysvětlení podaných jak ohroženou, tak i násilnou osobou. Na základě vyhodnocení shromážděných informací pak policista může využít oprávnění k vykázání násilné osoby. Násilnou osobu lze za splnění zákonných podmínek vykázat na dobu 10 dnů a tuto dobu nelze zkrátit ani se souhlasem ohrožené osoby.41 V poslední době jsou bohužel medializovány některé případy, které ve směru k příslušníkům Policie ČR hovoří spíše o povinnosti násilnou osobu vykázat a ti jsou poté tímto „mediálním tlakem“ ovlivňováni. Policista o vykázání ústně srozumí ohroženou i násilnou osobu, proti které vykázání směřuje (dále jen „vykázaná osoba“) a proti podpisu jim předá potvrzení o vykázání a poučení. V potvrzení o vykázání vymezí prostor, na který se vykázání vztahuje.42 Proti vykázání může vykázaná osoba podat námitky přímo do potvrzení o 38 39

40

41 42

§ 44 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Čl. 4 odst. 1 Metodické příručky č. 1/2010 ředitele ředitelství služby pořádkové policie Policejního prezidia České republiky k realizaci závazného pokynu policejního prezidenta č. 166/2009 o provádění vykázání. Čl. 4 odst. 2 Metodické příručky č. 1/2010 ředitele ředitelství služby pořádkové policie Policejního prezidia České republiky k realizaci závazného pokynu policejního prezidenta č. 166/2009 o provádění vykázání § 44 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. § 44 odst. 3 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

28

vykázání nebo ve lhůtě do 3 dnů ode dne jeho převzetí. Vykázáním je poskytována teritoriální a personální ochrana ohrožené osobě, kdy vykázaná osoba je povinna neprodleně opustit prostor, který byl vymezen v potvrzení o vykázání a nevstupovat do něj a zdržet se styku a navazování kontaktu s ohroženou osobou. Vykázaná osoba je dále povinna na výzvu policisty vydat všechny klíče od společného obydlí. Policista do 24 hodin od vstupu do společného obydlí zašle kopii úředního záznamu o vykázání příslušnému intervenčnímu centru, soudu, který je příslušný k rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření a pokud ve společném obydlí žije i nezletilé dítě, též příslušnému orgánu sociálně právní ochrany dětí. Kontrolu dodržování povinností vyplývajících z vykázání kontroluje policista ve lhůtě 3 dnů. V odůvodněných případech, kdy ohrožené osobě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí, lze jí s jejím souhlasem poskytnout krátkodobou ochranu spočívající především v její fyzické ochraně.43

43

§ 50 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

29

5 Slovenská právní úprava domácího násilí Tato kapitola je zaměřena jako pouhé nahlédnutí do právní úpravy domácího násilí v zahraničí. Česká republika je jen jedním z mnoha států, které se snaží proti domácímu násilí bojovat. Na druhou stranu je třeba zmínit, že jsou i takové státy, zejména islámské země, kde není problematika domácího násilí vůbec řešena a dá se říci, že je do určité míry i schvalováno. Z našeho pohledu je bezesporu nejzajímavější slovenská právní úprava, která vychází prakticky ze stejných pramenů a principů. Slovensko

chápe

násilí

páchané

především

na

ženách

jako

závažný

celospolečenský problém, který má společenské příčiny a důsledky a je proto nevyhnutelné, aby se k jeho prevenci a eliminaci přistupovalo z celospolečenského hlediska. Významným byl rok 2002, během kterého byly ve vztahu k právům žen – obětem domácího násilí, přijaty změny občanského zákoníku, občanského soudního řádu, trestního zákona a trestního řádu. Tyto změny byly vyvolány společným úsilím více nevládních organizací, které se věnují ochraně obětí domácího násilí a žen.44 Občanský zákoník (Občiansky zákonník) – byl změněn s účinností od 1.1.2003, kdy nově zavedl ustanovení, která umožňují omezit užívací právo jednoho z manželů k domu nebo bytu, pokud se v důsledku psychického nebo fyzického násilí anebo hrozby takovým násilím vůči manželovi anebo blízké osobě, stalo společné užívání domu nebo bytu nesnesitelným. Pro případy fyzického nebo psychického násilí není po zrušení společného nájmu nutné, aby ohrožená osoba zajistila osobě násilné jakoukoliv bytovou náhradu. Občanský soudní řád (Občiansky súdny poriadok) – byl změněn s účinností od 1.1.2003 a to zejména v ustanoveních o předběžných opatřeních. Soud tak může předběžným opatřením zakázat osobě, která je důvodně podezřelá z násilí, aby dočasně nevstupovala do domu nebo bytu, v kterém se zdržuje osoba, proti které se násilí dopouští (§ 76 odst. 1 písm. g). Rozhodnutí o uvedeném předběžném opatření učiní soud ve lhůtě do sedmi dnů ode dne, kdy byl návrh podán. O předběžném opatření se rozhoduje usnesením, které je předběžně vykonatelné a pro účastníky tudíž závazné bez ohledu na to, zda se proti němu některý z nich odvolal. Trestní zákon (Trestný zákon) – s účinností od 1.9.2002 krom osob, které jsou obecně považovány za osoby blízké pro účely trestných činů vydírání, sexuálního násilí, 44

http://www.zastavmenasilie.sk/?zakony

30

sexuálního zneužívání, týrání blízké osoby a svěřené osoby nebo nebezpečného vyhrožování za blízkou osobu považuje i bývalého manžela, druha, bývalého druha, rodiče společného dítěte, osobu, která s pachatelem žije nebo žila ve společné domácnosti.45 Tím bylo docíleno toho, že jako trestný čin týrání blízké osoby a svěřené osoby (§ 208) je postihováno i jednání, kterého se pachatel dopouští vůči bývalé manželce či družce a to zejména po rozvodu, resp. rozchodu, kdy tyto osoby stále sdílejí stejný dům či byt. Slovenská právní úprava stanovila za trestný čin týrání blízké osoby, které do trestního zákona zavedla rozšířením již existujícího trestného činu týrání svěřené osoby. Nově se tento trestný čin nazývá „týrání blízké osoby a svěřené osoby“, je uveden v § 208 a spáchá jej „kdo týrá blízkou osobu nebo osobu, která je v jeho péči nebo výchově, způsobujíc jí fyzické nebo psychické utrpení“. Uvedené ustanovení dále předkládá demonstrativní výčet jednání, které se za takové jednání považuje. Trestní řád (Trestný poriadok) – přinesl změny v oblasti dispozičního práva poškozené osoby k trestnímu stíhání, kdy toto jí bylo odňato, a případy vykazující znaky domácího násilí se stíhají z úřední povinnosti. Další významnou změnou je ochrana osob mladších patnácti let, kterým může být za opatrovníka při trestných činech spáchaných proti nim, ustanoveno občanské sdružení, které se zaměřuje na ochranu rodinných práv. Dále je z důvodu nebezpečí ohrožení duševního a mravního vývoje osoby mladší patnácti let v případech jejího výslechu v souvislosti s trestným činem spáchaným proti blízké nebo svěřené osobě, výpověď takové osoby snímána na videozáznam, který pak může být před soudem použit jako důkaz. V případě slovenské právní úpravy v oblasti trestního práva jsme si již mohli zvyknout na větší razantnost v možnostech trestání. V oblasti ochrany před domácím násilím se pak slovenská právní úprava vyznačuje i včasnějším zásahem, který se do určité míry v zásadních aspektech shoduje s českou právní úpravou.

45

§ 127 odst. 5 zákona č. 300/2005 Z.z., trestný zákon, ve znění pozdějších předpisů.

31

6 Domácí násilí de lege ferenda Při úvahách de lege ferenda je třeba vycházet z platného právního stavu. Trestní zákoník v § 199 obsahuje trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí, dle kterého lze trestně postihovat i taková jednání násilné osoby, které samy o sobě nedosahují intenzity trestného činu. Zákonodárce tak dává jednoznačně najevo, že byť i samostatně méně závažné skutky páchané na ohrožené osobě po delší dobu, jsou společensky nepřijatelné, což je zcela jednoznačně krok správným směrem. Již v úvodu jsem narazil na otázku legální definice domácího násilí, kterou náš právní řád neobsahuje. Na rozdíl od některých názorů se domnívám, že tato definice potřebná není, avšak na druhou stranu je třeba jednoznačně říci, co domácím násilím je nebo eventuálně být může, což určitou definici předpokládá. Očekával jsem, že se s touto otázkou vypořádá zákon č. 135/2006 Sb., který mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím, což se však nestalo a vysvětlení bylo nutno hledat v důvodové zprávě k tomuto zákonu, což přispívá k tomu, že pro „obyčejného“ člověka je právo nepřehledné. V trestním právu se tento pojem podařilo celkem zdárně obejít a trestní zákoník používá pojem „týrání“, který již obsahoval předchozí trestní zákon v souvislosti s týráním svěřené osoby (§ 215). Do budoucna by rozhodně bylo žádoucí pojem „domácí násilí“ odpovídajícím způsobem definovat nebo používat jiného, vhodnějšího pojmu „týrání blízké osoby“ namísto zavádějícího „domácí násilí“. V oblasti trestního práva – v § 199 trestního zákoníku (týrání osoby žijící ve společném obydlí) zcela postrádám ustanovení o použití vyšší trestní sazby, pokud se pachatel dopustí tohoto trestného činu opakovaně, tj. pokud byl za takové jednání odsouzen nebo potrestán. Přestože se jedná o všeobecně přitěžující okolnost [§ 42 písm. p) trestního zákoníku], v případech „domácího násilí“ spáchaných opakovaně, se jedná o takovou skutečnost, která sama o sobě vypovídá o bezcitnosti pachatele a o jeho neúctě k zákonům i základním lidským právům a svobodám. Takové případy by si zcela jistě zasloužily více pozornosti a jejich pachatel vyšší trest. Předmětem zájmu v oblasti „domácího násilí“ by měla být především ochrana ohrožené osoby a zabránění dalším násilným útokům vůči této osobě. Nejsem zastáncem teorií, že se člověk – násilník může změnit takovým způsobem, že se již násilně chovat nebude. Z tohoto důvodu se mi zdá jako jediné možné řešení po ohroženou osobu, aby násilnou osobu opustila a pokud je to možné, aby s ní přerušila veškeré kontakty, což může

32

být v praxi problém, zejména pokud mají společné děti. Pak je nutné vzájemně vypořádat jejich dosavadní vztah, v případě manželství tedy provést vypořádání společného jmění manželů. V rámci tohoto právního úkonu by pak mělo být zohledněno i týrání ze strany násilné osoby a byl bych zastáncem i s tím spojeného „zvýhodnění“ osoby, která byla týrána. Násilné osoby by měly být podrobovány antiagresivním terapeutickým programům, při kterých by se naučili alespoň zvládat svou agresivitu a to ať na základě dobrovolnosti nebo v rámci ochranných opatření. Do současné doby již byly provedeny právní úpravy, které slouží k eliminaci „domácího násilí“ a jejich další provádění by mělo být spojeno především s konkrétními a věcnými připomínkami a návrhy orgánů, které jsou do této problematiky zainteresovány. Domnívám se, že při důsledném uplatňování institutů, které obsahuje platná právní úprava, je ochrana před domácím násilím na dostatečné úrovni. Na druhou stranu musím připustit, že to nemusí být vždy právě jednoduché.

33

7 Závěr V souvislosti s domácím násilím se můžeme často setkat s názorem, že se jedná o nejčastější druh násilí. Jelikož se jedná o násilí mezi blízkými osobami, které si násilné chování samy nepřipouštějí, omlouvají jej a dokonce si jej i kladou za vinu (ohrožené osoby), je latence domácího násilí velmi vysoká a s uvedeným názorem se mohu ztotožnit. V úvodní části této práce jsem se zaměřil na vymezení základních pojmů, zejména na pojem „domácí násilí“. Přestože náš právní řád legální definici neobsahuje, setkal jsem se s několika definicemi, které si jsou podobné a všechny se vyjadřují shodou ve čtyřech zásadních znacích. Domácím násilím je takové jednání, které je opakované a dlouhodobé, eskalující, neveřejné a jsou jednoznačně rozdělené role (násilné a ohrožené osoby), které se po celou dobu incidentů nemění. Přitom dochází k porušování základních práv a svobod ohrožené osoby, čímž je zcela jednoznačně dána povinnost státu, aby zakročil a na základě legislativních změn ohroženou osobu chránil. Přestože se mi pojem „domácí násilí“ zdá poněkud zavádějící, je již natolik používaný, že případné snahy o zavedení jiného pojmu pro tento fenomén jsou prakticky vyloučeny. I přesto se přikláním k používání vhodnějších pojmů, například „jednání se znaky domácího násilí“ nebo „týrání blízké osoby“. Pojmenování této formy násilného jednání však není podstatné tak, jako násilí samotné. Prvním faktickým krokem v boji proti domácímu násilí bylo schválení zákona č. 91/2004 Sb., kterým se mění trestní zákon, a který s účinností od 1. června 2004 zavádí trestný čin „týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě“ (§ 215a trestního zákona). V prakticky nezměněné podobě jej převzal i nový trestní zákoník z roku 2009 (§ 199 „týrání osoby žijící ve společném obydlí“). Nejpodstatnější a rozhodně žádoucí legislativní změny přinesl zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím a s účinností od 1. ledna 2007 umožňuje vykázat násilnou osobu ze společného obydlí a jeho bezprostředního okolí, jakož i zakázat jí navazování kontaktů s ohroženou osobou. Tato oprávnění jsou dána příslušníkům Policie České republiky a soudům v rámci institutu vykázání, resp. předběžné opatření. Ohrožené osobě je tak poskytována ochrana před dalšími násilnými útoky a je kontaktována intervenčním centrem s nabídkou další pomoci. Přestože se ohrožená osoba musí o svém dalším soužití s násilnou osobou rozhodovat sama, ze strany intervenčního centra je jí poskytována komplexní pomoc a morální podpora v této nelehké životní situaci.

34

Ve stěžejní části této práce jsem se zaměřil na možnosti trestního postihu, kdy jsem se blíže zaměřil na trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 trestního zákoníku. Jedná se o trestný čin, který je zařazen v hlavě IV. zvláštní části trestního zákoníku mezi trestnými činy proti rodině a dětem a spočívá v týrání osoby blízké nebo jiné osoby, která s pachatelem žije ve společném obydlí. Postihuje taková jednání, která jsou dlouhodobá, kdy jednotlivé dílčí útoky nemusejí samy o sobě dosahovat intenzity trestného činu. Dále jsem uvedl některé z trestných činů, které lze v souvislosti s domácím násilím aplikovat a zmínil jsem i přestupky, kterých se může násilná osoba dopustit. Dále jsem shrnul platnou právní úpravu v mimotrestních právních předpisech souvisejících s domácím násilím, slovenskou právní úpravu a pokusil jsem se o úvahy de lege ferenda. Zajímavá je zejména slovenská právní úprava, která vychází ze stejných pramenů a je tedy prakticky stejná s tím rozdílem, že byla zavedena podstatně dříve a v oblasti trestního práva se vyjadřuje vyššími trestními sazbami. Problematika domácího násilí je v České republice řešena komplexně, což je dobrý základ pro jeho úspěšné potírání. Snad právě opožděnost, s kterou jsme se začali tímto problémem zabývat, vedla k inspiraci zahraničními právními úpravami, které se již osvědčili. Pevně věřím, že do budoucna se pro eliminaci domácího násilí učiní ještě více kroků, přestože si jsem plně vědom toho, že to není jediný problém, který je pro celou společnost nežádoucí.

35

8 Resumé Domestic Violence is a global and an all-society problem and along the lines of developed countries also the Czech Republic decided to solve it. Domestic Violence is a long-term abuse of close person, which violent person lives in common dweling with. Everything is hidden without knowing neighbourhood. Although Czech law does not separately define the term „Domestic Violence“, we can find adequately defined essential terms „abuse“, „close person“ and „common dweling“ in it. Still detracted and in many cases also underrated manifestation began to take seriously and protection is provided for exposed people. The important day is 1st June 2004 in the field of criminal law when an entirely new offense „Abuse of a person living in dweling house“ was included in our legal system and that also took the new Penal Code of 2009 practically unchanged. Other legal basis for combating domestic violence is Act No 135/2006 Coll. Changing some laws in the field of protection against domestic violence. The Police Act of the Czech Republic, Civil Procedure, Criminal Law, The Social Security Act and Law on the competence of the Czech Republic in Social Security were amended by this Act. The major step to protect those exposed to domestic violence is an authority to expel the violent person from common dwelling. This permission is given to members of the Police of the Czech Republic in the cases of threat of malicious attack on-site incident with the signs of domestic violence immediately. The expulsion from common dweling and defined areas and prohibition of establishing contact with the exposed person lasts for 10 days. Activity of intervention centres build on this expulsion which is the providing social and legal counseling and the support in difficult social situations. Civil Procedure allows to be issued a preliminary provision on the proposal from exposed person which can direct to violent person leave the common dweling and its neighbourhood, not to stay in it and not to enter it and to forbear from meeting and unwanted surveillance and harassment of exposed person. The preliminary provision can last up to one year. It gives to the exposed person relatively enough time to solve its relationships with the violent person and start a new life without violence. Domestic Violence is the problem that exists a very long time but ways of its solution have began to discuss recently. For this reason, we can expect further efforts on legislative changes to reduce this phenomenon.

36

9 Literatura a použité prameny Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 91/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Senát Parlamentu České republiky. Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění trestní zákon. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, sněmovní tisk č. 298/0, 2003 (důvodová zpráva k návrhu zákona č. 91/2004 Sb.). Skupina poslanců Poslanecké sněmovny. Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, sněmovní tisk č. 828/0, 2004 (důvodová zpráva k návrhu zákona č. 135/2006 Sb.). Metodický pokyn ředitele Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia České republiky č. 2/2004, kterým se upravuje postup Policie České republiky při oznámení, prověřování a vyšetřování případů domácího násilí. Závazný pokyn policejního prezidenta č. 166/2009, o provádění vykázání. Metodická příručka č. 1/2010 ředitele ředitelství služby pořádkové policie Policejního prezidia České republiky k realizaci závazného pokynu policejního prezidenta č. 166/2009 o provádění vykázání. Kučerová, H., Hrozinková, E. Zákon o přestupcích s komentářem a judikaturou. Praha: Leges, 2009. Střílková, P., Fryšták, M. Vykázání jako prostředek ochrany před domácím násilím. 37

Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2009. ISBN 978-80-7418-020-0. Voňková, J., Spoustová, I. Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. 2. přeprac. vydání. Praha: proFem o.p.s., 2008. ISBN 978-80-903626-7-3. Conwayová, H. L. [přeložila Mandelíková, J.]. Domácí násilí: Příručka pro současné i potenciální oběti se zákonem č. 135/2006 Sb. platným od 1. ledna 2007. Praha: Albatros nakladatelství a.s., 2007. ISBN 978-80-00-01550-7. Bednářová, Z., Macková, K., Wünschová, P., Bláhová, K. Domácí násilí: Zkušenosti z poskytování sociální a terapeutické pomoci ohroženým osobám. Praha: Acorus, 2009. ISBN: 978-80-254-5422-0. Úlehlová, D. a kolektiv. Problematika domácího násilí pro zdravotnické pracovníky. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně, 2009. ISBN 978-80-7013-502-0. Čírtková, L., Macháčková, R., Vitoušová, M. Domácí násilí: Přístup k řešení problému ve vybraných evropských zemích. Praha: Bílý kruh bezpečí, 2002. ISBN 80-86284-19-0. Intervenční

centrum

Hradec

Králové

[online].

Dostupné

z:

. Bílý kruh bezpečí [online]. Dostupné z: . DONA linka [online]. Dostupné z: . Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. září 2008, sp. zn. 8 Tdo 1197/2008. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. května 2008, sp. zn. 6 Tdo 548/2008. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. února 2008, sp. zn. 8 Tdo 105/2008. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. října 2008, sp. zn. 3 Tdo 1203/2008-I. Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 3. Září 2009, sp. zn. ÚS 346/09.

38