Deníky Bedřicha Smetany. Jejich pramenná hodnota a ediční problematika

Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Obecná teorie a dějiny umění a kultury – hudební věda

PhDr. Olga M o j ž í š o v á

Deníky Bedřicha Smetany. Jejich pramenná hodnota a ediční problematika.

Bedřich Smetana’s Diaries. Their value of a source and the ways of their editing. Teze disertační práce

Vedoucí práce – Prof. PhDr. Marta Ottlová

2013

1. Úvod Deníky Bedřicha Smetany představují rozsahem i výpovědní hodnotou unikátní pramenný soubor. Odborná literatura je využívala hlavně jako zdroj faktografických informací, publikovány z nich dosud byly pouze části. V celé šíři jejich problematiky, ani v oblasti ediční jim zatím adekvátní pozornost věnována nebyla. Předkládaná práce podává v kontextu příslušných životních etap podrobnou analýzu a charakteristiku všech Smetanových deníků. V propojení s jeho životními a uměleckými osudy sleduje jejich obsahové spektrum, rozsah a hierarchii jednotlivých tematických okruhů a jejich případné proměny v jednotlivých obdobích i během nich, okolnosti, kterými byly podmíněny, jazyk, způsob záznamů, míru jejich objektivity i postavení deníků v rámci smetanovské pramenné základny a rozsah a způsob jejich využívání a zpřístupnění v odborné literatuře a v dosavadní ediční praxi. Nastiňuje rovněž problematiku jejich editorského uchopení z pohledu přípravy kritického vydání podle současných edičních standardů.

2. Pramenný fond k životu a dílu Bedřicha Smetany Již brzy po Smetanově úmrtí se v českých hudebních kruzích objevil požadavek na zhodnocení jeho odkazu a významu formou obsáhlé a ucelené monografie. Vedle potřebného časového odstupu byl však takový úkol podmíněn i dostatkem pramenů, které tehdy k dispozici nebyly. Většina jich byla ještě v soukromých rukou, především v rodině. Díky vstřícnosti jejich majitelů však mohly být již od 80. let 19. stol. v poměrně hojném počtu postupně, byť spíše živelně uveřejňovány. Silný impuls vnesl do vztahu české veřejnosti ke Smetanovu odkazu úspěch jeho děl na Mezinárodní hudební a divadelní výstavě ve Vídni (1892). Poprvé se tehdy objevila mj. idea Smetanova muzea. V r. 1917 ji oživila velká Smetanova výstava, která shromáždila nečekané množství originálních památek. Poté, co Smetanova hudba sehrála významnou roli v letech zápasu o národní a státní samostatnost, rozšířil v r. 1919 Sbor pro postavení pomníku Bedřichu Smetanovi v Praze svůj program zbudování Smetanova pomníku i o souborné vydání jeho díla, korespondence a deníků a o zřízení Smetanova muzea. Začal také shromažďovat prameny ke skladatelovu životu, tvorbě i době a dalším osudům jeho děl a vytvářet tak základy sbírek budoucího muzea, které založil 1926. V r. 1928 pro ně stát zakoupil Smetanovu pozůstalost, kterou muzeum v dalších desetiletích průběžně doplňovalo a rozšiřovalo. Když se v r. 1976 Smetanovo muzeum stalo součástí Národního muzea – Muzea české hudby, byl smetanovský fond rozšířen o smetaniana bývalého hudebního oddělení Národního muzea a 1984 nově kompletně a jednotně zpracován a uložen. Inventář fondu byl prvním tematicky uspořádaným katalogem 1

pramenů ke Smetanovu životu a dílu z muzejních sbírek. Významnou, ale málo známou a doceněnou součást fondu představují Smetanovy nenotové rukopisy, vedle korespondence nejdůležitější písemné prameny ke Smetanově biografii. Některé souvisejí s jeho konkrétními činnostmi v určitých životních etapách, průběžně jeho osobní, rodinný, společenský a umělecký život dokumentují deníky. Poskytují velmi bezprostřední vhled do jeho soukromí a intimity jeho citového života, promítají se do nich mnohem výrazněji jeho povahové rysy, osobní názory, postoje a vztahy v soukromé, umělecké i společenské oblasti, které zde nemusel s ohledem na okolí či společenské konvence podrobovat prakticky žádné autocenzuře. Deníky však nemají jen osobní charakter, svým obsahem reflektují do jisté míry i širší spektrum tehdejšího kulturního a společenského života. Jejich výjimečnost spočívá v tom, že časově pokrývají většinu Smetanova života, a to ve třech časově jasně vymezených skupinách: Studentský deník 1840–1847, Deníky z období švédského působení a koncertních cest, 1857–1862, Zápisky z let 1862–1883. V každém z těchto období mají deníky řadu společných rysů: způsob, jímž si Smetana záznamy vedl, do jisté míry i obsahovou strukturu, jazyk, poměrně jednotná je i vnější forma záznamů, stejné či podobné jsou i typy zápisníků.

3. Bedřich Smetana a jeho deníky 3.1 Studentský deník 1840–1843–1847 Deník si Smetana začal psát po příchodu do Prahy v r. 1840. Vstup do nového prostředí s bohatým společenským, kulturním a hudebním životem velkého města zásadně ovlivnil a nasměroval jeho další životní a profesní orientaci a zřejmě jej inspiroval i k psaní deníku, které tak lze považovat i za projev jeho osobnostního vyzrávání a dosažení určitého stupně dospělosti. Na krátkou úvodní autobiografii, obsahující důležité životní události od narození do r. 1840, navazují od ledna 1840 stručné záznamy k Smetanovu pražskému pobytu, které plynule přecházejí do podrobného líčení tříletého období studií na gymnáziu v Plzni (1840– 1843). V r. 1847 Smetana zpětně ještě shrnul hlavní události z následující pražské etapy (studium kompozice u Josepha Proksche a pedagogické působení v rodině hraběte Leopolda Thuna-Hohensteina 1843–1847). Deník členil a psal jako kroniku jednotlivých roků svého studentského života. Tvoří jej 7 sešitků osmerkového formátu, rozčleněných na roční kapitoly a v nich na „subkapitoly“ po jednotlivých měsících. Jednotlivé záznamy uvozují data konkrétních dní, některá období dopisoval Smetana zpětně vcelku. Záznamy nejsou každodenní, jejich četnost, rozsah a charakter (od stručných věcných poznámek po několikastránkové texty) se řídily množstvím a významem událostí i Smetanovou aktuální náladou a citovým rozpoložením. Časové úseky v jednotlivých sešitech jsou tak různě dlouhé, 2

obsahově však sešity plynule navazují. Deník je psán úhledným rukopisem, německy, kurentem, neboť v němčině se již tehdy Smetana dokázal velmi obratně vyjadřovat. Je podrobným a vlastně jediným autentickým pramenem ke studentskému období jeho života a poskytuje údaje i o existenci dalších pramenů včetně jeho nedochované plzeňské korespondence. Lze v něm celkem zřetelně sledovat jednotlivé tematické okruhy i míru jejich důležitosti z hlediska pisatele. Značná část záznamů se týká především hudby a tance, hlavních pólů Smetanových bohatých společenských aktivit. Po celou dobu zdejšího pobytu dokládají intenzitu a rozmanitost jeho společenského i hudebního uplatnění. Poskytují jedinečné informace o jeho prvních veřejných vystoupeních, pedagogické činnosti, o jeho rané pražské a plzeňské tvorbě. Další obsáhlá vrstva záznamů souvisí se Smetanovými studentskými láskami a umožňuje tak nahlédnout do nejhlubšího soukromí jeho osobního a citového života, jehož peripetie deníku obsáhle a pateticky svěřoval. Z rozsahu a charakteru zápisků lze celkem zřetelně sledovat proces jeho citového vyzrávání od jednostranných povrchních okouzlení prožívaných jen ve vlastním nitru až po první skutečný, avšak komplikovaně vznikající vztah s Kateřinou Kolářovou. Obsáhle, barvitě a vtipně líčí také výlety do blízkého okolí i do vzdálenějších míst. Naopak studium bylo velmi brzy odsunuto na periferii Smetanova zájmu, sporadické jsou i informace k jeho rodině. Mimořádný význam Smetanova studentského deníku spočívá v několika rovinách. Především je to faktografie ke Smetanovu životu a tvorbě studentského období i k širšímu společenskému a kulturnímu kontextu tehdejší Plzně, v němž se jeho umělecké i osobnostní vyzrávání odehrávalo. V deníku se také již profiluje řada pro Smetanu charakteristických rysů, s nimiž se lze setkat ve výraznější podobě i v jeho dalších životních etapách: mnohdy velmi ostře vymezené až nekompromisní postoje a názory, trefné, výstižné a vtipné osobní charakteristiky, intenzita jeho prožitků a velmi impulsivní reakce se sklonem k afektu a nadsázce, stylistická obratnost a poměrně vysoká úroveň jeho německého písemného projevu, čitelný úhledný rukopis a celková úprava, typické i pro jeho ostatní písemnosti a notové autografy až do pozdního věku. V létě 1847 uzavřel Smetana svá studijní léta a s nimi i svůj studentský deník. Pro následující první periodu jeho samostatné životní a umělecké dráhy od 2. poloviny r. 1847 do r. 1856 nejsou žádné jeho záznamy doloženy. Významný pramen k tomuto období představují formou deníkové retrospektivy psané zápisky Kateřiny Smetanové (1849–1855). Kromě rodinného života poskytují sice jen kusé, ale cenné informace k tomuto Smetanovu životnímu období a alespoň částečně tak vyplňují jedinou delší časovou mezeru mezi jeho deníky.

3

3.2 Deníky z doby švédského pobytu a koncertních cest 1856–1862 Deníky začal Smetana znovu psát od r. 1857. Opět na začátku nové životní periody spojené s působením ve švédském Göteborgu (1856–1861). Psal je nejen během zdejšího pobytu (nevyjasněná zůstává existence, případně další osud deníku na r. 1858), ale pokračoval v nich plynule i po příjezdu do Prahy a během koncertní cesty do Německa a Holandska až do května 1862. Pro roky 1857, 1859 použil předtištěné švédské zápisníky, další dva svazky zahrnují období 1860 – listopad 1861 a prosinec 1861 – květen 1862. Tyto hlavní velké deníky doplňují ještě drobné zápisky a kapesní kalendáře. Všechny záznamy jsou psány německy, kurentem a je pro ně opět typická přehledná úprava, čitelný rukopis a pravidelnost, s níž je Smetana vedl (1857 denně, v dalších letech s jedno- či několikadenními pauzami, občas zpětně dopisoval delší časové úseky). Běžné záležitosti a fakta jsou psána bez emocí stručně a věcně, občas s osobně laděnými či vtipně ironickými postřehy a komentáři. V závažných osobních situacích se však Smetana opět uchyluje k nadsázce a k velmi patetickému a romanticky rozervanému líčení svých citů a prožitků. Deníky jsou opět dosti podrobnou kronikou celého jeho švédského pobytu a působení, jeho koncertních cest a zachycují také počátky jeho vstupu do pražského hudebního a společenského života na počátku 60. let. I v nich lze sledovat celkem stabilní tematické okruhy. Významnou část obsahu tvoří záznamy o Smetanových uměleckých aktivitách: vlastní koncerty, četná spoluúčinkování na koncertech místních i hostujících umělců, komorní abonentní cykly, které zavedl jako novinku a významně jimi obohatil hudební život Göteborgu. K důležité oblastí jeho zdejšího působení v amatérské pěvecké společnosti (repertoár, průběh zkoušek, podoba některých produkcí) jsou deníky prakticky jediným zdrojem informací a dokládají ambicióznost jeho programu v nesnadných amatérských podmínkách. Celkem početné záznamy informují také o společenském životě v nejvyšších patrech zdejší společnosti, kterého se aktivně účastnil, přestože k němu pro jeho povrchnost a stereotyp často zaujímal kritický postoj, zároveň však dokládají, že byl v Göteborgu od počátku všeobecně oblíben a respektován. Běžné denní záznamy obsahují spíše jen drobné informace ke Smetanově švédské tvorbě, cenný je však obsáhlý soupis vlastní tvorby do r. 1858 v Deníku 1857. V souvislosti se zásadními událostmi v osobním životě dávají deníky nahlédnout opět poměrně hluboko do Smetanova soukromí – jsou jediným zdrojem informací o posledních měsících života Kateřiny Smetanové i o jeho vztahu s Fröjdou Benecke, obsáhlé partie týkající se seznámení, sňatku a prvního období manželství s Bettinou Ferdinandiovou jsou významné i proto, že s jejich pomocí lze osvětlit i některé příčiny pozdější krize jejich manželství. Poměrně obsáhle a poutavě Smetana opět líčí své cesty a prázdninové pobyty 4

(návštěvy u příbuzných v Čechách, Lipsko a Výmar 1859, koncertní cesty do Stockholmu a do Německa Holandska v r. 1861). Zcela na okraji pozornosti zůstala v denících Smetanova pedagogická praxe, i když byla základem jeho švédského působení. Evidence příjmů a výdajů v Deníku 1857 dává alespoň dílčím způsobem nahlédnout také do Smetanových finančních poměrů této doby. I švédské deníky jsou ještě významným zdrojem informací o řadě dnes neznámých dopisů (např. kompletní nedochovaná korespondence s manželkou Kateřinou z r.1857). V letech 1857–1862 se rozhodovalo o Smetanově dalším životním i uměleckém směřování a deníky jsou pro tyto klíčové roky nejvýznamnějšími prameny. Jejich jedinečnost nesnižuje ani existence již poměrně obsáhlé a početně narůstající korespondence. Ta jejich výpovědní potenciál sice stále významněji doplňuje a obohacuje, systematičnost, podrobnost a objem informací deníkových záznamů však v tomto období ještě zcela nahradit nemůže.

3.3 Zápisky z let 1862–1883 Po definitivním návratu z ciziny v květnu 1862 začala nová kapitola Smetanova života, svázaná již výhradně s českým prostředím. S ní souvisí poslední a největší skupina jeho zápisníků, které si s výjimkou r. 1884 vedl každý rok po celé toto období. Jako vhodnější se pro ně jeví označení zápisky, neboť se svým charakterem od předchozích deníků značně liší. Všechny jsou již psány výhradně česky, rozdíl v množství a charakteru záznamů je dán i samotnými zápisníky. V tištěných domácích kalendářích, obsahujících hlavně zábavné a poučné čtení, jsou pro běžné měsíční a finanční záznamy vyčleněny jen jednotlivé strany, což rozsah Smetanových zápisků do značné míry limitovalo. Své záznamy Smetana vedl stabilně ve třech rovinách: vlastní stručné zápisky deníkového charakteru, které v jednotlivých měsících zaznamenávají, případně komentují vybrané události, poměrně podrobné finanční záznamy evidující Smetanovy příjmy a výdaje a drobné heslovité údaje vpisované do jednotlivých kalendárií. Množství, rozsah a podrobnost se ve všech třech vrstvách záznamů proměňuje nejen v určitých časových obdobích, ale vykazuje někdy výkyvy i mezi jednotlivými zápisníky. První skupina zápisníků je z let 1862–1867. Zpočátku jsou záznamy, zejména finanční, vedeny ještě dost nerovnoměrně a občas značně chaoticky, teprve v letech 1866 a 1867 dostaly pravidelnost a přehledný řád, což souviselo i s pozvolným vývojem a stabilizací Smetanovy profesní i existenční situace. Kompaktní skupinou jsou zápisníky z let 1868–1877 (výhradně Kalendáře Koruny české), jejichž neměnný formát dal jeho záznamům nadále jednotný systém. Poslední skupinou jsou zápisníky z let 1878–1883. V 80. letech však již v důsledku zhoršujícího se zdravotního stavu množství a rozsah záznamů rapidně klesá. Obsahově spadá většina záznamů pod konstantní tematické okruhy, vyskytující se ve všech 5

zápisnících, u nichž se v průběhu let jen mění intenzita Smetanova zájmu. Podchytil většinu svých koncertních aktivit, vybrané momenty ze svého kapelnického působení a z dění v divadle, z pražského hudebního života, premiéry i další uvádění svých děl, v menší míře svou tvorbu, některé své společenské aktivity, občas velmi emotivně komentoval politické události, typické a početné jsou ve většině zápisníků záznamy o počasí. Po odchodu z veřejného života narůstají nejprve informace související s jeho nemocí a jejími důsledky, postupně se zvětšuje i podíl záznamů z rodinného prostředí v Jabkenicích a zejména na přelomu 70. a 80. let zde ventiluje problémy svého manželského soužití. Mimořádně cenné jsou po většinu let podrobně a systematicky vedené finanční záznamy. Nevypovídají pouze o momentální Smetanově finanční situaci, lze si podle nich udělat poměrně konkrétní představu i o prozaické stránce a úrovni jejich běžného každodenního života. V roce 1875 se Smetana pokusil zpětně od r. 1862 pokračovat v psaní deníku v posledním švédském zápisníku, a to na základě kalendářových zápisků. Roky 1866–1875 však již věnoval jen rekapitulaci okolností svého nástupu do divadla, část těchto záznamů však byla z deníku posléze odstraněna. Poté na deník již rezignoval a nadále vedl jen zápisky v kalendářích. Na rozdíl od předchozích deníků představují Smetanovy zápisky velmi specifickou a odlišnou skupinu. Pokrývají mnohem delší a zároveň nejproduktivnější období Smetanova života, avšak již ne tak podrobně a souvisle. Množstvím a rozsahem informací nejsou zdaleka dominantními, či dokonce jedinými a tudíž nenahraditelnými prameny. Oproti předchozím obdobím je k dispozici množství dalších pramenů a zejména korespondence již poskytuje podrobnější a všestrannější informace než stručné kalendářové zápisky. Jistou míru unikátnosti a nezastupitelnosti si však zápisníky ponechávají, zejména v rodinné oblasti, z hlediska Smetanových subjektivních postojů a názorů a zejména v dokumentaci jeho finančních poměrů, která v jiných obdobích a pramenech k dispozici není.

3.4 Soupis a popisy pramenů Je rozčleněný do tří oddílů podle jednotlivých období, v nichž si Smetana záznamy pořizoval, a obsahuje podrobné systematické popisy všech deníků, zápisníků a dalších drobných záznamů. V chronologickém pořadí následují vždy popisy hlavních deníků a zápisníků a poté ostatních pramenů. Popisy dodržují jednotnou strukturu a skládají se ze čtyř základních bloků: název pramene; provenienční a evidenční údaje; lokace, datace, forma záznamu, rozsah; podrobný strukturovaný popis jednotlivých částí pramenů.

6

4. Deníky jako předmět (zájmu) smetanovského bádání Význam deníků pro rozvoj smetanovského bádání a nutnost jejich zpřístupnění si uvědomovaly všechny generace badatelů. Do rodiny se k nim však dostali až počátkem 20. století jen někteří a mohli tehdy uveřejnit (přímými citacemi či převyprávěním) jen vybrané partie (Josef Srb takto zprostředkoval švédské deníky 1859–1862, Ladislav Dolanský a Alois Hnilička studentský deník). I tak jejich práce tehdy představovaly významný zdroj nových informací a nadlouho z nich čerpala řada smetanovských publikací. Souhrnnou charakteristiku všech deníků podal až Zdeněk Nejedlý v úvodu své vícesvazkové monografie o Smetanovi (1924), v níž svůj výklad Smetanovy osobnosti a s ní souvisejícího širšího kontextu zejména plzeňského období založil především na studentském deníku, který mohl na rozdíl od předchozích autorů využít již bez omezení. O obdobně vyčerpávající pohled na jiná Smetanova životní období prostřednictvím deníků se již nikdo nepokusil. Smetanovská literatura deníky využívala jen běžnou formou odkazů a citací. Kompletní vydání deníků bylo sice považováno za nezbytné, formou „edice“ z nich však byly vydány pouze malé, tematicky úzce zaměřené výbory, někdy spíše jen soubory vybraných citátů. Některé vyšly v časopisech, některé jako samostatné, ale jen příležitostné publikace. V době svého vydání tak přinesly alespoň další nepublikované partie z neznámých a zpočátku ještě nedostupných pramenů, což byl zřejmě hlavní záměr jejich autorů či vydavatelů. Z edičního hlediska lze na těchto miniaturách sledovat také editorské přístupy, odpovídající účelu i době, kdy byly vydány. Kompletní zpřístupnění a vydání deníků však zůstalo nereálnou záležitostí. Úplné opisy, ale jen pro své potřeby, si pořídil na počátku 20. století A. Hnilička (studentský deník a zápisníky od r. 1862) a posléze Nejedlý (studentský deník). Smetanovo muzeum pořizovalo strojopisné přepisy a fotokopie deníků až v 50. a 60. letech, v 70. letech zde začaly přípravné práce k edici studentského deníku, která se však realizovala. Nadále chyběla jasná koncepce pro vydání deníků (i korespondence) a přetrvala jistá bezradnost, jak se s tímto úkolem vyrovnat. Za touto situací však byly také některé objektivní okolnosti, které využití deníků i formy jejich prezentace ovlivňovaly a byly příčinou oné bezradnosti a odsouvání jejich vydání. Nejprve to byla omezená dostupnost a limity ze strany rodiny pro zveřejnění jejich obsahu. Kompletní zveřejnění deníků by také nepochybně narušilo již od 19. stol. ustálený a do jisté míry idealizovaný obraz Smetanovy osobnosti. Míra zájmu o využití deníků souvisela i s celkovým stavem pramenné základny, s množstvím a vydatností dalších informačních zdrojů k jeho životu a tvorbě. Problém představovala i otázka jazyková – po větší část 20. století možná problematičnost edice písemných pramenů národního klasika v němčině, v případě češtiny pak patrný rozpor mezi úsilím zachovat specifika Smetanovy češtiny a 7

zároveň v různé míře Smetanův pravopis upravovat ve snaze vyretušovat chyby a stylistické neobratnosti, které by mohly být vykládány jako důkaz jeho nedostatečné znalosti mateřského jazyka. Diferencovaná byla i míra pozornosti věnovaná jednotlivým skupinám deníků. Nejvíce zpřístupněn byl studentský deník, u něhož zmizela nejdříve omezující tabu, která přetrvávala u švédských deníků, u nichž mohly být z edičního hlediska problematické i komentáře s ohledem na množství švédských reálií. I v případě Smetanových zápisníků ze 2. poloviny 19. stol. zůstala určitá etická omezení, hlavní problém však představovala především Smetanova čeština a také převod poměrně složitě strukturovaných textů do jednotně uspořádané a přehledné podoby. Důležitým faktorem, který problém vydání celé Smetanovy písemné pozůstalosti včetně deníků také významně ovlivnil, bylo pořadí priorit při zveřejňování pramenů k jeho životu a dílu. Na prvním místě stála od začátku hudební díla, jejichž edice zejména v průběhu 20. století odčerpaly prakticky veškerou pracovní kapacitu předních smetanovských badatelů. Deníky, stojící v pořadí ještě za korespondencí, tak reálnou šanci na vydání prakticky neměly.

5. Ediční problematika Smetanových deníků Základní přípravné kroky před vlastním edičním zpracováním představuje pořízení kvalitních, dnes již digitálních kopií editovaných pramenů a vyhotovení diplomatických přepisů podle jednotných a přesných transkripčních pravidel pro text i grafickou podobu záznamů jako podkladu pro tvorbu edičních zásad. Jejich základním východiskem, na kterém se shodují ediční zásady existujících renomovaných edic písemných dokumentů významných hudebníků, by mělo být respektování originálního textu pramenů, tj. zachování jeho vnější i textové podoby a omezení editorských zásahů na nezbytné minimum upravující jen sporné, zavádějící a problematické jevy. Tato kapitola nestanovuje podrobná ediční pravidla pro vydávání Smetanových deníků, ale charakterizuje hlavní okruhy problémů, které bude nutno při koncepci edice a při vlastním editorském zpracování pramenů řešit, případně naznačuje možné varianty řešení a jejich výhody a nevýhody. Vymezení jednotlivých oblastí ediční problematiky Smetanových deníků postupuje od základních koncepčních aspektů až k jednotlivým konkrétním jevům. Některé se týkají všech typů záznamů, jiné souvisejí jen s jejich určitými skupinami. Typovým východiskem těchto úvah je souborná kritická edice odpovídající současným mezinárodním standardům, členěná shodně podle hlavních skupin deníků, v nichž se tak budou řešit problémy společné celé skupině obsažených pramenů (jazyk, struktura záznamů, shodný biografický a dobový kontext). Další subkapitoly řeší editaci konkrétních rovin Smetanových textů: 1. členění a vrstevnatost (stránkování, odstavce 8

a řádkování vícevrstevné záznamy a tabulky, záhlaví a dílčí nadpisy), 2. vnější podoba záznamů (škrty, podtrhávání, vsuvky, propojování údajů, jednotlivá písmena a znaky a jejich opravy, škrty, specifika psaní), 3. jazyková problematika související se Smetanovou úrovní ovládání češtiny a němčiny i s jejich dobovou úrovní, vycházející z nejnovějších jazykových analýz Smetanova písemného projevu (zejména jeho čeština vykazuje absenci pevných gramatických základů, odráží dobovou rozkolísanost a silný vliv mluveného jazyka a němčiny), 4. nastavení edičních pravidel včetně míry a rozsahu editorských zásahů. Součástí ediční problematiky je i charakter a struktura vydavatelských komentářů (textově kritický aparát, věcné poznámky a komentáře, jejich značení a umístění) a rejstříků (jména místa, díla).

6. Závěr V českém hudebním prostředí představují Smetanovy deníky ojedinělý pramenný celek, jaký u jiných významných hudebníků nenajdeme. Utvářejí nejen obraz samotného skladatele, ale zprostředkovávají jeho pohledem i širší kontext, v němž se jeho osobní a umělecký život odvíjel. Ve všech denících se prolínají dvě základní výpovědní roviny: jednak vypovídají o Smetanovi – člověku, jednak jsou faktickou, v jednotlivých letech různě podrobnou kronikou jeho životních etap. Rozsah a obsah záznamů, způsob, jakým si Smetana deníkové komplety vedl, poměrně bezprostředně odrážejí jeho aktuální životní situaci. Podrobné a souvislé záznamy jsou z let, která prožíval většinou sám v cizím prostředí: nejprve na studiích v Plzni a poté v Göteborgu a na koncertních cestách. Studentský deník plnil roli důvěrníka, kterému dospívající Smetana v době odloučení od svých blízkých svěřoval své intimní problémy i konkrétní události a zážitky ze studentského života. Obdobné rysy vykazují i švédské deníky. Jsou však již více věcné, osobní problémy a emoce do nich Smetana promítal v případech, kdy je nemohl s nikým sdílet a musel se s nimi vyrovnávat sám. Zápisky v kalendářích zachycují, často spíše nahodile, již jen zlomky z množství událostí jeho každodenního osobního a uměleckého života. Mají převážně věcný charakter a jejich významnou, někdy podstatnou část tvoří finanční záznamy. Teprve když opět dolehly osobní problémy v souvislosti s nemocí, s odloučením od veřejného života a s manželskou krizí, se Smetana začal více a častěji svěřovat zápisníkům. Z faktografického hlediska jsou jeho deníky zdrojem cenných informací především v případech, kdy nejsou k dispozici vůbec nebo v dostatečném množství jejich alternativní zdroje, zejména korespondence. Podrobností a systematičností jsou unikátní jeho finanční záznamy. Významné jsou deníky z hlediska psychologie Smetanovy osobnosti. Z jeho názorů a reakcí v konkrétních situacích lze do jisté míry vyčíst 9

informace o jeho povahových rysech, odvodit míru objektivity jeho záznamů. Deníky představují cenný zdroj údajů i z pohledu mezioborového. Jsou např. důležitým pramenem lingvistickým z hlediska Smetanovy vlastní jazykové biografie i obecněji jazykové problematiky jeho doby, ve spojitosti s problematikou Smetanovy choroby je využíval medicínský výzkum. Typologicky se jedná o deníky čistě soukromého charakteru, které si Smetana ve všech obdobích psal pouze pro svou osobní potřebu a nepředpokládal jejich zveřejnění. Z hlediska edičního zpracování jsou Smetanovy deníky pramennými dokumenty s širokým výpovědním potenciálem, ne texty literárního charakteru. Jejich edice by tedy měla respektovat jejich originální podobu, vlastní zpracování textu by však mělo být vyváženým kompromisem mezi podobou originálního zápisu na straně jedné a rozsahem a charakterem editorských zásahů, způsobem jejich provedení a komentování a tedy i rozsahem kritického aparátu na straně druhé tak, aby zůstaly zachovány parametry vědecké kritické edice a při tom byl editovaný text uživatelsky přehledný a přijatelný i pro širší okruh potenciálních uživatelů.

7. Deník 1857 (Kritická edice) Vybraný deník představuje v rámci práce rozsahem vhodný a na objem editorské přípravy přiměřený vzorek. Obsahuje několik různorodých vrstev záznamů se specifiky vlastního Smetanova textu i zvláštnostmi ve vnější podobě záznamů a dává tak možnost řešit současně více editorských problémů. Východiskem pro edici byl diplomatický přepis podle předem stanovených pravidel, z něhož teprve vychází editorské zpracování textu. Edice se snaží respektovat původní Smetanův zápis a zohlednit jeho textové i grafické zvláštnosti. Zásahy do původního zápisu se omezují jen na případy, kdy původní text nemusí být zcela srozumitelný, nebo když by transkribovaný tvar přepisu (např. způsob vyznačení konkrétních zvláštností, škrtů a přepisů ve slovech) omezoval či rušil čitelnost příslušného místa, a v nezbytných případech na zpřehlednění grafického uspořádání a toku vlastního textu. Kompletní kritický aparát sleduje paralelně editovaný text v podčarových poznámkách s odlišeným značením věcných a textově kritických poznámek. Vlastní ediční pravidla jako příklad možného konkrétního editorského řešení vycházejí z předchozí analýzy deníků a z jejích dílčích závěrů. Zahrnují problematiku předtištěných textů, členění a grafickou podobou textů, jednotlivé jevy vlastního textu záznamů, obsah věcných komentářů i podobu a obsah rejstříků (osoby, instituce, místa, díla B. Smetany).

10

8. Prameny a literatura 8.1 Prameny Archiv Národního muzea, fond Marie Červinková-Riegrová. Inv. č. 58, Zápisky, kart. č. 10– 23. Göteborgs stadsarkiv, Göteborg orkesterförening: Harmoniska Sällskapet. Göteborgs universitetsbibliotek, Affisch- och programbladssamling. Masarykův ústav a Archiv Akademie věd ČR, v.v.i., fond Zdeněk Nejedlý. III rukopisy (podklady ke Smetanově monografii), kartony 18–24. Národní muzeum – České muzeum hudby – hudebně historické oddělení: Pozůstalost Františka Bartoše, S 48. Deníky B. Smetany (strojopisné a rukopisné přepisy), inv. č. S 48/3029 (fascikl 27). Národní muzeum – České muzeum hudby – Muzeum Bedřicha Smetany: Fond Bedřich Smetana, S 217. Fond nenotových rukopisů a tisků – rukopisy Josefa Srba-Debrnova: Skladby Smetanovy. Rukopis, 1881, inv. č. S 486 (sig. W 31/7); Zápisky ze života B. Smetany. Rukopis, 1880, inv.č. S 487 (sig. W 31/8); Zápisky o skladbách Smetanových dle poznámek skladatelových. Rukopis, 1882, inv. č. S 488 (sig. W 31/9). Fotokopie a opisy korespondence Bedřicha Smetany, j. př. 5/2002. Opisy deníků Bedřicha Smetany: rukopisy Aloise Hniličky, korigované strojopisy z let 1949– 1951, d 2/2011. Památník národního písemnictví – Literární archiv, fond František Palacký. Rukopisy Františka Palackého, kapesní kalendáře s poznámkami na jednotlivé dny. 8.2 Literatura BALTHASAR, Vladimír. Bedřich Smetana. Praha: Mojmír Urbánek, 1924. BARTOŠ, František (ed.). Smetana ve vzpomínkách a dopisech. Praha: Topičova edice, 1939. BARTOŠ, František (ed.). Studentské vánoce Bedřicha Smetany r. 1840 a 1841. Praha: A. J. Boháč, 1939. BARTOŠ, František. Tematický soupis díla Bedřicha Smetany (fragment). Strojopis (MBS). BARTOŠ, Josef (ed.). Z deníků Bedřicha Smetany. Praha: vlastním nákladem dr. Viléma Pospíšila, 1938. BERG, Wilhelm. Bidrag till Musikens Historia i Göteborg 1754–1892. Göteborg: Elanders Boktryckeri Aktiebolag, 1914. BERKOVEC, Jiří. Tematický katalog skladeb Bedřicha Smetany. 1999 [strojopis].

11

BOKŮVKOVÁ, Vlasta. Smetanova studentská léta v Plzni. In: Bedřich Smetana a Plzeň. Sborník Pedagogické fakulty v Plzni. Umění X. Řada hudebně výchovná č. 2. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1974, s. 7–24. Božena Němcová. Korespondence I–IV. (ed. Lucie Saicová Římalová et al.). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003–2007. CARLSSON, Anders. „Handel och Bacchus eller Händel och Bach?“ Göteborg: Tre Böcker Förlag AB, 1996. ČECHOVÁ, Olga; FOJTÍKOVÁ, Jana. Bedřich Smetana. Inventář fondu S 217. Praha: Národní muzeum – Muzeum české hudby – oddělení hudebního archívu, 1984 [strojopis]. ČELEDA, Jaroslav. Smetanův druh sděluje. Praha: Edvard Menšl, 1945. DEBRNOV, J. S. Z denníků Bedřicha Smetany. Praha: Mojmír Urbánek, 1902. DOLANSKÝ, Ladislav. Bedřich Smetana v letech 1840–1847. Naše doba 10, 1903, s. 241–246, 360–365. DOLANSKÝ, Ladislav. Hudební paměti. (ed. Zdeněk Nejedlý). Praha: Hudební Matice Umělecké besedy, 21949. Editionsrichtlinien zur Ausgabe der Briefe, Tagebücher und Dokumente Webers [cit. 19. 7. 2012]. Dostupné z: http://www.weber-gesamtausgabe.de/de/Editionsrichtlinien. Editor a text. Úvod do praktické textologie. Praha, Litomyšl: Paseka, 2006. FLEISCHMANN, Václav. Neznámý Smetanův kalendář. Národní osvobození 1, 1924, č. 83, 25. 4., s. 1–3, č. 84, 26. 4., s. 1–2. GOLL, Jaroslav. Smetana Tagebücher. Wiener Abendpost. Beilage zur Wiener Zeitung. 1902, č. 180, 6. 8., s. [21]. HAVEL, V. B. Smetana a jeho příbuzní v Čes. Dubě. In: Od Ještěda k Troskám 2, 1924, č. 7 (Smetanovo číslo), s. 180–188. HELFERT, Vladimír. Tvůrčí rozvoj Bedřicha Smetany, Praha: Jos. R. Vilímek, 1924. HNILIČKA, Alois. K dvacátému výročí úmrtí Bedř. Smetany. Zvon 4, 1904, č. 34, s. 465–467. HNILIČKA, Alois. Bedřich Smetana v mladých letech. Zvon 6, 1906, č. 39–41, s. 613–615, 630–632, 645–646. HNILIČKA, Alois. Bedřich Smetana na prahu své dráhy umělecké. Zvon 7, 1907, č. 8–11, s. 116–118, 138–140, 151–154, 165–167. HNILIČKA, Alois. Bedřich Smetana v letech 1848–1856. Zvon 7, 1907, č. 43–44, s. 665–667, 680–683.

12

HNILIČKA, Alois. Bedřich Smetana ve Švédsku a jeho návrat do Čech. Zvon 9, 1909, č. 31–34, s. 481–485, 503–506, 513–515, 529–531. HNILIČKA, Alois. Friedrich Smetana´s Jugendjahre. Union (Hauptblatt) 54, 1915, č. 104, 117, 124, 132, 146, 157, 166, 174, 188, 199, 208, 220, 243, 269, 338, 359; 55, 1916, č. 20, 48, 77, 124, 131, 144, 152, 157, 163, 177. HNILIČKA, Alois. Záznamy B. Smetany o slavnosti kladení základního kamene Národního divadla. Zvon 18, 1918, č. 33–34 (slavnostní číslo divadelní), s. 472–473. HNILIČKA, Alois. Rozhledy po životě a významu Bedřicha Smetany. Praha: Mojmír Urbánek, 1924. HNILIČKA, Alois. Deníky a kalendářní záznamy B. Smetany I. II. Národní listy 72, 1932, č. 230, 21. 8., s. 10, č. 237, 28. 8., s. 2. HNILIČKA, Alois. Smetanovské kapitoly. Chrudim: Antonín Kiesl, 1935. JACOBSEN, Hovgaard C. (ed.). Af Smetanas breve og Dagbøger. København: Steen Hasselbalchs Forlag, 1956. KRAUS, Arnošt. Smetana v Göteborgu. Praha: J. Otto, 1925. LENDEROVÁ, Milena. A ptáš se knížko má… Ženské deníky 19. století. Praha: TRITON, 2008. LENDEROVÁ, Milena; KUBEŠ, Jiří (ed.). Osobní deník a korespondence – snaha o prezentaci, autoreflexi nebo (proto)literární vyjádření? Scientific Papers of the University of Pardubice. Series C, Faculty of Humanities, suplement 9. Pardubice, 2004. MALÝ, Miloslav. Současný stav, potřeby a perspektivy péče o dílo Bedřicha Smetany. In: Sto let odkazu Bedřicha Smetany. Příspěvky a studie z konference hudebně vědecké oblasti Svazu českých skladatelů a koncertních umělců v Praze. Praha: Svaz českých skladatelů a koncertních umělců, 1985, s. 195–207. MOJŽÍŠOVÁ, Olga; POSPÍŠIL, Milan. S kým korespondoval Bedřich Smetana. Praha: Národní muzeum, 2009. MOJŽÍŠOVÁ, Olga; POSPÍŠIL, Milan. Dávný dluh české muzikologie. Vydání korespondence Bedřicha Smetany. Hudební věda 47, 2010, č. 1, s. 5–17. MOJŽÍŠOVÁ, Olga; POSPÍŠIL, Milan. Projekt kritické edice korespondence Bedřicha Smetany. Současný stav. Hudební věda 47, 2010, č. 1, s. 19–42. MOJŽÍŠOVÁ, Olga; POSPÍŠIL, Milan. Bedřich Smetana a jeho korespondence. Praha: Národní muzeum, 2011. NEJEDLÁ, Marie. Doklady o stycích Smetanových s Podještědím a K. Světlou. 1. Z denníků B. Smetany. In: Od Ještěda k Troskám 2, 1924, č. 7 (Smetanovo číslo), s. 176–178. NEJEDLÝ, Zdeněk. Bedřich Smetana. I. Doma. Praha: Hudební Matice Umělecké besedy, 1924.

13

NEJEDLÝ, Zdeněk. Bedřich Smetana III. Praha a venkov. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1929. NEJEDLÝ, Zdeněk. Bedřich Smetana. IV. Ve společnosti. Praha: Melantrich, 1933. NEJEDLÝ, Zdeněk. Souborná díla B. Smetany. Smetana 9, 1919, č. 3, s. 41–44. NEJEDLÝ, Zdeněk. Smetaniana I. Praha: Melantrich, 1922. NEKULA, Marek; RYCHNOVSKÁ, Lucie. Smetanova čeština v dobovém kontextu. Hudební věda 47, 2010, č. 1, s. 43–76. NEKULA, Marek; RYCHNOVSKÁ, Lucie. Jakou češtinu užíval Bedřich Smetana? Musicalia 4, 2012, č. 1–2, s. 6–20. OČADLÍK, Mirko (ed.). Zápisky Bedřicha Smetany o Mladě Boleslavi. Mladá Boleslav: Klub přátel umění v Mladé Boleslavi, 1949. Opera „Tajemství“ ve Smetanových dennících. (Ke 30. výročí prvního provedení.). Hudební revue 1, 1908, č. 8, s. 377–379. RAMBA, Jiří. Slavné české lebky. Antropologicko-lékařské nálezy jako pomocníci historie. Praha: Galén, 2005, s. 153–298. RAPHAEL, Olga. En målares väg. En kronika om Geskel Saloman 1821–1902 målningar och teckningar av konstnären. Stockholm: Ronzo Boktryckeri AB, 1965. Richard Wagner. Sämtliche Briefe. Band 15 (ed. Andreas Mielke), Band 16 (ed. Martin Dürrer). Wiesbaden – Leipzig – Paris: Breitkopf & Härtel, 2005, 2006. Richtlinien-Empfehlungen zur Edition von Musikerbriefen […]. Mainz: Akademie der Wissenschaften und der Literatur, 1997. Robert Schumann. Tagebücher. Band II, 1836−1854 (hg. von Gerd Nauhaus). Leipzig: VEB Deutscher Verlag für Musik, 1987. Robert Schumann. Tagebücher. Band III, Haushaltbücher. Teil I: 1837−1847, Teil 2: 1847−1856 (hg. von Gerd Nauhaus). Leipzig: VEB Deutscher Verlag für Musik, 1982. RYCHNOWSKY, Ernst. Smetana. Stuttgart – Berlin: Deutsche Verlags-Anstalt, 1924. SCHEIBE, Siegfried et al. Vom Umgang mit Editionen. Eine Einführung in Verfahrensweisen und Methoden der Textologie. Berlin: Akademie-Verlag, 1988. Schumann Briefedition. Serie III. Verlegerbriefwechsel. Band 3. Breifwechsel Robert und Clara Schumanns mit leipziger Verlegern III. (ed. Petra Dießmer, Irmgard KnechtgesObrecht, Thomas Synofzik). Köln: Verlag Christoph Dohr, 2008. Schumann Briefedition: Editionsrichtlinien. Typoscript, 14 s. Nepublikovaný interní materiál poskytnutý Muzeu Bedřicha Smetany z Robert-Schumann-Haus Zwickau.

14

SUCHÁ, Milada. Student Bedřich Smetana a Plzeň. In: Bedřich Smetana. Plzeň 1840-1843. [Plzeň]: Západočeské nakladatelství, 1974, s. 7–86. ŠPELDA, Antonín. Výlety do plzeňského okolí. In: Bedřich Smetana. Plzeň 1840-1843. [Plzeň]: Západočeské nakladatelství, 1974, s. 87–92. THORNQVIST, Clara. Smetana in Göteborg 1856–1862. Göteborg: Göteborgs Universitets Bibliotek, 1967. VEIT, Joachim. Zur Edition der Tagebücher Carl Maria von Webers. 19. 5. 2008 [cit. 19. 7. 2012]. Dostupné z: http://www.weber-gesamtausgabe.de/de/A009000/Aktuelles/A050088 VLČEK, Emanuel et al. Bedřich Smetana. Fyzická osobnost a hluchota. Praha: Vesmír, 2001. ŠŤOVÍČEK, Ivan et al. Zásady vydávání novověkých historických pramenů z období od počátku 16. století do současnosti. Praha: Archivní správa Ministerstva vnitra ČR, 2002. Zápisky Smetanovy o „Prodané nevěstě“. Dalibor 17, 1895, č. 39, s. 306. ZELENÝ, Václav Vladimír. O Bedřichu Smetanovi, Praha: F. Šimáček, 1894.

15