Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta
Mgr. Peter Procek
Civilní exekuce pro peněžité plnění se zaměřením na postih nemovitých věcí a závodu
Rigorózní práce
Vedoucí rigorózní práce: doc. JUDr. Alena Macková, Ph.D.
Občanské právo procesní
Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 16. prosince 2014
Prohlašuji, že předloženou rigorózní práci jsem vypracoval samostatně a že všechny použité zdroje byly řádně uvedeny. Dále prohlašuji, že tato práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.
Mgr. Peter Procek
Na tomto místě bych rád poděkoval paní doc. JUDr. Aleně Mackové, Ph.D. za laskavé vedení této práce, cenné připomínky a rady poskytnuté v průběhu jejího zpracování.
Obsah: Obsah: ......................................................................................................................... 4 Úvod ............................................................................................................................ 6 1. Obecně o civilní exekuci ........................................................................................ 9 1. 1. Civilní exekuce a možnosti jejího provedení ................................................... 10 1. 2. Jiné režimy exekucí ......................................................................................... 14 1. 3. Exekuční řízení - základní instituty ................................................................ 14 1. 3. 1. Prameny, principy a průběh exekučního řízení ....................................... 15 1. 3. 2. Subjekty exekučního řízení...................................................................... 17 1. 3. 3. Exekuční titul ........................................................................................... 19 1. 3. 4. Exekuční návrh ........................................................................................ 21 1. 3. 5. Exekuční příkaz ....................................................................................... 26 1. 3. 6. Odklad exekuce........................................................................................ 28 1. 3. 7. Zastavení exekuce .................................................................................... 29 1. 3. 8. Odvolání proti rozhodnutí exekutora ....................................................... 31 1. 3. 9. Náklady exekuce a náklady oprávněného ................................................ 32 1. 4. Exekuce a společné jmění manželů ................................................................. 33 1. 5. Exekuce a insolvenční řízení ........................................................................... 35 2. Jednotlivé způsoby provedení exekuce pro peněžité plnění............................... 37 2. 1. Srážky ze mzdy a jiných příjmů ...................................................................... 38 2. 2. Přikázání pohledávky ....................................................................................... 43 2. 3. Prodej movitých věcí a nemovitých věcí ......................................................... 49 2. 4. Pozastavení řidičského oprávnění .................................................................... 57 3. Způsoby provedení exekuce pro peněžité plnění postihující nemovité věci a závod ........................................................................................................................ 58 3. 1. Prodej movitých věcí a nemovitých věcí ......................................................... 58 3. 1. 1. Věc nemovitá jako předmět exekuce ....................................................... 60 3. 1. 2. Předpoklady pro nařízení exekuce prodejem nemovité věci ................... 63 3. 1. 3. Náležitosti exekučního návrhu................................................................. 65 3. 1. 4. Vyrozumění o zahájení exekuce .............................................................. 66 3. 1. 5. Exekuční příkaz ....................................................................................... 70 3. 1. 6. Ocenění nemovité věci............................................................................. 70 3. 1. 7. Dražební vyhláška.................................................................................... 72 3. 1. 8. Dražba ...................................................................................................... 75 3. 1. 9. Příklep ...................................................................................................... 80 3. 1. 10. Předražek ............................................................................................... 82
4
3. 1. 11. Vydražitel a předražitel .......................................................................... 84 3. 1. 12. Další dražební jednání ........................................................................... 87 3. 1. 13. Elektronická dražba ............................................................................... 88 3. 1. 14. Rozvrh.................................................................................................... 91 3. 1. 15. Pravidla pro rozdělení podstaty ............................................................. 92 3. 1. 16. Dobrovolná dražba................................................................................. 98 3. 1. 17. Exekuce postihující souběžně stejné nemovitosti povinného ................ 100 3. 1. 18. Provedení exekuce prodejem nemovité věci vůči třetí osobě ................ 101 3. 1. 19. Prodej spoluvlastnického podílu ............................................................ 103 3. 1. 20. Prodej zástavy ........................................................................................ 105 3. 2. Zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech ..................... 107 3. 3. Správa nemovité věci ....................................................................................... 111 3. 4. Slovenská právní úprava exekučního postihu nemovitých věcí ...................... 117 3. 4. 1. Predaj nehnuteľnosti ................................................................................ 118 3. 4. 2. Predaj spoluvlastnického podielu (na nehnuteľnosti) .............................. 124 3. 4. 3. Zriadenie exekučného záložného práva na nehnuteľnostiach.................. 124 3. 4. 4. Predaj zálohu............................................................................................ 127 3. 5. Postižení závodu .............................................................................................. 128 3. 5. 1. Závod jako předmět exekuce ................................................................... 128 3. 5. 2. Předpoklady a nařízení exekuce postižením závodu ............................... 130 3. 5. 3. Správce závodu ........................................................................................ 132 3. 5. 4. Cena a prodej závodu ............................................................................... 134 3. 5. 5. Dražba ...................................................................................................... 137 3. 5. 6. Rozvrh...................................................................................................... 141 3. 5. 7. Přechod práv a dluhů na vydražitele ........................................................ 143 3. 5. 8. Postižení části závodu .............................................................................. 144 3. 5. 9. Postižení podílu spolumajitele závodu .................................................... 145 3. 5. 10. Prodej rodinného závodu ....................................................................... 146 3. 5. 11. Slovenská právní úprava exekučního postihu závodu ........................... 147 Závěr ........................................................................................................................... 149 Seznam zkratek .......................................................................................................... 154 Seznam použité literatury a pramenů ...................................................................... 157 Summary..................................................................................................................... 167 Abstrakt ...................................................................................................................... 169 Abstract....................................................................................................................... 170 Název rigorózní práce ................................................................................................ 171 Klíčová slova ............................................................................................................... 172
5
Úvod Již přes třináct let mají věřitelé v České republice možnost vymáhat svoje peněžité pohledávky v režimu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon s sebou přinesl kromě jiného institut soudního exekutora a alternativu poněkud neefektivního provádění výkonu rozhodnutí pro peněžitá plnění soudem. Specifika exekucí prováděných soudními exekutory výrazným způsobem modifikovala systém v té době legálních možností vymáhání peněžitých pohledávek. Tyto změny logicky povzbudily věřitele a exekuční řízení se záhy stalo hojně využívaným nástrojem k vymožení zejména peněžitých pohledávek. Téma této rigorózní práce je civilní exekuce pro peněžité plnění se zaměřením na postih nemovitých věcí a závodu. Zvolené téma vychází z mého osobního a profesního zájmu, neboť ve své advokátní praxi se s problematikou civilních exekucí setkávám poměrně intenzivně. Oblast civilních exekucí pro peněžité plnění hodnotím, vycházejíc přitom z praktických zkušeností, jako velice živou a flexibilní oblast právní úpravy. O tom svědčí mimo jiné i skutečnost, že ačkoli z pohledu právní historie není třináct let existence exekučního řádu nijak zvlášť dlouhým obdobím, tak i tento zákon byl revidován v několika vlnách zásadních novelizací. S ohledem na téma této práce považuji za stěžejní především tzv. velkou novelu exekučního řádu a občanského soudního řádu, resp. zákon č. 396/2012 Sb., který například zavedl správu nemovitosti jako nový způsob provedení exekuce pro peněžité plnění a též umožnil správu podniku v rámci postižení podniku, resp. dnešní správu závodu v rámci postižení závodu coby způsobu provedení exekuce pro peněžité plnění. Usuzuji, že v důsledku těchto novinek došlo k rozšíření a variabilitě efektivních způsobů při exekvování majetku povinného. Neméně významným aspektem zaměření této rigorózní práce je podle mého názoru i skutečnost, že exekuční postih nemovitých věcí a závodu patří zpravidla mezi nejzásadnější zásahy do majetkové sféry povinného. Exekučnímu řádu, potažmo občanskému soudnímu řádu, se nevyhnula ani zásadní rekodifikace soukromého práva, v rámci které vstoupil ke dni 1. 1. 2014 v účinnost zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Tento soukromoprávní kodex zavedl do právního prostředí řadu nových či staronových právních institutů. A byť jsou exekuční
6
řád a občanský soudní řád procesními předpisy, nová soukromoprávní úprava nepochybně nalezne odraz i v samotné exekuční činnosti. Na základě všech uvedených skutečností mám za to, že zvolené téma neztrácí na své aktuálnosti ani v dnešním právním prostředí. V intencích
zvoleného
tématu
rigorózní
práce
budu
se
zkoumanou
problematikou pracovat v režimu zákona č. 120/2001 Sb., a za přiměřeného použití ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Čtenáře nejdříve uvedu do problematiky civilní exekuce a základních institutů exekučního řízení, které definují principy civilní exekuce. Vycházím z hypotézy, že podstatou realizace civilní exekuce pro peněžité plnění jsou hlavně jednotlivé zákonné způsoby jejího provedení, které jsou zároveň určujícími faktory pro úspěšné dosažení účelu exekuce. Proto v další části práce provedu rozbor jednotlivých způsobů provedení exekuce pro peněžité plnění. Mám za to, že ke komplexnímu pochopení tématu rigorózní práce nelze dospět bez analýzy všech způsobů provedení exekuce pro peněžité plnění, neboť na tyto jednotlivé způsoby nelze nahlížet izolovaně, ale celistvě a ve vzájemných souvislostech. Poté se v ústřední části práce zaměřím na detailnější pojednání o exekučním postihu nemovitých věcí prostřednictvím relevantních způsobů provedení exekuce, tj. na prodej nemovitých věcí v systému prodeje movitých věcí a nemovitých věcí, na zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech, na správu nemovité věci a dále také na postižení závodu. Předmětné způsoby provedení exekuce pro peněžité plnění doprovodím taktéž kontextem současné soukromoprávní úpravy a s důrazem na závěry soudní judikatury. Kromě metody analýzy, syntézy a dedukce, použiji obzvlášť u exekučního postihu nemovitých věcí a závodu, právní komparaci se slovenskou právní úpravou. Při práci s názvy jednotlivých institutů, soudních orgánů a způsobů provedení exekuce budu respektovat jejich zákonnou terminologii, a to včetně například zachování původních slovenských názvů. V rámci vzájemných souvislostí uvedu v závěru práce shrnutí dílčích relevantních poznatků a nastíním i úvahy de lege ferenda. Mým záměrem není vyčerpávající popis a zmapování veškerých otázek civilních exekucí pro peněžité plnění. Navzdory značně obšírné problematice zkoumaného předmětu rigorózní práce si kladu za cíl kriticky konfrontovat pozitivní úpravu civilních exekucí pro peněžité plnění s aplikačními problémy, se svými dílčími úvahami a
7
částečně i s dopady nového občanského zákoníku na exekuční činnost. Tento cíl sleduji ve dvou rovinách. Jednak ve snaze přehledně charakterizovat civilní exekuci pro peněžité plnění, a to vylíčením základních institutů exekučního řízení a jednotlivých způsobů provedení exekuce pro peněžité plnění, a jednak v zevrubnější studii způsobů provedení exekuce pro peněžité plnění, postihujících nemovité věci a závod.
Rigorózní práce byla zpracována podle české a slovenské právní úpravy účinné ke dni 16. prosince 2014.
8
1. Obecně o civilní exekuci Exekuce - není-li subjektivní právo přiznané rozhodnutím soudu, ev. jiného orgánu, splněno dobrovolně, může být nařízena exekuce jako nucená realizace plnění prováděná oprávněnými orgány, a to v rámci exekučního řízení. Jako synonymum k exekuci se užívá též pojem výkon rozhodnutí. Exekuci lze rozlišovat podle právních odvětví na exekuci civilní, trestní a správní.1 Význam pojmu exekuce můžeme ve světle uvedené definice zjednodušit
jakožto
nucený výkon
rozhodnutí
příslušného
autoritativního orgánu prostřednictvím oprávněného orgánu či subjektu. Podstatu exekuce, resp. majetkové exekuce, zavedlo již římské právo. Základy nalézáme především v zákoně 12 desek (Lex XII tabularum) pocházející přibližně z 5. století před n. l. Postavení dlužníka bylo na dnešní poměry dosti kruté, neboť věřiteli v případě nezaplacení dluhu náleželo právo věřitele dlužníka beztrestně zabít.2 Exekuce se zahajovala podáním (actio iudicati) a obvykle vedla k přímému zabavení dlužníkova majetku a jeho rozprodáním praetorem na žádost věřitele.3 V pozdější době se na základě zákona Poeteliova (lex Poetelia Papiria z roku 326 př. n. l.) osoba dlužníka z exekuce vyloučila a vedla se pouze majetková exekuce.4 V období středověku dochází na našem území postupně k rozlišování předmětu exekuce na věci movité a nemovité, a dle zemského práva sestává průběh exekuce celkově ze šesti na sebe navazujících fází.5 Za habsburské monarchie nabývá exekuční řízení na propracovanosti v souvislosti s vydáním josefinského obecného soudního řádu v roce 1781, který na celé století ovlivnil občanské soudní řízení.6 Související zákony se již zabývají blíže např. problematikou vyloučení movitých věcí z exekuce nebo zásadou exekuce nemovité věci včetně jejího příslušenství.7
1
HENDRYCH, D. a kol. Právnický slovník. 3. Podstatně rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1481 s. ISBN 978-80-7400-059-1. 2 DOSTALÍK, Petr. Odraz ustanovení § 50 odst. 2 exekučního řádu v římském právu. Komorní listy. 2014. Praha: Exekutorská komora ČR, roč. 6, č. 1, s. 28 – 32. ISSN 1805-1081. 3 KINCL, J., URFUS, V., SKŘEJPEK, M. Římské právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1995, 386 s. ISBN 80-7179-031-1. S. 130. 4 KINCL, J., URFUS, V., SKŘEJPEK, M. Římské právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1995, 386 s. ISBN 80-7179-031-1. S. 132. 5 SCHELLEOVÁ, Ilona a Karel SCHELLE. Úvod do civilního řízení. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2005, 227 s. ISBN 80-86861-81-3. S. 48-56. 6 Tamtéž. 7 Tamtéž.
9
Z doby Rakouska – Uherska nesmíme opomenout říšský zákon č. 79/1896 o řízení exekučním a zajišťovacím (řád exekuční), ze dne 27. 5. 1896. Tento zákon upravoval exekuční řízení značně podrobně, přičemž pojednával např. o institutech nucené dražby, o zásadách rozvrhu, o věcech a nárocích vyloučených z exekuce, o přikázání pohledávky apod.8 V nedávné právní historii, za éry Československé republiky, byl relevantním počinem zejména občanský soudní řád, tj. zákon č. 142/1950 Sb., jehož ust. § 427 a násl. rozlišovala exekuce pro peněžité a nepeněžité plnění, a zvlášť upravovala např. postup v případě exekuce nemovitých věcí.9
1. 1. Civilní exekuce a možnosti jejího provedení Právní teorie pojem civilní exekuce (nebo civilní exekuční řízení) obecně vykládá jako nucenou realizaci soudního nebo jiného rozhodnutí (jiného exekučního titulu), provedenou zásahem do absolutních majetkových práv povinného za současného striktního dodržení zákonných podmínek (uvedených zejména v exekučním řádu a občanském soudním řádu).10 Jinými slovy můžeme exekuci (nebo soudní výkon rozhodnutí) charakterizovat jako praktickou realizaci monopolu státu v oblasti ochrany tzv. judikovaných práv, tj. práv, o kterých již rozhodl soud nebo jiný ze zákona oprávněný orgán v předcházejícím základním řízení a které mají vynutitelný, ale dobrovolně nesplněný obsah.11 Civilní exekuce se v podmínkách České republiky provádí v současnosti na základě zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a na základě zákona č. 8
Viz zákon č. 79/1896 ř.z. o řízení exekučním a zajišťovacím (řád exekuční), ze dne 27. 5. 1896. In: TAUCHEN, Jaromír - SALÁK, Pavel. Říšská sbírka zákonů, Moravská sbírka zákonů (1849-1918) virtuální knihovna [online]. 1 vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010 [cit. 2014-06-13]. Elportál. Dostupné z WWW:
. ISSN 1802-128X. 9 Viz zákon č. 142/1950 Sb., o konaní v občianskych právnych veciach (občiansky súdny poriadok) In: Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna [digitální repozitář Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit 14. 6. 2014]. Dostupné z WWW: 10 MAZÁK, J. a kol. Učebnica občianskeho procesného práva 1 a 2. 1. vydanie. Bratislava: IURA LIBRI, 2012. 802 s. ISBN 978-80-8963-500-9. S. 69. 11 FICOVÁ, S. a kol. Občianske právo procesné: základné konanie. 1. vyd. dotl. Bratislava Univerzita Komenského v Bratislave, Právnická fakulta, Vydavateľské oddelenie, 2007 (Učebnice právnickej fakulty), 307 s. ISBN 80-7160-194-2. S. 37-38.
10
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (resp. podle ustanovení části šesté tohoto zákona). Předmětné procesní předpisy upravují jako základní prameny exekučního práva vedle sebe souběžně dva rovnocenné subsystémy civilní exekuce, a to exekuci, resp. exekuční řízení v režimu EŘ (za přiměřené aplikace ustanovení OSŘ upravujících výkon rozhodnutí), a výkon rozhodnutí v režimu OSŘ. Exekuční řád upravuje exekuční řízení ve vztahu k občanskému soudnímu řádu jakožto speciální právní předpis. Instituty výkonu rozhodnutí a exekuce jsou v praxi často zaměňovány, a byť v podstatě znamenají totéž, je třeba je v právním prostředí důsledně rozlišovat. V textu této práce budu v případech společného označení výkonu rozhodnutí a exekuce užívat z komplexních důvodů rovněž pojmu exekuce. Oba subsystémy civilní exekuce regulují exekuci ukládající zaplacení peněžité částky (exekuce neboli civilní exekuce pro peněžité plnění) a exekuci ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky (exekuce neboli civilní exekuce pro nepeněžité plnění). To má prakticky za následek existenci dvojkolejní právní úpravy exekucí s tím rozdílem, že výkon rozhodnutí je prováděn soudem (resp. fakticky prostřednictvím soudního vykonavatele) a exekuce je realizována soudním exekutorem za podmínek stanovených exekučním řádem.12 Exekuci ukládající zaplacení peněžité částky lze v režimu exekučního řádu (§ 59 odst. 1 EŘ) provést: a)
srážkami ze mzdy a jiných příjmů,
b)
přikázáním pohledávky,
c)
prodejem movitých věcí a nemovitých věcí,
d)
postižením závodu,
e)
zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech,
f)
správou nemovité věci,
g)
pozastavením řidičského oprávnění.
Exekuci ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky lze v režimu exekučního řádu (§ 59 odst. 2 EŘ) provést:
12
V této souvislosti považuji za nutné uvést, že otázka „dvojkolejnosti“ právní úpravy výkonů rozhodnutí (exekucí) je v současné právní praxi doprovázena zmatky plynoucími z několika novelizací především občanského soudního řádu. „Dvojkolejnost“ byla ke dni 1. 1. 2013 zejména ve vztahu k exekucím pro peněžité plnění opravdu výrazně eliminována zákonem č. 396/2012 Sb., ale v podstatě se opět vrátila (s modifikacemi souvisejícími s tituly vykonávanými ve správním nebo daňovém řízení) se zákonem č. 293/2013 Sb., a to s účinnosti ke dni 1. 1. 2014 – k tomu srov. historii změn ustanovení § 251 OSŘ.
11
a)
vyklizením,
b)
odebráním věci,
c)
rozdělením společné věci,
d)
provedením prací a výkonů.
Pro úplnost ještě zmiňuji exekuci prodejem zástavy, kterou lze pro zajištěnou pohledávku provést dle § 59 odst. 3 EŘ prodejem zastavených movitých věcí a nemovitých věcí. Výše uvedené způsoby provedení exekucí pro peněžité i pro nepeněžité plnění lze v podstatě obdobně vztáhnout i na výkon rozhodnutí v režimu občanského soudního řádu (viz § 257 a násl. OSŘ). Výjimkou je pouze absence institutu pozastavení řidičského oprávnění v občanském soudním řádu jako způsobu provedení výkonu rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky. Nadto ještě existují specifické kategorie výkonů rozhodnutí, které podléhají ustanovením zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění. Jde o výkon rozhodnutí ve věci ochrany proti domácímu násilí (§ 400 a násl. ZŘS), výkon rozhodnutí ve věcech péče o nezletilé (§ 497 a násl. ZŘS) a výkon rozhodnutí ve věcech výživného (§ 511 a násl. ZŘS). Tyto různé výkony rozhodnutí řadí právní teorie mezi druhy exekuce.13 S ohledem na to, že se v této práci budu částečně zabývat i právním srovnáním některých otázek civilní exekuce pro peněžité plnění se slovenskou právní úpravou, je zapotřebí uvést relevantní zákonné prameny exekuce pro peněžité plnění na Slovensku. Exekuce ukládající zaplacení peněžité částky je zakotvena především v zákoně č. 233/1995 Z. z. o súdnych exekútoroch a exekučnej činnosti (Exekučný poriadok) a o zmene a doplnení ďalších zákonov. Zákon č. 99/1963 Zb., občiansky súdny poriadok, na rozdíl od OSŘ exekuci (výkon rozhodnutí) pro peněžité plnění s účinností od 1. 9. 2005 prakticky neupravuje, s výjimkou částečné úpravy exekuce tzv. justičních pohledávek.14 Těmi jsou zejména pohledávky soudních poplatků, nákladů trestního řízení, svědečného, znalečného a nákladu soudního řízení dle zákona č. 65/2001 Zb. o správe a vymáhaní súdnych pohľadávok v znení neskorších predpisov.15
13
STAVINOHOVÁ, J. HLAVSA, P. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, (Edice učebnic PrF MU v Brně ; sv. 332), 2003, 660 s. ISBN 80-210-3271-5. S. 480. 14 Srov. MOLNÁR, Peter. Novoty v slovenskom exekučnom práve. Justičná revue: časopis pre právnu prax. 2005, roč. 57. č. 10. s. 1215. ISSN 1335-6461. 15 MAZÁK, J. a kol. Učebnica občianskeho procesného práva 1 a 2. 1. vydanie. Bratislava: IURA LIBRI, 2012, 802 s. ISBN 978-80-8963-500-9. S. 68.
12
Na evropské úrovni je pro Českou republiku, potažmo pro Slovenskou republiku, stěžejní právní úprava vycházející z práva Evropské unie. Zvlášť významným je nepochybně nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávaní a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I).16 Na základě tohoto nařízení lze rozhodnutí vydaná v některém z členských států EU vykonat v jiném členském státě na základě návrhu kterékoli zúčastněné strany (viz čl. 38 odst. 1 nařízení Brusel I). „This regulation treats to a greater extent other legal issues than enforcement matters, e.g. jurisdiction and recognition, and makes available, by reference to national laws, the resources of enforcement measures of the Member States to the private creditors.“17 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky, jak napovídá samotný název, přináší tzv. evropský exekuční titul pro nesporné nároky. Nesporný nárok je definován v čl. 1 písm. a) až d) tohoto nařízení jako nárok, který dlužník de facto uznal.18 Podstatou nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích je regulace evropského řízení, které zjednodušuje a urychluje řízení o drobných nárocích (do 2.000,- EUR). Toto řízení je alternativním řízením vedeným v jednotlivých státech EU. Posledně uvedené nařízení upravuje rovněž proces vydání rozhodnutí v rámci evropského řízení v jednom členském státě a uznání a výkon takového rozhodnutí v jiném členském státe.19
16
Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávaní a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 19. 6. 2014]. Dostupné z WWW: . 17 BERGLUND, Mikael. Cross-border Enforcement of Claims in the EU: History, Present time and Future. Alphen aan den Rijn: Kluwer Law International, 2009, 369 s. ISBN 978-90-411-2861-4. S. 82. 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 19. 6. 2014]. Dostupné z WWW: . 19 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 19. 6. 2014]. Dostupné z WWW: .
13
1. 2. Jiné režimy exekucí Kromě civilní exekuce existuje ještě řada exekucí prováděných v režimu správního, trestního a finančního práva. Správní exekuce se provádí v rámci zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Správní exekucí lze provést exekuci pro peněžité plnění a exekuci pro nepeněžité plnění. Správní exekuci pro peněžité plnění provádí zejména místně příslušný obecný správce daně (§ 106 odst. 1 SŘ). Na základě ust. § 105 odst. 2 SŘ může ale správní exekuci provést také soudní exekutor. Trestní exekuci upravuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Jde např. o klasický výkon rozhodnutí ukládajícího nepodmíněný trest odnětí svobody apod. Vykonatelné rozhodnutí soudu a jiného orgánu činného v trestním řízení, pokud přiznává právo nebo postihuje majetek, ale lze vykonat (provést) v rámci exekučního řízení dle exekučního řádu (srov. § 40 odst. 1 písm. b) EŘ). Daňová exekuce se provádí v rámci zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. Daňovou exekuci provádí správce daně, přičemž jeho pravomoci coby exekučního orgánu upravuje výlučně daňový řád (srov. § 177 odst. 2 DŘ). Daňová exekuce se provádí dle daňového řádu za subsidiárního použití občanského soudního řádu (srov. § 177 odst. 1 DŘ).
1. 3. Exekuční řízení – základní instituty Exekuční řízení bychom mohli procesně charakterizovat jako sporné řízení, v němž vystupují dvě strany, resp. oprávněný a povinný. Jejich spor není sporem o nárok plynoucí z hmotného práva, ale sporem o nárok judikovaný, tedy nárok procesní, jehož nezbytnou vlastností je závaznost a vykonatelnost.20 S ohledem na předmět této rigorózní práce se dále v textu zaměřím na právní rozbor civilní exekuce upravené primárně exekučním řádem.
20
VESELÝ, J., RAKOVSKÝ, A., ŠIMKOVÁ, R. Soudní exekutoři – alternativa výkonu rozhodnutí. Právní rozhledy. Praha: C. H. Beck, 2001, č. 6, s. 254 - 261. ISSN 1210-6410.
14
1. 3. 1. Prameny, principy a průběh exekučního řízení Mezi prameny exekučního řízení v České republice řadíme zejména exekuční řád a občanský soudní řád. Vztah těchto předpisů je vymezen ust. § 52 odst. 1 EŘ, dle kterého platí, že „Nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.“ Z praktického hlediska má pro výkon exekuce zásadní význam vyhláška č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti a vyhláška č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy (zejména § 45 a násl. upravující výkon rozhodnutí v občanskoprávních věcech). Zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, upravuje kromě jiného postup soudních exekutorů při provádění exekucí v případě, jsou-li několika exekucemi souběžně postiženy tytéž věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty (viz § 1 tohoto zákona). Vyhláška č. 329/2008 Sb., o centrální evidenci exekucí, má primárně toliko evidenční a informační charakter o exekučních řízeních, ale její dopad pro praxi je poměrně značný. Sdílené informace o exekucích a osobě dlužníka ovlivňují rozhodnutí nejednoho věřitele, zda pro něho např. má vůbec smysl zahájit proti konkrétní osobě exekuci.21 Vyhláška č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, upravuje především náklady spojené s provedením exekuce. Institut exekuce je okrajově předmětem regulace i jiných právních předpisů, pro účely této práce však není tato právní úprava relevantní. O některých otázkách (např. problematika kolize exekučního řízení a insolvenčního řízení) však bude pojednáno dále v textu. Exekuční řízení již ve své podstatě citelně zasahuje do sféry (nejen majetkové) povinného. Vzhledem k tomu, že do exekučního procesu není mnohokrát vtažen jen povinný jakožto dlužník, ale i další osoby, zdůrazňuje právní teorie lpění na následujících principech (zásadách) exekučního práva:22 a)
exekuci je možno provést jen k uspokojení existujících práv,
21
S ohledem na finanční náklady s tím spojené, které jsou často vyšší než vymožená částka. MAZÁK, J. a kol. Učebnica občianskeho procesného práva 1 a 2. 1. vydanie. Bratislava: IURA LIBRI, 2012, 802 s. ISBN 978-80-8963-500-9. S. 69. 22
15
b)
exekuci je možno provést jen za podmínek a způsoby stanovenými v zákoně,
c)
exekuci je možné provést jen v rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného,
d)
exekuci je možno provést jen z majetku povinného.
Někteří autoři ještě doplňují mezi principy exekučního práva princip zahájení a provedení exekuce jen na základě návrhu oprávněného, což ostatně vyplývá z dispoziční zásady uvedené v ust. § 35 odst. 1 EŘ.23 Realizace těchto principů v praxi se fakticky odráží zejména prostřednictvím procesní obrany povinného a třetích osob, spočívající v institutech námitek, odkladu exekuce, zastavení exekuce, námitky neplatnosti právního jednání apod.24 Neméně významnými instituty procesní obrany jsou v tomto směru také např. incidenční spory, které jsou vyvolány vylučovací žalobou, poddlužnickou žalobou nebo odporovou žalobou. Vylučovací žaloba najde uplatnění např. u exekuce prodejem movitých věcí a slouží k tomu, aby osoba, které svědčí právo bránící exekuci (vlastnické právo apod.), toto své právo uplatnila vůči oprávněnému.25 Institut vylučovací žaloby je upraven v ust. § 267 OSŘ a umožňuje uplatnit vůči oprávněnému návrh na vyloučení majetku z exekuce (výkonu rozhodnutí) v řízení dle třetí části OSŘ (upravující tzv. sporné řízení). Do této kategorie nebude spadat např. situace, kdy třetí osoba zaplatí exekutorovi v průběhu exekučního řízení za povinného finanční částku, aniž by tato částka byla postižena nařízením exekuce.26 Poddlužnická žaloba27 spočívá v právu oprávněného domáhat se po dlužníku povinného vyplacení částky, která měla být v průběhu exekuce vyplacena dlužníkem povinného oprávněnému.28 Uplatnění takového práva oprávněného však nebude úspěšné, jestliže dlužník povinného prokáže,
23
Viz MOLNÁR, Peter. Exekučné konanie a činnosť exekučného súdu. bulletin slovenskej advokácie. Bratislava: Slovenská advokátska komora, 2003, č. 5-6, s. 18. ISSN 1335-1079, nebo též WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. 6. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Linde Praha, 2011, 711 s. ISBN 978-80-7201-842-0, S. 477. 24 Srov. MAZÁK, J. a kol. Učebnica občianskeho procesného práva 1 a 2. 1. vydanie. Bratislava: IURA LIBRI, 2012, 802 s. ISBN 978-80-8963-500-9. S. 69. 25 WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. 6. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Linde Praha, 2011, 711 s. ISBN 978-80-7201-842-0, S. 486. 26 Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2004, sp. zn. 14 Co 555/2003, In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 16. 7. 2014]. Dostupné z WWW: . 27 K tomu viz § 292 OSŘ. 28 WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. 6. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Linde Praha, 2011, 711 s. ISBN 978-80-7201-842-0, S. 487.
16
že přikázaná pohledávka (nikdy) neexistovala nebo před tím, než mu bylo doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, některým ze způsobů stanovených zákonem zanikla.29 Průběh exekučního řízení je, stručně řečeno, předvídán exekučním řádem. Exekuční řízení je zahájeno návrhem oprávněného, který došel exekutorovi. Ten po soudním vydání pověření k vedení příslušné exekuce přistoupí zpravidla k jednotlivým úkonům k provedení exekuce. K jednotlivým krokům (jako je např. vyrozumění o zahájení exekuce nebo výzva ke splnění vymáhané povinnosti apod.) v exekučním řízení je pojednáno podrobněji níže v souvislosti s příslušnými instituty exekučního řízení. V průběhu exekuce je na návrh oprávněného a se souhlasem dosavadního exekutora možná změna osoby exekutora (viz § 44b EŘ). Samotná exekuce se provede na základě exekučního příkazu nebo i více exekučních příkazů, a to způsobem, který určí exekutor. Exekuce se provádí zpravidla za součinnosti oprávněného a je-li to účelné, i povinného. Nezbytnou součásti exekuční činnosti je rovněž součinnost třetích osob, a to na základě žádosti exekutora. Exekuci lze odložit, příp. zastavit, je-li pro to zákonný důvod. V průběhu provádění exekuce je možné se také odvolat proti jednotlivým rozhodnutím exekutora. V souvislosti s exekuční činností hradí náklady exekuce zpravidla povinný, oprávněný má zase právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhání svého nároku. Pro bližší podrobnosti ohledně průběhu exekučního řízení, resp. základních institutů exekučního řízení odkazuji na text následující níže.
1. 3. 2. Subjekty exekučního řízení Mezi subjekty exekučního řízení řadíme soudního exekutora, exekuční soud, účastníky řízení a jiné zúčastněné osoby. Soudní exekutor jako ústřední postava realizace exekuce je fyzická osoba splňující předpoklady podle exekučního řádu, která je státem pověřena k nezávislému provádění nuceného výkonu exekučních titulů a další činnosti dle exekučního řádu (srov. § 1 odst. 1 a odst. 2 EŘ ve spojení s § 2 odst. 1 EŘ). Exekučním soudem30 je okresní soud (věcná příslušnost), v jehož obvodu má povinný, 29
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 903/2004. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 21. 7. 2014]. Dostupné z WWW: . 30 Viz § 45 odst. 1 a odst. 2 EŘ.
17
je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu31 nebo v jehož obvodu má povinný sídlo, je-li povinný právnickou osobou (místní příslušnost). Nemá-li povinný místo trvalého pobytu (resp. pobytu v případě cizince) nebo sídlo (jde-li o právnickou osobu) v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek (viz § 45 odst. 2 EŘ). Jinými subjekty exekučního řízení jsou zejména subjekty a osoby (soudy, orgány státní správy a samosprávy, obce a jejich orgány, notáři a právnické a fyzické osoby, advokáti, Policie ČR, provozovatel poštovních služeb, pojišťovny, vydavatelé tisku apod.), které jsou dle § 33 odst. 1 násl. EŘ (v rámci součinnosti třetích osob) povinny sdělit exekutorovi na jeho písemnou žádost údaje o majetku povinného, které jsou jim známy z úřední povinnosti nebo jiné údaje.32 Mezi jiné subjekty exekučního řízení patří rovněž subjekty, které musí plnit zákonem stanovené povinnosti na základě rozhodnutí exekutora (banka povinného, plátce mzdy povinného, dlužník povinného apod.) a osoby nebo orgány, kterým exekutor doručuje svá rozhodnutí (katastr nemovitostí, finanční úřad, obecní úřad obce apod.).33 Účastníky exekučního řízení jsou oprávněný a povinný (§ 36 odst. 1 EŘ). Dle § 36 odst. 2 EŘ platí, že je-li exekučním příkazem postižena součást společného jmění manželů, je účastníkem exekučního řízení, pokud jde o tuto součást, i manžel povinného. Za podmínek stanovených v ust. § 36 odst. 3 a násl. EŘ se účastníkem řízení mohou stát i jiné osoby, přičemž proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze vést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu. Přechod či převod práva nebo přechod povinnosti lze v exekučním řízení prokázat jen listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu (srov. § 36 odst. 4 EŘ). Z hlediska procesního nástupnictví je významné ust. § 36 odst. 5 EŘ, dle kterého do řízení na místo dosavadního oprávněného vstupuje jeho právní nástupce, prokáže-li se, že po zahájení exekučního řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva oprávněného. „Předpokladem pro vydání usnesení,
31
Popř. místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Též srov. MAZÁK, J. a kol. Základy občianskeho procesného práva. 4. podstatne prepracované a doplnené vydanie. Bratislava: IURA EDITION, 2009, 897 s. ISBN 978-80-8078-275-7. S. 591. 33 Tamtéž. 32
18
jímž soud v exekučním řízení připustí, aby do řízení namísto dosavadního oprávněného (jenž nezanikl) vstoupil jeho právní nástupce z titulu universální nebo singulární sukcese, je nejen to, že po zahájení exekučního řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva oprávněného, o něž v exekučním řízení jde, nýbrž i to, že je prokázáno, že právo z exekučního titulu skutečně přešlo či bylo převedeno na osobu, která se má stát novým oprávněným (§ 36 odst. 3 exekučního řádu) a že průkaz této skutečnosti byl podán způsobem předjímaným ustanovením § 36 odst. 4 exekučního řádu.“34 Tento nový právní nástupce oprávněného musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení (srov. § 36 odst. 5 EŘ).
1. 3. 3. Exekuční titul Exekuční titul je dle J. Macuru ústředním pojmem exekučního řízení.35 Svou formou a funkcí je veřejnou listinou, která zakládá právo na exekuci a s přísně stanovenou formou veřejné listiny vykazuje nejvyšší míru věrohodnosti předpokladů, na nichž spočívá konkrétní vykonávací řízení.36 Exekuční titul musí dle právní teorie splňovat určité formální a materiální náležitosti. Formální náležitosti exekučního titulu záleží v podmínkách jeho vykonatelnosti, která se projevuje tak, že účastníka lze donutit ke splnění
povinností
v exekučním
titulu autoritativně vyslovených
pomocí
donucovacích prostředků i proti jeho vůli.37 „Rozhodnutí, znějící na peněžité plnění, na jehož podkladě je navrhována exekuce, musí být formálně vykonatelné již v době zahájení exekučního řízení.“38 Materiální náležitosti exekučního titulu záleží v přesném a nepochybném určení práv, povinností a dalších náležitostech exekučního titulu.39 Exekuční titul tak musí obsahovat přesnou individualizaci oprávněného a povinného, přesnou identifikaci titulu, předmět plnění, rozsah a způsob plnění, lhůtu
34
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 943/2012. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 20. 7. 2014]. Dostupné z WWW: . 35 MACUR, Josef. Kurs občanského práva procesního. Exekuční právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1998, 207 s. ISBN 80-7179-190-3. S. 22. 36 Tamtéž. 37 STAVINOHOVÁ, J., HLAVSA, P. Civilní proces a organizace soudnictví. Brno: nakladatelství Doplněk, 2003, 660 s. ISBN 80-7239-155-0. S. 495. 38 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 10. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3160/2007. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 4. 7. 2014]. Dostupné z WWW: . 39 STAVINOHOVÁ, J., HLAVSA, P. Civilní proces a organizace soudnictví. Brno: nakladatelství Doplněk, 2003, 660 s. ISBN 80-7239-155-0. S. 496.
19
k plnění uložené povinnosti a potvrzení o vykonatelnosti exekučního titulu. 40 Exekuční titul obsahuje zpravidla lhůtu ke splnění povinnosti. V opačném případě se uplatní pravidlo uvedené v § 40 odst. 2 EŘ, dle kterého povinnosti uložené exekučním titulem je třeba splnit do 3 dnů a, jde-li o vyklizení bytu, do 15 dnů od právní moci rozhodnutí. Ukládá-li exekuční titul (vykonatelné rozhodnutí soudu nebo exekutora, vykonatelné rozhodnutí soudu v trestním řízení, pokud přiznává či postihuje majetek a vykonatelný rozhodčí nález) splnění povinnosti více povinným, potom dle § 40 odst. 3 EŘ platí, že povinní jsou zavázáni splnit povinnosti rovným dílem (nestanoví-li exekuční titul jinak). Výčet exekučních titulů, jakožto nezbytného předpokladu k zahájení exekuce, je uveden v ust. § 40 odst. 1 EŘ. Exekučním titulem je a)
vykonatelné rozhodnutí soudu nebo exekutora, pokud přiznává práva, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek,
b)
vykonatelné rozhodnutí soudu a jiného orgánu činného v trestním řízení, pokud přiznává právo nebo postihuje majetek,
c)
vykonatelný rozhodčí nález,
d)
notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle notářského řádu,
e)
vykonatelné rozhodnutí a jiný exekuční titul orgánu veřejné moci,
f)
jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry a listiny, jejichž výkon připouští zákon.
Vymezení exekučního titulu ve smyslu § 40 odst. 1 písm. e) EŘ činí někdy v praxi potíže. Takovým exekučním titulem je např. rozhodnutí univerzity o poplatcích za studium vysoké školy.41 Exekučním titulem dle § 40 odst. 1 písm. f) EŘ je např. seznam přihlášených pohledávek (nepopřených) v insolvenčním řízení (srov. § 192 odst. 3 InsZ.). Ust. § 40 odst. 4 EŘ umožňuje vést exekuci rozhodnutí soudu o prodeji zástavy tehdy, obsahuje-li toto rozhodnutí soudu označení oprávněné a povinné osoby, zástavy a výši zajištěné pohledávky a jejího příslušenství. V případech, kdy je povinnost uložená exekučním titulem vázáná na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného nebo omezením doložením času, lze povinného vyrozumět o zahájení 40
Tamtéž. Viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2386/2012. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 4. 7. 2014]. Dostupné z WWW: . 41
20
exekuce ve smyslu § 44 EŘ jen tehdy, prokáže-li oprávněný, že se podmínka splnila nebo že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému již splnil, popřípadě je připraven ji splnit, nebo že nastal doložený čas (srov. § 43 odst. 1 EŘ). K prokázání těchto skutečností je třeba podle § 43 odst. 2 EŘ připojit k exekučnímu titulu listinu vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, z níž jsou tyto skutečnosti patrné.
1. 3. 4. Exekuční návrh Z exekučního řízení ovládaného dispoziční zásadou vyplývá, že exekuci lze vést pouze na návrh oprávněného nebo na návrh toho, kdo prokáže, že na něho přešlo nebo bylo převedeno právo z exekučního titulu nebo právo oprávněného (srov. § 37 odst. 1 EŘ). Dnem, kdy došel exekuční návrh exekutorovi, je zahájeno exekuční řízení (§ 35 odst. 2 EŘ). Exekuční návrh může oprávněný podat podle EŘ v případě, že povinný nesplní dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul podle exekučního řádu (viz § 37 odst. 2 písm. a) EŘ). Je-li u několika exekutorů podáno týmž oprávněným více exekučních návrhů v téže věci proti témuž povinnému, vede exekuci ten exekutor, který je v rejstříku zahájených exekucí zapsán jako první (§ 35 odst. 4 EŘ). V nedávné době bývaly velkým nešvarem situace, kdy proti témuž povinnému bylo u téhož exekutora vedeno na návrh téhož oprávněného více exekucí.42 Negativním důsledkem bylo zbytečné (nezřídka účelové) navyšování nákladů exekuce a zatažení dlužníka do dluhové spirály. V současné době dle novelizovaného ust. § 37 odst. 3 EŘ platí, že další řízení zahájené oprávněným proti témuž povinnému a u stejného exekutora dříve, než zanikne oprávnění exekutora k vedení předchozí exekuce, se spojuje s předchozí exekucí ke společnému řízení, a to ode dne podání návrhu. I před tímto současným zákonným explicitním zakotvením spojování exekucí však bylo v minulosti žádoucí v těchto věcech spojit exekuce ke společnému řízení.43 Exekutorovi 42
Např. mediálně známé případy vymáhání pohledávek z nezaplaceného jízdného v městské hromadné dopravě. 43 Viz např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 2780/10: „Přestože soudnímu exekutorovi žádný právní předpis explicitně nepřikazuje, aby spojil věci, které spolu po všech stránkách souvisejí, je takový postup jak z důvodu hospodárnosti řízení (§ 112 občanského soudního řádu), tak z důvodu minimalizace zásahů do základního práva na vlastnictví povinného nanejvýš žádoucí. Nerespektování těchto principů představuje porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ In: Nalus. Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu České republiky
21
je ponechána možnost vyloučit věc k samostatnému řízení, jestliže je to v zájmu hospodárnosti řízení (srov. § 37 odst. 3 in fine EŘ). Je-li proti témuž povinnému vedeno exekuční řízení u více exekutorů nebo zahájí-li další oprávněný u téhož exekutora exekuční řízení proti témuž povinnému, exekuční soud tato řízení spojí na návrh povinného za podmínek uvedených v ust. § 37 odst. 4 EŘ. Exekuční návrh jakožto procesní podání musí obsahovat určité náležitosti stanovené ust. § 38 EŘ. V exekučním návrhu musí být označen exekutor, který má exekuci vést, s uvedením jeho sídla a musí být patrné, kdo ho činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsán a datován. Exekuční návrh musí dále obsahovat jméno, popřípadě jména a příjmení účastníků, místo jejich trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince, a popřípadě rodné číslo nebo datum narození účastníků, nebo obchodní firmu nebo název, sídlo a identifikační číslo. Nezbytnou náležitostí je také přesné označení exekučního titulu, uvedení povinnosti, která má být exekucí vymožena, a údaj o tom, zda, popřípadě v jakém rozsahu povinný vymáhanou povinnost splnil, popřípadě označení důkazů, kterých se oprávněný dovolává. Nezbytnou přílohou exekučního návrhu je originál nebo úředně ověřená kopie exekučního titulu opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti nebo stejnopis notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. To neplatí, jestliže exekuční titul vydal exekuční soud (srov. § 38 odst. 2 EŘ). Je-li exekuční návrh nesrozumitelný, neurčitý anebo neobsahuje všechny stanovené náležitosti, exekutor vyzve nejpozději do 15 dnů oprávněného k opravě nebo doplnění návrhu, přičemž ho poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést a určí mu lhůtu (viz § 39 odst. 1 EŘ). Nesplní-li oprávněný tuto výzvu exekutora nebo není-li přiložen exekuční titul, exekutor exekuční návrh odmítne usnesením (§ 39 odst. 2 EŘ). Exekutor po těchto případných revizích exekučního návrhu požádá do 15 dnů od jeho doručení, resp. ode dne doručení opraveného či doplněného návrhu, exekuční soud o pověření a nařízení exekuce (viz § 43a odst. 1 EŘ). Okamžikem doručení této žádosti exekutora o pověření soudu se do rejstříku zahájených exekucí elektronicky zapíší údaje [databáze rozhodnutí Ústavního soudu]. Ústavní soud České republiky [cit 5. 4. 2014]. Dostupné z WWW: .
22
dle § 35b odst. 1 písm. a) a c) až g) EŘ (viz § 43a odst. 1 EŘ). Exekuční soud podle § 43a odst. 3 EŘ vydá do 15 dnů, jsou-li splněny všechny zákonem stanoveny předpoklady, pověření, které obsahuje a)
označení exekučního soudu,
b)
označení exekutora,
c)
označení exekučního titulu a orgánu, který ho vydal, nebo osoby, která jej vyhotovila,
d)
označení oprávněného a povinného,
e)
podpis a datum.
Pověření není soudním rozhodnutím a nedoručuje se účastníkům řízení (viz § 43a odst. 5 EŘ). Novelizované ust. § 43a odst. 6 EŘ stanoví, že jestliže nejsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro vedení exekuce, soud udělí exekutorovi závazný pokyn, aby exekuční návrh částečně nebo úplně odmítl nebo zamítl nebo aby exekuční řízení zastavil. Dosud popsaný postup v exekuci probíhá bez předpokládané vědomosti povinného o zahájení exekučního řízení. Po obdržení pověření exekutor zašle oprávněnému vyrozumění o zahájení exekuce, a to nejpozději do 15 dnů ode dne doručení pověření exekutorovi. Vyrozumění o zahájení exekuce dle § 44 odst. 2 EŘ obsahuje a)
označení exekučního soudu,
b)
označení exekutora, který vede exekuční řízení,
c)
označení exekučního řízení spisovou značkou, pod kterou je vedeno,
d)
označení exekučního titulu a orgánu, který ho vydal, nebo osoby, která jej vyhotovila,
e)
označení oprávněného a povinného,
f)
označení povinnosti, která má být exekucí vymožena, včetně povinnosti k úhradě nákladů oprávněného a nákladů exekuce,
g)
podpis a datum,
h)
poučení uvedená v § 44 odst. 3 písm. h) EŘ.
Jedním z nejdůležitějších poučení ve smyslu výše uvedeného písm. h) je nepochybně upozornění na tzv. generální inhibitorium. Generální inhibitorium je ustanoveno § 44a odst. 1 EŘ a jeho podstata spočívá v tom, že povinný nesmí po
23
doručení vyrozumění o zahájení exekuce nakládat se svým majetkem, včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku. Nutno dodat, že zákaz nakládání s majetkem se vztahuje nejenom na majetek, který má povinný ke dni doručení vyrozumění o zahájení exekuce, ale potažmo i na majetek nabytý povinným po doručení tohoto vyrozumění.44 Důsledkem porušení generálního inhibitoria je dle § 44a odst. 1 EŘ relativní neplatnost právního jednání, kterým povinný porušil tento zákaz. Je otázkou, zda tato novinka v podobě „pouze“ relativní neplatnosti právních jednání učiněných povinným v rozporu s generálním inhibitoriem naplní sledovaný účel, a to změkčení následků generálního inhibitoria pro povinného. Spíše panují obavy, že povinný, a jakýkoli jiný kontrahent, nebudou nikdy zcela bez pochybností, kdy a které jejich právní jednání při dispozicích s majetkem bude takto postiženo. Proto omezení při dispozicích s majetkem v důsledku generálního inhibitoria tak není touto zmiňovanou relativní neplatností pravděpodobně nijak zmírněno.45 Právní jednání bude považováno za platné, dokud námitku neplatnosti nevznese exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. Právní účinky takovéto námitky nastávají od účinnosti právního jednání, dojde-li exekuční příkaz nebo jiný projev vůle exekutora, oprávněného nebo přihlášeného věřitele všem účastníkům právního jednání, k němuž exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel vznesl námitku neplatnosti (§ 44a odst. 1 EŘ). Z litery ust. § 44a odst. 1 EŘ není zcela zřejmé, zda je vznesení námitky neplatnosti časově omezeno. Ve vazbě této neplatnosti na (probíhající) exekuční řízení se nejspíše lze domnívat, že dovolat se této neplatnosti lze pouze v rámci toho exekučního řízení, v němž povinný uvedený zákaz porušil.46 Ust. § 44 odst. 4 EŘ dává exekutorovi možnost ještě před zasláním vyrozumění o zahájení exekuce oprávněnému výjimečně omezit generální
44
K tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 20 Cdo 1624/2007. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 7. 9. 2014]. Dostupné z WWW: . 45 VYDRA, Jan. Vyřeší novelizace problémy exekučního řádu? Právní rádce. Praha: Economia, a.s., 2009, č. 1, s. 51 – 56. ISSN 1210-4817. 46 Viz DÁVID, Radovan. Exekutorská činnost ve světle novely 286/2009 Sb. Právní fórum. Praha: Wolters Kluver ČR a.s., 2009, č. 10, s. 414. ISSN 1210-7966.
24
inhibitorium rozhodnutím tak, že se bude vztahovat pouze na část majetku přiměřenou vymáhané povinnosti. Vyrozumění o zahájení exekuce (příp. včetně rozhodnutí o omezení generálního inhibitoria dle § 44 odst. 4 EŘ) se zasílá do vlastních rukou povinného, a to tak, aby jej obdržel nejpozději s prvním exekučním příkazem, který mu exekutor v exekučním řízení doručuje (viz § 44 odst. 1 EŘ). S vyrozuměním se povinnému zasílá také kopie exekučního titulu (srov. § 44 odst. 1 EŘ). Společně s vyrozuměním zašle exekutor povinnému výzvu ke splnění vymáhané povinnosti, v níž vyčíslí vymáhaný nárok a zálohu na snížené náklady exekuce a náklady oprávněného, přičemž povinného zároveň poučí, že splní-li ve lhůtě 30 dnů od doručení této výzvy vymáhaný nárok a uhradí zálohu, vydá exekutor neprodleně příkaz k úhradě nákladů exekuce (srov. § 46 odst. 6 EŘ). Splněním této výzvy, tj. splněním vymáhaného nároku a uhrazením zálohy zaniká dle § 46 odst. 6 EŘ generální inhibitorium a zákaz dle § 47 odst. 5 EŘ. Povinný může v této fázi exekučního řízení zabránit nepříznivým následkům exekuce, pokud složí u exekutora částku ve výši vymáhané pohledávky, nákladů exekuce a nákladů oprávněného. Exekutor v takovém případě na návrh povinného zruší zákaz dle § 44a odst. 1 EŘ (generální inhibitorium) a zákaz převést, zatížit, či jinak nakládat s majetkem, který je postižen exekučním příkazem ve smyslu § 47 odst. 5 EŘ (viz § 44a odst. 2 EŘ). Povinný může exekutorovi také navrhnout, aby rozhodl o tom, že výše uvedené zákazy se nevztahují na majetek, který povinný uvedl v návrhu, jestliže povinný zároveň doloží, že jeho zbývající majetek zjevně a nepochybně postačuje k uhrazení vymáhané pohledávky včetně nákladů oprávněného a nákladů exekuce (srov. § 44a odst. 3 EŘ). Povinný může taktéž navrhnout, aby k úhradě vymáhané pohledávky, jejího příslušenství, nákladů exekuce či nákladů oprávněného, byl zpeněžen majetek nebo jednotlivé součásti majetku, nejsou-li postiženy jinou exekucí (§ 44a odst. 4 EŘ). S tímto postupem musí písemně souhlasit exekutor, oprávněný a všichni přihlášení věřitelé. Ve srovnání se slovenskou právní úpravou nutno doplnit, že obdobu § 44a EŘ, zejména pak možnost zrušení účinků generálního inhibitoria či otázku relativní neplatnosti právních jednání porušujících generální inhibitorium ve slovenském exekučnom poriadku nenalezneme. Exekutor je povinen postupovat v exekučním řízení rychle a dbát přitom ochrany práv účastníků řízení a třetích osob dotčených jeho postupem (viz § 46 odst. 1 EŘ).
25
Exekutor tak např. může, považuje-li to za účelné, předvolat a vyzvat povinného k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti a k prohlášení o majetku (srov. § 50 odst. 2 EŘ). I bez návrhu činí úkony směřující k provedení exekuce a úkony a rozhodnutí exekutora i exekučního soudu eviduje v exekučním spise, který vede v listinné nebo v elektronické podobě (srov. § 46 odst. 2 EŘ). Peněžitá plnění na vymáhanou povinnost se hradí exekutorovi nebo oprávněnému, přičemž vymožené (byť částečné) plnění exekutor vyplatí (po odečtení nákladů exekuce) oprávněnému do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržel, nedohodl-li se exekutor s oprávněným jinak (§ 46 odst. 4 EŘ).
1. 3. 5. Exekuční příkaz Tento zásadní procesní institut je upraven v ust. § 47 a násl. EŘ. Právě prostřednictvím pravomocného exekučního příkazu se naplňuje účel nařízené exekuce. Exekučním příkazem se dle § 47 odst. 1 EŘ rozumí příkaz k provedení exekuce některým ze způsobů uvedených v exekučním řádu. Exekutor je povinen zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše dluhů povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění dluhů povinného dosaženo (§ 47 odst. 1 EŘ). Exekutor může vyzvat oprávněného, aby navrhl, jakým způsobem má provést exekuci, a označil plátce mzdy povinného, popř. fyzickou osobu nebo právnickou osobu, vůči které má povinný pohledávku (dlužník povinného) a uvedl důvod této pohledávky (srov. § 50 odst. 1 EŘ). Exekuční příkaz má dle § 47 odst. 2 EŘ účinky nařízení výkonu rozhodnutí dle OSŘ, přičemž právní mocí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí podle OSŘ se v exekučním řízení podle § 52 odst. 3 EŘ rozumí a)
uplynutí lhůty 30 dnů k dobrovolnému splnění vymáhaného nároku a uhrazení zálohy ve smyslu § 46 odst. 6 EŘ,
b)
právní moc rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce, pokud byl podán ve lhůtě dle písm. a),
c)
právní moc exekučního příkazu.
Podle exekučního příkazu nelze dle § 47 odst. 2 EŘ provést exekuci před uplynutím lhůty uvedené v písm. a), dále před právní mocí rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce, pokud byl podán ve lhůtě dle písm. a), a ani před právní mocí exekučního příkazu. To prakticky znamená, že exekutor sice může podnikat kroky
26
v exekuci, tj. např. přijmout plnění od povinného dle exekučního titulu apod., avšak vyplatit toto přijaté plnění oprávněnému, tj. de facto provést exekuci, je exekutor oprávněn až po naplnění výše uvedených zákonných předpokladů uvedených v § 47 odst. 2 písm. a) až d) EŘ.47 Majetek, postižený exekučním příkazem, nesmí povinný převést na jiného, zatížit ho nebo s ním jinak nakládat, a to pod sankcí neplatnosti právního jednání, kterým by povinný tyto povinnosti porušil (srov. § 47 odst. 5 EŘ). Jde o tzv. speciální inhibitorium, důsledkem jehož porušení je absolutní neplatnost právního jednání.48 Ust. § 47 odst. 6 EŘ, regulující režim exekučního příkazu, stanoví, že provedením exekuce a zastavením exekuce zanikají účinky všech vydaných exekučních příkazů. Proti exekučnímu příkazu není dle § 47 odst. 4 EŘ přípustný opravný prostředek. S ohledem na to tak lze dosáhnout přezkumu např. postupu exekutora z pohledu přiměřenosti způsobů provedení exekuce jen prostřednictvím institutů odkladu či zastavení exekuce.49 Exekuční příkaz o prodeji zástavy musí obsahovat označení movité nebo nemovité věci, která má být prodána (§ 49 odst. 5 EŘ). V exekučním příkazu, resp. v jeho výroku se uvedou další zákazy, příkazy a výzvy, které podle zvoleného způsobu provedení exekuce musí obsahovat usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu (viz § 49 odst. 6 EŘ). Exekuční příkaz doručuje exekutor oprávněnému, povinnému a dalším osobám, kterým se podle zvoleného způsobu exekuce doručuje usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí podle OSŘ. Exekuční příkaz se tak příkladmo u exekuce prováděné správou nemovité
věci
doručuje
oprávněnému,
povinnému,
manželovi
povinného
a
katastrálnímu úřadu, stejně tak u exekuce prodejem nemovitosti, kde se po právní moci doručí také osobám uvedeným v § 335b odst. 5 OSŘ, tj. osobám s předkupním právem, výměnkem, pachtovním právem apod.50 Do vlastních rukou osob51 uvedených v ust. § 49 odst. 7 EŘ se exekuční příkaz doručuje v případech, kdy u jednotlivých způsobů exekuce občanský soudní řád stanoví, že se do vlastních rukou doručuje usnesení o 47
Srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4802/2008. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 7. 9. 2014]. Dostupné z WWW: . 48 K tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2008, sp. zn. 20 Cdo 833/2007. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 19. 7. 2014]. Dostupné z WWW: . 49 Viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3693/2007. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 7. 9. 2014]. Dostupné z WWW: . 50 K tomu viz také KASÍKOVÁ, M. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 317. 51 Rozuměj jiné osoby než oprávněný a povinný.
27
nařízení výkonu rozhodnutí (viz § 49 odst. 7 a 8 EŘ ve spojení s ust. § 9 ProVyhl). Tak např. u exekuce prováděné přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu se exekuční příkaz doručí do vlastních rukou peněžnímu ústavu nebo u exekuce prováděné postižením jiných majetkových práv se exekuční příkaz doručí do vlastních rukou dlužníkovi povinného (viz § 304 odst. 2 OSŘ a § 313 odst. 2 OSŘ).
1. 3. 6. Odklad exekuce „Smyslem tohoto institutu je předcházení nepříznivým a často i neodčinitelným následkům pro povinného, způsobených bezodkladným provedením exekuce. Reaguje se tak jednak na přechodné osobní, ekonomické a sociální mimořádné a nepříznivé důsledky exekuce na povinného a jeho rodinu, jednak na možnou a přechodnou nejistotu, zda bude exekuci možno provést, resp. zda ji nebude nutno zastavit.“52 O odkladu exekuce může rozhodnout jak exekuční soud, tak i exekutor, a to na základě návrhu povinného. Tento návrh se podává u exekutora, který vede exekuci (srov. § 54 odst. 1 EŘ). V případě, že exekutor nevyhoví návrhu na odklad exekuce do 7 dnů, postoupí jej společně s exekučním spisem k rozhodnutí exekučnímu soudu, který o něm rozhodne bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 15 dnů (viz § 54 odst. 7 EŘ). Exekuční soud může rozhodnout o odkladu exekuce i bez návrhu povinného, lze-li očekávat, že exekuce bude zastavena (viz § 54 odst. 6 EŘ). Exekutor do vydání rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce nečiní žádné úkony směřující k provedení exekuce. To neplatí, jde-li o návrh, který je svévolným nebo zřejmě bezúspěšným uplatňováním nebo bráněním práva (§ 54 odst. 2 EŘ). Úkony směřující k provedení exekuce exekuční zákon blíže nevymezuje. Lze se domnívat, že jsou tím myšleny především úkony uvedeny v hlavě IV. exekučního řádu, resp. realizace jednotlivých způsobů provedení exekuce (prodej věcí, přikázaní pohledávky, srážky ze mzdy apod.).53 Exekutor nebo exekuční soud uvedou v rozhodnutí o odkladu exekuce zároveň dobu, na kterou se exekuce odkládá, přičemž po tuto dobu exekutor nečiní žádné úkony směřující k provedení exekuce. Až po uplynutí doby odkladu 52
KUČERA, Z. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 333 - 334. 53 BÁRTA, Jan. K právní situaci povinného a exekutora při odkladu provedení exekuce vykonatelného rozhodčího nálezu. Bulletin advokacie. Praha: Česka advokátní komora v Praze, 2004, č. 2, s. 45 – 50. ISSN 1210 – 6348.
28
exekuce exekutor i bez návrhu pokračuje v provedení exekuce (srov. § 54 odst. 3 EŘ). Obdobně, je-li odložena vykonatelnost exekučního titulu, potom dle § 54 odst. 4 EŘ platí, že exekutor nebo exekuční soud odloží provedení exekuce do doby pravomocného skončení řízení, ve kterém soud rozhoduje o odložení vykonatelnosti exekučního titulu. V souvislosti se soudním rozhodováním, resp. opravnými prostředky, uvádím do pozornosti ust. § 238 odst. 1 písm. d) OSŘ, dle kterého je vyloučena možnost podat dovolání ve věcech odkladu provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Je-li u exekutora složena jistota ve výši vymáhané pohledávky, nákladů oprávněného a nákladů exekuce, ust. § 54 odst. 5 EŘ pak stanovuje, že exekutor nebo exekuční soud na návrh povinného odloží provedení exekuce do právní moci rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce podaném povinným a rozhodne o tom, že povinný není vázán zákazem uvedeným v § 44a odst. 1 EŘ a v § 47 odst. 5 EŘ ode dne vydání rozhodnutí o odkladu. Jestliže nedojde k zastavení exekuce, použije se složená jistota na úhradu vymáhané pohledávky, nákladů oprávněného a nákladů exekuce, nebo se v opačném případě vrátí složiteli jistoty (viz § 54 odst. 5 EŘ).
1. 3. 7. Zastavení exekuce Tento institut je upraven v ust. § 55 a § 55a EŘ a pro řízení zahájená po 1. 1. 2013 je jediným opravným prostředkem, kterým se povinný může bránit proti exekuci, která je vedena na jeho majetek.54 V důsledku novelizace exekučního řádu zákonem č. 286/2009 Sb., je současně nově zavedena možnost, aby exekutor sám vydal usnesení o zastavení exekuce v případech, kdy o zastavení není sporu, neboť do té doby o zastavení exekuce rozhodoval pouze soud.55 Předpoklady zastavení výkonu rozhodnutí nalezneme v ust. § 268 a násl. OSŘ. Návrh na zastavení exekuce může povinný podat do 15 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o důvodu zastavení exekuce, oprávněný není v případě podání návrhu na zastavení exekuce vázán žádnou lhůtou.56 Návrh na zastavení exekuce se podává u exekutora, který vede exekuci (§ 55 odst. 1 EŘ) a musí obsahovat vylíčení skutečností rozhodných pro posouzení, zda byl 54
Viz KASÍKOVÁ, M. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 341. 55 KASÍKOVÁ, M. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 340. 56 Tamtéž.
29
podán ve výše uvedené lhůtě 15 dnů (§ 55 odst. 2 EŘ). Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3439/2013 konstatoval, že „Smysl lhůty 15 dnů uvedené v ustanovení § 55 odst. 1 ex. ř. spočívá v tom, že vede povinné k tomu, aby podávali návrh na zastavení exekuce „včas“ a exekuci neprodlužovali; vyplývají-li však z listin předložených povinným k návrhu na zastavení exekuce skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení exekuce, je soud povinen k nim přihlédnout a i o opožděném návrhu věcně rozhodnout“. Z toho vyplývá, že na základě opožděně podaného návrhu na zastavení exekuce nemůže exekuci zastavit exekutor, může ji však zastavit exekuční soud, dospěje-li k názoru, že k tomu je důvod. Jestliže návrh na zastavení exekuce neobsahuje všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý nebo k němu nejsou přiloženy listiny k prokázání tvrzení obsažených v návrhu nebo byl podán opožděně, exekutor jej odmítne (§ 55 odst. 2 EŘ). Je-li proti tomu podáno odvolání, postoupí exekutor věc k vyřízení exekučnímu soudu. Exekuční soud může rozhodnout o zastavení exekuce i bez návrhu. Zastavení exekuce je rovněž namístě, probíhá-li exekuční řízení delší dobu bez zjevné činnosti exekutora a v budoucnu nelze očekávat ani částečné vymožení pohledávky oprávněného.57 Exekutor rozhodne, a to i bez návrhu, o zastavení exekuce, souhlasí-li se zastavením exekuce oprávněný (viz § 55 odst. 5 EŘ). V případě nesouhlasu oprávněného se zastavením exekuce požádá exekutor o zastavení exekuční soud (§ 55 odst. 4 EŘ). Exekutor zastaví exekuci také tehdy, nesložil-li oprávněný přiměřenou zálohu na náklady exekuce, vyjma situace, kdy jsou splněny podmínky pro osvobození oprávněného dle zvláštního právního předpisu58 nebo je-li vymáháno výživné na nezletilé dítě (srov. § 55 odst. 6 EŘ). Souhlasí-li všichni účastníci, kteří byli exekutorem vyzváni k vyjádření se k návrhu na zastavení exekuce, se zastavením exekuce, exekutor vyhoví návrhu na zastavení exekuce do 30 dnů od marného uplynutí lhůty k vyjádření nebo od doručení souhlasného vyjádření, nastalo-li dříve (viz § 55 odst. 3 EŘ). Současně dle předmětného ustanovení platí, že nevyhoví-li exekutor návrhu na zastavení exekuce, postoupí jej společně s exekučním spisem v téže lhůtě k rozhodnutí exekučnímu soudu. Dle § 55a EŘ platí, že soud exekuci nezastaví, nejsou-li zaplaceny 57
Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČŘ ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4051/2011. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 19. 7. 2014]. Dostupné z WWW: . 58 Patrně jde o § 138 odst. 1 OSŘ (osvobození od soudních poplatků) jak ostatně uvádí KASÍKOVÁ, M. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 351.
30
náklady exekuce a současně rozhoduje-li o zastavení exekuce z iniciativy účastníků. Ve vztahu k formulaci ust. § 55a EŘ se u odborné veřejnosti objevil názor, dle kterého lze smysl tohoto ustanovení snadno obejít, pokud účastnící řízení zašlou soudu pouze informaci o tom, že je dán důvod pro zastavení exekuce, aniž by své podání formulovali jako návrh.59 V návaznosti na uvedený výklad doplňuji dle mého názoru zajímavý postřeh, který se objevil v praxi. Exekuční řád, posléze ani občanský soudní řád, neřeší jakési formální ukončení exekuce, resp. nevydává se o tom rozhodnutí.60 Dochází tak k situacím, kdy zejména oprávněný může, na rozdíl od exekutora, nabýt dojmu, že exekuce nebyla provedena úplně, resp. nebylo např. vymožené celé příslušenství vymáhané pohledávky (kvůli rozdílným propočtům apod.).61 Na druhou stranu také povinný může dospět k závěru, že exekuce již byla zcela vykonána a měl by mít možnost navrhnout zastavení exekuce.62 Domnívám se, že návrh povinného na zastavení exekuce ve smyslu § 55 EŘ (ve spojení s § 268 OSŘ) tento účel nesplňuje, a to i s ohledem na znění § 55a EŘ, dle kterého soud exekuci na návrh účastníků nezastaví, nejsou-li zaplaceny náklady exekuce.
1. 3. 8. Odvolání proti rozhodnutí exekutora Exekutor je ve smyslu ust. § 55b odst. 1 EŘ oprávněn činit při svém rozhodování úkony, které jinak v řízení o výkon rozhodnutí přísluší soudu prvého stupně. S ohledem na to exekuční řád umožňuje účastníkům exekučního řízení brojit proti těmto rozhodnutím exekutora odvoláním podle ust. § 55c EŘ. O odvolání rozhoduje krajský soud, v jehož obvodu působí exekuční soud. Zákon uvádí negativní výčet rozhodnutí exekutora, která nelze napadnout odvoláním dle § 55c EŘ, a to rozhodnutí exekutora o návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu, exekuční příkaz, usnesení o změně nebo zrušení exekučního příkazu, nebo příkaz k úhradě nákladů exekuce.
59
FILÍPEK, Milan. (Zatím) poslední novela exekučního řádu. Právní rozhledy. Praha: C. H. Beck, 2008, č. 9, s. 322 – 326. ISSN 1210-6410. 60 K tomu srov. např. oznámení o skončení exekuce ve smyslu § 46 odst. 8 EŘ, které však formálně není rozhodnutím, a postihuje „skončení exekuce“ předvídané § 46 odst. 2 a 6 EŘ a § 55 EŘ. 61 SVOBODA, Karel. Jak donutit soud, aby dokončil neúplnou exekuci. Právní fórum. Praha: Wolters Kluver ČR a.s., 2009, roč. 6, č. 1, s. 14 -18. ISSN 1210-7966. 62 Tamtéž.
31
Odvolání lze podat do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u exekutora, proti jehož rozhodnutí odvolání směřuje (viz § 55c odst. 4 EŘ). Jinak v případě odvolání dle § 55c EŘ se v dalším postupuje za přiměřeného použití „obecných“ ustanovení o odvolání v OSŘ (srov. § 55c odst. 5 a odst. 6 EŘ).
1. 3. 9. Náklady exekuce a náklady oprávněného V souvislosti s exekučním řízením se v krátkosti zmíním o nákladech exekuce a nákladech oprávněného, neboť obsáhlost této problematiky překračuje rámec této práce. Náklady exekuce sestávají z odměny exekutora, náhrady paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrady za ztrátu času při exekuci, náhrady za doručení písemnosti, odměny a náhrady nákladů správce závodu a je-li exekutor plátcem DPH, je nákladem exekuce rovněž příslušná částka odpovídající této dani. Ostatně podrobnosti ohledně odměny exekutora a jeho náhrad, jakož i ohledně odměny a náhrady hotových výdajů správce závodu vymezuje blíže vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb. Oprávněný má taktéž nárok na náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhání svého nároku. V obou případech, tj. jak náklady exekutora, tak náklady oprávněného, hradí náklady povinný (§ 87 odst. 2 a odst. 3 EŘ). Exekutor určuje (vyčíslí) náklady exekuce a náklady oprávněného v příkazu k úhradě nákladů exekuce. Tento příkaz k úhradě nákladů exekuce může účastník řízení napadnout námitkami, a to do 8 dnů od jeho doručení (viz § 88 odst. 3 EŘ). Nevyhoví-li exekutor podaným námitkám, postoupí jej bez zbytečného odkladu exekučnímu soudu, který o nich rozhodne do 15 dnů. Ust. § 89 EŘ stanoví pravidla úhrady nákladů exekuce, dojde-li k jejímu zastavení. Platí, že náklady exekuce hradí ten účastník, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Pro tento případ si může exekutor s oprávněným předem sjednat výši účelně vynaložených výdajů.
32
1. 4. Exekuce a společné jmění manželů Podle § 42 odst. 1 EŘ platí, že „Exekuci na majetek patřící do společného jmění manželů lze vést také tehdy, jde-li o vymáhání dluhu, který vznikl za trvání manželství nebo před uzavřením manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely exekuce považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že bylo rozhodnutím soudu zrušeno společné jmění nebo zúžen jeho stávající rozsah nebo že byl smlouvou zúžen rozsah společného jmění manželů, že byl ujednán režim oddělených jmění nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství.“ Pro vymezení společného jmění manželů odkazuji zejména na ust. § 709 odst. 1 OZ, které upravuje tzv. zákonný režim společného jmění manželů. Součástí společného jmění je v takovém případě to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství s výjimkami stanovenými dále v ust. § 709 odst. 1 písm. a) až e) OZ. Součástí společného jmění manželů je i zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů (srov. § 709 odst. 2 OZ) nebo též podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva (§ 709 odst. 3 OZ). Součástí společného jmění manželů jsou ve smyslu § 710 OZ i dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku. Druhou výjimkou dluhů nenáležejících do společného jmění manželů, jsou dluhy převzaté jen jedním z manželů bez souhlasu druhého manžela, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Význam výše uvedeného novelizovaného ust. § 42 odst. 1 EŘ (srov. též § 262a OSŘ) spočívá zejména v tom, že v rámci exekuce je možné postihnout majetek patřící do společného jmění manželů i v případě vymáhání dluhu, který vznikl před uzavřením manželství jen jednomu z manželů.63 Před 31. 12. 2013 věřitel takový dluh nemohl úspěšně vymáhat z majetku patřícího do společného jmění manželů, takže postižení majetku ve společném jmění manželů bylo v takovém případě důvodem pro zastavení exekuce dle § 268 odst. 1
63
Srov. též ust. § 262a OSŘ.
33
písm. h) OSŘ.64 Vedle výše uvedeného ustanovení exekučního řádu upozorňuji také např. na ust. § 731 OZ, podle kterého vznikl-li dluh jen jednoho z manželů za trvání společného jmění, může se věřitel při výkonu rozhodnutí uspokojit i z toho, co je ve společném jmění. Účelem tohoto ustanovení občanského zákoníku je ochrana třetích osob. Na druhou stranu občanský zákoník pamatuje do určité míry65 i na ochranu manžela povinného, neboť dle § 732 OZ platí: „Vznikl-li dluh jen jednoho z manželů proti vůli druhého manžela, který nesouhlas projevil vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděl, může být společné jmění postiženo jen do výše, již by představoval podíl dlužníka, kdyby bylo společné jmění zrušeno a vypořádáno podle § 742.“ Skutečnosti uvedené v § 42 odst. 1 EŘ posuzuje exekutor vždy s přihlédnutím k tomu, co v řízení vyšlo najevo (viz § 42 odst. 2 EŘ). V této souvislosti již starší judikatura zdůrazňovala, že otázka vzniku pohledávky za trvání manželství se neprokazuje, ale vycházelo se z návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, z jiných tvrzení oprávněného, popř. z toho, co jinak vyšlo najevo (např. z listiny dokládající, že postižené nemovitosti jsou součástí společného jmění povinného a bývalého manžela).66 Je třeba upozornit taktéž na to, že exekuce může postihnout i manžela, který již s povinným nežije, a jejichž manželství již bylo rozvedeno. Jak judikoval Nejvyšší soud, účastenství rozvedeného manžela v exekučním řízení je dáno zákonem (§ 255 odst. 2 OSŘ a § 36 odst. 2 EŘ), a to za předpokladu, že vymáhaný dluh vznikl povinnému manželovi za trvání manželství a postihuje-li exekuce věci nebo práva nebo jiné majetkové hodnoty patřící do společného jmění s povinným (v rozsahu podle § 42 EŘ, event. v případě vypořádání SJM dohodou nebo rozhodnutím soudu), a taktéž za situace, kdy tuto skutečnost oprávněný, manžel povinného nebo povinný toliko tvrdí.67 Manžel povinného má dle současné právní úpravy možnost bránit se exekuci excindační žalobou ve smyslu § 267 odst. 2 OSŘ. O účinnou obranu jde tehdy, jestliže 64
Viz LEVÝ, J. In: SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1422 s. ISBN 978-80-7400-506-0. S. 892. 65 Na hmotněprávní úrovni určitou ochranu manžela povinného v tomto smyslu nalezneme, v rovině procesní reprezentované § 42 EŘ a § 262a OSŘ je však ochrana manžela povinného výrazně omezena. V době psaní této rigorózní práce se připravuje novelizace příslušných ustanovení OSŘ a EŘ, upravující mimo jiné problematiku exekucí a SJM. 66 Viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1054/2002. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 4. 7. 2014]. Dostupné z WWW: . 67 Viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1561/2012, In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 4. 7. 2014]. Dostupné z WWW: .
34
majetek sice dříve náležel do společného jmění povinného a jeho manžela, ale manžel povinného jej nabyl dohodou o vypořádání společného jmění manželů, ovšem jen za předpokladu, že se nejedná o neúčinné nebo odporovatelné jednání.68 Stejně se bude postupovat také tehdy, jestliže majetek netvoří součást společného jmění proto, že bylo rozhodnutím soudu zrušeno společné jmění manželů nebo zúžen jeho stávající rozsah nebo že byl smlouvou zúžen rozsah společného jmění manželů, že byl ujednán režim oddělených jmění nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění manželů ke dni zániku manželství, a to za předpokladu, že dohody manželů nejsou vůči věřitelům neúčinné a rozhodování soudu je pro věřitele závazné.69
1. 5. Exekuce a insolvenční řízení Insolvenční řízení je upraveno zákonem č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. Jeho účelem je řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení věřitelů (§ 1 písm. a) IZ). Insolvenční řízení se zahajuje na návrh a zahájení insolvenčního řízení je vázáno na den, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu. Zahájení insolvenčního řízení má zásadní dopad na exekuční řízení. Ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ stanoví, že exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze po zahájení insolvenčního řízení nařídit, nelze ji však provést. „V takovém případě je exekutor povinen do majetkové podstaty vydat insolvenčnímu správci podle § 206 insolvenčního zákona všechny věci a práva, které exekutor zajistil. Svou pohledávku na nákladech exekuce pak exekutor přihlásí jako věřitel do insolvenčního řízení.“70 Pro určité pohledávky však lze exekuci vést a provést, a to pro tzv. pohledávky za majetkovou
68
LEVÝ, J. In: SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1422 s. ISBN 978-80-7400-506-0. S. 918. 69 Tamtéž. 70 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3845/2011. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 7. 9. 2014]. Dostupné z WWW: .
35
podstatou (§ 168 IZ )71 a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169 IZ)72. Exekuci těchto pohledávek, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty, však lze vést a provést pouze na základě rozhodnutí insolvenčního soudu (viz § 109 odst. 1 písm. c) IZ). Ustanovení § 109 odst. 2 IZ konkretizuje úkon, jímž se provádí výkon rozhodnutí nebo exekuce. Takovým není úkon učiněný k zajištění dlužníkova (povinného) majetku pro účely jeho postižení exekucí. V této souvislosti je významné rovněž ust. § 109 odst. 6 IZ, dle kterého platí, že k rozhodnutím a opatřením přijatým při provádění exekuce v rozporu s případnými omezeními plynoucími z rozhodnutí insolvenčního soudu dle § 109 odst. 1 písm. c) IZ, se v insolvenčním řízení nepřihlíží. Insolvenční řízení může do exekučního řízení zasáhnout poté, co byla přijata rozhodnutí v rozporu s § 109 odst. 1 písm. c) IZ. Insolvenční soud tak může zakázat přijmout taková rozhodnutí, pozastavit vykonatelnost anebo odložit právní moc těchto rozhodnutí. Ve fázi insolvenčního řízení, resp. v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze nařídit nebo zahájit exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, vyjma nařízení nebo zahájení exekuce na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 IZ (srov. § 140e odst. 1 IZ). Prohlášení konkursu má za následek, že práva na uspokojení ze zajištění, která se týká majetkové podstaty dlužníka v insolvenčním řízení a která byla věřiteli získána poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se stávají neúčinnými. Mezi taková práva na uspokojení ze zajištění patří i zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech nebo zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech. V případě vzájemné kolize exekučního a insolvenčního řízení je úloha exekučního řízení, jak vyplývá z výše uvedeného, značně potlačena. Účinky exekučního řízení musí ustoupit probíhajícímu insolvenčnímu řízení. Jinými slovy, některá omezení a zákazy v exekučním řízení jsou vlivem souběžného insolvenčního řízení výrazně omezena, příp. zcela negována. Část odborné veřejnosti neskrývá obavy nad účelovým
71
Jde např. o náhradu hotových výdajů, odměnu předběžného správce, náhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení apod. 72 Např. hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty dlužníka, daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění apod.
36
zneužíváním smyslu a účelu insolvenčního řízení pro účely úmyslného oddalování exekučního řízení. Povinný by toho mohl dosáhnout klidně tím, že poté co obdrží exekuční příkaz, podá sám nebo prostřednictvím spřízněného věřitele návrh na zahájení insolvenčního řízení a exekuce se musí do doby, než bude o insolvenčním návrhu rozhodnuto, přerušit.73 S ohledem na výše uvedené lze konstatovat, že současná právní úprava nutí věřitele74 alespoň nepřímo sledovat insolvenční rejstřík, a ověřovat si, zda vůči jejich dlužníkovi nebylo zahájeno insolvenční řízení.75
2. Jednotlivé způsoby provedení exekuce pro peněžité plnění Následující pojednání o jednotlivých způsobech provedení exekuce pro peněžité plnění, jsou vzhledem k cílům této práce stěžejní. Otázka konkrétních způsobů provedení exekuce pro peněžité plnění je zásadní, neboť právě prostřednictvím těchto institutů se v praxi realizuje a naplňuje účel exekuce. Vyčerpávající výčet jednotlivých způsobů provedení exekuce pro peněžité plnění je uvedený výše v kapitole 1.1. Civilní exekuce a možnosti jejího provedení. Exekuci lze provést jen způsoby uvedenými v exekučním řádu, přičemž způsob provedení určí exekutor (srov. § 58 odst. 1 a odst. 3 EŘ). Zajistit majetek k provedení exekuce lze nejvýše v rozsahu bezpečně postačujícího k uhrazení vymáhané pohledávky, jejího příslušenství včetně příslušenství, které se pravděpodobně stane splatným po dobu trvání exekuce, pravděpodobných nákladů oprávněného a pravděpodobných nákladů exekuce (viz § 58 odst. 1 EŘ). Jestliže jeden ze způsobů exekuce nepostačuje k uspokojení oprávněného, potom dle ust. § 58 odst. 2 EŘ je možné v jednom exekučním řízení exekuci provést i více způsoby, popřípadě i všemi zákonem stanovenými způsoby. Ust. § 58 odst. 2 EŘ vymezuje pravidlo, dle kterého se exekuce ukládající zaplacení peněžité částky provede, nebrání-li to účelu exekuce, předně přikázáním pohledávky, srážkami ze mzdy a jiných příjmů, správou nemovité věci, pozastavením řidičského oprávnění nebo zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech. Jestliže by tyto způsoby nepostačovaly k uhrazení vymáhané peněžité 73
TUŠILOVÁ, B., VAVŘINA, J. Problémy právní úpravy vztahu exekuce a insolvenčního řízení. Právní rozhledy. 2012, č. 3, s. 100. ISSN 1210 – 6410. 74 Kteří disponují pohledávkou, vhodnou k vymáhání prostřednictvím exekuce. 75 DÖRFL, Luboš. K vymáhání pohledávek výkonem rozhodnutí, exekucí nebo v insolvenční řízení. Právní rádce. Praha: Economia, a.s., 2009, č. 3, s. 16 – 20. ISSN 1210-4817.
37
pohledávky, jejího příslušenství, nákladů oprávněného a nákladů exekuce, provede se exekuce prodejem movitých věcí a nemovitých věcí nebo postižením závodu. Z uvedeného vyplývá, že exekuční řád preferuje použití „mírnějších“, způsobů provedení exekuce tj. takových, jež nepostihují přímo „fyzický“ majetek povinného. Uvedený postup je nepochybně odrazem zásady, resp. pravidla přiměřenosti prováděné exekuce.76 K samotnému prodeji majetku77 povinného by dle výše uvedených pravidel mělo zásadně docházet jako k nejzazší možnosti, a teprve tehdy, nelze-li dosáhnout účelu exekuce ukládající zaplacení peněžité částky „mírnějšími“ způsoby. U jednotlivých způsobů provedení exekuce pro peněžité plnění v exekučním řádu je třeba přiměřeně vycházet z příslušných ustanovení občanského soudního řádu, což plyne nejenom z „generálního“ ustanovení § 52 odst. 1 EŘ, ale tato aplikační zásada je u některých způsobů výslovně uvedena (např. § 65 EŘ, § 69 EŘ apod.).78 Následující kapitoly se předně věnují právě výše zmíněným „mírnějším“ způsobům provedení exekuce pro peněžité plnění, a to srážkám ze mzdy a jiných příjmů, přikázání pohledávky, prodeji movitých věcí a nemovitých věcí (se zaměřením na postih movitých věcí) a pozastavení řidičského oprávnění.
2. 1. Srážky ze mzdy a jiných příjmů S odkazem na ust. § 60 EŘ se při realizaci tohoto způsobu exekuce přiměřeně užijí ustanovení OSŘ upravující výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy. Tento způsob exekuce nalezne své opodstatnění zejména u zaměstnaných povinných, pobírajících mzdu či plat. Za jako jeden z nejběžnějších způsobů exekuce jsou srážky ze mzdy považovány např. ve Finsku: „The most common means is garnishment of the wages. The employer is notified of the garnishment and becomes liable to turn over the garnished sum to the enforcement authority.“79
76
Srov. též PROŠEK, J. a kol. Metodika k střednědobé novele exekučního řádu. Bulletin advokacie. Praha: Česka advokátní komora v Praze, 2009, č. 12, s. 41 – 43. ISSN 1210 – 6348. 77 Rozuměj prodej movitých věcí a nemovitých věcí, příp. postižení závodu. 78 Viz také VESELÝ, J., RAKOVSKÝ, A., ŠIMKOVÁ, R. Způsoby provedení exekuce podle zákona o soudních exekutorech se zaměřením na odchylky od úpravy v občanském soudním řádu. Právní rozhledy. Praha: C. H. Beck, 2001, č. 10, s. 470 - 475. ISSN 1210-6410. 79 NIEMI-KIESILÄINEN, Johanna. Civil procedure in Finland. Alphen aan den Rijn: Kluwer Law International, 2010, 152 s. ISBN 9789041133861. S. 136.
38
Obecně jsou srážky ze mzdy, resp. obecně srážky z výdělku povinného, jako exekuční prostředek pro věřitele výhodné, neboť představují postupné přímé (resp. prostřednictvím exekutora) finanční uspokojení pohledávky věřitele. „One of the most important enforcement procedure available to the enforcement organ is that of the attachment of the earnings of the debtor because of the economic result it produces for the benefit of the creditor.“80 Předmětem exekuce není mzda jako taková, ale nárok na její výplatu.81 Mzda je definována v ust. 109 odst. 2 ZP jako peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda), poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci. Obdobou mzdy je plat, pod kterým se dle § 109 odst. 3 ZP rozumí peněžité plnění poskytované za práci zaměstnanci zaměstnavatelem, kterým je stát, územní samosprávný celek, státní fond, příspěvková organizace (financována z veřejných rozpočtů), nebo školská právnická osoba zřízena ve smyslu § 124 ŠZ. Srážky ze mzdy lze exekvovat jen do výše exekucí vymáhané pohledávky s příslušenstvím a provádějí se z čisté mzdy. Ta se vypočte tak, že se od celé mzdy odečte záloha na daň z příjmu fyzických osob srážená z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, pojistné na důchodové spoření, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Tyto sražené částky se potom vypočtou dle podmínek a sazeb platných pro povinného v měsíci, za který se čistá mzda zjišťuje (srov. § 277 odst. 1 OSŘ). Do čisté mzdy nelze započíst částky poskytované na náhradu nákladů spojených s pracovním výkonem, a to zejména při pracovních cestách, jak ostatně vyplývá přímo ze zákona a ustálené judikatury (srov. § 277 odst. 2 OSŘ).82 Povinnému nelze ze mzdy exekvovat tzv. nezabavitelnou částku.83 Např. ve Finsku je výše nezabavitelné částky stanovena přibližně ve výši 600 EUR: „A certain
80
BERGLUND, Mikael. Cross-border Enforcement of Claims in the EU: History, Present time and Future. Alphen aan den Rijn: Kluwer Law International, 2009, 369 s. ISBN 978-90-411-2861-4. S. 263. 81 JIRMANOVÁ, M. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 389. 82 Viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3774/2013. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 12. 12. 2013]. Dostupné z WWW: . 83 Podle § 1 NNČ jde o úhrn dvou třetin součtu částky životního minima jednotlivce a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu podle zvláštního právního předpisu (nezabavitelná částka) na osobu povinného, a jedné čtvrtiny nezabavitelné částky na každou osobu, které je povinen poskytovat výživné. Částka normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu se stanoví pro byt užívaný na základě nájemní smlouvy v obci od 50 000 do 99 999 obyvatel.
39
income (approximately EUR 600) is always protected against garnishment.“84 K vydobytí pohledávky oprávněného lze srazit jen jednu třetinu z čisté mzdy, která zbývá po odečtení nezabavitelné částky a která se zaoukrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v celých korunách (srov. § 279 odst. 1 OSŘ). Jiný postup je však stanoven v případě tzv. přednostních pohledávek. Pro přednostní pohledávky se dle ust. § 279 odst. 1 OSŘ srážejí dvě třetiny. Uspokojují se nejprve z druhé třetiny a teprve, nestačí-li tato třetina k jejich úhradě, uspokojují se spolu s ostatními pohledávkami z první třetiny. Taxativní výčet přednostních pohledávek najdeme v ust. § 279 odst. 2 OSŘ. Z dlouhého seznamu lze pro ilustraci uvést např. pohledávky výživného nebo pohledávky náhrady újmy způsobené poškozenému ublížením na zdraví. Zvláštní režim platí pro pohledávky výživného, dochází-li ke srážkám z druhé třetiny zbytku čisté mzdy. Pohledávky výživného se uspokojují jako první, bez zřetele na pořadí (srov. § 280 odst. 2 OSŘ). Podle ust. § 281 OSŘ nelze provádět srážky ze mzdy ve větším rozsahu, než dovoluje zákon, a to i kdyby s tím povinný souhlasil.85 Na druhou stranu, zákon v ust. § 287 odst. 1 OSŘ umožnuje provádět nižší srážky, dohodne-li se oprávněný s povinným. Domnívám se, že v některých individuálních případech by možnost provádět srážky ze mzdy se souhlasem povinného ve větším rozsahu, než dovoluje zákon, mohla naplnit účel exekuce snadněji a efektivněji. Pokud by povinný sám odpovědně dospěl k názoru, že zvládne srážky nad rámec zákonného limitu, není dle mého názoru důvod k současnému paušálnímu zákazu plynoucímu z ust. § 281 OSŘ. Exekutor v exekučním příkazu přikáže plátci mzdy (resp. tomu, vůči komu má povinný nárok na mzdu – srov. § 49 odst. 1 písm. a) EŘ), aby prováděl ze mzdy povinného stanovené srážky a tyto nevyplácel povinnému (arrestatorium). Exekuční příkaz se doručuje oprávněnému, plátci mzdy a povinnému. Plátci mzdy a povinnému do vlastních rukou (srov. § 282 odst. 2 OSŘ). V případě existence společného jmění manželů je nutno pamatovat na ust. § 262a odst. 2 OSŘ, dle kterého lze i manžela povinného postihnout srážkami ze mzdy, jestliže jde o vydobytí dluhu, který patří do společného jmění manželů.
84
NIEMI-KIESILÄINEN, Johanna. Civil procedure in Finland. Alphen aan den Rijn: Kluwer Law International, 2010, 152 s. ISBN 9789041133861. S. 136. 85 V naprostém kontrastu s českou právní úpravou vyznívá ust. § 73 EP, dle kterého je možné provádět srážky ze mzdy ve větším rozsahu, než dovoluje zákon, pokud s tím povinný souhlasí.
40
Plátce mzdy vyplácí sražené částky exekutorovi anebo oprávněnému (srov. § 46 odst. 6 EŘ). Pořadí pohledávek se podle § 280 odst. 3 OSŘ řídí dnem doručení exekučního příkazu plátci mzdy. Ust. § 284 odst. 1 OSŘ stanoví, že plátce mzdy přestane provádět srážky, jakmile je pohledávka oprávněného uspokojena.86 Postavení plátce mzdy je od doručení exekučního příkazu v nelehké situaci. Od tohoto okamžiku mu vzniká jak administrativní zátěž v podobě provádění přesně určených srážek, tak je v některých ohledech plátce mzdy oproti povinnému jako svému zaměstnanci znevýhodněn občanským soudním řádem. Např. ve smyslu § 291 odst. 2 OSŘ je plátce mzdy povinen srážet částky mzdy povinného ve prospěch oprávněného i v případě, kdy má sám vůči povinnému peněžitou pohledávku, kterou by si jinak mohl započíst. Pokud plátce mzdy neprovede srážku ze mzdy řádně a včas, provede-li ji v menším než ve stanoveném rozsahu, nebo bez odkladu po tom, kdy mu bylo doručeno vyrozumění, že exekuční příkaz nabyl právní moci nebo kdy dospěly další měsíční částky mzdy, může oprávněný uplatnit proti plátci mzdy u soudu (poddlužnická žaloba) právo na vyplacení částek, které měly být ze mzdy povinného sraženy (viz § 292 OSŘ). Dojde-li v průběhu exekuce ke změně plátce mzdy, vztahuje se původní exekuční příkaz i na mzdu povinného u nového plátce mzdy (srov. § 293 odst. 1 OSŘ). Za změnu plátce mzdy se dle § 293 odst. 2 OSŘ považuje i stav, kdy vyplácení dávek provádí okresní správa sociálního zabezpečení. Novému plátci mzdy vzniká povinnost provádět srážky již dnem, kdy se od povinného nebo od dosavadního plátce mzdy dozví, že byla nařízena exekuce srážkami ze mzdy povinného a pro jaké pohledávky. Pokud se nový plátce mzdy nedozví tyto skutečnosti dříve, platí, že povinnost provádět srážky ze mzdy povinného mu vzniká dnem, kdy mu exekutor doručí usnesení, ve kterém ho vyrozumí o nařízené exekuci prováděné srážkami ze mzdy a seznámí ho s dosavadním průběhem exekuce, zejména s výši dosud provedených srážek. Exekutor dále v tomto usnesení uvede, jak vysoká je pohledávka pro kterou mají být srážky prováděny, jaké je její pořadí, a vyzve nového plátce mzdy, aby ode dne, kdy mu bude toto usnesení doručeno, ve srážkách mzdy pokračoval, a upozorní ho na všechny jeho povinnosti jako plátce mzdy při exekuci srážkami ze mzdy (srov. § 293 odst. 3 OSŘ ve spojení s § 294 odst. 3 OSŘ). Přestane-li povinný pracovat u 86
Ve slovenském EP je např. specificky řešena situace, kdy plátce mzdy vyplácí povinnému mzdu na dvakrát (tj. jako záloha a vyúčtování). V takovém případě může plátce mzdy dle § 76 EP provést srážky ze mzdy v přiměřeném rozsahu již z této zálohy.
41
dosavadního plátce mzdy, je povinen to oznámit exekutorovi do jednoho týdne a stejná lhůta platí také v případě, kdy povinný nastoupí do práce u jiného plátce mzdy (viz § 295 odst. 1 OSŘ). Nejenom povinný, ale i plátce mzdy má vůči exekutorovi oznamovací povinnost. Do jednoho týdne musí oznámit, že povinný u něho přestal pracovat a zároveň zašle exekutorovi vyúčtování srážek, které ze mzdy povinného provedl a vyplatil oprávněnému nebo exekutorovi (srov. § 295 odst. 2 OSŘ).87 Zvláštní režim platí v případě, kdy povinný pobírá mzdu od několika plátců. Exekutor zde určí jednotlivým plátcům jednotlivě, jakou část nezabavitelné částky nemají srážet. V situaci, kdy několik plátců zasílá exekutorovi srážky současně, exekutor prověří, zda celkově sražená částka nepřevyšuje pohledávku oprávněného, a pokud ne, vyplatí celou sraženou částku oprávněnému. Jestliže sražená částka převyšuje pohledávku oprávněného, exekutor vyplatí oprávněnému část odpovídající jeho pohledávce a zbytek vrátí povinnému (srov. § 298 odst. 2 OSŘ). Exekuci srážkami ze mzdy lze zastavit, pokud povinný po dobu jednoho roku nepobírá mzdu buď vůbec anebo alespoň v takové výši, aby z ní mohly být srážky prováděny (srov. § 290 odst. 1 OSŘ ve spojení s ust. § 55 EŘ). Z pohledu právní teorie jde o specifický případ zastavení exekuce pro faktickou nemožnost realizace exekuce.88 Soudní judikatura upřesnila výklad ust. § 290 odst. 1 OSŘ v tom smyslu, že „Důvodem pro zastavení exekuce podle § 290 odst. 1 o. s. ř. není tvrzená okolnost, (…), nýbrž zjištění, že povinný v žádném měsíci po dobu jednoho roku (tedy ve dvanácti po sobě následujících měsících) nepobírá mzdu, plat a ani jiný příjem, který podléhá exekuci srážkami ze mzdy, buď vůbec, nebo alespoň v takové výši, aby z něj mohly být způsobem uvedeným v § 277 až 280 o. s. ř. prováděny srážky.“89 Při exekvování tzv. jiných příjmů povinného se postupuje obdobně dle ustanovení upravujících srážky ze mzdy (srov. § 60 EŘ ve spojení s § 299 odst. 1 OSŘ). Pro účely exekuce srážkami z jiných příjmů se za jiné příjmy ve smyslu § 299 odst. 1 OSŘ považují odměny z dohody o pracovní činnosti, odměny za pracovní nebo služební 87
Např. na Slovensku tíží plátce mzdy dle ust. § 67 odst. 4 EP informační povinnost ve vztahu k exekutorovi v případě dočasné pracovní neschopnosti povinného trvající déle než 10 dnů. V takovém případě musí plátce mzdy tuto skutečnost oznámit exekutorovi a označit pobočku Sociálnej poisťovne (coby orgán vykonávající a provádějící v SR sociální pojištění), která bude vyplácet nemocenskou. 88 LEVÝ, J. In: SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1422 s. ISBN 978-80-7400-506-0. S. 994. 89 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3102/2012. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 12. 12. 2013]. Dostupné z WWW: .
42
pohotovost, odměny členů zastupitelstva územních samosprávních celků, a dávky státní sociální podpory a pěstounské péče (které nejsou vypláceny jednorázově). Dále půjde o příjmy, které povinnému nahrazují odměnu za práci nebo jsou poskytovány vedle ní. Výčet těchto příjmu je vyčerpávajícím způsobem uveden v ust. § 299 odst. 1 OSŘ a jako příklad uvádím zejména náhradu mzdy nebo platu, nemocenskou, peněžitou pomoc v mateřství, důchody, stipendia, nebo podporu v nezaměstnanosti a podporu při rekvalifikaci. S ohledem na charakter některých těchto příjmu platí speciální pravidla ohledně důchodu, dávek státní sociální podpory a pěstounské péče, které nejsou vypláceny jednorázově a ohledně dávek poskytovaných povinnému na základě zaopatřovací smlouvy. V případě důchodu, ze kterého povinný platí náklady za pobyt v ústavu sociální péče, nepodléhá exekuci částka potřebná na úhradu pobytu a částka rovnající se výši kapesného v takovém ústavu (§ 299 odst. 2 OSŘ). U dávek státní sociální podpory a pěstounské péče, které nejsou vypláceny jednorázově, platí, že pro ně nelze vést exekuci přikázáním pohledávky. Instituty zaopatřovacích smluv90, resp. smlouva o důchodu a smlouva o výměnku, způsobují vynětí z exekučního postihu v rozsahu částky, kterou povinný dle těchto zaopatřovacích smluv a vzhledem ke svým poměrům nutně potřebuje pro své zaopatření (viz § 299 odst. 3 OSŘ).
2. 2. Přikázání pohledávky Právní úprava obsažena v ust. § 63 a násl. EŘ je zaměřena především na postižení jiných majetkových práv, proto je nutno vycházet z ust. § 65 EŘ, podle kterého se na exekuci přikázáním pohledávky užije právní úprava výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky. Předpokladem nařízení exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu je existující účet povinného vedený v jakékoliv měně u peněžitého ústavu působícího v tuzemsku a z toho plynoucí peněžitá pohledávka povinného z účtu (srov. § 303 odst. 1 OSŘ). Ust. § 303 odst. 2 OSŘ obsahuje negativní výčet případů, kdy nelze provést exekuci přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu. Předně nelze nařídit exekuci ohledně pohledávky na účtu, na němž jsou peněžní prostředky vypláceny 90
K tomu blíže viz § 2701 a násl. OZ a § 2707 a násl. OZ.
43
prostřednictvím karty sociálních systémů. V této souvislosti podotýkám, že v důsledku posledních překotných změn právních předpisů je tzv. karta sociálních systémů již neexistujícím institutem, který byl nahrazen institutem účtů určených příjemci těchto dávek k jejich výplatě, a peněžní prostředky na těchto účtech nepodléhají exekuci přikázáním pohledávky z účtu.91 Občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2015 tuto problematiku reflektuje a z ust. § 303 odst. 2 OSŘ úpravu ohledně nemožnosti postihu pohledávky na účtu, na němž jsou peněžní prostředky vypláceny prostřednictvím karty sociálních systémů, ruší.92 Exekuci dále nelze provést ohledně pohledávky z účtu u peněžního ústavu, kterou povinný nabyl jako substituční jmění. Substituční jmění jakožto institut hmotného práva se nově objevuje v rámci tzv. svěřenského nástupnictví (srov. § 1512 a násl. OZ). Podstata spočívá v tom, že svěřenské nástupnictví zavazuje dědice, který dědictví přijal, přenechat pozůstalost jiné osobě jako dalšímu dědici (svěřenskému nástupci), nastane-li událost určená v pořízení pro případ smrti.93 Pokud ale povinný má právo s touto pohledávkou volně nakládat anebo jde o exekuci, kterou jsou vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění, vynětí z exekuce potom neplatí (srov. § 303 odst. 2 OSŘ). Exekutor doručí exekuční příkaz peněžnímu ústavu, povinnému a oprávněnému. Peněžnímu ústavu jej doručí do vlastních rukou, resp. do datové schránky. Exekuční příkaz nesmí být povinnému doručen dříve než peněžnímu ústavu (viz § 304 odst. 2 OSŘ). Okamžik doručení exekučního příkazu je u tohoto exekučního prostředku zvlášť zásadní. Jednak povinný ztrácí okamžikem doručení exekučního příkazu právo vybrat peněžní prostředky z účtu (inhibitorium), a to až do výše vymáhané pohledávky s příslušenstvím. Dále pak je peněžní ústav od okamžiku doručení exekučního příkazu povinen peněžní prostředky až do výše vymáhané povinnosti na účtu blokovat (arrestatorium), tj. nevyplácet v exekvované výši peněžní prostředky, neprovádět v této výši započtení a ani s nimi jinak nakládat (viz § 304 odst. 1 a odst. 3 OSŘ). Soudní
91
Srov. SMOLÍK, P. In: SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1422 s. ISBN 978-80-7400-506-0. S. 1023-1024. 92 Viz novelizaci OSŘ provedenou zákonem č. 252/2014 Sb. 93 Důvodová zpráva k občanskému zákoníku. Konsolidovaná verze, str. 374. [cit. 19. 7. 2014]. Dostupné z WWW: .
44
praxe dospěla k názoru, že peněžnímu ústavu ale nic nebrání např. vypovědět smlouvu o vedení účtu, jsou-li pro to dány důvody.94 Zvláštní režim však platí pro peněžité prostředky, které jsou povinným určeny pro výplatu mezd (platů), náhrad mezd (platů) a dalších plnění, která nahrazují odměnu za práci, jeho zaměstnancům. Pro tyto částky arrestatorium a inhibitorium neplatí. Tato výjimka ale platí pouze ohledně těch peněžních prostředků, které jsou splatné ve výplatním termínu nejblíže následujícím po dni, kdy byl peněžnímu ústavu doručen exekuční příkaz (k tomu viz blíže § 304a odst. 1 a 2 OSŘ). Arrestatorium a inhibitorium se nevztahuje rovněž na peněžní prostředky do výše dvojnásobku životního minima jednotlivce dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů. Exekuce se provede (realizuje) odepsáním vymáhané pohledávky a jejího příslušenství z účtu a jejím vyplacením oprávněnému. V případě existence vícero účtů povinného se exekuce provede z jednotlivých účtů dle pořadí uvedeného v exekučním příkazu (viz § 307 odst. 1 OSŘ).95 Peněžní ústav je povinen odepsat vymáhanou pohledávku i v případě, kdy má sám peněžní ústav vůči oprávněnému peněžitou pohledávku, kterou by jinak mohl započíst (§ 307 odst. 4 OSŘ). Pořadí pohledávek uspokojovaných v exekuci se řídí dnem, kdy byl peněžnímu ústavu doručen exekuční příkaz, bylo-li mu však ve stejný den doručeno více exekučních příkazů pro několik pohledávek, mají tyto pohledávky stejné pořadí. Pokud je pohledávka z účtu povinného zastavena nebo zajištěna k úhradě dluhu povinného ve prospěch jeho věřitele a tato práva mají dřívější pořadí než pohledávka, pro niž byla nařízena exekuce, lze exekuci provést až po zániku těchto práv a jen tehdy, zbyly-li na účtu prostředky k úhradě vymáhané pohledávky (srov. § 309a odst. 1 OSŘ). Jestliže tato práva mají stejné pořadí jako vymáhaná pohledávka a na účtu povinného není dostatek prostředků k úhradě exekvované pohledávky, uhradí se vymáhaná pohledávka, popř. její neuhrazená část, poměrně (srov. § 309a odst. 3 OSŘ). Oprávněný se může domáhat, aby mu peněžní ústav zaplatil částku, na kterou by měl oprávněný právo, a to tehdy, když peněžní ústav nepostupoval v souladu s postupem stanoveným
94
Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 20 Cdo 485/2005. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 12. 12. 2013]. Dostupné z WWW: . 95 Nebyla-li vymáhána pohledávka zcela uhrazena, provede peněžní ústav exekuci také v den následujícím po dni, v němž na účet povinného dojdou peněžní prostředky (srov. § 307 odst. 3 OSŘ).
45
v ust. § 304 odst. 1 OSŘ a § 307 až § 309a OSŘ. Toto právo zůstává oprávněnému zachováno i v případě, že na účtu povinného již není dostatek prostředků k úhradě vymáhané pohledávky oprávněného (viz § 311 OSŘ). V rámci přikázání jiných peněžitých pohledávek lze exekvovat peněžité pohledávky povinného, které se stanou splatné teprve v budoucnu nebo budou povinnému z téhož právního důvodu v budoucnu teprve postupně vznikat (§ 312 odst. 1 OSŘ). Předmětem úpravy bude též plnění vyplývající ze závazku, jehož je povinný účastníkem, které je podmíněno nebo vázáno na dosažení věku nebo na jiný běh času (viz § 312 odst. 2 OSŘ). Exekutorovi přiznává ust. § 312 odst. 2 OSŘ právo takový závazek nebo žádost k plnění vypovědět, přičemž případný souhlas třetí osoby, je-li jím právní jednání podmíněno, je nahrazen exekučním příkazem. Exekuční příkaz doručuje exekutor oprávněnému, povinnému a dlužníkovi povinného. Dlužníkovi povinného se exekuční příkaz doručí do vlastních rukou a časově vždy před doručením exekučního příkazu povinnému (viz § 313 odst. 1 OSŘ). Povinnému exekutor uloží, aby mu sdělil, zda exekvovanou pohledávku nabyl jako substituční jmění, a zda má právo s ní volně nakládat, příp. zda jsou exekucí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění. Dlužník povinného vyplatí exekvovanou pohledávku v den následující po právní moci exekučního příkazu, jestliže je pohledávka již v tento den splatná, jinak až v okamžiku, kdy se stane splatnou (srov. § 314a odst. 2 OSŘ). Dle § 314a odst. 3 OSŘ platí, že výplatou této pohledávky se dlužník zprostí v rozsahu poskytnutého plnění své povinnosti vůči povinnému. Ust. § 314b odst. 1 OSŘ upravuje možnost prodat pohledávku povinného v dražbě, přičemž se při ní bude postupovat obdobně jako v případě dražby movitých věcí, o které bude pojednáno dále v textu. Jestliže je pohledávka povinného zastavena nebo převedena k zajištění dluhu povinného ve prospěch jeho věřitele a mají-li tato práva dřívější pořadí než pohledávka, pro niž byla nařízena exekuce, lze exekuci této pohledávky, popř. její části, provést jen tehdy, jestliže práva zanikla, aniž by pohledávka byla zcela vyplacena věřiteli povinného (viz § 314c odst. 1 OSŘ). Mají-li však předmětná práva pozdější pořadí než pohledávka, pro niž byla nařízena exekuce, při exekuci se k nim nepřihlíží. Ust. § 315 OSŘ odst. 1 OSŘ přiznává oprávněnému právo domáhat se proti dlužníku povinného vlastním jménem vyplacení pohledávky, a to dle třetí části OSŘ (tj. v rámci sporného
46
řízení). Jde o tzv. úkojné právo, tj. právo oprávněného k postižené pohledávce povinného za jeho dlužníkem (poddlužníkem).96 Oprávněný je odpovědný povinnému za případnou škodu, která mu vznikne, jestliže oprávněný neuplatní pohledávku oprávněného vůči dlužníkovi povinného nebo neoznámí-li povinnému, že ji uplatňuje (viz § 315 odst. 2 OSŘ). Pohledávky, které nemohou být postiženy exekucí, můžeme rozdělit do několika skupin. První skupinou jsou pohledávky náhrady, které vyplácí pojišťovna dle pojistné smlouvy za účelem vybudování nebo opravy budovy (srov. § 317 odst. 1 OSŘ). Exekuci dále nepodléhají peněžité dávky sociální péče, dávky pomoci v hmotné nouzi, příspěvek na bydlení a jednorázově vyplácené dávky státní sociální podpory a pěstounské péče (viz § 317 odst. 2 OSŘ). Další skupinou pohledávek jsou ty, které povinný nabyl jako substituční jmění, a to za předpokladu, že povinný nemá právo s těmito pohledávkami právo volně nakládat anebo nejde o exekuci, kterou jsou vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění (§ 317 odst. 3 OSŘ). Z režimu exekučního postihu je vyňat také výkon práv a splnění povinností vyplývající z ujednání o finančním zajištění za podmínek stanovených zákonem č. 408/2010 Sb., o finančním zajištění, ve znění pozdějších předpisů (srov. § 317 odst. 4 OSŘ). Zvláštní režim platí pro pohledávky fyzických osob, vzniklých při jejich podnikatelské činnosti. Tyto pohledávky podléhají exekuci v rozsahu dvou pětin, jde-li však o exekuci pro některou z přednostních pohledávek ve smyslu § 279 odst. 2 OSŘ, potom tyto pohledávky podléhají exekuci v rozsahu svých tří pětin (srov. § 318 OSŘ). Jde-li o povinného, který pobírá autorskou odměnu, podléhá tato odměna exekuci v rozsahu dvou pětin, v případě exekuce přednostních pohledávek pak půjde o tři pětiny (viz § 319 odst. 1 OSŘ). Je-li autor vyplácen prostřednictvím ochranné organizace, exekutor doručí exekuční příkaz této organizaci, která pak má práva a povinnosti dlužníka povinného (§ 319 odst. 2 OSŘ). Obdobný postup se dále užije na pohledávky z práv výkonných umělců a z práv původců předmětů průmyslového vlastnictví (viz § 319 odst. 3 OSŘ). Obecnou definici tzv. jiných majetkových práv pro účely exekuce obsahuje ust. § 320 odst. 1 OSŘ. Jedná se o jiná práva než právo na mzdu, peněžité pohledávky nebo 96
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2414/2012. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 12. 12. 2013]. Dostupné z WWW: .
47
nároky uvedené v ust. § 299 OSŘ. Charakteristickým rysem takového práva je jeho majetková hodnota, a dále to, že není spojeno s osobou povinného a je převoditelné na jiného. Exekuci postižením jiných majetkových práv lze provést postižením podílu povinného jako společníka nebo komanditisty ve společnosti nebo postižením členských práv a povinností povinného jako člena v družstvu (viz § 63 EŘ). Ustanovení § 320a a násl. OSŘ se poměrně podrobně věnují postižení účasti povinného ve veřejné obchodní společnosti (v.o.s.), postižení účasti povinného coby komplementáře v komanditní společnosti (k.s.), postižení účasti povinného ve společnosti s ručením omezeným (s.r.o.), a v družstvu, a postižení účasti povinného coby komanditisty v k.s. Zaniká-li v důsledku právní moci exekučního příkazu postižením účasti povinného v.o.s., předmětem postihu je potom právo na podíl na likvidačním zůstatku, pokud zaniká „jen“ účast povinného ve v.o.s., předmětem postihu bude právo na vypořádání (srov. § 320a odst. 1 a 2 OSŘ). U exekuce těchto podílů je s ohledem na znění ust. § 314b odst. OSŘ možné hodnotu exekvovaného podílu vyplatit (viz § 314a odst. 1 OSŘ) anebo prodat v dražbě. Dospěje-li exekutor k názoru, že podíl povinného je neomezeně převoditelný, prodá se tento podíl v dražbě (viz § 320ab odst. 1 OSŘ). V soudní praxi byl ještě za účinnosti ObchZ řešen případ, kdy na společnost přešel podíl jejího jediného společníka, a to po vydání exekučního příkazu k postižení obchodního podílu společníka ve společnosti. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí dospěl k závěru, že společnost v takovém případě mohla a musela jako jediný společník rozhodnout o převodu tohoto uvolněného podílu ve smyslu § 113 odst. 5 tehdy účinného obchodního zákoníku.97 V intencích současné právní úpravy tzv. uvolněný podíl společníka společnost nevlastní, ale má právo nakládat s takto uvolněným podílem jako zmocněnec.98 Je otázkou, jak se k danému problému postaví rozhodovací praxe. Domnívám se ale, že dospěje k obdobnému závěru, jako ve zmíněném rozhodnutí. Za účelem prodeje podílu v dražbě přibere exekutor znalce, který určí rozhodnou cenu. Společnost a družstvo jsou povinny poskytnout exekutorovi a znalci součinnost (srov. § 320ab odst. 2 OSŘ). Společníci (kromě povinného) společnosti nebo jiní
97
Viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 850/2006. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 21. 12. 2013]. Dostupné z WWW: . 98 ROZEHNAL, A. In: BĚLOHLÁVEK, A. J. a kol. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, 2733 s. ISBN 978-80-7380-451-0. S. 715.
48
členové družstva jsou oprávněni dražit. Učiní-li některá z těchto osob stejné nejvyšší podání s jinými dražiteli, udělí se příklep této osobě. Nepodaří-li se podíl prodat ani v opakované dražbě nebo není-li podíl převoditelný, postihuje se v takovém případě právo na vypořádání a účast povinného v s.r.o., v družstvu nebo v k.s. zaniká doručením vyrozumění o neúspěšné opakované dražbě příslušné s.r.o., družstvu nebo k.s. K exekuci postižením jiných majetkových práv nedojde, je-li podíl společníka v obchodní společnosti představován cenným papírem, nebo jsou-li práva společníka podílet se na řízení obchodní společnosti, jejím zisku nebo na likvidačním zůstatku spojena s cenným papírem nebo zaknihovaným cenným papírem (srov. § 320 odst. 1 OSŘ). V rámci tohoto způsobu provedení exekuce lze postihnout patenty, průmyslové vzory a ochranné známky, které byly povinnému uděleny a jsou pro něj zapsány v patentovém rejstříku, v rejstříku průmyslových vzorů nebo v rejstříku ochranných známek vedeném Úřadem průmyslového vlastnictví (srov. § 64 EŘ). Exekutor taková práva a licence vztahující se k těmto právům sepíše. Sepsané patenty (patentové listiny), průmyslové vzory (osvědčení o zápisu průmyslových vzorů) a ochranné známky (osvědčení o zápisu ochranných známek do rejstříku), zpeněží obdobným postupem jako při exekuci prodejem movitých věcí (srov. § 64 odst. 3 EŘ). Exekuci práv z licence k využívání vynálezu chráněného patentem, práv z licence k využívání průmyslového vzoru chráněného osvědčením a práv z licence k užívání ochranných známek, které povinný poskytl třetím osobám, provede exekutor za přiměřeného užití ustanovení upravujících exekuci přikázáním jiných peněžitých pohledávek (viz § 64 odst. 5 EŘ). Po provedení exekuce se vyrozumí Úřad průmyslového vlastnictví o převodu těchto práv a o nabyvateli těchto práv. Ust. § 64 odst. 7 EŘ explicitně vylučuje provedení exekuce práv spojených výhradně s osobou povinného, zejména práva na původcovství.
2. 3. Prodej movitých věcí a nemovitých věcí Prodej movitých věcí a nemovitých věcí je podle ust. § 59 odst. 1 písm. c) EŘ způsob provedení exekuce pro peněžité plnění, prostřednictvím kterého lze exekučně postihnout jak movité, tak nemovité věci. V návaznosti na to je potom ust. § 66 EŘ
49
jakýmsi souhrnným, sběrným ustanovením, upravujícím exekuce prodejem věcí movitých i nemovitých.99 V následujících řádcích se v rámci této kapitoly budu věnovat postihu movitých věcí. Tento způsob provedení exekuce je v praxi hojně využívaný. U široké veřejnosti je zejména zafixována právě představa exekutora, který u povinného sepisuje a zabavuje movité věci. Právní úprava tohoto způsobu exekuce je soustředěna v ust. § 66 až § 69 EŘ. Především se ale subsidiárně užijí ustanovení OSŘ upravující výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitých věcí (viz § 69 EŘ). Předmětem exekuce jsou tedy movité věci, které jakožto termín dále v textu blíže rozeberu. Nová občanskoprávní úprava vychází z nového pojetí věci v právním smyslu. Tedy spíše ze staronového pojetí, neboť současná koncepce věci v právním smyslu vychází především z předválečného vládního návrhu československého občanského zákoníku z r. 1937.100 Dle obecné klauzule uvedené v ust. § 489 OZ je věcí v právním smyslu vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí. Movitá věc je vymezena v ust. § 498 odst. 2 OZ, a to poměrně lakonicky ve srovnání s vymezením věci nemovité:101 „Veškeré další věci, ať je jejich podstata hmotná nebo nehmotná, jsou movité.“ Právní teorie rozlišuje přirozené věci movité a umělé věci movité. Přirozenou věcí movitou je např. kniha, automobil (jako hmotný výsledek lidské činnosti), dále např. oddělená rostlina, dřevo, uhlí (coby hmotné přírodní části vnějšího světa), ale také např. obchodní firma, obchodní tajemství nebo právo na patent (tzv. nehmotné věci movité).102 Umělou věcí movitou je např. velký strojírenský celek, zařízení, které je výsledkem stavební činnosti apod.103 Platná právní úprava obecně umožňuje exekučně postihnout věci, jejichž prodej není podle zvláštních právních předpisů zakázán nebo které dle zvláštních předpisů exekuci nepodléhají (viz § 321 odst. 1 OSŘ). Na rozdíl od nemovité věci není v případě movité věci výslovně stanoven rozsah postižení ve vztahu k součásti a příslušenství věci 99
Srov. KASÍKOVÁ, M., ŠIMKA, K. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 414. 100 Důvodová zpráva k občanskému zákoníku. Konsolidovaná verze, str. 117. [cit. 1. 6. 2014]. Dostupné z WWW: . 101 Definici nemovité věci uvádím z důvodu systematického členění této práce níže v pojednání o exekuci prodejem nemovitých věcí. 102 LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 – 654). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 2400 s. ISBN 978-80-7400-529-9. S. 1767. 103 LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 – 654). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 2400 s. ISBN 978-80-7400-529-9. S. 1768.
50
(srov. ust. § 335a odst. 2 OSŘ). Mám za to, že dle zásad a pravidel obecné soukromoprávní úpravy by se mělo postupovat v souladu se zněním § 505 OZ a § 510 odst. 2 OZ. To znamená, že exekuce věci hlavní se bude týkat jak věci hlavní, tak i jejího příslušenství (viz § 510 odst. 2 OZ). Exekučně by se měla postihovat rovněž součást věci, neboť dle § 505 OZ je pod tímto institutem myšleno vše, co k věci dle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí. Z hlediska exekuce stojí za pozornost ještě institut tzv. souboru věcí neboli hromadné věci. Hromadnou věcí je dle § 501 OZ soubor jednotlivých věcí náležejících téže osobě, který je považovaný za jeden předmět a jako takový nesoucí společné označení. Takováto hromadná věc se pokládá za celek. Dle obecné klauzule uvedené v § 322 odst. 1 OSŘ nelze exekučně postihnout ty věci, které povinný nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny nebo k plnění svých pracovních úkolů. Vyloučen je také postih věcí, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly. Specifikace věcí vyloučených z exekuce je uvedena v ust. § 322 odst. 2 OSŘ, a to jako běžné oděvné součásti, obvyklé vybavení domácnosti, snubní prsten a jiné předměty podobné povahy, zdravotnické potřeby, hotové peníze do částky odpovídající dvojnásobku životního minima (v současnosti 3.410,- Kč) jednotlivce, a zvířata, u nichž hospodářský efekt není hlavním účelem chovu a která slouží člověku jako jeho společník. Podobně např. v Německu nelze postihnout všechny věci bez rozdílu: „There are limits to the objects which the bailiff may seize. For example, he may not seize television or radio sets, as otherwise the debtor would not be able to cover his political, cultural and other information requirements.“104 Vyloučeny jsou rovněž věci sloužící povinnému k výkonu podnikatelské činnosti105, přičemž „Hledisko nezbytně nutné potřeby je u povinného, který je podnikatelem, významné jen ve vztahu k podnikání vymezenému předmětem jeho podnikatelské činnosti a uplatní se pouze v míře, která mu zajistí možnost alespoň v minimálním rozsahu provozovat podnikání v souladu s předmětem činnosti“106. Např. slovenská právní úprava (ust. § 114 a násl. EP) obsahuje poměrně obsáhlý a specifický
104
GRUBBS R., Shelby. International Civil Procedure. The Hague: Kluwer Law International, 2003, 802 s. ISBN 90-411-2094-7. S. 265. 105 S výjimkou věcí, které jsou zastaveny, přičemž exekucí je vymáhána pohledávka, která je tímto zástavním právem zajištěna. 106 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 6. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1766/2001. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 21. 12. 2013]. Dostupné z WWW: .
51
výčet věci vyloučených z exekuce. Příkladmo uvedu hotové peníze do 99,58 EUR, studijní literaturu, hračky apod. Domnívám se, že takto stanovený poměrně rozsáhlý výčet nemusí být pro účely exekuce úplně nejšťastnější. Mnohdy se v domácnosti povinného objevují drahé spotřebiče, které by bylo možno při absenci dalších vhodných věcí úspěšně zpeněžit. To samé platí i u hraček, které v současné době mohou a bývají nemalé hodnoty (např. různé sběratelské edice stavebnic typu LEGO apod.), přičemž dle mého názoru se v jednotlivých případech nemusí jednat o tak potřebnou věc pro povinného nebo členy jeho rodiny. Exekuci dále nepodléhají technické prostředky, které slouží jako evidence investičních nástrojů, nebo k uchování údajů o vlastnicích investičních nástrojů, a věci, které povinný nabyl jako substituční jmění (srov. § 322 odst. 3 až 5 OSŘ). Věci, nabyté povinným jako substituční jmění, nebudou z exekuce vyňaty, jestliže má povinný právo s těmito věcmi volně nakládat nebo jde-li o exekuci, kterou jsou vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění. Výše uvedené výjimky z exekučního postihu se nepoužijí k návrhu oprávněného, jestliže povinný nabyl (získal) předmětné věci v důsledku úmyslného trestného činu, kterým povinný způsobil škodu a je-li oprávněný poškozeným z tohoto trestného činu (viz § 322 odst. 7 OSŘ). Z exekuce je vyloučen také finanční kolaterál (viz § 328a odst. 3 OSŘ).107 Exekutor je oprávněn za účelem zjištění a zajištění movitých věcí povinného vykonat osobní prohlídku povinného a prohlídku bytu (příp. sídla) povinného a jiných místností povinného, jakož i skříní nebo jiných schránek v nich umístěných, kde má povinný svůj majetek. „Bytem povinného (§ 326 odst. 1 o. s. ř.) při exekuci prodejem movitých věcí je byt, který povinný užívá na základě vlastnického práva, práva odpovídajícího věcnému břemeni, práva nájmu bytu nebo práva pronájmu bytu, nebo i z dalších důvodů (…) Předpokladem je vždy to, že povinný byt skutečně užívá (zdržuje se v něm s úmyslem zdržovat se zde trvale) a že v něm má proto umístěny své věci.“108 Za tím účelem je exekutor oprávněn zjednat si do bytu nebo jiné místnosti povinného přístup a uzavřené či uzamčené skříně nebo jiné schránky otevřít, přičemž každý,
107
Finanční kolaterál jako předmět finančního zajištění ve smyslu zákona č. 408/2010 Sb., o finančním zajištění. 108 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 14 Kse 6/2011. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 21. 12. 2013]. Dostupné z WWW: .
52
v jehož objektu má povinný svůj byt (sídlo) nebo jiné místnosti, je povinen strpět provedení této prohlídky (viz § 325a a § 325b odst. 2 OSŘ). Je nutno si uvědomit, že jiným místem, kde má povinný své věci umístěny, nelze rozumět jakékoliv libovolné místo. „Může jít o různá místa vlastněná či užívaná povinným, nemůže se však jednat o byt jiné osoby, který nelze považovat za byt povinného (§ 326 odst. 1 o. s. ř.), tedy za byt užívaný povinným. Pokud se nacházejí věci povinného u někoho jiného, lze je učinit předmětem exekuce prodejem movitých věcí jen tehdy, pokud je taková osoba dobrovolně vydá.“109 Exekutor při soupisu movitých věcí v bytě (sídle) povinného nebo na jiném místě (kde má povinný své věci) by měl respektovat určitá pravidla postupu. Soupisu věcí se dle § 326 odst. 7 OSŘ může účastnit také oprávněný, který může svým prohlášením vyloučit konkrétní věci ze soupisu (viz také § 68 odst. 3 EŘ). K soupisu může exekutor v případě potřeby přibrat vhodnou osobu, občanský soudní řád výslovně zmiňuje zástupce obce (§ 326 odst. 9 OSŘ). Především by měl exekutor do soupisu pojmout věci, které se nejsnáze prodají a které povinný muže nejspíše postrádat. Věci podléhající rychlé zkáze by měl exekutor sepsat pouze za předpokladu zajištění jejich rychlého prodeje mimo dražby. Ze soupisu jsou výslovně vyloučeny věci, které tvoří příslušenství nemovité věci (viz § 326 odst. 1 OSŘ). Exekutor mimo jiné sepíše rovněž věc, kterou má u sebe zástavní věřitel, a dále cenné papíry anebo jiné listiny potřebné k uplatnění práva. Zaknihované cenné papíry evidované v příslušné evidenci exekutor sepíše a osobě oprávněné k vedení příslušné evidence přikáže zapsat do takové evidence pozastavení výkonu práva vlastníka nakládat se zaknihovaným cenným papírem (viz § 326 odst. 6 OSŘ). Do pravomoci exekutora spadá možnost zajistit věci, které sepsal. Výjimkou je pouze nosič dat, na němž povinný pořídil záznam průběhu soupisu movitých věcí. Exekutor by jej měl zajistit v případě obavy z poškození nebo ztráty. Zajištěné věci převezme do své úschovy, popř. je uloží u vhodného schovatele (§ 66 odst. 1 EŘ). Při provádění exekuce a při samotném soupisu věci zvlášť vyvstává otázka ochrany práv třetích osob. Sepíše-li se věc třetí osoby, může tato osoba podat do třiceti dnů ode dne, kdy se o tomto soupisu dozví, u exekutora návrh na vyškrtnutí věcí ze soupisu (§ 68 odst. 1 EŘ). Ten o tom rozhodne do 15 od doručení takového návrhu, 109
Tamtéž.
53
přičemž o návrhu rozhodne na základě znaleckých posudků, zpráv a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářských nebo exekutorských zápisů a jiných listin, předložených navrhovatelem (srov. § 68 odst. 2 EŘ). Jestliže s tím souhlasí oprávněný, exekutor vždy vyškrtne věc ze soupisu (§ 68 odst. 3 EŘ). Právní úprava (§ 68 odst. 5 EŘ) počítá s tím, že exekutor sepíše věc i tehdy, shledá-li na základě tvrzení osoby přítomné při soupisu pravděpodobným, že věc je ve vlastnictví třetí osoby. I v takovém případě sice věc sepíše, je ale povinen bezodkladně tuto třetí osobu o soupisu písemně vyrozumět a poučit ji o právu podat návrh na vyloučení ve smyslu § 68 odst. 1 EŘ. Totéž platí i v případě žádosti osoby, která tvrdí, že věc pojatá do soupisu je v jejím vlastnictví (viz § 68 odst. 6 EŘ). Exekutor tak zpravidla vždy sepíše věci nalezené při provádění exekuce, neboť jak ostatně vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR: „K zahrnutí osobního motorového vozidla do soupisu movitých věcí v rámci exekuce došlo proto v dané věci v souladu se zákonem, jelikož při provádění soupisu na místě samém nelze po exekutorovi požadovat, aby se zabýval námitkami ze strany třetí osoby, že je postižen majetek, k němuž má někdo právo nepřipouštějící provedení exekuce.“110 Exekutor ale vyškrtne ze soupisu věc, pokud během exekuce vyjde najevo, že povinnému nepatří či patřit nemůže (srov. § 68 odst. 3 EŘ ve spojení s § 51 odst. 1 in fine VJŘ). Byť zákon pasuje exekutora při ocenění věcí při jejich soupisu v jednoduchých případech do postavení znalce (viz § 328 odst. 1 OSŘ), ve složitějších případech exekutor zpravidla přibere k ocenění sepsaných věcí nebo souborů věcí znalce (§ 328 odst. 2 OSŘ). Jestliže je však cena sepsaných věcí stanovena úředně anebo vychází z kursu investičního nástroje přijatého k obchodování na evropském regulovaném trhu či z hodnoty cenného papíru a zaknihovaného cenného papíru vydaného fondem kolektivního investování, odhad se neprovede a cena se určí těmito způsoby ke dni, který předchází vydání dražební vyhlášky nebo prodeji jiným způsobem (srov. § 328 odst. 1 písm. a) až c) OSŘ ve spojení s § 328 odst. 3 OSŘ). Věci, kterými jsou zvlášť významná výtvarná díla a památky, rukopisy zvlášť významných literárních děl, osobní památky a korespondence zvlášť významných spisovatelů a kulturních činitelů, jakož i jiné upomínkové předměty muzeální povahy po těchto osobách nebo předměty větší kulturní historické hodnoty a jejich soubory, 110
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3029/2009. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 21. 12. 2013]. Dostupné z WWW: .
54
nabídne exekutor ke koupi předně institucím, jejichž posláním je péče o takové památky, a to nejméně za rozhodnou cenu (viz § 328 odst. 1 OSŘ). Sepsané věci se prodají v dražbě samostatně anebo v rámci souboru věci, jestliže tvoří jediný nedílný celek (hospodářsky) nebo i dělitelný celek nebo zastupitelné cenné papíry, příp. zaknihované zastupitelné cenné papíry, lze-li tímto postupem očekávat vyšší výtěžek (viz § 328b odst. 1 OSŘ). Exekutor oznámí dražební vyhláškou dražební rok a doručí ji povinnému, manželovi povinného, oprávněnému a orgánu obce, v jejímž obvodu bude konána dražba a v jejímž obvodu má povinný bydliště (srov. § 328b odst. 3 OSŘ). Vedle dražebního roku obsahuje dražební vyhláška zejména podstatné informace ohledně označení dražených věcí, jejich rozhodnou cenu, výši nejnižšího podání a informace ohledně případné povinnosti zaplatit jistotu.111 Podstatné jsou také informace pro osoby, které se domáhají uspokojení jiných pohledávek (než pro které byla nařízena exekuce), zajištěných zadržovacím nebo zástavním právem anebo zajišťovacím převodem práva. Informace se týkají upozornění ohledně nejzazšího okamžiku pro přihlášení těchto pohledávek, a dále upozornění na doložení těchto pohledávek po skutkové a právní (doložení příslušných listin) stránce (k tomu blíže viz § 328b odst. 4 písm. g) OSŘ). Dražba se ve smyslu § 328b odst. 6 OSŘ koná až po pravomocném rozhodnutí o žalobě na vyloučení prodávané věci, byla-li taková žaloba podána. S ohledem na to může k samotné dražbě dojít někdy až po značném časovém úseku od zahájení exekuce. Výši nejnižšího podání stanoví exekutor jako jednu třetinu rozhodné ceny a příklep udělí tomu dražiteli, který učiní nejvyšší podání (§ 329 odst. 3 OSŘ). V případě vícero nejvyšších podání se příklep udělí přednostně tomu, komu svědčí předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě. Na nejvyšší podání se započítává složená jistota a vydražitel musí nejvyšší podání zaplatit ihned. V případě, že tak neučiní, draží se znovu a bez jeho účasti (srov. § 329 odst. 5 OSŘ). Udělení příklepu a zaplacení nejvyššího podání řádně a včas má za následek, že na vydražitele přejde vlastnické právo k vydražené věci nebo souboru vydražených věcí, a to s právními účinky k okamžiku udělení příklepu (viz § 329 odst. 7 OSŘ). Považuji za důležité zdůraznit, že „(…) po udělení příklepu dochází k přechodu vlastnického práva k vydražené věci na 111
Povinnost složit jistotu a její výši stanoví exekutor tehdy, jestliže rozhodná cena samostatně dražené věci nebo draženého souboru věcí převyšuje ekvivalent částky 45.000,- EUR. K tomu viz blíže § 328b odst. 5 OSŘ.
55
vydražitele, i když povinný nebyl vlastníkem dražené věci a její vlastník o probíhajícím výkonu rozhodnutí nevěděl.“112 To ostatně vyplývá také z ust. § 1109 OZ ve spojení s § 1113 OZ upravujících režim nabytí vlastnického práva od neoprávněného.113 Ze znění ust. § 1113 OZ se mimo jiné dá vyvodit snaha zabránit zmaření účelu exekuce.114 Dražba se končí, jakmile dosažený výtěžek stačí k uspokojení všech oprávněných a včas přihlášených věřitelů (viz § 330 odst. 1 OSŘ). Nenajde-li se vydražitel pro dražené věci, exekutor nařídí opětovnou dražbu. Stejně bude postupovat v případě, pokud by vydražitel nepřevzal do jednoho měsíce od doplacení nejvyššího podání vydraženou věc (srov. § 330 odst. 2 OSŘ a § 329 odst. 8 OSŘ). Dražbu lze provést i elektronicky, přičemž obsah dražební vyhlášky v takovém případě je popsán v ust. § 330a OSŘ. Zvláštní režim platí pro případ, je-li zjištěno, že zpeněžená věc je dle evidence osob nebo majetku zajištěna podle trestního řádu. Exekutor tuto skutečnost oznámí příslušnému orgánu činnému v trestním řízení. Pokud tento do třiceti dnů neoznámí, že se zajištění vztahuje i na zbytek výtěžku, vyplatí se zbytek výtěžku povinnému (§ 331 odst. 4 OSŘ). S hotovými penězi se v rámci mobiliární exekuce naloží jako s výtěžkem prodeje (§ 333 odst. 1 OSŘ). Nalezené světově obchodovatelné zlato se prodá v souladu s devizovým zákonem a výtěžek prodeje se rozvrhne postupem dle § 331 a § 332 OSŘ (viz § 333 odst. 2 OSŘ). Obdobně se postupuje u zabavených peněz v cizí měně. V případě cenných papírů exekutor vyzve toho, kdo má plnit, aby odevzdal plnění exekutorovi115, nebo se postará o zpeněžení. Nedojde-li tímto postupem ke zpeněžení sepsaných cenných papírů nebo zaknihovaných cenných papíru, využije exekutor pomoc obchodníka s cennými papíry nebo zahraniční osoby poskytující investiční služby v ČR a se získanou částkou naloží jako s výtěžkem prodeje (srov. § 334a odst. 1 OSŘ). Exekutor by měl být zvlášť obezřetný zejména v případech uplatňování práv ze směnek, šeků a apod., neboť zákon zejména v případech cenných papírů směnečného a šekového práva váže určité úkony povinného (exekutora) se zachováním práv z těchto
112
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1229/2003. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 21. 12. 2013]. Dostupné z WWW: . 113 Viz zejména nabytí věci ve veřejné dražbě podle § 1109 OZ a nabytí věci ve smyslu § 1113 OZ v dražbě při provádění exekuce prodejem movitých věcí. 114 SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976 - 1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1276 s. ISBN 978-80-7400-499-5. S. 384. 115 Postupuje se přiměřeně jako při exekuci přikázáním pohledávky, přičemž exekutor vykonává příslušná práva místo povinného.
56
cenných papírů.116 V této souvislosti např. J. Krajčo poukazuje na nebezpečí spočívající při exekvování tzv. blankosměnky. Blankosměnka, resp. neúplná směnka, se po vyplnění stává plnohodnotnou směnkou. Problémem však může být situace, kdy exekutor nalezne blankosměnku s chybějícím údajem směnečného peníze. V takové situaci exekutorovi nemusí být znám obsah směnečné dohody anebo taková dohoda ani nemusí existovat v listinné podobě.117 Přitom nečinnost nebo prodlení exekutora (jestliže nebyla na směnce uvedena splatnost) může mít za následek promlčení práv ze směnky.118 Pro pořadí jednotlivých výplat výtěžku dražby dalším věřitelům je obecně rozhodující den, kdy došla přihláška dalšího věřitele. Pohledávky se stejným pořadím se uspokojují dle zásady jejich poměrného uspokojení, nestačí-li k jejich plnému uspokojení výtěžek dražby či jiného prodeje movitých věcí (§ 332 odst. 3 OSŘ). Pořadí pohledávky náhrady škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo pohledávky z bezdůvodného obohacení získaného trestným činem, se řídí dnem právní moci rozhodnutí o zajištění movité věci podle trestního řádu (srov. § 332 odst. 1 OSŘ). Zástavní právo a zajišťovací převod práva se řídí pořadím podle dne jejich vzniku (viz § 332 odst. 2 OSŘ).
2. 4. Pozastavení řidičského oprávnění Tento způsob exekuce byl do exekučního řádu zaveden zákonem č. 396/2012 Sb., a to s účinností od 1. 1. 2013. Jde o nový institut, který se inspiroval slovenskou právní úpravou.119 Tento institut nemá přímou realizační ani zajišťovací funkci.120 Svou povahou jde o specifický způsob exekuce, neboť jeho podstata spočívá v pozastavení řidičského oprávnění povinného, je-li v exekuci vymáhán nedoplatek výživného na
116
Typicky jde např. o postihové úkony pro nepřijetí a neplacení, protestní úkony, předložení a placení šeku apod. – pro bližší podrobnosti viz ZSŠ. 117 Srov. KRAJČO, Jaroslav. Komentár. Exekučný poriadok. Procesný postup exekútora. Procesný postup exekučného súdu. Bratislava: EUROUNION, 2009, 600 s. ISBN 978-80-89374-07-6. S. 304. 118 Tamtéž. 119 DOLEŽALOVÁ, Lenka. Zásadní změny v exekučním řízení. Bulletin advokacie. Praha: Česká advokátní komora, 2012, č. 12, s. 28 – 31. ISSN 1210 – 6348. 120 KASÍKOVÁ, M. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 457.
57
nezletilé dítě (srov. § 71a odst. 1 EŘ).121 Exekutor vydá exekuční příkaz k pozastavení řidičského oprávnění povinného, který doručí orgánu, který vede registr řidičů, oprávněnému a povinnému. Povinnému musí být tento příkaz doručen dříve než orgánu, který vede registr řidičů (viz § 71a odst. 2 EŘ). Povinný by měl být v exekučním příkazu poučen také o tom, že je povinen odevzdat řidičský průkaz.122 K pozastavení řidičského oprávnění dochází dnem doručení exekučního příkazu do vlastních rukou povinného (§ 71a odst. 3 EŘ). Exekutor může exekuční příkaz zrušit, jestliže povinný prokáže, že k uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, řidičské oprávnění nezbytně potřebuje. Anebo může povinný docílit zrušení exekučního příkazu prostě tím, že zaplatí nedoplatek výživného na nezletilé dítě (§ 71a odst. 4 písm. b) EŘ). Exekutor oznámí zrušení exekučního příkazu příslušnému orgánu, který vede registr řidičů (srov. § 71a odst. 4 EŘ).
3. Způsoby provedení exekuce pro peněžité plnění postihující nemovité věci a závod V dalších statích budu pokračovat v analýze dalších způsobů provedení exekuce pro peněžité plnění, a sice těch, jež postihují nemovité věci a závod. Jde o prodej movitých věcí a nemovitých věcí (se zaměřením na prodej nemovitých věcí), zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech, správu nemovité věci a postižení závodu.
3. 1. Prodej movitých věcí a nemovitých věcí Po postihu movitých věcí se dále v textu zaměřím na postih, resp. prodej nemovitých věcí. Prodej nemovitých věcí se rovněž provede prostřednictvím prodeje movitých věcí a nemovitých věcí coby souhrnného způsobu provedení exekuce pro 121
Na rozdíl od české právní úpravy slovenský exekučný poriadok nerozlišuje vyživovací povinnost, a lze tak exekvovat tímto způsobem i v případě neplnění vyživovací povinnosti vůči jiné osobě než nezletilému dítěti (srov. § 179a EP). 122 KASÍKOVÁ, M. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 458.
58
peněžité plnění. Prodej nemovité věci je dle mého názoru jedním z nejefektivnějších a svou povahou i jedním z nejcitelnějších zásahů při provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky. Efektivním v tom směru, že k úhradě zejména vyšších dlužných částek dochází zpravidla právě zpeněžením bytu či jiné nemovité věci. S ohledem na to a na obvykle značnou hodnotu nemovité věci lze potom často hovořit o velmi citelném a výrazném dopadu do majetkové sféry samotného povinného a nezřídka i jeho rodiny. Exekuce postihující nemovité věci je i ve světě vnímána s velkou pozorností: „Execution against real property is the most important form of monetary execution. Because the value of the property is large and increasing and there are many interested parties, there are many provisions in the Civil Execution Act. As the value of real property is decreasing nowadays, the importance of execution against claims (e.g. deposit, credit sale, etc) is increasing. It seems that this tendency is occuring not only in Japan but in Germany as well.“123 Zvolení tohoto způsobu provedení exekuce by měl exekutor pečlivě zvážit a důsledně respektovat zásadu přiměřenosti uvedenou v ust. § 47 odst. 1 EŘ. Soudní praxe např. v této souvislosti dospěla mj. k závěru, že „(…) soud totiž musí zvážit, zda je vůbec možné nařídit výkon jiným způsobem, který v přiměřené době povede k naplnění účelu soudní exekuce, jímž je uskutečnění subjektivního práva oprávněné osoby (uspokojení vymáhané pohledávky). V případě, že jiným způsobem nelze pohledávku oprávněného vůbec nebo v přiměřené době uspokojit, není navrhovaný způsob zřejmě nevhodný ani tehdy, jestliže cena předmětu, z něhož má být oprávněný uspokojen, značně přesahuje výši vymáhané pohledávky s příslušenstvím.“124 Tento způsob exekuce je v rámci EŘ zařazen v ust. § 66 až § 69. Jde o poměrně kusou úpravu, proto ust. § 69 EŘ odkazuje subsidiárně na přiměřené použití ustanovení občanského soudního řádu, tj. § 335 až § 337h OSŘ. Exekuci prodejem nemovitých věcí můžeme postupně rozdělit do několika fází, které se nejčastěji člení takto:125 a)
nařízení exekuce,
123
SHIMOMURA, Masami. Civil Execution System and Insolvency System (May 21, 2010) [online]. [cit 17. 7. 2014]. Dostupné také z WWW: . 124 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3642/2012, k tomu viz také např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 20 Cdo 4341/2010, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2427/2007 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 20 Cdo 352/2005. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 29. 12. 2013]. Dostupné z WWW: . 125 TRIPES, Antonín. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 852 s. ISBN 80-7179489-9. S. 470.
59
b)
určení ceny nemovité věci a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitou věci spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny,
c)
vydání usnesení o dražební vyhlášce (určení dražebního roku),
d)
dražba,
e)
rozvrh výtěžku.
3. 1. 1. Věc nemovitá jako předmět exekuce V souvislosti s naprosto zásadní rekodifikací soukromého práva považuji za potřebné vymezit předně pojem nemovité věci (res immobiles) jakožto předmětu exekuce. Rekodifikované soukromé právo vychází ze dvou pojetí nemovité věci, resp. nově se pojem nemovité věci rozšiřuje na některá práva (např. právo stavby jako věc nemovitá dle § 1242 OZ) a druhé pojetí se navrací k zásadě superficies solo cedit (k tomu viz dále).126 Nemovitá věc je především vymezena ustanovením § 498 odst. 1 OZ. Nemovitou věcí jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Pokud dle jiného právního předpisu určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá. Institut práva stavby v novém občanském zákoníku může vyvolávat dojem, že se jedná o zcela nový pojem. Jde ale naopak o tradiční institut, který se vrátil do kodifikovaného soukromého práva. Jde o věcné právo, které je pojato jako speciální věcné právo stavebníka mít stavbu na pozemku jiného vlastníka a svojí povahou je vnímáno jako nemovitá věc.127 Právo stavby je možno považovat za jakousi obrácenou stranu zásady superficies solo cedit, když je jeho prostřednictvím umožněno, aby nevlastník mohl na pozemku umístit svou stavbu.128 Pro účely exekuce je důležité, že právo stavby lze zřídit jen k celé stavbě (lhostejno, zda již zřízené anebo dosud
126
Důvodová zpráva k občanskému zákoníku. Konsolidovaná verze, str. 124. [cit. 9. 1. 2014]. Dostupné z WWW: . 127 Důvodová zpráva k občanskému zákoníku. Konsolidovaná verze, str. 325. [cit. 12. 1. 2014]. Dostupné z WWW: . 128 HURDÍK, Jan et al. Občanské právo hmotné. Obecná část. Absolutní majetková práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, 308 s. ISBN 978-807380-377-3. S. 233.
60
nezřízené) nikoliv k její části.129 Z hlediska exekuce má význam patrně ust. § 1255 OZ a § 1256 OZ, kde je zakotven institut tzv. náhrady. Tento institut má význam především pro stanovení výše hodnoty, kterou lze postihnout v rámci exekuce. S odkazem na ust. § 1256 OZ totiž platí, že zástavní a jiná práva váznoucí na právu stavby postihují náhradu. Dle mého názoru se toto pravidlo postižení náhrady může podporně užít i v rámci exekuce. Nemovitou věcí je dále ve smyslu § 1159 OZ (ve spojení s § 498 odst. 1 OZ) tzv. jednotka. Jednotkou označujeme byt jako prostorově oddělenou část domu a současně podíl na společných částech nemovité věci vzájemně spojené a neoddělitelné. „Jednotka je nově pojata tak, že je souhrnem bytového spoluvlastnictví jako celku. Dříve byl pojem jednotka v podstatě označením bytu nebo nebytového prostoru, šlo o legislativní zkratku pro byt nebo nebytový prostor (…) Pokud k užívání s domem slouží i samostatné pozemky nebo zařízení nebo stavby na jiných pozemcích s povahou samostatných věcí, nezahrnou se podíly vlastníků jednotek na těchto věcech do pojmu jednotky, neboť jde podle důvodové zprávy o další samostatné věci v právním smyslu.“130 Podle ust. § 335a odst. OSŘ platí, že nařízená exekuce se vztahuje na nemovitou věc se všemi jejími součástmi a příslušenstvím. Vzhledem k zásadním právním modifikacím institutu nemovité věci je nezbytné pro další výklad provést také identifikaci součásti, resp. příslušenství nemovité věci. Obecná definice součásti věci je uvedena výše v textu u výkladu věci v právním smyslu.131 Podle § 506 OZ je součástí pozemku jakožto samostatné nemovité věci prostor nad povrchem a pod povrchem pozemku, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech. Dosud bylo stanoveno, že stavba není součástí pozemku (viz § 120 odst. 2 ZOZ). Současná právní úprava občanského zákoníku přejala132 do svých ustanovení zásadu superficies solo cedit – povrch ustupuje půdě, což v podstatě znamená, že stavba 129
Důvodová zpráva k občanskému zákoníku. Konsolidovaná verze, str. 325. [cit. 12. 1. 2014]. Dostupné z WWW: . 130 KABELKOVÁ, E., SCHÖDELBAUEROVÁ, P. Bytové spoluvlastnictví v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 360 s. ISBN 978-80-7400-444-5. S. 17 – 18. 131 Podrobněji viz kapitolu 2. 3. Prodej movitých věcí a nemovitých věcí. 132 Důvodová zpráva k občanskému zákoníku. Konsolidovaná verze, str. 128. [cit. 15. 12. 2013]. Dostupné z WWW: .
61
(charakterem ne dočasná) sleduje právní osud pozemku.133 Tato změna je dle mého názoru velmi významná, obzvlášť pro exekuci nemovité věci, kterou bude pozemek. Exekutor tak nyní může de facto disponovat v rámci exekuce bez dalšího i se stavbou, která „leží“ na exekvovaném pozemku.134 Předpokládám, že tomuto tématu se bude postupně věnovat i soudní praxe právě kvůli nemovité věci jako předmětu exekučního postihu. Exekvovaným pozemkem může být dokonce na první pohled i netypický pozemek, jako je např. pozemek se samostatným parcelním číslem, jenž tvoří koryto vodního toku.135 Ust. § 506 odst. 2 OZ stanoví, že není-li podzemní stavba nemovitou věcí, je součástí pozemku, i když zasahuje pod jiný pozemek a konečně, ve smyslu § 507 OZ je součástí pozemku rovněž rostlinstvo na něm vzešlé. Pro úplnost je vhodné uvést, že inženýrské sítě, zejména vodovody, kanalizace nebo energetické či jiné vedení, nejsou součástí pozemku (viz § 509 OZ). Pro úplnost poukazuji ještě na institut příslušenství věci (pertinence). Dle ust. § 510 odst. 2 OZ platí vyvratitelná právní domněnka, že právní jednání a práva i povinnosti týkající se hlavní věci se týkají i jejího příslušenství. Toto pravidlo platilo v praxi i doposud, jen nebylo výslovně zakotveno v pozitivním právu, což vedlo v soudní praxi v minulosti k nejednotnému rozhodování.136 Příslušenstvím věci obecně je dle § 510 odst. 1 OZ vedlejší věc vlastníka u věci hlavní, je-li účelem vedlejší věci, aby se jí trvale užívalo společně s hlavní věcí v rámci jejich hospodářského určení. Byla-li vedlejší věc od hlavní věci přechodně odloučena, nepřestává být příslušenstvím. V případě stavby, která je součástí pozemku, jsou vedlejší věci vlastníka u stavby příslušenstvím pozemku, je-li jejich účelem, aby se jich se stavbou nebo pozemkem v rámci jejich hospodářského účelu trvale užívalo (srov. § 512 OZ).
133
Zásada superficies solo cedit pochází již z dob starého Říma – k tomu viz např. KINCL, J., URFUS, V., SKŘEJPEK, M. Římské právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1995, 386 s. ISBN 80-7179-031-1. S. 86. 134 Vyjma staveb spojených se zemí pevným základem, které dle přechodných ustanovení považuje současný občanský zákoník za nemovitou věc, a to za podmínek uvedených v § 3055 odst. 1 OZ. Totéž platí o stavbě ve spoluvlastnictví, je-li některý ze spoluvlastníků i vlastníkem pozemku nebo jsou-li někteří spoluvlastníci stavby spoluvlastníky pozemku. 135 Srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 11. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2903/2006. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 7. 9. 2014]. Dostupné z WWW: . 136 Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 8. 2001, sp. zn. 28 Cdo 133/2001. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 29. 12. 2013]. Dostupné z WWW: .
62
3. 1. 2. Předpoklady pro nařízení exekuce prodejem nemovité věci Podle ust. § 66 odst. 2 EŘ platí, že k exekuci nemovité věci povinného může exekutor přistoupit, jen jestliže bude listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinami notáře doloženo, že nemovitost je ve vlastnictví povinného. Vyjdeme-li pouze rigidně ze znění ust. § 335 odst. 1 OSŘ ve spojitosti s § 69 EŘ, tak osobou, která by měla doložit, že předmětná nemovitá věc je ve vlastnictví povinného, by měl být předně oprávněný. I když samozřejmě v praxi je to zpravidla exekutor, který v rámci své dohledací činnosti prakticky doloží vlastnictví předmětné nemovitosti ve vlastnictví povinného ve smyslu § 335 odst. 1 OSŘ. Pro fakt, že to bude exekutor, kdo bude zjišťovat a dokládat skutečnost, že předmětná nemovitá věc je ve vlastnictví povinného, svědčí mimo jiné i znění § 38 EŘ (náležitosti exekučního návrhu), § 35 odst. 3 EŘ, § 66 odst. 2 EŘ nebo § 69 EŘ. V případě, že půjde o nemovitou věc, která patří do SJM, bude účastníkem exekučního řízení také manžel povinného, a to až do fáze dražby, kdy je nemovitá věc prodána a právní mocí příklepu přestane být součástí SJM.137 Tato skutečnost vyplývá mimo jiné také z ust. § 36 odst. 2 EŘ. Dle právní doktríny nemá být pod pojmem doložení vlastnictví nemovité věci povinného chápáno prokázání vlastnictví, ale mělo by stačit, že z žádných skutečností neplyne, že povinný není vlastníkem nemovité věci.138 Takovou „rozpornou“ skutečností může být např. i vyslovení odporovatelnosti soudem, jak ostatně vyplývá např. ze soudní praxe: „Nepřipadá v úvahu vést řízení o výkon (exekuci) s dlužníkem již proto, že nemovitost není v jeho vlastnictví (srov. § 66 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.). Vyslovení odporovatelnosti totiž z hlediska hmotného práva znamená nastolení tzv. relativní neúčinnosti právního úkonu; jí se rozumí stav, kdy právní úkon zůstává platným právním úkonem, který vyvolal všechny předvídané právní následky (např. převod vlastnictví k věci), a pouze v poměru mezi věřitelem a osobou, která od dlužníka nabyla majetek, se na tento právní vztah hledí, jako kdyby k právnímu úkonu nedošlo a
137
DLOUHÁ, E. In: DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1776 s. ISBN 978-80-7400-107-9. S. 2488. 138 Srov. KASÍKOVÁ, M., ŠIMKA, K. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 417.
63
jeho účinky toliko v tomto vztahu nenastaly“139 Vlastnictví nemovitosti by mělo být doloženo ke dni zahájení exekučního řízení, resp. ke dni podání exekučního návrhu.140 Listinami, které mohou doložit, že nemovitost je ve vlastnictví povinného, rozumíme zejména listiny vydané státními orgány (rozhodnutí, potvrzení, výpisy z katastru nemovitostí, sdělení, geometrické plány apod.), listiny ověřené státními orgány (jakékoli listiny ověřené státními orgány, tj. opatřené legalizací) a veřejné listiny notáře (notářské zápisy a jejich stejnopisy, výpisy z notářských zápisů a listiny o ověření).141 V souvislosti s označením nemovité věci, která není zapsána v katastru nemovitostí, postačí obvyklé pojmenování nemovité věci, případně další údaje týkající se nemovité věci, a označení pozemku, na němž nebo pod nímž se nemovitost nachází (srov. § 335b odst. 4 OSŘ). Dle slovenské právní úpravy se např. k exekuci prodejem konkrétní nemovité věci vyžaduje souhlas oprávněného (viz § 134 odst. 1 EP). Podle slovenské právní doktríny by měl být tento souhlas vázán ve vztahu ke konkrétní nemovité věci.142 Tuto skutečnost uvádím pro zajímavost, neboť vyžadování tohoto souhlasu v praxi může být někdy spíše na obtíž a může zdržovat provedení samotné exekuce. Návrh dalšího oprávněného na nařízení exekuce prodejem téže nemovitosti by měl být považován za přistoupení k řízení, pokud byl návrh podán dříve, než exekuční soud pravomocně rozhodne o pověření a nařízení exekuce (srov. § 69 EŘ ve spojení s ust. § 335 odst. 2 OSŘ). S ohledem ke specifikům exekučního řízení, resp. že o způsobu exekuce rozhoduje exekutor (a ne oprávněný), je třeba klonit se k závěru, že přistoupení dalšího oprávněného není v rámci exekuce prodejem nemovité věci možné.143 Další oprávněný, např. oprávněný z exekuce, v níž bylo řízení podle § 14 ZSVR může svou pohledávku přihlásit do prováděné exekuce k uspokojení z rozdělované podstaty nejpozději do zahájení dražebního jednání.144 S ohledem na tuto skutečnost budu pokračovat dále ve výkladu s určitými modifikacemi, které souvisí 139
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. 20 Cdo 1789/2007. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 4. 1. 2014]. Dostupné z WWW: . 140 Viz TRIPES, Antonín. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 852 s. ISBN 807179-489-9. S. 472 – 473. 141 KASÍKOVÁ, M., ŠIMKA, K. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 418. 142 KRAJČO, Jaroslav. Komentár. Exekučný poriadok. Procesný postup exekútora. Procesný postup exekučného súdu. Bratislava: EUROUNION, 2009, 600 s. ISBN 978-80-89374-07-6. S. 306. 143 JIRMANOVÁ, M. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 432. 144 Tamtéž.
64
s institutem dalšího oprávněného. Pokud bude v textu uveden tento institut, je nutno posuzovat uvedení a postavení dalšího oprávněného v kontextu ustanovení OSŘ upravujících výkon rozhodnutí. Poměrně nedávnou, ale zásadní novinkou, která se může dotknout i exekuce prodejem nemovitých věcí, je imperativ zavedený zákonem č. 45/2013 Sb., a vyjádřený v ust. § 47 odst. 3 EŘ. Dle tohoto pravidla lze na nemovitou věc v majetku povinného, na kterou se vztahuje rozhodnutí o zajištění vydané v trestním řízení, provést exekuci pouze po předchozím souhlasu příslušného orgánu činného v trestním řízení.145 Byť právní úprava výslovně nestanovuje výjimky z provedení exekuce prodejem nemovitých věcí (jako např. u exekuce prodejem movitých věcí), soudní praxe počítá s aplikací § 322 OSŘ ve výjimečných případech i u nemovité věci: „Ustanovení § 322 o.s.ř. je proto třeba vykládat restriktivně a podřadit pod něj pouze věci, které povinný nemůže postrádat, aniž by tím byla snížena jeho lidská důstojnost. To platí i pro nemovitosti; byt by byl takovou věcí kupříkladu tehdy, jestliže by jeho jedinečné stavebně technické uspořádání dané specifickým tělesným postižením povinného neumožňovalo přestěhování povinného do jiného – stejně nezařízeného – bytu (srov. 20 Cdo 508/2004)“146.
3. 1. 3. Náležitosti exekučního návrhu Exekuční návrh musí obsahovat označení exekutora, označení oprávněného nebo toho, na koho přešlo nebo bylo převedeno právo podle § 36 odst. 3 a 5 EŘ, označení povinného nebo toho, na koho přešla povinnost podle § 36 odst. 3 EŘ a obsah, věc (tj., co sleduje návrh). Dále musí obsahovat datum a podpis, označení exekučního titulu, uvedení povinnosti, která má být exekučně vymožena, a označení důkazů, kterých se oprávněný dovolává. S odkazem na výše uvedenou polemiku o povinnosti oprávněného označit nemovitou věc, která má být exekučně postižena a s ohledem na systematiku EŘ a subsidiaritu OSŘ se domnívám, že náležitostí exekučního návrhu (ze zákona výslovně nevyplývá) může být i označení nemovité věci, kterou oprávněný navrhuje exekvovat, 145
Srov. např. § 79d TŘ. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 20 Cdo 509/2006. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 4. 1. 2014]. Dostupné z WWW: .
146
65
byť tak může oprávněný učinit i v pozdější fázi při samotné realizaci provedení exekuce prodejem nemovité věci. Po tom, co exekutor zkontroluje došlý exekuční návrh z hlediska srozumitelnosti a obsahových náležitostí, zašle tento exekučnímu soudu s žádostí o pověření a nařízení exekuce. Pokud exekuční soud nedospěje k závěru o odmítnutí nebo zamítnutí exekučního návrhu, vydá pověření a exekutor může činit potřebné kroky směřující k exekuci prodejem nemovité věci.
3. 1. 4. Vyrozumění o zahájení exekuce Ve vyrozumění o zahájení exekuce zakáže exekutor povinnému nakládat se svým majetkem včetně nemovitých věcí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku (generální inhibitorium). Exekutor současně ve vyrozumění dále upozorní povinného na důsledky jeho právních jednání ve smyslu § 44a odst. 1 EŘ. Soudní praxe přišla nedávno s názorem, že v rámci této relativní neplanosti nelze postihnout např. dohodu dědiců o vzájemném vypořádání, která byla schválena pravomocným rozhodnutím soudu.147 Měl-li by však v takovém případě např. věřitel přece jenom pochybnosti o úmyslu uzavření takovéto dědické dohody, mohl by ji právně napadnout patrně postupem dle § 589 a násl. OZ.148 Generální inhibitorium (včetně zákazu disponovat s nemovitými věcmi) se však bude vztahovat na povinného pouze potud, pokud exekutor ještě před zasláním vyrozumění oprávněnému nerozhodne ve smyslu ust. § 44 odst. 4 EŘ, že se zákaz podle § 44a odst. 1 EŘ vztahuje pouze na část majetku přiměřenou vymáhané povinnosti. Toto rozhodnutí zašle exekutor spolu s vyrozuměním oprávněnému a povinnému. Pro úplnost v této souvislosti doplňuji, že soudní praxe dospěla k závěru, že generální inhibitorium se nevztahuje pouze na majetek, který povinný vlastnil v době doručení vyrozumění o zahájení exekuce, ale také na pozdější majetek, který by povinný nabyl.
147
Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3400/2013. In: EPRAVO.CZ [právní elektronický internetový deník]. Epravo.cz, a.s. [cit 9. 7. 2014]. Dostupné z WWW: . 148 Tamtéž.
66
Povinný např. v době doručení vyrozumění nevlastní žádný majetek, později však nabude darem nemovitou věc. Zákaz se tedy bude vztahovat i na tuto nemovitou věc.149 Vyrozumění o zahájení exekuce zašle exekutor také katastrálnímu úřadu, v jehož územním obvodu má exekutor sídlo, je-li v katastru zapsáno vlastnické právo povinného a nejde-li o povinného ve smyslu § 44a odst. 4 a 5 EŘ nebo nerozhodl-li o omezení generálního inhibitoria ve smyslu § 44 odst. 4 EŘ. V souladu s již uvedeným výkladem může exekutor samozřejmě postupovat ve smyslu § 44a odst. 2, 3 nebo 4 EŘ a po splnění zákonných podmínek rozhodnout o tom, že generální inhibitorium se nebude vztahovat na předmětnou nemovitou věc, nebo může generální inhibitorium úplně zrušit. Popřípadě se povinný může vyhnout následnému exekučnímu postihu prakticky tím, že se se souhlasem exekutora, oprávněného a všech přihlášených věřitelů „vyplatí“ ze svého dluhu zpeněžením svého majetku a součástí majetku. Povinný tak např. sám může zpeněžit předmětnou nemovitou věc, která by se jinak mohla stát předmětem exekuce. Povinný by však měl tento postup pečlivě zvážit, neboť jak vyplývá ze znění ust. § 44a odst. 4 EŘ, povinný musí zajistit zpeněžení např. nemovité věci za obvyklou cenu, která musí být převedena k rukám exekutora. Exekuční řád dle právní doktríny nepředpokládá, že by z převedeného majetku byla část ceny vyplacena povinnému, a to i kdyby výrazně převyšovala vymáhaný nárok. Počítá se však samozřejmě s tím, že exekutor po úhradě všech nároků oprávněného a nákladů exekuce povinnému přeplatek vrátí.150 Současnou právní úpravu reprezentovanou ust. § 44 EŘ (zejména jeho 4. odstavec) a § 44a EŘ lze v praxi jenom uvítat, neboť upřesněním některých postupů došlo k vyjasnění určitých nesrovnalostí a s tím souvisejících praktických potíží. Jako příklad uvedu situaci, kdy byla v minulosti za účinnosti předchozí právní úpravy OSŘ a EŘ řešena jak u odborné veřejnosti, tak v soudní judikatuře platnost smlouvy o převodu nemovité věci, která nevznikla v rámci běžné obchodní činnosti, či v rámci uspokojování základních životních potřeb či udržování a správy majetku povinného, jestliže ji povinný jako převodce uzavřel po doručení usnesení o nařízení exekuce. Poměrně rozsáhla odborná diskuse se ustálila na názoru, že smlouva o převodu
149
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1813/2006. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 4. 1. 2014]. Dostupné z WWW: . 150 Viz KASÍKOVÁ, M. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 273.
67
nemovité věci, uzavřená povinným jako převodcem po doručení usnesení o nařízení exekuce (až do jejího skončení), je absolutně neplatná.151 Tento závěr platí za předpokladu, že předmětná smlouva nebyla uzavřena v rámci jeho běžné obchodní činnosti, uspokojování životních potřeb či udržování a správy jeho majetku (jmění). S výše uvedeným může korelovat i následující teoretická situace. Povinný převede (uzavře smlouvu o prodeji a koupi nemovité věci) na třetí osobu nemovitou věc, a to i přes zákaz uvedený ve vyrozumění o zahájení exekuce. V teorii i v praxi došlo k diskusi o tomto problému, přičemž lze souhrnně uvést následující výsledky řešení. Dle dosavadní soudní praxe byla taková výše popsaná smlouva absolutně neplatná, a to i v případě, byly-li utržené peněžní prostředky použity na úhradu exekučně vymáhané pohledávky.152 Dle mého názoru je tento závěr v současné době neaplikovatelný, a to s ohledem na znění ust. § 44a EŘ, resp. na relativní neplatnost právního jednání ve smyslu ust. § 44a odst. 1 EŘ. S tím dále souvisel problém, který vyplýval nepřímo z ust. § 51 písm. c) EŘ. Podle tohoto ustanovení platí, že oprávnění k vedení exekuce exekutorovi zaniká, jestliže pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce byly vymoženy. Soudní praxe dospěla k názoru, že z tohoto ustanovení neplyne, že vymožením pohledávky, jejího příslušenství a nákladů exekuce dochází k zániku exekuce jako celku. Jinými slovy řečeno provedení exekuce na základě jednoho z exekučních příkazů neznamenalo automatický zánik ostatních exekučních příkazů a zákazů (inhibitorium) tam uvedených. „Pouze v případě, že exekuce byla vedena na základě exekučního příkazu jen jediným způsobem, má vymožení pohledávky, jejího příslušenství a nákladů exekuce v rámci tohoto způsobu za následek nejen zánik pověření soudního exekutora, ale též zánik exekuce jako takové.“153 Citovaný úryvek ze soudní judikatury vyvolal polemiku u odborné veřejnosti ohledně chybějícího jednoznačného, zákonem definovaného okamžiku ukončení exekuce včetně zániku všech účinků s jejím nařízením spojených, zejména účinků inhibitoria (které de facto brání převodu nemovité věci), přičemž právní jistotě by zcela určitě prospěla např. forma určitého rozhodnutí o skončení exekuce, se 151
Viz zejména ANDRÁŠEK, Marek. Potřetí k neplatnosti smlouvy o převodu nemovitosti uzavřené povinným v průběhu exekuce. Bulletin advokacie. Praha: Česká advokátní komora, 2008, č. 3, s. 30 – 31. ISSN 1210-6348. 152 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 29 Odo 1070/2006. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 5. 1. 2014]. Dostupné z WWW: . 153 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3516/2006. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 5. 1. 2014]. Dostupné z WWW: .
68
kterým by byly spojeny účinky zániku inhibitoria a ukončení všech jednotlivých způsobů exekuce (exekučních příkazů).154 Do určité míry byl tento problém po 1. 11. 2009 částečně odstraněn zákonem č. 286/2009 Sb., který zavedl do EŘ nové ust. § 47 odst. 6 EŘ, dle kterého provedením exekuce a zastavením exekuce zanikají účinky všech vydaných exekučních příkazů. V souvislosti s převáděním nemovité věci považuji za vhodné rozebrat blíže problematiku nabývání vlastnictví od neoprávněné osoby, neboť zejména za účinnosti předchozí právní úpravy se v praxi objevovaly s tím spojené komplikace a problémy. Zodpovězení této otázky je významné mimo jiné pro právní jistotu třetích osob, které např. kupují od povinného nemovitou věc. Ohledně nemovité věci nezapsané v katastru nemovitostí lze dle současné právní úpravy říci, že vlastníkem takové nemovité věci se obecně stane ten, kdo získal věc a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany převést vlastnické právo na základě řádného titulu, jestliže došlo k nabytí ve veřejné dražbě, od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku, za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil, od neoprávněného dědice, jemuž bylo nabytí dědictví potvrzeno, při obchodu s investičním nástrojem, cenným papírem nebo listinou vystavenými na doručitele, nebo při obchodu na komoditní burze.155 V případě nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí se vlastnické právo v případě jejího převodu nabývá zápisem do katastru nemovitostí (§ 1105 OZ). Vývoj dosavadní judikatury za účinnosti ZOZ se ustálil na názoru, který lze souhrnně vyjádřit v tom smyslu, že třetí osoba nemohla nabýt nemovitou věc od neoprávněné osoby (např. v důsledku absolutně neplatné smlouvy jako původního nabývacího titulu apod.), a to ani byl-li kupující v dobré víře.156 V současné době se vychází v rámci zásady materiální publicity z dobré víry v soulad stavu zapsaného ve veřejném seznamu se skutečným stavem (viz § 980 OZ). Nabude-li osoba věcné právo (vlastnické právo) za úplatu v dobré víře (v době podání návrhu na zápis do katastru nemovitostí) od osoby 154
Viz ADÁMEK, Radek. Rizika při nabývání nemovitostí od povinného. Bulletin advokacie. Praha: Česká advokátní komora, 2009, č. 6, s. 39. ISSN 1210-6348. 155 Viz § 1109 OZ. 156 Názor prezentovaný např. v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2881/2011, In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 5. 1. 2014]. Dostupné z WWW: nebo názor uvedený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 24. 8. 2011, sp. zn. I. ÚS 3391/10. In: Nalus. Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu České republiky [databáze rozhodnutí Ústavního soudu]. Ústavní soud České republiky [cit 5. 1. 2014]. Dostupné z WWW: .
69
oprávněné podle zapsaného stavu ve veřejném seznamu (v katastru nemovitostí), svědčí ve prospěch nabyvatele zapsaný stav (srov. § 984 OZ) v případě, není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným stavem.
3. 1. 5. Exekuční příkaz Před tím než exekutor vydá exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovité věci, měl by pečlivé zvážit, zda v konkrétním případě prodeje nemovité věci nevolí zřejmě nevhodný způsob exekuce k poměru výše dluhů povinného a ceny nemovité věci. V exekučním příkazu označí exekutor ve smyslu § 49 odst. 1 písm. f) EŘ exekvovanou nemovitou věc a zakáže povinnému, aby po doručení exekučního příkazu nemovitou věc převedl na někoho jiného nebo ji zatížil (speciální inhibitorium). Současně povinnému uloží, aby do 15 dnů od doručení příkazu oznámil, zda a kdo má k nemovité věci předkupní právo, právo odpovídající věcnému břemenu nebo nájemní právo, s poučením, že při neoznámení povinný odpovídá za škodu tím způsobenou. Porušení zákazu zcizení nemovité věci má dle ust. § 47 odst. 5 EŘ za následek neplatnost předmětného právního jednání povinného, kterým tento zákaz porušil.
3. 1. 6. Ocenění nemovité věci Po právní moci exekučního příkazu přistoupí exekutor k ocenění nemovité věci. Exekutor usnesením ustanoví znalce a vyzve ho, aby ocenil nemovitou věc a její příslušenství. Podle ust. § 66 odst. 5 EŘ platí, že při oceňování nemovité věci, jejího příslušenství a jednotlivých práv a závad s nemovitou věcí spojených se použije obvyklá cena. Obvyklou cenou se dle § 2 odst. 1 ZOM rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby. „Určení ceny nemá za cíl zjištění tržní, obecné či jinak stanovené ceny nemovitosti, ale je pouze podkladem pro stanovení nejnižšího
70
podání. To jakou má nemovitost hodnotu, za niž může být skutečně prodána, se ukáže teprve v dražbě.“157 Pro účely tohoto ocenění je exekutor oprávněn provést ohledání nemovité věci a jejího příslušenství. O době a místě ohledání se uvědomí oprávněný, povinný a znalec. Povinný a popř. i další osoby jsou povinni umožnit prohlídku nemovité věci a v případě potřeby i strpět přístup do nemovitosti za účelem ocenění (viz § 336 odst. 2 a 3 OSŘ). Exekutor podle výsledku ocenění a ohledání nemovité věci usnesením určí nemovitou věc, které se týká exekuce, příslušenství nemovité věci, které se týká exekuce, výslednou cenu nemovité věci a jejího příslušenství, kterého se týká exekuce a oznámená nebo jinak známá věcná břemena, výměnky a nájemní, pachtovní či předkupní práva, která prodejem nemovité věci v dražbě nezaniknou. Exekutor také může ve smyslu ust. § 336a odst. 2 OSŘ rozhodnout158 o zániku nájemního či pachtovního práva, výměnku nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu, jestliže a)
je nájemné či pachtovné, případně poměrná část výnosu z věci zcela nepřiměřená nájemnému či pachtovnému, případně poměrné části výnosu z věci v místě a čase obvyklé nebo je-li věcné břemeno či výměnek zcela nepřiměřený výhodě oprávněného, a
b)
toto právo výrazně omezuje možnost prodat nemovitou věc v dražbě.
Usnesení o ceně doručí exekutor oprávněnému, povinnému a osobám, o jejichž právech a povinnostech rozhodl exekutor ve smyslu § 336a odst. 2 OSŘ. Pro úplnost dodávám, že toto usnesení o ceně se samozřejmě doručí také manželovi povinného, jsou-li nařízenou exekucí postiženy věci nebo práva patřící do společného jmění manželů.159 Dle § 336a odst. 4 OSŘ je exekutor oprávněn změnit usnesení o ceně, nebyla-li vydána dražební vyhláška, pokud se výrazně změnily okolnosti rozhodné pro ocenění nemovitosti a jejího příslušenství. Spoluvlastník, přihlášený věřitel ani zástavní věřitel nejsou v této fázi účastníky řízení a nejsou oprávněni podat proti tomuto
157
KASÍKOVÁ, M., ŠIMKA, K. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 420. 158 Zákon zde rozhodovací pravomoc exekutora nevylučuje a přiklání se k tomu také právní doktrína – viz např. TRIPES, Antonín. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 852 s. ISBN 807179-489-9. S. 806 – 807. 159 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2329/2005. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 6. 1. 2014]. Dostupné z WWW: .
71
usnesení odvolání.160 Tato kategorie osob tak prakticky ztrácí možnost brojit proti teoreticky neoprávněně stanovené ceně nemovité věci. Výsledná cena je stanovena exekutorem tak, že k ceně nemovité věci a jejího příslušenství, kterou exekutor určil podle závěru znaleckého posudku, připočte cenu práv, která budou i po dražbě přinášet nemovité věci majetkový prospěch, a od takto vypočtené ceny odečte cenu závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a které je vydražitel vždy povinen převzít.161 Soudní praxe mimo jiné v této souvislosti se stanovením ceny nemovité věci dospěla např. k závěru, že „(…) soud v rámci vydávání usnesení o ceně dražených nemovitostí (a nepřímo pak v rámci dražební vyhlášky)vychází ze znaleckého posudku. Pokud znalecký posudek nezohlednil nezbytnost dražby nemovitostí jakožto souvislých celků a nemovitosti byly proto draženy jednotlivě, je případná procesní obrana proti způsobu dražby jednotlivých nemovitostí právně relevantní toliko v těchto fázích výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí (tj. kdy bylo vydáno usnesení, kterým se určovala cena dražených nemovitostí).“162
3. 1. 7. Dražební vyhláška Po právní moci usnesení o ceně nařídí exekutor dražbu nemovité věci, kterou se provede samotná exekuce prodejem nemovité věci. Exekutor vydá ve smyslu § 336b odst. 2 OSŘ usnesením dražební vyhlášku, ve které uvede datum, čas a místo dražebního jednání, označení nemovité věci a jejího příslušenství, pořadové číslo dražebního jednání, výslednou cenu a výši nejnižšího podání. Uvede se rovněž výše jistoty a způsob jejího zaplacení, nebo sdělení, že se zaplacení jistoty nevyžaduje, pak věcná břemena, výměnky a nájemní, pachtovní či předkupní práva, a předpoklady, za kterých vydražitel může převzít vydraženou nemovitou věc a za kterých se stane jejím vlastníkem. S odkazem na soudní praxi upozorňuji na to, že tato fáze exekučního řízení – nařízení dražebního jednání brání zkoumání výsledné ceny, která bude uvedena při nařízení dražebního jednání v rámci dražební vyhlášky, a nelze tak namítat nesprávnou 160
DLOUHÁ, E. In: DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1776 s. ISBN 978-80-7400-107-9. S. 2502. 161 Tamtéž. 162 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2418/2005. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 6. 1. 2014]. Dostupné z WWW: .
72
výši výsledné ceny dražené nemovitosti. Výjimkou však je výše uvedená situace, tedy jestliže se po vydání usnesení podle ustanovení § 336a odst. 4 OSŘ změnily poměry natolik, že určená odhadní cena nemůže nadále obstát, nebo vyjdou-li teprve po vydání tohoto usnesení najevo závady váznoucí na nemovitosti nebo práva (výhody) spojené s nemovitostí, které mají vliv na určení odhadní ceny. Tento závěr plyne především z toho, že „výroky usnesení o nařízení dražby v části uvádějící údaje o výsledné ceně nemovitostí, výši jistoty a způsobu jejího zaplacení, výši nejnižšího podání a o závadách, které prodejem nemovitostí nezaniknou, mají co do své právní povahy závazný charakter a pravomocné usnesení o nařízení dražby v této části představuje překážku věci rozsouzené a soud proto již v tomto rozsahu nemůže opětovně rozhodovat“.163 V dražební vyhlášce exekutor vyzve každého, kdo má právo, které nepřipouští dražbu, aby je uplatnil a aby takové uplatnění práva prokázal nejpozději před zahájením dražebního jednání, s upozorněním, že jinak k jeho právu nebude při provedení exekuce přihlíženo. Současně vyzve každého, kdo má k nemovité věci nájemní či pachtovní právo, výměnek nebo věcné břemeno nezapsané v katastru nemovitostí, které není uvedeno v dražební vyhlášce, nejde-li o nájemce bytu, výměnkáře, je-li součástí výměnku právo bydlení, nebo oprávněného z věcného břemene bydlení, aby takové právo soudu oznámil a doložil jej listinami, jinak takové právo zanikne příklepem nebo v případě zemědělského pachtu koncem pachtovního roku. Exekutor v dražební vyhlášce dále upozorní oprávněného a další věřitelé povinného, že se mohou domáhat uspokojení jiných vymahatelných pohledávek nebo pohledávek zajištěných zástavním právem, než pro které byl nařízen výkon rozhodnutí, jestliže je přihlásí nejpozději do zahájení dražebního jednání a přihláška bude obsahovat náležitosti podle § 336f odst. 2 a 3 OSŘ. Současně uvede poučení, že k přihláškám, v nichž výše pohledávky nebo jejího příslušenství nebude uvedena, se nepřihlíží (§ 336f OSŘ). Upozornění adresuje též oprávněnému a dalším věřitelům a povinnému, resp. že mohou popřít přihlášené pohledávky co do jejich pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí, a to nejpozději do 15 dnů ode dne zveřejnění oznámení podle § 336p odst. 1 OSŘ, nebo v téže lhůtě žádat, aby k rozvržení rozdělované podstaty bylo nařízeno jednání, a poučí je, že k námitkám a žádosti o jednání učiněným později se nebude přihlížet. 163
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1083/2005. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 6. 1. 2014]. Dostupné z WWW: .
73
Exekutor v dražební vyhlášce upozorní dražitele, zda se připouští, aby nejvyšší podání bylo doplaceno úvěrem se zřízením zástavního práva na vydražené nemovitosti a dále osoby, které mají k nemovité věci předkupní právo nebo výhradu zpětné koupě, že ho mohou uplatnit jen v dražbě jako dražitelé a že udělením příklepu předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě zanikají, nejde-li o předkupní právo stavebníka k pozemku nebo vlastníka pozemku k právu stavby, předkupní právo vlastníka stavby k pozemku a vlastníka pozemku ke stavbě nebo zákonné předkupní právo, tj. práva, která udělením příklepu nezanikají. V dražební vyhlášce se upozorní také na to, že pozemek, na který se vztahuje exekuce, je zatížen právem stavby, lze-li tuto skutečnost zjistit z veřejného seznamu. Dražební vyhlášku doručí exekutor do vlastních rukou oprávněnému, povinnému, manželu povinného, osobám, o nichž je mu známo, že mají k nemovitosti předkupní nebo zástavní právo nebo výhradu zpětné koupě, osobám, kterým se doručuje usnesení podle § 336a OSŘ, a osobám, které již přihlásily své vymahatelné pohledávky nebo pohledávky zajištěné zástavním právem za povinným a příslušnými listinami je prokázaly. Jinak se dražební vyhláška doručuje také finančnímu úřadu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu je nemovitost a v jejichž obvodu má povinný své bydliště (sídlo, místo podnikání), dále těm164, kdo vybírají pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění, příslušnému katastrálnímu úřadu, a obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu je nemovitá věc. Do vlastních rukou doručí exekutor dražební vyhlášku i těm osobám, které mají k nemovité věci nájemní právo, neboť podle ustálené judikatury „Obsahuje-li znalecký posudek údaje, že v dražené nemovitosti jsou obchodní, tedy nebytové prostory pronajímané drobným prodejcům, musí exekutor provést alespoň minimální dostupné šetření vedoucí ke zjištění, zda tyto prostory skutečně pronajímány jsou (a – v kladném případě – komu), a pak dražební vyhlášku doručit nájemci“.165 V den vydání dražební vyhlášky vyvěsí exekutor tuto vyhlášku na úřední desce exekutora a požádá obecní úřad, aby tuto dražební vyhlášku nebo její podstatný obsah také zveřejnil, a to způsobem v místě obvyklým (srov. § 336c odst. 3 OSŘ ve spojení s 164
S účinností ke dni 1. 1. 2015 bude současné znění ust. § 336c odst. 1 písm. c) OSŘ zrušeno. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 779/2005. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 9. 1. 2014]. Dostupné z WWW: . 165
74
§ 124 odst. 1 EŘ). Ust. § 336c odst. 4 OSŘ opravňuje exekutora v odůvodněných případech uveřejnit dražební vyhlášku nebo její podstatný obsah v celostátním nebo místním tisku, popřípadě jiným vhodným způsobem. V případě dražby prováděné elektronicky (o tom bude pojednáno níže) se dražební jednání nenařizuje. Ust. § 336c odst. 5 OSŘ stanoví, že proti dražební vyhlášce není přípustné odvolání, byť usnesení o dražební vyhlášce je rozhodnutím exekutora (srov. § 55b a § 55c EŘ). To je zajímavý posun, neboť předchozí právní úprava umožňovala určitým osobám (oprávněný, další oprávnění, povinný, osoby s předkupním právem, věcným nebo nájemným právem k nemovité věci) podat odvolání. Domnívám se, že de lege ferenda by bylo v zájmu posílení právní jistoty vhodné tuto otázku dostatečně upřesnit i v samotném exekučním řádu a případně rozšířit výčet případů, kdy dle § 55c EŘ není možné podat odvolání proti rozhodnutí exekutora.
3. 1. 8. Dražba Z hlediska základního vymezení lze institut dražby obecně definovat jako prodej, při němž se určitá movitá nebo nemovitá věc nabízí ke koupi neurčitému počtu zájemců (dražitelů) a prodá se udělením příklepu tomu, kdo nabídne nejvyšší cenu.166 Občanský zákoník mluví o dražbě jako o zvláštním způsobu uzavírání smlouvy. Dle § 1771 odst. 1 OZ platí, že při dražbě je smlouva uzavřena příklepem. Ust. § 1771 odst. 2 OZ dále stanoví, že již učiněná nabídka se zruší, pokud je podána vyšší nabídka, nebo pokud se dražba ukončí jinak než příklepem. Ve smyslu OSŘ a EŘ lze dražbu uskutečnit v místě, kde se nachází nemovitá věc, u exekutora anebo na jiném vhodném místě (viz § 336d odst. 1 OSŘ). Právní úprava výslovně neuvádí, zda je dražební jednání veřejné. Dle právní teorie, ale opačný závěr není namístě a je nutno na ni nahlížet optikou analogie se soudním jednáním.167 Samotné dražební jednání se bude řídit pokyny exekutora nebo kandidáta, přičemž jednotlivé úkony při jednání, jimiž se nerozhoduje, může na základě pověření exekutora provést jiný zaměstnanec exekutora. (viz § 16 ProVyhl). Dražební jednání nařídí exekutor nejméně 30 dnů po vydání
166
HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. 1459 s. ISBN 97880-7400-059-1. 167 Srov. např. TOMAŠOVIČ, Marek. Exekučný poriadok s komentárom. Žilina: Poradca podnikateľa, 2006. 1. vyd. 296 s. ISBN 80-88931-41-X. S. 219.
75
dražební vyhlášky. Nejnižší podání stanoví exekutor podle § 336e odst. 1 OSŘ ve výši dvou třetin výsledné ceny. Výši jistoty stanoví exekutor podle okolností případu, nejvýše však v částce nepřevyšující tři čtvrtiny nejnižšího podání. Jistotu lze zaplatit buď v hotovosti u exekutora, nepřesahuji-li částku stanovenou jako nejvyšší možnou pro platbu v hotovosti168 anebo platbou na účet exekutora. Zároveň je stanoveno, že k platbě na účet exekutora lze přihlédnout jen tehdy, bylo-li před zahájením dražebního jednání zjištěno, že na účet exekutora došla (srov. § 336e odst. 2 OSŘ). Je tedy na vůli zájemce, zda částku odpovídající jistotě složí na účet nebo zaplatí v hotovosti u exekutora. V praxi se to však zpravidla děje složením částky na účet exekutora, a to vzhledem k často vysokým cenám nemovitých věcí. V řadě případů je povinným podnikatel a exekvovaná nemovitá věc spadá do jeho obchodního majetku. V takovém případě je třeba brát zřetel na to, zda je podnikatel plátcem daně z přidané hodnoty. Pokud ano, je třeba nejnižší podání stanovit tak, že k výsledné ceně připočte exekutor částku odpovídající DPH, a z výsledné částky vypočte nejnižší podání.169 Část odborné praxe považuje nutnost přičtení částky odpovídající DPH k výsledné ceně v případě dražby nemovité věci povinného, který je plátcem DPH, za zcela v rozporu s principem stanovení výsledné ceny (která vychází v základu z obvyklé ceny), neboť zde dochází prakticky k tomu, že nejnižší podání pak uměle navyšuje obvyklou cenu exekvované nemovité věci ve srovnání s tržní cenou v místě a čase srovnatelnou nemovitou věcí právě o částku odpovídající DPH.170 Podle ust. § 336e odst. 3 OSŘ platí, že ten, kdo hodlá uplatnit při dražbě své předkupní právo nebo výhradu zpětné koupě, musí jej u exekutora prokázat nejpozději před zahájením dražebního jednání a exekutor ještě před zahájením dražby rozhodne, zda předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě jsou prokázány. Podle předmětného ustanovení OSŘ není proti takovému rozhodnutí možné odvolání. Opět s poukazem na výše uvedený výklad se domnívám, že by bylo vhodné tuto skutečnost v budoucnu
168
Viz § 4 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. 169 DLOUHÁ, E. In: DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1776 s. ISBN 978-80-7400-107-9. S. 2515. 170 K tomu srov. TINTĚRA, Pavel. Prodej obchodního majetku povinného v dražbě a DPH. Komorní listy. 2009. Brno: Exekutorská komora České republiky. roč. 1, č. 0, s. 11 – 12.
76
upřesnit a případně uvést nemožnost podat odvolání proti takovému rozhodnutí exekutora ve výčtu uvedeném v ust. § 55c odst. 3 OSŘ. V případě věřitele, který má pohledávku zajištěnou zástavním právem k nemovité věci anebo který má proti povinnému pohledávku přiznanou rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274 OSŘ (vymahatelnou pohledávku), může ji do řízení přihlásit nejpozději do zahájení dražebního jednání. Ust. § 336f odst. 2 OSŘ potom stanoví, že přihláška musí obsahovat výši pohledávky a jejího příslušenství, jejíhož uspokojení se věřitel domáhá, vyčíslení pohledávky ke dni konání dražby, údaj o tom, do jaké skupiny pohledávka patří a skutečnosti významné pro pořadí pohledávky. Pro případ, že by věřitel před zahájením dražebního jednání přihlásil více pohledávek, přičemž vyčíslená ve smyslu § 336f odst. 2 písm. b) OSŘ je pouze jedna z těchto pohledávek, přiklání se soudní praxe k závěru, že s takovým věřitelem je třeba jednat jako
s přihlášeným
pohledávky.
účastníkem
rozvrhového
řízení
v rozsahu
této
vyčíslené
171
V návaznosti na výše uvedené se pak dle § 336f odst. 3 OSŘ vyžaduje, aby k přihlášce byly připojeny listiny prokazující, že jde o vymahatelnou pohledávku nebo o pohledávku zajištěnou zástavním právem, ledaže tyto skutečnosti vyplývají z obsahu spisu. „Zákon v § 336f o.s.ř. rozlišuje mezi věřitelovou povinností tvrdit existenci pohledávky přihlašované do řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti (v případě jejíhož řádného nesplnění se pak k přihlášce vůbec nepřihlíží) a jeho povinností prokázat, že jde o vymahatelnou pohledávku nebo o pohledávku zajištěnou zástavním právem. V případě posléze uvedené povinnosti (…) jde o specifickou povinnost věřitele doložit tvrzení, ovšem zjevně k okamžiku přihlášky (…).“172 V návaznosti na to lze uvést např. i další rozhodnutí, že kterého vyplývá „Je-li listina prokazující, že pohledávka je vymahatelná nebo zajištěná zástavním právem, založena do exekučního spisu do zahájení dražebního jednání, soud k ní přihlédne, i když ji nepředložil přihlašovatel pohledávky“.173
171
Viz např. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 5. 2011, sp. zn. 8 Co 805/2011. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 9. 1. 2014]. Dostupné z WWW: . 172 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 7. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1084/2006. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 9. 1. 2014]. Dostupné z WWW: . 173 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 20 Cdo 443/2005. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 9. 1. 2014]. Dostupné z WWW: .
77
V důsledku změn provedených zákonem č. 396/2012 Sb., je u přihlášek pohledávek podávaných do řízení zahájených po 1. 1. 2013 kladen na věřitele důraz na větší pozornost při vypracování přihlášky. Oproti předchozí právní úpravě musí věřitel nyní zejména vyčíslit příslušenství pohledávky tak, že vedle jeho celkové výše musí být uvedena rovněž úroková sazba a částka, ze které se úrok požaduje, a doba, za kterou jsou úroky požadovány.174 Stejně tak musí věřitel nově uvádět např. údaj o tom, do jaké skupiny pohledávka patří nebo údaje o změnách týkajících se přihlášek.175 Z tohoto pohledu by věřitel měl důsledně dbát na kvalitativní stránku při vypracování své přihlášky pohledávky. Pro úplnost ještě upozorňuji na § 336f odst. 4 OSŘ, dle kterého opožděné nebo neúplné přihlášky budou odmítnuty. Věřitel je povinen každou změnu týkající se jeho přihlášky, ke které došlo po doručení exekutorovi, bezodkladně oznámit. V opačném případě věřitel odpovídá za škodu tím způsobenou. Dražebního jednání se může zúčastnit pouze ten, kdo zaplatil do zahájení dražebního jednání jistotu, pokud nebylo v dražební vyhlášce uvedeno, že se složení jistoty nevyžaduje. Fyzická osoba může dražit jen osobně nebo prostřednictvím zástupce, jehož plná moc byla úředně ověřena. Za právnickou osobu, obec, vyšší územně samosprávný celek nebo stát draží osoby, které jsou za ně oprávněny jednat ve smyslu ustanovení OSŘ (viz § 21, § 21a a § 21b OSŘ). Tyto osoby musí své oprávnění prokázat listinou, jež byla úředně ověřena, nebo jejich zástupce, jehož plná moc byla úředně ověřena. Požadavky, které zde uvádím a které vyžaduje ust. § 336h odst. 3 OSŘ, jsou zcela opodstatněné, neboť účast zájemce na dražbě a zejména následky jeho úkonů na dražebním jednání jsou zásadní. Pro představu uvádím případ ze soudní praxe, kde byla řešena otázka zastoupení na dražebním jednání: „Od dodržení požadavků ustanovení § 336h odst. 3, věty druhé o.s.ř., co do splnění povinnosti osoby jednající za právnickou osobu při dražebním jednání prokázat své oprávnění listinou, jež by byla úředně ověřena, lze ve výjimečných případech upustit. Nutno však zároveň zdůraznit, že na předložení listin předpokládaných ustanovením § 336h odst. 3, větou druhou o.s.ř. je na místě bezpodmínečně trvat obecně před realizací vlastní dražby tehdy, pokud soud nemá dostatečnou jistotu o oprávněném jednatelství osob vystupujících za dražitele
174
NEVĚŘILOVÁ, Pavla. Přihlašování pohledávek do exekuce prováděné prodejem nemovitostí. Komorní listy. 2013. Praha: Exekutorská komora ČR, roč. 5, č. 4, s. 19 – 22. ISSN 1805-1081. 175 Tamtéž.
78
(…)“.176 Domnívám se, že v praxi by přece jenom bylo vhodné a žádoucí, aby exekutor postupoval právě v tomto případě bezvýjimečně dle doslovného znění litery zákona, neboť taková neoprávněná osoba muže svým jednáním způsobit nejenom právnické osobě velké škody. Ust. § 336h odst. 4 OSŘ ve spojení s § 66 odst. 3 EŘ vylučuje z dražebního procesu soudce, zaměstnance soudů, povinného, manžela povinného, exekutory, zaměstnance exekutorských úřadů, vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 OSŘ a ty osoby, jímž v nabytí nemovité věci brání devízový zákon. Mám za to, že toto ustanovení je formulováno trochu neprakticky. Zcela jistě je smyslem a účelem tohoto ustanovení transparentnost a vyloučení osob s nekalým úmyslem a určitou informační výhodou. V praxi ale dle mého soudu nemá paušální vyloučení všech zaměstnanců (bez jakékoliv bližší konkretizace) soudů nebo exekutorských úřadů bez rozdílů valného významu, neboť tímto způsobem paradoxně může docházet i k jejich neodůvodněné diskriminaci (např. v případě vrátných, soudních zapisovatelů, uklízeček, resp. osob, které se nepodílejí na rozhodovací činnosti soudu apod.). Konečně, dle ust. § 336h odst. 5 OSŘ platí, že před zahájením dražby je dražitel povinen prokázat svoji totožnost, přičemž exekutor zaznamená do protokolu o dražbě jméno, příjmení, trvalé bydliště a datum narození. Ust. § 336i odst. 1 OSŘ ukládá soudu pro případ, že byla podána žaloba ve smyslu § 267 OSŘ (excindační žaloba), aby odročil dražební jednání až do pravomocného rozhodnutí o žalobě. V případě exekutorů, resp. exekučního řízení vedeného v režimu exekučního řádu, však soudní praxe dospěla k opačnému názoru. „Na rozdíl od výkonu rozhodnutí, v němž rozhodnutí o odkladu i realizace exekucí postižených věcí či práv náleží do pravomoci soudu, v exekuci nepřísluší exekutorovi posuzovat, zda podaná vylučovací žaloba je způsobilá přivodit zastavení exekuce, a naopak je povinen v exekuci pokračovat až do doby, kdy soud takto žalobu posoudí a rozhodne o odkladu.“177 Po zahájení dražebního jednání by měl exekutor nejprve rozhodnout o tom, zda je prokázáno předkupní právo. Exekutor poté oznámí, která další věcná břemena a
176
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 2. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2439/2005. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 9. 1. 2014]. Dostupné z WWW: . 177 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2573/2007. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 9. 1. 2014]. Dostupné z WWW: .
79
výměnky, nájemní, pachtovní či předkupní práva neuvedená v dražební vyhlášce váznou na nemovité věci a zváží, zda dražební jednání neodročí k rozhodnutí o případném
zániku
nájemního
či
pachtovního
práva,
výměnku
nebo
práva
odpovídajícího věcnému břemeni v souladu s ust. § 336a OSŘ (viz § 336i odst. 2 písm. b) OSŘ. Po provedení těchto úkonů vyzve exekutor ty, kdo mohou dražit, aby činili podání, přičemž dražba se koná, dokud dražitelé činí podání; dražitelé jsou vázáni svými podáními, dokud exekutor neudělí příklep. Podle ust. § 336i odst. 4 OSŘ platí, že cena vydražené věci není omezena ustanoveními cenových předpisů. Podle § 62 odst. 1 VJŘ platí, že dražitelé mohou zvyšovat podání nejméně o 1.000,- Kč. Dražba nemovité věci poté pokračuje, dokud dražitelé na vyzvání slovy „poprvé, podruhé“ činí vyšší podání. Není-li další podání, exekutor upozorní dražitele, že nebude-li učiněno vyšší podání, udělí po vyzvání slovy „potřetí“ příklep.
3. 1. 9. Příklep Příklep lze udělit tomu, kdo učinil nejvyšší podání a u něhož jsou splněny další podmínky stanovené zákonem. Učinilo-li více dražitelů stejné nejvyšší podání, exekutor udělí příklep nejprve tomu, komu svědčí předkupní právo. V souvislosti s předkupním právem si dovolím nastínit můj následující postřeh z praxe. Rekodifikovaný občanský zákoník zřizuje ve svém ust. § 3056 odst. 1 předkupní právo vlastníka pozemku ke stavbě stojící na tomto pozemku, pokud tato stavba dle dosavadních předpisů nebyla součástí pozemku a součástí pozemku se nestala ani za účinnosti současného občanského zákoníku. Toto předkupní právo vlastníka pozemku se potom vztahuje i na podzemní stavbu na stejném pozemku, která je příslušenstvím nadzemní stavby. V praxi se tak může stát, že v případě exekuce takovéto podzemní stavby se vlastníku pozemku v důsledku změny právní úpravy změní (zlepší) právní postavení a získá tím nespornou výhodu oproti postavení, které by měl, pokud by se stavba exekvovala ještě nedávno, tj. před účinnosti současného občanského zákoníku. Vlastník pozemku tak v tomto modelovém příkladu může v důsledku svého nově vzniklého předkupního práva takto nabýt stavbu oproti dřívější právní úpravě snadnějším a pravděpodobně i levnějším způsobem.
80
Není-li příklep uvedeným způsobem udělen, udělí se dražiteli, který byl určen losem (§ 336j odst. 1 OSŘ). V případě tedy, že stejné podání učinilo více dražitelů, buď mezi nimi dojde k dohodě o tom, komu se udělí příklep, anebo bude dražitel vybrán losem. V případě, že se dražby nemovité věci zúčastní spoluvlastník nemovité věci a učiní s jinými dražiteli stejné podání, udělí exekutor příklep vždy jemu, a to i ve vztahu k dražitelům, kteří mají k draženému spoluvlastnickému podílu předkupní právo.178 Před udělením příklepu se ještě exekutor dotáže vydražitele, zda nejvyšší podání bude doplácet pomocí úvěru (viz § 336j odst. 2 OSŘ). Předchozí právní úprava požadovala, aby se exekutor před udělením příklepu ještě dotázal osob přítomných na dražbě, zda mají námitky proti udělení příklepu a v případě, že exekutor shledal tyto námitky důvodnými, pokračovalo se v dražbě vyvoláním předposledního podání. V souvislosti s udělením příklepu je zajímavé srovnání se slovenskou právní úpravou. Dle § 148 odst. 1 EP platí, že udělení příklepu podléhá schválení soudu. Navíc je tímto ustanovením stanovena lhůta 60 dnů od doručení žádosti exekutora o schválení příklepu, kdy má soud o schválení příklepu rozhodnout. Obdobná zákonná úprava v českém exekučním řádu není. Je tak v podstatě zcela na exekutorovi (vyjma některých situací uvedených níže), který rozhoduje o příklepu bez přivolení soudu. Dle názoru autora této práce může být tento postup vnímán jako určité urychlení exekuce prodejem nemovité věci bez povinnosti absolvování schvalovacích procedur u exekučního soudu. V usnesení o příklepu stanoví exekutor lhůtu k zaplacení nejvyššího podání, která počíná dnem právní moci příklepu a nesmí být delší než dva měsíce. Nebo může exekutor uložit vydražiteli, aby do dvou měsíců od nabytí právní moci předložil smlouvu o úvěru, pokud bude hradit své učiněné podání z poskytnutého úvěru nebo aby v této lhůtě doplatil nejvyšší podání (viz § 336j odst. 3 písm. a) a b) OSŘ). Exekutor dále uloží povinnému, aby vydraženou nemovitou věc vyklidil nejpozději do 15 dnů od nabytí právní moci usnesení nebo doplacení nejvyššího podání, nastalo-li později, a poučí účastníky o možnosti postupovat podle § 336ja odst. 1 OSŘ s vyčíslením, jaký je minimální předražek a do kdy musí být učiněn.
178
DLOUHÁ, E. In: DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1776 s. ISBN 978-80-7400-107-9. S. 2525.
81
3. 1. 10. Předražek Institut předražku je v české právní úpravě relativně novým pojmem. Relativně novým z toho důvodu, že z historického hlediska byl tento institut součástí již exekučního řádu z roku 1896.179 Jeho smyslem je především zvýšení výtěžnosti dražeb a vychází z principu, že do 15 dnů od zveřejnění usnesení o příklepu může kdokoliv navrhnout přeplacení vydražitele, ovšem s těmi podmínkami, že předražek musí být minimálně o 25% vyšší než nejvyšší podání a zároveň musí být v této lhůtě zaplacen na účet toho, kdo provádí dražbu.180 Konkrétně ust. § 336ja odst. 1 OSŘ stanoví, že kromě osob uvedených v § 336h odst. 4 OSŘ (soudci, exekutoři, zaměstnanci soudů a exekutorských úřadů) může každý do 15 dnů ode dne zveřejnění (na úřední desce exekutora) usnesení o příklepu písemně navrhnout, že vydraženou nemovitou věc chce nabýt alespoň za částku o čtvrtinu vyšší, než bylo nejvyšší podání. Návrh musí obsahovat náležitosti podle § 42 OSŘ181 a podpis navrhovatele musí být úředně ověřen. Podle ust. § 336ja odst. 2 OSŘ je stanoveno, že navrhovatel předražku je povinen ve lhůtě 15 dnů zaplatit předražek na účet exekutora. Pokud nebude předražek ve stanovené lhůtě zaplacen, nebude k návrhu navrhovatele předražku přihlíženo. Po uplynutí lhůty 15 dnů a po zaplacení předražku vyzve exekutor vydražitele, aby do tří dnů oznámil, zda zvyšuje svoje nejvyšší podání na částku nejvyššího předražku. Poté exekutor vydá usnesení o předražku, ve kterém zruší usnesení o příklepu a rozhodne o tom, kdo je předražitelem a za jakou cenu nemovitou věc nabude (viz § 336ja odst. 3 OSŘ). V případě, že je učiněno více předražků, nemovitou věc nabude ten, kdo učiní nejvyšší předražek a v případě shodných podání potom ten vydražitel, který podal návrh jako první, případně poté se rozhoduje losem. Podle ust. § 336ja odst. 5 OSŘ je dále stanoveno, že exekutor uloží povinnému v usnesení o předražku, aby vydraženou nemovitou věc vyklidil nejpozději do 15 dnů od nabytí právní moci usnesení, umožňuje-li to povaha nemovité věci. Zvýší-li vydražitel svoje podání na částku nejvyššího předražku, pak se mu dle § 336ja odst. 5 179
KORBEL, F., PRUDÍKOVÁ, D. Velké změny exekučního práva od 1. ledna 2013. Právní rozhledy. Praha: C. H. Beck, 2013, č. 1, s. 1. ISSN 1210-6410. 180 DOLEŽALOVÁ, Lenka. Zásadní změny v exekučním řízení. Bulletin advokacie. Praha: Česka advokátní komora v Praze, 2012, č. 12, s. 28 - 31. ISSN 1210 – 6348. 181 Z návrhu musí být zejména patrno, kdo je činí, které věci se týká, co sleduje, a musí být podepsáno a datováno.
82
OSŘ stanoví stejná lhůta pro doplacení nejvyššího podání, jaká byla určena v usnesení o příklepu. Usnesení doručuje exekutor oprávněnému, povinnému, vydražiteli a všem, kdo učinili předražek. Neúspěšným navrhovatelům bude zaplacená částka předražku vrácena po právní moci usnesení o předražku (viz § 336ja odst. 6 OSŘ). Konečně potom ust. § 336ja odst. 7 OSŘ stanoví, že za odvolání proti usnesení o předražku se považuje i odvolání podané proti usnesení o příklepu. Exekutor poté zabezpečí, aby usnesení o příklepu bylo doručeno oprávněnému, povinnému a vydražiteli. Jen tyto osoby mohou podat proti usnesení o příklepu odvolání. Usnesení o příklepu se vyvěsí na úřední desce exekutora společně s výzvou pro přihlášené věřitele, aby do 15 dnů od jejího vyvěšení vyčíslili svoje pohledávky ke dni konání dražby. V usnesení se neuvádějí údaje, které by umožnovaly identifikovat vydražitele (viz § 336k odst. 1 OSŘ). Ust. § 336k odst. 3 OSŘ stanoví, že do 15 dnů od dražebního jednání mohou podat odvolání rovněž osoby uvedené v § 336c odst. 1 písm. a) OSŘ, pokud jim nebyla doručena dražební vyhláška a z tohoto důvodu se nemohly zúčastnit dražebního jednání. Ve stejné lhůtě od dražebního jednání mohou podat odvolání ještě dražitelé, kteří se zúčastnili dražebního jednání a mají za to, že byli průběhem dražby zkráceni na svých právech. Podle ust. § 336k odst. 4 OSŘ platí, že odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona. Ze stejných důvodů změní odvolací soud i usnesení o předražku. V soudní praxi bylo nejednou řešeno, jak má být vyloženo porušení zákona při provedení dražby. „Jestliže oprávněná podala návrh na zastavení exekuce z důvodu, že jí povinný vymáhanou pohledávku zaplatil a že exekuci bude třeba případně vést jen pro náklady exekuce, (…) soudní exekutor měl dražební jednání odročit. Neučinil-li tak, došlo při provádění dražby k porušení zákona ve smyslu § 336k odst. 3 věty první o. s. ř.“182 Nebo v jiném ze svých rozhodnutí dospěl Nejvyšší soud k závěrům, že „Při provedení dražby je zákon porušen například tím, že soud neumožnil dražit všem oprávněným dražitelům, jestliže neudělil příklep dražiteli, jehož předkupní právo bylo prokázáno a který učinil stejné nejvyšší podání jako vydražitel, jestliže soud neumožnil přítomným při dražbě podat námitky proti příklepu, jestliže soud neodročil jednání, 182
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 8. 2011, sp. zn. 20 Cdo 108/2010. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 9. 1. 2014]. Dostupné z WWW: .
83
ačkoliv tak učinit měl, neboť nebyly splněny podmínky k provedení dražby. Konkrétní porušení zákona při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby musí být navíc v příčinné souvislosti s udělením příklepu vydražiteli (k příklepu by nedošlo, pokud by se soud takových porušení v dané věci vyvaroval).“183 Usnesení odvolacího soudu se doručuje oprávněnému, povinnému a vydražiteli, a také osobám, které učinily předražek (§ 336k odst. 5 OSŘ). Pokud odvolací soud změní usnesení o příklepu nebo usnesení o předražku, musí být nařízeno nové dražební jednání.
3. 1. 11. Vydražitel a předražitel Vydražitel je oprávněn převzít vydraženou nemovitou věc dnem následujícím po dni doplacení nejvyššího podání, nejdříve však až po uplynutí 15ti-denní lhůty stanovené pro navržení předražku. V případě, že návrh o předražku byl podán, lze nemovitou věc včetně příslušenství převzít dnem následujícím po dni, kdy bylo předražiteli doručeno usnesení o předražku (viz § 336l odst. 1 OSŘ). Podle § 336l odst. 2 OSŘ se vydražitel stává vlastníkem vydražené nemovité věci s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li vydražitel nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu. Okamžik nabytí vlastnictví má v tomto případě zásadní význam, a to nejenom pro samotné exekuční řízení, „Nestal-li se dražitel, který při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí povinného zaplatil nejvyšší podání, vlastníkem dražených nemovitostí vzhledem k prohlášení konkursu na majetek povinného, nemůže se správce konkursní podstaty povinného vůči oprávněnému úspěšně domoci zaplacení toho, co z částky získané úhradou nejvyššího podání poukázal soud výkonu rozhodnutí oprávněnému po prohlášení konkursu na majetek povinného; skutečnost, že dražené nemovitosti byly zpeněženy mimo konkursní podstatu povinného v době, kdy trvaly účinky rozhodnutí, jímž soud vyhověl vylučovací žalobě dražitele, nemá na tento závěr žádný vliv“.184
183
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2345/2005. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 9. 1. 2014]. Dostupné z WWW: . 184 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 998/2010. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 9. 1. 2014]. Dostupné z WWW: .
84
V případě
předražku
se
předražitel
stává
vlastníkem
nemovité
věci
s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o předražku právní moci a byl-li zaplacen předražek, a to ke dni jeho vydání (srov. § 336l odst. 2 OSŘ). Ust. § 336l odst. 3 OSŘ dále stanoví, že nejvyšší podání nebo předražek lze zaplatit buď v hotovosti185 anebo na účet exekutora. Předmětné ustanovení dále stanoví, že od povinnosti zaplatit nejvyšší podání je vydražitel osvobozen nejvýše do výše dvou třetin nejvyššího podání, pokud lze důvodně předpokládat, že v takové výši dojde k uspokojení jeho přihlášené pohledávky v rozvrhu. Podle § 336l odst. 4 OSŘ se na vydražené nemovité věci zřídí zástavní právo ve prospěch věřitele ze smlouvy o úvěru, jestliže vydražitel předloží smlouvu o úvěru, ve které bude úvěr účelově vázán jen pro zaplacení nejvyššího podání, úvěr bude vyplacen exekutorovi ve lhůtě nejpozději dvou měsíců po uplynutí lhůty (která činí dva měsíce) stanovené k předložení smlouvy o úvěru ve smyslu § 336j odst. 3 písm. b) OSŘ, a úvěr byl poskytnut věřitelem, který může na území České republiky vykonávat činnost podle zákona o bankách. Zástavní právo bude zrušeno, jakmile marně uplyne lhůta pro doplacení nejvyššího podání. Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání a doručuje se pouze vydražiteli (srov. § 336l odst. 4 OSŘ). Dle novelizovaného § 336l odst. 5 OSŘ platí, že dnem, kterým se stal vydražitel nebo předražitel vlastníkem vydražené nemovité věci:186 I.
II.
vždy zaniká a)
výhrada zpětné koupě,
b)
výhrada zpětného prodeje,
c)
předkupní právo neuvedené v bodě II. písm a) až d),
d)
zákaz zcizení nebo zatížení,
e)
výhrada lepšího kupce,
f)
ujednání o koupi na zkoušku,
g)
vzdání se práva na náhradu škody na pozemku,
h)
budoucí zástavní právo,
i)
budoucí výměnek. nikdy nezaniká
185
Za předpokladu, že hotovost nepřesahuje částku stanovenou jako nejvyšší možnou pro platbu v hotovosti podle zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších předpisů. 186 Viz PAZDERKA, Stanislav. Vliv nového občanského zákoníku na některé instituty exekučního práva. Komorní listy. 2013. Praha: Exekutorská komora ČR, roč. 5, č. 4, s. 9 – 15. ISSN 1805-1081.
85
a)
předkupní právo stavebníka k pozemku,
b)
předkupní právo vlastníka pozemku k právu stavby,
c)
předkupní právo vlastníka stavby k pozemku nebo vlastníka pozemku ke stavbě,
d)
zákonné předkupní právo,
e)
věcné břemeno bydlení,
f)
nájem bytu,
g)
výměnek, jehož součástí je právo bydlení.
III.
zaniká s výhradou oznámení a)
věcné břemeno,
b)
výměnek,
c)
nájemní právo,
d)
pachtovní právo.
Zemědělský
pacht
neuvedený
v dražební
vyhlášce
nebo
neoznámený
exekutorem po zahájení dražebního jednání zaniká koncem pachtovního roku.187 Exekutor potvrdí, která věcná nebo jiná práva zapsaná v katastru nemovitostí váznoucí na nemovité věci zanikla a která působí proti vydražiteli nebo předražiteli (viz § 336l odst. 5 OSŘ). Vydražitel nebo předražitel, který se nestal vlastníkem vydražené nemovité věci, je povinen vrátit ji povinnému, vydat mu plody a užitky, a nahradit újmu, kterou mu způsobil při hospodaření s nemovitou věcí a jejím příslušenstvím.188 Ust. § 336l odst. 7 OSŘ stanoví, že na základě pravomocného usnesení o příklepu nebo pravomocného usnesení o předražku může vydražitel nebo předražitel podat návrh na výkon rozhodnutí vyklizením nebo odebráním nemovité věci. Odpadá tak nutnost podávat žalobu na vyklizení v případech, kdy povinný odmítá dobrovolně opustit nemovitou věc, neboť usnesení o předražku (nebo usnesení o příklepu) se stává exekučním titulem.189
187
Dle § 2339 odst. 2 OZ se má za to, že u zemědělského pachtu je pachtovním rokem období od 1. října do 30. září následujícího roku, u ostatních pachtů jde o kalendářní rok. 188 Tato povinnost k náhradě způsobené újmy vykazuje dle mého názoru určitou podobnost s úpravou institutu přechodu nebezpečí škody na věci při koupi ve smyslu občanského zákoníku, kdy podle § 2121 odst. 1 OZ přechází nebezpečí škody na kupujícího převzetím věci. 189 DOLEŽALOVÁ, Lenka. Zásadní změny v exekučním řízení. Bulletin advokacie. Praha: Česka advokátní komora v Praze, 2012, č. 12, s. 28 - 31. ISSN 1210 – 6348.
86
3. 1. 12. Další dražební jednání Právní úprava počítá se situací, kdy účel prvního dražebního jednání nebyl naplněn a nepodařilo se učinit ani nejnižší podání. Exekutor v takovém případě dražební jednání skončí a další dražební jednání nařídí na návrh oprávněného. Tento návrh lze podat nejdříve po uplynutí tří měsíců od bezúspěšné dražby. Nebyl-li návrh podán do jednoho roku, exekutor exekuci prodejem předmětné nemovité věci zastaví (viz § 336m odst. 1 OSŘ). Podle slovenské právní úpravy např. v této souvislosti platí, že tamní exekutor může nařídit další dražební jednání již po uplynutí jednoho měsíce od bezúspěšné dražby. S další dražbou se ale na Slovensku pojí souhlas s jejím uskutečněním ze strany soudu (viz § 145 odst. 1 EP). Nutno dodat, že na rozdíl od předchozí právní úpravy ta současná celkový počet dražebních jednání omezuje.190 Nezaplatil-li vydražitel nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě, kterou mu exekutor určil usnesením a která nesmí být delší než jeden měsíc, usnesení o příklepu se marným uplynutím dodatečné lhůty zrušuje a soud nařídí další dražební jednání. Stejně tak postupuje exekutor v případě, že vydražitel nepředložil smlouvu o úvěru, nejvyšší podání nebylo doplaceno ani ve lhůtě dvou měsíců po předložení smlouvy o úvěru nebo nezaplatil ve stanovené lhůtě předražek (viz § 336m odst. 2 OSŘ). Při druhém dražebním jednání je nejnižší podání stanoveno ve výši 50% výsledné ceny stanovené ve smyslu § 336a odst. 1 OSŘ. Ve třetím dražebním jednání činí nejnižší podání 40% výsledné ceny, ve čtvrtém 30% a v pátém dražebním jednání 25% výsledné ceny. Nepodaří-li se nemovitou věc prodat ani poté, exekutor řízení prodejem předmětné nemovité věci zastaví (§ 336m odst. 3 OSŘ). Zde se promítá omezení celkového počtu pěti dražebních jednání. O nařízení a provedení dalších dražeb platí ve smyslu § 336m odst. 4 OSŘ přiměřeně postup uvedený pro první dražbu. Hledisko přiměřeného užití postupu stanoveného OSŘ pro první dražbu je třeba vykládat tak, že v rámci aplikace ustanovení upravujících první dražbu se užijí pouze ta
190
DLOUHÁ, E. In: DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1776 s. ISBN 978-80-7400-107-9. S. 2533.
87
ustanovení, která se hodí a sledují vybraný následek, samozřejmě v rámci mantinelů EŘ, OSŘ a právního řádu jako celku.191 Vydražitel, který nezaplatil ve stanovené lhůtě nejvyšší podání nebo předražek, je podle § 336n odst. 1 OSŘ povinen nahradit náklady, které vznikly státu a účastníkům v souvislosti s dalším dražebním jednáním, škodu která vznikla tím, že nezaplatil nejvyšší podání, a bylo-li při dalším jednání dosaženo nižší nejvyšší podání, rozdíl na nejvyšším podání. Na tyto závazky se započítá jistota složená vydražitelem; převyšuje-li jistota tyto dluhy, zbývající část se vrátí vydražiteli. O těchto dluzích rozhodne ve smyslu § 336n odst. 2 OSŘ exekutor usnesením. V případě, že složená jistota nepostačuje k úhradě těchto závazků vydražitele, je exekutor oprávněn podle § 66 odst. 4 EŘ bez návrhu zahájit exekuční řízení na majetek vydražitele, přičemž takto vymožené plnění se použije na úhradu pohledávky oprávněného a přihlášených věřitelů z původního řízení.192 „Pokud dojde k uspokojení oprávněného v původní exekuci, kde nebyli přihlášení další věřitelé, je zde dán důvod k zastavení exekuce proti obmeškalému vydražiteli podle § 268 odst. 1 písm. g) OSŘ (…) Náklady exekuce vedené proti obmeškalému vydražiteli ponese při jejím zastavení oprávněný nebo obmeškalý vydražitel podle procesního zavinění (§ 271 OSŘ) (…) V případech, kdy procesní zavinění při zastavení exekuce proti obmeškalému vydražiteli nelze přičíst ani oprávněnému ani obmeškalému vydražiteli (zejména pochybí-li exekutor při zahájení exekuce), lze uvažovat i o náhradě nákladů státem, neboť exekuce byla zahájena bez návrhu účastníků.“193
3. 1. 13. Elektronická dražba Institut dražby nemovité věci prováděné elektronicky je primárně upraven v ust. § 336o OSŘ a také v ust. § 16a ProVyhl. Elektronická dražba obecně a podmínky postupu při elektronické dražbě jsou upraveny vyhláškou č. 18/2014 Sb., o stanovení
191
Srov. VESELÝ, Jan a kol. Způsoby provedení exekuce podle zákona o soudních exekutorech se zaměřením na odchylky od úpravy v občanském soudním řádu. Právní rozhledy. 2001, č. 10, s. 470 – 475. ISSN 1210 – 6410. 192 KASÍKOVÁ, M., ŠIMKA, K. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 419. 193 KASÍKOVÁ, M., ŠIMKA, K. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 419-420.
88
podmínek postupu při elektronické dražbě. Ve smyslu § 16a odst. 1 ProVyhl v případě elektronické dražby exekutor nenařizuje dražební jednání. S ohledem na specifičnost elektronické dražby oproti klasické dražbě se zejména v dražební vyhlášce projeví určité modifikace ve vztahu k výzvám, upozorněním a poučením ve smyslu § 336b odst. 2 až 4 OSŘ.194 Exekutor tak speciálně uvede např. datum a čas zahájení a ukončení dražby, během kterého lze zvyšovat podání, adresu internetové stránky, na které se dražba bude konat a kde může veřejnost dražbu sledovat, způsob informování o postupu při dražbě nebo odkaz na internetové stránky, na kterých je tento postup zveřejněn, nebo způsob registrace dražitelů a způsob, jakým jsou dražitelé povinni sdělit svoje jméno, příjmení, bydliště, rodné číslo, a nebylo-li přiděleno, datum narození, apod. Bezprostředně před časem zahájení elektronické dražby exekutor na příslušné internetové stránce zveřejní rozhodnutí, zda je prokázáno předkupní právo, výhrada zpětné koupě, a oznámení, která další břemena a výměnky, nájemní, pachtovní či předkupní práva neuvedená v dražební vyhlášce váznou na nemovité věci. Ustanovení ProVyhl přímo neukládají exekutorovi povinnost stanovit konkrétní termíny k prokázání předkupního práva nebo výhrady zpětné koupě, podle právní doktríny se jako přiměřená jeví lhůta v délce cca tří dnů před zahájením elektronické dražby.195 S tímto názorem právní teorie lze souhlasit, neboť se jedná o lhůtu, která se jeví jako přiměřená s ohledem na možné administrativní úkony a přípravu spojenou s případným prokázáním předkupního práva. Dále exekutor uvede, zda bylo zjištěno, že byla podána žaloba na vyloučení prodávané nemovité věci z exekuce. Ust. § 16a odst. 2 ProVyhl upravuje proces legitimace, resp. že totožnost dražitelů a dalších účastníků dražby lze ověřit přihláškou k účasti na dražbě podepsanou před exekutorem nebo jeho zaměstnancem po prokázání totožnosti platným úředním průkazem, úředně ověřeným podpisem, nebo uznávaným elektronickým podpisem.196 V případě, že by přihlášku nepodal ani jeden dražitel, postupuje exekutor ve smyslu § 336m odst. 1 OSŘ a dražbu ukončí, neboť nebylo učiněno ani nejnižší
194
Viz KASÍKOVÁ, M. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 746-747. 195 Viz KASÍKOVÁ, M. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 747. 196 Rozuměj elektronický podpis splňující náležitosti dle § 11 odst. 3 zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů.
89
podání.197
Označení
jednotlivých
dražitelů
navenek
probíhá
prostřednictvím
identifikátoru, ze kterého nelze zjistit jeho totožnost. Dražba se koná, dokud dražitelé činí podání, přičemž exekutor nevyzývá dražitele, aby činili vyšší podání, a neupozorňuje dražitele, že bude udělovat příklep (§ 16a odst. 4 ProVyhl). V ust. § 16a odst. 5 ProVyhl je pro případ, že v posledních pěti minutách před časem ukončení dražby bude učiněno podání, stanoveno posunutí času ukončení dražby o pět minut od okamžiku posledního podání. Je-li v této lhůtě učiněno vyšší podání, posouvá se čas ukončení dražby o pět minut. Uplyne-li od posledního učiněného podání pět minut, aniž by bylo učiněno vyšší podání, elektronická dražba se tímto končí. Podle § 16a odst. 6 ProVyhl se stanoví, že bezprostředně po ukončení dražby exekutor udělí příklep dražiteli, který učinil nejvyšší podání. Termín „bezprostředně“ je třeba vykládat s přihlédnutím na vydávané rozhodnutí a případné další skutečnosti, které musí exekutor před udělením příklepu ověřit.198 O provedené dražbě se pořizuje záznam, kde se ve smyslu § 16a odst. 7 ProVyhl uvede označení exekutorského úřadu a spisová značka, označení oprávněného a povinného, místo, čas a předmět úkonu, stručný obsah úkonů a rozhodnutí podle § 16a odst. 1 ProVyhl, seznam jednotlivých dražitelů s přirazeným identifikátorem, přehled učiněných příhozů s uvedením částky, času a osoby, která příhoz učinila, a údaje o skutečnostech podle § 16a odst. 6 ProVyhl. Předmětem diskusí ohledně elektronických dražeb bývá otázka umožnění dražitelům podávat proti udělení příklepu námitky. „Okamžik, kdy je podána námitka, je v celém procesu elektronické dražby jediný, který nelze vyřešit systémem a je nutný zásah administrátora dražby (exekutora, exekutorského kandidát). V případě námitek podaných veřejností je nutné vycházet z předpokladu, že nelze podávat námitky anonymně a podmínkou je prokázání totožnosti osoby podávající námitky. Tato podmínka je v systému elektronických dražeb vyřešena registrací pro veřejnost a ostatní účastníky dražby, kdy aplikace umožní takto registrovaným účastníkům sledovat průběh
197
Viz KASÍKOVÁ, M. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 748. 198 Viz KASÍKOVÁ, M. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 749.
90
dražby stejně jako přihlášeným dražitelům, avšak neumožňuje jim činit jednotlivá podání s výjimkou námitek.“199 Elektronická dražba je jedním z nástrojů, které napomáhají rychlejšímu provedení exekuce prodejem nemovité věci. Byť v případě tohoto institutu nenalezneme v našem právním řádu rozsáhlou úpravu, lze konstatovat, že dostačuje požadavkům praxe. Pro zvolení této formy dražby svědčí zejména menší administrativní náklady jak pro exekutora, tak pro účastníky dražebního jednání, a v neposlední řadě také transparentnost procesu a průběhu dražebního jednání v prostředí veřejné datové sítě – internetu. Slovenský EP např. institut elektronické dražby nezná.
3. 1. 14. Rozvrh Po konání první dražby je pro exekutora stanovena povinnost, aby nejpozději do 7 dnů od jejího konání zveřejnil na své úřední desce i oznámení o přihlášených pohledávkách, o nichž rozhodne v rozvrhu, včetně sdělení věřitele o jejich zařazení do skupiny a pořadí v této skupině. V oznámení dále exekutor uvede přihlášky, které byly odmítnuty, a důvod, pro který se tak stalo a poučí přihlášené věřitele o možnosti popřít přihlášené pohledávky ve smyslu § 336b odst. 4 písm. b) OSŘ a o povinnosti podle § 336f odst. 5 OSŘ, tj. o povinnosti oznámení změn, ke kterým došlo po jejich doručení exekutorovi (viz § 336p odst. 1 OSŘ). Jestliže exekutor do zveřejnění oznámení doposud nerozhodl o některé přihlášce ve smyslu § 336f odst. 4 OSŘ, uvede tuto skutečnost v oznámení samostatně. Nebude-li přihláška pohledávky poté odmítnuta, exekutor zašle oprávněnému, povinnému a všem přihlášeným věřitelům, o jejichž pohledávkách exekutor rozhodne v rozvrhu, dodatečné oznámení o projednání takové pohledávky, a poučí je, že nejpozději do 15 dnů ode dne doručení oznámení mohou pohledávku popřít co do její pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí, nebo požádat, aby k rozvržení rozdělované podstaty bylo nařízeno jednání s tím, že k námitkám nebo žádosti o jednání učiněným později se nepřihlíží (§ 336p odst. 2 OSŘ). Ust. § 336q odst. 1 OSŘ upravuje situaci, kdy po žádosti alespoň jednoho věřitele, případně oprávněného nebo povinného, nařídí exekutor jednání o rozvrhu
199
ŠIMEK, Petr. Elektronické dražby nemovitostí – pohled z praxe. Komorní listy. 2012. Brno: Exekutorská komora České republiky, roč. 4, č. 3, s. 35 – 36. ISSN 1805-1081.
91
rozdělované podstaty. Druhý odstavec předmětného ustanovení upravuje specifickou situaci, kdy exekutor provede jednání o rozvrhu rozdělované podstaty a rozhodne o jejím rozdělení na návrh správce daně. Rozdělení podstaty poté provede sám správce daně, který návrh podal, a to po právní moci rozhodnutí vydaného exekutorem. Podle § 336q odst. 3 OSŘ platí, že exekutor k rozvrhovému jednání předvolá účastníky rozvrhu, kterými jsou oprávněný, povinný a osoby, které podaly přihlášku, ledaže by jejich přihláška byla odmítnuta ve smyslu § 336f odst. 3 OSŘ (z důvodu neúplnosti přihlášky). Předvolání k rozvrhovému jednání vyvěsí exekutor rovněž na své úřední desce. Rozvrhové jednání je veřejné.200 V případě, že exekutor nebude požádán o nařízení jednání o rozvrhu výše uvedeným postupem, rozvrhne rozdělovanou podstatu podle § 337c OSŘ. Účastníky rozvrhu jsou v tomto případě oprávněný, povinný a osoby, které podaly přihlášku, ledaže by jejich přihláška byla odmítnuta (srov. § 337 odst. 3 OSŘ).
3. 1. 15. Pravidla pro rozdělení podstaty Rozdělovanou podstatu tvoří nejvyšší podání a úroky z něho, popř. náhrady, které do podstaty připadají podle § 336n odst. 4 OSŘ a na tyto náhrady započítána jistota vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 OSŘ, případně po odečtení daně z přidané hodnoty, je-li povinný plátcem daně z přidané hodnoty a sloužila-li vydražená věc jeho podnikatelské činnosti. Ve smyslu § 336m odst. 2 OSŘ jde o náhrady, resp. částky, které zbyly po úhradě nákladů států a účastníků, které jim vznikly v souvislosti s dalším dražebním jednáním a škody, která vznikla nezaplacením nejvyššího podání nebo rozdílu na nejvyšším podání. Tyto částky byly vymoženy proti vydražiteli postupem podle § 336n odst. 3 OSŘ. Z takto určené rozdělované podstaty se následně dle ust. § 337c odst. 1 OSŘ uspokojují postupně podle těchto skupin201: a)
pohledávky nákladů vzniklých státu (např. náklady exekuce)202,
b)
pohledávky z hypotečních úvěrů nebo části těchto pohledávek sloužící ke krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů,
200
Exekutorská komora České republiky. 56. Příklep a Rozvrh. [cit. 11. 12. 2013]. Dostupné z WWW: . 201 V této souvislosti srov. též ust. § 337c odst. 1 OSŘ ve znění účinném ke dni 1. 1. 2015. 202 Viz § 66 odst. 7 EŘ.
92
c)
pohledávka oprávněného a pohledávky zajištěné zástavním právem nebo zajišťovacím převodem práva,
d)
pohledávky nedoplatků výživného,
e)
pohledávky daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na úrazové pojištění,
f)
pohledávky náhrady újmy na zdraví způsobené trestným činem,
g)
ostatní pohledávky.
Komentářová literatura rozděluje výše uvedené skupiny pohledávek na pohledávky ohledně nákladů státu (neboli exekuce, exekučního řízení), pohledávky druhé a třetí skupiny, a další skupiny.203 Dle tohoto rozdělení tak do skupiny nákladů exekuce náleží pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce (včetně např. nákladů za provedenou dražbu apod.). Mezi pohledávky druhé skupiny náleží pohledávky z hypotečních úvěrů sloužících ke krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů.204 Do třetí skupiny (§ 337c odst. 1 písm. c) OSŘ) patří pohledávka oprávněného, příp. dalšího oprávněného, pohledávky zástavních věřitelů, náhrady za nájemní právo a pachtovní právo, výhrada zpětné koupě a předkupní právo, právo odpovídající věcnému břemenu, zemědělský pacht nebo výměnek, které prodejem v dražbě zanikají. Pohledávky zajištěné zástavním právem jsou pohledávky, pro něž vzniklo na vydražené nemovité věci zástavní právo, a to zástavní právo smluvní, zákonné nebo zřízené rozhodnutím soudu, exekutora nebo správního orgánu (např. pro účely zajištění pohledávek daní a poplatků a pohledávek cla).205 Ve třetí skupině se uspokojují společně pohledávka oprávněného a pohledávka věřitele ze zástavního práva k exekvované nemovité věci. Uvedené ustanovení ale nereflektuje v tomto případě okamžik vzniku (pořadí) těchto pohledávek, přičemž se za určitých okolností může stát, že pohledávka zástavního věřitele jakožto pohledávka věcněprávního charakteru musí
203
DLOUHÁ, E. In: DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1776 s. ISBN 978-80-7400-107-9. S. 2545 – 2547. 204 K tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 9. 2011, sp. zn. 20 Cdo 5204/2009. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 9. 1. 2014]. Dostupné z WWW: . 205 DLOUHÁ, E. In: DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1776 s. ISBN 978-80-7400-107-9. S. 2546.
93
ustoupit pohledávce oprávněného, která mohla vzniknout ze smluvního vztahu. Odborná veřejnost proto volá po změně tzv. rozhodného dne dle ust. § 337c odst. 5 písm. a) OSŘ (viz níže) v tom smyslu, že pořadí pohledávky oprávněného by se vázalo až na den, kdy je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o podaném návrhu na nařízení exekuce prodejem nemovité věci nebo kdy je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o vyrozumění o nařízení exekuce, příp. poznámka o exekučním příkazu k prodeji nemovité věci.206 Zde je namístě upozornit na to, že příslušná ustanovení katastrálního zákona nově vycházejí ze dvojího pojetí poznámky, kdy lze zapsat údaje vztahující se ke konkrétní osobě poznámkou k osobě (§ 25 KZ) a údaje vztahující se k nemovité věci poznámkou k nemovitosti (§ 23 KZ). K osobě se zapisuje poznámkou zejména údaj o vyrozumění o nařízení exekuce, k nemovitosti pak např. údaj o exekučním příkazu k prodeji nemovitosti. Do třetí skupiny podle názoru Nejvyššího soudu patřila rovněž pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce při exekuci prodejem nemovité věci. S tímto názorem dnes již nelze souhlasit, jednak s odkazem na současné znění ust. § 66 odst. 7 EŘ, tak i s ohledem na princip přiměřenosti.207 V neposlední řadě se v rámci třetí skupiny budou řešit i pohledávky z přerušených exekucí. Ty si zachovávají pořadí z přerušené exekuce a toto pořadí je pak třeba posuzovat při rozvrhu výtěžku dražby dle názoru Nejvyššího soudu nikoli v rámci šesté skupiny, kam spadají přihlášené pohledávky, ale v rámci skupiny třetí spolu s pohledávkou oprávněného z prováděné exekuce.208 Ust. § 337c odst. 2 OSŘ stanoví pravidlo, dle kterého nelze-li plně uspokojit všechny pohledávky patřící do téže skupiny, uspokojí se podle pořadí: pohledávky patřící do téže skupiny, které mají stejné pořadí, se uspokojí poměrně. V souvislosti se třetí skupinou pohledávek si dovolím ještě zmínit jeden závěr, ke kterému dospěla soudní praxe: „Má-li věřitel vůči povinnému vymahatelnou pohledávku, která je současně zajištěna zástavním právem, musí ji, aby při rozvrhu dosáhl jejího uspokojení ve třetí skupině (§ 337c odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), přihlásit do
206
Viz VYMAZAL, Lukáš. Rizika uspokojení zástavního věřitele v exekuci prodejem nemovitosti. Právní rádce. 2007, č. 10, s. 10 – 18. ISSN 1210 – 4817. 207 K tomu srov. např. názor prezentovaný In: MÁDR, Jaroslav. Ke stanovisku Nejvyššího soudu k výkladu exekučního řádu. Právní rádce. 2006, č. 10, s. 371 – 375. ISSN 1210 – 6410. 208 Srov. FOJT, Viktor. Rozvrh výtěžku dražby nemovitosti po novele exekučního řádu a zákona o střetu exekucí. Komorní listy. 2012. Brno: Exekutorská komora České republiky, roč. 4, č. 4, s. 31 – 35. ISSN 1805-1081.
94
řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí jako pohledávku zajištěnou zástavním právem nejpozději do zahájení dražebního jednání (§ 336f o.s.ř.).“209 Do další skupiny pohledávek náleží pohledávky, které věřitelé přihlásili do exekučního řízení postupem dle § 336f OSŘ, tj. pohledávky přihlášených věřitelů, a dále i pohledávky oprávněného, dalšího oprávněného, pro které nebyla nařízena exekuce a byly přihlášeny až v průběhu řízení do začátku dražebního jednání, dále sem patří např. pohledávky nedoplatků výživného (jestliže byl pro ně nařízen výkon rozhodnutí prodejem nemovité věci), pohledávky daní a poplatků, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti atd., přičemž ve stejné skupině jako pohledávka se uspokojují také úroky, úroky z prodlení a náhrada nákladů nalézacího řízení.210 Ustanovení § 337c odst. 3 OSŘ stanovuje pravidlo, dle kterého nesplatné pohledávky zajištěné zástavním právem se považují při rozvrhu za splatné. Další pravidla rozdělování podstaty jsou uvedeny v ust. § 337c odst. 4 OSŘ, dle kterého platí, že úroky a úroky z prodlení za poslední tři roky před rozvrhovým jednáním, jakož i náhrada nákladů řízení se uspokojují v pořadí jistiny. Nestačí-li rozdělovaná podstata, uhradí se před jistinou. Pokud ke krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů slouží jen část pohledávky z hypotečního úvěru, uspokojují se úroky a úroky z prodlení za poslední tři roky před rozvrhovým jednáním poměrně. Podle § 337c odst. 5 OSŘ obecně platí, že pro pořadí je rozhodující u pohledávky oprávněného den, kdy exekuční návrh došel exekutorovi, u pohledávky toho, jenž do řízení přistoupil jako další oprávněný, den, který se považuje za přistoupení k řízení (v rámci exekučního řízení v režimu EŘ jde prakticky o obsoletní ustanovení) a u přihlášené pohledávky den, kdy k soudu došla přihláška. Pro pořadí je dále rozhodující u pohledávky zajištěné zástavním právem den vzniku zástavního práv a u přihlášené pohledávky náhrady škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo z bezdůvodného obohacení získaného trestným činem, byla-li nemovitá věc zajištěna v trestním řízení o tomto trestném činu, kdy zajištění podle trestního řádu trvá, den právní mocí rozhodnutí o zajištění nemovité věci podle trestního řádu. Pořadí
209
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 20 Cdo 400/2006. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 10. 2. 2014]. Dostupné z WWW: . 210 DLOUHÁ, E. In: DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1776 s. ISBN 978-80-7400-107-9. S. 2547.
95
pohledávky se stanoví podle toho hlediska, které je pro ni výhodnější. Toto pravidlo pořadí znamená, že v případě existence více zákonných rozhodných skutečností, zařadí exekutor pohledávku na připadající lepší pořadí.211 V případě, že exekutor zjistí v katastru nemovitostí, že zpeněžená nemovitá věc je zajištěna podle trestního řádu a převyšuje-li dosažený výtěžek všechny pohledávky, které byly v rozvrhu uspokojeny, informuje o této skutečnosti orgán činný v trestním řízení, který o zajištění rozhodl. Pokud příslušný orgán činný v trestním řízení nesdělí exekutorovi do 30 dnů, že se zajištění vztahuje i na zbytek výtěžku, exekutor vyplatí tento zbytek povinnému (§ 337c odst. 6 OSŘ). Ustanovení § 337c odst. 7 OSŘ doplňuje předchozí odstavec v tom smyslu, že nepostupuje-li exekutor podle odstavce 6, vyplatí se po úhradě všech pohledávek, které mají být uspokojeny, zbytek rozdělované podstaty povinnému. Zvláštní pozornost je věnována úhradě pohledávek v případě tzv. vespolného (simultánního) zástavního práva. Tento institut je upraven v § 1345 OZ, dle kterého platí, že pro týž dluh lze zastavit vespolek i několik věcí. Podle § 337d odst. 1 OSŘ platí, že byly-li v dražbě prodány všechny nemovité věci, na kterých vázne vespolné zástavní právo, uhradí se takové pohledávky při rozvrhu jednotlivých rozdělovaných podstat poměrně podle zbytků rozdělovaných podstat, které zbývají u každé jednotlivé nemovité věci po uhrazení předcházejících nároků. Jestliže věřitel žádá uspokojení v jiném poměru, přikáže se osobám, které by v důsledku toho obdržely z rozdělované podstaty méně, částka, která by připadla na takovou pohledávku až do výše schodku z jednotlivých rozdělovaných podstat. Pokud v dražbě nebyly prodány všechny nemovité věci zajištěné vespolným zástavním právem, použije se za základ výpočtu úhrady hodnota všech nemovitých věci zjištěná dle ustanovení ZOM. Dále dle § 337d odst. 2 OSŘ platí, že částky, o které by byli věřitelé s pozdějším pořadím zkráceni tím, že věřitel pohledávky zajištěné vespolným zástavním právem dostal více, než kolik by na něj připadlo z výtěžku prodané nemovité věci, zajistí se na jejich návrh zástavním právem na neprodaných nemovitých věcech v pořadí, které příslušelo uspokojenému věřiteli. Pravidla uvedená výše, tj. zakotvena v ust. § 337d odst. 1 a 2 OSŘ se použijí přiměřeně i na pohledávky, které zatěžují podíly několika spoluvlastníků téže nemovité věci. 211
Tamtéž.
96
V rámci rozvrhového usnesení mohou jednotliví účastníci podat námitky, přičemž exekutor upozorní stěžovatele o možnosti podat do 30 dnů od vydání rozvrhového usnesení tzv. odporovou žalobu ve smyslu § 267a odst. 1 OSŘ. Na základě podané odporové žaloby exekutor vyčlení spornou část peněz a rozhodne o nich až po vyřešení námitek.212 Pokud v zákonné lhůtě nebudou uplatněny námitky, příp. budou podány až později, nebude k nim přihlíženo. O tomto následku musí být poučeni všichni, kteří byli poučeni o možnosti podat odporovou žalobu (viz § 337e odst. 3 OSŘ). Ve smyslu § 267a odst. 1 OSŘ rozumíme pod odporovou žalobou návrh podle třetí části OSŘ, kterým je třeba uplatnit vůči věřiteli popření pravosti, výše, skupiny nebo pořadí některé z pohledávek přihlášených k rozvrhu výtěžku nebo jinak uspokojovaných při výkonu rozhodnutí tam, kde byla nařízena exekuce srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky nebo jiných práv anebo prodejem movitých věcí, správou nebo prodejem nemovitostí nebo postižením obchodního závodu. Dle § 337e odst. 4 OSŘ již v tomto návrhu nelze uplatňovat nové skutečnosti. Rozhodnutí soudu o odporové žalobě je účinné proti všem oprávněným, proti jiným věřitelům povinného, kteří se účastní exekučního řízení213, a proti povinnému (srov. § 267a odst. 2 OSŘ). Po právní moci tohoto rozhodnutí exekutor pokračuje rozdělením zbytku rozdělované podstaty, přičemž v případě, že bylo původně k rozdělení podstaty nařizováno jednání, nařídí exekutor jednání i k rozdělení zbytku rozdělované podstaty (viz § 337f odst. 1 a 2 OSŘ). V rozvrhovém usnesení exekutor přizná pohledávky jejich věřitelům a uvede, že přiznané pohledávky po právní moci usnesení vyplatí. U pohledávky vydražitele exekutor uvede, v jakém rozsahu ji vyplatí a v jakém rozsahu ji započte proti nejvyššímu podání (§ 337g odst. 1 OSŘ). Pokud věřitel učinil oznámení o změnách přihlášky postupem dle § 336f odst. 5 OSŘ, exekutor na to zareaguje změnou usnesení o rozvrhu, které ještě nenabylo právní moci (§ 337g odst. 2 OSŘ).
V den, kdy
rozvrhové usnesení nabývá právní moci, zanikají zástavní práva váznoucí na nemovité věci vyjma zástavního práva, které bylo zřízeno ve smyslu § 336l odst. 4 OSŘ ve prospěch věřitele ze smlouvy o úvěru (viz § 337h odst. 1 OSŘ). V této souvislosti je vhodné zmínit možný střet exekuce prodejem nemovitých věcí s insolvenčním řízením, 212
Exekutorská komora České republiky. 56. Příklep a Rozvrh. [cit. 11. 12. 2013]. Dostupné z WWW: . 213 Rozhodnutí o odporové žalobě tak bude účinné např. i proti manželovi povinného.
97
byť v této práci již byl v obecné rovině uveden vzájemný vztah exekučního a insolvenčního řízení. Může nastat situace (v praxi ne ojedinělá), kdy exekutor majetek povinného již v exekuci zpeněžil (v dražbě) a má výtěžek na svém účtu, přičemž jej dosud nepředal oprávněnému. Tehdy mu § 46 odst. 6 EŘ přiznává právo zajistit z výtěžku náklady exekuce odpovídající rozsahu zpeněženého majetku. V takovém případě exekutor vydá usnesení, ve výroku kterého rozhodne, že insolvenčnímu správci se vydává výtěžek ve stanovené výši, neboť náklady exekuce činí stanovenou výši a v odůvodnění usnesení uvede výši dosaženého výtěžku ze všech způsobů exekuce a výpočet nákladů exekuce ve smyslu vyhlášky č. 330/2001 Sb. Usnesení se doručí oprávněnému, povinnému a insolvenčnímu správci, neboť se týká práv k majetkové podstatě. Proti tomuto usnesení je přípustné odvolání. Usnesení má kromě jiného ve vztahu k zástavním právům váznoucím na nemovité věci, která byla prodána v exekuci, účinky rozvrhového usnesení podle § 337h odst. 1 až 3 OSŘ.214 Exekutor po právní moci rozvrhového usnesení vyrozumí příslušný katastrální úřad, vydražitele nebo předražitele o tom, která zástavní práva váznoucí na nemovité věci zanikla a která působí proti vydražiteli. Podle ust. § 337h odst. 3 OSŘ pak dále platí, že po vydání usnesení o příklepu nebo usnesení o předražku nelze exekuci (resp. výkon rozhodnutí) zastavit. Účastníci rozvrhu ale mohou pro důvody uvedené v § 268 OSŘ popřít pohledávku oprávněného nebo dalšího oprávněného.
3. 1. 16. Dobrovolná dražba Pojem dobrovolné dražby je primárně začleněn a vyložen v § 17 odst. 1 ZVD. Podle tohoto ustanovení je dobrovolnou dražbou dražba prováděná na návrh vlastníka. Návrh může podat i více osob, přičemž nemusí být spoluvlastníky předmětu dražby. Institut dobrovolné dražby zná i exekuční právo. Podle § 18 odst. 1 ProVyhl se přímo stanoví, že na dražební jednání při provádění dražby movité věci nebo nemovité věci na návrh vlastníka či osoby oprávněné disponovat s věcí se vztahuje ustanovení § 16 a 16a ProVyhl. I dobrovolná dražba se tak může provést např. elektronicky. Podle § 18 odst. 2
214
Viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3845/2011. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 11. 2. 2014]. Dostupné z WWW: .
98
ProVyhl platí, že výtěžek dražby se vyplatí navrhovateli. Exekuční řád ve svých ustanoveních také zakotvuje institut dobrovolné dražby, a to v rámci ustanovení upravujících další činnost exekutora. Podle § 76 odst. 2 EŘ platí, že exekutor může provést dražbu movité či nemovité věci na návrh vlastníka či osoby oprávněné disponovat s věcí. Postupuje přitom přiměřeně podle ustanovení EŘ. Byť EŘ ve svých dalších ustanoveních dále dobrovolné dražbě nevěnuje zvláštní pozornost, může mít její provedení prostřednictvím exekutora a v intencích exekučního řádu v konečném důsledku relevantní právní následky. Dobrovolná dražba prováděná dle ustanovení ZVD totiž nepočítá se zánikem určitých práv spojených s draženou nemovitou věcí v souvislosti s přechodem vlastnictví na základě dražby. S ohledem na znění ust. § 34 odst. 1 ZVD tak např. přechodem vlastnictví k předmětu dražby nezanikají zástavní práva a působí vůči vydražiteli; to platí i o právech vyplývajících ze smluv o omezení převodu nemovitých věcí. Pohledávky zajištěné těmito právy, nejsou-li dosud splatné, se nestávají dnem přechodu vlastnictví předmětu dražby splatnými. Stejně tak práva osob oprávněných z věcných břemen váznoucích na předmětu dražby zůstávají přechodem vlastnictví dražbou nedotčena (viz § 33 ZVD). A konečně podle § 58 odst. 2 ZVD platí, že zástavní práva k předmětu dražby, která jsou z hlediska svého vzniku starší než nejstarší zástavní práva zajišťující přihlášené pohledávky, přechodem vlastnictví k předmětu dražby nezanikají a působí vůči vydražiteli. Pohledávky těmito právy zajištěné, nejsou-li dosud splatné, se nestávají dnem přechodu vlastnictví k předmětu dražby splatnými. Naproti tomu v režimu dobrovolné dražby prováděné v režimu exekučního řádu v rámci další činnosti je situace po přechodu vlastnictví k předmětu dražby zcela odlišná. Jak již bylo uvedeno podrobněji výše k výkladu ust. § 336l odst. 5 OSŘ, dnem, kterým se stal vydražitel nebo předražitel vlastníkem vydražené nemovité věci, zanikají tam vyjmenované práva vztahující se k prodávané nemovité věci. Tuto skutečnost by měl každý zájemce o provedení dobrovolné dražby zvážit, než se rozhodne pro provedení dražby v režimu ZVD nebo v režimu EŘ, neboť zvolený režim ovlivní např. i postavení třetích osob, jako je nájemce apod. Pro srovnání, podle soudní praxe je např. „ (…) totiž na zástavním věřiteli, aby – v případě, že mu vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy – zvážil, ke kterému ze dvou možných způsobů zpeněžení zastavené nemovitosti, na níž (na jejíž části) vázne nájemní právo, přistoupí. Rozhodne-
99
li se pro prodej zástavy ve veřejné dražbě prováděné podle zákona č. 26/2000 Sb., musí být srozuměn i s tím, že nájemní právo bude působit proti vydražiteli (což se může projevit též ve výši výtěžku dražby), a každý, kdo ve veřejné dražbě vydraží nemovitost, musí uvažovat také s tím, že proti němu budou působit nájemní práva na nemovitosti váznoucí, a to i tehdy, kdyby v době dražby nebyla známa.“215 S tím je spojena otázka náhrady možné škody, která může vzniknout v souvislosti s dobrovolnou dražbou, neboť „Zvolí-li tedy zástavní věřitel takový způsob zpeněžení zastavené nemovitosti, při němž nedochází (nemůže dojít) k zániku nájemního práva na ní váznoucího, nelze z toho dovozovat, že by byl (mohl být) poškozen tím, že zástavní dlužník svou nemovitost (její část) po zřízení zástavního práva pronajal.“216 Může nastat situace, kdy např. na nemovité věci jakožto předmětu dobrovolné dražby vázne např. předkupní právo ve prospěch třetí osoby. V takovém případě by samozřejmě exekutor měl tato práva i ve svém zájmu důsledně zkoumat (za použití příslušných ustanovení EŘ), neboť v případě způsobené újmy nelze jistě vyloučit jeho odpovědnost za vzniklou škodu podle ust. § 32 odst. 1 EŘ. Jestliže by exekutor nerespektoval např. předkupní právo a nemovitou věc prodal v rámci dobrovolné dražby, přičemž by tímto postupem způsobil škodu oprávněnému z předkupního práva, platí pro běh subjektivní promlčecí doby (ve které lze nárok na náhradu škody uplatnit u soudu) následující pravidlo vyjádřené v jednom z rozhodnutí Nejvyššího soudu: „Subjektivní promlčecí doba nemůže v případě dražby začít běžet od okamžiku, kdy bylo dosavadnímu vlastníku doručeno usnesení o příklepu,(…) samotná vědomost o příklepu ve veřejné dražbě tak ještě sama o sobě nemůže znamenat vědomost o pozbytí vlastnického práva.“217
3. 1. 17. Exekuce postihující souběžně stejné nemovitosti povinného Postihuje-li stejnou nemovitost povinného souběžně několik exekucí, je třeba postupovat dle zákona č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů. Obdobný postup se 215
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 296/2003. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 11. 2. 2014]. Dostupné z WWW: . 216 Tamtéž. 217 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2508/2009. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 11. 2. 2014]. Dostupné z WWW: .
100
užije i v případě exekuce správou nemovitosti (viz níže). Ve smyslu § 14 ZSVR se provede ta exekuce, která byla nejdříve nařízena, ostatní se dnem právní moci jejich nařízení exekuce přerušuje. Oprávněný z přerušené exekuce se však může domáhat, aby byla prováděna exekuce, již navrhl, neučiní-li orgán, který exekuci provádí, bezdůvodně po dobu delší než 3 měsíce úkon směřující k dražbě nemovitostí (viz § 15a odst. 1 ZSVR). Pořadí nařízení exekuce se v těchto případech řídí dnem, kdy byl příslušnému katastrálnímu úřadu doručen exekuční příkaz vydaný soudním exekutorem (viz § 14 odst. 2 písm. b) ZSVR). V přerušené exekuci lze pokračovat až poté, co nebyla nemovitost v dříve nařízené exekuci prodána a jestliže vymáhaná pohledávka dosud nezanikla (srov. § 14 odst. 3 ZSVR). Dle pravidla zakotveného v ust. § 14 odst. 4 ZSVR platí, že jestliže ohledně týchž nemovitostí bylo nařízeno v tentýž den více exekucí, obecný soud povinného rozhodne o tom, která z těchto exekucí se provede. Vydražením nemovitosti zanikají účinky dalších exekučních příkazů v rozsahu týkajícího se této nemovitosti, nejde-li o rozhodnutí, kterým bylo zřízeno zástavní právo, jestliže usnesení o příklepu nebo usnesení o předražku nabylo právní moci a vydražitel doplatil nejvyšší podání nebo doplatil částku nejvyššího předražku, a to ke dni skutečnosti, která nastala později (srov. § 14 odst. 5 ZSVR). Ust. § 15 ZSVR upravuje postup, kdy může oprávněný z přerušené exekuce přihlásit svou pohledávku do prováděné exekuce k uspokojení z rozdělované podstaty. Uplatnění této pohledávky spočívá na principu přihlašování pohledávky k rozvrhu, nikoli na principu přistoupení, jak je tomu v případě souběžně probíhajících exekucí prodejem movitých věcí.218 Oprávněný může svou pohledávku přihlásit nejpozději do zahájení dražebního jednání.
3. 1. 18. Provedení exekuce prodejem nemovité věci vůči třetí osobě V praxi mohou nastat situace, kdy se může vést exekuce prodejem nemovité věci proti jiné osobě, než té, která je jako povinný označena v exekučním titulu. Jeden takový případ předvídá např. ust. § 338d odst. 2 OSŘ, dle kterého platí, že pro pohledávky, pro něž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo, lze vést exekuci prodejem
218
KULKOVÁ, Radmila. Střety souběžně probíhajících exekucí. Právní rozhledy. Praha: C. H. Beck, 2002, č. 9, s. 417 - 422. ISSN 1210-6410.
101
nemovitosti přímo i proti každému pozdějšímu vlastníku nemovitosti, který ji nabyl smluvně. Soudní praxe zaujala názor, že „nabyvatel nemovitosti zatížené soudcovským zástavním právem je při výkonu rozhodnutí prodejem předmětné, zatížené nemovitosti pasivně věcně legitimován jen tehdy, jestliže nemovitost nabyl do vlastnictví smluvně“.219 Dalším případem může být ust. § 589 odst. 1 OZ, dle kterého platí, že zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno. Podle ust. § 589 odst. 2 OZ platí, že neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (soudní řízení na základě odpůrčí žaloby). Jestliže soud určí, že právní jednání dlužníka, kterým převedl nemovitou věc na třetí osobu, je právně neúčinné, může oprávněný v takovém případě podat návrh na exekuci prodejem nemovité věci v takovém případě přímo proti třetí osobě (nabyvateli nemovité věci), a to na základě titulu, který byl vydán proti dlužníku.220 Ostatně i v judikatuře se ustálil názor, dle kterého je v exekuci prodejem nemovité věci věcně (pasivně) legitimován ten, kdo právním úkonem (právním jednáním), který byl rozhodnutím soudu prohlášen neúčinným, nabyl od dlužníka (osoby, jíž podkladové rozhodnutí ukládá povinnost plnit) předmětnou nemovitou věc.221 Pro úplnost lze ještě poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu, dle kterého je exekutor při provádění exekuce oprávněn prejudiciálně posoudit platnost právního úkonu (právního jednání), jímž povinný po nařízení exekuce převedl nemovitou věc na třetí osobu, a dospěje-li k závěru, že toto právní jednání, je neplatné, exekuci prodejem nemovité věci provede, i když není povinný zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník (spoluvlastník) nemovité věci, která má být postižena exekucí.222 S tím dále souvisí případ, kdy může návrh na zpeněžení nemovité věci podat také např. insolvenční 219
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1447/2004. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 17. 3. 2014]. Dostupné z WWW: . 220 DLOUHÁ, E. In: DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1776 s. ISBN 978-80-7400-107-9. S. 2488. 221 Srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1789/2007. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 18. 3. 2014]. Dostupné z WWW: . 222 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2350/2009. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 18. 3. 2014]. Dostupné z WWW: .
102
správce, na základě jehož odpůrčí žaloby rozhodl insolvenční soud o neúčinnosti právního jednání dlužníka, kterým převedl nemovitou věc na třetí osobu, neboť dlužníkovo plnění z neúčinných právních jednání náleží do majetkové podstaty úpadce právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno.223 Dalším takovým případem může být ještě např. situace, kdy budou vůči oprávněnému neúčinná právní jednání, kterými převedl povinný předmětnou nemovitou věc na třetí osobu poté, co mu bylo doručeno předvolání k prohlášení o majetku povinného (k tomu srov. ust. § 50 odst. 2 EŘ a § 5 ProVyhl ve spojení s § 260h OSŘ).
3. 1. 19. Prodej spoluvlastnického podílu Spoluvlastnický podíl je ve smyslu § 1122 odst. 1 OZ vyjádřením míry účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci. Ustanovení § 1121 OZ pak definici podílu doplňuje tak, že každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu. Pro účely této práce je důležité uvést, že v případě převodu podílu některého ze spoluvlastníků mají ostatní spoluvlastníci za určitých podmínek (viz § 1124 OZ) k převáděnému podílu po dobu šesti měsíců ode dne vzniku spoluvlastnictví předkupní právo, ledaže spoluvlastník podíl převádí jinému spoluvlastníku nebo svému manželu, sourozenci nebo příbuznému v řadě přímé. Existenci spoluvlastnictví a případného zákonného předkupního práva je třeba vzít v úvahu např. při realizaci dobrovolné dražby (viz výše) apod. Institut prodeje spoluvlastnického podílu je obsažen v ust. § 338 OSŘ, v exekučním řádu není upraven. První odstavec tohoto ustanovení odkazuje na použití ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitých věcí pro exekuci prodejem spoluvlastnického podílu, nestanoví-li zákon jinak. Zároveň je zde ještě uvedeno, že exekuci prodejem movitých nebo nemovitých věcí nelze nařídit pouze na podíl na nemovité věci v přídatném spoluvlastnictví. Pod přídatným spoluvlastnictvím rozumíme stav, kdy věc náleží společně několika vlastníkům samostatných věcí určených k takovému užívání, že tyto věci vytvářejí místně i účelem vymezený celek, a
223
DLOUHÁ, E. In: DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1776 s. ISBN 978-80-7400-107-9. S. 2489.
103
která slouží společnému účelu tak, že bez ní není užívání samostatných věcí dobře možné. Nemožnost a nepraktičnost použití ustanovení upravujících exekuci prodejem movitých věcí nebo nemovitých věcí pro prodej podílu na nemovité věci v přídatném spoluvlastnictví je tak s ohledem na význam a účel institutu přídatného spoluvlastnictví zcela logická a zřejmá. Exekuce prodejem spoluvlastnického podílu se rovněž nebude týkat nemovité věci, která je pouze ve společném jmění manželů, neboť „Věc, která je předmětem společného jmění manželů, nemůže být výkonem rozhodnutí postižena co do její části vyjádřené ideálním podílem (ustanovení § 338 o.s.ř. se týká jen spoluvlastnictví podílového).“224 V § 338 odst. 3 OSŘ se uvádí, že v případě prodeje spoluvlastnického podílu k nemovité věci, se spoluvlastníku povinného doručí pravomocný exekuční příkaz (k tomu srov. ust. § 52 odst. 3 EŘ) a dražební vyhláška. Spoluvlastník může podat proti dražební vyhlášce odvolání, a to za podmínek uvedených v § 336c odst. 5 OSŘ (viz § 338 odst. 3 OSŘ). Podle mého názoru možnost ale spoluvlastníka podat odvolání proti dražební vyhlášce ze zákonného textu nevyplývá. Ust. § 338 odst. 3 OSŘ sice odkazuje na podmínky uvedené v § 336c odst. 5 OSŘ, kde ale žádné bližší podmínky stanoveny nejsou. Ust. § 336c odst. 5 OSŘ pouze lakonicky stanovuje, že odvolání proti dražební vyhlášce není přípustné. S největší pravděpodobností jde o následek nepovedené novelizace, kdy byla v rámci legislativního procesu opomenuta úprava § 338 odst. 3 OSŘ ve vztahu ke změně § 336c odst. 5 OSŘ.225 Otázka zní, zda spoluvlastník má v této situaci právo podat odvolání proti dražební vyhlášce. Domnívám se, že za použití argumentu per analogiam (a simili) dospějeme k závěru, že možnost spoluvlastníka podat odvolání proti dražební vyhlášce je vyloučena.226 Podle § 338 odst. 3 OSŘ se stanovuje, že zúčastní-li se spoluvlastník povinného dražby a učiní-li s jinými dražiteli stejné nejvyšší podání, udělí se mu příklep bez ohledu na pravidlo o přednostním udělení příklepu osobě s předkupním právem při existenci více stejných podání (viz § 336j odst. 1 druhá věta OSŘ). Přednostní právo spoluvlastníka nemovité věci na udělení příklepu má své opodstatnění v praxi, a to
224
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 20 Cdo 211/2002. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 11. 2. 2014]. Dostupné z WWW: . 225 Viz změny provedené zákonem č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. 226 S odkazem na určitou podobnost s postavením osob uvedených v ust. § 336c OSŘ – např. nemožnost osob s předkupním právem podat odvolání dle § 336c odst. 1 písm. a) OSŘ apod.
104
především na praktičnost soustředění spoluvlastnických podílů na nemovité věci v rukou co nejmenšího počtu osob.227
3. 1. 20. Prodej zástavy Z ust. § 59 odst. 3 EŘ vyplývá, že exekuci prodejem zástavy lze pro zajištěnou pohledávku provést prodejem zastavených movitých věcí a nemovitých věcí. Jde o specifický způsob provedení exekuce, neboť exekuci prodejem zástavy lze vést jen po předchozím řízení o soudním prodeji zástavy podle § 354 a násl. ZŘS, výsledkem kterého je usnesení o nařízení prodeje zástavy. V tomto řízení se zástavní věřitel domáhá na základě žaloby nařízení soudního prodeje zástavy, doloží-li zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem (§ 358 odst. 1 ZŘS). „Dokládá-li zástavní věřitel v řízení o soudním prodeji zástavy zástavní právo k zástavě uzavřenou smlouvou o zřízení zástavního práva (zástavní smlouvou), je nepochybné, že je vždy významné pro závěr o zástavním právu (kromě jiných okolností) též to, zda jde o platný právní úkon (…).“228 Soudní praxe se zabývala otázkou doložení zajištěné pohledávky: „Zajištěnou pohledávku lze pokládat za doloženou jen tehdy, bude-li rovněž alespoň osvědčena výše vzniklé pohledávky a její příslušenství. Žalobu o nařízení soudního prodeje zástavy pak lze považovat (…) za úplnou a výrok usnesení soudu je z materiálního hlediska vykonatelný (…) pouze v případě, že obsahují údaj o výši zástavním právem zajištěné pohledávky a jejího příslušenství.“229 Z výše uvedeného výkladu vyplývá, že jde v podstatě o dvě navzájem relativně nezávislá řízení, a to řízení o soudním prodeji zástavy (§ 358 a násl. ZŘS) a exekuční řízení prodejem zástavy (§ 59 odst. 3 EŘ). Mezi řízeními je třeba činit striktně rozdíly: „To, že v řízení o soudním prodeji zástavy soud zkoumá jen skutečnosti uvedené v ustanovení § 200z odst. 1 o.s.ř. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být 227
Např. s ohledem na problémy při neshodě spoluvlastníků o správě společné věci apod. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3754/2009. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 14. 2. 2014]. Dostupné z WWW: . 229 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 623/2007, viz také usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1145/2007. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 14. 2. 2014]. Dostupné z WWW: . 228
105
uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí zástavním věřitelem podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (srov. například § 268 odst. 3 o. s. ř.) nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 o. s. ř.“230 Účastníky řízení o soudním prodeji zástavy jsou zástavní věřitel a zástavní dlužník. Na základě pravomocného a vykonatelného usnesení o nařízení prodeje zástavy lze následně provést exekuci prodejem zástavy. Odborná literatura se kloní k názoru, že exekuci prodejem zástavy lze provádět nejen prodejem zastavených movitých nebo nemovitých věcí, ale i obchodního závodu, ačkoli to v § 59 odst. 3 výslovně uvedeno není.231 Exekutor postihne exekučním příkazem jen konkrétní majetek uvedený v exekučním titulu a toto omezení platí, i pokud jde o náklady předchozího nalézacího řízení a náklady exekuce, které tvoří příslušenství vymáhané pohledávky.232 Dle § 338a odst. 1 OSŘ platí, že na exekuci prodejem zastavených movitých věcí a nemovitých věcí se užije ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věci a nemovitých věcí, nestanoví-li zákon jinak. Ve smyslu § 338a odst. 3 OSŘ dále platí, že při exekuci prodejem nemovitých věcí se nepoužijí ustanovení § 335 odst. 2 a 3 OSŘ (upravující návrh dalšího oprávněného a zpětvzetí exekučního návrhu, resp. návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí), ledaže jde o návrh dalšího oprávněného z usnesení o nařízení prodeje zástavy, a ustanovení § 336f OSŘ (náležitosti přihlášky vymahatelné pohledávky věřitele), ledaže by věřitel přihlásil pohledávku zajištěnou prodávanou zástavou. V praxi se v souvislosti s exekucí prodejem zástavy setkáváme s případy, kdy samotný návrh zástavního věřitele na exekuci prodejem zástavy může být za určitých okolností vnímán jako zkracující právní jednání ve smyslu § 589 OZ. Soudní judikatura k tomu za účinnosti předchozího občanského zákoníku zaujala následující stanovisko:
230
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 9. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2859/2005. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 14. 2. 2014]. Dostupné z WWW: . 231 Srov. KASÍKOVÁ, M., JIRMANOVÁ, M. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 386. 232 KASÍKOVÁ, M. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 387.
106
„(…) Odporovatelným právním úkonem tu však nemůže být smlouva o zřízení zástavního práva, která sama o sobě nevede ke zmenšení majetku dlužníka, nýbrž právní úkon, kterým zástavní věřitel na základě smlouvy o zřízení zástavního práva uzavřené mezi ním a dlužníkem uplatňuje právo na uspokojení své pohledávky ze zástavy (…).“233
3. 2. Zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech Zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech podle ust. § 69a EŘ je paralelou ke zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitých věcech podle § 338b až § 338e OSŘ. V exekučním řádu se tento způsob provedení exekuce prvně objevil po novelizaci EŘ v roce 2009. Je mu sice v exekučním řádu věnováno více odstavců než např. exekuci prodejem nemovitých věcí, neobejde se však opět bez odkazu na přiměřené použití ustanovení OSŘ upravujících výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitých věcech (srov. § 69a odst. 2 EŘ). Nejde o „klasický“ způsob provedení exekuce pro peněžité plnění, ale o určitou předběžnou formu zajištění vymáhané pohledávky. I podle odborné literatury je účelem tohoto způsobu provedení exekuce zejména zajištění pohledávky oprávněného do doby, než bude realizován jiný způsob exekuce anebo bude pohledávka povinným zaplacena.234 Pokud by předmětná pohledávka v mezidobí byla např. postoupena, je třeba tuto skutečnost před nařízením exekuce zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech náležitě prokázat. „V rovině hmotněprávní lze identifikovat pohledávku (…) zejména uvedením právní skutečnosti, na níž je založena, výší, splatností, případně i jinými skutečnostmi, včetně odkazu na event. titul, jímž byla přiznána. (…). Není důvod tyto zásady nepoužít i v rovině procesní, resp. exekuční; je jen třeba mít na zřeteli, že jejich limitem je to, že potřebné závěry činí soud při nařízení výkonu rozhodnutí zásadně ze samotné smlouvy o postoupení pohledávky (z listiny, v níž je obsažena).“235 233
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2041/2012. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 14. 2. 2014]. Dostupné z WWW: . 234 KASÍKOVÁ, M., ŠIMKA, K. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 445, obdobně viz také FIALA, Josef. Soudcovské zástavní právo – způsob zajištění, nebo způsob exekuce? Právní fórum. Praha: ASPI, a.s., 2005, č. 6, s. 219, ISSN 1214 – 7966. 235 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1319/2002. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 14. 2. 2014]. Dostupné z WWW: .
107
Ze zákona vyplývá, že exekutor může na nemovitých věcech povinného zřídit k zajištění vymáhané pohledávky a nákladů oprávněného exekutorské zástavní právo (§ 69a odst. 1 EŘ). „Tento způsob exekuce by měl exekutor zvolit vždy, když z katastru nemovitostí zjistí, že povinný je vlastníkem nemovitých věcí a nemá dosud informace o tom, zda má povinný účet s dostatkem finančních prostředků anebo pobírá mzdu a lze očekávat, že vzhledem k výši pohledávky a přihlášených pohledávek bude exekuce brzy provedena.“236 S odkazem na přiměřené použití § 338b odst. 1 OSŘ je nutno upozornit na podmínku, jež je uvedena u exekuce prodejem nemovitých věcí, resp. že exekuce zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech může být nařízena pouze tehdy, je-li doloženo, že předmětná nemovitá věc je ve vlastnictví povinného. „Vznik soudcovského zástavního práva k nemovitostem nevylučuje, aby osoba odlišná od povinného dle exekučního titulu, na jehož základě bylo soudcovské zástavní právo zřízeno, prokázala, že povinný se vlastníkem nemovitostí zatížených soudcovským zástavním právem nestal a že takto zřízené soudcovské právo vůči této osobě není účinné.“237 S ohledem na výklad uvedený u exekuce prodejem nemovitých věcí lze dále v ohledu doložení vlastnictví povinného k předmětné nemovité věci odkázat na tam přijaté závěry. Ve smyslu § 338b odst. 1 OSŘ platí, že pro nařízení exekuce zřízením exekutorského zástavního práva je rozhodující stav v době zahájení řízení.238 Problémy s interpretací předmětného ustanovení mohou nastat v případě změny vlastnictví postižené nemovité věci: „Dojde-li ze strany osoby, která je povinna plnit jinému na základě vykonatelného rozsudku soudu (povinného), k převodu nemovitosti, která je vlastnictvím povinného, smluvně na jiného a vzniklou-li na základě pravomocného rozhodnutí o povolení vkladu jeho právní účinky v době před podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je předpoklad pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, spočívající v tom, aby bylo prokázáno, že nemovitost je ve vlastnictví povinného (§ 338b odst.1 o.s.ř.), splněn tehdy,
236
KASÍKOVÁ, M., ŠIMKA, K. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 445. 237 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 29 Cdo 984/2011. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 14. 2. 2014]. Dostupné z WWW: . 238 Srov. též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3747/2011. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 17. 2. 2014]. Dostupné z WWW: .
108
dojde-li k zápisu vkladu vlastnického práva pro nabyvatele do katastru nemovitostí až po zahájení řízení o výkonu rozhodnutí.“239 Je třeba zdůraznit, že pro zřízení exekutorského zástavního práva není rozhodná výše vymáhané pohledávky ani její nepoměr k hodnotě nemovité věci, neboť dle § 338e odst. 1 OSŘ je vyloučena aplikace § 264 OSŘ (požadavek na zvolení způsobu exekuce, který není zřejmě nevhodný vzhledem k nepoměru výše pohledávky oprávněného a ceny předmětu, z něhož má být uspokojení této pohledávky dosaženo).240 Z hlediska rozsahu exekutorského zástavního práva ve smyslu § 338c odst. 1 OSŘ platí, že se vztahuje na nemovitou věc se všemi jejími součástmi a příslušenstvím. U odborné veřejnosti se objevila zajímavá polemika, resp. zda náklady exekuce lze podřadit neboli pro jejich vymožení zřídit exekutorské zástavní právo. Autor odborné statě dospěl k názoru, že náklady exekuce představují procesní nárok plně závislý na průběhu a výsledku řízení.241 Podle ust. § 69a odst. 1 EŘ se stanovuje, že § 47 odst. 5 EŘ se nepoužije, resp. že na povinného se neužije zákaz převedení svého exekucí postiženého majetku na jiného, zákaz zatížit jej nebo s ním jinak nakládat. Proto takové právní jednání, kterým by povinný v tomto případě převedl majetek (na kterém vázne zřízené exekutorské zástavní právo) na jiného, zatížil ho nebo s ním jinak nakládal, není neplatné. Tímto vyloučením § 47 odst. 5 EŘ dochází k prolomení jinak užívaného procesního institutu generálního inhibitoria a speciálního inhibitoria. Je otázkou, zda je toto prolomení ke prospěchu účelu exekučního řízení, a zda tímto uvolněním neztrácí exekutorské zástavní právo prakticky na významu. V souvislosti s tímto způsobem provedení exekuce poukazuji na nový § 338b odst. 3 OSŘ, který byl přijat v důsledku rekodifikace soukromého práva. Dle tohoto ustanovení nově platí, že v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí242 uloží soud povinnému, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda nemovitou věc nabyl jako substituční jmění, a pokud jde o takovou nemovitou věc, zda má právo s ní volně nakládat a zda jsou výkonem rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo 239
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 11. 2000, sp. zn. 21 Cdo 182/2000. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 17. 2. 2014]. Dostupné z WWW: . 240 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3747/2011. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 17. 2. 2014]. Dostupné z WWW: . 241 PAZDERKA, Stanislav. Co všechno se vejde pod zástavní právo exekutorské? Komorní listy. 2011. Brno: Exekutorská komora České republiky, roč. 3, č. 4., s. 33 – 34. ISSN 1805-1081. 242 V režimu EŘ uvede exekutor tuto výzvu ve smyslu § 49 odst. 6 EŘ jako součást exekučního příkazu.
109
dluhy související s nutnou správou věci nabytých jako substituční jmění, a doložil tyto skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinami notáře. Doloží-li povinný, že nemovitou věc nabyl jako substituční jmění, a tuto skutečnost nepodpoří relevantními podklady a informacemi, soud výkon rozhodnutí zastaví. S nutnými modifikacemi ve vztahu k exekučnímu řízení lze předchozí ustanovení patrně vyložit v rámci exekuce v režimu EŘ tak, že povinnosti tímto ustanovením uložené by měl povinný splnit, resp. exekutorovi oznámit a potřebné skutečnosti doložit ve lhůtě 15 dnů od doručení exekučního příkazu (srov. § 47 odst. 2 první věta EŘ). S výše uvedeným souvisí i nové znění § 338c odst. 2 a 3 OSŘ. Platí, že exekuce zřízením exekutorského zástavního práva na nemovité věci, k jejímuž využití slouží věc v přídatném spoluvlastnictví, se vztahuje i na podíl na této věci v přídatném spoluvlastnictví. Exekuci zřízením exekutorského zástavního práva tak nelze nařídit pouze na podíl na nemovité věci v přídatném spoluvlastnictví (§ 338c odst. 2 OSŘ). Ve smyslu § 338c odst. 3 OSŘ platí, že z exekuce jsou vyloučeny nemovité věci, které povinný nabyl jako substituční jmění. Toto vyloučení neplatí, má-li povinný právo s nemovitou věcí nakládat nebo jde-li o exekuci, kterou jsou vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění. V § 69a odst. 3 EŘ je ustanoveno, že exekutorské zástavní právo k nemovité věci, která je předmětem evidence v katastru nemovitostí, vzniká doručením exekučního příkazu o zřízení exekutorského zástavního práva příslušnému katastrálnímu úřadu. U nemovité věci, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí, vzniká exekutorské zástavní právo k nemovité věci právní mocí exekučního příkazu. Stanovení okamžiku vzniku exekutorského zástavního práva nabývá na významu v okamžiku, kdy se exekuční řízení dostane do kolize např. s insolvenčním řízením. Soudní praxe k tomu zaujala jednoznačné stanovisko: „Na základě soudcovského zástavního práva na nemovitostech, které vzniklo (právní mocí soudního rozhodnutí o jeho zřízení) poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, aniž šlo o případ uvedený v § 41 insolvenčního zákona, nenabývá věřitel právo na uspokojení pohledávky z takového
110
zajištění bez zřetele k tomu, zda návrh na zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech podal před zahájením insolvenčního řízení nebo v jeho průběhu.“243 Podle ust. § 69a odst. 4 EŘ platí, že pro pořadí exekutorského zástavního práva k nemovité věci je rozhodující den jeho vzniku. Vzniklo-li několik exekutorských zástavních práv ve stejný den, mají zástavní práva stejné pořadí. V případě, že pro vymáhanou pohledávku bylo již dříve zřízené zákonné nebo smluvní zástavní právo, řídí se pořadí exekutorského zástavního práva pořadím tohoto zástavního práva. U pohledávek náhrady škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo pohledávky z bezdůvodného obohacení získaného trestným činem, byla-li nemovitá věc zajištěna v trestním řízení o tomto trestném činu a byl-li exekuční návrh podán v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá, je pro pořadí exekutorského zástavního práva rozhodující den právní moci rozhodnutí o zajištění nemovité věci podle trestního řádu. Exekutorské zástavní právo zaniká právní mocí rozhodnutí, kterým exekutor ruší exekuční příkaz, kterým zřídil exekutorské zástavní právo. Pokud exekutorské zástavní právo nezaniklo dříve jiným způsobem, zaniká skončením exekuce. „Po skončení exekuce, ve které bylo zřízeno exekutorské zástavní právo, zašle exekutor oznámení o skončení exekuce katastrálnímu úřadu. (…) Toto oznámení, v případě, kdy exekuce skončila uspokojením nároků oprávněného, obsahuje rovněž potvrzení, že zajištěná pohledávka zanikla, a že tudíž zaniklo i exekutorské zástavní právo.“244
3. 3. Správa nemovité věci Výsledkem novelizace procesních předpisů s účinností ke dni 1. 1. 2013 je nový způsob provedení exekuce, a to správa nemovité věci (sekvestrace). Nejde sice o zcela nový exekuční prostředek, tento pojem znal již exekuční řád z roku 1896 a jeho smyslem je především ochrana dlužníka, neboť jde o citlivější způsob exekuce, který zachovává vlastnictví dlužníka (povinného) k postiženým hodnotám a uspokojuje oprávněného pouze z výtěžku provozu.245 Tímto institutem lze postihnout nemovitou 243
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2011, sen. zn. 29 NSCR 16/2011. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 9. 3. 2014]. Dostupné z WWW: . 244 KASÍKOVÁ, M., ŠIMKA, K. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 447. 245 KORBEL, F., PRUDÍKOVÁ, D. Velké změny exekučního práva od 1. ledna 2013. Právní rozhledy. Praha: C. H. Beck, 2013, č. 1, s. 1. ISSN 1210-6410, Srov. též tzv. „execution against earnings from real
111
věc, podnik či spoluvlastnický podíl k nemovité věci.246 Svým charakterem nejde o invazivní způsob exekuce. Přestože omezuje vlastnictví povinného, nemá ale likvidační účinky na majetek povinného ve smyslu např. zpeněžování (prodeje) exekvované nemovité věci. Prostřednictvím správy nemovité věci se postihují užitky (plody), které plynou z nemovité věci. Vzhledem k tomu, že se nejeví jako vhodné, aby byly tyto plody zabavovány v rámci exekuce přikázáním pohledávky, neboť oprávněný nemusí vědět, odkud užitky plynou, tedy kdo je poddlužníkem (nájemcem, nebo osobou jinak nemovitou věc úplatně užívající).247 V rámci exekučního řádu je tento institut uveden ve výčtu způsobů, kterými lze provést exekuci ukládající zaplacení peněžité částky.248 Jakákoliv další zmínka v EŘ chybí, nenalezneme ani ustanovení, které by přinejmenším odkazovalo alespoň na přiměřené použití ustanovení OSŘ upravující výkon rozhodnutí správou nemovité věci (viz § 320b až 320j OSŘ). Při výkladu a aplikaci tohoto institutu je proto třeba patrně postupovat dle § 52 odst. 1 EŘ a přiměřeně užít ustanovení OSŘ o správě nemovité věci. Ve smyslu § 320b odst. 1 OSŘ tak platí, že exekuce správou nemovité věci může být nařízena, jen když bude obdobně jako v případě exekuce prodejem nemovitých věcí doloženo, že nemovitá věc nebo soubor nemovitých věcí je v majetku povinného a jestliže oprávněný navrhne a uvede, že správou nemovité věci nebo jejich souboru lze dosáhnout uspokojení jeho pohledávky s příslušenstvím. Vzhledem k tomuto novelizovanému znění se nabízí otázka, zda i v rámci exekučního řízení v režimu EŘ musí povinný uvést, že tímto způsobem lze dosáhnout uspokojení jeho pohledávky s příslušenstvím. Pomineme-li absenci odborných názorů nebo relevantní judikatury, lze dle mého názoru dospět k závěru, že podmínku uvedení spolehlivého uspokojení pohledávky s příslušenstvím nemusí oprávněný splňovat. Vycházím především opět ze znění ust. § 35 odst. 3 EŘ a § 47 odst. 1 EŘ, protože je to exekutor, kdo vede samostatně exekuční řízení, a který v rámci exekuční činnosti zjišťuje a zajišťuje majetek povinného, a posuzuje, jakým způsobem má být exekuce provedena property“ v japonské právní úpravě, In: SHIMOMURA, Masami. Civil Execution System and Insolvency System (May 21, 2010) [online]. [cit 17. 7. 2014]. Dostupné také z WWW: . 246 Tamtéž. 247 Důvodová zpráva k zákonu č. 396/2012 Sb., str. 66. [cit. 7. 12. 2014]. Dostupné z WWW: . 248 Viz § 59 odst. 1 písm. f) EŘ.
112
(viz § 47 odst. 1 první věta EŘ). Exekutor vyrozumí o exekuci správou nemovité věci katastrální úřad, v jehož obvodu se nemovitá věc nachází. Návrh dalšího oprávněného na nařízení exekuce správou téže nemovité věci, podaný u téhož exekutora před právní mocí exekučního příkazu, se podle § 320b odst. 2 OSŘ považuje za přistoupení k řízení. Podle § 320c OSŘ platí známé pravidlo, že i pro nařízení exekuce správou nemovité věci je rozhodující stav v době zahájení řízení. Přistoupí-li se k exekuci správou nemovité věci, pak v exekučním příkazu exekutor ve smyslu § 320d odst. 1 písm. a) až f) OSŘ ve spojení s § 49 odst. 6 EŘ povinnému, a týká-li se exekuce správou nemovité věci ve společném jmění manželů, i manželovi povinného zakáže, aby nemovitou věc převedl na někoho jiného nebo ji zatížil (tento zákaz exekutor uvádí prakticky již ve vyrozumění o zahájení exekuce, pokud vyrozumění exekutor nezasílá současně s exekučním příkazem), dále zakáže, aby přijímal užitky či plnění plynoucí z nemovité věci, a přikáže, aby do 15 dnů od doručení exekučního příkazu sdělil, zda a kdo nemovitou věc užívá, zda a kdo má uzavřenou nájemní či pachtovní smlouvu k nemovité věci nebo její části, zda je nemovitá věc zatížena věcným břemenem nebo výměnkem a komu takové právo svědčí, jde-li o práva nezapsaná v katastru nemovitostí. Exekutor uvedeným osobám dále přikáže, aby do 15 dnů od doručení exekučního příkazu sdělily, jak a kým jsou zajištěny dodávky služeb spojených s užíváním a správou nemovité věci a zda, kým a v jakém rozsahu je nemovitá věc pojištěna. Exekutor těmto osobám taktéž přikáže, aby do 15 dnů od doručení exekučního příkazu sdělily, zda jsou ohledně nemovité věci vedeny spory či jiná řízení, a přikáže, aby exekutorovi umožnily kdykoliv nahlížet do účetních záznamů, smluv a dalších písemností týkajících se nemovité věci a bez omezení vstupovat do všech prostor. Podle ust. § 320d odst. 2 OSŘ se stanoví, že výše uvedená práva ve smyslu § 320d odst. 1 písm. c) OSŘ, která jsou zapsána do katastru nemovitostí, exekutor zjistí z katastru nemovitostí, a je-li to možné, tak prostřednictvím dálkového přístupu. Exekutor doručí podle § 320e OSŘ exekuční příkaz k provedení exekuce správou nemovité věci oprávněnému, povinnému, manželovi povinného a příslušnému katastrálnímu úřadu, v jehož obvodu se nachází nemovitá věc, která je předmětem exekuce.
113
Správu nemovité věci vykonává exekutor (srov. § 320f odst. 1 OSŘ ve spojení s § 52 odst. 2 EŘ). Ust. § 320f odst. 2 OSŘ umožňuje exekutorovi podávat namísto povinného návrhy na zahájení správního či soudního řízení týkajícího se nemovité věci a činit úkony příslušející v takovém řízení povinnému. Právní jednání související s nemovitou věcí provádí namísto povinného exekutor. Ze znění zákona vyplývá, že exekutor činí tato jednání ne jako zástupce povinného, ale vlastním jménem, resp. v postavení soudního exekutora vykonávajícího správu dotčené nemovité věci, přičemž půjde zejména o uzavírání smluv souvisejících s údržbou nemovitých věcí, uzavírání nájemních a pachtovních smluv, či výpovědi těchto smluv. 249 A protože exekutor vykonává v přeneseném smyslu úkony, které jinak příslušející soudu, lze dle odborné literatury usuzovat, že exekutor bude v řízeních, kde je osvobozena od soudních či správních poplatků Česká republika, osvobozen také.250 Domnívám se, že v souvislosti s touto pravomocí bude exekutor pečlivě zvažovat, kterých soudních či správních řízení se bude aktivně účastnit, neboť je třeba připomenout, že exekutor odpovídá podle § 32 odst. 1 EŘ za škodu, kterou způsobil při exekuční činnosti. A také vzhledem k tomu, že předmětné ustanovení posiluje postavení exekutora, přičemž ho sice nestaví do role zástupce povinného, ale umožňuje mu činit jednání a úkony týkající se předmětné nemovité věci při její správě přímo z titulu své funkce. Až praxe ukáže, zda se budou po provedení exekuce (nebo v jejím průběhu) objevovat spory mezi povinným a exekutorem o tom, jak měl exekutor vést správu nemovité věci a zda právními jednáními exekutora při správě nemovité věci nebyla způsobena povinnému škoda. Podle § 320f odst. 3 OSŘ dále platí, že exekutor činí vhodná opatření, aby nemovitá věc byla řádně a úspěšně hospodářsky užívána, zejména přikáže dlužníkovi povinného, aby plody a užitky plynoucí z nemovité věci skládal na jím určený účet, a zakáže mu, aby je poskytoval povinnému, provedl na ně započtení nebo s nimi jinak nakládal. Z ust. § 320f odst. 4 OSŘ vyplývá, že exekutor je oprávněn namísto povinného vydávat potvrzení o splnění dluhu. Pokud plody a užitky ve smyslu § 320f odst. 3 OSŘ nejsou v penězích, odevzdají se exekutorovi, který se postará o jejich
249
Viz KASÍKOVÁ, M., JIRMANOVÁ, M. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 382. 250 Tamtéž.
114
zpeněžení v dražbě obdobným způsobem jako u dražby při exekuci prodejem movitých věcí (srov. § 320f odst. 5 OSŘ). Podle § 320g odst. 1 OSŘ platí, že nařízení správy nemovité věci nemá vliv na nájemní či pachtovní smlouvy týkající se nemovité věci. Exekutor však může takové smlouvy vypovědět za podmínek stanovených zákonem, touto smlouvou (nájemní nebo pachtovní) nebo jinou dohodou s nájemcem či pachtýřem a sjednat jiné nájemní či pachtovní smlouvy. Podle odborné literatury: „Exekutor je však oprávněn přezkoumat tyto smlouvy a posoudit, jak jsou z hospodářského hlediska pro nemovitost prospěšné.(…)V případě, že dojde k odkladu exekuce podle § 266 odst. 2 OSŘ, tedy očekává se její zastavení, exekutor nečiní žádné kroky k uzavření nových nájemních smluv, smluv o dodávce služeb spojených s užíváním nemovitostí či správou nemovitostí či pojistné smlouvy. V případě soudních či správních řízení týkajících se nemovitosti zváží další postup.“251 V této souvislosti je zajímavé, jak bude exekutor přistupovat k novému smluvnímu institutu, a to pachtovní smlouvě a ke vztahu založenému touto smlouvou k dotčené nemovité věci. Podstata pachtu spočívá v závazku propachtovatele přenechat pachtýři věc (v našem případě nemovitou) k dočasnému užívání a požívání, přičemž pachtýř se zavazuje platit za to propachtovateli pachtovné nebo poskytnout poměrnou část výnosu z věci. Předmětem pachtu tedy může být pouze věc plodivá, plodonosná, přinášející výnos, ať již jsou výnosem plody naturální nebo civilní. Pravidelným rysem pachtu je pachtýřovo vlastní přičinění, kdy pachtýř vlastní prací nebo jinou činností obhospodařuje věc tak, aby přinášela plody nebo užitky a pachtýř si tyto plody a užitky přivlastňuje.252 Z tohoto pohledu tak lze říci, že pacht nemovité věci má společné rysy se správou nemovité věci. Proto bude na posouzení exekutora, zda existující pachtovní smlouvy jsou pro exekuční řízení výhodné nebo naopak, zda není namístě je vypovědět, příp. změnit. V určitých případech zase bude pro exekutora výhodnější ponechat pachtovní smlouvu v planosti a účinnosti ve stávajícím znění, např. v případě zemědělského pachtu, kde hospodaření třetí osoby ulehčí exekutorovi zajišťování a
251
KASÍKOVÁ, M., JIRMANOVÁ, M. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 383. 252 Důvodová zpráva k občanskému zákoníku. Konsolidovaná verze, str. 512. [cit. 15. 12. 2013]. Dostupné z WWW: .
115
zabezpečování využití dotčené nemovité věci, a zároveň mu zajistí určitý podíl na výnosech z takto obhospodařované nemovité věci. Exekutor je dále ve smyslu § 320g odst. 2 OSŘ oprávněn vypovědět či jinak ukončit a uzavřít nové smlouvy, kterými jsou zajišťovány dodávky služeb spojených s užíváním a správou nemovitých věcí a pojistné smlouvy za podmínek stanovených zákonem, těmito smlouvami nebo dohodou s dodavateli těchto služeb. Exekutor se dále může domáhat vyklizení nemovitých věcí, zániku věcných břemen či zrušení jiných vztahů, na jejichž základě je nemovitá věc užívána, za podmínek stanovených zvláštním zákonem, těmito smlouvami samotnými nebo dohodou s účastníky těchto právních vztahů. Podle § 320h odst. 1 OSŘ platí, že příjmy, které exekutor získal správou nemovité věci, se po odečtení výdajů odevzdají oprávněnému k uspokojení jeho vymáhané pohledávky. Výdaje ve výše uvedeném smyslu se uhrazují v tomto pořadí: a)
náklady správy nemovité věci,
b)
plnění, která vyplývají z pojistných smluv a ze smluv, kterými jsou zajištěny dodávky služeb spojených s užíváním a správou nemovitých věcí,
c)
náklady na udržování a nutné opravy nemovité věci,
d)
náklady řízení týkajícího se nemovité věci,
e)
daň z nemovité věci za dobu, po kterou trvá správa nemovité věci.
Zbylá částka (po uhrazení výše uvedených pohledávek v daném pořadí) se použije na uspokojení pohledávky oprávněného a nákladů exekučního řízení.253 V ust. § 320h odst. 3 OSŘ je uvedeno pravidlo, dle kterého exekutor odevzdává výplatu výtěžku správy nemovité věci oprávněnému každé tři měsíce, nedohodnou-li se na delší lhůtě. Znění zákona tedy vylučuje dohodu exekutora a oprávněného, která by umožňovala výplatu výtěžku správy nemovité věci oprávněnému v intervalu kratším než tři měsíce. Ust. § 320i odst. 1 OSŘ nevylučuje, aby vedle nařízení exekuce správou nemovité věci byla ohledně dotčené nemovité věci nařízena exekuce jejím prodejem. V takovém případě končí správa nemovité věci dnem právní moci usnesení o příklepu a zaplacením nejvyššího podání, případně dnem právní moci rozhodnutí o předražku a zaplacením předražku. Podle ust. § 320i odst. 2 OSŘ platí, že nařízení exekuce správou 253
KASÍKOVÁ, M., JIRMANOVÁ, M. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 383.
116
nemovité věci brání tomu, aby byla nařízena a provedena exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, pokud taková pohledávka představuje příjem správy nemovité věci. V tomto ohledu již nařízené exekuce budou přerušeny a oprávnění z těchto exekucí mají v exekuci správou nemovité věci postavení dalšího oprávněného. Doposud nevyplacené pohledávky z těchto exekucí jsou poddlužníci povinni předat exekutorovi (srov. § 320i odst. 2 OSŘ). Stejně jako v případě exekuce prodejem spoluvlastnického podílu na nemovité věci lze vést i exekuci správou spoluvlastnického podílu na nemovité věci. Podle ust. § 320j odst. 1 OSŘ se v rámci tohoto případu odkazuje na použití ustanovení upravujících exekuci správou nemovité věci. Exekuce správou nemovité věci, k jejímuž využití slouží věc v přídatném spoluvlastnictví, se vztahuje i na podíl na této věci v přídatném spoluvlastnictví, přičemž ale exekuci správou nemovité věci nelze nařídit pouze na podíl na nemovité věci v přídatném spoluvlastnictví (viz § 320j odst. 1 OSŘ). Exekuční příkaz k provedení exekuce správou spoluvlastnického podílu na nemovité věci se se doručuje i spoluvlastníkům dotčené nemovité věci (srov. § 320j odst. 2 OSŘ). Pokud to navrhnou všichni spoluvlastníci, může exekutor vykonávat správu celé nemovité věci. Výtěžek (příjmy), který exekutor získal správou nemovité věci, se po odečtení výdajů rozdělí podle výše spoluvlastnických podílů, z podílu připadajícího na povinného se vyplatí náklady exekuce a zbývající část příjmů se odevzdá oprávněnému k uspokojení jeho vymáhané pohledávky (viz § 320j odst. 3 OSŘ).
3. 4. Slovenská právní úprava exekučního postihu nemovitých věcí Předně považuji za příhodné opět upozornit na skutečnost, že slovenská právní úprava zatím nedoznala zásadních změn v rámci svého soukromého práva, byť v současné době již probíhají práce na rekodifikačním procesu.254 Z tohoto důvodu je nutné při čtení této práce vnímat určité rozdíly v české a slovenské právní terminologii včetně některých systematických odlišností v právních předpisech obou států. Ve výčtu jednotlivých způsobů provedení exekuce pro peněžité plnění najdeme v ust. § 63 odst. 1 písm. e) EP explicitně pouze jeden způsob exekuce, kterým lze 254
Viz např. průběh práce na slovenském občanském zákoníku - [cit. 2. 1. 2014]. Dostupné z WWW: .
117
postihnout nemovitou věc, a to predaj nehnuteľnosti. V režimu EP lze v rámci exekuce na majetek povinného postihnout jeho nemovité věci také ještě predajom spoluvlastnického podielu (viz § 166 EP, v rámci exekuce predajom nehnuteľnosti) a zriadením exekučného záložného práva na nehnuteľnostiach (§ 167 a násl. EP), byť tyto způsoby nejsou výslovně uvedeny ve výčtu jednotlivých způsobů provedení exekuci pro peněžité plnění. Správu nemovité věci jako způsob provedení exekuce pro peněžité plnění slovenská právní úprava nezná.
3. 4. 1. Predaj nehnuteľnosti Úvodem je nutno říci, že úpravě tohoto způsobu je věnována v EP poměrně slušný rozsah zákonných ustanovení, resp. § 134 až § 178 EP (počítáme-li do tohoto rozsahu také ustanovení upravující predaj spoluvlastnického podielu a zriadenie exekučného záložného práva na nehnuteľnostiach). Predaj nehnuteľnosti je ve slovenské právní úpravě samostatným (autonomním) způsobem provedení exekuce, stejně jako predaj hnuteľných vecí (viz § 63 odst. 1 a násl. EP). Můžeme konstatovat, že jde o komplexní úpravu, bez duplicitní právní úpravy v OSP.255 Také v podmínkách slovenské právní úpravy je podmínkou k provedení exekuce prodejem nemovité věci prokázání (doložení) vlastnictví povinného k předmětné nemovité věci. (§ 134 EP). Jak již bylo zmíněno, slovenská právní úprava na rozdíl od české podmiňuje provedení exekuce prodejem konkrétní nemovitosti souhlasem oprávněného. Zajímavé je znění ust. § 134 odst. 2 EP, dle kterého nelze provést exekuci prodejem věci, jestliže je povinnému v řízení ve smyslu § 80 písm. c) OSP uložena vykonatelným předběžným opatřením povinnost zdržet se převodu vlastnického práva k postižené nemovité věci. Ve slovenské úpravě není upraven postup (na rozdíl od ust. § 47 odst. 3 EŘ) pro případ zajištění nemovité věci vydané v trestním řízení. Slovenská doktrína opatrně zastává názor, že ani takové zajištění nebrání postižení předmětné nemovité věci v rámci exekuce.256 Exekuce prodejem nemovité věci se vztahuje i podle slovenské úpravy na součást a příslušenství věci. Slovenská rozhodovací praxe v této
255
Ustanovení upravující v OSP exekuční postih nemovitých věcí byla zrušena v roce 2005. KRAJČO, Jaroslav. Komentár. Exekučný poriadok. Procesný postup exekútora. Procesný postup exekučného súdu. Bratislava: EUROUNION, 2009, 600 s. ISBN 978-80-89374-07-6. S. 308. 256
118
souvislosti akcentuje požadavek na jasnou identifikaci postiženého příslušenství nemovité věci.257 Exekutor pověřený provedením exekuce uvědomí o zahájení exekuce prodejem konkrétní nemovité věci oprávněného a povinného, a to prostřednictvím upovedomenia o začatí exekúcie. Oproti české úpravě je podle mého názoru stanovena poměrně dosti krátká lhůta k oznámení osob s předkupním právem exekutorovi.258 Upovedomenie o začatí exekúcie doručí exekutor oprávněnému, povinnému, spoluvlastníkům a osobám, které mají k nemovité věci předkupní nebo jiné věcné právo, dále okresnímu úřadu, daňovému úřadu, správě finanční kontroly, obci, v obvodě které je předmětná nemovitá věc, a konečně také okresnímu úřadu, v obvodě kterého je bydliště povinného (viz § 135 odst. 2 EŘ). Kromě toho vyvěsí exekutor tento dokument na své úřední desce, a to až do vyvěšení dražební vyhlášky. Exekuce se provede dražbou a provede ji exekutor. V souvislosti se zmíněným souhlasem oprávněného s provedením exekuce prodejem označené nemovité věcí může oprávněný tento souhlas odvolat, příp. podat návrh na zastavení exekuce (viz § 136 odst. 3 EP). Obě možnosti může oprávněný využít pouze do okamžiku uveřejnění dražební vyhlášky. V takovém případě oprávněný hradí trovy (náklady) vzniklé v souvislosti s přípravou dražby (srov. § 139 odst. 4 EP). Po uplynutí lhůty ke vznesení případných námitek proti exekuci nebo po tom, co bylo exekutorovi doručeno rozhodnutí soudu o námitkách259, exekutor vydá exekuční příkaz. Exekuční příkaz se doručí oprávněnému, povinnému, spoluvlastníkům a osobám, které mají k nemovité věci předkupní nebo jiné věcné právo, okresnímu úřadu, daňovému úřadu, správě finanční kontroly, obci, v obvodě které je nemovitá věc, a okresnímu úřadu v obvodě bydliště povinného. Povinnému, osobám s předkupním nebo jiným věcným právem a správě katastru nemovitých věcí se exekuční příkaz doručí do vlastních rukou (srov. § 137 odst. 2 EP). Za účelem prodeje nemovité věci v dražbě exekutor zabezpečí znalecký posudek na stanovení ceny nemovité věci. Tento znalecký posudek musí obsahovat tzv. všeobecnou hodnotu nemovité věci a odhad závad, které musí vydražitel převzít bez započtení na nejvyšší podání (§ 153 odst. 1 EP), jakož i odhad závad, které vydražitel 257
Viz např. stanovisko Najvyššieho súdu Slovenskej republiky ze dne 11. 6. 1987, sp. zn. Pls 1/1987, In: KRAJČO, Jaroslav. Prehľad rozhodovania súdov „judikatúra“ v exekučných veciach. Bratislava: EUROUNION, 2009. 332 s. ISBN 978-80-89374-08-3. S. 101. 258 Jde o 3 dny od doručení „upovedomenia o začatí exekúcie“ oproti 15 dnům dle české právní úpravy. 259 Kterým byly námitky zamítnuty.
119
převezme se započtením na nejvyšší podání (§ 153 odst. 2 EP).260 Všeobecnou hodnotou nemovité věci se pro účely exekuce rozumí všeobecná hodnota nemovité věci stanovená dle zvláštního předpisu261 bez zohlednění závad, které vydražitel převezme se započtením na nejvyšší podání (srov. § 139 odst. 2 EP). Ust. § 139 EP stanovuje pravidla při oceňování nemovité věci, jako jest např. odhad práv spojených s nemovitou věcí, jakož i závad váznoucích na nemovité věci. Znalecký posudek doručuje exekutor oprávněnému, povinnému záložnímu věřiteli povinného a osobám, které mají k nemovité věci předkupní právo. Zajímavé je znění § 139 odst. 6 EP, které umožňuje exekutorovi se souhlasem oprávněného zabezpečit nový znalecký posudek, pokud se nepodařilo ve lhůtě delší než rok od první dražby prodat nemovitou věc ani za cenu sníženou se souhlasem soudu. Exekutor poté přistoupí ke stanovení nejnižšího podání, které dle § 142 odst. 2 EP odpovídá všeobecné hodnotě určené znaleckým posudkem, snížené o závady, které vydražitel převezme se započtením na nejvyšší podání a zvýšené o hodnotu práv spojených s nemovitou věcí, které vydražitel převezme se započtením na nejvyšší podání. Po stanovení tohoto nejnižšího podání exekutor určí vyhláškou termín dražby, a to nejdříve ke třicátému dni od posledního dne lhůty určené zvláštním právním předpisem k uveřejnění údajů v obchodním věstníku (viz § 140 odst. 1 EP). Dražební vyhláška obsahuje kromě jiného262 výši tzv. zábezpeky (jistoty). Pravidlo pro určení výše této zábezpeky je uvedeno v ust. § 142 odst. 1 EP. Její výše odpovídá polovině nejnižšího podání určeného dle § 142 odst. 2 EP, a je možné ji hradit hotově, šekem, nebo bezhotovostním převodem na účet exekutora. Složená zábezpeka se dle § 142 odst. 4 EP započítává na nejvyšší podání. V § 143 EP jsou ustanoveny podmínky konání opakované neboli opětovné dražby. Tu exekutor provede, pokud vydražitel nezaplatí nejvyšší podání včas. Opětovná dražba nebude provedena, jestliže vydražitel zaplatí nejvyšší podání před provedením opětovné dražby. Dle § 143 odst. 2 EP platí pro opětovnou dražbu pravidla stanovená pro první dražbu s tím, že nejnižší podání je rovno 75% nejnižšího podání určeného dle § 142 odst. 2 EP. O opětovné dražbě se vyrozumívá i vydražitel, kvůli
260
Viz § 139 odst. 2 EP. Viz vyhlášku Ministerstva spravodlivosti Slovenskej republiky č. 492/2004 Z. z. o stanovení všeobecnej hodnoty majetku. 262 K nutnému obsahu dražební vyhlášky viz blíže § 140 odst. 2 EP. 261
120
kterému je prováděna opětovná dražba. Tento je dle § 143 odst. 2 EP povinen zaplatit rozdíl mezi nejvyšším podáním v první a opětovné dražbě, náklady opětovné dražby a škodu, která vznikla tím, že vydražitel nezaplatil včas nejvyšší podání. Tato náhrada připadne ve smyslu § 143 odst. 2 EP do rozdělované podstaty. Po složení zábezpeky provede exekutor dražbu. Podle ust. § 144 odst. 3 EP platí, že kromě dalších osob nemůže dražit znalec, který vypracoval znalecký posudek na draženou nemovitou věc. Exekutor vyzve zájemce, aby dražili, přičemž v případě zastoupení zájemce zástupcem musí tento prokázat právo zastupovat zájemce veřejnou listinou anebo úředně ověřenou listinou (viz § 144 odst. 2 EP). V rozhodovací praxi slovenských soudů bylo zdůrazněno, že tato plná moc nemůže být předložena dodatečně, neboť by se jednalo o neplatné právní jednání.263 Naopak česká judikatura nepovažuje tento postup za problém.264 Ust. § 145 EP stanovuje, že v případě, že se neudělalo ani nejnižší podání, exekutor nepokračuje v řízení a v dalším řízení může pokračovat nejdříve až po uplynutí jednoho měsíce od bezúspěšné dražby. V takovém případě pak se souhlasem soudu může nejnižší podání činit nižší částka, než je cena určena znaleckým posudkem, ne však nižší než polovina nejnižšího podání určeného dle § 142 odst. 2 EP. Jestliže se nepodaří nemovitou věc prodat do jednoho roku od vydání exekučního příkazu, může soud podle ust. § 145 odst. 2 EP na návrh účastníka řízení nebo exekutora neúspěšnou exekuci prodejem této nemovité věci zastavit. Příklep uděluje exekutor tomu, kdo splní podmínky stanovené zákonem a kdo zároveň učinil nejvyšší podání, v případě spoluvlastníků nebo osob s předkupním právem se příklep uděluje přednostně jim (viz § 146 odst. 1 EP). O námitkách proti udělení příklepu exekutora rozhoduje soud, přičemž jim může vyhovět jen, pokud jsou jimi vytýkány vady k újmě stěžovatele anebo pokud soud zjistí porušení zákona (srov. § 147 EP). Udělení příklepu exekutorem podléhá schválení soudem ve lhůtě 60 dnů od doručení žádosti exekutora o schválení příklepu (viz § 148 odst. 1 EP). V případě, že
263
Viz např. rozhodnutí Najvyššieho súdu Slovenskej republiky ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. M Cdo 26/2000, In: KRAJČO, Jaroslav. Prehľad rozhodovania súdov „judikatúra“ v exekučných veciach. Bratislava: EUROUNION, 2009. 332 s. ISBN 978-80-89374-08-3. S. 109-110. 264 Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. III. ÚS 376/06. In: Nalus. Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu České republiky [databáze rozhodnutí Ústavního soudu]. Ústavní soud České republiky [cit 5. 4. 2014]. Dostupné z WWW: .
121
příklep nebude schválen, exekutor pokračuje vyvoláním předposledního podání, resp. nejnižšího podání, pokud se učinilo jenom to (§ 149 EP). V podmínkách slovenské právní úpravy je v souvislosti s udělováním příklepu nutno pamatovat na konkurs, zejména pokud dochází ke vzájemnému střetu ustanovení EP a ZKR. Podle § 49 odst. 1 ZKR platí, že v případě, že příklep byl udělen před vyhlášením konkursu, tak soud rozhodne o schválení příklepu na návrh správce265 anebo vydražitele podle ZKR. Podle § 49 odst. 2 ZKR dále platí, že jestliže soud příklep schválí, stane se vydražitel vlastníkem nemovité věci ke dni udělení příklepu. Soud příklep dle tohoto ustanovení neschválí, pokud vydražitel nezaplatil nejvyšší podání nejpozději ke dni schválení příklepu. A konečně, dle § 49 odst. 3 ZKR platí, že jestliže soud příklep neschválí, je vydražitel povinen vrátit nemovitou věc úpadci – dlužníku a vydat mu užitky z držby nemovité věci a nahradit škodu, kterou způsobil při hospodaření s touto nemovitou věcí. Zároveň platí, že tento majetek se stává součástí příslušné podstaty. Součástí podstaty jsou také částky, které jsou rovny závazkům vydražitele, který nezaplatil nejvyšší podání (resp. rozdíl na nejvyšším podání, náklady opětovné dražby, škoda vzniklá v souvislosti s nezaplacením nejvyššího podání). Ust. § 150 odst. 1 EP obsahuje pravidlo, dle kterého se po udělení příklepu může vydražitel ujmout držby vydražené nemovité věci, přičemž je o tom povinný uvědomit exekutora. Na rozdíl od české právní úpravy také není nutné k samotnému převzetí vydražené nemovité věci doplacení nejvyššího podání. Vydražitel ale musí v tomto případě pamatovat na ust. § 151 EP, podle kterého je vydražitel v případě neschválení příklepu soudem povinen vrátit předmětnou nemovitou věc povinnému, vydat mu užitky a nahradit případnou majetkovou újmu, kterou způsobil povinnému při hospodaření s nemovitou věcí. Vlastníkem vydražené nemovité věci se vydražitel stane ke dni udělení příklepu za předpokladu, že vydražitel již zaplatil nejvyšší podání a soud schválil udělení příklepu. Tento okamžik má zásadní význam, neboť dle právní doktríny „Prechod vlastníctva udelením príklepu má významné hmotnoprávne i procesné dôsledky. (…) Vydražiteľ nadobudol aj procesné práva. Ak mu povinný nebude chcieť dobrovoľne odovzdať vydraženú nehnuteľnosť, vydražiteľ má možnosť domáhať sa ochrany vlastníckou žalobou podľa § 126 OZ.“266 265
Rozuměj správce ve smyslu slovenského ZKR. KRAJČO, Jaroslav. Komentár. Exekučný poriadok. Procesný postup exekútora. Procesný postup exekučného súdu. Bratislava: EUROUNION, 2009, 600 s. ISBN 978-80-89374-07-6. S. 334. 266
122
Po soudním schválení uděleného příklepu přistoupí exekutor dle § 154 odst. 1 EP k uskutečnění rozvrhového jednání, na které zve vydražitele a osoby, kterým se doručuje dražební vyhláška anebo osoby, které přihlásily své nároky (a tyto nároky prokázaly příslušnými listinami) dle § 140 odst. 2 písm. j) EP. Podstatu k rozdělení tvoří zábezpeka, nejvyšší podání a úroky z něho, případně také peníze vzniklé kvůli závazkům uvedeným § 152 odst. 1 EP.267 Pohledávky se v závislosti na výsledku rozvrhového jednání uspokojí podle § 157 odst. 1 písm. a) až g) EP (jako první soudní trovy a trovy exekuce (tj. náklady řízení), potom pohledávky z hypotekárních úvěrů a komunálních úvěrů sloužících ke krytí jmenovité hodnoty hypotekárních zástavních listů a komunálních obligací vydaných bankou včetně výnosů z nich, atd.). Pokud se v dražbě prodají všechny nemovité věci, na kterých váznou pohledávky zajištěné vespolným zástavním právem, uhradí se tyto pohledávky v hotovosti z výtěžků jednotlivých rozdělovaných podstat poměrně podle zbytků rozdělovaných podstat, které zbyly u každé jednotlivé nemovité věci po uhrazení předcházejících nároků (viz § 158 odst. 1 EP). V případě, že se v dražbě neprodaly všechny nemovité věci, na kterých váznou pohledávky zajištěné vespolným zástavním právem, použije se jako základ výpočtu úhrady hodnota veškerých nemovitých věcí zjištěna dle zvláštních předpisů. Částky, o které by byli věřitelé s pozdějším pořadím ukráceni tím, že věřitel pohledávky zajištěné vespolným zástavním právem dostal více, než by na něho připadlo z výtěžku prodané nemovité věci, zajistí se na návrh těchto věřitelů zástavním právem na neprodaných nemovitých věcech v pořadí, které náleželo uspokojenému věřiteli (srov. § 158 odst. EP). O rozvrhu výtěžku dražby nemovité věci sepíše exekutor tzv. zápisnici. Proti této zápisnici je možné podat námitky, o kterých rozhodne soud. Námitkám lze vyhovět pouze, pokud jsou jimi vytýkány vady k újmě stěžovatele anebo v případě, že soud zjistí, že byl porušen zákon. Proti rozhodnutí soudu o těchto námitkách není přípustné odvolání (§ 161 odst. 2 EP). Vyhovění námitkám má za následek nutnost uskutečnit nové rozvrhové jednání (viz § 163 EP). Rozvrh výtěžku dražby podléhá schválení soudem, přičemž ten rozhodne ve smyslu § 164 odst. 1 EP nejpozději do 60 dnů. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání. Ustanovení § 165 odst. 1 a 2 EP upravují konečnou fázi exekuce prodejem nemovité věci, kdy exekutor po schválení rozvrhu 267
Půjde tak např. o částky odpovídající škodě vzniklé při hospodaření s nemovitou věcí ve smyslu § 151 EP.
123
výtěžku a po úplném zaplacení nejvyššího podání poukáže do sedmi dnů oprávněným osobám přikázané částky s výjimkou nároků, o kterých probíhá řízení o popření přihlášené pohledávky dle § 55 EP.268 Po pravomocném rozhodnutí o návrhu na popření těchto pohledávek soud dle výsledku tohoto řízení buď přikáže exekutorovi, aby vyplatil zadržené částky podle rozvrhu výtěžku, anebo aby uskutečnil dodatečné jednání o rozvrhu.
3. 4. 2. Predaj spoluvlastnického podielu (na nehnuteľnosti) Ve slovenské právní úpravě nejde v případě prodeje spoluvlastnického podílu o jakýsi autonomní způsob provedení exekuce pro peněžité plnění. Na exekuci prodejem spoluvlastnického podílu se proto analogicky užijí ustanovení upravující exekuce prodejem movitých a nemovitých věcí. Spoluvlastník nemovité věci, která je podílovém spoluvlastnictví, může zabránit prodeji věci, pokud nejpozději do zahájení dražby složí u exekutora v hotovosti anebo šekem, příp. na účet exekutora, částku odpovídající hodnotě podílu, který se má dražit (§ 166 odst. 2 EP). Předmětné ustanovení dále upravuje fikci, podle které pokud jeden ze spoluvlastníků složí částku odpovídající hodnotě draženého podílu, považuje se potom za vydražitele podílu. Soudní judikatura dospěla k závěru, že v tomto případě naloží exekutor s takto složenou částkou stejně jako s výtěžkem, který se získává dražbou.269 Pokud uvedenou částku složí u exekutora více spoluvlastníků, platí, že se zužuje okruh dražitelů podílu na spoluvlastníky. Nabytí spoluvlastnického podílu podléhá schválení soudem (viz § 166 odst. 3 EP).
3. 4. 3. Zriadenie exekučného záložného práva na nehnuteľnostiach Ani tento způsob provedení exekuce pro peněžité plnění není explicitně uveden jako samostatný způsob provedení exekuce ve smyslu § 63 odst. 1 a násl. EP. Ustanovení EP rozlišují, zda v případě exekuce jsou postiženy nemovité věci evidované v katastru nemovitostí anebo nikoliv. Oproti české úpravě je ve slovenské právní úpravě 268
Jde o pohledávky, které byly popřeny co do pravosti, výše a pořadí. Srov. např. rozhodnutí Najvyššieho súdu Slovenskej republiky ze dne 1. 1. 2007, sp. zn. M Cdo 47/2003. In: KRAJČO, Jaroslav. Prehľad rozhodovania súdov „judikatúra“ v exekučných veciach. Bratislava: EUROUNION, 2009. 332 s. ISBN 978-80-89374-08-3. S. 105 - 106.
269
124
rozdíl v terminologii, když se jedná nikoliv o „exekutorské“ ale o patrně obecnější výraz „exekuční“ zástavní právo na nemovitých věcech. Z hlediska účelu tohoto institutu je ale tato terminologická odlišnost pro účely této práce dále bez většího významu. Ohledně nemovitých věcí zapsaných v katastru nemovitostí se exekuční zástavní právo zřizuje zápisem v katastru, že postižená nemovitá věc se tímto způsobem exekvuje pro vymáhanou pohledávku (viz § 167 odst. 1 EP). Tento postup je možný jenom na návrh oprávněného, který má právo na plnění peněžité nebo ocenitelné nepeněžité pohledávky.270 Exekutor pověřený provedením exekuce podle § 168 odst. 1 písm. a) a b) EP uvědomí o zahájení exekuce zriadení exekučného záložného práva na nehnuteľnosti zapsané v katastru nemovitostí oprávněného a povinného a označí nemovitou věc, na kterou se exekuční zástavní právo zřizuje, a po uplynutí lhůty ke vznesení námitek nebo po tom, co se exekutorovi doručí rozhodnutí soudu o námitkách, kterým se námitky zamítly, vydá exekuční příkaz ke zřízení exekučního zástavního práva na nemovitou věc zapsanou v katastru nemovitých věcí. Podle § 169 EP platí, že pro pohledávky, pro které bylo zřízeno exekuční zástavní právo, možno provést exekuci prodejem nemovité věci také proti pozdějšímu vlastníku předmětné nemovité věci. Pro zřízení tohoto prostředku exekuce je rovněž nutné, aby bylo prokázáno, že nemovitá věc je ve vlastnictví povinného. Pro pořadí exekučního zástavního práva je rozhodující čas jeho zápisu do katastru nemovitostí dle zvláštních předpisů, pro pořadí mezi vícerými exekučními zástavními právy pro jednotlivé pohledávky je rozhodující čas, kdy došel exekutorovi návrh na zriadenie exekučného záložného práva na nehnuteľnostiach. Jestliže došlo současně několik návrhů, pak platí fikce, že zástavní práva mají stejné pořadí (srov. § 171 odst. 1 EP). Podle § 171 odst. 2 EP platí, že jestliže se pro vymáhanou pohledávku zřídilo smluvní zástavní právo dříve, pořadí exekučního zástavního práva na nemovitých věcech se v tomto případě řídí pořadím tohoto smluvního zástavního práva. V této souvislosti je dle P. Molnára nutno podotknout, že realizace exekučního zástavního práva ve vztahu k již existujícím zástavním právům (např. smluvním) na předmětu exekuce se řídí především režimem občanského zákoníku, který umožňuje zahájit realizaci zástavního práva kterýmkoliv zástavním 270
Srov. KRAJČO, Jaroslav. Komentár. Exekučný poriadok. Procesný postup exekútora. Procesný postup exekučného súdu. Bratislava: EUROUNION, 2009, 600 s. ISBN 978-80-89374-07-6. S. 353.
125
věřitelem bez ohledu na způsob zřízení zástavního práva. Jestliže tedy je oprávněný zástavním věřitelem, na realizaci exekučního zástavního práva nepotřebuje souhlas předchozích zástavních věřitelů.271 V této souvislosti považuji za účelné poukázat ještě na názor J. Mazáka, který výslovně uvádí, že „Na zriadenie exekučného záložného práva na nehnuteľnosti povinného sa preto nevzťahuje režim § 151h ods. 6 OZ. Touto činnosťou exekútora sa záložné právo nerealizuje, ale zriaďuje. Občiansky zákonník na vznik ďalšieho záložného práva nevyžaduje súhlas existujúceho záložného veriteľa. Pri prípadnej následnej realizácii záložného práva oprávneným však úplne platí režim Občianskeho zákonníka.“272 U nemovitých věcí, které nejsou zapsány v katastru nemovitostí, se exekuční zástavní právo zřídí ve smyslu § 172 odst. 3 EP pouze na návrh oprávněného. Zřízení exekučního zástavního práva u nemovitých věcí nezapsaných v katastru nemovitostí se provede jejich popisem v zápisnici, kde se uvede, o jakou nemovitou věc jde, kdo je jejím vlastníkem a zapíše se, že předmětná nemovitá věc se exekvuje pro vymáhanou pohledávku (viz § 172 odst. 1 EP). Jestliže se pro vymáhanou pohledávku zřídilo smluvní zástavní právo, zapíše se to rovněž v zápisnici (srov. § 172 odst. 2 EP). I zde platí pro exekutora obdobný postup jako v případě nemovitých věcí zapsaných v katastru nemovitostí, a to zejména pokud jde o postup exekutora po pověření provedením exekuce (viz § 173 odst. 1 písm. a) a b) EP). Exekutor uvědomí o zahájení exekuce zřízením exekučního zástavního práva na nemovité věci nezapsané v katastru nemovitostí oprávněného a povinného a označí nemovitou věc, na kterou se zřizuje exekuční zástavní právo. Po uplynutí lhůty ke vznesení námitek anebo po tom, co bude exekutorovi doručeno rozhodnutí soudu o námitkách, kterým se námitky zamítly (§ 50 EP), vydá exekutor exekuční příkaz ke zřízení exekučního zástavního práva na nemovité věci nezapsané v katastru nemovitostí. Tento exekuční příkaz se doručí oprávněnému a povinnému. Povinnému se doručí do vlastních rukou (§ 173 odst. 3 EP). Exekuce se vyznačí na listině prokazující vlastnictví povinného k této nemovité věci a na listině o zřízení smluvního zástavního práva pro vymáhanou pohledávku (viz § 173 odst. 4 EP). 271
MOLNÁR, Peter. Ad Exekúcia predajom nehnuteľnosti bez súhlasu záložného veriteľa. bulletin slovenskej advokácie. Bratislava: Slovenská advokátska komora, 2011, č. 7 – 8, s. 6 – 10. ISSN 13351079. 272 MAZÁK, J. a kol. Učebnica občianskeho procesného práva 1 a 2. 1. vydanie. Bratislava: IURA LIBRI, 2012, 802 s. ISBN 978-80-8963-500-9. S. 161.
126
I u nemovitých věcí nezapsaných v katastru nemovitostí platí, že pro pohledávky, pro které bylo zřízeno exekuční zástavní právo, možno provést exekuci prodejem nemovité věci přímo proti pozdějšímu vlastníku nemovité věci (§ 174 EP) a že samotné exekuční zástavní právo lze provést, pouze pokud je prokázáno, že nemovitá věc je ve vlastnictví povinného. Pro pořadí exekučního práva na nemovitých věcech nezapsaných v katastru nemovitostí se použijí obdobná pravidla jako v případě nemovitých věcí zapsaných v katastru nemovitostí (viz k tomu § 176 a § 177 EP). V § 178 EP je obsažen princip publicity, resp. platí, že každý má právo nahlížet do listin o zřízení exekučního zástavního práva. V rámci diskusí slovenské odborné veřejnosti o úvahách de lege ferenda ohledně institutu exekučního zástavního práva se objevil názor, že by bylo vhodné zabývat se případnou modifikací úpravy exekučního zástavního práva na zabezpečovací procesní úkon expressis verbis, který by exekutor na návrh oprávněného uskutečnil i vůči jinému majetku povinného.273 Tento názor považuji za velice odvážný a nemohu ho přijmout zcela bez výhrad. Autor tohoto příspěvku patrně zamýšlel mimo jiné zdůraznit rozdíly mezi instituty se zajišťovací funkcí a zvýhodnění „klasického“ zástavního práva oproti exekučnímu zástavnímu právu. Domnívám se, že exekuční zástavní právo274 je specifickým procesním exekučním prostředkem svého druhu a jeho funkce nelze úplně zaměňovat se zástavním právem v soukromoprávním režimu. Soukromoprávní institut zástavního
práva zdůrazňuje především
jeho
zajišťovací
charakter v režimu
hmotněprávní úpravy coby věcného práva k cizím věcem se zajišťovacím charakterem, a který má přece jenom více prostoru pro využití než exekuční zástavní právo, jako např. možnost zastavit movité věci a podobně.
3. 4. 4. Predaj zálohu Slovenská právní úprava zakotvuje tento specifický způsob exekuce v ust. § 61a EP, který blíže upravuje podmínky pro vedení exekuci. Podle § 61a odst. 2 EP platí, že exekuci predajom zálohu lze vést jen, je-li oprávněným zástavní věřitel, příp. jestliže zástavní věřitel s exekucí souhlasí. Ústavní soud SR považuje souhlas zástavního 273
Viz MOLNÁR, Peter. Záložné právo ako prekážka exekvovateľnosti majetku povinného. bulletin slovenskej advokácie. Bratislava: Slovenská advokátska komora, 2013, č. 10, s. 35 – 41. ISSN 1335-1079. 274 Lhostejno zda v režimu české anebo slovenské právní úpravy.
127
věřitele s exekucí prodejem zástavy za součást ochrany zástavního věřitele, která souvisí s hmotněprávní úpravou zástavního práva, a současně za součást vzniku práva na soudní a jinou právní ochranu v exekučním řízení a za předpoklad úspěšného zahájení a vedení exekuce.275 Na exekuci prodejem zástavy se potom přiměřeně užijí ustanovení EP upravující exekuci prodejem movitých věcí, exekuci prodejem nemovitých věcí nebo exekuci prodejem cenných papírů, a to v závislosti na povaze exekvované zástavy (viz § 61a odst. 3 EP). Část slovenské odborné praxe volá v souvislosti s exekucí prodejem zástavy po výslovném uvedení listiny (na základě které bylo zástavní právo zřízeno) ve výčtu způsobilých exekučních titulů. Dosavadní absence tohoto titulu má totiž za praktický následek to, že zástavní věřitel může realizovat zástavní právo prodejem zástavy prostřednictvím soudního exekutora pouze za předpokladu, že získá exekuční titul.276 Dle mého názoru by mělo smysl zahájit diskusi o případné změně exekučního práva i v ČR, kdy by bylo příhodné zvážit zjednodušení realizace zástavního práva zavedením titulu (podkladu o zřízení zástavního práva) mezi způsobilé exekuční tituly, byť si uvědomuji, že se jedná o institut zejména hmotněprávní úpravy. Na druhou stranu je třeba ale říci, že taková listina by svým způsobem mohla být určitým obejitím nalézacího soudního řízení.
3. 5. Postižení závodu Ani tento způsob provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky se nevyhnul určitým legislativním změnám. Exekuce postižením závodu je obdobou dřívějšího exekučního postihu podniku.
3. 5. 1. Závod jako předmět exekuce Nový občanský zákoník zavádí do právní terminologie pojem „obchodní závod“, který nahrazuje dřívější označení „podnik“. Obchodním závodem se dle § 502 OZ 275
Viz zejména nález Ústavného súdu Slovenskej republiky ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. senátu a pléna: PL. ÚS 20/05. In: Ústavný súd Slovenskej republiky – Vyhľadávanie rozhodnutí [cit 5. 4. 2014]. Dostupné z WWW: . 276 MOLNÁR, Peter. Procesné aspekty realizácie záložného práva v Slovenskej republike. bulletin slovenskej advokácie. Slovenská advokátska komora, 2008, č. 12, s. 21 – 25. ISSN 1335-1079.
128
rozumí organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti.277 Zákon dále stanovuje vyvratitelnou domněnku, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu. Závod se dle důvodové zprávy k OZ i nadále považuje za zákonnou věc hromadnou (universitas iuris), což mj. znamená, že převodem závodu k němu nabyvatel získá uno actu vlastnické právo jako k celku, a není tak nutné převádět jeho samostatné složky.278 Podle § 501 OZ je hromadnou věcí soubor jednotlivých věcí náležejících téže osobě, považovaný za jeden předmět a jako takový nesoucí společné označení, přičemž se pokládá za celek. Podle důvodové zprávy k občanskému zákoníku tak nejde jen o změnu názvu, nýbrž také o věcnou změnu tohoto institutu.279 Dosavadní pojetí podniku vycházelo z koncepce, že podnik tvoří zjednodušeně řečeno majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit (srov. § 5 ObchZ). Současná právní úprava již tolik neváže závod pouze na osobu podnikatele a zřetelněji reflektuje tu skutečnost, že vlastníkem závodu nemusí být jen podnikatel, ale např. i jeho právní nástupce a taktéž to, že jeden podnikatel může mít i více závodů.280 Navíc je dnes kladen daleko větší důraz na vůli podnikatele ve vztahu ke vzniku a obsahu závodu. Nutno doplnit, že krom obchodního závodu pracuje občanský zákoník z hlediska zaměření závodu či užšího definování druhu závodu ještě s rodinným závodem (§ 700 OZ) a zemědělským závodem, který je zmíněn v ust. § 1125 OZ v souvislosti se vznikem spoluvlastnictví k zemědělskému závodu pořízením pro případ smrti nebo jinou právní skutečností. Při vymezení závodu a jeho součástí si můžeme pomoct i soudními poznatky týkajícími se vymezení podniku a jeho částí dle dosavadní právní úpravy a dle kterých: „Za samostatnou organizační složku lze pokládat takovou součást podniku, u níž je vedeno samostatně (odděleně) účetnictví, týkající se této organizační složky, z něhož především vyplývá, které věci, jiná práva, popř. jiné majetkové hodnoty slouží 277
Ust. § 502 OZ současně zavádí pro obchodní závod legislativní zkratku „závod“. Důvodová zpráva k občanskému zákoníku. Konsolidovaná verze, str. 126. [cit. 6. 4. 2014]. Dostupné z WWW: . 279 Důvodová zpráva k občanskému zákoníku. Konsolidovaná verze, str. 125. [cit. 29. 10. 2014]. Dostupné z WWW: . 280 LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 – 654). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 2400 s. ISBN 978-80-7400-529-9. S. 1777. 278
129
k provozování této části podniku (samostatné organizační složky), a vymezuje tím předmět smlouvy o prodeji části podniku.“281 S tímto vymezením je vhodné dále pracovat za účelem správné právní kvalifikace závodu při exekučním postihu. V právní praxi totiž bývá nezřídka nesmírně obtížné určit, co je závodem a co je pouze např. nemovitou věcí, popř. hromadnou věcí. I soudní praxe se často setkává s právními spory s rozdílným názorem účastníků na to, co má být závodem nebo částí závodu.282 V souvislosti s uvedeným poukazuji dále na tzv. pobočku. Pobočka je dle § 503 odst. 1 OZ taková část závodu, která vykazuje hospodářskou a funkční samostatnost a o které podnikatel rozhodl, že bude pobočkou.283
3. 5. 2. Předpoklady a nařízení exekuce postižením závodu Exekuční řád upravuje tento institut především v ust. § 70 EŘ. Ve smyslu ust. § 71 EŘ se potom na exekuci postižením závodu použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí postižením závodu. Podle § 70 odst. 1 EŘ platí, že exekutor může přistoupit k exekuci postižením závodu nebo části závodu povinného, jen jestliže bude doloženo, že závod nebo část závodu je majetkem povinného. Podle právní doktríny se proces exekuce postižením závodu dělí do dvou fází, což je díky novelizaci zákonem č. 396/2012 Sb. výraznou změnou oproti minulé právní úpravě: „v prvé fázi správce podniku ustanovený exekutorem posoudí, zda je vhodnější k uspokojení pohledávky podnik provozovat a brát z něj zisk, nebo zda je vhodnější přistoupit k prodeji podniku v dražbě.“284 V této souvislosti se jeví zajímavým připomenut ust. § 58 odst. 2 EŘ, kterého znění nerozlišuje při postižení závodu jeho dvě možnosti realizace, resp. „mírnější“ správu závodu a „likvidní“ prodej závodu v dražbě. Zákon tak v tomto případě nepreferuje výběr mírnější formy postižení
281
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 9. 1999, č. j. 33 Cdo 1199/98-124. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 6. 4. 2014]. Dostupné z WWW: . 282 K tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2009, sp. zn. 8 Afs 19/2008. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 6. 5. 2014]. Dostupné z WWW: . 283 Je-li pobočka zapsána do obchodního rejstříku, jedná se odštěpný závod; to samé platí i o jiné organizační složce, jestliže jiný právní předpis stanoví, že se zapíše do obchodního rejstříku (viz § 503 odst. 2 OZ). 284 KASÍKOVÁ, M., ŠIMKA, K. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 449.
130
závodu. Je však pravdou, že postižení závodu je v rámci exekučního řádu upraveno jakožto jeden způsob provedení exekuce pro peněžité plnění.285 Nařízením exekuce postižením závodu se odkládá dle § 338zn OSŘ provedení již nařízených exekucí/výkonů rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitých věcí náležejících k závodu a exekucí/výkonů rozhodnutí přikázáním k závodu náležejících jiných pohledávek než z účtu u peněžního ústavu. Dále ve smyslu předmětného ustanovení platí, že oprávnění z těchto exekucí/výkonů rozhodnutí se považují za věřitele přihlášené u exekutora ve smyslu § 338s OSŘ; to platí i tehdy, jestliže vymáhaná pohledávka nenáleží k závodu (viz § 338zn OSŘ). Podle § 338g odst. 1 OSŘ platí, že pro nařízení exekuce postižením závodu je rozhodující stav v době zahájení řízení. Exekuce postižením závodu se vztahuje i na jmění, které slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu sloužit, a to podle stavu, jaký tu je v době příklepu. Obdobné pravidlo platí i v případě přídatného spoluvlastnictví, resp. exekuce postižením závodu, k jehož využití slouží věc v přídatném spoluvlastnictví, se vztahuje i na podíl na této věci v přídatném spoluvlastnictví (srov. § 338g odst. 2 OSŘ). Ve smyslu § 338g odst. 3 OSŘ nemůže být exekucí postižen závod, kterým je banka. Bankou se podle § 1 odst. 1 ZOB rozumí akciová společnost se sídlem v České republice, která přijímá vklady od veřejnosti a poskytuje úvěry a k výkonu těchto činností má bankovní licenci. I když podle § 16 odst. 1 ZOB je prodej banky možný po předchozím souhlasu České národní banky, odborná literatura tento postup v exekuci prakticky vylučuje a proto zákon postižení banky v rámci exekuce postižením závodu explicitně vylučuje.286 Z exekuce je rovněž vyloučen závod, který povinný nabyl jako substituční jmění. Tato výjimka neplatí, jestliže povinný může se závodem volně nakládat nebo jde-li o exekuci, kterou jsou vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věci nabytých jako substituční jmění.
285
Na rozdíl od samostatných způsobů provedení exekuce při postižení nemovitých věci – správa nemovité věci a prodej nemovitých věcí. 286 Srov. DLOUHÁ, E. In: DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1776 s. ISBN 978-80-7400-107-9. S. 2589.
131
3. 5. 3. Správce závodu Exekutor ve smyslu ust. § 70 odst. 2 EŘ ustanoví v exekučním příkazu správce závodu. Podle mého názoru jde o poměrně důležitou a odpovědnou pravomoc exekutora. Je to právě exekutor a nikoli soud, kdo má ve vztahu ke správci závodu dále i další dohledové, kontrolní, odvolací a jiné kompetence, které občanský soudní řád svěřuje ve výkonu rozhodnutí postižením závodu soudu.287 Půjde zejména o případy, kdy se správce zprošťuje výkonu funkce ve smyslu ust. § 338j OSŘ nebo kdy správce závodu ve smyslu ust. § 338l odst. 3 OSŘ neplní své povinnosti řádně a včas, nebo z jiných vážných důvodů.
Exekutor ustanoví správcem závodu osobu zapsanou
v seznamu insolvenčních správců. Výjimečně může exekutor ustanovit správcem i osobu do tohoto seznamu nezapsanou, pokud splňuje podmínky pro zapsání do seznamu insolvenčních správců a jestliže se svým ustanovením souhlasí (§ 338h odst. 4 OSŘ).288 Správce závodu postupuje ve smyslu § 338k odst. 1 OSŘ při výkonu své funkce podle právních předpisů a podle pokynů exekutora. Na činnost správce je z pohledu právní praxe nahlíženo především jako na provádění exekuce.289 Správce závodu především dbá na to, aby po nařízení exekuce nedošlo bezdůvodně ke zmenšení majetku náležejícího k postiženému závodu, popřípadě aby se majetek náležející k závodu očekávaným způsobem zvýšil. Správce závodu dále zejména činí vhodná opatření, zejména vyrozumí peněžní ústav, že s prostředky na účtu povinného, které slouží k provozování závodu, může povinný nakládat jen s jeho souhlasem (srov. § 338k odst. 1 OSŘ). Obdobně správce závodu vyrozumí také katastrální úřad, pokud zjistí, že součástí závodu je nemovitá věc, přičemž obsahem vyrozumění je zákaz převodu, zatížení či jiného nakládaní s nemovitou věcí povinného bez souhlasu správce závodu (srov. § 338k odst. 1 OSŘ). Souhlas správce závodu s jednáními povinného musí být udělen písemně a u písemných jednání musí být udělen na téže listině, v opačném případě jsou právní jednání povinného učiněna bez souhlasu správce neplatná (viz § 338k odst. 2 OSŘ). Správce závodu je také oprávněn přijímat plnění od dlužníků povinného. Hrozí-li závodu újma a povinný neučiní řádně a včas jednaní potřebná 287
KASÍKOVÁ, M., ŠIMKA, K. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 449. 288 K tomu viz také § 21 IZ a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích. 289 K tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 5. 2008, sp. zn. 29 Cdo 699/2008. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia, s.r.o. [cit 6. 5. 2014]. Dostupné z WWW: .
132
k odvrácení takové újmy, je v takovém případě tato jednání povinen ve smyslu § 338k odst. 4 OSŘ provést správce závodu. V exekučním příkazu, kterým se ustanovuje správce závodu, exekutor zároveň povinnému, a týká-li se exekuce postižením závodu ve společném jmění manželů, i manželovi povinného zakáže, aby závod nebo část závodu převedl na někoho jiného a uloží, aby do 15 dnů od doručení příkazu oznámil, zda a kdo má k závodu, k jeho části nebo k majetku náležejícímu k závodu předkupní právo nebo výhradu zpětné koupě, jde-li o práva nezapsaná v katastru nemovitostí, s poučením, že při neoznámení povinný, případně i jeho manžel odpovídá za škodu tím způsobenou.290 Exekutor dále uloží povinnému (příp. i manželovi povinného), aby do 15 dnů od doručení exekučního příkazu oznámil, zda závod nabyl jako substituční jmění, a pokud jde o takový závod, zda má právo s ním volně nakládat a zda jsou exekucí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění, a doložil tyto skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinami notáře. Exekutor současně zakáže, aby po doručení exekučního příkazu majetek, který slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu sloužit, byl převeden na jiného, aby byl zatížen nebo s ním bylo jinak nakládáno bez souhlasu správce. Exekutor dále přikáže povinnému (příp. i manželovi povinného), aby správci umožnil kdykoliv nahlížet do účetní evidence a dalších písemností týkajících se závodu a bez omezení vstupovat do všech prostor závodu. Občanský soudní řád v rámci využití tohoto způsobu provedení exekuce podrobně upravuje postup soudu (exekutora), resp. ukládá, aby práva uvedena v ust. 338h odst. 1 b) OSŘ a zapsaná v katastru nemovitostí zjistil exekutor z katastru nemovitostí, a je-li to možné, tak prostřednictvím dálkového přístupu. Exekuční příkaz po právní moci doručí exekutor osobám, o nichž je známo, že mají k závodu nebo k jednotlivým součástem majetku, které slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit, předkupní, zástavní nebo zadržovací právo nebo výhradu zpětné koupě, dále osobám, kterým práva náležející k závodu byla převedena k zajištění dluhu povinného ve prospěch jeho věřitele, a finančnímu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu je závod a v jejichž obvodu má povinný své bydliště nebo sídlo (§ 338h odst. 4 OSŘ). O nabytí právní moci exekučního příkazu vyrozumí exekutor také 290
V případě, že jsou tyto údaje zapsány v katastru nemovitostí, zjistí je exekutor z katastru nemovitostí, a je-li to možné, tak prostřednictvím dálkového přístupu (srov. § 338h odst. 2 OSŘ).
133
příslušný rejstříkový soud nebo orgán, který vede jiný rejstřík, v němž je povinný zapsán, a exekuční příkaz vyvěsí na své úřední desce.
3. 5. 4. Cena a prodej závodu Exekutor po nabytí právní moci exekučního příkazu uloží ve smyslu ust. § 338m odst. 1 OSŘ správci, aby zejména zjistil na základě údajů v účetní evidenci o závodu, jaké jmění slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu sloužit, dále aby zjistil, jaké jsou příjmy a výdaje závodu a aby provedl soupis jmění, o němž se mu podařilo zjistit, že slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu sloužit, není-li možné potřebné údaje zjistit v účetní evidenci. Výsledkem výše uvedené činnosti správce je tzv. předběžná zpráva o tom, zda pro uspokojení vymáhané pohledávky je vhodnější závod dále spravovat nebo ho prodat (srov. § 338 odst. 2 OSŘ). Stejnopis této zprávy exekutor doručí oprávněnému a povinnému, a umožní jim, aby se k obsahu zprávy v přiměřené lhůtě vyjádřili. Občanský soudní řád ukládá v rámci výkonu rozhodnutí postižením závodu povinnost doručit předběžnou zprávu správce také těm, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění. Vzhledem k tomu, že v rámci exekučního řízení v režimu exekučního řádu je to exekutor, kdo rozhoduje o způsobu exekuce, tak se odborná veřejnosti přiklání k názoru, že přistoupení dalšího oprávněného u exekuce postižením závodu (stejně jako např. u exekuce prodejem nemovité věci) není možné.291 K námitkám povinného, týkajícím se soupisu jmění, který správci neposkytl součinnost ve smyslu výše uvedeného, se nepřihlíží. V případě nejasností může exekutor uložit správci, aby zprávu doplnil nebo aby podal potřebná vysvětlení, anebo exekutor může k objasnění rozhodných skutečností provést také potřebná šetření (viz § 338m odst. 4 OSŘ). Po zvážení závěrů předběžné zprávy, popř. po doplnění vysvětlení nebo šetření exekutor následně rozhodně, zda exekuce bude pokračovat správou závodu anebo bude nařízen jeho prodej v dražbě (srov. § 338ma odst. 1 OSŘ). V případě pokračování exekuce správou závodu uloží exekutor ve smyslu § 338ma odst. 2 OSŘ správci, aby výtěžek správy vyplácel oprávněnému, a to každé tři
291
JIRMANOVÁ, M. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 452.
134
měsíce, nebude-li dohodnuto jinak. V souvislosti se správou závodu je třeba poukázat na to, že podrobnější úpravu ohledně režimu správy závodu v EŘ ani v OSŘ nenalezneme. Pouze v ust. § 338ma odst. 2 in fine OSŘ je odkaz na obdobné použití ust. § 320h OSŘ, které upravuje pravidla pro naložení s výtěžkem správy nemovité věci. Podle komentářové literatury292 se potom výtěžek správy závodu vyplatí oprávněnému, ale až po odečtení výdajů správy závodu, ke kterým patří: a)
náklady správy součástí závodu, zejména nemovitých věcí k němu náležejících,
b)
plnění z pojistných smluv a ze smluv o dodávkách služeb spojených s užíváním a správou součástí závodu, zejména nemovitých věcí náležejících k závodu,
c)
náklady udržování a nutných oprav součástí závodu, zejména nemovitých věcí náležejících k závodu,
d)
náklady řízení týkajících se součástí závodu, včetně nemovitých věcí,
e)
případná daň z nemovitostí za dobu trvání správy nemovitých věcí náležejících k závodu.
Ustanovení § 70 odst. 5 EŘ stanoví, že při oceňování závodu nebo jeho části se použije obvyklá cena podle § 2 odst. 1 ZOM. Význam stanovení obvyklé ceny spočívá především v tom, že je podkladem pro stanovení nejnižšího podání, přičemž to, jakou má závod hodnotu, za níž může být skutečně prodán, se ukáže teprve v dražbě.293 Rozhodne-li se exekutor pro prodej závodu, uloží správci, aby zpracoval tzv. zprávu o ceně závodu, ve které uvede294, jaký majetek náleží k závodu a jakou má cenu, kolik činí v závodu peněžní prostředky v hotovosti a uložené na účtu u peněžního ústavu v měně České republiky, jaké dluhy náležejí k závodu a jakou mají cenu, jaké peněžité dluhy náležejí k závodu a kolik činí celkem, a kolik činí čisté jmění závodu. Procesní pravidla, která je třeba dodržet u výše uvedené předběžné zprávy, se uplatní taktéž v případě zprávy o ceně závodu. Tzn., že zpráva se doručí oprávněnému a povinnému, a vyskytnou-li se pochybnosti, exekutor vyzve správce, aby zprávu doplnil, příp. podal
292
Viz SMOLÍK, P. In: SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1422 s. ISBN 978-80-7400-506-0. S. 1250. 293 JIRMANOVÁ, M. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 451. 294 K tomu viz § 338mb odst. 3 OSŘ.
135
potřebná vysvětlení.295 V procesu stanovování ceny závodu správce nejdříve stanoví tzv. cenu zjištěnou na základě výsledků a šetření dle § 338m OSŘ, a následně se souhlasem exekutora přibere znalce, který kvalifikovaně určí cenu obvyklou. Součástí obvyklé ceny je i ocenění nehmotných součástí, jež netvoří samostatné majetkové hodnoty, ale mají vliv na cenu závodu, jako jsou zejména např. dobrá pověst závodu, klientela, umístění závodu, jeho tradice, apod.296 V této souvislosti je zajisté dobré připomenout, že oproti minulé právní úpravě (tj. do 31. 12. 2012) musí být znalec přibrán vždy, předtím prováděl správce ocenění sám a zpracování znaleckého posudku bylo fakultativní.297 Mám za to, že ocenění závodu je natolik zásadní skutečnost, že přibrání nezávislého znalce pro účely ocenění by mělo být toliko samozřejmostí. Touto cestou lze jistě výrazně zamezit např. možným spekulativním prodejům závodu v exekuci apod. Exekutor tedy postupem dle § 338n odst. 1 OSŘ a na základě zjištění správce určí cenu majetku náležejícího k závodu, výši peněžitých prostředků v hotovosti a uložených na účtu u peněžního ústavu v měně České republiky, náležejících k závodu, cenu všech dluhů náležejících k závodu, výši peněžitých dluhů náležejících k závodu a zjištěnou cenu závodu. Zároveň dle § 338n odst. 2 OSŘ platí, že zjištěnou cenu závodu exekutor určí ve výši čistého jmění závodu (bez ohledu na výši peněžitých prostředků ve smyslu § 338n odst. 1 písm. b) OSŘ). Po doručení usnesení o ceně závodu oprávněnému a povinnému, resp. po nabytí právní moci tohoto usnesení exekutor nařídí dražební jednání. Pokud samozřejmě nedojde k tomu, že exekutor exekuci postižením závodu jeho prodejem zastaví kvůli zjištění, že cena majetku náležejícího k závodu spolu s peněžitými prostředky ve smyslu § 338n odst. 1 písm. b) OSŘ nepřesahuje výši splatných peněžitých dluhů náležejících k závodu, pohledávek oprávněného, a předpokládaných nákladů exekuce, odměny správce a náhrady hotových výdajů, anebo že ji přesahuje jen nepatrně (srov. § 338n odst. 6 OSŘ).
295
Srov. § 338mb odst. 4 OSŘ. SMOLÍK, P. In: SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1422 s. ISBN 978-80-7400-506-0. S. 1251. 297 SMOLÍK, P. In: SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1422 s. ISBN 978-80-7400-506-0. S. 1252. 296
136
3. 5. 5. Dražba Exekutor po nabytí právní moci usnesení o ceně nařídí dražební jednání (dražbu). Ve výroku usnesení o nařízení dražebního jednání (dražební vyhláška) s odkazem na ust. § 338o odst. 2 OSŘ exekutor uvede čas a místo dražebního jednání, označení prodávaného závodu, údaje, které jsou obsaženy v usnesení o ceně závodu ve smyslu § 338n odst. 1 OSŘ, výši nejnižšího podání, a výši jistoty a způsob jejího zaplacení. Dražební vyhláška krom výše uvedeného obsahuje dále předpoklady, za kterých může vydražitel vydražený závod převzít a také rozsáhlý výčet upozornění a výzev uvedených v ust. § 338o odst. 2 písm. f) až l) OSŘ, která budou popsány dále v textu. Předně obsahuje upozornění o možných změnách v okolnostech podle § 338m odst. 3 OSŘ, ke kterým došlo po vydání dražební vyhlášky a které mohou mít vliv na stav, který byl rozhodný pro stanovení ceny závodu ve smyslu ust. § 338n odst. 1 OSŘ. Obsahem dražební vyhlášky je dále informace o tom, že vydražitel může závod převzít již dnem následujícím po vydání usnesení o příklepu, a že vydražený závod přechází do majetku vydražitele ke dni vydání usnesení o příklepu, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li vydražitel nejvyšší podání (srov. § 338z odst. 1 a 2 OSŘ). Další náležitostí dražební vyhlášky je upozornění pro oprávněného a další věřitele povinného, že domáhat se uspokojení jiných vymahatelných pohledávek nebo pohledávek zajištěných zástavním právem, zadržovacím právem nebo zajišťovacím převodem práva, než pro které byla exekuce postižením závodu nařízena, lze, jestliže tyto pohledávky náleží k závodu a jestliže je přihlásí nejpozději do 5 dnů přede dnem dražebního jednání. Další podmínkou takové přihlášky je uvedení výše pohledávky a jejího příslušenství a její prokázání příslušnými listinami. V opačném případě nebude k pohledávkám (tj. bez splnění uvedených podmínek) přihlíženo (srov. § 338o odst. 2 písm. h) OSŘ). Uplatnit touto formou své pohledávky v dražbě závodu mohou i oprávnění, ohledně kterých byla nařízená exekuce prodejem movitých věcí a nemovitých věcí náležejících k závodu nebo přikázáním k závodu náležejících jiných pohledávek než z účtu u peněžního ústavu.298
298
Viz § 338zn odst. 2 in fine OSŘ.
137
Mezi upozornění obsažené v dražební vyhlášce náleží upozornění, že dluhy náležející k závodu, které nebudou při exekuci uspokojeny, přecházejí na vydražitele ve smyslu ust. § 338zk OSŘ. Osoby, které mají k závodu, k jeho části nebo k majetku, který slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu sloužit, předkupní právo nebo výhradu zpětné koupě, je mohou uplatnit jen v dražbě, přičemž udělením příklepu předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě zanikají, nejdeli o předkupní právo stavebníka k pozemku nebo vlastníka pozemku k právu stavby, předkupní právo vlastníka stavby k pozemku a vlastníka pozemku ke stavbě nebo zákonné předkupní právo. Tato práva udělením příklepu nezanikají (k tomu viz § 338o odst. 2 písm. k) OSŘ). Exekutor ještě vyzve každého, kdo má právo, které nepřipouští dražbu, aby ho uplatnil u exekutora a aby takové uplatnění práva prokázal nejpozději před zahájením dražebního jednání. Jinak k takovému právu nebude při exekuci přihlíženo (§ 338o odst. 2 písm. j) OSŘ). Posledním upozorněním v dražební vyhlášce je informace o tom, kde a kdy je možné nahlédnout do zprávy o ceně závodu, resp. po právní moci usnesení o ceně ve smyslu § 338n odst. 1 OSŘ. Dražební vyhlášku doručí exekutor oprávněnému, povinnému, manželu povinného, osobám, o nichž je exekutorovi známo, že mají k závodu nebo k majetku (který slouží provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu sloužit) předkupní právo, výhradu zpětné koupě, zástavní právo nebo zadržovací právo. Dražební vyhláška se dále doručí osobám, kterých práva náležející k závodu byla převedena k zajištění dluhu povinného ve prospěch jeho věřitele, osobám které již přihlásili své vymahatelné pohledávky nebo pohledávky zajištěné zástavním právem, zadržovacím právem nebo zajišťovacím převodem práva, jež náležejí k závodu, a současně je příslušnými listinami prokázaly (srov. § 338p odst. 1 písm. a) OSŘ). Konečně, se dražební vyhláška doručí finančnímu úřadu a obecnímu úřadu (v jejichž obvodu je sídlo závodu a v jejichž obvodu je bydliště, popř. sídlo povinného), subjektům, již vybírají pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění, a obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu je závod (viz § 338p odst. 1 písm. b) až d) OSŘ). Nejnižší podání exekutor stanoví postupem dle § 338r OSŘ ve výši poloviny ceny majetku náležejícího dle § 338n odst. 1 písm. a) OSŘ k závodu, nejvýše však ve
138
výši dvou třetin zjištěné ceny závodu ve smyslu § 338n odst. 1 písm. e) OSŘ. Výši jistoty exekutor stanoví podle okolností případu, nejvýše však v částce nepřevyšující tři čtvrtiny nejnižšího podání. Jistota musí být složena nejpozději před zahájením dražebního jednání (srov. § 338r odst. 2 OSŘ). Právní doktrína zde poukazuje na fakt, že nejnižší jistota by měla být určena s přihlédnutím nejen k potřebě úhrady všech vymáhaných pohledávek, ale i k případné potřebě úhrady obmeškalého vydražitele ve smyslu § 338z odst. 4 OSŘ.299 Dražební jednání může řídit jen exekutor nebo kandidát, přičemž jednotlivé úkony při jednání, jimiž se nerozhoduje, může na základě pověření exekutora provést jiný zaměstnanec exekutora; řídí se přitom pokyny exekutora nebo kandidáta.300 Dražebního jednání se ve smyslu § 70 odst. 3 EŘ nemohou účastnit exekutoři a zaměstnanci exekutorských úřadů. Dražit tak paušálně nemohou zaměstnanci exekutorských úřadů, jakými mohou být taktéž např. uklízeči, účetní, skladníci, vrátní, byť se na faktické činnosti a na výkonu exekuční činnosti nepodílejí.301 Dražit dále nemohou také ti, jimž v nabytí závodu brání zvláštní předpis (viz § 338u odst. 3 OSŘ), kterým je, stejně jako u exekuce prodejem nemovité věci, devizový zákon. Po zahájení dražebního jednání exekutor, jak bylo zmíněno již výše, stanoví nejnižší podání. Dále rozhodne, zda bylo prokázáno předkupní právo (viz § 338w odst. 1 písm. a) OSŘ). Jestliže v mezidobí došlo ke změně okolností, které měly vliv mj. na původní usnesení o ceně závodu, exekutor na základě zprávy správce dle § 338t odst. 1 OSŘ usnesením určí novou cenu majetku náležejícího k závodu, výši peněžních prostředků v hotovosti a uložených na účtu u peněžního ústavu v měně České republiky, náležejících k závodu, cenu dluhů náležejících k závodu, výši peněžitých dluhů náležejících k závodu a výslednou cenu závodu. Exekutor také oznámí, kteří věřitelé přihlásili své pohledávky a v jaké výši, popřípadě kteří věřitelé mají právo na uspokojení svých pohledávek podle § 338zn odst. 1 OSŘ. Pokud exekutor zjistí, že cena majetku náležejícího k závodu spolu s peněžitými prostředky v hotovosti a prostředky uloženými u peněžního ústavu v měně České republiky nepřesahuje výši splatných peněžitých dluhů náležejících k závodu, 299
SMOLÍK, P. In: SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1422 s. ISBN 978-80-7400-506-0. S. 1261. 300 Srov. ust. § 16 ProVyhl. 301 KASÍKOVÁ, M., ŠIMKA, K. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 450.
139
pohledávek oprávněného, a dalších přihlášených věřitelů, které nenáležejí k závodu, a předpokládané náklady exekuce, odměnu správce a náhradu jeho hotových výdajů, anebo že ji přesahuje jen nepatrně, exekuci zastaví. Nebude-li exekuce zastavena, exekutor následně vyzve ty, kteří mohou dražit, aby činili podání (srov. 338w odst. 4 OSŘ). Pro průběh konání dražby platí prakticky obdobný princip jako u dražby nemovitých věcí, tj. že dražba se koná, dokud dražitelé činí podání. Dražitelé jsou vázáni svými podáními, dokud exekutor neudělí příklep. Příklep udělí exekutor dražiteli s nejvyšším podáním, u něhož jsou splněny další podmínky stanovené zákonem. Připadne-li stejná výše podání na více věřitelů, udělí exekutor příklep nejprve tomu, komu svědčí předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě, pak tomu, komu svědčí předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě k části závodu nebo k jednotlivým součástem majetku, které náležejí k závodu, a poté, nedohodnou-li se jinak dražitelé, kteří učinili stejné nejvyšší podání, dražiteli, který byl určen losem (srov. § 338x odst. 1 OSŘ). Proti příklepu lze vznést námitky. Není-li jich, exekutor rozhodne o příklepu usnesením, kde rovněž stanoví lhůtu k zaplacení nejvyššího podání, která počíná běžet dnem právní moci příklepu a nesmí být delší než dva měsíce.302 Usnesení o příklepu doručí exekutor oprávněnému, povinnému, manželu povinného, vydražiteli a dražitelům, kteří proti udělení příklepu vznesli námitky. Tyto osoby a osoby uvedené v ust. § 338p odst. 1 písm. a) OSŘ mohou proti tomuto usnesení podat odvolání (srov. § 338y odst. 2 OSŘ). Jak již bylo zmíněno výše, vydražitel je oprávněn převzít vydražený závod již dnem následujícím po dni vydání usnesení o příklepu, a to na jeho žádost adresovanou správci. Správce předá závod vydražiteli za součinnosti povinného, o převzetí závodu sepíše zápis a zároveň vyrozumí exekutora (§ 338z odst. 1 OSŘ). Závod přechází do majetku vydražitele zpětně ke dni vydání usnesení o příklepu, jakmile usnesení o příklepu nabude právní moci a jestliže vydražitel zaplatil nejvyšší podání. K témuž dni vydražitel současně vstupuje do práv a povinností náležejících k závodu (§ 338z odst. 2 OSŘ). S okamžikem přechodu vydraženého závodu do majetku vydražitele je spojen i zánik některých práv, a to předkupního práva, výhrady zpětné koupě k vydraženému závodu, k jeho částem nebo jednotlivým součástem majetku náležejícího k závodu 302
JIRMANOVÁ, M. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 454.
140
s výjimkou předkupního práva stavebníka k pozemku nebo vlastníka pozemku k právu stavby, předkupního práva vlastníka stavby k pozemku nebo vlastníka pozemku ke stavbě a zákonného předkupního práva. Za pozornost stojí ustanovení § 338z odst. 4 OSŘ, ve smyslu kterého je vydražitel povinen vrátit vydražený závod povinnému, pokud tento vydražený závod nepřesel do majetku vydražitele. Zároveň je v tomto případě vydražitel povinen vydat povinnému plody a užitky a nahradit újmu, kterou mu způsobil při hospodaření se závodem. Povinný neodpovídá za vady majetku náležejícího k závodu, který byl prodán v dražbě (viz § 338zm odst. 2 OSŘ). V případě neúspěšné dražby (tj. kdy nebylo učiněno ani nejnižší podání) platí obdobný postup jako v případě dražby nemovitých věcí. Tj. zejména to, že další dražební jednání může být nařízeno na návrh oprávněného nejdříve po uplynutí tří měsíců a nebude-li návrh podán do šesti měsíců od bezúspěšné dražby, exekutor exekuci postižením závodu zastaví. Nezaplatí-li vydražitel nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě, kterou mu určí exekutor a která nemůže být delší než jeden měsíc, usnesení o příklepu se marným uplynutím této lhůty zrušuje a exekutor nařídí další dražební jednání. O povinnostech a dluzích vydražitele platí obdobně ust. § 336n OSŘ (srov. § 338 za odst. 2 OSŘ). Nejnižší podání na dalším dražebním jednání se stanoví ve výši čtvrtiny ceny majetku náležejícího k závodu (§338n odst. 1 písm. a) OSŘ), nejvýše však ve výši třetiny zjištěné ceny (§338n odst. 1 písm. e) OSŘ) závodu. Pro samotné nařízení a realizaci dalšího dražebního jednání se obdobně použijí ustanovení upravující první dražební jednání (viz § 338za odst. 3 OSŘ). Nebude-li závod prodán ani při tomto dalším dražebním jednání, exekuce prodejem závodu bude zastavena.
3. 5. 6. Rozvrh K rozvrhovému jednání dochází po právní moci usnesení o příklepu a po zaplacení nejvyššího podání, a exekutor k němu předvolá oprávněného, povinného, správce, vydražitele, osoby, které podaly přihlášku (ledaže by přihláška byla odmítnuta) a osoby uvedené v § 338zn OSŘ. Rozdělovanou podstatu tvoří peněžní prostředky v hotovosti, peněžní prostředky uložené na účtu u peněžního ústavu v měně České republiky, nejvyšší podání a úroky z něho, popřípadě také náhrady, které do podstaty
141
připadají podle § 338za odst. 2 věty druhé OSŘ, a na tyto náhrady započítána jistota vydražitele uvedeného v ust. § 338za odst. 2 OSŘ. Při rozvrhovém jednání se projednají pohledávky, které mohou být uspokojeny z rozdělované podstaty, přičemž každý z věřitelů, který je přítomen jednání, je povinen vyčíslit svou pohledávku a její příslušenství ke dni rozvrhového jednání a uvést, do jaké skupiny patří, a skutečnosti významné pro její pořadí (srov. § 338zd odst. 1 a 2 OSŘ). U ostatních věřitelů postupuje exekutor tak, že jejich pohledávky a jejich příslušenství uvede podle údajů obsažených ve spisu. Po skončení jednání nelze přihlížet k té části pohledávek a jejich příslušenství, která nebyla vyčíslena (viz § 338zd odst. 2 OSŘ). Každému z účastníků rozvrhu umožňuje OSŘ popřít vyčíslené pohledávky co do jejich pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí. Rovněž platí, že k námitkám osob, které se k rozvrhovému jednání nedostavily, se nepřihlíží, ledaže byly uplatněny a doloženy před jednáním (viz § 338zd odst. 3 OSŘ). Pořadí skupin a pravidla při uspokojování jednotlivých pohledávek podle výsledků rozvrhového jednání obsahuje přehledně ust. § 338ze odst. 1 a násl. OSŘ.303 Vydražitel má ve smyslu ust. § 338zf písm. a) a b) OSŘ pohledávku za podstatou, jestliže výše peněžitých dluhů náležejících k závodu spolu s pohledávkami oprávněného a přihlášených věřitelů, které nenáležejí k závodu a které mají být uhrazeny z podstaty, nepřesahuje rozdělovanou podstatu, a to ve výši tohoto rozdílu. Druhým případem pohledávky vydražitele za podstatou je situace, kdy pohledávky oprávněného a přihlášených věřitelů, kteří mají být uspokojeny z podstaty, nepřesahují rozdělovanou podstatu, a to ve výši tohoto rozdílu. Takovouto pohledávku vydražitele (tj. podle § 338zf OSŘ) nelze popřít. Exekutor v rozvrhovém usnesení rozhodne též o pohledávkách, které byly popřeny při rozvrhovém jednání co do pravosti, výše, zařazení do skupin nebo pořadí, jestliže lze o nich rozhodnout bez provádění důkazů. Tento postup neplatí u pohledávek, na které ani zčásti podle skupin nebo podle pořadí nepřipadá úhrada z rozdělované podstaty (srov. § 338zg odst. 1 OSŘ). Bude-li rozhodováno ve smyslu § 267a OSŘ o popřených pohledávkách, exekutor nařídí jednání o rozvrhu zbytku rozdělované podstaty až po právní moci tohoto rozhodnutí (viz § 338zh odst. 1 OSŘ). V rozvrhovém usnesení exekutor přizná pohledávky jejich věřitelům, přičemž úhrada odměny a hotových výdajů se poskytne 303
V této souvislosti srov. ust. § 338ze odst. 1 OSŘ ve znění účinném ke dni 1. 1. 2015.
142
správci a úhrada výše uvedených pohledávek (podle § 338zf OSŘ) se poskytne vydražiteli (viz § 338zi OSŘ). Poté, co již exekvovaný závod přešel do majetku vydražitele a správce mu závod fakticky předal, vypracuje správce konečnou zprávu o výkonu své funkce a vyúčtuje odměnu a hotové výdaje (srov. § 338zj odst. 1 OSŘ). Exekutor zprávu přezkoumá bez jednání, pokud proti ní nebudou mít námitky oprávněný, povinný, manžel povinného a vydražitel. Po schválení zprávy exekutor zprostí správce jeho funkce (viz § 338zj odst. 4 OSŘ).
3. 5. 7. Přechod práv a dluhů na vydražitele Z hlediska přechodu vydraženého závodu do majetku vydražitele považuji za vhodné blíže popsat otázku přechodu práv a dluhů spojených s vydraženým závodem. „Na vydražitele nepřecházejí ty součásti závodu, ohledně nichž byla podána vylučovací žaloba, a peněžní prostředky náležející k závodu, jež tvoří součást rozdělované podstaty. Dle § 1265 NobčZ ovšem nelze ani v rámci dražby převést na jinou osobu (ani vydražitele) osobní služebnost.“304 Na vydražitele tak dle § 338zk OSŘ přechází majetek, který slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu sloužit, práva vyplývající z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví týkající se podnikatelské činnosti vydraženého závodu, ledaže by to odporovalo smlouvě o poskytnutí těchto práv nebo jejich povaze, práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů zaměstnanců působících ve vydraženém závodu, a dluhy náležející k vydraženému závodu, které nebyly uspokojeny při rozvrhu, včetně jejich zajištění. Podle ust. § 338zm odst. 1 OSŘ platí, že žádný z věřitelů, jehož pohledávka přešla na vydražitele, nemůže namítat, že prodejem závodu v dražbě se zhoršila dobytnost jeho pohledávky. Co se týče přechodu dluhu, zde dle § 338zk odst. 2 OSŘ platí, že přechodem dluhu povinného vydražitel nastupuje jako dlužník na jeho místo, přičemž k přechodu dluhu se souhlas věřitele nevyžaduje. Specifickou skupinou jsou nájemní nebo podnájemní smluvní vztahy. Podle ust. § 338zk odst. 4 OSŘ platí, že nájemní nebo podnájemní smlouvu na nebytové prostory uzavřenou povinným jako
304
SMOLÍK, P. In: SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1422 s. ISBN 978-80-7400-506-0. S. 1293-1294.
143
nájemcem nebo jako pronajímatelem může vydražitel vypovědět ve lhůtě stanovené zákonem nebo smlouvou, a to i z jiných důvodů, než stanoví zvláštní zákon nebo než byly dohodnuty. Toto pravidlo platí také v případě, že nájem byl sjednán na dobu určitou. Vzhledem k tomu, že jde o právo zásahu do smluvní autonomie původních smluvních stran, předmětné ustanovení zároveň zachovává druhé straně právo na náhradu případně vzniklé škody. Podle ust. § 338zk odst. 5 OSŘ platí, že spolu s pohledávkami, které byly uspokojeny při rozvrhu, zaniká i jejich zajištění. Povinností exekutora po tom, co vydražený závod přešel do majetku vydražitele, je vyrozumět o tom příslušný rejstříkový soud nebo orgán, který vede jiný rejstřík, v němž je povinný zapsán. Dále je nutno vyrozumět příslušný katastrální úřad v případě, že k závodu patří nemovitá věc. Exekutor v takovém případě ve smyslu § 338zl OSŘ oznámí, že vlastníkem nemovité věci se stal vydražitel, a pokud bylo k nemovité věci zřízeno zástavní právo, současně uvede, zda působí proti vydražiteli anebo zda zaniklo.
3. 5. 8. Postižení části závodu Je-li exekvována část závodu tvořící samostatnou organizační složku, postupuje se dle ustanovení upravujících výkon rozhodnutí postižením závodu, nestanoví-li občanský soudní řád jinak (srov. § 338zp odst. 1 OSŘ). Správa části závodu vykonávána správcem se dle ust. § 338zp odst. 2 OSŘ vztahuje i na jednání při provozu závodu, která se týkají jím spravované organizační složky závodu. Lze souhlasit s názorem Dr. Smolíka v tom, že je třeba posoudit a zvážit dle faktického stavu, jakou část majetku náležejícího závodu jako celku lze vztáhnout k pobočce a zahrnout do správy pobočky závodu (zpravidla určitý díl v procentech).305 Obdobně lze přijmout i publikovaný závěr, že za samostatnou organizační složku lze pokládat takovou součást závodu, u níž je vedeno samostatně (neboli přesněji odděleně) účetnictví týkající se této organizační složky, z něhož především vyplývá, které věci, jiná práva, popř. jiné majetkové hodnoty slouží k provozování této části závodu, a tím je vymezen předmět provedení exekuce postižením části závodu.306 Tato
305
Srov. SMOLÍK, P. In: SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1422 s. ISBN 978-80-7400-506-0. S. 1299. 306 KASÍKOVÁ, M., ŠIMKA, K. In: KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6. S. 449.
144
činnost je nezřídka nelehká, a od správce bude nepochybně vyžadovat značnou dávku pečlivosti a právních, potažmo ekonomických znalostí. Zvláště je vhodné dále upozornit, že je třeba přesně odlišovat část závodu a např. odštěpný závod. Za odštěpný závod se předně považuje pobočka, která je zapsána do obchodního rejstříku, a také např. i jiná organizační složka, pokud se zapisuje do obchodního rejstříku (viz § 503 odst. 2 OZ). Odštěpný závod nemá právní osobnost, část závodu také ne, pro účely exekuce postižením části závodu je však možné exekvovat pouze takovou část závodu, která může samostatně plnit svou funkci a zároveň nezávisle od závodu, od kterého byla oddělena. V případě, že by se „oddělením“ této části v exekuci nevyžadovalo zachování funkčnosti této části, jednalo by se o prodej movitých věcí, příp. nemovitých věcí, ne však o prodej části závodu.307
3. 5. 9. Postižení podílu spolumajitele závodu V tomto případě se bude v rámci exekuce postupovat dle ustanovení upravujících výkon rozhodnutí postižením závodu, nestanoví-li občanský soudní řád jinak (k tomu viz § 338zq odst. 1 OSŘ). V případě postižení spolumajitele závodu exekutor doručí spoluvlastníku povinného exekuční příkaz postižením závodu a dražební vyhlášku. Ve smyslu § 338zq odst. 2 OSŘ může spoluvlastník povinného podat proti dražební vyhlášce odvolání, a to za podmínek uvedených v ust. § 338p odst. 5 OSŘ. Spoluvlastník povinného v případě exekuce postižením podílu spolumajitele závodu je ve značně obtížné situaci, neboť např. dle ust. § 338zq odst. 3 OSŘ platí, že povinnosti uložené povinnému v § 338m platí i pro něho. Mnohdy nemusí mít vědomost o dluzích svého obchodního partnera, přičemž se o exekuci podílu tohoto povinného může dozvědět právě až v okamžiku doručení exekučního příkazu ve smyslu ust. § 338zq odst. 2 OSŘ. „Spoluvlastník povinného je vedle povinného povinen poskytnout součinnost správci závodu při vypracování předběžné zprávy o ceně (§338m – ačkoli opět není účastníkem této fáze výkon rozhodnutí, soud mu usnesení o ceně závodu dle § 338n nedoručuje a nemůže se proti němu ani samostatně odvolat) vedle 307
K tomu viz např. KRAJČO, Jaroslav. Komentár. Exekučný poriadok. Procesný postup exekútora. Procesný postup exekučného súdu. Bratislava: EUROUNION, 2009, 600 s. ISBN 978-80-89374-07-6. S. 359.
145
povinného musí rovněž strpět opatření prováděná správcem závodu proti spoluvlastníku povinného včetně § 338k odst. 2 až 6.“308 S ohledem na uvedené se domnívám, že spoluvlastník povinného může být za určitých okolností v horší pozici než samotný povinný, když tento spoluvlastník povinného se např. nemůže samostatně odvolat proti usnesení o ceně závodu. Určitou kompenzaci (byť dle mého názoru nijak významně neřešící nepříznivé důsledky samotné exekuce) tohoto nevýhodného postavení spoluvlastníka povinného lze najít v ust. § 338zq odst. 6 OSŘ, dle kterého, zúčastní-li se spoluvlastník povinného dražby a učiní-li s jinými dražiteli stejné nejvyšší podání, udělí se přednostně příklep jemu. Současně je spoluvlastník povinného oprávněn za podmínek uvedených v § 338y odst. 2 věta druhá OSŘ podat odvolání proti usnesení o příklepu (k tomu srov. § 338zq odst. 7 OSŘ).
3. 5. 10. Prodej rodinného závodu Institut tzv. rodinného závodu byl do české právní úpravy nově zaveden občanským zákoníkem, a to konkrétně v ustanoveních části druhé, věnující se rodinnému právu. Dle ust. § 700 odst. 1 OZ se za rodinný považuje závod, ve kterém společně pracují manželé nebo alespoň s jedním z manželů i jejich příbuzní až do třetího stupně nebo osoby s manžely sešvagřené a který je ve vlastnictví některé z těchto osob. Jde o institut, který se použije především v případě, kdy se členové rodiny účastní provozu závodu, a zároveň nejedná-li se o případy, kdy jsou práva a povinnosti jednotlivých členů rodiny upraveny společenskou smlouvou včetně zakladatelského právního jednání o založení obchodní společnosti nebo družstva, smlouvou o tiché společnosti nebo smlouvou a ustanoveními právního předpisu o pracovním poměru, popřípadě jinou obdobnou smlouvou (viz § 700 odst. 2 OZ). Institut rodinného závodu ve smyslu výše uvedeném se neužije v případě, kdy rodinný závod provozuje právnická osoba, na které mají podíly někteří členové rodiny společně s třetími osobami.309
308
SMOLÍK, P. In: SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1422 s. ISBN 978-80-7400-506-0. S. 1300. 309 Důvodová zpráva k občanskému zákoníku. Konsolidovaná verze, str. 171. [cit. 9. 5. 2014]. Dostupné z WWW: .
146
Při exekuci prodejem rodinného závodu se užijí ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem závodu, nestanoví-li občanský soudní řád jinak (viz § 338zqa odst. 1 OSŘ). Exekutor doručuje dražební vyhlášku členům rodiny zúčastněným na provozu závodu, kteří nejsou povinným. U takového člena rodiny se při účasti na dražbě postupuje obdobně jako např. u spoluvlastníka povinného při exekuci podílu spolumajitele závodu, tj. učiní-li s jinými dražiteli stejné nejvyšší podání, udělí se příklep jemu (srov. § 338zqa odst. 3 OSŘ). Člen rodiny zúčastněný na provozu závodu je obdobně oprávněn také podat za podmínek uvedených v § 338y odst. 2 věta druhá OSŘ odvolání proti usnesení o příklepu.
3. 5. 11. Slovenská právní úprava exekučního postihu závodu Předně je třeba uvést, že slovenská právní úprava nezná postižení závodu cestou jeho správy, stanoví pouze možnost exekuce predajom podniku310. Definice podniku ve slovenském obchodním zákoníku je prakticky shodná s dřívější definicí v českém ObchZ.311 Dle § 179 odst. 1 EP platí, že na exekuci predajom podniku se přiměřeně užijí ustanovení EP upravující exekuci predajom hnuteľných vecí a nehnuteľností. Subsidiárně se použijí ustanovení slovenského obchodního zákoníku upravující smlouvu o prodeji podniku (viz § 179 odst. 1 in fine EP). Poměrně stručná úprava tohoto způsobu exekuce v EP (pouze jedno ust. § 179 EP) se věnuje především otázkám příklepu, přechodu některých práv a povinností apod. Dle § 179 odst. 2 EP tak např. platí, že predajom podniku nebo jeho části v dražbě přechází na vydražitele312, který zaplatil nejvyšší podání, vlastnické právo k věcem, k právům a k jiným majetkovým hodnotám, které slouží provozu podniku, a to ke dni udělení příklepu. Dále dle druhého odstavce předmětného ustanovení platí, že na vydražitele přecházejí všechny práva vyplývající z průmyslového anebo jiného duševního vlastnictví, které se týkají podnikatelské činnosti prodávaného podniku. Práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům podniku přecházejí na vydražitele (viz § 179 odst. 4 EP). Odborná veřejnost vytýká právní
310
„Podnik“ ve slovenské právní terminologii je obdobou českého „závodu“. Viz § 5 zákona č. 513/1991 Zb., obchodný zákonník, v znení neskorších predpisov a srov. ust. § 5 odst. 1 ObchZ. 312 Kterému byl zároveň pravomocně udělen příklep. 311
147
úpravě exekuce prodejem podniku její neujasněnost, kdy především neřeší zejména otázky práva věřitelů odporovat a žádat určení neúčinnosti převodu, otázky vyloučení přechodu některých práv průmyslového a duševního vlastnictví, přechod práva užívat obchodní firmu apod., a zastává názor, že tyto otázky je třeba řešit v souladu s hmotněprávní úpravou smluvního prodeje podniku upraveného ve slovenském obchodním zákoníku.313 Ust. § 179 odst. 5 EP explicitně stanoví, že při exekuci prodejem podniku nelze samostatně zeexekvovat obchodní jméno (obchodní firmu) podniku, toto pravidlo platí i při exekuci části podniku. Ustanovení § 179 odst. 7 EP řeší situaci, kdy v důsledku exekuce podniku nebo jeho části dojde ke koncentraci ve smyslu zákona o ochraně hospodářské soutěže, a to tak, že v takovém případě je vydražitel povinen oznámit tuto skutečnost Protimonopolnému úradu Slovenskej republiky.314
313
KRAJČO, Jaroslav. Komentár. Exekučný poriadok. Procesný postup exekútora. Procesný postup exekučného súdu. Bratislava: EUROUNION, 2009, 600 s. ISBN 978-80-89374-07-6. S. 359. 314 Viz § 9 zákona č. 136/2001 Z.z. o ochrane hospodárskej súťaže a o zmene a doplnení zákona Slovenskej národnej rady č. 347/1990 Zb. o organizácii ministerstiev a ostatných ústredných orgánov štátnej správy Slovenskej republiky v znení neskorších predpisov.
148
Závěr Po provedeném zkoumání tématu této rigorózní práce považuji za vhodné shrnout jednotlivé dílčí závěry, které dle mého názoru stojí za bližší pozornost. Předně mám za to, že navzdory dosud nepřekonané dvojkolejnosti v právní úpravě civilních exekucí pro peněžité plnění možno považovat regulaci civilních exekucí pro peněžité plnění v České republice za komplexní. Nadto, jsem toho názoru, že úpravě civilních exekucí pro peněžité plnění by prospěla unifikovaná podoba exekučního řádu315 (bez nutného přiměřeného použití příslušných ustanovení občanského soudního řádu upravujících výkon rozhodnutí), neboť současné zakotvení civilních exekucí pro peněžité plnění ve dvou hlavních předpisech (EŘ a OSŘ) s sebou přináší řadu těžkostí. Exekuční řád tak sice řeší základní instituty exekuční práva relativně samostatně, u jednotlivých způsobů provedení exekuce pro peněžité plnění jde ale pouze o kostru právní úpravy s odkazem na subsidiární použití příslušných ustanovení občanského soudního řádu upravujících výkon rozhodnutí. To se projevuje v praxi zejména rozporuplnou aplikací a výkladem jednotlivých ustanovení exekučního řádu a občanského soudního řádu. Jako příklad lze uvést problematiku spoluvlastníka nemovité věci a jeho možnost či nemožnost podat odvolání proti dražební vyhlášce při exekuci prováděné prodejem spoluvlastnického podílu.316 Domnívám se proto, že sjednocení procesních pravidel pro provádění civilních exekucí pro peněžité plnění v jednom předpisu by bylo dobrou cestou k odstranění těchto aplikačních problémů. V práci jsem použil i srovnání české a slovenské právní úpravy, neboť exekuční řád byl původně inspirován slovenskou úpravou civilních exekucí. To mi umožnilo lépe pochopit a zmapovat zejména českou právní úpravu civilních exekucí pro peněžité plnění, neboť blízkost a podobnost české a slovenské právní úpravy civilních exekucí ukládajících zaplacení peněžité částky je po shora uvedeném pojednání rigorózní práce v mnohém patrná. V rámci obecných ustanovení exekučního řízení považuji za velké pozitivum zejména ust. § 44a EŘ, které lze označit za malou revoluci ohledně nedávno „neprolomitelného“ institutu generálního inhibitoria. Povinný tak může v rámci pravidel 315 316
Např. jako na Slovensku v podobě dnešního exekučného poriadku. Blíže viz kapitolu 3. 1. 19. Prodej spoluvlastnického podílu.
149
uvedených v § 44a EŘ ovlivnit pro něj nepříznivé účinky generálního inhibitoria a paradoxně tím zároveň urychlit vymožení pohledávky oprávněného. Například slovenská právní úprava civilních exekucí pro peněžité plnění naproti tomu s obdobným omezením generálního inhibitoria nepočítá. Podobně je to s aplikací zásady přiměřenosti, promítnutou v ust. § 58 odst. 2 EŘ ohledně postupu při volbě jednotlivých způsobů provedení exekuce pro peněžité plnění. Zákon zde preferuje použití mírnějších způsobů provedení exekuce (přikázaní pohledávky, srážky ze mzdy a jiných příjmů, správa nemovité věci, pozastavení řidičského oprávnění, zřízení exekutorského zástavního práva) před použitím „likvidnějších“ způsobů provedení exekuce pro peněžité plnění (prodej movitých věcí a nemovitých věcí, postižení závodu). Dovolím si zde také poukázat na otázku civilních exekucí pro peněžité plnění a SJM. Exekuční řád umožňuje postihovat majetek v SJM i v případě výlučného dluhu jednoho z manželů, který vznikl ještě před uzavřením manželství. Byť je problematika SJM především otázkou hmotného práva, má dle mého názoru výrazný dopad i v exekučním právu. Především se tak v důsledku nynější úpravy exekučního řádu zvyšuje šance věřitele k uspokojení své pohledávky. V režimu civilních exekucí pro peněžité plnění je třeba mít na paměti též možný souběh s probíhajícím insolvenčním řízením na majetek povinného. V takovém případě je úloha civilních exekucí výrazně potlačena a za splnění zákonných podmínek musí ustoupit probíhajícímu insolvenčnímu řízení. Dále mám za to, že moje hypotéza o klíčové roli jednotlivých způsobů provedení exekuce pro peněžité plnění v procesu realizace civilních exekucí pro peněžité plnění se potvrdila. Každý jeden způsob provedení exekuce pro peněžité plnění má svá specifika, která z něj činí svébytný prostředek k naplnění účelu exekuce, a výsledky jejich rozboru považuji za přínosné. Pro provedené analýze těchto způsobů a ve spojení se zásadou přiměřenosti tak lze např. konstatovat, že u pracujícího povinného je mnohdy praktičtější provádět exekuci srážkami ze mzdy (byť povinný vlastní nemovitou věc), u povinného disponujícího zpeněžitelnou pohledávkou je příhodnější provést exekuci přikázáním pohledávky (byť je povinný např. vlastníkem závodu) nebo u povinného vlastnícího automobil je zase vhodnější provést exekuci prodejem movitých věcí (byť povinný např. pobírá mzdu nebo vlastní několik nemovitostí), to vše samozřejmě s ohledem na výši vymáhané peněžité částky. V této souvislosti se jako naprosto
150
autonomní způsob provedení exekuce pro peněžité plnění jeví pozastavení řidičského oprávnění, které lze v současnosti provést pouze za účelem vymožení nedoplatku výživného na nezletilé dítě. Stěžejním okruhem analýzy jednotlivých způsobů provedení exekuce pro peněžité plnění v rámci této práce byly zvlášť způsoby postihující nemovité věci, a to prodej nemovité věci v rámci prodeje movitých věcí a nemovitých věci, zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech a správa nemovité věci. Posledním podrobněji prostudovaným způsobem provedení exekuce pro peněžité plnění bylo postižení závodu. Postihu nemovité věci v rámci exekuce prováděné prodejem nemovitých věcí je v této práci věnována značná pozornost a s ohledem na to je i o dílčích závěrech a specifikách pojednáno přímo v příslušné kapitole. I v tomto případě, podobně jako u mobiliárních exekucí, došlo ke změně definice nemovité věci v rovině hmotného práva, což se nepochybně projeví při samotném provádění exekuce. Ve srovnání se slovenskou úpravou považuji za rozumnější kritéria, která nastavil český exekuční řád, resp. občanský soudní řád, při konání opětovné dražby nemovité věci. Mám za to, že omezení celkového počtu opětovných dražeb na pět spolu s postupným snižováním nejnižšího podání až na 25% výsledné ceny může zvýšit pravděpodobnost prodeje nemovité věci. Naproti tomu stanovení časového hlediska jednoho roku317 pro konání opětovných dražeb a nastavení nejnižšího podání v režimu slovenského exekučného poriadku považuji za neflexibilní. Proces opětovných dražeb je nepochybně zajímavý pro potenciální zájemce o draženou nemovitost, která nabývá na atraktivitě postupným snižováním nejnižšího podání, čímž se zpravidla zvyšuje zájem dražitelů o výhodnou investici. Z dalšího srovnání právních úprav se v tomto kontextu domnívám, že slovenská úprava obsahuje několik požadavků či podmínek, které spíše zpomalují, tudíž ztěžují provedení exekuce, a to např. požadavek souhlasu oprávněného s postihem konkrétní nemovité věci povinného (§ 134 EP), schválení příklepu exekutora soudem (§ 148 odst. 1 EP) nebo podmínění souhlasu slovenského exekučního soudu s uskutečněním dalšího dražebního jednání (§ 145 odst. 1 EP). Na druhou stranu se přikláním k možnosti využití institutu nařízení dalšího dražebního jednání již po uplynutí jednoho měsíce od bezúspěšné dražby (§ 145 odst. 1 EP) i v českém právním režimu. Nevhodně je podle 317
Limit jednoho roku v SR je podmíněn návrhem účastníka řízení nebo exekutora, aby soud neúspěšnou exekuci prodejem nemovité věci zastavil (viz §145 odst. 2 EP).
151
mého názoru též zvolena délka lhůty o třech dnech, kterou má povinný v režimu slovenské úpravy k oznámení osob s předkupním právem exekutorovi. A jako určitý nedostatek slovenského exekučného poriadku vnímám absenci institutu elektronické dražby. Použití elektronické dražby je podle mého názoru pro exekuční praxi přínosem a napomáhá lepšímu dosažení účelu exekuce, jednak zvýšením transparentnosti prováděné dražby a jednak svou flexibilitou. V případě exekuce prováděné zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech považuji za problematickou situaci, kdy povinný doloží, že postiženou nemovitou věc nabyl jako substituční jmění, ale nedoloží zároveň další skutečnosti s tím související. Exekuce bude v takovém případě zastavena. Domnívám se, že dlužník může takovou možnost zneužít k tomu, aby se vyhnul exekuci prováděné tímto způsobem. Kladně hodnotím zavedení možnosti provedení exekuce, a to správou nemovité věci. Lze konstatovat, že exekuce správou nemovité věci je vhodným příkladem promítnutí zásady přiměřenosti uvedené v ust. § 58 odst. 2 EŘ. Tento způsob provedení exekuce je dle mého názoru vhodné volit zejména v případech, kdy je nemovitá věc povinného z různých příčin (nejenom ekonomických) těžko prodejná. V postavení slovenského zákonodárce bych zvážil možnost zavedení tohoto institutu i v rámci slovenských způsobů provedení exekuce, a to jako další alternativu prodeje nemovitých věcí. Správa nemovité věci jednak nezasahuje tak citelně do sféry povinného, neboť nedochází ke zpeněžení majetku povinného, a současně vede k postupnému uspokojení pohledávky oprávněného ve formě postihu (konzumace) výnosů ze správy nemovité věci (typicky např. nájemného od nájemců povinného apod.). Exekuce prováděná postižením závodu má podobné rysy jako exekuce prováděná správou nemovité věci anebo prodejem nemovitých věcí, neboť závod lze v rámci exekuce buďto spravovat nebo zpeněžit prodejem. Hlavním rozdílem je samozřejmě předmět exekuce, resp. obchodní závod, což je právně složitější pojem nežli nemovitá věc.318 V této souvislosti se domnívám, že vlivem nové definice závodu v občanském zákoníku se oproti dřívějšímu „podniku“ napříště zpřesnily podmínky pro vymezení a charakteristiku institutu závodu. To by dle mého názoru mělo v praxi usnadnit exekutorovi identifikaci závodu a vyhnout se tím postihování dílčích částí 318
Srov. např. specifika spojená s právy a povinnostmi vyplývajícími z pracovněprávních vztahů zaměstnanců působících v postiženém závodu nebo problematiku práv vyplývajících z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví týkajících se podnikatelské činnosti vydraženého závodu.
152
závodu např. exekučním příkazem k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí apod. Na druhou stranu by měl exekutor postupovat při exekuci prováděné postihem závodu zvlášť pečlivě319 a zohledňovat jednotlivé složky závodu (zaměstnanci závodu coby osobní složka, obchodní vztahy spojené se závodem, apod.) Zachování provozu závodu za dohledu správce závodu by proto mělo být prioritou před prodejem závodu v dražbě, a to daleko více, než je tomu např. při postihu nemovitých věcí. Odrazem závažnosti prodeje závodu v dražbě je patrně např. omezení celkového počtu dražeb závodu na dvě ve smyslu ust. § 338za odst. 3 OSŘ. V návaznosti na uvedené hodnotím jako mínus slovenské úpravy absenci možnosti zachovat provoz závodu zavedením jeho správy. S rozpaky se mně dále jeví ust. § 179 odst. 1 EP, které při exekuci prováděné prodejem podniku odkazuje na subsidiární použití ustanovení slovenského obchodního zákoníku upravující smlouvu o prodeji podniku nebo jeho části. Tento postup není dle mého názoru nejšťastnější, neboť zde chybějí jednoznačná pravidla pro postup u některých otázek souvisejících s prodejem takového podniku. V souhrnu a s ohledem na závěry získané v této práci za použití metody analýzy, syntézy a dedukce, a po provedené právní komparaci, považuji českou úpravu civilních exekucí pro peněžité plnění za pružnější a efektivnější než slovenskou právní úpravu civilních exekucí pro peněžité plnění. Pozitiva české právní úpravy vyplynula zejména po podrobnější studii exekučního postihu nemovitých věcí a postihu závodu. Správa nemovité věci a správa závodu v rámci postižení závodu se potom ukazují jako vhodné jiné možnosti exekučního postihu, které vedou k uspokojení věřitele a povinného omezují poměrně mírněji než prodej nemovitých věcí nebo prodej závodu. S ohledem na vzájemné prolínání právní teorie a aplikační praxe jsem zároveň své úsudky, uvedené v příslušných statích, průběžně doplňoval relevantní soudní judikaturou. Nelze opomenout ani vliv nového občanského zákoníku, jenž zásadně rekodifikoval soukromé právo v České republice a i do exekučního práva zavedl instituty jako tzv. substituční jmění, nové pojetí nemovité věci apod. Tyto nezanedbatelné změny soukromého práva pravděpodobně ovlivní do určité míry i řadu procesů v jednotlivých fázích provádění samotné civilní exekuce pro peněžité plnění, přičemž jsem přesvědčen, že na některé výkladové otázky nalezneme odpověď až v souvislosti s vývojem budoucí soudní judikatury. 319
Byť využívá součinnosti správce závodu, kterým je zásadně insolvenční správce.
153
Seznam zkratek 1. Právní předpisy DŘ
zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů
EP, exekučný poriadok
zákon č. 233/1995 Z. z., o súdnych exekútoroch a exekučnej činnosti (Exekučný poriadok) a o zmene a doplnení ďalších zákonov, v znení neskorších predpisov
EŘ, exekuční řád
zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
IZ
zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů
KZ
zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), v platném znění
NNČ
nařízení vlády č. 595/2006 Sb., (nařízení o nezabavitelných částkách), v platném znění
ObchZ
zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
OSP
zákon č. 99/1963 Zb., občiansky súdny poriadok, v znení neskorších predpisov
OSŘ, občanský soudní řád
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
OZ, občanský zákoník
zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění
ProVyhl
vyhláška č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti, ve znění pozdějších předpisů
154
SŘ
zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
ŠZ
zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávaní (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů
TŘ
zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů
VJŘ
vyhláška č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů
ZKR
zákon
č.
7/2005
Z.
z.,
o
konkurze
a
reštrukturalizácii a o zmene a doplnení niektorých zákonov, v znení neskorších predpisov ZOB
zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů
ZOM
zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů
ZOZ
zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013
ZP
zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších přepisů
ZSŠ
zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů
ZSVR
zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro
případy
souběžně
probíhajících
výkonů
rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů ZŘS
zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění
ZVD
zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů
155
2. Ostatní ČR
Česká republika
DPH
daň z přidané hodnoty stanovená dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů
EU
Evropská unie
SJM
společné jmění manželů
SR
Slovenská republika
156
Seznam použité literatury a pramenů Monografie: • BERGLUND, Mikael. Cross-border Enforcement of Claims in the EU: History,
Present time and Future. Alphen aan den Rijn: Kluwer Law International, 2009, 369 s. ISBN 978-90-411-2861-4 • DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1.
vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1776 s. ISBN 978-80-7400-107-9 • FICOVÁ, S. a kol. Občianske právo procesné: základné konanie. 1. vyd. dotl.
Bratislava Univerzita Komenského v Bratislave, Právnická fakulta, Vydavateľské oddelenie, 2007, (Učebnice právnickej fakulty), 307 s. ISBN 80-7160-194-2 • GRUBBS R., Shelby. International Civil Procedure. The Hague: Kluwer Law
International, 2003, 802 s. ISBN 90-411-2094-7 • HENDRYCH, D. a kol. Právnický slovník. 3. podstatně rozšířené vydání. Praha: C. H.
Beck, 2009, 1481 s. ISBN 978-80-7400-059-1 • HURDÍK, Jan et al. Občanské právo hmotné. Obecná část. Absolutní majetková
práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, 308 s. ISBN 978-807380-377-3 • KABELKOVÁ, E., SCHÖDELBAUEROVÁ, P. Bytové spoluvlastnictví v novém
občanském zákoníku. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 360 s. ISBN 978-80-7400-444-5 • KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013,
957 s. ISBN 978-80-7400-476-6 • KINCL, J., URFUS, V., SKŘEJPEK, M. Římské právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,
1995, 386 s. ISBN 80-7179-031-1 • KRAJČO, Jaroslav. Prehľad rozhodovania súdov „judikatúra“ v exekučných veciach.
Bratislava: EUROUNION, 2009, 332 s. ISBN 978-80-89374-08-3 • KRAJČO, Jaroslav. Komentár. Exekučný poriadok. Procesný postup exekútora.
Procesný postup exekučného súdu. Bratislava: EUROUNION, 2009, 600 s. ISBN 978-80-89374-07-6 • LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 – 654). Komentář. 1.
vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 2400 s. ISBN 978-80-7400-529-9 • MACUR, Josef. Kurs občanského práva procesního. Exekuční právo. 1. vydání.
Praha: C. H. Beck, 1998, 207 s. ISBN 80-7179-190-3
157
• MAZÁK, J. a kol. Učebnica občianskeho procesného práva 1 a 2. 1. vydanie.
Bratislava: IURA LIBRI, 2012. 802 s. ISBN 978-80-8963-500-9 • MAZÁK, J. a kol. Základy občianskeho procesného práva. 4. podstatne prepracované
a doplnené vydanie. Bratislava: IURA EDITION, 2009, 897 s. ISBN 978-80-8078275-7 • NIEMI-KIESILÄINEN, Johanna. Civil procedure in Finland. Alphen aan den Rijn:
Kluwer Law International, 2010, 152 s. ISBN 9789041133861 • ROZEHNAL, A. In: BĚLOHLÁVEK, A. J. a kol. Komentář k zákonu o obchodních
korporacích. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, 2733 s. ISBN 978-80-7380-451-0 • SCHELLEOVÁ, Ilona a Karel SCHELLE. Úvod do civilního řízení. 1. vyd. Praha:
Eurolex Bohemia, 2005, 227 s. ISBN 80-86861-81-3 • SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976 - 1474). Komentář. 1.
vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1276 s. ISBN 978-80-7400-499-5 • STAVINOHOVÁ, J. HLAVSA, P. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vyd.
Brno: Masarykova univerzita, (Edice učebnic PrF MU v Brně ; sv. 332), 2003, 660 s. ISBN 80-210-3271-5 • SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád.
Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1422 s. ISBN 978-80-7400-506-0 • TOMAŠOVIČ,
Marek. Exekučný poriadok s komentárom. podnikateľa, 2006. 1. vyd. 296 s. ISBN 80-88931-41-X
Žilina:
Poradca
• TRIPES, Antonín. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 852 s.
ISBN 80-7179-489-9 • WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. 6. aktualizované a doplněné vydání.
Praha: Linde Praha, 2011, 711 s. ISBN 978-80-7201-842-0
Odborné články: • ADÁMEK, Radek. Rizika při nabývání nemovitostí od povinného. Bulletin
advokacie. Praha: Česká advokátní komora, 2009, č. 6, s. 39. ISSN 1210-6348 • ANDRÁŠEK, Marek. Potřetí k neplatnosti smlouvy o převodu nemovitosti uzavřené
povinným v průběhu exekuce. Bulletin advokacie. Praha: Česká advokátní komora, 2008, č. 3, s. 30 – 31. ISSN 1210-6348 • BÁRTA, Jan. K právní situaci povinného a exekutora při odkladu provedení exekuce
vykonatelného rozhodčího nálezu. Bulletin advokacie. Praha: Česka advokátní komora v Praze, 2004, č. 2, s. 45 – 50. ISSN 1210 – 6348
158
• DÁVID, Radovan. Exekutorská činnost ve světle novely 286/2009 Sb. Právní fórum.
Praha: Wolters Kluver ČR a.s., 2009, č. 10, s. 414. ISSN 1210-7966 • DOLEŽALOVÁ, Lenka. Zásadní změny v exekučním řízení. Bulletin advokacie.
Praha: Česka advokátní komora v Praze, 2012, č. 12, s. 28 - 31. ISSN 1210 – 6348 • DOSTALÍK, Petr. Odraz ustanovení § 50 odst. 2 exekučního řádu v římském právu.
Komorní listy. 2014. Praha: Exekutorská komora ČR, roč. 6, č. 1, s. 28 – 32. ISSN 1805-1081 • DÖRFL, Luboš. K vymáhání pohledávek výkonem rozhodnutí, exekucí nebo
v insolvenční řízení. Právní rádce. Praha: Economia, a.s., 2009, č. 3, s. 16 – 20. ISSN 1210-4817 • FIALA, Josef. Soudcovské zástavní právo – způsob zajištění, nebo způsob exekuce?
Právní fórum. Praha: ASPI, a.s., 2005, č. 6, s. 219, ISSN 1214 – 7966 • FILÍPEK, Milan. (Zatím) poslední novela exekučního řádu. Právní rozhledy. Praha:
C. H. Beck, 2008, č. 9, s. 322 – 326. ISSN 1210-6410 • FOJT, Viktor. Rozvrh výtěžku dražby nemovitosti po novele exekučního řádu a
zákona o střetu exekucí. Komorní listy. 2012. Brno: Exekutorská komora České republiky, roč. 4, č. 4, s. 31 – 35. ISSN 1805-1081 • KORBEL, F., PRUDÍKOVÁ, D. Velké změny exekučního práva od 1. ledna 2013.
Právní rozhledy. Praha: C. H. Beck, 2013, č. 1, s. 1. ISSN 1210-6410 • KULKOVÁ, Radmila. Střety souběžně probíhajících exekucí. Právní rozhledy. Praha:
C. H. Beck, 2002, č. 9, s. 417 - 422. ISSN 1210-6410 • MÁDR, Jaroslav. Ke stanovisku Nejvyššího soudu k výkladu exekučního řádu.
Právní rádce. 2006, č. 10, s. 371 – 375. ISSN 1210 – 6410 • MOLNÁR, Peter. Ad Exekúcia predajom nehnuteľnosti bez súhlasu záložného
veriteľa. bulletin slovenskej advokácie. Bratislava: Slovenská advokátska komora, 2011, č. 7 – 8, s. 6 – 10. ISSN 1335-1079 • MOLNÁR, Peter. Exekučné konanie a činnosť exekučného súdu. bulletin slovenskej
advokácie. Bratislava: Slovenská advokátska komora, 2003, č. 5-6, s. 18. ISSN 13351079 • MOLNÁR, Peter. Novoty v slovenskom exekučnom práve. Justičná revue: časopis
pre právnu prax. 2005, roč. 57. č. 10. s. 1215. ISSN 1335-6461 • MOLNÁR, Peter. Procesné aspekty realizácie záložného práva v Slovenskej
republike. bulletin slovenskej advokácie. Slovenská advokátska komora, 2008, č. 12, s. 21 – 25. ISSN 1335-1079
159
• MOLNÁR, Peter. Záložné právo ako prekážka exekvovateľnosti majetku povinného.
bulletin slovenskej advokácie. Bratislava: Slovenská advokátska komora, 2013, č. 10, s. 35 – 41. ISSN 1335-1079 • NEVĚŘILOVÁ, Pavla. Přihlašování pohledávek do exekuce prováděné prodejem
nemovitostí. Komorní listy. 2013. Praha: Exekutorská komora ČR, roč. 5, č. 4, s. 19 – 22. ISSN 1805-1081 • PAZDERKA, Stanislav. Co všechno se vejde pod zástavní právo exekutorské?
Komorní listy. 2011. Brno: Exekutorská komora České republiky, roč. 3, č. 4., s. 33 – 34. ISSN 1805-1081 • PAZDERKA, Stanislav. Vliv nového občanského zákoníku na některé instituty
exekučního práva. Komorní listy. 2013. Praha: Exekutorská komora ČR, roč. 5, č. 4, s. 9 – 15. ISSN 1805-1081 • PROŠEK, J. a kol. Metodika k střednědobé novele exekučního řádu. Bulletin
advokacie. Praha: Česka advokátní komora v Praze, 2009, č. 12, s. 41 – 43. ISSN 1210 – 6348 • SVOBODA, Karel. Jak donutit soud, aby dokončil neúplnou exekuci. Právní fórum.
Praha: Wolters Kluver ČR a.s., 2009, roč. 6, č. 1, s. 14 -18. ISSN 1210-7966 • ŠIMEK, Petr. Elektronické dražby nemovitostí – pohled z praxe. Komorní listy. 2012.
Brno: Exekutorská komora České republiky, roč. 4, č. 3, s. 35 – 36. ISSN 1805-1081 • TINTĚRA, Pavel. Prodej obchodního majetku povinného v dražbě a DPH. Komorní
listy. 2009. Brno: Exekutorská komora České republiky. roč. 1, č. 0, s. 11 – 12 • TUŠILOVÁ, B., VAVŘINA, J. Problémy právní úpravy vztahu exekuce a
insolvenčního řízení. Právní rozhledy. 2012, č. 3, s. 100. ISSN 1210 – 6410 • VALENTA, Jan. Postihuj co nejrychleji vše, co se dá. Právní rádce. Praha:
Economia, a.s., 2008, č. 7, s. 11 – 16. ISSN 1210-4817 • VESELÝ, J., RAKOVSKÝ, A., ŠIMKOVÁ, R. Soudní exekutoři – alternativa výkonu
rozhodnutí. Právní rozhledy. Praha: C. H. Beck, 2001, č. 6, s. 254 - 261. ISSN 12106410 • VESELÝ, J., RAKOVSKÝ, A., ŠIMKOVÁ, R. Způsoby provedení exekuce podle
zákona o soudních exekutorech se zaměřením na odchylky od úpravy v občanském soudním řádu. Právní rozhledy. Praha: C. H. Beck, 2001, č. 10, s. 470 - 475. ISSN 1210-6410 • VESELÝ, Jan a kol. Způsoby provedení exekuce podle zákona o soudních
exekutorech se zaměřením na odchylky od úpravy v občanském soudním řádu. Právní rozhledy. 2001, č. 10, s. 470 – 475. ISSN 1210 – 6410 • VYDRA, Jan. Vyřeší novelizace problémy exekučního řádu? Právní rádce. Praha:
Economia, a.s., 2009, č. 1, s. 51 – 56. ISSN 1210-4817
160
• VYMAZAL, Lukáš. Rizika uspokojení zástavního věřitele v exekuci prodejem
nemovitosti. Právní rádce. 2007, č. 10, s. 10 – 18. ISSN 1210 – 4817
Internetové zdroje: • Důvodová zpráva k občanskému zákoníku. Konsolidovaná verze [cit. 19. 7. 2014].
Dostupné z: • EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 19. 6.
2014]. Dostupné z: • Exekutorská komora České republiky. 56. Příklep a Rozvrh. [cit. 11. 12. 2013].
Dostupné z: • průběh práce na slovenském občanském zákoníku - [cit. 2. 1. 2014]. Dostupné z:
• SHIMOMURA, Masami. Civil Execution System and Insolvency System (May 21,
2010) [online]. [cit 17.
7.
2014].
Dostupné
také
z:
• Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna [digitální repozitář
Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky]. Poslanecká sněmovna České republiky [cit 14. 6. 2014]. Dostupné z: Parlamentu • TAUCHEN, Jaromír - SALÁK, Pavel. Říšská sbírka zákonů, Moravská sbírka zákonů
(1849-1918) - virtuální knihovna [online]. 1 vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010 [cit. 2014-06-13]. Elportál. Dostupné z: . ISSN 1802-128X. • Ústavný súd Slovenskej republiky – Vyhľadávanie rozhodnutí [cit 5. 4. 2014].
Dostupné z: http://portal.concourt.sk/pages/viewpage.action?pageId=1277961> • • < http://www.usoud.cz/ > • • • • < http://www.ekcr.cz/>
161
Právní předpisy a právo Evropské unie: • Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o
změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů • Zákon č. 233/1995 Z. z., o súdnych exekútoroch a exekučnej činnosti (Exekučný
poriadok) a o zmene a doplnení ďalších zákonov, v znení neskorších predpisov Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů • Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů • Zákon č. 99/1963 Zb., občiansky súdny poriadok, v znení neskorších predpisov • Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 207/2000
Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů • Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve
znění pozdějších předpisů • Zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), v platném znění • Nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být
sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení (nařízení o nezabavitelných částkách), v platném znění • Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění • Vyhláška č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti, ve znění
pozdějších předpisů • Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů • Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném
vzdělávaní (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů • Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších
předpisů • Vyhláška č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění
pozdějších předpisů • Zákon č. 7/2005 Z. z., o konkurze a reštrukturalizácii a o zmene a doplnení niektorých
zákonov, v znení neskorších predpisov • Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů • Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o
oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů
162
• Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších přepisů • Zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů • Zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících
výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů • Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění • Zákon č. 79/1896 ř.z. o řízení exekučním a zajišťovacím (řád exekuční) • Zákon č. 142/1950 Sb., o konaní v občianskych právnych veciach (občiansky súdny
poriadok) • Vyhláška č. 329/2008 Sb., o centrální evidenci exekucí, ve znění pozdějších předpisů • Vyhláška Ministerstva spravodlivosti Slovenskej republiky č. 492/2004 Z. z., o
stanovení všeobecnej hodnoty majetku, v znení neskorších predpisov • Zákon č. 191/1950 Zb. zákon zmenkový a šekový, v znení neskorších predpisov • Zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů • Zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992
Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů • Zákon č. 65/2001 Zb., o správe a vymáhaní súdnych pohľadávok, v znení neskorších
predpisov • Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávaní a
výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech • Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 805/2004 ze dne 21. dubna 2004,
kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky • Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007,
kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích
Judikatura: • Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2004, sp. zn. 14 Co 555/2003 • Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 903/2004 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 943/2012 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 10. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3160/2007
163
• Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2386/2012 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1054/2002 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1561/2012 • Nález Ústavního soudu ČR ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 2780/10 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 20 Cdo 1624/2007 • Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4802/2008 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2008, sp. zn. 20 Cdo 833/2007 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3693/2007 • Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4051/2011 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3845/2011 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3774/2013 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3102/2012 • Stanovisko Najvyššieho súdu SR ze dne 11. 6. 1987, sp. zn. Pls 1/1987 • Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 20 Cdo 485/2005 • Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2414/2012 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 850/2006 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 2005, sp. 20 Cdo 391/2003 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 6. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1766/2001 • Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 14 Kse 6/2011 • Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3029/2009 • Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1229/2003 • Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3642/2012 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 20 Cdo 4341/2010 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2427/2007 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 20 Cdo 352/2005 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 11. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2903/2006
164
• Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 8. 2001, sp. zn. 28 Cdo 133/2001 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. 20 Cdo 1789/2007 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 20 Cdo 509/2006 • Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3400/2013 • Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1813/2006 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 29 Odo 1070/2006 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3516/2006 • Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2881/2011 • Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 24. 8. 2011, sp. zn. I. ÚS 3391/10 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2329/2005 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2418/2005 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1083/2005 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 779/2005 • Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 5. 2011, sp. zn. 8 Co
805/2011 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 7. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1084/2006 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 20 Cdo 443/2005 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 2. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2439/2005 • Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2573/2007 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 8. 2011, sp. zn. 20 Cdo 108/2010 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2345/2005 • Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 998/2010 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 9. 2011, sp. zn. 20 Cdo 5204/2009 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 20 Cdo 400/2006 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3845/2011 • Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2508/2009
165
• Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1447/2004 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1789/2007 • Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2350/2009 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 20 Cdo 211/2002 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3754/2009 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 623/2007 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1145/2007 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 9. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2859/2005 • Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2041/2012 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1319/2002 • Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 29 Cdo 984/2011 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3747/2011 • Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 11. 2000, sp. zn. 21 Cdo 182/2000 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3747/2011 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2011, sen. zn. 29 NSCR 16/2011 • Rozhodnutí Najvyššieho súdu Slovenskej republiky ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. M Cdo
26/2000 • Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. III. ÚS 376/06 • Rozhodnutí Najvyššieho súdu Slovenskej republiky ze dne 1. 1. 2007, sp. zn. M Cdo
47/2003 • Nález Ústavného súdu Slovenskej republiky ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. senátu a
pléna: PL. ÚS 20/05 • Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 9. 1999, č. j. 33 Cdo 1199/98-124 • Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2009, sp. zn. 8 Afs 19/2008 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 5. 2008, sp. zn. 29 Cdo 699/2008 • Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3439/2013 • Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 296/2003
166
Summary The subject of this thesis was civil distraint for pecuniary performance focused on recourse of immovable assets and of works. In the first part of the thesis I generally introduced the term distraint, or more precisely civil distraint on pecuniary peformance and the process of distraint proceedings. The general introduction into the topic also consists of historical overview of the term. Apart from other topics in this part of the thesis I mention the topic of protection of the rights of third parties in distraint proceedings, distraint and community property, or the collision of distraint and bankruptcy proceedings. I dedicated the second part of this thesis to particular forms of executing civil distraint on pecuniary performance which are siginificant tools of distraint. Along with the theoretical review using the methods of analysis, deduction and synthesis I compared the examined terms with the Slovak legal form of civil distraint. In its beginnings the Czech Act No. 120/2001 Coll. was inspired by the Slovak legal order. After legal comparison I was able to obtain a valuable tool to summarize the Czech code for civil distraint for pecuniary performance. With regards to the interconnection of legal theory and practice I added the relevant examples of courts practice. I presented the partial conclusions in the relevant sections and in the chapter dealing with a comparative summary and reflections de lege ferenda. Overall, I would agree to a more complex and compact Act No. 120/2001 Coll. since the current duplicity of legal adaptation in the code of distraint for pecuniary performance (in the Act No. 120/2001 Coll. as a special order with appropriate usage of clauses of Act No. 99/1963 Coll.) often causes issues with interpretation. On the other hand, I consider the adaptation of distraint on immovable assets and works represented by administration of immovable assets or administration of works a modern and effective tool of exectuing a civil distraint for pecuniary performance. In this regard there seem to be other more appropriate ways of distraint recourse which lead to creditor´s satisfaction and limit obliger less than selling of immovable assets or works. With regards to the conclusions of this thesis after legal comparison I consider the Czech legal order of civil distraint more flexible and effective than the Slovak legal order of civil distraint for pecuniary performance.
167
Finally, the influence of the new Civil Code which fundamentally recodified privite law in the Czech Republic cannot be omitted. This code introduced into seizure proceedings terms like substitute assets, new understanding of immovable assets, etc. These considerable changes of private law will probably to a certain extent influence a lot of processes in the execution of civil seizure. I am convinced that some interpretation issues will only be resolved by adapting the relevant conclusions of the future judicial practice.
168
Abstrakt Rigorózní práce se zabývá problematikou civilních exekucí pro peněžité plnění se zaměřením na postih nemovitých věcí a závodu. Cílem práce je kritická konfrontace pozitivní úpravy civilních exekucí pro peněžité plnění s aplikačními problémy, s dílčími úvahami autora práce a částečně i s dopady nového občanského zákoníku na exekuční činnost. Cíl práce je sledován zejména za pomoci zevrubnější studie způsobů provedení exekuce pro peněžité plnění postihujících nemovité věci a závod. Rigorózní práce obsahuje ve své úvodní části výklad základních institutů exekučního řízení, pojednání o civilní exekuci pro peněžité plnění a nastínění průběhu exekučního řízení. Obecnou část uzavírají statě o exekuci a společném jmění manželů a o střetu exekuce a insolvenčního řízení. Dále jsou rozebrány jednotlivé způsoby provedení exekuce pro peněžité plnění. Autor práce používá při svém zkoumání metodu analýzy, dedukce a syntézy. V rigorózní práci je doplňkově použita právní komparace se slovenskou právní úpravou civilních exekucí pro peněžité plnění. Výklad zkoumaného tématu akcentuje rovněž vliv rekodifikace soukromého práva v podobě občanského zákoníku. Stěžejní částí práce jsou pojednání o otázkách jednotlivých způsobů provedení exekuce postihujících nemovité věci a závod. Autor práce dospívá k závěru o pozitivech českých způsobů provedení exekuce pro peněžité plnění zaměřených na postih nemovitých věcí a závodu, a to zejména ve formě správy nemovité věci a správy závodu.
169
Abstract This thesis deals with civil distraint for pecuniary performance focused on recourse of immovable assets and of works. The aim of this thesis is critical confrontation of civil distraint for pecuniary, especially performance with application problems, with some reflections of author and partly with the effects of new Civil Code on civil distraints. The first part of the thesis consists of definition of basic forms of distraint proceedings, distraint for pecuniary performance and the process of distraint proceedings. The general part is summarized by sections regarding distraint and community property, and the collison of the bankruptcy and distraint proceedings. Furthermore, this thesis deals with specific forms of distraint for pecuniary performance. Author uses the methods of analysis, deduction and synthesis and compared the examined terms with the Slovak legal order of civil distraint. Definition of the researched forms of distraint accents the influence of recodification of civil law in the form of Civil Code. This part of the thesis also contains particular ways of execution of distraint focused on recourse of immovable assets and of works, and their legal comparison with the Slovak legal adaptation of civil distraint for pecuniary performance. Author considers the adaptation of distraint on immovable assests and works represented by administration of immovable assets or administration of works a modern and effective tool of exectuing a civil distraint for pecuniary performance and Czech legal order of civil distraint more flexible and effective than the Slovak legal order of civil distraint for pecuniary performance.
170
Název rigorózní práce: Civilní exekuce pro peněžité plnění se zaměřením na postih nemovitých věcí a závodu
Název rigorózní práce v anglickém jazyce: Civil distraint for pecuniary performance focused on recourse of immovable assets and of works
171
Klíčová slova: civilní exekuce, exekuční postih nemovitých věcí, postižení závodu
Keywords: civil distraint, distraint focused on recourse of immovable assets, recourse of works
172
