Charakteristika pojetí filmové výchovy, příklady dobré praxe v evropských zemích a možnosti implementace v ČR

Charakteristika pojetí filmové výchovy, příklady dobré praxe v evropských zemích a možnosti implementace v ČR

…………………………………………………………………………………………………………….

1

Obsah 1.

Úvod

2.

Aktuální výzkum a činnost pracovní skupiny pro filmovou výchovu

3.

Filmová gramotnost v kompetenčním rámci

4.

Ideální model filmové výchovy

5.

Souhrn doporučení pro Evropskou komisi

6.

Příklady dobré praxe: Spojené království

7.

Příklady dobré praxe: Francie

8.

Příklady dobré praxe: Dánsko

9.

Příklady dobré praxe: Maďarsko

10.

Příklady dobré praxe: Polsko

11.

Souhrn doporučení pro ČR

2

Představovaná studie vznikla jako jeden z výstupů monitorování aktivit na poli filmové výchovy Národního filmového archivu a Free Cinema, o.p.s. Následující text by měl sloužit jako přehledová studie mapující jednotlivé modely filmové výchovy ve vybraných zemích EU, ale také jako rejstřík příkladů dobré praxe, které bude možné uvést v život v českém výchovně-vzdělávacím procesu i související legislativě. Text je určen především odborníkům z oblastí filmových a mediálních studií a pedagogiky.

1. Úvod Na evropské úrovni neexistuje jednotný metodický postup zavádění filmové/audiovizuální výchovy do vzdělávacího systému. Mezi hlavní důvody je možné řadit odlišnou historickou zkušenost, různorodé společenské a ekonomické zázemí, průběh schvalování kurikulárních dokumentů i kulturně-společenský rámec jednotlivých zemí. Neopomenutelným důvodem je také průběžný proces evropské integrace a zapojení jednotlivých krajin do programů na podporu filmového průmyslu a audiovize (včetně filmové výchovy). Můžeme tedy mluvit spíše o metodikách, které mají odlišný obsah i povahu a jsou výrazněji či méně výrazně ukotveny v osnovách či kurikulích škol nebo programech vzdělávacích a filmových institucí a neziskových organizací. Výuka o filmu v jednotlivých zemích se také odvíjí od historického přístupu k filmu jako samostatnému uměleckému odvětví a jeho propojení s výchovou audiovizuální a mediální v nejširším slova smyslu. V Maďarsku, kde má mediální výchova počátky už v šedesátých letech, se film etabloval jako přirozená podmnožina komplexnější vzdělávací kategorie a je její integrální součástí. Ve Velké Británii jsou filmová a mediální výchova součástí samostatného komplexního celku Screen Education1, která byla do češtiny překládána jako audiovizuální edukace2 nebo audiovizuální výchova. V popisech různých metodických východisek filmové výchovy a příkladů dobré praxe se tedy budeme přiklánět k oborovým vazbám v dané zemi, přičemž bude stručně vysvětlen kontext celého systému. Pro potřeby terminologického vymezení v českém kontextu budeme používat termín filmová/audiovizuální výchova, což je oficiální název akreditovaného doplňujícího vzdělávacího oboru. Ten se odlišuje od průřezového tématu mediální výchova, které se zabývá různými typy médií, produkcí mediálních sdělení a jejich recepcí, a je blízce spojeno se sociologií a kulturními studii. Analýzy a výzkumy konkrétních institucí (Universidad Autonoma de Barcelona, British Film Institute) v oblasti filmové/audiovizuální výchovy a možnosti rozvoje publika realizované v minulých letech dopomohly k rozšíření diskuse o nezbytnosti zavedení norem pro filmovou výchovu v Evropě a stanovení jasných východisek. Ty jsou potřebné také v souvislosti s nemalými prostředky alokovanými Evropskou komisí na podporu této oblasti. Evropská unie se snaží dohnat mnohaletý deficit ve sběru dat, která jsou na národních úrovních mnohdy shromažďována po delší období. Česká republika je v tomto výjimkou: opožděný vývoj je možné zaznamenat nejen v zásadním nedostatku dat, ale také v celospolečenské diskusi a konsensu nad 1

BOLAS, Terry. Screen Education. From Film Appreciation to Media Studies. Bristol: Intellect Books 2009 VACEK, Patrik, KRÁTKÁ, Jana. Audiovizuální edukace jako součást mediální výchovy. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta 2008. 2

3

důležitostí filmové gramotnosti. Ta se stala v mnoha zemích (Maďarsko, Irsko, Severní Irsko, Francie, Polsko) součástí celkového komplexu gramotnosti a očekávaného penza znalostí a dovedností žáků a studentů již před mnoha lety. Více se jednotlivým průzkumům věnujeme v následující kapitole. Pokud shrneme aktuální situaci, zájem klíčových hráčů (školy, instituce, ministerstva, archivy) o filmovou/audiovizuální výchovu je vždy podmíněn výraznější podporou práce s mladým publikem. Iniciativa Evropské komise se skrze její orgány snaží pomoci naplnit potřeby a zájmy jednotlivých zemí a vytvořit jednotný rámec pro její možný rozvoj na evropské úrovni. Komise však nemůže suplovat roli národních institucí a iniciativ v této oblasti. V následujících kapitolách budou představeny přístupy k filmové/audiovizuální výchově ve vybraných členských zemích EU a také příklady dobré praxe ve Spojeném království, Francii, Dánsku, Polsku a Maďarsku. Vybraný vzorek zemí, představený formou případových studií, prezentuje průřez přístupy k této problematice v jednotlivých regionálních segmentech, zastoupeny jsou zde země s nejdelší tradicí audiovizuální výchovy a komplexním přístupem (Velká Británie, Francie), země s největší progresí a podporou v posledních dvaceti letech (Dánsko), ale také země bývalého východního bloku (Maďarsko, Polsko), ke kterým máme historicky a společensky nejblíže.

2. Aktuální výzkum a činnost pracovní skupiny pro filmovou výchovu V roce 2013 skončilo další programovací období programu na podporu audiovizuálního průmyslu MEDIA. Již v minulém období (2007-2013) si členové Evropské komise stanovili cíl výraznější podpory výzkumu v oblasti filmové výchovy a práce s publikem, v novém období se jedná o samostatný program podpory. Pro následující období let 2014-2020 schválila Evropská komise novou strategii a vytvořila nový program Kreativní Evropa (Creative Europe), který zahrnuje podprogramy Culture a stávající program MEDIA3. V rámci analýzy a monitorování byla v roce 2011 iniciována zpráva Screen Literacy Report, kterou zpracoval výzkumný tým pod vedením zástupců British Film Institute a dalších šestadvaceti organizací a institucí z většiny zemí Evropské unie. V návaznosti na výsledky šetření a čtrnáct doporučení, které byly součástí zprávy pro Evropskou komisi, vznikla pracovní skupina (Film Literacy Advisory Group) složená ze zástupců jednotlivých organizací. Dalším významným projektem byl rozsáhlý výzkum Gabinete de Communication y Education (Universidad Autonoma de Barcelona) pod názvem FilmED, jehož výsledky byly zveřejněny v roce 20154. Jednalo se o zpracování hloubkové kvalitativní analýzy filmové výchovy, jehož výsledky byly představeny na jaře roku 2015. Zpracovaná studie představila základní oblasti a problémy, jako jsou zapojení filmového průmyslu, autorskoprávní problematika nebo využití audiovizuálních děl na školách.

3

Více informací o programu zde: http://www.kreativnievropa.cz/ Studie je ke stažení zde: http://www.gabinetecomunicacionyeducacion.com/sites/default/files/field/adjuntos/report_filmed.pdf 4

4

Studie představila také základní úskalí, která je možné vystopovat při zavádění filmové výchovy do škol napříč všemi zeměmi EU. Mezi tyto hlavní problémy patří zejména: ● kutikulární a pedagogická omezení ● nedostatečné nebo nulové zapojení filmového průmyslu ● praktická omezení na školách (technické vybavení, autorská práva) ● ekonomické a právní podmínky (dostupnost nosičů) ● nedostatek komunikace a pochopení mezi učiteli a majiteli práv Studie dále poukazuje na hluboký rozpor mezi dvěma typy užití filmu na školách – jako učební pomůcky v jiných předmětech, kde je film pouhým prostředkem výuky, a jako samostatného předmětu zkoumajícího estetické, kulturní, etické a technické hodnoty filmových děl samotných. Iniciativy a průzkumy pomohly zmapovat filmovou i mediální výchovu a gramotnost na evropské úrovni, následně si Evropská komise nechala zpracovat model filmové výchovy, opět pod vedením BFI. Na základě roční práce vznikl strategický dokument Framework of Film Education for Europe, který bude dokončen a schválen v červnu 2015. Tento dokument připravovaný více než čtyřiceti experty z evropských zemí ve stručnosti definuje, čeho by měli dosáhnout ti, které je možné nazývat filmově gramotnými, neboli co by měl znát filmové gramotný člověk po absolvování výchovně-vzdělávacího procesu nebo v rámci programů mimoškolního vzdělávání.5

3. Filmová gramotnost v kompetenčním rámci Na evropské úrovni jsme svědky bezpočtu diskusí, konferencí a seminářů, které se snaží zahrnout film a média do obecného kompetenčního rámce. Často se mluví o širším konceptu mediální gramotnosti, filmová gramotnost bývá vnímána pouze jako jedna z jejích odnoží. Do protikladu je stavěn tzv. „francouzský model“, který je dlouhodobě formulován jako porozumění všem aspektům kinematografie, a preferuje takříkajíc „čistou“ filmovou výchovu na straně jedné, a komplexní model audiovizuální edukace, která zahrnuje filmovou i mediální gramotnost do jednoho kompetenčního rámce, na straně druhé. UNESCO ve své studii Media and Information Literacy: Policy and Strategy Guidlines6 dokonce mluví o nejširším možném termínu informační gramotnosti, která má být nadřazena gramotnosti mediální a filmové. Ta zahrnuje kompetence využívání informací, jejich kritického hodnocení, ale také jejich produkci. Její součástí jsou také kompetence v oblasti využívání informačních technologií (ICT, občas je používán termín digitální gramotnost). V této studii používáme zúžený termín filmové gramotnosti s přihlédnutím k širšímu rámci gramotnosti mediální. V evropském diskursu je patrná tendence obě úrovně zaměňovat. Autoři této studie se budou snažit vytýčit principy, kterými je možno definovat filmovou gramotnost a přeneseně oblast filmové

5

Mezi tyto cíle patří například pochopení výjimečnosti a specifičnosti filmu; individuální vnímání filmu z perspektivy kritické, estetické, emocionální, kulturní a tvůrčí; rozvíjení povědomí o společenském a historickém kontextu filmu nebo schopnost reflektovat různými způsoby objevování a učení se o filmu. Viz kol. aut. Framework of Film Education for Europe. London: British Film Institute 2015. 6 Více informací na stránkách UNESCO: http://www.unesco.org/new/en/communication-and-information/mediadevelopment/media-literacy/mil-as-composite-concept/

5

výchovy dle specifických principů.7 Naše definice a vymezení filmové výchovy pracuje s pojetím frankofonním (education audiovisuelle) a anglosaským (screen education).

4. Ideální model filmové výchovy (Kapitola je výtahem z publikace Screen Literacy Report vydané Britským filmovým institutem v roce 2012.) Po prozkoumání třiceti evropských zemí zařazených do studie jsme schopni rozhodnout, které faktory podporují a které znaky doprovázejí silné národní modely filmové výchovy. Typicky se ve filmové kultuře těchto zemí setkáváme s vysokým stupněm koordinace mezi jednotlivými sektory (vzdělávací a kulturní instituce, neziskový sektor, filmové společnosti a veřejnoprávní média), podpořeným národním strategickým plánem. Vždy zde nalezneme řadu důvodů pro podporu filmové výchovy a vzdělávání, např. zájmů filmového průmyslu (odvážnější publikum, vzdělanější filmové profese), ale vždy je spojujícím faktorem obecný požadavek na filmovou gramotnost pro všechny bez rozdílu. Tyto cíle jsou explicitní, sdílené a vysoce hodnocené svorně všemi zainteresovanými, aniž by kdokoliv zásadně prosazoval potřebu jiného přístupu. Je pochopitelné, že silné zázemí filmové výchovy je součástí rozvinuté filmové kultury, která podporuje vzdělávání a přístup k filmům pro široké spektrum lidí – děti, seniory, rozmanité a znevýhodněné skupiny – a podpora filmové kultury z veřejných zdrojů tento závazek doplňuje. „Výuka“ v neformálním sektoru zde má stejnou úroveň jako formální vzdělání a je uznávána pro svůj odlišný přístup. Na tomto uznání se podílí i závazek provádění komplexního vyhodnocení výsledků, aktéři se musejí i na národní úrovni zavázat k provádění evaluací, aby zlepšovali své zapojení do celkového systému filmové výchovy. Země s velkou mírou integrace vykazují vysoký podíl zapojení jednotlivých subjektů do filmové výchovy, zejména v aktivitách, které jsou dlouhodobě udržitelné a mají jasné měřitelné a zaznamenatelné výsledky. Finanční podpora je rozložena mezi veřejný, komerční, vzdělávací a kulturní sektor a je poskytována v souladu s národním strategickým plánem. Pracovní síla pro filmovou výchovu, od proškolených učitelů filmu, přes učitele jiných předmětů se zájmem o film, až po pomocné pracovníky ve školství a vzdělavatele v mimoškolním vzdělávání (lektoři na volné noze, volnočasoví pracovníci, kulturní pracovníci) mají zřetelné a finančně zajištěné možnosti profesního rozvoje, které jsou jim nabízeny od vstupní úrovně až po úroveň expertní. Profesionální rozvoj rovněž předpokládá možnost akreditace jejich dalšího vzdělávání.

5. Souhrn doporučení pro Evropskou komisi (Kapitola je výtahem z publikace Screen Literacy Report vydané Britským filmovým institutem v roce 2012) 1. Vytvořit model filmové výchovy/vzdělávání v Evropě, včetně hodnocení filmu jako umělecké formy, kritického porozumění, přístupu k národnímu dědictví, světovému uměleckému i 7

Princip tří pilířů (tzv. 3C – cultural, critical, creative) byl zaveden Davidem Buckinghamem, profesorem mediální výchovy na Institute of Education (University of London), který jej vnímá v širším vzdělávacím kontextu a aplikuje obecně na mediální gramotnost. Jeho využití se však ukazuje jako klíčové i pro filmovou výchovu.

6

populárnímu filmu a tvůrčích schopností. Zároveň doporučujeme Evropské komisi (dále jen EC) adoptovat revidovanou definici filmové výchovy navrženou v této zprávě: „Je to úroveň porozumění filmu, schopnost vědomého a zvídavého vybírání filmových děl, kompetence ke kritickému sledování a analýze jejich obsahu, kinematografických kvalit a technických aspektů; a schopnost zacházet s jejich jazykem a technickými prostředky při tvorbě pohyblivých obrazů.“

2. Evropská komise by měla podporovat orgán Expertní skupiny pro filmovou výchovu (Film Literacy Advisory Group, FLAG) a podnítit ji, aby navrhla takový model a aby sloužila jako poradní orgán v dalších krocích jednotlivých doporučení. 3. Nalezli jsme řadu hodnotných strategických přístupů a nástrojů, které by mohli zástupci jednotlivých zemí zdárně využívat, těžit z nich a přiučit se jim. Navrhujeme zřízení samostatného fondu, který pomáhá národním institucím a organizacím adaptovat strategické přístupy z jiných zemí a teritorií a podporovat profesionální rozvoj klíčových pracovníků, jejich setkávání a další vzdělávání. 4. Členské státy by se měly utvrdit v tom, že klíčové programy a předměty mediální výchovy (s výraznou složkou výchovy filmové) jsou uplatňovány na primárním i sekundárním stupni škol; a také by měly zajišťovat přehledy a statistiky vývoje ve volitelné filmové výchově a mapovat vývoj v této oblasti. 5. Evropská komise by měla zajistit poradenství pro efektivní zapojování filmu do národních kurikul a vznik pedagogických metodických přístupů, které dopomohou k zapojení do výuky mateřského jazyka, umění nebo nových médií/ICT. 6. Evropská komise by měla zvážit rámce podpory pro nové členské státy založené na příkladech úspěšných evropských vzdělavatelů v oblasti neformálního vzdělávání. 7. Členské státy by měly propagovat partnerství napříč sektory průmyslu, vzdělávání, národních agentur a orgánů státní správy. Tato partnerství by měla hledat způsoby garance vzdělávacích přínosů z jakékoliv investice veřejných peněz ve filmových produkcích. Podpora by měla zahrnovat zajištění materiálů obohacujících výuku a konkrétně: přístup k produkčním materiálům, zapojení filmařů do vzdělávacích akcí, snížení poplatků za vzdělávací projekce apod.) 8. Evropská komise by měla vytvořit směrnice pro využití materiálů z národních a regionálních filmových archívů a ošetření autorských práv na jejich užití ve školách, včetně jasných pravidel a instrukcí v oblasti poplatků a autorského práva.

7

9. Doporučujeme zvážit podporu vzdělávacích komunitních programů pro dospělé, zaměřených na rozmanité skupiny, seniory, migranty a etnika, například formou překladů titulků. 10. Evropská komise by měla sponzorovat společně s filmovým průmyslem Evropskou banku online zdrojů a materiálů vycházejících z příkladů dobré praxe. 11. Členské státy by měly zahrnout mediální výchovu (s významným podílem výchovy filmové) do programů vzdělávání učitelů. 12. Evropská komise by měla zajistit poradenství v oblasti doškolování profesionálů v celé EU. 13. Evropská komise by měla prozkoumat modely spolupráce akreditovaného doškolování a tréninku ve spolupráci s programem Media Mundus. 14. Evropská komise by měla financovat výzkum v oblasti finančních zdrojů pro filmovou a mediální výchovu pro zajištění podílu z celkového objemu, modelů kofinancování a strategií pro efektivní řízení finančních zdrojů.

6. Příklady dobré praxe: Spojené království Spojené království (nebo Velká Británie) je v politickém a historickém kontextu fragmentovaný prostor, ve kterém existují snahy o integrované aktivity v oblasti filmové výchovy. Kromě celonárodní politické agendy totiž existují také individuální politiky a přístupy jednotlivých zemí parlamentní monarchie: Anglie, Skotska, Walesu a Severního Irska. Pokud hovoříme o rozvoji filmové a mediální výchovy, většina pozornosti je věnována právě Anglii jako největší zemi Spojeného království. V současnosti však můžeme hledat rozvinutou politiku filmové výchovy a osvěty i v dalších zemích království. Tradice filmové výchovy Ve Velké Británii se rozvoj pedagogické reflexe filmu a jeho využití ve výuce datuje do třicátých let 20. století. Již v roce 1917 vznikl první článek pod patronací National Council of Public Morals (The Cinema: Its Present Position and the Future Possibilities), ve třicátých letech však vycházejí zásadní publikace Scrutiny of Cinema (William Hunter, 1933) a překlad knihy Film Rudolfa Arnheima. Důležitou roli sehrál vznik prvního filmového institutu v Evropě (British Film Institute) v roce 1933 a články publikované v časopise Sight and Sound (např. článek Film Appreciation od A. Maxwella Lewise z roku 1936). K dalšímu rozvoji a rozšíření povědomí o filmové výchově došlo v padesátých letech v souvislosti se vznikem National Theatre (1952), které se stalo přirozeným zázemím pro BFI a aktivity filmové výchovy. V tomto období také vznikly první seriózní vědecké publikace, které navazovaly na tzv. Radcliff Report, ministerskou zprávu o filmovém umění a jeho šíření, která nastavila nový, moderní přístup k filmu včetně jeho pedagogického využití.

8

Přelomovým obdobím byla sedmdesátá léta, kdy Paddy Whannel, zaměstnanec BFI, iniciuje vznik samostatného vzdělávacího oddělení této instituce (Educational Department). V souvislosti s intenzivními diskusemi o filmové výchově a ideologickém rozměru kinematografie se hlavními periodiky stávají časopisy Screen a Screen Education. Druhý z nich se většinou z dobově populárního marxistického hlediska věnuje právě roli filmu v oblasti výchovy a jeho možným ideologickým konotacím. I přes různé politické vlivy a tendence způsobené střídáním konzervativních a labouristických vlád si BFI udržela vůdčí pozici v oblasti filmové výchovy a šíření filmové gramotnosti do dnešních dnů. Devadesátá léta znamenala spíše období experimentů a snahy vyrovnat se s nástupem nových možností šíření filmu. Mezi rozhodující změny patří zejména zákon o financování kinematografie (včetně filmové výchovy) z National Lottery Fund, který přinesl do rozpočtu na filmovou výchovu 44,2 mil. liber (v roce 2013). Povaha filmové výchovy ve Velké Británii Filmová výchova vznikala od počátku jako snaha o docenění filmového umění („film appreciation“), která se později transformovala v praktické porozumění a kritické hodnocení audiovizuálních děl. Mezi základní charakteristiky filmové výchovy ve Spojeném království patří především východiska textové analýzy, kdy jsou filmy vnímány jako svébytné druhy textů. Při jejich analýze, ale i praktickém využití filmu je kladen vyvážený důraz na tzv. 3C (cultural-critical-creative), neboli kulturní, kritickou a kreativní/tvůrčí dimenzi audiovizuálních děl. Filmová výchova bývá již od padesátých let vnímána šířeji a zahrnuje veškerou audiovizuální tvorbu s důrazem na její kritickou interpretaci. V 80. let byla iniciována (především prof. Davidem Buckinghamem) diskuse o vazbě filmové a mediální výchovy, samotná filmová výchova má již tradičně široký a interdisciplinární charakter (v návaznosti zejména na anglický jazyk a literaturu, ale také výchovu k občanství a další předměty). V současnosti jsou učitelé školení v aprobaci (GCSE) v oblasti filmu i médií s možností libovolné kombinace s jinými humanitními obory. Studenti si mohou volit předmět filmové i mediální výchovy jako volitelný předmět závěrečných státních zkoušek. Role institucí Ústřední a nezastupitelnou roli v prosazování filmové, ale i mediální výchovy (která je zahrnována pod společný název Screen Education), hraje bezesporu British Film Institute. Ten zajišťuje nejen správu národního filmového dědictví (filmový archiv vznik v roce 1935), informační zázemí pro všechny zájemce o filmovou kulturu (časopis Sight and Sound, později Screen a Screen Education), ale také prostor pro návštěvu filmových představení a setkávání s tvůrci a lidmi z filmového průmyslu (National Theatre a London Film Festival). Důležitou institucí v rozvoji filmové výchovy, která se v 60. letech sdružila s edukačním oddělením BFI, byla Society of Film Teachers (SFT), která vznikla v roce 1953. Později byla s ohledem na vzrůstající roli televize přejmenována na Society of Film and Television Teachers (SEFT). Sdružení učitelů bylo vydavatelem příruček pro učitele Film for Teachers, které nabízely aktuální metodické učební materiály a seznamy dostupných filmů k výuce na 16mm kopiích. Po přidružení k BFI převzal institut veškeré organizační a finanční závazky asociace a zajistil si prakticky výhradní roli na poli filmové výchovy. SEFT se rozpadl v roce 1990 po vleklých mocenských přích a rozporech a zanechal v oblasti filmové výchovy vakuum. Hluboká transformace prostředí v 90. letech pak podnítila vznik samostatné organizace Film Education úzce spolupracující s BFI. Tato organizace nicméně těžila z finanční podpory hollywoodských studií a

9

soustředila se do velké míry právě na hollywoodskou filmovou produkci. Od roku 2013 je klíčovou organizací Into Film, která má na starosti celonárodní koordinaci aktivit filmové výchovy. Zastřešuje mimo jiné školní filmové kluby, workshopy, semináře a konference, přičemž zaměstnává zhruba 200 osob a má kanceláře ve většině velkých měst. Into Film nicméně koordinuje veškeré aktivity společně s BFI, jehož role ve filmovém průmyslu byla ještě posílena zánikem Film Councilu a převzetím zodpovědnosti (kromě ostatních aktivit) za financování výroby britských filmů. V posledních letech je BFI také iniciátorem výzkumných aktivit na poli filmové gramotnosti. V roce 2004 připravila celonárodní strategický dokument Reframing Literacy, který zásadním způsobem ovlivnil včlenění filmu do systému rozšířených kompetencí, zejména v podobě kritického čtení mediálních obsahů a analýzy filmových děl. V roce 2012 realizovala výzkumný projekt o filmové gramotnosti v Evropě a v roce 2015 dokončuje model filmové výchovy pro Evropskou komisi pod názvem Framework for Film Education in Europe. Mezi výchozí dokumenty platné pro filmovou výchovu ve Velké Británii patří v roce 2008 schválená strategie filmové výchovy (Film Council UK), kterou později převzal BFI a aktualizoval do nové, vlastní strategie v roce 2012. Film a školní kurikulum Filmová výchova (Film Education) je samostatným volitelným předmětem na středních školách pro studenty od 14 let v celém Spojeném království. V roce 2004 inicioval British Film Institute přehodnocení školního kurikula, které vedlo k využití filmu i na základních školách pro žáky od 5 do 14 let a zapojení filmové gramotnosti do komplexního systému gramotností na školách. Společně s tím BFI iniciovalo také prosazení kurzů pro učitele filmu a médií a vytvoření portfolia učebních materiálů pro zajištění udržitelnosti filmové výchovy na školách. Od roku 2005 BFI zahájil program školení „místních autorit“, které měly sloužit jako příklad postupného proškolování učitelů, kteří mohou zajistit udržitelnost výuky o pohyblivých obrazech (Moving Image Education) na celonárodní úrovni. Hlavním programem a vrcholem školního roku je tradiční National School Film Week, během kterého se tisíce škol účastní projekcí a workshopů po celé zemi (během roku 2011 navštívilo 470 000 studentů 2 600 představení v 520 kinech). Mimoškolní výchova k filmu V rámci mimoškolních aktivit má ve Velké Británii film a média velký prostor. Ústřední roli měla v tomto směru organizace First Light, která byla v roce 2013 sloučena s Into Film. Její role spočívá především v kurzech zaměřených na porozumění základům filmového jazyka a rozvíjení schopností jeho využití při samotné filmové tvorbě studentů do 25 let. Výjimečný přístup First Light spočíval především v úzké spolupráci s kreativním sektorem a společnostmi, které později nabízejí uplatnění talentovaným studentům. BFI také převzala od Cinematheque Francaise úspěšný program Le Cinéma, cent ans de jeunesse, který je úspěšně realizován na desítkách škol ve Velké Británii. Jeho cílem je realizace krátkých studentských filmů na zadané téma, při jejichž výrobě je studentům poskytnuto profesionální zázemí i teoretické zkušenosti. www.bfi.org.uk www.intofilm.org.uk www.filmliteracyadvisorygroup.wordpress.com

10

7. Příklady dobré praxe: Francie Ve Francii lze vysledovat první pokusy o institucionalizaci filmové výchovy již po druhé světové válce.8 Nicméně současný systém je především výsledkem reforem započatých zhruba kolem roku 1982. Jde o propracovanou vzdělávací soustavu, která začíná na úrovni mateřských škol, pokračuje přes střední školy a učiliště a vede až k neformálnímu vzdělávání. Následně se rozšiřuje i mimo vzdělávací soustavu na dlouhodobou práci s publikem. Je založena na třech základních principech – porozumění obrazovému sdělení, setkávání s filmaři všech profesí a také na možnosti vyzkoušet si tvůrčí proces výroby filmového díla. Tradice filmové výchovy Pro současný stav filmové výchovy jsou důležitá funkční období Jacka Langa (ministr školství a kultury v letech 1981-1993) a Frédérica Mitterranda (ministr kultury v období 2009-2013). Za jejich působení se totiž podařilo vytvořit síť složenou z tisíců profesionálů, organizací kulturních i vzdělávacích a díky jejich součinnosti bylo možné naplňovat cíle stanovené v rámcovém vzdělávacím plánu předmětu filmová a audiovizuální výchova (cinéma et audiovisuel). Ten se také díky zvýšené hodinové dotaci na konci osmdesátých let stal maturitním předmětem v rámci středního školství. Na podzim roku 1981 ministr Jack Lang jmenoval komisi vedenou Jeanem-Denisem Bredinem, která měla za úkol podat zprávu o stavu filmové výchovy. Jedním z hlavních cílů této komise bylo vytvoření vyučovacího oboru s vlastní didaktikou. Zároveň byl kladen důraz na propojení profesionálů z řad filmařů a laické pedagogické veřejnosti. Tyto snahy bylo možno ve Francii sledovat již v období okupace. Díky probíhající reformě výuky uměleckých předmětů bylo možné upozornit právě na film. Od roku 1982 probíhala rozsáhlá veřejná diskuse. Klíčové se ukázaly být dva semináře organizované v rámci festivalu v Cannes (1983, 1984), kdy se většina zainteresovaných zástupců odborné veřejnosti shodla na jasném oddělení filmu jako didaktické pomůcky a filmu jako předmětu studia. Zásadní bylo podepsání dohody mezi Ministerstvem školství a Ministerstvem kultury (25. 4. 1983), což umožnilo postupné zajištění financování a vytvoření systému organizačně i odborně zajišťujícího výuku daného předmětu. Od února 1984 mohly krajské školní inspektoráty vybírat pilotní střední školy, přičemž důraz byl kladen na pedagogicko-umělecký přístup. V květnu 1984 byl zveřejněn seznam prvních čtrnácti pilotních gymnázií. Je důležité zmínit, že celý proces probíhal v součinnosti s filmovými festivaly, hojně dotovanými z veřejných prostředků (Cannes, Nantes) a s filmovými kluby (respektive zřizovateli kinosálů zapsaných do sítě artových kin).9 Na základě získaných praktických zkušeností pak během školního roku 1984/1985 proběhla příprava didaktiky a metodických přístupů nového předmětu. Postup byl koordinován v rámci pracovní pedagogické skupiny, složené také ze zástupců kulturních organizací. První varianta vzdělávacích programů je založena na získání praktických dovedností z filmové tvorby, na filmové analýze a psaní scénáře. Institucionalizace předmětu byla potvrzena v únoru 1986, kdy ministr školství Jean Pierre

8

Text je psán vzhledem k starému správnímu členění Francie, protože dokumenty CNC ještě neodráží z dlouhodobého hlediska schválenou změnu územně-správního členění. 9 Ve Francii je rozdíl mezi artovým kinem či filmovým klubem, kterému je kompenzovaná finanční ztráta v případě, že uvádí umělecky hodnotné filmy, jejichž seznam určuje CNC. Filmové kluby se sdružují v asociacích a nejsou ve Francii jednotně organizované.

11

Chevènement ohlásil zavedení nového předmětu. Poprvé byl jako maturitní vypsán ve školním roce 1988/1989. Celý proces tedy trval sedm let, přičemž byl založen na institucionální záštitě ze strany dvou ministerstev. Příprava pedagogů byla zahájena v roce 1986, kdy byly v součinnosti s filmovou školou FEMIS a Ministerstvem školství organizovány stáže pro přípravu pedagogických pracovníků. Od devadesátých let se soustavně pracuje na vytvoření systému regionálních center a oddělení v rámci CNC. Tyto dvě složky zajišťují logistiku (financování kopií, dohody s provozovateli kin) a metodiku předmětu. V roce 2007 CNC zpracovalo rozsáhlou studii, která hodnotila výsledky z hlediska všech stupňů filmové výchovy. Pro zjednodušení uvádíme pouze základní přehled vývoje (řazeno chronologicky): Collège au cinéma (11-15 let): kraje (z 26) okresy (ze 100) počet žáků

1989-1990 12 18 70 000

2006-2007 26 91 495 528

1991 1 23 28 30 170

2007 25 542 1241 251 018

Neformální vzdělávání kraje (z 26) počet měst počet projekcí počet diváků

École et cinéma (škola a film, 5-11 let) 1994-1995 kraje (z 26) 19 okresy (ze 100) 30 počet žáků 70 796 Lycéens et apprentis au cinéma (studenti gymnázií a učňové) kraje (z 26) počet škol počet studentů a učňů

1998-1999 9 424 54 292

2006-2007 25 89 540 975 2006-2007 25 1990 236 785

Struktura filmové výchovy ve Francii Organizačně, didakticky i metodicky je filmová a audiovizuální výchova rozdělena podle vzdělávacího systému. Každý vzdělávací program má pro svůj obor jiný název, aby bylo možné jednotlivé úrovně odlišit. Pro mateřské školy a první stupně základních škol je určen program École et cinéma (Škola a film), určený věkové skupině zhruba 5 až 11 let. Pro věkovou skupinu 11 až 15 let je vytvořen Collège au

12

cinéma10. Posledním stupněm v této hierarchii je program Lycéens et apprentis au cinéma (Studenti gymnázií a učňové). Zásadní součástí celého systému jsou regionální centra pro předmět filmová a audiovizuální výchova, bez nichž by školy nebyly schopny zajistit výuku. Na úrovni krajů jsou vytvořeny organizační složky, na něž se potenciální zájemce obrátí (většinou jde o školu nebo provozovatele kina) a dostane pomoc, jak se do výuky začlenit. K založení center došlo v roce 1999 a jejich působnost se od té doby rozšířila na podporu filmové kultury obecně. Ministerstvo školství organizuje metodické kurzy pro vyučující, které jsou na úrovni vysokoškolské výuky. Vyučující se mohou například účastnit projekcí, které jsou doprovázeny praktickou ukázkou práce s filmem pro odpovídající věkovou skupinu. Regionální centrum následně provádí inspekci kvality výuky, dále pomáhá zřizovateli kina koordinovat praktickou stránku (objednávání a doprava filmových kopií). Tyto činnosti a některé další má ve své kompetenci DRAC (Les Directions Régionales des Affaires Culturelle – Krajská kulturní ředitelství). Každé regionální centrum má také svého metodika a programového dramaturga. Jde o státní institut dohlížející na organizační i odbornou kvalitu výuky. Místní samospráva kofinancuje vstupné, dopravu do kin a vzdělávání pedagogů. Celostátně je určeno jednotné vstupné 2,50€ na všechny projekce pořádané v rámci výuky. CNC je národním koordinátorem, především má konečné slovo při výběru filmů. Financuje nákup práv, výrobu titulků a kopií, tvorbu metodických materiálů a jejich tisk. École et cinéma organizačně řídí asociace Les enfants de cinéma (Děti filmu) koordinovaná CNC a Ministerstvo školství. Zajišťuje koncepci, organizaci a hodnocení výuky a připravuje pedagogické materiály. Collège au cinéma je nejrozvinutějším a nejkomplexnějším stupněm v rámci filmové a audiovizuální výchovy. Jeho hlavním cílem je pěstovat filmovou kulturu ve společnosti. Rozhodnutí školy o zapojení do projektu je zcela dobrovolné a následně koordinované regionálním centrem. Zapsaná škola absolvuje minimálně jednu projekci každé tři měsíce. Zde jsou jasně určené cíle: podnítit zájem mladých lidí o filmové umění, sledovat film v kinosále a ve formátu a na nosiči, pro nějž bylo autorem určeno; zpřístupnit filmovou kulturu maximálnímu množství mládeže a učit je prožívat kulturu a umění jako kolektivní zážitek. Filmy jsou uváděny v originálním znění s francouzskými titulky na nových kopiích. Do nabídky pro výuku jsou zařazeny především filmy francouzské, evropské a ze zemí, jejichž produkce je zastoupena v distribuci pouze menšinově. Každý film je opatřen rozsáhlým metodickým materiálem pro vyučující a pracovním listem pro studenty. Jde o systém výuky, který koordinují a připravují CNC, Ministerstvo školství a zástupci středních škol z řad vedení i pedagogických sborů, dále se na něm podílejí zástupci místní samosprávy a filmoví distributoři a zřizovatelé kin. V roce 2004 vznikla komise Collège au cinéma, která má dvacet dva členů a jsou v ní zástupci všech profesních skupin podílejících se na projektu. Komisi předsedá zástupce CNC. Program lycéens et apprentis au cinéma (studenti gymnázií a učňové) je určen studentům všech typů středních škol. Jde také o speciálně organizované projekce, jejichž nedílnou součástí je pedagogická práce s filmem. Organizačně i didakticky se neliší od předcházejícího výukového stupně. Mimoškolní výchova k filmu V roce 1991 vznikla struktura s názvem Passeurs d’images (Převozník obrazů). Jejím prostřednictvím se stát snaží šířit filmovou kulturu i mimo rámec formálního vzdělávání. Postupně byla legislativně 10

Francouzské označení le collège odpovídá druhému stupni základního školství nebo primě až kvartě na osmiletých gymnázií.

13

podpořena vládními vyhláškami a dalšími zákonnými opatřeními, až bylo třeba její činnost zaštítit. K tomuto účelu vznikla asociace Kyrnéa International. Jejím hlavním úkolem je koordinace aktivit v rámci všech 26 krajů a koordinace všech zainteresovaných subjektů v rámci správních celků. Passeurs d’images vytváří nabídku mimoškolních aktivit spojených s filmem a audiovizuální kulturou. Sleduje tak celonárodní cíl zaštítěný vládní kulturní koncepcí. Podle posledních údajů je do těchto aktivit zapojeno 280 kinosálů a ročně se koná přes 2100 akcí, jichž se zúčastnilo kolem 260 000 diváků. Tyto mimoškolní aktivity jsou z hlediska vzdělávacího systému důležité, protože kladou důraz na distribuci a praktickou část tvorby. Poskytují tak jednotlivým školám možnost rozšířit výuku o praktickou část. Většina škol nemá možnost provádět praktickou část filmové a audiovizuální výuky. Ani vyučující nejsou na tuto část systematicky připravováni. Jednotlivá regionální centra nabízí tedy mimoškolní projekce s odborným výkladem nebo s delegací k filmu, pořádají projekce pod širým nebem, podporují místní filmové festivaly a nabízí nejrůznější formy výuky vedoucí k vlastní tvorbě amatérského filmu. Celkově je francouzská kulturní politika s ohledem na kinematografii mnohem komplikovanější, než mohla tato studie postihnout. Existují například speciální programy pro práci s mladistvými delikventy nebo pro iniciaci filmového umění přímo ve vězeních a nápravných zařízeních. Dále je zvláštní pozornost věnována sociálně slabým vrstvám obyvatel, obyvatelům venkova bez přístupu do kin, fyzicky znevýhodněným občanům, dlouhodobě nemocným lidem atd. Je důležité si uvědomit, že francouzská politika je zaměřena na potvrzení filmu jako dalšího druhu umění a zároveň jako důležité součásti komplexnějšího audiovizuálního prostředí, které nelze samozřejmě omezit pouze na kino, ale striktně odděluje filmovou/audiovizuální výchovu, mediální výchovu a film jako didaktickou pomůcku pro výuku ostatních předmětů. www.passeursdimages.fr www.cnc.fr Véronique Cayla (ed.), 1989-2009 Géographie de l’éducation au cinéma (20 ans d’action culturelle cinématographique). CNC, Paris 2009.

8. Příklady dobré praxe: Dánsko V průběžných diskusích o stavu filmové výchovy v Evropě se často uvádí za příklad tzv. „skandinávský model“. Je nesporné, že i díky poměrně nezávislému a perspektivnímu ekonomickému rozvoji v Dánsku, Švédsku, Finsku a Norsku a důrazu na udržitelnou správu společenských i kulturních „statků“ se severské země drží dlouhodobě na předních místech žebříčků v rozsahu a úrovni mediálního a filmového vzdělávání a výchovy. Výjimečné postavení v dánském vzdělávání Vzorem vyvážené a perspektivní filmové kultury, která úspěšně integrovala filmovou gramotnost do kompetencí studentů na základních i středních školách a která podporuje dlouhodobé zapojení filmu do výuky, je bezesporu Dánsko. I přes nízký počet obyvatel (5,5 miliónu) se Dánsku v podílu podpory a zapojení filmu do školní výuky i mimoškolních aktivit nevyrovná téměř žádná jiná Evropská země. Některé dánské školy mají zvláštní status; film je v nich samostatným předmětem studia na středních školách a je zakončen národní zkouškou garantovanou Ministerstvem vzdělávání. Předmět je součástí

14

mediální výchovy i dalších předmětů (pro žáky od 5 do 15 let) a je zaměřen na recepci filmu jako umělecké formy, ale také na kritický přístup a praktickou filmovou tvorbu a produkci. Ministerstvo si také nechává zpracovávat průběžné statistiky o počtu učitelů věnujících se filmové výchově a studentů, kteří předmět absolvovali a zakončili zkouškou. Dánská společnost má hluboce zakořeněnu úctu k filmu a umění obecně, což se projevuje mimo jiné v komplexním zařazení filmové osvěty pro všechny skupiny a věkové kategorie. Instituce v oblasti filmové výchovy V Dánsku sice neexistuje akreditovaný program pro výuku učitelů a studentů pedagogických škol, nicméně učitelé mají možnost účastnit se široké řady kurzů a školení během své praxe, ke kterým mají připravené učební pomůcky a audiovizuální i textové informační zdroje. Hlavní iniciativu v přípravě detailních a návodných učebních materiálů a školení učitelů má především Dánský filmový institut a sdružení Station Next. Obě instituce fungují v synergii a vzájemně se doplňují. Běžnou součástí volnočasového zapojení filmu jsou školní filmové kluby (DABUF – Danish Children’s Film Clubs), které se odehrávají v multimediálních učebnách po výuce. Filmy jsou promítány převážně jako on-line stream, který zajišťuje síť tzv. Filmcentralen Dánského filmového institutu, nabízející zhruba 1000 titulů. Kromě filmových klubů se studenti také mohou zapojit do animačních workshopů (Animationshuset – klasická animace, Truemax Academy – 3D, CGI animace). Odhadovaný objem zapojených studentů, kteří se setkají s určitou formou filmové výchovy, je 80 % z celkového počtu. Financování aktivit filmové výchovy pochází především z národních a regionálních zdrojů, ale také z rozpočtu dánské charity. www.station-next.dk http://www.dfi.dk/Service/English/Children-og-Youth/Film-literacy.aspx www.filmcentralen.dk www.dr.dk/skole

9. Příklady dobré praxe: Maďarsko Maďarská kultura a školský systém se věnuje filmové výchově intenzivně již od šedesátých let 20. století, kdy byla výchova k filmovému umění zařazena do kurikula gymnázií (1964-1965). Cílem výuky bylo jednak ilustrovat filmem dějiny literatury, jednak probouzet u žáků zájem o samotný umělecký zážitek. Od roku 1969 se téma filmu objevuje mezi maturitními otázkami. „Výuka narážela na řadu obtíží, z nichž některé přetrvávají dodnes. Jednou z nich byla nedostatečná technická vybavenost škol, nedostatek času pro další téma v rámci výuky jazyka a literatury a konečně absence kvalifikovaných pedagogů, kteří nové téma považovali většinou za další zátěž.“11 Od osmdesátých let se nicméně situace zásadně změnila, a to rozšířením předmětů o Kulturu pohyblivého obrazu a mediální výchovu. Tento předmět se poprvé odklonil od literárně-historického přístupu, a nastínil nové horizonty vývoje filmové výchovy na středních školách.

11

VACEK, Patrik, KRÁTKÁ, Jana. Audiovizuální edukace jako součást mediální výchovy. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta 2008, str. 16.

15

Kultura pohyblivého obrazu na školách Přestože Maďarsko nemá národní strategii filmové výchovy, film je součástí národního vzdělávacího kurikula a jako volitelný předmět se vyučuje společně s mediální výchovou. Klíčovým předmětem, jehož je film součástí, je Kultura pohyblivého obrazu a mediální gramotnost, který je jako jednoroční kurz součástí kurikula na základní škole (věk 14 let) a následně v posledním roce střední školy (věk 17-18 let). Tento předmět byl zařazen do národního kurikula po desíti letech příprav v roce 1996. Film je považován svým způsobem za protiklad mediální výchově, výuka se zaměřuje zejména na estetické kategorie a je zahrnuta také v předmětech, jako je literatura a výtvarné umění. Předmět Kultura pohyblivého obrazu a mediální gramotnost je svým způsobem unikátní v celoevropském kontextu. Kurzy na základní škole jsou rozděleny podle náročnosti na základní, obecné a speciální a jsou určeny třem věkovým kategoriím – 7-8 let, 9-10 let a 11-12 let. Učitelé mají k dispozici učební „balíčky“, které zahrnují učebnice, „čítanky“ a audiovizuální materiály. Na konci základní školy (děti ve věku 12-13 let) mají jednotlivé lekce podobu obecnějších úvodů do tématu – např. kapitoly Kopie reality, Informace a význam, Zkušenost s uměním. Pro začínající studenty středních škol (14-15 let) jsou určeny lekce zaměřené na metonymii, teorii adaptace, žánry, média a formáty filmu nebo autorské záměry a divácká očekávání, tedy produkci a recepci filmů. V posledním ročníku středních škol a gymnázií (17-18 let) se studenti seznamují s historickými etapami vývoje národní i světové kinematografie a sami zpracovávají analýzy konkrétních filmových děl. Institucionální podpora a změny Oblast neformálního vzdělávání se zaměřením na filmovou výchovu byla podporována nadací Hungarian Motion Picture Public Foundation po dobu téměř 20 let, v roce 2010 byla však tato nadace po nástupu Orbánovy vlády zrušena. V současnosti byla podpora v jiné podobě přenesena na Národní kulturní fond, který podporuje především filmové kluby a festivaly. Filmové kluby, které se věnují filmověvýchovným aktivitám, jsou podporovány převážně z regionálních zdrojů, jedná se o vzdělávací instituce, ale také komunitní prostory. Filmový průmysl se v Maďarsku také výrazně zapojuje do podpory filmové výchovy – největší distribuční společnost Budapest Film například zajišťuje bezplatné projekce filmů pro střední školy. Pro dospělé jsou také organizovány speciální projekce za účasti lektorů. Výuka učitelů Vzdělávání učitelů hraje také důležitou roli v celkovém profilu maďarského systému filmové výchovy. Univerzitní programy nabízejí bakalářské i magisterské (případně zkrácené nástavbové) programy pro studenty pedagogiky se zaměřením na Kulturu pohyblivého obrazu a mediální gramotnost. Národní kulturní fond poskytuje pro učitele také učební pomůcky a metodické materiály pro práci s filmem. Kromě univerzitních programů také nabízí od roku 2005 pravidelné vzdělávací kurzy pro učitele organizace Ars longa Art v Ceredu. Tyto kurzy měly původně zajištěno financování z různých národních i regionálních zdrojů, cílem těchto kurzů je především osvojení základních principů filmové tvorby, aby učitelé mohli své znalosti kvalifikovaně předávat svým studentům. Kurzy jsou hodnoceny dlouhodobě jako úspěšné a jsou vzorem pro další organizace. Vrcholem kurzu je týdenní intenzivní tréninkový program v průběhu srpna, kde mají učitelé sami zpracovat konkrétní námět a natočit vlastní krátký film. Součástí kurzu je osvojení všech základních fází

16

natáčení od námětu po střih, učitelé jsou však také vybízeni k analýze vlastních natočených snímků a jejich kritickému hodnocení. Absolventi kurzu obdrží certifikát. Studentské soutěže Od roku 2011 organizuje Ministerstvo národních zdrojů (jehož součástí je i vzdělávací oddělení) soutěž pro studenty středních škol ve věku 16-19 let, která má pomoci najít filmové talenty. Za úspěšnou účast v soutěži získávají studenti dodatečné body, které mohou uplatnit při přijímacím řízení na vysokou školu. Studenti si mají vybrat ze tří úkolů pro natočení filmu a tří esejů, ve kterých analyzují film. Hodnocení studentských filmů i analýz probíhá před odbornou porotou. Zpětná vazba se týká také učitelů úspěšných studentů, kteří postoupí do hlavního kola soutěže. http://www.c3.hu/~mediaokt/angol.htm

10.

Příklady dobré praxe: Polsko

Polská filmová kultura je z představených zemí té české zřejmě nejbližší. Přestože umělecký trh, filmový průmysl i organizace vzdělávacího systému jsou nesrovnatelné, filmová výchova má mnoho příbuzných rysů – velké množství nezávislých iniciativ, zapojení filmových archivů do osvětové a vzdělávací činnosti nebo trvalý zájem o domácí kinematografii. V míře koordinace jsou polští učitelé, studenti a odborníci daleko v předstihu, zejména díky klíčové roli Polského filmového institutu, ale také Center edukacji obywatelskej, vzdělávacích center, která mají na starosti koordinaci v regionech. Polský filmový institut Zásadní změna přichází spolu se vznikem Polského filmového institutu (Polski Instytut Sztuki Filmowej) v roce 2004, který má oblast filmové výchovy zakotvenu jako jednu ze strategických oblastí podpory a rozvoje. O pět let později, v roce 2009, spouští PISF vlastní program Filmoteka Szkolna, který propojuje iniciativy filmové výchovy se zpřístupňováním národního filmového dědictví. K tomuto programu byl vydán speciální stejnojmenný box 25 DVD, který obsahuje výběr klasických polských filmů (1 celovečerní, 1 krátkometrážní) a informační publikaci o pozadí vzniku filmů, jejich autorech a možném použití ve školách. Set školní filmotéky byl následně distribuován na zhruba 14 000 středních škol, jeho využití však nebylo okamžité. Učitelé nebyli připraveni a proškoleni k využití těchto materiálů, proto PISF později zahájil sérii školení učitelů a poskytl školám metodické materiály k užití učební pomůcky. Filmy i materiály jsou také kompletně dostupné on-line všem registrovaným účastníkům. V roce 2011 inicioval PISF vznik Koalicje edukacji filmowej (Koalice pro filmovou výchovu), kterou založilo 8 organizací věnujících se filmové výchově a jež má na starosti přípravu strategie filmové výchovy a koordinaci činnosti koalice. Film ve školách Ve formálním vzdělávání je film úzce provázán s jinými předměty, žákům ve věku 5-11 let slouží jako součást osobnostního rozvoje, rozvoje kritických schopností a praktické filmové tvorby, na středních školách je propojen zejména s polským jazykem a literaturou, cizími jazyky a občanskou naukou. Znalosti v oblasti filmu jsou také součástí obecných znalostí o národním filmovém dědictví, které je povinným penzem pro studenty mezi 16-19 rokem.

17

Ve formálním systému neexistují žádné směrnice, národně schválené pedagogické materiály nebo učebnice filmové výchovy. PISF nicméně připravuje s podporou Ministerstva školství učební materiály, které jsou „schválenými učebními pomůckami“. Filmovou výchovu na školách podporují také některé národní i regionální organizace, většinou se zaměřují na recepci filmů, estetické a kritické porozumění filmovým dílům, výchova k samotné tvorbě je méně běžnou součástí výuky. Tu suplují většinou neziskové organizace v jednotlivých městech a regionech nebo místní filmové archivy, jako například Filmoteka v Katowicích. Filmová výchova mimo školy Podpora neformálního vzdělávání má také svou vlastní historickou strukturu kulturního a uměleckého vzdělávání, které je v Polsku stejně jako v jiných východoevropských zemích velmi rozšířené. Samostatnou iniciativou šíření filmové kultury a povědomí o historii polské kinematografie je projekt Akademie polského filmu (Akademia polskiego filmu), která nabízí komplexní přednášky o dějinách polské kinematografie (natočené a zveřejněné na webových stránkách), společně s programem projekcí filmů, který je dramaturgicky připraven předními domácími filmovými historiky. Zajímavým projektem PISF je také iniciativa pro mládež nazvaná Skrytykuj! Jedná se o atraktivní způsob, jak zapojit studenty do světa filmových festivalů a zároveň pomoci zlepšit jejich vyjadřovací schopnosti a dovednosti v psaní a kritické reflexi kinematografie. Studenti se mohou zaregistrovat, napsat filmovou recenzi nebo esej (nebo ji natočit na video) a následně jsou vybíráni do studentských porot různých filmových festivalů, redakcí filmových zpravodajů. Hlavní motivací je možnost účastnit se národního filmového festivalu v Gdyni, průběžně však mohou autoři nejlepších recenzí a kritik získat drobné ceny (knihy, DVD, časopisy). Specifikem polské filmové kultury je mimo jiné existence bohaté sítě profesních asociací, sdružení a iniciativ. Mezi ně patří například Kinoszkola, servisní organizace, která zajišťuje nabídku filmů vhodných pro vzdělávací a výchovné účely ve více než padesáti městech. Z aktuální distribuční nabídky vybírá ty nejvhodnější filmy, koordinuje jejich programové nasazení v kinech a lektorské zajištění projekcí včetně studijních materiálů. Filmové festivaly Důležitou roli v rozvíjení filmové kultury a gramotnosti v Polsku hrají početné filmové festivaly. Tím nejdůležitějším je mezinárodní festival T-mobile Nowe Horyzonty ve Wroclawi, který organizuje program Nové horizonty filmové výchovy (Nowe Horyzonty Edukacji Filmowej). Každoročně se na festivalu koná intenzivní kurz pro dva turnusy učitelů (zhruba 40 v každém), kde se učitelé věnují základům filmové tvorby (včetně techniky animace), porozumění a interpretace filmu. Během festivalu mají také možnost navštívit festivalové projekce (filmů, které později analyzují) a na závěr kurzu získají certifikát. Festival Nowe Horyzonty plní také důležitou roli ve zpřístupňování artových filmů, jejich programování a zajišťování školních projekcí. Festival má své centrály filmové výchovy zhruba ve čtyřiceti velkých polských městech a filmových klubech, kde zajišťuje koordinaci projekcí, komunikaci s učiteli, distribuci metodických materiálů pro konkrétní projekce a metodickou podporu. Mezi další festivaly, které se ve větší či menší míře zabývají filmovou výchovou a prací s filmem, patří například Animator v Poznani, Camerimage v Lódzi nebo Regiofun v Katowicích. Polská filmová kultura patří dlouhodobě mezi ty nejrozvinutější a péče o národní filmové dědictví, zpřístupňování filmů a distribuční i festivalová nabídka stabilně překonávají ostatní země východní

18

Evropy. Jednou z hlavních příčin je bezesporu velikost země a trhu a počet obyvatel (38 milionů), ale také výrazná úcta k uměleckým tradicím a výlučné postavení filmového umění mezi ostatními uměleckými druhy. www.pisf.pl www.filmotekaszkolna.pl www.akademiapolskiegofilmu.pl/pl www.ceo.org.pl www.nhef.pl

19

11.

Souhrn doporučení pro ČR

Jak vyplývá z institucionálního zaměření Evropské komise na rozvoj publika a filmovou výchovu a z příkladových studií jednotlivých zemí, neexistuje jednotná metodika či návod, jak správně postupovat při zavádění filmové výchovy do škol nebo kulturního a vzdělávacího systému dané země. Jednotlivé evropské země mají odlišnou historickou zkušenost, institucionální zázemí a priority a také odlišné demografické ukazatele. Do rozvoje filmové výchovy zasahují jak politické priority konkrétní vlády dané země, historické události a společenský kontext (výrazně odlišný vývoj zaznamenaly země tzv. Východního bloku), ale také konkrétní iniciativy odborníků, odborných asociací a spolků nebo aktuálně schválené zákony. Programy, jako jsou MEDIA nebo Kreativní Evropa, Europa Cinemas a další, mohou být díky nemalým finančním zdrojům odrazovým můstkem pro rozvoj Filmové/Audiovizuální výchovy v dané zemi či regionu. Uvedené příklady naznačují, že důležitou součástí systémových změn je prosazení národní strategie filmové výchovy, ačkoliv v „čisté“ podobě ji nenajdeme skoro v žádné zemi. Často se jedná o dílčí strategie národních filmových institutů, vzdělávací strategie nebo kurikulární reformy, které slouží jako východisko dalším změnám v systému kinematografie (filmového průmyslu) a vzdělávání. Systematický přístup, který je v případě komplikované agendy filmové výchovy vždy nezbytným předpokladem, vyžaduje zapojení aktérů z různých oblastí a profesí (vzdělávací instituce, školy, produkční společnosti, neziskové organizace, distributoři, veřejnoprávní média ad.) Výchovně-vzdělávací systém může fungovat jako prostředí, kde dobře zpracovaná kurikulární reforma může prosadit filmovou a mediální výchovu (samostatně či společně) a znamenat výrazný posun v možnosti samotného zapojení filmu do výuky. Přesto není podmínkou dostačující. Nejúspěšnější jsou ty země (Spojené království, Maďarsko), kde se propojuje národní strategie, důraz na filmovou kulturu a uvědomělý a koordinovaný přístup autorit v oblastech kinematografie i vzdělávání. Z metodického hlediska je nejdůležitější, aby veškeré strategické dokumenty, kutikulární, didaktické a metodické materiály jasně oddělovaly mediální výchovu od výchovy filmové (případně stanovily jasnou hierarchii a prostupnost) a také aby vyvažovaly tři dimenze předmětu filmové/audiovizuální výchovy – dimenzi kulturní, kritickou a kreativní. Kulturní dimenze pomáhá napojit instituce a společnosti z oblasti kinematografie, kritická dimenze je předpokladem k provázání s kompetenčními předpoklady, ale také s dovednostmi z oblasti film studies a kreativní dimenze otevírá možnosti navázání na další umělecké oblasti a oblast neformálního vzdělávání. Všechny tři dimenze musí být zapojeny vyváženě, žádná by neměla výrazně převyšovat ostatní. Ve školním prostřední je velkou výhodou, pokud je film součástí studia minimálně od druhého stupně základní školy a kulminuje až do posledního ročníku školy střední. Propracované systémy filmového vzdělávání počítají také s předškolní výchovou, samostatnými mimoškolními programy pro rodiče s dětmi a také s celoživotním rozměrem vzdělávání. Nezbytnou součástí zapojování filmu do výchovně-vzdělávacího procesu je analýza aktuálního stavu. Ve většině zemí EU se totiž filmová a mediální výchova v nějaké podobě již učí, existuje řada mimoškolních osvětových programů (na uměleckých školách, univerzitách, knihovnách, v podobě letních táborů). Bez jasné a rozsáhlé analýzy však není možné sestavit adekvátní strategii či plánovat metodiku, finanční podporu či školení pro učitele.

20

Zásadním bodem rozvoje je vícezdrojové financování aktivit v oblasti filmové výchovy. Národní finanční zdroje pochází většinou z rozpočtů kinematografie (kultury) či vzdělávání (školství) a jsou těmi hlavními, jelikož často podporují zavádění konkrétní strategie. Vedle nich však musí existovat podpůrné financování ze zdrojů evropských (program Kreativní Evropa – MEDIA, Europa Cinemas), místních a regionálních. Ideální model filmové výchovy je v obecné rovině popsán experty ve studii Screening Literacy report (viz kapitola 5), pokusme se ale shrnout konkrétní prvky, které v praktické rovině signalizují, že se v dané zemi filmová výchova adekvátně rozvíjí: ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ●

analýza aktuálního stavu (a potřeb) FAV v dané zemi existující národní strategie filmové výchovy alokované finanční prostředky na národní úrovni (ve výši minimálně 1% rozpočtu na kulturu) filmová/audiovizuální/mediální výchova jako součást národního kurikula orgán koordinující činnost subjektů věnujících se filmové výchově programy nabízející filmy (on-line, off-line) pro vzdělávací účely akreditované kurzy pro učitele vysokoškolské programy pro učitele a lektory obecná didaktika oboru metodické a výukové materiály poradenská, konzultační a školicí regionální centra dílny filmové tvorby (animace) pro nejmenší programy celoživotního vzdělávání

Všechny tyto prvky mohou fungovat samostatně a v mnoha evropských zemích najdeme pouze určitý výběr z těchto prvků. Pro další rozvoj filmové výchovy v České republice je tak nezbytné, aby bylo iniciováno zapojení všech dotčených aktérů, byl zvolen adekvátní koordinovaný postup a stanoveny jednoduché společné priority, které povedou k tlaku na politické elity a otevření veřejné celospolečenské diskuse o významu filmové/audiovizuální výchovy a její roli v proměňujícím se systému českého školství. ………………………………………………………………………………………………………… Studie byla zpracována jako součást metodických a informačních materiálů Národního filmového archivu a Free Cinema, o.p.s. / Studie byla vydána v červnu 2015 a publikována na webových stránkách www.filmvychova.cz.

21