Bankovní regulace. Banking Regulation. Trendy & dopady. Trends & Impacts. Karel Kabelík

Bankovní regulace Trendy & dopady

Banking Regulation Trends & Impacts

Karel Kabelík

Bankovní regulace

Banking Regulation

Trendy & dopady

Trends & Impacts

© Česká bankovní asociace Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nebude jakýmkoli způsobem reprodukována, uložena ve vyhledávacím systému, nebo přenášena v jakékoli formě nebo jakýmikoli prostředky, elektronicky, mechanicky, kopírováním, nahráváním nebo jinak, bez předchozího souhlasu vydavatele.

© Czech Banking Association All rights reserved. No parts of this publication may be reproduced, stored in retrieval system, or transmitted, in any form or by any means, electronic, mechanical, photocopying, recording or otherwise, without the prior permission of the publisher.

ISBN 978-80-260-7979-8

ISBN 978-80-260-7979-8

Content

Content

Předmluva 11 Úvod 21 Obecná východiska 26 Část I: Globální systém 46 1. Úvod 46 2. Od Basel I k Basel III 52 2.1 První pilíř: Minimální kapitálové požadavky 54 2.2 Druhý pilíř: Proces ověřování orgány dohledu 74 2.3 Třetí pilíř: Tržní disciplína 76 3. Výhody a hrozby 84 3.1 Výhody 86 3.1.1 Pákový ukazatel 86 3.1.2 Kvalita kapitálu 88 3.1.3 Standardy likvidity 88 3.1.4 Proticyklická rezerva 90 3.1.5 Kapitálový poplatek za OTC 92 3.2 Hrozby 94 3.2.1 Základní kameny kapitálových standardů a standardů likvidity 94

Preface 12 Introduction 22 General Background 27 Part I: Global Scheme 47 1. Introduction 47 2. From Basel I to Basel III 53 2.1. Pillar 1: Minimum Capital Requirements 55 2.2. Pillar 2: Supervisory Review Process 75 2.3. Pillar 3: Market Discipline 77 3. Benefits and Threats 85 3.1. Benefits 87 3.1.1. Leverage Ratio 87 3.1.2. Capital Quality 89 3.1.3. Liquidity Standards 89 3.1.4. Countercyclical Buffer 91 3.1.5. OTC Capital Charge 93 3.2. Threats 95 3.2.1. Cornerstones of Capital and Liquidity Standards 95

3.2.2 Morální hazard 3.2.3 Exogenní zacházení se systémovým rizikem 3.2.4 Příliš obecné vymezení cílů 3.2.5 Nedokonalá globální koordinace 4. Celkový dopad na bankovní sektor 4.1 Náklady na dodržování regulace (compliance) 4.2 Rovná výchozí pozice (level playing field) 4.3 Pravomoci a odpovědnost 4.4 Struktura bankovního odvětví 5. Závěr

3.2.2. Moral Hazard 3.2.3. Exogenous Treatment of Systemic Risk 3.2.4. Broad Definition of Objectives 3.2.5. Imperfect Global Coordination 4. Overall Impact on the Banking Industry 4.1. Compliance Costs 4.2. Level Playing Field 4.3. Powers and Responsibilities 4.4. Structure of the Banking Industry 5. Conclusion

98 102 106 110 116 118 122 124 128 132

99 103 107 111 117 119 123 125 129 133

6

Část II: Evropská unie 138 1. Úvod 138 2. Směrnice o kapitálových požadavcích 146 2.1 Obsah 150 2.1.1 Diskreční kapitálové rezervy a vymáhání 152 2.1.2 Finanční odměňování 158 2.1.3 Firemní řízení 162 2.2 Výhody a hrozby 162 2.2.1 Výhody 164 2.2.2 Hrozby 168 2.3 Celkový dopad na bankovní sektor 170 3. Směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bankovních institucí 180 3.1 Obsah 184 3.1.1 Příprava 186 3.1.2 Včasný zásah 190 3.1.3 Řešení 192 3.2 Výhody a hrozby 206 3.2.1 Výhody 206 3.2.2 Hrozby 210 3.3 Celkový dopad na bankovní sektor 218 4. Bankovní unie 230 4.1 Obsah 234 4.1.1 Jednotný mechanismus pro řešení problémů 234 4.1.2 Jednotný mechanismus dohledu 238 4.1.3 Systém pojištění vkladů 244 4.2 Výhody a hrozby 248 4.2.1 Výhody 248 4.2.2 Hrozby 252 4.3 Celkový dopad na bankovní sektor 258 5. Zdanění bankovního sektoru 266 5.1 Obsah 270 5.1.1 Finanční daně EU 270 5.1.2 Posílená spolupráce v oblasti evropské daně z finančních transakcí 270

Part II: European Union 1. Introduction

139 139

2. Capital Requirements Directive 147 2.1. Content 151 2.1.1. Discretionary Buffers and Enforcement 153 2.1.2. Remuneration 159 2.1.3. Corporate Governance 163 2.2. Benefits and Threats 163 2.2.1. Benefits 165 2.2.2. Threats 169 2.3. Overall Impact on the Banking Industry 171 3. Bank Recovery and Resolution Directive 181 3.1. Content 185 3.1.1. Preparation 187 3.1.2. Early Intervention 191 3.1.3. Resolution 193 3.2. Benefits and Threats 207 3.2.1. Benefits 207 3.2.2. Threats 211 3.3. Overall Impact on the Banking Industry 219 4. Banking Union 231 4.1. Content 235 4.1.1. Single Resolution Mechanism 235 4.1.2. Single Supervisory Mechanism 239 4.1.3. Deposit Guarantee Scheme 245 4.2. Benefits and Threats 249 4.2.1. Benefits 249 4.2.2. Threats 253 4.3. Overall Impact on the Banking Industry 259 5. Taxation of the Banking Sector 267 5.1. Content 271 5.1.1. Financial Sector Taxes in the EU 271 5.1.2. Enhanced Cooperation on European Financial Transaction Tax 271

7

8

5.2 Výhody a hrozby 276 5.2.1 Výhody 276 5.2.2 Hrozby 280 5.3 Celkový dopad na bankovní sektor 284 6. Závěr 288

5.2. Benefits and Threats 5.2.1. Benefits 5.2.2. Threats 5.3. Overall Impact on the Banking Industry 6. Conclusion

277 277 281 285 289

Část III: Česká republika 298 1. Úvod 298 2. Analýza českého bankovního sektoru 304 2.1 Velikost, vlastnická struktura a konkurence 306 2.2 Složení rozvahy 314 2.3 Likvidita a ziskovost 326 3. Dopady rizika 342 4. Vliv evropských nařízení na český bankovní sektor 350 4.1 Směrnice o kapitálových požadavcích 352 4.2 Směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank 354 4.3 Bankovní unie 358 4.4 Zdanění 362 5. Závěr 366

Part III: The Czech Republic 1. Introduction 2. Analysis of the Czech Banking Sector 2.1. Size, Ownership Structure and Competition 2.2. Balance Sheet Composition 2.3. Liquidity and Profitability 3. Risk Implications 4. Impact of European Regulation on the Czech Banking Sector 4.1. Capital Requirements Directive 4.2. Banking Recovery and Resolution Directive 4.3. Banking Union 4.4. Taxation 5. Conclusion

299 299 305 307 315 327 343 351 353 355 359 363 367

Závěrečné poznámky a nevyřešené výzvy

372

Concluding Remarks and Outstanding Challenges

373

Reference

386

References 387

Apendix

402

Appendix 403

9

10

Předmluva Zdeněk Tůma

Preface Zdeněk Tůma

11

12

Karel Kabelík se pustil do obřího úkolu: zmapovat klíčové aspekty nových regulací v bankovnictví, poukázat na jejich pozitiva, ale také na slabiny, a v ne-

Karel Kabelík undertook a gargantuan task: to map key aspects of new banking regulations, to show their strengths as well as their weaknesses, and last but

poslední řadě se podívat na možné dopady na celý sektor. Jeho text snad ani není potřeba číst, aby bylo každému zřejmé, že zpracování této problematiky nemůže vyznít konsenzuálně a ani nepředpokládám, že to bylo cílem autora. Bankovní sektor je velmi komplexní, vlna regulací z poslední doby nastolila řadu kontroverzních témat, které se budou bezpochyby diskutovat delší dobu jak mezi bankéři, regulátory, tak v akademické obci.

not least, to consider the impact on the entire sector. It is not even necessary to read his work to understand that it is neither possible to reach an unanimous consensus concerning this subject nor that it was the author’s intention. The banking sector is highly complex and the recent wave of regulations has brought about a multitude of highly controversial issues that will be, no doubt, discussed among bankers, regulators, and within the academia.

Osobně tuto publikaci velmi vítám a ponechávám zcela stranou fakt, že některé závěry považuji za diskutabilní. Srovnatelné shrnutí, které může velmi dobře posloužit pro sérii detailnějších analýz a diskuzí k jednotlivým oblastem, jsem zatím postrádal. Autor nezapomíná ani na samotná východiska pro regulaci finančních trhů: připomíná poměrně nedávnou studii Andrewa Haldana, který postavil do kontrastu komplexitu finančních trhů a regulace, která se také stává čím dál složitější, přitom ale spíše jednoduchá pravidla mají šanci na dobrou vymahatelnost.

Personally, I very much welcome this study in spite of the fact that I do find some of the conclusions rather questionable. I must admit that I have lacked a similar compact digest till now. It might easily contribute to a number of more detailed analyses and discussions focused on specific areas. The author also recognizes the basis and context for regulation of financial markets; he invokes relatively recent paper by Andrew Haldane, who set into contrast the complexity of financial markets and regulation, which is also becoming increasingly more complex, while it typically holds that rather the simpler rules have a chance to be enforced effectively.

Další důležitou koncepční otázkou je, zda nadále trvat na přístupu přes rizikově vážená aktiva (RWA). Karel Kabelík poukazuje na statičnost tohoto způsobu regulace a argumentuje tím, že i krize ukázala nedostatečnou citlivost rizikových vah na ekonomický vývoj, resp. vývoj rizika daného aktiva. Neměli bychom však zapomínat, že pravidla z Basel III neexistují sama o sobě, ale jsou provázána na další typy regulace. V tomto případě mám konkrétně na mysli účetní standardy IFRS 9, které do hodnocení vývoje rizika jednotlivých aktiv přinášejí dynamický pohled, neboť požadují průběžné zohlednění očekávaných ztrát. Reagují tak na oprávněnou výhradu ke statičnosti rizikových vah v minulosti. Karel Kabelík se v závěru jednotlivých částí své práce vždy zaměřuje na zmapování pravděpodobných dopadů nových regulací na bankovní sektor. Předvídá například, že nárůst požadavků na kapitál povede ke zmenšení bankovního sektoru, snížení ziskovosti a následně bude vytvářet tlak na rizikovější operace, aby se kompenzoval tlak na zisk. Jak již bylo řečeno, finanční svět je velmi komplexní a předpovídat budoucnost je tedy spíše věštění, těžko se dá něco jednoznačně dokázat či naopak vyvrátit. V každém případě se zatím nezdá, že by se bankovní sektor smršťoval. Je zcela jistě pravda, že objem aktiv

Another important conceptual question is, whether to continue to insist on the approach over risk-weighted assets (RWA). Karel Kabelík points out the static nature of this approach to regulation. He argues that the crisis did demonstrate insufficient sensitivity of risk weights to the economic development, or risk development of an asset, respectively. It should be remembered that the rules from Basle III do not exist on their own, but they are interconnected with other types of regulation. I have in mind specifically the accounting standards IFRS 9, which bring dynamic perspective into the matter of evaluation of the development of individual assets as they require continuous consideration of expected losses. They respond in this way to the relevant complaint regarding the static risk weights based on past observations. Karel Kabelík focuses in conclusion of each section of his paper on mapping the likely impacts of the new regulations on the banking sector. He foresees for instance that the increase of capital requirements will lead to shrinking of the banking sector, a decline in profitability and, eventually, will create a pressure on riskier transactions to compensate the pressure on profit. As it was already

13

14

roste daleko pomaleji než v předcházející dekádě. Nicméně nadále roste a fakt, že dynamika aktiv v bilancích bank je nyní pomalejší, je přirozenou reflexí na

said, the financial world is highly complex and attempting to predict its future is therefore more of a fortune telling; it is difficult to conclusively prove or falsify

vývoj před krizí.

any forecast. In any case, it does not seem at this moment that the banking sector is shrinking. On the other hand, it is certainly true that bank assets grow at significantly slower pace as compared to the preceding decade. Nonetheless, it continues to grow and the fact that the dynamics of balance sheets is now lower is a natural reflection of the development before the crisis.

Ještě zásadnější otázka pro banky a zejména jejich vlastníky bude ovšem očekávaná ziskovost bankovního sektoru v příštích letech. Není pochyb o tom, že vyšší nároky na kapitál a další regulatorní požadavky budou vytvářet tlak na ziskovost. Na rozdíl od autora nevidím ale tak jednoznačně, že to banky budou řešit posunem k rizikovějším aktivitám. Bude jim v tom bránit i přísnější regulace, především si ale umím představit, že banky dokáží najít prostor ve větší efektivnosti. Neměli bychom také zapomínat na nástup nových technologií v bankovním sektoru, které mohou nejen přispět k vyšší efektivnosti, ale na model fungování mohou mít v konečném důsledku ještě větší vliv než nové regulace. Ještě bych rád podotknul, že někdy až příliš spoléháme na lepší a složitější regulaci, zároveň bychom ovšem neměli zapomínat, že pravidla nemohou být „autopilotem“. Jsem přesvědčen o tom, že dohledové orgány v řadě zemí mohly být před krizí efektivnější i při tehdy existující regulatorice. Lepší legislativa není samospasitelná, úloha lidského faktoru je nepominutelná. Nové regulace přitom nároky na kompetence lidí v dohledových orgánech jednoznačně zvyšují. Obvykle se věnujeme různým dopadům na finanční sektor, občas bychom se však také měli ptát, jak se autority vyrovnají s novými nároky na kompetence a výrazně vyšší objem práce.

There is one even more fundamental question for banks and specifically for their owners: what will be the expected profitability of the banking sector in the following years. There is no doubt that higher requirements posed on capital and other regulations will create the pressure on profitability. Unlike the author I am not persuaded that banks will respond by moving to riskier activities. There will be a barrier of stricter regulation, but first of all I can easily imagine that banks will be able to find new room for improving efficiency. We should not also forget growing importance of new technologies in the banking sector that can contribute to higher efficiency. In the end, they may influence the business model of banks even more substantially than new regulations. I would like to remark that sometimes we rely too much on smarter and more complex regulation. However, we should not forget that rules cannot be an “autopilot”. I believe that supervisory authorities in a number of countries could have been more efficient before the crisis even under then existing legislation. Better regulation is not any panacea, human factor is an inherent part of decision making. Moreover, the new regulation makes higher demands on competences of supervisory personnel. We are usually focused on potential impacts on the financial sector, but we should also ask how the authorities would cope with the new competences, responsibilities as well as with the sizeable more work.

15

16

Eva Zamrazilová

Eva Zamrazilová

17

18

Studie Karla Kabelíka je přínosem jak pro čtenáře, kteří nejsou v regulaci žádnými experty, tak i pro zájemce v oblasti regulace dobře orientované. Text

The study written by Mr. Kabelík is a stimulating book primarily for those familiar with the regulatory issues. However, non-experts, mostly students,

nejen přehledně seznamuje čtenáře s aktuálním stavem regulačních změn, ale donutí jej rovněž přemýšlet o nich v širších souvislostech. Čtenáři si ujasní, jaké regulatorní změny přicházejí z Basileje, jaké z Bruselu a jaké si vytváříme sami doma.

economists and bankers will benefit from reading this book as well. The study not only provides the reader with comprehensive assessment of up-to-date regulatory arrangements and forthcoming changes but also leads him to contemplate about their broader consequences. The reader realizes which changes and regulatory recommendations and requirements come from Basel or Brussels and which have been “homemade”.

Studie opět jasně poukazuje na to, že při současné globalizaci finančního světa je a bude zásadní problém, pokud některý z velkých světových finančních hráčů bude mít měkčí regulatorní podmínky a přitom se bude těšit široce akceptované důvěře. Tak by bylo možno zjednodušeně popsat podmínky, které vedly k přenosu finanční krize z USA do Evropy i dalších teritorií. Tento moment silně vyzdvihuje zásadní význam BSBG a je jen umocněn tím, že se světové těžiště posouvá z euroatlantického prostoru do jiných destinací. Úvahy o přínosech a problémech regulačních změn mohou vést jednotlivé čtenáře k různým závěrům. Především ti ekonomové, kteří nepovažují za základní podhoubí vzniku finančních krizí dlouhodobě nadměrně uvolněnou měnovou politiku, považují regulatorní odpověď na krizi za nutnou a často i postačující podmínku pro zamezení vzniku dalších finančních krizí. Ekonomové opačného názorového spektra jsou k přínosu širší regulace skeptičtější, přičemž volají po její vyšší kvalitě, nikoli množství. Regulační vlna vznikající v rámci EU opět zastírá význam měnové politiky. Vznik bankovní unie je z určitého úhlu pohledu především reakcí na to, že eurozóna není optimální měnovou zónou a finanční fragmentaci, k níž jednotná měnová politika vedla, se snaží řešit regulační cestou. Stejně jako platí, že „jedna košile nepadne všem“ v měnové politice, lze podobně uvažovat i v oblasti regulace. A zde přichází na řadu zásadní moment, který bude určující pro to, zda a jak bude regulace v budoucnu fungovat. A tím jsou vazby mezi regulací a dohledem a vymahatelností (enforcement). Kvalitní dohled musí zjišťovat, jak je regulace naplňována, v případě porušení pravidel musí být zajištěna náprava. A právě vymahatelnost nápravy je klíčovým momentem pro to, aby regulace fungovala.

The study clearly shows that under present situation of world financial globalization a big problem arises from inconsistent regulatory conditions across the globe. In particular, were there softer requirements posed on “big world players” usually entitled to high level of general confidence by financial investors and by rating agencies it would pose significant problem. This could serve as a simplified description of the situation that has led to the escalation of the financial crisis in the US which spilled over to Europe and other destinations. At the same time, this issue strongly highlights the significant importance of BSBG which is further strengthened by the fact that the world gravity center has been shifting from the Euroatlantic area to different destinations. The analysis of benefits and costs of the new regulatory framework may lead different readers to different conclusions. Those who do not consider the longterm loose monetary policy as a basic background for financial crises may find the regulatory response a sufficient tool preventing new crises. The others will be more skeptical and will call predominantly for higher quality of regulation instead of higher quantity of regulatory measures. The contemporary regulatory wave may thus be considered as an activity veiling the real importance of sound and prudent long-term monetary policy.  This partly applies to the new concept of the banking union which may be also seen as a cover to the fact that the monetary union was established in the area which has never been an optimal currency area.  Financial fragmentation which has recently emerged within the Eurozone, and may be partly attributed to the problem outlined above, is designed to be solved by regulatory measures.  However, not only monetary policy but also regulatory framework may be labeled by „one size does not fit all“. And here comes the crucial moment determining whether and how the new regulatory framework will work.  The basic challenge is the relationship

19

20

Závěrečná část studie je věnována České republice a dopadům nových regulačních opatření na domácí bankovní sektor. Názory na to, proč český

between regulation, supervision and enforcement.  Supervision must ensure that the regulation is fulfilled and the enforcement must work in case that

bankovní sektor dobře obstál ve finanční krizi, se mohou lišit, nicméně kvalita českého dohledu nad finančním trhem byla jistě jedním z důležitých faktorů. Kruh mezi regulací, dohledem a vymahatelností je na domácí scéně kruhem uzavřeným, v mezinárodním měřítku tomu ale tak není. Vzniká tak nerovnováha mezi pravomocí a zodpovědností příslušných autorit a tato situace otevírá prostor pro morální hazard.

supervisor finds problems.  In a nutshell, enforcement is a key issue for the regulation framework to be functional. Final part of the study is focused on the Czech Republic, namely on the impact of new regulatory measures on the domestic banking sector.  There may be different views and opinions why the Czech banking sector has sustained well the financial crisis. Nevertheless, the quality of supervision over the financial market must have been one of major factors. The relationship between regulation, supervision and enforcement in the Czech Republic has been working well, which is not always the case in other countries. Therefore, the imbalance between power and responsibility of the national and supranational authorities must be kept balanced, otherwise there will be another “window of opportunity” for moral hazard.

21

22

Úvod

Introduction

23

24

Bankovní regulace se v poslední době stala módním výrazem. Současný hospodářský pokles započal v roce 2007 v bankovním sektoru a následně

Banking regulation has recently become a buzzword. The current economic slowdown mainly originated in the banking sector in 2007 and, subsequently,

odhalil nedostatky jeho regulace. V současnosti se proto vynakládá politické úsilí o zlepšení záchranných sítí, které by měly zabránit budoucímu kolapsu finančního systému. Rodící se regulační rámec má široký záběr od zpřísňování stávajících podmínek (např. Basel III) až po vývoj zcela nových schémat (např. principy pro ozdravné postupy a řešení krize bankovních institucí, tzv. „recovery and resolution“). Přestože má bankovnictví globální charakter, legislativní pravomoci bezprostředně náleží národním parlamentům a banky tak podléhají třem odlišným úrovním regulace: celosvětová doporučení Basilejského výboru pro bankovní dohled či Rady pro finanční stabilitu, národní regulatorní předpisy a u členských států Evropské unie rovněž regulace stanovená Evropskou komisí.

revealed various shortcomings of the regulation of the banking industry. Therefore, political effort is currently being made to improve financial safety nets of the system which should prevent its future collapse. The scope of the nascent regulatory framework is broad and ranges from tightening of existing conditions (e.g. Basel III) to a development of brand new schemes (e.g. recovery and resolution principles). Moreover, since the character of the banking industry is global whereas legislative powers ultimately belong to national parliaments, banks face regulation coming from up to three different levels: global recommendations of the Basel Committee on Banking Supervision or the Financial Stability Board; national regulatory laws; and, in the case of European Union member states, also regulation drawn up by the European Commission.

Tato studie si klade tři cíle: zaprvé, identifikuje hlavní trendy probíhajícího regulatorního úsilí a popisuje jeho prvky; zadruhé, analyzuje klady a zápory nové regulatorní úpravy; a zatřetí posuzuje kvalitativní dopad těchto zákonů na bankovní sektor. Poslední ze zmíněných cílů se zaměřuje především na náklady dodržování regulatorních opatření (tzv. compliance costs), na otázky rovného postavení bank v regulatorním rámci (tzv. level playing field), na redistribuci pravomocí a odpovědností a na dopad regulace na strukturu a na rozsah bankovních služeb. V úvodní kapitole Obecná východiska nejprve předkládáme stručný přehled hlavních kanálů a vazeb, jejichž prostřednictvím se krize v oblasti subprime hypoték v roce 2007 vyvinula v celosvětovou ekonomickou recesi. Tato sekce demonstruje význam finančního sektoru pro reálnou ekonomiku a vysvětluje, proč se téma bankovní regulace stalo módní záležitostí. Kapitola navíc podává přehled o základních kompromisech, které se regulátoři snaží vyladit, a uvádí důvody, proč je důležité správné rovnováhy dosáhnout. Předmětná struktura hlavní části studie pak reflektuje jednotlivé úrovně, na nichž konkrétní regulatorní opatření vznikají. Část I: „Globální schéma“ se zabývá regulací koncipovanou Basilejským výborem pro bankovní dohled, část II: „Evropská unie“ analyzuje iniciativy Evropské komise a část III: „Česká republika“ identifikuje specifika českého bankovního sektoru a hodnotí dopad nově vznikajícího regulatorního rámce na české bankovnictví.

This study has three following objectives: first, it identifies main trends of the ongoing regulatory endeavour and describes its elements; second, it analyses pros and cons of the new regulatory landscape; and, third, it assesses a qualitative impact of these laws on the banking industry. The last objective focuses particularly on compliance costs, level playing field issues, redistribution of powers and responsibilities, and on the structure and extent of banking services. In the introductory General Background we first of all provide a brief review of the main channels and links, through which the 2007 subprime mortgage crisis developed into a global economic recession. The section demonstrates the importance of the financial sector to the real economy and explains why the topic of banking regulation has become the buzzword. Moreover, it outlines the principal trade-offs that regulators attempt to fine-tune as well as reasons why it is important the balance be set right. The underlying structure of the main body of the study then follows the levels, at which specific regulation originates: ‘Part I: Global Scheme’ refers to regulation that has been conceived by the Basel Committee on Banking Supervision; ‘Part II: European Union’ analyses initiatives of the European Commission; and, finally, ‘Part III: Czech Republic’ identifies specificities of the Czech banking industry and assesses the impact of the nascent regulatory framework on the Czech sector.

25

26

Obecná východiska

General Background

27

28

Základní funkcí bankovního sektoru je zprostředkování úvěru. V tom nejjednodušším smyslu banky zprostředkovávají úvěr pomocí prodeje půjček

The principal function of the banking industry is credit intermediation. In the simplest terms, banks intermediate credit by selling long-term maturity loans

s dlouhodobou splatností financovaných vklady se splatností krátkodobou. Dlužníci následně splácejí vypůjčené peníze zvýšené o úrok, který se stává zdrojem bankovního zisku. Tento proces transformace likvidity a splatnosti1,2 v sobě nese nevyhnutelné riziko, protože banka není schopna plnit všechny žádosti o výběr, pokud by všichni střadatelé vyzvedli své vklady současně – tzv. „run na banku“ (Diamond & Dybvig, 1983). Vkladatelé však zřídkakdy poptávají všechny své vklady a úvěr proto lze zprostředkovávat. Rizika spočívající v nesouladu mezi likviditou a splatností nicméně přetrvávají (např. v důsledku prodlení dlužníků se splácením) a banka se může ocitnout v úpadku, jestliže tento nesoulad vzroste natolik, že úvěrová instituce není schopna splácet své závazky. Bankovní podnikání je proto ze samotné své podstaty nevyhnutelně rizikové.

funded by short-term maturity deposits. Subsequently, debtors repay borrowed funds raised by an interest which becomes a source of bank’s profit. This process of liquidity and maturity transformation1, 2 is inherently risky because a bank is not able to meet all withdrawal requests should all savers demand their deposits at the same time – an event called a bank run (Diamond & Dybvig, 1983). However, depositors rarely demand all their deposits and credit intermediation is therefore possible. Nevertheless, the risks of liquidity and maturity mismatch persist (e.g. borrowers may default) and a bank may go bankrupt if the mismatches grow too high for the credit institution to repay its obligations. Therefore, the banking business is risky by definition.

Proces zprostředkování úvěru je životně důležitý pro investice a hospodářský růst. Fyzické osoby, firmy a státy mají jen zřídkakdy dostatečné finanční prostředky k financování inovativních nebo infrastrukturních projektů a často se také obracejí na banky za účelem financování provozních nákladů. K překlenutí nedostatku prostředků pro financování si vypůjčují proti budoucím peněžním tokům, které mají jejich projekty produkovat. Jinými slovy, zprostředkování úvěru usnadňuje investice a intertemporální alokaci kapitálu. Dokončené projekty pak zvyšují reálný výkon ekonomiky a tím i životní úroveň spotřebitelů. Z toho vyplývá, že pokud se bankovní sektor zhroutí nebo jinak přestane hrát svou základní úlohu, jeho kolaps negativně ovlivní investice, reálný růst a životní úroveň ekonomiky jako celku.3

The credit intermediation process is vital to investment and economic growth. Individuals, firms and states rarely possess sufficient financial means to fund innovative or infrastructure projects on their own and they also often seek bank financing of operating costs. In order to bridge the funding gap, they borrow against a future cash flow that their projects are expected to generate. In other words, credit intermediation facilitates investment and smoothes out intertemporal allocation of capital. Moreover, finished projects ultimately increase the real output of an economy and, thereby, improve standards of living. It follows that if the banking sector collapses or otherwise ceases to play its credit-intermediating role, the negative impact on investment, on the real growth and on standards of living will affect the economy as a whole.3

Současné regulatorní úsilí spustila krize subprime hypoték v roce 2007, která se posléze vyvinula do celosvětové ekonomické recese. Za účelem představení otázek, které se současná regulace snaží řešit, a vazeb mezi finančním sektorem a reálnou ekonomikou, popíšeme nejdříve mechanismus šíření krize ve dvou krocích: první krok se týká rozšíření krize subprime hypoték v globální finanční krizi v letech 2007-2009 a druhý pak popisuje prvky globální finanční krize, které vedly k celosvětové recesi v letech 2009-2012.

The current regulatory endeavour was triggered by a 2007 subprime mortgage crisis that eventually developed into a global economic recession. In order to introduce the issues that the current regulation is striving to address and the links between the financial sector and the real economy, let us describe the propagation mechanism in two steps: the first step refers to origins of the subprime mortgage crisis and its development into the 2007‑2009 global financial crisis, while the second one comprises elements of the 2007-2009 global financial crisis that led to the 2009-2012 global recession.

Zaprvé, krizi v oblasti subprime hypoték vyvolala především politika vlastnictví nemovistostí v USA, podle níž měl každý občan nárok vlastnit nemovitost4

Firstly, the subprime mortgage crisis was mainly brought about by the US homeownership policy, under which every citizen was believed to be entitled to

29

30

a na základě níž banky prodávaly hypotéky nedostatečně bonitním klientům. Zvýšení poptávky po nemovitostech vedlo ke zvýšení cen a bytů, což pouze

own a real estate4 and under which an increasing number of mortgage contracts was sold by banks to clients of insufficient creditworthiness. A consequent rise

živilo její růst. S nemovitostmi se totiž následně přestalo zacházet jako s komoditami nýbrž jako s aktivy. Tento vývoj nakonec vedl k vytvoření spekulativní bubliny na trhu s realitami. Podobné bubliny se objevily v mnoha ekonomikách po celém světě (ve Velké Británii, Nizozemsku, Irsku, Singapuru, Jižní Koreji atd.). Když tato bublina v roce 2007 splaskla a ceny nemovistostí se zhroutily, propadla se i hodnota nemovitého majetku, což mělo za následek významný negativní globální šok v oblasti příjmů. Následkem toho značná část hypotéčních dlužníků ztratila schopnost splácet své obligace a jejich nemovitosti, jimiž byly hypotéky často zajištěny, dramaticky ztratily na hodnotě. Tyto dva prvky (tj. propad cen domů a rostoucí počet prodlení se splácením hypoték) pak způsobily pokles na straně aktiv v rozvahách bank, zatímco strana pasiv zůstala většinou nezměněna. Značné ztráty vyvolaly neochotu úvěrovat hospodářství, což vedlo k poklesu likvidity na finančních trzích (tzv. credit crunch) a poté i k finanční krizi.

in the demand for real estates increased house prices, which further fuelled the demand as real estates started to be treated as assets, and ultimately resulted into a housing market bubble. Similar bubbles emerged in many economies worldwide (Britain, the Netherlands, Ireland, Singapore, South Korea etc.). When the bubble burst and house prices collapsed in 2007, the value of real estate assets plummeted, resulting into a significant global negative income shock. Consequently, large number of mortgage holders became unable to repay their debts and their real estates, against which the mortgages were often secured, lost their value dramatically. These two elements (i.e. the house price crash and rising number of mortgage delinquencies) then caused the asset side of banks’ balance sheets to contract while liabilities remained largely unchanged. Large losses brought about reluctance to provide further credit to the economy, which led to a decrease in liquidity in financial markets (the so-called credit crunch) and to a subsequent financial crisis.

Hlavní část mechanismu šíření krize v oblasti subprime hypoték spočívala v postupu zvaném sekuritizace.5 Spolu s růstem cen realit a zvyšujícím se počtem hypoték na primárním trhu se hypotéční smlouvy staly předmětem sekuritizace a následného obchodování na sekundárním trhu. Úvěrové instituce – a zejména banky ve stínovém sektoru6 – navíc dále slučovaly tyto hypotékami či jinými aktivy zajištěné cenné papíry (tzv. asset-backed a mortgage-backed securities), obecně nazývané „zajištěné dluhové obligace“ (tzv. collateralised debt obligations, CDO), do sekurit druhého stupně, čímž vytvářely tzv. zajištěné dluhové obligace vázané na jiné zajištěné dluhové obligace (collateralised debt obligations squared – CDOs-squared). Tato tzv. toxická aktiva se následně pomocí obchodování na sekundárním trhu rozšířila po celém světě.7 Objasněme si tři hlavní důvody popularity sekuritizace v předkrizovém období: zaprvé, jestliže banka sekuritizuje svá aktiva, vyvádí je v podstatě mimo svou rozvahu. Následkem toho proti nim nemusí držet žádný regulatorní kapitál a výnosy může použít k dalším investicím v celé jejich šíři. Pokud vkladatel například investuje do investičního fondu sponzorovaného bankou, mohl být takový závazek veden mimo rozvahu, protože klient formálně vlastní podíly ve fondu a očekává kapitálovou návratnost na rozdíl od vložení peněz na úročený účet. Potíž je však v tom, že podrozvahové transakce zvyšují pákový efekt, aniž by jeho nárůst reflektovalo účetnictví banky, a tím nekontrolovaně zvyšují i systémové riziko v sektoru. Orgány dohledu se

The principal part of the propagation mechanism of the subprime mortgage crisis consisted in a practice called securitisation.5 As the house prices grew and the number of mortgages in the primary market increased, the contracts became subjects of securitisation and subsequent trading on the secondary market. Moreover, markets – and especially the shadow banking sector6 – exploited securitisation further and repacked asset-backed and mortgage‑backed securities (generally known as collateralised debt obligations, CDOs) again, thereby creating so-called collateralised debt obligations squared (CDOs-squared). By the means of trading on the secondary market, these so-called toxic assets spread around the globe.7 Let us highlight three main reasons why securitisation became popular in the pre‑crisis times: first, if a bank securitises its assets, it essentially transfers them off its balance sheet. Consequently, it does not need to hold any regulatory capital against them and can use the proceeds for further investment. Similarly, if a depositor invests in a bank‑sponsored investment fund, the liability is kept off bank’s balance sheet because formally the client owns shares of the fund and expects a capital return as opposed to depositing money in return for an interest. However, the trouble is that off-balance sheet transactions increase leverage without reflecting it in bank’s accounts and, therefore, increase the systemic risk in the sector. Supervisors failed to address this pernicious and

31

32

v předkrizovém období nezabývaly touto zhoubnou a rozšířenou praxí, což vedlo ke značnému využívání jejího krátkodobého prospěchu, které vytvořilo

widespread practice at the time, which caused its short-run benefits to be exploited heavily and which, thereby, created conditions for the subsequent

podmínky pro následnou krizi. Zadruhé, cenné papíry mají podstatně vyšší likviditu než samotné podkladové půjčky (zejména v porovnání s hypotékami s dlouhodobou splatností). S likvidními aktivy se samozřejmě lépe obchoduje a lze s nimi tedy efektivněji financovat bankovní aktivity. Zatřetí, ratingové agentury měly v předkrizovém období tendenci přidělovat toxickým cenným papírům vysoká hodnocení (tzv. rating), což následně umožňovalo jejich majitelům používat je jako zástavu v jiných úvěrových operacích (např. u smluv o zpětném odkupu). Potíž s CDO (a zejména s CDO squared) však spočívá v tom, že stanovení jejich ceny je nesmírně obtížný podnik: má-li být cena cenného papíru stanovena přesně, je třeba zohlednit nejen diverzifikaci rizika podkladových dluhových kontraktů (tj. kvalitu přidanou sekuritizací), nýbrž také kvalitu samotných podkladových aktiv. To je však náročný a lze tvrdit, že i nesplnitelný úkol. Ratingové agentury až do roku 2007 často nechápaly složitost CDO a udělovaly jim vysoký rating. Následkem toho bylo závažným způsobem podceněno riziko související s těmito cennými papíry, a jakmile předmětná aktiva přestala produkovat očekávané peněžní toky, jejich majitelé utrpěli těžké ztráty.

crisis. Second, securities are substantially more liquid than the underlying loans themselves (especially compared to long‑term maturity mortgages). Liquid assets are naturally easier to trade and, therefore, bank’s activities can be funded with them more efficiently. Third, credit rating agencies tended to give the toxic securities high ratings, which subsequently enabled their holders to use them as collateral in other credit operations (e.g. repurchase agreements). However, the trouble with CDOs, let alone CDOs‑squared, is that their pricing is a challenging business: if the security is to be priced accurately, one must account not only for the risk-diversification of the underlying debt contracts (i.e. the quality added by securitisation) but also for the quality of the underlying assets themselves. However, this is an arduous and arguably impossible task. Up until 2007, credit rating agencies often failed to understand the complexity of the CDOs and tended to award them with high ratings. Consequently, the risk involved in the securities was severely underpriced and once the underlying assets ceased to generate the cash flow, securities holders suffered large losses.

Dopad na finanční sektor byl obrovský a celosvětový. V důsledku podrozvahového účtování prudce vzrostl pákový efekt ve finančním sektoru, a jakmile aktiva ztratila svou hodnotu, došlo ke značným ztrátám. Velký objem obchodů na sekundárních trzích, jejichž produkty se staly zdrojem financování pro stínové bankovnictví (oproti tradičnímu bankovnictví, které je financováno hlavně vklady), navíc způsobil rozšíření toxických aktiv po celém světě. Následkem poklesu likvidity globálního finančního sektoru v důsledku celosvětových ztrát tak mnoho bank zjistilo, že jejich vlastní likvidita je omezena (že si nemohou snadno půjčovat na finančních trzích), a některé z nich se dokonce ocitly na prahu konkursu (např. Northern Rock, Merrill Lynch, Lehman Brothers nebo UBS). V samotné Evropské unii dosáhl součet ztrát evropských bank v letech 2007 až 2010 výše 1 bilionu eur (8 % HDP Unie).8 Zadruhé, co se týče kroku od finanční krize k ekonomické recesi, pokles úvěrové činnosti a negativní důchodový šok utlumil investice a spotřebu, čímž zavedl vyspělé světové ekonomiky do recese. Z peněžního hlediska bylo omezení nabídky kapitálu způsobeno ztrátami bank a následnou neochotou poskytovat úvěry. Z reálného hlediska byl převodový mechanismus poněkud komplikovaněj-

The impact on the financial sector was huge and global. Leverage surged due to the off‑balance sheet treatment of securities and once the assets lost their value, large losses materialised. Moreover, high volume of trading on secondary markets, products of which became a source of funding for the shadow banking sector (as opposed to the traditional banking that is mainly funded by deposits), caused the toxic assets to spread around the globe. A subsequent decrease in the liquidity of the global financial sector found many banks liquidity constrained (i.e. unable to borrow) and insolvent and some of them even on the verge of bankruptcy (e.g. Northern Rock, Merrill Lynch, Lehman Brothers or UBS). In the European Union alone, crisis-related losses incurred by European banks added up to almost EUR 1 trillion (8% of Union’s GDP) between 2007 and 2010.8 Secondly, as for the step from the global financial crisis to the global economic recession, the decrease in lending activity and the negative income shock hindered investment and consumption, respectively, thereby sending developed economies into a recession. On the monetary side, the contraction in the supply of capital was brought about by banks’ losses and resulting reluctance to provide credit. On the real side, the transmission mechanism was a little bit more complex:

33

34

ší: zatímco některé zkrachovalé banky nebo jejich toxická aktiva byly likvidovány (jako např. Lehman Brothers, London Scottish Bank), jiné (např. Northern Rock,

while some bankrupt banks or their toxic assets were liquidated (e.g. Lehman Brothers, London Scottish Bank), others were bailed out by local governments

Fortis, Dexia, UBS) vytáhly z nesnází domácí vlády. Rekapitalizace financovaná daňovými poplatníky, tzv. bail-outs neboli půjčky za účelem rekapitalizace z vnějších zdrojů, stát obvykle poskytl bankám, které byly považovány za příliš systémově významné pro národní hospodářství, než aby padly. Státní podpora schválená Evropskou komisí na podporu takových institucí a států dosáhla od října 2008 do října 2010 výše 4,6 bilionů eur (39 % HDP Unie), z čehož byly 2 biliony fakticky vyčerpány do roku 2009.9 Nebývalá výše bail-outů následně vyvolala značný tlak na státní rozpočty: záchrana špatně řízených, ale systémově nezbytných institucí a snaha nastartovat stagnantní ekonomiku měla v mnoha zemích (např. USA, Velká Británie, Německo, Španělsko) za následek významné zvýšení dluhového břemene, čímž narostly i jejich výpůjční náklady. Přestože většina státem sponzorovaných záchranných půjček je již nyní splacena10, mnoho ekonomik se s následky vysokých státních deficitů potýká dodnes. Vedle kanálu veřejných financí pak přispěla k poklesu agregované poptávky v důsledku negativního důchodového šoku i spotřeba domácností. Následná úsporná politika mnoha světových vlád navíc dále snižovala poptávku po výstupech, čímž se dále posilovala tendence k recesi. Z kvantitativního hlediska odhadl Eurostat pokles unijního HDP vyvolaný finanční krizí na 6 %.11

(e.g. Northern Rock, Fortis, Dexia, UBS). Taxpayers’ funded recapitalisation, so-called bail-out loans, was usually provided to banks that were deemed too important for the national economy to go bankrupt, that it is for systematically important or too-big-to-fail institutions. State aid measures approved by the European Commission between October 2008 and October 2010 amounted to EUR 4.6 trillion (39% of Union’s GDP), EUR 2 trillion of which was effectively used by 2009.9 Consequently, the unprecedented size of state‑sponsored bail-outs put severe stress on government budgets: saving ill-managed yet systematically indispensible institutions and the effort to spark the stalled economy resulted into a significant increase in the debt burden in many countries (e.g. the United States, the United Kingdom, Germany, Spain), raising their borrowing costs. Although most of the state-sponsored bail-out loans have been repaid by now10, many economies are still dealing with consequences of high government deficits. In addition to the public finance channel, consumption of households also contributed to the decrease in aggregate demand through its contraction following the negative income shock. Subsequent politics of austerity then further depressed the demand for output, thereby reinforcing recessionary forces. In quantitative terms, Eurostat estimated the Union’s contraction in GDP induced by the financial crisis at 6%.11

Dopad recese na finanční sektor a na reálnou ekonomiku je hluboký a dlouhodobý. Banky zahájily proces snižování závislosti na cizím kapitálu, tzv. deleverage, který zabere s ohledem na dlouhodobou splatnost problematických aktiv mnoho času. Pokles investic navíc poškodil i perspektivy reálného růstu. Tyto dva faktory (deleverage a omezování investic) jsou těsně spjaty právě se zprostředkováváním úvěrů: lze očekávat, že banky budou ve své úvěrové činnosti opatrné, než dokončí proces deleverage. Zdá se proto nepravděpodobné, že do té doby dojde k dramatickému nastartování hospodářského růstu. Jinými slovy řečeno, bankovní sektor je pro dlouhodobý hospodářský růst nezbytný.12 Z toho vyplývá, že jak finanční krize, tak i překážky kladené do cesty úloze bank jako zprostředkovatelům úvěrů, mj. například nevhodná bankovní regulace, mají obrovský dopad na reálnou ekonomiku. Předkrizový regulatorní rámec a provádění dohledu se však na úkor daňových poplatníků ukázalo jako nedostatečné, a proto je nyní žádoucí zlepšit jak regulaci, tak bankovní dohled za účelem zmírnění ztrát z budoucích krizí.

The impact of the recession on both the financial sector and the real economy is profound and long-term. Banks began the process of deleveraging which, given the long‑term maturity nature of the problematic mortgage contracts, will take a long time. Furthermore, the decline in investment damaged real growth prospects. These two issues (deleveraging and contraction in investment) are closely related through credit intermediation: one can expect banks to be cautious in their lending activity until they finish the deleveraging process. Consequently, economic growth is unlikely to take off dramatically until then. Put differently, the banking sector is indispensible to economic growth.12 It follows that financial crises as well as any other obstacles to banks’ role of credit intermediaries, including inappropriate banking regulation, have a huge impact on the real economy. However, the precrisis regulatory framework and supervisory conduct proved deficient at the expense of the taxpayer and, therefore, it is desirable to improve both regulation and banking supervision in order to mitigate losses resulting from future crises.

35

36

Jak obecná struktura, tak dolaďování bankovní regulace, jsou nesmírně delikátní záležitostí. Vazby mezi inherentně riskantním bankovním podnikáním a reálnou

Both the general design and fine-tuning of banking regulation is an immensely delicate matter. We have explained the links between the inherently risky

ekonomikou jsme již vysvětlili a zároveň jsme zdůraznili význam prvně jmenované oblasti pro růst té druhé. Bankovní regulace však není exaktní věda, a proto nyní objasníme čtyři základní kompromisy, o jejichž vyladění se regulátoři snaží. Tyto kompromisy rovněž poskytují užitečnou perspektivu na regulaci jako celek.

banking business and the real economy and we emphasised the importance of the former for a growth of the latter. Nevertheless, banking regulation is not an exact science and, therefore, we now highlight four fundamental trade‑offs, finetuning of which regulators ought to seek. These trade-offs also provide a useful perspective on the regulation as a whole.

Zaprvé, hlavní kompromis bankovní regulace se týká finanční stability a potenciálu reálného růstu. Na jedné straně platí, že čím více regulatorního kapitálu jsou banky povinny držet ke krytí ztrát z náhlého poklesu hodnoty aktiv, tím jsou jejich aktiva bezpečnější. Na druhé straně tyto kapitálové rezervy omezují celkovou nabídku kapitálu. Jeho cena následkem toho roste, což vede k poklesu investic a v konečném důsledku i k poškození růstových perspektiv. Zadruhé, globální povaha bankovnictví by měla motivovat regulátory v úsilí o zajištění rovných pravidel hry – „rovného hřiště“ (tzv. level playing field)13. Na druhé straně by však regulace rovněž měla reflektovat existenci regionálních rozdílů. Má-li totiž být účinná, musí mít regulace stejně jako bankovní služby globální charakter, jinak se otevírá prostor pro regulatorní arbitráž a banky mohou převádět regulované činnosti z regulované země do jejích neregulovaných (nebo méně regulovaných) protějšků. Regulatorní arbitráž je nežádoucí, poněvadž maří účel regulace, kterým je snižování rizika. Podmínky v jednotlivých státech se však liší: účetní standardy, finanční legislativa, strukturální význam bankovního sektoru pro domácí ekonomiku apod. Regulace proto často dává národním orgánům dohledu diskreční pravomoci přizpůsobit dle uvážení regulatorní ustanovení charakteristikám jednotlivých zemí. Tyto pravomoci však vedly v předkrizovém období k bankovnímu nacionalismu: dozorové orgány zneužívaly svých pravomocí k přizpůsobování regulatorních předpisů buďto v koluzi s domácím bankovním sektorem, anebo způsobem, který maximalizoval jeho mezinárodní soutěžní výhodu.14 Takový přístup vedl pouze k omezenému snížení systémového rizika. Pokud totiž většina regulátorů sleduje tuto strategii, rovná pravidla hry se zpravidla fragmentují spíše než konsolidují, protože rozhodnutí o tom, zda zajistit výhodu pro domácí sektor nebo uchovat původní účel regulace, se stává předmětem vězňova dilematu: zajištění výhody domácímu bankovnímu sektoru je dominantní strategií.

Firstly, the principal trade-off of banking regulation concerns financial stability and real growth potential. On the one hand, the more regulatory capital banks are obliged to hold in order to cover losses resulting from a sudden plunge in asset values, the safer their activities are. On the other hand, the buffers limit the total supply of capital and, therefore, if banks are not allowed to lend the capital out, its effective supply contracts. Consequently, the cost of capital rises, which leads to a decline in investment and ultimately damages growth prospects. Secondly, the global nature of banking ought to motivate regulators to strive for a level playing field13 on the one hand, while allowing for regional differences on the other. If regulation is to be effective, it must be of a global character as well as banking services are, otherwise room for regulatory arbitrage opens up and banks could transfer regulated activities from the regulated country to its unregulated (or less regulated) counterparts. This phenomenon of regulatory arbitrage is undesirable because it defeats the risk-reducing purpose of regulation. However, national conditions differ: accounting standards, financial legislation, structural importance of the banking sector for the home economy etc., these all, to name a few, differ across jurisdictions. Therefore, regulation often grants national supervisory authorities discretionary powers in order to tailor regulatory provisions to characteristics of individual jurisdictions. On the other hand, these discretionary powers have led to banking nationalism: supervisors misused their powers to adjust pieces of regulation either in collusion with the home banking sector or in a way that maximised its international competitive advantage.14 Consequently, the reduction in systemic risk was limited. When most regulators follow this strategy, the level playing field then tends to become fragmented rather than consolidated because the decision whether to advantage the domestic sector or to maintain the original purpose of discretion becomes a prisoner’s dilemma: regardless of choices of

37

38

Zatřetí, současná regulace se pokouší o zavedení spravedlivého sdílení nákladů spojených se ztrátami plynoucími z bankovních krizí, což je však nákladné pro všechny zúčastněné. Státní podpora krizových let v plné šíři odhalila nespravedlivou asymetrii v distribuci zisků a ztrát bank: zatímco banky privatizují zisk a rozdělují jej v obdobích finančního růstu mezi své akcionáře a zaměstnance, ztráty jsou při zhroucení jejich obchodních modelů v období krize socializovány. Záchranná půjčka jinými slovy znamená (dočasný) převod peněz od daňových poplatníků k akcionářům, k manažerům a k zaměstnancům bank.15 Regulatorní orgány proto navrhují několik způsobů, jak tuto nerovnováhu srovnat, počínaje principem rekapitalizace z vnitřních zdrojů (tzv. bail-in), čili redistribucí úhrady bankovních ztrát směrem od vlád k akcionářům a k věřitelům s výjimkou vkladatelů (viz sekce 3.1.3. Části II), až po sektorové bankovní daně. Společným jmenovatelem těchto opatření je zvýšení příspěvku bankovního sektoru ke krytí jeho ztrát v obdobích krizí a poklesů likvidity. Dodržování nových regulatorních standardů je však nákladné: banky jsou například povinny držet více kapitálu ve formě proticyklických kapitálových rezerv, a proto musí například zvyšovat zaměstnanecké kapacity za účelem plnění nových požadavků na výkaznictví. Jejich zisk může navíc také podléhat vyššímu zdanění. Z dřívějšího vysvětlení vazeb mezi bankovním sektorem a reálnou ekonomiku tedy vyplývá, že hospodářský dopad regulace ponese ekonomika jako celek ve formě pomalejšího růstu, v důsledku čehož se tento kompromis stává ošidný. Na druhé straně lze argumentovat tím, že rozsah předkrizového růstu poháněného pákovým efektem byl nezdravý a neudržitelný a že několik procentních bodů odebraných z tohoto tempa může zdraví globální ekonomiky a jeho dlouhodobou udržitelnost jen zlepšit. Musíme rovněž poukázat na to, že bankovní regulace brání konkurenceschopnosti bankovního sektoru ve vztahu ke stínovému bankovnictví, které bylo až doposud regulováno jen výjimečně navzdory svému značnému přispění k nedávné krizi a navzdory příslibům řešení jeho hrozeb. Začtvrté, správná regulace by měla být jednoduchá a jednoznačná. Tyto dvě vlastnosti jsou však často v rozporu, protože se bankovní odvětví stává čím dál tím složitější. Jednoduchá ustanovení bývají na jedné straně dvojznačná, protože neřeší všechny složitosti. Přehnaně komplexní regulace však na druhé straně často produkuje legislativní skuliny.16 Důkazy z předkrizového období ukazují, že tyto mezery jsou posléze zneužívány, což samozřejmě podkopává účel regulace.17 Jinými slovy, vyšší náklady na dodržování složitější regulace často postrádají

other national supervisors, one is always better‑off to advantage the domestic banking sector. Thirdly, current regulation attempts to introduce a fair cost-sharing scheme for distribution of losses stemming from banking crises which, however, is costly for all involved agents. The state aid provided to the banking sector in the last few years exposed an unfair asymmetry in the distribution of banks’ profits and losses in all its magnitude: while banks privatise profits and distribute them among shareholders and employees in periods of financial growth, their losses are socialised when their business models collapse at times of crises. Put differently, a bail-out is effectively a (temporary) money transfer from taxpayers to bank shareholders, managers and employees.15 Therefore, regulators are proposing several ways to improve this imbalance, ranging from bail-ins (a redistribution of bank losses away from governments towards bank’s shareholders and creditors, excluding depositors; see section 3.1.3., Part II) to bank‑specific taxes. The common denominator of these measures is an increase in the contribution of the banking sector to coverage of its losses when crises occur and liquidity is scarce. Nevertheless, compliance with new regulatory standards is costly: banks are obliged, for instance, to hold more capital in the form of counter-cyclical buffers; they must increase capacities of certain departments in order to comply with new reporting or disclosure requirements; and their profits may be subjected to higher taxes. Having explained the links between the banking sector and the real economy earlier, it therefore follows that the economic incidence of regulation is likely to be borne by the whole economy in the form of a slower growth, which makes the trade-off tricky. On the other hand, it can be argued that the scale of the pre-crisis leverage-led growth was unsound and unsustainable and that a few percentage points taken off the growth prospects can only improve the health of the global economy and its long-run sustainability. Let us also point out that banking regulation hinders competitiveness of the banking sector with respect to shadow banking that has been subjected to little regulation so far despite its major contribution to the recent crisis and despite commitments to address its threats. Fourthly, good regulation ought to be simple and clear. However, these two qualities are often contradictory because the banking industry becomes increasingly complex. On the one hand, simple provisions tend to be ambiguous

39

40

odpovídající prospěch ve formě zlepšení záchranných sítí finančního sektoru, což snižuje účinnost alokace kapitálu. Mají-li být navíc řešeny všechny problematické

because they fail to address all complexities. On the other hand, overly complex regulation often produces loopholes.16 Pre‑crisis evidence demonstrates that

aspekty určité záležitosti tak, aby se bylo možno vyhnout dvojznačnosti a regulatorní arbitráži, nemůže být regulace jednoduchá.

the loopholes are subsequently exploited which, of course, undermines the purpose of regulation in the first place.17 Put differently, higher compliance costs related to complex regulation often lack corresponding benefits in the form of an improvement of the safety nets of the financial sector, which decreases efficiency of capital allocation. Moreover, if all aspects of an issue are to be addressed to avoid ambiguity and regulatory arbitrage opportunities, the regulation is unlikely to be simple.

Regulace má zpravidla povahu reakce. Současné regulatorní úsilí například odstartovala nedávná finanční krize, či přesněji řečeno společenská poptávka po něm, vyvolaná státem financovanými záchrannými půjčkami. Regulace se proto stává politickým a současně i technickým tématem a bývá zaváděna ve spěchu, a tedy s nedostatky. I když mezi politiky a odborníky obvykle existuje určitá spolupráce, vedlejší účinky regulatorních daní nebo přenášení pravomocí jsou obvykle zanedbávány a konkrétní cíle celkového úsilí jsou zřídkakdy výslovně označeny. Nová regulace v důsledku takového vzniku často záplatuje nedostatky stávajícího rámce zpřísňováním jeho parametrů, aniž by se zabývala jeho předmětnou strukturou. V Části I tvrdíme, že tak tomu je u nejnovější verze Basilejských dohod, tzv. Basel III, a že by těmto dohodám značně prospělo právě podrobnější stanovení cílů. Regulatorní návrhy v současné době pocházejí ze tří zdrojů: globálního, nadnárodního a národního. Na globální úrovni jsou tvořeny Basilejskými dohodami a doporučeními Rady pro finanční stabilitu (FSB). Dohody, které zpracoval Basilejský výbor pro bankovní dohled, jsou zveřejněny formou doporučení (podobně jako návrhy FSB) a příslušné parlamenty je tedy musí transponovat do národní legislativy. Za nadnárodní regulaci označujeme bankovní regulaci na evropské úrovni navrženou Evropskou komisí (např. Směrnice pro ozdravné postupy a řešení krize bankovních institucí, tj. Banking Recovery and Resolution Directive, nebo Bankovní unie). Za národní úroveň pak označujeme regulatorní rámce jednotlivých států (např. Dodd-Frankův zákon v USA nebo Vickersova reforma ve Velké Británii). Jelikož účelem této práce je prozkoumat a analyzovat regulaci, která se dotýká českého bankovního sektoru, má naše studie následující strukturu: Část I se zabývá dohodami Basel III. Kapitola porovnává nejnovější aktualizaci dohod s jejich předchůdcem, Basel II; analyzuje nové standardy kapitálové přiměřenosti i celkovou strukturu tohoto rámce tvořenou třemi pilíři a poukazuje na její silné a slabé stránky. Část II zkoumá regulaci navrženou Evropskou komisí. Zde je

Regulation tends to be a response. Current regulatory efforts, for instance, have been triggered by the recent financial crisis or, more accurately, by the social demand for them brought about by the state-funded bail-outs. Therefore, regulation becomes a political as well as a technical topic and tends to be delivered in haste and, hence, with deficiencies. While some sort of cooperation between politicians and experts usually exists, side-effects of regulatory taxes or power transfers are often neglected and clear objectives of the overall effort are rarely identified explicitly. Consequently, new regulation tends to patch failures of the existing framework by tightening its parameters without questioning its underlying structure. In Part I, we argue that this is the case of the newest version of the Basel Accords, the so-called Basel III, and that it would benefit greatly from a more detailed definition of its objectives. Regulatory proposals currently come from three sources: global, supranational and national. Global proposals consist of the Basel Accords and FSB’s recommendations. The Accords, drawn up by the Basel Committee on Banking Supervision, are published in the form of recommendations (similar to FSB’s proposals) and, therefore, need to be implemented in national legislation by respective parliaments. Supra-national regulation refers to banking regulation on the European level, drafted by the European Commission (e.g. Banking Recovery and Resolution Directive or the Banking Union), and national level then refers to regulatory efforts of individual states (e.g. Dodd-Frank Act in the US or Vickers reform in the UK). Since the purpose of this paper is to cover and analyse regulation affecting the Czech banking sector, the structure of this research is as follows: Part I refers to

41

42

obraz více fragmentovaný v porovnání s Částí I, jelikož návrhy Komise pokrývají širší škálu otázek počínaje schématy řešení a dohledem až po otázky platových

Basel III. It compares the newest update of the Accords to their predecessor, Basel II; it analyses new capital adequacy standards as well as the overall three-pillar

ohodnocení. Část III pak pojednává o českém bankovnictví. Začíná analýzou sektoru a srovnáním s jeho evropskými protejšky a na jejím základě identifikuje specifické národní charakteristiky odvětví a formuluje jejich dopady na rizika českého bankovního sektoru. Následně aplikuje závěry Části I a Části II, které zkoumají celkový dopad regulace, na české bankovnictví. Tuto studii nakonec uzavíráme shrnujícími připomínkami a několika poznámkami k nevyřešeným otázkám.

structure of the framework; and it points out its strengths and drawbacks. Part II examines regulation drawn up by the European Commission. Here the picture is more fragmented compared to Part I since Commission’s proposals cover a broader range of issues, ranging from resolution and supervision schemes to remuneration requirements. Finally, Part III discusses impacts of the regulation on Czech banking. It starts off with an analysis of the sector and, comparing it to other European banking sectors, it identifies country-specific characteristics of the industry and articulates their implications for risk exposures of the national banking sector. It then applies findings of Part I and Part II that examine the overall impact of the regulation, on Czech banking. Finally, we conclude this study with a few concluding remarks and with a several notes on outstanding challenges of banking regulation.

1.

Transformace likvidity označuje situaci, v níž vysoce likvidní peněžité vklady (tedy vklady, které jsou pohotově užívány jako prostředek k úhradě plateb) financují půjčky, které nelze snadno zpeněžit. 2. Transformace splatnosti byla již popsána v textu a označuje financování aktiv s dlouhodobou splatností závazků se splatností krátkodobou. 3. Přiřazování subjektů s nadbytkem kapitálu k subjektům s nedostatkem kapitálu zajišťují nejen úvěrující banky. Kapitálové trhy například zprostředkovávají obchodování s dluhovými cennými papíry, jako jsou dluhopisy nebo podílové listy, a nabízejí tak použitelnou alternativu k bankovnímu financování, aniž by vyvolávaly riziko transformace likvidity nebo splatnosti. Další alternativu k tradičnímu bankovnímu financování navíc tvoří stínové bankovnictví, které se nachází někde mezi tradičním bankovnictvím a kapitálovým trhem (povahu stínového bankovnictví vysvětlíme později). Všechny tyto sektory jsou nicméně vzájemné závislé, a i když jsou do určité míry zastupitelné, kolaps jednoho z nich by měl zcela jistě negativní dopady na reálnou ekonomiku. 4. Viz např. projev George W. Bushe o menšinovém vlastnictví pronesený na Univerzitě George Washingtona dne 15. října 2002 (http://georgewbush-whitehouse.archives.gov/news/releases/2002/10/20021015-7.html) 5. Sekuritizace znamená slučování různých dluhových kontraktů do jednoho cenného papíru za účelem diverzifikace rizika, které je v nich obsaženo. Investor koupí cenný papír za poplatek, který produkuje svému vlastníkovi peněžní tok financovaný splátkami předmětných dluhových kontraktů. 6. Stínový bankovní sektor tvoří síť subjektů a finančních nástrojů, které usnadňují zprostředkování úvěru a zvyšují pákový efekt ve finančním systému jako celku. Tyto instituce (například investiční, hedgingové nebo penzijní fondy) akceptují aktiva podobná vkladům, jako jsou Treasury Bills (krátkodobé cenné papíry vlády USA) oproti vkladům přijímaným tradičními bankami. Nejsou proto povinny dodržovat standardní kapitálová minima. Stínový bankovní sektor je podrobněji popsán v Kabelík (2010). 7. Tím nenaznačujeme, že CDO a CDO-squared jsou samy o sobě toxické sekurity. Důvod, proč byla aktiva označována jako toxická, tkví v tom, že byla založena na subprime hypotékách a že s nimi související riziko bylo závažným způsobem podceněno. Objevovaly se na druhou stranu i případy úmyslně vadných praktik, jež se však trestně prošetřovaly: http://www.bloomberg.com/news/2014-08-21/bofa-agrees-to-pay-16-65-billion-to-end-u-s-mortgageprobes.html. 8. MEMO/13/690, červenec 2013 9. MEMO/13/690, červenec 2013 10. např. http://www.huffingtonpost.com/2012/03/09/bank-tarp_n_1335006.html nebo http://www.bloomberg.com/ news/2014-06-04/raiffeisen-to-repay-2-4-billion-five-years-after-bailout.html 11. MEMO/13/690, červenec 2013

1.

Liquidity transformation refers to a situation in which highly liquid (i.e. being readily used as a means of payment) cash deposits finance loans that cannot be converted into cash easily. 2. Maturity transformation has been already described and refers to funding longterm maturity assets by shortterm maturity liabilities. 3. Matching agents with capital surpluses to agents with capital shortages is not only provided by creditintermediating banks. Capital markets, for instance, facilitate trading of debt securities, such as bonds or shares, and, as such, offer a viable alternative to bank financing without giving rise to risks of liquidity or maturity transformation. Moreover, shadow banking, being somewhere between regular banking and capital markets, constitutes another alternative to traditional bank financing (we will explain the nature of the shadow banking business later on). Nevertheless, all these sectors are interdependent and, although they can substitute each other to some extent, a collapse of either one would certainly have detrimental effects on the real economy. 4. See, for instance, George W. Bush’s speech on minority ownership at the George Washington University on 15th October 2002 (http://georgewbush-whitehouse.archives.gov/news/releases/2002/10/20021015-7.html) 5. Securitisation refers to pooling various debt contracts and packing them into a security in order to diversify the risk contained in them. An investor pays a fee for the security that generates its owner a cash flow coming from instalments of the underlying debt contracts. 6. Shadow banking sector is a net of entities and financial instruments that facilitate credit intermediation and increase leverage in the financial system as a whole. The institutions, such as investment funds, hedge funds or pension funds, accept deposit-like assets such as Treasury Bills (as opposed to deposits accepted by traditional banks) and, therefore, are not obliged to comply with standard banking regulation. We described the shadow banking sector in greater detail in Kabelík (2010). 7. This is not to suggest that all CDOs and CDOs-squared are toxic per se. The reason why these assets were referred to as toxic at the time is that they were based on the subprime mortgages and the risk related to them was severely underpriced. On the other hand, cases of deliberate faulty practises have also been prosecuted http://www. bloomberg.com/news/2014-08-21/bofa-agrees-to-pay-16-65-billion-to-end-u-s-mortgage-probes.html 8. MEMO/13/690, July 2013 9. MEMO/13/690, July 2013 10. e.g. http://www.huffingtonpost.com/2012/03/09/bank-tarp_n_1335006.html or http://www.bloomberg.com/ news/2014-06-04/raiffeisen-to-repay-2-4-billion-five-years-after-bailout.html 11. MEMO/13/690, July 2013

43

44

12. Tato nezbytnost samozřejmě platí i v opačném smyslu. Finanční a hospodářský rozvoj jsou navzájem propojené procesy a lze těžko očekávat, že jeden z nich bude dlouhodobě vzkvétat bez druhého. Co se však týče naší analýzy, zaměřujeme se na účinek bankovního sektoru na hospodářský růst. 13. Koncepce rovných pravidel hry (level playing field) označuje existenci identických regulí, například kapitálových požadavků, poměru vlastního a cizího kapitálu, finančních daní apod., platných ve všech zemích a pro všechny banky. Koncepce neusiluje o rovnost výstupu, tj. o rovnost zisků bank, ale o rovné příležitosti, tj. zajištění stejné startovní čáry a stejných pravidel hry pro každou banku. Jinými slovy, k zajištění rovného postavení je stanoven jediný soubor pravidel platný pro všechny úvěrové instituce a fakt, která banka z nich následně získá větší tržní podíl a produkuje vyšší zisky pak závisí pouze na jejím obchodním modelu a efektivnosti. 14. Carmassi & Micossi (2012), Véron (2014) 15. Acharya et al. (2011) 16. Haldane (2013) 17. Viz například krach společnosti Lehman Brothers v roce 2008 a úlohu jejího Repa 105, jehož prvořadý účel spočíval v obcházení zákonů.

12. The indispensability naturally applies in the opposite direction as well. Financial and economic development are interdependent processes and one can hardly expect one of them to flourish in the long run without the other. Nevertheless, as far as our analysis is concerned, we focus on the effect of the banking sector on economic growth. 13. The concept of the level playing field refers to existence of identical rules, such as capital requirements, leverage ratios, financial taxes etc., across jurisdictions and individual banks. It does not aim at equality of outcome, i.e. equality of banks’ profits, but rather at equality of opportunity, i.e. every bank having the same start line. In other words, there is only one set of rules applicable to all banks on the level playing field and it depends on bank’s business model and efficiency which one gains a larger market share and achieves higher profits than others. 14. Carmassi & Micossi (2012), Véron (2014) 15. Acharya et al. (2011) 16. Haldane (2013) 17. Consider, for example, the collapse of Lehman Brothers in 2008 and the role of Lehman’s Repo 105 whose primary purpose was to circumvent the law.

45

46

Část I: Globální systém

Part I: Global Scheme

1. Úvod

1. Introduction

47

48

Celosvětově závazná bankovní regulace neexistuje. Regulatorní dokumenty, které vydal Basilejský výbor pro bankovní dohled, jsou nicméně s takovou platností

Globally binding banking regulation does not exist. Nevertheless, regulatory documents issued by the Basel Committee on Banking Supervision are

široce akceptované. Jelikož legislativní pravomoci zůstávají v rukou národních parlamentů, Výbor publikuje regulaci ve formě doporučení známých jako Basilejské dohody. Tyto dokumenty jsou následně implementovány národními parlamenty a stávají se součástí závazných právních předpisů.

widely accepted as such. Since the legislative powers remain in the hands of national parliaments, the Committee publishes the regulation in the form of recommendations known as the Basel Accords. These documents are subsequently implemented by national parliaments and become part of binding law.

Basilejský výbor založili roku 1974 guvernéři centrálních bank tehdejší skupiny G1018 a orgán zpracoval první soubor Basilejských dohod v roce 1988 – tzv. Basel I. Dohody Basel I „stanovily podrobnosti měření kapitálové přiměřenosti a minimální standard, jehož má být v této oblasti dosaženo“.19 Bankovní odvětví se však vyvíjí rychle a dohody Basel I proto brzy zastaraly: nové finanční produkty, rostoucí důraz na technickou analýzu nebo rostoucí celosvětová propojenost bank kladly neustále vyšší požadavky na regulaci. Basilejské dohody proto vyžadovaly pro dosažení moderních standardů aktualizaci. Z tohoto důvodu byl v roce 2004 vydán dokument Basel II, jehož šíře přesahovala jeho předchůdce. Tento dokument zavedl současnou strukturu tvořenou třemi pilíři, na jejímž základě se celý obsah Basel I převedl do prvního pilíře. Druhý pilíř obsahoval pravidla ohledně dozorového přezkumu a třetí pilíř pak směrnice o tržní disciplíně. Jelikož však

The Basel Committee was established in 1974 by governors of central banks of the then G1018 and produced the first set of the Basel Accords in 1988 – so-called Basel I. Basel I “set out the details of the agreed framework for measuring capital adequacy and the minimum standard to be achieved”.19 However, the banking industry develops fast and Basel  I became obsolete quickly. New financial products, an increasing emphasis on technical analysis or growing worldwide interconnectedness of banks put higher requirements on regulation and, therefore, the Basel Accords required an update to modern standards. Thus, Basel II was issued in 2004, expanding significantly on the scope of its predecessor. It introduced a three‑pillar structure, under which the entire content of Basel I was transferred into the first pillar. The second pillar then contained rules regarding supervisory review and the third pillar comprised guidelines on market discipline.

byla tato aktualizace dokončena v polovině první dekády 21. století, tedy v době rychlého hospodářského boomu, politická vůle k jejímu uplatnění skomírala.20 Krize v oblasti subprime hypoték v roce 2007 a následný finanční zmatek jednak zrychlil proces implementace Basel II a jednak také vedl k doplnění několika drobnějších aktualizací do tohoto rámce. Jakmile pak došlo k analyzování příčin finanční krize, byla v roce 2010 vydána třetí velká aktualizace Dohod, tzv. Basel III, a její hlavní části následně v lednu 2014 vstoupily v několika zemích do úvodní fáze implementace.

However, since the update was completed in the middle of the first decade of the 21st century, i.e. during a period of a rapid economic boom, there was generally little political will to implement it.20 The 2007 subprime mortgage crisis and the following financial turmoil both accelerated the implementation process and caused several minor updates to be added to the framework. Finally, once the causes of the financial crisis were analysed, the third major update of the Accords, so-called Basel III, was issued in 2010 and its principal parts entered their phasein stage in several jurisdictions in January 2014.

Prvořadým cílem Části I této studie je analýza reforem, které jsou součástí Basel III, a zkoumání dopadu nového rámce na bankovní sektor. Přestože aktualizace skutečně zlepšuje záchranné sítě bankovního sektoru, tvrdíme, že tak činí hlavně záplatováním viditelných vad Basel II. Takový přístup shledáváme nesystematickým, který nepřizpůsobuje regulaci standardům 21. století. Poukazujeme zejména na užívání rizikově vážených aktiv a modelování interního rizika, které vycházejí z chybných předpokladů, které následně regulaci brání řešit stěžejní otázky související například s morálním hazardem. Omezená použitelnost Basilejských dohod, jež se vztahují pouze na mezinárodně činné instituce přijímající vklady,

The primary objective of Part I of this study is to analyse reforms incorporated in Basel  III and to examine the impact of the new framework on the banking sector. We argue that while the update does improve safety nets of the banking industry, it does so mainly by patching visible failures of Basel II. This attitude is unsystematic and fails to tailor the regulation to 21st century standards. In particular, we show that the use of risk-weighted assets and internal risk modelling is based on flawed assumptions and that regulation fails to address the underlying issues related to moral hazard. What is more, applicability of the

49

50

navíc zvyšuje systémový význam do značné míry neregulovaného stínového bankovního sektoru, přestože tento sektor značně přispěl k původu a rozšíření

Basel Accords which is implicitly limited to internationally active deposit-taking institutions, increases systemic importance of a largely unregulated shadow

nedávné finanční krize.

banking sector despite its major contribution to the origin and propagation of the recent financial crisis.

Rada pro finanční stabilitu představuje druhý mezinárodní orgán, který předkládá regulatorní doporučení pro globální finanční systém. Její založení skupinou G20 v roce 2009 představovalo přímou globální reakci na finanční krizi, a jejím prvořadým úkolem proto je zlepšení regulace ve světle zkušeností získaných v období této krize a monitoring a koordinace jejich implementace. V říjnu 2011 publikovala FSB dokument s názvem „Klíčové atributy efektivního režimu řešení pro finanční instituce“, který se stal výchozím bodem pro tvorbu mechanismů národních ozdravných postupů. Na rozdíl od Basilejských dohod, které velmi podrobně specifikují kvalitativní i kvantitativní aspekt kapitálových standardů, poskytuje dokument FSB pouze široce vymezené zásady fungování těchto mechanismů. Navzdory důležitosti Klíčových atributů proto budeme v Části II analyzovat pouze evropskou verzi tohoto dokumentu, Směrnici o ozdravných postupech a řešení krize bankovních institucí, protože její implementace dodává schématu FSB na rozhodnosti. Zbytek této části studie je strukturován následovně: oddíl 2 představuje rozdíly mezi Basel I, Basel II a Basel III; oddíl 3 analyzuje prospěch a hrozby vyplývající z aktualizovaného rámce se zvláštním zaměřením na otázku citlivosti jeho základních kamenů na riziko a na způsob, jakým tento rámec s rizikem obecně zachází; oddíl 4 rozjímá celkový dopad nové regulace na zprostředkovávání úvěru a na roli bankovního sektoru v této oblasti; a oddíl 5 shrnuje závěrečná zjištění.

18. Tuto skupinu tvořila Belgie, Kanada, Francie, Německo, Itálie, Japonsko, Nizozemsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a USA. 19. BCBS (1988): odstavec 1 20. Například Austrálie implementovala standardy Basel II v lednu 2008 a Indie v březnu 2009, zatímco BCBS (září 2006) ani neočekává, že tyto standardy budou plně a celosvětově implementovány před koncem roku 2014.

The Financial Stability Board (FSB) represents the second international body producing recommendations for the global financial system. Its establishment by G20 in 2009 constituted a direct global response to the recent financial crisis and, therefore, its current primary task is to recommend regulatory improvements in the light of the crisis experience and to monitor and coordinate their implementation. In October 2011, the FSB published a document called “Key Attributes of Effective Resolution Regimes for Financial Institutions” which became a starting point for national recovery and resolution mechanisms. Unlike the Basel Accords which specify the qualitative and quantitative side of capital standards to a great detail, the FSB’s document only gives relatively broad guidelines on the design of the mechanisms. Therefore, while existence of the Key Attributes is important, we will only analyse its European version, the Banking Recovery and Resolution Directive, in Part II because the implementation gives the FSB’s scheme rigour. The rest of this part is structured as follows: section 2 presents the differences between Basel I, Basel II and Basel III; section 3 analyses the benefits and threats of the updated framework, focusing especially on the issue of risk-sensitivity of its cornerstones and on its treatment of risk in general; section 4 contemplates the overall impacts of the new regulation on credit intermediation and on the role of the banking industry in it; and section 5 concludes.

18. The group consisted of Belgium, Canada, France, Germany, Italy, Japan, the Netherlands, Sweden, Switzerland, the United Kingdom, and the United States. 19. BCBS (1988): paragraph 1 20. Australia, for instance, implemented Basel II standards in January 2008 and India in March 2009, while BCBS (September 2006) did not even expect the standards to be fully and globally implemented before the end of 2014.

51

52

Část I: Globální systém

Part I: Global Scheme

2. Od Basel I k Basel III

2. From Basel I to Basel III

53

54

První dvě verze Basilejských dohod si kladly jediný explicitní cíl a sice „posílení zdraví a stability mezinárodního bankovního systému“.21 Basel III tento cíl sleduje

The only explicit objective of the first two versions of the Basel Accords, Basel I and Basel II, was “to strengthen the soundness and stability of the international

implicitně a výslovně formuluje další: „Cílem reforem je zlepšit schopnost bankovního sektoru absorbovat šoky vyplývající z finančního a ekonomického stresu z jakéhokoli zdroje, a tím snížit riziko jejich rozšíření z finančního sektoru do reálné ekonomiky“.22

banking system”.21 Basel III implicitly maintains this objective and explicitly articulates another one: “the objective of the reforms is to improve the banking sector’s ability to absorb shocks arising from financial and economic stress, whatever the source, thus reducing the risk of spillover from the financial sector to the real economy”.22

Od Basel I jsou hlavním nástrojem k dosažení tohoto cíle minimální kapitálové požadavky. Složitost bankovnictví od druhé poloviny 20. století však roste: objevily se nové finanční produkty, značně pokročila technická analýza a bankovnictví se stalo globálním podnikáním. V důsledku toho se musely zlepšit i záchranné finanční sítě, aby udržely krok s inovacemi, a kapitálové požadavky se tak staly pouze jedním ze tří pilířů nové struktury zavedené Basel II. Druhé dva pilíře tvoří Proces ověřování orgány dohledu a Tržní disciplína. Tento oddíl analyzuje současný obsah Dohod se zvláštním zaměřením na rozdíly mezi Basel II a Basel III. Bod 2.1 se však pro úplnost stručně dotýká i parametrů Basel I.

2.1 První pilíř: Minimální kapitálové požadavky Strukturu Basilejských dohod tvořenou třemi pilíři zavedly Basel II. První pilíř obsahuje minimální kapitálové požadavky (známé také jako minimální kapitálové ukazatele, kapitálová přiměřenost nebo kapitálové standardy), které do té doby představovaly jediný regulační nástroj Basel I. Jako odezvu na původ a mechanismus šíření finanční krize z let 2007-2009 posílil nedávno Výbor první pilíř o tzv. pákový ukazatel (poměr vlastního a cizího kapitálu, Leverage Ratio), ukazatel krytí likviditou (Liquidity Coverage Ratio) a ukazatel čistého stabilního financování (Net Stable Funding Ratio). Všechny tyto požadavky jsou stanoveny jako minimální standardy a orgány národního dohledu mohou ve svých zemích uložit přísnější nastavení v souladu s místní ekonomickou situací. Standardizovaný způsob měření kapitálu a rizik zavedly již Basel I a myšlenka nastavené metriky se od té doby nezměnila. Tvoří jí dva základní kameny: kapitál a rizikové váhy. Co se první složky týče, dokument z roku 1988 stanovil, že „pro účely dohledu musí být kapitál definován ve dvou třídách (Tier) takovým způsobem aby nejméně 50 % kapitálové základny banky tvořil primární prvek,

Minimum capital requirements have been the principal tool to achieve the objective since Basel I. However, the complexity of banking has been growing since the second half of the 20th century: new financial products have been devised, technical analysis considerably advanced and banking business has grown global. Consequently, financial safety nets had to improve in order to keep up with the innovations and capital requirements only became one part of a threepillar structure introduced by Basel II, the two other pillars being Supervisory Review Process and Market Discipline, respectively. This section analyses the current content of this structure, focusing especially on the differences between Basel II and Basel III. Nevertheless, for the sake of completeness, section 2.1. shall briefly touch upon Basel I parameters as well.

2.1. Pillar 1: Minimum Capital Requirements The three-pillar structure of the Basel Accords was established in Basel II. Under this structure, the first pillar contains minimum capital requirements (also known as minimum capital ratios, capital adequacy or capital standards) which used to be the only regulatory tool under Basel I. Recently, having reflected upon the origins and propagation mechanism of the 2007-2009 financial crisis, the Committee has augmented the first pillar by a leverage ratio, Liquidity Coverage Ratio and Net Stable Funding Ratio. All of these requirements are set as minimum standards and national supervisors are allowed to impose stricter standards in their respective jurisdictions depending on country-specific conditions. A standardised way of measuring capital and risk exposures was established in Basel  I and has not changed since. It consists of two building stones: the constituents of capital and the risk weights. As for the former, according to the

55

56

sestávající z vlastního kapitálu a zveřejněných rezerv z nerozděleného zisku z předchozích období po zdanění (Tier 1). Ostatní prvky kapitálu (dodatkový

1988 document, “capital, for supervisory purposes, should be defined in two tiers in a way which will have the effect of requiring at least 50% of a bank’s capital

kapitál) budou zahrnuty do Tier 2 až do výše rovnající se primárnímu kapitálu“.23 Dokument dále specifikuje položky, které lze do jednotlivých složek zahrnout24, a zároveň i řadu omezení a odpočtů. K tomu navíc povoluje národním orgánům dohledu dle vlastního uvážení zahrnout nebo vyloučit kteroukoli z nich v souladu s jejich národními účetními a regulatorními předpisy.

base to consist of a core element comprised of equity capital and published reserves from post-tax retained earnings (Tier 1). The other elements of capital (supplementary capital) will be admitted into Tier 2 up to an amount equal to that of the core capital”.23 The document further lists the elements that can be included in respective tiers24 as well as a number of restrictions and deductions, and allows national supervisors to include or exclude any of them at their discretion in accordance with their national accounting and supervisory regulations.

Standardizované vážení rizik bylo určeno jako optimální nástroj k výpočtu kapitálové přiměřenosti. Regulace rozřadila rozvahová i určitá podrozvahová aktiva do několika skupin, ke kterým následně přiřadila pět rizikových vah.25 Přiřazení vah daným skupinám bylo ponecháno na uvážení národních regulátorů. Kapitálový ukazatel, který je hlavním regulatorním nástrojem Basilejských dohod, se vypočte jako poměr objemu příslušného typu kapitálu, který banka vede ve své rozvaze, ku rizikově váženým aktivům (RWA) (Tabulka 1). Dohody Basel I stanovily minimální hodnotu celkového kapitálového ukazatele na 8 %, z čehož alespoň polovina musela být držena v Tier 1 formě. Kritika Basel I ze strany bank označovala regulatorní požadavky jako neefektivní. Argumentovalo se tím, že centrálně nastavené váhy jsou rigidní a nutí banky k držení zbytečně vysokého objemu regulatorního kapitálu. Produkty a obchodní modely bank se navíc navzájem liší a váhy nejsou schopny tyto rozdíly zachycovat. Z toho vyplývá, že je systém neúčinný a navíc omezuje nabídku kapitálu, čímž zvyšuje i jeho cenu. Dohody Basel II, původně vydané v roce 2004 a poté několikrát aktualizované, vzaly tuto kritiku na zřetel a zavedly jednotnou metodu měření úvěrového rizika založenou na interním ratingu (IRB: Internal Ratings-Based). Tento přístup umožňoval bankám použít vlastní odhady proměných vstupujících do rizikovážících funkcí, založené na vlastních interních modelech26 za předpokladu, že národní regulátor daný model schválil.27 Jinými slovy, Dohody i nadále definovaly vzorce riziko-vážících funkcí, které produkovaly RWA28, banky však nyní směly používat vlastní interní odhady jejich vstupních proměnných. Úvěrové instituce tak byly nadále povinny udržovat společný, centrálně nastavený minimální kapitálový ukazatel, ale hodnoty jeho jmenovatele, tedy RWA, se lišily v závislosti

Standardised risk-weighting was decided to be the optimal tool for calculation of capital adequacy. Both on- and certain off-balance sheet assets were categorised into groups and, subsequently, five risk weights were assigned to them.25 Weights for some categories were left upon national discretion. Finally, the capital ratio, the principal regulatory tool of the Basel Accords, is calculated as a ratio of the volume of a respective type of capital, which a bank keeps on its balance sheet, and risk-weighted assets, RWA (Table 1). Basel I set a  minimum value of the total capital ratio of 8%, at least half of which must have been kept in the form of Tier 1 capital. Basel I was criticised by banks on inefficiency grounds. Centrally set weights, it was argued, were rigid and forced banks to hold an unnecessarily high volume of regulatory capital. Moreover, banks’ products and business models varied and the weights failed to reflect those differences. Therefore, the system was claimed to be inefficient, constraining the supply of capital and, thereby, increasing its price. Initially published in 2004 and updated a few times thereafter, Basel II took the criticism into account and introduced the Internal Ratings-Based (IRB) approach to credit risk. This approach allowed banks to use their own internalmodel estimates of components of risk‑weight functions26, conditioned on an approval of the model by a national regulator.27 In other words, the formulae of risk-weighted functions that produced the RWA figures remained defined in the Accords28 but banks were allowed to provide internal estimates of input variables. Subsequently, banking institutions were still obliged to hold a common, centrally set, minimum capital ratio but values of its denominator, i.e. the RWA, varied

57

58

na interních rizikových modelech jednotlivých bank (druhý sloupec Tabulky 1). Menší instituce, které neměly dostatečnou výpočetní kapacitu k vlastnímu

according to banks’ internal risk models (column 2, Table 1). Smaller institutions that did not have sufficient computing capacity to estimate the risk components

hodnocení složek rizika, sledovaly centrálně nastavené vstupy, jako tomu bylo u všech bank v éře Basel I.

themselves followed centrally set inputs as it had been the case for all banks under Basel I.

Tabulka 1: Kapitálové ukazatele Druh kapitálu

Tier 1

Tier 2 Celkový minimální ukazatel

Kapitálový ukazatel (CR)

CR(1)  = 

Tier 1 Capital RWA

Capital CR(2)  =  Tier 2RWA

SCR = CR(1) + CR(2)

Kapitálová rezerva (CET1) Proticyklická rezerva

Table 1: Capital Ratios Minimální CR: Basel I

Minimální CR: Basel II

Minimální CR Basel III

4,0 %

n/a

6% (a nejméně 4,5 % CET1)

n/ab 8,0 % –

Buffer  = 

CET1 capital RWA

Rezerva G-SIB

–

–

a

100 % CR(1)

n/ac

8,0 %

8,0 %

–

2,5 %

–

≤ 2,5 % (dle uvážení)

–

≤ 2,5 % (dle uvážení)

Efektivní minimum

–

8,0 %

8,0 %

7% CET1e

Potenciální maximumd

–

8,0 %

8,0 %

12,0 % CET1e

Poznámka: a Dohody Basel II omezovaly velikost složky Tier 2 kapitálu na 100 % kapitálu Tier 1. Z toho vzhledem k celkovému minimálnímu kapitálovému ukazateli ve výši 8 % vyplývá minimální kapitálový ukazatel Tier 1 ve výši 4 %; žádný výslovný požadavek však nebyl stanoven. b Ve vztahu ke kapitálu Tier 2 není stanoven žádný minimální požadavek. Banky musí dodržovat celkový minimální kapitálový požadavek, z něhož alespoň polovinu musí tvořit kapitál Tier 1. c Ve vztahu ke kapitálu Tier 2 není stanoven žádný minimální požadavek. Banky musí dodržovat celkový minimální kapitálový požadavek a minimální požadavek na CET1. d Potenciální maximum se týká pouze požadavků Basilejských dohod. Národní orgány dohledu mohou ve svých zemích požadovat dodatečné kapitálové rezervy, které však součástí Basilejských dohod nejsou. e + 1,5 % Dodatku k Tier 1 + 2 % Tier 2

Type of Capital

Capital Ratio (CR)

Minimum CR: Basel I

Minimum CR: Basel II

Minimum CR: Basel III

Tier 1

Capital CR(1)  =  Tier 1RWA

4.0%

n/a

6% (and at least 4.5% of CET1)

Tier 2

Capital CR(2)  =  Tier 2RWA

n/ab

100% of CR(1)

n/ac

Total minimum ratio

SCR = CR(1) + CR(2)

8.0%

8.0%

8.0%

–

–

2.5%

–

–

≤ 2.5% (upon discretion)

–

–

≤ 2.5% (upon discretion)

Capital conservation buffer (CET1) Counter-cyclical buffer

capital Buffer  =  CET1RWA

G-SIB buffer

a

Effective minimum

–

8.0%

8.0%

7% of CET1e

Potential maximumd

–

8.0%

8.0%

12.0% of CET1e

Note: a Basel II required Tier 2 capital to be limited to 100% of Tier 1 capital. Given the total minimum capital ratio of 8%, this implies a minimum Tier 1 capital ratio of 4% but no explicit requirement was issued. b There is no fixed minimum requirement for Tier 2 capital. Banks have to comply with the overall minimum capital requirement, at least half of which must consist of Tier 1 capital. c There is no fixed minimum requirement for Tier 2 capital. Banks have to comply with the overall minimum capital requirement and with the CET1 minimum requirement. d Potential maximum only refers to Basel requirements. National supervisors may require banks in their jurisdiction to hold further buffers but these are not part of the Basel Accords. e + 1.5% of Additional Tear 1 + 2% of Tier 2

59

60

Co se týče minimálních požadavků, dohoda Basel II ponechala celkový minimální ukazatel ve výši 8 %. Kapitál Tier 2 byl omezen na 100 % kapitálu Tier 1, čímž došlo

As for the minimum requirements, Basel II left the total minimum ratio at 8%. Tier 2 capital was limited to 100% of Tier 1 capital, constituting a cosmetic difference

jen ke kosmetické změně předchozího požadavku, podle něhož musel alespoň polovinu regulatorního kapitálu tvořit kapitál Tier 1 (Obr. 1). Kritéria pro zařazení platná pro obě složky zůstala téměř shodná s kritérii Basel I.

to the previous requirement under which at least half of the regulatory capital had to consist of Tier 1 capital (Figure 1). The eligibility criteria for both tiers remained nigh identical to Basel I.

Za účelem odstranění nedostatků odhalených krizí v letech 2007-2009 rozšířily Basel III bankovní regulaci obsaženou v prvním pilíři. Krize vynesla na světlo následující problematické stránky předkrizové regulace: nedostatečný důraz jak na kvalitu kapitálové báze, tak na její neuspokojivou výši; absenci požadavků týkajících se likvidity a pákového ukazatele; a neschopnost rámce identifikovat hromadící se systémové riziko.29 Zaprvé kvalitu regulatorního kapitálu zvýšila přísnější pravidla jeho složení. Vysoce kvalitní kapitál Tier 1 byl rozdělen na kvalitní kmenový kapitál Tier 1 (CET1: Common Equity Tier 1) a na dodatkový kapitál Tier 1. První zmíněná skupina je tvořena především kmenovými akciemi a nerozděleným ziskem; druhou pak tvoří hlavně „nástroje, které jsou podřízené, spojené s plně diskrečními nekumulativními dividendami nebo kupóny a nemají stanoveno ani datum splatnosti, ani pobídku ke zpětnému odkupu“.30, 31 Méně kvalitní kapitál Tier 2 je pak tvořen nástroji, které splňují kritéria pro zařazení do kapitálu Tier 2 (např. určitý přebytečný kapitál nebo rezervy na ztráty).32

To address failures revealed by the 2007-2009 crisis, Basel III broadened banking regulation within Pillar 1. The crisis highlighted the following drawbacks of the pre-crisis regulation: insufficient emphasis on the quality of the capital base as well as its unsatisfactory quantity, no liquidity and leverage requirements, and inability of the framework to identify accumulation of systemic risk.29 Firstly, the quality of regulatory capital has been enhanced by stricter rules on its composition. High-quality Tier 1 capital has been subdivided into the topquality Common Equity Tier 1 (CET1) capital and Additional Tier 1 capital. The former must predominantly consist of common shares and retained earnings and the latter mainly comprises “instruments that are subordinated, have fully discretionary non‑cumulative dividends or coupons and have neither a maturity date nor an incentive to redeem”.30, 31 Lower-quality Tier 2 capital then includes other instruments complying with eligibility criteria for Tier 2 capital (e.g. certain stock surplus or loss provisions).32

61

62

Obr. 1: Basilejské dohody – kapitálové rezervy

Figure 1: Basel Accords – Capital Buffers % of RWAs

RWA %

15.5

15,5

Rezerva G-SIB

CET1 0 – 2,5%

Proticyklická rezerva

CET1 0 – 2,5%

G-SIB buffer

CET1 0 – 2.5%

countercyclical buffer

CET1 0 – 2.5%

capital conservation buffer

CET1

13.0

13,0

10.5

10,5

Rezerva na zachování kapitálu

CET1 8.0

8,0 6,0

63

Tier 2

Tier 2

4,5 4,0

Tier 2 Addl T1

6.0

Tier 2

Tier 2

Tier 2 Addl T1

4.5 4.0

Tier 1

Tier 1

CET1

Tier 1

Tier 1

CET1

Basel I

Basel II

Basel III

Basel I

Basel II

Basel III

Povinné rezervy

Diskreční rezervy

Mandatory buffers

Discretionary buffers

Poznámka: obrázek nezahrnuje rezervy, které mohou být stanoveny diskrečně, tj. v rámci druhého pilíře

Note: figure excludes buffers that might be imposed within Pillar 2

Zadruhé, co se týče množství, dohody Basel III zvýšily stávající minimální kapitálové požadavky a zavedly nové dodatečné kapitálové rezervy (Obr. 1). Tyto rezervy byly stanoveny mj. za účelem zajištění proticyklické povahy rámce (proticyklická rezerva) a snížení ztrát způsobených globálními systémově významnými institucemi (SIFI: Global Systematically Important Institutions) a jejich implicitními státními zárukami (rezerva G-SIB). Co se týče proticykličnosti, minimální požadavky Basel II se v průběhu hospodářského cyklu neměnily. Zprostředkování úvěru však vykazuje cyklické vzorce a to zejména ve formě nárůstu a poklesu pákového ukazatele – tzv. úvěrový cyklus. Nesoulad mezi statickými kapitálovými rezervami a dynamickým pákovým ukazatelem proto snižoval schopnost bankovního sektoru absorbovat finanční šoky. Co se týče globálních systémově významných bank (G-SIB), jejich vzájemná propojenost snižovala odolnost bankovního sektoru a přispívala k šíření ztrát během krize. Jinými slovy hustá síť transakcí mezi velkými institucemi byla pouze tak silná jako její nejslabší článek a úpadek jedné bankovní instituce nebo její prodlení

Secondly, as for the quantity, Basel III both increased the existing minimum capital ratios and introduced a few new supplementary capital buffers (Figure 1). Those were developed, inter alia, to establish a countercyclical nature of the framework (countercyclical buffer) and to reduce potential losses caused by global systematically important institutions (SIFI) and their implicit state guarantees (G-SIB buffer). As for the countercyclicality, Basel II minimum requirements were fixed throughout the business cycle. However, credit intermediation shows cyclical patterns, especially in a form of a build-up and release of leverage –  a  so‑called credit cycle. Consequently, the mismatch between the static capital buffers and dynamic leverage reduced the ability of the sector to absorb financial shocks. As for the global systematically important banks (G-SIBs), their interconnectedness further weakened the resilience of the banking sector and contributed to the spread of losses during the crisis. Put differently, the dense net of financial transactions between large institutions was only as strong as its weakest link and, therefore, a bankruptcy of one institution or its default on certain contracts had

64

se splácením mělo katastrofální dominový efekt na zbytek sektoru. Z důvodu systémového významu těchto institucí pro příslušné národní bankovní sektory

a disastrous domino effect on the rest of the sector. Because of their systemic importance for respective national banking sectors and national economies,

a pro národní hospodářství tak G-SIB užívaly výhody implicitních státních záruk, poněvadž vlády ve většině případů nevydrží rozklad národního bankovního sektoru sledovat a poskytnou mu v takové situaci chybějící likviditu. Dohody Basel III proto zavedly proticyklickou rezervu a zároveň i kapitálovou rezervu pro G-SIB, aby se rizika související s těmito jevy snížila.

G-SIBs then benefitted from implicit state guarantees for hardly any government lets a national banking sector dissolve deliberately. Therefore, Basel III introduced a countercyclical as well as a G-SIB capital buffer in order to reduce risks related to these phenomena.

Minimální celkový kapitálový ukazatel požadovaný Basel III činí i nadále 8 % RWA (pátý sloupec Tabulky 1 a Obr. 1). Jeho složení se však změnilo: minimální kapitálový požadavek Tier 1 je stanoven na 6 % RWA, přičemž z toho nejméně 4,5 procentního bodu musí mít CET1 kvalitu. Zbývající dva procentní body jsou drženy ve formě kapitálu Tier 2. Jelikož se však osmiprocentní standard ukázal jako nedostačující, dohody Basel III navíc zavedly dodatečnou rezervu na zachování kapitálu (capital conservation buffer) ve výši 2,5 % RWA v CET1 kvalitě, která se vytváří a je držena „mimo stresová období“.33 Jak jsme uvedli výše, Výbor vytvořil vedle povinné rezervy pro zachování kapitálu i dvě nové diskreční rezervy: proticyklickou rezervu a rezervu G-SIB. Záměrem proticyklické rezervy je navýšení kapitálových požadavků v rostoucí fázi finančního cyklu34 a v obdobích nadměrného růstu úvěrů „souvisejících s nárůstem systémového rizika“35. Z toho vyplývá, že jednotliví regulátoři by tuto rezervu měly vyžadovat jen zřídka. I když budou proticyklické požadavky stanovovány národními regulátory, Basel III stanoví strop pro tuto rezervu ve výši 2,5 % RWA v CET1 kvalitě (Obr. 1). Banky s mezinárodní působností poté vypočtou své vlastní proticyklické kapitálové požadavky jako vážený průměr rezerv jurisdikcí, jejichž riziku jsou vystaveny.36

Basel III minimum requirement regarding the total capital ratio remains at 8% of RWA (column 5, Table 1 and Figure 1). However, its composition has changed: minimum Tier 1 capital ratio is set at 6% of RWA, with at least 4.5 percentage points being held in CET1 quality. The rest 2 percentage points shall be kept in the form of Tier 2 capital. Since the 8% standard proved insufficient Basel III also introduced an additional capital conservation buffer of 2.5% of RWA in CET1 quality which shall be built up and held “outside of periods of stress”.33 As we introduced above, the Committee created two further discretionary buffers in addition to the mandatory conservation buffer: a countercyclical buffer and a G-SIB buffer. The idea of the countercyclical buffer is to impose higher capital requirements over a boom of a financial cycle34 and in periods of excessive credit growth “associated with a build-up of system-wide risk“.35 This implies that jurisdictions should only deploy the buffer on an infrequent basis. Although specific countercyclical requirements will be set by national supervisors, Basel III sets the ceiling for the buffer at 2.5% of RWA in CET1 quality (Figure  1). Internationally active banks will then calculate their bank-specific countercyclical capital requirements as a weighted average of the buffers applied in jurisdictions, to which they have an exposure.36

Rezerva G-SIB platí pouze pro globální systémově významné banky. Za účelem identifikace těchto institucí zavedl Výbor metodu měření na základě ukazatelů37.

The G-SIB buffer only applies to global systemically important banks and the Committee devised an indicator-based measurement approach37 for identification of these institutions. Its application on a bank’s balance sheet and business model

Její aplikací na rozvahu a obchodní model banky vzniká stupnice, na jejímž základě je banka zařazena do určité kategorie (bucket), s níž je spojen konkrétní požadavek na absorbování ztrát.38 Tento požadavek stanoví procento RWA, které banka musí vedle dalších minimálních ukazatelů držet v CET1 kvalitě. Přestože lze metodu měření na základě ukazatelů doplnit o kvalitativní informace druhého pilíře, tento přístup by měl „převážit nad měřením založeným na ukazatelích

returns a score that assigns the bank to a bucket, to which a loss absorbency requirement is attached.38 This requirement states the percentage of RWA that a bank must hold in CET1 quality in addition to other minimum ratios. Although the indictor-based measurement approach “can be supplemented with qualitative information that is incorporated through a framework for supervisory judgment” (Pillar 2), such a judgement should only “override the indicator-based measurement

65

66

pouze ve výjimečných případech“, které mají dle očekávání nastat jen zřídkakdy.39 Tato stupnice se navíc kalkuluje každoročně, čímž se podpoří mobilita bank

approach in exceptional cases” which are expected to be rare.39 Moreover, the score should be calculated on a yearly basis, thereby supporting banks’ mobility

napříč kategoriemi. Samotná G-SIB rezerva se stanoví ve stejném rozpětí jako proticyklická rezerva (tj. až 2,5 % RWA v CET1 kvalitě) s tím rozdílem, že rezerva G-SIB bude aplikována na jednotlivé instituce a nikoli na celý sektor.40

across the buckets. The G-SIB buffer shall then be imposed in the same range as the countercyclical buffer (i.e. up to 2.5% of RWA in CET1 quality) with the only difference that the G-SIB buffer shall be applied to individual institutions as opposed to the sector as a whole.40

Minimální kapitálové požadavky se vymáhají pomocí omezení na distribuci kapitálu. V případě vyčerpání rezerv musí banky usilovat o jejich opětovné vytvoření snižováním diskrečního rozdělování výnosů (výplat dividend, nákupu vlastních akcií, výplat prémií zaměstnancům apod.) nebo mohou nový kapitál zajistit od soukromého sektoru. Smyslem tohoto opatření je uchování kapitálu na náklady akcionářů a nikoli na náklady věřitelů nebo daňových poplatníků. Pokud proto rezerva na zachování kapitálu klesne pod 2,5 %, budou proti bankám uplatněna omezení na distribuci kapitálu v poměru, v němž kapitál banky nedostačuje k vytvoření regulatorní rezervy (Tabulka 2). Tabulka 2 dále objasňuje princip fungování rezervy na zachování kapitálu: nový standard má zajistit, aby regulatorní kapitál banky neklesl pod absolutní minimum 4,5 % RWA. Nedodržení minimální rezervy jdoucí 2,5 procentního bodu nad toto absolutní minimum je penalizováno omezeními kapitálové distribuce. Od těch se očekává jednak obnova zásoby regulatorního kapitálu banky a, co je ještě důležitější, znemožnění vyslání zavádějícího signálu o zdraví banky výplatou vysokých dividend v období finančních obtíží.41 Jak ukazuje Obr. 1, všechny rezervy jsou kumulativní.

The minimum capital ratios shall be enforced through restrictions on capital distribution. If buffers were drawn down, banks should look to rebuild them through reductions in discretionary distributions of earnings (dividend payments, sharebacks, staff bonus payments etc.) or they may choose to raise new capital from the private sector. The point is that capital should be conserved at stakeholders’ rather than creditors’ or taxpayers’ cost. Therefore, if the capital conservation buffer falls below 2.5%, banks will be subjected to capital distribution constraints. The constraints will be proportionate to the volume of capital a bank is short of relative to the regulatory buffer (Table 2). Table 2 sheds further light on the idea behind the capital conservation buffer: the new capital conservation standard going beyond the very basic minimum requirement of 4.5% of RWAs is to ensure that bank’s regulatory capital never falls below this minimum. Falling short of the minimum conservation buffer of 2.5% of RWAs, as opposed to the total minimum ratio, is penalised by restrictions on capital distribution. The restrictions are expected both to renew bank’s stock of regulatory capital and, more importantly, to prevent them from perverse signalling of good health by means of high dividends in time of financial troubles.41 As Figure 1 demonstrates, all buffers are cumulative.

Tabulka 2: Omezení distribuce kapitálu Kapitálový ukazatel CET1

Minimum Capital Conservation Ratios (expressed as a percentage of earningsa)

4,5 % - 5,125 %

100 %

> 5,125 % - 5,75 % > 5,75 % - 6,375 %

Table 2: Capital Distribution Constraints CET1 Capital Ratio

Minimum Capital Conservation Ratios (expressed as a percentage of earningsa)

80 %

4.5% - 5.125%

100%

60 %

> 5.125% - 5.75%

80%

> 6,375 % - 7,0 %

40 %

> 5.75% - 6.375%

60%

> 7,0 %

0%

> 6.375% - 7.0%

40%

> 7.0%

0%

Poznámka: aseznam položek podléhajících omezení viz BCBS (2011): odstavec 132 zdroj: BCBS (2011): odstavec 131

Note: a for a list of elements subjected to the restriction see BCBS (2011): paragraph 132 source: BCBS (2011): paragraph 131

67

68

Vedle zvyšování kvality a objemu minimální ochrany kapitálu se Výbor rovněž snaží omezit úvěrové riziko protistrany, jemuž jsou banky vystaveny. Kromě

In addition to raising the quality and quantity of the minimum capital protection, the Committee also strives to limit exposures of banks to counterparty credit risk.

stanovení kapitálových poplatků a minimálně tříleté délky historických dat, na základě nichž jsou parametry modelů úvěrového rizika protistrany odhadovány42, zavádí Basel III také dodatečný kapitálový poplatek za over-thecounter (OTC) deriváty43. Z tohoto poplatku jsou vyňaty transakce s centrálními protistranami (CCP). Banky jsou navíc povinny podrobit veškeré transakce, které v sobě nesou úvěrové riziko protistrany (včetně transakcí CCP a OTC) komplexním zátěžovým testům, jejichž minimální požadavky stanoví Výbor.44 Zavedení tohoto kapitálového poplatku motivuje fakt, že sledovat povahu transakcí s OTC deriváty je takřka nemožné.45 Jelikož OTC deriváty značně přispěly k šíření krize svými proměnlivými obchodními podmínkami a častým podrozvahovým účtováním, snaží se Výbor povzbudit standardizované transakce pomocí pobídek, které prosazují odklon od OTC derivátů k transakcím s CCP.

Apart from specifying the capital charges and the minimum three-year length of the historic data series, upon which parameters of the counterparty credit risk models shall be estimated42, Basel III also introduces an additional capital charge for over-the-counter (OTC) derivatives.43 However, transactions with central counter parties (CCPs) are exempted from the charge. Moreover, banks are obliged to subject all transactions featuring counterparty credit risk (including CCP and OTC transactions) to comprehensive stress tests, minimum requirements of which are set by the Committee.44 Motivation for the extra charge is based on a virtually unmonitorable nature of OTC derivative transactions.45 Because of a substantial contribution of OTC derivatives to the propagation of the crisis caused by their variable terms and frequent off‑balance sheet treatment, the Committee is trying to encourage standardised transactions by incentives to substitute away from OTC derivatives towards CCP transactions.

Zatřetí, dohody Basel III zavedly standardy likvidity a pákového ukazatele, protože „jedním ze základních rysů krize byl nárůst nadměrného rozvahového a podrozvahového pákového ukazatele v bankovním systému“47. Ani pákový efekt ani likvidita navíc nebyly přímo regulovány předchozími Basilejskými dohodami48, což se ukázalo problematické, neboť použité kapitálové ukazatele nedokázaly reflektovat nárůst systémového rizika ve finančním systému49: minimální kapitálové standardy plnilo v období prohlubování krize v letech 2007 2009 mnoho bank, které se přesto ocitly v obtížích, poněvadž jen málo z nich omezilo rizika spojená s vysokou hodnotou pákového ukazatele. Z toho vyplývá, že pákový efekt sice na jednu stranu napomáhá růstu a ziskovosti bank, na druhou stranu je ale zároveň „vystavuje velkému systémovému riziku, kdy drobná odchylka v hodnotě aktiv může zcela zlikvidovat jejich kapitálovou základnu“50. Minimální kapitálové požadavky se proto nyní doplnily o standardy pákového ukazatele a o standardy likvidity za účelem identifikace systémového rizika a zabezpečení proti riziku spojenému se strukturou modelů a chybami v měření. Pákový efekt má být omezen pákovým ukazatelem (údaj na prvním řádku Tabulky 3). Kapitálová míra tohoto ukazatele, tj. čitatel, je založena na kapitálu Tier 1,51 zatímco celkové riziko, tj. jmenovatel, vychází z non-RWA52. Podstata tohoto měřítka rizika spočívá v zahrnutí podrozvahové položky53, která značným způsobem zvýšila celkový pákový ukazatel v době, jež předznamenala krizi

Thirdly, Basel III introduced liquidity and leverage regulatory standards46 because “one of the underlying features of the crisis was the build up of excessive onand off-balance sheet leverage in the banking system”.47 Moreover, neither leverage nor liquidity was directly regulated under previous versions of the Basel Accords48, which proved to have been a mistake as capital ratios failed to indicate the build-up of a systemic risk in the financial system49: many distressed banks met the minimum capital standards in the run-up to the 2007‑2009 crisis but few limited high-leverage exposures. The point is that although leverage helps banks to grow and profit it also “exposes them to large systemic risk as a small perturbation in the valuation of assets can wipe out their capital base”.50 Therefore, leverage and liquidity standards now supplement minimum capital requirements as additional indicators of systemic risk and as safeguards against model risk and measurement errors. Leverage is to be curtailed by a leverage ratio (expression (1) in Table 3). The capital measure of the ratio, i.e. the nominator, is based on Tier 1 capital51 while the total exposure, i.e. the denominator, is based on non‑RWA.52 It is important that the total exposure measure includes off‑balance sheet items53 which substantially increased the overall leverage in the financial system in the run-up to the 2007 subprime mortgage crisis. However, because these items were not accounted

69

70

subprime hypoték v roce 2007. Jelikož se však s těmito položkami tehdy nepočítalo v žádném ukazateli, zůstal pákový ukazatel podrozvahových

for by any indicator at the time, the off-balance sheet leverage remained concealed. Inclusion of these exposures into the definition of the total exposures

položek skrytý. Zahrnutí těchto expozic do definice celkových rizik by tedy mělo zabránit budoucímu opakování takové situace. Ukazatel se vypočte jako průměr měsíčního pákového ukazatele v příslušném čtvrtletí. Výbor v současné době testuje minimální tříprocentní pákový poměr (tj. maximální pákový ukazatel ve výši 33 %) a shromažďuje data k monitorování dopadu použití celkového regulatorního kapitálu (tedy Tier 1 a Tier 2) anebo pouze CET1 kapitálu jako kapitálového měřítka.54 Jinými slovy, hodnota početního výrazu v prvním řádku Tabulky 3 nesmí klesnout pod 0,03.55 Výbor plánuje provedení konečných úprav definice a kalibraci pákového ukazatele na konec souběžného období první poloviny roku 2017, s úmyslem přenést jej dne 1. ledna 2018 do prvního pilíře.56 Úspěšné dosažení tohoto časového rámce nicméně do značné míry závisí na rychlosti, s jakou bude regulace transponována do národních právních systémů.

should therefore prevent the situation from repeating in future. The ratio is then computed as an average of the monthly leverage ratio over a  respective quarter. Currently, the Committee tests a minimum Tier 1 leverage ratio of 3% (i.e. maximum leverage of 33 which is an inverse of the ratio) and collects data to track the impact of using either total regulatory capital (i.e. Tier 1 and Tier 2) or CET1 capital as the capital measure.54 In other words, the value of expression (1) in Table 3 must not drop below 0.03.55 At the end of the parallel run period in the first half of 2017, the Committee plans to carry out final adjustments to the definition and calibration of the leverage ratio, with an intention to migrate it to Pillar 1 on 1st January 2018.56 Nevertheless, a successful implementation of the time frame is highly dependent on the speed at which regulation is transposed into national legislations.

Tabulka 3: Standardy pákového ukazatele a likvidity Standard Pákový ukazatel

Text Tier 1 Capital Celkové riziko (non - RWA) Zásoba kvalitních likvidních aktiv Čisté peněžní odtoky za následujících 30 kalendářních dnů

Table 3: Leverage and Liquidity Standards

(1)

NSFR

Požadovaná částka stabilního financování

Standard

≥ 0,03

Leverage Ratio

≥ 1,00

LCR

≥ 1,00

NSFR

Regulatory Minimum

Expression Tier 1 Capital Total Exposure (non RWA)

(1)

≥ 0.03

(2)

≥ 1.00

(3)

≥ 1.00

(2)

LCR Disponibilní částka stabilního financování

Regulační minimum

(3)

zdroj: BCBS (2010), BCBS (2011)

Výbor vyvtořil za účelem regulace likvidity dva nástroje: ukazatel krytí likvidity (LCR: Liquidity Coverage Ratio), který prosazuje krátkodobou likviditu sektoru (až na dobu jednoho měsíce), a ukazatel čistého stabilního financování (NSFR: Net Stable Funding Ratio), který se zaměřuje na jeho střednědobou odolnost (až na dobu jednoho roku). Většina parametrů těchto standardů je harmonizována na mezinárodní úrovni, za účelem usnadnění soustavné celosvětové implementace, ačkoli několik z nich podléhá národní diskreci, aby bylo možno brát zřetel na národní specifika. Cílem LCR je „zajistit, aby banka udržovala adekvátní úroveň ničím nezatížených kvalitních

Stock of high quality liquid assets Total net cash outflows over the next 30 calendar days

Available amount of stable funding Required amount of stable funding

source: BCBS (2010), BCBS (2011)

Two tools have been devised for regulation of liquidity: the Liquidity Coverage Ratio (LCR), promoting short-term liquidity of the sector (up to one month), and the Net Stable Funding Ratio (NSFR), focusing on the medium-term resilience (up to one year). Most parameters of these standards are internationally harmonised to enable consistent implementation worldwide although a few of them are subject to national discretion in order to account for jurisdiction-specific conditions. The LCR aims to “ensure that a bank maintains an adequate level of unencumbered, high-quality liquid assets that can be converted into cash to meet its liquidity

71

72

likvidních aktiv, která lze zpeněžit tak, aby byla zajištěna potřebná likvidita v časovém horizontu 30 kalendářních dnů v rámci značně drsného zátěžového scénáře likvidity,

needs for a 30 calendar day time horizon under a significantly severe liquidity stress scenario specified by supervisors”.57 The term stress scenario, also known

stanoveného orgány dohledu“57. Zátěžový scénář, známý rovněž jako zátěžový test, znamená umělý sled negativních finančních šoků jako například nesplácení půjček nebo významné změny mezibankovních sazeb. Třicetidenní období je pokládáno za dostatečné, aby banka podnikla náležité kroky k nápravě nebo aby bankovní dohled zajistil řádné řešení instituce. Standard vyžaduje, aby hodnota početního výrazu na řádku 2 Tabulky 3 činila nejméně 100 %. To znamená, že banka musí držet nejméně tolik kvalitních aktiv, kolik činí její celkové peněžní odtoky po dobu stresového scénáře. Rozsah jmenovatele závisí na konkrétním zátěžovém testu, jehož minimální požadavky jsou uvedeny v dokumentu.58 Rozdíl mezi kapitálovým ukazatelem v čitateli (kvalitní aktiva) a ve jmenovateli (hotovost) má zabránit náhlému poklesu likvidity a implicitně spoléhá na likvidní povahu kvalitních aktiv.59 Ukazatel LCR bude postupně zaváděn od 1. ledna 2015 a k plné implementaci dojde do 1. ledna 2019. Banky jsou navíc vybízeny „k provádění vlastních zátěžových testů za účelem posouzení úrovně likvidity, kterou by měly dodržovat nad rámec LCR minima, a ke konstrukci vlastních scénářů situací, jež by mohly působit obtíže při jejich konkrétní obchodní činnosti”61.

as a stress test, refers to an arbitrary sequence of adverse financial shocks such as defaults on loans or significant changes in interbank rates. It is assumed that a 30-day period is sufficient for a bank to take appropriate corrective actions or for a supervisor to devise an orderly resolution of the institution. The standard requires the value of expression (2) in Table 3 be no lower than 100%. It means that a bank must hold at least as many high-quality assets as its total net cash outflows. The scope of the denominator depends on the specific stress scenario, minimum requirements of which are specified in the document.58 The difference between the capital measure in the numerator (high-quality assets) and denominator (cash) shall prevent an abrupt contraction in liquidity and it relies implicitly on the liquid nature of high-quality assets.59 The LCR shall be phased in from 1st January 2015 and shall reach full implementation by 1st January 2019.60 Moreover, banks are encouraged “to conduct their own stress tests to assess the level of liquidity they should hold beyond this minimum, and construct their own scenarios that could cause difficulties for their specific business activities”.61

Ukazatel NSFR zavádí pravidla, která omezují nesoulad dob splatnosti a zaručují, že „dlouhodobá aktiva budou financována alespoň minimální částkou stabilních závazků ve vztahu k jejich likvidním rizikovým profilům“62. Jinými slovy, banky jsou povinny omezit nadměrnou závislost na krátkodobém financování a zlepšit řízení své likvidity a splatnosti rozvahových i podrozvahových položek. Tento standard je vyjádřen početním výrazem na třetím řádku Tabulky 3. Jak čitatel, tak jmenovatel se kalkulují jako vážené hodnoty způsobilých závazků63 respektive způsobilých aktiv64. Obdobně jako v případě kapitálu tato regulace seskupuje závazky a aktiva do několika kategorií a přiřazuje jim disponibilní faktory stálého financování65 a požadované faktory stálého financování66, jež slouží jako váhy. Požadované faktory stabilního financování, přiřazeny těm nejvyšším podrozvahovým rizikům, jsou ponechány na uvážení národních orgánů dohledu. Dlouhodobé zaměření tohoto ukazatele se pak projevuje prostřednictvím omezení doby splatnosti způsobilých položek. S ohledem na rozdíl mezi disponibilní a požadovanou částí stabilního financování lze NSFR jednoduše vymezit jako poměr způsobilých (vážených) aktiv a závazků s dlouhodobou splatností, což podporuje jeho výklad jako nástroje k omezení nesouladu dob splatnosti.

The NSFR introduces rules limiting maturity mismatch, guaranteeing “that long term assets are funded with at least a minimum amount of stable liabilities in relation to their liquidity risk profiles“.62 Put differently, banks are obliged to limit over-reliance on short-term funding and improve their liquidity and maturity management of both on- and off-balance sheet items. The standard is captured by expression (3) in Table 3. Both the numerator and the denominator are calculated as weighted values of eligible liabilities63 and assets64, respectively. Similar to the treatment of capital, regulation groups the liabilities and assets in several categories and assigns to them available standing funding factors65 and required stable funding factors66, respectively, which serve as weights. As for the required stable funding factors, those assigned to most off-balance sheet exposures are left upon discretion of a national supervisor. The long-term focus of the ratio is then manifested through minimum limits on the maturity of eligible items. Bearing the distinction between the available and required amount of stable funding in mind, the NSFR can be simplified to a ratio of eligible (weighted) long-maturity assets and liabilities, thus supporting its interpretation as a maturity‑mismatch reducing tool.

73

74

2.2 Druhý pilíř: proces ověřování orgány dohledu Druhý pilíř, proces ověřování orgány dohledu, zavedly Basel II. V rámci Basel I byly minimální kapitálové požadavky podporované flexibilní (byť limitovanou) diskrecí považovány za dostatečnou záruku stability bankovního sektoru. Spolu s rostoucí složitostí tohoto odvětví a globalizací velkých bank, jimž byl dán značný vliv na výpočet regulatorního kapitálu skrze IRB metody, začal však tento rámec vyžadovat silnější prvek dohledu. Obecně řečeno „od orgánů dohledu se očekává, že budou hodnotit, jak dobře banky posuzují své kapitálové potřeby ve vztahu ke svému riziku, a že v příslušných případech zasáhnou. Tato interakce je určena k prosazování aktivního dialogu mezi bankami a orgány dohledu, aby mohly být při zjištění nedostatků podniknuty neprodlené a rozhodné kroky ke snížení rizika nebo k opětovnému zajištění kapitálu“.67 Dohody Basel III navíc implicitně posílily druhý pilíř o diskreční pravomoci udělené národním orgánům dohledu v prvním pilíři (rezervy na zachování kapitálu, proticyklické a G-SIB rezervy). Druhý pilíř stojí na čtyřech klíčových principech.68 První dva principy vyžadují, aby banky provedly svůj interní postup hodnocení kapitálové přiměřenosti (ICAAP) v souladu se svým celkovým rizikovým profilem a s prostředím, v němž působí. Banky jsou rovněž povinny prokázat příslušnému orgánu dohledu, že je tomu skutečně tak. Jinými slovy, uplatňování IRB metody je podmíněno souhlasem orgánu dohledu. Od bank samotných se pak očekává, že se zaměří zejména na dohled řízení rizika představenstvem a vrcholový managementem69, na řádné hodnocení kapitálu70, komplexní hodnocení rizik71, monitoring a výkaznictví72 a na ověřování interního řízení.73 Jedním z nástrojů doporučených Basilejskými dohodami za účelem hodnocení kapitálové pozice banky tvoří zátěžové testy. Od orgánů dohledu se pak očekává, že uplatní postup ověřování a hodnocení, který se zaměří především na tyto body: místní šetření nebo kontroly, externí ověření, jednání s vedením bank, kontrola prací vykonaných externími auditory a periodické výkaznictví. Za zmínku rovněž stojí, že dohody Basel II výslovně uvádějí, že „management banky [nikoli orgán dohledu] nese jednoznačně prvořadou odpovědnost za zajištění toho, aby banka měla adekvátní kapitál na podporu svých rizik“74.

2.2. Pillar 2: Supervisory Review Process The second pillar, supervisory review process, was not established until Basel II. Under Basel I, minimum capital requirements supported by flexible yet limited discretion (mainly regarding risk weights) were deemed sufficient to guarantee the stability of the banking sector. However, as the complexity of the industry increased and many banks went global and as they were granted substantial influence over the calculation of the regulatory capital through the IRB approach, the framework required a stronger supervisory element. In general, “supervisors are expected to evaluate how well banks are assessing their capital needs relative to their risks and to intervene, where appropriate. This interaction is intended to foster an active dialogue between banks and supervisors such that when deficiencies are identified, prompt and decisive action can be taken to reduce risk or restore capital”.67 Moreover, Basel  III implicitly augmented the second pillar by discretion granted to national supervisors within Pillar 1 (conservation, countercyclical and G-SIB buffers). Pillar 2 is founded on four key principles.68 The first two principles require banks to carry out their internal capital adequacy assessment procedure (ICAAP) consistent with their overall risk profile and with their current operating environment. Subsequently, banks are obliged to demonstrate to their supervisor that this is the case. In other words, banks’ pursuance of the IRB approach is conditioned upon supervisor’s approval. In particular, banks are expected to focus on the board and senior (risk) management oversight69, sound capital assessment70, comprehensive assessment of risks71, monitoring and reporting72, and internal control review.73 Stress tests, for instance, are one of the tools recommended by the Basel Accords to be used under the IRB approach to assess the capital position of a bank. Supervisors, on the other hand, are expected to carry out a supervisory review and an evaluation process, focusing primarily on the following points: on‑site examinations or inspections, off‑site review, discussions with bank management, review of work done by external auditors, and periodic reporting. It is also worth noting that Basel II states explicitly that “bank management [not the supervisor] clearly bears primary responsibility for ensuring that the bank has adequate capital to support its risks”.74

75

76 Druhá dvojice principů se týká pravomoci orgánu dohledu stanovit diskreční pravidla a včas zasáhnout tak, aby zabránil poklesu kapitálu pod hranici stanovenou minimálními požadavky. Od orgánů dohledu se mj. očekává, že posoudí rizika „ekonomiky jako celku, která nejsou brána na zřetel v prvním pilíři“75 a následně budou od bank vyžadovat, aby v případě potřeby posílily kapitálové rezervy. Co se týče vymáhání, mohou orgány dohledu zintenzivnit monitorování bank anebo omezit výplatu dividend, jestliže považují kapitálovou přiměřenost banky za nedostatečnou. Jelikož rozsah bankovního dohledu závisí na fázi hospodářského cyklu a na tržních podmínkách, jsou parametry dohledu z velké části diskreční. Basel II proto ukládá orgánům dohledu povinnost „pečovat o plnění svých závazků transparentním a vysvětlitelným způsobem“ a „dát veřejně k dispozici kritéria, která se mají používat při ověřování interního hodnocení kapitálu bank“.76 V případě stanovení požadavků nad rámec minimálních standardů by navíc orgány dohledu měly svá rozhodnutí rovněž vysvětlit. Orgány jsou rovněž vybízeny k posilování přeshraniční spolupráce, k zajištění ucelenosti a konsistence regulace a k odvrácení regulatorní arbitráže.

2.3 Třetí pilíř: tržní disciplína Třetí pilíř Basilejských dohod „má za cíl prosazovat tržní disciplínu pomoci vytvoření souboru požadavků na zveřejnění“77, což má umožnit účastníkům trhu posoudit kapitálovou přiměřenost úvěrových institucí78. Z obecného hlediska představuje třetí pilíř doplnění prvních dvou pilířů a jeho význam by tak neměl být podceňován. Transparentnost bankovní regulace má zásadní význam na efektivní fungování sektoru a zveřejňování informací slouží jako nástroj k dosažení tohoto cíle. Transparentnost má vliv na očekávání účastníků trhu a jako taková má podstatný dopad na konečné výstupy. Je-li regulace neprůhledná, rostou prvky rizika a tržní nejistoty, což je nákladné. Tyto náklady se následně promítnou do ceny kapitálu a do její volatility, což ovlivňuje výstupy reálné ekonomiky, jak bylo vysvětleno v Obecných východiscích. Z toho vyplývá, že transparentní a věrohodná regulace brání častým změnám očekávání, čímž finanční průmysl stabilizuje. Zatímco stavba důvěryhodnosti regulátorů a orgánů dohledu trvá

The second pair of principles refers to the supervisor’s power to impose discretionary requirements and to intervene at an early stage to prevent capital from falling short of the minimum requirements. Supervisors are, inter alia, expected to assess risks “to an economy at large, that are not taken into account in Pillar 1”75 and, subsequently, require banks to increase their capital buffers if necessary. As for the enforcement, supervisors may intensify the monitoring of the bank or restrict the payment of dividends, should they deem bank’s capital adequacy insufficient. Since the scope of banking supervision depends on the phase of the economic cycle and on market conditions, supervisory parameters are largely discretionary. Therefore, Basel II binds supervisors to “take care to carry out their obligations in a  transparent and accountable manner“ and to “make publicly available the criteria to be used in the review of banks’ internal capital assessments”.76 Moreover, supervisors should also explain their decisions when they impose requirements above the minimum standards. They are further encouraged to enhance cross-border cooperation to ensure integrity of the regulation and to avoid regulatory arbitrage.

2.3. Pillar 3: Market Discipline The third pillar of the Basel Accords “aims to encourage market discipline by developing a set of disclosure requirements”77, thus allowing market participants to assess the capital adequacy of credit institutions.78 In general, Pillar 3 is complementary to the first two pillars and its significance should not be underestimated. Transparency of banking regulation is of an essential importance and information disclosure serves as a tool to achieve this end. Transparency affects expectations of financial market participants and, as such, has a profound impact on market outcomes. If regulation is opaque, elements of risk and market uncertainty grow, which is costly. These costs are subsequently reflected in the price of capital and its volatility, which affects real economy outcomes as has been explained in the General Background. It follows that transparent and credible regulation prevents expectations from changing too often and, thereby, stabilises the industry. While the credibility of regulators and supervisory authorities takes time to establish and can only be assessed ex post, transparency of regulation is

77

78

léta a lze ji hodnotit pouze ex post, transparentnost regulace lze zajistit relativně snadno, poněvadž ji můžeme posoudit ex ante. Zveřejňování informací zvyšuje

relatively easier to achieve as it can be assessed ex ante. Information disclosure increases the transparency of regulation and, thereby, contributes to market

transparentnost regulace a tím přispívá k tržní disciplíně snižováním prvku rizika. Jelikož IRB metoda poskytuje bankám značnou autonomii v modelování vstupních proměnných regulatorních funkcí, je důležité, aby banky informovaly trh o svých expozicích.

discipline by reducing the risk element in expectations. Since the IRB approach grants banks substantial discretion regarding the estimation of parameters of their internal risk models, it is important that banks inform market agents about their exposures.

Dohody Basel II poskytly orgánům dohledu oprávnění vyžadovat od bank zveřejnění vybraných informací nebo jejich uvedení v pravidelných zprávách regulatorním orgánům.79 Některé tyto zprávy jsou veřejně dostupné, jiné nikoli a další může zveřejnit orgán dohledu dle svého uvážení.80 I když rozhodnutí o médiu a místu zveřejnění často zůstává na vedení banky, musí účetní závěrky instituce poskytnout alespoň přímou vazbu na dokončené veřejně dostupné dokumenty.81 V současné době má mít toto zveřejnění stejnou frekvenci jako účetní závěrky, s výjimkou velkých bank s mezinárodní působností, které musí svůj kapitálový ukazatel a celkový kapitálový ukazatel zařazený do prvního pilíře zveřejňovat čtvrtletně.82 Co se týče vymáhání, dohody vybízejí orgány dohledu k projednávání svých požadavků s managementem banky a umožňují jim ukládat finanční pokuty, pokud banka dodatečné požadavky nesplní.

Basel II gave supervisors the authority to require banks to disclose requested information on demand or to provide it in regular regulatory reports.79 Some of these reports are publicly available and some are not while others might be made public by the supervisor.80 Although it is often up to bank’s management to decide on the medium and location of the disclosure, bank’s financial statements must now provide at least a direct link to the completed and publicly available documents.81 Currently, the disclosures are to be made with the same frequency as the publication of banks’ financial statements with the exception of large internationally active banks which must disclose their Tier 1 capital ratio, total capital ratio and their components on a quarterly basis.82 As for the enforcement, supervisors are encouraged to discuss their requirements with bank’s management and are allowed to impose financial penalties if a bank fails to comply with the additional requirements.

Aktualizace minimálních ukazatelů prvního pilíře příslušným způsobem aktualizovala i pilíř třetí: dohody Basel III ukládají bankám povinnost zveřejňovat jejich pákový ukazatel i ukazatele kapitálové přiměřenosti. Toto zveřejnění bude zahrnovat hlavní složky ukazatele uvedené ve společném formuláři83 a to tak, aby byly jednotlivé složky srovnatelné v jednotlivých zemích s odlišnými účetními standardy. Banky jsou navíc rovněž povinny zveřejňovat veškerá ustanovení a obchodní podmínky všech nástrojů zahrnutých do regulatorního kapitálu.84

21. 22. 23. 24.

BCBS (1988): odstavec 3 a BCBS (červen 2006): odstavec 4 BCBS (2010): odstavec 1; BCBS (2011): odstavec 1 BCBS (1988): odstavec 14 Tier 1: (a) splacený akciový kapitál/kmenové akcie; a (b) zveřejněné rezervy. Tier 2: (a) nezveřejněné rezervy; (b) rezervy na přecenění aktiv; (c) obecné rezervy/obecné rezervy na ztráty z úvěrů (d) hybridní (dluhové/majetkové) kapitálové nástroje; a (e) podřízený dluh. BCBS (1988): Příloha 1 25. Podrobnosti viz BCBS (1988): Příloha 2 26. Existují dva přístupy: základní a pokročilý přístup. V rámci základního přístupu banky počítají své vlastní odhady „pravděpodobnosti nesplácení“ (probability of default) a spoléhají se na centrální odhady „ztrát z nesplácení úvěrů“ (loss given default), „rizika nesplácení“ (exposure at default) a „skutečné splatnosti“ (effective maturity). V rámci

The recent introduction of new minimum ratios in Pillar 1 updated the third pillar accordingly: Basel III obliges banks to disclose their leverage ratio as well as capital adequacy ratios. The disclosure is to include the main components of the ratio in a common disclosure template83 in order to make them comparable across jurisdictions whose accounting standards differ. Moreover, banks are also obliged to disclose full terms and conditions of all instruments included in regulatory capital.84

21. 22. 23. 24.

BCBS (1988): paragraph 3 and BCBS (June 2006): paragraph 4 BCBS (2010): paragraph 1; BCBS (2011): paragraph 1 BCBS (1988): paragraph 14 Tier 1: (a) paid-up share capital/common stock; and (b) disclosed reserves. Tier 2: (a) undisclosed reserves; (b)asset revaluation reserves; (c) general provisions/general loan-loss reserves; (d) hybrid (debt/equity) capital instruments; and (e) subordinated debt. BCBS (1988): Annex 1 25. for details see BCBS (1988): Annex 2 26. There are two approaches: a foundation approach and an advanced approach. Under the foundation approach, banks provide own estimates of ‘probability of default’ and rely on supervisory estimates of a ‘loss given default’,

79

80 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34.

35. 36. 37. 38. 39. 40.

41. 42. 43. 44. 45. 46.

47. 48. 49. 50. 51.

52. 53. 54. 55. 56. 57. 58. 59. 60. 61. 62. 63. 64. 65. 66. 67.

pokročilého přístupu banky odhadují všechny tyto proměnné samostatně (za předpokladu splnění minimálních výpočtových standardů). BCBS (červen 2006): odstavec 245 BCBS (červen 2006): odstavec 392 BCBS (červen 2006): zejména odstavce 272 až 284 a 328 až 330 BCBS (2011): odstavec 4; Carmassi & Micossi (2012); Haldane (2013) BCBS (2011): odstavec 9 Úplný popis kapitálu, který splňuje daná kritéria, viz BSBC (2011): odstavce 52 až 56 BSBC (2011): odstavce 57 až 61 BSBC (2011): odstavec 123 Finanční cyklus je charakterizován jako „samoposilující (procyklické) výkyvy ve vnímání a v postojích vůči riziku, finančním omezením a cenám aktiv, které mají tendenci násobit obchodní výkyvy a mohou vést k všeobecné finanční nouzi a k makroekonomickým dislokacím“. Arnold et al. (2012) BCBS (červenec 2011): odstavec 137 BCBS (červenec 2011): odstavec 143 BCBS (červenec 2011, rev. červenec 2013): odstavce 15 až 25 BCBS (červenec 2011, rev. červenec 2013): odstavec 46 BCBS (červenec 2011, rev. červenec 2013): odstavce 14 a30 Na základě současného nastavení těchto ukazatelů a kategorií nemusí žádná banka držet více než 2,5 % RWA. Pokud by však skóre banky vzrostlo dostatečně na to, aby byla přeřazena do vyšší kategorie, zvýší se i toto maximum. Praktický příklad výsledku tohoto systému viz Výbor pro finanční stabilitu (2013). BCBS (2011): odstavec 124 až 128 BCBS (2011): odstavec 98 BCBS (2011): odstavec 99 BCBS (2011): odstavec 115 Transakce OTC mají rovněž své nesporné výhody. Komplexní analýzu této otázky nabízíme v sekci 3.1.5 Části I. Tyto standardy nejsou ještě, technicky vzato, součástí prvního pilíře. Před jejich začleněním musí být nejprve přezkoumány a jejich dopady změřeny a teprve po ukončení tohoto procesu se stanou závazným kamenem prvního pilíře. BCBS (2011): odstavec 16 Regulovány byly pouze nepřímo prostřednictvím kapitálových požadavků. Haldane (2013) Ayadi et al. (2012) Jak měřítko kapitálového rizika, tak i měřítko celkového rizika podléhají pro účely stanovení kapitálového ukazatele podobným výjimkám a odpočtům jako kapitálové měřítko, tak aby byla zajištěna konsistence a nedošlo k dvojímu účtování. Seznam odpočtů viz BCBS (2011): odstavce 66 až 89 non-RWA lze chápat jako rizikově nevážená aktiva; úplný výčet aktiv, která mají být zahrnuta do jmenovatele viz BCBS (2011): odstavce 157 až 164 BCBS (2011): odstavce 162 až 164 Souběžné období mělo být zahájeno 1. ledna 2013 a mělo trvat čtyři roky. V době zpracování této studie se jevilo jako pravděpodobné snížení tohoto regulačního minima: http://www.bloomberg.com/news/2014-01-12/banks-get-scaled-back-rule-on-debt-limit-from-basel-regulators.html BCBS: Phasing-in Arrangements (2013) BCBS (2010): odstavec 15 BCBS (2011): odstavec 115 Úplná definice výrazu „zásoba kvalitních likvidních aktiv“ a „celkové čisté peněžní odtoky“ viz BCBS (2010): odstavce 21 až 49 respektive 50 až 118. BCBS: Phasing-in Arrangements (Postupná zaváděcí opatření) (2013) BCBS (2010): odstavec 19 BCBS (2010): odstavec 120 Úplný výčet způsobilých závazků viz BCBS (2010): odstavec 124 a odstavec 128, tabulka 1 Úplný výčet způsobilých aktiv viz BCBS (2010): odstavec 129 a odstavec 133, tabulka 2 Úplný výčet faktorů ASF viz BCBS (2010): odstavec 128, tabulka 1 Úplný výčet faktorů RSF viz BCBS (2010): odstavec 132, tabulka 2 BCBS (červen 2006): odstavec 722

27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34.

35. 36. 37. 38. 39. 40.

41. 42. 43. 44. 45. 46. 47. 48. 49.

‘exposure at default’ and ‘effective maturity’. Under the advanced approach, on the other hand, banks estimate all these variables themselves subject to meeting minimum computation standards. BCBS (June 2006): paragraph 245 BCBS (June 2006): paragraph 392 BCBS (June 2006): particularly paragraphs 272 to 284 and 328 to 330 BCBS (2011): paragraph 4; Carmassi & Micossi (2012); Haldane (2013) BCBS (2011): paragraph 9 for an exhaustive description of the characteristics of eligible capital see BSBC (2011): paragraphs 52 to 56 BSBC (2011): paragraphs 57 to 61 BSBC (2011): paragraph 123 Financial cycle is characterised as: “self-reinforcing (procyclical) fluctuations in perceptions and attitudes towards risk, financing constraints and asset prices that tend to amplify business fluctuations and that may lead to widespread financial distress and macroeconomic dislocations”. Arnold et al. (2012) BCBS (July 2011): paragraph 137 BCBS (July 2011): paragraph 143 BCBS (July 2011, rev. July 2013): paragraphs 15 to 25 BCBS (July 2011, rev. July 2013): paragraph 46 BCBS (July 2011, rev. July 2013): paragraphs 14 and 30 Under the current setting of the indicators and buckets, no bank is required to hold more than 2.5% of RWA. However, should a bank’s score rise enough for it to be reassigned to a higher bucket, the maximum would increase. See Financial Stability Board (2013) as an example of a product of the system in practice. BCBS (2011): paragraph 124 to 128 BCBS (2011): paragraph 98 BCBS (2011): paragraph 99 BCBS (2011): paragraph 115 OTC transactions also have their indisputable advantages and we analyse the issue in a complex manner in section 3.1.5., Part I. Technically, these standards are not part of Pillar 1 yet. They are to be reviewed and calibrated first and only once this process is finished, they will become a binding obligation of Pillar 1. BCBS (2011): paragraph 16 They were only regulated indirectly through requirements on capital. Haldane (2013)

50. Ayadi et al. (2012) 51. Both the capital and total exposure measure are subjected to the similar exemptions and deductions as the capital measure for purposes of the capital ratio in order to establish consistency and avoid double counting. For a list of the deductions see BCBS (2011): paragraphs 66 to 89 52. for an exhaustive list of assets that are to be included in the denominator see BCBS (2011): paragraphs 157 to 164 53. BCBS (2011): paragraphs 162 to 164 54. This parallel run period was expected to start on 1st January 2013 and to last four years. 55. At the time of writing, however, it seemed plausible that the regulatory minimum might be decreased: http://www.bloomberg.com/news/2014-01-12/banks-get-scaled-back-rule-on-debt-limit-from-basel-regulators.html 56. BCBS: Phasing-in Arrangements (2013) 57. BCBS (2010): paragraph 15 58. BCBS (2011): paragraph 115 59. for exhaustive definitions of the term “stock of high-quality liquid assets” and “total net cash outflows” see BCBS (2010): paragraphs 21 to 49 and 50 to 118, respectively. 60. BCBS: Phasing-in Arrangements (2013) 61. BCBS (2010): paragraph 19 62. BCBS (2010): paragraph 120 63. for an exhaustive list of the eligible liabilities see BCBS (2010): paragraph 124 and paragraph 128, Table 1 64. for an exhaustive list of the eligible assets see BCBS (2010): paragraph 129 and paragraph 133, Table 2 65. for an exhaustive list of the ASF factors see BCBS (2010): paragraph 128, Table 1 66. for an exhaustive list of the RSF factors see BCBS (2010): paragraph 132, Table 2 67. BCBS (June 2006): paragraph 722

81

82

68. Výslovnou citaci zde vynecháváme kvůli její délce a namísto toho uvádíme shrnutí; úplná verze viz BCBS (červen 2006): odstavce 725 až 760, nebo úplná regulační směrnice BCBS (2012). 69. Dohled nad vrcholovým vedením znamená efektivní posouzení přiměřenosti pozice banky, včetně analýzy současných a budoucích kapitálových požadavků ve vztahu k cílům banky. BCBS (červen 2006): odstavce 728 až 730 70. Pojem řádné hodnocení kapitálu znamená uplatňování náležitých procesů, které vztahují kapitál k úrovni rizik a jejichž prostřednictvím lze provést řádné hodnocení kapitálové přiměřenosti. BCBS (červen 2006): odstavec 731 71. Pojem komplexní hodnocení rizik se týká vývoje komplexního rámce pro měření a odhady různých rizik, viz seznam základních druhů rizik v BCBS (červen 2006): odstavce 732 až 742. 72. Co se týče monitoringu a výkaznictví, očekává se od bank vytvoření systému pro sledování a hlášení rizik a pro zajištění toho, aby vrcholový management banky dostával zprávy o rizikovém profilu a kapitálových potřebách banky. BCBS (červen 2006): odstavec 743. 73. Ověření interních kontrol vyžaduje záruku nezávislého ověření a v příslušných případech i použití interních a externích auditů; banky jsou rovněž povinny ověřovat své interní monitorovací procesy k zajištění přesnosti a integrity. BCBS (červen 2006): odstavce 744 až 745 74. BCBS (červen 2006): odstavec 726 75. BCBS (červen 2006): odstavec 757(e) 76. BCBS (červen 2006): odstavec 779 77. BCBS (červen 2006): odstavec 809 78. Úzké zaměření požadavků zveřejnění na kapitálovou přiměřenost zajišťuje, aby regulace nebyla v rozporu s národními účetními požadavky a s požadavky národního bankovního dohledu. 79. Úplný seznam zásad a požadavků týkajících se zveřejnění viz BCBS (červen 2006): odstavce 822 až 826 80. BCBS (červen 2006): odstavec 811 81. BCBS (červen 2013): odstavec 50 82. BCBS (červen 2013): odstavec 48 respektive BCBS (červen 2006): odstavec 818 83. Podrobné požadavky zveřejnění viz BCBS (2013): odstavec 46 až 63 84. BCBS (2011): odstavec 92

68. Because of their length, we omit their exact phrasing here but their content is summed up instead; for a full version see BCBS (June 2006): paragraphs 725 to 760, or a complete regulatory guidance BCBS (2012). 69. The senior management oversight refers to an effective assessment of the adequacy of a bank’s capital position including an analysis of the current and future capital requirements in relation to bank’s objectives. BCBS (June 2006): paragraphs 728 to 730 70. The concept of sound capital assessment refers to the use of appropriate processes that relate capital to the level of risk and through which the appropriate assessment of capital adequacy can be performed. BCBS (June 2006): paragraph 731 71. The notion of a comprehensive risk assessment concerns a development of a comprehensive framework to measure and estimate various risks; see a list of the basic types of risk in BCBS (June 2006): paragraphs 732 to 742. 72. Monitoring and reporting expects banks to establish a system for monitoring and reporting risk exposures and ensure bank’s senior management receive the reports on bank’s risk profile and capital needs. BCBS (June 2006): paragraph 743. 73. The internal control review requires a guarantee of an independent review and, where appropriate, of the involvement of internal and external audits; banks are also obliged to review their internal monitoring processes to ensure accuracy and integrity. BCBS (June 2006): paragraphs 744 to 745 74. BCBS (June 2006): paragraph 726 75. BCBS (June 2006): paragraph 757(e) 76. BCBS (June 2006): paragraph 779 77. BCBS (June 2006): paragraph 809 78. The narrow focus of disclosure requirements on capital adequacy ensures that regulation does not conflict with national accounting and supervisory requirements. 79. for an exhaustive list of disclosure principles and requirements see BCBS (June 2006): paragraphs 822 to 826 80. BCBS (June 2006): paragraph 811 81. BCBS (June 2013): paragraph 50 82. BCBS (June 2013): paragraph 48 and BCBS (June 2006): paragraph 818, respectively 83. for detailed disclosure requirements see BCBS (2013): paragraph 46 to 63 84. BCBS (2011): paragraph 92

83

84

Část I: Globální systémy

Part I: Global Scheme

3. Výhody a hrozby

3. Benefits and Threats

85

86

Basilejské dohody přinášejí mnoho výhod pro zdraví a stabilitu bankovního sektoru. Ve světle nedávné krize však zůstává diskutabilní, do jaké míry

The Basel Accords bring many benefits to the health and stability of the banking sector. However, in the light of the recent crisis it remains questionable to what

aktualizace Basel II na Basel III zlepšila záchranné sítě určené pro ochranu finančního sektoru před jeho kolapsem. Tento oddíl analyzuje jak zlepšení dosažená basilejským regulatorním rámcem, tak jeho nedostatky. Ačkoli mnohá opatření zlepšila kvalitu regulace, argumentujeme, že mnohá ustanovení pouze záplatují evidentní nedostatky Basel II a opomíjejí zásadní mezery v konstrukci regulatorního rámce jako takového.

extent the update of Basel II to Basel III has improved the safety nets protecting the financial system from its collapse. This section analyses the improvements of the Basel regulatory framework as well as its shortcomings. We argue that while many measures have improved the quality of regulation, they often merely patch the obvious shortcomings of Basel II and, as such, miss the crucial points.

Nedávná finanční krize, jež uvedla Evropskou unii do krize státního dluhu, odhalila následující závažné nedostatky basilejských dohod: kapitálové standardy se týkají jen množství regulatorního kapitálu a neobsahují dostatečná ustanovení týkající se jeho kvality; výhradní spoléhání na kapitálové ukazatele je zavádějící; RWA spolehlivě neidentifikují systémové riziko a kapitálové rezervy bank se značně liší jak napříč jednotlivými zeměmi, tak i uvnitř jurisdikcí v důsledku národní dikrece a IRB modelování. Krize navíc také zdůraznila otázku morálního hazardu vyplývající z implicitních státních záruk nebo z chybějícího (a předem známého) mechanismu řešení.

The recent financial crisis that ushered the European Union into the sovereign debt crisis has revealed the following significant deficiencies of Basel II: capital standards mainly concern quantity of regulatory capital without sufficient provisions on its quality; exclusive reliance on capital ratios is misleading; RWA do not identify systemic risk reliably; and banks capital buffers differ considerably both across and within jurisdictions due to national discretion and IRB modelling, respectively, making the playing field significantly uneven. Moreover, the crisis also accentuated the issue of moral hazard arising from implicit state guarantees or the lack of a well‑defined and ex ante known resolution mechanism.

3.1 Výhody

3.1. Benefits

Osvětleme si pět hlavních výhod Basel III, které zlepšují finanční záchrannou síť. Ačkoli některé prvky dohod mají stinné stránky, tento oddíl poukazuje na ty části, jejichž aktualizace je zaměřena na správné oblasti a tvoří tak krok správným směrem.

Let us highlight five principal benefits of Basel III that improve the financial safety net. Although there are drawbacks to some elements of the Accords, this section shows that their update mostly targets the right areas and, as such, constitutes a step in the right direction.

3.1.1 Pákový ukazatel

3.1.1. Leverage Ratio

Zavedení minimálního pákového ukazatele posiluje schopnost regulatorních

The introduction of the minimum leverage ratio strengthens the ability of regulatory indicators to identify systemic risk. The recent financial crisis proved the inability of RWA‑based capital ratios to identify the risk both ex  ante and ex post. Empirical evidence demonstrates that the RWA-based capital ratios turn out to be poorly correlated with the build-up of systemic risk in the financial sector85, which renders them an insufficient regulatory tool given their stabilising ambition. It was mentioned earlier that many banks that had run into troubles

indikátorů identifikovat systémové riziko. Nedávná finanční krize prokázala neschopnost kapitálových ukazatelů založených na RWA zjišťovat tato rizika ex ante i ex post: empirická zkušenost naznačuje nevalnou korelaci kapitálových ukazatelů založených na RWA s nárůstem systémového rizika ve finančním sektoru85, což z nich s ohledem na jejich stabilizační ambice činí nedostatečný regulatorní nástroj. Jak jsme již uvedli, mnoho bank, které se v době vypuknutí

87

88

krize ocitly v obtížích, sice splňovalo kapitálové standardy, jejich pákové ukazatele se však projevily nadměrně vysoké. Zavedení minimálního

had met the capital standards at the time of the outbreak of the crisis but that their leverage ratios had been excessively high. Therefore, the introduction of the

pákového ukazatele jako dodatečného měřítka ke kapitálovým ukazatelům proto představuje značné zlepšení oproti Basel II.

minimum leverage ratio as a supplementary measure to capital ratios constitutes a significant improvement on Basel II.

3.1.2 Kvalita kapitálu

3.1.2. Capital Quality

Nové podkategorie kapitálu Tier 1, tj. kmenový vlastní kapitál CET1 a dodatkový kapitál tier 1, počítají s rozdíly v jeho proměnlivé kvalitě. Předchozí verze Basilejských dohod rozlišovaly pouze Tier 1 a Tier 2 kapitál, což se ukázalo jako nedostačující. Basel III však zavádějí další klasifikaci. Jak bylo vysvětleno v bodu 2.1, CET1 kapitál je tvořen vysoce likvidními aktivy jako například specifickými druhy nerozděleného zisku a akcií. Dle nového rámce jsou banky povinny držet určitý CET1 kapitál (v rozpětí minimálního kapitálového ukazatele) trvale a zároveň – co je důležitější – jej navyšovat v určitých obdobích finančního cyklu (v rámci proticyklické rezervy). V důsledku zavedení G-SIB rezervy a diskrečních proticyklických rezerv banky pravděpodobně zjistí, že jsou proti poklesům likvidity chráněny v obdobích finanční zátěže lépe než v letech 2007-2009, jelikož kapitál špičkové kvality zůstává i během těchto období relativně likvidní.

New subclasses of Tier 1 capital, i.e. Common Equity Tier 1 capital and Additional Tier 1 capital, account for differences in its variable quality. Previous versions of the Basel Accords only distinguished between Tier 1 and Tier 2 capital, which proved insufficient, whereas Basel III introduces further classification. As was explained is section 2.1., CET1 capital mainly consists of highly-liquid assets, such as specific types of retained earnings and shares. Under the new framework banks are obliged to hold CET1 capital on a permanent basis (within the minimum capital ratio) but, more importantly, also on a seasonal basis (within the countercyclical buffer). Due to the introduction of the G-SIB and discretionary countercyclical buffers banks are likely to find themselves better protected during periods of financial stress compared to 2007-2009 as the top-quality capital remains relatively liquid even during those periods.

3.1.3 Standardy likvidity Dohody Basel III se snaží posilovat likviditu bank. Tento důraz se projevuje nejen v požadavcích na vysokou kvalitu kapitálu CET1, ale zároveň i v minimálních standardech likvidity: ukazatele krytí likvidity a ukazatele čistého stabilního financování. Nedostatek likvidity a následné omezení mezibankovních obchodů a investic jsou na jedné straně obvykle hlavními kanály pro šíření finančních obtíží (jako tomu bylo v období let 2007 až 2009). Likvidita navíc není statickou vlastností aktiva (mění se v závislosti na finančním klimatu a na fázi obchodního cyklu) a je tedy pozitivní, že k ní Dohody (na rozdíl od rizika) takto nepřistupují. Na druhé straně se však LCR zakládá na zátěžových scénářích, jejichž vhodnost jako nástroje k prevenci finančních krizí je pochybná (úplná analýza viz bod 3.2.1. Části I). Navzdory

3.1.3. Liquidity Standards Basel III strive to strengthen banks’ liquidity. This emphasis does not only manifest itself in the qualitative requirements on the top tier CET1 capital but, more importantly, in the creation of the minimum liquidity standards: the Liquidity Coverage Ratio and the Net Stable Funding Ratio. On the one hand, the lack of liquidity and a subsequent contraction in interbank trading and investment are usually the principal channels of financial contagion (as was the case in the period from 2007 to 2009). Moreover, liquidity is not a static characteristic of an asset (it changes depending on a current financial climate as well as on the phase of a business cycle) and it is therefore positive that the Accords do not treat it as such (in contrast to risk).86 On the other hand, the LCR is based on stress scenarios whose suitability for a prevention of financial crises is doubtful87 (see section 3.2.1., Part I, for a complete discussion). Nevertheless, in spite of

89

90

potenciální omezené účinnosti standardů likvidity je nicméně důraz na dostatečnou likviditu ve finančním systému krokem správným směrem.

potential inefficiencies involved, the emphasis on sufficient liquidity in the financial system constitutes a step in the right direction.

3.1.4 Proticyklická rezerva

3.1.4. Countercyclical Buffer

Koncepce proticyklické kapitálové rezervy tvoří velký přínos pro rovnováhu mezi stabilitou finančního sektoru na straně jedné a růstovým potenciálem ekonomik na straně druhé. Zůstává však diskutabilní, do jaké míry lze tuto koncepci aplikovat v praxi. Stochastická povaha hospodářského cyklu komplikuje určení fáze jeho současného cyklu a ekonometrickou dekompozici trendu a cyklu lze provést mnoha způsoby. Zatímco Česká národní banka používá HodrickPrescottův filtr88, jiné regulatorní orgány mohou dekomponovat datové řady odlišnými metodami a prohloubit tak národní rozdíly. Výbor navíc očekává, že proticyklická rezerva bude vytvořena v dobách „nadměrné dostupnosti úvěrů“.89 Definice „nadměrného“ je však ponechána na národních regulatorních orgánech. Kromě toho jsou pro hodnocení finančních a ekonomických cyklů zapotřebí makroekonomické údaje. Ty však obvykle přicházejí se zpožděním a některé z nich podléhají revizi (např. HDP), což dále zvýší nesoulad napříč jurisdikcemi. Navzdory těmto nejednoznačnostem mají být kritické hodnoty řádně definovaných kvantitativních ukazatelů (např. HDP nebo pákový efekt) stanoveny domácími orgány dohledu, aby tento úkol splnily. I když údaje, z nichž se počítají kritické hodnoty, k dispozici jsou, orgán dohledu potřebuje určitý čas na rozhodnutí o povaze svého opatření. Jak jsme však již ukázali, orgány dohledu často excesivně sázejí na ekonomické oživení a svá nápravná opatření tím zbytečně odkládají.90 V krizových obdobích tedy může dojít ke nepřiměřeně vysokým ztrátám. Ačkoli opožděná identifikace situace je kvůli nedostatkům v datech zřejmě jedním ze znaků regulace založené na pravidlech (jakožto alternativy k diskrečnímu systému), existence pravidel by i přesto zabránila sázení na oživení.

The idea of a countercyclical capital buffer makes a strong contribution to the balance between the stability of the financial sector on the one hand and the growth potential of economies on the other. However, it is questionable to what extent it can be applied in practice. A stochastic nature of an economic cycle makes it very difficult to determine in which phase of the cycle an economy currently is and an econometric decomposition of a trend and cycle can be done in many ways. While the Czech National Bank intends to use the Hodrick-Prescott filter88, other regulators might decompose data series using different methods, thus widening the gap in national differences. Moreover, the Committee expects countercyclical buffer to be built up over periods of “excessive credit availability”.89 However, a definition of “excessive” is left up to national regulators. In addition, macroeconomic data are required for an assessment of the financial and economic cycles. Those typically come with a lag and some are subjected to revisions (e.g. GDP), which will add further inconsistencies. In spite of these ambiguities, specific critical values of well‑defined quantities (such as GDP or leverage) are usually set by local supervisors in order to do the job nonetheless. Moreover, even when the data upon which the critical values are computed become available, it usually takes the supervisor time to decide on the character of their action. It has also been shown that supervisors often gamble on resurrection and, thereby, postpone their corrective action even further.90 In times of crises, the losses are therefore likely to grow unnecessarily high. Although the late loss recognition is likely to be a feature of rule-based regulation, an alternative to the discretionary system, due to the data deficiencies nonetheless, the rules would prevent gambling on resurrection.

Shrnutím lze říci, že přestože dokonalá (nebo alespoň téměř dokonalá) proticyklická kapitálová rezerva značně posílí stabilitu finančního sektoru, otázkou zůstává, zda dostupné ekonometrické metody mohou zajistit soustavnou a okamžitou evaluaci ekonomického a finančního cyklu. Historické důkazy naznačují, že tomu tak vždy není a že takové hodnocení může být ovlivněno subjektivními výklady vedenými osobními zájmy (např. tzv. zlaté pravidlo britské

To sum up, while a perfect (or at least near-perfect) countercyclical capital buffer would enhance the stability of the financial sector considerably, the question remains whether available econometric methods are capable of a consistent and instant evaluation of the economic and financial cycle. Historic evidence suggests that it is not always the case and that such an assessment is susceptible to personal interpretations guided by personal interests (e.g. the Golden Rule for fiscal policy in

91

92

fiskální politiky na přelomu devadesátých let a třetího tisíciletí). Připouštíme, že je tedy sporné, do jaké míry lze na zavedení rezervy pohlížet jako na výhodu a do jaké

the UK in the late 1990s and early 2000s). We admit that it is therefore questionable to what extent an introduction of the buffer shall be regarded as a benefit and to what

míry představuje hrozbu. S ohledem zaměření Části II a na evropské úsilí o integraci regulatorní praxe v celé EU (bod 4 Části II) nicméně počítáme proticyklickou rezervu mezi výhody Basel III.

extent it poses a threat. Nevertheless, in regard to the focus of Part II and European effort to integrate supervisory practice across the EU (section 4, Part II), we include the countercyclical buffer among benefits of Basel III.

3.1.5 Kapitálový poplatek za OTC

3.1.5. OTC Capital Charge

Kapitálový poplatek za over-the-counter (OTC) deriváty zavedený v prvním pilíři Basel III zlepšuje sledovatelnost systémového rizika, protože odrazuje od uzavírání nestandardních rizikových OTC derivátů. Tato novinka je pobídkou pro obchodníky s deriváty k preferování transakcí s centrální protistranou (CCP) před OTC transakcemi, poněvadž prvně zmíněné transakce jsou od dodatečného poplatku osvobozeny. Důvod pro zavedení poplatku představuje skutečnost, že OTC transakcím chybí jednotné standardy a jsou obtížně monitorovatelné, což zvyšuje neprůhlednost vzájemného propojení finančních institucí. Absence standardů a dat navíc prakticky znemožňuje odhadnout systémové riziko související s těmito transakcemi i v případě, že by se zavedl monitoring OTC derivátů. Přestože kromě potenciálu pro šíření rizika

An extra capital charge for over-the-counter (OTC) derivatives introduced in Pillar 1 of Basel III improves monitorability of systemic risk by discouraging nonstandardised OTC derivatives exposures. This novelty incentivises derivatives traders to prefer transactions with a central counter party (CCP) to OTC transactions as the former are exempted from the extra charge. The rationale is that OTC transactions are non-standardised and difficult to monitor, which adds to the opacity of the interconnectedness of the financial system. Moreover, the lack of standards and data makes it virtually impossible to estimate systemic risk involved in the transactions even if monitoring of OTC derivatives were to be introduced. Therefore, although the liquidity on derivatives and their risk-spreading potential is likely to decrease

bude zřejmě klesat i likvidita spojená s OTC deriváty, neboť CCP povolují pouze transakce, jež splňují určitá kritéria kvality (například likvidity a rizikovosti), sledování a odhadování expozic souvisejících s těmito transakcemi by mělo být jednodušší. Na druhé straně však tento požadavek platí pouze pro tradiční bankovní sektor, a jako takový proto neodrazuje stínové bankovnictví od uzavírání OTC derivátů. Z celkového hlediska tedy platí, že tato iniciativa zvyšuje transparentnost derivátových OTC transakcí a prosazuje tržní disciplínu, a proto máme za to, že představuje zlepšení oproti Basel II.91

because CCPs only give clearance to transactions that meet certain quality criteria (such as liquidity and riskiness), monitoring of the exposures and estimation of the risk involved in them should become easier. On the other hand, Committee’s requirement only applies to the traditional banking sector and, therefore, does not discourage the shadow banking sector from OTC derivatives. On balance, the incentive increases the transparency of derivatives transactions, promotes market discipline and, therefore, we believe that it constitutes an improvement on Basel II.91

Basel III se zabývá hlavně těmi částmi regulatorního rámce, které evidentně neuspěly v prevenci nebo ve zmírňování nedávné finanční krize (nedostatečná kvalita kapitálu, nadměrný pákový efekt podrozvahových položek, nemonitorovaná rizika z OTC derivátů apod.). Mnoho viditelných nedostatků Basel II však vyplývá z předmětného zaměření a z dlouhodobých vad regulatorního rámce jako celku. Jinými slovy, potíž s dohodami Basel III spočívá v tom, že tyto pouze záplatují jen nejnápadnější nedostatky odhalené nedávnou krizí a vůbec se nezabývají hlubšími a zásadnějšími problémy regulatorního rámce.

Basel III mainly addresses those parts of the regulatory framework that clearly failed to prevent or mitigate the recent financial crisis (insufficient quality of capital, excessive off‑balance sheet leverage, unmonitored OTC derivatives exposures etc.). However, many of the visible drawbacks of Basel II stem from the underlying focus and long-lasting flaws of the regulatory framework as a whole. Put differently, the trouble with Basel III is that it only patches the most noticeable shortcomings which were made crystal clear by the crisis while leaving the crucial deficiencies completely unaddressed.

93

94

3.2 Hrozby

3.2. Threats

Basilejské dohody trpí několika zásadními vadami. Nedostatky regulatorního rámce lze z obecného hlediska rozdělit do dvou kategorií: předmětné strukturální, tedy kvalitativní, vady a technická, tedy kvantitativní, selhání. Co se týče druhé skupiny vad, nalezení optimální rovnováhy jednotlivých kvantitativních pravidel nebývá triviální, a je proto přirozené doladit údaje se zpětným pohledem na finanční krizi. Přestože je bezesporu lepší nalézt takovou rovnováhu co nejdříve a následně využívat její účinek k mírnění krizí, ex-post úprava nepředstavuje problém, pokud krize odhalí nedostatečnost příslušných parametrů. Úprava parametrů navíc bývá relativně jednoduchá, protože staré hodnoty se pouze nahradí novými. Úprava prvně zmíněných (strukturálních) nedostatků však na druhé straně představuje proces podstatně nákladnější, který vyžaduje změnu základních stavebních kamenů rámce. Solidní struktura regulatorního modelu má však pravděpodobně větší význam než náležité nastavení jeho parametrů, poněvadž tuto strukturu lze snadno upravit.

The Basel Accords suffer from several deficiencies. In general terms, shortcomings of the regulatory framework can be split into two categories: underlying structural, i.e. qualitative, flaws and technical, i.e. quantitative, failures. As for the latter, the optimal balance between various quantitative rules is fine to find and it is therefore natural to fine-tune the figures with the hindsight of a financial crisis. While it is preferable to find the balance soon and, subsequently, enjoy its crisis-preventing effect, an ex-post adjustment is in order if a crisis proves the parameters insufficient. Moreover, such an adjustment is relatively simple since new values merely replace the old ones. The former (i.e. structural flaws), on the other hand, is substantially more costly to adjust because it requires a change of the very basics of the framework. Nevertheless, a robust structure of the framework is arguably of a greater importance than an appropriate setup of its parameters because the latter can be adjusted easily.

V tomto oddíle argumentujeme, že Basilejské dohody trpí kvalitativními nedostatky. Ve světle krize z let 2007-2009 se ukazuje, že dohody Basel III pouze záplatují nejviditelnější nedostatky svých předchůdkyň, zatímco předmětné chyby jsou ponechány bez řešení. Zbývající část oddílu 3 tak poukazuje na pět nedostatků Basilejských dohod, které byly od zrodu rámce vytrvale ignorovány a které budou muset být v budoucnu řešeny, mají-li Dohody tvořit efektivní regulatorní model.

3.2.1 Základní kameny kapitálových standardů a standardů likvidity Tři základní kameny prvního pilíře, který stanoví minimální kapitálové standardy (tj. RWA, metoda IRB a zátěžové testy požadavků likvidity), trpí nedostatky. Ačkoli se stinné stránky prvních dvou složek během nedávné finanční krize projevily, jejich základní pozice prvního pilíře zůstala nezměněna. V bodě 2.1 jsme uvedli, že koncept rizikově vážených aktiv se projevil neschopný identifikovat systémové riziko jak ex-ante, tak ex-post. Taková vada je nesmírně závažná: hlavní regulatorní nástroj musí umět systémové riziko identifikovat. V odezvě na tento nedostatek

This section argues that the Basel Accords do suffer from qualitative shortcomings. In the light of the 2007-2009 crisis, Basel III merely patches the most visible failures of its predecessor but the underlying flaws have been left unaddressed. In the rest of section 3, we therefore highlight five deficiencies of the Basel Accords that have been consistently ignored since the birth of the framework and that will have to be addressed in future if the Accords are to constitute an effective regulatory framework.

3.2.1. Cornerstones of Capital and Liquidity Standards Three cornerstones of Pillar 1, which sets up the minimum capital standards, are deficient: RWA, IRB approach and stress tests of the liquidity requirements. Drawbacks of the first two have been demonstrated during the recent financial crisis, yet they remain cornerstones of Pillar 1 nonetheless. We already argued in section 2.1. that the concept of risk-weighted assets had proved both ex ante and ex  post risk-insensitive. This is a significant shortcoming: the principal regulatory tool does need to be capable of identifying systemic risk. In response to this failure, Basel III supplements regulatory requirements with minimum liquidity standards and an explicit minimum leverage ratio. Although these

95

96

Basel III doplňuje regulatorní požadavky minimálními standardy likvidity a explicitním minimálním pákovým ukazatelem. I když by tyto ukazatele mohly

would have been substantially better ex ante indicators of systemic risk when applied to the recent crisis, we will argue that their relevance for future crises is

být značně lepšími ex-ante indikátory systémového rizika, kdyby bývaly byly aplikovány před minulou krizi, vzápětí ukážeme, že ve vztahu k budoucím krizím mají relevanci jen omezenou. Přiřazování rizikové váhy aktivu navíc implikuje, že riziko je statickou vlastností aktiva. Tato představa je ovšem zavádějící a to ze dvou důvodů: riziko spojené s aktivem se proměňuje v závislosti na fázi finančního cyklu a na stávající hospodářské struktuře a, co je nejdůležitější, v závislosti na složení portfolia, do něhož je aktivum zařazeno.92 Zadruhé, rizikové váhy (a tedy obecně i kapitálové ukazatele) zcela přehlížejí pasivní stranu rozvahy. Rizikový profil banky však záleží i na zdrojích jejího financování, jak bylo dostatečně demonstrováno nedávnou krizí. Basel III se snaží zalepit tento nedostatek zavedením požadavků na pákový efekt a likviditu. Zůstává však diskutabilní, do jaké míry zabrání tyto standardy rozsáhlému nesouladu ve splatnostech a likviditě aktivní a pasivní strany rozvahy. Skutečnost, že tyto (do určité míry základní) principy stavby portfolia a investiční strategie nejsou zachyceny v regulatorních rizikových váhách a že dohody Basel III tento chybný přístup nenapravily, je znepokojující.

limited. Moreover, attaching a risk weight to an asset implies that risk is a static characteristic of the asset. However, this is a misleading idea for two reasons: first, risk of an asset varies a great deal depending on the phase of the financial cycle, current structure of an economy and, most importantly, on a composition of a portfolio the asset is allocated in.92 Second, risk weights (and, hence, capital ratios in general) completely ignore the liability side of a balance sheet. However, a bank’s risk profile also depends crucially on its funding arrangements as demonstrated abundantly by the recent crisis. Basel III tries to patch this deficiency by an introduction of the leverage and liquidity requirements but it remains questionable to what extent these standards will prevent large maturity and liquidity mismatches. The fact that these somewhat basic principles of portfolio construction and investment strategy are not reflected in regulatory risk weights and that Basel III did not improve this flawed approach is disturbing.

Metoda modelování rizik založená na interním ratingu v sobě rovněž ukrývá dva nedostatky: není dostatečně odolná vůči měnícím se ekonomickým podmínkám a značně narušuje rovnost výchozí pozice jednotlivých subjektů. Jak jsme již vysvětlili, dohody Basel II umožnily bankám využívat vlastní IRB modely k výpočtu vstupních proměnných pro riziko vážící funkce a to za předpokladu, že tyto modely došly schválení ze strany národního orgánu dohledu. Potíž však spočívá v tom, že zatímco interní modely bank mohou být dostatečně robustní v období hospodářského boomu, během něhož jsou schváleny, jejich základní ekonometrické předpoklady týkající se například stacionarity časových řad, rozložení mezního rizika nebo systémových linearit, se v krizových obdobích hroutí.93 Jakmile navíc orgán dohledu schválí interní rizikový model banky, je velmi nepravděpodobné, že svůj souhlas v budoucnu odvolá. Takovým aktem by totiž podkopal svou věrohodnost. Co se negativního dopadu na rovnou výchozí pozici („level playing field“) týče, empirické studie dokazují, že použití různých rizikových modelů na identické portfolio produkuje odlišné rizikové váhy, které pak vedou ke stanovení odlišných kapitálových požadavků.94,95 Jinými slovy, metoda IRB pro banky může představovat nástroj optimalizace.96

Internal-Rating Based approach to risk modelling also conceals a couple of flaws: it is not robust to changing economic conditions and it makes the level playing field significantly uneven. It was explained earlier that Basel II had allowed banks to use their own IRB models for calculations of input variables of risk-weighting functions subject to an approval of a national supervisor. However, the trouble is that while banks’ internal models can be perfectly sound for an economic boom, during which they are approved, their basic econometric assumptions regarding, for instance, time series stationarity, distribution of tail risk or systemic linearities collapse in periods of crises.93 Moreover, once a supervisor certifies a bank’s internal model, it is extremely unlikely to cancel its approval in future as such an act would undermine its credibility. As for the adverse impact on the level playing field, it has been documented that, when applied to the same portfolio, various risk models produce various risk weights and, subsequently, lead to various capital requirements.94, 95 In other words, the IRB approach serves as an optimisation tool.96

97

98

Zátěžové testy netvoří optimální nástroj pro obezřetné řízení likvidity. Ačkoli je zavedení ukazatele krytí likvidity krokem správným směrem, protože omezuje

Stress tests are not an optimal tool for prudent liquidity management. While the introduction of the Liquidity Coverage Ratio is a step in the right direction

náhlý pokles likvidity, jenž obvykle předchází finančním krizím, jeho forma je nedostačující. Zátěžový test totiž nutí banky podrobovat svá portfolia libovolným scénářům a hlásit výsledky orgánu dohledu. Hodnocení výsledků následně slouží jako základní kámen pro hodnocení zdraví jednotlivých bank a bankovního sektoru jako celku. Pokud však mají být výsledky zátěžových testů všech institucí ve všech zemích navzájem srovnatelné, musí být testy (včetně jejich technických parametrů) specifikovány do nejmenších detailů. Z toho plyne celá řada otázek: zátěžové scénáře ztrácejí flexibilitu, protože jejich úprava a následné uplatnění představují časově náročný proces. Testy mají navíc tendenci vycházet ze zkušeností poslední krize.97 Předpokládají proto pouze ty ekonomické nepravidelnosti, které minulá krize odhalila, avšak nejsou již schopny předvídat non-linearity, které přinese krize příští, poněvadž ty předpovědět nelze.98 Relevantní scénáře je tedy velmi obtížné sestavit. Z tohoto důvodu jsou zátěžové testy užitečným nástrojem pro řízení krize, jelikož mohou spolehlivě předvídat, jakým směrem by se bankovní sektor ubíral, kdyby se stávající situace zhoršila.99 Přestože mohou být navíc zátěžové testy jediným makroprudentním nástrojem, jenž bude zřejmě efektivnější při dosahování makrostability než mikroprudentní rezervy, je nutno mít na zřeteli, že jejich použití je smysluplné pouze tehdy, jsou-li krizi-specifické non-linearity odhaleny, tj. během krize a nikoli před jejím vypuknutím. Tato povaha z testů dělá neúčinné nástroje pro rozpoznávání krize a tím méně pro její prevenci, přestože dohody Basel III věří v jejich preventivní schopnosti. Výsledky zátěžových testů navíc obvykle představují veřejný statek100 a mají tak hluboký vliv na tržní očekávání. Jestliže však jsou výsledky vykládány chybně (a sice jako relevantní indikátor budoucího zdraví bankovního sektoru), budou tato očekávání zavádějící, což pouze zintenzivní paniku ve chvíli, kdy zátěžové testy preventivní očekávání nesplní.

because it limits occurrence of abrupt shortages of liquidity that usually precede financial crises, its form is deficient. A stress test obliges banks to apply an arbitrary scenario to their portfolios and report results back to the supervisor. Subsequently, an assessment of the results serves as a cornerstone of an assessment of the health of individual banks and of the banking sector as a whole. However, if results of the stress tests are to be comparable across banks and jurisdictions, the tests (including their technical parameters) have to be specified to the greatest details. A number of issues follow from this point: stress scenarios become inflexible because their adjustment and subsequent implementation is a time-consuming process. Moreover, they tend to be based on experience of the most recent crisis.97 Therefore, they only anticipate economic non-linearities that were revealed by the past crisis but they cannot anticipate non-linearities that will be brought about by the next crisis as those are never known ex ante.98 Hence, relevant scenarios can hardly be drafted. Consequently, stress tests are only a useful crisis-management tool because they can relatively reliably predict what path the banking sector would take if the current situation deteriorated.99 Furthermore, although stress tests constitute the only macro-prudential tool, which is likely to be more effective in achieving macro-stability than microprudential buffers, it must be borne in mind that their use is only meaningful once the crisis‑specific non-linearities are revealed, i.e. during a crisis and not before it. This nature of the tests makes them an ineffective crisis‑detection, let alone crisis-prevention, tool although Basel III trusts their limited preventive abilities. On the top of that, results of the stress tests are usually a public good100, meaning its expectation effect is profound. However, as long as the results are misinterpreted as a relevant forward-looking indicator of the health of the banking sector, expectations will be misled, which will only catalyse panic when the stress tests fail to deliver what is expected of them.

3.2.2 Morální hazard Výraz morální hazard označuje situaci, v níž jednající subjekt podstupuje nadměrné riziko s vědomím, že potenciální ztráty plynoucí z takového jednání ponese někdo jiný. V kontextu bankovní regulace a rekapitalizace z vnějších zdrojů tvoří existence implicitních státních záruk problém morálního hazardu

3.2.2. Moral Hazard The term moral hazard refers to a situation in which an agent takes on excessive risk because they know that potential losses resulting from the exposure will be borne by other parties. In the context of banking regulation and bail-outs,

99

100

na straně úvěrových institucí, jelikož banky budou pravděpodobně riskovat častěji, jsou-li jejich ztráty financovány daňovými poplatníky namísto vlastních

existence of implicit state guarantees creates moral hazard on credit institutions’ side because banks are more likely to increase their risk exposures if their losses

akcionářů a věřitelů.

are funded by taxpayers instead of their shareholders and creditors.

Otázka souvisí s jednou z předmětných asymetrií bankovního sektoru: s privatizací zisku na straně jedné a zespolečenšťováním (socializací) nákladů na straně druhé. Poněvadž kolaps velké banky představuje podstatnou negativní externalitu pro ekonomiku jako celek, vláda zpravidla zasáhne a zespolečenští náklady poskytnutím likvidity z kapsy daňových poplatníků. Pokud však obchodní model banky funguje, jsou její zisky v ziskových časech privatizovány akcionáři, věřiteli a zaměstnanci. Stát má samozřejmě prospěch z těchto zisků prostřednictvím daní, ale takový prospěch má z každého hospodářského odvětví a přesto vláda jen zřídka zachraňuje jiná odvětví, která se ocitnou v existenčních obtížích. Jelikož tato asymetrie působí ve prospěch bank, jejich investoři mají málo tzv. „skin in the game” (volně přeloženo „své kůže na trhu”).101 Tato logika platí pouze pro velké banky, jelikož jedině selhání velké úvěrové instituce má za následek rozsáhlé hospodářské ztráty a negativní dopady na vklady střadatelů, což následně ovlivňuje životní úroveň voličů. Vláda se proto z důvodu značných politických i ekonomických rizik obvykle rozhodne zachránit velké krachující hráče.102 Následkem tohoto schématu získaly „dostatečně velké banky“ nálepku (globálních) systémově významných bank (G-SIB) nebo bank, které jsou příliš velké na to, aby selhaly (TBTF: too-big-to-fail). Tento systém tedy vytváří morální hazard a vybízí G-SIB k nadměrnému riskování103: vyšší rizika vedou k vyšším ziskům a dojde-li k existečním ztrátám, pomůže vláda. Přestože navíc až do nedávna neexistoval explicitní seznam TBTF bank104, Abreu & Gulamhussen (2013) ukazují, že prospěch G-SIB z jejich větší kapitálové návratnosti, se na trhu skutečně projevil. Kromě toho, že jsou G-SIB příliš velké na to, aby selhaly, a představují méně rizikovou investici, což se v porovnání s menšími bankami odráží v jejich nižších nákladech na kapitál105, tato asymetrie představuje rovněž újmu pro level playing field.

The issue concerns one of the underlying asymmetries in the banking sector: privatisation of profits on the one hand and socialisation of costs on the other. Since a collapse of a large bank has a substantial negative externality on an economy as a whole, a government steps in and socialises the costs by providing the bank with liquidity in the form of taxpayers’ money. However, as long as the bank’s business model works, its profits are privatised by shareholders, creditors and employees of the bank. The state, of course, benefits from profits through taxes but that is the case of every sector of an economy and yet rarely does a government bail out other industries when they get in existential trouble. Since the asymmetry works in favour of bank’s investors they are said to have little ‘skin in the game’.101 This logic only applies to large banks because only a default of a large bank results in widespread economic losses and has an adverse impact on people’s deposits, both of which subsequently affect voters’ standards of living. Therefore, due to the significant political as well as economic risks involved, a government usually chooses to bail large failing banks out.102 Consequently, these “large enough banks” acquired the label of (global) systematically important or too-big-to-fail banks (G-SIBs or TBTF, respectively). It follows that such a system creates moral hazard and encourages G-SIBs to take excessive risk103: higher risks lead to larger profits and if substantial losses happened to materialise, a government would help out. Moreover, although there has not been an explicit list of G-SIBs until recently104, Abreu & Gulamhussen (2013) showed that the market did reflect the benefits that G-SIBs enjoyed in their higher returns to equity. In addition, since G-SIBs are too-big-to-fail and, hence, less risky investment, they face a lower cost of capital compared to smaller banks105, which also aggravates the issue of the level playing field.

Basilejské dohody se nesnaží o přímé řešení otázky morálního hazardu. Pokud je velká banka náhodou nelikvidní nebo insolventní, dohody neobsahují žádné ustanovení, které by problém morálního hazardu omezilo. Omezení morálního hazardu má přitom zcela zásadní význam pro zdraví a stabilitu mezinárodního bankovního systému. Dohody Basel III ukládají bankám pouze povinnost držet

The Basel Accords fail to address the issue of moral hazard directly. If a large bank happened to find itself illiquid or insolvent, there is no provision in the Basel Accords at all that would reduce the issue of moral hazard. Yet, the reduction in moral hazard is absolutely crucial to the soundness and stability of the international banking system. Basel III only obliges banks to hold additional capital in the form of a capital conservation buffer, a countercyclical buffer and

101

102

dodatečný kapitál ve formě rezervy na zachování kapitálu, proticyklické rezervy a u velkých bank i rezervy G-SIB. Tento přístup však nebrání bankám v tom, aby se

for large banks also in the form of a G-SIB buffer. However, such an approach does not try to prevent banks from getting into troubles in the first place.

prostřednictvím nezodpovědného rizikového manegementu dostaly do potíží, a ani neřeší otázku krytí ztrát bank, pokud krize skutečně nastane. Toto rozlišení má ovšem zcela zásadní význam, jelikož nebude-li snížen současný rozsah morálního hazardu, pobídka pro obezřetné řízení rizik (bez ohledu na stanovení kapitálových ukazatelů) neexistuje.

Neither does it address the issue of covering banks’ losses when the crisis does occur. This distinction is absolutely crucial because if the current extent of moral hazard is not reduced, there is no incentive for prudent risk management irrespective of the setting of capital ratios.

Sluší se zmínit, že touto záležitostí se zabývají doporučení FSB o režimech řešení krizí.106 Doporučení FSB však nejsou natolik podrobná jako Basilejské dohody a musí být více rozpracována, než dojde k jejich transpozici do legislativy. Tato potřeba vyplývá ze dvou faktorů: globální konzistence a komplementarita národních rámců řešení krize není natolik ošetřena jako v dohodách Basel III a implementace zpravidla trvá dlouhou dobu.107 Existuje zde navíc jen málo zjevných důvodů, proč by Dohody, jež si kladou za cíl „posílit zdraví a stabilitu mezinárodního bankovního systému“, neměly považovat morální hazard za destabilizující faktor.

It is fair to mention that the issue is addressed by FSB’s recommendations on resolution regimes.106 Nevertheless, the recommendations do not provide as much detail as the Basel Accords and, as such, must be elaborated on before being implemented into legislation. This necessity results into two issues: global consistency and complementarity of national resolution frameworks is inferior to Basel III and the implementations take a long time.107 Moreover, there seem to be few reasons why the Accords that aim to “strengthen the soundness and stability of the international banking system”, should not regard moral hazard a destabilising factor.

3.2.3 Exogenní zacházení se systémovým rizikem

3.2.3. Exogenous Treatment of Systemic Risk

Basilejské dohody implicitně zacházejí se systémovým rizikem jako s exogenním faktorem, což je zavádějící. Exogenní zacházení se systémovým rizikem znamená, že finanční šoky, jež jsou vzájemně provázány se systémovým rizikem, se považují za stochastické – že tedy vznikají nezávisle a pocházejí z normální distribuce s průměrem a standardní odchylkou (viz symboly µ a σ na Obr. 2). Jinými slovy, předpokládá se existence průměrného šoku velikosti µ, který zasahuje bankovní sektor nejčastěji. Skutečný šok je někdy větší a někdy menší než průměr µ, ovšem otřesy jsou považovány za náhodné a navzájem nezávislé. To znamená, že nelze předvídat jejich rozsah. Nejčastěji však nastává průměrný šok, přičemž pravděpodobnost menších/větších šoků klesá v závislosti na vzdálenosti od průměru µ (Obr. 2). Toto rozložení ekonometrické terminologie označuje za normální distribuci.

The Basel Accords implicitly treat systemic risk as exogenous, which is misleading. Exogenous treatment of systemic risk means that systemic-risk-affecting financial shocks are assumed to be stochastic, i.e. drawn independently from a normal distribution with a mean and standard deviation (see symbols µ and σ in Figure 2, respectively). In other words, it is assumed there is an average shock µ that strikes the banking sector every so often. Sometimes the actual shock is of a  reater magnitude than the average µ while sometimes its magnitude is smaller. Shocks are assumed to be random and independent of each other. This means one cannot predict their magnitude but statistically the average shock comes most often with the probability of smaller/larger shocks decreasing the further their magnitude from the average is (Figure 2). In econometric terminology, the shocks come from a normal distribution.

103

Figure 2: Normal Distribution

104

105

Obr. 2: Normální distribuce Pravděpodobnost výskytu šoku určité velikosti

µ = populační průměr σ = odchylka od populačního standardu

probability a shock of a given magnitude occurs

µ = population mean σ = population standard deviation

σ

σ velikost šoků

průměr (µ)

šok 1

Exogenní zacházení se projevuje v postupném zvyšování kapitálových ukazatelů a ve větších požadavcích na kvalitu způsobilého kapitálu. Pokud jsou kapitálové ukazatele následkem šoku nedostačující (šok 1 na Obr. 2), přirozená reakce zvýší kapitálový standard na anebo nad úroveň tohoto šoku tak, aby byl podobný otřes (bez zřetele na jeho malou statistickou frekvenci) v budoucnu absorbován kapitálovými rezervami. Tato logika však platí pouze tehdy, není-li mezi standardy a rozsahem šoku žádný vztah, tj. pokud je riziko exogenní108. Potíž tkví však v tom, že systémové riziko je pravděpodobně endogenní109. Výše popsaný přístup je tedy vadný, neboť předmětný předpoklad absence vzájemných vztahů mezi kapitálovými standardy a rozsahem šoků neplatí.

magnitude of shocks mean (µ)

shock 1

This treatment manifests itself in gradual increases of various capital ratios and in higher requirements on the quality of eligible capital. If a shock renders capital standards scant (shock 1 in Figure 2), a natural reaction is to increase the standards up to or above the magnitude of the shock so that a similar shock (however statistically infrequent it may be) will be contained in future. However, this logic only applies if there is no relation between the standards and the magnitude of the shocks, i.e. if the risk is exogenous.108 Now, the trouble is that systemic risk is likely to be endogenous109, which makes this approach flawed. This is because the underlying assumption of no correlation between the capital standards and the magnitude of the shocks does not hold.

Za předpokladu endogenity produkují systémové riziko samotné banky a to skrze přizpůsobování obchodních modelů regulatorní krajině. Dohody Basel III vyžadují, aby banky držely více regulatorního kapitálu (co se týče jak kvality, tak množství), což nevyhnutelně povede k omezení jeho nabídky. Jelikož banky budou mít v poměru k aktivům méně kapitálu k úvěrování, budou optimalizovat

Under the assumption of endogeneity, systemic risk is generated by banks adjusting their business models to the regulatory environment. Basel III requires banks to hold more regulatory capital (both in terms of quality and quantity), which is inevitably going to lead to a contraction in its supply. As banks have less capital to lend out relative to assets they hold, they will adjust their investment strategies in order to maximise profits. Carmassi & Micossi (2012) argued that

své investiční strategie za účelem maximalizace zisku. Carmassi & Micossi (2012) tvrdí, že investiční a hedgové strategie se propojují do jednoho modelu (nebo do hrstky podobných modelů), což „zvyšuje vzájemný vztah rizika a návratnosti jejich portfolií“. Z toho vyplývá, že pokud velké banky mají méně kapitálu, budou pravděpodobně optimalizovat své investiční strategie pomocí investic do rizikovějších aktiv, aby uchovaly výši výnosů a zůstaly rentabilní navzdory

investment and hedging strategies converged to the same model (or a few similar models), which “increases the risk and return correlation of their portfolios”. It follows that, having less capital to invest, large banks are likely to optimise their investment strategies by investing into riskier assets in order to satisfy the search for yield and to remain profitable despite scarcer sources of capital. As banks’ business models will converge to similar strategies again, the systemic risk will

106

omezenějším zdrojům kapitálu. Tím obchodní modely bank znovu splynou do podobných strategií a systémové riziko endogenně vzroste. Z rizikovějších

swell endogenously. Furthermore, riskier portfolios result in higher losses when a shock strikes the system. In times of crises, when financial stress seizes the

portfolií však vyplývají vyšší ztráty v případě výskytu šoku. V těchto krizových obdobích, kdy bankovní sektor čelí finančnímu stresu, má návratnost bankovních portfolií tendenci k vzájemné korelaci, což dále znásobuje ztráty. Následkem toho se nové kapitálové standardy znovu ukáží jako nedostatečné, protože byly stanoveny na základě zavádějícího předpokladu exogenity rizika a na základě rozsahu šoku způsobeného předchozími kapitálovými standardy. Stejná situace se tak zopakuje. Jinak řečeno, regulace určuje investiční strategie, jejichž vedlejším produktem je systémové riziko. Spoléhání na exogenní zacházení se systémovým rizikem proto představuje skutečnou hrozbu.

banking sector, returns of banks’ portfolios tend to become correlated, thus multiplying the losses further. Consequently, new capital standards will prove insufficient again because they were designed under the misleading assumption of exogeneity and under a magnitude of the shock generated by the previous capital standards. Hence, the same trouble will repeat again. Said differently, regulation determines investment strategies, a resultant of which determines systemic risk. Therefore, reliance on the exogenous treatment of systemic risk poses a genuine threat.

Výše uvedený argument neznamená, že kapitálové standardy jsou k ničemu,110 nýbrž naznačuje, že by měly být užívány jako doplňující regulatorní nástroj. Prvořadý důraz by se měl přesunout z požadavků na kapitál, pákový efekt a likviditu na otázku morálního hazardu. Jestliže bude omezena předmětná asymetrie mezi soukromými zisky a sociálními náklady, tj. jestliže banky vedle zisků ponesou i ztráty vyplývající z jejich podnikání, bude motivace k podstupování nadměrných rizik omezená a jejich investiční nástroje by se měly stát automaticky bezpečnější. Přestože jsou v některých zemích zpracována jednotná schémata řešení, která stanoví spravedlivé sdílení nákladů (viz např. bod 3.1.3 Části II), není toto úsilí zdaleka globální.

3.2.4 Příliš obecné vymezení cílů

The above argument does not imply that capital standards are useless110 but rather that they should be used as a supplementary regulatory tool. The primary emphasis should be shifted from the capital, leverage and liquidity requirements to the issue of moral hazard. If the underlying asymmetry between private profits and social costs is reduced, i.e. if banks bear the losses resulting from their business as well as the profits, the incentive to take on excessive risk is somewhat limited and their investment strategies should become safer endogenously. Although single resolution schemes outlying a fair cost-sharing scheme based on FSB’s guidelines are being drafted in some jurisdictions (see, for instance section 3.1.3, Part II), the effort is far from global.

3.2.4. Broad Definition of Objectives

Cílům Basilejských dohod by prospěla větší konkrétnost. Jak jsme uvedli v oddílu 2, jejich současným cílem je „zvýšit schopnost bankovního sektoru absorbovat šoky vyplývající z finančního a ekonomického stresu bez zřetele na zdroj, a tím snížit riziko rozšíření z finančního sektoru do reálné ekonomiky“.111

The definition of objectives of the Basel Accords would benefit from being more specific. As we quoted in section 2, the current objective of the Accords is “to improve the banking sector’s ability to absorb shocks arising from financial and economic stress, whatever the source, thus reducing the risk of spillover from the financial sector to the real economy”.111 This is a recent update on the objective

Tato formulace aktualizuje Basel I a Basel II, které za cíl stanovily pouze „posílení zdraví a stability mezinárodního bankovního systému“.112 Vymezení však přesto zůstávají příliš široká. Schopnost sektoru absorbovat šoky může být například zvýšena buď regulací, která zabrání ex-ante platební neschopnosti bank, nebo ex-post (tedy jakmile dojde k selhání) vytvořením společných fondů ke krytí ztrát. Nezdá se však zjevné, kterým směrem se ubírají Basilejské dohody.

of Basel I and II which only read “to strengthen the soundness and stability of the international banking system”.112 Nevertheless, the definition is still too broad. The shock-absorbing capacity of the sector can either be improved by regulation that prevents banks’ defaults ex  ante or by a creation of common funds that cover losses ex post, i.e. when failures occur. The Basel Accords seem to be undecided which way they are going. On the one hand, the existence of

107

108

Existence minimálních standardů na jednu stranu naznačuje, že se jedná o prvně zmíněný případ: jestliže banky drží dostatečné množství adekvátně kvalitního

minimum standards suggests the former is the case: if banks hold capital of sufficient quality and quantity, they are less likely to run into troubles (logic

kapitálu, klesá pravděpodobnost, že se dostanou do potíží (logika exogenního zacházení se systémovým rizikem, kterou jsme zpochybnili výše, nicméně logika, kterou se Basel III řídí); pokud následně nenastanou potíže, je rovněž méně pravděpodobné, že se sektoru zmocní panika, čímž se předchází ztrátám. Samotný koncept proticyklické rezervy však náleží do druhé zmíněné kategorie: banky jsou povinny zvýšit své kapitálové rezervy v obdobích úvěrového boomu, aby měly dostatečné finanční prostředky ke krytí ztrát ve chvíli, kdy se cyklus zhoupne a požadavky orgánů dohledu se postupně snižují. Lze namítnout, že tyto dvě dimenze cíle se navzájem doplňují a že tedy mohou (anebo by dokonce měly) být obě předmětem aspirací současně. S tím samozřejmě souhlasíme, avšak zůstává skutečností, že vágní definice cíle Basel III má za následek nedostatečné zaměření rámce a následné plýtvání úsilím. Jestliže Dohody měly za cíl ex ante prevenci krachů bank, měla být přepracována koncepce kapitálových rezerv a zároveň měla být vyslovena otázka morálního hazardu a endogenního rizika. Pokud by regulace v podobném duchu usilovala o vytvoření spravedlivého sdílení ztrát, vytvořila by robustní mechanismus řešení, který by jednoznačně alokoval náklady na férové bázi, čímž by asymetrii mezi distribucí zisků a ztrát snížil. Tento argument nenaznačuje, že nelze usilovat o oba cíle současně anebo že je takové úsilí kontraproduktivní. Poukazuje však na to, že dohody Basel III nedosahují ani jednoho z těchto cílů. Zároveň tvrdí, že situace by byla příznivější, kdyby regulátoři nejdříve jednoznačně stanovili cíl rámce a poté určili nástroje k jeho dosažení, než když je tomu naopak.

based on exogenous treatment of risk we challenged earlier but logic Basel III holds nonetheless); consequently, if troubles do not occur, financial panic is less likely to seize the sector and losses are prevented. On the other hand, the very idea of the countercyclical buffer belongs to the latter class: banks are obliged to increase their capital reserves during periods of credit boom so that they have sufficient funds to cover their losses when the cycle swings and the requirements are gradually decreased by respective supervisors. One may argue that these two dimensions to the objective are complementary and that they can be (or perhaps even should be) both aspired to at the same time. While it is certainly true, the fact remains that Basel III’s vague definition results in a lack of a clear focus of the framework and to a subsequent waste of effort. If the Accords aimed at an ex‑ante prevention of bank failures, the idea of capital buffers would have to be revisited and the issue of moral hazard and endogenous risk would have to be addressed. Similarly, if the regulation strived to create a fair loss-sharing scheme, it would devise a robust resolution mechanism which would unambiguously allocate the costs on a fair basis, thereby reducing the asymmetry between distribution of profits and losses. This argument does not imply that working towards both objectives is impossible or counterproductive but it merely points out that Basel III has accomplishes neither. Furthermore, it argues that the situation would have been better, had regulators clearly defined the goal of the framework first and then fitted regulatory tools to the goal rather than the other way round.

Podobně nejasná se v důsledku chybějícího jednoznačného cíle zdá i úloha volnosti rozhodování (diskrecí). Oddíl Obecná východiska zmínil diskreci jako nástroj k řešení jednoho z předmětných kompromisů bankovní regulace: nalezení rovnováhy mezi globální harmonizací regulace a národními rozdíly na úrovni jednotlivých jurisdikcí. Zatímco je však na jedné straně kladen rostoucí důraz na globální přístup k regulaci, aby se limitovala regulatorní arbitráž a aby se nastolila rovná výchozí pozice, národním orgánům dohledu se pod záštitou rozdílů v národních bankovních sektorech dává podstatná volnost v rozhodování (proticyklické rezervy a rezervy G SIB). Tyto dva trendy (rostoucí diskrece a level playing field) se však dostávají do rozporu, pokud rámec pro aplikaci diskrece postrádá jasně vymezený cíl. Předkrizové zkušenosti navíc prokázaly, že

Similarly, the role of discretion is obscure because the framework misses a clear objective. Section General Background introduced discretion as a tool for handling one of the underlying trade-offs of banking regulation: finding the balance between global harmonisation of regulation and national differences of individual jurisdiction. While an increasing emphasis is put on a global approach to regulation in order to avoid regulatory arbitrage and to set up a level playing field on the one hand, substantial discretion is given to national supervisors (for instance through countercyclical and G-SIB buffers) to allow for differences in national banking sectors on the other. However, these two trends (i.e. levelling the playing field and national discretion) tend to be contradictory if the discretion‑granting framework lacks a well‑defined objective. Moreover, pre-crisis experience proved the argument that accounting for national

109

110

argument, že řešení národních rozdílů prostřednictvím volnosti v rozhodování přispívá k většímu zajištění rovné výchozí pozice, je chybný.113

differences through discretion contributes to improvements of the level playing field flawed.113

Absence jasného zaměření regulatorního rámce v neposlední řadě přispívá k rostoucí složitosti regulace, která se postupně vyvíjí v téměř neproniknutelnou džungli. O hrozbách přehnaně složité regulace jsme pojednali v Obecných východiscích. Zde však musíme poukázat, že Basilejský výbor si rostoucí složitosti regulace povšiml a jeho pracovní skupina navrhla jako jeden z jejích cílů jednoduchosti dosáhnout.114

The lack of a focus also contributes to the increasing complexity of regulation which gradually develops into a nigh impenetrable jungle. The threats of overly complicated regulation were discussed in General Background but it is fair to point out here that the Basel Committee noticed the increasing complexity of regulation and its task force suggested simplicity become one of its objectives.114

3.2.5 Nedokonalá globální koordinace Efektivní bankovní regulace vyžaduje synchronizovanější globální koordinaci, než je tomu nyní. Asymetrická povaha národní bankovní legislativy na jedné straně a globálního bankovního odvětví jako příjemce této regulace na straně druhé je jednou ze základních výzev současného regulatorního úsilí. Ideální řešení představuje centrální celosvětový regulátor, který vydává regulatorní předpisy pro všechny jurisdikce. Ukládání závazné bankovní regulace ze strany nevoleného nadnárodního orgánu je však ve společnosti suverénních demokratických států jak protizákonné, tak nelegitimní, v důsledku čehož je ideální řešení neproveditelné. Suboptimálním řešením jsou nadnárodní orgány navrhující doporučení, která – jakkoli silná a rozumná – musí být implementována národními parlamenty před začleněním do vnitrostátního právního řádu. Každý krok v procesu implementace však nevyhnutelně vede k erozi a ztrátě ucelenosti prvotních dokumentů. Tato skutečnost nemusí být nezbytně způsobena ochranou národních zájmů ze strany suverénních parlamentů, která může vést ke svévolnému vypouštění částí původních doporučení, nýbrž také nevyhnutelnou kolizí mezi implementovanými pravidly a zbytkem národní legislativy. V takovém případě totiž musí být implementované materiály upraveny v zájmu zachování integrity národní legislativy. Tento proces však vede k rozpadu globální integrity nové regulace. Přesto se jedná o proces vlastní demokratické společnosti a je nutno jej očekávat. V případě Evropské unie má navíc tento mechanismus dodatečnou fázi, protože Evropský parlament nejprve transponuje Basilejské dohody do

3.2.5. Imperfect Global Coordination Effective bank regulation requires a more synchronised global coordination than is currently the case. The asymmetric nature of national banking legislation on the one hand and a global banking industry as a receiver of the regulation on the other is one of the principal challenges of contemporary regulatory endeavour. The first-best solution features a central global regulator who passes regulatory laws for an exhaustive list of countries. However, imposing binding banking regulation by an unelected supranational body is both illegal and illegitimate in a society of sovereign democratic states, which renders the firstbest solution infeasible. The second-best solution features supranational bodies that draft recommendations which, however strong and reasonable, have to be first implemented by national parliaments if they are to become part of sovereign national law. Nevertheless, every step in the process of implementation inevitably leads to erosion and loss of integrity of the initial documents. This may not necessarily be caused by sovereign parliaments protecting national interests, which tends to lead to deliberate omissions of parts of original recommendations, but also by the inevitable clash of the implemented rules and the rest of national legislation. In such a case, the implemented material needs to be adjusted so that the integrity of national legislation is maintained. However, subsequent global integrity of the new regulation crumbles. This process is inherent to democratic society and must be expected. Moreover, in the case of the European Union this process has an additional stage because, first, European Parliament implements the Basel Accords into the European law (e.g. current CRD  IV) and, second,

111

112

evropského práva (např. do současné CRD IV) a poté teprve národní parlamenty implementují tuto legislativu do svého práva národního.115 V EU proto dochází

national parliaments then implement this legislation into their national law.115 The erosion of the regulatory integrity is therefore twofold in the EU.

k erozi ucelené povahy regulace na dvou úrovních. Nedokonalá koordinace hraje významnou roli, jestliže vede k regulatorní arbitráži a dále vyhrocuje otázku rovné výchozí pozice. Ongena et al. (2012) například odhalil empirické důkazy o přeshraničním přesouvání rizika jako důsledku přísnější regulace v domovské zemi Evropské unie. Jednotlivé státy mají navíc vedle nadnárodních standardů i svou vlastní bankovní regulaci, což dále prohlubuje rozdíly ve finančním prostředí.

85. Carmassi & Micossi (2012); Haldane (2013) 86. Povšimněte si například jevu známého jako „úprk ke kvalitě“, který označuje „náhlý posun v investičním chování v období finančního chaosu, kdy se investoři snaží prodat aktiva vnímáná jako riziková a namísto toho nakupovat bezpečná aktiva. Určujícím rysem úprku ke kvalitě je nedostatečné podstupování rizika ze strany investorů“. (en. wikipedia.org) Z toho vyplývá, že změna vnímání, kterou může vyvolat například hospodářský šok, může náhle a neočekávaně změnit likviditu a riziko související s určitými cennými papíry. 87. Arnold et al. (2012) 88. Česká národní banka (2013) 89. BCBS (2011): odstavce 29 to 31 90. Carmassi & Micossi (2012) uvádějí příklad opožděné reakce FSA na potíže RBS ve Velké Británii; další informace viz Ayadi et al. (2012) a Kowalik (2011) 91. Poněkud neblahým následkem evropské implementace tohoto zlepšení je jeho dopad na jiná odvětví, zejména na trh s energií. Nijman (2012) tvrdí, že z důvodu inherentní volatility cen energií jsou OTC deriváty velmi vhodným a zřejmě nezbytným nástrojem na energetických trzích. To znamená, že iniciativa s cílem omezit obchodování s OTC deriváty omezuje možnosti investičního zabezpečení před volatilitou cen. Na druhé straně může mít regulace na energetickém trhu jen malý efekt. 92. Carmassi & Micossi (2012) 93. Haldane (2013), Carmassi & Micossi (2012) 94. Haldane (2013), Carmassi & Micossi (2012) 95. Lze argumentovat tím, že koncept rovné výchozí pozice (level playing field) představuje ambici, kterou nelze nikdy plně uskutečnit, což ale neznamená, že bychom se neměli soustavně pokoušet se tomuto cíli přiblížit. 96. Česká národní banka (2014): str. 58 97. Basel III výslovně říká: „uvedený zátěžový scénář začleňuje mnoho šoků zažitých během krize, která začala v roce 2007, do jednoho významného stresového scénáře“ – BCBS (2011): odstavec 18 a BCBS (leden 2013): odstavec 20 98. Arnold et al. (2012) 99. Arnold et al. (2012) 100. např. Buncic & Melecky (2012); Česká národní banka (2013) 101. Acharya et al. (2011) 102. http://www.economist.com/news/essays/21600451-finance-not-merely-prone-crises-it-shaped-them-five-historicalcrises-show-how-aspects-today-s-fina 103. Mishkin et al. (2006) 104. První seznam G-SIB vytvořil Výbor po finanční stabilitu v listopadu 2011 a od té doby je tento seznam pravidelně aktualizován. Jeho současná verze viz Výbor pro finanční stabilitu (2013). 105. Hughes & Mester (1993), Stiglitz (2010) 106. Výbor pro finanční stabilitu (2011) 107. Clifford Chance (2013), BCBS (srpen 2013), MMF (2014)

Imperfect national coordination matters because it induces regulatory arbitrage and exacerbates the issue of the level playing field. For example, Ongena et al. (2012) discovered empirical evidence of cross‑border risk-shifting being a result of stronger regulation in the home country in the European Union. Moreover, individual states have their own banking regulations in addition to supranational standards, which further adds to differences in local financial environments.

85. Carmassi & Micossi (2012); Haldane (2013) 86. Consider, for example, a phenomenon known as ‘flight-to-quality’. It refers to “a sudden shift in investment behaviour in a period of financial turmoil whereby investors seek to sell assets perceived as risky and instead purchase safe assets. A defining feature of flight-to-quality is an insufficient risk taking by investors.“ (en.wikipedia.org) It follows that the change of perception, which can, for instance, be brought about by an economic shock, can change liquidity and risk on certain securities abruptly. 87. Arnold et al. (2012) 88. Czech National Bank (2013) 89. BCBS (2011): paragraphs 29 to 31 90. Carmassi & Micossi (2012) give an example of a late response of FSA to RBS’s troubles in the UK; for further reference see Ayadi et al. (2012) and Kowalik (2011) 91. Somewhat unfortunate consequence of (the European implementation of ) this improvement is its impact on other industries, namely on the energy market. Nijman (2012) argued that inherent volatility of energy prices makes OTC derivatives a very convenient, and arguably indispensible, tool on energy markets. The incentive to limit OTC derivative trading therefore limits market’s capability to deal with the price volatility. On the other hand, the effect of the regulation on energy market outcomes may be small. 92. Carmassi & Micossi (2012) 93. Haldane (2013), Carmassi & Micossi (2012) 94. Haldane (2013), Carmassi & Micossi (2012) 95. It might be argued that the idea of a level playing field is an aspiration one can never fully achieve but it does not imply one should not strive to approach the goal consistently. 96. Czech National Bank (2014): page 58 97. Basel III explicitly says so: “the stress scenario specified incorporates many of the shocks experienced during the crisis that started in 2007 into one significant stress scenario” – BCBS (2011): paragraph 18 and BCBS (January 2013): paragraph 20 98. Arnold et al. (2012) 99. Arnold et al. (2012) 100. e.g. Buncic & Melecky (2012); Czech National Bank (2013) 101. Acharya et al. (2011) 102. http://www.economist.com/news/essays/21600451-finance-not-merely-prone-crises-it-shaped-them-five-historicalcrises-show-how-aspects-today-s-fina 103. Mishkin et al. (2006) 104. The first list of G-SIBs was created by the Financial Stability Board in November 2011 and has been regularly updated ever since. For its current version see Financial Stability Board (2013). 105. Hughes & Mester (1993), Stiglitz (2010) 106. Financial Stability Board (2011) 107. Clifford Chance (2013), BCBS (August 2013), IMF (2014)

113

114

108. Stejná zásada platí například u protipovodňových zábran. Nejsou-li stávající zábrany dost vysoké, postaví se vyšší, aby se v budoucnu zabránilo rozlití toku. Tento přístup je správný v případě, že výška zábran nemá vztah k hladině vody během záplav. Ačkoli se tato zásada jeví jako rozumná v případě povodí, v případě bankovní regulace a finančních krizí tomu tak není. 109. Carmassi & Micossi (2012) 110. Buck & Schliephake (2013) například tvrdí, že kapitálové standardy jsou nezbytným regulatorním nástrojem, jsou-li v souladu s určitými pobídkami ze strany orgánů dohledu. 111. BCBS (2010): odstavec 1; BCBS (2011): odstavec 1 112. BCBS (1988): odstavec 3 a BCBS (červen 2006): odstavec 4 113. Carmassi & Micossi (2012), Véron (2014) 114. BCBS (červenec 2013) 115. Tato logika platí pouze u evropských směrnic, protože evropská pravidla se stávají automaticky zákony, ledaže existuje bloková výjimka.

108. The same principle applies, for instance, to flooding barriers: if the current barriers do not prove high enough, one builds higher ones in order to prevent future flooding from spilling. This approach is sound as long as the height of the barriers has no relation to the water level during flooding. While it may seem a reasonable assumption for flooding, we argue here that it is not the case of banking regulation and financial crises. 109. Carmassi & Micossi (2012) 110. Buck & Schliephake (2013) argue, for instance, that capital standards are an indispensible regulatory tool providing they are aligned with certain supervisory incentives. 111. BCBS (2010): paragraph 1; BCBS (2011): paragraph 1 112. BCBS (1988): paragraph 3 and BCBS (June 2006): paragraph 4 113. Carmassi & Micossi (2012), Véron (2014) 114. BCBS (July 2013) 115. This logic only applies to European directives because European rules become laws automatically unless a block exemption exists.

115

116

Part I: Globální schéma

Part I: Global Scheme

4. Celkový dopad na bankovní sektor

4. Overall Impact on the Banking Industry

117

118

Tento oddíl se zabývá pravděpodobnými dopady nové regulace na bankovní sektor. Zaměřujeme se na tři následující aspekty: náklady na dodržování regulace, rovnou výchozí pozici (level playing field) a redistribuci pravomocí a odpovědnosti. Na závěr tohoto oddílu se zabýváme celkovým dopadem regulace na bankovnictví a na jeho úlohu ve financování ekonomiky.

4.1 Náklady na dodržování regulace (compliance) Náklady na dodržování regulace (tzv. compliance costs) lze rozdělit do dvou kategorií: dočasné a stálé. Prvně zmíněná skupina zůstane relevantní až po dobu pěti let (přehled ujednání o postupném zavádění publikovaný Výborem shrnuje postupná zvyšování minimálních standardů, tj. proces, který má podle očekávání skončit do 1. 1. 2019116). V současné době je prvořadým cílem bank vybudovat vlastní rezervy za účelem splnění nových kapitálových ukazatelů. Toho může být teoreticky dosaženo třemi způsoby: zvýšením vlastního kapitálu nebo nerozděleného zisku (obojí má vliv na čitatel CR(1) v Tabulce 1) či snížením objemu rozvahových aktiv – tzv. deleverage (což má vliv na jmenovatele). Přestože banky snižují počet svých aktiv vedených v rozvaze, tento proces je motivován především novým požadavkem na pákový efekt. Proces deleverage je navíc dlouhodobou záležitostí, a proto není vhodnou reakcí na diskrétní zvýšování minimálních ukazatelů. Z tohoto důvodu se jako vhodnější jeví zvyšování objemu způsobilého kapitálu. Podle Acharya et al. (2011) a Ayadi et al. (2012) nebude většina bank potřebovat nový vlastní kapitál, což by snižovalo hodnotu akcií, protože se očekává, že ke splnění nových požadavků bude stačit postupné zvyšování objemu nerozděleného zisku. I když tento názor naznačuje, že transnacionální náklady budou relativně nízké a budou se týkat pouze zadržovaného zisku, vyplývá z něj, že zadržování zisku dočasně sníží ziskovost bank do té doby, než budou vytvořeny dostatečné kapitálové rezervy. Na jednu stranu lze tvrdit, že tyto nepřímé náklady budou zanedbatelné, protože se minimální standardy zvyšují postupně, a nepředstavují tedy velkou zátěž pro rentabilitu bank.117 Na straně druhé platí, že postupná opatření jsou veřejná a od všech bank se očekává, že nakonec těchto standardů v plné výši dosáhnou, což může na banky vytvořit tržní tlak k okamžitému dodržování konečných standardů v jejich plné výši. Jelikož je přístup k úvěrům dosud omezený, může se stát, že úvěrovým institucím, které v plné výši dodrží standardy dříve, mohou být na mezibankovním trhu nabízeny výhodnejší podmínky.

119 This section contemplates probable impacts of new regulation on the banking industry and on the conduct of its business. We focus on three following aspects: compliance costs; level playing field; and redistribution of powers and responsibilities. At the end of the section, we conclude with an overall impact of regulation on the structure of banking and on its role in financing the economy.

4.1. Compliance Costs Compliance costs can be split in two categories: transitional and permanent. The former element will not ebb away for up to 5 years (an overview of the phase-in arrangements published by the Committee sums up all gradual discrete increases in the minimum standards, a process which is expected to finish by 1st January 2019116). Currently, the primary goal of banks is to build up their capital reserves in order to comply with the new capital ratios. In theory, this can be done in three ways: by raising equity capital or retaining earnings (both of which affect the numerator of CR(1) in Table 1) or by decreasing the volume of assets on a balance sheet – so-called deleveraging (which affects the denominator). While banks are decreasing the number of assets on their balance sheets, the process is mainly motivated by the new leverage requirement. Moreover, deleveraging is a lengthy business and, as such, it is an unsuitable response to discrete increases in minimum ratios. Therefore, the route of increasing the volume of eligible capital seems to be more suitable. According to Acharya et al. (2011) and Ayadi et al. (2012), majority of banks will not need to raise new equity capital, which would dilute shareholders, because gradual retention of earnings is expected to be sufficient to meet the new requirements. Although this implies the direct transitional compliance cost will be relatively small and in the area of forgone earnings, it follows that the retention could temporarily decrease banks’ profitability until the capital buffers are built up. On the one hand, one may argue that these indirect costs will be negligible since minimum standards increase gradually and, as such, do not burden banks profitability a great deal.117 On the other hand, since the phase-in arrangements are public and all banks are expected to meet the full standards eventually, market pressure may, on a precautionary basis, push banks to comply with the full standards already. As access to credit remains limited, credit institutions that comply with the full standards earlier may tend to be

120

Probíhající proces deleverage tvoří další zdroj dočasných compliance nákladů. V důsledku podrozvahové sekuritizace mnoho bank zjišťuje, že jejich pákový

offered favourable terms on the interbank market. The ongoing deleveraging process constitutes another source of transitional

ukazatel dosahuje příliš vysokých čísel. Ačkoli je proces deleverage žádoucí, neboť vysoký pákový ukazatel zvyšuje systémové riziko, náklady tohoto procesu nesou většinou malé a střední podniky (SME). SME si totiž berou relativně krátkodobé úvěry, v porovnání například s hypotékami na bydlení. Pokud proto chce banka podrobit svou rozvahu deleverage, nejrychlejší cestou ke splnění tohoto úkolu je omezení úvěrů poskytovaných SME. Jelikož však SME představují jeden z nejproduktivnějších tržních segmentů a ve většině zemí vytvářejí velkou část pracovních míst, ponese dočasné náklady deleverage v podstatě celá ekonomika. Přestože se sluší poukázat, že SME měly prospěch i z expanze úvěrů v předkrizových letech, měla by být aktivní podpora SME pro jejich nezastupitelnou úlohu v hospodářství prosazována i během ozdravné části hospodářského procesu.

compliance costs. Many banks find themselves overleveraged as a result of excessive off-balance securitisation. While the deleveraging process is desirable because, as has been explained earlier, high leverage increases systemic risk, its costs are mostly borne by small and medium enterprises (SMEs). This is because SMEs take relatively short-term loans compared to, for instance, residential mortgages. Consequently, if a bank is to deleverage its balance sheets, the quickest way to accomplish the task is to curtail credit for SMEs. However, since SMEs constitute one of the most productive market segments and account for majority of jobs in most countries, the transitional cost of deleveraging will effectively be borne by the whole economy. While it is fair to point out that SMEs did benefit from the expansion of credit in pre-crisis years, active support of SMEs should be encouraged during the economic recovery because of their indispensible role in the economy.

Každá fáze implementace nových regulatorních standardů a jejich následné dodržování také vyžaduje pracovní sílu. Do celkových nákladů na dodržování regulatorních standardů by se proto měly zahrnout i tyto přechodné (a některé trvalé) administrativní náklady.

Every stage of implementation of new regulatory standards and subsequent compliance with them also requires additional workforce. Therefore, these transitional and permanent administrative costs should also be included in the overall compliance costs.

Co se týče trvalých nákladů, náklady na kapitál se budou muset přizpůsobit novému regulatornímu prostředí. Dohody Basel III na jedné straně zavádějí vyšší celkový minimální ukazatel a řadu dalších nových rezerv, které budou mít negativní vliv na nabídku kapitálu, což povede k redukci nabídky úvěrů. Za předpokladu, že poptávku po úvěrech určuje struktura ekonomiky, která se v důsledku bankovní regulace nemění, náklady na kapitál porostou. Lze tedy očekávat, že kvůli drahému kapitálu nebudou činnosti s nízkou návratností nadále rentabilní. Bankovní sektor se proto zmenší spolu s redukcí celkových zisků sektoru. V závislosti na rozsahu, v jakém bude kapitálový trh uspokojovat nadměrnou poptávku, může mít zmenšování bankovního sektoru trvalý negativní vliv na hospodářský růst (jestliže kapitálový trh úvěry nenahradí). Pokud se však nový regulatorní rámec ukáže jako věrohodný a efektivní, celkové systémové riziko se pravděpodobně sníží. Takový pokles by okamžitě snížil riziko obsažené v každé jednotlivé transakci, což by vedlo ke snížení nákladů na kapitál, čímž by se vyvážil tlak na jejich růst způsobený snižováním jeho nabídky. Jinými slovy, celkový dopad na hospodářský růst je nejednoznačný. Podle OECD „se

As for the permanent costs, the cost of capital will have to adjust to the new regulatory landscape. One the one hand, Basel III introduces a higher total minimum ratio and a variety of further new ratios which will adversely impact the supply of capital, leading to a subsequent contraction in the supply of credit. Assuming the demand for credit is determined by the structure of an economy and, as such, does not change as a result of banking regulation, the cost of capital will rise. Subsequently, more expensive capital can be expected to render lowreturn activities no longer profitable. Therefore, the size of the banking sector will decrease as there will be fewer profits to be made. Depending on to what extent the capital market will meet the excess demand, the reduction in the size of the banking sector can have a permanent negative effect on economic growth (if the capital market failed to supply the credit). On the other hand, if the new regulatory framework proves credible and effective, the overall systemic risk is likely to decrease. Such a decline would instantly decrease risk involved in every single transaction, which would subsequently reduce the cost of capital,

121

122

odhadovaný střednědobý účinek implementace Basel III na růst HDP pohybuje v rozmezí 0,05 až 0,15 procentních bodů ročně“.118 Pokud je však takový pokles

and, thereby, offset the upward pressures brought about by the potential contraction in its supply. In other words, the overall impact on economic growth

cenou za zdravý hospodářský růst a bezpečnější bankovní sektor, musí na něj být pohlíženo jako na investici, která se vyplatí.

is ambiguous. However, according to the OECD, “the estimated medium-term impact of Basel  III implementation on GDP growth is in the range of -0.05 to -0.15 percentage points per annum”.118 Nevertheless, if such a decrease is what it costs to have a sound economic growth and a safer banking sector, it should be regarded as a worthwhile investment.

4.2 Rovná výchozí pozice (Level Playing Field) Pojem rovné výchozí pozice (level playing field) znamená existenci přibližně identických a spravedlivých regulatorních pravidel ve všech jurisdikcích a napříc jednotlivými typy úvěrových institucí. Koncept nemá za cíl zajistit rovné výstupy, tedy stejný zisk pro všechny banky, nýbrž rovné příležitosti, tzn., aby každá banka měla stejnou startovací čáru pro své podnikání. Jinak řečeno, na „rovném hřišti“ existuje jediný soubor pravidel platný pro všechny banky, které na něm hrají a která z nich získá větší tržní podíl a vyšší zisky, závisí na jejich obchodním modelu a efektivitě. V kontextu bankovní regulace je užitečné rozlišovat dvě úrovně „rovného hřiště“: mikro úroveň, tj. rovnou výchozí pozici pro jednotlivé banky v rámci jedné jurisdikce, a makro úroveň, tedy rovnou výchozí pozici národních bankovních sektorů. Implementace Basel III způsobí fragmentaci „rovného hřiště“ na mikro úrovni. Hlavní překážka jeho konsolidace spočívá v metodě IRB. Zaprvé, jak jsme poukázali v bodě 3.2.1., metoda IRB vede k držení odlišných kapitálových rezerv pro stejná portfolia v závislosti na rizikových modelech bank.119 Zatímco není nemožné, aby riziko banky záviselo na způsobu jejího podnikání, což by rozdílné ukazatele opodstatnilo, tuto domněnku je téměř nemožné prokázat. Zadruhé, i kdyby tomu tak bylo, takový jev směřuje přímo proti povaze rovné výchozí pozice. Metoda IRB je navíc nespravedlivá vůči menším bankám, které nemají dostatečnou výpočetní kapacitu k provozování vlastních rizikových modelů, protože tyto instituce jsou povinny používat předepsané vstupní hodnoty, jež obvykle převyšují interní odhady, a v důsledku toho se menší banky nacházejí v nevýhodě.120 Tento nedostatek je zvlášť zneklidňující, protože zabraňuje hospodářské soutěži: nové banky, ochotné vstoupit na trh a posílit hospodářskou soutěž, nemají obvykle dostatečnou výpočetní kapacitu, a ocitají se proto od

4.2. Level Playing Field The concept of the level playing field refers to an existence of broadly identical and fair regulatory rules across jurisdictions and individual credit institutions. It does not aim at equality of outcome, i.e. equality of banks’ profits, but at equality of opportunity, i.e. every bank having the same start line for its business. Said differently, there is only one set of rules applicable to all banks on the level playing field and it depends on their business model and efficiency which one gains a larger market share and achieves higher profits. In the context of banking regulation, it is useful to distinguish between two levels of the level playing field: micro-level playing field, that is the level playing field regarding individual banks within one jurisdiction, and macro-level playing field, that is the level playing field regarding national banking sectors. Implementation of Basel III will fragment the level playing field on the micro level. The main obstacle to its consolidation consists in the IRB approach. First, as has been pointed out in section 3.2.1., the IRB approach leads to different capital ratios being held for identical portfolios, depending on banks’ risk models.119 While it may well be true that a bank’s risk exposure depends on its conduct of business, which would justify different ratios, it is next to impossible to prove that it is the case. Second, this phenomenon goes right against the notion of the level playing field. Moreover, the IRB approach is unfair to smaller banks that do not possess sufficient computing capacity to run their own risk-weighting models, because they are obliged to use prescribed input values which are typically higher than the internal estimates and, thus, put smaller banks in disadvantage.120 This drawback is particularly worrying because it hampers competition in the industry: new banks willing to enter the

123

124

samého počátku v nevýhodném soutěžním postavení. Zatřetí, fragmentace rovněž zhoršuje problémy v neregulované části finančního systému. Zvýšení

market and increase competition have not usually got a sufficient computing capacity and, consequently, they find themselves at a competitive disadvantage

regulatorních požadavků vztahujících se na tradiční banky, jež přijímají vklady, znevýhodňuje tento sektor ve vztahu k subjektům stínového bankovnictví. Přestože stínové bankovnictví značně přispělo k vyvolání a rozšíření nedávné finanční krize, zůstává nadále zcela mimo dosah Basilejských dohod. Metoda IRB proto povede k fragmentaci „rovného hřiště“ na mikro úrovni po dobu, po níž bude tvořit základní kámen kapitálových ukazatelů a po níž se nebude vztahovat na stínový bankovní sektor. Přestože Výbor argumentuje tím, že metoda IRB překlenuje rozdíly mezi bankami a že volnost rozhodování překlenuje rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, Carmassi & Micossi (2012) prokázali, že tento argument je chybný.

from the very beginning. Third, the fragmentation also increases in respect to the unregulated part of the financial system. An increase in the regulatory requirements applicable to the traditional deposit‑taking banks disadvantages the sector relative to shadow banking entities. Although shadow banking significantly contributed to the origins and propagation of the recent financial crisis, it remains completely left out from the scope of the Basel Accords. Therefore, the IRB approach will fragment the level playing field on the micro level as long as it constitutes a cornerstone of capital ratios and as long as it does not extend to the shadow banking sector. Although the Committee argues that IRB approach bridges differences between banks and that discretion bridges differences between jurisdictions, Carmassi & Micossi (2012) proved this arguments wrong.

Fragmentace „rovného hřiště“ na makro úrovni rovněž vzroste. Značná národní diskrece (proticyklické rezervy, rezervy G-SIB apod.) může společně s problematikou národní implementace vyvolat rozdíly v regulatorních úpravách v jednotlivých zemích. Příliš široké vymezení cílů basilejského rámce navíc jen těžko poskytuje orgánům dohledu dostatečné vodítko, co se týče účelu, pro nějž je diskrece poskytnuta. Tento nedostatek může vést k ochraně národních bankovních sektorů, k tzv. bankovnímu nacionalismu, a k následnému „závodu ke dnu“ (race to the bottom). Pokud tento scénář nastane, objeví se značný prostor pro regulatorní arbitráž, následkem čehož se rozmístění bank napříc jurisdikcemi stane endogenní (určeno regulatorním systémem samotným) prostřednictvím externality selektivního výběru (tzv. cherry-picking).121

The fragmentation of the level playing field on the macro level will also increase. Considerable national discretion (countercyclical buffers, G-SIB buffers etc.) together with the issue of national implementation is likely to cause regulatory environments to differ across jurisdictions. Moreover, the excessively broad definition of the objective of the Basel framework hardly gives supervisors sufficient guidance regarding the purpose of the discretion. This insufficiency is likely to result in protection of national banking sectors, so‑called banking nationalism, and in a subsequent race to the bottom. When that is the case, substantial space for regulatory arbitrage emerges, making banks’ locations endogenous (determined by the regulatory system) through a cherry-picking externality.121

4.3 Pravomoci a odpovědnost

4.3. Powers and Responsibilities

Dohody Basel III provedly několik úprav v distribuci pravomocí a odpovědnosti. Přestože toto téma náleží spíše do Části II, v níž se jím zabýváme podrobněji, stojí za to seznámit se s ním již zde. Zaprvé, posílení relativně jednoduchých kapitálových ukazatelů v rámci prvního pilíře doplněním o další ukazatele a zvýšení požadavků na pákový efekt a standardů likvidity soustřeďuje značnou moc do rukou Basilejského výboru. Nové standardy jsou totiž kvalitativně i kvantitativně restriktivnější než jejich předchůdci. Na druhé straně je nutno považovat takový vývoj za žádoucí, poněvadž mají-li být pravomoci aplikovány na globální

Basel III has made a few adjustments to the distribution of powers and responsibilities in the banking industry. Although this topic is more relevant for Part II where we discuss it in more detail, it is worth introducing the issue here. Firstly, reinforcement of relatively simple capital ratios within Pillar 1 by further ratios, leverage requirements and liquidity standards concentrates significant power in the hands of the Basel Committee. The new standards are more restrictive than their predecessors in terms of both quality and quantity. On the one hand, this should be regarded as a desirable development because

125

126

odvětví jednotně, musí se koncentrovat na globální úrovni. Koncentrace pravomocí by však měla být doprovázena adekvátní koncentrací odpovědnosti,

powers have to concentrate on the global level if they are to be applied uniformly to a global industry. On the other hand, concentration of powers ought to be

jinak mohou být pravomoci zneužity. Přenos odpovědnosti však součástí Basel III není. Basilejský výbor je výbor Banky pro mezinárodní platby, tedy mezinárodní instituce, a jako takový nenese odpovědnost vůči žádné vládě nebo jiné instituci. Pokud jsou navíc parametry například zátěžových testů nastaveny neúčinně nebo kontraproduktivně, nenese Výbor žádné náklady svého rozhodnutí.

accompanied by concentration of responsibilities otherwise powers are more likely to be misused. However, the transfer of responsibilities has not been part of Basel III. Being a committee of the Bank for International Settlements, an international institution, the Basel Committee is not accountable to any government or other institution. Moreover, if parameters of the stress tests, for instance, are set inefficiently or counterproductively, the Committee bears no costs of its decision.

Zadruhé, národní orgány dohledu hromadí diskreční pravomoci, aniž by došlo k příslušnému posunu v jejich odpovědnosti. Vykonávání všech diskrečních pravomocí, jako je schvalování interních modelů, nastavování proticyklických a G-SIB rezerv nebo pravomoc zvyšovat jiné ukazatele nad rámec minimálních standardů, může mít značný dopad na bankovní sektor. Impakt těchto opatření navíc závisí nejen na samotném rozhodnutí o konkrétním opatření, nýbrž také na načasování takových opatření a na jejich transparentnosti. Empirické důkazy předložené v sekci 3.1.4. ukazují, že zejména načasování diskrečních rozhodnutí nebývá optimální (opožděné uznávání ztrát, sázky na oživení). Výbor očekává, že volnost v rozhodování na národní úrovni povede ke stabilizaci finančních trhů, protože tato pravomoc může regulaci přizpůsobit podmínkám jednotlivých zemí. Argument však mlčky předpokládá, že všechny orgány dohledu maximalizují stejnou účelovou funkci (tj. mají naprosto stejný zájem) a že jejich rozhodnutí jsou transparentní. Nic z toho však nelze považovat za samozřejmé.122 Do účelových funkcí se často promítají národní kompetitivní výhody a absence jednoznačných a specifických cílů regulace poskytuje rozsáhlý prostor k její optimalizaci. Orgán dohledu může rovněž zvolit neprůhledný způsob uplatnění diskrece a logika Výboru v takovém případě selhává znovu. Lze argumentovat tím, že situace pravomocí a odpovědnosti se z kvalitativního hlediska neliší od situace mnoha národních centrálních bank. Ty se také za účelem zachování právní nezávislosti nikomu nezodpovídají. Ačkoli je toto zcela jistě pravda, faktem zůstává, že posun v pravomocích vyvolaný současnými regulatorními inovacemi je podstatně hlubší, než tomu bylo v minulosti, což vyvolává otázku udržitelnosti takového trendu. Nové pravomoci navíc mají větší potenciální účinek na bankovní sektor: parametry zátěžových scénářů například mohou mít hluboký vliv na složení rozvahy bank a tím i na jejich obchodní modely. Přesto však platí, že pokud se zátěžový test ukáže jako neúčinný

Secondly, national supervisors accumulate discretionary powers without a  respective shift in their responsibilities. The approvals of internal models, the setup of the countercyclical and G-SIB buffers or the power to increase other ratios above the minimum standards, execution of any of these discretions may have a considerable impact on the banking sector. Moreover, it is not only the decision to pursue a specific action per se that matters to impacts of the measures but it also depends on its timing and transparency. Empirical evidence presented in section 3.1.4. demonstrates that especially the timing of discretionary decisions tends to be suboptimal (late loss recognition, gambling on resurrection). The Committee expects national discretion to stabilise financial markets because it can tailor regulation to country-specific conditions. However, this argument implicitly assumes that all supervisors maximise the same objective function (i.e. they have the very same interest) and that their decisions are transparent, neither of which should be taken for granted.122 The objective functions often feature national competitive advantages and the lack of clear and specific objectives of the regulation gives ample space for their optimisation. A supervisor may also choose an opaque execution of their discretion, in which case Committee’s logic fails again. It can be argued that the power-responsibility situation is qualitatively no different to that of many national central banks. Those are often accountable to nobody either in order to maintain their legal independence. While it is certainly true, the fact remains that the shift in powers brought about by current regulatory innovations is substantially profounder than was the case in the past, which raises a question regarding the sustainability of such a trend. Moreover, the new powers have a larger potential impact on the banking sector: parameters of a stress test scenario, for instance, may have a profound impact on

127

128

(a v bodu 3.2.1 jsme doložili, že tento vývoj není nepravděpodobný), žádný regulátor ani orgán dohledu neponese následky svých rozhodnutí. Problém je

the composition of banks’ balance sheets and, subsequently, on their business models. Yet, if the stress test proves ineffective (and we argued in section 3.2.1.

zvlášť akutní na evropské úrovni (viz body 2.3, 3.3 a 4.3 Části II), a proto se jeho rozsah vyjasní později. Argument však platí i na globální úrovni a neměl by být ignorován.

that it is not an unlikely scenario), neither the regulator nor the supervisor bear any consequences of their decisions. This issue is especially acute on the European level (see sections 2.3., 3.3., and 4.3, Part II) and, therefore, its extent may become clearer later. Nevertheless, it does apply on the global level as well and it ought not to be neglected.

4.4 Struktura bankovního odvětví Kumulativní dopad nových regulatorních opatření změní strukturu bankovního odvětví třemi způsoby: velikost bankovního sektoru se zmenší, jeho význam pro financování ekonomiky ve vztahu ke stínovému bankovnictví klesne a banky se budou zřejmě zaměřovat na rizikovější aktivity. Zaprvé, velikost bankovního sektoru se zredukuje. Jelikož Basilejské dohody vyžadují držení většího regulatorního kapitálu v poměru k aktivům, než tomu bylo doposud, nabídka kapitálu se musí snížit. Pro banky bude tak dražší financovat investice a zvýšení nákladů povede k poklesu zisků (za předpokladu nezměněných výnosů). Bude-li nevyhnutelné realizovat méně zisků, sektor se musí zmenšit. Zadruhé, relativně neregulovaný stínový bankovní sektor bude z bankovní regulace těžit a bude se rozrůstat. Ačkoli se nabídka kapitálu poskytovaného bankami zmenší, je nepravděpodobné, že ekonomika omezí svou poptávku. Jelikož banky tedy nebudou nadále schopny poskytovat dostatečný kapitál za stejnou cenu, stínový bankovní sektor nabídne schůdnou alternativu.123 Přestože takový vývoj nemusí být nutně negativní124, potíž spočívá v tom, že stínové bankovnictví není regulováno. Stínové subjekty totiž přijímají na rozdíl od vkladů pouze aktiva podobná vkladům (např. repo finanční prostředky a prostředky finančního trhu), a proto se na ně většina bankovních regulatorních předpisů nevztahuje. Pokud tedy regulace pouze odčerpá kapitál z oblastí mimo regulovaný sektor, dá se jen těžko předpokládat, že se bezpečnost a stabilita finančního systému posílí. Zatřetí, poklesne-li ziskovost tradičního bankovního sektoru, odvrátí se banky od aktivit s nízkým rizikem a s nízkou návratností k aktivitám s vysokým

4.4 Structure of the Banking Industry The cumulative impact of the new regulatory measures will change the structure of the banking industry in three ways: the banking sector will decrease in size, its importance for financing of the economy will decline with respect to shadow banking, and banks are likely to substitute towards higher-risk activities. Firstly, the size of the banking sector will shrink. Since the Basel Accords require banks to hold more regulatory capital relative to their assets than has been the case so far, the supply of capital must contract. Consequently, it will be more expensive for banks to fund their investment and the increase in the costs will result into a decline in profits (assuming revenues do not change). It follows that if there are fewer profits to be made, the size of the sector must decrease. Secondly, a relatively unregulated shadow banking sector will benefit from banking regulation and grow in size. Although the supply of capital provided by banks will contract, the economy is unlikely to cut down on its demand. Therefore, since banks will not be able to provide sufficient capital for the same price anymore, the shadow banking sector will become an even more viable alternative.123 While this may not necessarily be an adverse development124, the trouble is that regulation of shadow banking is lacking. Since shadow entities accept deposit-like assets (such as repos and money market funds), as opposed to deposits, most banking regulation does not apply to them. Consequently, if regulation achieves mere squeezing out of capital outside the regulated sector, safety and stability of the financial system can hardly be considered enhanced. Thirdly, as the profitability of the traditional banking sector will decline, banks

129

130

rizikem a vysokou návratností. Na jedné straně budou muset banky u těchto aktivit regulatorní požadavky dodržovat, ale na straně druhé nalezne finanční

will substitute away from low-risk low-return activities towards high-risk highreturn ones. On the one hand, those activities will have to comply with regulatory

inovace pravděpodobně způsob, jak je obejít, jako tomu bylo v minulosti (např. prostřednictvím rizik z podrozvahových položek). Omezování nabídky kapitálu způsobí zvýšení jeho ceny, a pokud má bankovní podnikání zůstat ziskové, budou přeživší banky muset zvýšit buď cenu služeb nebo návratnost svých investic, aby si zisky uchovaly.125 Jelikož větší návratnost znamená vyšší zisky, tato substituce povede v souladu s argumentem o endogenitě analyzovaném v bodu 3.2.3. ke zvýšení volatility a zranitelnosti bankovního podnikání (tento vývoj a scénář naznačující omezování velikosti bankovního sektoru se navzájem nevylučují).

requirements but, on the other, financial innovation is likely to find a way round them as it did in the past (e.g. off‑balance sheet exposures). The contraction in capital supply will bring about an increase in its price and, consequently, if the banking business is to remain profitable, surviving banks will have to increase either price of their services or returns on their investment in order to keep a constant profit.125 Since higher returns imply higher risks, this substitution will – in line with the endogeneity argument discussed in section 3.2.3. – make banks’ business more volatile and vulnerable (this development and the shrinking-size scenario are not mutually exclusive).

V neposlední řadě, empirické zkušenost naznačují, že regulace nesníží hodnotu bank, které transformaci přežijí. Podle Acharya et al. (2011) totiž existuje pozitivní korelace mezi hodnotou banky a jejím regulatorním kapitálem. Přestože nelze dostatečně zdůraznit, že korelace neznamená kauzální souvislost, zdá se, že posílení regulatorních standardů pravděpodobně nepovede k významným ztrátám hodnot bank.

116. 117. 118. 119. 120.

121.

122. 123.

124.

125.

BCBS: Phase-in Arrangements (2013) V bodu 2.3 Části III ukazujeme, že toto je případ EU Slovik a Cournède (2011) Carmassi & Micossi (2012); Haldane, (2013) Interní odhady bank však nejsou veřejné, což činí z tohoto argumentu pouhou hypotézu. Jelikož nicméně původní kritika předepsaných vah v dohodách Basel I vycházela z logického předpokladu, že metoda IRB sníží nadbytečné regulatorní břemeno, domníváme se, že tato hypotéza je platná. Buck & Schliephake (2013) a Morrison & White (2009): externalita selektivního výběru se týká bank, které požádají o licenci v zemi s nejlepším orgánem dohledu (tedy takovým, který nastavuje nejpříznivější podmínky pro bankovní podnikání). V důsledku nadměrné poptávky po licencích si regulátor může vybírat banky, které vyhovují národnímu zájmu. Nebude-li proto zajištěna rovná výchozí pozice, utrpí země s nejhorším regulátorem čistou společenskou ztrátu, protože jejich orgán dohledu si vybírá pouze z malé množiny relativně nežádoucích institucí. Carmassi & Micossi (2012), Véron (2014) V modelu USA představují kapitálové trhy hlavní zdroj vnějšího financování firem a infrastrukturních projektů: průměrný podíl úvěrů poskytovaných bankami tvoří v USA okolo 30 %, zatímco v EU okolo 60 %. Andrès & Truchet (2013) Na rozdíl od tradičního bankovního trhu nemá stínový sektor často oligopolní charakter; některé jeho instituce (např. penzijní fondy) drží především aktiva s dlouhodobou splatností, a jsou proto lépe vybaveny k dlouhodobému rozložení ztrát. Ačkoli je stínový sektor schopen zprostředkovávat velký objem úvěrů, nespravuje v současnosti velkou část vkladů obyvatel, ačkoli se tento stav může v budoucnu změnit. http://www.bloomberg.com/news/2014-01-10/debt-rule-faces-dilution-as-global-regulators-heed-bank-warnings.html

Finally, empirical evidence suggests that regulation will not decrease the value of banks that survive the transformation because Acharya et al. (2011) found out that the correlation between the value of a bank and its regulatory capital was positive. While it cannot be stressed enough that correlation does not mean causation, it follows that strengthening of regulatory standards is unlikely to lead to significant losses in banks’ values. 116. 117. 118. 119. 120.

121.

122. 123.

124.

125.

BCBS: Phase-in Arrangements (2013) We show in section 2.3., Part III, that it is indeed the case in the EU. Slovik and Cournède (2011) Carmassi & Micossi (2012); Haldane, (2013) Banks’ internal estimates are not public however, which makes this argument a mere assumption. Nevertheless, since the original critique of the prescribed weights of Basel I was based on the logic that IRB approach will decrease the unnecessary regulatory burden we believe that the assumption is valid. Buck & Schliephake (2013) and Morrison & White (2009): the cherry-picking externality refers to banks applying for a banking charter in the country with the best national regulator (meaning best for the conduct of bank’s business). Consequently, due to the excess demand for the charters in this jurisdiction, the regulator can cherry-pick the banks that suit the national interest. Therefore, in this absence of the level playing field, the country with the worst regulator suffers from a net social loss as it only chooses from a small pool of relatively undesirable banks. Carmassi & Micossi (2012), Véron (2014) In the US model capital markets represent the major source of the external financing of corporates and infrastructure projects: average share of credit provided by banks constitutes about 30% in the US and about 60% in the EU. Andrès & Truchet (2013) Unlike the traditional banking market, the shadow banking sector is often not of an oligopoly character; some institutions of the shadow sector (e.g. pension funds) hold primarily long-term maturity assets and, therefore, are better equipped to spread losses out in time; and although it may intermediate a large volume of credit, the shadow banking sector does not currently manage a large proportion of people’s savings although this state of affairs may change in future. http://www.bloomberg.com/news/2014-01-10/debt-rule-faces-dilution-as-global-regulators-heed-bank-warnings. html

131

132

Část I: Globální schéma

Part I: Global Scheme

5. Závěr

5. Conclusion

133

134

Dohody Basel III v mnoha ohledech rozvíjejí své předchůdce. Nové standardy jako například požadavky ohledně pákového efektu a likvidity nebo zveřejňovací

Basel III enhance its predecessor in many respects. New standards such as the

povinnosti tvoří krok správným směrem. Současně však zůstává rozsáhlý prostor k dalšímu zlepšování. Nejnovější aktualizace Dohod podtrhuje čtyři zásadní problematické trendy globální bankovní regulace. Zaprvé, regulátoři zpřísňují kapitálové standardy jak z hlediska kvality, tak kvantity. Ačkoli standardy představují nenahraditelný regulatorní nástroj, jsou založeny na zavádějícím exogenním přístupu k systémovému riziku, a dávají proto perverzní pobídky k podstupování rizik. Zpřísňování kapitálových standardů má rovněž negativní dopad na náklady úvěrování, což je obzvlášť nešťastné během probíhajícího skomírajícího hospodářského oživení. Ačkoli je bezesporu obtížné najít optimální rovnováhu mezi finanční stabilitou na straně jedné a reálným růstovým potenciálem na straně druhé, tvrdíme, že dohody Basel III se mohly přiblížit kýženému bodu rozhodněji.

leverage and liquidity requirements or disclosure duties constitute a step in the right direction but, at the same time, a large scope for improvement remains. The latest update of the Accords accentuates four principal problematic trends in global banking regulation. Firstly, regulators tighten capital standards both in terms of quality and quantity. While standards are an indispensible regulatory tool, they are based on a misleading exogenous treatment of systemic risk and, as such, give perverse risk-taking incentives. Tightening of the capital standards also has an adverse impact on the cost of credit, which is especially unfortunate during the ongoing elusive economic take-off. While it is admittedly difficult to find the optimal balance between the financial stability on the one hand and the real growth potential on the other, we argued that Basel III could have approached the bliss point more decisively.

Zadruhé, Dohody se zakládají na chybných východiscích a snaha o jejich nápravu je dosud velmi malá. Poukázali jsme na IRB přístup ke kapitálovým standardům, na exogenní zacházení se systémovým rizikem a na nadměrné spoléhání na zátěžové testy, které jsou značně přeceňovány, a netvoří tedy na rozdíl od přesvědčení regulátorů spravedlivý a odolný regulatorní rámec. Dohody navíc neřeší otázku morálního hazardu, přestože to byly právě implicitní státní záruky, které značně přispěly jak k původu, tak k šíření nedávné krize. Tvrdíme, že řešení této otázky je zcela rozhodující pro efektivní regulaci a pro žádoucí pobídky k akumulaci rizika. Ačkoli se doporučení FSB snaží selhání Basilejských dohod nahradit, nezdá se, že by si jednotlivé jurisdikce zvykly dosti rychle a soustavně tato doporučení uplatňovat.

Secondly, the Accords are based on flawed cornerstones and there has been little effort to correct them at all. We argued that the IRB approach to capital standards, the exogenous treatment of systemic risk and excessive reliance on stress tests were all overrated concepts which, contrary to regulators’ belief, did not constitute a fair and robust regulatory framework. Moreover, the Accords fail to address the issue of moral hazard. Yet, implicit state guarantees contributed to both the origin and the propagation of the recent crisis considerably. We argued that this issue was absolutely crucial to effective regulation as it provides desirable risk-taking incentives. Although recommendations of the FSB try to substitute this failure of the Basel Accords, jurisdictions do not seem to be accustomed to a swift and consistent implementation of Board’s recommendations very well.

Zatřetí, regulace se stává mimořádně komplikovanou. Tento trend zvyšuje náklady na dodržování regulatorních standardů a pravděpodobnost výskytu mezer v legislativě. Bude-li navíc tento trend trvat i nadále, příští vrstva regulatorních opatření (která budou přijata, jakmile udeří příští krize) způsobí, že regulace bude obtížně srozumitelná i pro odborníky. Jinými slovy, tento trend není udržitelný a měl by být revidován.

Thirdly, the complexity of regulation grows extreme. This trend increases the compliance costs and raises the probability of legislative loopholes. Moreover, if the trend persists, the next layer of regulation (which will be adopted after

Začtvrté, asymetrie mezi kumulací pravomocí a ředěním odpovědnosti se jeví nebezpečná. Basilejský výbor předává značné pravomoci do rukou národních

135

the next crisis strikes) will make the regulation hardly comprehensible even for experts. In other words, this trend is not sustainable and should be revisited. Fourthly, the asymmetry between accumulation of powers and dilution of responsibilities seems dangerous. The Basel Committee shifts substantial powers into hands of national supervisors without a respective redistribution

136

orgánů dohledu bez odpovídajícího přerozdělení odpovědnosti. Přestože tento trend nemusí být nutně problematický v zemích, které mají své vlastní

of responsibilities. While this trend may not be overly problematic in countries that have their own national supervisors, we believe it will prove challenging

orgány dohledu, domníváme se, že bude způsobovat problémy v nadnárodních měnových uniích (tím míníme především EU, na kterou se zaměřuje Část II), v nichž je dohled nad bankami jinak suverénního státu vykonáván vzdálenou nadnárodní institucí, která nese jen malou odpovědnost za svá rozhodnutí.

in supranational monetary unions (here we are thinking primarily of the EU, on which Part II focuses) where banks of an otherwise sovereign state are supervised by a remote supranational authority which bears little responsibility for its decisions.

Co se týče celkového dopadu na bankovní odvětví, poukázali jsme nejprve na zmenšení tradičního bankovního sektoru a nárůst stínového bankovnictví v důsledku regulatorní arbitráže. Ačkoli prvně zmíněný vývoj nemusí být nutně nepříznivý, je-li tradiční sektor nadměrně veliký, náhrada druhým zmíněným sektorem sníží celkové systémové riziko velmi omezeně, zůstane-li stínový sektor mimo dosah regulátora. Zadruhé, rostoucí prvek národní volnosti v rozhodování a nadměrné spoléhání na metodu IRB jsou v rozporu s důrazem na level playing field, protože vedou k bankovnímu nacionalismu. „Rovné hřiště“ proto zůstane i nadále fragmentované jak na makro úrovni (v důsledku národní volnosti v rozhodování), tak i na mikro úrovni (v důsledku metody IRB).

As for the overall impact on the banking industry, we argued that, first, the regulation would result into a smaller traditional banking sector and that the shadow banking sector would grow in size due to regulatory arbitrage. While the former may not necessarily be an adverse development if the current size of the traditional sector is excessive, substitution towards the latter will result in little reduction in the overall systemic risk if the shadow sector remains outside the regulator’s scope. Second, the increasing element of national discretion and the excessive reliance on the IRB approach are contradictory to the emphasis on the level playing field because they lead to banking nationalism. Consequently the level playing field will remain fragmented both on the macro level (due to national discretion) and on the micro level (due to the IRB approach).

137

138

Část 2: Evropská unie

Part 2: European Union

1. Úvod

1. Introduction

139

140

Část I zkoumala a analyzovala bankovní regulaci vytvořenou Basilejským výborem po bankovní dohled. Zaměření Části II sestupuje o jeden schůdek níže, a sice z globální úrovně na úroveň evropskou. Zkoumáme a komentujeme regulaci produkovanou Evropskou komisí, která je následně konzultována v Evropském parlamentu nebo na zasedáních Evropské rady a Rady Evropské unie.126 Evropská regulace má proto na rozdíl od doporučení Basilejských smluv, jež vydává Basilejský výbor 27 guvernérů centrálních bank z celého světa, formu závazného právního předpisu a je přijímána demokraticky zvolenými politiky. Evropský bankovní sektor má tři specifické vlastnosti, které je nutno při hodnocení kvality evropského regulatorního rámce brát na zřetel. Zaprvé, bankovní sektor v současnosti hraje ústřední úlohu ve financování evropské ekonomiky. Bankovní půjčky a kontokorenty představují 60 až 90 % externího financování nefinančních společností v EU (v závislosti na jejich velikosti). Situace je odlišná například v USA, kde se podíl bank na firemním financování pohybuje mezi 30 a 50 %.127 Lze tedy očekávat, že bankovní regulace může mít větší negativní dopad na reálnou ekonomiku v EU než v jiných jurisdikcích. Existuje proto všeobecná obava, že dodatečná bankovní regulace poškodí současný chatrný hospodářský růst. Evropská komise, jež si uvědomuje značnou závislost evropských ekonomik na dlouhodobém bankovním financování, zahájila v březnu 2013 na toto téma veřejné konzultace, pro něž vydala tzv. Zelenou knihu o dlouhodobém financování evropské ekonomiky (Evropská komise 2013). Rok poté, v březnu 2014, byl navržen plán postupného plnění dlouhodobých finančních potřeb Evropy (IP/14/320). Tento plán tvoří několik hlavních oblastí, mj. mobilizace soukromých zdrojů dlouhodobého financování (např. zaměstnanecké penzijní fondy, ohledně nichž byl podán návrh na revizi příslušné směrnice – viz MEMO/14/239) nebo rozvoj evropských kapitálových trhů. Komise si jinými slovy klade za cíl omezit úlohu bankovního sektoru v dlouhodobém financování evropské ekonomiky a posílit roli kapitálových trhů. Očekává se tedy, že se evropský model přiblíží modelu uplatňovanému v USA, které se z krize, zdá se, zotavují rychleji. Přestože je úprava modelu v současné době většinou ve fázi návrhů, její kontext je nutné brát na zřetel.

141 Part I researched and analysed banking regulation devised by the Basel Committee on Banking Supervision. The focus of Part II descends from the global to the European level. We examine and comment on regulation that is drafted by the European Commission and subsequently consulted in the European Parliament or at meetings of the European Council and the Council of the European Union.126 Therefore, unlike recommendations of the Basel Accords which are passed by the Basel Committee of central bank governors of 27 states worldwide, European regulation comes in the form of binding law and is ultimately passed by democratically elected politicians. The European banking sector has three specific characteristics that need to be borne in mind when assessing the quality of the European regulatory framework. Firstly, the banking sector is currently central to financing of the European economy. Bank loans and overdraft financing represent from 60 to 90% of external financing of non-financial companies in the EU (depending positively on their size). The situation is, for instance, different in the US where the share of banks in corporate financing varies between 30 to 50%.127 It follows that banking regulation can be expected to have a larger adverse impact on the real economy in the EU than in other jurisdictions. Therefore, there is a general concern that additional banking regulation will hamper a currently elusive and feeble economic growth. Being aware of considerable reliance of European economies on long-term bank financing, the European Commission launched a public consultation on the topic in March 2013 issuing the Green Paper on Long-Term Financing of the European Economy (European Commission, 2013). Subsequently, a roadmap to meet the long-term financing needs of Europe has been proposed one year later in March 2014 (IP/14/320). The plan comprises several main areas including, for instance, mobilisation of private sources of long‑term financing (e.g. occupational pension funds, Directive on which has been proposed to be revised – see MEMO/14/239) or development of European capital markets. In other words, the Commission aims at a reduction of the role of the banking sector in long-term financing of the European economy and at an enhancement of the role of capital markets. The European model is thereby expected to approach the US one which seems to have recovered from the crisis faster. Although the adjustment of the model is currently largely at the stage of proposals, its context should be borne in mind.

142

Zadruhé, značné složitosti v optimálním nastavení regulatorního rámce působí dvourychlostní povaha evropské integrace: 18 států tvoří měnovou unii a 10 dalších si ponechává své národní měny.128 Tento rozdíl má význam pro uplatňování pravomocí udělených evropským právem: vedle sdílení společné měny – eura – mají země eurozóny také jednoho společného tvůrce monetární politiky, Evropskou centrální banku (ECB). Současně však tyto státy provozují i své vlastní centrální banky, neboť centrální banka má více funkcí než tvorbu monetární politiky (clearingová funkce pro obchodní banky, funkce státního bankéře apod.). Co se týče států mimo eurozónu, jejich centrální banky provádějí monetární politiku a ostatní činnosti zcela nezávisle na ECB, avšak v souladu s evropským právem. Tento systém si proto vyžaduje přezkoumání všech doporučení Basilejské komise na evropské úrovni za účelem rozdělení pravomocí mezi ECB a národními centrálními bankami v souladu s jejich pověřeními a při respektování principu subsidiarity. Evropský parlament musí rovněž zajistit, aby výsledná legislativa nezasahovala do evropského vnitřního trhu. Zatřetí, bankovní sektory střední a východní Evropy jsou do velké míry tvořeny dceřinými podniky mateřských podniků se sídly v jiných státech EU.129 Jelikož mnoho zemí tohoto regionu dosud členy eurozóny není, bývá charakteristickým rysem jejich domácích bankovních sektorů intenzivní propojení s jurisdikcemi eurozóny. Z toho vyplývá, že navzdory operační samostatnosti centrálních bank mimo eurozónu jsou obě měnová prostředí, tedy eurozóna a zbytek EU, navzájem propojeny vlastnickou strukturou. Jinými slovy, regulace platná unvitř měnové unie ovlivňuje i bankovní sektory ve střední a východní Evropě. Rozeznáváme čtyři hlavní kameny nově vznikajícího evropského regulatorního rámce: balíček související s novou směrnicí o kapitálových požadavcích (CRD IV) a se směrnicí pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí (BRRD), bankovní unii a zdanění bankovního sektoru. Balíček CRD IV vstoupil v platnost 17. července 2013.130 Tato směrnice implementuje většinu kapitálových standardů dohod Basel III a přidává několik dodatkových regulatorních opatření, čímž přispívá k tzv. Jednotnému kodexu regulatorních pravidel (Single (European) Rulebook). BRRD zavádí společný rámec pro řešení krize úvěrových institucí v EU, který zajišťuje podíl soukromého sektoru na ztrátách plynoucích z finančních krizí. Evropská bankovní unie pak na základě Jednotného kodexu regulatorních pravidel vytváří tzv. Jednotný mechanismus řešení a Jednotný

143 Secondly, considerable complexities are added to the optimal setup of the regulatory framework by the two-speed nature of the European integration: 18 states form a currency union, the euro area, while other 10 keep their own national currencies.128 This distinction matters for an execution of powers granted by European law: apart from sharing the common currency, the euro, countries of the euro area also share one monetary policy maker, the European Central Bank (ECB). At the same time, however, they run their own national central banks because there are more functions of a central bank than its monetary policy (clearing function for commercial banks, banker to the state etc.). As for the euro area outsiders, central banks of these states conduct monetary policy as well as their other activities in complete operational independence of the ECB but in accordance with European law. This system therefore requires all Basel Committee recommendations to be revisited on the European level in order to split the powers between the ECB and national central banks according to their briefs and respecting the principle of subsidiarity. The European Parliament shall also ensure that the resulting legislation does not interfere with the European Single Market. Thirdly, banking sectors of Central and Eastern Europe largely consist of subsidiaries of parent undertakings domiciled in other EU states.129 Since many countries in the region are not members of the euro area at this point, the hallmark of the local banking sectors is a dense interconnectedness with euroarea jurisdictions. It follows that, despite the operational independence of noneuro area central banks, the two monetary environments, i.e. the euro area and the rest of the EU, are interdependent through the ownership structure. In other words, regulation applicable to the currency union has a spill-over effect on the banking sectors of the Central and Eastern Europe. We identify four principal pieces of the nascent European regulatory framework: the new Capital Requirements Directive (CRD IV) package, the Banking Recovery and Resolution Directive (BRRD), the Banking Union, and taxation of the banking sector. The CRD IV package entered into force on 17th July 2013.130 It implements majority of Basel III capital standards and adds a few supplementary regulatory measures, thereby contributing to a so‑called Single (European) Rulebook. The BRRD introduces a common EU resolution framework which ensures private

144

mechanismus dohledu, čímž fakticky aplikuje BRRD na eurozónu a rozšiřuje tak evropskou integraci v oblasti bankovního dohledu. Co se týče zdanění finančního

sector participation in distribution of losses stemming from financial crises. Building on the Single Rulebook, the European Banking Union then establishes

odvětví, Evropská komise navrhla v září 2011 daň z finančních transakcí (financial transaction tax (FTT)). V současně době se nicméně zdá, že existuje jen málo politické vůle o tomto návrhu jednat, natož jej rozpracovávat.

the so-called Single Resolution Mechanism and Single Supervisory Mechanism and, as such, effectively applies the BRRD to the euro area and extends European integration in the area of banking supervision. As for the taxation of the financial sector, the European Commission proposed a financial transaction tax (FTT) in September 2011 but, currently, there seems to be little political will to discuss the proposal, let alone to elaborate on it.

Zbytek Části II má následující strukturu: oddíl 2 analyzuje balíček CRD IV, oddíl 3 zkoumá BRRD, oddíl 4 uvádí poznámky k bankovní unii, oddíl 5 nabízí přehled o druzích finančního zdanění a o návrhu FTT a oddíl 6 tuto část shrnuje. Evropskou regulaci tvoří čtyři navzájem se doplňující, ale přesto však odlišné faktory. Část II proto na rozdíl od Části I, která se v podstatě zabývala jediním dokumentem, analyzuje v příslušných oddílech pro a proti každého stavebního kamene. Analýzu však nadále zaměřujeme na stejná čtyři témata jako dříve: náklady na dodržování regulatorních předpisů (compliance costs), rovnou výchozí pozici (level playing field), redistribuci pravomocí a odpovědnosti a dopad regulace na strukturu bankovního odvětví.

126. Zatímco Evropskou radu tvoří hlavy nebo ministerští předsedové členských států, Radu Evropské unie tvoří národní ministři a její složení se tak mění podle projednávaného tématu. 127. Andrès & Truchet (2013) 128. Dvě nečlenské země, Dánsko a Litva, se nyní účastní Evropského mechanismu směnných kursů, což je přípravný systém, do něhož se země musí zapojit, dříve než přijme jednotnou měnu. 129. Odkazujeme zejména na bankovní sektory v České republice, Maďarsku, Polsku, Rumunsku a Bulharsku. Zbývající dvě země regionu, Rakousko a Slovensko, jsou členy eurozóny. 130. Jeho jednotlivá ustanovení budou zaváděna postupně a úplná implementace bude dokončena až 1. ledna 2019.

The structure of the rest of Part II is following: section 2 analyses the CRD IV package; section 3 examines the BRRD; section 4 comments on the European Banking Union; section 5 offers an overview of the financial taxation landscapes as well as of the FTT proposal; and section 6 concludes. European regulation consists of four complementary yet distinct pieces. Therefore, unlike Part I, which basically referred to one document, this Part analyses pros and cons of each piece within its own respective section. Nevertheless, we keep the focus of the analysis on the same four topics as before: compliance costs, the level playing field, redistribution of powers and responsibilities, and the impact of the regulation on the structure of the banking industry. 126. Whereas the European Council comprises heads of member states or heads of their governments, the Council of the European Union is composed of national ministers and its composition changes depending on the topic discussed. 127. Andrès & Truchet (2013) 128. Two non-member countries, Denmark and Lithuania, now participate in the European Exchange Rate Mechanism which is a preparatory system a country is obliged to join before it adopts the single currency. 129. In particular, we are referring to banking sectors of the Czech Republic, Hungary, Poland, Romania and Bulgaria. The remaining two countries in the region, Austria and Slovakia, are members of the euro area. 130. Its individual provisions shall be phased in gradually and, therefore, its full implementation will be not finished until 1st January 2019.

145

146

Část 2: Evropská unie

Part 2: European Union

2. Směrnice o kapitálových požadavcích

2. Capital Requirements Directive

147

148

Balíček, jenž je obecně znám jako CRD IV, tvoří dvě části: Směrnici o kapitálových požadavcích (dále jen Směrnice) a Nařízení o kapitálových požadavcích (dále jen Nařízení).131 Oba dokumenty nabyly platnost 17. července 2013 a banky jsou povinny pravidla pro jejich zavádění dodržovat od 1. ledna 2013. Na rozdíl od Nařízení, jehož přesné znění je závazné pro všechny členské státy EU a které se tedy stává automaticky národním právem. Směrnice stanoví pouze cíle, které musí zákonodárná moc členských států přijmout. Výběr prostředků a ustanovení vhodných ke splnění tohoto úkolu však zůstává na jednotlivých státech. Národní implementace navíc může uložit náročnější cíle, než Směrnice ukládá. Přítomnost Nařízení v CRD balíčku je významná. Předchozí balíčky tvořily pouze směrnice, jejichž odlišná implementace v jednotlivých zemích vyústila v širokou škálu regulatorních úprav napříč Unií. Nařízení, které je součástí nového balíčku CRD IV, však členské státy měnit nemohou, a tento kámen proto tvoří skutečný Jednotný kodex regulatorních pravidel – „jednotný soubor harmonizovaných obezřetnostních pravidel […], které musí banky v celé EU respektovat“132. Nařízení zajišťuje jednotnou aplikaci Basel III ve všech členských státech, což na oplátku zvyšuje integritu vnitřního trhu: pro prosazování volného pohybu kapitálu je důležité, aby národní finanční trhy dodržovaly stejná pravidla, jinak nastane „závod ke dnu“133. Harmonizovaná regulace navíc vytváří jednotný výchozí bod pro řešení a projednávání problémů (single point of entry). Je-li například indetifikována legislativní mezera, stačí ustanovení Nařízení změnit jednou a napravit tak nedostatek ve všech členských státech. Evropskému orgánu pro bankovnictví (EBA: European Banking Authority) bylo uděleno oprávnění působit jako jednotný výchozí bod, který rovněž sepisuje a upravuje technické standardy, jenž balíček v konečné fázi dotvoří (např. postupy pro sdílení hodnocení interního rizika nebo kategorie nástrojů, které jsou způsobilé stát se proměnnou složkou odměny). EBA navíc rovněž shromažďuje příslušná data a zprostředkovává kontakt mezi bankovní industrií a Evropskou komisí. Hlavním cílem balíčku CRD IV je posílení evropské bankovní regulace. Balíček usiluje o splnění tohoto cíle ve dvou krocích: implementuje standardy dohod Basel III a zavádí několik doplňkových požadavků nad rámec doporučení Basilejského výboru. Druhý zmíněný krok se soustřeďuje především na oblast odměny a firemního řízení (např. na složení vrcholového vedení a jeho přehled o rizicích). Společným jmenovatelem těchto novinek je tvorba pobídek ke zvažování

149 The package commonly known as CRD IV comprises two parts: the Capital Requirements Directive (the Directive) and the Capital Requirements Regulation (the Regulation).131 Both documents entered into force on 17th July 2013 and banks are obliged to abide by the phase-in rules since 1st January 2014. Unlike the Regulation, exact wording of which is binding for all EU member states and which, as such, automatically becomes national law, the Directive merely sets up objectives that member states’ legislations must adopt. However, the choice of appropriate means and provisions to accomplish the task is made by individual states. Moreover, national implementations are also allowed to set harsher objectives than the Directive does. The presence of the Regulation in the package is important. Previous CRDs only consisted of directives, whose different national implementations resulted into a variety of regulatory landscapes across the Union. However, the Regulation in the new CRD IV package cannot be altered by member states and, as such, creates a genuine Single Rulebook, “a single set of harmonised prudential rules […] which banks throughout the EU must respect”.132 The Regulation ensures a uniform application of Basel III across member states, which in return improves the integrity of the Single Market: when free movement of capital is promoted, it is important national financial markets abide by the same rules otherwise race to the bottom ensues.133 Moreover, harmonised regulation establishes a single point of entry for addressing and dealing with issues. If a loophole is identified, for instance, it suffices only to change provisions of the Regulation in order to patch the shortcoming in all member states. The European Banking Authority (EBA) has been given the authority to act as the single point of entry and it shall also draw up and adjust technical standards that ultimately complete the package (e.g. procedures for sharing internal risk assessment, classes of instruments qualifying for variable component of remuneration). Moreover, the EBA shall also collect relevant data and mediate contact between the banking industry and the European Commission. The main objective of the CRD IV package is to reinforce European banking regulation. The package strives to accomplish this goal in two steps: it implements most Basel III standards and introduces a few supplementary requirements that go beyond recommendations of the Basel Committee. The

150

dlouhodobých aspektů rozhodnutí učiněných vrcholovým vedením. Má se za to, že tento nástroj přispěje ke zlepšení řízení rizik a dlouhodobého zdraví bank.

latter concentrates predominantly in the area of remuneration and corporate governance (e.g.  composition of senior management boards and their risk

2.1 Obsah

oversight). The common denominator of those novelties is an incentive for the senior management to consider long-run aspects of their decisions, which is believed to improve banks’ long-run health and risk management.

Nařízení v podstatě přebírá požadavky prvního a třetího pilíře Basel III, zatímco Směrnice implementuje především ustanovení druhého pilíře o bankovním dohledu. Přestože Nařízení sleduje dohody Basel III poměrně přesně, rozchází se s nimi v pěti bodech, které stojí za krátké zastavení: zaprvé, Nařízení nevyžaduje závazný minimální pákový ukazatel. Poskytuje sice vodítko pro výpočet ukazatele a vyžaduje od bank rovněž oznamování příslušných pákových údajů EBA.134 Nestanoví však žádné závazné minimum. Jelikož je koncepce minimálního pákového ukazatele relativně nová, Evropská komise se rozhodla nejprve shromáždit data a s potenciálním zavedením závazné formy počítá až v roce 2018 (oproti minimu ve výši 0,03 dle dohod Basel III, které má začít být používáno v souběžném období okamžitě).135 Zadruhé, Nařízení stanoví kratší zaváděcí období pro krátkodobý standard likvidity – ukazatel krytí likvidity (LCR). Definice tohoto ukazatele se v základních bodech podobá definici Basel III136, ale Nařízení vyžaduje, aby byl tento ukazatel plně implementován již do 1. ledna 2018, tedy o rok dříve než vyžaduje Basel III137. Co se týče NSFR, čili dlouhodobého standardu likvidity stanoveného v dohodách Basel III, Nařízení stanoví vodítko ohledně výpočtu a vykazování tohoto ukazatele stabilního financování,138 ale na rozdíl od LCR nestanoví žádná zaváděcí ustanovení. Namísto toho vyžaduje, aby EBA informovala Komisi o výsledcích analýzy bankovních reportů, aby Komise mohla do 31. prosince 2016 informovaně rozhodnout, jak zajistit používání dostatečných zdrojů stabilního financování.139 Toto uspořádání je v souladu s dohodami Basel III. Zatřetí, jelikož je v EU úvěrové riziko centrální protistrany regulováno Nařízením o infrastruktuře evropského trhu140 (EMIR), Nařízení CRD IV „osvobozuje OTC deriváty uzavřené mezi bankami a nefinančními společnostmi, které nejsou centrálně zúčtovány, od nového kapitálového požadavku dohod Basel III […], pokud tyto transakce nepřekračují příslušné prahové limity, které jsou specifikovány v EMIR“141.

2.1. Content As a rule of thumb, the Regulation adopts requirements of Pillars 1 and 3 of Basel III, while the Directive mainly implements supervisory provisions of Pillar 2. Although the Regulation follows Basel III closely, it departs in five points that are worth brief mentioning: firstly, the Regulation requires no binding minimum leverage ratio. It does provide guidance regarding computation of the ratio and it also requires banks to report relevant leverage figures to the EBA134 but it does not specify any binding standard. Since the concept of a minimum leverage ratio is relatively new, the European Commission decided to collect data first and it only envisages a potential introduction of some binding ratio in 2018 at the earliest (as opposed to Basel III minimum of 0.03 intended to apply immediately for the parallel run period).135 Secondly, the Regulation sets down a shorter phase-in period for the shortrun liquidity standard, the Liquidity Coverage Ratio (LCR). Its definition broadly follows that of Basel III136 but the Regulation requires its full implementation to be completed by 1st January 2018, i.e. one year earlier than Basel III.137 As for the NSFR, the long-run liquidity standard of Basel III, the Regulation provides guidance regarding the calculation and reporting of the stable funding ratio138 but, unlike in the case of the LCR, it sets out no phase-in arrangements. Instead it requires the EBA to inform the Commission about reporting results so that the latter can decide by 31st December 2016 how to ensure that institutions use stable funding resources.139 However, this arrangement is consistent with Basel III. Thirdly, since the central counterparty credit risk is already regulated by the European Market Infrastructure Regulation140 (EMIR), the Regulation “exempts non-centrally cleared OTC derivative transactions between banks and nonfinancial corporates from the new Basel  III capital requirement […] when such

151

152

Začtvrté, Nařízení zavádí odečet úvěrového rizika ve výši 0,7619 pro SME za účelem zmírnění potenciálního negativního dopadu tohoto balíčku na reálnou

transactions do not exceed relevant thresholds that are specified in EMIR”.141 Fourthly, the Regulation introduces a credit risk deduction of 0.7619 for exposures

ekonomiku.142 Toto ustanovení platí pro závazky do výše 1,5 miliónů EUR vůči jedné instituci a na konsolidovaném základě (tedy včetně poboček a dceřiných podniků dané instituce). EBA bude shromažďovat údaje o expozicích vůči SME a hlásit je Evropské komisi. Komise poté vydá zprávu, jež zanalyzuje dopad daného ustanovení, a do 2. ledna 2017 pak může předložit návrh na doladění tohoto odečtu.

to SMEs in order to mitigate a potential negative impact of the package on the real economy.142 The provision applies to obligations of up to EUR 1.5 million owed to an institution on a consolidated basis (that is including its branches and subsidiaries). The EBA shall collect data on exposures to SMEs and report it to the European Commission. The Commission shall then issue a report analysing the impact of the provision and it may submit a proposal fine-tuning the deduction by 2nd January 2017.

Konečně zapáté, Nařízení připravuje půdu pro budoucí řešení problematiky stínového bankovnictví a zejména vzájemné propojenosti mezi tradiční a stínovou částí sektoru. Od bank vyžaduje hlásit orgánům dohledu alespoň jednou za dva roky jejich deset největších expozic vůči neregulovaným finančním subjektům na konsolidovaném základě.143 Jejich agregovaná rizika související se smlouvami o zpětném odkupu, s půjčováním cenných papírů a se všemi formami zatížení aktiv budou navíc také podléhat reportování.144 Ačkoli současné znění CRD IV neomezuje expozici bank vůči neregulovaným subjektům145, účelem hlášení a shromažďování údajů je kumulace příslušných informací pro potenciální zavedení takového opatření v budoucnosti.146 Obsah Směrnice lze rozdělit do dvou oblastí: první uděluje vymáhací a diskreční pravomoci národním orgánům dohledu dle doporučení Basilejského výboru a druhá pak doplňuje k nástrojům stanoveným Basel III dodatečné regulatorní nástroje přizpůsobené podmínkám EU. Posledně zmíněný bod obsahuje zejména požadavky na odměnu a firemní řízení. Ani jeden z těchto nástrojů však není zcela nový, poněvadž ustanovení rozvíjejí podobu CRD III.

2.1.1 Diskreční kapitálové rezervy a vymáhání Vymáhací pravidla v zásadě sledují zásady stanovené Basel III. Směrnice zavádí stejná automatická bezpečnostní opatření jako Dohody (tj. omezení distribuce kapitálu), se složitějším vzorcem výpočtu maximální rozdělitelné částky než vzorec stanovený Basel III.147 Směrnice navíc vyžaduje od bank, které neplní požadavky na kapitálové rezervy, aby „vyhotovily plán zachování kapitálu a předložily jej příslušnému orgánu nejpozději ve lhůtě pěti pracovních dnů ode

Finally, the Regulation prepares the ground for addressing the issue of shadow banking in future and, in particular, the interconnectedness between the traditional and the shadow part of the sector. It requires banks to report at least biannually to national supervisors their 10 largest exposures to unregulated financial entities on a consolidated basis.143 Moreover, their aggregate exposures to repurchase agreements, securities lending and all forms of encumbrance of assets shall also be reported.144 While the current wording of CRD IV does not limit banks’ exposures to unregulated entities145, the purpose of the reporting and data collection is to gather relevant information for a potential introduction of such a measure in future.146 Content of the Directive can be divided into two areas: it grants enforcement and discretionary powers to national supervisors, as recommended by the Basel Committee, and it adds EU-specific regulatory tools reaching beyond the Basel III toolbox. In particular, the latter includes remuneration and corporate governance requirements. However, neither constitutes brand new devices as the provisions merely improve on their CRD III predecessors.

2.1.1. Discretionary Buffers and Enforcement Enforcement rules follow, in principle, those of Basel III. The Directive introduces the same automatic safeguards as the Accords (i.e. constraints on capital distribution) although the formula for the maximum distributable amount is more complex than that of Basel III.147 Moreover, the Directive also requires banks that fail to meet the buffers to “prepare a capital conservation plan and submit

153

154

dne, kdy instituce zjistila, že předmětný požadavek nesplňuje“148. Národní orgány dohledu poté odpovídají za faktické vymáhání tohoto ustanovení.

it to a competent authority no later than 5 working days after it identified that it was failing to meet that requirement”.148 National supervisory authorities are then responsible for the actual enforcement of this provision.

Směrnice přebírá koncept proticyklické rezervy Basel III a dále rozšiřuje definici kapitálové rezervy pro globální systémově významné banky (G-SIB), (viz Obr. 3). Co se týče prvně zmíněné rezervy, sazba národní proticyklické kapitálové rezervy se pohybuje mezi 0 a 2,5 % RWA a bude stanovována příslušným národním orgánem dohledu na čtvrtletní bázi.149 Přestože Směrnice ukládá orgánům dohledu povinnost stanovit tuto sazbu na základě konkrétních ukazatelů, jako například odchylky poměru úvěrů k HDP od jeho dlouhodobého trendu, nebrání zapojení dalších ukazatelů do výpočtu. Článek 136 odst. 4 Směrnice navíc umožňuje národním orgánům dohledu stanovit vyšší sazbu než 2,5 %, a to v případech, kdy je tak uvažovanými ukazateli odůvodněno. U úvěrových institucí působících napříč jurisdikcemi stanoví Směrnice konkrétní rezervu v souladu s Basel III.150 Tato rezerva tedy bude vypočtena jako „vážený průměr sazeb proticyklické kapitálové rezervy, které se použijí v jurisdikcích, kde se nacházejí rozhodné úvěrové expozice úvěrové instituce“151. Co se týče G-SIB rezervy, Směrnice implementuje tuto koncepci ve dvou verzích: jedna rezerva se vztahuje na globální systémově významné instituce (G-SII: global systemically important institutions) a druhá na jiné systémově významné instituce (O-SII: other systemically important institutions).152 Vytvoření G-SII rezervy lze nařídit pouze na konsolidovaném základě, tj. mateřské instituci EU, a její výši vypočte národní orgán dohledu daného členského státu. Přestože Směrnice nestanoví tolik metriky pro identifikaci G-SII jako Basel III pro identifikaci G-SIB, její obecné ukazatele se zaměřují na velmi podobné charakteristiky (např. na velikost a složitost skupiny, vzájemné propojení skupiny s finančním systémem apod.).153 Směrnice navíc implementuje podobné rozpětí sazby rezervy, a sice od 1 do 3,5 % RWA v CET1 kvalitě. Pokud nicméně každý národní orgán dohledu přijme metriku navrhovanou Basilejským výborem, která je podrobnější než CRD IV, ale není s ní v rozporu, budou vytvořeny dva seznamy globálních systémově významných bank: seznamy G-SIB sestavené Výborem pro finanční stabilitu podle ustanovení Basel III154 a seznamy G SII členských států EU, v nichž mají sídlo mateřské společnosti.

The Directive takes over Basel III concept of the countercyclical buffer and expands on the definition of the global systemically important bank (G-SIB) buffer (Figure 3). As for the former, a rate of the national countercyclical buffer shall vary from 0 to 2.5% of RWAs and shall be set up by a respective national supervisor on a  quarterly basis.149 Although the Directive obliges supervisors to base the rate on specific indicators, such as the deviation of credit-to-GDP ratio from its longterm trend, it does not prevent further indicators from entering the calculation. Moreover, Article 136(4) of the Directive even allows national supervisors to set a rate in excess of 2.5% where justified by the indicators considered. For credit institutions operating in more than one state, the Directive adopts Basel III institution‑specific countercyclical buffer150: the buffer shall be calculated as “the weighted average of the countercyclical buffer rates that apply in the jurisdictions where the relevant credit exposures of the institution are located”.151 As for the G-SIB buffer, the Directive implements this concept in two versions: one buffer applies to global systemically important institutions (G-SIIs), while the other one applies to other systemically important institutions (O-SIIs).152 The G-SII buffer can only be imposed on a consolidated basis, i.e. on an EU parent institution, and shall be calculated by a national supervisor of a respective member state. Although the Directive does not provide as much metrics for identification of G-SIIs as Basel III provides for G-SIBs, its broad indicators aim at very much the same characteristics (e.g. size and complexity of the group, interconnectedness of the group with the financial system).153 Moreover, it implements similar range of the buffer rate ranging from 1 to 3.5% of RWAs in CET1 quality. Nevertheless, unless every national supervisor adopts metrics proposed by the Basel Committee, which is more detailed than CRD IV but does not contravene it, there will be two sets of lists of global systemically important banks: G-SIB lists produced by the Financial Stability Board pursuant to Basel III provisions154 and G-SII lists of EU member states where parent banks are domiciled.

155

156

Rezerva O-SII se vypočte za použití velmi podobných kritérií jako rezerva G-SII (např. velikost, vzájemná propojenost155), ale lze ji rovněž nařídit na individuální nebo subkonsolidované bázi. Tento dodatečný kapitálový požadavek bude opět uložen národním orgánem dohledu a jeho maximální výše je limitována 2 % RWA v CET1 kvalitě. Směrnice však stanoví výjimku, která platí pro dceřiné podniky mateřských podniků v EU za předpokladu, že se mateřský podnik kvalifikuje jako G-SII nebo O-SII: jestliže je její dceřiný podnik rovněž označen za O-SII, nesmí jeho O-SII rezerva přesáhnout vyšší z následujících dvou čísel: 1 % RWA na straně jedné anebo sazba rezervy G-SII (případně O SII) platná pro skupinu na konsolidované úrovni.156

157 The O-SII buffer shall be calculated using very similar criteria to the G-SII buffer (e.g. size, interconnectedness155) but it can also be imposed on an individual or sub-consolidated basis. This additional capital requirement shall again be imposed by a designated national authority and its maximum is capped at 2% of RWAs in CET1 quality. However, the Directive stipulates the following exception to the ceiling applicable to subsidiaries of EU parent undertakings providing the parent qualifies as a G-SII or O-SII: if such a subsidiary were indentified as an O-SII, its O-SII buffer shall not exceed the higher of 1% of RWAs on the one hand, and the G-SII or O-SII buffer rate applicable to the group at consolidated level on the other.156

Vedle SII rezerv dovoluje Směrnice členským státům nařídit vytvoření rezervy pro systémové riziko pro jednu nebo více podmnožin finančního sektoru (např. pro úvěrování nemovitostí).157 Tato rezerva může být stanovena na minimální úrovni 1 % RWA v CET1 kvalitě a není shora výše uvedeným způsobem limitována. Jejím účelem je předcházet a zmírňovat dlouhodobá, necyklická, systémová nebo makroprudentní rizika, a bude proto nařizována jedině tehdy, má-li se za to, že tato rizika narůstají.

In addition to SII buffers, the Directive allows member states to impose a  systemic risk buffer for one or more subsets of the financial sector (e.g. real estate lending).157 The buffer is imposed at the minimum level of 1% of RWAs in CET1 quality and is not capped from above. Its purpose shall be to prevent and mitigate long-term non-cyclical systemic or macroprudential risks and, therefore, it shall only be imposed if such risks are deemed to be accumulating.

Na rozdíl od Basel III nemusí být rezervy pro systémové riziko stanovené v CRD IV nutně kumulativní – porovnání Basel III a CRD IV viz Obr. 3. Namísto toho článek 131 odst. 14 Směrnice stanoví, že vztahuje-li se na skupinu na konsolidovaném základě kapitálová rezerva pro G-SII, kapitálová rezerva pro O-SII a kapitálová rezerva pro krytí systémového rizika, použije se v každém případě vyšší z těchto kapitálových rezerv. Totéž navíc platí na individuálním nebo subkonsolidovaném základě pro rezervu pro O-SII a rezervu pro krytí systémového rizika.158 Jinak řečeno, celkové povinné minimum 10,5 % RWA (7 % v kvalitě CET1, 1,5 % v kvalitě dodatkového tier 1 a 2 % v kvalitě tier 2) je totožné pro Basel III i pro CRD IV (červené a oranžové rámečky na Obr. 3). Co se však týče diskrečních rezerv (zelené rámečky na Obr. 3), Basel III nedovoluje národním orgánům dohledu ukládat diskreční sazby vyšší než 5 % RWA v CET1 kvalitě. CRD IV však žádný takový strop nestanovuje.

Unlike in the case of Basel III, CRD IV’s systemic risk buffers do not necessarily cumulate – see Figure 3 for a comparison of Basel III to CRD IV. Instead, Article 131(14) of the Directive provides that where a group, on a consolidated basis, is subject to a G-SII buffer and an O-SII buffer or subject to a G-SII buffer, an O-SII buffer and a systemic risk buffer, only the highest buffer shall apply in each case. Moreover, on an individual or sub‑consolidated basis, the same applies to an institution subjected to an O-SII buffer and a systemic risk buffer.158 Said differently, the total mandatory minimum of 10.5% of RWAs (7% in CET1 quality, 1.5% in Additional Tier 1 quality and 2% in Tier 2 quality) are the same in Basel III and CRD IV (red and orange boxes in Figure 3). However, as far as discretionary buffers are concerned (green boxes in Figure 3), Basel III does not allow national supervisors to impose discretionary ratios above 5% of RWAs in CET1 quality. In contrast, CRD IV imposes no such ceiling.

158

Obr. 3: Basilejské dohody a CRD IV – Kapitálové rezervy

159 Figure 3: Basel Accords and CRD IV – Capital Buffers

Rezerva na systémové riziko a proticyklická rezerva (bez horního limitu)

RWA % 16,5 15,5

13,0

10,5

8,0 6,0 4,5 4,0

Rezerva G-/J-SVI

16.5

CET1 0 – 3,5 %

CET1 0 – 2,5%

Rezerva G-SIB

CET1 0 – 2,5%

Proticyklická rezerva

CET1 ≥0%

CET1

Rezerva pro zachování kapitálu

CET1

(G-SVI: 0 - 3,5 %; J-SVI: 0 - 2,0 % vyšší úroveň)

15.5

13.0

10.5

8.0

G-/O-SII buffer

CET1 ≥ 0%

CET1 0 – 3.5%

CET1 0 – 2.5%

G-SIB buffer

CET1 0 – 2.5%

countercyclical buffer

CET1 ≥ 0%

CET1

capital conservation buffer

CET1

Tier 2

Tier 2

Addl T1

Addl T1

CET1

CET1

CET1

CRD IV

Basel III

CRD IV

Tier 2

Tier 2

Addl T1

Addl T1

CET1

Basel III Povinné rezervy

systemic risk buffer & countercyclical buffer (not capped)

% of RWAs

CET1 ≥0%

Diskreční rezervy

6.0 4.5 4.0

Mandatory buffers

(G-SVI: 0 - 3,5 %; J-SVI: 0 - 2,0 % vyšší úroveň)

Discretionary buffers

Poznámka: Obrázek nezahrnuje rezervy, které mohou být uloženy v druhém pilíři. Note: figure excludes buffers that might be imposed within Pillar 2

Směrnice transponuje také diskreční a vymáhací pravomoci druhého pilíře Basel III, tj. ověřovací pravomoci orgánu dohledu. Ty jsou v podstatě totožné s Dohodami: národní orgány dohledu budou provádět alespoň jednou ročně zátěžový test institucí, nad nimiž vykonávají dohled, a budou ověřovat, jak tyto instituce dodržují standardy IRB metody a další požadavky CRD IV.159 Pokud navíc orgán dohledu zjistí, že instituce ustanovení CRD IV porušuje, má povinnost jeho dodržování vymáhat. Pro tento účel dává Směrnice orgánu dohledu pravomoc požadovat od instituce, která CRD IV nedodržela, aby držela dodatečný regulační kapitál, nebo omezit či zakázat rozdělování výnosů či vyplácení dividend akcionářům, společníkům apod.160

2.1.2 Finanční odměňování Politika finančního odměňování vybízí zaměstnance ke konkrétnímu typu jednání. Rozsáhlé empirické zkušenosti naznačují, že mezi systémy odměňování

Finally, the Directive transposes discretionary and enforcement powers of Pillar 2 of Basel III, i.e. powers regarding the supervisory review. These are essentially identical to the Accords: national supervisors shall carry out at least annual supervisory stress tests on institutions they supervise and review their compliance with the IRB approach standards as well as with other CRD IV requirements.159 Moreover, should a supervisor find an institution in breach of the CRD IV package, it shall enforce compliance. To this end the Directive equips the supervisor with the power to require the non-compliant institution to hold extra regulatory capital, to restrict or prohibit distribution of capital or interest payments by the institution to its shareholders or members etc.160

2.1.2. Remuneration Remuneration policies give employees incentives to act in a specific way. Extensive

160

bank a jejich rizikovým chováním existuje silná vazba,161 a proto zásady a postupy odměňování přitahují pozornost regulatorních orgánů. Základní principy

empirical evidence suggests a strong link between banks’ remuneration schemes and their risk-taking behaviour161 and, therefore, remuneration policies attract

regulace finančního odměňování byly stanoveny již CRD III, která uvádí, že „významná část, avšak alespoň 50 % každé pohyblivé složky odměny se skládá z akcií nebo z nástrojů spojených s akciemi“ a že „významná část, avšak alespoň 40 % pohyblivé složky odměny se odkládá na dobu, která není kratší než tři až pět let“162.163 CRD III navíc dále požadovala, aby byla „pevná a pohyblivá složka celkové odměny řádně vyvážená“.164 Neexistoval však žádný minimální poměr mezi pevnou a pohyblivou složkou (tedy složkou odvozenou od hospodaření společnosti). Tentýž bod ve skutečnosti vyžadoval, aby „úvěrové instituce […] stanovily vhodný poměr mezi pohyblivou a pevnou složkou celkové odměny“. Všechny tyto požadavky se vztahovaly na vrcholné vedení, na zaměstnance odpovědné za činnosti spojené s podstupováním rizik a na zaměstnance v kontrolních funkcích a měly být aplikovány na úrovni skupiny, mateřské a dceřiné společnosti, včetně subjektů založených v offshore finančních centrech.

regulatory attention. The basic principles of remuneration regulation were already laid down in CRD III which established that “a substantial portion, and in any event at least 50%, of any variable remuneration shall consist of shares or sharelinked instruments” and that “a substantial portion, and in any event at least 40%, of the variable remuneration component is deferred over a period which is not less than 3 to 5 years”.162, 163 Moreover, CRD III further required “fixed and variable components of total remuneration [be] appropriately balanced”.164 However, no minimum ratio between the fixed and variable (i.e. derived from company’s performance) component was determined. In fact, the same subparagraph required that “credit institutions […] set the appropriate ratios between the fixed and the variable component of the total remuneration”. All these requirements applied to senior management, risk takers and staff in control functions and were to be applied at a group, parent company and subsidiary level, including entities established in offshore financial centres.

Směrnice přebírá ustanovení CRD III a zavádí dva nové požadavky. Zaprvé, ustanovení o dodatečném zveřejňování uvádí, že instituce budou podávat informace o svých zaměstnancích, jejichž finanční odměna dosahuje za jeden finanční rok alespoň 1 miliónu EUR.165 Tyto reporty uvedou informace o jejich pracovních povinnostech, příslušných oblastech činnosti a hlavních složkách mzdy, o prémiích, odměnách vázaných na plnění dlouhodobých cílů a příspěvcích na důchodové zabezpečení příslušných osob. Údaje se předají EBA a budou zveřejněny na agregovaném základě pro domovský členský stát. Zadruhé, Směrnice dále rozvádí ustanovení CRD III o pevné a pohyblivé složce odměny a zavádí explicitní maximální poměr těchto složek: „proměnlivá složka nepřesahuje 100 % pevné složky celkové odměny každého jednotlivce“.166, 167 Členské státy mohou nicméně stanovit nižší maximální procento. Nutno poznamenat, že komplementarita mezi novou CRD IV a Směrnicí o ozdravných postupech a řešení krize bankovních institucí spočívá mj. v pobídce k využívání odložených nástrojů a nástrojů, u nichž lze uplatnit princip rekapitalizace z vnitřních zdrojů při výpočtu maximálního poměru (princip týkající se nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů bude vysvětlen v bodu 3.1.3 Části II).168

The Directive takes over provisions of CRD III and introduces two further requirements. First, additional disclosure provision stipulates that institutions shall report information regarding their employees that are remunerated at least EUR 1 million per financial year.165 The reports shall include job responsibilities, the business area involved and the main elements of salary, bonus, long-term award and pension contribution of relevant individuals. The data shall be forwarded to the EBA and published on an aggregate home member state basis. Second, elaborating on the CRD III provisions regarding the fixed and variable component of the remuneration, the Directive establishes their explicit maximum ratio: “the variable component shall not exceed 100% of the fixed component of the total remuneration for each individual”.166, 167 Member states may set a lower maximum percentage. It should be pointed out that the complementarity between the new CRD IV and the Bank Recovery and Resolution Directive consists, inter alia, in an encouragement to use deferred and bailinable instruments in the calculation of the maximum ratio (the principle of the bail-in tool will be explained in section 3.1.3., Part II).168

161

162

2.1.3 Firemní řízení Nedávná finanční krize prokázala neadekvátnost firemního řízení mnoha institucí. Zejména orgány vrcholového vedení byly často tvořeny lidmi podobných názorů, pocházejícími z podobného prostředí, a má se za to, že tyto skutečnosti vedly k nedostatku rozmanitosti a plurality myšlenek vedoucím ke vzniku tzv. skupinového myšlení (groupthink).169 Aby k tomuto jevu v budoucnosti již nedocházelo, usiluje Směrnice o zvýšenou rozmanitost a odpovědnost struktur firemního vedení. Jinými slovy, Směrnice vytváří závazné minimální normy kodexu řízení úvěrových institucí, tzv. codes of conduct. Ustanovení CRD IV v oblasti firemního řízení začnou být konkrétní a instruktivní až od 31. prosince 2015, kdy EBA vydá konkrétní pokyny. Směrnice nicméně vyžaduje, aby se do struktury vedoucích orgánů náležitě promítla široká škála zkušeností, znalostí a dovedností jejich členů, zakazuje společníkům zastávat současně určité druhy funkcí ve vedoucích orgánech a vyžaduje od členských států, aby instituce vyhledávaly široké škály vlastností a schopností při náboru členů do svých vedoucích orgánů.170 Pojmy používané v těchto ustanoveních vymezí ve výše uvedené lhůtě EBA. Velké instituce jsou navíc povinny ustanovit výbor pro jmenování, který provádí dohled a kontrolu nad složením vedoucích orgánů a nad procesem náboru jejich členů. Směrnice rovněž výslovně ukládá výboru pro jmenování povinnost rozhodnout o cílové kvótě pro méně zastoupené pohlaví ve vedoucích orgánech.171 Následkem toho bude vedoucí orgán odpovědný za uplatňování řídících ujednání a za obezřetné řízení instituce.

2.2 Výhody a hrozby Evropskou bankovní regulaci tvoří předpisy a směrnice, které se navzájem doplňují (CRD IV, Směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank apod.). Posouzení kvalit a nedostatků jednoho kusu této mozaiky by tedy vedlo k zavádějícím závěrům. Ačkoli má proto tento oddíl za cíl poskytnout co nejkomplexnější analýzu, celkový text evropské legislativy se dá objasnit pouze tehdy, získáme-li informace o všech hlavních kouscích vznikajícího rámce. Doufáme tedy, že čtenář na konci Části II ocení kompletní obraz této mozaiky.

2.1.3. Corporate Governance The recent financial crisis proved corporate governance structures of many institutions inadequate. In particular, senior management bodies often consisted of people of similar opinions and backgrounds, which is believed to have led to a lack of diversity and plurality of ideas, resulting into a groupthink phenomenon.169 Therefore, to prevent this phenomenon from occurring in future, the Directive strives for increased diversity and responsibility of corporate governance structures. In other words, it creates a binding European minimum for codes of conduct of credit institutions. Provisions of CRD IV in the area of corporate governance will not be specific and instructive until 31st December 2015, by which time the EBA shall issue specific guidelines. Nevertheless, the Directive requires composition of management bodies to reflect an adequately broad range of experiences, knowledge and skills; it restricts their members to hold certain types of directorships at the same time; and it obliges member states to demand institutions to engage a broad set of qualities and competences when recruiting member to management bodies.170 Notions used in these provisions shall be defined by the EBA by the aforementioned deadline. Moreover, large institutions are required to establish a nomination committee which oversees and reviews the composition of management bodies as well as the recruitment process of their members. The Directive also explicitly obliges the nomination committee to set and actively pursue a target for the representation of the underrepresented gender in the management bodies.171 Subsequently, the management body shall be accountable for the implementation of the governance arrangements and for effective and prudent management of the institution.

2.2. Benefits and Threats European banking regulation comprises regulations and directives that are complementary to each other (CRD IV, the Banking Recovery and Resolution Directive etc.). An assessment of qualities and drawbacks of one piece of the mosaic thus tends to lead to misleading conclusions. Therefore, while this section

163

164

CRD IV obsahuje ustanovení, která jsou buď specifická pro tento balíček, nebo která byla již analyzována v oddílu 3 Části I. Tato sekce proto zkoumá především

aims to provide as comprehensive an analysis as possible, the overall narrative of European legislation only becomes clear when one learns about all major pieces

prvně zmíněná ustanovení a v příslušných případech osvětluje kvalitativní rozdíly mezi dopady CRD IV a původních Basel III na jejich evropskou transpozici. Kde byly v plném rozsahu uplatněny regulatorní nástroje Basel III, tam pouze stručně shrnujeme výhody jejich přijetí. To však neznamená, že se kritika z oddílu 3 Části 1 nepřenáší i do tohoto oddílu.

of the nascent framework. We hope that the reader will appreciate the complete picture at the end of Part II.

2.2.1 Výhody Objasněme čtyři základní výhody CRD IV. Zaprvé, rozsah CRD IV je širší než u dohod Basel III, protože evropský balíček platí jak pro úvěrové instituce, tak i pro investiční podniky. Nařízení definuje úvěrovou instituci jako „podnik, jehož činnost spočívá v přijímání vkladů nebo jiných splatných peněžních prostředků od veřejnosti a poskytování úvěrů na vlastní účet“.172 Jinými slovy, do výrazu úvěrová instituce se promítá rozsah Basilejských dohod. Investiční podnik je pak definován jako „právnická osoba, jejímž obvyklým předmětem činnosti či podnikání je poskytování jedné nebo více investičních služeb třetí osobě nebo provádění jedné nebo více investičních činností na profesionálním základě“.173 Z toho vyplývá, že zahrnutí investičních podniků do rámce balíčku značně rozšiřuje spektrum dotčených institucí. Široký rozsah působnosti na jedné straně zajišťuje, že regulace platí i pro některé subjekty stínového bankovnictví, například pro investiční fondy, penzijní fondy apod. Na druhé straně má však negativní dopad na nefinanční trhy (například na energetický trh174), které používají finanční nástroje ke zkrocení vysoce volatilních cen energií. Zadruhé, Nařízení kopíruje nové kvalitativní třídy kapitálu. Drží se těsně definice kapitálu CET1 a dodatkového kapitálu tier 1 (ukotvených v Basel III) a zavádí zcela stejné povinné minimální kapitálové požadavky jako Dohody (červené a oranžové rámečky na Obr. 3). Zatřetí, nová pravidla platná pro zásady a postupy odměňování včetně těch, která jsou převzata z CRD III, zvýší kvalitu řízení bank. Tato pravidla stanoví zejména správné pobídky pro preference dlouhodobých dopadů podstupování rizik. Na jedné straně lze argumentovat, že Směrnice prosazuje jeden přístup pro

CRD IV contains provisions that are either specific to the package or that have been analysed in section 3, Part I, already. Hence, this section predominantly examines the former and, where appropriate, highlights qualitative differences between the repercussions of original Basel III and its European transposition. Where Basel III regulatory tools have been implemented in full, we only summarise benefits of the adoption briefly. However, it does not mean that the critique of section 3, Part I, does not carry over.

2.2.1. Benefits Let us highlight four principal benefits of CRD IV. Firstly, the scope of CRD IV is wider than that of Basel III because the European package applies to both credit institutions and investment firms. The Regulation defines a credit institution as “an undertaking the business of which is to take deposits or other repayable funds from the public and to grant credits for its own account”.172 In other words, the term credit institution reflects the scope of the Basel Accords. An investment firm is then defined as “any legal person whose regular occupation or business is the provision of one or more investment services to third parties and/or the performance of one or more activities on a professional basis”.173 It follows that inclusion of investment firms into the scope of the package expands the range of affected institutions considerably. On the one hand, the wide scope ensures that the regulation applies to certain shadow banking entities such as investment funds, pension funds etc. On the other hand, it adversely affects non-financial markets, such as the energy market174, that only use financial instruments to deal with inherently highly volatile prices. Secondly, the Regulation provides for different qualities of capital. It follows closely Basel III distinction between CET1 capital and Additional Tier 1 capital and it introduces the very same mandatory minimum capital requirements as Basel III

165

166

všechny případy (tzv. one-size-fits-all přístup), což se zřejmě dotkne i manažerů, kteří nemají na rizikový profil banky vliv. Návaznost proměnné složky odměny

does (red and orange boxes in Figure 3). Thirdly, new rules regarding remuneration policies, as well as those carried over

na akcie na druhé straně vybízí příslušné zaměstnance k tomu, aby pečovali o tržní výkon instituce. Přestože je tento výkon ovlivňován mj. silami, které jsou mimo dosah manažerských snah, a akcie mohou tedy nabývat na hodnotě nebo ji ztrácet bez ohledu na úsilí manažerů, rentabilitu banky diktuje hlavně její rizikový profil. Prvek odkladu navíc představuje pobídku k uplatňování dlouhodobě udržitelných strategií. Toto ustanovení tvoří významný krok vpřed, protože manažeři mají značnou tendenci brát budoucnost na lehkou váhu a klást přehnaný důraz na přítomnost, jelikož krátkodobý zisk banky byl doposavad jediným relevantním faktorem pro proměnnou složku jejich odměn. Výhradně krátkodobé strategie však vytvářejí negativní dlouhodobé externality, například nadměrný nárůst pák, vyšší pravděpodobnost vzniku spekulativních bublin apod. Krátkodobé zaměření, jež dominovalo v předkrizovém období175, navíc prosazuje zhoubnou logiku, podle níž krátkodobá maximalizace zisku v kterémkoli časovém bodě vede rovněž k jeho dlouhodobé maximalizaci. Tato logika je však chybná právě kvůli dopadu negativních externalit krátkodobých strategií na dlouhodobé výstupy.176 Odklad proměnné složky odměny placené ve formě akcií proto vede ke správnému nastavení pobídek.

from CRD III, will improve the quality of banks’ management. In particular, they set desirable incentives encouraging a long-term consideration of a chosen risktaking strategy. On the one hand, one may argue that the Directive promotes a  one-size-fits-all approach which is likely to affect managers that have no influence over the risk profile of a bank. On the other hand, linking variable remuneration to shares incentivises respective employees to care directly about institution’s market performance. Even though the performance is, inter alia, affected by forces beyond managers’ control and, therefore, shares may gain in or lose value with no correlation to managers’ effort, it is mainly the risk profile of a bank that dictates its profitability. Moreover, the deferment element encourages pursuance of strategies sustainable in the long run. The provision constitutes a significant step forward because managers tend to discount future heavily and overvalue presence in its absence as bank’s short-run profit is the only relevant indicator for the variable component of their remuneration. However, exclusively short-run strategies create negative long-run externalities such as an excessive build-up of leverage, higher probability of bubble formation etc. Furthermore, short-run focus, much dominant in the run-up to the crisis175, promotes pernicious logic asserting that short-run maximisation of profits, if carried out at every point in time, maximises long-run gains as well. This logic is flawed because of the negative externalities of short-run strategies on the long-run outcomes.176 Therefore, deferment of variable remuneration paid out in shares sets the incentives right.

Začtvrté, požadavky kladené na firemní řízení evidentně brání vzniku skupinového myšlení (groupthink). Ačkoli lze pochybovat o tom, zda jsou rigidní pravidla, kvóty a cíle schopny zajistit kvalitní složení vedoucích orgánů, pluralita názorů se obecně považuje za žádoucí a prospěšnou pro rozumné rozhodování. Posilování odpovědnosti vedoucích orgánů za podstupování rizik ze strany banky, doplněné o pravidla odměňování, může navíc zlepšit řízení těchto institucí. Do doby, kdy EBA vydá konkrétní standardy, je nicméně třeba vyvarovat se paušálních závěrů.

Fourthly, the new corporate governance requirements seem to be capable of preventing the groupthink phenomenon. Although the capacity of rigid rules, quotas and targets for a quality composition of management bodies can be questioned, plurality of opinions is generally considered desirable and beneficial to sound decisions. Moreover, strengthening the responsibility of the bodies for banks’ risk-taking behaviour, complemented with remuneration rules, is likely to improve institutions’ management. However, one should avoid sweeping conclusions until specific standards are issued by the EBA.

167

168

2.2.2 Hrozby Navzdory řadě výhod se v diskutovaném balíčku nepodařilo vyvarovat následujícím čtyřem nedostatkům. Zaprvé, CRD IV nezavádí žádný závazný pákový požadavek a pouze předvídá uplatnění takového požadavku ve vzdálené budoucnosti. Nadměrný růst pák vedl ke značnému zvýšení systémového rizika v období před vypuknutím krize subprime hypoték v roce 2007 a neschopnost reflektovat tento vývoj brání dalšímu regulatornímu úsilí. Přestože si dohody Basel III vyhrazují právo upravit na konci souběžného období v roce 2018 minimální ukazatel ve výši 0,03, Směrnice od bank požaduje pouze reportování svých pákových ukazatelů, aniž by si vynucovala dodržování závazného minima. Absence závazného omezení navíc ztěžuje zajištění „rovného hřiště“ (level playing field) na makro úrovni, protože jiné jurisdikce, například v Číně177, již tento požadavek do svých příslušných právních předpisů transponovaly. Zadruhé, Směrnice uděluje národním orgánům dohledu rozsáhlé diskreční pravomoci, jejichž uplatňování zřejmě zmaří zajištění „rovného hřiště“ (level playing field). Dokument na jedné straně vyžaduje od národních orgánů dohledu, aby informovaly EBA nebo Evropskou komisi o aplikaci svých pravomocí, až EBA vydá jednotné technické standardy a dílčí směrnice o přesném rozsahu diskrecí. Na druhé straně však EBA a Komise mohou jen zřídka anulovat potenciální dodatečný požadavek uložený národním orgánem dohledu. Národní orgány dohledu navíc již mají právo ukládat dodatečné kapitálové požadavky, majíli za to, že došlo k nahromadění určitých rizik.178 Ačkoli tato ujednání skutečně umožňují značný stupeň flexibility, která je žádoucí pro řešení specifických národních šoků, přetrvává značná nejistota, do jaké míry budou národní orgány dohledu ochotny vykonávat své diskreční pravomoci. Pokud se bude ochota jednotlivých orgánů v tomto ohledu lišit, lze očekávat zhoršení problémů při zajišťování „rovného hřiště“ na makro úrovni. Zatřetí, ustanovení o financování SME a o regulatorní arbitráži ve vztahu ke stínovému bankovnictví jsou nedostatečná. Přestože pouhá existence těchto ustanovení již představuje zlepšení oproti CRD III, zůstávají stěžejní body těchto otázek v podstatě bez řešení. Malým a středním podnikům se v současné době nedaří zajistit financování především kvůli probíhajícímu procesu deleverage než kvůli vysokým rizikovým vahám, ačkoli proces deleverage může být částečně

2.2.2. Threats Despite many benefits the package fails to avoid following four shortcomings. Firstly, CRD IV introduces no binding leverage requirement and only envisages an introduction of such in a distant future. An excessive build-up of leverage led to a significant increase in systemic risk in the run-up to the 2007 subprime mortgage crisis and a failure to reflect this development hinders the regulatory endeavour. Although Basel III reserves the right to adjust the 0.03 minimum ratio at the end of the parallel run period in 2018, the Directive only requires banks to report their respective leverage ratios without requiring them to respect any binding minimum. Moreover, a lack of the binding constraint exacerbates the issue of the level playing field on the macro level as other jurisdictions, such as China for instance177, have transposed the requirement into their respective legislations already. Secondly, the Directive grants national supervisors extensive discretionary powers execution of which is likely to fail to level the playing field. On the one hand, the Directive requires national supervisors to notify the EBA or the European Commission when they execute their powers and, moreover, the EBA is yet to issue single technical standards and guidelines regarding the exact extent of the discretion. On the other hand, however, both the EBA and the Commission can very rarely overrule a potential extra requirement imposed by a national supervisor. Furthermore, national supervisors are already authorised to impose additional capital requirements if certain risks are deemed to have accumulated.178 While these arrangements do allow for a considerable degree of flexibility which is desirable for handling country-specific shocks, substantial uncertainty remains to what extent supervisors will be keen to exercise their discretionary powers. If the keenness of individual supervisors differs, a deterioration of the level playing field on the macro level can be expected. Thirdly, provisions regarding the issue of SME financing and regulatory arbitrage with respect to the shadow banking sector are insufficient. Although mere existence of these provisions already constitutes an improvement on CRD III, the focal points of the issues remain essentially unaddressed. As for the small and medium enterprises, SMEs struggle to secure bank financing these days

169

170

poháněn právě těmito vahami. Zatímco účinek deleverage je ze své podstaty přechodné povahy, nejistota ohledně jeho rozsahu (způsobená mj. nejasnými

due to the ongoing deleveraging process rather than due to high risk weights even though the deleveraging process may be partially driven by the high risk

podmínkami ohledně pákového ukazatele) může jeho trvání o pár let prodloužit.

weights. While the deleveraging effect is by definition of a transitional nature, the uncertainty around its extent (caused, inter alia, by unclear conditions regarding the leverage ratio) may prolong its duration by a few years.

Co se týče stínového bankovnictví, dvě oblasti představují skutečnou hrozbu: přechod činností z regulovaných tradičních bank, které přijímají vklady, do většinou neregulovaného stínového sektoru a vzájemné rozvahové i podrozvahové propojení obou sektorů. Povinné oznamování expozic tradičních bank vůči neregulovaným subjektům tento problém neřeší, ale poskytuje pouze údaje pro monitorování jeho rozsahu. Přestože se určitě jedná o žádoucí vývoj, jelikož podstatný nedostatek údajů je skutečně jedním z mnoha problémů souvisejících se stínovým bankovnictvím, základní obtíž spočívá v pomalém rozvoji nebo úplné absenci regulatorních standardů pro stínový sektor.179 Pravidla CRD IV na druhou stranu platí pro investiční podniky, z nichž některé jsou považovány za subjekty stínového sektoru, což poněkud omezuje rozsah této hrozby. Začtvrté, rozsáhlé části CRD IV halí nejistota. Mnoho technických standardů má být teprve stanoveno během několika málo následujících let EBA, což znemožňuje podrobné posouzení jejich dopadu. Navíc není jasné, do jaké míry budou národní orgány dohledu postupovat soustavně a transparentně při vykonávání svých diskrečních pravomocí. V neposlední řadě se několik doplňkových součástí regulace nachází v různých fázích evropského legislativního procesu, což znamená, že jejich přesné znění nebylo dosud dopracováno (např. co se týče daně z finančních transakcí nebo návrhu Michela Barniera na zákaz obchodování na vlastní účet). Následná nejistota, která zahaluje strukturu regulatorní úpravy, vyvolává neochotu bank zprostředkovávat úvěry v rozsahu potřebném pro současný chatrný hospodářský růst.

2.3 Celkový dopad na bankovní odvětví Balíček CRD IV transponuje ustanovení Basel III do evropské legislativy. I tato sekce tedy, podobně jako sekce 2.2 Části II, vyjadřuje pouze připomínky k dopadu rozdílů mezi CRD IV a Basel III. Stejně jako v Části I se i zde nadále zaměřujeme na náklady na dodržování regulace (compliance costs), na „rovné hřiště“ (level playing field), na rozdělení pravomocí a odpovědnosti a na celkový dopad na

As for the shadow banking, there are two areas posing a genuine threat: a  transfer of activities from the regulated traditional deposit-taking banks to the largely unregulated shadow sector and the both off- and on-balance sheet interconnectedness between the two sectors. Therefore, mandatory reporting of the exposures of traditional banks to unregulated entities does not solve the problem but only provides data for monitoring its extent. While this is certainly a desirable development because a profound lack of data is indeed one of many issues related to shadow banking, the fundamental trouble consists in slow development of regulatory standards for the shadow sector or in a complete lack thereof.179 On the other hand, CRD IV applies to investment firms, some of which are considered shadow banking entities, which limits the extent of the threat somewhat. Fourthly, extensive parts of CRD IV are obscured by uncertainty. Many technical standards are to be drawn up by the EBA over the next few years, making their detailed impact assessment unfeasible. Moreover, it is unclear to what extent national supervisors will be consistent and transparent in execution of their discretionary powers. Last but not least, a few complementary pieces of regulation are currently at various stages of the European legislation process, meaning their exact wording have not been finalised yet (e.g. the Financial Transaction Tax or a Michel Barnier’s proposal to ban proprietary trading). Consequent uncertainty obscuring the structure of the regulatory landscape makes banks reluctant to intermediate credit in an extent which the currently elusive economic growth requires.

2.3. Overall Impact on the Banking Industry The CRD IV package transposes Basel III into European legislation. Similarly to section  2.2., Part II, this section therefore only comments on the impact of

171

172

strukturu bankovního odvětví.

the differences between CRD IV and Basel III. As in Part I, we keep the focus on compliance costs, the level playing field, distribution of powers and responsibilities,

Přechodné náklady na dodržování regulatorních předpisů ovlivňují dva faktory. Zaprvé, CRD IV nevyžaduje od bank dodržování pákového ukazatele, což pravděpodobně sníží náklady na proces deleverage ve vztahu k Basel III. Na jedné straně evropské banky uplatňují proces deleverage kvůli vysokému předkrizovému pákovému efektu a přísnějším kapitálovým standardům. Na druhé straně absence závazného minima dává bankám větší volnost při plnění tohoto úkolu. Negativní účinky v současné době zaváděných vyšších kapitálových standardů jsou tak zmírňovány nižším počtem omezení uvalených na zprostředkování úvěrů platných v současném období relativní neochoty poskytovat úvěry. Zadruhé, mnoho ustanovení Směrnice není dotaženo do konce, v důsledku čehož banky váhají využívat svůj plný potenciál pro úvěrování hospodářství. Tento problém souvisí hlavně s aplikací diskrece na národní úrovni a s neznámým obsahem technických regulatorních standardů, které má vypracovat EBA (např. úplné výčty kapitálových nástrojů, které se kvalifikují jako příslušné kapitálové kategorie, výkaznictví, podmínky pro užívání metody IRB). Většina standardů bude vydána až koncem roku 2014 a v některých případech se jich nedočkáme až do roku 2018, což značně prodlužuje a prodražuje přechodné období nejistoty a neochoty půjčovat jak pro banky, tak i pro reálnou ekonomiku.

and on the overall impact on the structure of the banking industry.

Trvalé náklady na dodržování regulace, tvořené především potenciálním zvýšením nákladů na kapitál (viz sekce 4.1 Části I), zřejmě poněkud vzrostou. Širší rozsah CRD IV ovlivňuje více typů institucí než jen banky, což znamená, že náklady tohoto balíčku budou mít dopad na širší spektrum finančních subjektů. Následkem toho musí průměrná cena kapitálu rovněž vzrůst, pokud budou v celkové sumě figurovat vyšší částky.180 Použijeme-li naši terminologii „rovného hřiště“ na makro a mikro úrovni, CRD IV zhoršuje problémy s jeho zajištěním na makro úrovni udělením diskrečních pravomocí národním orgánům dohledu. Přestože jsou orgány dohledu povinny informovat EBA, Evropskou komisi nebo jiné evropské orgány o přijetí určitých diskrečních rozhodnutí, tyto instituce mohou vyjádřit své stanovisko, avšak ke zvrácení původního rozhodnutí mohou sáhnout jen zřídkakdy. Již několikrát jsme poukázali na obtíže způsobené nejistotou ohledně konzistence a transparentnosti, v níž budou národní orgány dohledu vykonávat své diskreční

Transitional compliance costs are affected by two factors. First, CRD IV does not require banks to comply with a leverage ratio, which is likely to lessen the costs of the deleveraging process relative to Basel III. On the one hand, European banks do undergo deleveraging because of excessive pre-crisis leverage and more stringent capital standards. On the other hand, the lack of the binding minimum gives banks more leeway in pursuing this task. In the present time of relative reluctance to provide credit, fewer restrictions on credit intermediation mitigate negative effects of the higher capital standards which are currently being phased in. Second, the Directive contains many loose ends which make banks hesitant to supply credit to the economy to their full potential. These mainly relate to the application of national discretion and unknown content of technical regulatory standards which are to be developed by the EBA (e.g. exhaustive lists of capital instruments that qualify as respective capital classes, reporting standards, conditions for use of the IRB approach). In most cases the standards will not be issued until the end of 2014, in some cases even until 2018, which makes the transitional period of uncertainty and lending reluctance rather long and costly to both banks and the real economy. Permanent compliance costs, consisting mainly in the potential increase in the cost of capital as explained in section 4.1, Part I, are likely to rise somewhat. Wider scope of CRD IV affects more types of institutions than banks, meaning that its costs will affect a broader spectrum of financial entities. Subsequently, the average cost of capital must increase as well when higher terms feature in the total sum.180 Using our micro and macro level playing field terminology, CRD IV exacerbates the issue of the level playing field on the macro level through national discretionary powers. Although supervisors are obliged to report certain discretionary decisions to the EBA, the European Commission or to other European authorities, these institutions can only express their respective stances but can rarely overrule the original decision. As has been mentioned a few times already, the uncertainty about the degree of consistency and transparency, to which national supervisors

173

174

pravomoci. Z toho vyplývá, že budou-li jednotlivé národní orgány dohledu zacházet se svými diskrečními pravomocemi odlišně, situace „rovného hřiště“ na

are going to exercise the discretion, is troublesome. It follows that if supervisors treat discretionary powers differently, the issue of the level playing field on the

makro úrovni se zajistit nepodaří. Dopad CRD IV na „rovné hřiště“ na mikro úrovni je pak totožný jako dopad Basel III.

macro level will exacerbate. The impact of CRD IV on the micro level playing field is identical to that of Basel III.

Otázka rozdělení pravomocí a odpovědnosti vyvstává rovněž do popředí v důsledku značné volnosti v rozhodování. Zde rovněž platí analýza sekce 4.3. Tato otázka je zvlášť naléhavá v rámci eurozóny, a musí být tedy zvažována v širším kontextu evropské bankovní regulace. Čtenáře proto odkazujeme na komplexní analýzu této otázky v sekcích 3.3 a 4.3 Části II.

The issue of the distribution of powers and responsibilities is also accentuated by the substantial extent of discretion. Again, the analysis of section 4.3 applies here. Moreover, the issue is particularly pressing in the context of the euro area and, as such, needs to be considered within the broader picture of European banking regulation. Therefore, the reader is referred to sections 3.3. and 4.3., Part II, for a complete discussion.

Souhrnně lze říci, že balíček CRD IV ovlivňuje strukturu evropského bankovního sektoru podobně jako Basel III. Hlavní závěry Části I tedy stále platí: zvýšení marginálních nákladů bankovních služeb povede k nižším ziskům a k následnému hledání výnosů (search for yield) a alternativ za bankovní služby. Mělo by se proto očekávat endogenní nahrazování aktiv s nízkým ziskem a rizikem vysoce ziskovými aktivitami s vysokým rizikem. Výsledkem tohoto úsilí bude odliv kapitálu z tradičního bankovního sektoru a následné zmenšení této industrie a endogenně vyvolaný růst systémového rizika ve zbylé části tradičního sektoru. Takovou akumulaci rizika lze nicméně zmírnit novým rámcem pro řešení krize, který usiluje o zajištění toho, aby ztráty bank nesli především jejich akcionáři a věřitelé namísto státu, který financoval ztráty bank během nedávné krize. Tento rámec je předmětem analýzy následující sekce.

131. Směrnice 2013/36/EU a Nařízení (EU) č. 575/2013 132. MEMO/13/690 133. Výraz „závod ke dnu“ označuje situaci, kdy jednotlivé země minimalizují své regulatorní požadavky, aby přilákaly více investic než ostatní země. Přestože regulace může stanovit určité široké cíle, jedna země dříve či později uvolní některé regulatorní požadavky, aby si tak vytvořila soutěžní výhodu. Optimální reakce ostatních zemí spočívá v dalším uvolnění a snižování standardů. Tato logika se opakuje, dokud není dosaženo dna, kde již není další prostor k ohýbání ustanovení, aniž by se zlomila. Tento jev ve své podstatě představuje vězňovo dilema, které má za následek 134. 135. 136. 137. 138. 139. 140.

Paretův neefektivní výstup. Nařízení (EU) č. 575/2013: článek 429 a 430 MEMO/13/960 Srov. BCBS (2011): odstavec 115 ad Nařízení (EU) č. 575/2013: články 415 to 426 Srov. BCBS: Phasing-in Arrangements (2013) a Nařízení (EU) č. 575/2013: článek 460 Nařízení (EU) č. 575/2013: články 427 to 430 Nařízení (EU) č. 575/2013: článek 510(3) Nařízení (EU) č. 648/2012

To sum up, the CRD IV package affects the structure of the European banking sector similarly to Basel III. Reiterating the main conclusions of Part I, this comprises a rise in marginal cost of banking services, resulting into smaller profits and a subsequent search for yield and for substitutes to banking services. Hence, endogenous substitution away from low‑profit low‑risk activities to high‑profit high‑risk ones and regulatory arbitrage with respect to the unregulated sector should be expected to follow. This effort will result into an outflow of capital from the traditional banking sector, into a subsequent reduction in its size, and into an endogenously induced increase in systemic risk in what will remain from the traditional sector. Nevertheless, such an accumulation of risk may be mitigated by the new resolution framework which strives to ensure that banks’ losses are borne by their shareholders and creditors first instead of the state which funded banks’ losses during the recent crisis. This framework is a subject of the next section. 131. Directive 2013/36/EU and Regulation (EU) No 575/2013, respectively 132. MEMO/13/690 133. The term race to the bottom refers to a situation when individual countries minimise their regulatory requirements in order to attract more investment than other jurisdictions. Although some broad objectives may be defined, one country sooner or later loosens some of its regulatory requirements in order to create a competitive advantage over other countries. Subsequently, the optimal response of other countries is to match the loosening or to decrease the standards even more. This logic iterates until the bottom is reached, where there is no scope to bend the provisions anymore without breaking them. The phenomenon is essentially an example of a prisoner’s dilemma which results into a Pareto inefficient outcome. 134. Regulation (EU) No 575/2013: Article 429 and 430, respectively 135. MEMO/13/960 136. compare BCBS (2011): paragraph 115 and Regulation (EU) No 575/2013: Articles 415 to 426 137. compare BCBS: Phasing-in Arrangements (2013) and Regulation (EU) No 575/2013: Article 460 138. Regulation (EU) No 575/2013: Articles 427 to 430 139. Regulation (EU) No 575/2013: Article 510(3)

175

176

141. MEMO/13/690 142. Nařízení (EU) č. 575/2013: článek 501; odečet úvěrového rizika znamená, že „kapitálové požadavky k úvěrovému riziku týkající se expozic vůči MSP se vynásobí koeficientem 0,7619“. 143. Nařízení (EU) č. 575/2013: článek 394(2) a (3) 144. Nařízení (EU) č. 575/2013: článek 100 145. Články 89 a 90 CRD IV sice stanoví limity pro kvalifikované účasti, ale pouze pro účasti „mimo finanční sektor“. Proto je jejich aplikovatelnost na stínový bankovní sektor prakticky nulová. Národní legislativa na druhou stranu může regulovat expozice bank a koncentraci rizika přísněji. 146. MEMO/13/690 147. Srov. Směrnice 2013/36/EU: článek 141 a tabulka 2 části I 148. Směrnice 2013/36/EU: článek 142(1) 149. Směrnice 2013/36/EU: článek 136(4) and (7) 150. Směrnice 2013/36/EU: článek 130 151. Směrnice 2013/36/EU: článek 140 (Srov. to BCBS (2011): odstavce 124 až 128) 152. Pojmy používané v dohodách Basel III a CRD IV se navzájem poněkud liší: Basilejské dohody hovoří o globálních systémově významných bankách, a proto užívají zkratku G-SIB. Rozsah CRD IV je však o něco širší (viz bod 2.2.1 Části II), a proto dokument používá pojem globální systémově významné (finanční) instituce a zkratku G-SII. Za účelem zachování logiky a soudržnosti původních dokumentů se nepokoušíme názvosloví sjednocovat, nýbrž používáme namísto toho původní terminologii: G-SIB u dohod Basel III a G-SII u CRD IV. Zavedení rezervy O-SII překračuje rámec Basel III. 153. Srov. BCBS (červenec 2011, rev. červenec 2013): články 15 až 25 a Směrnice 2013/36/EU: článek 131 odst. 2 a 9 154. Viz Výbor pro finanční stabilitu (2013) - seznam G-SIB pro rok 2014 155. Směrnice 2013/36/EU: článek 131 odst. 3 156. Směrnice 2013/36/EU: článek 131 odst. 8 157. Směrnice 2013/36/EU: článek 133 158. V konkrétních případech uvedených v článku 131 odst. 15 Směrnice bude rezerva na krytí systémového rizika kumulativní s vyšší rezervou u G-SVI a J-SVI. 159. Směrnice 2013/36/EU: článek 100 a 101. 160. Úplný výčet vymáhacích pravomocí viz Směrnice 2013/36/EU: článek 104 161. Viz např. Banniery et al. (2012), Bebchuk et al. (2009), Bhagat & Bolton (2013), Levine (2004) nebo Sharma (2012) 162. Těchto minimálních 40 % bude zvýšeno až na 60 % u „zvlášť vysokých částek“. Například ve Velké Británii byla zvlášť vysoká částka stanovena na 500 000,- GBP p.a. 163. Směrnice 2010/76/EU: Příloha 1(1), odstavec 23 písm. o) a p) 164. Směrnice 2010/76/EU: Příloha 1(1), odstavec 23 písm. l) 165. Směrnice 2013/36/EU: článek 75 odst 3) 166. Směrnice 2013/36/EU: článek 94 odst 1, písm. g bod (i) 167. Toto podléhá diskreční výjimce podle písm. g bod (ii): „Členské státy mohou akcionářům nebo vlastníkům či společníkům instituce schválit vyšší maximální úrovně poměru mezi pevnou a pohyblivou složkou odměny za předpokladu, že celková úroveň proměnlivé složky nepřesáhne 200 % pevné složky celkové odměny každého jednotlivce“. 168. MEMO/13/690 169. Skupinové myšlení (groupthink) je psychologický jev, který se objevuje ve skupině lidí, v níž má touha po harmonii nebo konformitě ve skupině za následek iracionální nebo dysfunkční rozhodovací výstup. (wikipedia.org) 170. Směrnice 2013/36/EU: článek 91 odst 7, 3 a 10 171. Směrnice 2013/36/EU: článek 88 odst. 2 172. Nařízení (EU) č. 575/2013: článek 4 odst. 1 173. Směrnice 2004/39/ES: článek 4 odst. 1 174. Plný dopad CRD IV na energetické trhy viz Nijman (2012) 175. Viz např. Bebchuk et al. (2009), Bhagat & Bolton (2013) 176. Podobně platí, že čas na maratonské distanci jen těžko minimalizujeme, poběžíme-li každých 100m co možná nejrychleji. 177. Lee & Chin (2013) oznámili, že čínská Komise pro regulaci bankovnictví zavedla dokonce ještě přísnější minimální požadavek na pákový ukazatel ve výši 0,04.

140. Regulation (EU) No 648/2012 141. MEMO/13/690 142. Regulation (EU) No 575/2013: Article 501; A credit deduction means that the “[c]apital requirements for credit risk on exposures to SMEs shall be multiplied by the factor 0.7619.” 143. Regulation (EU) No 575/2013: Article 394(2) and (3) 144. Regulation (EU) No 575/2013: Article 100 145. Articles 89 and 90 of the CRD IV do provide for limits on qualifying holdings but only on holdings “outside the financial sector”. Therefore, their applicability to shadow banking sector is essentially null. On the other hand, national legislations may regulate banks’ exposures and concentration risks in a stricter way. 146. MEMO/13/690 147. compare Directive 2013/36/EU: Article 141 and Table 2 in Part I 148. Directive 2013/36/EU: Article 142(1) 149. Directive 2013/36/EU: Article 136(4) and (7) 150. Directive 2013/36/EU: Article 130 151. Directive 2013/36/EU: Article 140 (compare to BCBS (2011): paragraph 124 to 128) 152. Notations of Basel III and CRD IV slightly differ: the Basel Accords refer to global systemically important banks and, therefore, use the acronym G-SIB. However, the scope of CRD IV is somewhat wider (see section 2.2.1., Part II) and, hence, the document refers to global systemically important (financial) institutions, using the acronym G-SII. In order to keep the logic and coherence of the original documents intact, we do not attempt to unite the notation but use original terminology instead: G-SIB for Basel III and G-SII for CRD IV. The introduction of the O‑SII buffer then goes beyond Basel III. 153. compare BCBS (July 2011, rev. July 2013): paragraphs 15 to 25 and Directive 2013/36/EU: Article 131(2) and (9) 154. see Financial Stability Board (2013) of the G-SIB list for 2014 155. Directive 2013/36/EU: Article 131(3) 156. Directive 2013/36/EU: Article 131(8) 157. Directive 2013/36/EU: Article 133 158. In specific cases defined in Article 131(15) of the Directive, the systemic risk buffer shall be cumulative with the higher of G-SII and O-SII. 159. Directive 2013/36/EU: Article 100 and 101, respectively. 160. for an exhaustive list of enforcement powers see Directive 2013/36/EU: Article 104 161. see, for instance, Banniery et al. (2012), Bebchuk et al. (2009), Bhagat & Bolton (2013), Levine (2004) or Sharma (2012) 162. The 40% minimum shall be increased up to 60% for “particularly high amount”. In the United Kingdom, for instance, the particularly high amount was set at GBP 500,000 p.a. 163. Directive 2010/76/EU: Annex 1(1), paragraph 23(o) and (p), respectively 164. Directive 2010/76/EU: Annex 1(1), paragraph 23(l) 165. Directive 2013/36/EU: Article 75(3) 166. Directive 2013/36/EU: Article 94(1), subparagraph (g)(i) 167. This is subject to a discretionary exception in subparagraph (g)(ii): “Members States may allow shareholders or owners or members of the institution to approve a higher maximum level of the ratio between the fixed and variable components of remuneration provided the overall level of the variable component shall not exceed 200% of the fixed component of the total remuneration for each individual”. 168. MEMO/13/690 169. Groupthink is a psychological phenomenon that occurs within a group of people, in which the desire for harmony or conformity in the group results in an irrational or dysfunctional decision-making outcome. (wikipedia.org) 170. Directive 2013/36/EU: Article 91(7), (3) and (10) respectively 171. Directive 2013/36/EU: Article 88(2) 172. Regulation (EU) No 575/2013: Article 4(1) 173. Directive 2004/39/EC: Article 4(1) 174. for the full impact of CRD IV on energy markets see Nijman (2012) 175. see, for instance, Bebchuk et al. (2009), Bhagat & Bolton (2013) 176. By the same token, sprinting every 100m the fastest one can is hardly the optimal strategy to minimise one’s time over a marathon course. 177. Lee & Chin (2013) report that the China Banking Regulatory Commission has introduced even a stricter minimum leverage requirement of 0.04.

177

178

178. Stávající ustanovení poukazují zejména na cyklické systémové riziko, které bude řízeno pomocí proticyklické kapitálové rezervy (Směrnice 2013/36/EU: článek 136 odst. 4) a na dlouhodobé necyklické systémové a makroprudentní riziko řízené pomocí rezervy pro krytí systémového rizika (Směrnice 2013/36/EU: článek 133 odst. 1)

178. Existing provisions refer in particular to cyclical systemic risk that shall be managed by the countercyclical capital buffer (Directive 2013/36/EU: Article 136(4)) and long term non-cyclical systemic and macroprudential risk managed by the systemic risk buffer (Directive 2013/36/EU: Article 133(1))

179. Evropská komise (2012), IP/13/812 180. Odůvodnění v bodu 4.1 Části I však platí i nadále: je-li regulace vnímána jako věrohodná a vymahatelná, poklesne i celkové úvěrové riziko, což zmírní tlak na zvyšování nákladů na kapitál. Navíc znovu zdůrazňujeme, že potenciální pokrizový pokles objemu úvěrů v ekonomice nemusí být nezbytně považován za negativní, pokud byl jejich objem v předkrizovém období nadměrný.

179. European Commission (2012), IP/13/812 180. However, reasoning of section 4.1, Part I, continues to apply: if the regulation is perceived as credible and enforceable, the overall credit risk will decline, thus mitigating the upward pressure on the cost of capital. Moreover, we reiterate that the potential post-crisis contraction in the volume of credit in an economy should not necessarily be considered negative if its pre-crisis level was excessive.

179

180

Část 2: Evropská unie

Part 2: European Union

3. Směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bankovních institucí

3. Bank Recovery and Resolution Directive

181

182

Směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bankovních institucí se zabývá otázkou zacházení se špatně řízenými nebo zkrachovalými finančními institucemi. Balíček CRD IV, jenž vychází z dohod Basel III, zvyšuje především minimální kapitálové standardy, a proto má za cíl omezovat pravděpodobnost krachu bank. Nestanoví však žádné standardizované postupy pro situaci, kdy k takovému krachu přesto dojde. BRRD proto zavádí několik preventivních opatření (například povinné ozdravné plány, nástroje včasného zásahu apod.) a standardizovaný mechanismus řešení. Podobně jako v případě CRD IV nelze kvalitativní aspekty BRRD hodnotit samy o sobě, nýbrž jedině v širším kontextu evropského regulatorního úsilí. Směrnice BRRD byla sepsána v souladu s „Klíčovými atributy režimů efektivního řešení krizí finančních institucí“, které zveřejnil Výbor pro finanční stabilitu v říjnu 2011. Tento dokument FSB nastiňuje strukturu mechanismu řešení, který mají dodržovat všechny jurisdikce G20. Jelikož je však směrnice BRRD (evropská implementace Klíčových atributů) značně rigoróznější ve své aplikaci klíčových prvků než původní návrh, analyzujeme její obsah v Části II namísto v Části I. Znovu nicméně zdůrazňujeme, že směrnice BRRD není jedinou evropskou regulatorní iniciativou a přestože její části přesahují rámec původního návrhu Klíčových atributů a části dokumentu do ní nebyly transponovány vůbec, větší část směrnice universální atributy sleduje. Hlavním cílem směrnice BRRD je nastavení průhledného a věrohodného mechanismu ozdravení a řešení krize. Zatímco část týkající se ozdravných postupů má za cíl předejít všeobecné panice v okamžiku, kdy se banka ocitne v insolvenci, druhá část se snaží předejít poskytnutí státní podpory (bail-out). Nedávná finanční krize odhalila neadekvátnost metod řízení likvidity užívaných mnoha evropskými bankami a jejich neschopnost absorbovat vzniklé ztráty. Některé instituce se ocitly na pokraji úpadku,181 zatímco jiné se domáhaly kapitálového posílení od Evropské komise182. Jelikož tehdy neexistoval žádný standardizovaný rámec pro řešení krize zkrachovalých nebo špatně řízených bank, uplatnila Komise režim státní podpory. Celková částka, kterou Evropská komise alokovala pro opatření státní podpory, dosáhla v období od října 2008 do října 2010 celkem 4,6 biliónů EUR (39 % HDP Evropské unie), z čehož více než 2 bilióny EUR byly vyčerpány v letech 2008 a 2009.183 Prostředky poskytl Evropský nástroj finanční stability, ad hoc vytvořený fond, jenž shromažďoval příspěvky od států eurozóny

183 The Bank Recovery and Resolution Directive (BRRD) addresses the issue of the recovery and resolution of ill-managed or failed financial institutions. The CRD IV package, pursuant to Basel III, mainly augments minimum capital standards and, as such, aims at a reduction in the probability of occurrence of banks’ failures. However, it establishes no standardised procedures for when failures do occur. Therefore, the BRRD introduces a few preventive measures (such as mandatory recovery plans, early intervention instruments etc.) and a standardised resolution mechanism. Similarly to CRD IV, qualities of the BRRD should not only be assessed on their own but ought to be considered in the broader context of the European regulatory endeavour. The BRRD was drafted in accordance with the“Key Attributes of Effective Resolution Regimes for Financial Institutions” published by the Financial Stability Board in October 2011. The FSB’s document outlines a broad structure of a  resolution mechanism that is expected to be complied with by all G20 jurisdictions. However, since the BRRD (its European implementation) is significantly more rigorous in the application of the key elements than the original proposal, we analyse their content in Part II instead of Part I. Nevertheless, we reiterate that the BRRD is not a sole European initiative and although parts of it go beyond the original proposal and parts of the proposal were not transposed into the BRRD, most of the Directive follows the universal attributes. The main goal of the BRRD is to set up a transparent and credible recovery and resolution mechanism. While the recovery part aims at prevention of widespread panic when a bank finds itself insolvent, the latter part strives to avoid state aid measures. The recent financial crisis rendered liquidity management and lossabsorption capacity of many European banks inadequate. Some institutions found themselves at the brink of bankruptcy181 whereas others sought capital reinforcement from the European Commission.182 Since no standardised framework for resolution of failed or ill-managed banks existed at the time, the Commission entered into the state aid regime. The allocation to state aid measures provided by the European Commission totalled at EUR 4.6 trillion (39% of EU’s GDP) between October 2008 and October 2010, out of which more than EUR 2 trillion was effectively used in 2008 and 2009.183 The money was provided by the European Financial Stability Facility, an ad hoc created fund collecting

184

ve formě státních úročených půjček a státních záruk. Jinými slovy, tyto výdaje, použité buď k rehabilitaci krachujících bank, nebo národních ekonomik, byly

contributions from euro area member states, in the form of state interest-bearing loans and state guarantees. Put differently, the disbursements, used either to

financovány daňovými poplatníky. Jelikož praxe zespolečenšťování nákladů na nápravu pochybení bank je ze své podstaty nespravedlivá, BRRD nyní zavádí rámec pro krytí ztrát investory bank, jimž v období boomu plynou zisky.

rehabilitate bankrupting banks or national economies, were funded by taxpayers. Since the practice of socialising the costs of bank’s misconduct is inherently unfair, the BRRD now introduces a framework, within which bank’s losses are covered by its investors, who profit when the bank is booming.

Přestože – jak ukážeme – je obsah směrnice BRRD bohatší, dokument je známý především nástrojem řešení krize rekapitalizací z vnitřních zdrojů (bail-in). Veřejná debata se však do značné míry soustřeďuje na tento nástroj, protože poskytuje přímou alternativu nežádoucím státním záchranným opatřením (bail-outům). Rozsah směrnice BRRD je stejný jako rozsah CRD IV: obě směrnice se vztahují na úvěrové instituce a investiční podniky založené v Unii. Konkrétní ustanovení Směrnice ohledně přeshraničního řešení krizí navíc platí i pro pobočky evropských institucí založené mimo Unii.

3.1 Obsah Směrnice BRRD je tvořena třemi základními částmi: příprava; včasný zásah a ozdravné postupy; a řešení krize (Obr. 4). Kromě toho směrnice vyžaduje od členských států stanovení pravidel ohledně správních sankcí. Přestože je členským státům umožněno navrhnout sankce dle vlastního rozhodnutí a způsobem, jaký jim dovolují jejich vnitrostátní právní předpisy, směrnice stanoví minimální rozsah těchto sankcí. K těm patří například dočasný zákaz výkonu vedoucích funkcí uložený kterémukoli členu vedení instituce nebo správní peněžité sankce až do výše pěti miliónů EUR.184

The BRRD is predominantly known for a bail-in resolution tool although its content is substantially richer as we are going to demonstrate. Nevertheless, the public debate is very much focused on this instrument because it provides a direct alternative to the undesirable bail‑outs. The scope of the BRRD is identical to the scope of CRD IV: they both apply to credit institutions and investment firms established in the Union. Moreover, specific provisions of the Directive regarding the issue of cross-border resolution also apply to branches of European institutions that are established outside the Union.

3.1. Content The BRRD comprises three principal parts: preparation, early intervention and recovery, and resolution (Figure 4). In addition, the Directive requires member states to establish rules on administrative sanctions. Although member states are allowed to design sanctions as they please and as their respective national laws allow, the Directive introduces their minimum range. Sanctions include, for instance, a temporary ban against any member of the management of the institution to exercise management functions in relevant institutions or administrative pecuniary sanctions of up to EUR 5 million.184

185

Obr. 4: Proces ozdravení a řešení krize

187 Figure 4: Recovery and Resolution Process Včasná intervence: - výměna vedení - dočasný správce - úpravy právní struktury apod.

porušení regulačních standardů

Normální stav: solventní a likvidní

Příprava: - ozdravné plány

+ zhoršení finanční pozice

+ porušení regulatorních standardů

Řešení: - likvidace - překlenutí - bail-in apod. neúspěšná náprava

Ozdravení: - realizace ozdravných plánů

Směrnice zavádí nový národní orgán: orgán příslušný k řešení krize (resolution authority).185 Tyto orgány určené každým členským státem EU, jsou orgány veřejné správy nebo orgány, jimž byly svěřeny pravomoci v oblasti veřejné správy, a jsou oprávněny používat nástroje k řešení krize, které popisujeme v sekci 3.1.3 Části II. Členský stát má neomezenou možnost výběru svého orgánu příslušného k řešení krize, je-li zajištěna nezávislost při uplatňování resoluční funkce a dozorové nebo jiné funkce příslušného orgánu v případě, že tento orgán vykonává více takových funkcí.

3.1.1 Příprava Logika směrnice BRRD zastává názor, že krizím bank je možno předcházet, jsou-li konkrétní ukazatele pravidelně sledovány. Navíc se má za to, že i v případech, kdy krach hrozí, může ozdravný postup a postup řešení krize vytvořený exante zamezit vypuknutí všeobecné paniky na finančních trzích, která zachvátila industrii během nedávné krize. První část BRRD proto stanoví preventivní opatření.

Early Intervention: - management replacement - temporary administrator - legal structure adjustments etc.

breach of regulatory standards

neúspěšná náprava

zhoršení finanční pozice

úspěšná obnova

restoration successful

Normal state: solvent & liquid

automatic

úspěšná náprava

automatický

186

Preparation: - recovery plans

restoration unsuccessful

+ deterioration of financial position

+ breach of regulatory standards

restoration unsuccessful

deterioration of financial position

restoration successful

Resolution: - liquidiation - bridge bank - bail-in etc.

Recovery: - implementation of recovery plans

The Directive introduces a new national body: a resolution authority.185 These bodies, designated by each EU member state, shall be public administrative authorities or authorities entrusted with public administrative powers and shall be empowered to apply resolution tools which we describe in section 3.1.3., Part II. A member state shall not be limited in the choice of its resolution authority, providing there is an operational independence between the resolution function and the supervisory or other functions of the relevant authority if it carries out more of these.

3.1.1. Preparation The logic of the BRRD asserts that bank failures can be prevented if specific indicators are watched regularly. Moreover, even when a failure is looming, an ex ante created recovery and resolution roadmap is believed to be capable of containing potential widespread panic on financial markets, which seized the industry during the recent crisis. Hence, the first part of the BRRD establishes preventive measures.

188

Zaprvé, členské státy jsou povinny vypracovat ozdravné plány pro nápravu finanční situace v případě jejího významného zhoršení.186 Tyto plány musí být

Firstly, institutions are required to draw up recovery plans outlining a restoration of their financial position in case of its significant deterioration.186 These plans

alespoň jednou za rok aktualizovány a musí obsahovat konkrétní ozdravné kroky pro podrobné zátěžové scénáře (tyto scénáře vypracuje EBA do června 2015). Plány mj. „musí, pokud je to na místě, obsahovat analýzu toho, jak a kdy by mohla instituce […] požádat o využití facilit centrální banky, a určovat aktiva, u nichž se očekává, že by mohla posloužit jako zajištění“.187, 188 Každý ozdravný plán navíc musí obsahovat ukazatele stanovené institucí samotnou, jež určují časové body, kdy mají být podniknuta příslušná opatření uvedená v plánu. Tyto ukazatele mohou být kvalitativní i kvantitativní povahy a musí být snadno sledovatelné.189 Jakmile je ozdravný plán vypracován či aktualizován, musí jej posoudit příslušný národní orgán dohledu. Má-li instituce velkou zahraniční pobočku, provede národní orgán dohledu toto posouzení ve spolupráci s příslušnými zahraničními orgány dohledu. Toto přezkoumání posoudí, zda je plán realizovatelný, a pokud plán úspěšně projde tímto přezkoumáním, předá jej orgán dohledu orgánu příslušnému pro řešení krize. Pokud plán při přezkumu neuspěje, musí instituce předložit revidovanou verzi se zřetelem na zjištění orgánu dohledu.190 Co se týče dceřiných podniků mateřského podniku, mateřská instituce je povinna vypracovat a předložit orgánu vykonávajícímu dohled na konsolidovaném základě ozdravný plán pro skupinu jako celek, který stanoví nápravná opatření na mateřské i dceřiné úrovni.191 Toto ustanovení však nezprošťuje dceřiné podniky povinnosti předložit jejich příslušným orgánům dohledu své vlastní ozdravné plány, pokud jsou o ně orgány požádány.

shall be updated on at least an annual basis and shall specify recovery plans for detailed stress scenarios (the scenarios shall be developed by the EBA by June 2015). The plans shall, inter alia, “include, where applicable, an analysis of how and when an institution may apply […] for the use of central bank facilities and identify those assets which would be expected to qualify as collateral”.187,  188 Moreover, every recovery plan must include indicators, established by the institution, identifying the points at which appropriate actions referred to in the plan are taken. These indicators may be of either a qualitative or quantitative nature and shall be capable of being monitored easily.189 Once a recovery plan is drawn up or updated, a respective national supervisor shall review it and it shall do so in cooperation with relevant foreign supervisors if the institution has a large foreign branch. The review shall assess plan’s viability and if the plan passes the review, the supervisor shall pass it on to a respective resolution authority. If the plan does not pass the review, an institution must submit its revised version, taking findings of the supervisor into account.190 As far as subsidiaries of a parent undertaking are concerned, the parent institution is obliged to draw up and submit to the consolidating supervisor a recovery plan for the group as a whole, specifying corrective action both on the level of the parent company and on the subsidiary level.191 However, this provision does not exempt subsidiaries from submitting their own recovery plans to their respective national supervisors should they be asked to do so by them.

Zadruhé, orgán příslušný k řešení krize zaručuje způsobilost institucí k řešení krize: instituce je způsobilá k řešení krize tehdy, pokud ji lze „buď likvidovat v běžném úpadkovém řízení, nebo řešit její krizi použitím různých nástrojů a výkonem pravomocí k řešení krize, přičemž by se mělo zabránit významným nepříznivým důsledkům po finanční systémy […] a s cílem zajistit kontinuitu zásadních funkcí prováděných institucí“.192 Orgán příslušný k řešení krize vypracuje plány řešení krize pro každou jednotlivou instituci ve své jurisdikci, které stanoví postup v případě nutnosti řešení její krize. Takový plán poté mj. posoudí, do jaké míry je daná instituce schopna zmapovat hlavní linie podnikání a zásadní operace právnických osob nebo do jaké míry existují pohotovostní plány pro zajištění kontinuity přístupu k platebním systémům a systémům vypořádání.193 Co se týče časového rámce, způsobilost k řešení se hodnotí pro účely vypracování

Secondly, the resolution authority guarantees resolvability of institutions: an institution is resolvable if it is feasible to “either liquidate it under normal insolvency proceedings or to resolve it by applying the different resolution tools and powers without giving rise to significant adverse consequences for financial systems […] and with a view to ensuring the continuity of critical functions carried out by the institution”.192 The resolution authority shall draw up resolution plans for each and every institution in its jurisdiction, providing a roadmap for their potential resolution. Such a plan shall then, inter alia, consider the extent to which the institution is able to map core business lines and critical operations to legal entities or the extent to which there are contingency plans in place to ensure continuity in access to payment and settlement systems.193 As for the time frame, resolvability is assessed for the purposes of drawing up and updating of

189

190

a aktualizace plánu řešení krize. Co se týče mateřských podniků, jejich ozdravné plány hodnotí společně příslušný skupinový orgán řešení krize a orgány příslušné

the resolution plan. As far as parent undertakings are concerned, their recovery plans shall be assessed jointly by a group level resolution authority and resolution

k řešení krize jeho dceřiných podniků. Stejná kritéria pro způsobilost k řešení však platí na konsolidovaném základě i na úrovni daného subjektu.

authorities of its subsidiaries. However, the same criteria for resolvability apply on the consolidated level as on the entity level.

Jestliže orgán příslušný k řešení krize zjistí, že nějaká instituce není způsobilá k řešení, taková instituce navrhne orgánu příslušnému k řešení krize opatření k řešení nebo odstranění překážek. Jestliže instituce nenavrhne účinná opravná opatření, uloží jí orgán příslušný k řešení krize, aby přijala alternativní opatření, jež by uvedeného cíle mohla dosáhnout, a písemně je instituci oznámí.194 V tomto ohledu bude mít orgán příslušný k řešení např. pravomoc požadovat, aby instituce omezila svou maximální expozici, aby se zbavila konkrétních aktiv nebo aby omezila určité činnosti.195 Tentýž postup se použije na úrovni skupiny pouze s tím rozdílem, že bude-li skupina považována za nezpůsobilou k řešení, vypracují všechny orgány příslušné k řešení krize ve spolupráci s EBA zprávu, v níž uvedou překážky způsobilosti k řešení.196

If a resolution authority finds an institution unresolvable, the institution shall propose to the resolution authority measures to address or remove the impediments. If the institution fails to propose effective measures, the resolution authority shall require the institution to take alternative measures that may achieve that objective, and notify in writing those measures to the institution.194 To this end, the resolution authority shall be empowered, for instance, to require an institution to limit its maximum exposures, to divest certain assets or to limit specific activities.195 The same procedure applies on the group level with the only difference that should a group be deemed unresolvable, a report notifying the group of the impediments to resolvability shall be prepared by all relevant resolution authorities in cooperation with the EBA.196

Zatřetí, Směrnice stanoví minimální pravidla pro vnitroskupinovou finanční podporu za účelem zabránit destabilizujícím převodům likvidity. Subjekty skupiny mohou uzavřít formální dohodu o poskytnutí finanční podpory kterékoli smluvní straně za určitých podmínek, např. že poskytnutí podpory je v nejlepším zájmu subjektu skupiny, který ji poskytuje, a že neohrozí jeho likviditu nebo platební schopnost.197 Takovou dohodu musí navíc schválit orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě a akcionáři každého ze subjektů skupiny, který navrhuje dohodu uzavřít.198

Thirdly, the Directive provides minimum rules of intra-group financial support in order to prevent destabilising transfers of liquidity. Group entities may enter into a formal agreement to provide financial support to any other party to the agreement on condition that, for example, the provision of the support is in the best interests of the group entity providing it and that it would not jeopardise its liquidity or solvency.197 Moreover, the agreement has to be authorised by the consolidating supervisor and shareholders of every group entity that proposes to enter into the agreement.198

3.1.2 Včasný zásah

3.1.2. Early Intervention

Ustanovení o včasném zásahu usilují o ozdravení špatně řízených institucí dříve, než tyto ztratí platební schopnost nebo likviditu. Nástroje včasného zásahu se použijí u institucí, které pravděpodobně v blízké budoucnosti poruší regulatorní standardy, za účelem opětovného nastolení jejich stability a zabránění jejich zániku či likvidaci. Jinými slovy, včasný zásah a ozdravné postupy jsou opatřeními na půli cesty mezi fázemi „prevence“ a „řešení“ a jejich cílem je zabránit tomu, aby proces záchrany dospěl do své konečné fáze (Obr. 4).

Early intervention provisions strive to recuperate ill-managed institutions before they become insolvent or illiquid. Those institutions that seem to be close to a breach of regulatory standards are subjected to early intervention tools in order to restore their stability and to prevent their resolution or liquidation. In other words, early intervention and recovery are basically a halfway point between prevention and resolution stages and their objective is to prevent the rescue process from reaching its terminal phase (Figure 4).

191

192

Zaprvé, národní orgány dohledu jsou oprávněny použít nástroje včasného zásahu v případě, že instituce nesplňuje nebo pravděpodobně v blízké budoucnosti

Firstly, national supervisors are entitled to apply early intervention tools where an institution infringes or is likely in the near future to infringe any capital and

nesplní kterýkoli kapitálový požadavek nebo požadavek na řízení a zejména ty požadavky, které jsou uvedeny v CRD IV.199 Za tímto účelem uděluje směrnice národním orgánům dohledu značné pravomoci k provedení včasného zásahu. Tyto pravomoci zahrnují například uložit instituci, aby odvolala nebo nahradila jednoho nebo více členů vedení či požadovat změny obchodní strategie instituce nebo změny její právní či provozní struktury.200

management requirements, including but not limited to those specified in CRD IV.199 For this purpose, the Directive entrusts national supervisors with substantial early intervention powers such as to require an institution to remove and replace one or more members of the management, to require changes to the institution’s business strategy, or to require changes to its legal or operational structures.200

Zadruhé, národní orgány dohledu mohou jmenovat dočasného správce instituce v případě značného zhoršení její finanční situace, kdy k nápravě tohoto zhoršení nestačí výše uvedená opatření.201 Dočasný správce bude jmenován, aby buď nahradil vedoucí orgán takové instituce, nebo aby s ním dočasně spolupracoval, a jeho pravomoci určí podle okolností orgán, který jej jmenoval. Dočasný správce bude jmenován nejvýše na jeden rok, nicméně směrnice povoluje prodloužení tohoto období, jestliže jsou podmínky pro jeho jmenování i nadále aktuální.202 Co se týče mateřských podniků, lze dočasného správce jmenovat buď na konsolidovaném základě, nebo pro příslušný subjekt. Pokud však budou dočasní správci jmenováni pro více než jednu instituci stejné skupiny, může orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě nařídit, aby byl pro všechny příslušné subjekty jmenován stejný dočasný správce.

Secondly, national supervisors may appoint a temporary administrator to an institution if its financial situation deteriorates severely and the aforementioned measures fail to reverse the deterioration.201 The temporary administrator shall be appointed either to replace or to work with the management of the institution in question and their powers shall be specified by the appointing authority according to circumstances. Moreover, the appointment shall not last more than one year although the Directive allows for an extension of this period if the conditions for the appointment have not subsided.202 As for parent undertakings, temporary administrators may be appointed on either the consolidated level or on the entity level. However, if temporary administrators were to be appointed to more than one institution in the same group, the consolidating supervisor may command the same temporary administrator be appointed for all entities concerned.

3.1.3 Řešení

3.1.3. Resolution

Koncept řešení představuje řádnou soukromou rekapitalizaci nebo restrukturalizaci platebně neschopné instituce pro účely zajištění kontinuity jejích zásadních funkcí a obnovy její finanční životaschopnosti. Nedávná finanční krize odhalila katastrofální nedostatek ozdravných plánů, což vyústilo ve všeobecnou paniku na finančních trzích, když sektor zachvátila krize, a následně zavedlo režim státní podpory v mnoha ekonomikách (např. v Belgii, Španělsku, Velké Británii a USA). Vzhledem ke značné velikosti rozvah však měla praxe záchrany bank z krize financované daňovými poplatníky negativní důsledky na veřejné finance zainteresovaných států. BRRD proto vytváří nový jednotný rámec pro řešení krize, na jehož základě je selhání bank financováno především soukromým sektorem. Nelze však dostatečně zdůraznit, že řešení je Směrnicí označeno za poslední krok tohoto rámce a použije se jen tehdy, když je instituce v selhání203 a žádná

The term resolution refers to an orderly private recapitalisation or restructuring of an insolvent institution for the purpose of continuation of its critical functions and restoration of its financial viability. The recent financial crisis demonstrated a disastrous lack of a resolution roadmap which resulted into a widespread panic on financial markets when the crisis seized the sector and, subsequently, ushered many economies into the state aid regime (e.g. Belgium, Spain, the United Kingdom, the United States). However, given the substantial size of banks’ balance sheets, the practice of taxpayers’ funded bail-outs has had adverse consequences for states’ public finances. Therefore, the BRRD establishes a new single resolution framework under which bank failures are predominantly funded by the private sector. Nevertheless, it cannot be stressed enough that, in the context of the Directive, the resolution is designed to be the very last step of

193

194

ozdravná opatření nezabránila její platební neschopnosti. Proces řešení musí splňovat tyto zásady: a. ztráty nesou v prvé řadě akcionáři; b. po akcionářích se ztráty distribuují mezi věřitele instituce v souladu s pořadím priority jejich pohledávek v běžném úpadkovém řízení; c. vedení instituce v režimu řešení krize je vyměněno; d. jsou vyšetřovány příčiny selhání instituce; e. věřitelům stejné třídy se dostane rovného zacházení; a f. žádnému věřiteli nevzniknou větší ztráty, než jaké by mu vznikly za běžného insolvenčního řízení.204 Článek 32 odst. 7 stanoví, že opatření k řešení krize budou podniknuta pouze tehdy, jestliže „likvidací instituce v běžném úpadkovém řízení uvedených účelů řešení krize by nebylo ve stejné míře dosaženo“. Z toho vyplývá, že nové metody řešení budou efektivně použity u systémově významných bank a že krize malých bank bude řešena standardním způsobem. Konečně, je-li instituce subjektem skupiny, orgány příslušné k řešení krize budou vykonávat pravomoci při řešení krize způsobem, který minimalizuje dopad na jiné subjekty skupiny i na skupinu jako celek. BRRD zavádí čtyři nástroje pro řešení krize: nástroj převodu činnosti (prodeje podniku), nástroj překlenovací instituce (bridge bank), nástroj oddělení aktiv a nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů.205 Nástroje mohou být použity jednotlivě nebo v libovolné kombinaci, s výjimkou nástroje oddělení aktiv, který nelze použít samostatně. Zaprvé, nástroj převodu činnosti dává orgánu příslušnému k řešení krize oprávnění převést na kupujícího na základě obchodních podmínek akcie nebo jiné nástroje vlastnictví a aktiva, práva nebo závazky vydané institucí v režimu řešení krize.206 Kupující nesmí být překlenovací bankou (viz následující odstavec) a výnos z převodu půjde ku prospěchu původních vlastníků nástrojů nebo instituce v režimu řešení krize. Zadruhé, nástroj překlenovací instituce (bridge bank) dává orgánu příslušnému k řešení krize pravomoc převést akcie nebo jiné majetkové nástroje, aktiva, práva nebo závazky instituce v režimu krize na překlenovací instituci.207 Překlenovací instituce, kterou bude alespoň částečně vlastnit nebo ovládat veřejný orgán, bude vytvořena s ohledem na potřebu udržet veškeré nebo některé funkce instituce v režimu řešení krize. Jinými slovy, pokud orgán příslušný k řešení krize použije nástroj překlenovací

the framework. It shall only be resorted to when the institution is failing203 and all recovery measures fell short of preventing its insolvency. The resolution process must comply with the following principles: a. shareholders bear losses first; b. creditors bear losses after the shareholders (in accordance with the order of priority of their claims under normal insolvency proceedings); c. management of the institution under resolution is replaced; d. the causes of the failure of the institution are investigated; e. creditors of the same class are treated in an equitable manner; and f. no creditor shall incur greater losses than would have been incurred under normal insolvency proceedings.204 Moreover, Article 32(7) stipulates that a resolution action shall only be pursued if “winding up of the institution under normal insolvency proceedings would not meet resolution objectives to the same extent”. It follows that new resolution methods will only be effectively applicable to systemically important banks and that smaller banks will be resolved in the standard way. Finally, if the institution is a group entity, resolution authorities shall exercise resolution powers in a way that minimises the impact on other group entities and on the group as a whole. The BRRD introduces four resolution tools: the sale of business tool, the bridge institution tool, the asset separation tool, and the bail-in tool.205 The tools can be applied singly or in combination with the only exception of the asset separation tool which cannot be applied on its own. Firstly, the sale of business tool empowers the resolution authority to transfer to a purchaser on commercial terms shares or other instruments of ownership and assets, rights or liabilities issued by an institution under resolution.206 The purchaser must not be a bridge bank (see next paragraph) and proceeds from the transfer shall benefit original owners of the instruments or the institution under resolution. Secondly, the bridge institution tool enables the resolution authority to transfer shares or other instruments of ownership, assets, rights or liabilities issued by an institution under resolution to a bridge institution.207 The bridge institution, at least partially owned and controlled by a public authority, shall be created with a view to continuing all or some of the functions of the institution under

195

196

instituce, převede tu část rozvahy instituce v selhání, která je schopna další existence, na překlenovací instituci. Zbytek rozvahy bude buď zlikvidován v běžném úpadkovém

resolution. Put differently, if the resolution authority resorts to the bridge institution tool, it shall transfer the viable part of the balance sheet of the

řízení, nebo se stane předmětem uplatnění dalšího nástroje řešení krize. Provoz překlenovací instituce bude ukončen nejpozději do dvou let od posledního převodu208 (pokud orgán příslušný k řešení ve výjimečných případech neprodlouží tuto lhůtu) nebo například tehdy, jakmile se překlenovací instituce sloučí s jiným subjektem.209

failing institution to the bridge institution. The rest of the balance sheet would then either be wound up under normal insolvency proceedings or it would be subjected to another resolution tool. The operation of the bridge institution shall be terminated in two years’ time since the last transfer at the latest208 (unless the period is extended by the resolution authority in special cases) or, for instance, once the bridge institution merges with another entity.209

Zatřetí, nástroj oddělení aktiv může být používán pouze ve spojení s jiným nástrojem řešení krize a dává orgánu příslušnému k řešení krize pravomoc převést aktiva instituce, která jsou schopna další existence, na společnost pro správu aktiv. Taková společnost bude poté spravovat tato aktiva s cílem maximalizovat jejich hodnotu následným prodejem nebo řádnou likvidací.210 Na jedné straně se nástroj oddělení aktiv v mnoha aspektech podobá nástroji překlenovací instituce, na druhé straně však na rozdíl od překlenovací instituce, která je založena s cílem udržet veškeré nebo některé funkce instituce v režimu řešení, pouze maximalizuje hodnotu aktiv, dokud tato aktiva nebudou prodána nebo zlikvidována. Konečně, nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů usnadňuje soukromě financovanou rekapitalizaci institucí v selhání. Tento nástroj se použije ke konverzi na kapitál nebo ke snížení jistiny (odpisu) pohledávek nebo dluhových nástrojů, které jsou převáděny na překlenovací instituci nebo na společnost pro správu aktiv nebo které jsou prodány. Rekapitalizaci lze použít v rozsahu dostačujícím k obnovení schopností instituce vykonávat činnost, kterou má povoleno vykonávat, a k udržení dostatečné důvěry v tuto instituci na trhu.211 Všechny závazky lze rekapitalizovat z vnitřních zdrojů s několika výslovnými výjimkami, například s výjimkou pojištěných vkladů chráněných systémem záruky vkladů, zajištěných závazků včetně krytých dluhopisů nebo závazků vůči institucím s původní splatností kratší než sedm dní. 212 Orgán příslušný k řešení krize je však oprávněn vyřadit dle svého uvážení další závazky z aplikace nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů, jestliže: a. b. c.

řešení nelze dosáhnout v přiměřené časové lhůtě; použití tohoto nástroje brání plnění zásadních funkcí instituce v režimu řešení krize; nebo jestliže by jeho aplikace vedla k rozsáhlému šíření krize, které by vážně narušilo finanční sektor.

Thirdly, the asset separation tool can only be used in conjunction with another resolution tool and empowers the resolution authority to transfer institution’s viable assets to an asset management vehicle. Subsequently, the vehicle shall manage the assets with a view to maximising their value through eventual sale or orderly wind down.210 On the one hand, the asset separation tool resembles the bridge institution tool in many respects but, on the other, unlike the bridge institution which is created with the view to continuing all or some of functions of the institution under resolution, the asset management vehicle merely maximises the value of assets until they are sold off or liquidated. Finally, the bail-in tool facilitates privately funded recapitalisation of failing institutions. It shall be applied for the purpose of converting to equity or reducing (i.e. writing down) the principal amount of claims or debt instruments that are transferred to a bridge institution, to an asset management vehicle or that are sold. Recapitalisation shall be pursued to the extent sufficient to restore institution’s ability to carry out activities for which it is authorised, and to sustain sufficient market confidence in the institution.211 All liabilities shall be bailinable apart from a few explicit exceptions, such as covered deposits protected by the deposit guarantee scheme, secured liabilities including covered bonds, or liabilities to institutions with an original maturity of less than seven days.212 However, the resolution authority is allowed to exempt further liabilities from the application of the bail-in tool at its discretion if a. b. c.

resolution could not be accomplished within a reasonable time frame; if the application hampered critical functions of the institution under resolution; or if it resulted into a widespread contagion disrupting the financial sector.213

197

198

V tomto případě navíc nadále platí předmětný princip, podle něhož nesmí ztráty věřitelů přesáhnout ztráty vyplývající z běžného úpadkového řízení.

Moreover, the underlying resolution principle of creditors’ losses not exceeding those resulting from normal insolvency proceedings still applies.

Směrnice stanoví minimální rozsah rekapitalizace z vnitřních zdrojů na 8 % celkových závazků včetně vlastního kapitálu před tím, než se poskytne příspěvek ze strany opatření k financování řešení krize, tj. ze strany tzv. fondu financování k řešení krizí.214 Základní funkcí tohoto fondu je rekapitalizace institucí v režimu řešení krize, jejichž hodnota aktiv byla snížena na nulu prostřednictvím nástrojů k řešení krize.215 Článek 101 odst. 1 písm. f ) Směrnice však rovněž dovoluje orgánu příslušnému k řešení krize, aby za mimořádných okolností použil u určitých závazků tento fond namísto nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů. To však lze učinit pouze tehdy, byla-li ve vztahu k ostatním závazkům použita minimální rekapitalizace z vnitřních zdrojů ve výši 8 %. Každá evropská jurisdikce bude mít svůj vlastní fond financování k řešení krize vytvářený pomocí ex ante ročních příspěvků, které budou poskytovat všechny instituce se sídlem v takové jurisdikci, které jsou způsobilé pro použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů. Platby budou vypláceny v poměrné výši k závazkům instituce, s výjimkou pojištěných vkladů, a k rizikovému profilu instituce, i když byl v době sepsání této studie vývoj podrobných metrických ukazatelů dosud ve fázi veřejných konzultací.216 Co se týče časového rámce, cílový objem tohoto fondu, který bude činit nejméně 1,0 % pojištěných vkladů všech úvěrových institucí217 v každé jurisdikci, by měl být postupnými kroky dosažen do 31. prosince 2024.218 Fondy financování k řešení krize vytvořené v jednotlivých jurisdikcích si navíc mohou prostředky navzájem půjčovat v případě, že výdaje fondu v jedné jurisdikci přesáhnou objem jeho prostředků. V případě řešení krize přeshraniční skupiny přispějí k financování tohoto řešení fondy financování k řešení krize ze všech domovských zemí subjektů takové skupiny. Aby se zabránilo neoprávněným převodům, článek 107 odst. 9 vyžaduje, aby veškeré výnosy nebo výhody, které vzniknou užitím fondů financování na úrovni skupiny, byly přiděleny vnitrostátním fondům financování podle jejich příspěvků k financování řešení krize. Kromě toho je příspěvek do fondu financování omezen 5 % celkových závazků včetně vlastního kapitálu instituce v režimu řešení krize.219 Fond financování však může vyplatit příspěvek v částce vyšší než tento pětiprocentní strop, jestliže již bylo dosaženo tohoto stropu a všechny způsobilé závazky byly odepsány nebo v plné výši konvertovány.

The Directive sets the minimum extent of the bail-in of 8% of total liabilities including own funds before a resolution financing arrangement, a so-called resolution fund, makes any contribution.214 The principal function of the fund is to recapitalise resolved institutions once their net asset value was reduced to zero by means of resolution tools.215 However, the Article 101(1)(f ) of the Directive also allows the resolution authority to employ the fund in lieu of the bail‑in tool for some liabilities in exceptional circumstances. Nevertheless, this may only take place after the minimum bail-in of 8% has been applied to other obligations. Each European jurisdiction shall have its own resolution fund created by ex‑ante annual contributions and all institutions domiciled in that jurisdiction and eligible for the application of the bail-in shall contribute to it. The payments shall be proportionate to the amount of institution’s liabilities, excluding covered deposits, and to an institution’s risk profile although at the time of writing development of detailed metrics was only at the stage of public consultation.216 As for the time frame, a target volume of the fund of at least 1.0% of covered deposits of all credit institutions217 in each jurisdiction shall be gradually built up by 31st December 2024.218 Moreover, resolution funds of individual jurisdictions may borrow between themselves when fund’s expenses in one jurisdiction exceed the volume of its means. In the case of a resolution of a group, resolution funds of all countries where group entities are domiciled shall contribute to its financing. However, in order to prevent unfair transfers, Article 107(9) requires benefits arising from the use of the group resolution fund benefit individual jurisdiction proportionately to their shares in the financing of the resolution. In addition, the contribution of the resolution fund is capped at 5% of the total liabilities including own funds of the institution under resolution.219 Nevertheless, the Fund is allowed to make a contribution in excess of the 5% ceiling if the ceiling has already been reached and all eligible liabilities have been written down or converted in full.

199

200

Figure 5: Application of the Bail-in Tool

Obr. 5: Použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů

201

a)

a) Aktiva (A)

Pasiva (P)

Půjčky

30

20

Pojištěné vkladya

Státní obligace

20

20

Nepojištěné vklady

Dlouhodobé cenné papíry

20

45

Nadřazený dluh

Fyzická aktiva

20

5

Podřízený dluh

Peníze

10

10

Vlastní kapitál

∑A 100

∑P 100

Aktiva (A)

Krize určitá aktiva ztrácejí hodnotu

Assets (A)

Pasiva (P)

Liabilities (L)

Loans

30

20

Insured depositsa

Půjčky

20

20

Pojištěné vkladya

Státní obligace

20

20

Nepojištěné vklady

Gov’t bonds

20

20

Uninsured deposits

Dlouhodobé cenné papíry

10

45

Nadřazený dluh

Investment securities

20

45

Senior debt

Fyzická aktiva

15

5

Podřízený dluh

Physical assets

20

5

Subordinated (junior) debt

Peníze

10

10

Vlastní kapitál

Cash

10

10

Equity

∑A 75

∑P 100

∑A 100

∑L 100

Assets (A)

Liabilities (L)

Assets (A)

Crisis certain assets lose value

Liabilities (L)

Loans

20

20

Insured depositsa

Gov’t bonds

20

20

Uninsured deposits

Investment securities

10

45

Senior debt

Physical assets

15

5

Subordinated (junior) debt

Cash

10

10

Equity

∑A 75

∑L 100

b)

b) Aktiva (A)

Pasiva (P)

Bail-in Tool 1. krok: odpis vlastního kapitálu (10 0), NAV = A – L + kapitál = 75 – 90 + 0 = -15

Loans

20

20

Insured depositsa

Gov’t bonds

20

20

Uninsured deposits

Investment securities

10

42

Senior debt

Physical assets

15

0

Subordinated (junior) debt

Cash

10

0

Půjčky

20

20

Pojištěné vkladya

Státní obligace

20

20

Nepojištěné vklady

2. krok: odpis podřízeného dluhu (5 0) NAV = A – L + kapitál = 75 – 85 + 0 = -10

Dlouhodobé cenné papíry

10

42

Nadřazený dluh

Fyzická aktiva

15

0

Podřízený dluh

Peníze

10

0

Vlastní kapitál

3. krok: odpis nadřazeného dluhu (45 42; za předpokladu, že minimální odpis dosáhne minimálního limitu rekapitalizace z vnitřních zdrojů ve výši 8 %b) NAV = 75 – 82 + 0 = -7

∑A 75

∑P 82

2. + 3. krok: rekapitalizace ve výši 8 % celkových původních závazků (včetně odpisu vlastního kapitálu)

Equity

∑A 75

∑L 82

Assets (A)

Liabilities (L)

Bail-in Tool Step 1: equity written down (10 0), NAV = A – L + Equity = 75 – 90 + 0 = -15 Step 2: subordinated debt written down (5 NAV = A – L + Equity = 75 – 85 + 0 = -10

0)

Step 3: senior debt written down (45 42; assuming a minimum write-down to reach the minimum bail-in limit of 8%b) NAV = 75 – 82 + 0 = -7 Step 2 + Step 3: bail-in of 8% of total original liabilities (excludes equity writedown)

c)

c) Aktiva (A)

Pasiva (P)

Půjčky

20

20

Pojištěné vkladya

Státní obligace

20

20

Nepojištěné vklady

Dlouhodobé cenné papíry

10

42

Nadřazený dluh

Fyzická aktiva

15

0

Podřízený dluh

Peníze

10

0

Vlastní kapitál

Aktiva fondu řešení

5

Vnější zdroje rekapitalizace

2

∑A 82

∑P 82

Po rekapitalizaci z vnitřních zdrojů 4. krok: aktiva z fondu financování (0 5) - zde je fond používán ke krytí ztrát a nikoli k rekapitalizaci NAV = 80 – 82 + 0 = -2 5. krok: rekapitalizace od daňových poplatníků (0 2): NAV = 82 – 82 +0 = 0 (6. krok: konverze 10 nadřazeného dluhu na vlastní kapitál k dodržení kapitálových ukazatelů (není uvedeno ve stylizové rozvaze) Poznámka: a chráněné systémem pojištění vkladů b 3. krok může snížit výši nadřazeného dluhu na 35 a tím rovnou snížit nulovou NAV. Očekává se, že okolnosti určí, zda bude použita maximální rekapitalizace z vnitřních zdrojů nebo její minimální limit 8 % (který je zde znázorněn).

Loans

20

20

Insured depositsa

Gov’t bonds

20

20

Uninsured deposits

Investment securities

10

42

Senior debt

Physical assets

15

0

Subordinated (junior) debt

0

Equity

Cash

10

Resolution fund assets

5

Bail-out funds

2

∑A 82

∑L 82

After the Bail-in Step 4: resolution fund assets (0 5) - here the fund is used for covering losses rather than recapitalisation NAV = 80 – 82 + 0 = -2 Step 5: taxpayers’ bail-out (0 NAV = 82 – 82 +0 = 0

2):

(Step 6: convert 10 of senior debt into equity in order to comply with capital ratios) Note: a protected by deposit guarantee scheme b Step 3 can reduce the amount of senior debt to 35 and thereby ensure zero NAV straight away. However, circumstances are expected to determine whether the route of maximum possible bail-in or its minimum 8% limit (shown here) will be pursued.

202

BRRD dává orgánům příslušným k řešení krize pravomoc stanovit požadavky na minimální způsobilost závazků (pasiv) k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů tak,

The BRRD authorises resolution authorities to set up minimum eligibility requirements for bailinable liabilities in order to make the resolution tool effective

aby byl tento nástroj účinný a věrohodný.220 Tyto požadavky budou stanoveny pro konkrétní instituci a budou brát na zřetel například její velikost, obchodní model nebo rizikový profil.221 Směrnice ukládá EBA povinnost předložit Komisi do 31. října 2016 zprávu o tom, které minimální požadavky byly implementovány a zda došlo k divergenci požadavků napříč srovnatelnými institucemi ve všech členských státech.

and credible.220 These quantitative requirements shall be institution-specific and shall take into account, for instance, its size, business model or its risk profile.221 The Directive obliges the EBA to report to the Commission by 31st October 2016 what minimum requirements have been implemented and whether there have been divergences in the levels set for comparable institutions across member states.

Co se týče skutečného použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů, zajistí orgán příslušný pro řešení krize, aby byly způsobilé závazky odepsány v úhrnné částce tak, aby bylo dosaženo nulové čisté hodnoty aktiv (NAV: Net Asset Value, tedy rozdílu mezi hodnotou aktiv a pasiv222) instituce v režimu řešení krize – viz Obr. 5, v němž je nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů aplikován na značně stylizovanou rozvahu. Orgán příslušný k řešení krize navíc dále posoudí úhrnnou částku, v níž musí být způsobilé závazky konvertovány na akcie, aby bylo možno obnovit minimální kapitálový ukazatel (CET1) instituce, jakmile bude dosaženo nulové NAV. Na techničtější úrovni musí být odpis způsobilých aktiv v souladu s následujícím pořadím: zaprvé, kapitál CET1 (hlavně akcie a nerozdělený zisk)

As for the actual application of the bail-in tool, the resolution authority shall ensure that eligible liabilities are written down in an aggregate amount such that a zero net asset value (NAV; that is the difference between the value of assets and liabilities222) of the institution under resolution is reached – see Figure 5 for an application of the bail-in tool to a highly stylised balance sheet. Moreover, the authority shall further assess the aggregate amount by which eligible liabilities must be converted into shares in order to restore institution’s minimum CET1 capital ratio once the zero NAV is reached. On a more technical level, the writedown of eligible liabilities shall comply with the following pecking order: first, CET1 capital (mainly shares and retained earnings) is reduced in proportion to the losses and up to its capacity – step 1 in panel (b) of Figure 5 (note strong complementarity between this provision and remuneration regulation examined in section 2.1.2., Part II); second, relevant capital instruments including subordinated Additional Tier 1 and Tier 2 capital are written down or converted into CET1 capital to the extent required or up to their capacity. These steps will naturally result in cancelling or diluting existing shares and other instruments of ownership as no liability shall remain in connection with the instrument which has been written down. Third, if and only if the reduction is insufficient to reach the zero NAV, authorities shall reduce the principal amount of subordinated debt that is not Additional Tier 1 or Tier 2 capital in accordance with the hierarchy of claims in normal insolvency proceedings and to the extent required – step

je snížen v poměru ke ztrátám a do plného rozsahu – 1. krok bloku (b) Obr. 5 (povšimněme si značné komplementarity mezi tímto ustanovením a regulací odměn v bodu 2.1.2 Části II); zadruhé, relevantní kapitálové nástroje včetně podřízeného dodatkového kapitálu tier 1 a tier 2 jsou odepsány nebo konvertovány na kapitál CET1 v požadovaném nebo v plném rozsahu. Tyto kroky samozřejmě povedou ke zrušení nebo rozředění stávajících akcií a jiných majetkových nástrojů a k zániku veškerých závazků spojených s odepsanými nástroji. Zatřetí, pouze a výhradně v případě, že toto snížení nestačí k dosažení nulové NAV, sníží příslušné orgány jistinu podřízeného dluhu, který netvoří dodatečný kapitál Tier 1 nebo tier 2 v souladu s hierarchií pohledávek v běžném úpadkovém řízení a v požadovaném rozsahu – 2. krok v bloku (b) Obr. 5. Začtvrté, pouze a výhradně v případě, že toto snížení nadále nepostačuje, odečtou příslušné orgány zbytek způsobilých závazků v souladu s hierarchií pohledávek v běžném úpadkovém řízení223 – 3. krok v bloku (b) Obr. 5. Z toho vyplývá, že vklady do výše 100 000 EUR jsou nadále chráněny systémem pojištění vkladů224, přičemž jakékoli závazky z vkladů nad rámec pojištění mohou být odepsány nebo konvertovány na vlastní kapitál (pojištěné versus nepojištěné vklady na Obr. 5). Zapáté, pouze a výhradně

2 in panel (b) of Figure 5. Fourth, if and only if the reduction continues to be insufficient, authorities shall reduce the rest of eligible liabilities in accordance with the hierarchy of claims in normal insolvency proceedings223 - step 3 in panel (b) of Figure 5. It follows that deposits of up to EUR 100,000 continue to be protected by the deposit guarantee scheme224, while any deposit liabilities in excess of the guarantee may be written down or converted into equity (insured

203

204

v případě, že toto snížení nadále nepostačuje, poskytne národní finanční mechanismus finanční prostředky na základě podmínek pro jejich použití

versus uninsured deposits in Figure 5). Fifth, if and only if the reduction still continues to be insufficient, the national financing arrangement shall provide

(4. krok v bloku (c) Obr. 5) a budou-li zapotřebí další finanční prostředky, očekává se, že tyto ztráty budou implicitně kryty daňovými poplatníky (např. Evropským mechanismem stability225) – 5. krok v bloku (c) Obr. 5.

funds pursuant to conditions of their use (step 4 in panel (c) of Figure 5) and if yet more funds are needed, these losses shall are implicitly expected to be covered by taxpayers (e.g. the European Stability Mechanism in the euro area225) – step 5 in panel (c) of Figure 5.

Nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů je teoreticky schopen rekapitalizovat téměř celou rozvahu, ale i kdyby byl použit jen v minimálním rozsahu 8 %, představuje tento přístup značné zlepšení oproti rekapitalizaci z vnějších zdrojů, co se týče peněz daňových poplatníků. Pokud by rekapitalizace z vnějších zdrojů měla být provedena v bloku (a) Obr. 5, uhradili by daňoví poplatníci rozdíl mezi velikostí strany aktiv a závazkové strany, tj. 25. To značně převyšuje jejich příspěvek ve výši 2 při aplikaci rekapitalizace z vnitřních zdrojů. Orgány příslušné k řešení krize zajistí před vykonáním svých pravomocí k řešení krize spravedlivé, realistické a nezávislé ocenění aktiv a závazků instituce v režimu řešení krize a jmenují zvláštního správce.226 Ex-ante ocenění bude poté posíleno ex post definitivním ohodnocením tak, aby byly ztráty v účetních výkazech instituce uznány v plném rozsahu. Jakmile instituce zahájí proces řešení krize, nahradí zvláštní správce její vedoucí orgán a začne vykonávat pravomoci pod kontrolou úřadu příslušného k řešení krize.227 Jinými slovy zvláštní správce bude fungovat jako spojka mezi orgánem příslušným k řešení krize a vedením instituce v režimu řešení krize k zajištění bezproblémového uplatňování opatření k řešení.

The bail-in tool is in theory capable of bailing in almost the whole balance sheet but even if it is only used in the minimum extent of 8%, it constitutes a considerable improvement on a bail‑out as far as taxpayers’ are concerned. If a bailout were to be carried out in panel (a) of Figure 5, taxpayers would provide the difference between the size of the asset side and liability side, i.e. 25. That is substantially more that their contribution of 2 under the bail-in. Before resolution powers are exercised, resolution authorities shall ensure a fair, realistic and independent valuation of the assets and liabilities of the institution under resolution and an appointment of a special manager.226 The ex-ante valuation shall then be reinforced by an ex‑post definitive valuation so that losses are fully recognised in accounts of the institution. As for the manager, when an institution enters the resolution procedure, the special manager shall replace its management body to exercise powers under the control of the resolution authority.227 In other words, the special manager links the resolution authority with management of the institution under resolution to ensure a smooth execution of resolution measures.

Obr. 6: Přeshraniční řešení Figure 6: Cross-Border Resolution Kolegium k řešení krize banky C

resolution college of bank C

Kolegium k řešení krize banky A

resolution college of bank A EBA

Nástroj řešení krize A

Kompetentní ministerstva A

obnova a řešení

Jurisdikce A - mateřská banka A

Nástroj řešení krize B

EBA

Kompetentní ministerstva B

obnova a řešení

Jurisdikce B - dceřiný podnik banky A - pobočka banky C

Nástroj řešení krize C

Kompetentní ministerstva C

obnova a řešení

Jurisdikce C - mateřská banka C - pobočka banky A

resolution authority A

competent ministries A

recovery and resolution

Jurisdiction A - parent bank A

resolution authority B

competent ministries B

recovery and resolution

Jurisdiction B - subsidiary of bank A - branch of bank C

resolution authority C

competent ministries C

recovery and resolution

Jurisdiction C - parent bank C - branch of bank A

205

206

Směrnice dále obsahuje zvláštní ustanovení o přeshraničním řešení krizí. Za účelem vykonávání příslušných pravomocí přeshraničního řešení budou zřízena

The Directive further contains special provisions regarding cross-border resolution. In particular, resolution colleges shall be established for purposes of

kolegia pro řešení krizí. Kolegia budou mj. zahrnovat orgán příslušný k řešení krizí na úrovni skupiny, úřady příslušné k řešení krizí v členských státech, v nichž má sídlo dceřiný podnik, nebo úřady příslušné k řešení krizí v jurisdikcích, kde jsou umístěny významné pobočky (Obr. 6).228 Kromě ustanovení o ochraně stability dceřiného podniku vůči potenciálním destabilizujícím převodům likvidity do jeho mateřského podniku Směrnice dále vyžaduje, aby „příslušný kapitálový nástroj vydaný dceřiným podnikem nebyl odepsán ve větším rozsahu nebo nebyl konvertován za horších podmínek […], než tomu bylo v případě odpisu nebo konverze kapitálových nástrojů na úrovni mateřského podniku“229. Pokud navíc instituce, která není institucí EU, provozuje dceřiné podniky usazené v jednom nebo více členských státech, zřídí orgány příslušné k řešení krize evropské kolegium k řešení krize.230 Toto kolegium vykonává stejné úkoly při řešení krize a má stejné pravomoci k řešení krize jako kterékoli jiné kolegium k řešení krize. Od této povinnosti se upouští, když se na domácí pobočku vztahují postupy řešení krize ve třetí zemi a tyto postupy byly členským státem oficiálně uznány.

cross-border resolution to exercise relevant powers. The colleges shall include, inter alia, the group level resolution authority, resolution authorities of member states in which a subsidiary is established or resolution authorities of jurisdictions in which significant branches are located (Figure 6).228 In addition to provisions protecting stability of a subsidiary from potential destabilising liquidity transfers to its parent undertaking, the Directive further requires that “a relevant capital instrument issued by a subsidiary shall not be written down to a greater extent or converted on worse terms […] than equally ranked capital instruments at the level of the parent undertaking which have been written down or converted”.229 Moreover, where a non-EU institution has subsidiaries domiciled in two or more member states, the resolution authorities of those member states shall establish a European resolution college.230 This college then carries out the same resolution tasks and shall have the same resolution powers as any other resolution college. The obligation is waived if a domestic branch is subjected to third‑country resolution proceedings and if such proceedings have been recognised by the member state.

3.2 Výhody a hrozby

3.2. Benefits and Threats

Směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bankovních institucí se zabývá otázkou morálního hazardu a asymetrií mezi soukromými výhodami a společenskými náklady bankovnictví, která se projevila rekapitalizací z vnějších zdrojů. Harmonizovaný evropský rámec pro ozdravné postupy a řešení krize bank představuje sám o sobě významný krok správným směrem. To však neimplikuje, že je tato směrnice bezchybná. Musíme rovněž zopakovat, že tvoří jednu ze součástí velkého balíčku evropské regulace a v příslušných případech proto nadále poukazujeme na tyto vazby.

The Bank Recovery and Resolution Directive addresses the issue of moral hazard and the asymmetry between private benefits and social costs of banking which manifested itself through bail-outs. As such, a harmonised European recovery and resolution framework represents a significant step in the right direction. However, this does not imply that the Directive is flawless. Let us also reiterate that, constituting one part of the European regulation package, the Directive complements its other pieces and we continue to point out the links where applicable.

3.2.1 Výhody

3.2.1. Benefits

Poukažme si na tři zásadní výhody BRRD: zaprvé, BRRD omezuje morální hazard v bankovním sektoru. Na rozdíl od Basilejských smluv tato směrnice zřizuje rámec, který snižuje spoléhání na implicitní státní záruky. Pokud nástroje řešení krize

Let us highlight three principal benefits of the BRRD: firstly, the BRRD reduces moral hazard in the banking sector. Unlike the Basel Accords, the Directive establishes a framework that reduces reliance on implicit state guarantees. In

207

208

nemají účinek a banka se ocitne na hranici konkursu, ponesou její ztráty namísto daňových poplatníků akcionáři a věřitelé. Vklady jsou přitom plně chráněny do

particular, if the recovery tools fail to have an effect and a bank does find itself on the verge of bankruptcy, its shareholders and creditors will bear the losses

výše systému pojištění vkladů, tedy do výše 100 000 EUR, a ještě před mobilizací jakýchkoli soukromých nebo veřejných fondů (fond řešení krize nebo ESM) musí být aplikována minimální rekapitalizace z vnitřních zdrojů ve výši 8 % celkových závazků. Jinými slovy, ztráty ponesou nejdříve ti, kteří mají prospěch ze zisku v době finančního oživení a jedině pokud výnosy nestačí, budou zbývající ztráty socializovány. To snižuje rozsah morálního hazardu, protože investoři mají nyní značnou skin-in-the-game. I když je spravedlivé připustit, že se mechanismus rekapitalizace z vnitřních zdrojů nezbavil implicitní veřejné záchytné sítě v podobě ESM, představuje skutečně významné zlepšení stávající regulace, která postrádá jakákoli ustanovení o prevenci morálního hazardu.

first instead of taxpayers. Moreover, deposits are fully protected to the extent of the deposit guarantee scheme, i.e. up to EUR 100,000, and before any private or public funds are mobilised (resolution fund or ESM, respectively), the minimum bail-in of 8% of total liabilities has to be applied. Put differently, losses shall be first borne by those who benefit from profitable banking in the time of financial booms and only then, if the proceeds do not suffice, remaining losses shall be socialised. This reduces the extent of moral hazard as investors now have substantial skin in the game. While it is fair to admit that the bail-in mechanism has not got rid of the implicit public backstop in the form of the ESM, it does constitute a significant improvement on existing regulation lacking any moral hazard-preventing provisions.

Zadruhé, jakmile bude směrnice plně implementována, bude mít každá instituce své vlastní ozdravné plány a plány na řešení krize schválené příslušnými orgány. Panika, která zachvátila finanční sektor po kolapsu Lehman Brothers v roce 2008, by proto měla být omezena. Tato panika byla způsobena absencí jakéhokoli plánu nebo rámce, který by stanovil, jak s velkými nelikvidními a platebně neschopnými bankami zacházet. V důsledku následné nejistoty ztratil finanční sektor ochotu úvěrovat, čímž dále snížil likviditu systému a způsobil tak další finanční obtíže. Velikost rozvah dotčených bank potom vedla ke vzniku too-big-to-fail jevu (příliš velká banka, aby selhala), který vyplýval z nevyřešeného problému morálního hazardu. Existence preventivních plánů na ozdravení a řešení krize proto sníží nejistotu ohledně zacházení s institucemi v selhání a do určité míry tak zabrání, aby se nákaza šířila po celém sektoru. Zatřetí, funkčnost nástrojů pro řešení krize je podpořena empirickými důkazy. Tyto nástroje byly doposud použity ve třech odlišných případech (a to nezávisle na sobě): nástroje rozdělení aktiv a převodu činnosti byly částečně použity u britské banky Bradford & Bingley ještě před poskytnutím rekapitalizace z vnějších zdrojů v záři 2008231; nástroje překlenovací instituce a rekapitalizace z vnitřních zdrojů se uplatnily u dánské banky Amagerbanken v únoru 2011232 a v případě Bank of Cyprus na jaře 2013233. Řešení krizí těchto institucí se jeví jako úspěšné, aniž by účet platili daňoví poplatníci (v případě Bradford & Bingley nebyl nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů použit úmyslně a zbylé ztráty banky byly rekapitalizovány z vnějších zdrojů, nicméně rekapitalizace z vnitřních

Secondly, once the Directive is fully implemented, every institution shall have its own recovery and resolution plans approved by competent authorities. Therefore, the panic which engulfed the financial sector following the collapse of Lehman Brothers in 2008 should be limited. The panic was caused by a lack of any plan or framework outlining a treatment of large illiquid and insolvent banks. Consequently, resulting uncertainty made the financial sector reluctant to mediate credit and, thereby, reduced the liquidity in the system further, which brought even more entities into financial distress. The large size of balance sheets of the affected banks then gave rise to the too-big-to-fail phenomenon stemming from the untackled issue of moral hazard. Hence, the existence of precautionary recovery and resolution plans will reduce the uncertainty regarding the treatment of failed institutions and will thus prevent the contagion from spreading across the sector somewhat. Thirdly, empirical evidence supports functionality of resolution tools. The tools have been independently applied in three distinct cases so far: the asset separation tool and the sale of business tool were partially applied to Bradford & Bingley in the United Kingdom before the bank was bailed out in September 2008231; the bridge bank tool and the bail-in tool were employed in the case of Amagerbanken in Denmark in February 2011232 and in the case of Bank of Cyprus in spring 2013.233 Resolutions of these institutions seem to have been successful without taxpayers having to foot the bill (in the case of Bradford & Bingley the

209

210

zdrojů se projevila jako úspěšná ve všech případech, kdy byla použita). Existují navíc názory, že použití nástrojů k řešení krize by bývalo mohlo předejít kolapsu

bail‑in was not intentionally applied to its full potential and the rest of bank’s losses was bailed out; however, the bail-in proved successful where applied).

bankovních ústavů Lehman Brothers234 nebo Dexia.235

Moreover, it has been argued that application of the resolution tools would have been capable of preventing the collapse of Lehman Brothers234 or Dexia.235

Konečně, očekává se, že důvěryhodný a funkční rámec řešení krize sníží úvěrové riziko, které je součástí každé transakce, čímž také sníží náklady na kapitál. Podle odhadu Evropské komise by kumulativní účinek dohod Basel III a BRRD měl přinést čistý roční výnos v rozpětí 0,76 a 1,04 % HDP Evropské unie.236 Příští oddíl však poukazuje na vady v argumentech a očekáváních Komise, které tento odhad zpochybňují.

3.2.2 Hrozby

Finally, a credible and functional resolution framework is expected to reduce the credit risk involved in every transaction, thereby decreasing the cost of capital. According to an estimate of the European Commission, the cumulative impact of Basel III and the BRRD should bring an annual net benefit between 0.76 and 1.04% of EU GDP.236 However, the next section points out flaws in Commission’s arguments and expectations that challenge the estimate.

3.2.2. Threats

Přes nepopiratelné výhody obsahuje rámec pro řešení krize několik problémů, jejichž rozpracování nebylo dotaženo do konce. Zaprvé, orgánům příslušným k řešení krize jsou uděleny značné diskreční pravomoci, které mohou být účinné pouze tehdy, jsou-li uplatňovány včas a soustavně. Lze nicméně úspěšně pochybovat o tom, zda jsou tyto orgány schopny jednat včas. Na jedné straně je pravda, že (narozdíl od makroekonomických veličin) indikátory zdraví bank, které signalizují vznikající problém, se získávají jen s minimálním zpožděním. Na druhé straně takové indikátory poskytují informace pouze pro konečné rozhodnutí, aniž by stanovily jakýkoli rozhodovací postup. Jinými slovy, směrnice nezavádí možnost rozhodnout dle uvážení o omezeních, tj. požadavek na stanovení závazných limitů, jejichž překročení by vyžadovalo okamžité jednání ze strany orgánů příslušných k řešení krize. Pokud jsou navíc tyto pravomoci vykonány, mají velký dopad na vedení instituce (na dočasného správce) nebo na její vlastnickou strukturu (nástroje k řešení krize), což značně prohlubuje závažnost těchto rozhodnutí a zpochybňuje možnost jejich rychlého přijetí. Vzhledem k tomu, že je systém založen na plně diskrečním základě, není proto pravděpodobné, že zabrání opožděnému uznání ztrát, jak jsme zažili před nedávnou krizí i po ní.237

Despite undeniable benefits, the framework conceals several loose ends. Firstly, resolution authorities are granted significant discretionary powers that can only be effective if they are applied in a timely and consistent manner. However, the ability of the authorities to act in a timely manner is doubtful. On the one hand, indicators of banks’ health shall be developed that will signal an emerging issue with a minimum delay. On the other hand, indicators only provide information for the final decision but do not set off any decision‑making procedure. In other words, the Directive does not introduce constraint discretion, i.e. the requirement to set up binding thresholds, the exceeding of which would oblige resolution authorities to act immediately. Moreover, if exercised, the powers have a profound impact on the management of the institution (temporary administrator) or on its ownership structure (resolution tools), which makes the gravity of the decisions substantial and the probability of their swift production questionable. Therefore, being established on a fully discretionary basis, the system is unlikely to prevent late loss recognition as we experienced both before and during the recent crisis.237

Zadruhé, nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů není všemocný. Jeho nedostatky spočívají zejména v jeho realizovatelnosti a v časovém rámci, v němž musí být rekapitalizace z vnitřních zdrojů dokončena, má-li přinést výhody, které slibuje. Co se týče časového rámce, postup rekapitalizace z vnitřních zdrojů musí být

Secondly, the bail-in tool is not omnipotent. In particular, its main shortcomings regard its feasibility and the time frame in which the bail-in has to be finished if it is to reap the benefits it promises. As for the time frame, the bail-in procedure has to be completed within a couple of hours. If the resolution took longer, widespread

211

212

proveden v několika málo hodinách. Pokud by řešení trvalo déle, zmocnila by se sektoru všeobecná panika, protože držitelé závazků způsobilých k rekapitalizaci

panic would seize the sector anyway as holders of bailinable liabilities would try and withdraw their assets, thereby aggravating bank’s financial position further.

z vnitřních zdrojů by se pokoušeli stáhnout svá aktiva, čímž by dále zhoršili finanční pozici banky. Tento scénář by rovněž vedl k dramatickému poklesu hodnoty vlastního kapitálu, což by dále komplikovalo použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů. Použití tohoto nástroje však vyžaduje komplexní identifikaci, ocenění a oddělení závazků způsobilých k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů a následné stanovení požadovaného pořadí. Ačkoli jsou všechny instituce povinny vypracovat plány řešení krize, které se mj. musí zabývat včasnou aplikací nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů, nemohou se tyto plány příliš podrobně zabývat jeho načasováním, které závisí na tržním sentimentu. Následkem toho je obtížné si představit, že řešení krize velké, platebně neschopné banky nebo bankovní skupiny, která spravuje klientské vklady a vykonává složité obchodní aktivity pod jednou střechou, bude vykonáno v řádu několika hodin. Jinými slovy, výhody rekapitalizace z vnitřních zdrojů klesají úměrně délce trvání její implementace, zatímco její náklady nikoli. Mnoho business modelů (a zejména těch too big to fail institucí) se proto jeví jako příliš komplikované pro uplatnění tohoto řešení (too complex to resolve).238

This scenario would also lead to a dramatic decline in the value of equity which would undermine the application of the bail-in instrument further. However, the application of the tool requires comprehensive identification, valuation, and separation of bailinable liabilities and a subsequent arrangement of the required pecking order. While all institutions are required to draw up resolution plans which must, inter alia, address the application of the bail-in tool in a timely manner, the plans cannot consider the issue of its timing to a great detail as it is dependant on market sentiment. Consequently, it is difficult to imagine that resolution of a large insolvent bank or banking group, which manages clients’ deposits and carries out complex trading activities under one roof, would be completed in a  few hours. Put differently, the benefits of the bail-in decrease in duration of its application while its costs do not. Therefore, many banks, especially those with the too‑big‑to‑fail label, appear too‑complex‑to‑resolve.238

Co se týče otázky proveditelnosti, instituce musí mít dostatečné závazky způsobilé k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů, jinak nelze potenciál tohoto nástroje využít naplno. Na jedné straně orgány příslušné k řešení zavedou minimální kvantitativní požadavky, které zajistí, aby byl dostatečný podíl závazků banky držen ve formě způsobilé k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů. Na druhé straně však určité úvěrové instituce a investiční podniky, které podléhají BRRD, podřízené dluhopisy vůbec nevydávají, a proto nelze řešit jejich krizi rekapitalizací z vnitřních zdrojů. Tyto instituce zahrnují zejména infrastruktury finančního trhu (FMI), mj. centrální protistrany (CCP) nebo centrální depozitáře cenných papírů, jejichž systémový význam byl posílen iniciativou dohod Basel III a EMIR, preferující transakce s CCP před transakcemi s deriváty OTC. Tyto infrastruktury proto sice akumulují značné systémové riziko, ale v případě jejich selhání nebo v případě selhání jednoho z jejich hlavních klientů by nebylo možno provést jejich vlastní rekapitalizaci z vnitřních zdrojů.239 Jelikož řešení krize těchto institucí má dosud daleko do objasnění, otázka morálního hazardu a too-big-to-fail jevu se objeví znovu, což naznačuje, že metoda rekapitalizace z veřejných zdrojů by mohla být jediným proveditelným řešením, pokud by se nějaká FMI v platební neschopnosti skutečně ocitla. Ačkoli

As for the feasibility issue, institutions must have sufficient bailinable liabilities otherwise the bail-in tool cannot be employed to its full potential. On the one hand, resolution authorities shall establish minimum quantitative requirements, ensuring sufficient proportion of banks’ liabilities is kept in the bailinable form. On the other hand, certain credit institutions and investment firms that fall within the scope of the BRRD do not issue subordinated debt at all and, therefore, cannot be bailed in. In particular, these institutions include financial market infrastructures (FMIs), such as central counterparties (CCPs) or central securities depositories, whose systemic importance has been reinforced by Basel III’s and EMIR’s incentive to prefer transactions with CCPs over OTC derivatives transactions. Therefore, these infrastructures accumulate significant systemic risk but, in the case of their failure or in the case of a failure of one of its major clients, bailing them in would be infeasible.239 Since resolution of these institutions is far from clear, the issue of moral hazard and the too‑big‑to‑fail phenomenon emerge again, suggesting the route of public bail-outs might be the only workable solution should an FMI become insolvent. Although guiding principles regarding the resolution of FMIs have been agreed upon on the global level240 and European authorities recognise the need for their regulation that would complement the BRRD241, no official draft has been submitted to our knowledge yet.

213

214

byly vůdčí zásady pro řešení krize FMI dohodnuty na globální úrovni240 a evropské orgány potřebují regulaci, která by doplnila BRRD241, nebyl podle našeho vědomí

Holders of bailinable assets are likely to demand a premium on their funds as the bail‑in increases the credit risk related to them. Up until this Directive, the credit

dosud předložen žádný návrh.

risk was limited for too‑big-to-fail banks because of the implicit state guarantees. However, under the BRRD shareholders and holders of subordinated debt are first to bear losses if the bank runs into financial troubles. Moreover, institutions are obliged to keep certain amount of bailinable liabilities on their balance sheet and there is therefore no substitute for the subordinated debt. From a  junior creditor’s perspective, ‘bail-in risk’ and credit risk are the same threats (this does not necessarily apply to other market participants) and its increase must be met with a higher return if the investment shall remain attractive to them. On the one hand, an increase in the price of banks’ liabilities will be reflected in the equilibrium price of capital but, on the other, if the framework is considered credible, credit risk of every transaction shall decrease creating a downward pressure on the price. Therefore, the overall effect of the bail in tool on the price of credit remains ambiguous.

Držitelé aktiv způsobilých k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů budou pravděpodobně požadovat prémii na své finanční prostředky, protože rekapitalizace z vnitřních zdrojů zvyšuje úvěrové riziko, které s nimi souvisí. Až do vydání BRRD bylo úvěrové riziko too big to fail institucí omezeno, a to z důvodu implicitních státních záruk. Podle BRRD jsou to však akcionáři a držitelé podřízených dluhopisů, kteří mají nést ztráty, jestliže se banka dostane do finančních obtíží. Instituce jsou navíc povinny držet ve své rozvaze určitou výši závazků způsobilých k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů, a proto neexistuje náhrada za podřízené dluhopisy. Riziko rekapitalizace z vnitřních zdrojů představuje z pohledu věřitele držícího podřízené dluhopisy stejnou hrozbu jako úvěrové riziko (což nutně neplatí o jiných účastnících trhu) a jeho zvýšení musí být vyváženo vyšší návratností, má-li pro něj být daná investice nadále atraktivní. Zvýšení ceny bankovních závazků se na jedné straně promítne do rovnovážné ceny kapitálu, ale na druhé straně platí, že je-li rámec považován za důvěryhodný, klesne úvěrové riziko každé jednotlivé transakce, což vytvoří tlak na snižování ceny. Celkový efekt nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů tak zůstává nejednoznačný. Systém pojištění vkladů není koncipován jako součást rámcem pro řešení krize. Přestože jsou vklady do výše 100 000 EUR tímto systémem údajně chráněny, jeho kapacita by se těžko vypořádávala se současným selháním několika bank. Tento systém je určen pro selhání vyplývající ze špatného řízení specifických rizik a nikoli pro systémové kolapsy. Použití tohoto systému proto v odolném rámci pro řešení krize, určeném k řešení systémových krizí, zřejmě nesplní, co se od něj očekává. Pokud by tomu tak bylo, budou muset zasáhnout vlády a poskytnout systému veřejnou finanční podporu, což zvýší příspěvky veřejných prostředků do tohoto systému. Vlády však přesto dají přednost takovému zásahu před jeho alternativou, která mj. znamená, že voliči přijdou o své vklady. Jinými slovy, objeví se další veřejná záchytná síť.242 Zatřetí, kapacita nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů a národních fondů pro řešení krize se jeví dlouhodobě jako nedostatečná. Podle S&P243 činily celkové závazky bank euro oblasti v roce 2010 více než 30 biliónů USD (22 biliónů EUR)

The deposit guarantee scheme is not designed to become part of a robust resolution framework. Although deposits of up to EUR  100,000 are claimed to be covered by the scheme, its capacity would struggle to deal with a correlated failure of a few banks at the same time. The scheme is designed for failures resulting from mismanagement of idiosyncratic risks rather than systemic collapses. Therefore, employment of the scheme in a robust resolution framework that is designed to deal with systemic crises is likely to fail to deliver what is expected of it. Should this be the case, governments will have to step in and provide a public financial support to the scheme which will raise the contribution of public funds relative to the plan. Nevertheless, governments would prefer such an intervention to its alternative which entails voters losing their deposits. Put differently, yet another implicit public backstop emerges.242 Thirdly, the capacity of the bail-in tool and of the national resolution funds seems insufficient in the long run. The total liabilities of euro area banks amounted to more than USD 30 trillion (EUR 22 trillion) in 2010 according to S&P243 and the bail-in tool and the resolution fund are expected to contribute to the resolution by at least 8% and up to 5% of total liabilities, respectively. However, let us reiterate that the latter source shall be primarily used for recapitalisation of banks once the bail-in reduces their net asset value to zero. With its target

215

216

a nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů a fond pro řešení krize mají přispět k řešení krize alespoň 8 %, respektive až 5 % celkových závazků. Musíme však znovu

capacity of at least 1% of covered deposits, the total maximum capacity of the resolution funds of the euro area is around EUR 65 billion.244 On the one hand,

zopakovat, že druhý zmíněný zdroj se použije především k rekapitalizaci bank až ve chvíli, kdy, rekapitalizace z vnitřních zdrojů sníží čistou hodnotu jejich aktiv na nulu. S ohledem na jejich cílovou kapacitu ve výši 1 % krytých vkladů činí celková maximální kapacita fondů pro řešení krize v eurozóně cca 65 miliard EUR.244 Na jedné straně nelze zřejmě očekávat selhání všech bank naráz, protože závažnost takové situace by značně překračovala rozsah jakéhokoli regulatorního rámce.245 Celkové ztráty bank euro oblasti způsobené nedávnou krizí navíc činily dle MMF jen 375 miliard USD246 (275 miliard EUR, tedy 1,3 % celkových závazků). Většina ztrát by proto pokryla rekapitalizace z vnitřních zdrojů, a jakmile by tento nástroj dosáhl stropu v podobě 8 % z celkových závazků, pomohl by fond pro řešení krize, jehož kapacita ve výši 65 miliard EUR by tvořila téměř jednu čtvrtinu celkových ztrát. Se zřetelem na to, že národní fond pro řešení krize lze použít náhradou za rekapitalizaci z vnitřních zdrojů pouze za výjimečných okolností247 a že směrnice dovoluje orgánům příslušným k řešení krize uplatnit nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů nad rámec osmiprocentního minima, může se zdát, že tyto nástroje mají dostatečnou kapacitu. Na druhé straně však tento argument implicitně předpokládá, že ztráty z příští krize budou mít obdobný rozsah jako ztráty z té poslední. V bodu 3.2.3 Části I jsme však poukázali na to, že takové očekávání je zřejmě chybné a že otázka endogenního zhoršování rizikového profilu bank by neměla být podceňována. Endogenní úsilí o výnosy a nahrazování investic investicemi s vysokou návratností a vysokým rizikem zřejmě povede k nominálním ztrátám, které značně převýší nedávné ztráty. Navíc je nutno očekávat, že zavedení nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů a snížení implicitních státních záruk sníží objem celkových závazků v tradičním bankovním sektoru, protože investoři (zejména věřitelé G-SIB) budou požadovat rizikovou prémii, a není tedy pravděpodobné, že banky budou schopny uspokojit celou poptávku po vyšší návratnosti. Cílené zmenšení bankovního sektoru bylo konec konců nastíněno v Zelené knize Komise o dlouhodobém financování evropské ekonomiky (2013). Účinek minimální rekapitalizace z vnitřních zdrojů v částce 8 % celkových závazků proto bude snížen, protože vyšší expozice bank zvýší ztráty oproti nedávné krizi a určitý podíl závazků opustí bankovní sektor a zamíří na trhy s vyšším výnosem. Jinými slovy, směrnice BRRD by zřejmě vyřešila problémy mnoha bank v nedávné krizi, ale dá se pochybovat o tom, zda bude nadále odolným rámcem, jakmile se bankovní sektor endogenně přizpůsobí nové regulatorní úpravě a jakmile se upraví i struktura financování ekonomiky.

one should not expect all banks to fail at the same time because the gravity of such a situation would go far beyond the scope of any regulatory framework.245 Moreover, according to the IMF, the total losses of banks in the euro area caused by the recent crisis only amounted to about USD 375 billion246 (EUR 275 billion, i.e. 1.3% of the total liabilities). Therefore, majority of the losses would have been covered by the bail-in tool and where the tool would have hit the ceiling of 8% of total liabilities, the resolution fund would have helped as its capacity of EUR 65 billion would have constituted nearly one quarter of the total losses. Bearing in mind that the use of the national resolution fund in lieu of bail-in is limited to exceptional circumstances247 and that the Directive allows resolution authorities to employ the bail-in tool beyond the 8% minimum, these tools may seem to have a sufficient capacity. On the other hand, however, this argument implicitly assumes that the losses of the next crisis will be of a similar magnitude as losses of the recent one. However, we pointed out in section 3.2.3., Part I, that this expectation was likely to be flawed and that the issue of an endogenous deterioration in the risk profile of banks should not be underestimated. The endogenous search for yield and substitution towards high-return high-risk investment is likely to result into nominal losses significantly exceeding the recent ones. Furthermore, the introduction of the bail‑in tool and the reduction in implicit state guarantees should be expected to decrease the volume of total liabilities in the traditional banking sector because investors (especially creditors of SIFI) will demand a risk premium and banks are unlikely to be able to meet the whole of the demand for higher returns. After all, the aim to reduce the size of the banking sector has been outlined in the Commission’s Green Paper on Long-Term Financing of the European Economy (2013). Therefore, the effect of the minimum bail-in of 8% of total liabilities will be reduced as banks’ larger risk exposures will inflate the losses relative to the recent crisis and some proportion of the liabilities will leave the banking sector for higher-yield markets. In other words, the BRRD would have arguably resolved many banks during the recent crisis but it is doubtful whether it will remain a robust framework once the sector endogenously adjusts to the new regulatory landscape and once the structure of the financing of the economy changes.

217

218

Směrnice v neposlední řadě obsahuje četné výjimky a potenciální osvobození, která zpochybňují důvěryhodnost tohoto rámce. Orgán příslušný k řešení krize

Finally, the Directive contains manifold exceptions and potential exemptions that question the credibility of the framework. For instance, the resolution authority

může na základě určitých široce definovaných mimořádných podmínek vyloučit určité závazky z aplikace nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů. Přestože nyní směrnice stanoví pořadí, v němž mají být jednotlivé nároky rekapitalizovány z vnitřních zdrojů a stanoví i minimální osmiprocentní rozsah rekapitalizace z vnitřních zdrojů, existuje způsob, jak proniknout houštím výjimek a diskrečních pravomocí a omezit ztráty hrazené soukromým sektorem. Tento scénář se může na jedné straně jevit jako absurdní, jelikož předmětnou motivací směrnice je narovnání asymetrie mezi soukromými zisky a společenskými náklady. Na druhé straně však může vláda v kontextu rostoucí ekonomiky a příznivých výpůjčních nákladů upřednostnit rekapitalizaci z vnějších zdrojů před rekapitalizací z vnitřních zdrojů. Tomu tak může být v situaci, kdy rekapitalizace z vnějších zdrojů přinese menší negativní dopad na růstový potenciál bankovního sektoru, jelikož tento typ rekapitalizace zaručuje značný stupeň kontinuity obchodních modelů a vedení bank. Následkem toho automaticky poklesne i negativní účinek na reálnou ekonomiku. Má-li se v budoucnu realizovat takový scénář, budou bankovní sektory v silných ekonomikách nadále využívat implicitní státní záruky a jejich příznivý dopad na cenu kapitálu až do předkrizové výše.

may exclude certain liabilities from the application of the bail-in tool under certain broadly-defined exceptional conditions. Now, although the Directive sets up a pecking order in which claims are to be bailed in and although it stipulates the minimum extent of the bail-in of 8%, a route through the exceptions and discretion does exist to limit losses borne by the private sector. On the one hand, this scenario might seem absurd since the underlying motivation for the Directive is to balance out the asymmetry between private benefits and social costs. On the other hand, a government may prefer a bail‑out to the bail‑in in a situation of a growing economy and favourable borrowing costs. This is because the bail‑out may have a smaller negative impact on the growth potential of the banking sector as it guarantees a considerable degree of continuity in banks’ business models and management. Subsequently, the effect on the real economy would be automatically diminished as well. Should such a scenario play out in future, banking sectors in strong economies would continue to enjoy the implicit state guarantee and its favourable impact on the price of capital up to its precrisis extent.

3.3 Celkový dopad na bankovní sektor Těžiště tohoto oddílu spočívá ve stejných čtyřech vybraných oblastech jako těžiště oddílu 4 Části I a bodu 2.3 Části II: náklady na dodržování regulace (compliance costs), „rovné hřiště“ (level playing field), pravomoci a odpovědnost a struktura bankovního odvětví. Zaprvé, náklady na dodržování BRRD jsou značné. Banky jsou nuceny vypracovávat plány ozdravných postupů a řešení krize, přispívat do národních fondů řešení krize a upravovat objem svých závazků způsobilých k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů, aby dodržely minimální požadavky. Co se týče prvně zmíněného bodu, instituce budou nejméně jednou ročně aktualizovat své plány, a proto bude nutno najmout nové stálé pracovníky k plnění tohoto úkolu. Dceřiné podniky navíc budou vypracovávat ozdravné plány nejen pro sebe, ale budou i spolupracovat na vypracovávání skupinových plánů řešení krize, což dále zvýší jejich náklady na dodržování regulace.

3.3. Overall Impact on the Banking Industry The focus of this section lies on the same four selected areas as the focus of section 4, Part I, and section 2.3., Part II: compliance costs, the level playing field, powers and responsibilities, and the structure of the banking industry. Firstly, compliance costs of the BRRD are substantial. Banks are required to draw up recovery and resolution plans, contribute to national resolution funds, and adjust their holdings of bailianble liabilities to comply with the minimum requirements. As for the first point, since institutions shall update the plans at least annually, new workforces will have to be hired for this task on a permanent basis. Moreover, subsidiaries of parent undertakings shall not only draft recovery plans for themselves but cooperate in the group resolution plans also, which will increase their compliance expenses further.

219

220

Příspěvky do fondu financování řešení krize budou financovány ze zisků bank. Tato položka tedy tvoří vedle zvýšených kapitálových rezerv a nových standardů

Contributions to the resolution fund will be funded from banks’ profits. Therefore, in addition to the increased capital buffers and to new liquidity standards, this

likvidity další nápor na příjmy bank. Takové náklady budou však dle stávající verze BRRD dočasné, protože objem příslušných finančních prostředků je limitován 1 % pojištěných vkladů a tohoto cíle bude dosaženo do roku 2025.

item constitutes yet another drain on banks’ earnings. Nevertheless, these costs would only be transitional under the current version of the BRRD since the volume of the funds is capped at 1% of covered deposits and the target shall be reached by 2025.

Držba závazků způsobilých k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů bude předmětem tlaku ze strany poptávky i nabídky, což způsobí růst rovnovážné ceny dlouhodobých podřízených dluhopisů. Na straně nabídky bude cena podřízených dluhopisů zvýšena o rizikovou prémii v reakci na riziko související s rekapitalizací z vnitřních zdrojů. Dále je nutno očekávat, že nabídka těchto závazků bude omezena v důsledku hledání vyšších výnosů (search for yield) a regulatorní arbitráže ve vztahu k neregulovanému stínovému bankovnímu sektoru nebo k jurisdikcím, které mají méně přísné (nebo vůbec žádné) nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů. Na straně poptávky bude růst zájem o závazky způsobilé k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů, v důsledku povinnosti bank dodržovat minimální požadavky. Zvýšení držby dlouhodobých závazků bude navíc rovněž povzbuzováno prostřednictvím požadavku na dlouhodobou likviditu (NSFR), bude-li implementována jeho závazná verze. Následkem toho povedou tlaky na nabídku a poptávku ke zvýšení rovnovážné ceny podřízených dluhopisů. Tyto compliance náklady budou zřejmě částečně přeneseny do reálné ekonomiky a částečně financovány ze zisku bank v závislosti na rozsahu nahrazování bankovního financování zdroji kapitálového trhu. Zadruhé, účinek BRRD na „rovné hřiště“ je příznivý a zároveň i křehký. Koncepce soukromě financovaného řešení krize na jedné straně odstraňují implicitní státní záruky, a vyrovnávají tak „mikro hřiště“ mezi relativně malými bankami a G-SIB. Jak jsme vysvětlili dříve, toto je velmi žádoucí vývoj, který zmenšuje morální hazard a vybízí k udržitelnému podstupování rizik. Na druhé straně však četné výjimky a diskreční výluky ze Směrnice zpochybňují důslednost, s níž mají být nástroje k řešení krize používány. V bodu 3.2.2 Části II jsme vysvětlili, že existuje věrohodný scénář, v jehož rámci může dát vláda přednost rekapitalizaci banky z vnějších zdrojů před její rekapitalizací z vnitřních zdrojů. Pokud se bude takový takový scénář realizovat, bude BRRD zpochybněna a rovná výchozí pozice závažným způsobem poškozena. Tentokrát však bude tato dichotomie probíhat nejen po linii G-SIB versus malé banky, ale zároveň po linii rostoucí a bohaté země

Holdings of bailinable liabilities will be subjected to both demand-side and supply-side pressures causing the equilibrium price of long-term subordinated debt to rise. On the supply side, the price of junior debt will increase by a risk premium reflecting the risk of the bail-in. Furthermore, a contraction in supply of these liabilities should also be expected as a result of the search for yield and regulatory arbitrage with respect to the non-regulated shadow banking sector or to jurisdictions with a less stringent or non-existent bail-in tool. On the demand side, the demand for bailinable liabilities will expand as banks will be obliged to comply with minimum requirements. Moreover, an increase in holdings of long-term liabilities will also be encouraged through the long-term liquidity requirement, the NSFR, if its binding version is implemented. Consequently, the supply and demand pressures will result into an increase in the equilibrium price of subordinated debt. These compliance costs are likely to be partially passed on the real economy and partially funded from banks’ profits, depending on the extent of substitution of bank financing for capital market sources. Secondly, the effect of the BRRD on the level playing field is favourable and fragile at the same time. On the one hand, the concept of privately-funded resolution removes implicit state guarantees and, therefore, evens the micro level playing field between relatively small banks and SIFIs. As we explained earlier this is a highly desirable development as it brings about a reduction in the issue of the moral hazard and encourages sustainable risk-taking behaviour. On the other hand, Directive’s plentiful exceptions and discretionary exemptions question the rigor with which the resolution tools are going to be applied. We explained in section 3.2.2., Part II, that a plausible scenario exists under which a government may prefer bailing a bank out to bailing it in. Should such a scenario materialise, the BRRD would be discredited and the level playing field would be seriously damaged. This time, however, the dichotomy would not only run along the line of SIFIs versus small banks but also along the line of growing and affluent countries

221

222

versus stagnující ekonomiky. Jelikož navíc tato rekapitalizace z vnějších zdrojů může probíhat v souladu s BRRD (s využitím výjimek a volnosti v rozhodování)

versus stagnating economies. Moreover, since such a bail-out could be done in accordance with the BRRD (through exploitation of exceptions and discretion)

a bez jejího nezbytného porušení, podkopala by rámec řešení krize jako celku.

and without its necessary violation, it would undermine the resolution framework as a whole.

Ujednání o řešení krize mimo EU nejsou zdaleka dokončena. Přestože některé jurisdikce již zavedly své vlastní postupy řešení krize (např. Dodd-Frankův zákon, který nastiňuje režim řešení krizí G-SIB v USA), jiné – zejména ty, které netrpěly za nedávné krize – jsou pomalejší při vypracovávání odolného rámce řešení krize, který by řídil účast soukromého sektoru (např. Čína nebo Indie, které jsou obě členy G20).248 V závislosti na rychlosti, efektivitě a důkladnosti procesu vypracovávání a schvalování těchto postupů se proto vytváří dočasně a možná i trvale nerovná výchozí pozice na makro úrovni mezi regulovanými a neregulovanými jurisdikcemi. Budou-li tyto rozdíly přetrvávat, lze očekávat, že možnosti regulatorní arbitráže odvedou určitý kapitál z Evropské unie do jurisdikcí s volnější regulací. Přestože lze jen těžko využívat tento scénář jako argument pro nebo proti evropské bankovní regulaci, je nutno jej zmínit, protože předsatvuje její možný důsledek. Mandát Výboru pro finanční stabilitu, který mu udělila skupina G20, by však naštěstí měl zajistit, aby byly podstatné rozdíly mezi regulatorními rámci v jednotlivých jurisdikcích pouze dočasné povahy. Zatřetí, BRRD dává orgánům příslušným k řešení krize značné pravomoci, s nimiž je však přenášena jen malá odpovědnost. Tyto orgány například ustanovují dočasného správce a provádějí rekapitalizaci z vnitřních zdrojů. Co se týče prvně zmíněné pravomoci, očekává se od dočasného správce, že bude spolupracovat se stávajícím vedením instituce, nebo že je dokonce nahradí. Správce proto do značné míry ovlivňuje obchodní strategii instituce, ale nemá žádnou odpovědnost za svá rozhodnutí. Pokud se rozhodnutí řádného vedení ukáže jako suboptimální nebo pro instituci škodlivé, musí to vedoucí pracovníci obvykle oznámit akcionářům, kteří jejich jmenování schválili, a mohou nést náklady buď v podobě snížených odměn, nebo ukončení pracovního poměru. Dočasný správce však nenese žádnou odpovědnost a ukáže-li se, že regulatorní rozhodnutí poškozuje instituci, neponese jeho náklady ani dočasný správce ani orgán příslušný k řešení krize.

Resolution arrangements outside the EU are far from finished. Although some jurisdictions have already established their own resolution procedures (e.g. the Dodd-Frank Act outlining the resolution regime for SIFIs in the US), others – especially those who did not suffer large losses during the recent crisis – are slower in developing robust resolution frameworks governing private sector participation (e.g. China or India, both of which are members of G20).248 Therefore, depending on the speed, efficiency and thoroughness of the drafting and approval process, an uneven macro level playing field has been developing between the regulated and unregulated jurisdictions on a temporary or possibly even permanent basis. If these differences persisted, regulatory arbitrage opportunities would have to be expected to drive some capital out of the European Union into jurisdictions with looser regulation. Although this potential scenario can hardly be used as an argument in favour of or against European banking regulation, being its possible consequence, it should be mentioned nonetheless. Fortunately, Financial Stability Board’s mandate to coordinate global regulatory endeavour, given to it by G20, should ensure that substantial differences between regulatory frameworks of individual jurisdictions are only of a temporary nature. Thirdly, the BRRD grants resolution authorities significant powers but few responsibilities are transferred with them. In particular, the authorities appoint a temporary administrator and carry out the bail-in. As for the former, when appointed, the temporary administrator is expected to collaborate with or even replace existing management of an institution. Therefore, the administrator has a profound impact on institution’s business strategy but they bear no responsibility for their decisions. If a decision made by regular management turns out to be suboptimal or damaging to the institution, the managers usually have to report to shareholders, who appointed them in the first place, and are likely to bear the costs either in the form of a reduced remuneration or by being sacked. However, the temporary administrator bears no responsibilities. If their decision turns out to harm the institution, neither the resolution authority nor the manager themselves bear any cost of the consequences.

223

224

Použití kterýchkoli nástrojů k řešení krize mění vlastnickou strukturu instituce nebo její části. Následkem toho mohou noví akcionáři změnit obchodní model

Application of any resolution tool changes the ownership structure of (a part of ) the institution. Subsequently, new shareholders may alter the business

instituce, který může ovlivnit její postavení na trhu a potenciálně i strukturu trhu jako celku. Jinými slovy, rozhodnutí použít některý nástroj k řešení problémů, zejména rekapitalizaci z vnitřních zdrojů, má dalekosáhlé důsledky. Pokud však orgán příslušný k řešení krize použije daný nástroj nesprávným způsobem, opět nenese žádnou odpovědnost za své rozhodnutí.249

model of the institution, which may change institution’s position on the market and potentially even the structure of the market as a whole. In other words, the decision to apply a resolution tool, and in particular the bail-in tool, has far-reaching consequences. However, if the resolution authority happened to apply the tool in an inferior manner, it again bears no responsibility for its decision whatsoever.249

Konečně, celkový dopad BRRD na strukturu bankovního odvětví se jeví pozitivně. Hlavní výhoda této směrnice spočívá v jejím potenciálu pro eliminaci jevu too big to fail. Jestliže by byl tento potenciál realizován, byly by nastaveny žádoucí pobídky pro podstupování rizika a otázka morálního hazardu by do značné míry ztratila na závažnosti. Je však zcela zásadní, aby byl duch této směrnice aplikován bezpodmínečně a aby členské státy nevyužívaly podle libosti výjimek a diskrečních pravomocí k obcházení navrhovaného schématu sdílení nákladů způsobem, který byl vysvětlen v bodu 3.2.2 Části II. Nelze dostatečně zdůraznit, že peníze daňových poplatníků zůstávají i nadále součástí záchytné sítě: fond pojištění vkladů i mechanismus řešení problémů mohou pokrýt jen určitý zlomek ztrát. Objem a význam veřejných prostředků v procesu řešení krize je však přesto značně snížen oproti zkušenostem z nedávné krize: tato směrnice má navíc stejný rozsah jako CRD IV, tzn., vztahuje se na úvěrové instituce a investiční podniky. Z toho vyplývá, že nepokrývá stínový bankovní sektor. Možnosti regulatorní arbitráže proto povedou k převodu části závazků způsobilých k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů do stínového sektoru společně se systémovým rizikem, které vyvolá jejich koncentrace v neregulovaných subjektech. Následně se dá tedy očekávat, že se velikost tradičního bankovního sektoru zmenší. Tento trend redukce velikosti bankovnictví, které přijímá vklady, bude dále posílen požadavkem na vytvoření národních fondů pro řešení problémů, jejichž příspěvky budou financovány ze zisků bank, což způsobí tlak na snižování jejich zisků a zmenšování velikosti. Evropské orgány se musí rovněž zabývat otázkou řešení infrastruktur finančního trhu, protože regulatorní preference CCP oproti OTC derivátům soustřeďuje systémové riziko do těchto segmentů obchodního řetězce, přestože jejich postupy řešení krize nejsou zdaleka dokončeny.

Finally, the overall impact of the BRRD on the structure of the banking industry seems positive. The main advantage of the Directive lies in its potential to eliminate the phenomenon of too-big-to-fail banks. If this potential were realised, desirable risk-taking incentives would be set up and the issue of moral hazard would be significantly reduced. However, it is absolutely crucial that the spirit of the Directive be applied unconditionally and that member states do not exploit exceptions and discretions to bypass the proposed cost‑sharing scheme as they please in the way that was explained in section 3.2.2., Part II. It can’t be stressed enough that taxpayers’ money still remains a common backstop: both the DGS and the resolution fund can only cover so many losses. Potential further losses would have to be funded from public resources anyway. Nevertheless, the volume and significance of public means in the resolution process is reduced considerably relative to the experience of the recent crisis. Moreover, the Directive has the same scope as CRD IV, i.e. it applies to credit institutions and certain investment firms. It follows that the shadow banking sector is not covered by the Directive in its entirety. Therefore, regulatory arbitrage opportunities will lead to transfers of a proportion of bailinable liabilities, together with the systemic risk that their concentration in unregulated entities constitutes, to the shadow sector. Subsequently, the size of the traditional banking sector should be expected to decrease somewhat. This trend of a decreasing size of deposit-taking banking is further strengthened by the requirement to establish national resolution funds, contributions to which will be funded from banks’ profits, thereby creating downward pressures on their profitability and size. European authorities must also address the issue of resolution of financial market infrastructures because regulatory preference of CCPs over OTC derivatives concentrates the systemic risk to these segments of the trade chain while their resolution procedures are far from finished.

225

226

227 181. např. Northern Rock, HBOS, Bradford and Bingley (vše Velká Británie) 182. např. RBS, Lloyds (vše Velká Británie), KBC Group (Belgie), Bayern LB, Commerzbank (obojí Německo), Allied Irish Banks, Bank of Ireland (obojí Irsko), a Cajasur (Španělsko) 183. MEMO/13/690 184. Úplný výčet sankcí viz Směrnice 2014/59/EU: článek 111 odst. 2 185. Směrnice 2014/59/EU: článek 3 186. Směrnice 2014/59/EU: článek 5 odst. 1 187. Směrnice 2014/59/EU: článek 5 odst. 4 188. Tato analýza musí rovněž zahrnovat určení zásadních funkcí, opatření ke zmírnění rizika a podílu cizího kapitálu nebo přípravná opatření k usnadnění prodeje aktiv nebo linií podnikání. Úplný výčet požadavků technických standardů viz Směrnice 2014/59/EU: Příloha, oddíl A 189. Směrnice 2014/59/EU: článek 9 odst. 1 190. Směrnice 2014/59/EU: článek 6 191. Směrnice 2014/59/EU: článek 7 odst. 1 192. Směrnice 2014/59/EU: článek 15 odst. 1 193. Úplný výčet těchto podmínek Směrnice 2014/59/EU: Příloha, oddíl C 194. Směrnice 2014/59/EU: článek 17 odst. 1 až 4 195. úplný výčet těchto pravomocí viz Směrnice 2014/59/EU: článek 17 odst. 5 196. Směrnice 2014/59/EU: článek 18 odst. 2 197. úplný výčet těchto podmínek víz Směrnice 2014/59/EU: článek 23 198. Směrnice 2014/59/EU: článek 20 a 21 199. Směrnice 2014/59/EU: článek 27 odst. 1 200. 199 úplný výčet těchto pravomocí viz Směrnice 2014/59/EU: článek 27 odst. 1 201. Směrnice 2014/59/EU: článek 29 202. Směrnice 2014/59/EU: článek 29 odst. 7 203. Definice instituce v selhání viz Směrnice 2014/59/EU: článek 32 odst. 4 204. Úplné znění těchto principů viz Směrnice 2014/59/EU: článek 34 odst. 1 a článek 73, přičemž druhý zmíněný článek se týká všech rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize. 205. Členským státům však není bráněno v tom, aby svěřily orgánům příslušným k řešení krize další nástroje a pravomoci, pokud jsou v souladu s cíli a obecnými principy řešení krize. (Směrnice 2014/59/EU: článek 37 odst. 9) 206. 207. 208. 209. 210. 211. 212. 213. 214. 215. 216. 217. 218. 219. 220. 221. 222.

Směrnice 2014/59/EU: článek 38 odst. 1 Směrnice 2014/59/EU: článek 40 odst. 1 Směrnice 2014/59/EU: článek 41 odst. 5 Úplný výčet podmínek pro ukončení viz Směrnice 2014/59/EU: článek 41 odst. 3 Směrnice 2014/59/EU: článek 42 odst. 3 Směrnice 2014/59/EU: článek 43 odst. 2 písm. a) úplný výčet výjimek viz Směrnice 2014/59/EU: článek 44 odst. 2 Směrnice 2014/59/EU: článek 44 odst. 3 Směrnice 2014/59/EU: článek 44 odst. 5 písm. a) Směrnice 2014/59/EU: článek 44 odst. 3 až 8 IP/14/706 Členské státy však mohou stanovit vyšší minimální cíl než tuto částku. Směrnice 2014/59/EU: článek 102 odst. 1 Směrnice 2014/59/EU: článek 44 odst. 5 písm. b) úplný výčet položek vlastního kapitálu a závazků viz Směrnice 2014/59/EU: článek 45 odst. 4 a 14 úplný výčet kritérií viz Směrnice 2014/59/EU: článek 45 odst. 6) 222 Vlastní kapitál je v rozvaze obvykle uváděn na straně pasiv, přestože není považován za závazky (Obr. 5). Proto vzorec NAV na Obr. 5 odečítá položky na pasivní straně rozvahy (P) z položek na straně aktiv rozvahy (A) a poté přičítá vlastní kapitál (E): NAV = A – Z + E. 223. Směrnice 2014/59/EU: článek 48 odst. 1, článek 60 odst. 1 a 2 224. Podrobnosti oblasti ohledně použití systému pojištění vkladů stanoví článek 109 Směrnice 2014/59/EU 225. Evropský mechanismus stability (ESM) byl zřízen 27. září 2012 jako permanentní zábrana pro eurozónu k zajištění

181. e.g. Northern Rock, HBOS, Bradford and Bingley (all UK) 182. e.g. RBS, Lloyds (all UK), KBC Group (Belgium), Bayern LB, Commerzbank (both Germany), Allied Irish Banks, Bank of Ireland (both Ireland), and Cajasur (Spain) 183. MEMO/13/690 184. for an exhaustive list of sanctions see Directive 2014/59/EU: Article 111(2) 185. Directive 2014/59/EU: Article 3 186. Directive 2014/59/EU: Article 5(1) 187. Directive 2014/59/EU: Article 5(4) 188. The analysis shall also include identification of critical functions, measures to reduce risk and leverage, or preparatory arrangements to facilitate the sale of assets or business lines. For an exhaustive list of the requirements of the technical standards see Directive 2014/59/EU: Annex, Section A 189. Directive 2014/59/EU: Article 9(1) 190. Directive 2014/59/EU: Article 6 191. Directive 2014/59/EU: Article 7(1) 192. Directive 2014/59/EU: Article 15(1) 193. for an exhaustive list of the conditions see Directive 2014/59/EU: Annex, Section C 194. Directive 2014/59/EU: Article 17(1) to (4) 195. for an exhaustive list of the powers see Directive 2014/59/EU: Article 17(5) 196. Directive 2014/59/EU: Article 18(2) 197. for an exhaustive list of the conditions see Directive 2014/59/EU: Article 23 198. Directive 2014/59/EU: Article 20 and 21, respectively 199. Directive 2014/59/EU: Article 27(1) 200. for an exhaustive list of the powers see Directive 2014/59/EU: Article 27(1) 201. Directive 2014/59/EU: Article 29 202. Directive 2014/59/EU: Article 29(7) 203. for a definition of a failing institution see Directive 2014/59/EU: Article 32(4) 204. for full wording of the principles see Directive 2014/59/EU: Article 34(1) and Article 73, the latter one referring to all decisions of a resolution authority 205. Nevertheless, member states shall not be prevented from conferring upon resolution authorities additional tools and powers, provided that they are consistent with the resolution objectives and its general principles. (Directive 2014/59/EU: Article 37(9)) Directive 2014/59/EU: Article 38(1) Directive 2014/59/EU: Article 40(1) Directive 2014/59/EU: Article 41(5) for an exhaustive list of the termination conditions see Directive 2014/59/EU: Article 41(3) Directive 2014/59/EU: Article 42(3) Directive 2014/59/EU: Article 43(2)(a) for an exhaustive list of the exceptions see Directive 2014/59/EU: Article 44(2) Directive 2014/59/EU: Article 44(3) Directive 2014/59/EU: Article 44(5)(a) Directive 2014/59/EU: Article 44(3) to (8) IP/14/706 Member states may, however, set a minimum target above this amount. Directive 2014/59/EU: Article 102(1) Directive 2014/59/EU: Article 44(5)(b) for an exhaustive list of eligible own funds and liabilities see Directive 2014/59/EU: Article 45(4) and (14) for an exhaustive list of criteria see Directive 2014/59/EU: Article 45(6) In the balance sheet notation, equity is traditionally included on the liability side although it is not considered a liability (Figure 5). Therefore, the formula for the NAV in Figure 5 subtracts liability‑side items (L) from asset‑side items (A) and then adds equity (E): NAV = A – L + E. 223. Directive 2014/59/EU: Article 48(1), Article 60(1) and (2) 224. Article 109 of Directive 2014/59/EU provides for details regarding the use of the deposit guarantee scheme 206. 207. 208. 209. 210. 211. 212. 213. 214. 215. 216. 217. 218. 219. 220. 221. 222.

228 226. 227. 228. 229. 230. 231. 232. 233. 234. 235. 236. 237. 238.

239. 240. 241. 242.

243. 244. 245.

246. 247. 248. 249.

a k poskytnutí okamžitého přístup k programům finanční pomoci pro členské státy euro oblasti ve finančních obtížích, s maximální úvěrovou kapacitou 500 mld. EUR. (wikipedia.org) Směrnice 2014/59/EU: článek 36 a 35 Směrnice 2014/59/EU: článek 35 odst. 2 úplný výčet členů kolegia k řešení krize viz Směrnice 2014/59/EU: článek 88 odst. 2 Směrnice 2014/59/EU: článek 59 odst. 7 Směrnice 2014/59/EU: článek 89 odst. 1 http://www.reuters.com/article/2008/10/06/sppage012-l6523836-oisbn-idUSL652383620081006 http://www.bloomberg.com/news/2011-02-07/amagerbanken-senior-bondholders-to-suffer-losses-in-bailout.html http://www.bankofcyprus.com/en-GB/Start/News_Archive/Recapitalisation-through-Bail-in-and-Resolution-ExitBank-of-Cyprus-Announcement/ http://www.economist.com/node/15392186 MEMO/12/416 MEMO/12/416 Ayadi et al. (2012), Carmassi & Micossi (2012), Kowalik (2011) Několik jurisdikcí již přijalo regulaci, která vyžaduje soustředění obchodování na vlastní účet a určité další obchodní aktivity do samostatných subjektů za účelem překlenutí této mezery (např. Volckerovo pravidlo v USA nebo Vickersova reforma ve Velké Británii). Na evropské úrovni doporučila zpráva skupiny expertů v čele s Erkki Liikanenem v říjnu 2012, aby bylo stejné oddělování přijato i pro bankovní sektor EU (Liikanen et al. (2012)). Eurokomisař pro vnitřní trh a služby Michel Barnier následně v lednu 2014 takovou směrnici navrhl. Jeho návrh však značně překračoval závěry Liikanenovy zprávy a vedle oddělení určitých obchodních aktivit zahrnoval rovněž přímý zákaz obchodování na vlastní účet. Protože však byl tento návrh předložen těsně před volbami do Evropského parlamentu, které se konaly koncem května 2014, dostane se na pořad jednání parlamentu a bude dále projednán novou Komisí koncem roku 2014. Předpokládá se, že tyto instituce budou muset nahradit inherentně nedostačující zásobu příslušných dluhových nástrojů vyššími kapitálovými ukazateli, avšak oficiální pokyny musí být teprve vydány. CPSS-IOSCO (2013) Evropský parlament (2013) Sluší se dodat, že v každé ekonomice se vyskytuje pár důležitých odvětví, které jsou implicitně podporovány veřejnými zárukami, jako tomu bylo u automobilového průmyslu v USA v roce 2008, u energetiky a pravděpodobně i u leteckých společností. Jelikož však jiné sektory nemají k dispozici implicitní veřejné záchytné sítě, tyto příklady mění jen málo na inherentní nespravedlivosti těchto záruk. Argument platí zejména pro firmy, jejichž ztráty nebyly způsobeny faktory, které by byly zcela mimo jejich dosah. zveřejněno Maxtonem (2011): str. 37 MEMO/12/416 Nejhorší scénář v Eurozóně by vyžadoval, aby mechanismy řešení krize dosáhly výše 65 miliard EUR ke krytí 5 % celkových závazků, tedy až do výše 1,100 miliard. Jinak řečeno pokud by měl být dosažen pětiprocentní strop a celkové ztráty by překročily částky, které lze rekapitalizovat z vnitřních zdrojů, pokryl by mechanismus řešení krize pouze 5,9 % toho, co se od něho očekává, než by mu prostředky došly. 125 miliard USD (91,6 miliard EUR) pro Velkou Británii a cca 100 miliard USD (73 miliard EUR) pro banky v jiných vyspělých ekonomikách zemí mimo EU. (http://www.imf.org/external/pubs/ft/survey/so/2009/RES042109C.htm) Směrnice 2014/59/EU: článek 101 odst. 1 písm. f ) a článek 44 odst. 3 Clifford Chance (2013) V žádném případě nenaznačujeme, že orgány příslušné k řešení krize přijímají záměrně špatná rozhodnutí. Poukazujeme jen na to, že rozhodnutí, které se v době vydání jeví jako dokonale prospěšné, se může nepředvídatelnou změnou událostí změnit ve škodlivé. Přestože takový scénář není podle našeho názoru zcela nepravděpodobný, BRRD se nezdá připravena řešit jeho důsledky.

225. The European Stability Mechanism (ESM) was established on 27th September 2012 as a permanent firewall for the euro area to safeguard and provide instant access to financial assistance programmes for member states of the euro area in financial difficulty, with a maximum lending capacity of EUR 500 billion. (wikipedia.org) 226. Directive 2014/59/EU: Article 36 and 35, respectively 227. Directive 2014/59/EU: Article 35(2) 228. for an exhaustive list of members of a resolution college see Directive 2014/59/EU: Article 88(2) 229. Directive 2014/59/EU: Article 59(7) 230. Directive 2014/59/EU: Article 89(1) 231. http://www.reuters.com/article/2008/10/06/sppage012-l6523836-oisbn-idUSL652383620081006 232. http://www.bloomberg.com/news/2011-02-07/amagerbanken-senior-bondholders-to-suffer-losses-in-bailout.html 233. http://www.bankofcyprus.com/en-GB/Start/News_Archive/Recapitalisation-through-Bail-in-and-Resolution-ExitBank-of-Cyprus-Announcement/ 234. http://www.economist.com/node/15392186 235. MEMO/12/416 236. MEMO/12/416 237. Ayadi et al. (2012), Carmassi & Micossi (2012), Kowalik (2011) 238. A few jurisdictions have already adopted regulation requiring ring-fencing of proprietary trading and certain other trading activities into separate entities in order to bridge this application gap (e.g. Volcker Rule in the United States, Vickers reform in the United Kingdom). On the European level, a report of an expert group chaired by Erkki Liikanen recommended in October 2012 a similar separation be adopted for the EU banking sector (Liikanen et al. (2012)). Subsequently, Michel Barnier, European Commissioner for Internal Market and Services, submitted a proposal for such a directive in January 2014. However, his proposal went far beyond the conclusions of the Liikanen report as, apart from the separation of certain trading activities, it also included a downright ban on proprietary trading. Nevertheless, having been submitted close to the European Parliament election, which took place in late May 2014, the draft will only be put on Parliament’s agenda and further discussed by a new Commission in late 2014. 239. Presumably, those institutions will have to substitute inherently insufficient stocks of respective debt instruments by higher capital ratios but official guidelines are yet to be published. 240. CPSS-IOSCO (2013) 241. European Parliament (2013) 242. It is fair to add that there are ususally a few important sectors in every economy which are implicitly backed by public guarantees, such as the automotive industry in the US in 2008, the energy industry, or probably the airline industry. Nevertheless, since other sectors do not enjoy implicit public backstops, the examples change little on the inherent unfairness of the guarantees. This argument applies especially to firms whose losses were not caused by factors entirely beyond their control. 243. reported by Maxton (2011): page 37 244. MEMO/12/416 245. In the euro area, this worst-case scenario would require EUR 65 billion of resolution funds to cover up to 5% of the total liabilities, that is up to EUR 1,100 billion. Put differently, if the 5% ceiling were to be reached and if the total losses exceeded what could be bailed in, resolution funds would only cover 5.9% of what is expected of them before they would run out of money. 246. USD 125 billion (EUR 91.6 billion) for the United Kingdom and about USD 100 billion (EUR 73 billion) for banks in other advanced economies in non-euro EU countries (http://www.imf.org/external/pubs/ft/survey/so/2009/ RES042109C.htm) 247. Directive 2014/59/EU: Article 101(1)(f ) and 44(3) 248. Clifford Chance (2013) 249. We are by no means suggesting that resolution authorities will make malicious decisions. We merely point out that a decision which seems perfectly beneficial at the time of its pronouncement might turn out harmful by a sudden unpredictable turn of events. Although such a scenario is not, in our opinion, completely unlikely, the BRRD does not seem to be prepared to deal with its consequences.

229

230

Část 2: Evropská unie

Part 2: European Union

4. Bankovní unie

4. Banking Union

231

232

Evropská bankovní unie konsoliduje dohled nad bankami eurozóny a řešení krize těchto institucí, čímž podporuje vnitřní trh. Před vypuknutím krize se státními

The European Banking Union consolidates banking resolution and supervision in the euro area and, thereby, promotes the Single Market. Before the outbreak

dluhopisy v roce 2009 byl evropský bankovní sektor tvořen 27 samostatnými finančními jurisdikcemi se širokým společným regulatorním rámcem. Krize poté vynesla na světlo začarovanou vazbu mezi bankami a suverénními státy a zároveň i závažné nedostatky vyvolané absencí jednotného kodexu pravidel a jednotného orgánu dohledu. Většina národních orgánů dohledu navíc zacházela s finanční stabilitou jako s veřejným statkem a podporovala soutěžní výhody svého národního bankovního sektoru namísto posilování jeho stability. Tento hluboce zakořeněný postoj, který MMF přiléhavě označuje jako bankovní nacionalismus250, poté zabránil rychlé reakci na rozvíjející se finanční a dluhové krize. Ve světle této zkušenosti si Evropská bankovní unie klade za cíl překlenout tyto mezery, vyrovnat rozdíly v aplikaci diskrece orgánů dohledu mezi členskými státy a posílit integritu vnitřního trhu.

of the sovereign debt crisis in 2009 the European banking sector consisted of 27 separate financial jurisdictions with a broadly common regulatory framework. Subsequently, the crisis demonstrated the vicious link between the banks and sovereigns as well as serious shortcomings of the lack of a single rulebook and a single supervisor. Moreover, most national supervisors treated financial stability as a public good and promoted a competitive advantage of their national banking sector instead of reinforcing its stability. This deep-rooted attitude, which the IMF fittingly calls banking nationalism250, then prevented a swift reaction to the unfolding financial and debt crises. In the light of this experience, the objective of the European Banking Union is to bridge these gaps, to even differences between its member states in the application of supervisory discretion, and to strengthen the integrity of the internal market.

Evropská bankovní unie sjednocuje členské státy pro účely bankovní regulace do jedné jurisdikce. Její základy tvoří mj. CRD IV a BRRD, které byly analyzovány v předchozích oddílech, a dokument tyto standardy v podstatě aplikuje na eurozónu. Až bude struktura unie kompletní, její členové budou například sdílet jednotný fond pro řešení problémů, budou podléhat jednotnému orgánu dohledu a všechny jejich drobné bankovní vklady budou zaručeny kooperujícím systémem pojištění vkladů (DGS). Diskreční pravomoci udělené evropskou legislativou (například CRD IV nebo BRRD) budou pak vykonávány jednotným orgánem, čímž budou odstraněny nerovnosti v dohledu mezi jednotlivými státy.

The European Banking Union integrates its member states into one jurisdiction as far as banking regulation is concerned. Its foundations consist, inter alia, of CRD IV and the BRRD that have been analysed in previous sections and it essentially applies these standards to the euro area. Therefore, when completed, its members will, for instance, share a Single Resolution Fund; they will be supervised by a common supervisor; or their retail deposits will all be backed by a system of cooperating deposit guarantee schemes. Furthermore, discretionary powers granted by European legislation (such as CRD IV or the BRRD) will be executed by a common authority and, therefore, supervisory differences between individual states will be levelled out.

V současné době je členství v bankovní unii povinné pro všechny státy eurozóny a dobrovolné pro všechny evropské státy mimo ni. To znamená, že každý subjekt založený v členském státě bankovní unie, bez ohledu na to, zda se jedná o dceřiný podnik nebo pobočku a včetně subjektů v třetích zemích, musí dodržovat ustanovení tohoto balíčku. Dobrovolní členové se sice na jednu stranu nemohou podílet na vrcholové úrovni rozhodovacího orgánu (Rady guvernérů), na druhou stranu však mohou z bankovní unie odejít, pokud rozhodnutí Rady nepodporují. Co se týče časového rámce, jednotlivé komponenty bankovní unie se uvedou v platnost postupně. Jeden z jejích pilířů, CRD IV, platí od 1. ledna 2014, jiné byly schváleny v červnu 2014 (dohody o spolupráci národních systémů pojištění

Currently, membership in the Banking Union is mandatory for all euro area countries and optional for non-euro area states. It means that every entity, be it a subsidiary or a branch and including third-country entities, established in a Banking Union member state must comply with the provisions of this package. On the one hand, optional members cannot participate in the decision-making process at the top level (the Governing Council) but, on the other, they are allowed to leave the Banking Union if they do not support a decision of the Council. As for the time frame, individual components of the Banking Union will enter into force gradually. One of its pillars, CRD IV, applies since 1st January 2014,

233

234

vkladů) a některé vstoupí v platnost až v roce 2015 (ustanovení začleněná do BRRD).

while others were adopted in June 2014 (agreements regarding a cooperation between national deposit guarantee schemes) and some will only enter in force in 2015 (provisions embedded in the BRRD).

4.1 Obsah Bankovní unie je tvořena třemi pilíři: Jednotným mechanismem pro řešení problémů (SRM: Single Resolution Mechanism), Jednotným mechanismem dohledu (SSM: Single Supervision Mechanism) a Jednotným kodexem regulatorních pravidel (Single Rulebook). SRM, který je sice dokončen, ale dosud nebyl ratifikován a nevstoupil tedy v platnost, aplikuje principy stanovené v BRRD na eurozónu. SSM zavádí centralizovaný systém dohledu, v němž ECB hraje úlohu hlavního orgánu dohledu a který bude plně funkční v listopadu 2014. Jednotný kodex regulatorních pravidel tvoří především balíček CRD IV, který jsme již analyzovali v sekci 2 Části II, ale také přepracovaná Směrnice o systému pojištění vkladů (DGS), kterou se zabýváme níže. Směrnice posiluje národní DGS a vytváří rámec pro jejich spolupráci v bankovní unii.

4.1.1 Jednotný mechanismus pro řešení problémů Jednotný mechanismus pro řešení problémů (SRM) bude zaveden nařízením, které bylo přijato Evropským parlamentem v dubnu 2014, ale dosud nebylo ratifikováno. Tato sekce se tedy zabývá jeho konečným zněním, které dosud není právně závazné – 2013/0253(COD) ze dne 23. dubna 2014.251 Zaprvé, nařízení vytváří jednotný výbor pro řešení problémů (dále jen Výbor), který bude jednotně aplikovat regulatorní pravidla a postupy SRM ve všech členských státech.252 K těmto pravidlům a postupům patří vyhotovování plánů pro řešení krizí, stanovení minimálních požadavků na aktiva způsobilá k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů, jmenování dočasného správce a všechny ostatní povinnosti uvedené v sekci 3.1 Části II. Výbor se skládá z předsedy, čtyř dalších členů pracujících na plný úvazek, z nichž žádný (včetně předsedy) nesmí zastávat žádnou funkci na národní úrovni, na úrovni EU ani na mezinárodní úrovni253, a z členů jmenovaných každým zúčastněným státem, jež zastupují příslušné národní orgány pro řešení problémů254. Předseda bude spolu se čtyřmi

4.1. Content The Banking Union consists of three pillars: the Single Resolution Mechanism (SRM), the Single Supervision Mechanism (SSM), and the Single Rulebook. The SRM, which has been finalised but not signed into force yet, applies principles set out in the BRRD to the euro area. The SSM then introduces a centralised supervisory system, in which the ECB plays the role of a chief supervisor and which shall become fully operational in November 2014. The Single Rulebook mainly comprises the CRD IV package, which we already analysed earlier in section 2, Part II, but it also consists of a recast Directive on the Deposit Guarantee Scheme (DGS) which we examine below. The Directive strengthens robustness of national DGSs and establishes a framework of their cooperation within the Banking Union.

4.1.1. Single Resolution Mechanism The Single Resolution Mechanism (SRM) shall be established by a Regulation which was passed through the Parliament in April 2014 but is yet to be signed into force. This section therefore refers to its final yet legally non-binding text, 2013/0253(COD) from 23rd April 2014.251 Firstly, the Regulation establishes a Single Resolution Board (the Board) that shall apply rules and procedures of the SRM uniformly across all member states.252 These include drawing up of resolution plans, determination of minimum requirements on bailinable assets, appointment of a temporary administrator and all other duties described in section 3.1., Part  II. The Board comprises a Chair; four further full-time members, none of which (including the Chair) shall hold any offices at national, Union, or international level253; and a member appointed by each participating member state, representing the national resolution authorities.254 The Chair and the four members shall be chosen on the

235

236

dalšími členy vybrán na základě otevřeného výběrového řízení na dobu pěti let bez možnosti prodloužení.255 Výběr provádí společně Evropský parlament

basis of an open selection procedure for a period of five years and their term shall not be renewable.255 The selection is carried out jointly by the European

a Evropská komise.256 Vedle řádných členů „určí ECB a Komise zástupce, který bude oprávněn účastnit se výkonných a plenárních zasedání jako stálý pozorovatel“257. Pozorovatelé však nemají hlasovací právo. Výbor je odpovědný Evropskému parlamentu, Radě Evropské unie a Evropské komisi a bude mít sídlo v Bruselu. Existence Výboru však neznamená, že národní orgány pro řešení problémů jsou nadbytečné. Tyto orgány tvoří zprostředkující článek národními bankami a výborem a spolupracují s ECB jako hlavním orgánem dohledu, který posuzuje dodržování regulatorních standardů ze strany bank, sleduje uplatňování nástrojů pro řešení problémů nebo ukládá pokuty subjektům, které z nedbalosti překročily ustanovení nařízení.

Parliament and the European Commission.256 In addition to regular members, “the ECB and Commission shall designate a representative entitled to participate in the meetings of executive sessions and plenary sessions as a  permanent observer”.257 Nevertheless, observers have no voting right. The Board is accountable to the European Parliament, the Council of the European Union and the European Commission and shall have its seat in Brussels. However, the existence of Board does not make national resolution authorities redundant. They shall constitute a mediator between national banks and the Board and cooperate with the ECB, the chief supervisor, carrying out assessment of banks’ compliance with regulatory standards, monitoring the execution of resolution tools, or charging fines to entities that negligently trespassed provisions of the Regulation.

Zadruhé, nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů bude v prvé řadě uplatněn na pohledávky související s nástroji CET1 (tedy převážně na akcie), poté na podřízené dluhopisy, nadřazené dluhopisy a konečně na pohledávky související s nepojištěnými vklady – v souladu s BRRD.258 Obdobně jako v případě BRRD náleží pravomoc použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů orgánu příslušnému k řešení problémů, tedy Jednotnému mechanismu pro řešení problémů.259 Ustanovení povolující vyjmout některé závazky z rekapitalizace z vnitřních zdrojů jsou v nařízení zachována. Konečně zatřetí, nařízení vytváří v souladu s BRRD Jednotný fond pro řešení problémů260, jehož použití je nadále podmíněno minimální rekapitalizací z vnitřních zdrojů ve výši 8 % celkových závazků.261 Jeho maximální příspěvek navíc zůstává omezen na 5 % celkových závazků, ačkoli lze za „mimořádných okolností“ povolit i příspěvek nad tento limit.262 Obdobně jako u BRRD budou instituce postupně přispívat do tohoto fondu tak, aby jeho disponibilní finanční prostředky dosáhly do 1. ledna 2024, tedy o rok dříve, než je stanoveno v BRRD, výše alespoň 1 % pojištěných vkladů všech úvěrových institucí. A stejně jako v případě BRRD budou příspěvky od každé instituce vybírány alespoň jednou ročně v poměru k objemu závazků dané instituce.

Secondly, pursuant to principles of the BRRD, the bail-in tool shall be first applied on claims related to CET1 instruments (i.e. predominantly shares), then on subordinated debt, senior debt, and finally on claims related to uncovered deposits.258 Similarly to the BRRD the power to apply the bail-in tool belongs to the resolution authority, i.e. to the Single Resolution Board.259 Provisions allowing an exemption of certain liabilities from the application of the bail-in also persist in the Regulation. Finally, pursuant to the BRRD, the Regulation establishes a Single Resolution Fund260, use of which continues to be conditioned on the minimum bail-in of 8% of total liabilities.261 Moreover, its maximum contribution remains capped at 5% of total liabilities although “extraordinary circumstances” may justify a  contribution exceeding the cap.262 Similar to the BRRD, institutions shall gradually contribute to the Fund such that its available financial means reach at least 1% of covered deposits of all credit institutions by 1st January 2024, which is one year earlier than the BRRD stipulates. As is also the case under the BRRD, the contributions of each institution shall be raised on at least an annual basis and shall be proportional to the volume of institution’s liabilities.

237

238

4.1.2 Jednotný mechanismus dohledu

4.1.2. Single Supervisory Mechanism

Jednotný mechanismus dohledu (SSM) je zaveden dvěma nařízeními: nařízením (EU) č. 1022/2013, které upravuje vnitřní strukturu EBA a její postavení ve vztahu k ECB a národním orgánům dohledu, a nařízením (EU) č. 1024/2013, které ukládá ECB konkrétní úkoly v oblasti dohledu a ustanovuje ji hlavním orgánem dohledu nad všemi úvěrovými institucemi bankovní unie. S ohledem na rozsah naší analýzy nemá prvně zmíněné nařízení prakticky žádný význam pro architekturu bankovní unie. Tato sekce popisuje proto fungování bankovní unie, které se odvolává především na druhé zmíněné nařízení (dále jen „Nařízení“).

The Single Supervisory Mechanism (SSM) is established by two regulations: Regulation (EU) No 1022/2013 adjusts the inner structure of the EBA and its position with respect to the ECB and national supervisors while the other one, Regulation (EU) No 1024/2013, confers specific supervisory tasks on the ECB, making it a chief supervisor of all credit institutions in the Banking Union. As far as the scope of our analysis is concerned, the former regulation hardly matters for the architecture of the Banking Union. This section describes the functioning of the Banking Union and, therefore, we mainly refer to the latter Regulation (the Regulation).

Zaprvé, ECB i národní orgány dohledu se účastní SSM s tím, že jejich kompetence se navzájem překrývají. V Nařízení se uvádí, že ECB odpovídá za účinné a konzistentní fungování mechanismu263 a má výlučnou pravomoc plnit ve vztahu ke všem úvěrovým institucím usazeným ve zúčastněných členských státech úkoly související s dohledem.264 Tyto úkoly zahrnují například vydávání povolení úvěrovým institucím, provádění kontrol v rámci dohledu nebo monitorování plnění regulatorních standardů.265 Určitá dělba práce mezi ECB a národními orgány dohledu nicméně existovat bude: ECB je hlavním orgánem dohledu nad významnými institucemi v evropském měřítku, nad institucemi, které požádaly o finanční pomoc od Evropského nástroje finanční stability nebo od Evropského mechanismu stability, a nad třemi nejvýznamnějšími úvěrovými institucemi v jednotlivých zúčastněných členských státech.266 To však neznamená, že ECB bude provádět dohled zcela izolovaně od národních orgánů dohledu. Naopak, ECB a národní orgány dohledu mají povinnost v dobré víře řádně spolupracovat se SSM (Obr. 7).267 Míru významu instituce posoudí sama ECB, jejíž metodika bude brát v úvahu velikost instituce, její význam pro ekonomiku EU nebo kteréhokoli zúčastněného členského státu a význam jejích přeshraničních aktivit. Instituce bude navíc považována za významnou také tehdy, překročí-li celková hodnota jejích aktiv 30 miliard EUR, poměr jejích aktiv vůči HDP členského státu, v němž je usazena, převyší 20 % HDP (není-li celková hodnota jejích aktiv nižší než 5 miliard EUR) nebo pokud v návaznosti na oznámení národního orgánu dohledu o významné pozici instituce pro domácí ekonomiku přijme ECB rozhodnutí, které tento podstatný význam potvrdí.268 Podle Evropského parlamentu tyto podmínky platí pro zhruba 2,5 % bankovních subjektů eurozóny (okolo 150 bank), které drží

Firstly, the ECB as well as national supervisors participate in the SSM with their competences overlapping. The Regulation states that the ECB is responsible for effective and consistent functioning of the mechanism263 and that it shall be exclusively competent to carry out supervisory tasks in relation to all credit institutions established in the participating member states.264 These tasks include, for instance, authorisation of credit institutions, carrying out their supervisory reviews, or monitoring compliance with regulatory standards.265 Nevertheless, certain division of labour between the ECB and national supervisors shall exist: the ECB shall be a chief supervisor of significant institutions on the European scale; of institutions that have requested financial assistance from the European Financial Stability Facility or the European Stability Mechanism; and of the three most significant credit institutions in each participating member state.266 However, it does not mean that the ECB will carry out its supervision in complete isolation from national supervisors. On the contrary, the Bank and national supervisors are obliged to cooperate within the SSM in a good faith and on a regularly basis (Figure 7).267 The extent of an institution’s significance shall then be assessed by the ECB itself whose methodology shall take into account institution’s size, importance for the economy of the EU or of any participating member state, and the significance of its cross‑border activities. Moreover, an institution shall be also deemed significant if the total value of its assets exceeds EUR 30 billion; if the ratio of its total assets to the GDP of the member state of establishment exceeds 20% (unless the total value of its assets is below EUR 5 billion); or if, following a notification by its national supervisor that it considers such an institution of significant relevance with regard

239

240

zhruba 80 % aktiv sektoru (Obr. 7). Národní orgány dohledu budou vykonávat stejné pravomoci v oblasti dohledu ve vztahu k méně významným institucím

to the domestic economy, the ECB takes a decision confirming such significance.268 According to the European Parliament these conditions apply to about 2.5%

a budou zprostředkovávat kontakt mezi ECB a regionálním bankovním sektorem tím, že ECB poskytnou všechny informace potřebné pro provádění jejích úkolů (Obr 7).269 Nařízení však umožňuje ECB, aby se kdykoli sama rozhodla vykonávat všechny příslušné pravomoci ve vztahu k jakékoli zúčastněné instituci přímo.270

of banking entities in the euro area (about 150 banks) which hold about 80% of assets of the sector (Figure 7). As for the national supervisors, they shall exercise the same supervisory powers in relation to less significant institutions and mediate contact between the ECB and the regional banking sector by providing the ECB with all information necessary for the purposes of carrying out its tasks (Figure 7).269 Nevertheless, the Regulation allows the ECB at any time to decide to exercise all relevant powers for any participating institution directly itself.270

Obr. 7: Jednotný mechanismus dohledu

Figure 7: The Single Supervisory Mechanism

European Parliament

National parliaments

Political oversight

Report back to

European Central Bank (ECB) Supervises major banks, cross-border Ultimately responsible for supervision

Advising / Harmonising practices European Banking Authority (EBA)

Cooperation

Supervising

Develops a single rule book to harmonise rules and supervision of banks

Advising / Harmonising practices

National Supervisory Authorities Supervise smaller banks on a day-to-day basis ECB can take over supervisory powers for any bank if considered necessary Other banks

Major banks* ±150 banks

±5,850 banks

80% of EU banking sector

20% of EU banking sector

source: European Commission, ECB, European Parliament, own adaptation *

Assets > € 30 billion or account for 20 % of national GDP

source: European Commission, ECB, European Parliament, own adaptation

241

242

Co se týče diskrečních kapitálových rezerv CRD IV, národní orgány dohledu stanoví minimální kapitálové ukazatele a informují ECB o svých záměrech ohledně

As far as the CRD IV discretionary capital buffers are concerned, national supervisors shall set the minimum capital ratios and notify the ECB about their

použití těchto ukazatelů. ECB může následně aplikovat vyšší požadavky namísto požadavků stanovených příslušnými národními orgány, bude-li to považovat za nutné.271

intentions regarding their application. Subsequently, if deemed necessary, the ECB may apply higher requirements instead of the national competent authorities.271

Zadruhé, Nařízení nabízí členským státům EU mimo eurozónu možnost zapojit se do bankovní unie v režimu úzké spolupráce. V tomto režimu členské státy integrují své úvěrové instituce do SSM a SRM tak, jako by byly členy eurozóny.272 Přesto však určité rozdíly mezi členy a nečleny eurozóny přetrvají: ECB může rozhodnout o pozastavení nebo ukončení úzké spolupráce v případě, že národní orgán dohledu neplní svou úlohu v rámci tohoto mechanismu.273 Pokud členský stát tyto nedostatky nenapraví, může být z bankovní unie vyloučen. Podobně může úzkou spolupráci ukončit i členský stát, a to kdykoli po uplynutí tří let od jejího navázání.274 Co se týče struktury řízení, každý zúčastněný stát je zastoupen v Radě dohledu.275 Rada dohledu provádí přípravné práce týkající se úkolů uložených ECB tímto Nařízením a zpracovává kompletní návrhy rozhodnutí pro Radu guvernérů ECB. Ta pak přijme definitivní rozhodnutí.276 Pokud však členský stát v režimu úzké spolupráce nesouhlasí s návrhem rozhodnutí Rady dohledu nebo s konečným verdiktem Rady guvernérů, může úzkou spolupráci dle článku 26 odst. 1 ukončit, jakmile jsou dokončeny určité potřebné administrativní postupy.

Secondly, the Regulation offers EU member states from outside the euro area to join the Banking Union in a close cooperation regime. In this regime member states integrate their credit institutions and national supervisors into the SSM and SRM as if they were euro area members.272 A few differences between euro area and non-euro area members will persist though: the ECB may decide to suspend or terminate close cooperation where the national supervisor does not comply with its role within the mechanism.273 Subsequently, if the member state does not correct the shortcomings, the member state in question can be expelled from the Banking Union. Similarly, the member state may terminate the close cooperation at any time after a lapse of three years from the establishment of the cooperation.274 As far as the governance structures are concerned, every participating member state shall be represented on the Supervisory Board.275 The Supervisory Board carries out preparatory works regarding the tasks

Zatřetí, ECB je uděleno několik dalších specifických pravomocí v oblasti dohledu. Na základě návrhu rozhodnutí příslušného národního orgánu dohledu posuzuje ECB žádosti úvěrových institucí o povolení k zahájení činnosti.277 Dále tato povolení v souladu s evropským právem rovněž odebírá. Obdobný postup platí pro hodnocení kvalifikovaných účastí278: úvěrová instituce oznámí národnímu orgánu dohledu takovou akvizici a národní orgán dohledu následně předá toto oznámení ECB spolu s návrhem rozhodnutí v příloze. ECB tuto akvizici posléze schválí nebo zakáže.

conferred on the ECB by this Regulation and proposes complete draft decisions to the Governing Council of the ECB. The Governing Council then makes the final decisions.276 However, if a member state in the regime of close cooperation disagrees with either the draft decision of the Supervisory Board or with the final verdict of the Governing Council, it may terminate the close cooperation, pursuant to Article 26(1), after certain administrative necessities are completed. Thirdly, the ECB is granted a few further specific supervisory powers. It shall assess applications for an authorisation to take up the business of a credit institution upon a draft decision supplied by a relevant national supervisor.277 It then also withdraws the authorisation in accordance with European law. A similar procedure applies to an assessment of acquisitions of qualifying holdings278: a  credit institution shall notify the national supervisor about such an acquisition and, subsequently, the supervisor shall forward the notification to the ECB together with an attached proposal for the decision. Ultimately, the ECB approves of or bans the acquisition.

243

244

Členské banky bankovní unie pravidelně přispívají do rozpočtu ECB v oblasti dohledu ke krytí nákladů souvisejících s jejími dohledovými aktivitami.279 Tyto

Member banks shall also regularly contribute to the supervisory budget of the ECB to cover the costs related to its supervisory activities.279 The fees shall be

poplatky jsou stanoveny v poměrné výši s ohledem na význam a rizikový profil instituce a jejich celková částka nesmí přesáhnout náklady ECB související s jejími činnostmi v rámci SSM.

proportionate to institution’s importance and risk profile and their total amount shall not exceed the expenditure of the ECB related to its activities within the SSM.

Začtvrté, Nařízení vyžaduje, aby ECB plnila úkoly související s SSM odděleně od monetární politiky a jejích ostatních povinností.280 Zaměstnanci pověření plněním úkolů svěřených ECB Nařízením musí být organizačně odděleni od zaměstnanců pověřených plněním jiných úkolů. ECB navíc stanoví a zveřejní vnitřní předpisy o služebním tajemství a o výměně informací mezi oběma funkčními oblastmi. Konečně zapáté, přechodná ustanovení umožňují ECB provádět mj. komplexní posuzování úvěrových institucí zúčastněných členských států, včetně posouzení rozvahy.281 Stojí za zmínku, že ECB se chopila této šance a určila postup k ujištění, že se pod její dohledová křídla nedostane žádná oslabená úvěrová instituce: každá členská instituce totiž musí projít komplexním ověřením kvality aktiv (AQR: Asset Quality Review) a bankovní unie bude po ukončení tohoto ověření podrobena zátěžovému testu.282 Výsledky obou fází budou zveřejněny v říjnu 2014, tedy o jeden měsíc dříve, než ECB převezme svou úlohu v oblasti dohledu nad bankovní unií.283

4.1.3 Systém pojištění vkladů Diamond & Dybvig (1983) poskytují teoretický základ pro koncepci pojištění vkladů. Argumentují tím, že státní pojištění vkladů, které zaručuje přislíbenou návratnost všem věřitelům, jež vyzvednou své vklady, předchází rozšíření finanční paniky sektorem a tím posiluje jeho stabilitu. Praktická aplikace této teorie zaručuje pouze vklady do omezené nominální výše a banky jsou navíc povinny každoročně přispívat do národních fondů pojištění vkladů. Z toho vyplývá, že pokud má fond dostatečnou kapacitu, je úvěrové riziko banky přenášeno z daňových poplatníků na bankovní industrii. Vklady nad stanovený limit jsou poté buď zcela nepojištěné, anebo implicitně zaručené státem.

Fourthly, the Regulation requires the ECB to carry out the SSM‑related tasks separately from monetary policy and any other duties.280 In particular, the staff involved in carrying out the tasks conferred on the ECB by the Regulation shall be organisationally separated from the staff involved in carrying out other tasks. Moreover, the ECB shall set up and make public internal rules governing professional secrecy and information exchanges between the two functional areas. Finally, transitional provisions allow the ECB, inter alia, to carry out a comprehensive assessment of the credit institutions of participating member states, including a balance‑sheet assessment.281 It is worth mentioning that the ECB has taken up this chance and designed a two-step procedure, ensuring that no impaired credit institution is let under its supervisory wings: every member institution must pass a comprehensive Asset Quality Review and the Banking Union will be subjected to a stress test when the Review finishes.282 Results of both stages shall be published in October 2014, i.e. one month before the ECB takes over its supervisory role within the Banking Union.283

4.1.3. Deposit Guarantee Scheme Diamond  &  Dybvig (1983) provide theoretical underpinning of the concept of deposit insurance. They argue that government deposit insurance which guarantees promised returns to all creditors who withdraw their deposits prevents financial panic from seizing the sector and, thereby, enhances its stability. In reality, the insurance only guarantees deposits up to a certain nominal limit and banks are obliged to contribute to national deposit insurance funds annually. Thereby, as long as the capacity of the fund is sufficient, bank’s credit risk is transferred from the taxpayer to the banking industry. Deposits beyond the limit are then either uncovered or implicitly backed by a government.

245

246

Vztah mezi pojištěním vkladů a stabilitou bankovního systému je předmětem rozsáhlého výzkumu (např. Wheelock & Wilson (1994) nebo Demirguç-Kunt & De-

The relation between the deposit insurance and the stability of the banking system has been a subject of extensive research (e.g. Wheelock & Wilson (1994)

tragiache (2000)). Na jedné straně toto pojištění vyvolává morální hazard na straně vkladatelů, protože ti mají jen málo podnětů k monitorování bank, jsou-li jejich vklady pojištěny. Navíc se občas tvrdí, že pojištění rovněž zvyšuje morální hazard na straně úvěrových institucí samotných, protože tyto nenesou veškeré náklady svého úpadku. Gropp & Vesala (2001) na druhou stranu dospěli s použitím vylepšeného vzorku údajů k závěru, že „při absenci pojištění vkladů se evropské bankovní systémy vyznačovaly silným implicitním pojištěním ve formě očekávání veřejného zásahu v době obtíží. Zavedení explicitního systému proto může fakticky redukovat rozsah záchranné sítě“. Autoři však dodávají, že tento závěr neplatí u too big to fail institucí, jelikož jejich analýza odhalila nevýznamný účinek explicitního pojištění vkladů na morální hazard související s takto velkými institucemi.

or Demirguç-Kunt & Detragiache (2000)). On the one hand, the insurance raises moral hazard on depositors’ side as they have little incentive to monitor bank’s performance when their deposits are insured. Moreover, the insurance is sometimes argued to increase the moral hazard on the bank’s side as well because, as far deposits are concerned, the credit institution does not bear all costs of its bankruptcy. On the other hand, using a superior data sample, Gropp  &  Vesala (2001) concluded that “in the absence of deposit insurance, European banking systems had been characterised by strong implicit insurance operating through the expectation of public intervention at times of distress. Hence, the introduction of an explicit system may apply a de facto reduction in the scope of the safety net.” However, they add that this conclusion does not apply to too-big-to-fail institutions as their analysis rendered the effect of explicit deposit insurance on moral hazard associated with the too-big-to-fail banks insignificant.

Cílem nových dohod o DGS je vyrovnání rozdílů mezi jednotlivými fondy pojištění vkladů v členských státech EU. Přestože současné uspořádání Evropské bankovní unie nepředpokládá zavedení jednotného DGS, postupné dodatky ke směrnici 94/19/ES, které vedly k jejímu přepracování v podobě směrnice 2014/49/EU, sjednocují evropské předpisy, jimiž se jednotlivé národní systémy řídí a posilují tak jejich integritu. Všem vkladatelům v EU jsou tak garantovány vklady do výše 100 000 EUR na vkladatele a banku pro případ úpadku dané instituce. Tato garance bude nyní platit i nadále a její podrobnosti budou navíc harmonizovány napříč státy EU. Zaprvé, přístup k zaručené částce bude zkrácen ze stávajících 20 na 7 pracovních dní. Toto ustanovení však bude aplikováno ve třech postupných fázích: nejdříve, tedy ke dni 1. ledna 2019, budou DGS vyplácet splatné částky do 15 pracovních dní, o dva roky později se tato lhůta zkrátí na 10 pracovních dní a v roce 2024 na konečných 7 pracovních dní.284 Zadruhé, finanční ujednání jednotlivých DGS budou poprvé od zavedení DGS v roce 1994 harmonizována. Stávající verze směrnice vyžadovala od členských států EU pouhé zavedení vlastních DGS a jejich konkrétní uspořádání bylo ponecháno na členských státech.285 Nový rámec vyžaduje, aby DGS dosáhly jednotné cílové úrovně ve výši 0,8 % pojištěných vkladů.286 Příspěvky se platí

The objective of new agreements regarding national Deposit Guarantee Schemes (DGSs) is to even out differences between individual DGSs across EU member states. Although the current design of the European Banking Union does not envisage an introduction of a common DGS, gradual amendments to the Directive 94/19/EC resulting into its recast, Directive 2014/49/EU, unify European rules governing individual national systems and strengthen their integrity. All depositors across the EU are guaranteed a coverage of EUR 100,000 per depositor per bank in case of an institution’s bankruptcy. This guarantee shall now continue and, moreover, its details shall be harmonised across EU states. Firstly, the access to the guaranteed amount will be reduced from the current 20 working days to 7 working days. However, this provision will be implemented in three gradual stages: the DGS shall make repayments in 15 working days as of 1 January 2019. Two years later, this deadline shall shorten to 10 working days and, eventually, repayments shall be made in 7 working days as of 2024.284 Secondly, financing arrangements of individual DGSs shall be harmonised for the first time since the introduction of the DGS in 1994. Existing version of the Directive only required member states to have their own DGSs but their details

247

248

ex-ante a jsou přizpůsobeny rizikovému profilu banky. Cílová úroveň systému musí být navíc dosažena v období 10 let, i když se tento termín může posunout

were left up to EU member states.285 The new framework requires national DGSs to reach a common target level of 0.8% of covered deposits.286 Contributions shall

až o 4 roky, dojde-li v zaváděcím období k podstatné výplatě prostředků ze systému.

be paid ex ante and adjusted to banks’ risk profile. Moreover, the target level of the Scheme must be reached within a 10-year period although this deadline may be extended by 4 years should a substantial disbursement during the phase‑in period be made.

V neposlední řadě, v případě nedostatku prostředků ex ante si národní DGS mohou půjčovat kapitál od DGS jiného členského státu EU na základě dobrovolné spolupráce.287 Stát navíc může v takové situaci vybírat okamžité a jednorázové ex post příspěvky a jako poslední východisko mají DGS rovněž přístup k půjčkám od veřejných nebo soukromých třetích osob.

4.2 Výhody a hrozby Bankovní unie především harmonizuje stávající regulatorní struktury eurozóny a zavádí několik málo nových regulatorních nástrojů. Jelikož jsme výhody a hrozby související s většinou nástrojů již analyzovaly v sekci 3.2 nebo v sekci 2.2 Části II, tento bod neopakuje to, co již bylo řečeno, nýbrž dále rozvíjí již zmíněné.

4.2.1 Výhody Harmonizace praxe v oblasti regulace a dohledu v eurozóně má potenciál k posílení odolnosti evropského bankovního sektoru. Přináší zejmén tři následující výhody: zaprvé, jev bankovního nacionalismu efektivně pominul. Diskreční pravomoci udělené ze strany CRD IV a BRRD národním orgánům dohledu a orgánům příslušným k řešení problémů budou nyní předmětem dohledu ze strany jediného orgánu dohledu (ECB), a nikoli ze strany sítě národních orgánů. Dá se očekávat, že jednotná instituce bude v eurozóně aplikovat dikreci konzistentněji než 18 individuálních orgánů dohledu. Následkem toho je méně pravděpodobné, že diskreční pravomoci budou zneužity k prosazování národních soutěžních výhod, což má jinak negativní dopad na stabilitu evropského bankovnictví jako celku. Celková odolnost industrie by proto měla vzrůst. Co se navíc týče jednotlivých subjektů, oznamovací standardy mohou být značně zjednodušeny v případě dceřiných podniků, pokud je mateřská i dceřiná banka členem bankovní unie. Stávající praxe často vyžaduje, aby

Last but not least, in case of insufficient ex‑ante funds, a national DGS may borrow from a foreign DGS of another EU member on the basis of voluntary cooperation.287 Moreover, a state may collect immediate and one-off ex‑post contributions in that situation and, as the last resort, the DGSs shall also have access to loans from public or private third parties.

4.2. Benefits and Threats The Banking Union predominantly harmonises existing regulatory structures of the euro area and introduces a few new regulatory tools. Since benefits and threats of most tools were analysed above either in section 3.2. or 2.2., Part II, this section does not repeat what has been said already but builds up on those parts instead.

4.2.1. Benefits Harmonisation of the regulatory and supervisory practice across the euro area has the potential to enhance the resilience of the European banking sector. In particular, it brings following three benefits. Firstly, the phenomenon of banking nationalism is effectively over. Discretionary powers granted to national supervisors and resolution authorities by CRD IV and the BRRD, respectively, will now be overseen by a single authority, the ECB, rather than by a net of national supervisors. A single institution can be expected to apply the discretion in a more consistent manner than 18 different euro area supervisors. Subsequently, discretionary powers are less likely to be exploited for promotion of national competitive advantages, which otherwise has a negative externality on the stability of European banking as a whole. Therefore, its overall resilience should

249

250

dceřiné podniky hlásily příslušné informace národnímu regulatornímu orgánu, příslušným mateřským podnikům usazeným v odlišných jurisdikcích a často

be enhanced. Moreover, as far as individual entities are concerned, reporting standards may significantly simplify for subsidiaries of parent undertakings

dokonce i jiným evropským orgánům (pro účely ozdravných plánů nebo zátěžových testů). Příslušnost všech subjektů skupiny do stejné jurisdikce však zřejmě zjednoduší vykazovací standardy a dodržování příslušných požadavků bude levnější.

where both the parent and daughter bank are members of the Banking Union. The existing practice often requires subsidiaries to report relevant information to the national regulator, to respective parent undertakings located in different jurisdictions, and often even to other European authorities (for purposes of recovery plans or stress tests). However, affiliation of all group entities to the same jurisdiction is likely to simplify reporting standards and, therefore, the requirements shall become less costly to comply with.

Zadruhé, existence sdruženého Jednotného fondu pro řešení problémů sníží nejistotu týkající se řešení problémů v malých zemích. V sekci 3.2.2 Části II jsme poukázali na to, že mechanismus řešení problémů skrývá řadu nedořešených aspektů a mimo jiné nedostatečnou dlouhodobou kapacitu fondu pro řešení problémů. Dále jsme varovali, že pokud fondu pro řešení problémů chybí finanční prostředky, které má poskytovat, budou účet muset hradit vlády. Implicitní záruky se proto staly i přesto součástí očekávání. Kapacita sdruženého Jednotného fondu pro řešení problémů je však z jeho podstaty mnohem vyšší než kapacita jakéhokoli individuálního národního fondu. Problémy relativně malých finančních subjektů nebo sektorů vyžadujících účast Jednotného fondu prostředků až do výše 5 % jejich celkových závazků, lze proto vyřešit relativně snadno, zatímco příslušný národní fond pro řešení problémů by se mohl v takové situaci dostat do obtíží. Zatřetí, velmi podobná analýza platí také pro systémy pojištění vkladů. Na jedné straně se často argumentuje tím, že bankovní unie nemůže fungovat bez jednotného evropského DGS. Na straně druhé přepracovaná směrnice o DGS zavádí harmonizovanou strukturu jednotlivých národních garančních systémů a stanoví zásady jejich spolupráce. V důsledku toho jsou jejich prostředky fakticky sdruženy, což je žádoucí a což má srovnatelný efekt pro důvěryhodnost bankovní unie, jaký by měl jednotný DGS. Systém spolupracujících národních DGS je navíc podobně jako Jednotný fond pro řešení problémů obzvlášť výhodný pro členské státy s relativně malým finančním sektorem, protože jejich národní DGS by se často nemohly bez státní podpory s kolapsem bank vyrovnat, jak tomu bylo například v případě Kypru v roce 2013.288

Secondly, existence of the pooled Single Resolution Fund decreases resolution uncertainty in small countries. Section 3.2.2., Part II, pointed out there were many loose ends in the resolution mechanism, one of which is an insufficient longrun capacity of the resolution fund. It further warned that if the resolution fund lacks financial means it is expected to supply, governments will have to foot the bill. The implicit state guarantees, it followed, therefore entered expectations nonetheless. However, the capacity of the pooled Single Resolution Fund is by definition much greater than the capacity of any individual national resolution fund. Therefore, a resolution of relatively small financial entities or sectors requiring the Single Fund to supply up to 5% of its total liabilities, can be dealt with relatively easily while a respective national resolution fund might struggle in such a situation. Thirdly, a very similar analysis applies to the system of Deposit Guarantee Schemes. On the one hand, it is often argued that a banking union cannot function without a common DGS. On the other hand, the recast of the Directive on DGS introduces a harmonised structure of individual national guarantee schemes and sets out principles of their cooperation. Consequently, the desirable pooling of their financial means is effectively achieved, which has a comparable effect on the credibility of the Banking Union as a common DGS would have. Moreover, similar to the Single Resolution Fund, the system of cooperating national DGSs especially benefits member states with a relatively small financial sector because their national DGS would often fail to cope with a bank collapse without government backing as was the case on Cyprus in 2013.288

251

252

4.2.2 Hrozby

4.2.2. Threats

Objasněme si šest slabých stránek bankovní unie, Zaprvé, důvěryhodnost ECB v důsledku zavedení nové dimenze činnosti nyní závisí jak na její monetární politice, tak i na její aktivitě v oblasti dohledu. Tato instituce nemá na jedné straně přímou zkušenost s činnostmi v oblasti dohledu a implicitní propojení těchto dvou rolí ECB by mohlo ohrozit její stabilizační vliv na evropskou ekonomiku. Na druhé straně však má zřejmě výhodu v podobě absence negativních historických zkušeností v této oblasti. Nezdá se navíc pravděpodobné, že tento destabilizační scénář nastane, protože většina národních centrálních bank na celém světě bez větších problémů plní oba úkoly.

Let us highlight six weakness of the Banking Union. Firstly, with the introduction of a new operational dimension the credibility of the ECB now depends on both its monetary policy and supervisory activity. On the one hand, the institution has no direct experience with supervisory conduct and the implicit interconnectedness between the two roles of the ECB could jeopardise its stabilising influence on the European economy. On the other, it could benefit from a lack of adverse historic supervisory experience. Moreover, the destabilising scenario seems unlikely to unfold as majority of national central banks all over the world carry out both tasks without major issues.

Zadruhé, jak Jednotný fond pro řešení problémů, tak i systém spolupracujících národních systémů pojištění vkladů jsou nadále implicitně podporovány veřejnými zárukami. Zatímco sdružování finančních zdrojů na evropské úrovni přináší nesporné výhody subjektům v malých členských státech, záchranné sítě by se ocitly v obtížích při řešení selhání velké evropské banky, natož při řešení systémového selhání několika bank. Kdyby takový scénář nastal, musela by vláda znovu zaplatit výsledný účet. Toto odůvodnění platí zvláště pro DGS, protože na bezrizikovou povahu vkladů se vždy klade velký ekonomický i politický důraz.289 Mají-li však být vklady považovány za bezrizikové, musí existovat jejich veřejná záruka. Totéž odůvodnění platí i pro Jednotný fond pro řešení problémů, s tím rozdílem, že jeho potenciální nedostatečná kapacita nepoškozuje politickou reputaci, nýbrž věrohodnost procesu řešení problémů. BRRD i bankovní unie nicméně implicitně povolují nulový příspěvek ze strany fondu pro řešení problémů, protože jeho příspěvek k řešení má stanoven maximální avšak nikoli minimální limit. Potenciální chybějící finanční prostředky by pak tedy musely být získány pomocí rekapitalizace z vnitřních nebo z vnějších zdrojů.

Secondly, both the Single Resolution Fund and the system of cooperating national Deposit Guarantee Schemes remain implicitly backed by public guarantees. Although the benefits of pooling the financial resources on the European level are indisputable as far as entities in small member states are concerned, the safety nets would struggle with an idiosyncratic failure of a large European bank, let alone with a systemic failure of several banks. Should such a scenario play out, government would have to foot the bill again. This reasoning especially applies to the DGS because a great economic and political emphasis is always placed on the riskless nature of deposits.289 However, if deposits are to be regarded as riskless, a common public backstop has to exist. As for the Single Resolution Fund, the same reasoning applies with the difference that its potential lacking capacity is not necessarily detrimental to political reputation but rather to the credibility of the resolution process. Nevertheless, both the BRRD and the Banking Union implicitly allow for a zero contribution of the resolution fund as its resolution input is only capped from above but not limited from below. Potential missing financial means would then have to be either bailed in or bailed out.

Implicitní státní záruky mohou představovat břímě pro silné ekonomiky. Jelikož bankovní unie integruje eurozónu do jedné jurisdikce, která však nemá jednotnou vládu, nesly by břemeno dodatečného financování vzájemně navazujícího kolapsu bank především silné a rostoucí ekonomiky.

The implicit state guarantee is likely to burden strong economies. Since the Banking Union integrates euro area into one jurisdiction but lacks a single government, the burden of the additional funding of a correlated banking collapse would be primarily borne by strong and growing economies.

Zatřetí, Jednotný fond pro řešení problémů a systém pojištění vkladů se často obviňuje z vyvolávání morálního hazardu na úrovni bank i vlád. Myslíme si

Thirdly, the Single Resolution Fund and the Deposit Guarantee Scheme are argued to give rise to moral hazard on the level of banks and on the level of

253

254

však, že tento argument je chybný. Tvrdí se totiž, že banky mohou zvyšovat své expozice, protože jejich ztráty budou kryty unijními prostředky. Vedení

governments. Nevertheless, we believe that this argument is flawed. Banks, it is argued, may increase their risk exposures as their losses will be covered by

bank má však jen málo podnětů ke zvyšování expozic. V důsledku ustanovení CRD IV o odměnách a o pořadí rekapitalizace z vnitřních zdrojů stanovené v BRRD budou bankovní manažeři prvními, kdo ponese ztráty, jestliže se banka ocitne v úpadku. Krátkodobá rentabilita banky je proto v jejich zájmu pouze tehdy, pokud zároveň vede k její dlouhodobé prosperitě. Jinými slovy, úmyslná kumulace rizik motivovaná vírou ve vnější pomoc v době krize je iracionální.

Union-wide funds. However, bank management has few incentives to increase the exposures. The remuneration provisions of CRD IV and the bail-in pecking order of the BRRD put bank’s managers among the first individuals to bear losses should a bank find itself insolvent. Therefore, short-term profitability of a bank is only in their interest if it also leads to its long-run viability. In other words, wilful accumulation of risks motivated by the faith in external help in times of crises is irrational.

Co se týče morálního hazardu na straně vlád, Česká národní banka (2013) prohlásila, že „jsou-li státní dluhopisy drženy primárně národními bankami nebo penzijními fondy, mohou se politici cítit odpovědní za peníze veřejnosti v těchto institucích. […] Pokud státní dluhopisy drží „anonymní“ investoři na opačné straně Evropy v důsledku většího financování státního dluhu ze strany EU, může být špatně promyšlená fiskální expanze snazší a někdy i racionální“. Přestože s touto analýzou souhlasíme, musíme poukázat na to, že pro bankovní unii je irelevantní. Základním cílem unie je dohlížet na banky ve všech jejích členských státech a nařízení nestanoví explicitní ani implicitní mechanismy, které by umožňovaly snazší nákup cizích státních dluhopisů Unie. Ustanovení nařízení navíc státy nezavazují, aby sdružovaly ztráty nad rámec explicitních mechanismů, Jednotného fondu pro řešení problémů a systému pojištění vkladů. Kromě toho je argument, který naznačuje implicitní povahu takového propojení, rovněž chybný, protože státy, které nejsou členy eurozóny, mohou na požádání bankovní unii opustit, pokud se domnívají, že je členství poškozuje. Článek 4 odst. 3 Nařízení hovoří o „zpětném získání příspěvků, které příslušný členský stát převedl do Fondu“, tak aby nebylo odcházejícímu členovi znemožněno dodržování BRRD. Obdobný argument platí pro DGS, protože k vypůjčování mezi národními DGS v rámci bankovní unie dochází na dobrovolném základě. Implicitní záruka za státní dluhopisy denominované v eurech sice existuje, týká se však dvojrychlostní Evropy na rozdíl od bankovní unie, protože založení bankovní unie tuto zátěž nezvyšuje. Politika zemí eurozóny a ECB v nedávných letech ukázala, že silná politická vůle udržet eurozónu v celku existuje (např. pomocí Evropského nástroje finanční stability, Evropského mechanismu stability nebo Přímých měnových transakcí (Outright Monetary Transactions)).

As for the moral hazard on the side of governments, Czech National Bank (2013) argued that “if government bonds are held primarily by national banks or pension funds, politicians may feel responsible for the public’s money in these institutions. […] If government bonds are held by ‘anonymous’ investors on the opposite side of Europe as a result of greater EU financing of government debt, ill-considered fiscal expansion may be easier and sometimes even rational”. While we agree with this analysis, we must point out that it is irrelevant to the Banking Union. The principal objective of the Union is consistent supervision of banks across its member states and the Regulations set up neither explicit nor implicit mechanisms that would enable an easier purchase of foreign government bonds in the Union. Moreover, neither do provisions of the Regulations bind countries to pool losses beyond the explicit mechanisms, the Single Resolution Fund and the Deposit Guarantee Scheme. On the top of that, the argument suggesting an implicit nature of such a bond is also flawed because non euro-area member states can leave the Banking Union upon request should they feel harmed by their membership. To this end, Article 4(3) of the Regulation establishes “recoupment of contributions that the Member State concerned has transferred to the Fund” so that compliance of the leaving member with the BRRD is not precluded. Similar argument applies to the DGS as borrowing between national DGSs within the Banking Union shall be done on a voluntary basis. The implicit guarantee for euro‑denominated government bonds does exist but it is a matter of two-speed Europe as opposed to the Banking Union, and the creation of the Banking Union does not increase its gravity. Policies of euro-area countries and of the ECB in recent years demonstrated that there was a strong political will to hold the euro area together (e.g. the European Financial Stability

255

256

Ani Evropská unie jako celek, ani eurozóna však neměly před krizí zavedeny žádné bezpečnostní mechanismy rekapitalizace bank, které se dostaly do

Facility, the European Stability Mechanism or Outright Monetary Transactions). Neither the European Union as a whole nor the euro area had had in place any

obtíží, nebo veřejných financí svých členů. Veškeré zásady a postupy v této oblasti byly proto vypracovány ad hoc a jejich cíle orientované na eurozónu jasně demonstrují dvojrychlostní povahu evropské integrace. Toto rozlišení se však se zavedením bankovní unie nezmění.

safety mechanisms prior to the crisis to recapitalise struggling banks or public finances of their respective members. Therefore, all policies in this area were created ad hoc and their euro-area oriented objectives distinctly demonstrate the two-speed nature of European integration. However, this distinction will not change with the introduction of the Banking Union.

Začtvrté, kontakt mezi místními bankami a jejich národními orgány dohledu může ztratit svou intenzitu. Předchozí praxe povolovala pořádání schůzí, seminářů nebo sympozií o regulatorních inovacích v rámci dané jurisdikce, kterých se účastnil jak orgán dohledu, tak dotčené bankovní subjekty. Na těchto akcích byly účastníkům obvykle představeny nové součásti regulace a orgán dohledu navíc poskytl bankovnímu odvětví svou představu o interpretaci legislativy a o způsobu, jakým bude příslušné diskreční pravomoci vykonávat. Diskuse mezi orgánem dohledu a bankami navíc objasnila většinu nejistot obou stran a přizpůsobila tak přístup k regulaci potřebám domácího bankovního sektoru. Na jednu stranu existence jednotného orgánu dohledu znemožní pokračování bankovního nacionalismu, což zcela jistě představuje krok správným směrem, na straně druhé však nový systém zvyšuje požadavky na komunikaci národního orgánu dohledu, který nyní musí závěry takových jednání s ECB tlumočit místnímu bankovnímu sektoru.290 Pokud se orgán dohledu nepřizpůsobí novému regulatornímu prostředí, intenzita kontaktu klesne. Zapáté, působnost bankovní unie je povětšinou omezena na tradiční vklady přijímající instituce, což vytváří příležitosti pro regulatorní arbitráž. SRM má nejširší působnost, která se vztahuje na úvěrové instituce a na specifické investiční podniky291 a která odpovídá rozsahu působnosti BRRD. SSM se však vztahuje pouze na úvěrové instituce292 a DGS se ze své podstaty vztahuje pouze na ty subjekty, které přijímají vklady. Jinými slovy, finanční bezpečnostní sítě nepokrývají stínový bankovní sektor. Z toho podobně jako u BRRD vyplývá, že určité činnosti budou pomocí arbitráže vyvedeny do stínového sektoru, kde bude následně narůstat systémové riziko, aniž by zde existoval náležitý systém regulace a dohledu, který by tomuto riziku v akumulaci bránil.

Fourthly, the contact between local banks and their supervisors might lose its intensity. The previous practice allowed regular jurisdiction-specific meetings, seminars or forums regarding regulatory innovations that were attended by the supervisor and by affected banking entities. These events usually introduced new pieces of regulation to attendees and their additional purpose was for the supervisor to give the banking industry an idea how it interpreted the legislation and how it was going to exercise discretionary powers. Moreover, the discussion between the supervisor and the banks would have cleared most uncertainties on either part and tailored the treatment of the regulation to needs of the local banking sector. The new system introduces another stage in this process since national supervisors have to articulate conclusions of such meetings to the ECB and, vice versa, articulate ECB’s guidance to the local banking sector. On the one hand, the existence of the single supervisor precludes banking nationalism, which certainly is a significant step forward but, on the other hand, it increases communication requirements for the national supervisor who will now also act as a mediator between the ECB and domestic banks.290 If the supervisor does not adjust to the new regulatory environment, the intensity of the contact would decline. Fifthly, the scope of the Banking Union is mostly limited to traditional, i.e. deposittaking, institutions, which creates regulatory arbitrage opportunities. The SRM has the widest scope covering credit institutions and specific investment firms291, which copies the scope of the BRRD. However, the SSM only covers credit institutions292 and, by definition, the DGS only applies to deposit‑taking institutions. Put differently, the financial safety nets do not extend to the shadow banking sector. It follows that, similar to the BRRD, certain activities are likely to be arbitraged away to the shadow sector and, subsequently, systemic risk will accumulate there without proper regulatory and supervisory mechanism to contain it.

257

258

Zašesté, probíhající hodnocení kvality aktiv (AQR) je sice přechodným elementem, ale přesto v sobě nese závažný střet zájmů, který zpochybňuje

Sixthly, despite being a mere transitional element, the ongoing AQR conceals a significant conflict of interests which questions its overall integrity. Most of

jeho integritu. Většinu těchto činností totiž vykonávají poradenské firmy, které těm samým bankám rovněž poskytují služby auditu.293 Přestože mnoho definic požadovaných pro AQR hodnocení vytvoří ECB, poradenské firmy budou muset například přiřadit finanční nástroje k definovaným kategoriím, což není přímočarý úkol (vezměme například v úvahu definici tzv. nedobytných úvěrů – non performing loans). Auditoři tak budou nevyhnutelně silně motivováni k tomu, aby tyto definice neuplatňovali striktně. Na jednu stranu lze argumentovat tím, že vzájemnou nezávislost auditora banky a kontrolora kvality jejích aktiv lze jednoduše zajistit náležitým ustanovením. Na druhou stranu si auditorské společnosti mohou v jiné bance role navzájem prohodit, takže střet zájmů stejně převáží. Tím nenaznačujeme, že poradenské společnosti záměrně zkreslí výsledky hodnocení. Obchodní vztahy však budou s mimořádnou pravděpodobností hrát svou roli na podvědomé úrovni. Z toho vyplývá, že bankovní unie nemusí nutně zahájit svou činnost s tak robustním bankovním sektorem, jaký předpokládá, ačkoli je nutné připustit, že vnímání kvality tohoto hodnocení ze strany trhu bude mít pro jeho konečný efekt větší význam než skutečný stav věci.

the work is carried out by consultancies that will also have audited the banks involved in the exercise.293 Although many definitions required for the review shall be created by the ECB, consultancies will, for instance, have to assign financial instruments to the defined categories, which is not a straightforward task (consider, for instance, the notion of non-performing loans). Therefore, auditors will inevitably face a strong implicit incentive to relax the definitions. On the one hand, one may argue that independence between bank’s auditor and its asset quality reviewer could be easily achieved by an appropriate provision. On the other hand, the companies’ roles could be easily switched at a different bank and, therefore, the incentives would prevail nonetheless. We are not suggesting that the consultancies would intentionally bias the outcomes of the review but it seems eminently plausible that these business relationships will play their role on a subconscious level. It follows that the Banking Union may not necessarily start off with as spotless a banking sector as it expects although, admittedly, market’s perception of the quality of the review will matter more for its ultimate effect than the real state of affairs.

Na závěr zopakujme, že i nadále platí upozornění analyzovaná v bodu 3.2.2 Části II, týkající se například načasování diskrečních opatření nebo otázky přílišné složitosti řešení krize bankovní instituce (too-complex-to-resolve).

Finally, let us reiterate that some caveats analysed in section 3.2.2., Part II, such as the timing of discretionary actions or the too-complex-to-resolve issue, still apply.

4.3 Celkový dopad na bankovní sektor Tento bod dále rozvíjí analýzu sekce 3.3 Části II a posuzuje vliv bankovní unie na naše čtyři vybrané kategorie: náklady na dodržování regulatorních předpisů, rovnou výchozí pozici, redistribuci pravomocí a odpovědnosti a na dopad na strukturu bankovního odvětví. Obecně řečeno, dopad bankovní unie nad rámec BRRD se z větší části jeví pozitivně. Existence jednotného orgánu dohledu sníží stálé náklady členů bankovní unie na dodržování regulatorních předpisů (compliance costs). Oznamovací standardy by se měly zjednodušit pro všechny subjekty, které spadají do rámce SRM a SSM, a diskreční regulatorní požadavky by navíc měly být ve všech státech

4.3. Overall Impact on the Banking Industry This section builds on the analysis of section 3.3., Part II, and assesses the influence of the Banking Union on four categories of our interest: compliance costs, the level playing field, redistribution of powers and responsibilities, and the impact on the structure of the banking industry. Generally speaking, the impact beyond the BRRD seems largely positive. Existence of the single supervisor will decrease permanent compliance costs for members of the Banking Union. Reporting standards should become simpler for all entities covered by the SRM and SSM and, moreover, discretionary regulatory requirements should get harmonised across member states as well. Although the potential moderate decline in information efficiency brought about by

259

260

harmonizovány. Ačkoli potenciální mírný pokles informovanosti způsobený delší vzdáleností mezi centrálním orgánem dohledu a jeho subjekty bude mít opačný

a  longer distance between the chief supervisor and supervisees would impact compliance costs in the opposite direction, we believe that the overall permanent

vliv na compliance náklady, jsme toho názoru, že celkový efekt zůstane pozitivní. Zmíněný účinek se navíc vztahuje jen na několik málo bank v každé jurisdikci a lze mu předejít řádným přizpůsobením komunikace mezi národním orgánem dohledu a subjekty, které mu podléhají. Co se týče přechodných nákladů na dodržování regulatorních předpisů, platí argumenty související s národními fondy pro řešení problémů formulované v sekci 3.3 Části II i pro Jednotný fond pro řešení problémů.

effect should remain positive. Moreover, the latter effect only applies to a couple of banks in every jurisdiction and can be prevented by an accommodation of communication between the national supervisor and their entities. As for the transitional compliance costs, arguments regarding national resolution funds that were articulated in section 3.3., Part II, continue to apply to the Single Resolution Fund.

SSM zlepšuje rovnou výchozí pozici a to obzvláště na makro úrovni. Od jednotného orgánu dohledu se dá důvodně očekávat, že bude používat diskreční pravomoci značně konzistentněji než síť osmnácti individuálních národních orgánů dohledu. Tím se zajistí harmonizace regulatorního prostředí napříč bankovní unií a harmonizace očekávání jejich budoucího vývoje, což regulatorní arbitráž v rámci unie prakticky znemožní. V důsledku toho bankovní sektor posílí svou odolnost vůči finančním šokům a omezí různorodost reakcí národních orgánů dohledu na vzniklé šoky. Tato výhoda se rovněž částečně vztahuje na jurisdikce mimo bankovní unii, ve kterých působí dceřiné podniky evropských mateřských podniků. Tyto jurisdikce budou mít totiž prospěch z posílené bezpečnosti mateřských podniků. Co se týče rovné výchozí pozice na mikro úrovni, rozdíly mezi jednotlivými bankami budou převažovat do té doby, dokud bude hlavním nástrojem regulace kapitálu a likvidity IRB přístup k modelováním rizik spolu s jednotnými kapitálovými standardy stanovenými Basilejskými dohodami a CRD IV. Bankovní unie posiluje trend spočívající ve významné kumulaci pravomocí bez odpovídajícího přenosu odpovědnosti. Zopakujme, že v rámci SSM je to ECB, která použití diskrečních pravomocí, jako je nastavení proticyklických nebo SII rezerv, uvalení dočasné správy nebo načasování řešení problémů banky, s konečnou platností schvaluje. Přestože se ECB zodpovídá Evropskému parlamentu, nenese žádnou odpovědnost za následky svých rozhodnutí. Ačkoli je tomu tak i na národních úrovních, nezdá se bohužel zjevné, proč by dočasný správce dosazený ECB (se sídlem ve Frankfurtu) do krachující místní banky nacházející se v malé ekonomice eurozóny neměl způsobit politickou bouři, zhorší-li jeho činnost celou situaci.

The SSM improves the issue of the level playing field, especially on the macro level. A  single supervisor can be legitimately expected to apply discretionary powers in a significantly more consistent manner than a network of 18 individual national supervisors. Consequently, regulatory environments will become harmonised across the Banking Union and so will expectations regarding their future development, thereby making regulatory arbitrage within the Banking Union virtually unfeasible. Subsequently, the banking sector shall consolidate its resilience to financial shocks and limit the variety of reactions of national supervisors to the shocks when they do strike. Moreover, this benefit also partially applies to European jurisdictions outside the Banking Union where subsidiaries of parent euro‑area undertakings are located. These jurisdictions will benefit from the enhanced safety of the parent undertakings. As for the micro level playing field, differences between individual banks will prevail as long as the IRB approach to risk modelling coupled with uniform capital standards established by the Basel Accords and CRD IV remain the principal tool of capital and liquidity regulation. The Banking Union strengthens the trend of significant accumulation of power without a corresponding shift in responsibilities. It is worth repeating that under the SSM it is the ECB that ultimately approves application of discretionary powers such as setting the countercyclical or SII buffers, imposition of the temporary administrator, or timing of a bank’s resolution. However, despite being accountable to the European Parliament, the ECB bears no responsibility for the consequences of its decisions. While this is also the case on the national level, it unfortunately seems less obvious why a temporary administrator imposed by the ECB (located in Frankfurt) on a failing local bank in a small euro area economy should not cause political turbulence if manager’s activities happened to exacerbate the situation.

261

262

Co se týče struktury bankovního odvětví, bankovní unie posílí odolnost a transparentnost sektoru. Oba mechanismy, SRM i SSM, zvýší konzistenci

As far as the structure of the banking industry is concerned, the Banking Union will enhance the robustness and transparency of the sector. Both mechanisms,

a předvídatelnost použití diskrečních pravomocí. Vedle nástrojů BRRD tak bankovní unie zlepšuje schopnost sektoru rozpoznat nárůst systémového rizika a řešit vzniklé ztráty, pokud by se těmto rizikům nepodařilo předejít. Co se týče neregulovaného sektoru, SRM a DGS budou nákladné zejména pro tradiční banky, protože vyžadují značné finanční příspěvky na tvorbu bezpečnostních fondů. Pro investory tak vznikne atraktivní alternativa přesunutí některých činností do relativně neregulovaného stínového bankovního sektoru. Tento vývoj však odpovídá dlouhodobé strategii Komise spočívající ve zvyšování významu kapitálového trhu pro dlouhodobé financování evropské ekonomiky.

the SRM and the SSM, will improve the consistency and predictability of the application of discretionary powers. Therefore, in addition to the impact of the BRRD instruments, the Banking Union enhances the capacity of the sector to identify a build-up of systemic risk and to deal with subsequent losses if the risks failed to be contained and happened to materialise. On the other hand, as far as the unregulated sector is concerned, the SRM and DGS will come costly to traditional banks as they require significant financial contributions towards creation of safety funds, thus making it attractive for investors to shift some of their activities to the relatively unregulated shadow banking sector. Nevertheless, this development is consistent with the Commission’s long-run strategy of increasing the importance of the capital market for long-term financing of the European economy.

250. Véron (2014) 251. Dokud nebude ratifikována konečná verze a nebude zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie, je tento dokument k dispozici na http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=TA&language=EN&reference=P7TA-2014-0341 nebo http://www.parlament.gv.at/PAKT/EU/XXV/EU/02/26/EU_22620/imfname_10461011.pdf 252. 2013/0253(COD): článek 38 253. 2013/0253(COD): článek 52 odst. 4a) 254. 2013/0253(COD): článek 39 odst. 1) 255. 2013/0253(COD): článek 52 odst. 4 a 4a) 256. 2013/0253(COD): článek 52 odst. 5 257. 2013/0253(COD): článek 39 odst. 1b) 258. 2013/0253(COD): článek 15 259. 2013/0253(COD): článek 5 a článek 18 odst. 5 a 6 260. 2013/0253(COD): článek 64 261. 2013/0253(COD): článek 24 odst. 7 písm. a) 262. 2013/0253(COD): článek 24 odst. 9 263. Nařízení (EU) č. 1024/2013: článek 6 odst. 1 264. Nařízení (EU) č. 1024/2013: článek 4 odst. 1 265. úplný výčet úkolů orgánů dohledu viz Nařízení (EU) č. 1024/2013: článek 4 odst. 1 písm. a) až i) 266. Nařízení (EU) č. 1024/2013: článek 6 odst. 4 267. Nařízení (EU) č. 1024/2013: článek 6 odst. 2 268. Nařízení (EU) č. 1024/2013: článek 6 odst. 4 269. Nařízení (EU) č. 1024/2013: článek 6 odst. 6 270. Nařízení (EU) č. 1024/2013: článek 6 odst. 5 písm. b 271. Nařízení (EU) č. 1024/2013: článek 5 odst. 1 a 2 272. Členské státy, které se účastní SSM, se automaticky stávají členy SRM. 2013/0253(COD): článek 4 odst. 1 273. Nařízení (EU) č. 1024/2013: článek 7 odst. 5 274. Nařízení (EU) č. 1024/2013: článek 7 odst. 6 275. Nařízení (EU) č. 1024/2013: článek 26 odst. 1

250. Véron (2014) 251. Before the final version is signed and published in the Official Journal of the European Union, the document is available at http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=TA&language=EN&reference=P7-TA-2014-0341 or http://www.parlament.gv.at/PAKT/EU/XXV/EU/02/26/EU_22620/imfname_10461011.pdf 252. 2013/0253(COD): Article 38 253. 2013/0253(COD): Article 52(4a) 254. 2013/0253(COD): Article 39(1) 255. 2013/0253(COD): Article 52(4) and (4a) 256. 2013/0253(COD): Article 52(5) 257. 2013/0253(COD): Article 39(1b) 258. 2013/0253(COD): Article 15 259. 2013/0253(COD): Article 5 and Article 18(5) and (6) 260. 2013/0253(COD): Article 64 261. 2013/0253(COD): Article 24(7)(a) 262. 2013/0253(COD): Article 24(9) 263. Regulation (EU) No 1024/2013: Article 6(1) 264. Regulation (EU) No 1024/2013: Article 4(1) 265. for an exhaustive list of the supervisory tasks see Regulation (EU) No 1024/2013: Article 4(1)(a) to (i) 266. Regulation (EU) No 1024/2013: Article 6(4) 267. Regulation (EU) No 1024/2013: Article 6(2) 268. Regulation (EU) No 1024/2013: Article 6(4) 269. Regulation (EU) No 1024/2013: Article 6(6) 270. Regulation (EU) No 1024/2013: Article 6(5)(b) 271. Regulation (EU) No 1024/2013: Article 5(1) and (2) 272. Member states participating in the SSM automatically become members of the SRM. 2013/0253(COD): Article 4(1) 273. Regulation (EU) No 1024/2013: Article 7(5) 274. Regulation (EU) No 1024/2013: Article 7(6) 275. Regulation (EU) No 1024/2013: Article 26(1)

263

264

276. Členy Rady guvernérů, hlavního rozhodovacího orgánu ECB, mohu být pouze členové z 18 zemí euro oblasti. V tomto smyslu se dobrovolní členové (tedy země v režimu úzké spolupráce) mohou podílet na vrcholovém rozhodování, jak je zmíněno v úvodu k oddílu 4 Části II. 277. Nařízení (EU) č. 1024/2013: článek 14 278. Pojem „kvalifikovaná účast“ je definován v článku 4 odst. 1 bod 36 Nařízení (EU) č. 575/2013 takto: „přímá nebo nepřímá kapitálová investice do podniku, která představuje 10 % či více kapitálu nebo hlasovacích práv nebo která dává možnost podstatně ovlivňovat řízení takového podniku“. 279. Nařízení (EU) č. 1024/2013: článek 30 280. Nařízení (EU) č. 1024/2013: článek 25 odst. 2 281. Nařízení (EU) č. 1024/2013: článek 33 odst. 4 282. viz manuál pro AQR na http://www.ecb.europa.eu/press/pr/date/2014/html/pr140311.en.html 283. viz zpráva o dosavadním stavu z března 2014: http://www.ecb.europa.eu/pub/pdf/other/ notecomprehensiveassessment201404en.pdf?f76543999bdb25be25521bd9728f41d8 284. Směrnice 2014/49/EU: článek 8 odst. 1 a 2 a Příloha 1 285. Směrnice 94/19/EC: článek 3 odst. 1; Směrnice 2009/14/EC 286. Směrnice 94/19/EC: článek 10 odst. 2) 287. Směrnice 2014/49/EU: článek 12 288. Greene (2014) 289. Tento důraz má ekonomické i politické základy. Co se týče první skupiny, pokud vkladatelé nepovažují své vklady za bezrizikové, vystavují se banky riziku runu, k němuž téměř došlo na Kypru v roce 2013. Co se týče druhých zmíněných základů, existuje eminentní politický zájem na tom, aby voliči nikdy nepřišli o své vklady, protože taková ztráta by měla devastující účinek na pověst vlády. 290. Tento argument se vztahuje na banky, které budou podléhat dohledu ze strany ECB. 291. 2013/0253(COD): článek 2 292. Nařízení (EU) č. 1024/2013: článek 1 293. Greene (2014)

276. Members of the Governing Council, the main decision-making body of the ECB, can only be members of the 18 euro area countries. In this sense optional members (i.e. countries in the close cooperation regime) cannot participate in the decision-making on the top level, as mentioned in the introduction to section 4, Part II. 277. Regulation (EU) No 1024/2013: Article 14 278. The notion of qualifying holdings is defined in Article 4(1)(36) of Regulation (EU) No 575/2013 as follows: “a direct or indirect holding in an undertaking which represents 10% or more of the capital or of the voting rights or which makes it possible to exercise a significant influence over the management of that undertaking”. 279. Regulation (EU) No 1024/2013: Article 30 280. Regulation (EU) No 1024/2013: Article 25(2) 281. Regulation (EU) No 1024/2013: Article 33(4) 282. see a manual for the AQR at: http://www.ecb.europa.eu/press/pr/date/2014/html/pr140311.en.html 283. see a report from March 2014 on the intermediate progress at: http://www.ecb.europa.eu/pub/pdf/other/ notecomprehensiveassessment201404en.pdf?f76543999bdb25be25521bd9728f41d8 284. Directive 2014/49/EU: Article 8(1), (2) and Annex 1 285. Directive 94/19/EC: Article 3(1); Directive 2009/14/EC 286. Directive 94/19/EC: Article 10(2) 287. Directive 2014/49/EU: Article 12 288. Greene (2014) 289. The emphasis has both economic and political foundations. As for the former, if depositors do not regard their deposits as riskless, banks expose themselves to the risk of bank runs which nearly took place on Cyprus in 2013. As for the latter, it is in eminent political interest that voters never lose their deposits because the loss would have a devastating effect on reputation of the government. 290. This argument applies to those banks that will be supervised by the ECB. 291. 2013/0253(COD): Article 2 292. Regulation (EU) No 1024/2013: Article 1 293. Greene (2014)

265

266

Část 2: Evropská unie

Part 2: European Union

5. Zdanění bankovního sektoru

5. Taxation of the Banking Sector

267

268

Zdanění je vždy citlivým politickým tématem, poněvadž jeho struktura je otázkou politické preference spíše než konkluzivní ekonomické diskuse. Vládní

Taxation has always been a sensitive political topic for its structure is a matter of political preference rather than a conclusive economic discussion. Preferences

preference se mění podle ekonomického klimatu a výsledků všeobecných voleb, následkem čehož jsou daňové politiky předmětem častých úprav. V současnosti existuje tolik daňových struktur, kolik je členských států Evropské unie. EU je navíc ekonomickou a politickou unií, nikoli však fiskální unií se společnou fiskální a daňovou politikou. Navzdory existenci mezivládních dohod o obecné harmonizaci fiskální politiky (např. směrnice 2008/7/ES o nepřímých daních z kapitálových vkladů, tzv. evropského fiskálního paktu294) by proto zavedení jednotné daně s jednotnou sazbou a daňovým základem bylo v mnoha ohledech revolučním krokem.

of governments change according to the economic climate and outcomes of general elections, making tax policies susceptible to frequent adjustments. There are currently as many tax structures as there are member states in the European Union. Moreover, the EU is an economic and political union but it is not a fiscal union with a common fiscal and tax policy. Therefore, while intergovernmental agreements regarding broad harmonisation of fiscal policies exist (e.g. Directive 2008/7/EC on indirect taxes on the raising of capital, the so-called European Fiscal Compact294), an introduction of a common tax with a common rate and tax base would constitute a revolutionary step in many respects.

Důvody pro zdanění bankovního sektoru rozdělujeme do tří argumentů: zaprvé, finanční služby jsou osvobozeny od DPH, což často vede k závěrům o jeho nedostatečném relativním zdanění. Tato asymetrie má způsobovat údajnou nadměrnou velikost bankovní industrie, která v obdobích finančních krizí vyvolává obtíže. Zadruhé, tento sektor by měl přispívat do rozpočtů členských států Evropské unie, protože značně benfitoval z implicitních státních záruk. Konečně, jednotné zdanění finančního sektoru by omezilo fragmentaci vnitřního trhu. Kritikové sektorové daně však poukazují mj. na negativní vliv zdanění na ekonomický růst a na schopnost sektoru přenášet daňovou incidenci na spotřebitele. Níže komentujeme několik protichůdných odhadů potvrzujících skutečnost, že empirické zkušenosti týkající se relativní váhy těchto argumentů vypadají neprůkazně.295

The rationale for a banking sector tax rests on three arguments: first, financial services are exempted from the VAT and, therefore, some argue that the sector is relatively under‑taxed. This is believed to lead to its allegedly excessive size which causes trouble in times of banking crises. Second, the sector should contribute to the respective budgets of EU member states because it benefitted greatly from the implicit state guarantees and, finally, a common financial sector tax would reduce fragmentation of the Single Market. However, critics of the tax point out, inter alia, to its negative growth impact and the ability of the sector to pass the tax incidence on consumers. Although we shall present a few competing estimates in this section later on, empirical evidence seems inconclusive as to which side of the argument prevails.295

Evropská komise předložila v září 2011 návrh směrnice o jednotné dani z finančních transakcí (FTT) platné v celé EU. Tento návrh však vyvolal polarizované názory ministrů financí. Následkem toho nebylo dosaženo jednomyslné dohody, přestože skupina jedenácti členských států296 požadovala prosazování „posílené spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí“. Návrh směrnice byl tedy příslušným způsobem upraven a tato sekce se proto zabývá výsledným dokumentem – konečnou verzí COM(2013) 71. Navzdory dobrovolnému závazku zavést harmonizovanou FTT však nedostatek politického vedení dosažení definitivní dohody o podrobnostech posílené spolupráce dosud brání.297

The European Commission submitted a directive proposal concerning a common EU‑wide financial transaction tax (FTT) in September 2011. However, the proposal raised polarised opinions of EU Finance Ministers. Subsequently, no unanimous agreement was achieved although a group of 11 member states296 requested to pursue “enhanced cooperation in the area of financial transaction tax”. The directive proposal was amended accordingly and this section therefore refers to the resulting document – COM(2013) 71 final. Nevertheless, despite the voluntary commitment to the harmonised FTT, a lack of political steer has precluded the final agreement on the details of the enhanced cooperation framework so far.297

269

270

5.1 Obsah

5.1. Content

S ohledem na různorodost národních daňových struktur a nejistou budoucnost FTT podává tato sekce stručný přehled o stávajících evropských finančních daních a poplatcích, jejichž výčet lze nalézt v příloze. Následně také stručně shrnuje nejnovější návrh FTT v oblasti s posílenou spoluprácí.

Given the varied landscape of national tax structures and an uncertain future of the FTT, this section refers to a brief overview of the existing financial taxes and levies in the EU that can be found in the Appendix. It then also outlines the latest proposal of the FTT in the enhanced cooperation area.

5.1.1 Finanční daně EU

5.1.1. Financial Sector Taxes in the EU

Většina evropských zemí udržuje nějakou formu bankovních poplatků a daní. Jelikož se však jejich základ, sazby a celková filosofie navzájem liší, pokoušet se o sjednocení stávajících politik je takřka nemožné. Rozdílné daňové režimy jsou proto shrnuty v příloze. V převážné většině případů se sektorové daně vztahují na úvěrové instituce, přestože několik málo států zdaňuje i určité investiční podniky. Různorodost rozsahu daní je omezená, a není proto v příloze uvedena.

Most European countries do have in place bank levies and taxes of some sort. However, since their bases, rates and overall philosophy differ considerably, it seems next to impossible to try and unify existing policies. The different financial tax regimes are summarised in the Appendix. In a vast majority of cases the taxes apply to credit institutions although a few states also tax certain investment firms. However, the variation in the scope of the taxes is limited and, therefore, it is not reported in the Appendix.

Většina poplatků a daní byla zavedena až po nedávné krizi, což dokazuje reakci mnoha jurisdikcí na zranitelnost fiskální politiky ve vztahu k selhání bank a k jejich zvláštnímu postavení ve většině daňových systémů. Přestože z tohoto přehledu nelze vyvodit žádný závěr ohledně nedostatečného nebo nadměrného zdanění bankovního odvětví, je jasné, že v posledních letech došlo k fragmentaci evropských finančních daní.

5.1.2 Posílená spolupráce v oblasti evropské daně z finančních transakcí FTT má tři následující cíle: zaprvé, harmonizuje nepřímé zdanění finančních transakcí, což by vyrovnalo evropské „hřiště“ v této oblasti a posílilo vnitřní trh. Zadruhé, daň zajistí, aby finanční instituce poskytovaly spravedlivý a podstatný příspěvek ke krytí nákladů nedávné krize a vytvoří tak rovnou výchozí pozici pro jiné sektory z hlediska zdanění.298 Zatřetí, daň doplňuje preventivní opatření, protože odrazuje od uzavírání málo ziskových transakcí, které neposilují efektivnost finančních trhů.

Most levies and taxes were only introduced after the recent crisis, which demonstrates that many jurisdictions have responded to the vulnerability of fiscal policy with respect to banking failures and to the special position of banks in most tax systems. Although no conclusion regarding the relative under‑taxation or over‑taxation of the banking industry can be drawn from the overview, it is clear that the European financial tax landscape became fragmented in recent years as a result.

5.1.2. Enhanced Cooperation on European Financial Transaction Tax The FTT has three following objectives: first, it harmonises indirect taxation on financial transactions, which shall even the European level playing field in this area and reinforce the Single Market. Second, it shall ensure that financial institutions make a fair and substantial contribution to the costs of the recent crisis, and it shall create a level playing field with respect to other sectors from a taxation point of view.298 Third, it complements crisis‑preventing measures

271

272

Návrh definuje finanční transakci jako: I. II. III. IV. V.

nákup a prodej finančního nástroje před jeho započtením nebo vypořádáním; převod práva nakládat s finančním nástrojem jako vlastník mezi subjekty skupiny; uzavření derivátových smluv před vzájemným započtením nebo vypořádáním; výměnu finančních nástrojů; a dohodu o zpětném odkupu, dohodu o zpětném odprodeji, dohodu o půjčkách a výpůjčkách cenných papírů.299

Z operací uvedených v bodech (i) až (iii) v bodu (v) vzniká jediná transakce, zatímco každá výměna uvedená v bodu (iv) vytváří finanční transakce dvě. Aplikace daně se řídí principem sídla300 a vydání301 a oba tyto principy dávají dani kontroverzní extrateritoriální povahu. Podle principu sídla je finanční transakce zdanitelná u obou stran, pokud je alespoň jedna její strana usazena na území zúčastněného členského státu nebo pokud alespoň jedna strana je orgány takového členského státu oprávněna jako taková jednat.302 Princip vydání pak nařizuje kterékoli straně transakce zaplatit FTT, jestliže se transakce týká finančního nástroje vydaného členským státem oblasti posílené spolupráce. Jinými slovy, povinnost platit tuto daň se řídí podle jurisdikce, kde byl vydán obchodovaný nástroj, bez ohledu na jurisdikci, v níž je obchod uzavřen. Daň je splatná daňovému orgánu ve státě vydání. Z rozsahu působnosti FTT existují dvě významné výjimky. Zaprvé, návrh vymezuje určité typy vyňatých transakcí. K těm patří všechny transakce na primárním trhu, transakce s centrálními bankami členských států, s ECB, s Evropským nástrojem finanční stability a s Evropským mechanismem stability, transakce s mezinárodními organizacemi a orgány a spotové měnové transakce.303 Zadruhé, od této daně jsou osvobozeny rovněž infrastruktury finančního trhu,304 přestože mohou mít za výjimečných okolností povinnost tuto daň platit (např. ve chvíli, kdy příslušná instituce neuhradí daň v dané lhůtě nebo pokud je infrastruktura stranou dané transakce305).

by creating disincentives for low-profit transactions that do not enhance the efficiency of financial markets. The proposal defines a financial transaction as: I. a purchase and sale of a financial instrument before netting or settlement; II. a transfer between entities of a group of the right to dispose of a financial instrument as owner; III. a conclusion of derivatives contracts before netting or settlement; IV. an exchange of financial instruments; and V. a repurchase agreement, a reverse repurchase agreement, a securities lending and borrowing agreement.299 Operations referred to in points (I) to (III) and in point (V) shall give rise to one single financial transaction whereas each exchange referred to in point (IV) shall give rise to two financial transactions. The application of the tax follows the residence300 and issuance301 principle, both of which give the tax a controversial extraterritorial character. According to the residence principle, a financial transaction is taxable on both ends if at least one party to the transaction is established in the territory of a participating member state or if at least one party has been authorised by authorities of that member state to act as such.302 The issuance principle then orders any party to a transaction to pay the FTT if the transaction involves a financial instrument that was issued by a member state of the enhanced cooperation area. Put differently, regardless of the jurisdiction where the trade takes place, the liability to pay the tax is governed by the jurisdiction of issuance of the traded instrument. The tax is payable to the tax authority of the state of issuance. There are two significant exemptions from the scope of the FTT. First, the proposal ring‑fences certain types of transactions. These include all primary market transactions; transactions with member state central banks, with the ECB, and with the European Financial Stability Facility and the European Stability Mechanism; transactions with international organisations and bodies; and spot currency transactions.303 Second, financial market infrastructures304 are also exempted from the scope of the FTT although they may be held liable

273

274

Povinnost hradit FTT nastává okamžikem, kdy daná transakce proběhne.306 Sazbu daně stanoví každý členský stát individuálně, návrh však zavádí její minimální

for payment in exceptional circumstances (e.g. if the tax due has not been paid by a respective institution within a time limit and if the market infrastructure is

hodnotu ve výši 0,01 % z finančních transakcí souvisejících s deriváty a 0,1 % z ostatních finančních transakcí.307 Jelikož je však transakce zdanitelná u obou stran, činí efektivní daňové sazby 0,02 % respektive 0,2 % za předpokladu, že členské státy budou aplikovat minimální sazbu. Daňový základ tvoří tržní cena anebo celková úplata za transakci s podkladovým nástrojem, je-li tato vyšší. Přestože nebylo dosud stanoveno, komu výnosy z transakční daně poplynou, návrh naznačuje, aby byly alespoň částečně použity ke snížení národních příspěvků členských států do rozpočtu Evropské komise. Co se týče časového rámce, splatná FTT bude uhrazena v okamžiku, kdy transakce proběhne, je-li uzavřena elektronicky, anebo do tří pracovních dnů od okamžiku transakce ve všech ostatních případech.308

a party to the transaction305).

Za účelem zajištění výhody plynoucí z harmonizované FTT v podobě rovné výchozí pozice článek 15 stanoví, že zúčastněné členské státy nezachovají ani nezavedou jiné daně z finančních transakcí než FTT, jež je předmětem směrnice. Evropská komise odhaduje její výnosy na 34 mld. EUR, bude-li daň zavedena v oblasti posílené spolupráce.309 Odhad jejích výnosů pro EU27 činí cca 57 mld. EUR (tento odhad byl stanoven před přistoupením Chorvatska k Evropské unii dne 1. července 2013). Tabulka 4 uvádí tyto odhady rozdělené podle finančních nástrojů.

The FTT shall become chargeable at the moment a financial transaction occurs.306 The tax rate shall be set up by member states individually but the proposal introduces its minimum value of 0.01% in respect of the financial transactions related to derivatives and 0.1% in respect of other transactions.307 Since, however, the transaction is taxable on both ends, the effective tax rates are 0.02% and 0.2%, respectively, assuming member states on both ends apply the minimum rate. The higher of the market price and the total consideration paid for the transaction of the underlying instrument shall then constitute the tax base. Although it has not been established yet whose resource subsequent tax proceeds will become, the proposal suggests they (or at least their part) be used to reduce national contributions of member states to the budget of the European Commission. As for the time frame, any FTT due shall be paid at the moment of the transaction if it is carried out electronically or within three working days from the transaction in all other cases.308 In order to reap the level playing field benefit of a harmonised FTT, Article 15 of the proposal states that participating member states shall not maintain or introduce taxes on financial transactions other than the FTT of the Directive. Finally, the European Commission estimates the tax revenue to amount to about EUR 34bn if the tax is introduced within the enhanced cooperation area.309 The revenue estimate for EU27 is then about EUR 57bn (the figure was estimated before Croatia’s accession to the EU on 1st July 2013). Table 4 presents the estimates broken down in financial instruments.

275

276

Tabulka 4: Odhady výnosů FTT (mld. EUR) EU27

EU11

19,4

13,0

Securities

- akcie

6,8

4,6

- dluhopisy

12,6

8,4

Deriváty

37,7

- kapitálové

3,3

- úrokové - měnové

Cenné papíry

277

Table 4: Revenue Estimations of the FTT (EUR bn) EU27

EU11

19.4

13.0

- shares

6.8

4.6

- bonds

12.6

8.4

21,0

Derivatives

37.7

21.0

1,8

- equity linked

3.3

1.8

29,6

16,5

- interest rate linked

29.6

16.5

4,8

2,7

- currency linked

4.8

2.7

zdroj: Evropská komise (SWD(2013) 28 konečná verze)

source: European Commission (SWD(2013) 28 final)

5.2 Výhody a hrozby

5.2. Benefits and Threats

Tato sekce zvažuje výhody a hrozby evropské FTT. Konkrétní detaily současného návrhu, například rozsah jeho působnosti nebo daňový základ, nejsou analyzovány do velké hloubky, protože se na rozdíl od bankovní unie zdá, že zúčastněné členské státy zdaleka nedosáhly konečné dohody.

This section contemplates benefits and threats of the European FTT. Specific details of the current proposal, such as its scope or tax base, are not analysed in great depth because, unlike in the case of the Banking Union, participating member states seem to be far from reaching a final agreement on it.

5.2.1 Výhody

5.2.1. Benefits

Osvětleme si výhody, které FTT při aplikaci v oblasti posílené spolupráce přináší. Zaprvé, harmonizovaná FTT má pozitivní vliv na rovnou výchozí pozici zúčastněných zemí. Zásada volného pohybu kapitálu je těžištěm evropské integrace již od uzavření Smlouvy o fungování Evropské unie310, jež byla podepsána v Římě v roce 1957. Možnost existence odlišných koncepcí finančního zdanění, která ze zásady volného pohybu kapitálu vychází, nicméně vytváří nežádoucí stimuly: je-li volný pohyb kapitálu prosazován, jednotlivé státy samozřejmě určí své daňové struktury způsobem, který přiláká zahraniční kapitál (buď ve formě portfoliových investic v případě finančního zdanění, nebo ve formě přímých zahraničních investic (FDI) v případě daní z příjmu právnických osob). Toto úsilí vyvíjené státy je na jednu stranu omezováno potřebou výnosů pro jejich státní rozpočty. Na druhou stranu však státy přijímají optimalizační opatření ve vztahu k tomuto omezení. Z toho vyplývá, že jelikož se tato omezení (tj. potřeby

Let us highlight two main benefits of the FTT if it is applied to the enhanced cooperation area. Firstly, a harmonised FTT has a positive impact on the level playing field in participating countries. The principle of the free movement of capital lies in the heart of European integration since the Treaty on the Functioning of the European Union310 originally signed in Rome in 1957. However, allowing for different architectures of financial taxation under the principle of the free movement of capital creates undesirable incentives: when the free mobility is promoted, individual states naturally set their tax structures such that they attract foreign capital (either in the form of portfolio investment in the case of financial taxation or in the form of foreign direct investment (FDI) in the case of corporate taxes). On the one hand, states are constrained in this effort by the revenue needs of their national budgets. On the other hand, they do optimise with respect to this constraint. It follows that since the constraints (i.e. the budgetary needs) vary

278

rozpočtu) v jednotlivých státech podle ekonomického cyklu a politické orientace vlády navzájem liší, struktura evropského zdanění finančního sektoru je ze své

across the member states according to the economic cycle and government’s political orientation, the structure of European financial taxation is inherently

podstaty nerovná. Tato nerovnost může posléze přerůst v nespravedlivost, jakmile ji členské státy začnou využívat: dobrým příkladem tohoto problému je pozoruhodně nízká úroveň irské daně z příjmu právnických osob, která činí 12,5 % a která vyvolala mnoho diskusí. I když FTT ovlivňuje spíše portfoliové investice než FDI, její kvalitativní dopady jsou totožné. Jestliže jsme v sekci 4 Části II použili výraz „bankovní nacionalismus“, který ukoval MMF, lze v případě FFT hovořit o „nacionalismu daňovém“. Harmonizovaná FTT proto přispívá k nastolení poněkud vyrovnanějších podmínek na finančním trhu a tvoří logický – což ovšem nutně neznamená nezbytný – doplněk k vnitřnímu trhu.

uneven. Consequently, the unevenness may grow into unfairness once member states start exploiting it: a remarkably low level of Irish corporate tax rate of 12.5%, which has stirred up much discussion, is a good example of the issue. Although the FTT affects portfolio investment rather than FDI, its qualitative impacts are identical. If section  4, Part II, used the term “banking nationalism” promoted by the IMF, one can talk about “taxation nationalism” in the case of the FTT. Therefore, a harmonised FTT contributes to somewhat evener conditions on the financial market and constitutes a logical – which does not mean necessary – complement to the Single Market.

Zadruhé, daň produkuje značné výnosy. Kdyby byla FTT zavedena v roce 2013 všemi 27 členskými státy, přinesla by okolo 57 mld. EUR (dle odhadů Komise v Tabulce 4), což by odpovídalo přibližně 43 % rozpočtu Evropské komise. Ačkoli je nepravděpodobné, že se z výnosů FTT stanou výnosy evropského rozpočtu a tato daň navíc nebude zavedena v tak širokém rozsahu, nebyl by ani výnos ve výši 34 mld. EUR dosažený v oblasti posílené spolupráce nikterak zanedbatelný v porovnání s částí rozpočtu EU, která z těchto zemí pochází. Tento argument však není úplný, protože si vyžaduje porovnání výnosu této daně se ztrátou z poklesu ekonomické efektivity, tj. z takzvaného „mrtvého břemene“ (deadweight loss), k němuž by v důsledku jejího zavedení došlo. Lze sice argumentovat tím, že zavedení daně by způsobilo ztrátu plynoucí z poklesu ekonomické efektivity, která by převážila výnos z této daně, na druhé straně však o relativním nadměrném či nedostatečném zdanění finančního sektoru neexistují přesvědčivé ekonomické důkazy. Z toho vyplývá, že je-li tento sektor nyní v porovnání s jinými hospodářskými odvětvími zdaněn nadměrně, další daň by jeho komparativní výhodu dále omezila a ztráta způsobená omezením ekonomické efektivity by byla vyšší než státní výnos bez ohledu na využití daňových výnosů. Pokud je však bankovní v porovnání s ostatními sektory zdaněn nedostatečně, může FTT tuto mezeru zmenšit. Jelikož jsou nicméně empirické studie neprůkazné, jediným údajem, který je nyní k dispozici, je odhad výnosu FTT.

Secondly, the tax generates substantial government revenue. If the FTT had been introduced by all 27 member states in 2013, it would have generated about EUR 57bn (according to the Commission’s estimates in Table 4), which would have constituted about 43% of the budget of the European Commission. Although the FTT proceeds are unlikely to become revenue of the European budget and the tax will not be introduced on such a large scale, the revenue of EUR 34bn in the enhanced cooperation area would not be negligible relative to the fraction of the EU budget coming from these countries. Nevertheless, this argument is incomplete because we ought to compare the tax revenue with the deadweight loss generated by an introduction of the tax. On the one hand, it may be argued that the introduction will result in a deadweight loss outweighing the revenue but, on the other hand, empirical evidence is inconclusive in terms of the relative over-taxation or under-taxation of the banking sector. It follows that if the sector is currently over-taxed, relative to other sectors of the economy, a further tax will only exacerbate its comparative disadvantage and, therefore, the deadweight loss will exceed the government revenue regardless of the use of the latter. If, however, the sector is relatively under-taxed, the FTT may narrow this gap. Nevertheless, since empirical studies are not conclusive, the size of the revenue is currently the only available information.

279

280

5.2.2 Hrozby

5.2.2. Threats

Zavedení FTT v oblasti posílené spolupráce vytváří čtyři základní hrozby. Zaprvé, empirické důkazy naznačují, že FTT má negativní vliv na likviditu finančních trhů a pozitivní vliv na volatilitu zdaněných aktiv. Účinek na likviditu je intuitivní: daň zvyšuje marginální transakční náklady, což vede ke ztrátě profitability transakcí s nízkým ziskem, od nichž se následně upouští. Celkový objem transakcí proto klesá spolu s likviditou, což má negativní dopad i na efektivitu tržního mechanismu určujícího ceny obchodovaných produktů (price discovery). Ve studii o dani z transakcí s cennými papíry odhadl Matheson (2011) elasticitu objemu obchodů ve vztahu k transakčním nákladům v rozpětí -0,4 and -2,6 v závislosti na zkoumaném trhu. To znamená, že zvýšení transakčních nákladů o jedno procento vede k poklesu objemu obchodů se zdaněnými cennými papíry až o 2,6 %. Jelikož likvidita plní funkci maziva finančního systému a napomáhá procesu určování cen (price discovery), její pokles je nežádoucí. Co se týče efektu volatility, Habermaier & Kirilenko (2001) a Hau (2002) odhalili značný negativní empirický vztah mezi transakčními náklady a tržní volatilitou. Na základě dostupných empirických zkušeností lze tedy na rozdíl od obecného přesvědčení dovodit, že FTT volatilitu trhu pravděpodobně znásobí a zároveň sníží jeho likviditu.

An introduction of the FTT in the enhanced cooperation area poses four principal threats. Firstly, empirical evidence suggests that an FTT has a negative impact on liquidity of the financial markets and a positive effect on volatility of taxed assets. The liquidity effect is an intuitive one: the tax increases marginal cost of transactions and, therefore, low-profit transactions turn unprofitable and cease to be carried out. Consequently, the overall volume of transactions decreases, resulting into a reduction in liquidity and price discovery. Having examined a  security transaction tax, Matheson (2011) estimated the elasticity of trading volume with respect to transactions costs between -0.4 and -2.6, depending on the market studied. It means that a 1% increase in the transaction costs leads to up to a 2.6% decrease in the trading volume of the taxed securities. Since liquidity functions as a lubricant of the financial system and aids the price discovery process, its reduction is undesirable. As for the volatility effect, Habermaier & Kirilenko (2001) and Hau (2002) identified a significant negative empirical relationship between transaction costs and market volatility. Therefore, based on available empirical evidence and contrary to popular belief, the FTT is likely to amplify market volatility and decrease its liquidity.

Zadruhé, incidence FTT není zdaleka jasná. Na jedné straně se často tvrdí, že její incidence je progresivní, protože většina populace získává relativně malou část svých příjmů z kapitálových výnosů. Na druhou stranu však mnoho domácností nějaký finanční nástroj vlastní (např. hypotéky nebo pojištění). Empirická zkušenost však bohužel neprokazuje, která z těchto skupin utrpí v konečném důsledku čistou ztrátu. Političtí představitelé navíc stále více povzbuzují občany k investicím do soukromých investičních plánů, protože stávající penzijní systém zvyšuje fiskální tlak na národní rozpočty. Tím se zvyšuje i počet osob potenciálně dotčených touto daní. Existuje však všeobecná shoda na tom, že přestože fyzické osoby nemusí nutně s deriváty samy obchodovat, a tudíž nebudou muset zřejmě krátkodobě snášet incidenci FTT, většina z nich využívá finanční služby, jejichž cena se bude v důsledku přenosu daňové incidence na klienty v dlouhodobém horizontu zvyšovat.311

Secondly, the incidence of the FTT is far from clear. On the one hand, it is often argued that the incidence is progressive because most individuals earn relatively little of their income from returns to capital but, on the other hand, many households do own some financial instruments (e.g. mortgage or insurance instruments). Unfortunately, empirical evidence is inconclusive as to which group ultimately loses out. Moreover, political leaders increasingly encourage citizens to invest in private investment schemes because the existing pension system has been adding to a fiscal pressure on national budgets, which increases the proportion of agents affected by the tax. Nevertheless, there is a general agreement that while individuals may not necessarily trade with derivatives themselves and, hence, are unlikely to bear the incidence of the FTT in the short run, most of them do utilise financial services, costs of which would increase in the long run as a result of passing the tax incidence onto clients.311

Zatřetí, FTT omezuje růstové vyhlídky. Přestože se daň nevztahuje na primární trhy přímo, celkový pokles likvidity je zasáhne nepřímo. Jinými slovy, daň zvyšuje

Thirdly, the FTT decreases growth prospects. Although the tax does not impact ring‑fenced primary markets directly, the overall reduction in liquidity in the

281

282

nejen marginální náklady na zdaněné transakce, ale zároveň i marginální náklady na kapitál obecně prostřednictvím negativního dopadu na likviditu. Takové

sector will impact primary markets indirectly. Put differently, the tax does not only increase marginal cost of taxed transactions but ultimately also affects

zvýšení pak vede k poklesu investic, což má negativní důsledky pro růst HDP. Pokud trhy na druhou stranu považují kumulativní dopad nových regulatorních opatření za pozitivní, sníží se tím úvěrové riziko, jež je součástí všech transakcí, čímž naopak dojde k poklesu nákladů na kapitál. Podle odhadů Evropské komise bude však mít daň z finančních transakcí negativní dlouhodobý dopad na HDP ve výši 1,76 % při současné výši 0,1 %.312 Občas se také objevuje argument, že daň způsobí odchod podniků z Evropské Unie, čímž sníží její konkurenceschopnost. Tomu však do značné míry brání princip vydání. Pokud je nicméně stávající bankovní sektor v důsledku nedostatečného zdanění příliš velký, nemusí být na omezené perspektivy růstu nutně pohlíženo jako na nedostatek, nýbrž jako na opětovné nastolení spravedlivé soutěže.

marginal costs of capital in general through the negative impact on liquidity. This increase, in return, reduces investment, which has negative implications for the GDP growth. On the other hand, if markets consider the cumulative impact of new regulatory measures credible, the credit risk involved in all transactions will decrease thereby bringing the cost of capital down with it. Nevertheless, the European Commission estimated the securities transaction tax to have a negative long-run impact on GDP of 1.76% with the current rate of 0.1%.312 Moreover, it is sometimes argued the tax will drive financial businesses out of Europe and, thereby, decrease its competitiveness but this is largely prevented by the issuance principle. However, if the current size of the banking sector were excessive due to its potential under-taxation, the reduction in the growth prospects should not necessarily be regarded as a drawback but rather as a restoration of fair competition.

V neposlední řadě pak zavedení FTT v rámci oblasti posílení spolupráce je z politického i z hospodářského hlediska nemoudré. Na tuto daň, jak jsme vysvětlili, by se mělo pohlížet z hospodářského hlediska jako na komplementární nástroj k principu volného pohybu kapitálu a k principu vnitřního trhu. Tyto principy se však vztahují na všechny členy EU a zavedení daně v menším měřítku by rozdrobilo vnitřní trh a povzbuzovalo regulatorní arbitráž. Vytvoření arbitrární ad hoc skupiny úzce spolupracujících zemí navíc nedává politický smysl. Daňový výnos by totiž mohl tvořit příspěvek do rozpočtu Evropské komise a členské státy oblasti posílené spolupráce by následně mohly trvat na tom, aby byly prostředky FFT redistribuovány pouze ve prospěch zúčastněných států. Taková podmínka – jakkoli rozumná a legitimní – by však značně omezila využití daňových výnosů a zároveň by vyžadovala podrobná ustanovení zaručující příslušné systémy redistribuce, které v současnosti neexistují. Zavedení FTT v umělé podskupině rovněž vytváří nebezpečný precedent pro ucelenost evropského integračního procesu do budoucna. Nedávná neklidná zkušenost eurozóny poskytuje pádný důkaz proti další vícerychlostní ad hoc integraci.

Finally, introducing the FTT within the enhanced cooperation area is both economically and politically unwise. It was explained above that, from the economic point of view, the tax should be seen complementary to the principle of free mobility of capital and to the Single Market. However, these principles apply to all members of the EU and, therefore, introduction of the tax on a smaller scale fragments the Single Market and encourages regulatory arbitrage. Moreover, creating an ad hoc subgroup of closely cooperating countries makes little political sense. Since the tax dues may contribute to the budget of the European Commission, member states of the enhanced cooperation area are likely to insist that redistribution of FTT proceeds only benefit participating states. Such a condition, however reasonable and legitimate, would restrict the use of the proceeds significantly. Furthermore, it would require detailed provisions guaranteeing relevant redistribution patterns which are currently non-existent. The introduction of the FTT within the subgroup also establishes a dangerous precedence for the compactness of the future integration process. Recent turbulent past of the euro area provides compelling evidence against further ad hoc multi‑speed integration.

283

284

5.3 Celkový dopad na bankovní odvětví

5.3. Overall Impact on the Banking Industry

Tato sekce se soustřeďuje na dopad nové finanční regulace na náklady na dodržování regulačních předpisů (compliance costs), rovnou výchozí pozici (level playing field), redistribuci pravomocí a odpovědnosti a na celkový dopad na strukturu bankovního odvětví.

This section continues to focus on the impact of the new financial regulation on compliance costs, the level playing field, redistribution of powers and responsibilities, and on its overall impact on the structure of the banking industry.

Zaprvé, compliance náklady spojené s FTT se nejeví zanedbatelné. Předběžná odpověď na otázku daňové incidence naznačuje, že banky ponesou jen krátkodobé náklady, zatímco dlouhodobá incidence bude přenesena na klienty. Negativní dopad daně na HDP navíc pocítí všechny oblasti hospodářství, i kdyby finanční instituce nesly plnou daňovou incidenci. Přestože by objektivní hodnocení dopadů mělo vždy porovnávat náklady a prospěch, neprůkazný empirický výzkum nadměrného nebo naopak nedostatečného zdanění bankovního sektoru ve vztahu k jiným odvětvím nám v komplexním hodnocení brání. Zadruhé, level playing field bude v důsledku zavedení FTT ovlivňováno dvěma protichůdnými silami. Mezinárodní harmonizace finančních daní na jedné straně vyrovná toto „hřiště“ v zemích, které jsou zavázány k principu volného pohybu kapitálu, a taková harmonizace, jak jsme poukázali výše, tvoří doplněk k jednotnému vnitřnímu trhu. Na druhé straně však platí, že přestože stávající návrh vyrovná výchozí pozici v jedenácti zemích oblasti posílené spolupráce, povede současně k rozdrobení vnitřního trhu ve vztahu ke zbytku EU. Vzhledem k tomu, že rozdíly mezi stávajícími národními daněmi z finančních transakcí nejsou nijak velké, a s ohledem na politické riziko související s vytvořením dalšího integračního stupně, by nicméně zavedení daně nemělo rovnou výchozí významně ovlivnit. Zatřetí, FTT má jen malý dopad na dělbu pravomocí a odpovědnosti. Jelikož mají daně vybírat příslušné národní orgány, zůstanou pravomoci k výběru daní prakticky nedotčené. Nejistota zahaluje jen nevyřešenou otázku použití těchto výnosů. Pokud však použití daňových výnosů spadá pod pravomoc národních orgánů, nebude mít daň na distribuci pravomocí a odpovědnosti dopad žádný. Jiné řešení této otázky by pravděpodobně vyvolalo diskusi o fiskálním aspektu evropské integrace, která by se musela zabývat otázkou výběru daní a odpovědnosti za jejich přerozdělování důkladně.

Firstly, compliance costs of the FTT do not seem to be negligible. The tentative answer to the question of the tax incidence suggests that the costs will only be borne by banks in the short run with the long-run incidence being passed onto clients. Moreover, the negative impact of the tax on GDP growth will be felt by every economic agent even if the full tax incidence were borne by financial institutions. Although a fair assessment should always compare costs to benefits, inconclusive empirical research on the relative over-taxation or under-taxation of the banking sector with respect to other industries precludes this comparison. Secondly, introduction of the FTT would subject the level playing field to two opposing forces. On the one hand, international harmonisation of financial taxes would even out the level playing field in countries committed to free mobility of capital and we explained above that such a harmonisation was complementary to the Single Market. On the other hand, while the current proposal would even the field for the 11 countries of the enhanced cooperation area, it would fragment the Single Market with respect to the rest of the EU at the same time. Considering that the differences between the existing national financial transaction taxes are not immense and considering the political risk involved in the creation of yet another “integration gear”, the positive effect on the level playing field would not be significant. Thirdly, the FTT has little impact on the distribution of powers and responsibilities. Since the tax proceeds shall be collected by national tax authorities, tax-collecting powers remain virtually untouched. Uncertainty only obscures the unresolved question of the usage of the proceeds. However, if the spending of tax dues remains in the discretion of national authorities, no impact on the distribution of powers and responsibilities will follow. Any other potential solution to the quandary is then likely to stir up a discussion about the fiscal side of the European integration, which will have to address thoroughly the issue of the power to raise taxes on the one hand and the responsibility for their redistribution on the other.

285

286

Konečně za čtvrté, co se týče struktury bankovnictví, daň znovu odčerpá zisky bank, což posílí tendenci k endogenní substituci aktivit s nízkým rizikem a s nízkou

Finally, as far as the structure of the banking industry is concerned, the tax constitutes yet another drain on banks’ profits which will contribute to the trend

návratností aktivitami s vyšším rizikem a s vyšší návratností. Omezení objemu ziskových transakcí navíc povede ke zmenšení sektoru. Na rozdíl od CRD IV a BRRD by se však FTT vztahovala na základě principu sídla a vydání na všechny transakce na sekundárním trhu a tím by se dotýkala jak tradičního, tak i stínového bankovnictví. Nevedla by proto k přenosu rizika a k jeho kumulaci v relativně neregulovaném stínovém sektoru.

of an endogenous substitution away from low-return low-risk activities towards higher-return and higher-risk ones. Moreover, the reduction in the volume of profitable transactions will lead to a reduction in the size of the sector. However, unlike in the case of CRD IV and the BRRD, the FTT would apply to all transactions on the secondary market subject to the residence and issuance principle and, as such, would affect the traditional sector as well as shadow banking. Therefore, it would not lead to a transfer of risk and its accumulation in the relatively unregulated shadow sector.

294. 295. 296. 297. 298.

294. 295. 296. 297. 298.

299. 300. 301. 302.

303. 304. 305. 306. 307. 308. 309. 310. 311. 312.

oficiálně nazvané Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii Ověřeno v PricewaterhouseCoopers (2013) Rakousko, Belgie, Estonsko, Francie, Německo, Řecko, Itálie, Portugalsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko SPEECH/14/92 Banky přispívají do daňového systému prostřednictvím daně z příjmu právnických osob a daně z příjmu jejich zaměstnanců, ale jak jsme již zmínili, jsou jejich služby osvobozeny od DPH. COM(2013) 71 konečná verze: článek 2 odst. 1 bod 2 COM(2013) 71 konečná verze: článek 4 odst. 1 písm. a) až f ) COM(2013) 71 konečná verze: článek 4 odst. 1 písm. g) a odst. 2 písm. c) Jsou-li obě instituce usazeny v účastnických členských státech, platí daň svým příslušným daňovým orgánům. Pokud je však jen jedna instituce usazena ve zúčastněném členském státě, zatímco druhá nikoli, obě instituce jsou povinny zaplatit daň daňovému orgánu zúčastněného členského státu, kde je prvně zmíněná instituce usazena. Pokud například německá banka prodá derivát americké bance, obě instituce jsou povinny zaplatit daň německým daňovým orgánům. Z hlediska článku 4 odst. 1 písm. f ) návrhu se tedy má za to, že obě instituce jsou usazeny v Německu. Úplný výčet výjimek viz COM(2013) 71 konečná verze: článek 3 odst. 4 tzn. centrální protistrany, centrální depozitáři cenných papírů, interní centrální depozitáři cenných papírů a členské státy úplný výčet výjimek viz COM(2013) 71 konečná verze: článek 10 odst. 3 a 4, článek 11 odst. 1 až 4 COM(2013) 71 konečná verze: článek 5 odst. 1 COM(2013) 71 konečná verze: článek 9 odst. 2 COM(2013) 71 konečná verze: článek 11 odst. 5 SWD(2013) 28 konečná verze: tabulka 1, str. 24 Smlouva o fungování Evropské unie (2012): článek 26 odst. 2 PricewaterhouseCoopers (2013), Davis et al. (2013) SEC(2011) 1102 konečná verze: str. 51

299. 300. 301. 302.

303. 304. 305. 306. 307. 308. 309. 310. 311. 312.

officially known as The Treaty on Stability, Coordination and Governance in the Economic and Monetary Union reviewed in PricewaterhouseCoopers (2013) Austria, Belgium, Estonia, France, Germany, Greece, Italy, Portugal, Slovakia, Slovenia, Spain SPEECH/14/92 Banks contribute to the taxation system through corporate income tax as well as through income taxes of their employees but, as we mentioned earlier, their services are exempted from the VAT. COM(2013) 71 final: Article 2(1)(2) COM(2013) 71 final: Article 4(1)(a) to (f ) COM(2013) 71 final: Article 4(1)(g) and (2)(c) If both institutions are located in the participating member states, they pay the tax to their respective tax authorities. However, if only one institution is located in the participating member state and the other one is not, both institutions are liable to pay the tax to the tax authority of the participating member state where the former institutions is established. If a German bank, for instance, sells a derivative to an American bank, both institutions are liable to pay the tax to German tax authorities. Both institutions are thus, from the point of view of Article 4(1)(f ) of the proposal, deemed to be established in Germany. for an exhaustive list of the exception see COM(2013) 71 final: Article 3(4) that is Central Counter Parties, Central Securities Depositories, Internal Central Securities Depositories, and member states for an exhaustive list of the exception see COM(2013) 71 final: Article 10(3) and (4), Article 11(1) to (4) COM(2013) 71 final: Article 5(1) COM(2013) 71 final: Article 9(2) COM(2013) 71 final: Article 11(5) SWD(2013) 28 final: Table 1, page 24 Treaty on the Functioning of the European Union (2012): Article 26(2) PricewaterhouseCoopers (2013), Davis et al. (2013) SEC(2011) 1102 final: page 51

287

288

Část 2: Evropská unie

Part 2: European Union

6. Závěr

6. Conclusion

289

290

Evropská bankovní regulace se skládá ze souboru směrnic a nařízení, které mají společné cíle. Na rozdíl od Basilejských dohod, které se soustřeďují především

European banking regulation comprises a coherent set of directives and regulations that share common objectives. Unlike the Basel Accords that

na kapitálové standardy a standardy likvidity, se evropská legislativa zaměřuje rovněž na zásadní problémy bankovnictví související s morálním hazardem, se začarovaným kruhem vztahů mezi bankami a se suverénními státy nebo s nežádoucími pobídkami pro vrcholné vedení. Přestože naše analýza ukazuje, že tyto cíle nebyly zdaleka plně dosaženy, domníváme se, že evropské regulatorní prostředí se oproti období před rokem 2007 značně vylepšilo. Tato skutečnost by však neměla být podnětem ke spokojenosti, nýbrž k tvrdé práci na dokončení rozpracovaných úkolů, k pečlivému přezkoumání implementace a k vymáhání dokončených částí rámce.

predominantly focus on capital and liquidity standards, European legislation also aims at the core issues of the banking industry such as moral hazard, the vicious circle between banks and sovereigns, or the undesirable incentives for senior management. Although our analysis demonstrates the objectives have by no means been reached fully, we believe that the European regulatory landscape has improved considerably compared to the pre-2007 period. Nevertheless, this observation should not lead to complacency but rather to hard work on the completion of the tasks and to a careful scrutiny of the implementation and enforcement of the finalised pieces of the framework.

Narativ regulatorních předpisů sleduje globální regulatorní iniciativu vytvořenou Basilejskými dohodami a FSB a reaguje na výzvy, kterými se odhalila nedávná finanční krize. Dohody zvýšily požadavky na kapitálovou přiměřenost a zavedly nové celosvětové ukazatele likvidity a pákového efektu. Evropská jurisdikce proto vytvořila balíček CRD IV, který tyto standardy implementuje. Krize však rovněž odhalila katastrofální nedostatek plánů na řešení problémů, který měl ve spojitosti s fenoménem too big to fail za následek obrovské veřejné výdaje ve snaze zachránit kolabující bankovní sektor. Evropská směrnice BRRD se prostřednictvím doporučení FSB snaží vzít si z této zkušenosti poučení a prosazuje rámec systematické účasti soukromého sektoru na krytí ztrát krachujících bank v EU. Doposud byly tyto finance poskytovány téměř výhradně daňovými poplatníky ve formě půjček, z nichž mnohé již sice byly splaceny, ale které měly rovněž negativní dopad na státní deficity. Tímto způsobem vznikla asymetrie mezi zisky privatizovanými v dobrých časech a socializovanými ztrátami v časech zlých. Odstranění této asymetrie si vyžádalo zavedení BRRD. Jelikož krize zasáhla bankovní sektory v několika zemích eurozóny velmi těžce (například Španělsko, Itálie nebo Irsko), ocitla se evropská měnová unie pod velkým tlakem. Pokud měla být zachována důvěra v jednotnou měnu, což vyžaduje odolnost bankovního systému i konzistentní rozhodování orgánů dohledu, bylo proto zapotřebí centralizovat orgány dohledu a orgány příslušné k řešení problémů. Koncepce bankovní unie proto získala vysokou prioritu. Konečně, celkové náklady krize, zejména cena spojená se záchranou bankovního sektoru, vedly k prudkému růstu veřejného dluhového břemene. Veřejný sektor proto nyní hledá dodatečné finanční zdroje k posílení rozpočtu, což motivuje zdanění finančního sektoru.

The narrative of the regulation follows up on the global regulatory initiative represented by the Basel Accords and the FSB, and responds to the challenges that emerged during the recent financial crisis. The Accords increased capital adequacy requirements and introduced new liquidity and leverage ratios on the global level. Therefore, the European jurisdiction created the CRD  IV package which implemented these standards. However, the crisis also revealed a disastrous lack of resolution schemes which, coupled with the too-big-to-fail phenomenon, resulted into vast public expenses in an attempt to save the collapsing banking sector. Pursuant to FSB’s recommendations, the European BRRD is trying to learn a lesson from this experience. It pioneers a framework of systematic private sector participation in the coverage of losses of failing banks in the EU. So far the funding has been almost exclusively provided by taxpayers in the form of loans which have been in many cases repaid but which also had a negative impact on government deficits. An  imbalance has thus been created between privatised profits in good times and socialised losses in bad times. Hence, the BRRD was needed to balance this asymmetry out. Moreover, since banking sectors of a few euro area countries were hit very hard by the crisis (e.g. Spain, Italy, Ireland), the European monetary union found itself under much pressure. It follows that if the confidence in the common currency, which requires resilience of the banking sector as well as consistence of supervisory decision-making, were to be upheld, supervision and resolution authorities have to be centralised. Therefore, the concept of the Banking Union attracted a high priority. Finally, the overall costs of the crisis, including but not limited to the rescue of the banking sector, led to a  surge in the public debt burden. Hence, the public sector is looking for

291

292

Existuje nicméně velmi tenká hranice mezi obezřetnou a příliš striktní regulací a inherentní propojení reálné ekonomiky a bankovního sektoru naznačuje, že

additional sources for its budget and the idea of taxation of the financial sector thus comes up. Nevertheless, the line between prudent and stringent regulation

chybné nastavení legislativy by mělo nepříznivý dopad na každého evropského občana. Proces tvorby regulace je proto složitý a zdlouhavý.

is very fine and the inherent interconnectedness of the real economy on the one hand and the banking sector on the other implies that wrong setting of the legislation would have an adverse impact on every European citizen. Therefore, the process of the creation of the regulation is complex and lengthy.

Značná závislost evropské ekonomiky na bankovním financování přiměla Evropskou komisi ke stimulaci kapitálových trhů. Některé subjekty, které na těchto trzích působí, jako například penzijní fondy nebo pojistitelé, se zaměřují především na dlouhodobé investice. Zdá se proto rozumné motivovat tyto hráče k účasti na financování dlouhodobých projektů: jejich rozvahy jsou vystaveny menšímu nesouladu splatnosti než rozvahy bank a dlouhodobě zaměřené portfolio snáze absorbuje velké jednorázové ztráty. V nově vznikajícím rámci evropské bankovní regulace lze vypozorovat tři hlavní trendy: zaprvé, dochází ke zlepšení ochrany peněz daňových poplatníků. Legislativa usiluje o to, aby se již nikdy neopakovala nedávná zkušenost s rekapitalizací z vnějších zdrojů financovaná daňovými poplatníky, v důsledku níž se mnoho evropských ekonomik (např. Řecko, Irsko nebo Španělsko) ocitlo v recesi. Banky jsou povinny přispívat do různých prevenčních fondů, například do fondů pro řešení problémů nebo do systémů pojištění vkladů, jejichž výnosy budou použity pro řešení příští krize. Kapacita těchto fondů sice může na jedné straně krýt ztráty vzniklé z nahodilých kolapsů jednotlivých institucí, na straně druhé však nestačí ke krytí ztrát pramenících ze systémové krize. Jinými slovy, očekává se, že tyto fondy posílí finanční záchranné sítě více, než je v jejich skutečných možnostech, a proto jsou i nadále do určité míry implicitně podporovány státními zárukami. Jejich relativní kapacita navíc bude pravděpodobně klesat ve světle endogenního nárůstu ztrát vzniklých přizpůsobením investičních strategií novému regulatornímu prostředí. Existence dalších nástrojů prevence a řešení problémů by však měla veřejný příspěvek k řešení příští krize oproti té poslední významně snížit. Zadruhé, EU se v souladu s jednotným vnitřním trhem snaží o zajištění „rovného hřiště“. Tomuto úsilí však překáží vícerychlostní integrace (např. eurozóna nebo oblast posílení spolupráce) a značné národní diskreční pravomoci, stejně jako konkrétní nastavení jiných části regulace (např. metoda IRB). Ačkoli lze od některých regulatorních novinek (např. od bankovní unie) skutečně očekávat

Considerable reliance of the European economy on bank financing has led the European Commission to stimulate the development of capital markets. Some agents on these markets, such as pension funds or insurers, focus predominantly on long-term investment. Therefore, encouraging these players to participate in funding of long-term projects seems reasonable: their balance sheets are exposed to a smaller maturity mismatch than balance sheets of banks and it is easier for a long-term focused portfolio to absorb large one-off losses. Three principal trends can be identified in the new nascent framework of European banking regulation: firstly, protection of taxpayer’s money improves. Legislation strives for the recent experience of taxpayers funded bail-outs that ushered many European economies into a recession (e.g. Greece, Ireland, Spain) never to repeat again. Banks are obliged to contribute to various precautionary funds, such as the resolution funds or the deposit guarantee schemes, proceeds of which will be used in the event of next crisis. On the one hand, capacity of the funds can cover losses resulting from infrequent idiosyncratic collapses but, on the other, it will not suffice for losses stemming from a systemic crisis. Put differently, the funds are expected to strengthen the financial safety nets more than they actually do and, therefore, they remain implicitly backed by state guarantees to some extent. Moreover, their relative capacity will further decrease when the magnitude of the losses swells as institutions endogenously adjust their investment strategies to the new regulatory environment. Nevertheless, existence of other prevention and resolution tools should decrease public contribution to the resolution of the next crisis relative to the last one. Secondly, considering the emphasis on the internal Single Market, the EU strives to level the playing field. However, this effort is seriously hindered by multi-speed integration (e.g. the euro area or the enhanced cooperation area) and substantial national discretionary powers as well as by specific setting of some pieces of the

293

294

vylepšení „rovného hřiště“ v určitých zemích, v této oblasti zbývá udělat ještě spoustu práce.

regulation (e.g. the IRB approach). While some regulatory novelties, such as the Banking Union, can be genuinely expected to even the level playing field for certain countries, lots of work remains to be done in this area.

Konečně zatřetí, regulace stínového bankovního sektoru zůstává ignorována. Ačkoli určitá vůle k jednání o tomto tématu existuje313, včasné řešení otázky má zásadní význam. Současná bankovní regulace se dotýká především tradičních bank, které přijímají vklady, a absence adekvátních regulatorních ustanovení, která by se vztahovala na stínový bankovní sektor, proto vytváří příležitosti pro regulatorní arbitráž. Na jedné straně lze argumentovat tím, že stínový bankovní sektor absorbuje ztráty lépe než sektor tradiční, protože penzijní fondy mohou například rozložit ztráty do delších období. Na druhé straně by však nikdy neměl být podceňován amorfní rozsah stínového sektoru, včetně fondů peněžního trhu, hedge fondů nebo jednoúčelových investičních společností, který neustále vyvíjí nové finanční produkty a metody. Stínový sektor se zřejmě navíc v reakci na novou regulaci a v důsledku regulatorní arbitráže a finančních inovací dále rozroste. Měla by být proto věnována značná pozornost jeho vývoji a zdrojům financování vedoucích ke zvrácení tendence k ignoraci tohoto odvětví. Nové evropské regulatorní předpisy mají nezanedbatelný kumulativní dopad na banky. Tradiční bankovní sektor se v důsledku svých nižších zisků a vysokých nákladů na dodržování regulatorních předpisů pravděpodobně zmenší. Balíček CRD IV utahuje kapitálové standardy za účelem zvýšení kapacity bank absorbovat ztráty. Banky tak mají na svých rozvahách držet více kapitálu. To povede k poklesu jeho nabídky a ke zvýšení jeho rovnovážné ceny. Mechanismus rekapitalizace z vnitřních zdrojů kromě toho zvyšuje úvěrové riziko pro držitele aktiv způsobilých k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů, zejména pro vlastníky podřízených dluhopisů, kteří jsou na druhém místě v pořadí kapitalizace z vnitřních zdrojů (po akcionářích). Vlastníci těchto aktiv tak budou samozřejmě požadovat vyšší investiční prémii, což dále přispěje k růstu ceny kapitálu. Postupné zavádění standardů likvidity představuje další zdroj střednědobého odčerpávání zisků bank stejně jako desetiletý proces plnění fondu pro řešení problémů či nový systém DGS. Zvýšení ceny kapitálu a následný pokles zisků bank proto povede ke zmenšení tradičního sektoru. Dlužníci i poskytovatelé kapitálu budou následně hledat alternativu k bankovnímu financování. Jelikož je stínový bankovní sektor doposud povětšinou neregulován, je pravděpodobné, že podstatné části alternativu-hledajících subjektů vyhoví. Takový transfer zdrojů

Finally, regulation of the shadow banking sector is being constantly ignored. Although the will to discuss the topic exists313, it is crucial that the issue be addressed in a timely manner. The current banking regulation mainly affects traditional deposit-taking banks and, therefore, a lack of adequate regulatory provisions applicable to the shadow banking sector creates regulatory arbitrage opportunities. On the one hand, it may be argued that the shadow banking sector absorbs losses better than the traditional sector because pension funds, for instance, can distribute losses over longer time horizons. On the other hand, an inherently amorphous and permanently evolving scope of the shadow sector including money market funds, hedge funds, or special investment vehicles should never be underestimated. Moreover, the shadow sector is likely to enlarge in response to new regulation as a result of both the regulatory arbitrage and financial innovations. Therefore, the trend of ignoring the shadow sector should warrant substantial attention and resources and be reversed soon. The cumulative impact of new European regulatory provisions on banks is not negligible. First of all, the size of the traditional banking sector will decrease as a result of fewer profits in the sector and high compliance costs. The CRD IV package increases capital standards in order to improve banks’ loss-absorbing capacity. Consequently, more capital is to be kept in banks. This will result in its weaker supply and, subsequently, in a rise in its equilibrium price. Moreover, the bail-in mechanism increases credit risk for holders of bailianble assets, in particular for holders of subordinated debt who feature on the second place of the bail-in pecking order (after shareholders). Holders of these assets will, therefore, naturally require higher premium on their investment which will further contribute to the increase in the price of capital. The gradual implementation of liquidity standards as well as the 10-year process of filling up the resolution fund and the new DGS then constitutes another medium-run drain on banks’ profits. The rise in the price of capital and a subsequent reduction in banks’ profits will bring about a decrease in the size of the sector. As a result, both borrowers and capital suppliers will look for substitutes to bank financing. Since the shadow banking sector remains largely unregulated so far, it is likely to accommodate a substantial proportion of

295

296

v sobě však nese i převod systémového rizika, a je proto velmi důležité, aby se stínové bankovnictví rovněž stalo předmětem obezřetné regulace. Bude-li tato

the search. However, such a transfer of resources inherently includes a transfer of systemic risk and, therefore, it is highly important shadow banking be also

regulace důvěryhodná, důsledně vymáhaná a dodržovaná, bude dosaženo celkového poklesu úvěrového rizika ve finančním sektoru, který vyvolá tlak na snižování cen úvěrů, čímž se celkový negativní dopad na cenu kapitálu zmírní.

subjected to prudent regulation. If the regulation is credible, thoroughly enforced and abided by, the overall credit risk in the financial sector will decline, thereby creating a downward pressure on the price of credit. The negative overall price effect would thus be mitigated somewhat.

313. viz např. IP/13/812, MEMO/10/572, nebo MEMO/13/764 313. see, for instance, IP/13/812, MEMO/10/572, or MEMO/13/764

297

298

Část 3: Česká republika

Part 3: The Czech Republic

1. Úvod

1. Introduction

299

300

Český bankovní sektor přečkal nedávnou finanční krizi prakticky nepoškozený a je tedy obecně považován za bezpečný. Současné evropské regulatorní úsilí je

The Czech banking sector emerged virtually unharmed from the recent financial crisis and, as such, is widely perceived as safe. The current European regulatory

proto v České republice často přijímáno s nepochopením. Země navíc není členem eurozóny, což má tendenci nadále oslabovat zájem o témata, jež se zdánlivě týkají výhradně měnové unie (například bankovní unie). Český bankovní sektor však není v žádném ohledu jedinečný. Přestože se v několika aspektech od bankovních sektorů svých západních protějšků liší, s některými středoevropskými zeměmi, například s Polskem a se Slovenskem, sdílí společnou strukturu bankovnictví. Rozdíly a podobnosti mezi českým bankovním sektorem a evropským průměrem, středoevropskými zeměmi a některými západoevropskými zeměmi analyzuje sekce 2 Části III.

endeavour is therefore often received with a lack of understanding in the Czech Republic. Moreover, the country is not a member of the euro area, which tends to further weaken the interest in seemingly exclusively euro‑area topics such as the Banking Union. However, the Czech banking sector is by no means unique. Although it does differ in several respects from sectors of its western counterparts, it shares a common structure with banking sectors of other Central European economies such as Poland or Slovakia. Section 2 of Part III analyses the differences and similarities of the Czech banking sector with respect to European averages, Central European countries and a few Western European economies.

Český bankovní sektor je malý, konzervativní a rentabilní a z velké části vlastněný zahraničními finančními skupinami. Většina těchto vlastníků je navíc usazena v zemích eurozóny. Vlastnická struktura tak vytváří přímou vazbu mezi českým bankovnictvím a bankovnictvím eurozóny, která se může stát okamžitým zdrojem nestability. Obezřetná regulace bank eurozóny je proto v eminentním zájmu České republiky. Vedle této hrozby identifikuje naše analýza v sekci 3 další dvě oblasti, v nichž se český sektor vystavuje vyššímu riziku než většina ostatních evropských bankovních sektorů. Přestože souhlasíme se všeobecným přesvědčením, že české bankovnictví prokázalo během nedávné krize značnou odolnost, upozorňujeme, že tento fakt v žádném případě nenaznačuje, že sektor přečká další krizi opět nedotčen. Mechanismy šíření budoucích krizí nejsou nikdy předem známy, a je proto třeba provádět hodnocení rizik, do nichž se promítá ekonomické klima, v pravidelných intervalech. Konečně, na základě specifických rizik jednotlivých zemí a analýzy Části II hodnotíme dopady evropské regulace na český bankovní sektor. V oddílu 4 konstatujeme, že vzhledem k tomu, že je český bankovní sektor propojen s bankovnictvím eurozóny, a to jak přímo prostřednictvím vlastnické struktury, tak i nepřímo prostřednictvím vnitřního trhu, přinese mu zapojení do nově vznikající bankovní unie na základě úzké spolupráce dlouhodobé výhody.

The Czech banking sector is small, conservative, and profitable but it is also predominantly owned by foreign financial groups. Moreover, vast majority of the owners is domiciled in euro area countries. It follows straight away that the ownership structure constitutes a direct link between Czech and euro area banking which could become an instant source of instability. Therefore, prudent regulation of euro area banks is in the interest of the Czech Republic. Apart from this threat, our analysis in section 3 identifies another two areas, in which the Czech sector is exposed to higher risks than most other European banking sectors. Although we agree with the popular belief that Czech banking proved resilient during the recent financial crisis, we point out that it by no means implies that the sector will emerge intact from the next crisis again. Propagation mechanisms of future crises are never known ex ante and, therefore, risks should be reassessed in regular intervals, reflecting the economic climate. Finally, building up on the country-specific risks and the analysis of Part II, we evaluate impacts of European regulation on the Czech banking sector. We then argue in section 4 that since the Czech banking sector is interconnected with sectors of euro area economies both directly through the ownership structure and indirectly through the Single Market, it will benefit in the long run from joining the nascent Banking Union on

Zbytek Části III je strukturován následovně: oddíl 2 se zabývá strukturou českého bankovnictví. Za použití údajů z pokrizového období porovnáváme tento sektor s průměry Evropské unie, euro oblasti a s několika dalšími vybranými zeměmi – s Polskem a se Slovenskem, tj. se středoevropskými ekonomikami, jež sdílejí

The rest of Part III is structured as follows: firstly, section 2 analyses the structure of Czech banking. Using post-crisis quantitative data, it compares the Czech sector to the European Union and euro area averages as well as to a handful of selected European countries. These consist of Poland and Slovakia, Central European

the basis of close cooperation.

301

302

dědictví komunistické diktatury a jejího centrálního plánování, s Německem jako nejsilnější ekonomikou v regionu, na níž závisí mnoho českých exportních

economies that share the legacy of the communist dictatorship and its central planning regime; Germany, the strongest economy in the region, on which many

odvětví, a s Velkou Británií, největším evropským finančním centrem314. Zadruhé, oddíl 3 zkoumá dopady rizik plynoucích ze struktury českého bankovnictví na ekonomiku země. Zatřetí, oddíl 4 komentuje dopady evropské regulace na český bankovní sektor a oddíl 5 Část III shrnuje.

Czech exporting industries are dependent; and the United Kingdom, the largest European financial centre.314 Secondly, section 3 examines the risk implications of the structure of Czech banking for the country’s economy. Thirdly, section 4 highlights the impacts of the European regulation on the Czech banking sector and, finally, section 5 concludes.

314. Podle Indexu globálních finančních center z roku 2014 je Londýn největším evropským finančním centrem na světě a druhý největším v celosvětovém pořadí za New Yorkem.

314. according to the Global Financial Centres Index for 2014, London is the largest European financial centre in the world, coming second after New York in the global ranking

303

304

Část 3: Česká republika

Part 3: The Czech Republic

2. Analýza českého bankovního sektoru

2. Analysis of the Czech Banking Sector

305

306

Tento oddíl analyzuje pokrizový vývoj českého bankovního sektoru od roku 2008 do roku 2013. Začínáme popisem velikosti, vlastnické struktury a konkurence v sek-

This section analyses the post-crisis evolution of the Czech banking sector from 2008 to 2013. We begin with a description of the sector in terms of its size,

toru a poté přecházíme k analýze rozvahy. Oddíl následně uzavřeme několika poznámkami o likviditě, funkci zprostředkování úvěrů a o ziskovosti sektoru. Jak je nastíněno v úvodu, srovnáváme Českou republiku (CZ) s Německem (DE), s Polskem (PL), se Slovenskem (SK) a s Velkou Británií (UK), ale také s průměry Evropské unie (EU27315) a euro oblasti (EA).

ownership structure and competition and proceed with a balance sheet analysis. Subsequently, we conclude this section with a few remarks on liquidity of the sector and its credit intermediation function as well as its profitability. As outlined in the Introduction, we compare the Czech Republic (CZ) to Germany (DE), Poland (PL), Slovakia (SK) and the United Kingdom (UK) as well as to European Union (EU27315) and euro area (EA) averages.

2.1 Velikost, vlastnická struktura a konkurence Český bankovní sektor je podstatně menší než evropský průměr (Obr. 8). České banky držely dohromady v roce 2013 aktiva s celkovou hodnotu více než 119 % HDP, což představuje zvýšení o téměř 25 procentních bodů oproti roku 2008. Přestože je české bankovnictví v současné době v postkomunistickém středoevropském regionu největší, dosahují průměry EU27 a EA zhruba 300 %. Několik zemí má však v porovnání s evropským průměrem podstatně větší bankovní sektory: britské bankovnictví bylo například v roce 2013 téměř pětkrát větší než ostrovní ekonomika a pouze dvě evropské země mají ještě větší bankovní sektory než Velká Británie. První místo v tomto žebříčku zaujímá Lucembursko s celkovými aktivy v hodnotě více než 1579 % přidané hodnoty všeho zboží a služeb, které země v roce 2013 vyprodukovala, následované Maltou s 693 %. Co se týče střednědobých trendů, velikost evropských bank od krize v důsledku deleverage a konsolidace rozvah klesá, zatímco celková aktiva středoevropského bankovnictví buď stagnují (SK) nebo mírně rostou (CZ a PL).

2.1. Size, Ownership Structure and Competition The size of the Czech banking sector is considerably smaller than the European average (Figure 8). Czech banks held assets of total worth exceeding 119% of GDP in 2013, an increase of nearly 25 percentage points relative to 2008. Although Czech banking is currently the largest in the post-communist Central European region, both the EU27 and EA averages are running at about 300%. Nevertheless, several countries have substantially larger sectors than the average: British banking, for instance, was almost five times the size of the island’s economy in 2013 and only two European economies had a larger banking sector than the United Kingdom. Luxembourg is at the top of this ranking with total assets worth of more than 1579% of the value added of all goods and services that the country produced in 2013, followed by Malta with 693%. In terms of mediumterm trends, the size of European banks has been decreasing since the crisis as a result of deleveraging and balance sheet consolidation, while total assets of Central European banking are either stagnating (SK) or on a slightly increasing trend (CZ and PL).

307

308

Obr. 8: Velikost bankovních sektorů (celková aktiva jako % HDP)

Figure 8: Size of Banking Sectors (total assets as % of GDP)

% of GDP

% of GDP

700%

700%

600%

600%

500%

500%

400%

400%

300%

300%

200%

200%

100%

100%

0%

309

0%

2008 UK

2009 DE

2010

2011

EA

EU27

2012

2013

SK

2008

CZ

PL

UK

2009 DE

2010

2011

EA

EU27

2012

2013

SK

CZ

PL

zdroj: Konsolidované bankovní údaje ECB a Eurostatu

source: ECB Consolidated Banking Data and Eurostat

Obr. 9: Vlastnická struktura v roce 2013 (% celkových aktiv vlastněných domácími a zahraničními bankami)

Figure 9: Ownership Structure in 2013 (% of total assets owned by domestic and foreign banks)

celkových aktiv % of%total assets

% of total assets

100%

100%

90%

90%

80%

80%

70%

70%

60%

60%

50%

50%

40%

40%

30%

30%

20%

20%

10%

10%

0%

0%

CZ

SK

PL

UK Domácí Domestic

EU27

EA

DE

CZ

SK

Zahraniční Foreign

PL

UK Domestic

Poznámka: obsahuje zahraniční pobočky a dceřiné podniky

Note: includes foreign branches and subsidiaries

zdroj: Konsolidované bankovní údaje ECB

source: ECB Consolidated Banking Data

EU27 Foreign

EA

DE

310

České banky jsou vlastněny téměř výhradně zahraničními finančními skupinami. Vlastnická struktura národních bankovních sektorů se během posledních pěti let

Czech banks are owned almost exclusively by foreign financial groups. The ownership structure of national banking sectors has not changed significantly

významně nezměnila, a Obr. 9 proto pouze znázorňuje průřezové porovnání za rok 2013. Graf poukazuje na značnou různorodost v rámci Evropské unie. Zahraniční banky vlastní v inijním průměru jednu šestinu celkových aktiv národních sektorů, tento poměr však vystřeluje prudce vzhůru v České republice na více než 92 %, což je po Estonsku druhé nejvyšší procento v EU. Co se týče samotných subjektů, devět z deseti největších bank působících na českém trhu tvoří dceřiné podniky mateřských finančních skupin s ústředím mimo Českou republiku.316 Na druhém konci této škály se nacházejí německé a řecké banky, v nichž převládají domácí skupiny, které vlastní zhruba 96 % celkových aktiv, a pro Francii činil tento údaj v roce 2013 téměř 97 %.

over the last 5 years and, therefore, Figure 9 only captures a cross-section comparison for 2013. The Figure demonstrates a considerable degree of heterogeneity across the European Union. Foreign groups own on average about one sixth of total assets of national sectors in the Union but the ratio rockets to over 92% in the Czech Republic. It is after Estonia the second largest percentage in the EU. Moreover, even in terms of entities, 9 out of 10 largest banks operating on the Czech market are subsidiaries of parental financial groups headquartered outside the country.316 At the other end of the spectrum, German and Greek banking sectors are dominated by domestic groups that hold about 96% of total assets and the 2013 figure touches even 97% in France.

Konkurence v českém bankovním sektoru pokulhává za evropským průměrem. Obr. 10 znázorňuje hodnoty Herfindahlova indexu317, vypočtené pro celková aktiva bankovního sektoru (s vyloučením nebankovních finančních institucí). V absolutních číslech je český a slovenský bankovní sektor méně konkurenční než sektory vyspělých evropských ekonomik. Vývoj české časové řady však sleduje vývoj evropského průměru s počátečním poklesem konkurence mezi lety 2008 až 2010 a jeho následným návratem na předchozí úroveň, který tyto údaje vrací zhruba k jejich počátečnímu bodu v roce 2008. Hodnota indexu pro český sektor se v roce 2013 nezměnila, konkurence v EU však v průměru poněkud poklesla. Jelikož Herfindahlův index představuje ve své podstatě průměrový ukazatel, Obr. 11 rovněž znázorňuje kumulativní podíl pěti největších úvěrových institucí působících na příslušných trzích. Je zjevné, že oba údaje vykazují podobné procesy, přestože se interpretace Obr. 11 může jevit intuitivnější. České bankovnictví představuje jedinou výjimku ze vzájemné podobnosti mezi Obr. 10 a 11, protože kumulativní podíl pěti největších českých bank vzrostl v roce 2013 zhruba o 2,4 procentních bodů, zatímco tento pokles není zachycen v průměrovém Herfindahlově indexu. Tato nesrovnalost naznačuje, že velké banky patřící do skupiny padesáti největších v České republice v roce 2013 získaly tržní podíl na úkor menších úvěrových institucí stejné skupiny.

Competition in the Czech banking sector is lacking behind European averages. Figure  10 presents values of the Herfindahl index317 computed for total assets of the banking sector (non-bank financial institutions are excluded). In absolute terms, Czech and Slovak banking is less competitive than sectors of developed European economies. Nevertheless, the Czech time series follows a similar pattern as the European average with an initial decrease in competition from 2008 to 2010 and its subsequent restoration over the next two-year period, bringing the numbers to roughly their 2008 starting point. The value of the index for the Czech sector did not change in 2013 but on average competition dropped somewhat in the EU. Since the Herfindahl Index is essentially an averaging measure, Figure 11 also shows a cumulative share of the 5 largest credit institutions operating on respective national markets. It is immediately obvious that both measures tell a similar story although interpretation of Figure  11 might feel more intuitive. Czech banking makes the only exception to the resemblance of Figure 10 and 11 because the cumulative share of the 5 largest Czech banks increased by about 2.4 percentage points in 2013 whereas this decline in competition is not reflected in the averaging Herfindahl index. This discrepancy implies that large banks of the group of the 50 largest ones benefitted at the expense of smaller credit institutions of the same group in the Czech Republic in 2013.

311

312

Obr. 10: Herfindahlův Index

Figure 10: Herfindahl Index

Herfindahl Index

Herfindahl Index

0,14

0,14

0,12

0,12

0,1

0,1

0.08

0.08

0,06

0,06

0,04

0,04

0,02

0,02

0

313

0

2008 UK

2009 DE

2010 EA

2011 EU27

2012 SK

2013 CZ

2008 PL

UK

2009 DE

2010 EA

2011 EU27

2012 SK

2013 CZ

PL

Poznámka: hodnota indexu je nepřímo úměrná velikosti konkurence v odvětví; evropský průměr na základě vážených aktiv

Note: the value of the index is inversely related to the amount of competition in the industry; asset-weighted European averages

zdroj: Monetární a finanční statistiky ECB a vlastní výpočet

source: ECB Monetary and Financial Statistics and own calculations

Obr. 11: Podíl 5 největších úvěrových institucí (% celkových aktiv)

Figure 11: Share of 5 Largest Credit Institutions (% of total assets)

% celkových aktiv % of total assets

% of total assets

80%

80%

70%

70%

60%

60%

50%

50%

40%

40%

30%

30%

20%

20%

2008 UK

2009 DE

zdroj: Monetární a finanční statistiky ECB

2010 EA

2011 EU27

2012 SK

2013 CZ

2008 PL

UK

2009 DE

source: ECB Monetary and Financial Statistics

2010 EA

2011 EU27

2012 SK

2013 CZ

PL

314

2.2 Složení rozvahy

2.2. Balance Sheet Composition

Analýza rozvahy odhaluje hlavní rozdíly mezi obchodními modely středoevropského bankovnictví a zbytkem EU. Obr. 12 a 15 znázorňují na národní bázi vybrané rozvahové položky (vybraná aktiva, respektive pasiva) ve formě procentních podílů na celkových aktivech. Na straně aktiv tvoří u středoevropských bank úvěry významnější položku, než je tomu u evropského průměru. Ačkoli však úvěry ve Velké Británii v roce 2013 tvořily pouhých 30,1 % celkových aktiv, neznamená to, že britské banky ve zprostředkovávání úvěrů zaostávají. Zjištění spíše naznačuje, že středoevropské banky preferují vedení úvěrů v rozvaze, zatímco britské banky je namísto toho sekuritizují. V důsledku toho jsou cenné papíry obchodovány na kapitálových trzích a předmětné půjčky jsou tak vyvedeny mimo rozvahu bank a jejich místo zaujímají různé druhy tržních aktiv. Jak jsme vysvětlili v Obecných východiscích, tato praxe skrývání pák vedla k nadměrně velkým rozvahám v některých zemích, a ve chvíli, kdy cenné papíry ztratily svou hodnotu, praxe vyústila v úvěrovou krizi. Korelace mezi půjčkami domácností jako procentem celkových aktiv a velikostí rozvahy vyjádřené v procentech HDP se ve všech evropských zemích v období 20082013 držela pod hranicí 0,61. Položka půjček se navíc za toto pětileté období ve většině jurisdikcí zvýšila o několik procentních bodů jako důsledek probíhajícího procesu deleverage a odklonu od některých tržních aktiv. Tento trend se však v České republice neuplatnil, protože její pokrizový průměr původně mírně kolísal mezi dolní hranicí 47,3 % v roce 2012 a horní hranicí 48,3 % v roce 2010, aby poté v roce 2013 výrazněji poklesnul na 44,7 %.

Balance sheets analysis reveals the main differences between the business models of Central European banking and the rest of the EU. Figures 12 and 15 show selected balance sheet items (selected assets and liabilities, respectively) as percentages of total assets on national basis. On the asset side, loans constitute a more significant item on balance sheets of Central European banks than it is the case in Europe on average. However, although loans only constituted 30.1% of total assets in the United Kingdom in 2013, it does not mean that British banks intermediate credit in an inferior way. This observation rather suggests that Central European banks prefer holding loans on their balance sheets whereas British credit institutions securitise them instead. Subsequently, securities are traded on capital markets and, therefore, the underlying loans are kept off banks’ balance sheets and their place is occupied by various kinds of wholesale assets. As we explained in the General Background, this practice of concealing leverage resulted into excessively inflated balance sheets in some countries and – when the securities lost their values – into the subsequent credit crunch. In fact, over the period 2008‑2013 the correlation between household loans as a percentage of total assets and the size of the balance sheet expressed as percentage of GDP across all European countries kept below ‑0.61. Moreover, the fraction of loans on banks’ balance sheets increased by several percentage points in most jurisdictions over the five-year period as a result of the ongoing deleveraging process and departure from certain wholesale assets. However, this trend did not apply to the Czech Republic whose national post-crisis average originally only fluctuated mildly with a trough of 47.3% in 2012 and a peak of 48.3% in 2010 and then experienced a larger slump to 44.7% in 2013.

Struktury úvěrových portfolií ve vybraných jurisdikcích jsou si do značné míry podobné (Obr. 12): největší protistranu tvoří domácnosti (D), následované nefinančními korporacemi (NFC) a jinými finančními institucemi (JFI). Jedinou výjimku z tohoto uspořádání tvoří Velká Británie, kde jsou JFI půjčky pravidelně vyšší než půjčky nefinančním korporacím a v roce 2008 byly dokonce i vyšší než půjčky domácnostem. Důvod tohoto jevu, tedy sekuritizaci, jsme komentovali dříve. České banky zpravidla drží ve svých rozvahách podstatně větší množství státních cenných papírů, z nichž většinu tvoří státní dluhopisy, než jejich západní protějšky. Tento vzor zachycuje obchodní model všech středoevropských

The structure of loan portfolios is largely similar across selected jurisdictions (Figure  12): households (HH) constitute the largest counterparty followed by non-financial corporations (NFC) and other financial institutions (OFI). The only exception to this pattern is the UK where OFI loans regularly exceed loans to nonfinancial corporations and in 2008 they exceeded even loans to households. The cause of this phenomenon, the securitisation, was explained earlier. Czech banks tend to hold significantly more government securities on their balance sheets, most of which consist of government bonds, than their western

315

316

bankovních sektorů. Rozdíl mezi ČR a průměrem EU27 činil v roce 2013 například více než 10 procentních bodů. Fiskální expanze související s krizí však vedla

counterparts. This pattern is pursuant to the business model of all Central European banking sectors. For instance, the difference between the Czech and

v průběhu tohoto období k postupnému zvyšování dluhopisových účastí ve všech vybraných jurisdikcích s výjimkou Polska, jehož bankovní sektor tyto účasti v roce 2013 snížil o 3,3 procentní body na 10,9 %. Zásoby domácích státních cenných papírů držených bankami rostly v tomto období v průměru rychleji v euro oblasti než v EU27 s celkovým zvýšením 2,9 respektive 2,3 procentních bodů. Zahraniční státní dluhopisy nejsou na Obr. 12 zachyceny, představují však pouze okrajovou položku.

EU27 average exceeded 10 percentage points in 2013. Nevertheless, a crisisrelated fiscal expansion brought about a gradual increase in holdings of the debt in all selected jurisdictions over the period with the exception of Poland whose banking sector decreased the holdings by 3.3 percentage points to 10.9% in 2013. On average, stocks of domestic government securities held by banks grew faster in the euro area than in the EU27 over the period with a total increase of 2.9 and 2.3 percentage points, respectively. Holdings of foreign government debt are not reported in Figure 12 but they only constitute a marginal item.

Obr. 12: Struktura aktiv

Figure 12: Asset Structure

2008

2008

PL

PL

SK

SK

CZ

CZ

EA

EA

EU27

EU27

DE

DE

UK

UK

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

90%

0%

10%

20%

% of total assets % celkových aktiv GO Securities VL cenné papíry

Loans DHH úvěry

30%

40%

50%

60%

70%

80%

% of total assets OFI Loans JFI úvěry

NFC Loans NFC úvěry

GO Securities

HH Loans

OFI Loans

NFC Loans

90%

317

318

2013

2013

PL

319

PL

SK

SK

CZ

CZ

EA

EA

EU27

EU27

DE

DE

UK

UK 0%

20%

40%

60%

80%

0%

20%

% of celkových aktiv % total assets

VL cenné papíry GO Securities

DHH úvěry Loans

40%

60%

80%

% of total assets JFI úvěry OFI Loans

NFC úvěry NFC Loans

GO Securities

HH Loans

OFI Loans

NFC Loans

korporace; údaje se vztahují k domácím protistranám s výjimkou JFI, které zahrnují u zemí euro oblasti cenné papíry všech

Note: end of period outstanding amount; GO – government; HH – households; OFI – other financial institutions; NFC – non‑financial corporations; data refer to domestic counterparty except for OFI which, for euro area countries, comprises securities of all euro area governments (nevertheless, vast majority of the securities was issued by domestic governments)

států euro oblasti (valná většina těchto cenných papírů je však vydána domácími vládami)

source: ECB Monetary and Financial Statistics

Poznámka: nevypořádané částky na konci období; VL- vláda; D – domácnosti JFI – jiné finanční instituce; NFC – nefinanční

zdroj: monetární a finanční statistiky ECB

Rozdíly mezi obchodními modely českého bankovnictví (středoevropského bankovnictví vůbec) a zbytku EU se projevují na pasivní straně rozvahy (Obr. 13 a 15). Zde stojí za zmínku dva body: zaprvé, středoevropské banky financují aktivity ze tří čtvrtin pasivy depozitního typu, zatímco evropský průměr se pohybuje někde nad jednou polovinou, přestože tento údaj vzrostl v roce 2013 na 60 % (Obr. 13). Co se týče celkových aktiv, činily tyto statistiky zhruba dvě třetiny respektive jednu třetinu v roce 2013 (Obr. 15). Podobně jako u rozvahových aktiv však tato nesrovnalost neznamená, že průměrný Evropan spoří více než průměrný obyvatel středoevropského regionu. Je na ni totiž třeba pohlížet spíše jako na další důkaz rozdílnosti obchodních modelů. Středoevropské bankovnictví se spoléhá na tržní financování podstatně méně než evropský průměr, a protože je tržní model produktem relativně nedávné finanční inovace,

The differences in the business model of Czech banking (Central European banking in general) and the rest of the EU persist on the liability side (Figures 13 and 15). Two points are worth mentioning here: first, with more than three quarters of liabilities of this type, Central European banks are predominantly funded by deposits which only constituted a little more than one half of all liabilities of an average European bank in 2012 although 2013 saw an increase in this figure to about 60% (Figure 13). In terms of total assets, the ratios ran roughly at about two thirds and one third, respectively, in 2013 (Figure 15). However, as was the case on the asset side, this discrepancy does not necessarily imply that an average European saves less than an average resident of the Central European region. It shall rather be treated as further evidence of different business models: Central European banking relies on wholesale funding to a substantially lesser degree than the rest of the EU and since the latter model is a product of relatively

320

označují se středoevropské banky za konzervativní. Jak jsme však vysvětlili dříve, tržní financování se během nedávné finanční krize projevilo jako mimořádně

recent financial innovation, Central European banks are said to be conservative. Nevertheless, as we explained earlier, wholesale funding proved extremely

nestabilní, a proto na tento konzervativní přídomek nelze pohlížet s opovržením, jak tomu občas bývá. Přesto z toho však nevyplývá, že bankovnictví financované vklady je imunní vůči finančním krizím. Vklady činily koncem roku 2012 87,6 % vkladů kyperských bank, tedy podobné procento jako u českých úvěrových institucí, a přesto se bankovní sektor ostrova za pár měsíců po konci tohoto období zhroutil

unstable during the recent financial crisis and, therefore, the conservative label should not be read with contempt as it sometimes tends to. Neither does it follow, however, that deposit-funded banking is immune to financial crises. In fact, deposits added up to 87.6% of liabilities of Cypriot banks at the end of 2012, which was on a par with Czech credit institutions, and yet the island’s banking sector collapsed a few months later.

Obr. 13: Vklady (% celkových závazků)

Figure 13: Deposits (% of total liabilities)

% of total liabilities

% of total liabilities

100%

100%

90%

90%

80%

80%

70%

70%

60%

60%

50%

50%

40%

40%

30%

30%

2008 UK

2009 DE

2010 EA

2011 EU27

2012 SK

2013 CZ

2008 PL

UK

2009 DE

2010 EA

2011 EU27

2012 SK

2013 CZ

PL

Poznámka: Švédsko není počítáno do EU27 a do průměrů EA z důvodu nedostupnosti údajů; evropské průměry vážené

Note: Sweden is not included in EU27 and EA averages due to data unavailability; asset-weighted European averages

aktivy

source: ECB Consolidated Banking Data and own calculations

zdroj: konsolidované bankovní údaje ECB a vlastní výpočty

321

322

323 . Obr. 14: Česká vkladová struktura dle splatnosti v roce 2013 (% celkových vkladů)

Figure 14: Czech Deposit Structure by Maturity in 2013 (% of total deposits)

Deposits redeemable at Vklady vypověditelné nanotice požádání

63,13%

Deposits redeemable at notice

63,13%

Deposits maturity to 3 months Vklady sewith splatností do up 3 měsíců

24,54%

Deposits with maturity up to 3 months

24,54%

Deposits maturity 3 months to 1 year Vklady sewith splatností 3 měsíce – 1 rok

3,74%

Deposits with maturity 3 months to 1 year

3,74%

Vklady se with splatností 1-2 1roky Deposits maturity to 2 years

1,54%

Deposits with maturity 1 to 2 years

1,54%

Vklady se with splatností 2-3 2roky Deposits maturity to 5 years

1,97%

Deposits with maturity 2 to 5 years

1,97%

Deposits maturity 5 years Vklady se with splatností nadexceeding 5

5,08%

Deposits with maturity exceeding 5 years

5,08%

Poznámka: nevypořádané částky na konci období

Note: end of period outstanding amount

zdroj: bankovní statistiky ČNB

source: CNB Banking Statistics

Jak ukázali Diamond & Dybvig (1983) ve své vlivné studii, inherentní nebezpečí bankovního podnikání spočívá v nesouladu dob splatnosti. Jak tradiční model financovaný vklady, tak i inovativní model financovaný tržními pasivy jsou vystaveny riziku transformace splatnosti. Obchodní modely bank jsou navíc jen zřídka financovány výhradně vklady nebo výhradně tržními pasivy a do určité míry obvykle kombinují oba přístupy. Přesto však nelze tvrdit, že tržní financování představuje bezpečnější alternativu, jelikož jeho dostupnost ve vysoké míře závisí na stávajících ekonomických podmínkách (viz např. finanční krizi v letech 2007-2009). Obr. 14 znázorňuje rozsah nesouladu v dobách splatnosti v tradičním obchodním modelu na příkladu skladby bankovních vkladů českých úvěrových institucí v roce 2013. S vědomím toho, že vklady tvoří devět desetin všech závazků českých bank, je více než 87 % z nich splatných do tří měsíců.318 Jinými slovy, okolo 78 % všech finančních zdrojů českých úvěrových institucí má velmi krátkou dobu splatnosti (na druhé straně jsou vklady rovněž vysoce likvidní a tímto tématem se zabýváme níže). České bankovnictví proto odolalo nedávné krizi, protože její spouštěcí mechanismus, tedy prasknutí spekulativní bubliny, zasáhl především rozvahy s rozsáhlou tržní expozicí.

As shown by Diamond & Dybvig (1983) in their influential paper, the inherent danger of the banking business consists in maturity mismatch. Both the traditional, deposit-funded, model and the innovative, wholesale-funded, one are exposed to maturity transformation risks. Moreover, banks’ business models are rarely exclusively deposit- or wholesale-funded and usually combine both approaches to various degrees. Although it cannot be claimed that wholesale funding always provides a safer alternative because its availability is highly dependent on current economic conditions (consider the 2007-2009 financial crisis), Figure 14 demonstrates the extent of maturity mismatch of the traditional business model: it captures a composition of banks’ deposits of Czech credit institutions in 2013. Bearing in mind that deposits constitute nearly nine tenths of all liabilities of Czech banks, more than 87% of this volume mature in up to 3 month.318 In other words, about 78% of all funding sources of Czech credit institutions are of a very short-term maturity (on the other hand, deposits are also highly liquid and we will address this topic later). Czech banking therefore proved resilient during the recent crisis because the triggering mechanism, a collapse of an asset bubble, primarily affected balance sheets with large wholesale exposures.

Zadruhé, středoevropský mezibankovní trh je méně vyvinutý v porovnání se zbytkem EU. Struktura závazků znázorněná na Obr. 15 ukazuje, že zatímco průměrný součet repo smluv a vkladů jiných finančních institucí činil v EU v roce

Second, the Central European interbank market is less developed than in the rest of the EU. The liability structure captured in Figure 15 shows that while on the average the sum of repos and deposits of other financial institutions amounted

324

2008 7,3 % celkových aktiv, tatáž suma nepřekročila ve stejném roce v České republice 1,3 %. Velmi podobná čísla se objevila i u ostatních středoevropských

to 7.3% of total assets in the EU in 2008, the same sum did not exceed 1.3% in the Czech Republic in the same year. Broadly similar figures also applied to other

bankovních sektorů, zatímco ve Velké Británii dosáhla tato suma téměř 14 % celkových aktiv. Obr. 15 navíc znázorňuje, že regionální nesoulad trval po celé pokrizové období, což znamená, že rozdíl v obchodních modelech není prchavou módní záležitostí.

Central European banking sectors whereas in the UK the sum reached nearly 14% of total assets. Moreover, Figure 15 demonstrates that the regional discrepancy has persisted throughout the post-crisis period, meaning the difference in the business models is not a matter of vogue.

Obr. 15: Struktura pasiv

Figure 15: Liability Structure

2008

2008

PL

PL

SK

SK

CZ

CZ

EA

EA

EU27

EU27

DE

DE

UK

UK 0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

0%

10%

20%

% of total assets % celkových aktiv Deposits VlGO vklady

Deposits DHH vklady

OFIvklady Deposits JFI

30%

40%

50%

60%

% of total assets OFI Repos JFI repos

NFC vklady Deposits NFC

GO Deposits

HH Deposits

OFI Deposits

OFI Repos

NFC Deposits

70%

325

326

327 2013

2013

PL

PL

SK

SK

CZ

CZ

EA

EA

EU27

EU27

DE

DE

UK

UK 0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

0%

10%

20%

% aktiv %celkových of total assets

Deposits VlGO vklady

Deposits DHH vklady

OFIvklady Deposits JFI

30%

40%

50%

60%

70%

% of total assets Repos JFIOFI repos

NFCvklady Deposits NFC

GO Deposits

HH Deposits

OFI Deposits

OFI Repos

NFC Deposits

Poznámka: nevypořádané částky na konci období; VL – vláda; D – domácnosti; JFI – jiné finanční instituce; NFC – nefinanční korporace; údaje se vztahují k domácím protistranám s výjimkou JFI, které zahrnují u zemí euro oblasti vklady vlád všech států euro oblasti (valná většina těchto vkladů však stejně patřila domácím vládám)

Note: end of period outstanding amount; GO – government; HH – households; OFI – other financial institutions; NFC – non‑financial corporations; data refer to domestic counterparty except for GO which, for euro area countries, comprises deposits of all euro area governments (nevertheless, vast majority is deposited by domestic governments)

zdroj: monetární a finanční statistiky ECB

source: ECB Monetary and Financial Statistics

2.3 Likvidita a ziskovost

2.3. Liquidity and Profitability

Český bankovní sektor je v porovnání s jinými evropskými sektory vysoce likvidní. Vedle vysokého podílu vkladů v rozvahách bank je poměr úvěrů ke vkladům (LTD) relativně nízký (Obr. 16). Český sektor měl v roce 2012 dokonce nejnižší LTD v Evropské unii a o rok později se umístli na druhém místě o 1,1 procentního bodu za maltským sektorem. Nízký ukazatel LTD může znamenat dvě věci: hodnoty pod 100 % na jednu stranu naznačují vysokou likviditu sektoru z důvodu přebytku vkladů nad úvěry a vysvětlují omezenou úlohu mezibankovního úvěrování ve financování dané ekonomiky. Na druhou stranu však mohou nízké hodnoty tohoto ukazatele vypovídat o omezených výnosech bank, protože vklady zůstávají nevyužité. Níže nicméně ukážeme, že české bankovnictví bylo soustavně ziskové i v nedávných bouřlivých letech, a nízký LTD ukazatel se proto zdá být pouze příznakem dostatku likvidity. Nízké hodnoty se navíc rovněž vykládají jako důkaz

The Czech banking sector is highly liquid relative to other European banking sectors. Apart from the high proportion of deposits on banks’ balance sheets, the loan-to-deposit (LTD) ratio of the sector is relatively low (Figure 16). In fact, the Czech banking sector had the lowest LTD ratio in the European Union in 2012 and only came second to the Maltese sector by 1.1 percentage points one year later. A low LTD ratio may signal two stories: on the one hand, values below 100% imply high liquidity of the sector due to a surplus of deposits over loans, which may explain little role of interbank lending in economy’s funding arrangements. On the other hand, low values of the ratio may point out to limited bank’s earnings as deposits are left idle. We will show later in this section that Czech banking has been consistently profitable even in recent turbulent years and, therefore, the low LTD ratio is merely a sign of sufficient liquidity. Moreover, the low values have

328

o přebytku kapitálu na místním trhu, což naznačuje, že zprostředkování úvěrů bankami není limitováno jeho nabídkou.319 Bližší pohled na Obr. 16 ukazuje,

also been interpreted as evidence of capital surplus on the local market, implying bank credit intermediation is not limited by the supply side.319 A closer inspection

že co se týče úrovní, středoevropské ekonomiky držely své LTD ukazatele pod evropskými průměry. Co se pak týče trendů, LTD ukazatel českých bank poklesl za zvolené období o pouhých 5,8 procentních bodů na 74,6 % v roce 2013, zatímco průměr EU27 poklesl za stejné časové období o 14 procentních bodů na 104,7 %.

of Figure 16 reveals that, in terms of levels, Central European economies kept their LTD ratios below European averages. In terms of trends, the LTD ratio of Czech banks has only declined by 5.8 percentage points over the selected period to 74.6% in 2013 whereas the EU27 average dropped by nearly 14 percentage points to 104.7% over the same time span.

Obr. 16: Poměr úvěrů a vkladů LDR

Figure 16: Loan-to-Deposit Ratio

140%

LDR 140%

130% 130% 120% 120% 110% 110% 100% 100% 90% 90% 80% 80% 70%

2008 UK

2009 DE

2010 EA

2011 EU27

2012 SK

2013 CZ

70%

PL

2008 UK

2009 DE

2010 EA

2011 EU27

2012 SK

2013 CZ

PL

Poznámka: Švédsko není počítáno do EU27 a do průměrů EA z důvodu nedostupnosti údajů; evropské průměry vážené aktivy

Note: Sweden is not included in EU27 and EA averages due to data unavailability; asset-weighted European averages

zdroj: konsolidované bankovní údaje ECB a vlastní výpočty

source: ECB Consolidated Banking Data and own calculations

Procento dlouhodobě nesplácených, tzv. nedobytných úvěrů (NPL: nonperforming loans) v rozvahách českých bank bylo v roce 2012 nejvyšší v regionu (v době zpracování této studie nebyly v monetárních a finančních statistikách ECB bohužel k dispozici údaje o českém bankovním sektoru za rok 2013). Obr. 17 znázorňuje tuto statistiku vyjádřenou jako procento celkových dluhových nástrojů a naznačuje značnou různorodost napříč EU. Nedostupné údaje několika evropských jurisdikcí bohužel znemožňují provést přesné výpočty průměrů EU27 a EA. Uvádíme proto pouze hraniční hodnoty: horní mez evropského žebříčku představuje Bulharsko, kde byl téměř každý pátý úvěr v roce 2012 klasifikován

The percentage of non-performing loans (NPL) on balance sheets of Czech banks was the highest in the region in 2012 (unfortunately, at the time of writing, ECB’s Monetary and Financial Statistics lacked 2013 figures for the Czech sector). Figure 17 shows the statistic expressed as a percentage of total debt instruments and demonstrates a substantial heterogeneity across the EU. Unfortunately, unavailable data for a few European jurisdictions preclude an accurate computation of EU27 and EA averages. Therefore, we only report extreme values instead: closely followed by Cyprus, Bulgaria constitutes the upper bound of the European distribution with virtually every fifth loan classified as non-performing

329

330

jako nedobytný, následované Kyprem.320 Ve Finsku naproti tomu tvořily nedobytné úvěry v roce 2012 pouhých 0,8 % z celkových dluhových nástrojů

in 2012.320 In Finland, on the other hand, only 0.8% of total debt instruments were NPLs in 2012 (0.7% in 2013), which placed the Scandinavian country at the

(0,7 % v roce 2013), čímž se tato skandinávská země dostala na pomyslnou špičku evropského žebříčku. Česká republika náleží do skupiny zemí s poměrně vysokým procentem NPL a nezdá se pravděpodobné, že by se její postavení v roce 2013 nějak dramaticky změnilo. Vynecháme-li země, jejichž ekonomiky značně utrpěly během nedávné krize321, zjistíme, že český bankovní sektor měl v letech 2008-2012 šesté nejvyšší procento NPL (po Bulharsku, Maďarsku, Lotyšsku, Litvě a Rumunsku). Na porovnávání NPL v jednotlivých zemích je však nutné pohlížet s rezervou, a to z těchto dvou důvodů: zaprvé, účetní definice nedobytných úvěrů se v jednotlivých evropských jurisdikcích liší a, zadruhé, v přehledu údajů ECB chybí poměrně hodně záznamů. Vysoký podíl NPL nicméně zvyšuje průměrné riziko nesplácení, jemuž je daná banka vystavena, a má tak za následek vyšší rizikovou prémii, již úvěrová instituce účtuje. Vyšší cena úvěrů může snižovat jejich objem a mít tak negativní účinek na ziskovost banky. Obr. 20 a 21 však ukážou, že tomu tak v případě České republiky není.

top of an imaginary European chart. The Czech Republic belonged to a group of countries with relatively high NPL and it seems unlikely its relative position changed dramatically in 2013. As a matter of fact, if countries whose economies considerably suffered during the recent crisis are omitted321, the Czech banking sector had the sixth highest percentage of NPLs over the 2008-2012 period (after Bulgaria, Hungary, Latvia, Lithuania and Romania). However, cross-country comparisons of NPLs ought to be treated with caution for two following reasons: first, accounting definitions of a non-performing loan differ across European jurisdictions and, second, ECB’s data sheet misses quite a few entries. Nevertheless, a high proportion of NPLs increases an average default risk faced by a bank and results in a higher risk premium charged by the credit institution. A higher price of credit may in return decrease its volume and, thereby, have a negative effect on bank’s profitability. However, Figures 20 and 21 will demonstrate that this is not the case of the Czech Republic.

Obr. 17: Ohrožené úvěry brutto (% celkových dluhových nástrojů)

Figure 17: Gross Non-Performing Loans

% % of celkových totaldluhových debt nástrojů instruments

% of total debt instruments

20%

20%

18%

18%

16%

16%

14%

14%

12%

12%

10%

10%

8%

8%

6%

6%

4%

4%

2%

2%

0%

0%

2008 BG

2009 DE

2010 FI

2011 UK

2012 SK

2013 CZ

2008 PL

Poznámka: evropské průměry nejsou vypočteny z důvodu nedostupnosti údajů pro Irsko, Lucembursko a Slovinsko; BG – Bulharsko, FI – Finsko

BG

2009 DE

2010 FI

2011 UK

2012 SK

2013 CZ

PL

Note: European averages are not computed due to data unavailability for Ireland, Luxembourg, and Slovenia; BG – Bulgaria, FI – Finland

331

333

zdroj: monetární a finanční statistiky ECB

source: ECB Monetary and Financial Statistics

Obr. 18: Celkové rezervy na ztráty (% celkových brutto NPL)

Figure 18: Total Loss Provisions (% of total gross NPLs) 90%

90%

Loss Provisions (% of Gross NPL)

80% 80%

celkových(% brutto NPLNPL) Loss% Provisions of Gross

332

70%

60%

50%

70%

60%

50%

40% 40% 30% 30%

2009 2009 BG

2010 DE

2011 UK

2012 SK

2013 CZ

BG

2010 DE

2011 UK

2012 SK

2013 CZ

PL

PL Note: European averages are not computed due to data unavailability; Czech data only available for 2011 and 2012

Poznámka: evropské průměry nejsou vypočteny z důvodu nedostupnosti údajů; české údaje jsou k dispozici pouze pro

source: ECB Consolidated Banking Data

rok 2011 a 2012 zdroj: konsolidované bankovní údaje ECB

Zdá se, že poměrně vysoké procento NPL v rozvahách českých bank se nepromítá do vyšších celkových rezerv na ztráty (Obr. 18). V roce 2012 měly české úvěrové instituce 38,7 % rezerv na ztráty v poměru k NPL, což bylo nejméně v celém regionu (údaje pro český bankovní sektor za rok 2013 nejsou k dispozici). Polské banky, jejichž podíl NPL na celkových dluhových nástrojích odpovídá českému bankovnímu sektoru, měly v roce 2012 o 14 procentních bodů více rezerv na ztráty. Celkové rezervy na ztráty slovenského bankovního sektoru, jehož NPL nepřekračují 4 % celkových dluhových nástrojů, navíc dosáhly výše 71,0 %, ačkoli tento údaj poklesl v roce 2013 o téměř 14 procentních bodů. Pouze dva evropské bankovní sektory měly v roce 2012 rezervy na ztráty nižší než 38 %: nizozemské banky s 37,0 % (2,6 % NPL) a belgické bankovnictví s 28,1 % (5,1 % NPL).322

The relatively high percentage of NPLs on Czech banks’ balance sheets does not seem to be reflected in higher total loss provisions (Figure 18). Czech credit institutions held 38.7% of loss provisions per total NPLs in 2012, which was the lowest in the region (2013 data for the Czech sector are unavailable). Polish banks, whose proportion of NPLs in total debt instruments is on a par with the Czech sector, held more loss provisions by 14 percentage points in 2012. Moreover, total loss provisions of the Slovak sector, whose NPLs do not exceed 4% of total debt instruments, amounted to 71.0% although this figure decreased by almost 14 percentage points in 2013. As a matter of fact, only two European banking sectors keep their loss provisions below 38% in 2012: Dutch banks with 37.0% (2.6% of NPLs) and the Belgian industry with 28.1% (5.1% of NPLs).322

334

335 Obr. 19: Kapitálový ukazatel tier 1 (% RWA)

Figure 19: Tier 1 Capital Ratio (% of RWAs)

Tier 1 Capital Ratio Kapitálový ukazatel tier 1 0%

2%

4%

6%

8%

Tier 1 Capital Ratio

10%

12%

14%

16%

18%

0%

2008

2008

2009

2009

2010

2010

2011

2011

2012

2012

2013

2013

DE

SK

EA

CZ

EU27

PL

UK

DE

2%

4%

SK

6%

EA

8%

CZ

Poznámka: evropské průměry vážené aktivy

Note: asset-weighted European averages

zdroj: konsolidované bankovní údaje ECB a vlastní výpočty

source: ECB Consolidated Banking Data and own calculations

10%

12%

EU27

14%

16%

PL

18%

UK

336

Evropské bankovní sektory se přizpůsobily zvýšeným kapitálovým standardům. Obr. 19 ukazuje, že všechny vybrané jurisdikce, včetně vážených průměrů EU27

European banking sectors have accommodated to the increased capital standards. Figure 19 shows that all selected jurisdictions including asset-weighted EU27 and

a EA zvýšilo své kapitálové ukazatele Tier 1 nad rámec 10,5 % minima stanoveného CRD IV. Přestože znovu zdůrazňujeme, že samotný minimální kapitálový ukazatel není dostačujícím regulatorním nástrojem, krátkodobé náklady na dodržování regulatorních opatření, jež se týkaly vytváření rezerv, již byly uhrazeny. Obr. 19 navíc znázorňuje, že co se týče kapitálových ukazatelů, mají banky v celé EU tendenci k odpovědnému a konsistentnímu chování. Všechny jurisdikce totiž dodržely v roce 2013 10,5 procentní minimum, ačkoli čtyřem z nich se nepodařilo splnit tento požadavek o rok dříve: Kypr (6,2 %), Maďarsko (8,0 %) a Španělsko spolu s Francií (obě 9,8 %). Bližší prozkoumání Obr. 19 odhaluje, že evropské průměry kapitálového ukazatele Tier 1 měly od roku 2008 rostoucí tendenci, přestože rok 2013 byl svědkem jejich meziročního poklesu o více než 1,4 procentního bodu. Ačkoli úrovně v mnoha zemích zůstaly dostatečně vysoko nad hranicí 10,5 procentního minima, údaje ECB ukazují, že tomu tak není ve všech státech a že zlom v tomto trendu nastal díky poklesu statistik v následujících pěti zemích: Finsko (15,5 % v roce 2013), Itálie (jen 10,6 %), Portugalsko (12,2 %), Švédsko (11,5 %) a Nizozemsko (12,9 %)323.

EA averages have increased their Tier 1 Capital Ratios above the CRD IV minimum of 10.5%. Although we reiterate that a minimum capital ratio alone is an insufficient regulatory tool, short-run compliance costs related to the build-up of the buffers have already been paid. Moreover, Figure 19 demonstrates that, as far as capital ratios are concerned, banks seem to behave responsibly and consistently across the EU. No jurisdiction fell short of complying with the 10.5% minimum in 2013 although four struggled to meet the requirement one year earlier: Cyprus (6.2%), Hungary (8.0%) and Spain with France (both 9.8%). A closer inspection of Figure 19 reveals that European averages of Tier 1 Capital Ratio were on a rising trend since 2008 but 2013 saw their values plummet by more than 1.4 percentage points on a year-toyear basis. Although levels in most countries remained comfortably above the 10.5% minimum, ECB’s data show that it is not always the case and that the breakpoint in the trend was caused by following five countries: Finland (15.5% in 2013), Italy (only 10.6%), Portugal (12.2%), Sweden (11.5%), and Netherlands (12.9%).323

Český bankovní sektor je nejziskovějším bankovním sektorem v Evropské unii. Výše uvedená analýza ukázala, že na jeho ziskovost působí tři protichůdné síly: nízký ukazatel LTD může na jedné straně naznačovat existenci nevyužitých zdrojů, která má omezující vliv na výnosy, a vysoký podíl NPL implikuje vysoké rizikové prémie, které zvyšují náklady na úvěry. Vysoce likvidní vklady na druhé straně v porovnání s tržními produkty představují levný zdroj financování324 a jejich velký podíl na pasivní straně rozvahy českých bank má proto příznivý dopad na jejich náklady. Dvě měřítka ziskovosti bank jednoznačně dokládají, že celkový účinek působí kladným směrem: Obr. 20 znázorňuje časovou řadu návratnosti aktiv (ROA: Return on Asset), která zachycuje výnosy bank na jednotku aktiv, a Obr. 21 pak předkládá údaje o kapitálové návratnosti (ROE: Return to Equity), která měří míru návratnosti akcií bank. Zaprvé, co se týče pokrizového vývoje, ukazatel ROA středoevropských bank byl v tomto období vyšší než u bank většiny evropských zemí. České bankovnictví se v roce 2013 umístilo jako třetí v EU s ROA ve výši 1,1 %, což bylo o 0,05 procentního bodu méně než v Polsku a o 0,7 procentního bodu za Estonskem. ROA má nicméně tendenci ke značným výkyvům. Pokud vezmeme tuto volatilitu prostřednictvím standardní odchylky v potaz, české a polské banky měly ve sledovaném čtyřletém tomto období nejvyšší a konsistentní ROA v EU27.

The Czech banking sector is the most profitable banking sector in the European Union. The above analysis showed there were three opposing forces affecting its profitability: on the one hand, low LTD ratio may indicate idle resources negatively affecting the revenue side and high NPL imply high risk premia, raising the cost of credit. On the other hand, highly liquid deposits constitute a cheap source of funding relative to wholesale products324 and their large proportion on the liability side of Czech banks therefore affects their costs favourably. Two measures of banks profitability clearly demonstrate that the overall effect works in the positive direction: Figure 20 shows a time series of the return on assets (ROA) rate which captures bank’s revenue per one asset unit, and Figure 21 presents data on the return to equity (ROE) rate which measures the rate of return that stocks of banks generate. First, as far as the post-crisis period is concerned, the ROA rate of Central European banks has been exceeding most other European countries. Czech banking came third in the EU in 2013 with its ROA rate of 1.1%, 0.05 percentage points less than Poland and 0.7 percentage points behind Estonia. Nevertheless, ROA tends to fluctuate considerably in time and, therefore, accounting for the standard deviation of the returns over the observed four‑year period, Czech and Polish banks enjoyed the highest and relatively consistent ROA rate in the EU27.

337

338

Obr. 20: Návratnost aktiv

Figure 20: Return on Assets

ROA

339

ROA

1,50%

1,50%

1,30%

1,30%

1,10%

1,10%

0,90%

0,90%

0,70%

0,70%

0,50%

0,50%

0,30%

0,30%

0,10%

0,10%

-0,10%

-0,10%

-0,30%

-0,30%

-0,50%

2008

2009

UK

2010

DE

EA

2011

2012

EU27

-0,50%

2013

SK

2008

CZ

PL

UK

2009 DE

2010 EA

2011 EU27

Poznámka: údaje pro Řecko za rok 2010 nejsou k dispozici; evropský průměr vážený aktivy

Note: unavailable data for Greece in 2010; asset‑weighted European averages

zdroj: konsolidované bankovní údaje ECB a vlastní výpočty

source: ECB Consolidated Banking Data and own calculations

Obr. 21: Návratnost vlastního kapitálu

Figure 21: Return on Equity

ROE

ROE

18%

18%

13%

13%

8%

8%

3%

3%

-2%

-2%

-7%

-7%

-12%

2012 SK

2013 CZ

PL

-12%

2008 UK

2009 DE

2010 EA

2011 EU27

2012 SK

2013 CZ

2008 PL

UK

2009 DE

2010 EA

2011 EU27

Poznámka: údaje pro Řecko za rok 2010 nejsou k dispozici; evropský průměr vážený aktivy

Note: unavailable data for Greece in 2010; asset‑weighted European averages

zdroj: konsolidované bankovní údaje ECB a vlastní výpočty

source: ECB Consolidated Banking Data and own calculations

2012 SK

2013 CZ

PL

340

Zadruhé, měřeno ukazatelem ROE, český sektor byl v posledních dvou letech nejziskovějším bankovním sektorem EU. Ukazatel ve výši 13,7 % v roce 2012

Second, measured by the ROE rate, the Czech banking sector has been the most profitable banking sector in the EU in the last two years. The rate of 13.7

a 11,4 % v roce 2013 byl o 0,2 respektive 0,3 procentního bodu výše než ukazatel Estonska a Švédska. Prodloužíme-li krátkodobé hledisko na pětileté pokrizové období, byl český sektor stabilnější než estonský (z hlediska ROE) a zhruba stejně stabilní jako jeho švédský protějšek. Nutno však poznamenat, že střednědobý trend českého ROE naznačuje postupný pokles. Na rozdíl od ROA se navíc rozdíl mezi akcionářskou návratností středoevropských bank a evropským průměrem vytrácí. Přestože lze odlišnou slovenskou zkušenost částečně vysvětlit všeobecnou stagnací hospodářského výhledu eurozóny (jejíž je Slovensko součástí), měřítka ziskovosti naznačují, že se český bankovní sektor ukázal jako neobvykle odolný i v porovnání se sousedními zeměmi, jejichž sektor je postaven na stejném obchodním modelu.

and 11.4% in 2012 and 2013, respectively, constituted a 2.0 and 0.3 percentage point margin on Estonia and Sweden. Furthermore, expanding the short-term view to the five-year post-crisis period, the Czech sector has been more stable than the Estonian one (in terms of ROE) and about as stable as its Swedish counterpart. Nevertheless, it should be noted that the medium-run trend of the Czech ROE rate is gradually decreasing. Moreover, unlike in the case of the ROA rate the difference in shareholder’s returns between Central European banks and European averages disappears. Although different Slovakian experience may be partially explained by a general slump in an economic outlook for euro area countries, the profitability measures suggest that the Czech banking sector proved unusually resilient even among neighbouring countries whose banking sectors rely on the same business model.

315. Protože Chorvatsko přistoupilo k Evropské unii až v červenci 2013, není pro naši analýzu údajů považováno za člena EU. 316. Česká bankovní asociace (2013) 317. Herfindahlův index (známý také Herfindahl-Hirschmanův index) je měřítko koncentrace trhu, které je obecně užíváno jako proxy tržní soutěže. Index měří velikost rozvahy dané instituce ve vztahu k velikosti sektoru. Vypočítává se obvykle ze vzorku 50 největších úvěrových institucí na trhu a výsledný index tedy představuje průměrný tržní podíl, vážený velikostí rozvah dané instituce. Z toho vyplývá, že vysoká hodnota indexu naznačuje nízkou koncentraci a malou konkurenci a naopak. 318. Nutno dodat, že faktická splatnost některých těchto vkladů je delší, protože ji vkladatelé na účtech s fixní dobou splatnosti zpravidla prodlužují. V obdobích finančních obtíží se však nelze spoléhat na toto chování. 319. Bušek et al. (2012) 320. Bulharské NPL se se svými 18,6 % umístily v roce 2013 za Kyprem (33,2 %) a Řeckem (24,2 %). Jelikož tyto dvě hodnoty jsou výsledkem už zkrachovalých bankovních sektorů, neuvádíme je v našem srovnání. 321. tj. Kypr, Řecko, Maďarsko, Irsko, Itálie a Španělsko 322. Statistické údaje uvedené v konsolidovaných bankovních údajích ECB, tj. celkové rezervy na ztráty ze všech pochybných a nedobytných úvěrů, jsou jedinými statistickými údaji o rezervách na ztráty, které ECB nabízí a které mohou být proto použity pro srovnání mezi jednotlivými zeměmi. Česká národní banka (2014) vykazuje poměr rezerv na ztráty v českém bankovním sektoru, který je počítán na odlišném základě, a údaje se proto liší od naší analýzy. 323. Aktualizace účetních a/nebo regulatorních standardů se však jeví jako důvod propadu nizozemských čísel, protože Nizozemí vykazovalo v letech 2010-2012 ukazatel kapitálu Tier 1 ve výši cca 50 %. Tato hodnota následně poklesla na 12,9 % v roce 2013. 324. Tomu tak je proto, že držitelé krátkodobých vkladů nechávají své peníze v bankách za úrokovou sazbou, která je obvykle mnohem nižší než příslušná mezibankovní tržní sazba, například britská sazba LIBOR anebo PRIBOR v České republice.

315. Since Croatia only accessed the European Union in July 2013, it is not considered a member of the EU as far as our data analysis is concerned. 316. Czech Banking Association (2013) 317. The Herfindahl index (also known as the Herfindahl-Hirschman Index) is a measure of market concentration, which is widely used as a proxy for market competition. The index measures the size of an institution’s balance sheet in relation to the size of the sector. It is usually computed for a sample of the 50 largest credit institutions in the market and, as such, the resulting number is essentially an average market share, weighted by the size of institution’s balance sheets. It follows that a high value of the index indicates low concentration and, hence, low competition and vice versa. 318. It ought to be added that an effective maturity of some of these deposits is longer because depositors tend to renew their deposits on fixed term accounts. Nevertheless, this behaviour cannot be relied on in times of financial stress. 319. Bušek et al. (2012) 320. Bulgarian NPLs of 18.6% ranked third in 2013 after Cyprus (33.2%) and Greece (24.2%). However, since these two values are results of already failed banking sectors we omit them from our comparisons. 321. i.e. Cyprus, Greece, Hungary, Ireland, Italy and Spain 322. The statistic reported in the ECB’s Consolidated Banking Data, i.e. total loss provisions per total doubtful and nonperforming loans, is the only statistic regarding loss provisions that the ECB offers and that can therefore be used for a cross-country comparison. Czech National Bank (2014) reports loss provisions rate for the Czech sector which is computed on a different basis and, therefore, the figures differ to our analysis. 323. However, an update of accounting and/or regulatory standards is likely to be the driving factor in the slump in the Netherlands since the country had been reporting a Tier 1 Capital Ratio of about 50% in 2010-2012 before the value dropped to 12.9% in 2013. 324. This is because short-term depositors keep their money in banks for an interest rate which is usually substantially lower than the respective interbank market rate, such as the LIBOR in the UK or PRIBOR in the Czech Republic.

341

342

Část 3: Česká republika

Part 3: The Czech Republic

3. Dopady rizika

3. Risk Implications

343

344

Oddíl 2 ukázal, že se bankovní sektory středoevropských zemí liší od sektorů mnoha západoevropských zemí, ale mezi sebou že si jsou velmi podobné. Ve

Section 2 demonstrated that banking sectors of Central European countries are different to sectors of most Western European economies but are broadly similar

středoevropském regionu se na jednu stranu vyskytuje mírná různorodost (zejména co se týče ukazatele LTD a měřítek ziskovosti), struktura bankovnictví však na druhou stranu není struktuře jejich západních protějšků či průměrů EU27 a EA na hony vzdálená. Rozdíly mezi středoevropským a západoevropským regionem spočívají především v odlišných obchodních modelech: co se týče pasiv, středoevropské banky se spoléhají na konzervativní financování pomocí vkladů, zatímco západoevropská skupina zemí (včetně například Irska, Francie nebo Velké Británie) financuje svá aktiva ve značně vyšší míře tržními produkty, například cennými papíry nebo deriváty.325 Rozsáhlé zapojení obchodních aktivit navíc zvětšuje velikost rozvah bank a zvyšuje tak podíl tržních produktů na straně aktiv. Rizika, která vyplývají hlavně z financování úvěrů vklady, se značně liší od rizik vyplývajících z aktivit financovaných tržními produkty. Tato rizika se nicméně stávají navzájem korelovaná, jsou-li oba tyto druhy podnikání provozovány pod jednou střechou.

to each other. On the one hand, there is a moderate degree of heterogeneity across the Central European region (mainly in LTD ratios and profitability measures) but, on the other hand, the structure of the sectors is similar in comparison to their western counterparts and to both the EU27 and EA averages. The differences between the Central European and Western European region consist predominantly in different business models: on the liability side, Central European banks rely on a conservative deposit-funded approach while the latter group of countries (including, for instance, Ireland, France or the UK) fund their assets by wholesale products, such as securities or derivatives, to a significantly larger extent.325 Moreover, extensive involvement in trading activities expands the size of banks’ balance sheets and increases the proportion of wholesale products on the asset side. The risk structures related to mainly deposit-funded credit intermediation and to wholesale-funded activities differ considerably but the risks become interdependent when both businesses are carried out under the same roof.

Podstata bankovního podnikání spočívá ve zprostředkování úvěrů, které je nedílně spjato s transformací splatnosti a likvidity. Již jsme vysvětlili, že každá banka – bez ohledu na způsob financování – je vystavena inherentním a nevyhnutelným rizikům vyplývajícím z této transformace. Nedávnou finanční krizi vyvolal náhlý pokles cen aktiv, zejména cenných papírů zajištěných hypotékami, a její mechanismus šíření proto zasáhl nejdříve banky financované tržními produkty a teprve poté ostatní úvěrové instituce. Tradiční bankovnictví je však rovněž riskantní a fakt, že se tradiční vklady-financovaný model ukázal během nedávných turbulencí odolný, nutně neznamená, že bude stejně odolný v podmínkách příští krize. Tento oddíl proto identifikuje tři závažná rizika, jimž český bankovní sektor čelí. Zaprvé, podíl bank působících na českém trhu vlastněných zahraničními skupinami je mimořádně vysoký. Privatizace mladých českých bank na konci devadesátých let 20. a začátku 21. století zavedeným zahraničním vlastníkům s rozsáhlými zkušenostmi na jedné straně posílila důvěryhodnost českých institucí. Bankám se podařilo tuto důvěru uchovat, což přispívá spolu s historickými a politickými důvody k pomalému rozvoji českého kapitálového trhu. Na druhé straně se však tato vlastnická struktura může stát zdrojem

The essence of the banking business consists in credit intermediation which is inseparably related to maturity and liquidity transformation. We explained earlier that every bank – regardless of its funding arrangements – is exposed to inherent and inevitable risks stemming from this transformation. The recent financial crisis was triggered by an abrupt plunge in asset prices, namely the mortgagebacked securities, and, therefore, the propagating mechanism primarily affected wholesale-funded banks first and only then spread among other credit institutions. Nevertheless, traditional banking is also risky and the fact that the deposit-funded business model proved robust during the recent turbulences does not necessarily mean it will emerge just as resilient under conditions of the next crisis. This section therefore identifies three significant risks faced by the Czech banking sector. Firstly, the proportion of banks that operate on the Czech market and are owned by foreign banking groups is extremely high. On the one hand, privatisation of young Czech banks to well-established foreign owners with deep industrial experience enhanced the credibility of the Czech institutions in the late 1990s and early 2000s. Banks then managed to keep people’s credibility, which –

345

346

nestability. Není-li zavedena obezřetná regulace, mohou se finanční obtíže snadno rozšířit z mateřského podniku do jeho zahraniční dcery. Nákaza může

together with historic and political reasons – contributes to the pronounced underdevelopment of the Czech capital market. On the other hand, however,

být přenášena buď přímo (potenciální likvidace mateřského podniku se bude vztahovat i na jeho dceřiné podniky) nebo nepřímo (prostřednictvím tržního sentimentu). Výskyt takových scénářů je obzvlášť pravděpodobný v podmínkách vnitřního trhu, který zaručuje volný pohyb kapitálu. Lze sice argumentovat tím, že během poslední krize se nerealizoval ani jeden z těchto scénářů, tento argument však nedává mnoho záruk, že se velikost a mechanismus řešení příští krize ukážou být pro české dceřiné podniky stejně neškodné.

the ownership structure may also become a source of instability. Unless prudent regulation is in place, financial stress may easily spread from the parent undertaking to its foreign subsidiary. The contagion may be transmitted either directly (potential liquidation of the parent undertaking would include its subsidiaries) or indirectly (market sentiment). Such scenarios are particularly likely in the Single Market which guarantees free movement of capital. One may argue that neither of these scenarios materialised during the recent crisis but this argument gives little guarantee that the magnitude and the propagation mechanism of the next crisis will prove just as harmless for Czech subsidiaries.

Zadruhé, v rozvahách českých bank se projevuje obzvlášť velký nesoulad v dobách splatnosti oproti jejich západním protějškům. Většinu českých závazků tvoří vklady s mimořádně krátkodobou splatnosti, které jsou splatné do několika málo měsíců, zatímco splatnost většiny aktiv v portfoliích bank je podstatně delší. Mimoto je podíl NPL relativně vysoký v porovnání s evropskými průměry, ačkoli toto srovnání zřejmě vychází z poněkud odlišných účetních standardů. Ve světle nedávné krize je tento obchodní model sice pokládán za bezpečný, na jeho stabilitu je nutno nicméně pohlížet s rezervou. Potenciální negativní příjmový šok může například dále zvýšit procento NPL a současně stimulovat neočekávané výběry vkladů, čímž by vznikl velký tlak na obě strany rozvahy. Nastolení důvěry v úvěrovou instituci často trvá dlouho, její rozpad však může proběhnout během jediné noci (jako tomu bylo u Cyprus Popular Bank). Standardní národní bezpečnostní mechanismy, například systém pojištění vkladů, mají často potíže s řešením kolapsu jedné malé instituce (viz například případ Metropolitního spořitelního družstva v České republice v lednu 2014) a jejich možnost zabránit kolapsu velké instituce, natož současnému kolapsu několika velkých institucí a zmírnit jeho následky, je v podstatě nulová. Zatřetí, státní dluhopisy nemusí nutně nést tak málo rizika, jak se často předpokládá. České banky (a středoevropské banky vůbec) drží ve svých rozvahách relativně velké objemy domácích státních dluhopisů. Na jedné straně jsou státní dluhopisy sice obecně považovány za investici s nízkým rizikem, na straně druhé však nedávná veřejně financovaná záchrana bankovního sektoru v Řecku, Irsku, Portugalsku, na Kypru nebo ve Španělsku prokázala, že národní bonita může prudce poklesnout. Na rozdíl od většiny těchto zemí je však český státní dluh, jenž v roce 2013 dosáhl výše 46,0 % HDP, značně nižší než průměr

Secondly, balance sheets of Czech banks are exposed to a particularly large maturity mismatch relative to their western counterparts. Majority of Czech liabilities consist of extremely short-term deposits that mature in a few months while most assets on banks portfolios mature over substantially longer periods. Moreover, the proportion of NPLs is relatively high compared to European averages although the comparison might be based on slightly different accounting standards. In the light of the recent crisis this business model is considered safe but its stability should be treated with caution. A potential negative income shock may, for instance, increase the percentage of NPLs further and, at the same time, stimulate unexpected deposit withdrawals, thereby creating large pressures on both sides of balance sheets. Credibility of a credit institution often takes a long time to establish but it can be wiped out overnight (e.g. Cyprus Popular Bank). Standard national safety mechanisms, such as the deposit guarantee scheme, often struggle to handle a collapse of one small institution (consider, for instance, the case of Metropolitní spořitelní družstvo in the Czech Republic in January 2014) and their capacity to prevent or temper a collapse of a large one, let alone a simultaneous collapse of a few institutions, is essentially null. Thirdly, government bonds are not necessarily as risk-free as they are often perceived. Czech banks (and Central European banks in general) hold relatively large volumes of domestic government bonds on their balance sheets. On the one hand, government debt is generally regarded as low-risk investment but, on the other, recent bailouts of Greece, Ireland, Portugal, Cyprus or Spain proved that

347

348

EU27, který se v témže roce pohyboval kolem 87,4 %.326 Jeví se proto relativně nepravděpodobné, že by Česká republika přestala splácet své závazky. Český

national creditworthiness can plunge abruptly. Unlike most of those countries, however, Czech national debt of 46.0% of GDP in 2013 is significantly lower

státní dluh se však v poslední době poměrně rychle zvyšuje: od roku 2010 vzrostl o 7,6 procentního bodu (ačkoli deficit klesl ze 4,2 % HDP v roce 2012 na 1,5 % HDP v roce 2013). Vlastníci státních dluhopisů jsou navíc vždy vystaveni ratingovému riziku, protože potenciální snížení ratingu dané země může snížit i likviditu jejích dluhopisů. Česká republika také potřebuje mj. hlubokou reformu neudržitelného důchodového i zdravotnického systému a zvýšení efektivnosti státní správy, kterou poslední vláda nedotáhla do konce. Země má po všeobecných volbách v říjnu 2013 nový parlament a novou vládu (jmenovanou koncem ledna 2014) se silným mandátem. Politika této vlády ve vztahu k výše uvedeným reformám se však liší od vlády předchozí. Z historického hlediska navíc měla země jen málo stabilních vlád. Pokud proto nebude současná vláda řešit tyto otázky, může případná materializace ratingového rizika negativně ovlivnit vlastníky českých státních dluhopisů. Jinými slovy, bezrizikovou povahu státních dluhopisů nelze brát za samozřejmou.

than the EU27 average of 87.4%326 and, therefore, the Czech Republic appears relatively unlikely to default on its obligations. Nevertheless, the debt has been growing relatively fast recently: it increased by 7.6 percentage points since 2010 (although the deficit declined from 4.2% in 2012 to 1.5% of GDP in 2013). Moreover, holders of government debt are always exposed to the rating risk as a potential downgrade of country’s rating may hamper liquidity of the bonds. The Czech Republic currently requires, inter alia, a profound reform of unsustainable pension and healthcare systems as well as improvements in the efficiency of the civil service which have not been finalised by the last government. As of a general election in October 2013, the country has a new Parliament and a new government (appointed in late January 2014) with a seemingly strong mandate but different policies to the previous cabinet regarding the aforementioned reforms. Moreover, historically, government stability has been scarce in the country. Therefore, if the current government fails to address these issues, the rating risk may materialise with a negative liquidity impact on holders of government bonds. In other words, the risk-free nature of government bonds should not be taken for granted.

325. Nelze říct, že středoevropské banky neobchodují na vlastní účet nebo že tržní financování vůbec nevyužívají (vezměme v potaz například vládní cenné papíry v Obr. 12 nebo 35 až 40 % závazků českých bank, s nimiž graf na Obr. 15 nepočítá). Obchodní modely regionu se neliší kvalitativně (odlišné regiony nepoužívají odlišný způsob financování), nýbrž kvantitativně (způsoby využívají do odlišné míry). 326. Eurostat: statistika obecného hrubého konsolidovaného státního dluhu

325. It cannot be said that Central European banks are not involved in proprietary trading or that they do not use wholesale funding at all (consider, for instance, GO securities in Figure 12 or 35 to 40% of liabilities of Czech banks that Figure 15 does not account for). The business models are not different qualitatively (different regions using different funding arrangements) but rather quantitatively (different regions exploiting different funding arrangements to various extents). 326. Eurostat: ‘General government consolidated gross debt’ statistics

349

350

Část 3: Česká republika

Part 3: The Czech Republic

4. Vliv evropských nařízení na český bankovní sektor

4. Impact of European Regulation on the Czech Banking Sector

351

352

Základní kameny evropské bankovní regulace jsme analyzovali v Části II. Tento oddíl aplikuje závěry Části II na české bankovnictví a upozorňuje, že sektor by měl

Cornerstones of the European banking regulation were analysed in Part II. This section applies conclusions of Part II to Czech banking and argues that the

věnovat pozornost nově vznikající regulaci a aktivně se podílet na integračním procesu evropského bankovnictví. Argument má dvě hlavní části: většina současné regulace bude působit na české úvěrové instituce tak jako tak a ta ustanovení, která se v současné době na české banky nevztahují, by snížila jejich compliance náklady a zlepšila konsistenci bankovního dohledu napříč evropskou jurisdikcí. Zbylá část tohoto oddílu sleduje strukturu Části II a zaměřuje se na CRD IV, BRRD a bankovní unii a na závěr uvádí několik poznámek ke zdanění.

sector should pay attention to the nascent regulation and take active part in the integration process of European banking. There are two main parts to this argument: large proportion of the regulation is going to affect Czech credit institutions anyway and provisions which are currently inapplicable to Czech banks would reduce their compliance costs and improve the consistency of banking supervision across the European jurisdiction. The rest of this section follows the order of Part II, focusing on the CRD IV, BRRD, the Banking Union, and finishing with a few remarks on taxation.

4.1 Směrnice o kapitálových požadavcích CRD IV zavádí vyšší kapitálové ukazatele a nové standardy pákového efektu a likvidity. V předchozím oddíle jsme ukázali, že české banky dosáhly požadované úrovně kapitálu Tier 1 (Obr. 19) a Obr. 20 a 21 dále naznačily, že tato opatření měla až doposud jen malý negativní dopad na jejich ziskovost. Ačkoli to neznamená, že si dodržování nových standardů nevyžádalo žádné náklady, skutečnost podporuje naše argumenty v Části I a Části II v tom smyslu, že zvýšení regulatorního kapitálu nenutí banky půjčovat si kapitál od jiných finančních institucí nebo vydávat akcie a že lze tedy toto zvýšení pokrýt nerozděleným ziskem. Balíček CRD IV sice nezavedl závazný pákový ukazatel, směrnice však vyžaduje, aby banky tento statistický údaj vypočetly a pravidelně vykazovaly. Přestože balíček nepředvídá brzské zavedení závazného požadavku, jeho hypotetická implementace by pravděpodobně neměla zásadní dopad na český sektor. Ukázali jsme, že české úvěrové instituce používají obchodní model založený na financování pomocí vkladů a že na vlastní účet obchodují a jiné tržně financované činnosti provozují jen omezeně. České banky obchodují převážně se státními dluhopisy a emisními povolenkami a tyto nástroje používají většinou jako hedging nikoli k řízení podrozvahového portfolia. Jejich pákový ukazatel, který nyní musí počítat s podrozvahovými položkami portfolia, se proto v okamžiku zahájení účtování těchto činností pravděpodobně prudce nezvýší a tlak na deleverage tak bude jen malý.

4.1. Capital Requirements Directive CRD IV establishes higher capital ratios and new leverage and liquidity standards. We showed in the previous section that Czech banks had built up the Tier 1 Capital Ratios to the required level (Figure 19) and Figures 20 and 21 further demonstrated that this measure had had little detrimental effect on their profitability so far. While it does not mean that compliance with the new standards was costless, it supports our Part I and Part II arguments that the increase in regulatory capital holdings does not necessarily require borrowing capital from other financial institutions or issuance of equity and that it can be covered by retained earnings. A binding leverage ratio is not introduced by the CRD IV package but the Directive requires banks to compute and report the statistic. Although the package does not appear to envisage an introduction of the binding requirement in near future, its hypothetical implementation would be unlikely to impact the Czech sector significantly. We showed that Czech credit institutions relied on the standard deposit-funded business model and their involvement in proprietary trading and other wholesale activities was limited. Czech banks predominantly trade government bonds and emission permits and use these instruments mainly for purposes of hedging as opposed to off-balance sheet portfolio management. Therefore, the leverage ratio, which now has to account for off-balance sheet items, is unlikely to get inflated abruptly once these activities are accounted for and, thus, little deleveraging pressure would ensue.

353

354

Plnění požadavků likvidity může být pro české úvěrové instituce nákladné. Přestože standardy likvidity nebyly dosud plně dopracovány, kladou si za cíl

Compliance with liquidity requirements may come costly to Czech credit institutions. Although liquidity standards have not been finalised yet, they

omezit nesoulad v dobách splatnosti. Výše jsme uvedli, že tento nesoulad představuje riziko pro český sektor, a lze proto očekávat, že ustanovení týkající se likvidity budou mít na české banky značný dopad. CRD IV obsahuje dva takové požadavky: krátkodobě orientovaný ukazatel krytí likvidity (LCR) a střednědobě orientovaný ukazatel čistého stabilního financování (NSFR). Zaprvé, požadavky LCR jsou dány zátěžovým scénářem, který nastavuje peněžní odtoky, s nimiž se banka musí být připravena vypořádat po dobu 30 kalendářních dní. České banky jsou však dostatečně kapitalizovány a udržují ve svých rozvahách vysoký podíl kapitálových rezerv a vysoce likvidních státních cenných papírů, což naznačuje, že dodržování krátkodobě orientovaného nástroje likvidity nebude vyžadovat rozsáhlé úpravy rozvah.327 Zadruhé, balíček CRD IV nestanoví závazný ukazatel NSFR, ale předvídá zavedení srovnatelného opatření do 31. prosince 2016. Tento ukazatel by měl podle dohod Basel III omezovat nesoulad v dobách splatnosti. Výše jsme demostrovali, že riziko splatnosti představuje skutečnou hrozbu pro český bankovní sektor (Obr. 13, 14 a 15), a dodržování tohoto standardu bude proto ze strany českých bank pravděpodobně nákladné. Nutno znovu zdůraznit, že fakt, že se nesoulad v dobách splatnosti související s tradičním obchodním modelem neprojevil v nedávné krizi jako zvlášť problematický, neznamená, že by se mu pozornost neměla věnovat. Tento nesoulad byl totiž od zrodu bankovnictví zdrojem závažného rizika mnohokrát a bude jej vždy představovat i nadále.

aim, inter alia, at a reduction of maturity mismatch. We demonstrated above that this mismatch did pose a genuine risk in the Czech sector and, therefore, the provision can be expected to affect Czech banks. There are two liquidity requirements in CRD IV: the short-term oriented Liquidity Coverage Ratio (LCR) and the medium-term oriented Net Stable Funding Ratio (NSFR). First, demands of the LCR are given by a stress scenario setting up cash outflows a bank must be prepared to face over a period of 30 calendar days. Nevertheless, Czech banks are well capitalised and hold a large proportion of capital reserves and highly liquid government securities on their balance sheets, which suggests compliance with the short-term oriented liquidity tool may not require extensive adjustments.327 Second, the CRD IV package does not set up a binding NSFR and only envisage an introduction of a comparable measure by 31st December 2016. Nevertheless, pursuant to Basel III, the ratio should limit maturity mismatch. We showed that the maturity risk posed a real threat for the Czech banking sector (Figures 13, 14 and 15 above) and, therefore, compliance of Czech banks with the standard is likely to come costly. Let us reiterate that the fact that the recent crisis did not render the maturity mismatch related to the traditional business model as particularly troublesome does not mean it should be paid no attention to. It has been a source of substantial risk many times since the genesis of banking and it will always remain one.

4.2 Směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank

4.2. Banking Recovery and Resolution Directive

České banky by měly ustanovení BRRD v zásadě přivítat, ačkoli jejich compliance náklady budou zbytečně vysoké. Připomeňme si, že tato směrnice vyžaduje, aby banky implementovaly regulatorní opatření v oblasti krizové prevence (prostřednictvím ozdravných plánů) a řešení problémů (plány řešení krize a poža-

Czech banks should welcome provisions of the BRRD in principle but their compliance costs will be unnecessarily high. Let us remember that the Directive requires commercial banks to implement regulation in the area of crisis prevention (recovery plans) and resolution (resolution plans and bailinable

davky týkající se závazků způsobilých k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů). Existence aktualizovaných plánů je sice žádoucí (viz bod 3.2 Části II), jejich vypracování a následná pravidelná aktualizace nicméně budou pro české úvěrové instituce v důsledku jejich vlastnické struktury nákladnější než pro jejich protějšky v eurozóně. České banky totiž předkládají své ozdravné plány hlavnímu orgánu dohledu v jurisdikci, tedy České národní bance, a zároveň i orgánu dohledu

liabilities requirements). Updated recovery plans are desirable (see section 3.2., Part II) but their drafts and subsequent regular updates will cost Czech credit institutions more than their euro-area counterparts because of their ownership structure: Czech banks submit recovery plans to the chief supervisor of the jurisdiction, i.e. to the Czech National Bank, as well as to the supervisor of their respective EU parent. Although plans have to address stress scenarios that will

355

356

jejich příslušného mateřského podniku. Přestože mají tyto plány řešit scénáře, které budou vypracovány ze strany EBA centrálně, jejich hodnocení a následné

have been developed centrally by the EBA, their evaluation and subsequent endorsement remain subject to supervisor’s discretion. Therefore, if the Czech

schvalování bude nadále záviset na vlastním uvážení orgánu dohledu. Pokud proto český orgán dohledu vykoná svou diskreční pravomoc odlišně od ECB, budou banky muset fakticky duplikovat úsilí o dodržování těchto požadavků, což je nákladné. Jestliže domácí orgán dohledu vykoná svou diskreční pravomoc až po orgánu dohledu mateřského podniku, je existence dvou orgánů dohledu neefektivní a představuje riziko, že uplatňování diskrečních pravomocí těchto orgánů se v budoucnu rozejde. Vedle toho však poplynou českým bankám výhody z ustanovení BRRD, která brání destabilizujícím vnitroskupinovým převodům likvidity.

supervisor exercises the discretion in a different manner to the ECB, banks will effectively have to duplicate compliance efforts, which will come costly. If discretion of the domestic supervisor follows that of the supervisor of the parent, then having two supervisors instead of one is inefficient and it only constitutes a risk that their uses of discretion will diverge in future. Moreover, because of their ownership structure, Czech banks will gain by BRRD provisions that prevent destabilising intra-group liquidity transfers.

Česká republika bude benefitovat z mechanismu řešení problémů, přestože posílení záchranné sítě bude od českých institucí vyžadovat určitá přizpůsobení. Základní motivací BRRD (a celého evropského regulatorního rámce) je odstranění vazby mezi bankami a státy. Tato vazba se v České republice v nedávných letech otevřeně neprojevila, protože bankovnictví nevyžadovalo rekapitalizaci z vnějších zdrojů. Přesto však je bezpochyby implicitně přítomná.328 Mechanismus řešení problémů navíc zaručuje, že se orgány příslušné k řešení problémů dceřiných podniků budou podílet na řešení problémů jejich mateřských podniků, aby se zajistilo, že tento proces nepoškodí dceřiné podniky. Jelikož převážnou většinu českého sektoru vlastní mateřské podniky eurozóny, toto opatření je důležité pro místní bankovnictví. České banky mohou mít potíže s požadavky na minimální objem závazků způsobilých k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů. Přestože detaily těchto ustanovení budou teprve publikovány, uvedli jsme výše, že 87,5 % závazků českých bank tvoří vklady. Vzhledem k tomu, že vklady jsou výslovně vyloučeny z uplatnění nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů, mohou být české banky v závislosti na těchto požadavcích nuceny zvýšit objem ostaních pasiv. Takový scénář by zřejmě vyžadoval úpravu obchodního modelu a mohl by se tedy ukázat jako nákladný. Posledním bodem, který se týká dopadu BRRD na české bankovnictví, je národní fond pro řešení problémů. Jak jsme vysvětlili v Části II, tento fond bude financován pravidelnými příspěvky ze zisků bank do té doby, dokud nedosáhne cílové výše 1 % pojištěných vkladů. Podle našich argumentů uvedených v sekci 3.3 Části II je

The Czech Republic will benefit from the resolution mechanism although improvements in the safety net will require Czech institutions to make a few adjustments. The principal motivation for the BRRD (and for the whole European regulatory framework) is the dissolution of the link between the banks and the sovereign. This link did not manifest itself explicitly in the Czech Republic in recent years since the banking sector did not require a bail-out but its implicit presence is indisputable.328 Moreover, the resolution mechanism guarantees that resolution authorities of subsidiaries shall participate in the resolution of their parent undertakings in order to ensure that the process does not harm the subsidiaries. Since vast majority of the Czech sector is owned by euro-area parents, this measure is significant for local banking. Czech banks may struggle to meet requirements regarding minimum holdings of bailinable liabilities. Although these requirements are yet to be published by respective resolution authorities, we showed above that deposits constitute 87.5% of liabilities of Czech banks. Since covered deposits are explicitly exempted from the application of the bail-in tool, Czech banks might, depending on the requirements, need to increase their holdings of relevant liabilities. Such a scenario could require a slight adjustment to the business model and, as such, be moderately costly. The final point regarding the impact of the BRRD on the Czech banking sector refers to the national resolution fund. As explained in Part II, this fund will be funded from banks’ profits by means of regular contributions until its target size of 1% of covered deposits is reached. Pursuant to our arguments in section 3.3., Part II, the capacity of such a fund is overrated. Its size is comparable to the

357

358

kapacita tohoto fondu nadhodnocená. Jeho velikost je srovnatelná se současnou velikostí Českého fondu pojištění vkladů, jehož kapacita dosáhla v čer-

current size of the Czech Deposit Insurance Fund whose capacity was about CZK 27.5 billion in July 2013, i.e. about 0.74% of deposits of the sector.329 However,

venci 2013 zhruba 27,5 miliard Kč, tedy okolo 0,74 % vkladů v sektoru.329 Téměř jedna polovina tohoto fondu, konkrétně 12 miliard Kč, však byla použita na krytí vkladů Metropolitního spořitelního družstva, malé kampeličky s celkovými aktivy ve výši 13,4 miliard Kč, která se v září 2013 ocitla v úpadku. Přestože prostředky ve fondu při řešení problémů nemají být primárně používány ke krytí vkladů, nýbrž k rekapitalizaci institucí v řešení, tento příklad jasně demonstruje omezený potenciál tohoto fondu s ohledem na to, že bilance velkých českých bank se pohybuje mezi 460 mld. a 920 mld. Kč.330

nearly one half of the fund, namely CZK 12 billion, was used to cover deposits of Metropolitní spořitelní družstvo, a small mutual savings bank with total assets of CZK 13.4 billion that went bankrupt in September 2013. Although means of the resolution fund shall not be primarily used to cover deposits but to recapitalise resolved institutions, the example clearly demonstrates its limited potential, considering that sizes of balance sheets of large Czech banks range from CZK 460 billion up to CZK 920 billion.330

4.3 Bankovní unie Bankovní unie zvýší stabilitu českého bankovnictví, pro sektor by však bylo výhodnější zapojit se do režimu úzké spolupráce. Jedním z hlavních zájmů českých bank je maximální odolnost a stabilita jejich mateřských podniků. Jak jsme poukázali v oddílu 4 Části II, bankovní unie je tvořena především Jednotným mechanismem řešení problémů (SRM) a Jednotným mechanismem dohledu (SSM), které oba věnují obzvláštní pozornost vztahu mezi matkami a dcerami. S ohledem na vlastnickou strukturu českého bankovního sektoru je samozřejmé, že by měl bezpečnostní ustanovení v této oblasti přivítat. Existence Jednotného fondu pro řešení problémů všech členů bankovní unie představuje pro účely bezpečnosti českého sektoru hlavní rozdíl mezi SRM a BRRD. Na nedostatečnou kapacitu národního fondu pro řešení problémů při plnění jeho cíle přispět k řešení systémových krizí (oproti idiosynkratickým krizím) jsme již upozornili. Vzhledem k tomu, že Česká republika je malou ekonomikou s malým bankovním sektorem, mohla by kapacita Jednotného fondu pro řešení problémů (1 % pojištěných vkladů, čili jen v eurozóně okolo 65 miliard EUR – zhruba 1784 miliard Kč) přispět k potenciálnímu řešení problémů českého bankovnictví v případě, že by byl zasažen systémovou krizí, efektivněji. Na jedné straně lze argumentovat tím, že pokud systémová krize zasáhne celé evropské bankovnictví, bude kapacita tohoto fondu nedostatečná. Pokud však dojde k realizaci natolik vážného scénáře, (ne)členství České republiky v bankovní unii bude mít pro dopad řešení této situace na český sektor malý vliv

4.3. Banking Union The Banking Union will improve the stability of Czech banking indirectly but the sector would also be better-off joining the Banking Union on the basis of the close cooperation. One of the principal interests of Czech banks is the maximum resilience and stability of their parent undertakings. As analysed in section 4, Part II, the Banking Union mainly comprises the Single Resolution Mechanism (SRM) and the Single Supervisory Mechanism (SSM), both of which pay special attention to the home-host relationship. It goes without saying that, due to its ownership structure, the Czech banking sector should endorse safety provisions in this area. Existence of the Single Resolution Fund for all members of the Banking Union makes the main difference between the SRM and the BRRD as far as the security of the Czech sector is concerned. We argued above that the capacity of the national resolution fund is poor given its ambition to contribute to the resolution of systemic (as opposed to idiosyncratic) crises. Therefore, being a small economy with a small banking sector, the capacity of the Single Resolution Fund (1% of covered deposits, i.e. about EUR 65 billion in the euro area alone – about CZK 1784 billion) could contribute to potential resolution of Czech banking more effectively should the sector be hit by a systemic crisis. On the one hand, it may be argued that if a systemic crisis strikes European banking as a whole, the capacity of the fund will be insufficient. However, if such a scenario plays out, the situation is little different (see the next paragraph) to if the Czech Republic stays outside the Union. On the other hand, if the next crisis affected mainly the

359

360

(viz následující odstavec). Pokud by na druhou stranu příští krize zasáhla hlavně tradiční obchodní model, využily by české banky kapacity Jednotného fondu pro

traditional business model, Czech banks would benefit from the capacity of the Single Resolution Fund.

řešení problémů. Jednotný fond pro řešení problémů je často osočován ze zvyšování morálního hazardu prostřednictvím sdružováním ztrát. Tento argument jsme však již odmítli v sekci 3.2.2 Části II a můžeme proto jen opakovat, že bankovní unie ani nezvyšuje, ani nesnižuje implicitní státní záruky nad rámec nástrojů BRRD pro řešení problémů. Jinými slovy, morální hazard je v tomto kontextu záležitostí rozdělení mezi eurozónu a zbytek EU a bankovní unie nezavádí explicitní ani implicitní mechanismy sdružování ztrát mimo Jednotného fondu pro řešení problémů a systému pojištění vkladů. Poukázali jsme navíc na určitá opatření, například stanovení pořadí pro rekapitalizaci z vnitřních zdrojů nebo pravidla pro odměňování, která mají od takového nadměrného podstupování rizik na mikro úrovni přímo odrazovat. SSM bude mít dvojí přínos pro české bankovnictví: zaprvé sjednotí standardy výkaznictví českých institucí. Jako bylo vysvětleno výše, české dceřiné podniky zahraničních skupin jsou v současné době nuceny hradit několikanásobně náklady na vykazování, protože ozdravné plány po nich vyžaduje jak ECB, orgán dohledu nad jejich mateřskými podniky v eurozóně, tak i jejich domácí orgán dohledu, tedy Česká národní banka. Dceřiné podniky navíc musí rovněž oznamovat své výsledky svým mateřským podnikům pro vnitroskupinové účely. Členství v bankovní unii by tedy značně snížilo náklady na dodržování regulatorních opatření ve vztahu k prevenci a dohledu. Zadruhé, účast v SSM by zvýšila konsistenci dohledu nad dodržováním regulatorních ustanovení a vymáhání jejich plnění ve všech zúčastněných ekonomikách. Jak jsme vysvětlili v bodu 4.1.2 Části II, ECB je hlavním orgánem dohledu jen formálně a každodenní dohled nad českými bankami by stejně fakticky vykonával český orgán dohledu. S výjimkou tří největších úvěrových institucí, nad nimiž vykonává dohled orgán dohledu SSM, je dohled nad všemi ostatními bankami vykonáván samostatně domácím orgánem dohledu tak, jakoby daná země členem bankovní unie nebyla.331 Platí navíc, že ačkoli je orgán dohledu tvořen ECB a národními orgány dohledu, očekává se, že ECB zajistí konsistentní dohled na systémově významné instituce, zatímco národní orgány

It is often argued that the Single Resolution Fund increases moral hazard through loss‑pooling funds. However, we explained and dismissed this argument in section 3.2.2., Part II, and we can therefore only reiterate that the Banking Union neither increases nor reduces the implicit state guarantees for losses exceeding the extent of BRRD resolution tools. Put differently, moral hazard in this context is a matter of the division between the euro-zone and the rest of the EU and the Banking Union establishes neither explicit nor implicit mechanisms for pooling of losses going beyond the extent of the Single Resolution Fund and the Deposit Guarantee Scheme. Moreover, we pointed out that measures such as the bailin pecking-order or remuneration rules had been taken to dissuade from such excessive risk-taking on the microeconomic level. Contribution of the SSM to Czech banking would be twofold: first, reporting standards of Czech institutions would become united. As explained earlier in this section, Czech subsidiaries of foreign groups are currently forced to duplicate reporting costs as recovery plans are required by both the ECB, the supervisor of their euro area parent undertakings, and the Czech National Bank, the domestic supervisor. On the top of that, these banks also report their results to their parent for intra-group purposes. Membership in the Banking Union would therefore reduce compliance costs related to prevention and supervision significantly. Second, joining the SSM would improve consistency of supervision and enforcement of regulatory provisions across participating economies. As we explained in section 4.1.2., Part II, the ECB is the chief supervisor of banks formally and the day-to-day supervision of Czech banks would be effectively carried out by the Czech supervisor anyway: with the exception of the three largest credit institutions, all of which shall be supervised by the supervisory body of the SSM, all other banks are effectively supervised by the domestic supervisor alone as if the country were not a member of the Banking Union.331 Moreover, even the supervisory body consists of the ECB as well as national supervisors: the ECB is expected to bring consistency in the supervision of systemically important institutions whereas national supervisors are expected to bring flexibility by interpretation of the country-specific conditions of national sectors. Therefore,

361

362

dohledu zajistí flexibilitu pomocí interpretace specifických podmínek těchto sektorů v jednotlivých zemích. Flexibilita dohledu se proto nijak významně

flexibility of the supervision will not deteriorate significantly and its consistency should only improve. Put differently, the membership in the SSM would require the

nesníží a jeho konsistence by se měla pouze zlepšovat. Jinými slovy, členství v SSM by vyžadovalo, aby orgán dohledu a tři největší banky udržovaly těsné kontakty s ECB a mezi sebou navzájem, což by však zároveň zabránilo hrozbě bankovního nacionalismu. Domníváme se proto, že na takový kompromis stojí za to přistoupit.

supervisor and three largest commercial banks to maintain close communication with the ECB and with one another but it would preclude the threat of banking nationalism. We believe that this trade-off is positively worthwhile.

Co se týče třetího pilíře bankovní unie, Jednotného kodexu regulatorních pravidel a zejména systému pojištění vkladů (DGS), situace je identická s problematikou Jednotného fondu pro řešení problémů. Platí tedy stejné argumenty týkající se odpovědnosti orgánů dohledu, regulatorních zábran a výhod pro malé ekonomiky. Pokud se velké systémově významné banky dostanou do potíží z jiných důvodu, než je morální hazard nebo úmyslně klamavé praktiky, sdílení národních DGS se stává záležitostí evropské solidarity. Pokud by taková situace měla nastat, projeví se nedostatky třetího pilíře uvedené v bodě 3.2.2 Části II související převážně s velikostí tohoto systému. Co se však týče českého bankovnictví, DGS má větší stabilizační dopad než je tomu v případě bohatších částí Evropy, neboť garance vkladů ve výši 100 000 EUR na střadatele a banku kryje převážnou část vkladů českých klientů. Vzhledem k nedostatečné kapacitě národního fondu pojištění vkladů pro financování systémového selhání úvěrových institucí by měl tak přístup k jiným evropským pojistným fondům, byť i na dobrovolném základě, podstatný stabilizační účinek.

4.4 Zdanění Sektorová daň je otázkou fiskální politiky a jedná se tak o kvalitativně odlišné téma. Na rozdíl od bankovní regulace, kterou by měli vypracovávat především odborníci, je fiskální problematika do značné míry politickou otázkou. Mimo to Evropská unie netvoří ve své současné podobě fiskální unii a ve střednědobém horizontu se ani nepředpokládá, že by došlo k harmonizaci fiskálních politik jejích členských států. Na základě našich argumentů v sekci 5.2.2 Části II proto nevidíme důvod, proč by se Česká republika měla stát účastníkem posílené spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí (FTT). Vzhledem ke konzervativnímu obchodnímu modelu českého bankovnictví by nicméně tento rámec zřejmě

As for the third pillar of the Banking Union, i.e. the Single Rulebook and especially its Deposit Guarantee Scheme (DGS), the situation mirrors that of the Single Resolution Fund. Hence, the same arguments regarding the responsibility of the supervisors, regulatory disincentives, and benefits for a small economy apply. If large systemically important banks run into trouble for reasons other than moral hazard or wilfully deceitful practise, sharing national DGSs is a matter of European solidarity. Should such a situation occur, drawbacks of the third pillar described in section 3.2.2., Part II, and related predominantly to the size of the scheme apply. As far as the Czech banking industry is concerned, however, the DGS has a larger stabilising impact than it is the case in wealthier parts of Europe because its guarantee of EUR 100,000 per depositor per bank covers a vast majority of Czech deposits. Therefore, given the insufficient capacity of the national Deposit Insurance Fund to finance a systemic failure of credit institutions, the access to other European insurance funds, albeit on a mutually voluntary basis, would have a substantial stabilising impact.

4.4. Taxation Taxation is a matter of fiscal policy and, as such, becomes a qualitatively different topic. Fiscal policy is a political issue as opposed to banking regulation that should be primarily developed by professionals. Moreover, the European Union is not in its current form a fiscal union, neither is harmonisation of fiscal policies of its member states envisaged in the medium run. Pursuant to our arguments in section 5.2.2., Part II, we see no reason why the Czech Republic should participate in the enhanced cooperation on the financial transaction tax (FTT). Nevertheless, given the conservative business model of Czech banking, the framework is unlikely to have a large impact on the Czech sector even if the country entered into the enhanced cooperation. Czech banks trade relatively few securities and the proportion of those issued in enhanced cooperation jurisdictions (to which

363

364

neměl velký dopad na český sektor ani tehdy, kdyby se země do posílené spolupráce zapojila. České banky obchodují s cennými papíry relativně málo

the FTT would be applicable through the issuance principle) is even smaller. However, on the national level, the new Czech government has been playing

a poměr cenných papírů vydaných v jurisdikcích oblasti posílené spolupráce (které by podléhaly FTT na základě principu vydání) je ještě menší. Nová česká vláda si však pohrává s myšlenkou zavedení sektorové bankovní daně na národní úrovni, což by mělo na sektor značný dopad. Zatím však nebyl vypracován žádný návrh takového zákona, a je tedy předčasné hodnotit jeho potenciální dopad.

with the idea of a banking tax, which could impact the sector significantly. Nevertheless, no specific law has been drafted yet and it is therefore too early for its potential impact assessment.

327. Tento závěr je podporován zátěžovým testem sektoru provedeným Českou národní bankou, jehož výsledky (Česká národní banka (2013)) ukázaly, že banky jsou dostatečně kapitalizovány. Na druhé straně jsme v bodě 3.2.1 Části I poukázali na to, že zátěžové scénáře jsou suboptimálním nástrojem krizové prevence. 328. Tato vazba se otevřeně projevila na přelomu 20. a 21. století, kdy si bankovní sektor vyžádal radikální očistu bilancí úvěrových institucí. Za tímto účelem vláda zřídila Konsolidační banku (přejmenovanou později na Českou konsolidační agenturu), která odkoupila nedobytná a jiná pochybná aktiva českých úvěrových institucí. Tato forma pomoci se orientovala na dvě skupiny bank: první z nich tvořily státem vlastněné banky (Československá obchodní banka, Česká spořitelna, Investiční a poštovní banka a Komerční banka). Náš argument o explicitní vazbě se nevztahuje na tuto skupinu, protože základní motivace pro očistu jejich bilancí spočívala v jejich budoucí privatizaci, nikoli v záchraně v důsledku jejich krachu. Jinými slovy, stát zamýšlel privatizovat tyto banky, a bylo proto v jeho zájmu očistit jejich rozvahy od pochybných aktiv, aby pak mohly být následně prodány za vyšší cenu. Pomoc druhé skupině bank byla však poskytnuta v důsledku jejich finančních potíží (do této skupiny patřila např. Agrobanka, Moravia banka nebo Pragobanka). Zde se vazba mezi bankami a státem jasně projevila. 329. Velikost tohoto fondu dle jeho webových stránek: www.fpv.cz; údaj o celkové výši vkladů v červenci 2013 byl převzat z databáze České národní banky. 330. Česká bankovní asociace (2013) 331. Jiná výjimka se vztahuje na instituce, které budou považovány za významné na evropské úrovni. ECB musí ještě vypracovat měřítka pro hodnocení významu, nicméně je-li banka považována v tomto kontextu za významnou, je dohled nad ní vykonáván stejným orgánem dohledu, který vykonává dohled nad třemi největšími institucemi v zemi.

327. This conclusion is supported by stress testing of the sector carried out by the Czech National Bank, whose results (Czech National Bank (2013)) found banks well capitalised. On the other hand, we argued in section 3.2.1., Part I, that stress scenarios were suboptimal crisis-prevention tools. 328. The link became abundantly explicit in the late 1990s and early 2000s when the banking sector required radical cleansing of institutions’ balance sheets. To this end, the government established the Consolidation Bank (later the Czech Consolidation Agency) that acquired nonperforming and otherwise mismanaged assets of Czech credit institutions. This form of help aimed at two sets of banks: the first group consisted of banks owned by state (Československá obchodní banka, Česká spořitelna, Investiční a poštovní banka, and Komerční banka). Our argument regarding the explicit link does not directly apply to this group since the principal motivation for its balance sheet cleansing consisted in future privatisation of the institutions rather than a bail-out of failing banks. Put differently, the state intended to privatise these banks and, therefore, it was in its interest to cleanse their balance sheets of mismanaged assets so that they can be sold for a higher price subsequently. The help for the second group of banks, however, was provided on the grounds of financial troubles of respective institutions (including, for instance, Agrobanka, Moravia banka, or Pragobanka). Here the link between the banks and the sovereign is demonstrated explicitly. 329. Fund’s size according to its website: www.fpv.cz; total deposits for July 2013 according to the database of the Czech National Bank 330. Czech Banking Association (2013) 331. Another exception applies to institutions that will have been deemed significant on the European scale. The ECB is yet to develop metrics for the significance assessment but if a bank is deemed significant in this context, its supervision is carried out by the supervisory body as if the bank belonged among the largest three in the country.

365

366

Část 3: Česká republika

Part 3: The Czech Republic

5. Závěr

5. Conclusion

367

368

Struktura českého bankovnictví je dána tradičním obchodním modelem, který dominuje bankovnictví střední Evropy. Model je charakterizován vysokým

Structure of Czech banking follows the traditional business model which seems to dominate in Central Europe. The model is characterised by a high proportion

podílem vkladů na celkových pasivech a relativně malým objemem cenných papírů a jiných tržních produktů na obou stranách rozvahy. Bylo však poukázáno, že český sektor je ve třech aspektech jedinečný i ve střední Evropě: více než 90 % jeho celkových aktiv vlastní zahraniční mateřské podniky; procento nedobytných půjček bylo v posledních čtyřech letech vyšší než průměr regionu, přestože se nejedná o nějaký obrovský rozdíl; a toto odvětví bylo i v nedávných pokrizových letech soustavně ziskové.

of deposits in total liabilities and by relatively few securities and other wholesale products on either side of the balance sheet. Nevertheless, the Czech sector has been shown to be unique even in the Central European region in three following respects: more than 90% of total assets of the sector are owned by foreign parent undertakings; the number of non-performing loans over the past four years have been higher than the regional average although the difference is not enormous; and the sector has been consistently profitable even in recent post-crisis years.

Tradiční model se ukázal odolný během nedávné krize, ale nelze zaručit, že nebude tvrdě zasažen krizí příští. Odolnost je relativní pojem a mechanismus šíření krize není nikdy předem znám. České bankovnictví by proto nemělo propadat samolibosti, ale mělo by namísto toho věnovat pozornost rizikům, kterým čelí. Zjistili jsme, že tato rizika vyplývají z vlastnické struktury, z držení relativně vysokého objemu domácích státních cenných papírů a z relativně vysokého stupně nesouladu dob splatnosti. Jinými slovy, banky jsou v současné době důvěryhodné, ale důvěra má asymetrickou povahu v tom smyslu, že její nastolení obvykle trvá dlouho, ačkoli zmizet může během jediného dne.

The traditional model proved resilient during the last crisis but there is no guarantee that the next crisis will not hit it hard. Resilience is a relative concept and a propagation mechanism of a crisis is never known ex ante. Therefore, Czech banking should not fall into complacency but pay attention to the risks it faces instead. We identified the risks to consist of the ownership structure; relatively high holdings of domestic central government securities; and the relatively high degree of maturity mismatch. Put differently, Czech banks are currently credible but credibility is of an asymmetric nature: it usually takes long years to establish but materialisation of risks can bring it down overnight.

Konstatovali jsme, že vývoj solidní evropské bankovní regulace by měl být prvořadým zájmem českého bankovního sektoru a že by se země měla připojit k bankovní unii. Česká republika je malou otevřenou ekonomikou, jejíž bankovní sektor tvoří převážně dceřiné podniky a pobočky finančních skupin eurozóny. Z toho vyplývá, že by se český sektor měl zajímat o mezinárodní mechanismy sdružování rizik a o zdraví a stabilitu mateřských společností. Česká republika však není v současné době členem eurozóny, a musí proto nalézat rovnováhu mezi nezávislostí monetární politiky a vzájemnou závislostí místního bankovnictví na tlacích v eurozóně. Dále jsme konstatovali, že připojení k bankovní unii by tuto rovnováhu posílilo. Ukázali jsme, že bankovní unie neohrožuje flexibilitu, s jakou orgány dohledu reagují na šoky v rámci jednotlivých zemí, a že se jí zlepší konsistence regulatorního prostředí v celé Evropě. Poukázali jsme navíc i na to, že členství v bankovní unii přinese výhody na mikroekonomické i makroekonomické úrovni v podobě zjednodušení standardů výkaznictví nebo prevence bankovního nacionalismu. Přestože netvrdíme, že nový evropský regulatorní rámec netrpí nedostatky – hloubkovou analýzu nové evropské regulace jsme provedli v Části

We argued that the development of robust European banking regulation was in primary interest of the Czech banking sector and, moreover, that the country should join the Banking Union. The Czech Republic is a small open economy, whose banking sector consists predominantly of subsidiaries and branches of euro-area financial groups. It follows that the sector should be interested in international risk-pooling mechanisms as well as in health and stability of the parent companies. Nevertheless, the Czech Republic is currently not a member of the euro-area and, therefore, it must balance the independence of the monetary policy on the one hand and the interdependence of the local and euro-area banking sectors on the other. We further argued that joining the Banking Union would strengthen this balance rather than jeopardising it. We showed that the flexibility of supervisory reaction to country‑specific shocks was not threatened and that consistency of regulatory environments across Europe would improve. Moreover, we demonstrated that membership in the Banking Union would bring its advantages on both the microeconomic and macroeconomic level in the form of simplification of reporting standards or prevention of banking nationalism,

369

370

II – jsme přesvědčeni, že mnoha jejích potenciálních nedostatků, například omezené flexibility a otázky morálního hazardu, se lze vyvarovat řádnou

respectively. While we do not deny that the new European regulatory framework is not flawless – we analysed new European regulation in depth in Part II – we are

spoluprací příslušných orgánů dohledu.

convinced that many of its potential shortcomings, such as the flexibility or moral hazard issue, can be precluded by due cooperation of respective (supervisory) authorities.

Naše analýza dospívá k závěru, že je v zájmu českého bankovního sektoru podílet se na nově vznikající regulatorní architektuře a přispět tak k probíhající diskusi o jejím budoucím vývoji. Česká účast by měla být ve všech ohledech kritická a zásadová. Měla by však být především aktivní a konstruktivní, nikoli a priori nedůvěřivá. Finanční stabilita je nakonec veřejný statek a role černého pasažéra se může vymstít ve chvíli, kdy se systém ocitne v potížích.

Our analysis concludes that it is in the interest of the Czech banking sector to take part in the nascent regulatory architecture and contribute to the ongoing discussion about its future course. Czech participation should by all means be critical and principled. However, above all it should be active and constructive as opposed to a priori mistrustful. After all, financial stability is a public good and the position of an obstructive black rider may backfire when the system gets in trouble.

371

372

Závěrečné poznámky a nevyřešené výzvy

Concluding Remarks and Outstanding Challenges

373

374

Finanční krize v letech 2007-2009 zdůraznila rychlý vývoj finančního sektoru v posledních dvaceti letech a odhalila podstatné nedostatky regulatorního rámce

The financial crisis of 2007-2009 demonstrated the rapid development of the financial sector over the last 20 years and revealed substantial shortcomings of the

a praktického uplatňování dohledu. Upozornila zejména na globální propojenost bankovního sektoru, která vede k rychlému šíření finančních inovací, a prokázala omezenou kapacitu stále složitější technické analýzy. Mimo to krize dále odhalila význam stínového bankovnictví pro nárůst podrozvahových pák a vzájemné propojení tradiční a stínové industrie. V důsledku toho se mnoho důvěryhodných bank euro-atlantické oblasti ocitlo na hranici úpadku a jejich likvidita značně klesla.

regulatory framework and supervisory practice. In particular, it manifested the global interconnectedness of the banking industry, causing products of financial innovation to spread quickly, and it also proved limited capacities of increasingly complex technical analysis. Moreover, the crisis further exhibited the importance of shadow banking to sustaining off‑balance sheet leverage and to the interconnectedness of the industry. As a result, many credible banks of the Euro-Atlantic region found themselves on the verge of bankruptcy or in a poor liquidity condition.

Existují dva regulatorní přístupy k finančnímu odvětví, které se navzájem vylučují: sektor může být buď ponechán téměř neregulovaný a zcela vystavený kreativní destrukci anebo může podléhat regulaci a krachujícím bankám může být poskytnuta řízená pomoc. Jelikož bankovní sektor značně ovlivňuje výstupy reálné ekonomiky a jeho ničím neřízený kolaps má negativní důsledky pro ekonomiku jako celek, převažuje od zrodu bankovnictví druhá zmíněná možnost.332 Banky jsou proto podřizovány značné regulaci, která by na jedné straně neměla bránit inovacím a tržním silám ve zvyšování efektivnosti tohoto sektoru, na druhé straně by však měla omezovat systémové riziko, které sektor vytváří, a bránit jeho šíření. Dosažení rovnováhy mezi těmito dvěma faktory není snadnou záležitostí.

There are two mutually exclusive regulatory approaches to the financial industry: it can either be left largely unregulated and exposed fully to creative destruction or it can be subjected to regulation and collapsing banks can be orderly resolved. Since the banking sector significantly affects real economy outcomes and, as such, its disorderly collapse has adverse consequences for the whole economy, the second option tends to dominate since the birth of the industry.332 Therefore, banks are subjected to substantial regulation which, on the one hand, should not preclude innovation and market forces from improving sector’s efficiency but, on the other, should limit and contain systemic risks created by it. Trading these two qualities off is not a simple task.

Globální regulatorní doporučení publikovaná Basilejským výborem pro bankovní dohled a Výborem pro finanční stabilitu zlepšují regulatorní prostředí v porovnání s jeho předkrizovým profilem. Konstatovali jsme však, že přes toto relativní posílení, by měly být některé prvky regulace přezkoumány. Obecně řečeno, globální regulatorní doporučení rozvíjejí tři typy koncepcí: zaprvé, navrhují nástroje posilující odolnost regulace, například rozlišování mezi kmenovým a dodatkovým kapitálem tier 1 či klíčové atributy mechanismu pro ozdravení a řešení krize. Druhá skupina metod dokládá kvapné úsilí o záplatování regulatorních nedostatků, například pokračující neschopnost RWA zohlednit pasivní stranu rozvahy nebo nezměněný rozsah IRB metody. Zatřetí, poslední skupina těchto ustanovení trpí obtížnou aplikací čistě teoretických konceptů a komplikacemi vznikajícími při jejich uplatňování, které se nezdají být dořešeny, například proticyklické rezervy. Ačkoli nesporně došlo ke zlepšení situace, existuje i nadále spousta prostoru pro výzkum a regulatorní inovace.

Global regulatory recommendations published recently by the Basel Committee on Banking Supervision and the Financial Stability Board improve the regulatory landscape compared to its pre-crisis profile. However, we argued that, despite this relative enhancement, some of their elements ought to be revisited. Generally speaking, the recommendations develop concepts of three kinds: first, they design tools that will genuinely support robustness of the regulation, such as the distinction between the Common Equity Tier 1 capital and Additional Tier 1 capital or the key attributes of a recovery and resolution mechanism. Second, other methods demonstrate a rushed patching effort of regulatory failures, such as the persisting inability of the RWAs to account for the liability side of a balance sheet or the unaltered extent of the IRB approach which is susceptible to optimisation. Third, the last group of provisions suffers from an application gap between neat theoretic concepts and complexities arising from their implementation which do not seem addressed, such as the countercyclical buffer. Therefore, while an improvement is indisputable, ample space for research and regulatory innovation persists.

375

376

Dvojrychlostní povaha evropské integrace činí z evropské bankovní regulace ošidnou záležitost. Všechny členské státy EU sice sdílejí vnitřní trh, který zaručuje

The two-speed nature of European integration makes European banking regulation a tricky business. On the one hand, all EU member states share the

volný pohyb kapitálu, ale na druhé straně je zde skupina osmnácti států, které sdílí společnou měnu a tvůrce monetární politiky, ECB. Přestože je druhá zmíněná skupina podmnožinou té první, hospodářská povaha evropské integrace regulatorní opatření komplikuje. Nově vznikající evropský regulatorní rámec se proto zaměřuje hlavně na dva úkoly: jednak implementuje globální doporučení (větší část balíčku CRD IV a směrnice BRRD) a dále se snaží posílit a harmonizovat stávající regulaci v rámci eurozóny (bankovní unie). Současně však umožňuje těm členským státům, které nejsou členy eurozóny, podílet se na integraci bankovnictví, protože integrace industrie napříč EU posílí integritu vnitřního trhu EU více než spolupráce v eurozóně. Vzhledem k dvojrychlostní povaze celkové integrace se proto země, které nejsou členy eurozóny, mohou k bankovní unii připojit dobrovolně.

Single Market guaranteeing the free mobility of capital but, on the other, a group of 18 countries also share a common currency with one monetary policy maker, the ECB. Although the latter group is a subset of the former, an economic nature of the European integration adds complexities to the regulatory architecture. The nascent European regulatory framework therefore mainly focuses on two tasks: first, it implements the global recommendations (majority of the CRD  IV package and the BRRD) and, second, it strives to reinforce and harmonise existing regulation across the euro area (the Banking Union). At the same time, however, it allows non-euro area members to participate in the banking integration because an EU-wide banking integration would reinforce the integrity of the EU-wide Single Market more than a merely euro area-wide cooperation. Nevertheless, given the two-speed nature of the overall integration, non-euro area countries can only participate in the Banking Union on a voluntary basis.

Evropské regulatorní úsilí má za cíl omezit morální hazard a bankovní nacionalismus v evropské jurisdikci. Dosažení těchto dvou cílů posílí důvěru v celkový evropský integrační proces, protože EU je v současné době projektem především ekonomické integrace. Mimo to jsme přesvědčeni, že navzdory nedostatkům některých regulatorních nástrojů a nedotažení určitých mechanismů (např. trvající možnosti rekapitalizace krachujících bank z vnějších zdrojů), se regulace ukáže být solidním rámcem řešení krize. Jak evropské, tak národní orgány totiž budou spolupracovat na ozdravných postupech při řešení krizí a na dohledu nad systémově významnými a mezinárodně působícími finančními institucemi.

European regulatory endeavour aims at the reduction of moral hazard and banking nationalism within the European jurisdiction. Achieving these two objectives would enhance the credibility of the overall European integration process because the EU is currently a project of mainly economic integration. Moreover, despite the drawbacks of some regulatory tools and despite loose ends of certain mechanisms (e.g. persisting possibility to bailout failing banks), we believe that the regulation will prove a robust crisis-management framework as long as both European and national authorities cooperate on the recovery, resolution, and supervision of systemically important and internationally active financial institutions.

Český bankovní sektor je součástí evropského bankovnictví a vnitřního trhu, a to jak na papíře (Smlouva o fungování Evropské unie), tak i ve skutečnosti (vlastnická struktura). Obchodní model českých bank navíc není v žádném případě ojedinělý. Středoevropské ekonomiky, jež sdílejí dědictví komunistické diktatury,

The Czech banking sector is part of European banking and of the Single Market both on paper (the Treaty on the Functioning of the European Union) and in reality (the ownership structure). Moreover, the business model of Czech banks

sdílejí rovněž společný bankovní model, jenž je postaven na konzervativním zprostředkování úvěrů financovaným vklady a malým podílem obchodování na vlastní účet a jiných tržních aktivit. Tento model se během nedávné finanční krize projevil jako odolný, avšak není zaručeno, že vůči budoucím šokům bude stejně imunní. Jelikož české bankovnictví patří mezi menší sektor EU a jelikož bude v důsledku své vlastnické struktury beztak ovlivňováno mnoha regulatorními

is by no means unique. Central European economies that share the legacy of the communist dictatorship also share the same banking business model, consisting in conservative deposit-funded intermediation of loans and in little involvement in proprietary trading and other wholesale activities. This model proved resilient during the recent financial crisis but there is no guarantee it will prove just as immune to future industry-wide shocks. Therefore, since Czech banking belongs

377

378

opatřeními eurozóny, domníváme se, že by pro ně bylo výhodné zapojit se do hlubší bankovní integrace.

among smaller European sectors and since it is going to be affected by most of the euro-area regulation through its ownership structure anyway, we believe that it would benefit from participation in deeper banking integration.

Naše studie identifikovala tři zásadní trendy v bankovní regulaci. Zaprvé, rostoucí složitost regulace vyžaduje vyšší náklady na její dodržování. Tyto náklady se pohybují od nezbytných přímých administrativních nákladů souvisejících s implementací a následným dodržováním regulace až po pokles zisků vyplývající z vyšších regulatorních standardů. Držba kapitálu na úrovních odpovídajících kapitálovým a pákovým standardům a standardům likvidity a příspěvky do fondů pro řešení problémů si vyžádají dočasný nárůst nákladů, který bude financován ze zisků bank. Mimo to budou muset být z těchto zisků financovány také trvalé náklady na aktualizaci ozdravných plánů a rozpočet ECB na činnosti související s dohledem. Vyšší kapitálové standardy a pokles implicitních státních záruk navíc povedou ke zvýšení ceny kapitálu pro banky, čímž vyvolají další tlak na snižování jejich zisků. Přestože bude určitý podíl těchto nákladů možno přenést na klienty, investoři začnou pravděpodobně hledat náhradu za bankovní financování na kapitálových trzích, což značně omezí rozsah tohoto přenosu. Zadruhé, úsilí o zajištění rovné výchozí pozice (level playing field) se jeví z větší části neúčinné. Naše terminologie rozlišuje mezi mikro a makro „rovným hřištěm“. Dospíváme k závěru, že rovná výchozí pozice se zlepšila díky redukci too big to fail fenoménu prostřednictvím mechanismu rekapitalizace z vnitřních zdrojů. Další zlepšení se však jeví jako nemožné, a to dokud nebude znovu přezkoumán IRB přístup k modelování rizika. Co se týče level playing field na makro úrovní, Evropská bankovní unie vyrovnává výchozí pozici pro své členy, ale globální vyrovnání výchozí pozice bude zdlouhavým a náročným procesem, protože státy nejsou doporučeními BCBS a FSB vázány. Důkazy naznačují, že tato doporučení nejsou implementována jednotně a že bankovní nacionalismus zřejmě opět převládne. Dále jsme poukázali na skutečnost, že otázka rovné výchozí pozice se zhoršila rovněž ve vztahu ke stínovému bankovnímu sektoru. Stínové subjekty jsou často nedostatečně regulovány oproti svým tradičním protějškům a této mezery se využívá prostřednictvím regulatorní arbitráže, kdy se investoři začínají ohlížet po náhradách za bankovní financování. Připustili jsme, že Evropská komise se výslovně zavázala posilovat roli kapitálových trhů v dlouhodobém financování evropské ekonomiky. Zároveň jsme však varovali, že ještě dříve, než stínový sektor začne této politiky využívat, měl by být zabezpečen náležitou regulací.

Our study identified three principal trends in banking regulation. First, growing complexity of regulation requires higher compliance expenses. These expenses range from inevitable direct administrative costs related to the implementation of and subsequent compliance with the regulation to a reduction in banks’ profits resulting from higher regulatory standards. In particular, the retention of capital to levels compliant with capital, leverage and liquidity standards and the contributions to resolution funds will require temporary expenses funded from banks’ profits. Moreover, on a permanent basis, the profits will also have to finance updates of recovery plans or the supervisory budget of the ECB. On the top of that, higher capital standards and the reduction in implicit state guarantees, will increase the price of capital for banks, thereby creating further downward pressure on their profits. Although a certain proportion of these costs could be passed down on clients, investors are likely to seek substitution to bank financing on capital markets, which will significantly limit the extent of the transfer. Second, the effort to even the level playing field has been largely ineffective. Our terminology distinguished between the micro and macro level playing field and concluded that the former had been improved by the reduction in the too‑big‑to‑fail phenomenon through the bail-in mechanism but that a further improvement seemed impossible until the IRB approach to risk modelling was revisited. On the macro level, we demonstrated that while the European Banking Union levelled the macro playing field across its members, it would be a lengthy and strenuous process to achieve a fair level playing field across global jurisdictions because sovereign states are not bound to follow BCBS or FSB recommendations. Evidence shows that implementation of the recommendations is indeed not uniform and that the phenomenon of banking nationalism is likely to prevail. Moreover, we also pointed out that the issue of the level playing field had deteriorated with respect to the shadow banking sector. Shadow entities are often subjected to little regulation relative to their traditional counterparts and they are likely to benefit from this discrepancy through regulatory arbitrage when investors start looking for substitutes to bank financing. We acknowledged that the European Commission had explicitly committed to strengthening the role of capital markets in the long-

379

380

Zatřetí, regulatorní a dozorové pravomoci se soustředí do rukou institucí, aniž by došlo k příslušnému přenesení odpovědnosti. Jelikož nové mechanismy umožňují

term financing of the European economy. However, we also warned that adequate regulation of shadow banking, which is going to profit from this policy, ought to be

orgánům dohledu a řešení problémů nařizovat například vytváření značných diskrečních kapitálových rezerv, vyměnit vedení úvěrových institucí nebo vykonávat vlastnická práva, poukázali jsme na pravděpodobnou eventualitu, že potenciální dopad vykonávání těchto pravomocí může jít daleko nad rámec stávající praxe. Přestože rozumíme, že plná odpovědnost příslušných institucí za dopady resolučních rozhodnutí není možná, trend považujeme za kontroverzní.

put in place before the sector began to benefit from it.

Po určení třech hlavních trendů jsme rovněž identifikovali tři hlavní dopady nově vznikajícího regulatorního rámce. Zaprvé, tradiční bankovní sektor se jako celek zmenší. Minimální požadavek na pákový efekt a zahrnutí podrozvahových expozic do regulatorního vzorce již vedl ke snižování objemu rozvahových aktiv (deleverage), což nakonec povede ke zmenšení celkových rozvah bank. Přestože se tento trend vztahuje především na sektory s rozsáhlými tržními expozicemi a nikoli na konzervativní banky financované vklady, je jeho globální dopad zcela nesporný: tradiční banky budou navíc obdobně ovlivněny jinými kapitálovými požadavky a požadavky souvisejícími s řešením problémů. Nadměrná velikost některých úvěrových institucí nicméně přispěla k neblahému jevu too big to fail, a proto je třeba omezení velikosti jejich bilance uvítat. Zadruhé, navzdory snaze o opačný efekt lze očekávat dlouhodobý růst systémového rizika v bankovním sektoru. Zvýšení nákladů na kapitál způsobí, že aktivity s nízkým rizikem a nízkou návratností nebudou již nadále ziskové. Bude proto následovat endogenní příklon k vysoce rizikovým transakcím s vysokou návratností. Přestože posledně zmíněné aktivity budou muset splňovat regulatorní standardy, je pravděpodobné, že si finanční inovace stejně jako v minulosti najdou cestu, jak standardy obejít. Vyšší riziko následkem toho povede ke zvýšení nominálních ztrát v příští krizi, v důsledku čehož bude mnoho kapitálových standardů opět nedostačujících. Zatřetí, úloha kapitálového trhu ve financování globální ekonomiky posílí. Z výše uvedeného vyplývá, že kapitálový trh vyhoví podstatné části poptávky, kterou nižší ziskovost bankovních aktivit donutila hledat výnos jinde. Přestože se zde nezbytně nejedná o negativní vývoj, neboť se zdá, že tento model (fungující například v USA) se vzpamatoval z nedávné krize rychleji než model, v němž

Third, regulatory and supervisory powers are concentrated with certain institutions without a respective transfer of responsibilities. Since new mechanisms enable supervisors and resolution authorities, for instance, to impose substantial discretionary capital buffers, to replace management of credit institutions, or to exercise ownership rights, we pointed out that a potential impact of the execution of these powers could go far beyond the current practice. While we understand that full liability of the institutions for consequences of resolution may limit its effects, we find this trend controversial. Having pinned down three principal trends, we also identified three main impacts of the nascent regulatory framework. First, the total size of the traditional banking sector will decrease. The minimum leverage requirement and the inclusion of off‑balance sheet exposures into regulatory formulae have already resulted into deleveraging that will ultimately decrease the total size of banks’ balance sheets. Although this trend predominantly applies to sectors with large wholesale exposures rather than to conservative deposit-funded banks, the global impact is indisputable. Moreover, traditional banks will be affected by other capital and resolution requirements in a similar way. Nevertheless, the excessive size of certain banks contributed to the pernicious too-big-to-fail phenomenon and, therefore, a reduction in the size of their balance sheets ought to be welcomed. Second, systemic risk in the banking sector should be expected to increase in the long run despite efforts to the contrary. An increase in the cost of capital for banks will render low‑risk low‑return activities unprofitable. Therefore, an endogenous substitution to high‑risk high‑return transactions will follow. Although the latter activities will have to comply with regulatory standards, financial innovation is likely to find a way round it as it did in the past. Subsequently, higher risk will increase nominal losses of the next crisis and render many capital standards insufficient again. Third, the role of the capital market in financing of the global economy will grow stronger. It follows from the paragraphs above that the capital market will

381

382

převládá bankovní financování, vývoj nevyhnutelně prospěje stínovému sektoru. Ten je ovšem vystaven bankovním rizikům, zvyšuje pákový efekt a podstatným

accommodate much of the search for yield resulting from lower profitability of traditional banks. While this is not necessarily an adverse development because

způsobem přispívá k propojení finančních subjektů, ačkoli jeho současnou regulaci nelze označit za dostatečnou.

this model seems to have recovered from the recent crisis faster than the bankdominated model, it is inevitably going to benefit the shadow banking sector. This sector is exposed to banking risks, increases leverage, and substantially contributes to the interconnectedness of financial entities but its regulation is currently inadequate.

Kvalita regulace se sice zvýšila, ale přesto zůstává několik nevyřešených problému. Držme se trojic a objasněme si tři základní problémy: zaprvé, je nutné usilovat o globální harmonizaci bankovní regulace. Náklady na investování na opačné polokouli již léta klesají a globálně harmonizovaný regulatorní rámec má tudíž zásadní význam pro prevenci regulatorní arbitráže. Nebude-li tato záležitost řešena, mohou se ztráty z méně regulované jurisdikce skrz hustou síť finančních subjektů snadno rozšířit po celé zeměkouli. Přeshraniční schéma řešení si navíc rovněž zasluhuje vysokou prioritu, protože velké úvěrové instituce obvykle podnikají po celém světě. Absence mechanismu pro přeshraniční řešení problémů zvyšuje pravděpodobnost regulatorní arbitráže, což na oplátku podkopává regulatorní úsilí jako celek. Je proto zásadní, aby byla ve vztahu ke globální povaze bankovnictví vytvořena i konzistentní globální regulace. Zadruhé, regulace stínového bankovnictví by neměla zaostat. FSB i Evropská komise se zavázaly k posílení dohledu nad stínovým sektorem a ke zmírnění systémových rizik, která představují jeho subjekty a aktivity. Ve většině jurisdikcí však není tento sektor nijak přímo regulován. V současné době snaha o minimalizaci šíření problémů stínového sektoru do tradičního sektoru sílí, cíl je nicméně dosahován pomocí další regulace tradičního sektoru, což dále komplikuje zajištění rovné výchozí pozice. Regulátoři se navíc shodují v tom, že je nutné zavést v prvé řadě monitorování stínového sektoru za účelem získání dat k navržení na míru šitých regulatorních opatření. Jinými slovy, úkol nelze splnit rychle. Vzhledem k příznivému vlivu stávající regulace na budoucí tržní podíl stínového bankovnictví by bylo kardinální chybou ponechat tyto závazky nesplněny.

The quality of regulation has advanced but there are a few outstanding challenges left. Let us stick to triplets and highlight three of them: first, global harmonisation of banking regulation must be strived for. Costs of investing on the other side of the world have been diminishing for years and harmonised regulatory framework is therefore essential to prevention of regulatory arbitrage. If the issue is not addressed, losses stemming from looser regulation in one or two jurisdictions may spread around the globe easily due to the dense net of financial entities. Moreover, cross-border resolution ought to attract a high priority because large credit institutions usually conduct their business all over the world. The lack of the cross-border resolution provisions contributes to regulatory arbitrage opportunities which in return undermine the regulatory effort as a whole. Therefore, it is essential the global nature of banking be met by globally consistent regulation. Second, regulation of shadow banking needs to be completed soon. Commitments have been made by the FSB or the European Commission to strengthen the oversight of the shadow sector and to mitigate systemic risks posed by its entities and activities. However, direct regulation of the sector has been lacking in most jurisdictions. Currently, effort is being made to minimise spill-over effects between the traditional and shadow banking sector but this objective is being attained through further regulation of the traditional sector, which aggravates the level playing field issue. Moreover, regulators concur that monitoring of the shadow sector must be set up first in order to acquire data allowing a tailored regulatory action. In other words, the task cannot be accomplished fast. Given the favourable impact of the existing body of regulation on future market share of shadow banking, it would be a cardinal mistake to leave the commitments unfulfilled now.

383

384

Zatřetí, vymáhání nových regulatorních předpisů není v žádném případě nejmenší z těchto výzev. Je důležité, aby vymáhání nové bankovní legislativy, prováděné

Third, enforcement of the new body of regulation constitutes the last but by no means the least of the three principal challenges. It is important enforcement

hlavně ze strany národních orgánů dohledu a orgánů příslušných k řešení krize, nebylo ovlivňováno ekonomickým cyklem, bankovním nacionalismem nebo politickými tlaky. Poukázali jsme například na to, že evropský mechanismus řešení problémů umožňuje za jistých okolností obcházet mechanismus rekapitalizace z vnitřních zdrojů. Pro dosažení konečné fáze řešení má proto zásadní význam posouzení okolností v duchu legislativy a zajištění, aby nedošlo ke zneužití výjimek k prosazování národních zájmů. Pokud orgány dohledu a orgány příslušné k řešení problémů nebudou tuto regulaci náležitě vymáhat, její výhody zůstanou nevyužity a mnohaletá náročná práce bude zmařena.

of new banking legislation, carried out mainly by supervisors and resolution authorities, be not affected by an economic cycle, banking nationalism or political pressure. We pointed out, for instance, that the European resolution mechanism does, under certain circumstances, offer a way round the bail-in mechanism. It is therefore vital that, should a resolution reach its terminal stage, the circumstances be assessed in accordance with the spirit of the legislation and that the exceptions be not exploited to promote national banking sectors. If supervisors and resolution authorities do not enforce the regulation adequately, its benefits will not be harvested and years of hard work will be wasted.

332. Tato charakteristika se netýká výlučně bankovního sektoru a ani neznamená, že bankovní sektor nikdy neselhává (viz například islandskou zkušenost z let 2008-2011), ale vlády se obvykle rozhodnout zachránit velké krachující banky, než aby čelily politicky škodlivým důsledkům jejich úpadku:http://www.economist.com/news/essays/21600451finance-not-merely-prone-crises-it-shaped-them-five-historical-crises-show-how-aspects-today-s-fina

332. This characteristics is not unique to the banking sector and neither does it mean that banking sectors never fail (consider, for instance, Icelandic experience in 2008-2011) but governments usually choose saving large failing banks rather than facing politically damaging consequences of their bankruptcy: http://www.economist.com/news/essays/21600451-finance-not-merely-prone-crises-it-shaped-them-five-historicalcrises-show-how-aspects-today-s-fina

385

386

Reference

References

387

388

1.

2.

3.

4.

5.

6. 7.

8. 9.

10. 11.

12. 13.

Abreu, J.F. & Gulamhussen, M.A.: „The stock market reaction to the public announcement of a supranational list of too-big-to-fail banks during the financial crisis“, Journal of International Financial Markets, Institutions & Money, sv. 25, 2013 Acharya, V., Mehran, H., Schuermann, T., Thakor, A.: „Robust Capital Regulation“, Federal Reserve Bank of New York, Staff Report No. 490, duben 2011 (revidováno v červen 2011) Almunia, J.: „Financial stability, a level playing field in Europe and a healthier financial sector: the role of competition policy.“ (projev), listopad 2010 Andrès, J.-M. & Truchet, M.: „Summary of Discussions: Building financial regulation to foster stability and growth“, The Eurofi High Level Seminar”, Eurofi, duben 2013 Arnold, B., Borio, C., Ellis, L., Moshirian, F.: „Systemic risk, macroprudential policy frameworks, monitoring financial systems and the evolution of capital adequacyů, Journal of Banking & Finance, sv. 36, 2012 (v tisku) Ayadi, R., Arbak, E., De Groen, W. P.: „Regulation of European banks and business models: Towards a new paradigm?“, CEPS, 2012 Bank of England: „Capital Requirements Directive IV“, online zdroj http:// www.bankofengland.co.uk/pra/pages/crdiv/default.aspx [22.08.2014] Banniery, C.E.; Feessz, E. a Packham, N.: „Competition, Bonuses, and Risktaking in the Banking Industry“, Review of Finance, únor 2012 Basilejský výbor pro bankovní dohled (BCBS): „International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards“, červenec1988 (aktualizace duben 1998) BCBS: „International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards; A Revised Framework“, červen 2006 BCBS: „Implementation of the new capital adequacy framework in nonBasel Committee member countries“, Occasional Paper No. 6, září 2006 BCBS: „Basel III: “International Framework for Liquidity Risk Measurement, Standards and Monitoring”, prosinec 2010 BCBS: „Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking systems“, červen 2011

1.

2.

3.

4.

5.

6. 7.

8. 9.

10. 11.

12. 13.

Abreu, J.F. & Gulamhussen, M.A.: “The stock market reaction to the public announcement of a supranational list of too-big-to-fail banks during the financial crisis”, Journal of International Financial Markets, Institutions & Money, Vol. 25, 2013 Acharya, V., Mehran, H., Schuermann, T., Thakor, A.: “Robust Capital Regulation”, Federal Reserve Bank of New York, Staff Report No. 490, April 2011 (revised June 2011) Almunia, J.: “Financial stability, a level playing field in Europe and a healthier financial sector: the role of competition policy.” (speech), November 2010 Andrès, J.-M. & Truchet, M.: “Summary of Discussions: Building financial regulation to foster stability and growth”, The Eurofi High Level Seminar”, Eurofi, April 2013 Arnold, B., Borio, C., Ellis, L., Moshirian, F.: “Systemic risk, macroprudential policy frameworks, monitoring financial systems and the evolution of capital adequacy”, Journal of Banking & Finance, Vol. 36, 2012 (in press) Ayadi, R., Arbak, E., De Groen, W. P.: “Regulation of European banks and business models: Towards a new paradigm?”, CEPS, 2012 Bank of England: “Capital Requirements Directive IV”, online source http://www.bankofengland.co.uk/pra/pages/crdiv/default.aspx [22.08.2014] Banniery, C.E.; Feessz, E. and Packham, N.: “Competition, Bonuses, and Risk-taking in the Banking Industry”, Review of Finance, February 2012 Basel Committee on Banking Supervision (BCBS): “International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards”, July 1988 (updated April 1998) BCBS: “International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards; A Revised Framework”, June 2006 BCBS: “Implementation of the new capital adequacy framework in nonBasel Committee member countries”, Occasional Paper No. 6, September 2006 BCBS: “Basel III: “International Framework for Liquidity Risk Measurement, Standards and Monitoring”, December 2010 BCBS: “Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking systems”, June 2011

389

390

14.

15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.

22. 23. 24. 25.

26.

27. 28. 29. 30. 31.

BCBS: „Global systemically important banks: updated assessment methodology and the higher loss absorbency requirement“, červenec 2011 (revize červenec 2013) BCBS: „Core Principles for Effective Banking Supervision“, září 2012 BCBS: „Phase-in Arrangements“, 2013 BCBS: „Basel III: The Liquidity Coverage Ratio and liquidity risk monitoring tools“, leden 2013 BCBS: „Revised Basel III leverage ratio framework and disclosure requirements“, červen 2013 BCBS: „Discussion paper: The regulatory framework: balancing risk sensitivity, simplicity and comparability“, červenec 2013 BCBS: „Report to G20 leaders on monitoring implementation of Basel III regulatory reforms“, srpen 2013 Bebchuk, L.A.; Cohen A.; Spamann, H.: „The Wages of Failure: Executive Compensation at Bear Stearns and Lehman 2000-2008“, Yale Journal on Regulation, sv. 27, 2010 Becher, D.A. & Frye, M.B.: „Does regulation substitute or complement governance?“, Journal of Banking & Finance, sv. 35, 2011 Bhagat, A. & Bolton, B.J.: „Bank Executive Compensation and Capital Requirements Reform“, série pracovních studií, 2013 Buck, F. & Schliephake, E.: „The regulator’s trade-off: Bank supervision vs. minimum capital“, Journal of Banking & Finance, 2013 (v tisku) Buncica, D. & Melecky, M.: „Macroprudential stress testing of credit risk: A practical approach for policy makers“, Policy Research Working Paper No. 5936 (Světová banka), leden 2012 Bušek, J.; Dufek, P.; Heřmánek, J.; Kupka, M.; Niedermayer, L.; Pavelka, F.: “Finanční sektor, konkurence v něm a příspěvek ke konkurenceschopnosti ČR“, Česká bankovní aosciace, březen 2012 Carmassi, J. & Miccossi, S.: „Time to set banking regulation right“, CEPS, 2012 Clifford Chance: „Asian bank resolution regimes“, květen 2013 COM(2011) 594 konečná verze, září 2011 COM(2013) 71 konečná verze, únor 2013 COM(2013) 520 konečná verze, červen 2013

14.

15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.

22. 23. 24. 25.

26.

27. 28. 29. 30. 31.

BCBS: “Global systemically important banks: updated assessment methodology and the higher loss absorbency requirement”, July 2011 (revised July 2013) BCBS: “Core Principles for Effective Banking Supervision”, September 2012 BCBS: “Phase-in Arrangements”, 2013 BCBS: “Basel III: The Liquidity Coverage Ratio and liquidity risk monitoring tools”, January 2013 BCBS: “Revised Basel III leverage ratio framework and disclosure requirements”, June 2013 BCBS: “Discussion paper: The regulatory framework: balancing risk sensitivity, simplicity and comparability”, July 2013 BCBS: “Report to G20 leaders on monitoring implementation of Basel III regulatory reforms”, August 2013 Bebchuk, L.A.; Cohen A.; Spamann, H.: “The Wages of Failure: Executive Compensation at Bear Stearns and Lehman 2000-2008”, Yale Journal on Regulation, Vol. 27, 2010 Becher, D.A. & Frye, M.B.: “Does regulation substitute or complement governance?”, Journal of Banking & Finance, Vol. 35, 2011 Bhagat, A. & Bolton, B.J.: “Bank Executive Compensation and Capital Requirements Reform”, working paper series, 2013 Buck, F. & Schliephake, E.: “The regulator’s trade-off: Bank supervision vs. minimum capital”, Journal of Banking & Finance, 2013 (in press) Buncica, D. & Melecky, M.: “Macroprudential stress testing of credit risk: A practical approach for policy makers”, Policy Research Working Paper No. 5936 (World Bank), January 2012 Bušek, J.; Dufek, P.; Heřmánek, J.; Kupka, M.; Niedermayer, L.; Pavelka, F.: “Finanční sektor, konkurence v něm a příspěvek ke konkurenceschopnosti ČR“, Czech Banking Association, March 2012 Carmassi, J. & Miccossi, S.: “Time to set banking regulation right”, CEPS, 2012 Clifford Chance: “Asian bank resolution regimes”, May 2013 COM(2011) 594 final, September 2011 COM(2013) 71 final, February 2013 COM(2013) 520 final, June 2013

391

392

32.

33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50. 51. 52. 53. 54. 55.

Výbor pro platební a vypořádací systémy (CPSS) a Výbor Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (IOSCO): „Recovery of financial market infrastructures“, srpen 2013 Česká národní banka: „Zpráva o finanční stabilitě 2012/2013“, 2013 Česká národní banka: „Zpráva o finanční stabilitě 2013/2014“, 2014 Česká bankovní asociace: „Výroční zpráva 2013“, květen 2014 Davis, J.; Smith, B.; Wagner, M.; O’Kelly, R.: „The Impact of the EU-11 Financial Transaction Tax on End-Users“, Oliver Wyman, 2013 Rozhodnutí 2013/52/EU, leden 2013 Demirguç-Kunt, A. & Detragiache, E.: „Does Deposit Insurance Increase Banking System Stability?“, pracovní studie MMF č. 00/3, 2000 Diamond, D. W. & Dybvig, P. H.: „Banks Runs, Deposit Insurance, and Liquidity“, Journal of Political Economy, sv. 91, červen 1983 Směrnice 94/19/EC, květen 1994 Směrnice 2004/39/EC, duben 2004 Směrnice 2008/7/EC, únor 2008 Směrnice 2009/14/EC, březen 2009 Směrnice 2010/76/EU, listopad 2010 Směrnice 2013/36/EU, červen 2013 Směrnice 2014/49/EU, červen 2014 Směrnice 2014/59/EU, červen 2014 Evropská bankovní federace: „European Banking Sector: Facts and Figures 2012“, říjen 2012 Evropská bankovní federace: „Bank Taxes & Levies in Europe“”, D1735B, listopad 2012 Evropská bankovní federace: „European Banking Sector: Facts & Figures 2013“, září 2013 Evropskáí centrální banka: „Banking Structures Report“, listopad 2013 Evropská komise: Commission Staff Working Paper No. 950 final, shrnutí, červenec 2011 Evropská komise: Commission Staff Working Paper No. 953 final, shrnutí, červenec 2011 Evropská komise: „Shadow Banking“, Zelená kniha č. 102, březen 2012 Evropská komise: „Long-term financing of the European economy“, Zelená kniha č. 150, březen 2013

32.

33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50. 51. 52. 53. 54. 55.

Committee on Payment and Settlement Systems (CPSS) & Board of the International Organization of Securities Commissions (IOSCO): “Recovery of financial market infrastructures”, August 2013 Czech National Bank: “Financial Stability Report 2012/2013”, 2013 Czech National Bank: “Financial Stability Report 2013/2014”, 2014 Czech Banking Association: “Annual Report 2013”, May 2014 Davis, J.; Smith, B.; Wagner, M.; O’Kelly, R.: “The Impact of the EU-11 Financial Transaction Tax on End-Users”, Oliver Wyman, 2013 Decision 2013/52/EU, January 2013 Demirguç-Kunt, A. & Detragiache, E.: “Does Deposit Insurance Increase Banking System Stability?”, IMF Working Paper No. 00/3, 2000 Diamond, D. W. & Dybvig, P. H.: “Banks Runs, Deposit Insurance, and Liquidity”, Journal of Political Economy, Vol. 91, June 1983 Directive 94/19/EC, May 1994 Directive 2004/39/EC, April 2004 Directive 2008/7/EC, February 2008 Directive 2009/14/EC, March 2009 Directive 2010/76/EU, November 2010 Directive 2013/36/EU, June 2013 Directive 2014/49/EU, June 2014 Directive 2014/59/EU, June 2014 European Banking Federation: “European Banking Sector: Facts and Figures 2012”, October 2012 European Banking Federation: “Bank Taxes & Levies in Europe”, D1735B, November 2012 European Banking Federation: “European Banking Sector: Facts & Figures 2013”, September 2013 European Central Bank: “Banking Structures Report”, November 2013 European Commission: Commission Staff Working Paper No. 950 final, Executive Summary, July 2011 European Commission: Commission Staff Working Paper No. 953 final, Executive Summary, July 2011 European Commission: “Shadow Banking”, Green Paper No. 102, March 2012 European Commission: “Long-term financing of the European economy”, Green Paper No. 150, March 2013

393

394

56.

Evropský parlament: „Report on recovery and resolution framework for non-bank institutions“, A7-0343/2013, říjen 2013

56.

European Parliament: “Report on recovery and resolution framework for non-bank institutions”, A7-0343/2013, October 2013

57.

Výbor pro finanční stabilitu: „Key Attributes of Effective Resolution Regimes for Financial Institutions“, říjen 2011 Výbor pro finanční stabilitu: „Strengthening Oversight and Regulation of Shadow Banking“, srpen 2013 Výbor pro finanční stabilitu: „2013 update of group of global systemically important banks (G-SIBs)“, listopad 2013 Freshfields Bruckhaus Deringer: „UK Banking Regulation: Level Playing Field“, Britská bankovní asociace, 2011 Greene, M.: „Europe’s Imperfect Banking Union: Enough to End the Crisis?“, Atlantic Council, Global business & Economics Program, březen 2014 Gropp, R. & Vesala, J.: „Deposit Insurance and Moral Hazard: Does the Counterfactual Matter?“, pracovní studie ECB č. 47, březen 2001 Habermaier, K. & Kirilenko, A.: „Securities Transaction Taxes and Financial Markets“, pracovní studie MMF Working Paper WP/01/51, květen 2001 Hakenesa, H. & Schnabel, I.: „Capital regulation, bank competition, and financial stability“, Economics Letters, sv. 113, 2011 Haldane, A. G.: „Constraining discretion in bank regulation“ (projev), Bank of England, duben 2013 Hau, H.: „The Role of Transaction Costs for Financial Volatility: Evidence from the Paris Bourse“, INSEAD a CEPR, říjen 2002 Hughes, J.P. & Mester, L.J.: „A Quality and Risk-Adjusted Cost Function for Banks: Evidence on the “Too-Big-To-Fail” Doctrine“, Journal of Productivity Analysis, sv. 4, září 1993 Institute of Development Studies: „Is a Financial Transaction Tax a Good Idea? A Review of the Evidence“, vydání 14.2, říjen 2010 Interinstitutional File: 2012/0150 (COD), červen 2013 Interinstitutional File: 2010/0207(COD), únor 2014 Mezinárodní měnový fond „Cross-Border Bank Resolution: Recent Developments“, červen 2014 Mwzinárodní organizace komisí pro cenné papíry: „Consultation Report: Money Market Fund Systemic Risk Analysis and Reform Options“, duben 2012 IP/13/812, září 2013 IP/14/320, březen 2014

57.

Financial Stability Board: “Key Attributes of Effective Resolution Regimes for Financial Institutions”, October 2011 Financial Stability Board: “Strengthening Oversight and Regulation of Shadow Banking”, August 2013 Financial Stability Board: “2013 update of group of global systemically important banks (G-SIBs)”, November 2013 Freshfields Bruckhaus Deringer: “UK Banking Regulation: Level Playing Field”, British Bankers’ Association, 2011 Greene, M.: “Europe’s Imperfect Banking Union: Enough to End the Crisis?”, Atlantic Council, Global business & Economics Program, March 2014 Gropp, R. & Vesala, J.: “Deposit Insurance and Moral Hazard: Does the Counterfactual Matter?”, ECB Working Paper No. 47, March 2001 Habermaier, K. & Kirilenko, A.: “Securities Transaction Taxes and Financial Markets”, IMF Working Paper WP/01/51, May 2001 Hakenesa, H. & Schnabel, I.: “Capital regulation, bank competition, and financial stability”, Economics Letters, Vol. 113, 2011 Haldane, A. G.: “Constraining discretion in bank regulation” (speech), Bank of England, April 2013 Hau, H.: “The Role of Transaction Costs for Financial Volatility: Evidence from the Paris Bourse”, INSEAD and CEPR, October 2002 Hughes, J.P. & Mester, L.J.: “A Quality and Risk-Adjusted Cost Function for Banks: Evidence on the “Too-Big-To-Fail” Doctrine”, Journal of Productivity Analysis, Vol. 4, September 1993 Institute of Development Studies: “Is a Financial Transaction Tax a Good Idea? A Review of the Evidence”, Issue 14.2, October 2010 Interinstitutional File: 2012/0150 (COD), June 2013 Interinstitutional File: 2010/0207(COD), February 2014 International Monetary Fund: “Cross-Border Bank Resolution: Recent Developments”, June 2014 International Organization of Securities Commissions: “Consultation Report: Money Market Fund Systemic Risk Analysis and Reform Options”, April 2012 IP/13/812, September 2013 IP/14/320, March 2014

58. 59. 60. 61. 62. 63. 64. 65. 66. 67.

68. 69. 70. 71. 72.

73. 74.

58. 59. 60. 61. 62. 63. 64. 65. 66. 67.

68. 69. 70. 71. 72.

73. 74.

395

396

75. 76. 77. 78. 79. 80.

81. 82. 83.

84.

85. 86. 87. 88. 89. 90. 91. 92. 93. 94.

IP/14/706, červen 2014 James, B. & Forde, A.: „Comparison between Capital Requirements Directive IV and Basel III“, Linklaters, 2011 Kabelík, K.: „Stínové bankovnictví“, Bankovnictví v proměnách času, Česká bankovní asociace, 2012 Koromzay, V.: „The Political Economy of Reform in this Period of Crisis“, květen 2013 Kowalik, M: „Countercyclical Capital Regulation: Should Bank Regulators Use Rules or Discretion?“, Federal Reserve Bank of Kansas City, 2011 Kross, W. J. & Suk, I.: „Does Regulation FD work? Evidence from analysts’ reliance on public disclosure“, Journal of Accounting and Economics, sv. 53, 2012 Kučera, L.: „Role veřejných finančních situací na finančním trhu“, květen 2013 Lannoo, K. & Napoli, C.: „Bank state aid in the financial crisis: Fragmentation or level playing field?“, CEPS, 2010 Lee, T. & Chih, S.: „Finance Does financial regulation affect the profit efficiency and risk of banks? Evidence from China’s commercial banks“, North American Journal of Economics and Finance, 2013 (v tisku) Levine, R.: „The Corporate Governance of Banks: A Concise Discussion of Concepts and Evidence“, World Bank Policy Research Working Paper 3404, září 2004 Liikanen, E. et al.: „High-level Expert Group on reforming the structure of the EU banking sector“, říjen 2012 Masciandaro, D. & Passarelli, F.: „Financial systemic risk: Taxation or regulation?“, Journal of Banking & Finance, sv. 37, 2013 Matheson, T.: „Taxing Financial Transactions: Issues and Evidence“, Pracovní studie MMF WP/11/54, březen 2011 Maxton, G.P.: „The End of Progress: How Modern Economics Has Failed US“, John Wiley & Sons Pet. Ltd., Singapur 2011 MEMO/10/572, listopad 2010 MEMO/12/416, červen 2012 MEMO/13/690, červenec 2013 MEMO/13/764, září 2013 MEMO/13/1176, prosinec 2013 MEMO/14/239, březen 2014

75. 76. 77. 78. 79. 80.

81. 82. 83.

84.

85. 86. 87. 88. 89. 90. 91. 92. 93. 94.

IP/14/706, June 2014 James, B. & Forde, A.: “Comparison between Capital Requirements Directive IV and Basel III”, Linklaters, 2011 Kabelík, K.: “Stínové bankovnictví”, Bankovnictví v proměnách času, Czech Banking Association, 2012 Koromzay, V.: “The Political Economy of Reform in this Period of Crisis”, May 2013 Kowalik, M: “Countercyclical Capital Regulation: Should Bank Regulators Use Rules or Discretion?”, Federal Reserve Bank of Kansas City, 2011 Kross, W. J. & Suk, I.: “Does Regulation FD work? Evidence from analysts’ reliance on public disclosure”, Journal of Accounting and Economics, Vol. 53, 2012 Kučera, L.: “Role veřejných finančních situací na finančním trhu”, May 2013 Lannoo, K. & Napoli, C.: “Bank state aid in the financial crisis: Fragmentation or level playing field?”, CEPS, 2010 Lee, T. & Chih, S.: “Finance Does financial regulation affect the profit efficiency and risk of banks? Evidence from China’s commercial banks”, North American Journal of Economics and Finance, 2013 (in press) Levine, R.: “The Corporate Governance of Banks: A Concise Discussion of Concepts and Evidence”, World Bank Policy Research Working Paper 3404, September 2004 Liikanen, E. et al.: “High-level Expert Group on reforming the structure of the EU banking sector”, October 2012 Masciandaro, D. & Passarelli, F.: “Financial systemic risk: Taxation or regulation?”, Journal of Banking & Finance, Vol. 37, 2013 Matheson, T.: “Taxing Financial Transactions: Issues and Evidence”, IMF Working Paper WP/11/54, March 2011 Maxton, G.P.: “The End of Progress: How Modern Economics Has Failed US”, John Wiley & Sons Pet. Ltd., Singapore 2011 MEMO/10/572, November 2010 MEMO/12/416, June 2012 MEMO/13/690, July 2013 MEMO/13/764, September 2013 MEMO/13/1176, December 2013 MEMO/14/239, March 2014

397

398

95.

Miccosi, S.: „A Viable Alternative to Basel III: Prudential Capital Rules“, CEPS, květen 2013

95.

Miccosi, S.: “A Viable Alternative to Basel III: Prudential Capital Rules”, CEPS, May 2013

96.

Ministerstvo financí České republiky: „Státní rozpočet 2014 v kostce“, březen 2014 Mishkin, F.S.; Stern G. and Feldman, R.: „How Big a Problem Is Too Big to Fail? A Review of Gary Stern and Ron Feldman’s ‘Too Big to Fail: The Hazards of Bank Bailouts’“ Journal of Economic Literature, sv. 44, prosinec 2006 Morrison, A. & White, L.: „Level Playing Fields in International Financial Regulation“, The Journal of Finance, sv. 64, červen 2009 Nijman, L.: „The impact of the new wave of financial regulation for European energy markets“, Energy Policy, sv. 47, 2012 Norton Rose Fulbright: „CRD IV – 10 things you should know“, online zdroj, duben 2013 http://www.nortonrosefulbright.com/knowledge/publications/79560/crdiv-10-things-you-should-know [22.08.2014] Ongena, S., Popov, A., Udell, G. F.: „’When the cat’s away the mice will play’: Does regulation at home affect bank risk-taking abroad?“, pracovní studie č. 1488 (Evropská centrální banka), listopad 2012 Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD): „Funding Systemic Crisis Resolution“, březen 2012 PricewaterhouseCoopers: „Financial transaction tax: The impacts and arguments; A literature review!, listopad 2013 Pruteanu-Podpiera, A.; Weill, L.; Schobert, F.: „Market Power and Efficiency in the Czech Banking Sector“, pracovní studie řady 6 (Česká národní banka), prosinec 2007 Nařízení (EU) No 648/2012, červenec 2012 Nařízení (EU) No 575/2013, červen 2013 Nařízení (EU) No 1022/2013, říjen 2013 Nařízení (EU) No 1024/2013, říjen 2013 Revenda, Z.: „Řešení problému bank v České republice“, Analýza příčin a důsledků české finanční krize v 90. letech, Grantová agentura České republiky, prosinec 2004 SEC(2011) 1102 final, září 2011

96.

Ministry of Finance of the Czech Republic: “Státní rozpočet 2014 v kostce”, March 2014 Mishkin, F.S.; Stern G. and Feldman, R.: “How Big a Problem Is Too Big to Fail? A Review of Gary Stern and Ron Feldman’s ‘Too Big to Fail: The Hazards of Bank Bailouts’”, Journal of Economic Literature, Vol. 44, December 2006 Morrison, A. & White, L.: “Level Playing Fields in International Financial Regulation”, The Journal of Finance, Vol. 64, June 2009 Nijman, L.: “The impact of the new wave of financial regulation for European energy markets”, Energy Policy, Vol. 47, 2012 Norton Rose Fulbright: “CRD IV – 10 things you should know”, online source, April 2013 http://www.nortonrosefulbright.com/knowledge/publications/79560/crdiv-10-things-you-should-know [22.08.2014] Ongena, S., Popov, A., Udell, G. F.: ‘‘’When the cat’s away the mice will play’: Does regulation at home affect bank risk-taking abroad?”, Working Paper No. 1488 (European Central Bank), November 2012 Organisation for Economic Co-operation and Development (OECD): “Funding Systemic Crisis Resolution”, March 2012 PricewaterhouseCoopers: “Financial transaction tax: The impacts and arguments; A literature review”, November 2013 Pruteanu-Podpiera, A.; Weill, L.; Schobert, F.: “Market Power and Efficiency in the Czech Banking Sector”, Working Paper Series 6 (Czech National Bank), December 2007 Regulation (EU) No 648/2012, July 2012 Regulation (EU) No 575/2013, June 2013 Regulation (EU) No 1022/2013, October 2013 Regulation (EU) No 1024/2013, October 2013 Revenda, Z.: “Řešení problému bank v České republice“, Analýza příčin a důsledků české finanční krize v 90. letech, Grantová agentura České republiky, December 2004 SEC(2011) 1102 final, September 2011

97.

98. 99. 100.

101.

102. 103. 104.

105. 106. 107. 108. 109.

110.

97.

98. 99. 100.

101.

102. 103. 104.

105. 106. 107. 108. 109.

110.

399

400

111. Sharma, K.: „Financial sector compensation and excess risk-taking – a consideration of the issues and policy lessons“, DESA Working Paper No.

112. 113. 114. 115. 116. 117. 118. 119.

120.

115 (Úřad pro rozvoj odboru hospodáských a sociálních záležitostí OSN), duben 2012 Slovik, P. a Cournède, B. (2011), „Macroeconomic Impact of Basel III”, pracovní studie hospodářského oddělení OECD, č. 844, OECD Publishing SPEECH/14/92, únor 2014 Stiglitz, J.E.: Freefall, W. W. Norton & Copany, říjen 2010 SWD(2013) 28 konečná verze, únor 2013 Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, březen 2012 Smlouva o fungování Evropské unie (konsolidovaná verze), listopad 2012 Véron, N.: „Tectonic Shifts“, IMF Finance & Development, sv. 51, 2014 Wheelock, D.C. & Wilson, P.W.: „Can Deposit Insurance Increase the Risk of Bank Failure? Some Historical Evidence“, Federal Reserve of St. Louis Review, květen 1994 Wieneke, A. & Gries, T.: „SME performance in transition economies: The financial regulation and firm-level corruption nexus“, Journal of Comparative Economics, sv. 39, 2011

111. Sharma, K.: “Financial sector compensation and excess risk-taking – a consideration of the issues and policy lessons”, DESA Working Paper No.

112. 113. 114. 115. 116. 117. 118. 119.

120.

115 (Development Office of the United Nations Department of Economic and Social Affairs), April 2012 Slovik, P. and Cournède, B. (2011), “Macroeconomic Impact of Basel III”, OECD Economics Department Working Papers, No. 844, OECD Publishing SPEECH/14/92, February 2014 Stiglitz, J.E.: Freefall, W. W. Norton & Copany, October 2010 SWD(2013) 28 final, February 2013 Treaty on Stability, Coordination and Governance in the Economic and Monetary Union, March 2012 Treaty on the Functioning of the European Union (consolidated version), November 2012 Véron, N.: “Tectonic Shifts”, IMF Finance & Development, Vol. 51, 2014 Wheelock, D.C. & Wilson, P.W.: “Can Deposit Insurance Increase the Risk of Bank Failure? Some Historical Evidence”, Federal Reserve of St. Louis Review, May 1994 Wieneke, A. & Gries, T.: “SME performance in transition economies: The financial regulation and firm-level corruption nexus”, Journal of Comparative Economics, Vol. 39, 2011

401

402

Appendix

Appendix

403

404

Země

Rakousko

Název (rok zavedení)

Příspěvek na stabilitu (2011)

Základ

Sazba

aktiva: celková nekonsolidovaná rozvaha minus různé odpočty (pojištěné vklady, upsaný kapitál a rezervy a určité závazky);

aktiva: 0,055 % nebo 0,085% (podle velikosti základů);

deriváty: průměrný objem transakce Daň z vkladů Belgie

Kyprb

Dánsko

Francie

Německo

Řecko

Dodatečná daň z vkladů

příslušné části vkladů

0,08 %

příslušné části vkladů

0,03 % až 0,12 % (podle poměru úvěrů a vkladů)

celkové závazky minus kmenový kapitál tier 1 a kapitál tier 1

0,03 %

Daň z finančních aktivit

celkové personální náklady minus mzdy zaměstnanců, kteří provádějí činnosti podléhající DPH

10,50 %

Daň z finančních transakcí (2012)

za nabytí majetkových cenných papíru: cena akvizice;

0,20 %

za zrušené příkazy ve vysokofrekvenčním obchodování: výše zrušených příkazů nebo upravená nad určitý rámec;

0,01 %

koupě CDS na splácení státních dluhopisů: nominální částka swapu;

0,01 %

Daň na systémové transakční riziko (2011)

minimální kapitálové požadavky

Zvláštní bankovní poplatek (2011)

příslušné závazky (= celkové závazky – obezřetnostní kapitál – vklady nebankovních subjektů – rozvojové úvěry) a příslušné deriváty (= nominální objem podrozvahových derivátů

Bankéřský příspěvek (2007)

úrokový výnos z dotovaných půjček

Country

Austria

Name (Year of Introduction)

Stability Levy (2011)

Base

Rate

assets: unconsolidated balance sheet total minus various deductions (secured deposits, subscribed capital and reserves as well as certain liabilities);

assets: 0.055% or 0.085% (depending on the size of the base);

deriváty 0,013 %

Daň na finanční stabilitub (2011)

Daň z finančních transakcí (2012; pokrač.)

405

Bank Levies and Taxesa

Bankovní poplatky a daněa

derivatives: average transaction volume Tax on Deposits

eligible part of deposits

0.08%

Additional Tax on Deposits

eligible part of deposits

0.03% to 0.12% (depending on loanto-deposit ratio)

Cyprus

Financial Stability Taxb (2011)

total liabilities less core tier 1 and tier 1 capital

0.03%

Denmark

Financial Activities Tax

total payroll cost except wages to staff engaged in VATable activities

10.50%

Financial Transaction Tax (2012)

for acquisitions of equity securities: price of the acquisition;

0.20%

for orders cancelled in high-frequency trading: amount of orders cancelled or modified in excess of a certain threshold;

0.01%

for purchases of CDS on sovereign default: notional amount of the swap

0.01%

Systemic Risk Bank Tax (2011)

minimum capital requirements

0.25% (above EUR 500m threshold)

Special Bank Levy (2011)

relevant liabilities (= total liabilities – prudential capital – deposits of non-banks – development loans) and relevant derivatives (= nominal volume of off-balance sheet derivatives)

Belgium

France

0,25 % (nad limit 500 mil. EUR)

závazky: 0,02 % až 0,06 % (podle příslušné částky)

Germany

Financial Transaction Tax (2012; cont.)

deriváty: 0,0003 %

0,60 %

derivatives: 0.013%

Greece

Bank Debt Levy (2007)

loan value of the bank debt

liabilities: 0.02% to 0.06% (depending on the eligible amount) derivatives: 0.0003%

0.60%

406

Maďarsko

Daň z finančních institucí (2009)

celková aktiva (jiná než nebankovní)

Bankéřský příspěvek (2007)

úrokový výnos z dotovaných půjček

Island

Zvláštní daň z finančních institucí (2010)

Itálie

Latvia

Lucembursko

Nizozemsko

za aktiva pod tímto limitem: 0,15 %

Hungary

5,00 %

Tax on financial institutions (2009)

total assets (different for nonbanks)

Bankers’ Contribution (2007)

interest income on the loans subventioned

Special Tax on Financial Institutions (2010)

for assets over HUF 50bn: 0.53% for assets below the threshold: 0.15% 5.00%

celkové závazky

0,000975 %

Iceland

Italský program úspor (2010)

bonusy a akciové opce nad rámec pevní odměny manažerů

10,00 %

Italy

Italian Austerity Programme (2010)

bonuses and stock options in excess of the managers fixed remunerations

10.00%

Poplatek za finanční stabilitu (2011)

celkové závazky (s určitými úpravami)

0,036 %

Latvia

Financial Stability Duty (2011)

total liabilities (subject to certain adjustments)

0.036%

Daň z upisování

Bankovní daň (2012)

celková čistá hodnota aktiv

celkové závazky banky minus: (i) kmenový kapitál a dodatkový kapitál na základě CRD IV; (ii) závazek dle nizozemského DGS; a (iii) tzv. výjimka za efektivitu ve výši 20 mld. EUR

Daň z finančních transakcí (2013)

prodej a koupě akciových účastí, dluhopisů, nástrojů peněžního trhu, podílů a derivátů a strukturovaných finančních produktů

Bankovní daň ze závazků a derivátů

celkové závazky (vyjma regulačního kapitálu a DGS); a čistá částka derivátů držených k obchodování (nominální hodnota podrozvahových derivátů s výjimkou hedgingových derivátů)

Portugalsko

Slovinsko

za aktiva nad limit 50 mld. HUF: 0,53 %

Daň z celkových aktiv (2011)

celková aktiva snížená o úvěry poskytnuté nefinančním korporacím

0,05 % (0,01 v případě fondů peněžního trhu a institucionálních fondů) krátkodobé závazky (splatnost do jednoho roku): 0,044 %;

Luxembourg

Netherlands

Subscription Tax

Bank Tax (2012)

dlouhodobé závazky: 0,022 % obecné transakce: až 0,30 %; vysokofrekvenční transakce: až 0,10 %; deriváty: až 0,30 % závazky: 0,05 %;

0,10 % celkových aktiv banky; odečet až 0,20 % z výše úvěrů poskytnutých nefinančním korporacím

Slovenia

total net assets value

total liabilities of the bank less: (i) the core capital and additional capital based on CRD IV; (ii) the obligation under the Dutch DGS; and (iii) the so‑called efficiency exemption of EUR 20bn

Financial Transaction Tax (2013)

sale and purchase of share capital participations, bonds, money market instruments, participation units, and derivative and structured financial products

Bank Tax on Liabilities and Derivatives

total liabilities (excl. regulatory capital and DGS); and the net amount of trading derivatives (notional value of off‑balance sheet derivatives, excl. hedge derivatives)

Portugal

deriváty: 0,00015 %

total liabilities

Tax on total assets (2011)

total assets decreased by loans granted to non-financial corporations

0.000975%

0.05% (0.01% in case of money market cash funds and institutional funds) short term liabilities (maturity of less than one year): 0.044%; long term liabilities: 0.022% general transactions: up to 0.30%; high-frequency transactions: up to 0.10%; derivatives: up to 0.30% liabilities: 0.05%; derivatives: 0.00015% 0.10% of bank’s total assets; deduction up to 0.20% of the amount of loans granted to non‑financial corporations

407

408 Slovensko

Španělsko

Švédsko

Velká Británie

Zákon o zvláštním příspěvku vybraných finančních institucí (2012)

Stálá regionální daň z vkladů (Autonomní region [AR] Extremadura: 2001; AR Andalusie: 2010; AR Kanárské ostrovy: 2012)

celkové závazky snížené o vlastní kapitál, dlouhodobé finanční zdroje poskytnuté pobočkám zahraničních bank, pojištěné vklady a podřízené dluhopisy

0,40 %

Slovakia

Autonomní region Extremadura: 0,34 % až 0,57 %;

vklady

Autonomní region Andalusie: 0,30 % až 0,50 %;

Spain

Autonomní region Kanárské ostrovy: 0,30 % až 0,50 %;

Poplatek za stabilitu

celkové závazky (s výjimkou vlastního kapitálu a některých podřízených dluhopisů)

0,036 %

Kolkovné

sekundární prodej akcií a podílů ve svěřeneckých fondech

0,50 %

Bankovní poplatek (2011)

Celkové závazky (s výjimkou kapitálu tier 1, pojištěných drobných vkladů, určitých závazků zajišťoven bank, určitých rezerv na přecenění, daňových závazků, závazků z určitých plánů penzijních požitků, povinností k náhradě podle plánů náhrady finančních služeb, klientských peněz, závazků souvisejících s vydáním krátkodobých měnových nástrojů)

0,07 % (platí pro pasiva nad rámec 20 mld. GBP)

Poznámka: a bez příspěvků do národních DGS a přechodných daní a poplatků (platných po jeden, dva nebo tři roky); b přebírá koncepci fondu pro řešení problémů a má dosáhnout cílové částky v roce 2025 zdroj: Evropská bankovní federace (2012), OECD (2012), clearstream.com, nortonrosefulbright.com

Sweden

United Kingdom

Act on special levy of selected financial institutions (2012)

Permanent Regional Tax on Deposits (Autonomous Region [AR] of Extremadura: 2001; AR of Andalusia: 2010; AR of Canary Island: 2012)

409

total liabilities decreased by own equity, long-term financial resources granted to branches of foreign banks, by secured deposits, by subordinate debt

0.40%

Autonomous Region of Extremadura: 0.34% to 0.57%;

deposits

Autonomous Region of Andalusia: 0.30% to 0.50%; Autonomous Region of the Canary Island: 0.30% to 0.50%

Stability Fee

total liabilities (excl. equity capital and some junior debts)

0.036%

Stamp Duty

secondary sales of shares and trusts holding shares

0.50%

Bank Levy (2011)

total liabilities (excl. tier 1 capital, insured retail deposits, certain liabilities for Bank assurance entities, certain revaluation reserves, tax liabilities, liabilities under certain retirement benefit schemes, liabilities to pay compensation under financial services compensation schemes, client money, liabilities relating to currency note issuance)

0.07% (apply to equity and liabilities in excess of GBP 20 billion)

Note: a excludes contributions to national DGSs and temporary (i.e. one-, two- or three-year) taxes and levies; b copies the idea of a resolution fund and is expected to reach its target in 2025 source: European Banking Federation (2012), OECD (2012), clearstream.com, nortonrosefulbright.com

Bankovní regulace

Banking Regulation

Trendy & dopady

Trendy & dopady

Vydala Českou bankovní asociací, Vodičkova 30, 110 00 Prague www.czech-ba.cz, email: [email protected] Rok a měsíc prvního vydání - květen 2015 Přebal a grafická úprava - Jan Baborák Překlad - Karel Kabelík Sazba a korektura textu - Martina Vystavěl Publikováno ve formátu PDF.

Published by Czech Banking Association, Vodičkova 30, 110 00 Prague www.czech-ba.cz, email: [email protected] First published - May 2015 Cover and layout - Jan Baborák Published in the PDF format.

ISBN 978-80-260-7979-8

© Czech Banking Association All rights reserved. No parts of this publication may be reproduced, stored

© Česká bankovní asociace Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nebude jakýmkoli způsobem reprodukována, uložena v vyhledávacím systému, nebo přenášena v jakékoli formě nebo jakýmikoli prostředky, elektronicky, mechanicky, kopírováním, nahráváním nebo jinak, bez předchozího souhlasu vydavatele.

in retrieval system, or transmitted, in any form or by any means, electronic, mechanical, photocopying, recording or otherwise, without the prior permission of the publisher.

ISBN 978-80-260-7979-8

ISBN 978-80-260-7979-8