August Bedřich, Charlotta a Louisa Piepenhagenovi

Informace a inspirace k výstavě August Bedřich, Charlotta a Louisa Piepenhagenovi

August Bedřich, Charlotta a Louisa Piepenhagenovi 1 Krajinářské dílo Augusta Bedřicha Piepenhagena a jeho dcer, Charlotty a Louisy, vznikalo — podobně jako u mnohem známější rodiny Mánesů — v době , v jeho různých etapách. Život této malířské rodiny ve dvou generacích obsáhl celé 19. století, August Bedřich se narodil 1791, dcera Charlotta zemřela 1902. Těžiště významu spočívá ve výjimečně početném a malířsky atraktivním díle Augusta Bedřicha, jeho dcery už spíše jen pokračovaly v otcově odkazu.

Vedle prýmkařského a knoflíkářského řemesla se Piepenhagen od dvacátých let soustavně věnoval malbě krajin. Od třicátých let obrazy datoval jen výjimečně a plnou signaturu už dříve změnil na AP. V této době si vypracovával také svůj malířský styl. Neustále obměňoval pohledy na horská údolí s jezery a řekami, na hradní zříceniny na skalách, vodní hladiny se zrcadlením úplňku, lesní cesty ozářené měsíčními nebo slunečními paprsky, ale také na zasněžené krajiny. Brzy se na jeho obrazech přestala objevovat početnější

August Bedřich, Charlotta a Louisa Piepenhagenovi

stafáž, většinou jen osamělý poutník oživuje denní i noční scenerii. Ve svých kompozicích převážně komorních rozměrů, vytvořených chvějivou barevností, vyjádřil svůj osobní únik do snění a k přírodě, ale zároveň reflektoval i požadavky svých zákazníků. Intimní poloha snivého získala Piepenhagenovi všestrannou oblibu v Praze, Vídni, Linci, Mnichově i Berlíně, kde nejen vystavoval, ale kam posílal vzorníky svých krajin v miniaturním provedení. Podle výběru zákazníka pak označenou studii zpracoval na požadovaný formát. Tyto vzorníky, obsahující drobné variace přírodních motivů o rozměrech pohybujících se mezi třemi až dvaceti centimetry, jsou Piepenhagenovou specialitou. Maloval je v ateliéru, podle vzpomínek dcery Charlotty se přitom inspiroval chomáčky mechu, a přece o nich Adalbert Stifter v roce 1859 napsal, že obsahují „plnost přírodní barvy“. V závěru tvorby snaha o zásadní barevné scelení vedla Piepenhagena k redukci na černou a bílou a k technice asfaltem, kdy krajinu vytvářel krajní barevnou zkratkou, jediným temně hnědým tónem, v němž světla modeloval obráceným štětcem. Nadšené hodnocení Piepenhagenových krajin zněla už za malířova života, a to z pera i tak známých osobností jako byl Adalbert Stifter nebo Jan Neruda. Dnes se na Piepenhagenovo dílo díváme přece jenom odlišně. Přes všechnu kvalitu malířského podání a motivický půvab byla po polovině století, zejména


pak v 60. letech, Piepenhagenova stále ještě zásadně komponovaná a v ateliéru s bravurní rutinou malovaná krajina anachronismem, ustrnutím ve vývoji a snad jen závěrečné období malby asfaltem naznačovalo další možnosti.

Byla pozornou žačkou svého otce Augusta Piepenhagena a důsledně pokračovala v jeho uměleckém názoru. Malovala podobně uspořádané romantické scenerie: pohledy z Alp, na lesní zákoutí, horské stezky a vodopády, většinou za bouřlivého počasí. Koncem století, kdy nastával příval nových uměleckých představ, myšlenek a podnětů, působily její efektně komponované přírodní féerie za dramatické bouře, často motivicky inspirované otcovými vzorníky, jako naprostý přežitek, a přece byly oceňovány a draze kupovány.

Jako žačka svého otce Augusta Bedřicha Piepenhagena zprvu v jeho intencích malovala lesní krajiny, zachycovala siluety hradů a zřícenin, často za zimního počasí. Později se vymanila z otcova vlivu, podle zachovaných skicářů s oblibou kreslila a akvarelovala veselé žánrové scény, početnou část jejích prací tvoří pohledy do šlechtických a měšťanských interiérů, výmluvně hovořící o jejím kreslířském talentu. Charlotta a Louisa své romantické ateliérové krajinářské kompozice, inspirované otcovými vzorníky, vystavovaly ještě v době, když Antonín Chittussi po návratu z Paříže už seznamoval publikum s realistickými krajinami, plnými malířské lehkosti, francouzské elegance a charakteristické vystižením atmosféry konkrétní denní chvíle. Naděžda Blažíčková-Horová

2 2. 8. se August Bedřich narodil v Soldinu u Frankfurtu nad Odrou jako nejstarší syn místního prýmkaře a knoflíkáře měšťana Jana Ludvíka P. a Charlotty Louisy; vyučil se u svého otce. . / Tovaryšská cesta do Švýcarska. V Curychu krátce studoval u krajináře Johanna Heinricha Wuesta.

1810 / nejpozději začátkem roku 1811 přišel do Prahy a jako tovaryš si našel práci v knoflíkářské dílně

v domě u Železných dveří č.p. 436-I na Starém Městě u Jana Rissbittera (+ 5. 12. 1811). 1815 / 29. 11. se ve věku 24 let oženil s ovdovělou 30tiletou Kateřinou Rissbitterovou (1785—1850), převzal dílnu a vedl ji až do své smrti. se mu narodily 4 dcery. Nejstarší Anna (*1816) se provdala za ocelorytce Josefa Rybičku (1817—1872). Druhorozená Charlotta a nejmladší Louisa se staly malířkami. Dcera Bedřiška (*1823) zemřela v dětském věku.

Asi od 1820 / bydlel s rodinou, ke které patřil i nevlastní syn Jan, v bývalé škole u sv. Martina, v domě č.p. 326-I na Starém Městě. 1822—1868 / obesílal pravidelně svými díly výstavu Krasoumné jednoty. Asi po roce 1826 / navazuje celoživotní přátelství s malířem Josefem Navrátilem.

Asi na přelomu 30. a 40. let / si pořídil letní sídlo na Jenerálce u Divoké Šárky, které často navštěvoval i s rodinou malíř J. Navrátil.

1849 / se stal členem Jednoty umělců výtvorných, jejímž předsedou byl od 1850 J. Navrátil. 1849 / seznámil se s německým malířem žánrů Carlem Spitzwegem (1808-1885) při jeho návštěvě Prahy. Po 1850 / po manželčině smrti se přestěhoval do Poštovské ul. č.p. 326-I, kde bydlel až do smrti. 1851 / cesta po Německu, Francii, Belgii a Švýcarsku s dcerou Louisou. 1853—54 / s oběma dcerami procestoval Německo, Francii a Belgii.

1865 / v červnu ho navštívil na Jenerálce Adalbert Stifter, rakouský romanopisec a krajinář. 1866 / znovu společně s dcerami navštívil Německo. 1868 / 27. 9. zemřel na Jenerálce u Prahy. 30. 9. pohřben na evangelickém hřbitově v Karlíně. Po zrušení hřbitova přeneseny ostatky celé rodiny na Olšanské hřbitovy (VII, odd. 12, č. 8).


1821 / 19. 10. se narodila v domě u Železných dveří č.p. 436-I na Starém Městě v Praze jako druhorozená dcera A. B. Piepenhagena a jeho ženy Kateřiny. Jméno dostala po své babičce Charlottě Louise P. Od 1840 / se pravidelně účastnila výročních výstav Krasoumné jednoty v Praze. se provdala za spisovatele Klementa rytíře z Weyrotheru (1809—1876). 1853—54 / cesta s otcem a sestrou Louisou po Německu, Francii a Belgii. 1866 / cesta s otcem a sestrou do Německa. 1872 / pobyt ve Vídni. V letech 1872—86 / pravidelně vystavovala ve Vídeňském domě umělců. 1874 / I. výstava impresionistů v Paříži. Mezi léty 1879—80 / se podruhé provdala za plukovníka Karla Mohra z Ehrenfeldu (1812—1885). 1879 / se účastnila Mezinárodní umělecké výstavy v Mnichově. 1881 / podnikla cestu do Itálie. 1884 / navštívila znovu Itálii, tentokráte se sestrou Louisou. 1888 / 8. 2. koupila v Praze dům č.p.232-III, ve kterém si zřídila soukromou školu a strávila zbytek života.

1902 / 3. 1. zemřela bezdětná v Praze, částku 56.000 zl. odkázala na zřízení nadace pro krajináře, Obrazárně Společnosti vlasteneckých přátel umění věnovala 248 prací svého otce (vzorníky, skici a kresby). Byla pochována do společného hrobu na Olšanech.

1825 / 11. 5. se narodila v domě u Železných dveří č.p. 436-I na Starém Městě v Praze jako nejmladší ze čtyř dětí A. B. Piepenhagena a jeho ženy Kateřiny. Stejně jako sestra Charlotta byla pokřtěna po své babičce Charlottě Louise P. 1851 / se svým otcem procestovala Německo, Francii, Belgii a Švýcarsko. 1853—54 / společně s otcem a sestrou Charlottou cestovala po Německu, Francii a Belgii. 1866 / cesta do Německa se sestrou a otcem. Od 1866 / vystavovala na výstavách Krasoumné jednoty v Praze. Před 1869 / pobývala na Lochotíně u Plzně. 1869 / 30. 7. se k pobytu v Praze přihlásila jako Louisa Kannengiesser, rozená Piepenhagen. obesílala pražské a vídeňské výstavy z Vídně, kde v té době žila.

1876—83 / pravidelně obesílala vídeňské výstavy z Prahy. 1878—80 / byla členkou Krasoumné jednoty v Praze.

1884 / navštívila společně se sestrou Charlottou Itálii. 1893 / 4. 11. zemřela bezdětná v Praze a pohřbena do rodinného hrobu na evangelickém hřbitově v Karlíně.

3 technika malování vodovými průsvitnými barvami. měšťanský životní a umělecký styl (hlavně užité umění) 1815—1848 pracující s některými postupy romantismu; jeho hodnoty v krajinomalbě: krajiny z turisticky atraktivních míst, líbivé barvy, pohoda a bezpečí, sklon k sentimentalitě; jeho představitelé:J. Navrátil, C. Spitzweg a A. Stifter (všichni byli přátelé A. B. Piepenhagena). technika malby, kdy se do olejových barev přidává práškový asfalt. mezivrstva mezi romantismem a symbolismem, od 60. let 19. století nová vlna romantismu v hudbě a ve výtvarném umění proti realismu, ale zároveň využívající jeho výdobytků; jeho hodnoty v krajinomalbě: práce v cyklech, citace, skepse vůči současné civilizaci, subjekt umělce, sen a snění, spiritualita; jeho představitelé: J. Mařák a B. Knüpfer. od konce 40. let ve střední Evropě (především Mnichov, Düsseldorf, Praha); charakteristické znaky tohoto směru v krajinomalbě: vyzdvižení zajímavosti místní krajinné scenérie (dramatická výstavba obrazu), barevně rafinované vyjádření roční a denní proměny v krajině, v přírodě zaznamenání vnějších obrysů tvarů a v ateliéru komponování velkých obrazů. Typickou představitelkou pozdního romantismu byla Haushoferova krajinářská škola na praž. Akademii (B. Havránek, A. Bubák, H. Ullik, ...). umělecký směr konce 18. století a 1. poloviny 19. století. V krajinomalbě se projevuje výběrem krajiny - extrémní prostor nebezpečný člověku (moře, poušť, velehory, hluboký les) s důrazem na individuální lidské postavy, středověké památky a osobní poselství umělce. Romantické hodnoty v krajině jsou pak vznešenost, smrt, fatalita času, únik pomocí nekonečna (křesťanská víra, jiné duchovní světy), dynamika a osvobození barvy. Romantičtí krajináři jako např. A. a J. Mánesové nebo A. Kosárek dělají studie na cestách, ale dokončují dílo v ateliéru.


4

Dobře si prohlédni pokoj na obrázku. Koho bys ze svých nejbližších pozval na odpolední čaj? Napiš do volných míst jména tvých kamarádů nebo členů rodiny.

Pozn. V celém textu používáme tzv. generického maskulina. Píšeme-li o pedagozích či návštěvnících, myslíme tím i pedagožky, návštěvnice atd.

L. Piepenhagenová: Salon Černínů na zámku ve Vinoři, 1846

Vezmi si velkou krabici a odstraň víko a jednu boční stěnu. Zkus si uvnitř zařídit miniaturu pěkného pokoje. Na stěny můžeš použít látky s různými vzory. Nábytek a další zařízení můžeš vystříhat z různých nabídkových katalogů a podlepit tvrdým kartonem. Vyber tapetu a zařízení do dámského, pánského a dětského pokoje. Zkus svůj model místnosti třikrát proměnit.

Porovnej obrázek Louisy a svůj pokoj. Co je podobné a co se úplně změnilo? Jsou ve tvém pokoji nějaké věci, které by se v 19. století nemohly objevit? Proč? Zeptej se třeba babičky, dědy nebo rodičů, jak měli zařízený pokoj v dětství oni sami. Vypátráš něco, co naopak nemáme my dnes ve svých bytech?


Podívejte se na krajiny s poutníky od A. B. Piepenhagena a na to, jak se na jeho obrazech proměňuje světlo od ranní mlhy až po noční svit měsíce. Kdyby ses chtěl vydat na cestu někam daleko, jaký typ poutníka by sis se sebou vzal jako průvodce? Vyber si z nabízených postav nebo . Popiš ho: Jak je starý? Jaké má vlastnosti? Má nějaké zvláštní poslání? Je pro něj důležitější cesta samotná nebo spíše cíl? Co by ses od něj chtěl naučit nebo dozvědět? Kam by si s ním chtěl jít, kdyby sis mohl vybrat? A. B. Piepenhagen: Krajina s poutníky navečer, 40. léta 19. stol.

Až půjdeš na procházku, nasbírej si po cestě různé přírodniny (větve, traviny, rostliny, šišky, kameny, kůru,...). Sestav si doma z přírodnin malou krajinku. Větve a další se nejlépe zapichují do keramické hlíny nebo jiné hmoty. Je-li vás více, spojte své krajinky dohromady a najděte v nich místo i pro vaše poutníky. Vezmi si lampičku nebo baterku a barevné fólie či barevné pauzovací papíry a postupně proměňuj světlo v krajině. Zkus fólie mezi sebou kombinovat

a namíchat si tak svůj odstín světla pro tvou krajinu. Jednotlivé fáze světla v krajině můžeš zachytit na digitální fotoaparát. Kdy jsi naposledy putoval krajinou nebo navštívil zajímavá místa? Povězte si ve dvojicích o tom, proč vás cesty nebo výpravy ven lákají. Přitahuje vás příroda? Historie místa? Odpočinek? Vůně vzduchu? Chuť být s lidmi nebo naopak být sám? Co ještě ...?


krajina smrti s fatálním časem obsahový kontrast (přírodní živly x lidský život) světelný kontrast (země x nebe) barevný kontrast (lidé x moře) pohybový kontrast (loď x člun x sud) kompozice využívající diagonál

A. B. Piepenhagen: Ztroskotání, 30. léta 19. století

krajina jako příjemný, lehce adrenalinový turistický cíl menší výsek krajiny s 1 nebezpečným živlem zdrobnění objektů a důraz na detaily (krajina jako pokojíček) bezpečnostní prvky (zdvojení postav, propracované popředí) příjemné až lehce líbivé barvy

A. B. Piepenhagen: Krajina s lovci u vodopádu, 40. léta 19. století


krajina jako vznešené reálno šířkový formát, velký výhled, zajímavě tvarovaný a nasvícený horizont

detailní popředí s reálnými obyvateli krajiny (pocit bezpečí a odpočinku) nebezpečná krajina až ve 2. a 3. plánu (jezero, lesy, horský masiv, nebe) barevná perspektiva (teplé popředí, studené pozadí)

A. B. Piepenhagen: Krajina s jezerem, 50. léta 19. století

kultivovaná italská krajina s odkazem na antickou a barokní minulost krajinný výsek s náladou absence nebe nahrazena rafinovaným zrcadlením melancholie rozpadající se zahrady příroda jako kulisa pro náš příběh či zjevení tlumená barevnost zajímavá práce s osvětlením

L. Piepenhagenová: Vila d´Este, 1884


ROMANTISMUS VE VÝTVARNÉM UMĚNÍ A V KRÁSNÉ LITERATUŘE Můžeme porovnávat výtvarné umění a krásnou literaturu jedné doby? Řeší umění v určité době podobné problémy a vyznává stejné hodnoty? Přečtete si ukázky viz níže z dobové krásné literatury (K. H. Mácha, Jan z Hvězdy, K. J. Erben a A. Stifter). Zkuste texty charakterizovat jednou větou (název ukázky aneb ...) a najít na výstavě ilustrace k těmto textům. Porovnejte obrazy a úryvky především z hlediska shody. Co se řeší v krásné literatuře a ve výtvarném umění v 1. polovině 19. století? Co k nám dnes více promlouvá a proč? Obraz nebo text?

Temná noci! jasná noci! obě k želu mne budíte. Temná noc mne v hloubi tiskne, jasná noc mě vzhůru vábí; temné hlubiny se hrozím, ach a k světlu nelze jíti. Vy hvězdy jasné, vy hvězdy ve výši! K vám já toužím tam světla ve říši, ach a jen země je má!

Přes hory a doly táhne touha mne bezjmenná: kamkoliv oko dosáhne, všudy, všudy vlast to má! V stinném háji odpočívám na podušce mechové, svorně s lesním ptactvem zpívám o milosti růžové. V podvečer do vísky zajdu a ve chýši slaměné srdce přímé, štědré najdu a děvčátko růžené.

Stojí, stojí skála v hlubokém lese, podle ní cesta v habrovém houští, a na té skále dub velikán pne se, král věkovitý nad věčnou pouští: k nebesům holé vypínaje čelo, zelená ramena drží na vše strany; tuhý oděv jeho hromem rozoraný a pod oděvem vyhnilé tělo: dutina prostranná, příhodná velmi – pohodlný nocleh líté lesní šelmy! a hle, pod tím dubem na mechovém loži čí je ta postava veliká a hrozná? Zvíře či člověk v medvědí koži? Sotva kdo člověka v tom stvoření pozná!

Jak se les prostírá dolů měkkými polštáři návrší či něžnými chlumy, na nichž je zase les nebo rozptýlené lesíky, či zas jasné horské lučiny nebo zelenající se pole, stojí na takových lučinách nebo při lesíku či na svahu domy. Jsou často ze dřeva a mají plochou střechu, na níž leží velké kameny. Mnohé ze stavení má i kousek bílé zdi. (…) Je to půvabná vyhlídka z oken mého příbytku tady. Není snad tak úchvatná jako přímo někam do vznešené alpské scenerie, čím déle se však díváš, tím líbezněji se ti vtiskne do duše. Okruh země leží na jih a lemy sahá blízko domu z obou jeho stran, vzdaluje se pak na dvě až pět mil daleko. Hory, vrchy, svahy, rokle, údolí, roviny, lesy, lesíky, luka i pole jsou v tom okruhu. Léta tu lze prodlívat a nenasytíš se rozmanitosti jeho podob.

Zkuste s přáteli či studenti popřemýšlet nad tím, proč je dnes známější malířská rodina Mánesových než rodina Piepenhagenových. Srovnejte díla a životy Piepenhagenových (výstava v přízemí) s tvorbou a osudem Mánesových (expozice v 1. patře). Možná přijdete na faktory zapomenutí, které platí dodnes.


5 Hodrová, Daniela Místa s tajemstvím, Praha 1994 Hlavačka, Milan Cestování v éře dostavníků, Argo 1996 Schulz, Gerhard Romantika — dějiny a pojem, Paseka 1999 Blažíčková-Horová, Naděžda České malířství 19. století, NG v Praze 1998 Moravcová, Jana August Bedřich, Charlotta a Louisa Piepenhagenovi, Hlinsko 2004 Cílek, Václav Krajiny vnější a vnitřní, Dokořán 2005 Stibral, Karel Proč je příroda krásná? Estetické vnímání přírody v novověku, Dokořán 2005 Zemánek, Jiří Od země přes kopec do nebe... , Arbor vitae 2005 Hrbata, Zdeněk, Procházka, Martin Romantismus a romantismy, UK v Praze 2005 Vondráček (ed.), Radim Biedermeier. Umění a kultura v českých zemích 1814—1848, Praha 2008 Leubnerová, Šárka Krajinomalba v českém umění 19. století, Hlinsko 2009

6 Kurátorky a autorky výstavy / Naděžda Blažíčková-Horová, Šárka Leubnerová a Jana Moravcová Vzdělávací programy a studijní materiály / Zdeňka Řezbová a Monika Sybolová Místo konání / Klášter sv. Jiří, nám. U sv. Jiří 33, Praha 1 Termín konání / 6. 11. 2009 — 30. 4. 2010 Vstupné pro školní skupiny (bez programu) 20 Kč / 1 osoba pedagogický doprovod (2 osoby) a děti do 6 let zdarma Cena programu pro školy/ délka 90—20 minut cena: 25 Kč / 1 žák při skupině 20 a více osob 500 Kč / skupina žáků menší než 20 osob rezervace 2 týdny předem Otevírací hodiny / denně od 10:00 do 18:00 hod. Doprava / metro A — Malostranská, tram 22 — stanice Pražský hrad Informace o doprovodných programech / Lektorské oddělení SUDS Národní galerie v Praze tel.: 224 301 003 e-mail: [email protected] www.ngprague.cz Informace o otevírací době a vstupném / tel.: 257 531 644 l. 22 (pokladna)

Blažíčková-Horová (ed.), Naděžda Umění 19. století, NG v Praze 2009

Studijní materiály nejen pro pedagogy k výstavám jsou ke stažení na webových stránkách Národní galerie v Praze http://www.ngprague.cz/cz/1085/sekce/studijni-materialy/ nebo si je můžete v redukované verzi zakoupit v pokladně výstavy za 30 Kč.

Hlavní partner NG v Praze

August Bedřich, Charlotta a Louisa Piepenhagenovi

Recommend Documents