ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII
96 1/2014
časopis pro moderní filologii je recenzovaný neimpaktovaný jazykovědný časopis. Je uveden v Bibliografii české lingvistiky, MLA International Bibliography, Central European Journal of Social Sciences and Humanities, Bibliographie Linguistique / Linguistic Bibliography, The Year‘s Work of Modern Language Studies. Elektronická verze časopisu je dostupná na internetové adrese: http://www.ceeol.com (Central and Eastern European Online Library). adresa redakce Časopis pro moderní filologii, Ústav anglického jazyka a didaktiky FF UK, nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1 http://cmf.ff.cuni.cz
ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII je recenzovaný neimpaktovaný jazykovědný časopis. Je uveden v Bibliografii české lingvistiky, MLA International Bibliography, Central European Journal of Social Sciences and Humanities, Bibliographie Linguistique / Linguistic Bibliography, The Year’s Work of Modern Language Studies. Elektronická verze časopisu je dostupná na internetové adrese: http://www.ceeol.com (Central and Eastern European Online Library). Redakční rada Ada Böhmerová (Bratislava), François Esvan (Neapol), Rafal Molencki (Katovice), Stefan Michael Newerkla (Vídeň), Milena Srpová (Paříž), Bohumil Zavadil (Praha) Recenzní rada Martin Adam (Brno), Miroslava Aurová (České Budějovice), Irena Bogoczová (Ostrava), Gabriela Brůhová (Praha), Jan Čermák (Praha), Olga Dontcheva-Navrátilová (Brno), Martin Drápela (Brno), Kateřina García (Dublin), Eva Hajičová (Praha), Kateřina Haušildová (Aarhus), Jan Holeš (Olomouc), Jana Chamonikolasová (Brno), Eva Jandová (Ostrava), Lucie Jílková (Praha), Eva Klímová (Opava), Karel Kučera (Praha), Helena Lehečková (Helsinki), Markéta Malá (Praha), Klára Osolsobě (Brno), Jaroslav Peprník (Olomouc), Vladimír Petkevič (Praha), Claudio Poeta (Řím), Renata Povolná (Brno), Karel Sekvent (Prešov), Tamah Sherman (Praha), Libuše Spáčilová (Olomouc), Pavlína Šaldová (Praha), Pavel Štichauer (Praha), Jaroslav Štichauer (Praha), Zdeňka Švarcová (Olomouc), Renáta Tomášková (Ostrava), David Uher (Olomouc), Ludmila Uhlířová (Praha), Marie Vachková (Praha), Lenka Vaňková (Ostrava), Jan Volín (Praha), Lenka Zajícová (Olomouc), Jaromír Zeman (Brno) Hlavní redaktor Aleš Klégr (
[email protected]) Výkonný redaktor Petr Čermák (
[email protected]) Odborní redaktoři pro jednotlivé obory Aleš Klégr (anglistika,
[email protected]), Lenka Vodrážková (germanistika,
[email protected]), Petr Čermák (romanistika, ostatní obory,
[email protected]) Jazyková redakce anglických textů Helen Nathan
Adresa redakce: Časopis pro moderní filologii, Ústav anglického jazyka a didaktiky FF UK, nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1, http://cmf.ff.cuni.cz Objednávky vyřizuje: Vydavatelství Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1 (
[email protected]) Vydávají: Ústav anglického jazyka a didaktiky FFUK; Ústav románských studií FFUK; Ústav germánských studií FFUK Časopis vychází dvakrát ročně Grafická úprava a sazba: Studio Lacerta (www.sazba.cz) Tisk: tiskárna Nakladatelství Karolinum © Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2014 ISSN 0008-7386
ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 96, 2014, Č. 1
Obsah
Redakční oznámení — 5 Články Kvantitativní určení lexikálního jádra jazyka Quantitative Delimitation of the Core of a Language Václav Cvrček — 9 K funkcím staročeského reflexiva sě Functions of the Reflexive Morpheme sě in Old Czech Jiří Pergler — 27 Autorovy role a funkce zájmen v první osobě v odborných článcích anglofonních a českých lingvistů Authorial Roles and the Functions of 1st Person Pronouns in Research Articles of Anglophone and Czech Linguists Olga Dontcheva-Navratilova — 42 Univerzální koncepce modality a její aplikace na španělský modální systém The Universal Concept of Modality and Its Application to the Spanish Modal System Dana Kratochvílová — 58 Zvukomalebná pojmenování ptáků v angličtině Onomatopoeic Bird Names in English Petr Kos — 74 Rozhledy Olomouc na průsečíku dvou německých dialektálních oblastí. Několik poznámek k historickému vývoji němčiny Olomouc at the Intersection of Two German Dialectal Areas. Remarks on the Historical Development of the German Language Libuše Spáčilová — 85 Nové výpůjčky a jejich ekvivalenty v češtině, francouzštině, řečtině a polštině New Loanwords and Their Equivalents in Czech, French, Greek and Polish Zuzana Hildenbrand, Alena Polická — 100
ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 96, 2014, Č. 1
Recenze Lenka Zajícová: Český jazyk v Paraguayi. Studie o jazykovém kontaktu a zániku Petr Čermák — 113 František Čermák: Jazyk a jazykověda. Přehled a slovníky Gabriela Brůhová — 117 Martin Drápela: Aspects of Functional Sentence Perspective in Contemporary English News and Academic Prose Eva Klímová — 121 Aleš Klégr, Markéta Malá, Pavlína Šaldová: Anglické ekvivalenty nejfrekventovanějších českých předložek Marta Vojteková — 125 Kronika Anglista, filolog a lingvista Rostislav Kocourek: Vzpomínky, odpovědi na osm dotazů Aleš Klégr — 129 Za Josefem Jankem, prvním redaktorem Časopisu pro moderní filologii Lenka Vodrážková — 134
ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 96, 2014, Č. 1, S. 9–26
Kvantitativní určení lexikálního jádra jazyka1 Václav Cvrček (Praha)
QUANTITATIVE DELIMITATION OF THE CORE OF A LANGUAGE The exploitation of hapax legomena, i.e. word or lemma types which occur in a corpus only once, is usually overlooked in language description. These types cannot be systematically used for a vast majority of analyses as they do not provide a basis for any type of generalization. On the other hand, the overall number of hapaxes can be used as an indicator of the lexical periphery of the language system. This paper suggests that the ratio between the number of hapaxes and the number of all types in relation to the growing corpus size (hapax-type ratio, HTR) can be used for delimitation of the lexical core of a language. It has been shown by previous research (Fengxiang 2010) that HTR in English has the shape of a pipe or chibouque, which means that the rates of the emergence of new hapaxes and new types in the process of building a corpus differ before and after reaching a certain size. In a hypothetical small corpus (a few sentences) the hapax-type ratio will be equal to one (each wordtype is also a hapax). As texts are added to the corpus (up to a few million words), the hapax-type ratio decreases (the number of new words including hapaxes is continuously increasing but the majority of added tokens are new instances of words already present in the corpus) from its maximal value (=1) to a local minimum. After reaching this turning point, extending the corpus increases the ratio because the number of hapaxes grows at a faster pace than the number of non-hapaxes (i.e. types with a frequency higher than one). This empirical finding tested on corpora of Czech and English brings us closer to the exact determination of the range of the core lexicon. Subsequently, we can deduce the approximate size of a corpus sufficient for compiling a dictionary that covers the core lexicon. KEYWORDS corpus, quantitative linguistics, hapax legomenon, lexicon, token-type ratio KLÍČOVÁ SLOVA korpus, kvantitativní lingvistika, hapax legomenon, lexikon, token-type poměr
1. ÚVOD Vymezení toho, co můžeme považovat za jádro jazyka, je zásadní metodologická otázka nejen pro lingvistiku, ale také pro valnou část jejích aplikací jako je např. výuka nebo počítačové zpracování jazyka (NLP). Jedním z prvních výrazů snahy vyčlenit minimální objem jazykových elementů schopných pokrýt maximum komunikace je koncept tzv. Basic English (Ogden, 1930; Crystal, 1997, s. 358). Právě v tomto průkopnickém pokusu se ukázalo, že frekvence jevů (v tomto případě slov) musí hrát ve všech podobných snahách zásadní úlohu, což ostatně demonstrovali později svými 1
Tato studie vznikla v rámci Programu rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově č. P11 Český národní korpus, podprogram Český národní korpus.
issn 0008-7386© filozofická fakulta, univerzita karlova v praze
ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 96, 2014, Č. 1, S. 27–41
K funkcím staročeského reflexiva sě Jiří Pergler (Praha)
FUNCTIONS OF THE REFLEXIVE MORPHEME SĚ IN OLD CZECH The article deals with the functions of the reflexive morpheme sě in Old Czech. Three types of constructions containing the reflexive form are described: (1) constructions with the accusative form of the reflexive pronoun, (2) constructions that express spontaneous events, and (3) agent-demotion constructions. We focus on the most important syntactic and semantic characteristics of these constructions and also treat the criteria of animacy of the syntactic subject and verbal aspect. The constructions we describe are considered to be prototypes, hence they have no clear boundaries and therefore ambiguous cases whose interpretation is not clear can be found in the data. We thus pay attention to several types of these cases. Although all three construction types are to be found also in Modern Czech, the Old Czech constructions considerably differ from the Modern Czech ones. We therefore point out the most important of these differences. KEYWORDS reflexivity, Old Czech, reflexive pronoun, spontaneity, agent demotion KLÍČOVÁ SLOVA reflexivita, stará čeština, reflexivní zájmeno, spontánnost, deagentizace
1. ÚVOD V tomto článku se budeme zabývat funkčním spektrem reflexiva sě/se1 ve staré češtině, předmětem našeho zájmu budou tedy různé typy konstrukcí, v nichž se toto reflexivum vyskytovalo. Českému reflexivnímu se je v bohemistice věnována značná pozornost,2 která se ovšem soustředí především na synchronní studium stavu novočeského, poněkud stranou tak zůstává situace ve starších vývojových fázích češtiny. Zaměřujeme se zde proto na češtinu starou3 a snažíme se podat přehled nejdůležitějších funkcí, které zde reflexivum sě plnilo. Vzhledem k tomu, že ucelený popis fungování tohoto reflexiva ve staré češtině dosud chybí,4 má tato práce charakter pilotní 1
Obě fonologické varianty zde probíráme bez vzájemného rozlišování, neboť fonologická rovina stojí mimo oblast našeho zájmu. V následujícím textu budeme obvykle pro struč nost uvádět pouze starší variantu sě, máme tím však na mysli varianty obě. 2 Srov. např. Havránek (1928), Kopečný (1954), Oliva (2001), Komárek (2001), Fried (2004), Panevová (2008) či Hudousková (2009). 3 V souladu s tradicí rozumíme pojmem „stará čeština“ jazyk od nejstarších památek do roku 1500. 4 Informace tak lze čerpat spíše jen z obecně koncipovaných historických mluvnic, srov. např. Gebauer (1960; 2007), Vážný (1964), Dostál (1967), Trávníček (1962). issn 0008-7386© filozofická fakulta, univerzita karlova v praze
ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 96, 2014, Č. 1, S. 42–57
Autorovy role a funkce zájmen v první osobě v odborných článcích anglofonních a českých lingvistů Olga Dontcheva-Navratilova (Brno)
AUTHORIAL ROLES AND THE FUNCTIONS OF 1ST PERSON PRONOUNS IN RESEARCH ARTICLES OF ANGLOPHONE AND CZECH LINGUISTS Taking a cross-cultural perspective, this paper considers the functions of author-reference pronouns in contemporary English-medium academic discourse. While considering the range of authorial roles in academic discourse, the study explores how academic writers exploit various rhetorical functions of author-reference pronouns for communicating with their readers and enhancing the persuasiveness of their discourse. The cross-cultural investigation is carried out on a corpus of research articles in applied linguistics written by Anglophone and Czech linguists. The analysis considers the frequency of use and the most prominent rhetorical functions of personal pronouns in relation to the generic structure of research articles. The differences in the rate and functions of author-reference pronouns in research articles written by Anglophone and Czech linguists is discussed taking into consideration the intended readership and the divergences between the Anglophone and the Czech academic writing literacies. KEYWORDS academic discourse, personal pronouns, functions of author-reference pronouns, genre, research article, cross-cultural variation KLÍČOVÁ SLOVA akademický diskurz, osobní zájmena, přivlastňovací zájmena, funkce zájmen v první osobě, žánr, odborný článek, mezikulturní variace
1. ÚVOD V posledních dvaceti letech se interpersonální dimenze akademického diskurzu stala jedním z ústředních aspektů jeho výzkumu. Zvýšený zájem o vztahy mezi pisatelem a čtenářem a o diskurzní strategie, které vědci používají při psaní odborných textů, je důsledkem prohloubení chápání akademické interakce, jejímž důležitým aspektem je snaha autorů předejít potenciální kritice či nesouhlasu s předloženými názory a analytickými postupy, a přesvědčit čtenáře, že jejich výzkum je relevantní, přínosný a inovativní pro vědomosti v daném oboru. Autorův postoj k čtenářům, existujícímu výzkumu a k vlastní práci je vyjádřen celou škálou jazykových prostředků, pro jejichž analýzu byly vyvinuty různé přístupy, např. teorie metadiskurzu (Hyland, 1998, 2005), evaluace (Hunston — Thompson, 1999), postoje či „stance“ (Biber et al., 1999; Hyland, 2005), nebo hodnocení či „appraisal“ (Martin, 2000). Přes issn 0008-7386© filozofická fakulta, univerzita karlova v praze
ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 96, 2014, Č. 1, S. 58–73
Univerzální koncepce modality a její aplikace na španělský modální systém* Dana Kratochvílová (Praha)
THE UNIVERSAL CONCEPT OF MODALITY AND ITS APPLICATION TO THE SPANISH MODAL SYSTEM This article analyses the concept of modality presented by Palmer (1986). Over the years since its publication it has become a universal instrument for describing modality across different languages. The basic contrast between epistemic and deontic modality is nowadays generally accepted. This article focuses primarily on modality in Spanish although it analyses this field in other languages as well (Italian, Romanian and English). By contrasting these four languages the article attempts to answer the question whether a universal terminology can be proved sufficient for the exhaustive description of the modal system of one particular language. The results of the analysis lead to the conclusion that a uniform approach to modality is not ideal because it does not take into consideration specific aspects of a concrete language and its particular way of expressing modality. KEYWORDS epistemic modality, deontic modality, Spanish, Italian, Romanian KLÍČOVÁ SLOVA epistémická modalita, deontická modalita, španělština, italština, rumunština
1. ÚVOD Většina současných lingvistických prací, které se věnují otázkám modality, ať už ve španělštině či dalších románských jazycích, pracuje s univerzálním pojetím modality, které má své kořeny v modální logice. Tato koncepce začíná převládat zejména od druhé poloviny osmdesátých let minulého století; k jejímu rozšíření výrazně přispěla monografie britského autora F. R. Palmera Mood and Modality (Palmer, 1986), existuje i aktualizované vydání (Palmer, 2001), řada autorů však dodnes v bibliografii odkazuje na vydání první, případně na obě edice. Přestože, jak již bylo zmíněno, používaná terminologie odkazuje k modální logice a Palmer se v textu odvolává na řadu autorů a jejich výklady modality, nelze tomuto dílu upřít zásadní zásluhy v oblasti interpretace této kategorie a především její aplikace na široký jazykový materiál. I za cenu určité nepřesnosti budeme tedy pro zjednodušení toto pojetí nazývat Palmerovou koncepcí. Cílem této studie je ověřit, do jaké míry je tato koncepce, pojatá jako univerzální, vhodná pro popis španělského modálního systému v celé jeho šíři a komplikovanosti. *
Tato studie vznikla v rámci Programu rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově č. P10 Lingvistika, podprogram Románské jazyky ve světle jazykových korpusů.
issn 0008-7386© filozofická fakulta, univerzita karlova v praze
ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 96, 2014, Č. 1, S. 74–81
Zvukomalebná pojmenování ptáků v angličtině Petr Kos (České Budějovice)
ONOMATOPOEIC BIRD NAMES IN ENGLISH The paper aims to analyze onomatopoeia in bird names in English. Three basic types of onomatopoeic bird names are distinguished: pure onomatopoeia, in which the names reflect the birds’ vocalizations without any other subsequent morphological changes; onomatopoeia with added meaning, in which the names sound as if the birds were saying human utterances, and morphologically motivated onomatopoeia, in which the onomatopoeic bases take part in other word-formation processes, namely compounding and suffixation. The phonological analysis of purely onomatopoeic names searches for tendencies in their syllabic structure and in the make-up of the onset of the first syllable. The last section deals with arbitrariness in onomatopoeic names. KEYWORDS bird nomenclature, onomatopoeia, phonetic motivation, phonological analysis KLÍČOVÁ SLOVA ptačí názvosloví, zvukomalba, fonetická motivace, fonologická analýza
1. ÚVOD Fonetická motivace, vedle morfologické a sémantické, je podle Ullmanna (1957) jednou ze tří motivací pro vznik nových lexikálních jednotek. Tato motivace je obzvláště relevantní v ptačím názvosloví, neboť jak každý ornitolog může potvrdit, ptáky je často možno dříve slyšet než vidět. Není proto divu, že ze všech synchronně analyzovatelných pojmenování ptáků v angličtině, standardních i místních, jich 40 % bylo inspirováno ptačí vokalizací; pojmenování obsahující zvukomalbu, neboli ta, která považujeme za foneticky motivovaná, pak tvoří 27 % celku (Kos, 2011). Cílem práce je tato zvukomalebná pojmenování analyzovat, nastínit převládající tendence a tyto tendence uvést do kontextu s dalšími jazyky, především francouzštinou a ruštinou. Zdrojem pro výběr ptačích pojmenování je publikace W. B. Lockwooda The Oxford Dictionary of British Bird Names (1993), která vedle standardních jmen popisuje i jména místní. Etymologie zvukomalebných pojmenování byla konzultována s OED a do vzorku pro analýzu se dostala pouze pojmenování, u kterých se oba zdroje shodly na zvukomalebném původu. Do vzorku se pak nedostala pojmenování, u kterých bylo z etymologie zřejmé, že původní zvukomalba již prošla dalším fonologickým vývojem, a tudíž se nejedná o čistou zvukomalbu. Vzorek pro naši analýzu tak tvoří celkem 95 zvukomalebných pojmenování. Pro lepší názornost jednotlivých typů pojmenování doplňuji práci příklady českých zvukomalebných jmen. Zdroji pro tato pojmenování jsou výhradně Klůz (1977) a Machek (2010). issn 0008-7386© filozofická fakulta, univerzita karlova v praze
